Strike of Blood
hrálo se Denně
od: 18. října 2014 11:40 do: 27. března 2015 18:47
Dobrodružství vedl(a) Tacuko
| |
 |  |
| |
| Chapter II. Píše se rok 2020. Lidé se o tento svět dělí s druhou rasou - upíry. Existence upírů byla odhalená na přelomu roku 1999/2000. Nejdřív vyvolala fópá, lidé se jich samozřejmě bály, chtěli být chráněni. A tak vlády světa povolali vojáky, a tak začala válka mezi lidmi a upíry. Upíry bohužel prohrávali, protože lidi vyhrávali hlavně díky jejich početní převaze. Tato prohra sebou nesla nejednu chmurnost. Během této války byly zničeni a zabiti všichni mocni, starší i prastaří upíři. Upíři, kteří toto tažení přežily, se proto začali stahovat. Schovávat. Drželi svou identitu před lidmi v tajnosti a většina jich zabíjí pro tolik potřebnou krev, jenom když už je to skutečně nezbytně nutné. Upíři se takto stali vlastně skoro ohroženým druhem. Avšak i když je teď už poměrně klid, lidé si najímají lovce ze soukromé agentury WWCA (World wampire control agency), kteří monitorují, stopují a poté i likvidují upíry. Počty útoků Divokých se ale z nevysvělitelného důvodu začali zvětšovat, což začalo lákat nechtěnou pozornost lidských lovců. A to nejenom na lidi, ale hlavně na straně upírů. Mezi upíry ale existuje maličká organizace z názven Sanctuary, která poskytuje "jídlo" upírům, kteří nejsou schopní si jídla sami odstarat. Zároveň se drží pravidla neútočení na lidi. V městě, nedaleko Londýna v Anglii se začíná schylovat k lokální válce mezi lidmi a upíry. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Hlad jako každý jiný... "...v dnešních ranních hodinách se mluvčí WWCA svěřil naší televizy s tím, že nehodlají už dále tolerovat útoky upírů v Londýně a jeho přilehlích předměstích. Mluvčí WWCA se také svěřil s tím, že hodlá posílit především nočních hlídky a to zejména na místech, která jsou nejvvíce riziková..." Hlásala televize nahoře nad barem, u kterého jsi měla dnešní směnu, která ti končila za asi 4h, tedy okolo 8 večer, kdy tento podnik začínal teprve tak trochu ožívat. Přes ten to byla taková vinice, ale večer se to měnilo na hernu, discotéku a bůh ví co ještě. Skvělé loviště pro upíra. Na jednom konci barového pultu seděl muž ve středním věku. V ruce držel ani čtvrtou skleničku nějaké whisky a vypadal, že se mu zrovna zhroutil celý svět. Zobrazit SPOILER  Už podle tvých předešlích zkušeností ti bylo jasné, že tenhle chlap má za sebou buď rozchod z manželkou/přítelkyní či něco podobného. Což z něj dělalo pro tebe značně dobrou možnost získání dnešní večeře, neb jak si věděla, tihle muži jsou osamělí a skoro nikdo se nebude zajímat, kde byl, kde skončil a jiné věci, a tím i možnosti utišit tak na další dobu hlad. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Štěstí v neštěstí... Konečně se ti v životě tak nějak začalo trochu i dařit. Našel jsis celkem dobrou práci, která tě hlavně i docela bavila, měl si kde sám bydlet a teď si si dokonce domluvil i rande. Holka to byl celkem pěkná a podle toho, co ti napsala během chatu s ní i docela milá, celkem i tvůj typ. Dnes si se s ním měl navečer poprvé setkat. V asi půl šestý si měl čekat n zastávce autobusu, který stavěl asi 10 minut cesty od tebe. Autobus měl sice trochu zpoždění, ale poté, když nakonec s toho autobusu vystoupila, se ukázalo, že se čekání na ní i vyplatilo. Byla možná ještě hezčí než na fotce, kterou ti zaslala. Trochu rozpačitě přišla k tobě. "Ahoj...." řekla trochu rozpačitým, maličko nejistým hlasem. "Jsem Nira..." představila se. "a... ty... si Max, že?" Zobrazit SPOILER |
| |
 | soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Jídelní lístek V baru je po osmnácté hodině vždy živo. Vzduch je těžký, plný kouře. Je zde také cítit pach alkoholu. Všude tu lítají barevná světla. Míhají se různí lidé. Někteří jsou tu po skupinách, smějí se popíjejí spolu pivo. Někteří jsem přišli lovit ženy. Někteří Tu zatápějí svůj žal nad skleničkou whisky. Já jsem tu každou noc, pozoruji je a vybírám si svou kořist. Je to tu pro mě jako jídelní lístek, jen si vybrat. Většinou jsou to muži co mi přijdou na chuť. Stojím tu za pultem utírám skleničky, roznáším a dolejvám pití. V černé krátké sukni a halence se za mnou muži otáčejí, černá řasenka a linky mi zkrášlí oči (ne že bych to potřebovala), rudá rtěnka mi zvýrazňuje smyslné rty a černé vlasy asi někam po prsa dodávají kontrast mé světlé kůži. Většinou stačí jen úsměv a prohození několika vět a mám je omotané kolem prstu. Víc snadné už to ani být nemůže. Jak jen nás ti primitivové dokázali porazit. Dnes jsem si už vybrala. Nějaký chlápek v košili seděl už nad skleničkami whisky. Tenhle tip je ten nejednoduší. Rozpustila jsem si vlasy, upravila výstřih a s whisky v ruce jsem k němu přišla. Usmála jsem se. "Když někdo takhle popíjí tak má za sebou ošklivou hádku se ženou nebo chce někoho zabít..." Dolila jsem mu skleničku další whisky "Někdo takový by tu neměl sedět sám..." Když už jeho pozornost přešla celá na mě. Stačilo už jen nasadit ten svůdný výraz. "Končím tu v osm!" Prohrábla jsem si vlasy. Trochu jsem se k němu naklonila a skoro u jeho ucha jsem mu zašeptala: "A byla bych moc ráda, kdyby se ke mně připojil někdo jako jsi ty. A aby mě doprovodil domů." Pak jsem se odtáhla, skousla spodní ret a zadívala se na něj... |
| |
 | soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Sedím na zastávce. V uších mi hraje hudba a čekám na jednu slečnu. "Nira" řeknu její jméno a usměju se. Ještě tomu nemůžu uvěřit. Před půlrokem jsem myslel, že je všechno na hovno. Nic mě nebavilo, toulal jsem se po venku a žil ze dne na den. Jen tak se poflakoval a připlétal do rvaček. Pak jsem našel jeden bar. Za to, že jsem se tam postaral o pár blbečků, co tam otravovali barmanku mi nabídli místo. Naučili míchat drinky a mě se začalo dařit. Každý večer skvělá zábava a luxusní práce. Dařilo se mi, vydělal jsem si dost na pronájem hezkého bytu v centru města. Krásně jej vybavil. A teď? Usměju se. Za chvíli přijede slečna tak krásná, že se mi to zdá. Takový blb jako já a mít takový štěstí? V tom něco bude. Konečně je tady. Z autobusu vystoupil anděl. Trochu stydlivý anděl. Vstal jsem a usmál se na ni. "Jsi ještě krásnější, než na fotce." řeknu a usměju se. "Pořád nemůžu uvěřit, že jsi tu." řeknu a pomalu se s ní vydám dál do města. Znám tu jednu fajnou čajovnu. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Slečna se na tebe rozpačitě pousměje nad komplimentem, který jsi jí právě složil.Má pronikavě zelené či a úžasně plavě zlatavé vlasy, které jemně ve větru vláli. "Nep...ůjdeme si někam sednou?" zeptá se pořád dosti rozpačitě a tak nějak žmudlá uchy svojí kabelky. Naneštěstí ty ael znáš jeden podnik, kam se můžete jít sednout. Je celkem blízko a taky je zde celkem příjemná a vstřícná obsluha ale i dobrá atmosféra. Klientela je zde taky dobrá, žádní moc velcí ožralci ani nepříjemný dolejzači. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Tak, tady to je." řeknu a otevřu ji dveře, aby mohla vstoupit jako první. Jednopatrová budova, nic moc velkého. Patří to jednomu Čechovi, který se tu přistěhoval. Takový malý bar. Sedli jsme si k volnému stolu s koženou sedačkou a já nám objednal červené víno. Portské. "Nira...zajímavé jméno. Ty jsi odtud?" zkusím nějak zavést konverzaci, aby se dál bavila. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Slyšel jsi o ní ale nikdy si ani nedoufal, že by něco takového mohlo vůbec tady, v tomhle světě existovat. Útočiště pro upír, kteří se nechtějí skrývat v temných uličkách a čekat tak, než je někdo najde a zabije. Sanctuary byl malý domek s asi 5 místnostmi, které byly k námí upírům, kteří sem přijdou s žádostí o pomoc. A pokud pořádají, dostanou i to co upíří potřebují ze všeho nejvíce - krev. Ale bez zbytečného zabíjení a riskování tím odhalení a svůj život. To vše za jedinou cenu - musejí pracovat v oné kavárně a obsluhovat lidské zákazníky. Když si sem zavítal, nikdo kromě dívenky, která byla zhruba v tvém věku. Podle pachu si jí vytypoval na maximálně třídu C a to by na tom byla ještě celkem dobře. Nicméně možnost skrýt se tu na nějaký čas, než se situace u lidí trochu klidní, si více než dobře uvítal.  |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Muž do sebe kopne najednou dolitou sklenku whisky. "Manželka se se mnou rozvedla.... připravila mě o většinu majetku... do toho všeho jsem zřejmě i ztratil práci... " pronese onen muž hlubokým, lehce přiopilým hlasem a zírá do prázdné skleničky. "Co bys dělala s takovím odpadem jako jsem já..." pronese pak dále. Pak si můžeš všimnout, že do baru vešel jeden mladý páreček. Kluk byl evidentně totálně magor do holky, která nebyla tak úplně holka. Už když vstoupila, jsi jasně a zřetelně mohla cítit její pach. Byla upírem a né ledajakým upírem. Ta holka co vypadala na maximálně 19 byla upírem třídy A! Což bylo dosti neobvyklé už samo osobě. Ještě nikdy si se s nikým takovím nesetkala, ale on nejevila žádný zájem o tebe. Ano, podívala se na tebe, respektivě přímo do tvých očí a díky tomu si taky poznala, že téhle ženské není radno se stavět do cesty. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Slečna byla skutečna milá. Když jste oba dorazili do baru, oba jste se vcelku náramně dobře bavily. Při vcházení si můžeš všimnout barmanky, zhruba v tvém věku, která se tam věnovala osamělému muži u baru, který si zřejmě neprošel ničím dobrým. Nicméně když se posadíte ke stolu, servírka vám vcelku rychle donese ono víno. Bylo dobré. Mělo takovou lehce sladkonakyslou chuť. "Nejsem totiž odtud." řekne Nira. "Moji rodiče... oba se narodili v Americe, za oceánem a pak, jsme hodně cestovali, protože otce posílali hodně na pracovní cesty, kolikrát i na několik měsíců a jediná možnost pro rodiče, jak byt spolu, bylo cestovat společně s tátou." |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Se třídou A Po usmála jsem se. Cítila jsem se tak trochu víc nad věcí a to pro mě bylo velice výhodné. Mimochodem odpad se dá recyklovat. Znovu jsem mu dolila. „Protože….“ Nedořekla jsem to. Zarazil mě ten pach… pach upíra. No jistě upíra, i když jsem moc často svůj druh nepotkávala, spíše mě překvapil ten druh. Obrátila jsem se od toho ubožáka a kousek popošla, abych viděla, s kým mám tu čest. I když svůj druh moc často nepotkávám, pozastavila jsem se spíš nad její třídou. Myslela jsem, že A už dávnou nejsou. Hodila na mě dost zlý výraz, tak jsem nezůstávala pozadu. Rozhodně nemám ráda, když se mi někdo cpe do loviště. Je pravda, že se silnějšími upíry bych si zahrávat neměla, ale když to bude nutné, budu se prát! Všimla jsem si i toho s kým přišla… fajn dokaď má svou zábavu nějak jí tu přetrpím. Ale ať se o nic nepokouší. Když na mě už po čtvrté zavolal nějaký zákazník, měla jsem už pořádné nervy. To si sakra nemůže počkat! Otočila jsem se na něj a zamračila se, v očích mi zlostí žhnul plamen. „Co je?“ zavrčela jsem, ale upíří špičáky v té tmě nebyli vidět. Když si jeho výsost poručila, skoro jsem mu tam tu skleničku hodila. Ouha…. Zapomněla jsem na svou večeři. Vrátila jsem se k němu a sepnula si vlasy. „Omlouvám se že, jsem tak odešla. To víte, práce nepočká.“ Byla jsem najednou hrozně milá. Myslím, že už je dost opilý, ale ještě mu doleji. „Budu pokračovat, protože přece v každém se něco ukrývá, ne?“ A v tobě krev, což má dnešní večeře… teda jestli to někdo nepokazí. Podívala jsem se ještě na tu upírku, ale pak se pohledem vrátila k němu a malinko zákeřně se usmála. „Omluv mě!“ Usmála jsem se, vzala blok a tužku a šla k nim, možná troufalé, ale dělám přece svou práci. „Eh… Máte vybráno?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Poslouchám ji, jak mi vypráví o jejím cestovatelském životě. Ona se má, tolik cestovat. Já vyrůstal víceméně na ulici. Sice jsem měl domov, ale moc mě to v něm nebavilo. Usmál jsem se na ni, když se napila vína. Vypadalo to tak elegantně. tak hezky. "Máš asi hodně zážitků z cestování." řeknu a napiji se taky. "Já nikdy nevytáhl paty z tohohle města. Prostě jsem na to nějak neměl. A ani nebyla příležitost. Vlastně...ty jsi první dobrá věc v mém životě." Zní to asi ohraně, až trapně, ale je to pravda. Nechci moc působit jako slaboch nebo citlivka, ale prostě si nemůžu pomoct. Jsem k ní otevřený. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro "V pohodě zlatíčko... čas je to jediné co chlap jako já tě vlastně vůbec má..." pronese chlápek u tebe a na baru a jen upije se sklenice whisky. Muž s upírkou se jeví velmi mile. "Přineste nám slečno lahev Portského, červeného prosím." řekne a usměje se na tebe. Je to víceméně ještě takové ucho, člověk kterému nemůže být víc než dvacet. Jednomu mu ho bylo možná i líto. Ta holka, až si s ním dostatečně vyhraje, nebude vůči němu vůbec hezká. Slyšela jsi o tom, že upíři takhle vysoké třídy až příliš často nechávají svoje oběti dosti zohavené. Identifikace poté pro policisty je téměř skoro nemožná. Upírka se na tebe podívala a tvářila se mile. V hlavě se ti ale rozezněl její hlas: "Nechci tu žádné problémy... chci jen dostat tohle sousto a pak pokračuji dál..." |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Při oné lichotce se Nira lehce zaculí, až se jí na tvářích vytvoří jemné dolíčky. "Já jsem si spíše přála zůstat na jednom místě." řekne poté. "Sice jsme se díky tátově práci nikdy nemuseli starat o peníze, měla jsem vždycky co jsem chtěla, ale jsou věci, které mi prostě chyběli... jako třeba kamarádi. Vždycky než jsem si stačila nějaké najít, stěhovali jsme se zase jinam..." řekne poněkud trochu smutně. Bar se začal pomalu plnit, byly tu spíše mladí lidé. Hudba byla příjemná, živí DJ to zřejmě nedělal poprví. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Červené a červená. Po usměji se a zapíšu si to. "Portské červené...fajn" Kouknu se na upírku pěkně z očí do očí. "Žádný problém." Otočím se mířím si to zpět, abych mohla nalít pití. Cestou se podívám na toho chlapa... Vezmu dvě sklenky a začnu nalívat červené. Ale radši než červené bych si já osobně dala červenou. Dám je na tác, ale ještě než k nim půjdu, zastavím se u toho chlapíka. " Za momentík jsem tady broučku" Mrknu na něj a odkráčím si to k nim. Položím dvě sklenky na stůl. Mile se usměji na toho kluka a pak odejdu. Zpět k mé večeři. Doufám že z toho ještě něco vytáhnu. Přisednu si k němu. "Tak za chvilku bych měla končit...nechceš pak něco podniknout!" Podívám se na něj a chytnu ho za ruku. "Mohla bych ti pomoct zapomenout, na to co tě trápí" Zvedla jsem jeho ruku ke svým rtům, dýchla jsem na něj horký vzduch a políbila ho na tu ruku. Cítila jsem jak mu v žilách proudí teplá krev, jak pulzuje. Zbíhaly se mi sliny. |
| |
 | soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Tiché cesty Tiše se pohybuji ulicí, mé kroky nenadělají téměř žádný hluk. Jen občasné zašustění kabátu svědčí o mém pohybu. Mířím tam, do " tak zvaného" útočiště pro upíry. Ten kdo mi o něm řekl neustál situaci a vrhl se na ně. Je otázka jestli je lepší žít a hladovět po krvi a moci. A nebo zemřít s vědomím že jsem oboje pár prchavých okamžiků měl. Raději ze sebe setřesu chmurnou náladu a pokračuji v cestě. Občas se otočí pár lidí, ale jinak cesta utíká rychle. Ostatně v podvečer se málokterý člověk odváží ven, a ti jež toho jsou schopní si hledí vlastních věcí. Kde jen jsou ty časy kdy jsme se mohly procházet po ulicích a sledovat všechny dveře zavřené a cítit strach lidí, třesoucích se strachy. Nevědomě si vedle jednoho z náhodných procházejících olíznu rty. Vysloužím si za to jen vyděšený pohled ale jinak nic. Žádný strach, úcta, prostě nic. Tohle je zvláštní doba. Zavrtím se pod pláštěm a konečně spatřím tu budovu. Celkem malou na to že má být úkrytem pro nelidi jako jsou upíři, páni noci. Na to však nemá cenu myslet, prostě vejdu do budovy a nasaji známí pach. Ale ale, tak to vypadá že sám tu rozhodně nebudu. Rozhlédnu se a spatřím celkem pohlednou dívku, oči mi při poznání trochu zazáří a na rtech se usadí veselí úšklebek. Páni, tohle místo je vážně zvláštní, vlastně mi trochu připomíná nevěstinec. Množství polštářků a vyzývavých barev je přespříliš velké, než aby mě napadlo něco jiného. Ani na tom však nesejde. Jediné na čem sejde je první dojem, a ten neudělám když budu jen tak stát a rozhlížet se. Proto klidným krokem vyrazím k dívce. A jemně se ukloním, přesto jí stále hledím do očí, je naprosto jasné že jde o upírku. Instinkt mi velí jí vtisknout polibek na ruku, ovšem to je již píseň historie. Proto mi nezbývá nic jiného než se představit. Zdravím vás slečno, je mi velice líto že vás dnes takto přepadám, ovšem doslechl jsem se že zde může jedinec, mého... ehm druhu najít dočasné útočiště. Já, jmenuji se Sebastian, a upřímně opravdu doufám že je to pravda, protože si někde potřebuji odpočinou. Mile se usměji a natáhnu k ní ruku, přeci jen nechci přijít o možnost na trochu slušného chování. |
| |
 | soukromá zpráva od Crimsonrose pro Čas se tu jakoby částečně zastavil. Dny se stávali stereotipní. Ať už se jednalo o obsluhování lidských zákazníků nebo rutiní věci jako objednávání zboží, které dochází nebo již došlo. Poslední, kdo odtud z "našich" odešel, uplynul už skoro rok. Samota ale patřila k našemu druhu, zvláště v těhlech divných časem. Držel jsem v jedné ruce skleničku, v druhé utěrku a pulírovala jí, protože jsem jí zrovna vytáhla z myčky, která byla nacpaná nádobím, které bylo potřeba utřít a vrátit zpátky na místo, aby mohlo být použito znovu. Zarachotily dveře. Další zákazní.... moment. Už jsem myslela, že jde o dalšího člověka, který sem přišel na šálek italské kávy, ale mýlila jsem se. Pokouší se být milý, dokonce projeví gesto džentlmena. V tichosti čekám, než ze sebe vysype všechno, co chtěl říct. Ucho... Poté jen sklopím pohled, odložím utřenou skleničku a sáhnu po další. "Místo tu je..." pronesu tiše. "...ale taktéž pár pravidel..." dodám ještě. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Otočím se a utřené a čisté skleničky začnu uklízet na jejich místo. "Chovej se k lidem mile, vlídně, nesmí získat jediné sebemenší podezření... pokud ano, jsi v tom sám..." řeknu studeně, jako led samotný. "...zapřu, popřu, vyvrátím všechno, cokoliv... abych udržela tohle místo v bezpečí od lidí a WWCA..."dodám ještě poté a se podívám na skleničku, kterou právě utřel. "Znovu a pečlivěji..." Načež jsem poté sáhla do malého šuplíku u baru, kde bývají schované drobné věci. Vytáhnu z ní lahvičku, jejíž etiketa hlásala, že jsou zde léky, které tiší případnou bolest. "Uvnitř najdeš kapsle, které obsahují dávku krve, která jedinci vystačí na den, dva, pokud jí nechá předem rozpustit ve vodě." FHSBS(hvwvh+!~~60_35.JPG) |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Tohle místo, odpočinek pro upíry, lidé tu relaxují. Co je to? Tohle přeci není přirozené, tak proč to dělá? |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro "Né každý s Nočních chce zabíjet. Né každý chce brát zbytečné životy a riskovat ještě k tomu i navíc svůj vlastní." řeknu během toho. Pak se zvedne a něco ti hodí. Jde o černou barmanskou zástěru. "Můžeš mi říkat Luka a když projdeš kuchyní, najdeš tak dveře, které vedou na schody nahoru. Vyber si místnost jakou chceš, všechny jsou volné..." I přesto co jsi cítil z té dívky, pohled do jejích očí říkali, že jsou mnohem, mnohem starší než se na první pohled zdálo. Kdo vlastně byla tahle holka? Když se jí ale zeptáš, neodpoví ti, v lepším nebo spíše v tom dobrým případě... |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Asi máš pravdu, zabíjení je barbarské, ale je v něm i určitá krása. To popřít nemůžeš, je v něm opravdovost. Zástěru chytím a mé rty zformují úšklebek. Pak pomalu vyrazím směrem ke kuchyni aspoň se budu moct převléknout do něčeho pohodlnějšího, neodolám však a otočím se s jednou drobnou poznámkou. Luka, hmm, hezké jméno. Takže kdyby jsi něco potřebovala budu ti k dispozici. Třeba někdy vyrazíme i na opravdový lov. Pousměji se a už se opravdu otočím, mé kroky mě pomalu vedou k pokoji. Hlavou mi krouží příliš mnoho myšlenek, příliš mnoho. Asi už stárnu, ale snad se mi tu bude líbit. Zamručím když ucítím jak se mi o vědomí otírá potlačený kousek mého vědomí. Sakra, fakt potřebuju krev. Musím někoho zabít! |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Když se ale dostaneš nahoru, první dveře které se rozhodneš vyzkoušet jsou zamčené. Až další, které vyzkoušíš se ti nakonec otevřou. Zobrazit SPOILER "Myslím to vážně. Vstoupil jsi do tohohle domu s tím, že budeš respektovat jeho pravidla, která platí od okamžiku vyřčení." ozve se pak hlas Luky, která jak zjistíš stojí mezi dveřmi zatímco jsi zkoumal místnost. "Pokud se ti to nelíbí, nikdo tě tu nedrží. Klíš je tady." řekne a pověsí ti jej na věšáček na klíče, který je vedle dveří. "Ranní směna ti začíná od 7. Otevírá se v 9. Do tý doby si můžeš dělat co chceš, nejsi tu vězněm. Můžeš kdykoliv odejít jak se ti zlíbý, ale s tím, že budeš respektovat pravidla." dodám ještě a poté odejde. Můžeš slyšel tiché našlapování po schodech dolů. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro "Už nebydlím s rodiči, takže konečně můžu zůstat na jednom místě jak dlouho budu chtít. Zatím se mi na předměstí Londýna daří docela dobře. Už to bude skoro rok co tam jsem." dodám poté ještě. Dívka vedle tebe se zaculí a ty, i když tu panuje celkem šero, které k těmhle podnikům prostě patří, můžeš vidět to jak se jí začervenají líčka. Pak se k tomu nejistě nakloní a a místo odpovědi na tvou otázku, ti věnuje malou pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Když doneseš tomu klukovi s tou upírkou víno, kluk tě ještě požádá: "Slečno, můžete nám tu lahev donést rovnou celou. Aby jste sem nemusela co chvíly chodit..." Když to dopoví, mile se na tebe usměje a taktéž na tebe mrkne. Evidentně si všiml toho, že se chceš věnovat tomu osamělému muži u baru. Jenže netušil, že jde jen o večeři... Muž se trochu pousměje a upije ze své skleničky. "Slečno vy nezdáte..." podotkne. "Ani neznám vaše jméno... já jsem mimochodem Jacob." představí se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Pořád v baru. Pořád bez večeře! "Jacob…“ usměji se na něj. "...moc pěkné jméno!" Jeho ruku mám pořád u rtů a dívám se mu do očí, skoro bez mrknutí. "Charlotte!" Usmála jsem se. No jistě, že to není mé pravé jméno. K čemu by moje večeře potřebovala vědět mé pravé jméno. A když už tak pro jistotu. Nebudeme přece zbytečně riskovat. "Jsem Charlotte" Skousla jsem si spodní ret a podívala jsem se mu hluboko do očí. Uh… zapomněla jsem jim donést tu láhev. Ale co, když tak zavolají. Času je dost. Tedy hlavně pro mě! Občas jsem se na ně podívala, ale vždy jsem se pak znovu koukla na něj. Nevím proč, ale hrozně mě zajímalo, co ta upírka dělá. Chtěla jsem zjistit, čím se ode mě liší a co bude dělat. I když jsem to chtěla vědět, pořád jsem neměla radost, že je tady se mnou. Přece je tu tolik barů a ona vejde zrovna sem. Docela mě to štve. Nemám ráda jiné upíry v mém teritoriu. Ostatně nemám ráda upíry poblíž mě, hlavně ty silnější a s vyšší třídou. Je pravda, že jsme stejný druh, ale teď jede každý sám za sebe a snaží se přežít co nejdéle. Pak jsem se odtrhla od svých myšlenek a podívala se na něj znovu. „Tak?“ Vykouzlila jsem na sobě sladký úsměv. „Tak, co teda podnikneme.“ Mám hlad tak ať se rychle rozmyslí. „Za minutku tady budu končit, tak se můžeme jít třeba někam projít. Huh?“ |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Jacob se na tebe mile usměje. "Dobře kotě." opáčí a vyklopí do sebe poslední skleničku, kterou měl ještě v ruce. "Když dovolíš, nejdřív si odskočím s pískem a pak můžeme vyrazit..." řekne a odebere se k pánským toaletám, kde pak zmizí za zavírajícíma se dveřma. Mezitím přišla na bar dívčina, která tě měla vystřídat po tvé směně. Byla to taková studentka co zřejmě před pár měsíci teprve ukončila nějakou školu. Prostě holka co má celý život před sebou a zřejmě tady jediná zatím čistá a nezkažená duše. Jmenovala se Sára. Byla to taky tak nějak jediná se kterým si se tady víceméně, ze zaměstnanců, nějak bavila, pokud se to tak dá nazvat. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Uvolnění Dívala jsem se na zavírající se dveře pánské toalety. Tak přece jen budu mít dnes večeři. Usmála jsem se a pak jsem prolétla očima všechny, co ještě seděli v baru. Je to tu samá banda ožralů a idiotů. Nikdo s kým se dá normálně bavit, tedy až na Sáru. Sára je tu jediná koho bych tu z těch lidských červů nezakousla. Nevím proč, má v sobě něco jiného než mají ostatní. Přijde mi to trochu divné, hlavně protože to jsem já, ale Sáru považuji ta “kamarádku“ jestli se to teda dá tak říct. Je jediná s kým se tu dá jakž takž mluvit. A teď mě navíc přišla vysvobodit z mojí šichty, abych se mohla jít najíst. Chudinka, netuší, co všechno jí tenhle zlý svět hodí pod nohy a co všechno je ve vzduchu kolem ní. Je taková nevinná, asi jako jsem byla já, než se ze mě stal noční tvor, ale mě to nechybí, takhle jsem víc sama sebou a volná, i když zrovna teď ne. Jednou ale upíři budou mít nadvládu nad lidmi. Usmála jsem se na Sáru. Na ni a na své budoucí večeře jsem někdy až překvapivě milá. „Přeju ti příjemnou pracovní dobu!“ Sundala jsem si černou zástěru s názvem baru a dala ji na věšák. „Varuju tě, je to tu samej ožrala…“ Ještě jsem se podívala na tu upírku, do téhle chvíle jsem si na ni ani nevzpomněla. Trochu jsem nakrčila nos, když mi hlavou proběhly znovu všechny myšlenky. „… jinak ten pár vzadu nechce být moc rušen“ řekla jsem s opovržením, pak se znovu podívala, jestli už moje večeře vyšla ven. „Jinak jsem ti vděčná, že si mě zachránila. Dnes mi přišla šichta nekonečná.“ Pak jsem si vzala svou kabelku a čekala na svou dávku potřebné krve. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Sára se na tebe mile usměje a vezme si od tebe potřebné klíče a taky kasu. "Děláš, jakoby tady nikdy žádní nebyly." poznamená s úsměvem. "Nehledě na to, že Jerry se o něm kdyžtak postará." dodá ještě a přitom na tebe mrkne. Jerry byl jeden z dvou vyhazovačů, kteří tady byly. Druhý byl Tom, který byl před vchodem zvenčí. Jenže i když si nechystaná a i převlečená, tvůj oběv z toalety nevychází. Vlastně, tak nějak nikdo z okolí, zaměstnanců tohohle baru, jej ještě neviděl vyjít z toalety. Nakonec se ti Jerry sám nabídne, že se tam zajde podívat, jestli se mu třeba něco nestalo. Jerry po chvilce vyjde ven ale nevypadá, že by nesl dobrý zprávy. "Sorry, kotě, ale nikoho s tím popisem jsem tam nenašel. Vlastně tam nebyl vůbec nikdo. A větrací okýnko nad kabinkama bylo otevřený, takže to vypadá, že ten šupák zdrhnul bez zaplacení..." řekne nakonec Jerry. "Sakra... ani ve snu by mě nenapadlo, že by tam někdo byl schoplnej vyšplhat..." pronese si sám pro sebe Jerry a vrátí se na svoje místo poblíž baru. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Schovávaná s večeří?! Cože! Cože!!! Ne, ne ne ne. Tohle je jako zlej sen. Vždyť to byla moje večeře. To je neomluvitelné. Rychle jsem si vzala kabát a kabelku, rozloučila se s kolegy a rychle vyšla na ulici. V očích mi žhnuly plameny ohně, jak jsem byla rozčílená. Mám hlad a moje večeře si jen tak uteče. Měla jsem tolik chutí tomu blbci něco udělat, něco zlého a smrtícího. Takovej vztek jsem už dlouho neměla. Narážela jsem do lidí co šly kolem. A celou dobu jsem se mračila. A to to vypadalo že dneska bude nenáročný den. Kdyby to bylo možně tak by ze mě vystupovala pára. Nikdo si se mnou hrát nebude to ne, ale už vůbec si se mnou moje večeře nebude hrát na schovávanou. Ale mám hlad tak jsem se všude rozhlížela jaký jiný pokrm bych si dala. A když náhodou najdu moji bývalou večeři taj jí to bude hodně bolet, to se vsaď. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Strávíte zde ještě nějakou chvíly. Pak se ale bar začne plnit opilci a tak se Nira zeptá jestli by jste se nemohli jít třeba ven projít než se rozloučíte. Samozřejmě takové prosbě si prostě nemohl říct ne. Při odchodu si mohl vidět jak zdejší vyhazovač něco řeší s barmankou, která vám předtím donesla pití. Nevypadalo to moc dobře. Zaslechl si, jak ten vyhazovač říkal: "..ten chlápek nejspíše zdrhnul okýnkem na hajzlíkách....." Čímž jsi se prakticky dověděl, že dneska tu nějaký chlápek zdrhnul bez zaplacení a dle toho jak se rozčilovali to zřejmě nebude zrovna malá útrata. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Jak si přejete slečno. Neudělám nic co by vás, o ostatní jež chráníte ohrozilo. Ještě jednou ji sjedu pohledem nevybíravě po celém jejím těle. Jen tak tak si odpustím provokativní mrknutí a otočím abych si prohlédl svůj vlastní pokoj a naprosto nevinně, zavrčím. To je v dnešní době pozvat holku na hezké, klidné rande? Neuvěřitelné. Úsměv mi z tváře ne a ne zmizet. Je to prostě příliš příjemné zase nebýt sám. Je dokonce i trochu děsivá. Páni, někoho takového jsem nepoznal už celé dekády. Raději bych neměl dělat chyby. Ještě jednou se ušklíbnu a zavřu dveře do pokoje. Po několik minut trvající prohlídce si konečně sednu na postel a svléknu se. Skončím jen v kalhotech v nichž hodlám spát. Osobní hygienu zvládnu v několika následujících minutách. Pak si jen spokojeně lehnu na lůžko a zavřu oči. Sám vím že se spolehlivě probudím o hodinu dříve než musím, protože mé sny, i přes to že si již zvykám jsou stále plné krve, bolesti a násilí. Prostě toho, co si někdo mrtví, a přesto tak živý může jen přát. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Hladová, naštvaná a bůh ví co ještě si to míříš rovnou domů. Po cestě nepotkáváš moc lidí a když už tak to jsou spíše nějací opilci nebo jedinci v podnapilém stavu. Nicméně nikde ani známky po tvé večeři, která ti utekla před nosem. Jsi víceméně asi blok od bytu, když ticho noci protne výstřel. Pro člověka by byl asi skoro neslyšitelný, protože vyšel ze zbraně, která měla tlumič, ale tys jej slyšela celkem dobře. K tvé smůle si ale byla tak rozhozená tím co se stalo, že si víceméně přestala dávat pozor na okolí. A tak si mohla pocítit pronikavě ostrou bolest vzadu na zádech, hned pod lopatkou. Nešlo o smrtelnou ránu, ani ránu, která by ti mohla přivodit smrt, ale rozhodně se bude hodně dlouho hojit a bude hodně bolet. Mohla jsi cítit jak ti tvoje teplá krev teče po zádech dolů, i přes tvoje oblečení. "Můžeš utíkat, ale nemůžeš se schovat krásko." ozve se lovcův hlas, ale ty jej nedokážeš lokalizovat. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Strach... Byla jsem tak rozčílená. Jasně, mohla jsem si vzít jakého kdykoliv nějakého bezdomovce, ale to je pod mou úroveň. V krutých časech to sice občas udělat musím, ale ne pravidelně a často, jen jednou za čas. Zítra si budu muset sehnat něco jiného. Šla jsem jak nejrychleji jak jsem jen mohla a neprala v potaz cokoliv jiného. Když jsem byla skoro doma uslyšela jsem ten výstřel. Trochu se mi zatmělo před očima a v hlavě jsem měla najednou tak prázdno. Krev ze mě pomalu tekla a já v tuhle chvíli nevěděla co dál. Jenom jsem polkla a na chvilku zavřela oči. Když tu zůstanu tak mě ten lovec zabije. A já bejt mrtvá jen tak nehodlám. Tak jsem sebrala všechnu svoji sílu, sevřela pěsti a rychle běžela pryč. Ani jsem se neohlížela. Nebudu přece riskovat, kdyby mě náhodou sledoval. Mám já tohle zapotřebí? Podělaní lovci, jak já je nesníším! Mor bych na ně uhranula. Ale teď jsem pocítila něco co jsem necítila už hodně dlouho. Strach... |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro "Takže, rybka se chytla na udičku..." pronese odněkud lovec, pořád ale nevím odkud a kde přesně se nacházel. Jeho hlas se díky rozložení uličky nesl jako dokola, takže bylo skoro nemožné rozeznat odkud vyšel a navíc byl i schovaný za větrem, aby jsi jej nemohla zacítit. Pak jsi zaslechla doskok někde za sebou. Když jsi se otočila, mohla jsi vidět toho lovce, která stál několik metrů za tebou. V ruce svíral střelnou zbraň, kterou měl namířenou přímo na tebe. "Jacob je možná kus velkýho hňupa ale jedno se mu musí nechat..." pronese a potáhne ze skoro vykouřeného doutníku, který byl jisto jistě velmi kvalitní. Možná Kubánská značka. "...má neobyčenou smůlu na pijavice jako jses ty..." pronese a znovu potáhne z doutníku, jehož silné aroma pomalu zaplňovalo onu úzkou temnou uličku.  |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Jistě. Promiň. Dnes je to tu nějaké jiné. Obvykle tu jsou příjemní lidé." usměju se na ni a podržím ji kabát, aby si ho mohla pohodlně obléct. Zaplatil jsem útratu a už jsme směřovali ven. Při odchodu jsem se nechtěně dozvěděl, že někdo zdrhl bez placení. Jen nad tím pokrčím rameny a dál se věnuji svojí společnici. Procházíme se po ulici ozářené svitem lamp. Bavíme se o různých věcech. Občas zase plácnu nějak hloupost, aby se zasmála. Mám moc rád její smích. Je nakažlivý. "Nemáš hlad?" zeptám se po chvilce, když se blížíme k parku. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro A co teď?! Otočila jsem se, dívala jsem se přímo na něj. Měla jsem strach to ano, ale chtěla jsem zůstat svá. A ta pijavice mě poněkud urazila. "Myslím, že lepší název je komár, ne? Pijavice jsou moc slizké a nechutné. Já taková přece nejsem. Ty sám si mě nazval kočkou a teď mě urážíš pijavicí." Nevině jsem se usmála a začala hledat únikovou cestu. Chtěla jsem si sním trochu pohrát, teda než zemřu, nebo než zemře on. Bude to kdo z koho? "A víš že krev nejde vyprat a tohle je mé oblíbené oblečení. A navíc moje več… eh..“ odmlčela jsem si „´… tedy ten chlapík nezaplatil“ Olízla jsem se. „A nějak se dluh přece splatit musí!“ Vykouzlila jsem veliký úsměv kde se jen zaleskly moje špičáky. Stáli jsem naproti sobě, tělo proti tělu, tvář proti tváři. Z hluboka jsem se nadechla. U přímě, měla jsem strach a nevěděla co dál. Možná teď umřu, ale jestli ano rozhodně mu to nezlehčím. zamračila jsem se a udělala pár rychlých kroků do leva, docela mě zajímalo, jak zareaguje. Víc mě, ale zajímalo kdo to je?! |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro To, že jsis se pokoušela o několik kroků dostran způsobilo, že si nechtěně aktivovala jen past, která vystřelila odněkud od popelnic podél domovní zídky síť, které si se nestačila vyhnout a která tě do sebe chystala. Její váha tě dostala na kolena na zem. Zevnitř té sítě byly drobné zahnuté a ostré háčky, které se ti s každým pohybem zařezávali hlouběji, skrz tvé oblečení do kůže. Téměř nulová šance na útěk. Možná, kdyby si byla aspoň trochu najedená, tak něco zmůžeš ale takhle jsi mu byla víceméně vydána jen na milost. Lovec se pobaveně ušklíbne a zasměje. "Dluh?" řekne prve pobaveně. "Svůj dluh společnosti zaplatíme tím, že tebe odpravím z tohohle světa a udělám jej tak lepším místem pro žití lidí. Místem, kde budou moci děti vyrůstat bez strachu, strachu z temnoty a z ohyzdností, které se zde ukrývají..." pronese lovec. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Možná osud? Už jsem se na něj nechtěla ani podívat. Při každém mém pohybu se mi háčky zařezávaly do kůže. Nekřičela jsem bolestí na to jsem moc hrdý člověk. Nebrečela jsem, ani nelitovala. Jenom jsem s hrdostí čekala na smrt. Ale nehodlala jsem prosit o milost to rozhodně ne jen jsem se malinko nadechla, protože i s nádechy se háčky zařezávaly. Zamračila jsem se, ale v očích mi už byl vidět strach. Nemohla jsem nic dělat. Tak jsem vzala svůj osud s hrdostí. "Dobře, jak myslíš. Umřu, ale já nejsem jediná. Jsou všude! Někde kde by jste nás nečekali. A jen čekáme na správný den. Ten den vejde do dějin. Až si my z otočíme vás. Vás tak primitivní a naivní rasu. Uděláme si z tohoto světa farmy" Zle jsem se usmála a dál už jen čekala na smrt. Nějakou dobu jsem na něj upírala svůj pohled. Pak jsem to už, ale chtěla mít za sebou. "Tak zabiješ mě už?" Odmlčela jsem si. Můj strach poklesl. Už jsem se nebála. Protože neumírám poprvé. Znovu jsem na něj upřela zrak. "Bojíš se? Bojíš se smrti? .... Já, ne už jsem jednou umřela." Možná naposled jsem vykouzlila veliký úsměv, kde se zaleskly mé špičáky. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Vešli jste do parku, který byl ze všech stran oplocen vysokým plotem, ale to nikomu z vás nevadilo. Když jsi se zeptal, jestli nemá náhodou hlad, zastavila se. Byly jste zrovna u takové kamenné kašny, která ale vzhledem k tomu, že byl už pozdní podzim, už netryskala vodu, ale voda v ní ještě stále byla, stejně tak i v té vodě na dně byly drobné mince od lidí. Uprostřed té kašny byla dosti masivní kamenná socha od neznámého umělce, která už na sobě nesla zub času. Nira k tobě stála zády a pohrávala si v kašně s vodou. "Mám..." pronese suše a studeně. "...už pár dní..." řekne ještě poté a pak se k tobě pomalu otočí. I když je noc a celkem slušná tma, přesto můžeš vidět její temně rudě zbarvené oči, které říkali, že tohle není člověk... |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Lovec přišel až skoro na necelý metr k tobě, stále s namířenou zbraní na tebe. Stačilo jen zmáčknout kohoutek. "Pošetilí bastard si..." pronese lovec. "...ani nevíš, že nikdo nemůže umřít dvakrát. Smrt je poslední zastávka, jak našeho, tak vašeho pošetilého života. Smrt je konec, ende, basta a finito. Nic už není. Nikdo se nedokáže uniknout mrazivému sevření Smrti..." řekne lovec a přitiskne ti hlaveň přes síť k čelu. Můžeš tak cítit její studený kov. "Hnusí se mi pomyšlení na to, že naše druhy sdílejí stejný rozmnožování a sice, že vy, bastardi, se rodíte stejně jako my." řekne a uplyvne si u tebe. "Je veliké starší, že jsme vaše Starší vybili a vy nemůžete rozšiřovat vaše řady tím nechutným prokousáváním krku nevinných lidí..." řekne lovec a poté potáhne ze zbytku doutníku, který posléze zahodí na zem a botou zadupne a udusí tak případný vznik ohně. "Tvůj čas přišel... polib za mě Ďáblu v Pekle prdel..." řekne lovec vítězně. Jenže pak se něco stane. Lovec najednou ztichne a nic není slyšet, tedy kromě zvuků nočního města. Pak zvuk prosytil pach čerstvé lidské krve. Lovec se poté sesunul bezhlesně ke straně. Pak už se ani nehnul. Pod ním se začala pomalu utvářet kaluž jeho vlastní krve. Lovec odkryl tak osobu, která teď stála před tebou. Nebylo pochybu, že jde o upíra, přesněji upírku, s bílými krátkými vlasy. Ale co bylo na ní nejvíc nejzvláštější, bylo to jak používala svou krevní magii (viz spoiler :)) Přišla k tobě a sundala k tebe opatrně zařezanou síť. Nabídla ti ruku. "Půjdou po tobě, neúnavně, zvláště teď když tě objevili... bude to jen otázka času než tě dostanou..." promluvila k tobě klidně. "Mohu ti nabídnout bezpečí. Ukrýt před lidmi na jak dlouho budeš chtít. I jídlo bez zabíjení...." dodám ještě poté a pak čeká ještě její ruku přijmeš. Prezence téhle dívky je cítit podivně, nic co bych doposud cítila. Dokonce ani ta upírka cos jí potkala v baru, ta třída A, tohle... mohla tohle být třída S? Či něco víc? Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Záchrana Dýchala jsem teď tak rychle. Věděla jsem že je to můj konec. Zavřela jsem oči a čekala na smrt. Když řekl tu poslední větu, usmála jsem se. "Neboj, nechám i pozdravovat!" Už jsem čekala jen na výstřel, na jeden jediný výstřel, co ukončí můj život. Život noční ho tvora. Život Caroline Black. Z hluboka jsem se nadechla a čekala. Ale nic nepřicházelo. Otevřela jsem oči zrovna když tělo spadlo na zem vedle mě. Zprvu jsem nevěděla co se děje, pak se ale ukázala ta upírka. Používala krevní magii. Pěkný! Pomohla mi a natáhla ke mě ruku. A mluvila o tom, že by mi mohla pomoct. Má pravdu teď po mě lidi půjdou a nemůžu se schovávat věky. Navíc řekla něco o jídle a já byla vážně hladová. Tak jsem jí podala svou ruku a zvedla se ze země. Neodpověděla jsem jí, jen jsem přikývla. Jestli ale čeká že jí něco dlužím, tak to ani omylem! Trochu jsem se upravila, i když nebylo co. To oblečení už nezachráním. Všude je krev. Moje krev. Zatracenej lovec. Podívala jsem se na něj a zamračila se, ale pak se usmála. "Hold mu budeš líbat prdel první." zašeptala jsem směrem k jeho tělu a pak jsem se ušklíbla. Nakonec jsem věnovala veškerou svou pozornost té upírce. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Carol "Nejsme tu v bezpečí." pronese upírka, poté co ti pomůže na nohy. Načež tě poté zahalí její Krevní magie, tedy, pokud se to tak dá nazvat. Prakticky nic nevidím, kromě směsice červené, jakoby živé barvy před tebou. Když se poté závoj živých barev rozevře, zjistíš, že nejsi už v té uličce ale na jiném konci města. Stojíš teď před nějakou jakoby kavárnou. Upírka tě vede dovnitř (viz HP). "Tohle je Sanctuary, útočiště pro upíry, kteří sami nemají momentálně kam jít, či jsou jinak ohrožení." řekne poté uvnitř. "Pokud tu budeš chtít zůstat, musíš dodržet jednoduché pravidlo a sice, že nezabiješ či jinak neohrozíš člověka za účelem získání potravy. Pokud to dokážeš splnit, dokážeme ti poté nabídnout jídlo bez boje a zabíjení..." řekne a ukáže ti lahvičku, která byla nacpaná kapslemi. "Pokud nakonec zůstaneš, můžeš si tu vybrat pokoj, kde budeš přebývat a říkat mi Luka." Sebastian Netrvá to dlouho a za chvíly tě probudí něco, co se dá nazvat šestý smysl. Všichni živí tvorové jej mají, jen někteří, jako upíři, jej umějí používat lépe a lépe mu naslouchat. Jakoby se blížila něčí přítomnost,, něčí hodně silná přítomnost. Někdo hodně mocný a taky někdo hodně starý, dá se říci i prastarý. Jenže, ta prezence najednou utichla. Nemohl jsi jí dál cítit. Jediné co si mohl cítit, bylo to, že je tu ještě někdo další, někdo další kromě Luky. Nedalo ti to a tak jsi se šel podívat dolů, odtud tento pocit zdá vycházel nejvíce. Mohl si tam pak vidět Luku s ještě nějakou upírkou. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Záchranné centrum Ta červená byla všude, kam se jenom koukneš. Vůbec jsem netušila že tohle upíři umí. aky to chci umět. Mám taky krevní magii, ale moc jí nepoužívám, hlavně pro to že to moc neumím. Pak jsem se objevili v nějaké... asi kavárně? .... ...Vyslechla jsem to její povídání. Uh... získávání potravy bylo vždy tak úžasný, ten pocit z toho, že jim ukážeš, že nemají šanci, nebo jak vidíš ten strach v očích. Byla to jako třešnička na dortu, který je z krve. Pousmála jsem se nad tím o čem jsem přemýšlela a pak si prohlédla kavárnu. Vypadá to docela pěkně a ten pokoj bych brala, ale musím se někdy vrátit pro svoje věci! Ale je to jako záchranné centrum. Klidně tu zůstanu, ale to zabíj... teda nezabíjení lidí mě štve. Trochu jsem nakrčila nos. "Fajn..." řekla jsem to trochu naštvaně, ale pak jsem zkřížila ruce na prsou a změnila postoj. "Tak že Luka, kde budu mít ten pokoj?" Podívala jsem se na ní. "A kdy si budu moct zajít pro své věci?" odmlčela jsem si. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Došli jsme až ke kašně. Říká se, že když do ní hodíš peníz, tak se ti splní přání. Já obyčejně na tohle nejsem, ale proč to nezkusit. Hrábnu do kapsy a vytáhnu minci a cvrknu ji tam. Přeji si, aby mě mile překvapila. Když dlouho neodpovídá, kouknu na ni, jak sedí zády ke mě a jen tak šťouchá prstem do vody. Musím se usmát, je to tak roztomile. Pak mi ztuhla krev v žilách. To, jak promluvila. Bylo to to nejchladnější, co jsem kdy slyšel. Dokonce ani významní lidé z ulice neuměli takhle mluvit. A když se otočila, ztuhl jsem. vždy jsem si myslel, že upíři jsou jen výmysl, ale tak nějak jsem tušil, že tu mezi námi jsou. Bylo to potvrzené, ale prostě velká část ve mě žila v přesvědčení, že už vymřeli, nebo že je nikdy nepotkám. Teď tu stojí jedna přede mnou a je mi jasné, co chce. Mě. Jenže mě se to líbit nebude. Z různých článků, které jsem o nich četl vím, že nemá cenu utíkat. Stejně by mě dostala. A bránit se je taky zbytečné. Před smrti bych si způsobil akorát tak šílenou bolest. Když už odejít, tak aspoň stylově. Sáhnu do bundy a z vnitřní strany vytáhnu tabatěrku a z ní jedno cigáro. Schovám tabatěrku a vytáhnu zapalovač. S cvaknutím se otevřel a jiskřičky zapálily knotek a mou tvář osvětlil slabý plamínek. Jde vidět, že mám strach. I ta ruka se zapalovačem se mi třese. Nakonec si připálím a zapalovač zaklapnu a schovám. Potáhnu si a chvíli to držím v sobě, načež vydechnu obláček kouře. "Nech mě si aspoň vykouřit poslední cigaretu." snažím se, aby to vyznělo klidně, ale hlas se mi trochu zadrhával. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Návštěva. Ten pocit je hrozně nepříjemný. Nedá mi spát. Jako bych měl v mozku zabodané malé jehličky. Chvíli se snažím odolávat, nemá to však cenu. Prostě otevřu oči a vstanu. Ach jo, ani vyspat se tu "člověk" nemůže. Začnu si naštvaně mumlat a hledat vysoké kožené boty.Je mi jedno kdo sakra jsi ale měl by jsi se naučit že slušní jedinci ostatní nechávají spát. Použiji trochu moc síly, takže dveře pokoje téměř vyrazím jak se do nich nemotorně opřu ramenem.Sakra! Vůbec jsem neměl vstávat. Vrčím a sejdu dolů do haly kde zahlédnu ty dvě. Naštvaný výraz na tváři se změní v pobavený úšklebek.Další upír, a podle výrazu to vypadá že právě zjistila jak to bude s jídlem. Chvíli je pozoruju, avšak nakonec sejdu až k nim. Po probuzení jsem na sebe stihl hodit jen trochu zmačkanou košili kalhoty a pak ještě ty boty. Mávnu k nim rukou a jemně se ukloním.Zdravím dámy, smím být tak smělí a zeptat se co je to tu za zatracený povyk? Je znát že jsem trochu naštvaný, ale uznejte samy. Kdo by sakra nebyl když ho tak nepříjemně proberete ze spánku. Chvíli jen tak stojím a obě je pozoruji, čekám. Nakonec ale převládnou dlouhé roky slušnosti a já s téměř neslyšným povzdechem skloním před příchozí dámou hlavu.Omluvte prosím mé nezpůsobné chování, ovšem jsem unaven. Sebastian, k vašim službám. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Další upír. Upír, upír, upír všude samej zatracenej upír. Nikdy jsem za jeden den nepotkala tolik upírů jako dneska. Co to jako je? Svátek upírů?! Nebo co jako? Myslím, že je těch upírů dneska na mě nějak moc. I když já sama jsem, jsem mnohem radši upír sama. Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Skousla si při tom rty. Je to... docela hezkej...upír. No přestala jsem to řešit a vyslechla si ten jeho přednes toho... um... jak říkal že se jmenuje Sebastian. Upřímně je mi docela jedno, že je unavený. A možná až moc slušný ne?! "Hm... jasně" řekla jsem mu. Doufám, že nečeká že se mu představím. Víc než on mě, ale zajímalo moje nové ubytování a mé věci. Otočila jsem se zpátky na Luku. "Tak jak to teda bude s tím ubytováním. A pokud jde o mé věci, rozhodně si je chci vzít. Jde mi hlavně o oblečení." Protože tu rozhodně odmítám chodit v tomhle oblečení, které je zaprasené mou krví. Protáhla jsem se a zívla, při tom se mi zaleskly špičáky. Pak jsem si upravila účes. A zabořila svůj pohled na Luku a vyčkávala její odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Založím si ruce na hrudí, když se ze shora doleze Sebastian, ale s tím jsem tam nějak mohla i víceméně počítat. Trochu si prohrábnu vlasy a spíše než Bastienovi, věnuju pozorností jí. "S tím bude asi trochu problém. Nejsi tu vězeň ale v zájmu tvého vlastního bezpečí bych se pár dní nikde moc neukazovala. Lidé se rychle doví o tom, že jsem toho Lovce zabila a půjdou po pachateli. Jestli chceš můžu ti půjčit nějaké své oblečení, než si pak budeš moci opatřit své" řeknu prve. Zaspala jsem dobu, nebo od kdy jsou ostatní tak majetnický? Záleží jím spíše na věcech než vlastních životech... "Nahoře jsem volné ještě čtyři pokoje, můžeš si vybrat jaký chceš." pronesu když se vydám směrem k baru, kde začnu ve skříňce hledat volnou zástěru. Když jí najdu, zvednu se a otočím se k ní. "Pokud tu chceš ale zůstat, musíš pracovat. Tohle je kavárna, lidé se chodí a nesmí získat sebemenší podezření o tom, co kdo tady vlastně je..." řeknu a potom se k ní nakloním blíž. "...pokud ano, vlastnoručně tě předhodím nějakému lovci..." dodám ještě dosti studeně. "V 7 ráno tě tu čekám spolu s Bastienem... Bastiene, ukážeš jí prosím kde jsou pokoje?" řeknu poté. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Upíra pak u tebe byla během zlomku sekundy, dá se říci, mrknutí oka. Její oči byly takhle zblízka studené, vražedné, že by i sama Arktida záviděla onu studenost. Zašklebí se, když tě vidí, jak si zapaluješ onu cigaretu. "Ty to nevíš? Kouření, přece zabíjí... " pronese, a pak můžeš pocítit, jak tě udeřila do tváře. Měl si co dělat abys tu ránu vůbec nějak ustál. Pak ti věnovala ještě jednu a pak ještě třetí. Načež tě potom vytáhla za vlasy ofiny a přitáhla si tě k o vlastnímu obličeji. Máš skoro zlomeny nos a natržený horní i dolní ret. "Ale dřív tě zabiju já..." pronese a zasměje se tak, že jejím smích ti prostupuje skoro až do morku kostí. Nařež ti poté pomalu slízne z brady tou, stékající krev. "Hmmm.... Lahodná....." pronese požitkářsky. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Chytla mě za vlasy a zvedla mě ze země. Olízla mi ret. Její jazyk je tak úchvatný, i když vím, že mě zabije. Docela mě to i vzrušilo. Paráda. Umřu se stojícím pérem. "Věci ze země se nesbírají." řeknu tiše a usměju se. Všechno už je stejně jedno. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Nira se nad tvou poznámkou uchechtne. "Máš docela i pravdu... " pronese a chytne tě druhou rukou pod krkem. "Věci co sebreš ze země se obvikle házejí rovnou do koše..." pronese přitom a potom tebou hodí směrem k nejbližšímu plastovému koši. Jednak si se celkem slušně proletěl a při nárazu na ten koš, si ten koš povalil. Naštěstí byl prázdný. Nicméně nebylo to zrovna dvakrát příjemný. Skončil jsi na zádech a Nira byla u tebe zase během mrknutí oka. Zlověstně se na tebe usmívala, až jí tesáky skoro lezli z pusy. Jednou nohou si tě přidržela tak, aby si nemohl případně někam utíct. "Odpadky se rozhodli, že se budou vzpouzet..." řekl a zvedla nohu, přičemž jí pak sputila silou zpátky, takže ti dupla na tvou hruď. "Čas naučit ten bordel, kde je jeho právoplatné místo!" řekne a pak si začne cíleně dupat na hrudi. Silou rozhodně nešetřila a začala se u toho dost maniakálně smát. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro V Sanctuary To oblečení mě fakt štve. Doufám že ona bude mít alespoň něco z mého stylu. Nebo jen nějaký náznak mého stylu. Uf.... bože. Takže moje nejoblíbenější oblečení je zničený a a pro své jiné obječení si teď momentálně nemůžu zajít. "Fajn dobře, zatím se spokojím s tím co dáš." Oddychla jsem si. Doufám, že to nějak přežiji. Ale to s tou prací mi nějak nevadí. Jako servírka už jsem pracovala. Sice jsem rozdávala chlast ale mám to v malíku. Ale taky budu rozdávat kávu. No bude to nejspíš o něco jiný, ale nějak se to zvládne. Ale v sedm ráno... no musíme si zvykat. Časy jsou zlé. A pořád jí vděčím za život. Oh bože... nic jí ale nedlužím. Ať si myslí co chce, tak já jí nic nedlužím. Zachránila mě ona sama a z vlastní vůle. Je to jen její problém. "A jako servírka jsem pracovala. Nemám s tím problém. A na na vstávání před sedmou si snad zvyknu." Překřížila jsem si ruce na prsou a otočila se na Sebastiana. Tak a teď k mému ubytování. Rozhodně si vyberu 1. nejhezčí, 2. největší 3. nejpraktičtější. Tohle je pro mě důležité, ale nejvíc mi jde o tu velikost. Stejně si to pak časem udělám podle sebe. "Tak a teď kde jsou ty pokoje" Trochu jsem se ušklíbla a dívala se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Po několika úderech přestala. Vypadalo to, jako kdyby jí to tak nějak přestalo bavit. A i přes její údery, jsi se celkem statečně držel při vědomí. Znovu tě popadla pod krkem a vytáhla k sobě nahoru. "Udělej mi tu radost... " pronese k tobě bezcitně. "...křič jako podsvinče, které právě podřezávají..." |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Z Niřiny hrudi se vydere něco, co by vydalo spíše nějaké agresivní zvíře, než, lidská bytost... ale on tak nějak lidská bytost nebyla, svým způsobem. "Dostanu jej z tebe..." pronese hodně studeně, až by přitom stydla krev v žilách. Přičemž jak tě drží v ruce tebou hodí. Můžeš pocítit tupý náraz o něco hodně tvrdého. Jde o sochy uprostřed kašny, podél které sjedeš až dolů, do vody. Vody tam bylo sotva asi 5cm takže nic na utopení, jenže tobě tikali vlastní hodiny. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Dívky nikdy nepochopím! Držím se od nich dvou o kus dál než je nutné a s unaveným výrazem je pozoruji. Hrozně mi to připomíná dobu když jsem byl v mládí sluhou ve větším domě než je tento. Povzdechnu si a zcela automaticky si složil ruku za záda a vypnu se v ramenou. Ano slečno, jistě, jak si přejete. Zatřesu hlavou a stále je sleduji, co je důležitější. Stále je poslouchal. Jen párkrát zmíní mé jméno, avšak stejně. Mám chuť jí za to překroucení mého jména rozervat hrdlo. Avšak jen se mile usměji a sklopím hlavu, není přeci důvod se rozčilovat. Ona se dohaduje kvůli oblečení? Ach bože tohle bude vážně vrcholně nepříjemné. Zůstanou nehnutě stát, přemýšlím dokud mě slečna nevyruší. Vážně už asi budu sluha. Pohled jsem jí opětoval a v očích se mi při tom pohledu rudě zablesklo. Hledal jsem výzvu, tu jsem však nenašel. Možná provokaci, avšak výzvu ne. Pojďte prosím za mnou slečno, ukáží vám volné pokoje. Přetrhnu oční kontakt, sklopím hlavu a otočím se. Vlastně se ani nepřesvědčím jestli jde za mnou, celou cestu však mlčím, ani se nedohlednu. V patře pak zastavím před prázdnými pokoji. Váš pokoj je jeden z nich. Pokud je to vše, rád bych se vrátil do svého pokoje. Řeknu ještě a kývnu k poslednímu pokoji v chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Nový pokoj Založím ruce v bok a chvilku ho pozoruji, jak on pozoruje mne. Pak se otočil něco zamumlal a šel někam. Protočila jsem oči. Nejspíš jsem to měla chápat, že mám jít za ním. Pustila jsem ruce podél těla a rychle ho doběhla. Pak jsem šla rychlím krokem za ním. A cestou si pozorně všechno prohlédla. Nemluvil a já taky ne. Nebudu mluvit, když nejsem tázána a navíc se s nimi nemusím přátelit. Došli jsme k dvěma volným pokojům. Mluvil jako by byl sluha. Hah... docela se mi tu líbí. Jsou tu "sluhové" myslím, že toho někdy využiji. Složím ruce na prsou, ušklíbnu se na něj a pozoruji ho jak odchází. "Jistě!" řeknu si spíše sama pro sebe. Pak na něj, ale zavolám. "Dobrou noc Sebastiane." Chvilku čekám jestli něco řekne, nebo se otočí. Znovu se usměji a pak si jdu vybírat pokoj. Nahlédnu do obou dvou. Vypadají dost podobně, ale já si vyberu ten, co mi přišel, alespoň trochu větší. Zabouchnu za sebou dveře. Dám ruce v bok a rozhlédnu se. Trochu si vzdychnu. Budu tu mít hodně práce, než si to tu udělám podle svého. Zavrtím hlavou a pak se rozvalím do křesla. Musím to tu nějak přežít. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Když jsem absolvoval další bezmotorový let s přistáním na soše v kašně, znovu něco křuplo. Podle tupé bolesti na temenu hlavy a rozmlženého vidění tipuji, že je to lebka. Když jsem dopadl do kašny, zlomil jsem si nos. Byl zlomený už před tím, ale teď je to totální. Ať už je to za mnou! |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro  |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Nakonec si usoudil, že už jí nemůžeš být sám více nápomocný a tak si se vydal ve svému pokoji. Začalo tu být nějak živo, narozdíl od toho co si očekával, ale to tě nějak moc netrápilo. Spíše ti pořád nedalo tak nějak "spát" ta ona přítomnost, kterou jsi cítil, než jsem ty dvě přišli a co záhadně zmizela hned jakmile sem přišli. Byla tak mocná a stará, že se to až skoro nedalo uvěřit. Mohl snad někdo se Starších či Nezařazených. Ta nová holka to bejt nemohla. Vždyť ona je maximálně třída C a to už ani možná víc nevystoupá. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Nira k tobě dojde a chytne tě za bundu/košily/mikinu, prostě to co máš autuálně jako první svršek. "Víš, začínám se trhu nudit... i když bych tě mohla zabít během jediné sekundy, zlomit ti ten tvůj krček, či rovnou utrhnout hlavičku..." pronese k tobě. Poté se rozhodne dokázat svoje slova a udeří volnou rukou do sochy kašny kousek nad tebou. Ozve se rána, zvedne se prach a tebe ostříkne sprškarozdrceného betonu a kamene. Její ruka tam zanechala díru, jako kdyby použila zbiječku. "Jenže to se nestane... vychutnám si tě, hezky pomalu..." Jenže, upírka byla natolik zaměstnaná tebou, že přestala vnímat okolí. Socha, se začala pomalu bortit díky narušený statice od ní. Nakonec se v půlce rozlomile a ta horní půlka začala pamat na upírku. Ta nestihla zareagovat dostatečně rychle a ten beton s kamenem na ní spadl. Mno, doslova jí to přimáčklo k zemi. Její horní povolovila těla tak skončila pod oním betono-kamenem, z pod něhož se začala pomalu vytékat krev. Jde o tomuto podobnou sochu. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Jenže místo toho přišly další vyhrůžky. A taky názorná ukázka. Po spršce betonu a kamenné drti zela v soše díra o velikosti její pěsti. Musím uznat, že to na mě udělalo dojem. A taky mi slíbila, že umřu pomalu. Hurá. "Děvko." zmohl jsem se na poslední slovo. Pak ale zasáhla vyšší vůle a socha se rozpadla. K mému štěstí ten nezvětší kus spadl na tu svini a uvěznil ji pod sebou. Doufám, že tě to rozdrtilo! Začala ke mě téct její krev a ona se nehýbala. Sotva klesl mrak prachu, který vznikl pádem sochy. přesvědčil jsem se, že je opravdu rozdrcená. Nehýbá se a ani kámen se nehýbá. Byl bych šťastný a pokusil se zachránit, jenže se nedokážu pohnout a jsem ospalý. Už ani řvát nechci. I to dýchání je složité a těžké, jako betonový panel. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Instinkt vás oba dva vzbudil ještě dřív než začlo vyházet slunce. Šlo i instinkt, který je vlastní všem upírům, asice, že dokáží vnitřně poznat, vycítit východ a západ slunce. Taktéž to taky znamenalo, že vám oboum bude začínat směna v kavárně dole, která souvisí s tím, že tu můžete nerušeně přebývat. Když si udělátě vše co potřebujete - tj. hygiena, oblékání (Carol, ty můžeš zjistit, že v malé skříňce jsou nějaké věci na půjčení/převlečení se), můžete sejít dolů, do kavárny. V kavárně nikdo nebyl, zatím. Ani zákazníci, ani Luka. Na baru, na podnose, byly vystavený dvě lahvičky pro léky, ve kerých byly ony krevní kapse. Zřejmě pro vás dva, každý jednu. Taky tu byly dvě kupičky s oblečením - každá obsahovala číšnicků zástěru v modré barvě, černé tričko s třičtvrtečním rukávem a černé společenské kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Tvoje vědomí pozvolna odcestovalo kamsy někam do neznáma. Zdálo se, že je to konec, tvůj konec. Očekával jsi konečně konec toho všeho... Jenže, osud měl jiné plány. Pomalu jsi ale pak začal přicházet k sobě. Mohl jsi pod sebou cítit měkkou matraci, i měkké, bavlněn povlečení i měkkou přikrývku. Celkově jsi mohl cítit, že rozhodně nejsi v tom parku a rozhodně nejsi mrtví. To ostatně dokazovala sestřiča, která tim zaváděla do ruky právě novou kapačku. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Ráno Ráno bylo jako každé jiné, ale s tím rozdílem, že jsem se probudila jinde. Seděla jsem na posteli a rozhlížela se. Pak se protáhla a zívla. Po nějaké chvilce jsem vstala a zamířila do skříně. Vzala si nějaké to "nové" oblečení a šla do koupelny. Vlasy jsem si sepnula skřipcem a dala si raní sprchu. Pak jsem se s ručníkem omotaným kolem těla přesunula k zrcadlu, namalovala se a vlasy si trochu líp sepnula. Vzala jsem si spodní prádlo a zatím jen v županu sešla dolů do kavárny. Nikdo dole nebyl, což mi nevadilo, konečně jsem se mohla porozhlédnout po kavárně, ale moji pozornost uchvátila jaké si kaple s rudou tekutinou. Ulízla jsem se konečně snídaně jak má být. A ne nějací ožralí chlapíci s příšerně tragickým osudem, který dohání k pláči jen je. Myslím, že vím proč se s nimi jejich ženy rozváděli. Tedy jsem se nasnídala a podá si vzala jednu hromádku oblečení. Uniforma, nevypadala tak hrozně jak se zprvu mohla zdát. Koukla jsem se jestli v místnosti nikdo není, když jsem zjisti, že ne rychle jsem se začala převlékat tady. A jestli mě někdo uvidí, má prostě štěstí no. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Už je to tady. Můj vytoužený konec. Lehce se pousměju a zavřu oči. Jsem tak strašně unavený. Konečně pro mě přišel anděl a odnesla mě do nebe. Uložil mě na nebeské postele a příjemně se usmála. Zhluboka jsem se nadechl, až mě vše zabolelo. "Nebojte, za chvíli to přejde." usmála se na mě skoro lítostivě. Asi to po smrtí bolí i mé nové tělo. Nebo to je jen má mysl, co si myslí, že je pořád ve zraněném těle. Anděl se pak otočil a vzal ze stolu nějaký sáček a pověsil ho vedle mě na háček, místo starého. Počkat! Tady něco nehraje! Zamrkal jsem a zjištění bylo strašné. Jsem v nemocničním pokoji a anděl byla sestřička, co mi zavádí infuzi. "Chrrr," ozvalo se z mých vyprahlých úst a při tom pohybu mě rozbolelo celé tělo. Chtěl jsem ji požádat o trochu vody, ale zase jsem se začal ztrácet. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Krásné ráno S lehkým zapraskáním svalů se probudím a protáhnu si paže. Absolutní tma pokoje mě příjemně laská a uklidňuje. Nesmím se však nechat ukolébat úplně, ač nerad musím vztát z postele a rosvítit. Zatraceně. Zavrčím když se mi ostré světlo pokusí vypálit zorničky. Taková rána fakt nenávidím, ta v nichž už předem tuším problémy. Nedá se však nic dělat. Musím si pohnout, a připravit se. Za “ chvíli " mi začíná práce, a ještě ze sebe musím udělat úslužného člověka. Cestou do koupelny si ještě vezmu ručník a palších pár maličkostí pro osobní hygienu. Zcela se probudím s dotykem kapek vody na mé kůži. Je to víc než příjemné. Chvíli jen stojím a užívám si studenou sprchu. Avšak i ta musí skončit, sklopím tedy ještě hlavu a protřu si naposled tvář. Pak jen vodu vypnu a osuším se. Zbytek hygieny absolvuji s ručníkem kolem pasu. Když jsem zcela spokojen natáhnu si na sebe sportovní trenky a černé kalhoty. Zavřu a zamknu za sebou dveře, klíč mi skončí v kapse hned při cestě ze schodů. Pod schody zaslechnou lehké kroky a zahlédnu tu dívku za včerejška. Vypadá to tak že tu nejspíše budeme pracovat oba. Pomalu projdu kolem ní a skepticky si prohlédnou snídani. Povzdech se mi bohužel už nepovede zastavit, přesto nereagují jinak, jen mě mrzí nepřítomnost živého jídla. Avšak nálada se mi lehce zlepší jen co zahlédnu uniformy. Tedy přesněji slečnu jak se uniformu snaží dostat na sebe v rekordním čase. Mohli jsme dopadnout mnohem hůř slečno. Rychle uniformy vypadají relativně dobře. Prohodím lehkým konverzačním tónem. A místo sledování jejího hezky tvarovaného těla se také začnu převlékat. Nejspíš bych ji mohl trochu provokovat, ale teď se spokojím s tím že se převléknu a lehce se na ni usměji. Tak tedy doufám že se mnou nebudete mít potíže slečno. Pronesu tichým, klidným hlasem a mírně se jí ukloním. Své snídaně se zatím ani nedotknu. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Ráno jak má být Když přišel Seb, byla jsem už skoro oblečená, tedy až na tričko. Tady jsem se do oblékla a sedla si na židli co byla nejblíž u mně. "Mohlo to být i horší." Porozhlídnu se po kavárně a pohledem skončím na něm. Trochu mě zarazilo, že se bude převlékat přede mnou, ale tak proč ne. Usmála jsem se, podepřela si hlavu rukou a dál se na něj dívala. Doufám, že nečeká, že se budu pitomě červenat a otáčet se. Ne, to nejsem já. Místo toho nahodím šibalský úsměv. "Já s vámi mít potíže určitě nebudu. A prosím říkej mi Caroline, Sebastiane" Usměji se a dál ho pozoruji. Musím říct, že postavu má vážně moc pěknou postavu. Huh?! On je celej takovej pěknej. Musím říct, že mě by i celkem stačil. Začínám přemýšlet o tom, jestli jsem měla vztah jiný než pro jídlo. Hm... to je jedno mám dlouhý život ještě před sebou. Díky Luka! Pak převedu pozornost znovu na něj. "Takže, jak budeme pracovat? Já budu servírka a ty budeš dělat pití, nebo každý všechno?!" |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Zajímavé ráno Usměju se když zachytím její pohled. Nevadí mi to, ba naopak. Vždyť se nemám za co stydět. Ona ostatně také ne, tak co už. Široce se usměji a kývnu hlavou. Jak si přejete Caroline. Hezké jméno, i když asi vás občas oslovím slečno. Holt zvyk. Bezmocně pokrčím rameny v téměř nevinném gestu a konečně si natáhnu i tricko. Úsměv z tváře mi odmítá zmizet, přeci jen v tak příjemné společnosti. No kdo by odolal a nezačal se trochu bavit. Nad následnou otázkou chvíli přemýšlím, abych byl upřímný. Tohle téma je mi celkem jedno, zvládnutí čehokoliv mám v popisu práce už pár desetiletí. Tohle by problém být neměl. Přesto však zavrtím hlavou. Ach... O tomhle jsem vlastně nepřemýšlel. Záleží na tom jak budeme zařazeni, ovšem já sám nemám problém ani s obsluhou, vlastně s ničím. Trochu provokativně na ni mrknu, třeba jí to dojde. Kdo ví, ale zábava být musí. I v práci. No, hlavně v práci. Dojde mi náhle a zcela bez studu si začnu prohlížet její tělo. Rozhodně by stala za hřích, a když vezmu její chováni... úsměv se mi rozšíří při vzpomínce na ty pohledy. Tak rozhodně nejen za jeden. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Pořád ráno Ah... ty narážky. Usměji se na něj a pořád si podpírám hlavu o ruku, ale tentokrát si přehodím nohu přes nohu. "Ach... Já pracovala jako servírka, tak je mi to celkem ukradené. A též nemám s ničím problém." Skousnu ret a začnu si hrát s pramínkem vlasů, co mi vypadl z účesu. Myslím že bych neměla problém si s ním něco začít. Vlastně nemám žádný problém už teď, ale uvidím jak se to postupně vybrousí. Hm... Nahodím menší rošťácký úsměv a prohlídnu si ho znovu od hlavy až k patě. Když můj pohled skončí na jeho pohledu. Zjistí že i on si mě prohlíží. To se mi úsměv roztáhne do široka a s menším zasmání pohled odvrátím k oknu. Pak si stoupnu a upravím se. "Kdy vůbec otvíráme?" Podívám se na něj znovu pořád s tím úsměvem. Hlavou mi pořád běhalo to, jestli bych si s ním začala. Vypadá to že vítězí ANO! Hm... je to moc pěkné. A musím říct, že on opravdu není k zahození. Seb je pěkný, hezký, slušný a sexy. To jsou moc důležité věci pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Zase ráno! Na srozuměnou lehce kývnu a popojdu k pultu. Nechávám ji aby si dělala co chce. Vlastně mě také zajímá náš program. Trochu víc se tedy zamyslím. Je to trochu divné že budu zase obsluhovat lidi a ještě na místě jako je tohle. Rozhlednu se kolem a pohled mi však sklouzne zpět k Caroline. Hozená noha přez druhou. Široký úsměv. Proč mám sakra takový pocit že si se mnou ta upírka hraje? Pravdou však je že mi to ani trochu nevadí. Je to aspoň trochu rozptýlení v jednotvárnosti která nás tu stejně bude čekat. Tak proč ze sebe neudělat dobrovolně blázna. Servírka? No tak to je hezké. To musíš být zvyklá na spoustu věcí. Nadhodím naprosto nevinným hlasem a sednu si naproti ní. V tenhle okamžik nezbývá nic než čekat. Avšak jak se zdá, bude sedět jen jeden z nás. Protože jen co si já sednu, ona se postaví. Né že by mi to vadilo. Mít hlavu kus od jejího klína by jistě znamenalo spoustu výhod. Mám ale lehké tušení že nyní asi to štěstí mít nebudu. Stejně se ale spokojeně ušklíbnu a kývnu směrem ke dveřím. No, vlastně sám nevím. Ale snad tomhle bude něco napsáno. Přeci jen je to skušný podnik, ne? V posledních slovech už byla jasně cítit výzva a opravdové ničím neskrývané pobavení. Opravdu jsem se bavil. Asi se mi tu bude líbit. |
| |
| Stále ráno Začíná se mi tu líbit. A to hodně, jak já zbožňuji narážky a hlavně, když jsou mířeny na mě. Podívám se na něj a pořád mám na tváři ten šibalský úsměv. "Servírka v nočním baru, jsem zvyklá na hodně věcí." Mrknu na něj a pak se podívám na dveře. Má pravdu, na rozdíl od mé minulé práce je tohle slušný podnik. Ale jemu se to říká, když má hlavu s opravdu úžasným výhledem na mě. Nakonec jdu směrem ke dveřím, abych se podívala na otvírací dobu. "Otvírá se za 12 minut. Doufám, že ti nebude vadit když otevřu už teď podruhé k těm dveřím nepůjdu." S těmi slovy otočím ceduli s nápisem otevřeno. Opřu se pak o dveře. "Tak já budu servírka a ty budeš dělat kafe. Na výběr jsem ti dala tak si nezačni stěžovat." Uculím se na něj a pořád opřená o dveře si hodím nohu přes nohu. Chvilku tam takhle stojím, ale pak se zvednu a jdu si sednou naproti němu. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Ráno Spokojeně povytáhnu obočí. Její vlnící se zadeček je opravdu příjemné sledovat. Jen bych ocenil kdyby v chůzi ještě chvíli pokračovala. Ale i tak je to hezký pohled, i když na můj vkus příliš pomíjivý. Vypadá to že za chvíli nám ta trocha zábavy zkončí. I přesto si však nemohu a ani nechci odpustit poznámku. Holt mě to příliš baví. Dvanáct minut je vážně málo času, to už asi nic nestihneme. Ale procházet by jsi se mohla dál. Hezky se na tebe kouká. Mrknu na ni šibalsky a dlouze si ji prohlédnou než si stihne sednout naproti mě. Pak si jen hraně povzdechnu, jako bych snad kapituloval. Tak nějak jsem čekal že se nespokojí s místem jen naproti mě. No pokud ti bude pozice roznášení vyhovovat, nemám s tím problém. Kafe uvařit zvládnu, tak by to mohlo být v pořádku. V očích se mi zaleskne. Holt budu moct její vlnící se zadeček sledovat častěji. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Cítila jsem, že ti dva jsou vzhůru dříve než jsem tak nějak očekávala. Nebo to bylo tím, že jsem se poslední noc tolik vyčerpala? Spíše to... Nesmím se tak vyčerpávat.. Trochu si povzdychnu, obleču si na sebe oblečení, které běžně nosím dole při obsluze potecionálních zákazníků. Ať už se jednalo o lidi, nebo upíry, kteří se tu z času na čas ukázali. Jak jsem si myslela, oba byly už dole a zdálo se, že mnou, zanechané oblečení přece jen našli. I kdyby ne, v normálních věcech jsem je tu nemohla nechat obsluhovat zákazníky až už by namítali cokoliv. "Vidím, že jste našli dárečky..." poznamenám přo vstupu. "Takže můžeme i rovnou začít... prvně tady hezky uklidtě. Základní věci jako zamíst, setřít, utřít prach, vyluxovat a tak dále.... pak vám řeknu co dál." řeknu a tak nějak se na ně usměju. Míním tu i zůstat a dohlídnout na to, aby to co jsem řekla udělali pořádně. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Ráno Bože můj, další narážky. "no, nevíš, co já všechno za 12 minut stihnu" Když se pohodlně usadím, dám si znovu nohu přes nohu a hlavu lehce nakloním do prava, možná to vypadá že si ho prohlížím a ona je to více méně pravda. Znovu si začnu hrát s pramenem vlasů a u toho se na něj usmívám. "Myslím, že na mě se vynadíváš dost až budu roznášet. Pohled zaměřím do jeho očí a hodně dlouho se v nich topím. Myslím, že si tu díky němu dokáži zvyknout na to, že už nebudu moct zabíjet lidské červy. Ale místo toho tu mám práci, střechu nad hlavou, jídlo denně a sexy upíra v jednom. Bude se tu opravdu bydlet moc dobře, dokonce přímo báječně. Pak přišla Luka a dala rozkazy. Tedy jsem se sebrala a šla si pro utěrku na prach. jsem k službám.... A děkuji za to oblečení. řeknu. Docela se divím tohle bych nikdy normalně neřekla. Mám asi moc dobrou náladu. Pustím se do utírání prachu. Na vyšší místa si stoupám na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Ráno Na tváři se mi mihne provokativní úsměv. Ty možná jo, já ale potřebuji trochu víc než dvanáct minut. Jen stěží jsem potlačil smích. A obdařil ji dlouhým, vyzívavým pohledem. Holt je znát že v žilách mám až moc horkou krev. Bez mučení, není moje ale jídlo je jídlo. Kromě toho to ta holka přežila, jen je trochu v šoku a já spokojený. Stejně mě však její krev rozpaluje. A ještě k tomu se mnou ona flirtuje. Lehce se nakloním a neskrytě jí vracím pohled do očí. Vážně se bavím, kor ve chvíli kdy si začne hrát s vlasy. Vážně v tu chvíli začínám uvažovat o těch dvanácti minutách. Nakonec ale dorazila Luka. Trochu mě to mrzelo, ale práce mi nevadí. Vlastně se na ni těším. Jediné co mi na ní trochu vadí je ta tvrdá odměřenost. Jako kus ledu, jako Evanlyn. Mihne se mi hlavou a já jen kývnu na srozuměnou. Na to se chopím koštěte a začnu počlivě zametat. Caroline začala bojovat s prachem, což mi vyhovuje. Aspoň mám chvíli na srovnání myšlenek. Rozhodně už vím že se mi tu bude líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Prachovka a mop Prach je všude, stejně jako upíři, taky se ho tak snadno nedá zbavit, přesně jako upíři. Dá se říct, že jsme jako prach. Pro lidi špinavý a nehezký. A pro nás je plný tajemství. Hm... Fouknu na jednu z vyšší poliček, u které musím stát na židli. Prach se rozletí do stran a všemi směry. Pak setřu celou poličku a takhle podobně utírám prach z každé z nich. Nevadí mi žádná práce. Mám spoustu času na přemýšlení. Když už jsme u toho přemýšlení, myslím, že po dlouhé době přemýšlení a váhání jsem připravena na o něco delší a vážnější vztah. Nemusí být teď hned, ale jednou bude. I když chtít bude a, i když nebude. Pf.. Co to sakra kecám. Jasně, že mě bude chtít. Prach už byl pryč, tedy doufám, tak se podívám na Seba, vypadá to, že se dal do (zametání?!) Fajn tak já vytřu. Někde najdu mop a napustím nějaký kýbl s vodou a dám se do vytírání. Občas jsem musela uklízet i v baru, tak jsem na to tak nějak zvyklá. Vytírám zatím ty části, které už jsou zametené. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Lux, a co dál? Chvíli mi to trvá, ale konečně mám zameteno, je toho tu celkem dost tak se není čemu divit. I když také jsem nemusel chvíli co chvíli hodnotit její postavu. Ovšem stalo se a nevadí mi to. Vždyť když se vám tak sexy zadeček vlní kousek od tváře je nemožné se nepodívat. A tak těžké odolat pokušení ho plácnout. Bylo to tak těžké, avšak nakonec jsem odolal. Stejně jsem se musel soustředit na pečlivé zametení. Což se mi povedlo. Stejně to není ani zdaleka vše. Koště je nahrazeno vysavačem a nudná činnost pokračuje dál. Jen s tím rozdílem že nyní se místností rozléhá monotónní hučení. Po pár dalších minutách je snad vše v pořádku, uklizeno a na svém místě. Klidně projdu kolem Caroline a opřu se o bar. Vše vážně vypadá dobře. Sice né tak dobře jako ty dvě, ale nejde porovnat místo a dívky... Ještě si najdu vlhký hadr a začnu utírat stoly aby vážně bylo vše perfektní, ale stejně z nich nespustím pohled. Dobrá šéfko, tak jaké budou naše role? Řeknu klidně a otočím se k nim. Ještě si urovnán vlasy a kouzelné se usměju. Holt nechci vypadat jako idiot. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro A co teď? Konečně jsem měla i vytřeno. Uklidila jsem mop a kýbl. Přišla jsem z pět a sedla si na židli. Musím říct, že uklízení je dost unavující. Doufám, že budu jen roznášet kávu. Nějak se mi po tom úklidu do ničeho nechce. Hodila jsem nohu přes nohu a pozorovala Seba, jak do utírá stoly. Rozpustila jsem si vlasy a trochu je upravila. Teď mi černé vlasy sahali až po prsa, přehodila jsem si je jen na jednu stranu. "Tak, co dál." Věnovala jsem teď pozornost Luka. "Kdy se tedy vlastně otevře? A kdy končíme?" Zeptala jsem se po tom co se zeptal Seb. V práci jsem obvykle dlouho, tak mi delší směny nevadí, ale uvítala bych pořádný osobní volno. Protože ze dvanáct minut se bohužel stihne jen jedna věc z tolika a to to k tomu musím být rychlovka. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Usadila jsem se na barovou židličku a čekalanež skončí abych to po nich mohla zkontrolovat. Netrvalo jim to moc dlouho, to jsem musela uznat, ale přece jenom tady rozhoduje kvalita a ne kvantita. Vše jsem pečlivě zkontrolovala a zdálo se, že je to únosné, víceméně aspoň tedy podle lidských názorů. "Dobře tedy... uklízet musíte každý ráno předtím než otevřete." řeknu jim nakonec. "Ty..." poukážu na Carol. "Budeš mít nastarosti jednu půlku kavárny asi tu, ve které se nachází křesla a kanape. Veškerá zodpovědnost za tuto část kavárny." řeknu jí. "Tudíž tobě zbývá zbylá část kavárny, tedy ta "tradičnější", jen se stoly a židlemi. Vše ostatní ale i proto tebe platí taktéž, Bastiene." ušklíbnu se na něj, pač jsem tak nějak tušila, že tohle oslovení se mu asi moc líbí. Moc jsem z toho ale nedělala. Spíše jsem to myslela jako takoví pokus o vtip nebo také spíš pošťuchování. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Zdálo se to jako sen, nebo nějaké halucinace, či snah zasáhla milosrdná smrt. Ale pravda, realita byla však jiná a daleko lepší. Nějaká dobrá duše tě tam zřejmě zavčasu našla a zavolala áchranou službu a tak si zřejmě skončil tady v nemocnici. Sestřička se na tebe pousmála, nadzvedla ti hlavu a nechala ti sklouznout pár doušků čisté vody do tvého vyprahlého hrdla. "Teď musíte odpočívat." řekne a překontroluje, jestli si dostatečně přikrytý. Načež se pak na tebe znova usmála a odešla z tvého pokoje, aby ti dopřála vytoužený klid. Jenže ten se dostavil jen částečně. Když si po chvilce usnul sám od sebe, protože tvoje tělo bylo unavené a potřebovalo odpočinek. Jenže ty sny, které následovali, nebylyzrovna příjemné. Byly plné krve, násilí, zabíjení... |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro půl na půl Řekla bych, že se ji tu moc hodíme. Dokonce bych se i vsadila, že na nás přímo čekala. Ostatně bez nás by se tu ještě mořila v prachu, ale asi jí to dlužíme. Jídlo skoro bez hnutí prstu, i když bych si ráda šla někam zalovit, nejlepší na tom vždy ten jejich strach. Pak dále ubytováni a záchrana. Dělám to ze své vůle .... nebýt mrtvá. Vlastně se mi to tu docela hodí a začíná se mi tu líbit čím dál víc a asi z velké části za to bohužel může tak trochu Seb. Musím říct, že jsem snad i ráda že tu je, trochu to tu zpestří. "Fajn, jasně. Já jednu půlku on druhou. A ještě mi ale řekni kdy se končí." Podívám se na ni a malinko povytáhnu jedno obočí. Tohle moc lidí i upírů neumí a jsem na to hrdá, i když je to pitomoučká maličkost. Pak si dám nohu přes nohu, ale opačně než před chvilkou a začnu si znovu sepínat vlasy do drdolu. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Tak a do práce. Tak jdeme na to no. Narovnám se a začnu si prohlížet vybavení. Je to tu hezké, i když se o spoustu věcí budu muset nejspíš starat sám. No, aspoň se trochu zabavím. Kafe uvařit zvládnu a pokud se mi povede chovat se slušně. No s trochou štěstí bude všechno fajn. Jen mít tu trochu štěstí. Po chvíli přemýšlení pokrčím rameny a jdu si prohlédnout svou část. Je jasné že tu bude větší frmol ale i to se dá nějak zvládnout, hlavně že budu mít opravdu co dělat. Že nepůjde o práci s lidmy jež by si rozervání hrdlqa více než zasloužili. Prostě klasická.... Zavrčím a vrhnu naštvaný pohled na Luku. Ruku sevřenou v pěst. Dokonce i ohrnu ret a ukážu ostré zuby. Co to sakra? Dělá si ze mě srandu, nejsem žádný spratek z nekonečného příběhu! Abych byl upřímný mám co dělat abych nevyrazil jejím směrem a nevysvětlil jí že je mé jméno opravdu trochu jiné. Upíři jsou fakt horkokrevná rasa. To je pravda, ale stejně. Na své jméno jsem háklivý, možná až moc. Ale stejně. Pardon slečno, ale... Jmenuji se Sebastian. Mám co dělat abych na rtech vykouzlil úsměv. Nevím proč mě to tak naštvalo, ale mám chuť jí skočit po krku! Kurva, a tak krásně dnešek začal. Přesto si úsměv udržím a s trochou snahy se i uvolním. Pomalu přejdu místonost a sednu si dost blízko k Caroline. Takže každý máme jednu polovinu, to zní férově. Dodám nakonec s jemným povzdechem. Znovu a znovu přejíždím pohledem po všem a všech v místnosti. Vážně doufám že tu zažiju pár klidnějších týdnů, rozhodně mi k tomu pomůže když vynechají tu šílenou zkomoleninu mého jména, fakt mě to rozpálilo do běla! |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Jak jsem předpokládala, tak jsem se tím trefila do černého. Proto jsem se ušklíbla. Spíše tak nějak pobaven, než zle, mno možná i trochu zle, ale to je jedno. Oplatila jsem mu ono zavrčení. Ostatně to tak nějak patří k upířímmu chvání. Trochu možná zvířecí, ale což. "Máš prostě moc dlouhé jméno..." poznamenám vůči jemu. "Nehledě na to, že sice máte každý svoje "území", kasírovat budu zezačátku já sama. Jenom teď prvních pár dní, neberte to však špatně." dodám ještě poté. "Jinak, otevírací doba je od devíti ráno, do devíti večer. Kavárna se o šesté mění na takoví menší bar, pro slušnější lidi, zkrátka lidi, kteří mají rádi míchané drinky, společnost jinýc lidí a minimální přítomnost pobudů, ožralů a jiných idiviuí." |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Práce "Fajn, jak je libo. Zní to docela rozumě." Překřížila jsem ruce na prsou a dívala se na ni. Nebude to snad takový rozdíl, až na to, že tady nebudou ochlastové. Budu to zvládat. Já zvládnu všechno. Od devíti do devíti? Kam ale pak zmizela 8 hodinová pracovní doba?! No nic, nechme to být. Řekněme, že je to přijatelné. Mě práce nevadí a alespoň budu mít, co dělat. Pak se podívám na Seba. "Půl na půl je taky dobrý rozdělení práce." Trochu se ušklíbnu a pak se znovu podívám na Luka. Možná přijdou ještě nějaký informace a možná taky ne, každopádně to dnes bude dost lehký. A ni to vstávání ráno nebude příšerný. Myslím, že to budu zvládat. Určitě to budu zvládat. Jsem to přece já. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Dvanáct hodin Neodpustím si to naštvané zavrčení. Tohle mě vážně dokáže vytočit. Na jméno jsem vážně citlivý. Kdesi vzadu v hlavě mě hlas nabádá abych se na ni vrhl a roztrhal ji. Sakra, co je tu za lidi. No jako já bych byl vyjímečný případ. Agresivní idiot jako já. Zavrčení se změní na konci v smích. Čistý a zvonivý zvuk, co jiného mám dělat. Buď být idiot a zaútočit kvůli pitomosti a nebo... Kývnu na Caroline a provokativně mrknu. Jo, myslím že na půlky to bude v pohodě. Pokud nikdo nebude dělat problémy tak v ničem nevidím problém. Pak jen pokrčím rameny a dojdu zkontrolovat svou polovinu. Pak si jen stoupnu k pultu a čekám než někdo přijde. Myslím že dvanáct hodin pracovat, no bude to dlouhý den. Snad ale bude i trochu srandy. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Čekání na zákazníky Usměji se na něj a pak pozoru ji jak jsem k pultu. Já budu sedět na místě, ale jen do té doby něž se tu někdo objeví. Myslím, že nebudu mít tolik práce jako Seb, ale zase abych se tu nenudila. Určitě mi to půjde, servírku jsem už dělala, kafe uvařit umím, míchání drinků taky. Nevidím žádný problém. Trochu mě štve těch dvanáct hodin. Někdo tu hold nečetl pracovní právo, ale což. Nějak se to přežije. V hlavě jsem si začala z nudy přehrávat různé písničky a začala přemýšlet o kravinách. Za pár dní si dojdu pro své věci. Musím, dívala jsem se na ty, co mi půjčila Luka, nejsou tak špatné. Ale není to můj styl a navíc ve svém se přece jen cítím líp. Když už mluvím o svém stylu. Měla bych se naučit používat krevní magii, ale na to mám ještě čas. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro "Dobře vy dva..." pronesu, když je vidím, jak se oa ženou do práce. "Když jste tak moc hrrr do práce, barem je plná myčka nádobí, které jsem tam nechala přes noc se po celm dni používání, nechat se pořádně umít. Takže ho můžete vytahat a pustit se do přeleštění, protože nechci aby na tom byly stopy po zaslechlé vodě..." pronesu pobaveně. Možná tu i bude sranda s nima. Pořád se ale nemůžu přestat v duchu smát tomu, jak e tvářili zaskočeně ohledně délky jejich směny. Co taky čekali, upíří vydrží mnohem víc než lidi, co se týče energie, klidně můžem fungovat vkuse celý týden bez kapky odpočinku. "Dejte si na tom záležet a až skončítě, tak se uvidí..." uculí se. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Trhnutím jsem se probral do sedu. Byl jsem mokrý, jako kdyby mě právě vytáhli z bazénu a oddychoval jsem, jako po maratónu. Pokoj byl černý a venku pršelo. Nikde nikdo nebyl. Nakonec se dostavila i bolest po celém těle, jak jsem s sebou škubl. To už jsem se neubránil výkřiku a slzám. Teď už to prostě nešlo. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Probudil se se zmáčený potem i slzami, do tmavé noci. Na okenní tabulky naráželi dešťové kapky a sem tam zahřmělo a zablýsklo se. Počasí jako stvořené pro noční můry. Jenže, tohle moc jako noční můry nevypadalo, na to byly až moc citlivé... "Sny ti nedají spát?" ozve se náhle nějaký hlas. Už od poslechu poznáváš, že tak jedný hlas může patřit jedině nějaké dívce. Jnže, na sestřišku v tvým pokoji už bylo docela pozdě a tahle dívka s černo/bílými vlasy se pohodlně rozvalovala v mém křesílku naproti tvé postely, které bylo pod oknem. |
| |
| soukromá zpráva od Sebastian Tenebris pro Ale notak... Jediné co mě napadne je zvednout se a poslechnou. Co mám taky jiného dělat? Na protesty bude dost času jindy. Mělo by to tak být. Jinak bych si ani nezasloužil tu být. I když pravda, nejsem už sluha, nemusím dělat vše do detailů, poslouchat úplně ve všem. Ale tak nějak jsem si na to již zvykl. Můžu si myslet co chci ale udělám cokoliv od úklidu podlahy po maskování důkazů po mrtvém těle. Je to svým způsobem povznášející mít někoho kdo vám řekne všechno do posledního detailu. Jen je škoda že moje poslední paní je již mrtvá. Široký úsměv jež se mi usadí na tváři s mrknutím věnuji své současné zaměstnavatelce. Velká škoda, pořád před sebou ještě vidím tu spoustu krve na podlaze a její roztrhané tělo v šesti místnostech. Chudinka malá. Skloním se a s utěrkou již přehozenou přes ruku otevřu myčku. Nádobí je suché, stačí ho jen přeleštit, jak již bylo řečeno. Proto se do toho s jemným téměř neslyšným vrněním pustím. No slečny, zdá se že máme trochu času a mě není dvakrát příjemné být při práci potichu. Nechtěli by jste na sebe každá něco prozradit? Ať to rychleji uteče? Vyzývavě na obě dvě mrknu a na tváři vykouzlím nejnevinnější výraz jenž ve svém repertoáru mám. Každý má přeci tajemstvý které by na sebe rád práskl, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Leštit Dívala jsem se na něj, jak tam jde. Mě se moc nechtělo. Zrovna, když jsem se tak pohodlně usadila. No tak jo! Udělám to! Povzdychnu si, ale nejdřív si vyslechnu Seba. Pousměji se nad tím jeho "Nevinným úsměvem". "Tajemství jsou, ale od toho aby tajemstvím zůstala, ne?!" Pak se zvednu vezmu si utěrku a přejdu k myčce. Vyndám talíř a zažnu ho leštit. Vážně je to "zábava" nadevše, opravdu moc. Ale Seb má pravdu mluvením by se to uspěchat možná dalo. "Můžeš, ale začít ty. Ať víme, co přesně pak říct o sobě" Ušklíbla jsem se na něj a pak se zahleděla do talíře. Opřela jsem se při tom leštění o pult. Když jsem měla talíř hotovej dala jsem ho na hromadu a vzala si další. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Zatímco oni leštili nádobý, šla jsem odemknout hlavní dveře a postavit ven ceduli, která nesla aktuální a denní nabídku. Teď už jen zbývalo čekat na první ranní ptáčata. Ještě jsem se rozhodla, že skontroluju květiny, jestli nepotřebují zalít či nemají oschlé části, které je otřeba odstranit, aby rostlina dál netrpěla. "Carol má pravdu, tajemství jsou tajemstvím jedině, pokud zůstanou dál skryta." pronesu, zatímco jsem pečovala o jednu z rostlinek. "Nehledě na to, že tu jsou taká, která by jste ani jeden znát nechtěli... a nemám tím namysli "špatnou" minulost..." dodám ještě nakonec. Když jsem byla s rostlinou spokojená, u zrccadla, které bylo nejbíže jsem se ještě ujistila, že jsem upravená. Nikoliv nijak extravagantně, spíše decentně, elegentně. "Pamatujte, hosté tady jsou většinou manažeři, pojišťovací agenti, vedoucí či jinak výšše postavení lidé. Berte to prosím v potaz a i když host na sobě nemá sako či elegentní šaty, neznamená to, že patří někam na dno..." řeknu ještě nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Přišla si mě dorazit?" zaznělo hrubě. Nevím jak jsem to dokázal, ale sám sebe jsem se lekl. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro Trochu se ušklíbnu. "To bych dozajísté mohla..." pronesu a přehodím si nohu přes nohu. "...ale je to v rozporu s mým přesvědčením o tom, že by se zabíjet lidi nemělo..." dodám. "Spíše mě tak nějak zajímalo to, co pravdy na tom, že se nějakému klučinovi podařilo zabít upíra třídy A a ještě k tomu bez jakéhokoliv loveckého výcviku..." Pomalu vstanu a dojdu k okraju jeho postele, tedy zůstávám tak nějak stát kousek před, v části konce postele, kde měl nohy. Byl cítit nějak divně a to se mi nějak nelíbilo. Byl cítit jako člověk, ale zároveň, jako my. Budu ho muet začít sledovat... |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Spadla na ni socha, na které demonstrovala svou sílu," řeknu tiše a zatnu ruce v pěst. "Je vážně po ní? Fakt ji to rozdr.." zarazil jsem se a nedořekl slovo. Jak sakra ví, že to byl upír? Jen naprázdno polknu a kouknu na ni. "Ty jsi taky upír?" zeptám se ji a tvrdě se ji dívám do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro "Dá se tak říct." pronesu. "Jenže, nejsem v týhle místnosti evidentně jediná..." dodám ještě poté načež přijdu ke kraji jeho postele v místě kde měl nohy, opřu se o onen kraj rukama a tročku se nahnu směrem k němu, přičemž tak může vidět moje oči, které nedokáží lhát (//HP :)) "Ale něco je divně, jsi cítit nějak jinak... jako člověk a zároveň jako my..." pronesu a abych to tak nějak umocnila, párkrát trochu začichám. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Jak...jak to myslíš? Ona mě jen mlátila a lámala mi kosti..." zase se odmlčím. Teď když o tom mluvím, napadá mě, že se můžu celkem dobře hýbat. A nemám ani sádru, nic. Co se to sakra děje? |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Čekání Pousmála jsem se, když mi dala za pravdu. Hadr, kterým jsem leštila nádobí, jsem někam složila. Přejela jsem oba dva pohledem a udělala si drdol. Tak teď už jen čekat. Ach jo bude to, jako reklama na jídlo. Na ni se taky můžeš jenom dívat a nemůžeš se zakousnout. Povzdychnu si. "Tak že tu budou ti vysoko postavení. Fajn, to bude bezva." Bezva, bezva, bezva.... no uvidíme, jak moc velká nuda to bude. "Mám otázku. V kolik jsem přichází obvykle zákazníci? Já jen jestli si stihnu odskočit." Počkám si na odpověď a pak jdu, ať je ta odpověď jakákoliv. Odskočím si a ještě se zastavím před zrcadlem a upravím se. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro "Kdo řekl, že to byla právě ona?" poznamenám. Poté zvednu ukazováček a nejdřív s ním hnu nahoru, čím se u něj částečně schrne deka, a poté s ním pohnu dolů, přičemž se mi částečně, až po rsa vyhrne nemocniční trikot aniž bych se ho já nebo on dotkla... Má tak přinejmenším zajímaví výhled na svoje vcelku hezky sešité tělo. Hotový Frankenstein. "Řeka bych, že děkovat spíš můžeš lidem..." (// Jizvy jsou od lékařského sešívání, ale na to, jakou dobu tady ležíš jsou až celkem moc dobře ve stavu hojení) |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Co..co to? Co mi to udělali? To jsem na tom byl až tak vážně?" vytřeštím na ni oči a rozklepe se mi brada. Znovu se zadívám na ty jizvy a dotknu se jich. Vždyť jsem mohl být mimo sotva den, nebo dva, jenže to vypadá, že se to stalo před měsícem. "Co to se mnou je?" |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro "Jak já to mám vědět? Co věcí lidí se nemíchám už pár století..." pronesu trochu dotčeně. "Evidentně ti tím zachránili ten tvůj kejhák..." dodám ještě poté. Načež se malu začnu vzdalovat od jeho postele. Je pozdě a měla bych se vrátit zpátky do kavárny než ty dva tam začnou vůbec něco tušit. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Kam jdeš?" zeptám se, i když nevím proč. Radši bych byl teď sám, nebo ještě líp, zeptal bych se doktora, co se ta sakra stalo. Co mi to udělali a jak dlouho jsem byl mimo. Nějak se mi nic nechce řešit, lehnu si na postel a kouknu se ven z okna. Ve výhledu mi brání sklenice vody. Natáhnu se pro ni a vypiji ji. To pomohlo, Sahara už je skoro pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Crimsonrose pro "Proc? Protoze musim... nuzu tu ztracet cas s polovicnim upirem, ktery si nedokaze domyslet ani to, ze mu jeho lidsti radoby doktori transplatovali vetsinu Nirinych organu, nebo aspon ty, ktere nebyly poskozeny..." pronesu smerem k nemu. "Jestli mas dalsi otazky, nebudu zrejms schopna ti na ne odpovedet... ale az se das nejak dokupy..." tomuhle jsem se musela pozasmat, protoze se mi prave povedl vtip. "...nadji kavarnu Sanctuary..." reknu a vydam se k oknu, ktere otevru. "...jo a zkus tu nepritahnout na sebe pozornost tim, ze nekoho jen tak pokouses..." dodam nakonec a skocim z okna do ranniho sera. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro nevydržel jsem to a ruply mi nervy. Už mě začíná pěkně štvát. A to tu není ani deset minut. Co si sakra myslela? Že když se sotva probudím a uvidím svoje sešité břicho, že mi dojde, že jsem dostal transplantaci orgánu? Ji taky přejedu buldozerem a pak ji dám matematickou rovnici a budu ji nadávat, e to neumí vypočítat. Abych ji ukázal, že mi došla trpělivost a nervy, lehl jsem si a otočil se na bok. Není to tak efektivní jako prásknutí dveřmi, ale aspoň něco. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Otevírací hodina Bez větších problému jsis stihla odskočit a i když ti to trvalo trochu déle než jsi zezačátku myslela, hold prostě holky vždycky tráví upravováním se mnohem více času, než původně zamýšleli, nijak to nevadilo, protože zatím ještě nikdo nepřišel. Hodiny ale ubýhali a kavárna se pomalu začala plnit, nebylo to ale nic strašnýho, že bych jich přišlo hodně najednou, spíše chodili samostatně nebo maximálně ve dvojcích. Většinou ale ty dvojce znamenali, že jde o nějakého managera, podnikatele, pojišťováka s jeho klientem, což se zvládat dalo. Sebastian se už od rána někam poděl, vytratil. Evidentně navzdory silným slovům zřejmě tady slidma dělat nebude. Dohru to pro něj bude míti až později. Jak Luka říkala, lidé tu byly skutečně příjemní i když se zřejmě jednalo o většou výše postavené lidi, věděli moc dobře co je to etiketa a co se sluší. Zejména co se potom týkali dýžka pro tebe. Muži se na tebe většinou usmívali, pokoušeli se o vtip, byly milý a vlídní ale nikdy se nepokoušeli v flirt. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Dívka nakonec zmizela v ranním šeru, jako pára nad hrncem. Ani jediná stopa, co ní nezůstala, jeden by řekl, že šlo jenom o nějaký klam nebo výplod tvých myšlenek, či nějaký vejdlejší účinek nějakých tvých léků. Ale bohužel pro tebe, jizvy na tvém těle byly bohužel skutečné. Stejně jako zvuky a pachy, které se k tobě donesli. Jasně jsi slyšel nějakého netopýra, který se musel usadit někde pod parapetem okna. Jeho, pro lidi skoro neslyšný piskot, jsi nyní slyšel, jako kdyby ti pištěl přímo vedle do ucha. Stejně jako pachy. Cítil jsi sladkou, jemnou vůni, kterou tu po sobě ona zanechala. Něco jako mix skočice a medu. Stejně tak si ale mohl cítit lidi, kteří byly rozmíštění ve vedlejších pokojích. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Lidi jsou tu úplně jiní! Jsou slušní, vychovaní. Páni ani jsem nečekala, že mě by se to tu mohlo tolik líbit. Celou dobu sice beru objednávky a donáším pití, jako předtím, ale rozhovory se zákazníky jsou k nezaplacení. Opravdu, nikdo mě tu neslíká pohledem, i když musím uznat, že zrovna tohle mi v tom baru nevadilo. No nic! Skoro pokaždé když beru objednávku zavtipkují, ale ty vtipy jsou opravdu vtipné na rozdíl od toho když ti v baru nějakej ožrala řekne něco nechutného a směje se tomu jenom on. Jako moc se mi tu začíná líbit? Hrozně moc. Je možné aby místo mělo dopad na psychiku člověka? Možná, připadá mi, že jsem o něco milejší. I když je pravda, že někdy bych se ráda zakousla do nějakého toho krku. Tady to má grády. Rozhodně by to bylo jídlo s úrovní! |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Plíce, srdce a žaludek? Dělají si prdel? To už mi mohli vrazit všechny její orgány...jo, aha...ještě jedna ledvina. Fakt skvělý. To je k...k..." odmlčím se a vyhrnu si košili. Jdou vidět jen jizvy, které se tváří, že tam jsou už několik let. Zpřerážená páteř je jako nová a ruce taky. Nos taky. "To není zase tak špatný," pousměju se pro sebe a už se zkusím i projít po místnosti. Přes chvilkové obtíže jsem pak chodil jako normální člověk. Jen jsem dával bacha, abych se neodpojil z přístrojů. "Ráno jdu pryč." řeknu rozhodnutý a než jsem si lehl do postele, tak jsem vyhodil toho netopíra, co byl pod oknem. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Pracovní doba Klientela zde byla skutečně neskutečná. I když se zákazníci zrovna dvakrát nehrnuli, po celý den až do večera byla kavárna vždy zpoloviny plná ale tržba byla skoro dvojnásobná, než co si byla zvyklá vydělat za jeden večer předtím. Ale kvalita za ceny co byly tady, se nedala nijak porovnat s těmi v lecjaké jiné nalévárně. Sebastian po celý den nebyl nikde k zahlédnutí, nikde nešel vidět. Když si navečer dostala dvě hodiny pauzy, mohla si vidět, že jeho pokoj nahoře je naprosto prázdný. Jeho věci tam nebyly a vše vypadalo, jako kdyby tam vlastně ani nikdy nebyl. Zřejmě nedokázal přenést přes mysl to, že by měl něco dělat a navíc se chovat ještě k tomu slušně k lidem. Luka k tobě pak přijde. "Dneska večer je bar zamluvený na soukromou oslavu, takže doufám, že se na tebe mohu spolehnout. Pořád pamatuj na pravidla." |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Ani nemusím tak často chodit. Nemusím tu uklízet ty hnusy co tam protože tady se lidi nechovají jako prasata. Sebastian se zatím vypařil, nečekala jsem to. Myslela jsem, že ten kdo první vypadne budu já. Ale tak co se dá dělat, je to trochu škoda .... pro něj. Když jsem skončila směnu šla jsem do pokoje, budu si to tu muset trochu zlepšit, ale to se časem podá. Sebastianovo pokoj byl vyklizený, asi vážně vypadnul. Lehla jsem si na postěl a dívala se chvilku do zdi. Nevadí mi to tu, ale nevydržím tu věčně, chci nějaký vzrůšo! Něco co mě zabaví. Potom přišla Luka. Sedla jsem si aby bylo poznat, že jí věnuju pozornost. "Jo jasně, žádnej problém!" Pravidla- nikoho nezakousnout -chovat se slušně - a tak podobně |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro "Dobré ráno." pousmála se na tebe, když viděla, že jsi se tak nějak probral. "Váš stav se hodně zlepšil. Doktor se na vás ještě při vizitě teď ráno podívá ale myslím, že by vás dneska nebo zítra mohli propustit domů." řekla. Když odešla, zůstal si na pokoji sám. Nic se tu prakticky od večera a tý divný návštěvy nezměnilo. Tedy kromě vizitky, která ti ležela na stolku vedle postele a která tak nějak hlásala: Kavárna Sanctuary, otevřeno po-pá 9.00 - 20.00 so-ne zavřeno |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro "Není vám divné, že se mé zlomeniny a další věci vyléčily tak rychle?" zeptám se ji. Já být doktor, tak už sebe posílám do laborky na pitvu, nebo na něco, kde by zjistili, proč jsem se tak rychle uzdravil. Místo odpovědi se jen usmála a šla zase někam jinam. "Tak si třeba polib..." řeknu za ni a vstanu z postele. Někde by tu měly být mé věci... Rozhlédnu se po místnosti a jestli je najdu, ihned se do nich obleču. (Když ne, sednu zase na postel a pročítám si vizitku.) |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Večer proběhl skvěle. Hosté i zábava na úrovni, skoro by se dalo říci, že to bylo jako kdyby to měli všichni předem nacvičené. Každopádně večer byl velice příjemný a tak nebylo divu, že utekl tak rychle. Zatím co Luka vyprovázela hosty, ti si sklízela debaras ze stolů. Luka samotná vypadala velice spokojeně, zdálo se, že možná i lehce šťastně. Měli na tváři milý úsměv a každému při obchodu lehce zamávala, skoro jako kdyby byly nějací známí, ale zřejmě šlo o klienty, kteří sem chodí velmi často. Pak si od ní dostala tak nějak i volno. Mohla jsi si jí dělat co by víceméně chtěla a kdyby se ti zachtělo jít i ven, dala ti náhradní klíče. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Pěkné? Vážně Caroline, co to s tebou tohle místo dělá?! Zamračila jsem se sama nad sebou, já se měnit nechci, tak bych mohla přestat bejt milá, alespoň ve svých myšlenkách. Tady nemám moc na vybranou, ale co se děje v mé hlavě je čistě jen moje věc. Luka mi dala klíče, takže můžu jít klidně do svého bytu, pro nějaké ty věci. Musím bejt ale sakra opatrná, jestli nechci zase jednou umírat. Rychle vyběhnu do pokoje a shodím ze sebe uniformu. Vezmu si to půjčené oblečení a vyrazím ven. Vlastně už ani nevím, kde jsem. Do háje! Protočím oči a zavrtím hlavou. Potom vykročím rovnou za nosem. Třeba na nějakej ten známej roh narazím, a nebo najdu obchod. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Poznávala si tu jen pramálo detailů, ale byť aspoň podle některých si se zorientovala. Byla si na druhým konci města, tam kde si víceméně ještě ani nikdy nebyla, protože podle pachu to patřilo jako území někomu jinému. Teď už bylo jasné, že ten někdo, je Luka. Tudíž máš teď volno a můžeš se projít a jít kam si zlíbí. Ohledně podníků, jsou tu nákupní centra či domy, které mají otevřeno 24/7. Stačí jen hledat.
|
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Znovu se pořádně nadechnu a potom vykročím. Nejdřív si jdu sehnat nějaký oblečení. Jsem ráda, že mi půjčila něco svého, ale já budu radši ve svém a ve svém stylu. Nojo, jsem sice ve stylu gotika, ale což mě se to líbí. A navíc já jsem hvězda, kdo by se na mě díval špatně. Kromě lovců, ty nepočítám, jsou to mrchy. Jsou jako virus, někdy to chytíte a dlouho se toho nemůžete zbavit ať chcete nebo ne. Ale krom toho jsem stejně lepší něž jakákoliv jiná žijící bytost. Ušklíbnu se a vkročím do jednoho z těch obchodů. Začnu to tam prolézat a hledat něco pěkného. Občas se kouknu po nějakým tom pěkným chlapíkovi, ale já vlastně nesmím. Zas*aný pravidla! |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro Vizitka tě jen ukazovala na nějakou kavárnu, kde bylo napsáno její otvírací hodiny a taky i ulice a číslo budovy, kde se kavárna nachází. Otázka však byla, proč ti tady tu vizitku nechávala? Chtěla snad po tobě aby si někam došel? Ať už to bylo jak chtělo, jediný způsob byl to prostě zjistit a jím tam. Pokud se teď rozhodneš odejít, překvapivě ti nikdo v odchodu bránit nebude. Nemocnice byla ve dne dosti zaneprázdněná, takže se nikdo nestaral o to, jestli ti co odcházejí jsou pacienti nebo jenom návštěva pacientů. |
| |
| soukromá zpráva od Max Rockatansky pro Když jsem tedy vypadal jako zoufalý panic, vylezl jsem z pokoje na chodbu. Cítil jsem, že je tam mnoho lidí, ale to, co jsem viděl, jsem fakt nečekal. "Konečně vidím přirovnání: lidi jako much." pousměju se a zamířím z nemocnice ven. Při odchodu ještě pozdravím sestřičku. "Neshledanou" řeknu a jak je zblblá, tak se taky rozloučí. Venku před nemocnicí se konečně nadechnu vzduchu. Ne, že by v nemocnici nebyl vzduch, ale prostě jsem rád, že jsem venku. Tak jo, co teď? zeptám se sám sebe a kouknu na tu kartičku. Chvíli zvažuji, jestli to risknout a jít tam, nebo se na to vyprdnout a dělat to, co do teď. Jenže ta holka byla zajímavá. A za pokus nic nedám. |
| |
| soukromá zpráva od *Blood Oath* pro I když malé mouchy tohle všechno mělo, asice peníze. Věci v obchodech tady, byly poněkud nad tvůj momentální rozpočet. Ale nebylo proč zoufat, jistě zanedlouho dostaneš za svou práci v kavárně zaplaceno svůj náležitý díl. Noc se chýlila ke konci a nastupovalo pomalu ráno. Teď by měl mít ranní směnu Sebastian, ale ten už zřejmě zdrhnul naprosto nadobro. Bez rozloučení, bez čehokoliv. Zřejmě tohle nebyl život pro něj... Mno, každopádně prý dostaneš až večerní směnu, takže si můžeš dostatečně odpočinou. |
| |
| soukromá zpráva od Charlotte Elizabeth Black pro Celé jsem si to tam prošla. Dokonce jsem si koupila i nějaké oblečení. Byla jsem v celku omezené a to mě štvalo. No nic. Co se dá dělat. Ušklíbla jsem se a vyrazila zpátky. Mám až večerní směnu, tak je to fajn. Navíc se blíží ráno a slunce mi není příjemné. Vrátila jsem se zpět. Šla jsem do pokoje a hodila tašku na zem. Lehla jsem si na postel a dívala se na strop. Pořád mě v celku štve, že nemůžu lovit. //Omlouvám se, že je to krátké. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR