Stříbrné Jezero
hrálo se Denně
od: 13. června 2010 12:58 do: 09. srpna 2010 22:15
Dobrodružství vedl(a) Mad Max
| |
 | Silver Lake je tábor hluboko v lese u křišťálově čistého jezera. Po příjezdu toto místo dokáže učarovat na první pohled. Mimo jiné tato chatová osada, kde nechybí jídelna s kuchyní, společenská místnost s televizí, dokonce i jeden bar zde je k dipozici. Z vnějších prostor je tu volejbalové hřiště, různé prolézačky, molo s loďkou která slouží k prokíždkám na vodě... Od prvního pohledu ráj kde si člověk odpočině od dnešní uchvátené doby. Tato osada však také slouží jako nápravné zařízení pro mládež. Lidé zde se můžou nacházet z jakéhokoli důvodu. A´t už jsou to drobné krádeže, přepadení, drogy.... Jsou zde nuceni si pomáhat. Aby jeden věřil druhému. V chatkách nejsou žádné mříže, nic. Je to celé o důvěřu. Váš příběh začíná příjezdem do této osady... Tím krásným pohledem... Nikdo však neví co si od toho má vlastně slibovat. |
| |
| Příjezd do osady Ráno 4.července 2010 se ovírá brána do Stříbrného Jezera. Z měst už se zde sjíždí auta i mikrobusy. Lidé kteří se zde rozhodli nechat svoje dítka na převýchovu. Lidé kteří se rozhodli nechat svoje dítka na letním táboře. První pohled po vstupu do uzavřeného areálu, kde je prakaticky vš nač si vzpomenete je okouzlující. Křišťálově čistá voda, klid, lesy všude kolem, když se zahledíte do dáli, vidíte jak se zvedá menší pohoří... Rodiče vás tady vysadili, dali cestovní tašku kde máte nějaký oblečení a nejnutnější potřeby sebou. Zamávali a odjeli. Jasně rozpoznáte chatky, které jsou určeny pro ubytování a další budovy. Vidíte zde projít již brzy po ránu několik lidí. Asi nějaký správce a jeden vychovatel. Těch se tu asi objeví víc. Je vám jasný že to asi nebude taková zábava jak s nejbližšími přáteli ve městě. Ale s tím bohužel nikdo z vás teď už nic neudělá. Chtě nechtě jste se tady ocitli. Nyní stojíte za branami. Nevíte zda je tady nějaký řád, nějaká večerka... |
| |
 | U brány Vystoupím z auta a sundám si sluneční brýle. Okolí sjedu pohrdavým pohledem. 'Žádná restaurace? Obsluha? Kadeřnice? Snad tu mají aspoň saunu!' pomyslím si otráveně. S otcem se chvíli přetahuji o druhý kufr a tlumeně ho přesvědčuji, že v něm mám samé nutné věci. Když to vzdá, spokojeně se usměju. 'Snad si nemyslí, že tu budu bez malování a podobně?!' Zašklebím se a opět se rozhlédnu. Zarazím se pohledem na jednom muži, zřejmě vychovateli, a zamávám na něj. "Halo, pane? Hej, vy tam.. kde zjistím, kde jsem ubytovaná? Potřebuji si vybalit, jinak se mi pomačká oblečení!" zavrčím nepříliš příjemně. Zatím jsem se nestihla rozhlídnout po klukách, ale teď mě víc zajímá, kde budu bydlet. Mám totiž v plánu nehnout se odtamtud celou dobu. Uhladím si červené letní šaty a znovu si nasadím brýle, skrze které vyčkávaje koukám na toho muže. |
| |
| Samantha Přivítání Muž kterého oslovíš nadzvedne obočí. Změří si tě od hlavy k patě. Chvíli je potichu. Netušíš co z něj může vypadnout. "Na nástěnce je vyvěšenej seznam. Najdeš se tam a najdeš za jménem i číslo chatky kde budeš ubytovaná." Když už se chystáš že se na nástěnku půjdeš podívat, ještě začne s dalšíma potřebnýma informacema. "Ubytovaní jste po dvojicích, postel si můžeš vybrat jakou budeš chtít. Najdeš tam dokonce i informace od kdy do kdy se podává snídaně, oběd i večeře. Kdyby jsi měla jakýkoli další dotaz, najdeš mě v támhle tý budově. Jmenuju se John Peters." Dokončí svůj proslov a zahledí se na další nově příchozí. Aniž by se k tobě otočil, stihne ještě dodat. "Dnes máte ještě všichni volno. Na zítřek nachystáme nějakou aktivitu." Poté už se dá do pohybu a více si tě nevšímá. Vypadá to že je pěkný bručoun. Nebo se tak aspoň tváří. |
| |
 | Před bránou Jedu pomalu v buse, a vedle mě sedí chlápek. Je trošku starší než já, asi tak o 10 let. Je celkem ožralej, a tak mi jeho přítomnost celkem vadí. Taky si nemohl sednout jinam Překnu si v hlavě a pak se porozhlýdnu po autobusu. Hmm tak jediný místo volný u mě a musí si sem sednotu tendle špekoun. Po hodině co mi hučel do halvy nějaký hovna sem vystoupil. No vystoupil, Vyhodil mě řidič asi 3 kiláky před mojí zastávkou, porotže sem mu za ty jeho keci jednu vrazil. Nevadí řeknu si a vydám se pomalým krokem směrem na tábor. Hmm sem zvědavej co to bude, prej kemp bojových umění. pche to bude zase nuda Zapálil sem si cigaretu, a pomalu jsem se vydal na cestu. Náhle sem dorazil na místo. Když sem vlez dovnitř, uvědomil jsem si že mi lhali. Ty šmejdi já se sejmu až se vrátim tak to si snad dělat prdel, todle je nějakej zajebanej tábor. njn ale tak co si mužu vybírat. Přez rok sem pořád někde na kolejích, tak se měj chtěj zbavit i přez leto. Tak todle bude rambajs, stejně tu moc dlouho nevydržim. Vydám se směrem k nějakejm budovám, který vypadaj, jako společenský místnosti. Přečtu si tam dke mám chtatku, a vydám se směrem k ní. |
| |
| V táboře Jakmile mi konečně odpoví, protočím oči. Sice to nemůže skrze brýle vidět, ale mně to udělá dobře. Chci se vydat tedy k té nástěnce, ale zarazí mě jeho další proslov. 'Cože?! Já se budu s někým dělit o chatku? No, to si snad dělaj legraci.. při mém štěstí tam schytám nějakou ošklivku, která o parfému nikdy neslyšela!' pomyslím si otráveně. Je mi jasné, že zrovna jeho vyhledávat nebudu. Začnu se v duchu modlit, aby tu byl ještě nějakej hezčí a mladší vychovatel. To by byla spolupráce! 'Aktivitu? Tu si může strčit za klobouk. Pobudu tady nutnou dobu a pak padám domů. Vypadá to na pěknou otravu. Tse..' S oběma kufry se vydám k nástěnce. Tvářím se, jako kdyby ostatní kolem mě byli jen nějaký hmyz. Pěkně otravný hmyz. Najdu své jméno a číslo chatky. 'Paráda! Vypadá to, že to bude někde vzadu. Bezva. Tak se jdeme uklidit, chacha..' pomyslím si pobaveně. Vyhledám svou chatku, má domněnka se potvrdí. Skvělé místo k uklizení se. Položím kufry vedle postele blíž oknu a z jednoho kufru vytáhnu ze svých zásob müsli tyčinku. Stoupnu si k oknu a ukusujíc tyčinku koukám ven. |
| |
 | Počátek Stojím opřenej o stěnu hlavní budovy, kde se vlastně odehrává všechno podstatný. Jsou zde hlavní informace prakticky ke všemu. Zalezu do stínu a sednu na zadek. Dívám se co tady máme letos. Už se tady ukazují první výletníci. První už taddy prochází a koukají na nástěnku kde to vlastně bydlí. Nedají se přehlídnout jejich kyselý obličeje. Jen málokdo je tady z nich dobovolně. Spíš si teda myslím že vlastně nikdo. V hlavě už se mi honí myšlenky co pro ně nachystám. Nemůžu všechno nechat na tom staříkovi Johnovi. Raději bych se šel koupat než tady vymýšlet hlouposti. Nervózně se podívám na hodinky a pak k vjezdu, kdo se tady ještě objeví. Stejně, jsem tady třetím rokem... První dva to probíhalo všechno stejně. Courají se sem jak nějaký lenošný housenky. Vymyslím to přes den. Odlepím se ze stínu abych si šel do svojí chatky. Kam jsem to kruci dal? Přehazuju si oblečení. Ha! Vytáhnu kraťasy který mám určený ke koupání. Převleču se. Pak už si nasadím svoje oblíbený sluneční brejle a dám se směr k vodě. Po několika minutách jsem u cíle. Chvíli se dívám na vodu. Ten pohled mě tady snad nikdy nepřestane bavit. Vejdu na molo. Opatrně se shrbím abych nohou vyzkoušel jaká je voda. Brrr... Vrátím se kousek zpátky abych se mohl rozběhnout a skočit přímo do vody bez jakýhokoli dalšího namáčení. Brýle jsem mezitím nechal na suchu. To je paráda. Malou chvíli plavu pod vodou než se vynořím. Plavu zpátky k molu. |
| |
| Tábor Stojím u okna, když zaslechnu vzdálené šplouchnutí. Chvíli mám pocit, že se mi to asi jen zdálo. Ale zvědavost nade mnou zvítězí. Popadnu brýle, uhladím si šaty a vydám se k vodě. 'Třeba už někoho hodili do vody! Muhaha.. má to tu bejt za trest, ani bych se nedivila.. sice jsem se chtěla zavřít v chatce, ale trocha pobavení neuškodí. Koho tam asi hodili? A za co? Měl blbě zavázaný tkaničky? Když tak na ně koukám, naházela bych je tam všechny, cha!' pomyslím si povýšeně a zastavím se na mole. Když nikde nevidím žádný dav, co někoho trestá, svěsím ramena a pořádně se rozhlédnu. "Žádnej utopenec? Žádná zábava? Tse.. a komu se jako mám smát?" zamumlám si pod nos a dám ruce v bok. |
| |
| U vody Z vody mi čouhá jen hlava a to ještě pusou foukám napůl do vody, napůl ven, tak že to vydává prapodivný zvuky. Přemýšlení mi nedá zabrat ani tu nejmenší chvíli abych si vybavil kdo se to objevil u vody. Jo, ta procházela kolem. Jedna z nově ubytovaných. Něco si tam brblá, ani pořádně neslyším. Vidím že tam stojí s rukama v bok jak... Ani nevím jako co. Chvíli se jenom dívám zda bude mít nějakej další proslov. Nakonec mi to nedá a doplavu k molu. Rukama se zapřu o podlahu jako bych chtěl už vylízt ven. Předtím ale stihnu ještě promluvit. "Ty jsi tady poprvý?" Zeptám se trošku hloupou otázkou i když už tuším jaká bude odpověď. Pokud teda nějaká bude, když vidím ten její postoj... Skoro jako každej kdo sem přijede. Člověk se naučí brát to tak jak to je. "Podáš mi ty brejle?" Zeptám se ještě a jednou rukou si částečně zakrývám oči. Slunko se nějak rozjasňuje a zrovna nejsem v tom nejlepším směru. |
| |
| U vody Shlédnu dolů na toho chlápka a zvednu opět jedno obočí. Je mi lehce povědomý, asi jsem ho tu někde zahlédla. Ruce sundám téměř okamžitě z boků a překřížím je na hrudi, jako kdybych se tím mohla nějak zakrýt. "Jo, poprvý, ne nadlouho a naposled," odpovím a vykouzlím na tváři úsměv. 'Tak se přece jen trochu pobavíme.. kdo ti dovolil mi tykat, chlapečku? Tse.. fajn, jak chceš.. trochu si pohrajeme..' pomyslím si a odolám nutkání mu na ty brýle šlápnout. Nakonec se přece jen sehnu a brýle mu podám. Pořád se usmívám. Dost věrohodný úsměv jsem se naučila už dávno doma, tak proč si to neprocvičit tady. I když v tomhle případě to hrát nemusím. 'Tenhle vypadá líp než tamten bručoun..' zhodnotím chlápka v mysli a usměju se ještě víc. "Tady máš ty brejle.. uhm.. osobo.." přejdu do tykačky a ještě zatraceně nápadně naznačím, že bych ráda věděla, o koho jde. |
| |
| U vody "Děkuju." Prohodím slušně. Rukou si je nasadím a znovu se zapřu obouma rukama o molo. Nedá mi to abych se neusmál. Jde na ni poznat zvědavost. "Jmenuju se Barry." Utřu si dlaní pusu, cítím že tam mám ještě nějaký kapky vody. "A mám tohle léto v plánu tady strávit s váma všema." Povídám s úsměvem na rtech. "Řekni mi, jak mám říkat tobě? Když už tady njakej čas zůstaneš. I když ne dlouho, jak povídáš. A co máš vlastně v plánu? Tobě se tady nelíbí?" Začnu pokládat zvědavější otázky. "Kdyby jsi tak věděla kolik se tady dá dělat věcí. Vždyť tady je snad úplně všechno." Vykládám dál s nadšením. |
| |
| U vody Skrze sluneční brýle ho strašně "nenápadně" pozoruji. "Barry? Mhmm.. hezké.. já jsem Sam," zamumlám, sehnu se a natáhnu k němu ruku. "No, Barry, já jsem tu za trest, takže neočekávám, že to tu bude nějaké lážo plážo, víš? Nejsem hloupá. Matinka byla pěkně rozčílená, těžko by mě poslala na dovolenou. Vypadá to tu dobře. Teda až na toho nepříjemnýho týpka, co mi poprskal téměř celej výstřih, když nás poučoval," mlasknu nespokojeně. "A co se tedy tady dá dělat, hm? Nevypadá to tu moc.. živě." brouknu a pokrčím rameny. "Pochybuji, že se tady dají dělat třeba mé oblíbené činnosti.." rozhodnu se provokovat. |
| |
| Dave Hopkins V táboře Nahlédl jsi do ubytovacího řádu, našel jsi se velice lehce. Přece jen tady není zase tolik jmen. Cestou k chatce vidíš jak už se tam někdo koupe. Po cestě k chatce vidíš jak ti jde naproti starší muž. Jde přímo naproti tobě a nevypadá že by se ti chtěl vyhnout. Těsně před tebou se zastaví. "Ahoj, já jsem John Peters. Mám to tu na starosti. Kdyby jsi cokoli potřeboval, najdeš mě v támhle tý chatce." Ukáže rukou na jeden domeček. "Nebo se můžeš obrátit i na někoho z pomocníků." Zadívá se směrem k vodě jetli tam náhodou není, ale na tu dálku asi nic nepozná. "Dneska se ubytuj a užij si volnej den. Zítra začínáme snídaní a potom něco vymyslíme aby jsme se zabavili." Začne ti povídat různý věci a vlbec si nepřipouští že by tě to mohlo nezajímat. |
| |
| hm jo tak tady jsem pomyslím si když najdu svoji chatku. Vydám se směrem k ní. Naproti mě jde starší muž a jde přímo proti mě. ježiš já už mám dneska dost těch keců pomyslím si, pak mě zastaví, chvilku na něj koukám, když řekne že zejtra bdueč snídaně a že se pak bude něco dělat stále poslouchám, ale jak pak začne mlejt z cesty jen nakloním halvu doleva zavřu oči a zvednu ruku ( Jako pokyn k zastavení řeči) pak na něj ukážu prstem usměju se a řeknu Dík a vydá mse směrem do chatky, tam si sednu na postel zavřu, a zapálim ci cigáro. ležím na psoteli a přemejšlím třeba to tu nemusí bejt tak špatný, na tabulce sem viděl i několik ženskejch, muže bejt celkem sranda, |
| |
| U vody Vyhoupnu se ven z vody zatímco Sam povídá. Rozhodně to však neznamená že bych ji přestal vnímat. Jen už ty vody bylo teď dost. Postavím se naproti ní. Ruce založím na prsa abych doposlouchal její řeč. Když se zmíní o nepříjemný týpkovi, vyprsknu smíchy. "Ty myslíš určitě Johna, že? Taky jse ho trochu poznal." při slovech výstřih mi to nedá aby mi oči co nejmíň nápadně sjeli o něco níž. Trvá to jen několik vteřin abych pohled zase vyrovnal do původní lajny. "No živě..." Pustím se trochu váhavě do odpovědi. Přece jenom asi ve městě je o hromau víc zábavy. "Pro relax můžeš tady na loďku... Nebo támhle je dokonce i menší bar. I když něco k pití je tu myslím jen velmi omezeně. Ale ve společenský místnosti jsem viděl i kulečník a jukebox." Poškrábu se na hlavě abych vymyslel něco dalšího. "A jaký jsou tvoje oblíbený činnosti?" |
| |
| U vody Najednou mě napadne bláznivá myšlenka. 'Když budu hodně problémová, pošlou mě domů! Přece si to tady nenechaj rozbořit vzpourou! Tak, Sam.. teď vymysli něco.. něco šíleného. Čím zaručeně vytočíš toho starýho troubu. Tady Barry problémy dělat nebude, o čemž nepochybuju.. vypadá sympaticky. Mhmm..' pomyslím si a sjedu ho pohledem. "Moje oblíbený činnosti? No, řekněme, že to tu nemůžu moc vykřikovat, jinak bych asi dostala na zadek. Stejně mě tu každej vidí jako malé děcko. Ale já nejsem sakra malá! A teď dovol, jestli se už nechceš koupat, mně se ta voda zdá lákavá.. škoda, že tam musím sama.. " Udělám první kravinu, co mě napadne. Sundám si brýle, stáhnu šaty a jen v červeném spodním prádle skočím do vody. |
| |
| U vody Dostala na zadek, jo? Pozvedne se mi jeden koutek úst v poloviční úsměv. Najednou sebou až cuknu když zdůrazní že už není malá. Když projde kolem mě, nestačím se až divit. Ještě že mám ty brýle, že nejde až tak vidět ten pohled. Kdy pořádně kulím oči. Ústa mi tak nějak spadnou skoro dolů. "Počkej, neřekl jsem... Zabreptám se aniž bych dořekl to co jsem chtěl. Možná ani nevím co jsem chtěl vlastně říct. Sednu si na molo kdy nohy strčím do vody a sleduju jak Samantha plave ve vodě. Najednou jsme si vyměnili role. Já teď koukám kdo se to koupe ve vodě. I když s tím rozdílem že už oba alespoň trošku víme kdo je ten druhý. Nohama si třepotám ve vodě. "Ty Sam, řekni mi.Co to je za věci?" Nedá mi moje zvědavost. "Nikomu to nerozkřiknu. A už vůbec ne Johnovi. Ještě by ho to trefilo." Zasměju se. Vzpomenu si jak je staromódní. Pak se z ničeoh nic vrátím zpět k jejim poznámkám. "Jak můžeš vědět že tě každej vidí jako malý děcko?" |
| |
| Voda Když se vynořím, udělá se mi pořádná husina. Přece jen blbý kraječky moc nezahřejou. "Barry, Barry.. ve svém věku bys už mohl vědět, co je to za věci!" houknu na něj pobaveně. Plavu směr molo tak, abych měla sluníčko za sebou a nemusela mžourat. "Kolik ti vlastně je?" zeptám se dodatečně a nechám se nadnášet vodou, snažím se udržet celé tělo na hladině, i když mi nohy trochu klesají ke dnu. "Doma mi neustále opakují, že jsem ještě malá. Proboha, jiné v mém věku mají už dítě. Proto asi matka trojčí s tím, že nesmím mít ani chlapce. Prej mám štěstí na samý blbečky." poznamenám suše. |
| |
| U vody Pobaveně se zase zasměju nad poznámkou že už mám věk na to abych i všechno domyslel. Asi má i pravdu. "26." Odpovím jednoduše. Nemám příliš v oblibě takový ty odpovědi na tyto otázky ve stylu jako hádej, kolik myslíš,... "Mají o tebe starost, no." Pokrčím rameny. Při představě že už bych se měl starat o děti mi přeběhne mráz po zádech. Ještě to tak. "Myslíš že se tady budeš nudit?" Nadhodím otázku směrem k Sam když ji tak sleduju. "Nebo jestli chceš, nabídnu ti svoje služby veslaře." Kejvnu hlavou směrem k loďce. "Jo je tady dokonce i ohniště, možnost večer opíkat na ohni." Vzpomenu si na další činnost. "Vidíš, povídám tady hlouposti... Vím že se to nemá, ale tobě je tak 18, co?" Zkusím trefit správný věk. "Máš ráda víno?" Vypadne ze mě překvapivá otázka. |
| |
| Voda Doplavu k molu a vzhlédnu k Barrymu. "Jenom veslaře?" neodpustím si rýpnutí a zazubím se. Pak k němu natáhnu ruku. "Pomůžeš mi nahoru? Jinak teď nějak nevím, jestli se budu nudit nebo ne.. vypadalo to, jako že jsou tu samé pochybné existence, no.. jinak je mi dvacet.. a mimochodem, co se tu dá dělat ještě večer?" zeptám se a snažím se tvářit jako neviňátko. 'Pozor, děvče.. tobě se tu snad začíná líbit nebo co.. mhm.. ne tady.. ale někdo tady.. mohla bych spojit příjemné s užitečným.. za románek s vedoucím by mě určitě poslali šupem domů!' pomyslím si nadšeně. "Víno zbožňuju.. a ty?" |
| |
| U vody To snad není možný. Zavrtím s úsměvem hlavou. Vyskočím na nohy abych se hned ohnul s natáhnutou rukou která má za úkol pomoc Sam ven z vody. Jakmile se ruce dotknou, pomůžu Sam ven z vody. Když už se doatvá na molo, chytnu ji druhou rukou za bok. "Promiň, jen..." Zadrhnu se. "Jen jsem nechtěl aby jsi uklouzla jak je to tady mokrý." Hledám výmluvu i když je asi pravděpodobný že jsem vymyslel nějakej nesmysl. "No večer, dnes je ještě volno, je tady daná akorát večerka. Jinak od zítřka už je namyšlenej nějakej program. Ale to ti předpokládám už John stihl povědět." Když se doslechnu že víno zbožňuje, projede mnou neskrývaná radost. Protože dnes má nejraději každej pivo a tvrdší alkohol. Jsem rád že je tu někdo kdo si rád dá víno. "Tak večer, jestli budeš chtít, můžeš se zastavit. Na víno. Teď na tom slunku bych si ho raději nedával." Vím co dokáže alkohol udělat i v menším množství v takovým teple. "Co ty na to?" |
| |
| U vody Jakmile mě vytáhne, usměju se ještě víc. 'Podívejme se, já se mu asi taky líbím.. hm, možná přestanu tak spěchat domů!' pomyslím si. Pozici jeho rukou nijak nekomentuji a ani se nesnažím odstoupit. Sice mi to trochu kazí husina, která mi připomíná, že tam stojím jen v prádle, ale ani to mě nedonutí se nějak pohnout. "To zní velmi lákavě. Ale nebude tam i ten bručoun, že ne? Máte taky chatky po dvou?" zeptám se ho a úsměv mi lehce povadne při té představě. Musím trochu zaklonit hlavu, abych na něj dobře viděla. Pak mu najednou sundám brýle. "Ráda bych vám viděla do očí, milý pane.." brouknu pobaveně. "Přece jen je to takový.. osobnější. |
| |
| U vody Trošku mě překvapí že nemá nějakou poznámku k té ruce a k té výmluvě. Proto... proto jsem celkem rád. "Kdepak, ten bručoun tam určitě nebude." Zopakuji její název pro Johna. "Máme chatky jen pro sebe. Jsou stejný jako ostatní, ale jen pro sebe." Trošku se leknu, když mi sundá brýle. Zprvu zamžourám abych se dostal do obrazu, do plného světla který udeřilo na oči. "A co na těch očích uvidíte, slečno?" Vrátím stejnou mincí a zadívám se Sam do očí. "Nooo. osobnější to určitě je." Ztiším hlas. "Tak večer platí?" Zeptám se s nadějí v hlase. Jo, platí? "Měl bych přes den nachystat ještě nějaký věci na zítřek.Aby jste se nám tady nenudili a abych večer nemusel myslet na to co jsem zapomněl." I když přímo teď se mi ještě nechce, ale měl bych, ale... |
| |
| U vody Jelikož mi přece jen začíná být zima trochu víc, než by mi bylo milé, pokusím se k němu nenápadně dost přiblížit, abych uzmula kousek jeho tělesného tepla. 'Nebude mít kvůli tomu trable? Sakra, co mě to zajímá.. ale zajímá! Já si chci vykoledovat průšvih, on ho mít nemá!' začne pracovat přece jen svoje svědomí. "Jenom pro sebe? To se máš. Já se musím dělit a ani nevím s kým.. není to moc dobré.. tohle je tábor pro špatné lidi, ne? Jak mám vědět, že té osobě můžu věřit?" zeptám se a mezi obočím se mi udělá ustaraná vráska. Přeci jen bych nerada přišla o své věci. Nechci si ale znepříjemňovat chvíli a tak se pokusím o vtip: "Nakonec se nakufruju k tobě a bručouna trefí šlak!" Odkašlu si a uhnu pohledem, když se na mě tak zadívá. 'Jsi to snad chtěla, ne? Ježiši, holka, ty nevíš, co chceš! Chtěla jsi průšvih, tady se ti to nabízí! Jo, ale průšvih pro sebe, ne pro něj.. toho by ti možná i schválila matinka, mohl by se jí- ne! Na co zase myslíš, huso pitomá?! Žádná telenovela!' zarazím tok svých myšlenek. "Ano, večer to platí.. přes den hezky pracuj jako hodnej chlapeček a večer se uvidíme.. Barry, co děláš během roku, když se tady nic neděje? Jako jakou práci? Uhm! Promiň, na to jsem se nechtěla vůbec zeptat.. byla jsem.. myšlenkama jinde.." začnu plácat kraviny. |
| |
| U vody Když se ke mě Sam přiblíží ještě víc, nemůžu říct že bych si měl nějak stěžovat. Naopak. Pak už zase naslouchám, tak jak jsem se naučil. "Tábor pro špatný lidi... No... Pokud to takhle chceš nazvat. Můžeme tomu tak říkat." Usměju se. "Pravdou je že andílci se tady moc nevyskytují. A proč jste ubytovaní po dvou má velmi jednoduchý důvod. Spíš víc důvodů. První je aby se ušetřilo za místo a každej neměl chatku pro sebe." Snažím se odlehčit odpověď. "A ten druhej, člověk by se tady měl naučit důvěřovat druhýmu a snažit se spolupracovat, najít kompromis." Řeknu už trošku vážněji. "To asi ten vážnější důvod." "Bručouna trefí šlak, já budu spát na zemi a ty budeš spokojeně chrnět v posteli, co?" S úsměvem odpovídám. Vážný proslov mi zatím nejde udržet příliš dlouho. "Studuju. Čeká mě poslední rok na vysoký. Příští léto už tady nebudu. To už asi budu opravdu muset pracovat." A bezstarostnej život studenta bude ta tam. Odpovím o přes to že se Sam ihned omlouvá. "Tak večer. Chatka číslo sedm." Dodám zase s úsměvem který mě jen málokdy opouští. "To je šťastný číslo." Sam znám sice pár minut, ale... po pravdě se mi nechce zrovna teď odcházet něco vymýšlet. Času bude ale ještě dost. Prozatím se rozloučím pohledem do očí. |
| |
| V táboře Dnešní příjezd a ubytování utíká celkem rychle. Někteří z Vás už se porozhlédli po táboře, jiní odpočívají, další už netrpělivě čekají na oběd, někdo další se ještě objevil u brány... Něco se tu stále děje. Dopoledně se pomalu převrátilo k obědu a odpočinku po obědě. Každý si dnes dělá co se mu líbí. Až na vyjímky. John Neustále chodí tam a zpátky, kdy se snaží rozdávat rady tak jak to jen jde. Po chvíli zkoumání jeho chování můžete usuzovat že tím tady žije. Že to je jakýsi správce tohoto areálu, jak v zimě tak v létě. Snad i na jaře i na podzim. Kdy nejvíc na spěch má však v tomto období. Kdy se staará o potřeby druhých. John může být tak 55 let starý muž, šedivý, částečně zakulacený. Claire Místní letní kuchařka. Stíhá prakticky všechno sama kdy ji občas vypomůže někdo z místního osazenstva. Nevaří se tu víc jak 20 obědů. Ta porce není až tak ohromná. Zhruba 40-ti letá žena, která má krátce střižené vlasy. Věčně je však schovává pod kšiltovkou kterou neustále nosí. Ať je v kuchynu nebo mimo kuchyň. Barry Jak již někteří poznali, má zde za úkol pomoc s organizací a je to i zdravotník. Jakýkoli šrám dokáže utišit. 26-ti letý student. Jezdí sem na letní praxi. Vrací se sem především kvůli přírodě. Mezi jeho poznávací znamení patří viditelná jizva v pravém obočí. Především tito tři lidé se starají o chod léta. V případě nouze se dokáží spojit s nejbližším městečkem a cokoli odtud dostat do tábora. Nejbližší "civilizace" je odtud vzdálená přibližně 20 mil. K dispozici zde mají dvě auta. Po důkladnějším prozkoumání tábora jste narazili na možnosti her jako je kulečník, šipky, ke sportovnějším volejbal, plavání. V místním minibaru to funguje tak, že jsou zde spíše pořádány soutěže mezi táborníkama v míchání drinků. Veškeré přísady jsou však nealkoholické nápoje nebo jen s velmi minimálním množstvím alkoholu. Veškeré zásoby jsou zde doplňovány stejně jako do kuchyně, tedy autem na objednání z nejbližšího městečka. |
| |
| U vody Když se zmíní o večeru, pochopím to jako rozloučení. Rozhlédnu se kolem a rychle se sehnu pro šaty. Jsem najednou trochu levá, takže Barryho omylem bouchnu hlavou do břicha. Vykoktám cosi jako omluvu, honem si na sebe navleču šaty, brýle a boty si vezmu do rukou a prchám zpátky k chatce celá rudá ponížením. Jsem zvyklá, že přede mnou každý padá na kolena, takže mě mé vlastní chování vyvede trochu z míry. 'O co se sakra snažíš? Jsi naprosto pitomá. Kam se poděl tvůj plán? Koukej se ho držet!' pomyslím si a fláknu sebou na postel. Okamžitě ale vyskočím a z kufru vyhrabu suché oblečení. Tentokrát zvolím krátké džínové kraťasy a bílé tílko. Kouknu ven a uvědomím si, že jsme tam museli být zatraceně dlouho. Ani jsem si nevšimla, jak ten čas utekl. Na jejich oběd nejdu. Moje tvrdohlavá palice mi to zakazuje. Takže si vytáhnu další müsli tyčinku - opravdu skvělý a sytý oběd. Vyskládám si věci a tvářím se, jako kdybych v té chatce byla sama. Sice se držím jen na své polovině, ale na druhou stranu se ani nepodívám. I kdyby se mnou bydlel mamut, je mi to jedno. Znovu si lehnu na postel a sáhnu po mobilu. Naši mi ho sice zabavili, ale zapomněli, že nejsem malej fakan a umím si ho vzít zpátky. Neřeším ani signál, začnu si na něm hrát hry, abych nějak zabila čas. |
| |
 | V táboře Když vystoupím z auta a rozhlédnu se kolem, vydechnu nad krásou tohoto místa. "Tak se tu měj hezky a jestli se tu zase něco stane a oni tě vyhodí, můžeš si bydlet klidně pod mostem, mě je to jedno. Ahoj." John zavřel dveře a odjel ani se neohlédl. "Taky se měj hezky tati." Šeptnu ironicky do ticha. Stojím stále na stejném místě, kde jsem vylezla z auta. Zatím nikam nespěchám a dál se rozhlížím kolem. V dálce u mola mě zaujme dvojice lidí. Muž má ruku kolem dívčina pasu a oba se o něčem baví. Za malý okamžik se rozloučili a ona odešla někam pryč. Hmm .. jak mě by asi bylo být na jejím místě ... vrtalo mi hlavou ale né moc dlouho. Sebrala jsem svoji tašku a šla se podívat na rozpis a zjistit nějaké informace. Než jsem sem jela John (táta) mě strašil nějakejma společnejma činostma. Jen doufám že tu nebudem sedět v kroužku a povídat si jako v nějaký psychiatrický léčebně - to by mě vážně asi zabilo. Znechuceně se nad tou myšlenkou zašklebým. Kolem stále obchází postarší muž, a zdá se že by si se mnou rád popovídal. Už dopředu se mi v hlavě vyvine plán, že kdyby ke mě přece jen přišel a začal něco žbrblat odbydu ho tím, že mi není moc dobře a že si půjdu ihned lehnout. Začínal mě zase popadat děsný vztek kvůli tomu jak se mnou táta vyběhl, jak se ke mě choval. A neznám na vztek nic lepšího než si protáhnout tělo a všechny šlachy pomocí jógy a ta jak známo uklidňuje. |
| |
| V chatce Když dorazím do své chatky, najdu tam onu dívku, která ještě před chvílí byla na molu. Ležela na své naposteli a dělala něco s mobilem. Zvláštní, já vlastně mobil nikdy nepotřebovala pomyslím si. Vlasy měla mokré ... koupali se snad? Hodím tašku na zem a sednu si, chvíli se na ní koukám a pak jen vytáhnu zápisník z tašky a začnu psát další z mnoha příběhů. Na jógu teď není ta nejlepší chvíle, ven se mi už prostě nechtělo ... A co kdyby jěště k tomu ten dědek poznal, že mi není až tak zle... Zasním se a začnu škrábat tužkou. Pak se na ní zase zakoukám ... Pročpak je tu asi ona. Když kouknu na její šaty hlavou mi proběhne jen neurčitá myšlenka o mém stylu oblékání, ale na konec uznám, že já jsem na tom líp, hnědé tričko bez rukávů a sem tam potrhaný rifle jsou o tolik pohodlnější... |
| |
| V chatce Nějakou dobu se tvářím, jako že tam ta holka prostě není. 'Neumí pozdravit nebo co? Aspoň jsem slušná, když už dělám problémy.. che, slušná.. no jo.. vždyť jsem toho majitele baráku i slušně pozdravila.. a popřála mu hezký den! Jsem prostě holka šikovná, jen to neuměj docenit.. tak jsem mu udělala v oknech trochu větrání, proboha.. je to snad trestný? No jo, já zapomněla.. je to trestný.' pomyslím si otráveně. Vstanu a mlčky se přehrábnu ve svých věcech. Vykouknu z okna, otočím se k spolubydlící zády a znovu se začnu převlékat. V kraťasech a tričku na úzká ramínka žuchnu na postel. "Možná ti to bude znít jako španělská vesnice, ale obvykle se zdraví, když se někam vejde..! nevydržím a prolomím to ticho. "Je to taková novinka.. zavedená před několika staletími.. nekecám, fakt.." zamumlám pobaveně a pročešu si vlasy, které si pak stáhnu do drdolu na temeni hlavy. |
| |
 | Vzhůru do tábora... omg... U bran tábora mě stylově vysadí policejní auto. Nevystoupím. Počkám si, až ti ironický páni zákona vynesou svůj zadek ven a otevřou mi dveře. Pokrčím nos a došoupu se ke dveřím a vzápětí vystoupím. Budeš tak laskavej, fešáku, a sundal bys mi ty studený náramky? Natočím se k němu zády, aby mi mohl odemknout pouta. Stejně všichni budou čumět, tak proč dělat rozruch ještě spoutanou holkou, hm? Fízl si něco mumlá, ale sundá mi ty hnusný tvrdý věci z rukou. Vylovím ještě nevelkou cestovní tašku ze zadního sedadla a projdu branou. Nemám se s kým rozloučit, takže nějaký poldy fakt neřeším. O co, že jsem tu nejstarší napravovaný spratek? Podle instrukcí, co mi ve věznici dali, najdu společenskou místnost, kde najdu svoje číslo chatky. No to sem si mohla myslet. 21. Pche. Vlezu do chatky, taška skončí tam, kam sama doletí a jdu ven. Nechci tuchnout ve vnitř, když se možné ven zase hned tak nepodívám. Sundám si černou mikinu a jen v průsvitném bílém tílku bez podprsenky a černých kraťáskách vyrazím k vodě. Je vidět hodně z mých četných tetování. Mnu si zápěstí, která mám otlačené od pout a ostatních, co občas projdou kolem, si raději nevšímám, i když vím, že civí. Sednu si pod strom nedaleko pláže a jen tak koukám. |
| |
| V chatce No jo už to začíná ... Mladá slečno poněvadž jste mi naprosto ukradená nemám sebemenší důvod zdravit. Řekla bych jí nejradši, ale udržela jsem se. "Jé ahoj!" Řeknu nesmírně afektovaně, "já si tě nevšimla." Na její další poznámku jen potichounku procedím skrz zuby: "bože buď už zticha, tady se vůbec nedá přemýšlet..." Otočím se čelem k posteli, ale je mi nějak moc teplo tak napodobím tu holku a vezmu si džínový kraťasy. To asi nebylo zrovna nejzdvořilejší ... Takhle by to dál asi nešlo. Začne mě hryzat svědomí. Na chvíli přemůžu odpor a brouknu "Já jsem Sára, ...", rozpačité ticho, "máš nějaký informace o zítřku?" Proč to vlastně vůbec dělám... Projde mi hlavou. |
| |
| v chatce. hned po tom co jsem vlezl do týdle chatky jsem si uvědomil že mě to tu už nebaví, přemohl jsem svojí nasranost , nasadil na sebe , černý basketbalový kratasy, a bílí tílko. člověk kterej se na mě podívá si všimne tetování, a několik větších jizev na rukách. Nasadím na sebe černé brýle. zapálim ci cigaretu před chatkou, a vydám se směr společenská místnost. Paráda nikdo tu neni řeknu si pro sebe a spokojeně si tlesknu. jdu rovnou ke kulečníku, vyndám koule a vezmu si do ruky tágo. potáhnu cigaretu a odložím na kraj stolu. První štouch |
| |
| Nuda jako prase Jasně, že mě to vysedávání přestane bavit. Zase se zvednu znovu se odeberu do společenské místnosti, abych zjistila alespoň jméno individua, co se mnou bude sdílet společnost. Všimnu si nějakýho vykuřujícího týpka, ale pro jistotu jej ignoruju. Zahledím se na seznam. Ať hledám, jak hledám, nemůžu najít nikoho se stejným číslem chatky. Že by se tak báli, že tu holku ještě víc zkazim? Nebo jí ublížim? Není to tu náhodou o důvěře? zabrblám nahlas své myšlenky a koukám, jestli náhodou neobjevim program na zítra nebo alespoň jídelníček. Otočím se zády ke zdi, a hledím na toho týpka. Je podobně oblečený a ještě... má tetování! hm... takže tu nebudou samí cucáci, co ukradli tátovi z peněženky pár drobnejch. |
| |
| společenská místnost. Tak šestka támdle do tý díry Pomyslím si a štouchnu do bílý koule. trefa Najednou přijde do společenský místnosti jedna kočka. Přestanu se soustředit a sednu si na kulečník. vezmu si cágáro do ruky a potáhnu. HMm tak že by se mi tady přece jenom zalíbilo CHvilku na ní koukám , pak ona něco řekne moc sem jí nerozuměl, ale něco jsem si domyslel. O důvěře to tu je. Proto taky nemám spolubydlícího. Natáhnu a típnu cigáro pak si stoupnu a řeknu Chceš si zahrát a ukážu dágem na kulečníkovej stůl |
| |
| V chatce Vytáhnu kosmetickou taštičku a začnu se malovat, abych mohla "nenápadně" narazit na Barryho. "Vedoucí vymyslej nějakej program a myslej si, že se podle něho budeme řídit. Nevim, jak nás chtěj donutit. Zatím jsem tu viděla jen starýho bručouna a jednoho fešáka. Zkusím večer zjistit víc, jestli tě to zajímá.." odpovím jí celkem i mile. "Jinak já jsem Sam," dodám ještě. Odložím malování a přejdu k oknu. Opět si nasadím brýle a protáhnu se. "Hele, moc dlouho tu asi nepobudu, ale proč si komplikovat život. Já nebudu zbytečně otravovat tebe, ty nebudeš otravovat zbytečně mě. Platí?" zeptám se přímo. Nikdy jsem nebyla moc týmovej hráč mimo naši partu. Nemám ani v plánu to nijak měnit na tu chvíli, co tady zůstanu. |
| |
| Chatka, společenská místnost „Zajímá“ řeknu na nečekaně milou odpověď. Jen pro sebe potichounku odfrknu, když se začne malovat. Najednou z ní vypadne, něco, co jsem opravdu neočekávala: "Hele, moc dlouho tu asi nepobudu, ale proč si komplikovat život. Já nebudu zbytečně otravovat tebe, ty nebudeš otravovat zbytečně mě. Platí?" Chvíli na ni jen tak zaraženě koukám a pak odpovím: "Jo s tím naprosto souhlasím." Na chvíli se mi objeví nestrojený úsměv na tváři. Alespoň tohle, že bude v pohodě. Seberu se a vypadnu z chatky a jdu obhlédnou, kdo je tu další. Třeba tu najdu nějakýho dalšího chytrýho člověka, jako je tahle Sam. Pomalu se doloudám do společenské místnosti, kde stojí nějaká děsně potetovaná holka a ještě jeden kluk co hraje kulečník. "Ahoj" řeknu potichu na půl úst, poučená ze své chyby v chatce, a posadím se s notesem na židli a dělám, že něco píšu. Není na škodu si vyslechnou, co si ti dva budou povídat ... jestli si vůbec povídat budou |
| |
| Plán Tužkou chvíli nervózně klepu do stolu a hlavu jsem si podepřel druhou rukou. No tááák, přemejšlej. Na notebooku svítí ve wordu akorát nadpis 2.červenec. Zatím marně se snažím vymyslet něco novýho. Nebo že by to skončilo jako každý rok? Nakonec, nikdo tady asi dvakrát nebude, tak je to nakonec stejně jedno. Snídaně: 8.00-9.00 Do oběda bude částečně volný program. Každý bude mít za úkol zamyslet se sám nad sebou. Před obědem se sejdou aby každýho seznámili s tím proč je tady a co hodlá udělat pro to aby odstranil co možná nejvíc svých nedostatků. Sezení 11.00-12.30 Oběd 12.30-13.30 14.00 utvoří se týmy - každý se dozví v čas, co bude jeho úkolem. Během odpoledne částečně volná zábava s plněním přidělených úkolů. 19.00-20.00 večeře. 22.00 večerka Podívám se na to jak to vypadá. Snad to John odsouhlasí. První dny jsou celkem často volnější a úkolů se přidává víc a víc. Pošlu to k tisku. Papír vezmu a vyrazím směrem k Johnovi kdy za sebou obydlí pro toto léto nezapomenu zamčít. Co je?Pomyslím si když mě nikdo neotvírá. Ušklíbnu se. To je jedno. Vyjdu směrem ke společenský místnosti i s návrhem zítřka v ruce. Jedno vím jistě. Snídaně, oběd, večeře platí pořád stejně. Ostatní se přinejhorším oprativně změní. Hrozný teplo. Odfukuju po cestě. Zevnitř společenské místnosti slyším nějaký hlasy. Nedá mi to abych se oknem nepodíval když jdu kolem. Aaaa... už si cvrnkaj kulečník. Aspoň se seznámí o něco dřív než je v plánu. Namířím si to přímo k nástěnce. Vezmu špendlík a přípichnu papír na nástěnku. Namířím si to do kuchyně kde je v ledničce pro každýho nachystaná chlazená voda. V takovým teple se to ani jinak nedá. Vezmu jednu plastovou láhev a zhluboka se napiju. Měl bych zase zalízt a počkat na večeřu. Nakonec, když se podívám na hodinky, chvilku si schrupnout a je to za chvíli. Nebo ještě líp, schrupnout si ve stínu pod stromem u vody. Však když teď bude někdo něco postrádat, určitě se ozvou. Plán jsem si odsouhlasil a jde se na to. |
| |
| V chatce, tábor Když jsem s úpravami hotová a kolegyně zmizla, vydám se ven taky. Snažím se tvářit strašně nenápadně, když zamiřím k chatce číslo sedm. 'Jasně, sraz máme večer, ale přece na sebe náhodou narazit můžeme ne?' Když se k jeho chatce přiblížím, abych byla ještě víc nenápadná, koukám na druhou stranu. To mi se ale stane osudným, takže kus před jeho chatkou hodím na zem krásného placáka. Vlasy, co jsem si pečlivě sčesala do drdolu, neposlušně vylezou a oblečení si zamažu. Prostě vypadám jako vandrák. "Do hajzlu.. kdo sem ty pitomý.. kořeny nebo co to sakra je dal? Já se na to už taky.. sakra, sakra, sakra!" hartusím a nemám se nějak k zvedání. Ležím na zemi jak široká tak dlouhá. |
| |
| Společenská místnost Chvíli si toho borce prohlížím a pokrčím rameny. Pomalu se přesunu k němu a projdu hodně blízko kolem něj a vezmu do ruky tágo. Tak hraješ, nebo budeš jenom civět? pronesu, ohnutá nad kulečníkovým stolem tak, že jsem mírně rozkročená, pravá noha trochu ve předu a v pase jsem zlomená do pravého úhle. V této pozici se odhaluje ještě více mojich tetování. Ze hry nás vyruší nějakej chlápek, kterej s podivnym úsměvem připichuje něco na nástěnku. Že by program? Bez zbytečných řečí přestanu hrát a vrátím se k nástěnce a pozorně si přečtu program. A pak ještě jednou. Super. Co sem taky mohla čekat. To je vyloženě psychárna. Brblám. |
| |
| Společenská místnost Když si tam tak rajcovně stoupne jen se usměju. Ted jseš na řadě ty. Pak do místnosti vstoupí nějaká další holka. jen tak lehce pozdraví. nazdar odpovím na její pozdrv. Jak vidim že je ohlá tak se ušklíbnu ještě víc. Ou tak to je rambajs. už se mi ani nechce zdrhnout Pak přijde nějakej kluk a připíchne něco na nástěnku. Spoluhráčka se tam jde hned podívat. Na její slova vstanu a jdu se tam taky podívat. Zamyslet se sám nad sebou? To si ze mě dělá pr*el. Je jak moje matka. By zasloužil pořádnou tečku mezi voči. Nasraně zakroutim halvou a zapálim ci další cigáro. Tak todle teda ne. Ten mě ale vytočil. By mě zajímalo kdo vymejšlel tendle rozvrh. Mu asi vomlátim to tágo o hlavu. Pak nabídnu i spoluhráčce |
| |
| Společenská místnost Všimnu si té holky, co dělá, že něco píše. Si myslí, že jsme blbí a nevíme, že člověk může psát jen se zapnutou propiskou? Nána... Bez komentáře přejdu nadávání toho kluka a stejně tak beze slova si vezmu cigáro a nechám si připálit. Potáhnu a kouř mu fouknu do obličeje, chvíli se mu zahledím do očí a pak se kolem něj prosmíknu zpátky ke kulečníku. Opřu se o stůl, z poloviny stojím a z poloviny na něm sedím, chápeme, a aniž bych na někoho z těch dvou koukala pokuřuju a čekám, až se týpek znovu chopí hry. Je na řadě. Zamyslet se nad sebou? A nad čim jako? Jsem spokojená. Teda, byla sem, dokud mě ti fízli nevyčápli. No. Koho by vlastně po tom všem nevyhmátli. Když sem ještě blbá a zůstanu tam sedět. Chm. Zasloužim si tady bejt. Za tu blbost, že sem nezdrhla. Přemýšlím o zítřejším programu. Sezení. Fíha, to je jak z ňákýho pošahanýho seriálu. |
| |
| Společenská místnost. Když si nabídne jen uklidím krabičku do kapsy. Když se okolo mě projde jen se ušklíbnu. To krávo ta je nažhavená. ušklýbnu se svý myšlence. Pak se chopím tága. začnu mířit, ale oči mi pořád sklouzávaj na její postavu, Hej tak todle neplatí jak já se na to mám soustředit, ale je to teda kost to se musí nechat. Pak štouchnu do bílý koule a ta treví dvojku, ta ovšem nezajede do díry. Jseš na tahu kočko. mimo to já jsem Dave. |
| |
| Společenská místnost Pozoruju ho, jak hraje. Když mi řekne, že jsem na řadě, beze změny výrazu típnu cigaretu o stůl a zahodim na zem. Zaujmu původní postoj a výstřih mého tílka bez podprdy, se trošilinku prohloubí. Jeho jméno nekomentuju a ani se nepředstavím. Uvědomím si, že za celou dobu jsem na něj promluvila jen jedinou větu. Kdoví, co je zač. Problémů mám dost. Ale je... hm... na znásilnění... Trochu zatřepotám hlavou, abych zahnala ty myšlenky, šťouchnu do bílé koule a posunu tak dvě další do díry. Nijak nedávám znát spokojenost a zase se opřu o stůl, jako by mi celá hra byla docela ukradená. Hraješ. |
| |
| To počasí Odpoledne trávíte každý po svém. Ať už to je ve společenský místnosti, rozvalení na pláži nebo se jen tak couráte tam a zpátky. Poznáváte nový lidi... Co ale všichni cítíte úplně stejně, je to zatracený dusno. Čím víc pokročí odpolední hodina, tím víc cítíte je něco ve vzduchu. Tenhle pocit nezůstane dlouho bez odezvy. Kolem šesté hodiny už vidíte na obloze mraky. Jsou neskutečně tmavý. Netrvá to snad ani deset minut, když na zem dopadnou první kapky. Déšť ačíná čím dál víc sílit. Pár lidí se dá do pohybu aby se co nejdřív schovalo a zůstalo v suchu. I když se jim to už asi nepodaří. V dálce jste slyšeli mohutný hrom. Po chvíli další, další... Do sedmé hodiny už zlověstná bouřka propukla v plné síle. Možná se to zde stahuje kvůli rozlehlému jezeru, možná že je to tady normální,... |
| |
| Konec světa? Ze sladkýho nic nedělání a pospávání mě vytrhne až prvních pár kapek který na mě dopadnou. Ani jsem si nevšiml jak se zatáhlo a co se to spustilo. Dopr.... Vyskočím na nohy, přetáhnu tričko přes hlavu a upaluju k chatce. To tričko mi stejně nějak moc nepomáhá. Jsem promoklej během chvíle úplně neskutečně. Nedívám se doleva ani doprava a běžím. A to ten del začal takovým vedrem. Už vidím dveře do chatky. V kapse z kraťasů lovím klíče abych co nejrychleji odemkl. V tom spěchu mi to nejde moc dobře. Nakonec se však povedlo. Projedu si rukou vlasy tam a zpátky jako bych chtěl vytřepat co nejvíc vody. Tričko hned sundám celý a přehodím přes židlu, stejně tak i zbytek oblečení a převlíknu se do suchýho. Stoupnu si k onu abych viděl co se to venku děje. Jak se všichni čerti žení. |
| |
| Bouřka Když tam tak sedím nim moc se nedozvídám. Akorát, že ten kluk se jmenuje Dave. Když se oba dva pohorší nad programem nestarám se o to. A na ten program se nepodívám už jen čistě z protestu proti všem a proti všemu. Po chvíli si všimnu, že jsem měla propisku vypnutou . Kruci, jestli si toho někdo všimnul tak ... tak je mi to vlastně jedno. Když začne bouřka jdu se projít k jezeru - bouřky a déšť jsou další věci, co čistěj hlavu. Obrovské kapky mě promáchaly až na kost za pár minut a mě naskočila husí kůže. Lehnu si pod ten samý strom, od kterého utekl ten kluk od mola, když začala bouřka, a užívám si to nepohodlí. Já tady nechci s těmahle lidma bejt, tady to zavání problémy ... a bude ho se mnou mít zvlášť ta potetovaná, byla mi už od pohledu tak šíleně protivná... To bude zlí ... s ní. Usměju se sama pro sebe. Přinejhorším pak budu bydlet klidně pod tím mostem. Přemýšlela jsem dál... S tou holkou z mé chatky problémy nebudou, myslím, že to tu chce taky jen tak přečkat a pak zas rychle zmizet. A Dave ... u jeho jména se pozastavím ... vlastně ani nevím, co si o něm mám myslet. Pak zavřu oči a vnímám už jen ohromné kapky dopadající na moji kůži a hromy všude okolo. |
| |
| Tábor Po notné chvíli nadávání se zvednu a vrátím se do chatky. 'Takhle špinavá přece nikoho nesbalím, do hajzlu!' pomyslím si vytočeně. 'To nám to hezky začíná. Už jsem si stihla odřít i koleno. Je to tu nebezpečný! Další důvod, proč vypadnout domů!' Když začne pršet, zamračím se ještě víc. Na deštník jsem zrovna nemyslela, když jsem si spěšně balila. Zakručí mi v žaludku a já se svalím na postel. "Tohle je horší než mučení! Kdo ví jaký blafy tu dělaj. Určitě samý kalorický bomby. O kaviáru si asi můžu nechat jen zdát! Já chci odsud pryč, sakra!" využiju chvíle, že jsem v chatce sama, a hezky hlasitě si zanadávám. Kouknu na hodinky a povzdechnu si. 'V kolik jsme to říkali? Říkali jsme přesně čas? Potřebuju alkohol, abych to tu přečkala. A potřebuju Barryho, aby mi to tu zkrátil!' Odhodlaně se zvednu, na převlékání a nějakou bouřku se vykašlu a zamířím k Barryho chatce. 'Proč jsem si jen musela vybrat chatku tak vzadu? Mě tam zamordujou a lidi se o tom doslechnou možná koncem léta, až budu chatky větrat před úplným zavřením, ne? Paráda, musím vypadat jako zmoklá slepice!' dumám cestou. Zaťukám na dveře a rychle se snažím aspoň triko vyždímat, aby se na mě tolik nelepilo. Moc se mi to nedaří. 'Bude mezi společné činnosti patřit Miss mokré tričko? To bych vyhrát mohla..' Usměju se nad tou kravinou, co mě napadla, a zaťukám ještě jednou. |
| |
| V chatce Dívání z okna mi vydrží jen malou chvíli. Nestihnu ani pořádně oschnout když uslyším klepání na dveře. Otočím hlavu. Sam? Podívám se na hodinky kolik to je vlastně hodin. Zaklepání podruhý. Nebo ne? Rozhýbu tělo abych udělal několi kroků ke dveřím. Chytnu za kliku a pootevřu dveře. "Sam?" Řeknu tázavě jak kdybych ani nevěřil že se tady skutečně objeví. Dívám se jak je mokrá. Hrkne ve mě když si uvědomím že ji nechám stát venku na dešti a nic neřeknu. "Pojď se schovat." Otevřu dveře aby mohla projít. Počkám jak proběhne pod střechu a dveře zase zavřu. "Měla jsi chvilku počkat jak to přejde, nezmokla by jsi tolik." Pronesu s úsměvem, otevřu skříň a půl minutky se zde přehrabuju. "Tady." Najdu čistou osušku abych ji hned podal Sam. Jo. Hned zase začnu šmátrat ve skříni dál. Tričko, tričko. Hledám suchý oblečení abych ho Sam nabídl, aby se mohla aspoň převlíct. Přece jenom... Vezmu oblečení do ruky. "Pokud budeš chtít, tady je něco aby jsi měla něco co není mokrý." "Otočím se, neboj." |
| |
| Kulec ve společenský místnosti Když se skloní ke kulečníku a chystá se ke štouchu, moje oči si všimnou jejího vejsřihu, Nachvilku se zadívám. Tak sakra todle je nářez, dokud tu bude vona tak se mi ani nechce ven při týdle myšlence začnu kejvat hlavou a kousnu se do spodního rtu... uuuuuuaa Když pak štouchne a trefí rovnou dvě koule najendou do ríty jen se udivím, Ku*va je dobrá, kulec jí teda de, ale ta ukecanost je na bodu mrazu, to je špatný když řekne hraješ, jen si stoupnu a projdu kolem ní připraví mse ke štouchu. zaměřuju. moc ukecaná nejsi teda, to ti povim. i když je pravda že za tebe mluví tělo. Trošku si tu přijdu jak na táboře šprtů, už sem se lek, že se tu unudim k smrti řeknu klidným hlasem a pak odštouchnu. |
| |
| Společenská místnost Protočím oči nad tím, jak se... Dave? Jo, Dave snaží přinutit mě k nějakým kecům. Nenamáhej se chlapečku, tohle ti nevyjde. Kouknu na něj, jako by snad ovládal telepatii. Hraju dál stejným stylem jako doposud, když se zeblýskne a udeří hrom jako kráva. V tu chvíli se zvedne ta holka a odejde. Blbka, do takovýho slejváku. Nějak zapomenu hrát a ani necivím ven na bouřku. Spíš někam do dáli, jako by mi bouřka něco připomínala, i když tomu tak není. Ale vlastně sem si díky ní vzpomněla, proč jsem tady a najednou jsem nevěděla, proč tu vlastně s tím... hm, jak že se jmenuje? to je fuk, s tím klukem ztrácím čas. Stejně je to grázl jako... rázně švihnu hlavou, abych nemyslela na... na to, na co nechci, a přitom mi pořádně škubne za krkem. Au... syknu. Na mém zápěstí jsou nyní otlačeniny od těch svinských náramků, co sem musela mít celou cestu sem na rukou, ještě výraznější. Parchanti fízlácký. Já jim říkala, že to moc utahujou... Sednu si na kulečníkový stůl, nohu přes nohu a vypadá to, že se mi už nijak zvlášť hrát nechce. |
| |
| společenská místnost. Bouřky si všimnu stejně jako ona, moc to se mnou nedělá. Hmm jen trocha vody Ona najednou hodí halvou a pak sykne. Nějak si toho nevšímám. chvilku nan í koukám. Tam sedí jak kdyby trucovala. sem rád že sem s ní pokecal. tak si tam hezky dřep, a třeba se někdy dovim i jak se jmenuješ. ušklýbnu se svojí myšlence. Odehraju štouch . pak se narovnám, zapálim ci cigáro, a čekám jeslti bude hrát dál, Pořád nan í koukám a čekám na její reakci. Tak co je kur*a ? asi sme dohráli co? |
| |
| Společenská místnost Docela dlouho jenom sedím a v duchu se spokojeně šklebím, což ovšem navenek nejde znát. Ok, štve mě to ticho, ale on je tu ten ukecanej. Pohupuju nohama a nakonec se na něj aspoň podívám. Prohlížím si ho od hlavy až k patě a snažím se nemyslet na neslušný věci. Uvědomím si, že si všiml, jak na něj civím a kouknu mu do očí. Nevydržím to, a poprvé za celou dobu se pokusím o něco, co by alespoň vzdáleně mohlo připomínat úsměv. To hraní si s koulema už mě unavuje... ušklíbnu se. Jsem ráda, že to už zase zní dvojsmyslně. Jakmile pronesu to svoje, seskočím ze stolu a jen se o něj opřu. Už zase se na Davea nedívám. |
| |
| Společenská místnost Po nějaký době ticha co na ní vejrám, jak bába do výlohy se slevami. se na mě pak podívá, sjede si mě pohledem a pak promluví. Když řekne že jí hra s koulema nebaví , jen se začnu smát. Já si rád hraju s koulema řeknu s trošku rezechvělím hlasem ze smíchu. Pak položím tágo a přijdu ke dvěřím, koukám jak venku prší Hmm to je pohoda , to je vzdoušek. Natáhnu z cigarety a hodím jí na zem, zašlápnu a pak se otočim k ní. Sem rád, že už vim jakej je tvuj hlas řeknu a zvednu jedno obočí |
| |
| Společenská místnost. Po očku ho sleduju. Nepříjemnej, řekla bych. pronesu skrze našpulené rty hlasem chladným jako kus ledu. Jsem ráda, že sem ze sebe takovej tón vyloudila, i když mi to dalo námahu. Zavři ty dveře, dělá se mi husí kůže. Táhne. houknu na něj, když v těch dveřích jen tak blbě stojí. Mám si s nim začít povídat? Když se tak snaží... Snažím se přesvědčit sama sebe, abych nebyla tak nepříjemná a nepřístupná, ale jak bych mu měla věřit. Jasně, ty keci o důvěře. Polibte mi moji tetovanou prdel, když melete o důvěře. Ten kdo to psal to vživotě nezažil. A jak by zrovna tenhle týpek mohl usnadnit moje přežívání tady v tý osadě, než se zase vrátim sedět, to by mě teda zajímalo. |
| |
| Společenská místnost? Když řeken abych zavřel dveře, jen tak udělám. Nepříjemnej?? to asi určitě ne...spíš plnej respektu řeknu a ušklíbnu se. Pak si sednu dovnitř. Večer by to chtělo něco podniknout, nějakej pruser na přivítanou Začnu přemejšlet co by to chtělo. Dal bych si pivo. řeknu jen tak do prázdna. Připadá mi trochu nedostupná. Co kdybych začal hrát tvojí hru pomyslím si, Pak si sednu, a jen tak koukám na její tetování. Hmm moooc pěkný |
| |
| Společenská místnost Plnej respektu? Jak to myslel? Jako že já mám respekt z něho nebo on ze mě? Nechápu, ale nahlas svoji myšlenku dál nerozvíjím. Pivo? Hm... já bych si spíš dala pořádnej korbel Jacka... trhnu obočím, při jeho poznámce o pivu. Chlast tu prej nemaj. poznamenám. Ale taky bych si... něco... dala... neměla jsem co mě zav... hm, hodně dlouho. Kruci, zavři klapačku, náno, nějak ses nám rozpovídala, co? Teď drž hubu a nic se ti, ani jemu, nestane. Hodná holka. Jen v klidu a hlavně TICHU! Nepřístupná a odtažitá, tak jak to umíš. Přejedu si jazykem přední zuby a horní ret, zkousnu levý koutek rtů a jen pokrčím rameny, při jeho poznámce o tetování. Máš taky. zabrousím pohledem na to jeho, i když rozhodně ne tak rozlehlé tetování. |
| |
| společenská místnost. chvilku poslouchám, pak se zamyslím Chlast tu sice nemaj ve většim množství, ale něco malýho tu maj, a nebo by jsme mohli šlohnout v noci auto a pro nějakej si doject 5eknu jen tallehce do vzduchu. Když začne mluvit že dlouho nepila a pak vidím že znervoznila. Když tě zavřeli??? přede mnou nemusíš mít strach z vězení, já sem ho už taky několikrát navštívil Pak když řekne poznámku na moje tetování jen se ušklíbnu. Jo todle to je jen tak lehký, na těle mám lepčí, ale to ti ukážu až jindy Mrknu na ní |
| |
| Společenská místnost Párkrát? Nechtěj vědět, kolikrát já tam byla. A vlastně ještě jsem. Konečně se tedy zasměju. Takovým ironickým zvonivým smíchem typu "hehahaha". Bát se? Já? Vězení?ušklíbnu se.Nemám se proč bát, pořád tam jsem. Přestanu se zase smát a vrátí se můj kamený výraz, takže to skoro vypadá, jako bych celý ten smích a řeči jen předstírala, nebo hůř, že se to ani nestalo. Řeči o ukradení auta mě ale zaujmou. Zprvu jsem je sice přešla bez komentáře, ale stále mě ten nápad, au, sakra, to bolí, vážně je ten nápad dobrej, stále mě hlodá v hlavě. Po chvíli se zcela nelogicky k tomuto tématu vrátím. No jo, pochodový myšlenky. Čí auto? vyhrknu, když mluví o svém tetování, takže to vůbec nedává smysl. |
| |
| plánování průšvihu Auto vedoucích....maj tu 2...myslim že by v tom nebyl problém, mám v tom trošku praxi řeknu trošku hrdě. a ušklíbnu se. Nejdřív bych to možná vykrad tady ten bar, a pak bych skusil na další den to auto, budu potřebovat sehant nějaký věcičky Trošku se zamyslím. |
| |
| společenská místnost Zase se ušklíbnu. ten kluk, zase nevím, jak se jmenuje, mě baví. Praxi? Kocoure, působíš jako strašněj amatér. Hochu, já byla už ve čtrnácti přebornice v naší čtvrti podobný newyorskýmu bronxu! Ode mě se to učili kluci z gangu. Až zítra? Nene, už mě nalákal, chci hned dneska. A kruci, proč se vůbec vracet? Chci jet dnes. Mám chuť... na spoustu věcí. A nechci čekat ještě dýl, než je vyloženě nutný. |
| |
| Společenská místnost lehce se ušklíbnu Páni teda ty seš hnedka nažhavená, to se mi líbí. řeknu. Ok dneska v noci jedeme bumbat Trošku se zamyslím. Hmm tadle holka je nažhavená jak bába na duchod. Super, ted jak to provedem. Vypáčíme zámek, nebo štípnem ferově klíčky Snažím se přemýšlet kde je maj schovaný, ALe nějak se na to nemužu soustředit, Sakra s tou frajerkou bude zábava představuju si ruzný věci. |
| |
| Společenská místnost Super, dnes v noci. Spokojeně pokývu hlavou a už zase mám ten neprohlédnutelný výraz ve tváři. Možná trochu amatér, ale co... nebrání se, to je super. Třeba si ty dva týdny, řekněme.... dovolené, užiju víc, než sem doufala. Rozhodnu se ve vteřině. Poodejdu od kulečníkového stolu k němu. Jsem blízko a bez změny výrazu na něj koukám Ukaž mi ty ostatní tetování. Jsem asi tak třicet cenťáků od něj a nijak se ho nedotýkám. Ještě aby. Nejsem děvka. No... |
| |
| společenská místnost Jo super....těšim se ušklíbnu se , ale stále si jí prohlížím. Sakra to je kost Když řekne , abych jí ukázal další tetování, jen se usměju. Co za to?? ty mi je taky ukážeš |
| |
| Společenská místnost Cukne mi koutek. Chlípníku... Chvilku jenom stojím a čekám, jestli si to přeci jenom nerozmyslí. O krok poodstoupím A... ... sundám si tílko. Jelikož nemám podprsenku, objeví se má dvojková prsa v celé své kráse. Jasně že trochu potetovaný, al erozhodně ne celý. Stačí? Trhnu obočím a zadívám se na jeho překvapený a nejspíš i potěšený výraz v obličeji. Tak dělej... vězení docela zabíjí tyhle pudy... Čekám, co udělá. No dobře, sem děvka. |
| |
| společenská místnost Když si vyhrne tričko jen se ušklíbnu. Hmm pěkný, ale ani sem si nějak moc neprohlíd to tetování, třeba na to bude ještě čas No nestačí, ale tak třeab se ještě naskytne příležitost prohlédnout si tvé tetování. Pak se odlepím od kulečníku a stáhnu tílko. Je vidět mé celkem vypracované tělo, Na Každym prsu vytetovanýho boxera s ostnama a okolo pupíku křestanskej kříž, na kterym je ježíš, spodní díl kříže( ten nejdelší) je natetován až na podbříšek. Pak se otočím, na zádech mezi lopatkama mám vytetované karty( Královskou Flash) A pod ní nápis. Born to lose Live to Win. To je nějak všechno. Na tý ruce jsi to viděla. ALe chystám se ještě na další tetování řeknu a kouknu se na ní . |
| |
| Společenská místnost Čekala jsem víc. Že se na mě vrhne, nevím. Z počátku přece vypadal, že by po mně hned skočil! Nechápu to... A teď jen vytasí ta tetování? Jako by mi o ně šlo. Stojím tam jen v těch krátkých černých kraťasech a on ode mě poodejde? Kruci... Jasně zabručim. Celá ta šou mě unavuje. Kašlu na něj. Zmýlila sem se a ted vypadám jako nadržená trubka. Ale co, je mi fuk, co si o mně myslí. Neví o mně nic, nemá si co myslet. S kameným výrazem se k němu otočím zády, což poukáže na má téměř celoplošne potetovaná záda a tílko si znovu navléknu. Už by mohlo přestat lejt. A´t můžu vypadnout. |
| |
| společenská místnost Chvilku na ní koukám, Je vidět že ode mě očekávala trochu víc než jen ukázku tetování. Jo asi sem jí trošku zklamal, ale nechci vypadat jak nadrženej chuligán. Pak se otočí zády a ukáže mi tetování, no i když, jsme přece jen nadrženej chuligán Když je otočená nenápadně se přiblížím. Pohladím jí přez tetování. Pěkný moooc pěkný. Pak rukou ze zad přejedu pomalu na břicho . Hmmm tak sem zvědavej, bud dostanu přez držku, jelikož je to holka. sice se umim rvát suprově, ale ženskou ybch v životě nepraštil. a nebo se nechá a zajímavě se to vyvrbí. jak sem k ní přilepenej jen jí potichu zašeptám do ucha. Máš ještě nějaký skrytý tetování? lehce kousnu do ucha |
| |
| Společenská místnost Spokojeně se usměju, ale to on naštěstí nevidí. Konečně... A ty? zeptám se nevinně. Ruku mu položím rovnou za sebe do jeho rozkroku a ruku, kterou má na mém břiše, přesunu o něco výš... a ještě trochu výš. Cítím, že musím přemáhat hluboký vzdech. Snažím se být naprosto klidná a chladná, jako vždy. Možná že jsem vážně děvka... pronesu nechtíc své myšlenky nahlas, ale vlastně mi to nevadí. Jen at ví, že mi momentálně o nic jinýho nejde. |
| |
| Společenský aktivity ve společenský místnosti HMM tak to je super...první den a hendka takhle pomyslím si když její ruka se ocitne v mim rozkroku. Pak mi tahá pomalu jednu ruku nahoru. Druhou jí chytnu na břiše a začnu zajíždět pod její kalhotky. bla bla bla třeba sem vážně děvka . rozhodně mě to asi nezajímá. nejseš první ani poslední. řekne ironicky muj vnitřní hlas. No a??? já taky nejsem zrovna křestan trochu se uchechtnu |
| |
| soukromá zpráva od Franchesca Molini pro Sjedu pohledem k jeho druhé ruce, která se prodírá kraťasy do mého klína. Pusa se mi otevře v tajném bezhlesném vzdechu. Přitisknu se k němu zadkem a pak se zase lehce odtáhnu. A ještě párkrát to zopakuju. Jako bych si s ním hrála, dráždila ho. Jak je ke mně blízko, už možná uslyší moje rádoby tajné jemné vzdechy, nebo spíš lapání po dechu. Pohodím hlavou a opřu ji o jeho rameno. Co když někdo přijde? Aaaaaaa.... to je fuk. Rukou se mu poslepu za zády snažím rozepnout kraťasy, ale nějak se mi to nedaří. Tak alepsoň lehce jezdím po jeho chloubě. |
| |
| soukromá zpráva od Hopkins Dave pro Když si všimnu jejích zdechů. trošku si začnu hrát víc. sJedu ještě níž a tam začnu prstama šmejdit dovnitř a ven. Při tom jí líbám na krku. Hmm... ta jen ažhavená...to vypadá na super podvečer....no a že je todle společenská místnost....jsme tu společně...a když budou chtít a přijdou... mužou koukat...společně v duchu se usměju svojí myšlence. všimnu si že se snažila rozepnout moje kalhoty. tak jí s tim trošku pomužu a rukou, kterou mám na jejím hrudníku si je rychle rozepnu , pak jí zase vrátím zpátky na hrudník a začnu mačkat |
| |
| soukromá zpráva od Franchesca Molini pro Znovu sjedu pohledem k jeho ruce v mých kalhotkách a tentokrát už se neudržím nevydat slyšitelný sten. Přivřu oči. Ne holka, vzpamatuj se! Nenech se tak snadno dostat! Prudce se otočím k němu čelem. Přitisknu se k němu a tlačím do něj, až se opře zády o zeď. Ruce mám položený na jeho vypracovaném hrudníku a dýchám horký vzduch na jeho krk. Konečně jeho malého kamaráda vypustím na svobodu. Stále jsem ještě v kraťáskách a tak na něj pánví dorážím. Prostě ho škádlím. Ruce mám položený na jeho kříži a tisknu se k němu hodně pevně... |
| |
| soukromá zpráva od Hopkins Dave pro Když mě přitiskne na zed chvilku jí nechám si hrát, Pak jí chytnu oběma rukama za zadek, a pomalým plynulým pohybem jí nadzvednu, a držím v náručí, pak s ní pomalu jdu ke kulečníku, tam jí položím. a začnu si zase hrát sám. hmm to je mazec...sakra to j libový... a ještě do toho je tak sexy..mnam Začnu jí pomalu sundavat kratásky . |
| |
| soukromá zpráva od Franchesca Molini pro Nechám se odnýst, přitom zaklíním nohy za jeho boky. Když mě položí, odstrčím kulečníkový koule a zadržím mu ruku, když se mě pokusí dostat z kraťasů. Ne tak zhurta, chlapečku. Ušklíbnu se a posadím se. Pořádně roztáhnu nohy a přitáhnu ho k sobě hodně těsně, že kdybych ty kratasy neměla, už by byl ve mně. A jeho kluk to ví nejspíš taky. Začnu mu rozkrok pomalu hladit a stále zrychluju. Vůbec se mu nedívám do obličeje, jen tam dolů. Odtáhnu se a lehnu si doprostřed kulečníkovýho stolu. Roztáhnu a pokrčím hony. Nadzvednu zadek a rychle ze sebe stáhnu přebytečný oblečení. Tak dělej. nařídim mu a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Hopkins Dave pro ZJakmile jsme se dostali na kulečník, sem tak nadrženej že mi snad rupne sám od sebe. Pal Když si lehne na kulečník, a roztáhne nohy neváhám a hned se nahnu nad ní. Pomalu do ní vjedu, pak začnu psotupně zrychlovat, podle její chutě, hmmm libovka Při tom jí stále líbám na krku . Držím jí ruce nad hlavou jednou rukou a druhou jí šahám stále na hrudník... Ps: mimo hru.: Stejěn kdyby někdo přišel, tak naše tetování splinou v jeden černej flek, a nikdo by nicn epoznal :-D |
| |
| soukromá zpráva od Franchesca Molini pro Když do mě vnikne, prohnu se v zádech a mé dlouhé vlasy se krásně rozprostřou kolem. Jak přiráží a chytí mi ruce, nemůžu se nijak bránit, má sílu. A já mám radši převahu. Přesto se mi to líbí jako málokdy. Hodně silně omotám nohy kolem jeho hýždí a prudce ho na sebe přitisknu. Pánví proti němu prudce vyrážím. Zmítám se a začínám docela hlasitě sténat a občas to vypadá, že nemůžu popadnout dech. Chvílemi dokonce nedýchám vůbec, abych následně mohla pěkně hlasitě zavrnět. .Tak v tomhle amatér nejsi.pronesu přerývavě. Ze zbytku sil si dám ruce před hrudník a strčím do něj a následně ho převalím na záda a osedlám si ho. Přitisknu se na něj prsama a jazykem škádlím jeho rty, ale nelíbám ho. Pohybuju se plynule, soustředěně a čím dál tím rychleji. Po tetováních mi stékají krůpěje studeného potu. |
| |
| Pr*ám líp jak rosenberg:-D:-D Jakmile mě po nějaký době otočí na záda a osedlá mě tak si trošku oddychnu. Tak a ted odpočinek. Plně si to užívám, a občas jí rukama nadzvednu zadek a jedu chvilku já sám výpadama... Po nějaký době co mě osedlala. Se uvolnim a už to dál v sobě neudžim a přijde to, nebo spíš odejde.....ze mě.... Zadýchaně chvilku ležím, a snažím se trošku sklidnit. no ty taky žádná amatérka Otřu si spocený čelo a ušklíbnu se. Když pak ze mě sleze uklidim to po sobě a navleču se . Podám jí její hadry, který sou po celý místnosti. Zapálim ci cigáro, a z hluboka natáhnu. Todle bylo dobrý seznámení. usměju se. Ale furt nevim tvý jméno řeknu a položím otevřenou krabičku cigár směrem k ní na kulečníkovej stůl |
| |
| V chatce Vběhnu k němu do chatky a na jeho poznámku o čekání jen pokrčím rameny. 'Kdo ví, kdy by tohle humus počasí skončilo!' pomyslím si pobaveně. Vezmu si od Barryho osušku a děkovně se usměju. Vynasnažím se trochu osušit, aby se ze mě tolik nekapala voda. Nakonec to vzdám a suším si jen vlasy. Jakmile se zmíní o něčem, co není mokré, uchichtnu se. "Díky, Barry. Jsi moc hodnej. Uhm.. suchou podprsenku bys asi neměl, že?" zeptám se se smíchem a začnu se svlékat. Po chvíli zápasení se zapínáním podprsenky nespokojeně zamlaskám a otočím se k Barrymu zády. Doufám, že nebude až tak galantní, aby se odmítl otočit. "Mohl bys? Asi tam mám vlasy nebo nevím.." zamumlám tiše. Přešlapuju na místě, mokré triko a kraťasy mi leží u nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro "To tady opravdu nemám." Odpovím s úsměvem na rtech, když se Sam zeptá na podprsenku. Už bych pomalu hledal pod postelí to víno co tady mám schovaný z cest, který jsem si nakoupil a které mi zachutnalo. Ohnu se zatímco se Samantha začne převlíkat, abych rukou nahmatal tu láhev, když už jsem dopoledne nabídl. Ono je to v takovým počasí celkem ideální. Není teplo, nebude z toho tolik bolet hlava kdybych vylezl na slunko a pak se trochu i ochladilo. Mohl bys? Co? Bych mohl... Nestačím zapřemýšlet když zvednu hlavu a vidím Sam jak stojí zády ke mě a zápasí se zapínáním podprsenky. Proč to dělají na zádech a není to na předku? Pak to vypadá tak jak to vypadá že s tím takhle zápasí. "Jasně." Odpovím polohlasem, postavím se na nohy a udělám dva kroky směrem k Sam abych se dostal k zapínání co má na zádech. Přijdu těsně k ní abych se s tím zkusil poprat. Musím na to použít obě ruce. "Tak." Vydám ze sebe spokojeně. Když je rozepnuta, konce které držím v rukou... oddálím ruce od sebe tak, abych ji to pomohl sundat aniž bych podprsenku pustil. Musel jsem se ještě víc přitisknout. Sakra. "Promiň Sam..." |
| |
| Společenská místnost Notnou chvíli ještě celá uřícená ležím, zatímco on sbírá věci. Nechápu, jak se může hejbat. Když jsem schopná se posadit, cítím tlak v tříslech, jak jsem si je namohla. No jo, nebyl hold trénink. Obléknu si kalhotky a kraťasy a vezmu si od něj cigáro. Nechám ho, aby mi připálil a nahnu se dozadu, opřu se o jednu ruku, nohy mám zkřížené do tureckého sedu. Tílko jsem si zatím nenavlékla. Franchesca. Opět se vrátím ke stručnosti svého mluveného slova a jen labužnicky pokuřuju. V tý base mi toho chybělo asi mnohem víc, než sem si myslela. Nad celou vzniklou situací usilovně přemýšlím. Ani jednou jsme se nepolíbili. Zajímavé. Prostě sme jen šukali. Uspokojili sme své potřeby. Paráda. Už nemám zábrany! To mnohé mění! |
| |
| společenská místnost Když se mi představí jmenem jen se ušklíbnu. Francheska hmmm Francheska,,,hezké jméno řeknu mile a zamyšleně Ty pako koukej se sebrat, já vim že je to nádherná holka, nejspíš pruserářka, něco má zasebou, jo ideál. ale nemusí tě dostat do kolen hned jakmile si jednou vrznete pak na ní začnu koukat. Je krásná je libová je dračice a je drzá..............libovka Pak mi pohled opět sklouzne na její prsa Sakra ty sou...jeslti je todle nápravný tábor, tak todle by mě dokázalo skrotit, jenže jlikož je to takovádle dračice, tak to neni nápravnej tábor, ale dovolená ušklíbnu se svý myšlence |
| |
| Společenská místnost Když konečně trochu vychladnu, začne mi být zima, a tak si obléknu tílko. Ale má prsa dávají jasně najevo, že je mi zima. I když sem mu dala, přece to neznamená, že se mu vrhnu kolem krku. Bůhví, co je zač. Jen další grázl, holku má jen kvůli sexu a pak ji zmlátí. To tak. Típnu cigáro o jednu z kulečníkových koulí, co zbyla po tý divočině ještě na stole, vajgl cvrnknu někam k oknu a s koulí si začnu trochu kutálet. Proč jsi tady? Zeptám se z ničeho nic. |
| |
| společenská místnost jak na ní koukám, tak se mě pak zeptám proč jsem tady. To je celkem dlouhej příběh. tak to řeknu jen takhle... Rád se peru. jen se ušklíbnu. Baví mě když má někdo keci jít ho seřezat, baví mě když jdu a jich je víc tak jít se mlátit.atd atd . Nejradši mě to baví, když jdeme fandit . To je největší sranda Trošku se u toho usměju. Pak se na ní podívám Co ty? |
| |
| Společenská místnost Ušklíbnu se. Hmm.. průserář. Grázl, jako bych to neříkala. Chvilku přemýšlím, co mu řeknu. To lehčí nebo to horší? Tak třeba všechno... však proč ne. Překupnictví drog, překupnictví kradených auťáků a těžký ublížení na zdraví. Jo, kdybych nebyla kráva, bylo by to za vraždu. Ale já debilka zavolala poldy dobrovolně... Pobodala sem svýho... ex. Dodám na vysvětlenou. A kdo by toho hajzla nepobodal. Nechce se mi o tom už mluvit, ale co na plat, začala sem si a ani nevím proč. |
| |
| Společenská místnost Když mi řekne co má ona zasebou, jen se trošku zarazim. Hmm pěkný, a to neví o mě všechno, dál bych to radši nerozváděl, nebo tuplem bude myslet, že sem hajzlík, řek sem jen to nejlepčí na mě, ale zase mám štěstí, že za ty horší věci mě nikdy nechytli, dycky sme seděl jen za rvačky. Když pak řekne že pobodala svýho ex zarazím se hodně . Wau teda. no pěkný, a proč jsi ho pobodala?? nechával smradlavý ponožky všude po baráku zeptám se trošku s uchechtnutím. koukám seš zlobivá holčina lehce zakejvu hlavou |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Bouře zesílila ještě víc. I když víš že každý říká, že se v bouřce nemáš schovávat pod stromem, přece jenom se schová pod ten strom jak to jde, propouští pod korunou míň kapek. I když v takovém lijáku to příliš poznat není. A pak jseš na čerstvým vzduchu. Zůstaneš tu několik desítek minut. Bouře místo aby slábla, tak ještě víc zesílila. Loďka která je přivázaná k molu tak se houpe a vypadá jako by se měla každou chvílí utrhnout. Občas slyšíš i dřevěný poutač s názvem tohota tábora který je připevněn nad vjezdem do tábora, jak se pohupuje a občas silně udeří do některého z trámu. Všimneš si že v některých chatkách dochází i k výpadkům elektřiny. Strašlivě v tobě cukne. Tep ti v tu chvíli vyskočí na čísla který snad ani měřit nejdou. Když odvrátíš zrak od chatek zpět k jezeru, zdálo se ti jakoby snad někdo právě vylezl z vody za molem. Neměla si moc dobrý výhled. Možná že to byl jenom stín z bouřky. Začíná ti být zima. Zvedneš se aby jsi přeběhla do chatky. V tomhle počasí tady přece jenom nejde vydržet příliš dlouho. Když se rychleji začneš přesouvat k chatce, zhruba v půlce cesty si všimneš jak ten kluk s holkou ze společenský místnosti kteří hráli kulečník vybíhají ven směrem z osady. Směrem k zaparkovanýmu autu. |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Když se spolu s Davem důvěrně seznámíte, přemýšlíte co dál. Co vymyslet aby jste se dnes večer nenudili. Padl tu nápad s autem a výletem do nejbližšího města. Nezní Vám to jako špatný nápad. Po tom co bouřka ještě víc sesílila, by tu navíc nebylo ani co dělat, kromě toho že by jste šli spát. Nakonec jste se rozhodli uskutečnit tento výlet. Otevřete dveře ven, na malou chvíli jste zapochybovali že se do toho deště nikomu nechce, ale touha je přece jenom silnější. Rozběhnete se spolu k směrem kde by jsou zaparkovaný auta. Nebo alespoň tam kde dnes odpoledne byly zaparkovaný. Běžíte silným deštěm. Všimneš si že venku běží ještě někdo. Od jezera směrem k chatkám. Po malé chvilce ti dojde že to je ta holka jak se na chvíli objevila ve společenský místnosti. Sára. |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Když se spolu s Franchescou důvěrně seznámíte, přemýšlíte co dál. Co vymyslet aby jste se dnes večer nenudili. Padl tu nápad s autem a výletem do nejbližšího města. Nezní Vám to jako špatný nápad. Po tom co bouřka ještě víc sesílila, by tu navíc nebylo ani co dělat, kromě toho že by jste šli spát. Nakonec jste se rozhodli uskutečnit tento výlet. Otevřete dveře ven, na malou chvíli jste zapochybovali že se do toho deště nikomu nechce, ale touha je přece jenom silnější. Rozběhnete se spolu k směrem kde by jsou zaparkovaný auta. Nebo alespoň tam kde dnes odpoledne byly zaparkovaný. Běžíte silným deštěm. Neotáčíš se doprava ani doleva a běžíš. Z dálky už vidíš že jedno auto tam je zaparkovaný. |
| |
| Chatka Bouřka sílí a mě už nějak přešla nálada na ní. Najednou mi srdce vyskočí až do krku: Vylezl tamhle někdo z vody, nebo se mi to jen zdálo? Cítila jsem se nepříjemně, ale že by to byl strach, se říct nedalo. Když se znovu zablýskne, vstanu a pomalu se courám k chatce. Ale zaskočí mě ti dva, co před tím stáli ve společenské místnosti. Vyběhli ven a namířili si to rovnou k zaparkovanému autu. Amatéři, řeknu si, chovaj se jak pubertální frackové. Samozřejmě, uděláme co největší průšvih a pak nás odsud pošlou domů. Ale co mi je po nich … vůbec nic. Jen ať si jedou, já je žalovat rozhodně nehodlám. Až je chytnou, tak se zato pořádně pobavím. Ne že bych byla škodolibá, ale ta Potetovaná mě štvala už jen tou svojí samolibou chůzí. Zaběhnu do chatky a když zjistím, že je prázdná lehnu si na postel. Jestli to bude pořád probíhat takhle, tak to nebude dlouho trvat a budu odsud pryč. |
| |
| Venku Vyběhneme ven. A já zase hned zacouvám. Ok. Jdeme. Nadechnu se. Jasně že nemám strach, za tohle mě v životě nechytili, ale ten déšť je hnusnej. Studenej a hlavně mokrej. Všimnu si tý holky. Hej, ta holka. Ukážu ji Daveovi, ale vlastně je mi to jedno. Něco práskne a bude dost litovat. Stojíme u auta a jen se ušklíbám, jak se Dave snaží, nechci mu ale do toho kecat. Koukám, že ti to jde. posmívám se. Amatére. Neřekla jsem mu, proč sem svýho ex pobodala. Nic mu do toho není. Rozhodla sem se, že alespoň s Davem nebudu tak chladně tichá, ale nebudu mu na sebe říkat všechno. Jak v nějakým trapným romantickým filmu. Hele, co kdyby sme se nevraceli? Navrhnu v autě, ze kterého nelze poznat, jestli to myslím vážně, nebo si dělám legraci. Na tu nánu si stejně došlápnu... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro Pousměju se, nechám si podprsenku sundat a otočím se k němu. Schválně si zkřížím ruce přes prsa, by mohla jeho představivost pracovat. 'Prostě jsem mrcha!' pomyslím si škodolibě. Zvednu k němu pohled a zatvářím se jako naprostá naivní holčička, která nedokáže odhadnout, na co asi tak myslí. "A kalhotky..?" zašeptám tiše otázku a sleduju jeho obličej. Dám mu vybrat, zda má otázka patří k tomu, jestli tu nemá suchou podprsenku nebo zda mi pomůže. 'Zajímalo by mě, na co přesně myslí. Ale jestli něco chce, musí se snažit sám, chlapec.. co chlapec.. to už dávno není chlapec.. umí něco víc než ty paka, se kterýma jsem byla? Mohla bych to lehce zjistit.. uvidí se! Může to bejt paráda.. a ještě to bude můj lístek odsud!' |
| |
 | Příjezd Probrala mě bouřka, ale i to kodrcání policejní dodávkou není zrovna nejpříjemnější, když má člověk na sobě pár pozdravů od ,, ochránců pořádku‘‘, hold černej se vždycky hodí, když bílýho svrbí pěst. Jo, kdybych neměl ty zasr... pouta, smál bych se teď já. Venku jsem to nepoznával, těch pár scenérií, které sem tam osvětlil blesk mi nic neříkalo, budu muset později zjistit, kam mě to přesně dovezli. ,, Tady se ti bude líbit, a aspoň tě naučí slušnýmu chování, jestli to u negra vůbec jde.‘‘ Ten tlusťoch vpředu to řekl s takovým výrazem, bylo jasný, že nebýt jeho kolegy, který zřejmě dbal zákonů čekal by mě asi podobný osud jako Jamese. Naštěstí, nebo možná bohužel mě dovezli právě sem. Auto zastavilo. Vyvedli mě ven, a vstupní bránou jsme prošli dovnitř. Ten tlustej se zjevným potěšením zařval: ,, Hej, Johne máš tu nováčka!‘‘ |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Na zakoktání s omluvou se mi odpovědi nedostane. K mému překvapení se Sam ke mě otočí čelem, kdy si ponechá ruku přes prsa. Pohled mi okamžitě sklouzl na to místo které zůstalo schované. Snažím se však co nejdřív znovu zahledět ji do očí. Ten její pohled... Na sucho polknu. A kalhotky? Slyším tyto dvě tichá slova. Je mi jasný že se určitě neptá na to jestli tady mám nějaký suchý, ostatně oblečení jsem zde nachystal, do kterýho se může převlíct. Položím její podprsenku která mi zůstala v rukou. Pomalu se ohnu k zemi abych pomohl Sam z posledního dílu jejího prádla, který je promočený skrz na skrz z toho lijáku mezi tím než sem přišla. Pomalu se dostanu s prádlem až k jejím kolenům, kdy už si musím skoro kleknout. Zvednu hlavu, pohyb rukou však pokračuje dolů. Ten pohled... Musím říct že už jsem delší dobu neviděl takovou krásnou holku. Nejprve malinko přizvedne jednu nohu, potom druhou. Spodní prádlo už je dole úplně. Nebude už studit. Srdce se mi rozbuší rychleji než jindy. Nervozita? Snažím se abych se v klidu postavil, kdy při stoupání rukama jedu nejprve po stehnech, po bokách, kde taky zůstanou. Ani příliš nepřemýšlím. Vždyť... Přivřu oči abych se ústama přiblížil k jejím. Čekám kdy se naše rty setkají... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro Zvednu pobaveně jeden koutek, když se chystá mě políbit. 'Tomu chlapovi to ale trvá.. děs!' pomyslím si pobaveně. Obejmu ho kolem krku a celkem dost prudce ho políbím. Přitisknu se k němu celým tělem a vrhnu se na Barryho ušní lalůček. 'Myslela jsem, že jako zkušenej nebude dělat tyhle průtahy.. bože, to je materiál.. měl se mi už dávno plazit u nohou..' Mezi dalšími polibky se zeptám dosti pobaveně: "Vrže ta postel?" Pomůžu mu svléknout oblečení a dychtivě se mu opět vrhnu do náruče. |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Když tě vyvedou z auta a pomůžou ti až do osady, vedle ucha ti jeden zařve cosi o nějakým Johnovi, že tu má nováčka. Popohodí tě dál a pak už si tě nevšímájí. "Ne aby jsi tady dělal bordel!" Řekne jeden z nich důrazně a ukáže na tebe prstem. Pak už jen vidíš jak nasednou do auta a odjedou pryč. Když ti pohled padne zpět směrem do osady, vidíš jak v tom největším domku, pravděpodobně to bude nějaká jídelna nebo co, stojí starší chlap. Netváří se zrovna nějak přívětivě. "Ty jseš West?!" Zakřičí na tebe aniž by se nějak představoval kdo to vlastně je. Je buď napruzenej z toho počasí nebo co. Nic jinýho tě nenapadne. Nečeká ani na odpověď. "Máš chatku 12." Zakřičí na tebe aniž by se obtěžoval cokoli povědět, něřekl ti v podstatě vůbec nic. Prostě se starej, řekl ti kde můžeš spát a být v suchu. Zabouchl za sebou dveře aniž by se díval kam vlastně jdeš. Bouře zesílila natolik že vidíš jak občas problikne elektřina. V některý chatce se občas svítí, někde je tma. V jedné z nich si všimneš jak na tebe někdo kouká z okna. Když zaostříš zrak, domníváš se že to je nějaká holka která si všimla tvého příjezdu. |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Dřív než jsis lehla na postel, převlékla jsi se ještě do suchého oblečení. Na to kam ti dva zdrhali dlouho nemyslíš. Občas ti hlavou probleskne ještě ten stín u toho jezera. Za tím molem... Co to tak mohlo být. Najednou slyšíš jak dojelo nějaký auto. Bouchnutí dveřma a křik. Nedá ti to aby jses nepodívala z okna. Policajti přivezli nějakýho kluka a ještě mu něco říkají. Asi nějaký rady jak se tady má chovat. Když to chvíli sleduješ, všimneš si ještě Johna, když blesk osvítí Johnovu tvář, netváří se vůbec příjemně tak, jak tomu bylo ještě odpoledne. Pravděpodobně je to tím počasím. Všimneš si jak tomu klukovi něco říká. Ten se podívá směrem k chatkám který jsou určený pro ubytování. Najednou se zadíval přímo na tvoji chatku. Možná si všiml že se někdo dívá na to uvítání, přece jeno, v moc chatkách se nesvítí... |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Mmmm... Dostanu ze sebe zvuk když mě Sam začne prudce líbat. Do pr.... Vrhla se na moje ucho. To už se ze sebe snažím dostat nejdřív tričko, potom zbytek oblečení. Sam mi s tím evidentně s radostí začne pomáhat. Cože dělá ta postel? "Asi ne. Nevím." Vypadne ze mě odpověď když mi je zcela jasný na co se ptá. Během chvíle mám zase co dělat abych Sam ještě chvíli udržel. Spadne ze mě poslední kapka nervozity kterou jsem ještě před chvílí měl, která se mnou cloumala. Přitisknu Sam zádame ke stěně. Z druhý strany se přitisknu sám. Po chvíli přejdu pusou ke krku. Po malé chvíli kdy Sam k sobě přitisknu ještě pevněji, vezmu ji za pas. Pomůžu ji aby se dostala o něco vejš. Kdy si mě omotá nohama kolem pasu a kdoví kde ještě. Dlaněma Sam chytnu za její rozkošný zadek, abych ji trošku přizvedl. Ta postel vrže, nevrže, co já vím. V nové pozici se přesuneme k posteli, kde Sam položím na záda... |
| |
| Cesta k chatce Z domu naproti na mě zakřičí starší chlap: , ,Ty jseš West?!‘‘ Nespěchám s odpovědí, další pan Příjemný, drze se na něj podívám, rozhodně mu nebudu prokazovat laskavosti. ,,Máš chatku číslo 12.‘‘ Fajn, pomyslím si, snad tam bude kloudná postel, poslední pár dní jsem toho naspal málo. Zatímco zabouchne dveře, rozhlížím se okolo a snažím se skrz hustý déšť najít správnou cestu k posteli a možná i k něčemu k jídlu. Sem tam se v nějaké chatce rozsvítí a zhasne, v jedné z nich si všimnu kulaté tváře. ,,Zřejmě další zvědavec‘‘ Jdu chvíli tím hnusným blátem, lepí se mi na podrážky černých tenisek. Poté se zastavím před malou chatkou, nad dveřmi se leskne číslo 12. Dvanáctka mi zatím moc štěstí nepřinesla, uvidíme co se bude dít teď, vezmu za kliku a vejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro Když se Barry konečně rozhoupe, chatkou se roznese můj zvonivý smích. Vzápětí mě ale začnou zajímat jiné věci. Snažím se přivést Barryho na pokraj šílenství. Ačkoliv jsem celkem mladá, v posteli toho už umím celkem dost. A v laskání jsem naprostý mistr, dalo by se říct. 'Hele, holka, dej si bacha.. nezapomínej na své zásady.. on se kontrolovat nemusí, ty jo.' pomyslím si. Nikdy jsem se při sexu nepřestala kontrolovat a pokaždé jsem byla připravena podat skvělý herecký výkon, co se vyvrcholení a těch věcí kolem týče. Ano, vždy se mi to líbilo, ale své pocity jsem dokázala mírnit tak, abych neztratila hlavu. 'Kdybych mu dovolila vládu nad mým tělem, mohl by to dokázat i nad mým srdcem. A to nikdy nepřipustím. Mé srdce je jen mé. A basta. Nedopadnu jak moje matinka, která si ho přestala vážit a nabízí ho každému. I když má mého otce. Prostě nikdy.' Laskám Barryho rty, prsty i třením vlastním tělem, abych ho potěšila. Ještě žádný ode mě neodešel neuspokojený, tak proč začít dělat výjimky. Nakonec se přetočím tak, abych byla nahoře. Zbožňuji, když mám navrch. Po milování koukám mlčky na Barryho a čekám, zda něco řekne on jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Nikdy jsem nečekal že by se mohlo stát něco takovýho. Kdy bych měl týhle holce vymýšlet program, měl bych... ale... tohle je program na dnešní večer. Po nějaké chvíli se Sam dostane nohoru. Nemůžu proti tomu říct půl slova. Jednu chvíli ji chytnu za zadek, druhou chvíli natáhnu ruce na její hruď... Spokojeně oddychuju. Musím říct že tohle ovládá opravdu skvěle. Nechám se od ní vést. Tohle je opravdu... Nakonec se mi podaří dostat do pozice sed, kdy Sam na mě pořád sedí. Přitisknu se k jejímu uchu. "Počkej ještě chvíli." Pošeptám ji. Nakonec se odhodlám... Tentokrát chci být vzadu... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro Zvednu jedno obočí, když to vypadá, že Barry chce pokračovat. 'Panáček je nenasytnej.. a vůbec.. jaktože neví, jestli postel vrže nebo ne? Teda teď už to ví, ale předtím.. to tu s nikým nic neměl? Není tu poprvé, ne? Že by to byl takovej slušňák? Proč by to ale najednou dělal? Musím se ho na to pak zeptat..' pomyslím si, ale hned nato se plně věnuji Barrymu. Bez námitek splním jeho touhu po nové pozici a velmi aktivně spolupracuji. Když se nakonec ukáže, že ta blbá postel přece jen vrže, tiše se zasměju, ale můj smích se promění v hlasité steny. 'Pro mě je to sice jen další spojení dvou těl, ale vypadá to, jako kdyby to pro něj bylo něco mimořádného. To se mi líbí..' vloudí se mi do hlavy další myšlenka. Když už to vypadá, že i nenasyta Barry má dost, natáhnu se na postel, schválně si lehnu na břicho, aby Barrymu pohled na mě nepřestal imponovat. A konečně začnu s výslechem. Snažím se o tón, který připouští, že mě to sice trochu zajímá, ale bez těch informací dokážu žít. "Zlato? Ty už jsi někdy.. s nějakou účastnicí tábora? Jako.." zamumlám tiše a přejedu mu nehtem po stehně výš. "Miloval ses už s nějakou odsud..?" nadhodím ledabyle, ale upřu na něj tázavý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Po tom všem mám co dělat abych popadl dech. Přece jenom... Lehnu si na postel vedle Sam, ale... Toho pohled se dá srovnávat s tím co je venku. Možná ani ne. Tenhle pohled je krásnější. Zlato? Uslyším z jejich úst. Musím říct že se mi na rtech objevil úsměv. "S nikým tady z tábora jsem nikdy nic neměl." Pokrčím výmluvně jedním ramenem. "Není to moje práce." Uchechtnu se tomu co jsem právě řekl. "Ale víš co by zajímalo mě?" Nenechám Sam aby mi odpověděla a pokračuju. "Proč tu vlastně jsi ty. A proč..." Nedořeknu tu otázku co jsem se chtěl původně zeptat. "Proč jsme ještě neochutnali to víno kvůli kterýmu jsi přišla, na který jsem tě pozval." Nadzvednu s úsměvem obočí. I když, pokrčím prapodivně pusu. "Bylo to lepší než to víno." Nadhodím opět s úsměvem. Nevnímám ani jak venku sesílila bouře... "Tak proč jsi tady." Zeptám se znovu, tentokrát už to myslím o něco vážněji. |
| |
| Barryho chatka Když se Barry rozhodne, že se pustíme do vážnějších témat, zamotám se do deky. A on má asi smůlu, celou deku zaberu pro sebe. "Proč jsem tady? Je to snadné. Matka se mě chtěla zbavit a užívat si volnosti. Co já vím. Vždycky je po jejím. A jen perfektně jí nahrálo, že jsem měla menší konflikt s jedním chlápkem. Omylem mi něco upadlo.. bohužel to byla cihla do jeho okna.. v prvním patře. Matinka to mohla nechat smést ze stolu, ale jí se nějak nechtělo. Tse. Nemám pro ni asi dostatečně trefný výraz.." zamumlám pobouřeně. Pak se odhodlám přesunout i k tématu, které zajímá mě. "Nemůžeš mít z tohohle problémy? Přece jen většina pravidel tohle zakazuje.. " zamumlám a cvrnknu ho do ramene. "A to víno si můžeme ještě pořád dát.." brouknu a usměju se. 'Opít ho? To bychom mohli na tomhle večeru ještě zapracovat.. cha.. fajn.. opiju ho!' |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Když vidím že se mi pokouší sebrat celou deku, nechci se nechat. Za kousek který se mi podaří zachytit se snažím tahat abych se tam taky dostal. "Půjč mi taky kousek." Zavrčím trošku nespokojeně protože se mi vůbec nelíbí že bych měl zůstat bez přikrývky. Při vyprávění proč je tady se malinko zarazím a poškrábu na hlavě. Cihlou do prvního patra? Nechám to ale bez komentáře a poslouchám to do konce. No, uvidíme. Nechce se mi příliš věřit že by to mělo být za rozmlácený okno. Ti lidi co se tady objeví... Je to zpravidla za daleko horší věci, typl bych že tak jeden člověk ze sta je tady nezaslouženě. "Když se to nedozví John, problém žádnej nebude. Ode mě se to nedozví určitě." Odpovím na komentář že by z toho mohl být nějakej problém. "Jo mohli by jsme si ho ještě dát, ale moc se mi nechce ven z postele." Šibalsky se usměju. Po několika chvílích přece jen povolím a vylezu ven. Z podpostele konečně nahmatám tu láhev, v šuplíku zašramotím s vývrtkou. A je to. Ozve se zvuk přesně jako když se podaří vytáhnout zátku z lahve. Se skleničkama je to ale problém. Porozhlídnu se po tom, co se tady nabízí. Najdu akorát dvě skleničky, každou sice jinak tavrovanou, neurčený pro víno, svému účelu ale poslouží. Naliju. "Tady." Podám Sam do postele jednu skleničku, druhou si nechám. Víno položím u postele, tak aby bylo po ruce. Zase zalezu... |
| |
| Společenská místnost..... šlohnutí káry. Vyběhneme ven Hmm trošku prší. podívá mse na ní. Tak jdeme se project. ušklíbnu se. Chvilku počkej řeknu jí mezi dveřma já si odběhnu do chatky a vezmu svuj nuž a menčí nádobíčko, obsahuje jen určitý drátky a pár šroubováků. Přijdu k zámku auta. Vyndám drátek a začnu se hrabat v zámku. doufám že nemá alarm. Nějak mi to nejde Když mi řekne že sjem amatér, jen se lehce naštvu. Kur*a Pomyslím si. Loket si obalím triškem a rosekám okýnko. Jen otevřu a sednu dovnitř. Z pod palubovky vyndám pár drátků a bez problému nastartuju. Tak amatér jo? podívám se na ní trošku naštvaně. pomalu vyjíždím z tábora. Když se zeptá, že by jsme se nevraceli nen se na ní podívám. No stejěn se nemám kam vracet. řeknu a vydá mse směrem do města |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro "Fajn, podělím se!" zamumlám a přenechám mu kus deky. Když pátrá po víně, seberu jeho triko, co měl na sobě, a natáhnu si ho na sebe, zatímco nalejvá víno do sklenek. Vezmu si od něj sklenku a, jakmile zaleze zpět do postele, sednu si mu na klín. A schválně na deku, která nás tedy od sebe dělí. Chtěl deku? Má ji mít! "Takže.. zlato.." zašeptám a našpulím rty. "Na co si připijeme? Na sex? Na lásku? Na zdraví? Na peníze? Na počasí?" vysypu ze sebe a schválně se na jeho klíně vrtím. 'Ať žije provokace! Takže John se to nesmí dozvědět? Hmm.. ale jak pak mám mít průšvih já? Fajn. Musím to udělat tak, aby se to dozvěděl, ale přitom jsem to nenapráskala já..' |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Podaří se Vám dostat se do auta, dokonce i nastartovat. S chutí se rozjedete směr civilizace. Cesta utíká prvně pomalu. Přece jenom hustě prší a cesta není zrovna v nejlepším stavu. Je totiž štěrková, kdy voda už i část vozovky značně podemlela. Když jedete zhruba deset minut, cesta se lepší. Je pevnější a zdá se že zde není toli zatáček. Šlápnete na plyn. Nevíte jak dlouho jedete, ale těšíte se na zábavu která se naskýtá ve městě. Z ničeho nic však ozve velká ráno. Auto se stává zcela neovladatelným. Znělo to jako by bouchlo kolo. Dave kroutí volantem na všechny strany. Nezdá se že by to mělo mít zrovna dobrý konec. Co umocní ještě víc napjatou situaci, je právě strom který leží napříč cestou. Rukama si kryjete hlavu a čekáte náraz. Který v pár okamžicích nevyhnutelně přijde. ............ Nemáte tušení, zda jste byli nějakou chvíli mimo nebo zda přišel pouze náraz. Když se na sebe podíváte, dojde vám jaký ten náraz měl následky. Dave má zřejmě krvavý šrám na hlavě, kdy mu po čele teče krev. Bolí ho pár žeber. Tahle stará šunka kterou jste jeli nemá ani airbagy. Franchesca je na první pohled vpořádku, vypadá to pouze na několik škrábanců. Po prvním pohybu se však ozve bolestivý výkřik. Je to určitě kotník. Nemáte tušení jak jste daleko od města a jak jste daleko od tábora. Dá se to však odhadnout že blíž je to pravděpodobně zpět do tábora. Čas se blíží k půlnoci... |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Podaří se Vám dostat se do auta, dokonce i nastartovat. S chutí se rozjedete směr civilizace. Cesta utíká prvně pomalu. Přece jenom hustě prší a cesta není zrovna v nejlepším stavu. Je totiž štěrková, kdy voda už i část vozovky značně podemlela. Když jedete zhruba deset minut, cesta se lepší. Je pevnější a zdá se že zde není toli zatáček. Šlápnete na plyn. Nevíte jak dlouho jedete, ale těšíte se na zábavu která se naskýtá ve městě. Z ničeho nic však ozve velká ráno. Auto se stává zcela neovladatelným. Znělo to jako by bouchlo kolo. Dave kroutí volantem na všechny strany. Nezdá se že by to mělo mít zrovna dobrý konec. Co umocní ještě víc napjatou situaci, je právě strom který leží napříč cestou. Rukama si kryjete hlavu a čekáte náraz. Který v pár okamžicích nevyhnutelně přijde. ............ Nemáte tušení, zda jste byli nějakou chvíli mimo nebo zda přišel pouze náraz. Když se na sebe podíváte, dojde vám jaký ten náraz měl následky. Dave má zřejmě krvavý šrám na hlavě, kdy mu po čele teče krev. Bolí ho pár žeber. Tahle stará šunka kterou jste jeli nemá ani airbagy. Franchesca je na první pohled vpořádku, vypadá to pouze na několik škrábanců. Po prvním pohybu se však ozve bolestivý výkřik. Je to určitě kotník. Nemáte tušení jak jste daleko od města a jak jste daleko od tábora. Dá se to však odhadnout že blíž je to pravděpodobně zpět do tábora. Čas se blíží k půlnoci... |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Otevřeš dveře do chatky. Je skromně vybavená. Je zde postel, vlastně dvě, skříň na šaty, stůl a židle. Prostě základní vybavení pro přespání. Hodíš svoje věci do rohu aby jsi se chvíli natáhl. Přemýšlíš co tady budeš vlastně dělat. Jak to tady bude utíkat, co ostatní lidi tady... Po pár mrknutích se ti klíží oči. Na pokoji není ani televize která by se dala zapnout a sledovat nějaký program. Kdoví jestli by tady byl vůbec nějakej signál. Slyšíš jak bouřka neustává. Najednou vytřeštíš oči. Vzbudil tě zvuk. Jako kdyby někdo chodil kolem chatky. Možná to ale byl jen nějakej zvuk toho počasí co panuje venku. Nevěnuješ tomu příliš pozornosti. Znovu. Tentokrát to bylo ale o něco zřetelnější. Podíváš se na hodinky kdy vidíš že je něco kolem půlnoci. Je to hloupost, kdo by tam co dělal v takovým slejváku. Nebo že by tam přece jen někdo byl? |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Den v táboře probíhá celkem v klidu. Seznámíš se zde s pár lidma, kteří tu nejsou zrovna ze svojí svobodné vůle. I když někteří asi ano. Dozvíš se že to tu má na starosti starší muž jménem John. Je tu i nějaká výpomoc. Viděla jsi toho kluka jen z dálky. Měl by to být Barry. Dozvíš se že tu jsou pravidelný snídaně, obědy, večeře... na zítřek se plánuje už nějaký program. Co tě ale na tomto táboře upoutá, je ta neskutečně krásná příroda všude kolem, křišťálově čistá voda která je v jezeře. Je až neskutečný že takový místo má být skoro nápravným zařízením. Možná to má mít vliv na lidi co tu jsou. První den ti utekl celkem rychle. Už je pozdě večer a jsi ve svý chatce. Lidí nakonec nepřijelo tolik jak se původně předpokládalo. Má to svoji výhodu. V chatce se nakonec dá bydlet i po jednom člověku. Silná bouřka která se snesla nad osadou dnes večer nebere konce. Ve většině chatek je tma. Elektřina navíc vypadává. Všimla jsis že se svítí snad už jen ve dvou chatkách. Zbytek už zhasl a bouřku šli raději zaspat. S největší pravděpodobností. Nakonec ti to nedá a zalehneš taky. Jakmile zhasneš a lehneš si, přes zavřené okno si všimneš že se právě rozsvítilo ve společenské místnosti kde je i jídelna. Když jenom málo zvedneš hlavu, několik desítek metrů od tebe vidíš že je tomu skutečně tak. |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Ten novej kluk kterýho zde vysadil ozbrojený doprovod, projde asi ke svojí chatce. Kam by taky jinam šel v takovým počasí. Asi si i všiml že jsi se dívala z okna co se to tam venku děje. Nakonec padne pozdní hodina. Rozhodneš se že půjdeš spát. Může být něco kolem půlnoci. Když zhasneš a lehneš si, ozve se snad ten největší hrom jaký tady dnes večer byl. Přitáhneš si deku až pod nos, jakoby jsi se chtěla před tím počasím schovat. Oči se ti hmouří. Už pomalu usínáš, když v tom uslyšíš podivný zvuk. Asi něco z ty bouřky. Nevěnuješ tomu velkou pozornost. Najednou uděláš pridký pohyb. Uslyšíš to znovu. Jakoby proběhl někdo kolem chatky a nějakým klackem nebo něčím bouchl do stěny. To přece nemůže být bouřka! |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro "Mmmm..." Zamručím spokojeně když se Sam neustále vrtí. "Na tebe. Ať to tady vydržíš." Mrknu na ni. Napiju se ze skleničky. "Seď chvíli klidně." Povím tiše, Sam se pořád ne a ne přestat vrtět. Líbí se mi to čím dál víc a víc. Po další sklence vína už hodiny pokročí. Podívám se na hodinky abych zjistil že už se pomalu blíží půlnoc. Navíc láhev vína je stejně u konce. Pak tam mám schovanou další, ale vypít je hned první večer... Pak už se z toho vína začínám usmívat ještě víc než když nic nevypiju. "Měli by jsme jít už taky spát. Co myslíš?" Tázavě se podívám na Sam. "Jestli chceš, můžeš přespat tady. Šaty ti do rána uschnou. Potom stáčí ráno vyjít tak aby si toho nikdo nevšiml." Škytnu. Nabídl jsem Sam přenocování. Vždyť do toho deště by se snad nikomu nechtělo. "Nebo máš náladu ještě na trochu vína?" Vypadne ze mě nabídka, kterou jsem si pro sebe před chvílí zavrhl. Ale co. Přinejhorším nepůjdu na snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro Když mi Barry řekne, abych seděla klidně, zatvářím se vítězoslavně. 'Chlapečku, přesně teď sis řekl o opak!' Celou dobu se snažím, aby on pil víc než já. Nevím, jak je na alkohol zvyklý, ale mě přece jen po tak častém domácím tréninku něco neopije. Podstrčím mu svou sklenku a vrtím se pořád víc. Stále si dávám pozor na to, aby nás od sebe dělila deka. 'Strašně ráda mučím chlapy.. a jestli mě ráno někdo uvidí, měla bych po starostech.. takže tu zůstanu a bude.. vypadá to, že na Barryho víno přece jen působí, takže ráno asi moc čilej nebude.. ale zatím..' pomyslím si s úsměvem. "Přespím tu ráda.. a ráno budu jako myška.. víno si necháme na později, ne? Čeká nás ještě spousta dlouhých nocí.." zašeptám mu do ucha s příslibem něčeho velmi příjemného. Dál na něm sedím, jeho tričko si nechávám na sobě a čekám, co udělá. 'Bude chtít jít rovnou spát? Třeba už v jeho věku tak často nemůže..' napadne mě šílená myšlenka, kterou ihned zavrhnu. Až tak starý není. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Deinová pro Když už skoro spím. Vytrhne mě podivný zvuk. Kdo to byl? Proběhne mi automaticky hlavou. Pomalu, co nejtišeji slezu z postele a zaposlouchám se. Z peřiny a polštáře vytvořím chumel, takže by se klidně dalo říct, že tam stále spím. Přesunu se za dveře, tak, že kdyby někdo otevřel neuvidí mě. Schoulím se aby mi nebyla zima a snažím se spát. Chvíli ještě přemýšlím, kdo to je ten nový příchozí. Každopádně zítřek bude velmi zajmavý. Musím přiznat, že jsem zvědavá, kdo a proč tu je. Ale ještě musím promyslet, co řeknu na tom "sezení", bože, to je fakt neskutečný! Takový pitomostí .. ach jo. Nakonec se mi podařilo , celou dobu mě otravovaly nesmyslné sny, do kterých se neustále pletou zvuky z venku. V chatce |
| |
| soukromá zpráva od James West pro V chatce Po tom, co hodím svoje věci do rohu místnosti, lehnu si na postel a pokusím se na chvíli si odpočinout, hlavou se mi honí myšlenky, jak to tady bude probíhat, co ostatní, snad nebude problém tady vyjít, když se budu chovat slušně…. Najednou mě něco zarazí, z polospánku mě vytrhne neznámý zvuk, přijde mi to, jakoby někdo chodil kolem chatky, možná ale ne, přeci jen po dnešním dnu, se nemůžu na své smysly ještě stoprocentně spolehnout, hlava mě ještě stále bolí. Znovu se zamyslím nad tímhle místem, a najednou znovu ten zvuk. Teď už jsem si ale stoprocentně jistý, že si to nevymýšlím. Kouknu na hodinky, je něco kolem 12. Kravina, jakej mag*r by v tomhle počasí a navíc v tuhle hodinu běhal kolem chatek?! Ale přeci jen, nenechám nic náhodě. Natáhnu se k báglu a šáhnu až ke dnu, vyndám umělohmotnou neprůhlednou lahev, otevřu ji a vytáhnu z ní svůj nůž, sice se trochu vody vylije, ale hodila se, nůž v ní nedělal hluk. Přetáhnu si stůl a židli do prostoru za dveře, nohy si hodím na stůl, pohodlně se uvelebím, nůž u sebe v rukávu, je vystřelovací, takže ho můžu použít během pár sekund. Zavřu oči, a už konečně usnu, naštěstí mám lehký spánek, takže se nemusím bát, že by mě někdo překvapil. |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Na jednu stranu mám náladu že bych si to víno ještě dal, pokračoval bych. Na druhou stranu má Sam pravdu. Bude přece ještě příležitost a vypít to všechno hned by taky nebylo dobrý. Co potom. Přikývnutím souhlasím. Sam ví jak... jak dělat příjemnou společnost. Tím šeptáním do ucha, těma narážkama pořád... "A." Dostanu ze sebe nejdřív jedno jediný písmenko abych hned dodal. "Proč tu dlouhou noc neprožít hned při první příležitosti?" Zakřením se. Sam pořád sedí. Chce se jí vlastně vůbec spát? Už by mohla pomalu dolů. Podívám se na postel kde je evidentně dostatek místa. Má ale asi jiný názor. "Tak jak to vypadá s tím spaním? Lehneš si do postele sama?" Povídám se stálým úsměvem na rtech. "Co?" Z ničeho nic udělám prudký pohyb tak aby se mi Sam podařilo převalit do postele, zároveň ale opatrně aby nedošlo k žádnýmu úrazu. Když se mi to podaří... Posunu se nad Sam, kdy se rukama zapřu jako bych chtěl začít dělat kliky s tím rozdílem že nohy ve vzduchu nejsou. "Tak." Spustím se níž abych mohl Sam políbit. "Dobrou noc." Políbím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro Jeho první dotaz nechám nezodpovězený. Očividně po tom ani tak netouží, když už se ptá po spaní. Jakmile mě převalí pod sebe, hlasitě vypísknu: "Barry!" Pracně ho obejmu kolem krku a oplatím mu polibek. Vrtěním se snažím najít nějakou lepší pozici pro ležení. Přeci jen jsem zvyklá na luxus, kdežto tahle postel.. "Dobrou noc? No.. já si říkala.. ale byl to jen nápad.. myslela jsem.. ale zřejmě muž v tvém věku.. pod vlivem alkoholu.. asi už není schopen, že?" zamumlám a tvářím se děsně nevinně. Prostě ho musím pozlobit a basta. Odvrátím od něj hlavu a zavřu oči. "Tak teda dobrou." 'Uvidíme, jestli se bude bránit. Doufám, že jsem netrefila do černého.. jinak by ty noci nebyly zase až tak dlouhé..' |
| |
3808.jpg) | soukromá zpráva od Hope *Kefi* Kefick pro Cesta do tábora "Nenávidím jí, opravdu jí nenávidím" šeptám, sedíc na zadním sedadle prostorného auta, kterým mne vezou do tábora. "Já vím, já vím Hope" odpoví mi mé druhé já (Kefi) v mé hlavě. "Co si to tam šeptáš?" ozve se zepředu, ale já si jí nevšímám. "Proč sakra, proč to udělala? Prostě mě nemá ráda, ale já jí nenávidím" pokračuju svou tichou samomluvou. "Proč myslíš, že to udělala? Jasně že se tě chce zbavit, podívej se na ní, jak na tebe čumí, můra jedna jedovatá" "Pořád na mě čumí" "Už od domova" "Nečum čůzo" zavrčím na ní, ale tak abych to slyšela jen já. Všimnu si i tátovo pohledu v zrcátku a vrhnu na něj zkroušený pohled. Jen se trpce usměje a řekne: "Najdeš si tam kamarády a budeš se mít dobře" "Jo jasně..." "Myslí to dobře" bráním otce. O pár hodin dříve Zrovna jsem seděla na posteli směrem k oknu a povídala si s Kefi, když přišla do mého pokoje. "Hope, máš už sbaleno?" zeptá se mě. "Ne" odseknu jí a znova se navrátím k rozhovoru. "Tak dělen mladá dámo" zasyčí na mě a odejde. "Jdi se zahrabat, čůzo" hodím polštář na právě zavírající se dveře. Ani se neobtěžuje vrátit se. Proč by, že, když se nahoru uráčí můj otec. "Hope, zlatíčko, proč jsi taková?" sedne si za mě a obejme mě. "Protože je to stará a hnusná kráva" neodpovím. "Pojď, zabalíme. Pomůžu ti" zvedne mne a opravdu mi pomůže zabalit. V táboře, první den Procházím se po táboře, věci dávno na chatce. Ostatních si moc nevšímám, jen tu a tam někoho pozdravím. "Je to tu hezký" "Jo je" "Jak že se jmenuje támhleten kluk?" "Barry?" "Jo jasně, Barry. Celkem fešák, nemyslíš?" "Ne" "Se se mnou nebavíš?" "Bavím" odpovím jí. Už se neozve, takže se vrátím zpět do chatky, kde si uložím na postel a tupě hledím do stropu. Pomalu se blíží večer a rozzuří se bouřka. Celkem síla, protože vypadává i elektřina. Když vypadne skoro všude, uložím se, s tím, že půjdu spát, ale pak si všimnu světla vycházejícího ze společenky. "Máš náladu jít ven?" "Jupí. Už jsem si myslela, že se nezeptáš. Vždyť víš, jak miluju bouřky" "Vím. Taky je miluju" pousměju se a vytáhnu si své černé triko na ramínkách, černou sukni ke kolenům a pak se kouknu i na pantofle. "Kašli na ně" mávne nad tím Kefi v mé hlavě rukou a já jen kývnu. Takhle ustrojená vyběhnu do deště, kde začnu tančit. Mokré šaty, triko a vlasy se mi lepí na tělo a ruce mám roztažené, oči otevřené dokořán. |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro "Cože? Muž v mém věku?" Povím tiše. "Jsem v nejlepším věku, aby jsi věděla." Alkohol mi dodává odvahu ve věty které pronáším. Ten její pohled jsem si během dneška, dnešního večera doslova zamiloval. Chvíli jsem potichu a koukám se. Jestli jde opravdu spát nebo to dělá jen tak. Nakonec mi to nedá abych se nepřizvedl a zvědavě se nedíval, jestli zaspala. Rukou zajedu pod deku abych ji opatrně položil Sam na bok. Pohladím ji. Nakonec seberu odvahu abych ji jemně políbil na krk. Jsou jen dvě možnosti jak o dopadne... Buď... už spí. Nebo ještě ne. Pravdou je že Sam má takový kouzlo... Nestalo se mi ještě za tu dobu něco takovýho. Doufám že se Johnovi ráno vyhneme obloukem. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Preyson pro 'Jestli si myslí, že první odpadnu já, tak to se šeredně plete.. jde vidět, že mě vůbec nezná.. a co si budeme nalhávat.. stejně jako ostatní mě ani nepozná. Jen tak jak mu to dovolím já.' pomyslím si. Natočím hlavu, aby měl k mému krku ještě lepší přístup a spokojeně zamručím. Položím svou ruku na tu jeho, kterou mi dal na bok, a stisknu ji. "A co dělají muži v nejlepším věku takhle v noci? Spí?" zeptám se pobaveně. Oči mám stále zavřené, nechávám první krok na Barrym. Zase. 'Už to vidím. Ráno se vyplížím z postele tak, abych Barryho nevzbudila. Jako mistryně úniku bych to zvládnout mohla. Vezmu si na sebe jen kalhotky a Barryho tričko. Zbytek oblečení ponesu akorát v ruce.. a stráášně nenápadně projdu kolem bručounovy chatky.. a začnu kýchat. Svedu to na mou neexistující alergii na pyl a bude. Za alergii přece nikdo nemůže, ne?' Usměju se velmi spokojeně a Barryho ruku posunu z mého boku na prsa. |
| |
| soukromá zpráva od Roy Jackson pro Hmmmm... Sam přece jenom ještě nespí. A připadá mi, že vůbec není překvapená tím co se dneska večer děje v týhle chatce, posteli. Stiskne mi ruku. A co dělají muži v nejlepším věku takhle v noci. Spí? Otázka mi je jasná, na odpověď si však Sam musí chvíli počkat. Ani nevím co mi tak dalo zabrat na to přemýšlení. Možná jsem ani přemýšlet nechtěl. Přece jenom když vedle leží... "I muži v nejlepším věku takhle v noci už často spí. Jenomže s tebou přece nemůžu spát." Snažím se na malou chvíli narovnat hlavu abych mohl pokračovat ve svým proslovu. "Kdybych teď spal." Zakroutím hlavu. "Spát bych ještě nechtěl." Na tváři se mi vykouzlí další úsměv. Ostatně dnes večer bych mohl úsměvy rozdávat. Je jich nekonečně. Mezitím mi přesune ruku na prsa. Musím říct že... že... nemůžu nic říct. Nechci. Po pár okamžicích dostanu Sam do sedu. Pomáhám ji z trička, které hned hodím opodál na postel. Skloním hlavu abych mohl přiložit ústa tam kde jsem měl před chvílí ruce... Vím že před pár hodinama se to semlelo všechno ráz na ráz, velmi rychle. Podruhé to začíná pomaleji... |
| |
| soukromá zpráva od pan Realita pro Ať už jste s Barrym měli v plánu dělat dneska večer ještě něco dalšího než se doposud odehrálo, tuto noc už to zřejmě nestihnete. Nevěnujete se příliš zvukům odehrávajícím se bouřkou. Lehoučce se stalo že jste přeslechli i další. Jakoby snad nějaký bouchnutí o stěnu možná dveře. Následek jejich nezamčení na sebe nedal dlouho trvat. Oči ti málem vypadnou z důlku. Ač jsi něco takového zamýšlela, ven se to dostane zřejmě dřív než by jsi sama chtěla. Zatímco Barry je ještě otočen zádama ke dveřím, ty zahlédneš ve dveřích stát postavu v pláštěnce. Je to John! Zdá se být taky překvapen. Potichu však nezůstane dlouho. "Ven!" Řekne velmi hlasitě a důrazně. "Oba dva!" Odměřeně se na vás dívá. "Tohle si s váma obouma vyřídím později!" Zabouchne za sebou dveře. Teď, když už věnujete větší pozornost dění kolem, můžete zaslechnout jak začíná burcovat vedlejší chatky a lidi v nich ubytovaný. Nutno dodat že se netvářil nějak příjemně. |
| |
| Popůlnoční budíček "Ven! Všichni ven! Během peti minut Vás chci vidět venku! Všechny! Nastoupnutý v řadě!" Je jasný že tohle se nezdá vůbec nikomu. U každý chatky se ozve silný zabouchání na dveře a následně se rozlítnou. Ať už pospáváte, spíte nebo cokoli děláte, ve dveřích se objeví John který vás burcuje a žene ven. Nedává vám příliš času na odpor. Prostě rázně vstoupí do dveří, zařve a bez zavření dveří zase odejde. Dal Vám termín nástupu ihned! Zdá se být něčím řádně vytočenej. ............... Během následujích pěti minut, kdy jste se téměř všichni potkali před hlavní budovou, začíná jeho proslov. Ještě se čeká na jednu holku, Hope, která pobíhala venku jako zblázněná. Vede ji k vám jeden strážník. Podle vidění ho neznáte. Jen opodál stojí jeho vůz. Když už jste všichni pohromadě, pustí se za jeho asistence do vás. Stojíte srovnaní v jedný řadě, nepustil vás ani pod střechu. Prudký déšť vás bičuje a voda vám stéká po tvářích. Nikdo z vás z toho není nadšený. Spíš je každý nasr... Jsou tady téměř všichni. John, ten jeho pomocník Barry, jeden policista, osadníci Hope, James, Samantha i Sára. John v ruce drží jakýsi papír. Napadne Vás že to je snad jedině váš seznam. "Kde jsou Hopkins a Molini?!" Pustí se do vás. "Chtěl jsem s váma vycházet po dobrým. Ale takhle teda ne!" Hází vás všechny do jednoho pytle. Zdá se že ti dva který jmenoval udělali něco co tady nebude tolerováno. "Každej tady má svoje úkoly! Někdo je prostě dodržuje a někdo ne!" Někteří z vás sklopí hlavu. "Od vás chci teď slyšet kde jsou ti dva! Do ty doby než se tady neukážou i s tím autem, nepůjde nikdo z vás spát!" Pokračuje ve řvaní. Přistoupí k Barrymu ke kterýmu mluví v tichosti, ale jde poznat že ze zlosti. Jsou pár metrů od vás. Něco mu opponuje. Pak Barry jen sklopí hlavu. Po celkových asi dvaceti minutách kdy k vám má John proslov, přeci jenom povolí aspoň v jednom. "Všichni do společenský místnosti!" Zahřmí. "Počkáte všichni tam a nikdo nepůjde spát dokud se to nevyřeší! A jestli někdo z vás něco ví, ať to vyklopí hned dokud mám náladu!" Během řvaní Johnovi od úst odlétá voda. Vlastně nevíte jestli jsou to kapky vody nebo sliny. "Tak pojďte." Promluví k vám Barry, tentokrát už hlasitě. "Ale urychleně do pr....!" Popožene to John. Každý z vás uvítá tuto možnost že budete alespoň v suchu. "Můžete se tam nad sebou zamyslet už teď!" Dodá vám ještě John. Z příjemného staršího muže se stala opravdu velmi nepříjemná štěkající potvora. Dáte se do pohybu. |
| |
| Budíček, co se děje? Točila jsem se kolem své osy, když pro mě přišel nějaký muž a odtáhl mne někam, kdy stál zbytek tábora a vedoucí. "Kam mě táhneš ty svině" Mlčím. John, nebo jak se jmenuje, na nás začne ječet a já totálně nevím o čem je řeč. "Na koho si tu otevíráš hubu? Si myslíš, že když jsi nejstarší a vedeš to tu, že si tu můžeš ječet jako pavián?" Pořád mlčím. Pak se dozvím, že dva z "osadníků" zmizeli a spolu s nimi nějaké auto. "Frajeři" Mám co dělat, abych se nerozesmála, ale udržím to a jen se zakroutím, což vypadá jako by mi byla zima. "Nepůjdeme spát? Super, nám se stejně nechtělo spát, že Hope" Jen kývnu nepatrně hlavou, ale dál mlčím. Sedíme uvnitř ve společence a Kefi se to krajně nelíbí. Mě taky ne, ale mlčím. Jako vždy, pořád jen mlčím. Nedělám nic jiného, než mlčím. "Vypaříme se?" "Mohly bychom" zamumlám tak neslyšně, že mám pocit, že jsem si to řekla jen v hlavě. Trošku se rozhlédnu, ale pak zjistím, že je to nemožné. Napadá mne jen jeden způsob, jak se dostat ven, ale řekla bych, že to taky neprojde. Podlaha společenky mne zebe do nohou a Kefi nevybíravě nadává na všechny okolo. Já se tvářím tak jako vždy. Nic neříkající obličej s rozmazanou tužkou na oči po tváři, která má černou barvu, mokré věci, které se na mě lepí (černí tričko na ramínka a černá sukně po kolena, bez bot a ponožek) a tmavě rudé vlasy mám deštěm přilepené na tváři a krku. Ani se nijak nesnažím odhrnout si je z očí, takže mi přes ně do tváře moc vidět nejde. "Lépe pro nás" Jen se lehce pousměju. |
| |
| Budíček Probudí mě, jak se rozlítnou dveře. Pan Příjemný zařve něco o tom, ať vylezu ven a jdu si stoupnout do řady společně s ostatními. Ihned mi dojde, že se zatím o nic nebezpečného nejedná a nůž si dám do kapsy. Sice nevím co od tohodle místa čekat, ale člověk se tu asi moc dobře nevyspí.... Zatímco nás nahnali před nějakou budovu, ten chlap začíná svůj proslov, mokrou košili a kraťasy jsem si nepřevlékl, takže teď žádná škoda. Počasí nic moc, ale zvyk jsem si na mnohem horší situace, ostatním to vadí zřejmě o trochu víc... o dost víc. John, nebo jak ho to před tím ten polda oslovil, drží nějaký papír."Kde jsou Hopkins a Molini?!" Zjišťuju, že tu přeci jen nestojíme všichni, někdo zdrhnul a jeho to asi dost štve. Jen se koukám, pobaveně koukám, jak si vyřvává hlasivky. Prej, že nám nedovolí spát, dokuď je nenajdou....pche Poté si ještě vymění pár názorů s mužem co stojí vedle. "Všichni do společenský místnosti! Počkáte všichni tam a nikdo nepůjde spát dokud se to nevyřeší! A jestli někdo z vás něco ví, ať to vyklopí hned dokud mám náladu!" Hmm, takže aspoň do sucha... |
| |
| Nemilé probuzení „Ven všichni ven!“ Rozlítnou se dveře od pokoje, a protože jsem usnula tak nešikovně, na chvíli si pomyslím, že mi upadlo koleno. Ten, kdo ty dveře otevřel, mě s nimi dal pořádnou šlupku. Chytnu se za něj a belhám se ven, kde vidím ostatní. Konečně mám i možnost prohlédnout si i nově příchozího, pomyslím si, jenže tma mi poněkud kazí plány. Všimla jsem si alespoň nového člena, další holka, které nevěnuji moc pozornost. "Kde jsou Hopkins a Molini?!" Zařve John. Trhnu sebou. "Od vás chci teď slyšet kde jsou ti dva! Do ty doby než se tady neukážou i s tím autem, nepůjde nikdo z vás spát!" Pokračoval. Sklopila jsem hlavu a s odporem snášela déšť, dneska jsem si ho užila až až. Když nikdo nic neříká, pošle nás do společenské místnosti. Je mi líto, ale dneska se asi už nikdo z vás nevyspí, já nejsem práskač. Možná jsem jediná, kdo to ví … proběhne mi hlavou. Nebo bych jim měla trochu přitížit? Co když se jim přeci jen podaří zdrhnout … ? Ale ne, tohle není můj styl, já nejsem typ člověka, co rád mluví. A problémů budou mít dost i tak … když je chytnou. Myšlenky mi prodí hlavou jak rozbouřená voda a já se cachtám blátem, stejně jako ostatní, k společenské místnosti. |
| |
| To je v .... Když se ve dveřích objeví John, hrkne ve mě. Nemám ani pomalu odvahu se otočit. Nakonec se pootočím pouze napůl a ještě jen hlavou. S váma si to vyřídím později. Neodporuju mu. Nakonec odejde a chce nás mít za chvílí venku. Položím hlavu na hruď Sam abych ji za chvíli zase zvedl a podíval se na ni. "Pojďme, ať to máme za sebou." Řeknu tiše. Zvednu se abych na sebe něco hodil. Sáhnu do své skříně kde mám oblečení. Za ty předchozí roky jsem se naučil mít tady tu správnou výbavu. Vytáhnu nepromokavou bundu s kapucí. Podám ji Sam. "Tady, ať nenastydneš." Vyrazíme. Je zima. V tom dešti je to fakt hnus. Sleduju ostatní v tom dešti. Johna něco muselo pěkně vytočit. Neviděl jsem ho nikdy moc takhle křičet. Ale jde vidět že to umí. To se musí nechat. Přijde na mě krátká řada. Bylo mi jednak připomenuto to co John viděl, asi abych nezapomněl na to že to má stále v hlavě a pak, že se tady musí něco změnit. Celkově. Po nějaký době poleví. Pošle všechny do společenský místnosti. Rukou si prohrábnu vlasy jako bych se chtěl zbavit ty vody všude kolem. Počkám jak všichni vejdou dovnitř abych vešel taky. Všichni si posedají kde se dá. Nikdo nic neříká. Za náma se zabouchnou dveře. Slyším ještě jak John baví s tím strážníkem. Není to příliš srozumitelné. Díváme se jeden na druhýho. Je tady možnost vidět skoro všechny pohromadě. Aspoň že nechce aby jsme je v tom počasí šli hledat. Kdoví kde jsou. Pitomci. Vzít auto. Přemítám na tím nápadem. To snad není pravda. Postupně mi padne zrak na všechny co tady jsou v místnost. Sam znám... Oči se pohnou dál. Ta je nějaká divná. Hope se nesnaží ani nějak se upravit, vždyť to musí bejt děsně nepohodlný, nechat si přilepený morký vlasy na tváří. Ale to ona musí vědět nejlíp. Dál tu vidím jednoho kluka, James, za co tady může bejt on? Takovou otázku bych ostatně měl asi ke každýmu tady. Sára, vypadala nějak zamyšleně když jsme šli dovnitř. Ale každý měl v hlavě asi nějaký nadávky. To ticho se zdá být nekonečný. "Víte o nich někdo něco?" Rozhodnu se prolomit ticho. "Nerad bych tady byl až do rána." Dodám otráveně. Nevím zda se mi dostane odpovědi, jestli si někdo bude chtít povídat. Každej by se asi raději viděl v posteli, než tady po půlnoci takhle sedět zmoklej a čučet na úplný cizince. Ostatně někdy by na to muselo přijít. Dnes je to akorát neplánovaně. "Za co tady jste?" Vychrlím ze sebe otázku která by mě zajímala asi nejvíc. I když odpovědi se dočkat nemusím. |
| |
| Společenka Sedím na židli, nohy skříčené a bosé a koukámna ostatní. Všimnu si pohledu toho Barryho, ale nijak ho nevnímám. Když padne jeho první otázka, sednu si na židli do tureckého sedu a rukama se chytnu za kolena. "Sice jsem byla venku, ale nic jsem neviděla" Mlčím a jen se začnu pohupovat na židli dopředu a dozadu. Nevnímám, jestli někdo odpověděl, jen se nepřítomně usmívám a pohupuju se. Opět jsem si přestala všímat světa okolo mě a zaposlouchala jsem se do svého vnitřního hlasu. "Pamatuješ na to místo, kde byl klid, krásná příroda a žádná děvka, co si hrála na tvou matku?" zeptá se mě a já nepatrně kývnu hlavou. V tu chvíli zazní Barryho druhý dotaz. "Bylo tam krásně, jen příroda a my dvě. Ty, tichá klidná a já, uječená a šílená" Pořád se nepřítomně usmívám a spolu s Kefi se přesouvám do toho světa. Barry asi čeká na odpověď, ale já odpověděla už dávno. Teda já ne, odpověděla Kefi: "Protože se nás ta kráva chtěla zbavit!" Vykřikla to, až mne z toho brněl mozek. Já se jen nepřítomně usmívala a pohupovala jsem se. Pak jsem změnila polohu ze sedu tureckého na kolena pod bradou a ruce na holeních. Sukně mi sklouzla k pasu, a mě bylo celkem jedno, že mi jdou vidět černé kalhotky. Já byla duchem mimo, v našem světě, kde jsem držela Kefi za ruku a spolu jsme jako šílené pobíhaly po louce a ještě šíleněji se smály. "Půjčíš mi někdy tělo?" zeptala se mě. "Půjčím" odpověděla jsem jí. Dál jsme běžely loukou, mokrá tráva nám smáčela nahá lýtka a vlasy nám vlály v poryvech větru. Mé tmavě rudé, její černé. Mé zářivě modré oči plály a její temně hnědé taky. Bylo nám krásně. "Nikdy nedopustím, aby nás někdo trápil" ozvala se a já jí objala. Ani jsem si neuvědomila, že to "Půjčím" jsem zašeptala potichu do společenky. Já stejně nevnímala a jen se pohupovala na své židli. Voda mi odkapávala z oblečení a vlasů na zem a na židli i pod ní byla už celkem solidní loužička. "Nikdo nás nebude omezovat" Mé zářivě modré oči byly kalné a nevnímající, stejně jako můj výraz. |
| |
| Společenská mísnost Seděla jsem na svojí židli a koukala na Barryho, teď jsem alespoň měla možnost si ho pořádně prohlédnout. Takže tenhle byl ráno u mola… Mlčela jsem jako všichni ostatní když Barry položil svou otázku. Přemýšlela jsem, kdy už to konečně skončí … Byla jsem tu teprve první den, ale nijak rychle neutekl, vlastně se vlekl jako pár opilců. Možná, že bych měla říct, proč tu jsem, ale až promluví někdo jiný, první rozhodně nebudu. Moje pozornost se teď točila okolo cizince. Měl čokoládovou pleť a díky mokrým věcem vynikla jeho vypracovaná postava. Vypadá nebezpečně … prolítne mi hlavou, ale než se nad tím stihnu nějak víc zamyslet, myšlenka je pryč. A to díky dívce, co se pohupuje na židli sem a tam. Vůbec mi to nebylo příjemné, trochu mě to i děsilo, naskočila mi husí kůže. Ale jestli to bylo díky té Divné, nebo proto, že mi je zkrátka zima --- těžko říct. Jen jsem stále pokračovala v nečinnosti a v mlčení a poslouchala bubnování deště. |
| |
| Společenská místnost - pokračování Slyšela jsem její větu a zavřela jsem oči. "Je tvé" zašeptám hodně potichu. Dívka v mokrém černém oblečení, s koleny pod bradou a rukama na holeních se přestane houpat a otevře oči. Nohy položí na zem, upraví si sukni a vlasy a prudce se rozhlédne po místnosti. Pak se velice nepříjemně usměje a protáhne se, jako by dlouhou dobu spala. Trošku se na židli prohýbe a když je s "cvičením" hotová, zpříma se zahledí na Barryho. Na tváři se jí stále pohupuje nepříjemný úsměv. Pak dívka vstane. Konečně. Konečně mi poprvé půjčila tělo. Konečně se můžu hýbat jak chci, mluvit jak chci. Hope se stáhla někam do pozadí, kde usla a já se jen nepříjemně směju. Zatím. Protáhnu se, abych si osvojila ovládání těla a pak se podívám na toho chlápka, co se nás začal vyptávat. Barry se jmenuje, myslím. Zpříma mu hledím do očí a v mých temně hnědých očí je vzdor a drzost (Hope má zářivě modré). "Kefi přichází na řadu" zašeptám si pro sebe. Můj hlas je drzý, ostrý a nepříjemný. Jako já. Pak se zvednu, natočím se na Barryho a zakřením se. "Kdo si myslíš, že jsi, že mě tu můžeš držet a vyptávat se mě? Nejsem žádná děvka, abych tu seděla a poslouchala tvý keci. Nic jsem neprovedla, takže nevidím důvod tu být" zařvu na něj a můj hlas je drzý, plný vzdoru a být to bič, válí se v krvi. Ještě na něj drze vypláznu jazyk a otočím se k odchodu. Rázným krokem si to zamířím ke dveřím, pleskot bosých nohou se rozléhá. |
| |
| Společenská místnost Když přijdeme do společenské místnosti, rozhlídnu se kolem, přitáhnu si židli, a posadím se. Mokrá košile se mi lepí na tělo a z kraťasů mi kape voda. Teď mám konečně kloudnou šanci prohlídnout si ostatní tváře. Jako první si všimnu holky s červenými vlasy, někoho mi připomíná, někoho z minulosti, někoho mrtvého. Je zvláštní, že je bosá. Další holka, co tam sedí, má dlouhé vlasy a vypadá celkem normálně, dál si jí moc nevšímám. Zvláštní, že by v týhle zemi byly větší průšvihářky holky, kromě toho „vedoucího “ jsem tu jediný chlap. Ta třetí se světlými vlasy a skloněnou hlavou … taky mi někoho připomíná, ale to už je hodně dávno. „Víte o nich někdo něco? Nerad bych tady byl až do rána. … Za co tady jste?" promluví najednou ten chlap. Hmm, rozhodně se nezačnu zpovídat, jako první, dámy mají přednost, ne? Jen se na něj podívám a pousměju se, poté se s vyčkávavým pohledem a mávnutím ruky podívám na dámy. Po chvíli se ta s červenými vlasy zvedne a zakřičí: "Kdo si myslíš, že jsi, že mě tu můžeš držet a vyptávat se mě? Nejsem žádná děvka, abych tu seděla a poslouchala tvý keci. Nic jsem neprovedla, takže nevidím důvod tu být" To to hezky začíná, pomyslím si. Někdy se nevyplatí mít tak proříznutou hubu. Měla by se chovat chytřeji, takhle se zbytečně dostane do problémů. |
| |
| Společenská místnost Nikdo nic neříká. Chápu že se musí nějak prolomit ledy aby si našli cestu blíž. Otočím se právě když ke mě přijde ta divná holka, Hope. Co se tak kření? Stihnu si ještě pomyslet než se do mě pustí tím jejím ostrým jazykem. Po tom co se vyřve vyplázne jazyk a chystá se odejít z místnosti. Vyskočím rychle na nohy abych ji stihl chytnout za rameno právě včas než se dostala ke dveřím. Těsně. Uvědomil jsem si že kdyby provedla nějakou hloupost, pro Johna by asi nebyl problém aby ji za to napařil nějakej trest. Ještě k tomu když už je takhle vytočenej a má tady po ruce muže zákona. "Stůj! Co si myslíš že právě děláš?" Dostanu se konečně k odpovědi na její křik. Musí se nechat že těma svýma řečma mě tak nějak překvapila, možná i trochu naštvala. "Tady nemůžeš vydržet chvíli s ostatníma?" Přidám jednoduchou otázku. |
| |
9362.jpg) | Druhý den + příjezd dětí Tak konečně jsem vypadla z toho domu hrůzy, kde se už pár měsíců nedalo vydržet, přesněji po tom co jsem se vrátila z léčebny. Sestra byla naštvaná, že se vše točí kolem mě, proto na mě začala žárlit. Nebyl to zrovna lehký půl rok, proto jsem si také našla pro mne vhodnou práci, v centru pro problémové děti, od jejich organizace jsem se také dostala na Silver lake. Přijela jsem ve svém stařičkém Mustangu a nechala se ubytovat ve své chatce. Bylo na tom hlavně super to, že budu asi bydlet sama. Vybalila jsem si oblečení a hlavně celkové plavky, přece jen se ještě necítím na to, aby se někdo koukal na mou vychrtlou postavu. Plavky: odkaz Lehla jsem si na terasu a četla jsem si v Keltské knize mrtvých a ujídala z krabičky oříškovou čokoládou. Když se pomalu začali trousit děti došla jsem se do chatky převléknout do barevných šatů a černých pohodlných balerýnek. odkaz Jen jsem se okolo nich pohybovala a snažila jsem se je otypovat kdo je jaký, věděla jsem, že to nebudou žádní andílci, ale taky jsem jim chtěla dát šanci, v léčebně byla spousta lidiček. Díky pobytu tam jsem se rozhodla, že se vydám cestou psychoterapeuta, hned po návratu jsem ukončila studium na filosofické fakultě a přestoupila na fakultu aplikované psychologie a psychiatrie. Snad i proto mě vybrali na tento tábor a dali mi funkci vychovatelky. Přes den jsem se seznamovala s okolím a navečer jsem se šla projít po břehu jezera s mp3-kou na uších. Když se vracím zpět uvidím nějaký páreček, který si to šine do společenky, jen pokrčím rameny a vytáhnu z kapsy čokoládový, na půl rozpuštěný bonbon a dám si ho do pusinky. Mimoděk si olíznu konečky prstu a bloudím po okolí, nikoho tady neznám, po chvilce mě to přestane bavit a já se doploužím do své chatky, kde se vrátím ke knize mrtvých, která mě uspí, vzbudí mě až rozbíjení skla a koncová světla auta. Vystartuju ven, ale to už Johny, náš hlavní vedoucí buší na chatky dětí. Rozeběhnu se směrem k nim, a když vidím Johna jak supí, raději mlčím. Jako ovce se ploužím do společenky,kde nikoho moc nevnímám. Děcka, jestli jste něco viděli tak to přiznejte, nic se vám nemůže stát. Řeknu unaveně. Pohled upřu na dívku s piercingem a přitočím se ke druhému vychovateli. Ahoj, na ní budeme muset dávat pozor, vypadá to že je schizofrenička. Řeknu tiše, aby to slyšel jen on. Když se jí kluk zeptá, jestli tu chvilku nemůže vydržet, dojdu k ní, pevně ji sevřu za paži a odvedu ji k nejbližší židli. Hele kde je ten kluk s tou holkou co jsem je viděla jít právě sem? Položím jednoduchou otázku a zarazím se. |
| |
| Společenka "Nehrabej na mě" vyštěknu na Barryho a vytrhnu se mu. V tom mne ale chytne nějaká kráva a nekompromisně mne usadí na židli. Snažím se jí sice vytrhnout, ale ona nepovolí. Trucovitě si sednu, naštvaně si upravím šaty a drze se na ní zašklebím. "Co já vim, ty krávo" rozkřiknu se a svými temně hnědýma očima se vpíjím do jejích. "Nejsem žádná zasraná chůva, abych tu hlídala nějaký blbečky" můj slovník není vybíravý a slyšet mě Hope, asi by mi tělo sebrala. Naštěstí spí. Stále se tvářím drze a stále přemýšlím o odchodu, o který se zase pokusím. "Nejsem žádný zvíře, abyste mě tu drželi" znova se rozkřiknu a zvednu se k odchodu. |
| |
| Společenská místnost Schizo... co? Nestihnu si ani uvědomit co to Tyra právě o Hope řekla když už stojím na nohách abych ji zkusil zadržet na jejím útěku z této místnosti. Mou ruku smete z ramene jak smítko, škubne sebou a je hotovo. Tyra můj nepovedený pokus ihned napraví. Z toho jak se Hope rozkřikuje, začíná mi to lézt pomalu na mozek. To snad není pravda! Další věta že tu není od toho aby hlídala nějaký blbečky je ale pravdivá. To se musí nechat. "Kluk s holkou?" Zapřemýšlím nahlas aniž bych spouštěl oči z Hope. Kluk s holkou, kluk s holkou... Napadne mě snad jen Dave a Franchesca. "Myslíš ty dva co odjeli s tím autem? Znám je jenom málo. Spíš vůbec. Nějak jsme se ještě nedostali k společnýmu sezení se všema. Myslím že to byl Dave Hopkins a Franchesca Molini. A John je z toho pěkně nasr...." Řeknu v klidu. Mezitím se Hope zase rozkřikne a dá se znovu na cestu ke dveřím. Udělám pár rychlých kroků abych se dostal mezi jí a dveře. Natáhnu naproti ni ruku na znamení aby zastavila. "Počkej." Zkusím k ní promluvit klidnějím hlasem. Vzpomněl jsem si na to slovo schizofrenik. "Když odtud vyjdeš hned teď, John z toho nebude nadšenej a bude tě chtít akorát potrestat. Když tady pár minut vydržíš, bude to všechno v pohodě. Co ty na to?" Doufám že se zastaví aniž by ji chytl nějaký amok, nerad bych aby mi snad ještě něco udělala s tou rukou. |
| |
| Ve společence Jo, kluk s holkou. Neviděla jsem je dost z blízka byla jsem u jezera. Odpovím Barrymu na jeho dedukce, podle mě zde nikdo jiný nechybí. Útrpně se podívám tu dívku, kterou chytla schizofrenická ataka.Barry, jak se ta dívka jmenuje? Podívám se na něj, vypadá velmi vyřízeně. Je pravda, že tu nejsi od toho, abys někoho hlídala, od toho jsme tu my, John a ten policajt.Ty se klidně natáhni, podám ti deku a můžeš spát, stejně jako ostatní můžou zavřít oči. Půjdu za Johnem a řeknu mu, že vy o tom nic nevíte. Mluvím tónem hlasu, který se line v jedné rovině bez výchylek, je polohlasitý a celkem i smířlivý, jinak to s lidmi jako je ta dívka nejde. Potom si vzpomenu, že mám v kapse několik čokoládových bonbonů. Dva vytáhnu a podám jí je. Na vezmi si, ty jsou dobré na nervy. Posadím se k ní na bobek. |
| |
| Společenka, u dveří ven "Nech mě" křiknu na Barryho a pokusím se ho obejít. Pak ale promluví i ta druhá ženská a já se na ní otočím s pohrdavým pohledem. "Na spánek se ti může vysrat bílej tesák" ušklíbnu se a vložím do toho veškerou drzost, co v sobě najdu. Ve výsledku to zní jakopráskání biče. Jak jinak. Pak vytáhne nějaký bombony, které jí jen smetu z ruky na zem a v duchu se šíleně směju. Konečně mi dala Hope vládu nad tělem a opravdu se nehodlám stát nějakým poslušným pejske, co udělá, co mu jiný řeknou pomyslím si a znova se ušklíbnu. Posadí se na bobek přede mnou, ale já jí už nevnímám a znova se obrátím ke dveřím, ze kterých hodlám odejít. Znova nakročím a ruku natáhnu po klice. "Si tu klidně vyližte prdele, já jdu ven" uchechtnu se ještě a zaberu za kliku. |
| |
| Společenská místnost Byli jste nahnáni do společenské místnosti aby jste si o sobě zapřemýšleli potom co se ztratilo auto a společně s ním další dva lidi. Vydrželi jste tam sotva dvacet minut. Hope se začala dohadovat s Tyrou a Barrym jako smylsů zbavená. Ostatní toto dění sledovali s napětím jakej to asi bude mít výsledek. Nakonec se zdá že Hope tuto hádku vyhrává pomocí nejrůznějších gest a směřuje si to přímo ven z místnosti. Chytá za kliku dveří. Dveře se otevřou až překvapivě velkou silou. Na druhé straně dveří poté co se otevřou sedí John. Zabere celé dveře a nevypadá že by se chtěl někam hnout. I Hope se zalekne a udělá krok zpět. V rychlosti se po vás podívá. "Tak co?! Rozmyslel si to někdo z vás a poví mi něco navíc?" Je vám jasný že si dal dvě a dvě dohromady a teď čeká zda někdo jeho teorii potvrdí. |
| |
| Kdesi mimo civilizaci v rozsekaným autě Proberu se po nárazu. Vteřinu tupě čumim před sebe, načež se trochu otřepu. Jsem živá? Kouknu na Davea. Jsi v pohodě? Žbleptnu, když si všimnu krve na jeho obličeji. S hrůzou zkoumám svá zranění a zpočátku nevidím nic jiného než pár škrábanců a nepříliš hlubokých ran. Když se však hnu, abych se odpoutala, ucítím bodavou bolest v kotníku. Auuu! Kurva! Do prdele, můj kotník... Venku pořád padaj trakaře a já nemám tucha, jak daleko od města jsme. Dave? Asi nemůžu chodit, mám něco s kotníkem... řeknu, když od něj zjistím, že Dave je relativně taky v pohodě až na rozbitou hlavu a pár naražených žeber. Vždycky se všechno musí posrat zrovna mně... musíme se dostat do toho pojebanýho města... |
| |
| Společenská místnost Byla tady už před tou bouřkou? Zamyslím se, když uvidím novou pracovní sílu v podobě hezké holčiny, která se snaží uklidnit Hope. Sleduji celý její výstup, ale dá se říct, že mi to její ječení je víc než jen proti srsti. Navíc na můj vkus byla až moc sprostá a šíleně drzá. Působila na mě dojmem nevychovaného malého uřvaného dítěte. U ní asi platí: škoda rány, která padla vedle. Že bychom jí je dopřály teď .. ikdyž v pozdějším věku? Pousměji se nad tou myšlenkou – Alespoň by byla ticho… Bože mě se chce tak spát. Pomalu zavírám oči, když do dveří vrazí John: "Tak co?! Rozmyslel si to někdo z vás a poví mi něco navíc?" Už mi to ani nenahnalo husí kůži. Mlčí všichni, takže nebude divné, když budu mlčet i já. Jen se dál koukám po místnosti a čekám, až to všechno přejde a půjdeme spát. |
| |
| Společenská místnost Po chvíli ticha, možná překvapení, se odhodlám. Podívám se ke dveřím na Johna, přijdu k němu o něco blíž. "Nikdo tady asi nic neví, jinak už by to řekli. Vždyť se podívej, každej je tady rozespalej a vytaženej z postele když spali." Otočím se k ostatním abych se snad pohledem ujistil že to tak skutečně je. V mžiku opět přidávám. "Jediný co ti k tomu řeknu, Dave a Francheska tady nejsou. Auto taky ne. Rozmáchnu rukama. Myslím že je jasný kdo to byl." Podívám se Johnovi do očí jako bych snad čekal nějaký odpuštění. Pak mě napadne hloupost, možná. Možná je to taky řešení. Trochu nesměle to ale vyslovím. "Nebo snad... Pokud by se někdo nabídl, můžeme jet s tím policajtem se po nich podívat." Snažím se nabídnout nejlepší možné co jde aby se trochu uklidnil. "Nemusí tady přece všichni trpět za to, za co nemůžou." Ještě než stačí odpovědět, promluvím k ostatním. "Co myslíte? Byl by někdo ochotnej?" |
| |
| někde tam Když se proberu po nárazu nejdřív se podívám vedle na Franchesku. Vidím že je relatuivně v pohodě, ptá se měj ak mi je. No už mi bylo i hůř řeknu a pomylu sesoukám ven. Když Francheska řekne že nemuže chodit, okamžit+ě si řeknu že má něco s kotníkem. Pojd vemu tě, a vydáme se do města řeknu vemu ji na záda, a vydá mse směrem takm kam jsme měli namířeno |
| |
| Celkem dokonalý útěk Prostě jsem Hope chytla za tričko a zatáhla jí zpět.Nenávidím hysterky.Upravím si vlasy a do pusinky si dám další čokoládový bonbon. Podívám se po očku na Barryho a protáhnu obličej.Tohle mi byl čert dlužnej.Zakleju v duchu, když do místnosti vtrhne John. Chvilku zarytě mlčím a potom chci něco říct, ale to už promluví Barry. Jo Johny, byla to asi Francheska a ten kluk, ehm, ta holka je potetovaná? Jestli jo tak jsem je viděla, když šli sem do klubovny, ale teď je tu nevidím. Pokrčím rameny a sednu si na židli. |
| |
| Společenská místnost Už už se chystá John otevřít zase pusu když se mu dostane odpovědi. A ne jedné. Dokonce se dostane i návrhu řešení. Na odpověď co mu řekne Tyra jen přikývne. Evidentně mu je to jasný a teď to dostal potvrzeno. Hned nato si vezme zase slovo. A je někdo ochotnej jet se podívat za tábor? Jak navrhl tady Barry?" I když vysloví jeho jméno, jde vidět že ho snad přehlídl. Nebo chtěl přehlídnout. "To tady snad ještě nebylo." Řekne o něco tišeji a zakroutí hlavou ze strany na stranu. "Tak?" Malou chvíli čeká na odpověď. "Chce být někdo součástí malého nočního výletu? Nehlašte se všichni." Koutek úst se mu stočí do podivného úsměvu nad svým komentářem. |
| |
| Společenská místnost Stále v klidu sleduji co se kolem mě děje. Několik lidí už je tu pořádně vytočených - a musím přiznat - docela se tím bavím, ale ta malá histerka mě už bavit přestává - někdo by jí měl asi pomoct, protože až mě vážně vytočí, na moji pomoc nebude vzpomínat zrovna růžově... Poté přijde nejdřív Barry a potom i John s návrhem vydat se ty dva zmizelé hledat a přivést je zpět, je vidět že jsou už vážně zoufalí... Nakonec se zvednu a stoupnu si přímo před Johna. Podívám se mu do očí. "Jdu do toho." Buď jsou ostatní tak zbabělí, a nebo je prostě baví zahazovat se tady a čekat na propuštění za dobré chování. |
| |
| Společenská místnost Podívá se na tebe a změří si tě pohledem. Poplácá tě po rameni. "Tak přece jenom někdo." Zazubí se. "Vem si něco suchýho na sebe jestli chceš a za deset minut ať jsi tady zpátky. Pojedeš támhle s panem Jacksonem a podíváte se po nich." Zřejmě tím mýslí toho policistu co je ještě venku. "Mazej." Otočí se k ostatním. "Ještě jeden dobrovolník? Máte poslední možnost k neočekávanýmu nočnímu výletu." Zahřmí hrubějším hlasem. Pozorně se rozhlídne zda někdo nepípne. Zaměří se na Tyru. "Zvládneš tady dohlídnout na ostatní během noci?" Zeptá se tě jako by jsi snad byla na prvním táboře v tvojí funkci. Navíc by to neměla být těžká práce. V noci. Když by se nejraději většina viděla v posteli. |
| |
| Společenská místnost Tak tohle jsem od toho kluka nečekala, proč ksakru se do tohohle hlásí? A vlastně proč ne? Pomyslím si, když se ten tmavej dobrovolně přihlásí k nočnímu výjezdu. Možná bych mohla jet taky… Ale tuhle myšlenku jsem ihned zavrhla. Chce se mi spát a nehodlám pátrat po tý potetovaný. Bejt kvůli ní – no dobře – kvůli nim vzhůru celou noc, to by tak hrálo. Jen ať se každej stará sám o sebe a všechno bude fajn. Zavřu oči a čekám na povel ať jdu spát. |
| |
| Společenská místnost Ve dvou by to mohli zvládnout. Poškrábu se na hlavě když začnou James s Johnem kout plány kdy se kdo dá na cestu. Kdo ví kam Dave s Francheskou jeli. Rozhlídnu se po ostatních. Nikdo už se na cestu zřejmě nepřihlásí- Zkroutím úsměv. John mluví na Tyru jestli tay zvládne dohled. Mě se nezeptáš? Proběhne mi hlavou otázka, ale nahlas ji nevyslovím. Nejraději bych už šel fakt spát. Je to tady v tý místnosti na prd. Stejně už ze sebe nikdo nic nedostane. Ale John má nejspíš radost že nás tady může držet. Nebo je spíš naštvanej. Koho by to taky nenaštvalo když mu někdo odjede s autem a ještě k tomu když víš kdo to je. Nakonec mi to nedá. "Myslím že dohled zvládneme. Stejně každej kdo tady zůstane půjde spát." Promluvím klidným hlasem. |
| |
| Rozchod Po několika dalších chvílích dohadování je zcela jasno jak se věci mají. Zhruba o půl druhé se rozhodne že James společně se strážníkem jedou ven z osady aby hledali Dejva s Francheskou. Kdo ví kde jsou. Ostatní jsou ještě chvíli vášnivě diskutují o všem co se dneska stalo. John vám povolil rozchod s tím že za vás odpovídají jeho pomocníci. Překvapivě ho příliš nezajímá co se teď bude dít a odešel neznámo kam. James, Dave, Francheska, Raymond Na cestě - James Cesta ubíhá pomalu. Stále hustě prší. Ten řidič toho moc nenapovídá. Občas zakleje a to je tak všechno podstatný co se od něj dozvíš. Nevypadá že by byl příliš nadšenej z toho že musí ven v takovým počasí. Raději by asi spal na služebně. Díváš se z okna zda náhodou něco nezahlídneš. Jedete snad krokem. Pokud to není krokem, je to aspoň hrozně pomalu. Nevíš kolik uběhlo času, ale auto se zastaví. Přes cestu vidíte strom a nabouraný auto. Po krátkým průzkumu zjistíte že zde už nikdo není. "Nastup." Uslyšíš od strážníka. Začne couvat až se dostane na nějakou polní cestu. Jako by to tady znal i poslepu. Cesta je dost hrozná. Po nějaké chvíli opět najedete na cestu hlavní a pokračujete. Po dvaceti minutách vidíte jak se kymácí po cestě dvě postavy. Jedna táhne druhou. Strážník zapne maják. Dojedete přímo k nim. Cesta - Dave, Francheska Nedá se skoro jít. Noha pekelně bolí a ještě navíc to počasí. Podpíráte se tak nějak navzájem. Občas v myšlenkách, občas nahlas klejete na počasí. Jednou padne nadávka i na ten nápad. Při představě sice na nic moc postel v táboře ale přesto postel. Už už se chystáte schovat pod husté koruny stromů aby na vás pršelo co nejmíň. Uslyšíte za sebou auto. Policejní. Vystoupí dva muži. Jednoho poznáváte z tábora. Je to jeden z osadníků. Pomůžou vám do auto. Dostanete deky aby jste byli alespoň trošku v suchu. James, Dave, Francheska, Raymond "Co je vám? Co se stalo?" Vyptává se strážník když vás naloží do auto. Když se vše dozví. "Vezmu vás k jednomu doktorovi. Bydlí tady kousek. Do města dojíždí. Ale pomoc tak bude nejrychlejší." Sjede z hlavní cesty a trmácíte se lesní cestou neznámo kam. Ale rychlost je téměř stejná jako na cestě hlavní. Po pohledu na hodinky můžete zjistit že už se čas blíží k ránu. Půl patý. Najednou auto zastaví před jakýmsi stavením. Jedná se o velký rodinný dům. Je dřevěný, dvoupatrový a nikde se nesvítí. Auto se zastaví přímo u vchodu. Strážník a James kteří jsou v nejlepším pořádku vystoupí z auta jako první aby pomohli Franchesce a Dejvovi ven pod přístřešek u vchodu. Zabušíte na dveře. Netrvá dlouho a v okensch se objeví světlo. Ve dveřích se objeví muž. "Rayi, potřebujeme pomoc." Promluví strážník na příchozího muže z domu. V táboře Barry, Hope, Samantha, Sára, Tyra Dostane volnou zábavu. Volnou pouze v uvozovkách. Zdá se totiž že kromě spánku se toho teď moc dělat nedá. Pár lidí spolu ještě diskutuje. Někdo už se pomalu chystá jít spát. Dostanete ještě informaci že snídaně bude zřejmě v osm ráno. Kdo chce může přijít. Jinak nějaký plánovaný program asi až v jedenáct. Takže si mžete přispat kdo nebude mít hlad. Barry se zdá být z něčeho takový zdrblý. Hope se asi trošku uklidnila, nebo to tak aspoň vypadá. Sára a Samantha tiše naslouchaly bez nějakých velkých projevů. Nyní máte tedy ještě nějaký čas pro sebe. Je zatím na vás jak naložíte se zbytkem noci... Kdo ví jak vypadá pátrání po těch dvou. Kdo ví kam se ztratil John... Kdo ví kdy přestane to počasí... První z vás kdo nakoukne ven z okna nebo dveří. Zjistíte že déšť ustal. Noc na teple neubírá. |
| |
 | Dlouhá noc. Nevím co se mi zrovna zdálo, ale vím že v prostřed noci kdy hnusná bouřka demoluje můj barák mi někdo otravuje. Zvedl jsem se, podíval se z okna na cestu před domem, stálo tam auto, Fízlové? Co chtěj doháje teď v noci a ještě když mám volno.. Oblékl jsem si župan, podíval se na hodiny kruci zase vypnuly proud, kdo se s tím má furt štelovat Prohlásil jsem pro sebe značně silným hlasem a vyrazil po schodech dolů. Už za oknem bylo vidět že je tam víc lidí tak jsem rozsvítil a otevřel dveře Sakra chlape, Neudržel jsem v sobě vztek. Kurva Jacksone víš vůbec kolik je hodin?? Ten polda mi řekl že potřebuje pomoct a když s tim druhým frajerem na nich vysely ty dvě zkoro mrtvoly, rozhodl jsem se nad nima slitovat. Tak jo sakra pojďte dál ale zujte se venku ať mi tady nenaděláte. Okamžitě odcházím do místnosti hned nalevo od vchodových dveří a rozsvěcím v malé ale použitelné ordinaci. V ruce mám jen pár obvazů Vy si sedněte tady v hale přiveďte sem nejdřív tu pusinku s tou zlámanou packou. Nechtěl jsem být škodolibí ale vidět ve tři ráno, nebo kolik vlastně je, pár dětsek co neuměj řídit s fízlem na krku, to se opravdu jen tak nemá. Nic to není, hele prdelko dostaneš pěknej gyps na kotník a za pár dnů když to nesplaskne tak tě pošleme na rentgen do města a dostaneš sádru, berle a nějaký čas nebudeš moct zdrhat. Pár metrů obinadla to zpravilo a s poznámkou že se na to nesmí stavět jsem ji poslal na chodbu. Další kdo je na řadě.?? |
| |
| U doktůrka Cestou jsem zas nemluvila, nechala jsem Davea, ať jim vyslepičí, co uzná za vhodné. Já se nikomu svěřovat nebudu. Doktor je možná vhodný, ale ten týpek v županu ve mně důvěru fakt nevzbudil. Dej tu pracku pryč, frajere! Seknu ostře do ticha svým jazykem, jako břitvou, když mě popostrčí do ordinace. Chtě nechtě mu musím podat potetovanou a zlámanou nohu, ale jeho slovní obraty mě vyloženě serou. Zklidni to, doktůrku. Nejsem žádná tvoje prdelka ani pusinka. Vyslov to ještě párkrát a nepřijdeš jen o ten svůj slizkej jazyk. Ušklíbnu se a pak opět s kamenným výrazem odklopítám do čekárny, kde se jen minu s Davem. |
| |
| Noc Když vidím, že už se nic nebude dít, seberu se k odchodu do své chatky. Už toho mám za celý den dost. Jediné pozitivní na tom je, že první den pryč. Jediné, co mě snad trochu zaskočilo bylo Jamesovo chování. Tenhle člověk bude ještě oříšek. Předem si už plánuji snídani na osmou ranní a pak trénink, kterým si pročistím hlavu po noci plné otravných snů. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR