Sunshine
hrálo se Denně
od: 21. února 2009 20:48 do: 01. února 2010 11:05
Dobrodružství vedl(a) ju-sauki
| |
 | Jeskyně na otřepané téma Stmívání. Ano, další:) Stmívání mám opravdu ráda, tak jsem si řekla, proč nezaložit další, oroginální dobrodružství? Děj se odehrává zhruba šest let po čtvrtém dílu. Koho pak tu máme? Cullenovic upíří rodinu s dvěma novinkami, upíří Bellou a Renesmee. Dcerou Edwarda a Belly. Samozdřejmě jejího vyvoleného Jacoba, jeho smečku, Charlieho a další a další. Životy jim nadále kontrolují Voltuirovi, ale jen okrajově. Noví přátelé i nepřátelé a mnoho dalšího. |
| |
| Aljaška Už je to šest let po narození Renesmee, ze které je nyní půvabná, na šestnáct let vypadající dívka. Kvůli jejímu zrychlenému růstu jste se odstěhovali na Aljašku dříve než bylo plánováno. Bylo to ošklivé loučení, hlavně s Charliem, ale pro Culleny není žádný problém poslat mu letenku a tak může "pyšný děděček" kdykoliv přijet. Po určité době se vše dozvěděla i Renee a kupodivu jednala překvapivě v klidu a svou vnučku Renesmee beznadějně miluje. Kdo by také nemiloval? Bella a Edward Máte svůj dům kus od ostatních. Je ráno, vy jste samozřejmě nestrávili noc spánkem, nýbrž jste se věnovali věcěm zábavnějším. Oba dva navštěvujete univerzitu v Corpenu, Bella má přednášku od desíti a Edward až od dvou. Cullenovic zbytek Carlisle hned ráno odjel do nemocnice a Esme jela do práce. Je teď restaurátorkou nábytku. Zde nadále bydlí všech šest dalších Cullenů pospolu. Alice, Jasper, Rosalie i Emmet také chodí na univerzitu. Jacob Ty i se zbytek své smečky jste se také ostěhovali na Aljašku, abys byl Renesmee blíž. Tvá smečka obsahuje Leah jejího bratra Setha. Chodíte s Renesmee na Corpenskou střední. Ty do ročníku o dva výš než ona, Leah o rok výš než ty a Seth zas o rok níž. Tanya, Kate a Garrett Vy bydlíte stále na tom samém místě jako zbytek Denaliských a co dneska děláte je na vás. |
| |
 | Doma Seděla jsem v "obýváku" na gauči a lakovala si nehty rudým lakem. Jako krev toho medvěda. pomyslela jsem si. Před chvílí jsem se vrátila z lovu, na kterém jsem byla spolu s Garrettem a Tanyou. Pečlivě jsem si přejížděla štětečkem po nehtu a přemýšlela o jedné bytosti, se kterou jsem se seznámila před šesti lety. Renesmee...poloupír...POLOupír... prolétávaly mi hlavou myšlenky. Přesto, jsem mezi nás nekladla žádné překážky a snažila jí pokládat za jednu z nás. Povzdechla jsem si a začala opět soustřeďovat celou svou pozornost na své nehty. Pomalinku jsem do nich pouštěla slabé elektrické impulsy, aby lépe schly. Pak - pokud to tak můžu říct - jsem se propadla do svých myšlenek. |
| |
 | Doma Když jsem, jsme na lovu, tak si připadám nesmírně svobodný, volný a navíc jsem u toho s Kate a Tanyou. Lov je úžasná věc, nakrmím se u toho a ještě k tomu se zabavím, odreaguju... Nicméně pro dnešek mám svoji dávku lovení za sebou. Posedávám venku, na zápraží, tedy na schodech. Ještě ve mně doznívá euforie z lovu a tak se zasněně dívám do dálky. Krátce zavzpomínám na "mládí", nic mě nezastavilo, nikde jsem nezůstal dlouho, procestoval jsem toho tolik, byly to pěkné časy, pak jsem našel velkej poklad, Katey. Katey je úžasná. Kdybychom cestovali spolu, tak by to byla nádhera, ale na to máme dostatek času. Po cca deseti minutách se zvednu a vstoupím do domu. Zastavím se obývacím pokoji, který je právě obýván Kate. Zůstanu nehybně stát na jednom místě a tiše sleduji Kate, která je právě zabraná do úpravy svých nehtů. |
| |
 | Aljaška – doma Ráno se převléknu z pohodlného oblečení, které jsem si dnes vzala na doma. Obléknu si tmavé džíny, které působí trochu sepraným dojmem, a přiléhavou černou halenku, která zvýrazňuje mou už tak bílou pleť. Vlasy si trochu naježím a pak už seběhnu dolů. Sednu si do pohodlného křesla a počkám na ostatní. Máma s tátou už jsou pryč a já za chvíli také vyrazím s ostatními do školy. Sáhnu na krk, kde mám přívěsek s erbem rodiny. Trochu se zasním. Emmet už přemýšlí, že požádá Ros zase o ruku. Zase budu moct plánovat velkolepou svatbu. Už se na to hrozně těším. Je to skvělá podívaná. Přála bych si zase být v bílém. Moc házet květinu a aby mi Jasper stahoval podvazek z nožky. Zase dokázat Jasprovi, že je jen můj. Ale to přece jednou stačilo. Nebo že by ne? Přála bych si mít i trochu více soukromí. Tím, že je Edward často pryč nemusím si tak hlídat své myšlenky, ale přece jen je nás tu pořád docela dost. Zajímalo by mě jak lidé na Aljašce snášejí naši přítomnost. Prohlédnu se v zrcadle. Oči mi začínají tmavnout. Měla bych si během tohohle týdne zajít na lov. Trochu se nakrmit. Musím to domluvit s tátou. Protáhnu se a už slyším kroky, které se míhají po schodech. |
| |
| Doma Když uvidím Garretta nehlučně vstoupit, dělám, že jsem si toho nevšimla a dál se věnuju nehtům. Za chvilku mě to přestalo bavit a tak jsem zvedla hlavu a nasadila znuděný výraz. Pomalu jsem pronesla: Já-se-nu-díííím! Co chceš dělat?, rukou jsem si rychle prohrábla vlasy, vstala a ve vteřině mu stála po boku. Tak, napadá tě něco? začnu otravovat a přešlapovat na místě jako malé dítě. Prosííím, vymysli něco... nasadím andělský výraz a zopakuji svoji prosbu. Zajímalo by mě, jestli něco vymyslí. zapřemýšlela jsem a čekala na odpověď. |
| |
 | Aljaška - doma Když se ráno " vzbudím" chvíli sedím na okraji postele a pooruji nehybnou Rose. Jakto, že jsem si na její krásu ještě nezvykl? prolítne mi hlavou a pak sebou cuknu, když mi dojde, že už tak sedím alespoň půl hodiny. Zvednu se a jdu se převléct do čistého. Musím poprosit Alici, aby Rose o tom nápadu se svatbou nic neříkala. Nevím jestli je to dobrý nápad, ale myslím že Rose by to udělalo radost. Když vycházím ze šatny Rose už je na nohou a stojí u okna. "Dobré ráno, zlato" obejmu ji zezadu a letmo políbím. Pak už mířím ke dveřím. Doufám, že už bude Alice dole. Jen co vejdu do obýváku, uvidím ji sedět v křesle. "Dobrý ránko ségra" řeknu a zářivě se na ni usměji. "O té svatbě před Rose ani muk jasný?" mrknu na ni a sednu si na sedačku abych se k ní připojil v čekání. |
| |
Domov - Aljaška Prožíváme společné chvíle s Edwardem. Tak jako vždycky. A možná i navždy. Máme vždycky tolik času, který vždycky využijeme tak, že nám někdy ani nezbyde. Ano, také se spolu učíme, ale já raději trávím čas jinak. Ležíme s Edwardem na dlouhé pohovce, která je pohodlná. Samozřejmě, že skoro všechno, co je zde, v našem domě, koupil a vybral Edward. Namítala jsem, ale on vyhrál. Po chvíli, když zoufale pohlédnu na hodiny, vstanu. Čas ubíhá s Edwardem vždcky rychle. Když jsem jen pohou chvíli bez něho, čas se neúproně táhne a já trpím. Teď ho musím opustit já. Jak se říká, "škola volá". Výuka mi začíná v deset a já se musím nějak připravit, abych vypadala k světu. Převléknu se do úplých modých džínů, tmavě hnědé trička a šedé mikiny. Nepotřebuji se nějak zvýrazňovat před okolím. Hlavně, že mám Edwarda. Když se převleču, sednu si ještě k Edwardovi. Jsem nenasytná, proto ho líbám, jak jen to jde. |
| |
 | Aljaška – doma Ještě se mi nechce vstávat. Nikam nejdu. pomyslím si a přikryji si hlavu peřinou, ale poté se rozhodnu vstát. Moje láska už je určitě oblečená a nejspíš je dole. tato myšlenka mne probudí a donutí vstát z postele. Nejdřív se posadím na postel obuji se do papuč a namířím to ke skříni, která je pár kroků od mé postele. Vytáhnu ze skříně černé elastycké kalhoty a nějakou volnou červenou mikunu s popiskem nějakého fotbalového klubu. Když už se obleču do oblečení, které mi trvalo nejspíš pět minut, rozhodnu se jít do koupelny, kde si vyčistím svoje bělostný zuby a podívám se na svůj oblyčej v zrcadle. To snad nejsem já. Ale jsem.pomyslím si a upřeně na sebe hledím. Barva očí se mi začíná zbarvovat do černa. Mám chuť na něco krvavého. pomyslím si a nejraději bych vyběhl ven a zakousl se do někoho. Ale tuto svou myšlenku se pokusím zmírnit, a to tím že si pomyslím na Alici. Opláchnu si tvář a odejdu z koupelny dolů. Kde slyším hlasy Emmeta a mé jediné lásky Alice. Vejdu do obýváku. Usměji se na Alici. Dobré ráno lásko. Dobré ránko brácho. pozdravím oba svoje příbuzné a posadím se vedle Alice. Obejmu ji jí a políbim ji na rty. Jsem rád, že tě vidím. promluvím směrem k Alici a zase se na ní usměji. |
| |
| Doma Když se ke mně blíží začnu si s předstíraným zájmem prohlížet strop a ignorovat ji. Co? Něco jsi říkala? Zeptám se se škádlivým úšklebkem a mírně se k ní nakloním. Jsi přeci dospělá...alespoň v některých věcech... Šibalsky na ni mrknu. Tak já bych se šel třeba někam projít a ty bys tu mohla poklidit... Navrhnu, být feministka, tak mě tu zabije. No...já už se nějak zabavím a ty si můžeš lakovat nehty... Další návrh na zabití. Obejdu ji a natáhnu se na gauč. Nebo budu ležet a ty mi můžeš namasírovat záda...bude tě to bavit...vidím ti to na očích...nechceš dělat nic jiného, než se o mě starat... Představa je to dobrá, ale asi by se u toho bavil jen jeden z nás a Kate by to asi nebyla. Chceš slyšet nějaký další výborný nápad? |
| |
| Doma Sedím v křesle a uvidím Emmeta. Dobré ráno. Neboj nic jí neřeknu. Jako vždycky. Usměji se na něj a pak už vejde Jasper. Dobré ráno, miláčku. Usmívám se a posunu se, aby si mohl Jasper sednout vedle mě. Ucítím lehký dotek na rtech, který mu s elegancí oplatím. Vždyť jsme byli spolu celou noc vzhůru.¨ Připomenu mu a trochu se protáhnu jako bych celou noc špatně ležela. My už se vzali lásko, ale chtěl bys mě vidět zase v bílém? Pomyslím si, když se tak dívám Jasprovi do tváře. Usmívám se na něj, ale oči mám zamyšlené. Snažím se své myšlenky zaměřit i jiným směrem, ale nějak mě to Emmetovo blouznění po Ros ovlivňuje. |
| |
| Doma Prohlížím si Alice, její dokonálé tělo, její tvář. Prostě je skvělá. Je krásná. Jak to se mnou může vydržet? pomyslím si a usměji se na ni. Ano sice jsme byli vzhůru celou noc, ale já bych dneska jen lenošil v pěkně teplé postylce s tebou. řeknu tiše Alici a pozoruji to, jak je zamyšlená. Toto zamyšlení na ní miluji. To jak se dívá. To je nádherné. Miluji tě. pošeptám ji tiše do ucha a políbím ji na líce, jak rád se ji dotýkám a jsem šťastný, že tomu tak je. O čem přemýšlíš? zeptám se ji a podívám se do jejich nádherných očí. |
| |
| Doma Tak si dnes dáme volno ne? Dnes se mi vůbec nechce. Navíc mám trochu hlad. Svěřím se Jasprovi. Mohli by jsme si zalovit a pak zalézt do postýlky. Pousměju se a nakloním se k němu. Já tebe také, hrozně moc. Usmívám se na Jaspra a všechno mi najednou připadá tak dokonalé. Nakloním se k Jasprovu uchu a rychle mu zašeptám o svatbě Emmetta a Ros a že je to tajemství. Je fajn vědět takhle věci dopředu, ale pak mě nic nedokáže překvapit. Což mě mrzí. Jediný kdo mě vždycky překvapí je Renesme a taky Jakob. Protáhnu se trošku jako kočka a přitulím se k Jasprovi. Sednu mu na klín a hlavu položím na jeho rameno. Tak chvíli odpočívám. |
| |
| Doma Její návrh se mi líbí, a tak se usměji. Také mám hlad a jaký. Srnčí či jelení krev by ukojila mojí žízeň a touhu po krvi. Teď bych byl všeho schopen, abych se jen uspokojil svou touhu a škola by mi moc neprospěla dneska. Más pravdu. Zůstaneme tady a půjdeme na lov. přistoupím na její návrh. Řekne mi sladká slvůka znějící, jako lehký vánek, který hýbe s listy a dělá nádhernou píseň. Ale dost snění musím se vrátit zpátky do reality. Mezitím mi však do ucha prozradí to velké tajmeství, že Emmet chystá svatbu a sedne si na klín. Políbím ji na čelo a odhodlám se k něčemu. Když může mít svatbu Emmet s Ros, tak proč ne my dva? Bylo by to jak tenkrát. Miluji tě strašně moc. Chceš si mě vzít? řeknu Alici a myslím to vážně. Má láska k ní je čím dál tím větší. Je pro mne celý můj život a jsem rád, že s ní můžu trávit tak důležíté chvíle svého života. Než něco řekneš. Není to proto, že bych se chtěl nějak opičit po svém bratrovi, ale kvůli tomu, že tě miluji a chci s tebou strávit zbytek svého života v dobrém i zlém. řeknu a přitom ji hladím po vlasech. |
| |
 | Alijaška – obývačka Bez akéhokoľvek náznaku pohybu ležím pohodlne natiahnutý na mäkkom gauči v obývačke, spokojne sledujúc Bellu, jako vstáva a mieri k svojmu šatníku, ktorý jej aj v tomto dome zaplnili prevažne veci od Alice. V duchu sa pousmejem nad sestriným bojom vnútiť Belle uhaledný štýl jej obliekania. Ani keď bola ešte Bella človekom, neobľubovala elegantné saténové alebo zamatové materiály a už vôbec nie vysoké podpädky… a to sa nezmenilo ani po jej premene. Niežeby som mal niečo proti hebkým krátkym nočným košielkach, ale… Niť mojich myšlienok naruší príchod mojej milovanej manželky, ktorá sa na mňa bez varovania – aj keď očakávane vrhne. V sekunde sa posadím s ňou sediacou na mojich kolenách a opätujem jej bozky. Po chvíli sa však od nej trošku násilnejšie (keďže jemné dotyky už až tak neregistruje) odtiahnem a aj keď by som najradšej pokračoval v začatej činnosti, pohľad mi zamieri na hodiny v rohu. Láska… třeba zobudiť Renesmee… zmešká školu… zamrmlem snažiac sa opäť sústrediť a na znak, že to myslím vážne sa postavím. O chvíľu som späť. Ledva stihnú moje slová doznieť, už som v Renesminej izbe na poschodí a jako vždy bez zaklopania vojdem. Jako som predpokladal, stále spala… Jej myšlienky blúdili v zrejme nezmyselných snoch… Podídem bližšie k jej posteli a pri pohlade na ňu sa neubránim úsmevu. Je nádherná… Renesmee.. vstávaj.. zmeškáš školu… Zatrasiem ňou trochu silnejšie jako by som to spravil s človekom, protože jako ju už poznám, ani by to necítila. |
| |
 | Doma Ach jo zase škola. Ale co kdybych dnes nešel a vzal Nesi někam na procházku do lesů Zamyslím se ještě v posteli. Po pěti minutách ležení a přemejšlení kam bych s Nesi mohl jít se konečně zvednu, jdu udělat raní hygienu a poté dolů na snídani. Ahoj děcka. Ušklíbnu se na Leah a Setha. Sednu si na své místo a pustím se do snídaně. Taky se vám tak chce do školy jako mě? Huhlám s plnou pusou a šklebím se střídavě na Leah se Sethem. Cesta do školy Při cestě do školy stále probírám místa kam bych Nesí mohl vzít ale nakonec nic nevyberu a nechám to náhodě a nebo na Nesí. Děcka nechvátejte tak. Houknu na Leah se Shetem a zrychluji krok abych je došel. Před školou Před školou si stoupnu tam co vždy a začnu očima hledat Nesí. Dneska si zase přispala to zase přijde na poslední chvíli, ale to je taky dobře aspoň je větší šance že ji přemluvím na to aby se dnes vykašlala na školu. Přemejšlím, ale to už vidím že Nesí chvátá se spožděním do školy. Ahoj lásko jdeš pozdě. Mám návrh co takhle si dnes udělat prázdniny a vyrazit spolu někam kde by nás tví rodiče a strýček neviděli a kde budem sami Usměji se, obejmu ji a něžně políbím. |
| |
| Doma Už se moc těším. Dneska zase tučňáky? Zeptám se se smíchem. Když na mě Jasper promluví tentokrát mě doopravdy překvapí. Neplánoval to ani nad tím nepřemýšlel a okamžitě řekl svůj nápad. Moje oči se zamlží a já vidím sebe v bílém kolem mě spoustu lidí jak kráčím uličkou k Jasprovi. Já já… ach Jaspr. Obejmu ho silně a v mých očích je najednou tolik radosti jako nikdy předtím. To bude suproví. Můžu všechno naplánovat a zařídit. Myslím, že zbytek života není to správné přirovnání. Bude to už navždy. Usmívám se na něj jako sluníčko a uvnitř mě hřeje nádherný pocit. Musím přemáhat nutkání Jaspra hned nepolíbit. Ano, Jaspre. Moje odpověď zní ano. Teď a navždy. Miluji tě. Vyznám se své lásce a je mi jedno jestli to Emmet vidí. Políbím Jaspra sladce na rty. To bude naše druhá oficiální svatba. Jednou skoro za 100 let na to máme nárok ne? |
| |
| Doma Jsem rád, že to takto vzala. Udělat ji šťastnou je pro mne důležité. pomyslím si a ucítím její dotyk na svých rtech. Její ústa jsou tak hedvábná a nádherná, že by byl hřích nedotknout se jí a také ji znova políbím. A k té svatbě. Napadlo mne, že bychom si mohli najít nějaké útulné hnízdečko lásky. Jen mi dva sami spolu. Co myslíš? řeknu ji tiše. O tom jsem přes noc uvažoval a stále se mi ta možnost nabízí. Ne, že bych odsud chtěl odejít, ale už dlouho žijeme pod jednou střechou a mne už nudí tento stereotyp. Ale pokud moje láska bude chtít zůstat zůstaneme. Jestli se ti to nelíbí, můžeme zůstat tady. skočím ji nejspíš do řeči a podívám se upřímně do jejich nádherných očích, které mi dávájí sílu bojovat. Pohladím ji po její něžné tvářičce. Nejspíš o tom bude dlouze přemýšlet. Moje malá organizátorka. pomyslím si a při této myšlence se ušklíbnu. |
| |
| pozn. Chudák Emmet :D to bude muset celý číst… Doma Na tuhle alternativu už jsem byla o něco připravenější než na svatbu a tak se jen sladce na Jaspra usmívám. Než se stihnu nadechnout k odpovědi Jasper mi skočí do řeči. Blázínek. Má o mě takové starosti. No víš, můžeme se po něčem porozhlédnout, ale musí to být blízko ostatních. Nechci, aby se rodina rozdělila. Vysvětlím Jasprovi něžně a pohladím ho po tváří. Koukám mu do očí a usmívám se. Pojď lásko, jdeme lovit tučňáky a pak zalezeme do postýlky. Budeme ležet a plánovat naše nadcházející dny. Už se těším až budu moct všechno zorganizovat. Usměji se a mám pocit, že ten úsměv mi z tváře už nikdy nezmizí. Zvednu se z křesla a trochu prohrábnu prsty vlasy, aby byli pořád krásně naježené. Když půjdeme lovit můžu jít klidně i takhle a né předstírat před spolužáky, že je mi zima, když si sundávám zimní bundu. |
| |
 | Pozn: Nemusí, já to taky nečtu:D a to bych měla:D Doma, škola Zdají se mi nějaké blíže nedefinovatelné sny. Většina jsou jen výjevy ze Safrininých iluzí, jak si je ještě pamatuji. Spousta krásných barev, pohádkové zámky a bůh ví co ještě. Bylo to krásné. Okamžitě, jak se mnou táta zatřese se proberu. Doširoka otevřu veliké oči čkoládové barvy a usměju se. Nevypadám ospale. Je to tak, sice spím, ale když se probudím nepotřebuji lidksou dobu od spánku k bdělosti. Já buď spím, nebo jsem vzhůru. Ahoj.. Usměju se sladce na tátu a natáhnu k němu ruce. Je to už spíš recese, odnášel mě z postele když jsem byla malá. Takže ještě vážně nedávno. Občas si tuhle recesi však zopakujeme, jemu to problém neudělá a můžeme vzpomínat. Tati, já dneska nechci do školy. Hned prvního hodinu děláme krevní rozbor. Pak to tam celý den smrdí, nemusím tam, že ne? Ohrnu ret a udělám na něj psí oči. On to pochopí a do školy mne neposílá. Tak já se oblíknu a půjdu, je tam Jacob tak ho chci odlákat za školu. Zazubím se uličnicky, mám tentýž křivý úsměv jako táta. Samozřejmě jemu nemusím nic vysvětlovat, zná to, pak odejde zpět za mámou a já se můžu připravit. Zalezu do šatny. Vypadá to jako normální dveře do skříně ale za nimi se skrývá další místnost. Zde mám obrovské hromady oblečení. To jak mi nakupuje Alice, Rosalie, Esme a Renee. Nejmíň mám od mámy, ale to chápu. Vezmu si světle modré upnuté džíny, fialovou halenku, tenisky a svetřík. Medové kudrnaté vlasy si jen rozčešu a stáhnu z čela čelenkou. Ahoj mami.. Pozdravím ji, když seběhnu dolů a dám jí pusu na její krásnou ledovou tvář. Z ledničky si vyndám jogurt a rýžovou placku. Chutná to odporně, ale Carlisle mě to nutí jíst, prý to lidská část mého těla potřebuje a navíc tím trénuji nenápadnost. Máš dneska přednášku, mami? Zeptám se jí a opět se musím tomu oslovení pousmát. Mě to divné nepřijde. Mám prostě devatenáctiletou matku, doopravdy tedy už 25ti letou. Je to vždycky něco, když vidím matky ostatních holek a to ani nemluvím o tátovi. Tady tvrdíme, že jsem Belly sestra a Edwardova švagrová a už hodněkrát jsem ve třídě slyšela jak holky nad tátou slintaj. Tak já jdu, ahoj.. Do auta odnesu ještě deku, z věšáku si vezmu teplou bundu a vyjdu ven. Já ještě vlastní auto nedostala, jezdím tátovým volvem. Zastavím před školou, vyskočím z auta a vyběhnu za Jacobem. Ahooj... Skočím mu do náruče a políbím ho. Hele, asi tě začnu podezírat z věšteckých schopností jako má Alice. Já tě zrovna chtěla zatáhnout za školu. Na biologii děláme rozbor krve.. Zašklebím se a nemusím nic vysvětlovat. Tak pojď, pojedeme třeba nahoru na ten palouk ne? Tam je pěkně..ahoj Leah, ahoj Sethe. Pozdravím je oba jak na přivítanou, tak na rozloučenou, když si jich všimnu a táhnu Jacoba za sebou k autu. Tak rychle, než si nás někdo všimne. |
| |
 | Doma Je ráno a mě se moc nechce vstávat...Nejraději bych ležela v posteli celej den, i když nemůžu spát...Všimnu si jak Emmett mizí v šatně a vylezu z postele... Tak co asi dnes podnikneme?...Ale ne...Dneska je vlastně škola...To zase bude nuda... Stoupnu si k oknu a podívám se ven..Okolo je nádherná krajina a je tu samota...Úžasné místo pro náš život... Dobrá ráno, zlato.. Opětuju Emmettoci letmý polibek a usměju se...Zamířím do šatny, která je plně vybavena a dlouhou chvíli postávám před zrcadlem... Co si mám vzít na sebe?.... Nakonec si obleču světlé džíny, fialovou tuniku a bílé sáčko... Vůbec si neuvědomím, že už jsem nahoře hrozně dlouho, takže vůbec nespěchám... Když jsem konečně hotová, tak sejdu po schodech dolů, kde už najdu všechny tři.... Dobré ráno, Alice...Dobré ráno, Jazzi.. Usměju se na ně, sednu si Emmettovi na klín a políbím ho n tvář...Podle okolního klidu usoudím, že Carlisle i Esme už jdou pryč... O čem to tady diskutujete?....Možná bychom už měli vyrazit... |
| |
| Doma - obývák Za nedlouho se v obýváku objeví Jasper. Pozdravím ho ale dál se mu nevěnuji, protože je mi jasné, že bude mít oči jen pro Alici. Nedivím se mu. Když jsme spolu já s Rose nejspíš se chováme stejně. Celou tu dobu přemýšlím o té svatbě. Pořád nevím jestli je to dobrý nápad. Musím poprosit Alici, aby se skusila Rose nějak nenápadně zeptat, jestli by se jí do toho vůbec chtělo. Znova. Podívám se na ni, ale ta má oči jen pro Jaspera a celá září. V tom ale vpluje do pokoje Rose a sedne si mi na klín. "Joo tak to ti zlato nepovím, co si ti dva vrkají. Po cvhvíli jsem je přestal vnímat." Usměju se na ni. "Jo, mělo by se vyrazit, ale vůbec se mi nechce. Co se dá dělat, jedeme." |
| |
| Doma Když uslyším Garrettovi návrhy a jen se se sípavě nadechuju. Sleduju jeho pohyby a pomalu se rozmýšlím, co bych mu tak mohla udělat. Když si lehne na gauč, pomalu k němu dojdu a usměju se. Rychle ho položím na břicho a ruce mu dám na záda. Když masáž, tak masáž brouku. zasměju se a s každám dalším pohybem do něj pustím malý, nepříjemný elektrický impuls. Pak, když se na mě otočí, položím mu prst na pusu a slabým elektrickým proudem umlčím jeho otázky. Pak zašeptám: Něco, jsem se naučila. a pak se rychle k němu sehnu a zuřivě ho políbím na rty a skrze ty své posílám opravdu nicotný elektrický proud. Zajímalo by mě, co na to bude říkat, mě se to líbilo. |
| |
| Doma Dobré ráno, Ros Pozdravím sestru a zase se stulím k Jasprovi. Dneska budete muset jet sami. Beru Jaspra na lov. Už nám tmavnou oči. Usměji se na ně a trochu se protáhnu. Tak se mějte vy dva. Zamávám na ně a zvednu se. Já se budu vdávat! Oznámím jim, když už jsou otočení ke mě zády. Začnu trochu jančit po pokoji. Je vidět, že jsem opravdu nadmíru spokojená. Rychle obejmu Jaspra a políbím ho. Miluji tě, tak moc tě miluji... Řeknu mu a v hlavě už střádám tisíce a tisíce plánu. |
| |
| Doma Myslím, že už to ani nechci vědět.. Podívám se na ty naše hrdličky a chystám se postavit. No teda...Takhle se ulít ze školy...Ale máte pravdu..Vy jdete dnes a my půjdeme zítra..Já už to taky potřebuju a Emmett taky... Podívám se na ni a usměju se... Alice vypadá hodně šťastně..Copak ji asi udělalo tak skvělou náladu... Hrozně pomalu slezu z Emmetta, protože se mi nechce a zamířím ke dveřím... Neudělám ani dva kroky když se za mnou Alice ozve..Prudce se k ní otočím a zářivě se na ni přitom usměju... Vážně?...Tak to je skvělé...Hrozně moc gratuluju...Už se nemůžu dočkat... Počkám než Alice políbí Jaspera a potom je oba obejmu...Poslední svatba v naší rodině byla když se brali Edward a Bella... Takže svatba?...A zrovna tihle dva....Myslela jsem, že svatbu opakuju jenom já s Emmettem...Ale bude to super...Snad mě Alice nechá trochu organizovat... Přeběhnu k Emmettovi, chytím ho za ruku a přitom se stále usmívám... Měli bychom vyrazit, ať nepřijedeme pozdě....Necháme tu ty dva o samotě...Řídíš ty... |
| |
| Cesta do školy Konečně jsme se tedy rozhodly, že už je na čase jet do školy. Počkal jsem až se Rose postaví a následoval ji ke dvěřím. V tom Alice vykřikla, že bude mít svatbu. Když je Rose oba obejme podívám se na ně. "Paráda...alespoň nejsme s rose jediní, kdo se berou pořád dokola" a usměju se. Nechám Rose aby mě chytila za ruku a jdeme ke dveřím. "Jistě žádný problém" odpovím jí a mířím do garáže pro jeep. Otevřu jí dveře, aby mohla nastoupit a vyjíždím. O cestě nepřemýšlím, není potřeba. "Půjdeme na lov hned ráno?" otočím se na Rose. "Děsně se mi totiž nechce do školy." "A po lovu, by jsme mohli něco podniknout. Začínám se nudit, co myslíš?" Za chvíli jsme byli na parkovišti u školy. Vystoupili jsme a zamířili si to k budově... |
| |
| Doma-Cesta-Škola Nastoupím do jeepu a počkám než nastoupí i Emmett...Po cestě sleduju krajinu a vzpomínám na moji poslední svatbu.. Páni..To už je tak dlouho...Byla to nádhera jako vždycky...A ta svatební noc....Když už se bude Alice znovu vdávat, tak co kdybychom si to s Emmettem zase zopakovali?...Páni..Co takhle dvojitá svatba?...To by teprve byla novinka...No uvidíme..Teď musí mít hlavně Alice pohádkovou svatbu.. Usměju se nad svými nápady a podívám se na Emmetta... Jo, proč ne...Čím dřív vyrazíme, tím víc budeme mít času...Mě se do školy taky nechce...A klidně můžeme i něco podniknout..Už máš nějaký nápad?... Zvědavě se na něj podívám, ale to už zastavujeme před školou..Rychle vystoupím, zase chytím Emmetta za ruku a společně zamíříme ke škole... Zlato..Já bych měla takové malé přání ohledně toho zítřka....Pro tebe to bude příjemná záležitost a mě tím potěšíš.... Všimnu si dvou holek, které na nás zírají a víc se k Emmettovi přitisknu.. |
| |
 | Doma, sídlo Denaliů Lov, četba, návštěva Cullenů a neodolatelné Reneesme, kterou jsem si jako všichni ostatní oblíbila, studium. A zase dokola. Stále stejně, celých šest let. Uplynuli rychle, z malé Nessi vyrostla předčasně dospělá žena, a to jediné mi je měřítkem času. On té osudové zimi se můj život od základů překopal. Dřív jsem se sestrami užívala věčný život, naše záliba v lidských mužích nás přitahovala do měst a nočních barů, milovala jsem ten život. Ale teď? Od té doby co se k nám nastěhoval Garrett si se mnou Kate jedinkrát nevyšla. Stále jen Garrett, její upíří brouček, a nic jiného. Stekně nechápu co na něm vidí. Ne že bych ho neměla ráda, to ne, jen nechápu tu její naprostou posedlost jím. Aha, ta vždy připomínaná úžasná láska. Svině jedna. Staré rány se časem zahojí, říkavají lidé. Pche. Možná je to tím že nám nehrozí žádné rány, proto jsme ztratili schopnost je uzdravovat. Ale na rány na srdci se zapomělo, ty můžeme utržit i mi nemsrtelní. A o to jsou horší, protože nezapomínáme. Každým dnem by se to mělo zlepšovat, měla bych zapomínat a odpouštět, smířit se s tím. Ale je to právě naopak. Každým dnem Volturiovi čím dál víc nenávidím, čím dál víc se mi po mé milované sestře Irině stýská. Stojím v kuchyni u sporáku a s občasným náhledem do knihy mýchám obsah hrnce. Ani nevím proč, možná ze zoufalé potřeby něco dělat abych nemusela neustále poslouchat zamilované řečičky své sestry a Garretta, jsem se rozhodla naučit se vařit. Je to divný pocit, jako člověk jsem k tomu nikdy neměla příležitost a od té doby co jsem nesmrtelná mě to k lidskému jídlu netáhlo, divně smrdí. Ale teď jsem v tom našla oblibu. Je to zábava, napětí a hlavně něco dělám. Jen to věčné: "Podle chuti dosolte" mě přivádí k šílenství. Nikdy jsem vlastně nezjistila, jestli vařit umím nebo ne. Neměla jsem příležitost aby mé výtvory někdo ochutnal. Holou rukou vezmu rozžhavený hrnec z plotny a postavím ho vedle, žár mi vůbec nevadí. Míto toho tam postavím pánev začnu smažit cibuli. Zároveň dám ještě vařit mléko. "Když masáž, tak masáž brouku." ozve se přes stěnu sestřin hlas. Protočím oči a nahlas si povzdechnu. Už zase. Nesnažím se své pocity nějak usměrňovat, prvních několik měsíců jsem se snažila být ohleduplná a doufala že se to časem zklidní. Nezklidnilo. Unavilo mě neustále se křivě usmívat takže teď své pocity nechávám volně proudit. Jen ať to povzdechnutí slyší. Je mi to jedno. "Nahrubo nakrájejte papriku ..." Vezmu do ruky velký nůž a začnu krájet velké zelené papriky. Upoutá mě zvuk jakýchsi houbařů pár kilometrů v lese, vždy znervózním když se objeví někdo blízko našeho sídla. Chvilka nepozornosti a řízla jsem se do prstu. Ne že by mi to něco udělalo, spíš nůž se nad mou kamenou pokožkou zkřivil. Zavrčím. Už zase budu potřebovat nový nůž. Vyjdu z kuchyně do místnosti vzadu v domě, kde skladuji své kuchyňské nádobí kterého mám velkou spotřebu. Neprodukujeme moc odpadu, jen jednou za čas tudíž ho dávám pryč aby nepřekážel. Ve skříni tam rovnou hledám náhradní krájecí nůž. Vyruší mě až nepřítomný zápach. Uchechtnu se. Opět jsem něco spálila. Kate mě zabije. Schválně vyjdu ven, přeběhnu celou naši zahradu a dělám, že jsem si zrovna zašla na svou osobní zahrádku kde jsem začala pěstovat zeleninu pro čerstvá rajčata. Nespěchám s návratem domů. Až když je to nevyhnutelné a zápach doputuje až sem se s rajčaty v náručí vrátím do kuchyně a začnu nepořádek likvidovat. |
| |
| Škola Jsem rád, že má Rose stejný názaro jako já. "Zatím sem nad tím, co budeme dělat odpoledne nepřemýšlel. Zkusím něco vymyslet." Usměju se, když se ke mně přitulí. "Přání? Co by sis tak mohla přát krásko moje?", podívám se na ni zvědavě. V tom se ozve první zazvonění na hodinu. Zmučeně se na Rose podívám a pouštím se jí, abych mohl jít na první hodinu. "Dneska se nejspíš uvidíme až na obědu viď? Řekneš mi to tam, lásko." Ještě jednou se na ni podívám a pak už vcházím na moji první nudnou hodinu dnešního dne. Sednu si na svoje obvyklé místo a chvíli poslouchám výklad učitele. Tenhle výklad si pamatuji z minula proběhne mi hlavou po chvíli a tak se raději začnu zabývat tím, co může Rose mít za přání. Zvoní. První hodinu mám za sebou... |
| |
| Doma Jsem rád, že to moje jediná takto vzala. Usměji se na ni. Neboj se, taky bych to tu nechtěl opustit. Mám tu přece rodinu. Dneska po lovu se můžeme po něčem po rozhlédnout a ty můžeš se mnou naplánovat naši svatbu: Rád bych se do toho nějak zapojil. Když spatřím, že do místnosti také vešla Ros usměji se na svoji sestru. Také dobré ráno. promluvím tiše a dívám se na svoji jedinou Alici. Když řeken Rosalií proč je šťastná a vidím ji jak skoro lítá radostí jsem také šťastný s ní. NIc jiného mne neudělá šťastnějším, než to pomyšlení, že Alice je také šťastná. Po malé chvilce vstanu a obléknu si na sebe teplou mikinu s kapucí, kterou jsem si vzal sebou. Tak zlato můžeme jít. Pokud nepůjdeme teď přestanu se ovládat, a nechtěl bych způsobit nějaký skandál předtím než budeme mít svatbu. Také bychom se mohli, jak jsem před chvíli řekl podívat po nějakém tom bytečku, či domečku. navrhnu Alici a snažím se potlačit svoji touhu, která se probíjí a ničí moje racionální uvažování. Oči mi začinájí tmavnout, dotknu se Aliciny ruky a sevřu ji pevně, možná ji nechtěně silně zmáčknu. Když zjistím, že by ji to mohlo bolet, pustím ji a odstoupím o krok. Promiň nechtěl jsem. promluvím a dívám se na ní rozpačitě. Přestal jsem se ovládat. To by se mi mohlo ve škole vymstít. pomyslím si a zamračím se. |
| |
| Doma Já...to nemyslel vážně...jen jsem... Ale nemá cenu se bránit, když se Kate do něčeho pustí tak ji nic nezastaví. Všimnu si Tanyi, která z toho není zrovna nadšená. Pohladím Kate po zádech. Zlato... Špitnu jí do ucha. ...zlato...prosím tě... Naznačím ji, že by teď mohla přestat, když je tu teď Tanya a navíc Kate je poslední dobou moc...řekněme náruživá. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale je toho trochu víc... Lehce se od ní odtáhnu. Letmo kouknu na Tanyu a pak na Katey. Na chvilku...na chvilku se půjdu projít...nebude vám to vadit? Aniž bych počkal radši se rychle vydám ke dveřím a odejdu z domu. Trochu se mi uleví, oddychnu si a začnu utíkat kamsi, abych si pročistil hlavu. Pár mil od domu se zastavím a rozhlédnu se kolem. Poslední dobou je to doma takové zvláštní, napjaté, chtělo by to jaksi přočistit vzduch, ale jak? mám na pár týdnu zmizet? To bych nemusel přežít, ale zkusit se má všechno. Ono, nikde jsem nebyl na řešení takových problémů. Zdolat někoho to je hračka, ale vyřešit "problém" doma, na to už mi síly nestačí. Nasaju nosdrami vzduch. Vzpomenu si na chuť lidské krve, tak dlouho jsem ji neměl a tak rád bych si ji dal. Mohl bych to zkusit. |
| |
| Doma Ale až po snídani. Popíchnu Jaspra a obléknu si teplounkou mikinu i když mě vůbec chlad nevadí. Když se mi Jasper omluví stisknu mu lehounce ruku. Nic se nestalo lásko, jdeme. Usměji se na něj a vytáhnu ho ven. Dneska budeme běžet. Copak se děje lásko. Nějaké chmury? Zeptám se a pohladím ho po tváři. Chytím ho za ruku a vyběhneme zadním vchodem a pak zavětřím jestli někde není nějaký vlk. Zaběhnu trochu víc do pustiny a už uvidím menší shluk tučňáků v dálce. Kdo bude první? Zeptám se a vyrazím rychle směr svačina. Tučňáci jsou docela pomalý skoro hned jednoho opeřence chytím. |
| |
| Les Dívám se na Alici a chytne mne lovecká touha. Zmířím to do lesa, kde spatřím hejno losů. To je něco pro mne. pomyslím si a vyčkávám chvíli na svoji příležitost, když se mi naskytne, to že je pomalí, skočím na něho a celou svou silou ho strhnu dolů. Jak já ten lov miluju. pomyslím si, když se zahryznu do jeho krku a začnu vysávat jeho krev. Cítím jak se mi zvyšuje síla a ta energie, co my začíná proudit v krvi mne popohání. Teď už nebude problém se udržet, když půjdu do města. Barva očí se mi mění, takže nikdo nezjistí, co jsem. Ničeho si nevšímám, ale poté si uvědomím, že jsem daleko od Alici a rozhodnu se vráti zpátky. Rozeběhnu se rychle, abych byl v blízkosti své jediné lásky. Když už jsem konečně u ní, usměji se. Já už jsem se nasnídal. Co ty? zeptám se ji. No myslím, že bychom se už mohli podívat potom bytečku. Řiká se, čím dřív tím líp. A já bych chtěl do svatby bydlet s tebou někde poblíž. řeknu a skočím ji přitom do řeči. |
| |
| Před školou Nesí na mě skočí a políbí mě tak ji polibek vrátím. Na palouk to je dobrý nápad lásko. Pronesu a ušklíbnu se na SEtha a Leah jež už nedočkavě přešlapují a čekají zda pujdem s nimi. My dneska do školy nejdem jděte sami uvidime se později. Řeknu ale to už mě Nesí tahá do auta. Notak lásko nikdo nás neuvidí. Uklidňuji ji, ale rychle nasedám do auta přopoutám se a čekám až nás někam odveze. Máš sebou aspoň jednu nejlepe však dvě deky? Aby ti nebyla zima víš že si na ni náchylná Usměji se a pohladím Nesí po vlasech. Na palouček tam je hezky mohli by sme se jen tak válet na dece povídat si a pozorovat oblohu. Cokoliv je lepší než sedět ve škole navíc budu s Nesí a to je to nejlepší co může být. Přemejšlím a pozoruji ubýhající krajinu. |
| |
| Les Neběžím ani moc daleko. Mám docela štěstí. Losy si ani nevšimly, že za nimi běžím. Napiju se čerstvé krve losa a barva mích očí trochu zesvětlá. Připadá mi to hrozně dávno, co jsem se naposled najedla. Mám pocit jako by to bylo celou věčnost. Když přijde Jasper sem už se svým losem hotová. Odtáhla jsem ho pryč. Nějaká liška či medvěd mou snahu jistě ocení. Já už jsem taky po snídani. Usměji se na Jaspra a ještě setřu jedinou kapičku krve, která mi zůstala na rtech. Chci ještě něco říct, ale Jasper mi skočí do řeči. Dobře. Tak můžeme jít do města a kouknout se na inzeráty o prodeji nemovitostí. Chytnu Jaspra za ruku a spolu jdeme k obecnímu úřadu, kde je tabule jedné z místních realitních kanceláří. Koukám se na domečky, které jsou zde k prodeji, ale nevím jestli naše hledání bude tak rychlé, abychom hned našli něco pro nás dva. |
| |
| Škola Chystám se Emmetovi říct mé přání, ale přeruší mě zvonění... Jak já tohle nesnáším...Celej den bez Emmetta....A ještě nás to blbý zvonění ruší,.... Smutně se na něj podívám a potom se ho pustím. Uvidíme se na tom ,, skvělém" obědě....Ano, řeknu ti to potom...Pa, zlato.... Už mi nezbývá moc času do začátku hodiny, takže rychle zamířím do učebny... Kdybych mohla normálně běhat, tak nemusíme tak spěchat....Už mě ty omezení štvou...Kdybych se teď rozběhla, tak jsem během chvilinky ve třídě a skoro nikdo by si mě přitom nevšiml... Sice mě to hodně láká jen tak se rozběhnout, ale vím, že to nesmím udělat..Dojdu k učebně, sednu si na své místo v zadní části třídy a čekám než příjde profesorka....Dnešní učivo poslouchám jen tak napůl, protože přitom vymyšlím různé nápady na Alicinu svatbu... Konečně zazvoní a hodina je ukonce...Pomalu se zvednu a zamířím do další učebny...Další nudná hodina a zase jsem sama... Po cestě mijím Emmettovu třídu a když ho zahlédnu vycházet, tak se na něj zářivě usměju a pokračuju v cestě... |
| |
| Škola - jídelna takhle je to vždycky. Každý den utíká ve škole nehorázně pomalu když nejsem s Rose, nebo třeba s Alicí a Jasperem zoufám si, když vycházím z učebny. Zahlédnu Rose jak jde po chodbě a usmívá se na mě. Úsměv jí opětuji a mířím na další přednášku. Sednu si na místo a posluchám učitelův výklad. Znova. Ale mám podstatně lepší náladu, protože za chvílu bude oběd. A není to jídlo, na co se tak těším. Všimnu si, že užmě delší dobu pozoruje jedna dívka. To se mi tady stává celkem často, ale nikdy nikdo nenašel odvahu, aby ke mně přišel a promluvil semnou. Nevím, jestli mi to vadí nebo ne. Spíše je to pro nás lepší. Když zazvoní a profesor nás pro dnešek vypustí, odcházím do jídelny. Sednu si ke stolu a pro dnešek si ani neberu jídlo. ČŘekám až přijde Rose, nejspíš se jim protáhla přednáška. Konečně uvidím její tvář a rozevláté dlouhé vlasy. "Konečně zlato, to sem teda zvědavý, na co jsi přišla..." řeknu jí hned potom co jí políbím a ona se posadí... "Jistě jsem jedno velké ucho" usměji se na ni a čekám, až spustí.... |
| |
| Škola Když dojdu do další učebny, tak si stejně jako předtím sednu do své lavice a zase sedím sama.... Nuuuuuudaaaaa.....Už chci oběd...Ani mi nevadí, že nejím... Vůbec se nesoustředím na hodinu a dál přemýšlím nad svatbou.Přitom si jen tak nevědomky čmárám do sešitu.... Rozhlédnu se po třídě a když vidím všechny pilně zapisovat poznámky, tak se mírně ušklíbnu... Já se sice hrozně nudím, ale alespoň si nemusím psát všechno jako oni...Umím to už nazpaměť...Tohle je alespoň malá útěcha... Když konečně zazvoní, tak rychle vstanu a opustím třídu mezi prvními...Do jídelny se dostanu celkem rychle, protože mi hodně kluků uvolnilo cestu.. Jakmile uvidím Emmetta u stolku a bez jídla, tak zamířím rovnou k němu...Sednu si vedle něj a vrátím mu polibek... Ahoj, zlato...Už jsem se nemohla dočkat...No měla bych takové malé přání, když už půjdeme zítra lovit...Vím, že rád lovíš a já se chtěla zeptat, jestli bys zítra neulovil medvídka pro mě...Nebo třeba nějakýho velkýho společnýho... Prosebně se na něj podívám a přitom se mírně usměju..Vím,že Emmett má medvědy nejraději a rád se s nimi pere...Tohle by mu mohlo udělat radost...Alespoň by se při tom vyřádil... |
| |
| U školy, les Jen se neboj, deky mám a navíc jsem dostatečně oblečená. Odpoledne pojedeme za Tanyou, co řikáš? Určitě se nudí, Kate je z Garretta úplně zblázněná. Pamatuješ si ještě, jak to bylo obráceně? Jak ho div neodháněla? Zasměju se, nastartuju a odjedeme k lesu. Tam auto zaparkuju a vystoupíme. A taky by sme se mohli podívat na Alici, Jaspera, Esme a tak dále. Viděla jsem je naposledy včera. Pobaveně se zazubím a mrknu na něj. Cestopu do lesa se předháníme, kdo tam bude dřív. Vím, že Jacob podvádí a dává mi hodně velkou šanci. On jako vlk běhá daleko rychleji, i když já jako míšenec jsem nejrychlejší na škole. Když tam doběhneme, rozbalím deky a svalím se na ně. Ani jeden z nás není unaven, jen se mi zachtělo se rozplácnout na zemi a dívat se na zamračené nebe. |
| |
| Škola - cesta domů - doma Dívámse na Rose jak vyslovuje mi přání a pak se mi pusa roztáhne do širokého úsměvu. "Medvědy. Hmmm " schválně to protahuji abych Rose trochu napnul. "No pokud na nějaké narazíme. Tak proč ne?" Pohladím jí po ruce a zadívám se na ni. Půjdeme ne? Pro dnešek mám školy plné zuby. Ještě že je už dneska konec."Protáhnu se a vstanu. Jdeme na parkoviště k našemu autu. "A co budeme dělat po lovení už jsi přemýšlela? Nechce se mi být doma." Kouknu na Rose s nadějí, že má nějaký nápad. "Zkusíme něco vymyslet" řeknu potom, a nastartuji jeepa. Doma jsme za chvílu, od školy to není tak daleko a navíc pomalá jízda mě nudí. Vystoupíme z auta a zamíříme dovnitř... |
| |
| Jídelna-Auto-Doma Když se Emmett usměje, tak je mi hned jasné, že mu to vadit nebude... Děkuju moc, zlato...Určitě na nějaké narazíme...Vždyť je jich tu hodně.. Usměju se na něj a opětuju jeho pohled... Pojďme....Ať už jsme pryč ze školy...Ty přednášky dnes trvaly nějak hrozně dlouho... Stejně jako on vstanu a společně zamíříme ven na parkoviště...Nastoupím do jeepu a uvelebím se na sedadle.. Vlastně abych se přiznala, tak jsem nad tím ještě moc nepřemýšlela...Přemýšlela jsem o svatbě Alice...Ale doma určitě nebudeme..To ti slibuju.... Cesta utekla hrozně rychle, takže jsme během chvíle doma..Vystoupím a zamíříme k domu... Tady ještě nikdo není...Takže jsme tu sami... Usměju se a rozhlédnu se po domě..Carlisle a Esme jsou ještě v práci a Alice s Jasperem se ještě nevrátili.. Obejmu Emmetta a políbím ho.... Tak co budeme dělat?... |
| |
| Doma Jen lehce se zamyslím nad položenou otázkou a potomse křivě usměji na moji ženu. " Nekupovala sis náhodou nedávno nějaké nové prádlo?" Kouknu na ni, nevinnost sama. "Co takhle malá soukromá modní přehlídka? Tobys pro mě udělala nebo ne?" Chytnu ji do náruče a vyběhnu s ní chody až do našeho pokoje. Sednu si na pohovku a přitáhnu si ji k sobě. "Miluji tě" šeptnu jí do ucha. Chtěl jsem říct ještě něco ale Rose mě umlčela záplavou polibků... Po modní přehlídce a chvíli jen tak ležíme v posteli a koukáme na sebe. Potom prolomím lčení: Už se těším na zítřek. Mám pro tebe jedno překvapení. Snad se ti to bude líbit." Tajemně se na ni usměji a políbím jí na čelo. V tom dole zaslechneme něčí kroky. "Že by se vrátila Alice s Jasperem?" řeknu ale dál ležíme... "Tmavnou ti oči" pronesu tiše. "Zítra už je vážně nejvyšší čas." Posadím se na posteli. "Půjdeme se podívat kdo přišel nebo chceš ještě ležet?"Obrátím se na Rose, která už se taky pomalu zvedá... |
| |
| Doma Usměju se a znovu ho políbím.. No, vlastě jo..Asi před týdnem jsme byly s Alicí nakupovat....Malá přehlídka?..No, když jsi to přeješ, tak to pro tebe udělám.. Tak co si asi vezmu na sebe?...Vyberu něco nového... Hned jak se dostaneme do pokoje, tak se chystám odejít do šatny, ale Emmett si mě k sobě přitáhne...Nechám ho říct jen dvě slova a svou odpověď mu zdělím polibky....Po nějaké době se zvednu, usměju se a zalezu do šatny.... Když už je po přehlídce, tak ležíme v postely a díváme se na sebe... Taky už se těším...Překvapení?..Pro mě?...A jaké překvapení?...Určitě se mi to bude líbit... Probudí ve mě zvědavost, ale rozhodnu se to vydržet do zítřka..Sice o tom budu pořád přemýšlet, ale vydržím to a nevytáhnu to z něj, i když bych to určitě dokázala... Ze zdola také zaslechnu něčí kroky a mírně se nadzvednu... Nejspíš to budou oni..Už jsou pryč celkem dlouho.. Po zítřku budou naše oči zase krásně zlatý...Ale už je vážně na čase... Podívám se do jeho tmavých očí a chvíli ho jen tak pozoruju...Když se posadí, tak se zvednu ještě víc, ale pořád napůl ležím... Myslím, že není moc důležité kdo přišel...Mě se chce zůstat ještě chvíli tady....Za chvíli půjdeme dolů... Usměju se, stáhnu ho zpátky na postel a políbím ho...Když už jsme sami, tak si to musím pořádně užít.. Alespoň, že Edward už bydlí jinde...Jsem sice ráda, že bydlí kousek od nás, ae takhle je to lepší...Nemusíme omezovat svoje myšlenky.. |
| |
| Realitní kancelář Kdo by si myslel, že budu vybírat právě zde dům. pomyslím si a přitom vejdu s Alicí do malého domku, kde sídlí ta nejlepší realitní kancelář. Aspoň se to o ní mluví. Nejsem si tedy jistý, zda tu něco najdeme. Ale zkusit to musíme. Otevřu tedy dveře, aby Alice vstoupila do vnitř, jako první. Poté vstoupím já. Vybavení jejich interiéru se mi zamlouvá. Není to sice moc extra, ale je to pohodlné. Posadíme se do křesílka a čekáme, zda si nás někdo všímne. Připadá mi to, jako kdybych čekal na doktora, u kterého jsem nebyl ani se nepamatuji. Bylo to už hodně dávno. Tak mne tento pocit docela překvapuje. Usměji se na Alici a držím ji za ruku. Ještě bych ti měl koupit nádherný zásnubní prsten. pomyslím si a políbím ji na její sladké rty. Až něco najdeme. Teda pokud něco najdeme. Tak bych rád ve městě ještě chvíli zůstal. Musím si ještě něco vyřídit. Je to takové malé tajemství. řeknu a usměji se na ni. Nejpíš sama víc o co se mi jedná. Je doufám, že tu nebudu celou věčnost. Mám taky práci. nejraději bych šel do města teď hned, ale když byl můj návrh odstěhovat se, musím to tu taky strpět. A navíc, kdybych odešel, nechal bych svou lásku samotnou a to se mi moc nezamlouvá. |
| |
Doma Edward se rozhodne jít vzbudit naši dceru. Renesmee. Usmála jsem se, když jsem slyšela její hlas. Dnes mají krevní rozbor. Stejně dnes bude místo krevního rozboru s Jacobem. Sama to Edwardovi řekla, musela jsem se zasmát. Vzpomněla jsem si na sebe, když jsem byla na střední ve Forks a já z pohledu na krev málem odpadla. Tehdy ještě mě odnášel Mike, ale pak si mě převzal Edward. Ano, jsou to někdy i nádherné vzpomínky. Po chvíli jsem si bohužel vzpomněla na Jamese a Vistorii. Otřesla jsem se, kdybych byla člověk, měla bych husí kůži. Měla jsem chuť jí udělat snídani, ale tušila jsem, že si jenom vezme něco z ledničky. Po chvilce jsem uslyšela kroky, a Reneesmin nezapomenutelný hlas. “Ahoj, zlato....“ Usměji se, lehce ji opětuji pusu na líc. V okamžiku jsem i s Renesmee byla v kuchyni. Když vytáhla svou snídani, usmála jsem se, ale věděla jsem, že jí to nechutná. Bohužel to musela jíst. Vedle mě se po chvíli objeví Edward a já ho láskyplně obejmu jednou paží. Hlavu si opřu o jeho rameno. “Ano, mám a tebe čeká rozbor krve, viď? Teda spíš jedna hodina mimo za školou s Jacobem...“ Usměju se, Edward také, jen tím křivým úsměvem, který jsem na něm milovala a který také zdědila Renesmee. Po chvilce Renesmee odchází. Pohladím ji po vlasech, ještě než odejde. “Měj se, zlato...“ Ještě uslyším nastartování auta, toho známého Edwardového volva. Pak už auto pádí přímo ke škole. Pohlédnu na hodiny. Ještě chvíli mám čas. |
| |
| Realitní kancelář Sednu si do křesílka, které je vedle toho Jasprového. Jasper mě chytí za ruku a já mu ji jemně stisknu. Ano, dobře. Řeknu Jasprovi a kdybych byla člověk asi se hodně červenám, protože vím přesně, co Jasper plánuje koupit a jaký prstýnek vybere. Určitě mi bude slušet lásko. Zašeptám mu u ucha. Chvíli si ještě tak hovím v křesílku a pak příjde realitní agentka. Velice příjemně nás uvitá. Dobrý den, my tady se snoubencem scháníme pro sebe bydlení. Mohla by jste nám poradit? Zeptám se jí s milým úsměvem. |
| |
| Realitní kancelář Když mi zašeptá do ucha, že ji ten prsten bude slušit, znervozním. Jak to ví? Nikomu jsem o tom svém plánu neřekl. A jo. Málem bych zapoměl na to, že moje žena vidí do budoucnosti. Tak nic, žádně překvapení se nekoná. pomyslím si a dívám se na svoji lásku. Jedinou ve svém životě, či neživotě. To ona mi dala sílu a já se jí to teď pokouším vynahradit. Po chvilce našeho čekání spatřím před sebou docela pěknou realitní agentku. Usměji se na ni, jelikož vypadá přijemně. A tak krásně voní. Jen se zakousnout do jejího krčku. pomyslím si a nejraději bych tu svoji myšlenku vykonal, kdybych se zase nepodíval do Aliciných očí, tak něžné stvoření si nezaslouží trpět. Chtěl bych odejít, mám sto chutí to udělat. Ale jedině ona mi v tom dokáže zabránit. Ta její láska ke mně. Dobrý den. stačím jen říct tato slova, na další si netroufám a musím se přemáhat, abych neudělal nějakou neplechu a neupozornil na sebe. |
| |
| Auto a les To je dobře že si teple oblečená. Mužem se jit podivat za Tanyou a ostatnímy nejsem proti Oplatim Nesi usměv a poté pozoruji ubihajici přírodu. Když dojedeme k lesu vezmu deky z auta a potom si davam s Nesi zavod. Nechavam ji vyhrat i když vim že by mi neutekla kdybych chtěl. Když doběhnem na misto rozhodime deky a plácnem sebou na zem. Zlatí myslím že jsi rychlejší než si bývala zachvili tě nedohonim. Zašklebím se protože vím že to není pavda. Políbím Nesí na tvář a začnu koukat na zatažené nebe. A co vaši jak se mají? Ještě tě Emmet popichuje když nas vidi občas spolu? Pronesu jen tak aby řeč nestála a sleduji jak nademnou plují mráčky. Jaké by to asi bylo lítat jako pták? Zamyslím se nachvíli. |
| |
| Les Tak tam pojedeme na oběd, co řikáš? Já si tady zalovim a pak pojedeme. Usměju se na něj. Ta moje dělená strava mě rozčiluje, ale kvůli dvěma částem osobnosti musim jíst jídlo lidské i pít krev. Ty lháři.. Rozesměju se, bleskurychle vstanu sednu si mu na pevé břicho. Ty tak kecáš..já vim, žes podváděl. Že tě kousnu? Rozesměju se, nakloním se k němu a políbím ho. Pamatuju si celá ta léta soužití s ním. Když jsem ho prvně viděla. Jeho rozzuřený pohled, jak se klepal a skoro se proměnil a pak, najednou se uklidnil a v jeho očích bylo tolik oddanosti. Položím mu ruku na tvář a svým darem mu vzpomínku ukážu. Jak si myslíš, že se asi maj, zas studujou na univerzitě..se divim, že tátu to ještě baví. Pro mámu je to prvně no, tak jí to moc nevadí. No a vlastně by tě určitě ráda viděla, pak až pojedeme od Tanyy, tak se můžeš stavit i u nás. A Emmet...no, on kdyby neprovokoval, tak to snad ani neni on. Rozesměju se, opět se skloním až k němu a chvíli ho jen líbám, než se vedle něj svalím a přitulím se k němu. |
| |
| Realitní agentka Dobrý den, jmenuji se Susan Bogart. Jak vám mohu pomoci? Vyslechne si, jak Alice mluví o tom, že sháníte dům, nekde poblíž rodiny. Vyptává se, kde žije vaše rodina. Je poměrně neobvyklé, aby lidé chtěli dům uprostřed lesa, ovšem již několikrát jednala s Tanyinou rodinou, tak ji nic nepřekvapí. Inu, takovéto domy na samotě se již dlouhou dobu nestaví, zvlášť na takto odlehlém místě. Ovšem jeden tu je, potřebuje ale veliké úpravy a není zrovna útulný. Je ze silného kamene, má čtyři místnosti a kvůli kameni je tam poměrně zima. V každé místnosti je však krb a dřevěné obložení. Ovšem i tak by potřeboval veliké úpravy. Mám vám ho ukázat? Zeptá se a vyndá velké portfolio fotek právě onoho domu. Vypadá vcelku dobře, jen potřebuje nov nátěr, nové trámy a střechu a pak celkové úpravy jako odplísnění a tak dále. Alice už vidí jak bude vypadat a tak je to jasné, bude váš. Tak dobrá, stojí 30,000 Taková cena rozhodně není moc, dům má hodnotu větší, ale je ve špatném stavu. |
| |
| Realitní kancelář Když nakonec s Jasper doprohlížíme fotky domu usměju se na Jaspra. Myslím, že s mým vkusem a Esmeinou prací bude dům nakonec vypadat úplně jinak. Už si to dokážu živě představit. Perfektní hnízdečko lásky jen pro nás. Dobře, děkuji. Řeknu agentce. Jistě máte někde smlouvu, kterou bychom mohli podepsat. Usměji se na ní a vytáhnu z kabelky dlouhé stříbrné pero. Usměji se na Jaspra a přímo zářím nadšením. |
| |
| Realitní kancelář Ten dům je pěkný. Moje láska, to upráví podle sebe a bude vše nádherné. pomyslím si, když si prohlížím fotky tohoto domu. Ten dům rozhodně bereme. řeknu a podívám se na svoji milovanou, která září, jako hvězda na neby. Konečně budeme mít svoje vysněné hnízdečko lásky pošeptám ji do ucha a políbím ji na líce. Ještě koupím zásnubní prstýnek. Uspořádat svatbu, na které pozveme hodně svých známých. Tentokrát se do přípravy pustím i já. Nebudu se tiše koukat, jak to dělá moje milá. Teď ji budu pomáhat. |
| |
| Les Dobrá oběd by bodl.Ty a neco ulovit kdyt si na to pomalá. Usmivam se a popichuju svou malou Nesí. Když mi ukáže tu mou zastrčenou vzpominku kdy sem se prvně rozzuřil tak že sem se skoro proměnil a pak ovadl jak ruže jen mírně zavrčím protože na tudle přihodu bych rád zapoměl. No jo tatík zustane studentem na dosmrti už je tim učenim degenerovaný. A u mamky to chapu každej se chce naučit novým věcem. Směji se a nadale Nesi popichuju. Pamatuji si když sem po její matce prahl. Určitě se mužem u vás stavit taky ji rád uvidim.Je oba rád uvidim. Otočím se na bok a tim Nesi ze sebe šetrně schodim. Tak se ukaž ty lovkyně jedna. Vycením zuby v usměvu a pozoruji jak ji mé popichování dovádí k šílenství. Muj mazel a miláček miluji ji. Možná bych mohl sehnat trošku peněz a koupit nam byt nebo dum. Přemejšlím si pro sebe a hladím Nesí po tváři. |
| |
| Doma - les Když mě Rose stáhla zpátky do postele vůbec jsem se nebránil. Neměl jsem důvod. Naopak jsem byl rád. Usmál jsem se tedy na ni a nechal se unášet jejími sladkými slůvky... Po chvíli jsem dostal nápad... "Rose? Co by jsi řekla na menší procházku lesem ještě než bude tma? Jen tak, být celý den v posteli je hřích." Zvědavě jsem se na ní podíval a čekla na její odpověď. Potom co souhlasila jsme konečně vylezli z postele, protože přesto, že jsem s tím návrhem přišel nebyl jsem zcela rozhodnutý, jestli nemáme jen tak dál ležet. Ale po chvilce jsem přesvědčil sám sebe a těšil se na čerství vzduch a na to, že se budu moci volně a nespoutaně proběhnout. Kam ale přesně jít? ptal jsem se v duchu sám sebe, ale i to mě po chvíli přestalo trápit a řekl jsem si, že je to vlastně jedno. Když jsme byli s Rose připraveni vyrazit, otevřel jsem balkonové dveře, Rose vzal do náručí a skočil dolů na trávu pod balkonem. "V pohodě?" zeptal jsem se Rose jen tak pro jistotu . Chytli jsme se za ruku a chvíli jen tak pomalým krokem beželi do blízkého lesíka, abychom náhodou nevzbudili něčí nežádoucí pozornost. Když už jsme byli dostatečně hluboku v lese, rozběhli jsme se naplno a navzájem si křížili cestu a naháněli se. Rose se smála z plna hrdla a já si užíval ten její nádherný živý smích. Rozběhl jsem se rychleji a počkal si na vhodnou chvíli, abych ji mohl chytit ze zadu za pas. " A mám tě krásko" řekl jsem jí do ucha, když jsem ju chytil a svalil se s ní na zem na malém paloučku, kde rostlo pár stromů a zem byla pokrytá mechem. "Slyšíš to ticho?" usmál jsem se a rozvalil se na zem a jen tak ležel... |
| |
| Doma-Les Chvíli ještě ležime v posteli a potom Emmett dostane nápad... Procházka v lese?..To zní skvěle...Hřích to možná je, ale je to hezký hřích...Tak jdeme... Během chvíle vylezeme z postele a já se rychle připravím..Hned jak jsem hotová, tak se ještě jednou podívám na postel a potom přejdu k Emmettovi, který stojí u balkonových dveří... Neboj se postýlko..Brzo se vrátíme......řeknu v duchu směrem k posteli a usměju se.. Tak můžeme vyrazit.. Během chvilky mě dží v náručí a jsme pod balkonem... V pohodě....řeknu vesele.. Chytím se jeho ruky a potom se rozběhneme směrem k lesu...Sice to není naše oblíbená rychlost, ale musíme dávat pozor, kdybychom náhodou na někoho narazili... Konečně se rozeběhneme pořádně...Emmett si samozřejmě chce hrát, takže mi kříží cestu a já jemu...Baví mě to, takže se u toho oba smějeme... Najednou mě Emmett chytí za pas a oba se svalíme na zem... Krása...Je tu krásnej klid...A to ticho... Lehnu si na záda, zavřu oči a chvíli jen tak ležím... Potom se přisunu víc k Emmettovi a políbím ho.. Miluju tě....zašeptám mezi polibky... |
| |
| Les Když řekla ty dvě slova, bylo to jako poslouchat rajskou hudbu. Pousmál sem se a řekl jí to samé. Měl jsem nutkání, říct jí o té svatbě už dneska. Nevěděl jsem, jak se vyvine zítřek a jestli k tomu bude vhodná chvíle. Ale na druhou stranu jsem jí slíbil překvapení až na zítřek a tak bych to měl splnit. Nějakou vhodnou příležitost určitě najdu řekl jsem si v duchu a pro tu chvíli mi to stačilo. Úplně mi stačilo mít vedle sebe Rose, a jen tak klidně v tichu ležet. Nemuseli jsme mluvit. Ale ona má tak nádherný hlas. "Myslím, že to byl dobrý nápad změnit na chvíli prostředí co myslíš? " "Nemůžu se dočkat zítřka, nepůjdeme do školy, ale místo toho budem spolu sami v lese lovit. Nádhera. A tvoje oči jsou zlaté ještě nádhernější než teď." Usměji se na ni a pohladím ji po vlasech. "Vůbec se mi nechce zpátky" řeknu jen tak do ticha... |
| |
| Realitní kancelář Podívám se na hodinky a když zjistím, že je půl druhé vzpomenu si, že bych měl vyzvednout to překvapení pro Alici. Lásko promiň, ale budu muset odejít. Mám ještě nějakou práci. řeknu Alici a vztanu ze židli. Narovnám se a podívám se na ženu, která nám našla hnízdečko lásky. Usměji se na ni upřímně, ale dávám si pozor, aby mi nebyli vidět špičáky. Rád jsem vás poznal. Doufám, že to víc projednáte s moji budoucí ženou. promluvím k realitní agentce a podám ji ruku. Podívám se na Alici, která je nejspíš smutná a pohladím ji po tvářičce. Lásko nezlob se, ale je to překvapení. pošeptám ji do ucha a políbím na líce. Poté odejdu z kanceláře a z toho velkého domu a ocitám se ve městě plném aut a všeho toho ruchu. Tak zlatnictví by mělo by hned za rohem. pomyslím si a vydám se tím směrem. Včera jsem si totiž na internetu prohlížel toto zlatnictví a nešel tam nádherný prsten, který se určitě Alici bude líbít. Konečně jsem došel na místo, byl to zapadlý krámek někde v rohu ulice. Nesl to nádherný název Záře. Usmál jsem se, přitom pohledu na ten honosný nápis a vešel do místnosti, kde na mne sržily lesklé věci, typu diamantové naušnice, stříbrné a zlaté prsteny a přívěžky, které byli vystavěné v skleněných vytrýnách. Všechno se mi tu líbilo, ale já měl vyhlídnutý jen jeden prsten. Který byl zlatý ve tvaru rozpůleného srdce a na každé půlce toho srdce byl do prstene vysázen diamant. Tento prsten byl sicé drahšího kalibra, ale moje láska si zaslouží luxus. Podíval jsem se na vlastníka reality, byl to muž a to mi stačilo, nějak jsem se o jím nezabýval. Prosím tady, tento prsten se mi líbí. promluvil jsem k němu a ukázal na ten nádherný prsten. Chtěl bych ho koupit své lásce, jako zasnubní. Kolik prosím vás stojí? Na iternetu se psálo, že 5,000. Takže nevím, jestli ta cena stále platí? zeptám se toho muže a usměji se na něj. Na ceně mi vůbec nezáleží, hlavně že se bude Alici líbit. pomyslím si a čekám, jak mi muž odpoví. |
| |
 | Klenotnictví Sedím na židly a čtu si knihu. Více méně jen proto, abych zabil čas. Stejně tu jsem jen proto, abych si přividělal ke studiu a většina objednávek je přes internet. Najednou vstoupí do klenotnictví nějaký chlapec. Podívám se na něj přes brýle modrýma očima. Dobrý den. Pozdravím ho a zaklapnu knihu. Muž jde hned k věci to mám rád. Žádné zdržovačky. Ano, tato cena platí. Chcete se na něj podívat? Zeptám se a vytáhnu prstýnek z vitrýnky. Tenhle muž nevypadá jako zloděj a asi by si ani nevymýšlel pohádku o snoubence. Myslím, že vaší snoubence bude moc slušet. Takový bych té své taky vybral, kdybych nějakou měl. Ušklíbnu se. Je to spíše obchodnická řeč, ale to se ode mě tak nějak čeká. |
| |
| Klenotnictví Prohlédnu si tento skvost, který drží klenotník v ruce a je mi jasné, že si ho hned koupím. Je nádherný. Rád bych si ho hned koupil, a jestli mohu požádat. Dal byste mi to do nějaké krabičky? Je to pro ní totiž překvapení. promluvím k němu a usměji se na něj. Ten muž si nejspíš myslí, že bych mohl být zloděj nebo tak nějak to jsem z něho vycítil. Dobře takže to stojí 5,000. Mohu vám to dát hotově, či šekem? zeptám se toho muže, který mi připravuje prstýnek a dává ho do krásné fialové krabičky. |
| |
| Les Jacobe, nezlob mě, nebo tě kousnu a tentokrát to bude bolet víc než posledně. Zavrčím na něj a zároveň se směju. Tak fajn.. Vyskočím na nohy a ještě uprostřed vrávorání se rozeběhnu, běžím rychle, ne rychle jako Jacob, ale rychle. Podle čuchu si zjistím, kde co je. Já bohužel nemůžu lovit medvědy a vlky a pumy, jen lehčí kořist. Podle čuchu ucítím srnky, to bude můj cíl. V běhu po jedné skočím, trhnu vazem a už se můžu najíst. Uprostřed pití krve zaslechnu nějaké hlasy. Emmet a Rose... Uvědomím si, když je poznám a nehybně se zastavím nad srnou. |
| |
| Les Usměju se, když mi řekne, že mě miluje... To se tak hezky poslouchá....Klidně bych to poslouchala celej den... Jo, byl to skvělý nápad...Moc se mi tady líbí..Je tu ticho a samota...Skvělý místečko...Hlavně když tu jsme my dva...Jenom my dva... Opravdu se mi tady líbí..A ještě mnohem víc, když jsem tu s Emmettem...Dlouze ho políbím a potom se na něj zase podívám... Taky už se hrozně moc teším...A den bez školy bude taky super...Je to tam hrozná nuda...Jsem zvědavá jestli najdeme nějakého velkého medvídka...Jestli jseš teda ochotný mi splnit moje přání... Nevinně se usměju a zamrkám jako panenka... Mě se taky nechce zpátky...Nejraději bych tady zůstala...No, i když....Klidně tady můžeme zůstat jako dlouho chceme... Usměju se a políbím ho..Najednou se zastavím a zpozorním...Nakloním se k Emmettovi a zašeptám mu do ucha... Cítím vlkodlaka a ještě někoho..Renesmee a Jacob... Kruci..Proč nejsou ve škole?..Co tady dělají?...Tak skvěle jsme si to tu užívali a najednou máme společnost...Hlavně ať za námi nejdou... Podívám se tím směrem, ale nevidím nikoho... Nemůžou být daleko... |
| |
| Realitní kancelář Nakonec podepíšu s realitní agentkou smlouvu. Jsem celá šťastná a nakonec se vydám ještě do města. Tam si koupím krásné světle modré spodní prádlo. To se bude Jasprovi moc líbit. Pomyslím si a nakonec se vydám domů. Cesta je pro mě krátká. Navíc se nemůžu dočkat až ke mě Jasper příjde. Dům už je náš a já jsem celá natěšená až ho budu moct rekonstruovat a také jak budu moct plánovat svatbu. Doma si hned vezmu blok a načrtnu si svatební šatečky. |
| |
| Klenotnictví – klenotník Jistě, hned vám ho dám do nějaké krabičky. Položím prstýnek na pult a najdu srdíčkovou krabičku s drobnými růžičkami. Opatrně do něj prsten vložím. Raději hotově. Na tak velké částky šeky brát nesmím. Odpovím zákazníkovi a dám mu krabičku i s prstýnkem do tašky. Tak tady to máte a doufám, že tím svou přítelkyni velice potěšíte. Musí to být šťastná dívka. Usměju se a převezmu od Jaspra hotovost, kterou ještě zběžně zkontroluji. Moc děkuji za nákup a zase se někdy stavte. Pracujeme i na svatebních prstýncích. Však se můžete kouknout na netu. Vychrlím ještě ze sebe a pak se konečně nadechnu. |
| |
| Les Poslouchám jak Rose brebentí a jen tak ležím. Začal pofukovat vítr, je to příjemné, usměji se sám pro sebe. " Jistěže ti tvé přání splním, zlato. O tom nepochybuj" řekl jsem. Nemohl jsem se dočkat. Medvěda už jsem neměl celkem dost dlouho. V poslední době jsem vždycky lovil jen proto, abych uhasil žízeň - z nutnosti- , ale zítra to bude zábava. " No jo máš pravdu" pokývnu hlavou v souhlasu a uvědomím si, že to taky cítím. " Tak Nessí nám šla za školu?" uchechtnu se a podívám se na krásku. Vidím jakoby úzkost v jejich očích a náhlé vyplašení z toho klidu. "Nechceš aby nás našli viď? Neboj, myslím že za námi nepůjdou. Ještě bych si z ich začal dělat srandu jako vždycky a řekl bych, že potom ani jeden netouží. Nebo myslíš že jo?" povzbudivě se na ni usměji. Ale jestli chceš můžeme se už vrátit... |
| |
| klenotnictví, domov Ten muž se mi líbí. pomyslím si, když mi podává krabičku a zásobuje tolika důležitým informacemi. Dám mu peníze, který si pečlivě přepočítá. Pak se na něj usměji a jsem na odchodu. Nashledanou promluvím, když stojím ve dveří a poté beze stopy zmiznu. Co by se tak mé milé líbilo? Místo, kde bych ji požádal o ruku? pomyslím si, když se procházím ulicemi a jdu domů. Naplněn nadějí, že budu moct svoji lásku překvapit, a pak se to stane. Na jedné z laviček je obrázek Eifellovy věže v Paříži. Tam jsme dlouhou nebyli a nikdy jsem jí tam nepožádal o ruku, či snad tam vůbec neproběhla svatba, ale to by se mohlo změnit. Říká se, že francouzi jsou velmi kulturní a milý lidé se smyslem pro umění. A má láska, by si tu mohla nakreslit pár obrazů. myšlenka na Francií se mi zdá dokonalá. Jsem před domem a je mi jasné, co udělat. Zítra si objednáme letenky a pojedeme do Francie za dobrodružstvím, romantikou a kvůli zálěžitosti svatby, tedy pokud se to bude líbít Alici. Haló je někdo doma? zeptám se, když vejdu do prázdného domu, avšak někdo doma je. Cítím to. Je to Alice. Uvědomím si, když jdu po schodech nahoru, abych jí pověděl svůj nápad. O kterém si myslím, že je geniální. V kapse u kalhot mám krabičku ve které je zásnubní prstýnek, o kterém vlastně Alice už ví, takže to nebude žádné překvapení. Ahoj lásko, copak děláš? zeptám se jí, když pozoruji, jak něco maluje do bloku a zamyšleně se na něj dívá. Tady je to překvapení. promluvím a vytáhnu krabičku s prstýnkem. Otevřu ji. A ona může spatřit zlatý prstýnek ve tvaru rozpůleného srdce a na každé půlce toho srdce byl do prstene vysázen diamant. Myslíš, že to se mnou ještě vydržíš? promluvím směle k ní a kleknu si na kolena, přitom ji navlékám prsten na levý prsteníček. Než něco řekneš. Napadlo mne, že bychom mohli uspořádat svatbu ve Francií. Co říkáš? Je to jen návrh. vyslovím svůj návrh a čekám na její reakci, které se snad dočkám. |
| |
| Pokoj Uslyším dole Jaspra. Nevstanu ze židle. Jsem nahoře lásko. Zavolám na něj a dodělám ještě jednu z vloček na živůtku. Stříbrná nit na to bude ideální. Tentokrát je zkusím ušít sama. Ahoj lásko, kreslím si šaty. Usměji se na něj a když vytáhne prstýnek jen nastavím ruku, aby mi mohl prstýnek nasadit. Ano, vydržím. Odteď a už navždy. Usměji se na Jaspra a když mi nasadí prstýnek rozzářím se jako sluníčko. A já myslela na dvojtou svatbu tady. Co si tam udělat líbánky? Zeptám se a Jaspra políbím na tvář a pak mu se mu dlouhou koukám do očí. Tajnou svatbu nám rodina neodpustí. Řeknu Jasprovi a pohladím ho po tváři. |
| |
| pokoj Má pravdu. Bylo by to vůči nim nefér. A ještě k tomu bude težké, když jim oznámíme, že se budeme stěhovat. pomyslím si a dál klečím. Dívám se Alici upřímně do očí. Je jediná v mém životě, která mne dokáže udělat šťastným. Máš pravdu. Unáhlil jsem se. A líbánky tam můžeme udělat. Půjdeme do Paříže, do města plném romantiky a inspirace. Ty si tam budeš moci malovat obrazy. začnu básnit o Francií, tato země byla mému srdci velmi blízká. Už od malička jsem toužil ji navštívit. Postavím se na nohy a vezmu Alici do náruče. Víš, co bych ctěl udělat v této chvíli? Zlíbat tě celou. řeknu a odnesu ji v náruči do postele, jemně ji položím na ni a začnu ji líbat po tváří, na krku. Tam kam se dostanu. Dnešek pro mně hodně znamená a byl bych rád, kdyby to stejné znamenal pro tebe. pošeptám Alici do ucha a políbím ji na tvář. Po té si sudnám mikinu, ve které mi je strašné vedro. |
| |
| Pokoj A ty budeš moct vnímat lásku ze všech koutů a srdcí lidí kolem nás. Zasním se. Už se moc těším až s Jasper odjedeme do Franci, na líbanky. Z myšlenek mě vytrhnou Jasprovi ruce. Vytáhne mě a já jemně překvapením vypísknu. Budu rychlejší a zulíbám tě já. Usměji se na Jaspra a vnímám jeho doteky na svém těle. Je to jako by každým dotekem do mě vnikla elektřina. Nechceš sundat ještě něco? Zeptám se a už se sukuju z mikiny, kterou mám na sobě. Dnešek znamená pro nás hodně. Nejen pro tebe, ale pro nás. Zašeptám mu u ucha a přitáhnu si ho blíž k sobě, aby jsme se mohli dotýkat co nejvíc. |
| |
| Pokoj Když se mě zeptá, zda bych si nechtěl něco vysléct, mírně se usměji. Co tak zhasnout světla? řeknu svůj návrh. Při tmě by to mohlo být lepší a mohli bychom použít svíčky, ale tento svůj návrh ještě nechám, protože. Alice řekně něco, co mi udělá velmi dobře. Řekla slovo my, kterého jsem se často bál, jelikož jsem měl velké obavy, že tuto jedinou ženu ve svém životě ztratím. Měl jsem říct mi, ale nechci to zakřiknout. Však mne znáš. Co kdybychom zhasli světla vyslovím tato slova z úst a ani nečekám na její odpověď a zhasnu světlo. Sundám si kalhoty a pomalu je rozepínám i Alici. Když se mi to podaří, velzu si pod peřinu a čekám, co si moje kreativní láska vymyslí. Ale pořád se jí dotýkám a líbám ji po celém těle, i když je tma. Mi upíří mamé dobré oči, které vidí ve tmě. Polibky jako by vytvářím pěšinku směřující od krásného bříška po její rty, tak něžné a sladké. Plné touhy. |
| |
| Pokoj Jen pokud umíš zhasnout slunce. Odpovím Jasprovi poeticky. Navíc se ráda na tebe dívám, když jsme spolu. Proč si nechat utéct tyto chvíle? Zeptám se a pohladím Jaspra po bezchybné tváři a lehce ho políbím na chladné rty. Jenže Jasper na moji odpověď nečeká. Stejně si udělá co chce on. Tak jako správný muž. Když mi Jasper sundá kalhoty začnu sobě i jemu sundávat tričko. Vlezeme si pod peřinku. Copak se dá v takové zimě dělat i něco jiného? Chvěji se touhou při každém sebemenším doteku. Doufám, že dnes nehodláš zničit nějaký kus nábytku. Řeknu laškovně i když minule jsem byla ničitel já. Přece jen mám taky velkou sílu. Mám hravou náladu a tak začnu hledat cestičku přes Jasprovo tělo. Hezky ho hladím bříšky prstů po nahém těle a přitom se na něj koukám jako dítě, které právě dostalo novou hračku a zkoumá jak si s ní vlastně má hrát. |
| |
| Pokoj Já a proč bych ho ničil? To nemám v úmyslu má jediná. pošptám tiše Alici do ucha a políbím ji na rtíky. Vidím, jak se na mně Alice dívá a usměji se na ni. Toto na ní miluji. To jak se dívá, ten její úsměv ty její rty. Miluji tě promluvím nahlas, jako kdybych to chtěl vykřičet do světa a nemám vůbec strach, že by mne někdo slyšel. Byl bych rád, kdyby to někdo slyšel. |
| |
| Náš pokoj Však já tebe taky. Pohladím Jaspra po tváři a dívám se do těch jeho medově zlatých očí. Jsem teď absolutně šťastná. V postýlce se svým miláčkem se snubním prstýnekem a před rekonstrukcí vlastního domečku. Zdá se to být dokonalé, ale něco mi tu chybí. Jako by se mělo něco pokazit. Takový ten zvláštní pocit, že štěstí, které cítím je natolik krásné, aby mohlo vydržet. Zavrtím se trochu a znovu se podívám Jasprovi do očí. Mohla bych se mu do nich dívat hodiny a nikdy by mě to neomrzelo. Mohla bych v nich číst jako v knize a přitom nikdy nevidět na co se koukám. Tak moc ho miluji... |
| |
| Les Vidím na Emmettovi, že se na zítřek hodně těší.... Vypadá jako natěšené dítě, která se těší na nějakou hračku... Usměju se pro sebe a dál ho sleduju.... Takhle se ulívat ze školy...To neděláme ani my...Teda jen občas, ale my to potřebujeme... Nerada bych, aby nás tu našli..Tak hrozně se mi tu s Emmettem líbí a oni by to celé zkazili... Proč nemohli jít alespoň někam jinam...Nejdřív nemůžeme být sami doma a teď ani tady.... Nechci aby nás našli a nechci aby sem přišli...Chci tady být jenom s tebou...Snad máš pravdu...No, myslím že hlavně Nessie nechce poslouchat tvoje řeči...Musím doufat, že jí to v tom zabrání... Přitisknu se k němu, ale nedokáže se pořádně uvolnit, když vím, že Renesmee je někde blízko.. Zůstaneme tady..Nechce se mi domů... Dlouze ho políbím a přitom ho hladím po svalnaté hrudi.. Nessie sem nepříjde...Už kvůli Emmettovým řečem a snad i protože ví, že mám ráda své soukromí... |
| |
| Les Už jen pro to, že vidím jak Rose nechce aby přišli si přeji to samé. Snad se nám vyhnou. Né že bych proti nim něco měl, Nessí mám moc rád no Jacoba má ráda ona, ale myslel jsem, že si to užijeme sami... Přitisknu si k sobě Rose a cítím jak je nesvá. " Neboj oni nedojdou snad jim dojde, že chceme být sami a jim de nejspíš o to stejné, jinak by nebyli za školou nebo ne?" pohladím ji a políbím na krk. " Počkej chvíli tady, lásko, Hned jsem zpátky" řeknu jí a rychle se zvedám. "Neboj doopravdy budu za chvíli zpátky" povzbudivě se na ni usměji. Určitě se jí to nelíbí, že sem ji tam nechal samotnou. Zvláště když sou kousek od nás Renessme a Jacob. Ale chvilku to bude muset přežít... říkám si v duchu, ale to už běžím z paloučku hlouběji do lesa. Hledám nějaké větvičky porostlé listím, nejlepší by bylo kdybych na nich byli nějaké květy, ale to tady asi nenajdu v takové zimě. Tyhle by snad mohly být prohlížím si větvičky, které se mi podařilo ukořistit. Každá má trochu jinou barvu listí. To už ale běžím zpátky aby na mě Rose nemusela déle čekat. Doběhnu k ní a políbím ji na její sametové ústa. "Jen jsem si zaběhl pro něco do lesa" usměju se a položím si její hlavu do klína vlasy rozprostřu kolem. "Chvíli se nehýbej" poprosím ji a začnu jí malé větvičky s listím vplétat do vlasů. Cvíli protestuje, protože se ji nelíbí, že by měla mít vlasy plné listí a nepořádku. Ale umlčím ji polibkem a vplétám dál. Když jsem hotový pronesu jenom: "Jako opravdová lesní víla" pronesu a obdivuju svoji krásku. Zasměje se mi a já ji pevně obejmu... |
| |
| Les Když si mě k sobě Emmett přitiskne, tak se k němu přitulím a usměju se..... Určitě nepříjdou...To by Renesmee neudělala.... určitě máš pravdu...Nessie to určitě napadne...No ti dva tak určitě potřebujou soukromí... Najednou se rychle zvedne ze slovy, že se hned vrátí... Ale...No tak dobře..Pospěš si... nemá cenu odmouvat, protože to už je Emmett pryč a já tam sedím sama...Rozhlédnu se okolo a přitom si pohrávám s drobným kamínkem na zemi... Kam tak rychle šel?...To mě nemohl vzít sebou?...Takhle mě tady nechat samotnou...No teda... Zakroutím hlavou a lehnu si na zem..Během chvilky opravdu uslyším jak se vrací... To bylo celkem rychlé..Ani jsem se moc nestihla nudit... Opětuju jeho polibek a zvědavě se na něj podívám... Do lesa?...Co tam?.. Ani mi neodpoví a položí si mou hlavu do klína....Pohodlně se položím a čekám co se bude dít... Hned jak si uvědomím co dělá, tak polekaně vyjeknu... Ne..Nic mi tam nedávej..Potom to nedostanu ven..Přes.... Nemůžu dál protestovat, protože mě umlčí polibkem...Nakonec to přece jen vzdám, položím se zpátky, zavřu oči a přitom se mírně usmívám.... Jsem zvědavá co to dělá...A taky by mě zajímalo kdo to potom bude vytahovat...On se ze mě snad snaží udělat strašidlo... Když je konečně hotov, tak nechám zavřené oči a zůstanu nehybně ležet.... Lesní víla?.... Rozesměju se, protože mi to tak vůbec nepřipadá.... Rose...Holka...Raději se na sebe vůbec nedívej... Přitisknu se k němu a políbím ho...Přitom si nenápadně vytáhnu pár malých větviček, které trčí nejvíc... Když mě chytí za ruce, tak se na něj nevinně podívám a přitom přemýšlím jak mu to oplatit.... Vášnivě ho začnu líbat, abych upoutala jeho pozornost a přitom si jednou rukou vedle sebe nachystám hroudu hlíny... Doufám, že tohle tričko nemáš moc rád... Ani nečekám na odpověď a strhnu z něj tričko....Potom bleskově popadnu hlínu, hodím mu to na hruď a rozmažu..Potom mu ještě rozcuchám vlasy a pak se stejně jako on předtím spokojeně podívám na své dílo... Jako opravdový lesní strašidlo... Zasměju se, rychle se zvednu a poodběhnu kousek dál od něj.... |
| |
| Les Myslím, že se to Rose líbí a když se ke mně přitiskne a políbí jsem spokojený. Za chvíli zvýší intenzitu polibků což si nechám líbit... "Cože? Tohle trič..." nestihnu doříct, protože to už na sobě vlastně žádné tričko nemám jak ho ze mě Rose strhla a najednou jsem celý od hlíny. No tohle...zavrtím hlavou, na které mám díky Rose vrabčí hnízdo. Odběhne o trochu dál, aby čekala co se bude dít dál. Jako malé hravé dítě pomyslím si. "Myslíš že to nechám jen tak potvůrko??" řeknu né moc nahlas, protože vím, že ona to slyší. Jen se usměje ale to už jsem u ní a svalím ji na zem. Hlínou ji pomažu ruce a krk, ale pak začne bojovat a už to není tak lehký. " No my budeme vypadat" zasměju se a dál soupeřím s Rose. Vlastně na tom nezáleží, hlavně že je sranda.... Po vyrovnaném boji, kterým jsme zabili pěkně dlouhý čas se vedle sebe svalíme, oba k nepoznání. " No ty teda vypadáš" utahuji si s Rose zatímco se ze sebe snaží dostat bláto, které na ní zaschlo. To máš skoro jako bahenní koupel" řeknu jí a dám jí pusu. " Fůůůj s tím blátem to není ono" zasmějeme se oba. "Páni už je skoro tma" řeknu a podívám se na oblohu. Možná už bychom měli jít domů. Nutně potřebujeme sprchu" řeknu se smíchem a postavím se. Potom podám ruku Rose abych jí pomohl vstát. Podívám se naposledy na palouk a pak už se s polečně s ní rozběhnu k domu... |
| |
| Náš pokoj Poslouchám, jak ke mně promlouvá má láska, z jejího hlasu, je však něco vycítít. Něco, co je podobné obavám a strachu z budoucnosti. Dívá se mi do očí, jako na nějaký obraz, který právě namalovala a považuje jej za své mistrovské dílo. Také se na ni dívám, jako na osobu, pro kterou bych byl schopen i zemřít, aby ona žila. Bez ní by můj život neměl smysl. Jemně ji pohladím po tváří a začnu jí opět líbat po celém těle. Uvolni se a nech se mnou vést. Ukážu ti kouzlo. promluvím a políbím ji na její pěkné hebké bříško a polibky svádím cestu až k jejím něžným rtům a zpátky. Toto opakuji několikrát a v různých intervalech. Snažím se ji odpoutat od myšlenek a nechat jí se unášet touto chvílí, která neskončí, pokud to bude chtít ona. Miluji tě a budeme spolu navěky. To mi věř. pošepátm ji do ucha a něžně se jí dotýkám, jako kdyby byla porcelánová panenka a já ji dostal, jako dárek, který jsem si strašně přál. Tak něžná, tak křehká. Milující a moudrá, zranitelná a silná. To všechno je moje Alice. |
| |
| Les Zaslechnu jeho slova a musím se usmát..Přesně to jsem měla v plánu..Během chvilky je u mě a povalí mě na zem..Usměju se, ale hned se zase zatvářím zhrozeně, když mi pomaže ruce a krk hlínou.... Tohle v plánu nebylo...Tohle neeee... Snažím se s ním bojovat, ale proti jeho síle toho moc nezmůžu... Tohle ze sebe v životě nedostanu...Takhle mě nesmí nikdo vidět... Nakonec mě to přece jen začne bavit, takže se směju spolu s Emmettem..... Ani nevím kdo by nakonec tu bitvu vyhrál, protože to byla spíš remíza..Oba jsme rozcuchání a špinaví od bláta... Já?...Se podívej na sebe...A navíc nezapomínej, že je to tvoje dílo... Vypláznu na něj jazyk a přitom se pokouším co nejvíc očistit... Zlato, ty jsi ještě asi nikdy neměl bahenní koupel, protože jinak by jsi tohle tvrdit nemohl... Oba se zasmějeme a já se přitom snažím upravit trochu vlasy a vytahat větvičky, které se mi do vlasů ještě mnohem víc zamotaly... Nějak jsme to protáhly...No sprchu rozhodně potřebujeme... Chytím se jeho ruky a také se zvednu...Usměju se a potom se rozběhneme směr domov... Hned jak doběhneme k domu, tak se znovu upravím a stejně tak i Emmetta.. Někdo už je doma....Všichni už jsou doma... Společně vejdeme dovnitř a já si raději nevšímám pohledů Esme a Carlislea...Ani nepřemýšlím nad tím co si myslí, když nás vidí rozcuchané a od bláta... Ahoj.....řeknu rychle a táhnu Emmetta sebou... Alespoň, že mě nevidí Alice.... Rychle vyběhnu do našeho pokoje a ihned zamířím do koupelny....Vysleču ze sebe všechno špinavé oblečení, postavím se k zrcadlu a začnu vytahovat větvičky.. Kruci...To nejde.. Sednu si na židli, která stojí před zrcadlem a složím hlavu do dlaní... |
| |
| Náš pokoj Mám ráda kouzla…. Zašeptám v tiché odpovědi a nechám Jaspra ať si se mnou hraje i když mám pocit, že mě jeho doteky brzy přivedou k šílenství. Věřím… Hlavu mám skoro prázdnou a nic mi nebrání ve štěstí. Jenže najednou to něco změní. Jen jedno malé rozhodnutí, které má změnit osud nás všech. Oči se mi zamlží a najednou pokoj zmizí a já vidím jednu z dívek ze školy. Je tak hloupá a pošetilá. Proč Jaspra chce zkoušet? Možná proto že jí odmítl. Nesmíš zítra do školy… Zašeptám a pohled mám stále ještě vzdálený. Nechápu logiku některých dívek. Pořezat se při hodině biologie jen aby ji Jasper mohl zachránit. Jak si vůbec může myslet, že by ji měl Jasper zachraňovat. Možná si myslí, že je princ na bílém koni. Do srdce se mi pomalinku vkrádá strach. |
| |
| Náš pokoj Všechno je krásné, když najednou se Alice odpoutá od světa a je duchem někde jinde. Že by zase viděla do budoucnosti? Co se nám stane tentokrát? Mám toho všeho pokrk. žene se mi hlavou horda myšlenek a jsem roztěkaný, jelikož mne uvnitř svírá pocit beznaději. A potom, co mám jediná vysloví můj verdikt z úst, že nesmím zítra do školy. Stalo by se snad zítra něco, co mi změní život? Proč se nemohu tomu osudu postavit? Ne, raději poslechnu Alici. Vždycky má pravdu. pomyslím si a obejmu svoji lásku. Cítím její strach a obavy. Ničí mne to. Jak rád bych tomu zabránil, aby se tak necítila, ale nejde to. Zůstanu doma. Neboj se. Všechno bude v pořádku. promluvím k Alici a držím ji v obětí. Snažím se pohltit veškerý její strach. Nechci, aby ho cítila. Nechci, aby ji dral smysli. To nedovolím. Pojeďme pryč. Udělejme si líbánky už teď. promluvím rozpačitě k Alici, jelikož sám nevím, co říkám. Nejspíš je to naše jediná šance. |
| |
| Doma Když se přibližujeme k domu, je mi jasné že už jsou všichni doma. Snad nenarazíme na Alici to by moje láska nepřežila pomyslím si a trochu provinile se na ni podívám. Když vejdeme uvidím Esme a Carlisleho. " Ahojte" usměji se na ně. Myslím, že je to ani moc nepřekvapuje, že jsem zase vymyslel takovou ptákovinu říkám si v duchu a zakřením se na Esme, která z nás nemůže spustit oči. " No jo no, omylem jsme spadli do bláta" laškovně jí řeknu a vydím jak jen kroutí hlavou. Ale to už mě Rose táhne za ruku dál. Když vejdeme do pokoje, shodíme ze sebe špinavé oblečení. No na nás je opravdu pohled k popukání... Jdu za Rose do koupelny a vidím, že si marně snaží vytáhnout teď už zacuchané vetvičky z vlasů. "Ukaž pomůžu ti" řeknu jí, když si sklesle sedne na židli. Opatrně si vlasy rozdělím na stejnoměrné prameny a začnu čistit jeden po druhém. Jde to pomalu. Ale i já umím být občas trpělivý. Ale jenom občas. Po chvíli se ke mně přidá i Rose a tak čistíme jeden pramínek po pramínku. "Kdyby jsi byla ostříhaná jako Alice nebylo by co řešit" zasměji se na ni, ale to už jsou vlasy skoro čisté. " Teď ještě dostat ze sebe to bláto" podívám se do zrcadla na naše zablácené postavy a jdu pustit horkou vodu do sprchy. " Vlezeme do sprchy a když si pomůžeme bude to raz dva" mrknu a táhnu Rose do sprchy. Celou ji poliji sprchovým mýdlem a začnu ji umývat záda. Po chvíli se vystřídáme a pak, když už jsme čistí jenom stojíme pod tekoucí vodou. "Teď jsi přímo k nakousnutí" přiblížím svá usta na její krk a jemně ji kousnu. Tohle miluji, né to ji miluji pomyslím si a potom, co jsme se nabažili jeden druhého se zabalíme do osušek. " Půjdeme dolů za Esme a Carlislem?" zeptám se ji, když stojím v šatně a hledám nějaké oblečení. Nakonec si obleču rifle a tričko, přes které si hodím modrou mikinu. Počkám až se obleče i Rose a jdeme dolů do obýváku. " V celé svojí kráse" pronesu a sednu si na sedačku vedle Esme. Jen jsme si hráli viď zlato?" škádlivě se usměji a tak odpovím na Carlislovu otázku. " Zítra nepůjdeme do školy, ale zajdeme si s Rosalií na lov, už je nejvyší čas" řeknu jim a obejmu Rose kolem pasu.... |
| |
| Náš pokoj Obejmu svými pažemi Jasprovo tělo a položím mu hlavu hruď. Ale co tomu řeknou ostatní? Co kdybychom začali organizovat svatbu a přestavovat spolu dům. To by nám zabralo všechen čas. Řeknu skoro prosebně. Nechci odjíždět od rodiny. Už tak od nich budeme pryč o líbánkách. Přece škola není důležitá. Už jsme ji dokončili mnohokrát. Nechci, aby mi tě vzala jiná dívka nebo jsi nás prozradil. Řeknu trochu roztřeseným a přiškrceným hlasem. Bude to dobré, budeme spolu. Zařídíme si domeček a budeme tam spolu. Promlouvám potichu a jen doufám, že to tak bude. |
| |
| Náš pokoj Poslouchám, jak ke mně hovoří má láska. Nápad s tím domem se mi velice zamlouvá. Budeme spolu jen mi dva a uděláme si hnízdečko svých snů. O tom jsem vždy snil, a teď to můžu zrealizovat.pomyslím si a hladím své lásce vlasy. Má je tak krásně hebké, jak ji voní. Zhluboka se nadechnu, abych mohl více vnímat vůni jejich vlasů. Dobře lásko, hned zítra se podíváme na náše hnízdečko lásky. Koupíme potřebné věci, abychom mohli něco opravit, či snad i něco namalovat. promluvím k ní a pořád ji držím v obětí. Mám strašný pocit úzkosti, že bych mohl tuto svoji světici ztratit. Tu pro kterou má můj život smysl. Bez ní raději smrt. Nikdo mne nevezme. Jsem tu pro tebe a to navěky. Zvládli jsme už tolik událostí. Nic se nám nestane. Neboj se. pokračuji v rozhovoru a začnu ji líbat na rty, poté ji políbím na tvář a na čelo. Všechno bude dobré. možná jí to namlouvám, možná to namlouvám sám sobě. Ale nevím, jaká bude budoucnost. Může být jiná, než jsme si vysnili. Uvnitř sebe cítím strach, ale také naději, která mne udržuje v stavu optimistickém. Překvapuje mne to, jelikož vždycky byla Alice optimistická a já byl ten, kterého nebavil svět. Teď to je však naopak. Držím v obětí svoji nejmilejší, která by nejraději plakala a nevím jak ji mám ukonějšit. Pojďme ven. Znova do lesa. Nadýchat se čerstvého vzduchu. vyslovím svoji myšlenku a dívám se na ni upřímně. Jen chci, aby byla šťastná. Máme před svatbou. Proč si to neužívat? Minulost a budoucnost hodit za hlavu a žít jen pro dnešek. pomyslím si a vztanu z postele. Obleču se do oblečení a čekám, co bude dělat Alice. |
| |
| Doma Jasper navrhne, abychom šli znova do lesa. Jen lehce přikývnu a zvednu se z postele. Někde u postele najdu svoje oblečení. Obléknu si ho až na tričko, které si vezmu jiné. Tmavá mikina kontrastuje s mou bledou pletí. Podívám se Jasprovi do tváře a chvilinku jen tak stojíme a koukáme se jeden druhému do očí. Připadá mi to jako věčnost, ale mráčky už jsou pryč. Zase vidím všechno jasně. Budeš chtít lovit nebo to bude jen procházka? Zeptám se a trochu se protáhnu, abych nevypadla ze zvyku. Nebo půjdeme nakoupit barvy a v noci pak vymalovat náš dům? Mohli by jsme se na něj jít podívat. Co tam bude potřeba udělat a tak. Pokrčím rameny a lehký gestem naznačím že rozhodnutí už není na mě. |
| |
| Les Chvili takhle pozoruju Nesí než mi zmizi z dohledu pak se zvednu a vydam se zani citim ji a proto vím kde hledat. Víc než to že bych ji chtěl pomoci nebo se ji vysmivat ji hlavně hlidam muže se tu ukázat medvěd a s tím by si ona neporadila. Když ji zase dostanu do zorneho pole spokojeně si sednu ke stromu a divam se jak loví srnku. Zlepšuje se je rychlejší než bývala ale nikdy nebude dost silná jako já nebo jiní. Probiram se trošku smutněji myšlenkama když najednou ucitim cizi ale zároveň známí pach. Hm upíři, řek bych že to je Emmet a jeho Rose. Co ti tu chtěj měl sem za to že sme tu sami. Všimnu si že i Nesí spozorněla sice je nemuže citi tak dobře jako já, ale určitě už o nich taky ví. Pomalu se připlížím k Nesí a chytím ji kolem pasu načež ji stahnu k zemi. Pššt lásko někde tu je Emmet s Rose a mohli by nas vidět sice už nás nejspíš cítili tak jako já je, ale nemusime na sebe dal upozorňovat pojďme zpátky k dekám budem si ještě chvili třeba povidat a potom pojedeme. Tiše Nesí šeptám do ucha a zároveň ji pomalu tahnu od te srnky. Když už jsme u našich dek jen se svalím na záda a prohlížím si ji. Ta krev na těch ustech ti sluší fakt že jo. Poštuchuju jí a utahuju si z ní. Stahnu ji na sebe a políbím ji na čelo abych se sám moc nezašpinil ne že by mi to vadilo ale stačí že už ona vypadá jako klaun kerej to přehnal s červenou. Kdy chceš jet za Tanyou a k vašim tady už sme asi dolovili nechceš přeci aby tě ti dva viděli a Emmet aby si z tebe zase dělal srandu. Položím ruku nesí na břiško a lehce ji hladím. Pozoruju ji a usmivam se na ni. Tu srnku si složila hezky, ale už mi neutikej z očí víš že se tu kdykoliv muže ukazat medvěd,nebo puma a ačkoliv jsi dost rychlá je nepřemužeš. Začnu teď Nesí trošku vyčítat že se mi ztratila z očí, chvili se na ni zlobim ale pak neodolám a začnu ji libat. |
| |
| Náš pokoj Poslouchám, jak moje zlato hovoří. Už je vidět, že s myšlenkami je na tom lépe než předtím. Nejspíš asi bude lepší nápad se podívat na náš domeček. Něco tam upravit a poté bychom se mohli dřív i tam nasěhovat. žene se mi hlavou myšlenka, při které se mírně pousměji. O tom jsem vždycky snil, mít vlastní dům. Pojďme se podívat na náš domeček a něco tam i opravíme. řeknu Alici a vezmu ji do náruče, jakožto důkaz nehorázného štěstí. Políbím ji na tvář a poté raději položím na zem. Poté pomalými kroky sejdu po schodech dolů, kde už je Esme s Carlislem, také Ros a Emmett. Na chvíli se zastavím, jelikož jsem asi o malou chvilku napřed než Alice. Ahojte rodinku. S Alici se půjdeme podívat na náš domeček, něco tam opravit. promluvím nadšeně spíš dětinsky, jelikož mi to připadá, jako dárek k Vánocům, který jsem si velice přál a dostal jsem ho. |
| |
| Náš pokoj Ano, půjdeme. Přikývnu a stulím se Jasprovi v náručí. Někdy mi připadá, že pro něj musím být jako dítě. Sejdeme s Jasprem ruku v ruce ze schodů a tam už je skoro celá rodina. Ahoj Pozdravím ostatní.Dívejte, co jsem dostala. Ukážu Esme a Ros zásnubní prstýnek. Který je zlatý ve tvaru rozpůleného srdce a na každé půlce tohoto srdce do prstene vysázen diamant. |
| |
| Doma Jsem ráda, když se objeví Emmett a začne mi vytahovat větvičky...Já na tohle nemám nervy.... Děkuju... Usměju se a zvednu hlavu, abych se na sebe mohla podívat..Díky jeho snaze už to vypadá líp, takže se k němu přidám a začnu vytahovat větvičky... Já se nikdy neostříhám....Nemohla bych mít krátké vlasy... Miluju svoje dlouhé blond vlasy...Nikdy jsem ani na vteřinku neuvažovala, že bych je nějak změnila... Usměju se když mě zatáhne do sprchy a spokojeně se postavím pod proud horké vody... Konečně ze sebe dostanu to bláto...Ale zase budu mít mokrý vlasy.... Užívám si jeho dotyky a přitom se usmívám...Potom se vystřídáme a já umývám jeho... To ty taky... Usměju se a na oplátku ho políbím... Když vylezeme, tak se zabalím do osušky a posadím se před zrcadlo... Tak..Teď ještě ty vlasy... Vyfénuju si vlasy a potom běžím do šatny se převléct... Ano, půjdeme... Odpovím a stoupnu si před velké zrcadlo v šatně...Při letmém pohledu na Emmetta zjistím, že on už dávno oblečený je a že se čeká na mě... Rychle se převleču do šatů a přěbehnu k němu... TAk můžeme jít... Hned jak sejdeme dolů, tak se na oba usměju a posadím se vedle Emmetta...Přikývnu na souhlas, když mluví o hře a raději se s úsměvem podívám jinam... Když mě obejme, tak se k němu přitisknu a položím si hlavu na jeho rameno.... Po chvíli povídání se dole objeví Jasper s Alicí..Usměju se na ně a potom si jen tak prohrábnu vlasy... Ještě že mě neviděli předtím..To by byla hrůza... Ahoj..Tak vy máte domek?...To jste se ještě nepochlubili..... Oni se chcou vážně odstěhovat?....Doufám, že to není moc daleko...Ne určitě ne..To by Alice neudělala.... Rychle se podívám na Alici jako bych čekala, že mě hned uklidní... Když se příjde pochlubit s prstýnkem, tak se na něj zadívám a přitom se usměju... Páni...Ten je nádherný... Usměju se na oba a potom se podívám na Esme a Carlislea, kteří o tom všem vlastně ještě nevěděli.... Alice..Až budeš s něčím potřebovat pomoc, tak víš za kým jít...Ať se to týká domu nebo svatby... Mrknu na ni a přitom se stále usmívám... Doufám, že mě Alice nevynechá při organizování... Hned jak ti dva odejdou, tak se ještě víc přitisknu k Emmettovi a pustím televizi....Zrovna tam běží nějaký seriál, který už jsem sice viděla, ale alespoň nějaká zábava.... Podle toho jaká je venku tma usoudím, že už bude hodně pozdě...Sice nemůžu spát, ale i tak se schoulím k Emmettovi a zavřu oči... |
| |
| Doma Když moje jediná sejde dolů v celé své kráse, začnu se cítít, jako ten nešťastnější muž na světě.Občas mi však připadá, že si ji nezasloužím, musela se mnou mít tolik trápení. pomyslím si. Ale poté co nadšeně začne ukazovat prsten Esme a Ros. Jdu s ní a políbím ji na tvář. Obejmu jí. Je to projev mé radosti z toho, že se jí ten prsten líbí. Všechno bude jak má být. pomyslím si a podívám se přitom na Ros, na svoji sestřičku, která k nám právě hovoří. Poté však se s Alicí ocitneme venku na čersvém vzduchu, to jsem nejspíš potřeboval. Lásko, nejspíš bychom potřebovali naše auto. Ty barvy neuneseme v rukách. promluvím k Alici a usměji se na ní škodolibě. Opřu se o naše auto a čekám na její reakci v naději, že udělám to co jsem jí řekl. Myslím, že auto bude lepší doprava než jít pěšky a strávit tak čas, který máme na výběr barev a toho všeho. pomyslím si a čekám na její názor. |
| |
| Před domem Holky jsou z prstenu nadšené asi tak jako já. Ros přislíbím, že ji určitě z rekonstrukce domu ani ze svatby nevynechám. Minimálně mi musí pomoct s šaty. Vyjdeme s Jasprem před dům a on navrhne, že bude lepší jet autem. Souhlasně přikývnu. Vezmeme, ale tvoje. Porše by tady bylo příliš nápadné zvlášť v kanárkově žluté barvě. Ušklíbnu se na Jaspra a políbím ho na tvář. Ale první se pojedeme kouknout na dům, aby jsme věděli jaké barvy vůbec koupit. Řeknu jako znalec a usměju se a z kapsy od mikiny vytáhnu klíčky od auta a dám je Jasprovi do rukou. |
| |
| před domem a cesta do nového domu Poslouchám ji a usměji se na ni, když mi řekne, že moje autíčko je moc napadné. Poté si vezmu klíčky, které mi dala. Odemknu vůz otevřu dveře, jako první dámě. Poté nasednu do vozu, na místo řidiče. Hurá do našeho domu. promluvím nadšeně a nastartuji auto. Podívám se do zpětného zrcadla, či nejede z obou stran nějaký vůz, když ne rozjedu se. Lásko, teď nás vedeš ty. Já nevím, kde to je. přiznám se, jelikož jsem v té agentůře nebyl, když to podepisovali, jelikož jsem vybíral prstýnek v klenotnictví. Podíval jsem se na Alici, jako na obrázek. Očarovala mne svojí krásou a nádherou. Na malou chvíli jsem přestal vnímat silnici. |
| |
| Cestou necestou Vidíš támhle tu maloi cestičku? Zeptám se Jaspra a usměju se na něj. Tou pojedeš rovně a za chvíli jsme u nás doma. Vysvětlím a uvelebím se na křesle. Přece nemůžeme být daleko od naší rodiny. To by jsme jim nemohli udělat. Ani ne za čtvrt hodiny jsme u malého domečku. Domečku mých snů. Dokonce je tam i malá zahrádka. |
| |
| Náš domeček Nechám se vést svoji láskou k našemu hnízdečku lásky. A netrvá nám ani dlouho a stojím před malým domečkem se zahrádkou. To je tak rostomilé. pomyslím si a vystoupím z auta, přičemž se ženu, ke dveřím spolujezdce, abych je otevřel. Poté pomalými kroky jdu do našeho budoucího domečku, když jsem u dveří a chytám za kliku, zjišťuji že je zamčeno. Takže klíčky bude mít Alice. Miláčku myslíš, že by mohla ty dveře otevřít. Rád bych se podíval dovnitř na náš domeček, který jsi nám vybrala. promluvím, jako vzorný manžel a usměji se. Vrátím se k ní zpátky a políbím ji na jeji sladká ústa, která mi v této chvíli, jako by zpívala píseň, která je určena jen pro mé uši. Miluji tě. povím ji sladce, tato slova nekonečná a podívám se ji do jejich nádherných očiček. |
| |
| Náš domeček Zahrabu v kapsách mikiny a vytáhnu klíč, který už mám daný k přívěsku ve tvaru chlupaté zaječí pacičky fialové barvy. Otevřu dveře a první co mě bouchne do nosu je vůně dubové a javorového dřeva. Uvnitř je spousta pavučin a také prachu. Také tě miluji. Řeknu a oči mám plné lásky a porozumění. Bude to tady chtít spousty práce. Dneska se k barvám nedostaneme. Řekla bych, že dnešek strávíme spíše úklidem. Zavrtím hlavou a usměju se. Ale to přece nevadí. Vrátíme se domů a začneme uklízet. Co ty na to? Ani se nedivím, že ten dům prodávali tak levně. Asi už se ho potřebovali zbavit. Bude tu potřeba spousta práce. |
| |
| Náš domeček Wow..tady bude hodně práce. Co už? Zase to bude nádherné, když to tu dáme do pucu. pomyslím si a jen na odpověď přikývnu. Dovol mi, abych tě přenesl přes náš práh. řeknu a vezmu ji do náruče, sice se to má dělat až po svatbě, ale mi už tolik svateb měli. Donesu jí do auta a otevřu jí dveře. Takže jdeme k nám domů, pro věci a potom zase sem? zeptám se ji, když sedím v autě a startuji motor. |
| |
| Cestou necestou Ano, nejdřív domů. Potřebujeme hadry, smetáky a taky něco, abychom mohli otlouct omítku. Taky musí dolů závěsy a nábytek se musí vyhodit. Řeknu a už plánuji jak všechno v našem novém domečku změním. Jen co přijedeme domů rychle vyběhnu do našeho pokoje a převléknu si oblečení na pracovní. Do vlasů si dám šátek a pak začnu chystat saponáty, kýble, hadry, smetáky a další potřebné věci na zvelebení našeho hradu. Míhám se po domě tak rychle, že mě jen málokdo může zastavit. Když mám všechno u dveří nachystané zastavím se vedle Jaspra a usměji se na něj. Můžeme domů. Oznámím mu a obejmu ho. |
| |
| Doma Potom, co se obývákem prohnali Alice s Jasperem se ke mně přitulila Rose a zavřela oči. Jasper vybral krásný prstýnek, to musím uznat. A já to nechal na poslední chvíli. Brzo ráno budu muset zajet ještě do nějakého zlatnictví. Ještě před tím, než půjdeme na lov... Spřádám v hlavě plány a přemýšlím, jaký prstýnek by se mohl mojí lásce tak asi líbit. Uvidím zítra ve zlatnictví.... řeknu si nakonec a duchem nepřítomen se dívám na televizi, v které běží nějaký seriál. V tom se zase objeví Alice s Jasperem a Alice běhá po domě tak rychle, jako by ji něco honilo. Co blázní? hledím na ni a pak vydím, že u dvěří shromažďuje smetáky, saponáty, houby a další pomůcky k úklidu jako pro celou rotu. Co se děje? zeptám se Jaspera.. Když mi odpoví podívám se na Rose a zeptám se jí: Nepůjdeme jim pomoct? |
| |
| Doma Vystoupíme u nás doma. Alice vyběhne z vozu, jako hurikán a hned je vevnitř. Já poklidně zamknu náš vůz a volným krokem jdu dovnitř. Tam se dívám, jak moje jediná Jde nahoru a dolů. No úlně, jako hurikán. Sleduji ji s napjetím ve tváří a přemýšlí, zda vzala všechno. Smetáky, hadry. Přestal jsem to počítat, když na mne promluvil Emmet. No jdeme si zařizovat náš domeček. Je docela v zajimavém stavu, takže bude potřebovat pár oprav. odpovím Emmettovi, který se zeptal Ros, zda by nám nepomohli. Jo pojďte každá pomocná ruka vítána. promluvím na Ros a Emmetta a podívám se rozpačitě na svoji lásku, která je už připravená. Sluší ti to. řeknu a políbím ji na její rtíky. |
| |
| Doma Ještě chvíli jen tak ležím a poslouchám televizi...Vyruší mě až příchod Alice, která jen proletí kolem a začne chystat hadry... Panebože co to dělá?... Vyjeveně se na ni dívám a všichni ostatní taky...Zavřu oči a po chvilince je zase otevřu jako bych doufala, že jen blouzním... Když na mě promluví Emmett, tak se vzpamatuju a podívám se na něj a Jaspera.. Jo, půjdeme... I když se mi moc nechce, tak souhlasím, protože jim tím pomůžu... A to jsem se dnes koupala....A mám umytý vlasy...Achjo..Až se vrátíme, tak musím do sprchy znova.. Zvednu se a rychle vyběhnu do své šatny.... Co na sebe....V šatech nemůžu...Něco co se může zničit... Po dlouhém hledání přece jen něco najdu a seběhnu zpátky dolů... ZAse se čeká na mě... Doběhnu k Emmettovi, rychle se podívám na nachystané věci a potom se otočím k Alici... Tak můžeme vyrazit do toho vašeho hnízdečka... |
| |
| Doma Děkuju... Zamumlám směrem k Jasprovi a pohladím ho po tváři. Jasně můžeme vyrazit. Potřebuje se tam vyházet spousta haraburdí. Prohlásím a začnu systematicky skládat věci do auta. Voda by měla v domečku téct takže aspon to tam je. Ale jinak budeme všechno muset předělat. Dokonce i koupelnu. Co kdyby přišli hosté? |
| |
| Doma Stojím před vozem a pozoruji Alici, jak skládá věci do auta, tak pečlivě, tak systematicky. Já to nikdy nedokázal. Sleduji ji ve společnosti Emmetta a Ros. Jen pokyvuji hlavou, když pozoruji Alici. Žena mých snů. Já měl takovu kliku. pomyslím si a podívám se na Emmetta. Musím přiznat, že mi dva máme velké štěstí, že tyto krásné ženy máme. Nevím, co bych dělal bez Alice. Asi bych tu nebyl. promluvím k Emmettovi a zároveň se usměji na Ros. |
| |
| Před domem Alice skládá všechno do auta a nato, že se toho zdálo celkem hodně to má rychle hotové. Jde si za tím co chce a to je správné... Jo to máš pravdu kývnu hlavou na souhlas tomu, co Jasper říká a obejmu Rose. Můj život bez tebe by byl tak nudný a prázdný řeknu jí apolíbím jí na rty. Potom si sedneme do auta a jedeme k novému sídlu Alice a Jaspera. No páni hvízdnu. To bude chtít vážně mnoho práce pomyslím si, když uvidím ten baráček před sebou. Alice, máš co dělat usměju se na ni a jdu ke dveřím... |
| |
| Hnízdečko lásky - opravy Stojíme před našim budoucím domem a tiše se na něj dívám. Je tu zahrada pomyslím si a dívám se na ni. Obejmu svoji lásku, která je u auta. Políbím ji na rty. A zhluboka se nadechnu, je to nejspíš ze zvyku. Hurá do práce. promluvím překvapivě nadšeně a vytáhnu koště z auta. Bude sranda. promluvím na všechny a srším humor a radostí, že mi tak dobře vychází. |
| |
| Před domem-Před novým domem... Stejně jako kluci sleduju, jak Alice dává věci do auta a mírně se u toho usmívám...Nejdřív jsem jí chtěla pomoct, ale když vidím, že už to má skoro hotové, tak zůstanu stát.... Když se o nás kluci začnou bavit, tak se usměju na Jaspera a potom na Emmetta. To ten můj taky.... Usměju se a oplatím mu polibek... Hned jak je Alice hotová, tak si sedneme do auta a zamíříme k novému domu... Jakmile ho uvidím, tak si ho prohlédnu a a přitom přemýšlím... Tady chcou bydlet?...No..Zatím to vypadá zvláštně...Ale tak Alice si to tu udělá hezké a potom to tu bude k nepoznání.... Vystoupím z auta a začnu pomáhat z vytahováním věcí...Potom zamířím dovnitř, abych si to tam mohla prohlédnout... Páni...Tady je vážně hodně práce...Jasný..bude sranda... Podívám se na Jaspera, který má radost a usměju se.... |
| |
| Nový domov První musíme vyházet starý nábytek a záclony ven. Řeknu ostatním. Všechno se to bude muset spálit. Řekla bych že je to nepoužitelné včetně kuchyně a koupelny. Vyslovím svůj názor a začnu pomalu vytahovat věci z auta. Pak zajdu dovnitř a začnu strhávat záclony a pouštět tak do domu první paprsky světla. |
| |
| Nový domov Poslouchám Alici, abych věděl do čeho se můžu pustit. Záclony... pomyslím si a pak se usměju. Zašklebím se na Rose a pak ji podeberu tak, že mi sedí na ramenách. Jdeme na záclony zakřičím a směji se. Sklonit hlavu zavelím, když procházíme vchodovými dvěřmi a pak si to s Rose na ramenách mířím přímo k oknám. Můžeš začít trhat oznámím své jediné, která má teď vrch závěsů a záclon na dosah. |
| |
| Nový domov Poslouchám pokyny Alice a potom se podívám jak začne strhávat záclony...Jenže to už sedím Emmettovi na ramenou a směju se... Uposlechnu jeho rozkaz a raději skloním hlavu, když procházíme dveřmi... Usměju se, když se postaví k oknům a strhnu nejbližší záclonu...Zatřepu hlavou, když se všude okolo rozvýří prach a zavřu oči... Tady je hrozně moc prachu... Moje vlasy....Jsou úplně od prachu.... Strhnu ještě pár záclon, takže se dovnitř dostane pár dalších paprsků světla... Když jsou všechny záclony v mé blízkosti dole, tak rozcuchám Emmettovi vlasy, které jsou taky od prachu a zasměju se.... Taaak, koníčku...Dovez mě k další práci... |
| |
| Nový domov Čím víc záclon je dole, tím víc je dům prosvětlenější. Páni už začíná svítat podívám se z okna a vydím slunce, které se dere z pod mraků ven. Mezi tím Rose sdělá všechny záclony v místnosti a ještě mi stihne rozcuchat vlasy. Usměji se a donesu ji do dalšího pokoje, kde jsou ty samé záclony. Nevím jestli se mi to zdá, ale přijde mi, že je tu ještě větší nepřádek. No tady to vypadá ještě hůř než vedle řeknu smeřem k Rose a rukou oddělávám pavučinu, která se táhne přes celou šířku místnosti. Sdělám krásku na zem. Ty záclony zvládneš i sama viď? Já zatím vynesu ten nábytek z tadyma ven podívám se na jakýsi stolek a skříňku, které zůstaly po původních obyvatelech v domě. Kam s tím? zahulákám na Jaspera, když mám na ramenou oba kusy nábytku a mířím ke dveřím... |
| |
| Nový domov Když mě Emmett donese do dalšího pokoje, tak se rozhlédnu kolem a zavrtím hlavou... Mnohem hůř než vedle....Tak jestli to takhle bude i v ostatních místnostech, tak se máme na co těšit... Když mě sundá na zem, tak se postavím k oknu a podívám se na staré záclony... Jasně, že zvládnu...Klidně běž... Řeknu přes rameno a začnu strhávat záclony...Tentokrát to dělám rychle, takže je místnost po chvíli osvětlená a bez záclon... Všechno naházím na hromadu a odnesu to do vedlejšího pokoje, kde už jedna hromada je.... Během chvíle už nikde nejsou žádné záclony, takže dojdu k Alici... Tak, záclony už jsou dole...Co teď?... |
| |
| Úklid Strhávám záclony, jako ostatní. Poté si vytáhu žebřík a snažím se pozametat pavučiny ze stropu, z rohů a z nábitku. Nesnáším pavouky. Ty odporné zvířata s osmi nohami. pomyslím si, když to ztrhávám nejspíš z třetí místnosti. A přitom pozoruji okolí. Ros s Emmettem strahávají záclony, stejně jak moje jediná láska. Měl bych za ní jít a políbit jí. Vždyť budeme za chvíli znova manželé. napadne mne myšlenka, kterou také vykonám. Jdu ke své jediné, která právě strhla záclonu a rozvířila se kolem prach. Zakriju ji oči, aby se do nich nedostal a poté ji něžně vezmu do náruče a políbím ji na její sladké rty, které jsem nemohl odolat, jsou prostře božské. A hřích by byl se jich vzdát. Poté mne z naší krásné idylky vyžene Emmett, který se mne ptá, kam má dat nábytek. Nevím to se zeptej Alice. Ta to tady koriguje. Já jen pomáhám. promluvím na Emmetta a mrknu na Alici a přitom se chystám ji znova políbít. Pak nás však vyruší moje drahá sestřička Ros, která se ptá Alice, co bude dál. Jsem vážně rád, že nám pomáhají. Ale ruší mne, když se snažím Alici víc políbit. Je to však na ní, jestli budeme dál pracovat, či se začneme sobě věnovat. pomyslím si a rozpačitě se jí podívám do očí, je to něco ve stylu kocoura v botách ve Shrekovi. Co teď? zeptám se ji a pořád mám ten nasazený kukuč, který jako by říkal nech toho a pojď si užívat. |
| |
| Úklid Čekám, co mi Jasper odpoví, a když řekne že se mám zeptat Alice podívám se na ni. Zrovna se jí na něco ptá Rose a Jasper by ji myslím odtáhl někam do souukromí. Hodím to před dům, pak ať si to dá Alice kam chce... pokrčím rameny a nesu to ven. Hodím to trochu na stranu, aby to nezavazelo před vchodem a mířím zpátky dovnitř. Budu muset jet do toho města a nechat tak Rose samotnou, což se mi zrovna dvakrát nechce. Ale nedá se nic dělat... Když vejdu do místnosti přejedu ji očima a hledám Rose. Cestou se ještě budu muset stavit domů umýt se a převléct říkám si, dkyž si uvědomím v jakém sem stavu. Rose, pojď sem zavolám si ji k sobě a když ji chytnu kolem pasu řeknu: Lásko budu muset jet do města. Ale nemůžu tě vzít sebou. Týká se to totiž tak trošku toho dnešního překvapení podívám se na ní a čekám jak na to zareaguje. Budeš chtít zůstat tady nebo půjdeš semnou domů? Já se musím totiž ještě převléct a umýt. Takhle do města nemůžu ukážu na sebe. A hned jak dojdu z města můžeme jít na lov... |
| |
| Úklid Z uklidu mě vyruší má jediná láska... Vždyť jsem od prachu... Chci namítnout, ale to už jeho rty najdou ty mé a splyneme v polibku. Jenže nás nejdříve vyruší Emmett a pak Ros. No všechno musí ven ven ven. Já to tady nechci. Chci to celé předělat. Vysvětlím jim a když Emmett začne mluvit o městě jen se na něj ušklíbnu. Raději nic neříkám protože to má být překvapení... jak pro koho... |
| |
| Úklid Usměju se, když uvidím Jasperův výraz a raději se otočím..Tak trochu jsem je vyrušila, takže se raději vytratím do jiné části místnosti.... Nechtěla jsem je vyrušit...Mě by se to teda rozhodně nelíbilo..Radši půjdu dál.... Nestihnu se ani pohnout, protože se vrátí Emmett a zavolá na mě...Rychle dojdu k němu a usměju se..... Zvědavě se na něj podívám, když začne mluvit o překvapení, které mi slíbil, ale hned se zase zatvářím normálně... Notak..Slíbila jsem přece, že to tentokrát vydržím...Vždyt už se určitě brzo dočkám... Pojedu s tebou...Však já už se doma nějak zabavím... Nepatrně se podívám na Alici a Jaspera a potom se zase obrátím k Emmettovi... Nechci je rušit.....zašeptám a usměju se.... Alice....Já pojedu domů s Emmettem...Kdyby jste náhodou potřebovali pomoc, tak stačí zavolat....Pa Sice vím, že mě nezavolají, ale nechci aby si mysleli, že jim nechci pomoct.... Chytnu Emmetta za ruku a táhnu ho pryč z domu... Vážně se potřebuješ převlíct...Vypadáš hrozně... Prohlédnu si ho od hlavy až k patě a potom se musím zasmát..Vypadá vtipně, když je od prachu a na hlavě má vrabčí hnízdo... Tak jdeme...Už se těším do sprchy... |
| |
| Hnízdečko lásky - konečně sami Ros a Emmettem odešli. A já se začal věnovat své jediné. Vzal jsem jí do náruče a položil ji na vyčištěnou zem. Přitom ji líbal na rtech, a pak polibky sjel až k jejímu krku. Spalovala mne vášeň a mé télo se řídílo mými city, takže všechny doteky a polibky, šli od srdce. Jak jsem to cítil, tak jsem to i udělal. Vyslkél jsem si špinavé tričko a začal ho pomalu sundávat Alici. Doufám, že citíš stejnou touhu, jako já. Jestli je to na tebe rychlé, můžu to nechat. promluvím k ní, když ležím na zemi. |
| |
| Náš domeček Ros s Emmettem odejdou a Jasper toho ihned využije. Položí mě na zem, která je snad jediná v tomto domě čistá. Trochu se zahihňám a kdybych mohla zrudnu jako rajčátko. Trochu se zachvěju než odpovím. Doufám, že teď neutečeš... Zašeptám a přitáhnu si Jasprův obličej blíž ke svému a začnu ho vášnivě líbat. |
| |
| Doma - město Rose souhlasí a táhne mě za ruku ven. Budeme muset utíkat. Naše auto jsme nechali doma uvědomím si, ale vůbec mi to nevadí. Lesem to bude sice delší než po cestě ale nedá se nic dělat... Usměji se na Rose a pak jen utíkáme. Za chvilku jsme doma a zamíříme přímo do našeho pokoje. Přesněji do sprchy. Tentokrát to vezmu rychleji, ve sprše se moc nezdržuju. Oblíknu si rifle, košilu a přes ní hodím svetr. Za chvíli budu zpátky lásko řeknu Rose, která je ještě ve sprše. Jdu jí dát polibek na rozloučenou, takže jsem na chvíli zase mokrý. Ale jenom trochu. Sejdu dolů ke garážím a nasednu do auta. Snad nebude prodavači nápadná barva mojich očí. Už jsou vážně černé jako uhel přemýšlím, když vjíždím do města. Zaparkuji na parkovišti v centru. Je zataženo a mraky nedávají slunci ani malou možnost vykoknout. Paráda... Po chvíli narazím na jedno zlatnictví, které vypadá celkem slibně. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se kolem. Všechno se tu jenom blýská.... Dobré ráno směřuji svůj pozdrav za pult, kde stojí mladá dívka.... |
| |
| Zlatnictví Dívám se na náramky na ruku a uvidím jeden, který se mi moc líbí. Ten si koupím z výplaty... Pomyslím si a pak si všimnu nově příchozího zákazníka. Dobrý den, mohu vám nějak pomoci? Zeptám se a usměji se. Krátké hnědé vlasy mám pečlivě učesané a modrýma očima si prohlídnu Emmetta. Musím sklopit oči, třeba si nevšimne, že se červenám. Má tak uhrančivé oči.. |
| |
| Zlatnictví Vytrhnu ji z prohlížení čehosi na ruku, ale hned jak mě uvidí tak mě pozdraví. Pak sklopí hlavu a červená se. No panejo...tak tohle my scházelo..teď po mě bude celou dobu pokukovat řeknu si v duchu, ale potom to rychle zaženu. Nooo, chtěl bych koupit snubní prstýnek. Musím se přiznat, že nevím jaký. Nad tím sem zatím nepřemýšlel. Takže budu muset vybrat něco tady. Podívám se na ní a ona už za chvíli zručně vytahuje plato s lesknoucíma se prstýnkama... |
| |
| Zlatnictví A jaký by jste chtěl. Zlatý, stříbrný nebo bílé zlato? Zeptám se a sáhnu po platíčku se snubními prstýnky. Mám tam asi pět platíček nachystaných pro každý případ. Prstýnky se dají zmenšit nebo zvětšit podle potřeby na počkání. Usměji se na zákazníka, ale růžovou z lící už mám pryč. Profesionálka ve mě zvítězila. Za chvíli bude ženatý.. |
| |
| Zlatnictví Zamyslím se nad tím, z čeho by měl prstýnek být. Hmm, myslím že půjdu do toho stříbra usměji se a počkám, až vytáhne plato se stříbrnými prstýnky. Pozorně si je prohlížím a po chvíli mám vyhlídnuté dva, které se mi líbí a mohli by se líbit i Rose. Tyhle dva jsou moc pěkné ukážu na prstýnky aby mi je vytáhla ajá si je mohl prohlédnout zblízka. Jedne je rozdělený do třech proužků posázený průhlednými sklíčkami a vprostřed je jakoby upletené stříbrné kolečko a v něm průhledný kulatý kamínek. Druhý je celý stříbrná jen v prostřed je kousek skla a vněm se lesknou miliony drobných třpitek. Tak a teď vážně něvím který pronesu zadumaně a prohlížím si prtýnky. |
| |
| Zlatnictví Vytáhnu dva prstýnky, který si mladý pán vybral. Vidím, že pořád váhá, který si vybrat. A nemám si je vyzkoušet já, aby jste viděl jak vypadají na ruce? Zeptám se ho a mezitím uklidím ostatní prstýnky. Myslím, že už nebudou potřeba. |
| |
| Zlatnictví Váhám který vybrat. Hezké jsou oba, ale musím vybrat takový, který se bude líbit Rose. Byla byste tak hodná? zeptám se prodavačky, když se nabídne, že si je vyzkouší. Chvílinku čekám než si je nasadí a pak pozorně prohlížím. Rose je ráda středem pozornosti a myslím, že ten druhý se ji bude líbit. Je takový neobvyklý. A podobný ještě neměla... V duchu se rozhodnu a pak to i oznámím. Vezmu si ten druhý. Myslím, že se bude líbit. Mohla byste mi ho zabalit? zeptám se a usměji se. Rád, že to mám za sebou. Ani to nebylo tak těžké... |
| |
| Zlatnictví Nasadím si na každou ruku jeden prstýnek a oba je Emmettovi ukážu. Chvilinku si je prohlíží a pak si jeden vybere. Sundám si oba a položím je na pult. Jistě, to je součást našich služeb. Usměji se na Emmetta a vytáhnu zdobnou krabičku ve tvaru srdce. Opatrně do ní prstýnek vložím a dám krabičku na pult. Budete chtít platit kreditkou nebo hotově? Zeptám se a dám si pramen vlasů z čela. Ten prstýnek stojí tisícpětset. |
| |
| Zlatnictví Dívám se jak balí prstýnek do krabičky a plesám radostí. Doufám, že se bude Rose líbit... Raději hotově, řeknu a vytáhnu z kapsy peněženku. Potom jí dám na stůl přesnou částku a vezmu si krabičku do ruky. Děkuji řeknu a naposledy se na ni podívám. Pka se otočím a mířím zpátky k autu. A za chvílu lov a Rose raduji se a ujíždím zpátky k domu. Když vyjdu z garáže dám si krabičku do kapsy a jdu do našeho pokoje. Rose už by měla být hotová, takže by nám nemělo nic bránit v tom, aby sme vyrazili na lov... Jsem zpátky zavolám, jakmile vejdu do našeho pokoje. Rose se akorát objevila ve dveřích od koupelny. Chyběla jsi mi lásko postesknu si a jdu ji obejmout... |
| |
| Náš domeček Naše láska si nás přitáhne k sobě. Ležíme na zemi, která je jakž takž čistá, ale to mi nevadí. Hlavní je tato chvíle, která dlouho neskončí, jelikož to nedovolím. Miluji tě...proč bych tě měl opouštět? pošeptám Alici do ucha sladká slova a začne to poletovat polibky, které jdou směrem od rtů dolů. Poté se zastavíme a políbíme ji na její něžné krásné ústa. Co kdybych tě ve své mysli namaloval? promluvím, doteky sjíždím po jejím těle, přitom si uvědomuji, každý kousíček jejího těla. Je tak krásná, tak jemná. Obraz se nám zřejmě povedl, leží před námi v celé své kráse, na chladné zemi, kterou tolik nevnímáme. Jsi překrásná. promluvím k ní a pořád na ní hledím, jako na dárek, který jsem právě rozbalil a toužil jsem po něm. Taková je touha po jejím tělem, po její lásce, prostě po ní. Nedokázal bych bez ní uvažovat, ani žít. Jsem tak rád že tě mám. další slova, která jsem jí vyslovil a myslel vážně, teď tomu je stejně. Je pro mne všechno. Co bych bez ní dělal. |
| |
| Domeček Můžeš mě malovat kdykoliv chceš… Zašeptám potichounku a zajedu prsty do Jasprových vlasů. Připadá mi nádherné jak se mě dotýká. Také jsem ráda. Miluji tě a nikdy po tobě nepřestanu toužit. Promluvím potichu a pohladím Jaspra po dokonale tvarovaném hrudníku. Jeho kůže se tak nádherně třpytí ve světle, které sem proudí díky sluníčku. Připadá mi jako by byl mokrý nebo posypán tisíci malinkými diamanty. Podívám se na drobný prstýnek na ruce. Naše druhá svatba… Usměji se spíš pro sebe a najdu svými rty ty Jasprovi a pomalu nechám naše jazyky, aby si spolu hráli. |
| |
| Cesta-Doma Společně běžíme zpátky k domu a já přitom stále přemýšlím nad překvapením, které mi Emmett chystá.... Hned jak dorazíme domů, tak se vyhnu zrcadlu a zamířím rovnou do sprchy....I když se Emmett moc dlouho nezdrží, tak já zůstanu stát pod proudem teplé vody... Už se nemůžu dočkat až vyrazíme.... Když mi příjde dát pusu, tak ho schválně postříkám vodou a přitom se směju.... Ještě chvíli postávám ve sprše, ale nakonec vylezu, zablím se do osušky a sednu si do křesla v pokoji.... Sedím nehnutě jako socha a v hlavě neustále vymýšlím jeho překvapení...Sice mám hodně nápadů, ale všechny mi připadají málo pravděpodobné.... Nakonec to vzdám, znovu si vysuším vlasy, vezmu si župan a sejdu dolů... Je tu někdo?.... Rozhlédnu se kolem, ale když mi nikdo neodpoví, tak se posadím před televizi a pustím si telenovelu... Carlisle a Esme už jsou asi v práci...Museli odjet když jsem byla ve sprše...Když jsme se vrátili od Alice, tak tu ještě byli.... Hned jak skončí telenovela, tak se zvednu a jdu se převléct... Když jsem hotová, tak najednou uslyším někoho přijíždět a hned potom se ozve Emmett.... Páni...Ani mu to netrvalo dlouho.... Rychle ještě pověsím župan do koupelny a potom se k němu rozběhnu..... Ty mě taky...Hrozně jsem se těšila.... Usměju se a políbím ho.... Tak vyrazíme ne?....Už se těším na medvídka... |
| |
| Doma - les Nejvyšší čas na lov. Když se podívám na Rose, je ještě zabalená v osušce. "Měla by ses převlíct..nebo jestli chceš jít lovit takhle?" nevině se jí zeptám a čekám, než se obleče. Já zůstanu v tom v čem jsu. Tak mi to vyhovuje. Páni, jak já už se těším... "Můžeme?" chytnu ji za ruku a vcuku letu jsme před domem. "Pokud chceš vážně medvěda, budeme muset hlouběji. Poběžíme proto delší dobu než včera" oznámím jí. A pak už jen běžíme. Volnost, volnost pohybu, vítr ve vlasech a ta rychlost. Jeden z nejnádhernějších pocitů co znám. Po chvíli ucítím srnku a vím, že Rose ji cítí taky. "Dáš si?" nabídnu jí a nechám, aby odemně utíkala za svou kořistí. Příblížím se za ní apozoruju ji. Tak zuřivá, tak nebezpečná a tak nádherná... Vrátí se ke mně a já ji setřu kapku krve, která ji zůstala pod rty. "Můžeme jít dál ne?" kývnu hlavou a znovu ten nádherný pocit volnosti. |
| |
| Domeček Ty její polibky jsou pro mně jako unik z tohoto chaotyckého světa. Chvíli si můj jazyk hraje s jejím, ale potom začne zkoumat něco jiné, jako kdyby se pokoušel slízat její třpyt, který má na sobě. Je to něco, jako diamant, či kapičky rosy, které by chtěl ochutnat. Prodí ve mně taková touha, že ji těžce potlačuji. Nejraději bych si ji vzal celou, ale to teď raději neudělám. Není to zde, tak krásně měkoučké, jako na posteli u nás doma. Stačí to sice na naše malé hrátky, ale na to velké nejspíš ne. Tvrdá špinavá zem. Lásko nechtěla bys raději jít domů, tam by jsme v tom pokračovali. Ta zem je studená a tvrdá, špinavá. Nedá se na ni nic dělat. promluvím k ní a rozpačitě se na ní podivám. Až to tu bude hotové budeme si tu dělat co chceme. pomyslím si a pak si uvědomím, že mi něco chybí. Něco uvnitř potom prahní, ale nedá se ten sen vyplnit. Jak moc bych si přál mít potomka. Tento dům mi začiná připadat, tak prázdný. Chybí mi tu dětské kroky. pomyslím si a uvědomím si, nedostatky které mám, jako upíři. Kdybych byl člověk mohl bych to zažít. Jak moc bych chtěl mít syna, ale to není možné. promluvím tiše tak do větru, sám pro sebe, ale Alice to nejspíš slyšela. To je mi jedno, řekl jsem jí co cítím. Prázdno a smutek. |
| |
| Domeček Lásko, víš jak nerada chodím od rozdělané práce. Zavrním trochu nespokojeně. Nejraději bych už se sem stěhovala a každé zdržení mi připadá tak zbytečné. I když Jasper je pro mě vždy důležitější než cokoliv jiného. Pohladím Jaspra po vlasech. Vím, že občas myslí na děti. Zvláště po tom co do naší rodiny přibyla malá Reneesme. Mohl by jsi mít syna, ale nikdy né se mnou. Povzdechnu si. Vím, že cítí prázdnotu smutek a mě mrzí, že tohle je jediné, co mu nikdy nemůžu dát. Dítě. Nikdy nebudeme úplná rodina. Jasper by klidně mohl, ale já nikdy. Mrzí mě to. Připadám si tak trochu mrtvá, ale většinou to nevnímám. Mám Jaspra a to mi stačí. Chceš jít tedy domů? Zeptám se a pohladím Jaspra po vlasech a vytřepu mu z nich tak trochu prachu. |
| |
| Doma-Les Jen se ušklíbnu, když mě pošle se převlíct a zaběhnu do šatny....Během chvilinky jsem zpátky a tentokrát oblečená.... Můžeme...Chci medvěda...Nevadí když poběžíme déle... Usměju se a stisknu mu ruku... Užívám si tu volnost, když běžíme vedle sebe a nikde nikdo... Po chvíli ucítím srnku, která je nedaleko od nás... Podívám se na Emmetta, který mi ji ,,nabídne" a potom se rozběhnu směrem ke své kořisti.... Ale toho medvěda budu chtít pořád....Tohle je jen svačinka.... Srnka se sice pokoušela utéct, ale nepovedlo si jí..Během vteřiny už ležela na zemi a já měla rty přilepené k jejímu krku... Jakmile jsem hotová, tak se zvednu a uvidím Emmetta, jak stojí za mnou a sleduje mě...Přejdu k němu a když otře kapku krve pod mými rty, tak si olíznu rty a nevinně se na něj podívám... Můžeme..... Znovu se chytím jeho ruky a běžíme dál... Když jsme dost hluboko, tak se najednou zastavím a zavětřím.... Medvídek.... Otočím se k Emmettovi, který už ho taky ucítil a usměju se..... Prosím.... Zaprosím jako malá holčička a přitom se mu dívám do očí..... Taky ti pak klidně něco ulovím, když budeš chtít..... |
| |
| Les Po chvíli běhu ucítím tu vůni. Vůni medvěda. Mmmm, to bude bašta.... Celý vzrušený se usměji na Rose. "Jistě zlato, pro tebe všechno " odpovím jí na její prosbu a jdu za pachem medvěda, který je čím dál tím více intenzivnější. Po chvíli už ho spatřím. Ale jsem pořád moc daleko na výpad. Proto se nepozorovaně přibližuji dál, což pro mě není žádný problém. Když už jsem v dostatečné blízkosti provedu výpad. Chvilinku s medvědem zápolím a pak se mi podaří dostat mé ostré zuby k jeho krku. Chvíli se ještě cuká, ale po chvíli to vzdává úplně. " Oběd" zavolám směrem k Rose, která se mezitím nepozorovaně přiblížila a byla blíž než jsem myslel. "Pro tebe krásko, doufám, že na tebe není moc velký" řeknu a koukám se jak se pouští do bašty. I já se k ní zachvíli připojím a dáváme si medvídka napůl. Cítím, jak se mi do těla vlévá nová dávka síly a vím, že mé oči už nejsou tak černé, jako byly dneska ráno. Po medvědovi ulovíme ještě pár jelenů a srnek, aby sme byli zase dostatečně silní po dobu, než se vydáme na lov znova. "Teď už máš zase ty svoje nádherné karamelové oči" utápíp se v jejím pohledu a je mi jasné, že je pomalu čas na překvapení. "Pojďme najít nějaký palouček, kde si budeme moct jen tak lehnout a nic nedělat" zaprosím Rose a táhnu ji za ruku, protože už se nemůžu dočkat... |
| |
| Les Když se Emmett vydá za medvědem, tak ještě chvíli stojím na místě a potom se pomalu vydám za ním...Dorazím právě ve chvíli, kdy udělá výpad, takže si sednu na nejbližší větev a sleduju ho..... Usměju se, když je po všem a seskočím dolů..... Děkuju....Je tak akorát... Usměju se a skloním se k medvědovi....Po chvíli se ke mě připojí, takže pijeme společně.... Je to mnohem lepší, než když si něco ulovím já..Asi ho o to budu žádat častěji.... Později ještě ulovím pár srnek, dokud neuhasím úplně svoji žízeň....Nevím, kdy se na lov znova dostaneme, takže čím víc, tím líp.... Usměju se na Emmetta a stejně jako on se zadívám do jeho krásných očí.... Klidně bych se na něj dívala celej den..... Nadšeně souhlasím s jeho nápadem, chytím ho za ruku a rozběhnu se dál do lesa..... Ani nevím jak dlouho jsme běželi, dokud jsem před sebou nezahlédla malý polouček, porostlý mechem a trávou... Zastavím se přesně uprostřed a počkám než ke mě doběhne i Emmett... Tady je to hezký..... Usměju se a skočím na něj, takže spadneme do mechu.... Myslím, že si říkal něco o ležení....Tvé přání je mi rozkazem... Zasměju se a políbím ho.... Třeba příjde brzo to překvapení....Jsem už hrozně zvědavá.... Miluju tě.... Zašeptám a znovu ho políbám, tentokrát mnohem vášnivěji.... |
| |
| Domeček Neměl jsem jí o tom říkat. Neměl jsem jí to připomenout ten fakt, který mne uvnitř nicí. Jak moc bych chtěla právě s ní mít děti, ale nejde to. Bohužel. žene se mi hlavou myšlenka, která mne uvnitř bolí a ničí. Jediné štěstí, co mám je Alice, kterou neopustím, jelikož si nedokáži představit život bez ní. Pohledím ji do jejich nádherných očí a citím v nich bolest. Nikdy bych jí to neudělal, i když o tom pořád přemýšlím, že bych mohl mít syna s jinou ženou. Ale k čemu by mi to bylo? Ztratil bych tím nejspíš svoji jedinou, tu lásku v ní. To co mne drží nad vodou a znamená pro mně hodně. Toto nechci. další bolestivé uvažovaní, kterého si snažím nevšímat. Přestaň myslet! přikážu sám sobě a podívám se na Alici, která nám přávě otřepává prach z vlasů. Sice mě to bolí, že nemohu s tebou mít dítě, ale ty pro mne znamenáš hodně. Jsi pro mne naděje, kvůli které žiju. A nechci tě ztratit. promluvím k ní a na chvíli se odmlčím. Pohladím ji po tváří, jako kdyby byl křehká porcelánová panenka a já měl strach, že ji rozbiju. Uvnitř jsem jí tou svoji myšlenkou vyslovenou nahlas nejspíš ublížil. Můžeme tu zůstat. Co budeme dělat? Pustíme se do malování? zeptám se jí a snažím se přesunout řeč na jiné téma. Přitom se usměji na Alici, jako kdybych chtěl zmírnit situaci, ve které jsem se teď ocitl. Tento fakt ji ničí. Měl jsem raději zavřít pusu. v duchu si nadávám a přitom se zamračím. Sedím na zemi, jako tělo bez duše. Uvnitř sobě cítím bolest a zároveň lásku ke své jediné. |
| |
| Les Rose semnou souhlasí a proto za chvíli běžíme lesem a hledáme nějaké místo, které by bylo ideální. Za chvíli uvidím palouček pokrytý trávou a mechem. Zpomalím a nechám jít Rose napřed, abych mohl zkontrolovat, jestli mám v kapsi od riflí to co potřebuju. Je to tam...na malou chvíli jsem se lekl aby to nevypadlo... Potom ji doženu a ona mě shodí na zema začne líbat. Nedočkavec jeden říkám si v duchu a usmívám se. Potom mi řekne ty sladké slova lásky a já vím, že je myslí vážně. Stejně jako já. Ještě chvíli se oddáváme touze našich rtů alepak se převalím, takže ji mám podsebou. Nelehám si na ni celou svou váhou a podpírám se lokty. "Něco jsem chtěl, ale nemůžu si vzpomenout co to bylo. Zatraceně mám to ale já děravou pamět." Směji se, protože vydím, že Rose hoří nedočkavostí. "Chtěla bys to vědět? Chtěla by si ukázat to překvapení?" hraji si s ní, ale jenom chvilinku, protože vím že to nemá ráda. Posadím se a Rose si posadím naproti sobě a chvíli ji jen tak hledím do očí. Potom šáhnu rukou do kapsy a vím, že její oči bedlivě sledují každý můj pohyb. Proto shválně schovávám malou krabičku v dlani tak, aby ji nemohla zahlédnou dřív, než budu chtít já. Potom už ji ale nenapínám krabičku rychle otevřu a nastavím ji ve své dlani před Rose. ůVzala by sis mně?" podívám se na ní a čekám, co vyjde z jejích nádherných a dokonalých úst... |
| |
| Les Dlouho jen tak ležíme a líbáme se, ale potom se Emmett překulí, takže ležím pod ním... Že by už?.... Natěšeně se na něj podívám a čekám na slíbené překvapení... Chci to vědět..Chci vidět to překvapení...Moc moc... Sleduju každý jeho pohyb s očekáváním a hořím nedočkavostí... Proč mi to dělá?...Vždyt ví jak jsem nedočkavá... Podívám se na jeho ruku, ve které něco má, ale nevím co.... Co to má?...Copak je to za překvapení?.... Hrozně se mi chce popadnout jeho ruku a podívat se, ale vyčkávám... Když se ale v jeho ruce objeví krabička s prstýnkem a požádá mě o ruku, tak úplně přestanu dýchat a překvapeně zírám na prstýnek..... Panebože....To je nádhera...Překrásnej prstýnek a pro mě....On si mě chce znovu vzít..... Podívám se mu do očí a teprve potom se u toho všeho vzmapatuju.... Ano...A moc ráda.... V mém hlase se odrážela upřímnost, překvapení a radost...Zářivě se usměju a dlouze ho políbím... Potom nastavím ruku, aby mi mohl navlíknout prstýnek a přitom se šťastně usmívám..... Prohlédnu si prstýnek a pomalu po něm přejedu prstem.... Je nádherný...Miluju tě.... I když jsem mu to řekla už před chvílí, tak to velice ráda zopakuju... Alice to určitě viděla...A Jasper taky...A možná i ostatní... |
| |
| Palouček Čekám. Čekám. Čekám. Vypadá to, že tohle překvapení Rose vážně nečekala. Po chvíli se mi ale podívá do očí a řekne "ano". A já jsem šťastný jako blecha. Někomu se to může zdát padlé na hlavu, že už sme se tolikrát vzali. A že už nás to nemůže ani bavit. Ale mě to baví. Baví mě dělat Rose šťastnou a pokud jí takovou můžu udělat tak proč ne? Nasadím své lásce prstýnek na ruku a zamilovaně si ji prohlížím. "Jsem rád, že se ti líbí" řeknu upřímně a políbím jí. "Miluji tě, miluji tě, miluji tě, miluji tě, milu..." chci opakovat pořád dokola, ale Rose mi to nedovolí. Položí mi na ústa ruku a potom mi dá polibek. Po dlouhé chvíli se od ní odtrhnu a zvednu její ruku. Oba se díváme na prstýnek, který se lekne ve sluníčku, které právě vyšlo z pod mraků. "Páni,..Slunce, tady je hezčí počasí než ve měste. Tam je zataženo." Udiveně hledím na oblohu a pozoruji, jak si snámi slunce začíná hrát. "Nádhera..." Chvíli si jen tak navzájem proplétáme prsty a já se pak převalím na bok a zeptám se Rose: " Co chceš teď dělat, snoubenko moje?"... |
| |
| Domeček Mě nikdy neztratíš, hlupáčku… Promluvím na něj vesele. Chci ho trochu rozveselit. Obejmu ho a lehce ho přitisknu k bílé mramorové kůži. Musíme tady ještě pozametat a pak můžeme jít koupit barvy. Vidím jak se snaží smát, ale cítím, že to není ono. Když se koukám jak se Jasper tváří nevím co má dělat. Uvidím znovu obličej dívky ze školy jak se na mě vítězoslavně šklebí. Obejmu Jaspra a přitisknu se k němu blíž. Nebuď smutný lásko. Máme jeden druhého a někteří lidé nemají ani to. Někteří lidé nikdy nenajdou svou opravdovou lásku. Vždyť Edward na ni taky musel sto let čekat, ale našel ji. Měl štěstí. Někdy jsou si dva lidé souzeni, ale nikdy nebudou moct být spolu. |
| |
| Palouček S úsměvem se dívám na Emmetta a když mi začne říkat pořád dokola ,,miluji tě", tak ho zastavím a políbím.... Hrozně moc ho miluju....Jsem tak ráda, že to nikdy neskončí...Můžu s ní být napořád.... Je to nádherný pocit, vedět, že budeme spolu navždy... Když se ode mě odtrhne, tak nechám zavřené oči, jako bych čekala přídavek...Hrozně nerada se vzdávám toho úžasného pocitu s ním... Oba se zadíváme na prstýnek na mé ruce, který se třpytí na slunci... Krásně se třpytí...Nádhera.... Tak když je tady tak krásně, tak sem můžeme chodit častěji....Bude to takové naše zamilované místečko...A hlavně tajné.......řeknu s úsměvem a políbím ho.... Co bych asi tak chtěla dělat?....Aha..už vím... Trošku se nad tím zamyslím a nechám ho čekat...Sice už od začátku vím co chci dělat, ale musím to pořádně promyslet... Myslím, že vím co bych chtěla.... Záhadně se usměju a přitáhnu si ho k sobě.... jsem prostě nepoučitelná... ..tebe......zašeptám a přitisknu se k němu.... Začnu ho líbat a přitom ho hladím po svalnaté hrudi....Během chvilky z něj stáhnu tričko a na chvíli se zastavím...Chci počkat jestli se mu bude chtít.... Prosím..Prosím...Prosím... Zrovna v tu chvíli nás osvětlí sluneční paprsky a já se na něj zadívám...Pomalu přejíždím rukou všude kde se na něm odráží slunce.... |
| |
| Domeček Má pravdu.. Edward musel na svoji jedinou čekat tolik let a konečně ji našel. Já mám Alici a jsem rád, že jí mám..znamená pro mě hodně. Je můj celý život. pomyslím si a políbím ji na její rty, poté se ji podívám do očí a pohladím ji po vlasech. Já vím, že mám tady tebe. A jsem za to šťastný: Ty jsi náš svět lásko. Tak ty říkáš pozametat? A nevytřeli jsme tu podlahu už, když jsme se líbali? zeptám se jí a laškovně se na ní podívám. Poté se zvednu. Chyť si mne. řeknu Alici a začnu utíkat, pak se zastavím a vezmu si koště, kterým začnu zametat podlahu. Takže to zameteme a pak půjdeme koupit barvu. Tak to se mi líbí. prohlásím a usměji se na ni. Už je ze mne cítít optimismus. |
| |
| Domeček Vlastně máš pravdu no. Také se zvednu a setřepu ze sebe prach, který se na mě nachytal. Vypadám jako popelka… Zamumlám trochu rozmrzele, ale v tom už na mě Jasper houkne a já úplně ztratím pojem o čem jsem předtím mluvila. Začnu utíkat za Jasprem a když už ho chci chytit bere koště a začne zametat podlahu. Dám ruce v bok a podívám se na něj. Vypláznu na něj jazyk. Takže si to zameť sám a já zlikviduji nábytek. Řeknu z podlahy vezmu tričko a obleču si ho. Pak začnu ničit nábytek a pálit ho. Jen ať už všechno zmizí. |
| |
| Domeček Zametám a zametám, až mi z toho jde hlava kolem. Tolik prachu a bordelu jsem ještě nikdy neviděl. To je strašné. pomyslím si, když zametám už několik místností, nepočítal jsem to, takže to nemohu přesněji spočítat, ale na tom nezáleží. Tato je poslední. uvědomím si, když se rozhlédnu kolem. Netrvá mi to ani pět minut a je to hotové. Hned to tu prokouklo. zamumlám, když jsem s tím vším hotový. a jdu vysipat koš do kterého jsem dával ten bordel ze země. Moje milovaná je venku a pálí nábitek. pomyslím si a dám se přitom do kroku. V ruce držím odpadkový koš. Chceš s něčím pomoct? Já už jsem hotový. promluvím k ní, když pálí nějakou skříň. Usměji se na ni a vezmu do ruky židli, která je na zemi, taková poviční ze dřeve, zbytek nejspíš sežrali červotoči. Tu židli rozdělím na několik částí, a pak ji hodím do ohně, přitom se nechtěně škrábnu a nějaký kus plechu, který na té židli byl a já si ho nevšiml. Na ruce se mi objevil celkem hluboký šrám, ve velikosti malíčku, ale to mne vůbec nezajímalo a pracoval jsem vzorně. Už aby to bylo hotové a my mohli jít konečně koupit barvu. pomyslel jsem si. |
| |
| Palouček Když mi Rose řekne co by chtěla, v duchu se usměji. Ona je nenapravitelná...A taky nenasytná.... Ale musím uznat, že jsem tak nějak tušil co bude chtít. Né že by mi to vadilo. Sundá ze mě tričko, ale pak na chviličku zaváhá. Ale to už ji přitahuji k sobě a pomalu ji zbavuju oblečení. Přejíždím rukou pomalu po jejích zádech a dokonale vnímám její přítomnost. Přeji si, aby tahle chvíle nikdy neskončila, ale na druhou stranu vím, že přijdou jiné...stejně krásné, možná i mnohem mnohem hezčí. Hlavně ať jsou s Rose. Slunce, už není na obloze tak vysoko, takže odhaduji, že už bude nějaká doba po poledni. Doba s Rose strašně rychle utíká... Achjooo |
| |
| Domeček Tak a hotovo. Usměji se zálibně nad dobře vykonanou prací. S naší rychlostí to naštěstí netrvá dlouho. Už to mám skoro hotové. Zamávám na Jaspra, který hodí židli do ohně, ale všimnu si, že se při tom škrábnul. Lásko, buď opatrnější. Zamumlám směrem k němu a vezmu jeho ruku do své a políbím ho na nově vzniklou ránu. Pak se na něj usměju. Musíme koupit modrou, fialovou a také meruňkovou barvu do ložnice a také hodně bílé. Řeknu Jasprovi a usmívám se jako sluníčko. Ale takhle tam nemůžeme. Musíme se vykoupat a převléct. Za dvě hodiny zavírají drogérii. Musíme si pospíšit. Řeknu Jasprovi a políbím ho na tvář. Budeme se dneska koupat spolu? Ptám se sama sebe. |
| |
| Palouček Stále si nejsem jistá, jestli se bude Emmettovi chtít, ale všechno hodím za hlavu, když mě k sobě přitáhne... Stejně jako on mě ho postupně zbavím oblečení a pak už si jen užívám jeho polibky, doteky, ..... Připadám si jako v ráji...Tedy v ráji jsem pokaždé, když jsem někde sama s Emmettem, ale tohle je vždycky jiné.... Miluju ho....A nikdy nepřestanu... Ani nevím kolik je hodin, ale ležím vedle něj a dívám se do jeho očí...Jsem teď naprosto šťastná...Jak moc bych si přála, aby mi to nic nemohlo zkazit.... Líbám každičký centimetr jeho nahé hrudi a přitom si užívám jeho doteky.... Vůbec se mi odsud nechce... Přitisknu se k němu a nehodlám se ho pustit.... Podívám se na oblohu a na slunce, které už skoro přes vrcholky stromů nejde vidět.... Doma se ani nebudou divit, že jsme se ještě nevrátili....Alice určitě ne....Možná bych se ale měla vrátit..:Slíbila jsem Alici, že jí pomůžu....A navíc se chci pochlubit s prstýnkem.... Ještě chvíli tam spolu ležíme a potom se hrozně nerada zvednu a začnu se rychle oblékat...Emmett mě ihned napodobý, takže jsem za chvíli zase oblečení.... Asi bychom se měli pomalu začít vracet...Ať se nevrátíme moc pozdě... Mírně se na něj usměju a upravím si mírně rozcuchané vlasy..... Potom se otočím a zasměju se při pohledu na rozválené místo na zemi.... Jestli tudy někdo půjde, tak se bude hodně divit.... |
| |
| Palouček - doma- Podlouhém odpoledni stráveném sladkým lenošením a zabýváním se mé polovičky nastal čas jít domů. "Jo měli bysme vyrazit domů" odpovím Rose a pomalu se zvedám. Jenže co doma? Chtělo by to něco nového. Něco vzrušujícího. Nuda není nic pro mě. "No vážně, je to tu jako po boji." zasměji se a poškrábu se na hlavě, a vytáhnu z vlasů stéblo trávy. "Tak jdeme" řeknu, ale to už letím tou nejvyšší rychlostí, kterou můžu. Za chvilinku je Rose vedle mě. Umí být pěkně rychlá když chce... Když doběhneme domů, nachvíli se zastavím v obýváku. Carlisle hraje nějakou písničku na klavír. Tuhle ještě neznám.... Rose se nezdržuje a jde nahorů do našeho pokoje. Já si sednu na sedačku a chvíli poslouchám klavír. Po chvíli přestane Carlisle hrát a otočí se na mě. Usměji se a řeknu :"Moc hezký..." Začneme si vykládat a tak nám uteče nějaký čas. "Kde je Emse? Ještě pořád v práci?" řeknu a když mi odpoví, že se dneska zdrží tak jen kývnu hlavou. Alice a Jasper jsou buďto zalezlí nahoře v pokoji anebo se ještě nevrátili z úklidu. Jdu nahorů podívat se co dělá Rose. "Rose? Kde jsi?" zavolám a čekám odkud se ozve odpověď... |
| |
 | Kdesi v Rusku Už je to tak dlouho, co se toulám po téhle zemi. Je to skvělé místo pro upíry. Rusové mají velmi světlou kůži a tak se mezi nimi dobře ztratím. A vedle některých Rusů mám dokonce i tmavší odstín. Život v Mexiku mi dodal spoustu pigmentu, který se s mým upířím životem neztratil. Další důvod, proč žiji v Rusku, je ta spousta lidí, kteří se mohou na tak ohromném prostranství Sibiře ztratit. Sníh mám ráda a zimu necítím. Takže žádné mínusy se zde nedají najít. Jediné, co mi chybí, je nedostatek přátel zde. Upírů tady je mnoho, ale žádní s nimiž by byla zábava třeba jako s Garrettem. Jenže kde je jemu konec. Neviděla jsem ho od té doby, co jsem se rozhodla zkusit lovit sama. Ze začátku to bylo těžké, ale naučila jsem se sžít sama se světem a tak se mi to začalo líbit, že už takto bloumám vesměs sama padesát let. Proti upírům, kteří by chtěli vyhnat mou maličkost z teritoria, jež jsem si osvojila, jsem se ubránila. Svět se však mění. Už tolikrát, mě sháněli Volturiovi a nemluvě o tom, že mě jednou navštívil i Carlisle, jeden z mých starých známých. Ani jedné straně jsem nebyla ochotna vyhovět. Avšak obě strany chtěly vědět zda se přidám na tu druhou. Tomu, že se nějakému upírovy narodilo dítě, se nedalo uvěřit, ale bojovat proti němu, i kdyby byl blázen, jsem nechtěla. Docela ho mám ráda. V mé hlavě se zrodil nápad. Co takhle se podívat k Volturiovým, Carlislovi a nakonec Garrettovi. Byla jsem si naprosto jistá, že Volturiovi najdu a oni mi řeknou, kde se nachází ostatní. I když nic nebude zadarmo. Jako by mi to, ale mělo vadit. |
| |
| Palouček-Doma Vždyť to taky byl boj... Mrknu na něj a zasměju se....Mezitím si očistím oblečení od špíny a trávy.... Emmett se ani neohlédne a vyrazí co nejrychleji pryč... Tak tohle ne chlapečku...Nemysli si, že tě nedohoním... Usměju se a pustím se za ním... Netrvá to dlouho a běžím vedle něho....Vítězoslavně se zašklebím a o kousek ho předběhnu.... Dokážu běžet rychleji než on.... Jakmile jsme doma, tak zamířím rovnou do pokoje...Hned jak si ale uvědomím, že za mnou není Emmett, tak se zastavím a otočím se směrem k otevřeným dveřím... Carlisle má novou písničku?.... Zaposlouchám se a po chvilce se usměju, protože se mi ta skladba líbí. Už jsem taky dlouho nehrála..Možná až bude čas, tak bych si mohla zahrát pár mých skladeb... Zaletím do šatny a rychle ze sebe shodím špinavé rifle...Převleču se do volných krátkých šatů a přeběnu do vedlejší koupelny... Chudák moje vlasy....To abych si je umývala každou chvíli.... Nakonec to ale vyřeší hřeben, takže jsou moje vlasy během chvíle zase krásné... Z pokoje se najednou ozve Emmett a já se překvapeně otočím.... Ani jsem ho neslyšela přijít... V koupelně zlato... Když se objeví ve dveřích, tak se zvednu a rozběhnu se k němu, jako bych ho dlouho neviděla... Kousek od něj se ale rychle zastavím a káravě se na něj podívám....Nehodlám k němu jít, když má špinavé oblečení.. Vždyť jsem se teď převlékla... Hned se ale rozesměju, když vidím, jak už měl nachystané ruce, že mě chytí.... Proklouznu kolem něj a sednu si k počítači... Chci využít volné chvíle, kdy je v koupelně....Rychle najedu příslušnou stránku a začnu si vybírat svatební šaty.... Chce to něco originálního...něco co jsem ještě na sobě neměla.... Jsem tak moc zabraná do vybírání, že si ani nevšimnu Emmetta, který se mezitím vrátil... Rychle všechno ukončím, rozběhnu se k němu a tentokrát opravdu skočím do jeho náruče.... Doufám, že si nevšiml na co jsem se dívala... Tak co budeme dělat?.... |
| |
| Doma Hlas Rose se ozve z koupelny a tak namířím k ní. Rozběhne se ke mně a já napřahuji ruce, že ji už už chytím. V tom se ale zastaví a já na ni nechápavě hledím. Rose se mi začne smát a já si uvědomím, že dokud se neumyji a nepřevleču, tak se své lásky v náručí nedočkám. Mířím do koupelny a Rose usedá k počítači. Umytý jsem za chvíli a shodit ze sebe špinavé oblečení taky netrvá dlouho. Teď se ještě převléct. Zase. Po kolikáté že už to je? zamyslím se a jdu ke skříni z kama vytáhnu čisté rifle a tričko s krátkým. Jdu zpátky k Rose, která je stále přilepená k monitoru od počítače. Na co tam tak hledí?? zajímá mě a proto se pomalu plížím k ní. V tom si mě ale všimne a rychle zavírá stránku. Škoda... myslím si zklamaně, ale za chvíli už mám hlavu plnou něčeho jiného. Tentokrát už se totiž Rose líbí moje oblčení a to jak jsem čistý a klidně mě obejme. "Noo co budeme dělat??" chvíli přemýšlím. Chtělo by to někam vypadnout alespoň na chvíli... "Nezajedeme do města? Třeba do obchodů můžeš si nakoupit nějaké oblečení potom třeba do kina? Nebo prostě někam vypadněme" podívám se, co bude na můj nápad říkat a doufám, že se jí bude líbit. Doma není pořádně co dělat, a já potřebuji alespoňnějakou zábavu...a dívat se na Rose jak nakupuje mnohdy zábava bývá... ssměji se a jsem rád, že Rose neví čemu... |
| |
| Doma-Auto Mezitím co Emmett přemýšlí se ještě jednou ohlédnu k počítači...Vypadá to, že si totiž vůbec ničeho nevšimnul.... Potom si o tom popovídám s Alicí..My dvě určitě něco vybereme....Ve městě je myslím nějaký svatební salon... Do města?...Ty my snad čteš myšlenky....alespoň, že nevíš jaké..Je to skvělý nápad a když se mi sám nabízíš jako nosič, tak to nemůžu odmítnout... Usměju se a políbím ho na tvář... Hmm.Málokdy se stává, že se sám nabídne...Většinou ho moje nákupy nebaví a raději to přenechá Alici.... Zvědavě se na něj podívám, když se začne smát, ale nakonec to hodím za hlavu.... Podívám se na své šaty a potom odejdu do šatny.... Během dneška už jsem tady asi po páté...A přitom bych ven v šatech klidně mohla, nebýt toho, že by to místní přišlo hodně neobvyklé... Rychle se převleču do riflí, trička a sáčka a vrátím se do pokoje, kde najdu Emmetta sedět na židli od počítače.... Pohledem střelím k monitoru, ale ten je naštěstí vypnutý.... Už jsem se lekla, že hledal tu stránku, na které jsem byla... Tak můžeme vyrazit... Usměju se na něj a seběhnu po schodech dolů...Najdu tam Carlislea a Esme u klavíru... Jedeme do města..Ahoj.... Proletím okolo nich do garáže a suveréně nasednu do svého kabrioletu.... Počkám než se Emmett posadí na místo spolujezdce a potom vyjedu ven.... Když jsme ve městě, tak schválně vyberu největší obchod s oblečením, který tu je... Jen ať si to užije, když už se nabídl.... |
| |
| domeček Tak hurá domů na koupel. promluvím k ní a otevřu jí dveře, když nasedne do auta, posadím se taky na místo řidiče. Nastartuji motor autíčka a rozjedu se k nám domů. Když dojedeme k místu otevřu dveře jí dveře a poté zase zavřu a auto pečlivě zamču, aby ho nikdo neukradl. Vystartuji do pokoje, jako nějaká raketa a začnu připravovat koupel. Plátky růži na hladině teplé vody. Svíčky hlavně svíčky. ženou se mi hlavou myšlenky, když dělám naši zamilovanou koupel, kterou Alice má velmi ráda. Taková malá romantika, když vchází do pokoje jsem už vyslečený a čekám až to samé udělá ona. Teď se uvolni a pojď se mnou do koupelny, která je připravená pro nás. promluvím k Alici a čekám až se vysleče sama, přitom ji pomáhám sundat halenku, kterou má na sobě. Jemně se jí dotýkám. Poté ji vezmu do náruče a odnáším ji do koupelny, kde může spatři na vaně pár zapálených svíček a ve vodě, jak plavou lístečky růdé růže. Je to prostě romantické. Toto jsem připravil pro nás dva, abychom se trošku odreagovali od toho uhoněného světa a vnímali tuto krásu se smyslností. promluvím k Alici a jemně ji pohladím po jejím nádherném těle. Líbám ji přitom na rty a pak na krk. |
| |
| Město Rose semou souhlasí a mě je jasné, že se nemůže dočkat až bude nakupovat nové hadříky. Odejde se do šatny převléct ( už zase) a já si mezitím sednu na židli a přemýšlím, po čem bych se ve městě mohl poohlídnout já. Když vyjde Rose z šatny jde rovnou dolů. Já se ještě natáhnu po mikině, která zůstala z nějakého předchozího dne ležet na křesle. Nová se mi hledat nechce. Dneska už do šatny ani nevkročím.... Vyběhnu za ní a v obyváku pozdravím Esme, která se už evidentně vrátila a jdu za Rose, která mezitím zmizla v garáži. Sakra, mohl sem si vybojovat řízení..... prolítne mi ještě hlavou, když vidím jak si Rose sedá za volant. No co už... Jedeme do města a cestou se moc nebavíme. Spíš se zaobíráme každý tím svým. Je mi jasné, že jít nakupovat s Rose je....no přinejmenším na hodně dlouho. Zastavíme u obrovského obchodního domu a vidím na Rose, že už se nemůže dočkat. "Tak teda vstříct novému dobrodružství" zasměji se, abych povzbudil sám sebe. Vím, že to byl můj nápad a taky sem si tedy vědom toho co mě čeká. Vejdeme do vnitř a odevšad z výloh se třpytí stovky pozlátek, plno nejrůznějších barev a lákavého oblečení. "Tak kam chceš jít jako první?" zeptám se Rose, protože tohle nechávám na ní. Vejdeme do jednoho obchodu a Rose začne hledat kousky do svého šatníku. Mohl bych si potom skočit do obchodu s filmama. Možná tam najdu nějaký dobrý film na dvd.... S Rose jdeme ke kabinkám a nastává fáze zkoušení. Mým úkolem v téhle fázi jevracet věci, které si Rose nakonec nevybere na místaPochválím jí fialový top s flitrama, ve kterém se mi ukazuje a pak vracím poslední kousek oblečení. První obchod za sebou hurááá....říkám si ověšen nákupními taškami. Tohle se opakuje v různých obchodech a já potřebuji oddech. "Rose? Vadilo by ti kdybych si zašel koupit nějaké filmy??" Nejdřív, ale zanesu všechny tyhle tašky do auta, ať se s nima nemusím tahat, počítám, že ještě nějaké přibydou tak ať to pak unesu" usměji se na ni a pak už mířím k autu... |
| |
| Cesta na Aljašku Za dobu svého upírství jsem se seznámila se spoustou skvělých upírů, nikdy bych nevěřila, že ke mě budou tak milí. Volturiovi si mě oblíbili jen, co mě viděli. Oblíbili si mě sice hlavně kvůli daru, jež ovládám, ale to je pouhý detail. Brali mě jako zbraň, která by se mohla hodit v případě nouze a která podle Ara nepůjde proti řádu. Měl pravdu. Zase tolik si cením svého života. Navíc, jsem mladá slečna, u níž se nehodí, aby bojovala v bitvě. Jak by řekla má matka. Ve Volteře jsem strávila asi týden a docela jsem si to tam i užila. Byla jsem pozvána na plesy, které by se měli v nejbližších dvou letech pořádat. A že jich bylo požehnaně. Sama v sobě jsem se zařekla, že na ples dušiček přijedu. Prý by měl být velkolepý a v maskách. Tento rok ho prý budou pořádat v staré dobré Anglii. Ach, jak dlouho jsem tam nebyla. Dostala jsem přesnou radu, kam mám zamířit, abych našla Garretta i s Carlislem. Docela mě překvapilo, že žijí tak blízko sebe, ale když mi objasnili vztahy mezi nimi, pochopila jsem. Zajímavé bylo, že mou hlavou se začala proplétávat myšlenka na rodinu, kterou jsem měla jako člověk a kterou si Carlisle založil. Myšlenka, zda bych mohla být někdy, na malou chvíli, také součástí nějaké rodiny. Nemuselo by to být Carlisleovi, ale na druhou stranu bych se nebránila. Moje vzpomínky na lidskou rodinu nejsou přece jen tak hrozné. Nikdy se ke mně nechovali ošklivě, rozmazlovali mě a já byla kráskou, která rozbušila srdce každého muže. Byla jsem vyhledávanou společnicí. Muži vedle mě ztráceli logický pohled na svět, říkali, že se necítí jako v normálním světě. Smála jsem se tomu. A směji se tomu stále, když mi někdo řekne, že jsem úžasná. |
| |
| Doma Vejdu do pokoje a vidím, že Jasper už je bez oblečení. Rychle ze sebe stáhnu špinavé oblečení. Jasper mě odnese do koupelny a já se přitom k němu přitulím. Nádhera Vydechnu když uvidím co pro nás Jasper přichystal Jasper mě líbá a já jsem v sedmém nebi. Pojďme už do vany. Promluvím na Jaspra a usmívám se na něj. Za chvíli vklouznu do horké vody, která mě příjemně hřeje na ledové kůži. Plátky růží se mi lepí na kůži a je to příjemné. Jsem ráda, že máme tak velkou vanu. Aspoň tu můžeme být spolu. |
| |
| Město-Obchod Už se těším na nákupy, takže rychle zaparkuju a nedočkavě vylezu z auta.. Jdeme....Už se těším... Usměju se a společně vejdeme dovnitř... Všude jsou výlohy plné pestrého oblečení.... Tady se mi líbí....Musím sem vzít Alici.....Tady se určitě vyřádíme.... Jako první?....Tak třeba sem...Vezmeme to popořadě..Ať nic nevynecháme.... Vejdu hned do prvního obchodu a stoupnu si k jednomu ze stojanů... Hmm tohle se mi líbí...Ale potřebuju jinou barvu..Tahle se ke mě ale vůbec nehodí.... Nakonec mám plnou náruč oblečení, takže se přesunu do kabinky a začnu si všechno zkoušet.... Občas vylezu ven, aby mi to Emmett mohl ohodnotit a schválit....Neschválené kousky mu postupně podávám, aby je mohl odnést zpět.... Potom všechno zaplatím a tašky přenechám Emmettovi....Zatím jich ještě moc není.... Jen ať si to užije...Těch tašek bude o hodně víc....Tohle je jen začátek... Projdeme celé první patro a skoro všude se mi podaří něco koupit... Filmy?....No dobrá, ale vrať se brzo...Ještě jsem neskončila.... Jen ať si jde na chvíli oddychnout...Čeká ho spousta práce...Já si zatím koupím pár věcí, u kterých on být nemusí.... Dobře...Máš pravdu..Ještě jich bude hodně..Děláš jako bys to neusnesl... Dokže mi nahradit hever a s taškama by si neporadil...To tak... Hodím mu klíčky od auta, dám mu pusu na tvář a zamířím do šperkařství.... Tenhle řetízek je krásný...Koupím si ho...A koupím ho i holkám... Vyberu pět stejných řetízků a spokojeně odkráčím k pokladně... Projdu ještě pár obchodů, kde si koupím nové rifle a dvoje šaty...... Zrovna když vycházím z obchodu se spodním prádlem, tak uvidím Emmetta, jak jde směrem ke mě..... No to to teda trvalo... Předám mu s úsměvem všechny nové tašky a ohlédnu se směrem k obchodu, ze kterého jsem vyšla.... O hodně jsi přišel...Mohl jsi mi pomoct s vybíráním...A co sis koupil ty?... |
| |
| Nákupní středisko Když dám do auta první várku tašek, zamířím zpět dovnitř a jdu rovnou prodejně s dvd. Což znamená, žemusím až do druhého patra. Doufám, že alespoň budou mít něco co chci.... Vejdu dovnitř a začnu se rozhlížet po té spoustě vysených filmů. Tka kde začít???... Zamířím k regálu s novinkami a hledám, hledám až konečně najdu kousek, na který se chci podívat. Tohle je zase něco pro mě, Rose může donekonečna nakupovat oblečení a já filmy... Podívám se na hodinky a vidím, že už tu sem aspoň hodinu. Sakra...trochu sem se nechal unést... Podívám se na balík filmů, kerý mám v rukách a zamířím k jedné z pokladen. Všimnu si, že vedle u pokladny stojí taková mladá zrzavá holka s uhrančivě zelenýma očima. Kdyžse na ni podívám, tak se na mě zářivě usměje a zamrká. Už zase?? pomyslím si a vzpomínám kolikátá je to holka za měsíc. Chystám se platit, když v tom ucítím známou vůni. Vůni lidské krve. Sakra, sakra, sakra co to je??! Podívám se na stranu a vidím, že té holce se z nosu spustila krev. Zamotá se mi hlava a já nemůžu myslet. No tak vzpamatuj se....Ale když ona tak krásně voní...Ne to nemůžeš.... hádají se dva hlasy v mé hlavě a já se přestávám ovládat. "Ano?" zareaguji na prodavačovu otázku. "Jo, jasně je to všechno" odpovím mu, rychle zaplatím a co nejrychleji, ale né tak aby to bylo nápadné, se vydávám k východu. Čerstvý vzduch...potřebuji čerstvý vzduch.... vyběhnu ven z obchodu a pomalu se uklidňuji. Tohle by se mi nemělo stávat, né po takové době, kdy si lidskou krev odpírám. Myslel sem, že už to zvládám... "Oh né, Rose" uvědomím si a jdu zpátky do obchodu hledat ji. Po nějaké době ji spatřím vycházet z obchodu. "Pomůžu ti vybírat jindy. Já? Ale jo pár kousků sem ulovil..." snažím se znít normálně a usměji se na ni. " Co si chceš koupit dál?" podívám se na ní, abych jí zabránil vyptávat se jí, co mi je. Ale vím, že ji asi jen tak neoklamu... |
| |
| doma, vana Krásná idylka. Romantické svíčky, všechno je nádherné. Vana je velká a prostorná. Co víc si v tuto chvíli přát? pomyslím si a namydlím si ruce. Pomalu a jemně začínám mídlo vmasírovávat do jejích zad a poté je tou teplou vodou oplachuji. Myslíš, že tu drogerií stihneme? Mně se nějak upřímně nechce jít nikam. Chtěl bych tu být s tebou a lenošit v měkoučké posteli. To můžeme uděla zítra. Prosím, prosím. promluvím k ní a začnu žadonit, jak malé dítě, které si chce vymámit z rodičů peníze na lízatko. Vezmu do dlaně její něžnou malou ručku a začnu sí hrát s jejím prstami. Pak pohladím jemně tu ruku na které je ten zásnubní prsten, přiblížím si ji k ústům a políbím ji na ni. Miluji tě. Víš co udělám? Odnesu tě do postele a celou tě tam pošimrám. promluvím k ní a vstanu z vany. Dost jsem se vykoupal a nesmrdím, nejsem špinavý, jako předtím. Jdu do pokoje si vzít župan, temně černý a potom vezmu i župánek pro Alici, který je fialové barvy. Vrátím se zpátky do koupelny a oblečuji jí ho. Pak si ji vezmu do náruče a odnáším ji do postele, kde ji jemně položím a začnu ji šimrat po celém těle. Kdepak je moje Alice nejvíc lechtivá? zeptám se jí a směju se tomu, když i ona se směje. |
| |
| Nákupní středisko Hned jak mi odpoví, tak vím, že něco není v pořádku....Poznám to na něm, i když se to snaží skrýt... Zkoumavě se na něj podívám a přitom čekám, jestli se přizná sám.... Když se nic nedozvím, tak se rozhlédnu kolem... Co se stalo?..Jindy by zareagoval úplně jinak....A tentorkát ani nezní moc přesvědčivě... Kousek od nás uvidím lavičky, takže si vezmu zpátky všechny tašky a sednu si na ni.... Počkám než si přisedne ke mě a potom se mu zadívám do očí.... Nákupy počkají....Co se stalo, zlato?...A nesnaž se lhát..Víš, že to na tobě poznám.... Nevím co ho tak mohlo rozrušit, ale doufám, že mi to řekne.... Tohle nebyla určitě žádná maličkost..Je málo věcí, které s ním tohle dokážou udělat..... |
| |
| Vana Jasper mi začne umývat záda mýdlem a já bych nejraději vrněla blahem, kdyby to šlo. Jistě, můžeme zůstat doma. Usměji se na Jaspra a připadá mi to jako by se mu nechtělo nic dělat, ale já také ráda jen tak lenoším. Stačí mi jen držet ho za ruku a nepotřebuji nic jiného. Také tě miluji. Nelechtej mě. Zaprosím tentokrát já a přitisknu ruku k Jasprově tváři a pohladím ho. Pak s Jasperem vylezeme z vany a Jasper mi donese župánek. Zabalím se do něj a to už mě Jasper drží v náručí a odnáší mě do postýlky a začne mě lechtat. Ale není to nepříjemné jako vždycky. Jen se tak směji a je to fajn. To ti nikdy nepovím. Zahihňám se jako malá holčička a cítím se dobře, ale najednou se mé oči zamlží. Uvidím pěknou blondýnku jak se chystá přijet za Carsliem. Budeme mít návštěvu… Řeknu Jasprovi a začnu se koukat, kde bych mohla najít papír a tužku. Tužku prosím… Poprosím Jaspra a vylezu z postele, abych našla aspoň kousek papíru. |
| |
| U lesa Ani nevím jak dlouho jsem se tu procházel a přemýšlel a rozhlížel se, dělal různé i nepodstatné věci. Vzhledem k mému původu bych tu takhle mohl chodit celou věčnost...tedy dokud bych nedostal hlad, jo hlad... Posadím se na velký plochý kámen. Zavzpomínám na Maggie. Jo...to byly divoký časy... Já asi nejsem zrovna stavěnej na domácí život, trochu jsem se musel usadit, ale pořád je ve mně cosi nezkrotného, co touží po dobrodružství, napětí, adrenalinu. Potřeboval bych pořádný vítr do plachet, teď je to jen slabý vánek, unavuje mě to, ždímá mě to. Kde pak se touláš Maggie? Kde? Jako bych čekal, že mi příroda odpoví, ale nic, nic... Doslova vyskočím na nohy, dopadnu a dám se do běhu. Začnu závodit s větrem, sice si připadám jako malý kluk...no vlastně se cítím jako dřív. Nekrotný, svobodný, plný elánu s touhou pořád něco poznávat. Zaběhnu do lesa, vyskočím na strom a vyšplhám po něm trochu výš, skočím na větev a dál pokračuji skákaje z větve na větev. Je to nádhera, v tuhle chvíli mi nic nechybí, určitě jsem daleko od domova, ale teď je mi to jedno, i když se třeba budu muset trmácet zpátky několik hodin, tak pokračuji ve svém dětinském závodu dál. |
| |
| Příjezd Cestování v letadle nemám ráda. Vždycky mám smůlu na oplzlé chlapy, kteří si myslí, že koupené pití je vstupenkou pod mou sukni. Jediná věc, která se z nich do mne dostane, je jejich krev. I tentokrát jsem v letadle poznala večeři. Nebyl to obvyklý pupkáč s pleškou kolem padesáti. Alespoň něco pozitivního. Tomuto muži bylo kolem třiceti tří, měl vlasy barvy lískového oříšku sčesané do kohouta. Určitě provozoval nějaký bojový sport, neboť se chvíli pral o svůj krček. Jeho šance byla, ale mizivá, stejně jako odlétají na jih vlaštovky brzy z podzimu. Dávala jsem si pozor, aby mě kamery nezaregistrovaly přes příliš v jeho blízkosti, ale jinak jsem měla volné pole působnosti. Prý letěl na služební cestu a doma ho nic nečekalo. Tomu jsem nevěřila ani v nejmenším. Už jen proto, že z něj byl cítit parfém a pach nějaké slečny, která by jistě chutnala, už podle vůně, lépe než on sám. Nebuď vybíravá. Jeho tělo jsem po tanci u lesa ponechala napospas zvěři, která můj čin dokoná. Auto jsem malinko poničila, aby si každý policista, který ho najde myslel, že se mu porouchalo a tak se vydal hledat pomoc. Nikdo nebude hledat cizí zavinění, které tu stejně nebylo. Neměl být tak chtivý. Jediné, co bylo na jeho smrti špatného, byl problém s dopravou. Musela jsem jít dále pěšky. Cesta mi netrvala příliš dlouho. Většinou jsem běžela, mé tělo bylo nasyceno krví a tak s tím nebyl problém. Když jsem se dostala blízko města, v jehož blízkosti měl Carlislův dům být, ucítila jsem pachy upírů. Všechny směřovaly k jednomu domu u něhož jsem pocítila i pach samotného Carlisla. Bylo tu však také několik pachů, které mě omamovali svou přeslazeností. To je smrad. Snažila jsem si ho nevšímat, ale šlo to těžce. Musela jsem se hodně překonávat, abych vůbec zaklepala na dveře. “Ťuky, ťuk….. |
| |
| doma, postel Všechno je krásné, až do té doby, kdy má zase Alice ty svoje vidiny. Někdo sem příjde? To mne velmi překapuje. pomyslím si a hledám tužku. Po malé chvilce ji najdu a podám ji Alici. Řekni mi prosím, o co se tu jedná. Co vidíš? Kdo by nás měl navštívit? zásobuji Alici plno otázkami a čekám na její odpověď, které se snad ani nedočkám. Má tužku a papír, to je všechno co mi řekla. Teď musím jen čekat. napjatě sleduji, co udělá Alice, a přitom jsem pořád ve střehu, kdyby se jednalo o nějakého útočníka, který přišel zaútočit na náš dům. Když uslyším zaklepání na dveře, rozhodnu se jít otevřít. Hodím na sebe kalhoty a nějaké tričko, nejspíš ho budu mít naruby, ale to je mi v této situaci jedno. Otevírám opatrně dveře a spatřím zde nějakou ženskou. Kdo jste? A co tu děláte? položím ji dvě zasadní otázky na které chci znát odpověď, jelikož bez té odpovědi, ji nepustím dovnitř. Jestli mi neodpoví, bude muset projít přes mou mrtvolu. Jelikož já ji dobrovolně nepustím dovnitř. žene se mi hlavou myšlenka, dveře jsou otovřené málo, je škvírka, při které mi je vidět hlava. |
| |
| Doma Dívka, má blond krátké vlasy a krásně se směje. Vylézá z letadla a je na cestě k nám. Řeknu a začnu kreslit obličej neznámé ženy/dívky. Jde si popovídat se starým přítelem. Řeknu ještě a už uslyším klepání na dveře. Vezmu si lehké letní šaty a rychle vyběhnu za Jasprem, který už už otevírá vstupní dveře. To je ona… Zašeptám směrem k Jasprovi a položím mu ruce na ramena a mírně ho odstrčím ode dveří, aby neznámá mohla projít. Vítejte, já jsem Alice a tohle je můj přítel Jasper. Hledáte jistě Carslieho, viďte? Promluvím k ženě a usměji se na ní. |
| |
| Dům Čekám tam jenom malou chvíli, ale v tom smradu mi to přijde jako věčnost. Sice je neslušné vstupovat do domu bez pozvání, ale v tomto případě už jsem o tom začala uvažovat. Ve dveřích se objevil blonďák a byl příjemný jako "vosina v zadnici". Mohl mě přece nejdříve pozdravit a ukázat slušné vychování, se kterým jsem se u Carlisla vždy setkávala. "Také vám přeji dobrý den."Neodolala jsem možnosti rýpnout si. Chtěla jsem mu odpovědět na jeho otázky, ale to už se ve dveřích objevila krátkovlasá brunetka o pár centimetrů menší než já. Byla rozhodně milejší než ten chlapík, který otevřel. Dokonce pozdravila a představila se. Podle jejich slov jsem vycítila, že mě očekávala. Nevěděla jsem jak je to možné, ale otázkou strachu jsem se v tuto chvíli nezabývala. Takže se s Carlislem zná. Pochopila jsem. "Přeji hezký den." Pozdravila jsem jí o mnoho slušněji, než blonďáka. Ano, přijela jsem za Carlislem. Jmenuji se Maggie." Podala jsem jí pravačku, aby mě za ní mohla uchopit. "Ráda vás poznávám" Oplatím úsměv. |
| |
| Obchod - doma Přesně jak sem si myslel, jsem Rosálii neoklamal a tak mě zatáhla na lavičky, které stály blízko nás a posadila si mě vedle sebe. "Co se stalo...je to trapné já bych takovéhle situace měl už snášet líp, mnohem líp, nevím, co to semnou bylo... řeknu a sám nad sebou zakroutím hlavou. Pak se podívám na Rose, která ještě pořád nic nechápe a tak jí začnu vysvětlovat, co se mi přihodilo. "V obchodě byla jedna dívka, celkem mladá, která se na mě dívala. Já bych si jí byl ani nevšiml, kdyby se jí nespustila krev z nosu. A já byl tak slabý. Stačilo málo a mohlo to dopadnout špatně. I teď, když to vyprávím Rose je mi tak divně. Jako bych byl znova na začátku. Vzpomenu si na ty časy, kdy sem se teprve učil ovládat, ale rychle to zaženu. Už to nemůže být stejné, teď jsem silnější. Prostě jenom voněla líp než ostatní.... snažímse ospravedlnit své chování sám u sebe a podívám se na Rose. Jak bude reagovat?? |
| |
| doma Když příjde ke dveřím Alice, rozpačitě se na ní podívám. Nějak té dívce nemůžu věřit. Něco mi na ní nesedí. Přesně nevím co. Carslieh se o ní nikdy nezmíňil. pomyslím si napajatě sleduji situaci, když vyjde ta dívka do místnosti, tak si ji důkladně prohlížím. Mám jen strach, aby se nám tu něco nestalo. Nerad bych si kazil svatbu, díky tomuto. Dobrej den. promluvím k té ženě, která se jmenuje Maggie. Nějak příliš se jí nezabívám. Lásko, pojď prosím nahoru. Nelíbí se mi tu. promluvím prosebně k Alici a než stačne nějak reagovat přesunu se nahoru. Posadím se k oknu a dívám se z něho ven, na ulici. Na ty lidi, co tam jsou. Jen chci, aby svatba byla dobrá. To chci tak moc. Jen si přeji žít se svoji drahou v našem domečku, poklidně několik let. To snad chci tolik moc? ptám se sám sebe a pořád pozoruji dění ulice. |
| |
| Obchod Nejdřív nepochopím co se vlastně stalo, ale po chvíli to pochopím... Ještě že se udržel...Musela mu vonět opravdu hodně... Zlato, sám víš, že se to občas stane...Nic se přece nestalo a to je teď hlavní...Nemá cenu se tím trápit...Mohlo se to stát komukoliv, třeba mě...Pusť to z hlavy... Podívám se mu láskyplně do očí a pohladím ho po tváři...Vím, že je občas hodně těžké udržet se.... Asi si tě budu muset víc hlídat...Vypadá to, že se tady holkám nějak moc líbíš...Ještě by se mohlo stát, že mi s nějakou utečeš.. Zasměju se a políbím ho... Musím ho přivést na jiné myšlenky.... Posbírám všechny tašky a postavím se.... Myslím, že pro dnešek mi ty nákupy stačí...Pojedeme domů...Můžeme se podívat na nějakej film a já ti pak můžu udělat další soukromou přehlídku nového oblčení.... Mrknu na něj a jen tak přelétnu pohledem názvy filmů, které Emmett koupil.... |
| |
| Obchod - doma Jsem rád, že to Rose bere tak jak to bere a malinko se na ni usměji. Ona si vážně myslí, že bych jí mohl s někým utéct??! "Co tě nemá blázínku, já bych ti nikdy neutekl..." řeknu jí rozhodně a jsem si jistý vlastníma slovama. "Seš si jistá? Myslím, že bych to ještě zvádl" zeptám se jí. Ale to už se zvedáme a jdeme k našemu autu. Najednu stranu jsem rád, že že potom co se tady stalo budu doma, ale nadruhou stranu jsem Rose slíbil nákupy a domů jdeme tak brzy.... " Promiň, takhle to být nemělo" omluvně se na ni usměji a doufám, že to pochopí. Nasedneme do auta a tentokrát ani nemám zájem řídit. Jen se posadím na sedadlo spolujezdce, chytnu Rose za ruku a dívám se na ubíhající krajinu. Doma jsme za chvíli a teprve až jsme před domem ucitím cizí vůni. Vůni jiného upíra. Uvědomím si, že sem ještě pořád trošku mimo, protože jinak bych tu vůni cítil mnohem dřív. Podívám se na Rose a stisknu jí ruku. "Kdo myslíš že to je?" zeptám se jí, ale zamířím odhodlaně ke dveřím. |
| |
| Obchod-Doma Vždyť já vím, že by mi nikdy netekl..Ale ráda to slyším... Usměju se na něj a počkám než se zvedne.... Jsem si jistá....Možná bys to zvládl, ale to jedno..Pro dnešek mi ty nákupy stačily... Za nic se neumlouvej..Je to dneska vážně stačilo...Mám toho až dost ...A dokonce mám i dárky pro holky... Dám všechny tašky do auta a nasednu dovnitř.... Usměju se, když mě Emmett chytí za ruku a dívám se před sebe..... Když přijíždíme k domu, tak ucítím někoho neznámého.... Kdo to může být?.... Zaparkuju v garáži a vystoupím z auta... Pro věci se vrátím potom....Budu muset požádat o pomoc...Najednou to asi nepoberu.... Nevím kdo to může být...Ale Alice s Jasperem jsou doma.... Ruku v ruce vejdeme do obýváku, kde ale nikdo není... Podívám se ke dveřím, za kterými stojí nějaká blonďatá dívka... To je určitě ona... Nahoře zaslechnu Jaspera, takže zamířím tam a Emmetta táhnu sebou... Kdo to je?.....Řeknu hned jak vejdu.... |
| |
| doma Chvíli tak pozoruji dění na ulici, když do mého pokoje vtrhne Ros, která sebou táhne Emmetta. Podívám se na svého Emmetta, který je nejspíš z toho v šoku, a pak přejedu pohledem na Ros, která hoří nedočkavostí, abych jí řekl kdo je ta osoba. No, ta dívka je taky to co jsme my. Její jméno je Maggie, nebo tak nějak. A zná se Carlislem. Toť všechno co vím. promluvím k své drahé sestřičce a usměji se na ni. Poté mrknu na Emmetta, který vypadá hrozně unaveně a dojde mi, že byli na nákupech. Tak co lovil jsi a ulovil jsi něco? Myslím na těch nákupech. zeptám se Emmetta a přitom se usměji. Jelikož jsem se dneska vyhl nakupování barev v drogerií. |
| |
| Doma Vejdeme s Rose dovnitř a pohled mi padne na siulety před dveřmi. Ta jedna je Alice, tu poznám a ta druhá musí být ten, koho jsem cítil... To už mě ale Rose táhne nahoru, kde zaslechnu Jaspera a já ani nějak nestíhám reagovat, takže se za chvíli objevím v pokoji u Jaspera celý vykulený. Rose se ho začne vyptávat, jde poznat, že nedočkavostí jenom hoří a když jí Jass odpoví zaměří svou pozornost na mě. "Ani nevíš jak blízko jsi pravdy" řeknu teď už s lehkým tonem a zasměju se. " Byla tam jedna voňavá kořist" řeknu, ale potom se honem podívám na Rose a usměji se na ni. "Zdaleka se však nevyrovnala mojí Rose." "A jaktože nejsi dole s Alicí a tou Meggie?" zeptám se teď na oplátku já jeho a zároveň o tom přemýšlím. Že by mu nějak nesedla?... |
| |
| doma Zaposlouchám se Emmettovi řeči a mírně se usměji. Nějaká voňavá kořist. Měl bysis dávat bacha, na svoje zoubky. promluvím na Emmetta a mírně se usměji, když se však zeptá proč jsem zalezlý nahoře a ne dole, pokrčím rameny. Proč jsem vůbec tady a ne dole? Sám nevím...Je pěkná, ano to je. Možná i moc pěkná...ale Alice je nádherná, na ni nemá žádná žena. Miluji ji... Tak proč jsem tady nahoře. Co se to se mnou děje? Ne, Jaspre. Nic nebudeš dělat. Nic co by jsi nechtěl. ženou se mi hlavou myšlenky a chvíli jsem jako by mimo dění. Znova se podívám na Emmetta. Ne všechno je v naprostém pořádku. A kdyby se něco dělo, tak bys byl jediný, kterému bych to hned řekl. řeknu, celkem pěknou lež. Ale stejně bych to nemohl vyslovit, v přítomnosti Ros, ta by to hned řekla Alici a byl by konec. Musím si sám uvědomit, co k té ženě cítím, možná je to jen pouhá touha, na kterou se dá zapomenout. Nic víc, to nemůže být. Pojďme dolů. Vezmu to znova od začátku. řeknu a jdu, jako první dolů z těch dvou. Když dojdu k Alici, políbím ji na její sladké rty a na tu nově příchozí se usměji. Omlouvám se za svoje chování. Dnes jsem měl celkem náročný den. Doufám, že mi to prominete a příjmete moje pozvání na skleničku. sám jsem překvapený, že jsem se takto zachoval. Ale už to nemůžu vrátit zpět, a jakákoliv reakce omluvi, by to ještě víc zhoršila. |
| |
| Doma Nedočkavě hledím na Jaspera a čekám až mi něco poví.... Jako bych už sama nepoznala, že je upír...Hm...Že by další z Carlisleových starých přátel?... To už se mi ale Jasper nevěnuje a přesune svou pozornost na Emmetta.... Otočím se k němu, když mluví o voňavé kořisti a podívám se mu do očí.... Vypadá to, že ho to už přešlo...To je dobře....Jinak by s ním nebyla zábava.... Rozzářím se jako sluníčko, když řekne, že mě se nevyrovnala.... Přestanu vnímat jeho i Jasperova slova a jen se na něj dívám.... Je jenom můj...A navždy...A teď si ho budu dokonce znvou brát...Miluju ho... Najednou si vzpomenu, že jsem se ještě nikomu nepochlubila se svým prstýnkem.... Alice už ho sice asi viděla, ale i tak jí ho musím co nejdřív ukázat...A Jasperovi ..A Esme a Carlisleovi....No..Raději počkám než se vyřeší to s tou novou... Prstem přejedu po prstýnku a usměju se ...... Jasper se rozhodne jít zpátky dolů, takže chytím Emmetta za ruku a jdu pomalu za ním.... Musím si ho hlídat...Ještě by mi ho ta nová chtěla svést... Po cestě dolů políbím Emmetta na krk a potom už jdu ke dveřím... Postavím se tak, aby byl Emmett za mnou a zády se o něj opřu....V první chvílí si sama připadám, jako bych ho chtěla před tou novou skrýt, ale hned se tomu usměju, protože to rozhodně nejde.... Počkám než Jasper domluví a potom se na Maggie usměju.... Ahoj..Já jsem Rosalie...A tohle je můj manžel Emmett..... Dám mírný důraz na slovo manžel, ale stále se usmívám..Podám jí ruku na přivítanou a potom se usměju na Emmetta.... |
| |
| Doma Jasper se mi nezdá ve své kůži, ale možná je toho na nho prostě moc. Pustím to zhlavy. Však on to nějak zvládne....a navíc má Alici, to naše sluníčko. A neumím si představit, že by mu z něčím nepomohla.... To už jde ale Jasper dolů a tak se vydáme s Rose za ním. Přece jen jsem zvědavý, kdo ta nová upírka je. Zajímalo by mě, kde se tu tak najednou vzala...Meggie....nikdy sem o ní nic neslyšel.... Celý natěšený se řítím dolů, ale Rose si mě drží za zády. Usměji se tomu, ale přízpůsobím se jí. Když Jasper otevře dveře a začne brentit pozorně si jí prohlížím. Hmm, blondýnka..,celkem pohledná a jako každý upír neuvěřitelně krásná... Potom představí Rose sebe i mě jako svého manžela. "Ahoj Emmet" dodám jenom a zářivě se usměji a podám jí ruku. Doufám, že s ní bude aspoň trochu zábava... pomyslím si. Obejmu Rose, která je o mě opřená a podívám se na Alici. Vypadá šťastně...ta svatba ji svědčí. Možná se s Jasperem taky začnou brát častěji.... "Nechcete jít dovnitř?" Nebo proč se vlastně stojí venku?" |
| |
| Les Se zavřenýma očima a rty přitisklými k srnce jen poslouchám. Naprosto detailně slyším Rosaliin a Emetův rozhovor. Rozhoduji se, zda je potrápit, nebo ne ale nakonec to za mě vyřeší Jacob. Já vím že tady sou. Neboj neboj, Rose rozhodně nechce abysme je rušili, takže se nám vyhnou velkym obloukem. Rozesměju se. Mmm...nech mě to aspoň dojíst.. Oženu se po něm z legrace a srnku si vzít nenechám. Prostě ji jen tahám sebou, dokud to Jaka nepřestaně bavit. Sluší? Myslíš? Závidíš mi, viď? Rozesměju se a skočím po něm a opusinkuju ho. Hmm teď jsi k sežrání. Dobírám si ho se smíchem a spokojeně se rozvalím na dece. Za Tanyou pojedeme kolem oběda, a pak domu. Protáhnu líně, ruce mám za hlavou a oči zavřené. Jacobe, stačí, že se ke mě oni chovaj jak k méně cenný, nezačínej s tim ještě ty. Zevrčím na něj, ale ani se neobtěžuju otevřít oči. |
| |
| Aljaška - sídlo Denaliů Uklidím po sobě nepořádek po vaření a pro dnešek to vzdám. Taky proto že je v domě konečně klid. Garrett s Kate někam zmizeli, asi už vzdali to naštvat se kvůli každému mému nepodařenému pokusu vaření. Lehnu si do obýváku na gauč a pustím televizi. Přepínám tlačítka a měřím si rychlost, kolik nejvíc programů projedu za deset vteřin. Možná bych se mohla nechat zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Překonám svůj vlastní rekord a nechám televizi puštěnou na jakémsi přeslazeném romantickém filmu. Nebaví mě, protože mám pocit že jsem ho už někdy v minulosti viděla a tak si jen užívám relativního ticha. Můj pohled upoutá bílá obálka na stolku u dveří a na ní mé jméno. Bleskově pro ni skočím a zpět pohodlně na gauči ji otevřu. Rychlým pohledem přejedu krasopis své sestry. Milá Tanyo, v době kdy čteš tento dopis jsem již mnoho mil daleko odtud. A doufám, že to tak i zůstane. Jak dobře tě za tu dobu znám, nejspíš právě uvažuješ nad tím jestli dřív zabít Garretta, protože si myslíš že on mi něco udělal a proto jsem odešla, a tím jestli mě půjdeš hledat. Nedělej ani jedno, Garrett za nic nemůže. Asi si nepamatuješ Enthonyho, toho mladíka který se do mě zamiloval. Také jsem ho měla ráda, byl tak zvláštně jiný a v jeho přítomnosti jsem se cítila dobře - v té době jsi řekla že je to jen pobláznění a raději jsme ho nechali na pokoji. Neřekla jsem ti to, ale ještě několikrát potom jsem ho sledovala. Ale usoudila jsem že lidé jsou pro mě nedosažitelní a nakones jsem ho nechala úplně a téměř zapomněla. On byl smutný a zklamaný, že jsem ho opustila, nenáviděl mě protože se do mě doopravdy zamiloval. Ale lidská pamět je krátká a zapomněl. Po čase se přeštěhoval do Itálie. A tam na něj narazil jeden od Volturiů. Snadný cíl, chtěl ho zabít. Ale na pokraji smrti, pod váhružkou nepředstavitelné hrůzy se mu podařilo splynout se zdí takže byl těžko viditelný i pro bystré, upíří oko. Vojáka to zaujalo, takový dar by se mohl Arovy líbit a oni z něj doopravdy udělali upíra. Rozpoznal podobnost mezi mnou a svým novým já a zjistil tak, co jsem. Pochopil jak jsem ho ohrožovala a odpustil mi. Prý mě pak často sledoval, jako neviditelný, než se rozhodl objevit se mi když jsem byla sama v lese na lovu. Mé city k němu se okamžitě vrátily a ještě narostly. Je tal úžasný, nádherný ... Je mi líto jak strašně ublížím Garrettovi, opravdu. Byla jsem s ním opravdu šťastný, ale s Enthonym je to něco jiného, až teď se cítím úplně naplněná. Přesvěč ho, ať mi odpustí. A také vím, jak ublížím tobě. Vím jak nenávidíš Volturie za to že nám vzali sestru, i já je nenávidím, ale láska je silnější než nenávist. A Enthony je jejich věrný služebník, snad se mi podaří ho časem přmluvit a odejít. Prozatím ale budu s ním. Nežádám tě, abys jela se mnou. Jako sestry jsem žili spolu dlouho, věděli jsem že odloučení někdy může přijít. A přišlo, právě teď. Prosím nehledejte mne, zapomeňte na mne. I pro mě je to těžké, oba vás mám moc ráda, bude se mi stýskat. S neochvějnou a věčnou láskou, Kate Rotřeseni si dopis přečtu ještě jednou, neschopna slova. Nevěřím tomu. To by neudělala, jen tak si utéct k Volturiům. Jsou to ďáblové, zrůdy, zabili Irinu a to jim nikdy neodpustím. Jak Kate mohla? Jen sedím a snažím se v hlavě si urovnat myšlenky. Nejsem výbušná, ale teď mám chuť ničit, drtit a sápat. Zastrčím dopis do kapsy a vyběhnu ven do lesa. Ucítím Garrettův pach. Popadne mě ještě větší zuřivost, nebýt jeho jistě by tak zoufale neutíkala potají, rozloučila by se se mnou osobně. Ale věděla že by sama nemusela unést rozloučení s ním, že by ji nechtěl a pustit a že by mu musela ublížit. Vytrhnu strom z kořenů a rozsápu ho na třísky. Zachytím pach stáda srnek, vydáms etím směrem nehledě na to jestli mě uslyší a začnou utíkat nebo ne, nemají šanci před rozzuřenou upírkou. Chytnu dvě z nich a rozsápu, krev stříká všude kolem ale je mi to jedno. Znovu se rozeběhnu lesem, už trochu klidnější. Krev mi dodala sílu začít zase s chladnou hlavou přemýšlet. Uslyší vzdálený zvuk, Garretta. Vydám se co nejrychleji tím směrem. Doběhnu k němu a vykřiknu. Je pryč! Pryč! Hodím po něm složený dopis a čekám až si ho přečte. Zarudlé oči mě pálí, kéž by mé mrtvé tělo mohlo brečet. |
| |
 | Doma Sedím ve své pracovně, nehybný jako socha, hledím neznámo kam a přemýšlím na d celou tou dobou co jsem upír. Vzpomínám na časi svého upířího mladí. Ne dobu kdy jsem proměnil Edwarda a pokračoval tak s ostatními. Vzpomínám na to jak Edward nás díky Belle opustil a pak na dobu kdy byli spolu. Před očima mi běhají vzpomínky na Renesmee, na to jak se narodila a na to jak rostla. Z prvního patra uslyším hlasy. Zvednu se a vydám se ke svým adoptivním dětem. Rosalie vy už jste tu tak co jste nakoupili hezkého? Emmette doufám, že jsi zas něco neprov... Najednou si všimnu dívky stojící před nimi. Nejdčíve si ji prohlédnu a až po chvíli ji poznám. Magie! Tak rád tě po dlouhé době vidím co te sem přivedlo? Vidím, že ses už seznámila s moji rodinou. Pojď dál jen se neostýchej. Vyzvu ji a jdu do obývacího pokoje si sednout. |
| |
| Aljaška - les Zaslechnu povědomý hlas, Tanya nebo špatně slyším. Zastavím se, pomalu se otáčím a v tom zahlédnu něco letící ke mně, chytnu to. Nějaký papír, vzkaz, dopis... Teprve teď si uvědomím, co Tanya volala. Je vidět, že se něco stalo, je rozčílená, cítím z ní krev, ale zvířecí. Přiběhnu k ní. To je pro mě? Zeptám se v tuhle chvíli dost hloupě. Začnu dopis číst. Je to dost nepříjemná sprcha chladných slov. Ta slova se mi vpalují do mysli jako rozžhavené kousky železa. Pocity se ve mně převalují, míchají, hlavně smutek a vztek. Zmuchlám dopis a upustím ho. Jak jen mohla? To jsem jí nebyl dost dobrej? Vpodstatě čekám, že mi to Tanya všechno potvrdí, teď se zřejmě zbaví trnu v patě. Na jednu stranu tím trpím, já ji miluji, ale když si našla jiného...no a na druhou stranu jsem teď volný, zlomený, ale volný. Budu se s tím muset vypořádat, tak jako jsem byl schopný se vypořádat s lecčíms. Já...já...asi bych měl teď zmizet... Splním tím Tanye jedno z jejích přání. Co jsem udělal špatně? Co jsem provedl, že odešla? Pomalu se otočím a s těžkým srdcem pomalým krokem bezcílně kráčím lesem. |
| |
| Aljaška - les Sleduji Garrettův výraz když čte dopis od Kate. Přemýšlím, jak mu asi je. Určitě stejně špatně jako mne, možná ještě hůř. On mi sestru vzal, ale jen napůl, stále byla se mnou. Ale Enthony? Pche, ukradl ji celou. Zmizet? Chceš zmizet jako ona? vyštěknu na něj. Vím že jsem se k tobě ty poslední roky chovala nespravedlivě, ale musíš mě chápat. Volturiovi mi vzali jednu sestru, a tys mi pomalu bral i druhou. Snažila jsem se bránit aby mi něco zbylo. A teď, oba jsme ztratili toho, kvůli komu jsme žili. Pro nás pro oba byla Kate nejdůležitější osobou. rychlým krokem kráčím za ním, dřív než mi doopravdy zmizí. Chytnu ho za předloktí a trhnutím otočím. Nechci po tobě nic jiného, než abys zůstal pár dní se mnou. Nějakou dobu, než oba najdeme někoho s kým bychom mohli být. Teď musíme držet spolu. pomalu ho pustím, jestli se rozhodne jít, stejně ho nezastavím. Znovu zvažuji variantu že bychom se vydali do Voltterry Kate přesvědčit aby se vrátila. Dáme jí nějaký čas, užije si chvilkové poblouznění, úlet, zjistí jací Volturiovy jsou a bude se chtít vrátit. Snad. Snažím o téhle variantě přesvědčit i samu sebe, ale vím že Kate není tak hloupá, aby utíkala aniž by si to předtím nerozmyslela a nebyla si jistá. |
| |
| Aljaška - les Tanya mě zastaví, což bych do ní neřekl. Jako ona? Ne...nechci zmizet...jen odejít...nechat tě... Nepadl jsem jí do oka, co si budeme povídat. Já ti ji nechtěl vzít...chtěl jsem aby byla šťastná...přestal jsem kvůli ní cestovat...usadil se...to očividině bylo málo... Je mi to dost líto. Byla...a teď je s nějakým jiným...jo...omrzel jsem ji...posledních pár dní to mezi námi bylo napjatější...ale přeci ne tak, aby odešla za jiným... Zachovala se jako coura... Ujede mi to, tohle jsem přehnal. Promiň.....dobře...zůstanu s tebou... Otočím se směrem domů, tedy k místu, kde jsem měl domov. Víš, že ona by neudělala jen tak něco bez rozmyšlení...což je mnohem horší...určitě to plánovala...to je ještě horší...tak pojď...jdeme... Ale slovo domů neřeknu. Tak ona si to naplánovala, možná proto to nebylo poslední dny zrovna nejlepší. Pochybuji, že se vrátí a už vůbec, že by se vrátila bez toho svého nového upíra. Jak mi tohle mohla udělat? A hlavně proč? |
| |
| U Cullenů Spousta upírů, která mě začala obklopovat, byla neuvěřitelná. Napočítala jsem za tu malou chvíli pět dospělých upírů. To byla velká společnost na jednom místě. Každý z těch upírů mi, navíc přišel úplně jiný. Blondýnka jménem Rosalii byla krásná, jistě musela už za svého života očarovat spoustu mužů, podobně jako já. Muž, který měl být jejím manželem, se jmenoval Emmett. Byl vysoký, urostlý, tmavovlasý. Dalo by se říci, že to byl i můj typ. Nicméně kouzle jsem na jeho osobě nespatřila takové, jaké potřebuji. Alice byla malá, hnědovlasá a ze všech zde přítomných mi přišla i nejmilejší. Alespoň pro zatím. Jasper se vrátil společně s párem a jako by ho vyměnili, nebo přečarovali. Blonďák byl nyní docela galantní. Všichni se teď chovali skvěle. Připadala jsem si opravdu, jako vítaný host. Nakonec se objevil člověk, kvůli kterému jsem se zde objevila, Carlisle. Byl mou návštěvou očividně překvapen. Podle jeho slov i mile a tak se mou duší rozlije spokojenost. "Ahoj Carlisle. Přijela jsem se za tebou podívat a taky za Garrettem. Ano, seznámila jsem se. Zdají se být milí. " Usměji se. Ale myslím to vážně, ne zdvořilostně. Až tedy na Jaspera. "A kde je tvůj nejstarší syn. Edward se jmenuje, že? " Vzpomenu si na otce poloupíra. |
| |
| Doma To je milé, že jsi přijela. No myslím, že představovat ti je snad nemusím, myslím, že to udělali sami. Usměji se na ni a ukáži tak své bílé zuby. Edward, Nevím kde je celý den jsem ho neviděl. Rosalie? Nevíš kde je Edwadr? Zeptám se jedné své dcery. No vlastně Magie naše rodina se o něco rozrostla. Přibyla k nám Edwardova žena Bella a jejich dcera Renesmee. Kupodivu i oni někam zmizeli.Esme by se tu měla za chvíli objevit. Podívám se k oknu a uvidím v něm svůj odraz. Měl bych jít na lov. Jsem už pěkně vyhládlý. Pomyslím si a čekám kdo mi co poví. |
| |
| Doma Zrovna se chystám přesunout do obýváku na gauč, když příjde Carlisle....Nejdřív nechápu proč se mě ptá na nákupy, když ve dveřích stojí Maggie.. Jeho překvapený výraz při pohledu na ni mi vše vysvětlí, takže se jen usměju a mlčím... Jdeme do obýváku... Usměju se na Maggie, když o nás řekne, že jsme milí a ladným krokem dojdu k sedačce, na kterou se posadím.... Vypadá celkem mile...A kde je vlastně Esme?...že se ještě neukázala..Obvykle vítá návštěvu ona..... Edward?...Vůbec nevím...Neviděla jsem ho tak dva dny....Nejspíš budou všichni doma.... Od té doby, co bydlí Edward, Bella a Renesmee mimo nás, tak už se nevídáme denně....Každý si většinou udělá svůj program.... Přitisknu se k Emmettovi a položím si hlavu na jeho rameno....Poslední dobou jsem si už navykla to takhle dělat, když vedle něj sedím.... Já se chci pochlubit s prstýnkem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!.......Ne..Musím ještě počkat... Nervozně hýbu s rukou, na které mám prstýnek, jako bych se chystala na vhodou chvíli, kdy všem ukázat můj nový poklad.... A ještě musím rozdat náramky....Vlastně mám ještě celý nákup v autě....Myslím, že potom ještě povolám Emmetta do služby, aby mi s tím pomohl nahoru...Když se nabídl jako nosič, tak musí svou práci dokončit... Zlato...Pomůžeš mi potom ještě s věcma nahoru?...Sama to nejspíš neunesu... Nevinně se usměju a dám mu pusu tvář.... |
| |
| Doma Za chvíli se ve dveřích objeví Carlisle, který se musel před chviličkou vrátit. Konečně se přesuneme z verandy do domu a já se pohodlně posadím na sedačku. Ta Maggie je celkem příjemná. Zdá se být milá... Rose se mi pohodlně opře o rameno, jak to poslední dobou dělá a hraje si ze zásnubním prsstýnkem. Věřím, že umírá touhou ho všem ukázat. A je celkem zázrak, že se ještě nepochlubila. Asi to bude návštěvou.... Pak Rose připomene dnešní nákupy a já se zavrtím. "No jasně. Můžu pro to skočit klidně hned" navrhnu a vstávám, protože nicnedělání není pro mě. Zaběhnu do garáže a otevřu kufr od auta a poberu všechny tašky, které tam sou. Né že by byly těžké, ale tím že jich je moc, se to blbě nese. No na mě teda bude pohled, až takhle projdu obývákem... usměju se sám sobě. A když procházím obývákem, tak než zamířím přímo na schody vykouknu zpod té hromady krabic a tašek a na všechny se žertovně usměju. Pak už jenom slyším tlumený smích, ale ten už je mi jedno. Alespoň sem je pobavil no ne?... V mžiku jsem zpátky na svém místě vedle Rose a položím si ruku na její rameno. "Uteklo mi něco když sem tady nebyl?" |
| |
 | Aha,návštěva...to by mě zajímalo kdo to je, pomyslím si,měla bych se jít podívat.Ukončím proto rozdělanou práci dřív než jsem měla v plánu a seběhnu po schodech dolů,vidím,že Carlisle stojí a dívá se z okna a vůbec si nevšímá té půvabné blondýnky ve dveřích. přijdu k němu proto pomalým krokem a zeptám se: Kdopak to je zlato? ale odpovědi se zatím nedočkám zkusím se ho proto zeptat na něco jiného poté co jsem viděla jeho hladem tmavé oči Nechceš jít dnes na lov? |
| |
| U Cullenů Poslouchám dějství, které se odehrává před mým zrakem. Vysvětlování, otázky, příchod nové postavy a komediální představení, které předvede Emmett. Jako vánoční stromeček bys vypadal dobře! Zažertuji na jeho účet, když probíhal dále po schodech. Snažila jsem se chovat, jako slušná návštěva, ale moc mi to nešlo. Vždy jsem se ke každému chovala tak trochu nadřazeně a ani mé upírství to nezměnilo. Vždy se ke každému chovám spíše jako k sluhovi, nebo k někomu, k němuž nemusím mít úctu. Častokrát si to ani neuvědomuji. Do pokoje vstoupí dlouhovlasá brunetka. Esmé Když se zeptá na mě, sama jí odpovím rychleji než Carlisle. Ahoj, jmenuji se Maggie a jsem Carlislova stará známá. Usměji se ze široka a vydám se k nově příchozí, podat jí ruku. Když se jí podívám do očí, není divu do čeho se Carlisle zamiloval. Láska z ní čiší v každém koutku. Připomíná mi dost mou mámu. Starostlivost, která v nitru ní byla. |
| |
| Doma Čekám v obývacím pokoji na to co se bude dít.Najednou přijde esme. Esme drahoušku, to je Magie stará známá jak říkáí. Kde jsi byla? Tys asi taky neviděla Edwarda a jeho rodinu, že? Zeptám se když ke mně přijde. Lov.. no to bych měl jít. Pousměji se a řeknu. Jo půjdu s tebou rád na lov.Pokud nás omluvíte vzdálili by jsme se a prosím vás nepozabíjejte se a nezničte to tady nic. Řeknu k ostatním a vydám se z Esme do lesa. |
| |
| Doma Hned jakmile poprosím Emmetta o odnos tašek, tak už se zvedá a odchází do garáže...Zmateně se na něj podívám, ale potom se hned usměju..... To šlo pěkně rychle...Nikdy mě nepřestane překvapovat... Netrvá to dlouho a už se objeví zavalen taškama....Vypadá hrozně komicky, takže se potichu směju.... Když ale vykoukne a žertovně se zasměje, tak se rozesměju nahlas... Šašek jeden roztomilej....Potom si musím jít ty věci uklidit do skříně....Určitě to tam jen někam postaví a nechá to tak... Pokývnu hlavou směrem k Maggie, jako souhlas s její poznámkou a potom se podívám na mizejícího Emmetta.... Mezitím se objeví Esme a stoupne si ke Carlisleovi..Když kolem mě prochází, tak se na ni usměju a potom se podívám na Maggie, která se jí rozhodla představit sama.... No teda....Tak Maggie za ním přijede a on místo toho, aby se jí věnoval, tak jde okamžitě na lov...Takže se o ni musíme postarat my...Jenže já už to nevydržím..Pokud si ti dva nepospíší, tak to tady rozhlásím bez nich a před Maggie.....Chci se pochlubit... Když se vrátí Emmett, tak jen kývnu hlavou k těm třem jako odpověd na jeho otázku a přitom se usměju.... Využiju volnou chvilku, kdy se nám nikdo nevěnuje a rychle ho políbím.... To je za odměnu, ty můj šášulo.... Zasměju se a znovu ho políbím.... |
| |
| Doma Když se vrátím, všimnu si, že Esme a Carlisle zmizeli. Sednu si na své místo a Rose mi vlepí pusu. Asi bych jí měl tašky nosit častěji... Nevím, jak dlouho takhle sedíme, ale když se podívám z okna vidím že už je pomalu světlo, což mi něco připomene. "Ach jo, Rosíí musíme dneska do školy" řeknu jí a přemítám, co mám dneska za semináře. Moc se mi nechce, ale ještě dneska a pak je pauza... pomyslím si s nadějí a vím, že dnešek zvládnu stejně, jako ty dny předtím. Zvednu se ze sedačky a zamířím nahoru do pokoje pro tašku s poznámka. Usoudím, že převlíkat se nemusím a vezmu tašku i Rose. Když scházím dolů zrovna se s ní minu na schodech. "Tašku ti nesu" řeknu jí vesele, ale potom mi dojde, že v oblečení usoudila ona jinak. Zavrtím hlavou a zasměji se. Počkám na ni dole v obyváku a jedním uchem poslouchám hovor ostatních, který mě nijak zvlášť nezaujal.... |
| |
| Doma Ještě chvíli sedím vedle Emmetta a bezmyšlenkovitě přejíždím prstem po prstýnku.. Najednou se ozve Emmett vedle mě a připomene mi dnešní školu... Achjo..Už zase..Alespoň mám dnes přednášku s Emettem.... Podívám se tázavě na Alici a Jaspera, protože nevím zda půjdou taky... A co Maggie?..Nemůžeme ji tu přece nechat samotnou... Nakonec se ale znuděně zvednu a zamířím za Emmettem do pokoje.... Potkám ho na schodech, ale i když mi oznámí, že už mi tašku vzal, tak pokračuju v cestě.... Musím se převléct...Asi si vezmu něco nového... Rychle vletím do pokoje a málem se přerazím o tašky a krabice, které sem Emmett donesl.... Mohl to dát i dál... Trochu se zdržím, protože odnesu všechno do šatny a potom dlouho vybírám co přesně si vezmu.... Nakonec si přece jen něco vyberu, dám si do kapsy krabičku se svým náramkem a seběhnu dolů, kde už na mě netrplělivě čeká... Nevinně se na něj podívám a letmo ho políbím na tvář....Potom se obrátím k ostatním... Tak ahoj...Uvidíme se později.... Zamířím do garáže a na chvíli se zamyslím.... Tak kterým autem dneska ?.... |
| |
| Doma- škola Zač nuse na pohovce vrtět, protože to čekání mě nebaví a tak vstanu a procházím se po pokoji jen tak, abych se něčím zabvil. Potom se pohledem zastavím na Maggie. "Jak dlouho tu chceš vlastně zůstat? A kam máš namířeno pak?" zeptám se jí a čekám co mi odpoví... Potom se otočím k Jazzovi. "Vy asi dneska nejdete že?" zeptám se ho a znova se podívám na drobnou blondýnku, která se na nás dívá. Potom už se ale přiřítí Rose jako hurikán a já se s nima rozloučím. "Tak nazdárek po škole" ušklíbnu se a jdu za Rose. V garáži vidím, jak se Rose rozhoduje čím pojedeme. "Kdyby bylo na mě, tak bych utíkal" řeknu a pokrčím rameny. Zasměji se a pak pokračuju...."Ale to asi není zrovna nejlepší nápad". Proto si sednu do Rosáliiného auta na místo spolujezdce, ale potom mě něco napadne... "Můžu dneska tvoje auto řídit já??" usměji se na ni a čekám, jestli mi to dovolí nebo ne... |
| |
| Doma-škola Taky by mi nevadilo utíkat...Ale to nemůžeme...Myslím, že by to vypadalo opravdu divně...Alespoň pro některé... Asi by bylo opravdu zajímavé, kdyby nás někdo viděl vybíhat jen tak z lesa s batohama...Všichni jezdí do školy autem.... Jsem ráda, když nastoupí do mého auta a chystám se sednout si za volant.... Super...Pojedeme mým autíčkem... Když se ale zeptá, jestli může řídit, tak se zarazím a podezřívavě se na něj podívám.... Moje autíčko...Jestli s ním něco udělá... Po chvíli váhaní se přece jen mírně usměju a přejdu na druhou stranu, abych se mohla posadit na místo spolujezdce... Tak dobře...Ale jedině když slíbíš, že mi moje autíčko nezničíš...Musíš být opatrný.....Což ty býváš jen občas a já bych nerada, aby na to doplatil můj kabriolet... Sednu si a pro jistotu si zapnu pás..Potom se na něj mírně usměju, protože moje pochybnosti trochu vyprchaly.... Dá pozor...Nikdy by níčí auto nezničil, natož tak moje.... Celou cestu ho ale i tak nervózně sleduju a kontroluju cestu před náma.... Když dojeme ke škole, tak si schválně nahlas oddychnu úlevou a zašklebím se na Emmetta.... Máš štěstí...Jinak bys mi musel koupit novej kabriolet... Vezmu si svůj batoh a vystoupím..Počkám než vystoupí i Emmetta, chytím ho za ruku a zamířím ke škole.... První přednáška...Alespoň, že je s Emmettem...Nebudu se tolik nudit.... Je to jedna z mála přednášek, které máme spolu... Dojdeme do učebny a posadíme se do volné lavice v zadní části učebny....Jen tak ze zyvku vytáhnu sešit a potom se podívám na Emmetta.... Doufám, že to nebude taková nuda jako minule...Mám na tebe prosbu..Nenechej mě prosím unudit se k SMRTI... Zasměju se a bleskově ho políbím... Tak k smrti už se asi nikdy nedostanu.... |
| |
| Cullenovic dům K mému představování se přidal i Carlisle. Objasnil mou osobu stejně, jako jsem se objasnila sama. Carlisle se ještě zeptá své polovičky na Edwarda a jeho rodinu. Odhalení narušení jeho plánů mým příjezdem se ukáže nyní, když se ho Esmé zeptá na lov. Kdybych neměla svačinku nedávno, asi bych vyrazila i s nimi. Přestože zvířata nejsou můj šálek čaje. Někdy však musí každý udělat změnu. A právě teď nastal čas změn mého upířího života. Konec samotářství, které jsem si vybrala. Další děj, který se v místnosti odehrává, je odchod Rosalie a Emmetta do školy. To ale už přehání ne? Zdá se mi neuvěřitelné, že by opravdu nějaký upír chodil do školy. Zdá se mi to směšné a nejraději bych je zasypala otázkami. Z jedné strany mi přijdou, jako hlupáci, ale z druhé jsou pro mě hrdiny. Vydržet půlku dne vedle tolika lidí a nemoci se dotknout jejich krve. Nevím ještě přesně.Odpovím Emmettovi na otázku, která v překladu zní. Kdy konečně vypadneš. |
| |
| Škola Když čekám, co mi odpoví, zdá se mi, že jejím obličejem prolétne strach. Povzbudivě se na ni usměji a jsem rád, když mi řekne že můžu. "Děkuji lásko, neboj pojedu opatrně." Rychle přeskočím ze sedadla spolujezdce na místo řidiče a čekám, až se usadí i Rose. Paráááda...ale můj jeep je asi lepší... Jedu takovou rychlostí, jakou jezdím normálně, ikdyž vím, že by byla Rose protentokrát raději, kdybych jel pomaleji. Což nechápu. Jako bych snad někdy měl dopravní nehodu.... Naschvál se snažím nevšímat si Rosáliinýchnervozních pohledů a jenom se usmívám. Nazpátek ale nechám řídit ji, aby to pro ni dneska nebyl moc velký šok...nevím jestli by moje řízení jejího auta vydržela i nazpátek.... Když jsme na parkovišti u školy, rychle popadnu batoh a vystoupím ven. Chytneme se s Rose za ruku a míříme na první přednášku. "Je dobře, že zítra škola není, přišlo mi jako kdyby to Maggie vadilo, že odcházíme, když je u nás na návštěvě" řeknu zamyšleně a podívám se na Rose. Sedneme si a čekáme, než seminář začne... Nevím, co za přednášku nás dneska přesně čekám, ale co vím, je že nebudu muset poslouchat tak dobře, abych si vzpoměl. Takže dělat dvě věci zaráz pro mě bude hračka.... "Nuda?? To je nejhorší slovo, které znám" zasměji se na ni, ale to už do třídy vchází učitel. Rychle vytáhnu z tašky sešit, ale né proto, abych si na něj zapisoval přednášku. Propiskou na něho rychle načmárám vzkaz pro Rose: Já už se tak těším, až budeme doma. Postýlka. Koupelna. Sami dva... Podám jí papír a zasměji se tak potichu, aby to mohla slyšet jenom ona. Čekám, co mi odepíše. Přesně takhle si ve škole dopisují zamilovaní osmáci na základce... Znova se zasměji a je mi tím líp. Chovat se jako malý je moje specialita... |
| |
| Škola Usměju se na Emmetta, ale to už příjde profesor, takže mu nestihnu odpovědět.... Najednou mi Emmett podá lístek se vzkazem a já se tiše zasměju... Rychle si to přečtu a ihned odepíšu: Už se taky moc těším...Hlavně na tu postýlku :-)..Hlavně když někdo zabaví Maggie... Pokud někdo Maggie zabaví, tak bychom mohli mít volno...Třeba už bude doma Carlisle a Esme, aby se o ni postarali... Pošlu zpátky vzkaz a usměju se.... Celou přednášku si takhle dopisujeme a plánujeme zbytek dne a víkend.... Už se nemůžu dočkat....Bude to skvělý...Zase dva dny s Emmettem... Když je konec, tak se smutně zvednu ze židle a posbírám si věci...Čeká mě další přednáška, ale tentokrát tam budu zase sama..... Pa, medvídku.... Dám mu pusu na tvář a zamířím do učebny...Ani si nevytahuju věci, protože je to naprosto zbytečné.... |
| |
| Škola Když se člověk ( no ehm, nevím jestli je člověk v našem případě správný termín) tak hrozně nenudí tak ten čas utíká poměrně rychle. A dvouhodinovka s Rose uběhla jako voda. "Pa zlato" řeknu jí na oplátku a mířím přesně na druhou stranu budovy než ona. Vejdu ještě před učitelem, který mi je ovšem těsně v patách. A když se posadím nasadím masku dychtivého vysokoškoláka, který se chce naučit spoustu nových věcí. Když nás profesor propustí o pár minut dřív a myslí si přitom jak je na nás hodný jdu k Rosáliině třídě, abych na ni počkal. Když vyjde tak ji obejmu a loudám se s ní pryč od tříd. "Tak co teď? Já mám ještě půl hodiny čas, než mi začne další přednáška a řekl bych, že ty si na tom podobně...nebo se pletu??" |
| |
| Škola Celou přednášku zírám z okna a čmárám něco na volný list v sešitě.... Ať už tahle nuda skončí..Už chci volný víkend s Emmettem... Nakresím pár srdíček, do kterých napíšu R E a Emmett a schovám si je do kapsy....Tam také objevím krabičku s náramkem... Úplně jsem na to zapoměla...Musím pak poprosit Emmetta, aby mi ho připnul... Těsně před koncem hodiny ho ucítím před třídou, takže jen zakroutím hlavou a sbalím si věci do batohu.... Už zase skončil dřív...A ten náš profesor nás tu nechá vždycky až do konce... Ze třídy výjdu jako první, usměju se na něj a políbím ho na tvář.... Taky mám ted chvíli volno...Na oběd nemá cenu chodit..Myslím, že mám nápad... Tajemně se usměju, políbím ho a táhnu ho pryč ze školy.... Kousek odtud je přece krásnej park...Skoro nikdo tam v tuhle dobu nechodí... Najednou se ale zastavím a vytáhnu věci z kapes...Podám Emmettovi krabičku a nastavím ruku... Připneš mi ho prosím... Usměju se a potom mu podám obrázky ze srdíčkama.... Trošku jsem se nudila... Psaníčka...Srdíčka...Jsme jako zamilovaní teenageři... |
| |
| Lov Vyjdu z domu a otočím se na Esme. Na co máš chuť? Když mi odpoví rozeběhnu se tím směrem. Zalato co kdyby jsme se stavili za Edwardem a Bellou? Dlouho se u nás nestavili. Co říkáš? Usměji se na ni a běžím dál směrem k jejich domu. Zajímalo by mně proč u nás tak dlouho nebyli a ani Renesmee co se snimi stalo? Mají nějaké problémy? vždycky se stavili alespoň na chvilku, ale stavili. Běžím dál lesem a přmýšlím. |
| |
| Škola - park Když mi Rose potvrdí, že nic nemá a navíc dostane nějaký nápad, sem jí plně odevzdán. Potom vytáhne krabičku a poprosí mě, abych jí nasadil náramek. "To je ten, co jsi koupil i ostatním? To se jim bude líbit. " Rychle jí ho zapnu a prázdnou krabičku strčím do batohu. A pak jenom čekám, kam mě Rose zatáhne. A když dojdeme do parku, je mi jasné, že tady se mi bude líbit. Kdyby tady nebyly ty dlážděné cestičky a lavičky je to tu skoro jako v lese... Chvíli jenom tak bloumáme po parku, protože jsme si nestanovili žádný cíl, kam chceme dojít. "Nesednem si na chvílu?" řeknu ale nakonec a ukážu na lavičku, která stojí kousek před náma. Anebo proč si sedat na lavičku, když tráva je dneska poměrně suchá, protože ještě nestihlo pršet?? Rose už sedí na lavičce, ale já si sednu na trávu kousek dál a stáhnu ji z lavičky sebou. Chvíli protestuje že si zašpiní kalhoty. "No to by bylo hrozné, musela by si dneska znova do šatny" opáčím a posadím si ji na klín tak, že na zemi sedím jenom já a ona tak nemá šanci se ušpinit od trávy. Z ničeho nic k nám doběhne pes. Nemá žádný obojek ani značku a pobíhá kolem nás. Že by se zatoulal páníčkovi?? Rozhlídnu se kolem, ale nikde nikoho nevidím, ani necítím, takže pokud utekl tak jeho páníček je daleko. Zavolám ho k sobě a vidím překvapený pohled Rose. Nejspíš se bojí abych ho nezakousl... "Neboj hlad nemám" řeknu abych ji uklidnil a psa podrbu za ušima. A jak se zdá tak se mu to líbí. "Co si takhle pořídit domů nějaké zvířátko? Nebylo by to roztomilé?" Nahodím veselý kukuč a otočím se na Rose... |
| |
| Škola-Park Ano, to je on..Snad máš pravdu a bude jim líbit... Usměju se a potom už ho táhnu pryč, směrem k parku... Je tady opravdu krásně...Myslím, že jsem vybrala dobré místo...A naštěstí tu ani nikdo není... Ráda se s Emmettem procházím...Stejně jako teď...Prostě jen jít hezkým prostředím a hlavně když nás nikdo neruší.... Jo proč ne...Ne že by mi chození vadilo, ale sedět je vždycky lepší... Usměju se a chystám se posadit, když mě stáhne k sobě to trávy... Ne, počkej..Zapomínáš, že se pak ještě musíme vrátit...Nemůžu si zašpinit kalhoty... Přestanu protestovat až když si mě posadí na klín, takže si nemůžu ušpinit kalhoty... Spokojeně se usměju a políbím ho... Najednou se objeví nějaký zatoulaný pes a začne okolo nás pobíhat.... Kde má páníčka?...Nikoho tu necítím.... Překvapeně se podívám na Emmetta, když ho k sobě zavolá a začne ho drbat... Ještě lepší...Emmett si bude hrát se psem.... Roztomilé možná...Ale to už ti snad nestačí Jacob a jeho mini smečka?....Nevím jestli by ti ostatní dovolili mít doma psa...Natož tak aby tam dlouho vydržel... S mírným úsměvem zakroutím hlavou a pohledem střelím ke psovi.... Je celkem pěknej...Trošku větší...A má hezkou barvu srsti..Zlatá.To je moje barva... Chvíli ještě váhám, ale potom přece jen pohladím psa po srsti... Sleduju ho, jak se vedle nás spokojeně položí a ještě jednou ho pohladím.... No..Tak tohle v plánu teda nebylo...Vypadá to, že ted místo krásných chvilek s Emmettem budu mít hraní Emmetta se psem... |
| |
| Jakmile jsme s Carlislem venku zeptá se mě na co mám chuť. Hm, přemýšlím nahlas, asi bych si dala pumu, co by sis dal ty drahý?? Odpověd ale nedostanu protože mou otázku přeruší jiná. Ach, tak dlouho jsem neviděla svého syna a Bellu, bože tak se mi stýská, a co teprve Renesmee. Ponořím se do myšlenek o svých dětěch tak hluboko, že si ani nevšimnu, že už běžím. Výborný nápad, zlato, něco si ulovíme a stavíme se tam. Ach, tak dlouho jsme je neviděli.Zopakuji na hlas svou myšlenku, když v tu chvíli spatřím malou pumu nedaleko ode mne. Snadný cíl, pomyslím si když se chystám k výpadu. Po "obědě" se vydáme an cestu za Edwardem a Bellou, cesta nám netrvá dlouho, běžíme sotva 5 minut když už v dálce vidíme jejich dům. přiběhnu blíž ke Carlislovi, chytím ho za ruku a do ucha mu pošeptám: Je to jako vracet se domů, viď drahý??. Jsem teď naprosto šťastná |
| |
| Park - škola - doma Po cvhíli si začne se psem hrát i Rose a já dovádím jako malý kluk. Pak ale pes odběhne a už se nevrátí. Kdo ví kam zmizel... "Nebylo to zas tak špatné že ne?" zeptám se Rose a usměji se na ni. Vím, že ona by semnou byla rači sama, ale nějaká malá změna semtam neuškodí... Podívám se na hodinky a uvědomím si, že je nejvyšší čas se vrátit. "Měli bysme jít zpátky zlato" řeknu jí a opatrně ji ze sebe zvednu a pak se postavím i já. Jdeme pomalým tempem ke škole a před ní se rychle rozloučíme. "Tak zase za dvě hoďky krásko" povzbudivě se na ni usměji, protože vím, že školu snáší trochu hůř než já. Pak už se vydám na přednášku, která je stejná, jako byla před rokem a před dvěma a tak dále... Tentokrát sem to já, kdo končí přednášku později a poznám, že Rose už šla na parkoviště. Dojdu k jejímu autu a ona už sedí na místě řidiče. Usměji se na ni a sednu si vedle. No co, beztak sem jí chtěl nechat zpátky řídit... vzpomenu se a proto neprotestuji. Doma je všechno stejné jako bylo ráno. Carlisle s Esme se nejspíš ještě nevrátili, museli se zdržet na lovu... Pozdravím proto Jazze, Alici i Maggie a vyběhnu nahoru hodit tašky do našeho pokoje. Potom si sundám mikinu a jdu za nimi zpátky dolů... |
| |
| Park-Škola-Doma Po chvíli pes někam zmizí a nevrátí se..Nevím jestli je mi to vůbec líto...Možná trochu... Byl celkem roztomilý a pěkný..Ale ne, prostě není dobré hrát si se zvířaty... Mírně přikývnu jako odpověd na Emmettovu otázku a usměju... Vůbec jsem si neuvědomila, kolik je hodin, takže když oznámí, že bychom se měli vrátit, tak se překvapeně podívám na jeho hodinky.... Nějak moc rychle to uteklo....Hlavně když tu bylo to zvíře... Ke škole jdeme celkem pomalu a já se přitom rozhlížím okolo.... Přesně..Další dvě hodiny... Tentokrát mu jeho úsměv neoplatím a otráveně se podívám na školu.. Hrozně nerada se s ním rozloučím a potom zamířím na další přednášku.... Ještě chvíli to vydržím..Poslední přednáška a pak jedeme domů...Jejky..Jsem jak otrávený žák na základce a ne jako upír mého věku...Dost..Přece ze sebe nebudu dělat chudinku... Tentokrát dokonce i trochu poslouchám profesorův výklad, ale ke konci už úplně vypnu.... Tento profesor nás pustí dřív, takže rychle vyběhnu ze třídy a zamířím rovnou ke svému autu.... Tentokrát ho nenechám řídit...Na to mám tohle krásný auto moc ráda.... Pustím si CD, které tam zrovna je a čekám, než příjde Emmett.... Usměju se na něj, když příjde a pak už jedem domů.... Zajímalo by mě, co se tam mezitím dělo.. Trochu mě překvapí, když uvidím, že se vůec nic nezměnilo..Carlisle a Esme pořád pryč...Maggie, Jasper a Alice stále v obýváku, takže je všechny pozdravím... S úsměvem podám Emmettovi batoh, aby ho mohl odnést nahoru a posadím se ke klavíru... Dlouho jsem si už nezahrála...Možná bych mohla i něco nového zkusit... Začnu hrát moje oblíbené písničky a přitom se mírně usmívám.... V tomhle jsem si hodně podobná s Edwardem...Oba máme hodně rádi hudbu... |
| |
| Jsme už skoro u domu Edwarda a Belly. Ach Bože jak já se teším na Renesmee. A na Edwrda, svého milovsného syna. A na Bellu, svou milovanou dceru. Carlisle vedle mě se skoro zastaví, zastavím proto také. Co se děje, drahý??? řeknu a přijdu k němu blíž. Zadívám se na krátkou chvíli do jeho vševědoucích očí. Mám pocit, že se v nich utopím. Chytnu ho proto za ruku a přistoupím ještě blíž. To co se v tu chvíli stane ba nečekal nikdo z nás. Kde nic, tu nic, ze země vyrost, se tu zjeví Edward s Bellou. Bezva, ty si to umíš načasovat Zlobně se na svého sina podívám a odtáhnu se od Carlisla, i když se mi zrovna dvakrát nechce. Ahoj Edwarde, ahoj Bello. pozdravím nahlas, aby se Bella necítila odstrčená. Kdepak máte Renesmee??? To jsi nemohl chvíli počkat, bylo nám tu tak krásně Směřuji na Edwarda své zlobné myšlenky i pohledy a doufám, že si toho Carlisle nevšimne. |
| |
Doma -> Škola -> A zase zpátky Po chvilce strávené s Edwardem je čas jít do školy. Zaběhnu do garáže a odemknu auto nazvané „potom“. Už jsem si na něho zvykla a musím říct, že jsem si ho dokonce zamilovala. Po té, co jsem se totiž přeměnila, se mi rychlost člověka zdá přece jenom pomalejší a tohle je stvořené pro mě. Po chvilce dojedu na parkoviště, kde si vyberu nejlepší místo, jaké najdu a vydám se na přednášku. Jako vždycky jsem středem sledovanosti. Hlavně kluků, ale já si nikdy nemyslela, že jsem hezká. A nejspíš tím, že jsem dneska dojela sama bez Edwarda, mají „dovolené“ se na mě dívat. Edward je totiž zabíjel pohledem, a já se mu tiše smála a vždy stiskla víc ruku, aby věděl, že miluji jenom jeho. Nicméně si kluků nevšímám a lidským krokem se vydám na první přednášku. Jako obvykle si sednu nejdál, jak mohu, takže si sednu do poslední řady. Všichni většinou sedají dopředu, teda všichni ti, kteří chtějí něco z přednášky mít. Vzadu většinou sedají jenom ti, kteří chtějí spát, nebo dělat něco, jen ne poslouchat profesora. Přednáška začne a já bych si klidně stačila zapsat všechny slova co řekl, ale zapisuji si jenom pár poznámek, které považuji za důležité. Další dvě přednášky byly podobné, nebyly zajímavé, ale kvůli Edwardovi udělám všechno. Navíc teď je učení lehké, všechno mi jde lépe. Snažím se co nejrychleji dojet domů, a dojela jsem docela rychle, jelikož jsem zjistila, že jsou teprve 3 hodiny. Jelikož jsem neměla co dělat, začala jsem vařit jídlo pro Renesmee. Ráda pro ni vařím, ale ona si nejradši vezme něco z ledničky, jelikož jí je jedno, co lidského sní, pro ni je to i tak utrpení – nechutná jí to a to jde poznat. Vařila jsem asi tak hodinu, víc mi to netrvalo, jelikož jsem ještě všude utřela prach, začala jsem být náchylná na pořádku a to já nesměla vidět ani zrnko prachu. Když už jsem po chvilce všechno dodělala, lehla jsem si na pohovku a přemýšlela. Na chvíli jsem pohlédla na Edwardovo piáno. Uvažovala jsem, že bych se naučila hrát na něj, ale raději jsem to zavrhla. Tohle je pro Edwarda a Rose. Pro mě ne. Po chvilce uslyším, jak na příjezdovou cestu dojíždí auto, hned poznám, že je to auto Edwarda. Celá natěšená se upíří rychlostí rozběhnu ke garáži, kde se objevím u jeho boku. Okamžitě, kdy mne spatří, mě obejme a vášnivě políbí. Po chvilce jsme v obývacím pokoji, ležíme na gauči v objetí, když po chvíli se Edward postaví a vezme mě za ruku. Nic neříká, jenom mě táhne ven. Jdeme lesem, za chvilku zrychlíme. Po chvíli se zastavíme přesně vedle Esme a Carlislea. Esme se „odtrhla“ od Carlislea a věnovala Edwardovi naštvaný pohled. Musela jsem se tiše ušklíbnout a zasmát. Můj smích je velice podobný smíchu Alice, ale ne úplně. “Ahoj Esme, Carlisle...“ Vřele a přátelsky se musím usmát. Mám je strašně moc ráda, Esme něco jako má druhá matka a Carlisle jako můj starší přítel. “Jela do školy, ale předpokládám, že bude někde s Jacobem – jako vždy...“ Pohlédla na Edwarda, který si mne ještě víc přitiskne k sobě. “Moc se omlouvám, Esme, že jsme u vás dlouho nebyli, musíme Vám to nějak vynahradit, dělo se něco nového?“ Sleduji Esme, která pořád vraždí Edwarda pohledem a zároveň Carlislea, jestli si toho všimne. |
| |
| Setkání Já už jsem tady.. Vyskočím zpoza rohu a zakřením se na tátu. On o mě celou dobu věděl, slyšel mě. Ahoj babi, ahoj dědo.. Rozeběhnu se ke Carlislovi a skočím mu kolem krku, pak slezu a obejmu Esme. Líbí se mi oslovovat je "babi" a "dědo" vypadají sotva jako moji rodiče, natož tohle. Jacob musel na rychlo odjet, něco s Billym. Ale nic vážnýho. Utěšuju je, když vidím jejich výrazy. Ani mě se moc nelíbilo, že musel odejít, zvlášť když jsme si naplánovali tak pěkný den. Ale máme na sebe celou věčnost, takže co. V lese byla Rose s Emmetem. Dám si ruce za záda, roztomile se zakřením a houpu se z místa na místo. Najednou mě do nosu uhodí vůně jídla. Máma vařit umí, vždycky mi uvaří něco, co mi aspoň trochu chutná. Nejspíš to bude tím, že maso je většinou jen tatarský biftek. Mmm...tys mi vařila S rozzářenýma očima se na ni podívám. Mám hlad...co jít domů, hmm, hmm? Neposedně poskakuju. Sice jsem lovila, jenže v tomhle jsem jiná než oni. Právě kvůli té lidské části. Krev mi stačí jen párkrát týdně, ale jako člověk musim jíst třikrát denně. Jdeme? Stále poskakuji, až táta přijde, hodí si mě na záda a rozeběhne se se mnou. Směju se jak malá holka. Mám nejlepší rodinu na světě.. Pomyslím si, když jako blesk prolétáme skrz stromy. |
| |
 | škola Další zajimavá přednáška na vysoké škole, kterou jsem už slyšel několikrát, ale pořád mne baví. Týkalo se to středověku a přednášelo se o Antickém Řecku. Dějiny mne vždycky bavili, takže jsem to s údivem poslouchal a zaznamenával si důležité zápisky. Tak kdo z Vás mi řekne něco o tom, kdo založil malířství v Helenistickém období? zeptal se profesor žáků a já se jen mírně usmál, jelikož jsem odpověď na jeho otázku hned znal, ale raději jsem mlčel a byl myšlenkami někde jinde. Opět u své rodiny. Opět u Belli, která mi tu tolik chybí. Hodiny ubíhaly a ty přednášky konečně všechny skončily. doma Když konečně dorazím do domu, jsem rád, že mne má milá ráda vidí. Obejmu jí a vášnivě políbím ty její nádherné rty, po který jsem celou tu dobu tolik prahnul. Poté jsme na gauči, ale mne napadá jediné a to jít ven a užít si tam volnosti. Byl jsem až moc zavřený mezi čtyřmi stěnami, že teď toužím po jediném a to je odsud na chvíli zmizet a nadýchat se čerstvého vzduchu. Jdu rychlejším krokem a jsem strašně rád, že mi všechno vychází. Zastavím se, když se před námi objeví Esme a Carlisle. Bella se tomu zasměje a ja taky, ale když na mne Esme hodí pár nenávistných pohledů, omluvně se na ní podivám. V zápětí ucítím blízkost své malé dcerky, která po malé chvíli přiběhne. Poslouchám, jak nám vypráví o tom, jak zažila den a to všechno. Jsem rád, že tomu tak je. Jsem šťasten, že můžeme být opět v pohodě, a že nám zatím nehrozí nějaké nebezpečí. Omlouvám se ti Esme. Ale mi už stejně jdeme. Lásko, doženeš nás. promluvím na Esme a Bellu. Svoji dcerku si hodím na záda a zozeběhnu se zpátky domů. Tolik stromů se kolem nás mine. Všechno je tak nádherné a my dva jsme volní. Když dojdeme domů, položím svoji Renesmee na zem a otevřu dveře. Ty jdi domů. Já zajdu pro maminku. promluvím ke své dceři a rozeběhnu se za Isabellou. Když jí doženu, opatrně ji položím na zem a políbím ji na její rty. V této chvíli mi na ničem nezáleží, ani na tom, že by mne někdo mohl vidět. Ani nevíš. Jak moc jsi mi chyběla. promluvím k ní a opět jí políbím na její rty. |
| |
Les, domov Trošku mě zarazí, když Edward hned vyráží s Renesmee domů. Když odejdou, obejmu Esmé a Carlisle. “Omlouvám se. Slibuji, že se stavíme zítra – všichni tři. Mějte se.“ V rychlosti ještě dám Esmé pusu na tvář a vyrazím na cestu domů. V polovině cesty mě chytne Edward. Položí mne na zem. Musím se tomu usmát. “Ale to víš, že vím. Ty jsi mě totiž chyběl taky. Bez tebe jsou přednášky nudné.“ Usměji se a oplácím mu polibky. “Slíbila jsem Esmé, že zítra přijdeme. Všichni tři. Dlouho jsme tam nebyli. Chybí mi Alice. Ale ty mi budeš chybět vždy víc. Nejvíc.“ Obejmu a tisknu mu své rty na krk. Sama nevím, jestli Esmé a Carlisle jsou pryč, ale je mi to jedno, i kdyby nás viděli. Na tom nezáleží. |
| |
| les Poslochám, jak ke mně má milá hovoří a všímám si toho, co na ní tolik miluji. Ty její nádherné oči, ty její sladké rty, po kterých tolik toužím. To všechno na její tváři miluji. Vlastně miluji ji, celou. Je moje všechno. Všeho bych se kvůli ní vzdal. Pohladím ji po jejich vlasech a polibím ji na její rty v tom polibku hodlám dlouho vydržet. Ale pak, když řekne, že bychom měli jít zítra navštivit Esme a Carlisla, usměji se. Chápu, že jí Alice chybí, i mně moje sestřička chybí. Je tomu už hodně dávno. Dobře, zítra tam přijedem pokud chceš. promluvím k ní a nemám žádné námitky. Dneska jí chci splnit, každičké její přání. Všechno co ji vidím na očích, tak pro ní dnešního dne udělám. Jaké přání má v této chvíli moje milovaná? zeptám se jí a čekám na to, co mi odpoví. Přitom jí zahrňuji několika vřelými polibky. |
| |
Les Líbí se mi tahle chvíle. Chvíle, kdy můžeme být sami a užívat si kolik chceme. Je to příjemné. Jsem ráda, že jsem tím, čím jsem. Jsem vděčná za to, že jsem mohla potkat Edwarda. Byl to osud, za který budu děkovat do konce mého upířího života. Nejraději si hraji s jeho vlasy, ráda si je proplétám mezi prsty. Oplácím mu polibky, je těžké neodolat jeho rtům. Miluji ho... “Samozřejmě, že chci. Navíc, jestli tam zítra nepřijdeme, nechci vědět, co s námi udělá Esmé.“ Zasměji se a pohlédnu mu do očí. Nechci nic, chci jenom jeho. “Chci tebe. Nic jiného.“ Musím se usmát, ale myslím to úplně vážně. Bez něho by můj život za nic nestál. Ani ten upíří život. |
| |
| Les Ahojky rodinko. Renesmée jsi krásná jako vždycky. Obejmu svou vnučku. Podíváms se na Esme, která je taky ráda, že je vidí. Jak se ti daří ve škole? I vám samozřejmě zeptám se jich, ale v tom se omluví a jdou pryč. Tak tedy zítra. Usměji se na ně a nechám je jít. Tak co Esme jdeme? Šli jsme původně na lov, přijdou zítra tak pojď. Řeknu a rozeběhnu se lesem. Tak an co máš chuť? Otočím se na ni a zastavím se již daleko od Edwarda a Belly. |
| |
| les Hraje si s mými vlasmy a to mne tolik uklidňuje. Cítím se být uvolněný. Všechno to napjetí dne se skončilo a já si můžu užívat této noci. Poslouchám, jak hovoří, o tom, co by nám mohla udělat Esme. Mírně se nad touto myšlenkou zasměji. Když mi pohlédne do očí, cítím se jako v sedmém nebi. Jak já miluji ten její pohled, ty její oči. To všechno. Pořád na to musím myslet. Neustále myslím na ni. Na tu její dokonalost. Vždyť ty už mne dávno máš. Jsem tvůj každičký den. Každičkou noc. Jsem tvůj a navěky tvůj zůsanu. O to se neboj má jediná. promluvím a jak ležím na ni, tak se opírám lokty o zem, abych jí nějak nezatěžoval. Mé polibky jsou toužebé po tom jediném. Mé doteky jsou, jako pírko, tak jemné a tak vášnivé. Pomalu jí rozepínám košilu a přitahuji si jí k sobě. Potřebuji tě cítít. Potřebuji tě teď. pošeptám ji do ucha a líbám ji na krku. |
| |
| Doma, les Už jsem doma na upírské poměry hrozně dlouho a táta s mámou se nevrací. Co když se jim něco stalo? No..i když.. Radši to ani nedomyslím. Jo, jsou mladí a to všechno, ale jsou to moji rodiče! Radši sundám z plotny jídlo co máma uvařila, nandám si a najím se. Ani moc nevnímám chuť, ale konstatuju, že se máma lepší. Už je to pět minut! Neklidně podupávám. Hrozně se nudím. Je teprve čas oběda a nikdo nikde. Mohli by si dělat ty romantické chvilky někdy jindy. Opět si oblíknu bundu a natáhnu botky a vyběhnu ven. U jednoho místa je oba cítím celkem silně, radši se tomu tedy vyhnu a hledám Esme a Carlisla. To, že běhaj mi není moc pochuti. Nejsem takovej rychlík. Tady ste.. Popadám dech. Ano, další věc jinak. Dýchám. Můžu..jít s váma na lov? Já teda už jedla, ale nudím se. A dědo? Obějmu ho a upřu na něj kolouškovky hnědé oči v psím pohledu. Můžu dneska spát u vás? Prosím, prosím. Jim to určitě vadit nebude a dlouho sem u vás nebyla. |
| |
| Les Renesmée co ty tu? Chytnu ji kolem pasu a podívám se do jejích hnědých očí.Dělá na mně ty své psí oči. Vypadá to jako by se je naučila od jacoba. No já nevím.. Dělám, že přemýšlím. ..no miláčku co myslíš? Může u nás spát? A hlavně jít s námi na lov? Podívám se na svou ženu a renesmeinu babičku. no Renesmée já myslím, ež s námi jít můžeš a spát u nás taky můžeš.Ostatní budou nadšeni, když tam snámi strávíš noc. Jak jsi se tedy měla ve škole? zeptám se ikdyž v duchu pochybuji o tom, že tam s Jacobem dorazili. Usměji se na ni a dám ji pusu na čelo. Vždycky to bude moje nejoblíběnější holčička. Ovšem rosalie se o ni bude klidně i prát. Pousměji se na ni. |
| |
| Aljaška Sklopím pohled k zemi a zakroutím hlavou. Ne, nebylo to málo. šeptnu. Znala jsem svou sestru dobře. Do uší mě udeří jeho slova. "... jako coura." vzteky zavrčím. Možná že nás opustila, ale stále je to naše rodina. Nikdy, už nikdy o ní nemluv jako o couře, rozuměls? Nebylo správné co udělala, ale ne natolik abys mohl zapomenout to krásné s ní a nazývat ji takhle. rozkřiknu se. Ano, musela to plánovat. A naplánovala to skvěle. pousměji se. Ale nebudeme to rozevírat teď, dokud je rána otevřená a krvácí tak silně. Pche. uchcechtnu se vlastnímu přirovnání. Možná za pár let budeme moci se smíchem vzpomínat a domýšlet si. Doběhneme domů, zastavím se přede dveřmi, jakobych se bála vejít. Nadechnu se, vydechnu, vzduch voní po dešti, brzy bude pršet. Polknu na prázdno. Měli bychom se zbavit jejích věcí, jestli tu nějaké nechala. Všeho co ji bude připomínat. |
| |
| Aljaška Trochu couvnu, vím, že ji neni radno provokovat. Já to tak nemyslel...ranila mě...tak jako tebe...zažil jsem s ní spoustu krásného, ale co mám teď dělat? Slíbili jsme si věrnost a teď si utekla za jiným upírem...pochop mě... Tímto způsobem se omluvím za hanlivá slova na adresu Kate. Ještě ji za to chval...obelhala nás...kdyby to řekla alespoň tobě...své sestře, rodině...ale jen tak si zmizela... Nevím jak jí to mohlo takhle pobavit. To nemůžeme...ne tady a ne tak brzy... Sklopím hlavu. Rány jsou tak čerstvé, tak čerstvé. Kéž by se vrátila, odpustil bych jí to, udělal bych pro ni cokoliv, kdyby se vrátila...jsem láskou zoufalý. Víc než hodinu běžíme domů, tedy do míst, kde jsem s Kate a Tanyou měl domov. Dal bych si krev, nejlépe lidskou, ale slíbil jsem Kate, že s tím přestanu...ale ta tu není. Ve dveřích se zastavím, otočím se a rozhlédnu se. Jako bych čekal, že vdálce uvidím Kate, která se rozhodla vrátit se, ale nic, nikde nic, nikde žádná Kate. Vpluju do domu, který je teď poněkud prázdný. To bychom měli... Pronesu s těžkým srdcem a rozechvělým hlasem. |
| |
| Aljaška, před domem Protočím oči když jen souhlasně řekne že bychom měli. Jak mě někdo může takhle dovádět k šílenství. To si říká chlap? Tak neschopnej. "To bychom měli." a zůstane stát, nechá to na mě. honí se mi hlavou hanlivé myšlenky an Garrettovu adresu. Ale nejspíš jsou zastíněni zlobou nad sestřiným útěkem a závistí, vždyť své poslední chvíle trávila právě s ním. Tak fajn, jdi na zahradu rozdělat oheň. začnu organizovat když on se k ničemu nemá. Buď v klidu, trpělivá, je v šoku. Já donesu její oblečení a osobní věci. Nebo, chceš si něco nechat? Na památku? zeptám se. |
| |
| Aljaška, doma Seberu se, tedy v rámci možností. Musím se tomu postavit čelem. Nemůžu tu skuhrat a čekat, že se vrátí, nevrátí ačkoli ji pořád miluju. Pořád nechápu, proč to udělala. Tanya by mi vmetla do obličeje minimálně sto důvodů, nemá mě ráda a nedivil bych se, kdyby mě z odchodu její sestry vinila. Dobře... Rozdělám oheň a spálím minulost. Nechci, to, na čem mi záleželo už to neni...jen jdi...já jdu rozdělat oheň... Skočím pro nějaké dřevo na zátop, za domem, pod přístřeškem je dřeva dost, navrším ho v hranici. Kdysi jsem rád zapaloval hranice, bavilo mě sledovat ty plameny, ale to už je dávno. V domě najdu podpalovač a také vezmu z krbové římsy sirky. Na zahradě rozdělám pořádnou vatru a průběžně přikládám ačkoli to není třeba, jen chci, aby to pořádně hořelo a také tím ukrátím chvíle čekání na Tanyu. Je pryč...srovnej se s tím...kdyby tě milovala, tak neodejde... |
| |
| Aljaška, to co bývalo domovem Kývnu nad jeho odpovědí, tak trochu jsem ji očekávala. Kdo by si chtěl nechávat vzpomínky a falešné naděje na její návrat. Je definitivně pryč. Rozzuřeně seberu všechno její oblečení. Chvíli přemýšlím nad jejími nádhernými rudými šaty, tolik jsem jí je vždy záviděla, jestli si je nemám nechat ale rozhodnu se je zničit. Odeženu představu jak bych v nich vypadala dokonale a hodím je ven otevřeným oknem. Zničit úplně všechno. Zaslechnu zvuk praskajícího ohně a tím směrem začnu věci vyhazovat na zahradu. Nikdy jsem si neuvědomovala, kolik máme oblečení. Vždy nám to připadalo málo. Posbírám po domě všechno, co by ji připomínalo a pak vyjdu na zahradu, odhodím poslední věci do ohně a zůstanu stát fascinovaně hledět na plameny. Ještě že nemáme sousedy, nemůžou si přijít stěžovat že ničíme vzduch. řeknu potichu pokus o vtip. Takže? Copřijde teď? |
| |
| Aljaška Sleduji plameny jak požírají věci mé bývalé milované osoby. Jestli se nějak dělá čára za minulostí, tak by to mohlo vypadat právě takhle. Kdybych se naladil trochu na vlnu poezie, tak bych to nazval očistnými plameny. Celý ten rituál trvá něco přes půl hodiny. Postupně i přikládám, aby se nám oheň nezmenšil. Plně si uvědomuji, že je konec, ale ze své mysli ji neodstraním, to nejde, všechno jednou skončí a pokaždé příjde něco nového, nová etapa života je přede mnou. Její pokus o vtip nechám bez poznámek. Tak na to se mě neptej... Já nikdy nebyl ten, co něco plánoval. Odejdu...za pár dní... A najdu si nějakého člověka... Vím, že bych lidskou krev neměl, ale můžu udělat výjimku. Zůstávám venku a sleduji vatru. Co budeš dál dělat? |
| |
| Aljaška Představení s plameny pomalu končí, všechny Kateiny věci se obrátili v popel. Z prachu si vzešel a v prach se obrátíš. zní mi v hlavě slova a já se jim vysměju. Já se neobrátím v prach. Pak si uvědomím, jak bylo naše počínání dětinské. Mohli jsme to oblečení odnést do dětského domova, dát do charity nebo někomu kdo ho potřebuje. Vesměs to byly hezké, moderní nové věci. A my je takhle zničili, jakobychom potřebovali vidět ty plameny. Rozžhavenou a natvrdo posazenou za Kateiným životem. Za pár dní. Nevím co jsem si namlouvala, když jsem si v první chvíli po přečtení dopisu myslela, že tu Garrett zůstane. Pche, je to tulák, vrátí se ke svému předchozímu životu. Kývnu, možná to tak bude lepší. Když se zeptá na oplátku on mě, pokrčím rameny. Napadlo mě ... pokrčím rameny. Na olympijském poloostrově to vše začalo, mělo by to tam všechno skončit. Tam jsi se s námi poprvé setkal. A navíc, Carlisle je starší než já, moudřejší za ta léta zkušeností. Kdykoli si nevím s něčím rady, on poradí. Pojedu za ním, oni mi pomůžou, možná mě nechají nějaký čas u nich. Pojeď taky. jsem v pokušení pronést nahlas, Carlisle je doktor, určitě má lék i na zlomené srdce. Nabídku však podávám pouze pohledem. Nebudu mu mít za zlé když odjede úplně. Ale je pravda že jsem si na něj za tu dobu tak nějak zvykla, i když jsem ho nesnášela, nechci aby šel. Bude mi to připadat, spíš jako že jsem já opustila je oba než Kate nás. |
| |
| Aljaška Všechny věci z drtivé většiny shořely na prach, vzpomínky přetrvají, ale měl bych to brát tak, že jsme spolu prožili mnohem víc krásných chvil. Už jsem ztratil všechny iluze o tom, že by se mohla vrátit. Ať je šťastná tam kde je, ať jde za svým štěstím. Já, vlastně i Tanya si budeme hledat své nové štěstí. Kate odešla a krom toho, Tanya mě v lásce nemá a navíc mě to začíná opět táhnout ke "kočovnému" životu. Anooo? Protáhnu zvědavě. Chce abych jel s ní? Nebo mi naznačuje, abych vypadnul, protože taky odchází? Chvíli přemýšlím nad jejím výrokem. Tentokrát to není nic osobního, namířeného proti mně, ale spíš nabídka, abych šel s ní. Přeci jenom asi bych jí chyběl, na kom by si vylejvala zlost? Vadilo by ti moc, kdybych tě tam doprovodil? Zeptám se a počítám s tím, že mě neodmítne a jestli ano, tak si půjdu vlastní cestou. Popravdě, čekal jsem, že bude chtít, abych vypadnul, protože její sestra odešla ve své podstatě kvůli mně a navíc bych jí Kate připomínal. Otočím se a pomalým krokem se vzdaluji od spáleniště, ohlédnu se za Tanyou. Nepůjdeme dovnitř? |
| |
Les Já si už nechci víc přát, protože už mám něco, co jsem vždycky chtít chtěla. A to byl on. Mám jeho lásku, jsme šťastní, studujeme, máme tu nejúžasnější rodinu a také jeho (a to už se s Edwardem opakuji), kterou budu mít navždy. A nejúžasnější dceru Renesmee. Co víc si můžu přát? Zasměje se nad mou úvahou a tomu se musím usmát. Miluji jeho úsměv a smích. Nejhezčí je ten pokřivený úsměv, který je u něho obvyklý.Miluji ho celého, a kdyby nebyl, už bych nebyla a ni já. “Já se nebojím, vždyť už nejsi sen, jsi má skutečnost. Kdybych tě neměla...“ Hladím ho po zádech, je to uklidňující. Začnu mu svlékat košili, klidně bych mu ji i rozervala, ale to jsem nechtěla. Cítila jsem kolem nás chvění, které jsem měla vždy, když jsem byla s ním. Opětuji mu polibky, ale většinou na krku na hrudi a na rty. |
| |
| Aljaška Pousměji se, když se zeptá jestli může jet ke Carlisleovi se mnou. Pozitivní zjištění, ještě není tak tupej aby nepochopil narážku. Plus jeden bod, hochu. pomyslím si a kývnu. Jasně, proč by mělo vadit. Cullenovi jsou i tvoji přátelé. řeknu a znovu se pokusím pousmát. Nevím jestli jsem čekala spíš že odmítne a hned se vrátí ke kočovnému způsobu života, nebo ještě chvíli zůstane. Nedivila bych se ani jedné možnosti. Zeptá se, jestli půjdeme dovnitř a já kývnu. Vejdu dovnitř a automaticky zamířím k pohovce před velkou plazmovou televizí. Nemám náladu jít dělat cokoli inteligentího, u čeho bych musela přemýšlet. Vezmu vypínač a začnu přehazovat programy. Zaujme mě jeden. Dávají Interwiev s upírem. Rozesměji se, ale nechám to tam. Tenhle film mě vždy rozesměje, ostatně jako všechny upírské. Jak chudáci spí v rakvích, bojí se svěcené vody, křížů a slunce je pálí. Je neuvěřitelné že tomu lidé opravdu věří. Však jen díky tomu žijeme stále v utajení. Znáš tenhle film? zeptám se Garretta. Nevím, kolik televizí ve svém kočovném životě viděl, asi mnoho ne. A za dobu co byl u nás jsme ho neviděli, myslím. |
| |
| Les Rozloučím se s Bellou a Edwardem a následuju Carlislea.. Chvíli běžíme lesem, dokud se nezastaví a nezeptá se mě na to co chci. Než stačím odpověďet tak se vedle nás objeví, celá udýchaná Nesiie. No já nevím... Podívám se na ni nejistě. No myslím, že s námi můžeš jít a spát u nás můžeš určitě, Rose bude nadšená. No a ostatní taky. Usměji se na ni zářivě. Tak jdeme? Cítím stádo severně od nás. Jdeme? Usměju se a podívám se tím směrem. nasaji vánek, který v té chvíly z toho směru zavane. Najednou necítím jenom stádo, ale i Nessii, svoji jedinou milovanou vnučku. Přece ji nevysaješ! Svoji vnučku! Napomenu se a podívám se do jejích čokoládových očí. |
| |
 | Les A už si to svištim, na noze přivázaný tričko a kraťasy. Běžim jak nejrychleji můžu, občas mi i z tlamy vypadne jazyk. Tak honem honem, kde tě máme? Zavětřím a severozápadně ode mě ucítím Nessie a pak povědomej smrádek, Esmé a Carlisle. Pak trochu slabší pach ostatních upířích přátel. Na letiště jsem jel autem, jako normální člověk. No, normální, moc normálních lidí nevlastní Ferrari, které jsem si půjčil od Belly, ale tak jako, víte jak. Ale vzhledem k tomu, že jsem myslel, že Billymu je fakt zle, chtěl jsem tam být co nejrychleji a ještě slušně oblečen. Takže jsem si vzal auto a vystartoval na letiště. Jenže sotva jsem sedl do letadla, Billy mi volal, že je v pohodě, že nemám jezdit. Docela mě dostal. Tak já si sedim v první třídě letounu, na sobě černý džíny a pěknou bílou košili (vážně jsem dokázal přežít i ten puch, co se z toho linul) abych vypadal trochu na úrovni a pak mi řekne, že mám zůstat tady. Ještě že to byl let s mezipřistáním v Ottawě. Takže jsem vystoupil z letadla a nasedl do zpátečního letu. Tak tohle mi fakt dává. Vrátil jsem se sem, vyzvedl auto na letišti a přijel do domu tady na Aljašce. Jenže Nessie samozřejmě doma nebyla a nikde v okolí. Tak sem vyběhl do lesa, kde jinde by taky byla, že... Už jsem blízko... Dokud jsem schovanej mezi stromy, proním se zpátky. Rychle natáhnu kraťasy a tričko (normální člověk by řekl, že jsem cvok. V kraťasech na Aljašce, haha) a tiše se vydám k lovící trojici. Čmuchám, čmuchám, upířinu... Promluvím k jejich zádům s úsměvem. |
| |
| Aljaška Její byť lehký úsměv působí ďábelsky, ani radši nechci vědět, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. No...to máš pravdu...a dlouho jsme se neviděli... Hodně dlouho, Carlsile je můj dlouholetý přítel a rád ho po dlouhé době uvidím. Možná se jeho rodinka rozrostla. Trochu duchaprrýzdně následuji Tanyu až do obývacího pokoje, kde se tak jako ona posadím, ale na druhý konec pohovky. Tanya sice zapne televizi, ale že bych sledoval co v ní dávají, to se říct teda nedá. To, že tím směrem koukám neznamená, že nejsem myšlenkami někde úplně jinde. Nedokážu se na nic pořádně soustředit. Jsem pořád trochu mimo, ale to se dalo čekat. Dnešek byl "trochu zvláštní" den. Stalo se toho hodně, spousta věcí se změnila. A navíc televize, to nikdy nebylo nic pro mě. Od Tanyi padne otázka, chvíli mi trvá než si uvědomím a přeberu, co říkala. Tenhle film? Eh...ne... Kouknu se na obrazovku, asi myslí ten film, který zrovna běží, ten který jsem ani teď nesledoval. Ne...neviděl... Zopakuji ještě jednou. Co kdybychom vyrazili ještě dnes? Zeptám se jí a doufám, že odpoví ano. Už mě to tu nebaví, byl jsem tu kvůli Kate a ta tu není. |
| |
| Aljaška Sleduji televizi a přitom si rovnám myšlenky. Takže pojedeme ke Carlisleovi, Garrett také. Nějakou dobu tam zůstaneme a on se pak vrátí k tuláckému životu. Konec. Takhle prostě to skončí, jak ubohé. Ale co jiného? Pravda, bude to tak dobře. Ze zamyšlení mě vytrhne malá Claudia ve filmu. Sotva desetiletá holčička, upírka. Tak klidná, rozumná, přemýšlející a schopna se ovládat. Proč zrovna tohle nemůže fungovat i v reálu? Vzpomenu si Reneesme, poloupíří dceru Edwarda a Isabelly Cullenových. Odfrknu si. Ona za to může, za to že byla zabita má první sestra, i za to že Volturiovy zavítali na nový kontinent, tak i za druhou sestru. Ona je to zlo. Ne, ne ona, její matka. To ona mi sebrala Edwarda. Měl být můj, mohla jsem ho milovat na věky, žili bychom spolu a nebylo by žádné poloupírče, Volturiovi by v klidu seděli ve své Itálii a obě mé sestry by byly šťastné. KAte by nikdy nepotkala Garretta, on by neměl zlomené srdce a ona by nemusel utíkat. Bella zamíchala všemi našimi životy, k horšímu. Ubohá lidská holka, měli jsme se jí zbavit dokud to bylo možné. Teď už by bylo stejně pozdě. Znechuceně vypnu televizi a podívám se na Garetta, který navrhuje vyrazit ihned. Souhlasím, vyrazíme hned. Jen se půjdu převléct. vyběhnu do svého pokoje, ztrhnu ze sebe zkrvavené oblečení z lovu a obleču se do přiléhavých, hnědých kalhot a oranžové halenky. Boty na podpatku ani neklapou po schodech, jak běžím rychle s taškou přes rameno s dalším oblečením a pár maličkostmi, které potřebuji. Pojďme tedy, jestli jsi připraven. řeknu a pak se vydáme na běh z Aljašky na Olympijský poloostrov. |
| |
| Aljaška Občas pohledem mihnu k Tanye, očividně taky film příliš nesleduje. Nevím, co se jí honí hlavou. Možná se těší na to, až vypadnu, až zmizim z jejího života a ona se bude moct postavit na vlastní nohy, začít nanovo. Chvílema mám takový pocit, že bych se jí měl bát, ale netuším, odkud se to bere, jestli je to přímo z Tanyi. Možná, kdybych věděl, co se jí honí hlavou, tak bych se i bál. Jen tak náhodou se kouknu na televizi a uvidím tam malou holku, ze které se vyklube upírka. Taková malá upírečka. Dál televizi nesleduji. Říkám si, co by se stalo, kdybych nepotkal Kate, kde bych teď byl? Byl bych na tom lépe? Hůř? Já nevím, nevím, kde je jak by řekl člověk, zakopanej pes a teď už je to jedno. Stalo se, stalo. Možná se to stát mělo. Ale kdybych o tom věděl, tak bych se tomu vyvaroval i za cenu ztráty pěkných chvil s Kate. Už už jsem čekal, že mě s mým návrhem pošle do háje, ale souhlasila, je to až děsivé, jak jsme spolu začali vycházet. Tak já jdu taky...abych si nedělal ostudu. Zvednu se a vyběhnu do našeho, teda našeho bývalého pokoje. Otevřu skříň, která teď zeje prázdnotou, Kate tu měla spoustu šatů, jako bych je tam pořád viděl. Jen pár kusů oblečení patřilo mně. Hodím na sebe čisté kalhoty, kabát.  A aby se neřeklo, tak na sebe hodím ještě černou košili.Poté se vrátím dolů, kupodivu tu Tanya už je. Nedivil bych se, kdyby měla i nějakou připomínku k tomu, že mi to tak trvalo. Ale já se musel s tím pokojem ještě psychicky rozloučit. Jasně...jdeme...běžíme... Oba se plně věnujeme rychlému a dlouhému běhu.Běžím kousek dál od Tanyi, abychom na sebe nebyli nalepení. |
| |
| les Všechno je tak nádherné. Konečně se mi to splnilo. Jsem natolik spokojený, že přestávám o všem uvažovat. Nic se něděje. Jsme všichni šťastní a bude tomu i navěky. Když mi rozepne košily mírně se pousměji, ale dál se jí dotýkám. Moje polibky jsou tolik vášnivé a neskonalé pro jedinou osobu a to tou je Isabella. Isabell pošeptám ji do ucha její jméno a chvěji se radostí, že je tomu tak. Milujeme se. Je v tom neskonalá láska. NEbude to lepší doma? zeptám se jí a čekám, jak mi odpoví. |
| |
| Les Čekám na reakci dědy i babičky a jen vyčkávám. Vždycky jsou rádi a teď ne? Tavářím se jako štěňátko, kterému sebrali oblíbenou hračku. Nevíš? Zopakuji nechápavě a oči mi zesklovatí. Dětský zvyk. No, taky js em věkově stále malé dítko. Dělám střídavě psí oči na něj a na babi. Nakonec však povolí a já se rozzářím. Jupíí mám radost.. Skáču radostně do vzduchu. Nu já je taky ráda uvidím, dlouho jsem u vás nebyla. Hodím stydlivý omluvný kukuč a křivě se zazubím. No, já ve škole dneska nebyla. Dělali jsme krevní rozbor a víš jak mi to vadí. Opět ho obejmu kolem krku, když mě políbí na čelo a nechám se vytáhnout do vzduchu. Stále jsem prostě jejich malá holčička a to se nikdy nezmění, za což jsem vděčna. Pak si všimnu, jak se na mě podívala Esme. No babi, já přece nejsem večeře! A navíc, chutnám určitě hnusně. Rozesměju se, vtipkuji. I já mám na lidi upíří pudy, je to těžký. Pak mě praští do nosu vlkodlačí pach. Jacobůb. Ten je ale přece u Billyho, Nebo spíš na cestě za ním. To je asi jen pachová stopa. Ovšem nebyla, za chvíli se za námi i ozval jeho hlas. Trhaně se otočím a rozzběhnu se na něj. Skočím na něj a rozzářeně ho obejmu. Jacobe! Já myslela že máš být u Billyho... Nechápavě nakloním hlavu na stranu a vyčkávám. |
| |
Les “Edwarde....“ Nejspíš je to to nejhezčí jméno, jaké může být. Ale Edward by se mohl jmenoval jakkoliv, a mě by to nevadilo, by naopak milovala bych ho. Já na něm totiž miluju i jeho chyby, prostě všechno, co souvisí s ním. “Myslím, že ano....“ Okamžitě vstanu a v stejném kroku, v tom nejrychlejším, jdeme do domu. Za chvíli tam dorazíme a mě trochu štve, že nikoho neslyším doma. Kde je Renesmee? Sice jsem na to teď nechtěla myslet, ale je to má dcera a na tu se myslet musí a já ji mám natolik ráda, že mám i o ní strach. |
| |
| Doma Sedli jsme si s Rose na sedačku naproti Maggie, Alici a Jasperovi, kteří se ještě pořád o nečem bavili... Carlisle, jak jsem pochopil, byl i s Esme na lovu a tak v domě nikdo jiný nebyl... Nemám co dělat a popravdě řečeno se mi taky nic dělat nechce... Ti tři si nás moc nevšímají, ale to je mi v tu chvíli jedno. Rose si zapne televizi a opře se o mě. Já jen nepřítomně poslouchám jak rozhovor těch tří, tak televizi a přemýšlím o všem možném. Dlouho už jsme nehráli baseball....a taky už tady dlouho nebyla Bells s Edwardem...no ikdyž to celkem chápu...jsou spolu teprv krátce, tak se chcou navzájem užít... Musím se zasmát, když si vzpomenu, jak dlouho trvalo Rose a mně, než sme se sami sebe nabažili... Né že by to teď bylo jiné a my už se neviděli tak jako dřív, jenom to prostě de lépe ovládat...oni se to taky naučí... Potom přemýšlím o lovu a už jsem skoro rozhodnutý, že si půjdu zalovit. Není to tak dlouho co jsem byl naposledy, ale aspoň bych se nějak zabavil. Ale v tom mě do nosu praští vůně Esme, Carlisla a Renesmée... Musejí být někdoe blízko...nejspíš už se pomalu vrajecí...Nessie se k nim asi připojila na lovu... A po chvíli ucítím taky Jacoba. No ovšem...to by bylo divné kdyby nebyl tam, kde Renesmée... Usměji se na Rosálii a tiše k ní pronesu... "Jde k nám nááávštěva ..." Vím, jakou má pro Nessie slabost a že jí chyběla, když tady tak dlouho nebyla... |
| |
| U Cullenů Seděla jsem na gauči a povídala si s Alicí a Jasperem. Povídali jsme si tak dlouho. Skoro jsem nemohla uvěřit, že si máme stále, co říci. Probrali jsme různé věci. Od toho odkud znám Carlisla až po to jak se s ním seznámili oni. O našich proměnách. Dokonce mi i prozradili své dary a co k sobě cítí. Bylo to romantické. Také bych něco takového chtěla cítit. Popisovali svou touhu k sobě tak věrohodně. Četla jsem o takové lásce z románů, ale nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo jí pocítil. A když setkala, tak nevypadala stejně, jak jsem si jí představovala. Alice s Jasperem byla však výjimkou. Bylo to, jako setkání se zázrakem. Alice by měla psát romány. Rosalie s Emmettem naše hovory ovšem moc nezajímaly. Hlavně ne Rosalie. Byla tak trochu odtažitá. Raději než se bavit s námi se dívala na televizi. Snažila jsem si jí, tedy stejně jako ona mě nevšímat. Rozhovor nás tří však musel být přerušen, když jsem vdechla neuvěřitelně sladkou vůni. Přiletěla k mému nosu oknem a všechny mé čichové buňky postavila do pozoru. Co to je? Takový pach jsem nikdy necítila. Bylo to lákavé a zároveň svou sladkostí odpuzující. Návštěva Ozval se Emmettův hlas. “Kdo to jde?“ Zeptala jsem se všech. |
| |
| Doma Spolu s Emmettem se posadím na pohovku a mlčky sleduju Alici, Jaspera a Maggie jak se o něčem baví... Chvíli to takhle vydržím, ale nakonec mě to přestane bavit..Stejně si nás nějak moc nevšímají.. Pustím si proto televizi na nějakém stejně nezáživném programu, ale alespoň nějaká zábava... Pohodlně se opřu o Emmetta a snažím se trochu soustředit na dívání... Achjo..To je nuda...V televizi nic..To tři si povídají...Emmett je duchem nepřítomen...Už jsem dlouho neviděla Nessii...Už se mi po ní stýska...A chtěla bych i vidět Edwarda s Bellou... Z mého zamyšlení mě vytrhne Emmettův smích, takže se překvapeně otočím, ale příčinu neujistím... Zajímalo by mě na co zase myslel... Zavřu oči a jen poslouchám televizi... Trochu nadskočím, když ke mě Emmett zašeptá, že se blíží návštěva... Pořádně se nadechnu a okamžitě ucítím, o koho se jedná.... Páni..A já na ni právě myslela...Nessinka se mi vrací.. Vesele vyskočím a zatočím se dokola...Najednou mám veselou náladu.... Podívám se na Maggie, která se nás ptá kdo to je...Zapoměla jsem, že ona Nessie ještě nezná... To je Renesmee, Edwardova a Bellina dcera...A nejúžasnější dítě na světě.. Usměju se a ryhle se podívám k oknu...Teď už cítím všechny.. Kromě ní, Esme a Carlisla je to ještě Jacob...Co je zač určitě hned poznáš sama... Dodám otráveným tonem, protože i přes Nessiinu lásku k němu jsem si ho já nedokázala moc oblíbit... Rychle vyběhnu do našeho pokoje..V jedné z tašek vyhrabu tři ze zbylích krabiček s náramkem a strčím je do kapsy.. Potom zase rychle seběhnu dolů, abych náhodou jejich příchod nepromeškala... |
| |
| Doma Do hovoru s Maggie se moc nezapojuji. Raději si vytáhnu blok a začnu kreslit jednu z krásných vidin. Vidina mojí a Jasprovi svatby. Všechno je tak kouzelně dokonalé, ale vím, že se to může ještě změnit. To mi však vůbec nevadí. Zaznamenám, že se k nám blíží nějaká návštěva. Ale moje oči jsou zamlžené. Takže Nessii nebo Jacob. Takže tak jako tak dobrá společnost. |
| |
| Les Sleduji výraz Renesmée a musím se usmát, když se zaraduje nad tím, že u nás může spát. Ale měla bys to rodičům říct.. Řeknu, ale vidím, že mně vůbec neposlouchá. Ah a tak to chápu, krevní rozbor. já bych tam šel, ale tak ty to asi tak nezvládáš, měla by ses to naučit. Pokárám ji a musím se usmát. Neumačkej mně... Podívám se na Esme, když o ní Nessie začne mluvit. Ale no tak Nesiie, nedělej si z babičky legraci. Pokárám ji a pak ucítím vlkodlačí zápach. Podívám se tím směrem a uvidím Jacoba. No a já čuchám vlkodlačino. Ahoj Jacobe.. Pozdravím příchozího a přejdu k Esme. Měli by jsme jít na ten lov. Ty dvě hrdličky tady necháme co ty na to? Podívám se na tu mladou krev a usměji se nad tou převahou lásky.Obejmu Esme a dám i pusu na tvář. Nessie.. půjdeš snámi na ten lov? Nebo tady radši zůstaneš s Jacobem a počkáš tu? mi by jsme sem pro vás dva přišli, abys pak mohla jít snámi. Zeptám se a vyruším je z jejich rozhovoru. |
| |
| doma Hovořim s Magii, jako kdybychom byli staří známí a měli si toho tolik říct. Mluvil jsem o moji lásce k Alici a o tom, že za malou chvíli bude i naše opětovná svatba. Prostě jsem jí povídal o tom všem. Emmett s Rosalií se nějak moc nezabývali našim rozhovorem a mě to bylo jedno, pak si Alice začala malovat a já s Magie osiřel v rozhovoru. Začal jsem se cítit rozpačitě, jelikož jsem netušil, co bych jí měl říct a tak jsem raději mlčel. Poté se k nám někdo blížil, byla to Renesmee s Jacobem. Pousmál jsem se nad tím faktem, jelikož jsem viděl rozzářenou Rosalií, která se na Nessee tolik těšila a to jsem jí přál. Začal jsem se tedy věnovat Alici. Vzal jsem jí ty malůvky, kterými se snažila zabavit. Položil jsem je na gauč. Podíval jsem se na Alici a z mých očí bylo jasné vyčíst, co bych v tuto chvíli rád udělal. Proto jsme jí také vzal do náručí a byl připravený ji odnést do našeho pokoje. Bylo mi ctí si s tebou Magií, tak dobře promluvit Uvidíme se později. řekl jsem jí, když už jsem stál s Alicí na schodech. V pokoji jsem jí položil na postel a hladil její vlásky, líbal jí přitom na jejich rtech. Byl jsem naplněný tolik vášní a potřeboval jí ukojit. Líbal jsem jí a pomalu ji sundával košily, kterou měla na sobě. |
| |
| náš dům Dojdeme společně bok po boku domů a tam spatříme, že Renesmee není doma. Bella se mně zeptá, zda netuším, kde je a já mlčím, jelikož na malou chvíli začnu uvažovat o tom, kde ta moje malá uličnice je. Napadnou mne dvě možnosti. První je, že se setkala s Jacobem a s ním odešla někam. Druhá je, že se vydala za Carlislem. Klidně se podívám na svoji jedinou a usměji se na ní. Buď šla za Jacobem, nebo mohla jít za Carlislem. Neboj se. pošeptám ji do ucha a vezmu ji do náruče. Odnesu jí do postele a jemně jí na ni položím. Kde jsme přestali? zeptám se jí. A začnu jí pomalu rozepínat košily, kterou má na sobě. Ale pořád mne uvniř trápí to, kde je vlastně Nessie. Snad se jí nic nestane. S toto myšlenkou se od Isabelly odthnu a rozpačitě se na ní podívám. |
| |
| Doma Najednou mi Jasper vezme malůvky a díky tomu, že dokážu předvídat kresba se nezničila. Podívám se Jasprovi do očí. Ten hlad, který z nich čiší je skoro hmatatelný. Jenže to není chuť po krvi, ale po mě. Jasper mě vezme do náručí. Vždyť můžu jít sama… Začnu prskat jako kočka, ale stejně se musím smát. Zamávám rychle ostatním, aby si nemysleli, že odcházím bez rozloučení. V pokoji se uvelebím na postýlce a vztáhnu ruce, abych tak k sobě Jaspra přilákala. Hladí mě po vlasech a líbá mě na rtech přičemž já mu polibky vášnivě vracím. Jasper začne rozepínat knoflíčky a já mu to na chvíli znemožním, protože mu chci sundat tričko. |
| |
Náš dům Edward se najednou ode mě odtrhne. Ležíme na posteli a užíváme si chvilky a já vytuším, že se stará o Nessie. “Opravdu se jí nic nestane?“ Opravdu ráda bych se ujistila, že je v pořádku. Je to má dcera a já ji mám opravdu ráda, než abych se o ni nezajímala. Neměli bychom se za ní podívat, kde vlastně je? Pohlédla jsem na Edwarda, který si asi myslel totéž. “Půjdeme, nebo zůstaneme?“ Kdyby bylo na mě, vybrala bych si to první. Šla bych za ní, protože bych ji nechtěla ztratit. Zapnula jsem si košili a čekala na odpověď Edwarda. |
| |
| Aljaška Od té doby co se Cullenovi přestěhovali na Aljašku jsme k nim chodívali častěji a proto známe cestu dobře. Nezastavujeme se, nemluvíme. K čemu, nemáme si co říct. Nevím jestli mi to vadí, možná si v tichu připadám víc sama a víc si uvědomuju odloučení, ale na druhou stranu je ti lepší než se hádat. A zbytečně, nuceně vedený rozhovor stejně není k ničemu. Cestou lesem mineme stádo, ale nevšímáme si jich, na lovu jsme byli nedávno. Nevím, jak dlouho jsme běželi když jsme dorazili před nový domov Cullenů. Je pěkný, ale ta stará vila ve Forks se mi líbila víc. Určitě nás museli zaznamenat, hluk a pach nových upíru. A také si myslím že nás Alice viděla přicházet, přinejmenším, pokud nezaznamenala událost s Kate. Zastavím, upravím si vlasy rozevláté z větru a rázně zaklepu na dveře. Netuším kdo je doma ani kdo nám přijde otevřít. |
| |
| Aljaška Celou tu dlouhou cestu jsem se držel za Tanyou. Celou dobu jsem měl chuť ulovit si člověka, ale nikde nikdo. Měl bych se ovládat...ale teď už vlastně nemusím, můžu udělat vyjimku. U Cullenů jsem dlouho nebyl a nevím, co je u nich nového, ani jak nás přivítají. Teď je mi to trochu jedno, protože to s Kate, pořád se mě to drží, nemůžu na to zapomenout, je to pořád moc čerstvé a ještě nějakou dobu bude. Zastavíme před novým sídlem Cullenů, neběžet s Tanyou, tak bych pádil až do Forks, neuvědomil jsem si, že bydlí tady, ano, vrátili se. Trochu si upravím kabát, poté se podívám na Tanyu. Tak jsme tu... Nic blbějšího jsem říct nemohl, kdybychom tu nebyli, tak tu asi nejsme. Eh... Nechám to radši být. Tanya zaklepe a nám nezbývá nic než čekat až příjde někdo dolů, otevřít nám. Doufám, že jsme nepřišli nevhod...při nejhorším...bych odešel... Začal se znovu potulovat, tedy spíš putovat a někde bych si ulovil nějakého člověka. |
| |
| doma Usměji se, když mi znemoční mé rozepínání a políbím ji na rty, když mám sundané tričko. Jsem strašně rád, že si můžeme tyto chvílky užívat v plných douškách a doufám, že se to nepokazí. Hladím jí po jejím těle a líbám ji na jejich rtech. Jsem optimisticky naladěný a teď mne napadne myšlenka na svatbu. Jak budeš vypadat ve svatebních šatech? Krásné bílé. Hm. pomyslím si a nad touto myšlenkou se usměji. Políbím ji opět na její rty a nechám se unášet v návalu vášně a touhy, kterou ve mně vyvolala. Její rty jsou pro mne, jako stvořené. Po jiných netouším, jelikož jí miluji. Natolik, že byl bych schopen se kvůli ní všeho vzdát. Těším se na naší svatbu. Už se jí nějak nemohu dočkat. Hlavně té svatební cesty. Kdy jsme naposledy byli mimo rodinu? pomyslím si. Nemělo by to vyznít, tak že se mi tady nelíbí. Spíše bych chtěl z toho místa na malou chvíli vypadnout. Už se mi nelíbí ta zima. Všechno je stejné. Rád bych se podíval dál. Rád bych cestoval. Oba ležíme na bocích, hladím ji po jejím nahém těle, které mne tolik přitahuje svou dokonalostí. A dívám se zamyšleně do jejich očích, čekám na to co mi odpoví. |
| |
| náš dům Má jediný vytušila na co myslím. A taky začal mít o naši dceru strach. Bude nejspíš pro nás oba nejlepší, když půjdeme. Půjdeme jí hledat. Něco mi říká, že bude u Carlisla. řeknu jí a vstanu z postele, abych si našel nějaké vhodné tričko. Protože tam to jsem s určitou pravděpodobností nechal ležet venku. Zasměji se tomu, když si oblékám černou sametovou košily, kterou jsem náhodně našel. Tak má drahá. Za kým nejdřív půjdeme? zeptám se jí a čekám, až se doobíká, když už je oblečená. Nabídnu jí ráměa vyjdeme spolu bok po boku do lesa. Něco mne táhne ke Carlisleho domu a proto tam s ní i hodlám jít. Něco mi říká, že bychom měli jít ke Carlislovi a pak za Jacobem. Možná je tam potkáme. přenesu toto myšlenku na Bellu a políbím ji na rty. Protože to nemohu vydržet bez polibku na její rty. Cítím, že jsme velmi blízko jejich domu a za to jsem celkem rád. Aspoň se nebudu muset strachovat o svojí dceru, jelikož ten strach o ní mne tolik užírá, že nedokáži normálně myslet. Něco však moje myšlenky odvede. Je to nějaký povědomí pach upíra, kterého znám až moc dobře. V hlavě mi zní jediná otázka, kdo jen to může být. Hrnu se za tím pachem, když dojdu před dům a tam spatřím Garetta a Tanyu. Koho nám to čerti nesou. Garette, jsi to vážně ty? zeptám se ho a podám mu ruku na přivítanou. |
| |
| Doma Občas se musím lehce zasmát jak mě Jasper hladí. Hrozně to lechtá na některých místech. Polibky mu oplácím stejnou mírou vášně i lásky. Tolik ho miluji. Už od první chvíle, kdy jsem spatřila jeho tvář v mé budoucnosti. Najednou uvidím šaty, které by se Jasprovi na mě líbili. Ta myšlenka mění moje představy o šatech. On mě chce mít v čistě bílém. Zamyslím se nad Jasprovou otázkou. Naposledy, když se narodila Tessí. Museli jsme sehnat lidi na její obhajobu a rozdělit se. Odpovím a pak se usměji. Co si zajet do Paříže? Nebo do New Yorku? Tam je noční život pověstný. Usměji se a přemýšlím kam všude by jsme mohli jet. Poznat celý svět v jednom měsíci. Koukám se Jasprovi do jeho nádherně medových očí. A kam by jsi chtěl ty? Hlavně, aby tam nebylo moc lidí, že? |
| |
| doma Poslochám, jak má mila hovoří a zamýšlím se nad tím, kam bychom měli jít na svatební cestu. Velmi mne láká Paříž. Jeho překrásné ulice. Notr Dam, Eiffelovka, Montmartre to nejpřekrásnější místo v Paříži ze kterého je tak nádherný výhled. Lidé tam sedí na schodech a oddechují. I to bych kvůli Alici překonal. Paříž je neskutečně romantické místo. Mohli bychom se podívat do Moulin Rouge, kde chodí bohatí lidé. Tam mne to nejvíc láká. Poletíme do Paříže. Je to tam překrásné. Ráb bych se s tebou viděl tam nahoře na Eiffelovce, kde můžeme dobře vidět na okolí. Na Paříž a to všechno. promluvím k ní a jsem velmi natěšený. Paříž je moje oblíbené město. A to nejen svými překrásnými památkami, ale také tou vůni. Skoro na každém rohu jsou kavárny, kde mají výbornou kávu a nejen jí. Francouzské parfémy mají překrásnou vůni. Co kdybych ti tam koupil nějaký francouzský parfém. Projedeme se na loďce po řece Seně. A objevíme kouzlo Francie. promluvím k ní. Básním ji tady o Paříži, jako kdybych tam někdy byl. Možná ano v minulém životě. Ano Paříž, pravé místo na líbánky. Celou tu dobu ležím na postely a dívám se ní. Hladím ji přitom po tváři a usmívám se ni. |
| |
| U Cullenů v obýváku. Zřejmě věděli, jak ve mně vyvolat zvědavost. Chtěla jsem hned zjistit, jak je to popravdě s úžasností mladé poloupírky. Navíc doprovod mě také zajímal. Hlavně pokud byl blondýnce nepříjemný. Zřejmě ten příchozí nebyl oblíbený ani u Alice, neboť vyběhla jako vystřelená kulka. Kousek za ní s krátkou jakoby omluvou ke mně odběhl i Jasper. To samé učinila i Rosalii, avšak ta se vrátila. V sítu vůní se po chvíli procedila jedna vůně, kterou jsem znala z minulosti. Byla to vůně spojená s někým milým avšak za nic na světě jsem si nemohla vzpomenout, kdo to je. Hledala jsem ve vzpomínkách jako v knihovně, v níž není nic utříděno. Postupně jsem však nalézala spojení, v kterých jsem vůni kdysi cítila. Až nakonec se mi podařilo najít jejího majitele. Byl to on. Jeden z důvodů kvůli nimž jsem zde. Kdybych měla srdce rozbušilo by se mi radostí. Přestože na mé tváři nebylo nic znát, mé oči už se od této chvíle upíraly pouze ke dveřím, které se měly každou chvíli otevřít. Měl do nich vejít on, Garrett. Bylo mi dočista fuk, že s ním jde i upírka. Radost ze setkání s přítelem byla prostě větší. Klepání se ozvalo a já jsem chtěla vyběhnout, jako by tento dům patřil mě. Museli si všimnout, jak jsem se najednou zarazila a vrátila se zpět. Trochu jsem sklonila hlavu před Rosalii a jako malá školačka se trochu neobratně omluvila. “Váš dům. Nemám právo otvírat vaším hostům.“ A tiše jsem se posadila zády ke dveřím. Napětí ve mně rostlo a erupce se jistě blížila k vrcholu. |
| |
| Les, lov No, já nevím. Tak asi půjdu s vámi na lov. Nevadí Jaku? Stejně se určitě uvidíme. Přiď večer k babičce a dědovi. Ano? Usměju se na něj, líbnu ho na tvář a už uháním společně s babi a dědou na lov. Skáču ze stromu na strom a celkově si to užívám. Spíš ale jen blbnu, moc nelovím, já už jedla a to mi zas pěkných pár dní vystačí. Okouzleně vyšplhám na jeden vysoký strom a rozhlížím se. Líbí se mi ten výhled a to všechno. Dnešek bude docela dobrým dnem, žádná škola, klídek a pohodička a večer u Rose, Emmeta, Alice, Jaspera a babičky a dědy. Po nějaké době mě to přestane bavit a rozhodnu se, že půjdu do domu napřed. Je na dohled, takže se nemusí bát. Navíc jsem silnější než většina lidí a tvorů v okolí. Já půjdu napřed, můžu? Uvidíme se tam. Rozeběhnu se a přeskočím přes řeku, připomene mi to, jak mě mamka bavila rozbíjením kamenů a usměju se. Za chvíli už hbitě vyběhnu do schodů a rovnou do haly. Hádejte kdo je tady! Vykřiknu, ale hned se zaraženě zastavím před novou dívkou. Ještě jsem ji neviděla. Nakloním hlavu na stranu a pozoruji ji. |
| |
| Doma Stále čekám netrpělivě před dveřmi, když najednou ucitím pach Tanyi a Garretta.. Páni..Další návštěva...A kde mají KAte?... Hned po nich ucítím i Edwarda s Bellou, takže se musím zasmát... Tady se snad dneska slézají všichni upíři z okolí....Vítej doma bráško.. Chystám se jít otevřit, ale všimnu si pohybu Maggie... Trochu mě to překvapí, ale nenaštve... Zakrývám úsměv, když skloní hlavu jako někdo kdo se právě provinil... zAjímalo by mě, co si o mě asi myslí, že se ke mě takhle chová... To nevadí Maggie.. Mrknu na ni, ale to už se dovnitř vřítí Nessie...Se smíchem k ní přispěchám a obejmu ji.... Chytnu ji za ruku a "odtáhnu" ji ke dveřím.. Otevřu dveře a s úsměvem přivítím všechny příchozí.... Ahoj Tanyo..Ahoj Garette...Páni hrozně dlouho jsem vás neviděla...A kde máte... NAjednou se ale zarazím , protože něco z jejich výrazů mi říká, abych se na to neptala....Raději se se obrátím ke zbytku své rodiny a ustoupím ze dveří, aby mohli vejít... Višmnu si zkoumavého pohledu Nessie, která se dívá na Maggie... Usměju se a kleknu si k ní... Sluníčko..podívej co pro tebe mám.. Podám ji krabičku a sleduju její výraz... |
| |
| Doma Konečně budu víš než ostatní. Usměji se na Jaspra když si představím jak budeme spolu na eiffelovce. Nikdy jsem neměla komplex z toho že jsem malinká, ale vždycky jsem měla hlavu v oblacích. Jen je škoda, že neochutnám kávu ani crosanty. Jen možná místní zvěřinu. Nechám výběr toho parfému na tobě. Vím, že vybereš nějaký krásný. A co bydlení? Už tě napadl nějaký hotel? Zeptám se a trochu prohrábnu Jasprovi vlasy a usmívám se na něj. Připadá mi krásné jak Jasper mluví o Paříži. Jako by ji znal… |
| |
| Obývací pokoj Jakmile Rose také ucítí Nessie vesele se zvedne a vyběhne nahoru do našeho pokoje... Pro co tam zas jde??... Doufám, že se nejde převlíkat... Dívám se na Maggie a vydím, že je trošku nejistá z toho, že má přijít někdo koho nezná... Potom se ale její výraz změní a v tom okamžiku si uvědomím pach dalších upírů... Tanya a Garrett... Kde ti se tady berou??? V tom se přiřítí zpátky Rose a já v její ruce zahlédnu krabičku... Nejspíš dárek pro Nessie... V tom Nessie vběhne dovnitř.. Rose k ní přiběhne a obejme ji... Obě se na sebe usmívají, jako kdyby se neviděly celé roky... Potom jdu za nima, když jdou před dům, přivítat nově příchozí... "Ahoj Garrette....Ahoj Tanyo..." Řeknu jednomu po druhém a podívám se na ně... Vypadají nějak sklesle... Potom si všimnu Edwarda... Ahoj brácha... Pozdravím ho beze slov a potom si od Rose vezmu Nessie, která si zkoumavě prohlíží dárek od Rose... "Nazdárek princezno jakpak se máš??" Zeptám se jí a čekám jakým způsobem mi odpoví... |
| |
| Lov-Doma Když Nessie odpoví, že půjde s námi, tak se na ni usměju a potom se podívám na Jacoba. S Nessie budou všichni nadšení. Akorát nevím, jak se k ní bude chovat Maggie. Ještě ji nezná. Chytím Esme za ruku a společně se rozběhneme za Nessie do lesa. Obezřetně ji sleduju při jejích blbinách, ale nakonec to vzdám, protože je velice těžké ji uhlídat. Usměju se na Esme a odběhnu dál od Nessie, abych ji tak moc necítil. Okamžitě zavětřím kořist, takže se rozběhnu tím směrem a pustím se do lovu. Když jsem hotový, tak ještě počkám na Esme a potom najdu Nessie. Nechám ji jít napřed, protože vím, že takhle blízko domu se ji nemůže ni stát. Najednou ucítím několik známých vůni najednou, takže se i s Esme rychle vydám k domovu. S úsměvem se podívám na Edwarda s Bellou a na Tanyu s Garrettem. Vítejte. Garrette, Tanyo, moc ráda vás zase vidím. Copak vás k nám přivádí?. Poté se obrátím ke svému synovi a vřele se na ně usměji. Edwarde, Bello. Jsem rád, že vás zase vidím. Dlouho jste u nás nebyli. Jak vidíš, Renesmee je v pořádku. Když Nessie i s Rose otevřou dveře, tak všem pokynu rukou, aby vešli dovnitř. Krásně jsme se tu dneska sešli. Dovolte, abych vám představil Maggie. Přijela se na nás podívat. No Garrette, tobě ji asi představovat nemusím. Usměju se na Maggie a poté na všechny v místnosti. |
| |
| Lov-Doma Spolu s Carlislem a Nessii se vydáme na lov, když jsme kousek v lese, začneme lovit... Vyhlédnu si jednu srnku a tu si také sním... Když jsem hotová jdu za svým manželem, který na mě už čeká... Jdeme společně s Ness domů, kde na nás čekají Edward s Bellou, Tanya s Garrettem a zbytek rodiny... Také vás ráda vidím, je skvělé, že jste se ukázali... Přidám se k vítání našich návštěvníků... Ahoj Bello, Edwarde... U nich se nezdržuju slova a rovnou je obejmu... Tak dlouho jsem je neviděla...a neobjala Carlisle začne představovat Maggii, já mezitím jdu k Nessií, která je v obležení Rose... Pokynu jí, aby vzala na vědomí, že já chci taky obejmou svou vnučku... |
| |
| U Carlisla Stojíme tiše před domem, Garrett mi něco řekne a já ho jen tiše poslouchám. Podívám se na svoji jedinou, která se více zajímá o naši malou Renesmee... Nejdříve mne přivítá pomocí Rosalie, která nám jde otevřít, pak se tu všichni venku setkáváme. Nakonec dojde na Esme a Carlisla, kteří se nejspíš vrátili z lovu. Vidím, že mé malé princezničce se nic nestalo a jsem rád, že tomu tak je. Držím za ruku svoji jedinou. V tu chvíli nás Esme obejme, jako kdybychom se neviděli věčnost. Ale je pravdou, že jsem se tady dlouho neviděli. Bydlíme od sebe tak daleko a moc se nenavštěvujeme. Musím uznat, že je to velmi dobré setkání. Kdybychom byli lidé, nejspíš bych podal návrh, aby se zde grilovalo. Teď mi však stačí to pomyšlení, že jste všichni v pořádku. Koukám že to Rosalií sluší, jako vždycky. Emmette se vůbec nezměnil. Esme je pořád okouzlující a Carlisle je stejný. promluvím a usmívám se. Jsem naplněný pozitivní náladou z toho, že je všechno tak dobré... Porozhlédnu se. jelikož mi tu pořád někdo chybí. Je to Alice s Jasperem. Jen mne zajímá, kde mám svoji drahou sestřičku Alici s Jasperem. jsem celkem zvědavý, jak Alice vypadá. Jestli se nějak změnila. Už teď si celkem nadávám, že jsem toto setkání nevykonali dřív. Nebyl nějak čas... Dívám se na svoji malou dcerušku, která si hraje se svým strejdou Emmettem a Rosalií. Obejmu Bellu a políbím jí na její rty, jako důkaz svého štěstí. |
| |
| Přemýšlení o Paříži Ano představa o Paříži je krásná. Všechno jsem odkoukal z filmů. Hlavními aktéry je Moulin Rouge, Amélie z Montmartru, či film Delikatesy. Ve všech filmech je krásně zobrazený Paříž. To překrásné romantické místo, jež oplývá tolik barvami. Různou kulturou, překrásnými stavbami a hlavně tou největší pýchou Francie a to Eiffelovkou. Ano Alice bude poprvé výš než ostatní, nad tou představou se zastavím a představím si nás. Hotel. Ten bych vybral blízko centra dění, či si najdeme nějaký hotelk kousek od Paříže, blízko nějakého lesíka. To je na tobě. Já se přizpůsobím. Ovšem, to bychom museli něco najít na internetě, jelikož nemám žádné ponětí o tom, kde bychom se mohli ubytovat. odpovím ji a zahledím se do jejich překrásných očí. Najednou do mého nosu udeří známá vůně, je to Edward s rodinkou, malá Nessie a Bella. Super. Bude nějaká akce. Po dlouhé době další rodinná sešlost. Celkem mi to chybí. pomyslím si a pohladím Alici po tváři. Miláčku. Půjdeme dolů za Isabellou a Nessie? zeptám se Alice a udělám přitom psí oči. Vím, že mi nikdy v tomto neodolá a sama bude chtít vidět malou Nessie, Edwarda a Bellu. |
| |
| V postýlce, spolu a sníme o Paříži Raději bych nějaký zapadlý hotýlek, kde by jsme mohli být pořád sami, kdyby bylo potřeba. Usměji se na Jaspra a už se těším až budeme spolu daleko od ostatních a budeme moct chvíli být jen spolu. Mazlit se a podobně. Ano, tak půjdeme. Ale to, že jsi mě požádal o ruku jim řeknu já. Ušklíbnu se na Jaspra a ve chvíli už mám na sobě oblečené perfektně padnoucí černé šaty. Chytnu Jaspra za ruku a sejdeme spolu dolů. Věděla jsem, že Edward s rodinou přijde, ale nechtěla jsem kazit překvapení. Navíc jsem si moc přála být alespoň chvíli s Jasprem o samotě a bez našich schopností i když vím, že na mě Jasper působí pokaždé když jsme spolu. Dělá to nerad, ale nedá se to tolik ovládat. Těším se až zase obejmu Bellu a taky Nessie. |
| |
 | Před domem "rodičů" Ach Esme, moc ráda tě vidím. Obejmu svou "tchyniů a usměju se na ni. Dlouho jsme tu nebyli, že? Ale za to vynadej jemu. Zasměju se a pošlu její "hněv" na Edwarda. Mezitím se jdu poobjímat s ostatními. S Rose se na sebe jen usmějeme. Ač nás narození Renesmee hodně spojilo, nikdy to nebude takové jako s Alicí. Alice.. Během mžiku stojím v domě a domem rezonuje můj hlas. Alice, vím, že víš, že jsem tady. Tak se přede mnou neschovávej a okamžitě mě pojď dolů obejmout! Zakřičím a ona už schází po schodech dolů. Ruku v ruce s Jasperem. I na něj se jen lehce usměju, raději jej neobjímám, pořád jsme k sobě poměrně zdrženliví. Tak obejmi svou sestřičku.. Vyzvu Alici se smíchem a vyběhnu schody. Láskyplně se obejmeme a chvíli štěbetáme. ned se vrátím, podle tvého výrazu vidím, že mi chceš něco říc, víš, že nic neutajíc. Ale jen chvilku, ano? Rozeběhnu se ze schodů dolů, seběhnu i venkovní a už z posledního schodu skočím na Emmeta, abych se s ním pozdravila. Schválně jsem ho předtím vynechala. Nazdárek medvídku. Zasměju se a chvilku se s ním kočkuju. Tak co? Dáme si páku? No? Provokuju ho, už dávno nemám tu sílu, se kterou jsem porazila i jeho. |
| |
| U babičky a dědy:D Usmívám se Ahoj Rosie! Nechám se kamsi odtáhnout a následně dostanu krabičku. Otevřu ji a v ní je nádherný náramek, který, jak si všimnu, se pohupuje i na Rosine zápěstí. Ten je krásnej! Zavísknu a připnu si ho na zápěstí, natáhnu ruku a prohlížím si, jak mi sluší a jak se třpytí. Ten se mi hrozně líbí, fakt. A docela se mi i hodí k tomu řetízku, cos mi dala k vánocům, nemyslíš? Zajímám se a hned dám ruku ke krku, abych to porovnala. Obejmu babičku, která ke mě přijde a se smíchem na ni mrknu. Babi, je to pět minut, co sme se viděli naposledy, já vím, že ti chybím, ale teď tady budu častěji, dobře? usměju se na ni mile a láskyplně. Mám babičku ráda. Pak ke mě přijde Emmet, vyšplhám se mu do náruče, já vím, nejsem malá. Oproti jemu však jo, jsem skoro stejně malá jak Alice. Ahoj strejo Zazubím se na něj. Máš taky náramek? Zeptám se pobaveně a podívám se mu na obě ruce. A jéje, nemáš. Asi nepatříš do klubu. Mrzí tě to, viď? Směju se ještě. Pak se ho jen dotknu, bradou lehce ukážu na Maggie a Emmetovi v hlavě ukážu vzpomínky na Volturiovi, na to, když jsem byla malá a sešli se svědci. Ptám se ho tím, jestli tam byla taky a jestli ji mám znát. |
| |
| K Esme a Carlisleovi Vydám se také na menší lov, tedy spíš se protáhnout. Ne že bych po dnešku neměl běhání už tak dost. Po lovu vyrazím do Carlisleova domu, tak, jak jsem slíbil Renesmé. Strašně nerad ji nechávám "samotnou". Dorazím do domu a obléknu se znovu do trička a kalhot. Za ty roky jsem si už na upíří pach zvykl a dlouho mi už nozdry nedráždí. Ale přeci jen znám hezčí vůně. To že do čistého domu vpadnu bos (nutno podotknout že se špinavýma nohama) už tady také nikdo neřeší. Rose mi za to dlouho nadávala, ale nakonec to musela překousnout. Copak vlkodlak může vláčet na nohou boty? haha... Vejdu do domu a opřu se o bílou zeď. S úsměvem sleduji dovádějící Renesmé a tak nějak opomíjím ostatní události a souvislosti. |
| |
| Před naším domem... Pozoruji to hemžení před domem, které v téhle chvíli nastalo.. Každý se chce přivítat s Bellou, Edwardem i Nessie, kteří tady tak dlouho nebyli... A taky Garetta a Taynu, kteří se tady tak zčista jasna objevili... Rose je u Nessie a dává jí svůj dárek a vidím, jak se Nessie líbí.. Jo, Rose umí skvěle vybírat dárky... Po nějaké chvíli, než se přivítá se všemi ostatními, ke mně přiběhne Nessie a vleze si mi do rukou... Pamatuju si, když byla ještě uplně malá, to se chovala trošku líp... Ale musím uznat, že paráda je to pořád... "Nazdárek Nessie...vlastně moment... Já nevím jestli na tebe náhodou nejsem uražený...když si tady tak dlouho nebyla.... Podívám se na ní, ale hned na to se začnu smát... "Já a náramek?? Nemám...Teta Rose mi žádný nekoupila..." Začnu naprázdno vzlykat a potom si uvědomím, jak srandovní je, když Rose nazývám tetou... Potom se mě Nessie dotkne svými drobnými ručkami a přehraje mi obrazy Maggie a potom Volturiů... Pochopím to jako otázku, jestli si ji pamatuje z té doby a já jí kladně kývnu v odpověď... Potom ji pustím z náruče právě v čas, protože za chvíli nato, mi na záda skočí Bella... "To se nestydíš takhle po mě hépat, když tady mám manželku??" Odpovím jí místo pozdravu a přehodím si ji před sebe, tak abych na ni viděl... "Páku..??" Nemůžu uvěřit tomu, že se chce nechat porazit... "Noo pokud tě manželský život s Edwardem neunavil natolik, že mě necháš vyhrát levou zadní tak proč ne??" Neodpustím si rýpnutí na její a Edwardovu adresu... Zasměji se a očima vyhledám Rose, abych jí oznámil tu radostnou novinu... Souboj mezi mnou a Bellou v páce..!!! Říkám si pořád dokola, aby to ani Edward nemohl přeslechnout... |
| |
| Doma S úsměvem sleduju, jak se Nessie líbí můj dárek... Vidíš, vlastně to ani nebylo úmyslný...Ale opravdu se k sobě skvěle hodí..A moc ti sluší... Podívám se na Esme, která k nám přišla a nechám Nessie aby se ted pro změnu věnovala jí.... Už tak dlouho tady nebyla...Hrozně mi chyběla... Usmívám se na všechny příchozí, ale hlavně na Edwarda a Bellu... Zaslechnu rozhovor Emmetta a Nessie a musím se začít smát... To je hotová pohroma...Já jsem zapoměla našemu krasavci koupit nááramek..Asi to nepřežije... Odchytím si Nessie hned jak ji Emmett pustí a se smíchem ji vezmu do náruče... Neutíkej mi princezno..Dlouho si tady nebyla, tak si tě ted musím užít co nejvíc...Kdo ví kdy tě zase uvidím... Přejdu k Emmettovi a Belle a usmívám se, jelikož jsem samozřejmě nemohla přeslechnout jejich rozhovor... Teda teda...Neměla by se stydět Bella ale ty STREJDO....Takhle flirtovat s manželkou svého bratra před našima očima... Zakroutím jakoby pohoršeně hlavou, ale nakonec se začnu smát... Zajímalo by mě, kdy si vy dva dáte pokoj....Páka.... Zakroutím hlavou a mrknu na Nessie.... Potom vytáhnu z kapsy další z krabiček a podám ji Belle.... Menší dáreček..Něco na přivítanou.. |
| |
| U rodičů Stojím tam, občas se s někým přivítám. Hlavně jsem rád, že Bella je šťastná. Celkem si vyčítám to, že jsme sem nešli. Ale co se stalo, stalo se. Dneska bychom si to mohli patřičně užít a vynahradit. Spokojená rodinka je opět pohromadě. Hledím na Bellu, která si rozdává páku s Emmettem. Jen se nad tím usměji. A nad rejpavými poznámky Emmetta pouze mávnu rukou. Bella. Bella. skanduji její jméno a mávám rukama do vzduchu jako nějaká roztleskávačka, abych jí trošku víc podpořil, i když soubej je úplně jasný. Poté hledím na všechny okolo, a pak mě něco napadne. Chtělo by to si opět zahrát baseball, jako za starých časů. Zadívám se na ty dva, kteří si tu hrají a vypadá to, že opravdu vyhrává Emmett. A pak je vyruší Rose, která podá Belle nějaký dáreček. Jen se mile usměji a přiblížím se k Belle. Ze zadu jí obejmu a políbím do vlasů. Zlato, měl bych takový návrh. Co tak si zahrát baseball? Všichni pohromadě, když už to grilování nevyjde. navrhnu a pokusím se udělat psí oči, tak aby to všichni viděli. Uvnitř doufám, že mi to projde. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| Návštěva "A víš, že ani ne, Emmete? Sám jsi říkal, že se bojíš, aby ses, až nebudu člověk, nenudil, tak ti obstarávám zábavu. Nelíbí se ti to snad?" Rozesměju se, ale sama dobře vím, že jsem se ani nemusela ptát. Emmetova přirozená soutěživost mu nedovoluje odmítnout jakoukoli výzvu či sázku. Vím, že prohraju, jako poslední roky pořdá. Dřív to bklo něco lepšího, ohodně lepšího. Už už se chytsáme k velkému balvanu, když mi Rose podá náramek. "Je krásný, Rose, děkuji ti." Usměju se na ni a obejmu ji. Náramek si ihned obratně připnu na útlé zápěstí. Zaslechnu Edwardovo skandování a otočím se na něj. Nepřestává mě udivovat, jak dokonalý je. Jak se jeho kůže slabě třpytí, jak se jeho vlasy medově lesknou. Nádhera. Za chvíli skanduje i moje dcerunka, na kterou se jen zazubím. S Emmetem se do toho tedy pustíme. Chvíli vší silou odolávám, ale nakonec, jako vždy, podlehnu. Emmet z toho má jako obvykle radost. Na okamžik stáhnu obranu ze své mysli a pošlu Edwardovi jednu z mála osamocených myšlenek. Vím, že jej to vždy překvapí a že to přímo miluje. Miluju tě, počkej si na překvapení.. Sdělím mu, myšlenkami, načež mysl opět uzavřu a dělám, jakoby nic. Ostatní se nýápadu na baseball ihned chytí. Hlavně Nessie, miluje to. Vždycky je v týmu s Jakem a je jí jedno, jetsli vyhraje, nebo ne. Pokaždé je ona hlavní hvězda hry a její kousky, nad kterými se vždycky sborově smějeme, jsou nezapomenutelné. |
| |
| Hodláte hrát? |
| |
 | Big Happy Family Pozoruji jak má milá soupeří s Emmettem ve snaze vyhrát páku.Já jí plně podporuji skandováním a Ness se po chvilce také přidá.Boužel to nebylo moc účinné a Bella stejně prohrála.Náladu však neztratila. S úsměvem k ní přistoupím a obejmu jí. Ještě chvilku a mělas ho... Snažím se jí podpořit i když vím že zrovna na tohle mi neskočí a vyslechnu její zbloudilou myšlenku které jsou pro mě tak vzácné jako ona sama. Copak máš v plánu? Zeptám se šibalsky....určitě zase něco vymýšlí jen škoda že nenechal mysl trochu déle otevřenou. Když tak přemýšlím co má milovaná upírka kuje shlédnu také rozruch co jsem způsobil svým nápadem s Baseballem.Jen se uchechtnu a postupně poslouchám nadšené myšlenky všech ostatních. |
| |
| Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| Před domem Nemůžu se dočkat páky s Bellou a proto nedočkavě poskakuji pořád dokola a ptám se jako malý kluk, kdy že už to konečně začne??! Netrvá to ale dlouho a souboj mezi mnou a Isabellou vypukne... Ze začátku celkem dobře vzdoruje, čímž mě trochu zaskočila a překvapila zárověň... "Stejně to nevyhraješ..." Mrknu na ni jedním okem a ďábelsky se usměji před rychlým nabráním síly a konečným tahem, jímž dosáhnu toho, že se její ruka dotkne podložky jako první... "Jupííííííííí.....jaká mě čeká výhra ?? " Zeptám se se smíchem a popadnu Nessie do náruče a dlouho dlouho s ní točí... "Hele neměla bys být spíš nešťastná, když tvoje maminka nevyhrála ??" Schválně ji poškádlíma čekám, jaké moudré odpovědi se mi od té brepty dostane... Potom dostane Edward nápad s baseballem... "Baseball?? Slyšel sem dobře??" Vyjeknu opět jako malý kluk a usměji se na Rose, která stojí u Belly... Ani nečekám na odpověď a vyběhnu nahoru do ložnice pro moji a Rosáliinu pálku...Stihnu se ještě převléct do mého týmového obleku a navrch nasadím baseballovou čepici... Ááááá takhle to mám rád... Podívám se rychlým pohledem do zrcadla a nezdržuje se sbíháním schodů dolů...prostě vyskočím oknem a ten kousek domu oběhnu... "Tak co je?? Nikomuse nechce??" Zeptám se jich se smíchem když vidím, že ještě nikdo nebyl tak aktivní jako já a stojí skoro stejně jakio když sem je opouštěl... |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR