Svět draků
od: 15. listopadu 2018 16:59 do: 12. června 2022 14:27
Dobrodružství vedl(a) Velanis
| |
 | Váš příběh začíná v malé vesničce Einpolis v roce 2018. Možná jste ve vesnici nespokojení, protože zde není ani pořádné kino, kam byste mohli jít se svou partou, či máte město rádi pro jeho klid a samotu. Kolem vesnice se rozprostírá malý hustý les, nad nímž se z jedné strany tyčí kopec, přezdívaný Hora. Nikdo na něj nikdy nevylezl a traduje se, že na něm straší. Hora je však stále jedním z míst, kde se schází party náctiletých, kteří si zahrávají s ohněm, jak tvrdí jejich rodiče. Historie kopce Hora je tak spletitá a tak snadno zapomenutelná, že se z ní mnoho věcí zapomnělo, jen někteří starší občané Einpolisu si pamatují střípky. Městečkem kolují zvěsti, že se každých sedm set let na kopci Hora konají rituály, které přinesou něco zlého. Nikdo však před sedmi sty lety nebyl na světě a nemůže tento fakt potvrdit. Píše se 31. ledna, kdy se obvykle slaví Nový rok. Tento rok je přelomem mezi roky 2017 a 2018. Svítí měsíc a před prázdninami měl někdo jeden velice hloupý nápad… |
| |
| Městečko Einpolis 16:00, sobota, stmívá se Prázdniny se pomalu chýlí ke konci, ale je před vámi ještě jeden den, který byste možná nevyměnili ani za nic. Nový rok. Den, kdy můžete zůstat vzhůru tak dlouho, jak chcete a oslavovat. Někteří občané vesničky by ale nejraději celý Nový rok zatrhli, prý kazí mládež, smím-li citovat paní Hastnovou. Na malou veničku Einpolis se pomalu ale jistě snáší soumrak a blíží se čtvrtá hodina odpolední. Fouká chladný vítr, který však nezabraňuje ředitelce z Dračího Gymnázia číhat na žáky, kteří udělají nějakou neplechu, aby je mohla nachytat na švestkách. Dračí Gamnázium, jediná škola, do níž můžete nastoupit po ukončení základní školy, čehož ředitelka nepochybně využívá ve svůj prospěch. Z nebe se do ulic snáší jemný sníh, který bohužel napadal opět den po Vánocích, ostatně jako každý rok, což ovšem není důvod nebýt otrávený. Venku se toulá již jen pár lidí, k nimž patří i syn paní Hastnové, který shání svého psa Drápka, malého jezevčíka. Pokud se právě teď touláte poblíž parku, zaslechnete kňourat jezevčíka, protože asi zapadl do nějaké jámy v parku a nemůže se z ní dostat. V hospodě U dračích zubů sedí skupinka otců, kteří do sebe lijí jedno pivo za druhým. Knihovna je podle všeho otevřená a před ní stojí knihovník pan Müler čekající, zda do zavíračky ještě někdo zavítá do jeho ráje knih. U obchodu postává skupinka výrostků, kteří si povídají o něčem, čemu se každou chvíli smějí. U sirotčince sv. Voršily sedí jeptiška zabalená do svetru a s nechutí sleduje mládež před obchodem. Klidný den v Einpolisu, nic zvláštního až na… Na jednu podivnou osobu, která pomalu kráčí hlavní ulící. Nejdivnější na této osobě je, že jí nemůže být více nežli šestnáct let, ale co by dělala šestnácti letá dívka s papouškem na rameni v Einpolisu? A ještě k tomu před Novým rokem… A jak se sem dostala, když nádraží je hodnou dobu zavřené? |
| |
 | Klub PISTON HEADS , Městečko Einpolis 16:00,sobota,stmívá se,padá sníh Přítomni v klubu "Ale kecáš,, Zakřičel Mathew a rozesmál se na celý klub."To ti nežeru Jamesi,, Řekl a upil piva které měl na malém konferenčním stolku před sebou. V klubu byla příjemná pokojová teplota. Krb který vyhříval místnosti byl právě v pokoji kde všichni sedíme. "Ale víte že nikdo neví co se tam děje ?,, Řekl tajemně Jannet a usrkla ze svého drinku. "Prý se tam cosi děje každých sedm let. Ale nikdo neví co.,, Dodala když se trochu napila. "Podle mně je to blbost.,, Řeknu když přicházim do místnosti z malé kuchyňky s tácem plného sýrů a masa. V druhé ruce nesu six pack plechovkových piv. Miluji když takhle všichni pospolu sedíme, bavíme se a pijeme. Jídlo jsem položil na konferák a posadil se do křesla. "Jsou to jen kecy jak zastrašit malé děti aby tam lezly.,, Řeknu a vemu si jedno pivko. Sedíme tu všichni (Jestli i Viviene to je na ní) a řešíme Dračí horu. Nikdo ve městě tu není déle jak 7 let. Tudíž absolutně nikdo neví co se bude dnes dít. Já tomu ale moc šancí nepřidávám. Den jako každý jiný, jen na přelomu 2018/19. V posledních pár dnech to stálo za prd. Rozešla se semnou moje přítelkyně Viviene. A to jen kvůli mé debilitě a hlouposti. Částečně za to mohla teda taky Nicol, která mně mírně opila aby se semnou mohla vyspat. Ráno když jsme se probudili, leželi jsme na gauči u Nicol doma. Nazí. Tělo na tělo. Nicol si všechno pamatovala. Já ale ne. Nic. Doufal jsem že mi to Viviene odpustí, ale opak je pravdou. Alespoň jsme se teda nerozešli v uplně nejhorším. S Viviene se respektujem, a vlastné by to naši společní přátelé na nás ani nepoznali že se cokoliv stalo. Jen se spolu prostě tolik nebavíme. Ze zamyšlení mně však vytrhl smích Lucy která už měla něco málo vypito a opírala se o Nicol, která se smála také. Nepostřehl jsem čemu, ale pravděpodobně ničemu zvláštnímu. Spousta mých přátel v klubu nebyla plnoletých. Ale jejich rodiče buď někam odjeli a nebo je prostě nechali aby si užili Nový rok. Bavili jsme se, pili jsme a bylo pořád více veselo. Najednou jsem však z okna spatřil, jak jde po hlavní ulici dívka. Dívka s papouškem. Nikdy před tím jsem jí neviděl. Neviděl jsem ani auto nebo jakýkoliv jiný prostředek který by ji sem dostal. Prostě šla a rozhlížela se. Z takové dálky a s mojí mírnou hladinou alkoholu v krvi jsem ani nepoznal kolik jí je. Ale podle pohybu těla a oblečení jsem alespoň tipoval že je to žena. Zvedl jsem se proto z křesla, vzal jsem si bundu a vyšel ven. Došel jsem k ní a položil ji ruku na rameno aby o mně věděla. "Ahoj. Já jsem Deamon. Ještě jsem tě tu nikdy neviděl. Jsi tady nová ?,, Pozornost jsem však přenesl na jejího papouška sedícího na jejím rameni. "Nechceš se nachvilku zahřát u nás v klubu ? Napít se a pokecat kde ses tu vzala ? Myslim že bych tam našel i nějaké semínka pro papouška.,, Řeknu zdvořile. Konečně jsem si byl na 100% jistý že se o dívku jedná. Asi šestnácti možná sedmnácti letá dívka. Neviděl jsem jí tu. A ještě více zvláštní bylo, že jediná možnost jak se sem dostat je skutečně autem nebo motorkou. Nádraží už je dobrých pár let zavřeno. A tak mně zajímalo od kud se tady vzala. |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:00, sobota, stmívá se Deamon a osazenstvo v klubu Dívka tě přejede zkoumavým pohledem modrých očí než se představí. ,,Adeline, těší mě, že tě poznávám." Z jejího hlasu zaznívá jistá vřelost, ale i odtažitost. ,,Ano, jsem tu nová," prohlásí klidně a rozhlédne se, snad něco hledá, nebo na někoho čeká. Obrátí se zpátky k tobě a věnuje ti úsměv. ,,Ráda tvou nabídku přijmu, jsi velice pohostinný." Ukloní se. ,,Myslím však, že Nevel semínka nejí." Pohlédla na papouška, který tě celou dobu pozoruje nedůvěřivým pohledem. Modré oči podobné těm Adelaniným přivírá, zobákem klape v pravidelném rytmu. ,,Dáš si semínka, Nevele?" zeptá se ho Adeline, ale papoušek polidsku zavrtí hlavou a cosi zakráká. ,,Prý si dá sklenici vody," oznámí Adeline. ,,A děkuje ti za tvou pohostinost." ,,Ten kopec," ukáže dívka na kopec tyčící se kousek za vesnicí, čímž odvede pozornost od papouška, který si sedne na dívčinu hlavu jako na rozhlednu. ,,To je Hora, že?" Počká, až jí zodpovíš otázku a nechá tě, ať ji dovedeš do klubu. |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:00, sobota, stmívá se osazenstvo v klubu Přišlo mi že mluví trochu jinak než normální teenager. Ale to mi skutečně spíše přišlo. Jak už jsem říkal, v krvi jsem už trochu alkoholu měl a tak mi přišlo hodně věcí jiných. Avšak všiml jsem si jak si "povídá s papouškem. Znám spoustu lidí co si povídají se zvířaty. Ale už takhle mladá holka ? No...nechal jsem to bejt a usmál se na ni. "Myslím že sklenici vody tam taky najdu. A vzde pro slečnu také jistě něco mít budu.,, Řeknu ji mile. Zvláštní však byl okamžik kdy se mně zeptala na Dračí horu. Moc lidí se na ni neptá už jen z toho důvodu, že je to hora jako každá jiná. Pokud teda nezná její legendu. "Ano. To je Dračí hora. Myslím že přátelé v klubu si o ní zrovna povídali. Takže poku přisedneš a nebude ti vadit trocha společnosti a pár opilých teenagerů,myslim že se o ní i něco bližšího dozvíš. Ale neber je moc vážně. Rádi straší.,, Řeknu s úsměvem a zavedu ji do vnitř do klubu z toho mrazu. V Klubu Vešli jsme do hezky teplé místnosti a já jsem Adelině vzal kabát či bundu, a pověsil ho na věšák vedle krbu aby trochu oschl od sněhu. Načež jsem ji představil. "Tohle je Adeline. Je tady nová. Ráda by se dozvěděla něco o Dračí hoře.,, Řeknu,a posadim ji do svého křesla. "Klidně si ber. Ještě přinesu.,, Řeknu ji a poukáži na poloprázdný tác s občerstvením. "Mohu ti nabídnout něco k pití ? Čaj, limonádu, nebo něco tvrdšího ?,, Řeknu mile. Všichni ostatní byli spíše potišeji a prohlíželi si ji. Spíše tedy jejího papouška. Jak by taky ne. Půlka z nich je opilá a najednou je tady dívka s papouškem na rameni. Došel jsem do kuchyně, abych udělal další tác s jídlem. Vzal jsem vodu pro papouška, a pití co si vybrala Adeline. Netrvalo to ani 10 minut a už jsem je slyšel jak si dělají prdel z legendy na Dračí hoře. No..oni ji spíše věřili než aby si dělali prdel. Snad Adeline neuteče. Vešel jsem do místnosti zrovna když Mathew vykládal o tom jak se tam ztrácejí lidé a že každých 7 let se tam na přelomu Novýho roku něco děje. A že těch 7 let je tomu zrovna dnes. "Bože Mathew, ty tak kecáš.,, Řeknu mu a podám dívce pití. Papouškovi postavim misku s vodou, usoudil jsem že miska bude lepší, na stůl. Pak jsem si sedl na gauč mezi Lucy a Henryho. "Nekecám,, Ozval se veselej Mathew. "Je to pravda. Říkám ti obzvlášť dnes by tam nikdo chodit neměl.,, "A co ty Adeline,, Ozvala se Nicol. "Jdeš se dnes rozhlédnout na Dračí horu ?,, Řekla tajemně a provokativním pohledem ke mně. "Hele. S tou horou mně dost štvete. Dnes se na ni vydám, a až se vrátim přestanete o těch blbostech žvanit. Přidáte se ke mně někdo ?,, Problém byl, že skutečně všichni těm legendá věřili. Všichni až na Viviene. Možná se ke mně, i přes náš rozchod, přidá. Vždycky dělala ráda bláznivé věci. "Dozvěděla jsi se něco nového Adeline ?,, Zeptám se po chvíli dívky sedící v křesle."Řekni nám něco o sobě. Od kud jsi, co studuješ a co tady tak sama děláš ?,, Zeptám se ji se zájmem a dopiji svoje pivko co jsem tam nechal než jsem šel za ní na ulici. Při tom jsem si vzal kus slaniny se sýrem a otevřel si další plechovku. |
| |
 | Klub PISTON HEADS 16:00-17:00, sobota, stmívá se osazenstvo v klubu Nervózně jsem se neustále dívala na hodinky na své ruce. Úplně jsem vypouštěla všechno, co kolem mne kdo řekl. Mamka, táta, dokonce i moje ségra. Myšlenkami jsem byla už dávno v klubu. Ostatně je mi jasné, že už tam všichni dávno jsou. Jen já přijdu zase poslední. Ale musím sedět přibitá na téhle židli a vykládat si nesmyslné předsevzetí do nového roku a co se nám povedlo a nepovedlo v roce tomto. Otrava. Já chci žít! A jít. "Viviene. Halo Viv!" Okřikla mne matka a se mnou to zprudka škublo, jak jsem se lekla. "Viviene Pearce, mohla by ses laskavě věnovat rodině?" Ušklíbla se a tak zvláštně našpulila pusu, jak dělala vždycky, když se snaží tvářit vážně. Bylo to zvláštní. Jen doufám, že to taky nedělám. "Uh jo jasně. Promiň. Co jste.. říkali?" Alespoň že byl u stolu i můj otec. Ten se tomu narozdíl od mámy zasmál. "A tak už ji nech. Vždyť víš, že chtěla jít za kamarády." - "To nejsou kamarádi. Jsou to chuligáni. Nemají žádné vychování a myslí pořád jen na ty motorky a alkohol." Sledovala jsem jejich přestřelku a jen se kysele ušklíbla. "Jojo já vím. Žádný kluci ani alkohol a hlavně žádný sex. Můžu už jít? Prosím!" Vyhrála jsem. Matka se zhluboka nadechla a vydechla. Přikývla. "No jo, stejně bys s tím celý zbytek večera jen otravovala. V předsíni na komodě máš tác s chlebíčky, tak si ho vezmi. Ať ještě ta tvoje banda nehladoví". Jojo, dělala jak strašně je nemá ráda, ale ve skutečnosti měla měkké srdce, i Deamona si oblíbila. Ale to už je pasé. S úsměvem na rtech jsem se zvedla ze židle a pro odchodu ji ještě libla na tvář jednu sladkou, mokrou pusu. "Díky jsi nejlepší. A šťastný nový rok všem!" - "Koukej se vrátit v rozumnou dobu! A žádný alkohol! Jo a pozdravuj Deamona!" To už za mnou cvakli dveře. Do bundy jsem se nasoukala až venku. Byla děsná zima, tedy v mém měřítku. Jak já tohle období nesnáším! Venku byl klid, z komínů domu se valil kouř a já si do uší strčila sluchátka s hudbou. Jak jinak. Všechno při starém. Prostě další obyčejný den v tomhle zapadákově. Zajímalo by mne, jestli se odsud někdy odstěhuju. V budoucnu. Ke klubu jsem to měla sotva pár minut pěšky. Když jsem se blížila, udělalo se mi trochu nevolno od žaludku. Ne proto, že by mi něco bylo, to ne. Ale kvůli Deamonovi. Ten rozchod je pořád docela čerstvý. I když proběhl v klidu a pořád se spolu bavíme. Jen ne tak jako předtím. Ale bude tam i ta mrcha Nicol. Určitě to udělala schválně. Určitě! Dokonce jsem přemýšlela nad tím, jestli si to celé nevymyslela, ale.. já nevím. Zoufale jsem koupila do kamene, co se vyrýsoval mezi popraškem sněhu a kopala ho před sebou až ke klubu. Když jsem vešla, už to tam žilo. Přesně jak jsem čekala. Nikdo si ani nevšiml, že jsem přišla. Tedy do té doby, než se ke mně přihnal James a všechny svým burácivým hlasem překřičel. "Vivien přinesla chlebíčky!" Tác mi zmizel z rukou a já se jen zasmála. "A-hoj." Dodala jsem a James mi ještě libl letmou pusu na líčko. Vsadila bych kabát, že se u toho červenal. Možná ale už má jen upito. Co mě ale překvapilo bylo to, že Deamon sedí na zemi. Kdo je teda v jeho křesle? Na malý moment jsem se zamračila a musela se kousnout do jazyka, abych nevypustila nějakou nevhodnou poznámku. Uklidni se Viv, už nemusíš žárlit. Už tě přece nezajímá! "Ahoj, máme tady nováčka?" Stoupla jsem si vedle toho křesla a holčinu sedící v něm si prohlédla. Všichni měli docela vazby výrazu. Že oni se zase strašili téma báchorkama. Jak dětinské. A to si říkají motorkáři! Raději jsem k dívce natáhla ruku. "Jsem Vivien. Snad tě tahle banda nevyděsila. Jsou děsně horkokrevní a věří kde jaké pohádce. Ale neboj, za kostičku dokážou být i chvíli hodní." Musela jsem si z nich trochu utahovat. Jinak by to nešlo! Na malý moment jsem se zadívala na Deamona a poté očima vyhledala Nicol. Když se náš pohled střetl ona jen hrdě pozvedla tvar a mírně se pousmála. Snad proto, aby mě naštvala. Přejel mi mráz po zádech a raději jsem se zadívala jinam. "Co řešíte? Snad ne zase tu blbou horu." |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30-17:00, sobota, stmívá se osazenstvo v klubu Seděli jsme, bavili jsme se a čas plynul. Zhruba okolo půl páté se tady oběvila Viviene. Nikdo si ji ani nevšiml. Já ano. Než jsem ji však stačil pozdravit a vzít jí bundu abych ji pověsil na věšák vedle krbu, přihnal se James a vzal jí tác s chlebíčky co držela v ruce. Trochu to semnou škublo když ji James políbil na tvář. Zase jsem se posadil zpátky a vzal si další, už třetí pivo. Viviene přistoupila ke křeslu, a ptala se na Adeline. "To je Adeline. Je tady nová. Vzal jsem ji na chvíli dovnitř. Zajímá se o Dračí horu,,. Odpovím Viviene zdvořile a trochu smutně se pousměji. Vzpomínal jsem na časy kdy jsme byly s Viv spolu. Ani jsme nemuseli mít sex. Skutečně jsme se měli rádi. Sedávali jsme společně v křesle, povídali si, objímali se, a měli jsme se prostě rádi. Teď když jsem o tom tak začal přemýšlet, musel jsem jí tim hrozně ublížit. Povzdechl jsem si a zvedl se na nohy.Nemotorně ale zvedl. "Musím ještě něco dodělat v dílně. Kdyby jste mě někdo hledali nebo jste nemohly najít pivo v ledničce.,, Řeknu trochu provokativně hlavně směrem k Jamesovi. "Co já vole ?,, Řekne když si uvědomí že mluvím k němu. Lucy se začala smát a po chvíli jsme se na úkor Jamese smáli všichni. "Jo...zas se baví o té hoře.,, Řeknu a uchchtnu se. "Jsem rád že si dorazila Viviene.,, Řeknu a položim jí ruku na rameno. Na obejmutí náš momentální vztah nebyl a na pusu na tvář už vůbec ne. To by se mohlo stát že bych dostal lepáka. Vzal jsem si bundu a vešel do dílny. Dílna byla vybavena základníma věcma na opravu motorek a aut. Všehny peníze co jsem měl nebo co jsem si vydělala jsem dal do opravy klubu. Především tedy dílny a hlavního pokoje kde trávíme nejvíce času. Dílnu se mi povedlo za ty peníze alespoň zatopit, takže se tu dalo být i v zimě. Nechal jsem pootevřené dveře, abych slyšel o čem si tak přibližně povídají. Zrovna jsem měl rozdělanou jednu práci. James mi nedávno přinesl motor od traktoru. Obrovský motor. A nefunkční. Nepotřeboval ani moc velkou investici a už je skoro hotový. Až se mi ho povede prodat...o tomhle jsem přemýšlel ještě když jsme byly s Viviene spolu. Chtěl jsem jí za ty peníze trochu upravit motorku. Podle jejích představ. Doufal jsem že sem Viviene příjde a třeba trochu pokecáme. V soukromí. Také jsem se jí chtěl zeptat co by říkala na výpravu na tu horu. Podle mého by byla pro. Minimálně před pár týdny určitě. Teď už jsem si tak jist nebyl. Napil jsem se trochu piva a dal jsem se do práce. Motor už to chtělo jen řádně pročistit a vyleštit. |
| |
| Klub PISTON HEADS
16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu
,,Opilí teenageři?" Zasměje se. ,,To zní skvěle!" Zamyslí se, ale už se na nic neptá, jen následuje Deamona do klubu. Celou společnost si prohlíží se zjevným zájmem, ale nepromluví ani slova, jen sleduje celou místnost. Nevel, papoušek, se zvedne z jejího ramene a sedne si na stůl, kde se začne procházet jako král. Adeline se nechá zavést do křesla a trochu nedůvěřivě se posadí. ,,Děkuji, nic si nedám. Jsem tu jen na skok, pokud se dá něco takového v tak milé společnosti vůbec říci. Jen poprosím pro Nevela vodu." Usměje se, ale hned sklouzne pohledem k Nevelovi, kterého evidetně zaujalo něco v rohu místnosti. Adeline se usmívá a pozorně poslouchá, co se o Hoře říká. ,,Není to náhodou každých sedm set let? Nebo takto se to vyprávělo u nás v rodině." Zahvízdne a přivolá tak Nevela, který se až příliš zajímal o jídlo, co leželo na stole. ,,Nevele, fuj je to!" okřikla ho. Papoušek se poslušně vrátil k dívce a usadil se jí na rameni. ,,Abych odpověděla na tvou otázku," otočí se k Nicol. ,,Radím vám tak nechodit. Sedm je samo o sobě špatné číslo, možná magické, ale smolné. Není radno zahrávat si s něčím, co jako smrtelník nemůžeš pochopit. Každopádně musím něco zjistit, takže na Horu mířím. Ale slyšela jsem, že nejsilnější tajemné síly ji obestírají až o půlnoci mezi 31. prosincem a 1. lednem. Dnes je pokud vím 30. Takže pokud chcete zažít skutečné dobrodružství, vypravte se tam zítra." Poté se obrátí k příchozí Vivien. ,,Ráda tě poznávám, Vivien. Nemusíš se bát, tvoji přátelé nejsou o nic divočejší nežli vítr v korunách. Pokud vím, vichřici se nepodobají." Při Vivieně označení blbá hora, sebou trochu škubne. ,,Jak jsem říkala, zahráváte si s něčím, co nechápete." Pokrčí rameny a zamračí se na Nevela, kterému se podle všeho Vivien zalíbila a už se skoro zvedal, aby si jí sedl na rameno. ,,Slyšeli jste někdy něco o Devátém Zatmění?" zeptá se jen tak mimochodem a naposlední chvíli zachytí papouška, který se chystal udělat si z Vivieniných vlasů hnízdo. ,,Nevele!" |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu Deamon se zvedl a uvítal mne vlídnými slovy. Stiskl mi rameno a já se na něj jen pousmála. Na nic víc jsem se nezmohla. Jen jsem se za ním chvíli dívala, když odešel. To už se ale ke mně přihnal James a vtiskl mi do ruky pivo. "Dej si, a uvolní se!" Pak však hned zase odešel, tentokrát ke skupince Nicol, Jannet a Matthew. Postávala jsem vedle Adeline, která seděla v křesle Deamona. I ona začala povídat něco o té hoře. Začínalo mi to lézt pěkně na nervy. Ani se nedivím, že dáš Deamon sbalil a šel do dílny, tam má alespoň klid od tohohle všeho. A já se předtím nezmohla na nic jiného, než se na něj jemně usmát. Bože to je tak trapný. "Fajn, když jste tou horou všichni tak posedlý, půjdu tam. Dokážu všem, že o nic nejde. A vy mi slíbíte, že už o tom pak ani neceknete!" Ze slov Adeline jsem si nic nedělala. Sedm, smůla, špatné, nechápu. Já to chápu moc dobře. Někdo chtěl být zajímavý, vymyslel si super story v hospodě a sbalil na to ne jednu holku. "Deváté zatmění?" Ozvala se zase ta protivná bloncka Nicol. Očividně ji to zajímá, jelikož přešla k Adeline blíž. "Co ses zač, že o té hoře tolik víš?" Pokračovala dál. S povzdechnutím jsem se stáhla. Nikdo si ani nevšiml, že mizim z toho všeho šílenství pryč. Všichni stejně měli oči jen pro naši novou kamarádku. Což o to, pro kluky musela být hodně atraktivní, ale ta slova o té hoře mě fakt dostávají jen do varu. Mohli bychom taky řešit někdy něco jiného, než jen tohle. Vešla jsem do dílny, kde Deamon čistil nějaký motor. Vždycky se mi líbilo, když byl takhle umazaný od oleje a šmíru. Bylo to sexy. Až jsem se přistihla, že civím. Trhla jsem sebou a podívala se jinam. "Donesla jsem ti pivo. Teda James ho dal mě ale já nějak.. ne am chuť. To víš." Postavila jsem plnou láhev na pong a zády se o něj opřela. "Taky ti ty řeči o hoře prijdou už směšný?" Hlasy z vedlejší místnosti sem tlumeně doléhaly, takže byli slyšet o čem se baví. "Už mi to leze na nervy." |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu Byl jsem v dílně. Na půl ucha jsem je poslouchal a zbytkem smyslů jsem se věnoval práci. Slyšel jsem jak Adeline pár krát okřikla svého papouška. Jen jsem se tomu usmíval. Byla hezká. Roztomilá a něčím vyjmečná. Ale...moc mladá. Asi by bylo divné kdyby jsem si něco začal s šestnácti letou. Ale až moc podežřele se zajímala o Dračí horu. Jako kdyby o ní všechno věděla a jen zjišťovala a kontrolovala zda-li se tam nechystáme náhodou vydat. Během chvilky jsem si sundal bundu a nechal si na sobě jen bílé triko. Jo. Bílé triko k oleji a špinavému motoru. Výborný nápad. V dílně už se začalo tvořit příjemné teplo a já jsem byl rád, že tam všichni pospolu takhle jsme a bavíme se. Jsou jako moje druhá rodina. Některé jsem znal chvíli a některé od dětctví. Třeba Jamese. Hrabal jsem se tak v motoru, a ani si nevšiml že mezi dveřma stojí Vivienne. Položil jsem klíč a usmál jsem se na ni."Díky. Jsi moc hodná.,, Řeknu a z flašky se hned napiju. Pak ji do ruky dám klíč a přivedu ji k motoru. Pokud se nechá. Poukážu co je tam špatně, a začnu mluvit. "Štve. Proto jsem se rozhodl že tam dnes pujdu. Na nějaké kecy nevěřím. Takže tam dnes pujdu. No víš...a napadlo mně..jestli....ech...nechceš se přidat ? Byl bych moc rád,kdyys mi dělala společnost,, Řeknu trochu váhavě a usměju se na ni. Doufám, že její odpověď bude ano. |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu Sledovala jsem každý jeho pohyb a dívala se trochu nechápavě na klíč, který jsem dřímala v ruce. Pod jeho dotekem, kdy mne chytil za ramena a nastavil k motoru, jsem se jen zachvěla. Ne že by to bylo nepříjemné, ale ani příjemné. Já vlastně ani nevím. Po tom všem. Jen ta představa, že se dotýkal Nicol. Mrazí mne v zádech. Jakmile mi ukázal co je tam špatně, pochopila jsem. Nějaké zkušenosti mám, takže jsem ho jen poslouchala a dala se do opravy motoru. "Adeline říkala, že bude nejlepší se tam vydat zítra. Na jednu stranu, alespoň bude super výheld na ohňostroj o půlnoci. Doma si to nějak zařídím. I když, proč tam vlastně nejít už dneska?" Narovnala jsem se a když bylo hotovo, otočila se konečně čelem k Deamonovi a podala mu klíč zpátky. "Měli bychom sebou vzít nějakou vlajku a rozhodně polaroid. Ať máme důkaz." Ušklíbla jsem se trochu, protože o hoře už jsem se pro dnešek bavit nechtěla. Nakonec sem přeci jen sáhla po tom jeho pivu a napila se. Jen musím doufat, že to ze mě mamka neucítít. Nebo si dám žvákačku, než půjdu domů. |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu Pokukoval jsem po Viviene. Hrozně ji to slušelo. Hlavně co já miluju, tak je žena která dokáže něco sama opravit. A Viviene byla jednou z mála kterou jsem znal, co toto dokáže. Třeba taková Nicol má problém na motor vůbec šáhnout, aby si neušpinila ruce a nezničila manikúru. "Na té holce je mi něco zvláštního. Přemýšlej. Celý rok nikdo nový do tohohle zapadákova nezavítá. Promiň, vím že jsi tu vyrůstala. Ale najednou přesně na přelomu roku a ještě ke všemu po 700 letech se tu někdo objeví. A ten někdo se příliš zajímá o tu horu. Říkala, že se tam dnes chystá.,, Řeknu a koukám se na Viviene jak se focusuje na motor, ale zároveň se snaží komunikovat. To já nedokážu. Dělat více věcí najednou. "Jo..to máš naprostou pravdu. Ohňostroj od tamtaď bude nádherjnej. A hlavně už víckrát o těch kravinách o kterejch si povídají vedle neuslyšíme.,, Celkem mně překvapilo jak rychle to udělala. Já jsem se s tím teď patlal tak 10 minut, a ona to během dvou má hotové. "Dobrý nápad. Vezmem kus hadru někde od sud. Bude od oleje a aspoň bude vidět že je to motorkářské. Napíšem na ně své jména.,, Řeknu a zasměju se. Než jsem se však stačil napít piva co mi Viv donesla, napila se ona. "Osmnáct bylo ? Co by na to řekla vaše matka Viviene Pearcová ?,, Řeknu a zakroutim hlavou jako bych ji nikdy neviděl pít. "To jsem rád. Už se těším až ztyčíme vlajku.,, Řeknu a hmátnu pod stůl do bedny s hadrama a jeden vemu. Pak vedle v komodě vemu jednu z delších kovových ryček, a hadr na něj přidělám. "Provizorní vlajka vyrobena.,, Řeknu a opřu ji o stěnu vedle dveří do pokoje. "No...pujdu udělat další jídlo. James dnes žere, jak kdyby 700 let jídlo neviděl.,, Řeknu a vejdu do pokoje. Pak se ale mezi dveřmi otočim a podívám se na Viv. "Jsem rád...že tam jdeš semnou Viviene. Kdyžtak můžeme za tvoji matkou společně. Přimluvim se aby tě pustila.,, Řeknu a projdu pokojem rovnou do kuchyně. Adeline tam zatím pořád sedí a o něčem se baví. Chvíli s nima, chvíli s papouškem. Zvláštní děvče... |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu Pro jemné, malé ruce nebyl problém tu závadu opravit, takže jsem to měla během chviličky. Pak se Deamon chytil mého nápadu a začal tvořit vlajku. "Je to divný, ale snad by sis nemyslel, že to je nějaký duch nebo tak něco." Ušklíbla jsem se mírně a prohlédla si ho, jestli už ho náhodou nenakazil. Ale asi ne. "Spíš ji sem někdo poslal, aby nás vystrašil. Nebo tak něco." Pokrčila jsem rameny a do dalšího hadru, co jsem tam našla, jsem si otřela ruce. Když pronesl poznámku o věku, znovu jsem chňapla po pivu a nalila se, a to hodně. Snad polovina lahve ve mě zmizela. Až jsem si rukou pak otřela pusu. "Bez problému." Pousmála jsem se a jennco on zmizel do kuchyně, já vešla zpátky do pokoje. Přešla jsem rovnou k Adeline a snažila se nevšímat jejího papouška. Snad na mě nebude zase útočit. Teda dělat si z mé hlavy hnízdo. "Takže, co bys nám ještě řekla o té hoře? Když víš, že tam pujdeme. Něco, na co bychom si měli dát pozor, vzít sebou? A tak?" Nicol si mě měřila docela naštvaným pohledem, přeci jen byla jsem vedle s Daemonem! Ale to je jedno. Dokonce přešla ke mně a natěsno se vedle mě usadila. "Půjdu s vámi." Řekla tím svým hlasem a založila si ruce na hrudi. "No jo, ty abys o něco nepřišla, zejo." To se všichni začali smát a pak se přihlásil ještě James. "Tak já jdu .. taky." Zněl trochu zdráhavě, asi měl nahnáno. "Když jde Viv." Pousmál se jemně. |
| |
| Klub PISTON HEADS 16:30 - 17:00, sobota, stmívá se Všichni, kdož jsou v klubu "Ne to ne. Ale... říkala něco o tom že se o té hoře v jejich rodině mluví...nevím.,, Začínal jsem být z Adeline trochu nervózní. Vypadala mile, to jo. Ale něco mi prostě nesedělo. A nebo jsem byl už přiopilý. Co já vím ? "Asi máš pravdu Viv. Uchechtl jsem se. "Co by na to řekla tvoje maminka Viv ? Vidět svoji dceru takto pít...,, Viviene je téměř jediná z klubu kdo ještě není plnoletý. Ještě teda Nicol a Mathew. Ale těm brzo 18 bude. Až do kuchyňky jsem slyšel Nicol jak hlásá že se přidá. Výborný. To bude výborná noc. Hned na to se přidal i James. Jamese mam rád, ale ne v momentě když se snažim Viv získat zpátky. Já ji pořád miluju, ale uplně jsem to nedomyslel s tou Nicol, ikdyž si nic nepamatuju. Pořád pevně doufám v to že si to Nicol vymyslela a pravda vyjde na jevo. Mohlo už být kolem páté a venku byla téměř uplná tma. Pevně jsem doufal v to že se Nicol nějak zbavíme. Fakt mně štve co udělala. Slyšel jsem jak jí Viv odpálkovala a já se pousmál. Šikovná holka Fakt jsem doufal že nepujde. To už radši Jamese. Donesl jsem další tác s jídlem a sedl jsem si opět na zem a poslocuhal milostné vrkání Viv a Nicol. "Notak holky. Vykašlete se na to. To na naší návštěvu moc hezký dojem nedělá. Ryskuju že teď dostanu přes držku od obou, protože vmísit se takhle do jejich konverzace je nebezpečné. Obzvlášť když se jedná o Viv a Nicol. |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:00 - 17:30, sobota, stmívá se Všichni přítomní a někdo nový… Adeline se na Nicol zazubí. „Jsem dcera upíra, když to chceš vědět.“ Z jejího tónu je znát, že si z Nicol utahuje. „Deváté Zatmění je překřížení planet, dokonalé překřížení planet, kdy jsou planety v takzvané Devítiplanetární lince,“ vysvětlí všem ten pojem a zamračí se na Nevela, který už zase skákal k Nicol. „Opovaž se, Nevele.“ To už ale přicházíte do místnosti a Nevel nadšeně zakráká a skočí Nicol na hlavu. Adeline ho ale neokřikne, zdá se, že ji zaujalo něco za oknem. Hned se ale zase otočí a povzdechne si, když vidí Nevel poskakovat na Nicolině hlavě. „Omluv ho, neumí se chovat,“ omlouvá svého papouška, ale nevolá ho k sobě. „V noci bude zima, takže náhradní oblečení a taky spousty trpělivosti.“ Opět stočí pohled k oknu. Když se Nicol přihlásí, že půjde taky, Adeline jen povytáhne obočí. „Nechci tě urážet, ale nejsem si jistá, zda vydržíš humor mého přítele a trpělivé čekání na dvanáctou hodinu. Může se stát, že budeme ležet bez hnutí déle jak hodinu.“ Když se ale přihlásí i James, jen pokrčí rameny. „Vaše volba a váš život.“ Poté se rychle zvedne. „Už budu muset jít. Nevele!“ křikne na papouška, který se stále ještě vplétal do Nicoliných vlasů. Bez jakéhokoliv vysvětlení přejde k věšáku, sundá svůj kabát a oblékne si jej. „Nevele, pojď už a přestaň obtěžovat.“ Nevel zamíří k Vivien, ale neklovne ji ani se jí nesnašží vplést do vlasů jak Nicol, jen se před ni snese a ukloní se, následně zamíří i k Deamonovi a usedne mu na rameno. Papoušek mu cosi houkne do ucha a vrátí se ke své paničce. „Děkuji za pohostinnost, nechť vás vítr provází a stále se prohání v korunách vašich stromů života,“ rozloučí se Adeline a vyběhne ven. Pokud vyhlédnete z okna, uvidíte, jak mizí v jedné z postranních uliček a za ní kráčí vysoký muž, zahalený v zeleném plášti. V patách jim kráčí velký kocour. |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:00 - 17:30, sobota, stmívá se Všichni přítomní a někdo nový… Pozoroval jsem Adeline se zájmem. Asi až moc protože do mně James stčil loktem. Líbila se mi. Byla taková..tajemná a přitom si dokázala udělat srandu...především z Nicol. Z toho musela být Viv nejšťastnější. Oblečení a trpělivost. S tím druhým bude trochu prob....Přítele ? "Máš přítele Adeline ?,, Zeptám se trochu překvapeně. "Klidně jsi ho mohla vzít sem,,. Řeknu aby to nevypadalo uplně trapně. Poměrně mně překvapuje že Adeline má přítele. Né kvůli tomu že by byla škaredá, nebo nezajímavá, ale působí dojmem samotáře. "Tak jo. V kolik a kde ?,, Zeptám se když už se Adeline začne zvedat a volat papouška, který si asi udělal zálusk na Nicoliných vlasech. Pak se ten papoušek...otočí k Viviene a ... ukloní se ? Nevěřil jsem vlastním očím...ale to se mi spíše zdálo. Pak se však papoušek vznesl a přelétl mi na rameno. Stihl jsem ho jen prstem podrbat na bříšku, než se vznesl zpátky k Adeline. Adeline se mezi dveřma rozloučila. Zdvořile a netradičně. No...my většinou řekneme jen Čus vole a se smíchem odejdem. Ona něco o korunách stromu...zajímavé. Ještě s větším obdivem a zájmem jsem ji sledoval skrze žaluzie. Všiml jsem si jak zašla do postraní uličky. Jen jsem se pousmál. Ale smích zmizel ve chvíli kdy za ní vešel vysoký muž. Trochu to semnou trhlo. Chtěl jsem se za ní rychle vydat, ale připadalo mi to hloupé abych za ni furt lezl. A navíc by si Viviene mohla myslet kdo ví co. Nakonec jsem tam nešel. Asi je to chyba. Ale ulička by snad slepá být neměla. Tak snad se nic nestane. Nervózně jsem stál u okna a pořád jsem tím směrem koukal. Pak jsem se ale otočil. "No dobře. Kdo teda jde ? Já,Viviene,James a Nicol ? Ještě někdo ? Nebo jste si to rozmysleli ?,, Zeptám se, a naposled kouknu z okna směrem k uličce v níž Adeline zmizela. Pak jsem zatáhl žaluzie, a posadil se do křesla, kde seděla. "Každý si vemem nějakou baterku a nejlépe švícarák.Sirky taky nebudou špatné.,, Řeknu a otočim se tázavě na Viv, jestli něco nechce dodat. |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:00 - 17:30, sobota, stmívá se a začíná opět sněžit Všichni přítomní a někdo nový… Adeline na Deamona nejistě hledí, než jí dojde na co se ptá. Mile se usměje, ale hned se zase zamračí na Nevela. ,,Ne, partnera ne, ale kamaráda ano," vysvětlí svůj omyl a převede slovo přítel do jazyka teenagerů. ,,Přivést ho sem by znamenalo vás všechny unudit k smrti a to bych na svědomí mít nechtěla." Zazubí se. ,,Záleží na tom, jestli chcete jít již dnes nebo až zítra." Pokrčí rameny. ,,Dnes byste umřeli nudou ještě před výstupem na Horu. Kdo bude zítra na náměstí v deset večer, může jít s námi. Ale to se raději obrňte dvojnásobnou trpělivostí." Když Deamon hladí Nevela po břiše, papoušek ho naprosto nevybíravě klovne do prstu. ,,Nevele! Koukej se omluvit." Nevel se na Deamona omluvně podívá a cosi zašvitoří, ale jakmile se Adeline otočí, vyplázne na tebe jazyk. ,,Nevel! Potvorra!" zasměje se po papouškovsku a vrátí se k Adeline, která se na něj zamračí. ,,Omlouvám se, mám ho ještě co učit." Oluví papouška dívka ještě před tím, nežli se s vámi rozloučí. |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:00 - 17:30, sobota, stmívá se a začíná opět sněžit Všichni přítomní a někdo nový… Nicol se jen ušklíbla, když ji Adeline takhle setřela. Přesto si to nenechala líbit a pohotově ji odpověděla, "když budu moci ležet vedle Deamona, tak to vydržím i celý den." Řekla to schválně. Ještě se u toho podívala na mě. A já? Jen jsem se zamračením trochu smutně podívala na druhou stranu od ní, kde se zrovna Jannet cicmala s Markem. Nakonec můj pohled skončil v klíně, kde jsem v rukách žmoulala rukáv svého svetru. Vzhlédnout mne donutil až Deamon, když se tak zajímal o tu novou holku. Prý přítele.. Můj pohled se ani moc nezměnil a stále jsem se tvářila trochu smutně. I když jakmile se Deamon na mě podíval, hned jsem se začala usmívat. Co mě ale překvapilo, bylo chování toho papouška. Nic jsem na to neřekla a jen se za ním dívala. Jak si sedl na rameno k Deamonovi a pak odletěl ke své chovatelce. Pak ale Adeline odešla a Deamon se otevřeně zeptal, kdo všechno jde. Nicol s Jamesem jen přikývly a zbytek se k tomu moc neměl. "Já bych raději zůstala tady. V teple." Odrkla si Jannet a Mark jen přikývl. "Prostě zítra v deset na náměstí, kdo jde." Rozsekla jsem to a pak vstala. Podívala jsme se důležitě na hodinky, ale byla jsem tu sotva hodinu. Dlouze jsem si povzdechla. Potřebuju na vzduch. "Dojdu pro nějaké jídlo." A to znamenalo dojít do večerky tady kousek. Vzala jse si proto bundu a na hlavu narazila čepici, když jsem si všimla, že začíná sněžit. "Chcete někdo něco spešl? Kromě pálivých brambůrek a dietní coly?" |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:00 - 17:30, sobota, stmívá se a začíná opět sněžit Všichni přítomní a někdo nový… Trochu jsem sebou škubl. Hrozně mi vadilo co Nicol provedla. Věděla že jsem s Viv. Ale i přes to mně do té postele zatáhla. Měl jsem zlos. Hlavně k její poznámce. Ale nereagoval jsem. Je to zbytečné. Místo toho jsem se podíval na Viv která se svůj smutek snažila srýt za úsměv. Ale nešlo ji to. Pak jsem si až uvědomil jak asi vypadalo moje povídáni s Adeline. Možná jsem to trochu přehnal že jsem ji sem takhle hned zatáhl. Hlavně jsem se neměl ptát jestli má přítele. Divím se že Viv, ještě tady vůbec je. Netrvalo však dlouho. Poměrně ... nervózně ? Nejistě ? Nevím...nepoznal jsem to. Vzala si bundu se slovy, že skočí něco koupit. Zavrtěl jsem hlavou že nic nechci. Ostatní si asi ani nevšimli že odchází. Já jsem si však vzal bundu a nandal boty. "Pomohu ti. Stejně ještě něco musím zařídit,, Řeknu a vyjdu ze dveří hned za Viv. Pokud proti tomu nic extra nemá. Kousek dál od klubu jsem si stoupl před ní, a otočil se k ní čelem. "Nechtěl jsem aby šla Nicol. James mi nevadí, ale ona ano a... vím jak bychom se ji mohli ... co nejmírumilovně zbavit. Proto jdu s tebou. Potřebuji do lékárny.,, Řeknu a usměju se na ni. "A ... poslyš...napadlo mně že mi dva bychom to tam mohli jít obhlédnout dneska. Přeci jen bude ohňostroj a nádherný rozhled,, Řeknu a počkám na její reakci. U večerky jsem pak Viv opustil a skočil do lékárny. Můj plán byl takový že Nicol dám to pití buď uspávadla a nebo projímadlo. Tohle rozhodnutí nechám na Viv. Pak jsem se vrátil před večerku a počkal na Viviene abyc ji řekl svůj plán. |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:30 - 18:00, sobota, po setmění, sněží Deamon Podívala jsem se na něj, ale nijak mu nebránila v tom, aby šel se mnou. Vyšla jsem ven a zapnula si kabát až ke krku, taky jsem si narazila čepici na hlavu. Ruce jsem strčila do kapes a poměrně rázným krokem si vykračovala do večerky. Nic jsem neříkala. Tedy až do té doby, než se postavil přede mne a zastavil mě tak. Skoro jsem do něj narazila. "Počkej. Co tím myslíš? Jak jako zbavit?" Dívala jsem se na něj dost překvapeně, trochu sem nechápala, co tím myslí. Možná mě to i trochu děsilo. "Klidně ať jde s námi. Mě je to jedno." Pokrčila jsem rameny a pak s ním pokračovala dál k večerce. Mluvila jsem suše, bez známky emocí. Jakoby mi to všechno bylo vážně jedno. Pak jsme každý šel do obchodu kam jsme měli namířeno. Ve večerce jsem koupila colu light a pálivé brambůrky, sobě ještě lízátko. Pak jsem vyšla ven a na ulici se zase srazila s Deamonem. "Jestli tam chceš jít už dneska, klidně. Stejně nemám žádný jiný program." Rozbalila jsem si sladké a strčila ho do pusy. "Cos to koupil?" Pořád mi hlavou vrtalo to jeho 'zbavit mírumilovnou cestou'. |
| |
| Klub PISTON HEADS 17:30 - 18:00, sobota, po setmění, sněží Viviene Nevypadala uplně že by mi rozuměla. Možná jsem ji tim až moc zakočil. Spíš jsem si to měl nechat pro sebe a prostě to udělat.Skutečně řekla ať jde snáma ? No...moc jsem nevěřil tomu že by to Viv myslela vážně. Ale budíž. Třeba jí to bylo skutečně jedno. Ale prostě mi to nedalo. "Viděl jsem jak jsi se tvářila když zahlásila že jde taky Viv. Ale dobře. Od večerky k lékarně už to bylo jen kousek. Došel jsem tam a měl jsem kliku. Paní už vypadala že po asi náročném dnu chce konečně končit. Naštěstí slečna za pultem byla ochotná a ještě mi s úsměvem poradila. Ještě než jsem odešel, koupil jsem hrst takových těch hroznových cukrů a totéž akorád v provedení lízátka. Stihl jsem to tam i zpátky. Viviene zrovna vycházela. Odebral jsem od ní colu aby mněla alespoň jednu volnou ruku. Ona si do pusy strčila lízátko. "Prima. Zítra tak pak pujdeme s Jamesem a Nicol.,, Řekl jsem a nabídnul jsem ji hroznový cukr. Doufal jsem že to moje "zbavit míruilovnou cestou" přejde a nebude se dál ptát. Problém byl že jsem Viviene nedokázal lhát a tak jsem trochu neochotně vyndal z kapsy prášky na spaní a projímadlo. "Tohle.,, Řeknu a podám ji krabičky. Netušil jsem jak bude reagovat. Buď mně seřve co to mam za debilní nápady, nebo to přejde bez poznámky a nebo ještě lépe. Vybere si. |
| |
| Ulice ke klubu 17:30 - 18:00, sobota, po setmění, sněží "No dobře, možná z toho nejsem úplně nadšená, že by měla jít s námi, ale nechci ji ustupovat. Když už.. to je jedno." Pokračovala jsem dal v chůzi a ani se na něj nepodívala. Trochu jsem se mračila a tak jsem se raději dívala pod nohy. Pravda, že jsme o tom moc nemluvili, ale já snad ani nechci. Prostě se s ní vyspal, co víc řešit? Nic. Stalo se. Prohlédla jsem si krabičky od léků, co pořídil a jen jsem nad tím zakroutila hlavou. "To jsou ale blbý fóry." Víc jsem se k tomu nevyjadřovala. Ať si dělá co chce. Horší by bylo, kdyby jí to dal, my odešli a začalo to na ní působit až bychom byli tam. Heh. Ne, nebudu nad tím ani přemýšlet. "Třeba se k nám zítra přidá ještě někdo z klubu." Chvíli jsem nedávala pozor a tak se mi povedlo uklouznout na čerstvém poprašku sněhu. "Au, sakra." Pomalu jsem se sbírala ze země, a pokud mi nabídl pomocnou ruku, jen se sem na něj chvíli nejistě dívala, než jsem si přeci jen nechala pomoct. "Ty ale.. neslibuješ si od toho dnešku něco, že ne?" Aby to nebral jako rande, nebo tak něco. |
| |
| Ulice ke klubu 17:30 - 18:00, sobota, po setmění, sněží Viviene Bylo mi jasné že ji nemá ráda. A nedivil jsem se ji. Pořád mně neskutečně mrzelo že jsem to udělal. Že jsem se s ní já blbec vyspal. Takže jsem se vlastně Viviene vůbec nedivil. Jak zareaguje na léky mi bylo spíše jasné. Viviene Nicol ráda nemá. Ale tohle by neudělala nikomu ani za nic. "Bylo mi to jasné. Hele. Vem si je radši k sobě. Nebo udělám nějakou kravinu.,, Řeknu a natáhnu k ní ruku s lékama. Měla pravdu. Byla to blbý fór. Já proti Nicol nic neměl. Teda skoro nic. Věděla že s Viviene chodím, ale přesto to vědomky udělala. Asi byla pravda že jsem se prostě nebránil. Šli jsme dál. Mlčky. Téměř až ke klubu. "Možná Mathew nebo ...,, větu jsem nedořekl. Viviene spadla na zem. "Jsi v pořádku ?,, Zeptal jsem se a položil jsem colu do sněhu abych ji podal volnou ruku. Chvilku nejistě koukala ale pak se za ruku přeci jen chytla a já ji pomohl na nohy. "Nenií ti nic ?,, Zeptal jsem se starostlivě. "Ne. Jen se tam bojim jít sám.,, Řeknu a usměju se na ní. Tohle jsem dělal hrozně rád. Řekl jsem nějakou věc hodně vážně a ostatní pak přemýšleli jestli jsem to myslel vážně nebo ne. |
| |
| Ulice ke klubu 18:00 - 18:30, sobota, po setmění, sněží Deamon Nejistě jsem mu podala ruku a vylezla s jeho pomocí zpátky na nohy. "Nic mi není, děkuju", oprášila jsem se, ale zadek byl od sněhu stejně navlhlý. To bude dost nepříjemné, než to uschne. Achjo. Vzala jsem si od něj ty léky a schovala je do malé kabelky, co jsem sebou měla. A pak si ještě jednou, už však jen z pocitu, jak to studělo, oprášila zadek. "Sakra", zavrčela jsem a pak se tím snažila nezabývat. "Kdy chceš jít? Hned? Slíbila jsem, že budu rozumně doma." Stejně mi to nedalo a prohlédla jsem si ho. Hezky od hlavy až k patě. Že se boji? To mu jen tak nesežeru, i když to řekl dost přesvědčivě. Já ho ale znám. |
| |
| Ulice ke klubu 18:00 - 18:30, sobota, po setmění, sněží Viviene Viviene se pomalu dostala na nohy. Naštěstí jen uklouzla. Nic vážného. Oprášila si zadek od sněhu. Chtěl jsem ji pomoc, ale něco mi říkalo že bych dostal pořádnou facku. Léky si odemně vzala a bezeslov je strčila do kabelky. Dál už se k tomu nevyjadřovala. "Myslim že v klubu jso nějaké tepláky nebo džíny co by ti mohly padnout. Převlékneš se a já dám ty tvoje usušit.,, "Teda jestli samozdřejmně chceš.,, Řekl jsem po krátké odmlce. "Hned ne. Asi tak kolem desáté, pů jedenácté.,, Řeknu trochu nejistě. Přeci jen ty věci a divy se budou dít až z 31. na 1. ne ? "Jestli by to nějak pomohlo, můžeme dojít za tvojí mamkou a řeknu že budeš semnou. Jestli by to pomohlo. A jestli teda chceš. Nechci tě nutit jít někam kam vůbec nechceš.,, Došli jsme už skoro před klub. Zastavil jsem se a znova se podíval na Viviene. "Dojdem tedy za tvojí mamkou ? Nebo máš jiný plán ?,, Zeptám se vyzvídavě. |
| |
| Ulice ke klubu 18:00 - 18:30, sobota, po setmění, sněží Deamon Zamyslela jsem se nad jeho nabídkou, hlavně po tom, co zmínil čas a že tam chce jít až tak pozdě. Mamka by mě asi jen tak nepustila, když ví, že budu zítra celou noc pryč a bůh ví kde. "No popravdě.. jestli tam opravdu chceš jít i dneska, budeš se muset asi u mojí mamky přimluvit." Dodala jsem nakonec, ale byla jsem u toho dost nejistá. "Alespoň se převlíknu. A taky.." Zastavila jsem se na chvíli a podívala se mu do očí. "Mamka ještě neví, že jsme se rozešli. Co se stalo." Což znamená, že se před ní budeme muset tvářit jako šťastný pár. Chvíli jsem se odmlčela, ale když jsem viděla jeho výraz ve tváři, hned jsem zvedla ruce v gestu že se vzdávám. "Pochopím, když to nebudeš chtít udělat nebo tam teď nechceš. Já vím, měla sem jim to říct." Teď si sama začínám říkat, jestli je dobrý nápad jít tam dneska jenom s ním. |
| |
| Ulice ke klubu 18:00 - 18:30, sobota, po setmění, sněží Viviene "Jde přece o sázku. Jak mile se vrátíme živí, přestanou ty nesmysli o té hoře furt dokola mlet. A ty ty řeči přece nesnášíš ještě víc než já.,, Je pravda že uplně náhodou jsem tam jenom s Viv jít nechtěl. Chtěl jsem si s ní promluvit. Fakt promluvit. A asi se jí i omluvit. Nečekal jsem že se to mezi náma dá zase dohromady. Ale třeba nás na té hoře někdo obětuje svým bohům a nebudem muset řešit nic. "Napadlo mně že jsi ji to ještě neřekla. Až se vrátíme buď zítra nebo dneska z té hory, můžeš ji říct že je mezi námi konec. Nebo už dnes. To nechám na tobě. Každopádně máš pravdu. Alespoň se tam můžeš převléknout.,, Bylo vidět že to Viviene myslela vážně. Bez legrace. Nešli jsme dál vedle sebe. Zastavila se aby mi viděla do očí. To jsem na ní měl rád. Věci skutečně řešila z očí do očí a né za jakékoliv situace. "Viviene. Jasně že tam chci. Mysli na to že už o té hoře neuslyšíme.,, Řeknu jako kdyby mi šlo jen o tohle. Popadl jsem colu a brambůrky. James si všiml že už stojíme před klubem a tak vyšel ven za námi. "Je všechno v pořádku ?,, Zeptá se. Nebo to alespoň znělo jako jestli je vše v pořádku. Podal jsem mu colu a brambůrky. "Za chvíli jsme zpátky. Jen něco zařídíme.,, Řeknu Jamesovi a počkám až zaleze zpátky do klubu. "Tak tedy ... můžeme ?,, Zeptám se Vivien a počkám na její odpověď. |
| |
| K Vivien domu 18:30 - 17:00, sobota, po setmění, sněží Deamon "To máš pravdu. Tyhlety řeči o nadpřirozenu nesnáším." Mírně jsem se ušklíbla a dál pokračovala v cestě. Trochu mě překvapilo, jak mi naplánoval to, kdy řeknu mamce, že s Deamonem už nechodím. Ale jen jsem to přešla. Však já se k tomu dostanu, někdy. Možná až se na něj bude příště ptát. "Myslela jsem jako.." že nebudeš chtít jít k nám. Ale než jsem to dořekla, už se tam objevil James. Jemně jsem se na něj usmála a jen přikývla. "V pohodě Jamesi", a jak rychle se tu objevil, tak zase zmizel. S colou a brambůrky. "Jo jasně, tak jdeme." Strčila jsem si ruce do kapes a po boku Deamona jsem šla rovnou k nám domů. Po cestě jsem mlčela, nějak jsem nevěděla co rictm hlavně jsem se bála toho, co mamka. A aby Deamon nezačal o Nicol a o tom, co se stalo. Když jsem se přiblížili k domu, z komínu stoupal kouř a dolní patří bylo téměř celé rozsvícené. Nejspíš leží u televize a živou úbytek vánočního cukroví. "Tak pojď. Jen nic neříkej o tom.. s Nicol. Jo?" Připomněla jsem mu a lak odemkla dveře. Jakmile jsme vešli do předsíně, už se z obýváku ozvalo. To jsi ty Viv, jsi tu nějak brzy!" Jak jsem si myslela, leží u televize. Teď jen jestli jenom mamka a nebo všichni. "Jo to jsem já, přišla jsem se jenom převlíknout ". |
| |
| K Vivien domu 18:30 - 19:00, sobota, po setmění, sněží Viviene "Přesně tak. A hlavně mít profilovku na facebook z Dračí hory je sen každé dívky.,, Řeknu zase se vtipem. Konverzaci nám přerušil James. Spíš než se chtěl zeptat jestli jsme v pohodě tak už z dálky zahlédl brambůrky a colu. Klasický James. Jen by jedl a jedl. Dům kde Viviene bydlela byl asi 10 minut chůze od klubu. Venku už se začalo dost připozdívat a hlavně smrákat. Do obličeje nám foukal sníh. Prostě nepříjemná zima. Nesnášim zimu. Celou cestu jsme šli mlčky. Až u domu Pearcových se Viv trochu zarazila přede dveřma. "Já vim...,, položim ji ruku na rameno aby se ještě nevešla dovnitř. "...nebylo to vědomě.,, Řeknu a pustim ji. Vešli jsme do hlavní chodby. Z obývacího pokoje se ozval hlas matky Viviene. "Zdravím paní Pearcová.,, Řeknu slušně a gestem Viviene popoženu. Počkám jestli paní Pearcová přijde do chodby nebo zůstane v pokoji. "Nevadilo by vám kdybych si Viviene vypůjčil ? Na trochu déle než jen do půlnoci. Řekněme že bych vám ji sem ve dvě nejdéle dovedl. Šli bychom se projít.,, Snad to nevyznělo jak kdybychom se spolu někde chtěly vyspat. Počkal jsem na reakci paní Pearcový. Pak už jen na Vivien a mohly jsme pomalu vyrazit. Venku začíná být tma a vlaječku jsme ještě nechaly v klubu. Snad pujde všechno hladce. |
| |
| U Viv doma 18:30 - 19:00, sobota, po setmění, sněží Daemon Když mne zastavil a pronesl něco o tom, že to nebylo vědomě, jen jsem se zamračila a něco zamručela. Vůbec nevím co bych mu na to měla říct. Raději jsem odemkla a vešla dovnitř. Nechala jsem ho, aby moji mamku zabavil a zpracoval, zatímco já jsem odešla nahoru do pokoje. Oblékla jsem se fakt teple, takže jsem si vzala pod džínsy tentokrát ještě punčochy. Jo někdo je stále ještě nosí, v zimě jsou úplně boží k sukním. A vyniknou vám křivky! Trička jsem si vzala dvě a mikinu. Kolem krku jsem uvázala palestinu, abych si ji kdyžtak mohla vytáhnout přes pusu nahoru. Bundu mám dole. Tak zatím probíhal rozhovor s mojí mamkou. ]"Daemonei tu taky? Ráda tě vidím!" Odpověděla mu, když došla do předsíně aby si ho prohlédla. Jeho prosba ji ale trochu zarazila. "Ve dvě? Tak pozdě? Co chcete dělat?" Neprohlížela si ho nijak podezíravě, ale spíš se zájmem. "Přece potom nepůjdeš dolů. Můžeš zůstat tady. Rozestelu ti u Vivien v pokoji." Pousmála se a brala to za hotovou věc. Ji odmlouvat se moc nevyplácí. Mezitím jsem došla dolů. "Jsem tady, můžeme?" Oblékla jsem si bundu a ještě sáhla do zásuvky u komody pro celovku. Snad bude svítit. |
| |
| U Viv doma 18:30 - 19:00, sobota, po setmění, sněží Viviene Pravděpodobně jsem ji moji sebeobhajobou moc nepotěšil. Spíše se naštvala a něco si pro sebe mrmlala. Asi jsem nechtěl vědět co. Při vstupu do domu to bylo hned příjemnější. Ve vzduchu bylo cítit cukroví ještě od Vánoc a taková ta nádherná atmosféra. Vůně stromku a domácího jídla. Viviene vyšla po schodech nahoru a mně nechala zatím dole. Matka Viviene je velice hodná paní. Je vidět že ji na svojí dceři skutečně záleží a že pro ni chce to nejlepší. "Jste velice hodná paní Pearcová, ale já pak mám ještě nějakou práci.,, Nevypadalo to však že by to cokoliv změnilo. S Vivieninou matkou bylo nebezpečné se hádat. Neměl jste šanci vyhrát. A odmlouvat jí ? To už vůbec ne. "Jen se budem procházet. Možná se pojedem na motorce někam vysoko abychom se podívali na hvězdy.,, Trochu zalžu. Ale jen trochu. Je pravda že někam vysoko pujdem. Ale ne se dívat na hvězdy. Ikdyž, to možná taky. V tu chvíli přišla Viviene. Vypadala sice o 10 kilo těžší, ale aspoň narozdíl odemně nebude mrznout. Podíval jsem se na paní Pearcovou jestli tedy bude něco namítat nebo nás tedy nechá jít. Jediné co tak jsem se potřeboval převlíknout i já. Nebo spíše přioblíknout. Alespoň pod bundu ještě mikinu a né jen triko. |
| |
| U Viv doma 19:00 - 19:30, sobota, po setmění, sněží Daemon Když jsem sešla dolů, mamka se na mě ani nepodívala. Byla zaměstnaná Deamonem, na kterého se mírně zamračila. "Žádné takové. Rozestelu ti u Viviene a připravím vám kakao do mikrovlnky. Budete asi pěkně zmrzlí z venku." Dodala a pak jen přikývla. "Bavte se!" A s tím odešla zpátky do obýváku. Já si zapnula bundu až ke krku a na hlavu nasadila čepici. "Nemusíš tu spát. Nějak iinti vysvětlím. Chápu, že se ti nechce " Nebo se nechce mě? To je fuk. "Tak pojď", vyhnala jsem ho na mráz a zabouchla za sebou dveře. Ten čas slusně letí, tak bychom si měli vcelku pospíšit. "Škoda, že sněží. Mohli jsme to vyjet nahoru na motorce. Ale takhle se to bude smekat." Povzdechla jsem a šla vedle něj. Nechala jsem se vesty protože jsem si nebyla jistá jestli chce jít hned nebo se ještě někde zastavit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro 18:30 - 19:30, tma, sněží (30.12.) Zvyky v Dragonii aneb co bys měl vědět: Dragonie je svět, který stojí uprostřed dimenze. Sama Dragonie je pro ostatních devět světů naprosto nepostradatelná, protože je chrání. Mezi ní a ostatními světy jsou natažena vlákna, díky nimž mohou Dračí Strážci, největší, nejslavnější a nejvýznamnější bojovníci, cestovat mezi ostatními světy a ochraňovat je. Jednou za 700 let v noci na Nový rok se ale všichni Strážci vrací zpět do Dragonie a nechávají světy nechráněné. Proto se na Nový rok děly divné věci. Svět draků je ale místem, kde vládnou přísná pravidla. Stačí jedno jediné porušení a může tě stihnout trest smrti. Proč tomu tak je? Světů je deset, což je pro draky smolné číslo, číslo, které přináší zkázu. Podle proroctví má být desátý svět zničen sám sebou. Toho se všichni v Dragonii obávají, že jejich svět je desátý a tím pádem prokletý. Rody: Lasta: Rod rebelů. Porušují veškerá pravidla, avšak pocházejí od nich nejlepší Dračí Strážci. Yonta: Nejvýznamnější a nejbohatší rod. (O ostatních rodech máš jen mlhavé tušení) Kouzelné dračí číslo: 9 Děti: Pokud jsi jedináček, jsi opovrhován, protože jsi „porušil“ zákon. Zdravení: Při každém pozdravu se musíš uklonit, jinak je tvé chování bráno jako urážka. ***************** Den byl odpočátku chladný, k zemi se snášel sníh. Když tvá chodidla konečně vstoupila na chladné dlaždice Města Ohně u Dračích Skal, byla již tma. Chladný sníh se stále snášel k zemi, dopadal na kamenné dlaždice. Ulice byly prázdné, nikdo se již netoulal venku. Skoro nikdo. Před tebou se ze stínu vynoří dívka s modrýma očima, krátkými hnědými vlasy a klidným výrazem ve tváři. Každý se zde tvářil jako ona, nepřístupně a chladně. Jako by to snad bylo napsáno v zákonu, že nikdo nesmí dávat najevo své pocity. Na rameno se jí posadil malý temně zelený drak. Ani se neobtěžuje tě pozdravit, ale od tebe čeká,že ji pozdravíš. „Kdo jsi a co tu pohledáváš? Nevíš, že do města již nikdo nesmí? Poslední volný pokoj zabrali šlechtici, není tu pro tebe místo.“ Zamračí se, ale její chmurné pocity nejsou mířeny na tebe. „Zpropadení šlechtici,“ uleví si polohlasně. Pohladí svého draka po hlavě a propálí tě pohledem. „Asi tě zajímá, s kým máš tu čest,“ promluví nakonec. „Jsem Wen al’Nor. Plnohodnotná dračí učitelka 3. stupně. Můj společník Wenas,“ ukáže na svého dráčka, který se o tebe evidentně hodně zajímá.  Wen al'Nor  Wesan |
| |
| U Viv doma 19:00 - 19:30, sobota, po setmění, sněží Viviene Jak jsem říkal. Matce Viv se neodmlouvá. Tak už jsem jen smířeně pokýval hlavou. Jen jsem zvědav co na to Viviene... Zrovna scházela ze schodů. Takže to určitě zaslechla. Nevypadala že by ji to uplně potěšilo, ale zas nadruhou stranu nevypadala jako kdyby od téhle chvíle svoji matku nesnášela. "Nashledanou paní Pearcová,, zavolal jsem směrem k obývacímu pokoji, než mně Viviene vystrkala ven. "Nejde o to že se mi nechce. Jen musim skutečně dodělat ten motor. Za pár dní si pro něj přijedou a já od nich potřebuji dostat ty peníze.,, Řekl jsem uplně v klidu. "Jo...zrovna jsem nad tím přemýšlel...nedostali by jsme se tam.,, Řeknu trochu smutně. Šli jsme zpátky ke klubu. Vešel jsem dovnitř. Všichni se bavili a přišlo mi že jsem ve vzduchu ucítil takovou štiplavou vůni. Oni sehnali trávu ? Určitě Mathew. Nikdo si mně moc nevšímal. Jen jsem vlezl k sobě do místnustky a dal si pod bundu mikinu. Taky jsem si vzal vak na záda a do něj dal pár piv a nějaké křupky. Pak jsem vešel zpátky za Viviene ven. Doufal jsem že si mně tak nějak nikdo nevšiml. Ale opak je pravdou. "Kam jdeš takhle pozdě Deamonku...a bezemně ?,, Uslyšel jsem za sebou hlas Nicol. Tiše jsem zaklel. Byl jsem k ní zády. A čelem k Viviene. "Jen musím něco zařídit. Za chvilku jsem zpátky.,, Řeknu a otočim se k ní. Než jsem však stačil zareagovat obejmula mně tak, že se koukala směrem na Viviene. "Pak až se vrátíš....mám pro tebe překvapení.,, Zašeptala mi do ucha. Odtrhla se odemně a koukla směrem k Viviene. "Užijte si to,,. Řekla a zalezla zpátky do tepla v klubu. "Tak jdeme.,, Otočil jsem se směrem k Viviene a nevěřícně jsem hlavou zavrtěl nad chováním Nicol. Doufám že to překvapení bude jen uklizenej klub. |
| |
 | soukromá zpráva od Wiktor Konwalinski pro Svet Dragonie - Mesto ohňa30.12.2017, 18:30, 19:30Wen al'Nor, Wesan Dnes je presne 30.12.2017 a už len necelý deň, na ktorý čakajú snáď všetci a spomínajú naň pocelý rok. .. Teda Vianoce sú na prvom mieste, samozrejme. Povedal som si, keď som kráčal snežnou a bielou cestou smerom do mesta. Všetko nasvedčovalo tomu že už bude večerná hodina, keďže pred pár minútami nastala tma. Mobil sa mi už zcela vybil, no kúsok baterky som si šetril nato, ak by bol nejaký núdzový stav. Som taký typ človeka, ktorý musí mať pri všetkom rezervu. no .. skoro pri všetkom. Prebehlo mi to v hlave, keď som si pozrel stav mojej peňaženky a bolo tam sotva pár drobných. V dnešnej dobe bez mobilu a peňazí? Istotne by nakazovala moja mama. Týmto aspoň viem, že pravdepodobne nikto nie je dokonalý. Medzitým pofukoval slabý vietor a snežilo. Aké by boli vianočné obdobia, sviatky a príroda bez bielej príkrivky, no nie? Po chvíli som sa blížil do centra mesta, celý zmrznutý, na sebe plný ruksak jedla, pitia a oblečenia od mamy, zimnú zelenú vetrovku, a na hlave kožušinu, ktorá ma aspoň trochu zahrievala. Čudoval som sa, prečo nikto nie je na ulici a kde všetci zmizli. Niekedy tu vie byť celkom veľký počet ľuďí. Aspoň takto si to pamätám ja, čo mi hovorili moji rodičia. Nikde nikoho, ani stopa a všade biela prikrývka. Počkať ... To čo stalo predomnou fakt nevyzeralo ako kopa snehu. Najskôr som videl iba tieň a odražajúce sa svetlo. Neskôr som si všimol, že je to nejaká osoba s prísnym pohľadom. Približovala sa. V jednom momente sa ma začala vypytovať na nesmierne veľa otázok. Bol som v strese. Ako prvé som sa poklonil. "Dobrý večer. Moje meno je Wiktor Konwalinski a pochádzam z jedného menšieho mestečka. Veľmi sa ospravedlňujem zato, že som Vás mojim príchodom nejako urazil alebo ublížil. Popravde som vôbec netušil, že sem nesmiem vkročiť." Spravil som krok dozadu a počúval, že ak by som sa tu chcel ubytovať, je neskoro. Vraj to tu obsadili nejaký šľachtici, bol to ich posledný voľný pokoj. "To je škoda." Tváril som sa zakaždým vážne. Potom išiel rad na predstavenie. Zapamätal som si iba to, že to je dračia učiteľa tretieho stupňa a jej meno je Wen al'Nor. A aby som nezabudol, myslím že jej dračik sa volá Wesan. "Viete mi nejako poradiť, čo by som mal spraviť? Poprípade kde nájdem najbližšie ubytovanie? Stačilo by kľudne na jednú noc, potom si už snáď niečo nájdem " Spýtal som sa a modlil, aby som aspoň dnes nespal na ulici, v túto chladnú a oblačnú noc. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro 18:30 - 19:30. 30.12., sněží, po setmění „Obávám se, že šlechtici jsou příliš nafoukaní na to, aby vpustili do svého příbytku někoho jako jsi ty, nebo já.“ Z dívčina hlasu zaznívá zloba. Wesan kývá hlavou. „Kam máš namířeno? Nemíříš náhodou do hlavního města Aipolisu k přijímání nových Dračích Strážců?“ zeptá se. Zdá se, že veškerá formálnost vyprchala a Wena se rozhodla ti věřit. „Ty jsi asi z Města Smutků*, že?“ **************** *Město Smutků - jediné město s elektřinou, jediné město, kde se Dragořané přizpůsobili životu na ostatních planetách. |
| |
| Klub a cesta na horu 19:00 - 19:30, sobota, po setmění, sněží Deamon Pokrčila jsem rameny a nijak ho do ničeho nenutila. I tak mi ale přišlo, že to dělal hlavně kvůli mě. Ten motor už potřeboval jen vyšperkovat a to je za chvilku. "Jak myslíš, je to tvoje rozhodnutí." Znovu jsem pokrčila rameny, ale to už jsme byli u klubu. Vešli jsme dovnitř a já zůstala stát hned v zádveří. Přeci jen měli jsme trochu na spěch. Nikdo si mě nevšiml, ale nijak mi to nevadilo, alespoň se vyhnu zbytečným otázkám co kdy kam a jak. A hlavně s kým. Přesto, když se Deamon vracel s batohem a přioblečen, všimla si máš Nicol. Zabodávala do mne svůj pohled a výraz v její tváři odrážel vítězství. Hlavně jak šeptala Deamonovi do ucha. Trochu jsem u toho zrudla. Sama nevím jestli zlostí nebo studem. Přes hlasy ostatních jsem totiž pořádně neslyšela. "Půjdeme?" Nechci načichnout tou trávou. Máma by mě zabila. Navíc mne osobně to smrdí. Nicol se odplazila někam stranou, ale i když jsme odcházeli, cítila jsem na zádech její pohled. Jak nepříjemné. Počkala jsem, až jsme byli kus za klubem. Skoro už nebyla slyšet hudba. Šli jsme směrem hora. A mě to nedalo, já se musela zeptat. Navíc mezi námi bylo i dost trapné ticho. "Takže.. ty teď s Nicol chodíš? Teda nemusíš odpovídat jestli nechceš, ale to jak se k tobě lísala. Nešlo si toho nevšimnout. I jejich postranních úmyslů." Možná jsem mu toho nandala moc najednou ale on se s tím popere. Je to chlap. |
| |
| Klub a cesta na horu 19:00 - 19:30, sobota, po setmění, sněží Viviene Bylo mi to velice .. né nepříjemné, ale mně šlo o to že to viděla Viviene. I přes to co se stalo jsem k ní stále něco cejtil. A Nicol mně vždycky poslala ke dnu. Ona to ví. Ví že mam Viviene pořád rád. Ale buď mně bude mít Nicol, a nebo žádná. Minimálně takhle jsem to z jejího chování pochopil. Ikdyž jsme už vycházeli z klubu, pořád jsem cítil ten smrad trávy. Mně osobně to nijak...nechutnalo. Zkusil jsem to jednou, 2x, ale nic co bych si chtěl zopakovat. Bylo mi z toho akorád špatně a do postele bych asi vlezl komukoliv. Šli jsme směrem k hoře. Ticho. Nebavili jsme se. Bylo mi to trochu nepříjemné. Chtěl jsem už něco nahodit na téma že jsou nádherné hvézdy, když to ale Viviene rozsekla. Trochu jsem sebou škubl a zastavil se, abych ji viděl do očí. "Popravě, radši bych si nechal zlomit obě ruce než abych chodil s Nicol. Je to ... mrcha. Je vypočítavá a "zaůtočí" v moment kdy je kořist nejslabší. Kdy se nemůže bránit. Aby dosáhla svého. Není to tak že bych ji nenáviděl z hloubi srdce. Ona už prostě taková je. Ale rád ji nemam.,, Řeknu a podívám se směrem k hoře. Venku už je poměrně hustá tma. Viděl bych jen na pár kroků před sebe, nebýt bělavýho sněhu všude kolem. "Asi nepochopila že když jsem v té době byl s tebou a ona se semnou vyspala, že začnu být sní. Lísá se. To je pravda. A postraní úmysly má taky. Vlastně jako každá vypočítavá mrcha. Ale i já dokážu být hajzl.,, Tu poslední větu řeknu spíše tak abych atmosféru kolem trochu rozvířil. Měl jsem ale divný pocit. Takový tlačení na zátylku. Prostě jak když se na vás někdo upřeně dívá.Nepříjemný pocit. Každopádně jsme pokračovali dál. "Tak jdem,, Řeknu a rozhlédnu se kolem sebe. Fakt mam divný pocit. |
| |
| Kopec Hora 19:30 - 20:30, setmělo se, sněží Čas se pomalu vleče, když vaše kroky směřují ke kopci, který nese podivná název. Hora, kdo by pojmenoval kopec Hora? To je toázka, již si kladly gererace lidí před vámi a nikdy nepřišli na odpověď. Hora je schována v malém lesíku, jež jí obklopuje ze všech strach a plazí se po jejích svazích. Sníh vám po nohama klouže, zamotáváte se do kořenů stromů. Zdá se, že vás všěchno nabádá, abyste dnes na Horu nechodili. Ale to vás nezadrží. Dále se prodíráte křovím, dále padáte na zem, dále se zvedáte a kráčíte vpřed. Konečně jsem u svahu, jež se nad vámi tyčí doslova jako hora. Pravděpodobně se vydáváte dál. Musíte se chytat různých kořínků, abyste nespadli, nebo nezklouzli, zpět dolů do lesíka. Prodíráte se nahoru, možná jste odhodlaní, možná to již chcete vzát, když… Když se před vámi objeví malý plácek. Svah je zde mírnější, k vrcholu to již není tak daleko. Na malém plácku, na nějž jste narazili, roste daleko více stromů a je zde méně sněhu. Dokonalé místo k odpočinku. Ať pokračujete dál, nebo se zastavíte, uslyšíte praskaní větviček. Možná vás někdo sleduje, můžete si to myslet, ale možná vás to, co se vynoří z lesíka přesvědčí o opaku. Proti vám stojí černá bestie, tělem podobná nosorožci, hlavu má však znetvořenou. Z obrovské skoro psí tlamy jí vyčuhují ostré tenké tesáky, po nichž pomalu stékají sliny. Tři páry modrých očí se na vás upírají s běsilým chtíčem po krvi. nestvůra udělá krok vpřed, vyjde na světlo a odhalí své přední psí tlapy. Zadní jsou spíše podobné sloním. Chvíli jen stojí a zírá na vás, poté se pomalým krokem rozhodne prozkoumat, co to vlastně přišlo za svačinku. |
| |
| soukromá zpráva od Wiktor Konwalinski pro Svet Dragonie - Mesto ohňa30.12.2017, 19:30, sneží, zotmelo saWen al'Nor, Wesan Počúval som o šľachticoch, ktorý zabrali poslednú voľnú izbu a žeby vraj neboli taký ochotný a podelili sa ešte o jedno miesto. ... tak to som si mohol myslieť. Hovoril som si v hlave a rozmýšľal, čo so mnou sakra bude. Podchladenie, zmrznutie, zápal pľúc, niečo horšie ..?! Napadali ma všetky možnosti a bál som sa, ako prežijem dnešnú noc. Medzitým som pozerne počúval čo hovorí Wen. Aipolis .. prijímanie Dračích strážcov, áno, áno to je ono! Zásah! "Presne tam plánujem ísť. Tak ako hovoríte. Sem som prišiel len preto, aby som túto noc prespal niekde v ubytovní .. zrejme si smola vybrala mňa a zmrznem do rána." Pozoroval som Wen reakciu a ešte odpovedal na poslednú otázku, ktorú mi položila. "Fíha .. ako ste to uhádli? Mesto smútku .. presne odtiaľ pochádzam, mesto ktoré patrí medzi bohatšie na elektrinu a stojí na tom ekonomicky lepšie, ako ostatné mestá v Dragonii. Vždy sa tam rád vrátim, hlavne kvôli rodičom.." Dopovedal som, chcel som sa usmiať ale ako je tu zvykom, radšej som ostal s vážnym výrazom. Nechcel som si vyrábať žiadne problémy, hlavme teraz keď som unavený a zničený po ťažkom dni ... |
| |
| Příšera 19:30 - 20:30, setmělo se, sněží Deamon Zastavila jsem se, abych si poslechla jeho slova. Vcelku mne překvapili. Teda ne to, že s Nicol nechodí a že ji nemá rád, ale to, jak otevřeně o tom mluvil. Narovinu. To jsem měla vždycky ráda. Nic jsem neříkala a jen mu s úsměvem na rtech přikývla. Byla jsem ráda, že s ní nechodí. A nic už s ní nemá. Ale přiznat to nemůžu. Jen jsem mu přikývla a dál se rozešla směrem k hoře. Tedy hned poté, co se rozešel i on. Tak divně se díval kolem sebe. "Děje se něco?" Ale jakmile jsme to přešli, prostě jsme pokračovali dál. Jakmile jsme se přiblížili k Hoře, vytáhla jsem čelovku, abychom viděli alespoň trochu pod nohy. Cesta byla dost strmá, kluzká od sněhu a vcelku i nebezpečná. "Neměli bychom to odpískat? Tohle je o hubu Deamone." Jakmile jsem to dořekla, smekla se mi noha. Ale udržela jsem se a jen se o kousek svezla dolů. Naštěstí byl před námi ten plácek. S jeho pomocí jsem se vyškrábala nahoru a tam si na chvíli sedla, nehledě na tom že budu mít mokrý zadek. Uf. Jenže zakřupali větvičky a se mnou to škublo, jak jsem se lekla. Hned jsem se stavěla na nohy. "Co to bylo?!" Říkat dvakrát sem to rozhodně nemusela. To zvíře, či se tomu tak dalo říkat, vylezlo na světlo samo. Přestala jsem dychat a udělala pár kroků vzad, dostala jsem se tak za Deamona. "c-c-co to je?!" Nezpouštěla jsem ze zvířete oči a jen dál zacouvala, když se přibližoval. |
| |
| Strašidelné stvoření 19:30 - 20:30, setmělo se, sněží Deamon Byl jsem rád za úsměv od Viviene. Miluju když se usmívá nebo když se směje. "Ne...jen jsem něco... to je jedno,, Řeknu a vyrazíme směrem k vrcholu. Svah byl strmý a velice často se nebylo za co chytit. Hodněkrát jsme spadli na zem. Pomáhali nám včak kořínky, a hrbolatý povrch abychom se dostali na horu. Pomalu a lehce jsme se dostávali k cíli. Svah byl poměrně dost strmý a měli jsme oba dva co dělat abychom se neskutáleli zpátky až ke klubu. Spíše bychom se rozsekali o větve a kamínky všude kolem a dolu by dopadla pouze naše mrtvá těla. Možná při troše štěstí jen zlámané ruce a nohy. "To zvládnem zla...Viviene.,, Alespoň že jsem za Viviene a nevidí muj výraz. Přeci jen jdu za ní z hlavního důvodu. Kdyby uklouzla, dopadne do měkého. Teď jsem měl chuť si za ten přeřek ustřelit držku. Takovej trapas. "Jsi v pořádku ?,, Zeptám se když si všimnu jak Viviene podjely nohy, a málem sebou sekla o zledovatělý povrh. Bylo to o hubu. To měla pravdu. Byli jsme již skoro na vrcholu a dostali jsme se k záchranému bodu. Takový plácek pod hlavní špičkou hory. Chyběl nám skutečně jen kousek. Vivien si sedla na zem do studeného sněhu a odpočívala. Já si sedl na proti ní a vytáhl z vaku 2 piva a brabůrky. Nabídnul jsem ji gestem pivo a dal ji brambůrky. Pokud si pivo nedala, dal jsem ho chladit do sněhu. "Už nám chybí jen kousek. Tadyto bychom měli vylézt už lépe. Jsou tam kameny o které se...,, Nedořekl jsem větu . Za mnou zapraskaly větvičky. Viv sebou škubla a zvedla se. Já sem ji následoval. Otočil jsem se směrem od kud zvuk přišel. Doprdele co to je ? Nestačil jsem si... tvora ani prohlédnout. Měl jsem co dělat abych nezačal zdrhat. Ale kam ? Cestou dolu se zabiju. Nebyl jsem schopen ze sebe vydat ani ň. Viviene si stoupla těsně za mnout. "Ty to v-vidíš taky ? Doufal jsem že to je jen z toho jak jsem se nadýchal trávy.,, Na vtipy fakt není vhodná doba. "Když teď poběžíme dolu zabijeme se....,, Zvíře se začalo přibližovat. A my začali odstupovat. Po ruce jsem měl baterku a sážek s brambůrky. Výborná kombinace. Kdyby měli alespoň příchuť masa. Tyhle měli příchuť chalapeňos. Hodil jsem je před sebe, jestli náhodou tvora nezaujmou. Pak jsem si vzal baterku. Tvor vypadal nebezpečně a hladově. Začal jsem mu svítit do očí. Jak by se mi teď hodila baterka na ukazování hvězd. Jestli tohle nezabere je po nás. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro 30.12, 18:30 - 19:30, setmělo se, sněží ,,Nejen tebe, Wesan zimu nesnáší. Ale vždy je řešení." Zamyšleně hladí Wesana po hlavě. ,,Do Ainpolisu to není tak daleko a sama tam mířím. Pokud bys stál o společnici a společníka, ráda se k tobě přidám. Mám v plánu vyrazit již dnes. Pokud ti nevadí let na drakovi." Usměje se na tebe, vypadá to, že se rozhodla vykašlat se na veškeré zákony. ,,Jak jsem to poznala? Jednoduše. Jsi jinak oblečený a chováš se jinak, nežli je zvykem." Zatváří se trochu smutně, ale hned se zase usměje. |
| |
| Stvoření na Hoře 20:30 - 20:40, setmělo se, sněží Tvor se zadíval na pytlíček s jistou dávkou zvědavosti, ale hned zvedl hlavu a zadíval se na vás, dofrkl si a zadupl sáček do země. Zvedl hlavu k nebi a mohutně zařval. Zvuk, jež vyletěl z jeho tlamy, se rozlehl po celé Hoře, ne-li po celém Einpolisu. Po zavytí se na vás vztekle podíval, jako by jste ho urazli, a zadupal, až se země otřásla, čímž vás shodil na zem. Sbícení baterkou do očí jej evidentně rozzuřilo ještě více. Švihl dlouhým ocasem, jež se nyní vynořil ze tmy, a který byl ještě před chvilkou schován v křovinách. Jakmile ocas dopadl na zem, vynořila se ze stínu vám dobře známá dívka a s ní kluk, jemuž mohlo být kolem dvaceti. Oba se na vás podívali nabroušeným výrazem, jako by jste jim zkazili den. Adeline vyběhla před tvora a něco na něj zakřičela v cizím jazyce, jež vám zněl jako píseň. Tvor zařval a dupl, což narušilo dívčinu, případně i vaši, rozvnováhu. Adeline se na vás otočí. ,,Vypadněte odtud! Hned! Padejte!" odhání vás rukou i slovy. To už ze stínů vybíhá muž, jenž s ní byl a pohání vás, abyste zalezli do křovin. ,,Běžte, tudy, tím křovím!" pobízí vás rychle. ,,Ad si s tím poradí! Běžte!" Sám běží za vámi. za chvíli dorazíte na další plaouček, o němž jste nikdy neslyšeli, ani jej nikdy neviděli. Kluk se zastaví a zaposlouchá se do válečného řevu. Je slyšet ale jen nestvůra. ,,Co vás to, sakra, napadlo, chodit na Horu? Jste cvoci, nebo co? Mohlo vás to zabít!" Nevěřícně kroutí hlavou, ale poté se nadšeně usměje. Veškerý jeho strach a vztek vyprchá. ,,Vy musíte být Vivien a Deamon, co? Vůbec nejste takoví, jaké vás Ad popisovala." |
| |
| soukromá zpráva od Wiktor Konwalinski pro Svet Dragonie - Mesto ohňa30.12.2017, 19:30, sneží, zotmelo saWen al'Nor, Wesan Wesan nesnáša zimu .. a to vie preboha odkiaľ? Žeby draci rozprávali? Snáď mi niečo ušlo? .. Začudoval som sa a v tej chvíli sa mi mierne zatočila hlava ale naštastie iba nakrátko. Budem sa tváriť, že som na nič také nemyslel .. Hneď som sa potešil, keď mi Wen oznámila, že je práve na ceste do Ainpolisu. Ja budem mať spoločníčku?! No hurá! Aspoň sa budem môcť komu vyrozprávať, budem s ňou tráviť voľne chvíle, ktorých v Dragonii pri šťastných náhodách nie je veľa, ale i tak. Budem sa mať na koho spoľahnúť, teda v to aspoň dúfam. Obzrel som sa okolo Wen. Je taká sympatická a vyplýva z nej dobrá energia .. Pomyslel som si a následne odpovedal na jej ponuku, na drakovi?! Ja a lietať? ... zabehlo mi. "Ak vám to teda naozaj nebude vadiť a boli ste taký láskavý a ochotný tak tú vašu ponuku príjmam a vlastne ani nemám žiaden dôvod neprijať ju, keďže mi už nič iné neostáva." Prijal som ponuku a mierne som sa usmial, ako vďaku zato, že mi je ochotná pomôcť a odviesť ma do Ainpolisu, vlastne odletieť .. "Je to .. naozaj bezpečné? Teda viem, že určite si na ňom jazdila už veľakrát ja len že .. ja som v živote na žiadnom drakovi nesedel." Pozrel som sa na ňu a s nechuťou som sa pousmial. "Umm .. aj tak nemám na výber." Prestával som to brať vážne a spoliehal som sa na Wen. Čo horšie sa mi môže stať? Dúfam že ma dnes už nič neprekvapí a že sa dnes vyspím, to potrebujem asi najviac .. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro ,,Ještě bys mohl jen sedět v zimě," namítne Wen, ale zdá se, že to nemyslí vážně. potutelně se usměje. ,,Je to naprosto bezpečné. Ani já se na Wesanovi ještě nezabila." Poklekne na zem a nechá svého draka slézt na dlaždice. Naznačí ti, aby jsi couvl. Poté, co tak učiníš, se Wesan začne zvětšovat. Na zádech mu vyraší ostny, šupiny se mu zvětší, ocas proslouží. za chvíli před tebou stojí drak vysoký nejméně 5 sáhů. Wen tě podíbne, aby jsi ji následoval. Vyleze po šupinách nahoru na Wesanův hřbet a podá ti ruku, aby ti pomohla. Když sedíš o dva ostny dál od ní, otočí se na tebe. ,, Hlavně se drž. Kolem nás je sice vzduchová bariéra, ale Wesan rád dělá turbulence." Poté pobídne draka k letu. Wesan roztáhne velká zelené křídla, mocně s nimi několikrát zamává a pomalu se vznese. Chvíli jen stojíte nad městem, jež vinaká jako svíčka ve tmě. Všude kolem je neproniknutelné černo. Wen ukáže kamsi před vás. ,,Tam je Ainpolis. Několik dračích délek a jsme tam." Patou pobídne Wesana, který zamává křídly a pustí se do klidného letu. Krajina se pod tebou míhá, ale vidíš jen sníh, nedokážeš zachytit nic, co by ti pomohlo ujasnit, kde se nacházíte. ,,Pokud chceš, můžeš spát. Wesan poletí pomalu." Poté prohodí něco ke svému drakovi. Za několik hodin přistanete v hustém lese. ,,Jsme tady. Tohle je les obestírající Ainpolis." Sklouzne z Wesana a podrbe jej na bradě. ,,Pojď dolů, ve městě musí být draci ve zmenšené podobě." Když slezeš, Wesen se okamžitě promění do své dřívější podoby. ,,Můžeš jít do města. Budou tam jen Strážci. Já zůstanu tady s Wesanem. Nemá rád lidi, viď?" otočí se na svého draka, který souhlasně kývne. |
| |
| Potvora, Adeline a co se k*Eva stalo?! 20:30 - 20:40, setmělo se, sněží Deamon Lezla jsem nahoru a snažila se nevnímat nepříjemný pocit, že Deamon leze za mnou a má tak nádherný výhled na mé pozadí v kalhotech. Dostávalo mne to vcelku do rozpaků. Až mně donutil se na chvíli zastavit, když mu uniklo to zla... Dívala jsem se na něj dolů a maličko se zamračila. Chtěla jsem mu za to vynadat, ať si tak říká těm svým, ale vlastně to nedořekl a opravil se. Tak proč se nad tím rozhořčovat. Stejně mubted nedám pohlavek. Všechny mé rozpaky se rozplynuly ve chvíli, kdy naproti nám stalo to zmutované cosi. Na pytlík brambůrek se očividně nechytl. Jaká to škoda. "Ale něco dělat musíme! Máš umřít při cestě dolů nebo být zadupaný.. vaaah!" Podlomili se mi nohy a já skončila na zadku. To zvíře mělo ohromnou sílu. Stačilo by, aby nás tím - ono to má kurva ještě ocas?! - ocasem trefilo jednou a jsme na kaši. Dala jsem ruce před sebe, abych zakryla obličej, zavřela oči a zakřičela. Slyšela sem, jak ocas dopadl na zem. A pak hlas. Dívčí, známý. Pomalu jsem otevřela oči a překvapeně na ni hleděla. Deamon mě musel zvednout na nohy, abych se vzpamatovala a dala na útěk. Přesně jak po nás Adeline chtěla. A ten kluk. Co zmizel v křoví. "Cože?" Utíkej! Jo jasně. Velmi ráda! Brala jsem nohy na ramena, i když se mi ve všem tom oblečení, co jsem měla na sobě, dost blbě hýbalo. Ale teď jde o život. Běžela jsem za Deamonem a tím klukem, bez přestávky. Popadala jsem dech. Když jsme konečně zastavili. Položila jsem si ruce na kolena a předklonil se. Potřebovala jsem to rozdychat. Já narozdíl od těch dvou necvicim. Nemám fyzičku. Ale ten šok a to všechno mne donutilo se vzpamatovat dost rychle. "Co.. to doprdele bylo?!" Narovnala jsem se a ukazovala tím smefemy odkud jsme přišli. |
| |
| Strašidelné stvoření a Známá osoba 19:30 - 20:30, setmělo se, sněží Viviene Trochu jsem se vylekal po tom co se na mně Viviene se zamračením otočila. V tu chvíli jsem myslel že mně skopne dolů z hory a dole mně ještě dodělá. Naštěstí to tedy dál nerozváděla a pokračovala v lezení. ***************************************************************************** "Doprdele...,, Chtěl jsem pokračovat ale najednou jsem z ničeho nic ležel na zemi. To zvíře bylo obrovské. Mnělo neskutečnou sílu. Představa že mně drtí pod svýma slníma nohama...přeběhl mi mráz po zádech. Brambůrky ho nijak nezaujali. A baterka ho spíše naštvala. Po ruce jsem měl ještě Viviene... Pokud to přežiju za tuhle myšlenku se nakopu... Vypadalo to že je s námi konec. Najednou se však z křoví vymrštily 2 postavy. 1 postava nám dobře známá. Adeline. Byl jsem rád že ji vidim. A ještě více rád jsem byl když toho tvora...utišovala ? Nevím. Moc jsem to nezkoumal. Viviene byla pořád na zemi. Neschopna vstát. Rychle jsem ji pomohl na nohy a popostrkoval ji směrem k chlapovi co stál u křoví. Ať je to kdo je to, horší než být rozdrcený tim patvorem to být nemůže. Doběhli jsme kamsi na mýtinku. Neznali jsme ji. Nikdy před tím tu nebyla. Nebo si to aspoň myslím. Za normálních okolností by to bylo v pohodě. Ale s... čím si za zády...moje plíce běžely na 120%. Když jsem si konečně oddechl a trochu se vzpamatoval koukl jsem na toho chlápka. "Kdyby jste se tam najednou neobjevili je po nás. Díky.,, Řeknu se strachem v očích. Z tohodle dlouho spát nebudu. Trochu jsem se zamračil. "Kdybych věděl že něco takového tu žije odstěhoval bych se z téhle části zeměkoule.,, Řeknu a naposled vydechnu. Pak se muj dech začal vracet do normálu. "Doufám že v dobrém slova smyslu,, Řeknu podezíravě. "Adeline věděla že to tady žije ? Mohla nás varovat..,, Asi by to stejně nepomohlo páč bych tomu nevěřil.. ale alespoň bych se tolik nedivil. "Jsi v pořádku Viv ?,, Zeptám se směrem k Viviene. Byla ráda že dýchá. Navíc s tou vrstvou oblečení. "Ehm...co teď ?,, Zeptám se poměrně zbytečně a podívám se jak na Viviene, tak na chlápka který nás zachránil. |
| |
| Záchrana
,,To byl Třenos," představí vám netvora kluk a zazubí se. ,,Skvělé jméno, co?" ,,Není zač, slyšeli jsme Třenosa, mělo nám dojít, že sem nějací puberťáci půjdou. A já myslel, že tu budu s Adeline sám." Zasměje se a kecke si do sněhu. ,,nežije to tady pořád. Mám pocit, na to se budete muset zeptat Ad, ona je na tyhlety věci expert." Pokrčí rameny. ,,V tom nejlepším smyslu." Kývne vážně hlavou, ale není jisté, jestli to myslel vážně. ,,Ostatně, Line mluví o všech v tom nejlepším smyslu." Z křoví se vynoří Adeline, zborcená krví, což jí podle všeho nevadí. Jde z ní strach. Vztekle skřípe zuby, svírá si levou paži a sotva se vleče. Míří rovnou k vám. ,,Hlavně klid." Muž vyskočí na nohy a udělá clonu mezi vámi a vzteklou dívkou. ,,Pusť mě, Nicku, nebo půjdu přes tebe a myslím to vážně!" vyjede na něj. ,,Klid, to je ten jed," uklidňuje ji Nick. ,,Ty se do toho neple't!" ,,Oni za to nemohou!" brání vás Nick. Adeline zaskřípe zuby, ale nic na to neřekne. ,,Příště věřte tomu, co vám říkají legendy," zamumlá si pro sebe a sedne si do sněhu. ,,Chceš to obvázat?" ,,Ne. Odveď je pryč. Mohli by se nechtěně dostat do nějaké pasti Třenosa." Nick se otočí k vám a podíbne vás, abyste ho následovali do z kopce dolů. |
| |
| Třenos 19:30 - 20:30, setmělo se, sněží Viviene "Jo..Kdyby se mně to právě nepokusilo zabít...možná ano.,, Řeknu ironicky a posadím se do sněhu. Ještě zpracovávám ten nechutný pohled na toho.. Třenose. "Věř mi...kdybych věděl že je tu tohle nelezu sem.,, Řeknu a vytáhnu si z vaku....kterej sem nechal i s baterkou na mýtině...sakra. V té chvíli vyjde ze křoví Adeline. Zadělaná od krve. Snad ne od její. Vypadala však jen rozzuřeně. Jak kdyby nám teď chtělat přes ústa vyndat z těla všechny vnitřnosti. Postavil jsem se a čekal pořádnou sodu. Ale ten chlapík se mezi nás postavil. A začal nás bránit. "Adeline. Omlouvám se. Věděla jsi že se na tu horu vypravíme. Mohla jsi mi říct co tu žije...stejně bych teda šel ale...aspoň bych to čekal. A navíc, legendám nevěřim. Mají jen odstrašit malé děti...no...je pravda že teď už to možná budu brát na vědomí,, Řeknu smířeně a znova se posadim. Třenos...ty vole.. Seděl jsem tam a ani jsem nedutal. "Jak dlouho víš...že néco takového vůbec existuje Adeline ?,, Zeptám se dívky. Riskuji že mně sejme, ale vědět jsem to musel. Ta ale pobídla, jak už jsme slyšeli, Nicka , aby nás odvedl z kopce pryč. Nebyl jsem zrovna moc nadšenej. Ano je pravda že se mně to pokusilo sežrat, ale na druhou stranu to byl tvor, kterého si v zoo jen tak nevyfotíš. "Možná bychom ti mohli pomoc.,, Řeknu, ale spíše zbytečně. Nick nás pobídl, a já jsem tedy vyrazil. "Tak poď.,, Řeknu Viv a podám ji ruku. Pak dojdu k Adeline."Díky za záchranu. Buď opatrná.,, Fakt jsem řekl buď opatrná když si teď poradila se zvířetem větším než můj klub ? Šel jsem tedy za Nickem. Mlčky. |
| |
| soukromá zpráva od Wiktor Konwalinski pro Svet Dragonie - Hlavné mesto Ainpolis30.12.2017, 20:00, sneží, zotmelo saWen al'Nor, Wesan Sedieť v zime .. tak to by som asi nezvládol, radšej sa prekonám, vysadnem na draka a odletím spolu s Wen do Ainpolisu. Odkiaľ beriem odvahu neviem, kto vie. Chcel som to brať aj z tej pozitívnejšej stránky a hlavne to, že som v týchto opustených uliciach ešte vôbec niekoho našiel a že mi tá daná osoba ponúkla odlet do hlavného mesta do Ainpolisu, patriace Dragonii. Po tých smolách, mám konečne šťastie. Ako po každej búrke, vždy vyjde Slnko. Pozorne počúvam, čo vraví Wen. Má pravdu, kľudne som mohol sedieť niekde zmrznutý na zemi. "Určite pôjdem radšej s Vami, ako by som mal mrznúť niekde, kde ani pomaly nič a nikoho nepoznám a k tomu obával sa, či vôbec do rána prežijem a čo bude ďalej." A poznamenal. "Som pripravený, môžeme ísť?" Odvážne som prikývol a s odhodlaním počúval rady od Wen, ktoré sa týkali práve toho, ako správne nasadnúť na draka. V mojom prípade sa mi tie rady určite zídu, pretože som nikdy na takomto drakovi nesedel. Nuž, kto vie. Keď sa na ňom ešte nezabila Wen, tak by sme to mohli zvládnuť aj tentokrát, no nie? Usmial som sa a naďalej pozorne naslúchal pokyny od Wen. Nasadnúť, nohy sem .. a hlavne sa držať. Um, to by sme mali. Neveril som, že práve ja, vysadnem na draka. To by ma nenapadlo ani vo sne, nuž, už sa stalo. Užíval som si prekrásny výhľad, ktorý som asi v živote nevidel a nezažil. To krásne nebo a dole, nádherná čerstvá posýpka bieleho snehu. "Páni! Toto je nádhera. Ten pocit lietania je skutočne neskutočný. Nedá sa ani opísať. Bomba, paráda, wuhuuú!" S radosťou som vykrikol do sveta. Keď sme boli v určitej výške, prekonala ma únava a do pár minút som zaspal. Keď som sa zobudil, čakalo ma milé prekvapenie. Znášali sme sa nad lesom pri Ainpolise. Bolo to niečo fantastické! "To sme už tu?!" Unavený a zároveň prekvapený som sa spýtal Wen a obzeral sa navôkol. Wen hovorila, že je zakazané, aby sa v blízkosti mesta znášali draci a tak ma požiadala, aby som na jej povel aj s ňou zoskočil z draka. Boli sme na zemi a Wesan opäť premenil na zlatého zeleného maličkého dráčika, ktorého by som v jeho skutočnej veľkosti priam ani nespoznal. Zastali sme pred mestom Ainpolis, Wen mi poradila, že by som sa mal informovať o ubytovaní, vraj tam bude stráž, ktorá mi bude vedieť poradiť. Poslúchol som a išiel sa poinformovať. "Prajem vám pekný neskorý večer. Volám sa Wiktor Konwalinski a pochádzam z Dragonie, konkrétne z mestečka s názvom Mesto smútku." Pozrel som sa jednému zo strážcov do očí. "Mohli by ste mi poskytnúť nejaké ubytovanie, aspoň pre tentokrát, pre dnešnú noc?" S vážnym výrazom som čakal na dôkladnú a priamu odpoveď. Bol som celkom zvedavý, kto mi v tak neskorú večernú hodinu poskytne ubytovanie. No dúfal som, že teraz to už fakt výjde. |
| |
| Potvora a zpět dolů 20:40 - 21:00, tma, sněží Deamon, Nick, Adeline, Nicol Pořád jsem se snažila najít svoje plíce, které jsem tam někde vyflusla. Pomalu jsem se narovnala a přikývla Deamonovi. "Jsem v pohodě." Bylo docela roztomilé, jak se staral. Ale na to teď není vhodná chvíle myslet. Nějak jsem neměla myšlenky na nic. Však jsme právě málem přišli o život! A bylo tam zvíře z nějaké knihy! A ta holka ho přeprala holýma rukama! "Tak dost!" Vyjekla jsem dost nahlas, když se tam ti tři dohadovali o tom, kdo kam jde a nejde. "Řekne mi konečně někdo, co se tady děje?!" Měla jsem pevný, rázný hlas. Vypadala jsem naštvaně, ale rozhodně ne tak nebezpečně jako Adeline. Deamonovi jsem mohla připomínat mojí mamku a té se.. neodmlouvá. "Nikam nejdu, dokud nedostanu vysvětlení!" Odolala jsem pokušení se štípnout do tváře, jestli náhodou nespím. Ale vzhledem k tomu jak mne před chvíli bolel hrudník asi ne. "Adeline, ty se sakra nemá proč vztekat! Moc dobře jsi věděla, že sem půjdeme. Moc dobře!" Udělala jsem rázně kroky k ní, až jse mse dostala skoro na proveň Nicka. Ale bezoečně zůstávala za jeho zády. "Proč jsi sakra nic neřekla? Neudělala?! Jasně, asi bycho mse ti vysmáli, ale tak jsi mohla jít s námi!" Bla jsem rozjetá jak lokomotiva. Pořád mi v krvi pumpoval adrenalin. A doto zase začalo šustit křoví, z kterého po chvíli vypadla zablácená Nicol s vrabčím hnízdem na hlavě. "Zdravíčko" zakašlala a snažila se rychle upravit. Já jen naštvaně rozhodila rukama jejím směrem a udělala pár kroků vzad. Teď jsem zuřila. "Skvělý.. a ty tady děláš co?!" Zacouvala jsem ještě dál a dřepla si tam na zem. Přitáhla jsem si kolena k těmz a opřela čelo o ně. Tohle nedám. To musím rozdýchat. |
| |
| Kam teď? Hora, 20:40 - 21:00, tma, sněží Skupinka na Hoře ,,Lidé jsou povrchní, bez fantazie, nikdy by nevymysleli nic podobného jako je Třenos," povzdechne si polohlasně Adeline. Chvíli jen čeká na to, co z vás vypadne, zdá se, že se uklidnila. ,,Dlouho. Třenos je základem každé báje a legendy," odpoví na Deamonovu otázku. Odtáhne dlaň od své paže a zadívá se na ránu, jež jí udělal Třenos. Zamračí se. Poté se otočí k Vivien. ,,Nikdo ti nevysvětlí, co se tady děje," odpoví klidně. Poté vstane a klidně přejde až k Vivien. ,,Nemám důvod? A kdo se nabízel, že s vámi půjde? Myslíš, že jsem s vámi chtěla jít jen pro legraci? Naskytla jsem se na pravém místě ve správnou chvíli, abych vám zachránila krk. Dobrá, příště si tedy poraď sama, když jsi tak odvážná bojonice." Odmlčí se. ,,Já nic neudělala? Nic neudělala?" Je vidět, že se jí to hluboce dotklo. ,,Nasadila jsem za vás krk. Dobrá, když nejsi vděčná za to, co jsem pro tebe a tvého přítele udělala, běžte. Jen ukažte, co ve vás je. Jen ukažte, co zvládnete. Až vám příště půjde o život, já vás zachraňovat nebudu. Vlastně nevím, proč jsem to dělala teď." Nick se posadí vedle Deamona a šťouchne do něj loktem. ,,Tohle bude ještě zábava, počkej si." Zdá se, že se skvěle baví. Adeline ale ne. Je sice klidná, ale z jejích slov zaznívá rozhořčení nad nespravedlností. Když se z křoví vynoří Nicol, Adeline to vzdá a otočí se směrem odkud přišla. ,,Volím Třenose." Zarazí se a otočí se na vás. ,,Hodně štěstí s návratem domů." Nick se s vážným výrazem zvedne. ,,Odvedu je." Adeline pokrčí rameny. ,,Tak to ti držím palce, aby jsi se vrátil živý." Zamumlá si pro sebe něco o nevděčné chásce a splyne se stíny. Nick hvízdne a z křoví se vynoří šedý kocour. ,,Hora je bezpečná, pokud víte, kudy se vydat. Proto jsem šel s Ad na Horu dříve, abychom zjistili, kde se Třenos vyskytuje a kde ne. takže, chcete se ještě hádat, nebo vám mám ukázat, proč jsme s Ad na Horu přišli doopravdy?" Zdá se, že je vám nakloněn. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro 30.12., 20:00 - 20:30, sněží, setmělo se Míříš lesem pryč, za sebou slyšíš rachotění nádobí, Wen asi měla poblíž schovaný vak a nyní se připravuje na táboření. Ať je to jak chce, pokračuješ dál v cestě. Sníh se ti lepí na bundu, vlasy a padá ti i do bot, takže jsi pravděpodobně rád, když před sebou spatříš velké město obehnané hradbami, k němuž vede kamenná cestička. Na hradbách stojí strážci, kteří tě ochotně vyslechnou, otevřou ti bránu a nasměrují tě do malého hostince, kde mají volné pokoje. Hostinský je příjemný muž, který tě milerád odvede do pokoje a přinese ti večeři. ,,Vy jste cizinec, pane?" zeptá se tě, když ti podává talíř. ,,Nevypadáte jako někdo z okolí." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro 20:00 - 20:30, 30.12., sněží, setmělo se Dnešní den byl dlouhý a únavný. V noci jsi toho moc nenaspala, musela jsi pročítat a podepisovat smlouvy až do půlnoci a ráno vstávat při svítání. Neměla jsi ani pořádnou snídani a oběd jsi byla nucena vynechat kvůli několika audiencím a rádcům, kteří s tebou chtěli projednat spousty smluv. Když z velké audienční síně odešel poslední rádce, slunce se již schovalo za špičky zasněžených stromů. Těžké dřevěné dveře se pomalu zavřely a sálem se rozhostilo ticho. Konečně nikdo nechodil po bílé mramorové podlaze, konečně nikdo nehladil pilástry na stěnách, jež se splétaly nahoře v melounové klenbě do složitého vzoru, na nějž konečně nikdo neobracel oči v sloup. Velký audienční sál se konečně uklidnil a ty jsi měla čas jen pro sebe. Celou audienční síní se rozléhaly případně jen tvé kroky, pokud jsi se procházela. Avšak najednou se pomalu otevřely dveře, v nichž stál tvůj věrný služebník a přítel Lekol. Bílé vlasy měl po vyčerpávajícím dni rozcuchané, vrásčitou, ale přesto milou tvář, měl strhanou. „Má paní.“ Ukloní se ti ten den asi posté. „Máte tu hosta, má paní. Jen nevím, zda ho mám uvést.“ Trochu váhá, ale to už se dveře otevřou naplno a v nich… V nich stojí Ator. Ano, ten Ator, kterého jsi potkala asi před rokem, který s tebou sotva prohodil slovo. Ale teď… Teď je tady. Ale proč? „Má paní,“ ukloní se ti a odežene Lekola pryč. Lekol zavře dveře a nechá vás o samotě. „Mám pro vás špatné zprávy, má paní,“ prohlásí vážně s tváří jako vytesanou z kamene. Když si jej prohlédneš lépe, všimneš si jeho potrhaného oblečení a krve na oděvu, tváři i vlasech. „Můj otec, Narac. podnikl útok na Město Smutků.“ Zadrhne se. „Byl jsem tam. Vraždil bez milosti, celé město-“ odmlčí se. „Celé město je srovnáno se zemí, muži, ženy i děti vyvražděni do posledního.“ S tváří stále vážnou a nehybnou se ti zadívá do očí. „Jste jediná panovnice, jediný člověk, co by mě za tuto zprávu neposlal do žaláře.“ Unaveně se otočí na dveře. „Potřebuji pomoct, má paní.“ |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro 20:00 - 20:30, 30.12., sněží, setmělo se Konečne kľud a ticho. Už som ani nedúfala, že sa dočkám trochu súkromia. Hneď ako som osamela som si riadne vydýchla a zošuchla sa trochu nižšie na tróne. Bolo to frustrujúce. Prišlo mi to ako okamžik, len pred chvíľou som vstávala z mäkkej postele a zdravila slnko na rannej oblohe, a teraz sa už so mnou pomaly lúčilo na tej večernej. Zdvihla som sa z trónu a z hlavy si sňala dolu jemnú korunku. Prstom som si prešla jej jemné vryté okrasné obrazce a vložené drahokami. Potom ju položila vedľa na malý stolček. Dnes bolo dosť kráľovania. Pomaly som sa prešla k jednému z obrovských okien a vyzrela von na večernú krajinu. Všetko pokrýval trblietavý sneh a pomaly ho len pribúdalo... "Bolo by fajn sa teraz prejsť po okolitom lese. Iste je vonku čarovná atmosféra." pomyslela som si a aj sa sama pre seba pousmiala. Z myšlienok ma ale vytrhol Lekol. Chcela som mu povedať aby sa mi už neklaňal, no bol rýchlejší než moje slová a tak som sa len usmiala. "Hosťa? Akého ho...Ator?" z jeho príchodu som až tak prekvapená že ho oslovím aj trochu nezdvorilo. Každopádne k nemu pristúpim bližšie a s hrôzou počúvam jeho slová. "Ach to je hrozné!" vystrašene mu hľadím do očí. Čo ho to len napadlo?! "Prosím posaďte sa ..." opatrne ho chytím za ruku a odvediem k najbližšej stoličke ktorá v sieni bola. "Ste ranený? Zavolám vám lekára?" ustarostene si ho prehliadam a snažím sa nájsť nejaký náznak zranenia alebo aktívného krvácania. "Toto je neslýchané. Hneď nechám posilniť hranice nášho mesta a pošlem správu aj ostatným. Váš otec ..." len pokrútim hlavou. Ani neviem ako ho mám vlastne nazvať. Srdce mi prudko bije a zrazu ani neviem čo urobiť ako prvé. |
| |
| Atmosféra houstne 20:40-21:00, tma, sněží Skupinka na Hoře Měl jsem na srdci sice ještě pár otázek ale nechal jsem to. Adeline byla absolutně klidná, ale Viviene trochu vyjela. Za normálních okolností bych jí řekl že se nic tak vážného nestalo.. ale za prvé mně před asi pěti minutama chtěl sežrat ten Třenos a hlavně si myslim že by mně Viv vzala něčím hodně těžkým po hlavě. Ale nemohl jsem ji v tom nechat uplně. Mezitím si ke mně přisedl Nick a šťouchl do mně. Měl jsem chuť se trochu pousmát. Sledovat dvě ženy jak se hádají, občas to bývá lepší jak wrestling. "To jo.,, Řeknu a trochu nevhodně se usměju. Pak se zvednu a stoupnu si mezi Adeline a Viviene obličejem k Viv. "Notak Viviene. Zachránila nás. Nebýt jí nebyli by jsme teď ani tady.,, Připomenu Viviene okamžik kdy tam Adeline přišla. Pak se otočim na Adeline. "Bývalý přítel.,, Upozornim ji a jdu si sednout zpátky vedle Nicka. Mohlo to na konec vypadat že se na to Adeline vykašlala a prostě odešla. Ne však bez důvodně. Za náma se objevila Nicol. "Co tady děláš Nicol ?,, Zeptám se trochu nervózně. Já to věděl. Věděl jsem že nás někdo sleduje. Ale proč zrovna ona ? "Adeline počkej.,, Řeknu a mezera co mezi námi je doběhnu. "Neber ji to za zlé. Prosím. Nebýt tebe tak jsme už mrtví. Díky.,, Řeknu spíše polohlasně a usměju se na ni. "Pokud nenarazíme na ...,, Odmlčim se. Je tu vlastně už Nicol...že narazíme na Třenose asi říct nemůžu. "To zní skvěle Nicku. Teď už se dolů stejně budem dostávat špatně. Tak nám ukaž proč jste tady doopravdy.,, Řeknu a dojdu k Vivien. Gestem ji podám ruku. "Jdeš taky ?,, Řeknu a podívám se ji do očí. "Jasně že jo !,, Řekne radostně Nicol dřív, než kdokoliv stačí zareagovat. Chytla mně za ruku a natiskla se na mně. Než jsem stačil zareagovat taky už jsme byly tak metr za Nickem. Au...ta holka má fakt sílu. |
| |
| Hádka 20:40-21:00, tma, sněží Deamon, Adeline, Nick, Nicol Chtěla jsem po Adeline vyštěknout spoustu slov zpátky, ale to už se mezi nás postavil Deamon a já je jen spolkla. Vlastně měl pravdu, měla bych ji poděkovat. Za záchranu. Ale sakra! Mohla něco říct a vzít nás sem už dneska! Věděla to, že sem půjdeme oba dny, věděla! A stejně z klubu odběhla jakoby nic! Kousla jsem se do jazyku, až jsem obličej trochu bolestně zkřivila. Nechám ti byt. Přimluvím s ní někdy příště. Pokud se teda ještě vůbec někdy potkáme. A do toho ta Nicol. Sebrala jsem se a šla si sednout stranou, abych to rozdýchala. O chvíli později jsem skysa Deamona, já ke mně mluví. Zvedla jsem pohled a chtěla přijmout ruku, co mi nabízel. Ale Nicol byla rychlejší. Čapla ji za tu ruku a táhla ho za Nickem. Dlouze jsem povzdechla a musela zamáčknout slzu. Proč zrovna ona? Ani nehraje fér. Dost však bylo litování. Vždyť mi utíkali! A dáma tady zůstat teda fakt nechci. "Počkejte na mě. Už jdu". Zaskučela jsem a vyhoupla se na nohy. Rychle jsem oprášila zbytky sněhu ze se zadnice a pár rychlými kroky je dohnala. Šla jsem za Deamonem a Nicol. Nechávala jsem jim prostor. Nicol se na něj sápala jako klíště. Úplně si ho držela. Kdyby jsme tu nebyli, jsem si jistá, že ho ohne na místě. Ale no fuj.. |
| |
| Nahoře na Hoře Adeline si Deamona změří od hlavy k patě. Povzdechne si. ,,Nemám jí to za zlé, nebo alespoň ne tolik." Otočí se a jde dál. ,,V něčem měla pravdu." Nick vás vede hustým porostem dál na vršek. Jeho šedý kocour se vám plete pod nohama, takže čas od času spadnete, z čehož má kocour velikou radost. Nick jej posílá i do křovin, z nichž se jeho šedý přítel, kdoví proč, vrací s nadšeným výrazem. Nohy se vám boří do ledového sněhu, podkluzujete, ale není to tak hrozné jako na začátku. Konečně dosáhnete vrcholku. Kopec je nahoře zploštělý, jsou zde do kruhu rozestavěné kameny, celkem jich napočítáte devět. Nick vás vede doprostřed kruhu, v němž je další kruh, tentokrát kamený s podivnými značkami. ,,Kvůli tomuhle jsme přišli," vysvětlí Nick s okouzleným pohledem v očích. Poklekne a odhrne sníh z kamenné desky. ,,Nebudu vás zatěžovat tím, proč je důležitá. Na to je odborník Ad. Mohl bych vám ale ukázat, jak funguje." Zvedne k vám hlavu a zazubí se. ,,Pokud se ovšem nebojíte." ,,Nicku? Ty už jsi tady? No to je ale překvápko!" ozve se za vámi neznámý dívčí hlas. Když se otočíte, všimnete si nepříliš vysoké dívky, s černými vlasy a nevinným úsměvem na porcelánvé tváři. ,,A kdopak jsou tihleti? Snad jim nechceš ukazovat Adelininu chloubu?" ,,To je Ross, má dlouholetá přítelkyně. Totiž kamarádka, po vašem." ,,Těší mě! Kvůli čemu tu jste, smím-li se ptát?" |
| |
| Vrchol 20:40-21:00, tma, sněží Viviene, Adeline, Nick, Nicol, a někdo další... Nešli jsme moc dlouho. Cesta však byla nepříjemná. Ledový sníh a hrozně to klouzalo. A když už tam sníh zrovna nebyl tak se nám pod nohy pletl ten kocour. Naštěstí mně Nicol alespoň pustila, protože natištěná na mně se jí šlo dost špatně. Hodněkrát jsem spadl a ten kocour z toho měl ještě snad i srandu. Naštěstí i Viv vypadala jak kdyby se z přepadení od Třenose trochu vzpamatovala. Počkal jsem na ni. Nicol šla naštěstí dál. "Co se týče toho.... zvířete. Neříkal bych o tom nikomu. Budou nás považovat za blázny.,, Řeknu a podívám se na ni jestli souhlasí. Pak jdu spokojeně dál vedle ni. Po chvilce cesty jsme dorazili na vrchol. Já jsem si konečně sedl. Sice do sněhu ale seděl jsem. Pozoroval jsem co dělá Nick. Až o chviličku později jsem si všiml že vstoupil do jakého-si kruhu utvořeného z kamenů. V tom kruhu byl další kruh. S jakýma si... znameníma. Pozoroval jsem co dělá. "Pokud mi teď neukážeš dalšího Třenose...asi to nějak zvládnu.,, Řeknu suše. Přeci jen jsem se chtěl zeptat proč je to důležité, ale zamnou se ozval hlas. Dívčí hlas. Nepatřil ale Adeline. Otočil jsem se tím směrem a pohlédl jsem na dívku. Dívka malého zrůstu s černýma vlasama a úsměvem kterým dokazuje jak moc je nevinná. "Zdravím já jsem Deamon.,, Řeknu trochu nervózně. "Popravdě ? Vůbec netuším. Jen následuji někoho kdo se tu vyzná a nezavede mně k...,, Odmlčel jsem se a vzpoměl jsem si že je tu vlastně Nicol. Třeba Ross bude vědět koho jsem myslel. Pak jsem si na jeden z devíti kamenů sedl. Byl jsem trochu unavenej. Ale zajímalo mně co nám tu Nick chce ukázat. |
| |
 | soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Audienční sál20:00 - 20:30, 30.12., sněží, setmělo se Nórië ot'Alarwa Měla pravdu. Bylo to hrozné. Všechno, co můj otec udělal, bylo hrozné. Vidět umírat děti, ženy i muže bylo hrozné. Ale co jsem mohl dělat? Byl jsem sám proti cvičeným Strážcům, proti nimž jsem neměl šanci ani jako hvězdář. Ale nebyla to omluva. Mohl jsem se takto vymlouvat, jak jsem chtěl, ale nikdy nezapomenu na jejich křik, bolest a krutý úšklebek na tváři mého otce. Nikdy bych nemohl z hlavy vytěsnit bolestné výrazy na tvářích mrtvých, nikdy z hlavy nedostanu krev, jež se vsakovala do země. Když mne vezme za ruku, maličko mne to překvapí. Nečekal bych to od ní, ale měl bych? Možná to bylo pouze tím, že jsem byl vychován ženou, která nikomu nedůvěřovala. Cítil jsem se vyčerpaný, ale věděl jsem, že to není mnou. Nebyl jsem to já, kdo neměl sílu. Byl to Isoar, kdo nemohl, komu bušelo v uších. Kdo byl zraněný a umíral. Nohy se mi ale třásly, proto jsem se posadil. ,,Děkuji vám, má paní, jsem zraněn jen lehce, nic, s čím bych si neporadil." Okamžitě se ovšem ozvou zlomená žebra a sečné rány, které se však nedovedou bolestí vyrovnat bolestivé prázdnotě, jež se mě pomalu zmocňuje. Pochybuji, že mi to bude věřit, zvláště poté, co si všimne do krve odřených zápěstí. ,,Isoar je zraněn," řeknu tiše. Vytáhnu z pod košile malého ledově modrého dráčka se zavřenýma očima. Je celý od krve. Vezmu jej do dlaní. ,,Slyšel jsem, že voda léčí. Postaráte se o něj, má paní?" zeptám se a opatrně jí podám dráčka. Doufám, že si jej vezme. Z mé tváře jde vyčíst strach, prázdnota a bolest. Isoar byl nejen zdrojem mého ubohého života, mé dlouhověkosti, ale i mým nejlepším přítelem. Dokázal mi poradit kdekoli. Vím, že do jejích rukou právě vkládám svůj život, ale věřím jí. Věřím, že Isoara neodpraví. Zprávu ostatním? Vím, že se tím jen dostane do problémů. ,,Má paní, proti obraně města nic nemám, ale nesmíte ostatním vládcům říci, co jsem vám řekl." Vyskočím na nohy. ,,Můj otec je zvíře, ale je chytrý. Má spojence, tím jsem si jist. Nevím, kdo jsou jeho spojenci, ale jedno vím jistě. Má je a bude stíhat ty, kdo žili ve Městě Smutků a jeho spojenci mu v tom pomohou. Musíte být opatrná, má paní. Nesmíte nikomu říci, že víte, co se stalo s Městem Smutků." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro 20:00 - 20:30, 30.12., sněží, setmělo se Ator Srdce mi divoko búšilo a hlavou sa mi mihalo mnoho rôznych myšlienok. Niečo takéto som skutočne nečakala. A to som sa tešila na pokojný večer. Atorovi som však venovala všetkú svoju pozornosť. Aj preto som sa jemne zamračila, keď som si všimla jeho zápästí. Po chrbte mi prešiel mráz len čo som sa snažila predstaviť tie hrôzy ktoré musel vidieť a zažiť. Prečo? Bola otázka ktorá mi v hlave vysela ako ten najväčší otázník. Môj pohlad sa zmiernil len čo spod košele vytiahol jeho zraneného draka. Zamračený pohľad tak vystriedal veľmi ľútostivý. "Chudáčik maličký..." najopatrnejšie ako viem si dráčika vezmem do náruče. Zaobchádzam s ním veľmi opatrne. Akoby bol z porcelánu. Nechcela som mu nejako viac ublížiť. "Vodan prosím." oslovím svojho draka. Spoza trónu sa zdvihne dračia hlava a do siene tak zasvieti pár bielych očí. Vodan sa postaví na všetky štyri a zíde dolu k nám. Jeho modrasté šupiny sa jemne ligotali ako sa pohyboval. Veľkosťou mi bol teraz akurát tak po pás. "Nórië?" oslovil ma tichým chrapčavým hlasom. "Isoar potrebuje našu pomoc." povedala som jednoducho. Vodan mi len prikývol, vedel na čo myslím. Vodný drak sa posadil na zadné. Hornú polovicu tela vystrel rovno. Vodan mal dva páry dračích rúk. Jeden pár rúk vystrel pred seba a medzi nimi sa pomaly vytvorila vodná lázeň. Trblietavá voda akoby sa zrazu naplnila do neviditeľnej misky. Pristúpila som k nemu, vyslovila som pre Isoara tichú modlitbu a vložila opatrne draka do vody. Vodan sa pritom ani nepohol. "Naša voda je skutočne liečivá. To ste počul dobre." nachvíľu sa jemne pousmejem. "Potrvá to, ale zotaví sa. Ak bude treba, pozrie sa na neho môj osobný lekár." otočím sa späť na Atora. Vrátim sa späť k nemu a z vedľajšieho stola zoberiem do rúk pohár. Sama v ňom nechám objaviť trochu vody a podám mu ho. "Napite sa, uľaví sa vám od bolesti..." Keď Ator opäť vyskočí na nohy, trochu sa zľaknem. Opäť mu teda vyplašene pozerám do očí. "Nemôžem sa ale predsa len tak prizerať! Čo ak zaútočí na ďalšie mesto? Čo ako to budeme my?" srdce mi zasa bije ako o život. Som vôbec na niečo také pripravená? "Musí byť niečo čo môžem spraviť!" |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Audienční sál20:30 - 21:00, 30.12., sněží, setmělo se Sleduji s klidem její počínání, ale uvnitř jsme jí velice vděčný. Nevím, co bych bez Isoara dělal. Vlastně vím, ale nebyla by to moc hezká budoucnost. ,,Děkuji vám, má paní," poděkuji jí. ,,Jste velice laskavá." Nevím, jestli jí její laskavost ještě někdy oplatím. Vodu přijmu, ale ještě ji navypiji. Nejsem si jist, zda do ní nepřidala nějakou uspávací látku, aby mě donutila spát. ,,Máte pravdu, nemůžeme jen čekat, co se bude dít, ale ostatním městům nic nehrozí. Město Smutků se dle mého otce příliš vymykalo pravidlům, s tím sice souhlasím, ale nevidím důvod, proč by kvůli tomu měl vyvraždit celé město." Povzdechnu si. Otec byl zvířetem vždy. Divím se, že s ním matka vůbec mohla vydržet. ,,Je něco, co byste mohla udělat, má paní. Můj drak je neschopen letu a do hlavního města je to velký kus. Musím mluvit se svou matkou, pomůže nám zachránit ostatní obyvatele Města Smutků, které otec bude stíhat. Chce vyhladit všechny vzpomínky na Město. Otázka ovšem zní… Vzala byste mě do hlavního města?" Byla by vůbec ochotna něco takového riskovat? |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro 20:00 - 20:30, 30.12., sněží, setmělo se Ator Vždy keď som si to mala predstaviť prebehol mi mráz po chrbte. Vyvraždené celé mesto. Mesto smútku, ...alebo už mesto mŕtvych? Pokrútila som rýchlo hlavou. Nemôžem takto myslieť! Musím si v srdci držať nádej a zachrániť čo a koho sa dá. Hlavne dať pozor, aby sa už niečo také neopakovalo. "Odpustite mi moje opovážlivé slová, ale váš otec je skutočné zviera. Trest by mal teraz padnúť na jeho ramená." povzdychnem si sťažka. Vypočujem si Atorové slová a jeho požiadavku o cestu do hlavného mesta. Celý čas sa pritom na neho uprene pozerám a z očí mi neschádzajú obavy. "Do hlavného mesta mám i tak namierené. Budú sa predsa konať každoročné slávnosti a ako kráľovná nemôžem chýbať." hoci by som veľmi rada chýbala. "Môžete ísť samozrejme so mnou." jemne sa na neho pousmejem. "Ak bude treba, a ak si to budete želať, zamaskujeme vás ako súčasť môjho sprievodu. Alebo môžete hrať moje garde. Toto rozhodnutie nechám zrejme na vás..." netušila som čo by pre neho bola lepšia možnosť. Možno by mu stačil len ten odvoz? Alebo ho otec bude hľadať tiež? Na dlhšiu chvíľu som sa odmlčala ako som sa stratila vo vlastných myšlienkach. Bolo veľmi ťažké ich utíšíť. Ani som nevedela na ktorú sa mám sústrediť skorej. Jedna z búrlivých myšlienok ma však donútila prebudiť sa a opäť pozrieť na šľachtica predo mnou. "Pán môj ..." začala som. "Pred nedávnom mi prišiel list od môjho najstaršieho brata, Tussac al'Alarwa. Spomínal mi, že ho cesty zaviedli práve k mestu Smútku. Neviete o ňom niečo?" |
| |
| Vrchol 21:00 - 21:30, tma, sněží Deamon, Nicol, Nick, Ross Šla jsem jako poslední ze skupiny a dívala se tak na záda Deamonovi a Nicol. Ta se k němu alespoň přestala tak lýsat, protože se sama několikrát natáhla jak široká, tak dlouhá. A ještě ten kocour. Přijde mi to, nebo se na její nohy extra zaměřil? Až mě to nutí se trochu smát a kocoura podrbu ta ušima. "Hodný kluk." Zašeptala jsem tak, aby to slyšel jen on. Pak se ale Deamon stáhnul. Jeho slobva mi přišla trochu zbytečná, když už se Nick před Nicol o Třenosovi zmínil. ALe nějak na to nereagovala. "Myslím, že to je zbytečné, držet se před ní zpátky. Nick předtím jméno Třenos zmínil a ani si toho nevšimla. Navíc čert ví co ještě uvidíme." Povzdechla jsem a víc si přitáhla bundu k tělu. Začíná promokat a ještě jak sněží a fouká. Není tu úplně teplo teda. Došli jsme nahoru a se zájmem jsem si to tam začala prohlížet, až jsem málem přehlédla nově příchozí holku. Jak že říkal, že se jmenuje? Přešla jsem na okraj toho kruhu, nesedala jsem si. Byla by mi akorát ještě větší zima. A Nicol? Ta už sez ase tulila k Deamonovi se slovy bude nám tepleji. Bože jak ta je trapná. Ale zabolelo to. "Vypadá to, jako nějaký kruh pro obětování.. čeho si." Raději si to ani nepředstavovat. Přesto Nick z toho vypadal tak badšeně zato ta holka se držela trochu zpátky. "No tak když už jsme se vyškrábali až sem.." Vydechla jsem dlouze. Přeci teď nepůjdu dolů aniž bych viděla nebo věděla o co tady jde. "Neboj se Deamone, až budeme v klubu, zahřeju tě. A namasíruju." Ozvala se Nicol a úplně ignorovala otázku, jestli chceme vidět oč tu vlastně jde. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro
Audienční sál
Nórië a její sestra
Co bych jí odpouštěl? Mluvila pravdu. Otec byl zvíře, byl horší nežli zvíře. ,,Máte pravdu," řeknu jen. Neměl bych na takové povinnosti zapomínat, ale úplně jsem z hlavy vypustil, že mají královny nějaké povinnosti kromě toho, že se mají na každého úsmívat a spravovat svou zem. No… zem, provincii, město. ,,Děkuji velice, má paní." Poukloním se jí. Nečekal bych, že se rozhodne tak rychle, a že mě s sebou vezme. Je laskavá, velice.
Hledím na ni v tichém očekávání. Zdá se mi to, nebo mlčí nějak moc dlouho? Ne, nezdá, o něčem přemýšlí. Rád bych věděl o čem, ale jakmile vypustila z úst myšlenku, zbledl jsem s přáním, aby raději nic neříkala. ,,Dopis?" zeptám se jako úplný pitomec, ale měl jsem si tím jen získat čas. Rychle najít nějakou výmluvu, něco, co by jí neublížilo. Nerad bych jí nějak ublížil. ,,Od vašeho bratra?" ujišťuji se. Musí jí to být podezřelé, ale raději ji zmást, nežli jí ublížit. Jak bych mohl zapomenout na Tussacka? ,,Jsou dvě možnosti, co se s ním mohlo stát, má paní," začnu opatrně, stále přemýšlejíc, co jí říci. ,,Buď ho můj otec zajal, nebo-" zarazím se a pohlédnu na ni s jistým smutkem v očích. ,,Nebo je mrtvý, má paní. Bojovali jsme na stejné straně, pomohl mi z pout, ale poté jsou ho již neviděl," přiznám jí pravdu.
Ještě nežli mi stačí něco říci, otevřou se dveře a v nich stojí dívka velice podobná paní Nórii. Nepochybně její nejmladší sestra, které nemohu přijít na jméno. Chvíli na sebe jen tak zíráme v očekávání, co ten druhý udělá, nakonec sestra královny promluví. ,,Sestřičko, kdo je to?" ukáže na mě prstem s nejistým výrazem v očích. |
| |
| Devět kamenů
Kocour se na Vivien jakoby zazubí a otře se jí o ruku, jako by říkal: Já vím, ale klidně to zopakuj. Poté jí olízne ruku a zavrní, ale hned se zase vesele pustí do podrážení nohou. Náramná zábava. Tato věta je mu vidět na očích.
Nick se na Deamona zašklebí. ,,Věř mi, je ještě něco horšího." Hodí pohledem po Nicol. ,,I když… Možná existuje jen jeden tvor, kterého bych raději nikdy nepotkal, místno něj bych se raději postavil čtyřem Třenosům," zamyslí se, ale hned se zase zazubí. Jen těžko se dá odhadnout, co tím myslel.
,,Moc mě těší, Deamone," usměje se Ross a lehce se poukloní, hned na to se zašklebí. ,,Neříkejte, že jste narazili na Adeline, když byla v ráži? Nebo na našeho utřinosa?" zasměje se tomu, ale v očích se jí leskne vážnost. Poté se otočí na Nicka, který se zvedl a hodlal něco prohodit k Vivien. ,,Ty jim to vážně chceš ukázat? Nechceš počkat na ostatní? Anna se ještě neobjevila a… kde jsi vlastně nechal Adeline?" Zamračí se. ,,Jistěže na ně počkáme, nemůžeme přeci začít bez nich. Někoho obětovat musíme." Zahraje falešnou vážnost. ,,Ad má správné míry, stačí jen švýcarák." ,,Nicku, tohle je vážná věc." Nick si povzdechne. ,,No jo, tak začnem bez nich?" ,,Není třeba, vojíne." Zpoza stromů se vynoří dívka s krátkými plavými vlasy a ostrými rysy ve tváři. Nick zpozorní. ,,Dovolte, abych vám představil vůdkyni naší skupiny, Annu." Dvorně se ukloní, zatímco si vás dívka měří pohledem. ,,Kde je Adeline?" je první věc, která Annu zajímá. ,,A kdo jsou tihle?" znovu vás přejede pohledem. Jen těžko odhadujete, co si o vás myslí. zato její mazlíček, veverka, jež jí sedí na rameni, dává své pocity jasně najevo. Nelíbíte se jí. ,,Adeline se rozhodla pro našeho utřinůska," řekne s klidem Nick. Anna si povzdechne. ,,Proč se mi mužstvo vždycky rozpadne v tu nejhorší dobu?" zamumlá si pro sebe Anna. ,,Jste si doufám vědomi toho, že bez Adeline si neporadíte, že?" Nick poprvé naprosto zvážní. ,,Naprosto, generále. Mám jít za ní?" otáže se Anna ještě před tím, nežli Nick stihne cokoliv dodat. ,,Ne, Nevel ji najde. Zen mu pomůže." Veverka seskočí z Annina ramene a vyrazí do lesa. ,,Nežli přijde mi můžete říci, kdo jsou tihle dv- tři." |
| |
| Vrchol 21:00 - 21:30, tma, sněží Viviene, Nicol, Nick, Ross, Anna Nejvíce zvláštní mi na tom přišlo že ani jednoho z těch lidí jsem neznal. Ani jsem je tu nikdy nezahlédl. Tadyta vesnička není zas tak velká aby se tu parta stejně starých, možná o kousek mladších, jen tak před námi schovala. "Ne narazili jsme na Třenose... ale snad už je to v pořádku. Holky se trochu... poňafaly.,, Řeknu a vyčítavě se ohlédnu na Viv. "Utřinos ? To je zas nějaké zajímavé.. zvíře ?,, Řeknu trochu zmateně. Pořád se nemohu zbavit dojmu že ty lidi jsou...prostě jiný. Poslouchal jsem o čem se ti dva baví. Stoupl jsem si a postavil se vedle Viv. "Ty už si někdy někoho z nich viděla ?,, Řeknu šepotem, mezitím co se Nick s Ross baví o Adeline. Obětovat ? Problém byl že jsem absolutně netušil jestli si dělá srandu nebo jestli to myslí absolutně vážně... Najednou se však objevila další dívka. Byla trochu odlišná. Měla ostré rysy a působila drobounce. Nic jsem neříkal. Trochu mně dostalo oslovení vojíne. A taky to jak sebou Nick škubl když zaslechl její hlas. Tady má někdo respekt. "Já jsem Deamon. Těší mně Anno.,, Řeknu s přiblblým výrazem, jako když se tu objevila Ross. "Já jsem Nicol,, Řekne a znova se ke mně přitiskne a obejme mi ruku. Taky do mně mírně šťouchne loktem. Asi se ji muj výraz nelíbil. Annu jsem také nikdy neviděl. Byl to divný pocit za jeden den v takovém zapadákově poznat tolik nových lidí. Ještě ke všemu teenagerů. "Nebude vadit když tě budu oslovovat Anno ? Nebo si hodnost "generál" vyprošuješ ?,, Řeknu možná trochu nevhodně. Ale rejpnout jsem si musel. "Máš moc hezkou veverku. Netušil jsem že veverka jde vycvičit.,, Řeknu a podívám se směrem ka Zen odbíhal společně s Nevelem kam-si do lesa hledat Adeline. Pak přejdu znovu k Viviene. Nicol mně konečně pustila a sedla si na jeden z kamenů a vytáhla...rtěnku a lak na nehty...skutečně? Nechápavě jsem protočil oči. "Není ti zima Viv ?,, Zeptám se a nabídnu ji svuj kabát. "Jsem zvědav co nam ukážou. Typla by sis co by to mohlo bejt ?,, Zeptám se a podívám se na ni. Vypadá nádherně.... |
| |
| Nahoře 21:00 - 21:30, tma, sněží ,,Kéž by bylo." Usměje se zase Ross. ,,Třenos je neuvěřitelně zajímavý tvor. Škoda, že jsem nikdy nebyla blíže než pět metrů."
Anna sjede Deamona pohledem a pozvedne obočí. Nakonec kývne, ale neobtěžuje se něco víc prohodit. Následně sjede pohledem i Nicol. Nezdá se, že by s ní byla nějak zvlášť spokojená, ale neříká nic. ,,Nikdy si nic nevyprošuji," řekne s klidem Anna. ,,Říkej mi jak chceš." V modrých očích se jí mihne záblesk čehosi, co jen ztěžka můžete indifikovat.
,,Není cvičená," prohlásí Anna s pohledem upřeným za veverkou. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Ator a Weanis Moje oči neschádzajú z tých jeho. Napäto čakám na jeho odpoveď. Cítim ako mi telom prebehla triaška a takmer až zadržiavam dych. Nebolo to predsa tak dávno čo mi Tussac poslal list. Opisoval mi v ňom jeho cesty a veci ktoré videl. Prírodu a zaujimavých ľudí ktorých sa mu podarilo stretnúť. Vedel, že mám rada prírodu a voľnosť a tak jeho listy boli vždy dlhé a plné detajlov. Zakaždým som sa mu snažila čo najskôr odpísať a poslať vlastný list. Nikdy však neboli tak dlhé ako jeho. Dianie v paláci sa príliž nemenilo a opisovanie stretnutí mi prišlo nudné. Jeho slová ma zasiahli ako šípy priamo do srdca a do duše. Viditeľne to so mnou pohlo a v očiach sa mi zalesklo. To nemôže byť pravda! To sa nestalo! Tussac je výborný bojovník. On nemôže ... Stihla som sa len rozochvene nadýchnúť keď nás vyrušila Weanis. Rýchlo som si kusla do spodnej pery a sklopila zrak. "Weanis ..." oslovila som ju potichu. Musela som sa dať dokopy. Nemohla som jej dať najavo, že sa niečo deje. Rýchlo som sa teda na ňu usmiala a venovala jej prívetivý pohľad, hoci ma v skutočnosti bolelo srdce. "Weanis, toto je veľmi dôležitá a vysoko postavená návšteva, takže prestaň ukazovať prstom." prejdem okolo Atora k svojej mladšej sestre. "A čo tu ešte robíš? Už máš byť po večeri a v posteli." pohladím ju po líci a jemne jej postrapatím vlasy. |
| |
| Na vršku 21:00 - 21:30, tma, sněží Deamon, Ann, Nick, Ross, Nicol Byla jsem z toho všeho dost v šoku a zmatená. Pořád se tu objevovali noví a noví lidé a já si jen začala říkal, kde se tu sakra všichni berou a odkud. Tohle se mi začínalo dost nelíbit, ještě když tak vtipkovali o tom, kohout obětují. Teda jestli vtipkovali. Až se mi svíral žaludek. To už se u mě nihnuk Deamon. Měla jsem nutkání vecpat se mu do objetí, abych se alespoň trochu cítila bezpečně. Ale je tu Nicol. A rozešli jsme se. "Ne, neznám nikoho z nich. Až je to děsivé. Skoro jako ten..Třenos." Odfrkla jsem si a uz u nás stála Nicol. Lísala se k Deamonovi a já neskrývala své znechucené pocity. Vážně se mi zrovna teď nechce ještě navíc přetvařovat. Všichni se představili a Deamon, jak je sám nervózní, se trochu zamotal do svých slov. Nebo ho to možná opravdu zajímalo. Nějaký generál nebo kapitán mi byl jedno. Já si už skoro nepamatuju, kdo se jak jmenuje. "Mě říkají Vivien." Dodala jsem jako poslední, polohlasem. Takže to dost pravděpodobně nikdo neslyšel. Anna však nevypadala, že by ji to nějak zajímalo. Nicol jsem si nevšímala a pořád postávala na svém místě. Vedle Deamona. Ten se mě znenadání zeptal, jestli mi není zima. Popravdě i přes tu všechnu vrstvu oblečení, co mám na sobě, už trochu jo. Z toho jak tu tak stojíme a jsme promočení od sněhu. "Ne, jsem v pohodě." Kdybych mu to přiznala, pak by sám mrznul, protože by mi dal kabát. A to já nechci. A taky bych musela čelit vzteku Nicol a to je to nejhorší, co jste kdy zažili. Horší jak Třenos. S dlouhým povzdechem jsem si tam dřepla na jeden z kamenů. Výrazy ostatních a to, že mají divně ochočená zvířata jsem nekomentoval. Už takhle to je celý divný, tak proč by to nebylo divnější. "Že jsme nezůstali doma." Jak já bych si teď dala to kakao a zbytek vánočního cukroví. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Audienční sál Nórië, Weanis
Nevěděl jsem, co v tu chvíli dělat. Připadal jsem si… jako zrádce, zběh, vrah. Pokud ho zabili, bude to má vina. Nepomohl jsem mu. Nebyl jsme tam a nevím, co se s ním stalo. Trochu nejistě, ale konejšivě jí položím ruku na rameno, ale hned ucuknu, protože jsme vyrušeni z naší vážné debaty.
Dívka hleděla střídavě na svou sestru a na mě. Jakmile je napomenuta, nahrne se jí krev do tváří. Uhnu královně z cesty, ale stále ji sleduji s posmutnělým výrazem. Malá dívka svou sestru pevně obejme. ,,Já jsem byla v posteli, ale slyšela jsem vás," zamumlá malá dívenka. Do háje, bleskne mi hlavou. To jsem tak křičel? Přejede mě pohledem. ,,Nórië, že nezůstane u tebe v pokoji, viď, že ne," zeptá se vystrašeně dívenka. Sice šeptá, ale její hlas se odráží od stěn tak, že je odbře slyšet. Při této větě mi maličko zrudnou uši, ale rychle se zase hodím do stavu naprosté bezcitnosti. Cítil jsem se maličko dotčen. Šel jsem jen požádat o pomoc. Ta dívka má ale předsudky. |
| |
| Kamenná deska 22:00
Ať jste se ptali na cokoli, vaše otázky budou nezodpovězeny. Všichni ti, které jste poznali, nejednou ztuhnou a pohlédnou ke kamenné desce ve sněhu. Deska začíná zářit bledým světlem, sníh kolem ní pomalu taje. Jste přitahováni její silou, něco vás nutí, abyste udělali krok vpřed, krok k desce. Zářící kámen pohlcuje vešketé okolí, přitahuje veškerou vaši pozornost, nedovoluje vám pohlédnou na toho, kdo kráčí vedle vás okouzlen směrem ke kameni. Jakmile stojíte metr od kamene, ucítíte jemné brnění země. Láká vás, konejší vás a slibuje, že vše, co jste do teď utpěli, bude dobré. Vše se vyjasní. opouští vás veškeré pochybnosti, opouští vás starosti. Nebojte se, vše bude v pořádku, konejší vás klidný ženský hlas. Vstoupíte na kamennou desku, která vám pod nohama stále lehce vibruje. Najednou od nohou ucítíte příjemný teplý pocit. Pokud se na svá chodidla podíváte, zjistíte, že mizí. Celé vaše tělo se rozpouští ve vzduchu a pak… … Pak nastane neproniknutelná tma.
|
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Deamon
Tma kolem tebe se pomalu rozplyne stejně jako jsi se před tím pomalu rozplýval ty. Blažený pocit zmizel, opět můžeš přemýšlet, opět vlastníš své pocity. Stojíš až po kolena ve vodě, kolem jezera, v němž jsi se ocitl, se nachází hustý a neproniknutelný hvozd. Pohneš se však směrem ke břehu, ale ten se ti vzdálí. Nemůžeš odejít z vody. ,,Kdo jsi?" ozve se za tebou teskný hlas. Pokud se otočíš spatříš dívku, která je obalena šupinami, modré oči se jí jiskří v šupinatém obličeji a jsou plné slz. ,,Kdo jsi?" zeptá se znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Viviene
Prázdnota kolem tebe se pomalu rozplyne. Nyní opět cítíš to, co doopravdy cítíš. Nikdo ti již nevnucuje jiné pocity. Stojíš uprostřed hustého tmavého lesa, na malé travnaté mýtince. Je zde teplo, do tváří ti fouká jemný vánek a přináší ti pod nos vůni lesa. Pokud se pokusíš odejít z mýtinky, zjistíš, se ti kraj lesa bude stále vzdalovat. Jsi zde uvězněna. Za tebou se ozve zapraskání a pokud se otočíš, spatříš mladého kentaura s náručí plnou květin. Překvapeně si tě změří pohledem hnědých očí. ,,Co tu děláš? Kdo jsi?" zeptá se tě překvapeně. V jeho slovech nezaznívá jediná špeptka zloby či křivého pocitu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Rybí holka Z ničeho nic záblesk. Nemohl jsem se pohnout. Nemohl jsem se otočit. Pouze mně to táhlo. Táhlo mně to ke kameni ze kterého vycházeli paprsky. Měl jsem nutkání se ho dotknout. Nic jiného jsem nevnímal. Nikoho. Z ničeho nic tma. Jako když se ze snu probereš, stál jsem po kolena ve vodě. Cítil jsem studenou vodu. Stál jsem kdesi ve prostředku jezera. Všude kolem byl temný a velký les. Chtěl jsem jít ke břehu a zjistit kde to jsem a jak jsem se sem sakra dostal. Udělal jsem krok. Břeh se mi začal vzdalovat. Běžel jsem. Břeh byl dál a dál. Bylo to jako ve zlém snu. Cítil jsem že i přes studenou vodu která mně chladí jsem se začal potit. Byl to takový ten ledový pot beznaděje. Najednou jsem však strnul. Zamnou jsem slyšel hlas. Hlas dívky. Doufal jsem v záchranu a otočil se. Málem jsem dostal srdeční zástavu. Předemnou stála dívka, to ano. Ale kompletně celá byla pokrytá šupinama. Její výrazné modré oči jsou plné slz. "De-Deamon...,, Zakoktám a rozhlédnu se kolem. Snad nemá kamarády. "Kdo jsi ty ? A ... kde to sakra jsem ?,, Zeptám se dost nervózně. Pak jsem si však všiml že kolem mně nikdo jiný není. "Viviene!!,, Zakřičim jak to jen jde. "Viviene!! Kde jsi ?!!,, Zakřičim na druhou stranu. "Proč nemohu na břeh.,, Zeptám se trochu naštvaně. Nechci být na... dívku předemnou hnusnej nebo nechci ani abych ji zastrašil... ale chci odpovědi. "Ty...jsi ... člověk ?,, |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Ator a Weanis Weanis ma pevno objíme a v tom momente ju rovnako pevne stisnem aj ja. Držim ju a jemnúnko hladkám po chrbátiku. Chvíľu som ticho a znovu premýšlam. Tussac ju nosieval na ramenách a rozprával jej vymyslené dobrodrúžstvá. Nemôžem jej nič povedať... "Prepáč nám to, drahá Weanis. Už nebudeme tak hlučný..." usmejem sa na ňu dolu a znovu ju pohladím po líčkach. Nad jej otázkou však prekvapene zamrkám a možno sa aj nachvíľu začervenám. Rýchlo to ale zaženiem preč. "Nie, nič také. Nemusíš sa báť." pousmejem sa. "Potrebuje ale svoju izbu aj postel. Dostaneš teda dôležitú úlohu." skloním sa trochu nižšie k nej a pozriem jej do očí. "Nájdi Lekola a povedz mu aby pre nášho hosťa pripravil adekvátnú izbu. Aj s večerou, čistým oblečením a ozdravným kúpeľom. Dobre?" upravím jej prameň vlasov za ucho. "Keď to splníš, môžeš si z kuchyne zobrať ešte zákusky a ja o tom nikomu nepoviem." mrknem na ňu a usmejem sa. Potom ju už pošlem za Lekolom. Keď Weanis odíde, opäť sa narovnám a môj úsmev sa stratí. Moje oči zasa zahltí smútok a bolesť. Pozriem na Atora ktorý stál v miestnosti a pozeral na mňa. Sklopím zrak a prejdem sa opäť okolo neho k Vodanovi, ktorý stále držal v rukách pomyselnú misu plnú vody v ktorej sa kúpal Atorov drak. Voda už nebola ligotavá a priezračná, ale bola výrazne kalnejšia. Nabrala hnedastú farbu a stratila svoj jas. Isoarové rany sa však pomaly zocelovali a prestal krvácať. Vyzeral oveľa lepšie. "Ďakujem ti, Vodan." ticho sa poďakujem svojmu drakovi a opatrne si od neho vezmem veľkú misu s drakom. Otočím sa späť na Atora a podávam mu ju. "Voda bude postupne tmavnúť aj naďalej. Berie do seba jeho bolesť a ošetruje jeho rany. Keď bude úplne čierna, môžete ho z kúpele vybrať von. Mal by byť potom v poriadku no ešte dlhú dobu musí oddychovať. Vo vašej izbe vás bude čakať podobná kúpeľ." celý čas čo pred ním držím jeho draka vo vode sa mi jemne chvejú oči a vyhýbam sa pohľadu do jeho očí. Jemne si kusnem do spodnej pery ako sa snažím udržať aspoň nejakú hrdosť pred ním. Nemôžeš sa pred ním rozplakať... "Je neskoro. Mal by ste si odpočinúť. Lekol vás odprevadí do vašej izby." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Deamon
Při zvuku tvého jména dívka nadskočí a stáhne se o několik kroků do tebe. ,,Jsem Kuma, " představí se tichým hlasem a popotáhne. ,,Jsi v Glením jezeře." Stáhne se opět o krok dál od tebe. Narozdíl od tebe se však může přiblížit ke břehu. ,,Nekřič, vzbudíš Je," zašeptá vystrašeně dívka a rozhlédne se. ,,Nesmíš křičet." Po tvé dlaší otázce na tebe zírá ještě vyděšeněji. ,,Z Gleního jezera se dostanou jen Gleny. Ostatní jsou polapeni v jeho vodách do své smrti." Couvne znovu o pár kroků a znovu se rozpláče. ,,Lidé jsou zlí! Nejsem jednou z těch nestvůr!" Zdá se uražená, ale zároveň se trochu uklidnila. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma "Cože ? Koho ?.,, Zeptám se trochu vystrašeně. Trochu mi naháněla strach a já se snažil pořád dokola bez úspěchu dostat na břeh. "Do své smrti ?,, Řeknu polohlasem a sednu si do vody tak, že mi z ní kouká jen hlava a kousek krku. "A není nějaká...jiná možnost jak se od sud dostat ?,, Zeptám se už uklidněně, ikdyž bych právě teď měl panikařit asi nejvíc. "Promiň Kumo...nemyslel jsem to ve zlém...nejsem z tohohle světa a... Glenu vidim poprvé.,, Povzdechnu si. "No... tak to tě asi moc nepotěšim. Já jsem taky člověk.,, Řeknu a usměju se na ni. "Proč pláčeš ?,, Zeptám se ji po chvilce ticha. Absolutně jsem netušil kde to jsem. Netušil jsem kde jsou mí přátelé. Teď bych byl asi rád kdyby mně masírovala klidně i Nicol. "Ne všichni lidé jsou zlí.,, Řeknu a vstanu. Oblečení mam celé mokré. Ale ono uschne. Snad. "Proč nemáš ráda lidi ? Něco ti provedli ?,, Zeptám se dívky a podívám se do jejích očí. Měl bych být asi k smrti vyděšený... ale jak jsem řikal. Potkal jsem Třenose..Rybí holka mně nerozhodí ! |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Audienční síň
,,To nevadí… Jen… Je bratr v pořádku, že ano?" zeptá se opatrně a zadívá se ti do očí. V těch jejích se lesknou slzy, které nedokáže zahnat. ,,Dobře," řekne a utře si do rukávu oči. ,,Hned," kývne hlavou a nejistě se na tebe usměje. Jakmile se zmíní zákusky, veškerý dívčin smutek je pryč a nahradí jej radost. Nežli však odejde z místnosti, ještě se ohlédne a přejede Atora pohledem. Nevěří mu, nechce tě tu nechávat samotnou, ale přeci jen odejde.
Atror tě s klidem sleduje, ale jsou na něm vidět výčitky a smutek, který se snaží všemožně skrýt. nedaří se mu to, je jako pootevřená kniha, do níž sice vidíš, něco přečteš a rozumíš ději, ale neznáš detaily.
,,Děkuji vám… Za všechno, má paní," poděkuje ti Ator s jemnou úklonou. Trochu váhavě ti položí ruku na rameno v konejšivém gestu. Evidentně neví, co říct, ale nakonec se sebe dostane: ,,Najdu vašeho bratra, má paní." V tu chvíli se otevřou dveře, v nich stojí tvůj sluha. Ator se odtáhne a odstoupí od tebe. ,,Má paní," ukloní se tvůj věrný Lekol a přejede očima z tvé tváře na Atora. Odvede Atora z místnosti. Chvíli jsi zde sama, jen se svým drakem. Všude je ticho a klid, avšak vzduch je prosycen tíživými slovy. Dveře se znovu otevřou a v nich stojí znovu tvůj sluha. ,,Stalo se něco, má paní?" zeptá se a zavře za sebou dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Deamon
,,Je," odpoví ti. ,,Mé bratry." Kuma kývne. ,,Oni je jedí," vysvělí ti polohlasem. ,,Nesnáší ty, co ruší klid jezera."
,,Chytit se Gleny," odpoví ti nejistě a raději souvne rovnou o pět kroků. Dává si pozor, aby jsi se nedostal moc blízko.
,,Tohle není svět," Glena popotáhne. ,,Tohle je Černá díra." Otře si slzy do hřbetu ruky.
Když zmíníš, že patříš k lidské rase, nejistě se na tebe podívá. ,,Ty? Ne, lidé vypadají jinak." Nehodlá ti věřit, že jsi člověk, ta stvůra, za kterou je považuje.
,,Zabili ho," odpoví ti na tvou další otázku. ,,A mě vyhodili." Sedne si na břeh a zvědavě tě pozoruje. ,,Všichni jsou, až na jednoho. Teď už všichni jsou." Povzdechne si a zahledí se do dálky. ,,Teď už ano." Podívá se na tebe. ,,Znečistili jezera, zabili mé druhy a jediného z Hodných. To snad není zlo?" zeptá se tě a znovu couvne, aby tě náhodou nenapadlo dojít ke břehu, což stejně nemůžeš. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro V momente keď Ator povie, že nájde Tussaca a položí mi ruku na rameno, zdvihnem k nemu svoje smutné oči a vtedy sa z nich po mojom líci skotúlajú aspoň dve slzy ktoré už nebolo možné udržať. Nedokážem mu ani zaželať dobrú noc, ani sa mu ukľoniť. Nič. Jednoducho ho Lekol len odvedie preč a mňa opäť pohltí ticho miestnosti. Vtedy sa konečne roztrasene nadýchnem a zároveň aj plno rozplačem. Vodan sa hneď postaví na všetky nohy a ticho sa ku mne pritúli. Hlavou sa mi obtre o líce a snaží sa ma akosi utíšiť. Dokážem ho len z vďaky objať. Spamätám sa až keď sa do sály vráti Lekol. Odlepím sa od Vodana a utrem si oči aj tvár. "Stalo sa toho veľa, Lekol." poviem pošepky. "Môžem ti však povedať len málo, lebo ja sama toho veľa ešte neviem. A vlastne tomu ani stále nedokážem uveriť." pozriem na neho s veľkým smútkom v očiach. "Mesto Smútku ... zasiahla ich veľká katastrofa. A v nej sa stratil aj môj brat, Tussac." odmlčím sa. "Nevieme žiadne detajly, Lekol takže zatiaľ táto informácia neopustí hrad. Jediné čo spravíme je, že na hliadku dáme viac stráži. Ako aj na hrade, tak aj do ulíc. Len pre istotu. Pán Ator nám chce pomôcť. Preto ho pohostíme a pomôžeme sa mu dostať do hlavného mesta." zasa sa odlmčím. Za tak malú chvíľu sa stalo toho tak veľa. Nedokážem to ani spracovať. Je to ako zlý sen. "To je všetko." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma Ona má bratry ? Kteří žerou lidi ? Sakra. Musim od tuď co nejrychleji vypadnout. "Já nemam v nejmenším úmyslu rušit tebe ani tvé bratry nebo snad dokonce klid jezera. Já jsem se tu objevil náhodou...jakoby přes nějaký portál. Vím že to zní šíleně.,, Řeknu a uchechtnu se. Na moji otázku jak z jezera, Kuma začala couvat. "Neboj. Nemam v úmyslu udělat něco co by ti bylo jakkoliv nepříjemné.,, Řeknu a znovu se na ni usměju. "Nezahlédla si tady náhodou nějakou dívku ? Hnědé vlasy. Nevinný úsměv a měla na sobě hodně oblečení.,, Zeptám se starostlivě. Poslocuhal jsem Kumu a bylo mi ji líto. Jestli někdo úmslně zníčil jejihc domov a vyzabíjel její rodinu... to musí být strašné. "Tvé ztráty je mi líto Kumo.,, Řeknu a smutně se na ni pousměju. "A ty víš kde jsou ti... lidi co ti tohle provedli ?,, Zeptám se ji. Dostal jsem nápad. "Mohl bych ti pomoc. Nebo se o to alespoň pokusit. Ale to bych se musel dostat z tohodle jezera. Někde tady v té?jak říkáš, černé díře, jsou i mí přátelé. A já je musim najít. Mohli bychom ti pak pomoc.,, Řeknu a podívám se jak opět začala couvat. "Přece bys mně tu nenechala umřít.,, Trochu se bojim toho... že nechala. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Bez času Deamon
,,Přes portál?" zvědavě na tebe vykulí oči. ,,Ty jsi drak?" zeptá se naprosto fascinovaně. Dokonce na chvilku zapomene couvat nebo popotahovat. Poté si tě ale podezíravě změří.
,,Ne, nikdo takový tu nebyl. Vy jste cestovali spolu?" zeptá se znovu, podle všeho ji začínáš zajímat, ale nebrání jí to couvat.
,,Moji bratři je sežrali," vysvětlí ti. ,,Tvé pomoci si vážím, ale já už takhle porušuju pravidla. Měla bych tě sežrat." Nezdá se ale, že by se jí do toho chtělo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Audienční sál 22:00 - 22:30
Lekol tě s klidem poslouchá. ,,Měla byste si odpočinout, má paní. I vy jste toho dnes měla hodně, přes den i teď." Přejde k tobě. ,,Nehledě na to, že jste dnes nic nejedla. Až se najíte a vyspíte, budete mít v hlavě jasno." Pokyne ti, abys ho následovala. Podrží ti dveře, za tebou je zase zavře a vede tě potemnělou chodbou do kuchyně. Ani zde již nikdo není, všichni spí, nebo se chystají do postele. Lekol ti podá talíř s polévkou a posadí tě ke dřevěnému stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma "Ne Kumo. Říkám ti že já jsem skutečně člověk. Nevím jestli v tomhle světě jsou lidi jiní... ale v mém světě jsem já člověk,, Vysvětlím dívce a znova se rozhlédnu. "Ano... cestovalo nás... asi 6 možná 7.,, Řeknu a znova zkusim jít ke břehu. Marně. "To musíte sežrat každého kdo se tu ocitne ? Já skutečně nemam v úmyslu ublížit tobě nebo vám znečišťovat jezero. Portál mně vyplivl sem.,, Řeknu znova a doufám že tentokrát to pochopí. "To je sice pravda. Ale je dost možné že do té doby by přišli ti tví bratři...,, Řeknu trochu nervózně. Jen doufám že už nejsou podemnou. "Přísahám že to nikomu neřeknu. Nikdy. A řeknu ti všechno co budeš chtít vědět. Pokud ti na to dokážu odpovědět. Jenom tě musim upozornit že o tom portálu vím hrozně málo. Ale o mém světě toho vím dost.,, Řeknu s úsměvem a natáhnu k ní přátelsky ruce. "Fakt se nemusíš bát... nechci ti ublížit.,, Ujistim ji znova. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Nezdá se úplně přesvědčena tvým původem, ale jen na to kývne hlavou. ,,Aha." Hned jak zmíníš počet lidí, kteří s tebou prosšli portálem, Kuma překvapeně vykulí oči. ,,Tolik?" Překvapeně zamrká. ,,Vás je tolik?"
Chvilku váhá. ,,Já ti věřím, ale Oni nebudou," řekne nakonec. Pokývá hlavou a v zamyšlení nakrčí čelo. ,,Oni by mohli přijít," uzná po chvíli ticha.
Kuma tě chvíli poslouchá, stále váhá, ale nakonec vstoupí do vody a vezme tě za ruku. Její šupiny tě řežou do kůže, ale má pevný stisk, nehodlá tě pustit, když už pro tebe šla. Břeh se stále přibližuje, až se dostanete na malou pláž, kde tě Kuma pustí. Tam, kde tě držela, máš hluboké škrábance, z nichž pomalu vytéká krev, na kterou Kuma zírá s naprostým zděšením. Pohlédne do vody a zase na tvou ruku. ,,Pryč! Pryč od vody!" Rychle tě odstrčí dál od jezera. Zvláštní je, že ani když jsi se pohl blíže k lesu, je pořád stejně daleko. ,,Musíme pryč. Jestli se krev dostala do vody, vzbudí Je," vysvětlí ti. Udělá dva kroky a poté si něco uvědomí. Natáhne k tobě znovu ruku. ,,Nemůžeš zde chodit beze mě," vysvětlí ti. Počká, jestli se jí chytíš, nebo zda počkáš na břehu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma Nakonec mně za ruku vzala. Ulevilo se mi že mi tedy alespoň trochu věřila. Jako daň byla, že mi její šupiny udělali poměrně hlubokou ranku, ze které začala pomalu vytékat krev. Než jsem se stačil vzpamatovat, Kuma do mně strčila. Když jsem se snažil přiblížit k lesu, byl pořád stejně daleko. Trochu jsem spanikařil. Být sežranej mořskýma frajerama... to není smrt kterou bych si přál. Kuma mi vysvětlila že bez ní vzde chodit nemohu. Chviličku jsem se rozmýšlel. "Nechci aby ti ublížili když mi budeš pomáhat.,, Řeknu a podivam se na ni. Pokud mi ruku stále nabízí přijmu ji a následuji její kroky tam, kam mně vedou. Byl jsem mokrej a tak se mi běželo trochu hůře než obvykle. K tomu poměrně dost nabalenej a v těhlech botách se běhalo skutečně blbě... Jen doufám že Kumě neublíží... to bych si na svědomí nevzal. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Deamon
Kuma se na tebe překvapeně podívá a zavrtí hlavou. ,,Já říkala, že nejsi člověk," řekne si spíše pro sebe. ,,Teď to vyjde na stejno. Už jsem ti pomohla." Hrdě zvedne hlavu a podívá se na tebe. ,,Nesmíme ztratit čas," pobídne tě. Poté se rozběhne. Je docela rychlá, ale uzpůsobí se tvému tempu, aby tě nevláčela po zemi. Za chvilku doběhnete k lesu, kde se Kuma zastaví. Ohlédne se k jezeru a poté se znovu podívá na les. Vypadá vyděšeně. Nakonec ale udělá krok a znovu se rozeběhne. Ani nevíš, jak dlouho běžíte. Můžete běžet minutu, nebo hodinu, to jen těžko rozeznáš. Konečně se Kuma zastaví. Všimneš si, že její šupiny začínají blednout. ,,Sem se nedostanou," řekne a sedne si do jehličí. ,,Takže, jak jsi se sem dostla? Jak vypadal ten portál?" začne vyzvídat. |
| |
| soukromá zpráva od Wiktor Konwalinski pro Svet Dragonie - Hlavné mesto Ainpolis30.12.2017, 20:30, sneží, zotmelo sa-> Hostinec - ubytovňa okrajovo Wen, potom hostinský Celý čas som rozmýšľal len o tom, ako to všetko dopadne a či ma konečne niekto niekde ubytuje. Otočil som sa a videl, ako sa Wen pripravuje na táborenie. Medzitým som hľadal hostinec a zároveň aj ubytovanie presne tak, ako mi to vraveli strážcovia pred bránou. V hlave som stále rozmýšľal a prosil, aby som sa konečne niekde vyspal. Prosím .. aspoň dnešnú jedinú noc, nech niekde nezamrznem do rána. Modlil som sa ... Potom prišiel ten moment, na ktorý som sa najviac tešil. Úspešne sa mi podarilo nájsť daný hostinec a tak mi neostávalo nič iné len vôjsť dnu a informovať sa o ubytovaní. Bolo vidieť, že hostinský bol celkom milý a inteligentný a hneď vedel, že sa potrebujem ubytovať. Hmm .. ako to len on vedel, čo chcem? Pousmial som sa. Neskôr sme sa presunuli do mojej krásnej teplučkej izbičky, ktorú tvoril väčšinou drevený nábytok. Hneď nato mi doniesol večeru. Tak to som teda nečakal, takýto milý a pozorný hostinský. Čuduj sa svetu! Nasledovala odpoveď na otázku. "Dobrý neskorý večer. Ešteraz Vám veľmi pekne ďakujem že ste ma v tak neskorú hodinu večernú ubytovali do krásnej teplej izby a rovno aj s večerou." Poklonil som sa. "Volám sa Wiktor Konwalinski, áno pochádzam zo sveta Dragonie, ale z iného mestečka s názvom Smútok, jediné, kde je viac vyvinutá technológia." Čakal som na jeho reakciu a pozeral sa po izbe. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Svět Dragonie - Halvní město Ainpolis 30.12. 2017, 21:00, sněží, setmělo se Hostinec Wiktor Konwalinski ,,Je to má povinnost a povolaní, pane Konwalinski," řekne s klidem hostinský a nepatrně se usměje. ,,O Městě Smutků jsem slyšel. Nikdy jsme tam ale nebyl. No, nechám váa, abyste si odpočinul. Hádám, že zítra jdete na Horu, abyste se přidal k Dračím Strážcům?" řekne s nádechem otázky. Po tvé odpovědi opustí pokoj a nechá tě, aby jsi se najedl a vyspal.
Jakmile zavřeš oči, ponoříš se do světa snů. Kolem tebe je zpočátku jen tma, ale ta se za chvíli rozplyne a ty stojíš v ulici svého rodného Města. Není zde však klid jako vždy v této večerní době. Na kamenné dlažbě se leskne krev. Všude je slyšet křik a třeskot zbraní. Přímo před tebou se k zemi skácí dívka, již probodl muž v těžkém brnění. Muž k tobě zvedne oči, zatímco z dívky vyprchá život. Pomalým krokem k tobě přejde a nakloní hlavu na stranu. ,,My dva se ještě potkáme," prohodí směrem k tobě a odběhne do jiné ulice… Je na tobě, co nyní uděláš. Jsi v noční můře? Či je vše opravdu skutečnost?... |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma a možná někdo další... "Dobře.,, Chytnu ji za ruku a běžímě lesem. Byla poměrně dost rychlá. A já se svým oblečením a botama jsem s ní sotva udržoval tempo. Ale naštěstí se přizpůsobila. Ani nevim jak dlouho jsme mohli běžet. Zdálo se mi to jako věčnost. Najednou se však zastavila a já si na chviličku vydechl. Vypadala vyděšeně. Pořád jsem ji byl vděčný že mně tam nenechala a že riskuje svuj život proto aby mně zachránila. "Co se děje ?,, Zeptám se ji ale snažím se znít v klidu. Než jsem se však stačil vzpamatovat běželi jsme dál. Dál lesem. Vypadalo to že nikdy neskončí. Opět jsem neměl pojem o čase. Představa že mně honí 10 jejich bratrů... A všichni mně chtějí sežrat... Nezastavoval jsem. Po nějaké době jsme zastavili. Já jsem byl absolutně vyčerpaný. Kuma si sedla do jehličí a zasypala mně otázkama. Já jsem si sedl naproti ní. "Je ti dobře ? Začínáš blednout.,, Zeptám se starostlivě a prstem se donktnu její šupiny. Pokud mně nechá. "Byly jsme na Hoře. Potkali jsme tam pár lidí. Asi staré jako jsem já. Narazili jsme taky na Třenose... byl to... mutant několika zvířat dohromady. Pak jsme došli k devíti kamenům které byly vyskládany do kruhu. Uprostřed byl ještě jeden kámen. Spíše kamená deska. A ta najednou začala zářit. Nemohl jsem se bránit a táhlo mně to rovnou k ní. Vlastně si ani nejsem jist jestli jsem k tomu .. portálu šel sám nebo jsme šli všichni. Nevnímal jsem nic jiného než ten kámen a jeho záři.... Vím. Zní to smyšleně ale musíš mi věřit.,, Řeknu a podivam se do očí Kumy. Byly nádherně modré. "Vy jako... Gleny... musíte být u vody ne ? Nebo vam začnou vysychat šupiny.,, Zeptám se ji starostlivě s pohledem na její světlající šupiny. "Je tady v tom.. světě, nebo jak ty říkáš černé díře, ještě jiná rasa ? Nebo tu jste jen vy ?,, Pak si stoupnu a kouknu se na Kumu. "Po celém tomhle světě se mohu pohybovat jen s tebou ? Nebo je nějaká část kde mohu chodit sám. Nechci aby se ti kvuli mně něco stalo. Pomohla si mi a záchránila si mi tim život. Rád bych ti to oplatil...,, Řeknu a smutně se na ni usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární svět Bez času Deamon
Kuma zavrtí hlavou. ,,Stává se to. Všem Glenám," vyhne se odpovědi na tvou otázku, zda se cítí dobře. Raději se zaměří na tvé vyprávění. Při každém slovu se tváří překvapeněji. Úplně fascinovaně na tebe zírá. ,,Ty nemůžeš být člověk," řekne, když skončíš s vyprávěním. ,,Lidé se nedostanou skrz desku. A nedostanou se do Vizí." Promne si oči a znovu se na tebe zadívá. ,,Buď jsi ty kouzelný, nebo s tebou šla Astalda." Přitáhne si nohy k tělu.
,,Při opuštění jezera ztrácíme sílu. Až uschne poslední šupina, nebudu se moct vrátit domů," řekne tiše, ale nezdá se, že by ji to tolik mrzelo. ,,Já nevím. Nikdy jsem do lesa nešla. Vídala jsem podivné tvory, co od pasu vypadali jako, ale jinak měli čtyři nohy a ocas." S pomocí kmene se také postaví. ,,Musel bys najít toho, kdo tě sem dostal. Černá díra Vizí má zvláštní zákony. Ty jako cizinec tu zůstaneš uvězněný bez pomoci kouzelného tvora." Zhluboka se nadechne. Její před chvílí temně modré šupiny jsou nyní světle modré jako obloha nad vámi. ,,Nemusíš mi nic oplácet." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma a možná někdo další... "Říkám že jsem skutečně člověk.,, A trochu se zasměju. "Astalda ? Kdo to je ? Šel jsem já,Viv,Nicol,Nick,Ross,Anna a možná Adeline.... Počkat. Anna. Byla taková...jiná. Výrazné rysy a takové trochu jiné uši.,, Řeknu zamyšleně a zvednu se. Zkusim udělat krok. Pak pomohu Kumě na nohy. "Sama se zpátky k jezeru nedostaneš...,, Řeknu a podívám se na ni. Budu tě muset odvést zpátky. Nebo tady umřeš. "Vážim si toho že jsi tohle pro mně udělala. Ale nechci aby sis kvůli mně zničila život.,, Pak se zarazim. "Počkej. Říkala si že vaše jezero znečistili lidé. Kde se tu ti lidé vzali ? Žijou v téhle černé díře nějací ? A jak se tam mohly v té oblasti pohybovat ?,, Zeptám se zvědavě. "Já určitě kouzelnej nejsem. Ale v tomhle světě určitě musí být i moji přátelé. Vemu tě zpátky k jezeru. Pak zkusim vymyslet jak se od sud dostat. Určitě musí být i jiná cesta.,, Pokud se nechá, pomohu ji jít směrem k rybníku. Riskovala pro mně abych se od sud dostal... ale bez toho magického ztvoření... to nezvládnu. A aby kvuli mně umřela vyschlá někde v lese... to jsem fakt nechtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Bez času Deamon
,,Astalda je jedna z draků. Nikdy jsem ji neviděla v lidské podobě. Čas od času si se mnou povídá." Kuma od tebe pomocnou ruku nepřijme, nechce tě ještě více pořezat šupinami. ,,Kdo říkal, že chci zpátky?" zeptá se udiveně. ,,To, co jsem udělala, je to, co jsem udělat musela a chtěla. Je to mé rozhodnutí." Nad tvou další otázkou se zamyslí. ,,Měli draky. Myslím, že se sem dostali stejně jako ty. Řekla bych, že jim pohyb umožňovali draci." Zatváří se smutně. ,,Oni krváceli," zamumlá. ,,K jezeru nejdu," zavrtí odmítavě hlavou a založí si paže na hrudi. ,,Já se k Nim nevrátím." Pohlédne na své vybledlé šupiny. ,,Stejně má pouť skončí tak jako tak. Raději umřít pro dobrou věc, než zemřít jako zbabělec ve chřtánu svých bratrů." Podívá se zase na tebe. ,,Najdeme Astaldu. Ona tu je, já to vím. Přišla s tebou. Vrací se domů." Vyčkávavě se na tebe podívá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma a možná někdo další... Ruku nepřijala. A odpojila se odemně ve chvíli kdy jsem řekl že ji odvedu zpátky. Asi tam skutečně nechce. Nutit ji nebudu. "Jsi... hrozně obětavá a já si toho vážim. Děkuji. Pomáháš člověku kterého neznáš namísto toho aby ses zajímala o sebe. To je od tebe skutečně hezké Kumo.,, Na chvíli jsem se odmlčel. "Draky ? Aha... tak to v našem světě nemáme. My jezdíme třeba na motorkách. To jsou takové stroje které pohání motor.,, Usměju se na ni ikdyž vim že mi asi nerozumí. "A je to daleko ? To místo kde žije ta...Astalda ? Zvládneš to ? Nevypadáš dobře Kumo...,, Řeknu starostlivě. "Dobře...najdeme ji.,, Z kapsi si vyndám rukavici a navleču si ji na pravou ruku. Pak ji podam Kumě. "Ochrana.,, Řeknu a podam ji levou rukavici. "Abys na mě měla památku.,, Počkám jestli si rukavici veme nebo ne. Jestli ne dam si ji i na levou ruku. Pak se nechám vést. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro [/u]22:00 - 22:30 Lekolovi dokážem len prikývnúť a potom ho mlčky nasledujem po dlhých a širokých chodbách hradu. On ide prvý a ja za ním pomaly kráčam ako nejaká mátoha. Skôr ako kráľovnú by som teraz viac pripomínala nejakú bielu pani. Ducha tohto miesta. Tak som sa aj cítila. Ako mŕtva duša ktorá nevedela nájsť svoje miesto. Čaká nás vojna? Stihneme sa vôbec ubrániť? Ak mesto smútkov padlo tak rýchlo, ostatné mestá nebudú mať väčšiu šancu. Stačí jediná chyba ... A do toho všetkého, Tussac. Myšlienky na brata mi ťažili srdce najväčšmi. Poslušne sa posadím za stôl a na Lekola sa vďačne usmejem. Úsmev mi na tvári ale vydrží len krátko. Zoberem lyžičku a len ňou dosť dlho škrkám o dno hlbokého taniera. "Lekol, ...Weanis ani slovo. Nechcem aby niečo vedela. Puklo by jej srdce." poviem potichu a konečne si dám prvú lyžičku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Kuma se na tebe chvíli jen dívá, v jejím obličeji jen těžko přečteš, na co zrovna myslí. Jen pokrčí rameny, šupiny na tvářích jí částečně zrůžovějí. Jakmile přeneseš řeč na motorky, Kumě se rozzáří oči. ,,Co je to motor?" zeptá se. ,,Vás nevozí zvířata?" Zdá se naprosto fascinovaná tvým světem. ,,Je blízko, dokonce se přibližuje naším směrem. Vypadá to, že někoho hledá," řekne Kuma a opět se vhne mluvení o svém stavu. Udiveně zírá na rukavici. Pak ji opatrně vezme do rukou a prohlíží si ji. Ruce jí maličko ztmavnou. ,,Ochrana? To u vás nosíte, když se nechcete pořezat?" zeptá se a navleče si rukavici. Na její tváři se mihne úsměv. Poté tě vezme za ruku a pokračuje rychlou chůzí dál. Každým krokem bledne víc a víc, ale toho si nevšímá. ,,A co u vás ve světě ještě je? Když nemáte draky, co máte za zvířata?" vyptává se. ,,A jak vypadá ta motorka?" Nevíš, jak dlouho jdete, ale ruka, za kterou tě drží Kuma, tě začíná pálit. I ruka, za kterou tě před tím držela, tě štípe. Kuma je již úplně bílá. Najednou se zastaví. ,,Je tady. Někde blízko," zašeptá a rozhlédne se. V lese je ticho a poměrně tma, nic podezřelého neslyšíš. Glena ti neznačí, aby jsi poslouchal. Opravdu za chvilku zaslechneš šum křídel a lámání větví. Kuma couvne o pár kroků a naznačí ti, abys ji následoval. ,,Padá," vysvětlí šeptem. Měla pravdu, přímo před vámi žuchne na zem osoba, kterou by jsi považoval za člověka, kdyby jí přímo ze zad nerostla křídla. Dračí křídla bílé barvy. Stvoření se zvedne, křídla mu ze zad zmizí a naproti vám stojí dívka, kterou velmi dobře znáš. ,,Bože! Kumo, co tu děláš?" zeptá se Adeline a přejde k vám. Nejen že její hlas zní jinak, vypadá trochu jinak. Místo kabátu a svetru má na sobě brnění se znakem draka a červený plášť, který si rychle sejme z ramen a přehodí jej přes Kumu. Kousne se do rtu. ,,Kuma, etera kome? De nete kono etera!" řekne směrem ke Kumě, zní trochu naštvaně, ale zároveň starostlivě. Poté se otočí k tobě. ,,A co tu děláš ty? Jak jsi se dostal, u všech draků, do mé vize?" Nezdá se ale, že by ji tvá odpověď tolik zajímala. Odběhne pár kroků od vás a cosi vykřikne. Chvíli se neděje nic, ale za chvíli se před vás snese velký bílý drak. Pohlédne na tebe a Kumu, poté se otočí na Adeline. ,,Astalda a její drak," zašeptá Kuma fascinovaně a podívá se na tebe, než ale stihne cokoliv říci, přejde k vám Adeline alias Astalda. ,,Vezmu vás do bezpečí. Nechci raději ani vědět, co se stane, pokud se tu budete dál toulat sami." Pomůže Kumě na dračí záda a poté se otočí k tobě. Povzdechne si. ,,Pojď." Chytí tě za loket a pomůže ti na draka. Poté za vámi vyleze a drak se vznese. Kuma spokojeně zavře oči a usne. ,,Teď žádné otázky. Nemůžu udržovat Kumu při životě, krotit Nevela a ještě ti odpovídat na dotazy," prohlásí s klidem Adeline - Astalda. Vzlétnete nad les, který se táhne snad po celém světě. Nikde nevidíš nic jiného než hvozd.
Letíte dlouho, tobě se začíná chtít spát, když pod sebou konečně spatříš malou mýtinku. Přistanete na ní, Adeline vám pomůže z Nevela a rozdělá oheň. Připraví pro Kumu cosi jako lůžko a poklekne k ní. Natáhne ruce nad glenino tělo. Z Adelininých dlaní začne kapat voda. Když Kuma zmodrá a pokojně usne, otočí se Adeline k sobě. ,,Tak a teď ty. Hádám, že tě nejdřív poškrábala, než tě napadlo nandat si rukavici?" Sedne si naprosti tobě a pokud ještě nesedíš, pokyne ti, aby jsi si sedl. ,,Glení jed je smrtelně jedovatý. Takže necháš se ošetřit, nebo se s tím chceš poprat sám?" zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kuchyně
Lekol se na tebe vážně zadívá. ,,Není hloupá, má paní. Ať jsou vaše herecké i magické schopnosti jakékoliv, jistě tuší, že se něco stalo." Sedne si naprosti tobě a hluboce se zamyslí. ,,Jen mi pořád nejde do hlavy, proč šel právě za vámi? Od Města Smutků musel narazit alespoň na jedno bližší město." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel Věděl jsem že nebude tušit o čem mluvim. Každopádně jsem ji slíbil že se ji budu snažit vysvětlit všechno čemu rozumim. A motorům jsem rozuměl. "Do toho motoru se leje taková kapalina. Benzín nebo nafta. To ten motor pohání. On začne pohybovat pístama a to začne benzín spalovat a pára co z něj zbyde uniká výfukem. Písty se hýbou nahoru a dolu a to pohání kola od auta nebo motorek. A to nám umožňuje se pohybovat.,, Řeknu a podivam se na ni jestli alepsoň něco pochytila. Moc jsem tomu nevěřil. Musela by to vidět. "Zvířata které nás vozí máme taky. Říká se jim koně. Je to vlastně hodně zmenšenej drak bez křídel a drápů. A to je vlastně jediné zvíře na kterém se u nás tak nějak jezdí...,, Tohle by pochopit mohla. Snad. "Ty tu... Astaldu cejtíš ?,, Zeptám se udiveně. "Není nebezpečná ?,, Zeptám se trochu starostlivě. Kuma začala blednout víc a víc. Jen jsem doufal že mi tu neumře. "Více méně ano. Proti pořezání, odření a nebo pokud nechceme děti.,, Možná jsem si to poslední měl nechat pro sebe. Ale říkal jsem že ji vysvětlím všechno co budu znát... "No...,, Pokračuji když si vzala rukavici a my jsme tentokrát jen rychlým krokem šli kam mně vedla."..třeba psy nebo kočky. To jsou takové nejběžnější domácí zvířata. Pes je ještě mnohem zmenšenej kůň a kočka... to je zase takový více chlupatý a trochu menší pes. Pak máme i užitková zvířata. Slepice,krávy,ovce a třeba kozy.,, Doufam jen že ji nebudu muset všechno popisovat jak vypadá. "No...motorka má 2 kola. Několik kovovách trubek. Například jako tenhle strom.,, Řeknu a zastavím se u jednoho z hubenějších stromků. "Kovová trubka je vlastně dutej strom. Jen místo dřev je nějakej kov.,, Řeknu a znovu ji chytnu za ruku. I přes ruku za kterou jsem Kumu držel jsem cítil jaké-si pálení. A druhou ruku kterou jsem měl předtím pořezanou mně štípala. Pak jsme se najednou zastavili. "Co pad.. ,, Nestačil jsem do říct a za náme se cosi sneslo. Otočil jsem se a jak jsem se snažil ustoupit upadl jsem. Před námí stál... člověk s dračíma křídlama. Chtěl jsem začít utíkat ale bez Kumy to bylo nemožné. Najednou se však z dračí holky před náma .... stala Adeline. Neskutečně jsem si ulevil a vlastně jsem se i dost lekl. "Já...,, Nebyl jsem ji schopen odpovědět jak jsem byl vyděšenej, zmatenej ale i užaslej. Ještě víc jsem se však lekl když se před námi snesl velký bílý drak. Ať je to Nick, ať je to Nick. Stál jsem tam jak přibitej. Nevěděl jsem co říct ani jak reagovat. Najednou ke mně přišla Adeline aby mi pomohla na draka. Chtěl jsem protestovat ale riskovat že by mně tu nechala se mi uplně nechtělo... Vznesli jsme se. Při životě ? Ona umírá ? ... tohle je Nevel ?... "Jo...,, Řekl jsem a byl jsem absolutně z ticha. Říct teď že nemam rád výšky nebylo uplně nejlepší. Měl jsem zavřené oči a doufal že tohle je sen. Ani nevim jak dlouho jsme letěli. Najednou jsem však cítil jak začínáme přistávat. Otevřel jsem oči. Byly jsme na jaké-sí mýtině. Slezl jsem z Nevela a měl jsem co dělat aby chlebíčky, chipsy a pivo co jsem měl zůstalo tam kde je. Stál jsem vedle Nevela a koukal jak Adeline ošetřuje Kumu. Neviděl jsem přesně jak ale Kuma začala modrat. Oddychl jsem si. Jen jsem si pořád dělal starosti kam pak pujde... Pak se Adeline otočila ke mně.Přestal jsem se opírat o Nevela a šel ji 2 kroky naproti. "Jo...a začalo to štípat... a za ruku kde jsem ji držel tak pálit.,, Řeknu a sundám rukavici a posadim se naproti Adeline. Měl jsem miliardu otázek ale zatim si je necham. "Na vrcholku Hory byly nějaké kameny. Najednou deska uprostřed začala zářit. A já se ocitl uprostřed Gleního jezera.,, Řeknu zrychleně. "Bude v pořádku ?,, Zeptám se a poukáži na Kumu. "Nebýt jí, tak mně sežerou její bratři..,, Řeknu a smutně se usměju. "Tohle je Nevel ? Ten papoušek kterého si měla na rameni ? A předpokládám že ty člověk nejsi.,, Zeptám se možná trochu troufale. "Viviene...skončila taky ... ve tvé vizi ? Musime ji najit.,, A kouknu zoufale na Adeline. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V mezidimenzionárním prostoru Deamon
Na Kumě je vidět, že vůbec nechápe, co motor je, ale zdá se tím naprosto fascinovaná. ,,To jste dokázali něco takového vytvořit?" Zvědavě poslouchá všechno, co říkáš. ,,Jak se u vás říká polokoním a pololidem?" zeptá se zamyšleně, jako by na něco vzpomínala. ,,Jsme na ni napojená, stejně jako každý živočich, který se s ní jednou setkal. Nemusíš se bát, je hodná. Několikrát mi pomohla uklidnit Je."
Kuma se zdá vším, co říkáš naprosto udivená. ,,Váš svět je tak zajímavý. U nás se Gleny rodí z vody." Ale zdá se, že nejvíce je uchvácena motorkou. ,,A pohybuje se rychleji než kůň?" zeptá se.
Nevel ti funí na rameno. Být tebou, chlapče, tak ji neštvu. Dneska už ošetřovala dva kentaury a čtyři gleny, ozve se ti v hlavě hluboký hlas. Ale myslím, že tě nezabije. To by se tvářila jinak. Hlas v tvé hlavě zní maličko pobaveně. To už ale mluví Adeline. ,,Do krve se ti dostal Glení jed. Není se čemu divit. Naštěstí ten žár přes rukavici byla jen Kumina horečka." Sedne si do tureckého sedu a vezme tvou ruku do svých dlaní. Zatváří se zamyšleně. ,,Nevele, mám pro tebe práci. Na tohle nestačím," otočí se na draka, který se mezitím zmenšil a přistoupil blíž k vám. Nevel se na tebe zazubí, což vypadá docela strašidelně. ,,Nech ho, ať ti dýchá na ruku," řekne Adeline. ,,Měl jsi štěstí, že jsi se neocitl uprostřed Glení Jeskyně. Měl jsi ještě docela štěstí, že tě Kuma dostala ven." ,,Ano, to je Nevel, ten papoušek, který mi seděl na rameni." Přetáhne si ykrys přes hlavu a položí ho vedle sebe. ,,Jsem člověk, jen žiji trochu dále, díky Nevelovi." Kývne hlavou směrem k drakovi, který stále dýchá na tvou ruku. ,,Vivien tu je. Jen nevím, kde. Doufám jen, že nenarazí na Dragony." Znaveně se otočí na Nevela. Vypadá to, že si spolu vyměnili názory, protože drak přestane dýchat na tvou ruku a vleze Adeline do klína, kde se spokojeně stočí do klubíčka. ,,Dám ti pět minut na to, aby jsi se zeptal na všechno, co chceš vědět." Páni, ta tě musí zbožňovat. Komukoliv jinému by ukousla hlavu, zasměje se v tvé hlavě opět ten hlas. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro "Je mi jasné, že niečo tuší." povzdychnem si. "Ale nechcem jej nič hovoriť než si budem na sto percent istá. Až potom jej to sama poviem." znovu si dám z polievky. Nad Lekolovov poznámkou sa pozastavím aj ja. Musím až lyžičku položiť späť do taniera. "To ma ani nenapadlo. Jeho správy ma až príliž zaskočili." jemne sa zamračím. "No, teraz už s tým nič nespravíme. Opýtam sa ho na to ráno pri raňajkách..." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kuchyně -> tvé komnaty
Lekol jen vážně přikývne. ,,Je na to všechno ještě malá," uzná. Počká až dojíš polévku a podá ti druhé jídlo. Brambory se zeleninou. Nic neříká, jen se dívá, jak jíš. Až dojíš, zvedne se od stolu. ,,Měla byste si odpočinout," řekne jen a podrží ti dveře, aby jsi mohla projít ven na chodbu. Jdete jen spoře osvětlenými chodbami ke tvé komnatě. Když k ní dojdete, Lekol se ti dvorně ukloní a podrží ti dveře. Popřeje ti dobrou noc a odejde. Na posteli leží obálka, v níž je schován dopis. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Druhé jedlo som zjedla v tichosti. Ani mi to dlho netrvalo ako som bola hladná. A hoci som aj mala trochu stiahnutý žalúdok od zlých noviniek, tanier zostal viac menej prázdný. Neskôr som tak znovu následovala Lekola do svojích komnát. Tam som sa mu s úsmevo tiež jemne ukľonila na znak vďaky a popriala mu dobrú noc. Dopis na posteli som si všimla až keď už som sa vyzliekala z tesných šiat. Jemne som sa zamračila a posadila sa na kraj postele. Najprv som si prezrela obálku. Kto by mi tu nechával takto list? Lekol by mi list doniesol rovno do rúk... Otvorila som obálku a vybrala von poskladaný papier. Začala som čítať. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Komnaty kolem 23:00
Dopis byl špatně čitelný a k tomu ještě někde prokouslý, nepochybně jej v zubech neslo zvíře.
Drahá Nórië,
jsem si téměř jist, že Ator he'Yonta již dorazil do Tvého sídla a oznámil vše, co oznámit měl. Pokud Ti řekl, že Město Smutků padlo, má pravdu. Sám jsem jej žádal, aby šel za Tebou a ne za někým jiným. Jako Tvůj bratr mám k Tobě důvěru. Ani Ator nyní netuší, co se mnou je. Jediné, o Ti mohu nyní říci je, že jsem živ. Nejsem sice úplně při vědomí a zdraví se mi také nedostává, ale žiji. Nevím, kde jsem, ani, kdy jsem. Tuším, že někde ve spárech rodu Yonta. Proč Ti ale píší. Chci, aby jsi se o mě nebála. Jsem živý a jen tak nezemřu. Kdyby jsi přistihla Argona u sebe v posteli, tak ho vyhoď. Drak nemá co dělat v loži mé sestry.
S vřelými pozdravy a větrem ve vlasech
Tvůj Tussac al'Alarwa
Z pod peřiny na tebe vykoukne malý šedý dráček a usměje se na tebe. Mám hlad, ozve se ti v hlavě jeho hlas. A jsem unavený. Položí hlavu na přední nohy a zavře oči. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro 23:00 List som si prečítala ešte asi tri krát. Znovu sa mi pustili slzy, no zo srdca mi padol obrovský kameň. List som odložila bokom a zobrala si Argona do rúk. Riadne som ho vyobjímala a dala mu veľa pusiek na jemné šupinky ako som mu bola vďačná. Tussac je nažive! Oh, nech len to tak zostane a nech sa domov dostane v jednom kuse! Musela som sa usmievať. "Ďakujem ti Argon!" znovu ho pohladím. Potom ho prenesiem na veľký pelech vedľa postele kde už ležal Vodan. Bolo to jeho miesto na spanie. Položila som vedľa neho Argona. Bude sa dnes musieť podeliť. "Tu si môžeš odpočinúť koľko len chceš. Vodan na teba dá pozor." usmejem sa. Vodan bol síce nespokojný, že sa musí deliť, no nemohol mi nič povedať. Keď som však Argonovi doniesla niečo z jeho pamlskov, to už nespokojne zafrčal. Nič viac ale namietať nemohol. "Daj si koľko chceš." povedala som šedému dráčikovi a položila jedlo vedľa. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Komnaty kolem 23:00
Argon se nechá obejmout, ale za chvíli se začne vzpouzet. Jakmile se dostane z tvé obětí, utře si tlapkou obličej. Útrpně pohlédne na Vodana. Když ho položíš do pelechu vedle Vodana, Argon se mu nejprve pokloní, jak bývá zvykem mezi draky. Poté vyjde z pelechu a lehne si vedle něj. Když drakovi ale přineseš jídlo, hned jej nadšeně spořádá. Nadšeně u toho vrtí ocasem jako spokojený pejsek. Pak si spokojeně povzdechne a skočí ti do postele, kde se schoulí do klubíčka a odmítne se odtud hnout. Otevře jedno oko a usměje se. Poté jej opět zavře a usne.
Když si najdeš pohodlnou polohu na spaní a zavřeš oči, okamžitě usneš.
Ocitneš se na palubě lodi. Kolem tebe se rozprostírá klidné moře, slunce ti svítí do obličeje. Krásný sen. Vedle tebe spokojeně dřímá Vodan. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Zhlboka sa nadýchnem čerstvého morského vzduchu. More sa krásne ligoce a jeho vlny nás pokojne nesú po modrej hladine. Na oblohe sa vznášajú čajky a sprevádzajú loď na jej dlhej a pomalej púti. Usmejem sa. Hrad a povinnosti mi celkom vyfučali z hlavy. Bol to oslobudzujúci pocit. Prejdem sa k Vodanovi a jemne sa o neho oprem. Nachvíľu sa pritúlim a hladkám ho po jemných šupinách. Nechem ho rušiť ani budiť. On ale i tak otvorí svoje jasné oči. "Oddychuj Nórië. Potrebuješ relax." usmeje sa. Ja mu len ticho prikývnem a sledujem more pred nami. Neskôr sa ale poobzerám po lodi. Pohľadom hľadám iných pasažierov, alebo rovno kapitána záhadného plavidla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď Bez času
Jak se rozhlížíš, zaujme tě postava na zádi lodě. Dle stínu usuzuješ, že je to muž, ale nedá se to z tvého místa poznat. Z podpalubí vyjde podivné stvoření. Vypadá jako malá dívka, ale je celá pokrytá šupinami. Otočí se směrem k tobě a vykulí na tebe modré oči. Zdá se překvapena, nikoli však vyděšena. ,,Kde jste se tu vzala?" zeptá se tě udiveně a přejde k tobě. ,,Já jsem Kuma," představí se ti. Pohlédne na tvého draka a usměje se. ,,To je drak?" zeptá se. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Keď z podpalubia vylezie von akési dievčatko, prekvapene si ju celú riadne poobzerám. Nikoho podobného som ešte nikdy nevidela. Je to nebodaj drak? Polodrak? Aké zvláštné stvorenie Jej otázka ma ale dosť prekvapí. Keď sa predstaví, sa ale rýchlo usmejem a ukľoním sa jej. "Moje meno je Nórië ot`Alarwa." predstavím sa. "Neviem ako som sa tu objavila. Viem len, že som zaspala. Nie je toto sen?" opýtam sa pre zmenu ja jej. Znovu sa na ňu milo usmejem keď sa opýta na Vodana. "Áno to je drak. Volá sa Vodan a je to vodný drak. Preto mu chýbajú krídla." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
,,Možná. Já tu bydlím dlouho. Asi je to sen." Pokrčí rameny. Nezdá se, že by ji to zajímalo. Poklekne k drakovi a usměje se na něj. ,,Vodan, to je hezké jméno. Já draky viděla jen když létali nad hladinou jezera. Nikdy jsem je neviděla takhle zblízka." Natáhe k drakovi ruku. ,,Nechá se pohladit?" zeptá se a zvedne k tobě hlavu. ,,A vy umíte kouzlit? Já trochu. Ale jen u sebe v jezeře." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Vodan znovu lenivo otvorí svoje jasne biele oči. Otočí hlavu na dlhom krku k dievčatku a riadne si ju sám prezrie. Tiež zrejme ešte nestretol podobné stvorenie. Poriadne sa nadýchne a vydýchne na jej ruku. Vstrebáva jej pach a spoznáva novú bytosť pred sebou. Potom si aj sám priloží svoje čelo na jej otvorenú dlaň. Zrejme sa mu páčil kompliment o jeho mene. "Ja viem tiež len trochu kúzliť. A nerobím to často. Len ak je to nevyhnutné, alebo to vyžaduje situácia." pousmejem sa. "Zdrojom tých najväčších kúziel je Vodan." vysvetlím jej. "A ty si odkial, ak smiem vedieť? A kto je kapitánom lodi?" opýtam sa teraz ja jej. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
Kuma podrbe dráčka na čele a následně pod bradou, pokud ji nechá. ,,Jsem z Gleního jezera. Jsem Glena, dívka z vody, jak se někde říká. Umím si s vodou jen hrát. Nejsem ještě dost stará an to, abych mohla dělat něco víc." Zvedne se a znovu se na tebe podívá. ,,Kapitán jsem tu já. Našla jsem tuhle loď samotnou někde na břehu. Je to ale hodně dávno. Asi před měsícem." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Vodan sa veľmi rád nechá škrabkať. Dokonca aj znovu zavre oči. Tak Glena. Zaujimavé. Musí to byť postava z legiend. Určite by som sa o nej niečo dočítala v starých knihách. Na to, že je kapitánom lodi ona len uznanlivo prikývnem. "Tak mladého kapitána som hádam ešte ani nestretla. To sa pred tebou znovu kľaniam." usmejem sa a aj tak urobím. "A kam máte namierené, kapitánka?" obzriem sa okolo. Vtedy si spomeniem na postavu muža, ktorú som zahliadla než na palubu vstúpila Kuma. "Si na lodi sama? Zdalo sa mi, že tu bol ešte niekto okrem nás." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
Kuma se pousměje. ,,Jen tak na širé moře. Nikdy jsem nebyl dál než v lese u jezera." Poté se zamyslí. ,,Myslím, že jsem sama. Proč?" zeptá se tě. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro "Videla som na lodi ešte nejakého muža." jemne pokrčím obočie. "Stal na opačnom konci lode." ukážem tým smerom a sama sa tam aj pozriem. Videla som síce len siluetu, no viem že tam určite niekto stál. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
Kuma se zatváří vyděšeně. ,,Muž? Tady? Kde by se tu vzal?" Odcupitá na druhou stranu lodě, ale nikdo zde není. Rozhlédne se. ,,Možná skočil do vody?" zamumlá si pro sebe Kuma a nakloní se před zábradlí. ,,Ne. Musí být ještě tady." Nezpochybňuje tvé slovo, ale když prohledá celou palubu, nevěřícně zakroutí hlavou. ,,Asi zmizel," řekne. ,,Ještě se půjdu podívat do podpalubí." Chvíli je ticho. A poté křik linoucí se z podpalubí… |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Kuma sa rozbehne a cupitá po celom palubí ako hľadá toho záhadného muža. Ja ju len s úsmevom sledujem. Istým spôsobom to bolo roztomilé. Hneď ako je ale počuť krik z podpalubia sa ja aj Vodan zľakneme. Vymeníme si vystrašené pohľady a potom obaja utekáme dolu schodami ktorými šla aj Kuma. "Kuma?! Stalo sa niečo? Si v poriadku?!" volám na ňu hneď ako zídem dolu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel "No...takovým lidem se říká vynálezci. A pololidi nemáme... polokoně... no... dalo by se říct že mula. Je to spářený kůň s oslem.,, ********** Seďel jsem naproti Adeline. Pak jsem ale zaslechl poměrně dunivý hlas. Prudce jsem sebou škubl a rozhlédl se. Ruku jsem ale nechal aby ji Adeline dál ošetřila. "Za jak dlouho by mně... ten jed... zabil ? Kdybys to neošetřila ?,, Zeptám se vyděšeně ale také s úlevou . Nebýt jí tak ještě béháme po lese. Nebo tedy spíše neběháme. Mohlo by se stát že by Kuma zemřela... a to bych si na svědomí nevzal... a hlavně by mně Adeline rozsekala na cucky. Pak k nám přešel Nevel. Přeci jen jsem si pořád nezvykl na to že tohle je papoušek...teda drak. A tak na mně mohl být trochu vidět strach. Dýchat na ruku jsem ho ale nechal. Ať už to mělo mít jakýkoliv účel. "Jo...Kuma mně zachránila... Ale taky se ji do toho nechtělo... A jsem ji vděčnej. Hrozně rád bych ji to nějak oplatil.,, Řeknu smutně. "Doufám že v novém domově se bude mít lépe než u těch lidožravýmch bratrů.,, Řeknu si spíše pro sebe. "Buď mi stačí 2 piva na to abych byl na mol a nebo vidim draka.,, "Aha....,, Dál se neptám...ne že by mně to nezajímalo..ale teď mam starost o Klumu a Viviene. "Dofuám že ti Dragoni....budou přívětivější než ti bratři Kumy...,, Řeknu možná nevhodně s ironickým nádechem. "Viviene je šikovná... ale bojim se že obrana nebo utikání není její silná stránka.,, Řeknu stmutně a začnu si o ni dělat celkem starost. "Pár jich mam,, Pak se podívám trochu naštvaně. Se mu vyskakuje když je to drak ! "Zbytek co se sem asi dostal... Nick,Anna, Ross a Nicol... ti jsou taky tady ? Nebo uvízli jinde ? Kuma mi řekla že tohle je prý černá díra....,, Nadechnu se a pokračuju. "Předpokládám že Nick nebo ta.. Ross budou stejní jako ty ? Taky měli zvířátky... to jsou taky nějaké takovéhle.. bájné potvory ?,, Řeknu a omluvně se podívám na Nevela. "A... tohle je.. tvuj svět ? Proč si ho neuděláš podle svého ? Třeba nelidožravé Gleny...,, Řeknu trochu vyčítavě. Jsem neodolatelnej.. Pomyslim si trochu s posměškem a doufám že Nevel umí myšlenky i číst. "A... Co jste skutečně na hoře dělali ? Nás vcucl jakýsi portál... ale to už jsem ti říkal... Ty jsi ale v té blízkosti nebyla ne ?,, Zeptám se vyzvídavě. Pak na ni kývnu že je to asi všechno. Jen doufám že to nebylo 5 minut a 13 vteřin... to by mně určitě zabila... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
V mezidimenzionárním prostoru Deamon
,,To záleží na tvé imunitě. Každopádně bys umíral bolestivě, to je jediné, co se u tohoto jedu dá předpokládat," odvětí s klidem a pousměje se. ,,Někdy se jím otráví i samy Gleny. Je nepředvídatelný pro všechny, i pro jeho stvořitele." Zvedne se stále s pohledem upřeným na Nevela. Přejde k jednomu stromu a prostrčí jím ruku. Vytáhne vak, z nějž vyloví obvaz. Vrátí se zpět k tobě i s vakem a usadí se. ,,Nevím, jestli by tě nechala, abys jí prokázal laskavost. Gleny jsou čistá a skromná stvoření. A také tvrdohlavá," zamumlá, zatímco přejede rukou nad obvazem, čímž jej navlhčí. ,,Najdu jí klidnou tůňku se společností kentaurů. Tam se jí bude líbit," ujistí tě pohravajíc si s mokrým obvazem. ,,Zde jsou lidé částí potravního řetězce. Není nic divného na tom, když čas od času jeden z nich zmizí ve chřtánu Kumina bratra." Pohlédne na Nevela. ,,Nebo v žaludku draka." Pohladí draka po čumáku. ,,Dragoni jsou dvakrát horší nežli Kuminini bratři," odtuší s klidem, čímž tě pravděpodobně moc neuklidní. Když ale zaslechne tvůj smutný tón hlasu, zvedne k tobě oči. Zavrtí hlavou a raději se věnuje vlhčení obvazu. ,,Vy z Quain jste všichni strašně zvědaví a nevzdělaní. Jak jsem si mohla myslet, že nebude mít otázky?" zamumlá si píše pro sebe a otočí se směrem k drakovi, který jen pokrčí rameny. ,,Gleny nazývají toto místo Černou dírou, ale ve skutečnosti je to svět Vizí. Tvé tělo je v jiném světě, zde je jen tvá mysl. Nick, Ross a Anna se sem bezpochyby dostali, ale Nicolinu mysl necítím. Nejsem si jistá, jestli je zde, nebo se dostala do vzdálené části světa. Nebo zda má vůbec nějakou vizi." Nakloní hlavu na stranu a vyslechne si tvou další otázku. ,,Myslí ti to. Ano, Nick je stejný jako já, stejně jako Anna nebo Ross. Všichni kromě Ross máme své draky, kteří rozhodně nejsou lidožravé potvory, jak si vy lidé myslíte. Lidi jedí jen v krajních případech." Z hlasu jí zaznívá podrážděnost. Máte odpornou chuť, vyjádří se k tomu Nevel a znechuceně nakrčí nos. ,,Tohle není můj svět. Tohle ani není svět. Je to takzvaný Mezidimenzionární prostor, kde uvízne tvá mysl, než se přenese do jiného světa," vysvětlí pomalu, jako by mluvila s pětiletým dítětem. Nevel si mezitím posměšně odfrkne. Nejspíš zaslechl tvou myšlenku. Otře se Astaldě o ruku, ve které ještě stále svírá obvaz. ,,Děkuji za připomenutí, Nevele," poděkuje drakovi a naznačí ti, aby jsi nastavil ruku, na níž ti před chvíli drak dýchal. Poté ti dlaň opatrně obváže. Nad tvou další otázkou se zamyslí. Drbe Nevela za ušima, což se mu evidetně líbí, protože vrní jako kocour. Chvíli se zdá, že neodpoví, ale nakonec z ní přece jen odpověď vyjde. ,,Vracíme se domů. Po dlouhé době. Byla jsem v blízkosti portálu, je jste mě neviděli. Akorát já a mí přáteleé vnímáme portál jinak než vy ze světa Quain." Její hlas zní bezbarvě, ale Nevel asi dokázal odhadnout její pravé emoce, protože se postavil na zadní a olízl jí tvář v konejšivém gestu. ,,Nech těch hloupostí, Nevele," napomene ho. Položí Nevela na zem a vrátí se ke Kumě. Neodolatalnej jo? zeptá se dráček a spokojeně se zazubí. Já bych řekl nemožnej, ale neznám měřítka lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Wiktor Konwalinski pro Svet Dragonie - Hlavné mesto Ainpolis30.12.2017, 21:00, sneží, zotmelo saHostinec s hostinským Počúval som, čo mi rozprával hostinský a potom mi položil otázku, na ktorú som odpovedal. "Noo .. uvažujem tam ísť, výjdem na horu.." A dodal. "Samozrejme tam idem." Dojedol som veľmi dobrú a chutnú večeru a napil sa horúceho kakaa. Zatmelo sa a blížila sa noc. Hostinský ma nechal o samote a ja som začal rozmýšľať, či sa vydám na tú horu. Neviem, pretože som tam nikdy nebol. Dôležité je, aby som našiel odvahu a nebál sa. Nasledovala hlboká noc. A s ňou aj sny ... Tma ... Neskôr som si všimol, že som vo svojom rodnom meste. Mesto Smútku. Ako som sa tu ocitol? .. Čudoval som sa. Videl som, že to tu nie je ako predtým. Voja , krik, nenávisť?!!! Čo to sakra? Neveril som vlastným očiam a vlastne ani tomu snu. Pokoj! Kľud! Je to len sen .. Ubezpečoval som sám seba. Neskôr ma oslovil hnusným pohľadom jeden muž s vetou, že sa ešte niekedy stretneme. Je to teda sen, alebo skutočnosť?! Nevedel som, čo si o tom mám myslieť a pritom som cítil bolesť v hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
V podpalubí spatříš Kumu stojící proti vysokému muži s hnědými vlasy a stejně zbarvenýma očima. Muž se na tebe otočí. ,,Ale," řekne posměšným tónem a obejde Kumu, která se jen vyděšeně klepe, zranění však nevidíš žádná. ,,není to náhodou Nórië ot'Alarwa? Vládkyně ve Městě Ledu?" pokračuje muž stále se k tobě přibližujíc. ,,Copak dělá vládkyně v mé vizi?" Kuma mu skočí po nohou, čímž ho vyvede z rovnováhy. ,,Utíkejte!" houkne na vás malá Glena. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Wiktor Konwalinski
Z uličky, do které muž vběhl, se ozve vyděšený křik a pláč, který za chvilku utichne. Z jiného domu vyběhne kluk, který je jen o něco málo starší než ty. Přiběhne k tobě, je evidetně hodně rozčílený. ,,Jsou tu! Kde máš meč? Zbraň? Koukej nějakou si sehnat jinak tady dlouho nevydržíš!" houkne na tebe rozlobeně a rozběhne se ulicí pryč. U nohou ti přistane malý drak, který drží v zubech nůž. K drakovi přiběhne muž s černými vlasy a modrýma očima a opatrně jej uchopý do náručí. ,,U Velkého Draka! Jsi v pořádku?" ptá se draka. Když si tě všimne, ztuhne, ale donutí se promluvit. ,,Co tu děláš? Jak si se mi dostal do vize?" zeptá se naprosto vykolejen. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Na muža sa výrazne zamračím a len čo ku mne prehovorí mi prebehne mráz po chrbte. Vôbec sa mi to nepáči. Kuma sa triasla od strachu a ja som stála na mieste ako ľadová socha. Jeho vízia?! Kde som sa to len ocitla. Toto mal byť len obyčajný sen. "Vaša vízia mi je ukradnutá!" prehovorím na neho. Jeho energia mi naháňala husinu po celom tele. "Čo tu chcete?! Nechajte Kumu na pokoji!" tá mu ale v tom momente skočí po nohách. Vodan sa tiež zväčší a je o kus vyšší ako ja. Obranne sa postaví predo mňa a na muža zasyčí. Utekať? Kam by som ale na lodi uprostred mora mala utiecť? |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel Podle toho co mi Adeline povídala o imunitě, byl bych mrtvý asi do půl hodiny. Moje imunita je hodně špatná. Kdyby to zlepšovalo pivo a chipsy, byl bych Superman. "Aha...snad se to Kumě nepovede...otrávi se vlastním jedem...,, Řeknu opět trochu starostlivě. "Hrozně nerad si nechávám pomoc takhle hodně, aniž bych to tomu druhému jakkoliv vrátil.,, Řeknu možná trošku pyšně. "To by bylo fajn. Kentauři jsou... přátelští ?,, Kdo je Kentaur na to jsem se neptal. Přeci jenom jsem wowko hrál dlouho. Po její další odpovědi jsem se spíše jen jako gesto respektu kousek odsunul od Nevela. Být sežrán drakem.. výborný výlet do mezidimenzionálního prostoru. "Horší ? Díky... moc si mně neuklidnila...,, Vyčítavě se na Adeline podívám. "To víš... u nás nic takového nemáme... teda až na Třenose.. jak už jsem zjistil..a ještě jednou díky...,, Znova poděkuji Adeline za záchrnu života již na Hoře. Mohl na mně vidět úžas. Hlatal jsem doslova každý její slovo. Doufám že jsem neslintal.. Přišlo mi to velice zajímavé..hlavně když vím že to nejsou jen pohádky ale krutá realita. "Takže...moje...mysl, se bez jaké-si pomoci sama zpátky do mého těla, které jestli mohu podotknout je ještě v jiném světě, nepřenese ? Nebo to je jen otázka času.,, Mam pocit že 5 minut už uplynulo..snad nemá Nevel hlad. "Na draky jsem nikdy nevěřil. Ale.. z filmů a her... lidi je lovili pro kůži,šupiny a zuby. I pro krev nebo křídla nebo prostě trofej.. drak na lidi nikdy normálně netočil.. sem tam vzal ze stáda jednu nebo dvě ovce... ale jen kvůli tomu aby se najedl.,, Určitě jsem teď nepoužil myšlenku ze Zaklínače. Hned se vedle tebe cítim bezpečněji. Znova se na Nevela vyčítavě podívám. "Když řeknu že uplně chápu, budu lhát... ale asi malinko mi to je jasné... a do jakého světa nás to má dostat ?,, Sakra.. další otázka. "DOmů ? Kde skutečně žiješ ? Nežiješ.. jak řikáš na Quain ?,, Zvláštní název.. Pomyslim si s úšklebkem. Pozoroval jsem Adeline jak jde asi znova ošetřovat Kumu. Možná bych měl být vyděšenej. Třenos,portál,Gleny,Kuma,Draci a podělaný hlasy v hlavě. Ale přišlo mi to zajímavé. Přeci jen jsem měl alespoň pocit že by mně Adeline ochránila. Ikdyž to znělo šíleně. "Tvůj dráček je pěkně drzej.,, Řeknu spíše se vtipem a pokud se Nevel nechá podrbu ho. Snad mi neukousne ruku... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,Otrávila se už dvakrát. Pro ni žádná novinka," zamumlá Adeline nezůčastněně. ,,Mohu tě ujistit, že nikdo po tobě nic nechce." Přejede tě nic neříkajícím pohledem. ,,Kumu musím přemlouvat, abych jí mohla uzdravit. Myslím, že ty by jsi ji musel uplácet." Unaveně se ohlédne.
,,Kentauři jsou jedna z těch přátelštějších stvoření. Záleží na tom, jakou mají náladu," odpoví ti s pohledem upřeným za tvou hlavu. Nevel zavrčí a žertovně zahýbe oblouky nad očima, což je pravděpodobně něco jako lidské obočí.
,,Odpovídám na tvé otázky po pravdě, kdybych tě chtěla uklidnit, řeknu ti, že se ti to všechno jen zdá," odvětí. Při zmínce tvora, před nímž vás zachránila, si nechtěně sáhne na paži. ,,Není zač."
,,Tvá mysl tu bude uvězněna tak dlouho, jak bude chtít portál. Možná den, dva, rok." Pokrčí lhostejně rameny. Z jejího hlasu je znát, že o přenosech mluví ráda. ,,To vám vyprávějí dokonalé pohádky," odtuší zhnuseně Adeline. ,,Draci jsou bájná stvoření, jež stvořila náš svět." Zamračí se. ,,Vy lidí jste vážně hloupí. Neznáte ani stvořitele veškerého života." Zničeně si povzdechne. To jsem rád. Drak se na tebe zazubí. Dokud mi neřekne, tak tě nesežeru, uklidní tě.
Při tvé další otázce Adeline ztuhne. Upřeně se ti zadívá do očí. ,,Deamone Loote," osloví tě chladně. ,,To, co ti teď řeknu, je-" zarazí se. ,,Pro vás smrtelníky nepředstavitelné." Uhne pohledem a zadívá se kamsi do dáli. ,,Míříme do Dragonie." Sleduje, jak se zachováš.
Protočí oči. ,,Quain je desátý svět, svět, ve které jsi se narodil ty. Vážně potřebuješ doučit teorii." Nevěřícně zavrtí hlavou. ,,Já se vracím do Dragonie." Na chvíli se zasněně usměje, ale hned se vzpamatuje. Zvláštní jsi tady jedině ty, Supermane, ozve se zase Nevel a zašlebí se.
Adeline se na tebe a draka otočí, ale jen pokrčí rameny. ,,To jsi ještě neslyšel Eona." Nevel blaženě přivře oči. Asi si tě najmu jako maséra, zamumlá spokojeně ve tvých myšlenkách a povzdechne si. Už jsem říkal, že mi vy lidé nechutnáte, uklidní tě drak a vleze ti do klína. A drbej, překáže. Jinak bych také mohl porušit dračí přísahu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
,,Neměla by," odtuší klidně muž a zazubí se. ,,Otázka zní: Co tu chceš ty, královničko. Vpadla jsi do mé vize." Znovu se zašklebí jako kočka Šklíba a ohlédne se na Kumu. ,,Nic jí nadělám. Jen jsem ji maličko vystrašil."
Když se Vodan postaví před muže, muž si jen odfrkne a popadne Kumu, která se bezpocně vzmítá. ,,Odvolej draka, nebo je po ní." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Mužové úškľabky sa mi ani pri najmenšom nepáčia a tak si odo mňa vyslúži len naštvané mračenie sa. "Nikam som nevpadla. Aspoň úmyselnie nie. Viem, že som sa len uložila na spánok a toto sa stalo mojím snom." Vodan si ma samozrejme bráni, no to len vyhrotí v ešte horšiu situáciu keď muž schmatne malú Kumu a vyhráža sa. "...Vodan." vyslovím len. Drak znovu ufrkne mužovím smerom a potom presunie svoje dlhé telo za mňa. Stále však do muža vypaluje svojími očami diery. A ja rovnako tak. "Fajn. Teraz ju pustite." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď
Muž jen povytáhne obočí. ,,Ach tak." Ušklíbne se. Jakmile Vodana uklidníš, muž maličko povolí stisk. ,,Zatím si ji ponechám. Kdoví, co by tě napadlo, kdybych ji pustil." Přejede tě zvědavým pohledem. ,,Tak za takovouhle šel pro pomoc? Já věděl, že nemá vkus," odfrkne si podrážděně muž. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Chcem mu na to jeho zízanie niečo povedať, no zastavím sa skôr než niečo stihnem vysloviť. Za takouto prišiel pre pomoc? Hovorí snáď o Atorovi? Odkiaľ to ale vie? Žeby...? Zamyslím sa nad jeho slovami a keď si muža spojím s Atorom, len mi prejde mráz po chrbte. V očiach sa mi mihne aj strach, no rýchlo sa to snažím naspäť zakryť a nasadiť ten naštvaný a kamenný výraz. Nemôže to byť on. Určite to nebude on. Toto je len divný sen z ktorého sa čoskoro prebudím. Moje vlastné myšlienky a uťahaná myseľ sa so mnou zahrávajú. Mužovi predo mnou ani ďalej nič nehovorím. Len čakám čo bude ďalej, alebo na prvé ranné lúče. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loď - podpalubí -> paluba
Muž tě jen sleduje, nezdá se, že by si něčeho všiml, jen tě pozoruje. Udělá pár kroků k tobě, dělí vás již jen metr, možná metr a půl. Přimhouří oči. Kumu stále pevně svírá. Glena se zacuká a vztekle se zakousne do mužovy ruky. Te vyjekne a pustí Kumu. ,,Utíkáme!" zvolá malá Glena a popadne tě za ruku, když kolem tebe probíhá. Táhne tě nahoru po schodech. Za sebou slyšíte bolestné kvílení. Glena přiběhne k zábradlí a zadívá se do vody. ,,Musíme skočit! Na lodi není bezpečno!" |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Kuma muža kusne do ruky a v tom momente sa aj ja prebudím akoby zo svojho tranzu. Muž ju pustí a ona sa rozbehne preč. Vytiahne ma až hore na palubu a k lodnému zábradliu. Vodan je hneď za nami. Zapozerám sa dolu na hlboké a studené more. Na hladine bolo síce ligotavo modré, no pod touto prikrývkou sa skrývala chladná temnota. Bolo vôbec skutočné? "Malá Glena má pravdu." ozve sa hrubým hlasom Vodan. "Vo vode vás ľahšie ochráním." skloní hlavu a pozrie na mňa. Len mu prikývnem. V tom momente Vodan skáče ako prvý. Hneď ako sa jeho šupinaté telo dotkne vody, sa zväčší ešte viac. Čaká na nás tesne pod hladinou. "Teraz ty, Kuma." poviem jej a ak súhlasí tak jej pomôžem preliezť cez zábradlie a do vody. Vo vode sa jej Vodan hneď ujme a obklopí ju jeho kúzelná aura. Som na rade. Naposledy sa ešte obzrem za seba smerom ku schodom. Z tohto celého mám naozaj zlý pocit. Ďalej však už nečakám. Preleziem zábradlie a skočím do studeného neznáma... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Voda
Kuma se podívá nejdříve na tebe, poté na vodu. Nejspíše nad něčím uvažuje, ale než něco stihneš říct, přeleze zábradlí a skočí do vody. Ve chvíli, kdy přelézáš zábradlí, se z podpalubí ozve řev a po schodech vyběhne muž. Běží přímo k tobě, ale nestihne tě chytit. Když se tvé tělo dotkne vody, ucítíš známý pocit síly. Pokud jsi byla do teď unavená a bezmocná, nyní jsi nabrala sílu, únava zmizela a ty jsi znovu pocítila ryzí moc. Jenže tu ryzí moc cosi narušovalo. Jakýsi stín, přejede přes zdroj tvé síly. Když se vynoříš, sptaříš vzteklého muže na palubě a Kumu, která spokojeně vyskakuje a zase se zanořuje do vody jako delfín. ,,Kdyby jsi nebyla tak daleko, došel bych si pro tebe!" |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Toľká energia a toľká volnosť! Bolo to akoby som sa znovu narodila. Oslobodzujúce. Musela som sa až radostne usmiať. Aj Vodan si voľne plával kdesi pod nami. Voda bola náš element a to čo nás spájalo dokopy. Môj šťastný úsmev sa pominul keď som znovu pozrela na muža. Zasa som sa mračila. "Voda k nám vašu temnotu nepustí. Voda očisťuje a len čisté bytosti smú prejsť ďalej." poviem len a znovu sa ponorím. Zavrem oči. Tu na nás nemôže ani siahnúť. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou
Kuma se ponoří za tebou do vody. ,,Chcete něco vidět?" zeptá se, modrá očka jí při tom září jako dva safíry. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Otvorím naspäť oči a na Kumu sa milo usmejem. Tak ako sa vždy usmievam aj na Weanis. Prikývnem jej. "Veľmi rada." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou
Kuma se nadšeně usměje a kývne na tebe, aby jsi ji následovala. Zamíří hlouběji do vody. Voda kolem tebe stále tmavne, až skoro nic nevidíš. Jediná světlá tečka je Kuma, která neunávně plave dál a hlouběji pod hladinu. Zastaví se a počká, až ji doplavete, poté se znovu pustí do plavání. Je na ní vidět čirá radost. Jako by veškeré starosti odplavaly společně s proudem moře. Konečně spatříš to, kvůli čemu jsi plavala tak hluboko. Před tvýma očima je jakési vodní údolí, v němž stojí velký podvodní zámek se čtyřmi věžemi. Věže jsou propojeny na pohled pevnou zdí. V jedné ze zdí je brána zhotovena z perleti. Celý zámek září tlumeným světlem. Kuma se na tebe ohlédne a ukáže na okna, kolem jejichž rámů jsou usazeny perly. ,,Nádhera, že?" zeptá se a usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Možná jsem vypadala trochu otráveně, ale byla mi zima a nehorázně mě švala Nicol. A taky mě po té hádce a zážitku s Třenosem úplně přešla nálada. No ale Nicol za to mohla asi nejvíc. Jenže najednou to bylo všehno pryč. Ani jsem nemrkla a moje tělo si dělalo co chtělo. Ale všechno mi to přošlo tak přirozené, že jsem se ani nebránila. Zrak jsme měla zastřený a neviděla nic. Ani jsem nic necítila. Tedy do té doby, než jsem se objevila na té mýtině. Sama. Úplně někde jinde, než na Hoře. "Co to sakra?!" Zmocnil se mě strach. A obrovský. Alespoň, že tu nebxla taková zima. "Deamone? Nicku? Deamone? Je tu někdo?" Do očí sem i začali hrnout slzy. "To snad ne." Rozeběhla jsme se pryč, ale zdálo se, že běham dokola. Nebo že snad nemůžu opustit mýtinku. "Lidi, kde jste kdo?! Deamone! Co se to děje?!" A pak se mi slzy valili přes zimou načervenalé tváře. Najednou jsem málem měla infarkt. Slyšela jsem zapraskat větvičky a tak strašně sem se lekla, až jsem lapala po dechu. "Sakra", vydechla jsem a musela se na chvíli předklonit, abych se dlouze nadechla a zase vydechla. Srdce jsem měla až v krku. Tohle mi už nedělejte! Jenže když jsme se narovnala a prohlédla si dotyčného, co přišel, zase se mě zmocnil strach. Ačkoliv jeho pohled nebyl nepřítelský nebo útočný, zacouvala jsem od něj a nasucho polkla. "Já.. já... já asi sním." Vydechla jsme dlouze a dívala se na kentaura. Vypadala jsem, jako když mám každou chvíli omdlít. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenionární prostor Viviene
Kentaur se na tebe mile usměje. ,,Já nesním, alespoň ne za bílého dne. Bohužel to bude asi krutá realita, slečno." Pokývá hlavou a zvědavě tě obchází. ,,Vy jste asi do Vize spadla čirou náhodou, že?" zeptá se. Když si všimne, jak se tváříš, na jeho obličeji se mihne starostlivý pohled. ,,Není vám dobře? Mohu vám nějak pomoci?" Pro jstotu k tobě přijde a pokud se necháš, podepře tě, aby jsi se neporoučela k zemi jako zralá hruška. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel To snad není možné že může být někdo tak... pyšný se k tomu uplně nehodilo. Spíše skutečně a bezmezně skromný a "čistý". Takový kdybi byly u nás... to by se nám žilo lépe. Při tomto přemýšlení jsem si vzpoměl na incident s Nicol a zastesklo se mi po Viviene. "Tak to je jako chlap,, Nemohl jsem si nechat ujít tohle popíchnutí. Snad mi za to Adeline, nebo spíše Nevel, neukousne hlavu. To bych se Viviene asi moc nelíbil. "To jsi možná mohla... ale s mojí blbostí a fantazií bych udělal asi něco za co by mně zabil Nevel a pak ty.,, Řeknu jak kdyby to co myslim nic neznamenalo. Možná až potom jsem si uvědomil že je vedle mně drak a že Adeline je poměrně jedna z těch drsnějších dívek.... Snad muj vtip nepochopila. "Zranil tě hodně,, Zeptám se vážně a citlivě. Možná trochu přehnaně. Ale to jsem celý já. "Ty disponuješ vším, ale empatií zrovna ne.,, Řeknu poměrně vyděšeně když se od dvou dnů dostala k roku. To by bylo vážně super. Jak bych tady jako přežil ? A ještě když se po půlce tohodle světa mohu pohybovat jen s Glenou... Proč jsem nezůstal v garáži u motoru... teď bych asi radši snesl masáž od Nicol... kdyby mně slyšela Viviene tak by mi ten motor hodila na hlavu... a párkrát by mně s ním přetáhla... "Tomu se řiká víra Adeline. Každý člověk věří v něco jiného.. někdo věří v Boha, někdo v jednorožce a někdo v draky. Já osobně na nic z toho. možná tak na peklo... Ale to je vedlejší.,, Řeknu jak kdybych se v tom nejvíce vyznal. Měl jsem trochu problém udržet oční kontakt, ale Adeline uhla první. Dragonie... zajímavý název.. jen si řikám že když ji řeknu že mi to zná vtipně tak mně zabije... sakra...Nevel. Kouknu se omluvně na draka. "Dobře... a mohu ti nějak pomoc ? Nebo ty svůj přenos ovlivnit můžeš ?,, Zeptám se asi zbytečně a doufám že mně od sud dostane co nejrychleji. Ikdyž...co Kuma... Bylo mi ji líto.. "U nás nevíme ani o jednom z 10ti světů, jak ty řikáš, všechno tohle jsme se v životě neučili. Ale pokud mi dáš šanci... rád se přiučím čemukoliv novému.,, Řeknu a podívám se ji do jejich nádherných modrách očí. Vtipný... Znova se vyčítavě podívám na Nevela. "Jaká paní, takový drak, viď ?,, "Neslyšel...kočky přece nemluví.,, Řeknu ironicky když jsem začal drbat Nevela. Nevel si mi vlezl do klína. Snad nebude mít Adeline nic proti. Jeho šupinatá kůže byla božská. Nejprve mi bylo divné že já vlastně hladím draka... ale bylo to něco nového. A hlavně byl úžasný. Dračí maso taky určitě nechutná špatně Řeknu vyzvídavě ale pokračuji Samozdřejmně vtipkuji. To víš že jo.. "Ty... chceš najít ostatní ? Nebo míříš do Dragonie rovnou,, Zeptám se po chvíli ticha Adeline. |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Celá rozklepaná nechala jsem ho, aby došel blíže ke mně a případně mě za paži podepřel. Zadívala jsem se mu do očí, těmi svými, v kterých se leskli slzy. "Bylaj sem na Hoře. Ještě před chvílí. Stála jsem tam se svými přáteli. Najednou byla tma a-a já.. Kde to jsem? Já chci domů." Fňulaka jsem jako malá holka. Ale ruku na srdce, koho by tohle nemsetlo? Vždyť podobné věci existují jen v pohádkách! Dlouze jsem vydechla a s přicházejícími vzlyky jsem schovala obličej do dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenionární prostor Deamon
,,Hmm," Adeline na to jen zabručí. Nejpíše je duchem úplně mimo. Očima je pořád někde za tvou hlavou, ve tváři nepřítomný výraz. Na tvou další větu ani nereaguje. Poté trochu překvapeně zamrká. ,,Cože? Ne. Třenos je jen mírně jedovaté stvoření." Zavrtí hlavou a znovu přišpendlí pohled za tebe. ,,K čemu empatii? Mám raději lhát, abych tě neděsila?" Přesune pohled z lesa na tebe. ,,To není víra," dovětí chladně. ,,Pokud ano, kdo je tedy Nevel? Boha jsem nikdy neviděla, ale draka ano. Vím, co dokáže drak, drak jako je Nevel, nebo Strážce jako jsem já. Stvořit svět je pro něj něco jako pro tebe opravit motor," pokračuje trochu popuzeně. Na chvíli se odmlčí nežli pokračuje: ,,Žádná Adeline neexistuje. Nikdy neexistovala." Lepší než Desátý. Co je to za pitomý název? Copak jste rozděleni na deset částí? Nevel zavrtí nevěřícně hlavou.
,,Pomůžeš mi jedině tím, že přestaneš mluvit a začneš přemýšlet," zamumlá. ,,Jsem Neviditelná, mohu jej ovlivnit."
,,Neviděl jsi ani Thora?" zeptá se tě a nevěřícně na tebe zírá. ,,Tam jsou světy alespoň zmíněné. Jen ten hlavní opomenuli." Ohlédne se na Kumu a zase se podívá na tebe. ,,Až se podívám, co s Kumou je, řeknu ti První Dračí Legendu. Ta by ti to měla osvětlit." Maličko se pousměje. ,,Pro začátek, upřený pohled si může dovolit jen výše postavený."
Dělá, že tvůj žert neslyšela. Zato Nevel do tebe okamžitě rýpne. Neříkej, že by jsi takovou paničku nechtěl? ,,Kočky ne," uzná dívka. Ale draci ano, dodá Nevel a zase se zašklebí. Ne každý drak je takový jako já. ,,V tom má pravdu. Žádný drak není nesnesitelný jako Nevel." Hej! ohradí se drak.
Žádné dračí maso ještě nikdo nikdy nepoztřel. Jak to teda mám vědět? Vím všechno, chlapečku. Já jsem totiž vševědoucí. Zavrní a otře se ti o ruku. Ale ne všude dosáhnu. Ještě na zádech, zaprosí. ,,Ostatní si poradí. Jsou na to cvičení." Zvedne hlavu od Kumy. ,,Chci se co nejdříve vrátit." Nevel zvedne hlavu, zaznamenal smutný tón dívčina hlasu. Tomuhle tématu se raději vyhni, Supermane. Pohlédne na tebe. Domov je citlivé téma pro každého draka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
Kentaur tě nejistě pozoruje. ,,Jsi ve Vizi. Pokud jsi se sem dostala ty, dostali se sem i tví přátelé. O ně se neboj," konejší tě kentaur. ,,Máš jen štěstí, že jsi narazila na mě." Ohodí květiny do trávy. ,,Pojď, odvezu tě k nám. Třeba se to všechno vysvětlí. Před chvílí jsme zachránili jednoho draka, třeba je to tvůj přítel." |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro "Jak se o ně nemám bát, když ani nevím kde jsem a kde jsou oni. Ještě před chvíli jsme stáli vedle sebe a teď?.. Počkat, kde že to jsem? Vize? Takže sním?" Byla jsem pořád dost zmatená, ale už mi alespoň přestali téct slzy, které jsem otřela a přestala jsem se tak třást. Začala jsem vnímat. "Všechno tohle je přeci nemožný. Děje se to jen v knížkách a filmech." Vydechla jsem a pak přijala kentaurovu ruku, abych se vyšplhala na jeho záda. Přeci jen, byl vyšší než normální kůň, takže mi to dalo trochu zabrat. "Drak a můj přítel? Ne, to nebyli draci. To byli lidi. Jako já." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel Adeline byla dosti duchem nepřítomna. Jak kdyby myslela jen na svůj domov. Já jsem ji poslouchal. Poslouchal jsem bedlivě vše co mi odpovídala. "Ne...lhát určitě ne.,, Přiznám a znova se na ni podívám. "V tom je víra krásná. Můžeš věřit v co chceš, ikdyž to nikdy neuvidíš. Pro někoho je víra smysl života. Tak zvaně "sloužit" svýmu pánovi.,, Řeknu nesouhlasně. Ale hádat se s Adeline skutečně nechci. Ještě by mně to nechala připoutaného ke stromu jako jídlo pro ty Dragony. "Dobře...pokud se ale nebudeš zlobit, mnohem radši bych tě oslovoval Adeline než Strážce...ale pokud si to výslovně přeješ.,, Zvednu ruce do gesta že se vzdávám. "Tak s tím nemám problém. Stejně. Adeline je hezké jméno.,, Řeknu abych trochu rozproudil atmosféru. "Fajn,, Řeknu trochu podrážděně. "Jasně že jsi...jinak bych tě neviděl.,, Řeknu trochu ironicky. Možná si moc vyskakuju... "Jasně. Nedávno ho dávali v televizi. Frajer s kladivem....Miolmi ? Nebo tak nějak,, Řeknu, ikdyž vím že myslela na živo....ale mam hrozně rejpavou náladu. "Dobře. Moc rád si ho poslechnu.,, Řeknu natěšeně. "Výše postavený ? Neřikej mi že jsi zastánce feminismu. To by bylo špatné.,, Řeknu znova jak kdybych ten nadřazený byl já. Ale pak přikývnu na souhlas. "Fajn,, Dodám. Jasně. Ale s mojí vyřídilkou bych moc dlouho nežil. "Jako každé zvíře. Lidskou řečí by vůbec mluvit nemělo... teda až na papoušky.. trochu.,, Řeknu a rýpavě se podívám na Nevela. Zasměju se."Nevim...nemůžu porovnat.,, Tomuhle se u nás říka někoho setřít. Pomyslím si a podívám se trochu výsměšně na Nevela. Dal bych si... buď bude lahodné a nebo plné jedu... Řeknu a ikonicky se oblíznu. Vážně ? Tak to by mně zajímalo. Vyjde nový Call of Duty ? Čekám na ně rok.. Pomyslim se a počkám na jeho reakci. Jestli mi odpoví že ne, budu nasranej. "Promiň nevěděl jsem...,, Řeknu omluvně. Jo...to jsem netušil. Řeknu a začnu Nevela drbat na zádech. Příjemný co ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
Kentaur se nad tím zamyslí. ,,Hmm… To netuším. Nejsem drak, abych tomu rozumněl, já tu jen žiju. Je to svět jako každý jiný. Vize není sen, podle mě." Podrbe se na hlavě a nakrčí čelo, až mu obočí splyne do jednolité čáry. ,,Budete se na to muset zeptat učených, na to jsem hloupý." Usměje se. ,,Knihy? Vy čtete?" zeptá se uchváceně. ,,Tak to jste jistě vzdělaná." Z jeho hlasu zaznívá neuvěřitelný obdiv. ,,Nevím, co jsou to filmy, takže vám asi úplně neporadí." Pokrčí rameny a pomůže ti na svůj hřbet. ,,A neměli čirou náhodou nějaké zvířecí kamarády?" otáže se kentaur a pomalým klusem zamíří do lesa. Kupodivu se hýbeš s ním a nezůstáváš na místě. Cestou si pobrukuje nějakou melodii, kterou neznáš, ale začíná být pořádně nesnesitelná. Stejně jako větvičky, co tě šlehají do obličeje. Konečně se před vámi zjeví malé údolíčko, v němž rostou mohutné stromy, které mají kupodivu dveře a okna. ,,To je můj domov," prohlásí pyšně kentaur. Pokračuje dál do údolíčka, zastaví se až u jednoho ze stromů. ,,Chcete si odpočinout?" zeptá se tě zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Adeline si povzdechne. ,,U všech draků," zamumlá, ale jinak se k tvému proslovu o víře nevyjádří. Evidetně si o tom myslí své, ale je pro ni plýtvání dechem ti to vysvětlovat. ,,Jmenuji se Astalda el'Lasta. Adeline možná může být hezké jméno, ale nepatří mi a neměla bych jej používat." Když si trochu rýpneš, jen s povzdechem zavrtí hlavou. ,,Vy lidé," řekne si pro sebe. ,,Zmizet mohu také, ale zatím se mi nechce nechat tě tvému osudu." Z jejího hlasu nepoznáš, jestli se jedná o žert, nebo o naprosto normální větu, kterou myslí vážně. ,,Výborně," řekne nepříliš nadšeně. ,,Takže nějaký základ máš. Jen bude těžké na něm něco postavit," odtuší spíše pro sebe. Tvou další větu úplně vypustí.
,,Zvíře ano, drak ale není zvíře," odvětí dívka. Nejsem papoušek, jak si si mohl všimnout, kdyby jsi si doma nenechal brýle.
Pche, to vím. Jsem od ní stírán každý den. Podívá se na svou paničku. Ale i tak ji přece nenechám v tomhle lese. Kdo by mě krmil? vyděsí se Nevel.
Pokud se chceš otrávit, prosím. Křidýlko nebo stehýnko? zeptá se Nevel a zamává jedním křídlem. Říkám vševědoucí, ne věštící, pročisti si uši, odfrkne si drak, čímž ti maličko začoudí kalhoty. Pardon, já mířil vedle - totiž. Pardon, já nechtěl. Nezní však ani trochu omluvně.
Astalda mávne rukou a dál se tím nezaobírá. Nevel si jen povzdechne. Boží, jak vy říkáte, přitaká drak a zavrtí ocasem. Blaženě přivře oči.
To už se vrací Astalda s trochu starostlivým výrazem ve tváři, který se hned rozplyne, když se na tebe a Nevela zadívá. Vystřídá jej ledový klid. ,,Máte hlad?" zeptá se. Já jo! Můžu ho zakousnout? hlásí se okamžitě Nevel, ale nemá se k tomu, aby se zvedl. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel "Jak řikám... zůstal bych u Adeline... a nebo Lesty ? Je to podobne...,, Pořád mně zajímalo jestli mně tady skutečně hodlá nechat a nebo jestli mně aspoň veme sebou. Aspoň jsem v to doufal. "Vy draci,, Řeknu na oplátku. Přeci jen ji nenechám mít poslední slovo. Poslední slovo mam já... sice drzé... ale mam. Cejtim se jak znova na střední. "Mému osudu ? Ten by určitě zas tak strašný nebyl... když nenarazim na něco co se mně nebude chtít pokusit sežrat nebo otrávit či zabít, měl bych být v pohodě...jen...nehodláš mně tu nechat že ne.,, Řeknu konec věty dost nejistě. Určitě by toho byla schopna... Pomyslím si aby to Nevel naschvál slyšel. "Počkej. Naučit ? Ty mně nemůžeš dostat zpátky do mého světa ? Co bych ve vašem světě dělal ? Umim spravovat motory... a co tak vim tka drak na motor nebude.,, Řeknu a nejistě se podívám na Nevela. Chvíli jsem počkal na její reakci a pak pokračoval. "Mně by to osobně tolik nevadilo... tátu nesnášim a matka se o mně pramálo zajímá... ale co Viviene a její rodina ?,, (toto odpovím v případě když na předešlou větu odpoví že nás zpátky dostat nemůže/nechce) Na její další odpověď jsem nereagoval... nechci se ptát co je teda drak. Odpověděla by mi že drak... Jooo...to by bylo hrozné... si drak a nedokážeš si obstarat jídlo ? Pomyslím si výsměšně ale se vtipem. Přeci jen urazit Nevela když ho mam v klíně... nevím nevím. Jasně přežil jsem otravu od Gleny tohle bude jak nic. Řeknu a prstem trochu dloubnu do Nevelovy nohy. Tohle vypadá dobře. Pomyslím si a pak se uchechtnu. Jasný...omylem... Jsi horší jak ta Nicol. Pomyslím si opět s nadsázkou a přejedu si rukou kalhoty jestli to jde omést. "Něco bych si dal...,, Řeknu a šťouchnu do Nevela. To víš... kdo by tě drbal. A hlavně... na to jsi moc líný. Řeknu trochu popichovačně. Snad ho to moc nenaštve. "Ve tvé zemi... jsou všichni jako ty ? Draci ? Nebo tam máte i lidi ?,, Zeptám se ještě Adeline než stačí dál mluvit ona. Pak už ji jen následuji buď k jídlu, nebo jí ho nějak pomohu přichystat...pokud si ho nevyčaruje nebo nevytáhne kouzelný ubrousek... |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Posadila jsem se na něj hřbet a rukama si chránila obličej, když jsme šli před větvičkami. Trochu sem skřípala zubama nad tou melodií, ale nic jsem neřekla. "Pár z nich zvířecí kamarády mělo. Ale jde mi spíš o Deamona, ten na Horu přišel se mnou. A ani já a ani on žádného zvíře sebou nemáme." Povzdechla jsem a pak mezi námi hrála jen ta otravná písnička. Nakonec jsme došli do nějaké jeho malé vesničky. Vypadalo Toyota jako v pohádce až mi spadla brada. Fakt nádhera, to se musí nechat. Takový klid, co tady na člověka dopadne. Vyrovnanost a ten vzduch. Skoro až jsem mu kývla na jeho nabídku, když se zastavil. Jen jsem.ale zakroutila hlavou. "Ne díky, nechci odpočívat. Chci najít svého přítele." Ty ostatní vlastně ani neznám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Pokrčí rameny. ,,Říkej mi jak chceš," řekne nakonec lhostejně. Jen ne mami, dodá Nevel. To nesnáší. ,,Nejsem drak." Zamyslí se. ,,Jen Strážce."
Ušklíbne se. ,,Nechci ti kazit radost, ale tady tě chce každý sežrat." poté se znovu zamyslí a potutelně se na tebe podívá. ,,Možná tě jen nechám Nevelovi. I když…" nechá větu jen tak viset ve vzduchu jako prádlo na šňůře. Možná by tě i naporcovala, aby s tebou zvířata neměla práci, přitaká spokojeně Nevel. A možná mi dá ochutnat. Astalda se na tebe podívá s naprostým klidem, jako kdyby rozhodovalo o tom, jakou záclonu prodat. ,,Nesmím," řekne jen. ,,Vše se dozvíš v pravý čas." Pokrčí rameny. ,,Říkala jsem vám, ať na Horu nechodíte, že si zahráváte s něčím, čemu nerozumíte. To, do čeho jste se dostali, je jen vaší zásluhou, nebo pokud chceš, vinou. Je skoro dospělá. Měla by vědět, co dělá." Mluví nezaujatě, přesně jako žena, co si vybírá mezi jedním nebo druhým jablkem.
Umím, ale nechce se mi. I když, když na tebe tak koukám, začínám uvažovat o lovu.
Chceš říct: Díky Astaldě jsem přežil otravu od Gleny, rýpne si Nevel. Kdyby jsi mě snědl, tak ti vážně nepomůže. Vlastně ano, ale do hrobu. Nevel se zasměje. Co? Já? Já vypadám dobře vždy. Kalhoty máš ožehlé, takže jen těžko smeteš to, co ti drak do kalhot ,omylem' vypálil. Ještě jednou mě přirovnej k té holce a ožehnu ti něco víc než kalhoty, vyhrožuje Nevel. Hele, nešťouchej! Bolí to! postěžuje si drak. Astalda jen zavrtí hlavou. ,,Chováte se jak malé děti." Z jejího hlasu však můžeš vyčíst skrytou radost, přestože se snaží hrát ledově klidnou. ,,Nejsem drak. Jsem Strážce. A ne, ne všichni jsou jako já." Pravda, dovedeš si představit třeba dvě Astaldy vedle sebe? To by se nedalo vydržet. Astalda přejde k vaku a vytáhne z něj bochník chleba, který ti buď podá, nebo hodí, podle toho, jak budeš blízko. Poté natáhne ruku před sebe a nechá v ní zhmotnit hůl, s níž bouchne do země. Hůl se pomalu změní v luk. Astalda se otočí a pomalu odkráčí do lesa. ,,Hlavně se tu nezabijte!" houkne na vás. Neboj, já ho jenom přizabiju.Nevel se usměje. Nebo si jen kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
,,Hmm… Vy evidetně se moc nezajímáte o okolní světy, že?" zeptá se zamyšleně kentaur.
,,Kde ho chcete najít, když se zde ani nemůžete sama pohybovat? Jestli měl štěstí, tak jako vy, tak ho našel někdo, kdo mu pomůže dostat se někam do bezpečí. Máte vůbec ponětí, jak je náš svět nebezpečný?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel Dik za upozorneni. Risknu to az budem nekde daleko od tebe. A nasledne Nevela podrbu za ouskama. "Coo? Ale notak. Přeci by sis nevzala na svědomí mladého kluka. Možná jsi...strážce ale určitě by tě svědomí trápilo. A hlavně...ten drak vypadá jak kdyby mi v tom klíně měl každou chvíli vypustit duši.,, Řeknu a podivam se na Adeline. Chvíli jsem seděl a jen jsem to rozdejchával. Doprdele... Vivien mně zabije...nebo Adeline... jedna z nich určitě. A jestli ne oni, tak Nicol... dohajzlu. Seděl jsem dost zamyšleně takže jsem občas Nevela zapoměl hladit. "Jen mi řekni...možnost se dostat domů ale je... že ? Neřikej mi jaká. Jen jestli je.,, Zeptám se Adeline trochu vystašeně. Teď jen doufám že je Viviene s Nicol v absolutním pořádku...možná nejlépe kdyby byli spolu...ikdyž by se spíše pozabíjeli mezi sebou... ale byli by dvě. Teď přemýšlim. Pomyslim si a odklonim trochu provokativně hlavu Nevela od sebe. Ale ne ve zlém. Jen on zlobí mně, já jeho. No...možná...ale to je vedlejší. Důležité je že jsem ji přežil. Řeknu a znova Nevela podrbu na zádech. Možná by mi poděkovala... Zamyslím se a opět se zašklebim na Nevela. S pytlem přes hlavu ... A tentokrát to nevydržim a zasměji se. Ne. Jsi nejhezčí drak jakého jsem kdy viděl. To že jsem viděl jen jeho, bylo vedlejší. To něco ještě budu potřebovat. Řeknu přehnaně egoisticky a podívám se směrem k Adeline. Miluju vtipkování. To je odplata. "On si začal. Jak jsem říkal..jaká paní takový drak.,, Řeknu a poslechnu si reakci Adeline. Položil jsem Nevela vedle sebe a šel Adeline pomoc. Náhodou...jen bych se více bál o život. Pokejvu si smířeně hlavou. Vemu od ní chleba. "Díky.,, Jestli má pití jsem se neptal. Mam ve vaku piv.... vak kterej jsem nechal na Hoře. Sakra! Sedl jsem si zpátky vedle Nevela a nabídnul jsem mu kousek chleba jestli si neveme. Pak jsem se málem udusil když jsem pozoroval Adeline. V ruce se ji objevila hůl, která se po ráně do země změnila v luk... ale neptal jsem se. Stejně bych to určitě nepochopil. Jde na lov ? A podívám se na Nevela jak zareagoval na chleba. Pak ho znova šťouchnu do nohy. Nechutnal bych ti. Jsem nasáklej pivem a brambůrky. A hlavně... kdo by tě drbal... Zakroutim nevěřícně hlavou a šťouchnu do něj znova. |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Sotva jsem se vzpamatovala, dostala jsem další ránu tady od pana Kentaura. "O okolní světy?" Byla jsem zmatená, což jsem dala jasně najevo výrazem své tváře. Dostala jsem hned na to ale docela vynadáno. Zmohla jsem se jen na to zmateně koukat. "C-co?" Cítila jsem se jako malá holka, která právě dostala vynadáno od táty. "Já.. dobře, nevím kde jsem ani jak ho hledat, ale nemůžu tady přeci jen tak sedět a čekat. Stejně tak se nehodlám smířit s tím, že je snad... Že se mu něco stalo. Tak mne zaveďte k někomu, kdo mi pomůže. A vysvětlí.mi, či se to děje, kde jsem, jak jsem se sem dostala a jak se dostanu případně zpátky." Najednou jsem zase připomínala moji mámu. Tvrdou a odhodlanou ženu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Nevel blaženě pootevře tlamu a povystrčí jazyk ven. Není zač. ,,Zabila jsem mnoho lidí a zvířat a v noci mě noční můry opravdu netrápí. Další mrtvola by mě nezabila." Kdyby byla mrtvá, tak asi ne, uzná Nevel.
Astalda tě jen pozoruje. ,,Možná," připustí nakonec s ledovým klidem. ,,Možná existuje."
Nevel se zamračí. Teď jsi mě vážně naštval, Supermane! Skočí na tebe tak prudce, že tě shodí na zem. Potom si na tebe lehne a provokativně vrtí ocasem. Co hodláš udělat teď? zamává křídly a olízne tě. Teď drbej a nešťouchej do mě, nebo bude zle. A to myslím vážně. Z jeho tónu je však zjevné, že doufá, že do něj šťouchneš.
Vedlejší? Páni, vy lidé jste vážně zvláštní! podotkne překvapeně Nevel, když ti opět vleze do klína a ty se můžeš posadit. Možná se ti dokonce uleví, protože mít draka na hrudi je nést na hrudním koši stádo krav. Drak se zasměje s tebou a otře se o tebe, čímž tě zase málem shodí. Ojoj, pardon. Já vážně nerad. Nevel na tebe vykulí oči, což vypadá poměrně komicky. I ty jeden lichotníku, neudrží se Nevel a hrdě roztáhne křídla a málem tě šťouchne do oka. Drak protáhne obličej. Nechci ti kazit tvé plány, chlapečku, ale ona je vdaná. Zarazí se. Jejda. Ta moje pusa. To jsi neslyšel. Rozhlédne se. Za co? Vždyť jsem svatý jako Kristus na kříži. Nevel se zatváří jako sama Nevinnost.
,,Jako malé děti," povzdechne si Astalda a pousměje se. ,,Jako malé děti." Co jsi to říkal? Snad jaký drak taková paní, ne? Já jsem ještě pořád ten lepší z party. Nevel se zatváří trochu ublíženě, ale je poznat, že svou uraženost jen hraje.
Nevel podrážděně zavrčí, ale poslušně ti sleze z klína. Ale koukej se vrátit, pelíšku. ,,Není zač." jakmile si sedneš, Nevel ti opět vleze do klína a vezme si od tebe chléb. Fuj, jedl jsem i lepší. Ten chutná hůř jak tvoje kalhoty. Přece jen svou porci dojí.
Jo, ví že nesnáším pečivo a miluju králíky. Poté zpozorní, a když do něj šťouchneš, potutelně se usměje. S výkřikem: Posmta! na tebe skočí a svalí tě opět na zem a začne tě olizovat. Když jsi dost oslintaný, sleze z tebe a počká, až se posadíš. Poté ti opět vleze do klína. Pivo už jsem pil. Nic moc, ale dá se to vydržet. A brambůrky se do tebe nevsáknou. Nebo jsi super velká houba? Ale pravda. Hlavního drbače si přece nesež- v tu chvíli ho šťouchneš a Nevel kýchne. Naštěstí ohnibá koule spadne těsně vedle tebe. Pardon, tentokrát jsem fakt nechtěl. Jenže já jsem na chleba strašně háklivý. Znovu kýchne. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
,,Ano." Kentaur se zatváří trochu bezmocně. ,,Já to neumím vysvětlit," prohlásí nakonec bezradně.
,,Mohu tě odvést k drakovi, který zde spadl. Mohl by ti pomoci. Ví o tomhle světě hodně." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel "Ale notak. Někdo kdo ti nabídnul teplo a pohoštění by ti trochu líto bylo ne ?,, Zeptám se trochu podezíravě. Přece by mně tu jen tak nenechala....snad "Fajn...to mi asi stačí.,, Opětuji absolutní klid ikdyž klidný vůbec nejsem. Jeho prudkej skok jsem nečekal. A i přes to že byl teď malý byl i tak poměrně těžký. Čím tě sakra krmí ? Koněma ? Jseš pěkně těžkej. Pomyslím si a snažim se ho ze sebe shodit, ale marně. Hned co jsem se posadil jsem do něj samozdřejmně šťouchl. Pak jsem se ale zasmál, a začal jsem ho znova drbat. Poslouchal jsem Nevelovi myšlenky a jen jsem se usmíval a přikyvoval. Na mně čeká jiná. Z mého světa...pokud se ji teda tady nic nestalo. To bych si neodpustil. Pomyslím si poprvé vážně a smutně. Prej Kristus...ten se ale nehejbe... Pomyslím si a kouknu se na Adeline a ušklíbnu se. Prej malé děti...ts... Ne...jaká paní takový drak. Ona je ta hezčí a lepší. Pomyslím si nevinně se podívám na Nevela. Jsem rád že jsi řekl pelíšek a né záchod. Začínal jsem cejtit jak začínáš moc hřát.... Pomyslim si když jdu směrem k Adeline. Převzal jsem chleba a vrátil se jako poslušný chodící pelíšek za Nevelem... přijdu si jako podpantoflák... Mého dalšího šťouchnutí jsem po několika vteřinách litoval. Nevel mně znova svalil a tentokrát mně i celého olízal. Když jsem mu přišel oslintanej dost tak ze mně zase slezl a když jsem si sedl vlezl mi znova do klína. Pivo je dobry ! A ne brambůrkama ale cholesterolem... Obořim se na něj za pivo a vysvětlim jak jsem to s těma brambůrkama myslel. Pak ale přišlo něco z čeho jsem to pivo málem vypustil. Nevel si kýchl chtěl jsem se začít smát protože to vypadalo komicky, ale v tu chvíli vychrlil ohnivou kouli která mně těsně minula. Já věděl že ty kalhoty byly naschvál ! Řeknu ale se vtipem a vyčitavě se na něj podívám. Ale jsem užaslej z toho že něco takového umí. Po chvíli vyprskl další. Ať nezapálíš les...to by tě tvoje paní vydědíla a vymněnila za něco co není tak ukecaný a tolik to nežere...třeba morče. Řeknu a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Dívka se zamyslí a po chvíli přemýšlení prohlásí: ,,Možná." Víc ti k tomu neřekne. Nechala. Pokud by jsi ji vážně hodně naštval, dokonce by tě i přivázala ke stromu, ozve se Nevel, který tvé myšlenky slyšel.
Krmím se sám. Ona mi jen dává misku, zašklebí se nadšeně Nevel. Někdy jsou to kosti lidí, jindy veverky, nebo jedovatí hadi. Ty mám fakt rád. Jedl jsi už někdy tak dokonalou slizkou kůži? zeptá se tě se zasněným výrazem a slinami v tlamě. Poté, co do něj opětovaně šťouchneš, jen podrážděně zavrčí, ale zatím tě nechá žít. Když ho zase podrbeš, prohne spokojeně záda. Jakmile si přečte tvé další myšlenky, posmutní taky. Vy ale nemáte syna, že ne? zeptá se a postaví se na zadní, předníma nohama se ti opře o hurď a zadívá se ti do očí. A teď vážně. Ty ji máš rád, co? Ale něco se stalo, co? A co se stalo? Ty jis jí něco udělal, co? Při každém ,co' do tebe šťouchne tlapkou. Poprvé za celou dobu se tváří opravdu vážně. Potom se o tebe otře jako kočka a lehne si na záda. A teď k ještě vážnějšímu tématu. Umíš drbat na břiše?
Ti dám! naštve se naoko drak a vztekle k tobě otočí hlavu a vyplázne na tebe jazyk. Ti za trest přeležím nohy! Spokojeně pokývá hlavou a hrdě se usměje. Jo, to přesně udělám.
No… Pokud chceš. Na tak pohodlném záchodě jsem nebyl dlouhou dobu, odvětí drak s potutelným úšklebkem.
Heleme se spodívejme se… Další alkoholik? Jeden v rodině stačí, chlapečku. Vážně nemusím každý den čichat ten odporný mok. A k pivu se dlouhou dobu nedostaneš, to ti mohu slavnostně slíbit, slíbí ti roztlemený drak. Co je to ten chlorotento? zeptá se, když se nad tvou větou zamyslí.
Nebyly! ohradí se drak, ale poté se nevinně začervená. Teda… Možná… Byly? připustí nakonec trochu provinile, ale poté se zase zazubí. Ale nepropálil jsem je tolik, no ne? Podívá se na tvou ohořelou nohavici. No dobře. Trochu jsem to přehnal, uzná nakonec. Neboj, mám to pod kontrolou, ujistí tě přehnaně egoisticky a kýchne znovu. Poté pomotáhne. Tak. To bychom měli. Kde jsme to skončili? U morčete? Morčata mají skvělé masíčko. Olízne se. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel "Vidíš.,, Řeknu a vítězně se usměju. Bez tebe by však neměla šanci... Řeknu opět trochu přehnaně egoisticky. Při představě že vůbec sahám na hada se muj obličej změnil v nehezkou grimasu. Snad si Adeline teď nemyslí že jsem ještě větší cvok než za kterého mně má. Nevel se mi opřel tlapkama o hrudník a zadíval se mi do očí. Jen jsem si smutně povzdechl. Ne...syna skutečně nemáme. Ani dceru. Mám ji pořád hrozně rád. Víc než možná dávám najevo. Stalo. Nevědomky jsem se vyspal s Nicol. Trochu mně opila a já ji prej vlezl do postele. Ráno jsem se vzbudil vedle ní. Pomyslim si a zadívám se do země jak mi je z toho stydno. Hlavně jak muselo být strašně Viviene... chudček. Nevel si pak lehl na záda a já ho začal spíše šimrat na bříše. Vypadal jako želva která se převrhla na krunýř. Ts...zkus mně počůrat a skončili jsme. Beztak budeš mít místo chcanek určitě žhavou lávu nebo tak něco...takže to asi riskovat nechci. Řeknu a zazubim se. Máš v rodině alkoholika ? Adeline viď ? Já to tušil... Pomyslím si a podívám se na Nevela. Takže mně tu nenecháte jo ? Zeptám se jak kdyby mně to jen pramálo zajímalo. Sakra....a já mam na něj chuť... Prej vševidoucí.... cholesterol obsahují nějaké nezdravé potraviny. Kdž je jíš hodně a často, začnou se ti cévy ucpávat tukem... a to pak způsobí infarkt. Když už je to vážnější... jinak jen trombózu...no... jen... prostě ti z těla vyříznou ty cévy a vymačkaj z nich ten tuk. Pomyslim si trochu výhružně a kouknu se na reakci Nevela. V pohodě... Řeknu smířeně s pohledem na moje kalhoty. Pak se ale trochu leknu, když kýchne znova. Chudák morče... Pomyslím si a když to Nevel nejmíň čeká znova do něj dloubnu. Po chvilce co tam tak sedíme jsem se zvedl a rozhlédl se, jestli náhodou neuvidim Adeline. Pak míto toho abyh si sedl, tak jsem si lehl na záda a koukal se na nebe. A přemýšlel. Přemýšlel jsem o tom že motor, který mam v dílně, za pár dní musím odvést taky jsem přemýšlel o Viviene. A doufal v to že je v pořádku... Snad ano... je to šikovná holka... ale představa že ji někde znásilňuje banda kentaurů.... Moc dobře mi nebylo. "Myslíš že je Viviene v pořádku ?,, Zeptám se nahlas a podívám se na Nevela. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Drak dostane záchvat smíchu, při čemž dívka jen pozvedne obočí a zakroutí nad tím hlavou. Je vidět, že se snaží skrýt úsměv. Ty jsi takový naivka! Vůbec netušíš, co ta holka dokáže! vyprksne znovu smíchy Nevel. Já jsem oproti ní jen obyčejný drak, dodá už vážněji. Ty nemáš rád hady? Nevel na tebe překvapeně vykulí oči. To ti budu muset dát ochutnat.
Nevědomky? Ty ji se zduněl tak hrozně moc? diví se Nevel. To se nedivím, že je naštvaná. Já bych byl taky naštvaný, kdyby mi Astalda vlezla do postele s někým, koho nesnáším. Stačilo, že vlezla k Naracovi. Podrážděne si odfrkne. Zkoušel jsi to napravit?
Drak se zazubí. Se záchodem jsi začínal ty! Ale pokud to chceš zkusit, rozhodně nejsem proti. Jako papoušek jsem moc pohodlí neměl. Zasměje se.
Ne, Astalda nepije. Nesnáší alkohol, jak jsi si již mohl všimnout. Zato Narac je násoska pořádná. A to mi to pivo cpal pod nos. No fuj! Podezřívavě se na tebe zadívá. Nebudeš mi ho cpát do krku, viď že ne? zeptá se. Jak to mám vědět? Třeba tě tu Astalda chce nechat, jí v hlavě nečtu. Drak pokrčí rameny. Nevel tě fascinovaně pozoruje. Super! Můžu ti z cév vymačkat tuk? To by mě totiž vážně bavilo! Drak se na tebe nadšeně podívá. Můžu? Prosím! Moc tě prosím!
Nevel sebou cukne. Koutkem oka na tebe pohlédne, ale nic neudělá, jen se ušklíbne.
Když se chceš zvednout, zaryje ti drápy do nohy. Nikam, hřeješ. A mě je zima. Důležitě se na tebe podívá. A jelikož jsem ti slíbil přeležení nohou, zůstaneš tu tak dlouho, jak budu chtít. Pokud se budeš doprošovat, sleze z tebe s tím nejhrdějším pohledem, kterého je schopen. Nemáš si se mnou zahrávat, prohlásí pyšně, ale hned na to zakopne a roztáhne se jak široký tak dlouhý. Astaldu jsi nikde neviděl.
Když si lehneš, Nevel si lehne vedle tebe jako ústřední topení. Smutně se na tebe kouká. Nad vámi se rozprostřela noční obloha jako by se snažila vás skrýt před vším, co vás ještě čeká, nebo před tím, co vás potkalo. Možná, odpoví ti po chvilce drak. Možná je hodně vyděšená. Zavře oči a položí ti hlavu na hrudní koš. Tentokráte je o poznání lehčí. Mě je vás dvou líto, prohlásí po chvilce. Já vás nechápu, dodá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel Netuším...a bojím se že kdybych to chtěl zjistit, skončil bych zmlácenej a svázanej někde v lese. Pomyslím si. Fuuj...hady fakt nesnášim...jsou prostě divný... Řeknu a tim debatu o hadech skončim. Jo Povzdychnu si Tohle jsem hodně posral...Taky se ji nedivim...tohle je problém že moc napravit nejde.... říkal jsem ji že jsem to neudělal vědomky a dozvěděla se to odemně. Né od ... Nicol. Ale problém je že nevěra je nevěra... a to se špatně napravuje... Vysvětlim Nevelovi smutně. "Aha... ty toho... Naraca nemáš rád ? Kdo je to ? Někdo jako je Adeline ? Zeptám se zaujatě. Další divný jméno. Když budeš zlobit...máme i horší než je pivo... Pomyslím si zákeřně se na něj podívám. Tak ji v hlavě nečteš ale mně se myšlenka klidně začneš prohrabávat ? Ts... nevychovanče... Ale je od tebe hezké že alespoň to soukromí své paní respektuješ... Pomyslím si a pousměji se na něj. Trošku sebou škubnu. Nečekal jsem že zaryje drápky. "V klidu. Jen se chci rozhlédnout.,, Řeknu a vztanu. Adeline nikde nevidim. Ale mít o ní strach je asi zbytečné. Zase si lehnu zpátky a začnu se dívat na noční oblohu. "Snad jo..,, Pak se pousměju. "Nás dva bylo vždycky těžké pochopit.... Ale to na tom bylo krásné. Oba jsme byli stejní cvoci...,, Řeknu a znova se pousměju. Pak se znova zvednu. Vzpomenu si na Kumu. Opatrně se zvednu abych neublížil Nevelovi a dojdu ke Kumě. opatrně ji sáhnu na čelo jestli nemá horečku. Hlavně se neříznout. Pak zkontroluji tep a dojdu si zpátky lehnout. Pokud se Nevel ptal co jsem dělal, odpovim. Pak už jen koukám na nebe a pomalu cítím jak začínám usínat. Dnešek byl náročnej a bylo toho na mně moc... pak už jsem jen cítil jak jsem usnul. Černota. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
V lidech umíš číst vážně dobře, uzná Nevel. Asi by z tebe zbyl jen krvavý flek, dodá po chvilce zamyšleného zírání do prázdna. Já jsem taky had, řekne drak a provokativně se na tebe zadívá. A jsem snad divnej?
Drak tě trpělivě poslouchá. Co takhle jí vážně říct, že ji máš moc rád a že bez ní prostě nemůžeš žít? navrhne a šťouchne do tebe nosem. Jsi chlap, musíš se tomu postavit čelem. Ona první krok neudělá. To mi věř. Poškozená strana se nikdy neozve první. Konejšivě tě olízne. Jsem sice had, ale jsem hodný drak. Usměje se na tebe. Ale pravda. Když se Ator narodil, nemluvil jsem s Astaldou celý týden. Spokojeně se při té vzpomínce usměje. Páni, jak ta byla nešťastná. Poté zvedne hlavu. Ale to já taky. No a teď jsme nejlepší přátelé. Pokývá hlavou a hrdě se nafoukne. Jo jo, krásně jsem to vyřešil.
Nesnáším ho. Je podobný Astaldě, jen je… Odmlčí se. Je to její manžel.
Tvoje hlava potřebuje urovnat, ta její ne, drahý Supermane. Ty tam máš kromě chlorotento také pořádný nepořádek. Učiní pohyb jako by pozvedal obočí. Jsem přece ten nejhodnější a nejkrásnější drak, co jsi kdy viděl. Musím ji respektovat, jak by to mezi námi potom vypadalo?
Drak z tebe neochotně sleze. To jsou mi způsoby, mumlá si pro sebe.
Nevel se k tomu nevyjádří, jen otevře oči a zadívá se na hvězdnou oblohu. Při tvé další větě se na tebe zadívá. Tohle jednou budu vyprávět Astaldiným vnoučatům, zašklebí se na tebe. Jak jsem mluvil s člověkem, tak to nazvu. Jak oba byli stejní cvoci a dokonale si rozumněli a pak BUM! A ani jeden nesebral odvahu, aby tomu druhému řekl, co doopravdy cítí. Jo, drahé děti, vemte si z nich příklad a nedělejte, to co oni. Poté ztichne a sleduje, jak se zvedáš. Přece nechceš, abych to takhle vyprávěl! rozhořčí se. To by zkazilo mou pověst vypravěče! Koukej s tím něco udělat! Ztichne. Já to takhle vyprávět nechci, dodá.
Kuma klidně leží, čelo jí hoří, ale vypadá spokojeně. Na šupinaté tváři jí září jemný úsměv. Nejspíše se jí něco zdá. Žije, ale podle všeho má na kahánku. Její šupiny jsou bílé jako sníh. Drak se zvedne a dojde k tobě. Pohlédne nejdříve na tebe, potom na Kumu a zase na tebe a přejde ke Kumě. Položí jí tlapu na čelo. Celá tvář jí zmodrá. Modrá barva se pomalu rozšíří do celého glenina těla. Drak se jen otočí a kráčí ke svému místečku. Když si opět lehneš, položí ti znovu hlavu na hruď. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Bezstarostne plávam za mladou Kumou. Nechávam tak za sebou ten temný zážitok na lodi. Akoby sa ani nestal. Predsa len je toto všetko sen. Nie? Vodan pláva ako posledný za nami. Dáva tak na nás pozor. Cítim jeho silnú auru. Aj more akoby z nej jemne oteplelo a nebolo tak studené ako sa zdalo. Glena nás zaviedla hlboko dolu na čarovné miesto. Hádam som niečo také ešte ani nevidela. Udivene som si ten palác obzerala. Bola to nádhera. Akoby predo mňa niekto strčil namalovaný obraz. "To je úžasné ...magické." pousmiala som sa. Nebola som schopná slova. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou
,,Že ano?" usměje se Kuma. ,,Je to ten nejkrásnější zámek, co jsem kdy viděla. Našla jsem ho úplnou náhodou. Pomohl mi k tomu jeden kluk s drakem. Ale ten drak se mě bál, takže kroužil nad námi. Možná ho znáte. Říkal, že se jmenuje Ator." usměje se a ukáže na zámek. ,,Půjdeme se podívat blíž?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Čas ??? Kuma, Adeline, Nevel Nad jeho myšlenkami jsem se pousmál. Snažil jsem se. Neposlala mně do háje, to ne. Ale řekla co se stalo to se stalo. A to už zpátky nevrátím. Pomyslím si znova smutně. Já vím... Ator je , předpokládám. syn Adeline a toho frajera jehož jméno jsem líný si zapamatovat. A podívám se trochu nechápavě na Nevela. Že by Adeline měla skutečně dítě ? Zajímavé. "Jo...je toho na mně dneska moc...draci,Astalda, Kuma....ty.. Asi potřebuji na chvíli vypnout.,, "Vsadím se že její vnoučata nesežereš...to by tě v lásce neměla... Ale myslím si že i ty by jsi mohl být dobrý táta...,, Podívám se na něj trochu provokativně. "Mohl by sis najít nějakou slečnu... dračí ovšem.,, A trochu se zašklebim. "Myslim že by jsi byl podpantoflák nato tata.,, Řeknu a zasměju se. Nevel se Kumy jen dotkl a ta celá zmodrala. Pohladil jsem ji po tváři. Měla lehounký úsměv. Asi se jí zdá o nějaké hezké tůňce v krásně prosvíceném lese. Snad přežije. Pak jsem se vrátil a jen ležel. Nevel měl moji hlavu opět opřenou na mem hrudníku a ležel taky. Byl jsem dost unavený a Nevelovo tělo mně poměrně hřálo. Adeline však nikde. Začínal jsem o ni mít trochu strach...né že bych nevěřil v její schopnosti...ale jak říkala. Tady se tě všechno pokouší sežrat... "Dobrou noc Nevele...,, Řeku polohlase a zavřu oči. Přitom se jen tiše modlím ať je Viviene a vlastně i Nicol v pořádku. Taky doufám že Kuma noc přežije bez problému a že Adeline je v pořádku. Pak už nic. Žádné myšlenky. Jen jsem se nechal unášet na vlnách snů |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Svítání, druhý den Deamon
Nevel se tváří smutně, ale už se k tomu nevyjadřuje. Jen na tebe smutně kouká.
Předpokládáš správně. Ator je jediným Astaldiným dítětem. Bohužel. Nevel si povzdechne. Kdepak teď asi je? položí si Nevel řečnickou otázku.
Jen vypínej, voda se věčně nevaří a Hvězda věčně nebdí, zamumlá Nevel, který už zavírá oči. Pravděpodobně se chystá si na tobě ustlat. To si vážně myslíš? zeptá se tě nevěřícně drak a otevře oči. Já? Ó tak to mi nějak moc lichotíš. Dokonce i já dokonalý mám své limity. Nedokážu děti vystát. Zamyslí se se zasněným výrazem. Ale kvůli Zen bych se možná i obětoval, připustí nakonec. To bych vystál i těch sto let co budou dospívat.
*************************************
Tvá noc je bezesná. Plaveš ve svých temných vodách snů, aniž bys jediný z nich vnímal. Veškěré myšlenky tě opustily, veškěté vnímání ti dalo sbohem. Ta prázdnota je však posilující, chvíle, kdy se nemusíš ničím trápit, tě jen posilují a dávají ti novou naději. Z toho klidu tě však vytrhne ostrá bolest v rameni. Sen, jehož smysl jsi okamžitě zapomněl, se rozplynul jako mlha. Jakmile otevřeš oči, uhodí tě do nich ostré sluneční světlo. Nevel na tobě leží, ale je lehoučký, to tě neprobudilo, probudily tě jeho drápy, které ve snu zabořil do tvého ramene. Z rány pomalu vytéká krev a vsakuje se ti do oblečení. Drak ve spánku vypadá neklidně, ošívá se, švihá ocasem a hýbe čumákem, jako by cosi čichal. Pokud se rozhlédneš, zjistíš, že Astalda, nebo jak ji nazýváš ty, Adeline, se nevrátila. Není po ní jediná stopa, která by byla na první pohled zjevná. Nevel vykřikne a spadne z tebe, pokud jsi ho již před tím neshodil. Prudce dýchá, oči má vytřeštěné tak, že zorničky naprosto pohlcují druhou barvu očí. Drápy zarývá do země. Když se trochu uklidní, zadívá se na tebe, jako by si teprve teď uvědomil, že tu jsi. Jeho pohled padne na tvé rameno. Omlouvám se, omluví se ti v duchu a zvedne se ze země. Oklepe se jako pes a protáhne jako kočka. Rozhlédne se a vyděsí se ještě víc. Ona tu není? zeptá se, když zjistí, že jediná dívka v dohledu je klidně podřimující Kuma, celé jeho tělo se roztřese. Řekni, že to není pravda! uhodí na tebe rozčileně. Že jsem ji jen přehlédl? Že se tu někde schovává? pohlédne na tebe s nadějí v očích. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Keď spomenie Atora tak sa prekvapene usmejem. "Áno, pána Atora poznám. Tiež ste sa stretli na lodi?" zaujímam sa. Malá Kuma aj toto celé miesto je čoraz viac zvláštnejšie. "Ah, a smieme íst bližšie? Kto v takom paláci vlastne žije? Nechcela by som niekoho uraziť nepovolenou návštevou." Znovu si prezriem ten ohromný vodný zázrak pred nami. Aké ďalšie prekvapenie by tam tak mohlo byť? |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Noc a svítání Kuma, Adeline, Nevel Zen řikáš ? To je ta veverka ? Pomyslím si zvědavě a trochu provokativně do něj drknu loktem. Tak to je jiná Pomyslím si a pousměju se na něj. ***************************************************************** Noc byla bez snů. Spal jsem si poměrně v klidu. Nevel mně hřál a proto jsem nepotřeboval ani nějakou peřinku nebo deku. Spalo by se mi nádherně celou noc ale probuzení bylo poměrně horší. Pomaličku jsem cítil vánek raního větříčku ale v tom... "Aaaa,, Trošičku jsem zaůpěl. Nevel mi zaryl svoje drápy do ramene. Cítil jsem jak mi z něj pomalu vyteká teplá krev, která se mi ihned vsakovala do oblečení. "Nevele...,, Řeknu polohlase a trošku snim zatřesu. V tu chvíli však vykřikne. Jestli se tomu tedy dá říkat výkřik. Drak ze mně spadl a vypadal...dost vyděšeně. "Co je Nevele ?,, Zeptám se starostlivě a pohladim ho po hlavičce. Vyslechnu si ho a trochu spíše jako gesto se podrbu na zátylku. Pak si přikleknu a podrbu ho po hlavě znova a porozhlédnu se kolem jestli tu někde Adeline skutečně není. "Neboj se. Ta holka se o sebe dokáže postarat. Vsadim se že jen přespala někde v lese když zachraňovala nějakého zaběhlého kentaura.,, Řeknu tentokrát ne v myšlenkách ale sám jsem neklidnej. Pokud není Nevel uplně moc těžký, vemu se ho do náručí jako kočku a vydám přesunem se nejprve ke Gleně. Podívám se jak na tom Kuma je. Pokud vypadá v pořádku položim Nevela, a sám se vydám směrem kterým se včera vydala Adeline. Jestli Kuma v pořádku není, podívám se na Nevela jestli by s tím něco nemohl udělat. "Zustaň tu s Kumou. Já se hned vrátím. I s Adeline. Hned jsem zpátky,, Sám jsem tomu moc nevěřil, ale Nevel vypadal dosti vyděšenej. Jdu směrem kterým šla včera Adeline a spíše běžim. Sem, tam zavolám její jméno. "Astaldo!!,, Snad je v pořádku, snad je v pořádku, snad je v pořádku. Sakra!! |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou Nórië „Ano. Je hodný a neuvěřitelně chytrý. Skoro se zdá, jako by do tohoto světa chodil pravidelně,“ odpoví ti nadšeně Kuma. „Asi můžeme jít blíž. Nevím, kdo tu žije, nikdy jsem tu nikoho neviděla, ale nikdy jsem se také nepřiblížila. Třeba tu žijí moje sestry.“Glenino nadšení je nakažlivé, zároveň čiré a naprosto upřímné. Kuma připlave blíže k zámku. Je sotva sáh od něj, když se odnikud vynoří černý, dlouhý had se zářícíma očima, jež upře na Kumu. Dívka se šupinami si zakryje oči loktem. Světlo linoucí se z hadových očí je ostré a oslepující. „Kdo jsssste? Co sssde pohledáváte?“ zasyčí na tebe, zatímco se jeho hadovité tělo omotává kolem dívky. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Jakápak veverka! To je dračice, odpoví ti zasněně. V životě jsem neviděl dračici, co by mě dokázala srovnat do latě, tahle to dokáže.
************************************************* Nevel je neuvěřitelně horký. Jakmile tvá ruka spočine na jeho šupinách, ozve se syčivý zvuk, zvuk pálícího se masa. Drak ucukne a odtáhne se s polekaným výrazem v očích. Nechtěl tě spálit. „Nebudeš mi to věřit,“ začne drak lidským hlasem. Tóny, jež vychází z dračí tlamy jsou hluboké a zvučné. Jako by se v Nevelově tlamě nacházela basa. „Ale zdál se mi sen.“ Koutkem oka na tebe pohlédne, aby se ujistil, že se mu nesměješ. „Jsem na Astaldu napojený, vidím, co vidí ona, ona zase co vidím já.“ Ztichne a nešťastně si lehne na zem. Vypadá jako zpráskaný pes. „Možná to byla noční můra, ale nám drakům se nezdají sny.“ Zvedne hlavu a postaví se na nohy. „Ona umírá.“ Drakovy oči ztratí veškerou jiskru, kterou v sobě ještě nesly. Otře se o tebe, tentokrát je chladný jako kus ledu. Jako by z něj vyprchal veškerý život jen s tou větou. „Kentauři nežijí v této části lesa,“ podotkne Nevel, když jej zvedáš do náručí. Je lehoučký jako peříčko, ale tak studený, že skoro pálí.
Kuma klidně leží, do chvíle, kdy vedle ní postavíš Nevela. Pootevře oči a zadívá se na tebe. Vypadá zmateně, ale zároveň šťastně. Posadí se a pohladí nešťastného a ustaraného draka po hlavě. „Co se stalo?“ zeptá se tě tiše, zatímco přetáhne dráčka na svůj klín, kde ho kolébá jako malé dítě. Nevel je ale příliš duchem mimo na to, aby to vůbec vnímal. „Nemůžeš jít bez kouzelného tvora,“ připomene ti věcně Kuma. „Dráčku, jak to děláte vy draci?“ otáže se bílého draka. „Co? My?“ Zamyslí se. „Půjčujeme šupiny.“ Pohlédne na tebe. „Jestli ji ale nevrátíš, tak tě donutím vyrobit mi novou, jasný?“ vyhrožuje ti, zatímco si z ocasu sundavá jednu šupinu. Vypadá to jednoduše, ale drak při vyjmutí šupiny bolestí zkřiví obličej. Kuma ti šupinu opatrně podá. „Dej na ni i na sebe pozor,“ zašeptá tiše a sleduje, jak se vydáváš do lesa. Les je temný a vlhký, jiný nežli byl včera. Tvůj hlas se odráží od kmenů stromů a dělá hrozný rámus. Nikde nikoho nevidíš, ještě hůř, ani nikoho neslyšíš. Běžíš dlouho, začínáš se ztrácet a síly tě pomalu ale jistě opouštějí, když si na zemi všimneš krvavé stopy. Vede do houští, které roste kolem „cesty“, kterou jsi sem přišel… |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Pod vodou Takže Ator toto miesto pozná. Určite sa ho na to musím opýtať pri raňajkách. Ak sa teda vôbec ešte prebudím ... Zámok bol síce nádherný a voda upokojivá, no pomaly sa mi toto zvláštné miesto prestávalo páčiť. Na Kumu som sa však i tak milo usmiala keď spomenula svoje sestry. Áno mojím sestrám by sa tu iste tiež páčilo. Určite ani bratia by neboli proti takej zmene. Úsmev mi však zašiel hneď ako sa objavil obrovský had a oslepil nás žiarou zo svojich očí. Vodan reagoval okamžite. Zväčšíl sa a na hada tiež sám obranne zasyčal. "Moje meno je Nórië ot`Alarwa." začala som a pozrela na plaza pred sebou. "Nie sme nepriatelia. Ušli sme z lode pred mocným a zlým mužom a dostali sa až sem. Prosím prepusti to dievča." zamračím sa jemne. Dnes už druhý krát vyjednávam za jej bezpečie. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel Popravdě...ani jsem se nedivil tomu že Nevel skutečně mluví... Vyslechl jsem si ho. A začal jsem mít o Adeline, nebo Astaldu, to je jedno, skutečně strach. Ale snažil jsem se to nedávat najevo. Abych tím Nevela nerozházel ještě víc. "Třeba na tebe působí špatně tohle místo a měl si nějakou...vizi. Věřim že Astalda je v pořádku.,, Sám jsem tomu začínal ale věřit méně a méně... Teď jsem pomyslel na její dítě... V mladém věku přijít o mámu...to bych si na svědomí nevzal. Kuma se zdála v pořádku. Dokonce se i posadila. Pohladil jsem ji opatrně po tváři a šťastně se usmál. "Riskovala si kvůli mně život Kumo...děkuji ti...,, Řeknu a pokud mně nechá políbím ji na čelo. "Astalda se ztratila. Nevel měl prý zlej sen...prý umírá. Dojdu ji najít...,, Pravda... bez kouzelného tvora ani prd... tady se mohu pravděpodobně pohybovat díky tomu, že jsem v blízkosti Nevela. Nevel je drak a má velkou moc. Proto se ho ani nemusim dotýkat. Kumy jsem musel, protože je oproti drakovi slabší. Připadal jsem si jako Einstein. Pak jsem koukal jak si Nevel poměrně bolestivě, vytrhne šupinu z ocasu. Vzal jsem si ji a ihned dal do kapsy na zip. "Díky za důvěru Nevele.,, Řeknu a podrbu ustaraného dráčka mezi ouškama. Pak se rychlým krokem vydám směrem, kudy se včera vydala Astalda. Netušil jsem jak dlouho jsem mohl jít. Hodinu, dvě, tři.... o čase jsem neměl pojem...pořád jsem myslel na ustaraného Nevela a na Kumu. Hlavou mi vrtalo co se mohlo stát Astaldě a pořád se modlil aby se Viviene s Nicol nic nestalo... bylo toho fakt hodně. Najednou jsem ale stuhl. Předemnou u rádoby cesty bylo houští. Na tom by ještě nic zvláštního nebylo. Horší však byla ta krvavá stopa která do houští vedla. Popadl jsem nějaký klacek nebo větev. Jen z principu. A tichým krokem se vydal k houští. Nikoho jsem neviděl ani neslyšel ... to bylo asi nejhorší... byl to hrozný pocit. Třeba na mně teď někdo od někaď míří lukem a zrovna pouští tětivu... Odhrnul jsem houští a podíval, co schovává za krásy.. Pokud krev vede jen přes houští, následuji krvavou stopu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou Nórië
Had nemusí dívku pouštět. Kuma se rozplyne ve vzduchu, jako by nikdy neexistovala. Sklouzne k místu, kde před chvílí dívka byla, pohledem.Poté se opět obrátí k tobě. ,,Jssssem vládccce zdejššššího kraje. Nessstrpím ssde žádné vetřelcce. Jdětě, nežžž sssi to rosssmyssslím," zasyčí na tebe a čeká, až odplaveš z jeho území. Na Vodana vůbec nereaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Nevel tě sjede nepříjemným pohledem. ,,Na draky vize nepůsobí. Máme narozdíl od vás lidí vyvinutou mysl!"
Kuma se začervená. ,,Ale to nic nebylo," zamumlá, ale z jejího hlasu můžeš vyčíst jistou hrdost na to, co vykonala. Po tvých dalších slocech zvážní. ,,To nebyl sen," prohlásí vážně. ,,Spojení mezi Strážcem a drakem je nezpochybnitelné."
Nevel jen cosi zabručí. ,,Hlavně mou důvěru nezklam," zamumlá a zvedne k tobě oči. Jsou plné smutku, ale zároveň naděje.
Houští zašustí, jako by se chtělo bránit před tvým dotekem. Za větvičkami se skrývá uzoučká cestička, pravděpodobně vyšlapaná zvířaty. Krev vede dál a s ní i tvé kroky. Můžeš si povšimnout přerušovaných stop, jako by někdo stále padal a následně se zvedal. Na stromech i v křoví jsou polámané větvičky, na listech se někdy leskne ztuhlá krev. Krvavá stružka tě vede až na malou mýtinku, která je kupodivu celá rozblácená. I ty, neznalec boje, poznáš, že se zde utkaly dvě mocné síly. Větve stromů jsou přelámané, mladé stromky vyvrácené, na některých stromech jsou otisky drápů. A mezi tím vším leží Astaldina hůl, kdysi přeměněná na luk. Spočívá na podivném propletenci, který si můžeš spojit s Kelty. Pokud se vydáš dál hledat krvavou stopu, najdeš ji na druhé straně mýtiny, dál v houští s polámanými větvičkami. Hned za houštím leží králičí mrtvola, za ním mrtvá srnka. A stopa, dále přerušovaná, ale čerstvější, míří dál. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Prejde mi mráz po chrbte keď sa Kuma len tak vyparí preč. Pohľadom sa nachvíľu obrátim na Vodana, no ten len hypnotizuje potencionálnu hrozbu pred nami vo forme toho obrovského hada. "Než pôjdeme," prehovorím znova. "Kde sa to presne nachádzame? Som vládkyňa mesta ľadu, no ...ani neviem ako som sa ocitla na tomto mieste." Jemne sa odrazím a odplávam trochu dozadu, ďalej od hada a k Vodanovi. Priplávem celkom k nemu a chytím sa jeho šupín. |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Jemně jsem mu přikývla, se smutkem v očích. Sotva jsem zahnala slzy. Tohle na mě opravdu není. Ztracená sama, v neznámu. Bez přátel, bez Deamona. Co budu dělat? Neumím se ani bránit. Neumím ani vykuchat zvíře, natož ji zabít. Jak mám tady vůbec přežít? Tolik otázek, tolik zmatení. "Dobře, vezmi mne k němu. Třeba mi poví, jak se dostat k přátelům nebo domů. Nejsem zdejší, jsem tu náhodou. Nemám šanci tady sama přežít." Nebo alespoň myslím. Jen doufám, že ten drak bude k něčemu. Že mi řekne, co a jak. Jen musíš uspořádat myšlenky, abych se ho ptala normálně a dobře. Ne na nesmysly, ne v hádankách. Trochu jsem se chvěla a musela jsem si položit ruce na tváře a oči, abych se zase nerozplakala. Myslela jsem si, že jsem silná holka. Ale tohle je ostrý kafe i na mě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel a někdo další ? Už jsem se chtěl vydat na cestu. S Nevelovou šupinkou v kapse na zip. Ale zarazil jsem se a něco mi došlo. Otočil jsem se na Nevela a Kumu a přistoupil ještě pár kroků směrem kterým se oni nacházeli. "Kdybych se.... nedej bože z nějakého důvodu nevrátil....fakt si vážim že jsi mně zachránila. A tebe Nevele, že mi tolik důvěřuješ. Ikdyž jsem tě nazval papouškem.,, Povzbudivě, leč smutně, se na něj pousměji a vyrazím stříc temnotě lesa. Cesta probíhala bez problému. Měl jsem velice špatné boty na běhání a na sobě přiliž moc vrstev oblečení. Ale i přesto jsem se snažil jít skutečně rychlým krokem. Cesta i čas ubíhali a já jsem byl napokraji sil. Měl jsem žízeň a cítil jsem jak mně začíná bolet celé tělo. To kvůli tomu že jsem si ráno nedal kafe. A nebo kvůli tomu že jsem si nedal pivo ? *************************************************************************** Už jsem se chystal že ve křoví se bude něco schovávat a že to vemu klackem po hlavě. Ale omyl. Křoví bylo sice "použité" a vypadalo to jak kdyby tudy někdo nebo něco prošlo. Ale nikdo tam nebyl. Krvavá stopa však vedla dál a já jen nasucho polkl. Vydal jsem se po stopě dál. Sem tam bylo krve méně, sem tam více a chvílema nebyla na zemi žádná, takže jsem měl problém cestu vůbe najít. Naštěstí , pro mně naštěstí pro toho komu krev patří asi ne, se dotyčný otíral sem tam o listy nebo stromy takže cesta byla viditelná. Krev mně dovedla až na rozbředlou mýtinu. Vypadala jak kdyby se tu prohnalo stádo dobytka. Jasné mi však bylo jedno. Někdo tu bojoval. Někdo velice silný tu bojoval. Ale trochu se mi ulevilo. Pak ale při další myšlence velice přitížilo. Ležela tam na zemi Astaldina hůl. Horší bylo že Astalda nikde. A hůl by tu přece nenechávala. Přijdu až k holi a jenom jemně se ji dotknu. Přeci jen by ji Astalda mohla mit nejak...ochranenou proti nepřátelům. Pokud to jde, hůl seberu a rozhlédnu se po mýtině. Na stromech jsou jasné otisky drápů. Opět na sucho polknu a vydám se o kus dál. Tam leží 2 mrtvá zvířata. Králík a srna. Vypadají poměrně čerstvě. Pokud je králík v použitelným tvaru a není nijak obrovský, vemu ho do druhé ruky za uši. Nevel na něj měl chuť. O další kousíček dál vede další stopa. Čerstvá stopa. Cítim jak mi srdce buší a teče mi pramínek potu po čele. Odložim hůl i králika a bundu si dám kolem pasu. Šupinu z ní vyndám a dám do ponožky na pravé noze. Tam ji neztratim a kdyby se cokoliv stalo, nikdo ji tam nenajde. Sebral jsem hůl i králíka a opatrně jsem našlapoval dále. Byl jsem přikrčený a snažil se aby nebyly slyšet větvičky a suché listy pod nohama. Snad je Astalda vpořádku. Našel jsem její hůl Pomyslel jsem si pro případ kdyby mně Nevel náhodou slyšel nebo mohl na mně být nějakým způsobem napojený. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
Kentaur se na tebe mile usměje. ,,Je vševědoucí, jistě ti rád pomůže," povzbudí tě a znovu se usměje a zamíří do středu vesnice ze stromů. Ve středu města kentaurů spatříš malou mýtinu, na níž spokojeně leží velký perletově šedý drak se zelenýma očima, jež upírá tvým směrem. O jeho přední tlapu se opírá známý mladík, Nick. Pravou nohu má v dlaze, ale nezdá se, že by mu to vadilo. Bavil kentaury svým humorem a polozvířata se jeho žertům vesele smála. Když si tě ale Nick všimne, úsměv mu na chvíli zmrzne na rtech, ale hned se zase usměje. ,,Nečekal jsem, že se zde potkáme," řekne a opře se o draka, aby mohl vstát. ,,Co tě sem přivádí na hřbetě syna vůdce kentaurů?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Kuma se na tebe usměje. ,,To nic nebylo." Nevel tě jen sleduje a kývne hlavou, jako by tě bral na vědomí, ale nehodlal ti vůbec odpovídat.
*************************
Hůl je na dotek příjemně teplá, ale jakmile ji sevřeš v dlani, rukou ti projede chlad. Ostrý chlad, který pálí. Lesem prosviští vítr, obloha se na malou chvíli zatáhne. Než hůl stihneš třeba pustit, nebo s ní cokoli jiného udělat, počasí se uklidní a hůl v rukou se zase zahřeje. Jako by se nic nestalo. Jako by to celé byl výplod tvé fantazie.
Králík není nijak těžký ani velký, ale když jej uchopíš za uši, můžeš si všimnout, jak byl zabit. Někdo jej zabil úmyslně a nechal tu výstrahu. Někdo jej podřízl. Z králíkova těla však nevytéká červená krev, ale bílá. Čistá a čirá. Jako oblak na obloze nad tebou. Z bílé krve se line jemné vůně růží, jež naprosto kontrastuje s tou hrůzou, co zde někdo vykonal. Vůně je úspávající a vzhledem k horku omamná.
Šupina v botě tě malou chvíli dře, ale poté ji vůbec necítíš. Můžeš se však pohybovat dál, takže asi zůstala na místě, kam jsi ji vložil.
Listí ti pod nohama lehce šustí, krev je stále čerstvější, přibližuješ se ke svému cíli. Za chvíli k tvým uším dolehne zvláštní cinkání, možná je poznáš z filmů. Není pochyb, že tam někde před tebou se právě setkávají dvě čepele mečů. Pokud budeš pokračovat dál stejně nenápadně jako teď, dojdeš k další mýtince. Od té první se liší potokem, jenž ji protíná přesně v půli. Na stromech jsou stejné škrábance, na zemi stejný znak a stejné stopy. Jenže tentokrát máš příležitost spatřit ty, kdo tyto stopy udělali. Astalda stojí na vzdálenejším konci mýtiny, jednu paži drží svěšenou u těla, v druhé svírá meč, jenž si u ní před tím neviděl. Je celá zakrvácená a na pohled vyčerpaná. Nohy se pod ní podlamují, ale stále se na nich ještě drží. Nezdá se, že by tě spozorovala.
Kousek od tebe stojí muž celý zahalený v černém. S jeho oblečením kontrastuje bílá pleť a stejně zbarvené vlasy. Do očí mu nevidíš, zato spatříš, že v rukou nesvírá žádnou zbraň. Možná ji odhodil. Ovšem v tu chvíli už se Astalda zřítí k zemi, na pohled bez života. Muž se sám pro sebe zasměje a přebrodí potok. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání[/i] Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Trochu jsem se lekl a králíka od sebe kus odhodil. Místo toho aby z něja tekla klasická krev, tekla z něj bílá..cosi. Nádherně to vonělo. Přímo omamě. Otřel jsem si ruku od té bílé "krve" do trávy a přešel jsem k holi. Dotek dlaní na hůl byl velice divný. Tělem mi proletěl chlad a v zápětí opět teplo. Jak když z ledové vody ihned do vařící. Jen jsem se oklepal a pokračoval dále. Jdu dále. Přikrčený a připosraný. Představa že mně teď někdo sleduje mně skutečně děsila. Pořád jsem se rozhlížel kolem sebe a neustále se zastavoval jestli náhodou něco neuslyším. Také že jsem uslyšel. Nedaleko odemně, směrem spíše v pravo, jsem zaslechl ne příliš hlasité řimčení mečů. Nadechl jsem se a znova na sucho polkl. Snažil jsem se přidat do kroku ale stále tiše jak jen to šlo. Dostal jsem se k mýtině a strnul jsem. Byl jsem ve křoví a čelem ke mně byla celá zakrvácená Astalda. V rukou ddržela meč a vypadala jak kdyby měla každou chvíli umřít. Čelem k Astaldě, tudíž e mně zády, stála nějaká postava zahalená v černém. Astalda si mně asi nevšimla. A nebo si mně všimnout nechtěla. Najednou se Astlada sesunula k zemi. Postava co stála na proti ní se zasmála a pomalu začala překračovat říčku, která rozdělovala mýtinu na 2 části. Času nebylo mnoho a já jsem nezaváhal. Teď už jsem neměl šanci být tichý. Jak mile vyjdu ze křoví bude to slyšet. Králíka jsem položil a s ním i bundu kolem pasu. Na sobě jsem měl tudíž mikinu. Hůl jsem si dal do pravé ruky a nadechl se. Snad náraz přežije...jestli se mi náraz povede. Pomyslím si a vší silou co mi ještě zůstávala jsem vyběhl ze křoví směrem na postavu která šla směrem k Astaldě. Hůl použiju jako zbraň nejlépe ho praštit do hlavy... ale má meč... snad bude po boji alespoň trochu vyčerpaný. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Nějak se ti povede dostat se nepozorovaně až k mýtině. Možná je ten podivný tvor, jenž vypadá jako člověk, zaměstnaný Astaldou natolik, že si tě nevšiml. Ovšem ve chvíli, kdy se hůl blíží k jeho hlavě, otočí se tak rychle, že jeho pohyb téměř nejde postřehnout a zachytí hůl rukou. Bledá tvář se mu zkroutí hněvem, z hlubokých černých očí srší pomyslné blesky. ,,Jak se ty, odporný smrtelný červe!, opovažuješ zaútočit na mne!?!" Vztekle ti vytrhne hůl z ruky, ale následně ji upustí do potoka. Dlaň, v níž svíral hůl, mu zčernala, jako by se spálil. Vycení na tebe zuby. ,,Ty si snad myslíš, že mne můžeš porazit!!" Astalda se převrátí na břicho a pohlédne na tebe nyní již vodově modrýma očima. ,,Nech ho, Wetore." Její hlas je chraplavý a vyčerpaný a přesto stále bojový. Wetor se obrátí na ni a poté zase na tebe. Napřáhne druhou, nezčernalou ruku směrem k dívce. Astalda vyjekne bolestí. Je to výkřik žadonící o milost. Na tváři se jí pomalu obajevují škrábance, jizvy, na pažích bodné rány, stejně jakou na nohou. Na břiše skrz košili pomalu prýští krev. Všechny rány, které měly být zahojeny, se pomalu rozevírají. Wetor na tebe upírá černé oči. ,,Kdo jsi, že kvůli tobě pokládá královna život?" ,,Uteč!" zasípe Astalda. ,,Běž!" ,,O ano. Jen utíkej, hrdinný červe." Muž se spokojeně a ulísně usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Už jsem viděl hůl zabořenou v hlavě postavy předemnou. Ale najednou se něco stalo. Něco co jsem absolutně nečekal. Postava se otočila tak rychle, že jsem nestačil úder ani dokončit. Teď už jsem poznal že jde o muže. Muž který vypadal jako člověk. Ale podle rychlosti, člověk být nemohl. Hůl vzal a odhodil do potoka. Nezmohl jsem se na nic. Ani tak jsem neposlouchal tu postavu předemnou, jako že jsem spíše sledoval zničenou Astaldu. Koukal jsem mu do jeho černých očí. Měl jsem strach, to ano, ale nemohl jsem tam Astaldu nechat. Slíbil jsem to Nevelovi. Astalda riskovala život pro mně. Měl bych se alespoň pokusit jí to oplatit. Wetor. To je jeho jméno. Otočil se na ni a poté na mně. Pak natáhl druhou ruku směrem k ní. Astalda začala křičet bolestí a já jsem začal prosit. "Nech ji prosim. Neubližuj ji..,, Řekl jsem to spíše s křikem, při pohledu na Astaldu jsem začal cítit, jak mi začíná téct slza po tváři. Netušil jsem o co mezi nima jde, ale takhle to nesmí skončit. Ne její smrtí. "Každý jde porazit. Stačí vyhmátnout slabinu.,, Procedim skrz zuby a pokusim se zasadit pravý hák do jeho spánku. Jestli Astalda umře tak jsem skončil. Jsem bez šance. Ikdyž se mi úder nepovede nebo naopak povede procedim skrze zuby znova. "Deamon Loot,, |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Prikývla som. Jeho odpoveď mi však na pokoji nepridala. I tak som sa však pred hadom z úcty poklonila. Lepšie som sa potom chytila Vodana a jeho šupín. "Vodan, poďme teda..." šepla som. Drak prikývol a zreval. Hada sa ani pri najmenšom nebál. Odrazil sa mohutným a silným chvostom a bleskovo sme odplávali preč opačným smerom od palácu. Kam sme ale išli to fakt neviem. Najradšej by som sa už bola prebudila späť v posteli ... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Muž se na tebe při prosebných slovech jen spokojeně zadívá. ,,Pouč se, červe! Není radno mi vstoupit do cesty!" Astaldiny oči pomalu bledou. Ztrácejí svou modrou barvu a mění se v bílou. Wetor uhne, ale zatím se jen baví tvou, pro něj, naprosto marnou snahou. ,,Co tím dokážeš? Ty myslíš, že jde zabít stín! O naivní červe!" Zasměje se, zatímco Astalda tě počasuje překvapeným pohledem. Wetor se ti znovu vyhne. ,,Obyčejný smrtelník? Čekal jsem od tebe víc, Astaldo! Zahazovat se s takovým póvlem." Zakroutí hlavou a pokud se znovu pokusíš zaútočit, vyhne se ti. Poté zacouvá k dívce, která už jen leží s otevřenýma očima, pod ní se tvoří louže krve, jež se vsakuje do země, ale stále ještě žije, dýchá. ,,Nyní mě omluv, smrtelníčku. Musím si s tvou přítelkyní něco vyřídit." Po svých slovech se Wetor rozplyne v dým, jenž vklouzne do dívčiných zad. Astalda nejdřív zakucká, potom sebou škubne v křeči a opět strne. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou a nad vodou
Proudy si s vámi trochu zahrávaly, ale nakonec vás dostaly až ke břehu. Po loďce nebylo ani vidu ani slechu. Mohla jsi se klidně uložit a usnout. Třeba se poté probudíš u sebe v posteli… |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Vyliezla som si Vodanovi na chrbát a ľahla si naneho. Mala som už toho dosť. Nevedela som kde som a prečo. Už som sa chcela vrátiť. Zavrela som oči a snažila sa ukľudniť. Nech už sa tento sen skončí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Byl rychlý. Všem mým úderům se vyhnul. Byl jsem vyčerpaný. Jak s pronásledování Astaldy, tak s mlácením pěstma kolem sebe. "Jak řikám. I stín jde zničit.,, A zakašlu. Byl jsem fakt unavený. Poté jsem si všiml něčeho co mně absolutně vyvedlo z míry. Astalda začala krvácet. "Ne...prosím ne.... neubližuj ji.,, Uvědomil jsem si jednu věc. Kdybych nebyl debil, Astalda by tu vubec nebyla. Nemusela by mne tu vubec hledat a tak by na tohodle nenarazila. Začal jsem se cítit hodně provinile. Wetor mi ale nevěnoval žádnou pozornost.Bral mně jako...červa. Najednou se ... odhmotnil a mně bylo jasné co bude následovat. "Vem si mně.,, Fakt jsem řekl vem si mně ? Asi jsem se musel praštit do hlavy... A nebo cítim vinu.. Astalda mne zachránila...a ja ji to vazne dluzim. Wetor ji vlétl do zad a Astalda sebou škubla. Oči měla bledé. Její modrá barva nebyla. Přiběhl jsem k ní a klekl si vedle ní. "Astaldo.,, Odtáhl jsem ji k nejbližšímu stromu a opřel ji o něj. Pak jsem začal chodit sem a tam. Nevěděl jsem co mam dělat. Jediné co mně v tu chvíli napadlo bylo nabrat trochu vody a dát ji jí vypít. Pak další várku abych ji opláchl obličej a krev po těle. Musel jsem se vrátit pro Nevela s Kumou. Ale netušil jsem kam se Wetor poděl. Kde je. Co ji udělá. Nesměl jsem ji opustit. "Adeline slyšíš mně ?!,, Zatřásl jsem s dívkou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,Vy čevi jste tak zábavní," povzdechne si Wetor spokojeně. ,,Ale tak hubení."
,,Co jsi ty oproti královně, červe?" ozval se Wetorův hlas, jenže tentokrát neměl tělo. ,,Tvého strachu se člověk nenají! Královnin strach je sytější!" Poté hlas utichl, zůstal jen pach růží ve vzduchu.
Astalda ti neodpovídá, oči má stále otevřené a stále žije. Je však jen otázka času, jak dlouho ještě bude žít. Ovšem jakmile jsi se ji pokusil odtáhnout ke stromu, začala sebou cukat, jako by se ti v tom snažila zabránit. Nakonec ale ve svém snažení ustala a nechala tě, aby jsi dělal to, co uznáš za vhodné. Zavřela oči a nechala se odtáhnout. Vodu nepřijala, buď nemohla, nebo nechtěla. Krev se jí pomalu začínala měnit na bílou tekutinu. Zatím stále převládala červená, ale to se může každou chvilku změnit. Když jsi s ní zatřásl, otevře oči, které postupně mění barvu na černou, zatím jsou světle hnědé, a zmůže se na kývnutí hlavou. Poté tě od sebe odstčí. ,,Nedotýkej se," zachraptí. ,,Nesmíš." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na břehu
Za chvíli se propadneš do světa snů. Klidné vlny spánku ti poskytnou sílu, kterou potřebuješ. Probudí tě kuckání a šplouchání vln, neocitla jsi se tedy ve sví posteli. ,,To je dneska noc," zamumlá si pro sebe muž, který právě vylézá z vody. Znáš jej, je to ten, co ti podal zprávu o vyhlazení Města Smutků. Ator. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Uchechtnu se. "Strach ? Z tebe ? Teď si mně pobavil.,, Snažil jsem se ho vyprovokovat. Ale pravděpodobně to nemá žádný smysl. Astalda žije. Nevypadá to s ní však moc dobře. Krvácela a něco se sní dělo. Bál jsem se o ní. Měl jsem skutečně strach. Ale ne o sebe. Při mém dotyku mně odstrčila a já jsem si v duchu ulevil že alespoň na tohle se zmohla. "Astaldo. Co mam udělat. Nemohu tě tu nechat.,, Zeptám se hned po té ce mně odstrčila. Oči ji začali mírně černat a já jsem se lekl. Snad ji nezačne ovládat ten Wetor... Zůstal jsem tam vedle ní jen klečet. Nemohl jsem dělat nic. Než doběhnu zpátky za Nevelem a Kumou Astalda vykrvácí. Neměla moc času. "Musim tě někam odnést. Vážně se tě nemůžu nijak dotknout Astaldo.,, Zeptám se trochu nervózně a bezradně. Jestli se ji něco stane, Nevel mně zabije. Tutově. Nemůžu se ji dotknout a nemohu ji tu nechat. Její hůl Vrhl jsem se k potoku s nadějí že hůl voda nevzala. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,Třeseš se, uvnitř sebe. Ti, co se stále bojí, nemají kvalitní strach, červe."
Astalda se na tebe podívá pohledem: Přesně to bys měl udělat. Jít, hned teď. Ale je na ní vidět, že přemýšlí. Nakonec jen zavrtí hlavou. ,,Nesmíš," zopakuje. ,,Jinak… přejde," pokouší se ti něco vysvětlit, doufá, že pochopíš, kdo přejde.
Hůl v potoce stále leží, září na ní runy a skoro tě láká, aby jsi ji vylovil. Na dotek je chladná, ale ne tak, aby tě spálila jako před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Hůl z potoka jsem vylovil. Podíval jsem se na Astaldu a přišel jsem opět k ní. Hůl jsem položil vedle Astaldiny pravačky, a však jsem byl opatrný. Je možné že ji ten chlap nějak ovládá. Musím si dávat pozor. A dát mu do rukou zbraň královny... to je jako nakreslit si na čelo terč s body za zásah. Koukl jsem se na Adeline a pokýval hlavou. "Chápu co se mi snažíš říct. Jen mi řekni... co mam teď dělat. Opovaž se mi tu nedej bože umřít Astaldo.,, Řeknu málem se slzama v očích. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Pomaly otvorím svoje oči, no neprivíta ma naspäť moja teplá izba. Miesto toho som na akejsi pláži. Vlasy aj šaty mám od piesku a nohy mi ešte oblizuje zvlnené more. Zúfalo si povzdychnem a posadím sa. Pošúcham sa po tvári. Prečo? Kto mi praje takéto divné sny? Sú to vôbec sny? Hlas. Z myšlienok ma dostane známi hlas. Hneď za ním obrátim hlavu a oči mi okamžite padnú na muža kúsok ďalej. "Ator ..."vyslovím jeho meno. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Astalda se podívá na hůl, potom na tebe. zdá se, že vůbec nechápe, co máš v úmyslu. Neodvažuje se jí dotknout. ,,Jít, musíš jít," vyrazí ze sebe a chabě zvedne ruku, aby ti názorně ukázala, že máš zmizet. Což se jí pravděpodobně nepovede. V očích se jí mihne náznak zoufalství. ,,Kentaur. Vesnice." Ukáže napravo a podívá se na tebe, jestli jsi pochopil co se ti snaží říct. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na břehu
Uslyším své jméno a otočím hlavu směrem, odkud jsem své jméno zaslechl. A zarazím se. Opravdu jsem nečekal, že ji tu uvidím a hlavně mi hlavou začalo vrtat, kde se tu vzala. Marně jsem hledal nějaká zdvořilá slova a tak jsem se jen trochu nejistě a rozpačitě usmál. ,,Dobrý den," dodal jsem, což mohlo, vzhledem ke všemu, co se dnes stalo, vyznít komicky. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Jemne som sa na neho pousmiala a sklopila som zrak. Naozaj som ho oslovila tak nedôstojne? "Prepáčte, dobrý deň." pozdravila som sa hneď naspäť. Poobzerala som sa okolo. Nič mi tu neprišlo nijako známe. Zasa som sa tak ocitla niekde neznámo kde. Pritiahla som si nohy k sebe a objala som si kolená. Uložila som si na ne bradu. "Aj vy trpíte zlými snami?" |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na břehu
,,Eh, zlými sny?" reaguji na ni. To jsem se zase do něčeho namočil. ,,Pokud je tohle zlý sen, tak bych docela nerad viděl noční můru," prohlásím a vytřepu si vodu z uší. Na chvíli se odmlčím a ždímu si košili. Chjo, příště budu muset utéct jinak než přes hradní příkop. ,,Ale mám pocit, že tohle nebude jen sen." Lehce se na ni usměji. raději bych se vyhnul otázce proč tak soudím |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Jemne sa na neho zamračím. Je vidno, že mu nerozumiem a som aj dosť zmätená. "Nie je to sen? Tak potom kde som ...a ako?" pošúcham sa po čele a obrátim sa späť na more. Toto nedáva zmysel. "Viem, že som išla spať. Lahla som si do svojej postele a zaspala som. Potom som sa ocitla na akejsi lodi. Bol tam aj Vodan. A malé dievča. Volala sa Kuma. Na lodi bol ale ešte niekto a museli sme újsť. Skočili sme do mora ..." zastavím sa. "Prepáčte mi ...Ja už neviem čo si mám vlastne o tomto myslieť." |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na břehu
,,Řekl bych, že jsme ve světě Vizí. Ocitám se zde poměrně často. Vaše tělo je stále ve vašem pokoji, ale vaše mysl je zde." Pokrčím rameny a unaveně si sednu. ,,Čas v našem světě se vůbec nemění, ale zde můžeme prožít třeba rok," vysvětlím jí. ,,Vy jste potkala Kumu? Jak se jí daří? Docela dlouho jsem ji neviděl." Usměji se při pomyšlení na mladou Glenu. ,,Vsadil bych se, že vás vzala k zámku." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Pochopil jsem o co jde. Kouk!jsem se na ni a potom na hul. "Něco vyčaruj, nebo tak něco...,, Chvili jsem tam sedel a dival se na ni. "Dobrá. Vemu tu hůl jako důkaz že tě znám. Dobře ?,, Počkam jestli mi na to neco rekne. Podle toho poslechnu. Pak vybehnu smerem kterym mi ukazala. I pres vsechno jsem bezel. Nemohu ji tam nechat umřít. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Zvedavo si ho obzerám keď si sadne vedľa mňa. Konečne sa trochu upokojím. Tak svet Vizí. "Prečo som sa sem ale dostala? A čo tu robíte vy? Ak to teda nie je tajné..." odlmčím sa. Rok? Stráviť rok na neznámom mieste? Až mi prebehli zimomriavky po chrbte. Tiež to ale mohlo byť aj tým vlhkom od mora. Keď spomenie Kumu, jemne sa usmejem a prikývnem. "Bola veľmi milá. Hrozne sa jej páčil Vodan. Áno ukázala mi zámok keď sme ušli z lode. Ehm ...tam sa jej ale chopil obrovský had a ona sa ...vyparila." sklopím zrak na piesok. Bolo mi to lúto. "Ja som sa potom ocitla tu." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
I přestože právě umírá se na tebe podívala s pobaveným úsměvem. ,,Vyčarovat?" Zavrtí hlavou a úsměv ji opustí. Dotkne se hole. Rána na obličeji se jí pomalu začne stahovat, ale víc hůl nesvede. Kývne hlavou, víc ti toho neřekne. Zavře oči a nechá tě jít.
Proběhneš houštím, větve stromů tě šlehají do obličeje, ale to za chvilku ustane. Jako by ti i stromy uhýbaly z cesty, jen aby jsi mohl běžet dál. Konečně staneš u malého údolíčka, v němž rostou vysoké a mohutné stromy, kolem nichž chodí kentauři. Jeden z nich sedí před tebou, zády k tobě a hraje na malou harfu. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na břehu
Pokrčím rameny. ,,Nevím, jak se sem lidé dostávají. Většinou se zde ocitnou, když cestují mezi světy." Odmlčím se. ,,Já se zde snažím najít souvislosti. Znovu jsem se šel podívat do Města Smutků. A znovu jsem se snažil přijít na to, co jsme udělal špatně." Nechtěně se mi na tváři usadí kamenná maska. ,,To se stává, když se člověk probudí. I ona, jakožto tvor Vize, může mít svou vizi. Nemusíte mít výčitky," ujistím ji a zvednu se. ,,Možná bych měl jít. Vize mohou být i příjemné. Nerad bych vás zatáhl do jedné ze svých ne úplně dobrých." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro "Prosím nechoďte!" rýchlo sa načiahnem a chytím ho za ruku aby som ho zastavila. Rovnako rýchlo mu však ruku pustím a zahanbene sa odvrátim iným smerom. "Prepáčte mi. Ja len ..." povzdychnem si a znovu si objímem kolená. "Prídem si tu tak hrozne stratená. Mám pocit akoby ma tu niečo prenasledovalo. Nepoznám to tu. Mám obavy a ...bojím sa." priznám potichu. "Nikdy sa mi ešte nič podobné nestalo. Neviem čo robiť." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? Alespoň něco ta hůl umí. Hůl tedy opatrně vemu a povolim si pásek u kalhot, abych si hul za nej mohl zastrcit. Pak jsem se na Astaldu povzbudive usmal a bezel jak jen to šlo. Netrvalo dlouho a skutecne jsem dobehl do udolicka kde chodilo plno kentaurů. Jeden seděl zády ke mne a brnkal si na harfičku. Jen jsem se nad tim pousmal a prosel kolem neho, jak kdybych ho nevidel. Sel jsem smerem k... Vlastne nevim. Radnice,kostrl nebo proste nejaka hlavni budova, nebo v cem kentauři žijí. Potřeboval jsem mluvit s jejich...pánem ? |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na břehu
Trochu překvapeně si uvědomím, že mě právě držela za ruku. A co bych to byl za rytíře, kdybych nechal dámu v nesnázích, že? Trochu si odkašlu. ,,Pokud chcete, můžete jít se mnou. Mám namířeno ke kentaurům," nabídnu jí. Na vrch to vypadá jako zachránění z nesnází, ovšem na vše je takové, jak se zdá. Nenechal bych ji tu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Kentaur k tobě vzhlédne a zvedne se. ,,Copak tady pohledáváš? Nevíš, že se do vesnice nesmí?" Očividně tě považuje za nějakého tvora z Vizí. Vypadá trochu naštvaně, možná proto, že jsi ho vyrušil z hry na harfu. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro "Ďakujem Vám, pán môj." usmejem sa na neho vďačne. Vstanem, oprášim sa od piesku a ešte sa mu dodatočne aj ukľoním. Predsa sa to záchrancovi patrí. "Veďte ma." pousmejem sa a ešte si trochu upravím vlasy. Piesok som mala naozaj všade. Bolo to otravné. "O kentauroch som len počula a čítala v knihách." dodám a následujem ho. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na břehu a v lese
,,Není za co, má paní," odvětil jsem.
,,Opravdu? Kentauři jsou zvláštní tvorové. Doufám, že tentokrát budou mít dobrou náladu,"dodám spíše pro sebe. Až příliš pálila vzpomínka na chvíle, které jsem strávil v zajetí u kentaurů. Vedu ji k lesu, k malé úzké cestičce, kterou většinou ke kentaurům mířím. Tentokrát mě znejistí pach růží. Tohle se mi snad zdá, pomyslím si ten den asi po sté. Otočím se ke své společnici. ,,Mám pocit, že za chvíli narazíme na něco velice nepěkného. Prosím držte se mě. Když vám řeknu, abyste utekla, otočte se a běžte, co vám nohy stačí. Nejlépe k vodě," řeknu jí vážně a raději ji chytím za ruku. Kdoví, co může za tím či oným křovím čekat. Obezřetně pokračuji dál. Cesta nás dovede až na malou mýtinu, jíž protíná potok. A u jednoho stromu leží má mátka. ,,U Velkého draka," vydechnu, když se rozhlédnu po bojišti. Stromy jsou rozdrásané, zem rozdupaná. A má matka krvácí. Otočím se na Nórii. ,,Nedotýkejte se jí," varuji ji. V očích mi může spatřit upřímný strach. Opatrně, nepouštějíc Nórii, přikročím k zrzavé dívce, jež je mou matkou. Dýchá, stále žije, ale má na mále. Pohlédnu na vládkyni vody. ,,Je v ní Wetor, požírač duší, života a strachu. Dokážete jej pomocí vody dostat ven?" zeptám se jí s nadějí v hlase a pustím ji, aby měla více prostoru pro manipulaci s vodou. Dávám však pozor, aby se těla ani nedotkla. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Na jeho varovné slová len ticho prikývnem a jemne mu stisnem dlaň keď ma chytí za ruku. Nemám dôvod neveriť jeho slovám. Predsa len sa tu zrejme vyzná viac ako ja. Som len rada, že mi dovolil ísť s ním. Pokračujeme ďalej lesom. Obaja sme ticho. Ator vedie cestu a ja ho len mlčky následujem. Pritom sa však obzerám okolo a dávam pozor na prípadné nebezpečie. Je mi jasné, že to zrejme nebude len obyčajná prechádzka lesom. Tak ako som ani nezažila kľudnú plavbu na lodi. Ticho zhíknem keď sa ocitneme na zničenej lúke. Vyzeralo to tam strašne a ešte k tomu aj tá zranená žena. Atorovi znovu len ticho prikývnem na jeho požiadavku. Pristúpime bližšie k stromu a k zranenej žene. Smutne na ňu dolu hľadím zatial čo Ator ku mne vysloví jeho prianie. "Áno o Wetoroch som počula." konečne sa potichu ozve aj môj hlas. Pokľaknem na zem pred ženu. Nespúšťam z nej svoje modré oči. "Sú to nečisté a zlé bytosti. Kruté a ubližujúce. Voda naopak lieči. Ukľudňuje a vyplavuje z tela všetko zlé. Tak ako aj cez seba nepúšťa zlé veci. Preto urobím všetko čo je v mojich silách..." poviem a zdvihnem k žene ruku s otvorenou dlaňou. Na jeho žiadosť sa jej ale nijak nedotýkam. Zavrem oči a v duchu sa napojím aj na Vodanovú energiu ktorá je mi tak veľmi blízka. Moja magická aura tak o niečo zosilnie a v dlani sa mi objaví vodná guľa. Neustále je v pohybe a pomaly sa zväčšuje. Keď je väčšia než moja celá dlaň, prenesie sa nad ženiné telo. Tam sa zastaví a padne dolu na ňu. Ihneď tak celé jej telo obalí voda. Akoby sa zrazu ocitla pod mokrou prikrývkou. Voda sa stále pohybuje a výri sa dookola. Dostane sa tak aj do jej rán. "Votrelec v tele čistej ženy. Odíď. Toto nieje miesto pre teba. Voda a jej čistota ťa štípe a prikazujú ti aby si zmyzol preč." prehovorím a otvorím oči. Jemne žiaria. Otvorenú dlaň pevne zavrem do päste a obal okolo ženy sa tak silnejšie stiahne k nej. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese
Sleduji její počínání. A následně i reakci své matky. Otevře oči, kdysi zářivě modré, není jen vodnaté a nejasné. Přejde pohledem z mé maličkosti na Nórii a zpátky na mě, poté se prohne v zádech a hrudi jí pomalu vyklouzne černý dým. Wetor. Zvednu se a stoupnu si tak, abycbh mu zabránil dostat se k jakékoliv z žen. Wetor ale jako oblak míří pryč, Nórië se ho zbavila, ale Astalda krvácí dál. Sice jí z ran vytéká rudá krev, ne bílá, jako před tím, ale i tak to může být smrtelné. ,,Děkuji, má paní. Teď musíme najít jejího draka. Musí být blízko." Na to její síly nestačí. S nechutí hledím na krvavou skvrnu na matčině břiše. Otevřel jí staré rány. Opatrně popadnu svou matku do náručí a pokynu Nórii, aby mě následovala. Kráčím další úzkou cestou, stále se ohlížím, abych měl přehled, kde Nórië je a jestli se jí něco nestalo. Po cestě jsou patrné stopy krve. Nepochybně tudy šla ještě před tím než se dostala na tu mýtinu. Projdeme přes další mýtinu, kterou neproudí potok, a znovu zahučíme do houští. Dojdeme na troche širší cestu, kterou se vydám vpravo. jdeme docela dlouho a Astaldino tělo začíná pomalu těžknout. Zastavím se a položím ji do trávy. Potřebuji si chvíli odpočinout. Otočím se na Nórii. ,,Ještě jednou vám děkuji," poděkuji jí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? "Nevím. Omlouvám se aoe je to velice vážná situace" Odpovim kentaurovi a poukážu na hůl od Adeline. Pokud mne kentaur skutecne nechce zastavit, optám se ho kde bych nasel nejakeho..starostu nebo "krále". " Ona umírá. Potřebuji pomoc. Prosim.." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Kentaur se na tebe vážně podívá a potom kývne hlavou. ,,Následuj mě," pokyne ti a zamíří do vesnice. Dovede tě před jeden strom, před nímž sedí starý kentaur. Starý kentaur si tě poslechne. ,,Svou pomoc nemůžeme odpírat nikomu. Hene, vem ho tam." Kentaur, který tě sem přivedl, přikývne. ,,Naskoč,"pobídne tě, aby jsi mu vylezl na záda. ,,Drž a veď," přikáže ti a rozeběhne se cestou, kterou mu ukážeš. Když se však opět ocitnete na mýtině, nikde nikoho nevidíš. Jen v mokré hlíně jsou otisknuty dvoje stopy. Jedny ženské, druhé mužské. Kentaur na tebe pohlédne. ,,Někdo tu byl. Kam teď?" zeptá se tě. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Podarilo sa. Keď Wetor opustil jej telo a vyparil sa preč, výrazne som si vydýchla a jemne uvoľnila svoju zovretú päsť. Okolo ženy však stále nechávam ochranný obal. Nevyparí sa ani keď si ju Ator vezme na ruky. Voda ju drží v stabilizovanom stave a veľmi pomaly sa stará aj o jej veľké rany. Následujem ho späť do lesa po stopách jej draka. V duchu sa modlím aby bol v poriadku a ak by bol zranený, aby to ešte šlo vyliečiť. Energie mi zostávalo ešte dosť. Na Atora sa vždy jemne a smutne usmejem zakaždým keď sa na mňa obráti. Dám mu tým na javo, že som v poriadku. Kiež by táto vízia bola z tých príjemných. Zastavíme sa na širokej ceste. Ator ju položí opatrne do trávy a ja si kľaknem vedľa nej. Stále sa jej nijako nedotýkam, len dávam pozor na jej stav. Voda za ten čas jemne ztmavla. "To je v poriadku. Nemusíte mi ďakovať. Budem len rada keď sa jej polepší." pozrem na neho dohora. "Ide to veľmi pomaly, ale voda okolo ju chráni. Už ani nekŕvaca a iste ju už ani netrápi bolesť. Urobila by som viac, no neviem ako bude vyzerať jej drak..." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese
Věděl jsem, že i když se voda zabarvovala, nikdy by Astaldu nemohla uzdravit. Naštěstí byl Nevel Nevididtelný, njemocnější z draků a dokázal divy. Pohlédnu na Nórii. Nemůže ani vědět, jak jsem jí vděčný. Nebýt jí tak už Astalda vykrvácela. Utrápeně se zadívám na krvácející dívku. Docela jsem i pochyboval, že voda zadržela bolest, ale chtěl jsem tomu věřit. ,,Musíme jít dál," prohlásím a zvednu se, abych poté mohl znovu vzít Astaldu do náručí. Pokračujeme dál, až dorazíme na další mýtinu, ale na této mýtině leží zničeně bílý drak a Glena, která draka hladí po hlavě. Poznám Nevela, draka Astaldy, i Kumu, malou Glenu. ,,Nevele, Kumo, máme tu raněnou, potřebujeme pomoci," oznámím jim. Nevel se zadívá na svou paní a vyděšeně vykulí oči. Přispěchá k nám a otře se Nórii o nohy. ,,Děkuji, že jste ji přivedla, paní." Poté pohlédne na mě. ,,Polož ji, já se o ni postarám," poručí mi. Když tak učiním a drak si sedne vedle své paní, pokynu Nórii, aby se posadila. Nastal konec naší cesty. Nyní by měla být v pořádku. Kuma na nás dva nejsitě hleděla. ,,Paní Nórië? Pane Atore?" zeptá se nejistě. Nikdy nás ještě neviděla ve svém světě. ,,Kde je Deamon?" zeptá se znovu a trochu nešťastně. ,,kdo je Deamon?" zeptám se jí a zadívám se na Nórii, jestli netuší, o kom Glena mluví. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Pokračujeme v dlhej ceste hustým lesom. Kráčam vedľa Atora a očkom dávam pozor na ženu v jeho rukách. Pripravená kedykovľek zakročiť ak by sa jej nedajbože prihoršilo. Dorazíme na ďalšiu lúku. Táto našťastie nenesie znaky ťažkého boju. Srdce mi však jemne poskočí keď na nej uvidím malú Kumu. Až sa musím usmiať ako mi odlahlo. "Kuma! Som rada, že si v poriadku." milo sa na mladú glennu usmejem. Rovnako tak aj na draka ktorý k nám pribehne. Z úcty mu naznačím jemný úklon. "Dúfam, že vaša pani bude v poriadku." poviem jeho smerom. Ator mi naznačí aby som sa posadila a ja tak teda urobím. Sadnem si vedľa neho a smutne pozerám ne ležiacú ženu a jej draka. Našu pozornosť si ale vypýta Kuma. Deamon? Nikdy som podobné meno nepočula... Jemne pokrčím obočie a s rovnakým začudovaním s akým sa na mňa pozrel Ator sa ja pozrem na neho. "Žiadneho Deamona nepoznám. Ani sme nikoho po ceste nestretli. Je to tvoj kamarát?" |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro V lese
Kuma se usměje. Je asi o pět let starší nežv jakékoli mé vizi. Její úsměv je trochu nejistý, jako by nevěděla, jestli nám má věřit.
,,Deamon mi zachránil život. Šel se podívat, co je s Astaldou, když se nevracela. Opravdu jste ho nikdy neviděli?" ,,Ne," odpovím a zvednu se. ,,Pokud ale šel hledat mou matku, tak se nemusí vrátit se zdravým rozumem. Půjdu ho hledat," navrhnu. Poté se otočím k Nórii. ,,Dávej na ně pozor." Poté se otočím a vyrazím směrem odkud jsme přišli. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Jeho matkou? Tak táto žena je Atorova matka. sklopím k nej zrak a pri srdci ma ešte viac zabolí. Nečudo, že sa o ňu tak bál. Ator sa zdvihne s tým, že ide hľadať záhadného Deamona. Zdvihnem sa aj ja. "Buďte prosím opatrný." podídem k nemu než odíde. "Neváhajte zavolať o pomoc. Prosím..." dovolím si chytiť jeho ruku a do dlane mu prstom jemne nakreslím krúžok. Nič nestalo, no mohol v dlani cítiť jemné teplo. "Malé ochranné kúzlo." pousmejem sa. "Ak zovrete dlaň v päsť, budem vedieť, že je zle. A ak by ste sa náhodou stratil, je to ako neviditelné lanko. Dovedie vás späť sem. Len ...pre istotu." znovu sa usmejem a potom ho nechám ísť. Sadnem si vedľa Kumy a objímem ju okolo ramien. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese
Chtěl jsem říci, že jsem opatrný vždy, ale raději jsem neřekl nic. To bych lhal. Doufal jsem, že k volání o pomoc se nebudu muset uchylovat. Pokud není Deamon blbec, o čemž jsem dost pochyboval, protože ten, kdo se vydá za mou matkou, aniž by věděl do čeho jde, je blbec, ne-li něco horšího. Když provede ochranné kouzlo, jen se jí dvorně ukloním. ,,Vrátím se i s Deamonem. Možná rozsekaný na kousky, ale vrátím se." Kuma se na mě podívá s pohledem: To jsi jste ji vážně uklidnil. Poté vběhnu do lesa.
************* Za průvodkyni:
Kuma tě od sebe jemně odstrčí. ,,Nepořežte se. V mých šupinách je velice nebezpečný jed," upozorní tě. ,,Deamon se o ně pořezal." Nevel se k vám vrátí s úsměvem na šupinaté tváři. ,,Děkuji, že jste se o ní tak dobře postarala. Sice bude chvíli v bezvědomí, ale díky vám, královno Alarwe, se uzdraví rychleji." Drak spokojeně pokývá hlavou a otočí se na Vodana. Zdvořile se mu ukloní. ,,Děkuji, že jste propůjčil své paní moc, pane Vodane." Nadšeně si poskočí a zámává křídly. ,,Teď by mě docela zajímalo, kam ten trouba Deamon zahučel. Půjdu s panem Atorem, třeba mě bude potřeba. Kdyby se jí přitížilo, vím, že se na vás mohu spolehnout." S těmito slovy se vznesl k obloze a zamířil směrem, kterým zmizel Ator. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kuma, Nevel, Astalda a někdo další ? K memu stesti mne kentaur vyslechl a vzal mne za starsim. K jednomu stromu. Sedel u nej starý kentaur. Vše co jsem vedel jsem mu řekl. Snazil jsem se mluvit rychle, ale přesto nevynechat žádný detail. Dnes musi byt moje stestěna. Kentaur mne vyslech, a co více, dokonce mi nabídnul svoji pomoc. S vdekem jsem ji přijal. "Děkuji" na kentaura si vlezu a vyjedeme smerem k mýtine. Ani jsem nechtel pomyslet na to co se ted muze dit. Moje nejvetsi obavy se naplnily. Astalda na mytine nebyla. Slezl jsem z kentaura a sel k mistu kde sedela. Tam jsem se snazil podle stop zjistit, kam asi mohla, nebo spise mohl, jít. "Tady byla" odvětim a podivam se na kentaura. Musim ji najit. Pokusim se najit stopu. Nemuze byt daleko. Ne v tomhle stavu. "Jestli mi chceš pomoc, timhle směrem se nachazi jeji drak. Řekni mu že tě posila Deamon. Nemohu ti za to nic nabidnout. Nic nemam... Ale pomuze mi to nejvic." pockam na jeho reakci. At uz jr kladna, ci zaporna, vydam se smerem, kterym vedou stopy. Pokud zadne nevidim, vyrazim dal pres mytinu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Kentaur se na tebe zadívá s mírným zděšením. „Draka?‟ Jít za drakem mu připadalo jako sebevražda a nehodlal se nechat sežehnout. „Uvědomuješ si, že pokud se do tvé přítelkyně vtělil Wetor, může se zde stále potulovat. Pokud zemře, budeš pravděpodobně prvním, koho vyhledá.‟ Kentaur se rozhodl, že zůstane na mýtině. „Pokud budeš potřebovat pomoc bojvníka, zakřič,‟ prohlásí s klidem a pozoruje, jak se vydáváš po stopách. Stopy čirou náhodou vedou směrem, kde se nachází mýtina, na níž jsi tu noc spal a na níž se právě teď možná nachází Nevel s Kumou. Stopy se za chvíli ztratí v porostu, ale zlomené větvičky a kapky krve na stromech ve výši ramen jsou dostatečným vodítkem. Cesta je stejná jako před tím. Za chvíli dojdeš na první mýtinu, na níž jsi viděl znak a na níž jsi našel hůl. A stopy pokračují dál. Na mýtině však klečí u znaku mladík, není o moc starší než ty, černé vlasy mu halí obličej, košili má od krve. Prstem přejíždí po spletenci z hlíny. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Ator ma moc o jeho bezpečí neuistí a tak keď odíde si len povzdychnem. Dúfam teda,že bude rozsekaný takým spôsobom, že sa bude dať ešte opraviť. "Ah, pardon." pousmejem sa na Kumu a opatrne ju teda pustím. Stále však sedím vedľa nej. Na nevela sa tiež zdvorilo usmejem. "To je samozrejmosť, nemusíte mi ďakovať." Vodan mi skĺzol z ramena a tiež sa pred drakom ukľonil. "Je to predsa moja povinnosť. Som veľmi rád, že sa vašej pani polepšilo a budem ešte radšej keď sa prebudí." "Prosím dávajte si pozor aj vy. Budeme vás netrpezlivo čakať." poviem drakovým smerom keď sa dá do letu za pánom Atorom. Znovu si povzdychnem. Vodan vymení Nevelové miesto pri Astalde a dáva na ňu pozor. "Kuma? Kto je teda ten Deamon a čo sa tu stalo?" opýtam sa. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kentauři a někdo další ? Sakra. K drakovi se mu nechce. "Děkuji. I přesto si vážim tvé pomoci...kentaure.,, Řeknu a usměju se na něj. "Jo... teď si mně uklidnil.,, Představa že v sobě budu mít frajera se mi ani trochu nelíbila. Rozloučil jsem se s kentaurem a vydal se po stopách Astlady. Teda spíše Wetora. Cesta vedla přesně tam, kam jsem nechtěl aby vedla. Na mýtinu kde se nacházela Kuma s Nevelem. Snad Nevel pozná že se nejedná o Astaldu. Zas tak blbej není. Pokračoval jsem v cestě díky bohu, no, pro Astaldu asi ne, ale stále krvácela a já díky tomu stopu neztratil. Došel jsem až na mýtinu kde jsme našel hůl Astaldy. Chtěl jsem pokračovat dále, ale všiml jsem si nějakého chlapa. Černé vlasy mu halily obličej. Byl od krve a před sebou měl cosi z hlíny. Netušil jsem co teď. Mam ho sejmout holí, a nebo se ho zeptat co se stalo... Vyšel jsem z křoví s holí v ruce a čekal jsem že po mně hodí nějakou ohnivou kouli... už bych se ani nedivil. Ale já mam v rukávu kentaura. A to on neví. "Kdo jsi ?,, Řeknu vážně a možná trochu jiným hlasem, kterým jsem se snažil zníti drsněji. Moc se mi to nepovedlo. "Hledám jednu dívku. Zrzavé vlasy, menší vzrůst a mod...teď už černé oči.,, Pokračuji dále, aniž by mně zajímalo kdo je osoba předemnou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
Muž zvedne pohled ze země a zadívá se na tebe jasně modrýma očima. Na tvou první otázku neodpoví, ale je vidět, že druhá jej zaujala. „Říkáš zrzavou dívku s černýma očima? Jako by ji posedl Wetor?“ Zvedne se a podívá se ti do očí. „Tu jsem viděl.“ Přimhouří oči a chvíli si tě prohlíží, poté se pro sebe ušklíbne. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese Nórië
Nevel se ještě jednou ukloní Vodanovi a poté učiní to, o čem mluvil, odletí hledat. Kuma na tebe pohlédne plachýma modrýma očima. „Byla jsem jako vždy u sebe v jezeře. Přemýšlela jsem, protože jsem nic jiného dělat nemohla. A Deamon prostě spadl z nebe, jako by ho něco shodilo. Nemůže se po světě pohybovat bez kouzelného tvora a nemohl z vody. Pomohla jsem mu ven, jinak by ho mí bratři sežrali, což jsem nemohla připustit, ani kdybych chtěla.“ Odmlčí se. „Odvedla jsem Deamona do lesa, daleko od svého jezera, takže jsem začala ztrácet sílu. Dozvěděla jsem se o hodně věcech z jeho světa. Mluvil o motorkách, o koních, o ovcích… A pak před námi spadla Astalda, to už jsem skoro nevnímala a nevím, co se stalo. Vím, že mě ošetřili a mám pocit, že Deamon Astaldu přemluvil, aby se o mě postarala. Ale nevím. A pak jsem se ráno probudila a Deamon chtěl jít hledat Astladu. Nevel mu dal svojí šupinu a dál nevím, co se s ním stalo.“ Zmlkne a pohlédne na klidně spící dívku. „Doufám, že je v pořádku.“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kentauři a někdo další ? Muž vstal. Měl modré oči. Kdo je, mi neodpovedel, zato 2. otázka ho jaksi zaujala. "Ano....„ Snažim se říct bez emocí a hůl v ruce pevně sevřu a udělám krok vpřed. " Ty ho znáš?,, Zeptám se trochu rozladěně. Hned ho zasypu další otázkou. "Kudy šla ? A.. vypadala že už by ji posedl uplne ?,, Kde je Nevel a Kuma se neptam..treba se skryvaji a akorad bych je prozradil... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,Wetora? Jistě," odvětí klidně. ,,Nešla, ležela. A ne, úplně ji asi neposedl." Zamyšleně tě pozoruje. ,,Ty jsi Deamon, že?" Jeho tón hlasu však vypovídá o to, že přesně ví, kdo jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Svítání Kentauři a někdo další ? Ten chlap se mi přestával líbit. Zna Wetora. Viděl Astaldu, ale nepomohl ji. A k tomu všemu zná moje jméno. "Proč si ji nepomohl když si ji tu viděl bezmocně ležet ?" Odvětim klidně ale i přesto na mně může vidět znepokojení. Nevěřil jsem mu. "Jo..." Řeknu podezíravě a kouknu se, jakým směrem vedou dále stopy. "Kudy šla dál ? A od kud mne znas ? " |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,Kdo říkal, že nepomohl?" otáže se klidně. Tváří se jako kocour, co právě našel skvělou hračku, s níž si může dělat co chce. ,,Ostatně na tom teď nezáleží. Astalda je v bezpečí a Kuma s Nevelem si dělají starosti, takže-" větu nedořekl. Ozval se jekot a do jednoho stromu narazil jako blesk Nevel. Zvedl se na nohy a zavrávoral. ,,Panenko skákavá, ten svět se ale motá," bručí si pro sebe a zvedá se na nohy. Muž jej s klidem sleduje. Jakmile si drak všimne, že tu jsi, skočí na tebe, povalí tě a začne tě lízat. ,,Kluku ušatá! Ty jsi mě vyděsil!" Poté se otočí na muže, zdá se, že jej důvěrně zná. ,,Koukám, že jste se seznámili." Otočí se zase na tebe. ,,Co říkáš na Astaldina syna?" zeptá se tě tišeji a opatrně z tebe sleze. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Pozorne som ju počúvala a neušlo mi jediné jej slovo. I keď boli veľmi zvláštné ... Padol dolu z nebies? Iný svet moto -čo? Svet Vizi je čoraz viac divnejšie miesto. Otvorí sa náhodne každému kto zaspí? Že by Daemon tiež len spal, ale v celkom inom svete? "Je od teba veľmi šlachetné, že si ho zachránila zo svojho jazera aj keď sa tam len tak objavil." pousmejem sa. "Tak ako aj od Daemona je veľmi odvážné, že sa vydal hľadať pani Astaldu. Musí to byť veľmi milý mladý muž. Dávam ti moje slovo, že sa o neho postarám. Pán Ator ho iste nájde a spolu s Nevelom sa sem všetci vrátia. Ak bude treba niekoho ošetriť, ja aj Vodan urobíme čo bude v naších silách." usmejem sa. Snažím sa ju tým aj trochu povzbudiť hoci mne samej sa celá táto situácia príliž nepáči. To ale neznamená, že teraz budem sedieť a trucovať. Pomôžem kde sa dá. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese Nórië
Kuma se začervená, ale už nic neříká. ,,Pan Ator si s ním poradí, doufám. Jen ho možná vyděsí," řekne poté a pohlédne směrem k Astaldě. ,,Vy paní Astaldu znáte? Myslím z pravého světa, ne ze světa Vizí." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro "Len z rozprávania. Viem, že je matkou pána Atora, ale osobne som sa s ňou nestretla. Ani pána Atora nepoznám osobne tak dobre." pousmejem sa na malú Kumu. No, teraz bola vlastne už väčšia. "V pravom svete nemáme tak veľa času na osobné stretnutia. Väčšinou sme vo svojich hradoch a dávame pozor na svoje mesto a okolitý kraj. Aspoň teda ja trávim väčšinu času v hrade." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese Nórië
Kuma tě fascinovaně pozoruje. ,,Ale vy a pan Ator vypadáte, jako byste se dobře znali. A pan Ator se mi nezdá jako člověk, co by jen seděl na… hradě? Co je to vlastně ten hrad?" otáže se zmateně. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Znovu sa usmejem. "Rozumieme si. A ...neviem, mám pocit, že mu môžem veriť. Veril mu aj môj brat, takže na tom niečo bude." povzdychnem si pri myšlienke na Tussaca. "No, nehovorím že vyslovene musí len sedieť na hrade a tak. Ale to je moja realita a preto zrejme nepoznám veľa iných drakov osobne. Hrad ...hmm. Je to ohromne veľká kamenná budova. Veľkosťou by sa ani nezmestil na túto lúku. Zvonka vyzerá ako tmavá nedobytná pevnosť, ale vnútri je to celkom iné. Má v sebe kopec dlhých a širokých chodieb a veľa nádherne vyzdobených miestností." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese Nórië
,,Vy máte bratra? A jí lidi?" zeptá se Kuma zvědavě. ,,Já mám hodně bratrů a všichni jedí lidi," dodá.
,,Vy se máte, váš svět je zajímavý. Tady v Černé díře je vše takové nudné a omšelé." |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Zasmejem sa. "Áno mám brata a nie jedného! Mám päť bratov a tri sestry." usmejem. "Ale nikto z nás neje ľudí, to nie." Smutne sa na ňu pousmejem. "Ak sa niekedy ocitneš späť v realnom svete a blízko Ľadového mesta, veľmi rada ťa privítam na mojom hrade." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V lese Nórië
Kuma se usměje. ,,A všichni jsou jako vy?" Poté posmutní. ,,Já se nikdy nemůžu dostat do jiného světa. Jsem tvor Vize, v žádném jiném světě neexistuji," vysvětlí.
|
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro "Väčšina je ako ja." pousmejem sa. "Každí je ale niečim svojskí a má rád iné veci. Niektorí už ani nebývajú na hrade ale odišli do sveta." Keď posmutnie Kuma, zosmutne tvár aj mne. Sklopím zrak. Kuma bola veľmi milý a zvedavý tvor. Preto ako som kúsok ďalej na zemi zbadala kúsok paličky, niečo ma napadlo. Usmiala som sa a načiahla sa po paličke. "Pozri..." poviem jej a pred sebou do hliny začnem s paličkou kresliť hrad a jeho okolie. Pritom jej vysvetlujem čo je čo a ako to vyzerá v skutočnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nórië Kuma se nadšeně usmívá a sleduje hrad v hlíně. ,,Vypadá úplně jako ten podvodní," řekne po chvíli s očima rozjařeně upnutýma na hrad. ,,A jak vypadá třeb kůň? Nebo kočka?" ptá se dál s dychtivým výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Jemně jsem přikývla, když mne ten kentaur opět uklidňuje a zkusila se pousmát. "Já.. děkuju." Vydechla jsem dlouze a pak se jen nechala dál vést. Nic jsem neříkala a snažila si zapamatovat to všechno okolo, co jssm viděla. Jakmile jsem ale spatřila Nicka, jakoby mě naplnil vztek. Vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem čekala Deamona a ne jeho. A taky proto, že se sám zamračil, když mě viděl. "Ty? Nečekala bych, že vyvázneš jen s dlahou na noze." Hbitě jsem z kentaurova hřbetu seskočila. Měla jsem s ježděním na koni dost zkušeností, takže mi to nedělalo žádný problém. Ani ladně dopadnout na zem. Na Nickovi otázku jsem neodpovídala a šla rovnou k němu blíž. "Co se stalo? A kde jsou ostatní? Kde je Deamon?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dopoledne Nevel a syn ? Ten chlap se mi skutečně přestával líbit. "Tak kde je ?,, Zeptám se a jdu pomalým krokem k němu. Kuma s Nevelem ? On o nich ví ? Zastavil jsem se. Kus odemně přilétl Nevel a narval to do stromu. Uchechtl jsem se a ulevilo se mi. "Nazdar papoušku,, Řeknu provokativně směrem k Nevelovi a rozesměju se. Nestačil jsem nic udělat a Nevel mně povalil a celého mně začal oblizovat. "Taky tě rád vidím.,, Řeknu a pohladim ho po hlavičce. "To je... syn Adeline...teda Astaldy ?,, Zeptám se a usměju se na chlapce předemnou a přejdu k němu abych mu podal ruku. "Ani nevíš jak jsem rád, že jsem se rozhodl tě tou holí nepraštit.,, Řeknu a podám mu jí. Přeci jen je to jeho matky. "Jsem rád že jsem vás našel... Kde je Kuma a Astalda ? a ten... stín.,, Zeptám se starostlivě a rejpnu do Nevela. To mi těch několik desítek minut chybělo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
Nick se na tebe zazubí. ,,V tom máš pravdu. Když si na tebe lehne drak, tak máš štěstí, když vyvázneš jen s dlahou na noze." Podrbe draka pod bradou, drak blaženě pozvedne hlavu. ,,Co se stalo? No, trochu jsme se vychýlili z letu. Deamon bude někde v louži, Astalda někde poblíž, netuším, kam spadli. Ale na tom úplně nesejde. Hlavně že žijeme." Znovu se zašklebí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,V bezpečí, doufám," odpoví ti muž.
,,Nazdar, chlapečku,"oplatí ti pozdrav drak a učiní to, co učinit chtěl. Zavrní jako kočka a vrazí ti hlavu do ruky. ,,Jasně, nečekal jsi snad pětiletý dítě, že ne? Když mu bylo pět, kousal jsem ho do uší, to teď už dělat nemůžu," povzdechne si smutně, zatímco Ator, Astaldin syn, protočí panenky. Ruku ti ale nepodá, dívá se na ni jako na hada, který ho má každou chvilku uštknout, místo toho se lehce ukloní. Nevel do tebe drcne loktem, čímž dá najevo svou nespokojenost. ,,U nás se zdraví jinak," vysvětlí tiše.
Poté Ator pozvedne obočí. ,,Buď rád, že jsi tu hůl nepoužil,"odtuší klidně. ,,Zůstala by zaseklá v tvé kebuli, Supermane," ozve se spokojeně Nevel. ,,Na to bych se rád podíval," dodá a provokativně na tebe pohlédne s povyplazeným jazykem. Ator si od tebe hůl trochu váhavě vezme. ,,Buď jsi měl ohnivzdorné rukavice, nebo ji Astalda nezačarovala," zamumlá si pro sebe a praští holí o zem. Hůl se zmenší na malý špalíček, který nakonec zmizí úplně.
,,Ty nás?" ozve se dráček a odfrkne si. ,,Nevím, kdo se držel naprosto zjevných stop, který si za sebou nechával, chytráku!" Ator na vás dva hledí trochu vyjeveně, ale vaše počínání nijak nekomentuje. ,,Kuma a má matka jsou v bezpečí u paní Alarwy. Všechny tři by měly být v pořádku," odpoví ti Ator. ,,O Wetorovi nevím. Možná se potlouká někde kolem." Nezdá se, že by mu Wetor dělal vrásky. Když do draka šťouchneš, jen se potutelně zašklebí a chvíli dělá, jakože si toho vůbec nevšiml. Když to ale nejméně čekáš, Nevel ti podrazí nohy tak, že spadneš na záda a málem si vyrazíš dech. Sedne si na tebe a tváří se spokojeně jako kocour, co právě zbaštil pěkně tlustou myš. Mladík jej vezme jako nezbedného psa do náručí a zavrtí nad tím hlavou. ,,No jo, já vím, že nemám žádné vychování," mumlá pokorně Nevel ještě před kázáním, na které by zjevně ani nedošlo. ,,Kde je vlastně Isoar?" ,,Pryč," odpoví klidně muž a otočí se na tebe. ,,Měli bychom jít. Pokud nastanou porblémy, nejsem si jistý, jestli je paní Alarwa dokáže ochránit." |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Zůstávala jsem stát po boku kentaura. Vlastně ani nevím, jestli se mi představil. Já jemu určitě ne. Jsem to ale ostuda. Teď je ale hlavní najít ostatní. "Odchýlili z letu? Jak to myslíš?" Byla jsem tak moc zmatená, až mě začínala bolet hlava. "Počkej, počkej. Jak to myslíš, hlavně, že žijeme?" Koukala jsem na něj, jakoby si že mě snad dělal srandu. "Nechceš mi snad tvrdit, že si tady prostě jen budeš užívat a je hledat nebudeš? Musíme je najít. Vždyť.. sakra ja a Deamon jsme ničemu z tohohle nevěřili! Doposud jsem si myslela, že Alenka v říši divů je jen pitomá pohádka!" Vyjela jsem na něj zostra a trochu jsem se chvěla. Přeci jen, byla jsem zmatená, vystrašená, hladová a chtělo se mi brečet. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dopoledne Nevel, Ator Nevela jsem pohladil a zasmál jsem se. Asi štěstím. Byl jsem skutečně rád že ho vidim. "Popravdě ? Čekal... Popravdě Astalda vypadala mladší než já... představa že by věkem mohla být moje matka... nebo už babička...,, Zatřásl jsem se. Ator moji ruku nepřijal. Já jsem to více méně čekal, a tak jsem to i respektoval. U nich je to hold asi trochu jiný. "A jak ? Smím li se zeptat ?,, Odpovím zvědavě. "Jo...to už se mi málem osvědčilo u Wetora... Ale co mu musim nechat, alespoň mně nezabil... Bral mně jako podřadnou rasu.,, Řeknu zamyšleně. "To určitě,, Otočim se na Nevela "kdo by tě pak drbal ? Vždyť bych ti chyběl.,, Řeknu a zasměju se. "Nešel jsem podle vašich stop. Ale podle stop Astaldy. K mýtině i zpátky. Dokonce jsem se seznámil i s pár kentaurama. Milí chlapíci.,, Řeknu jak kdybych kentaury viděl každý den. "Paní Alarwa ? Nějaká.. vaše známá ? Nebo chůva či tak něco ?,, Zeptám se směrem k Atorovi. Chvíli jsem vedle Nevela stál a když jsem se zakoukal kolem po lese, ta ještěrka mi podrazila nohy a sedla si na mně, jak kdybych byl jeho kořist. V tu chvíli ale přišel Ator a vzal Nevela do náručí. Už chybělo aby Nevel kopal nohama a připomělo by mi to morče. Zasmál jsem se a trochu provokativně pokýval na Nevela. "Jo... to není uplně špatný nápad... jsem celkem unavenej... a hlavně bych se s tím Wetorem znova setkat vážně nechtěl..,, Odvětim a následuji Atora s Nevelem. Předpokládám že poletíme. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Viviene
,,Spadli jsme jinde, než jsme měli, tak to myslím," vysvětlí Nick. ,,Mohla jsi spadnout do vody, nebo do kaňonu, jako já. Mohlo by tě tu něco sežrat." Nickova tvář potemní. ,,Astalda vás varovala, pokud vím. A nemám důvod je jít hledat. Astalda a ostatní si poradí, Deamon je také docela vynalézavý. A stejně nemohu, se zlomenou nohou se nebudu trmácet ke Glennímu jezeru a zpátky." Drak kývne hlavou a upře na tebe zelené oči. ,,Mimochodem, Alenka v říši divů je pohádka. Takovou blbost mohli vymyslet jen lidé." |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Sledovala jsem Nicka s vytřeštěnýma očima. Tohle se mi snad jen zdá. A nebo jsem jen já špatně zamýšlela? Čert to vem. Pevně jsem tiskla ruce v pěst a nakonec však má horkokrevnost zvítězila, udělala jsem pár kroků k němu a jemu přiletěla jasná facka na tvář zprava, až to mlasklo. Hrdě jsem se narovnala. "Jestli ty kašleš na svoje kamarády, je mi jedno. Ale já tu nebudu jen tak sedět a říkat si, co se mu mohlo stát a ne. A jestli si poradí, když můžu pomoc." Jeho vůbec nezajímalo, co když spadli někam špatně. Zlomili si nohu jako on nebo je něco napadlo a můžou být zranění. Jemu to bylo jedno a jen to odůvodnil tím, že si poradí. Tohle nechápu. Nechá je nappspasz osudu. Potom jsem se otočila ke kentaurovi a přešla k němu. Už jsem se usmívala a trochu zatřepala druhou rukou, jak trochu štípala dlaň od té facky. Byla to pěkná rána, to se musí nechat. Snad ale alespoň kentaur mě pochopí. "Je to troufalé, já vím. Ale mohla bych požádat o vaší pomoc? Nebo alespoň mapu a popis cesty jak se dostat k Glennímu jezeru?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon
,,Víc než tvoje matka, drahý Deamone. To je tvoje praprapraprapraprapraprapraprababička," odpoví důstojně Nevel. ,,Tolik ne, Nevele," ozve se Ator, kerého Nevelovo přehánění pravděpodobně uráží. ,,Je jí jen 116." ,,Pravda, paní Alarwě je 330." Ator se na draka zadívá pohledem, který jej okamžitě umlčí.
,,Poklonou, něco jako v Japonsku, jen starověce," odpoví drak a důstojně ti předvedě úklonu. A hned se nafoukne jako holub. ,,Nechci se chlubit, ale mám nejkrásnější úklonu v celé Dragonii."
Ator nakloní hlavu na stranu. ,,Mluvil jsi s Wetorem? To se lidem moc nedaří. Většinou padnou strachy hned, jak jej spatří."
Nevel zafrká. ,,Ator taky nedrbe špatně, to já kvůli Astaldě. Ona by mě zabila, kdybych tě nechal zabít se," prohlásí drak. ,,Podle toho, co říkáš, bych řekl, že měli dobrou náladu," odvětí Ator s výrazem, jako by právě žvýkal šťovík. Asi spolk citrón, ozve se Nevel, tenroktát v tvé hlavě. ,,Paní Alarwa je vládkyně Města Ledu." ,,A čirou náhodou-" drak větu nedokončí, jelikož je zastaven mrazivým pohledem. ,,Nevele, ticho," napomene ho chladně Ator. ,,No jo, vždyť mlčim, no," zamumlá uraženě drak.
Ator zamíří na pěšinu, Nevel poslušně kráčí vedle něj, jako by zapomněl, kam dal křídla. Drak se nezvětšuje ani nezmenšuje, jen spokojeně kráčí vedle syna své paní. ,,Ty, Deamone, jak jsi se vlastně s Wetorem vypořádal?" zeptá se tě cestou Nevel.
|
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Viviene Nick si jen promne tvář a pokrčí rameny. Nic ti neřekne, jen na tebe vyčkávavě hledí. Kentaur se na tebe překvapeně dívá. ,,Právě jste dala políček dračímu strážci," vydechne užasle. ,,Ke Glennímu jezeru vás nevezmu. Jsou tam Gleny a jejich bratři a vy sama tam nedojdete. Bohužel já vám nemohu nijak pomoci." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dopoledne Nevel, Ator "Aha...takže moje před...,, Zmlkl jsem a odkašlal si. Jen sem dále poslouchal co mi ti dva říkají. Po chvíli jsem se tedy Atorovi jen uklonil. Mírným ale přesto váženým úklonem. "Jasně...A já jsem Superman Nevele.,, Řeknu a šťouchnu do něj. "No...viděl jsem již Třenose...nějakej Wetor mně nezastraší...hlavně šlo v tu chvíli o Astaldu.. na strach nebyl čas.,, Řeknu trochu smutně. Ten Wetor mně nasral... aby se mi postavil jako normální chlap, to ne! "Aha...Astaldina matka ?,, Zeptám se s úsměvem, když Ator okřikl Nevela který se urazil. Uraženej drak vypadal tak roztomile... Jak když psovi zamáváte před nosem piškotem. "Jak jsem se s ním vypořádal ?,, Řekl jsem když jsem kráčel vedle Nevela a Atora. "Snažil jsem se ho praštit holí Astaldy, než mi ji odhodil. Pak párkrát pěstma. Buď jsem při tom přenosu zapomněl boxovat a nebo byl prostě moc rychlý. Netrefil jsem ho. A pak se přesunul do Astaldy, která mně navedla směrem ke kentaurům. Když jsem se s kentaurem vrátil na tu mýtinu, Astalda tam již nebyla.,, Vylíčím poměrně rychle celý příběh a pokračuji mlčky dále. "Teď míříme do...Ledového města ?,, Zeptám se po chvíli nepříjemného ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon, Nórië Nevel se urazí. ,,Pche, nemáte smysl pro umění," odsekne uraženě. Ator na to jen kývne hlavou, nic neřekne. Nevel se zasměje. ,,Ne, Astalda nemá matku, ani otce," vysvětlí. ,,Nevele, velice bych ocenil, kdyby jsi o záložitostech mé rodiny nemluvil," zmrazí ho pohledem Ator. Ator s Nevelem tě pozorně poslouchají. Ator vypadá překvapeně. ,,Chceš říct, že jsi zaútočil na Wetora? A on tě neposedl?" ,,On je dítětem štěstěny, jinak by mě přece nepotkal," ozve se Nevel. ,,Ne, Město Ledu zde neexistuje. Jdeme na mýtinu," odpoví Ator. Zahřmí, nebe se pomalu zatáhne a vytvoří nad vámi ocelový strop. ,,To není dobré," zamumlá Nevel. ,,Doufejme, že se to Astaldě jen zdá," dodá Ator a přidá do kroku. Za chvíli se octnete na mýtině, kde sedí u Kumy milá plavovlasá dívka. Kreslí do hlíny, zatímco ji Kuma fascinovaně pozoruje. Když si tě ale všimne, šťouchne do dívky loktem a ukáže na tebe.Potom se zvedne a přiběhne k tobě. ,,Jsi v pořádku?" ptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dopoledne Nevel, Ator, Nórië ot`Alarwa "No... říkal cosi o strachu...že ten kdo se nebojí pravidelně, má strach... lepší ? Nebo nějak tak to myslím říkal.,, Zamyslím se při otázce od Atora. "Asi mně nebral jako hrozbu...Nebo cejtil že se v tu chvíli nebojim jeho, ale že se bojim o Astaldu..,, Popřemýšlim nahlas znova. To už jsme ale došli na mýtinu kde jsem jako první spatřil Kumu. Sám pro sebe jsem se usmál, že ji vidim takto vpořádku. Vypadala velice zaujatě...dívkou co sedí vedle ní a kreslí klackem do země. "Ahoj Kumo. Ano jsem vpořádku. Jen jsem cestou narazil na .. drobnou komplikaci.,, Jestli Ator bude chtít, o Wetorovi se jistě zmíní. Přišel jsem blíže k dívce co seděla vedle Kumy a mírně se uklonil. Snad není z jiné země kde je úklon známkou debility. "Zdravim. Jsem Deamon Loot. A vy jste ?,, Zeptám se slušně a usměji se na dívku. Dívka mi připadala velice ... roztomilá. Taková ta něžná květinka. Jen jsem doufal že se z ní nevyklube Astalda. Né povahově, ale bojovým duchem... To by se mohlo stát že ji urazim a přijdu o prsty nebo o ruku. Možná hůře. |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Pousmála jsem se nad kentaurovým úžasem a jen zakroutila hlavou. "Je mi jedno co je zač. On si taky zlomil nohu. Co když si nohu zlomili i ostatní? A potřebují pomoc? On je spoléhá na to, že si poradí. Je to srab." Ušklíbla jsem se a jeho další odpověď mě fakt nepossila. Zkrabatila jsem čelo, jak jsem se začala mračit a dlouze vydechla.. Je tu vůbec někdo, kdo by mi pomohl?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Viviene Kentaur se tváří zděšeně. ,,Bojoval po boku Astaldy el'Lasta, zbabělcem jistě není," odporuje ti. ,,Paní el'Lasta si nikdy nevybírá zbabělce." kentaur zavrtí hlavou. ,,Ne, nikdo zde tě ke Glennímu jezeru nevezme." |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Ušklíbla jsem se znovu a raději o dál nekomentovala. V mých očích zbabělec byl. O tom žádná. Ale hádat bychom se tu mohli dlouho. Spíš se štvalo, a to děsně, že tu mám sedět na zadku a čekat. "To si tu mám sedět na zadku, popíjet čaj a čekat? Děláte si srandu?!" K Nickovi jsem se raději ani neotáčela. S ním se nedá mluvit. S tím Kentaurem alespoň trochu jo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Viviene ,,Nikdy jsem nebyl vážnější," odpoví ti kentaur. ,,Nikdo ve vesnici se neohodlá jet ke Glennímu jezeru, nebo opustit lesy kentauřího území." ,,Nehledě na to, že se sama pohybovat nemůžeš," ozve se Nick a s pomocí draka se postaví. ,,Děkujeme za pohostinost, velký kentaure. Nyní půjdeme." I se zlomenou nohou vyleze na draka, který se pomalu odlepí od země. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Daemon and crew, Ator, Nevel, Kuma, ... Musím sa potichu zasmiať. Kuma bola roztomilá ako ma zaplavovala množstvom otázok ako vyzerá to a to. "No v kreslení nie som najlepšia, ale kôň vyzerá asi takto." začnem ho kresliť niekde vedľa už nakresleného hradu. Nakreslím mu aj jednoduché sedlo a panáčika ako na ňom jazdí. Samozrejme jej všetko vysvetlím. "A toto je mačka." nakreslím ju vedľa koňa. "Na dvore nám ich pobehuje habadej a chytajú myši. Myš zasa vyzerá takto..." rozprávam a zároveň jej kreslím čo ma napadne, alebo na čo sa sama opýta. Kuma ma neskôr šťuchne a ukáže smerom ktorým Ator a Nevel odišli. Nadšene sa usmejem keď uvidím, že sa vrátili aj s nájdeným Daemonom. Ten ku mne sám príde a predstaví sa mi, ešte sa aj ukľoní. Musím sa na neho usmiať. Odložím vedľa paličku a sama vstanem a naznačím úklon. "Moje meno je Nórië ot`Alarwa. Veľmi ma teší, Daemon a som rada, že ste v poriadku. Kuma sa o vás veľmi bála." V tom momente sa na nohy zdvihne malý drak, ktorý doteraz ležal vedľa ležiacej ženy. Pribehne k mojím nohám a sám sa zväčší aby bol veľký asi po môj pás. Na Daemona zažmúri jasne bielymi očami a riadne si ho premeriava. odkaz Nič viac však nerobí. Len dáva pozor a je skôr zvedavý na nového tvora. A samozrejme bráni svoju pani. Ja sa na draka len pousmejem. "Prosím prepáčte, Vodana. Je to môj drak. Len je zvedavý a opatrný." vysvetlím. Potom sa ale obrátim aj na Atora a Nevela. "Som rada, že ste sa všetci vrátili v jednom kuse. Prosím, ak i tak niekto potrebuje ošetriť, stačí povedať." pohľadom nachvíľu zostanem na Atorovi ale potom ho odvrátim. Stále ma vnútri ťaží ten strach z neznáma a nerada by som mu zostala na pospas sama. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon, Nórië
Nórië Kuma se zdá naprosto kouzlená. ,,A existují pololidé a polokoňové?" zeptá se. Nejvíce se jí ale líbí kočka. Nadšeně si obrázek prohlíží a naklání hlavu na stranu jako nadšené dítě, nebo zvíře, které poprvé vidí želvu. ,,A vy je umíte ochočit?"
Deamon
Ator kývne. ,,Ten, kdo žije ve věčném strachu nemá tak kvalitní strach jako ten, co se téměř nebojí." ,,Tak to nechápu, proč šel do Astaldy," ozve se Nevel. ,,Ta se bojí snad víc než kdokoli na světě." Ator ho zpraží pohledem. ,,Vždyť mlčím," zabručí. ,,Wetoři jsou specialisti na strach. Poznají, kdy je strach největší a kdy jej mají ještě stupňovat. Živí se strachem." ,,Což ví ze své vlastní zkušenosti." ,,Nevele, mlč už, prosím." Zaúpí Ator zničeně. Nevel se zazubí a poskočí si. ,,O Wetorech by se dalo mluvit hodiny, ale na to nemáme čas a ani náladu," dokončí mladík.
Nórië a Deamon
,,Drobnou komplikaci? A proto paní Astaldu přinesl pan Ator a přivedl s sebou i paní Nórii a Nevel jančil?" ,,Já nejančil!" ohradí se drak a uraženě nakrčí čelo. Ator se od vás odpojí a zamíří k Astaldě, která jen bezvládně leží. Sedne si vedle ní, zatímco ho Nevel pozoruje. ,,Bude vám vadit, když se připojím ke své paní?" otáže se vás drak a počká na vaše svolení. Poté spokojeně odhopsá k ležící dívce. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dopoledne Nevel, Ator, Nórië ot`Alarwa "Zvláštní. U nás ve světě není moc věcí co vás uplně vystaší. Za poslední dobu asi jen Třenos a starost o Astaldu.. jinak nic moc. Proto jsem se divil že o mně ani nezavadil.,, Řeknu si spíše pro sebe zamyšleně. "Aha...on není jen 1 ? tak to je ošklivá rasa... předpokládám že strach dokážou i.. uměle tvořit.,, Řeknu směrem k Atorovi a ušklíbnu se na Nevela, jak ho Ator pořád okřikuje. "Taky tě posledl ? Jako Astaldu ?,, Zeptám se jak kdybych neslyšel jeho "dost". Zajímalo mně to. ************************************************************************ "Dobře... drobná komplikace nebylo dobře zvolené. To co se stalo Astaldě mně mrzí. Snažil jsem se ji pomoc ale poslala mně pouze pro kentaury... a teď ji vidim až tady. Ale ztratila hodně krve... Jen by mně zajímalo kde ji Wetor vypátral... A hlavně jak.,, Uvažuji znova nahlas zatím-co podám Nevelovi šupinu. "Díky za pujčení. Kdybych měl izolepu...pomohl bych ti ji vrátit na místo.,, Řeknu a povzbudivě se na něj usměju. "Jančit když tvojí paní posedne... Wetor, není nic za co by ses měl stydět Nevele. Taky bych jančil kdyby posedl Viviene... Vlastně jsem se dost bál ikdyž posedl Astaldu.. bylo mi fakt divně... štvalo mně že ji nemohu pomoci...,, Řeknu smutně a podívám se směrem k bezvládně ležící zrzavé dívce a jejím směrem se smutně pousměji. Na Nevela jen pokývám hlavou. Dělej jak myslíš. Sám se pak opřu o nejbližší strom zády a posadim se. Jsem dost unavenej. A teď trochu ve stresu. Musim najit Viviene. |
| |
soukromá zpráva od Nórië ot`Alarwa (NPC) pro Daemon, Ator, Nevel, Kuma, ... Kuma "Poloľudia a polokone ...To ma napadajú jedine tak kentauri." poviem a niekde bokom jej do zeme naznačím aj toho. "Mačky aj kone sa dajú ochočiť, áno. Na koňoch sa jazdí a mačky, no ...To sú len taký milý a prítulný spoločníci." usmejem sa. Ator a Nevel Ticho podídem k ležiacej Astalde a posadím sa niekam bokom. Ľútostivo si ju prezriem. Jej mĺkvu tvár a ešte viditeľnú krv na jej oblečení. Jemná vrstva vody na jej tele ju stále chránila. "Naozaj ma mrzí čo sa stalo, vašej matke." prehovorím potichu. "Ak je ešte niečo čo môžem urobiť, tak to rada urobím." Daemon Vodan sa zdvihne zo svojho miesta a odhopsá k stromu, kde sedel Daemon. Uloží sa na jeho druhú stranu a stále si ho prezerá párom bielych očí. Predné nohy a pár dračích rúk prekríži cez seba a chvost stočí okolo svojho šupinatého tela. "Kuma vravela, že ste spadol z nebies." prehovoril hrubým hlasom. "Mágiu z vás ale necítiť." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dopoledne Nevel, Ator, Nórië ot`Alarwa Co si budem. Bavili jsem se zrovna o strachu. Né že bych se nikdy nebál, to ne. Ale nejsem ten typ co se bojí každého zaskřípání nebo šustnutí v keři. Ale když ke mně přišel drak té... lečitelky Alawary, trochu jsem nahnáno měl. Drak vypadal hezky, to ano. Ale působil trochu drsněji než Nevel. Taky hlas měl o dost hlubší. A hlavně mně děsila ta bílá očka. Vypadal jak posedlej démonem. "Ne. Z nebe jsem uplně nespadl. Dostal jsem se sem portálem. Z mého světa. Ze Země. Ale magií disponuji. Né sice magií kterou znáte vy, ale u ná se řiká že mam kouzelné ručičky. Opravim všechno od sekačky, po traktor.,, Trošku se nafouknu. "Ale jinak kouzlení, nebo tak, to neumím.,, Zvednu se a pokud mně drak nechá přesednu si vedle Alawary. Né hned vedle, ale spíše naproti. "Mohu se zeptat, z jakého .. světa pocházíš ? Znáš kočky a koně.... To Kuma neznala. Takže z tohodle světa asi nebudeš...,, Zeptám se dívky a usměju se. Kdyby Viviene viděla jakej mam teď výraz, dostal bych při nejmenším pěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionární prostor Deamon a Nórië
Deamon
Ator mlčí, ale je na něm vidět, že si o tom myslí své. ,,Většinou se jejich počet pohybuje okolo sta jedinců. Někdy jsou ale docela hojné ročníky. V roce 1940 jich bylo kolem pětseti. A v roce 1968 kolem čtyřista." Nevel ti oplatí ušklíbnutí, ale raději nic neříká, aby na sebe nepřitáhl pozornost Atora, který si na něj stejně dával pozor. ,,Řekl bych spíše, že jsem hrál hlavní roli v jeho hře," odpoví ti chladně Ator. ,,Mají to v rodině." ,,Nevele, ještě slovo a ovážu ti tlamu izolepou!" ,,No jo porád!"
*********************
Nórië
Ator k tobě vzhlédne. ,,Udělala jste, co jste mohla. Tady již vaše síla nic nezmůže." Poté opět pohlédne na zrzavou dívku, která sebou ze spaní trochu cukala. Její syn ustaraně nakrčí čelo a vytáhne z kapsy lahvičku s modrou tekutinou. Tu položí vedle své matky.
Deamon a Nórië
Nevel si od Deamona šupinu spokojeně vezme a položí si ji zpět na ocas. Šupina, jež se vracela ke svému majiteli, lehce zazářila a přirostla k ocasu. ,,Wetorovo chápání nepochopíš, dokud jej neokusíš," ozve se Ator. ,,Teď mě cituje," prohlásí pyšně Nevel, ale hned se přikrčí a stáhne ocas mezi nohy s pohledem stále upřeným na Atora, který se tvářil chladně, až se podobal kousku ledu. ,,Vždyť už mlčím."
Nevel se na Deamona zadívá trochu smutně. ,,No… Neříká se mi to snadno, ale děkuju." Trochu se ošije, jako by ho ta slova mohla kousnout, jen jak je vysloví a rozeběhne se ke své paní.
Nebe se mezitím zatáhne, nad vámi se točí černé mraky. Nevel přihopsá zpátky, ale na šupinaté dračí tváři se mu zračí starost. ,,Nerad vás ruším ale možná nám Astalda umírá, nebo se jí zdá něco, co raději ani vidět nechci. Měli bychom se dostat někam do úkrytu, jinak nás zastihne sněhová bouře." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprostoru do meziprostoru Deamon (okrajově Nórië)
Ještě nežli někdo z vás stihne na Nevela reagovat, se Deamonovi náhle zatočí hlava. Ještě nikdy jsi takovou závrať nepoznal. Připadáš si jako na kolotoči, ale zároveň se ti vůbec nezvedá žaludek ani ti není zle. Zatmí se ti před očima. Jen na malou, opravdu nepatrnou chvíli se tě obklopí temnota. Poslední, co cítíš je tvé tělo, jak padá na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z mezi do mezi… Deamon
A vše to začíná znovu. Znovu se probouzíš, tentokrát po kolena ve sněhu. Kolem tebe se prohání sněhové vločky jako tanečníci na tanečním parketě. Vedle tebe stojí trochu překvapená Astalda, zdá se naprosto v pořádku. Když si tě všimne, povzdechne si. ,,No skvěle. Co tady děláš?" zeptá se tě trochu naštvaně. ,,To člověk nemá chvíli klidu ani ve svých vlastních úmrtních snech?" Zakroutí hlavou. Zatřese se zimou. ,,Jen bych ráda věděla, proč tě to hodilo zrovna za mnou," zamumlá si pro sebe. ,,Tady zmrzneme. Zvlášť ty." Má pravdu. Tobě je i přes mnoho vrstev oblečení taková zima, jako by jsi spadl na polární pól v plavkách. Popadne tě za zápěstí a vleče tě za sebou závějemi. Chvílemi se ti zdá, že ti upadnou nohy, ale pomalu o nich přestáváš mít ponětí. Astalda tě za sebou nemilosrdně vleče sněhem, až k malé jeskyni, kterou přes sníh padající z nebe téměř nevidíš. Dovleče tě dovnitř, posadí se doprostřed jeskyně a vykřesá z rukou malou ohnivou kouli, za kterou následuje další a další. Za chvíli je v jeskyni příjemné teplo a světlo. ,,začínám mít pocit, že si se mnou někdo zahrává. Jenže… Proč ty a ne Ator?" uvažuje nahlas Astalda a prochází se po jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda Jak kdyby mně někdo uspal a hned vzbudil. Stál jsem po kolena ve sněhu a ihned jsem začal mrznout. Jak kdybych na sobě neměl ani část oblečení. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Vedle mně stála Astalda. Byla v pořádku. Jak kdyby se ji nic nikdy nestalo. "Taky tě rád vidim Astaldo. No... co bych tu dělal ? Řekl jsem si že bude super si v letní den postavit sněhuláka.,, Zamručel jsem uraženě. Jak kdybych za to snad mohl že tu sem. Rukou jsem nabral trochu sněhu a hodil to směrem k ní. Ne na ní, ale spíše jako gesto. "Úmrtní sen ? To si musíš vybírat takovou nehostinou krajinu ? Já bych si vybral asi... Nevim ale byla by tam Viviene.,, Odmlčel jsem se a kopl jsem sníh před sebe. Měl jsem pocit že mi mrazem upadnou prsty. Nestačil jsem se ani zeptat co si to pro sebe mumlá a už mně kamsi táhla. Bylo to divné. Ale ta holka měla vážně sílu. Nohy mně boleli, ale to pomalu přestávalo jak jsem je přestával cítit. Došli jsme k takové malé jeskyňce. Astalda mně posadila doprostřed jeskyně a já jsem jen přemýšlel co hodlá dělat. Začala tvořit malé ohnivé kuličky ve velikosti zatnuté pěsti. V jeskyni byla během chvíle příjemná teplota a dokonce i světlo. "Pohrává ? Myslíš ten.. Wetor ?,, Zamyslím se nad našim prvním setkáním s touhle postavou. Né příliš simpatickou, ale aspoň trochu férovou že mné nechal být. "Tak to netušim... Možná tomu někomu přijdu důležitej...,, Řeknu a usměju se na ni trochu provokativně. "Můžeš se spojit s Nevelem ? Nebo vyčarovat portál ? Nebo něco takového ?,, Zeptám se, ale moc naději tomu nedávám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z mezidimenze do mezidimenze Deamon
Sjede tě naprosto nechápavým pohledem. ,,Sněhuláka?" Povytáhe obočí, ale víc ji to nezajímá. Když si všimne, že na ni letí sněhová koule, nastaví ruku a nechá ji rozprsknout ve vzduchu. ,,Úmrtní sny nejsou hezké, pokud jsi zneuctil svou rodinu. Ne každý má takové štěstí jako ty." Ač se snaží o naprosto klidný a ledový hlas, vkrade se jí do něj trochu bolesti.
,,Ne… Ještě ten by mi tu scházel," zavrtí hlavou a na chvíli se zastaví. Hned se ale dá do pohybu. ,,Nebo se tě chce někod hodně rychle zbavit. V tom případě nechápu, proč tě hodil zrovna ke mě." Povzdechne si. ,,Ač to říkám trochu nerada, zabít bych tě asi nenachala." Vrhne na tebe ledový pohled. ,,Portál? Ne, nemám na to moc, alespoň ne tady. Nevel je ve Vizi, tady mě neuslyší. Upřímně pochybuji, že tu vůbec někdo je." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda "Neznáš sněhuláka ? Sněhové koule, nos z mrkve, klobouk...,, Hodim na ni nevěřícný pohled. "Aha...promiň to jsem nevěděl.,, Řeknu tiše. Zajímalo by mně co se stalo v její rodině... "Je to super dráček. Někdy trochu drzej a zlobí... ale to má po své paní jestli se nemílim...,, Řeknu a provokativně nadzvednu obočí při pohledu na Astaldu. "Mně ? Zbavit se ? Vždyť Supermana má každý rád...,, Zamyslím se a ušklíbnu se. Možná bych měl tuto situaci začít brát vážně. "Že by ve mně někdo viděl potencionální hrozbu ? Třeba ten Wetor ? ,, Zeptám se Astaldy. "Třeba ten někdo neměl ponětí že budeš v téhle... vizi v pořádku a nezraněná... a nebo se tě nějak pokusí zranit...,, Řeknu znova zamyšleně a snažim se přijít na to kdo a proč. "Jistě že nenechala... někdo tak důvtipný,milý a krásný člověk jako já by ti chyběl... navíc jsem tě vzal pod svojí střechu když si venku mrzla..,, Řeknu a podívám se na ni abych viděl jeji reakci. "Aha... no... radši bych to 2x nekřičel... třeba tu něco je... jen o tom nevíme ale ono to ví o nás...,, Řeknu šepotem zadívanej směrem z jeskyně a zachytávání sněhových vloček pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprostoru do meziprostoru Deamon
,,Sněhuláka jsem stavěla, když mi bylo šestnáct. Nechce se mi věřit, že máš vůbec pomyšlení ho stavět." Povytáhne obočí. ,,Nemohl jsi," zamumlá, ale dále se k tomuto tématu nevrací.
Udiveně se na tebe podívá. ,,Nevel zlobí? Po kom to asi má?" zauvažuje. ,,Možná jablko nepadá daleko od stromu." ,,Supermana možná, ale Deamona Loota evidentně každý ne," namítne Astalda. ,,Je to možné. Ostatně… Proč ne? Když může být hrozbou Glena, ty by jsi mohl také." Trochu si z tebe utahuje, ale je vidět, že tuto možnost připouští. ,,Nebo jsi se ty k tomu nějak připletl. Vlastně bych se nedivila, kdyby se pokoušel někdo zabít mě. Jen by mě zajímalo kdo. Pro nikoho nejsem hrozba. Nárok na trůn nemám žádný, nemohu se stát ani velitelem. Prakticky jsme jen řadový voják. Komu ale vadí řadový voják?" Zdá se tím vším zmatená.
,,Své důvody ti vysvětlovat nebudu," prohlásí klidně, aniž by se k tomu dále vyjadřovala. ,,Ani bych se nedivila. Jdu ven. Ty tu počkej. Porozhlédnu se po tom, co by se tu mohlo dít." Mávne rukou ve vzduchu a zmateně nakrčí čelo. Evidentně se nestalo to, co očekávala. Oheň ve vzduchu pomalu začíná uhasínat. Astalda se trochu obdivně rozhlédne po jeskyni. ,,Máme co dočinění s opravdu silným mágem. Potlačuje moji moc." V tu chvíli se ale zatváří chápavě, něco jí došlo, ale zdá se, že se o to s tebou dělit nebude. ,,Musíme odtud pryč, jestě dřív, než tu umrzneš. Tentokrát by se mi nemuselo podařit zachránit ti krk." |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Můj pohled na kentaura mluvil za vše. Chtěla jsem křičet a praštit ho, ale místo toho jsem se jen kysele usmála. "Fajn. No tak jo dobře." Vydechla jsem dlouze a otočila se m Nickovi, k tomu už jsem byla trochu jedovatější, než se asi hodilo, ale co. Byla jsem nervózní a vyděšená a .. ani nevím, co vlastně dělám. "Cheš mě snad poučovat? Fajn." Bez jediného slova jsem přešla k němu a drakovi. Poměrně jednoduše jsem se dostala drakovi na hřbet a natiskla se tělem na Nickovi záda. Ani mě nenapadlo, že by mě drak mohl shodit a sežrat - je tu přece Nick! "Takže kam letíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mezidimenzionánrí prostor Viviene
Nick povytáhne obočí a s naprostým klidem se na tebe otočí. ,,Většinou jsem k lidem shovívavý. Do chvíle, než mi někdo začne říkat, jak se mám chovat, nebo co mám dělat. Nebo když mi někdo leze na draka. Takže buď teď slezeš dobrovolně, nebo tě shodím dolů, vyber si." Pokud byl do této chvíle veselý, dávno tomu tak není. V jeho tváři nespatříš jedinou emoci, ani v jeho hlase. Jeho drak jen klidně stojí a čeká na příkazy. Pokud se však pokusíš jakkoli manipulovat s drakem, nepohne se ani po píď. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda "Chápání ironie nebude tvá silná stránka..,, Řeknu a usměju se na ni. "Jak řikám. Celá panička.,, Začínalo mi být tepleji, což bylo fajn a já jsem si mohl rozepnout... nemohl. Kabát zůstal na mýtině kde jsem potkal Wetora. Rozepl jsem si tedy mikinu. "Zvlaštní... že by se mstili bratři Gleny ? Nebo Wetor ? že jsem si na něj tolik dovolil... nevim.,, Řeknu sklíčeně. "Jestli ti to pomůže, byla by tě na zabití škoda. Taková hezká, chytrá a roztomilá dívka...,, Teď jsem ji trochu popichoval. Ale snad to pochopí a neurve mi za to hlavu. Když se však snažila opustit jeskyni stoupl jsem si ji do cesty. "ne,ne,ne,ne.... tohle se mi nelíbí. Bude to znít šíleně, ale ten někdo se nás 2 bude snažit rozdělit... mně sejme samotného v jeskyni a tebe nechá umrznout venku...,, Nenapadala mne sice možnost jak od sud pryč, ale tohle bylo jak z filmu... Špatného filmu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprostoru do meziprostoru Deamon
,,Evidentně ne."
Na Astaldině tváři se objeví lehký úsměv. ,,Škoda, že není můj bratr." ,,Ne, ti by tu nepřežili, je tu na ně zima a Wetoři se zásadně z Vizí nedostávají. Hlavně nevím, proč by se chtěli mstít zrovna zrovna nám dvoum. Pokud vím, Ator jim udělal daleko větší nepořádek v plánech." Při jméně jejího syny jí zkamení obličej. Nasadí naprosto klidnou a ledovou masku. ,,Nikdo kromě lidí z tvého světa mě tak nikdo nevidí. Jsem nejméně užitečný článek skládačky," odtuší klidně. Vypadá to, že si z toho nic nedělá.
Zamyslí se. ,,Jelikož mi nefunguje magie a ty jsi naprosto bezmocný, tak tě tu nechat nemůžu. Nemáš nůž? Nebo něco ostrého," zeptá se a vyhlédne ven. Jenže sníh funguje jako mlha, takže ani jeden z vás nic nevidí. ,,Na to, aby mě blokoval by se ke mě musel dostat blízko. Musí tu někde být," uvažuje nahlas. ,,Minule se mu to povedlo až když byl na dosah ruky." vypadá naprosto fascinovaně tím, že nědko zablokoval její schopnosti a teď vás tu chce nechat umrznout. ,,Když jsme u toho mrznutí. Není ti zima?" otočí se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda "To jo... myslím že by si ho jen bila... a to by si nezasloužil.,, "Teoreticky ? Jejich sestra je "zradila" a oni zahlédli mně. Vyhledali pomoc mága tím že zabijou mně, mají pocit že to Kumu uplně zničí.,, Řeknu znova zamyšleně a začnu si znova zapínat mikinu. Teplo pomalu vyprchává. "No počkej... jak bezmocný ? Čelil jsem dokonce přesile 2 na jednoho... je pravda že asi proti nějakému mágovi nebo maniakovi s nožema bych se neubránil.. ale jestli se jedná o jenoho nebo maximálně 2 chlapíky střední výšky, myslim že si poradim.,, Řeknu a podívám se na ni. "Víš... v našem světě to funguje trochu jinak. Když u sebe nosíš například meč, zastaví tě policajti a zeptají se na co ho máš.. svým způsobem už to hraničí se zákonem. Takže ne. Nůž nemam. Rovnou ti zodpovim i další tvuj dotaz. Policajti jsou "strážci zákona" dohlíží aby byl pořádek a tak.,, Řeknu a sám pro sebe se usměju jak jsem určitě správně odhadl její další otázku. "Zatim na to neumírám. Ale bez mého kabátu to moc dlouho nedám... Ale zatim dobré.,, Řeknu a usměju se na ni. "Takže... mam jit s tebou ? Nebo tu počkat ?,, To co mi nařídila, poslechl jsem. Neměl jsem moc na výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprotoru do meziprostoru Deamon
Astalda tě zpraží ledovým pohledem. ,,Evidentně si neuvědomuješ, co znamená sourozenecké pouto."
,,Kumini bratři jsou tvorové, kterí ani neumí mluvit. Ne, ti to nejsou. Nehledě na to, že tento… mág je něco víc než jen mág. On by se nikdy nenechal najmout." zatváří se nešťastně. ,,Jenom nevím, o co mu jde."
,,Jedná se o dračího Strážce. S tím by jsi si neporadil, ani kdyby jsi byl nejsilnější muž světa." Ve tváři se jí usídlí trochu ublížený výraz, ale není mířen na tebe.
,,Ptám se na kapesní nůž, ty chytráku. Jsem na světě déle než ty, vím, co jsou policisté. Ve vašem světě jsem více jak třicet let. Něco jsem pochytila." Trochu se ušklíbne.
,,Samotného tě tu nenechám. Myslím, že tady můžeš chodit sám, ale ztrať se a-" Nechá větu viset ve vzduchu a vykročí do vánice. Jdete sotva chvíli a už ti začíná být zima. Astalda jde jen krok před tebou a ty ji skoro nevidíš. Mlha jako prkno, jak by řekl Nevel.
,,Mám pocit, že za chvilku zmrzneme. Nemáš alespoň špendlík?" zeptá se s nadějí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Snad jen Astalda.... "Vím... hádka mezi to patří taky.,, Řeknu neutrálně. "Aha.. tak to jsem nevěděl. Myslel jsem že jsou jako ona. Jen více krvelační... Ale co ty víš... každý má svojí cenu Astaldo... Uplně každej.,, Řeknu a trochu se ušklíbnu. "Ale je pravda, že mně si najmout by bylo asi drahé,,.. Zamyslím se nahlas. "Třeba mají problém s tím že znám tvojí identitu a pravou totožnost... a možná ti dávají za vinu že jsem teď tady... kvůli tobě. Ikdyž tomu tak není...,, Tolik teorií ale podle mně ani jedna správně. Možná bych mohl na chviličku přestat myslet na Vivie... teda na jídlo... a začít to brát trochu vážně. "Vsadím se že jen o trochu.. kolik že ti to je ? 150 ? No... dobře možná více než trochu... ale ne. Nůž u sebe nemam. V kabátu co zůstal na mýtině možná bude pár šroubků...,, "aaa... začneš mít o mně strach a budeš mně hledat dokud nenajdeš moje ztuhlé a mrtvé tělo pokryto sněhem ?,, Dokončim za ni podle mně poměrně trefně větu. Vyšli jsme z úkrytu, kamsi ven. Viděl jsem tak půl centimetru před sebe. Zima mi začala být téměř okamžitě. Šel jsem asi krok za Astaldou. Sníh byl tak hustý že půsbil jako mlha. "Hmm.. asi ne... mam tak maximálně tkaničky,zip na mikině a kalhotech a tim ti dost končí..,, Řeknu při čemž mi hrozně cvakají zuby. Ale ještě chvilku vydržim... ale co přijde po té chvilce ? "Uvítal bych klidně Třenose...,, Procedim skrze zuby. Byl jsem tak zmrzlý že už jsem nebyl schopen ani pořádně otevřít pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprostoru do meziprostoru Deamon
,,Ano, ale záleží na tom, jakou cenu. Někdo má menší, někdo větší."
,,Nerada ti kazím tvé představy, ale kdybych vážně chtěla, tak mou totožnost neznáš a myslíš si, že jsi prase. Možná je štve spíš to, že tě nechci proměnit v prase." Možná to zní komicky, ale myslí to úplně vážně.
,,116." Povzdechne si. ,,No nic. Snad něco vymyslím."
,,Ne. Najdu si tě a osobně tě zabiji, jasné?" Otočí se na tebe a v očích se jí nebezpečně zablýskne.
,,Nic ostrého?" ujistí se a tiše zakleje. ,,Tak to jsme až po uši v průšvihu. Pokud nás teď někdo nenajde-" ,,Což se nestane, že?" ozve se za vámi mužský hlas. Astalda sebou vyděšeně cukne a obejde tě, aby jsi stál na tom nejbezpečnějším místě. Rozhlíží se. ,,Kde jsi?" Přesně ve chvíli, kdy větu dořekne, ji obejme vysoký muž, který by se věkem dal odhadnout na dvacet až pětadvacet let. ,,Pusť mě a hned!" vyjekne Astalda. ,,Neříkej, že se ti nestýskalo," ušklíbne se muž, pustí Astaldu, která od něj okamžitě ustoupí, jako by se bála toho, co by mohl v další chvíli udělat. Muž se na tebe podívá. ,,Ale, kdopak je tohle? Hračka?" ,,Člověk, co mi zachránil život. Buď tak laskav a neurážej ho. Co tu vůbec děláš?" ,,Momentálně vám zachraňuji život. As, neříkej-" ,,Nic neříkám. A ty buď tak laskav a přestaň se vykrucovat!" ,,Z čeho?" Muž se zatváří nevinně. ,,Naracu, já vím, že to kvůli tobě nemohu ovládat svou sílu." Muž se samolibě usměje. ,,Chytrá hlavička." Pokývá hlavou a prohlíží si, jak se oba třesete zimou. ,,Jsem ale zvědav, jak dlouhou to vydržíš." Astalda se na něj vztekle zadívá a poté se na tebe obrátí. ,,Musíme pryč," prohlásí šeptem. ,,Jinak tě zabije." ,,Ale As! Co si to o mě myslíš? Že jsem vrah? No tak. Jako od své ženy bych od tebe čekal něco víc." V tu chvíli se ti zatmělo před očima a upadl jsi do černoty. Opět.
Probudíš se na zemi jeskyně, kde je kupodivu teplo. Poblikávají tu malá ohnivá světýlka jako světlušky. Kousek od tebe leží Astalda a más stejně jako ty svázané ruce za zády. Ale narozdíl od tebe je v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Už ne jen Astalda "Přesně tak...,, Nemohu více než souhlasit. "Dobře... už mlčim. Být prase bych asi fakt nechtěl... ikdyž takový malý roztomilý čuník...,, Zamyslím se nahlas. Nasuchu polknu. "Nejhorší je že vypadá že to myslíš absolutně vážně.,, Řeknu trochu se strachem v hlase i v očích. Šli jsme kousek dál. Jak mile jsme se zastavili, absolutně nám těla začala mrznout. Neměli jsme v tu chvíli ani nejmenší pohyb. Nestačil jsem ani reagovat a už se něco sralo. Astalda také nedořekla větu a otočila se směrem, odkud si myslela že jde mužský hlas. Zvláštní je, že stejně jako u Wetora jsem opět neměl strach ani z toho dotyčného ani o mně. Opět jsem měl strach o Astaldu. Z jejího pohledu bylo poznat, že muže pravděpodobně poznala. Najednou z mlhy, přesně v Astaldiných zádech a tudíže předemnou, se objevil vysoký muž. Mladý muž. A objal Astaldu. No.. spíše ji prostě pořádně chňapl. Astaldě se to uplně nelíbilo. Pustil ji a Astalda si stoupla předemně. "Hračka ne. Teďka jsem přemýšlel že by ze mně mohla udělat něco důstojnějšího... třeba čuníka.,, Odseknu mu. Nepřítel mého přítele je také můj nepřítel. Poslouchal jsem jejich rozhovor a musel jsem se zapojit. "Ne.,,... Řeknu klidným a ledovým hlasem. "...na vraha nevypadáš... spíše na někoho kdo se vyžívá v bolesti jiných....,, Řeknu tentokrát už trochu naštvaně. Ale stále si snažím zachovat klidný ale bodavý hlas. Najednou černo. Z ničeho nic. Tma... nebylo to za poslední dobu poprvé. Zvykl jsem si. Propudil jsem se v jaký-si jeskyni. všude zářila malá světýlka a v jeskyni panovalo příjemné teplo i světlo. Chvíli mi však trvalo než jsem zaostřil na postavu ležící kus ode mně. Byla to Astalda. Měla svázané ruce za zády. A já jsem si uvědomil že je mám taky. Pokusil jsem se posadit a rozhlédnout se pořádně. Pokud se z nějakého důvodu nemohu posadit, zkusim se dokutálet k Astaldě abych ji probral. Buď něžně a nebo kopancem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprostoru do meziprostoru Deamon
Muž se zasměje. ,,As, ty jsi se ani trochu nezměnila!" propadne v záchvat smíchu. ,,Zato ty ano," odtuší Astalda s klidným hlasem, do kterého se vkrádá bolest. Toho si musel všimnout i on, ale nedává to najevo.
,,To každý, kdo je alespoň z poloviny vládce." Muž se usměje a vrhne pohled na Astaldu, která na tebe jen hledí naprosto neidifikovatelným pohledem.
Povede se ti posadit a zjistíš, že jeskyní je jeskyně, ve které jsi s Astaldou chvíli byl. Stejné stěny a stejná světla. Jen zadní část jeskyně se topí ve tmě. Po chvíli zjišťuješ, že máš svázané i nohy, ale nebrání ti dokutálte se k Astaldě, která sebou škubne a vyletí do sedu. Vyděšeně se na tebe podívá. ,,Byl tu, nebo se mi to zdálo?" zeptá se, ale když zjistí, že je svázaná, povzdechne si. ,,Zbytečná otázka," zamumlá šeptem. ,,Jsi v pořádku?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a někdo další. Když jsem se posadil, zjistil jsem že jeskyně je totožná s tou, ve které jsme s Astaldou strávili nejakou chvilku na ohřátí. Chtěl jsem si nakonec i stoupnout, ale svázané nohy mi v tom dost bránily. Proto jsem se dokutálel k Astaldě zjistit, jestli alespoň žije. Díky bohu ano. Nemusel jsem do ni ani kopat. Probrala se sama. Asi instinkt. Z lehu jsem se posadil abych seděl naproti ní. "Jo... byl tady... ten tvuj vysněnej..,, Řeknu trochu ublíženě a zatočim pomalu hlavou. Bolela mně. "Jo... jsem v pohodě. Co ty ? Jak jsem vůbec.. omdlel.. byl tam ještě někdo ? Co udělal s tebou ?,, Zeptám se starostlivě Astaldy. "Jen mně zajímalo k čemu mu budem... Jestli si s ním potřebuješ vyříkat něco co se týká domácnosti pujdu na druhou stranu jeskyně ať máte klid.,, Řeknu možná trochu riskantně ale zato pobaveně. Snad si to Astalda neveme ve zlém. "Máš nějaký plán ? Nebo je to zbytečné před ním utíkat ? Máš už zpátky svoji sílu ?,, Zeptám se šepotem Astaldy a pořád nevrle koukám na tmavou část jeskyně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
V jeskyni Deamon
Astalda nakrčí zhnuseně nos. ,,Vysněný?" dostane ze sebe znechuceně a pohlédne směrem k tmavé části jeskyně. ,,V pořádku." Přimhouří oči ve snaze se lépe soustředit. ,,Myslím, že na tebe i na mě použil mou moc. Nějak nás uspal." Opře se o skálu. ,,K tomu, aby jsi to pochopil, by jsi musel vědět, co jsem udělala. A ne, nezapomněla jsem umýt nádobí." Pousměje se. ,,Možná se jen nechat zabít a tebe nechat jít. Stejně tu sám nepřežiješ. Ale ano, nebá smysl mu utíkat, zvláště když má v držení mou moc. Je teď ještě silnější než kdy před tím." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Narac ? Astalda byla v pořádku. Alespoň že tak. Bez ní bych dlouho nevydržel.. "Aha... nemohu říct že tomu rozumim... Páč tomu nerozumim. Ale... o jak moc je silnější ?,, Zeptám se ve snaze lepšího soustředění. "Astaldo. Jestli se ti něco stane osobně tě najdu a zabiju tě.,, Zopakuji její slova a přišourám se k ní trochu blíž. "Nějakou slabinu mít musí. A vsadil bych se že si užije hraní si s někým, kdo je bezmocný. To by ti mohlo dát šanci něco vymyslet.,, Řeknu a kus se od ní odtáhnu a co nejméně nápadněji se na ni pokusim mrknout. Pak už jen doufat v to že bude spolupracovat. Pokusil jsem se do ni nějakym způsobem narazit a svalit ji na bok. Pak jsem jen doufak že je Narac skutečně v jeskyni. "To kvůli tobě a tomu hajzlovi jsem se dostal do těhlech sraček!,, Začnu křičet na celou jeskyni a pošeptám Astaldě... "Věř mi a pár ran mi vrať.,, A nato ji vemu kolenem do nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Viděl jsi, co jsem dokázala se svou silou? K tomu si přičti ještě jednu takovou sílu a máš jeho moc." ,,Jen jestli to já neudělám dříve," oplatí ti Astalda a zakroutí hlavou s lehkým úsměvem na tváři. ,,Problém bude v tom, že já ho neznám. Znala jsem ho, když jsem odcházela, ale teď? Nikdy by mě nenapadlo, že mě sváže." Povzdechne si. ,,A přitom by stačilo, kdybych měla svou krev."
Astlada ti pomůže převalit ji. Možná ví, co máš v plánu, ale možná také netuší, jen se ti podřizuje. A velice ráda, ti pár ran vrátí. Pokrčí kolena k bradě a kopne do tebe. Nesnaží se, aby tě to bolelo, ale aby to vypadalo skutečně.
,,Ale? Tak človíček, co ti zachránil život tě chce nyní potrestat? As, ty máš na víc. Vím, že by jsi ho vyřídila pohybem kotníku. Kdyby jsi chtěla. Co tě drží toho červa nezabít?" Natáhne ruku před sebe a oddělí vás. Tebe pošle o několik metrů od Astaldy. ,,Neříkej, že nechceš vidět jeho smrt." ,,Naracu, jestli tohle uděláš-" ,,Tak co? Myslíš, že neznám tvé slabiny? Stačilo by jen zkřivit Atorovi vlásek a šílíš. Co by se stalo, kdybych tě zbavil třeba Nevela?" V Astaldině tváři se mihne naprosto zděšený výraz, zatímco se Narac otočí na tebe. ,,Měl bych tě nyní roztrhnout jako červa, ale proč to neudělám?" položí ti otázku a opět se uchýlí do temnot. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda,Narac "Tak to je blbý... Řeknu trochu bezradně. "To je druhá možnost.,, Řeknu a úsměv ji oplatim. "Pravděpodobně začal mít rád drsnější praktiky... to se hold u mužů někdy děje.,, Nemohl jsem si nerýpnout. S tou krví jsem to uplně nechápal, ale neměl jsem čas na dotazy. Astalda mi pomohla a tím jsem ji svalil na bok a úder do kolene dostala. Na to že byla svázaná, i tak měla dost páru. Kop nebyl nijak zvlášť bolstivý.. ale prostě stál za to. Plán se pomaličku rýsoval... ještě chyběl... Nestačil jsem nad tím ani dopřemýšlet a už se tu objevil. Z temnoty jeskyně. Poslouchal jsem ho a mohl jsem začít s mým plánem... kterej jak jsem si uvědomoval je vážně hodně nedořešenej. Začal jsem se smát jako blázen. "Ty si tak strašně ubohé stvoření. Na pár jsem jich zž narazil.. ale třeba takovej Wetor měla narozdíl od tebe důstojnost... Ty by si byl schopný ublížit dívce kterou si miloval tim, že by ona trpěla ? Připravit ji o draka a nebo dokonce o syna ? A ještě mi vyhrožuješ... jsem svázanej,bezbranej a ty... ty jsi akorad bastard...,, Řeknu a znechuceným pohledem se na něj podívám. "Řekni mi... Ty by jsi byl schopen ublížit nevinému klukovi ? tvému synovi ? ,, Zakroutím nevěřícně hlavou a pohlédnu na Astaldu. Vypadala fakt vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z mezi do mezi Deamon
Astalda se na tebe jen podívá, nic ti na to neřekne.
Narac na tebe chvíli jen zírá, jako by si přehodnocoval, zda si z něj děláš legraci nebo to myslíš naprosto vážně. ,,Otázka zní spíše tak, zda bych nebyl ubohý tvor, kdybych přesně toto neudělal. Pokud zmiňuješ Wetora… Stále, i kdybych vyvraždil celou svou rodinu, bych byl čestnější a silnější nežli on. Milý člověku, nikdy si nezahrávej s něčím, čemu nerozumíš." Astaldě se bolestí zkřiví tvář, ale to Narac nemůže vidět, protože k ní stojí zády. Naznačí ti, aby jsi dál hrál své divadlo. Za chvíli má volné ruce a rozvazuje si nohy. ,,A proč bych nemohl zabít syna, kterého stejně nečeká v životě nic zvláštního?" Založí si ruce v bok a povdechne si. ,,Nechápu, co jsi na něm viděla." Otočí se na Astaldu, která stojí již s volnýma rukama i nohama. ,,Jak-" Zvedne ruku a ukáže poškrábanou dlaň. ,,Krev," vysvětlí, zatímco Narac couvá ven z jeskyně. ,,Zmiz," řekne klidně Astalda a ukáže ven, Narac odběhne. Dívak na tebe pohlédne naprosto zničeným pohledem, ale usměje se. ,,Geniální. Kdo by si to byl pomyslel." Klekne k tobě a rozváže ti ruce i nohy. ,,Měla bych ho jít najít. Kdoví, co by ho ještě mohlo napadnout. Ale… Mám pocit, že ti něco dlužím. Opět." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda,Narac "Tomuhle ty řikáš síla ? Vyvraždit rodinu a pyšnit se tim ? Popravdě... včera jsem spatřil Glenu.. i ta je silnější a má více důstojnosti jak ty.,, Pokračuji v přímé provokaci Naraca. "Proč ? Ty jsi vážně tak hloupý ? Hm... možná proto že je to tvuj syn ? Tvá krev ?,, Zavrčim a začnu s sebou škubat, jak kdybych chtěl přetrhat provazy. Ve skutečnosti za tim bylo jen další rozptýlení Naraca. Všiml jsem si jak Astalda na něčem dělá. Můj plán pochopila. Díky bohu. Když se Narac otočil sám pro sebe jsem se usmál. "Právě tě přechytračil člověk...tohle by sis měl zapsat.,, Řeknu znechuceně a ušklíbnu se když pozoruji, jak Narac mizí z jeskyně. Astalda vypadala vyčerpaně, ale přesto se na mně usmála. "Jsem rád že si muj plán pochopila. Promiň za tu ránu do břicha...,, Řeknu a lítostivě se na ni usměji. "Trochu se bojim... aby nenašel způsob jak tvému synovi ublížit...,, Řeknu zamyšleně a celý stuhlý vstanu na nohy. "To nic... jsme si kvit. Ty si zachránila mně a Viviene. Já tebe 2x Je to fifty, fifty.,, Řeknu a usměju se na ni znova. "No... co dál ? Nějakého zabijáckého přítele ještě nemáš ? Tenhle byl docela fajn...,, Řeknu a podívám se směrem ven z jeskyně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně Kolem desáté večer Astald al'Lasta
Venku sněžilo. Jemné sněhové vločky se snášely k zemi, zatímco jsi seděl na své posteli po dlouhém a těžkém dni. Měl jsi mnoho přijímání a sypalo se na tebe mnoho otázek ohledně tvé sestry, která se měla každým dnem vrátit. Možná ji však něco zabilo. Něco, s čím si nedovedla poradit. Nehledě na to, jak jsou mezidimenzionární prostroy zrádné. Jednou si v jednom takovém prostoru uvízl společně s Astaldou. Byl to krásný svět s velkým jezerem, v němž se proháněly ryby. A nejen ryby, jak jste měli možnost zjistit. Na dveře kdosi zaklepe a vytrhne tě z toho, co zrovna děláš. Do tvého pokoje vklouzne středně vysoká dívka s dlouhými hnědými vlasy. Reta, tvá žena, se na tebe jemně usměje. Přejde místnost, modré šaty jí šustí kolem nohou, jsou jí trochu delší, dělají za ní krátkou vlečku. Usadí se vedle tebe, na tváři si stále udržuje vřelost. Znáš ji a můžeš v ní číst i jistou napjatost a starost. Stojí ti po boku sotva pár let, ale na to, jak byla ze začátku plachá, jsi ji poznal dobře. Již mnohokrát se ukázala jako dobrá vládkyně i žena a víš, že se nebude bát ukázat své schopnosti znovu. Sice v sobě neměla dračí jiskru, ale byla i tak dlouhověká a ne hloupá. ,,Stalo se něco?" otáže se a pohlédne na tebe. V modrých očích jí svítí starostlivé světýlko. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z meziprostoru do mezidprostoru Deamon
Mávne rukou a sedne si na zem. ,,Atorovi? Tomu by neublížil. Je to jeho jediné dítě, dědic. To by neudělal." Přesto v jejím hlase můžeš zaznamenat pochyby. ,,Ator se o sebe umí postarat. Svého otce stejně nikdy neměl moc v lásce, nevěří mu. Větší starosti mi dělá Nevel, to je trouba k pohledání." Znovu se zvedne a pohlédne ven. ,,Tohle nebyl přítel. Ale těch zabijáckých přátel mám daleko víc," odpoví, ačkoli je na ní vidět, že myšlenkami brouzdá úplně někde jinde. ,,Já to stejně nechápu," povzdechne si po chvíli. ,,Pokud mu nešlo o mě ani o tebe, o co mu šlo?" Nečeká od tebe odpověď, spíše přemýšlí nahlas. ,,Omluvíš mě na chvíli? Za minutu jsem zpátky." Vyjde ven a zmizí v závěji. Přesně ve chvíli, kdy zmizí, se za tebou ozve tichý šramot. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Dobře...snad máš pravdu.,, Řeknu ale stejně jako Astaldě se i mně v hlase objeví jistý náznak pochyb. "Tomu věřím. Otce který by mně chtěl zabít bych zrovna 2x v lásce neměl.. to je taky pravda.,, Řeknu a pokývu hlavou na souhlas. Stejně se mi nechce líbit že se Nacar tak jednoduše vzdal. "Že to nebyl tvůj přítel jsem pochopil... Tak to je super... doufám že se s nima nepotkám.. asi bych nadšený nebyl.,, Pohlédnu vyčítavě na Astaldu, která je duchem mimo. "Možná chtěl abys věděla že je tady. Že tě dokáže odříznout od tvé moci. Že je silnější a že ví o tvých slabinách... Co dál to nevim... Neznámvaší společnou minulost...,, Řeknu a pokrčím rameny. Nestačil jsem ani nesouhlasit a Astalda zmizela ve vánici. Netrvalo ani vteřinu a já zaslechl, že v jeskyni rozhodně nejsem sám. A nebo jsem vážně dost paranoidní. Pokud mam tu možnost, seberu se země nějaký kámen a pomalým krokem jdu směrem k temné části jeskyně. Nohy mam mírně rozkročený a jsem trochu pokrčený v kolenou. To aby mně nebylo tak těžké svalit na zem.. Jestli se ale jedná o dvou metrového a stokilového frajera... jsem bez šance. Cítil jsem jak se začínám potit, íkdyž to vzhledem k teplotě co tu panovala bylo skoro nemožné. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Vím, že to dokáže. Jednou už to udělal. Ale pokud bych chtěla někoho zbavit jeho moci, neschovala bych se a nezasáhla bez varování? Bylo by to účinnější. Teď si budu dávat pozor… " Zamračí se. ,,Ledaže by…"
Nejdeš jeden velký a do ruky dopřed padnoucí kámen. V temné části jeskyně se cosi pohybuje. Běhá sem a tam, čas od času se to zastaví. O nohu ti zavadí cosi, co by mohlo být ocasem. To něco co běhá ve tmě, se zastaví a na chvíli nevíš kde je. Za malou chvíli si ale všimneš, že ti po noze leze malý drak. Zatíná ti malé drápky do kalhot a šplhá nahoru. Když si všimne, že se na něj díváš, zastaví se s provinilým výrazem, ale dále ti visí na kalhotách. Ocas ti omotal kolem nohy jako pojistku, kdyby náhodou spadnul. Po pár chvílích, kdy na tebe jen kulí oči, se rozhodne, že ti přece jen vyšplhá po nohavici nahoru. Ani kdyby jsi se po něm oháněl, stejně jej neodeženeš a vyšplhá ti až na rameno, z něhož se vydá na tvou paži a usadí se ti na místě, kde by jinak sedávalo káně. Hledí na tebe zelenýma očima, zatímco si kolem tvé ruky omotává ocas, aby nespadl. Po šupinách mu tančí tlumené světlo a vrhá na okolní stěny lehké hnědé odlesky. Dráče pootevře tlamičku a kýchne, u čehož zavře oči a poté je na tebe zase upře. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dráček ? Koukal jsem do tmy. Tu a tam se tam něco mihlo. Nevěděl jsem co. Mohlo to být něco co má 2 centimetry a nebo taky pů metru. Najednou se mi však o nohu otřel ocas a já jsem spanikařil. Napadlo mně že by si ze mně Nevel mohl střílet, ale jak Astalda říkala, Nevel nemá možnost se sem bez portálu dostat. Najednou nic. Ticho. Ve tmě jakoby nic nebylo. Kámen jsem odhodil a ulevil jsem si. V tu chvíli jsem se podíval směrem dolů a strnul jsem. Na mé nohavici byl přisátý zelený drak. Nebo spíše dráče. Kulilo na mně očka a jak kdyby bylo uražené že co si to dovoluju se na něj dívat. Spanikařil jsem. Nevěděl jsem co od něho mam čekat. Ani jsem se nehnul. Teda až do té doby co se rozhodl šplhat výš a výš. Začal jsem s sebou trochu škubat když se dostával až k mé paži. Ale drápky a ocas co si kolem mně omotával jako lano, ho jistilo před pádem. A taky jsem uplně nechtěl aby se tomu drobečkovi něco stalo. Když se mi dostal až na rameno zastavil se. Hodně pomalu jsem se na něja podíval a natáhl jsem ruku. Dráček si přešel až k zápěstí kde na mně znova začal valit kukadla. Usmál jsem se na něj ale nepohladil jsem si ho. Na to jsem zatím neměl odvahu. Drak se najednou chystal si kýchnout a já si vzpoměl na Nevela. V tu chvíli jsem se málem zbláznil. Naštěstí nic. Žádný oheň. Díky bohu. Dráček při kýchnutí vypadal k sežrání. Měl jsem ho na ruce a drak si kole mně omotal ocas. Chvíli jsem tam stál a díval jsem se na něj a on mi svůj pohled oplacel. Když jsem se trochu osmělil, sedl jsem si zády ke kameni a pořád jsem se koukal na dráčka. Seděl jsem však tak, abych viděl na vchod do jeskyně. "No ty si krasavec.,, Řeknu tiše a nastavim druhou ruku abych si ho mohl pohladit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
Drak se nedůvěřivě dívá na tvou ruku, ale nakonec si k ní přičichne a otře se o tebe jako kočka, co si pachovými váčky ve tvářích značí své teritorium. Jeho šupiny jsou mokré, ale ne nepříjemné na dotek. Dokonce se začne na tvé ruce převalovat jako pes a na chvíli se zapomene držet ocasem a spadne na zem, což ho ani na chvilku nevykolejí. Zvedne se, oklepe a vleze ti do klína, kde se dožaduje tvé pozornosti. Za chvilku ti vyleze po mikině na rameno, kde se spokojeně usadí a rozhlíží se po jeskyni jako pán po svém království. ,,Kra- kra- sa," dostane ze sebe tichým hláskem, který se dá považovat za dívčí. V tu chvíli vejde do jeskyně Astalda, která je úplně mokrá, ale nezdá se, že by jí to úplně vadilo. Přejde pohledem jeskyni a zastaví se na tobě s drakem. Pootevře ústa v udiveném výrazu, který rychle přejde až do dětského nadšení. ,,Naturalis Petrimus," vydechne užasle a přejde k vám, zatímco se z ní kouří, jak se z ní vypařuje voda, za chvíli je úplně suchá. Dráček se na ni podívá a přejde ji pohledem. Poté se na tebe otočí a nakloní hlavu na stranu, jako by se ptal, kdo to je. ,,Astalda el'Lasta," představí se dráčkovi. Ten se na ni otočí a lehce se ukloní, ale už se zase otočí k tobě a znovu kýchne. ,,Nevěřila bych, že se tu bude vyskytovat tak vzácný druh draka. Čerstvě vylíhnuté mládě Naturalise Petrimise a k tomu dračice." Zakroutí nad tím užasle hlavou. ,,Něco ti ukáži." Natáhne ruku k dračici, která se na ni jen podívá a poté kývne hlavou. Astalda ji jemně pohladí na zkrabatělé kůži na zádech. ,,Teď se pozorně dívej," vyzve tě. Kůže na zádech dračice začíná praskat a vynořují se malá křídla, která jsou však větší než asi třiceti centimetrová samička draka. Po místnosti se rozprskne sliz, ale není to nic vážného. ,,Měl bys ji zabalit do něčeho teplého. Jinak nastydne. Vylíhlá mláďata jsou hodně náchylná na zimu. A možná by jsi se jí mohl zeptat na jméno. Nemůžeš jí říkat dračice." Dráče kývne hlavou na souhlas. ,,Nemůžeš." Astalda se na ni usměje jako na malé dítě. ,,Je neuvěřitelně chytrá." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a dračice Chvíli to vypadalo že drak, mi spíše ruku ukousne. Díval se na ni jak kdyby to byla ta nejvíce špinavá ruka na světě. Možná to i tak vlastně bylo... Nakonec ale podlehl a o ruku se mi jako kotě začal otírat. Šupinky draka byly mokré, nebo spíše vlhké ale ne nepříjemné. Při jeho hlazení jsem se musel usmívat. Najednou však spadl a ve mně na moment hrklo. Nevypadalo to však že by tomu chtěl věnovat pozornost a vlezl mi do klína. Připomnělo mi to první setkání s Nevelem v dračí podobě. Párkrát jsem ho pohladil, než se dráček rozhodl že se chce kouknout pořádně po okolí. Vylezl mi po mikině až na rameno kde se začal rozhlížet. K tomu dodal své.. znělo to jako tiché krákání. V tu chvíli vešla do jeskyně Astalda a já jsem se i s drakem na rameni zvedl a usmál jsem se na ni. "To víš... nechala si mně tu bez dozoru. Musel jsem si někoho opatřit.,, Řeknu a kouknu se na dráčka co mam na rameni. Astalda ke mně přešla s úžaslým pohledem. Já jsem byl za to velice rád. Bylo to po delší době co jsem ji viděl...šťastnou. Říkala mi něco o rase toho draka a že to vlastně není drak, ale dračice. Dračice na Astaldu jakoby kývla a najednou se ji ze zad vynořila křidélka. Nebo spíše poměrně velká křídla která byla délkou asi jako předloktí, možná více. Trochu z toho vystříkl sliz což mi trochu hejblo s žaludkem ale nic vážného. Při Astaldiných slovech jsem dračici položil na zem a zabalil jsem ji do své mikiny. Opřel jsem se o kámen a dal jsem si mikinu i se zabalenou dračicí na klín. Vyzval jsem i gestem Astaldu aby si sedla taky a pokud přijala, dračici jsem ji položil na klín, aby si ji mohla také pohladit. "Jméno ? Hmm... na jména jsem levej. Co kdyby si ji nejake dala ty ?,, Pokud s tim ale Astalda nesouhlasí zamyslím se. "Co takhle Viviene ?,, Řeknu a usměji si na Dračici. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Neříkám vybrat, ale zeptat. Draci se rodí se jménem, které jim daly Hvězdy s Měsícem. Jenže já draka mám, takže nemám právo se jí ptát na něco tak osobního. Nehledě na to, že přišla za tebou a ne za mnou." Dračice pokývá hlavou. ,,Nemá." Spokojeně se stulí do klubíčka. ,,Pořád se mi ale nechce věřit, že sotva vylíhlé mládě umí cestovat prostory." ,,Chytrá," namítne dračice a zvedne hlavu a podívá se na tebe. ,,Ne?" ujistí se, jestli neřekla nějakou hloupost, zatímco Astalda v sobě dusí smích. ,,Vůbec bych se nedivila, kdyby byla příbuzná Nevela." ,,Nevela…" Dračice naklání hlavu na jednu poté na druhou stranu, jako by nad tím vším uvažovala. ,,Ne," zavrtí nakonec hlavou jako malé umíněné dítě. ,,Jako Nevel." ,,Ne a ne," odporuje dračice a podívá se na tebe. ,,Že ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Dračice "Aha...to je pro mě novinka...Tak teda... ehm...Dračice ? Smím se tě zeptat na tvoje jméno ?,, Líp jsem to říct nemohl. Pomyslím si a mam chuť si vrazit pár facek. Snad to dračici neurazí. Dračice byla trochu přidrzlá... prostě jako Nevel. "Omlouvám se. Netušil jsem že už jméno máš...,, Řeknu a usměju se. "Ani bych se nedivil... Nevel je dost velký mluvka. Je možné že i tahle dračice bude dost ukecaná.,, Řeknu a prstem podrbu dračici na bradě. Nemohl jsem se nesmát. Dračice byla jako malé děťátko. Roztomilá a neviná. Podívala se na mně a já jsem opět trochu zvážnil. "No... to já nevim. Ale nepřijde mi to... na vzhled jste i rasově jiný....,, Řeknu a podrbu se na hlavě. Pak se otočim na Astaldu. "Co máš v plánu teď ?,, Zeptám se ji mezitím co dráčka drbu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
Dračice se nafoukne jako pyšný holub, co hlásá do světa velkou novinu. ,,Arënis," představí se a dvorně se ukloní.
,,Téměř každý drak je upovídaný, pokud se setká s nemluvným dračím jezdcem. Snaží se tím vyrovnat jejich povahy," vysvětlí Astalda. ,,Tak," kývne spokojeně Arënis hlavou a položí ti hlavu na koleno. ,,Ne Nevel." Astalda pobaveně kroutí hlavou. ,,Už vím, kam směřují mé kroky, jestli se do té doby nezemřu."
,,Začínám mít pocit, že toto není jen umrtní vize. Nemohl by se sem dostat Narac, ani ty a ani Arënis. Hlavně začínám mít pocit, že všechno, co se stalo, i to, že jsme se do prostoru dostali o den dříve, spolu nějak souvisí. Stejně jako to, že mě bezdůvodně napadl Wetor." Zamyslí se. ,,Dobře, tak úplně bezdůvodně to nebylo, ale na tom nesejde." ,,Wetor! Potvora!" ozve se věcně dračice. ,,Možná tu i chvíli uvízneme. Pokud se Ator postará o to, aby naše těla nezemřela, měli bychom vydržet a přežít. Takže bychom se měli vyhýbat problémům, což znamená zůstat v bezpečí nezmrznout, takže bude lepší zůstat tady." ,,Pohádku," ozve se prosebně dračice a podívá se na tebe. Pohledem se tě snaží přemluvit, aby jsi přemluvil Astaldu, aby vám něco vyprávěla. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Arënis Na dračici se usměji a představím se jí taky. "Mně říkají Deamon a nebo taky Superman.,, Podívám se na Astaldu. "Aha... Každý drak má předurčeno že si ho musí nějaký jezdec .. "ochočit" ?,, Povím otázku tak do větru, jestli mi na ni jedna neodpoví. "Nevel by se ti ale určitě líbil... teda pokud zrovna nemluví.,, Řeknu a pobaveně se podívám směrem k Astaldě. "Takže ty bude hodně mlčenlivá když je Nevel tak ukecanej co ?,, "Tohle neřikej. Víš co jsem ti říkal. Nezemřeš. Našel bych si způsob jak tě vskřísit a pak bych tě zabil já. No... možná by nás na tebe muselo být 15.. ale to je vedlejší.,, "Znám tě chviličku... takže to vůbec nemohu posoudit... třeba se Wetorovi nelíbil tvuj ksicht...,, Řeknu a pokrčim rameny. "Myslím že Ator je velice schopnej. Po matce...,, Řeknu a s úsměvem znova skončím u Astaldy. "..takže si myslim že minimálně o tvoje tělo se postará... Nevel mně snad taky nenechá umřít.,, Pokračuji s humorem dál. Podívám se na dračici a zachumlám ji do mikiny trochu více, aby ji koukala jen hlavička z rukávu. "To je pravda As. Pohádka by byla fajn. Uteče nám čas.,, Řeknu a psíma očima se na ni podívám. "Krom toho.. přeci neodmítneš přání Arënis,, Dodám popichovačně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
V jeskyni Deamon
Arënis nakloní hlavu na stranu. ,,Super…" zavrtí hlavou. ,,man?" dodá a je vidět, že jí to nejde přes jazyk. ,,Ne, drak si vybírá jezdce, když dojde na zkoušku. Pokud si jej drak nevybere, ten, který se chtěl stát dračím Strážcem, se utopí," vysvtělí ti Astalda a na chvíli se jí na tváři opět usadí ten zamyšlený pohled. ,,Jen se předvádí. Někdy z něj vypadne dokonce i nějaký chytrý nápad." ,,Nevel je hloupý?" zeptá se udiveně dračice. ,,Ne, jen… Trochu lidský." Dračice chápavě kývne hlavou. ,,Divil by jsi se. Držím největší rekord mlčenlivosti, tuším dva roky, čtyři měsíce, deset dní, tři hodiny a patnáct minut?"
,,Jedu Wetora nezabráníš. Čím víckrát tě napadne, tím je větší pravděpodobnost, že tě jednou zabije."
,,Nebo to, že jsem mu překazila svačinku." ,,Co?" nechápe dračice, která opravdu neví, o čem se bavíte. Astalda pobaveně vytáhne obočí. ,,To bych neřekla, ale když myslíš…" Pokrčí rameny. ,,Možná mě dokonce i pohřbí vedle Nevela," dodá Astalda. ,,Divil by jsi se, jak dovede být škodolibý, ale zrovna tebe by mohl nechat žít."
Astalda při tvém oslovení strne, veškerou legraci vystřídá vážný výraz. ,,Tak už mi nikdy neříkej," upozorní tě ledově. ,,Mě se to líbí. Zní to hezky," ozve se malá dračice. ,,Proč ti to vadí?" Astalda na ni jen hledí, dračice uhne pohledem. ,,Tak nic," zamumlá. ,,První dračí legendu?" optá se po chvíli Astalda a dračice nadšeně kývne. |
| |
 | soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Okolo desiatej večer Astald al'Lasta Kedy sa už vráti? premýšľal som, zatiaľ čo som sedel na posteli. Vždy si začínam robiť starosti, keď zistím, že moja sestra je vonku dlhšie, než mi to príde normálne. Hrnuli sa mi mysľou kopy myšlienok, no snažil som sa odbúrať tie negatívne. No vedel som, že keď niekto mojej sestre ublíží, hodím jeho črevá svojmu drakovi na raňajky. Moja sestra je v mojom živote okrem vlastnej manželky všetkým. Neostávalo mi nič iné, iba čakať. Už to trvalo väčnosť. Vydať sa ju nájsť? Alebo nie? V tom do komnaty vošla moja milovaná manželka. Vždy keď bola pri mne, cítil som sa v bezpečí. Hoci som to bol ja, kto mal za úlohu ju ochraňovať a inak to ani nebolo. Keď sa ma spýtala či sa niečo stalo, zamyslel som sa a odpovedal: Blúdim vo svojich myšlienkách a strachujem sa o svoju sestru. Nepríde ti zvláštne kde je tak dlho? Kde môže byť? pozrel som sa jej do očí, no vedel som, že odpoveď na moju otázku nepozná. Avšak, nemal som čo robiť. Ako sa hovorí, trpezlivosť ruže prináša. No ak budem čakať príliš dlho..neostáva mi nič iné, ako postarať sa o jej návrat. Je mi jedno či by som šiel sám. Neodpustil som si, keby sa mojej sestre niečo stalo a ja by som ani prstom nemávol. Usmial som sa na manželku a pohladil ju na ruke. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně Kolem desáté hodiny Astald al'Lasta
Reta se na tebe usměje. ,,Ona se vrátí. Kolik to je let? Třicet? Byla v mnoha válkách a hlavně má za manžela Naraca, to je sám o sobě velký oříšek. Zrovna o ni strach mít nemusíš. Spíše mi dělá starosti, jestli s sebou někoho nepřivede. Při každém přesunu do jiného světa sochází k náhodnému sebrání smrtelníků. Nedovedu si představit, že by do našeho světa přišel někdo, kdo jej nezná." Začne si pohrávat s rukávem od šatů, což u ní znamená nervozitu. Vždy se bála toho, že do vašeho světa vniknout lidé, co jej budou chtít zničit. ,,A má Nevela," vrátí se opět k tvé sestře. ,,A k přenosu by mělo dojít až zítra. Dnes je třicátého." Zvedne pohled od rukávu. ,,Nehledě na to, že s ní je ještě mnoho dalších elitních bojovníků." Znovu obrátí svou pozornost k rukávu. Zatváří se zamyšleně a začne prstem kreslit na látku pomyslné vzory. ,,Jsem zvědavá, s čím přijde. Jestli se ve světě lidí něco změnilo, nebo jestli se začali více starat o svou zemi." Vezme tě za ruku a usměje se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Arënis "Aha... chudáci jezdci co to nezvládli. Utonutí musí být hrozné.,, Zavrtim hlavou. "Jo to je pravda... Jen si na žádnej momentálně nevzpomenu..,, Zasměji se a pokračuji s odpovědí směrem k Arënis. "To zas ne. Jak říkala Astalda. Spíše se rád předvádí.,, "Hmm... tak v tom případě Nevela plně chápu,, "Svačinku ? Tak to byl ten králík a srna co tam leželi mrtví ? A tekla z nich bílá krev ?,, Zeptám se, teď už chápavě Astaldy. "To věřím že dokáže být škodolibý. I já takový dokážu být. Kdybych nebyl, pořád bych tu seděl svázanej. Ikdyž.. to byla spíše moje výřečnost.,, Její ledový pohled byl nepříjemný. Na intensitě dodávaly i modré oči. Musel jsem uhnout pohledem. "Promiň Astaldo. Nevěděl jsem že ti to vadí. Takhle ti říkal... myslím že Ator a nebo Nevel. Myslel jsem že tohle oslovení bereš.,, Souhlasně přikývnu na Arënis a začnu ji drbat na hlavičce co ji trčí z rukávu. Je tak roztomilá. "Tu jsem taky ještě neslyšel.,, Řeknu a uvelebim se. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Okolo desiatej hodiny Astald al'Lasta Máš pravdu. Narac je dosť silný na to aby ju ochránil. pousmejem sa nad jej vetou a začudovane sa zahľadím na jej pohyby rukami. A nemusíš sa báť. Aj keby si niekoho priviedla, nepríde k ničomu strašnému. Je nás tu dosť na to, aby sme svoju krajinu obránili. Položil by som aj život na to aby som svoju vlasť, teba a hocikoho blízkeho ochránil. To ti sľubujem. Každopádne..nemyslím že má niekto z náš dvoch ešte nejakú prácu. Bol to ťažký deň, tak sa celkom teším na noc strávenú s tebou. Zahľadím sa jej uprene do očí, pomaly sa k nej nakloním a pobozkám ju na ústa. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni s pohádkou Deamon
,,Hmm… To není to nejhorší, ale ušetřím tě podrobností. Mohlo by se ti udělat zle."
,,Ne, s Wetory jsem měla co dočinění několik let před tím. Řekněme, že se nenadále udál útok na jednu velice významnou osobu a já Wetorům zkazila jejich večírek."
Astalda jen zavrtí hlavou a dál se k tomu nevrací.
,,Před tisíciletými byl Vesmír naplněn jen dlouhou a nekonečnou prázdnotou. Hvězdy nesvítily, měsíc neexistoval, Slunce nehořelo. Celou černotou se potuloval jen jeden jediný kámen, bez života, bez duše. Nikdo neví, kde se ten kámen vzal. Nikdo neví, proč se tam naskytl, ale bylo to jen štěstí. Nebýt kamene, nikdy bychom nebyli my. V kameni se znenadání rozsvítilo světlo, zrníčko energie, nepatrné, ale tak mocné, že dokázalo vytvořit nejkrásnějšího a nejmocnějšího tvora ve Vesmíru. Neviditelného draka, kterému se někdy říká První drak. Byl jen malým dráčkem, který chodil po balvanu sem a tam a nevěděl, co si má o temnotě myslet. Byl sám, nešťastný a myslel si, že je opuštěný. Lehl si na kámen a rozplakal se. Plakal tak dlohou, až se z jeho slz stala řeka a z řeky povstal další drak, Vodní drak. Neviditelný byl překvapený, ale zároveň neuvěřitelně nadšený. Vodní dračice se mu líbila. Jen nevěděl, jestli ji může oslovit. Byla vyděšená a neuměla ani mluvit. Neviditelný do ní šťouchnul a trochu nesměle se zeptal, jestli by si s ním nechtěla hrát. Vodní dračice na něj jen hleděla, ale poté přikývla. Čas na malém balvanu začal plynou rychleji, ale za chvilku je přestalo bavit být jen dva. Seděli u řeky, která stékala do prázdnoty, když Neviditelný drak bouchl do země ocasem. Z rány vznikl další z draků, Zemní drak. Vodní dračice i Neviditelný byli nadšení. Zemní drak dal zemi rostliny a hned se jim lépe hrálo. Ale ani tak to nebylo ono. Chyběla jim jiskra a Neviditelný k tomu všemu ještě nastydl. Při jeho devátém kýchnutí se zrodil Ohnivý drak. Při jeho výbuchu vzteku se svět rozdělil na deset částí. Dragonii, Zemi, Edirnii, Etronu, Diten, Ongrad, Tarllin, Zimrol a Wuqir. Neviditelný drak se rozhodl, že je Ohnivý až příliš nebezpečný a při jeho varování, při němž vyplýtval příliš mnoho dechu, vznikl drak Větru, který kolem planet vytvořil mezidimenzionánrní prostory." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně Kolem desáté večer Astald al'Latsa
Reta se pousměje. ,,Já vím, jen… Nikdy nevíš, kolik se jich sem dostane." Odhrne si jeden z neposedných pramínků vlasů za ucho. ,,Hlavně nechci, aby se komukoli něco stalo."
Do tváří se jí nahrne krev, když se ti zadívá do očí. Trochu rozpačitě ti položí paže kolem krku a oplatí ti polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně Kolem sedmé ráno Astald al'Lasta
Ráno tě probudí tichý zpěv ptáků za okny. Reta spí vedle tebe, je k tobě otočená zády. Do pokoje neproniká mnoho světla, záclony jsou z pevné a kvalitní látky, takže je v pokoji příjemné šero. Komnata je až na občasné zašustění peřiny tichá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Arënis "Fuj...nemám rád kruté popisování jak někdo zemře. Krev a tak mi nevadí. Ale jak mile člověk trpí... Stějně to bylo když na tebe zaůtočil Wetor. Dokonce jsem ho i prosil aby tě nechal a vzal si mně.,, Pochlubim se Astaldě pyšně. "Aha...co si budem. Pomsta mu vyšla jen z pola. Nebo myslíš... že to nebylo naposledy co jsi o něm slyšela ?,, Zeptám se starostlivě Astaldy. Pak jsem nějakou dobu seděl a ani jsem nepípl. Příběh dračí legendy mně skutečně oslovil. Když Astalda dopovídala ještě jsem tiše seděl a přemýšlel. "Umíš báječně vyprávět As-taldo.,, Sakra. Na tohle si musim davat bacha. "Máš hrozně příjemný hlas a fajn se posloucháš. V půlce jsem tě chtěl zastavit a rýpnout si, že je to vlastně taky víra. Jak jsme se nedávno bavili. Ale pak jsem si uvědomil, že draci jsou skuteční. A za těch pár hodin jsem viděl tolik věcí...,, Pohladím Arënis po hlavičce a položim si ji na hrudník abych se na ni mohl koukat a ona zase na mně. K tomu jsem ji hladil. Byla roztomilá. Vážně jako malé upovídané a přidrzlé děťátko. "Myslíš.. že se Narac vrátí ? Nebo to vzdal ?,, Zeptám se po chvíli ticha Astaldy. "Možná měl odvést jen tvoji pozornost... Možná nebyl hlavním bodem, ale hlavní bod teprve přijde.,, Řeknu ji tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Nemyslím si. Naše rodina je Wetory snad prokletá. O tom ti může vyprávět i Ator."
Astalda pokrčí rameny. ,,Mezi válečením se čas od času najde chvíle vyprávět synovi legendy." Dračice se k tobě přitulí a zavře oči. ,,Spinkat," zamumlá si pro sebe.
,,Nevzdává se. Pokud něco chce, tak toho docílí. Doufám, že ho nenapadne… No, to je jedno." ,,Možná vím, co je jeho hlavní bod. Jenže mu v tom nemohu zabránit." Vztekle praští do kamenné podlahy. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Arënis "Ator mi něco povídal. Nebo teda spíše Nevel. Ator z toho nebyl 2x nadšený..,, Vzpomenu si na postrkování mezi Atorem a Nevelem a donutí mně to se usmát. "Byla si ... ve válce když se ti narodil syn ? Jak dlouho ?,, Při tom Arënis k sobě přitisknu a lehoulince s ní pohupuji. "Myslím.. že bude lepší když se tě na to něco nebudu ptát. Možná je dobře že toho vim míň. Třeba jen kvůli tomu mně hned nezabil...,, "Hele... rád ti pomohu ikdyž je tohle všechno mimo moje chápání. Sama si viděla že improvizace a zaměstnání osoby je něco co mi celkem jde. A hlavně... vždycky je lepší být ve skupině.,, Usměju se na Astaldu a počkám než Arënis usne. "Když tady toho dráčka necháme, tak umře buď hladem, žízní a nebo zimou. Myslíš že ho budeme moc vzít sebou ?,, Zeptám se šepotem Astaldy. "Ať se stane cokoliv, pomohu ti. Stejně teď nemam moc na výběr. A jestli se ti něco stane, budem ztraceni uplně.,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Chápu ho. Byl napaden hodněkrát a to v tobě nechá stopy." Na tváři se jí mihne starostlivý výraz, který zmizí pod klidnou maskou. ,,Divím se, že s tím dokáže žít."
,,Moc dlouho ne. Rok? Pět? Nevím, nepočítala jsem to." Na chvíli se podívá za tebe, v očích má zase ten snový výraz, jako by na něco vzpomínala.
,,On tě nechce zabít. Asi. Možná si tě schovává jako pojistku. Nebo něco tuší."
,,Nevím, kam tím vším míří, ale podle mě byla rovnováha narušena. Nějak se narušila Devítka. A mám pocit, že to způsobil právě Narac. Tvou pomoc přivítám, jen buď připraven na to, že se ti to může vymstít," varuje tě, zatímco ti dračice usne v náručí.
,,Považuje tě za matku, nemůžeš ji tu nechat, to by zešílela. Zatím bych tu chvíli zůstala, případně následuj příkladu tvé chráněnkyně a odpočiň si. Možná se pár nocí pořádně nevyspíš." Sama si sedne k východu jeskyně a zavře oči. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda,Arënis "Aha... asi myslíš to s tim jedem.,, Odvětim. Moc jsem tomu nerozuměl. Ale radši řeknu něco než jen mlčet a hloupě přikyvovat. Při počítání let jsem se musel trochu zasmát. "Tak jinak. Jak dlouho si syna neviděla ? To by se ti mohlo počítat lépe.,, Rýpnu si do Astaldy. Zrovna dneska mně musí chytnout rejpavá... Rád bych dnešek ale zakončil se všema prstama. "Asi ne. Ale jak řikáš. Něco se mu posere a bude potřebovat.. něco od tebe. Mně si někde odchytí a bude si myslet že pro tebe znamenám tolik, že by si mu pomohla.,, V taktizování jsem se vyznal. Přeci jen jsem Game of Thrones pár krát viděl. "Myslíš si že pracuje sám ? No... pracuje. Že tohle všechno udělal sám ? Nebo mu někdo pomáhá.,, Zeptám se Astaldy a přitom pozoruji padající sníh venku. "Já vim. Může. Ale... Z nějakého mně neznámého důvodu to risknu.,, Řeknu tiše s pohledem na Arënis. Arënis mezitim usla a já jsem si lehl obličejem ke vchodu a s Arënis v objetí. Zavřel jsem oči. Astalda měla pravdu. Kdo ví co bude zítra. "Hezky se vyspi Astaldo.,, Řeknu tiše a pomalu zabírám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Wetor se do tebe na chvíli vtělí. Přijme tvoje pocit y ty pocítíš veškerý strach, co kdy do sebe nasál. Když se z tebe nějakým způsobem dostane a ty to přežiješ, zanechá to v tobě následky. Nikdy je nemůžeš pořádně odhadnout, ale většinou z nich zešílíš," začne vysvětlovat. Vypadá to, že ji jakékoli vysvětlování ohledně světa, který neznáš, baví. Zamyslí se. ,,Když jsem se vrátila, bylo mu dvanáct, takže to muselo být pět let." Ve tváři jí nejde přečíst nic, co by naznačovalo, co se tehdy dělo, jak se cítila tehdy nebo teď.
,,K tomu by nikdy nedošlo. A kdyby ano, Narac by vzal za rukojmí raději Atora, jelikož neví, jak bych se zachovala, kdyby šlo o tebe."
,,Narac je většinou sólový hráč. Něco jako Bonaparte a Hittler. Potřebuje pod sebou mít lidi, co jej budou poslouchat a dělat to, co chce on. Ale mám pocit, že vím, co zrovna v tuhle chvíli v Dragonii dělá." Zatváří se trpce.
Tvé probuzení nebylo tak hrozné. V jeskyni bylo teplo a k tomu tě ještě zahřívala malá dračice, která kolem tebe nyní skákala a přeskakovala tě. Astalda sedí kousek od vchodu, před ní tryská ze země gejzír vařící vody, ale nezdá se, že by si to uvědomovala. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Arënis "Aha. Proto si sebou tolik škubala. Bál jsem se že tě začal zabíjet ze vnitř.,, "To máš asi pravdu..ale kdo ví co si myslí... Třeba má pocit že když tu jsem stebou, že pro tebe něco znamenám. A třeba by Atorovi vážně neubližil proto, ze je to jeho syn...,, "Aha..potřebuje být "vůdce". Chápu. Taky bych byl na jeho miste vudce a ne jen obyčejný pěšák.,, Probuzení bylo nàdherné Arënis běhala sem a tam přeze mně a kolem mně. Vypadalo to že ji to baví. A já jsem ji v tom nebránil. Zatím-co As, sedêla u vchodu. Ze země proudila horká voda. Až sem jsem poznal že se z ní kouří. " dobré ráno Astaldo. Vypadàš..rozrušeně.,, Řeknu rozespale a poukàžu na pramen vedle ní. "Napadlo mne, cokdyz je tahle jeskyne vetsi ? Treba by tam mohlo byt jidlo.. Co myslis Arëniso ? ,, Zeptám se směrem k As, ale zároveň pohladim dračici po hlavičce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Teoreticky vlastně ano. Zabíjí tě zevnitř, jen svým vlastním způsobem."
,,Jeho syn, který pošpinil jeho pověst. Vážně bych se nedivila, kdyby se mu nějakým způsobem chtěl pomstít."
,,Nebyl by pěšák. Pod ruku mu spadá hlavní město a částečně i mé město. Není jen pěšák, jen svým původem je nejbohatším a nejvlivnějším mužem v Dragonii."
,,Hmm… Voda funguje jako skvělý komunikační prostředek. S mým vnitřním rozpoložením to nemá co dělat."
,,Možná, ale její další zákoutí ovládá temno. Nevím, jestli by se ti chtělo čelit třenosovi." Rukou utlumí gejzír vody. ,,Utřinos? On utírá nosy?" zeptá se malá dračice a zvědavě se na tebe podívá. ,,Máš rýmu?" ,,Pokud jde o jídlo, to není žádný problém. Chvíli tu počkejte." Řekne Astalda nevšímaje si Arënis. Astalda se zvedne a zamíří ven. K zemi se stále ještě snáší sníh, ale již nepadá tak hustě jako včera. Dračice zamíří k malému gejzírku a pomalu jej obchází. V očkách jí poblikávají zvědavá světýlka. Sáhne do vody packou a hned ucukne. ,,Horký!" vyjekne a vyběhne ven, kde strčí tlapku do sněhu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis "Aha. Myslel jsem že jsi.. Naštvaná a nebo nervózní. Ikdyž.. Kdo by v téhle chvíli nebyl...„ Jeskyni nebylo 2 x vedro, ale poměrně snesitelná teplota vzduchu. Možna tomu napomohla i pára z vody. Kdo ví jak dlouho už takhle As sedí. Při myšlence na Třenose sebou škubnu. "Třenos se mne a moji kamaradku pokusil zabit... Vypadalo to jak.. Nekolik zvirat spařenych dohromady.. Nic co bych chtěl zažít,, Řeknu a podívám se na dračici jestli trochu chápe. "Měla by si být v teple Arënis. Ale přikazovat ti to nechci.,, Protáhnu se a zadívám se směrem k temne casti jeskyne. Pak se otocim. Nez jsem stacil zareagovat.. Arënis strcila tlapičku do gejziru. Nastesti vybehla ven a strcila ji do snehu. Ja vybehl za ni. Snih uz nebyl tak hustej, ale zima byla velka. "Musíš si dávat pozor Arënis.,, Řeknu a navlecu na ni mikinu, avsak aby se mohla normalne pohybovat. Kridla do rukavu a hlavicku ven. "Aspon budes trochu v teple" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
Nechá tě, aby jsi ji zabalil do mikiny. ,,Pak ale budeš potřebovat utřinose," upozorní tě na to, že ty na sobě moc vrstev oblečení nemáš. Vypadá poměrně komicky, jako by šla na maškarní. Zamíří zase zpátky do jeskyně ke gejzíru a opatrně si ho prohlíží. Jako nepřítele, co jí bodl do tlapy. Čichne k němu a není daleko toho, aby si spálila ještě nos. Odtáhne se. ,,Ono mi to chce ublížit? Zlá voda! Zlá!" zasyčí na vodní gejzír a přeběhne k tobě. ,,Budeme si hrát?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis "Zatim je to dobré. Mam tričko.,, Usměji se na dračici a musím se zasmát. V mikině vypadá skutecně vtipně. Stál jsem hned za ní. Snad ji nenapadne do ní strčit hlavičku. "Nechce ti ublížit. Pouze je horká. Neboli gejzír. Šlehá z horkých pramenů hluboko pkd zemí.,, Vysvětlim dračici. "Ale jistě. Znáš nějakou ?,, Zeptàm se a kdyžtak ji nabídnu na babu. Klasika. Pokud nejakou navrhne podvolím se. "Musíš pak premluvit i As. Aby si s nama spolecne hrala.,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
Dračice se zamyslí, ale zavrtí hlavou. ,,Přeskakovanou, ale nemáme nikoho, kdo by se dal přeskakovat." Podle všeho to byla vlastně jediná hra, kterou znala, ale jakmile jsi zmínil honičku, nadšeně s tím souhlasila. Někdy tě honí chvíli déle, aby tě nechala vyhrát, ale jindy se ani nenaděješ a už tě má. ,,Myslíš, že by chtěla?" zeptá se se tě, zatímco tě plácá tlapkou do boty, aby ti předala roli baby. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Usměji se a vysvětlïm ji princip honičky. Vypadala nadšeně a začali jsme. Aspoň jsem se zahřál. Ale Arënis i bez ohledu na to že byla zpomalována mikinou měla navrh. Po chvíli běháni jsem se celý zpocený opřel o kámen a Arënis mi o botu předala babu. "Vyhrála si. Jsem vyřízenej.,, Řeknu s těžkým oddychováním a pohladim ji. "To nevím.. Ale když použiješ psí očíčka.. Prostě smutný pohled, možná se nechà přemluvit. Snad se vrátí i s necim k jirlu. Hlady šilhám.,, Řeknu a pohladim se po bříšku. Načež vstanu a předám Arënis babu. "Máš ji. Jsem zákeřnej!,, zasměji se a rozeběhnu se po jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Dračice se hrdě nafoukne, evidentně je spokojená, že vyhrála. ,,Mně nepřipadá jako člověk, co by se nechal jen tak přemluvit," namítne zatímco se pohodlně usadí vedle tebe. ,,Co se jí vlastně stalo, že je taková?" zeptá se a kopne do jednoho kamínku, který se rozprskne o další stěnu. Zamračí se na tebe, ale hned si to za tebou mašíruje. Za chvíli tě dohoní a kličkuje ti mezi nohama. Schválně se však vyhýbá toho, aby ti předala roli chytače. Je tak mrštná, že tě ani nevyvádí z rovnováhy. Za malou chvíli tě opět plácne s výkřikem: Ha! A máš ji! a vesele se rozběhne dál. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis "Ne. Člověk není. Vlastně...Ani pořádně nevím co je. Ale už jí je.. 116 myslim ?,, sakra.. Pamatovat si čísla.. "Má teď hodně starostí. Bojí se o syna o svůj domov a její manžel.. No pravděpodobně ji chtěl zabít. Je toho teď dost. Taky se prej narušila nějaká rovnováha.,, Opakuji slova co mi vysvětlovala As. Netrvalo dlouho a Arënis mně znova dostala. Nejprve si to štrádovala mezi mejma nohama a pak mi s úšklebkem předala babu. Jak behalamv te mikine vypadala jako malinkej pejsek. "Sakryš. Jsi moc dobrá. Učíš se rychle.,, Křiknu za ni. Vyjdu na chvili ven z jeskyně a vemu do dlanj sníh. Pujdu dovnitř a chvilku počkám než roztaje. "Musíš mit žízeň. Nic si nepila. Neboj. Tahle voda ti neublizi. Jen bude studena.,, Řeknu dračici a sám si trochu loknu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon ,,Tobě je taky 116? Vy jste to... éé... dva lidé, co pochází ze stejné krev, jak se to řekne?" zeptá se tě. ,,Hmm... Na to jaký je bručoun má vážně docela zajímavou minulost." Dračice se na tebe otočí a zářivě se usměje. Nedůvěřivě za tebou přijde, ale když vidí, že ti voda neubližuje, vyjde ven a zaboří hlavu do sněhu. ,,Páni! Víš že lidé spí ve sněhu?" ozve se tlumaný Arënisin hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Okolo siedmej ráno Astald al'Lasta Zvyčajne rána nemávam rád. Sú otravné a ťažko sa mi vstáva. No toto bolo iné. Dneska bolo nádherné ráno. Vtáčiky štebotali a prekvapivo po dosť zaujímavej noci, som sa necítil byť vyčerpaný. Napriek tomu, že v miestnosti bolo šero, som usudzoval, že vonku už svieti slnko na celý pozemok. Otočil som sa naspäť od záclon doprava, smerom k Rete. Ešte spala. Nechcel som ju vyrušiť, tak som ju iba pobozkal na čelo a veľmi opatrne zliezol z postele. Prezliecť sa mi netrvalo veľmi dlho a tak som po minúte vychádzal na chodbu. Vzhľadom na to, že sa mi absolútne nechcelo, netrvalo mi dlho a našiel som slúžku. Spravila by si mi prosím ťa kávu? požiadal som ju, no keďže som sa veľmi nudil, neodpustil som si poznámku: A nech ti to pridlho netrvá, lebo ťa dám zťať. usmial som sa na ňu a žmurkol jedným okom. Ostávalo mi len dúfať aby dievča z neškodnej srandy nedostalo infarkt. Kým som čakal, podišiel som k jednému z okien a užíval si pohľad vonku. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis "Ne. Mně je 19. S Astaldou jsme se před pár dny potkali. Ne. Sourozenci nejsme. Nebo v to doufam. Ani nevim jestli ma nejake sourozence.,, "Neni bručoun. Ale ma toho prostě moc...,, Zasměji se a vyjdu za ni ven. "Ty jsi blázínek. Ale ano. Vim. Jak to vis ty ?,, Reknu a vemu dalsi hrst snehu. "Snad As přinese něco k jídlu.. Nevíš jak chutná dràček ?,, řeknu a zatahám ji za nožičku a u toho se zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně 7:30, 31.12. Astald al'Lasta
Jedna ze služek jen kývne hlavou a zamíří udělat to, co jsi jí přikázal, či o co jsi ji požádal. Vyskl se ti pohlde na zasněžené louky a stromy. Lehký větřík si pohrával s větvemi stromů, sníh se leskl na slunci jako stovka drahokamů. Z okna jsi mohl spatřit i část zasněženého hradu a města. Uličky města byly čerstvě uklizené, ale na střechách domů se usadila peřinka sněhu, jako by se sníh pokoušel skrýt svět ve svém vřelém náručí. Za chvilku se vrátí dívka s kávou a bezeslova ti ji podá. Vysekne dokonalé pukrle a opět jde za svou prací. Místo ní vejde Reta, která se netváří kdovíjak nadšeně, ale snaží se na sobě nedávat najevo žádnou negativní emoci, což se jí moc nedaří. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,No, tady si evidentně někdo ustlal," prohlásí dračice zatímco vytahuje hlavu ze sněhu. ,,Zmrzlí lidé jsou ale oškliví," zhodnotí.
,,Hmm… Ne, zkusíme to?" Nadšeně odhopsá kousek dál a uplácá si sněhovou kouli, aby ji po tobě následovně hodila. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro 7:30, 31.12 Astald al'Lasta Chvíľu som pozoroval výhľad z okna a žasol nad tým, aké krásne miesto to vlastním. Bol som na seba z časti pyšný, aj keď som si to nevysnažil iba ja sám. Chvíľku na to, akonáhle sa vráti slúžka, opatrne vezmem kávu do rúk aby som sa nepopálil a poďakujem jej. Jej slušné gesto si všimnem a usmejem sa. Keď vojde Reta, všimnem si jej zamračený výraz na tvári a úsmev mi ako mávnutím prútika zmizne. Nemohol som si nedovoliť opýtať sa jej či je všetko v pohode: Si v poriadku? Trápi ťa niečo? povzbudivo sa na ňu usmejem a chytím ju za ruku. Márne sa snažila skryť svoj výraz, hned som vytušil že niečo mi na nej nesedí. Vtom som si spomenul na svoju sestru. Dnes je ten deň! pomyslel som si v duchu. Ide o moju sestru? Stalo sa jej niečo?! |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis "Vážně ?,, Teď jsem dostal málem zástavu srdce. Snad nemá pravdu. "Zmrlího člověka jsem ještě neviděl.,, Řeknu tiše směrem k dračici. "No jasně. Stehýnko...,, Naschvál polknu a jednu kuličku si uplácám. "Chytej Arënísko." Řeknu a hodim jí sníh po nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro 7:30, 31.12. Astald al'Lasta ,,Vše je v nejlepším pořádku," zkusí tě uklidnit, ale nezdá se, že by čekala, že se uklidníš, nebo že ti bude lépe. Vyhlédne z okna, ale jen proto, aby se ti nemusela dívat do očí. ,,Dneska se má vrátit Astalda a my bychom měli jet do hlavního města," začne naprosto zjevnou informací a nejistě si pohrává s provázkem, který má uvázaný kolem pasu. ,,Měl by tam být i Narac a mám pocit, že bychom mu neměli věřit." Pohlédne na tebe, ale nic víc neříká. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon ,,To buď rád. Není to hezký pohled," ujistí tě Arënis, která začíná nabírat sytější zelený odstín. ,,Neměli bychom ho vytáhnout, nebo tak něco?" zeptá se. ,,Uděláme nějakou operaci?" Natěšeně se na tebe zadívá. ,,Tak si dojdeme pro toho Nevela," navrhne nadšeně a začne poskakovat jako malé dítě. Tvé sněhové kouli se nevyhne, zato si rychle uplácá další a mrskne ji po tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Najednou mně smích přešel. "Počkej...říkala si vytáhnout ho ? On tam někdo je ? Nebo si ze mně střílíš ?,, Zeptám se vyděšeně, ale přesto si snažim zachovat chladnou hlavu. "Neboj se. Dočkáš se. Za Nevelem se snad za pár dní dostanem... Pokud se nic nepodělá...,, Řeknu dračici s náznakem starostí. Pak se mrknu na místo, kam Arënis strčila hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon ,,Myslím to vážně. Asi mu přišlo jako dobrý nápad spát ve sněhu." Je to jen malá mezera, ale i tak poznáš, že pod sněhem opravdu někdo leží. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a "ledový muž" Udivuje mně její .. Nevim jak to slovo vyjádřit. Vidí člověka a vesele to přejde dál. Začal jsem na dotycnem miste hrabat a pokud se mi to povede, člověka, nebo co to je, zatáhnu dovnitř. Prvně zkotroluji jestli žije. Ani bych se tomu nedivil... "Příště mi něco podobného řekni dřív...,, Řeknu se zavrtěním hlavy, ale na dráčka se usmějj. Na ní by se zlobit nešlo. Vždyť je to dračice v mikině! |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před jeskyní Deamon
,,Já ti to říkala," ujme se své obhajoby, ale pomůže ti s hrabaním. Za chvíli se ukáže, že je to Anna, jedna z dívek, které jsi potkal na kopci Hora. Jak se sem ovšem dostala zatím zůstává záhadou. Dračice k ní přičichne a udiveně zamrká. ,,Juj, vy lidé jste ale vážně hodně odolní. Ona žije! Neměla by umřít?" zeptá se. Anna je ve tváři nebezpečně bledá, ale jinak dýchá normálně, i tep má v normě. Jen je v bezvědomí. ,,Gejzír? Strčíme ji pod vodu?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris a Anna "Dohajzlu. Já ji znám. Potkal jsem ji na Hoře, než jsem se dostal do Vize.,, Ta dívka žije. Dýchá, ale je až nebezpečně bílá. "Měla. Kdo ví jak dlouho tu je.,, Vtáhnu ji kousek od gejzíru. Pokud není extra vařící, párkrát ji poleju a nachvilku vemu mikinu od Anëris. Anëris si vemu k sobě na klín a začnu ji hladit. "Potřebuje zahřát. Myslíš..že by si mohla ?.,, Podívám se na Anëris. Zabalim Annu do mikiny a lehnu si blízko ní. "Nechci slyšet žádný komentáře.,, Podívám se vyčítavě, ale s humorem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Nenadávej," napomene tě dračice a poskakuje kolem vás. Voda pomalu začíná chladnou, ale je stále dost teplá na to, aby mohla promrzlou dívku zahřát. Arënis tě s klidem pozoruje, v očích jí pohrávají zvědavá světýlka. Mikinu ti nadšeně odevzdá, nezdá se, že by se jí po ní nějak stýskalo. I přes oblečení ti připadá, jako by jsi vedle sebe měl ledovou sochu. Za malou chvíli vstoupí do jeskyně Astalda se zamyšleným výrazem ve tváři, který se rychle promění ve zděšený. Ve tváři nebezpečně zbledne, až její pihy vypadají jako černé skvrny na bílém papíře. Položí látku, v níž má pravděpodobně jídlo, a přejde k vám. ,,Kde jsi ji našel?" otáže se zatímco ti naznačuje, aby jsi se od Anny trochu vzdálil. Rozevře dlaň, v níž se jí zamihotá malý plamínek, který přiblíží k Annině tváři. Obrátí ruku dlaní dolů a nechá plameny, aby se rozprostřely nad Annou. Oheň se roztáhne na celou délku dívčina těla a drží se asi pět centimentů nad ní. Dívka otevře oči, Astalda okamžitě nechá plameny zmizet. Obě na sebe hledí chladně, vůbec ne jako kamarádky, co spolu cestují mezi světy. ,,Mohla byste mi laskavě vysvětlit, jak jste se sem dostala?" otáže se ledově Astalda. ,,Nepřichází v úvahu, el'Lasto." Astalda se zvedne a podá jí ruku, aby jí pomohla vstát. Anna ruku nepřijme a postaví se sama. ,,Právě jste mi vpadla do úmrtní vize," oznámí Astalda klidně, ačkoliv jí v očích tančí plameny. ,,Již bylo na čase. Ostatně… Co dělá va vaší úmrtní vizi člověk?" Nezdá se, že by ji to nějak zajímalo. ,,Do toho vám nic není. Ocenila bych, kdyby jste se vzdálila." ,,To bychom jistě ocenily obě," odfrkne si Anna a vykráčí z jeskyně. Arënis na ni překvapeně zírá. ,,Kdo to byl?" zeptá se tě šeptem dračice. Astalda mezitím zvedne látku a podá vám chléb, který v ní přinesla. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis,Astalda,Anna "Jo. Promiň.,, Řeknu vystrašeně s pohledem na zmrzlou dívku. Arënis vypadala spïše nadšeně, že se mikiny konečně zbavila. Jen kolem nás běhala a zvědavě se na nás koukala. Arënis mně nejspíše nepochopila a tak jsem si vedle dívky lehl sám. Než jsem přes ní stačil hodit mikinu, ve vchodu se objevila Astalda. Jejï zamyšlený výraz se změnil v zděšenej. "Já ne. To tady Arënis strkala hlavu do sněhu.,, Poukážu na místo, kde dívka odpočívala pod sněhem. "Žije, ale je uplně zmrzlá. Už jsem ji potkal na Hoře. Pár minut před tím, než jsem se dostal do tvé vize.,, Vysvětlim Astaldě zrychleně a od dívky jsem se odsunul. Astalda kousíček nad Annou, vytvořila ohnivou plochu a dívka skoro hned otevřela oči. Poslouchal jsem jejich rozhovor a mezitim zase nasadil mikinu na Anëris. "Je to pro tvé dobro,, Zašeptám dračici a přejdu směrem k Anně. "Nikoho jsem se neprosil. Do vize jsem se dostal náhodou.,, Obořim se na ni. "Ja ti ani nevim..,, "Děkujem Astaldo.,, Zeptám se jestli chce taky nechat, pokud ne pulku dam dračici a pulku snim ja. "Jak se sem Anna dostala ? Asi se moc nemusite co ?,, |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro 7:30, 31.12. Astald al'Lasta Po jej odpovedi som sa prinútil usmiať. Prečo si kaziť ráno niečím takýmto? Príde moja sestra, mal by som sa skôr tešiť. Muselo ju to prekvapiť, pretože som jej videl ustráchaný výraz na tvári. Bude to v pohode. Nie je sa čoho obávať. Astalda je zodpovedná a vie sa o seba postarať. Veď ju poznáš.. povedal som a žmurkol na ňu. Avšak akonáhle povedala že by sme Naracovi nemali veriť, neveril som vlastným ušiam: Prečo by sme nemali Naracovi veriť? Veď je to jej manžel. Boli s ním niekedy nejaké problémy? Je síce jasné že v tejto dobe sa veriť nedá každému, ale ako poznám svoju sestru, ona neverí takmer nikomu a Narac je jeden z ľudí / drakov, ktorým verí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Já vím," řekne Astalda. ,,Patří k nám."
Dračice se trochu neochotně nechá navléct do mikiny, ale jakmile ji pustíš, znovu se rozeběhne po jeskyni. vypadá jako malý duch. Čas od času se přerazí o přečuhující kus, ale zase se zvedne a běží dál. ,,Tak on i ví, kde se ocitl? Poručujete pravidla, el'Lasto," prohlásí Anna, aniž by tě vůbec zaregistrovala. ,,To není nic nového," odtusí s klidem Astalda. ,,Není ani nic nového, že za to budete opět potrestaná." V Annině hlase je slyšet jistá škodolibost. ,,Tomu se ani nedivím. Nezapomínejte však, že jsem stále vaší nadřízenou." ,,Již ne, el'Lasto. Byla jste ponížena na třetí stupeň." Astalda jen povytáhne obočí, ale neztrácí svůj nadhled. ,,Stále jsem Neviditelná a matka Hvězdáře. Postavením jsem stále výše, nežli vy. Řiďte se podle toho."
,,To je ale špatně, ne? To jsme zachránili někoho, koho ani neznáme?" nechápe Arënis. Na tvou nabídku zavrtí Astalda hlavou, evidetně hlad nemá. ,,To bych také ráda věděla. Aless as'Alassëa je mou dlouhodoubou sokyní. Naše rody se nesnáší. Vlastně se nesnáším se všemi Dračími Strážci, jen Norain je Strážce, kterému je postavení ukradené, takže spolu vycházíme o něco lépe, ale není to výrazný rozdíl," odpoví ti, ale nezdá se, že by tě kdovíjak moc vnímala. ,,Náš rod se snaží slblížit šlechtice a poddané. Učit prosté lidi. Sbližovat draky a obyčejné sedláky. Porušujeme všechna pravidla kromě Devítky. U nás ve Městě se ti nestane, že by jsi kvůli špatnému pozdravu byl popraven. Hlavně jsem jen ze dvou dětí, což mě v očích dobrého rodu snižuje." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně 7:40, 31.12. Astald al'Lasta
Reta se na tebe trochu provinile podívá. ,,Já s Astaldou mluvila." Znovu vyhlédne ven z okna. ,,Spojila se se mnou skrze myšlenky. Říkala, že jsou v meziprostoru, v úmrtní vizi, která je ale něčím zvláštní. Propadla se do ní s člověkem, který se přimotal k přenosu a potkali Naraca. Ve vizi. Prý je chtěl zabít." Začne žmoulat lem rukávu, aby zaměstnala ruce. ,,A potkala Atora, svého syna," dodá a pustí rukáv. ,,Říkala, že nemá ponětí, co se to s meziprostory děje a neví, co se stalo se Naracem. Říkala, a't mu raději nevěříme." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Atalda,Anna, Anëris Už z rozhovoru dívek jsem pochopil, že se zrovna 2x v lásce nemají. Do jejich diskuze jsem se nezapojoval. Jen jsem pěnil zuřivostí. As ji zachrání život a Anna ji začne vyhrožovat ? Jak milé. "Jestli tě to potěší Anno, nezjistil jsem to od ní. Ale od Kumy.,, Zastanu se Astaldy a při tom drbu Anëris. "Dokonce i tahle dračice si mně našla sama.,, Pokračuji zcestně. "Máš pravdu Anëris. Zahrabávala si někdy někoho do sněhu ?" Zeptám se dračice a trochu škodolibě se ušklíbnu směrem k Anně. Poté nenápadným gestem pokrčím rameny směrem k Astaldě. Taky se chci pobavit... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Anna tě přejede povýšeným pohledem. ,,Kumy, od té otravné Gleny, co každého vodí do problémů? To je velice trefné." Ušklíbne se. Arënis se na tebe zašklebí. ,,To je pravda," souhlasí. ,,Vida. Tak proto, el'Lasto." ,,Netuším, kam tím míříte." ,,Ani nemusíte. Dala jsem si dvě a dvě dohromady." ,,Divím se, že jste došla ke správnému výsledku," neodpustí si Astalda. ,,Ne, ale chci to zkusit," řekne nadšeně dračice. ,,Z koho uděláme sněhuláka?" Začne vesele poskakovat. Astalda se zatváří trochu bezmocně, ale nic neříká. Anna se ušklíbne. ,,Prosím, do toho." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anna, Astalda, Anëris "Pozor co řikáš. Zachránila mi život. A hlavně... Nebýt jí, nedostal jsem se nikam.,, Řeknu skrze zuby a přistoupim k ní blíž. Ženu bych nepraštil, ale teďka mam nutkání. "Chceš to zkusit jo ? Hmm... Dej tomu chvíli.,, "Doufám že máš ráda sníh Anno. Ale... Když už jsme tě zachránili... Možná bys nám dlužila vysvětlení jak si se sem dostala. A poděkovat Anëris. Teda.. Pokud to není pod tvojí úroveň...,, Řeknu útočně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Deamon
,,Jsi člověk, o tebe vůbec nejde," oponuje ti s klidem Anna. ,,Doufám, že zůstala někde v lese." Astalda mezitím protočí panenky a sedne si na zem. Do vaší debaty se neplete. ,,Ó zachránili. O žádnou záchranu jsem se neprosila, člověku. To, že jste se pletli do cizích záležitostí je vše chyba, nikoli moje," odtuší. Arënis na ni kouká jako na ducha. ,,Kde máš Zen?" zeptá se a začne jí poskakovat kolem nohou, čímž si vyslouží pěkný kopanec, který ji odstřelí o dva metry dál. Zvedne se a oklepe se. Přimhouří oči a nebezpečně pomalu se začne přibližovat k Anně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda,Anëris, Anna "Doufám že někde v lese zůstaneš ty. Měl jsem tě nechat v tom sněhu. Aspoň by se Anëris pořádně najedla.,, "Pravda. Neprosila. Tamhle si ležela. Můžeš jít zpátky. Ochotně tě zahrabu.,, Pak udělala něco co semnou fakt hnulo. Než jsem stačil cokoliv udělat, kopla do Anëris, která se prolétla asi 2 metry daleko. Přiběhl jsem k Anëris a zkontroloval že je v pořádku. Pak jsem se vrátil až k Anně a stoupl si těsně před ní. "Kdybych nebyl muž, utopil bych tě ve vlastní krvi.,, Řeknu a podívám se na Astaldu. "Měla si normálně odejít. Ta dračice ti nic neudělala. Teď už bych si tím tak jistej nebyl.,, Řeknu chladně a sleduju pomalý pohyb Anëris |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni Arënis je naprosto v pořádku, jen se zdá naprosto naštvaná. ,,Posluš si," usměje se Anna, zatímco se Astalda zvedá. Zdá se, že jí došla trpělivost. ,,Ven," prohlásí ledově dívka a popadne Annu za rameno. Vleče ji ven. Arënis chce na Annu skočit, ale něco ji zarazí. Zůstane tedy sedět. ,,Zůstańte ve vnitř," řekne nekompromisně Astalda a mrští Annu do sněhu. Dál nic nevidíte, vchod do jeskyně zaterasil led. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda,Anëris, (polomrtvá) Anna. "Teď si měla dělat, že jsi ta nejkrvelačnější drak na světě.,, Šeptnu směrem k Anëris. "Ne. Já jsem typ co si sedne a počká až s dotyčným karma vym**á.,, Řeknu a ustoupim As, který asi došla trpělivost. Popadla Annu za rameno a vyšla sní ven, kde ji hodila do sněhu. Vchod za nima se uzavřel ledem. "Dá ji za vyučenou. Zaůtočila na malej poklad. A to se trestá. Neudělala ti nic ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon ,,Aha." Arënis přihmouří oči a vycení zuby. ,,Grau!" zavrčí. ,,Nezabije ji, že ne?" ujišťuje se vyděšená dračice. ,,Ne, jen mě kopla, nic mi neudělala," ujistí tě, zatímco stěna z ledu roztaje. Astalda se tváří spokojeně a oprašuje si ruce. Vypadá jako dítě, co právě spadlo do čokoládovny. V očích jí hoří plamínky zadosti učinění. ,,To bychom měli," prohlásí a zatváří se opět naprosto nestranně. Sedne si a na tváři se jí rozlije úsměv. ,,Kdo by si pomyslel, že mi zrovna ona tak zvedne náladu." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Anëris "To nevim...snad ne. Jen ji da za vyučenou.,, Řeknu klidně, ale nejistě. "To jsem rad.,, Pohladim dračici po zádíčkách mezi křídlama. Mezitim začala tát stěna a já jsem se zvedl. Snad nevejde Anna.. To by to bylo vážně super... "Takhle nadšenou jsem tě ještě neviděl...,, Přisednu si k ní blíž. "Jen mi řekni..nezabila si ji..,, Zeptám se ji šepotem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V jeskyni
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Anëris "To jsem rád. Zmije jedna..,, Druhou část věty řeknu spíše tišeji. "To byla ta mrňavá veverka ne ? Ujistim se. "Zajímalo by mne kde se tu Anna vzala...,, "To neni dobrej napadn Anëris.. Venku je zima a... Pobíhá tam Narac. A Anna. Na chvili jsem se otocil a trochu se prosel po jeskyni. Najednou Anëris vyběhla ven. "Doháje !,, Bez ohledu na cokoliv jsem vyběhl za ni ven a nasledoval jsem ji. "Anëris !,, Přes sníh který padal, ne sice tak huste jako vcera" jsem mel co delat abych ji alespon videl. Až po chvili jsem si uvedomil ze jsem venku v triku a nasleduju novorozene dráče v mé mikině. Může být dnešek šílenější. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve volném prostranství Deamon
Astalda kývne.
,,A Zen," doplní tě dračice.
Za chvíli se naprosto ztratíte ve sněhu. Vločky stále padají, dračice stále běží, ale je vidět, že její tempo pomalu ochabuje. Za chvíli se zastaví, stojí s otevřenou pusou a zírá na něco, co stojí před ní. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris a Astalda Tempo pomalu chablo. Jak na mé, tak na straně Anëris. "Tohle už prosim nedělej. Umrznout bys přeci nechtěla..,, Přidřepnu si a pohladim ji po hlavičce. "Copak tam vidíš Anëris ?,, Zamžourám směrem, kterým se dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve volném prostranství Deamon
Není schopna slova. Před ní stojí stejné zvíře, které jsi měl již šanci potkat. Třenos. Upírá na tebe oči, které v pravidelných intervalech mhouří a otevírá. ,,Páni," vydechne užasle Arënis. ,,To je nádhera." Nekouká se na třenose, kouká se na jeho záda, kde se nachází drobná soška draka. A jelikož jsou draci strážci pokladů, Arënis se rozhodne sošku získat. Proběhne třenosovi mezi nohama a vyleze po jeho zadní noze. Velké zvíře sebou začne cukat a vyhazovat a shodí dračici dolů. Žuchne do sněhu a třenos k ní udělá krok. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Sakra.. Anëris.. To je Třenos..,, Než jsem stačil zareagovat, Anëris mu začala lézt po zadní noze. Třenos ji shodil a udělal krok k ní. Přeběhl jsem až k Anëris a vzal jsem si ji. Nabídl jsem ji rameno, aby měla rozhled. Pak jsem si vzpoměl, že předemnou stojí třenos. "Ten už se mně pokusil spapkat. To je ten rvůj utřinos.,, Řeknu tiše Anëris. Pak jsem začal doost mrznou. A couvat. Měl jsem na sobě jen triko s krátkým rukávem. Mohlo být tak -25 nebo -30. Přestával jsem cítit prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve volném prostranství Deamon
Třenos tě pomalu následuje, s každým tvým krokem udělá další krok. Arënis na něj užasle zírá. ,,Co kdybychom se s ním zkusili zkamarádit?" zeptá se. A vysmekne se ti. ,,Dobrý den, pane Utřinose. Já jsem-" Větu nedořekne a uskočí noze, která ji chtěla zašlápnout. ,,No, to nebylo zdvořilé," uzná. ,,Navrhnuji zdrhnout!" Sama kolem tebe proběhne a uhání co to dá. Třenos se zastaví a hledí na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Třenos AKA Utřinos, Anëris Anëris se mi vysmekla. "Anëris...to není nejl.. Nedořekl jsem a Anëris málem byla jako kašëris. Rozdupaná ve sněhu. Najednou mi proběhla mezi nohama a pelášila. Otočil jsem se a předemnou stál Třenos, který měl upřený pohled na mně. "Dopr.... Rozeběhl jsem se za Anëris. Ale.. Zmrzlé nohy mi k tomu nepomohly. O něco jsem zakopl a spadl jsem do sněhu asi 15 metrů od místa od kterého jsem začal utíkat. Doháje to je den... Začal jsem se celý zmrzlý a mokrý zvedat. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro 7:40, 31.12. Astald al'Lasta Po tom, čo mi povedala že rozprávala s Astaldou ma zamrazilo. Obával som sa zlých správ. A tie prišli. Po tom čo som si ju vypočul, som zbledol a začal si nervozne hrýzť nechty. Narac? Doteraz som mu veril a práve on je ten, koho sa Reta najviac obávala. Mala ale pravdu. Keď je to čo hovoríš pravda, v tom prípade mu nesmieme veriť. Musíme sa pripraviť na najhoršie. povedal som, a pozrel sa na ňu prísne. Teraz ide sranda bokom. Toto je zlé.. z tohto môže vzniknúť aj vzbura. Kedy vlastne Astalda príde? opýtal som sa, vstal a začal premýšľať čo urobiť skôr. Možno myslím unáhlene, ale toto môže byť aj začiatok vojny. Z tohto vznikne boj. A ja musím byť ten ktorý prežije a ochráni Astaldu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve volném prostranství Deamon
Třenos se ani nehne, jen na tebe upírá zvědavý pohled. Nakloní hlavu na stranu a poté na druhou. Jako by hodnotil, proč před ním unikáš. Zvědavě zamrká a posadí se. ,,Strach," ozve se dunivý hlas, který zmaří tvůj pokus o to vstát, protože otřásá celou zemí. ,,Strach," ozve se znovu. Hlas zní nejistě, chraplavě a přesto mohutně. Jako by se snad jazyku a mluvy obával. Jako by si vůbec nebyl jistý svou existencí. Stejně tak má zvláštní přízvuk. Ozývá se podtón chrapotu a vrčení. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně 7:50 Astald al'Lasta
Reta se snaží vyhnout tvému pohledu, jako by měla černé svědomí. ,,Říkala, že by měla přijít dnes, když se jí povede propadnout prostorem. Neví, kde se objeví." Znovu si začne pohrávat s rukávem. ,,Ptala se, jestli se zde nestalo něco zvláštního. Nějaké vraždy, nebo tak." Pohlédne na tebe s otázkou v očích. ,,Řekla jsem jí že ne, ale nejsem si tím jistá." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Třenos a hlásek Vstávání ze země by ani tak těžké nebylo. Kdyby mi kolena a celkově půdu pod nohama nepodtrhával hlas. Dunivý hlas který opakoval jedno slovo. Strach. Otočil jsem se na Třenose. Nevypadal že by se mu chtělo se zamnou rozebíhat. Koukal na mně zvědavě. Asi jako Anëris, když okukovala gejzír. "Momentálně ho mam. Na jednoho Třenose jsem už narazil. Pokusil se mně i moji..kamarádku..zašlapat do země.,, Řeknu tiše, ikdyž si nejsem jist jestli hlas patří tvorovi předemnou a nebo třeba zatoulanému Wetorovi. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve volném prostranství Deamon
Třenos přimhouří oči. ,,Hlad," řekne ten dunivý hlas. Třenos neotvírá tlamu a přesto mluví. Nebo to není on? To jde jen těžko usoudit, ale všude kolem tebe je prázdno. Zvíře před tebou se zatváří asi tak jako by se pokoušelo o úsměv. ,,Ublížit ne," ozve se. ,,Ne ublížit," zkusí změnit slovosled.
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Třenos "Jo... právě proto utíkám. Protože máš hlad... abych neskončil jako jídlo...,, Řeknu a kousíček se odtáhnu. Při jeho dalších slovech se však zvednu a kousek k němu přistoupim. "To se ani nedivim. Tady je jen sníh... pokud pujdeš semnou tímhle směrem,, Ukážu směr kde je jeskyně. "je tam Astalda a ta by ti mohla pomoc. K jídlo tam toho asi moc nenajdeš, ale je tam teplo. Následuj mně.,, Řeknu nejistě a rychlým krokem se vydám zpátky. Je vážně neskutečná zima. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V objetí Třenose Deamon
,,Ne," ozve se ten dunivý hlas. ,,Já ne," dodá, jako by si právě uvědomil, že mu chybí podmět. Sleduje, jak k němu přistupuješ a pro jistotu se ani nehne. Třenosovi zazáří očka a následuje tě sněhovou závějí. Na to jaký je to kolos, chodí poměrně tiše. Jdete již déle, nežli je ti příjemné a stále se nevracíte k jeskyni. Třenos je kupodivu stále klidný, následuje tě bez jediné námitky, dokonce se tě ani nepokouší sežrat. ,,Chrast," řekne po chvíli opět ten hlas, ale tišeji, aby tě nevyvedl z rovnováhy. ,,Já Chrast." Nakloní hlavu na stranu a čeká, co na to řekneš, případně jak se zachováš. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Třenos Šli jsme sněhovou vánicí a já začínal cítit že už dlouho nevydržim. Nebyl jsem si jist jak daleko jeskyně ještě je. Snad deme alespoň dobře. Třenos šel poslušně a kupodivu i tiše zamnou. Vypadal celkem... přátelsky. Asi se neživil zabíjením lidí a následním požitím. Za což jsem mu byl vděčnej. Pak cosi zamručel a já jsem se na něj otočil. "Chrast ? To je pěkné jméno. Já..,, Ukážu rukama na sebe..."Deamon.,, Usměji se na něj a pokračuji dál. Jen doufám že mi jde Astalda naproti. Nebo že už ta jeskyně je skutečně na dosah. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V obejtí Třenose Deamon
Chrast se poukloní. ,,Deamon," zopakuje po tobě. Následuje tě a zvědavě se rozhlíží. Po několika dalších krocích se zastaví a začichá ve vzduchu, přimhouří oči a zadívá se do dáli. Z vánice se vynoří další třenos a zadívá se na Chrasta. Upřeně na sebe zírají, poté se druhý nepředtavený třenos obrátí a odejde. Chrast se opět obrátí na tebe a čeká, jestli jdeš dál, případně tě následuje. Po dalších chvílích to vypadá, že jsi se ztratil. ,,Zima," konstatuje třenos. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Třenos a Chrast Šli jsme dál. Zima mně ubíjela a já jsem pomalu ztrácel vědomí. -30 je hold -30... V dály jsem cosi postřehl. Nemohl jsem zaostřit. Ale bylo to velké. Netrvalo dlouho a otočilo se to pryč. Já jsem se podíval na Chrasta a to bylo to poslední co si pamatuju. Tma. Zima a vítr. Slova Chrasta jsem už jen tak kolem mně uslyšel prosvištět. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmě Deamon
Chvíli byla jen tma. Nic než tma. Rozprostíralo se kolem tebe prázdno. Nehmatatelné prázdno, jež obestírala neproniknutelná tma. Byla ti zima. I v prázdnu ti byla zima. záblo tě od konečků prstů až po špičky uší. Ze zimy tě začínala bolet hlava. Ale to všechno bylo tak… Uklidňující. Po tom všem, tě tu nic neohrožovalo. Nic se ti nemohlo stát. Jen jsi mohl ležet v té nekonečné prázdnotě. Nad tebou svitla hvězda. Pomalu se rozsvěcely další a další, až nad tebou zářil celý Vesmír. Jen měsíc chyběl. Obloha vypadala jako šaty z černého saténu, na němž se skví bílé perly, každá jinak velká a jinak zářivá, přesto každá velkolepá. V tom všem jsi byl jen ty. Za chvíli tě ale začalo obklopovat teplo. Pronikalo ti tělem, chránilo tě před zimou, která chtěla potlačit tvůj život. Obestřelo tě a ukolébalo ke spánku.
Když jsi opět otevřel oči. Ležel jsi ve tmě, ale tentokrát nad tebou nezářily hvězdy. Jen kousek od tebe kdosi ležel a tiše spal. Vchodem jeskyně dovnitř vnikalo světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro ??? Smrt je zajímavá. Náhlá a tichá. Nevíte kdy vás dostihne. V tuto dobu jsem myslel že jsem mrtvej. Umrzlej a jako potrava pro Třenose. Unášely mně vlny temnoty a šum větru. Smrt je krásná. Pokud vypadá takto. Najednou jsem však ucítil vzduch. Vzduch a příjemné teplo. Probudil jsem se. Byl jsem zmrzlej až na kost. Ale teď už v teple. V jeskyni. Někdo tam byl. Pokusil jsem se zvednout a k dotyčné osobě dojít. Pokud jsem ji znal, lehl jsem si kousek od ní. Pokud ne... svoji vahou ji přišpendlim k zemi a vylsechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V temnotě Deamon
Na to, že jsi před chvílí ležel ve sněhu, jsi se kopodivu dokázal zvednout a nohy tě poslouchaly. Možná někdo kouzlil. Postavu neznáš, ale než jis tihneš zalehnout, odkutálí se okus od tebe a zvedne se do dřepu. Do tmy zasvítí azurově modré oči, kterými si tě měří. Pokud by jsi se pokusil přiblížit, couvne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Azurové očíčka Bylo celkem překvapení jak rychle se postava i po zemi dokázala pohybovat. Než jsem stačil dokleknout, postava se odkutálela. Ze tmy na mně vysvitly azurové oči, což mně donutilo se kousek odtáhnout. Jestli je to dívka nebo muž, jsem si jistej nebyl. "Nechci ti ublížit. Jsem Deamon.. a ty jsi ?,, Zvedl jsem ruce v gestu vzdávám se. "Jak jsem se sem dostal... a kde to jsem.,, Zeptám se, ale pořád zůstávám v klidu sedět na zemi. Nechci aby si postava předemnou myslela, že ji chci nějak ohrozit. To že jsem ji chtěl přilehnout a vyslíchat je vedlejší. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V temnotě Deamon
Azurové oči se nepatrně přimhouří, ale nikdo to neodpoví. Jen se od tebe ještě trochu oddálí. ,,Ma? Inter greta," ozve se tichý šumivý hlas. ,,In getara dy wi quetr," pokračuje tichou šumivou řečí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro ??? Ozval se šumivý hlas. A už v tuhle chvíli jsem si řekl že to uplně dobré není.. z nějakým démonem v jeskyni. Vypadá to jak kdyby o mně ta.. osoba ani nevěděla že tu ležim. Snad mně zas někdo nezajal... Ukážu na sebe. "Já...Deamon.,, Řeknu jak kdybych mluvil s postiženým. Nahlas a pomalu. Pak k osobě natáhnu ruku a usměju se. Sakra... jak se s tim domluvit ? Jestli uzná za vhodné to že jsem nepřítel, jsem mrtvej...,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V temnotě Deamon
Azurové oči sklouznou k tvé ruce a poté opět na tebe. Nechápavě se v nich zaleskne. ,,In tegera Grutia. Nigret dy poutrun," ozve se po chvíli. ,,Utrune dy witernet?" trochu se přiblíží. ,,In contu sot Gornerita." Zvědavě se na tebe podívá. ,,At dy?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro ???? Tohle bude těžké. Azurové oči nerozumí mně a já nerozumim jim. Je to jako dohadovat se s číňanem... Trošičku zvědavě se ke mně přisunula a já o kousek udělal to stejné. I přesto že jsme byli v jeskyni která byla podezřele vyhřátá, bez mikiny mi byla celkem zima. Ale dalo se to vydržet. Pokusil jsem se dostat až k osobě a zjistit, jestli se jedná o toho nebo o ni. Ale problém nastane až se začnu vyptávat kde je Astalda a Anëris.. to už gestikulováním nedám... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Sleduje tvůj pohyb stejně bedlivě, jako by sledovala tvé kroky skrze minové pole. Znovu trochu couvne, ale nezdá se, že by to bylo ze strachu z tebe. Tmou pronikne paprsek měsíce a ozáří její zvědavý pohled. V bílém oválném obličeji jí září dvě azurová očka, mezi nimiž trůní drobný nos. Jedno oko zakrývají černé vlasy, které splývají s tmou a částečně skrývají jizvu táhnoucí se přes dívčino obočí. Od čelisti se jí po krku plazí podivná černé kůže, která sahá až k zápěstí, kde se pomalu stenčuje a končí u kloubu prostředníčku. Tělo jí zakrývá obyčejná temně modrá košile a kalhoty. Přes vlasy vykukují našpičatělé uši, ale nezdá se, že by byla elfkou. Rukou sáhne k pasu, u něhož má pověšený nůž, ale nic s ním nedělá, jen tě ostražitě pozoruje. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Démoní elf ? Pomalu jsem se začal přibližovat. Teď už jsem věděl s kým mam tu čest. Nebo teda vzhledově. Rasu bych si typnout netroufl. Vypadala jako.. jaký-si démonický efl. Nebo teda spíše elfka. Byla to dívka. Bylo to poznat na jejím obličeji a tělešných křivkách. Dívka ustoupila a sáhla k pasu pro nůž. Mně zalil studený pot. Jen ať ho nevyndává. Koukl jsem se směrem k jejímu pasu a pak upřeně na ni. Ruce jsem stále měl ve výši ramen, aby na ně viděla. "Nechci ti ublížit.,, Řikám tiše pořád dokola. Snažim se působit co nejvíce klidně a pomalýma a tichýma krokama jdu né uplně jistě k dívce. Jen ať ten nůž nechá tam kde je. Opakuji si pořád v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Ve stínech Deamon
Nezdá se, že by ti rozuměla, ale stále na tebe jen klidně hledí a nic nedělá. Jen položí dlaň na rukojeť nože. ,,In true on net," řekne a upřeně se ti podívá do očí, ale poté ji zaujme něco za tebou. Lehce se pokloní tomu, kdo je za tebou, nebo tomu, co je za tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Elfí démon a ???? Dívka předemnou nevypadala že by chtěla zaůtočit... proto jsem trochu sklidnil. Najednou se však začala uklánět... né mně.. ale něčemu za mnou.. v tu chvíli mi před očima proběhl život... teď se otočim, nic tam nebude a budu mít nůž v zádech a nebo tam něco bude a sežere mně to. Zvědavost mi ale nedala a otočil jsem se. Čekal jsem jak nůž v zádech tak dostat šutrem po hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Za tebou, nyní před tebou, stojí někdo, koho velice dobře znáš, jen jsi se s ním ještě nesetkal, když byl naprosto vážný. Proti tobě stojí Nick, nebo někdo, kdo je Nickovi velice podobný. Hledí na tebe s kamennou tváří a ještě chladnějšíma očima. „Nečekal jsem, že se budeš toulat zrovna zde,“ prohlásí po chvíli a pohlédne za tebe. „Igrie, detara.“ „He war-“ „In true,“ skočí jí do řeči Nick. „Sice nevím, co tu děláš, ale znamená to velký průšvih. Nejen pro tebe, ale i pro mě a Astaldu - totiž Adeline, Ross a Annu.“ Bezradně se poškrábe na zátylku. „Jak jsi se sem jenom dostal?“ uvažuje nahlas a začne přeházet po místnosti. Zastaví se a pohlédne na dívku, která vás celou dobu jen s klidem pozoruje. Vychrlí na ni slova tak rychle, že je od sebe ani nerozlišíš. Dívka zavrtí hlavou. „Jsme v háji,“ oznámí ti Nick. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Elfí démon, Nick... Otočil jsem se a v tu chvíli... no... Byl jsem asi rád. "Ahoj Nicku.. ani nevíš jak jsem rád že tě vidim... Kde je Astalda ?,, Zeptám se ho s úlevou v hlase. "Jak jsem se tu... vzal ? Pamatuju si že jsem šel po boku s Třenosem a najednou jsem se probudil tady.. a co tady dělá ona ?,, Poukážu na dívku zamnou. "Počkej... Astalda ani nikdo jiný za to nemůže... vtáhli nás ty kameny... asi i Nicol a Viviene... Mně to vtáhlo do vize Astaldy... a pak do její úmrtní vize...dokonce si mně oblíbilo novorozeně draka...Aněris.. kde je ?,, Rozhlídnu se kolem sebe. "Naposled začala utíkat před Třenosem.. snad se dostala zpátky k Astaldě..,, Řeknu vystrašeně. "Annu jsme potkali.. byla polomrtvá zahrabaná ve sněhu. Aněris ji našla... neměla u sebe Zena... a tak se ho Aněris vydala hledat... narazili jsme na Třenose.. a dal už to znaš. Dokonce jsme potkali i ex Astaldy.,, Pochlubim se Nickovi. Vychrlil jsem na něj asi příliš informací najednou... "V háji ? Podle mého jsme v definitivní prdeli.,, Řeknu narovinu a usměju se na něj. Pak se posadim na zem a opřu hlavu o kolena. Jen ať se Astalde a Aněris nic nestalo... a taky bych doufal vysvětlení co tu dělám... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Nick na tebe chvíli překvapeně kouká. ,,Ty znáš Astaldu?" Nechápavě kulí oči. ,,Šel jsi vedle Třenose?" Nestačí se ani divit. ,,Ona nás tak trochu zachránila," řekne po chvíli, co se snaží vstřebat to, co jsi mu řekl. ,,Jmenuje se Igrie, pochází z kmene Stínů. Dost unikátní osoba, ale to není podstatné." Pohlédne na dívku, která na vás jen klidně kouká a nic nedělá. Jen ruku stále drží nad rukojetí nože. ,,Na mě je toho nějak moc," řekne po chvíli, co se dozví o tom, že si tě oblíbilo dračí mládě. ,,Tebe si oblíbilo dráče? Tebe?" Nebezpečně zbledne. ,,Tak to je katastrofa," konstatuje, zatímco Igrie s klidem pozoruje, jak bledne. Dokonce se i trochu usmívá. ,,Kde se tady u všech draků ale vzalo dráče?" ,,Ty jsi potkal Naraca a přežil jsi to? Mě z toho sněhu asi hrabe." Promne si spánky. ,,Ty jsi potkal Naraca a dráče a Annu a Astaldu, aniž by tě jeden z nich zabil? Uvědomuješ si, co to znamená?" Nick se na tebe podívá s naprosto nečitelným výrazem. ,,Pokud ti to tedy Astalda neřekla." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nicka a Igrie "Nevypadáš zrovna nadšeně Nicku... jestli tě nějak mohu utišit... do ničeho z toho jsem se nehrnul... Až na povídání si s Nevelem po myšlenkách a nakažení se jedem z Gleny...,, Řeknu poslední část věty spíše pro sebe a podrbu se na zátylku. Jako vždy když se cítim provinile. "Jasné. Zachránil jsem ji život. 2x.,, Řeknu pyšně. "A se Třenosem jsem i mluvil. Milej.. Třenos.,, Podotknu. "No... nevim jestli se tomu dá říkat oblíbilo... ale řekla mi své jméno. Spala na mně... a dokonce si semnou i povídala. Ale extra tomu nerozumim.. nevim co přesně se bere jako oblíbit. A kde se tu vzala... Astalda říkala něco o... teleportaci mezi prostory ? Že je asi výjmečná když to dokáže už jako mládě.,, Zavzpomínám na naše 1. setkání s Aněris. "Vynechal si Wetora, kentaury, Gleny, Athora a Nevela.,, Ušklíbnu se na Nicka když zvednu hlavu z kolen. "Wetor na mně ani nezaůtočil. A Anna... nevim ani jak se tam dostala... a Kentauři jsou hrozně přátelští... ale jinak ano. Jakš, takš žiju..,, Řeknu směrem k Nickovi. Z toho povídání mi celkem vyprahlo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Nick na tebe jen tupě zírá, zatímco se Igrie potěšeně usmívá. Počká, až všechno řekneš a poté se s klidem zeptá: ,,Dobře, ještě jsi zažil něco, co je u člověka tvého formátu neobvyklé?" Počká, jak odpovíš a poté pokračuje. ,,Potkal jsi Atora, víš, kdo to je. Setkal jsi se s draky, glenou, Wetorem, Třenosem a mnoha dalšími a nepoškodilo to tvou psychiku. Kentauři tě nezabili. Buď máš kliku, nebo…" Zamyslí se. ,,No… Jedno je jisté. Já to schytám vězením a ty popravou." Povzdechne si. ,,To je vážně v háji." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick a Igrie Trochu to semnou škublo když jsem zaslechl slovo poprava. Nebylo to ale poznat. Snad. Zvedl jsem se a podíval jsem se na Nicka. "To jste na tom tak špatně ? Vy máte popravy ? Ach... to je super. Nechám se tolikrát málem zabít.. a teď mě popraví nějakej frajer s kapucí...Posledních pár dní je pěkně na hovno...,, Povzdechnu si. Né však se strachem, ale .. jsem naštvanej. Chodil jsem sem a tam. Chvilku. "Hmm... mam lepší nápad. Nikdo nezjistí že nejsem od tud... Všichni budou mít za to, že když mam draka, nemůžu být člověk... Viviene a Nicol pak... nějak vyřešíme.,, Povzdechnu si a podívám se nervózně na Igrie. "Máš děti Nicku ?,, Aniž by mi odpověděl pokračoval jsem. "Teď už ano. Ty a Astalda. Mně. Astalda mi řikala že draka nemohu opustit. Tudíž se to náramě hodí., Odkašlu, abych mohl pokračovat. "Pro zatim... není to uplně špatný nápad... Astalda prej dlouho nebyla doma... Dítě mého věku... mohla by ho mít.,, Myslim nahlas a podívám se na Nicka a na jeho názor. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
,,Nemohu více než souhlasit. A ano, popravy jsou běžné. Když porušíš zákon." Sleduje, jak chodíš sem a tam. ,,Asi ti zkazím plán, ale draci poznají, když je někdo dračí jezdec. Nemáš za sebou výcvik a jsi ve světě vizí. Drak, kterého jsi potkal, může být na opačné straně světa," podotkne. ,,Pokud vím, tak ne. Myslím, že ani manželku ne. Ale taky se mohu mýlit," pokrčí rameny. ,,Já ti nechci kazit tvůj úplně dokonalý plán, ale Astalda nemůže mít děti. Nehledě na to, že já s Astaldou nevycházím a ona by Naraca nikdy nezradila." Pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick a Igrie "Aha...tím celý můj plán padá...,, Podrbu se znova na zátylku a sednu si. "S Naracem jsi na omylu... nevypadalo to že by ji pořád měl rád.. trochu ji svazal.. a vzal ji moc.. malem jsme umrzli.,, Řeknu tak do větru... "Ne... ten drak se dostal do vize... nebo alespon myslim ze astalda říkala cestovat Vizema.,, U tohodle bodu jsem si jist nebyl.. typoval jsem. "No... já bych měl najít Astaldu a Anëris.... Mohla by mi pomoc dostat se z vize a následně z vize.. Trošku se nad tim zamračim. "Teoreticky... tahle vize je Astaldy.. už její 2. nemuže se stat že začnou být.. nestabilní ?,, Zeptám se Nicka a znova si stoupnu. Přeci jen jsem dost nervózní. "Vězení ?... a to je špatné ? Mně budou chtít POPRAVIT !,, Zvednu trochu hlas ale následně se uklidnim. "Promiň.. je toho na mně teďka moc... chtěl bych najít Viviene, ale někdo mi to znemožňuje.. po Astaldě někdo jde.. a já jsem se do toho zapletl. A slíbil jsem ji že ji nějak pomohu.,, No.. pomohu... mohu se pokusit. "Nemohla by nám.. pomoc Igrie ? Alespoň najít Astaldu ? ... Poměrně bych ji rád viděl... divím se že s ní nikdo nevyjdete.. je s ní celkem legrace...,, Řeknu tak ironicky jak jen to jde. "Ale je milá. A dá se s ní kecat....,, Podotknu ke konci, když si opět sednu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
,,Člověk se mění. Narac by Astaldě nikdy nic neudělal," stojí si Nick za svým. ,,Vizí cestuje tvá mysl, nikoli ty. Tvé tělo může být kdekoli," vysvětlí ti. ,,Myslel jsem, že ti to Astalda řekla."
,,Vize jsou nepředvídatelné. Nikdy nevíš, co je napadne. Nikdy nevíš, jak se zachovají. Ale je pravda, že se v poslední době hodně zcvokly." Zauvažuje nad tím. ,,Třeba tě z toho As vyseká." Pokrčí rameny, ale jeho postoj jasně říká, že by si tím nebyl jistý. ,,Viviene jsem viděl. Byla u kentaurů, tuším," oznámí ti jen tak mimochodem. ,,Po Astaldě a jejím bratrovi jde celá země, to není žádná novinka. Ona se s tím vypořádá. Možná v tobě vidí jen svého syna, tak ti dává naději na to, že můžeš být v něčem užitečný." Shrne to s nadhledem Nick. ,,Igrie? Ne, nemyslím si. Nechodí ven. Na světle je zranitelná." Pohlédne na dívku, která vás jen se zájmem poslouchá. ,,Ani vlastně nevím, jestli mi vůbec rozumí." Otočí se na tebe. ,,Astalda je jen učitelka, Strážkyně třetího stupně, úplné nic oproti všem ostatním. Její rodina ničí a labilizuje náš svět. Naše rodiny mezi sebou již několik set let bojují. Může být jakákoli, mezi námi to nic nemění a nemění to ani naši historii," řekne klidně. ,,Máme mezi sebou roztržky. Astalda se dokonce vzdala čestného titulu Hvězdářky, čímž urazila nejvyšší rod. Vážně, s ní se vyjít nedá." Založí si ruce na hrudi. ,,Ani se nedivím, že ji Narac chce zabít, jak jsi říkal. Je jediný z jiného rodu, který k ní choval toleranci. Zneuctila jeho rod. Měl ji zabít hned." Igrie se do vašeho rozhovoru vloží lámavou řečí: ,,Astalda stvořitelka, jdu hledat." Otočí se a vyjde ven. ,,Vy jste se asi všichni zcvokli," usoudí Nick. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick a Igrie Poslouchal jsem jeho prezentaci o vizích. Bylo to zajímavé, to jo. Ale né v tuhle chvíli. Ne když mně chtějí POPRAVIT!! Pak to semnou škubne. Vstanu a přejdu k Nickovi. "Ona žije ? Je v pořádku ? Proč si mi to neřekl dřív ?!,, Hodně se mi ulevilo. S kentaurama jsem se setkal. Jsou poměrně přátelští. Snad i na Viviene... "Astalda má bratra ?,, Povytáhnu obočí. "Tak až se setkám snim, možná už umřu. Štěstí je vrtkavé..,, "Ano. Tohle vim. Vim že je to Vysoce postavená strážkyně a tak dál... Ale... kdyby mně chtěla... i ona sama popravit kvůli tomu že toho vim hodně... udělala by to tak asi 30x. Možná ji ještě jsem k něčemu dobrej... Co já vim. Moc se v tom nevyznám...,, Odvětim. Pak cosi ... lámevě pronesla Igrie a vyšla ven. Chvíli jsem tam jen stál a byl tiše. "Když jsme se předtim bavili... o mem štěstí a tak... padlo tam slovo možná... možná co ? Týkalo se to toho že ještě žiju, že si mně oblíbila dračice a šel jsem vedle Třenose..,, Zase jsem se odmlčel a pak jsem se pousmál. Mam rejpavou. "Mluvil si už někdy s Wetorem ? Je to zajímavé stvoření.,, Řeknu jak kdyby to nic nebylo a trochu provokativně se podívám na Nicka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
,,Podle toho jakou měla ránu, bych řekl, že je v pořádku." Pokrčí rameny. ,,Neptal jsi se," odvětí klidně. ,,Měla by, pokud není mrtvý," odpoví neurčitě. ,,Máš štěstí, že ještě vůbec žiješ. Máš štěstí, že jsi narazil na Astaldu a ne na nějakého jiného Strážce. Máš štěstí, že s tebou mají draci trpělivost," shrne to Níck. ,,Jednou jsem měl příležitost vidět, jak napadl malou holku. Bylo jí třináct, čtrnáct. Sežral ji ze vnitř. Máš pravdu, je to zajímavé stvoření, pokud nenapadne tebe, ale někoho jiného." Nick se na tebe zářivě usměje. ,,Wetorovi bych se být tebou vyhýbal." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick Zazubim se na něj. "Ale... dostal si ? Vivien má pořádnou ránu... ikdyž se to nezdá.,, Odvětim a lítostivě se na něj podívám. "Taky jsem si to prožil.,, "Štěstí ? Ne.. to je prostě um. Musíš mít v sobě instinkty. Jen díky nim jsem přežil. To víš.. né každému se poštěstí... Ale ano... máš pravdu. Asi mam skutečné štěstí...,, "Já viděl jak začal.. zabíjet Astaldu... pomalu ale jistě. A nemohl jsem nic dělat... A teďka Astalda umírá...,, Povzdechnu si smutně. "Co chceš dělat dál ? Jen doufám že mně nehodláš předhodit strážcům...,, Zatvářim se nedůvěřivě. "To by od tebe hezké nebylo...,, Dodám k tomu a opřu se o kamenou a navlhlou skalní stěnu. "Musím jít najít Astaldu.. nevíš jak jsem se sem do týhle jeskyně dostal ?,, Zeptám se Nicka. "Nemá v tom prsty Igrie ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
,,Nejspíš ji naštvalo, že nemohla chodit sama a že jsem nechtěl jít hledat Astaldu a spol." Zakroutí hlavou. ,,Strachy, ale jen psychicky. Na její fyzickou stránku by to nemělo mít žádný vliv."
,,Jsem Strážce, měl bych tě předhodit lvům, ale jelikož jsme ve vizi, tak to udělat nemohu." Na chvíli se odmlčí. ,,Jaká škoda," dodá se škodolibým úsměvem. ,,Kupodivu ano. Nespíš tě našla ve sněhu, tak se rozhodla, že ti pomůže. Ona taková prostě je." Ušklíbne se. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick "Tak to se nedivim. Taky bych ti dal facku...,, Odvětim klidně a zatvářim se naštvaně. "Jak koukám, měla přitvrdit...,, Řeknu s provokativním úsměvem. "Blbý co ? Stejně bys to tak jednoduché neměl... Astalda by mně nedala. Snad. A hlavně... ani nevíš kde se nacházim. A jsem v blízkosti Astaldy...,, Kouknu se na něj vážně. "Neboj. Jestli se ti povede mně jim předhodit, bez trestu se z toho nedostaneš.,, Povytáhnu obočí a znova se na něj usměju. "Ale já vim že bys to uričtě neudělal... vyčítal by sis pak to, že jsi popravil "matku" draka.,, Znova se na něj škodolibě podívám. "Jo.. to jsem ti vlastně neřekl. Ta dračice mně dokonce považuje za matku. Dobrý co.,, Pořád se na něj usmívám. Třeba omdlý a já budu moc zdrhnout. "Tak to je hodná... Měl bych ji poděkovat.. problem je že když jsem se s ní snažil seznámit, začala sahat pro nůž.,, Zadívám se směrem ven. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Pokrčí rameny. ,,Kdyby nebyla holka, už by nebyla," odtuší a myslí to naprosto vážně. ,,Pokud by přitvrdila, není tu tuplovaně."
,,To se dá zjistit. Nehledě na to, že se pravděpodobně ocitneme na stejném místě, když jsme se do vize dostali tak nějak nastejno." Oplatí ti vážný pohled.
,,Divil by jsi se, čeho všeho jsem schopen. Nehledě na to, že ten drak tě zná jen z vize. Doopravdy se možná ještě ani nenarodil, takže ne, výčitky bych opravdu neměl." Okamžitě naváže na svou předchozí řeč a dodá: ,,Musíš být hrozná matka." ,,Vlastně se jí ani nedivím. Je to její přirozená reakce na někoho cizího. Nesnáší lidi." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick "Ty by si zabil bezbranou dívku ? To jsi celkem hrdina.,, Odpovim ledově. "Na to setkání se těšim Nicku... Snad mi dáš alespoň náskok... když nebudu mít vůbec nic.,, Podvíám se na něj zvědavě. "Nebo alespoň meč.,, Dodám tiše. "Ne. Je mi jasné že vládneš velkou mocí. O tom ani na vteřinku nepochybuji. Proto doufám v to že budeš solidární. Nebo si aspoň zavážeš oči až ti budu utí... nebudu.,, Ve tváři zblednu. "Nebudu mít jak... šupinu jsem vrátil... sakra.,, Řeknu si tiše jak jen to jde. Nick to ale slyšet musel. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Oplatí ti chladný pohled. ,,Vy lidé jste nebezpeční. A je jedno, jestli jste bezbrané ženy, nebo nevinné děti. Narušujete rovnováhu a ničite světy." ,,Budeš předveden před soud, tam o tobě rozhodnou." ,,Já nevykonávám popravy. Na to máme kata. A neboj, sekera nebolí, dle mých informací." Mluví vážně a je jisté, že to myslí vážně. ,,Tobě svěřil drak šupinu?" Protočí panenky. ,,Tak to je katastrofa ke katastrofě!" Povzdechne si. ,,Nevěděl jsem, že el'Lasta porušuje pravidla každý den a vždy v ten nejvýznamnější udělá největší chybu." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick "Jistě. My jsme nebezpeční.. nevim kdo tady má draky, Wetory a démonické elfky...,, Nechápavě zavrtim hlavou. "Neboj se. Jak mile mně tam odvedeš, vypovim. To jak jsi mně pozval na horu a nějakým způsobem aktivoval portál. Že se mně el´Lasta snažila zabít, ale bránil si mně. Pak se to provalilo.. a tak dál. Myslim že vězení bude to nejmenší. Rozmysli si to. Pořád mně můžeš prostě nechat být mému osudu. Dřive nebo později mně přece něco sežere. Takže to je stejně fuk. A ty se do ničeho nenamočíš.,, Usměju se na něj, ikdyž se musim hodně snažit a přemlouvat abych nevstal a nedal mu přes držku. Znova se na něj usměju. "Chyba. el´Lasta u portalu ani nebyla. Dostal jsi mně sem přece ty a Anna. Nikdo jinej. Jen vy dva... blbý co ?,, Znova se na něj provokativně usměju. Teď jsem v pěkný prdeli... jen co se od sud dostanu, skočí po mně Nick... a pak po mně skočí sekera.. nádherný den. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
,,Budeš se divit, ale vy je máte také, jen oslabenější. Ale nevím, kdo nežije v souladu s přírodou a ruší devět pravidel." Založí si ruce na hrudi a klidně pokračuje. ,,Vůbec ti nebráním jít. Běž. Nedržím tě, zatím. Jsme ve vizi, kde bych tě sice mohl zabít, ale momentálně se mi nechce rušit pravidla jako jedné nejmenované osobě."
,,Zapomínáš na Rossu. Ale ano, el'Lasta byla celou dobu přítomná. Jen jsi ji neviděl. Copak vám neříkala, že je Neviditelná?" Pousměje se. ,,Nehledě na to, že jste se do našeho transportu připletli náhodou. Nebo to snad měla el'Lasta celou dobu v plánu? Vše vypovídá proti tobě a Astaldě el'Lastě. Proti Astaldě jen tím, že s vámi mluvila před plánovaným přenosem do Dragonie a navedla vás, aby jste k Hoře šli. Věděla, že se v ten den máme vrátit zpět. Dále to, že ti vyzradila, kdo jsme, že existují další světy. Ukázala ti draka nechala tě, aby jsi s drakem mluvil. Astalda by mohla být během chvilky odsouzena k smrti za neuposlechnutí Pravidel. A ty jen z důvodu, že jsi člověk." Věnuje ti úsměv. ,,Je to tvé slovo proti mému. A mé důkazy proti tvým. Nemáš šanci vyhrát. Pokud chceš, běž. Soudu stejně neujdeš a já tě tu nedržím." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick Nad celou jeho řečí se pouze pousměji. "Neboj. Nehodlám vzdorovat. Nebudu ti to ztěžovat.,, Odvětim a hlavu si opřu o stěnu a zavřu oči. "Čím bych si pomohl ? Když vylezu ven, tak přežiju asi 7 minut, než umrznu. Je sice šance že bych našel Astaldu.. ale jaká ? Je možnost že bych se dostal z vize, nebo by se mi podařilo přežít. Ale proč ? Všechno kvůli tomu aby jsi mně pak o den, dva, týden a nebo měsíc nějak našel a dostal na popravu ? To je zbytečné. Ulehčim ti to. Tady mně máš.,, Rozpřáhnu ruce a znova si je volně položim podel těla. "Řekni mi Nicku. Bude ti lépe až budu mrtvej ? Za něco co jsem vlastně neudělal ?,, Zeptám se ho klidně a pohlédnu mu do očí. Musim něco urychleně vymyslet. Urychleně ! Zvednu se a vyjdu kousek před jeskyni abych se rozhlédl. Jakýkoliv bod, kterej bych si pamatoval, cokoliv o co by se dalo opřít. Jsem v absolutnim háji |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Nick tě jen přejde pohledem. ,,Jak jsem řekl. Já tě stíhat nebudu. A nebudu tě ani zabíjet." Ve tváři se mu nepohne ani sval. Prostě na tebe jen s naprostým klidem hledí, jako by si rozmýšlel, jestli si dá k svačině mandarinku nebo pomeranč. ,,Možná. Bude o jednoho člověka méně," odvětí a otočí se k tobě zády. Zamíří do odlehlejší části jeskyně, do temných stínů. Venku je jen zima, nic jiného než zima. Sníh se přestal snášet k zemi, ale i tak vidíš jen pláně bílého sněhu. Měsíční světlo se odráží do všech krystalků a tvoří ppohádkovou krajinu, která může na fotkách sice vypadat hezky, ale ve skutečnosti je smrtelná. Dokonce ani stromy zde v té bílé nicotě nejsou. Jen stopy ve sněhu. Mělké, ale přece jen stopy vedoucí do těch bílých planin, které osvětluje jen měsíční zář. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nick "Tak to jsem rád že ti zlepšim den.,, Zakroutim nad tim nevěřícně hlavou. A to jsem si na Hoře myslel že je to fajn týpek. Rozhlédl jsem se po ledové krajině. Kde nic, tu nic. Pouze malé a lehké stopy ve sněhu vedoucí do té mrazivé pustiny. Venku svítil Měsíc a jeho paprsky se odrážely od země což způsobovalo nádherné krystalické kousíčky. Vrátil jsem se zpátky do poměrně vyhřáté jeskyně a znova jsem si sedl na své místo. Za chvíli ho budu mít vyseděné do tvaru mého zadku. "Na co vůbec čekáme ?,, Zeptám se po chvíli ticha Nicka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
Z jeskyně se nic neozve. Ani tiché šramocení. Nic. Ticho. Jako v hrobě. Ani venku ani ve vnitř nemůžeš zaslechnout nic víc než svůj dech. Jako by kdosi vypnul veškerý zvuk světa a nechal jen tvůj hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Jen já Ticho. Vůbec nic. Neslyšel jsem nikoho. Ani Nicka. Vypadalo to jak kdybych byl v jeskyni jen já. A popravdě ? Bylo mi to asi jedno. Věděl jsem že jak mile vyjdu ven, umrznu. A po druhé to ryskovat nehodlám. Nebylo to nic příjemného.. Chvilku jsem tam seděl, ale pak mi to nedalo a vstal jsem. Zamžoural jsem do temné části jeskyně. Nic jsem neslyšel. Podíval jsem se směrem ke vchodu, jestli tam někdo není. To je výborné. On mně tu skutečně nechá samotného. Bez jídla, bez pití, bez instrukcí. Měl jsem chuť do něčeho kopnout. Ale Nick už byl pryč. A mně prozatim nezbývalo nic jiného než čekat. Buď na smrt a nebo na spásu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Záchrana? Nebo si jde někdo dát svačinku? Deamon
Dlouhou chvíli se opravdu neděje nic. Vůbec nic. Všude ticho, nikde nikdo. Ale po několika možná i hodinách se ozvalo tiché křupání sněhu. Do jeskyně opatrně nakoukla zelená hlavička dráčka, kterého velice dobře znáš, jelikož jsi se stal čímsi jako její matkou, a rozhlédla se po prostoru. Když tě spatří, rozzáří se jí zelená očka, jako by právě spatřila tu nejlepší a nejkrásnější věc na světě. ,,Deamon!" vyhrnke a hrne se k tobě. Přeběhne celou vzdálenost, skočí na tebe, drápky se ti přichytí na tričku a začne tě oblizovat. ,,Ty máš nějak moc rád jeskyně," neodpustí si poznámku a začichá ve vzduchu. ,,Někdo tu byl," konstatuje, ale neustává s lízáním tvého obličeje nebo ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Byla to dlouhá doba. Začínal jsem mít pořádný hlad. Hlad a žízeň. Seděl jsem tam opřený několik hodin. Nemohl jsem ani spát, protože v jeskyni nebylo dostatečné teplo. Hlavně spát na ledové zemi také moc nešlo. Po hodně dlouhé době, jsem zaslechl křupání. Rychle jsem vstal na nohy a už jsem čekal že se Igrie vrátila. Nejlépe i s Astaldou a Anëris. Do jeskyně však nakouklo malinké dráče a já jsem se ihned usmál. "Anëris. Ani nevíš jak rád tě vidim. Kde máš Astaldu ?,, Zeptám se dráčete, když začne čuchat ve vzduchu. "Jo.. byl. Někdo kdo by mně rád nechal popravit. Astaldy kamarád. Nick.,, Řeknu tiše. "Ani nevíš jak jsem rád že jsi živá. Už jsem se bál že se ti něco stalo. Tohle mi příště nedělej..,, Káravě se podívám na malé dráče a hned se na ni usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Arënis ,,Ty mi neodcházej s utřinosem! Víš, jak jsem se bála, že tě sežral?" Napodobí tvůj káravý pohled, ale hned tě zase olízne. V tu chvíli se jeskyně zatřese, asi jako pokladnička, když někdo testuje, jestli je v ní dost peněz. Třes země vás shodí na zem, ale zároveň se ozve dutá rána. A pak další a další. Před vchod do jeskyně začnou padat kameny. Rychle a jako smrtelná smršť. Za chvíli v jeskyni svítí jen vyděšené oči malé dračice. ,,A jeje," shrne celou situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Neboj se. Tak snadné to mít zase nebude. V první řadě musíme najít Astaldu. Pak nejlépe Nicol s Viviene a zpátky domů... ale to je pouze představa. Takhle snadné to nebude...,, "Neboj. Už neodejdu. Ale nemohl jsem tam zustat. Umrzl bych... Trošku se ale bojim že se sem za chvíli vráti Igrie... a s tou si neporadí ani tvůj kousanec... Nadruhou stranu by mohla přivést Astaldu..,, Myslím nahlas, mezitím co hladím Anëris. "Myslím že bychom... Najednou silné otřesy. Dost silné. Ze stropu začali padat malinké kamínky a v tu ránu kameny zavalily celý vchod. ...nic bychom... jsme v háji,, Dokončim větu klidně. Asi si pořád neuvědomuju že jsem v jeskyni, bez světla a bez možnosti úniku. Ikdyž... možná tu jedna cesta je. "Asi nedokážeš svítit co ?,, Optám se Anëris a kouknu se do jejích svítících očí, které jsou jako dvě světlušky. "Někde v rohu jeskyně by mohl bejt východ... nezkoumal jsem ho... ale něco by tam být mohlo.. a za pokus nic nedáme.,, Snažil jsem se pomalu dostat tím směrem, abych se nepřerazil. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmě Deamon
,,Svítit? Ne, to asi ne." Oči se zakomíhají z jedné strany na druhou, vrtí hlavou. Kráříš pomalu jeskyní, čas od času zakopneš o malý kamínek, ale na zemi se nerozmázneš. Dvě malá světýlka jdou vedle tebe. Ať hmatáte po stěnách jak chcete, stejně nemůžete nic najít. Vůbec nic. Všude tma, dvě malá vystrašená světýlka a začíná zde být i zima. ,,Drkoty," zadkrotá zuby Arënis a přitiskne se ti k noze. ,,Tma, zima… My tu umřeme!" zakvílí a začne natahovat.
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Šli jsme tmou. V jeskini začala být pomalu zima. Cž bylo celkem divné. Vchod byl zavalenej tak tunou šutrů. Tady musí od někud táhnout. Musí tu být nějaký vchod. Šmatali jsme po stěnách, nakračovali, ale nic... jen tma, malé kamínky a zima. "Neboj se. Něco vymyslim... Ty už nemáš tu mikinu ?,, Zeptám se dračice a s urputným přemýšlením jsem zjišťoval naše možnosti. Zachvilku začala natahovat a já jsem si vedle ní dřepnul a začal ji hladit. "Tady někde musí být východ. Nick se od sud dostal... podle mně se nemohl přenést.. ne tady ve vizi. Hlavně tu začíná být zima... takže by tu někde mohla být díra... jen ji najít... kdybychom tak měli něco čim zapálit oheň... a něco co by hořelo..,, Pomyslim si nahlas a snažim se jít hlouběji do jeskyně. "Teď bych viděl rád snad i Annu nebo Nicol...Pokud by teda měli plán...,, Znova začnu přemýšlet nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmě Deamon
,,Ne," odpoví ti ne zrovna tak, aby tě to potěšilo. ,,Asi mi někde spadla…?" Podle neurčitosti jejího sdělení můžeš usuzovat, že jí asi sama od sebe nespadla. ,,Co nějaká látka? I když… ty asi nemáš něco, co má oheň, co?" zeptá se. Ani hlouběji v jeskyni nic není. Nebo to tak alepoň vypadá. Křup! ozve se hlasité prasknutí čehosi jeskyní. ,,Tady něco křuplo," ozve se vyděšeně dračice, jako by to neblo zjevné. Z hlasu je jí znát úzkost. ,,Aáááááááá!" vyjekne dlouze a vysoce a schová se za tvé koleno. ,,Ko-ko-" začne koktat. Připomíná slepici v kurníku. ,,Ko- ko- kostlivec!" vykoktá ze sebe po několika marných pokusech. Začne znovu drkotat zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Anëris to teďka nevidí, ale vrhám na ni nevěřící pohled. V té tmě jsem rád že se nezabiju... natož abych vrhal pohledy.. "Nemam... takové věci se řiká zapalovač... ale ten u sebe nenosim... Na neštěstí...,, Odpovím ale dále se snažim na něco narazit. V té tmě je to ale jenom stěnka, do které narážim hlavou. Najednou jsem se šíleně lekl. Anëris vykřikla a já jsem málem dostal infarkt. "Doufám že už je mrtvej.,, Snažim se znít co nejvíce klidně, abych dračici ještě více nerozrušoval. Pokud je mrtvej, přejdu k němu... je mi z toho blbě ale budu muset nahmatat, jestli kolem sebe nemá něco co by se mohlo hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stínech Deamon
,,On může být živý!?!" vyjekne dračice a zaryje ti drápky do nohavice. Pod rukama cítíš jenom kosti a železo. Železo má tvar podkovy a je zapuštěno v zemi. Když budeš hmatat dál, zjistíš, že pod kostlivcem se na chází poklop. Nebo něco, co je poklopu podobné. ,,Žije?" pípne vyděšeně dračice. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Doufám že ne... Ale už bych se tomu ani nedivil,, Řeknu nervozne a zacnu opatrne šacovat mrtvolu. Ze začátku jsem nenašel nic. Nic až na jakousi podkovu. Nejprve jsem ji přehlédl, nebo v našem případě spíše přešmátl. Pak jsem ale zjistil že kostlivec leží na.. Deklu. " Neboj. Ten už je chvili mrtvej" ujistim dračici a pokusim se poklop otevřít. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Poklop vzdoruje a odmítá se otevřít. Arënis ho očichá. ,,Ono je to zamčené. A je tu něco napsané. Prý máme uhodnout hádanku." Zelená očka se na tebe otočí a začne citovat to, co je na poklopu napsáno, ale ty to nevidíš:
,,Ve všech světch nalézá se, jen v jednom nalezne tě. Je chytrý a pán tvorstva, nikdy však nepáchá zvěrstva. Člověkem není, když umře jeho pán, zešílí."
Vyděšeně na tebe zírá. ,,Ty víš, co to je?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Poslechl jsem si co Anëris přečetla a zůstal jsem zaraženej jako pařez. Nesnášim hádanky Chvíli jsem nic neříkal. Jen jsem myslel. Myslel a moc mně toho nenapadlo. Teprve až Anëris promluvila něco mně napadlo. "Možná bych něco přeci jen věděl. Ve všech světech nalézá se. To je jasné. Jen jednou nalezne tě. To bych taky nějak pochopil...,, Povzdechnu si a znova se zamyslim. Zešílela by... Vzpomenu si na slova Astaldy. "Možná je to drak. Ten se nachází všude. Jezdce si najde jen jednoho. Je to nejsilnější stvoření a neškodí. Teda ve většině případech. A jak mile by ho jezdec opustil, zešílel by...,, Kouknu se směrem k Anëris. Jen doufám že ten dekl nemá nějaký odpočet. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V temnotách Deamon
Do napjatého ticha se ozve tichounké cvaknutí, při němž Arënis nadšeně vyskočí do vzduchu. ,,Jak jsi na to přišel?" zeptá se nadšeně, ale její veselost rázem pomíjí. ,,Víš, že nejoblíbenější dračí číslo je devět?" řekne trošku nejistě a zírá na zámek. ,,Ono těch zámků je devět." Polkne a přečte další z hádanek:
,,Několik párů očí, černá srst i hlas, rád po tobě s chtíčem skočí, když má zrovna hlad. Znetvořená tlama, špičáky ostré, pes i slon v něm roste." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Sakra.. proč né třeba 3... ale asi můžeme být rádi že ani 666...,, Povzdechnu si a znova se zamyslim. Pár věcí mně napadlo... ale nic nesedělo s poslední částí hádanky.. "Napadl mně pavouk... ale nevim to jistě..,, Podívám se na svítící očka Anëris co na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Arënis na tebe chvíli jen hledí. ,,Pavouk není slon i pes. Neznáš nějaké zvíře, které je zkřížené se psem i slonem? Třeba nějaké, co jsi potkal ve Vizi?" Pohlédne na zámek, ale neozve se ani cvaknutí, ani nic jiného. ,,Hlavně pavouk nemá ostré tesáky, pokud vím." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "No... kříženec není, a tesaky taky nema... ale kusadla ano.. Hmm...,, Zamyslim se nahlas. "No... Třenos je takovej kříženec všeho... tesáky má taky myslim... Jinak jiné zvíře jsem asi nepotkal... mrtvou srnu a králíka...,, Vzpomenu si na stříbrnou krev co z nich tekla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V temnotách Deamon
Ozve se cvaknutí. Je hlasitější než to první a Arënis má snad ještě větší radost. Ještě sedm zámků. Dračice se skloní nad dalším zámkem a přečte nápis, který se na něm skví:
,,Jemná, milá, kouzelná, stále zde a nápomocná, pod povrhcem jedovatá, bez vedlejších úmyslů." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Ihned po přečtení mi to docvaklo. Tuhle hádanku jsem zažil na vlastní kůži. Doslova... "S tou jsem se i setkal. Velice milá. Kuma se jmenuje. A je to... Glena ?,, Nebyl jsem si uplně jist jestli to řikám dobře. Snad ano. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Znovu se ozve cvaknutí a dračice nevěřícně zavrtí hlavou. ,,Kdybych to neviděla, tak tomu nevěřím." Přičichne si k dalšímu zámku.
,,Vůně růží po řádění, na sněhu krev vidět není. Sice krásný, elegantní, přece zlem je prožraný." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Hmm... krásný a elegantní... to byli kentauři... ale zlí se mi nezdáli.... ,, Přemýšlim zase nahlas. "Krev ve sněhu není vidět... viděl jsem stříbrnou krev... ale to nevim asi uplně od koho bylo.. Možná Wetor ?,, Doufám v to že uslyšim cvaknutí... |
| |
| soukromá zpráva od Viviene Pearce pro Pevněji jsem se chytila kolem Nickova pasu a pohodlně se usadila na drakovi. Jeho slova jsem nebrala nějak vážně, i když on se tak snažil působit. Semknula jsem ruce na jeho břiše, když sem propletla prsty. "Jestli mě shodiš, půjdeš se mnou. Takže co, letíme nebo tu chceš jen vykecávat?" I já jsem se snažila tvářit vážně a nesmát se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Znovu se ozve cvaknutí zámku, při němž se na tebe dračice podívá s neskrývanou úctou. Poté obrátí svůj zrak opět k zámkům.
,,Noc i den, stejný sen, stejná podoba, čertů dohoda. Modř v očích, tma v srdcích, to je vše, co vidíš." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V meziprostoru Viviene
Nick se na tebe jen s klidem dívá. Ve tváři se mu nehne ani sval, i jeho oči jsou najednou chladné jako led. ,,Začínáš si s nejsilnějším tvorem na světech. Bylo to jen vyrování," odtuší. Drak na vás dva otočí hlavu. I on se tváří naprosto vážně a nekompromisně. ,,Eone? Myslím, že myslíš na to samé co já." Nick se samolibně ušklíbne. Ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, se drak prudce zvedne, což tebe i Nicka odhodí až k jeho ocasu. Drak míří přímo nahoru a když dosáhne podle něj nejvyššího bodu, obrátí se prudce dolů. Po několika stoupání a klesání se ozve i turbolence, při níž se Nick ani nesnaží držet šupin a pokud se jej stále držíš, poroučíš se do hlubin vzduchu s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "už to začíná být těžší... nejsem si u tohodle jist... Není tam nějakej odpočet pokusů nebo tak ?,, Zeptám se Anëris... já tam nevidim takže ji plně důvěřuji. "Hmm...den i noc stejný sen... stejná podoba modré oči... Napadá mně.. ta..elfka z Kmenu Stínů.. Igrie ? Nebo tak nějak to bylo...,, Tentkorát ani ve cvaknutí nedoufám. Nejsem si vůbec jist. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Zámek cvakne a Arënis se pouští do další hádanky.
,,Ztratíš se v něm, roky můžeš pobývat, tvůj pravý vněm, však bude stále stejně stár." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris V duchu jsem zajásal. U tohodle jsem si skutečně jist nebyl a kutečně mně překvapilo když zámek cvaknul. Tahle odpověď mi udělala největší radost. Další hádanku jsem věděl (snad) skoro okamžitě. "S tou poslední větou si jist nejsem... ale jinak by to mohla být vize.,, Řeknu sebejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Cvak a další hádanka je úspěšně vyřešena. Za ní však následuje další.
,,V jednu chvíli na nebi, v další chvíli na zemi, do níž pokračuje dál, aby život ven z ní hnal." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Zatim je to dobré.. co řikáš ?,, Zeptám se nadšeně a natěšeně Anëris. Snad je za tim poklopem východ... Pomyslím si. "Možná je to voda...,, Pomyslím si a poděkuju bohům za inspiraci *mrk,mrk* |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Arënis se na tebe v té tmě usměje. ,,Zatím, jen počkej na poslední" řekne peseimisticky a zadívá se na další zámek.
,,Jemné barvy, lehká křídla, rostliny v první podobě požírá. V další saje z květin prach, bez něj padne na něj strach." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Trochu optimismu do toho umírání.,, Popíchnu Anëris a zamyslim se nad poslední otázkou. Není tak dlouhá a nemusela by být tak těžká. Snad Po chvíli ticha mi to docvaklo. "Tohle by mohla být včela... znáš včelu ?,, Zeptám se Anëris zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon ,,Ne. Ona je barevná a má křídla?" zeptá se Arënis a zadívá se na tebe. Zámek však necvakne, ani nezazáří, či jinak nedá najevo, že jste se trefili. ,,Asi to nebude včela," řekne dračice a rozhlédne se po jeskyni. Z dáli se ozve zadunění. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Sakra... kdybych já jen dával poz..,, Nedořekl jsem. Za námi cosi zadunělo. Jen ať to není Nick co se přenesl zpátky... To by nebylo dobré. Ale neví o Anëris.. teda že je tady. "Jaký-si prach měl motýl...,, Řeknu tiše a snažím se být klidný... Ale je dost jednoduché v mem hlasu odhalit strach... skončit s hlavou v košíku není zrovna happy end... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve tmách Deamon
Ozve se tiché cvaknutí a Arënis rychle čte poslední z hádanek.
,,Vznešený a mocný pán, oheň na něm tančí, jen z pohádek je známý nám, kolem něj se znovuzrození točí." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris S úlevou předposlední zámek cvaknul... měl jsem za to že už je to 9. ale mýlil jsem se. Poslední hádanku Anëris ve spěchu přečetla. Snad jsem věděl. Né 100%ně ale měl jsem nápad. Ještě že jsem Harryho Pottera viděl tak 162x... "Hm... Phoenix ?,, Řeknu sebejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Otevřeno Deamon
Ozve se cvaknutí a poklop před vámi se pomalu otevře. Dračice na něj zírá s otevřenou pusou. ,,Páni," vydechne. Její úžas však přeruší hlasité zadunění. ,,asi bychom měli jít dovnitř." Rychle skočí do otevřeného východu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Neměl jsem ani čas na radování. Uslyšeli jsme další zadunění. Nevěděl jsem co to je... a být zavalenej desítky tunama šutrů... nechtělo se mi to riskovat. Nenechal jsem se 2x přemlouvat a ikdyž jsem nic neviděl skočil jsem za Anëris. Jen doufám že to není moc hluboké... zlamané nohy nebo vaz by mi taky neprospěl. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve zlatě Deamon
Čeká tě dlouhý pád do temných hlubin. Dračice před tebou nadšeně piští. Pád trvá dlouhou chvíli, ale dopadneš kupodivu měkkce. ,,Juchů!!!" výská nadšeně dračice a rochní se ve zlatých mincích, které jsou rozsety všude po podlaze, jak můžeš zjistit podle zvuku i hmatu. Dračice si jednu z mincí zrovna zvědavě strká do pusy a snaží se ji spolknout. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Padali jsme poměrně dlouho a já jsem spanikařil. Už jsem čekal že se dole rozplácneme a budou z nás dvě palačinky. Anëris si ale pád užívala. Já zrovna 2x ne. Dopadli jsme na zem. Do měkkého. Anëris jásala a já než jsem si stačil uvědomit že jsme dopadli, už jsem ji z pusy. "Tohle by tě udusuilo...,, Řeknu klidně a zahodím minci. Pak se rozhlídnu kolem. Na zemi jich je rozseto mnohem více. Nemohl jsem odolat a pár desítek jsem si jich do kapsy nabral. Ikdyž jsem už teď tušil že je to další špatný nápad co jsem momentálně dostal. "Je to tu jak v pohádce kde zlatý poklad stráží obrovský drak.,, Řekl jsem směrem k Anëris a mince jsem z kapes zase vysipal. Pro zatim. "Hmmm... kudy teď ?,, Rozhlídnu se kolem a zastavím se pohledem u Anëris. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro ,,Chci víc a víc a víc!" (první drak, Dračí legendy) Deamon
Arënis zachytí minci v letu a přitiskne si ji k tělíčku. Poté sleduje, jak si cpeš mince do kapes a zase je vytahuješ ven. Evidentně si myslí, že je to hra a začne si sbírat mince, které jsi vyhodil ze svých kapes. ,,Jedna, dva, tři…" počítá. ,,Já nevím," zvedne hlavu, když dojde ke dvaceti. ,,Já bych tu zůstala, mě se tu líbí." Znovu se skloní a začne počítat. ,,Dvacet jedna, dvacet dva…" Kolem vás je tma, jen na místě, kde se nyní nacházíte, je světlo. Moc daleko nedohlédneš a světlo se s vámi nepohybuje. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Jo... neni to tu špatne.. neni tu zima a nevypada to ani na nějaké příšeráky... ale neni to co k jídlu a k pití... takže bychom umřeli...,, Pronesu klidne a rozhlížim se všude kolem. Nic jsem neviděl. Tma. Světlo bylo z nějakého důvodu jen tam kde sme stáli mi. Nikde jinde. Ani když jsem mžoural tak jsem nic nezahlédl. Asi to tak bylo i dobře... stejne kolem nás byl ten kmen stínových... Radši jsem to ani nechtěl vědět... "Těch mincí je tu vážně hodně... ale mi je nepotřebujeme... zatim.,, Řeknu Anëris když vidim jak se pomalu dostává ke třicítce. "Přece od tuď musí vést nějaká cesta...,, Řeknu si spíše pro sebe a vydám se směrem do tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ze zlata do louže Deamon
Arënis je úplně pohlcena svým počítáním, takže si tě vůbec nevšímá. ,,Dvacet devět, třicet. Třicet jedna, třicet dva…" Už má mincí tolik, že se jí nevejdou do náruče. Tma tě za chvilku obklopí a k tvým uším již doléhá jen tiché cinkání mincí, které za chvilku utichne. Nic nevidíš ani neslyšíš. Svět se změnil na úplné ticho, které tě za chvilku uspí a spustí tě do temné prázdnoty.
Když se probudíš, ležíš na zádech na mramorové podlaze. nad tebou se sklání Astalda. ,,Ty jsi mi ale nahnal strachu. Už jsem myslela, že se neprobudíš." ,,Doufám, že si uvědomujete, co to znamená," ozve se Nick, který tě sleduje pohledem, jenž by tě mohl zabít, kdyby pohledy zabíjely. ,,Úplně jasně, as'Namárië," dovětí Astalda a podá ti ruku, aby ti pomohla vstát. Když se rozhlédneš, zjistíš, že jsi se ocitl v naprosto úchvatné stavbě. Nad vámi se tyčí obrovská kopule, která je zdoba všemožnými rytinami a pletenci. Po stěnách se plazí kamenní draci, kteří vypadají jako živí. ,,Vítej v Dračím chrámu." ,,V poslední věci co uvidíš, tak si ten pohled užij," vloží se do toho Nick. Astalda protočí panenky. ,,Měli bychom jít na Vrch." ,,Určitě nás vychýlil z letu," brumlá naštvaně Nick a propaluje tě pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Anëris dále počítala a já jsem se pomalu vydal do tmy. Nic jsme kolem sebe necítil a ani nenahmatal. Netrvalo dlouho a cosi mně uspalo. Tentokrát to nebylo omráčení, ale... nevím. Nedokážu to popsat. Jak kdybych usnul za chůze a propadl se při tom do prázdnoty. Prázdnota však netrvala věčně. Probudil jsem se na studeném kameni. Svítilo na mně slunce což bylo pozitivní. Horší však bylo když jsem zahlédl Nicka... "Ahoj Astaldo.,, Pozdravim modrookou dívku nademnou a nabídnutou ruku přijmu. "Sakra... tak si ji přece našel Nicku.. doufal jsem že jak ses vytratil z té jeskyně tak tě někde sejmul nějakej třenos... moje modlidby se však nesplnili.,, Řeknu a pronikavej pohled mu vrátim. Pak se rozhlédnu kolem sebe. "Kde... kde je Anëris ?,, Zeptám se vystrašeně Astaldy. "Pěkná stavba. A neboj Nicku... užiju. Bohužel mi tu trochu zacláníš...,, Řeknu útočeně a vydám se za Astaldou. Pokud má někam namířeno. "Kde si vůbec byla ? Dostala ses z vize dříve než já ?,, Zeptám se ji po chvíli ticha zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí chrám -> před Dračím chrámem Deamon
Astalda do tebe rýpne loktem. Měj na paměti, že jsi zde jen smrtelník mezi Dračími Strážci. Norain by tě teď klidně mohl popravit, ozve se ti v hlavě Astaldin hlas. Na její tváři je vidět, že si nedělá legraci. ,,Ve Vizi. Buď tam zůstala, nebo se probu-" ,,El'Lasto!" zahřímá naštvaně Nick - Norain. ,,Porušujete zákony před zraky jednoho ze Strážců. Doufám, že di uvědomujete, co vás tu bude stát." Astalda hleděla na muže před sebou jako na malé vztekající se dítě, místo toho, aby v něm viděla Dia, který ji mohl každou chvíli zamáčknout prstem. ,,Vážený as'Namárië, já vím, co se se mnou může i nemusí stát. Stále zapomínáte, že jsem v jeden čas tento chrám strážila. Proto mě prosím nepoučujte o věcech, které vím lépe nežli vy někdy můžete znát." S klidem vykročí směrem k obrovským zdobeným dveřím. Nick jen vztekle zaskřípe zuby, ale nesnaží se vás následovat.
Astalda tě vyvede ven před Dračí chrám. Ovane tě příjemný čistý vzduch, pod nohama ucítíš pečlivě poskládanou mozaiku z kamenů, kolem asi tří metrů široké cesty jsou vysázeny drobné keříky s květinami, které se podobají růžím, ale ty nemohou v zimě kvést, zato tyto rostliny byly v plném květu. Téměř to vypadá, jako vy z nich někdo sníh smetl, aby vynikla jejich krása. Asi dva kilometry před vámi se rozprostírá les, kolem chrámu jsou louky, které jsou zasněžené. Vypadá to tu jako v pohádce. ,,Ano. Chvíli poté, co jsi odešel za Arënis. Bohužel jsem se propadla ve stejnou chvíli co Norain." Míří po dlážděné cestičce k lesu. Za malou chvíli se z křovin vynoří Nevel a vyskočí Astaldě na rameno. Dívka ho jen nepřítomně pohladí po hlavě. ,,Vida, on se sem dostal," konstatuje drak a olízne dívce ruku. ,,Rád tě opět vidím, výletníku," prohodí směrem k tobě. ,,Dochází mu, že je v Dragonii?" šeptne dost hlasitě k Astaldě, ale oči lišácky upírá na tebe. Dívka protočí panenky. ,,Nevele," protáhne varovně. ,,Vždyť už mlčím." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Nick, Astalda Asi mně to bude mrzet... ale musel jsem to udělat. "Pššt Nicku... teď se baví dospělí... mluv až budeš tázán.,, Řeknu klidně a tak vážně jak jen mohu. "Snad si mně nějak najde... Jen doufám že se ji nic nestane... To bych si neodpustil..,, Řeknu tiše směrem k Astaldě. Kývnu na Astaldu jakože rozumim. Když Astalda domluvila podíval jsem se vyčítavě na Nicka. "Ale.. snad tě nenaštvala.,, Snažil jsem se působit klidně. Aby nebylo vidět že se bojim smrti. Skutečnost však byla jiná. "Hmm... pár věcí jsem se od něj dozvěděl. Prej tu máte popravy... zajímavé... Už se těšim na setkání s katem. Určitě fajn chlapík.,, Řeknu suše a pokračuji po kamenné cestičce která se táhne od chrámu až k lesíku. Všude kolem jsou kytky, zvířátka a les. Nádherná nedotčená krajina. "Pořád mi vrtá hlavou proč mně prostě nemůžete hodit do vězení .. proč zrovna popravit ? A to jsem si myslel že je tohle vyspělá civilizace...,, Řeknu těsně před tím než se ze křoví vynoří Nevel. "No tak tebe jsem tu nečekal.,, Řeknu radostně a usměju se na něj. "Taky tě rád vidim. Víc než kdy jindy.,, Řeknu s úsměvem ale smutně. "Ano. Pochopil jsem to že v úmtní vizi už nejsem. Tenhle pocit už jsem měl když jsem se přenesl od nás do té Astaldiny vize. Nebo alespoň hodně podobný. Hezké to tu je. Až na ty zavedené popravy.,, Podotknu znova a následuji As. Jestli mně na ni vede už rovnou je absolutně zbytečné utíkat. Neutekl bych.. Né drakovi a desítkám strážcům... v neznámém světě kde mně může cokoliv zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před a v chrámu Deamon
To už ale Nick bouchne. Rázným krokem k vám přejde a kdyby se mu do cesty nepostavila Astalda, asi by se tvé zuby zrovna v tuhle chvíli válely po podlaze. Astalda vás oba sjede chladným pohledem. ,,Deamone, okamžitě ho přestaň provokovat," řekne nebezpečně tiše a poté se otočí na Nicka. ,,A vy neútočte na mého chráněnce." ,,Vy jste ho vzala za chráněnce? Víte jaké to má důsledky?" zdá se naprosto zděšený tou představou. ,,Ano, bohužel."
Astalda k tobě otočí. ,,On ti řekl o popravách? Vida." Více se k tomu nevyjadřuje a opět dává pozor na cestu. ,,Protože jsou lidé nebezpeční," odpoví ti Astalda. ,,Narušují řád. Ničí planety. Proto." Mluví naprosto klidně, jako by jí osudy těch, co zemřeli na popravišti ani nezajímaly. Nevel se na tebe zašklebí. ,,Mě vidí každý rád a to kdykoli." Při zmínce o popravách se Astalda zastaví a otočí se k tobě čelem. ,,Prozradím ti jednu věc, kterou bych ti ani neměla říkat. Momentálně porušuji pravidla, takže si toho važ. Můžeš si vybrat. Mezi smrtí a ctí. Když zvolíš smrt, zemřeš pod sekyrou. Když zvolíš čest, budeš mít možnost projít zkouškou, kterou by jsi možná přežil." Nevel se na tebe ušklíbne. ,,Mohl by jsi se stát-" ,,Nevele." Nevel sklopí hlavu. ,,No jo pořád." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Nevel, Nick Vyprovokoval jsem ho. A o to mi šlo. Nebyl zas tak klidný jak působil. Což jsem chtěl zjistit. Dokážu ho vytočit. "Omlouvám se Astaldo.,, Řeknu a hlavu trochu sklopim k zemi. Přitom se ušklíbnu na Nicka. Samozřejmě až když mam Astaldu zády k sobě. Při slově chráněnec jsem hlavu opět zvedl. Snad nenastavila hlavu našpalek za mně... to by nedopadla dobře... dříve nebo později udělám nějakou kravinu..nerad bych aby to odnesla ona... "No jistě papoušku.. každý má rád malou opeřenou drůbež,, Popíchnu Nevela a pohladim ho po hlavičce. Jak bych byl rád kdyby tu byla Anëris... Pomyslim si a smutně se usměju. "Já jsem ti za tohle neskutečně vděčný Astaldo.. nevím co vše pro mně riskuješ... ale typoval bych že všechno. Sekeru nezvolím. Neudělám Nickovi tu radost... A co se týče toho druhého.. Jaká je šance že přežiju ?,, Podívám se nečitelně na Astaldu. "Doufám že mně Anëris dokáže najít...,, Řeknu poté co mi Astalda odpoví/neodpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před chrámem Deamon
Astalda se na chvíli zamyslí. ,,Poměrně malá. Je vlastně téměř nepravděpodobné, že by jsi jako člověk prošel prvním stupněm zkoušky." Nevel se nadechuje, že opět něco řekne, ale Astalda ho zpraží pohledem, takže je raději zticha. Astalda se jen potutelně usměje, ale na tvou další větu nic neřekne. ,,Kdo je Arënis," zeptá se Nevel a rozhlédne se. ,,Ty už jsi mě nahradil? Ty jsi ale nevděčný," neodpustí si a uraženě se k tobě otočí zády. Ale hned se k tobě obrátí zpátky a zvědavě se na tebe dívá. Astalda vykročí opět směrem k lesu. ,,Pokud budeme mít štěstí, dostaneme se k Vrchu ještě před zjevením ostatních." ,,A Viviene," utrousí Nevel, ale hned zmlkne, když si všimne Astaldina pohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Nevel "Přežil jsem jed od Gleny, setkání s Wetorem s Nevelem s tebou s tvým synem, Nickem, Naracem a mohl bych pokračovat...,, Řeknu Astaldě klidně. "No... asi mi nemůžeš prozradit... o co tam přibližně pujde co ?,, Zeptám se Astaldy. "Tebe nejde nahradit Nevele. Anëris je malá zelená dračice. Moc milá a výřečná jako ty. Dokonce si mně oblíbila... jen teď nevim kde je... potkal jsem ji ve vizi. Nick říkal že se ještě ani nemusela narodit...,, Řeknu smutně. "Viviene tam bude taky ? Bože.... konečně.,, Řeknu nadšeně a přidám do kroku. "Tak honem ! Než se mi zase někam ztratí.,, Popoháním astaldu s Nevelem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Cesta k lesu Deamon
,,Zapomínáš, že jsi u sebe měl stále někoho, dko ti mohl pomoci. V této zkoušce pomoc nečekej, od nikoho. Ostatní, co se jí pokusí složit, tě budou chtít zabít. Něco jako Hunger Games," odtuší klidně. ,,Ne, za to bych kráčela rovnou k Velkému Drakovi." ,,Ale-" ,,Nevele, ještě slovo a najdu si lepící pásku," upozorní ho Astalda a zamračí se na něj takovým způsobem, že se drak stáhne.
,,To je možné. Třeba se to týká-" zasekne se a podívá se na Astaldu. ,,Ničeho se to netýká," opraví se rychle Nevel a zašklebí se na tebe.
,,Nevele, víš, že mu možná dáváš falešnou naději, že?" zeptá se Astalda draka, který se zatváří nervózně. Dívka si povzdechne. ,,Je jen málo lidí, co se dostanou před Vizi a poté do Dračího chrámu. Takových lidí si zde někteří z nás cení, protože ví… Ale to je jedno." Mávne rukou a přidá do kroku. Čeká vás dlouhá cesta přes zasněženou louku po kamenné cestě až do lesa. Nevel se ti motá pod nohama, ale dává si pozor, aby tě neshodil. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Nezapomínám. Je mi jasné že mi nebude moc nikdo pomoc... Oni sou tu i jiní ? Z našeho světa ? Nebo od tuď a tohle je zkouška na dračího jezce ?.,, Zetpám se a ušklíbnu se na Astaldu. Tohle určitě nečekala. "Možná dává. Ale alespoň ji mam.,, Odtušim klidně a pokračuji dále lesem. Pak se zastavim a otočim se na Astaldu. "Jsou ty úkoly... jen o síle ? Protože jestli ano tak zemřu... JEstli to bude ve smyslu střelby, šermu.... V životě jsem nedržel v ruce meč.,, Řeknu nervózně. "Ale...,, Chytnu ji za ramena a podivám se ji do očí. "...v našem světě se dost podvádí a hledají se skulinky... A když už jsem se dostal až sem... neskončim u nějaké primitivní zkoušky. Pak budu mít šanci ti tohle všechno oplatit. Všechno to co pro mně teď ryskuješ.,, Usměju se na ni a vydám se dál. Procházíme lesem. Mezi nohama mi pobíhá Nevel. Asi ho to baví. Po chvíli ticha mi to ale nedá. "Co víte ? Když se sem z vize někdo dostane ? Že jak mile ve vizi přežil má šanci přežít zkoušku ?,, Odhadnu nejistě. "Hmm.. jen doufám že se tam skuliny dají najít... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vyptávání a vyptávání a vyptávání Deamon
,,Každý přenos se stane, že se někdo zaplete někam, kam nemá. Stejně jako v tvém případě. Jsou zde i obyvatelé, kteří přišli ze světa lidí. Většinou se uchylují do Města Smutků, města, které porušuje pravidla. Bohužel a naštěstí nejsem jeho vlastníkem." ,,Tak začouzený vzduch je jen u vás," odfrkne si Nevel. Astalda pokrčí rameny. ,,Třeba. Nebo na otroka. Jeden by se mi zrovna teď hodil."
Astalda se na tebe zadívá naprosto klidně a odměřeně. ,,To zjistíš sám." Nevel se zasměje. ,,Jo, kdyby-" ,,Nemáš izolepu, Deamone?" zeptá se Astalda. ,,Nebo kus provazu?" Nevel se tváří uraženě.
,,Tak zaprvé, tohle není primitivní zkouška. Je to třicetkrát horší než cokoli, čím jsi si do teď prošel. Za druhé, nikdy po nikom nechci, aby splácel něco, co jsem vlastně nikdy neudělala. A za třetí, ve tvém světě jsem byla déle než ty, takže vím, jací vy lidé jste. Vím přesně, čeho jste schopni." Tvůj úsměv neopětuje, jen vyrazí dál.
Nevel s Astaldou se na tebe podívají přesně ve stejnou chvíli. ,,Vize je jen vize, může jí projít i hlupák. Měla jsem možnost mluvit s lidmi, kteří Vizí prošli, ale na zkoušku cti neměli vůbec žádné předpoklady. Z toho, co zažili, se zbláznili. Pohořeli hned na začátku. Ale někdy mají lidé štěstí. Dostanou se před zkoušku, ale nezvládnou náš svět a zemřou. Buď pod rukou jednoho ze Strážců, nebo pod nohou draka." Odmlčí se. ,,To, že jsi se dostal až sem, nic neznamená. Možná ti pomůže jen to, co jsem ti řekla. Nebo to, co jsi zažil. Zkušenosti se ti budou hodit." Nevel se na tebe usměje. ,,Skuliny nehledej. Žádné nenajdeš." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Astalda "A tam na ně "zákon" nedosahuje ? Asi se tam uchýlim taky...,, Řeknu suše a pokračuji v cestě. Zajímala by mně reakce Astaldy kdybych začal utíkat... "No tak to je super. Budu tvuj otrok. Už se těšim až ti budu mejt záda a Nevelovi vynášet záchod....,, Podívám se na ni trochu podrážděně. Ale nemyslim to ve zlém. To by mi ještě scházelo rozezlit si ji takhle těsně před nějakýma zkouškama... "Mam tkaničky chceš ?,, Poukážu klidně a uplně vážně na botu. Nevela plně ignoruju. Nebo se o to aspoň snažím. "Dobrá.. ale řekni mi. Ale upřímně. Když v těch zkouškách zemřu.. budu ti chybět.,, Udělám na ní psí oči. "HOdně zákeřných a pokud je to potřeba tak i brutálních činnů. Jen doufám že až se k té zavěrečné zkoušce dostanu, že nebudu muset porazit strážce..,, Řeknu fakt hodně sebejistě. "To co si mi řekla si moc dobře pamatuju. Každé slovo. No.. skoro...,, Pokývám hlavou ze strany na stranu jak uvažuji. "Vždycky se skulinka najde.,, Usměju se na Nevela a nechám se Astaldou vést k vrcholu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Tkaničky Deamon
,,Pravidla jsou všude. Bez zkoušky zde nepřežiješ."
Nevel se ušklíbne. ,Dotkni se Astaldy a nepřej si mě." ,,Myslela jsem spíše do osobní stráže mého bratra. Zrovna teď tu vládne docela napjatá atmosféra a odvážní lidé se docela hodí." Z jejího tónu hlasu není poznat, jestli to myslí vážně, nebo si z tebe dělá legraci.
,,Byl by jsi laskav," kývne hlavou Astalda, zatímco Nevel stáhne ocas mezi nohy. ,,To by jsi mi přece neudělala," špitne, ale není si jistý.
Astalda se zamyslí. ,,Z hlediska vědeckého, či osobního?" ,,Toho jsem byla svědkem. Takhle zneužít malou holku," zatváří se znechuceně. ,,To by neudělal ani Narac." ,,Když už je o něm řeč… Kdy myslíš, že zrovna je?" ,,Řekla bych, že někde dřepí na trůně a má kolem sebe padesát služebných," zaskřípe zuby Astalda. ,,A cpe se, a kochá se výhledem z okna…" ,,Ještě slovo a vezmu Deamonovi tkaničky," zabrblá dívka a vrátí se k vážnějšímu tématu. ,,Nebo sedí ve vaně," řekne ještě Nevel a schová se za tvou nohou. ,,Možná tam bude a možná také ne," řekne Astalda nevšímaje si svého draka. ,,To by jsi se divil," zamumlá Nevel. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Astalda "Aha... Sakra..,, Řeknu si spíše pro sebe. Neustále mi to v hlavě šrotí a já se snažim najít jakoukoliv skulinku. Sebemenší. Ale... bojim se že ji skutečně nenajdu. Na Nevela se jen nevinně usměju. "Nebooj,, "Hm... pokud by nebyla jiná možnost... nebo by to byla zachrana ze zkoušky... proč ne ?,, Měl jsem trochu kousavou odpověď ale nechal jsem si ji pro sebe. Radši... Zasměju se a podívám se na Nevela. "Podle toho co jsem viděl tak myslim že byla...,, Usměju se na něj. "Osobního... z vědeckého jsem si už poslechl od Nicka.. "o člověka méně" ,, Řeknu naštvaně. "Fuj... to je odporne... Toho bych ja schopen nebyl.. celkově žádné brutality. Jen toho zákeřného ano.,, Řeknu znechuceně. "To bych si momentalně nechal taky líbit...,, Řeknu suše. "Hajzl jeden.. nejprve tě zbaví schopností, vyhrožuje mi smrtí a pak se nechá oklamat takovým volem jako jsem ja.. snad ho to moc neurazilo.. nebo moje další shledání s ním bude moje poslední....,, Vzpomenu si jak jsem ho já, jakož to "podřadný druh" zabavil aby se Astalda dostala z pout. "Nevele nekaž mi moje představy... alespoň mam naději.,, "Narac tam může být taky ?,, Řeknu udiveně. Už abych to dokončil a nebo co nejmeně bolestivě umřel... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tou cestou prý bych se dávno měl dát… Deamon
Nevel tě nedůvěřivě pozoruje. ,,Jen aby," utrousí. ,,Bez zkoušky ani ťuk," zopakuje. ,,Bratr je sice rebel, ale ne takový, aby tě přijal bez toho, aniž by si tě ověřil."
Astalda kývne hlavou a docela dlouhou přemýšlí. ,,Vyhodnocuje rizika," zašeptá koutkem tlamy Nevel. ,,Ještě jsem nepotkala člověka, co by toho přežil tolik a který by se sám obětova pro tvory, které ani nezná. Řeknu to takhle. Jsi obdivuhodný. Asi by jsi světu chyběl." Nevel popotáhne. ,,Proč je na tebe hodná a mě chce ovázat pusu tkaničkou?"
,,Seškrabávala jsem ji ze silnice." Nevel smutně pokývá hlavou. ,,Jsi měl vidět, jak se u toho tvářila."
,,Nechci ti kazir radost, Deamone, ale myslím, že on chtěl, abychom utekli. S mou mocí se mohl stát nejsilnějším Dračím Strážcem na světech. Zrovna on by si to ujít nenechal." ,,Jednou to už ale udělal," ozve se Nevel. ,,To byla jiná situace." ,,To je fakt. To se mi zrovna moc nelíbilo." Nevel ohrne nos a zatváří se, jako by mu někdo místo pečínky nabídl několik let staré a nevyprané ponožky.
,,Stále je to můj manžel, tady rozvody nefungují. Mám právo nevštívit svého bratra, ale mé trvalé bydliště, jak tomu říkáte, je u Naraca."
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Nevel "Hmm... Škoda...,, Řeknu si spíše pro sebe. "Tohodle si vážim Astaldo. No.. riskoval. Ale to jen kvůli těm tvým očím... kdyby si měla jine tak bych to neriskl.,, Zazubim se na ni a pohladim Nevela. "No to víš... ja jsem takovej méně mluvnej... než ty. A hlavně jsem Superman. Toho si každý oblíbí.,, Zazubim se na něj. "Ach... to je hrozne... kolik ji bylo ?,, Zeptám se trochu zamračeně a znechuceně. To co se občas v našem světě děje je hrozné. "Třeba tě pořád má rád. Jako svojí ženu. A jen tě škádlil... Třeba chtěl zjistit proč sebou taháš tu podřadnou rasu...,, Řeknu trochu uraženě když si vzpomenu na jeho slova. "Aha...,, Řeknu smutně a schovývavě se na ni usměju. "Jak daleko to ještě je ?,, Zeptám se po chvilce ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dlouhá cesta Deamon
,,Kvůli Wetorovi jsem měla jiné," utrousí. ,,A pokud vím, barva očí Kumy a mých se poměrně liší."
,,Astalda Supermana nesnáší," zahuhlá Nevel. ,,Ale pant ti jede stejně jako mě!" Podívá se na svou jezdkyni.
,,Třináct." Astalda zní nezaujatě, jako by jí to ani nijak nevzrušovalo. ,,Vložili do ní časovanou bombu."
,,Ne, to ne." Na chvíli se odmlčí. ,,Možná před Atorem, ale teď už ne." Nevel se na svou ,,paničku" dívá trochu starostlivě. Tohle ji dostalo, utrousí v duchu.
,,Pokud budeme mít štěstí tak za šest hodin." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Nevel Pro sebě se usměju a podívám se do země. Pak na Astaldu. "No dobře. Dostala si mně... prostě.. nechtěl jem aby si umřela... Byla bi tě škoda.,, Znova se na ni usměju. "No jo... Tak to je škoda... Ale nadruhou stranu... mam dobré otázky...,, Zasměju se a podívám se na Nevela. Snad jsem ho moc neurazil. "Fuj.. tak to je skutečně nechutné...,, Oklepu se nad tou představou. "Aha... tak to mně mrzí. Promiň. Asi ti začal závidět tvoje postavení a moc.. A... je to krutější ale možná má jinou... ale kvůli zákonům se nemůže stebou rozejít a chtěl ti pomoc ke smrti...,, Odtušim s klidem. "Šes....bože... Teďka pujdu 6 hodin někam kde umřu ve zkoušce ? To je super !,, Řeknu trochu naštvaně a trochu rázněji pokračuji v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Komplikace Deamon
,,To jsem ráda, že to uznáváš," zatváří se sarkasticky.
Nevel na tebe vyplázne jazyk, ale potom se zamyslí. ,,No je pravda, že já otázky moc často nemám. Jen ty hoodně vlezlé."
Astalda se na tebe otočí. Ve tváři má šokovaný výraz, jako by jsi jí pravě vrazil kůl do břicha, ale ani tehdy by se netvářila tak jako nyní. ,,Narac?" dostane ze sebe a otočí se opět na cestu. ,,Narac?" zopakuje a vydá se rychlejším krokem vpřed. Nezdá se, že by byla naštvaná, spíše zamyšlená a možná šokovaná. A to se tvářila, jako by byl Narac kus hadru, brblá Nevel v myšlenkách.
Cesta utíká pomalu. les vás opklopuje ve svém tiché zelenobílém objetí, ale cesta je stále stejná. Jen mozaiky pod nohama se mění. V jedné chvíli je na cestě plamen, v další voda, poté země a drak. Všude je drak. Jen jinak vyobrazený. Astalda s tebou a Nevelem nemluví, ale je to spíše kvůli tomu, že je duchem úplně někde jinde. Drak se ani nesnaší navázat řeč. Nevypadá uraženě, ale ani se nezdá, že by měl chuť mluvit. Oba se ze svého zamyšlení dostanou až ve chvíli, kdy na cestě zazní zvuk kopyt. Oba se otočí za vás. Přijíždí k vám muž na podivbém tvorovi, terý je podobný koni. Jen se mu od čumáku ke kohoutku táhnou ostny a místo koňského ocasu má lví. Vrhne po tobě hnědé pohled, ale ten se stočí k Astaldě. ,,El'Lasto," pokloní se v sedle muž. Astalda mu pozdrav oplatí. ,,Co se děje?" zeptá se okamžitě dívka a přikročí ke "koni". Muž jí podá srolovaný papír, který Astalda okamžitě otevře a zbledne jako stěna. ,,Děkuji," dostane ze sebe a pokloní se jezdci, který pobídne koně a odjede směrem, kterým přijel. ,,Myslím, že vím, proč se Narac choval tak, jak se choval." Nevel na ni zírá, jako by se právě proměnila v ducha. ,,Musíme zpátky." Aniž by čekala, zda ji budeš následovat, otočí se a zamíří zpět ke chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda a Nevel Dál jsem se nad tim nepozastavoval. Bylo mi trochu stydno a sám sem cejtil jak jsem se začervenal. "To bude to Nevele... za ty by si Astalda odemně vzala tkaničky... Nezapomínej na to.,, Zasměju se nad jeho výrazem a pokračuji dále v cestě. Už však beze slov. Astalda 2x zopakovala jméno Narac a vydala se dále po cestě ještě rychleji než předtím. Spíše skoro popobíhala. Nikdo sme nic neříkal. Ani já, ani Nevel. Čas plyne a naše šestihodinová cesta daleko není u konce. Máme za sebou skutečně jen kousek. Asi ani ne 20 minut... Procházíme lesem kde je poměrně příjemný chládek. Slyšíme tam různé zvuky přírody a ... klusání ? K nám ze zadu se dostal jezdec na podivném tvorovy. Nohy byly bezcpochyby koňské. Ocas byl lví a... odvrátil jsem pohled. Místo pusy měla od koutku ke koutku ostny. Nevypadalo to nijak vábně. Jezde mně sjel pohledem a já už se lekl že si přijel pro mně. Naštěstí se jeho hnědé oči zastavily u těch modrých. Předal Astaldě jakýsi dopis. Astalda zbledla. Toho jsem si všiml i já. Něco se stalo. Něco co rozhodilo i ji. Mírně se mu poklonila a jezdec odklusal zpátky směrem k chrámu. "Co se d-ě...,, Nečekala a vyrazila zpátky k chrámu. Rychlým krokem. Neptal jsem se. Na nic. Bylo mi jasné že je něco sakra v nepořádku. A bál jsem se že se to týka Naraca... Jo... skutečně to potvrdila. Následoval jsem ji. No.. spíše sem běžel... S Astaldou až k chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Opět Dračí chrám Deamon
Astalda se po chvíli rozběhla a mizela s každým krokem v dáli. bylo to jako by si člověk poměřoval schopnosti s elfem, jde-li o běh. Nevel zůstával stále při tobě, ačkoli někdy zrychlil, ale zase zpomalil, aby jsi mu stačil. V jednu chvíli se zvětší na velikost koně a nabídne ti, aby jsi se na něm svezl, protože Astalda už je jen malá tečka na obzoru.
Když dorazíte k chrámu, spatříte dračí jezdkyni sedět na schodech před chrámem s tupým výrazem ve tváři. Modré oči upírá před sebe a nereaguje ani na Nevela, který se jí otře o nohy. Vedle ní stojí Nick se zachmuřeným výrazem v očích. Dokonce ani ten si z Astaldy neutahuje. Nevel se zmenšil na velikost kočky a vlezl jí do klína. ,,Astaldo," hlesl a zamával jí packou před očima. ,,Astaldo, koukni se na mě. Já jsem tady." Nic. Žádná reakce. ,,Nevele, budeme vás potřebovat v síni," řekne tiše Nick a ukáže do chrámu. Nevel kývne hlavou a odběhne od své paní do vnitřku chrámu a nechá tebe ve společnosti viditelně otřesené Astaldy a Nicka. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Oproti As, jsem v běhu neměl nejmenší šanci. Byla dost rychla a netrvalo dlouho a ztratila se nam uplne. Jeste ze tu byl Nevel. Zvetsil se priblizne do velikosti kone a vybidl mne abych se na nej posadil. Ani na vterinu sem nezavahal. Díky Nevelovi sme u chrámu byli coby dup. Astalda nepřítomně sedela na schodisti a koukala pred sebe. Nad ni stal Nick. Taky zamyšlenej. Pro jistotu jsem se ani nepriblizil a zustal jsem stat dobre 2 metry od schodiště k chrámu. Jen jsem si tam sedl na cestu a čekal az na mne Nick svalí vinu celeho sveta.. Nevel odbehl do chramu a ja jsem tam zustal s tema dvema. Ani jsem nedutal... Jen jsem sedel a cekal co přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před Dračím chrámem Deamon
Nick tě vztekle propaloval pohledem, ale nic ti neříkal. Po chvíli vyjde Nevel z chrámu společně ještě s jedním mužem. Muž se na tebe podívá mírnýma modrýma očima a lehce se usměje. Je to však teskný úsměv. Přesně v tu chvíli se Astalda vzpamatuje a zvedne k muži hlavu. ,,Přežije?" zeptá se Astalda a vyskočí na nohy. Muž kývne hlavou a uhne jí z cesty, aby mohla do chrámu. Dívka vyběhne schody a zmizí uvnitř. Nick jde hned za ní. Nevel přejde k tobě a případně ti zabrání jít za nimi. ,,Pokus o vraždu," řekne jen a zatahá tě za nohavici, aby jsi jej následoval. Muž si jen sedne na schody a pozoruje draka, který tě tahá za nohavici směrem za chrám. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nemohl jsem si nevsimnout Nickova vyrazu. Nereagoval sem. Nechtel jsem nastvat As. Po chvilce vysel z chramu. S nejakym chlapikem s modryma ocima. Se smutnyma ocima. Nestacil jsem se ani rozkoukat a Nevel me zacal zatahovat za chram. Sel jsem. "Tak copak ?" Zeptam se kdyz jsme dostatecne daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vše se velmi rychle komplikuje Deamon
Nevel tě dovede do velké zahrady s kašnou se sochou draka, k níž vedou cesty vysypané pískem. Drak se nejdříve rozhlédne a poté se vážně pustí do popisování situace. ,,Někdo se pokusil zavraždit Naraca, Strážce chrámu, Hvězdáře, a ukradl při tom Přenos. Proto byly Vize tak divné. Proto jsi byl tam, kde jsi být neměl. A proto se Narac choval tak, jak se choval." Odmlčí se a zamračí se. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel "Zavraždit ? Strážce chrámu a hvězdáře ? Proč ?,, Zeptám se zmateně ale snažím se šeptat. Pak se ale zarazim. "V tom případě asi chápu postup Naraca když mně spoutal... Nevěřil mi. Asi si myslel že ohrožuji Astaldu... nebo že v tom Astalda má prsty.,, Sednu si na zem před Nevela. "Jak můžu pomoc já ?,, Zeptám se Nevela klidně. "Asi si mně sem netáhl jen proto aby si mi to zdělil... nebo snad ano ?,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za chrámem Deamon
Nevel pokrčí rameny. ,,Někdo chce něčemu zabránit. A na někoho svalit vinu." Nevel pozoruje, jak si sedáš. ,,Astalda je asi jediný tvor, kterému by Narac nezkřivil ani vlásek. Dokonce ani svého syna neuznává tak jako Astaldu. Ale možná je to tak, jak říkáš. Nevěři ti a možná si myslel, že to ty jsi ten, kdo uradl Přenos." Nevel se tváři naštvaně a žárlivě. Evidetně nechce, aby mu někdo jeho paničku kradl. Drak na tebe chvíli jenom kouká. ,,Protože jsi jediný, kdo není zapojený do všech těch piklí. Nepocházíš odtud a nevíš, jak to tu chodí. Nejsi s nikým spolčený. Tobě můžu na rozdíl od nich věřit. A pokud se ti povede složit zkoušku…" Výzamně na tebe pohlédne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel Musel jsem ho obejmout. Obejmout a to pořádně. Ikdyž je to drak. "Děkuju Nevele. Děkuju že mi alespoň někdo v tomhle světě důvěřuje.,, Řeknu a usměju se na něj. "Pro tebe tu zkoušku složim. Ať už jde o cokoliv mam větší motivaci než kdokoliv jinej... Jen doufám že se mi podaří najít Anëris. Nebo ještě lépe že se ji podaří najít mně.,, Prázdně se koukám před sebe. "Hmm... Asi bych to Naracovi mohl vysětlit. Že v tom prsty nemam... mohl by se mi snažit uškodit a to by se mi momentalně mohlo dosti vymstít... Kdy a kde se koná ta zkouška ?,, Podívám se na Nevela a znova ho obejmu. Ty jsi prostě malej papoušek. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za chrámem Deamon
Nevel na tebe překvapeně zírá. ,,No…" protáhne zamyšleně. ,,Já bych ti to všechno vyklopil, ale Astalda by mi pak nedala kuřátko." Zatváří se jako hromádka neštěstí. ,,Narac ti věřit nebude. Jsi jenom člověk, když to řeknu tak, jak by to řekl on." Začne přecházet sem a tam. ,,Dnes večer, na Vrchu, přesněji pod Vrchem." Když ho znovu obejmeš, položí ti odevzdaně hlavu na rameno. ,,Nejsem papoušek!" ozve se načuřeně, ale po chvíli přizná: ,,Tak dobře no, jsem papoušek." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel "Narac je rasista.... že jsem člověk... i člověk může být dobrý....,, Zakroutim nad tím hlavou. "Jo... už mi to párkrát říkal...respektivě když jsem mrzl a když jsem se nemohl hýbat.,, Odtuším klidně. "Dobrá. Potřebuji aby si mně tam vzal. Nebo aspoň nablížil. Jít pěšky 6 hodin... to už ani nestihnu. Podívám se na něj s tázacím pohledem. "A až se vrítim tak vám pomohu. Platí ?,, Kouknu se na něj a prstem šťouchnu do jeho břicha. "Tahle se začíná válka.,, Řeknu tiše a zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pozor na to, co chceš I. Deamon
,,Já nevím," trochu nejistě se zatváří. ,,Já bych neměl. Třeba se utopíš a co s tím pak mám dělat?" Rýpe jednou packou v písku. ,,Ale no jo. Astalda mě sice zabije, ale udělám to. Jen počítej, že v tuhle denní dobu je Velký Drak hodně naštvaný." Když do něj dloubneš, zamračí se na tebe. ,,Jo, válka to bude." Poté se potutelně usměje. ,,Ve vzduchu." Zvětší se na velikost koně a poté se ještě zvětší. Nyní je ve své plné velikosti. Poklekne, aby jsi na něj mohl vylézt. ,,Ale důsledky připisuji tobě, jasné? Takže když mi začne Astalda hubovat, vezmeš to na sebe." Nechá tě, aby jsi mu vylezl na hřbet a poté se vznese do vzduchu. Můžeš spatřit lesy, louky i hory. Nikde nevidíš jediné elektrické osvětlení nebo auto. Všechno vypadá jako z nějaké fantasy knihy. Nevel zamíří neuvěřitelnou rychlostí k horám. Netrvá to moc dlouho a drak se zastaví nad vysokým kopcem, který nebezpečně připomíná Horu z tvého domova. Nevel se snese na kopec a nechá tě slézt. Znovu se zmenší a přejde ke kamenům, které jsou stejně rozmístěny jako na Hoře. drak přejde k poklopu a odklopí jej. ,,Prosím, můžeš jít." Pokyne ti packou do temného tunelu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel "Vemu to na sebe. Přeci jen už budu někdo. Někdo kdo složil zkoušku. Už nebudu jen kus hadru.,, Řeknu pyšně. Nevel se zvětšil. Hodně se zvětšil. Já jsem se na něj jen usmál. "Doufám že teď do mně nehodláš dloubnout... s dírou v břiše bych tu zkoušku nedal.,, S těmito slovy mu lezu na hřbet a chytím se za.. prostě za něco co budu mít po ruce. Letěli jsme neuvěřitelnou rychlostí. Nad lesy, poly a horami. K horám sme se dostali za pár desítek minut. Netrvalo to dlouho a u té největší sme přistáli. Slezl jsem trochu spocenej z Nevela. Přeci jen nemam rád výšky. "Tam mam jako... dobře..,, Řeknu a začnu pomalu lézt dolu. Pak se ale zastavim. "Kdyby se... něco podělalo. Vyřiď Viviene , jestli ji potkaš, že mně to všechno moc mrzí a že ji miluju.,, Bez dalších slov se spouštim do temného tunelo dolů. Jen doufám že velký drak už jedl... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pozor na to, co chceš II. Deamon
,,Dobře. Myslím, že budeš mít hezký pohřeb," řekne Nevel a tváří se u toho naprosto nečitelně. Poté přiklopí poklop a nechá tě samotného v temnotě. Za chvíli se zem přestane tolik svažovat, takže můžeš normálně jít. Všude kolem sebe cítíš podivné chvění, pod rukama i nohama kámen, který je hladký, takže po něm čas od času klouzneš. Cesta se zdá být nekonečná. Temnota je stále stejná, zem také. Ale to se po chvíli změní. Spatříš před sebou světlo. Je bledé a nevýrazé, přesto je jediným bodem, kterého se můžeš držet. Stejně není jiné cesty. Nemůžeš se ani vrátit, pokud chceš složit zkoušku. Za světlem dojdeš až do obrovské jeskyně, v níž jsou jediným zdrojem světla zvláštní krystaly, jež jsou zasazeny ve stěnách jeskyně. Samotný kámen je zdoben mnoha rytinami, možná písmem. V polovině celého prostoru se zem jeskyně mění v průzračné jezero, jehož dno však zaniká v hlubinách. Nic jiného zde není. Ani kosti, ani lidé. Nic. Jen voda. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nikdo Šel jsem tunelem. Nevim jak dlouho minutu, 2 nebo možná 10. Kolem mně se rozpínala temnota. Pod nohama jsem měl hlaďoučký kámen který na dotyk připomínal mramor. Můj záchytný bod bylo světlo na konci tunelu. Přial jsem do kroku a za chvíli jsem se objevil v jeskyni kterou rozzařovali krystalky. Takové malinké lampionky. Ale co teď ? Předemnou bylo jezero. Podle barvy dna dost hluboké. Nikde nic. Nevěděl jsem co mam dělat. Proto jsem se do jezera ponořil a otevřel oči. Jen kousek pod hladinu abych nahlédl co mně čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Jezero Deamon
Na dno dohlédnout nemůžeš, vidíš pouze temnotu, ale ta temnota tě láká do svého náručí. Tiše šeptá, aby jsi se k ní přiblížil. Pokud se pokusíš vynořit, nepovede se ti to. Voda tě táhne níže a níže, její temná modř tě pohlcuje. Kupodivu nemáš ani potřebu dýchat. A za chvíli se propadneš do snivého transu. Vidíš před očima celý svůj život. I chvíle, které si nepamatuješ, protože jsi byl moc malý na to, aby jsi je mohl vnímat. Jediné, co se ve tvém životopisným snu neodehrálo, byla noc s Nicol. Když opět otevřeš oči, zjistíš, že ležíš na dně a z temnoty na tebe hledí dvě velké modré oči. Ty jen jednou mrknou a poté se opět propadneš do nicoty, v níž tě provází tichý hluboký hlas se slovy:
Nyní se probudíš doopravdy. Ležíš v jeskyni, na zádech v písku, vedle tebe leží malé vejce, které je pokryto mechem. Krystaly kolem jezera nyní září zeleně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nikdo Chtěl jsem jen nahlédnout pod vodu. Pod hladinu. Když jsem se chtěl vynořit nešlo to. Jak kdyby se hořejšek hladiny pokryl ledem. V tu chvíli mně voda začala táhnout k zemi jako balvan. Nemohl jsem nic dělat. Jediná úleva byla v tom že jsem nemusel ani dýchat. Nebo jsem alespoň neměl potřebu. Zatim. Propadl jsem se do snu. Viděl jsem celý svůj krátký život. Všechny důležité chvíle. Chvíle kdy jsem byl hodně malý a nepamatoval jsem si je. V tom snu se však neodehrála noc s Nicol. Žeby si to jen vymyslela ? Doufal jsem v to. Tato vize skončila a já jsem se probral na dně temného jezera. Nemohl jsem vyplavat, nemohl jsem se ani pohnout. Jako kdybych byl ke dnu připoutanej. Předemnou ale zamrkala 2 modré oči. Zamrkala a zmizela. Já jsem se v tu chvíli probudil. V písku. S hlasy v hlavě. Jako kdybych se probudil z noční můry. Ležel jsem na pláži. Oddychoval jsem a rukou jsem o cosi zavadil. Vejce pokryté mechem. Nepatrné vajíčko. Rozhlédl jsem se kolem. Jeskyně se barvila do zelena, čemuž přispívaly zeleně zářící krystaly. Vstal jsem a do ruky jsem vzal vejce. Pak jsem se prošel po "pláži" abych našel.. prostě něco |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Život v dlaních Deamon
Když se dotkneš skořápky mechového vejce, začne pulzovat tichým příslibem života. Dokonce začne i slabě zářit a působí jako malá baterka.
Na pláži není nic zvláštního. Jen písek a kamení a znovu písek a kamení. V jednu chvíli se ozve tiché lupnutí, které pochází bezpochyby z vejce. Na jeho vršku se objeví malá prasklinka. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Vajíčko Vajíčko začalo jemně zářit. Jako skoro vybitá baterka. Nechal jsem ho zatim ležet v písku a kousek jsem se prošel. Vůbec nic. Až po chvíli jsem zaslechl nějaké zvuky *lup* Ozvalo se po jeskyni. Vrátil jsem se k vajíčku. Nevěděl jsem co se vylíhne ale líhlo se to. Na vajíčku byla prasklinka. Jen doufám že to nebude nic, co mně bude chtít sežrat... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Život v dlaních II. Deamon
Znovu se ozve křupnutí a prasklina se rozšíří. Křupnutí se ozývá stále častěji, až popraská celý povrch skořápky a některé kousky se odrolí. Z vajíčka vystrčí hlavu malý dráček. Oči má stále zalepené jako štěně a je obalený ochrannou vrstvou slizu. Opatrně začichá ve vzduchu a kýchne. Úplně stějně jako Arënis. Dokonce má i podobné zbarvení jako tvá dračí kamarádka. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dráček K mému udivení z toho malého vajíčka vylezlo dráče. Malinké dráče. Ještě se zalepenýma očíčkama. Musel jsem nad tim úžasle a okouzleně vzdychnout. "Ty jsi ale krasavec.,, Řeknu klidně. Dráče ale nepohladim. Je zatim slepé. Mohlo by se leknout. Jen ho nechám aby si očichlo moji ruku. Aby vědělo, že tu někdo je. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Život v dlaních Deamon
Dráčátko otočí hlavu tvým směrem a očichá ti ruku. Z vajíčka vytáhne jednu drobnou packu a hned za ní druhou, nakloní se dopředu, aby si tě mohlo lépe očuchat, ale skořápka se nakloní a dráče vypadne ven. Podle všeho neumí chodit a tělíčko ještě nemá ani šupiny, takže se podobá hadí kůži. I dračí tělo je podlouhlé, se čtyřmi packami a dlouhým tenkým ocáskem. Dráče zvedne hlavu tvým směrem a znovu začichá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Dráče Nemohl jsem se přestat usmívat. Bylo tak bezbrané a tak nádherné. Když vypadlo ven ze skořápky, s holým tělíčkem a bezbrané, nemohl jsem ho tam jen tak nechat. Opatrně jsem ho vzal a položil jsem si ho do klína kde jsem ho co nejoptarněji hladil. "Jsi podobná Anëris.,, Řeknu smutně a vzpomenu si na dračici co jsem potkal ve vizích. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dráče Deamon
Dráček se ti schoulí na koleni, spokojený, že zaujal tvou pozornost. Při vyslovení jména malé dračice, zvedne dráče hlavu a upře na tebe stále slepené oči. Otevře tlamičku a tiše ze sebe dostane: ,,De." Poté se zase vrátí do své pohodlné polohy na tvém koleni. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris ?... Dráče spokojeně leželo. Malinké a bezbrané. Bylo ale tak sladké. Leželo na koleni a já jsem ho hladil. Najednou ze sebe dostala slabiku. "De" "Deamon. Tak se jmenuji.,, Usměju se na ni. "Žeby to byla skutečně Anëris ?,, Pomyslel jsem si a zvedl jsem se. S Anëris v náručích. Musel jsem najít východ z jeskyně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Jeskyně Deamon
,,Su," dodá, když od tebe slyší tvé jméno. ,,Man," dostane ze sebe ještě a začichá směrem k tobě. Po chvíli zjistíš, že z jeskyně se dá dostat jen jednou cestou a to tou, kterou jsi přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro 7:50 Astald al'Lasta Po vypočutí si jej poslednej vety, mi prebehol mráz po chrbte. Vraždy? O ničom som zatiaľ nepočul, ale keď sa na to opýtala moja sestra, musím sa o tom presvedčiť. O žiadných vraždách som nepočul, ale nesmieme to nechať tak. Idem sa popýtať ľudí. vstanem a vykročím po chodbe smerom do svojej izby, kde iba vbehnem, schmatnem oblečenie keby bola zima a ponáhľam sa von.. cestou sa ešte zastavím pri Rete a opýtam sa jej: Môžeš ísť so mnou keď chceš. hodím na ňu ešte jeden zamračený pohľad a čakám na jej reakciu. Fakt dúfam že sa nikomu nič nestalo. A ak hej, nájdem si Naraca. Ak je pravda to čo Reta hovorila a že moja sestra nás varovala, budem jej veriť. A urobím všetky opatrenia, aby moji ľudia boli v bezpečí. Položím aj svoj život. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrad u Města Ohně 8:00 Astald al'Lasta
Reta pokývá hlavou a na chvíli se zdá, že je duchem mimo. Možná nad něčím přemýšlí. Vytrhne se z transu, až když jí nabídneš, jestli nechce jít s tebou. Trochu vyděšeně se na tebe podívá. ,,Zkoušela jsem se napojit na Astaldu, ale je z něčeho hodně vyděšená. Nevím, co se stalo, ale je někde u Dračího chrámu. Tomu, který je nejblíže Vrchu." Svatost Vrchu byla všem jasná. Ve Vrchu se nacházel Velký Drak, stvořitel všech draků, světů a živých tvorů. To díky němu vznikly živly i světy. Též se na něm každoročně 31. prosince a 1. ledna prováděla zkouška na Dračí Strážce. A právě na Vrchu byla nejsilnější energie na přenos do ostatních světů. ,,V tom chrámu je Hvězdářem Narac. Možná to s jejím zděšením nějak souvisí," dodá zatímco si přes sebe přehazuje plášť. Hvězdář je nejvyšší možná hodnost Dračího Strážce. Hlídá Přenos, díky němuž se udržuje rovnováha přenosů mezi světy i rovnováha světů. Ještě než stihnete vyrazit, se ozve tiché rachocení a zpod postele vyleze černý drak s jiskrnýma modrýma očima. Unaveně na tebe zamžourá a zívne. Podívá se na Retu a na tebe a poté zase na Retu. ,,To už zase někam jdeme?" zeptá se Stew a lehne si na zem, aby si znovu zdřímnul. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Superman. Ty jsi šikulka. Ani nevíš jak jsem rád že tě zase mam...,, Usměju se na ni a dam ji lehkou pusinku na hlavičku. Poté zjistim že skutečně jediný vchod z jeskyně je ten, kterým jsem přišel. Nuže.. co se dá dělat. Začal jsem se vracet. S Anëris v rukách. Šel jsem opatrně ale rychle. Neměl jsem z tohodle místa dobrej pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod pokličkou Deamon
Dráče se k tobě schoulí a za chvíli spí jako nemluvně, takže cestu temnotou ani nevnímá. Když přijde na řadu prudké stoupání, jen se zavrtí a spí dál. Na řadu dojde ale další problém. Poklop, kterým jsi se sem dostal, nejde odklopit. Ze zhora se ozývá tiché dunění. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Temnota houstla a já jsem přidal do kroku. Trvalo pár minut než jsem se dostal k stoupání. Byl jsem celkem udivený že s mojí škovností jsem se nepraštil už tak po desáté do hlavy. Zatim. Došel jsem k poklopu a... zrada. Pořád byl zavřenej. Jen jsem slyšel dunění. Párkrát jsem na ten poklop zaklepal. "Hej. Je tam někdo ?,, Řeknu tak akorád nahlas, abych nevzbudil Anëris. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod pokličkou Deamon
Ozve se tiché zabručení a poté rána, která na tebe shodí pá malých kamínků. Jinak žádná odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "To se mi nelíbí...,, Řeknu polohlasem a pokusim se poklop znova silou otevřít. Pokud se mi to nepovede zakřičim silněji a od poklopu pro jistotu odstoupim. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod pokličkou Deamon
Poklop drží na místě jako přibitý. Nehne se ani o milimetr. Zato na tvé volání ti někdo odpoví tichým zívnutím. A není to malé dráče, které ti leží v náručí. ,,Co zase?" ozve se tiché zabručení, stále ještě částečně ospalé. Ten hlas bezpochyby patří Nevelovi. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris a Nevel "Pravda. Vlastně nic. Jen bys mně od tuď třeba mohl pustit... Ale to bude vedlejší. Pravděpodobně jsem splnil zkoužku...,, Řeknu trochu znuděně a doufám že tohle ta zkouška byla... "Pustíš mně ? Je tu celkem zima a Anëris ještě nemá aní šupinky..,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Venku Deamon
Ozve se tiché odfrknutí, ale poklop se odsune a Nevel na tebe upře oči. ,,Páni, tak přece měla pravdu," řekne a dívá se na dráče. ,,No nic moc," prohlásí, když si ji pořádně prohlédne. ,,Zkouška ještě nezačala. Máš za sebou jen první část. A Velký Drak je ti nakloněn." Pokývá hlavou a přimhouří oči. Dráče muselo poznat, že je zde ještě jiný drak a natočí čumák Nevelovým směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Anëris "Tss... jen počkej až vyroste... dostaneš od ni do čumáku.,, Řeknu a pohladim Nevela. "Tohle je Nevel Anëris. Ten o kterem jsem ti vyprávěl.,, Řeknu a podivám se na ni. "Kde je 2. část zkoušky ?,, Zeptám se po chvíli Nevela. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na Vrchu Deamon
,,Tak určitě," odfrkne si Nevel a majestátně se usadí. Malinké dráče otočí čumák k tobě a poté opět k Nevelovi. Nakonec usoudí, že je jí to vlastně jedno a zase se pustí do spaní. ,,V aréně, ale bez ostatních rekrutů ji asi těžko uděláš. Možná se bude konat až za devět dní, to nikdo neví. Záleží na tom, jak se Velký Drak rozhodne." Nevel pokrčí rameny. ,,Radím ti si odpočinout, protože v aréně si moc nepospíš." Poté se otočí směrem, kterým jste sem přiletěli. ,,Měl bych se vrátit k Astaldě." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris a Nevel "Aréna ? Tak to je výborný...,, Posadim se na zem jako hromádka neštěstí. "Takže o mem osudě rozhoduje drak... tyvole.,, Nevěřícně zakroutim hlavou. "To mně tu chceš jako nechat ? Co mam tady dělat ? Čekat 9 dní ? To snad ne...,, Řeknu trochu uraženě. Jen doufám že aréna je jíný název pro DisneyLand... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na Vrchu Deamon
,,Celý tvůj život o tobě rozhodoval drak," řekne klidně Nevel. ,,Sice jsi ho měl za Boha, ale byl to drak." Vážně pokývá hlavou. ,,Já tě tu nemůžu nechat. Ale Astalda je šílená strachy. To dostanu, až se vrátím." Povzdechne si. ,,Škoda, že umí číst myšlenky, jinak bych jí mohl nabulíkovat, že jsi mi utekl." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris a Nevel "Když to řikáš..,, Pokrčim rameny. "No to se mi ulevilo...,, Řeknu klidně a usměju se na něj. "heh...Tak to bych nechtěl. Já se z toho nějak vykecám.,, Řeknumu pyšně a vlezu si na Nevelovi záda. "A leť opatrně ať nevzbudíš malou.,, Řeknu a poukážu na Anëris. "Kdybych chtěl, utekl bych vám oboum.,, Dodám vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vrch -> Dračí chrám Deamon
,,Nevykecáš," řekne vážně Nevel. ,,Máš to přeci stáhnout na sebe, zapomněl jsi?" Významně na tebe pohlédne, zatímco se zvětšuje. ,,Malou, malou," brmulá si sám pro sebe zatímco roztahuje křídla. Zamává jimi a vznese se do vzduchu. Po tvé další připomínce se začne smát, až se nakloní trochu ke straně. ,,U Velkého Draka," dostane ze sebe, když začne slzet smíchy. ,,Ty máš ale sebevědomí!"
,,Z toho se nevykecáš, hrdino!" prohlásí vztekle Astalda a poté jí zrak sklouzne k dráčeti. Zatváří se nechápavě. ,,Arënis?" zeptá se naprosto šokovaná. Dráče zvedne hlavu a začichá směrem k ní. ,,Ty jsi ho vzal na Vrch?!?" otočí se směrem k Nevelovi, který opatrně pokývá hlavou. Poté se otočí opět na tebe. ,,Ty jsi byl u Velkého Draka?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris, Nevel a Nasraná Astalda Snažil jsem se zůstat klidný... ale to moc dlouho netrvalo. Přistáli jsme v zahradách kde stála rozzuřený Astalda. "Také tě rád vidim Astaldo.,, Řeknu naprosto klidně. "No to víš... to dráče mně má rádo... a Nevel za to nemůže... přemluvil jsem ho. Nezlob se na něj.,, Podivám se na Astaldu psíma očima. "Byl jsem ve vodě. Někde v hloubce. Celý muj život mi proběhl před očima jak 2. řada Game of Thrones. A pak vedle mně, absolutně suchého, leželo vajíčko. A z něja vylezla Anëris.,, Řeknu na jeden zátah. "Chceš si ji pochovat.,, Zeptám se mile a bez čekání na odpověď ji položim Astaldě do náručí. "Beztak si ráda že jsem 1. část přežil... teď budu potřebovat tvoji pomoc abych přežil v aréně.,, Pošeptám ji do ucha, když ji předávám Anëris. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí chrám Deamon
Jenže Astalda na tvé psí oči vůbec nereaguje. Pozitivně, negativní vlny se v ní pravděpodobně zvedly, protože jí oči nebezpečně potemní. Jenže po tvé zmínce o proběhnutí celého tvého života před očima, si jen bezmocne sedne na kraj kašny a ztěžka si povzdechne. ,,Deamone, ty jsi ale blbec," řekne a bezradně si opře hlavu do dlaně. ,,Úplný pitomec," řekne unaveně a vezme k sobě na klín Nevela, který se tváří spokojeně, protože se na něj panička už nezlobí. Astalda se na tebe nečitelně podívá. ,,Být tebou, nebyla bych si tím tak jistá. Třeba tě jen zneužívám." Nevel nevrle zabručí, když se vedle něj ocitne malá dračice, která se k němu přitulí jako kotě ke kočce. zatváří se znechuceně. ,,Dejte to neopeřený mládě pryč," zahučí nespokojeně. Astalda se na tebe odevzdaně podívá. ,,Tak dobře, co potřebuješ?" zeptá se a podrbe Arënis na hlavičce. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro 8:00 Astald al'Lasta Keď sa vrátim k Rete a vypočul si jej oznam. Je to čím ďalej tým horšie.. to že je Narac hvezdárom, je v momentálnej situácií veľmi nebezpečné. Stále ale nedokážem pochopiť prečo by to všetko robil. Veď je to jeho manželka! To je zlé.. poviem a pozriem sa ustráchane na Retu. Z ničoho nič spod postele vylezie Stew a na jeho znudenú otázku odpovedám: Áno, vyskytol sa veľký problém. Potrebujem tvoju pomoc. Vedel by si pomocou tvojej schopnosti zistiť či sa v meste nikomu nič nestalo? Tak či tak to skús a aj keby sa nič nestalo, musím sa ísť presvedčiť, čo má Narac za lubom. Cestou ti všetko Reta alebo ja vysvetlíme. Budem potrebovať aby si sa potom premenil na draka a budeme musieť rýchlo letieť do Dračieho chrámu! Nemáme veľa času. Prosím ťa poponáhľaj sa. Skôr než nezomrie niekto z ľudu alebo samotná Astalda. Keď sa tak stane, vlastnými rukami zabijem Naraca. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Nevel, Anëris "No promiň... Zdálo se mi to. Všechny klíčové vzpomínky... v pár okamžicích. Líp to popsat neumim...,, Řeknu trochu dotčeně. "Jo... jak mně přesně můžeš v daté situaci využít ? Hrozí ti vězení nebo hůř... Porušuješ kvuli mně všechna pravidla... Myslim že ti na mně záleží.,, Řeknu absolutně vážně. "Ale prosimtě..,, Řeknu směrem k Nevelovi a Anëris si vemu zpátky k sobě. "No.. v 1. řadě... Aréna asi nebude zábavný park co ?...,, Zeptám se s kapkou naděje. "Pokud se moje 1. naděje nesplnila, tak asi vědět o co tam pujde... pokud o boj... potřebuji aby si mi pomohla... v životě jsem nedržel v ruce meč.... Jen tvoji hůl.. jednou.,, Podivám se na Astaldu trochu bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí chrám 9:20 Astald al'Lasta
Stew tě chvíli naprosto znuděně poslouchá a povytáhne místo, kde by se na lidském obličeji nacházelo obočí. „Hmm,“ řekne nejdříve lhostejně. „Bez snídaně mě nikam nedostaneš,“ odtuší mrzutě a pomalu se zvedne. Ještě pomalejším krokem zamíří do kuchyně. „Stew, prosím,“ zkusí na něj naléhat Reta. Drak se na ni unaveně otočí. „Vážená, v noci jsem skoro nespal. Když ode mě něco chcete, tak mě nejdříve nechte vypsat.“ Poté se ovšem otočí k tobě a zakoulí očima. „Tak dobře, poletíme do Dračího chrámu, ale potom mi dopřeješ spousty kukuřičných lupínků s mlékem a medem.“ Znuděně si povzdechne a vyjde ven na balkón, kde se zvětší do velikosti koně. „Tak nasedat panstvo, jedeme zjistit, co se té vaší Astaldě stalo.“ Když se pohodlně usadíte na dračím hřbetě, Stew roztáhne křídla a vznese se. Čeká vás poměrně dlouhá, asi hodinová, cesta vzduchem. Pod vámi se míhá různorodá krajina. Někdy louky, někdy lesy. Konečně před sebou spatříte Dračí chrám. Nádherně zdobený Dračí chrám, který je podobný stavbám v Antice. Stew přistane před chrámem, kde stojí známý tvé sestry Norain as’Namárië s jiným známým tvé sestry, kterého ani nezná jménem. Oba o něčem vážném diskutují. Ani jeden z nich si tě nevšímá. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za Dračím chrámem Deamon
„O to přece vůbec nejde,“ povzdechne si, ale evidentně ti nechce vysvětlovat, kvůli čemu tě nazvala tak, jak tě nazvala. Chvíli tě shovívavě pozoruje. „A neříkáš si, proč to dělám? Třeba mám skryté úmysly, o nichž ty nemáš ani ponětí. Třeba pašuji lidi sem a tam a dělám si z nich otroky.“ Z jejího hlasu jde vyčíst, že si částečně dělá legraci, nebo to možná jen předstírá. Tváří se u toho neidentifikovatelně.
„Třeba ano,“ odtuší s klidem a pohladí Nevela po hlavě. „Možná ti dají i cukrovou vatu,“ dodá a pousměje se. Poté se ale zatváří vážně, opře si lokty o kolena a zadívá se na tebe naprosto klidným pohledem. „Nemohu ti říci, o co se jedná. Porušila bych tím milion dalších pravidel, což nemohu dopustit. Ne teď a ne tady. Ale mohu tě pár dovedností naučit.“ Zvedne hlavu a zadívá se na oblohu. Překvapeně otevře pusu, když se nad vámi prožene stín. „U Velkého Draka, Stew!“ „Cože? Co ten tady dělá?“ Nevel je okamžitě na nohou. Astalda se zvede a zadívá se směrem, kterým stín přiletěl. „Město Ohně, Stew, Narac…“ Nadšeně se usměje. „Máme návštěvu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro 9:20 Astald al'Lasta Akonáhle sa Stew zobudí a Reta ho začne prosiť aby s nami išiel, som celkom prekvapený že poslúchol. Mali sme šťastie, pretože Stewovi sa niekedy nechce a toto je veľmi naliehavá situácia. Každopádne mu na jeho žiadosť s kukuričnými lupienkami, mliekom a medom kývnem a odsúhlasím to. Po chvíli už sedíme na jeho chrbte a letíme smerom do Dračieho chrámu. Len dúfam že tam dôjdeme včas.. - pomyslím si a počas cesty mu začnem vysvetľovať čo sa stalo a prečo sa musíme ponáhľať. Keď mu to dovysvetľujem, poviem: Prepáč že to bolo tak narýchlo, ale vieš ako mám Astaldu rád..je to predsa moja sestra. A možno budeme musieť Naraca zastaviť pred hocičím, čo plánuje urobiť. - zamyslím sa a pozriem smutne na Retu. Po chvíli ale už pristávame pred chrámom a tam vidím, ako sa rozprávajú dvaja ľudia. Jednoho som spoznal, pretože som vedel, že je to známy mojej sestry. Rýchlo som zliezol zo Stewa a rozbehol sa k nim.. pri nich som zastal celý zadychčaný a prehovoril: Prišiel som tak rýchlo, ako sa len dalo. Stalo sa tu niečo? Norain..povedz.. je všetko v poriadku? - pozrel som sa naňho spýtavo a vážne zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris, Nevel a Astalda... a někdo další... "Byl bych rád tvuj otrok.,, Dodám vážně a usměju se na ni. "Mohl bych ti nosit meč.,, Podotknu když se posadim naproti ni. "Výborně. Cukrovou vatu miluju. Doufám že mi ji polejou i karamelem.,, Dodám sarkasticky. "Nadruhou stranu... ono už by se to v tom milionu předtím ztratilo.,, Řeknu trochu provokativně. "Ale pár dovednostem se naučim velice rád.,, Dodám nadšeně. Nasucho jsem polkl. "Doufám že to jsou tvoji důvěrní přátelé.. nerad bych skončil znova spoutanej...,, Znova trochu kousavě podotknu a zvednu se na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí chrám Astald al'Lasta
Muž se na tebe s klidem zadívá, ani se neobtěžuje poklonit se ti. ,,Kde je el'Lasta je i al'Lasta, jak jinak," prohodí si sám pro sebe s úšklebkem. Nezdá se, že by byl z tvé společnosti kdovíjak nadšený. Druhý muž s blonďatými vlasy a jasně modrýma očima k tobě ale klidně a trochu smutně promluví: ,,Udál se zde pokus o vraždu Naraca he'Yontu a byl ukraden Přenos." Reta zděšeně zalapá po vzduchu a překryje si dlaní ústa. Stew se mezitím zmenšil do své velikosti kočky a natáhl se na mozaiku před chrámem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí chrám Deamon Loot
Astalda zakroutí hlavou a usměje se. ,,Ale nepovídej. Nevel ti velice rád povypráví, jaké to je, že ano otroku?" trochu do Nevela šťouchne. ,,pche," odfkrne si Nevel. ,,Je to hrůza. Dokonce bys i trpěl hlady!" vykulí na tebe oči a tváří se naprosto vážně. Chvíli, poté se začne smát a Astalda do něj varovně drcne. Podívá se na něj trochu káravě, ale zdá se, že její prvotní vztek vyprchal. ,,Meč?" podiví se. ,,No, meč moc nepoužívám, ten používají spíše muži. Ženskou zbraní je dýka nebo hůl. S výsuvným ostřím," poučí tě.
,,Neztratilo. To mi věř." Její tvář je rázem zase vážná. ,,Aréna není místo, kam by se chtěl člověk vracet."
Astalda se na tebe klidně usměje. ,,Tentokrát budeš nadšen, věř mi." Zamíří směrem před chrám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí chrám Deamon Loot a Astald al'Lasta
Za rohem chrámu se zjeví všem známá Astalda, u nohou jí cupitá dráček, ale není sama. Jde s ní i člověk, kterého nikdo z Dragonských ještě nikdy neviděl. Astalda rychlým krokem zamíří k muži, který má stejné oči jako ona, ale jinak jí moc podobný není. Nejdříve se mu dvorně ukloní, jak je to zde zvykem a poté mu naprosto nevychovaně skočí kolem krku. Za mužem stojí trochu nejistá žena s hnědými vlasy, která se na Astaldu jen jemně usměje, ale nepromlouvá k ní. ,,Takhle se na veřejnosti může chovat jen el'Lasta," povzdechne si Norain - Nick - a založí si ruce na hrudi. Nevel udělá několik rychlých kroků směrem k němu a skočí mu po noze, čímž způsobí jeho ztrátu rovnováhy a svalí ho na zem. Poté důstojně odkráčí k člověku, který přišel s Astaldou.
Astalda udělá krok od muže, svého bratra, a nadšení jí vystřídá vážnost. ,,Astalde, ráda bych ti představila člověka, co se sem dostal skrze meziprostor. Deamone," otočí se k Deamonovi a poté ke svému bratrovi. ,,Tohle je můj bratr, Astald al'Lasta. Astalde, tohle je Deamon Loot." Nevel si přivsadí: ,,Superman." A zářivě se na Deamona usměje. ,,Nastalo se zde nic vážného?" Její otázka je mířena k Astaldovi. ,,Kromě pokusu o vraždu a krádeže Přesunu." její pohled padne na černého draka pochrupujícího na mozaice. ,,Stew!" Drak zvedne hlavu a podívá se na ni a poté na Deamona a znovu položí hlavu na ještěří tlapky. ,,Kukuřičné lupínky," řekne jen a znovu se ponoří do spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris, Nevel, Astalda a někdo další... "Sakra... Asi budu radši přežívat v lese s vědomim že mně sežere Třenos nebo napadne Wetor... ,, Řeknu vystrašeně. Pak se ale zasměju. "Promiň. Nedokážu si tě představit jako zlou otrokářku.,, Řeknu se smíchem a otřu si slzu. "Předpokládám že brokovnici nebo lehký kulomet vzde nevedete.,, Řeknu trochu smutně. "To je jedno. Hlavně abych to aspoň uměl držet.,, Pokrčim rameny a vydám se směrem zaní k chrámu. Anëris tiše pochrupuje v náruči. Je tak roztomilá... "Jo... to už tu párkrát bylo.,, Řeknu trochu dotčeně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astald, Astalda, Nick, Nevel, Stew a Anëris Pak jsem se ale zastavil. Bude lepší když počkám. A nečekal jsem dlouho. Astalda se vracela s mužem. Podobně vysoký a stejný oči. Jinak odlišní. Vedle nich šel Nick a černý drak. Byl jsem velice překvapen když Astalda toho muže obejmula. Chvíli jsem poslouchal a pak jsem si dal Anëris na rameno. "Zdravím,, Řeknu trochu zmateně a pokusim se o chabý úklon, který provedla Astalda. Samozřejmě tak aby se Anëris udržela. "Je to milá změna potkat někoho kdo se vás nepokouší zabít, nebo dovést na popraviště.,, Vyčítavě se podívám na Nicka. Samozřejmě tak aby si všiml dračice na rameni. "Má vkus pro jídlo... taky bych si dal.,, Poznamenám klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před setkáním Deamon
Astalda povytáhne obočí. ,,Opravdu?" Nakloní hlavu na stranu. ,,Smečka Wetorů, tiché skomírání ve strachu, mučení ve věčných bolestech… Já bych si raději vybrala smrt mečem." Nevel se podívá na tebe a poté na Astaldu. ,,E-" ,,Ani slovo, Nevele," utne jeho řeč ještě v počátcích Astalda.
,,Ne?" Zatváří se tajemně. ,,Je toho ještě spousta, co nevíš." ,,Jako třeb-" ,,Nevele," protáhne výhružně dívka a upřeně se na svého draka podívá. Nevel se ani neobtěžuje pronést své No jo pořád. ,,Já jsem schopna všeho," vrátí se Astalda k předchozímu tématu.
,,Ne, kulomet ne. Ale kuši ano a luk. Ten by ti mohl jít. Takových třicet liber, to by mohlo stačit."
Nevel se na tebe podívá a povzdechne si. ,,A už je to tu zas." Podívá se na Arënis a protočí panenky. ,,Můj ty draku," zabrumlá.
|
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ona má bratra ? Astald, Astalda, Nick, Nevel, Stew a Anëris Pak jsem se ale zastavil. Bude lepší když počkám. A nečekal jsem dlouho. Astalda se vracela s mužem. Podobně vysoký a stejný oči. Jinak odlišní. Vedle nich šel Nick a černý drak. Byl jsem velice překvapen když Astalda toho muže obejmula. Chvíli jsem poslouchal a pak jsem si dal Anëris na rameno. "Zdravím,, Řeknu trochu zmateně a pokusim se o chabý úklon, který provedla Astalda. Samozřejmě tak aby se Anëris udržela. "Je to milá změna potkat někoho kdo se vás nepokouší zabít, nebo dovést na popraviště.,, Vyčítavě se podívám na Nicka. Samozřejmě tak aby si všiml dračice na rameni. "Má vkus pro jídlo... taky bych si dal.,, Poznamenám klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Deamon Loot Sjedu mladíka zkoumavým pohledem. Trochu mě překvapilo jak se k němu sestra má. Většinou si od cizích lidí drží dost odstup. Že by jí ty roky na Zemi tolik změnily? Je to vůbec možné? Přemýšlela vůbec nad tím co se může stát? Každopádně teď jsou mnohem důležitější události k řešení než to jak se na Astaldě podepsalo žití jinde. "Co se zde skutečně stalo? Kdo se pokusil zabít tvého manžela a proč? Navíc se mi donesly další znepokojivé zprávy, ale zdá se, že jsi v pořádku," ohlédnu se po Retě, která jenom mlčky lehce přikývne. Nejsme tu sami tak nemůžeme hovořit otevřeně, podrobnosti pak probere v soukromí. Pro teď se musíme spokojit jenom s náznaky. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chrámu Deamon Loot, Astald al'Lasta
,,Bohužel jsem nebyla svědkem celé té události. Bylo pro mě posláno až poté, co se kdosi o vraždu pokusil. Nemám ani ponětí, kdo by něco takového mohl udělat. Motivaci bych ovšem brala jako krádež Přenosu," shrne události Astalda. Přikývne. ,,Mám podezření, že zde k něčemu došlo, protože ani Vize neprobíhaly tak, jak by probíhat měly." Astalda pohlédne na Retu, ale přímo ji neosloví. ,,Vhodnější by bylo, kdybychom se vypravili do Ainpolisu," pokračuje dál. ,,Budou tam žádat naši pozornost a mohl by se zjevit i zbytek Strážců ze Země. Nehledě na to, že musíme vyřešit ještě zkoušku s Deamonem." Podívá se na zmiňovaného. ,,Velký Drak jej zvolil jako vhodného kandidáta na Dračího Strážce." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Astald al´Lasta Při příchodu bělovlasého elfa jsem ztichl. Vypadal... víc nebezpečně než Astalda. A já jsem to s odstupem respektoval. Byl poměrně vysoký a hubený. Na rozdíl od Astaldy, měl dlouhé bílé vlasy. Z povzdálí jsem poslouchal rozhovor mezi Astaldou a jejím bratrem. Nechtělo se mi do toho uplně vměšovat.... Jak už jsem řekl... už na 1. pohled mam z toho elfa respekt. Při zmínce mého jména a "titulu" Dračí Jezdec, jsem se podíval na Nicka.. Možná až příliš provokativně... Ale stálo mi to za to.. přeci jen... on mi tu vyhrožoval smrtí... Pohladil jsem polospící Anëris, která částečně ležela kolem mého krku a částečně na rameni. Můj pohled na Nicka, měl být provokativní... měl znamenat Na tvoje místo půjdu já, starouši Ale nahlas jsem si to říct nedovolil... "Rád vás poznávám pane... Bratře od Astaldy...,, Přátelsky se na něj usměju. První dojem je nejdůležitější "Máte nádherného draka.,, Usměju se směrem k polospícímu černému drakovi. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Deamon Loot Opravdu? On a Dračí strážce? Pochybovačně zvednu levé bočí a na jeho pozdrav jenom odměřeně kývnu. Mou sestru možná přesvědčil, ale se mnou ho čeká mnohem větší práce. Proto se od něj odvrátím a položím ruce Astaldě na ramena v ochranářském gestu. Snad aby mi znovu na desetiletí nezmizela. I když to tak možná nevypadá, jsem velmi rád, že jí vidím zdravou a nezraněnou. "Musím přiznat, že jsem si naše opětovné shledání představoval jinak, ale jeden nemůže mít všechno a sny se často plní pomalu. Nechceš si nejdříve odpočinout po cestě? Podívat se na manžela? Nevím jak moc byl zraněn, ale pokud je to něco vážnějšího možná bys měla být s ním. Výslech a zkoušky mohou počkat," ještě jednou jí naposledy stisknu paže a pak jí ze svého objetí propustím. Je mi jedno co říkají zákony a ústavy. Bezpečí a pohodlí sestry je u mě na prvním místě. Nezajímá mě ani, že ti dva si určitě brzy pustí hubu na špacír a všem se rychle donese co se tu událo. Nejlepší bude odsud hned zmizet pokud to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chrámu Deamon Loot, Astald al'Lasta
Nick - muž, jehož Astald zná pod jeho pravým jménem Norain - se na Deamona podívá trochu nabroušeným pohledem, ale neříká nic. Jen očima jasně dává najevo, co si o tom všem myslí.
Astalda nad tím chvíli přemýšlí, ale nakonec přikývne. ,,Pokud se Naracovi udělá lépe, přijdu na večerní oslavy," řekne a poté pohlédne na Nevela. ,,Případně pošlu jen Nevela." Nevel kývne. ,,Já zatím dám pozor na Deamona," prohlásí důležitě drak a zařadí se jmenovanému k noze a pohlédne na něj pohledem: Dej si na mě pozor, mám tě na očích. Ukáže dvěma prsty na své oči, na Deamona a zase na své oči.
Stew, Astaldův drak, se pomalu zvedne a přejde ke svému pánovi. Sedne mu k noze a unaveně se na vás všechny podívá. ,,Přišel jsem o něco?" zeptá se znaveně. Astalda se od vás mezitím odpojí a zmizí uvnitř chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Deamon Loot "O nic důležitého," ujistím Stewa, "rozhodně o žádné jídlo, ale brzy se budeme vracet zpátky, tak se připrav." Než se sestra vrátí nehodlám tu jen tak postávat. Překonám tu krátkou vzdálenost, která je mezi mnou a Norainem. Jeho nevraživé pohledy a stupidní poznámky mě nijak nezastraší. Zatím jsme si vyměnili jenom pár invektiv a pořádný rozhovor nebyl prostor. Hodlám to teď napravit. "Norain as’Namárië," oslovím ho celým jménem jak se sluší. Nic mě to nestojí a právě teď se to i hodí, tak proč zbytečně jitřit staré rány. "Můžeš mi dopodrobna vypovědět co se zde přihodilo? Jsou nějací svědci? Podezřelí?" začnu se ho vyptávat na krádež a napadení Naraca. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Astald, Astalda, Nick Ušklíbnu se na draka a shlédnu ho od hlavy k patě. To by na mně mohlo dávat pozor kotě.... Provokativně si pomyslim a pak si před něj přidřepnu. "Tak jo.. když na mně dáváš ten pozor... kam pujdeme ? Nebo chceš snad zůstat tady ?,, Pohodím hlavou k debatujícímu Nickovi a Astaldovi. "Pokud se neurazíte pánové, tak já vás opustim.,, Možná trochu cíleně jim skočím do řeči a snažím se být až přehnaně slušný. Pak jsem se vydal směrem, kterým jsme ještě nešli. Nechtěl jsem uplně poslouchat Nicka a Astaldu, jak se baví o věcech, kterým stejně moc nerozumím. Místo toho jsem se šel projít a trochu protáhnout. Přeci jen... mohla by to být jedna z mých posledních procházek před tím než mně někdo sejme v aréně.... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chrámu Deamon Loot, Astald al'Lasta
Stew zívne a přikývne. Je na něm však vidět, že by si nejraději opět natáhl na zem a spal dál.
Pche, ozve se Deamonovi v hlavě. Ti dám kotě, ještě uvidíš, co dokážu. Nevel se na něj potutelně usměje. Bílý drak pohlédne na Astalda, Stewa a Noraina - Nicka - a poté na dračici, která stále Deamonovi spí kolem krku, u čehož se spokojeně usmívá. ,,Jdeme pryč," prohlásí a zamíří do zahrad bez toho, aniž by se s někým rozloučil. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chrámu Astald al'Lasta
Norain chvíli přemýšlí, ale poté se dá do vysvětlování a popisování situace. ,,Dnes ráno se zde v chrámu zjevil člověk s vaší sestrou, to byl Přenos ještě na místě. Asi hodinu poté, co z chrámu zmizeli, jsme uslyšeli z chrámu hluk, rozhodli jsme se prozkoumat, co se stalo. Když jsme se však ocitli v místnosti, v níž byl Přenos uchovaný, našli jsme pouze he'Yontu, jak leží na zemi, truhla s Přenosem byla prázdná. Jeden ze strážců poslal pro vaši sestru v domění, že by mohla něco vědět. Ona však nemá jediné podezření a rezolutně odmítá možnost, že by Přenos mohl ukrást člověk, kterého přivedla ze Země. Já osobně podezírám hlavně jeho, ale mám podezření i na Atora he'Yontu, vašeho synovce. Doneslo se ke mě, že opustil svou pozici Hvězdáře a nyní se neví, kde je. Hlavně svého otce nikdy neměl příliš v lásce, měl by i motivaci k ponížení svého otce." Odmlčí se. ,,Ale svědky bohužel žádné nemáme." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "To jsou vskutku vážná podezření, ale věřím, že se vše brzy vyjasní. Ať tak či tak," pokývám hlavou a zamířím do chrámu. Nezdá se, že bych se tady mohl víc dozvědět, tak se jdu rovnou podívat na místo, kde se zápas odehrál. Možná nic nového nezjistím, ale proč zbytečně pokoušet štěstí a odmítat takovou příležitost. Ve vchodu se ještě otočím a pohlédnu na Retu. Gestem jí naznačím ať počká, že se brzy vrátím a pak mě již pohltí šero chrámu. Je to již nějakou dobu co jsem tu byl naposledy, ale stále si to pamatuji. K Přenosu se jde tudy. Mé kroky se rozhléhají chodbou jak odhodlaně mířím přímo do srdce budovy, abych si mohl prohlédnout místo činu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro U Chrámu Vyšli jsme směrem od chrámu. Někam kde jsem nebyl. Musel jsem si pročistit hlavu. Byl jsem dost unavenej.. moc dobře jsem se za posledních pár desítek hodin nevyspal... hlavně fůra stresu... Je možné že Viviene je mrtvá, to samé i s Nikol... A je to moje vina... Donutil jsem je jít na Horu... hlavně teda Viviene... "Mam celkem hlad... Nenajde se tu nějaká hospoda kde bych se mohl najíst a pak třeba umejt nádobí ?,, Podívám se na Nevela a obrátim kapsy na ruby, aby viděl že jsem bez peněz... nebo zlata, či čím se tu platí. "Co myslíš Nevele. Jakou šanci mam uspět v aréně.,, Podívám se neklidně na draka a poté na svojí dračici. Je tak roztomilá. "Přemýšlim jestli bych neměl zdrhnout... na druhou stranu tohodle světa a ukrýt se.,, Řeknu schválně nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U Přenosu Astald al'Lasta
Norain pokrčí rameny, jako by se ho snad celá tato věc netýkala.
Stew se neochotně zvedne a následuje tě. Loudá se, ale je stále za tebou. Asi se mu nelíbí možnost zůstat venku, bez toho, aniž by na tebe viděl. Reta se posadí na schody.
Vkročíš do kopule, z níž vedou čtyři chodby. Tři z nich vedou ven z chrámu a jedna k Přenosu. Když přejdeš obrovskou kruhovitou místnost, dostaneš se k chodbě, která končí malou kruhovou místností. Je zde šero, sotva vidíš na zlatou truhlu, jež je položena přesně uprostřed místnosti. Na podlaze jsou šmouhy od krve, truhla je otevřená a prázdná. V místnosti nic více není. Sotva by se sem mohl schovat vrah, či se tu je tak povalovat nůž, aniž by si toho někdo nevšiml. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za chrámem, před chrámem nikdo nesmí stat… Deamon Loot
Nevel zavrtí hlavou. ,,Ne-e. To tady nevedeme. Nebo alespoň ne v blízkosti chrámů. Nejbližší vesnici máš šest hodin chůze. A ne, neodnesu tě tam," odmítne drak ještě před tím, než budeš mít možnost se ho na to zeptat. ,,Žádnou," prohlásí drak bez obalu. ,,Neumíš držet meč, neumíš se o sebe postarat v divočině, nechápeš chod světa. Neovládáš magii." Povzdechne si. ,,Máš absolutně nulovou šanci na to, že přežiješ." Nevel se na tebe zazubí. ,,Tady někdo chce mít roztrženou nohavici..." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "No tak to je pěkná díra....,, Povzdechnu si provokativně a dále se věnuji chůzi. Uchechtnu se. "Díky... Doufal jsemže mně alespoň podržíš... Trochu vyčítavě se na něj podívám. "Neumim bojovat, netušim co mně čeká. Nemam nikoho, kdo by mně trénoval a ani nevim kolik mam času..,, Uvažuju nahlas. Pak se podívám na Nevela. "Až začnu utíkat, nech mi aspoň náskok.,, Zašklebim se na něj. "Tak.. a kam máme namířeno ?,, Zeptám se po chvíli chůze Nevela. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Začnu pomalu obacházet kolem dkola až se nakonec zastavím na stejném místě jako jsem začal. šechno si pečlivě prohlédnu. Krev, truhlici, jednotlivé dlaždice a vzory na nich. Dám si chvilku než to všechno či zpracují, pak se otočím ke svému draku. "Stew, zkus se proměnit a zkontrolovat pachové stopy. Je tu sice krev, ale něco málo bys zjistit mohl," požádám ho. Já sám plánuji použít zcela jinou metodu. Upažím, roztáhnu prsty, zorničky se mi rozšíří na maximum a stíny z místnoti začnou proudit ke mně. Převalují se jako rozbouřená řeka. Nebo jako klubko hadů. Stíny všech tvarů a veliskotí poslouchají mou vůli a brzy mě celého obklopí. Obalí mě, proniknou do mě, stanou se mou součástí a já se stanu stínem. Stíny toho mohou hodně prozradit. Pamatují si a toho hodlám využít. Začnu je jeden po druhém zkoumat. Jak byli narušené. Jak se postupně měnily díky osvětlení. Jak se mezi sebou křížily a překrývaly jeden druhého. Pak ke mně začnou hovořit. Šeptat jazykem kterému já rozumím a vypráví mi své jednotlivé příběhy z dnešního dne. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za nosem Deamon Loot
,,Díra," zabrblá Nevel a nevěřícně zakroutí hlavou.
,,nač předstírat, že máš šanci, když ji nemáš?" zeptá se Nevel. ,,Alespoň znáš své stanovisko a můžeš se připravit." Nevel se na tebe podívá pohledem: To jako vážně? ,,A kdo je Astalda? Neříkala ti zrovna před chvílí, že tě naučí zacházet s mečem?" Povytáhne obočí.
,,Milerád," zazubí se na tebe. ,,Nechám ti hodinu, pak tě vyčenichám."
Pokrčí rameny. ,,Já nevím. Daleko od Noraina, ten má chuť tě obvinit z vraždy. Čím dál budeme, tím lépe." Chvíli mlčí. ,,Prostě za nosem." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U Přenosu Astald al'Lasta
Dlaždice dohromady tvoří kruh, kolem nějž se vine plamen, voda, kořeny stromů a jemnou šedou barvou je naznačen vzduch. Uprostřed kruhu trůní truhla.
Stew pokývá hlavou, zívne a zavře oči. Během chvilky již vedle tebe nestojí drak, ale šedý vlk, který očichává stěny, dlažbu i krev, jako by z ní mohl něco vyčíst.
Stíny ti prozradí, jak se Narac pohyboval po místnosti. V jednu chvíli chodil neustále do kola, poté se na chvíli zastavil proti dveřím. Stíny ti našeptávají, že vypadal jako někdo, kdo nad něčím usilovně přemýšlí, poté se opět dal do procházení. Dále ti našeptávají, jak došlo k pokusu o vraždu. Do místnosti nikdo nepřišel dveřmi. Mezi stíny, skrze stěnu, prošel jakýsi neznámý stín, jenž zde nikdo ze stínů ještě neviděl. nevrhal stín, spíše polykal stíny kolem sebe, jako by se zbavoval stop. K útoku došlo ze zadu. Více ti stíny nepoví, prý si více ani nepamatují. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Propustím stíny ze svého sevření. Není potřeba se víc namáahat a trápit je. Mám co potřebuji. I když to není moc, je to něco na čem se dá stavět. Udělám si mentální poznámku, že se pak musím vyptat na Atora a jeho magii. Zda dokáže to co jsem teď viděl. A pokud ne, vystopovat někoho takového by nemuselo být tak těžké. Prozatím si ovšem vše nechám pro sebe. "Jak jsi na tom Stew? Podařilo se ti něco odhalit? A neboj se dostaneš za to příděl lupínků navíc," snažím se draka trochu povzbudit. Je to hrozný lenoch, ale když o něco jde, je na něj spolehnutí. Pokud zrovna nespí. Teď se zdá, že ho vede jeho smysl pro povinnost, tak toho musím využít dokud to jde. Nakonec se ještě podívám do truhly a pak již bude čas vrátit se zpátky ven. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U Přenosu -> Před chrámem Astald al'Lasta
Stew zvědavě zastříhá ušima. ,,Nic moc," zahuhlá a znovu si přičichne k podlaze. ,,Je tu cítit jen Narac, chodil skoro přes celou místnost. Jeho pach je cítit i na truhle, jako by ji otevíral, nebo se ji pokoušel zvednout. Je tu ale i pach, který nedovedu rozeznat." Přistoupí k truhle a znovu k ní čichne. ,,A není to Přenos, ten voní jinak."
V truhle nespatříš nic zvláštního. Jen je v ní patrný otisk Přenosu. Žádné poškození polštáře prsty ani narušení zámku. Do truhly se někdo dostal pomocí klíče.
Venku se nic nezměnilo. Jen Reta o něčem diskutuje s Norainem, ale nic zvláštního se evidetně neudálo. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel Provokativně se na něj usměju. "Ale jo. Je to díra... žádné kino, hospoda nebo bowling... to mi vysvětli jak se tu vy bavíte...,, Podívám se na něj se zájmem v očích. "To je pravda. Jen bych se vsadil, že Narac nebude 2x šťastný, když se dozví že jeho drahá polovička, cvičí v zabíjení údajně jeho skoro vraha.,, Z mého hlasu je poznat částečná nenávist za to, co nám , nebo spíše mně, chtě udělat v té vizi. "Co si o tom myslíš ty Anëris ?,, Podívám se na dračici a prstem ji pohladim po hlavičce. "Hodina ? To je nádherné. Budu se brodit řekou, aby si ztratil můj pach.,, Zazubím se na Nevela tentokrát já. Trošku se zarazím. "To ti v myšlenkách nakázala Astalda viď ? Vzít mně prostě dočasně co nejdál... Se vší úctou, která je minimální, Nick je idiot. Vyhrožoval mi popravou..,, Pokrčím rameny. Posadil jsem se na zem do trávy. "Myslím že jsme dost daleko. Zatim. Co si sednout ?,, Podívám se na Nevela a poté na Anëris. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Vystoupím z šera chrámu do slunce a musím si rukou zakrýt oči. Budou teď nějakou chvíli citlivější, tak jako vždy po čarování. Není to ovšem nic z čeho si dělat hlavu. Je to následek práce se stíny a brzy to přejde. Opřu se zády o jeden ze sloupů a nechám myšlenky volně plynout. Za dnešní ráno jsem získal hodně podmětů nad kterými budu muset později uvažovat, ale právě teď odpočívám a čekám až se setra vrátí abychom se konečně mohli vrátit domů a přivítat se jak se sluší a patří. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rýmička… Deamon Loot
Nevel se na tebe tajemně zadívá. ,,Vážně chceš vědět, jak se tu my bavíme?" Po tváři se mu rozlije potutelný úsměv, který nevěstí nic dobrého.
,,Hm, no… Spokojený asi nebude," připustí Nevel. ,,Ale stalo se moc věcí, se kterými nebyl spokojený a Astalda je stejně udělala. On si zvykne. Ještě dvě století a už mu to vadit nebude," mávne nakonec tlapou Nevel.
Arënis unaveně zvedne hlavu, aby začichala. Pohne nosem, více vám neřekne. zase ti položí hlavu na rameno a spokojeně spí dál. ,,Ta je ale výřečná," rýpne si Nevel.
Nevel se na tebe vesele usměje. ,,Já pach neztrácím. Pach zanecháváš i ve vzduchu a já ho vycítím. Nehledě ještě na několik praktik, které při stopování používají vojáci." Na tváři má úsměv, který jasně značí, že si myslí, že má vyhráno.
,,Astalda neřekla ani ň," prohlásí Nevel. ,,To je z mojí hlavy." Vážně pokývá. ,,Ostatně… popravou by ti tu vyhrožoval každý, nebýt Velkého Draka a mě." Významně se na tebe podívá a nasadí veledůležitý výraz.
,,Sednout? Na studenou zem?" Povytáhne Nevel obočí. ,,Ty chceš, abych dostal rýmu?" zeptá se nevěřícně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před chrámem Astald al'Lasta
Za nějakou dobu se opět objeví Astalda s nečitelným výrazem ve tváři. Zamíří rovnou k tobě. Když přijde dost blízko poznáš, že si dělá starosti. Jelikož ji znáš lépe než kdokoli jiný, s výjímkou Nevela, víš, na co myslí, okolní přihlížející do ní však nevidí. ,,Měl by to přežít," oznámí s klidem. ,,Bude převezen k Velkému Drakovi." Norainovo obočí vyletí vzhůru. ,,K Velkému Drakovi?" zopakuje. Všichni kolem vědí, co znamená převoz k Velkému. Stalo se něco, co kouzla obyčejných draků nedokáží vyléčit, něco staršnějšího, než napadení nožem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Anëris "Jasně. Jen to na mně vyklop. Řezáním hlav cizincům ? Stahování z kůže ? Pojídání lidí zaživa ?,, Rýpnu si a jako andílek se na Nevela usměju. "To je asi pravda.... Manželství dokáže člověka změnit... Co manželství... vztah.,, Zadívám se prázdně před sebe. "Narac asi bude podpantoflák co ?,, Rýpnu si do Naraca. Asi sem rád že to neslyšel... "To víš... narodila se asi před půl hodinou. Zato ty jsi výřečný až až... nezapomeň...izolepa.,, Vrátím kousavou poznámku Nevelovi. "Sakra... Tak to bych ten pach musel maskovat... něčím překrývat, aby se ti smísili...,, Pomyslím si nahlas, jako bych to měl skutečně v plánu. "Jen aby...,, Ušklíbnu se na Nevela. "To teebe určitě.,, Zasměju se. "Spíš toho velkého dráčka.,, Provokativně na něj mrknu. "Samozřejmě že ne. Sedl jsem si na zem, aby sis ty mohl sednou na mně a já tě mohl drbat... Neboj se...,, Usměju se na něj. "Hmmm.. stejně jsem přemýšlel... pokud mi Anëris zůstane... jak dlouho bude trvat než dospěje ? A hlavně... já jsem člověk... zemřu mnohem dřív než ona.,, Pomyslím si nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Sestřina slova mě vlastně nepřekvapí. Z toho co jsem viděl, rozhodně neuvažuji nad nějakou obyčejnou loupeží, nebo hádkou. Stejně tak použité metody jsou daleko silnější než by se na obyčejnou krádež hodilo. Tomu samozřejmě odpovídá i rozsah zranění. "Bude to dobré," snažím se astaldu povzbudit a vezmu jí rukou kolem ramen. "Velký drak dokáže zázraky, vzpomeň si na sebe," lehce se usměji, abych jí tu tíživou vzpomínku trochu ulehčil. věřím, že na tohle velmi nerada vzpomíná. Přesto je to pravda. Léčivá moc veelkého draka je skutečně ohromná. Jenom vás musí chtít vyléčit. Napadne mě zda v tom není osud. Jak Astalda, tak i její manžel tak museli ulehnout u jeho nohou. Taková znamení není radno ignorovat, ale teď je čas trochu zvednou sestře náladu. "Můžeme vyrazit? Domov čeká a Stew se již nemůže dočkat své pochoutky. Všichni tě rádi uvidí." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mluvící dráček Deamon Loot
Nevel se zatváří zklamaně. ,,Já tě nevyděsil," zabrblá nespokojeně. ,,Když to musíš vědět, tak my draci jíme." Zasněně se posuměje. ,,Nebo si namlouváme samičky," zazubí se na tebe. ,,Nebo pijeme." Pokývá hlavou. ,,A taky tancujeme."
Nečitelně se na tebe podívá. ,,Jo, to jo," přisvědčí. ,,To dokáže." Zadumá se. ,,Záleží na tom, jestli k lepšímu, nebo horšímu." Nevel se zašklebí. ,,No, ne. Všechno si líbit nenechá. Podpantoflák není. Já bych ho přiřadil k věčně zamilovaným." ušklíbne se. ,,Ten by se pro Astaldu nechal rozkrájet." Protočí panenky. ,,Vy lidé," povzdechne si, jako by se ho to vůbec ale vůbec netýkalo.
,,To víš, když nemám co na práci, tak se musím nějak zabavit," argumentuje Nevel. ,,A izolepu nemáš." Vyplázne na tebe jazyk a pro jistotu poskočí pár kroků před tebe.
,,Třeba s hnojem," neodpustí si rýpnutí Nevel a zasměje se.
,,To by přece nikdy neudělala" prohodí ironicky dráček. ,,A ne snad?" začertí se dráček. ,,kdopak se vzepřel Astaldě a vzal tě na Vrch? No? No?" Významně na tebe vykulí oči. ,,Velkého dráčka?" vyděsí se Nevel. ,, Ten kdyby tě slyšel, tak je z tebe během vteřiny mastný flek." Rozhlédne se, aby se ujistil, že se Velký Drak kolem nevyskytuje.
Nevel nadšeně poskočí. ,,Tak to jo." Vleze ti do klína, kde se schoulí a labužnicky se protáhne. Ozve se tiché zavrnění.
Drak na tvém klíně k tobě zvedne hlavu. ,,Kdo si myslíš, že je Astalda?" otáže se. ,,Astalda a všichni dračí jezdci jsou lidé. My draci jsme průvodci věčného života. Propůjčujeme svým lidem dlouhověký život. Takže pokud ti Arënis zůdtane, což zůstane, tak budeš žít staletí, pokud tě někdo nezabije," vysvětlí Nevel. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před chrámem Astald al'Lasta
Astalda se zatváří nepřesvědčeně, ale jen pokrčí rameny. ,,Snad," povzdechne si. Poušklíbne se. ,,To vskutku," přisvědčí nepříliš nadšeně, ale vidíš na ní, že se trochu uklidnila. Podle všeho myslí na to, co by se stalo, kdyby Velký Drak pomoct odmítl.
Přikývne a na tváři se jí objeví lehký úsměv. ,,Změnilo se toho hodně?" zeptá se, zatímco se Stew zvětšuje, aby vás unesl všechny, protože Nevel zde není, aby mohl odnést svou jezdkyni. Tvůj drak poklekne, aby se vám na něj dobře lezlo. Reta i Astalda se usadí až po tobě, Norain odejde do chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Anëris "Představa že si namlouváš samičky, je možná vtipnější než když tančíš.,, Nemohl jsem si odpustit kousavost a následující smích. "To nenechá... Ale Astaldu svázal...,, Pokrčím rameny... "Asi to má rád tvrdě...,, Neodpustím si další kousavou poznámku.... Dneska jedu. "Hmm... A něco mi říká, že jí tady neseženu...,, Řeknu otráveně a pousměji se na Nevela. "Stejně bych rád viděl, jak ti Astalda sváže zobana.,, Zasměju se. "Třeba... nebo výtrusama.,, Podotknu. "To je pravda... a já ti za to děkuji...,, Usměju se na Nevela. "Nebýt toho, neměl bych Anëris.,, Pousměji se na dračici. "Pro mně... je to nikdo.,, Pokrčím rameny. "Nevyznávám stejnou výru.... Je to jen drak.,, Usměju se na Nevela, ikdyž si asi trošku troufám. "Zrzoun.,, Zašklebím se. "To si nikdy neslyšel ? Zrzaví lidi nemají duši, tudíž nemůžou zemřít.,, Zasměju se a tentokrát se rozhlédnu já, jestli se někde v okolí Astalda nevyskytuje... "Tak tu počkáme, než budeme moc zpátky.,, Podrbu Nevela mezi ouškama. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Nasedneme na draka a vzlétneme. Tentorkát tolik nechvátám a tak je cesta příjemnější než minule. Stew ladně plachtí v chladném vzduchu a vše vypadá krásně a nezkaženě. "Hodně? Asi ne. třeba tvoje komnaty jsou tak jak jsi je opustila. Roky a roky s nimi nikdo nic nedělal," nahlas se zasměji, protože tam nechala slušný nepořádek. "Dostavilo se konečně vnější opevnění, město se trochu rozrostlo a nechal jsem zbudovat park. Je tam místo barvířské čtvrti, která poslední dobou chátrala. Jo a žlutý salének jsme přemalovali na zeleno," vyjmenuji seznam toho co je teď jinak. tedy tohle jsou asi největší změny, které se udály. Tečh menších je tolik, že si je už vůbec nepamatuji, navíc nejsou zase tak podstatné. "Nemusíš se bát, že bys snad zabloudila, pokud si ovšem ještě pamatuješ uspořádání chodeb a pokojů," neodpustím si malé popíchnutí. Zatím co vedeme tuto nezávaznou konverzaci, protože důležité věci chci probrat až budeme na hradě, v dálce se pomalu začnou vynořovat věže našeho domova. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Donchuán Nevel… Deamon Loot
Nevel se zatváří vševědoucně a trochu tajuplně. ,,By ses divil jakej jsem donchuán." Zazubí se. Po drakově tváři přeběhne zmayšlený výraz. ,,To bude tím Přenosem. Astalda se taky chovala jinak, než se chová jindy." Pokrčí rameny. ,,Nehledě na to, že to není žádná novinka. Oni dva mají dost zajímavé hry. Hlavně když se hádají." Pokývá hlavou a poté se zarazí. ,,Já zase řek něco, co jsem nechtěl."
Zazubí se s naprostou spokojeností a vítězným pohledem. ,,Ne, tady izolepu nenajdeš." Uraženě si odfrkne. ,,Kvůli tobě se v papouška měnit nebudu."
Pokýve hlavou. ,,Já ti do toho nechci mluvit, ale tak bys ten pach jen znásobil a já tě našel snadněji."
Ukloní se. ,,Maestro Nevel s.r.o. je vám vždy k dispozici, jde-li o váš život." pak se zatváří zase vážně s pohledem upřeným na malou dračici, která si blaženě spí na tvém rameni. ,,To je další problém," povzdechne si. ,,Máš draka, který se nevyskytuje jen tak… Možná proto tě ještě nezabili." Zadumaně poklepe ocasem o zem a pak pokrčí rameny. ,,Nebo jen potřebují stlouct šibenici." Provokativěn se uculí.
,,Zatím," usoudí Nevel. ,,A žádný drak není jen drak. Nehledě na to,že tě právě ten jen drak dostal z oprátky." Zcela vážně na tebe pohlédne.
Nevel protočí panenky. ,,Na Astaldu by to i sedělo…" Uzná po chvíli. ,,I když ke smrti měla už docela blízko." Plácne se do čela. ,,Mě ten papoušek leze na mozek," povzdechne si.
Ozve se tiché blažené zavrnění. ,,Zpátky nebudeš moc nikdy, pokud nesložíš zkoušku, ale milerád tě nechám tvému naivnímu myšlění, když nepřestaneš drbat." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vzhůru k zemi a ještě níž! Astald al'Lasta
Astalda se pobaveně uculí. ,,Ještěže tak. Nechtěla bych mít na krku někoho, kdo se udusil prachem z pod postele." Tvá sestra poslouchá, v hlavě se jí podle všeho tvoří seznam toho, co má v nejbližší době obhlédnout a zkontrolovat. ,,Žlutý salónek?" Chvíli pátrá v paměti. ,,Doufám, že to není světle zelená," řekne hned poté, co si vzpomene na zmíněné místo. ,,To by to vypadalo jako v pozemských nemocnicích," neodpustí si poznámku, z níž jde vyčíst, že s pozemskými nemocnicemi má jistě mnoho zkušeností. Pravděpodobně jich pár navštívila.
,,První patro mám v mlze, ale poslední a předposlední v živé paměti. Mám pocit, že vím, co budu muset udělat jako první." Chvíli mlčí, jako by nad něčím přemýšlela. ,,Proběhly nějaké významné návštěvy, o nichž bych měla něco vědět?" nechá chvíli prostor a poté jestě dodá. ,,Nenavštívil vás v posledních letech Ator?"
Stew několikrát mávne rychleji křídly, je naprosto jasné, co má v úmyslu. Zakončit klidný let turbulencí a vší rychlostí se snést k zemi, do níž by se vší radostí nejspíše i narazil, kdyby vás neměl na zádech. Je jen otázkou vteřiny, zda svůj plán uskuteční, zda mu v tom chceš zabránit, nebo ho nechat, ať si dělá, co chce. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Anëris To zajisté.,, Uculím se na Nevela. Trošičku se zamračím. "Tohle jsem zrovna nechtěl vědět Nevele...,, Podívám se na draka znechuceně. "Neboj... Možná ji to nepovím.,, Dodám provokativně. Pokrčím rameny. "Tak použiju vosk ze svíček.,, Znova se na Nevela Usměju jako největší svatoušek. "To je pravda... Díky.,, Podotknu tiše. Tak se namažu něčím co ti smrdí... třeba práce...,, Znovu si neodpustím rýpnutí. "Slyšíš to Anëris ? Díky tobě ještě žiju.,, Podrbu dračici na hlavičce. "Šibenici ? Tak to je fajn... bál jsem se ukamenování nebo upálení.,, Snažím se znít klidně. "Na tom něco bude... Ano... tenhle malinkej dráček mi pravděpodobně zachránil kejhák...,, Uznám. "No tak to je super... Už se těším do pekla... Snad v aréně umřu bezbolestně...,, Řeknu sarkasticky a ikonicky do nevela dloubnu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Provokace, samé provokace... Deamon Loot
,,Ne?" nevinně se na tebe podívá. ,,Já věděl, že tě krvavé břečky a spousty nestvůr vlastně ani nezajímá." Úlevně vydechne. ,,Ani lidé přivázaní ke stromům a pod nimi stádo Třenosů," dodá si spíše pro sebe. ,,Povíš jí to a stáhne z kůže nejen mě, ale i tebe," upozorní drak s naprosto vážným výrazem.
,,A kde seženeš svíčky?" zeptá se na oko sebejistě, ale začíná od tebe trochu couvat, jako by měl strach, že svíčku snad vytáhneš z kapsy.
,,Nemáš zač," odtuší Nevel. ,,I když možná…" Nechá větu ve vzduchu, na tváři trochu nabubřelý výraz.
Drak se uraženě zamračí. ,,Práci… Pche… kde chceš tady jako člověk sehnat práci?" zeptá se skepicky.
Dračice zívne, zvedne hlavu, pohne nosem, poté hlavu zase položí a usne. ,,Ona to ví," zabručí Nevel.
,,Možná tě nejdřív osmaží, pak na tebe hodí štěrk a pak tě teprve pověsí," uvažuje Nevel.
Drak pokývá hlavou. ,,To zachránil."
Nevel se zasměje. ,,V aréně a bezbolestně." Začne slzet smíchy, ale hned přestane, jakmile do něj dloubneš. ,,Udělej to ještě jednou," protáhne potichu a klidně. ,,A jsi synem smrti." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Ne, nebyl u nás," zavrtím hlavou a na další řeči už není moc čas. Stew jde na přistání, které bude pěkně divoké. "Držte se," křiknu varování dozadu a sám jdu příkladem, když popadnu vystouplé šupiny na hřbetu a stehna pevně přitisknu k drakově boku. Na tohle jsem zvyklý a právě teď není potřeba své přítele nijak omezovat co se výběru způsobu jeho letu týká. Jsem doma a tady si to může klidně dovolit. V mládí jsme dělávali ještě divočejší kousky než je tohle. Astaldu by to také nemělo překvapit a Reta už je také zvyklá na jeho vrtochy. Aspoň trochu i když je zrovna nevyhledává tak jako občas já. Je hezký si čas od času připomenout jaké to bylo, když jsem ještě neměl žádné velké povinnosti a mohl se oddávat jenom radosti z našeho letu. Tenkrát mě toho tížilo pramálo. Ne jako teď, ale díky tomu divokému zakončení na starosti na chvilku zapomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Anëris Znova se na něj vyčítavě podívám. "Proč jsem s Viviene nešel radši do kina.... Ale ne... já lezl na tu blbou Horu.,, Řeknu si spíše pro sebe. "Třenos je super. S jedním jsem se seznámil v Astalďyně vizi. Milej chlapík... jak on se to jenom jmenoval...,, Nemohu si vzpomenout na jméno. "Vy tu nemáte ani svíčky ?,, Protočím panenky. Bože muj.... tady je to horší než v pravěku... vsadil bych se že se tu platí kamínkama... Nemohu si odpustit pomyslet si. "To já nevím...,, Pokrčím rameny... "FastFood to nemáte, auta neznáte,... Tak to netuším...,, Podotknu sarkasticky. "Super. Mám rád předehry.,, Řeknu znova sarkasticky a podívám se na oblohu. "Alespoň příroda je tu pěkná.,, Usmyslím si tiše. "Zase si mi moc nepomohl...,, Dodám. "Já myslim že ne... Astalda by tě donutila sníst vlastní křídla...,, Usměju se na něj. Ale riskovat to nehodlám... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ke dnu a k hladině Astald al'Lasta
Stew se vrhne střemhlav dolů. Složí křídl k tělu a nechá hvízdat vítr kolem uších tvých i tvých společnic. Evidetně si tu volnost užívá, když padá dolů k zemi jako kámen ve vodě ke dnu. Dnes vás chce napnout ještě víc a nechá své tělo bezvládně vlát vzduchem déle, než obvykle. Těsně nad zemí prudce vyrovná a a letí zase několik sáhů nad zem. Vesele se zatočí jako chmýří pampelišky ve větru a vyrhne se zase k zemi. Těsně před přistáním se jaště zatočí a poté nechá své nohy klesnout k zemi a lehne si na ni. Přistáli jste na nejvyšší věži, které se říká Královská, nebo Hlavní věž. Je z ní vidět na tvé město i na okolí. Stew počká, až slezete a poté se promění do své malé podoby. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V trávě Deamon Loot
,,No jo," pokrčí Nevel rameny. ,,Ale zase by jsi nepotkal někoho tak úžasného, jako jsem já," namítne s hrdě zdvyženou hlavou.
,,Milej chlapík?" zopakuje nevěřícně Nevel. ,,Nepraštil jsi se do hlavy?"
,,Máme, jen by mě zajímalo, kde k ní přijdeš ty," oponuje Nevel. Tak kamínkama… Pokud myslíš zlaté kamínky, které jsou placaté a v některých je dokonce i drahokam… zabručí v myšlenkách Nevel.
,,Nemáme, ne neznáme," opraví tě Nevel. ,,Skoro každý obyvatel Dragonie se byl podívat na město techniky." Protočí panenky. ,,Jen nám tu zamořuje ovzduší."
,,Já taky. Slyšel jsi předehru k Don Giovannimu?" zeptá se Nevel. Po obloze se táhnou pouze dva mraky, oba bílé jako sníh. Na chvíli překryjí slunce a pak zase plují dál stejně nezaujatě jako doposud.
,,No jo, když už kecám tak alespoň neurčitě," zazubí se drak.
,,Ona?" podiví se. ,,Mně?" dodá ještě udiveněji. ,,To by se neopovážila." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Anëris Nevěřícně se na něj podívám a ponechám to bez komentáře. "Ne. Dokonce mně doprovodil... A řekl mi i svoje jméno...,, Pokrčím rameny. Seberu ze země pár kamínku a hodím je před Nevela. "Takovejma.,, Zazubím se na něj. "Já si ji nějak obstarám... Hele.. další kameny... tak to už si koupím dvě...,, Nepřestávám s provokací. "Hmm... mít tu tak motory... Uživím se na věky věků..,, Zasněně se zadívám před sebe. "Takovejhle typ předehry jsem namysli neměl Nevele...,, Podívám se na draka a potutelně se usměju. "Jo. Tebe.,, Ucelím odpověď. "A já bych se na to radostně díval...,, Dodám. Pak tam jen tak sedíme a já ze sedu pomalu přecházím do lehu... byl jsem unavený a tak jsem na chvíli zavřel oči... Jen na pár minutek. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Stew se evidentně předvádí. Nemám mu to nijak za zlé. Chce se ukázat v tom lepším světle a vytahuje se před Astaldou. Jen doufám, že tu divokou jízdu ocení. Na druhou stranu, já si jí užil. Ten svištící vítr kolem uší, žaludek až v krku při výkrutech a pocit závrati při střemhlavém pádu. Je to něco úžasného. Nic, ale netrvá věčně a i tenhle let skončí a přistaneme. Slezeme mu z hřbetu a protáhneme se. Sehnu se podrbu draka za ušima. Malá odměna za jeho službu. Ta větší ho teprve čeká. "Tak jsi konečně doma," kývnu na svou sestru a paží máchnu směrem k městu. Je na něj odsud krásný pohled. Na střechy s věžičkami, široké dlážděné ulice, kašny a sochy, stromořadí a stovky rozzářených oken. Astalda si ho musela dlouho odpírat, tak jí dám tolik času kolik potřebuje aby se mohla dosytosti vynadívat než se vydáme dolů, do komnat, které již služebnictvo připravilo. Zatím co se sestra kochá výhledem, obejmu Retu kolem pasu a přivinu jí k sobě. Kolikrát jsme tu takhle za nocí stávali a sledovali hvězdy a blikající lucerny pod námi. Poslední dobou na to však nebyl vůbec času. Někdy si to musíme zase zopakovat. Až se věci uklidní. Teď je pomalu čas na oslavu k návratu jejich paní. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vstávat! Deamon Loot
,,Ti třenosové," povzdechne si Nevel.
Nevel se tváří navýsost dotčeně. ,,Já ti dám takovej kamínek," zamručí. ,,Motory tu jsou… V jednom z měst. Ale tam se ty nedostaneš. Hlavně je nikdo nepoužívá." pokrčí rameny. ,,My draci jsme pořád rychlejší."
,,Ne?" podívá se nevinně dráček. ,,Jakou jinou předehru máš na mysli?" ,,Tak radostně zase ne, já vím, že bys mě nedal." Nezní však příliš přesvědčeně.
----
Jak tak spíš, ucítíš na rameni čísi studený čumák. Dloube do tebe vehementně a silně. Po chvíli ustane a už do tebe znovu nerýpne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Anëris a čumáčik... "Jo jo...,, Pokývám souhlasně. "To víš... musím si nějak rejpnout... třeba tu už zítra nebudu...,, Na to že mně čeká jistá smrt, jsem až příliš v klidu... ale ono to příjde... "No tak super... Práce tu pro mně teda je...,, Promnu si ruce. Smutně se usměju a vzpomenu si na Viviene. Pak se usměju na Nevela."Takovou, ke které jsou potřeba dva.,, Dodám smutně. Netrvalo dlouho a skutečně jsem usnul. Nechal jsem se unášet a kolébat vlnkama... Snění ale nebylo dlouhé... za nedlouho se o mně začal otírat studený... čumák ? Zpozorněl jsem, ale oči jsem ještě neotevřel. Teprve až šťouchání ustálo jsem otevřel oči a zjistil, s kým že mam tu čest. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na střeše Astald al'Lasta
Astalda přistoupí zábradlí a opře se o něj. Na tváři má nepřítomný, ale šťastný pohled. Jako dítě, co právě dostalo svou oblíbenou hračku po letech opět do náruče. Stew se ti opře o nohu a usne, jako vždy, když zrovna nemá co na práci. Obejme tě packami a klidně oddechuje. Vypadá skoro spokojeně. až na to, že je spokojený jen když má v misce horu kukuřičných lupínků. A spousty věcí, co vyhrabal ve všech místnostech po sídle, v pelechu. Reta ti položí hlavu na rameno, oči upřené na záplavu drobných světel v dáli, na rtech lehký úsměv. V okolí je ticho, jako by vám i příroda chtěla dát chvilku klidu od běžných zvuků. Sílu okamžiku zkazil Stew, který se probudil z mrákot a teď tě tahá za nohavici. ,,Tak kdy budou ty lupínky?" zeptá se s hlavou nakloněnou na stranu. Astalda se otočí a začne se smát. ,,Koukám, že tohle se nezměnilo," okomentuje scénu a snaží se úsměv skrýt tím, že se kouše do rtu. ,,Půjdu zkontrolovat přípravy na večeři," řekne tiše Reta a vymaní se ti z objetí, pokud jsi ji už nepustil, a zamíří ke schodům. Dává tím prostor soukromým rozhovorům sestry a bratra. Stew ji následuje v domnění, že by mohl dostat něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ticho Deamon Loot
,,Zítra ještě jo," oponuje ti Nevel. ,,Možná," připustí. ,,Jenže ty motory jsou v nejlepším stavu… Když se vlastně nikdy nepoužily," zamyslí se drak.
Nevel se zamyslí. Vypadá, že přemýšlí dost usilovně a zatváří se nechápavě. ,,Jak to ale souvisí s upalováním?" zeptá se.
---
Nikde nic. Ticho, klid a tma. Nevel ani Arënis nejsou v dohledu. Nevel ti nespí na klíně a malá dračice se nenachází v blízkosti tvého ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "S upalováním nijak... Jen s před...,, Podívám se na něho a nechám větu ve vzduchu. "Máš pravdu... nic.,, Dodám nakonec. Nikde nic. Ani špitnutí. Ležel jsem sám uprostřed louky. Nikde nikdo. Ani Nevel, ani Anëris. Rozhlížel jsem se kolem sebe a nezbývalo mi nic jiného než se vydat zpátky k chrámu. Šel jsem pomalu a pořád se rozhlížel... Něco se mně dotýkalo... vím to jistě... to nebyl sen... nebo jo ? Opakuji si pořád v hlavě... Tohle je jak z noční můry... vzbudit se uprostřed louky a nikdo kolem vás.... Takové sny nesnáším.... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Sám... Deamon Loot
Kolem tebe je jen louka, tráva, v dáli i stromy, které se mění do masy lesa. Všude je až nepřirozené ticho, slyšíš jen šustění trávy pod nohama, jehož průvodcem jsi však ty. Chrám vidíš ještě dříve, než k němu dorazíš. Září do noci jako pochodeň. Je jediným zdrojem světla v krajině. Měsíc je schován za mraky. Když k chrámu dorazíš, zjistíš, že ani zde nikdo není. Alespoň ne venku. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Doufám, že jsi připravená na proslov," promluvím zatímco co jdu zábradlí abych se podíval z výšky na zahrady pod věží. "Jestli jsi si myslela, že na to zapomeneme tak jsi na velkém omylu. Vrátila jsi se domů a je potřeba to oznámit lidu. A nemysli si, že se z toho vykroutíš," se smíchem jí zahrozím prstem. "Nejdřív se ale samozřejmě najíš a odpočineš. Nepředhodím tě davu v tomhle stavu. Můžeme?" nabídnu jí rámě abych jí mohl odvést po schodech do jejich komnat. Tak jako jsme to dělávali dřív. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Byla tma. Nikde nikdo... a já jsem začínal mít divný pocit... Anëris by přeci sama neodešla.... né dobrovolně... Opakoval jsem si v hlavě. Že byl pryč Nevel, mně ani moc nepřekvapovalo. Beztak lítá někde za dračicemi.... Potichu a opatrně jsem našlapoval v navlhlé trávě a pořád se rozhlížel. Chrám byl jediný zdroj světla v širokém okolí. Nebo to tak alespoň vypadalo. K mému neštěstí, se u chrámu nikdo nenacházel... Ne před ním... Chvíli jsem sbíral odvahu vůbec do něj vkročit... když jsem obviněn z napadení strážce a krádeži... ať už to bylo cokoliv. Nakonec mi to ale nedalo a já otevřel velká vrata chrámu a vešel do jeho útrob. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V komnatách Astald al'Lasta
,,Na proslov?" zopakuje nevěřícně. ,,Ty mě chceš mučit hned po příjezdu?" nadzvedne obočí v překvapeném gestu, ale na tváři jí hraje úsměv. ,,Asi ho budu muset vycucat z prstu, jako vždy." Zasměje se. ,,Ti by si pochutnali," rýpne si Astalda a přijme tvé rámě. Kráčíte vedle sebe po schodech do místnosti, jež je známá jako dračí stáje. V tuto chvíli zde žádný drak nebyl, ale jejich osobitá vůně a horko zde stále zůstávaly. Nikdo zde nebyl, možná proto, že nebylo potřeba stání čistit, nebo také proto, že se někteří ze služebnictva draků báli. Ze zadýchané místnosti sejdete do dalšího patra, v němž se nachází komnaty královské rodiny. Tomuto patru je mezi služebnictvem často přezdíváno královské patro, či královské doupě. Ani vám však tento název není cizí. Svým způsobem to doupě opravdu bylo. Sejdete ze schodů a okamžitě se ocitnete u tmavě hnědých dveří, za nimiž se nachází ,,Astaldino doupě". Více než královskému pokoji se její komnata opravdu podobala spíše doupěti nějakého divokého zvířate. Astalda nadšeně otevře dveře a s posvátnou úctou nahlédne dovnitř. Očima přejede hromady papírů a knih, které se válí snad všude, kde je to jen možné. Po stěnách jsou systematicky rozmístěny mapy a kresby budov, dračích chrámů i plánky všech měst. Astalda se spokojeně usměje, když se usjití, že se jí ve věcech opravdu nikdo nehrabal. Sáhne pod postel a vytáhne Nevelův brloh. Nevel v něm skladoval veškeré lesklé předměty, co našel na zemi. Dokonce se mezi ně připletla i vidlička, kterou Astalda zvedne a podá ti ji. ,,Slavnostní příbory krást nebude, Retě by chyběl," řekne, jako by snad příbor byl něco víc, než ta zlatá mince, co se leskne pod dekou nezbedného draka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Obestřen tichem Deamon Loot
Celý chrámový vnitřek obestírá tajemné šero, které ti znemožňuje vidět něco více než jen obyčejné siulety sloupů a dalších případných předmětů, které můžeš v chrámu spatřit, a jichž moc není. Jen židle, o níž se málem přerazíš, protože stojí ve stínu sloupů, a kožený provázek podobný vodítku. Je trochu zvláštní, svým způsobem, že se zde válí tak obyčejný předmět, když jde vlastně o stavbu nejvíce podobnou kostelu, o symbol svatosti. sV tichu chrámu slyšíš své kroky dvakrát hlasitěji, než by bylo nutné. Rozléhají se zde jako střely na tiché planině. kromě svých kroků však zaslechneš i tlumený hovor, jehož slova rozeznat nedovedeš. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Ah, díky," pronesu trochu zaraženě a vezmu vidličku mezi prsty. Ani si tyhle příbory nepamatuji. Máme tu několik sad a já již dávno přestal zkoušet udržet si o nich přehled. Navíc je tohle práce služebnictva, ne moje. "Ze zabydlením se asi mít problém nebudeš, tak si odpočiň a pak tě zavolají na večeři. Komorná byla obeznámena, že tu jsi a můžeš se na ní s čímkoli obrátit. Jenom s ošacením to bude trochu problém. Máš tu své staré oblečení, ale nevím zda ti bude nebo je podle nejnovější módy nebo co vlastně, takže pokud budeš potřebovat nové přivedeme krejčího, ale dřív jak zítra to nestihneme, " předám instrukce o kterých si myslím, že by měly být důležité. Jsou to hlavně organizační věci. "Potřebuješ něco dalšího?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Bylo skutečně znepokojující, že tu bylo až takhle děsivé ticho... nikde nic. v chrámu to ale vypadalo.. spíše jako v divadle... židle, sloupy... nic extra ... "honosného". Na to, že ten chrám je... pravděpodobně středem. Šel jsem pomaličku dál a pořád se rozhlížel. Moje kroky se ozývaly do tmy a pořád ve mně budily pocit, že za mnou někdo jde. Najednou jsem však zaslechl slabé hlásky. Musel jsem se zastavit abych si byl jistý. A skutečně... Tichý rozhovor. Šel jsem co nejtišeji a po špičkách jako myška. Netušil jsem kdo, nebo co, se baví. A o čem se baví... Možná právě slyším něco, co bych nikdy slyšet neměl... a hlavně... vůbec bych tu být neměl. Ale i přesto jsem se snažil vypátrat osoby, kterým hlas patřil. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V komnatách Astald al'Lasta
,,Módu neřeším, hlavně, že se v tom dá hýbat," odtuší Astalda. ,,A stejně myslím, že je všechno lepší než oblečení pozemské." Podívá se na své nynější oblečení, které se úplně jasně vymyká zdejším ošacovacím zvykům.
Zavrtí hlavou. ,,Zatím nic. Případně se dojdu zeptat." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hlaholice Deamon Loot
Nedaří se ti jít tak tiše, jak by jsi chtěla, ale hlasy neutichají, naopak, nabírají na síle. přibližuješ se k postavám. Dojdeš až k chodbě, z níž vychází úzký proužek světla. Z chodby zaznívá hlas Noraina, kterého znáš jako Nicka a ještě jeden hlas, který ti je povědomý, ale nedovedeš si ho zařadit. Slovům nerozumíš, jsou pornášena v řeči, jež je ti cizí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Ačkoliv jsem nešel zrovna tiše jako myška, hlasy neutichly... tudíž jsem z toho vydedukoval, že mně neslyšeli... Asi. Chrám byl skutečně velký a chvíli trvalo než jsem se dostal k místnosti, kde probíhalo dění. Hlas Nicka, teda Noraina, jsem poznal skoro hned. Ten druhý jsem znal... byl mi povědomý... ale nemohl jsem si ho vybavit ... Narack ? Ator ? Nebo ten hlas snad patřil dívce ? Jediná možnost, ikdyž dost riskantní, byla nakouknout. Nevěděl jsem, jakou.. moc... mají strážci.. jen jsem doufal, že mně neodhalí... Kdyby Nick zjistil že ho odposlouchávám... nemusel bych odejít po svejch... Taky jsem se pořád ohlížel... určitě tu někde bude mít i ty svoje draky... Musím být opatrný... Když jsem se nadechl, pomalu jsem vykoukl, abych zjistil s kým že mam tu čest. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Dobrá tedy. Přestanu tě obtěžovat a nechám tě ať se můžeš nachystat," krátce Astaldě stisknu ramena na rozloučenou a odeberu se do svých komnat. Tam již mám své věci nachystané. Nejdříve se trochu opláchnu. Cesta sice nebyla zase nijak dlouhá, ale i tak jsem se namáhal a zpotil se. Pak se převléknu do nových šatů, speciálně vybraných pro tuto příležitost. Meč si sebou brát nebudu, ten nechám tady, ale místo něj si vezmu jiné odznaky svého postavení a moci. Pečetní prsten, vyšívanou šerpu v rodových barvách a stříbrnou čelenku s mléčným drahokamem vsazeným na čele. Jakmile mám vše nachystáno je pomalu čas na večeři. Reta by měla být též připravená a stejně těch několik nejbližších hodnostářů, kteří nám mají dělat společnost. Nic velkého, jen kapitán stráží, generálové, vrchní komoří a dva až tři zástupci města. Nechci sestru hned vyděsit, kdo ví jak se na té své Zemi vlastně měla a jenom doufám, že nezapomněla všechny způsoby. Pro jistotu tu jí bude jedna ze služek neustále k ruce. Zvony na věži začínají odbíjet. Je nejvyšší čas vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Slova Deamon Loot
Na konci chodby spatříš Noraina a Annu, dívku, kterou znáš pod tímto jménem, ale ve Vizi jsi se dozvěděl, že to není pozemská dívka, stejně jako Astalda. Stojí proti sobě, oba evidetně pěkně rozčílení. Zrovna mluví Anna. S každým slovem zvyšuje hlas, zatímco Norain ji poslouchá a přikyvuje. Poté jí naznačí, aby trochu ubrala na hlasitosti a sám promluví tišším hlasem. Jelikož mluví cizím jazykem, nerozumíš jim ani slovo, ale dle jejich výrazů můžeš usoudit, že se to týká nějaké důležité věci, která je jim oboum nepříjemná. Najednou, zcela náhle a nečekaně, porozumíš několika jejich slovům. U nohy ucítíš pohyb a podíváš-li se dolů, spatříš Arënis, jak se ti tiskne k noze. ,,Mrtvá… Nestalo… člověk." Více slovům neporozumíš |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Vykoukl jsem a hned jsem zase hlavu zastrčil zpátky. Anna Hned sem si na dívku vzpomněl. Nejprve jsem ji měl za kamarádku Astaldy... ale jak to tak vypadá, ani Nick nebude její největší přítel, jak jsem si původně myslel. Chvíli jsem je poslouchal. Oba byli viditelně naštvaní. A to hodně. Anna v jednu chvíli spíše křičela, ale Nick ji trochu utišil a sám ji odpověděl... Nemusel jsem pravděpodobně rozumět jejich řeči, aby mi došlo, že jde o Astaldu, o její chování a pravděpodobně i o mně. Málem jsem vykřikl, když se mi cosi otřelo o nohu. Už, už jsem čekal že budu mít u nohy Nickova černého draka, ale k mému překvapení si to tam pelášila Arënis. "Arënis.,, Šeptnu směrem k dračici. Mrtvá, nestalo, člověk... Přehrával jsem si v hlavě... co mi to jen chce říct. Musel jsem se z chrámu opět dostat. Proto jsem couval... A to byla osudová chyba. Couval jsem pomalu, dívajíc se na místnost, kde se bavila Anna s Nickem. Doslova jsem zapomněl na židle. A samozřejmě jsem se o ně přerazil. Co nejrychleji jsem se sbíral ze země a tentokrát co nejrychleji jsem se vydal ke dveřím. Spíše jsem běžel. Arënis jsem nechal, aby si ustlala za krkem a sám jsem se modlil v to, aby mně nikdo neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Slavnost Astald al'Lasta
Reta zrovna vychází ze svých komnat, se stejně zamyšleným výrazem jako vždy. Ani na tuto příležitost nezměnila barvu a střih šatů, to měly s tvou sestrou společné, obě nesnášely velké oslavy, ačkoli byly ze dvora, a proto se na ně nikdy obzvláště nestrojily. jen vždy přidaly pár šperků a trochu lépe vyšívané šaty, ale jinak se moc nesnažily. Tvá žena si tě ani nevšimne a rovnou zamíří ke kuchyni, aby ještě na poslední chvíli dohlédla na všechna jídla, prostírání a další věci, kterých je tolik, jako kroužků na kroužkovém brnění.
Vejdeš-li do jídelny, spatříš místnost, jejíž podlaha je chytře vymozaikována mapou Dragonie. Je z dávných dob a jak se zdá, i vaši předci měli stejnou vášeň pro poznání světa. Přestože to bylo v zákonu etikety jídleny zakázáno, byla zde právě mapa. Ve většině jiných místnostech na jiných sídlech, v nichž se podávalo jídlo, byla jen obyčejná bílá mramorová podlaha. Uprostřed místnosti, která není tak velká, aby nepůsobila neútulně, ale také tak velká, aby byla dost prostorná, stojí starý stůl z černého dřeva. Na něm se skví bílý ubrus, na němž září sada stříbrných příboru se zlatou vlnkou na rukojeti. Mezi příbory stojí jako vojáci v pozoru porcelánové talíře. Přímo uprostřed stolu se skví nádherný svícen s devíti svíčkami, která již plápolají jasným plamenem. někteří hosté již stojí za svými židlemi. Je zde slušným pravidlem, že první si sedá vládce a poté až všichni ostatní. Reta vklpuzne do místnosti a zařadí se po levé straně vládcovské židle, Astalda by měla usednout na pravou stranu, až přijde. Tvá sestra kupodivu nemá ani zpoždění. Vejde do místnosti s klidnou tváří. Na to, že víš, jak se bojí veřejných proslovů a obecně sešlostí, si dokáže udržet mjestátní klid a sebevědomí. Alespoň navenek. Stoupne si za svou židli. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Atomová bomba... Deamon Loot
Dračice je stále slepá, ale evidetně tě poznala po čichu. Je přilepená jako klíště na tvé nohavici a ani páčidlem by jsi ji od sebe neodlepil.
Rachot je slyšet jako výbuch atomové bomby v kostele. Můžeš si být téměř jist, že tě slyšeli. Dveře se ti těsně před nosem zabouchnou. Můžeš to přikládat náhodně nebo kouzlu. Avšak ve chvíli, kdy se dveře zavřou, nastane v chrámu naprostá tma. I kdyby jsi se pokoušel dveře otevřít, nepovede se ti to. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Anna a Nick Byl jsem si už skoro jist, že se dostanu ven. Že uteču a schovám se v lese. Ale to jsem se šeredně spletl... Dveře se mi přibouchly před nosem a v chrámu nastalo hrobové ticho a tma. Ani jsem se ty dveře nepokoušel otevřít... Kouzlo ? Pomyslel jsem si v duchu a pomalu se otočil čelem do chrámu. Viděl jsem sotva svoje boty, natož abych zjistil kdo všechno tu je. "Dohajzlu...,, Špitnu si pro sebe a snažím se stát tiše na místě a poslouchat. Taky jsem doufal, že si moje oči navyknou na tmu... Ale tma byla příliš velká... Na druhou stranu jsem se bál i mluvit... Nemusel přesně vědět kdo to je... možná mam šanci... Mizivou... "To už si neporadíš ani bez kouzel ?,, Řekl jsem pevným hlasem do tmy. Proč já sakra nedržím jazyk za zuby... Deamone, Deamone... ty jsi neponaučitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Neponaučitelný Deamon Loot
Nic neslyšíš, nic nevidíš. Naprosto záviděníhodná situace. Tvůj hlas se rozhléhá, ale odpovědí ti není nic. Ani tiché šustnutí, nebo snad kroky. Arënis se k tobě tiskne a vypadá to, že zase začíná usínat. Několik vteřin jemučivé ticho, během nějž si nemůžeš být jistý ničím. Poté se však ozvou tiché kroky, i zde sotva slyšitelné. Ty po chvíli umlknou, ale poté se ozvou znovu. A s nimi i tichý hlas. ,,Je tu někdo?" Je to hlas patřící dítěti. Vyděšenému a zmatenému dítěti. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Chvíli bylo hrobové ticho... tak moc hrobové, že jsem chvíli myslel že se mi to všechno jen zdálo. Zato Arënis vypadala spokojeně. Pravděpodobně znova usnula... Což mi moc nepomáhalo. Znova jsem sebou škubl, když jsem slyšel hlas. Dětský hlas. Zmatený a vyplašený... Je to návnada, past, chtějí tě vyvést z míry. Opakoval jsem si v duchu. Ale co když ne ? Říkal zase můj druhý hlásek. "Ano. Nemusíš se bát. Nic ti neudělám.,, Řekl jsem klidně a snažil jsem se k tomu přidat přátelský tón. Ty vado.. já jsem neponaučitelnej... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Věčně neponaučitelný Deamon Loot
Opět nastane ticho. Po nějaké chvíli se ve vzdáleném rohu rožžehne malé světýlko a osvětlí tvář malého chlapce, kterímu nemůže být více jak deset let. kOUká na tebe zcela vyděšeně, evidentně tě i na takovou vzdálenost vidí. ,,Omlouvám se, pane, že se tak hloupě ptám, ale co tu v tuhle hodinu děláte?" otáže se opatrně a podívá se na Arënis, které se tlapkami zahákla do látky tvých kalhot, takže si vytvořila takovou provizorní chodící postel. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a chlapec Opět nastalo hrobové ticho. Ale jen na okamžik. Z rohu se mihlo malé světélko a ke mně přistoupil chlapec. Možná deseti letý. Vypadal dost vyděšeně. Možná ze mně. Ani se mu nedivím. Musel jsem mít nehorázné pytle pod očima a sám vypadat jako zločinec. "Ztratil se mi doprovod. Drak jménem Nevel který patří Astaldě. Přesněji Astald´da Lastě. Nevěděl jsem kde bych ho mohl hledat a tak jsem zkusil nejbližší... budovu. Ale jak tak koukám... tady asi nebude.,, Usměju se na chlapce a pátravým pohledem se rozhlédnu kolem. Nic. "A... co tu děláš ty ? Vzbudil jsem tě ?,, Otážu se malého chlapce. Je to... trochu strašidelné... místo Nicka a Anny malý chlapec... Ale zatím jsem si nestěžoval. "Neboj. Ta ti nic neudělá. Jen spí. Vlastně pořád spí.,, Znova se usměju na chlapce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Chlapec Deamon Loot
Zděšení z chlapcovi tváře zmizí a nahradí jej naprosté překvapení. ,,Astaldě el'Lastě?" ujistí se vykuleně. ,,Ta odešla se svým braterem, vládcem al'Lastou," řekne. ,,Ale to bylo před více jak pěti hodinami." Podezíravě tě přejede pohledem, jako by uvažoval, zda tě nemá raději hned udat. Kluk zavrtí hlavou. ,,Jsem syn Aless as'Alasëi. Matka mě poslala, abych se podíval, co se zde děje." ,,Draky znám. Jen mě překvapuje, že jednoho máte. Vypadáte jako cizinec," řekne trochu nejistě kluk. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Chlapec a Arënis "Pět hodin zpátky ? Tak to se muj odpočinek protáhnul... co si pamatuju naposled tak bylo, jak Nevel seděl vedle mně... přesněji na mně... a... Arënis se asi zatoulala sem do chrámu... Nechtě jsem tebe ani tvou matku vyrušit.,, Usměji se na chlapce ale žaludek mam jako by byl utáhnutej v pásku. To jméno té matky... byl jsem si skoro jistý, že to je Anna... A ta by mně tu zrovna ráda neviděla. "Ano. Znám vaši matku. Né dobře, ale už jsem měl tu čest.,, Usměju se na chlapce znova. Sakra... jen ať ji nepřivede.. ještě společně s Nickem... "Ty dveře si zavřel ty ? Musím uznat že jsi mně tím polekal...,, Znova se na chlapce, trochu vyčítavě, podívám. "Je to... trochu složitější. Cizinec jsem... respektive bych tu neměl vůbec být... čekám na zkoušku v aréně.,, Pronesu opatrně... Nic jiného jsem mu říkat nechtěl... takhle jsem mu chtěl naznačit že vím jak to tu trochu chodí... Snad nezavolá matku... Nebo Nicka. "No... počkám venku a budu doufat, že se Astalda vrátí...,, Usměji se na chlapce a podívám se na něj. Doufal jsem že mi otevře. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Další do party Deamon Loot
Chlapec tě sleduje pohledem, ze kterého nejde nic vyčíst. Hlavu má nakloněnou na straně a jen poslouchá, ohnivou kouli stále držíce v ruce.
,,Ji tu zná skoro každý," pokrčí rameny kluk, jako by to nic neznamenalo. Což asi neznamená. ,,Ne, zavírají se vždy kolem páté hodiny večer. Samy." Znovou se na tebe podezíravě podívá. ,,Aha. Takže jste adept?" ujistí se. ,,Nevím, jak se ven dostanete. Možná zadním východem, ale ten je momentálně zamčený. Ale třeba by vám pomohla sestra. Přivedu ji sem." S těmi slovy se otočí a rychlými kroky zamíří do vnitřku chrámu. S ním však odejde i světlo a ty se zase ponoříš do tmy. Za chvíli se vrátí i s dívkou, která nemůže být o moc starší než on. Stejně jako on se na tebe však nedůvěřivě dívá. Prohodí si mezi sebou pár vět. Dívka přistoupí ke dveřím a položí na ně dlaně. Ozve se ostré cvaknutí a dveře se otevřou. Dívka do nich strčí a udělá v nich ptřebnnou škvíru, aby jsi mohl projít. ,,na shledanou," rozloučí se kluk, zatímco dívka se na tebe jen nepříjemně dívá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, dcera a syn "Jo... já ji znám jako polomrtvou a zmrzlou v úmrtní vizi...,, Připustím stejně nečitelným tónem jako chlapec. "Aha...,, Připustím trochu nervózně. "Ano. První zkoušku mam úspěšně za sebou.,, Poukáži na dračici spící na mé nohavici. "To nebude nut....,, Chlapec odběhl... Sakra.. čím víc lidí mně tu uvidí, tim víc bude svědků.. a to zrovna není dobré... kór když jsem odposlouchával Annu s Nickem. Chlapec se za chvíli vrátil se sestrou, která byla krapet starší... možná 14... možná 15... kdo ví... u dívek v tomhle věku je to celkem matoucí. Dívka položila ruku na dveře a na škvíru mi je otevřela. "Díky. A zatím...,, Usměju se na kluka a poté i na dívku. Sotva jsem vylezl, otočil jsem se na kluka. Nemohl jsem si to nechat ujít... musel jsem. "Hele... pokud by jsi náhodou potkal.. Nicka.. teda Noraina, vyřiď mu, že ho Deamon pozdravuje. Totéž tvojí matce.,, Usměju se na chlapce a popřípadě i na dívku. "Dobrou noc.,, Já jsem sešel schody a stál před chrámem. Nechtělo se mi zrovna spát... a jít daleko od chrámu taky ne. Posadil jsem se teda na schody a čekal... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Další známý Deamon Loot
„Hmm,“ zamumlá chlapec, očividně jej to ani nepřekvapuje. Chlapec přikývne, jeho pohled je teď trochu zvědavý.
— — —
Kluk pokývá hlavou, jakože bere na vědomí. „Dobrá, vyřídím.“ Dívka se na tebe podívá chladným pohledem a zase zavře dveře.
***** Čekáš a čekáš… Nic se neděje. Obloha je zatažená, měsíc pořádně nesvítí. Začíná ti být i zima. Ale když už se začínáš bytostně nudit, ozvou se kroky. k chrámu míří silueta, podle všeho je to muž. Když přijde blíž, zjistíš, že ho znáš. Potkal jsi ho ve Vizi. Je to Astaldin syn. Podle všeho si tě ani nevšiml, když zamířil k vratům chrámu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Athor Seděl jsem tam věčnost. Arënis spala a já se začínal neskutečně nudit. Měsíc se na obloze skoro nepohnul a mně to přišlo jako hodiny.... Když už jsem si myslel, že se prostě pujdu projít, ze stínu se vyloupl obrys člověka. Člověka kterého dobře znám. "Sám takhle večer ? To by tvoje maminka nebyla nadšená.,, Prohlásim když kolem mně ignorativně projde. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Zvláštní setkání Deamon Loot
Byl jsem zahloubaný. Všechno, co se teď dělo, muselo pramenit tady. V Dračím chrámu. To vraždění, zranění, matčino chování, i dnešní zvláštní ráno— Zarazím se. Pomalu se otočím. Vzhledem k tomu, jak je tohle všechno absurdní, jsem měl chuť se zasmát. „Vzhledem k tomu, že jsem už více jak sedmdesát let dospělý, by ji to nemuselo zatěžovat,“ namítnu s pobaveným podtónem. „Co ty tady děláš?“ Pohled mi sklouzne na malou dračici a povytáhnu obočí. „Koukám, že se Nevel činil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Athor Byl jsem rád, že si mně všimnul... "Na to že už jsi sedmdesát let dospělý, vypadáš dobře.,, Odpovím mu s úsměvem a na jeho další odpověď jen bezvládně pokrčím rameny. "No... Nevel mi někam zmizel... pravděpodobně s tvojí matkou... a já jsem se šel podívat do chrámu za starým známým Nickem a Annou... Ani jeden z nich nevypadali nadšeně...,, Pokrčím rameny. "Arënis mi... přeložila 3 slova z jejich rozhovoru... pokud jsem to pochopil správně... Mrtvá, nestalo a člověk.,, Podívám se na Athora... "Mám pocit že... něco chystali.,, Pokrčím rameny. "Takže radši budu riskovat přespání pod širákem než v chrámu s Nickem, který mi vyhrožuje popravou, a s Annou, kterou jsem náhodou potkal v úmrtní vizi zahrabanou do sněhu a polomrtvou.,, Znova pokrčím rameny. "A co ty tady ?,, Zeptám se nakonec Athora a Arënis si přemístim na rameno. Opatrně abych ji nevzbudil... Tam dole by se ji ještě mohlo něco stát.... |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jsem rád, že to sestra vzala tentokrát trochu vážněji. Možná je to tím jak se jí stýskalo a je ráda, že je konečně zpět. Možná trochu zmoudřela, nebo mě chce jenom potěšit. Ať tak nebo tak dorazí včas a já dám pokyn k usazení. Sloužící začnou nosit jídlo, které pro dnešek připravili. Krémová polévka, pečení pstruzi, několik druhů paštik, čerstvý chléb, kořeněné víno a slabé pivo. Dobroty kam jenom oko dohlédne. Nechám si nandat na talíř a ujím několik soust. Odložím příbor a prohlédnu si tváře kolem stolu a zaposlouchám se do tichého hovoru. Jsou to běžné klevety, nic důležitého, takže se nerozpakuji dvořany přerušit otázkou na Astaldu. "tak drahá sestro, můžeš nám říci jak jsi se měla na jiném světě?" |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Pod chrámem Deamon Loot
Lidé, tak naivní. A nevzdělaní. Zde bylo sedmdesát asi jako u nich sedmnáct. „V pubertě člověk vypadá dobře,“ ušklíbnu se. „Annou a Nickem?“ podivím se. To jich ze Země přišlo více? To bude v jezírku ale tlačenice. Polovina z nich to schytá už u pátého metru. Po jeho dalších slovech mi dojde význam těch předchozích. „Aless a Norain spolu kují pikle stále, nic nového pod měsícem.“ Povytáhnu obočí. „Otázkou je, proč tě má matka nevzala s sebou. Bývala pohostinná.“ Bývala, správné slovo. Ten pobyt na Zemi ji změnil. Uf, lidé jsou také známí svými otázkami. „Pár nepříjemných záležitostí. Obvyklé povinnosti Hvězdáře.“ A syna největšího rebela v zemi, domyslím si v duchu. Vlastně jsem šel přesně ve stopách své matky. Mimo zákon. „I když ne všechny jsou v souladu s mou pozicí,“ připustím. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Atho a Arënis Mohl jsem jen souhlasit. Při jeho slovech jsem se musel ušklíbnout taky. "Jo. Přesně oni.,, Podotknu. "Bohužel jsem nerozuměl o co jde... Ale Aless vypadala, jako by měla každou chvílí bouchnout.,, Pokrčím rameny a nad tou představou se uculím. "Její vyvolený, tvůj otec, mně obvinil z napadení a z krádeže... čehosi co je důležité... Tak mně tak tvoje matka možná chrání... Nebo usoudila že se do rána vrátí a já nebudu o ničem vědět... Stále mi ale vrtá hlavou.... Něco mně vzbudilo... Cejtil jsem studený čumák a když jsem otevřel oči, nikde nikdo. .Nevel pryč a Arënis jsem našel až v chrámu když jsem odpo...,, Zarazím se. "Slyšel rozhovor těch dvou.,, Dokončím větu poměrně trapně. "Nebudu tě zdržovat.,, Usměju se na Athora. Usměju se a zároveň se znova ušklíbnu. Rebel.. celá maminka. "Až budeš v blízkosti Nicka... buď opatrný... nerad bych aby se něco stalo synovi, mojí průvodkyně.,, Usměju se spíše s nádechem žertu na Athora a znova se posadím na schody. Možná bych se mohl pokusit usnout... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na slavnosti Astald al'Lasta
Všichni se na tvůj pokyn usadí a pustí se do nezávazné konverzace.
Astaldě se v očích mihne naznak nervozity, ale ten je rychle potlačen. Veškerá konverzace umlkne. „Jiná planeta je hodně odlišná od té naší. Nejsou tam podmínky, v nichž by se nedalo žít, řekla bych, že jsem se měla lépe, než jsem kdysi při přípravách myslela. Lidé jsou zvláštní stvoření. Sami všichni víte, že i zde se pohybují lidé, jezdci a strážci, kteří mají původ z jiné planety. Například lidské myšlení je něco, s čím jsem se setkávala každý den. Hodně se liší od nás Dragonijců. Nemají pravidla.“ Odmlčí se. „Ale musím říci, že například Island je neuvěřitelně nádherný. Ne, co se lidí týče, ale krajiny, v některých věcech mi připomínala domov.“ Reta lehce přimhouří oči a vidlička jí spadne na talíř. „Omluvte mě,“ vyhrkne a zvedne se. Během chvíle zmizí za dveřmi. Astalda jen pozvedne obočí, ale nenechá se vyvést z míry. „Stále všude najdete pozůstatky Velkého Draka, aniž by si toho lidé všimli. Například stavby jsou tím velmi poznamenány. Ale řekla bych, že t vše je na dlouhé a nudné vyprávění a myslím, že u večeře by bylo vhodné nějaké veselejší téma, než mé cestování po Zemi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro
To snad není pravda… Deamon Loot
Bouchnout? Mám pocit, že to bude horší než návrat mé matky.
Zvláštní. Ne, ne zvláštní, ale… To snad ne. „Asi opravdu šel za mou matkou,“ připustím nahlas, ale myslím si něco jiného. Sakra, pořád se mi musí plést do života.
„O mě mít strach nemusíš. Norain není soupeř velkého formátu.“ Toho jsem složil ve svých dvaceti. Suchar. Zamířím do chrámu a nechám ho jeho osudu. Teď musím vyřídit něco důležitějšího než osudu jednoho člověka. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Za Athorem se chrám opět zavřel a já zůstal sedět na studených schodech. Extra zima nebyla... ale že by bylo příjemně se taky říct nedalo... Chvíli jsem tam seděl, než jsem usoudil že je poměrně zima na to jen sedět. Vydal jsem se tedy k místu, kde jsem byl naposled s Nevelem. Znova jsem si tam lehnul a pořádně se zachumlal. Arënis jsem přivinul k sobě a opatrně ji položil vedle mně. Bundu jsem použil jako deku, tudíž se pod ní Arënis celá schovala. Já jsem pak zavřel oči a pokusil se usnout. Doufal jsem jen že Astalda je v pořádku... a totéž její synek. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V zimě a sněhu… Deamon Loot
Za chvíli se ti povede usnout, ale klidný spánek to není. Stále tě něco probouzí. Něco, co nevidíš, něco, co tě podvědomě ruší. Arënis spokojeně spí, jí nic neruší. Ozývá se stálé pravidelné oddechování.
Když se probudíš, je stále tma. Ale někdo tu je. Cítíš čísi přítomnost, ale onu bytost nevidíš. Jen tě v podvědomí dráždí myšlenka, že tu nejsi sám. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Usnout se mi povedlo poměrně rychle... ale udržet si spánek bylo horší... něco tu je. Něco co mně nenechá spát.. jako by to vysílalo vlny cíleně na mně. To něco to dobře vědělo. Vědělo že mi to nedá spát. Vzbudil jsem se. Stále byla tma. Arënis si v klidu pochrupovala. Já jsem ji nechal ležet přikrytou a sám jsem se zvedl... Nebyl jsem sám... "Tak se ukaž ty šmejde...,, Řekl jsem polohlasem, ale od Arënis jsem se nevzdaloval. Byla mi trochu zima... přeci jen už začala chladná noc... mohlo být 10, možná půl noc... to jsem zrovna podle oblohy nepoznal. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Filozofie Deamon Loot
Nic, ticho. Onen tvor se nechce prozradit, dle všeho se chce schovávat do poslední chvíle. Nebo jsi si to vše jen vymyslel? Třeba se ti jen něco zdálo a sen pronikl do podvědomí. Nebo jsi se ocitl v další Vizi. Nebo tě ze spánku rušila Arënis. takových domněnek je mnoho. Ale pocit nesamoty to neoslabuje. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Měl jsem vzato, že mně tu někdo provokuje. Někdo nechce abych se vyspal, abych měl klid... Dokázal bych spočítat na prstech lidi, kteří by mi tohle chtěli udělat... A nebo jsem se jen pletl a už jsem příliš paranoidní.... Možná je toho na mně teď moc... draci, magie, zrzka... Prostě je toho moc... Lehl jsem si zpátky vedle Arënis, ale neusnul jsem. Stále mi vrtalo hlavou co mně to olízlo, kam se vytratil Nevel a co Arënis dělala v tom chrámu... a co měla znamenat ta slova... bylo toho spousta na jednu hlavu... a k tomu na mojí hlavu... Přestal jsem na to po nějaké chvíli myslet a znova se pokusil usnout... Musel jsem se alespoň jednou vyspat... to byla věc, co mi už pár dní chyběla... |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Poslouchám vyprávění. Skutečně mě to zajímá. Je pravda, že jsem také navštivil několik jiných světů, ale nikdy jsem nebyl tak dlouho mimo. Všechno to byly spíše výlety. Krátké a nic neznamenající. Těžko mohu odhadnout jak to sestra měla těžké. Pak se ozve cinknutí upadlého příboru. Disharmonický akord v jinak příjemné atmosféře. Zamračeně se ohlédnu po své ženě. Co to do ní vjelo? Poslední dobou se chová podivně. Nejraději bych se zvedl a šel za ní, ale nemohu teď odejít. Rozhodně to, ale naruší naše stolování. Pustím se do jídla a nechám ostatní aby vedli konverzaci. Občas jenom krátce odpovím na nějaký dotaz, nebo přikývnu, ale nijak víc se nezapojuji a při první vhodné příležitosti, se omluvím a vydám se vyhledat Retu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kleci Deamon Loot
Nakonec usneš pokojným spánkem. Nic se ti nezdá a nad ničím nemusíš přemýšlet. Svatá a krásná prázdnota, po níž každý tvor na světě touží.
Probudíš se až když začne svítat. Arënis chrupe vedle tebe a zdá se, že na světě nemá jediné starosti. Možná ti jen roztrhat tričko, protože ti do něj zabodla drápky a teď spí spokojeně nalepená na tvém hrudníku. Dokonce slyšíš, jak jí buší srdíčko.
To je ta příjemná část probuzení. Ta druhá část již není tak příjemná. bolí tě snad všechno na co si vzpomeneš. Máš zatuhlý krk, začíná tě bolet ahlava škrábe tě v krku. To ale není ta úplně nejhorší zpráva. Vůbec nevíš, kde jsi se ocitl. Krajina kolem tebe je neznámá, kolem tebe se nachází klec. A nikdo v dohledu. Jne kolem klece jsou vyskládány věci. Kožešiny, vaky a další věci jim podobné. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Chodba Astald al'Lasta
Stolovníci se stejně více zajímají o vyprávění tvé sestry, která se snaží odpovídat obecně a příliš jim neprozrazovat z cesty, takže tvůj odchod není až tak zjevný, co se konverzace týče. Chdoba z jídelny je zdánlivě prázdná, ale za chvíli se otevřou dveře z Retiných komnat a vyjde z nich tvá žena, která však nemíří zpět do společnosti, nýbrž na opačnou stranu, na balkón. V zamyšlení si tě ani nevšimne. Dojde k balkónovým dveřím, odemkne je a proklouzne jimi ven. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Povzdechnu si a samozřejmě jí následuji ven. Opravdu mi to nejde na rozum. Musím zjistit co jí tíží, snad se mnou bude chtít mluvit a ne jako jindy, kdy se uzavře do sebe a trápí jenom sama sebe. "Reto?" oslovím svou ženu když otvírám dveře. Nechci aby se zbytečně lekla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Balkón Astald al'Lasta
Reta se trochu vyděšeně otočí a schová ruce za záda. Na tváři má výraz jakési provinilosti. Jako by dělala něco, co nemá a bála se, že se na to přijde. Sklopí pohled a odmítá se na tebe podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Co se děje?" zavřu za sebou dveře a přistoupím až k ní. Vezmu jí za ramena, usměji se a snažím se zachytit její pohled. "Víš, že se mi můžeš svěřit s čímkoli. Něco tě rozrušilo? Pověz mi to prosím. O oslavu se nestarej, nemusíš na ní jít pokud nechceš," odrhnu jí pramen vlasů, který jí sklouzl na tvář. Bolí mě vidět jí takhle utrápenou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Balkónový rozhovor Astald al'Lasta
Reta se ti nejistě podívá do očí, ale hned zase uhne pohledem. Zavrtí hlavou, ale vidíš na ní, že ti lže. Kdyby se něco nestalo, nechovala by se tak, jako teď. ,,Já nevím, jak začít," přizná po chvíli tak tiše, že ji sotva slyšíš. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Můžeš začít třeba tím proč jsi utekla od stolu. Bylo to kvůli něčemu co řekla Astalda? Nebo za to mohu já?" začnu opatrně vyzvídat. Přitom jí stále objímám a hladím po ramenou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na balkóně Astald al'Lasta
Odpovědí je ti opět zavrtění hlavou. Podívá se ti do očí, z nichž můžeš vyčíst starosti. ,,Já slyšela volání o pomoc. Někdo se napojil na moje myšlenky a-" Zarazí se. ,,Já ten hlas znám. Jen si nemohu vzpomenout, kdo volal o pomoc." Kousne se do rtu a ukáže ti, co schovávala za zády. Je to malý křišťál ve tvaru dračího špičáku. ,,Ležel tady na zemi. Ráno tu nebyl. Někdo ho sem musel přinést." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Vezmu si křišťál do ruky a pozorně prohlédnu. Jak ho otáčím v prstech odráží se v něm světlo a trochu se třpytí. Je to až hypnotické. "To je skutečně zvláštní," pronesu zahloubán do vlastních myšlenek. Může to mít spojitost s krádeží přenosu? Je to snad něco jiného? Ano, může to být i náhoda a tahle věc může být skutečně jenom obyčejný kus křišťálu, ale silně o tom pochybuji. Na náhody příliš nevěřím. "Je to všechno?" schovám kámen v dlani a znovu věnuji svou pozornost Retě, mám pocit, že toho je mnohem víc než kolik mi pověděla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na balkóně Astald al'Lasta
Reta chvíli váhá. Zdá se, že si není jistá, jestli ti toho má říkat víc, ale nakonec opatrně promluví: ,,Vzpomínáš si, jak jsem ti kdysi říkala, že… nemám žádné nadpřirozené schopnosti?" zeptá se a uhýbá pohledem. Vypadá provinile. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Pozvednu obočí když ta slova vysloví. Samozřejmě, že si na to pamatuji, ale nevadilo mi to. Ani tenkrát ani teď. Vybral jsem si jí ze zcela jiných důvodů než kvůli magii, ale pokud se u ní něco probudilo... Nevím zda by to bylo dobré nebo špatné. Je něco zcela jiného když se svými schopnosti narodíte a máte pak celý život na jejich zdokonalování a poznávání než když se u vás najednou objeví. Viděl jsem muže i ženy, které to dokázalo zlomit. Nebo je tu ještě jiné vysvětlení. Nemluvím, jenom sleduji její obličej a pátrám po emocích, které se jí na něm objevují. Nechám ticho, aby za mě vykonalo práci. Nemusím se ptát, sama bude chtít ticho vyplnit a povědět mi co má na srdci. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Přiznání Astald al'Lasta
Reta ještě chvíli mlčí, než se odhodlá k další promluvě: ,,Já-" zarazí se. ,,Lhala jsem ti," přizná. Bojí se na tebe podívat, je to na ní vidět. Na jejím zdrceném postoji, pokleslých ramenech i svěšené hlavě. Dokonce ani nežmoulá jeden ze svých rukavů, jak mívá ve zvyku, když je nervózní. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Tohle mě zamrzí a musím se přemáhat abych se od ní neodtáhl a zůstal na místě. Ano, trochu to zabolí, ale vlastně mě to nepřekvapí. Nepřátel mám kolem sebe víc a víc a tohle je jenom jedna z dalších podlostí jak mě dostat. Nic nového. Nic s čím bych si nedokázal poradit když na to přijde. Rozhodně to ale změní spoustu věcí mezi námi. Mezi mnou a Retou. "Proč?" vyslovím jenom tuhle prostou otázku a chci nejdřív slyšet odpověď než podniknu něco dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Přiznání Astald al'Lasta
,,Protože mám strach," řekne upřímně. ,,A lidé ze mě mají strach." Nedívá se ti do očí, pohled má upřený k zemi. ,,Myslela jsem, že bude lepší, když nikdo nebude vědět o tom, co umím. Bála jsem se, že se mě všichni budou bát." Kousne se do rtu. ,,Hlavně magie začínala mizet," dodá. ,,Myslela jsem, že to tak zůstane." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Pojď, sedneme si," nasměruji ji do křesla u stolku, co tam máme když tu čas od času večer sedáváme. Já své křeslo přesunu naproti Retě, posadím se do něj a sepnu ruce na desce. "Tohle mi nestačí. Potřebuji slyšet víc a tentokrát bez vytáček, dvojsmyslů a zamlčovaných skutečností," teď nejsem její manžel, teď jsem vládce tohohle města a hradu a hovořím se svou poddanou o nebezpečí, které představuje. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Schopnosti Astald al'Lasta
Reta se usadí na kraj židle, jako by chtěla každou chvíli prchnout, ale tváří se trochu klidněji než na začátku, přestože je na ní stále vidět velká část bezradnosti.
,,Začalo se to projevovat až později než u ostatních mých sourozenců," začne opatrně. ,,Proto jsem se nikdy neměla stát tím, kdo vykoná zkoušku." Sám dobře víš, že to má daleko více důvodů. Již jen kvůli tomu, že by Reta nemohla zkoušku složit z jednoho prostého důvodu: nikdy s nikým nebojovala, ať slovně nebo fyzicky. A přijetí mezi dračí strážce si žádalo hodně bojů, jen samotné přijetí stálo na hromadné rvačce. ,,Začínala jsem předvídat kroky ostatních, slyšela jsem jejich myšlenky a cítila jejich pocity. Když jsem jim řekla, že vím, na co myslí, začali mít pocit, že se mnou nejsou v bezpečí, že je znám lépe než oni sami, což je svým způsobem pravda." Celou dobu se dívá na zábradlí, ale nyní se pohlédne na tebe. ,,Nikdo nemá rád ten pocit, že někdo ví, na co zrovna myslí. Nikdo nechce, aby někdo věděl, co udělal pšatně, aby se mu někdo hrabal v hlavě." Opět očima sklouzne na zábradlí. ,,Já sama se toho bála. Vědět všechno… a číst v lidech… není něco, po čem bych toužila. Vědět, co se skrývá za slovy není vždy…" Zmlkne, chvíli hledá slova. ,,…příjemné." Zaměří svou pozornost na rukávy, které začne nejistě žmoulat. ,,A pak to začalo mizet. Ze dne na den jsem nevěděla, na co kdo myslí, jak se cítí. Alespoň ne díky magii. To bylo chvíli potom, co jsme se poznali. Řekla jsem ti, že žádné schopnosti nemám, protože to byla částečně pravda. Už se neprojevovaly. A myslela jsme, že se budeš bát toho, že bych v tobě mohla číst," dodá a pohlédne na tebe. ,,Jenže se to před dvěma dny ukázalo zase. Zase slyším, na co ostatní myslí a vím, jak se cítí. Jen u tebe ne." Umlkne. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro S odpovědí si dávám načas. Ne snad, že bych nevěděl co říci, ale kvůli obsáhlosti novinek, které se tu právě objevily. Navíc si nejsem jistý, zda skutečně nedokáže odhadnout mé myšlenky nebo se mě jen snaží uchlácholit. Může to být další z jejich nepravd. Je to smutné, ale je to tak. Semeno nedůvěry bylo zaseto a klíčí a pokud má zmizet bude to chtít spoustu času a trpělivosti a ne z mé strany. "Má sestra má podobnou schopnost," přiznám, "měl jsem spoustu času naučit se mást své myšlenky a myslet na jiné věci než chci udělat. Možná proto se ti nedaří nahlédnout do mého nitra. Ne, že bych ti snad někdy lhal nebo něco zamlčoval," neodpustím si tuhle pichlavou poznámku. "Později si s ní o tom pohovoříš. Může ti dát nějaké rady. Rozhodně to ale není něco za co by ses měla stydět nebo se bát. Ne přede mnou. Teď, ale k té druhé záležitosti," změním téma hovoru. Můj hlas je stále břitký jako mráz zdejší zimy. Zvlášť když si uvědomím, že dnešní noc bude velmi osamělá. "Ten hlas, který tě žádal o pomoc. Co přesně říkal? Máš tušení kdo by to mohl být a kvůli čemu je v nesnázích? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na balkóně Astald al'Lasta
Reta pokrčí rameny, ale při tvé poznámce se zatváří ještě zahanbeněji než před tím.
,,Říkal jen dvě slova. ,Zachraň mě'. Nic víc. Ale musel být zraněný, byl někde uvězněný a nemohl se hýbat-" V tu chvíli zbledne jako stěna. Ve tváři se jí mihne zcela nepřítomný výraz, který po chvíli zmizí. ,,A není tam sám. Jsou asi tři. On a dvě děti, jedno z nich umírá. Ale jsou v nějakých zříceninách. V nějakém vyhořelém městě." Hledí na tebe zcela zděšeně. ,,Ale neznám žádné ruiny města." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Měl bych se na ní zlobit. Měl bych jí nechat ať si to vyřeší sama a dělá co umí, ale to prostě nedokáži. Mám jí až příliš rád na to, abych se mohl jen tak dívat jak se trápí. Samozřejmě jsem jí nedopustil, ale malý ústupek si dovolit mohu. "Na to přijdeme," vstanu z křesla a zazvoním na zvonek, abych přivolal služebnictvo. Dám jim rozkaz, aby připravili draky a také to, aby mě omluvili u sestry a že teď to bude na ní, protože musím vyřídit neodkladnou záležitost. Jakmile sluha odejde znovu se otočím k Retě. "Pojď se mnou, podíváme se do map a třeba nalezneme místo o kterém hovoříš," odvedu jí k sobě, kde rozložím mapu země a začtu se do ní. Nevybavuji si žádné město, které by vyhořelo, ale to nic neznamená. Pokud tu někde je, tak ho objevím. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U mapy Astald al’Lasta
Měst je na mapě u všech všudy devět, přesně tolik, kolik by mělo být. Kdyby jedno z měst vyhořelo, vědělo by se o tom. Ovšem pouze v případě, že by se to stalo před více jak týdnem. Pokud se s městem stalo něco třeba včera, jen málo lidí by o tom mělo ponětí. Reta na mapu zamyšleně hledí. „Bylo tam hodně mrtvých lidí. To město nevyhořelo,“ řekne ještě. „Někdo ho záměrně vyvraždil,“ dodá tiše. Poté se na tebe nejistě podívá. „Ale rody mezi sebou udržují příměří, již několik let. Kdo by chtěl teď to příměří narušit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Třeba někdo kdo ukradl Přenos," zachmuřím se. Jestli je to skutečně pravda, tak to bude hodně velký, přímo obrovitánský problém. "Jedno víme jistě. Tady u nás to není, takže musíme zkontrolovat jenom osm dalších měst," odstoupím od mapy a začnu přecházet po pokoji tam a zpět. Přemýšlím jak to nejlépe udělat, ale čím víc nad tím uvažuji, tím jasnější je, že zbývá jenom jedna možnost. Vyslat posly do každé osady by zabralo příliš mnoho času a pokud někdo umírá, tolik ho mít nebude. "Stew!" křiknu na svého draka. Určitě zase někde podřimuje, nejspíš pod naší postelí. "Stew, potřebuji tě." Tohle je jediná možnost jak nejrychleji zjistit kde došlo k tragedii. Nechám svého draka kontaktovat draky z ostatních měst. Snad to vyjde. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Informace Astald al'Lasta
Stew ospale vyleze z pod postele a vyčerpaně k tobě zvedne oči. „Co zas?“ zeptá se zcela znuděně. Rozevře tlamu v zívnutí a ukáže bílé zuby. „Takže zase je zapotřebí můj zákrok?“ Protáhne si krk. Sedne si a zavře oči. Chvíli se neděje nic, ale drak poté oči zase otevře. „Jediné město, které neodpovídá, je Město Smutků,“ informuje vás a hodlá si zase zalézt pod postel, jako by mu vyvražděné město nedělalo starosti. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Tak to by bylo," shrnu výsledky našeho pátrání. Teď bude potřeba to prozkoumat osobně. Uvažuji zda nedat vědět ostatním pánům, ale rozhodnu se, že ne. Zatím. Nejdřív je potřeba zjistit co a jak. "Běž se připravit," nakážu Retě. Budu jí ještě potřebovat, těžko bych sám našel nějaké zraněné v celém městě. Sám se začnu také chystat. Vezmu si meč a tentokrát přiberu i zbroj. Nechám sluhu zabalit všechny další věci, které budou potřeba jako léky, jídlo, vodu a přikrývky a další nezbytnosti. Pak je již čas osedlat draka vyrazit do města Smutku na průzkum. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vzlet Astald al'Lasta
Reta vyklouzne z pokoje a nechá tě se připravit. Stew se na tebe dívá otráveně. „To asi znamená, že mám jet taky, co?“ zeptá se zmučeně. „Tak se jdu připravit.“ Zvedne se na nohy a zamíří na balkón, kde se zvětší. Reta už stojí na balkóně. Beze zbraní, jen s vakem přehozením přes rameno. Podívá se na tebe trochu ustaraně, ale daří se jí většinu emocí skrývat. Stew se tváří tak otráveně, jak to umí jen on. „Tak jedem, jinak usnu,“ zabručí. Reta se posadí až po tobě, jako vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Stew vzlétne a my se v nočním šeru vydáme na cestu. Je to už dlouho kdy jsem takhle v plné zbroji vyrážel na výpravu, která by mohla být nebezpečná. Poslední roky tu byl mír a nebylo to špatné. Někomu to ale vadí jak se zdá a dělá všechno proto aby léta klidu zmařil. tomuhle ovšem nehodlám jen tak přihlížet. Vedu draka co nejkratší možnou cestou i když je náročnější a více nebezpečná. Otočím hlavu a ve svištění větru křiknu dozadu na Retu: "Nějaká další zpráva?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Město Smutků Astald al'Lasta
,,Ne," odpoví Reta. ,,Úplně se odmlčel." Cesta probíhá rychle. Stew i přes svou lenost vyvine dostanečnou rychlost, abyste se do města dostali co nejrychleji. I tak cesta zabere nadmíru času. Můžeš to odhadovat na tři až pět hodin. I při dračí rychlosti. Stew přistane zcela normálně. Rychle a bezpečně. Přímo u zničených hradeb, které kdysi chránily město. I zde se válí několik mrtvých těl. reta sklouzne z hřbetu draka, který se jen s kldiem rozhlíží, jako by bylo na denním pořádku vídat tolik mrtvol. Tvá žena poklekne vedle jednoho mrtvého vojáka a opatrně se dotkne jeho tváře. Tváří se starostlivě, jako by snad byl mrtvý nemocný. Po chvíli se zvedne. Dle svého zkušeného oka můžeš usoudit, že většina z nich zde leží druhý den. Reta zamíří hlouběji do města. Je zde ticho. Nikde ani živáčka. Po ulicích se válí další těla, kolem nichž je zaschlá krev. Všichni byli zabiti rychle. Rychlá rána, nikomu nešlo o tom, aby někdo trpěl. Tvá manželka se u těl ani nepozastaví. Jen s každým krokem trochu zrychlí. Kolem nevidíš nic, co by se dalo považovat za nebezpečí. Jen ve vzduchu cítíš pach těl a kouř stoupající z nějakých trámů. Reta zamíří do jedné z užšíh uliček, z níž jí naproti vyběhne malá holčička. Naprosto přirozeně obejme Retu kolem kolen a vzlyká jí do šatů. Tvá žena se tím zdá překvapená, ale poklekne k dívence a obejme ji, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Nenápadně ale ukáže do uličky. ,,Je tam," zašeptá, zatímco hladí malou holčičku po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Vypadá to tu příšerně. Vůbec si nedokáži představit kdo by mohl provést něco takového. Všude těla, zbytky kouře a rozvaliny. Museli tu všichni umřít najednou a nikdo neutekl jinak by se to muselo rozkřiknout. Nebo ne? Podle toho jak to tu vypadá, podle stavu mrtvých a mrchožroutů kolem se zdá, že tu leží již dost dlouho. Tedy nemělo by nám hrozit příliš velké nebezpečí. Aspoň od těch kteří zaútočili. Pravděpodobně budou již pryč. Přesto, ale nechám draka kroužit nad námi. Ze vzduchu uvidí každé nebezpečí dřív než my tady na zemi a varuje nás. Jak jsem si myslel. Vzít Retu sebou byl dobrý nápad. Já jí jenom následuji. Ruku na jílci meče a připravený zasáhnout kdyby něco. Což málem udělám, když vyběhne holčička. Ještě než překoná polovinu vzdálenosti můj meč je venku, ale nezasáhnu. Jenom se otočím kolem dokola pátrám po možné léčce. "Pokračujeme," pobídnu manželku. "Dáváme pozor, postarej se o ty kteří přežili." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V ulici Astald al'Lasta
Holčička na tebe vyjeveně kulí oči, ale odmítá se Rety pustit. Ta se jí ale jemně vyprostí ze sevření a vezme ji za ruku. ,,Pojď, zachráníme tvého bratra," řekne jí tiše. Dívenka se ani nezdá překvapená, že Reta přesně ví, kdo je zraněný, prostě ji čapne za ruku a následuje ji do tmavé uličky. V rohu sedí kluk, kterému nemůže být více než dvacet let. Na klíně mu leží desetiletý kluk, který silně krvácí. Ten starší zvedne hlavu a přeměří si vás nedůvěřivým pohledem. Když však spatří dívenku, jak pevně se Rety drží, přestane si vás všímat a věnuje se zraněnému. Starší z kluků má na sobě zbroj, u pasu dýku, ale nevypadá, že by ji hodlal vytahovat. Reta k nim přijde a začne s ním tiše rozmlouvat. Slova neslyšíš, ale chlapcův výraz je zmatený. ,,Běžte pryč," řekne nakonec kluk a odtáhne se dál. ,,Prostě zmizte." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Trochu nedůvěřivě si ho změřím, ale podle všeho je v šoku. Hodím na zem vak se zásobami. "Přišli jsme vám pomoci," jako gesto dobré vůle schovám meč do pochvy, abych kluka zbytečně nedráždil. "Moje žena se o zraněného postará. Můžeš to nechat na ní. Máme jídlo i obvazy. S tebou si chci promluvit já, takže pokud jsi skutečně voják postavíš se a budeš dělat co máš." Zkouším to po dobrém. Když jsme se sem vypravili nehodlám aby dopustit aby naše cesta přišla na zmar. A také chci odpovědi a tenhle chlapec mi je může dát. Aspoň nějaké. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve Městě Smutků Astald al'Lasta
Ten, který vás posílal pryč se na tebe podívá: ,,Nejsem voják," odsekne, ale i tak se zvedne a nechá Retu, aby chlapce ošetřila. Holčička ji celou dobu pozoruje, ale jakmile se nejstarší z ncih zvedne, přiběhne k němu a vezme ho za ruku. ,,Zůstaň u Ata," přikáže jí a přejde k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Máš na sobě zbroj," podotknu, ale nijak víc to nerozebírám. "Teď mi pověz co se tu stalo. Kdo na vás zaútočil? Jsou tu ještě nějací přeživší? Další ranění?" začnu se vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Chvíli jsem byl napozoru, připraven vystartovat... Ale to něco zmizelo... nebylo to tady. Najednou jsem cítil přítomnost pouze malé dračice, která si hověla pod kabátem. Nakonec jsem ale i já usnul spánkem spravedlivým. Probuzení bylo nádherné. Sluníčko začalo vycházet, Arënis si našla novou spokojenou spící polohu na mém hrudníku a všude kolem mně byla klec.... Klec ? Vstal jsem a trochu zmateně se rozhlédl. A skutečně. Byl jsem v kleci jako kanárek. Také jsme byli na jiném místě, než jsme včera usínali... K mému udivení byly kolem klece věci... kožešiny, nástroje... spousta užitečných věcí. Já jsem se klecí neprotáhl ani omylem... Ale Arënis by mohla. "Arënis ? Na chvíli tě vyruším... potřebuji aby si mi donesla něco, co nám pomůže dostat se z téhle klece.,, Trošičku netrpělive s Arënis zavrtím. Připomnělo mi to léta, kdy mně matka budila do školy... Ale to už je dloouho. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve Městě Smutků Astald al'Lasta
,,Zaútočila na nás početná armáda. Měli draky, ale ti jen kroužili nad městem. Neútočili. A neměli velitele, byli jako z mlhy. Dali se zabít jen někteří, ale i těch bylo málo," shrne události do kostky. ,,Nevím, kdo zaútočil. Neznám nikoho z nich a erb na sobě neměli." Pokrčí rameny. ,,Všechny, kdož přežili, odvezli pryč, i s námi," poukáže na dvě děti v uličce. ,,Utekli jsme jim. Své doupě mají někde v podzemí. Všichni jsou v oddělených klecích, do kterých vždy pustí bledého muže, který už nevyjde ven, ale ten, kdo je v kleci, zemře." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro A já nevstanu Deamon Loot
Arënis ze sebe vydá nespokojené zabublání, znějící asi takto: Grbl. Jen ti zabodne drápky do trička a odmítá se hnout. Dává ti jasně najevo, že ona bude spát, i kdyby tu projížděli tanky. Omotá ti ocásek kolem těla, čímž si ještě ojistí svou pozici spáče. Ale jelikož je její ocas krátký, sotva 10 cm, neomotá si tě celého. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zamračeně poslouchám jeho vyprávění a nejsem z toho vůbec moudrý. Jsou to snad vojáci z jiných světů? Skoro to tak i vypadá. možná proto někdo ukradl Přenos? To by i dávalo smysl. Budu muset varovat ostatní města a pravděpodobně se chystat na válku. Počítám, že ten kdo zatím stojí se u jednoho úspěchu nezastaví. "Musíme pryč. Vezme vás sebou do města Ohně tam budete v bezpečí a tomu zraněnému se dostane řádné péče," rozhodnu a jdu se podívat jak si vede Reta. "Pospěš si prosím," pobídnu jí a jdu zavolat draka. "Stew," oslovím ho jen co před námi přistane, "kontaktuj všechny ostatní draky ať informují své pány, že město Smutku bylo vyvražděno. Počet útočníků neznámý. Základna zatím nebyla odhalena, ale nachází se někde v podzemí. Až to budeš mít hotové, tak se připrav, povezeš nás domů víc." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před vzletem Astald al'Lasta
Pokrčí rameny, jako by říkal: Dělejte si, co chcete.
Reta k tobě zvedne oči. ,,Ošetřila jsem ho tak, jak je to v těchto podmínkách možné. Bude potřebovat větší péči." Poté se nejistě podívá na kluka ve zbroji, který stojí opodál, a skloní se nad mlaším klukem, aby to vypadalo, že nepromlouvá k tobě, ale ke klukovi, kterého drží v náručí. ,,On ti lhal." Mluví tiše, aby ji opodál stojící neslyšel.
Stew se na tebe podívá výrazem: To jako myslíš vážně? Ale vykoná to, co po něm žádáš. Poté se zvětší ještě o kousek, aby se na něj vešlo více lidí. Kluk ve zbroji vezme těžce zraněného do náručí, jelikož by ho Reta neunesla, a zamíří k vám. Všichni se posadí, až po tobě, jak mívají všichni ve zvyku, když nasedají na cizího draka. Podivem může být, že se ani jeden ze tří zachráněných nepodivuje nad drakem, což obvykle ti, co draka vidí poprvé, nebo jsou k němu takto blízko, dělají. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Reta mě varuje a já přikývnu, že rozumím. S něčím takovým jsem i počítal a na případnou léčku jsem připravený, ale pokud chci něco zjistit musím riskovat. Na další rozhovor není čas. Právě teď je nejdůležitější dopravit toho chlapce k lékaři. Vypadá opravdu špatně a kdo ví zda vůbec zvládne tenhle let. Klidně se může stát, že při něm zemře. Což by mě moc nepotěšilo. Ten mladík mi nepřišel příliš vyrovnaný a kdo ví čeho všeho by byl schopný. Proto jakmile jsme všichni usazení pobídnu Stewa aby pořádně přidal. Teď není čas na jeho obvyklou lenost. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Opět doma Astald al'Lasta
Stew letí tak rychle, jak jen to jde, aby vás nesmetl ze svého hřbetu. Cesta se mu povedla snížit na hodinu a půl. Tentokráte přistane na balkóně, abyste se rovnou dostali do pokojů, kde by se dal chlapec ošetřit. Na balkóně stojí Astalda a hledí na vás nadmíru překvapeně, ale jakmile si všimne cizích návštěvníků, zatváří se zcela klidně. Převezme od Rety zraněného a odnese jej dovnitř. Přece jen má daleko větší sílu než tvá žena. Dívenka ji následuje, zatímco mladík zůstane na balkóně. očividně přemýšlí nad tím, jestli má jít za svými chráněnci, nebo zůstat zde. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Pojď se mnou," pokynu chlapci a Retě naznačím aby šla s námi. "Dostaneš jídlo a pití a odpočineš si." Odvedu oba o patro níž, kde jsou pokoje pro hosty. Nechám tam přinést jídlo a slabé pivo aby se chlapec mohl občerstvit. Dám mu chvíli čas a zatím co jí, nechám ke dveřím postavit jednoho vojáka aby ho hlídal. Má rozkaz ho nepustit z pokoje. zatím si jdu s manželkou pohovořit. Nejdeme zpátky nahoru, prostě zabereme další volnou místnost. "Máš tušení v čem lhal? Co vlastně skrývá? Napadlo mě, že by vůbec nemusel být z města, ale mohl by to nepřátelský voják, dokážeš to poznat? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Přísun informací Astald al'Lasta
Reta se na chvíli zamyslí. ,,Patří k žoldákům, kteří byli najati někým, koho nezná. Jelikož nevěděl co by, přidal se k nim. Nejdřív jich bylo asi třicet, poté se začaly objevovat stíny, ze kterých měl strach. Když zaútočili na město, vytratil se a snažil se lidi z města varovat. Povedlo se mu jich zachránit asi deset, kteří však byli nakonec odvedeni do podzemních táborů. Všichni lidští žoldáci byli také zavřeni do klecí. Do podzemního hnízda pronikla družina asi pěti dračích jezdců a mezi nimi byl i Ator, který byl následně zajat, společně ještě s dalšími třemi jezdci." Nadechne se, aby mohla pokračovat. ,,Utekli s tím posledním strážcem. Cestu si však ani jeden z nich nepamatuje. Jen to, že jich utíkalo více, ale mezi sutinami se probudili jen oni tři." Odhrne si vlasy za ucho a zatváří se zahanbeně. ,,Já vím, že jsem mu neměla lézt do hlavy." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zavrtím zamítavě hlavou a pohladím Retu po paži. "Kdepak, vedeš si skvěle. Tohle je příliš velká věc než abychom tančili kolem po špičkách a dělali jako že nic. To co umíš je možná pro tebe nepříjemné, ale právě teď se nám to skvěle hodí. Pojď půjdeme si poslechnout co nám k tomu může ještě říci." Vrátíme se zpátky k chlapci. Nevím zda jedl nebo ne a je mi to jedno. Nehodlám s ním jednat v rukavičkách, právě teď je vězeň a jeho život visí na velmi tenké niti. "Jsem Astald al`Lasta, pán města Ohně," představím se celým jménem. Pravděpodobně mu to došlo, ale formalitám je někdy potřeba učinit zadost. "Lhal jsi mi. Sám jsi byl v útočící armádě a to je velmi těžký zločin. Važ dobře svá následující slova. Stačí jediná další tvá lež nechám tě popravit." Krátce se ohlédnu na Retu aby byla připravená naslouchat jeho myšlenkám. "Komu sloužíš? Kdo vás vede? Kolik vás je a jak jste organizovaní?" vychrlím na něj další otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji pro hosty Astald al'Lasta
Reta se na tebe lehce usměje, přestože na ní vidíš, že si o tom myslí své.
Mladík na tebe hledí pohledem: A co s tím mám dělat? Neříká na to nic, tvé postavení pro něj pravděpodobně nic neznamená.
Při tvých dalších slovech se zatváří trochu překvapeně, ale rozhodně ne vystrašeně. Jako by mu bylo vcelku jedno, že mu právě vyhrožuješ smrtí.
,,Jak už jste pravděpodobně slyšel, pokud jste poslouchal, neměli jsme velitele jako velitele. Byli jsme vedeni skrze myšlenky. Nikdy jsem ho neviděl, stejně jako všechny své spolubojovníky. Bylo nás asi třicet. Najati ze všech možných koutů všech světů. Teď jsem na svobodě jen já. Všichni ostatní pravděpodobně uvízli v tom podzemí." Pokrčí rameny. ,,Organizace nebyla potřeba. Byli jsme loutky. Ten někdo něco přikázal a mi vykonali, co chtěl." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Někdo tě najal, nebo chceš říci, že si to najednou v hlavě zjevil hlas, který ti začal přikazovat a ty jsi poslechl?" nechám v hlase zaznít nedůvěru. "Stejně tak třicet mužů by nedokázalo dobít a vyvraždit celé město. Tak spusť. Jak to bylo?" Podívám se na Retu co mi k tomu může naznačit ona. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Do teď jsem si myslel že nejlínější drak je Nevel... ale to jsem ještě neznal Arënis... Ta si mně ještě majetnicky omotala ocáskem a dále se věnovala tichému spánku. Já jsem si na sebe oblékl kabát a začal přemýšlet jak ven z téhle šlamastiky. Nic co by mi pomohlo jsem u sebe neměl... Vůbec nic. Můj jediný nápad byl sedět a čumět před sebe na ty věci.... Netušil sem co se momentálně děje... Ale chvíli jsem vyčkával... třeba někdo přijde a pustí mně ven... Ale tahle myšlenka mně skoro okamžitě opustila... Sedl jsem si a rukama se zapřel do země. Nohama jsem pak tlačil na tyč. Mohla by povolit... A nebo to bude vypadat strašně komicky... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Výslech Astald al'Lasta
Mladík povytáhne obočí. ,,Asi jste nikdy nebyl pod nadvládou telepata. Funguje to asi tak, že vám všechno, co on řekne, připadá jako skvělý nápad. A když se začnete vzpírat, zjistíte, že pohybuje s vaším tělem, aniž byste mohl cokoli dělat. Nebyl to jen telepat, byl to i manipulátor se stíny. Takže mohl s našimi těly pohybovat tak, jak se u zlíbilo, protože stín máte pořád." Na chvíli se odmlčí. ,,Kdo říká, že nedokázalo? Když má každý z nich nadpřirozenou schopnost, někteří i draka a k tomu celou armádu stínů. Ale stíny byly vidět jen někdy, těch nevím, kolik bylo." Pokrčí rameny.
Reta přikývne na znamení, že mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kleci Deamon Loot
Tyč drží na místě jako přibitá, zato gravitace začne táhnout Arënisin ocásek k zemi, což ohodnotí nespokojeným zabručením. Ozvou se tiché kroky, které ustanou, jakmile jeich průvodce zastaví kousek od klece. Zvedneš-li hlavu, spatříš Noraina. Tváří se naprosto nečitelně, u nohou mu stojí malý drakšedé barvy, který se nebezpečně klidně a vyčkávavě dívá na Arënis. ,,Další chyba, co jsi udělal, Loote," prohlásí ledově klidně dračí jezdec. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Ano samozřejmě, že vím jaké to je ovládat někoho pomocí stínů, ale to on samozřejmě nemůže vědět a já mu to říkat nehodlám. "A co rod Tanályë? Jsou také všichni mrtví?" zeptám se asi na to nejdůležitější. Nezdá se mi to pravděpodobné, jsou to dobří bojovníci a určitě by se nedali tak snadno, ale pokud je někdo ovládl? Kdo ví co všechno by se mohlo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U výslechu Astald al'Lasta
,,To nevím," přizná mladík. ,,Já na hradě nebyl. A pokud vím, tak nikdo se do hradu nedostal." Opaovaně pokrčí rameny. Reta se tváří zamyšleně, ale nakonec přikývne na znamení toho, že ti nevykládá pohádky. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Takže jsou možná v pořádku. Dobré vědět, později vyšlu posly. Nejdřív se ale musím poradit co tady s tímhle chlapem, pro teď ho uklidím než se rozmyslím. "Kapitáne," zavolám přes dveře a až se voják objeví pokračuji, "odzbrojte tohoto muže a zavřete ho do vězení. Později s ním budu ještě chtít mluvit." Tohle je rozhodnuto a já si ztěžka sednu do křesla. Zvednu hlavu a zadívám se na Retu. Pořád nevím co si o ní myslet, ale stále je mi jedna z nejbližších. Doufám a právě teď potřebuji každého takového. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Po výslechu Atald al'Lasta
Zajatec se nebrání, prostě následuje vojáka bez jakéhokoli náznaku agresivity. Možná je chytrý, nebo je mu zcela jedno, co s ním uděláte.
Tvá žena se tváří zamyšleně a možná trochu ustaraně. Pohrává si s rukávem, jak to má ve zvyku, když nad něčím hloubá, nebo je nervózní, Nyní se u ní pravděpodobně projevují oba pocity. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Norain a Arënis Tyč se ani nehla... doufal jsem že ji alespoň povolím a prolezu ven... To jsem se ale mýlil. Po chvíli mého snažení jsem to vzdal. Arënis nespokojeně zabručela, protože ji moje kopance do kovu pravděpodobně rušili z jejího klidného spánku. Hned vzápětí jsem slyšel kroky. Hlavu jsem měl sklopenou a prstem jsem po hlavičce hladil Arënis. Pousmál jsem se když jsem zaslechl Norainův hlas. Mohlo mi to být jasný že tenhle sviňák... Snažil jsem se ale tvářit klidně. "Další ? Jaké byly ty předchozí Nicku ?,, Zeptám se klidně Noraina, aniž bych se na něj podíval. "A co přesně máš tou.. mojí momentální chybou namysli ?,, Tentokrát už hlavu pozvednu, abych se mu koukal do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Lotky se opřu o stůl, propletu prsty a položím si na ně bradu. Takhle zamyšleně sleduji Retu jak si hraje s rukávem. Sám jsem trochu ztracený v myšlenkách. Snažím se probrat všechna pro a proti různých řešení, ale je jich příliš mnoho. "Pověz co tě trápí," pobídnu Retu. Sám teď potřebuji menší přestávku a možná, že to co odpoví mi pomůže se rozhodnout pro jednu nebo druhou variantu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kroužící supi Deamon Loot
,,Dle mých informací hodně," prohodí Norain. Jeho drak se zatím trochu přiblíží ke kleci, v očích se mu nebezpečně leskne. Poušklíbne se. ,,Říká ti něco: Nedráždi hada bosou nohou?" položí řečnickou otázku, na níž dle všeho nechce znát odpověď, protože pokračuje dál. ,,Říká ti něco odposlouchávání hovorů?" Povytáhne obočí a pokynutím ruky přivolá svého darka zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Uvažování Astald al'Lasta
,,Ator," řekne stále se zamyšleným podtónem. ,,Když se vrátil pro vězně… Myslíš, že se mu podařilo utéct?" Na chvíli se zadívá z okna. ,,A v Dragonii jsou jen dva lidé, co umí ovládat stíny, ty a Drago as'Alessëa, ale on je asi dva roky na jiné planetě. Skoro mi připadá, jako by to všechno bylo mířeno proti rodu Lastů," přizná. ,,Ráno Narac a Přenos, teď město." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Norain a Arënis Jeho drak se začal přibližovat a já sebou trochu těkl. Myslel to vážně. Tentokrát ano. "Jo. Říká. Je to moje hobby. Pokud vy tady v té "vyspělé" civilizace znáte tenhle pojem.,, Když vyslovuji vyspělé, prstama ještě uvozovky zagestikuluji. Poté se trochu zamračim a pak usměju. "Ale prosím tě. Myslíš že jsem šel do chrámu kvůli nějakýmu rozhovoru kterému bych stejně nerozuměl ? Probudil jsem se večer. Bez mé dračice a bez Nevela. Co by si dělal ty ? Já šel na nejbližší místo, kde by někdo mohl být. A taky žel byl. Moje dračice, kupa židlí a málem jsem se podělal, když jsem zahlédl malého kluka s loučí jako v hororu.,, Teď jsem trochu blafoval, ale neměl jsem na výběr. "Tak ať nechodíme kolem horké kaše... Chceš mně zabít v kleci nebo venku ?,, Podívám se pátravě na Nicka a pak na jeho draka. "Nebo to má za tebe udělat on ?,, V duchu jsem se modlil ke všem bohům a drakům, aby si moji popravu z nějakého důvodu rozmyslel... Třeba z mojí prostořekosti ? |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Také mě to napadlo. Nikomu jsem to ještě neříkal, ale když jsme byli v chrámu zjistil jak zhruba k té krádeži došlo. A nebyl to obvyklý způsob," dodám temně. "Jak jsou na tom ty děti?" změním téma hovoru na něco v čem je méně politiky. "Neměl jsem čas si toho zraněného pořádně prohlédnout, ale ta holčička vypadala v pořádku. Což mě přivádí k jiné věci. Víš kdo z nich s tebou skrze myšlenky hovořil?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Poprava? Deamon Loot
Norain povytáhne obočí. ,,Ach tak. Potvrzuješ nyní všechny dragonijské poznatky o lidech." Pořád se tváří nečitelně.
Dračí jezdec se tváří, jako by mu tvá slova byla ukradená. Což asi jsou.
,,Proč bych tě chtěl zabíjet?" zeptá se. ,,Přivedu tě k soudu. A jelikož je celá rodina Lastů zaměstnaná jinou záležitostí, bude jim jedno, co se s tebou děje. Jsi jen další člověk, který se sem dostal. Takových jako jsi ty, tu už bylo." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro O dětech Astald al'Lasta
,,Co se stalo s Přenosem?" zeptá se udiveně. ,,Chceš říct, že jej neukradl nikdo… zcela normálním způsobem?" Kousne se do rtu. ,,Někdo ho ukradl pomocí stínů?" Znovu si začne pohrávat s rukávem. ,,Potřebuje tu ránu zašít, ale měl by přežít. Astalda je zdatná léčitelka a pokud se vrátí Nevel, mohl by ho ošetřit magií, kdyby to bylo nutné." Zdá se, že se jí ulevilo, že nemusí mluvit o Přenosu. ,,Ona byla v pořádku. Jí neublížili. Alespoň ne tolik." Podívá se z okna, ale i tak zahlédneš hněvitý záblesk, který se jí objeví v očích. ,,Skrze myšlenky následně mluvili všichni, ale první zprávu podal ten malý chlapec." Pohlédne opět na tebe. ,,Všichni mají určité… vlohy pro telepatii. Jen si ji nejsou vědomi. Možná ten nejstarší, ale…" neurčitě pokrčí rameny. ,,Telepatie je složitá věc," povzdechne si. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Zajímavé, to by možná vysvětlovalo proč byli tak snadno ovládnuti a proč se snažili unést ty děti." Tohle dávám událostem zcela nový rozměr. "Pro teď o tvé schopnosti nebudeme mluvit a necháme jí v tajnosti, ano?" Nemělo by to být pro Retu nic těžkého, má v tom již značnou praxi když to skrývala přede mnou. "Nechceš si jít odpočinout? Byl to náročný den, hlavně, pro tebe," náhle změním téma. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Norain a Arënis Donutilo mně to se ušklíbnout. Byl tak egoistický a tak pohrdal lidmi.... Až to bylo k smíchu. "Proč bys mně chtěl zabíjet ? Slíbil si mi to... a já doufal že slib držíš...,, Pokrčím rameny. Povatáhnu obočí a stoupnu si k mřížím. "K soudu ? Vážně ? Zajímavé... bylo mi řečeno, že k soudu se dostanu, pokud neuspěji ve zkouškách.. popřípadě pokud v nich nezemřu. První jsem zvládl... Získal jsem Arënis. Nějakej ... Velkej drak si mně zvolil... Teď mně čeká aréna.,, Podívám se na Noraina pátravě. "Máš strach. Strach z toho že se objevil někdo, kdo by tě mohl ohrozit.,, Hraju si s ním. "Nebylo. Lidí jako jsem já, tu nebylo mnoho... vlastně žádné... kolik z nich získalo draka ? Bavilo se s Glenama, přežila útok Wetora, povídalo si se Třenosem, nebo se dostalo do úmrtní vize ?,, Podívám se na Noraina tázavě. "A to tě znepokojuje... tohle se nikomu z lidí nestalo... proto se bojíš.,, Provokativně se na něj usměju. "A kdyby ses nebál... nezavíral by si mně do klece....,, Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Odchod Astald al'Lasta
Přikývne. ,,To bude nejlepší," přisvědčí.
Při změně tématu se na tebe překvapeně podívá, ale nakonec přikývne. ,,Dobrou noc," popřeje ti, usměje se nepříliš vesele a odejde z místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Souboj? Deamon Loot
,,Pokud na tom trváš, klidně tě pošlu do věčných lovišť," pokrčí rameny Norain a nebezoečně se mu zablýskne v očích.
,,Inu vida, tak zabedněný koukám nejsi. Aréna tě čeká pouze v případě, že se za tebe postaví více jak dva ze šlechticů. Nepřijmou-li tě, zemřeš a dračice s tebou." Tváří se zcela klidně. ,,Nebo bude přiřazena někomu jinému, to záleží na Velkém Drakovi." zdá se, že je mu vlastně úplně jedno, co se s tvou dračičí stane.
Při tvých dalších slovech jen povytáhne obočí. ,,Ach tak, tady má někdo velké sebevědomí. Myslíš, že bych měl mít strach z někoho, kdo ani neumí držet meč?"
,,Více než si myslíš," odtuší Norain.
,,Nemám strach z někoho, komu ještě teče mlíko po bradě," ušklíbne se dračí jezdec. ,,Z někoho, kdo se vlastně vytahuje něčím, čemu sám nevěří. Možná nad tebou drží ruku Velký Drak, ale to nic neznamená. Jeho přízeń může také pěkně rychle vymizet."
Prokřupne si prsty. ,,Pokud chceš, pustím tě ven. Ale budeš muset projít přeze mě." Položí ruku na rukojeť meče, který mu visí u pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Dobrou noc," popřeji Retě při odchodu. Sám se do postele ještě nechystám. Pořád toho mám příliš mnoho na práci a to, že Reta je díky své magii v nebezpečí a my díky tomu také mi také moc na náladě nepřidá. Problémy je ovšem třeba řešit jeden po druhém. Vyjdu z pokoje a nechám se odvést za svou sestrou. Potřebuji to s ní všechno probrat, i když jsem se ještě nerozhodl zda jí prozradím, že její syn je možná zajatý. Mohlo by jí to rozrušit až příliš. Zaklepu na dveře, kde má ošetřovat chlapce a teprve potom vstoupím. Nechci je zbytečně vylekat. "Jak ti to jde?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Norain a Arënis Na jeho otázku jsem neodpověděl. Vypadalo to, že to myslí smrtelně vážně. A to už jsem riskovat nehodlal. "Dva a více šlechticů ? Tak to je nádherné. Myslím si že se za mně určítě přimluvíš, protože ti je jasné že v aréně zemřu. Tudíž se nemáš čeho bát a moje bolestivá smrt ti jen zlepší náladu, nemám pravdu ?,, Podívám se na Nicka. Je to srab... Kdyby to co jsem řekl byla pravda, nebál by se. Ale jak mile na to nekývne... má jisté obavy... obavy z toho že to zvládnu. Že se mi podaří přežít. "Ne. To rozhodně ne. Ale měl by si mít strach z někoho, kdo dokáže žít i bez meče. Myslíš si že život je jen boj ?.,, Podívám se zklamaně na Nicka a pokračuju. "Do arény se dostanu a ty to víš. A ať už se z ní dostanu nebo ne, pořád to bude lepší než zemřít pod rukou... kata nebo co to tu máte.,, Řeknu klidně a znova se posadím. "Nemáš ? Tak to je úžasné. Pak nevidím důvod, proč by si se za mně neměl přimluvit, jak už jsem říkal.,, Co nejvíce ironicky se na něj usměju. "Nedrží. V nic takového já nevěřím...,, Pokrčím rameny. "Nesdílím vaší ... víru ať už je pravá nebo ne.,, Dodám klidně. Podívám se na jeho meč a potom na Noraina. "Jo. To by bylo hrdinský. Zabít neozbrojeného kluka, kterej viděl meč na obrázcích...,, Ušklíbnu se. "Ne dík. Počkám si do arény... Tam si poradím trochu jinak...,, Usměju se na Noraina. K mému plánu ale schází pár kusů železa, plechu, a možná oheň... To by mně snad mohli nechat připravit si... Pokud se do arény dostanu... začínal jsem tomu ale věřit méně a méně... taky sem měl dojem, že Astalda, nebo její manžel se tam neukážou... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dovnitř a zase ven Astald al'Lasta
Astalda se na tebe otočí. ,,Lépe než jsem čekala." Zkoumavě se na tebe zadívá, ale neříká nic. Zvedne se. ,,Teď už ho nechám odpočívat." Pohlédne na holčičku, která sedí na posteli a komíhá nohama ve vzduchu. ,,Zůstaneš u něj?" zeptá se jí. Tázaná na chvíli přestane komíhat nohama, zamyslí se, ale nakonec nadšeně přikývne a znovu začne kývat nohama. ,,Kdyby se něco dělo, zavolej mě," dodá ještě Astalda a naznačí ti, že byste měli jít pryč. ,,Koukám, že Reta promluvila," poznamená, když za vámi zavře dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro ,,Nečistou práci rád dělám sám" Deamon Loot
Norain si založí ruce na hrudi. ,,Nečistou práci rád dělám sám," odtuší. ,,Dost rád bych tě zabil osobně. V aréně by to nebyla zábava."
,,Jistě. Myslel jsem, že jsi pochopil, že tady bez meče nepřežiješ. Ani ve Vizi." Jeho drak se zatím zase přiblíží ke kleci.
,,Další důvod proč tě nezvolit," prohlásí Norain. ,,Nebudu věřit někomu, kdo nemá v úctě Velkého Draka."
,,Určitě. Smrt to bude tak jako tak." Otočí se a s klidem zamíří zase pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Napadne mě, že jsem se jich ani nezeptal na jméno. Všechno se seběhlo tak rychle. Budu to muset napravit, ale teď je nechám odpočívat. Jídlo jim donesli, tak se mohou občerstvit. když mi sestra řekne, že kluk bude žít potěší mě to, i když navenek nic znát nedám jak je u mě zvykem. Ovšem poznámka o Retě je něco jiného. S otázkou v očích se k Astaldě otočím a zeptám se: "To mluvíš přesně o čem?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na chodbě Astald al'Lasta
Astalda chvíli přemýšlí, jak by ti tu informaci měla podat a nakonec se rozhodně pro přímou a ne úplně hezkou cestu: ,,O telepatii," odpoví zcela klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Norain a Arënis Povytáhnu obočí. "Ach... tak to pak chápu.,, Pokývu hlavou. "Podle mého gusta žiju bez meče v tomhle světě déle, než si dokážeš připustit...,, Pořád jsem sledoval věci rozložené kolem klece. Nevěděl jsem proč tam jsou, a taky jsem hledal očima něco podobného kudlám, dýkám, kladivu a kleštím... Popřípadě rukavicím. To byla moje tajná zbraň... Rozesměju se na celé kolo. "Ty máš vážně strach.,, Řeknu a rozesměju se znova. "Z kluka kterému teče mléko po bradě.,, Chvíli svůj smích ještě rozdýchávám. Když se Norain otočí, zapřu se za mříže. "Noraine. Pamatuj si. Až uspěju v aréně, zlikviduju tebe. A udělá mi to dobře. Ikdyby mně to mělo stát krk. Pamatuj si to.,, Usměju se na něj a počkám až bude v dostatečné vzdálenosti. Musel jsem se z klece dostat. Arënis, teď tě opravdu potřebuji... Pomyslím si tiše a podívám se na spící dračici. Musíme buď přepálit mříže, nebo potřebuji aby si mi z těch věci donesla... kladivo, dýku nebo něco kovového abych roztřískal zámek. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Takže jsi to poznala," pokývám hlavou a začne mi to náhle dávat smysl. "U večeře, že? Proto tak utekla," dodám ještě. "No tím se věci dost usnadní. Chci tě poprosit zda si s ní o tom můžeš pohovořit. Jak se s tím vyrovnat a podobné věci. Co mi ale leží na srdci víc, je zda jí mohu věřit. Tajila to přede mnou i když neměla. Dějí se teď velmi špatné věci a ty jsi momentálně jediná komu mohu důvěřovat. Uděláš to pro mě?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Líné dráče Deamon Loot
Za mříží spatříš cosi jako dýku, ale je částečně schovaná pod jednou kožešinou a hlavně je takl daleko od klece, že na ni nedosáhneš.
,,Pokud se ti povede se do arény dostat a přežiješ, rád si s tebou dám duel," odtuší Norain zády k tobě. Neobtěžuje se na tebe otočit.
Dračice si odfrkne a přitiskne se k tobě ještě blíže. Zdá se ti, jako by ještě pevněji zavřela oči, i přestože je vlastně nikdy neotevřela. Ozve se znovu to tiché Grbl. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pro svědomí Astald al'Lasta
,,Reta se chovala vždy divně. A ve chvílích, kdy se mluvilo o magii, byla ještě nervóznější než obvykle. Dalo se čekat, že bude něco skrývat. Ale u večeře mi to poprvé došlo." Astalda se na chvíli zamyslí. ,,Ráda jí s tím pomohu, ale mám pocit, že o tom ví mnohem více, než si je ochotná přiznat. Ví, jak s tím zacházet. A je hodně silná telepatka. Jestli se jí povedlo zachytit zprávu na takovou dálku…" nechá větu viset ve vzduchu. Poté se na tebe usměje. ,,Já měla a mám před Naracem tolik tajemství, že by se nedala na prstech spočítat. Reta s tebou byla dlouho a pokud vím, tak ti jindy nic jiného netajila. A přestože je telepat, bránit hlavu si vážně neumí. Pokud chceš, mohu jí do myšlenek nahlédnout. Pro tvé klidné svědomí." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Je to nejlínější drak na světě ! "To je hezké Arënis... Kdybych věděl co Grbl znamená..,, Odtuším klidně a trpělivě. V jedné kožešině jsem zahlédl dýku. Nebo to tak aspoň vypadalo... Musel jsem ji dostat... Porozhlédl jsem se po kleci jestli bych nenašel něco, co by mi mohlo pomoc... Kámen, klacek, pevnou trávu... Cokoliv. Znova jsem si sedl a začal jsem kopat do zámku... Byla to moje jediná naděje. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Děkuji ti," lehce se sestře ukloním, opravdu to pro mě hodně znamená. "Teď k těm dalším věcem. Možná by sis měla přivolat Nevela. Město Smutku bylo napadeno a jeho obyvatelé povražděni. Zatím není jisté kdo, ale určitě se to někdo pokusí využít aby nás očernil. Nejenom, že bylo k útoku použiti ovládaní vojáci, ale také bylo užito stínových kouzel, stejně jako ke krádeži Přenosu," zhruba shrnu výsledek svého vyšetřování. "I když všechno půjde dobře čekají nás teď těžké časy." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zámek Deamon Loot
Na to ti dračice poví jen další grbl a dál se nezabývá takovou ,,zbytečností", jako je vylamování zámku. Kolem na zemi nic nevidíš, Norain podle všeho není tak hloupý, aby ti zde nechal něco, co by se dalo použít jako zbraň, či páčidlo. Zámek drží, evidetně je příliš pevně umístěný na to, aby se dal jen tak lehce vykopnout. Arënis nespokojeně zabručí, moc se hýbeš a ona z toho nemůže spát. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na chodbě Astald al'Lasta
Astalda povytáhne obočí, ale netváří se příliš překvapeně. ,,V minulosti se nás mnoho lidí, draků i jiných tvorů pokoušelo zlomit. Věřím, že se jim to nepovede ani tentorkát." Její slova znějí přesvědčeně a je jasné, že hodlá udělat všechno pro to, aby zachránil čest rodu a životy lidí, na nimiž máte moc. ,,Na ty těžké časy se vyspi," doporučí ti. ,,Zítra o tom bude vědět celá Dragonie a další noce již nebudou tak ,klidné'" naznačí uvozovky ,,jako tato." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Začínal jsem si pomalu uvědomovat, že mi mizí možnosti... Znova jsem se posadil, abych svojí malí dračici vyhověl, a já sám jsem čekal... asi na spásu. Přežít všechny ty věci co jsem zažil... a pak mně prostě zavře do klece... Pomyslel jsem si... Měl jsem ale ještě jednu možnost. Pohnout s klecí. Pokud je klec čtvercová, a má i podlahu, mohl bych s ní... otočit. Pokud podlahu nemá, mohl bych ji popošoupnout směrem k věcem... |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "A co ty? Jak se cítíš?" optám se starostí v hlase. "Mrzí mne, že to s tou oslavou nevyšlo. Měl jsem to čekat a zrušit jí už když jsem se dozvěděl o krádeži, ale doufal jsem, že na malé sourozenecké shledání čas máme, ale spletl jsem se," rozhodím bezradně ruce. Opravdu jsem se na to těšil a plánoval to dost dlouho a teď... vše je pryč. Smeteno neznámým nepřítelem. I když na nás nezaútočil přímo jeho činy se nás i tak dotkly. Rozhodně mu to nehodlám darovat a až ho najdu udeřím na něj silně a bez milosti. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Trable Deamon Loot
Klec je k tvé smůle kulatá a k tomu zapuštěná do země. Někdo si dával hodně záležet na tom, aby se z ní nedalo snadno dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis K mé smůle byla klec kulatá a k tomu zapuštěná do země. Proto jsem si lehl na záda a díval se na oblohu. Neměl jsem moc možností a tak jsem se pokusil usnout... Byla to moje jediná šance jak urychlit čas. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Na chodbě Astald al'Lasta
Pokrčí rameny. ,,Je mi dobře, lépe než bylo v poslední době." ,,Tím se netrap," uklidní tě, nebo se o to alespoň pokusí. ,,Na to bude času ještě dost, až se tato záležitost vyřeší." Usměje se. ,,A v zákopech se také dobře povídá," neodpustí si poznámku a ušklíbne se na znamení vtipu, ale myslí to i čásečně vážně. Ví, že by z toho mohla vyvrcholit válka a mír by byl navždy v nenávratnu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Stříbrná krev Deamon Loot
Usneš téměř okamžitě. A spíš a spíš a spíš… Klidným spánkem. probudí tě až netrpělivé šťouchnutí. ,,Koukej vstávat, ty lenochu. Já se sem vláčím a on tu spí!" zlobí se Nevelův hlas. Otevřeš-li oči, spatříš bíléhé draka, jak sedí vedle tebe. Ocas má složení kolem těla, křídla složená na zádech, ale i tak si všimneš, že jsou hodně potrhaná. Některé šupiny z jeho těla jsou odloupnuté a ze vzniklých ran vytéká stříbrná krev. Nevypadá však, že by si toho drak nějak všímal. Hledí na tebe tak naštěvaně, až mu rudnou tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Arënis Usnul jsem skutečně rychle. Na to že mi hrozila smrt, byl jsem zavřený v kleci a neměl jsem nic co bych zakousnul. Usnul jsem a spal jsem. Nevím ani jak dlouho ale probudilo mně dloubnutí. A tohle dloubnutí jsem moc dobře znal. "No že ti to trvalo... nejprve mně tu necháš na pospas Noraina... a ted sem přilétneš takhle zraněnej... CO se ti stalo ?,, Podívám se starostlivě na Nevela. "A jak si mně... no to je jedno... Musíme pryč... Než se vrátí Norain a bude mně chtít odvléct k soudu... Musím se připravit na arénu.... a na to potřebuji čas a materiál... a oheň nebo svářečku.,, Vyklopím Nevelovi a vstanu. Nechám se řídit jim. Jsem zvědav co má v plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Jistě, uvidíme co přinese další den. Běž si odpočinout pravděpodobně to bude náročné," doporučím jí její vlastní radu. "Dobrou noc," rozloučím se se sestrou a odeberu se do své pracovny. Také se chystám spát, ale nejdřív musím vyřídit neodkladné záležitosti. Sednu si ke stolu a začnu sepisovat oficiální zprávu pro ostatní rody. Napíši tam to co vím o nepříteli a nezapomenu zdůraznit, že s tím my nemáme nic společného, ale stejně tomu nejspíš neuvěří. Poprosím je, aby mě pak kontaktovali s tím jaká opatření hodlají učinit. Jakmile mám hotovo zapečetím je a předám sluhům aby je předali poslům, kteří mají rozkaz ihned vyrazit. Další na pořadu je dani rozkazu velitelům, aby posílili stráž města a posádky v okolí. Mají si dávat pozor na cokoli neobvyklého. Jakmile je toto hotovo, trochu vyčerpaně se sesunu do křesla. Na chvíli zavřu oči abych jim dal odpočinout. Měl bych si jít lehnout, vím to, ale nedokáži se k tomu odhodlat. Pořád je tu něco na co musím myslet, co musím udělat. Práce nikdy nekončí. Stejně jako teď. Vytáhnu z kapsy křišťál, který tu našla Reta. Začnu si ho prohlížet a zkoumat. Nejenom zrakem a hmatem, ale i magii. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zoufalství Deamon Loot
Nevel na tebe hedí naprosto, pro něj, netypickým pohledem. A to vzteklým a zcela vážným. Kdepak, to není ten nadšený dráček, co si z tebe dělal legraci. Tohle je drak své paní. Vážný a pořádně rozzuřený. A kdoví, na koho je tento vztek mířen. Možná právě na tebe? ,,Nic," zabručí. ,,Problém bude spíš ten, že já tě dotud dostat nemůžu," zahučí Nevel a začne pochodovat sem a tam po kleci. ,,Zákon je na jeho straně. V Astaldině rodině máme teď rozvraty a budeme obviněni z vyvraždění města a tím pádem i narušení rovnováhy. Astalda ještě z velezrady, že tě sem přitáhla. Takže jednou budeme muset postupovat dle pravidel." Nakopne jednu z míříží. Je na něm vidět, že by si rád zchladil žáhu i jinak, ale evidetně ví, že nemůže. zčne mlátit hlavou do mříže, z čehož vzniká směšný dutý zvuk. ,,Jak - já - nesnáším - pravidla!" hláskuje s každou ránou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Křišťál Astald al'Lasta
Křišťál je hladký, a na jedné straně špičatý. Tvoří dokonalou kopii dračího špičáku. Ale jakmile se jej dotkneš magií, ucítíš zavlnění a křišťál začne promlouvat řečí, které nerozumíš. Je neznámá. zní jako šeppt, syčení aprskání dohromady. Nic příjemného. Nic, co by lahodilo uchu, ale i tak je ten hlas podivně přitažlivý, Jako by tě lákal a naváděl, aby jsi ho jen poslouchal. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zvláštní věcička. Tajemná a to už jsem něco zažil. Bude si žádat mnohem větší prozkoumání, ale ne dnes. Na to budu potřebovat čistou hlavu a tu teď nemám. Přejdu ke komodě a otevřu jeden se šuplíků. Chvilku se v něm přehrabuji než najdu to co hledám. Je to malá zdobená obsidiánová krabička. Jsou na ní nápisy a požehnání samotného velkého draka. Je to vzácná věcička a teď se mi skvělé hodí. Odemknu malý zámek a otevřu ji. Nic v ní není a já do ní nyní uložím křišťál. a zavřu ho uvnitř. Krabičku schovám zpátky do šuplíku a zamknu ho. Je to teď chráněné magii, uzavřené ve svém vlastním malém vesmíru a nemělo by to představovat žádné nebezpečí. Konečně se jdu uložit ke spánku. Svléknu se sám. Nevolám kvůli tomu sloužící, je to zbytečné. Zhasnu lampu a zalezu do postele. Sám. Dnes spím sám. Bez Rety. Je to nezvyk. Dlouho nemohu usnout, ale nakonec mě únava přemůže. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Nevel To bylo snad poprvé, co Nevel vypadal skutečně vážně. Proto jsem s žertováním hned přestal a posadil jsem se. "To mi nepřijde jako Styl Astaldy... vyvraždit město... a tvůj...,, Shlédnu draka od drápu ke křídlu. "Ty nevypadáš ani jako někdo kdo by ublížil mouše.,, Dodám. "Dle pravidel ? Zákon na jeho straně ? Nevele co se děje ?,, Co máš v plánu. "Tak ? co bude ?,, Zeptám se nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro NOVÝ DEN Astald al'Lasta Dragonie, 2.1. 1678 Devátého Věku, kolem 8:00 Slunečno
Probudil jsi se sám od sebe. Kdoví proč. Možná se ti něco zdálo, ale nepamatuješ si to. Podle všeho jsi měl klidný a ničím nerušený spánek. Na tvé komnatě je však cosi zvláštního. Jsi si jistý, že jsi okno včera večer neotvíral, ale nyní je dokořán a skrze něj do místnosti proudí studený vzduch a sluneční svit. Jak se zdá, dnes bude krásný den, alespoň z hlediska počasí. Podíváš-li se pozorněji, nebo vylezeš-li z postele, zjistíš, že se po podlaze táhnou divné šmouhy, jež nepochází z něčeho, co by mohla udělat obyčejná služka. Ne, jsou to zhmotněné stíny, které na slunci pomalu blednou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Podle pravidel Deamon Loot
,,To zkus vysvětlit těm pitomcům," zahučí Nevel. ,,Nehledě na to, že všichni Astaldu znají jinak, i mně, než nás znáš ty. Oni nás znají jako bojovníky. Krvelačné válečníky, co jsou ochotni pro své město zemřít. A je toho daleko více, než ty víš." Mávne tlapou. ,,Lastové nikdy nepostupují dle pravidel. Jediným pravidlem je přežít a chránit rovnováhu. Nic víc se u nás neuctívá." Povzdechne si. ,,Děje se to, že byl ukraden Přenos, vyvražděno město a zraněn Hvězdář. To se stalo. A to všechno v několika málo dnech, v době, kdy už jsi byl zapojen do našich záležitostí. Takže jsi jeden z podezřelých, proto ta klec." Nevel nejistě mávne křídly. ,,Měl bys tu zůstat." Pak se ale zatváří vzpurně. ,,Jenže tě tu nemůžu nechat zavřeného jako kanárka! takže se tě pokusím dostat ven, podle pravidel, samozřejmě."
|
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Tyhle stíny nejsou mé. Opatrně je obejdu a vykouknu z okna. Rozhlednu se jak do stran, tak i dolů a vzhůru. Někomu se nelíbí mé vměšování do jeho věcí, ale stejně tak ani já nemám radost z toho co se stalo a jestli si myslí, že mě dokáže jen tak nachytat tak ho čeká nemilé překvapení. Okno nechám tak jak je a začnu čarovat. Povolám svůj stín, který pak shromáždí šero ze všech koutů místnosti, pak z nich vytvořím svého dvojníka, který ty cizí stíny polapí a uschová v sobě abych je mohl prozkoumat. Každý stín je totiž jedinečný. Závisí na intenzitě světla, směru, denní době, prachu ve vzduchu a dalších věcech, které mi toho dokáží mnoho prozradit. Kromě toho si jich většina uchovává po nějaký čas spojení na své tvůrce. Pokud s nimi bylo manipulováno měl bych poznat kdy a jak k tomu došlo. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Nevel Pokrčím rameny. "Pitomci to jsou... to je pravda... Celkově... dostl... jezdců které jsem potkal jsou pitomci... Především ten zkur...,, Podívám se omluvně na Nevela. "Norain.,, Dokončím větu naštvaně. "Hvězdář ? Měl jsem za to že hvězdář je Athor.,, Přemýšlim nahlas. "Jak bych mohl být podezřelý... celou tu dobu jsem byl buď u tebe a nebo u Astaldy... Jedinej moment kdy jsem byl sám byl ten, když jsem se ocitl v té... zkoušce...,, Pronesu nervózně. "V pohodě. Nechci přidělávat starosti. Zůstanu tady.,, Ujistím Nevela. "Ale před tím bys mi mohl podat pár těch udělátek kolem klece... abych se mohl zabavit.,, Řeknu vážně a podívám se na věci okolo klece. Pokrčím rameny. "To už nechám na tobě papo.... Nevele.,, Usměju se na draka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro STÍNY Astald al'Lasta
Stíny jsou neurčité. Jako by je vydávala osoba, jež je dávno po smrti a ztratila stínovou jiskru, jež dává každému stínu jeho originalitu. Nebo také mohl být neviditelný. Lidé, co se umí zneviditelnit, dovedou potlačit svůj stín natolik, že ztratí svou originalitu. Denní dobu však odhadnout můžeš. Pohyboval se zde asi před hodinou, nenajvýše před hodinou a půl. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kleci Deamon Loot
,,Jsou to xenofobové," řekne Nevel chytře. ,,I když… To docela chápu. Vy lidé umíte udělat ve věcech pěkný bordel. Koukni, co jsi udělal ty." Zakroutí hlavou. ,,Jsou čtyři chrámy a každý chrám má svého Hvězdáře. Nejzvláštější je, že Narac a Ator jsou Hvězdáři a Astalda jím byla. Ti tři jsou normálně Svatá Trojice. Což mi připomíná. Neviděl jsi ho někde? Je po něm docela sháňka."
,,Právě proto. Mohli jsme tě navést. Víš, tady se nám moc nedůvěřuje. Jsme rebelové." zatváří se pyšně. ,,Takový jsem už od vajíčka." Pokývá hlavou.
,,Tak dobře. Ale abych citoval Astaldu: ,Jestli se ti něco stane, tak si tě najdu a osobně tě zabiju, jasné?'" Vyklouzne skrze mříže a přitáhne ti jeden z vaků, v němž najdeš dost jídla, dokonce i knihu, v jazyce, kterému nerozumíš, a sirky. Hlouběji v batohu je i pergamen, inkoust a brk. Nevel ti řpitáhne ještě kožešinu a nožík. ,,Tak já padám. Astalda by ráda věděla, kde jsem. Máme pár problémů." Po těchto slovech vyjde z klece a odběhne pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Tohle je skutečně hodně zvláštní. S něčím takovým se setkávám poprvé a jsem z toho trochu nesvůj. Tohle si bude žádat mnohem větší pátrání, ale nejdřív potřebuji hrad zabezpečit aby se mi tu neprocházeli nezvaní hosté. I když mám hlad zůstanu v pokoji. Zavřu okno a zatáhnu těžké závěsy. Pak rozsvítím svíčky a lampy, které mám rozmístěné v pokoji. Ve velké pánvi rozdělám oheň. Celá místnost se zaplní tisícem stínů. Různě se kříží, spojují a znovu se rozchází. Šplhají po stěnách i stropu. Nábytku, látkách, podlaze. Naplňují celý prostor svým bytím. Jsou zkrátka všude a tohle... tohle je mé pravé království. Svět stínů ve kterém jsem jako doma. Kleknu si doprostřed, ruce volně položím na stehna, zavřu oči a stanu se svým vlastním stínem. Teď jsme jedno. Dokáži se přemisťovat z jednoho stínu do druhého po celém hradě. Vnímám všechno co se kolem nich a uvnitř odehrává. Cítím každé narušení, každý pohyb, který stíny provedou. Ale tohle není všechno. Nekončím u toho, že prohlédnu každý kout svého panství, ale navíc ještě stíny rozmístím všude kolem. Nechám je hlídat. Nenechám ani skulinu nechráněnou. Jakmile dojde k nějaké manipulaci s nimi budu to okamžitě vědět. Když se je někdo pokusí překonat budu to vědět. Vytvořím stínovou klec kolem svého hradu. Nenápadnou, ale nepřekonatelnou. Otevřu oči a vyčerpaně se svezu na zem. Bylo to velmi náročné a i když je to sotva hodina co jsem vstal z postele jsem unavený jako kdybych tři dny nespal. Pozhasínám všechny svíce a ohně, otevřu okno abych vyvětral pach kadidla a bylinek, ustrojím se a vyrazím na snídani kde na mě nejspíš sestra a Reta čekají. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel a Arënis "To ano. A vymaštěnci.,, Podotknu trochu našvaně. "Jo. Athora jsem potkal před chrámem. Vypadal docela dost zamyšleně...prej ho čekaj nemilé povinnosti, které jsou i prej mimo jeho postavení.,, Odtušim klidně. "No jo...,, Zasměju se. "Myslím že hlavně Astalda.,, Povokaivně dloubnu do dráčka. "Mně ? a stát se něco ? Prosim tě... víš kolik jsem toho už přežil ?,, Podívám se na Nevela klidně.¨ "Super. Díky.,, Otevřel jsem si knihu a pergament a začal si... spíš prohlížet. Musim si taky zkusit něco zkonstruhovat do té arény. Nejlíp se inspirovat assassins creed... něco nenápadného co dokáže rychle zlikvidovat cíl... Asi jsem si ještě nezačal uvědomovat že budu zabíjet lidi... ale když chceš žít... musíš.... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Snídaně Astald al'Lasta
Když vkročíš do jídelny, spatříš pouze Astaldu, jak se zachmuřeně rýpe ve své jídle. Nevšimne si tě, je příliš zabraná do míchání vody vidličkou. Jídelna je prosluněná a vše vypadá naprosto klidně a normálně. Dokonce i mapa se změnila přesně tak, jak to dělávala každé ráno. Na místě temně modré vody se nachází tyrkysová, stromy háží jiný úhel stínu, stejně tak hory. Vše, jak má být. Až na to, že tu není Reta. Obvykle bývá přesná jako hodinky. Nikdy nepřišla pozdě, šlo-li o něco důležitého i o obyčejnou prkotinu. Astalda k tobě zvedne hlavu a pousměje se. ,,Dobré ráno," pozdraví a zase se začne rýpat v jídle. Pod stolem spí tvůj drak, Stew. Všimneš si, že mu Astalda čas od času něco hodí a on si to k sobě přitáhne, jako by šlo o velký poklad. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Dobré ráno," pozdravím sestru a usadím ke stolu. Naberu si pořádnou kopu jídla. Pořádně mi vyhládlo po tom jak jsem čaroval. Teprve po tom kdy se dopracuji zhruba do poloviny své porce se začnu zajímat jak to je. "Reta je již po snídani?" zeptám se zda jí Astalda viděla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kleci Deamon Loot
Nevel si oddechne. ,,Fu, to bude mít Astalda radost. A hlavně paní Nórië," ušklíbne se.
Nevel se zatváří podrážděně. ,,Mám rýmu, nechtěj, abych kýchnul," varuje tě.
,,Vím," povzdechne si. ,,Právě proto."
V knize spatříš obrázky draků. Jsou věrné, namalované do detailů, dokonce jsou k nim i ručně připsány poznámky, kterým neorzumíš.
Materiál na výrobu čehokoli, co by mohlo zabíjet, však nemáš. A ani žádné nástroje. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rozprávka nad talířem Astald al'Lasta
Astalda zase zvedne hlavu a pokrčí rameny. ,,Neviděla jsem ji. Asi někde bloumá, nebo je u dětí." Podívá se na stěnu. ,,Od Nevela mám zprávu. prý mluvil s Deamonem a Deamon mu řekl, že viděl Atora poblíž Dračího chrámu, kde byl zraněn Narac. Jenže," významně se na tebe podívá. ,,Ator by měl být ve svém chrámu. Nemáš ponětí, co by tam mohl dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Nevím o co šlo," dám si poslední sousto a odložím vidličku. Teď se dostávám k něčemu nepříjemnému a nejsem si jistý jak to podat. Také se trochu obávám reakce Astaldy. "Vím, ale co se možná děje teď. Ten vězeň, kterého tu máme prozradil, že jim Ator pomohl utéci z podzemí a prý přitom sám padl do zajetí. Neví, ale co se s ním děla dál." A je to venku. Pečlivě sleduji sestru a jsem připravený zakročit kdyby jí to hodně vzalo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Klid Astald al'Lasta
Astalda na tebe chvíli nečitelně hledí. ,,Padl do zajetí?" ujistí se. Povzdechne si a odloží vidličku. Zdá se, že je vcelku klidná, na to, že jsi jí právě oznámil, že je její syn možná někde napokraji smrti. Na druhou stranu, Ator toho také hodně prožil. Útok Wetora a mnoho dalšího. Také bylo velmi těžké vyrvat ho z kořenů. Nehledě na to, že již byl pár let dospělý, takže už by si měl sám poradit. A k tomu všemu byl ještě Astaldin syn, takže riskování a dělání ukvapených závěrů a vrhání se do nebezpečí po hlavě měl v krvi a dokázal se z několika smrtelných zranění vyškrábat. ,,Ale vzhledem k tomu, že byl spatřen u chrámu, se mu asi nic tak hrozného nestalo." Zakroutí hlavou. ,,Dokud může chodit, nechám ho, ať dělá, co uzná za vhodné." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jsem moc rád, že to vidí takto. Nejsem si jistý zda jí došla posloupnost událostí. Nebo možná nedochází mě, ale nehodlám se v tom dál šťourat. Přejdu tedy k další věci. "Někdo se dnes ráno vloupal do mého pokoje, začnu pomalu. "Použil stíny, stejně jako když byl ukradený přenos. Provedl jsem jistá protiopatření, ale chci abys o tom věděla. Je možné, že tu máme špeha a rozhodně to nebude nějaký hejhula co umí pár triků. tak na sebe dávej pozor." Domluvím a po chvilce váhání si ještě trochu přidám. Pořád se cítím trochu hladový, ale nechci se moc přecpat. Necítil bych se pak dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dopisy Astald al'Lasta
Astalda přikývne. ,,Máš nějaké podezření, kdo by za tím mohl stát?" otáže se, zatímco znovu bere příbor do ruky, ale jen aby si s ním mohla začít zase hrát. ,,Pokud jsou v tom stíny," začne se spekulací. ,,Budeš první podezřelý, slyšela jsem zvěsti o tom, že Drago as'Alassëa je na jiné planetě." Opět odloží vidličku. ,,A abych nezapomněla, přišlo ti sedm dopisů." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zavrtím hlavou: "Zatím ne. Bylo to velmi... podivné. Nezdálo se mi, že by to byla práce Draga, ale zcela jistý si tím také nejsem." Konečně jsme po jídle, ale zatím stále sedím u stolu. Odpovědi ostatních pánu si přečtu později. Nejspíš tma nebude nic důležitého nejdřív si musím udělat pořádek zde. to, že jeden ještě nedorazil mě nepřekvapuje. "Co teď hodláš dělat?" otočím se na sestru. Hodilo by se mi znát její plány. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Plány Astald al'Lasta
Astalda pokrčí rameny. ,,Půjdu najít Retu a zkusíme spolu telepaticky prozkoumat okolí. I stíny mají myšlenky, třeba najdeme stopu toho vetřelce. A pak zkusím znovu kontaktovat Nevela, připadá mi divné, že tu ještě není. Pokud Nevel dorazí, vyptám se ho na to, co dělá Deamon, aby nám tu nenechal něco vybouchnout, nebo aby ho před zkouškou někdo nezabil." Na chvíli se odmlčí, než dodá: ,,A ještě zkusím najít Atora a optat se ho na to, co viděl. Když zachraňoval lidi, určitě ví odkud, takže bychom mohli znát i základnu nepřítele." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Souhlasně pokývám hlavou. Jsem rád, že tohle mohu pustit z hlavy a soustředit se na něco jiného. "Dej mi pak vědět co jsi zjistila a jak dopadl rozhovor s Retou," vstanu od stolu. "Stew," zavolám na draka, "proletíme se." Zamířím nahoru na plošinu. Potřebuji si trochu pročistit hlavu a k tom není nic lepšího než let na drakovi. Vidět svět z výšky dá věcem hned jinou perspektivu a je možné že dostanu nějaký nápad jak se s touhle situaci vypořádat. Zatím jsem udělal vše proto abych hrad a město zabezpečil. Stráže jsou v pozoru. Povolal jsem stíny o moc víc udělat nemohu, abych nevyvolal paniku. Hodlám si dát několik koleček po okolí a pak se vrhnu na ty dopisy a celkově diplomacii. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Procházka ve vzduchu Astald al'Lasta
Astalda přikývne. ,,Dobře." Stew se poraženě zvedne a s brbláním tě následuje. ,,Abych pořád já něco dělal," brblá. ,,Pořád abych já něco. Stew, vstávej, Stew, udělej tohle, Stew, udělej tamto. To je pořád práce, práce, samá práce! A lupínky žádné," brumlá nespokojeně, ale jsou to jako vždy jen slova. Stew sice hodně kolem všeho brblal, ale nikdy to tak nemyslel.
Na plošině se tvůj drak zvětší do podoby létací a jakmile nasedneš, vznese se do vzduchu. Krajina pod tebou je zasněžená, slunce se od bílého sněhu odráží jako od zrcadla a znemožňuje tak dobrý výhled po rajině, jelikož odražené světlo bodá do očí, ale když přihmouříš oči, není to až tak nepříjemné. Chvíli pod sebou vidíš i své město, ale to za chvíli Stew přeletí a nese tě nad hory, které přeletí a udělá kruh směrem k lesu, který je naproti horám. Tentokrát letí pomalu, není kam spěchat. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Nevel V knížce jsou nádherné obrázky draků, ktere si pořádně prohlížim. Není tady ale nic, co by mi mohlo pomoc. Po chvíli mne to omrzelo a ja si zase lehl. Po chvili jsem se jeste podival na ten svitek a prohledl jsem si dyku, kterou jsem si pečlive schoval do kabátu. Jak dlouho tu sakra budu tvrdnoit... odfrkl jsem si a zase jsem jen čekal. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Provedeme ještě několik koleček. Vychutnávám si ten chladný vzduch na tváři a výhled na město, hrad i lesy okolo. Skutečně cítím jak mě těžké myšlenky opouštějí, jak je vítr odvál pryč a hlavě je náhle lehčí než když jsem se probudil. Navíc tu mám sestru a to je něco z čeho mít skutečnou radost. Nakonec, ale musím draka navést na přistání. Dosedneme na věž a Stew se zmenší. Pohladím ho po hlavě a podrbu mezi oušky. "Pojď, sežene mi nějaké lupínky. Zasloužíš si je," spiklenecky na něj mrknu a zamíříme dolů. Sloužícím nakáži aby připravili pro draka pořádnou dobrotu a já se odeberu do pracovny, kde si jdu přečíst dopisy z dalších měst. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Po několika hodinách Deamon Loot
Sedíš sám v kleci, pravděpodobně se nehorázně nudíš, jelikož nemáš co dělat. Máš knihu, kterou nepřečteš, máš jídlo, ale stále jíst také není velká zábava. Nehledě na to, že nevíš, kdy se zase dostaneš k jídlu… Plynou vteřiny, minuty, hodiny a stále se nic neděje. Jako by na tebe všichni zapomněli a řekli si, že tě tu nechají umřít. Pravděpodobně tomu tak není, protože se za nedlouho zjeví drak, kterého neznáš. Nezdá se však, že by ti chtěl nějak ublížit. prostě přejde ke kleci a odemnkne ji. Vyzívavě se na tebe podívá a čeká, co uděláš. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Seděl jsem tam sám. Sám se svojí malou spící dračicí která se ani nehla... Připadal jsem si osaměle. Nemohl jsem spát, nemohl jsem si číst, nemohl jsem nic. Jen čekat. Čekat a jíst. Ale můj žaludek nebyl bezednej a jídlo ubejvalo rychle. Nevěděl jsem jak dlouho mě tu plánují nechávat... Byla to doma... Začínal jsem litovat toho, že mě Nevel nepustil... Ale v tom... Cvaknul zámek a před klecí stál cizí drak, kterého jsem ještě neviděl. Já koukal na něj a on koukal na mně. Pokrčil jsem rameny a společně s Arënis a se schovanou dýkou jsem vyšel ven. "Asi bych tu měl spíš čekat... ale teď bych klidně i pracoval, jen abych tu nemusel být zavřený.,, Řeknu si spíše pro sebe.... Sakra... jsem v kleci pár hodin a už je ze mě cvok... "Kam půjdem ?,, Podívám se na draka nezaujatě... Jako bych nikdy neviděl draka |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dopisy Astald al'Lasta
Stewovi se okamžitě při zmínce o lupínkách zlepší nálada. Dokonce ani nebrblá na schodech.
Usedneš k dopisům a rozlomíš pečetě. Papírování a k tomu nepříliš příznivé zprávy:
Dopis od: Alassëa
Vážený rode Lastů,
děkujeme za zprávy ohledně Města Smutků i za váš čas, jenž jste do psaní dopisu vložil. Naším dalším krokem bude nepochybně svolání rady, kde prodiskutujeme věc, o níž jste nám psal. Též navrhuji, aby byla svolána Rada Velkého Draka, kde by se osud Města Smutků projednal. Formou dopisů jen těžko tento problém vyřešíme.
S pozdravy
zástupkyně vládce Aless as'Alassëa
Dopis od: Namárië
Vážený Astalde al'Lasto,
v prvé řadě Vám děkuji za to, že jste se rozhodl nás o tomto problému informovat. Mým dalším krokem bude nepochybně okamžité navrhnutí svolání Rady Velkého Draka, nemohu učinit nic více, než zabazpečit lépe své město a dohlédnout na svůj lid. Též však nemohu jednat a projednávat skrze dopisy takto závažnou věc.
Ještě jednou Vám děkuji.
S přáním hezkého dne
Nárië at'Namárië
Dopis od: Órenya
Vážený roda Lastů,
to, co jste zmiňoval v dopise, je jistě politování hodné, s námi to však nemá nic dělat. V zájmu zachování rovnováhy se přikláním k řešení této věci osobně, tedy pro svolání rady Velkého Draka.
S pozdravy
Ondorio as'Órenya
Dopis od: Tarambo
Velectěný roda Lastů,
děkujeme vám za informaci ohledně této nepříjemné situace. Můžete jistě počítat s tím, že se přikláníme spíše k řešení tohto problému ústně. Ačkoli je forma dopisů užitečná, rádi bychom slyšeli vše ještě jednou. Můžete počítat pouze se zabezpečením města prozkoumání cizinců.
Rod Tarambo
Dopis od: Tanályë
Vážený rode Lastů,
jsme vám zavázáni, že jste nás na tuto skutečnost upozornili a že ji řešíte, přestože toto vlastně ani není ve vašem zájmu. Budeme velmi poctěni, pokud se v bližší době stavíte a probereme tuto záležitost ústně.
Spozdravem rod Tanályë
Dopis od: Malúme
Vážený rode,
vidím pouze jedno řešení. Okamžité svolání rady a projednání této záležitosti.
Rod Malúme |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro DODATEČNÝ DOPIS Astald al'Lasta (Nórië ot'Alarwa)
Vážený rode Lastů, děkuji za zprávu. Považuji však za důležité, abych Vám oznámila, že jsem s tímto faktem již byla obeznámena prostředictvím vašeho synovce Atora he'Yonty. Nórië ot'Alarwa //Astalde, odpověď pošli pouze mě, jde jen o to, aby Nórië věděla, co napsala. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Svoboda a klec… Deamon Loot
Drak nakloní hlavu na stranu, jako by uvažoval, nakonec beze slova zamíří na planiny. Záleží jen na tobě, jestli jej budeš následovat, nebo zůstaneš v kleci, |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Drak Drak odešel směr planiny. Co jiného mi zbývalo... Porozhlédl jsem se po rozházených věcech kolem a přidal do vaku nějaké jídlo... kdo ví kam mně chce táhnout. Druhou dýku jsem si taky schoval.. pokud jsem ji našel. Arënis jsem pohladil po hlavičce a doběhl draka. "Chápu. Nejsi mluvka. Mně to vyhovuje. Takže budu mluvit já.,, Podívám se na něj s nečitelným pohledem. "Ale naznačit bys něco mohl...,, Podívám se na něj uraženě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Další neznámý Deamon Loot
Drak se na tebe jen podívá a dál si to šťárduje loukou. Bezeslova, tiše a rychle. Dostal se do lehkého klusu, což se Arënis vůbec nelíbí. Nespokojeně bručí svoje grbl a přitiskne se k tobě ještě blíž, jako by tím chtěla zabránit nepříjemným otřesům, které chůze způsobuje. Cizí drak jde dál a dál nedbaje, že mu třeba nestačíš, nebo toho, že mluvíš. odpovědi z něj nevypáčíš. Po asi hodině chůze dorazíte k lesu, u něhož se drak zastaví a hvízdne tak, že ti zapraská v uších. Očividně jej však ten, na koho hvízdal, neslyšel a tak za chvíli hvízdne znovu. Konečně se u jednoho ze stromů zjeví muž, asi dvacetiletý, ale to lze jen těžko určit, vzhledem k tomu, že Astalda také vypadala na šestnáct. Mávne na draka a ten vkročí do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Drak a cizinec Šli jsme mlčky, což mě poněkud frustrovalo... nevěděl jsem kam jdeme a ani jestli mam draka vůbec následovat. Drak šel rychle, což mně začalo působit problém. Nechtěl jsem budit Arënis, která si pod fousky opakovala grbl... a ani jsem nechtěl draka ztratit. Došli jsme až na kraj lesa, kde drak vydal první zvuk. A to pískaní, které nebylo ani trochu příjemné. A znova. Musel jsem si protřepat ucho, jak mi v něm zalehlo. Z lesa se náhle vyloupl mladý muž. Mohlo mu být... 18... možná 20.. nebo taky 180... co já vím... Beze slova vešli do lesa. Připadám si kurňa neviditelný. Rozhodil jsem rukama a šel za nima. "Jen by mně zajímalo kam tohle vede..,, Žbrblám si naštvaně. "Jako bych tady vůbec nebyl... a znova si povídám sám... sakra... já chci Viviene...,, Až mi to do očí vtlačí slzu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V táboře zbojníků Deamon Loot
Muž s drakem tě vedou hlouběji a hlouběji do hvozdu, ignorujíce tvé naštvaneé brblání a mrmlání. Konečně se cesta opět posune kousek dál, když vstoupíte na mýtinu, na níž je založený tábor. Spousty stanů, mezi nimiž se lze sotva protáhnout. Mezi nimi se však pohybuje naprosto samozřejmě několik lidí v brnění, mezi nimi i ženy, ale všechni se zaobírají něčím jiným než tebou. Mezi lidmi se též proplétají draci, nebo létají nad stany. Muž a drak tě vedou do prostřed celého tábořiště - cestou se ti nejméně pětkrát povede zakopnout o provaz, který poutá stany. Ve středu tábora je malá mýtina, v jejímž středu hoří oheň. U něj sedí dvě postavy. Obě jsou zahaleny v zeleném hávu, podobnému hraničářským oblekům z Pána prstenů. O něčem debatují. Jedna z nich se zasměje, podle čehož můžeš poznat, že je to dívka. ,,To je ale směšné, snad si nemyslíš, že jsem až tak hloupá?" zeptá se druhé postavy. Zvláštní je, že mluví obyčejnou lidskou řečí. Muž, který tě sem přivedl, přijde k dívce a poklepe jí na rameno. Něco k ní prohodí, což jí přinutí otočit se na tebe. Pod kapucí spatříš mladý obličej pihaté dívky, které nemůže být více než dvacet. Rty se jí roztáhnou do širokého úsměvu, když tě uvidí. V zelených očích jí zvědavě zajiskří, jako by právě viděla něco, co nezná a holdá to prozkoumat. Vyskočí na nohy a přejde k tobě. ,,Ahoj pozemšťaně!" pozdraví tě vesele. ,,Já jsem Margaret Harrisnová, ale všichni mi říkají Maggie, pokud mi zrovna nenadávají, jaké jsem trdlo." Zazubí se. Napřáhne k tobě ruku v běžné pozemské formalitě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Arënis Šli jsme lesem. Muže s drakem zřejmě moc nezajímalo že je následuju... Spíše to tak chtěli. Ignorovali mne. A to úplně všechno co jsem říkal. Nakonec jsem sklapl a jen je tiše následoval. Došli jsme až do.. Tábora. Vypadalo to jako bezdomácké doupě. Spousta stanu nacrcaných na sobe. Ze jsem jsem minimalne o 3 šňůry prerazil a malem sundal 2 stany byla samozřejmost. Přešli sme k ohnisti kde sedeli 2 postavy a já se trochu ohřál. Překvapeně jsem se na dívku podíval. "Ahoj Maggie. Těší mně. Ja jsem Deamon Loot. Ale všichni mi říkaj "ten co podělal rovnováhu". Uchechtl jsem se. " kde to vubec... Sme ? A kdo jste ? Nevypadate jako nekdo kdo by pohrdal lidma.,, Zkoumavě si prohlédnu dívku. sakra... Utekl jsem... Astalda bude mit dalsi potize... Ale... Zas.. Klec neni poskozena... Odemkli ji.. Takze jsem teoreticky neutekl "jsem rad ze poznavam v tomhle blaznivem svete nekoho, kdo mne nechce popravit, povesit nebo mne vyvrhnout...,, znova se na divku usmeju. "Mohu ? ,, poukazu smerem na lavicku u ohniste. Pokud povoli, sednu si. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V táboře s keckou Deamon Loot
Dívčin úsměv se ještě rozšíří. ,,To je bezva přezdívka," ocení ji a pobaveně jí zajiskří v očích. ,,A ještě před zkouškou." Maggie se zamyslí. ,,No, jsme ve hvozdě, kam moc dračích jezdců nezavítá. Proto je tu hlavní sídlo Draků." Pokrčí rameny. ,,No, jsme vyvrhelové společnosti. A já jsem ze Země, přišla jsem sem asi před čtyřmi dny, takže jsme celkem ráda, že je tu ještě někdo, kdo kazí rovnováhu." Zazubí se a je na ní vidět, že to myslí zcela vážně, přestože si z toho vlastně dělá legraci. Na to, že se ocitla v zabijáckém světě, působí zcela normálně a vysmátě. ,,Tebe taky?" povytáhne obočí. ,,Páni, asi vážně nesnáší lidi. V jednu chvíli jsem měla pocit, že to jenom já jsem ta, kterou chtějí za každou cenu uškrtit." Usměje se, jako by jí to vlastně vůbec nedělalo vrásky a bylo to ta nejmenší věc na světě. Přikývne. ,,Určitě. Máš hlad?" Na rameno jí poklepe ten muž, který tě sem přivedl. Něco jí zašeptá do ucha. ,,Neboj, nemám to nemám v úmyslu. Jako bys mě neznal." Muž protočí panenky a odejde si po své práci zatímco Maggie zase mluví na tebe. Té se pusa asi jen tak nezastaví. ,,Koukám, že už máš taky draka. Takže už víš, kdy půjdeš na zkoušku?" Dokonce ani to ji podle všeho netrápí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Maggie "To je dobře... mam za to že mně... jeden z těch jezdců shánět bude...,, Řeknu trochu méně veseleji. "4 dny ? To jsme na tom možná dokonce i stejně...,, Usměju se na dívku. "Já tu jsem ještě s... dvěma ... kamarádkami. Také ze země.,, Usměju se na ni. Dívka jela jako mlejnek. Nezastavovala se. "Jo... do toho jsem taky přežil pár situací které jsem přežít neměl... Wetory, Třenose, Gleny, Úmrtní vize a pár .. nepříjemných setkání s Jezdcema... Jednou na mně měl položenou nohu a já byl svázanej v jeskyni a podruhé mne zavřeli do klece... za těch pár dní mam bohaté zážitky.,, Zasměju se a posadím se na lavičku, kousek dál od... osoby v plášti. "Moc rád bych něco zakousl. Dokonce jsem... přinesl i nějaké jídlo... třeba se bude hodit.,, Podal jsem dívce vak s pár kusy jídla. Podívám se na Arënis a pohladím ji. "Nevím... A ani nevím jestli hodlám riskovat život v aréně... třeba se tam ani nevrhnu...,, Pokrčím rameny. "Ale je pravda... že... jedné ... dívce jsem slíbil že to přežiju... Takže asi budu muset.,, Znova jsem se zasmál. "Ty už máš zkoušku za sebou ?,, Podívám se tázavě na dívku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Další návštěvník Deamon Loot
Maggie se usměje, ne že by se snad přestala usmívat, ale teď se jí úsměv ještě rozšíří. ,,Tady budeš v bezpečí. Všichni jsou tu za něco stíhaní. A většina z nich je ze Země. Takže jsme vlastě něco jako parta Robina Hooda." Ano, teď si ze svých slov a z vážbosti situace střílela, což je vlastně trefné, protože má na zádech toulec se šípy a na lavici leží luk. Kdo ví, jestli náhodou nepatří jí. ,,Vážně? Já měla za to, že jsem přišla před termínem. Nebo mi to tak alespoň bylo řečeno." Pokrčí rameny. Hlavu si s tím asi nedělá. ,,Tak je najdeme. Pokud nenajdou ony nás." vypadá tou myšlenkou nadšená. Jako ostatně asi ze všeho. ,,Gleny? Wetory?" podiví se a zvědavě jí zajiskří v očích. ,,Kdo to je?" Máš zcela její zájem. Vytáhne z kapsy od kalhot zcela pozemský zápisníček vázaný v kůži a otevře jej. Poté se na tebe zase vesele a stále zvědavě podívá čekajíce na vysvětlení těchto dvou slov. osoba v plášti se zvedne a zamíří pryč, evidetně s úmyslem se vzdálit od těch pubertálních řečí a překrucování pravdy a historek, které obsahují jednu lež za druhou.
Maggie od tebe vak vezme. ,,Něco ti přinesu, ale varuji tě, že to bude možná jedovaté, protože jsem měla dneska službu v kuchyni." Pobaveně se zašklebí. ,,Jak mi bylo řečeno, prý tu bez zkoušky nepřežiješ. Všichni ji tu mají. Někteří z Draků dokonce šli i do normálních měst a vzali je mezi sebe jen kvůli zkoušce." Pokrčí rameny. ,,Upřímně, připadám si jako u příjímaček na střední." Úsměv, který se na chvíli ztratil, se opět rozzáří na její tváři. ,,Podle mě ti tvůj drak rád pomůže k tomu, aby jsi přežil. za těch pár dnů určitě vyroste. Prý draci rostou rychle." Arënis pozná, že se o ní mluví a začenichá směrem k dívce. Poté významně pronese cosi jako hmrl a zase se věnuje spaní. ,,Ne, koná se jednou do roka a to je za devět dní, devátého ledna. Kouzelné dračí číslo a tak. Něco jako státní svátek. Jezdci se u arény asi dost baví. Docela mi to připomíná Hunger games. A já k tomu mám draka, který se z vajíčka vylíhl asi před… čtyřmi měsíci. Takže vlastně ani nejsem ,správně registrovaná'. Vlastně by mě ani ke zkoušce vzít neměli a rovnou bych měla jít na šibeniční vrch." Pak zase rychle skočí na jiné téma. ,,Jdu ti pro to jídlo. Hned jsem zpátky." Otočí se odběhne do jedné z úzkých uliček. za malou chvíli se vrátí s miskou, v níž je horká zeleninová polévka. Podá ti misku a lžíci. ,,Dobrou chuť," popřeje ti a sedne si na zem. Poklepe si na klín a zpod lavice vytřelí matně hnědý drak, který jí skočí do klína. Loupne po tobě žlutýma očima, ale dál se ti nevěnuje. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Maggie "Mam trochu strach že v bezpečí nejsme nikdo... Kdyby chtěli, najdou nás hned... Mne jejich draci vyčmuchali na kilometry daleko... A bojím se jestli je sem můj pach nezatáhne... Proto se raději nezdržím dlouho...,, Usměju se na dívku. "Obávám se toho, že pokud žijou, tak jedna je spoutaná kdesi u kentaurů a druhá... s její... orientací a schopnostmi pravděpodobně mrtvá...,, Řeknu se smutkem v hlase. "Ano. Gleny jsou... jezerní lidé. Žijí ve vizích... teda většinou... Jsou to takové... Dalo by se říct že lidé obaleni šupinami. Také teda lidi požírají... ja měl to štěstí a narazil na jednu moc milou... Kuma se jmenuje.,, Vzpomenu si na jméno gleny. "A Wetoři... no... Jsou to... přízraky kteří se ti dostanou do hlavy a zabíjí tě pomocí tvých nočních můr a různých... strašidelných nebo velice děsivých chvilek. Dokonce jsem s nim i mluvil... Nechal mně být jen kvůli tomu že jsem člověk... neboli jak řekl "podřadný druh".,, Myslím že takhle nějak to řekl. "Kdo byla ta... osoba co odešla ?,, Zeptal jsem se šeptem a poukázal na osobu která odcházela a kličkovala mezi stany pryč. "Můj žaludek je odolný. Přežil jsem i setkání se třemi Jezdci. Nemůže to být horší než tvé jídlo.,, Upřeně se na dívku podívám a zasměju se. "To mi bylo řečeno také... Když se ale na zbytek života... někam zašiješ... splyneš... Máš šanci.,, Usměji se na dívku smutně. Jen doufám že jsou obě dívky v pořádku... Neodpustil bych si, kdyby se jim něco stalo.. "To je pravda... Tam ale uděláš chybný krok a máš druhé kolo. Tady tě to při té lepší variantě zabije...,, Řeknu nečitelně, ne však útočně nebo sarkasticky. "Tohle je prosím nejlínější drak na světě.,, Poukážu na Arënis. "Ta to celé prospí.,, Zasměju se. "Máš pravdu. Je to jako Hunger Games... Ale tam mají všichni stejný podmínky... je možné že vlezu do arény a budou tam... Třeba Třenosové, nebo 10 ozbrojených chlapů... Nevím co od toho čekat...,, Pokrčím rameny. "Vypadá to nádherně.,, Přičuchnu si a dám si první lžíci. Po ní se na dívku usměju. "Je to výborné. Teplé jídlo jsem neměl od doby co tu jsem...,, Znova se na ni usměju a pustím se do jídla. "Moc hezký dráček.,, Usměju se na něj. "Jak se jmenuje ?,, Po jídle poděkuju a pokud mi dívka odpověděla kdo byla ta osoba, vydám se za ní... pokud to je někdo koho znám... pokud mi to neřekla vydám se za ní také. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Elfí draci Deamon Loot
Maggie se potutelně usměje. ,,To jsem si původně myslela také. Ale i draci se dají ošálit. Proč myslíš, že si… my," řekne trochu nejistě, jako by nevěděla, jestli k nim patří ,, ,říkáme Draci?" Ale hned ti odpovídá: ,,Protože jen drak může ošálit draka. věř mi, že ačkoli jsou hodně silní a mocní, nedokáží se dostat přes určitý druh magie. Z čehož vyplývá," důležitě na tebe pohlédne ,,že sem se nedostanou. Ani kdyby chtěli. Bojí se sem jít." Spokojeně se usměje. Dívka se na tebe podívá se soucitem. ,,Ale určitě ne. Tady kentauři nežijí." Zamyslí se, při čemž si poklepává ukazováčkem na bradu. ,,Nebo alespoň myslím."
Dívka si něco rychle zapíše tužkou od koh-i-noru do zápisníku. Vypadá naprosto fascinovaně. ,,Ty jsi přežil setkání se svojí noční můrou?" zeptá se obdivně. ,,Páni," vydechne. ,,Podívám si s tebou jen chvíli a už mám nápad na další čtyři pokračování své knížky!" zvolá nadšeně. ,,Teď už se odtud nedostaneš. Nenechám přece uniknout tak úžasný zdroj nápadů." Lišácky se na tebe usměje. Dělá si legraci, jak jinak.
Maggie sleduje tvůj pohled. ,,To je můj učitel. Ale moc nemluví. Jen když mi říká, že jsem špatně udělala výpad." Ušklíbne se. ,,Přestože je to ten nejmrzutější člověk, jaké jsem potkala, ráda si s ním povídám. Vždycky když něco řekne, je to už zdroj na úvahu." Z jejího hlasu zaznívá úcta. ,,A jdou mu skvěle verše. On vlastně mluví jen ve verších."
,,To je pravda," připustí s úsměvem. ,,Hlavně aby ti neumřely chuťové buňky." ,,To mám v plánu udělat," řekne zcela bezelstně. ,,Trochu jim překopu vládu a vysvětlím jim, že lidé nejsou zlí." Vypadá přesvědčeně, že se jí to povede.
Pokrčí rameny. ,,Stejné jako na Zemi," ujistí tě. ,,Tam jdeš po ulici a sejme tě auto. Tady to samé, jen tě místo auta zabije drak."
Maggie pobaveně pozvedne obočí. ,,To mě těší," dodá a je na ní vidět, že potlačuje úsměv.
Nechápavě se na tebe podívá. ,,No… Účastníků bude nejvýše devět, mají se vybrat tři. A každý z nich má stejné podmínky. Na každého může zaútočit Třenos, nebo deset ozbrojených lidí. Podle mě tady nejsou nefér podmínky. Možná jen to, že my jsme ze Země a nejdeme tam dobrovolně, ale jinak je aréna pro každého stejná."
Vypadá potěšeně. ,,Asi budeš první, komu to nezničí žaludek. Zdejší obyvatelé mají vytříbené jazýčky." Ušklíbne se.
Maggie se podívá na draka. ,,To je Áron," představí ho. ,,Vzhledem k tomu, že mi nechce říct, jak se jmenuje, protože si to asi nepamatuje, říkám mu podle jednoho elfa." Podrbe draka pod bradou. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Áron a Maggie "Vážně ? Tak to je dobře že něco takového je.. chci toho 10 kilo.,, Zasměji se znova. Nečitelně se na dívku podívám. "Neřekl jsem že tady.,, Nechám chvíli napínavého ticha. "Pravděpodobně je stále ve vizi... kdyby se sem dostala... Astalda by mne informovala.,, Podívám se na dívku. "To je jedna z jezdců, která nemá stejné mínění o lidech... Zapletl jsem se nechtěně do... pár věcí.,, Dodám ne přílíš nadšeně. "Né tak docela. Do mne nepřestoupil. Málem zabil zmiňovanou Astaldu.,, Opravím se. "No... když říkáš že se sem draci a jezdci nedostanou... možná je to pro mne zatím nejlepší místo... pokud bys nebyla proti... možná bych se pár dní zdržel... jsem tu jen chvíli ale zdejší společnost mi vyhovuje... pokud je zajímavá jako ty...,, Potutelně se na dívku usměju. "Aha. Máš učitele ? To ti závidím.. ten můj prej stojí za vyvražděním vesnice, velezrady a za rebélii.,, Usměju se na dívku. "Budu si v aréně muset najít... skulinku... něco o co by se šlo zachytit...,, Přemýšlím nahlas. "Tak jsem to nemyslel... jde o to že... jeden z vysoce postavených jezdců by dal cokoliv, aby mne viděl umírat v rukou kata... a nebo hodně pomalu a bolestivě... nepadli jsem si moc do oka...,, Řeknu klidně. "Mam pocit že ... něco přichystá... ví že se tam objevím kvůli Astaldě... A taky... jestli vůbec.. před arénou musíme projít... Souhlasem jezdců... nevím přesný počet... Ale asi 3... 3 jezdci musí souhlasit, abychom se účastnili arény. Pokud tomu tak nebude odeberou ti draka a skončíš s hlavou na špalku... Nebo podle toho co zrovna vymyslí.,, Pokrčím rameny. "To víš... když jíš léta ve školní jídleně.. zvykneš si na leda cos... Ale tohle nejde se školní jídelnou srovnat.,, Usměju se na Maggie. "Moc hezké jméno. Já svojí dračici, Arënis, potkal ještě o den dříve než se narodila. V úmrtní vizi Astaldy. To bylo po té, co jí napadl ten Wetor.,, Upřesním. "Arënis nějak dokázala cestovat vizema... a až o den později jsem v jeskyni našel její vajíčko... prej nademnou drží ruku nějakej velkej drak nebo co...,, Pokrčím rameny. "Takhle to alespoň pár jezdců říkalo..,, Ušklíbnu se. "Je to... pro tebe takticky nevýhodné... Ale mohla by si mi ukázat... jak se alespoň drží meč ? Viděl jsem ho tak naposled na obrázcích...,, Zasměju se. "Pokud to nebudeš chtít udělat, plně to chápu a respektuju.,, Dodám s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Rozprávka nad zeleninou Deamon Loot
,,Ach tak," přikývne Maggie. ,,Možná je ta… Astalda jen trochu tajnůstkářka a chce tě překvapit," nedá se. Obdaří tě potměšilým úsměvem. ,,Je s ní zábava?" zeptá se. ,,S většinou zdejších jezdců se vyjít nedá. Ale podle toho, jak o ní mluvíš, bych řekla, že je asi o hodně jiná. Na mě se jen podívali a řekli: ,Ha! Člověk! Na šibenici s ním!'" Teatrálně změní hlas na hluboký, takže její slova vyzní docela komicky a přibarveně.
Vykulí překvapeně oči. ,,Wow," řekne jen ještě fascinovaněji. Maggie se na tebe podívá stejně nečitelným pohledem, na tváři jí ale hraje potměšilý úsměv. ,,Zdejší společnost je rozhodně zajímavější než celá já dohromady," řekne zcela vážně - tedy tak vážně, jak je v jejím případě možné. ,,Já jsem prostě holka ze Země." Zatváří se, jako by jí hlavou rpobleskla geniální myšlenka. Což asi probleskla, protože znovu vytáhne zápisník a něco si zapíše.
,,Vážně?" podiví se zcela fascinovaně. ,,Toho musím někdy potkat. Nebo spíše tu?" tázavě se na tebe podívá. ,,Vždycky je skulina. Já už mám plán." Potutelně se usměje. ,,Nikdo se nikdy nedívá nahoru, ale jen pod nohy."
,,Z toho si nic nedělej. Lidé tady nepadnou do oka nikomu." Mávne rukou, jako by to nic neznamenalo. Lišácky se ušklíbne. ,,Už mám skulinu. Tady je asi deset lidí šlechtického původu, takže máš o hlasy vystaráno."
Pobaveně jí zajiskří v očích. ,,Jsem lepší než školní jídelna!" zvolá nadšeně a několik lidí se na vás nechápavě podívá, než si jde zase po svém. Z jednoho kouta tábora se dokonce ozve cosi německy, což Maggie ugnoruje. Nebo tomu nerozumí.
Opře si lokty o kolena. ,,Ty máš tak zajímavý život," prohlásí. ,,Musíš mi ho potom nadiktovat. Z toho bude bestseller!" nadšením se jí rozzáří obličej. ,,Nazvu to: Cestování Dragonií dle Deamona Loota." Na malý moment se zasní.
,,Ale jistě. Klidně tě s ním naučím i zacházet." Poté se na tebe významně podívá. ,,Přece bych tě nezabila." Poté se zadumá. ,,Já vlastně nezabiju nikoho. Na to bych neměla." Pokrčí rameny. ,,Nechci mít na rukou něčí krev. Třeba by se nám povedlo nějak zorganizovat skupinu, aby spolupracovala a mohli bychom přežít všichni. Ale…" Trochu jí poklesnou ramena. ,,O to asi dragonijská část nebude mít zájem." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Trochu mě ovšem zaráží, že Tanályë neví co se kolem nic děje. Nebo je to úskok a tváří se, že nic? Budu si na to muset dát pozor. Vezmu pero a začnu psát oficiální odpověď. Není v ní nic důležitého jenom, že jsem dostal patřičná psaní a že se dostavím na velkou radu. Všechno ostatní probereme tam. Blíží se poledne když s tím vším skončím a nechám dopisy rozeslat. Vyjdu na chodbu a zamířím k Retiným komnatám. Zaklepu na dveře a čekám. Ještě jsem jí dnes neviděl a rád bych si s ní chvíli pohovořil. Doufám, že sestra už si našla na Retu čas a zařídila se jak jsem jí požádal. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Áron a Maggie "To je také možné...,, Usměju se na dívku. "Větší tajnůstkářku jsem zatim nepoznal...,, Dodám s úsměvem. "Já prvně poznal Astaldu. Ta... Nemyslí si že jsou lidé stejní jako jezdci... taky si ale nemyslí že by měli rovnou na šibenici.... Prostě je... jiná. Dobře jiná... A nebýt jí, tak jsem mrtvej ještě dřív než sem se sem vůbec dostal.,, "Já jsem jen obyčejný kluk ze Země který nemá maturitu a jediné co umí, je opravovat motory a dopravní vozidla.,, Pokrčím rameny. "A teďka si připadám jak kdybych kličkoval mezi kulkama...,, Zasměju se. "No... Jestli myslíš Wetora tak to bych nedoporučoval.. Kdyby tam nebyla Astalda, přestoupil by do mě... a člověk by to pár minut zemřel hrůzou..,, Usměji se na ni. "To je pravda. Skulinka je vždy.,, Usměji se na ni. Pořád se jen usmívám... co to se mnou je... "Jen ji umět využít.. A hlavně ... mít štěstí.,, "No... to nevím.,, Zasměju se. "Spíš sem měl víc štěstí než rozumu... možná dlužim za můj život poděkování Velkému Drakovi... Kdo ví.,, Pokrčím rameny. "A nebo jsem prostě sakra dobrej.,, Řeknu naschvál přehnaně egoisticky a hned na to se zasměju. "Děkuju.,, Usměju se na dívku a vstanu. "Možná... když člověk nemá na výběr... Bude muset...,, Řeknu klidně. "Určitě nebude... udělají vše pro to aby se člověk ze Země nedostal na místo jezdce... Proto bych...,, Lišácky se na ni usměju. "Zlikvidoval hrozbu ještě v zárodku.,, Řeknu hlasem jako batman a znova se zasměju. "Bude to těžký... Ale věřím že to zvládneš...,, Ona ano. Já ne. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U Retiny komnaty / V Retině komnatě Astald al'Lasta
Reta otevře dveře, ale asi jen proto, aby ji nerušilo ťukání. V rukou drží pergamen, jehož obsah podrobně zkoumá. Na chvíli od něj zvedne oči a udiveně se zarazí. Vypadá hodně překvapeně, že tě vidí za svými dveřmi. ,,Eh… Dobré poledne," pozdraví tě a uhne ti z cesty, aby jsi mohl vstoupit. Její komnaty jsou jen trochu odlišné od jakýchkoli jiných. Je zde postel, skříň, psací stůl a velká knihovna, která je momentálně prázdná a jejíž obsah je nyní vyskládán na posteli a mnoho ze svazků je otevřeno. Nehledě na spousty poznámek, které se válí všude po zemi. Reta, pokud vstoupíš, za tebou zavře dveře a několik poznámek zvedne ze zěmě, aby je mohla přemístit na psací stůl, na němž je rozevřená stará kniha, z níž možná pochází pergamen, jenž četla, když ti oetvírala dveře. Ale to není jediné, co je zde divné. Dveře do Retiny soukromé komnaty jsou pootevřené, čehož si Reta podle všeho nevšimla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Věř si! Deamon Loot
,,Také ji znáš… Dva dny?" odhadne Maggie. ,,Pokud jste se teda neznali ještě před tím, než ti řekla, že je vlastně z jiného světa."
Maggie se ušlíbne. ,,Ty máš štěstí. Já cestovala s jakousi nafrněnou jezdkyní, co mě brala jako póvl. A když jsem se na něco zeptala, odbyla mě jen tím, že jsem člověk a že bych tomu nerozumněla." Zakroutí nad tím pohoršeně hlavou. ,,A přitom ona nevypadala jako skřet." Nakrčí v hereckém zamyšlení čelo, než se zase usměje. ,,Já vlastně přežila kvůli jednomu Třenosovi. Už jsem jí asi pěkně štvala. Až budu mít tu zkoušku za sebou, tak ho najdu a poděkuju mu. Nevíš náhodou, co Třenosové jedí?" Pohlédne na tebe s otázkou v očích.
Dívka se na tebe dívá s obdivem. ,,Ty rozumíš motorům?" optá se. ,,Páni, to bych chtěla umět. Ale já jsem na tohle levá jako šavle." Vesele jí zasvítí v očích, jako by ji to netrápilo. Jako ostatně nic kolem. ,,Myslíš, že tu mají něco jako motory?" zauvažuje. ,,Třeba bys je mohl opravovat. A měl bys o živnost postaráno." Uculí se. ,,Tady mezi šípy. Tady nemají kulky." A jako každou jinou větu i tuhle myslí částečně jako vtip, ale na druhou stranu mluví pravdu. Tady můžeš kličkovat mezi ohnivými střelami, nebo šípy.
,,To zní… dost děsivě, ale stejně bych ho chtěla vidět," na chvíli se odmlčí, aby si něco načmárala do zapisníku. ,,Vsadím se, že by ho vnitřek mé hlavy vyděsil tak, že by utekl pěpně daleko."
,,Nejlepší na tom všem je, že mám před ostatními náskok. A to v tom, že vím, co nás v aréně čeká." Říká to, jako by mluvila o naprosté samozřejmosti. ,,Štěstí? Já věřím na osud, ale na štěstí úplně ne. Štěstí je podřízené osudu, takže samo nic nezmůže." Zatváří se jako mudrc. ,,Nebo…" tajemně se odmlčí. ,,Jsem právě vymyslela záplatku."
,,A hlavně skromnej, viď," rýpne si s pobaveným světýlkem v očích.
,,Nemáš zač," mile se usměje. ,,Otrávila jsem tě jídlem, musím to nějak odčinit." Na znamení vtipu se jí koutky opět rozšíří do úsměvu. ,,Nemyslím si, někteří lidé jsou hodně hrdí," pokrčí rameny. ,,A tvrdohlaví." Zatváří se přesně tak, jako by ona nikdy nebyla tvrdohlavá. ,,Teoreticky," začne uvažovat. ,,By se to dalo ošulit tak, aby nikdo neumřel…" V jednu chvíli se tváří zadumaně, v další se jí nadšeně rozšíří oči. ,,Za celou dobu, co si tu s tebou povídám, mě napadlo asi deset nápadů. Asi se mě už nezbavíš." Podívá se na tebe a potměšile se uculí. ,,Začínám chápat, proč se mi říká Noční Můra nápaditých lidí." Povytáhne obočí. ,,Chceš říci, zvládneme," opraví tě. ,,Protože jestli jsi přežil Wetory, asi přežiješ pár naivních lidí v aréně." Tázavě nakloní hlavu na stranu. ,,Nebo ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Vejdu dovnitř a rozhlédnu se po místnosti. Koukám, že tady někdo pilně pracuje. Opatrně překročím papíry na zemi a nahlédnu do knih na posteli o čem pojednávají. Zajímá mě o co se zajímá má žena. třeba bych jí mohl poradit nebo nasměrovat kterým směrem pátrat. "Děje se něco?" zeptám se starostlivě. "Nebyla jsi u snídaně a brzy bude oběd, tak jsem tě přišel zkontrolovat zda je vše v pořádku." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V Retiných komnatách Astald al'Lasta
Jen letmo můžeš spatřit podrobné zkoumání dračích smyslů a historii Dragonie. Některé knihy jsou spíše úvahy než vědecky hodnotné svazky, ale těch je oetvřených velice málo. zdá se spíše, jako by Reta zkoumala bilogii a schopnosti draků.
,,Ne, všechno je v pořádku." Zarazí se. ,,Tedy tak jak jen může být, vzhledem k tomu, co se děje," opraví se. ,,Za u snídani se omlouvám," řekne omluvně a sebere další z papírů, aby ho položila vedle ostatních na stole. ,,Byla jsem u zraněného a zapomněla jsem, kolik je hodin." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "To je v pořádku. Nemusíš se omlouvat. Není to nic důležitého," poté změním téma hovoru když gestem zahrnou celou místnost plnou knih a poznámek. "Co má znamenat tohle? Děláš si soukromý výzkum?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V Retiných komnatách Astald al'Lasta
Reta se trochu nervózně ošije. ,,Jen mě zajímalo, jestli už v minulosti nebyla narušena rovnováha mezi devítkou a osmičkou." Kousne se do rtu. ,,A také jsem chtěla zjistit, kolik draků se může naučit ovládat stíny." Sehne se pro další papír. Je na něm hrubý nákres dračí kostry a tučně inkoustem vyznačeny zuby a páteř. Reta položí nákres na jednu knihu, v níž je drak ve stejné pozici, jen je nakreslen z vnějšku, zatímco Reta se evidentně zabývá anatomií. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Zajímavé," dojdu až těsně k ní a zadívám se na nákresy a hustě popsané listy na stole. "A podařilo se ti něco zjistit? Pokud potřebuješ víc materiálu pro svá studia mohu nechat přinést další knihy," nabídnu se. Sám jsem o tomhle nikdy příliš nepřemýšlel a skutečně mě zajímá co všechno může Reta objevit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V Retiných komnatách Astald al'Lasta
,,Něco málo. Asi nic úplně zvratného. Ale zajímavá je třeba skupina Draků, nejsou to draci jako tvorové, ale lidé, co se neřídí dragonijskými pravidly. A trochu znepokojující je, že… stále existují, přestože vznikli asi před tisíci lety, ale nejsou o nich nikde úplně… důrazné zmínky. Jen pár vpádů do měst, většinou se zdržují ve své základně." Poklekne a vyštrachá jeden papír, který ti podá. Je na něm nákres lesa. Hodně podrobný nákres. Každá větev je pečlivě vyvedena a vystínována inkoustem. ,,To jsem našla v jedné knize. Připadá mi to zvláštní, protože mluvila o historii Ohnivého Města a takový les se tu nikde nevyskytuje, to vím. Hlavně se ta kniha o žádném lese nezmiňovala." Mezi papíry na stole vytáhne ještě jiný, na němž je však rodokmen rodu, který neznáš. Podklad, na němž je rodokmne nakreslen, je hodně starý a sešlý. ,,Tohle jsem našla v jedné knize o dracích a jejich schopnostech. Je to rodokmnen rodu Astarů, kteří vymřeli po meči asi před třemi tisíci lety. Ten pergamen ale nemůže pocházet ani z doby před třista lety, na to je moc… nový. A ještě," otočí se k tobě zády, přejde k posteli a vytáhne jednu tenkou knihu. Vrátí se k tobě a otevře ji někde uprostřed. Ukáže ti portrét postaršího muže. ,,Jsem si jistá, že jsem ho někde viděla. Nebo je někomu hodně podobný a jmenuje se, tedy podle této knihy, Astoner al'Stara. Když vyměníš písmena, vyjde ti Astoner al'Astar." Pohlédne na tebe. ,,Ale zmizel asi před třemi sty lety. A od té doby o něm nikdo neslylšel. A tělo se nenašlo." Pokrčí rameny, v očích zahloubaný výraz. ,,To je asi… všechno." Zadumaně se kousne do rtu. ,,Jen mi to všechno připadá jen jako teorie, které nemohou mít nic společného s tím, co se tu děje." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Áron a Arënis "Ji znám od samého začátku. Potkali jsme se u nás ve městečku. Hledala svého kamaráda. Ten co mi vyhrožoval popravou.,, Usměju se na ni. "Nafrněná jezdkyně ? Třenos ? ... Hmm... Nebyla jsi v... zmrzlé vizi ? všude sníh... A ten Třenos i... mluvil... nebo alespoň řekl své jméno... Jen si na něj teď nevzpomenu... A jestli je to ta jezdkyně... Jak se jenom jmenovala...Aless ? Nějak tak... našel jsem ji polomrtvou ve sněhu... nebo spíše Arënis..,, Myslím nahlas. "Pokud je to ten Třenos.. v té vizi, je možné že žije na druhé straně světa, nebo se v té době jako Arënis ještě nenarodil, nebo už dávno zemřel...,, Usměju se na ni. "Slyšel jsem že lidi.,, Zasměju se. "Prej mají. Také jsem se na to už ptal. Ale jsou v dokonalém stavu a hlavně je nepoužívají... takže bych měl smůlu...,, Zasměju se. "Asi bych musel zametat chodníky...,, Dodám pobaveně nad tou představou. "Pravda... ale... kulky jsou lepší... zasáhne tě a většinou i zabije... šíp ne... Toho se bojím nejvíc...,, Řeknu poklesem v hlase. Zasměju se. "Spíš by se do něčeho tak "podřadného" jako jsme my lidé nikdy nepustil.,, Zasměju se a podřadné zagestikuluji prstama jako uvozovky. "To ti závidím... Já nevím vůbec nic.. nic mi o tom neřekli.. Nebo spíše nechtěli...,, Řeknu trochu naštvaně. Znova se zasměju. Tentokrát intenzivněji. "Přesně tak.,, Řeknu s úsměvem. Ta dívka byla moc milá. Vtipná, ukecaná a optimistická. Takové jsou nejlepší.. a nejvzácnější. "To je pravda.. spousta lidí je dost hrdých.,, Přikývnu. "Já osobně si myslim, že tihle lidé v aréně nemají šanci.,, Pokrčím rameny. "Zbavit se tě ? To bych byl dobrej magor... Jsi vtipná, milá a optimistická což mi přidává na sebevědomí že to tu není tak strašné jak ve skutečnosti je.,, Mile se na ni usměji. Když řekla zvládneme rozzářili se mi oči. To je tak milej člověk... nezaslouží si zemřít... rozhodně ne v aréně. Musím ji pomoc... jakkoliv.,, "Nevím...,, Řeknu smutně. "Chtělo by to pistol...,, Uchechtnu se. "Skončili by sme hodně rychle a vyhráli bychom.,, Podívám se na dívku. "Ale co já vím.. třeba zjistim že jsem dobrej i v šermu.. nebo třeba s tupejma zbraněma.,, Pokrčím rameny. "S kladivem mi to jde v dílně.. mohlo by mi to s ním jít i v boji.,, Řeknu uvědoměle. "Pokud by ti to nevadilo, pujdeme rovnou... A ... nešetři mě. Musim cejtit že dělám chyby.,, Vážně se na ni podívám a pak ji následuji. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Kdepak, vedeš si dobře," položím jí ruce na ramena a usměji se. Prostě se na ní nedokáži zlobit. Mám jí příliš rád než abych mohl bez ní být. Snad jenom sestra ví co dělat. "Prověříme to. V současné situaci musíme být obzvláště opatrní a dávat pozor ze všech směrů. Teď si ale také potřebuješ odpočinout. Pojď půjdeme společně k obědu," prsty jí pohladím po tváři a druhou rukou sjedu po paži a vezmu jí za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Základy umění tance s mečem Deamon Loot
Přikývne. ,,Docela mě překvapuje, že se přátelí s někým, kdo chce zabít někoho, s kým byla v úmrtní vizi," prohlásí.
Maggie se usměje. ,,Kéž by zamrzlá planina, já byla na poušti. A jen tak mimochodem, asi bude více nesnesitelných jezdkyní, které nesnáší lidi. Tahle měla černé vlasy a takové divné fialové oči. A řekla bych, že v životě neviděla úsměv." Protočí panenky. ,,Nejztracenější je den, ve kterém jsi se nezasmál," poznamená.
,,Páni, bylo by docela zajímavé ho tady potkat. Co by mi asi řekl?" Zamyslí se. ,,Napadá mě jen pár ne moc hezkých slovíček." Uculí se. ,,Ale je pravda, že trdlo mi neřekl ani jednou. To je první člo- tvor na světě." Povytáhne jeden koutek do pokřiveného úsměvu, který vypadá ještě veseleji než když se usmívá obyčejně. ,,Mám pro něj odměnu. Až budu stará, nechám ho, aby mě sežral."
Dívka se kousne do rtu, aby se nezačala smát. ,,Mohl by jsi vynalézt tryskáčové koště," navrhne. ,,Náhodou, dostal jsi už někdy šípem do zad? Šíp je stejně, nebo hodně podobně, učinný jako kulka. Jen záleží na tom, jaký máš luk," namítne. ,,Sice tě to asi neuklidní, ale jsou to dobří zabijáci." I Maggie se teď zatváří vážněji než dosud.
,,To je ta pravděpodobnější možnost. A proč bychom se měli my zabývat něčím tak ,vysokým' jako je on? Vždyť je na nás tak chytrý, že ho vlastně ani nepochopíme." Z jejího hlasu je patrná jasná ironie.
Maggie si opře lokty o kolena, zatímco se její drak nespokojeně přesune z jejího klínu na její rameno. ,,Vzhledem k tomu, že jsme vlatsně na jedné lodi, tak ti to stejně řeknu. Přece tě neznevýhodním." Usměje se. ,,Přestože jsem všechno možné, hraju fér play."
,,Všichni máme svou hrdost. Ale… Kdybychom nebyli hloupí, tak něco vymyslíme a spojíme se proti dragonijcům. Ale jelikož jsme všichni moc samotáři tak neuděláme nic necháme se zabít." Zakroutí hlavou. ,,Ach my lidé, podřadná a hloupá forma života," napodobí slova Wetora. Zatváří se trochu zaskočeně a potěšeně. ,,Realistů je moc, někdo to musí vyvažovat." Pokrčí rameny. ,,A tak strašné to tu není. okolní lesy jsou úžasné. Na lidi si sice musíš zvyknout, ale s veverkami se mluvit dá."
Potutelně se usměje. ,,Máš štěstí, že osdu poslal štěstí a nahodil ti do cesty mě, protože čirou náhodou máš před sebou člověka, co se celý svůj život zabývá lukostřelbou, takže tě sice nenaučím zacházení s pistolí, ale s lukem by to šlo. Vlastně je to jednoduché. Jde jen o to zamířit a vystřelit." Usměje se. ,,Vlastně se to podobá mé oblíbené činnosti střílet si z lidí."
Nadšeně vyskočí na nohy, zatímco Áron nabručeně zavrčí. Asi se mu nelíbí, že se jeho "jezdkyně" hýbe tak rychle. Maggie si toho ale nevšímá a zamíří k jednomu stanu, do kterého vleze a po malé chvilce vyjde se dvěma dřevěnými meči, jejichž rukojeti jsou obalené kůži. ,,Teď budeš litovat, že jsi mě někdy potkal," prohlásí dívka a potměšile se usměje. Vede tě směrem do lesa. Proderete se křovím a dostanete se na další mýtinku. Tato je však menší, udupanější a nejsou zde žádné stany. ,,Vítej na cvičeném plácku." Podá ti jeden z mečů. Je lehký, dobře vyvážený. ,,Vůbec prvním pravidlem šermíře je, nenechat se ovládnout vztekem a naučit se šetřit síly. Když se totiž necháš ovládnout emocemi, ztratíš nad sebou kontrolu a přestaneš se soustředit na soupeře. Když se ale necháš řídit emocí do takové míry, aby jsi nad ní měl kontrolu, jen ti to prospěje." odmlčí se. ,,Takže to zkráceně znamená, že musíš dávat pozor na soupeře a sám sebe si nevšímat. hodně zjednodušeně." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V Retiných komnatách Astald al'Lasta
,,Vlastně jsem našla ještě jednou zmínku o Dracích v jedné básni. Takže to může být všechno jen výmysl," připustí Reta.
Reta se lehce začervená a proplete své prsty s tvými. Nejistě se na tebe zadívá, jako by si nebyla jistá, jestli něco takového může udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "V každé báji se skrývá zrnko pravdy," snažím se jí povzbudit. Stále jí držím za ruku když jí vyvádím ven. Není to podle etikety, ale vzal to ďas. Já to chci takhle, Reta si to také přeje a tak to tak uděláme. "Pověz, jak jsou na tom ty děti? Víš jak se jmenují? Já se jich zapomněl zeptat," vyzvídám když kráčíme směrem k jídelně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Chodba->jídelna Astald al'Lasta
Reta se nepřesvědčeně usměje, ale dál se v tom nehrabe.
,,Ta holčička je na tom dobře, jen pořád sedí u Ata, toho zraněného chlapece. Ona se jmenuje Keneriena, ale říkají jí Ken." Podle všeho je ráda, že jste změnili téma. Když otevřete dveře do jídleny, spatříte pouze Astaldu, která asi zase bloudí někde v myšlenkách. U nohou jí leží Nevel, má trochu potrhaná křídla, ale podle všeho již ošetřená. Stew se na vás ani nepodívá a zase spí pod stolem. Je již prostřeno a jídlo je na stole. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Prostým kývnutím pozdravím sestru, pomohu Retě usadit se ke stolu a sám si sednu naproti ní. "Zdravím Neveli," upřu svou pozornost na draka. "Copak se ti to přihodilo? Doufám, že to nebylo nic vážného." Sloužící zatím nosí jídlo na stůl a já si nandám na talíř zatím co čekám až se Nevel svěří se svým příběhem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Áron a Maggie "Je to ... složitější... podle toho to nejsou uplně... přátelé... spíše jen stejná práce a on je její podřízený... ve světě lidí se ale k sobě chovali jako přátelé.,, Usměju se. "Takovou jsem viděl taky... Jak se jen... Sakra... Na tu si nevzpomenu... Netuším... jen o ni vím... Na ženu celkem vysoká. Kamená tvář a její drak se jmenuje... Zen ?,, Nejistě si snažím vzpomenout. Pokud to teda byla ona... "Pokud složíš zkoušku, stará nebudeš...,, Opravím dívku. "Drak propučuje jezdci dlouhověkost... Mam pocit že Astaldě je snad přes 180...,, Přesné číslo si nepamatuju, tak spíše typuju... Zasměju se. "Možná by to bylo lepší než jezdit na dracích. Oni motory, auta a všechny vymoženosti znají... Ale nepoužívají protože jim to ničí obvzduší.,,. Pokrčím rameny. Ta dívka mluvila chytře. Nebyla hloupá, to ani omylem, naopak. Přišla mi vychytralá. Což je najednu stranu dobře... nadruhou...kdyby se něco stalo... mam proti sobě silnou soupeřku... Znova se na ni usměju. "To je od tebe hezké. Jen... měla by sis dávat pozor komu se svěřuješ... co když jsem jen.. návnada ?,, Lišácky se na ni usměju. "Třeba už jsem jezdec desítky let... a jen zjišťuji informace.,, Řeknu ironicky a zasměju se. Pokývu. "Ano... z nějakého důvodu si myslí že jsou lepší než mi... a oni byli také lidé... nejsou nijak vyjmeční.. jen mají dlouhověkost od draků... toť vše.,, Pokrčím rameny. "S veverkami ?,, Ujistím se jako bych ji měl za blázna. "Takže když si povídám sám se sebou, tak na tom nejsem špatně sám.,, Dodám ironicky a zasměju se. "No vidíš... Já luk držel v ruce naposled když mi bylo 9... A nikdy jsem nic netrefil.,, Zastydím se. Tak to jsem na sebe sám zvědav. Následoval jsem Maggie ke stanu, do kterého zaplula a přišla ven se cvičnýma mečema. "Jen doufám že to tim dřevem nebude moc bolet...,, Řeknu vážně a tázavě se podívám na dívku. Následoval jsem ji do lesa. Prodřeli jsme se křovím, odhrnuli větve a objevili se na mýtince, která byla uschovaná v lese. Hezky vyšlapaná, bez značného poškození. Je vidět že vzde někdo trénuje. Meč jsem si od dívky vzal a kousek jsem od Maggie poodešel. Vyhýbat se přímému boji. Snažit se odhadnout protivníkův krok dříve, než ho provede. Být rychlý a zmást protivníka... Taky ho překvapit.,, Opakoval jsem si pořád dokola. Musím mít... Svůj jednoduchej způsob boje. Jsem rychlej. To vím. Bude to jako boxování. Jen si místo meče představit rukavice. Musím před nima uhýbat. A jak mile se naskytne příležitost úder vrátit. Stoupl jsem si s levou rukou za zády a pravou rukou lehce pokrčenou. Postoj sem měl skutečně jako v boxu. Přišel mi nejlepší. Mohu uhnout do strany i do zadu a k tomu mi stačí jen úkrok. Levou nohu jsem měl lehce ve předu a pravou přikrčenou. Čekal jsem na útok dívky. Moje pokusy byly uhýbání. Jak mile se unaví, budu mít šanci... a to je muj plán... Přikývnu že rozumim a nasadim kamennou tvář. Nesmí vědět co mám v plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Nevelův příbeh Astald al'Lasta
Nevel otevře jedno oko a ušklíbne se. ,,Ale, helemese," řekne a postaví se na nohy. ,,Kdepak, jen trochu drsnější rvačka." Dráček hrdě vypne hruď. ,,Uštědřil jsem jim pár ran." Astalda se na toho svého mluvku podívá a povzdechne si. ,,Nevele-" zkusí mu skočit do řeči, ale drak se nenechá vyvést z rovnováhy. ,,Jednomu jsem zlomil nos, dalšímu trochu natrhnul ucho a-" ,,Zase si vymýšlíš," napomíná ho Astalda, ale toho si Nevel nevšímá. Je rád, že más posluchače. ,,A pak řach! Jeden spadnul do jezírka no a pak… Mě zajali," přizná nevesele. ,,No, ale utekl jsem jim." ,,zajali ho lovci draků," vysvětlí Astalda. ,,Vůbec netuším, kde se tu vzali." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jenom pobaveně kroutím hlavou když Nevel vypráví o svém boji. Je roztomilé jak se vychloubá i když si to určitě pořádně přikrášluje. Ovšem to co řekne Astalda je docela vážné. "Jsou to teď velmi podivné časy," pronesu neurčitě. "Než to všechno skončí tak se pravděpodobně dočkáme ještě podivnějších věcí než je toto." Na chvíli odložím příbor a sepnu ruce nad stolem. Hodlám své dvě společnice obeznámit s vývojem dalších událostí. "Rozeslal jsem listy s tím co jsem věděl k ostatním a již dorazila odpověď. Odepsali všichni až na Naraca," krátce pohlédnu na sestru, "což není nic překvapivého vzhledem k tomu jak na tom je. Ostatní se shodli na tom, že bude velký sněm a nejspíš ho již organizují. Budu tam muset také a rád bych vás měl sebou pokud by to šlo." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na tréninku Deamon Loot
,,Podřízený?" ujistí se. ,,Když je podřízený, tak proč tě může popravit a ona tomu nezabrání?" zeptá se. ,,Třeba si jen na něco hráli. Dva světy, dvě role."
Maggie se zatváří zamyšlěně. ,,No, kamenná tvář úplně ne… Ona se neuměla ovládat. To kamenné tváře většinou nedělají." Ušklíbne se. ,,Ty se většinou tváří jako Mount Everest."
Udiveně vykulí oči. ,,Jakože bych měla věčný život?" nevypadá z toho úplně nadšeně. ,,Ale to je na houby," usoudí. ,,Když budu věčně žít, tak mě ten svět za chvíli přestane bavit a stane se ze mě studený čumák. Oni vážně vědí, jak mě potrestat." Kroutí nad tím hlavou.
Usměje se. ,,No, ono je to vlastně logické. Hlavně jsou draci rychlejší." Pohlédne na Árona, který důležitě přikývne. ,,Až na to, že jsou hodně nebezpeční, pokud dostanou rapla, viď, Árone?" Drak se zatváří jako svatoušek.
,,Návnada? To promiň, ale to bych ti nevěřila." uculí se. ,,Na to jsi moc člověk. S máš malého neošupinatého draka. A jezdci se bez svého draka zblázní, většinou. takže ne, to bych ti nevěřila."
nakloní hlavu na stranu, jako když pes něco nechápe. ,,No… Oni lidé asi tak úplně nejsou, když umí i malé dítě ovládat magii… Nebo my nejsme takoví lidé, jak si myslíme."
Dívka se zatváří tajuplně. ,,Počkej si a pochopíš," mrkne na tebe.
,,neboj, dostaneš se do cviku. Stačí pár výstřelů a přijdeš tomu na chuť. Nebo," dodá ještě. ,,mě budeš chtít zabít, to je ta druhá možnost."
~
,,Na to bych nespoléhala," usměje se Maggie. ,,Pokud nemáš koženou vestu, bude to bolet daleko víc." Ukáže na vestu, kterou má oblečenou přes zelenou košili. ,,je to něco jako brnění. Mohla bych ti jednu sehnat, ale teď hlídá stan se zbrojí jeden nevrlec, který by mě poslal do háje."
Maggie zvážní, což je u ní zvláštní. Jako by ztratila vnitřní jiskru. Dokonce ani v očích jí nejiskří. Meč drží v pravé ruce, nenuceně, jako by to byla tenisová raketa. ,,Ještě jedna věc," řekne klidně. ,,Hrajeme do první rány, nebo do první vítězné rány?" A pak tě začne pomalu obcházet. Je asi dva metry od tebe a vůbec se nesnaží tě napadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Stolování Astald al'Lasta
Nevel důležitě pokývá hlavou, přestože víš, že téměř nechápe, o čem mluvíte. Prostě jen musí být ten, kdo všechno ví a všechno zná. Ani jedna ze stolovnic nic neřekne. Obě na tebe ale vyčkávavě hledí.
Astalda přikývne. Teoreticky by ona mohla převzít Naracovu pozici, protože byla stále jeho ženou a tedy i jeho nástupkyní. Tvá sestra přikývne. ,,Jistě, přece tě nenechám, aby tě rozcupovali na kousky." Posuměje se, přestože to myslí naprosto vážně. ,,Hlavně budu asi muset zastupovat Naraca." Reta též přikývne. Ta by s tebou jela, i kdyby jsi jí to zakázal. Nevel vyskočí na stůl. ,,A já jedu taky!" prohlásí a podívá se na vaše talíře. ,,Budete to ještě jíst?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "je její podřízený... Ale právo je na jeho straně.,, Pokrčím rameny. Vlastně mně astalda měla zabít na potkání... Ale neudělala to. "Možná proto jsou jezdci tak... ledový... jsou na světě 200 let a nebaví je to, nebo se neumí ze života radovat.,, Pokrčím rameny. "Je... 100 let stačí... pak už... je to divný... Asi...,, Znova pokrčím rameny. Její uculení jí vrátím. "Sákra... dobrej lhář ze mne taky nebude...,, Zasměju se. "Tebe ? A chtít zabít ? To ne... nakopala by si mi prdel.,, Řeknu vážně. "Jen ať to bolí... pochopím tak že dělám chybu... A budu se ji snažit vyvarovat.,, Řeknu zcela vážně. "Ten kdo skončí na zemi se špičkou hrotu u krku prohrál.,, Řeknu klidně. Maggie mně začala obcházet. Tuhle taktiku sem znal. Chtěla mně vyprovokovat abych zaůtočil první. Nebo abych nevěděl kdy zaůtočí. Nesledoval jsem ani tak ji, jako její kroky. A sledoval její oči. Z očí se toho dá zjistit mnoho. Strach, radost, nenávist... Sekl jsem naschávl odkrytě směrem na hruník. Švihl jsem bokem a hned po provedení jsem uskočil do zadu. Musel jsem ji vyprovokovat. Pořád jsem sledoval její kroky. Její oči... Spíš jsem si začal uvědomovat že sleduji jen oči a sem tam se v nich nechám unášet... Sakra. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kroužící sup Deamon Loot
,,Asi v tobě viděla nějakou vnitřní sílu."
,,Ani se jim nedivím. Dvěstě let dokonal pořád vyprávět ty samé vtipy, to člověka omrzí, hlavně když se jim nikdo nesměje."
Ušklíbne se. ,,Ne, to nebude. Ale upřímní lidé jsou tu cenění, pokud vím. Tedy pokud nějaké šlechtičně neřekneš, že v těch štaech vypadá tlustá, to by tě asi nechali popravit, i kdyby jsi byl já nevím co."
,,Co ty víš," prohlásí tajemně. ,,Třeba bych tě nechala, abys mě zabil." Nečitelně se na tebe podívá, než se zase usměje.
~
,,Dobře," přikývne. ,,To bude zábavnější," zažertuje a zajiskří jí v očích.
Maggie přikývne. Evidetně ani nic jiného nečekala.
V dívčiných očích nevidíš nic. Náznak žertu, vzteku, nebo čekoholi jiného. Jako by úplně ztratila veškeré emoce. Když proti ní švihneš mečem, jen udělá rychlý krok vzad. Výraz se jí nijak nezmění a vrátí se zase do pomalého a klidného kroužení. Skoro to vypadá, jako by čekala, že něco takového uděláš, ale těžko usoudit z nečitelného výrazu ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Netuším co ve mne mohla vidět..,, Zatvářím se nejistě. "Spíš být 200 let s jedním drakem a manželem kterého ti více méně přidělí...,, Pokrčím rameny. "Asi to není uplně to pravé...,, "To je ten problém. Přesně tenhle typ upřímnosti já mám.,, Zasměju se. Ale myslím to vážně. Zcela vážně. "Budu si to pamatovat.,, Pronesu klidně. Moje oči však vidí jen jí. Co se to se mnou děje... Hrála si se mnou. Věděla to. Věděla že nevydržím dlouho nezaůtočit. Levou ruku jsem měl pořád za zády a měl jsem nahmatanou dýku. Ne abych ji ublížil, ale jako eso v rukávu. Začínal jsem být trochu roztěkaný. Zaůtočil jsem znova. Tentokrát po stehnu. Jak mile jsem výpad provedl, pokusil jsem se přiskočit ještě blíž k ní a podrazit jí nohy. Je to riskantní... Buď se mi to povede, nebo skončím schoulenej na zemi ve vlastní krvi. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hra Deamon Loot
,,Třeba na to časem přijdeš," prohlásí s úsměvem.
,,A já žila v naivitě, že je tu to docela fajn," povzdechne si a protočí panenky. ,,Takže to vypadá na úprk." usměje se. ,,Musím si vymyslet únikový plán. Asi se nechám zavřít do věže jako Locika a počkám si na svého prince Houžvičku." Rozšíří svůj úsměv.
Uculí se. ,,Musíš se vyhýbat tlustým kněžnám," doporučí ti se smíchem.
~
Maggie tenroktát uhne do strany a nechá, aby jsi se k ní dostal blíž. Zároveň tvé blízkosti využije ve svůj prospěch, vrazí do tebe a vychýlí tě z rovnováhy. I to je ale z její strany jen hra a zase uskočí o dva metry dál. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokrčím rameny. "Je to možné... Ale... Asi to nechci vědět a chci si to jen domýšlet.,, Zasměji se. "To je dobrej nápad. Někam se zakrtkovat a počkat dokud na nás nezapomenou.,, Uvažuju nahlas. "Asi se schovám s tebou a počkám až mne vysvobodí princezna.,, Řeknu ironicky a znova se zasměji. "To je taky pravda.,, Přitakám. Můj výpad mi nevyšel. Kdyby Maggie chtěla, už se válím po zemi. Ona do mne jen strčila. Můj výraz musel být k nezaplacení, protože jsem to nečekal a vykulil jsem trochu oči. Jen tak tak jsem to ale ustál. Ta holka ví moc dobře co dělá.. A dělá to sakra dobře. Užasle jsem se na ni podíval. Tentokrát jsem si meč chytl do obou rukou a znova jsem zaůtočil. Z boku, z boku a poté jsem si přiklekl (poku jsem se k tomu vůbec dostal) a znova zaůtočil na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hra na kočku a myš Deamon Loot
Zasměje se. ,,Kdybychom už v té věži byli my dva, tak bys z toho zmagořil ještě před tím, než by nějaká princezna přišla," ubezpeční tě.
~
Maggie obou ranám uhne z cesty, jako by se vyhýbala náhodným chodcům na ulici. Přehodí si meč z pravé ruky do levé a vyhne se i tvé poslední ráně. Ale nezaútočí, ani se o to nepokusí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Kdo ví... Nebo už by ani jeden nemusel chodit.,, Řekl jsem nečitelně, ale s úsměvem. Tohle měla být moje taktika. Jen uhýbat. Ona mi ji vzala... V přikrčené poloze jsem zůstal a jenom jsem zvedl hlavu. Podíval jsem se na Maggie... Asi prosebně a možná trochu vyčítavě. Nešetři mne Z mé pokrčené polohy jsem opět vyrazil vpřed. Tentokrát jsem neůtočil mečem, což by Magie mohlo zmást. Snažil jsem se ji prostě strhnout na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrátky Deamon Loot
,,Princezna se hodí vždycky. Mohla by místo mě mýt nádobí." Usměje se.
~
Maggie ti elegantně uhne z cesty a zacouvá doprostřed mýtiny. Meč si zase přehodí z levé ruky do pravé a klidně se na tebe zadívá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Že uhnula to už mne ani nepřekvapilo. Už sem spíš nevěděl co dál. Nechtěl jsem jít uplně po hlavě, nebo po ní hodit kámen... Ale docházeli mi možnosti. Znova jsem chytl meč do pravé ruky a levou ruku nechal za zády. Snažil jsem se uklidnit se. Moc mi to nešlo. Přede mnou stála dívka, která mi uhýbala ať už jsem udělal cokoliv. Věděl jsem že uhnout dokážu. Nedokážu asi odrazit úder mečem.... Ruku nebo nohu ano... Ale tohle bylo pro mne něco nového. Stoupl jsem si metr, metr a kousek před ní a snažil se ji udeřit do boku kde má vestu. Bylo mi jasné že uhne. Proto jsem úder těsně před zásahem otočil. Otočil jsem se o 360 stupňů a úder směřoval na druhý bok. Pokud nevyjde ani tohle... přeju si rychlou smrt... Znova jsem měl však stejný pohled. Nešetři mne. Dej mi pocítit že dělám chybu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro První zásah Deamon Loot
Podaří se ti ji zasáhnout do boku, ale na Maggie to nemá žádný vliv. Buď se jí meč sotva dotkl, nebo dokáže dost dobře skrývat, co si o tom všem myslí. Než se ti povede meč oddálit, vyrazí proti tobě a znovu provede útok ramenem, tentokrát tě ale vychýlí na tolik, že oba spadnete na zem. Dívka je v pádech evidetně školená a ví přesně, jak a kam posunout meč, takže než se ty vůbec vzpamatuješ, už máš hrot její zbraně na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Zasáhl jsem. Bylo to pro mne jako dostat jedničku. Super pocit. Než jsem však meč stačil dostatečně oddálit vyrazila Maggie. Opět jenom loktem, ale tentokrát značně silněji. Oba jsme spadli, než jsem však stačil zašátrat po meči, Maggie ten svůj měla špičkou přiloženej na mém krku. Lehce se na ni usměju. "Takhle jsem na prdel od dívky ještě nikdy nedostal.,, Dám ruce ve znamení že se vzdávám. "Princ co si tě najde, bude šťastnej.,, Navážu na předchozí konverzaci. "Ale šetřila si mne.,, Řeknu nakonec vyčítavě. "Ale... asi to je jen dobře... Jinak bych byl rozsekanej během dvou vteřin.,, Znova se ji podívám do očí a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Po boji Deamon Loot
,,Lepší než facka?" zeptá se s úsměvem. Klidný a chladný výraz je ten tam. ,,O tom bych pochybovala," zasměje se, sleze z tebe a zvedne se. Podá ti ruku, aby ti pomohla vstát. ,,Přesně tohle jsme řekla na první hodině se svým učitelem," pousměje se a lišácky jí zajiskří v očích. ,,hned poté, co mě čtyřikrát poslal na zem, zlomil mi žebro a desetkrát vyrazil dech. Což mi připomíná, díky že jsi mě netrefil do toho druhého boku." Zaculí se. ,,Nejdřív je důležité svého soupeře poznat," prohlásí poté důležitě, ale usmívá se. ,,Moc ukazuješ záda. Nikdy se nesmíš k soupeři otáčet zády." Sehne se a podá ti meč. ,,Ale na to, že jsi bojoval poprvé v životě je to hodně dobré." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To rozhodně. Z facky nejde respekt. Z tohohle ano.,, Klidně se na ni usměji. Její ruku příjmu a s pomocí ní se postavím. "Tvůj trenér tě moc nešetří... Oproti němu ty mne ano.,, Usměju se. "Bolelo to hodně ? Zlomené žebro ?,, Přejdu k dívce a lehce ji prstama po žebrech přejedu. "To musí být hrozná bolest... ještě ke všemu tady... kde se doktor jen těžko sežene.,, Řeknu soucitně. "Právě jsem zjistil že moje soupeřka má slabinu.,, Provokativně se na ni usměji."To bys neměla prozrazovat...,, Znova provokativně zakroutím hlavou a dám si ruce křížem na hrudníku. Meč si od ní s úsměvem vemu. "Díky. To mam z těch her a filmů.. aspoň něco mne naučily.,, Zasměji se a znova od dívky odstoupím. "Druhé kolo. To stejné. A Maggie... nešetři mne.,, Lišácky se na ni podívám a meč si přehazuji z levé do pravé ruky. Nakonec ho nechám v pravé a levou ruku si dám opět za záda. "Co takhle sázku ?,, Tázavě se na ni podívám a nechám ji něco vybrat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Sázka? Deamon Loot
,,Náhodou, facku bych dát nedokázala. Je to strašně práce natáhnout ruku," zasměje se.
,,Můj učitel mě vzal jen kvůli tomu, že jsem ho naštvala a on se vsadil, že ze mně udělá tu nejlepší bojovnici v táboře." Zakroutí hlavou. ,,A drzé poznámky také nejsou něco, co by v něm nerozdmýchalo chuť mě ztrestat." Pokrčí rameny. ,,Ani ne. Já si toho všimala až druhý den." Následně se lehce začervená, ale to pod stínem kapuce sotva vidět. ,,Tady mají lepší doktory než na Zemi. jen tě musí chtít ošetřit." Zablýskne jí v očích. ,,Což většinou nechtějí." Uculí se. ,,A co když jsem ti lhala?" Povytáhne obočí a oplatí ti provokativní úsměv.
,,Já se s lukem naučila díky jedné knížce. Jen hraj dál takové hry a bude z tebe mistr," pokývá hlavou a skryje úsměv. ,,A k tomu choď na hodiny šermu," doporučí ještě. ,,Tentokrát nebudu, udělám ti radost," slíbí s potutelným úsměvem. Zatváří se udiveně. ,,Sázku?" ujistí se. ,,Máš na mysli něco konkrétního?" Nakloní hlavu na stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "A udeřit loktem ne ?,, Zasměju se. "Ale jak tak koukám, povedlo se mu to.,, Lehce se na ni usměju. "Ošetřoval tě někdo z Dragonie ? Nebo člověk ze Země ?,, Zeptám se dívky zaujatě. "Nelhala.,, Zavrtím hlavou. "Přeci hraješ Fair Play.,, Připomenu dívce s lehkým vítězným úšklebkem. "Pokud přežiju arénu, tak budu.,, Zasměju se. "A neboj. V hrách hodlám pokračovat.,, Uculím se. Konečně holka co mi doporučuje hrát hry. Super ! "Konkrétně zrovna ne. Ale když prohraju, uvařím. Když vyhraju, pomůžu ti uvařit. Abys nepřiotrávila půlku kempu.,, Znova se na dívku usměju a zaujmu pozici. Ihned po ni vyjedu. Ne po boku kde říkala že měla zlomené žebro. To určitě ne. Radši bych prohrál. Zaůtočil jsem sice z druhé strany, ale tentokrát meč na meč. Pokusim se ji odzbrojit... Nebo tak něco... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Útok! Deamon Loot
,,To se nemusím natahovat," namítne s úsměvem.
Zavrtí hlavou. ,,Kdepak, ta pozice je zatím v nedohlednu." Zamyslí se. ,,Pokud vím, tak to byl člověk ze Země, co uměl ovládat léčivá kouzla, která se naučil v Dragonii."
Ušklíbne se. ,,A co když jsem ti lhala i v tom?" Tázavě pozvedne obočí.
,,Pokud tady najdeš konzoli, tak jsi machr."
Kousne se do rtu, aby se nezačala smát. ,,Dobře, to beru."
Dívka uhne mečem i tělem. Opět začala hra na uhýbanou, nebo zdánlivě. Tentokrát si přehodí meč z pravé ruky do levé a vede útok na tvé zápěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jenom postrčím k Nevelovi talíř ať si nabídne. Je ještě horší než Stew. "Jsem rád, že souhlasíte. O přípravy se postarám já, takže budete mít volné ruce k čemukoli co potřebujete," podívám se nejdřív na Retu a poté na Astaldu. Věřím, že obě toho mají dost na práci. "Teď bych se rád dozvěděl něco bližšího o těch lovcích draků, kdyby to bylo možné. Kde vůbec k tomu přepadení došlo?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nevel mluví s plnou pusou… Astald al'Lasta
Nevel se na tebe s plnou pusou podívá. ,,U chrámu, na takové té louce. Vytáhli mě za ocas a už jsem byl v síti," zahuhlá, zatímco žvýká. Reta vytáhne z kapsy u svých šatů papír a uhel, kterým si cosi zapíše. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Zamyslím se. Má pravdu... nemusí.. Sakra dostala mne... Povytáhnu obočí. "Hm... šťastlivec... Můj cíl je přežít a nají mé přátelé... A... nevím... líbí se mi tu... Asi bych se ani nevracel.,, Pokrčím rameny. "V tom případě jsi pěkně vychytralá a zákeřná dívka.,, Káravě se na ni podívám ale hned se zase zasměji. "To by bylo super... Mohl bych být v aréně jako ve VR...,, Pomyslím si nahlas. "Už se těšim až ti připravím jídlo.,, Usměji se na ni a zvážním. Opět jen uhla. Nebo to tak vypadalo. V zápětí její meč letěl na mojí ruku. Cukl jsem, abych nedostal ránu přes zápěstí. Prsty to však nehezky lízlo a já upustil meč. Tentokrát jsem ruku z po zad zad vytáhl a dal je před sebe... Prostě jako v boxu. Teď se mi možná bude uhýbat lépe. Bylo mi jasné že jak se pro meč sehnu, budu ležet na zemi. Cítil jsem jak mne brněly prsty od té rány. Vystartoval jsem po ní rukou pokud zaůtočila pokusil jsem se uhnout a udeřit ji do boku. Do toho zdravého... Pokud to nejsou oba... Odzbrojila mně vážně rychle... Sakra... Dostávám skutečně za vyučenou... Ale od hezké dívky... |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Tomu tedy říkám drzost. Beru to jako další věc k projednání," podotknu. "Je možné, že tento incident nebyl ojedinělý. Bude lepší když odteď budete dávat větší pozor." Je možné, že pouze někdo zkouší využít příležitosti, ale také to může mít spojitost s nedávným útokem. Lepší být opatrn než později litovat. "Nějaké zprávy o Atorovi?" otočím se na sestru. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Opět na zemi Deamon Loot
Maggie se usměje. ,,On by se asi nevrátil nikdo. Když si to tak vezmeš, tak je to svět splněných přání. Můžeš začít úplně nanovo a není tu nikdo z tvé rodiny, kdo by tě věčně napomínal a připomínal ti tvůj minulý život." Odmlčí se. ,,Jen jedna věc tu chybí. Nemají tu nutelu." Zatváří se smutně, než se zase nadšeně rozzáří.
,,To jsem," přisvědčí hrdě. ,,Jsem nejzákeřnější holka na světě - ve světech."
,,To by tě nebavilo," namítne.
Potutelně se usměje. ,,To se těš."
Maggie uhne stranou a skočí trochu za tebe, čímž získá výhodnou pozici, praští tě do zad a podkosí ti nohy. Výsledek je takový, že ležíš na břiše na zemi se špičkou jejího meče na zátylku. Dívka si k tobě klekne. ,,Nepraštila jsem tě moc?" zeptá se starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rozprávka u oběda Astald al'Lasta
Nevel zasalutuje, což vypadá poměrně komicky. Dráček má nacpané tváře jídlem, takže vypadá jako sysel, který si dává packu přes oči, aby mu do nich nesvítilo slunce.
Astalda přikývne. ,,Nevel potkal Deamona, který ho viděl u chrámu, ve kterém byl zarněn Narac." Odmlčí se a zatváří se trochu podezíravě. ,,Dost by mě zajímalo, co tam dělal." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Přikývnu. "To je ono... nevadí mi že tu nemam... rodinu. To já zvládnu. Horší však je si představit... mojí rodinu která mne má ráda... a najednou budu nezvěstný...,, Smutně se pousměji. "Kuchař sice nejsem, ale sežeň kakaové boby, tunu cukru, mléko a já ti ji namíchám.,, Zasměju se. "Takové holky to mají v životě o něco lehčí... dostanou to po čem touží.,, Pozvednu potutelně jedno obočí a usměju se. "Asi ne... Ale nemohl bych zemřít.,, Podotknu poměrně důležitej bod. Trochu jsem přehnal rychlost a Maggie se jedním manévrem dostala za moje záda. Než jsem se stačil otočit dopadla na ně prudká rána a dopomohlo k tomu podseknutí nohou, což zapříčinilo že jsem obličejem líbal matičku zemi. Pomalu jsem se otočil abych se koukal na ni. "Tak akorát.,, Řeknu s úsměvem a posadím se. Klečí vedle mě a starostlivě se na mě dívá. "Neskutečný...,, Nevěřícně hlavou. "Jsi vážně dobrá.,, S úctou v očích se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na nohy Deamon Loot
Maggie chápavě přikývne. ,,Tohle já naštěstí řešit nemusím. V sirotčinci mají tolik neposedů, že je jim jeden ukradený." Usměje se. Ani tohle jí evidetně nedělá vrásky. ,,Třeba jim budeš moc napsat dopis." Nadšeně se zazubí. ,,Tak jo! A můžeme si rovnou udělat kakaovou bábovku!"
Uculí se. ,,Já už to dostala a ani jsem pro to nehla prstem. Jen jsem byla ve špatnou dobu na špatném místě."
Pokrčí rameny. ,,Právě proto by tě to nebavilo."
,,Já jen, abych ti hned nevyrazila dech hned na podruhé," věnuje ti potměšilý úsměv. Potěšeně se usměje. ,,Ale kde, to chce jen trochu tréninku." Zvedne se na nohy a podá ti ruku, aby ti pomohla vstát. ,,Možná bych tě nejdřív měla naučit krýt rány a teprve pak tě posílat k zemi." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Smutně se na ni podívám. "Promiň... to... nevěděl jsem...,, Řeknu provinile. "Neposeda ?,, Změřím si ji pohledem. "Přijdeš mi jako milá a vychovaná holka.,, Mile se na ni usměji. "To sme dva...,, Zasměju se. "Nevyrazila. Ale překvapila... kdybych tě jen viděl, šel bych na tebe s kusem klacku a měl bych pocit že nebudu muset nic moc udělat... Ale to jsem se sakra pletl.,, Zasměju se. "Nakopala si mi zadek jako nikdo před tím.,, Řeknu v záchvatu smíchu. Pokrčím rameny. "Každý má jiný způsob... Já budu ten v zadu a doufat že přežiju...,, Pokrčím rameny. "Budu si muset najít něco co mi pujde... Ale teď... co by sis dala ?,, Znova se na dívku upřeně zadívám a její ruku přijmu. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Také mě zajímá, ale jistě se to ukáže až přijde čas," postrčím Nevelovi talíř se svými zbytky od oběda když vidím jak je při chuti. Teď je na čase probrat další věc z mého seznamu. "Už jste měly čas probrat tu záležitost s telepatii?" zeptám se dívek a přejedu pohledem z jedné na druhou. Je pravda, že to bylo teď poněkud hektické, ale možná si na to chvilku vyšetřily a já bych rád věděl jak to dopadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zdání klame Deamon Loot
Maggie se na tebe usměje. ,,To jsi ani vědět nemohl, když jsem ti to neřekla." Poté se na tebe z legrace podezíravě podívá. ,,Jen v případě, že by jsi uměl číst myšlenky." Uculí se. ,,Zdání klame. Řekněme, že pár kanadských žertíků mám za sebou." V očích jí zajiskří nebeskou nevinností.
,,Nejen dva," zazubí se.
,,To je dobře, nerada bych tě zamordovala hned na začátku," zaculí se. ,,Nehledě na to, že zadání klame, u mě dvojnásobně." Na tváři se jí rozšíří nadšený úsměv. ,,Mám čestné první místo." Zatváří se vítězně.
,,To je dobrý nápad," přisvědčí. ,,V zadu bude ale narváno." Potměšile jí zajiskří v očích. ,,Zato na stromech nebudou ani špačci." Zatváří se zamyšleně. ,,Myslíš za sázku, nebo za jídlo?" zeptá se s lišáckým výrazem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Přikývnu. "Ale stejně... promiň.,, Smutně se na ni usměji. "Čtu myšlenky nejlépe z naší party. Ale funguje to bohužel jen u dívek. Upřeně se ji podívám do očí a pak řeknu po čem touží. Z 90ti % se trefím...,, Upřeně se ji zadívám do očí ale pak s úsměvem oči sklopím. "Trefa... bohužel těch více skončili na popravčím špalku... Nebo zemřeli mnohem dříve než se do Dragonie vůbec dostali.,, Pokrčím rameny. "Nevěřím ti.,, Řeknu naschvál přehnaně podezíravě a přihmouřím oči. "Určitě by si do mě bušila od nevidím do nevidím.,, Řeknu sarkasticky a zasměji se. "To už nechám na tobě Maggie.,, Usměju se a znova se ji zadívám do očí. Jsem zvědavej co mně z tou holkou ještě čeká.... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Telepatie Astald al'Lasta
Nevel se nadšeně na zbytky vrhne a začne je do sebe naprosto neeticky šoupa, u čehož spokojeně mlaská, zatímco jej Stew počasuje káravým pohledem. Astalda se tváří stejně jako Stew; káravě.
Reta se při znímce o telepatii zatváří provinile, ale Astalda naopak profesionálně a vypadá, že je celou věcí nadšená, jako by se k ní právě dostaly nové knihy ze Země, které ještě nepřečetla. ,,Trochu jsme si o tom promluvily," přisvědčí a přistrčí svůj talíř k Nevelovi, kterýá provede ukázkový skok přímo do středu talíře a začne se cpát hlava nehlava. ,,A zjistily jsme velmi zajímavé věci," pokračuje dál Astalda, zatímco druhá dívka zarytě mlčí. ,,Například je zajímavý rozsah telepatických vln, které Reta má. A také jejich síla. Dovede se dostat i přes můj mentální štít, který je jeden z těch silnějších." Nevypadá, že by ji to nějak znepokojovalo. Naopak, zdá se tím zcela potěšená. ,,Zároveň funguje jako magnetické pole a přitahuje k sobě myšlenky a s nimi i pocity." Plácne Nevela, který se vrhnul na Retin talíř. Drak se zatváří uraženě a zaleze pod stůl. ,,V životě jsem se s ničím takovým nesetkala. Podle mě je to telepatie napojená na empatii, ale tohle bohužel nemohu posoudit." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Snažím se nevšímat si Nevelaa, který tu mlaská a vrhá se na svou kořist až všude odletují zbytky a dávat pozor na to o čem sestra hovoří. "To zní velice zajímavě," zamyšleně pohlédnu na Retu. Také jsem o něčem podobném neslyšel, ale je pravda, že tohle není zrovna můj obor. "Nějaké vysvětlení nebo teorie o tom, proč taková schopnost byla utlumena a později znovu aktivována máš?" Mě samotného cosi napadlo, ale rád si vyslechnu ještě názor odborníka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Telepatie Astald al'Lasta
Astalda přikývne. ,,Je to jen teorie, nejsem si jistá, jestli by se dala potvrdit i vědecky. Každopádně si myslím, že si Reta dokázala vsugerovat myšlenku, že žádné schopnosti nemá, k čemuž mohl dopomoct i strach z telepatie samotné. Strach a naprosto pevná víra v to, že se jí to všechno jen zdá mohlo načas schopnosti utlumit. Anebo," dodá ještě tvá sestra ,,Na ni působil vliv draků a obecně prostředí tak, že se zcela uklidnila a schopnost jako by usla. Když něco nepoužíváš, úplně zapomeneš, že něco takového vlastníš." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Netuším čím vším jsi si prošla v minulosti," promluvím k manželce, "ale tady se od nás nemáš čeho bát. Nikdo se ti tu nebude posmívat nebo se tě bát za kvůli tvým schopnostem. Ani já, ani Astalda takoví nejsme prožili jsme si své a víme jak těžký život dokáže být. Tady jsi v bezpečí," pokusím se Retu povzbudit. Opravdu jí nesoudím za to co umí a tím méně to budou dělat ostatní. O to se již postarám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mytí nádobí? Deamon Loot
Maggie mávne rukou. ,,Mně to nevadí. Připadám si jako hrdinka z knížek. Jen doufám, že někdy neudělám stejnou pitomost jako ony."
Povytáhne obočí, ale ve tváři se jí zračí zvědavost. ,,Ještě aby z tebe nebyl telepat," usměje se. ,,Tak schválně, po čempak toužím momentálně já?" zeptá se zvědavě a nadšeně.
Dívka přikývne. ,,To je asi pravda. Třeba jsme vyvolení," vypadá, že je z té představy nadšená. ,,Možná je dobře, že se sem tolik lidí nedostalo. Představ si, co by tady udělali."
Zatváří se přistiženě. ,,Upřímně? Lepší boxovací pytel budeš těžko shánět," provokativně se na tebe podívá.
Zamne si ruce. ,,Co se vsadit o mytí nádobí?" Tázavě se na tebe podívá. ,,To budeš mít ještě větší motivaci." zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nevelovo vyrušení Astald al'Lasta
Astalda vážně přikývne, zatímco Reta se na vás nejistě podívá. V očích se jí zračí nejistota, ale také obrovská úleva. Přesto všechno si nevšimne, že Nevel opět vylezl na stůl a rozhodl si dát i její talíř. Drak provede skok do jídla, přičemž se ozve tiché cinknutí, jak se Reta vyděsila a pustila příbor. Astalda protočí panenky a vytáhne Nevela z jídla, drak sebou mrská a nespokojeně bručí. ,,No Nevele!" hubuje ho Astalda. ,,Kam se ztratilo tvé vychování?" zlobí se na něj dál, zatímco Nevel si připlácne packy na oči. ,,Vždyť se nic nestalo," řekne Reta a přisune talíř k Nevelovi. ,,To stalo, o tom si ještě promluvíme, Nevele," slíbí svému drakovi, což nevěstí nic dobrého, ale nakonec jej pustí, aby dojedl to, co si nadrobil. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Draci," povzdechnu si. Jeden je horší jak druhý. Stew je nenapravitelný mrmlal a lenoch a Nevel zase nevychovanec. Ovšem, co bychom si bez nich počali. "Zdá se, že oběd skončil. V tom případě bych vám rád něco ukázal," vstanu od stolu počkám až tak učiní i mé dvě společnice. "Včera Reta našla podivný kus křišťálu. Trochu jsem ho zkoumal a pořád nevím co si o tom myslet, takže ho chci ukázat i tobě," kývnu na sestru a podržím jim dveře aby mohli vyjít ven a pokračovat k mé pracovně kde mám kámen uschovaný abych jim ho mohl předvést. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vniknutí Astald al'Lasta
Z Astaldina naštvaného výrazu se rázem stane nadšení a zaujetí pro věc. Zvedne se a vrhne po Nevelovi pohled, který značí jediné. Jestli tu něco provede, dostane pěkně za vyučenou. Následují tě do tvého pokoje, kde najdeš, něco, co není úplně příjemné. Jakmile otevřeš dveře, ovane tě studený vzduch. Následně zjistíš, co se zde stalo. Okno je otevřené dokořán, jedno sklo je rozbité, veškeré věci jsou rozházené po pokoji, zásuvky šuplíků jsou vytahány a jejich obsah též rozházen po celé místnosti. Někdo zde byl a ten někdo něco hledal… |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zvednu ruku a zastavíme se. Tak tohle už je opravdu nepříjemné. Pohledem zkontroluji pokoj zda tam nečíhá nějaké nebezpečí, ale podle všeho je narušitel pryč. přesto nechám vzburcovat stráže. Takové věci se nesmí stávat. Co mi ale opravdu vrtá hlavou je, že jsme nebyl varován. To byla má kouzla tak snadno prolomena? Udělal jsem někde nějakou chybu? Je tohl práce někoho uvnitř? Netuším a to mě trápí. Ještě na chodbě zavřu oči a ponořím se do stínů. Začnu od těch v pokoji a postupují dál od nich všemi směry abych zjistil jak se sem zloděj dostal a jak dokázal obejít mé pasti a také zda se tu někde neskrývá a můžeme ho ještě dopadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Stíny Astald al'Lasta
Stíny ti hlásí nepříliš dobré zprávy. Ani jeden z nich neví, že by se zde někdo pohyboval, nebo že by s nimi někdo manipuloval. Jeden ze stínů vyjádří obavu, že je zde zrádce. Ani stíny v pokoji nemají ponětí, že by se snad do tvého pokoje někdo dostal. Stíny zpod věcí ti jen řeknou, že věci někdo házel rychle, jako by přesně věděl, kde je ta věc schovaná. Ale více se toho od stínů nedozvíš. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Začíná to být opravdu hodně zlé, když se nemohu spolehnout ani na svou sílu. Pořád nejsem zcela bezbranný, ale situaci to značně komplikuje. Víc než by se mi kdy líbilo a než bych pokládal za možné. Vstoupím do pokoje a jdu se hned podívat po křišťálu, který jsem schoval. Nenapadá mě nic jiného kvůli čemu by sem zloděj šel, takže předpokládám, že to bude ono. "Dokážete něco zjistit?" zeptám se žen za sebou. "Zloděj co tu byl překonal mou barieru bez mrknutí oka, takže nevím kdo to byl ani jak se sem dostal." Přiznám jak na tom jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ztráta Astald al'Lasta
Křišťál opravdu není na svém místě a pokud bys prohledal pokoj, nenašel by jsi jej. Pravděpodobně jej zloděj ukradl, protože nic jiného nechybí.
Astalda zavrtí hlavou. ,,není tak blízko, abych ho mohla zachytit. A ani tu nepoletují zbytky myšlenek." Reta vás zatím je sledovala, ale teď promluví: ,,Byl hodně rozčílený." Tvá sestra se na ni jen udiveně podívá, ale neříká nic. ,,Na některé věci ani nesáhl, použil na ně telekinezi, asi aby zrychlil jejich pdhazování. Trochu se mu to ale vymklo z rukou a vytahal více věcí než chtěl. Pohybuje se rychle, asi se převtěluje z jednoho stínu do druhého," odmlčí se. ,,A teď zmizel," dodá. ,,Počkej," zastaví ji Astalda. ,,Jak jen tak zmizel?" ,,Asi se dostal z mého myšlenkového pole." Tvý sestra zavrtí hlavou. ,,Cítíš kolem nějakého živého tvora, něco?" vyzvídá. ,,No, ano," připustí tvá žena. Astalda se k tobě otočí. ,,Dostal se do antimagického pole. A to je v Dragonii jen jedno, pokud vím. Říká se mu Dračí Díra a je součástí hvozdu, takže se o něm vlastně ani pořádně neví." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Skvělé, teď aspoň víme kde se ukrývá což je víc v než jsem doufal. Již ráno se sem někdo vloupal. Nevím zda se jedná o stejnou osobu, ale vše tomu nasvědčuje a pokud umí ovládat stíny pravděpodobně je to i ten samý kdo může za krádež v chrámu a Naracovo zranění," rozvíjím své teorie. Ještě jednou přejedu pohledem ten nepořádek. Taková škoda a ta ztráta krystalu mě mrzí. Nestihl jsem z něj příliš zjistit a ani jak se sem dostal. Zda ho zde ztratil ten zloděj nebo někdo jiný. Ale na všechny otázky se dřív nebo později najde odpověď. Vyjdeme z pokoje. Sloužící ho brzy dají do pořádku a vše bude zase tak jak má být. "Jsi v pořádku? Nejsi unavená?" otočím se na Retu a vezmu jí kolem ramen. Netuším jak hodně náročné je takové zjišťování pro telepata a vypadá to, že jí budu ještě hodně potřebovat, tak jí nechci přepínat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vyšetřování pokračuje Astald al'Lasta
Astalda přikývne. ,,Nebo je jich víc," povzdechne si. ,,Skoro bych i podezírala démony, kdybych nevěděla, jak jsou emocionálně chladní."
Když vyjdete z pokoje, Astalda se na vás dva otočí. ,,Půjdu s Nevelem prozkoumat okolí Dračí Díry," oznámí. ,,Kdyby něco, pošlu Retě myšlenku, ale myslím, že k ničemu nedojde. Nikdo by se tam neměl pohybovat, kromě toho zloděje a je stejně dost možné, že odtamtud zmizel, aniž bychom si toho všimli." S těmito slovy zamíří k jídelně, aby vzbudila Nevela. I kdyby jsi se jí třeba pokoušel nabízet něajkou pomoc, odmítne ji. V případě, že by jsi se ji snad pokoušel přesvědčovat, aby zůstala v sídle, odbyde tě s tím, že by to stejně někdo musel řešit.
Reta zavrtí hlavou. ,,Telepatie není náročná, když ji máš vrozenou." Raději se ti nedívá do očí. ,,Nehledě na to, že já ji ani nemusím vyvolávat. Což je nevýhodné i výhodné zároveň." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jemně jí chytnu za bradu a zvednu hlavu aby se na mě podívala. Usmívám se. Nejenom rty, ale hlavně očima. Jsou plné něhy a lásky. Ani stopa po výčitkách nebo pochybách. Opatrně jí pohladím po tváři a obejmu. "Nic si z toho nedělej. Časem si zvykneš a ani ti to nepřijde, uvidíš. Hlavně se svých schopností neboj, to je to nejhorší co můžeš udělat. Jsi jaká jsi a nemusíš se za nic stydět," chlácholím ji. "A já jsem rád, že tě mám po svém boku." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na chodbě Astald al'Lasta
Reta na tebe nejistě hledí, ale nejistota a zmatek za chvíli zmizí a vystřídá je tiché štěstí a úleva. Přesto je Retina tvář jako jezerní hladina a jelikož ji znáš možná lépe než kdokoliv jiný, můžeš v ní spatřit i stopy strachu. Jsou nepatrné, sotva znatelné. Přivine se k tobě a pohladí tě po zádech. Nic víc neříká ani nedělá. Došla jí slova. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Smutně se na ni usměju. "Ty ? To bude těžké.,, Řeknu a zadívám se ji do očí. "Podle mého...Možná toužíš po...,, přiblížim se k ní naschvál blízko. "..mozna po nekom kdo by te miloval.. Taky touzis po tom, dat mi dalsi nakladacku a ja skoncil na zemi... A taky by sis dala nutelu.,, Pozvednu s úsměvem jedno obočí a zase se odtáhnu. "boxovaci pyte.... Tak ti teda dekuju...,, Řeknu prehnane urazene a usklibnu se na ni. "To beru.,, Reknu a kdyz se sbiram ze zeme, pokusim se nenapadne nabrat hrst... Hliny nebo pisku do ruky a opet ji dam za zada. Postavim se do bojoveho postoje s mecem a usmeju se. Pomalicku se zacnu priblizovat a kdyz jsem dostatecne blizko, rozvirim pisek v rukou proti ni a skocim na ni, pokud se mi to povede mejma rukama ty jeji pridrzim na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Držím jí v náručí a hladím po vlasech. Nic neříkám, dávám jí čas aby se mohla uklidnit, vyrovnat se s tím co právě prožívá. Nechci aby se bála. Nemá to zapotřebí. Ne tady se mnou. Chci jí být oporou, stejně jako je ona oporou mě. "Nechceš jít někam do soukromí?" zašeptám jí do ucha. Tady na chodbě jsme dost na ráně a nemusí nás každý vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z veřejných míst do soukroumých Astald al'Lasta
Reta zvedne hlavu a přikývne zrovna ve chvíli, kdy do chodby vejde služka, která si tiše pro sebe cosi píská. V rukou koště a jakmile vás spatří, spadne jí na zem. Rychle ho zvedne, udělá čelem vzad a zabouchne za sebou dveře. Reta se mezitím začervená. Náesledně tě vezme za ruku a zamíří do svého pokoje, kde je sice mnoho knih, které leží opravdu všude, ale alespoň tam nevtrhne nikdo nepovolaný. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jenom pobaveně zavrtím hlavou nad reakcí služky a nijak to nerozmazávám. I když jsme v pokoji nepouštím její ruku ze své. Jenom opatrně překročím svitky a knihy, které jsou na zemi. Posadím se na postel a posadím si Retu na klín. Obejmu jí v pase a zabořím hlavu do jejich vlasů. Zavřu oči a užívám si její blízkosti. Teplo jejího těla, vůni a hebkost pokožky. Nic neříkám, nad ničím nepřemýšlím jenom se ztrácím v téhle krásné chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ruce a nohy Deamon Loot
Musí trochu zvednout hlavu, aby ti viděla do očí, ale to je evidetně opět jedna z těch věcí, co neřeší. Uculí se. ,,Až na tu nakládačku jsi to celkem trefil," usměje se uznale. ,,Ale ještě jsi vynechal touhu po Eragonovi. Toho bych si teď docela ráda přečetla." Rozšíří úsměv.
,,Nemáš zač," usměje se ještě širším úsměvem. ,,Kvalitní boxovací pytel tu vážně nenajdeš. A lidé jsou jeho dobrou náhražkou."
Maggie to hlínou schytá, ale to ji z míry vyvede jen na malou chvíli, která ji sice stojí pád k zemi, ale podle všeho se ještě nehodlá vzdát. Ruce má sice uvězněné, avšak nohy pravděpodobně alespoň na 50% funkční, čehož samozřejmě využije. Kopne tě do břicha, v případě, že povolíš stisk na jejích rukou, vykourtí se ti, pomocí rukou i nohou (náraz mířený do kyčelní kosti a na ramena) tě převalí na záda, čímž vymění vaše pozice. Po meči, který při pádu pustila, se zatím neshání. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald al'Lasta
Kolem Rety se jako vždy nachází lehká vůně ostružin a sněženek, dvou zcela odlišných květin. Pokud by jsi se nyní přiblížil k její tepně, slyšel by jsi, nebo cítil, že jí srdce buší rychleji než kdy jindy. Jen tě lehce hladí, mlčí, ale cítíš z ní spokojenost a radost. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Lehce jí políbím na krk. Spíše jí jen tak pohladím rty než aby to byl skutečný polibek. Jsem rád, že je spokojená a že se jí v mém náručí líbí. Zauvažuji nad tím jaké by bylo hezké si sem nechat donést víno a jenom tak lenošit. Nic nedělat, jenom sedět nebo ležet v posteli, popíjet a povídat si. Ano, bylo by to krásné, ale vím že nemohu. Ne teď když se nám tu po hradě může potulovat nepřítel a sestra se vydá do nebezpečí. Přesto nikam nepospíchám a oddaluji svůj odchod jak to jenom jde. Držím Retu, hladím ji, usmívám se na ní, propletu své prsty s jejími. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "aaaa.... To byla ta poslední část na kterou ne a ne přijít... Eragon.,, Uculím se zpátky na ní. "hm.. Jsemmrad ze jsem se tu v tak vhodny okamzik ukazal... Pfff...prej pytel...,, znova nevericne zakroutim hlavou a znova mne to donuti k lehkemu usmevu. Ačkoliv jsem Maggie dostal na zem, z daleka jsem neměl vyhráno. Nevzdala se. A ani me nesetrila kopla mne do bricha coz muj stisk povolilo na tolik aby se zvedla a ranou do kycle a ramene mi navstevu zeme oplatila. Tentokrat sedela ona na mne. Tentokrát jsem byl já ten, kdo byl veznenej. Pokusil jsem se vykroutit ale uz jsem na to nemel silu. Lezel jsem tam a dival se na ni. Pro mec zatim nesahala... Mozna premyslela jak mi oplatit hlinu... Snazil jsem se ji vykroutit, ale byl jsem jak bezmocne kure.... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald al'Lasta
Reta tiše a spokojeně zamručí. Je to zvuk podobný kočičímu vrnění. Pohlédne ti do očí, tváře má červené, v očích něžný výraz. Pohladí tě palcem po hřbetě ruky a opře své čelo o tvé. Jen ti hledí do očí a hladí tě po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Jednou jsi dole… Deamon Loot
Pobaveně zakroutí hlavou.
Uculí se. ,,Před tím jsem byla pytel já, jsem ráda, že jsi po mě tuto úlohu převzal," v očích jí pobaveně jiskří.
~
Maggie se tváří zcela klidně, takže ani nemůžeš odhadovat, co je jejím dalším krokem. Po chvíli, kdy tě jen tak drží, natáhne jednu nohu pro meč a přitáhne si ho blíž, aby ho mohla sebrat. Když tak učiní, přiloží ti ho na krk. Ovšem mezi sebráním meče a jeho přiložením na tvé hdrlo je několika vteřinová prodleva. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Díváme se navzájem do očí. Nevím jak dlouho to trvalo. Úplně jsem se ztratil v té bledé modři. V těch očích, které mi kdysi tak učarovaly. Tak jako tenkrát jsme se v nich utopil a jsem si zcela jistý, že to není naposledy. Nakonec to nevydržím. Přivřu oči a políbím jí. Něžně, s láskou se naše rty spojí. Pevněji k sobě Retu přitisknu. Pod látkou šatů cítím její bušící srdce a to moje není o nic klidnější. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Chvili me tam jen tak drzela a ja se dival na ni a ona na mne. Mozna mi mela za zle tu hlinu... Po chvili si zacala nohou pritahovat mec a ja zneklidnel. Znova prohrat nesmim. Delala to pomerne pomalu. Asi naschval. Provokovala. Chtela ukazat kdo je vitez. Mel jsem par nepatrnych vterin, ktere jsem hodlal vyuzit k svuj prospech. Ve chvili co se otacela jsem se pokusil sahnoit pro dyku a prilozil ji volnou rukou dyku ke krku. Pokud se to povede, provokativne se na ni usmeju. "Uz se tesim az ti s tim nadobim pomohu.,, Řeknu a dyku z krku pomalu odsunu. "To bxlo poprve co jsem dostal na zem já holku a ne holka mne.,, Zasmeju se a pohlednu na Maggie. "Tak co ? Prekvapil jsem ?,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald al'Lasta
Z Retina těla okamžitě vyprchají i poslední zbytky napětí. Přivine se k tobě ještě blíž, polibek ti pomalu a jemně opětuje. Volnou rukou tě obejme kolem krku, srdeční tep se jí ještě trochu zvýší. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro …navždy dole Deamon Loot
Maggie se neotočila, jen natáhla ruku, ale i tak jsi měl dot času na to, aby jsi nůž použil. Dívak se na tebe usměje tím nadšeným úsměvem. ,,Dovol mi, abych ti připomněla, že sedím na tobě, takže jsi mě na zem nedostal," upozorní tě pobaveně. ,,Překvapil," přikývne. ,,Dost podle překvapil," dodá ještě pobaveněji. Vypadá to, že je ráda, že se ti povedlo ji porazit. ,,S tou hlínou to byl dobrý nápad," pochválí tě a sleze z tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Pochutnávám si na jejich rtech. Jak jsou hebké a vláčné. Polibek se protahuje a stává se vroucnější. rukou jí zajedu do vlasů a položíme se na postel. Tedy, to byl plán, ale všude je spousta knih a když mě jedna z nich začne tlačit na boku a o další tvrdou vazbu se uhodím hlavou. Vyprsknu smíchy. "Promiň, úplně jsem zapomněl na tvůj výzkum," omluvím se, ale stále zůstávám ležet s pažemi ovinutými kolem své ženy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald al'Lasta
,,To je v pořádku," řekne tiše, aby nenarušila tichost pokoje. ,,Měla jsem to uklidit." Rukou odsune jednu těžkou knihu trochu stranou, při čemž trochu zašustní pergamen, který byl pod knihou položen. Toho už si Reta ale nevšímá. Opět tě obejme kolem krku a ještě si přes tebe přehodí nohu, aby tě náhodou nenapadlo odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Nevadí, zašeptám, pohladím Retu po tváři a usměji se na ní. Znovu jí políbím, nejdřív na čelo, pak na oční víčka a nakonec na ústa. Pohladím jí po noze, kterou má na mě položenou. Přejedu dlaní od kotníku, ke koleni, přes stehno až na její bok, kde jí obejmu. Srdce mi divoce buší v hrudí, dech se zrychluje a já po ní toužím víc a víc. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald al'Lasta
Reta ti úsměv oplatí a slastně přivře oči, když se tvé rty dotknou jejího čela. Následně tě provokativně, ale lehce kousne do rtu, zatímco rukou sklouzne z tvého krku k prvnímu knoflíčku tvé košile. Jste u sebe tak blízko, že navzájem cítíte splašené srdce toho druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Nechám ať mi její štíhle prsty rozepnou knoflíky a když mi rukou vklouzne pod košili na holou kůži, jenom se spokojeně usměji. Na oplátku se začnu věnovat jejímu tělu. Odrhnu vlasy, které jí zakrývají bledou šiji a začnu jí líbat na krku. Mé polibky postupně mířím od ucha dolů až tam kde krček přechází v klíční kost. Pohladím jí prsty po rameni a zajedu na záda kde začnu rozvazovat šňůrky jejich šatů. Jednou rukou to jde dost nemotorně a tam mi nezůstane než si na posteli kleknout a pomoci se Retě posadit, abych jí mohl osvobodit se z šatů. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald a'Lasta
Knoflíky jsou během chvilky rozepnuty, ruce ti položí na hruď, což tě může trochu zastudit. Reta tiše vydechne, dlaněmi sklouzne po tvém hrudníku níž. Když se posadí, nohou odšoupne ještě několik knih poskládaných na sobě kousek dál. Několik pergamenů se snese k zemi, což nevnímá, protože ti upřeně hledí do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Holly "To je pravda. Ale nůž máš u krku ty. Takže remíza.,, Tázavě se na ni podívám. "Promiň. Ale jak si říkala, mel jak si rikala mel jsem motivaci.,, Provokativne se usmeji. "Nehodil jsem ti ji primo do oci ?,, Zeptam se starostlive. "Nerad bych ti ublizil.,, Zasmeju se. "Musim uznat, ze jsem necekal ze pouzijes nohy. A jeste vic jsem necekal tu ranu do bricha.,, Naschval se predklonim a opru ruce o stehna. "Jsi fakt dobrá.,, "Takze... Co ted ? Chces si dat repete... Nebo... Zkusit neco neznejsiho ?,, Tajemne se na ni podivam |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Něžné nakopnutí Deamon Loot
Usměje se. ,,Remíza ne, krk u nože mám já, takže žádná remíza. Vyhrál jsi."
Úsměv se jí ještě rozšíří. ,,Motivace je hodně podstatná věc, ale vážně jsem nečekala, že se ti do toho nádobí nechce tak moc."
Zavrtí hlavou. ,,Ne, a i kdyby, jsem na to zvyklá. Horší než zlomená žebra to není." Otře si tvář do rukávu, aby smetla hlínu, co jí ještě zůstala na tváři. ,,Tak určitě," zašklebí se pobaveně.
,,Jsem samé překvapení," uculí se. ,,Snad jsem tě nekopla moc. nechci ti zkazit chuť k jídlu," dodá provokativně, čímž ti připomíná službu v kuchyni. ,,To ty taky, učíš se rychle," usměje se. ,,Asi jsem dobrá učitelka," koutky se jí roztáhnou do ještě širšího úsměvu, čímž jasně dává najevo, že si dělá legraci.
Povytáhne obočí. ,,Něžnějšího?" zopakuje. ,,Ono jde někomu nakopat i něžně?" |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Tentokrát mám k dispozici obě ruce, takže to jde ráz na ráz. Přesunu se za ní, rozvážu uzel, povolím tkanici a stáhnu Retě šaty z ramen. Odhalím tak záda v celé její kráse. Na okamžik se k ní přitisknu. Jenom abych na hrudi cítil její rozpálenou kůži. Poté se odtáhnu a začnu jí pomalu dávat pusy na její páteř. Hezky jeden obratel po druhém s tím jak jí šaty sklouzávají dolů víc a víc. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokoji Astald al'Lasta
S každým tvým dotekem je Reta rozpálenější. Cítíš, jak se jí napínají svaly na zádech. Ve chvíli, kdy se dostáváš k bedrům, vytáhne své ruce z rukávů, čímž urychlí spád šatů - a jedné knihy, která už ztratila rovnováhu a zřítila se z postele, čehož si samozřejmě tvá žena nevšimne, proč také teď řešit takovou banalitu. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Sundám si košili, která v tuto chvíli neskutečně překáží. Zezadu Retu obejmu, přivinu se k ní a propletu své prsty s jejími. Nějakou dobu takhle zůstaneme a vychutnáváme si blízkost jeden druhého. Pote si znovu lehneme na postel. Jemně jí položím do peřin. Oplácím jí horoucí pohled a usmívám se. Znovu se skloním abych jí mohl ochutnat. Zasypu polibky její ústa, krk, ramena, ňadra i bříško. Stále dokola se svými rty dotýkám její kůže a nemohu se toho nabažit. Prozkoumávám každý kousek jejího těla. Prsty jí hladím po bocích a pažích. Laskám se s jejím mladým pružným tělem, které se chvěje pod tím mým. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vyrušení Astald al'Lasta
Zrovna v okamžiku největšího roztoužení se ozve tiché zaklepání na dveře. Reta se mrzutě podívá ke dveřím, během chvilky se však její otrávenost změní na vážnost a vyděšenost. ,,Měli bychom jít," hlesne tiše. Zaklepání se opakuje, tentokrát je naléhavější a hlasitější. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Dobře. Řeknu tvemu trenerovi ze te porazil kluk od motorů....,, Nevericne zakroutim hlavou a zasmeju se. "to víš. Nerad dělám rukama...,, pokrcim rameny,ale pak se zamyslim. "Teda...technicky v zato.... Sakra...,, zasmeji se. "Pracuji jenom rukama...,, zasmeju se. "Promin... Chces kapesnik ?,, Zeptam se divky a zasatram v kapsach.... "Ne..tak kapesnik nemam... Jsem nejak v rozpacich...co se deje ? Potim se a...sem nervozni. "Tentokrat....trochu vic nez decentne... Ale za tu hlinu jsem si to zasloužil...,, podotknu poraženě. "Nemluvil jsem o nakopání. Říkal jsem něco něžnějšího...Třeba ....,, Nechal jsem otazku ve vzduchu a přešel jsem k dívce opět trochu blíž. "Jistě že jde.. Nakopání s láskou.,, Zatvářím se tajemně. "Tak jo. Já jdu vařit... A... Maggie ? Sice jsem prohrál... Ale... Kdyby jsi nahodou nemela co na praci... Milou spolecnost bych uvital... A neboj. To nadobi si rozdelime.,, Znova se usměju a od dívky odstoupím. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jenom smutně potřesu hlavou. Chvilka klidu neměla příliš dlouhé trvání, ale jistě bude ještě příležitost začít tam kde jsme skončili. Musí být. Obléknu si košili a pomohu Retě se šaty. Teprve když jsme jakž takž upravení vydám se otevřít dveře a vyslechnout si špatné zprávy, které za nimi čekají. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kuchyně Deamon Loot
,,Ou," vyklouzne z ní. ,,To bude bolet."
Uculí se. ,,Já tě chápu. Mytí nábodí je trest nejvyššího stupně." Ďábelsky se jí zablyští v očích.
Zavrtí hlavou. ,,Rukáv postačí," ujistí tě. ,,Pokud se s ním ošetřovala zranění, vydrží i trochu hlíny."
Usměje se. ,,Když budeš v aréně tak to nakopnutí bude silnější, stejně jako hlíny v obličeji bude víc. Těžko na cvičišti a lehce na bojišti. Čím drsnější máš výcvik, tím lehčí je boj. Takže já nic, co se stane na cvičišti, neberu osobně."
Maggie tě sleduje s lehkým pobavením v očích, ale tentokrát je i vážná. ,,Pravdou je, že láska dokáže pěkně nakopnout a někdy i dost bolestivě." Usměje se. ,,Takový kopanec zažít nechceš."
Šťouchne do tebe loktem. ,,Snad si nemyslíš, že bych tě nechala napospas kotlům samotného?" Zcela vážně se na tebe podívá než se zase usměje. ,,Nehledě na to, že nemám co na práci a nudila bych se, takže jdeme. Tábor už určitě pošilhává hlady." Uculí se a zvedne tvůj meč ze země, poté hvízdne na draka, který s Arënis hraje kuličky. ,,Pojď, Árone, ukážeme mému žákovi, kde je kuchyně." Drak se neochotně zvedne, posadí si dračici na záda a přihopsá k vám. Maggie nad tím pobaveně zakroutí hlavou, ale nijak to nekomentuje. Zamíří směrem k táboru, vede tě opět křovím ke stanům, když se Áron zastaví tak, že se málem přerazíš, a sjede tě pohledem. ,,Dotkneš se jí," varuje tě nějaký hlas v hlavě. ,,A dostaneš za uši, to ti slibuju." Poté Áron i s Arënis, jestli jsi si ji nevzal, odhopká za Maggie, která zrovna vešla do tábora. Vklouzne do stanu s meči, odloží vaše zbraně a vyjde ven. ,,Kuchyň je na druhé straně tábora," informuje tě a zamíří do středu tábora, projdete kolem ohně, kde se k vám připojí kluk, kterému bude asi podobně jako tobě a Maggie. Je oděný dost podobně jako Maggie, dokonce má i kápi přes hlavu. ,,Kde jsi byla?" zeptá se tvé průvodkyně. ,,Na cvičišti," odpoví zcela samozřejmě Maggie. Můžeš si všimnout, že se tváří ostražitě, jako by mladíkovi nevěřila. ,,Sháněl se po tobě mistr," informuje ji kluk zatímco si tě nedůvěřivě prohlíží hnědýma očima. ,,A co chtěl?" ,,Prý někoho našel v lese," řekně neurčitě mladík. V tu chvíli Maggie nebezpečně zbledne, veškerá veselost je ta tam. ,,Aha," vysouká ze sebe. Mladík vás oba ještě přejede pohledem, než zase zmizí v uličkách mezi stany. Dívka se ale neodpojí, aby šla za mistrem, odvede tě ke stanu, který je otevřený. Je to vlastně plachta přes několik kůlů. Pod plachtou je postavena pec, všude spousty hrnců - i neumytých -, talířů a příborů. ,,Tak mistře," otočí se na tebe s nezbedným zajiskřením v očích Maggie, která mezitím nabyla opět zdravé barvy ,,můžete se pustit do práce. Zásoby jsou támhle pod tím stromem," ukáže pod mohutný buk, pod nímž jsou dvířka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za dveřmi Astald al'Lasta
Za dveřmi stojí mladý voják, podle všeho hdoně nervózní. Když tě spatří, postaví se do pozoru a okamžitě hlásí: ,,Pane, vězeň zemřel," informuje tě. Reta, která vyhlédne zpoza tebe, se zatváří smutně. ,,Podřezal si žíly?" zeptá se vojáka, který pokývá hlavou. Je překvapený a podezřívavě se na Retu dívá, jako by to byla ona, kdo dal vězni ostrý předmět do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "To je velmi nešťastné. Vyšetřím to sám, ať dají na mrtvého pozor než tam dorazíme. Také zkontrolujte děti zda jsou na svých místech a v pořádku," rozkáži vojákovi než ho propustím. "Nerad tě do toho zatahuji, ale zřejmě budu potřebovat tvou pomoc. Opět," lehce se na Retu usměji a natáhnu k ní ruku. Chci to vidět na vlastní oči. Potřebuji znát jak se to odehrálo a proč se chtěl umlčet. Nebo kdo ho umlčet potřeboval. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vězení Astald al'Lasta
Voják znovu zasalutuje a odběhně chodbou pryč.
Reta se lehce usměje a vezmě tě za nabízenou ruku. Zamíříte-li do vězení, musíte sejít až do přízemí a odtud do věže severu, které se někdy říkalo vězeňská věž. Projdete chodbou a dorazíte k velkým dubovým dveřím, které jsou opatřeny několika zámky. U dveří stojí desátník, který vám rychle odemkne a pustí vás do chladné věže. První a druhé patro jsou jen schody, u nichž jsou výklenky, v nichž stojí strážci. Když kolem nich procházíte, všichni se postaví do pozoru. Dorazíte k jedné cele, která je odemčena a u ní stojí dva strážní,. kteří vám uhnou z cesty. Jakmiel vejdete do studené kamenné cely, naskytne se vám nepříliš pěkný pohled. Na zemi leží onen mladík, který se včera v pokoji tvářil tak lhostejně. Nyní se již nikdy lhostejně tvářit nebude. Leží v ratolišti krve uprostřed vězeňské cely. Paže má rozřízlé od zápěstí k loktu, rukávy vyhrnuté. V celé místnosti se vznáší zvláštní pach. Reta opatrně přistoupí k mrtvole, přiklekne si k němu a položí mu dva prsty na spánek. Na chvíli zavře oči, a když je opět otevře, tváří se zachmuřeně. ,,Rozhodně nezemřel vlastní rukou," prohlásí rozhodně. ,,Neměl u sebe zbraň. A ta tu ani nikde neleží." Zvedne se a přejde k vězeňskému oknu. Dlaní se zapře o jednu z mříží, ale ta nepovoluje. ,,Hlavně je to moc vysoko, takže pokud mu zbraň nadal někdo z vojáků, musel jej zabít někdo z-" Zarazí se a znovu pomalu přisoupí k tělu. Podřepne a zahledí se na jeho záda. ,,Někdo ho zabil ze zadu. Klidně, jako by mu vůbec nezáleželo na tom, že právě někoho zabíjí," oznámí Reta a zvedne se. ,,Ale když ho zabil, dostal vztek. Asi u něj něco hledal." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Opatrně obejdu zasychající louži krve a prohlédnu si mrtvého ze všech stran. Reta má domněnky potvrdí. Nepřišel mi jako někdo kdo by skrýval tak závažnou věc aby se kvůli ní zabil. Stejně jako aby se bál stanout před shromážděním. "Chci seznam všech co měli službu. Každého kdo měl přístup do tohoto patra a mohl to způsobit. Za celý den a noc," dám příkaz jednomu z vojáků. Osobně si ho projdu a možná něco objevím, ale pravděpodobně to bude práce někoho z venku, stejně jako u té krádeže. "Tělo zatím dejte do márnice, později ho pohřbíme a ukliďte to tu," mávnu rukou na kaluží krve a vyvedu Retu ven z cely. "Tohle nám dost komplikuje situaci. Ostatní rody to bez váhání použijí proti nám," postěžuji si, když stoupáme nahoru. "No, nedá se nic dělat. Můžeš se spojit s Astaldou a dát jí vědět co se přihodilo? Pokud ti to dělá problém, tak využiji Stewa," požádám manželku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z vězení Astald al'Lasta
Pověřený voják okamžitě odběhne za velitelem stráží, který měl rozvrhy střídání na starosti. Druhý přikývne a opět vám uhne z cesty, když kolem něj procházíte. Reta se ještě ohlédne a zamyšleně přihmouří oči. ,,Nedivila bych se, kdyby se něco podobného stalo ještě někde jinde," řekne klidně. ,,Podle mě něco hledá. Jen nevím co." Na chvíli se odmlčí. ,,Je v Dračí Díře, tam se k ní nedostanu," oznámí. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "To nevadí, doručím jí zprávu jinak," řeknu a mávnu nad tím rukou. Není potřeba aby se Reta kvůli tomu cítila nějak špatně. "Půjdeme zkontrolovat ty děti?" navrhnu. "Mohou být také v nebezpečí. Kdo ví jaké nebezpečný je ten útočník a co vlastně chce. Dokáži si představit, že by mohl zkusit zavraždit i je, zvlášť pokud je rozrušený jak tvrdíš." Nenutím jí aby mě následovala, ale věřím, že se bude chtít také přesvědčit na vlastní oči. Naslouchat myšlenkám druhých je jedna věc, ale někoho vidět a vědět, že je v pořádku je něco zcela jiného. Tedy to si myslím. Mé zkušenosti v tomhle nejsou zase tak velké. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U dětí Astald al'Lasta
Reta přikývne a následuje tě z vězení opět do věže. Musíte vyšlapat několik pater schodů než se dostanete na požadované poschodí, kde se nachází děti. Zamíříte k jedněm dveřím, za nimiž se ozývá veselý dětský hlásek, který cosi vypráví. Vypadá to skoro jako pohádka. Reta otevře dveře a nahlédne dovnitř. Kluk leží na posteli a usmívá se na holčičku, která na posteli sedí a houpe nohama ve vzduchu. Divenka mluví a mluví, ale zarazí se, když zaslechne zvuk otevíracích se dveří. Jakmile spatří Retu, seskočí z postele a rozeběhne se k ní. ,,Přišla jste nám říct pohádku?" ptá se se zdvyženou hlavou, aby viděla Retě do očí. Tvá žena se na ni lehce usměje. ,,Jak vám je?" otáže se. ,,Mě je dobře, ale bude pohádky, že jo?" ptá se neodbytná holčička. Kluk na posteli se na vás jen dívá, nevypadá, že by se do hovoru chtěl připojit. Oba ale vypadají v pořádku. Až na to, že chlapec je zraněný, ale nevypadá to, že by se jeho stav zhoršoval. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Áron a Arënis Zasměju se. "Ale že seš to ty, nic mu nepovím.,, Usměju se a naznačím že si zipem zapínám pusu. "No právě... A kdo ví kolik je v táboře lidí... to by bylo strašné.,, Vyděšeně se na ni podívám. "Je to tak. Proto jsem chtěl aby si mně nešetřila. Na začátku jsi... si se mnou hrála, že je to tak ?,, Vyzívavě se na ni podívám. "Jak už jsem říkal. Jsi výborná šermířka.,, Lehce se uklonim. "No.... To je pravda.,, Řeknu smutně a vzpomenu si na Vivien. Jak se asi musela cítit... "No... tajně jsem se modlil... ještě si mně neviděla vařit.... myslím že bych uvařil buď asfalt nebo olej...,, Zasměji se. Sledoval jsem jak kolem nás procupital drak s Arënis na zádech. Musel jsem se zasmát, protože mi to přišlo hrozně legrační. "To je asi to nejhezčí, co mi tu kdo kdy řekl... Že mně považuješ za žáka.,, Mile se na dívku podívám a usměji. Šli jsme lesem. Maggie šla první, mezi náma draci a já poslední. Když jsem se rozhlížel po lese, málem jsem sejmul Árona který se předemnou naschvál zastavil. Neboj se. Nehodlám ji ublížit... spíš mam starost o sebe. Pomyslím si a usměji se na draka. "Máš nápad co uvařit ?,, Zeptám se Maggie, když vylezla ze stanu kam uklidila cvičné meče. Cestou ke kuchyni nás zastavil nějaký mladík. Dal se do řeči s Maggie. "Nebyla to náhodou dívka ?,, Zeptám se mladíka. Přišli jsme ke ... Kuchyňce. "Mistře ? Nedokážu si namazat ani chleba s máslem, natož vařit pro tak velký kemp....,, Zasměji se. Přešel jsem ke stromu a podíval co nabízí. Napadla mně ovesná nebo krupicová kaše... Pokud na to jsou zásoby... jinak... brambory s česnekem a kmínem a kouskem masa... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Marmeláda Deamon Loot
,,Děkuji ti," po japonsku se ukloní, což vypadá trochu komicky, když se narovná, zase jí v očích nezbedně jiskří.
,,Je nás tu asi sto… Nebo tak nějak. On každý pořád courá sem a tam." Pokrčí rameny, jako by byla úplná maličkost vařit pro sto lidí. ,,A každý si přidá," dodá ještě.
Uculí se. ,,To je taktika. Nejdřív musíš odhadnout protivníka. Takže jo, trochu jsem si s tebou hrála."
Maggie se na tebe soucitně podívá, ale rychle změní výraz na veselý. ,,Bude lepší, když to necháme ležet pod plachtou. Smutné věci do života nepatří."
Usměje se. ,,Dovol, abych ti připomněl, že sice jako auto vypadám, ale rozhodně jím nejsem," zažertuje. ,,A ještě mám po čem jezdit," nohou zašoupe na hlíně.
Dívka se na tebe podívá vážným výrazem. ,,Nejhezčí? To raději ani nechci vědět, do čeho ti nadávali."
Drak tě nedůvěřivě pozoruje. ,,Jen aby," utrousí a dále se tvou maličkostí nezabývá.
Maggie zavrtí hlavou. ,,Ne, mně došly nápady po zeleninové polívce," přizná.
Mladík zakroutí hlavou. ,,Podle všeho kluk." Zadívá se na Maggie, která zbledne ještě trochu víc, ale jinak nehne ani brvou.
Maggie se začne smát. ,,Tak dobře, učedníku. Přebírám vládu nad kuchyní, jinak mi tu otrávíš polovinu tábora."
Pod stromem/ ve stromě najdeš brambory, pečivo, nějakou zeleninu - samozřejmě čerstvou -, cibuli, česnek a nějaké koření. Ovesnou ani krupicovou kaši zde asi neznají, nebo nemají doplněné zásoby. Mléko je zastrčeno úplně vzadu společně s medem a marmeládou. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Áron a Arënis "Ach... tak to se mi ulevilo... myslel jsem že třeba tisíc, nebo dva.. pro 100 lidí jak nic.,, Řeknu sarkasticky. "Pokud je moje jídlo otráví, neseš plnou zodpovědnost.,, Zasměji se. "Já vím.. Ale dostala si mně. Nedokázal jsem se do tebe trefit.,, Zasměji se. Přikývnu.Bude to tak lepší. Pomyslím si. "Jako auto ?,, Prohlídnu si jí. "Seš jak baterka v autě.,, Nechám chvíli dramatické ticho. "Nikdy se nevybiješ.,, Ušklíbnu se. Pokrčím rameny. Ne že by mi zrovna nadávali... A ne všichni ke mně byli hrubí... když už ale někdo byl, stálo to za to. "Sakryš.. to si mi moc neporadila.,, Řeknu bezradně. "Zatraceně....,, Řeknu si spíše pro sebe. "Technicky vzato... když to udělám a nechal bych si jen tebe... zbavil bych se konkurence.,, Přemýšlím nahlas a podívám se na Maggie. Nakonec se ale rozesměju. "To mi řekněte z čeho tu vaříte....,, Hlesnu od stromu směrem k Maggie. "Tak jo. Nastrouháme brambory, dáme do nich česnek a nějaké kořeníčko a k tomu pečivo...,, Podívám se na Maggie a vrhnu se na škrábání brambor. Nejprve napním kotel vodou.. pokud je to ta možnost... Ať ji máme předehřátou na brambory. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vaří mistr… Deamon Loot
,,Viď?" uculí se Maggie.
Nakloní hlavu ke straně. ,,No, už vím, proč mi říkají kamzík." Zasměje se a poskočí si. ,,Je to jen cvikem."
Maggie se na tebe napjatě dívá a pak se zase vřele usměje. ,,Beru to jako kompliment."
,,Já vím. Moc jídelních nápadů nemám."
,,To je chytré," usoudí Maggie. ,,Že mě to nenapadlo dříve." Zamne si ruce.
,,Z vody," ozve se vedle tebe, Maggie se k tobě připlížila. ,,Dlouho nebyli ve městě. Musí se jít zase doplnit zásoby."
Dívka přikývne. ,,Dobře, uděláme miš maš," rozhodne. Potok teče hned vedle kuchyně, takže máš neomezené množství vody. Dokonce na něm někdo udělal přehradu, aby byla na jednom místě hluboká voda a kotel se do ní mohl ponořit. ,,Dojdu pro vajíčka," rozhodne Maggie a za malou chvíli zmizí v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To doufám. Nerad bych urazil tak nebezpečnou slečnu.,, Znova se přehnaně ukloním a zasměju se. "To já taky ne. V našem... motorkářském klubu, jsem vařil pro... zhruba 8 lidí... Často to skončilo pár balíčkama chipsů nebo pizzou.,, Zasměji se. "Že ? Máte tu někde jedy ?,, Rozhlídnu se jestli někdo neposlouchá. "Jak daleko je od tuď město ve kterém nakupujete ? a... čim platíte ?,, Znova se rozhlédnu kolem. "Neříkej mi že lidma.,, Zašeptám směrem k Maggie. "Tak jo. Já mezitím připravím vodu a začnu strouhat brambory.,, Hlesnu za Maggie když zmizí v lese. V provizorní hrázi jsem tak lehce nad půlku nabral vodu a kotel dal zpátky. Pokusil jsem se pod ním rozdělat oheň. Pokud mi to nevyšlo... Pokusil jsem zavolat na Árona nebo na Arënis. Pak jsem se vrhl na loupání zeleniny a brambor. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Straaašně nebezpečná Deamon Loot
Maggie na tebe z legrace zavrčí. ,,Jsem straaaaašně nebezpečná," přisvědčí se smíchem.
,,Já nikdy nevěřila, ale pekla bábovku. Tou jsem uplácela děti v sirotčinci. Škoda, že to nefunguje na dospělé," povzdechne si.
,,Nějaký by se určitě našel," přisvědčí Maggie. ,,Takové havraní oko čtyřlisté…" Nechá větu viset ve vzduchu.
Pokrčí rameny. ,,Tak to nevím. Nikdy jsem tam nebyla. Jsme teprve zelenáč, nebudou mě brát na takovou výpravu."
Oheň se ti povede rozdělat kupodivu docela rychle. Po chvíli nudného loupání brambor se ozvou dva hlasy. Jeden znáš - patří Maggie -, druhý je pro tebe neznámý. ,,Říkám, že ne," říká zrovna Maggie nevrle. ,,Tak co?" ptá se ten druhý hlas. ,,Proč mám jen pocit, že ti do toho vůbec nic není?" Ozve se nabručené frknutí a z lesa vyjde Maggie s košíkem vajec. Druhý se neukáže. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Trochu se mi ulevilo, že jsou oba mimo nebezpečí, aspoň zatím. Zkusím udělat co bude v mých silách, ale obávám se, že to nemusí stačit. Otočím se na Retu a očima jí naznačím ať se o děvenku postará. Nemusím jí nic říkat rozumíme si i beze slov jak už to tak mezi páry chodí. Stejně to mám i se sestrou, i když tam to má ještě trochu jiný důvod. Posadím se k chlapci na postel a zadívám se mu do očí. Poté se ho začnu vyptávat. Ne moc kladu jenom jednoduché otázky, nechci ho příliš unavit a kdybych viděl, že mu to začíná dělat potíže přestanu. "Pamatuješ si něco?" začnu. "Viděl jsi toho kdo vás zachránil? Můžeš mi o něm něco říci, případně o místě ze kterého jste uprchli?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chlapce Astald al'Lasta
Reta holčičce nabídne, že jí ukáže chodby, aby tě nechala s chlapcem osamotě. Dívenka nadšeně souhlasí a následuje tvou ženu ven z místnosti.
Chlapec na tebe nejdříve nejistě hledí, než se rozhodne promluvit. ,,Moc toho nevím," přizná tiše. ,,Byla tam zima, ale hrozně moc lidí. Někdo tam brečel a byla tam tma," začne vysvětlovat a je na něm vidět, jak moc se soustředí. ,,Já si cestu moc nepamatuju. Byla tma."
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Zasměji se. "Co se týče boje, tak velmi.,, Pousměji se. "Hmm... děláš mi chutě.,, Zasměji se. "Bábovku bych si dal hned.. Je pravda že tady to uplně nebude fungovat... Možná ale ... pujdou uplatit jinak...,, Nechám větu jen tak nedokončenou. "Vememe ho jako záložní plán... co ty víš co se může stát...,, Tajemně se na ni podívám. "Ach tak...,, Pokývám hlavou. "Někdy se tam musíme vydat.,, Usměji se. Oheň jsem k mému údivu rozdělal rychle. Dal jsem na něj kotel a přikryl nějakou kůrou, nebo něčím aby neunikala pára. Já jsem si pak sedl a začal loupat. Z prvu mi to moc nešlo... Ale po pár minutkách jsem chytl ten správný grip a šlo to samo. Po zhruba deseti, možná patnácti minutách jsem zaslechl Maggie. Trochu naštvanou... Což mi přišlo o to divnější. Vstal jsem a když vyšla ven z lesa. "Kdo to byl ?,, Zeptám se trochu starostlivě a přeberu od ní košík s vajíčkama. "Vypadáš rozhozeně...,, Znova se na ni starostlivě podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kuchyni Deamon Loot
Usměje se. ,,Ale ne, to je jen odvárek."
,,Já taky. S čokoládou." Zatváří se zasněně, jako by čokoláda byla její vysněný princ na bílém koni. ,,Jestlipak tu mají čokoládu?" uvažuje nahlas.
Přikývne. ,,To nevím. A vlastně ani nechci. Mám ráda překvapení." Uculí se. ,,I ta nemilá."
Pokýve hlavou. ,,To ano. Docela by mě zajímalo, jak tu vypadají města. A jestli tu prodávají nutelu."
Mávne rukou. ,,Jeden otrapa, co se vytahuje tím, že je napůl dračí jezdec." Protočí panenky, ale následně se na tebe zase usměje a podá ti košík s vajíčky. ,,Jeden z mála lidí, co mě dokáží vytočit." Najde si škrabku a jde ti pomoci se škrábáním brambor. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "hmm... myslím že tu neznají ani pivo... což mi dělá mnohem větší starosti...,, Zatvářím se zničeně. "No... tak to netuším... snad jo... Jinak bych si musel přivést zásoby ze země.,, Pomyslím si nahlas. "To já taky. Preferuji ale ty milá... ne milých bylo v poslední době moc.,, Usměji se. "Jestli ne, vracíme se na zemi.,, Řeknu s vážným pohledem a znova se zasměji. "Ach tak... Jak dlouho tu je ?,, Zeptám se Maggie. "A neboj... On je jezdec jen na půl. Ty až doděláš zkoušku, budeš právoplatná.,, Mrknu na ni s úsměvem. "Pokud tě štve, zničíme ho.,, Vážně se na ni podívám a rozhlédnu se jestli nás někdo neslyšel. Pak se zase zasměji. Začali jsme zase loupat. Udělat brambory pro 100 lidí není snadné. Ale... zas tak pomalu nám to nešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vaří se, vaří Deamon Loot
Maggie se zatváří tajemně. ,,Ale prosím tebe, snad si nemyslíš, že by tu vydrželi bez alkoholu?" Povytáhne obočí. ,,To bych se moc divila."
,,Té čokolády bys musel vzít tunu… Je tu pár závisláků na čokoládových výrobcích." Zatváří se zcela nevinně, jako by mezi ně neptařila.
,,To souhlasím. Ale bez nemilých by sis pak neužíval ta milá," namítne a mrkne na tebe.
Maggie se zatváří zcela vážně. ,,Pokud ji tu vážně neprodávají, jdu s tebou zpátky. Jak člověk může žít bez takové věci jako je nutela?" V očích jí pozměšile jiskří, je zcela jasné, že si dělá legraci.
Pokrčí rameny. ,,Déle než já. Asi šest měsíců? Možná rok." Pokrčí rameny. Usměje se. ,,Tam jde o krevní pouto. Ale jestli zdělám zkoušku, tak už mě v tomhle táboře neuvidí." Podívá se do dálky. ,,Najdu si jeskyni a budu v ní žít jako poustevnice. A budu prodávat bylinky a vyprávět příběhy v nejbližším městě." Úsměv se jí ještě rozšíří. ,,Až uděláme tu zkoušku, vyzveme ho veřejně na souboj. Kdyby odmítl, byl by považován za zbabělce." Lišácky se usměje. ,,Proti nám dvoum šanci nemá." Brambory máte za nějakou dobu oškrábané, Maggie se zvedne a jde vyhodit slupky na hromadu, která je u lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To rozhodně ne... Ale... mam pocit že pivo tu nevedou...,, Zakřením se. "Asi by byla sebevražda říct, že čokoláda není dobrá co ?,, Podívám se trochu vystrašeně na Maggie. Po její odpovědi se ale zasměji. "To je taky pravda. A tolik by sis jich nevážil...,, Pokrčím rameny a pokývám hlavou. "Aspoň budu mít milou společnost...,, Mile se na ni usměji. "Ach tak... No... Můj děda kdysi říkával jedno ... počekadlo. "Je jedno od kud hovno vypadne. Furt je to hovno.,, Začnu se smát. "Takže... na tom tolik nezáleží. Věř mi.,, Znova se na ni usměji. "Pokud mi to nevyjde, jdu s tebou. Budeš potřebovat někoho s kým si budeš povídat a kdo se ti bude dvořit.,, Přehnaně se ukloním a zasměju se. "Spíš proti tobě. Já bych po něm mohl maximálně hodit kámen nebo hlínu.,, Ušklíbnu se. Když šla Maggie vyhodit slupky, naházel jsem brambory do kotle a sedl si na zem. POtřeboval jsme chvíli pauzu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kuchyni Deamon Loot
Zamyslí se. ,,Kvásek tu mají, pokud vím. Třeba by se někdo nechal přesvědčit, aby se pokusil uvařit něco na způsob piva." Uculí se. ,,Ale vzhledem k tomu, jak jsou tu všichni nabubřelí bych to byla jedině já a moje výtvory pít vážně nechceš."
Zatváří se potměšile. ,,Řekni, že je čokoláda nezdravá, a zlechtám tě tak, že se budeš smát ještě hodinu potom, co přestanu," varuje tě s pobaveným jiskřením v očích.
,,Přesně," usměje se.
,,A já zdroj nápadů," uculí se. ,,Spokojenost na obou stranách."
Zasměje se. ,,Řekla bych, že tvůj děda byl moudrý muž," řekne přes smích.
,,Hm, to je pravda," usoudí zcela vážně. ,,Ale s tím dvořením to nepřeháněj, rytíři, ještě bych měla ego až na půdu," zasměje se.
Maggie protočí panenky a šťouchne do tebe loktem. ,,Tady si někdo nevěří," řeken s pohledem upřeným na tebe. ,,Můžeš ho vyzvat na pěstní zápas."
Když jde Maggie kolem kotle, nakoukne dovnitř a zamíří pro vajíčka a odkudsi vytáhne pánvičku, kterou následně položí vedle ohniště. Kotel postrčí kousek ke kraji a přes místo, které vytvořila, položí na dva kameny kamennou desku, na níž položí pánvičku. Vrátí se pro máslo a hodí ho dovnitř pánvičky a počká, až se rozpustí, následně na něj vyklopí vajíčko. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "V pořádku. To nic. Pokud si na něco vzpomeneš dej mi vědět. Každá maličkost se počítá," chlácholivě ho poplácám po ruce. Třeba až mu bude lépe vybaví si toho víc. Nemá smysl na něj nějak tlačit a kdyby bylo nejhůř můžeme zkusit hypnózu. "Je všechno v pořádku? bolí tě něco? Máš co potřebuješ?" začnu klást otázky zase z jiné strany. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chlapce Astald al'Lasta
Chlapec přikývne, bere na vědomí, že má veškeré své vzpomínky předkládat tobě.
,,Je mi dobře, pane," řekne chlapec. ,,Lépe než před tím. Mám všechno, co potřebuju," ujistí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Skvělé. Kdyby se náhodou dělo něco nebezpečného nebo zvláštního neváhej zavolat stráže," požádám ho ještě a chystám se odejít, ale na poslední chvíli se zarazím a položím mu ještě jednu otázku. "Ta dívka," kývnu hlavou ke dveřím kterými odešla Reta s holčičkou, "jste spolu nějak příbuzní nebo jste se potkali až na útěku?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U chlapce Astald al'Lasta
Chlapec chvíli mlčí, ale nakonec řekne: ,,Je to moje sestra. Moc podobní si nejsme, ale vyrůstali jsme spolu." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Rozumím," přikývnu s pochopením. "Dáme na vás oba pozor. Teď odpočívej ať se brzy uzdravíš." Pak mě tam již nedrží a odejdu z pokoje najít ty dve holky, které se potulují kdo ví kde po hradě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na chodbě v pokoji Astald al'Lasta
Chvíli jdeš tichou chodbou, po jejíž stranách jsou umístěny dveře do pokojů, a jediným zvukem jsou tvé kroky odrážející se od stěn chodby. Z jednoho pokoje uslyšíš tlumené hlasy, dveře jsou pootevřené. ,,Páni! A to všechno patří vám?" diví se hlásek, který bezpochyby patří dívence, se kterou se nachází Reta. ,,Staráme se o to," připustí tvá žena. Nahlédneš-li do místnosti, spatříš, jak Reta drží holčičku tak, aby se mohla koukat ven z okna na zasněženou krajinu. ,,Já chci být královnou," povzdechne si malá holčička, čemuž se Reta zasměje. ,,Není to procházka růžovou zahradou." ,,Já vím, já bych radši modrou," přizná dívenka, což vyvolá na tváři dospělé ženy úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "No... tak to tu asi umřu.,, Řeknu přehnaně drasticky. "Přesvědčit někoho od tuď, bude náročné.,, Povzdechnu si přehnaně podruhé. "Třeba by to bylo dobrý. Pivo s nutelou jsem ještě neměl.,, Snažím se zachovat kamennou tvář. Zvednu ruce ve znaku že se vzdávám. "Jak tě tak poslouchám, najednou mi čokoláda přijde o dost lepší.,, Vážně se na ni podívám. "Lechtání néé...,, Kňournu vystrašeně a udělám na ní psí oči. "Je zdravé si tu a tam ego zvýšit.,, Uculím se. "Až budu jezdec, přinesu si sem pistoli...,, Řeknu vážně. Ale nakonec se zase zasměji. "No... Uvidíme.,, Pokrčím rameny. Seděl jsem kousek od kotle a pozoroval Maggie. Ta mezitím došla pro vajíčka a pro pánvičku. Položila vedle kotle kamennou desku, na ni pánvičku a na pánvičku dala kousek... asi másla, nebo tuku. Pak na to rozklepla vajíčko. Už teď se mi zbíhaly sliny.... "Čím si tady v táboře krátíš čas ? Nebo s kým.. ?,, Zeptám se, když už je na mně ticho moc velké. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rozhovory u míchaných vajíček Deamon Loot
Maggie se začne smát. ,,Všechno je jednou poprvé," usoudí přes smích.
Dívka ti věnuje milý úsměv. ,,S čokoládou na věčné časy a nikdy jinak?" Uculí se a následně se na tebe tajuplně podívá. ,,Mám tvou slabinu. Příště, až tě dostanu na zem, umřeš smíchy."
Pokrčí rameny. ,,Já bych ho potřebovala srazit," usoudí a zazubí se. ,,Většího egoistu tu nepotkáš."
Usměje se. ,,Víš, že tady neplatí zbrojní pas, co máš na Zemi?"
Maggie pokrčí rameny. ,,Většinou visím hlavou dolů ze stromu, nebo si vyřezávám šachy, nebo figurky ze dřeva. Nebo dostávám na frak od svého milého a hodného učitele." Usměje se. ,,A někdy učím Árona mluvit, ale moc mi to nejde. A taky píšu, ale teď už jenom básničky, na knížky nemám papír." Pohlédne na Árona, který si právě s Arënis modeluje dráčky z mokré hlíny. ,,Áron mi totiž snědl zápisník." Úsmev se jí ještě rozšíří, ale následně jí povadne. ,,Není tu úplně nikdo, kdo by chtěl trávit čas se švihlou holkou ze Země." Znovu se usměje a dojde pro talíře, aby na ně mohla postupně shrnovat vajíčka z pánvičky. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Sákra... moje jediná slabina... jsem slabej.,, Zdrceně se na ni podívám a začnu se smát. "Teď už jo.,, Zašklebím se. "Já neříkal že mam zbrojní pas.,, Tajemně se na ni podívám. "Zbraň jde sehnat i bez něj...,, Dodám stále s tím tajemným výrazem. Dráčci si během našeho rozhovoru, plácaly sošky z hlíny. Byli jako malé dětičky. "No... Já když jsem Anëris potkal poprvé, mluvila velice dobře. Drak to časem odkouká od svého jezdce. Neboj. On se to naučí.,, Podívám se z draků na ni. "Fakt ? Švihlé holky jsou nejlepší.,, Tajemně se na ni podívám a usměji se. Maggie seškrábala vajíčka na talíř. Zbíhaly se mi sliny... "Je ti jasné, že po dnešku se mně nezbavíš...,, Znova se na ni tajemně podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Sympatie prochází žaludkem? Deamon Loot
Zasměje se. ,,Třeba na ni do zítra zapomenu. Vlastně bych se tomu s mojí pamětí ani moc nedivila."
Zvědavě se na tebe podívá. ,,Ale, kdypak jsi naposledy zavítal na černý trh?" zeptá se z legrace.
,,Snad. Áron je tvrdohlavec. Nebo je možná němý," pohlédne na draka, který se zrovna vztekal, že mu spadlo jedno z křídel z jeho figurek, zatímco Arënis se tomu šklebila. ,,Jestli drak odráží osobnost draka," začne Maggie. ,,Netuším, co si o tomhle mám myslet."
Povytáhne obočí. ,,Asi záleží na tom, jak švihlé."
Zvedne hlavu od své práce a věnuje ti další ze svých úsměvů. ,,Že by sympatie procházely žaludkem?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Anëris a Áron "To by bylo super...,, Pomyslím si naschvál nahlas. "Asi týden zpátky.,, Řeknu zcela vážně a tajemně se na ni podívám. "Jeden chlápek co si ke mne dal spravovat auto, v něm měl v podlaze zašitou zbraň. Nevěděl o ní a řekl ať si ji nechám...,, Pokrčil jsem rameny. "Viviene mi ji ale zabavila a hodila do řeky...,, Řeknu s úsměvem. "Správně švihlé. Tak jako ty.,, Zazubím se. "To je možné...,, Pokrčím rameny. "Copak budeš dělat po obědě ?,, Zeptám se nakonec Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Po obědě? Deamon Loot
Potměšile se jí zablýskne v očích, ale nic neřekne.
Maggie se usměje. ,,Vida vida, dozvídám se ale zajímavé věci." Následně se kousne do rtu, aby se zase nezačala smát. ,,Ta Viviene mi připadá docela sympatická," přizná s úsměvem.
Zatváří se překvapeně. ,,Budeš asi první člověk, co tohle tvrdil."
Pokrčí rameny. ,,To nevím. Pokud mě učitel nevytáhne na nějakou stopařskou akci, asi nebudu mít co dělat." Přistoupí k bramborám, které už začaly v kotli protestovat a štouchne do nich nožem. Následně se na tebe podívá. ,,Chce se ti je lovit sítem ven, nebo se to pokusíme přecedit přes pokličku?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie S lehkým úsměvem přikývnu. "Ano. Je milá a hodná.,, Usměji se na Maggie. "To víš... vrána k vráně...,, Zasměji se. "Hmm... s naší šikovností je vylejeme... takže bych zvolil síto.,, Zasměji se a pomohu Maggie vylovit brambory ven. "Nevíš jak daleko jsme od chrámu ?,, Zeptám se Maggie v zápalu lovení brambor. "Potřebuji se tam... na oko podívat..,, Zeptám se v zápětí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zvědavost až na první místě Deamon Loot
,,Docela ráda bych ji poznala. Mohla by s ní být legrace."
,,Pravda," přisvědčí. ,,V našem případě spíše padá."
,,Sice to nerada přiznávám, ale máš pravdu." Přinese síto a společně vylovíte bramobory ven, Maggie je naaranžuje na talíře. ,,Hm, to nevím. Asi tři hodiny cesty? Možná šest. Musela bych se někoho zeptat." Zvědavě na tebe pohlédne. ,,Copak tam chceš hledat?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Jak kdy.,, Zasměji se. Zasměji se a začnu lovit brambory. "Tyjo... To si Nick musel dát práci mně od něj vzít tak daleko... když mne zavřel do té klece...,, Zavrtím udiveně hlavou. "No... vlastně nepotřebuju... ale... Poje průvodkyně má problémy... Potřebuji zjistit jestli je v pohodě... Ale takovou dobu jít nemohu... ne v tuhle chvíli... budu muset doufat a vyhledat ji po zkoušce...,, Odpovím si sám. "Jsem zvědavý, co nám v té aréně přichystají...,, Řeknu si spíše pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Špatné zprávy? Deamon Loot
,,Kdo je Nick?" zeptá se Maggie. ,,Nějaký… super a úžasný dračí jezdec?" Z jejího hlasu lze vycítit jistou dávku ironie. Hlavně u slov super a úžasný. Na chvíli se zamyslí. ,,Co takhle zkusit dračí telepatii? Třeba kdybych dlouho klečela a úpěnlivě prosila svého učitele, tak by mi dovolil se s někým spojit skrz jeho draka," zauvažuje.
Maggie pokrčí rameny. ,,Něco hodně hnusného," usoudí a otočí se na Árona. ,,Běž svolat tábor, a't jdou jíst." Podá mu talíř a drak odběhne. Za chvíli už se začnou ke kuchyni trousit obyvatelé tábora. Mnoho z nich jsou již staří lidé, některým je jistě kolem čtyřiceti let. Téměř všichni kolem vás jen projdou, vezmou si talíř a jdou si s ním někam sednout. Ovšem zahalená postava, kterou ti Maggie představila jako svého učitele, zamíří k vám a odtáhne Maggie trochu stranou, takže neslyšíš, o čem se baví. Každopádně vidíš, jak dívce mizí úsměv ze rtů a nahrazuje jej trochu vyděšený výraz. Následně přikývne a vrátí se zase k tobě. S tichým: ,,Omluv mě." zamíří pryč a - pokud se jí nesnažíš zastavit - zmizí v lese. Zůstaneš osamocený mezi asi stovkou lidí, kteří se mezi sebou baví. Přijde k tobě mladík asi v tvém věku a zeptá se: ,,Co se jí stalo?" Neznáš jej ani od vidění, ale trochu ti připomíná toho, co zastavil Maggie ještě před tím, než jste vešli do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a mladík "Přesně tak. Ten co si myslí, že člověk by měl skončit jako potrava pro draka... teda vlastně ani to ne... tím by toho draka vlastně urazil...,, Řeknu ironicky. "To není špatný nápad... bojím se ale že Nevel má teď tolik starostí...,, Zavrtím hlavou. "Jsou obviněni z vyvraždění vesnice.,, Upřesním. "Vypalování, rebélii... a tak.,, Dodám nakonec. Lidé se začali po skupinkách, nebo po jednom trousit sem a bezeslova zase odcházeli. Nebylo tu moc mladých lidí... spíše žádní. Všichni kolem 40-45 let. Což bylo trochu divné... Ale neřešil jsem to. Nakonec se k nám přišoural Maggiin učitel a odvedl si ji stranou. Jen jsem je zdálky pozoroval. Přiběhla ke mně s vystrašeným výrazem, něco vypustila a odběhla do lesa dřív než jsem se stačil na cokoliv zeptat. Vedle mně přišel nějaký chlapík. Já jsem ale koukal jen na místo, kde Maggie zmizela. "To nevím...,, Říkám zmateně a ikdyž už teď vím, že je to sakra blbej nápad, tak ji následuju. Kdo ví co se tam děje... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na život a na smrt Deamon Loot
,,Já draky chápu. Kdo by jedl takovou odpornost, jakou jsou lidé?" zeptá se s nadhledem.
,,Pokud je jako většina draků, tak bych řekla, že bude dost nad věcí," prohlásí s úsměvem.
~
Jak zjistíš, vystopovat Maggie není tak těžké. Možná se ani nesnaží o to být nenápadná. Pokud trochu přidáš do kroku, máš ji za chvíli na dohled. Jde rychle, chvílemi i popobíhá a nevšímá si tě, asi o tobě neví, pokud na ni nezavoláš. Za nějakou dobu dorazíte až k zvláštnímu kopci, u něhož se zastaví a nejistě rozhlédne, jako by něco hledala. Chvíli jen kopec obchází než se rozhodne vydat se jedním směrem. Cesta, kterou vybrala, je plná ostružiní, které vás bodá do nohou, ale to dívce nebrání jít rychle. Tentokrát se cíl cesty dostaví rychleji. Dorazíte na mýtinu, na níž to vypadá jako po boji. Maggie se na malou chvíli zastaví a očima přejede rozhrabanou hlínu mísící se s krví. Následně začne mýtinu obcházet, něco hledá. Chvílemi můžeš zahlédnout její zadumaný a ustaraný výraz. ,,Už jsem ho odklidil," ozve se z lesa hlas, který je ti povědomý, ale nemůžeš si ho spojit s nikým konkrétním. Maggie se otočí směrem, kde se nachází původce hlasu. Je schován ve stínu, takže mu nevidíš do tváře. ,,Zabil a odklidil, co?" vypálí na něj dívka. Vůbec se nechová jako Maggie, kterou znáš. Tahle je pěkně naštvaná a otrávená. Veselost je ta tam. ,,Proč bych to dělal? Ačkoliv, jistě by ho nebyla škoda." všimneš si, jak Maggie pohnula rukou, jako by chtěla vytáhnout imaginární meč, ale uvědomila si, že žádný nemá. ,,Takže ho nejdřív odklidíš jako nejlepší přítel a pak ho ještě haníš?" procedí skrz zuby dívka a udělá několik kroků ke stínům. ,,Jako bys to nedělala i ty," odfrkne si ten ve stínech. ,,Oba jste jen podřadní lidé." Pak už to jde ráz na ráz. Ti dva proti sobě vystartují, je jim pravděpodobně jedno, že nejdou v souladu se soubojovými pravidly. Maggie strhne svého protivníka na zem a v jednu chvíli má na vrch, v další je na zemi ona a dostává do žeber od mladíka, kterého jsi zde ještě neviděl. Dívka se ale chová jako býk, kterému někdo zamával červeným hadrem před očima. Nakopne mladíka do břich, čímž mu vyrazí dech a Maggie ho zase přišpednlí k zemi. ,,To dovoláš!" zasyčí na něj. Neodpoví jí a nakopne ji stejně jako ona jeho. Můžeš poznat, že ti dva se rozhodně nepřipravují na arénu. Ti dva se snaží navzájem zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a neznámý Sledoval jsem Maggie. Snažil jsem se jít dál od ní a spíše tiše. Nevěděl jsem kam jde, ani proč je tak naštvaná... Ale sledoval jsem ji. Dorazila až na mýtinku, kde to vypadalo jako po souboji. A nebyl jsem daleko od pravdy. Dívka si mýtinu párkrát prohlédla a najednou se otočila k lesu. Nebyla tu se mnou sama. Stála tam postava. A jak jsem slyšel... někoho odklidila. V tu chvíli jsem cítil jak se mi rozbušilo srdce. Muž stál ve stínu. Neviděl jsem ho... Hlas mi byl ale hrozně povědomej... Ale nedokázal jsem si ho spojit s obličejem... mohla to být ale jen náhoda... Hlasů není zas tak moc... Podřadní lidé... musí to být ten jezdec se kterým se bavila... Vytrhl jsem se z myšlenek a zadíval se na mýtinu. V tenhle moment mladík kopl do Maggie. Tohle bylo vážné. Šly do sebe na ostro. A já měl 2 dýky... mohla to být výhoda. On o nich nevěděl. Maggie mohla... Vyšel jsem ze křoví. "Tak to jsem neviděl. Chlap a pere se s ženskou.,, Doufal jsem že muže rozhodím a Maggie stihne něco udělat. "Okamžitě jí nech, nebo ti rozkopu ten tvůj rypák.,, Neviděl jsem u něj zbraň. V Pěstním souboji jsem si věřil. A hlavně... chlápek už byl trochu oslabenej. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rvačka Deamon Loot
Muž si tě ani nevšimne, Maggie o tebe jen zavadí pohledem a trochu vytřešní oči v nevěřícném gestu. Nakopne ho a urychleně se zvedne na nohy. ,,Okamžitě zmiz!" zakřičí na tebe. ,,Tohle si mu-" nedokončí větu a její protivník ji přirazí ke stromu, čímž jí vyrazí dech. Následně se i on otočí na tvou maličkost a odfrkne si. ,,Další člověk?" Maggie lapá po vzduchu, ale vrhne se na jeho nohy a dostane ho opět na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a cizinec Bolestivě se na ni podívám když ji muž vyrazí dech. To nejde.... Pomyslím si a chtěl jsem vyrazit... Když ho Maggie hodila na záda, zůstal jsem stát... Nevěděl jsem co dělat. Přišlo mi... ať už je to jakákoliv situace, zasahovat.. prostě jako špatné rozhodnutí... "Co se tady děje...?,, Zeptám se trochu rozrušeně. "Koho si odklidil... a proč říká něco, že to děláš taky !?,, Zeptám se naštvaně a pohlédnu na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rychlý konec Deamon Loot
Ti dva usoudí, že ti nemohou odpovídat na otázky, když si nevzájem vyráží dech a shazují se na zem, takže se Maggie zvedne ze země a udělá dva kroky od mladíka, který se na ní posměšně zadívá. Dívka vypadá, že na něj znovu vystartuje, ale nakonec usoudí, že je na to ještě brzy. Maldík se zvedne na nohy a opráší si kalhoty. Pohlédne na Maggie jako na nějakého dporného brouka a dívka mu pohled opětuje. ,,Obviňuje mě z vraždy jejího," pohlédne na dívku, která ho propaluje pohledem. ,, , s dobrou vůli by se tomu dalo říkat bratr." Maggie zaskřípe zuby, ale neřekne nic, přestože je na ní vidět, že by nejraději řekla. ,,Jen další mršina, s tím si nelam hlavu, to je na tebe moc, človíčku." ,,Jediná mršina jsi tady ty," zaskřípe skrze zuby Maggie a sevře ruce v pěst. ,,Nebudeme se hádat, příště si sem nevoď někoho, kdo tě vytáhne z tvé polízanice," odfrkne si jezdec a zamíří do lesa. Ani kdybyste na něj měli další otázky, či něco dalšího, nevrátí se ani neodpoví. Maggie si sedne na zem a unaveně se na tebe podívá. ,,Neměl jsi sem chodit." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Jezdec Cítil jsem jistou míru sebevědomí, když se ti dva od sebe odtrhli a zvedli se jako kultivovaní lidé. "Mršina ? Tak vidíš lidi ? Zajímavé...,, Začnu se uchechtávat. "já totiž takhle vidím vás. Jezdce.,, Když se na něj podívám znova se uchechtnu a musím se podívat na oblohu abych nedostal záchvat. "Lidi odsuzujete, že jsou horší než vy... a... chceš něco říct ? Jsi jen člověk... ten někdo "víc" je drak... Drak co ti propučuje schopnost telepatie, nebo věčného života... Bez něj jste Nuly.,, Nuly naschvál zdůrazním. "Já ? Vytáhnout jí ? Jediné co umím je opravit motor... Neměl bych proti tobě nejmenší šanci..,, Naschvál pokrčím rameny. "Nedělat si s tím hlavu ? Já toho přežil za poslední dva dny víc, než ty budeš vůbec žít celý svůj život.,, Uchechtnu se. Když jezdec zmizí v lese posadím se hned naproti Maggie. "To je pravda. Neměl....,, Lehce se na ni usměji. "Ale... V podvědomí jsem to ... cítil jako povinnost... Zjistit co se děje... Ty sis mně vzala pod svoje křídla. Něco si mne naučila... A to si absolutně nemusela... Ať už si myslíš cokoliv, jsem rád že jsem za tebou šel a tohle jsem přerušil.,, Znova se na ni pousměji. "HLavně by tě byla škoda...,, Dodám nakonec trochu nejistě. "Kdo to byl ? A... co myslel tím že to děláš taky?,, Nečitelně se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zastavím se u pootevřených dveří a jenom nakukuji dovnitř. Je to pěkná chvíle, kterou je mi líto přerušit. Reta vypadá spokojeně když je s tím děvčátkem. Slušelo by jí, kdyby měla vlastní dítě, ale ještě nám nebylo přáno. Ne, že bychom se nesnažili, ale zatím to tak prostě je. Snad někdy, až budou klidnější časy... Zaklepu na dřevo, abych je nevylekal a pomalu vstoupím do pokoje. "Bavíte se?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrozně hodný trouba Deamon Loot
Mladík pokrčí rameny. Nevypadá, že by ho tvá slova nějak rozhodila, přejde je jen tím slabým pokrčením ramen. Jen Maggie se tváří překvapeně.
Maggie tě sleduje výrazem, který by se dal do slov přeložit asi takhle: Buď není normální, nebo to všechno myslí vážně. Nakonec zaboří hlavu do dlaní a povzdechne si. ,,Ty jsi takový trouba," povzdechne si. ,,Hrozně hodný trouba."
Zvedne hlavu a nechápavě se na tebe podívá a zakroutí hlavou. ,,Nebudu tě vyvádět z omylů." Zaskřípe zuby a zadívá se na místo, kde zmizel jezdec. ,,Ten, který mě dovede vytočit," procedí skrz zuby. ,,Myslel tím, že se snažím lidem pomoci a chovám se k nim jako k přátelům jen proto, abych je znovu hodila do bláta." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Vyslechnu si ji a chvilku jen mlčím a přemýšlím. "No... to budu muset posoudit já...,, Řeknu po chvíli ticha klidně ale nečitelně. "Víš... každý je nějaký... každý dělá nějaké.. chyby... nebo věci které jsou špatné... Jestli jich lituje... je to dobrý člověk... nedělá je s rozmyslem.. takovému člověku se dá odpustit... Pak je tu člověk co dělá zlé věci, ale ... necítí nic. Dělá je proto že je ho to baví... proto že ho baví ubližovat.,, Dlouze se na ni podívám. "Nepříjdeš mi jako takový člověk kterému by nešlo odpustit... Mohu se samozřejmě mílit...,, Lehce pokrčím rameny a vztanu, abych Maggie podal ruku. "Jestli ti zabil bratra, najdeme ho a zabijem... Pomstíš ho.,, Smutně se na ni usměji. "On je ten člověk kterému odpustit nejde. Dělá to pro pobavení... je mu to jedno...,, Znova se na ni dlouze a nečitelně podívám. "Do jaké skupiny lidí patříš ty ?,, Zeptám se po chvilce ticha. Ruku držím pořád nataženou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Já nevím Deamon Loot
Maggie na tebe chvíli hledí, zdá se, že přemýšlí, ale nakonec jen pokrčí rameny. ,,To asi ano," připustí. Přitáhne si nohy k tělu a zadívá se mezi stromy.
Dívka neříká nic, jen se na tebe podívá. V očích jí můžeš spatřit zamyšlený a částečně smutný výraz, který se jí zrcadlí i na tváři. Vypadá, jako by hodně přemýslela nad tím, co kdy udělala.
Pohlédne na tvou nabízenou ruku, náísledně se ti zase podívá do očí. ,,Já ho nechci zabít," přizná. ,,Jen když ho vidím, tak mi prostě připadá, jako by mě někdo zaslepil a já mohla jenom zabíjet. Takhle vzteklá většinou nebývám." Zatváří se trochu rozpačitě a zadívá se do země. Když znovu promluvíš, zvedne hlavu a nejistě pokrčí rameny. ,,Já nevím," připustí. ,,Co když člověk tuší, že by tím, co udělá, mohl někomu ublížit, udělá to, a pak toho lituje?" zeptá se, přijme tvou ruku a postaví se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V pokojích Astald al'Lasta
Reta se otočí společně s malou holčičkou, která se na tebe zatím jen kouká, jako by nevěděla, jestli k tobě má jít, nebo se před tebou schovat. Nakonec to vyřeší jednoduše a zůstane u Rety a zvědavě tě pozoruje. ,,Ken zajímá, kde je, tak jí o tom vyprávím," usměje se Reta. Holčička horlivě přikývne. ,,Vy jste prý král," řekne nadšeně a zvědavě na tebe kulí oči. Tvá žena ji postaví na zem. ,,A taky máte draka?" fascinovaně se na tebe dívá, jako by se jí nechtělo věřit, že je něco takového možné. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Ano," odpovím prostě na obě její otázky, ale když vidím jak zamyšleně se tváří upřesním to. "Mám draka." Poté mě něco napadne. Možná to nevyjde, ale určitě to stojí za pokus. "Mohu ti ho ukázat, ale něco za to chci," skloním se k holčičce abych nepůsobil tak hrozivě. "Chci pravdivé odpovědi. Pamatuješ si něco z té vaší cesty? Cokoli?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Chvíli bylo ticho. Maggie skutečně přemýšlela. Já jsem se na ni díval a čekal. Chvíli to vypadalo ze nerekne nic. Bxla zakoukana mezi stromy. Nakonec se ale odhodlala. "Hmm...,, Zamyslím se nahlas a pomohu ji vstát. "S tím se dá pracovat.,, Usměji se na ni. "Neboj se. On si ho Velky drak najde. Osudu nikdo neutece.,, Zadívám se na misto kde jezdec zmizel. "Jeste musis umejt nadobi, vzpominas ?,, Provokativne na ni mrknu a vydám se směrem k táboru. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Informace Astald al'Lasta
Holčičce se rozsvítí oči. ,,A budu si ho moc pohladit?" vyzvídá, zatímco se Reta usmívá při pomyšlení, že by se Stew nechal pohladit. Ale na druhou stranu… Kdyby ho malá holčička uplatila kukuřičnými lupínky… ,,Pamatuju," přikývne horlivě. ,,Byla tam tma a stromy a bolely mě nožičky, protože to bylo daleko," rozvzpomínává se dívenka. ,,A oheň a moc a moc lidí. A taky taková holka, co nám pomohla z lesa. Vypadala jako nějaká dryáda!" povídá dál. ,,Měla luk a šípy," vzpomíná nadšeně. ,,Kapuci," dělá, že si přehazuje přes hlavu kápi. ,,A zelené oči." Udělá z prstů kroužky a přiloží si je na oči. ,,Byla smutná," dodá. ,,A něco jí bolelo," vzpomene si. ,,No a pak…" Zamyšleně nakrčí čelo. ,,Pak někam zmizela a my došli do města, kde bylo moc lidí, ale na zemi." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Jde se mýt nádobí! Deamon Loot
Sleduje tvůj pohled. ,,Snad. Nebo Osud usoudí, že bude lepší, když bude žít." Zachmuří se, ale při zmínce o nádobí se zatváří zase vesele. ,,Sakra… Já myslela, že na to zapomeneš," ušklíbne se a zamíří k táboru. Ještě před tím, než opustíte mýtinu, se ohlédne, ale poté už se zase dostane do svého veselého módu, přestože cestou do tábora vůbec nemluví, netváří se už tak smutně jako před tím, jen hodně zamyšleně. Možná si v hlavě přebírala tvá slova, těžko říci.
proderete se ostružiním, křovím, skrze stromy a další klacky a kameny a dorazíte opět do tábora, do táborské kuchyně. Nakupilo se zde opravdu mnoho špinavého nádobí a tentokrát kuchyni opouští lidé, jejichž věk se pohybuje kolem dvaceti a pětadvaceti let. Asi se vystřídali. Jedna holka na Maggie zamává a ona jí pozdrav opětuje. Ona mavající holka k vám přiběhne a vychrlí na Maggie něco tak rychle, že ani nestihneš zachytit slova, tvá společnice evidetně ano, protože jí odpoví, pomaleji, ale ani tak tomu, co říkají nerozumíš. Mluví jazykem, který neznáš a ani jsi jej nikdy neslyšel. Dívka se usměje a zase od vás odběhne, Maggie jen zakroutí hlavou. ,,Člověk by si myslel, že je tím naštvu, nebo znechutím, a oni prosí o přídavek," řekne nevěřícně a usměje se. Mávne na vás ještě dalších několik lidí, než se kuchyň opět vyprázdní a Maggie začne sbírat špinavé talíře, které jsou položeny všude kolem jen ne na stole. Áron se vynoří z pod stolu a přejde vás chladným pohledem. Do tebe zabodne oči, jako by přemýšlel nad tím, co jsi s Maggie v lese dělal. Arënis mu spí na zádech, asi ji plácání hliněných figurek vyčerpalo. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Moc ti děkuji, to bude stačit," pochválím holčičku. Takže tam byl někdo další. Nějaká žena. To na povrch vyplouvají zajímavé věci. "Sliby se mají plnit, tak jdeme toho lenocha najít," pobídnu jí z pokoje. Stew bude určitě někde zalezlý a spát jak ho znám. No postupně projdeme všechny jeho skrýše a v některé z nich se bude jistě ukrývat. Na chodbě trochu Retu zbrzdím aby byl větší odstup od Ken a zašeptám Retě do ucha: "Napadá tě, kdo by mohl být ta žena? Asi jsi neviděla její obraz v myšlenkách, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Drak Astald al'Lasta
Holčička se nadšeně usměje. Očividně je ráda, že pomohla, a že si bude moc pohladit dráčka.
Dívenka nadšeně zatleská a vystřelí na chodbu jako namydlený blesk. Poskakuje několik kroků před vámi a tiše volá na draka: ,,Dráčku, neboj se, mi ti nic neuděláme." Reta si strčí jeden z pramenů vlasů za ucho. ,,Byly to jen záblesky, ale kdybych ji vdiěla znovu, poznala bych ji. Má zvláštní druh mysli. Asi bude ze Země, nepřipomíná mi nikoho, koho bych znala." Po chvíli hledání se Stew ukáže, štráduje si to zrovna přes chodbu a když si všimne malé holčičky, zděšeně vykulí oči a rozeběhne se pryč. Po podlaze mu to trošku klouže, takže nemá šanci dívce utéct, za chvíli jej již drží v náručí a hladí ho po hlavě. Drak se tváří, jako by ho někdo mučil. ,,Pusť, dítě hloupé," zabručí nespokojeně. ,,Nebo tě kousnu," vyhrožuje. ,,Jé! Ty umíš mluvit!" raduje se holčička. ,,Jistěže umím mluvit! Nejsem nějaký podřadný drak!" vzteká se. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "No tak Stew, chovej se slušně. trocha náklonnosti ti neublíží," napomenu ho a mám co dělat, abych se nezačal smát nad tím já trpí. Však mu to patří za všechny výmluvy, které kdy udělal. A myslím, že ho v tom nechám namočeno o něco déle. "Hezky se seznamujte, my máme ještě nějaké neodkladné záležitosti. Služebná tě pak odvede zpátky do pokoje," oznámím Ken. Poté vezmu Retu za ruku. "Doprovodíš mě drahá? Není slušné je pozorovat při čemkoli co budou dělat." Koutky úst mi zacukají, když se otočím zpátky chodbou. Drakových zoufalých výkřiků si nevšímám. Však to dostane bohatě vynahrazeno. S manželkou pak zamíříme zpátky do našich komnat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mučení Astald al'Lasta
Stew po tobě šlehne pohledem, který jasně říká, že tohle si odskáčeš, i kdybys byl sebevíckrát jeho jezdcem.
Dívenka jen přikývne, oči má jen pro nabručeného draka, který skřípe zuby a snaží se podle všeho ovládnout. Asi nechce holčičce ublížit, ačkoli k tomu má dost blízko. jde-li o malé děti, tak se ovládat neumí. Z bručouna a mrzouta se stane vztekloun.
Reta se na tebe usměje. ,,Ale jistě," přisvědčí, zatímco drak bolestivě zaskučí. ,,Tohle mi přece nemůžete udělat!" zanaříká, ale rezignuje. V polovině cesty k vašim komnatám Reta nejistě prohodí: ,,Není to trochu kruté? Přeci jen… Stew děti nesnáší." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Zapomenou že má někdo jiný mýt nádobí ? To je jako nevyzvednout si hlavní výhru v loterii.,, Ušklíbnu se. Cesta do tábora probíhala tiše. Občas jsem se na Maggie poohlédl, jestli mně následuje a jestli je v pořádku. Alespoň nevypadala tak smutně... Trochu špinaví a poškrábaní jsme se vrátili do tábora. K Maggie přiběhla dívka, pravděpodobně ta která vedle ní seděla když jsme se poprvé potkali, a něco ji začala vykládat. Řečí kterou jsem nerozuměl. "Jsem hold sakra dobrej kuchař.,, Řeknu egoisticky a zasměji se. Když odešel i poslední člověk, pomohl jsem Maggie sebrat špinavé nádobí. Přitom jsem narazil na Árona, na kterém spala Anëris a Áron mně probodával pohledem... Jak kdybych s jeho "paničkou" v lese snad něco prováděl... "Neboj. Jen sem jí zachránil život.,, Usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Vím, ale on to zvládne. Jistě brzy najde příležitost jak zmizet a někde se schovat. Třeba se na něco vymluví nebo vyklouzne. Život není jenom polehávání a cpaní si břicha jídlem. Pro jistotu mu nechám připravit plnou mísu jeho pochoutky jako odškodné," povzdychnu si. Na to, že Stew nemá rád děti se sám občas jako jedno chová. "Zatím můžeme jít k tobě pokračovat v tvém výzkumu," navrhnu a po očku jí sleduji. Vůbec nemám postranní úmysly. Jsem počestnost sama. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mytí ve studené vodě Deamon Loot
Maggie se na tebe uculí. ,,Já nemluvila o jídle, ale to je jedno." Mávne rukou a zatváří se tajemně jako hrad v Karpatech. ,,Ale prý jim chutnalo."
Áron nepřesvědčeně pozvedne obočí a pohlédne na Maggie a zase na tebe, jako by říkal: Jen aby. Následně se otočí a zase zmizí pod stolem společně s Arënis, která má zase půlnoc.
Maggie mezitím donese špinavé nádobí k přehrádce a ponoří jej do vody. Nemají zde žádné mycí přípravky a voda je ledová, takže mytí nádobí opravdu není nijak příjemné. Dívka se ale netváří, že by jí to nějak vadilo. ,,Když nad tím tak přemýšlím," řekne po chvíli a podívá se na tebe. ,,Řekla bych, že jsi tak nějak magnet na zvláštní události." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V komnatách Astald al'Lasta
Reta přikývne. ,,To je pravda. Třeba mu to prospěje." Pobaveně se usměje, protože moc dobře ví, že tohle Stewa jen pořádně nakrkne.
Vrhne na tebe postranní pohled, v němž můžeš číst trochu provokativnosti. ,,To je dobrý nápad," usoudí. To už dorazíte k dveřím jejího pokoje a tvá žena je otevře a nechá tě vstoupit prvního. Během vaší nepřítomnosti se zde nic nezměnilo, Reta nesnáší, když se jí služebnictvo hrabe ve věcech, takže si všechno uklízí sama, což ovšem znamená, že opět budete muset přeskákat hory knih a papírů, abyste se dostali k jedinému místu v míástnosti, kde se dá sedět - k posteli. Reta ze země sebere jednu knihu a pohlédne na titul, než ji zase položí na jinou hromádku a zamíří k posteli, kde se posadí a poklepe na místo vedle sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "A o čem pak ?,, Zeptám se zvědavě. "To jsem rád.,, Pomohl jsem Maggie odnést nádobí k potoku a společně jsme ho začali mejt. Voda byla neskutečně studená a neměly sme ani pořádně houbičky... Museli jsme se tak snažit aby mastnota vůbec pustila... "To je pravda.... Poslední dobou mam pocit, že se vše divné děje kolem mně...,, Zamyslím se nahlas. "A co máš v plánu teď ?,, Kouknu se na Maggie. "Máš zbytek dne volno... a na krku mně.,, Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Studená koupel? Deamon Loot
,,Říká se tomu večerní zábava," usměje se. ,,Řekněme, že na někoho zapůsobily moje historky."
,,Magnet na divnost," zapřemýšlí nahlas Maggie. ,,Nemít já mokré ruce, zapíšu si to," povzdechne si. Pokrčí rameny a zatřepe rukama, aby je alespoň trochu usušila. ,,Tak první věc, co udělám, je to, že ti seženu oblečení a pak se uvidí." Podívá se na tebe postranním pohledem. ,,Třeba bude čas na to ti dát ještě do těla." podívá se na vodu. ,,Nebo tě možná schodím do vody a budu celý den utíkat před tvým hněvem." Uculí se a zablýskne se jí v očích. ,,To vlastně není špatný nápad." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Mám rád večerní zábavu...,, Usměji se na Maggie. "Když jsem byl naposled pro oblečení s dívkou, dopadlo to tak že sme 4 hodiny lítaly po obchodech... doufám že si mne oblékneš tak abych se ti líbil.,, Blejsknu očima po Maggie. "Dát mi do těla ? Jen doufám že nějakým příjemným způsobem.,, Uchechtnu se. "Víš jak je studená ? Bych dostal rýmu... a kdo by mne pak zahřál ? V takové zimě.,, Podívám se vystrašeně na Maggie. "Já ti dám dobrý nápad.,, Šplouchnu trochu vody po Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Cákání Deamon Loot
,,Já ráda zpívám u táboráku, ale tady je na mě moc lidí." zatváří se stydlivě. ,,Nemám ráda velké obecenstvo."
Maggie se zatváří vyděšeně. ,,Do obchodů bych tě netáhla, ani kdyby tu nějaké byly." Následně se usměje. ,,Tady dostaneš jen košili, vestu, kalhoty a boty. A kdybych ti měla volit oblečení já… Dopadl bys jako Černý tulipán." Zasměje se.
Pokrčí rameny. ,,Příjemný způsob šermu se moc často nevidí." Loupne po tobě očima. ,,Ale třeba vymyslíš nový styl." Lišácky se usměje. ,,Určitě by se někdo našel…" Nechá větu viset ve vzduchu. Maggie se ďábelsky usměje. ,,Neříkej, že není," oplatí ti cáknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Tak mi ukážeš jak zpíváš někde mimo. Holky co umí zpívat jsou... zas o něco lepší.,, Zatvářím se tajemně. "Já taky ne.,, Usměji se na Maggie. "To se mi ulevilo... Proč si nemůžu nechat hadry z naší doby ? Jsem jak pěst na oko ?,, Zasměji se. "Mám rád černé tulipány...,, Pokrčím rameny. "Nemluvil jsem o šermu...,, Znova se na Maggie lišácky podívám a větu opět nechám viset ve vzduchu. "No to doufám... nějaká... mladá, vtipná, veselá a švihlá holka...,, Říkám zasněně když drbu talíře. Na Maggie se naschvál nepodívám. "Určitě ne.,, Řeknu a šplouchnu znova. "Takhle se začíná válka.,, Řeknu hlasem jako démon a zasměji se a cáknu znova. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hrátky s druhou světovou Deamon Loot
Maggie nakloní hlavu na stranu. ,,Podle tvých slov bych soudila, že jsem nejlepší holka na planetě," zasměje se. ,,Jsem švihlá, jsem hezká," zatváří se schválně přehnaně egoisticky. ,,A umím zpívat." Zakroutí pobaveně hlavou. ,,Asi se budu hlásit o titul Nejlepší z nejlepších." Zasměje se. ,,Ale v porotě budeš muset být ty."
Zatváří se trochu nejistě. ,,No… Jen trochu. Spíš taková modřina na noze." Uculí se. ,,Vážně?" podiví se a nadšeně jí zablýskne v očích. ,,A znáš Alana Delona?" vyzvídá.
Zatváří se zamyšleně. ,,To pak nevím, o čem bys tak mohl mluvit," řekne naschvál hodně nechápavě a nevinně se na tebe podívá. ,,Nevím, nevím, jestli tady takovou najdeš," neodpustí se Maggie. ,,tady najdeš jen seschlé a zlé babizny," zasměje se. ,,Já vím. Jak myslíš, že vznikla druhá světová? Velkým šplouchnutím." Znovu pleskne dlaní do vody. ,,Jen z toho nedostali rýmu, ale hned zkázu světa." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Druhá, teda vlastně 3. 1. je Taylor Swift, pak je Jennifer Lopez a pak jsi ty.,, Zasměji se. "Dobře. Ale pokud tam bude Swiftová...,, Zakroutím hlavou... "Hm...,, Podívám se naschvál uraženě na svoje oblečení. "Jasně že znám. Takovej roztomilej děda.,, Zasměji se. "Třeba o ... spinkání.,, Zasměji se. "To je takové nevinné, klidné... a neublížíš mi u něj.,, Znova se zasměji. "Sáákryš...,, Bouchnu pěstí do země. "Asi si najdu jinej tábor... pujdeš se mnou babizno.,, Podívám se na Maggie a zase se nevinně uculím. "A ten příjde teď. Kdo skončí na zádech domývá zbytek.,, Řeknu a vrhnu se po Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Třetí světová válka započala! Deamon Loot
,,Věřil bys, že ani jednu z nich neznám?" zeptá se. Pokrčí rameny. ,,Budu druhá, to se dá přežít," zasměje se.
Maggie zakroutí hlavou a pak se zatváří se zasněně. ,,Ta černá košile mu slušela." Provokativně se na tebe usměje.
Zatváří se tajemně. ,,Já dokážu ublížit při jakékoli činnosti," prohlásí. ,,I při mytí nádobí." Pohlédne na jeden z talířů a poté na tebe. ,,Ufo?" Švihne talířem, jako by ho chtěla hodit, ale poté jej položí vedle sebe na hromádku umytých talířů.
Opětuje ti úsměv. ,,Ó, to je pro mě čest." Komicky se v sedě ukloní.
Maggie se v jednu chvíli azváří vyloženě překvapeně, než tě se slovy: ,,Třetí světová začíná!" nezačne lechtat. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Vážně ?,, Nevěřícně zakroutím hlavou. "Třetí.,, Opravím ji s provokativním úsměvem. "Mně by slušela víc.,, Řeknu přehnaně egoisticky. Málem jsem spadl když Maggie předvedla náznak hodu talířem. "Fuuu... tohle už mi nedělej... teď jsem se málem potentoval....,, Začnu se smát. "Né... lechtat nee.... přestáááň.,, Začnu sebou šít. "Vzdávám se, vzdávám se ! Domeju to.,, Řeknu slzavě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro A vítězí... Deamon Loot
,,Asi se nepohybuju v těch pravých kruzích. Kdo to je?" zeptá se zvědavě. Pokrčí rameny. ,,Pořád bych byla na stupni vítězů," uculí se.
Zasměje se. ,,Kdoví. Zkusíme to," navrhne. ,,A dáme ti ještě kord!"
Potutelně se usměje. ,,No vidíš. Dovedu ublížit i s talířem!" vítězoslavně se jí rozšíří úsměv.
Maggie se začne smát a pustí tě. ,,Když jsi říkal, že jsi lechtivý, tak jsem nemyslela, že tolik," přizná zatímco jí smíchy slzí oči. ,,Stejně jsem to prohrála já v šermu, lechtání se nepočítá." Zvedne se a opráší si kalhoty. ,,Už vím, jak na tebe," usměje se potutelně. ,,Teď si na mě budeš muset dávat pozor, Deamone Loote," usměje se ďábelsky. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Milujeme se. Přímo tam mezi knihami, které jsou všude kolem nás. Naše těla souzní v harmonii. Propleteme své prsty. Dech se zrychluje víc a víc s tím jak se vášeň stupňuje. Rychleji. Intenzivněji. Dokud nedosáhneme bodu zlomu. Těžce oddechuji, stejně tak Reta, která mi spočívá v náručí. Hřejme se navzájem. Hladím jí po vlasech a jako přikrývka na nás spočívá slastné opojení, které námi před chvíli proběhlo. "Miluji tě." Ta slova spíše tiše vydechnu, nechci kazit pokoj, který se námi rozlévá mluvením nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Zpěvačka a Herečka.,, Zasměji se. "Super. Budu ženský idol.,, Zajásám. "Nebo ne ?,, Podívám se na Maggie. Zvednu se celý uslzelý ze země a opráším se. "Čekal jsem všechno, ale lechtání ne.,, Ještě se uchechtávám. "Teď se bojim, co se bude dít když ti něco provedu.,, Řeknu udejchaně. "Já si na tebe taky něco najdu Maggie. Jen se neboj.,, Potutelně nadzvednu a hned zase vrátím do normálu jedno obočí. "Jen počkej zajíci.,, Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Já čekám Deamon Loot
,,Aha…" zamyslí se. ,,Tak to bude možná ta… Už asi vím koho myslíš." Zatváří se hrdě. ,,Už jsem si vzpomněla."
Zasměje se. ,,Co já vím? Ještě jsem tě v té košili neviděla. Ale jestli v ní budeš vypadat alespoň polovičně jako Alan Delon…"
,,Jsem samé překvapení," uculí se. ,,Nic, budu strašně hodná a pak se ti v noci vplížím do stanu a zlechtám tě." Rozšíří svůj úsměv. ,,Ou… Bojí se, co na mě vyštracháš," zasměje se. ,,Já čekám a nikam neutíkám," zazubí se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Klid Astald al'Lasta
Reta se na tebe lehce usměje a přejede ti prsty přes rty. ,,Št," zašeptá, vezme tvou hlavu do dlaní a znvou ti vtiskne lehký polibek. ,,Já tebe taky," hlesne poté tiše a přitulí se k tobě blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Usměji se. "Tak vidíš„ Zasměji se. "vrrr" Zasměji se. "Doufám že někdy uvidíš.,, Mrknu na ni. "Jen se boj. Nechám zničit vsechnu cokoladu a nutelu.,, Reknu dabelskym hlasem. "Neutečeš ?,, Řeknu tajemně a doslova naruším její prostor. Stojím u ní blízko a koukam na ni trochu ze shora, jak jsem o kousek vyšší. "Co kdybych ti třeba něco chtěl provést.,, Tajemně se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Stojíš nebezpečně blízko lechtání... Deamon Loot
,,Mě stačí jen ťuknout," zasměje se Maggie.
Provokativně se usměje. ,,Já upřímně taky," uculí se. ,,Třeba z tebe bude nový Alan Delon. Svůdník a lamač srdcí… A herec, po kterém budou dívky vzdychat." Zatváří se teatrálně. ,,Nebo radši zůstaň takhle. Jako svůdníka si tě představit nedovedu," zasměje se a dramatičnost je ta tam.
Zatváří se zděšeně. ,,To bys nebyl schopen," řekne s nadějí v hlase, než se ďábelsky usměje ona. ,,A kdyby ano… Najdu si tě a zlechtám tě tak, že budeš prosit o milost." Zablýskne se jí v očích.
,,Ne," zavrtí hlavou a zvedne ji, aby ti viděla do očí. Rukou si zachytí kapuci, aby jí nespadla z hlavy. ,,Ty? A riskovat zlechtání?" uculí se, ale neustoupí ani o krok. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To už jsem teď.,, Řeknu přehnaně egoisticky. "Pfff...,, Přehnaně se urazím a dám ruce založena na hrudníku. Přistoupím ještě blíž. "Tak to riskovat nebudu.,, Usměji se a poodstoupím. "Jsi neskutečně klidná. To se mi líbí.,, Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Další z mnoha sázek Deamon Loot
Maggie dostane záchvat smíchu. Když se trochu uklidní, ale ještě pořád popadá dech, dostane ze sebe: ,,Promiň, ale nějak -" Zase se začne smát. ,,Tohle mě dostalo." Sedne si na zem a snaží se zase nerozesmát.
Nakloní hlavu na stranu a uculí se. ,,Pročpak?" zeptá se nevinně. ,,Klid je důležitý," usměje se a udělá krok k tobě. ,,Tak schválně kdo z nás vydrží být déle klidný. Ty kvůli lechtání a já…" Zamyslí se. ,,Já vlastně ani nevím kvůli čemu," pousměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Zabijacky se na ni divam. "Tss... Jsem ten nejvetsi svudnik ktereho tu znas.,, Zašklebím se. "Dalsí sázka co chces prohrat Maggie ? Příjímám. Trest vymýšlíš ty. Já vymýšlel nádobí. Řeknu tajemně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vytržení z ráje Astald al'Lasta
Reta se zasměje. „Určitě budu dobrá na rožni,“ pomůže ti. „A k tomu trochu zeleniny… Třeba mrkve a rajčata?“ „Tak vy se tu bavíte o jídle,“ prskne někdo. ,,A mě necháte na pospas toho dravého zvířete,“ dovrčí. Reta trochu zbledne a rozhlédne se. U vašich nohou sedí naštvaný drak, který doslova bublá vzteky. Div, že z něj neteče láva, jak je červený. „Tomu vy říkáte důležité věci na vyřízení?“ skřípe skrz zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Stanovení podmínek Deamon Loot
„A jak víš, koho tu znám?“ zeptá se. „Třeba znám Dona Chuána,“ zašklebí se provokativně a znovu se začne smát.
„Prohrát?“ podiví se naoko. „Prosím tě, kdo říkal, že chci prohrát?“ uculí se. „Tak dobře. Proč jen mám pocit, že nádobí byl můj nápad?“ trochu do tebe šťouchne a zase se usměje. „A možná před tím, než se vsadíme by bylo dobré stanovit si podmínky, co máme dělat,“ navrhne. „A vzhledem k tomu, že mě začíná bolet za krkem, si na to budeme muset sednout,“ prohlásí se smíchem. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Povzdechnu si. Tak krásně to začalo a teď musím řešit tohohle fňukala. "Samozřejmě, jsou to veledůležité královské povinnosti," odseknu. Natáhnu se a zvednu šaty, které jsme v zápalu vášně někam zašantročili. Podám je Retě a sám si obléknu aspoň kalhoty, protože je mi jasné, že s laškováním je konec. "A zase se tolik nečerti o svůj díl jídla nepřijdeš. Raději mi řekni jak bylo s Ken. roztomilá holčička, že?" začnu si draka dobírat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Odchod Astald al'Lasta
Reta si oblékne šaty, úkosem se dívá na draka, který vás sleduje tak nabručeně, jak to nikdo jiný nesvede.
„Tady nejde o jídlo,“ zavrčí Stew. „A ty to moc dobře víš,“ dodá stále skřípajíc zuby. „Roztomilá?“ zavřískne, při čemž sebou Reta cukne. „Já ti dám roztomilou holčičku!“ Otočí se a zamíří ke dveřím, po nimiž se protáhne v podobě stínu a zmizí z pokoje. Reta jej chvíli nejistě pozoruje, než promluví: „Mám pocit, že jsme ho naštvali.“ |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Ano," přitakám a pokrčím rameny. "Necháme ho trucovat. Ono ho dřív nebo později přejde." sám se také doobléknu a pomohu Retě se zapínáním. Přitom jí vtisknu polibek ze zadu na krk. Konec sice nebyl nejlepší, ale i tak se mi to moc líbilo. "Asi bude nejvyšší čas vydat se na oběd. Mně tedy po všem tom studování vyhládlo," usmívám se když tohle říkám. "Náhodou se sestrou se spojit nedokážeš? Pořád je zalezlá mimo tvůj dosah?" Nabídnu Retě rámě a společně vyjdeme z pokoje a vydáme se do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Svačina Astald al'Lasta
Reta se netváří příliš přesvědčeně. ,,Snad ho to přejde," řekne s nadějí v hlase. ,,Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla." Starostlivě se podívá ke dveřím. Podle všeho z toho nemá úplně nejlepší pocit. Po tvém polibku se pro sebe usměje.
Po tváři se jí rozlije úsměv. ,,Já ti to říkala, že budeš mít hlad," zakroutí hlavou stále s úsměvem na tváři. ,,Studování je náročné," dodá ještě a zvedne ze země jednu z knih, kterou jste shodili z postele. Je jich sice více, co našlo své místo na zemi, ale na tuhle Reta málem šlápla. ,,Je mimo dosah. Řekla bych, že důkladně prozkoumává terén." Na tváři se jí opět usadí trochu starostlivý výraz. ,,Nebo ji zajali," vyjádří své obavy nahlas. Přijme tvé rámě a zamíří směrem k jídelně.
Když vstoupíte do jídelny, spatříte prostřený stůl. Miska, v níž by měly být kukuřičné lupínky pro Stewa, je prázdná. Očividně si drak nenechal ujít jídlo. Ani vztek mu nebrání jíst, což je svým způsobem dobrá zpráva. Nikdo jiný zde není. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "V tom případě budu 2. ...,, Přehnaně smutně se nahlas zamyslím. "No... já.,, Zasměji se ale hned zvážním. "Dobrá Žádný hlasitý smích. Žádné zvýšení hlasu a žádné prudké pohyby... kdo to poruší prohrál... Teď jen vymyslet trest.,, Usměji se na Maggie a posadím se naproti ní. Třeba něco vymyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Veverky jsou na světě Deamon Loot
Maggie se usměje. ,,Fajn, vyjímkou budou souboje, protože tam se musíš hýbat rychle a bylo by nefér, kdybychom kvůli tomu museli prohrávat proti jiným lidem." Podívá se na tebe, jestli s touhle podmínkou souhlasíš. Následně se zamyslí. ,,Takže trest," začne nahlas přemýšlet. Chvíli mlčí a tváří se hodně zamyšleně, než jí kulišácky blýskne v očích. ,,Ten, kdo prohraje, bude muset dát veverku do stanu mistra. On totiž veverky nesnáší." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Přikývnu. "To je samozřejmé.,, Usměji se. Trochu zblednu. Být nový a hned si rozházet vztah s Mistrem ? Nesmím prohrát. "Domluveno.,, Natáhnu ruku s úsměvem který říká : Prohrála si děvenko. "Doufám že umíš chytat veverky...,, Řeknu zamyšleně. "Ták dobře...,, Podívám se na Maggie. "Co máš teď v plánu ?,, Zvědavě si ji prohlížim. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hurá do obchodního centra! Deamon Loot
Maggie ruku přijme s výrazem: To se uvidí, chlapečku. A věnuje ti klidný, vyčkávavý úsměv.
Úsměv se jí ještě rozšíří. ,,To spíše já doufám, že to umíš ty. Já mezi veverkami vyrostla."
Potutelně se jí zablýsken v očích. ,,Vlastně nic. Jen ovládnout svět a založit tu konstituční monarchii. A ještě si sehnat manžela s drakem a titulem," zažertuje. ,,A taky sehnat ti oblečení, takže jdeme." Zamíří do labyrintu stanů. Chvíli kličkujete mezi nástrahami v podobě provázků a kolíků, než dojdete ke stanu, do kterého Maggie zaleze a po chvíli vyjde s náručí plnou oblečení, které ti následně začne podávat. ,,Takže, jedna zelená košile," podá ti zmiňovaný předmět. ,,Kalhoty, boty, vesta, kapuce a…" rozhlédne se po zemi. Sehne se a následně ti podá přívěsek. Je to kožená šňůrka, na níž se houpe železný přívěsek ve tvaru draka v letu. ,,Odznak. To bychom měli všechno. Teď doufám, že ti to je." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Jistě.. jako malí jsme po nich s kamarády stříleli...,, Chtěl jsem pokračovat, ale podíval sem se na Maggie. "Dělám si srandu, neboj.,, Usměji se. "Super. Chybí mi jen ten titul...Ikdyž... ten mam vlastně taky... mechanik... a nebo idiot... Jak chceš.,, Znova se usměji ale tentokrát mam problém abych se nezačal smát. Následoval jsem Maggie v labyrintu provazů, kolíků, stanů a kolemjdoucích. Dorazili jsme k jednomu stanu do kterého Maggie zaplula a po chvíli ven vynesla hromádku s oblečením, které mi podala. "A vážně si nemohu nechat aspoň svoje botky ? Jsou super na běhání.,, Poukážu na boty které mam momentálně na sobě... za tu dobu co tu jsem dostaly zabrat... "Děkuju.,, Usměji se na ni a aniž bych cokoliv řešil, začal se na místě převlíkat. Nejprve triko, pak kalhoty a nakonec boty. Nakonec jsem si vzal přívěšek kterej mi podala. Možná jsem ji chtěl... převléknutím trochu zlobínkovat... Přeci jen po té době.. nemám extra vypracované tělo... ale hlavní věc zůstala ... břišáčky... Né vyrýsované jako dříve... ale byly tam |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rozpaky Deamon Loot
,,Mrtvá veverka neplatí," ujistí tě Maggie s úsměvem.
Maggie se kousne do rtu, evidetně jí to připadá legrační, ale nechce prohrát hned několik minut po sázce. ,,Dobře, to bych měla splněný první bod programu," usoudí s lišáckým jiskřením v očích.
Zakroutí hlavou. ,,Takhle, tady je kůže praktičtější. A budeš méně slyšet." Pohlédne na kožené boty, které by se daly označit za středověké tenisky, které akorát dosahují do půli lýtek.
Maggie se zatváří trochu překvapeně a trochu udiveně zamrká, než se otočí, aby ti dopřála trochu soukromí, nebo abys neviděl, jak pod stínem kapuce zrudla.
Oblečení ti padne, kupodivu. Možná se přizpůsobuje nositeli, nebo má Maggie dobrý odhad. Zjistíš, že u kalhot je i pásek, na němž je podobný znak jako na přívěsku. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Doufejme, že ne," namítnu. "Astalda se o sebe umí postarat již to hodně krát dokázala. I když je pravda, že nyní stojíme proti někomu silnému. Přesto si jen stěží dokáži představit jak by mohla padnout do zajetí. Každopádně pokud se do zítra neozve vyrazím za ní. Pro jistotu." Pomohu Retě ke stolu a sám se posadím naproti ní. Sluhové nám přinesou jídlo a já jim ještě dám příkaz a´t znovu donesou lupínky pro draka. Ať ví, že své sliby plním. Poté si ještě nechám zavolat komorníka a vyptám se ho zda nedorazily zprávy od ostatních rodů kdy se má přesně konat sněm. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dopis Astald al'Lasta
Reta přikývne. ,,To ano, ale i tak. Nevíme, co od Dračí Díry čekat a možná je tam něco jako armáda stínu, proti kterému by asi nesvedla nic ani Astalda."
Sluhové vyplní jako vždy to, co jim přikážeš. Komorník pro tebe nemá úplně nejlepší zprávy. ,,Od rodů zatím nepřišla žádná zpráva," informuje tě komorník, zatímco se Reta zamyšleně dívá do svého talíře s jídlem. Vypadá to, že vůbec nevnímá, co se kolem ní děje. ,,Zato jsme obdrželi velmi zajímavý dopis." Komorník vytáhne malou obálku, na níž je pečeť draka ve skoku, který je jako by pohlcován vírem. ,,Nevzpomínám si, že by nějaký z rodů měl takovou pečeť." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "V tom máte pravdu," přitakám když si list vezmu a zevrubně ho prozkoumám. Takhle na první pohled mi to vůbec nic neříká, ale možná bych něco našel v knihách. Nějaká vzdálenější rodina? Klan, který se kdysi odloučil a zmizel někde na jiném světě? Kdo ví. Nakonec přestanu mudrovat, rozlomím pečeť a začtu se do psaní zatím co vidličkou napíchnu jedno sousto, vložím do úst a začnu pomalu žvýkat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Znění dopisu Astald al'Lasta
Dopis je napsán úhledným písmem, které jsi ještě nikde neviděl. Na krajích pergamenu je nakreslen rám, v němž se draci proplétají mezi sebou a tvoří keltské propletence.
Vážený rode Lasta,
píši Vám z jednoho prostého důvodu. Vidím, že jste se začali příliš zajímat o záležitosti stínu. Doporučuji Vám v tomto nepokračovat a hledět si svého. Mohlo by Vás postihnout něco podobného, ne-li horšího.
S pozdravy
Dračí Díra |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Udiveně pozvednu obočí. Tak tohle je ještě zvláštnější než jsem čekal. "Vypadá to, že se za sestrou vypravím dřív než jsem čekal," oznámím a podám Retě dopis, aby si ho mohla také přečíst. "Co si o tom myslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Osobitý nástup Astald al'Lasta
Reta se vytrhne ze zamyšlení a pohlédne na dopis. Vezme si jej od tebe a přečte jej. Každou vteřinou se tváří překvapeněji a vyděšeněji. ,,Že jsme asi na správné stopě. Kdyby neměli strach, že je vypátráme, nepsali by nám výhružný dopis," usoudí. Přesně ve chvíli, kdy ti vrací dopis, se dveře do jídelny otevřou. Stojí v nich Astalda. Mokrá od hlavy až k patě, ale nezdá se, že by jí to vadilo. Zamíří k vám se spokojeným úsměvem na tváři. Nevel si to capká za ní a jakmile uvidí lupínky, vrhne se po nich a všechny sní. Astalda protočí panenky a posadí se na židli. ,,Tak, copak se tu dělo během mé nepřítomnosti?" podívá se nejdříve na tebe, poté na Retu, která se na ni dívá s úlevou v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Sestro," vstanu abych jí přivítal, "rád vidím, že jsi v pořádku i když poněkud vlhčí než když jsem tě viděl naposledy." neodpustím si malou poznámku. Ve skutečnosti se mi ale hodně ulevilo. "Kupodivu se zde přihodilo dost věcí," odpovím a podám jí dopis. "Například tohle. Jsem zvědavý s jakými novinkami přicházíš ty, když se tu objevilo takové psaní. Druhá věc je, že zemřel ten mladík, kterého jsme zajali. Někdo ho zabil v jeho cele. To je zatím vše. Občerstvi se a pak nám pověz jak to šlo tobě." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Další nával informací Astald al'Lasta
Astalda se zazubí. ,,To víš, Nevel trochu bláznil." Pohlédne na draka, který se zatváří způsobem: Vůbecnevímočemmluvíš. ,,A vletěli jsme pod vodopád. Ale to není nijak podstatné. Ono to uschne." Mávne rukou a v tu chvíli se z ní začne kouřit. ,,Říkala jsem to," pousměje se a nechá vodu ze svého oblečení vypařit.
Tvá sestra dopis převezme a začte se do něj. Když jej přečte, podá ti jej zpět se zachmuřeným výrazem ve tváři. ,,Chvíli tu nejsem, a stane se toho tolik," povzdechne si a zpraží pohledem Nevela, který vyskočil Retě na klín a dožaduje se jídla. Nevel tedy opustí Retu a skočí na stůl. Astalda protočí panenky a obrátí se zase na tebe. ,,V Dračí Díře se dějí velmi zajímavé věci," začne tvá sestra. ,,Nachází se tam docela velký tábor, několik cvičných mýtin. Byla jsem i svědkem jednoho souboje. Čirou náhodou se tam ochomýtá i Deamon. Docela by mě zajímalo, jak se tam dostal." Vrhne pohled po Nevelovi, který se tváří zcela nevinně. ,,Já ho tam nechal na jeho přání," brání se. ,,Právě proto," povdechne si Astalda. ,,Tys ho měl hlídat, ne ho propouštět. Každopádně," otočí se zase na tebe. ,,Bych se tam ještě porozhlédla. Mají draky, jsou tam i šlechtici a hlavně mě zajímá jeden z jejich vůdců. Mám totiž pocit, že jsem ho už někde viděla." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Sakra... Právě si odhalila moji taktiku...,, Nevěřícně zakroutím hlavou a usměji se. Lehce se ukloním. "Žiji abych sloužil.,, Ušklíbnu se. Čekal jsem že se Maggie otočí. Vytvořilo mi to na tváři úsměv. Byla v mnoha ohledech roztomilá. Když jsem se oblékl sáhl jsem ji rukou na rameno a trochu ji nakoordinoval aby se otočila. "Vypadám jako postava z Assasi... Z jedné hry.,, Usměji se. "Ale... moc se mi to líbí. Máš dobrej odhad..,, Usměji se. "Asi si to oblečení nechám.,, Prohodím po chvíli. "Tak jo Cácorko. Co máš v plánu dále ?,, Svůdně se na ni usměji a pak se zasměji. Jsem zvědav co si pro mne připravila... |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Máš namysli vojenskou akci?" zeptám se. "Vojáci jsou ti samozřejmě k dispozici. Probereme taktiku, zásobování a můžeme vyrazit. Předpokládám, že ostatní rody nebudou nic namítat když jdeme do Dračí díry. Nebo máš snad jiný nápad?" Zamyšleně se na sestru podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Provedení Deamon Loot
,,To já umím," přizná skromně Maggie, než se zase usměje.
,,To je dobře. Takže si z tebe udělám svého sluhu," zamne si ruce a v očích jí zase blýskne světélko žertu.
Maggie se otočí a přejede tě pohledem než spokojeně přikývne. ,,Vypadáš úplně jako Černý tulipán," neodpustí si rýpnutí. ,,Creed?" nadhodí. ,,Jsem ráda, že se ti líbí. To je jedno z těch lepších." Usměje se.
Zamyslí se. ,,Cárorka má v plánu provést tě po vesnici. A pak jít najít kytaru." Tajemně se usměje. ,,Zasmál jsi se," upozorní tě klidně a uculí se, než zamíří přes tábor. Opět se usíte proplést skrze uličky stanů. Dorazíte k zelenému stanu, u něhož je cedulka s veverkou a Maggie odhrne plachtu, abys mohl vejít dovnitř. ,,Tohle je přidělený stan. A schytal jsi to nejhůře, jak jsi mohl. Máš švihlou spolubydlící." Uculí se a nechá tě, aby jsi si prohlédl vnitřek stanu. Jsou zde dva spací pytle, polštáře, u jednoho spacího pytle je i kniha - Serafína, kniha o dracích -, a všude jsou malé postavičky veverek. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nápady Astald al'Lasta
,,Jen si nemyslím, že by bylo nejchytřejší, abychom tam vtrhli hned s ozbojenou silou. Svým způsobem bychom je mohli zatknout hned, protože jsou nelegální skupina, ale můžeme je špehovat z dálky. Možná kdybychom tam poslali třeba Stewa v nějaké iluzivní podobě člověka, mohl by nám průběžně podávat informace. Chtěla bych z nich vyždímat co nejvíce, ale nevím, jetsli bychom toho docílili mučením." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Lehce se ukloním a udiveně se usměji. "Právě si získala můj obrovský obdiv... Jediná holka na světě co zná asasíny.,, Usměji se. Ona mne nepřestane překvapovat... "uuu... Budu mít soukromý koncert ?,, Tajemně se na ni podívám. "Mám rád koncerty.,, Trochu polekaně se na ni podívám. "Sakra... Že bych prohrál tak brzo...,, Ušklíbnu se. Vedla mne skrze uličky stanů zase o kus dál. Nezdálo se to, ale byla to skutečně velká vesnička... Jen by mne zajímalo kolik lidí vzde je na naší straně.. a kolik na straně jezdců... Přivedla mne k jednomu stanu a rozhrnula plachtu. "Fíha... tady někdo skutečně miluje veverky.,, Ušklíbnu se. "Teď lituji švihlou spolubydlící.. já když sem unavený hrozně chrápu... A dneska si mi dala do těla takže...,, Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stanu Deamon Loot
Usměje se. ,,Jen tuším, co to je, nikdy jsem to nehrála a asi v tom ani nezačnu. Někdy výhoda mít bráchu." Pokrčí rameny.
,,Možná," tajemně se na tebe podívá. ,,Chci zjistit, jestli si vzpomenu na akordy jedné písničky. Dlouho jsem ji nehrála na kytaru a zajímalo by mě, jestli mám dobrou paměť."
Její úsměv se ještě trochu rozšíří. ,,Možná, dávám ti druhý pokus. Nechci veverky děsit tak brzy."
,,Ten někdo, asi nemá co jiného dělat," konstatuje Maggie a jednu veverku položí na knížku. Je to veverka, co vypadá, jako by tancovala sama se sebou. Jako by jí chyběl tanečník.
Maggie se kousne do rtu, aby se nezačala smát. ,,Koupí si špunty do uší." mávne rukou, jako by to byl ten nejmenší problém. ,,Nebo někomu zacpe pusu, to je druhá možnost." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Máš pocit, že to není celá skupina?" sepnu ruce a přes ně se sleduji sestru. "Nejsem si jistý, že poslat tam samotného Stewa je ten nejlepší nápad. Spíš uvažuji, že bych se tam vypravil sám. Začínám si to brát velmi osobně když mi již posílají výhrůžky, kradou se mi do hradu a vraždí zajatce." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Plány Astald al'Lasta
,,Myslím, že skrývají něco více, než jen stínového válečníka, co se nám potlouká po hradě," vysvětlí tvá sestra. ,,Ano, to je moudřejší," uzná Astalda. ,,Na druhou stranu… Kdo by tě zastupoval ve vládních povinnostech? Já musím zastupovat Naraca, bude ještě několik dní v neschopnosti a Reta všechno nestihne." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To je dobře. Hry nás kazí.,, Usměji se. "Budeš mi ji muset zahrát. Holky co hrajou na nástroj a jsou švihlé ? Ty už se mne nezbavíš...,, Zavrtím hlavou a pousměji se. "Ty jsi zlatá... díky.,, Usměji se. "Hmmm.. to je pravda... ale tomu někomu se povedly... jsou nádherné.. vážně.,, Usměji se na Maggie. "Až toho někoho potkám budu mu je muset pochválit.... Vážně pěkná práce... Ty toho někoho znáš ?,, Podívám se na Maggie jak kdybych vůbec nevěděl že jde o ní. "Sákra... to se budu muset snažit nechrápat... nerad bych se ráno probudil s veverkou v puse.,, Skoro se začnu smát. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Veverka v puse? Deamon Loot
Pokrčí rameny. ,,Když to někoho baví," nechá větu viset ve vzduchu.
Maggie pozvedne obočí. ,,Hm, a co když ani nechci?" Pousměje se. ,,Ale věř, že první pokus bude strašný," varuje tě se zcela vážným výrazem. ,,Hlavně pokud budeš znát originál…"
Poukloní se. ,,Zlatá Cácorka? To se mi docela i líbí," usměje se. ,,Nebyla by to legrace. I když… Zrovna teď o legraci asi úplně nestojíš, mohl bys prohrát," rýpne si znovu.
,,Tomu někomu to vyřídím," pokývá hlavou Maggie. ,,Víš, že ani ne? Jen jsem toho někoho sem tam zahlédla." Pokračuje dívka ve hře: vůbecnetušímokohojde.
Přitiskne si dlaň na ústa, aby udusila případný smích. ,,To je vlastně docela dobrý nápad," řekne, když se jí povede smích udusit. ,,Budu to tvé švihlé spolubydlící muset doporučit." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Otočím se na Retu, aby k tomu také řekla svůj názor. "O většinu věcí, se dokáží postarat úředníci. Stejně celé roky nedělám nic jiného a některé věci je potřeba vidět na vlastní oči." Nevzdávám se svého návrhu. Rozhodně třeba s tím stínovým čarodějem bych se velmi rád setkal. Mohlo by to být velmi zajímavé. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Plány Astald al'Lasta
,,S tím souhlasím," přikývne Astalda. ,,Někerým věcem je potřeba podívat se na zoubek osobně." Zatváří se zahloubaně, zatímco Reta vás sleduje se zaujatým výrazem v očích. ,,Souhlasím s tím," začne tvá žena. ,,Že bychom tam neměli vysílat hned velkou armádu a také souhlasím s tím, že by měl Astald jít. Ale," pokračuje dále. ,,Za devět dní bude zkouška, do té doby by ses měl vrátit." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Určitě chceš... Kvůli mne...,, Udělám psí oči a usměji se. "Moc se těší.,, "Pěkná přezdívka...,, Uznám a usměji se. "Pff.. no jo no... Nedokážu se moc dlouho nesmát.,, Přiznám a usměji se. "No super. Jen doufám že to bude nějaká milá, hezká a vtipná spolubydlící... Švihlou už splňuje... Tak je to dobré.,, Řeknu klidně a vážně. "Škoda... mohla si mne seznámit...,, Zavrtím zklamaně hlavou. "Sákra.. že já zase něco říkal...,, Usměji se a zavrtím hlavou. "Snad si to neveme k srdci...,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve stanu Deamon Loot
,,Chci se tě zbavit kvůli tobě?" zeptá se a kousne se do rtu. Je na ní vidět, jak se snaží nezačít se smát. ,,Ta sázka byl ale hloupý nápad," usoudí. ,,Nemáš na co, ale těš se," usměje se.
,,Já vím," přisvědčí Maggie. ,,Jsem zvědavá na výrazy lidí, až se tak budu představovat." V očích jí pobaveně zablýskne. ,,Nejsi sám. Od té naší sázky bych dostala už tři záchvaty smíchu, kdybychom se nevsázeli."
,,Hm, já ti nevím. Možná bude nafoukaná a stará hnusná jedubaba," začne fantazírovat Maggie. Pokrčí rameny. ,,Až ji potkáme, tak tě seznámím," ujistí se.
,,I vezme. Jak ji znám," uculí se. ,,Chceš se kochat nádherou tvých nových komnat, nebo půjdeme dál?" zeptá se následně. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "To mám rozhodně v plánu," přikývnu na její připomínku. "Když už máme tohle vyřešeno je potřeba prostudovat detaily." Odsunu talíř abych na stole udělal místo. Můžeme to klidně udělat tady, není potřeba chodit přímo do mé pracovny. Alespoň prozatím. "Tak sestro, co mi k tomu můžeš říci? Potřebuji znát umístění tábora, hlídek, přístupové cesty a tak dál." Obrátím se k Astaldě a začnu se jí dopodrobna vyptávat na co mě tam může čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Informace Astald al'Lasta
,,Takže," začne Astalda. ,,Tábor nemá žádné hlídky, alespoň já žádné neviděla ani necítila. Vypadá to, jako by plně spoléhali na to, že jezdci věří pověrám, že někde poblíž má sídlo síla, kterou neumíme vysvětlit. Tábor leží přímo uprostřed Dračí Díry, přístup k němu je za všech stran. vypadá to, jako by vůbec nebyl chráněný a jeho obyvatelé se nebáli žádného útoku a při tom je jasně vidět, že se na něco připravují. Uprostřed tábora je velké ohniště, tak se asi konají jejich porady. Kolem je poměrně dost stanů, mezi nimi se nedá úplně dobře procházet, jsou na sebe hodně natlačeny. Na sever od tábora je jezero s vodápadem, a jedno úplně zamrzlé." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Zdá se, že si jsou až příliš jistí sami sebou," poznamenám. Tohle mi situaci dost usnadní. Minimum hlídek, žádné opevnění. Neměl by být problém proklouznout dovnitř i ven. Však sestra to již dokázala. "A ten Daeomon?" obrátím pozornost zase jinam. "On je s nimi a proti nám?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Informace Astald al'Lasta
,,Třeba mají v záloze nějaký plán. Nebo je to past," zauvažuje Astalda se zachmuřeným výrazem ve tváři.
,,Tím si nejsem jistá," přizná tvá sestra. ,,Podle toho, jak se choval v tom táboře, by možná stál na druhé straně, zároveň se ale zdál, že by se postavil i na naši stranu." Pokrčí rameny. ,,Ve chvíli, kdy jsem je sledovala, byl myšlenkami úplně někde jinde." Pobaveně se ušklíbne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Pravda. Moc jsem to nedomyslel.,, Uznám a usměji se. Bez toho smíchu je to strašné ! "Souhlasím... ukončil bych ji s tím, že si prohrála...,, Zkusil jsem to. "Podle mého na tebe budou koukat jako na mimozemšťana.,, Uchechtnu se. "Ale zkusit to můžeš.,, Navrhnu a pokrčím rameny. "To doufám že ne... Nechal bych ji spát venku.,, Řeknu zcela vážně. "A kdyby neměla smysl pro humor... no bože... radši bych odešel z tábora.,, Dávám si ruku před pusu abych nevyprskl smíchy. "Mé komnaty jsou překrásné... ale asi bych šel dál... Co máš v plánu teď ? Klidné ležení v trávě a koukání na oblohu ?,, Zeptám se ale sám tomu moc nevěřím. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Překvapení Deamon Loot
,,To ani jeden z nás," usoudí Maggie. ,,Být já chytřejší, tak ti to zaražení smíchu zarazím," usměje se.
Úsměv se na dívčině tváři ještě trochu rozšíří. ,,Na to zapomeň. To se raději nebudu smát celý zbytek života, než abych tě nechala vyhrát bez boje." Zatváří se zamyšleně. ,,I když… To bych asi nevydržela. Rozhodně ne v tvé přítomnosti," rýpne si.
Po tváři jí přeběhne potutelný výraz. ,,Zkusíme to. Musíme jen potkat někoho, kdo mě tu ještě nezná. Což bude mimochodem docela těžké."
Dívka vykulí oči v předstíraném překvapení. ,,Ty bys ji nechal umrznout venku?" zeptá se a je na ní vidět, jak se strašně přemáhá, aby se nezačala smát.
,,Na klidné ležení ve sněhu mě neužije," usměje se Maggie. ,,Najdeme tu kytaru a pak dál uvidíš." Změní svůj úsměv z vřelého na tajemný a potměšilý, sebere jednu z veverek ze země a vyjde ven ze stanu. Venku si veverku zastří do kapsy a zamíří hlouběji do tábora. Projdete kolem ohniště, u nějž jsi se poprvé s Maggie potkal a můžeš si všimnout, že se začíná stmívat. Během půl hodiny by mohla být tma. Maggie si toho evidetně všimne, protože utrousí: ,,Večerní zábava začíná s posledním paprskem světla. Asi musíme trochu přidat." Přidá do kroku. Zastaví se u jednoho ze stanů, z nějž právě vychází muž, kterému táhne asi na třicet let. Maggie k němu zamíří a na něco se ho zeptá. Stejně rychlým jazykem jakým mluvila s dívkou, díky níž jsi zjistil, že zde existuje večerní zábava. Chvíli spolu diskutují, než muž opět vleze do stanu a když opět vyjde, podá Maggie kyratu zabalenou v pouzdru. Na dívčině tváři spatříš tak nadšený výraz, že už by se dal považovat za prohru vaší sázky. Potřese si s mužem rukou a vrátí se zase k tobě. Popruh z kytary si přehodí přes rameno a zamíří dál. Projdete táborem, jinými slovy prokličkujete mezi stany, a dorazíte ke kraji lesa, který nyní potemněl. Mezi stromy se nachází tajuplné šero. Tvá průvodkyně zamíří do lesa. Vede tě po úzké cestě, již lemují stromy, na nichž jsou vyobrazeny značky, kterým nerozumíš. Dojdete až na rozcestí, kde se Maggie zastaví a ukáže doleva: ,,Tam ti doporučuji nechodit a tam," ukáže doprava ,,Tam je něco jako klučičí koupelna. Jen je ta voda prý děsně studená. Ale," pokračuje dál ,,Našla jsem něco hrozně zajímavého. Jen by mě zajímalo, jestli to vidím jen já, nebo všichni." Naprosto nekompromisně tě popadne za ruku, jako by snad čekala, že se právě teď otočíš a zamíříš pryč, a vede tě mezi sromy, kde není cesta. Chvíli se prodíráte porostem, než dorazíte k velkému jezeru. Za stromy právě zapadá slunce a tvoří podlouhlé siulety zeleně. Bílý sníh se blyští v záři posledního slunce, stejně jako led, který se na chází na jezeře. Dívka se zastaví, v očích naprosto fascinovaný výraz. ,,Upřímně, nikdy jsem tu nebyla při západu. Jen při svitu měsíce," řekne tiše, aby nenarušila klid tohoto místa. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nový den 1.1. 2018, 9:00, slunečno Olivia Evans
Noc byla klidná, nepočítáš-li ohňostroje, která strašily až do čtyř do rána a hlas svého bratra z obýváku, který byl slyšet snad až do šesti hodin. Jinak byla noc zcela klidná. Spala jsi velmi dobře. Nezdály se ti žádné noční můry, ani veselé sny, spala jsi tvrdě, takže jsi poměrně dobře vyspaná. Probudí tě rozčílené hlasy. Jeden hlas nepochybně patří tvé matce, druhý ženě, kterou nemůžeš dle hlasu identifikovat. Jejich hovor pomalu pžejde skoro do hysterie, alespoň ze strany tobě neznámé ženy. Nahoru do tvého pokoje vplují i útržky konverzace. ,,Zmizela! Prostě jen tak zmizela! I s Deamonem!" říká zrovna hlas, který se blíží k pokraji šílenství. ,,To bude jistě jen nějaké hloupé žertování," snaží se ji uklidnit tvá matka. ,,Jistě se brzy vrátí domů." Z vedlejšího pokoje uslyšíš ránu, jako by něco spadlo na zem. Nebylo by ani divu, možná tvůj bratr zase o něco zakopl a bacil sebou na podlahu. Až na rozčilené hlasy ze zdola a nabručené klení odvedle z pokoje by to byl docela krásný den. Za okny svítí slunce a vrhá paprsky na zasněženou krajinu, kterou by sis v New Yorku příliš neužila. |
| |
 | soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1. 2018, 9:00, slunečno Nemám oslavy Silvestra příliš ráda. Na můj vkus je to hrozně povyku pro nic. Všichni se zpijí do němoty a pak vyvádějí hlouposti. A co teprve ohňostroj. Pár rachejtlí o půlnoci by mi asi nevadilo, ale když někdo střílí do čtyř do rána...jak se pak má slušný člověk vyspat? I přesto jsem ale spala překvapivě dobře a probouzím se odpočatá a v dobrém rozpoložení. Chvíli ležím v posteli, mžourám do slunečního světla, které padá dovnitř oknem, a přemýšlím, co mě probudilo. Pravděpodobně to byly hlasy, které se nesou do mého pokoje. Máma a...kdo to asi je? Ten hlas nepoznávám, je cizí, pištivý, až hysterický, nelíbí se mi. Vstanu a dojdu k oknu, abych se podívala na zasněženou krajinu. Ve všech filmech, které člověk v televizi vidí, je vánoční New York něco kouzelného a magického. Zasněžený Cental Park, výzdoba v ulicích a milí a usměvaví lidé. Přála bych si, aby to tak opravdu bylo, ale pravdou je, že Vánoce v New Yorku jsou jeden velký chaos, nikdo nic nestíhá, všichni někam spěchají a když náhodou napadne sníh, tak na to každý spíš nadává, než že by měl radost. Tady to ale bylo o něčem jiném. Lokty se opřu o parapet a chvilku se dívám na tu nádheru venku. Jsou chvíle, kdy jsem i já ráda, že jsme se přestěhovali. Tohle je podobné, jako když Lucinka našla poprvé dveře do Narnie. Kouzelná zima, třpytící se sníh a kouzelní tvorové, které někdo musel zachránit od zlé, ledové královny. Tady ale chybí právě ona královna. Ze snění mě opět vytrhnou hlasy, linoucí se z kuchyně. Povzdechnu si a přehodím přes sebe župan, abych následně zamířila po schodech dolů, do kuchyně. Z toho mála, co jsem zaslechla, nejsem příliš moudrá, ale znělo to natolik vážně, abych i já začala být znepokojená. Daemon? Myslím, že Leo se s ním jednu dobu celkem přátelil. Zmizela? Kdo? A kam? "Mami? Co se děje?" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dole pod schody 1.1. 2018, 9:00, slunečno Olivia Evans
Sejdeš dolů po bíle natřeném schodišti se zdobným zábradlím, na němž je vidět, že by již potřebovalo natřít, ale stále ještě nepozbylo své tehdější krásy. Stále vypadá majestátně a jako by královsky. Tvá matka stojí u vchodových dveří, drží je otevřené a nechává dovnitř proudit studený zimní vzduch společeně se sněhovými vločkami, ačkoliv je na ní vidět, že jí to není po chuti. Bude muset totiž znovu vytírat. Naproti ní, venku za prahem, se nachází žena, jíž bude pravděpodobně náležet onen ječivý hlas. Je zabalena v kabátu, pletenou čepici má zasněženou, ačkoliv nyní již venku nesněží a na obloze není ani mráčku, stejně jako červenou šálu, již má omotanou kolem krku. Ve chvíli, kdy promluvíš, se na tebe otočí obě ženy. Tvá matka se zdá mírně znervózněná, ale přesto se lehce usměje. ,,Nic, co by tě mělo zatěžovat," ujistí tě s mírným úsměvem. ,,Paní Pearcová se potřebovala jen na něco zeptat." To na něco zeptat asi znamenalo vzbudit celý dům. ,,Za chvíli půjde." Mluví s tebou skoro jako s malým dítětem. Klidně a konejšivě, jako by se tě snažila ukolébat, že je všechno v pořádku. ,,Ale kdybyste ji viděla, dejte mi prosím vědět," vpadne jí do řeči paní Pearcová. ,,Ano, jistě, samozřejmě," přikývne tvá matka a zabouchne vyděšené paní dveře před nosem a opře se o ně. ,,Uf, to je mi Nový rok," povzdechne si a zastrčí zástrčku u dveří. Následně se na tebe otočí. ,,Tak, jak jsi se vyspala?" přejde na zcela obyčejné téma. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1. 2018, 9:00, slunečno Scházím po schodišti, které kdysi muselo být opravdu krásné. Vlastně celý dům musel být velmi hezký. Bohužel má už největší slávu za sebou, a rodiče nemají peníze na to, aby ho zvládli opravit do původní nádhery. I tak ale, kdykoliv položím ruku na to zdobené zábradlí, něco se ve mě vzedme. Takhle nějak se musí cítit princezna, když schází po schodišti, vstříc náruči svého prince. Na mě ale bohužel pod schody žádný princ nečeká. Je tady jen máma a nějaká paní, která vypadá, jako kdyby právě prošla vánicí. Do domu zavane chladný vzduch z ulice a já si musím župan přitáhnout těsněji k tělu. Jasně vidím, jak je máma nervní z toho, že jí na čistou podlahu napadal sníh. Někdy mi přijde, že je čistotou vyloženě posedlá. Zrovna teď by ale měla víc pozornosti věnovat sousedce, než mokré podlaze. Žena totiž vypadá, že se každou chvíli sesype. "To od tebe nebylo moc hezké." Zkonstatuji, když máma zavře paní Pearcové dveře před nosem. "Spala jsem dobře." Zamířím do kuchyně, abych si nalila šálek kávy. "Tak co se stalo? Proč tak vyváděla?" Nejsem malá holka a rozčiluje mě, že se tak ke mě máma pořád ještě někdy chová. Posadím se ke stolu a vážně se na matku dívám, a budu se na ní dívat tak dlouho, dokud mi neodpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Snídaně 1.1. 2018, 9:00, slunečno Olivia Evans
Tvá matka pokrčí rameny. ,,To asi nebylo. Na druhou stranu jsem jí ušetřila čas," konstatuje a odhrne si pramínek světle hnědých vlasů z obličeje. Vypadá dost ustaraně. ,,Ještě abych si dělala hlavu s jinou rodinou," zamumlá si pro sebe. Následuje tě do kuchyně, spíše k vůli tomu, aby dohlédla na topinky, než kvůli tvé společnosti. Ví moc dobře, že se jen tak nespokojíš s odpovědí, že se nic nestalo, nebo že se tím nemáš zabývat. Na to tě znala až moc dobře. Při tvé otázce si povzdechne a opře se o kuchyňskou linku. ,,Něco, co neumí nikdo normální vysvětlit," odbyde tě jednoduše a otočí se, aby mohla vyndat topinky a nandat je na talíř. Následně do topinkovače vloží další chléb, vezme talíř s již hotovými topinkami a položí jej na stůl. ,,Všechno se tu točí kolem toho divného kopce," poznamená a naznačí ti, aby ses posadila a najedla se. Víš, že nad vesnicí se tyčí vysoký kopec, kterému se zde říkalo Hora. Točí se kolem něj hodně tajemna, ale nikdo o něm moc často nemluví. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "I tak jsou to vážná obvinění. Nevím jak moc dobře ho znáš, ale je dost možné, že je to zrádce a bude tak s ním nakládáno," uzavřu pro teď naší rozmluvu. Bude potřeba připravit se na cestu. Musím toho ještě hodně zařídit. Omluvím se a vstanu od stolu. Zamířím do své pracovny, kde začnu sepisovat všechny potřebné dokumenty. Jak pro velitele, tak i správce majetku. Je potřeba aby věděli co mají dělat. Nezapomenu ani na zprávu o tom jak se zachovat kdybych se snad nevrátil. Je potřeba myslet na vše. V takovém případě mé závazky převezme Reta. Již jsme se tak před nějakou dobou domluvili. Konečně mám všechno hotové. Vstanu od stolu a protáhnu se. Zabralo mi to dost času, ale je to sepsané. Teď ještě najít svého draka říci mu co ho čeká. Jistě mu tím udělám jenom radost. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1. 2018, 9:00, slunečno Matka chystá snídani a já z ní ani na okamžik nespustím oči. Ani tentokrát ale nejsem s její odpovědí úplně spokojená. Je nemožné, žít tady, a nikdy neslyšet o tom, že se na Hoře dějí divné věci. Naopak, já takovéhle příběhy miluji a nadšeně je hltám. Dokonce to byl možná jediný důvod, proč jsem se nakonec smířila s přestěhováním do tohohle zapadákova. Jenže máma mi neříká všechno a mě to rozčiluje. Vezmu si topinku a potřu jí bohatou vrstvou nutely. "Paní Pearcová mluvila o tom, že někdo zmizel. Kdo zmizel?" nenechám se jen tak odbýt povídačkami o strašidelném kopci. A jestli je to pravda, jestli se o silvestrovské noci opravdu někdo ztratil, pak by to moje matka neměla takhle házet za hlavu. Nejsem sociálně založený člověk, a místním se vyhýbám, jak jen to jde. Ale i já mám nějaký morální kodex. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hledá se drak Astald al'Lasta
Svého draka hledáš velmi dlouho. Trvá ti snad půl hodiny, než spatříš jeho ocas za květináčem, kde evidetně trucuje. Jakmile tě spatří, vyjde zpoza květináče a se zdviženou hlavou kolem tebe projde. Nehodlá se s tebou bavit, je to na něm vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hovory u snídaně 1.1. 2018, 9:00, slunečno Olivia Evans
Matka se na tebe zadívá a povzdechne si. Vypadá vyloženě otráveně. Nechce ti to říkat, je to na ní vidět, na druhou stranu si je vědoma toho, že do ní budeš hučet tak dlouho, že ti to stejně jednoho krásného dne řekne. ,,Zmizela její dcera i se svým, dejme tomu kamarádem, a kamarádkou," řekne nakonec a dá vodu na čaj. ,,Tvrdí, že se vydali na Horu a už se nevrátili." Otočí se na tebe s výrazem přísnosti. ,,A doporučuji ti ani se nepokoušet se na tu Horu vydat, jasné?" Pravděpodobně si myslí, že tě zmizení tří lidí naláká natolik, že se na ten prapodivný kopec vydáš. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1. 2018, 9:00, slunečno Takže opravdu někdo zmizel. Podívám se na mámu, jako kdyby asi zešílela. Neznám ani dceru paní Pearcové, ani její přátele. Možná od vidění, ze školy, ale rozhodně to nejsou žádní mí kamarádi. Tak proč si moje matka myslí, že bych se je vydala na kopec hledat? "A proč s tím paní Pearcová přišla za tebou?" Vidím, že je máma ve špatné náladě, ale já si prostě nemůžu pomoci a přiliju ještě trochu oleje do ohně. Pohledem při tom zalétnu ke kuchyňskému oknu. Odsud je Hora poměrně dobře vidět. I mě na ten kopec už moje cesty párkrát zavedly, ale až nahoru jsem nikdy nevylezla. Teď mi ale najednou kopec přijde daleko lákavější, než kdy dřív. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Velká voda u snídaně 1.1. 2018, 9:00, slunečno Olivia Evans
Pokrčí rameny. ,,Obchází všechny sousedy a ptá se, jestli jsme je neviděli." Přejede tě zkoumavým pohledem, než přejde opět na jiné téma. ,,Máš dneska v plánu něco velkého? Nebo jako vždy?" optá se a otočí se zpět k lince. Voda na čaj se začíná pomalu vařit. Klid v kuchyni naruší Leo, který do ní vtrhne jako velká voda. Ani se nezabývá zdravením, jako vždy. Je již oblečený a vypadá docela odpočatě, což je až trochu zvláštní vzhledem k tomu, že byl vzhůru tak dlouho. Sebere ti jednu topinku z talíře a aniž by se obtěžoval si na to sednout, sní ji. Matka se na něj otočí s pohledem: No to nemyslíš vážně, ale nijak jeho chování nekomentuje. Leo se usměje a vyletí zase ven z kuchyně. ,,Kam zase letíš?" zavolá za ním tvá matka, ale odpovědi se jí nedostane, jen se ozve prásknutí dveřmi. Tvůj bratr se evidetně rozhodl jít si někam zablbnout. Na tváři tvé matky se ustálí ustaraný a trochu trpký výraz. Nemá velkou radost z toho, že se Leo toulá venku a je to na ní vidět. Možná má strach, že jí zmizíte jako zmizela dcera paní Pearcové. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1. 2018, 9:00, slunečno Pokývu hlavou. Tohle asi dává smysl. I když pochybuji, že zrovna moje máma by mohla být někomu nápomocná. Vždycky jsem měla pocit, že pokud nejde o její vlastní rodinou, jsou jí všichni ukradení. Rozhodnu se jí pro tuhle chvíli přestat trápit a nechám se strhnout ke změně tématu. "Je tu nový rok a já mám spoustu předsevzetí. Jedním z nich je, vyhýbat se lidem, protože. Takže zase jako obvykle." V tu chvíli do kuchyně vtrhne Leo. Nechápu, kde bere neustále tolik energie. Ani se na něj nezlobím, když mi z talíře sebere druhou namazanou topinku. Vlastně tam celou dobu čekala na něj. Musím se pousmát, protože Leo, ač je někdy hlučný a otravný, tak je to pořád můj bratr a já ho mám ráda. Navíc je strašlivě předvídatelný, takže až se mu jednou rozhodnu pomstít, nebude to nijak obtížné. Bratr zmizí stejně rychle, jako se objevil, a vráska na mámině čele se ještě prohloubí. "Můžu na něj dát pozor, jestli chceš." Brouknu, mezi sousty. Ne, že by mě snad lákala představa, že budu stopovat svého bratra po městě. Ale nechci, aby si máma dělala zbytečné starosti. Ty děcka se beztak včera večer někde ožraly. Až vystřízliví, tak se ukážou. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Vidím, že ho to stále ještě nepustilo a nastolil tichou domácnost. Sám pro sebe se usměji. Vypadá takhle hrozně legračně, ale samozřejmě mu nic takového neřeknu. Jenom bych ho víc naštval. "Stew, zastav," zavolám na něj. "Máme práci poletíme do Dračí díry." oznámím mu proč ho vlastně hledám a co se po něm chce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Za bratrem? 1.1. 2018, 9:00, slunečno Olivia Evans Svým předsevzetím vyvoláš na matčině tváři úsměv. ,,Žádné nové?" optá se se zájmem a možná trochu provokativně. Víš moc dobře, na co matka nárážela. Na to, že je to nové město, noví lidé a noví kluci. Jak jinak.
Při tvé nabídce povytáhne obočí. ,,Nerada bych, aby se ztratil," přizná. ,,Ale nemusíš." Na druhou stranu obě znáte Lea. Ztratí se i ve svém pokoji, pokud se zapovídá s lampou nebo se svou sbírkou kamenů. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1. 2018, 9:00, slunečno Moc dobře vím, na co máma naráží. Protočím oči v sloup a kysele se zašklebím. Tohle není něco, o čem bych zrovna s ní chtěla mluvit. Vím, že je zvědavá, a taky si myslím, že mi tak úplně nevěří, když tvrdím, že se o kluky nezajímám. Jenže tohle je pro mě hrozně těžké. Jak bych mohla s někým chodit, když s nimi většinou nejsem schopná ani promluvit? To už je pro mě přijatelnější předstírat nezájem, protože pak alespoň nejsem zklamaná. "Půjdu za ním." Vyhrknu, protože to částečně vidím i jako možný únik z téhle situace. Rychle dojím snídani a vyběhnu do svého pokoje, abych se oblékla. Černé džíny, černý svetr, černá bunda...ještě černé kozačky a můžu vyrazit. Pravda, tohle není nejpraktičtější oblečení do bílé zimy, obzvlášť, pokud si chci hrát na stíhačku a stalkovat bráchu, ale cítím se v tom nejlépe. Do kapsy strčím mobil a vyběhnu z domu ven. Nemám ponětí, kam Leo mohl jít, ale tohle je malé město a dřív nebo později na něj stejně někde narazím. Pro tuhle chvíli se vydám nazdařbůh, kam mě nohy nesou. Je čistě jen náhodou, že je to směrem k Hoře. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Drak Astald al'Lasta
Drak se zastaví a pomalu na tebe otočí hlavu. ,,Leť si sám," odfrkne si a zase zdvihne hlavu, aby mohl pokračovat ve svém pochodu. ,,Nebo si pořiď koště. Stejně by nebyl poznat rozdíl mezi mnou a tím koštětem," odfrkne si jízlivě a zaleze za jiný květináč. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod Horou 1.1.2018, 9:35, slunečno Olivia Evans
Matka jen pokrčí rameny a více na tebe nenaléhá, když si všimne tvého kyselého výrazu. Ještě před tím, než odejdeš, ti připomene, aby sis vzala šálu, abys nenastydla.
~
Hora, kopec, o němž se zde vypráví tolik povídaček, že by vydaly na celou knihu a přeci o ní nikdo nechtěl mluvit v tvé přítomnosti. Možná ti místní nevěřili, nebo je jejich matka nějak namotivovala, aby ti nic neříkali. Kdoví. Pod nohama ti křupe čerstvě napadaný bílý sníh, který ještě nestihly děti podupat ani si z něj postavit sněhuláky. Čas od času ti sice podjede noha, protože pod sněhem je schovaná namrzlá ulice, ale nikdy nespadneš nijak vážně. Lea nikde nevidíš, ale se vší pravděpodobností se vydal do motorkářského klubu, kde se sházela zdejší mládež, aby se opíjela a jedla to, čemu tvá matka říká, nezdravé jídlo, do nějž se řadí vše od coca coly po popcorn. Dorazíš až k úpatí kopce, na němž se leskne sníh, ze stromů čas od času nějaká vločka spadne vlivem mírného větru, ale jinak se zde nezná nic nijak tajemného, či snad podezřelého. Nejsou zde žádné stopy, sem se tedy tvůj bratr nevydal, nebo možná přišel z jiné strany. Když se však zaposloucháš do ticha, uslyšíš slabé kašlání. Těžko říci, odkud vychází. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1.2018, 9:35, slunečno Šálu jsem si vzala, čepici ale nikoliv, a velmi rychle toho začnu litovat. Venku je opravdu zima, nakonec si tedy cíp šály přetáhnu kolem hlavy, jako improvizovanou pokrývku. V téhle kápi se cítím trochu líp a alespoň nemám pocit, že mi zmrznou špičky uši. Kráčím po namrzlé silnici pokryté čerstvým sněhem, a snažím se nerozbít si hubu. Lea se ani nesnažím hledat, beztak je zase v klubu, a tam já za ním chodit nehodlám. Místo toho jdu rovnou k Hoře, přesně tak, jak to máma nechtěla. Nečekala jsem, že bych tu doopravdy něco našla. Ale po chvíli zaslechnu tiché kašlání. To mě málem donutí se otočit a odejít. To by mi tak scházelo, abych ještě s někým musela mluvit. Nakonec mi to ale nedá, a já začnu pátrat po zdroji toho zvuku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na Hoře 1.1. 2018, 9:35, slunečno Olivia Evans
Po nějaké chvíli narazíš na zvláštní stopy. Jako by někdo sklouzl ze samého vršku Hory a nyní se pokoušel dostat zase na horu. Kolem dlouhé táhlé stopy, kolem níž jsou i polámané větve, jak se někdo pokoušel zbrzdit svůj pád, se nachází obyčejné lidské stopy, podle velikosti mužské. Od konce největší stopy můžeš spatřit i kapičky krve. Kašlání je nyní trochu blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1.2018, 9:35, slunečno Velmi brzy narazím ve sněhu na zvláštní stopy. Vypadá to, jako by se tu někdo klouzal po zadku, z vrcholku Hory. Stejně tak to ale vypadá, že to sklouznutí nebylo úplně dobrovolně, a dotyčný se mu snažil zabránit. Další stopy totiž vedou zpátky na kopec. Co mě znepokojí, jsou drobné kapky krve, které se kolem stop nacházejí. Zranil se? Asi to nebude nic vážného, i tak se ale rozhodnu zjistit, co se stalo. Začnu se drápat do kopce, mířím za zvukem kašle. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na Hoře 1.1. 2018, 9:45, slunečno Olivia Evans
Kašel trochu zesílí, stejně jako se začne měnit terén. Kopec je nyní strmější, porost na něm hustší a trnitější. Trny z rostlin tě bodají do nohou a zachytávají se o tvé oblečení. Cestou si též můžeš všimnout, že se množství krve na sněhu zvětšuje. Pokud jsi se neotčila a nevrátila se zpět pod kopec, dorazíš na mýtinku, na níž je napadáno o poznání méně sněhu. Vypadá to tu, jako by se zde vyválelo nějaké velké zvíře. Země je zborcená od divné temné lepkavé hmoty. Rozhlédneš-li se, zjistíš, že za křovím kdosi schoval divné a děsivé zvíře, z nějž pochází ta lepkavá hmota. Zvíře je podobné nosorožci, i velikostně, přední nohy odpovídají tlustokožci, zadní patří šelmě. Ocas mrtvé nestrvůry je zakončen ostnatou koulí. Na krku tvora je dlouhá sečná rána, jež pro něj byla pravděpodobně smrtelná. Kousek od nestvůry se o strom opírá zvláštní mladík. Vypadá jako by právě vypadl z nějaké fantasy knihy. Kožené boty do půli lýtek, kožené kalhoty, nikoliv však motorkářské, spíše se podobají modelům ze středověku. Zelenou košili má potrhanou, skrze ní se hrne krev z otevřených ran. Přes ramena má mladík přehozený plášť, který by ho měl chránit před zimou. U pasu se mu houpe pochva na meč, nyní je však prázdná. Stojí k tobě bokem, tudíž vidíš jen část rysů v jeho tváři. Vidíš jen krví zborcený obličej, černé vlasy a unavené modré oči. Nezaregistroval tě. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1.2018, 9:45, slunečno Cesta do kopce mi dá celkem zabrat. Nejsem žádný velký sportovec a ani moje oblečení není pro tenhle terén ideální. Oblečení se mi zachytává o trnité rostliny, a nohy mi na svahu ujíždějí. Navíc mě znepokojuje zvětšující se množství krve. Konečně se dostanu na mítinku, která vypadá, jako kdyby tu došlo k souboji. Podle stop krve se ale tak asi skutečně stalo. S hrůzou a fascinací v očích hledím na mrtvého tvora. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Je to nějaká chiméra? Jsem si naprosto jistá tím, že zvíře nepochází z našeho světa. Jsem tvorem natolik pohlcena, že si v prvním okamžiku nevšimnu zraněného muže. On si mě nevšiml, ale já to rychle změním. Když spatřím jeho rány, vykřiknu. "Potřebuješ ošetřit!" Vyhrknu a udělám k němu několik váhavých kroků. Při tom mám pocit, že tenhle okamžik, kdy se setkám s tvorem, který nepochází z našeho světa, jsem si už dávno vysnila. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na Hoře 1.1.2018, 9:45, slunečno Olivia Evans
Cuknu sebou a otočím se tak prudce, že málem ztratím rovnováhu. Nebýt stromu, dávno bych byl na zemi. Volnou rukou sklouznu k pochvě, v níž bych měla mít meč. Síla zvyku pracuje za mně, ani si neuvědomuji, že meč dávno nemám, že zůstal v chrámu. Po tváři mi přelétne trochu překvapený výraz. Dívka? Co tu dělá? nechápe má unavená mysl. Usměji se na ni, je sto spíše pousmání, což ovšem asi působí opačným dojmem, než chci zapůsobit. Jak asi musí vypadat člověk, zborcený od hlavy k patě krví, před ním ležící zabitý tvor, s úsměvem na tváři? Asi jako blázen. Udivuje mě, že se nebojí nestvůry, jež leží na zemi. Následně mi dojdou slova, jež vyřkla. ,,To bude v pořádku," mávnu rukou. Měl bych se odtud co nejdříve ztratit. čím méně lidí mě uvidí, tím lépe. Otočím se a zamířím do lesa. Raději padnu někde do bezvědomí, než abych ohrožoval tu pozemskou dívku. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1.2018, 9:45, slunečno Vážně to byl úsměv?? Nemůžu si pomoci a vyloženě na mladého muže čumím. Nevím sice, co je zač, nebo co je tohle za divného tvora, ale poznám zraněného, když ho vidím. Ten kluk sotva stojí na nohou, ale vykládá mi tu o tom, že je v pohodě. Skoro se urazím. Bez dalších slov se zraněný otočí a zamíří do lesa. "Počkej, vždyť někde vykrvácíš!" Navzdory své povaze se za mladíkem rozeběhnu. Možná, že na těch povídačkách o Hoře přeci jen něco bude. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Na Hoře 1.1. 2018, 9:50, slunečno Olivia Evans
Zastavím se a otočím se na dívku. Svým způsobem mi připomíná Nórii. Královnu Nórii, opravím se v duchu. nevím, co s ní mám teď dělat. Teoreticky bych jí mohl vymazat myšlenky, jenže to v mém nynějším stavu nepůjde. A není tu Isoar, aby znásobil mé schopnosti, tudíž by to asi stejně nemělo žádný účinek. ,,Nemyslím si," začnu, ale na chvíli se musím odmlčet, abych potlačil kašel, ,,že by vaši lékaři dokázali ošetřit má zranění." Chci se zase otočit, ale něco mě přesvědčí, abych to nedělal. ,,Není tu pro tebe bezpečno, měla by ses vrátit do města," řeknu ještě, než se znovu otočím, abych se vydal sál na Horu. Vím moc dobře, že tam v tomhle stavu nemohu dojít. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro 1.1.2018, 9:50, slunečno "Takže raději vykrvácíš tady v lese?" Nenechám se tak snadno zapudit. Bez zaváhání mladíka následuji. Vypadá, že se každou chvíli zhroutí. "Tak mě alespoň nech ti pomoci." Povzdechnu si, když vidím, jak zápolí. Jednu jeho ruku si hodím kolem krku, a podepřu ho, abych mu do kopce pomohla. "Dneska jsem slyšela, že tady zmizely nějaký děcka. Nevíš o tom náhodou něco?" Prohodím, zatím co stoupáme k vrcholu Hory. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Vrchol 1.1.2018, 10:15, slunečno Olivia Evans
Začínám chápat, co má má matka na lidech. Jsou až neuvěřitelní. Pochybuji, že by se někdo u nás zachoval tak, jak nyní tato dívka.
Zmizelí? A jeje, pomyslím si, ale zachovám si klidnou tvář. ,,Možná," odpovím neurčitě. Vůči ní je to trochu nespravedlivé. Právě mi pomáhá a já jí ještě lžu? Ale jednou bych se mohl držet pravidel. Pro jednou. ,,Proč myslíš, že bych o tom měl něco vědět?" zeptám se a úkosem se na ni podívám. Je to zbytečná otázka. Viděla mě u Třenose, nestvůry, co tu pravděpodobně předevčírem ohrožovala Deamona s jeho družinou. Pokud je alespoň trochu chytrá, což si myslím, že je, dojde jí to. Stoupání na kopec je skutečně namáhavé. Připadá mi, že se kopec každým krokem stává strmějším. Po nějaké chvíli však dosáhneme vrcholu. Pokud si Narac myslel, že jsem mrtvý, tak se šeredně pletl. Ve chvíli, kdy vylezeme na mýtinu, na níž je v dokonalém kruhu postaveno devět kamenů a uprostřed nich je kulatá plocha s vyrytými značkami, cítím, jak mnou projede vlna energie schovaná pod sněhem a hlínou. Dívka může pocítit lehkou vibraci. Ustoupím od ní a ztratím tak oporu, takže musím chvíli hledat rovnováhu. ,,Děkuji ti za pomoc," poděkuji jí. Uklonil bych se, ale zrovna v tomhle stavu nejsem sto něco takového udělat. Zabořil bych se hlavou do sněhu. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Koště. To není tak špatný nápad. To už nebudeme potřebovat tolik lupínku," zamyslím se jako kdybych o tom opravdu uvažoval. "Budu tedy muset zajít do kuchyně a říci jim ať se zbavíme těch přebytečných zásob, když je teď nebudeme potřebovat. Jenom nevím kam s nimi. Možná bude nejlepší dát je Nevelovi. Ten je vždy při chuti." Dál ale stojím na chodbě a pozoruji květináč za kterým Stew trucuje. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dráček trucuje Astald al'Lasta
Stew vyhlédne zpoza květináče s nazlobeným výrazem v očích. ,,Pche," řekne a zase zaleze na květináč. ,,Ho kliďne nakrme, nenažrance jednoho," brblá a švihne ocasem, který jako jediný vyčuhuje zpoza květináče. ,,Mluvilo se tu o mně?" ozve se za vámi bílý drak a zastaví se u tvých nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nový rok 1.1.2018, 10:15, slunečno Michael Back
Včera se slavilo až dlouho do noci, do čtyř do rána někdo vypouštěl rachejtle a petardy, takže jsi se moc dobře nevyspal. Ty chvíle, kdy jsi usnul, stály za nic, protože se ti zdály noční můry. Můžeš jen těžko určit o čem, vždy jsi se probudil jen se špatným pocitem a zpoceným pyžamem. A ráno bylo ještě zajímavější. Když jsi se probudil, zrovna do tvého pokoje vstupoval tvůj bratr. Na tváři nejměl nijak nadšený výraz, spíše se tvářil ustaraně. ,,Michaeli," začne optrně, když si všimne, že jsi vzhůru. ,,Dějí se tu teď hodně zvláštní věci. Dneska rozhodně nechoď na Horu," varuje tě. Musí být hodně vyvedený z míry vzhledem k tomu, že tě ani nepozdravil, jak mívá ve zvyku. Býval docela dobře naladěný, stále a pořád. Máloco jej vvedlo z míry, takže teď musí být jeho důvod velmi vážný. |
| |
 | soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nový rok 1.1. 2018, 10:15, slunečno Michael Back
,,Hm," zabručí tvůj bratr, myšlenkami se zdá být zcela jinde než u toho, že by tě měl pozdravit. ,,Ztratili se tři lidi," odpoví zamyšleně, jako by si vlastně nai nebyl vědom toho, že mluví. Uvažuje nahlas. Pokrčí rameny a vyjde zase ven z tvého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Věnuji mladíkovi pohled, který jasně říká, že já nejsem úplně blbá. Tohle je malé město, v téhle oblasti se ztratily nějaký děcka, a jeho jsem našla krvácejícího nad nějakou mrtvou mýtickou potvorou. Výmluvnější už by to snad ani být nemohlo. Nahlas ale neřeknu nic, hlavně proto, že mi cesta do kopce dá docela zabrat, a já se snažím nevyplivnout plíce. To by asi moc dobrý první dojem neudělalo. Konečně se dostaneme na vrchol kopce. Nějak nechápu, jak to, že jsem se sem nevypravila už dávno. Tohle místo je vyloženě magické. S úžasem se rozhlížím po kamenném kruhu. Mladík se mě pustí a málem se složí k zemi. Trochu pochybovačně ho sleduji. Nevím, jestli čeká, že se teď otočím, vrátím se, odkud jsem přišla a na všechno zapomenu. Já ale nehodlám jít nikam. Jestli se chystá otevři nějaký magický portál a zmizet do jiného světa, tak to chci vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Kdesi Bez času Olivia Evans
Nějak si nelámu hlavu s tím, jestli bych jí přeci jen neměl vymazat vzpomínky. Tady by ji všichni považovali za blázna, takže se odhalení bát nemusím. Na druhou stranu… Já z toho budu mít hodně velký průšvih. Ostatně jako vždy, domyslím si. Zamířím k plochému kameni na zemi a vstoupím na něj. Jakmile se má chodidla dotknou kamene, pokryje jej tenká vrstva ledu. Znaky na kameni začnou zářit zlatým světlem. Ještě nikdy jsem necestoval portálem ze Země, tudíž neznám pravidla cestování, ale spoláhám se na to, že je stejný jako u všech ostatních planet. Na chvíli mě obalí zlaté světlo a pak nastane tma. Bohužel portál zde nefunguje jako u ostatních planet, kde může být v blízkosti tolik tvorů, kolik chce, a kouzelná moc na ně nepůsobí. Země je podivná. Jinými slovy, světlo nepohltilo nejen mně, ale přesunulo se v malých nitkách i na dívku, která mi pomohla na kopec.
~
Pohltilo tě světlo a ty jsi se najednou cítila neuvěřitelně příjemně. Bylo ti teplo a chtělo se ti spát. A ty jsi neviděla jediný důvod, proč bys tomu přání nemohla vyhovět a usnula jsi. Probudíš se na zelené trávě. Slyšíš šplouchání vody a když se posadíš, spatříš, že sedíš na břehu velkého jezera, kolem nějž roste hustý les. Je tu teplo, asi kolem dvaceti stupňů, slunce svítí a přitahuje jej tvá černá bunda, která nyní spíše plní funkci trouby. Pokusila by jsi se pohnout, zjistíš, že se hýbeš jako na běžícím pásu. Nemůžeš nikam jít. Břeh se od tebe vzdaluje s každým krokem stejně jako les. Záhadného mladíka nikde nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Mladík si mě už nevšímá. Cítím se trochu ublíženě, protože jsem mu pomohla a on se ani nerozloučí. Jsem ale příliš zaujatá tím, co se děje. Jeho tělo obkopí záře, ale stejně tak cítím, že se zlatavé světlo shlukuje i kolem mě. Než se nad tím stihnu víc zamyslet, zaplaví mě únava. Párkrát ještě zamrkám, než mě spánek přemůže. *** Probouzím se horkem. K mému překvapení už kolem nevidím sníh, ale zelenou trávu. Překvapeně zamrkám a strhnu ze sebe bundu. Ještě chvíli a uvařila bych se. Vidím les a vodu, ale když se pokusím přiblížit, jako kdybych kráčela po běžícím pásu. Všechno se ode mne vzdaluje. Jadrně zakleju a zastavím se. Přemýšlím, jestli jsem nemohla při výstupu na Horu někde upadnout a neležím v bezvědomí ve sněhu. Pro jistotu se štípnu do ruky, jsem si ale skoro jistá, že tohle není sen. "Haló, je tu někdo?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro S magickými tvory Bez času Olivia Evans
Odpovědí je ti jen ozvěna. Nikdo nikde. Jen ptáci si vesele prozpěvují, na stromech zahlédneš i veverku, která tě jen zvědavě pozoruje než zase zmizí vě větvích. Po nějaké chvíli se ale přeci jen něco stane. Z lesa vystoupí kentaur. Ano, ten kentaur z knih. Napůl muž napůl kůň. Vesele si píská nějakou písničku, již neznáš, a trhá květiny, jimiž je louka poseta. Po malé chvíli si tě všimne a upře na tebe hnědé oči. ,,Páni, tady je ale provoz," řekne překvapeně a přejde k tobě trochu blíže. Tak, aby tě nevyděsil a v případě, že couvneš, udělá od tebe krok, aby tě zbytečně neplašil. ,,Ty jsi ze Země?" optá se zvědavě a nakloní hlavu ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U počítače 1.1.2018, 10:30, slunečno Michael Back
Když zapneš počítač, vyskočí na tebe články o zmizení v Einpolisu. Všechny pojednávají o třech lidech, které jsi čas od času zahlédl, když jsi se čirou náhodou potloukal venku. Je zde i mnoho spekulací ohledně Hory, kopce, jenž se tyčí nad Einpolisem. Vše jsou však jen hloupé žvásty o magii a podobných věcech. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Odpovědi je mi ticho. Jen práci ve větvích štěbetají. Zahlédnu pár veverek, už se smiřuji s tím, že tady na tom místě umřu, když zaslechnu kroky. S pootevřenými ústy hledím na kentaura. Musím se napomenout, protože mi po bradě málem steče slina. "Ze Země. Kde to jsem?" Konečně najdu hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kentaur Bez času Olivia Evans
Kentaru se usmívá. Evidetně jej tvé udivení pobavilo. ,,Kde jsi? No, nevím jak tomu říkáte vy, ale u nás se tomu říká Vize." Pokrčí rameny. ,,Upřímně toho mnoho nevím, nezajímá mě to. Stačí mi, že tu mám z čeho žít." Prohlédne si tě od hlavy k patě. ,,Není ti v tom horko?" optá se. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Na tváři mi stále zůstává zmatený výraz. "Vize? To jako, že se mi to jen zdá? Tohle není skutečné?" Moje zklamání je skoro hmatatelné. Tolik jsem si přála, aby to bylo skutečné. Život v Einpolisu je tak nudný, že jsem si musela vysnít zraněného bojovníka v lese a Kentaura uprostřed luk, abych se nějak zabavila. "Jasně, že je mi horko. U nás je deset pod nulou a sníh." Nadšení mi z hlasu zmizelo a vystřídá ho rozmrzelost. Sundám si svetr, ale ani to mi příliš nepomůže. Zimní oblečení je holt zimní oblečení. "Tak jak se odsud dostanu?" |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Ano Nevele," otočím se k dalšímu příchozímu. "Potřebuji abys tady mému společníkovi vysvětlil všechno ohledně Dračí jámy. Kudy tam nejlépe letět, na jaká nebezpečí si dát pozor a podobně." Požádám sestřina draka o pomoc. "Ale pozor je trochu nenaložený tak buď citlivý. draci mají sice tvrdou kůži, ale měkká srdce." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Venku 1.1.2018, 10:45, slunečno Michael Back
Vyjdeš ven do zasněžené krásy. Městečko je zapadáno čerstvým bílým sněhem, který ještě nikdo nestihl zničit. Slunce svítí, takže se sněhové vločky lesknou jako tisíce, milióny, ba miliardy malých drahokamů. Nad městem se jako vždy tyčí kopec Hora. Bílý, krásný a vznešený. A tajemný jako svět sám. Ulice jsou prázdné. Přeci jen je ještě moc brzy na to, aby někdo vycházel z domu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Starý známý Bez času Olivia Evans
,,Paní Astalda tomu říkala i jinak," hluboce se zamyslí, na čele mu vyskočí vráska. ,,Mezidimenzionární prostor," prohlásí nakonec vítězně a je vidět, jak je na sebe hrdý, že si na tak složité slovo vzpomněl.
Pokrčí rameny, nijak ho nevytáčí tvá rozmrzelost. Naopak se zdá, že ten pocit ani nezná. ,,Já nevím, já se odtud nedostávám," pokrčí rameny. ,,Já tu žiju." Zdá se, že je přímo poctěn tím, že může žít v tak nádherné krajině. Pro něj to musí být čest. ,,Z Vize se nedá dostat," ozve se za tebou známý hlas. Otočíš-li se, spatříš svého starého známého mladíka, který byl ještě do nedávna zraněný, nyní na něm nevidíš jediný šrám, dokonce má i bílou košili. Pěkně mokrou, jelikož právě vylézá z jezera. ,,Omlouvám se, musel jsem vyřešit něco… s jedním tvorem. Děkuji, že jsi jí dělal společnost, Orene," obrátí se se na kentarura. ,,Nemáte za co, pane Atore. Mám na vás vlastně jednu otázku," pokračuje kentaur. ,,Proč je tu najednou tolik lidí?" Mladík pokrčí rameny. Kentarurovi Orenovi to jako odpověď stačí, rozloučí se a odskotačí do lesa. Muž, kterého kentaur oslovoval Ator, se na tebe podívá. ,,Budeme muset počkat, až nás Vize zase vyplivne. Prozatím bychom se měli vzdálit od jezera." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Příměří za tři kila bílého jogurtu Astald al'Lasta
Nevel povytáhne obočí. ,,Tak určitě. Já jsem totiž tvrďák," napřímí se a zamíří ke květináči. Zaleze za něj. Chvíli slyšíš jen tlumený hovor, který na chvilku utichne a následně zpoza květináče udělá Nevel několik kotrmelců pozadu. ,,No počkej," zavrčí, zvedne se a skočí za keramickou nádobu. Za chvíli vyletí ven Stew, vrhne se zase zpátky. Takhle se to opakuje asi pětkrát, než vyjde ven Nevel s packou na oku. ,,Vyjednal jsem příměří za tři kila bílého jogurtu s kukuřičnými lupínky," ohlásí, než se otočí a skočí za květináč. Za moment vyjde ven s hrdě vztyčenou hlavou. ,,Sice je nakrknutý, ale poletí," oznámí se širokým pyšným úsměvem. Stew vyleze ven. Neochotně, ale přeci jen. Dojde k tobě, zastaví se asi metr od tebe a šlehne po tobě nepříliš přívětivým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Zmatení a frustrace mi na čele vytvoří hlubokou vrásku. Dřív, než se ale stihnu začít vyptávat dál, ozve se za mými zády známý hlas. Na patě se otočím a oči se mi rozzáří, když spatřím mladíka. Po jeho zraněních není ani stopy, jen je celý mokrý. Co dělala v tom jezeře? Je zvláštní, že jsem byla víc naštvaná z představy, že tohle je jen sen, nebo halucinace, než že mě mladík zatáhnul do tohohle krásného, leč cizího světa. Můj pohled opět sklouzne k modravým vodám jezera. Proč jen mám pocit, že tam zase s něčím zápasil? Nečekám na to, abych zjistila, co to bylo. Zvednu svojí bundu a svetr, které jsem odhodila na zem. Udělám několik váhavých kroků směrem od jezera. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Máme návštěvu Bez času Olivia Evans
Povedou se jí udělat asi tři kroky, než se zase dostane do pocitu běžícího pásu. ,,Ve Vizi se lidé mohou pohybovat jen v přítomnosti kouzelného tvora," vysvětlím jí to a jdu dva kroky od ní, aby se mohla pohybovat a zároveň, aby měla svůj osobní prostor. Dorazíme k okraji lesa. Ohlédnu se k hladině jezera. máme poměrně štěstí, že si nás nevšimli. Z toho by byl jeden velký problém. V lese je trochu chladněji, ale je to jen o trochu lepší než na volném prostranství. Alespoň dobře porostou houby, pomyslím si. Uvědomuji si, že něco podobného by řekl Isoar. Třeba se mi povede jej zde vypátrat. Pokud mě dříve nenajde Stínová jednotka. V lese je šero, což může být částečně výhoda i nevýhoda. Oni neuvidí nás, mi neuvidíme je. ,,Snaž se být potichu," doporučím dívce a ohlédnu se, jestli se náhodou Kuminy sourozenci nerozhodli, že se pokusí opustit vodu. Naštěstí ne. Jdeme dlouho, skoro se zdá, že nám nebezpečí nehrozí. Zdá se. Přesně ve chvíli, kdy chci zvolnit a přestat dávat pozor, se před námi zjeví stvoření, které neznám jménem. Řekl bych, že bude vzácné. A pěkně nebezpečné. Stvoření má liščí tělo poseté barevnými peříčky, které kolem hlavy tvoří hřívu. Liška vycení zuby, peříčka se naježí a odhalí ostny, které se pod nimi schovávaly. ,,Na strom!" zavelím a případně dívku na strom vysadím. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Opět ucítím, jak se mi les začíná vzdalovat, než ale stihnu zpanikařit, Atore přistoupí blíž, a vysvětlí mi, jak to funguje. Myšlenku, že je to hloupé, rychle přežije myšlenka, že sám sebe nazval kouzelným tvorem. Nebuď blbá, věděla jsi, že to není člověk. Bok po boku zamíříme k lesu. Hlavou se mi žene milion otázek, ale já ani nevím, kterou vybrat. Nechci před ním vypadat jako absolutní idiot. Jsem natolik zabraná do vlastních myšlenek, že ani nepostřehnu jeho pohledy směrem k jezeru. Stín stromů je v horkém dni příjemný, i tak ale cítím, jak mi po zádech stéká pot. Trochu podezřívavě se na svého společníka podívám. nejsem příliš hlasitá a to, že mě varuje, abych byla potichu, jen dokazuje, že tohle asi nebude takový ráj, jak se na první pohled zdá. Kráčíme mezi stromy a panuje mezi námi ticho. Já nevím, na co se zeptat dřív, a on se zřejmě bavit nechce. Čas od času po něm vrhnu zvědavý pohled, ale jinak se držím jeho rady, a mlčím. Po nějaké době toho ale začínám mít dost. Jdeme celou věčnost a nevypadá to, že bychom měli v brzké době dorazit do cíle. Vlastně ani nevím, kam jdeme. Už se chystám otevřít pusu a zeptat se, když se nám do cesty připlete podivné stvoření, vzdáleně připomínající lišku. Nenechám se dvakrát pobízet. Sice mám lišky opravdu ráda, ale tahle potvora vypadá nebezpečně. Chytím se větví nejbližšího stromu a překvapivě hbitě, se na něj vydrápu. "Co to k čertu je?" Vypadne ze mě. Moje bunda a svetr zůstaly na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Zkusil jsem to po dobrém... Bez času Olivia Evans
,,To kdybych věděl," zamumlám, když se liška přiblíží. Sám na strom nepolezu. Mohli bychom na něm uvíznout dlouhé hodiny. Pokleknu, a přestože je na tvorovi vidět, že je v útočné náladě, nejspíše jsme příliš blízko jeho doupěte, zkusím na něj mluvit. Slova jej však jen dráždí. Chvíli jen obchází, než vyskočí. Nastavím mu paži, kterou během chvilky pokraje led, takže ostré zuby podivného tvora se zaboří místo do masa do zmrzlé vody. Liška odskočí a stáhne ocas mezi nohy. Stále se však nezdá, že by se hodlala vzdát. ,,Běž a my odejdeme," promluvím pevně, zatímco se zvedám za země. Tvor zasyčí a skočí po mých nohou. Než k nim však dorazí, narazí do ledové stěny. Nerad ubližuji zvířatům, na druhou stranu zrovna teď mi jde o krk. Liška zavrčí, ohrne pysky a odhalí ostré bílé zuby. takhle by se teoreticky chovat neměla. Teoreticky, ovšem prakticky… Tvor zaútočí znovu, tentokrát se v letu otočí a nastaví mi své ostny. Mávnu rukou a ve vzduchu vytvořím ledovou stěnu, na níž se liška přichytí. Mělo by ji to chvíli zadržet. Otočím se ke stromu, na nějž dívka vylezla a případně jí pomohu dolů. Musíme odtud co nejrychleji zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času "Já myslela, že se v tomhle světě vyznáš." Ze své pozorovatelny nervózně pozoruji Atora a jeho počínání. Nechci, aby se mu něco stalo, protože pak bych asi na tomhle stromě zůstala až do smrti. Liška na něj doráží a on ji svými ledovými kryty brání v tom, aby ho zranila. Tohle nemůže být sen, protože bych něco takového nevymyslela. Mám problém, abych se nezačala smát, když se zvíře svými ostny zabodne do ledové stěny. Chytím se mladíka za ruku a nechám ho, aby mi pomohl ze stromu dolů. "Co tady vlastně děláme? Kam to jdeme?" Myslela jsem, že to Atore ví. Ale teď si nejsem jistá ničím. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U obchodu 1.1.2018, 10:55, slunečno Michael Back
Když dorazíš k obchodu, zjistíš jednu nemilou věc. Je Nový rok, tudíž státní svátek a obchody v Einpolisu mají zavřeno. Nehledě na to, že jsi od bratra již hodnou chvíli kapesné nedostal. Kdoví proč. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Dál, jen dál přes všechny překážky Bez času Olivia Evans
Kéž by, pomyslím si. Vyznat se ve Vizi? To je jako vyznat se v lidech.
Co tu děláme? Na to je těžká odpověď. ,,Přežíváme," odpovím. ,,Nebo se o to pokoušíme. V meziprostoru si člověk nemůže být jistý ničím. Jde vlastně o průchod mezi jednou a druhou planetou. Až si s námi Vize vyhraje, tak nás pustí." Odmlčím se. ,,A co se týká tvé druhé otázky… Na jedno místo, kde by mohlo být bezpečno." By mohlo být… Ne bude. Ty taky umíš pozvednout náladu, pomyslím si. ,,A případně narazit na jednoho mého známého." Přidám do kroku, abychom se dostali, co nejdále od liščího tvora, který začal ve zvířecí řeči nadávat. Co nevidět se dostane z ledového zajetí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Přežíváme. To je všechno, jen ne odpověď, kterou jsem chtěla slyšet. Sice už začínám chápat, že v tomhle světě se ani můj průvodce nevyzná, přesto jsem ale doufala v trochu víc. Další otázky už raději nepokládám, protože odpovědi by se mi pravděpodobně také nelíbily. Prostě jen svěsím ramena a následuji Atoreho lesem. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jenom si povzdychnu když je konečně po boji. Opravdu jak malé dítě, možná ještě horší. "Stew, Stew, stojí ti to za to?" pokárám ho. "Tomu letu by ses stejně nevyhnul, ale to je jedno. Jsi drak, sloužíš králi a to nejsou vždy příjemnosti budu rád když si to uvědomíš a budeš se podle toho chovat. Právě teď jsme na pokraji války a to není žádná legrace. Stačí jakákoli maličkost a stane se strašná tragedie, tak na to prosím nezapomeň." Zkouší mu trochu promluvit do duše. Nejsem si jistý jak to přijme, ale většinu času se dokáže chovat normálně. Snad neprovede nějakou hloupost. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Divnosti pokračují 1.1.2018, 11:00, slunečno Michael Back
Město je malé, za malou chvíli projdeš veškeré jeho klikaté uličky. Všude je sníh, liduprázdno a pod sněhem námraza, takže čas od času uklouzneš. V jednu chvíli ucítíš pod nohama brnění a ohlédneš-li se, spatříš i zlatou záři na Hoře. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Společnost Olivia Evans
Cesta lesem je zdlouhavá, ale nese své ovoce. Po dlouhé chvíli dorazíme na mýtinu, na níž stojí hora, po níž teče voda a tvoří vodopád, pod níž se skrývá jeskyně, o níž však dívka v mé společnosti nemůže vidět. „Možná to, co teď uvidíš, bude… trochu… šokující,“ varuji jí. Ve vteřině, kdy větu dořeknu, potáhne celé jezero ledová krusta, zmrzne i vodopád. Osobitý nástup na scénu, pomyslím si a ušklíbnu se při pohledu na zmrzlé jezero. Draci jsou velikáři. Po ledové hladině si to klidně vykračuje bílý drak.
|
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na střechu Astald al'Lasta
„Jistěže,“ odpoví drak. „Vyjednal jsem tři kila bílého jogurtu.“ „To je, mezi námi, celkem drahé výpalné,“ přidá se Nevel. „Kdybych nechtěl,“ prskne Stew a Nevel mu vkročí do cesty, aby ho nenapadlo po tobě skočit. „Tak neletím. Nedonutil bys mě. Na druhou stranu, přijít o střechu nad hlavou se mi nechce.“ Odfrkne si, abys věděl, že ti pořád neodpustil a zamíří ke schodům na střechu. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bez času Jdeme lesem a já zarytě mlčím. Konečně se ale před námi objeví i něco jiného, než jen další stromy. Mýtina, jezero a vodopád. Je to opravdu krásné místo, ale to jsem si myslela i o tom, kde jsem se objevila. Tentokrát jsem opatrnější a k vodě se raději ani nepřibližuji. Zmateně se podívám na Atora, ale v dalším okamžiku můj pohled přitáhne hladina jezera. Celé se totiž pokryje bílou krustou ledu. Sleduji, jak se šíří a nakonec pokryje i vodopád. Hukot dopadající vody utichne a v nastalém tichu spatřím...drak. Je to drak! Zorničky se mi rozšíří překvapením. Udělám dva kroky zpátky, ale není to strachem. Tvor je nádherný, majestátní a jeho šupiny jsou bílé, jako právě napadlý sníh. "Páni." Víc ze sebe nedokážu dostat. Jsem okouzlená a jednoduše mi došla slova. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hora Michael Back
Doběhneš k vysokému, sněhem pokrytému kopci. Nezdá se nijak zvláštní. Chvění v zemi během chvíle ustane, takže je zase vše v nejlepším pořádku. Pokud by ses vydal výše, musíš se prodírat křovím, které se ti zachytává o oblečení. Zároveň moc dobře víš, že bys na Horu chodit neměl. Varoval tě tvůj bratr a kolem Hory se přeci jen točí mnoho a mnoho zvláštních povídaček… |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Páté kolo u vozu Olivia Evans
Pozvednu koutek rtu do lehkého úsměvu. Pravda, že takhle jsme se před mnoha lety tvářil také, když jsem spatřil svého draka. Pokleknu, abych viděl drakovi do očí. Tvor k nám zatím pomalými rozvážnými kroky přejde. Vyhřívá se na výslunní pozornosti a je to na něm vidět. ,,Zdravím," pozdravím draka hlavou naznačím úklonu. Drak mi věnuje pohled ndádřazenosti než mi lehce přikývne napozdrav. ,,Odpust, že tě rušíme, ale potřeboval bych mluvit se svým přítelem. Isoarem." Drak přivře oči a nakloní hlavu na stranu. Vím, že mi rozumí, jako každý jiný drak, tudíž její gesto nechápu. Po několika vteřinách mi dojde, že se dračice nedivá na mně, ale na dívku za mnou. Obejde mě a přijde blíže k dívce. ,,Ty jsi ze Země, že?" zeptá se dračice lidským ženským hlasem. Obejde dívku jednou, aby si ji pozorně prohlédla ze všech stran. ,,Hm," řekne nakonec neurčitě a elegantně se posadí naproti ní. ,,Co tě sem přivádí, pozemská obyvatelko?" optá se. Má neuvěřitelně klidný hlas. Milý a klidný. Jako by ji nic nemohlo rozčílit. Jako by všemu rozumněla a jako by vše věděla. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jsem tak zaujatá drakem, až ani nevnímám, že na něj Atore mluví. Z vytržení mě probere až fakt, že se drak dívá přímo na mě. Dračice, jak si následně uvědomím, když tvor promluví. Nervózně se ošiju. Drak je sice nádherný, ale já si nejsem jistá, jestli mě v dalším okamžiku neroztrhá, i když tomu zatím nic nenasvědčuje. Přesto se necítím ve své kůži, když si mě takhle prohlíží. "Uhmm, ze země." Vypadne ze mě trochu roztřeseně. Dračice má krásně melodický hlas, který bych mohla poslouchat pořád. "Vlastně myslím, že jsem tady omylem." Střelím pohledem po svém průvodci. Ne, že bych toho snad litovala, ale očekávám, že jakmile to bude jen trochu možné, tak mě pošle zpátky domů. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Jenom protočím oči v sloup. Draci. dohadují se kvůli takovým nesmyslům jako je jogurt. Vždy´t stačí jenom zajít do kuchyně. Ale co je to jejich způsob, tak se jim do toho nebudu montovat. Když už je tohle vyřízeno jdu se připravit. Vezmu si oblečení na cestu, zásoby a samozřejmě zbraně. Jak meč, dlouhý nůž, tak i luk. Kdo ví co z toho se mi bude hodit. Osobně doufám, že nic, ale lepší je být opatrný. Nechám sloužící aby to všechno odnesli za střechu a jdu se rozloučit s Retou a Astaldou. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Dračice Olivia Evans
Dračice se mírně usměje. ,,Omylem?" ujistí se, ale na odpověď nečeká. Je to spíše řečnická otázla. ,,U nás omyly neexistují. My tomu říkáme osud," řekne mírně. A je, čeká nás přednáška. To bude zase něco. ,,To tě ale se vší pravděpodobností příliš nezajímá, že?" optá se dračice. Ještěže tak, neubráním se úlevné myšlence. Slyšel jsem pohádky o Omylech a náhodách až moc často. ,,Ještě jsem se nepředstavila," pokračuje dračice stále stejným vyrovnaným hlasem. ,,Říkají mi Řečnice." Pohlédne dívce do očí čekajíce na její jméno. To by mě samotného zajímalo. Ostatně, jen díky ní jsem teď tady. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Páni. Moudrý drak, to je vážně jako z pohádky. Neubráním se lehkému úsměvu. Úplně jsem v tom okamžiku zapomněla, že tady nejsem s dračicí sama. "Těší mě, Řečnice. Já jsem Olivia...Liv." Představím se a naznačím lehkou úklonu. Není pravda, že by mě její slova nezajímala. O osudu a předurčení jsem toho četla tolik, že bych sama mohla dávat přednášky. Jenže tady jsem si opravdu jistá tím, že mě sebou Atore vzít nechtěl a já se jen...svezla s ním. jako černý pasažér. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loučení Astald al'Lasta
Obě ženy sedí v jídelně. A obě se rýpají v jídle. Je to asi nějaký jejich způsob přemýšlení. V jednu chvíli vrhne Astalda na Retu nevěřícný pohled, Reta jen pokrčí rameny a tvá sestra zakroutí hlavou. Možná si povídají inou formou než tou hlasovou. Když vkročíš do místnosti, otočí se na tebe. Obě najednou a obě trochu zaskočené. ,,Asi se nám ta svačina protáhla," konastatuje Astalda s vidličkou v puse. ,,Jen mírně," ozve se Nevel, který vklouzne za tebou do jídelny. ,,A já se divila, proč je to studené," pokračuje Astalda s pobavením v hlase. Hned však zvážní a zvedne se. Evidetně jí došlo, proč jsi se vrátil. ,,Hlavně se neprozraď, vyhýbej se nebezpečně vypadajícím lidem a nepij," varuje tě Astalda zatímco k tobě míří. Pak ti skočí kolem krku. ,,A hlavně neumři. Jestli tohle pravidlo porušíš, tak si tě najdu a zabiji tě znova," dodá a tváří se u toho naprosto vážně. ,,Hodně štěstí," usměje se na tebe, ustoupí o krok a ohlédne se na Retu, která stojí kousek za ní a tváří se ustaraně. Opět si pohrává s rukávem. ,,Nechám vás tu o samotě," mrkne na tebe tvá sestra a projde kolem tebe na chodbu. ,,Jdeme, Nevele," zavolá svého draka. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Dračice Olivia Evans
Dračice přikývne a tlapkou ukáže na zem. ,,Nechceš se posadit?" navrhne jí. ,,Musí tě bolet za krkem, když se na mně díváš jako hora na mravence." Pousměje se a mírně nakloní hlavu v němém dodatku. ,,Máš jistě mnoho otázek. Lidé mají vždy mnoho otázek," pobaveně se usměje. ,,Myslím, že teď je vhodná doba na to, abych je zodpověděla. Ator ti na ně neodpoví. Na to je moc synem své matky, že?" otočí se na mně. Jak koukám, matka narazila i na tuhle dračici. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Posadím se, ale ani na okamžik neodtrhnu oči od draka. Vrhnu krátký, pátravý pohled na svého společníka. Pravda, mnoho informací jsem z něj nedostala. Vlastně ale ani moc nevím, na co bych se měla ptát. "Je tohle...je to skutečné?" Vím, jak hloupě ta otázka musí znít, ale já si opravdu nejsem jistá, jestli se mi tohle všechno náhodou jen nezdá. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Dračice Olivia Evans
Poměrně mě pobaví, že si myslí, že je tohle všechno sen. Upřímně, trošku mi to nadzdvihne ego. Já se pletu do snů jen nepřátelům, ne dívkám, které mi připomínají Nórii. Dračice se pousměje. ,,Jistě, pokud vím, snem nejsem." V modrých očích se jí mihne trochu poťouchlý výraz. ,,Pokud chceš, mohu tě štípnout." |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jasně, ale tohle by mi snový drak mohl říct taky. Pousměju se, ale je vidět, že nejsem moc spokojená. "Díky, ale už jsem to zkoušela." Svěsím ramena a zadumaně se na draka dívám. "Takže ty si myslíš, že to, že jsem tady má nějaký význam?" Ráda bych si to myslela, ale nevím, jestli je něco takového možné. A když ti to řekne drak, který klidně může být halucinací, nebo snem, tak tomu věřit budeš? Liv, ty jsi někdy fakt blbá. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hora Michael Back
Cesta na vrchol je složitá a dlouhá. Smýkají se ti nohy na sněhu, nohavice se ti zachytávají o keře. Když se však na horu vyšplháš, spatříš devět do kruhu rozestavěných kamenů, uprostřed nichž se nachází kulatý poklop s rytinami, které právě pohasínají. Ve sněhu je vypálená jedna díra, z níž se kouří. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Dračice Olivia Evans
Řečnice přikývne. ,,Nevěřím na náhodu," přisvědčí. ,,Všechno má nějaký smysl, nic se nestane náhodou." No to ne, pomyslím si. To bude zase průšvih jako Brno, dojde mi. Snad z toho nebude vězení jako minule u matky. Své vnitřní zděšení však najevo nedávám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hora Michael Back
Kameny kolem kruhové kamenné desky jsou hladké. Jejich povrch je nepřirozeně lesklý, hladký a hřejivý na dotek. Avšak všechny jsou porostlé mechem, na jejich vršcích jsou čepičky sněhu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zvednu oči a podívám se na Atora. Docela ráda bych slyšela něco i od něj, ale mladík mlčí jako zařezaný. Nemluvil se mnou doteď, tak nevím, proč by měl mluvit nyní. "A poradíš mi, co mám dělat?" Obrátím svou pozornost opět k dračici. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Sáákra... a já doufal že mne necháš vyhrát.,, Usměji se na Maggie. "Beru to jako lichotku.,, Pousměji se na Maggie. "To bude asi problém... Ale až složíš zkoušku v aréně.. budeš potkávat mnoho nových tváří..,, Usměji se. "ne. To určitě ne. Dal bych jí deku.,, Řeknu jak kdybych ji tou dekou zachránil. Přikývnu a opět následuji dívku mezi bludištěm stanů, kolíků a provazů. Došli jsme ke stanu ze kterého vylézal nějaký muž. Maggie se sním začala bavit. Nerozuměl jsem jim. Chlap vlezl do stanu a vyndal pouzdro od kytary. "Takhle rozzářenou jsem tě ještě neviděl.,, Rýpnu si. Následoval jsem Maggie dál až k rozcestí. "Nemám rád studenou vodu...,, Oklepu se. "Na druhé straně jsou dívčí ?,, Řeknu se zájmem a uchechtnu se. Teď jsem měl co dělat abych se vážně nezačal smát. "Veď mne.,, Pousměji se na Maggie. Nemusel jsem ji ani přemlouvat. Chňapla po mne a táhla mne křovím. Maggie mne dovedla na skutečně nádherné místo. Zamrzlá hladina jezera, všude sníh a led... a to vše se odráželo v paprscích slunce... neuvěřitelně nádherné.. a svým způsobem i romantické. "To je nádhera.,, Špitnu do té ničím nerušené krajiny. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Musím se přiznat, že na to jaké má sestra průpovídky jsem již docela zapomněl. Prý nepít a vyhýbat se lidem. Jako kdybych na to první měl čas a tomu druhému mohl zabránit. Občas se chová jako ti draci. Udělám těch několik kroků, které mě dělí od manželky a položím jí ruce na ramena. "Neboj se. Hodlám si dávat pozor, nechci rozpoutat válku, aspoň zatím. Jinak je všechno v pořádku? S Astaldou a tak?" zeptám se protože to, že tu takhle dlouho seděly mě trochu zneklidňuje |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vize Michael Back
Jakmile dojdeš k poklopu, ucítíš pod nohama opět to zvláštní chvění. Než stihneš zareagovat, obalí tě zlaté světlo pocházející z rytin. Po malé chvíli v obalu světla, kdy se nemůžeš ani hýbat, ani pořádně myslet, se začínáš stávat malátným. Oči se ti sami zavírají a ty usneš.
Probudíš se na nádherné zelené louce, kolem níž roste hustý les. Je tu teplo, příjemně, slunečno. Po zasněžené krajině ani stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Když o vás ostatní mluví, jako byste tam nestáli Olivia Evans
Na dračí tváři se objeví úsměv. ,,Nemohu ti radit, když nevím, v čem chceš znát radu. Jde-li o tvůj osud, nemohu ti radit," řekne zcela klidně dračice. ,,S přežitím ti též příliš nepomohu," zakroutí halvou a vrhne pohled na mně. ,,Ale máš zde odborníka." Draci nevynechají jedinou příležitost, aby si rýpli do člověka, vzpomenu si na slova své matky. ,,Na odborníka bych to neviděl," pokusím se uvést její slova na pravou míru, ale dračice si mě ani omylem nevšímá. ,,Mezi námi," šeptne směrem k dívce. ,,Doporučovala bych držet se od něj dál. Je to magnet na problémy." Potutelně se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Musím se hodně ovládat, abych nekoulela očima. Dračice se sice snaží, ale já z jejích slov moc moudrá nejsem. Asi ale nemůžu čekat, že na mě prozření prostě odněkud vykoukne, budu se sama muset snažit. "Díky za radu." Brouknu a střelím, lehce pobaveným pohledem, ke svému společníkovi. Vzhledem k tomu, že je ten jediný, kdo mě teď asi udržuje na živu, tak se ho raději budu držet. Ať si drak říká cokoliv. "Ale myslím, že s tebou chtěl o něčem mluvit." Vzpomenu si, že jsme za drakem původně přišli ze zcela jiného důvodu, než abychom pomlouvali Atora. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na břehu jezera Deamon Loot
,,Urážka to nebyla," ujistí tě Maggie s neurčitým úsměvem.
,,Aréna," protočí panenky. ,,Až uděláme arénu, tak se vrhnu na vládu světa a budu si muset vymyslet něco ještě trochu geniálnějšího než je Zlatá Cácorka. Asi by ke mně neměli úctu," v očích jí ďábelsky zajiskří.
Teď se začne Maggie tiše smát, sázka nesázka. Zakryje si ústa dlaní, ale ramena se jí smíchy třást nepřestanou. ,,Ty jsi gentleman," zasměje se a dostane další záchvat smíchu. Za malou chvíli už nemůže popadnout dech.
~
,,A neuvidíš," usměje se. ,,Takovou radost mívám jen tehdy, mám-li v rukou něco, čím můžu ostatní přetáhnout po hlavě." Blýskne jí v očích. ,,A ještě brnkat na nervy."
Na dívčině tváři se objeví škodolibý úsměv. ,,Nejsi sám, dalších padesát lidí taky ne." Poté dodá s ještě škodolibějším pohledem: ,,My máme termální lázně." Následně se usměje na znamení žertu. ,,My máme ledárnu, jen s vodopádem." Na tvou druhou otázku přikývne. ,,Pro tebe zakázané území. Věř nebo ne, většina šmíráků skončila s rozbitým nosem a vypáleným znamením," řekne lehce hyperbolicky.
Tvá průvodkyně se usměje. ,,Je, a to jsi ještě neviděl to nejlepší. Pokud to uvidíš," uvede svá slova na pravou míru. Pustí tvou ruku, asi usoudí, že není potřeba, aby tě držela, a zamíří směrem k jednomu stromu. Je to dub, takže i přestože je zima, má listí. Na nejnižších větvích jsou pověšeny malé vyřezávané sošky zobrazující jeleny, laně, vlky, kočky, veverky, zajíce, myši a spousty dlaších lesních zvířat. Maggie vytáhne z kapsy veverku a zavěsí ji na jeden z volných provázků. Na jednu z větví pověsí kytaru, aby jí nepřekážela a zamíří k jezeru. Těsně u přechodu mezi vodní hladinou a břehem se zastaví a ohlédne se. ,,Teď to bude dost divné, takže se pokud možno nevyděs," varuje tě a vstoupí na led. Pod jejími chodidly se zmrzlá hladina rozzáří světle modrou barvou, dívka kráčí dále od břehu, s každým jejím krokem je světlo tmavší a intenzivnější. Zafouká vítr a rozvane napadaný sníh. Sněhové vločky se zatočí v divoukém víru a když se trochu uklidní stojí na ledě před Maggie bílý kůň… bílý kůň s andělskými křídly. Dle úplně fascinovsného a nadšeného výrazu můžeš usoudit, že ti před tím lhala. Nemá radost jen z toho, když může někoho přetáhnout kytarou. Za prvním okřídleným koněm se objeví další, za ním další a další. Za chvíli je jich pět. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loučení Astald al'Lasta
Reta se na tebe zděšeně podívá. ,,Jak myslíš… zatím?" V očích jí můžeš spatřit skutečnou ustaranost. ,,Pokud vypunke válka, tak se všichni postaví proti nám a bude jim jedno, na čí straně je pravda." Začne si pohrávat s pramínkem vlasů. ,,Všechno je v pořádku," ujistí tě a na rtech se jí usadí lehký úsměv. ,,Jen jsme si měly o čem povídat. O jejích zažitcích a tak," dodá neurčitě. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Pfff... Olivia Evans
Ještěže mi připomíná. ,,To je pravda," chytím se její poslední věty a věnuji jí vděčný pohled. ,,Neviděla jsi tu někde… takového…" ,,Tvého dračího přítele?" vskočí mi dračice elegantně do řeči. ,,Ano," přisvědčím a ani se nepozastavuji nad tím, že mi právě přečetla myšlenky. ,,Není tu někde?" ,,Jistěže je, spí," prohlásí. Jak jinak… lenoch jeden. Zvednu se. ,,Děkuji ti," poděkuji dračici. ,,A kde přesně?" Řečnice kývne hlavou směrem k vodopádu. Můj ty bože, ti draci si skutečně umí vybrat místo, povzdechnu si v duchu. Vkročím na led, ujdu sotva dva kroky a otočím se na Olivii. ,,Možná tu raději zůstaň," doporučím jí. ,,Hned jsem zpátky." S těmito slovy zamířím k zmrzlému vodopádu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Už se chystám také vstát, a následovat Atoreho, když mi řekne, abych raději počkala. Jen nad tím pokrčím rameny a zůstanu na zemi, nohy složím do tureckého sedu. Můj pohled opět sklouzne k Řečnici. Nemůžu se zbavit pocitu, že by drak měl být větší. Tohle je trochu...zklamání? Zkoumavě si prohlížím její bílé šupiny a složená křídla. I když je mrňavá, tak je krásná. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To je pravda... ale k vládě světa budeš potřebovat někoho po svém boku, který ti bude dělat osobního strážce...,, Nebo třeba něco... trochu víc... Pomyslím si zasněně. Po jejím smíchu se začnu smát i já. "Právě se prohrála Cácorko.,, Zasměji se a dloubnu do jejího ramene prstem. "Pro tvůj úsměv ti do ruky budu dávat klacky... Budeš se usmívat permanentně.,, Řeknu ztěžka z předešlého záchvatu. "Budu si tam muset asi sehnat povolení.,, Řeknu naschvál přehnaně vážně a vydám se pár kroků tím směrem. "Dívky tu nejsou zrovna moc křehké květinky co ?,, Zarazím se a otočím směrem k Maggie, abych ji doběhnul a nezmizela mi. "Ocejchování ? Za šmírování ? To je tvrdý trest..,, Zasměji se. "Ale zasloužený.,, Dodám vážně. "To všechno si vyřezávala ty ?,, Zeptám se a opatrně si začnu vyřezaná zvířátka prohlížet. Bylo to něco nádherného. "Vyděsit se ? Ale prosím tě... Viděl jsem toho už tolik...,, Mávnu rukou. "Pouštíš se na tenký led...,, Oznamoval jsem Maggie když vlezla na zmrzlou hladinu jezera. Pak jsem ale zmlkl a nestačil se divit. Led pod jejími chodily modral. A s každým krokem silněji. Najednou zafoukal vítr a já údivem spadl zadkem rovnou do studeného sněhu. Z nebe se snášelo 5 okřídlených koní. "Páni... to je nádhera..,, Řeknu si pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vize Michael Back
Vidíš je stromy, louku a modré nebe. ptáci kole zpívají, že to skoro vypadá, jako by si chtěli vyřvat hlasivky. Pokud by ses pokoušel dostat se ke stromům nebo kamkoliv jinam, zjistíš, že chodíš jako na běžícím pásu. Krajina je stále stejně daleko, i kdyby jsi běžel jak nejrychleji umíš. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vrána k vráně… Olivia Evans
Dračice ti opětuje upřený pohled, tudíž na sebe jen hledíte. Hodnou chvíli Řečnice neřekne ani slovo, jen se na tebe dívá a mlčí. Po nějaké chvíli se za vámi ozve praskání větviček a Řečice upře pohled za tebe. Nevypadá nijak vyděšeně. Ohlédneš-li se, spatříš ledově modrého draka, který je asi třikrát větší než dračice, s níž jsi dosud mluvila. Drak se postupně zmenšuje, až se dostane na velikost kočky domácí. „Přeji dobrý den,“ řekne mírně chraplavým hlasem a lehce se ukloní. „Koukám, že jsi zase lhala, Řečnice,“ prohodí směrem k dračici, která jen pokrčí rameny. Drak následně zamíří na jezero. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro  Drak |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Já mám koně, vraný koně… Deamon Loot
Maggie se zamyslí. „Říkáš osobního strážce?“ řekne zadumaně. „Hm, to je vlastně docela dobrý nápad,“ usoudí. „Ty by ses té funkce ujal?“ pohlédne na tebe tázavě.
Dívka se začne smát ještě víc. „Já vím,“ dostane ze sebe udýchaně. Skoro už se začíná dostávat z víru smíchu, když jí dloubneš do ramene a začne se smát znovu. „Já už nemůžu,“ vyrazí ze sebe mezi nádechy a sedne si na zem, protože se už ani neudrží na nohou.
*
„To je skvělý nápad,“ usoudí Maggie a je na ní vidět, že má co dělat, aby se zase nezačala smát. „Můžu si říkat slečna Klacková,“ teď dostane další záchvat smíchu.
Dívka zamyšleně nakrčí čelo. „Já ti nevím, jestli by ti to Rada schválila,“ řekne i ona s přehnanou vážností. „Muselo by se to hnát k soudu.“ Vážně pokývá hlavou. „Hm, ani ne. když musíš přežít arénu. Jsem tu nejmladší, takže asi tak.“ Zatváří se mírně otráveně. „A všichni mi to musejí náležitě připomínat.“ Nakrčí nos a vytvoří tak imitaci nějakého obličeje. „Slečinko, ty jsi ještě moc mladá, tomu nerozumíš,“ řekne skřípavým hlasem. Následně protáhne obličej a změní hlas na hluboký: „Slečinko, umej to nádobí, si mladá, máš na to ještě sílu.“ Poté se zase zatváří jako ona a povzdechne si. „Dospělí lidé jsou ale nafoukaní.“ Pokrčí rameny. „Tak, ono to není trvalé ocejchování. Většinou jen monokl… Nebo velká modřina a tak. Nemůžeme používat nažhavené železo,“ zatváří se trochu zklamaně, ale poznáš, že to nemyslí vážně.
*
Zakroutí hlavou. „Všechno ne. Toho sedícího jelena a letícího orla dělal někdo před mým příchodem.“ Usměje se. „Ale většinu toho jsem dělala já. To víš, nudila jsem se.“ Rozšíří úsměv.
„Tam jsem celý život,“ ujistí tě při tvé poznámce o tenkém ledu.
Okřídlení koně přejdou k Maggie a obejdou ji několikrát dokola, než si ji pořádně prohlédnou. Zastaví se tak, že je dívka je v jejich obklíčení, ale nezdá se, že by se jí pokoušeli nějak ublížit. Naopak. Jeden jí dloubne do ramene, další ji olízne. Jeden, ten, co se zjevil první, je od ní odežene a cosi jí vloží do dlaně. Poté mohutně mávne křídly a znovu zafouká silný vítr, který rozfouká koně na sněhové vločky. Maggie trochu nevěřícně hledí do své dlaně, než se otočí a s očima stále upřenýma na svou ruku nezamíří zase zpátky na břeh. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Já mlčím, a stejně tak i dračice. Jedna druhou pozorujeme, a čekáme...na co vlastně? Sem tam pohledem zalétnu k vodopádu. Ztracená ve vlastních myšlenkách, ani si v prvním okamžiku nevšimnu zvuků za svými zády. Až teprve, když si všimnu pohledu Řečnice, ohlédnu se za sebe. K mému překvapení k nám míří další drak. Je větší, než dračice, ale postupně se zmenšuje. Trochu nejistě mu pokývu hlavou na pozdrav. Začíná toho na mě být nějak moc. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Jistě. Byl bych tvoje pravá ruka.,, Zasměji se. "Jako malá holka.,, Začnu se smát a podám Maggie ruku aby mohla vstát. "Ale když jde o takovou věc... Musím to povolení mít za každou cenu.,, Řeknu provokativně. Při její imitaci vyprsknu smíchy. "No jo... z toho si nic nedělej. Stejně jim to natřeš.,, Řeknu udýchaně když se dosměji. "Jen monokl ? pfff.... proč tam ještě nejsem.,, Naznačím že bych znova otočil směr. "Je ti jasné že teď se už nudit nebudeš.,, Podívám se na dívku přesvědčeně. Stál jsem na břehu s otevřenou papulou a absolutně jsem nepochopil která bije... Koně si Maggie.. očuchaly, něco jí dali a rozpadli se na sníh.... Přehrával jsem si obraz pořád dokola. "Copak to máš ?,, Zeptám se Maggie udiveně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dál, jen dál Olivia Evans
Dračice se usmívá, když sleduje, jak drak mizí za vodopádem, za nějž před chvíli zaplul i Ator. Za moment se ozve zařvání a následně i hlasitý smích. A slabý, mírně rozzlobený hlas se stopami pobavení. Zpoza vodopádu vyjde Ator s drakem po boku a o něčem diskutují v řeči, které nerozumíš ani za mák. Dojdou zpět ke břehu a tedy i k tobě a Řečnici. ,,Měli bychom vyrazit, dle mých informací by se zde mohl pohybovat někdo nebezpečný," informuje tě Ator a případně ti pomůže na nohy, než společně s drakem opět zamíří do lesa. Řečnice se s ním pokynutím hlavy rozloučí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Louka Michael Back
Pod tvýma nohama je jen zemina a smaragdově zelená tráva, jež má mezi stébly zapletené různobarevné květiny. Po běžícím páse ani stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro ...I může… Deamon Loot
Podívá se na svou pravou ruku a povytáhne obočí. ,,Doufejme, že bys byl lepší, než má skutečná pravá ruka," poznamená v žertu.
,,Já jsem malá Cácorka," připomene ti Maggie, přijme ruku a postaví se.
~
,,Zkusím to projednat s Radou," přikývne vážně Maggie. ,,Třeba na nás nějak zapůsobíš a uděláme výjímku." Pokrčí rameny a poté se škodolibě usměje. ,,Ale raději s tím nepočítej."
Maggie se na tebe zdánlivě nechápavě dívá, ale vidíš na ní, že by se nejraději začala smát také, přestože jí to asi moc k smíchu nepřipadá, vzhledem k tomu, že je to jen smutná skutečnost. ,,Já?" zopakuje než se jí potutelně blýskne v očích. ,,Natřu je na zeleno."
Dívka se zatváří potměšile. ,,Druhý měl zlomenou nohu. Jedné kamarádce ujela ruka." Zatváří se nevinně jako andělíček spadlý z nebes.
~
,,Zcela," přikývne dívka. ,,A tobě je doufám jasné, že budeš jednoho dne litovat, že jsi mě potkal." Vážně se na tebe podívá.
Dívka dojde až k tobě a kecne si vedle tebe do sněhu. ,,Řekněme, že něco, čemu rozumím asi jako koza petrželi," přizná a otevře dlaň, v níž můžeš spatřit průsvitný kámen, pravděpodobně křišťál, ve tvaru špičáku. Je větší než obyčejný zvířecí zub, ale i tak je kámen poměrně malý. ,,Nikdy mi nic nedali, dokonce se mě i báli. Vůbec nevím, co je to popadlo," dodá a zamyšleně nakrčí čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Mala zrzavá Cácorka.,, Pousměji se na Maggie přátelsky. "Super ! Nezapomeň zmínit že se vyznám v autech, jsem vtipný a milý a single.,, Řeknu svůdně a znova se rozesměji. "Zeleno jo ? Já osobně radši chromovou.. nebo matně černou.,, Ušklíbnu se. Trochu ztuhnu. "em..no... asi jsem si to právě rozmyslel... nebo počkám až tvoje kamarádka odejde...,, Namítnu opět s náznakem žertu. "Na ten den se těším.,, Houknu za ní provokativně. Posadím se vedle Maggie a pozoruji co že si to vlastně nese. Křišťálový špičák. Musel to být křišťál. A nádherný. "Asi mám dobrou auru...,, Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Trhnu s sebou, když se ozve smích. Vypadá to, že Ator a drak se dobře znají. Ještě chvíli sedím na zemi, než se oba dva vynoří z jeskyně. Mluví, ale já nerozumím jedinému slovu z toho, co říkají. Nechám Atora, aby mi pomohl na nohy, naposledy se podívám na Řečníci a potom vyrazím za těmi dvěma, dál do lesa. Jdu, pár metrů za nimi. Teď jsem to já, kdo si připadá jako páté kolo u vozu. Ani se neptám, jaké nebezpečí by nám mohlo hrozit. Dle mého úsudku je nebezpečné celé tohle místo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kořist Michael Back
Čekáš hodiny a hodiny. Nemůžeš se nikam hnout, začínáš mít hlad a žízeň a k tomu všemu je ti ještě horko. Konečně se však situace pohne dále. Z lesa vyjde zvláštní tvor. Liška, která má místo srsti barevná peříčka a kolem krku hřívu. Vypadá dost naštavě a kráčí rovnou k tobě. Evidetně v tobě vidí velmi dobrou kořist. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Posezení nad křišťálem Deamon Loot
Maggie se uculí. ,,Nepochybně ta nejmenší a nejzrzavější na světě."
~
Dívčin vážný výraz je rázem pryč a nahradí jej rozpustilý a pobavený úsměv. ,,Ale ale, to jsou mi novinky," rýpne si. ,,To si budu muset zapsat, abych to nezapomněla. Hlavně to milý a vtipný," neodpustí si provokativně. ,,A sám," dodá. ,,to by někoho z Rady mohlo zajímat," zapřemýšlí s provokativním nádechem.
,,Tady jinou než zelenou nenajdeš… Hlavně zelená je barva závisti," poučí tě než se zase usměje. ,,Leda bych vzala tu chromovou z auta… nebo tu černou ze smůli…" začne přemýšlet nahlas.
,,Ta neodejde," řekne tajemně Maggie. ,,Můžeš tam ale jít v noci… To tam nikdo není, takže tě nikdo nepotrestá." Na rtech se jí usadí poťouchlý úsměv.
~
Ohlédne se. ,,Přijde brzy," ujistí tě. ,,O to se postarám," slíbí a lišácky se usměje.
Dívka se zasměje. ,,Jo, tím by to mohlo být," připustí. ,,Mně ale trošku znepokojuje, že jsem o něm už slyšela." Zamyšleně se kousne do rtu a vytáhne z kapsy deník, do kterého si zapisovala své nápady. Křisťálový zub strčí do kapsy. Chvíli listuje sešitem a ty můžes jen letmo spatřit spousty nákresů, poznámek na rozích stránek a na sebe nalepené řádky. Někdo se evidetně pokoušel dostat na jednu stránku co nejvíce informací. Konečně Maggie přestane listovat a ukáže ti zvětšený špičák, vystínovaný i s podivnými rytinami, které jsi na tom, co držela v ruce, nezaregistoval. ,,Něco se tu o nich povídalo," začne zase uvažovat dívka. ,,Nějaké legendy. prý v sobě mají schované živly, nebo tak něco, ale jsou už několik set tisíc let ztraceny." Vytáhne křišťál z kapsy a zadívá se na něj. ,,Že by replika?" zadumá se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Po cestě Olivia Evans
Cestou se drak pokusí zapříst hovor, čemuž já osobně moc nedám. Nevím, o čem bych se měl bavit s dívkou ze Země. Nebo obecně s dívkou. Navazpvat konverzace mi dělá problémy. ,,Omlouvám se, že jsem vás minule tak… jen obešel," omluví se drak a zařadí se vedle dívky a pohlédne na ni modrýma očima. ,,Jmenuji se Isoar a pocházím ze země draků, stejně jako můj jezdec," kývne směrem ke mně. ,,To pro vás je asi…" zamyslí se, u čehož nakrčí čelo. ,,Zvláštní," řekne, když najde ono slovo. ,,Na Zemi jsem nikdy nebyl, jaké to tam je?" vyzvídá. Je na něm vidět upřámný zájem, dokonce se zvětší do velikosti koně, aby na něj dívka nemusela hledět jako na mravence. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Michael Back
Kolem sebe na zemi těžko najdeš nějaký užitečně velký kámen, který by mohl sloužit jako zbraň. Najdeš však pár malých klacíků, ale i jeden velký, který by se dal použít jako zbraň. Liška se pomalu přibližuje, ale nevypadá to, že by ještě te'd chtěla zaútočit. Je stále moc daleko, aby jsi na ni mohl zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Kráčíme lesem a drak se po chvíli zařadí vedle mě. Jeho přítomnost mě trochu znervózňuje, ale zájem je nakonec větší, než strach. "Země je hezká. Ale v porovnání s tímhle trochu...nudná." Netuším, jak drakovi, který je zvyklý na bůh ví jaké fantastické tvory a věci, vysvětlit, že na Zemi magie neexistuje. "Neumíme létat, ale umím vyrobit stroje, které nás do oblak vynesou. Neumíme čarovat, ale naše přístroje dokáží vytvořit iluze, které jako kouzla vypadají." Pokusím se mu to trochu přiblížit, i když netuším, jestli chápe, jak to myslím. "Ale tady se mi líbí." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Hmm.. doufám že nějakou milou, vtipnou a přitažlivou. A aby byla praštěná. To by bylo super.,, Pousměji se zasněně na Maggie. "Já jsem jako dítě měl pokoj vymalován do chromové. Bylo to jako jedno velké zrcadlo. Do dnes na to vzpomínám.,, Zasměji se. Konečně se mohu smát. "Ještě to promyslím. Ale v noci tam asi půjdu no... pod vodopádem se lépe mejou vlasy... a ty moje už by to vážně potřebovaly.,, Prohrábnu si mastné a trochu i špinavé vlasy rukou. Provokativně se na ni usměji a povytáhnu jedno obočí, jak kdybych ji nevěřil. Pozorně a skoro bez dechu jsem Maggie poslouchal. "A máš tam někde k tomu návod ? Nebo jak se to aspoň zapíná ?,, Zeptám se Maggie překvapeně. "Replika ? Od létajících koní ? Já si myslím že je pravý....,, Pousměji se na Maggie. "Na takovém hezkém místě jsem dlouho nebyl... Skutečně jsem překvapen.,, Řeknu a vstanu. Pak podám ruku Maggie. "Musíme jít. Třeba už budou dívky u vodopádu.,, Neodpustím si provokaci. Pak chvíli nic neříkám jak kdybych to myslel vážně. "Potřebuji si tam umejt hlavu.. tak počkám než odejdou.,, Dodám pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Zemská technologie Olivia Evans
,,To asi záleží na úhlu pohledu," namítne drak. ,,Pro tebe je Země ohranou pohádkou, pro mně by to mohly být neprobádané končiny," pousměje se. Během chvíle si dívka získá veškerou dračí zvědavost. ,,Stroje, které vynesou lidi do vzduchu?" diví se Isoar. ,,A kolik jich uvezou?" vyzvídá dál. Při jejích dalších slovech se drakovi rozzáří očka. ,,Stroje, které dokáží vytvářet kouzla? A prý že je Země nudná." Zakroutí pobaveně hlavou. ,,Slyšel jsem, že umíte vytvořit i stroj, který vozí lidi po zemi," nadhodí drak. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vodopád, nebo tábor? Deamon Loot
Maggie se pousměje. ,,Tak to nebude tvoje spolubydlící," neodpustí si poznámku. ,,Rada tě trestá, aniž by tě znala. A co teprve až tě pozná." Zakroutí hlavou. ,,Ty jsi ale smolař," zasměje se.
Dívka se zatváří trochu zděšeně. ,,Ty chceš umrznout beze svědků?" Povytáhne obočí. ,,Kolik bys vážil, kdybys byl obalený ledem?" zapřemýšlí. ,,Abych tě pak mohla vytáhnout."
Maggie ti věnuje významný pohled říkající: Kdo si počká, ten se dočká.
Dívka se usměje. ,,Něco by se tu najít mohlo," připustí a vytáhne z kapsy lupu. ,,Někde na tom kameni by měl být takový zvláštní symbol." Na obrázku ti ukáže spirálu podobnou šneří ulitě. Z kapsy následně vyloví i křišťál a chvíli ho lupou zkoumá. ,,Hm, tak prý ne," řekne zklamaně. ,,Na tom něco bude," připustí Maggie se smíchem. ,,Létající koně asi nikomu nedávají věci na potkání." Dívka se pousměje. ,,Tady je spousty krásných míst. Ale jenom tady spatříš kouzelné létající koně." Přijme tvou ruku a s tvou pomocí se postaví. ,,Ale jsou zde ještě zajímavější místa… A teď nemyslím vodopád," dodá rychle s potměšilým výrazem. ,,Já ti asi zkazím radost," řekne dívka naoko smutně. ,,Večer u vody nikoho nenajdeš. Máme to tak trošku zakázané. Prý jsou tam vodní démoni, ale upřímně," zatváří se tajemně. ,,Nebyla bych to já, kdybych neporušila pravidla." Dle čehož můžeš usuzovat, že tvá průvodkyně se běžně toulá po nocích kolem vodních ploch. Dojde ke stromu a sejme z jeho větve kytaru, kterou si pověsí přes rameno. Strom obejde, sundá něco z jiné větve a zastrčí si to něco do kapsy. ,,Směr vodopád, nebo tábor?" zeptá se než vyrzí směrem, který určíš. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Lov Michael Back
Liška se zastaví asi tři metry od tebe. Hledí na tebe rozzlobeně, ale nepřibližuje se. Evidetně čeká, až položíš klacek, který se dá jako jediný použít jako zbraň. Liška se nalákat nenechá. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Musím se smát. Já se dostala do takového fantastického světa, jen abych tady pak drakovi vyprávěla o Zemi, letadlech, mobilech a počítačích. Ale povídám, a s jakým nadšením. Má pravdu. To, co já považuji za všední a nudné, jemu přijde fascinující. "A jaký je svět, ze kterého pocházíš ty?" Pokusím se svést téma na něco, co mě zajímá víc. Pokud jsem to správně pochopila, tohle místo je taková přestupní stanice. |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Povídání Olivia Evans
,,Řekněme, že strašně nudný," prohlásí můj společník a protočí panenky. Musím otočit hlavu a pokárat ho pohledem, ale drak na to nijak nereaguje. Jako vždy. Ignorant jeden. ,,Slyšel jsem, že u vás je Bůh, u nás je něco na jeho způsob, akorát se tomu říká Velký Drak," pokračuje dál Isoar. Takhle neuctivě se vyjadřovat, pomyslím si, ale mlčím. Nemá smysl se s drakem nějak handrkovat. ,,Velký Drak ovlivňuje veškerý chod v naší zemi. Pak existuje devět rodů, které dávají pozor na rovnováhu. My jsme v tom rebelském," pokračuje drak pyšně. ,,Děláme těm ostatním problémy, jinak řečeno." ,,Hodně mírně řečeno," nedokáži nechat jeho slova bez poznámky, avšak neotáčím se na ně. Rozhlížím se po lese a dávám pozor, aby na nás čirou náhodou něco nevyskočilo. ,,Št, vyprávím já," napomene mě drak. Zakoulím očima, ale mlčím. ,,Vlastně by se dalo říci, že se pořád musíš chovat jako já nevím kdo. Co nejlépe, nejvychoavněji a podle pravidel. To můj jezdec, já, jeho matka, její drak, její bratr, jeho drak a vlastně veškerý náš rod vyvracuje. Žijeme si po svém." Tak to úplně není, ale zjednodušeně by se to tak dalo říci, komentuji jeho proslov v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Ach jo...,, Řeknu smutně. "Až mně pozná tak zjistí, že jsem nejvíc fajn kluk kterého mohla potkat...,, Pousměji se na Maggie provokativně. "No... můžeme si to spočítat... 1 litr vody váží přibližně kilo... takže když by mne obalilo 50 litru vody, byl bych o 50 kilo těžší...,, Přemýšlím nahlas. "Takže necelejch 130...,, Zasměji se. Se zájmem jsem pozoroval Maggie. "Hmm... třeba to je vážně jen... nějakej suvenýr.,, Pokrčím rameny, když Maggie dostuduje kámen. "Hmm... ani vodopády k večeru ? Když je obsazen ?,, Provokativně se usměji. "Nemyslel jsem abych tam někoho našel... ale abych ten vodopád využil na umytí hlavy...,, Pousměji se. "Když se budu chtít podívat na ženský z tábora, nemusí být u toho zrovna... málo oblečené... na to já nejsem... A ještě ke všemu je šmírovat... to už vůbec ne.,, Ujistím bez náznaku žertu Maggie. "Vodní démoni ? Tak jo.. vlasy počkaj.. šel bych do tábora.,, Pousměji se na Maggie a vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Večerní zábava Deamon Loot
,,To asi bude muset usoudit sama," pokrčí rameny Maggie. ,,Třeba si spolu sednete. Ale nesázela bych na to," varuje tě se smíchem v očích.
Při počtech Maggie mírně vykulí oči. ,,Neber si to zle, ale asi bych tě tam nechala. Protože dostat tě ven by mě stálo život. Nebo bychom byli dva kusy ledu pod vodopádem," zamyslí se. ,,Alespoň by na nás lidstvo nezapomnělo. Dva blázni, co se nechali zamrazit jako sochy… To vůbec nezní špatně," polemizuje v žertu.
,,Jak jsi sám řekl, dali mi ho létající koně. A suvenýr? To by zanmenalo, že mě chtějí poslat pryč. A na to mohou rovnou zapomenout. Jestli se mě odtud pokusí někdo dostat…" Zatváří se vzpurně. ,,Klidně mu i rozbiju nos."
Maggie se potutelně usměje. ,,Obsazený vodopád?" řekne, jako by vůbec nevěděla, o čem mluvíš. ,,Věřil bys mi, kdybych řekla, že jediný cvok, co se koupe pod ledovým vodopádem jsem já? Většina dam si raději ohřeje vodu v kotli."
Na dívčině tváři se usídlí potměšilý úsměv. ,,Neříkej, že bys tam někoho nerad potkal, ale dobrá, budu věřit v tvou početnost." Při tvých dalších slovech se zatváří mírně provokativně. ,,Dobře, takže mi bude stačit spacák. Nebudu muset chodit za humna?" zeptá se s povytaženým obočím, v očích mírné světélko pobavení.
Maggie tě následuje. Stíny se notně prodloužily, slunce již vyslalo své poslední paprsky a les potemněl. Čas od času zakopnete o kořen nebo narazíte do větve, která spadá přes cestu, ale povede se vám dostat k táboru nezraněni. Již kousek od tábora spatříte podlouhlé stíny, které tvoří oheň, a zaslechnete hovor. Maggie se pousměje. ,,Takže čas na duchařské historky. A zpívání… Takže já si jdu uklidt kytaru, než někdo zjistí, že s ní umím zacházet." Zamíří směrem k vašemu stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Ano, v našem světe je Bůh. Vlastně jich je několik. Existuje spousta náboženství, ale ne každý má nutně víru. Někteří lidé třeba nevěří v nic." Zkusím Isoarovi trochu přiblížit, jak to v našem světě je. Se zájmem ale poslouchám jeho vyprávění o Velkém Drakovi. Celkově mi tahle rebelská rodina připomíná ateisty, ale zas tak hluboce do toho nevidím, abych mohla soudit. Já sama nejsem z věřící rodiny a tak my jsou tyhle věci trochu cizí. "A tenhle Velký Drak skutečně existuje, nebo je to jen něco, čím vás straší?" |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Dračí hovory Olivia Evans
,,No," zamyslí se drak. ,,On se vší pravděpodobností existuje. Já bych prý měl být jeho potomek." Musím protočit panenky. Na to, že je můj drak jeden z těch chytřejších, moc toho neví. ,,Velký Drak existuje," odpovím na dívčinu otázku sám. ,,Jen se před námi skrývá a vše řídí zpoza závěsu." Drak si odfrkne, čímž mi naznačí, že chci zase všechno vědět lépe než on. ,,No, ale nikdo ho nikdy neviděl." ,,Z vás draků," namítnu. ,,Lidé ho vidí při zkouškách," upřesním mu údaj. Isoar se zatváří způsobem: právě jsem si vzpomněl a já si uvědomím, že jsem zmínil něco, co jsem zmiňovat neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Jen doufám že není moc vybíravá...,, Pronesu pobaveně. "Hmm... přežít pár dní v divočině a pak zemřít umrznutím ve vodě ?,, Přemýšlím nahlas. "To je férová smrt...,, Usoudím nakonec. "Ty by si rozbila nos létajícímu koni ? Chudáček ušatá...,, Řeknu smutně se psíma očima. "Jenom ty ? Nu... tak co se dá dělat... jedna lepší než nic.,, Pokrčím rameny jak kdybych to myslel vážně a chvíli ji v tom nechám cákat. "Ale... musím říct že bych se bál že by si mi rozbila nos.... Nebo o mne přerazila kytaru.,, Zasměji se. "Nooo...,, Pousměji se. "Což o to... taková milá společnost by mi nevadila...,, Nechám větu ve vzduchu. "Kdo ví ?,, Pokrčím rameny. "Třeba do mne večer vstoupí nějaký démon...,, Zasměji se. Když se Maggie snažila odejít chytl jsem ji za ruku. "Na to zapomeň. Moc se těším až mi zahraješ. A hlavně... to je stan mojí spolubydlící a mne... tam tě nepustím.,, Pronesu provokativně. Jako bych stále nevěděl že je to ona. "Tak pojď.,, Usměji se a táhnu ji směrem k ohništi. "A né že budeš vzdorovat.,, Znova se na ni provokativně podívám a zastavím se. "Nebudeš ?,, Podívám se ji do očí a čekám na její odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na večerní zábavě Deamon Loot
,,Ona?" řekne Maggie a zatváří se jako by tě litovala. ,,Ta nejvybíravější. Na horší jsi ani narazit nemohl." Zakroutí hlavou.
,,Když myslíš," zatváří se nechápavě. ,,To já bych chtěla umřít jinak. Asi při nějakém hrdinském činu. Jako je zachránění rodiny z hořícího domu, nebo vylovení celé flotily z moře," zafantazíruje Maggie a zatváří se zasněně.
Dívka po tobě vrhne postranní pohled. ,,Létajícímu koni ne, k tomu mám moc úcty, ale tomu, kdo by mě na něj pokoušel vysadit proti mé vůli. Nemyslím si, že by mě nějaký kůň uzvedl."
Maggie pobaveně povytáhne obočí. ,,No páni, teď se budu bát jít se koupat. Asi si budu muset brát do vody luk," zapřemýšlí. Při dalších slovech se zasměje. ,,Jak, kdyby byla kytara na břehu a já pod vodou?"
Dívka povytáhne obočí. Jde na ní poznat, že je mírně v rozpacích, zároveň je i pobavená. ,,Z čehož vyplývá, že se budu chodit koupat o půlnoci," usoudí Maggie v žertu. ,,Démon?" zopakuje. ,,Tak to aby se tvá spolubydlící stěhovala do vedlejšího stanu… Kdoví, co vás kluky napadne, když vás posedne démon… Abys jí třeba neomlátil kytaru o hlavu," zamyslí se s provokací na rtech. Teď už je vidět, že by se zase začala smát, kdyby se nekrotila.
~
,,Ty jsi na to soukromí nějaký háklivý," zasměje se Maggie. Přece jen na ní vidíš, že by tu kytaru raději schovala, jenže na druhou stranu… Pravděpodobně más větší sílu než ona. Trochu nejistě se následuje, ještě jednou se ohlédne ke stanu, ale nakonec se ani nepokusí se vytrhnout. Když se zastavíš, málem do tebe narazí. ,,Já a vzdorovat?" podiví se, jako by to bylo něco, co nikdy nedělala. ,,Možná," připustí popravdě.
Dorazíte do středu tábora k velkému ohništi, kolem nejž je usazen snad celý tábor. Všichni si povídají, nikdo nemá nikoho, s kým by vášnivě nediskutoval. Dívka tě stíhne k zemi hned tam, kde sedí poslední řada lidí. ,,Doufám, že si nevšimnou, že jsme tady," přizná dívka tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Sákra... já na to mám smůlu...,, Pomyslím si nahlas. Pokývám hlavou. "Kvůli tobě zapálím dům... jestli ti to udělá radost...,, Tajemně se na ni usměji. "Ale prosím tě... tak hubená holka... Uzvedl bych tě i já.,, Přátelsky se na ni usměji. "Ty by si mne zastřelila za moji zvědavost ?,, Udělám na ni psí oči. "Už by si neměla nikoho kdo by ti nedal pokoj...,, Pousměji se. "Asi z toho hlavního města ukradnu motor, abych mohl udělat reflektor a namířit si ho k vodopádu...,, Nepřestanu provokovat.. "Kdo ví co jsou zdejší démoni zač...,, Znova se tajemně pousměji. "No... to ani tak ne... měla by si mne vidět po pár pivech...,, Zasměji se. "Ale nemohu bez svolení své spolubydlící do stanu někoho přitáhnout... A ještě ke všemu dívku... co by si spolubydlící pomyslela...,, Nevěřícně zakroutím hlavou. Přiběhli jsme k ohni a posadili se do zadní lajny. "Neboj. Tak já nějak upozorním... že jsi to ty.,, Provokativně se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na večerní zábavě Deamon Loot
Maggie vyprskne smíchy. ,,To nemusíš, děkuju. Raději sestřel tu loď, to by mi udělalo moc velkou radost… Kdyby na ní byl můj sok," zamne si ruce. ,,On totiž neumí plavat." na tváři jí v jednu chvíli zahraje škodolibý úsměv.
,,V zubech?" zeptá se. ,,Koně nemají ruce. Kdyby měli… Ty jsi geniální!" Vytáhne svůj zápisník a něco si do něj zapíše.
,,Zastřelila ne… Jen jemně upozornila," prohlásí zcela vážně než se zase usměje. ,,To neměla, proto bych tě jen trochu… usměrnila."
Dívka si zahraje na mírně vyděšenou. ,,Nechceš si rovnou udělat soukromé kino?" zeptá se se smíchem.
Maggie se usměje. ,,Rozhodně budou horší než ti na Zemi," řekne.
~
,,Poznamenávám si, nikdy ti nedávat do ruky alkohol," prohlásí provoktivně. ,,Asi že jsi pěkný proutník," řekne dívka se širokým úsměvem. ,,To je pravda, to nemůžeš," připustí vážně přistupující na tvou hru. ,,Asi bych ji měla jít uklidit do svého doupěte…" Nechá schválně větu viset ve vzduchu.
,,Opovaž se," řekne dívka zděšeně. ,,A shodím tě do vodopádu než bys řekl drak," varuje tě. Během vašeho rozhovoru přejde k ohništi onen muž, s kterým si Maggie povídala, když jsi ji poprvé viděl - její mistr. Promluví jazykem, kterému ty nerozumíš, Maggie podle všeho ano, takže ti začne překládat: ,,Vítám vás na našem každodenním shromáždění," cituje a i prohloubí hlas, aby imitovala svého mistra co nejlépe. ,,Jako vždy zde uvolníme napětí, jež jsme přes den nasbírali a jako vždy se můžete zúčastnist několika soutěží. Nebudu to dále protahovat, nyní dávám prostor zábavě." Maggie po citaci okamžitě dodá ještě něco za své hlavy: ,,A ti kdo nechtějí nic dělat, utíkejte co nejrychleji můžete." Následně ještě dodá. ,,První by měl zpívat někdo z Dragonijců, jejich hymnu," vysvětlí, proč se ještě nikdo nehrne, aby ostatní pobavil historkou, písničkou, nebo nějakým svým vymyšleným příběhem. Nakonec se odkudsi ozve slabý tón kytary. Přidá se k němu další a za chvíli se prolínají. Je to zvuk nepopsatelný, tóny vypadají náhodně a přitom se slévají do klidné melodie. Tato píseň beze slov trvá asi tři minuty, než postupně umlkne a ozve se potlesk lidem, kteří se sice neukázali, ale evidetně potešili sluchovody více než polovině obecenstva. Maggie se k tobě nakloní. ,,Vidíš, a oproti tomu ty chceš, abych se do toho cpala já se svým skřehotaním." |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Dobrá, tak se tu zatím drž a pokud by se tu snad ukázal ten vrah, dej mi co nejrychleji vědět a já se vrátím, ano? Žádné hrdinství a zásahy na vlastní pěst. Slib mi to," požádám Retu, protože mi není příliš příjemně, že jí tu nechávám takhle samotnou. Ano, bojím se o ní a kdyby to šlo, tak bych jí nejraději vzal sebou, ale tam by jí hrozilo ještě větší nebezpečí. Musím doufat, že náš nepřítel splnil co potřeboval a zmizel. Nebo ho možná nalákám na sebe a pak se uvidí kdo je lepší čaroděj. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Je pro mě těžké, zakrýt úšklebek. Jo, tak tohle bude stejné, jako s naším Bohem. Údajně existuje a řídí svět. Nikdo ho neviděl, ale spousta lidí v něj bezmezně věří. Nechci ale šlápnout do vosího hnízda a tak Atora nepokouším svými pochybnostmi, a dalšími dotazy. "Jakých zkouškách?" Neunikne mi, jak se oba dva zatvářili. Za jiných okolností bych tomu asi nevěnovala pozornost. Tenhle svět je pro mě jedna velká podivnost, tak proč si zatěžovat hlavu zmínkou o nějakých zkouškách. Jenže oni oba dva vypadali, že je to něco důležitého, a že jsem to neměla slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Loučení Astald al'Lasta
Reta se lehce usměje. ,,Nemusíš mít strach," pokusí se tě uklidnit. ,,Nebudu zasahovat více než bude nezbytně nutné, kdyby se něco takového stalo," slíbí. V očích jí však můžeš spatřit jisté světélko provinilosti, jako by měla v plánu něco úplně jiného než právě vyjádřila svými slovy. Odhrne si jeden neposedný pramínek z očí a věnuje ti ustaraný pohled. ,,Vrať se, prosím, co nejdříve," řekne tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Rozkaz kapitáne.,, Stoupnu si do postoje salutování. "To by jsi mu přeci nepřála...,, Nevěřícně zakroutím hlavou. Myšleno v žertu. "Kentaur.,, Zamyslím se. "Hmm... jak jemně ? Šíp v noze.,, Rozesměji se. Rozzáří se mi oči. "A budu vybírat vstupné od chlapů z tábora...,, Zamyslím se jako bych to měl vážně v plánu. "Ale notáák.. to mi nemůžeš udělat... vzít mi alkohol.. to je jako kdyby si mi utrhla nohu.,, Udělám smutný obličej. "V žádném případě. Alespoň po skončení zábavy večer zahraješ mne.,, Zasměji se. "Sákra... tam je ledová voda přece... ty se mne chceš zbavit ?,, Podezíravě se na dívku podívám. Málem jsem vyprskl smíchy, když Maggie imitovala mistra uprostřed. Drkl jsem do ni loktem ať přestane. Začal jsem rudnout, jak jsem se snažil smích zadržet. Dragonijci asi 2 minutky hráli na kytaru. Znělo to zajímavě.. hodně random... ale ty tóny se nějak prolínaly... bylo to zajímavé. "Určitě by ti to šlo nádherně.,, Nakloním se směrem k Maggie. Teď nechávám zábavě volný průchod. Třeba se tu i s někým seznámím... |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro Vysoká škola Olivia Evans
Nejraději bych si právě teď vyřízl jazyk a možná se pověsil na nejbližší strom. Že já někdy nemlčím… „Nic, jen něco jako u vás přijímací zkoušky na vysokou školu,“ zkusím se vykroutit z nepříjemné situace klidným nic neříkajícím hlasem. „Co je vysoká škola?“ zeptá se nechápavě Isoar. „To je studium v horách?“ pokouší se vymyslet nějakou logickou kličku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ohnivý tanec Deamon Loot
„Já?“ zatváří se Maggie mírně nechápavě. „Já nejvíc. Osobně bych mu podržela hlavu pod vodou…“ Nechá větu viset ve vzduchu. „I když asi jen na takovou dobu, aby upadl do bezvědomí. Zabít bych ho asi nedokázala,“ přizná po chvíli.
„To není kůň,“ poučí tě. „To je polokůň.“ Vážně kývne hlavou, ale můžeš na ní poznat, že nestojí o to poučovat tě o něčem zcela vážném nebo se snad povyšovat.
Dívka nakloní hlavu na stranu a zatváří se zamyšleně. „Můžeš si vybrat. Ruka nebo noha?“ optá se.
Maggie se začne smát a nemůže přestat. Vždy, když se na tebe podívá, dostane další záchvat smíchu. „Byla bych slavná,“ dostane ze sebe přes smích a musí se opřít o strom, aby nespadla na zem. „Ale musíš mě prodat za spoustu peněz, nejsem nijak levná,“ varuje tě a dostane další záchvat.
„Nebo jako bys mi ty sebral nutelu… Pravda… I když… zahraju si na zlou holku,“ zatváří se potměšile. „Po skončení zábavy ti budu hrát klidně celou noc, ale před lidmi ne, to rezolutně odmítám.“ Něco tě přesvědčí, že zrovna tohle myslí zcela vážně. Kupodivu.
Zatváří se nevinně. „Né, jak tě to napadlo?“ zeptá se. Chvíli tě nechá v přesvědčení, že je toho schopná, než dodá: „Já bych pro tebe hned zase skočila. Chyběl bys mi.“
Maggin úsměv se mírně rozšíří. „Co jsem zase udělala?“ nechápe, když sleduje, jak se snažíš nesmát. „Já jsem jen překladač,“ brání se s úsměvem.
Dívka po tobě vrhne pochybovačný výraz. „Zkoušet to nebudu,“ ujistí tě. Nijak nic nevyvrací, ale je na ní vidět, že se jim pokoušet vyrovnávat nebude.
Dále se děje několik věcí najednou. Několik lidí, asi pětina celého osazenstva, se přesune kousek od ohně, čímž nastane posun ostatních blíže k ohni. Ona pětina zamíří do lesa. Maggie jim mnoho pozornosti nevěnuje. „Určitě jdou hrát flašku,“ konstatuje a raději sleduje dění u ohně. Jedna z žen, které může být asi třicet, přejde k ohni a vloží do něj ruce, což tvou průvodkyni zajímá o mnoho více než skupina mladistvých, co se straní společnosti. Žena pomalu vytáhne ruce z ohně a s nimi i dva plameny, jež vyhodí do vzduchu, což způsobí na většině tváří okolo ohně udivené a fascinované výrazy. Žena plameny zachytí, vytvoří z nich dvě ohnivé tyče, s nimiž následně točí za svými zády před tělem, přehazuje si je přes hlavu a dělá s nimi jiné vylomeniny. Odkudsi se ozve tleskání do rytmu a přidá se několik dlíšch lidí. Následně se z představení vylíhne ohnivý tanec. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Pod tou ledovou u vodopádů ?,, Doplním žertem. "Zabít je těžké..,, Pokrčím rameny. "Mne osobne to dělá problém i u hmyzu...,, Zasměji se. Zvednu ruce v gestu že se vzdávám. "Omlouvám se má královno. Už se to nestane.,, Párkrát se ukloním a rozesměji se. "Asi nohu prosím.,, Řeknu vážně. "Účinkovala by si ve filmu pro dospělé. Byla by si slavná a bohatá... Nebo spíše jen slavná... 85% výdělku bych shrábl já...,, Pokrčím rameny. A rozesměji se společně s Maggie. "Zlou holku jooo ?,, Provokativně se usměji se svůdně se na ni podívám. "Takové jsou nejlepší... Jen doufám že taková bude i moje spolubydlící... Snad ji tu potkáme... rád bych se ji představil...,, Řeknu smutně, jako bych stále netušil. "Budu se moc těšit.,, Pousměji se. "Juuu... já bych chyběl holce.,, Zájásám. "Nic nic...,, Napodobím její hlas a tiše se přes zacpanou pusu rozesměji. "Říkal někdo flašku ?,, Porozhlédnu se za odcházející skupinkou. "Že bychom se přidali.,, Provokativně Maggie pošťouchnu. Udiveně, tak jako Maggie, jsem pozoroval ženu před náma. "Páni...,, Hlesnu tiše. "Umíš to taky ?,, Špitnu směrem k Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pyrotechnik v zácviku Deamon Loot
„U vodopádu?“ povytáhne obočí. „Kdyby zevloval u vodopádu, tak mu udělám něco horšího.“ „U mouchy to tak těžké není… Ale u včely… Té mi bylo líto,“ přizná se.
Dívka se zatváří blahosklonně. „Je ti odpuštěno, rytíři,“ řekne a schválně zvedne nos co nejvýše, než se jí na tváři vyloupne úsměv.
„Zvláštní volba,“ podiví se. „Já bych volila ruku… Pravou. Abych potom mohla utéct,“ zasměje se.
„To jsi ještě hodný,“ směje se dívka. „Většina režisérů nedává herečkám ani tolik. 25% z miliónu taky stojí za to.“
Maggie ti pohled uplatí. „Mooooc zlou holku,“ přitaká. „Tak zlou a prohnanou, že si to ani nedovedeš představit.“ Zakroutí hlavou. „Ty chudáčku, ona zábavu nesnáší a věčně se mračí,“ lítostivě na tebe pohlédne.
„Zazpívám ti ukolébavku,“ slíbí se smíchem.
Maggie pokrčí rameny. „To víš, dobrá hračka se těžko shání,“ provokativně se na tebe podívá.
Dívka se kousne do rtu a pokusí se nesmát, což se jí samozřejmě nepovede a rozesměje se, což si vyslouží nepříjemné pohledy od některý lidí, kteří sedí před vámi.
„Jo, flašku,“ přitaká, než jí dojde, co vlastně řekla.Vyděšeně se na tebe podívá. „Jen přes mojí mrtvolu,“ řekne pevně a otřese se. „Víš, jak jsou tu lidé škodolibí?“
Dívka se pousměje. „Ne, tohle konkrétně ne.“ Připlácne si ruku na pusu. „Já se prokecla, co?“ Ozve se potlesk pro ženu, která se huboce ukloní a vrátí plameny do ohniště. Maggie se dotkne rukou země. Chvíli se neděje vůbec nic, poté však znenadání vyšlehnou plameny vysoko k nebi. někteří lidé se nechápavě otočí, než nějaký muž pohlédne na Maggi trochu káravě. „Zase?“ zeptá se. „Tentokrát ne,“ zakroutí hlavou Maggie. „Nemám pyrotechnické nádobíčko.“ Zdá se, že se muži ulevilo. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Jakých zkouškách?" Zeptám se ještě jednou. Hlas mám naprosto klidný, ale zaznívá v něm něco, co naznačuje nekompromistnost. Chci odpověď a moc dobře vím, že se právě oba dva vykrucují, jak jen můžou. To se mi nelíbí. Nemám ráda, když mi někdo lže, nebo ze mě dělá hlupáka. Obzvlášť, kdyby se mě to snad mělo týkat. Říkal přeci lidé, ne? Odolám nutkání se zastavit na místě, pokračuji dál, ale svůj pohled upírám na Atora. Skoro by to mohlo vypadat, že nemrkám. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Chudinka chlapec.... Ty jsi na něj tak okyvá...,, Řeknu přehnaně smutně. "Ale i ta moucha je těžká... vlastně nic neudělala. Jen lítá sem a tam... a má třeba děti... já ji pak hodinu lovím a vypouštím ven... U pavouků to je ale jiná... To lezu na stůl a volám holky aby ho přišli zabít...,, Řeknu zcela vážně. "Sakra... právě jsem ti prozradil svoji slabinu.,, Zacpu si pusu rukou. "Já bych se koukal až do hořkého konce.,, Řeknu statečně. "Tady někdo flákal matematiku... z 85% do 100 je 15%.,, Podívám se na Maggie provokativně. "To je pravda... Takže jsem vlastně hodný režisér..,, Řeknu nahlas. "uuu... tak to jsem zvědav.,, Řeknu natěšeně. "Ne ? Tak to je škoda... Co já si tam počnu v tom stanu.,, Řeknu smutně, až jsem se skoro rozplakal. "O medvídkách ?,, Podívám se na ni s nadějí v očích. "To je pravda..,, Přitakám. "Ale... šla tam taková hezká dívka... třeba to byla moje spolubydlící....,, Hlesnu s nadějí. "Jen decentně.,, Provokativně do ni dloubnu. "Tak ukáááž. Jsem zvědavý.,, Tiše špitnu směrem k ní. Páání.... "Jak jsi to udělala ?,, Hlesnu překvapeně a s údivem pozoruji Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Udělám co budu moci," odpovím, vezmu jí za ruce a políbím na rozloučenou. Nehce se mi pryč, ale musím a čím víc bych otálel tím by to bylo horší. Proto jí co nejrychleji opustím a vydám se na vrcholek věže za drakem. Je čas vyrazit do jámy a k tomu co nás tam čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Živly Deamon Loot
,,Chlapec?" povytáhne obočí. ,,Málem mě utopil, potom málem vykuchal následně skoro nechal vyhodit z tábora. A to se ještě neohlížím na to, co udělal chudáčkovi Áronovi. Což mi připomíná," rozhlédne se. ,,Kde ti draci jsou?"
,,Neudělala, jen mi neměla létat do pokoje následně mě děsit tím, že je vosa." Zatváří se mírně ublíženě. ,,To tě šlechtí," usměje se. ,,Já jsem hrozná, já ji nejdříve uspala a pak vyhodila na mráz," zatváří se provinile. Dívka se na tebe potměšile podívá. ,,Výborně, hodím ti do spacáku pavouka," škodolibě se pousměje.
,,Chtěla bych tě vidět. Já jí málem zpívala, aby to lépe snášela," kroutí nad sebou hlavu. ,,A taky jsem jí myslím hrála na foukací harmoniku pohřební pochod, když jsem ji ukládala poblíž úlu, než jsem dostala asi padesát žihadel," zavzpomíná Maggie. ,,Takže pak byl velký pohřeb…" Zatváří se ještě provinileji a zašoupe špičkou boty ve sněhu.
Plácne se do čela. ,,Vidíš já a matematika, já počítala s 115 procetny. Protože já jsem moc výdělečká," vykecává se ze svého omylu. ,,Stejně všeho odedřu já, takže jsi stejně jako ostatní režiséři," zasměje se. ,,Kdo mi pak bude dělat bodyguarda a odhánět vlezlé fanoušky?" zamyslí se.
,,Ty by ses ale měl bát," řekne nejistě, zjevně mírně překvapena tvým nadšením. ,,To totiž znamená, že zítra tě budu mučit od východu slunce až do jeho západu." Maggie tě konejšivě poplácá po rameni. ,,Neboj, já tě tam odtamtud budu zachraňovat," slíbí ti.
Zapřemýšlí. ,,Možná, pokud se mi podaří vymyslet rým na medvídka…" nechá větu viset ve vzduchu jako mnoho předchozích.
,,Ty poškozené házím do koše, takže se koukej nepoškodit," šťouchne do tebe mírně provokativně.
Maggie se rozesměje. ,,Kdepak, tvoje spolubydlící je straaaaaašně ošklivá. Má vyrážku na obličeji a skoro žádné vlasy," zatahá se za pramínek zrzavých vlasů, který jí spadá do očí. ,,A je skoro splepá," děsí tě dál.
,,Ještěže jen decentně," řekne dívka úlevně.
Pokrčí rameny. ,,Trocha víry. Víš, že se tu říká, že můžeš mít nadaní jen na jeden živel, pokud nejsi neviditelný drak? Já to popřela s tím, že sice jsem možná trošku moc optimistická, ale zvládnu všechno. Stačí se jen trochu soustředit a mít úctu u ohně." Pohlédne směrem k ohništi, k němuž si sedá kluk, asi ve tvém věku, a začíná vyprávět něco, čemu nerozumíš, protože mluví ve španělštině. ,,Stačí si získat důvěru živlu a on ti pak pomáhá. Předevčírem jsem takhle zapálila dva stany," zatváří se nevinně. ,,Omylem samozřejmě." Znovu nejistě zarýpe nohou v hlíně. ,,No, každopádně to není nic těžkého. Pokud chceš, můžu tě to naučit." ,,To nedělej, Margaret!" ozve se zděšeně onen muž. ,,Podpálíte nám tábor." ,,Nebojte, já na něj dám pozor." ,,No právě," povzdechne si muž. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Dobře... tak si to zaslouží... ale... třeba to děla proto aby tě nějak zaujal... kdo ví... třeba se mu i líbíš...,, Pokrčím rameny a nechám nedokončenou větu. "Netuším... asi někde z hlíny plácají další sošky...,, Zasměji se a pokrčím rameny. Nebo alespoň v to doufám... Trochu zděšeně se na ni podívám. "Jen pavouka ne...,, Zadívám se vážně na Maggie. "Nebo tě zlechtám.,, Dodám pobaveně. Nevěřícně nad tím vším kroutím hlavou. "Taková masová sebevražda...,, Dodám pobaveně. Založím si ruce na hrudníku a pokyvuji hlavou. "Já budu režisér a zároveň bodyguard. Takže z těch 15ti % co ti zbyde si ještě 50 vemu.,, Zasměji se. "Pfff... to by tě přece nebavilo... Jen tak do mně kopat... Musela by sis to spestřit... Třeba mne vypustit do lesa a uspořádat hon...,, Pobaveně se ušklíbnu. "Děkuji ti moje paní...,, Utřu si imaginární slzu a usměji se na ni. "Razítka.,, Zasměji se. Stoupnu si do pozoru a udělám robota. "Auto-destruction-acti-vated.,, Zasměji se. "Ale no taaaak... to mi přece nemohli udělat...,, Řeknu smutně. Se zájmem ji pozoruji a poslouchám. "Pááni... Jasně že chc...,, Přerušil nás nějaký chlap. Málem jsem se rozesmál. Měl pravdu. "Půjdeme trénovat jinám, Margaret.,, Dloubnu do dívky a chytnu ji za ruku a vydám se pryč od stanů. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Ator he`Yonta (NPC) pro
Neviditelné nebezpečí Olivia Evans
Tvářím se klidně, nečitelně, ale uvnitř sebe rychle hodnotím, co se dá s tím, co jsem řekl dělat. Lhát umím, jenže teď se z toho již nevykroutím. „Zkoušky na vysoké školy, zkoušky dospělosti, nebo něco takového,“ pokouším se vybruslit z problémů, do nějž jsem se dostal kvůli své tuposti. Drak na nás hledí nechápavě, neví, o čem je řeč. Trochu přidám do kroku, abych se vyhnul nepříjemným otázkám. Stále si nejsem jistý, co bych měl s Olivií dělat. Možná ji pošlou domů. Nebo skončí tam, kde ostatní lidé, což bych jí nepřál. Pokud nemá další dotazy - jiné než na zkoušky, ty dokonale ignoruji -, pokusím se jí odpovědět, v jiném případě mlčím jako zařezaný. Hodnou chvíli jdeme opět mlčky, nemám chuť zaplétat se do dalších situací, z nichž se nemohu vymotat. Mám hlavu plnou jiných starostí a nerad bych do nich zalétal dívku, co o nich ví asi tolik, co koza o petrželi. Ve chvíli, kdy jsem začínal dumat nad událostmi posledních dnů, drak vyjekl, skočil na dívku a strhl ji k zemi. Já měl pouze čas otočit se čelem k tříštícím se stromům, než mě nabrala obrovská neviditelná síla a hodila mě směrem k vysokému dubu. Prorazil jsem kmen a díky magické síle jsem si neudělal nic vážného, jen jsem dopadl na zem a lapal po vyraženém dechu. Můj drak mezitím reagoval kupodivu rychle, ale připravil tak dívku o možnost úniku. Vznesl se do vzduchu a vychrlil ledovou smršť na neviditelnou sílu. Během chvíle však ležel na zemi, zoufale lapajíce po vzduchu stejně jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí Díra Astald al'Lasta
Reta ti polibek lehce oplatí, ani ona tě nijak nezdržuje, ví, jaké je loučení a sama jej očividně prodlužovat nechce. Vyjdeš schody na střechu, na níž již čeká Stew ve své větší podobě. Hledí směrem k městu, které se již topí v černi noci. Ještě není nijak pozdě, noc ještě pořádně nezačala, ale v zimě se stmívá rychle. Otočí se k tobě, bez jediného slova poklekne tak, abys na něj mohl vylézt. Když se na jeho hřbetě usadíš, zvedne se, rozepne křídla a rozeběhne se ke kraji věže. Hned u jejího konce se odlepí od země a vyskočí do vzduchu, křídla nechá roztáhnutá, tudíž chvíli plachtí, než jimi pomalu mávne a postupným zvyšováním rychlosti docílí rychlého tempa, v němž dokáže vydržet dlouhé hodiny. Letíte mlčky, pokud nezapředeš konverzaci, jelikož Stew se na to nechystá. Můžeš si i chvíli pospat, nehrozí, že by tě tvůj společník hodil na zem. Ať jsi učinil tak či tak, za nějakou - nepříliš krátkou - chvíli jsi se dostal nad lesy, v nichž se dle všeho nacházelo místo zvané Dračí Díra. Ze shora, v té tmě, vypadal jako obyčejný les. Mnoho stromů, mezi nimi temné stíny. Pokud by ses pokusil s nimi komunikovat, nepovedlo by se ti to. Možná zde tvé schopnosti nefungují, nebo jsi od nich stále moc daleko. Stew přistane při kraji lesa, aby si vás nikdo nevšiml, počká, až slezeš z jeho zad, a zmenší se. Stojíte před tmavým lesem. Nevíte, co vás čeká uvnitř mezi spletenými větvemi, tmavými křovisky a bílým zářícím sněhem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vyučování začíná Deamon Loot
Tvá průvodkyně velmi pochybovačně nadzvedne obočí. „Kdyby se tobě líbila nějaká holka, pokoušel by ses ji zranit jak nejvíce to jde?“ zeptá se. „Já myslím, že ne. A pochybuji, že by to udělal kdokoli jiný,“ konstatuje. Na tváři se jí opět vytvoří uličnický úsměv. „Třeba z nich budou sochaři a proslaví se ve světě umění,“ zafantazíruje. „No, ale i tak. Áron se ode mě většinou ani nehne.“ Ustaraně se rozhlédne, úsměv z tváře jí rázem zmizí. Pokrčí rameny. „Asi si vážně někde plácají sošky,“ usoudí po chvíli rozhlížení. Starosti opět zaniknou.
Lišácky se uculí. „Hm, na to bych nesázela. Já bych nejdříve zlechtala tebe,“ usměje se. „Ale tak zlá nebudu, jen tě budu věčně otravovat svou společností,“ slíbí ti. „Za chvíli ti bude milejší pavouk,“ dodá se smíchem.
„Chtěli pomstít kamarádku,“ pokrčí Maggie rameny. „Já se jim vůbec nedivím.“
„Pfff,“ odfrkne si. „Tak to si raději založím vlastní firmu Hanbaté filmy ala’ Maggie,“ řekne s pobaveným jiskřením v očích. „Takhle mě finančně šidit a vycucávat,“ zakroutí hlavou.
„To vůbec není špatný nápad,“ zapřemýšlí dívka. „Kolik technik mučení by se dalo ještě vymyslet?“ uvažuje nahlas. „Nemáš zač, můj otroku,“ usměje se kulišácky.
Rozzáří se. „To je geniální. Což takhle rým: znala jsem medvídka, co miloval razítka?“
Zahraje si na vyděšenou a zakryje si hlavu rukama. Když se nic neděje, zvedne hlavu a zklamaně se na tebe podívá: „Ty jsi nevybouchnul,“ postěžuje si.
„Oni mohou všechno,“ informuje tě Maggie. „Jsou to bohové na zemi!“ Máchne rukama a zatváří se tajuplně. „Já jsem polobůžátko,“ dodá v žertu.
Maggie tě se smíchem následuje. „Snad si nemyslí, že bych podpálila tábor?“ zeptá se a zahraje uraženou. „To bych nikdy neudělala,“ dodá vážně než o sobě zapochybuje. „Možná,“ řekne pochybovačně. Za chvíli převezme vládu na tažením ona a táhne tě směrem k lesu - do jiné části, než šla skupina hrající flašku. U kraje lesa leží kláda, na níž dívka ukáže: „Sedni,“ řekne. Učiníš-li tak, sedne si před tebe do sněhu, pokud ne, sedne si na kládu, ať tak či onak, posadí se tak, aby na tebe viděla. „Tákže,“ protáhne a zamne si ruce. „Nejdříve bychom měli přijít na to, jaký je tvůj hlavní živel.“ Opře si lokty o kolena a významně se na tebe podívá: „Bojíš se nějakého elementu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Lov Michael Back
Liška mrštně uskočí, ty se z místa ani nehneš, opět se pohybuješ jako na běžícím pásu, což tvora udiví. Avšak jen na chvíli. Začne pomalu přecházet a obcházet tě. V dostatečné vzdálenosti tak, že na ní nedosáhneš. V očích jí spokojeně jiskří.
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokrčím rameny. "Záleží na situaci.,, Pronesu přesvědčeně. "Já znám Anëris asi tak 18 hodin... A nevím vůbec nic.,, Pokrčím rameny a zasměji se. "Jako že by si mi dala do spacáku pavouka a pak mne ještě zlechtala ?,, Podívám se na ni podezíravě. "To je teda pěkně ne fér...,, "Na to jsem připravenej... a v nejhorším půjdu jednu noc spát a další den se po mne slehne zem.,, Pokrčím rameny jak kdybych to už někdy udělal. "Asi tě těm včelám předhodím...,, Zamyslím se. "Myslíš že by mi za tebe dali med ?,, Podívám se na ni s nadějí v očích a pak se rozesměji. "Ale... takhle nedostanu penízky... a jak si budeš shánět herce ?,, Podívám se na ni lehce zamračeně. "Lámání v kolenech, strhávání nehtů, vytrhávání zubů...,, Začnu ze sebe sypat, jako bych se v tom denně pohyboval. "To se ještě uvidí kdo tu bude otrok.,, Řeknu tajemně a ďábelsky po ni blejsknu pohledem. Uraženě po ni blejsknu pohledem. "Ty by si mne nechala vybouchnout ? To si pěkná kamarádka...,, Popotáhnu... "Když ty jsi poloubožátko...,, Naschvál popletu slovo... "Tak já jsem polohoužvátko.,, Andělsky se na ni podívám. "Já si to myslím.,, Zvednu pobaveně ruku, ale to už Maggie přebrla kormidlo a táhla mne nekam k lesu. "Jen doufám že nehodláš podpálit les...,, Zděsím se. Posadím se do sněhu a přenechám tak Maggie lepší místo. "Hmm... matka příroda je největší masový zabiják... takže asi země.. jestli je to jako element...,, Pousměji se na Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro "Nikde nikdo Stew?" zašeptám drakovi. Má lepší smysly, takže dokáže případné nepřátele odhalit mnohem rychleji než já. Zvlášť když nemohu použít magii. Jakmile mi dá vědět, že je vzduch čistý, schovám většinu výstroje. Do křoví, kde na to ještě naházím větve, aby to nebylo vidět z příliš velké dálky. Vyberu si několik hlavních orientačních bodů, abych se neztratil a znovu to našel. Jenom s tím nejnutnějším se vydám na průzkum. Hezky podle toho co mi Astalda prozradila. Opatrně se sunu od stromu ke stromu a snažím se udržovat směr k táboru, abych si ho mohl z dálky prohlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Učení respektu Deamon Loot
Maggie trochu překvapeně zamrká. ,,To abych si na tebe dávala pozor, co?" řekne a nenápadně udělá krok do strany. Avšak se vší pravděpodobností ti nevěří. ,,Já Árona čtyři dny, o moc více to není," ujistí tě s úsměvem.
Dívka se zatváří jako nevinnost sama. ,,Přesně tak," přisvědčí. Pokrčí rameny. ,,Fér? Odkdy je život fér?" zeptá se. Zatváří se fascinovaně. ,,Ukážeš mi, jak mizíš?" otáže se.
,,Kdo by tě pak otravoval?" nadhodí. ,,Jednu skleničku, za mě toho moc nedostaneš," zmírní tvé nadšení, při čemž se snaží tvářit vážně, což se jí moc nedaří.
,,Herce nepotřebuji," namítne. ,,Já budu mít hlavní roli," připomene ti.
,,Píšu si," řekne a vytáhne bloček, aby si do něj něco zapsala. ,,Udělám si z tebe svou knihu mučení," informuje tě. Povytáhne obočí a věnuje ti tajemný úsměv. ,,Máš pravdu, to se ještě uvidí," přikývne.
,,Byl bys slavný, napsala bych knihu s názvem: Výbuchy Deamona Lo-" zarazí se a znovu vytáhne bloček. ,,Ty jsi hotová studnice nápadů," konstatuje zatímco zapisuje svůj nápad.
Přikývne. ,,Buď rád, že nejsem celoubožátko, to by ses natrpěl," zakroutí soucitně hlavou. ,,Polouhoužvátko?" zasměje se. ,,Co to je?"
Zasměje se. ,,Jak jinak," utrousí pobaveně. ,,Jistěže ne, co tě to napadá?" otáže se svatoušsky.
,,Hm, dobře," přikývne zamyšleně a chvíli mlčí se zahloubaným výrazem v očích. ,,Začneme zemí. Musíš si u ní nějak získat respekt. Napadá tě něco?" podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Michael Back
Liška se posadí, daleko od tebe. Možná zapomínáš na fakt, že liška sice neumí mluvi, zároveń ti však nerozumí, tudíž se s ní neumůžeš domluvit. Tento tvor však udělá něco, co pravděpodobně nečekáš. Říkáš, vše? otáže se ženský hlas ve tvé hlavě. Víš, jak se mi tím zavazuješ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U tábora Astald al'Lasta
Drak zakroutí hlavou na znamení, že je vše v pořádku a sleduje, kam schováváš věci. Není nijak ochotný ti s nimi pomoci.
Proplétáte se tichým lesem, sníh vám křupe pod nohama a toto vrzání podrážek o bílé vločky je jediným výrazným zvukem. Nejde nijak zmírnit, ale nezdá se, že by si vás někdo všiml. Po nějaké chvíli dorazíš ke kraji mýtiny, na níž se rozprostírá tábor. Je to obrovský shluk stanů, mezi nimiž se nyní prochází mnoho lidí. Zdá se, že se všichni skvěle baví. Odkudsi z lesa zaslechneš smích. Nevypadá to, že by si někdo dělal starosti s tím, že by se sem mohl dostat nepovolaný člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To teda... jsem největší zloduch, jakého jsem kdy viděl.,, Řeknu tajemně a přihmouřim oči. "Život je fér... někdy trochu víc a někdy o trochu méně no...,, Pousměji se na Maggie. "Jasně. Ráno mne tu nenajdeš.,, Provokativně se na ni usměji. "Anëris, Nevel, Astalda, Athor...,, Začnu jmenovat různé jména a začnu se smát. "Skleničku ? tak to je mnohem víc než jsem doufal..,, Pousměji se směrem k Maggie. "Já si počkám až pujdeš spinkat a budeš bezbranná.,, Řeknu vážne a prohlédnu si ji, jak kdybych nad tím vážně přemýšlel. "To je pravda... ale do nemravných filmů pro dospělí jsou většinou zapotřeba dva... a hlavně.. já potřebuji peníze... za co si jinak budu kupovat ten alkohol ?,, Zasměji se. Sakra... ta holka se mi fakt líbí... "Díky dí... Moment ... cože ?,, Nevěřícně se na ni podívám. "Já ti ani nevím.. jen tak mne to napadlo.,, "Jasně že jo. Můžu ji zalejt...,, Vyprsknu smíchy. "Biologie mi nikdy moc nešla... Třeba bych ji mohl hladit kmeny.,, Pousměji se a snažím se nesmát. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Jak si vybojovat respekt, lekce č. 2 Deamon Loot
Stoupne si na špičky a nahlédne ti z dálky přes rameno. ,,A kde máš pytel na zlobivé děti?" zeptá se zamračeně. ,,To není žádné zloduštví bez pytle," namítne rozhodně.
,,Vlastně máš pravdu," uzná dívka. ,,To jen lidé nejsou fér," konstatuje. ,,A já patřím mezi ně," zatváří se jako Luciferova dcera. Po tváři jí přeběhne zklamaný výraz. ,,Já bych ale chtěla vidět, jak se rozplýváš ve vzduchu," řekne prosebně a udělá na tebe psí oči. ,,Snad nechceš zmizet jako obyčejný člověk?"
Maggie se zasměje s tebou. ,,Dobře, tak zformuluju tu otázku jinak. Kdo by tě otravoval tak, jako já?" opraví se se smíchem. ,,Včely umí překvapit," pokrčí rameny. ,,A já taky," dodá. Maggie se na sebe podívá a následně se podívá na tebe. ,,Já v oblečení nosím kovadlinu, mě neuzvedneš," informuje tě hrdě. ,,Leda jeřábem," dodá.
Pokrčí rameny. ,,Já nevím… Za kamínky?" navrhne. ,,Počkat, jak dva? To se obecenstvu líbit nebude, když jsou to holčičí lázně a bude klučičí obecenstvo…" Nechápavě se na tebe podívá. ,,Asi se neumím vcítit do dospěláka," povzdechne si. ,,Asi vážně budu potřebovat radu."
Zvedne hlavu od zapisování. ,,Jaké cože?" ptá se zvědavě. ,,Říkám, že jsi studnice nápadů, tak jaké cože?"
,,Skoro to vypadá, jako bys mi nevěřil," kroutí pohoršeně hlavou.
Maggie se kousne do rtu, aby se nezačala smát. ,,Ale kšic, vždyť to je vážné téma," snaží se mírnit tvé pobavení, ale nakonec se sama začne smát. ,,Já ti nechci kazit radost," řekne, když se jí povede nějak utlumit smích. ,,Ale to asi nepomůže. Já respekt získala strčením ruky do ohně, řekla bych, že ty budeš muset vlézt pod kamennou lavinu." Kdoví, kolik vážnosti opravdu myslí vážně a co myslí z legrace. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Ten jsem nechal v úmrtní vizi... sáfra... kdyby si ho jen viděla... klepala by ses, jen co bych se na tebe podíval.,, Řeknu vážně. "Přesně tak...,, Pousměji se na Maggie. "Vážně ? Tak to abych si na tebe začal dávat pozor Margaret...,, Provokativně obejdu dívku. "Tak to tě asi zklamu... Umím jen zdrhat.,, Pousměji se na ni. Zamyslím se. "Hmm... Tak na to už odpověď neznám... asi vážně jen ty...,, Zasměji se. "Já si tě odkutálím.,, Řeknu zcela vážně. Nad jejím zříceným životem ohledně světa dospělých se neskutečně rozesměji. Nebyl jsem schopen ji odpovědět... "Měl jsem na mysli ty "výbuchy Deamona Loota",, Podívám se na ni podezíravě. "Ale samozřejmě že věřím.,, Podívám se ji do očí. "Musím... přeprala by si mne...,, Dodám pobaveně. "Hmm... takže mam počkat než bude zemětřesení ?,, Podívám se na Maggie. "A co takhle kdybych si začal mlátit kamenem o hlavu ?,, Podívám se na ni s nadějí. "Nebo ne ?,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Budování respektu pod zemí Deamon Loot
,,To nepochybně," přikývne Maggie a kousne se do rtu, aby se nezačala smát. Evidetně jí nijak hrozivý nepřipadáš a dle všeho asi ani připadat nebudeš.
Maggie tě sleduje a pozvedne jeden koutek úst v úsměvu. ,,Tos měl už dávno," informuje tě. ,,Má tajná služba začíná pracovat po pětiminutovém rozhovoru." Připlácne si dlaň na ústa. ,,Teď jsem se prokecla." Zklamaně jí poklesnou ramena a sundá si dlaň z pusy. ,,Ach jo," povzdechne si. ,,To je škoda."
,,Papadadá!" napodobí zvuk trumpety a zvedne ruce ve vítězném gestu a začne se uklánět imaginárním divákům. ,,Děkuji, děkuji, ano já vím, jen já dokáži otravovat jako já," pokývá hlavou a tváří se spokojeně. ,,Asi se přihlásím do soutěže lidí, co brnkají na nervy," zauvažuje.
Pobaveně se uculí. ,,Kovadlina není kulatá, to bych tě chtěla vidět."
Dívka na tebe chvíli nechápavě hledí, než se zeptá: ,,Co je na tom k smíchu?"
,,Aha, tohle," pousměje se Maggie. ,,Co je na tom divného? Jen si budu zaznamenávat, kdy a jak bouchneš. Když jsi ten robot…" Nechá větu viset ve vzduchu. ,,Ke každému výbuchu přidám smajlíka," dodá zcela vážně, jen v očích jí pobaveně jiskří.
Rozesměje se. ,,Ale ne, to si nemyslím. I když…" Podívá se na tebe s potutelným výrazem. ,,Mohli bychom to zkusit."
Kousne se do rtu v očekávání, že se jí podaří vynulovat záchvat smíchu, což se jí ovšem nepovede. ,,Ne, to asi nepůjde," zasměje se. ,,Mluvil jsi někdy se stromem?" zeptá se a nakloní halvu na stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Tajná služba ? Zatraceně.. proč já jen nezůstal v té kleci....,, Povzdechnu si. "Promiň... seženu ti místo toho nutellu... snad..,, Pousměji se na ni. Začnu ji tleskat a neskutečně se ji uklánět. "Safra... no... tak bych tě nějak.. sunul..,, Řeknu trochu nepřesvědčivě. "Neinformovanost je tak roztomilá... kór u tebe.,, Šťouchnu do Maggie a zase se rozesměji. "Jsem robot o kterého se ale musíš starat... vařit mu, povídat si s ním, mít ho ráda...,, Řeknu vážně. "Jo. Minulej rok na silvestra... Opil jsem se a narazil do větve od stromu... s kamarády jsme pak na něj asi 20 minut řvali...,, Pochlubím se Maggie |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Omluva, první krok k respektu Deamon Loot
,,Jsem agentka 007, s povolením zabíjet," pousměje se tajemně Maggie. ,,A James Bond je můj nevlastní batr," dodá. Obličej se jí rozzáří dětským štěstím. ,,Ó," vydechne nadšeně. ,,Ty jsi tak moc hodný," řekne a usmívá se s největším nadšeným, jaké jsi u ní zatím viděl. Dalo by se s rovnávat pouze s tím, jaké cítila, když si vyzvedávala kytaru.
,,Ó děkuji, děkuji," poděkuje se smíchem.
,,To bych se vzbudila," namítne Maggie. ,,Co kdybych šla dobrovolně?" zeptá se. ,,Dostala bych za to něco?" vyzvídá.
,,Roztomilá?" řekne nechápavě, jako by ani nevěděla, co to slovo znamená. ,,Ale vážně, co je na tom tak vtipného?" vyzvídá zvědavě.
,,Musím splňovat všechny podmínky?" otáže se.
Maggie potlačí úsměv. ,,Tak se mu teď omluvíš," rozhodne a zvedne se. Podá ti ruku, aby ti pomohla vstát. ,,Příroda tě nebude respektovat, pokud tě nebude mít ráda." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Obdivuji tvého bratra...,, Řeknu s pusou dokořán. "Nejhodnější chlapec, jakého si dívka může jenom přát.,, Andělsky se na ni usměji. "Tak by si mi tim usnadnila práci a já bych to měl o moc jednodušší.,, Řeknu vážně. "Můj obdiv.,, Pousměji se na ni. "Viděla si někdy nějakej film pro dospělé ?,, Zeptám se jí nejistě. "Do posledního detailu.,, Pokývám hlavou. Ruku přijmu a zvednu se. Nakloním se k Maggie. "A co když jsem se do přírody několiktát vyčůral ?,, Zeptám se ji vystrašeně. "Já mám přírodu rád... nabízí nám spoustu možností... nádherné krajiny, rostliny a zvířata... A nádherná romantická místa...,, Zasněně se zadívám na oblohu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Souvězdí a respekt u stromů Deamon Loot
,,Chceš sehnat autogram?" zeptá se. ,,Možná se uvolí."
,,Nepochybně," přisvědčí s milým úsměvem. ,,Jsi první, kdo mi nabídl nutelu."
,,Tak to neudělám," rozhodne se. ,,Když už mě chceš někm odtáhnout, tak si budeš muset máknout." Vážně pokývá hlavou.
,,É… Co se počítá jako film pro dospělé? To je široký výběr."
,,Ty jsi ale náročná hračka," povzdechne si. ,,A stačí, když na tebe budu hodná?"
Maggie se snaží tvářit vážně, ale nějak se jí to nedaří. ,,To je smrtelný hřích," pokusí se o co nejpřísnější tón, ale zase se začne smát. ,,To ti asi odpustí," uklidní tě, když se sama zase trochu zklidní.
,,Život," doplní tě Maggie a zvedne hlavu. Obloha je již tmavá a kupodivu ani není zamračená. Třpytí se na ní miliony hvězd. Jsou zde však jiná souhvězdí než u vás na Zemi. ,,Teď je mi astronomie na nic," vzdychne Maggie. ,,Ani Oriona tu nemají," zatváří se kysele. ,,A malý vůz, zato tu prý někde bude Velký drak." Očima zapátrá pozorněji, ale pravděpodobně nemůže souhvězdí najít. ,,Hm, atronom ze mě nebude." Pousměje se. ,,Jdeme se omluvit, jinak ten respekt nezískáš a dneska se nikam dál nedostaneme." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Ano prosím... Pokud by to bylo možné...,, Zavrtám špičkou boty v zemi. "Hmm.. toho by se dalo ještě zneužít..,, Zamumlám si pro sebe. "Ty se teda vyplatíš Margaret...,, Nevěřícně nad tím zakroutím hlavou. "Nahý chlap a ženská.,, Usměji se na Maggie a rozesměji se. "Snad jsem tě teď nepohoršil...,, "No... ale jo.,, Řeknu po chvilce přemýšlení. Společně s Maggie koukám na hvězdy a ... je mi dobře... mam pocit bezpečí... mam u sebe člověka kterému věřím... i přesto že ho znám jen pár hodin... Z nějakého mne neznámého důvodu ji věřím.. "Omlouvám se ó mocná přírodo...,, Začnu se klanět všemi směry a s tím následuji Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Omluva Deamon Loot
,,Dobře, píšu si," přikývne Maggie a vytáhne bloček, aby si do něj cosi poznamenala.
,,Dalo, ale ty to neuděláš, protože jsi tak moc hodný," řekne přesvědčeně. ,,Já vím," přikývne. ,,A neříkej mi Margaret."
Zapřemýšlí. ,,Tak moment," řekne zachmuřeně. ,,James Bond točí filmy pro dospělé?"
,,To je dobře," kývne Maggie. ,,Spousty věcí na tom seznamu bych nedávala."
Dívka stiskne zuby k sobě v nezdařilém pokusu nerozesmát se. ,,Takhle ti nepochybně odpustí," řekne se smíchem a znovu se rozesměje. Zamíří směrem k lesu, kde se zastaví u prvního stromu. ,,Prosím," ukáže gesto, jako by tě vítala ve slavném hotelu a ukazovala ti vchod. ,,Vaše omluva, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To je pravda... a na dívky obzvlášť...,, Pousměji se na Maggie. "Margaret je moc hezké jméno... nelíbí se ti to ? Dobře... budu ti říkat Maggouši.,, Provokativně se na dívku usměji a šťouchnu do ní. "Nahý chlap a žena... a ...,, Podívám se na Maggie. "To máš jedno. Nech to bejt.,, Zasměji se. "Jako například ? Vaříš dobře...,, Pousměji se. Následuji Maggie až ke kraji lesa. "To se mu mam omlouvat před tebou ?,, Nejistě se na Maggie podívám ale pak se otočím a přejdu ke stromu. Kleknu si a posadím se zadkem na paty. Takže takový poloklek. "Omlouvám se přírodo za všechny špatnosti které jsem vůči tobě napáchal, ať už to byly odhozené žvýkačky, zapomenuté plechovky, nebo pořvávání a následné poc... počůrání stromu.,, Snažím se říkat klidně a zřetelně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Omluvy… Deamon Loot
,,Jsem ráda, že nejsem kluk," řekne Maggie úlevně. ,,Takhle, jméno to může být hezké, ale říkalo se mi tak, když na mě lidé byli naštvaní. Nebo když jsem vyhodila do vzduchu sklep," zatváří se mírně provinile. Při tvém oslovení se pobaveně usměje. ,,Vida vida, nové jméno? Nechceš mi rovnou říkat svatoušku? Nebo svatá cácorko?"
Při další "a" nadzvedne obočí. ,,Co a?" zeptá se a nedočkavě se na tebe podívá. ,,Asi by mi to mělo dojít, že ano?"
,,Třeba být hodná by mi dlouho nevydrželo," přizná a nevinně se na tebe usměje. ,,Jsem přeci nejzlejší na planetě."
,,Můžu jít pryč," nabídne dívka a v případě, že tomu tak chceš, odkráčí tak daleko, aby tě neslyšela.
Příroda tě asi neposlouchá, nebo jí je upřímně jedno, co jsi právě řekl. Po krátké chvilce ti na hlavu spadne šiška a ozve se tiché písknutí. Zvedneš-li halvu, spatří malou černou veverku, která na tebe nechápavě kulí oči. Asi nechápe, proč klečíš u stromu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To buď...,, Pousměji se. "Tak já na tebe budu furt naštvanej a budu ti říkat Margaret... to jd... tys vyhodila do vzduchu sklep ?,, Ujistím se jestli jsem správně slyšel. "Svatoušku... to je roztomilý...,, Usměji se. Zasměji se. "No.. mělo...,, Začnu se smát. "Chceš to říct na plnou pusu ? nebo ti to už došlo ?,, Zasměji se. "No... zatím si skoro pořád hodná... pokud nechceš do vzduchu vyhodit tábor... nebo zapálit les...,, Zasměji se. "Né to ne...,, Řeknu skoro vystrašeně. Chvíli tam tak klečím.. nic. A najednou bum... šiška rovnou na hlavu... Příroda mne nenávidí... Kouknu se nahoru a tam veverka... malá červená... a čučí na mne jako husa do flašky. "Ještě ty začínej.,, Řeknu si pro sebe a zvednu se. "Příroda mne nenávidí.,, Hodím před Maggie šišku. "Myslím že tohle nebude můj živel...,, Pousměji se, ale je na mne vidět lehké zklamání. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro A narážíme na problémy Deamon Loot
,,Ježiši," protočí panenky Maggie. ,,Ještě ty začínej. Margaret mi říká celý tábor," přizná pobaveně. To něco vypodívá o její pověsti. ,,No, omylem. Táta byl pyrotechnik a nechal mě u sebe v dílně…" zatváří se neurčitě.
,,Nebo taky můžu být roztomile svatá cácorka," zapřemýšlí. ,,To ale není jméno pro ovládnutí světa," uvědomí si.
Chvíli se na tebe nejistě a nechápavě dívá. ,,Asi nad tím budu ještě chvilku přemýšlet."
,,Zapálit les ne, nebudu kazit obydlí zvířatům, ale s tím táborem," nechá větu schválně jen tak viset ve vzduchu.
Dívka sleduje šišku a povzdechne si. ,,To se ti jen zdá," řekne přesvědčeně. ,,Mě taky oheň nesnášel," pokusí se tě uklidnit. ,,Jen… si musí zvyknout." Zamyslí se. ,,Musíme to zkusit jinak…" uvažuje. ,,Jenže nemám ponětí jak," přizná. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "No jo... tak ti budu říkat Maggínko...,, Zaculím se. "A co takhle Démonská Cácora ?,, Podívám se na ni vážně. "To už stojí za promyšlení.,, Zasměji se. Pokývám hlavou. "Jen přemýšlej Maggínko.,, Zasměji se. "Tak zvířatům kazit obydlí ne, ale lidem to ano...,, Nevěřícně zakroutím hlavou. "Ty jsi neskutečná.,, Rozesměji se. "Taky netuším...,, Pokrčím rameny... "Možná to bude lepší nechat na zítra... jsem celkem unavenej..,, Podívám se na Maggie. "A hlavně se musím seznámit s novou spolubydlící.,, Rozzáří se mi oči. "A nebo máš ještě nějaký nápad, nebo plán ?,, Podívám se na dívku se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Plány Deamon Loot
,,To mi připomnělo jednu knížku," vzpomene si náhle. ,,Takhle nějak podobně říkal magický učitel své žákyni."
Maggie rozzářeně blýskne v očích. ,,Páni, jo, to zní suprově!" raduje se. ,,Od teď Démonská Cácorka."
,,Maggínka přemýšlí," přikývne Maggie.
,,Tak lidi si o sobě myslí kdovíco, zvířata ne. Čeho je víc škoda? Zvířat a bez čeho svět přežije? Bez lidí. To je rovnice o dvou známých," vysvětlí Maggie své myšlenkové pochody.
,,Hm , asi ano," připustí neochotně. ,,Se spolubydlící?" zeptá se, jako by to slovo slyšela prvně. ,,No, tak to pro tebe mám velmi ale velmi špatné zprávy, Tvá spolubydlící je v okolí," oznámí, jako by oznamovala vraždu. ,,Ne, jsem docela ráda, že jsi na náš původní plán zapomněl." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Zasměji se. "Tu knihu neznám..,, Zapřemýšlím a zapatrám v paměti. "K vaším službám má paní.,, Ukloním se a svůdně na ni pohlédnu. "To je pravda...,, Pokývám hlavou. "V okolí ?,, Rozhlédnu se. "Ona taky vybouchla ?,, Zeptám se překvapeně. "Původní plán ?,, Podívám se na Maggie. "To byl který.,, Zasměji se a podrbu se na zátylku... jako vždy když na něco zapomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Plán B Deamon Loot
,,To asi ne. Jmenuje se to Zaklínačka koní, Nespoutaná magie 1. Skvělá knížka, jen tak mimochodem, ale tebe asi bavit nebude. Je pro holky," dodá Maggie.
,,Tvá paní se asi upřemýšlí," vzdechne Maggie. ,,Začáteční písmeno by nebylo?" zeptá se s nadějí. ,,Nebo počet písmen?"
,,Já mám vždycky pravdu," řekne Maggie lhostejným tónem, ale je jasné, že si z toho jen dělá legraci.
Dívka toho dne asi po sté zakrývá své pobavení. ,,Ne, nebo o tom alespoň nevím," řekne pobaveným tónem. ,,Stojí od tebe asi," přeměří očima vzdálesnot ,,čtyři kroky."
,,To ti tak budu říkat," zakroutí hlavou. ,,Ještě bys ho použil proti mně. Na to tě moc dobře znám." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Hm... tak to mi nic neříká...,, Pokrčím rameny. "Začíná to na s, končí na x a uprostřed je e.,, Tajemně se na dívku pousměji a dál se k tomu nevyjadřuji. "Jak jinak... jsi přeci má nejmocnější...,, Znova se Maggie ukloním. "Vážně ?,, Pousměji se na dívku a přejdu těsně k ní tak, že se opět musí dívat nahoru, aby mi viděla do očí. "Jak daleko teď ?,, Zeptám se provokativně. "Myslíš film pro dospělé u vodopádu ? To si počkám na ráno až bude světlo...,, Znova se na ni pousměji a provokativně do ni šťouchnu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Bylo by libo nápovědy? Deamon Loot
„Mně stačilo první písmeno,“ řekne Maggie a zatváří se mírně nechápavě. „Já vážně dospěláky nepochopím. Co je na tom tak lákavého?“ položí řečnickou otázku.
„Možná bys měl trošku ubrat, takhle budu mít za hodinu ego až na půdě,“ zasměje se dívka. „A to se mnou nebude k vydržení,“ varuje tě.
Dívka zvedne hlavu a následně si očima přeměří prostor mezi vámi. „No…“ protáhne. „V nejhorším centimetr v nejlepším dva centimetry,“ odhadne vzdálenost. „Odhad mimochodem má docela chabý.“
Pousměje se. „Kdepak, to byl plán C,“ oplatí ti šťouchnutí. „Chceš nápovědu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Pokrčím rameny. "To netuším... taky jsem do toho nebyl zasvěcen. Teda... byl... ale nepamatuju si to...,, Pousměji se na ni trochu smutně. "Dobre Margaret.,, Mrknu na dívku a rozesměji se. "Moje ego nikdo nebude předhánět.,, Podívám se na ni vážně a rozesměji se. "Musím říct že s mojí spolubydlící jsem spokojen...,, Pousměji se na Maggie. "Vážně jsem se bál nějaké staré babky.,, Dodám pobaveně. "Chci nápovědu.,, Řeknu lišácky a dívám se na ni s ohnutou hlavou dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hádanky ala’Šibenice Deamon Loot
„To je dobře. Kdoví, co bychom ještě zjistili,“ zatváří se úlevně Maggie. „Dospělí umějí být pěkní prasáci,“ pokývá zcela vážně hlavou.
„Maggie,“ opraví tě zcela vážně. „Žádná Margaret neexistuje.“ Potměšile se usměje. „Uděláme závody narůstání ega?“
Dívka se pobaveně usmívá. „Jen počkej, třeba se vlivem světla mění,“ neodpustí si poznámku.
„Fajn, to slovo začíná na K, pak máš spojku s a pak začáteční písmeno Z,“ poradí ti a nakloní hlavu na stranu v čekajícím gestu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokývám hlavou. "Přesně tak. Doufám že nikdy nedospěji...,, Řeknu vážně a rozesměji se. "No dobře... hrozně mne baví tě zlobit...,, Zasměji se a podívám se na ni. "Maggie je stejně nejhezčí...,, Dodám vážně. "Závod ? Moje ego už 3x projelo cílem...,, Řeknu vážně. "V tom případě budeš muset zůstat v tomhle světle...,, Řeknu svůdně. Chvíli přemýšlim, než mi to dojde. "Ajooo... dlužíš mi to zahrání na kytaru.,, Pobaveně do ni dloubnu. "Na to bych zapomněl.,, Chytnu ji za ruku a táhnu směrem k táboru. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Směr tábor? Deamon Loot
„Kéž by,“ usměje se dívka. „Dětství je stejně nejhezčí. Ačkoli,“ zamyslí se. „Věkově už jsem dospělá. A tudíž bych měla být zodpovědná,“ uvědomí si zděšeně. „Budu muset sestrojit stroj času.“
„Provokatére,“ šťouchne do tebe se smíchem. „Vidíš a ty bys mi říkal Margaret,“ kroutí hlavou.
„Páni, že tys mu namontoval kolečka?“ podezřívavě se na tebe podívá.
„Proč ne,“ pokrčí rameny. „Jen jsem zvědavá, jak dlouho vydrží svítit měsíc.“ Pohlédne k obloze. „Řekla bych, že to za chvíli položí.“
„Ach jo, já čekala, že ti to bude trvat déle,“ zatváří se zklamaně, jako bys jí právě zakázal koukat se na večerníček. „Ne, do tábora ne!“ zděsí se a zapře se. „Já ti přece říkala, že před nimi nezazpívám ani notu.“ Pokusí se ti vysmeknout. „Zůstaneme tady.“ Prosebně se na tebe podívá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "No... Já už věk na dospělého mám taky... Ale mentálně...,, Nechám větu viset ve vzduchu a zasměji se. "Mile rád ti pomohu.,, Zasměji se. "To jsem celej já. Deamon Loot- provokatér k vaším službám.,, Stoupnu si do pozoru a začnu salutovat. "A 2 motory.,, Dodám se smíchem. Pobaveně se na ni podívám. "Že si to ty...,, Pousměji se na ni a posadím se do sněhu a čekám jako dítě na Ježíška. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zpěv při měsíčku Deamon Loot
,,Nápodobně," zasměje se Maggie. ,,Tvou pomoc ráda přijmu, ostatně strojům moc nerozumím." Pousměje se. ,,Víš, jak nám bude lidstvo zavázáno?"
Tvé salutování jí rozesměje. ,,To už je i hodnost?" zeptá se se širokým úsměvem.
,,Ty podvodníku." Zakroutí naoko pohoršeně hlavou. ,,To se nedivím, že vyhraváš."
Dívka se posadí a chvíli přemýšlí. Je na ní znát nervotita, ale nakonec spustí písničku. Vzhledem k tomu, že kytaru jste nechali v táboře bez doprovodu nástroje. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Ukloním se. "Budeš moje pravá ruka, pak ten nápad prodám a s prachama zdrhnu.,, Zazubím se. "Ode dneška.,, Zasměji se a stoupnu si zase normálně. Pokrčím rameny. "Nerad prohrávám.,, Zasměji se. Maggie se posadila naproti mne a chvíli zaváhala. Asi se styděla... nebo byla nervózní.. Ale už v první chvíli co spustila, jsem to žral. Její hlas byl nádherný... Písničku jsem nikdy před tím neslyšel... Ale moc se mi zalíbila... Když skončila, začal jsem tleskat. "To bylo nádherné Maggie.,, Řeknu vážně a usměji se na ni. "Vážne nádherné.,, Dívám se na ni a prohlížím si ji. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zpěv Deamon Loot
,,A proč prodáš? Víš, kolik bys vydělal, kdybys nezdrhal?" zeptá se s povytaženým obočím. ,,Více než dvakrát tolik, než kdybys to prodal," poučí tě.
,,Tak proto jsem o ní nikdy neslyšela," srovná si to v halvě Maggie. ,,Ale hodnost to není špatná. Je pod nebo nad generálem?" vyzvídá.
,,Kdo ano?" zeptá se s úsměvem. ,,Znala jsem jen jednoho takového člověka."
Dívka se rozpačitě usměje. ,,Originál zní líp," řekne zcela zjevně pohybující se na půdě, kde se necítí dvakrát jistě. ,,Každopádně jsem ráda, že se ti to líbilo," dodá potěšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Hm... to je pravda... Ale.. nebudu to muset dělit na půl..,, Zákeřně se podívám na Maggie a rozesměji se. "Znala ?,, Zeptám se zmateně. "Jsi vážně moc šikovná...,, Pousměji se na ni. "Co máš v plánu teď ? Koupel při měsíčku ? Nebo najít naše draky ? Nebo spinkání ?,, Zasměji se a tázavě se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Prokrastinace Deamon Loot
,,Taky pravda," přikývne a pak jí dojde význam tvých slov. ,,No počkat… Ty bys mě takhle oškubal?" zeptá se a nevěřícně kroutí hlavou.
,,Znala," přitaká. ,,Řekla bych, že se s ním už nepotkám." Zdá se však, že to přijmula dobře, kdoví, o koho však šlo. Třeba jen o úplně obyčejného spolužáka, s nímž se párktá potkala na chodbě.
,,Teď?" zauvažuje. ,,Koupel při měsíčku? To bych mohla… A démony jsem si dlouho nepopovídala," řekne, jako by to celé mysela zcela vážně, což možná i myslí. ,,Árona bych měla najít taky… A spát bych měla jí taky…" Povzdechne si. ,,Ach jo, tolik věcí, co musím udělat. A co tu jen zůstat sedět a vyhnout se povinostem?" navrhne dle ní nejjednodušší řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokrčím znova rameny. "Kdybych tím na tom vydělal...,, Zasměji se. "Ale asi by mne trápilo svědomí... že jsem okradl dívku... a ještě ke všemu hezkou...,, Podívám se na ni tajemně a pousměji se. Přikývnu hlavou... Nechtěl jsem se ptám o koho šlo... možná by to bylo pro ni bolestivé... "Spánek pod širákem ? No.. nemůžu více než souhlasit... Draci se snad o sebe postarají... a s démony se mi teď vážně povídat nechce...,, Zasměji se. "Co máš vůbec v plánu dál ? Až projdeš arénu ? Teď seriosně... beze srandy.,, Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Plány Deamon Loot
Kroutí hlavou. ,,No tohle. Vy muži," povzdechne si v žertu. ,,Koukáte jen na peníze," kárá tě dál. ,,Hezkou?" podiví se a v očích jí zablýskne světélko rozpaků. ,,Aha vida, to vysvětluje mnoho věcí," zapřemýšlí. ,,Proto jsou v knížkách vždycky hezké holky."
Povytáhne obočí. ,,Na Árona bych nespoléhala… On se nepostará ani o třísku ve vlastní noze. Ale třeba má Arënis rozum," pousměje se a lehne si do sněhu. S tím, že bude mít za chvíli úplně mokré oblečení, si hlavu nedělá. Založí si ruce za hlavou a při tvé otázce se usměje. ,,Já vlastně ani nevím. Asi procestuji celý svět na hřbetě draka a potom se nějak pokusím dostat do jejich politiky, abych jim vysvětlila, že lidé nejsou až tak špatní. No a ať už by se mit o povedlo nebo ne, asi bych si založila rodinu." Na tváři se jí usadí mírně zasněný výraz. ,,Pak bych se pokusila dostat do všech světů a navštívit Zemi, abych mohla říct kamarádům, že jsem se nezabila v autě." Chvíli se jen dívá nad sebe, než opět promluví. ,,Založila bych si dračí chov a možná i školu na učení magie a obyčejných předmětů jako na Zemi. Třeba by se obyvatelstvo ze Země přidalo." Pokrčí rameny a podívá se na tebe. ,,Ty máš nějaký plán?" zeptá se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Michael Back
Hm, zabručí onen hlas a liška přimhouří oči. Tudíž ty mi můžeš nabídnout i svůj život? Malý smrtelníčku, to není chytrý tah, konstatuje zatímco se tvor zvedne na nohy a obejde tě kolem dokola. Jsi si zcela jist, že ty můžeš nabídnout vše mně? Pokud mi ovšem mé přání splníš, mohla bych tě odprostit od zdejších zákonů gravitace, uvažuje ženský hlas. Liška tě stále pomalu obchází, nezdá se však, že by na tebe nyní chtěla skočit. V jejích pohybech můžeš spatřit spíše zvědavost. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Michael Back
Liška se pousměje. Nechodím kolem horké kaše, ale kolem oběti, opraví tě samolibě. Ať tak či onak, chci po tobě hlavu Astaldy al'Lasty. Nic víc, nic míň. Pochybuji však, že je to v tvých silách, odfrkne si a zastaví se tak, aby viděla na tvůj obličej. Ostatně, jsi jen smrtelník, dobrý leda tak na jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Michael Back
To jsem si myslela, smrtelníčku, povzdechne si liška a zakroutí hlavou. Je zklamaná. Po tvých dlaších slovech se pousměje. Ale výborně, nechci tě však nechat jít bez smlouvy, vy lidé jste totiž proradní. Slib na svůj život, že vykonáš to, co po tobě chci, vymáhá z tebe přísahu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Michael Back
Liška přikývne. Ne že by stačilo, ale je to uspokojující, ohodnotí tvou přísahu kriticky. Poté se se otřese a spadne z ní jedno peříčko, které zvedne a pošle ti jej vzduchem. Ono pírko přistane přímo před tebou. Budeš se díky němu moci pohybovat. A teď hledej, poručí a sama odběhne do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "A na hezké ženy.,, Dodám pobaveně. "To víš...,, Pokrčím rameny. "každá žena je něčím krásná... Jen tu krásu objevit.,, Usměji se. Zasměji se. "To já taky ne... buď v klidu... A Arënis... nevím.. jen spí.. nic víc.,, Pousměji se. "To jsou hezké plány. Bojím se jen že ty části s těmi lidmi neprojdou... Lidé tady v Dragonii jsou na to moc ... hrdí.. nejspíš.,, Řeknu trochu znechuceně. Lehl jsem si asi půl metru od Maggie a koukal se na oblohu. "Já ?,, Zamyslím se. "Líbí se mi tady. Na zemi je nuda... tady je to neskutečné... jako z filmů. Chtěl bych se tu usadit... Najít si ženu... Mít dítě... Bojovat v bitvách... Objevovat... prozkoumávat...,, Pro sebe se usměji. "Ale zůstanu tu... líbí se mi tu.,, Ujistím Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Při měsíčku Deamon Loot
,,Jak jinak," uculí se Maggie. Chvíli přemýšlí. ,,Myslíš, že bys ji našel i u spolubydlící, kterou jsem ti popisovala?" zeptá se zvědavě.
,,Je to ještě mládě," pousměje se. ,,Já v jejím věku jen spala," dodá pobaveně.
,,Bojí se nás," usoudí dívka. ,,Bojí se změny. Na druhou stranu," povzdechne si. ,,Není se čemu divit. Stačí se podívat na naši planetu, asi je vidět, čeho jsme schopni." Zatváří se trochu smutně.
Posmutnělý výraz z její tváře zase zmizí a nahradí jej úsměv. ,,To je možná tím, že Zem znáš. A nejsou na ní draci a rytíři a hrady a vesnice a magie a koně s ostny a spousty dalších věcí." Opře se lokty o zem a nadzvedne se, aby na tebe lépe viděla. ,,Víš, co jsem slyšela? Že tu mají i zákon na počet dětí." Zase si lehne a protočí panenky. ,,Asi se tomu raději vyhnu. Žádný zákon mi nebude říkat, kolik smím mít potomků," zatvrdí se. ,,A s těmi bitvami," otočí se zase na tebe. ,,Budeš si potřebovat ještě vypilovat šerm, s tím, co umíš teď, tě do války nepustím." Uculí se. |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Zvláštní. Takhle to příliš vojenské ležení nepřipomíná. Na můj vkus je tu přéliš málo disciplíny, hlídek a řádu. Je to skutečně podivné. Hlavou mi proběhne myšlenka, zda jsme nenarazil na něco jiného, ale hned jí zaplaším. Kolik takových táborů se tu může skrývat v jednu dobu? Kdepak, tohle musí být ono. Pomalu se vydám po obvodu mýtiny, skrytý mezi stromy. Vždy se po několika krocích zastavím a naslouchám zda jsem se neprozradil a vyhlédnu mezi větvemi abych zjistil jak se pohled zatím změnil. Snažím se najít střed tábora. Někoho kdo tady tomu velí. tak velká anarchie tu zase být nemůže. Nějací důstojníci tu musí být. Nebo jsou skutečně tak přesvědčení o svém úkrytu, že se ničeho nebojí? To se mi až nechce věřit. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Pousměji se na Maggie. "Myslím si že určitě. Říkala si že je bez humoru, je stará a otravná ?,, Ujistím se a hned pokračuji. "Nádherně vyřezává. Musí být zručná. Což je u ženy super. Určitě má moc hezkou postavu...,, Celou dobu se při tom koukám na Maggie a prohlížím si ji. "A jestli je ke všemu zrzavá... Tak to je nejlepší.,, Zasněně se zadívám a pousměji se na Maggie. "To je pravda...,, Zasměji se. Pokývám hlavou. "Toho se asi bojí nejvíce...,, Řeknu trochu smutně... "Přesně... země je nudná... Prostě... žádné dobrodružství... Ale tady...,, Zasněně se zadívám směrem k Maggie. "Je to tu jiné...,, Pousměji se. "Vážně ? Tak to je hrůza... To bude první věc co v politice poupravím...,, Zasměji se. Otočím se na bok a podepřu si hlavu abych na Maggie taky lépe viděl. "Přitáhnu si sem tank a těžký kulomet.,, Zasměji se. Chvíli se na Maggie tak dívám. "V tomhle světle ti to taky moc sluší.,, Řeknu tiše a bez náznaku žertu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Cesta Michael Back
Z louky za chvilku přejdeš do lesa, který nabízí alespoň částečný úkryt před ostrým sluncem, ale i tak ti za chvíli začne být horko. Jdeš dlouho, za chvíli tě začnou bolest nohy a padne na tebe únava, pohlédneš-li nad sebe, zjistíš, že jsi prochodil celý den v lese, kde tě škrábalo trní, když jsi šel za naprosto nesmyslým cílem. Všude kolem tebe jsou jen sromy, mech a trnité křoví, kterým jsi poslední chvíle chodil. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tábor Astald al'Lasta
Tvé starosti o tvé odhalení se ukazují jako zbytečné. Nezdá se, že by si tě někdo všiml. Po nějaké chvíli se ti povede zahlédnout oheň, který pravděpodobně hoří uprostřed tábora. Kolem něj sedí lidé, kteří si spolu zcela klidně povídají a smějí se, což je slyšet až k tobě. Zahlédneš však i postavu, která stojí kousek od ohně a jen je všechny pozoruje. Je to muž, ale do obličeje mu nevidíš, skrývá jej pod zelenou kapucí. V jednu chvíli se zadívá tvým směrem, jak můžeš odhadnout z úhlu jeho hlavy, ale nezdá se, že by tě zpozoroval. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Při měsíčku Deamon Loot
Maggie souhlasně kývne, následně se jí na tváři usadí pobavený a nevěřícný úsměv. ,,Kloubok dolů, pane Loote, klaním se vaší pozitivní mysli," řekne pobaveně a lehce se ukloní. ,,Vážně dokážeš najít na všech něco hezkého. To ej umění," dodá zcela vážně. ,,Zrzavá?" Pohlédne na své vlasy, jejichž pramínky vykukují zpod její kapuce. ,,To by mohla být."
,,Byla jsem líné dítě," dodá Maggie zcela vážně, ale koutky úst jí pobaveně cukají. ,,Což se za ty roky nezměnilo," dodá po chvíli už s úsměvem.
,,Já bych se také bála. Nechtěla bych, aby mi zničili domov." Nyní Maggie mluví zcela bez legrace, ani v očích nespatříš špetku pobavení. Myslí svá slova vážně. Kdo by chtěl přijít o svůj domov?
,,Ono by se dobrodružství našlo, jen bys asi neletěl na drakovi, leda na tom na pouti," neodpustí si a zase se usměje. ,,Já myslela, že do politiky jdu já," zasměje se. ,,Jen jestli je to věc politiky, třeba je to věc nábožeství," pokrčí rameny, což na sněhu není příliš vidět.
,,Odkud?" zeptá se šťouravě a mírně se ušklíbne. ,,Tady tank nenajdeš, alespoň podle toho, co jsem slyšela."
Dívka ti pohled opětuje, nezdá se, že bys ji nějak vyváděl z míry. Až po tvých slovech se zatváří mírně rozpačitě. ,,Nějak nevím, co ti na to odpovědět," řekne nejistě a odhrne si jeden z pramínků vlasů, který jí spadl do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Děkuji, děkuji.,, Lehce se dívce ukloním. "Vážně ?,, Řeknu nadšeně. "Tak to je super.,, Podívám se na Maggie lišácky. Vážně pokývám hlavou. "Ano. Jsme ... vetřelci v jejich zemi...,, Dodám. "Nedivím se jim... ale... jsou mezi lidmi i rozdíly... Ne všichni jsou stejní.,, "jestli je to v náboženství... tak se to tebe ani mne netýká... Nevyznávám stejné náboženství.,, Řeknu vážně. "ze země... když jdou přenášet lidi.. věci určitě také.,, Zasměji se. "Tak neříkej nic.,, Pousměji se na ni a chvíli se na ni ještě dívám, než začnu pociťovat jak se propadám do říše snů. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nový den Deamon Loot
,,Hm, to nevím, to si budu muset ještě domyslet," přizná se zamyšleně nakrčeným čelem. ,,Vlastně ne domyslet, ale zjistit," opraví se rychle.
,,To i mezi jezdci, někteří nás přijmou. Jenže, hold je většina lidí špatných, většina dračích jezdců nás proto nepříjímá," pokrčí rameny. ,,Ačkoliv, proto existuje tenhle tábor. Tady jsou lidé ze Země, co se nikam nezařadili. Kdybych se nikde neuchytila, asi se vrátím sem."
,,No," Maggie po tobě vrhne postranní pohled. ,,Ono je to složitější. Tady máš podle počtu dětí postavení ve společnosti. Takže když máš dvě děti, tak jsi pro ně póvl." Zatváří se otráveně. ,,Což nechápu. Tady se snad všichni zbláznili."
Zamyslí se. ,,To ano, ale jak chceš ten tank přesunout?" zeptá se. ,,Myslíš, že tě pustí k nějakým přenosům?"
,,To je dobrý nápad," uzná a pousměje se.
~
Během několika chvil spíš jako dudek. Tvrdě, nepřerušovaně. Možná tě vyčerpal výcvik, možná se cítíš tak v bezpečí, že si tvé tělo řeklo o pořádnou dávku odpočinku. Ať to bylo jak chtělo, celou noc spíš klidně, bez přerušení, či jakéhokoliv jiného vyrušení. Obestírá tě jen tichá nevědomost, uspokojivá nevědomost, v níž si nemusíš lámat hlavu s ničím. Jen se toulat ve svých vysněných krajinách a situacích. Když začneš procitat, uslyšíš tiché kroky kousek od sebe. Otevřeš-li oči, spatříš Maggie, jak si sedá na svůj spací pytel a sundává si kapuci z hlavy, čímž odhalí zrzavé vlasy spletené do copu, z nějž několik nespoustaných pramínků vypadává. Dle světla i tančících stínů můžeš čas odhadovat na osmou nebo devátou ráno. Nevšimla si, že jsi se vzbudil. Vyhrne si nohavici ke koleni a ty si můžeš všimnout asi deseticentimetrové čerstvé rány, kterou nemohlo způsobit nic jiného než meč. Táhne se šikno přes lýtko. Dívka si s tím hlavu nedělá, natáhne se pro misku s vodou, kterou má položenou vedle sebe a namočí do ní látku, s níž si omyje ránu a následně vytáhne z kapsy obvaz. Přeloží látku na čtverec, přiloží jej na ránu a obváže si nohu obvazem. Když je se svým dílem spokojená, shrne si nohavici. Zašátrá v kapse a vytáhne šitíčko, aby si zašila natržené kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Já se hodlám usadit... dům... žena... dítě... zahrada... všechno tohle... Ale asi mi budou chybět auta a motorky...,, Řeknu smutně. "Zajímavé... tak si jich udělám 5... By mne zajímalo co budu pak.,, Zasměji se. Pokrčím rameny. "Náhodou mám známého co dělá v místnosti s přenašečem... nějakého hvězdáře.. nebo co. Možná mi to zařídí... Ze známosti.,, Zasměji se. Noc probíhala pravděpodobně bez problému. Nic mne nebudilo, ničím jsem nebyl rušen. Ráno jsem se probudil. Byl jsem mokrej a byla mi trochu zima. Slyšel jsem kroky. Opatrně jsem se otočil a sledoval, komu patří. Maggie. Ani jsem se nedivil, když jsem u ní na noze nahlédl krvavou ránu. Chvíli jsem ji pozoroval. "Nebyla si dost rychlá ?,, Byl jsem k ní zády, když si začala zašívat nohavici. "Ale žiješ... takže si vyhrála ?,, Konstatuji dál bez toho, aniž bych se k ní otočil. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Skoro trefa Deamon Loot
,,Zvykneš si. Možná si nějaké sestavíš. Nebo si budeš moc koupit koně, nebo místo v autě, jezdit na darkovi." Pousměje se. ,,Ostatně, jezdi v autě je nuda," dodá s pobaveným výrazem.
,,Škoda, že jsem nezjistila přesná čísla," posteskne si Maggie. ,,Teď bych mohla machrovat," dodá a zasměje se.
Povytáhne obočí a zatváří se uznale. ,,Tak to pak neříkám nic," usměje se.
Maggie se usměje, což nevidíš, avšak v jejím hlase je znát pobavení. ,,Hm, dalo by se to tak říci," řekne neurčitě a udělá uzel na niti. Při tvých dalších slovech jen pokrčí rameny, což je opět gesto, jež nemůžeš spatřit. ,,Ne, nevyhrála." Udělá několik stehů a prohlíží si svojí práci, než si povzdechne a vypáře to, co ušila. ,,Mistra bych nepřemohla," dodá na vysvětlenou. ,,Na druhou stranu, dneska se mi povedlo dostat ho na zem," v hlase jí zazní hrdost. ,,A zlomila jsem mu nohu, za to mám ten šrám. Nedávala jsem pozor." Znovu udělá několik stehů, tentokrát je s nimi spokojená, takže šije dál. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokrčím rameny. "mám rád zvuk motoru a smrad spálených pneumatik.,, Dodám zasněně. "To odvoláš.,, Šťouchnu do Maggie a zasměji se. "Za 5 mne asi popraví...,, Odhadoval jsem. "Ale myslím že mne nemá rád... Vlastně bych typoval že nemá rád nikoho...,, Zasměji se. Poslouchal jsem ji a usmíval se. Než se dostala k části, že svému mistrovi zlomila nohu. To jsem trochu zbledl. "Ty si mu zlomila nohu ?,, Zeptám se abych se ujistil. "Tak s tebou už trénovat nebudu.,, Řeknu vážně a s těmito slovy se posadím vedle ní. "Takže si mne tady nechala v téhle nehostinné oblasti samotného ?,, Rozhlédnu se kolem. "Co kdyby mne sežrali vlci ? nebo našli jezdci co mne hledají ? Co by sis počala ?,, Rýpnu si do Maggie. "Bolí to ?,, Zeptám se Maggie ustaraně a prstama lehce přejedu po obvazu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Bolest ala'Maggie Deamon Loot (Stan)
,,Hm, mám nápad," řekne rozjařeně dívka a sopět vytáhne svůj bloček, aby do něj něco zapsala. ,,Vymyslím voňavku s vůní spálených pneumatik," vysvěltí, co si zapisuje. ,,Budeš první, kdo ji vyzkouší," dodá a kouzky úst jí zacukají v úsměvu. ,,Neodvolám," řekne zcela vážně. ,,V autě létat nemůžeš."
,,Nebo tě hodí do stoky," zapřemýšlí Maggie.
Zatváří se nesouhlasně. ,,To asi těžko. Svého draka má určitě rád."
~
Pokrčí rameny. ,,Koledoval si o to. Nedával pozor, neuhnul." Zvedne oči od zašívání a zadívá se na tebe. ,,Nehledě na to, že se mu hned zahojila a já schytala štít do břicha." Očima se zase vrátí ke své práci. Nezdá se, že by jí výcvik nějak překvapoval. ,,Podezírám ho z masochismu. On mě snad za chvíli bude prosit, abych ho naschvál zraňovala," nevěřícně zakroutí hlavou. ,,Proč ne? Tys mě ještě nenaštval," znovu zvedne hlavu. ,,Nehledě na to, že tobě bych nic neudělala. Mám v plánu tě vycvičit, ne zabít." Teď mluví vážně. Zcela vážně. ,,A nehrabeš se mi v hlavě, jako jeden určitý člověk," dodá než se zase vrátí k zašívání. Přes její rameno můžeš spatřit, že si nohavici nezašívá, ale vyšívá. Do látky vsazuje malé vzorce podobné listům, které slouží zároveň jako ozdoba a také jako záplata.
Usměje se a podívá se na tebe. ,,Vlci? Tady?" podiví se. ,,No, to bych sázela spíše na ty jezdce." V očích jí blýskne lišáctví. ,,Šla bych tě hledat a pak bych ti vynadala, že jsi se nechal zajmout." Pohlédne na stěny plachty. ,,Dobře, uznávám, možná jsem měla před stan dát ceduli: pozor, nebezpečný medvěd, kdo vejde, zemře na spánek, ale to by je asi neodradilo." Neodolá mírnému rýpnutí. Zakroutí hlavou. ,,Ani ne," řekne věcně. ,,Ale tebe by to mohlo bolet, pokud tu ruku nedáš pryč, přišiju tě k nohavici," varuje tě v žertu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To je výborná nápad Maggie.,, Podívám se na ni rozzářeně. "Nebo.... asi si vyberu tu stoku... Třeba si najdu nějaké kamarády... Krysy... nebo tak něco...,, Zasměji se. Pokývám hlavou. "To je pravda... jeho draka jsem ale snad ani neviděl...,, Zapřemýšlím. "Jak ?,, Zeptám se překvapeně. "Nějaká hojící schopnost ?,, Podívám se na ni se zájmem. Pokrčím rameny. "Třeba ho to vzrušuje... Co ty víš... je to chlap.,, Zasměji se. Oddechnu si. "Tak to pak áno... to je vpořádku...,, Zasměji se. "Vynadala ? Tak to se zajmout nenechám.,, Zasměji se. "Jezdci by byli asi horší... Spíš se nechat sežrat vlkem...,, Odfrknu. "To si měla... Chudinka Deamon... sám ve stanu...,, Řeknu smutně. Cuknu rukou zpátky. "To je pravda...,, Zasměji se. "Ták... co je na programu ? Vodopád ?,, Neodpustím si lišácký pohled na Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Promluva s vodními démony na programu dne Deamon Loot
Nevěřícně nad tebou zakroutí hlavou. ,,To se určitě uchytí," dodá s mírnou dávkou ironie. ,,Nebo budeš můj jediný zákazník… To mi brzy zkrachuje obchod," zasměje se.
,,Myslíš, že tady jsou jen krysy?" zeptá se pochybovačně. ,,Vsaď se o co chceš, ža tam budou přerostlí pavouci!" Dá si ukazováčky jako velké špičáky a zakoulí očima.
Maggie se zatváří zvědavě a mírně překvapeně. ,,Hvězdář bez draka?" podiví se. ,,Já myslela, že je to něco jako… prezident jezdců, nebo tak." Pak se zatváří lítostivě. ,,Třeba mu umřel."
~
Pokrčí rameny. ,,Asi, nedivila bych se tomu," posuměje se. ,,Zrovna on má schopnosti, o nichž si já můžu nechat zdát. Neznám jejich rozsah, ale nedivila bych se, kdyby to byl druhý Magneto." Zarazí se. ,,Na druhou stranu… Magneto byl hezčí," dodá zklamaně.
Podívá se na tebe dost nevěřícným pohledem. ,,Chlap, který bude o dvě stovky let starší. Skvělá partie," zazubí se, ale poté nevěřícně zakroutí hlavou. ,,Kdo se ve vás má vyznat?" zamumlá spíše pro sebe, když zase obrací svou pozornost ke kalhotám.
,,Jako bych já nebyla v pořádku," zakroutí pohoršeně hlavou, ale v jejím hlase lze zaslechnout pobavení. ,,Teď jsem si pokazila pověst zlé holky," povzdechne si.
,,To bych ti radila," zahrozí ti ukazováčkem. ,,To by byl mazec," dodá se smíchem.
,,Jezdci by tě mučili," řekne věcně. ,,Takže bych musela zasáhnout jako Superwomen co nejdříve," neodpustí si komentář. ,,Já tě chtěla vzbudit, jenže tys vypadal tak spokojeně," mile se na tebe usměje. ,,A sama vím, jak mi je, když mě někdo vzbudí z mých bondovských snů," dodá a její úsměv se změní v potměšilý.
Potměšilost v jejím úsměvu ještě mírně naroste. ,,Tam mám namířeno, ale nevím nevím jestli tě tam pustí," provokativní tón jejího hlasu je více než zřejmý. Dozašije si nohavici a spokojeně se zadívá na vzor, který si do ní vyšila. Mnoho drobných lístků, sotva patrných a naskládaných hustě vedle sebe, vypadá jako vodopád listoví, jež padá ze stromu. Uklidí si jehlu na nit zpět za opasek a poté se zvedne. ,,Takže, já bych měla jít ještě udělat kolečko kolem lesa," zauvažuje a zatváří se zadumaně. ,,Asi dneska mistra naštvu," usoudí nakonec a věnuje ti lišácký úsměv. ,,Půjdu si promluvit s vodními démony." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back Odhadneš že asi tak hodni dvě, více rozhodně ne. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokývám uznale hlavou. "Jo... to je asi větší pravděpodobnost...,, Zasměji se. Oklepu se. "Pavouky ne....,, Řeknu znechuceně. "Je to možné... Vůbec netuším...,, Řeknu nečitelně. "Magneto ? Ten skoro nic neuměl... Přirovnala si svého mistra k někomu kdo skoro nic neumí...,, Zasměji se. "Asi mu to pujdu říct..,, Podívám se na dívku provokativně. Zasměji se. "A kdo se pak má teprve vyznat v ženách... to je kapitola... nebo spíše kniha sama o sobě.,, Dostanu záchvat smíchu. "Mučili ? Tak to je super... co by mi udělali ? Vecpali mi do hlavy celé jejich náboženství ? Nebo by mi říkali jak jsou lidé špatní...,, Nechám větu otevřenou. "Pustí... Zakreju si oči.,, Naznačím, ale koukám skrze prsty. "No teda... ty jsi rebelka...,, Zasměji se. "Tady někdo dostane od mistra na zadek.,, Dodám pobaveně. "Super. Vždycky jsem se chtěl utopit. Jdeme.,, Popadnu Maggie za ruku a cesta směr vodopád. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Les Michael Back
Nalezneš starý dub, jehož větve jsou dostatečně silné, aby tě unesly. Vylezeš-i na něj, zjistíš, že kolem tebe je jen les. Nic jiného nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vodopád Deamon Loot
,,Bohužel," dodá Maggie.
Zatváří se potměšile. ,,Ve stokách jsou pavouci."
,,Pokud to tu funguje jako v Eragonovi," začne spekulovat. ,,Měl by být šílený."
~
,,Jak neuměl?" diví se. ,,Vždyť pohnul se Zeměkoulí." Nechápavě se na tebe dívá. ,,Magneto je nejlepší," stojí si za svým a vzpurně se na tebe podívá. ,,Neříkej, že bys nechtěl být Fasbender?" významně se na tebe podívá. ,,Můžeš, stejně by nevěděl, o koho se jedná," věnuje ti nevinný úsměv.
Když se začneš smát, jen tě nechápavě pozoruje, než začne skrývat sv pobavení. ,,Dobře… Na tom asi něco bude," připustí.
,,Nebo by tě natáhli na skřipec," odtuší Maggie, aniž by zvedla hlavu.
Dívja pobaveně kroutí hlavou. ,,Ti přes hlavu hodím síť, i ta bude méně děravá," neodpustí si rýpavou poznámku. Věnuje ti lišácký úsměv. ,,Už jsem dostala," ujistí tě. ,,Nemůže mi přeci zazlívat, že tu provádím nového spojence," dodá se smíchem. ,,Tvé přání jim bude rozkazem," zasměje se Maggie a následuje tě. Tábor je již na nohou. Dnes svítí slunce, odráží se od sněhu jako od diamantů a propůjčuje tak krajině magický nádech. Ale zde to ani není potřeba. Propletete se mezi stany i lidmi a dostanete se do lesa. Dále pokračujete úzkou cestou až k rozcestí, kde tě včera Maggie upozorňovala, kudy máš a kudy nemáš chodit. Samozřejmě že odbočíte na cestu, kam máš ty vstup zakázán. Jdete ještě krátkou chvíli, než dorazíte k místu, které možná znáš jen z ilustrovaných knížek o dobdodrusžtvích různých dětských hrdinů. Cestičky se rozšíří, stromy se rozestoupí, aby uvolnily místo jezeru, které má na šířku asi sedm metrů na dálku maximálně šest. Do čistého jezera z vysoké bílé skály padá vodopád. Nejdivnější je, že skála zde stojí osamocená a není zde žádná řeka, která by přiváděla vodu. Nikdo zde není, asi je pro všechny příliš brzy, nebo pozdě, na koupání v ledové vodě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Tak ten díl mi asi unikl...,, Řeknu zamyšleně. "Tvůj mistr je pěkně nevzdělaný.,, Ušklíbnu se. "Super ! Dokážeš podpořit... Bolelo by to hodně ?,, Zeptám se vyděšeně. "To víš.. nechci si nechat ujít žádný detail... té vody a démonů.,, Dodám pobaveně. Následuji Maggie směrem k táboru a u rozcestí zahneme na mne zapovězené místo. Okouzleně jsem se rozhlížel. Vypadalo to úžasně. Jezero nebylo příliš velké. Možná délku branky na fotbal. Nejdivnější byla skála, ze které se hrnula voda do jezera. Od ničeho. "pááni...,, Vše pozoruji s otevřenou pustou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Duhové jezírko Deamon Loot
„To ti nemohlo uniknout. Myslím, že se to jmenovalo Apokalypsa. Jeden mutant sbíral schopnosti ostatních mutantů,“ zatváří se mírně zhnuseně. „Můžeš hádat na čí stranu se Magneto přidal.“ Poušklíbne se. „Je mu tři sta let, v té době myslím televize nebyly.“
„Viď?“ usměje se provokativně. „Asi dost. Na skřipec jsem ještě natahována nebyla, takže nemohu posoudit,“ řekne s potměšilým výrazem. „Můžeme to zkusit,“ navrhne.
„Jen vody a démonů?“ zasměje se.
Maggie se pousměje a přejde ke břehu. „Ještě jsi neviděl to nejlepší.“ Poklekne, ponoří ruku do vody a vytáhne hrst barevných průsvitných kamínků, které připomínají svým vzhledem sklo, skrze něž prosvítá sluneční světlo a tvoří na sněhu barevné odlesky. „Tady u břehu jsou všechny barvy a pak dál už jen modré,“ dodá a vhodí kamínky zpět do vody. Zvedne se a otře si ruce do kalhot. „Někdy je tu prý vidět duha, ale ještě jsem ji nezahlédla.“ |
| |
| soukromá zpráva od Astald al`Lasta pro Nerozumím tomu, tohle prostě není vojenské ležení. Musím prostě zjistit víc. Zase se vzdálím a obejdu tábor až skoro dokončím celý kruh kolem něj. sám se utábořím v malém ďolíku zakrytý křovím. Počkám na noc. Pokud nepostaví stráže půjdu na výzvědy přímo do tábora. Budu se vydávat za jednoho z nich a snad se mi podaří něco odhalit. S tím jak to tam mají by to nemuselo být těžké pokud mě někdo nepozná, ale v šeru by se mi mohlo vyhnout se odhalení. Čekám a odpočívám než padne tma. Při tom pozorně naslouchám zda se ke mně nikdo neblíží a nepřítomně hladím draka mezi ušima. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod stromem Michael Back
Usneš na stromě a probudíš se pod stromem, což znamená, že máš naražená žebra i celou stranu těla, na níž jsi dopadl. Obloha je zatažená, fouká studený vítr. Zdá se, že bude pršet. Velký rozdíl oproti včerejšímu počasí, kdy jsi měl problém vůbec se hýbat kvůli horku. Dnes může být snad pět stupňů. Nezdá se, že by se někde v okolí pohybovalo nějaké nebezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U tábora Astald al'Lasta
Zjistíš, že kolem tábora je asi dva metry volné plochy, možná slouží jako jakési upozorňovací pole, na druhou stranu, je jim asi na nic, nepřítel by je v takové vzdálenosti složil okamžitě na kolena.
Za chvíli padne tma, ale v táboře to neznamená večerku, právě naopak, začne ještě víc žít. Nejsou to však přípravy na boj, nýbrž pouze večerní zábava. Nikdo se k tobě neblíží. Asi po hodině smíchu a nadšeném vyprávění příběhů se tábor uklidní a většina z nich jde spát. Za chvíli obestře tábor naprostá tma, přerušovaná jen světlem měsíce. Stráže nikde nevidíš, vlastně nevidíš nikoho. Stew usnul, následujíce příkladu, který viděl v táboře. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To byl ten novější co ? Ten už se mi tolik nelíbil... starý dobrý X-man 1 až origins... Ty byly nejlepší.,, Zasněně se zadívám. "Na jeho stranu ?,, Zadívám se se zamyšleným výrazem. "Tak jo. Pak mi dáš vědět jak to bolelo.,, Provokativně se na ni ušklíbnu. Pokrčím rameny. "Dívce u vodopádu se bránit nebudu.,, Pousměji se. "Páni.... tenhle svět mne nepřestává překvapovat...,, Pousměji se. "Třeba budeme mít štěstí.. Co říkáš na koupel ? Samozřejmě ve vší počestnosti.,, Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nevinná koupel Deamon Loot
,,Ale Magneto stál za houby," prohlásí Maggie. ,,Jako mladší byl hezčí," uculí se. ,,A měl charisma. Rozhodně byl lepší než Charles. Alespoň Wolverine je všude stejný." Přikývne. ,,Znamenalo to, že by mohl zničit lidstvo. Jenže se tam pak přimotal Qiuck - Silver a zase mu to nevyšlo," zatváří se trochu zklamaně.
,,Ccc," odfrkne si. ,,Tak jo, ale nevyčítej mi, že se u toho budu plazit po zemi s nohama a rukama jako špagáty," ušklíbne se.
,,Proč jsem to jen převídala?" položí s pobaveným úsměvem řečnickou otázku.
Usměje se. ,,Řekla bych, že to je účel tohoto světa," konstatuje. ,,Prý se k tomu pojí nějaká pohádka," zapřemýšlí. ,,Ale na tu si nevzpomenu." Při zmínce o koupeli jí zablýskne v očích. ,,Já jsem počestnost sama," uculí se nevinně. ,,Jen abys neřekl, že jsem tě nevarovala, je tu vážně ledová voda." Následně si začne povolovat řemínky u kožené vesty, která zde slouží jako brnění. Když je všechny rozepne, přetáhne si ji přes hlavu. Pod ní má obyčejnou zelenou košili, kterou si na sobě ponechá a začne se sundaváním bot. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Margaret ( :D ) Zblednu. "Oni k X-man připletli Quick-Silver ?,, Začnu hluboce oddechovat. "Bože muj... ve které společnosti to žiju...,, Posadím se na zem, aby to se mnou nešvihlo. "Nějak to přežiju.,, Zasměji se. "Třeba trochu vyrosteš.,, Podívám se na ni provokativně a rozesměj se. "O tvé počestnosti bych ani na vteřinu nezaváhal má paní.,, Lehce se ukloním a po jejím souhlasu si začnu sundávat boty, ponožky a vestu. "Snad vás nepřivedu do rozpaků Margaret.,, Blejsknu po dívce očima a sundám si i košili. Vlezl jsem kousíček do vody. Bože můj. Voda byla skutečně ledová. Ono... čemu se divit... v téhle části světa byl sníh. Né sice mrazy... ale sníh ano... Pomalu jsem šel dál a dál. Nejhorší byla oblast pod pasem. Trochu jsem při té části zimou zadrkotal zubama a zaklel. "Ta voda je ledová jak psí čumák.,, Zadrkotám směrem k Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve vodě Deamon Loot
,,Jo," přikývne a sleduje tvou rekaci mírně nechápavě. ,,Ten je na tom mimochodem nejlepší. Trochu mi připomíná mě, co se chování týče." Teď už se tváří ustaraně. ,,Ty nemáš Qiuck-Silvera moc rád, co?"
Protočí panenky. ,,Já jsem vysoká," namítne a stoupne si na špičky. ,,dokonce stejně vysoká jako ty," dodá pobaveně, což není pravda. Pořád je o něco menší.
,,Ještě abys váhal," zakroutí hlavou a snaží se u toho nesmát. Což se jí jako vždy vymkne kontrole. Zvedne oči od přesek. ,,Ale kdepak, pane Deamone, ale musím vás upozornit, že tady žádná Margaret není." Přes její slova si však můžeš višmnout sotva patrného ruměnce v dívčiných tvářích.
Maggie si mezitím sundá i košili, pod níž má ještě černé, zcela pozemské, tílko. Uculí se. ,,Ty jsi asi ještě nezažil psí čumák," odtuší a vleze do vody. Jí se evidetně voda tak studená nezdá. ,,Je teplejší než včera," informuje tě. Pak se potopí a pod vodou tě dvakrát obepluje. Díky tomu zjistí, proč pro ni voda není tak studená. Dívka totiž vyzařuje teplo, které vodu zahřívá. Vynoří se před tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To ne... Mám ho rád... Ale jsou to odlišné Marvelovské světy... Třeba fantastická čtyřka a Avengers... ty by se nikdy neměli potkat.. totéž strážci gal. a Avengers... což se bohužel stalo... A X-man a Quick-Silver ? To je konec světa.,, Povzdechnu si. "To teda.,, Dodám pobaveně. "Když si uříznu nohy, tak dokonce stejně jako já.,, Rozesměji se. Voda byla ledová. Ne však pro Maggie. Ta do ni vplula a pod vodou kolem mne udělala 2 kolečka. To už jsem byl ve vodě po břicho. Vynořila se a já začal cítit, jak se voda kolem otepluje. "Vsadil bych se že ti dopomáhá element.,, Podívám se na dívku. Doslova vyzařovala energii. Potopil jsem se pod vodu a hned se zas vynořil. "Teď už není tak studená.,, Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve vodě Deamon Loot
,,Náhodou, to by bylo geniální…" Nadšením jí zasvítí oči. ,,Chceš něco vyzradit?" zeptá se a v očích jí lišácky zaleskne. ,,Vsadím se, že by se ti to moc nelíbilo."
Maggie se zatváří na oko uraženě. ,,Tak malá nejsem," řekne a založí si ruce na hrudi. ,,Pche. To je jen půl metr," dodá a zdůrazní jen.
,,Jaký element?" nechápe a je na ní vidět, že si na nic nehraje. Pravděpodobně ani netuší, že z ní vyzařuje teplo. Odrhne si mokré vlasy z čela. ,,Dobře, ta voda asi nebyla tak teplá jako teď." Podívá se na vodu, jako by se před jejíma očima měnila v medvěda. ,,Teď mě napadá… Nechceme zkusit, jestli není tvým živlem voda?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokývám hlavou. "Na 128% ne.,, Zasměji se. "Ajo...,, Kouknu se na ni znova. "Jen půl metru... Tak to nic.,, Jen také zdůrazním a zasměji se. "Vyzařuješ teplo. Jako kdyby si ohřívala vodu.,, Dodám fascinovaně. "To je super nápad... jen...,, Nakloním se k Maggie. "Jak moc bude vodě vadit když jsem do ní jako malej čůral ?,, Podívám se na ni vystrašeně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pověstný záchvat smíchu Deamon Loot
Chvíli se tváří zamyšleně. ,,Víš, jak se mutantí gen přenáší od kluka," začne ti pomalu prozrazovat.
Popuzeně se na tebe podívá, ale vidíš, jak jí v očích hraje pobavené světélko. ,,Přesně tak, jen půl metru," přikývne.
,,Fakt?" podívá se na sebe, jako by hledala solární panely. ,,To ani nevím, že umím." Začne se smát. ,,Můj ty bože…" řekne, když ztratí dech natolik, že již nemůže smích produkovat. ,,Řekla bych, že stačí, když budeme potichu," sama již přejde na tišší hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Ano...,, Odpovím trochu zmateně. "Tvůj element je oheň... asi tě zahřívá... Já cítím jak se voda ohřála když si do ni vlezla...,, Zasměji se. "Jen se směj... Jako by si to nikdy neudělala.,, Hraju uraženého. "Dobře.,, Řeknu šeptem a pak už jen tiše stojím po hrudník ve vodě. Maggie po ramena. Dívám se na ni a ani nedutám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Voda Deamon Loot
,,A v jedno díle má Magneta a Qiuck- Silvera," dodá a čeká, až ti to dojde. V očích má vyčkávavý výraz.
,,Třeba jsem jen rozžhavený kus železa," řekne Maggie a napodobí syčení rozžhaveného kovu, který někdo položil do ledové vody. Maggie se rozesměje ještě více. ,,nejdřív země a teď voda," neodpustí si a začne se smát ještě více. Z toho smíchu jí začínají slzet oči.
Chvíli jen tak stojíte, Maggie se tváří jako malé dítě, co se dostalo do říše pohádek. Očima zkoumá hladinu vody. A pak to uslyšíš. Tiché šplouchání, jako by se někdo smál. Právě tento zvuk se pomalu změní do slov. Sotva slyšitelných, ale dívka se zatváří nadšeně. ,,Slyšíš to?" zeptá se polohlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Neměnost Michael Back
Svět se nemění. Pořád stromy a stromy a stromy a stromy… Nic jiného. Cestou nenarazíš ani na vodu, takže tě začíná bolet hlava a dělá se ti mdlo. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Zamyslím se. "Hmm... dnes mi to moc nejde...,, Zasměji se. "A to je teprve ráno.,, Dodám. Pokusím se Maggie podtrhnout nohy a shodit ji do vody. Stojíme. Ani se nehneme. Jediné co kolem nás bylo, byla padající voda a lehounké žblunkání... Připomínalo to ... šepot... Nebo takové to lehké posmívání se. "Jo něco jo... A dostal jsem chuť na palačinky.,, Nemohu si odpustit rýpnutí a dál zase poslouchám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Vodní kouzla Deamon loot
Povzdechne si. ,,A co třeba když zmíním jen ta dvě jména. Magneto a Quick- Silver?" zkusí to.
Podaří se ti podtrhnou dívčiny nohy a dívka se se smíchem potopí. Poté sevynoří a prská vodu na všechny strany, smích ji však nepřešel. ,,To bylo podlé," řekne pobaveně, když ze sebe vykašle vodu. Následně ti nenápadně podrazí nohy.
Maggie se kousne do rtu, nemá zase daleko od toho, aby se začala smát. To už je ale hlas vody mnohem silnější, zní jako polohlasná promluva člověka: ,,Zdá se, že se opět porušují pravidla, není-liž pravda," hlas zní vyloženě pobaveně a mezi tebou a Maggie se vytvoří malá vodní liška. V dívčiných očích můžeš spatřit pouze úžas. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "ehm.... Mají nějaký příbuzenský vztah ?,, Zeptám se nejistě. "Já ví--.,, Začal jsem taky polikat vodu. Vynořil jsem se a promnul si oči. "To sem nečekal.,, Zasměji se. Neuvěřil jsem tomu, když se mezi mnou a Maggie vytvořila vodní liška. "Ehm no... vím že tohle je část dam... ale... nemohl jsem si pomoct odolat tomuhle nádhernému místu.,, Řeknu s úžasem směrem k lišce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Liška Deamon Loot
Přikývne. ,,Dost blízký příbuzenský vztah," dodá a očekává, kdy tuto záhadu příbuzenských vztahů rozlouskneš.
Uculí se. ,,Já jsem nepředvídatelná," věnuje ti úsměv, který by se dal považovat za andělsky ďábelský. Nevinnost sama a za ní ďábel.
Malá lištička se zasměje. je velká sotva jako ukazováček. ,,Jak jinak," zakroutí vesele hlavou a oběhne si mezi vámi kolečko. ,,Jsem nymfa tohoto vodopádu," představí se a přejede tě zkoumavým pohledem. Svým způsobem je podobná Maggie. Ve své veselosti a nadšení. ,,Démon, ochránce, nevím, jak tomu vy lidé říkáte." Přihopsá k Maggie, která ji jen tiše pozoruje. Liška jí něco pošeptá do ucha, čemuž se dívka zasměje. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggouš "Hmm... bráchové ? Nebo milenci ?,, Podívám se na ni zkoumavě. "To teda...,, Pousměji se a šplouchnu na ni trochu vody. "Deamon Loot... nymfa garáže a klubu...,, Představím se lišce udiveně. Pozoroval jsem lišku jak cosi šeptá Maggie. Beztak holčičí drby... Pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Vodní liška Deamon Loot
,,No fuj," nakrčí nos. ,,Ne, bráchové ne a milenci vůbec. To bych je jinak oba hodila do zelí. Každého na jinou stranu," zatváří se kysele. ,,Napadá tě ještě něco?"
Maggie ti šplouchnutí oplatí, jako by na tom snad záleželo, když jste oba promáčení od hlavy k patě.
Liška se zachichotá. ,,Vy lidé jste tak legrační," zasměje se. Poté, co Maggie zašeptá to, co chce, přihopsá opět k tobě. ,,Takže… vy se, pane Loote, pokoušíte naučit nějakou magii?" otáže se a obskáče tě dokola. ,,Mohu vám dát své jezírko k dispozici," navrhne. ,,Stejně jej neznečistíte více než pan Harrison," vrhne pohled k Maggie, která se tváří, že vůbec neví, o čem mluví, ačkoliv je na ní vidět, že ví úplně přesně, o čem je řeč. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Táta a syn ? Že by se ten jeho táta nějak změnil v Quick-Silvera ?,, Zeptám se pobaveně z předešlé odpovědi. "Ano... pokouším se.. zem mi moc nevyšla...,, Podívám se směrem k Maggie a zase na lišku. "Vážně ? To by bylo úžasné. Děkuji.,, Usměji se na lišku a nadšeně se podívám na Maggie. "Copak pan Harrison udělal ?,, Podívám se na Lišku a pak na Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Činy pana Harrisona Deamon Loot
Nadšeně přikývne. ,,Přesně, problém je, že Magneto o tom neví." Nechápavě se na tebe podívá. ,,Magneto se změnil v Qiuck - Silvera?" Povytáhne obočí v naprostém nepochopení.
Maggie se pousměje. ,,No.. nevyšla," utrousí. ,,Tak bych tomu neříkala." Liška se zase zachichotá. ,,jak bys tomu říkala?" zeptá se. Maggie pokrčí rameny a nijak se k tomu nevyjádří. Lišcce cukne koutek, jako by se usmívala, Maggie jen pokrčí rameny. Velkorysost lišky asi nebyla něčím novým.
Dívka se na tebe schválně nedivá, liška jí věnuje dlouhý ublížený pohled: ,,Vážený pan Harrison jaksi přepočítal své schopnosti a udělal mi tu kůlničku na dříví," čertí se lištička, zatímco Maggie zkoumá kamínky pod svýma nohama. ,,Kůlnička to nebyla," hájí pana Harrisona Maggie. ,,Jen blátivá kaluž." Lištička pohodí ocasem, věnuje ti poslední pohled a rozplyne se ve vodě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Ne. V X-man Origins, byl vidět Magnetův táta. Když je odváděli do koncentračního tábora... Oddělili ho od matky a otce. Otec tam byl v té době normální...,, Zapřemýšlím. Poslouchal jsem rozhovor Lištičky a Maggie, která se snažila pana Harrisona bránit... nebo spíš nepřipustit co přesně se stalo. Liška mi věnovala krátký pohled a zmizela. Přešel jsem k Maggie. "To jsou mi zase novinky Margaret.,, Šplouchnu na dívku trochu vody a vydám se ke břehu. "Tak pojď. Musíš mi pomoc se to naučit.,, Vemu ji za ruku a nekompromisně ji táhnu ke břehu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve vodě Deamon Loot
,,Magnetův otec asi byl normální," zauvažuje Maggie. ,,Ale Magneto normální není."
,,Jako by sis na to nezvykl," věnuje ti Maggie provokativní úsměv a mírně do tebe šťouchne loktem. ,,Nehledě na to, že te'd v tom nemám prsty já, ale David," uculí se. ,,Naučit se udělat z jezera bahnivou louži?" zasměje se a vytvoří proti tlak tím, že se zapře nohama o dno. ,,Já nechci být šťoura, ale vodní sílu se naučíš lépe ve vodě. Jsi jí blíže, tudíž nemusíš povolávat tolik energnie." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Jo počkat. Quick-Silver je syn Magneta ?,, Začalo mi to docházet. Zauvažuju. "Zvyk... Ale nemohu si odpustit do tebe nerýpat.,, Zasměji se. Znova se zasměji. "Doufám že tě nymfa slyšela... ne... ovládnout ten živel... nebo aspoň umět zvednout kapku vody... i to je hustý.,, Dodám pobaveně. Zastavím se. "Tak jo... Co mám dělat ? Začít pít ?,, Řeknu a ponořím se a do toho otevřu oči. Chtěl jsem si pořádně prohlédnout dno z kamínkama. A podívat se jak vlastně celkově vypadá jezero z podhladiny. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod hladinou Deamon Loot
V dívčiných očích svitne nadšení. ,,Jo!" zvolá. ,,Chtěla bych za tátu někoho, kdo zničí svět," zazubí se.
Protočí panenky, snažíce se potlačit pobavení. ,,Rýpat do mě je asi nějaký rituál," usoudí a zasměje se. V očích jí tajemně blýskne. ,,Jen počkej, co budeš za chvíli umět. Nejtežší je začátek, pak to jde samo od sebe." Pohlédne na vodu, která mezitím nabrala příjemnou teplotu. Skoro byste si zde mohli udělat lázně. ,,Hm, ne, to asi nebude fungovat," řekne Maggie, těsně před tím, než se ponoříš. Svět pod hladinou je zvlíštní. Zvuky okamžitě utichnou, utlumí se. Dno jezera je poseto nádhernými barevnými kamínky, které skoro vypadají, jako by tvořili mozaiku. Pod vámi jsou však jen modré, ale všemožných odstínů. Od té nejsvětlejší, po tu nejtmavší. Porozhlédneš-li se pečlivě, zjistíš, že jezero je mnohem větší, protože pod protejším břehem se tvoří obrovská jeskyně, v níž se nachází tlumeně svítící mech. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Ty jsi vážně praštěná holka...,, Chvíli se odmlčím. "Ale ta správně praštěná... kdo by nechtěl za tátu někoho kdo by mohl zničit svět.,, Zazubím se na Maggie. "To víš... musím se nějak zabavit... jinak by to se mnou bylo k nevydržení.,, Zasměji se. Pod hladinou to byla nádhera. Dno vypadalo jako poseto sklíčky, různých odstínů modré barvy. Dále ke břehu byly všechny barvy duhy, ale tady jen modrá. Koukl jsem se po celém okolí jezera. Nemohl jsem si odpustit trochu štípnout Maggie do nohy, která stála kousíček předemnou. A pak jsem se málem s úžasem nalokal. Vynořil jsem se a podíval se na Maggie. "Je tam jeskyně.,, Podívám se na ni s úžasem. Pokud ji napadne to co mne, potopím se a následuji ji. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pod vodou Deamon Loot
Věnuje ti prozíravý úsměv. ,,Vítej zpět, Einsteine," prohlásí pobaveně. ,,Moje slova," řekne nadšeně. ,,Kdoví, třeba jsme sourozenci… Magnetovy děti." Při té představě se jí nadšeně rozzáří oči. ,,Já chci být Magnetova dcera. Pomáhala bych mu zneškodnit Charlese," při té představě se tváří úplně jako dítě v cukrárně, kde si může vybrat úplně cokoliv.
Maggie na štípanec nijak nereaguje, pod vodou. Když se vynoříš nad hladinu věnuje ti pohled: Jako vážně? než se na tebe potutelně usměje a zanoří se pod vodu. Rychlými tempy zamíří přímo do jeskyně. Za malou chvíli vás obestře prostor, na jehož zemi se válí nádherné zelené kamínky, plují zde tvorové podobní rybám kteří o vás jen zavadí pohledem a plavou dál. na jedné ze stěn spatříte sbírku zrcátek. Maggie si jí ale nevšímá a připluje až k samotnému dnu, odkud zvedne řetízek. Je tenounký, vyhotovený ze zlata a na něm se houpou drobní delfínci z akvamarínku, obestření zlatou síťkou. Poté se ohlédne a zbledne jako stěn, zděšením si ani neuvědomí, že je ve vodě a vyjekne, což způsobí tlumený výkřik a únik kyslíku z jejích úst. To povšem není podstatné. Teď si toho všimneš i ty. K zemi je přibodnuté tělo, ostrým mečem, který nepochybně patří dračímu jezdci, dle draka na rukojeti. Je to dívka. Dívka, kterou moc dobře znáš. Dívka ze Země, co ti rozumněla i beze slov. Dívka, které nebylo radno odporovat, byla-li v ráži. Jedna ze dvou dívek, které se s tebou vydaly na Horu… Viviene. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Ze stromu opět vidíš jen lesy, které se rozprostírají kolem toho, na nějž si vylezl. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Jen sourozenci né... To by byl incest... Pokrčím rameny. "Kdo ví...,, Lehce do ni strčím. "Charles... takovej hodnej člověk...,, Řeknu nechápavě. Maggie se jen usmála a mne bylo jasné co následuje. "Jsem hned za tebou.,, Usmál jsem se a následoval ji. Jeskyně byla něčím zajímavá. Nebyly zde modré kamínky. Pouze samé zelené. Napadlo mne že tu je několik jeskyní a v každé jedna barva kamínku... To se dozvíme později. Mne zaujala stěna, která vypadala jako zrcadlo. Spousty a spousty zrcátek. Pravděpodobně hobby lištičky. Byl jsem z toho okouzlen. Okouzlení ze mne ale opadlo během několika vteřin. Otočil jsem se směrem k Maggie a sekl jsem se. Nedokázal jsem nic. Chtěl jsem začít řvát a brečet. Chtěl jsem utéct. Ale nemohl jsem. Jen jsem ji viděl. Její tělo. Tělo které leželo na dně přibité mečem. Mečem jezdce. Doplaval jsem k ní. Nemohl jsem tomu uvěřit. Musel to být sen... zkouška... iluze... Nemohla to být pravda... Opatrně jsem z těla dívky vytáhl meč a pokud tomu tak nebylo, prstama jsem zavřel dívce oči a políbil ji na čelo. Cítil jsem jak se mi z očí ženou ven slzy. Byl jsem ve vodě a tak to nebylo poznat. Cítil jsem jak mi začal docházet kyslík a za pas jsem si přidělal meč a druhou rukou odtahoval zbledlou Maggie ven z vody. Vydral jsem se na břeh a otočil se směrem k jezeru. Neměl jsem čas na elementy... musel jsem zjistit kdo... kdo a proč... A jedinej člověk kterej by mi mohl pomoc byla Astalda. Musel jsem se vrátit zpět. Oblékl jsem se a se slzama v očích jsem se vydal pro Arënis do tábora. Také jsem doufal že Maggie řetízek vylovila.... Je to věc, kterou Viviene milovala... byla ode mne... a i přes to co se stalo si ji nechala... až do konce... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Odchod Deamon Loot
,,Charles, takový sluníčkář," zakroutí hlavou Maggie.
~
Meč vytáhneš lehce, ale Vivienino tělo nezmizí. Jen se z rány vyvalí krev, čímž ti jen osud dá jasně najevo, že dívka je mrtvá. Dával ti najevo pravdu, krutou pravdu. Maggie se nechá odtáhnout. Je podivně ztuhlá, ne zimou, spíše zděšením, možná šokem. Vyjde na břeh, ale narozdíl od tebe se jen sklesle posadí a zírá do vody.
Do tábora dorazíš vcelku rychle, ale najít Arënis je oříšek. Může se pohybovat kdekoliv, tedy ona ne, ale Áron ano. Za nějakou dobu je objevíš jak si plácají sošky ze sněhu. Arënis tě ucítí a zavětří tvým směrem. Následně připlácne hřebínek ke krku a tiše zaskučí. Áron tě sleduje nečitelným pohledem, ale pomalu vezme Arënis do tlapek a podá ti ji. Dávej na ni pozor, přikáže ti jako starostlivý otec. A někdy se zase vrať. Talentovanější sochařku sjem ještě neviděl, řekne a poté ukáže na jednu stranu lesa. Tudy se dostaneš nejrychleji ven, poradí ti a věnuje ti cosi jako dračí úsměv než se vypraví směrem, kterým jsi sem přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nenalezitelná (PJka :D) Michael Back
Vrátit se zpět ti chvilku trvá a ještě déle ti trvá najít směr, kterým se vydala liška. A ať hledáš sebevíc, najít nemůžeš... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nenalezitelná Michael Back
Tvůj křik je na nic, liška se neobjeví. Buď je moc daleko, nebo je to neuvěřitelně klidný tvor. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Áron Sebral jsem ze země triko a vestu a narychlo si vemu ponožky a boty. "Vrátím se. Slibuji.,, Otočím se na Maggie a vydám se rázným krokem k tábrou. U tábora si až navléknu triko a vestu, abych je neměl uplně mokré. Stačí kalhoty... Najít draky byl trochu problém. Nechtěl jsem s nikým mluvit. Byl jsem zděšený... neuvědomoval jsem si o co jsem právě přišel... Kvůli čemu vlastně zemřela... A nechala na zemi rodiče, které ji milovali... Měl jsem vztek.... byl jsem smutný... nešťastný. Nakonec jsem draky našel jak si plácají něco ze sněhu. Pokývám děkovně směrem k Áronovi a Anëris si nechám lehnout kolem krku tak, aby nespadla. "Neboj se... jen tohle vrátím majiteli...,, Poukážu na mokrý meč, na jehož ostří jsou stopy krve. "Dej mi zatím pozor na Maggie.,, Pousměji se smutně na draka a vydám se směrem kterým mi pokyne. Hnal mne vztek a rozzuření... Byl jsme mokrý.. byla mi zima... ale musel jsem ho najít... Co nejdříve. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Liška nijak nereaguje. Pravděpodobně se nenachází nikde v tvé blízkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rovně, doprava, nebo doleva? Deamon Loot
Dívka se na tebe pousměje, není to však nijak veselý úsměv. Spíše projev emocí z donucení. Přikývne a dále věnuje veškerou svou pozornost hladině.
~
Malá dračice se k tobě přitulí a tiše kňukne. Drcne do tebe čumáčkem a zabručí. Jako by se snažila něco říci, ale nemohla. Pak tě obejme kolem krku a zase usne. Nebo to tak alespoň vypadá. Starší drak si meč pozorně prohlédne očima a poté pomalu kývne hlavou, jako by ti tvé chování schvaloval. Znovu přikývne. O to se bát nemusíš, usoudí a věnuje ti nečitelný pohled. Já si jí pohlídám.
Kráčíš porostem, nohy se ti boří do sněhu, větvičky šlehají do obličeje, trní na zemi se zachytává za nohavice. Nic z toho není překážka, kterou bys nemohl zdolat. Povede se ti projít snad celým lesem, než se z něj dostaneš na louku, na níž jsi byl ještě včerejšího dne vězněm. Směr, kde se však nachází tvá klec, je neurčitý. Planiny jsou prázdné a všude, kam až oko dohlédne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris zabručela a usnula. Já se vydal směrem, kterým mi nakázal drak. Šel jsem dlouho. Ani nevím jak moc dlouho... Před očima jsem viděl jenom jí... jak musela trpět... modlil jsem se, ačkoliv to bylo divné... že umřela rychle... bez bolesti... ne od někoho koho považovala za přítele. Nohy jsem měl ve sněhu až po kolena... nohavice se mi zachytávaly o větvičky a trny, které byly hluboko pod sněhovou pokrývkou. Les se předemnou rozestoupil a já se dostal na planiny. Nebyl jsem si jistý, jestli to byly ty, na kterých jsem byl vězněn. Šel jsem stále rovně... pořád směrem kterým mi Áron poručil... Nic nebyla taková překážka aby mne to zastavilo... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mrtvé město Deamon Loot
Jdeš dál a dál, planiny ti utíkají pod nohama, ale stále nevidíš nic jiného, než bílé prázdno a zataženou oblohu. Je šero, jako by se blížila bouře, nebe zešedlo, ale zatím se neděje nic. Snad příroda čeká na správný okamžik, kdy zasáhnout? Kdoví.
Musíš jít dlouho, předlouho, ale čas zde není důležitý. Možná je dobře, že jen jdeš, kdoví, co bys udělal, kdyby se ti někdo dostal do rukou. Konečně se před tebou vynoří cosi, co by se dalo považovat za cíl. Do nosu tě uhodí nepříjemný pach, jako by zde něco hnilo. Na horizontu spatříš obrysy čehosi, co možná dříve bylo město. Jdeš-li dál, dorazíš k oněm ruinám. Jsou to rozbořené hradby a domy, jen málo ulic zůstalo zcela neporušených. Všude, na dlažbě, před branami, za branami, leží mrtvá těla lidí, na nichž se pasou vrány. To není jediné, co se zde děje. Nad jednou polorozbořenou střechou se otevře portál - zářivý ovál ve vzduchu, z něhož vychází tolik tepla, že dolehne až k tobě - a kdosi propadne portálme i střechou. Ozve se obrovská rána, jako by někdo tříštil sklo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Žádná odpověď. Keře jsou zde porostlé trním, ale vidíš na nich červené bobule, jejichž existence ti není jasná, Jinými slovy nevíš, jestli nejsou jedovaté. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Bylo to jako ve zlém snu. Jdete a jdete dál a pořád nic. Jen ta samá krajina... A zjišťujete že to tak je hodinu... dvě...čtyři.... než konečně k něčemu dorazíte. To něco, bylo pravděpodobně kdysi dávno město... nebo spíše opevnění. Došel jsem až k němu a málem jsem se pozvracel. Všude byla mrtvá těla... na hradbách... pod hradbama a na ulicích... smrdělo to tu jako v žumpě... Na tělách už hodovaly vrány a já procházel se zacpaným nosem a rukou před pusou. Dorazil jsem až k polorozbořené věži... nebo zbytku pevnosti. Cítil jsem že se něco děje... Najednou mne zasáhlo obrovské teplo a já uviděl ... portál... A hned po něm ránu dopadu. Musel jsem se tam běžet podívat... Nic jiného mi také nezbývalo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Život mezi smrtí Deamon Loot
Podaří se ti najít vchod - vyražené dveře leží kousek od díry, do níž byly kdysi zasazeny a ještě jsou na nich patrné drápy požáru. Jakmile vstoupíš dovnitř, uvítá tě zatuchlina a spousty sutin. Všude po zemi se válí ohořelé trámy, kameny a samozřejmě několik mrtvol. Mezi tím vším je však i někdo živý. Někdo, kdo se právě zvedá ze země, u čehož kašle. Když se ona postava konečně postaví na nohy, zjistíš, že je to někdo, koho znáš. Párktát si na něj narazil. Na syna Astaldy, Atora. Jenže ještě nikdy nebyl v tak horzném stavu. Skoro to vypadá, jako by se práývě vrátil z nějaké bitky. Je celý zaprášený a od krve, košili má rozdrásanou a z ran stále ještě vytéká krev. Není však jediný, kdo se zvedá ze země. Je s ním ještě někdo. Nebo spíše něco. Malé Třenosí mládě, které mu nijak nepomáhá, co se postavení týče a dloube ho nosem do nohy. Ator mu něco řekne jazykem, kterému nerozumíš a mládě evidetně také ne, protože jezdec nedosáhne kýženého účinku. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Doufal jsem že mi nebe pošle někoho... koho budu znát... někdo kdo mi pomůže a nebude mne chtít zabít. Než jsem se dostal k onu místu, kde dotyčná osoba spadla, musel jsem projít místností, která byla v dezolátním stavu. Všude stopy po ohni, popadané trámy a hromady suti. Samozřejmě nemohly chybět ani mrtvolky, které se zde pár... týdnů válí. Nebe mi poslalo někoho koho znám... Ale ne někoho koho bych uplně mohl využít. Athor je syn Astaldy... Jedině mi může říct kde je. Hlavně... vypadal jako by se právě vrátil z pekla. Byl od prachu a od krve. A... nebyl sám. Malé třenosí mládě... buď zraněné a nebo moc malé na to aby se samo postavilo. Athor na něj jen něco hlesl jazykem, který mi byl opět neznámý... a malému asi také. "Vypadáš jak kdyby tě převálcovalo stádo kentaurů.,, Řeknu po chvíli co stojím ve stínu a pozoruji Athora. Zůstávám ale stát na místě... Nevím na jaké je straně... Nevím to jistě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pohled na svět Deamon Loot
Ator zvedne hlavu a podívá se na tebe. Nevypadá úplně překvapeně, ale možná si tě s někým plete, stíny dokáží zmást. ,,Nebylo by to daleko od pravdy," utrousí nepříliš nadšeně. V jeho hlase nejde odhadnou jediná emoce. Skloní se k mláděti Třenosa a pohladí ho po hlavě. Mládě cosi zabručí, což probudí dračici, která ti stále dřímala kolem krku. Otevře jedno oko, zářivě zelenou duhovkou přeje veškeré dění a zastaví se u Třenose. ,,Su!" vyjekne a zaleze ti pod košili, jako by si snad myslela, že tam bude přet tím staršně nebezpečným tvorem v bezpečí. ,,Koukám, že Nevel nechává své povinnosti ležet ladem," prohlásí Ator a odkašle si. ,,Doufám, že neleží někde v sutinách." S těmito slovy zamíří směrem, kterým jsi přišel. Můžeš si všimnout, že kulhá a dělá mu problém se narovnat. Arënis vykoukne zpod tvé košile. Jedno oko má stále zavřené, ale druhým již zkoumá svět. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Plody rostlin mají chu't, jež je zcela nadpozemská. Chvílemi jsou kyselé, chvílemi sladké, ale není jich zde tolik, aby tě zcela nasytily. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris a Athor Lehce nakloním hlavu na stranu a pozoruji ho. "Musím najít tvojí matku... Je to akutní...,, Řeknu směrem k Athorovi. Při vyjeknutí dračice ji pohladím po hlavičce. Copak prcku ? Neboj se. Třenos je kamarád... teda většinou. "Nevela jsem viděl den zpátky... navštívil mne v kleci, kam si mne schoval Nick. Nepovedlo se mu to... Nevel zmizel někam za Astaldou... prej obvinění z vypálení, drancování a zabíjení.,, Řeknu jen tak mimochodem, ale předpokládám že o tom Ator ví. "Ty se v tomhle pohybuješ.,, Vytáhnu s těmito slovy meč. "Neznáš ho ?,, Podívám se na něj prázdně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Historický meč Deamon Loot
Ator povytáhne obočí. ,,Vždycky, když někdo hledá mou matku je to akutní." V očích se mu mihne zvědavost, ale není příliš silná. ,,Vsadím se však, že ty neneseš rozsudek smrti," dodá.
Arënis po tobě vrhne pohled, který jasně říká, že tohle není neškodé stvoření, dle jejího mínění. Ale když jí pohladíš, zatváří se klidněji.
Ator se opravdu netváří nijak překvapeně. Pravděpodobně to bude nějaký rodinný rituál, nechávat se soudit za vypalování a drancování. ,,Jak jinak," utrousí spíše pro sebe.
Očima přejede ostří. ,,Ne, ale vypadá jako hodně stará zbraň," odhadne. ,,Mohla by ti pomoci Reta, ta se v historii vyzná." Pohlédne na mládě Třenosa, které se spokojeně válí v prachu a chrochtá u toho blahem. ,,Možná u ní bude má matka, ty dvě si celkem rozumí." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Ator a Anëris Pokývám hlavou. "Vivien zabili.,, Řeknu nečitelně a chvíli mlčím. Poslouchám ho. Pravděpodobně si tady na to zvykl... "Máš k ní namířeno ?,, Zeptám se ho. Pokud odpoví ano, následuje další otázka. "Vemeš mne sebou ?,, Pokud nejde tím směrem: "Mohl bych mi říct kde se asi teď nachází ?,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Směr Město Ohně Deamon Loot
Ator na tebe chvíli nečitelně hledí. Asi nad něčím přemýšlí, nebo si dává dvě a dvě dohromady. Pak jen přikývne, neřekne nic.
,,Ne, jdu si s někým vyřídit účty, musím mu vrátit platbu." Něco na jeho tváři ti možná napoví, že to není vrácení ve zlatě, ale v pěstech. ,,Najdeš ji na hradě v Městě Ohně. To je skoro přes celou zemi. Mohly by ti pomoci nymfy, nebo dryády." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Kolem tebe jsou jen stromy, stromy a zase stromy. Nikde nic jiného nevidíš. Za nějakou dobu se na tebe usměje štěstí. Narazíš na mýtinu, na níž je jezírko a kolem něj sedí tři dívky se zelenou kůži a hnědými vlasy. I přes podivné zbarvení jsou svou krásnou podobné elfkám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Všechny najedou se na tebe otočí a povytáhnou obočí. Jedna, s modrýma očima, se nahne k druhé, s očima hnědýma a cosi jí pošeptá do ucha, čemuž se hnědooká zasměje, zatímco třetí, zelenooká, se na tebe dívá doslova vražedným pohledem. promluví jazykem, který neznáš, ale z tónu hlasu poznáš, že ti neřekla nic hezkého. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Dívky na tebe hledí jako na ducha. Modrooká něco šeptne hnědooké, která pokrčí rameny a zelenooká tě dál propaluje pohledem. Evidetně ti ani jedna z nich nerozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Ator a Anëris Pokývám hlavou. "Také jdu meč vrátit majiteli.,, Podotknu. "Dobře. Díky. Budu hledat... dokud nenajdu... šťastný lov Atore.,, Pousměji se na kluka a vytratím se ven z rozvalin. Čekala mne dlouhá cesta... pořád jsem ale šel směrem, který mi určil drak.. rovnou za nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Les Deamon Loot
,,Mám pocit, že to bude poslední, co uvidí," konstatuje Ator.
,,Nemáš zač. I tobě hodně štěstí při hledání," popřeje ti a pokusí se sundat Třenose ze své nohy, kam se během vašeho hovoru přesunul a přilepil.
~
Projdeš celým městem. Čas od času musíš někoho přeskočit a cestou vyplašíš několik vran, které nespokojeně zakrákají, než se zase vrátí ke své hostině. Pokračuješ dál za město. Jdeš a jdeš a jdeš… Je to dlouhá cesta, dlouhá a náročná cesta. Arënis se zvědavě rozhlíží, ostatně je to to první, co v životě vidí. ,,Ó!" řekne někdy a otočí se na tebe, jako by čekala pochvalu nebo nějaký názor na kámen, či nějakou jinou zcela obyčejnou věc. Kráčíš dál, čas utíká pomalu a stejně tak zem pod tvýma nohama. Někdy se musíš zastavit a odpočinout si. Kolem tebe jsou stále jen planiny posypané sněhem jako palačinka cukrem. Když se před tebou konečně něco vynoří - potemnělá masa stromů -, stmívá se a ty jsi na pokraji vyčerpání. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris Cesta byla náročná... chodit ve sněhu po kolena s dračicí za krkem není nic snadného. Dračice vyjmečně nespala a rozhlížela se všude kolem. A na všechno říkalá "Ó". Já jsem ji na všechno odpověděl. "To je kámen Anëris.. To je klacek Anëris...,, A tak dále. Přeci jen to vidí poprvé v životě... Začínal jsem být dost unavený... Za mnou jsem nechal planinu... nic než planinu... a před sebou také. Byl jsem uprostřed ničeho.. jako před dvěma hodinama. Šel jsem pořád dál... A najednou... Les. Stromy. Alespoň drobný úkryt. Vešel jsem do lesa. Alespoň kousek hlouběji... Museli jsme si odpočinout... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro ÚÚÚ Deamon Loot
Ärenis se pokouší po tobě slova opakovat, ale většinou z toho vznikne jen: ,,Kámňěň." nebo podobná zkomolenina.
Dračice nadšeně zavýskne a rozhlédne se po stromech. Zvláštní, že i v zimě měly listy a některé dokonce i květy. ,,ÚÚÚ!" řekne nadšeně tvá společnice, zaměňující své oblíbené "Ó". Kořeny se zde proplétají tak, že se každou chvíli málem přerazíš, protože o nějaký zakopneš. Ale mají i jednu výhodu. Spleť několika kořemů vytvořila cosi jako malou jeskyni, co níž by zcela pohodlně vešel. Není v ní napadaný sníh. Zato to vypadá, že sníh za chvíli začne padat z nebes. Je tak zataženo, že zde v lese je téměř tma. ,,Ú!" zatleská packami dračice a kouká na jednu z větví, za chvíli zjistíš proč. Sedí na ní a pozoruje vás. ,,ÚÚÚÚ!" zopakuje dračice a postaví se na přední nožky, aby si sovu lépe prohlédla, čímž ti zaryje drápky do ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Zasmál jsem se. "Skoro. Ká-men.,, Zopakuji znova pomaleji. "To jsou stromy. A to co na nich je, to jsou listy.,, Pousměji se. Obloha vypadala zataženě... Proto jsem se s Anëris uvelebil pod spleť kořenů, která vytvořila cosi jako malý přístřešek. Nebyl tam sníh a nemuselo by tam foukat. "Tohle jsou kořeny.,, Poukážu Anëris, když mi zaryje drápky do ramene. Nic co by nešlo přežít. Anëris kouká směrem k větvím. Něco tam je. Pomalu sem vstal. Sledovalo nás to. Byl jsem ve střehu vytáhnout meč... kterej sotva umím držet... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Sovy Deamon Loot
Dračice se zhluboka nadechne, jako by chtěla ulděta velké rozhodnutí a zpakuje po tobě: ,,Kááááá-mééň."
Pečlivě si očkem prohlédne to, čemu říkáš listy a pak zopakuje neutrálním hlasem: ,,ÚÚÚ." Nadšení je na ní ale vidět, nedaří s ejí ho zakrýt. Proto zopakuje: ,,Ú!" mnohem nadšeněji.
Když jí představíš kořeny, chvíli na ně jen podezíravě kouká, než se rozhodne dát najevo, že jí vyhovují a že vlastně od nich žádné nebezpečí nečeká: ,,ÚO," pokývá hlavou.
Spatříš sovu, která by se dala považovat za zcela obyčejnou, pokud by jí oči nesvítily jasným zeleným světlem. Tiše zahouká a Arënis zvuk zopakuje, jen o mnoho hlasitěji, což je v klidném lese slyšet ještě dvakrát tak silně. Sova pomalu mrkne a pohlédne k obloze, z níž se začaly pomalu snášet sněhové vločky. A nejen ty. Vedle zelenooké sovy přistane modrooká a zvědavě se na vás podívá. Dračice nadšeně zavýskne, což modrookou sovu vyděsí tak, že se schová za své křídlo, jako by jí to mohlo pomoci. ,,ÚO," řekne zmateně tvá společnice a schová se za límec tvé košile, jako by se bála, že jí sova něco udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Anëris "Ty jsi šikulka.,, Usměji se na dračici a podrbkám ji za ouškem. Byla tak nevinná... a bezbranná. Malé mládě. Byl jsem za ni šťastný. Budu jejím jezdcem, ať se stane cokoliv... To jí slibuji. Chvíli pozoruji .. věc sedící ve stromech, než si oddychnu. "Neboj se Anëris. To je jen sova. Ta ti nic neudělá.,, Pošeptám dračici, která zalezla pod kapuci. "Tak pojď maličká. Půjdeme se prospat. Dneska jsme ušli velký kus cesty... a hodně nás ji ještě čeká...,, Pousměji se na dračici a zalezu pod kořeny a uvelebím se. Čeká nás dlouhá noc. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Noc Deamon Loot
Dračice spokojeně přivře očko. ,,Úhu," řekne blaženě. Asi se rozhodla, že si bude hrát na výra velkého.
Tvá společnice zamrká a zopakuje: ,,Sová," pak přikývne, jako by věděla, co to znamená. Vykoukne zpod kapuce a vyplázne na sovy jazyk, asi jim tím dává najevo, že ona - velká dračice Ärenis - se jich nebojí. Když si lehneš, schoulí se u tebe do klubíčka a dělá činnost, která jí je zatím nejbližší - spí. Potichu chrupe a zkouší své nové oko i ve spánku. Netrvá dlouho a usneš i ty. Probere tě až tiché ševelení vě větvích. Jsi si jistý, že to není sníh valící se z nebe v hustých chuchvalcích. Když se zaposloucháš, uslyšíš tichý hovor. Tvá společnice to okázala ignoruje a spí dál. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Dívky ti věnují pohled dosti podobný těm, které říkají: Co je to za blázna? A dále se ti nevěnují. Zdá se, že pro ně nejsi nijak zajímavý. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kapsách nenalezneš nic. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
U dívek nenalezneš nic, co by ti mohlo ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Zelenooká ti věnuje otrávený pohled, ale jinak si tě již nevšímá ani jedna z nich. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis Přikývnu. "Ano. Sova. A sova je hodná... ta nepapá dráčky... ale žížaly ze země. Nebo zatoulané myšky.,, Ujistím Arënis. Lehnul jsem si a chvíli přemýšlel... Pořád jsem se modlil aby to co se stalo u vody nebyla skutečnost... Aby to byl jen... přelud... nebo způsob jak mne vylákat ven... Po pár desítkách minutách co usnula Arënis jsem ji následoval. Viděl jsem jenom jí. Viděl jsem ji jak sedí v klubu. U mne na klíně. Smějeme se.. povídáme si... najednou se otočím a ona zmizela. Uplné ticho... jsem tam sám... a nikdo kolem mne. Trhl jsem sebou a otevřel oči. Díky bohu den... Slyšel jsem vítr, který obeplouvá náš provizorní úkryt... Také jsem zaslechl hlasy.... Škubl jsem sebou a zvedl jsem se. Rozhlédl jsem se a hlasy jsem následoval. Jednou rukou jsem hladil Arënis a druhou jsem měl položenou na jílci meče. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Dívka na tvá slova nijak nereaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hlasy Deamon Loot
,,Žiž," vyzkouší si nové slovo. ,,Žižmyš," zkombinuje obě slova. Zdá se, že se jí to docela líbí, protože svou zkomoleninu začne opakovat stále dokonala: ,,Žižmyš, žižmyš, žižmyš," drmolí si pro sebe, jako by skládala zcela novou populární písničku.
Ärenis se dvakrát nezamlouvá, že musíte pryč z úkrytu, ale zaprotestuje jen tichým: ,,Chrm." a schoulí se u tebe za krkem. Chvíli ti trvá najít ten správný směr, ale když jej konečně najdeš, začneš rozeznávat jednotlivá slova. Sice jim nerozumíš, avšak z tónu dvou dívčích hlasů lze rozeznat pobavení. Slova zní spíše jako ševelení listí ve větru, někdy jako v bouři, avšak nepodobá se to žádné řeči, již jsi někdy zaslechl. Hlasy zesílí a tím poznáš, že jsi se dostal až k jejich zdroji. Přímo na stromech u kořenaté cesty sedí dvě dívky s nazelenalou kůži a hnědými flíčky na tvářích. Jsou oděny do jednoduchých šatů z listí a kůry, což možná vyvolává otázku, jak může něco takového vůbec držet pohromadě? Jedna z nich má dlouhé černé vlasy a jasné modré oči, druhá si splétá vlasy po ramena do copů a zelené oči jí svítí pobavením. Ani jedna ti nevěnuje pozornost, zato Ärenis se tváří, jako by viděla nějakého velice zajímavého tvora. ,,Ó," řekne tiše tak, abys to slyšel jen ty. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis "Ty jsi ten nejvíc upovídaný dráček kterého znám... Aspoň se nebudeme nudit...,, Podotknu s úsměvem. Arënis se 2x nechtělo... ale nakonec si tichým zakňučením říct dala. Pomalu a tiše jsem se prodíral né tak vysokým sněhem jako na planinách. Větve stromu spoustu sněhu zadrželo dřív, než dopadl na zem. Zachvíli jsem rozpoznal hlasy. Dívky. Pravděpodobně 2... možná 3.... chvíli se smáli a chvíli spíše křičeli. Netrvalo dlouho a hlasy zesílily tak, že jsem viděl i komu náleží. Skutečně 2 dívky sedící na větvi stromu. Jedna s černými vlasy a modrýma očima jako oblohu a druhá si právě její vlasy zaplétala a upravovala na další nádherný den. Z dívek bylo poznat pobavení. Pravděpodobně si mne nevšimli. "Budeme se muset zeptat... vypadají přátelsky... šaty mají z lisí a kůry... ne kostí a kůže...,, Pošeptám Arënis a meč dám zpátky za pas. Pak vylezu z úkrytu. "Zdravím. Hledám... nymfy... nebo dryády... nevíte o nějakých v této blízkosti ? Potřebuji se přesunout do ohnivého města, ale sám to nesvedu.,, Řeknu přátelským tónem směrem k... divoženkám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Reakce od nich přijde až ve chvíli, kdy jsi sotva metr od nich. To se zelenooká zvedne a ostatní ji napodobí. Něco jim řekne v jejich řeči a všechny zamíří kamsi do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nasměrován Deamon Loot
Dračice je evidetně spokojená, že se netváříš smutně, takže ti zopakuje své nové oblíbené slovo: ,,Žižmyš." A pak do tebe vesele drcne čumáčkem.
,,Kůá," přikývne Ärenis, nevědíce, co ta slova znamenají, ale očividně uklidněná tónem tvého hlasu. Na svět nyní pohlíží dvěma zelenýma očima, což jí jen poskytuje širší obzor toho, aby se mohla ptát na různé věci. Ovšem na to teď nemá čas, protože než stihne říct něco ze čtyř dobře naučených slov, promluvíš ty na dívky, které se okamžitě přestanou smát a otočí pohledy směrem k tobě. Chvíli na tebe nechápavě hledí, než Ärenis něco špitne, něco, co zní skoro jako pozdrav. V tu ránu je veškerá pozornost dívek její. Což se malé dračici vůbec nezamlouvá, takže ti zaleze pod kapuci. Zelenooká dívka seskočí ze stromu a pomalu promluví lámavou lidkou řečí: ,,Mesto ochne?" ujistí se a pohlédne na svou společnici, která zatím pohupuje nohama ve vzduchu. Snad u ní hledá podporu. Modrooká promluví o něco plynuleji nežli druhá dívka: ,,Dryády? Ty hloubeji v lese jsou." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Les je hustý, dělá ti velké problémy sledovat dívky, protože se zdá, že se rozplývají ve vzduchu a zase se někde sjednocují. Za nějakou chvíli se ti zcela ztratí z dohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a dívky Po jejím šťouchnutí ji opět podrbkám za ouškama a znova se na ni usměji. Chvíli to vypadalo, že mi dívky nerozumí... nebo že se bojí a chtějí utéct... Naštěstí situaci zachránila Arënis, která cosi pošeptala a získala si tak pozornost divoženek. Arënis to vycítila a schovala se pod kapuci. První dívka, zelenooká, seskočila ze stromu a promluvila. "Ano. Město ohně.,, Přikývnu klidně. "Mohly byste mne k nim zavést prosím ?,, Zeptám se dívek. "Nemám nepřátelské úmysly.,, Pousměji se. Pokud odmítnou rozloučím se a pokračuji hlouběji do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dryády Deamon Loot
Malá dračice zavrtí ocáskem a olízne tě. ,,Žižmyš?" zeptá se tě na cosi, čemu rozumí asi jen ona.
Dívky na tebe nejdříve jen hledí, pravděpodobně se rozmýšlejí. Následně se na sebe podívají, zatímco dračice pod tvou kapucí tiše kňukne a zaryje drápky do látky, jako by se bála, že spadne. Modrooká něco své společnici řekne a ta jen zavrtí hlavou. Poté ta, co se ptala, pokrčí rameny a seskočí na zem. Pokyne ti, abys ji následoval po cestičce dál. Její společnice si veleze na strom a pozoruje ji ustaraným pohledem, jako by ji snad posílala do jámy lvové. Dívka tě vede dál do lesa, Ärenis ji celou dobu pozorně pozoruje a tváří se zarputile, asi si hraje na nějakého válečníka v krytu. Jdete poměrně krátkou dobu, když dorazíte k velkému mohutnému stromu, na nějž dívka zaklepe. Věnuje ti klidný pohled a následně se otočí a zmizí v porostu. Stvoření na pod tvou kapucí vyleze a úlevně si oddechne, její úleva však netrvá dlouho, protože kmen stromu začne zářit zeleným světlem. Čárku po čárce se do nich vyrývají symboly, jen tak z ničeho nic. Když je veškerá kůra poznamenána podivnými rytinami, otevřou se stromové dveře a z nich vyjde dívka, asi jedenácti letá a věnuje ti zcela otrávený pohled, který se k jejímu věku hodí asi jako oheň k vodě. Pramínky blonďatých vlasů jí spadají do kulatého špinavého obličeje. Nos je obrácen směrem k nebesům do typického tavru pršáčku, který dívce dodává vzhled pyšné princezny. Zpoza špínou zaneslých vlasů, do nichž se vpletky kořínky rostlin i jejich listy, svítí dvě temně zelené oči, v nichž je něco prastarého, něco nepopsatelně starého. Něco, co z malé dívky dělá královnu. Rozumnou a neuvěřitelně chladnou, nepřístupnou okolním podmínkám a lidem. Stejně jako dívka, co tě sem dovedla, i ona má na sobě šaty z listí, jen ty její jsou mnohem honosnější, delší a propracovanější. Sníh se na nich okamžitě rozpouští a tvoří na listech kapky vody. Proto se celý oděv třpytí jako by byl šit z drahokamů. Ärenis si zase zaleze do bezpečí tvé kapuce, čímž ti jasně naznačuje, že dle jejího mínění, tohle není dobrý nápad. ,,Co tu chcete?" otáže se dívenka ženským hlasem, který k ní stejně jako oči vůbec nesedí. Je na ni příliš dospělý, příliš starý, příliš chladný a klidný. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Jdeš poměrně dlouho, dívky ti zmizely z dohledu a ty je ne a ne najít. Vypařily se snad? Dojdeš na další z mnoha mýtinek, touto však protéká potůček, který by mohl uhasit tvou žízeň. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a dívky "Nelíbí se ti tu ?,, Špitnu směrem k Arënis. Možná je to hloupý nápad... A možná na něj doplatím.... ale je to jediná možnost... A hlavně nemám co ztratit... To co sem měl jsem už ztratil. Modrooká dívka seskočí a pokyne rukou abych ji následoval. Přikývl jsem a šel jsem za ní. Všiml jsem si že druhá dívka nás sleduje. Jak kdybych ji vedl na popravu.. Nešli jsme dlouho. Čekal jsem že to bude pár desítek minut... Ale bylo to sotva 5. Došli jsme k velkému porostlému stromu. Určitě stoletý. Dívka se na mne podívala a zmizela v něm. Chvíli jsem na to koukal jako mentálně postižený. Posledních pár desítek hodin jsem celkově moc nechápal co se moc děje... Najednou se s porostem něco začalo dít. Začaly se na něm objevovat zelené čárky. A nakonec se z něho staly dveře které se otevřely a jimi prošla asi desetiletá holka. S ksichtem jako by snědla citrón. "Hledám dryády...,, Řeknu trochu nedůvěřivě. "Nebo nymfy... někdo kdo má k dispozici teleport... a byl by ochoten mne přesunout do ohnivého města.,, Dodám pořád s tím přiblblým výrazem, jako když se ten strom otevřel. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nepříjemná dryáda Deamon Loot
Ärenis na tebe vyděšeně pohlédne a zakroutí hlavou, čímž ti jasně dá najevo, že se já tu nelíbí. Možná je to jen tím, že prožívá první den, kdy vidí a vše je pro ni nové.
,,Pokud je to tak, tak jsi na ně narazil," odtuší chladně dívka, v očích se jí mihne otrávený pohled, jako by si myslela: pokud jsi jen hledal dryády, tak jsi sem vůbec nemusel lézt. Bože, ti dnešní turisti. Na tvůj výraz - a vlastně i na tvá slova a kdoví jestli i na tvou osobnost celkově - reaguje protočením panenek. ,,Výborně," odtuší kousavě. ,,Tak to jsi tu zbytečně. Tady ti nikdo nepomůže." S těmito slovy se otočí s úmyslem opět vejít do stromu. Ärenis na ni naštvaně zasyčí. Asi vám nerozumí, ale nelíbí se jí, jak s tebou dívka mluví. ,,To, že jsi dostala na několik chvil funkci královny ještě neznamená, že se budeš chovat jako královna," ozve se ze stromu měkký hlas a vyjde z něj bílá laň. Ta se tvé dračici evidetně líbí, protože tiše vydechne: ,,UO." ,,Ty nemáš žádné právo mluvit do mých záležitostí," odbyde dívka chladně mluvící laň, které se v hnědých nevinných očích mihne náznak pobavení. ,,Nevšímejte si jí, pane," otočí se na tebe ladné zvíře, z něhož nemůže tvá společnice spustit oči. ,,Dryády bývají nafoukané. Vy ale tuším sháníte cestu do Města Ohně?" tázavě se na tebe podívá. ,,Mohu vás tam dopravit. Mám tam namířeno. Pokud tedy chcete." Její zvířecí rty se uspořádají do čehosi, co by se dalo považovat za úsměv. V hnědých hlubokých očích jí však vlídnost i pobavení svítí výrazněji nežli na tváři. ,,Jen vás vysadím kousek před ním, nejdu úplně do něj." Dívka vklouzne do stromu s přesvědčením, že se na vás může vybodnout. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a laň Nafoukaná svi...,, To slovo jsem v sobě radši spolkl. Neměl jsem náladu se s ní dohadovat. "Děkuji za nic.,, Řeknu naštvaně a otočím se k odchodu. Uslyšel jsem po pár krocích jiný hlas a otočil se. Ze stromu vyšla laň. Bílá laň. V duchu jsem zajásal. Zněla chytře... "Jako by se stalo.,, Pousměji se směrem k lani a popojdu k ní. "To byste mi velice pomohla... Budu rád i za nablížení... nebo poukázání směru...,, Lehce se na laň pousměji a podívám se směrem za mizící dívkou. "Zůstaňte tak milá jaká jste... budou vás obdivovat.,, Řekl jsem směrem k ní kousavým tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Náhlá změna Deamon Loot
Lani zablýskne v očích pobavení. ,,Za nablížení se považují i dva metry, pane. Věřte, že takhle nablížit by vás dokázala i dryáda." Natočí hlavu tak, aby viděla na odcházející dívku a nepatrně zakroutí hlavou. ,,To již dělají," odsekne dryáda a vyplázne na tebe jazyk, následně zmizí ve stromě rozhodnutá si tě dál nevšímat. ,,Bohužel je to pravda. Někdy si neumí vybrat královnu," pokrčí rameny laň zvědavě hledící na dračici na tvém rameni. Ta na ni jen okouzleně hledí a naklání se tak, že jí hrozí spadnutí z tvého ramene. ,,Inu, doufám, že vás cestou neshodím. Někdy běžím až příliš rychle." Bílá společnice si klekne, aby jsi na ni mohl vylézt, což Ärenis ocení nadšením vykvíknutím. Posadíš-li se na laň, zjistíš, že možná vypadá jako pozemské zvíře, ale ani zdaleka jím není. Mezi lopatkami si můžeš všimnout několika výčnělků, které se podobají ostnům, ale jsou zaobleny, takže nejsou nijak nebezpečné. Přestože tvůj nový dopravní prostředek má velmi tenké nohy, zcela bez problémů se zvedne a zprvu pomalým krokem zamíří mezi stromy. Jenže pomalý krok se během několika vteřin změní a laň se rozeběhne tempem, za které by se nemusela stydět ani stíhací raketa. Krajina se kolem tebe míhá takovou rychlostí, že ani nestačíš zachycovat jednotlivé předměty. Vidíš jen rozmazané bílé, zelené a hnědé šmouhy, které se rázem změní jen na bílé a poté zase na zelené. Ärenis ti zaryje drápky do ramene, aby nespadla. Let po zemi - nebo-li běh - však končí velmi náhle. Cosi do běžící laně vrazí tak, že se vychýlí z dráhy a ty odletíš z jejího hřbetu, uděláš několik ukázkových přemetů ve vzduchu a spadneš do hromady sněhu. Trvá ti hodnou chvíli, než se ti povede postavit na nohy. Při pádu jsi si narazil rameno, ale není to nijak vážné zranění. Ärenis se pokouší vyhrabat z bílé nádhery několik metrů od tebe. A laň leží asi deset mezrů od místa tvého dopadu. Kolem ní se pomalu rozprostírá kaluž krve. Nad ní stojí zvláštní stvoření. Vypadá jako muž obalený černotou, která se stále mění a transformuje. Bere bílou laň a mizí stejně náhle jako se objevil. Jeho zmizení však doprovází velmi barvité kletí. Všimneš si malého, asi patnáctiletého kluka, který právě mrskl svým lukem do sněhu a začal po něm vehementně skákat. ,,Za-tra-ce-nej-tu-pej-bl-bec!" vyráží ze sebe při dupání na luk. Na hlavě má kapuci, tudíž mu nevidíš do obličeje, ale jeho hlas i jazyk zní zcela lidsky. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back
Mýtina je klidná a přímo láká k usnutí. Nevíš, čím to je, ale za nějakou dobu usneš. A když se probuší, neležíš již na slunné mýtince, ale ve sněhu. Nad tebou se klenou stromy a zamračená obloha. K zemi se pomalu snáší sněhové vločky a tobě začíná být zima. Kdoví, jak dlouho zde již ležíš. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro laň, chlapec a Arënis Pokývám hlavou. "To je pravda.,, "Počkejte až jim dojde že to tak nemusí být.,, Houknu ještě za dryádou, než zmizne ve stromu. "To zjistíme brzy...,, Pousměji se na laň a já na ni i společně s Arënis vylezu. Ta jen souhlasně kvíkla. Laňka měla na zádech zajímavé.... "ostny" které ale byly zakulacené, takže zcela bezpečné. Laňka se lehkým tempem rozeběhla a pak nasadila rychlost jako závodník F1. Sotva jsem stihl postřehnout jestli běžíme lesem, kolem jezera, hory nebo po pláních. Byla to neskutečná rychlost. Arënis jsem jednou rukou jistil a druhou se snažil držet laně. Ale to bych nebyl já, aby nenastal problém... v několika okamžicích do nás cosi nalétlo... laň spadla a já vylítl do vzduchu a poprvé v životě udělal nádherné přemety. Chvíli mi trvalo než jsem se zvedl a viděl, kdo že nás to sejmul... nebo spíše co. Laň ležela... mrtvá... nebo alespoň podle té krve. Arënis jsem pomohl vyhrabat se ze sněhu pár metrů ode mne. Nad laní bylo.. cosi... černého. "Stů..j ty ...,, Zmizel. Já se zvedl a rozhlédl se. Nevěděl jsem kde jsem... ale... spatřil jsem.. asi kluka.. mladého, co si dupe po luku. "Hej ! Kdo jsi ?,, Houkl jsem směrem k němu a šel jsem směrem kterým stál. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Když to musí být Deamon Loot
Po tvé levé ruce se rozprostírá bílá planina, po pravé můžeš spatřit hustý les, který je však vzdálený několik mil. Přímo před tebou a přímo za klukem je však malý shluk stromů. Kluk se na tebe vyjeveně podívá. Z pod kapuce se na tebe dívají zelené oči, jenže ne tak přívětivé, jako byly Margaretiny. Spíše patří šelmě, kterou právě někdo přistihl při lovu. Po levé chlapcově tváři se táhne dlouhá rána končící až u límce jeho zelené košile. Má podobný úbor jako lidé v lese, u nichž si přebýval. Udělá několik kroků dozadu, aby si od tebe získal odstup, zatímco Ärenis zvědavě čenichá jeho směrem. ,,Že vás to tak zajímá," utrousí kluk a couvá pořád dál od tebe. Jako by se bál. ,,Ale když to musí bejt, tak hrdej Dragořan na lovu." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a Dragořan Kluk se pravděpodobně bál... nebo si chtěl být jist a tak couval, co krok k němu to on ode mne. Zastavil jsem se. "To ty si střelil tu laň ? A co byla ta věc... a kam ji vzala.,, Snažil jsem se znít klidně. Ale měl jsem vztek. U boku se mi houpal meč... a ať už 15 nebo 20.. měl jsem chuť ho vytáhnout... "Jsi tu sám ? Nejsou tu další... dragořani ?,, Podívám se směrem k němu a rozhlédnu se po planinách. Na jedné straně jen pláně na druhé les, ze kterého jsme pravděpodobně přiběhli. Jsi v pořádku Arënis ? Podívám se na dračici a podrbu jí na hlavičce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Po laních se nestřílí Deamon Loot
,,Po laních nestřílim," ohradí se skoro uraženě kluk. ,,Sem snad cvok?" zamumlá si spíše pro sebe. ,,Já střílel po tý věci, jak řikáte. Nevim, co to je, ale nemá to tu co dělat." Hledí na tebe zcela vážně. A ostražitě. ,,Tady sám nepřežijete," řekne, jako by to vysvětlovalo vše. Nenápadně couvne ještě o krok k lesu, hledíce na Ärenis, která na něj nechápavě kulí oči.
Dračice se ti otře o tvář - jako vždy se usídlila na tvém rameni a asi z něj jen tak nesleze -, čímž ti dá najevo, že ona je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a lovec Pokývám hlavou. "Dobře. Kam jí odnesl víš ?,, Zeptám se chlapce a zastavím se. "Potřebuji se dostat do Ohnivého města... spěchá to...,, Podívám se směrem ke klukovi. "Zavedl by si mne do... města... osady kde žiješ ? Potřebuji si promluvit s někým kdo by mi mohl pomoc.,, Podívám se na něj prosebně. "Nemusíš se bát... já ti nic neudělám..,, Ujistím chlapce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Do Města Ohně? Deamon Loot
,,Ne," zavrtí hlavou. ,,Dycky se objeví a zase zmizí. Nikdo neví, kam chodí." V chlapcově tváři spatříš náznak zájmu. ,,Do Města Ohně?" zeptá se a vykulí oči. Zdá se stejně překvapený jako dívky, které tě dovedly k dryádě. Povytáhne obočí a skepicky pohlédne na meč u tvého pasu. ,,To vám uvěřim až odložíte ten meč," odtuší. Dračice se na něj zamračí, jako by řekl něco velice sprostého. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a lovec "Předpokládám že tu laň zabil...,, Dodám smutně. Podívám se na meč. Odepnu si ho a opatrně ho chytím se ostří a rukojetí ho podám směrem k chlapci. I přesto že je ode mne vzdálen asi 10, možná 15 metrů. "Je pro mne důležitý... Zabili mi s ním dívku... a já ho majiteli hodlám vrátit... proto musím do Ohnivého města.,, Pobídnu chlapce aby si meč vzal. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Meč v dobrých rukou Deamon Loot
V chlapcových očích zahoří plamínek hněvu. ,,Pravděpodobně," utrousí skrze zatnuté zuby.
Na tváři se mu usadí poťouchlý výraz. ,,Pomsty mám rád. S tim vám rád pomůžu." Udělá několik opatrných kroků a když k tobě dojde, velmi opatrně uchopí meč za rukojeť. Poté ti pokyne, abys jej následoval. Zamíří k shluku stromů, meč drží z tvého dosahu a stále se po tobě pochybovačně ohlíží. Dorazíte ke stromům a tam ti chlapec naznačí, abys na něj počkal. Zmizí v lese. Čekáte poměrně dlouho a v té dlouhé době si Ärenis začne hrát s tvou kapucí. Asi si z ní udělá svůj pelíšek. Za chvíli se kluk vrátí i s jednou tvou známou, Astaldou el'Lasta, která ti věnuje mírně udivený pohled. ,,Kde my na sebe ještě nenarazíme," zakroutí hlavou a pohlédne na tvé rameno, kde chrupe dračice. ,,Nemohu říci, že bych tě viděla ráda," obrátí svůj pohled zase na tebe. ,,Co tě tak moc láká k cestě do mého rodného města?" Sklouzne pohledem k chlapci, který kouká jako z jara. Pravděpodobně nepředpokládal, že se budeš s Astaldou znát. Natáhne k němu ruku pro meč. Podá jí jej a Astalda jej vrátí tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Arënis a lovec Sakra... ona mi chtěla pomoc.. nemusela... a tohle má za to... Cítil jsem se provinile. Pousměji se. Když si chlapec meč vzal následoval jsem ho. Šel jsem pár kroků za nim. Vedl mne tam, kam jsem předpokládal. K pár stromkům stojících blízko u sebe. U nich mi pokynul ať počkám a zmizel v lese. Já jsem se opřel o jeden ze stromů a čekal jsem. Arënis se nudila a tak si z mé kapuce udělala svůj uplný pelíšek. Chvíli si v ní a s ní hrála a pak zas ležela. "Ty chvilku neposedíš.,, Pousměji se na dračici a pohladím ji. Za chvíli přišel chlapec s mečem a s mojí starou známou. Pousmál jsem se a vnitřně jsem byl šťastný. "To víš... nebavilo mne dřepět zamčeného v kleci, kterou mi tak ochotně Nik připravil... jsem hold hrozně nevděčný člověk.,, Blejsknu po Astaldě očima a usměji se. "Ale tebe rád vidím.,, Dodám. "Ty.,, Řeknu přesvědčeně. Vemu si meč a chytnu ho za rukojeť a zvednu před sebe. Chlapec hleděl uchváceně. Asi nečekal že Astaldu budu znát. "Viviene je mrtvá.,, Podívám se z blyštícího se ostří od kterého se odráží slunce na Astaldu a podám ji meč zpátky. "A tomu někomu patří tohle... nechal Viviene ležet v jeskyni pod vodou... Musel vědět že tam budu.. Musel vědět že mi na ni záleží... Jinak by tam nikdy nebyla..,, Podívám se na Astaldu a cítim jak mi do očí nabíhají slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pár informací Deamon Loot
,,Vy lidé takoví býváte," poznamená Astalda, avšak od ní tato slova nezní úplně jako urážka. Spíše jako konstatování holého faktu. Žádné opovržlivé poznámky. ,,To nepochybně. Mě vidí každý rád," utrousí nepříliš potěšeně.
,,V tom případě máš zastaralou adresu mého bydliště," informuje tě. V Astaldiných očích jsi do teď mohl vidět pouze klid, jenže ten teď ustoupí před zcela jinou emocí. Soucitem. Vrhne pohled na chlapce, který na vás stále zírá s otevřenou pusou a pošle jej pryč. Kupodivu poslechne a odběhne pryč. ,,Deamone," řekne mírně. ,,Třeba mu vůbec nešlo o to, aby ublížil tobě." Vážně ti pohlédne do očí. ,,Možná byla jen v nesprávný čas na nesprávném místě. Věř, že jezdci, co vědí, že zde jsi, by nikdy nezabili člověka bez soudu, na to jsou zde moc přísné tresty." Položí ti ruku na rameno. ,,A pokud jde o ten meč, nikdy jsem ho neviděla. Draka zde má ve znaku mnoho rodů - vlastně všechny -, znám všechny jejich zbraně. Takhle bude patřit jednomu ze zaniklých rodů." Ärenis se vzbudí a položí ti čumáček na tvář. Tváří se smutně a vůbec se jí nelíbí, že jsi smutný ty. ,,Reta má nejširší znalosti v Dragonii, co se historie týče, možná ti pomůže. A třeba to bude nějak souviset s tím, co se tu děje." Zatváří se zachmuřeně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Arënis a lovec "To je pravda... Jsi jedna z těch lepších možností.,, Pousměji se. "Hledal jsem především... Retu ? myslím že tak to jméno znělo... měla být právě s tebou. Potkal jsem tvého syna mimochodem... ten mne nasměroval...,, Vzpomenu si na setkání s Astaldem. To by zas mohlo pomoc Astaldě. "Já vím... ale kdo by si dal tu práci a uložil její tělo na dno jezera do jeskyně... a nechal v ní ten meč... Může to být shoda náhod... ale...,, Nechám větu viset ve vzduchu. Když mi Astalda položila ruku na rameno lehce jsem se pousmál. Stále jsem měl ale slzy v očích. "Ano... hlavně tu hledám... kvůli tomu meči... Jako záchytný bod si byla ty... snad to pomůže nám oběma... Je pořád v Ohnivém městě ?,, Podívám se na Astaldu a meč dám zpět za pas. Pak pohladím Arënis. To bude dobrý... Pousměji se na dračici. Pokud mi Astalda pokyne, následuji jí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Záliba ve střechách Deamon Loot
„Jedna z nejlepších možností,“ opraví tě a pozvedne koutek úst na znamení pobavení.
„Hm, kdepak se ten nešťastník toulá?“ zeptá se zaujatě. „Doufám, že si uvědomuje, co na něj doma čeká.“ Něco ti říká, že to nebude jen pohlavek od laskavé matky.
„Třeba pospíchal. Něco ho vyrušilo.“ Zapřemýšlí. „Kdeže jsi ji to našel?“ zeptá se.
„Pokud ji někdo neunesl, měla by být,“ zatváří se trpce, jako by snad počítala s tím, že Reta nebude tam, kde ji zanechala. „Pošlu s tebou Nevela, musím tu ještě pár lidí ošetřit.“ Pousměje se na tvou dračici, která ti strká hlavu do dlaně, abys ji hladil a u toho vrní. „Koukám, že ti vyrostla. Dokonce i vidí. Za chvíli se jí začnou objevovat první šupiny.“ Otočí se do houští a povytáhne obočí. „Tak vylez, Nevele. Soukromé hovory ti, jak koukám, nic neříkají, co?“ Z křoví vyleze bílý drak a vesele se na tebe zašklebí. „To vskutku ne. By ses divila, co všechno vím.“ Hrdě zvedne hlavu. Astalda protočí panenky. „Běž s Deamonem, já tu musím ještě pár věcí zařídit.“ „Třeba říct Naracovi, že se tu potuluje člověk?“ zeptá se Nevel jako neviňátko a schová se za tou nohu v očekávání hněvu z Astaldiny strany. „Jestli cekneš, Nevele, slibuji, že nedostaneš žádný jogurt,“ zamračí se na něj Astalda. „Už mlčím,“ zamumlá Nevel do tvé nohavice a spiklenecky se na tebe podívá. „Pokud nám bude přát štěstí, uvidíme se na hradě,“ řekne Astalda. „Prozatím šťastný let,“ rozloučí se a zmizí mezi stromy. Nevel vyleze zpoza tvé nohavice. „Já tě tak rád vidím!“ řekne rojařeně a poskočí si. „Tady byla taková nuda,“ povzdechne si a zvětší se tak, abys na něj mohl vylézt.
Vzletíte. Nevel chvíli letí pomalu, líně mává křídly a nechá tě se kochat krajinou pod vámi. Všude zasněžené lesy, planiny, na nichž se válí sníh a zamrzlá jezera. Ärenis ti spokojeně usne na rameni. Po asi minutě klidného letu Nevel zrychlí a za chvíli letí podobnou rychlostí jako běžela bílá laň. Když opět zpomalí a chladný vítr tě přestane bodat do tváří, spatříš pod sebou velké město. Na domech leží sníh připomínající cukrovou vatu, za městem se v dáli tyčí masa temných hor a před ním se zeleno-bílá les. Kousek na městem trůní zámek. Vypadá mírně zvláštně, zcela se vymyká všem stylům, jaké jsi kdy viděl. Prostřední věž má tvar šesti hranu, oplývá smetanovou barvou a okna se skví ve tvarech půl oválů (nevyskytují se zde žádná srdužená okna, všechna jsou od sebe oddělana stěnou). Skla nejsou barevná, ale drátkem jsou v nich naznačeny různé ozdobné tvary. Šestihrannou věž obklopují čtyři menší věžičky, z nichž má jedna tvar písmene E bez prostřední čárky. Nevel zakrouží nad hradem a přistane na šestihranné věži. Když z něj slezeš. drak se zmenší a nadšeně se rozhédne po krajně zasypané třpytícím se sněhem. „úplně chápu, proč tu někdy jen tak stojí a koukají se dolů,“ ozve se Nevel a ukáže na poklop. „Tudy dolů, vašnosto.“ Než se ale stihneš k poklopu přiblížit, otevře se a na rovnou přistávací plochu vyjde dívka, kterou jsi již jednou viděl v přítomnosti Astalda al’Lasty. Jinými slovy, je to Reta, kterou hledáš. Mírně zmateně na tebe hledí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Astalda, Arënis a ukeca.... Nevel "Dobře. Ta nejlepší...,, Pousměji se. Viděl jsem správně náznak pobavení ? U Astaldy ? Co se to s tím světem děje... Chvíli se na Astaldu mlčky dívám. "Ten nešťastník propadl portálem do starého města plné mrtvol... Byl zraněný... od krve.. držel se za ruku a kulhal...,, Řeknu Astaldě nejistě. "Nevím kam přesně měl namířeno... ale nasměroval mne k dryádám nebo nymfám.. Ty jsem našel v lese... arogantní... naštěstí mne sem dovezla laň... kterou cosi zabilo...,, Rozvedu ještě trochu příběh. "No... Je to...,, Zamyslím se. "Je to místo kam jezdci nemohou... prej se tam... draci bojí... nebo co .. Je to vodopád s nymfou.. malá lištička... a barevné kamínky... víc ti říct nemohu... promiň... jezdci by mohli pak najít všechny lidi... Tobě věřím... ale ostatním ne.,, Pousměji se na Astaldu. Pokývám hlavou. "Děkuji.,, Pousměji se na ni když si prohlíží Arënis. "To teda... Pořád by spala... nebo si hňácala sošky ze sněhu a hlíny.,, Zasměji se. Zasměji se když Nevel vylezl ze křoví. "No kdopak to tu je... Nevele, Nevele... To tě Astalda nenaučila ? ,, Nevěřícně zakroutím hlavou. "Kdybys nekecal.,, Ušklíbnu se na draka. "A ode mne žádné drbání.,, Dodám pobaveně. "Držím palce. A zlom vaz.,, Pousměji se na Astaldu a vylezu na Nevela. "Já vím... co by si dělal kdyby se tu neobjevil...,, Pousměji se a chytnu se Nevela. Arënis opět jistím jednou rukou. Pomalu jsme vzlétli a chvíli jsme se tak crcali vzduchem, než Nevel pořádně zrychlil. Musel jsem se přikrčit a přivřít oči jak mne studený vzduch nad zasněženou krajinou bodal do tvářích. Zpomalil až nad velkým městem, které bylo pokryto prachem sněhu. Za městem se tyčily hory a kus nad městem zámek, ke kterému Nevel směřoval. Zámek byl postaven velice zajímavě... spíše velká nedobytná pevnost... 1 hlavní věž a 4 menší. Jako ze hry... nebo z filmu. Nevel hrad obletěl a snesl se na hlavní věž, kde jsem slezl a Nevel se opět scvrknul do malé podoby. Poklop, ke kterému mne Nevel navedl, se otevřel ale o malou chvíli dříve, než jsem se ho dotkl. A k mému štěstí z něj vylezla Reta. Kousíček jsem ustoupil. "Zdravím slečno Reto.,, Vykoktal jsem ze sebe překvapením a lehce se uklonil. "Právě vás hledám... posílá mne Astalda... prý by jste mi mohla pomoci...,, Vemu do ruky meč a podám ho Retě. "Nemohla by jste určit z kterého rodu... nebo komu by mohl patřit ?,, Podívám se na ni prosebně. Pokud mi pokyne, následuji jí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Zběsilý úprk za informacemi Deamon Loot
Astalda se tváří ještě vážněji než před tím. „To by vysvětlovalo mnoho věcí,“ zatváří se trpce. Přikývne. „Dobře, upřímně mě překvapuje, že jsi ještě živý,“ poznamená. „Dryády nejsou kdovíjak přátelské.“
Dračí jezdkyně ti věnuje nečitelný pohled. „Asi tě zklamu, o Dračí Díře ví hodně jezdců. Řekla bych, že se chystá její obsazení.“ Je klidná, jako by snad netušila, co obsazení obnáší. Oběti na obou stranách. „Podívám se tam, třeba najdu něco, čeho jsi si nevšiml,“ odvede řeč k jezírku.
„To draci dělávají. Hlavně ti zemní,“ poznamená Astalda. „Milují hlínu a vše, co se týká země.“ Ärenis jako by tušila, že se mluví o ní, se zadívá na Astaldu a následně na tebe. Pak pokrčí rameny a zase do tebe šťouchá čumákem.
„Astalda mě nenaučila nic,“ řekne pyšně drak. „Všechno, co umím, jsem se naučil sám!“ Jeho jezdkyně protočí panenky. „Teď tu o Šípkové Růžence,“ utrousí. „No dovol! Já nejsem žádná spící krasavice! Krasavec jsem, ale nespím!“ ohradí se Nevel. Následně se podívá na tebe. „Copak já kecám?“ zeptá se nechápavě.
„Ne!“ vyjekne drak při zmínce o drbání. „Vy ste se proti mě spikli,“ řekne uraženě. „To není fér!“ zamračí se.
***
„I vy buďte pozdraven,“ řekne. Je očividně zmatená. Možná čekala někoho jiného. „Astalda?“ zpozorní. „Je v pořádku?“ zeptá se ustaraně. Pohlédne na meč a rázem udiveně vykulí oči. „Kde jste to našel?“ podiví se zcela fascinována obektem v tvých rukou. „Něco mi připomíná,“ připustí a zamíří po schodech dolů. „Ale nejsem si úplně jistá, kde jsem jej viděla,“ ozve se ze zdola. Nevel tě pobídne, abys ji následoval. „Ona když je u výzkumu, tak zapomene, že s sebou má lidi,“ vysvětlí a seběhne po schodech. Je na tobě, abys zavřel poklop. Ovane tě teplo a za malou chvíli zjistíš, co je jeho zdrojem. Stáje. Spousty stájí. Dračích stání. Reta ale míří dál do věže a dál po schodech dolů. V dalším patře vklouze do chodby, která míří za roh. Chodba je ozdobena pár obrazy, na nichž jsou asi vládci, jež seděli na zdejším trůně. Vejdete do místnosti, která připomíná jídelnu. Reta ale projde kolem stolu zcela bez povšimnutí a otevírá další dveře, které vedou do další chodby. Vezme za kliku jiných dveří a vejde do pokoje, kde pro knihy není téměř ani hnutí. Všude leží knižní svazky a různé poznámky. Reta prokličkuje mezi knihami ke stolu a vytáhne jednu z knih, čímžzpůsobí pád několika jiných, ale toho si nevšímá. Rychle listuje knihou, dokud nedojde k obrázku, který hledala. „Patřil člověku jménem Astoner al’Astar.“ Pohlédne na tebe zcela vážně. „Kde jste ho našel?“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Arënis, Astalda a slečna Reta Čekal jsem že bude mít strach... ale zřejmě na to byla zvyklá a věděla, že se o sebe dokáže postarat. Pokývám hlavou. "Upřímně já taky... jinak... dej si pozor na Margharet a Nika... něco... něco proti tobě kujou.. nestihl jsem ti to říct, protože mne pak zavřel do klece jako psa...,, Podívám se na Astaldu. Polknu. To je sakra výborný... "Do té doby tam už budu zpátky.,, Řeknu Astaldě. "Takže se toho zúčastním...,, Dodám. "Děkuji... Pozor. Brzo ráno se tam koupou dívky... a večer taky... kdyby... si narazila na nymfu, je moc milá... a že jí pozdravuji.,, Pousměji se na ni. "Alespoň je vidět že je zemní... a ne nějaký podvrh.,, Pousměji se. "Život není fér...,, Pokrčím rameny. "V poslední době to zjišťuji v plném podání...,, Dodám značně tišeji a smutněji. "Já kdybych nepřišel... nudil by ses.,, Pousměji se. "Ano. Je v pořádku. Jen ošetřuje... v nějakém lese. Jinak je.,, Pousměji se na dívku. Následuji slečnu Retu po schodech dolů a zavřu poklop. Následuji dlouhou cestu za Retou. Přes stáje, věží, chodbou až do místnosti plné knih. Reta musela být knihomol neskutečných rozměrů... Nešlo se tam skoro hnout... Byl jsem překvapen jakou rychlostí našla majitele. Radost ale vystřídala.. zloba a smutek... "V těle dívky kterou jsem miloval víc než cokoliv jiného...,, Řeknu smutně a chvíli mlčím, abych zatlačil slzy. "Patřil ? Ten chlap už nežije ?,, Zeptám se Rety. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V knihovně-ložnici Deamon Loot
Astalda se slovo od slova tváří vážněji a zchmuřeněji. Ještě chvíli a bude se tvářit jako obraz Doriana Graye. ,,Kují levárny od chvíle, kdy náš rod vznikl, to není žádná novinka," usoudí mrzutě.
,,Raději nechci vědět, na čí straně budeš stát," praví Astalda s povzdechem, přesně takovým, jaký vyluzují lidé, kteří vědí, že toho druhého prostě nezmění. ,,Budu na to pamatovat," ujistí tě Astalda, ale asi na to moc dbát nebude. Ostatně, i ona je něžného pohlaví.
,,Podvržení draci jsou zajímaví," poznamená jezdkyně spíše pro sebe.
Ärenis do tebe znovu šťouhne čumákem a zakňučí. Upírá na tebe velké zelené oči. ,,Žižmyš," řekne šišlavě a konejšivě. Nevel se zatváří otráveně.
,,Bohužel… Pravdu díš," povzdechne si Nevel.
~
Retě se značně uleví. Možná si myslela, že je Astalda mrtvá. Když však vezmeš v úvahu Astaldin život, nebyl by to žádný div.
Žena mírně zbledne, do tváře se jí vkrade smutek. ,,To je mi líto," řekne tiše, z jejího hlasu je jasně znát upřímnost. Pokrčí rameny. ,,Nevím, zápisy o něm jsou staré. Ale něco mi na nich nesedí. Jenže to je na dlouhé pátrání," povzdechne si a rozhlédne se po knihách. ,,Našla jsem o něm jen málo zmínek." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Hm...,, Pokývám zamyšleně hlavou. "Neřekl jsem že se postavím na nějakou stranu... a ani jsem neřekl jestli budu bojovat..,, Pousměji se na Astaldu. Pohladím Arënis. "To víš že jo ty moje žižmyš.,, Pohladím ji a šťouchnu prstem do Nevela. "Ale notak... buď rád že mne vidíš...,, Pousměji se. Pokývám hlavou. "Jen mne zajímá kdo to udělal... a proč.,, Pousměji se na ni smutně. "I to málo mi pomůže... děkuji za váš čas... Kdyby jste.. uplně čirou náhodou na něj narazila... a někdy narazila na mne... rád se něco dovím..,, Pousměji se na ni a jméno si zapamatuji. Astoner Al´Astar Počkám jestli mi zmíňky alespoň nějaké řekne... Pak se otočím na Nevela. "Potřebuji se dostat do Dračí Díry...,, Podívám se na něj prosebně. "Je tu ještě jeden člověk na kterém mi záleží...,, Dodám si pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Směr Dračí Díra Deamon Loot
Astalda ti věnuje klidný pohled. ,,Uvidíme."
Ärenis tě olízne a spokojeně přimhouří oči. Vypadá úplně jako kočka, co je na vrcholu blaha. ,,To jsem, nejsem rád, že vidím ji," zmumlá nabručeně Nevel.
~
,,Držel jej člověk, co měl vztek, něco mi říká, že to nebyl Astoner. To byl válečník, který neztrácel hlavu," poznamená Reta. ,,Tenhle člověk byl z něčeho frustrovaný, zabil jen tak… z libosti, protože mohl." Zamyšleně se kousne do rtu. ,,A byl mladý," dodá. ,,Astonera najdeš i pod jiným jménem… Pod Astonerem al'Stara. Říká se, že zmizel před třemi sty lety. Nikdy se nenašlo tělo." Zatváří se zamyšleně. ,,Možná se odstěhoval na nějakou jinou planetu," pokrčí rameny. Nevel se na tebe trochu váhavě podívá. ,,Astalda mě zabije," zamumlá. ,,Ale budiž. Co bych pro tebe neudělal," šťouchne do tebe packou a v očích mu vesele zajiskří. ,,A ještě," ozve se Reta. ,,Řekněte za mě Margaret Harrisnové, že ty děti jsou v bezpečí," usměje se na tebe a dále se věnuje svým knihám, zatímco Nevel tě tahá za nohavici, aby tě mohl odnést do Dračí Díry. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Arënis a Reta "Ale notak... třeba budete jednou kamarádi...,, Podívám se na něj vážně. "A jednou se ji budež družit.,, Dodám pobaveně. "Něco mi říká že vypátrat toho člověka bude těžké...,, Dodám smutně. Vyslechnu si všechny informace od slečny Rety a dobře si je pamatuji. "Děkuji. Za všechno.,, Pousměji se na ni. "Já věděl že to pro mne uděláš.,, Podrbu ho na hlavě. "No... to ti mohu slíbit... ale zabila by tě už tisíckrát za horší věci...,, Dodám. Zastavím se a pootočím se na slečnu Retu. "Její děti jsem viděl.. 3 dny zpátky ? Myslím že ano... v Dračím chrámu. Chlapce i dívku.. u paní Margharet i Nik... samozřejmě... Proč schovala své děti ? Respektive před kým ?,, Zeptám se paní Rety zaujatě. Pak následuji Nevela, nasednu a odletíme. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí Díra Deamon Loot
,,Já určitě," odfrkne si Nevel, zatímco Ärenis se nadšeně usměje. Bílý drak vyplázne na dračici jazyk a ta mu to oplatí stejně nadšeně jako když opakuje své milované uo.
~
Reta ti věnuje lehký úsměv. ,,I ne, kdybych ho někde viděla, buďte si jistý, že jej dám zatknout za porušení zákonů." Z jejího hlasu poznáš, že ona už tvého vraha našla.
,,Nemáte zač, ráda jsem pomohla," na rtech jí zůstane vlídný úsměv.
,,No… Naštěstí jsi se vždycky nějakým záhadným způsobem objevil ty," utrousí Nevel.
,,Ona je neschovala," řekne Reta a vzhlédne od knihy. ,,Jen jsou nemanželské, nesluší se, aby žily tam, kde ona. Proto byly dány do Chrámu," vysvětlí. ,,Málokdo to ale ví, proto to prosím vás neroztrubujte. To ovšem není Margaret, kterou jsem myslela. Myslela jsem Margaret Harrisonovou z Dračí Díry, miluje veverky, pokud vím. Pomohla zachránit dvě děti z Města Smutků."
Nevel tě vytáhne na střechu, kde se zvětší a odnese tě na svých zádech k lesu, kde jsi pár chvil přebýval. Letíte jen krátkou dobu, Nevel opět vyvinul rychlost formule 1. Před lesem přistane a nechá tě sestoupit s tím, že dovnitř nejde. ,,To by Astalda cítila," vysvětlí. ,,A Reta by žalovala." protočí panenky a po rozloučení odletí. Vydáš-li se do lesa, opět se boříš do sněhu a nohavice se ti zašmodrchávají do porostu. Dojdeš ale tam, kam chceš. K táboru. Žije to tu jako vždy. Lidé si spolu povídají různými jazyky, smějí se, klejí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Arënis a paní Reta "Jen počkej kamaráde...,, Zasměji se. Cuknu sebou. "Vy... vy víte kdo to udělal ?,, Koukám na ni s otevřenou pusou a s nadějí v hlase. "Pro kamráda vždy všechno ....,, "Počkat... Maggie ? Z dračí díry ? Vím o koho jde... ta se mnou našla Viviene ve vodě.. vzala mne k tomu vodopádu...,, Chvíli se odmlčím. "Právě proto se vracím... Kvůli Maggie... jestli se chystá obsazení...,, Řeknu si spíše pro sebe. "Vyřídím.,, Pousměji se. "No... kdyby paní Margaret ... ta jezdkyně... jestli se tak teda jmenuje... Dělala problémy... alespoň mám páku.,, Zasměji se ale z hlasu jde poznat že si dělám srandu. "Díky Nevele... Pozdravuj Nika. Už se na toho ču...,, Odmlčím se a podívám se na Nevela. "Však ty to dokončíš za mne.,, Pousměji se. "Jo a Nevele. Řekni mu že tady na něj čekám.,, Dodám když jsem k němu otočený zády a jdu k lesu. "A na brzkou shledanou kamaráde.,, Pousměji se pro sebe a jsem pořád zády a čelem k lesu. Chvíli jsem šel sněhem a došel tam kam jsem potřeboval. Nehledal jsem Maggie v táboře. Bylo mi skoro jasné kde bude. A běžel jsem hned k vodopádu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U vodopádu Deamon Loot
Reta pokrčí rameny. ,,Ne tak úplně," mírně zchladí tvé nadšení. ,,Kdybych jej potkala, poznala bych jej. Poznám styl jeho myšlenek," vysvětlí.
,,Děkuji," usměje se. ,,Myslím, že bude ráda."
,,Nemáš zač," pokrčí rameny drak. ,,Čuňase?" zkusí uhodnou ono nedokončené slovo. ,,Milerád, pokud si ho předtím nedám k svačince," usměje se Nevel a zamíří k obloze.
~
Zcela bez problémů najdeš cestičku k vodopádu. Projdeš kolem rozcestí a dorazíš až k vodopádu padajícímu z bílé skály. Maggie ale nevidíš. Alespoň ne na břehu. Zato ji slyšíš. Tiché pobrukování písničky a piliny padající z jednoho stromu jsou jasným vodítkem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nevel, Reta a Arënis "Páni.. to mi někdy budete muset vysvětlit...,, Pousměji se na Retu. "Ano. Ta je ráda i za rozkvětluj kytku...,, Pousměji se a odejdu. "Mužské přirození.,, Opravím Nevela zcela vážně. "Kdyžtak mi kousek taky nech.,, Řeknu zcela vážně. Maggie jsem neviděl. Zato slyšel. A .. vlastně viděl... piliny... co padaly ze stromu. "Věděl jsem že tě najdu tady.,, Řeknu klidně, kousek od stromu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Klidné panorama Deamon Loot
,,Raději se to nesnažte pochopit, je to trochu šokující," poznamená Reta.
,,Jako každá jiná dívka," odtuší Reta s úsměvem a nosem zabořeným v knize.
,,Aha," podiví se Nevel. ,,Trochu nerad ti nechám část nohy," utrousí ještě Nevel.
~
Piliny na chvilku přestanou odpodávat a zpěv také umlkne. Ozve se tiché šramocení větví a za chvíli Maggie seskočí na zem s rozjařeným výrazem ve tváři. ,,Máš mě holt přečtenou," zasměje se odrnujíce pramen vlasů z očí. Ze stromu seskočí Áron, kterému se ale nepovede dopadnou tak elegantně jako Maggie a udělá kotrmelec. Dívka se tomu ale nezasměje, naopak, zvážní. ,,Nechce se mi věřit, že bys ho vypátral tak rychle. Stalo se něco?" zeptá se s hlavou nakloněnou mírně ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Arënis a Nevel "Díky. Jsi kámoš.,, Dodám. Maggie seskočí ze stromu. Už vypadala šťastně. Následuje ji Áron, který při pádu udělá skoro ukázkový kotoul. Pousměji se. "Vypátral. Vím komu patří, ale udělal to někdo jiný... toho ale pozná už paní Reta.. mimochodem tě pozdravuje a vyřizuje že děti jsou v bezpečí.,, Pousměji se na Maggie. "Stalo. Všichni musít vypadnout. Hned. Jezdci chystají... nájezd... Přepadení... osídlení... říkejte tomu jak chcete... nevím kdy... třeba za hodinu, třeba za týden... všichni musí vypadnout...,, Vemu Maggie za ruku a táhnu ji k táboru. "Oni o vás celou dobu vědí... jen vás nechávají... naděje... nevím co v tom je... každopádně musíte pryč... mne by neposlechly... tebe by mohly...,, Táhnu Maggie nekompromisně k táboru. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Před táborem Deamon Loot
Maggie nechápavě zamrká. ,,Kdože mě pozdravuje?" zeptá se. Zatváří se mírně zmateně. ,,To jsou mi věci," diví se dál.
Dívka se tváří čím dál překvapeněji a nechá se vést k táboru. ,,Chystají nájezd? Sem? Deamone, oni vědí, že tohle by byla sebevražda. Tak hloupí jezdci nejsou," řekne a ještě pořád se tváří zmateně. Dorazíte k táboru, kde se Maggie zastaví. ,,Nehledě na to, že by se myslela, že si z nich střílím. Ani mistr mě nebere vážně, bude si myslet, že je jen chci vyděsit." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Zachránila si 2 děti z nějakého města... jen ti mám vyřídit že jsou v bezpečí...,, Podívám se na dívku jestli už ví. Dotáhl jsem ji až k táboru, kde se zastavila a já taky. "Kolik je v táboru lidí ? 80 ? 100 ? Kolik z nich má dospělého draka ? Nebo umí bojovat ? Může sem nalítnout klidně 100 jezdců na dracích... dospělých dracích... A je jim jedno kolik bude obětí na obou stranách... Zbaví se tím tak "nové krve" a žádné přijetí do Dragonie...,, Vysvětlím Maggie. Tohle jsem si domyslel.. mezi řádky... ale asi mám pravdu. "Zkus mluvit vážně... musíš je přesvědčit. Nevím jak dlouho máte... Nevím... ale já se tu zdržet nemohu... Musím si... ještě něco vyřídit... Chtěl jsem vás ale varovat... hlavně tebe... Jsi po dlouhé době něco hezkého co mne potkalo... a nerad bych o to přišel... jako o to hezké co už jsem dnes přišel...,, Podívám se na Maggie. "Zbalte stany, věci a vydejte se dál směrem, kam jezdci nemohou. Zameťte stopy... prohledají okolí... A když vás nenajdou, vzdají to...,, Pousměji se na Maggie. Měl jsem pocit že ten nájezd přijde brzy... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Všechno se to zamotává Deamon Loot
Svitne jí, poznáš to podle toho, jak se jí rozsvítí oči. ,,Zajímalo by mě, kdo je paní Reta," poznamená.
,,V táboře je 105 lidí, 100 má dospělého draka a 91 je schopno boje," vyjmenuje ti. ,,Nezapomínej, že tohle je vojenský tábor, všichni se tu připravují na to, že se jezdcům postaví, kdo může, učí se bojovat, skoro všichni jsou obyvateli Dragonie a některým je i přest tři sta let." Přesto na ní vidíš, že z toho, co by mohlo přijít, má strach.
Zdá se, že dívka je slovo od slova zmatenější a do všeho zamotanější. ,,Zkusím to, jenže podle toho, co mi mistr říkal, je tohle jediné místo, kde nás nenajdou, kde neplatí jejich magie. Tady jsme prý silnější." Váhavě se podívá směrem k táboru. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "To je jedno... taková blondýna... s modrýma očima... Asi si ji neviděla... ona tebe ale zná...,, Řeknu Maggie v rychlosti. "Já to vím... ale... víš co obsazení obnáší... ztráty na obou stranách... a tohle bude předem prohraný boj...,, Řeknu tiše... Otočím hlavou Maggie od táboru ke mne. "Nemá pravdu... Draci se sem nebojí... jeden mne tu teď vyadil... jezdci o tomhle místu ví... ví přesně kde ten tábor je... jedna jezdkyně se tu teď pravděpodobně ochomejtá.. aby zjistila bližší informace o té... vraždě. Jezdci tu jsou stejně silní jako kdekoliv jinde... jen tu je.. hranice. Jak mile sem vkročí drak, jeho jezdec to ucítí...,, Vysvětlím Maggie klidně. "Když tu zůstanou, buď zemřou v boji, při bombardování ohněm... a nebo kdo ví co s nimi udělají...,, Přiblížím situaci Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Odhodlání Deamon Loot
Dívka kouká vyjeveně. „Dobře, jen doufám, že se jim nic nestane.“ V jejím hlase lze jasně znát nedůvěru vůči Retě.
Maggie se na tebe dívá čím dál vyděšeněji, ale zároveň i odhodlaněji s tím něco dělat.
Kousne se do rtu. „Jenže, proč by útočili teď, když je tu nechali stovky let žít?“ nechápe. „Proč by nás nechali nabrat sílu?“
„Víš, co ti na tohle řekne většina zdejších obyvatel?“ zeptá se přiškrceně. Nečeká však na tvou odpověď. „Že raději umřou v boji, než aby utekli a žili s vědomím, že to tu nechali jezdcům.“ Pak si povzdechne. „Jdu to zkusit, ale řekla bych, že tím jen vyprovokuji přípravy v boji a vpadnutí do nějakého z měst,“ řekne nepříliš přesvědčeně a s odhodláním zamíří k táboru. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "No.... z mého pohledu... začali zjišťovat že lidé jsou i po přijetí do Dragonie nebezpeční... Řeší se napadení a krádež v .. hvězdárně... nebo tak něco.. z toho jsem byl částečně obviněn... A spousta a spousta věcí... už to asi nehodlají tolerovat...,, Vysvětlím. Pokývám hlavou. "Je mi jasné že 90% jich tu zůstane... Ale... ať o tom vědí... ať jsou připravení... a nebo ať se zdejchnou... ,, Podívám se na Maggie. "Já zase musím běžet... Ještě se vrátím k vodopádu... musím si promluvit s tou nymfou... pak doběhnu ještě zpátky sem... Uvidíme kolik se jich přidá... a kolik se jich zdejchne.,, Pohladím Maggie konečky prstů po tváři. "Tak utíkej.,, Pousměji se a já sám se vracím zpátky k vodopádu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro
Vodopád Deamon Loot
Dívčino zděšení se pomalu přemění na klid a cosi, co se možná vzdáleně podobá hněvu. Tento pocit je ale velmi těžko čitelný.
„Jediný, kdo odejde, budou ti, co hráli flašku,“ řekne nepříliš radostně. „Ostatní to tu považují za domov.“
Maggie se lehce začervená. „Vsadíš se, že jich odejde jen deset?“ zeptá se, aby i do tak vážné situace vnesla trochu humoru. „O mytí nádobí, nebo leštění zbroje?“ usměje se na tebe, radost však její úsměv pozbývá. Možná i na ni je to příliš vážné.
Dorazíš ke klidně šumícímu vodopádu a kdo tam na tebe nečeká? Na břehu sedí Áron společně s Ärenis, která se nějakým záhadným způsobem dostala z tvého ramene, aniž by sis toho všiml. Draci se na tebe podívají, ale poté se zase věnují šťourání packou do studené vody, což se malé dračici moc líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Áron a Arënis "Já vím. Já tu ale zůstanu... Neboj se.,, Pousměji se na ni. Nebyl jsem si však jist... na jakou stranu se postavím... Pokud by se něco mělo stát Maggie nebo Arënis... Vzdal bych to... Hned. "Máš pravdu... budeme rádi když nás tu zůstane aspoň polovina...,, Pousměji se trochu smutně. "Jestli nezahlédla toho, kdo zabil Viv.,, Poupravim Maggie. Instinktivně jsem se podíval na rameno, kde před několika okamžikama malá dračice spinkala. Teď se hrabala tlapkou ve vodě, společně s Áronem. Přiběhl jsem k vodě a s lehkým a smutným úsměvem jsem věnoval pohled Áronovi. Pak jsem si stoupl na břeh. "Lištičko. Slyšíš mne ? Potřebuji pomoc.... Nymfo. Slyšíš mne ?,, Nevěděl jsem jak přesně na ni mám volat.... Musela vidět toho, kdo to tělo pod vodu ukládal... A taky jsem potřeboval pomoc... Pokud dojde k boji... nebudu mít šanci... mohl bych ale vytáhnout eso... magii. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nymfa? Deamon Loot
Pousměje se. ,,Opora ve skupině?" zeptá se žertem.
,,Budeme rádi, když polovina odejde a nezahyne tu," opraví tě Maggie.
~
Áron zvedne packu ze země a mávne ti, dále se však věnuje malé dračici, která na něj cákla vodu a má z toho obrovskou legraci.
Ať voláš, jak voláš, nymfa se ti neozývá. Hladina zůstává stále klidná, vlny si šplouchají a vodopád šumí.
|
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Arënis a Áron "Spíš nevyřízený účet.,, Pousměji se. "Ano... Ale už teď vím že to tak nebude... a ty to víš taky.,, Pousměji se na ní. Nic. Ticho. Nymfa nikde. Rychle jsem si sundal boty, vestu a triko a ponořil se do vody. Rozhlédl jsem se po dně. Jestli něco nenajdu. Pak všude okolo. Nějaké vodítko... stopu... Něco. Taky jsem se snažil.. "soustředit"... nechat vodu sebou proudit... jak mi to říkala Maggie. Ale šlo mi to asi jako ... šerm a boj s mečem.. vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Voda Deamon Loot
Dno je jako vždy u krajů jezera barevné, uprostřed ve všech odstínech modré. Nevidíš nikde nic nezvyklého - Vivienino tělo pravděpodobně někdo vylovil, nebo jej odnesl nějaký proud, těžko říci - jen vodní traviny, kamínky a zrcátka, která jsi zde viděl i prve. Voda kolem tebe míně hučí, ale neslyšíš její slova. Buď s tebou nechce mluvit, nebo nejsi dost soustředěný. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Voda byla příjemná. Kamínky a sklíčka byla na svých místech. U břehu všechny, dále jen modré. Tělo Vivien jsem nenašel. Je možné že se zde už otočila Astalda... Nebo ho odnesl proud... Vodu měla ráda... celkově i přírodu... Alespoň je na svém místě. Voda hučela. Neslyšel jsem ji ale zřetelně. Věděl jsem že mi dochází kyslík. Přesto jsem se posadil do tureckého sedu na dno a ruce jsem zabořil do sklíček a kamínků. Zavřel jsem oči. Byl jsem si skoro jist, že mne voda zemřít nenechá.... Snad. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Voda Deamon Loot
Hučení vody mírně zesílí, čímž zcela utlumí okolní zvuky. Ale stále neslyšíš liščin hlásek ani její veselé a poťouchlé chichotání. Po nějaké chvíli se dostaneš do stavu, kdy kyslík potřebuješ, ale ještě neumíráš. A právě v tu chvíli, kdy už ti plíce jasně dávají najevo, že potřebují kyslík, uslyšíš nymfu. Slabě, téměř nesrozumitelně, ale slyšíš její slova: ,,Vida, náš malý záškodník se vrátil." Slova doprovázena chichotáním. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nymfa Po pár vteřinách začaly moje plíce vypovídat... Neslyšel jsem nic jiného, než hlasitější hučení vody.... Po delší chvilce, kdy jsem kyslík skutečně potřeboval jsem nymfu slyšel. Věděl jsem že mám jen pár vteřin. Kdo ji zabil ? Kdo tam dal to tělo ? Oči jsem stále neotvíral. Jen jsem se po jejích slovech pousmál. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Voda Deamon Loot
Liška se odmlčí. Na dlouho dobu. Skoro se zdá, že zmizela, že jsi s ní ztratil spojení, ale nakonec se přeci jen ozve: ,,To nevím," přizná bez jakéhokoliv náznaku radosti, či veselí. ,,Spadla," vysvětlí jednoduše. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nymfa Ticho. Opět ticho. Musela mi odpovědět. Cítil jsem jak pomalu začínám usínat... Dusit se... Ale nakonec se ozvala. Měla v sobě meč... Někdo tu musel být s ní... Prosím... řekni mi to... Zním naléhavě. V tu chvíli jsem ale musel vystřelit k hladině. Už jsem nemohl čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Voda Deamon Loot
Poslední, co od lišky slyšíš, jsou tato slova: ,,Nikdo s ní nebyl." Zní přesvědčeně. Když se vynoříš, Ärenis cákne tvým směrem. Všimneš si, že Áron už je celý mokrý a malá dračice, dle jeho příkladu, k úplné umáčenosti nemá daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nymfa, Arënis a Áron Poslední slova jsem slyšel hned. Nikdo s ní nebyl. Vynořil jsem se a dostal se na břeh. Na chvíli jsem si lehnul a vydechl jsem. "Děkuji.,, Pronesl jsem směrem k hladině. Chvíli jsem čekal než trochu okapu. Pak si oblékl boty, triko, vestu a meč dal zpátky k pasu. Celé to začalo být ještě divnější... nikdo s ní nebyl a měla v sobě meč ? Nechápal jsem nic. "Jsi trochu mokrý Árone.,, Poukáži na draka a pohladím Arënis. "Tak co ty moje malá Žižmyš ?,, Podívám se na dračici. Podíval jsem se na Árona. "Jdeme do tábora ? Bude tam potřeba pomoc.,, Nechal jsem ho rozhodnout jestli tam s Arënis zůstane, nebo půjde se mnou. Pokud tam chtějí zůstat, vydám se zpátky do tábora. Pomalu. Z toho zadržení dechu se mi udělalo mdlo... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tábor Deamon Loot
Hladina se jen zavlní, jako by ti chtěla ještě něco říci, ale neměla k tomu prostředky. Tvůj dík tedy zůstane bez odezvy.
Drak povytáhne obočí, jako by chtěl říci: ,,Ale nepovídej." Dračice je z tvé pozornosti celá na větvi a vtiskne ti hlavu do ruky jako kočka toužící po pohlazení. ,,Žižmyš," řekne spokojeně, zatímco Áron vás pozoruje nečitelným, klidným pohledem. Na tvou otázku kývne, vysadí si dračici na záda a zamíří za tebou. Ärenis mu na zádech rázem usne. Asi ji všechny ty cesty vyčerpaly.
~ Když dorazíte do tábora, zjistíte, že je v něm ještě větší shon než kdy jindy. Všude pobíhají lidé - ať staří, nebo mladí -, draci se pletou všude možně - ať velcí, nebo malí. Ale vypadá to spíše jako válečné přípravy, nikdo se podle všeho nepokouší zabalit svůj stan a odejít. Možná všichni věří tomu, že jezdci zde nemají žádnou moc. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Áron a Arënis Pousměji se. "Jen tě zlobím.,, Zasměji se. "Ano. Jsi moje malá žižmyš.,, Pohladím ji po hlavičce a usměji se na ní. Když si Áron vysadil dračici na záda, vyrazili jsme klidným krokem k táboru. Arënis klasicky usnula... Když jsme tam dorazili, tábor byl v plných přípravách. V duchu jsem za to byl rád... že lidé se nehodlají vzdát... na druhou stranu... nechtěl jsem počítat ty mrtvé... Šel jsem hledat Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tábor Deamon Loot
,,Žižmyš já," řekne si pro sebe a olízne ti ruku. Áron se zatváří, jako by to bylo něco zcela nevhodného a jemu se z toho zvedla žaludek. Neřekne však nic. Jen dračici věnuje káravý pohled, kterého si tvá malá společnice nevšimne.
~
Lidé se ti všemožně pletou docesty, párkrát si vysloužíš nepěknou nadávku a několikrát se málem přerazíš o někoho, kdo zrovna hledal něco na zemi. A opět následuje kletí. Poštěstí se ti však a Maggie najdeš celkem lehce. Zrovna se dohaduje se svým mistrem - mužem, kterému nevidíš do tváře, protože ji skrývá pod zelenou kapucí. ,,Já si nevymýšlím," říká zrovna dívka mírně uraženě. ,,Margaret, tohle není vtipný žert," informuje ji mrzutě. ,,Tohle ale není vtip," ohrazuje se Maggie. ,,Zburcovala jsi celý tábor! Kvůli úplné prkotině!" oboří se na ni. Asi mu přetekly nervy. ,,Prkotině! Tak vy považujete útok na tábor za prkotinu?" vyjede na něj Maggie. Podobný vztek jsi na ní viděl, když si to rozdávala s oným jezdcem, co ji urážel. Zabili by se, kdybys jim do toho tenkrát nevstoupil. ,,Žádný útok nám nehrozí!" oplácí jí mistr stejný tón. ,,Nikdy nehrozil! Tady jsme v bezpečí, sem se jezdci bojí. Tady nemohou používat svou magii!" Dívka si založí paže na hrudi. ,,A co jezdci, kteří sem přišli jako vyvrhelové. Jejich magie nikdy nezmizela." Mistr chvíli mlčí, možná přemýšlí, možná jen dumá nad tím, jestli nesvrhne Maggie do plamenů. ,,Protože Díra vycítila, že nemají zlé úmysly." ,,Takže raději budete riskovat jejich životy?" zeptá se nešťastně jeho žákyně. Učitel neodpoví a zamíří si to mezi stany - na opačnou stranu od tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, mistr a draci Maggie jsem našel rychle. Ve společnosti jejího mistra. Pravděpodobně ji kladl na srdce, že jezdci zaútočit nemohou... "Nerad se vám do toho vkládám... ale obávám se že nemáte pravdu.,, Řeknu naštvaným tónem, když se mistr otočí zády. "Já s jezdcema mluvil. Díky nim jsem tady a ke vší úctě... je jim jedno jaké budou ztráty... na obou stranách.. oni to tu obsadí...a vás pozabíjí do jednoho... pořád tomu říkáte prkotina ?,, Zním naštvaně... Nevědět že je to mistr, dal bych mu do držky... Stoupnu si naproti Maggie a chytnu ji za ramena. "Zkusila jsi to... Ostatní to pochopili... Budou se bránit... a nebo se snad rozhodnout zmizet... Je to jen otázky času než se tu objeví...,, Usměji se na Maggie. "Jen mi slib, že se ti nic nestane... prosím.,, Podívám se na ni vážným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve vážné situaci jiskra žertu Deamon Loot
Mistr se otočí, nevidíš mu do očí, ani jeho výraz se ti nepovede zachytit. „Nemohou to zde obsadit, nemohou nás ani zabít,“ řekne chladně otáčeje se opět čelem ke stanům a k vám zády. „Na to jste vy dva příliš lidští, abyste to pochopili,“ utrousí stejně ledovým tónem kráčeje mezi stany.
Dívka se na tebe pousmutněle podívá. „Jak se říká, za zkoušku nic nedám. Doufám, že všichni nebudou stát za stejným názorem jako mistr.“ Zatváří se mírně trpce. „Připomíná mi generála Zota,“ dodá. Opětuje ti vážný pohled. „To ti slíbit nemůžu,“ řekne bez sebemenší legrace. „Mistr mě pořád chce zabít za tu veverku,“ doplní s pobaveným zablyštěním v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Mistr a Maggie "Když myslíte... Já se s jednou z jezdkyní asi hodinu zpátky bavil... říkala mi že se chystá obsazení... a téhle jezdkyni věřím... hodně.,, Odpovím mu stejně ledově, jako on mne. "Ty jsi ďábel Margaret... vážně si mu tam tu veverku hodila ?,, Pousměji se na Maggie lišácky a nenápadně nastavím ruku, aby si se mnou plácla. "není tu... nějaký volný stan ? Pár dní jsem se už dobře nevyspal...,, Podívám se na Maggie unaveně. Pokud ano, následuji ji. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Stan Deamon Loot
Od mistra se ti odpovědi nedostane. Možná jsi ho utřel, nebo také naštval. Anebo se jen rozhodl, že mluvit s vámi je jen ztráta času.
,,Původně jsem na tebe chtěla počkat, abys viděl ten jeho výraz - ten byl mimochodem k nezaplacení-, ale pak se naskytla dobrá možnost," pokrčí rameny, na tváři spiklenecký úsměv. ,,Já jsem totiž královna pekla," řekne, když si s tebou plácne.
,,Na stan tvé milé spolubydlící jsem ani nesáhla, dokonce jsem vám uklidila. Jste šílení bordeláři," zakroutí hlavou a provede tě mezi davem lidí k vašemu stanu. ,,Prosím, Vaše Veličenstvo," odhrne ti vstupní plachtu a poukloní se. Naskytne se ti pohled do zcela obyčejného stanu se dvěma spacími pytli. Od tvé minulé návštěvy se to tu liší jen tím, že veverky jsou nahromaděné v jednom rohu a neválejí se všude po stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Sáákra... škoda že tu nejsou kamery... ten výraz bych si pamatoval do konce svých dnů...,, "A já jsem tvůj věrný sloužící.,, Ukloním se až k zemi. "No teda... ty jsi nejlepší...,, Pousměji se na Maggie. "Kolik ti má spolubydlící zaplatila, aby si uklidila ?,, Podívám se na ni podezíravě. Prolezli jsme ke stanu a Maggie mi slavnostně odhrnula plachtu a pouklonila se. Já jsem do ni z legrace šťouchl prstem... Jako do Nevela. "Jestli se neurazíš... pujdu si lehnout...,, Lehnu si na moji stranu stanu. "Přidáš se ?,, Podívám se na ni ďábelským pohledem. "Ve vší počesnosti...,, Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve vší počestnosti, ovšem Deamon Loot
,,Asi tak. Jenže teď to má nevýhodu," zatváří se nešťastně. ,,Nechce mi věřit, že budou útočit." Pousměje se. ,,Hm, to si budu pamatovat, služebníku pekel. Vymyslím si na tebe pár úkolů," uculí se.
,,Já vím, já vím," pokývá hlavou, oči jí obavením jiskří. ,,No, řekla, že si můžu nechat jejího spolubydlícího, to jsem prostě nemohla odmítnout," pokrčí rameny a věnuje ti nevinný úsměv.
Ärenis nespkojeně zabručí, když do dívky šťouchneš a Áron se k ní přidá. Maggie se na něj usměje, ale to drakovi nestačí. Společně s dračicí zalehnou dívčino lůžko, nad čímž jeho majitelka jen zakroutí hlavou.
Zablýskne jí v očích. ,,Copak můžu takovou nabídku odmítnout?" zeptá se s povytaženým obočím a posadí se kousek od tebe. ,,Tak o čem si chceš, ve vší počestnosti ovšem, povídat?" zeptá se a jen těžko skrývá své pobavení. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Třeba nezaútočí.... A budeš jen za malou holku, co si dělala srandu..,, Provokativně se na ni podívám. "Sem s nimi ... a co pak vyhraji ? Nevěstu ?,, Lišácky se na ni podívám. Nemohl jsem necítit, jak jsem lehce zčervenal... "ooo... ty jsi zlatíčko.,, Usměji se na ni polichoceně. Draci zalehly Maggie spacák. Pousmál jsem se nad tím. Posadila se kousíček ode mne, do rohu stanu. "Tak třeba o tom, kde vybudujeme naše impérium až zabereme dragonii a odejdeme z arény... Jestli půjdeš po aréně sem zpátky... nebo cestovat... ,, Usměji se na ni. "My budeme cestovat... prozkoumávat... Viď Žižmyš ?,, Podívám se na Arënis ležící vedle Árona. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Žižmyš ve stanu Deamon Loot
Uculí se. ,,No, nebylo by to poprvé," připustí. ,,Až na tu malou," věnuje ti hraně podrážděný výraz. ,,Já nejsem malá," ohradí se. ,,Nevěstu?" zamyslí se. ,,Hm, určitě bys dostal najíst, ale nevěstu? Tu ti k jídlu neseženu," věnuje ti omluvný pohled, ale vidíš, jak jí cukají koutky úst.
,,Jsem Zlatá Cácorka, musím dostát svému jménu," usměje se.
Ärenis po oslovení zvedne hlavu a přikývne, poté ale dloubne čumákem do Árona, který začínal klimbat. Asi ještě nechce, aby jí usnul společník. ,,Já nevím. Původně jsem chtěla prozkoumávat, ale teď nevím." Tváří se nerozhodně. ,,Sice jsme tu považována za malou a divnou holku, ale je mi tu dobře. Asi nechci vědět, jak by mě přijali v nějakém z jezdeckých měst. A toulat samotné se mi nechce." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "Jsi středně vysoká holčička.,, Řeknu vážně, ale mám co dělat abych si vážný pohled a tón udržel. "Nemyslel jsem k jídlu....,, Podívám se na ní nevinně. S lehkým úsměvem ji poslouchám. "Kdo říká, že by si byla sama...,, Podívám se na ni tázavě. "Taková společnost na cestách...,, Dodám a nechám viset větu ve vzduchu. Začínal jsem cítit, jak se mi klíží oči... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Bylo by libo pohádku? Deamon Loot
Zatváří se spokojeně. ,,Konečně někdo, kdo to uznává." Dělá, že si vůbec nevšimla toho, jak tvůj vážný pohled kolísá. ,,Ne?" podívá se na tebe překvapeně. ,,Já jsem pekelnice, já lidi neoddávám," informuje tě. ,,Leda že…" Vrhne po tobě potutelný pohled.
,,Pochybuji,že by někdo vydržel být se mnou dvanáct hodin denně," odtuší a všimne si tvé nastávající úvahy. ,,Chceš pohádku na dobrou noc?" zeptá se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci Pokývám vážně hlavou. "Ledaže co ?,, Podívám se na ni napnutě. "Má paní...,, Dodám po vteřině. "Jestli ti to udělá radost... já bych to s tebou vydržel...,, Usměji se na ni. "Říkal jsem ti.. že mne se nezbavíš...,, Dodám pobaveně. "Ale pak mi ji budeš muset dopovědět... Už to na moc dlouho nevidím..,, Usměji se na ni a lehnu si a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Pohádka Deamon Loot
Zatváří se potutelněji než před tím. ,,Ale nic, to by tě nezajímalo," usoudí nakonec.
Oplatí ti úsměv. ,,Noční můry bys nepřežil, to mi věř." Její úsměv se jen rozšíří. ,,Já bych tě taky nepustila, jsi přeci můj majetek," uculí se na tebe.
,,Mileráda. Takových pohádek mám zásobu," usměje se nadšeně a dá se do vyprávění: ,,Byla jednou jedna vesnička a té se říkalo Zvířátkovice. Žila zde pouze zvířata, od mravenců po slony. Byla zrovna zima, když si jeden zvídavý pejsek - Koblížek se jmenoval - umanul, že půjde od světa. Vylezl z teplé postele, oblékl si teplý kožich a vyrazil ven do napadaného sněhu, aby vytáhl z pelechu i svého kamaráda Kočičáka. Dorazil k jeho domku a shledal, že kocour leží rozvalený na parapetu a vyhřívá se na sluníčku. I řekl si, že jej probere stylově, uplácal si sněhovou kouli a vrhl ji po spícím zvířeti. Kočičák vyletěl jako čert z krabičky rozhlížeje se, kdo ho probudil ze slastného spánku. Koblížek se začal vesele smát. ,To je vážně paráda,' vyjádřil se Kočičák mrzutě. ,Taky si myslím,' kýval hlavou Koblížek stále ještě se smíchem. ,Budeš mi muset vysvětlit - a to sakra hodně dobře -, proč jsi mě probudil,' zavrčel kocour začínaje vraždit pejska pohledem. ,Chtěl bych, abys se mnou šel do světa,' oznámil mu Koblížek…" v tuhle chvíli již přestáváš vnímat a noříš se do hlubin spánku. Temného a klidného spánku. Vyčerpanost, adrenalin i smutek si na tobě vybrali daň a nyní tě laskavě uvrhli do klidného spánku.
Když se probudíš, ve stanu je šero pomalu pžecházející do tmy. Ärenis leží vedle tebe a tiše chrápe. Maggie ani Áron ve stanu nejsou, ale slyšíš zvenčí mnoho hlasů. Možná obyvatelé projednávají strategii. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "Ale zajímalo !.,, Řeknu s natěšením v hlase. "Tak mluuuv... nenapínej mně.,, Zasměji se. "Ale přežil.... Je pravda... že jsi magnet na zajímavé události... a já vlastně taky... Když o tom tak přemýšlím... tak i na problémy... A když to dáme dohromady... No uvidíme...,, Zasměji se. "Majetek s číslem 69... nevinný jako jeho majitelka.,, Zasměji se. S úsměvem ležím a Maggie poslouchám. Vypadala roztomile. Taková roztomilá... malá.. koblížek. V duchu jsem se zasmál. Poslouchal jsem a... usnul jsem. Propadl jsem se do temnoty snů a spánků... a nechal se unášet obláčky snů. Vzbudil jsem se. Slyšel jsem hlasy. Maggie a Áron ve stanu nebyly. Vzal jsem do ruky meč. "vstávej žižmyš.,, Špitl jsem na Arënis a položil jsem si ji spolospící za krk a vyšel ven ze stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Oheň na střeše Deamon Loot
Dívčin úsměv se ještě rozšíří. Evidetně jí baví tě napínat. ,,Hm, ledaže bych se oddala sama," dokončí svou předchozí větu. ,,Ale nevím, jak bych zastala ty dvě pozice. Asi bych se musela rozdvojit."
Pobaveně se na tebe úsmívá. ,,Asi bychom byli zajímavá dvojka," usoudí. ,,Já byhc tě lovila z tvých problémů a ty z mých zajímavých situací, jak říkáš," zasměje se. Zatváří se přehrávaně vyděšeně. ,,Jestli jsi stejně nevinný jako já… Tak jsem koupila zajíce v pytli. Zase jsem se nechala napálit," kroutí nad sebou hlavou.
~
Ärenis se nespokojeně zavrtí a otevře jedno oko. ,,Žižmyš," zahuhlá objímajíce tě kolem krku. A znovu upadajíce do spánku. Vyjdeš ven a spatříš spousty lidí zvědavě hledíce k jednomu místu. K hořícímu stanu, ze kterého se valí chuchvalce dýmu. Je to i jeden z největších zdrojů světla, protože se začíná stmívat. Prodereš-li se davem, který se vůbec nepokouší uhasit plameny, spatříš Maggie, jak pomáhá jednomu kašlajícímu muži na nohy. Ona sama má ohořelé oblečení, trochu se z ní ještě kouří a kašle. Nevypadá však, že by si toho všimla. ,,Můžete všichni jít," houkne na okolo stojící lidi. ,,Tady se nic neděje. Můžete se vrátit ke své práci." Lidé ji neochotně poslechnou a zalézají do svých stanů. Někteří z nich míří k lesu. Oranžové, žhavé plameny pomalu utichají až zbyde jen doutnající látka. Muž něco prohodí směrem k Maggie, ale tak slabě, že nemáš ani možnost je zaslechnout. Dívka se na něj usměje a něco mu odpoví. Muž následně odchází kamsi do nitra tábora, zatímco dívka obchází shořelý stan. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, draci a lidé "Ale to je výborný nápad... budeš zastávat funkci manželky a vládkyně... to nezní špatně...,, Pousměji se. "To zjistíme jen jedním způsobem..,, Nechám větu viset ve vzduchu a pousměji se. "To teda koupila.,, Zasměji se. Arënis nesouhlasně zavrčela a nedobrovolně se mi smotala kolem krku. Lekl jsem se, že jezdci splnili svůj úkol. Hořel jeden stan... chlap sotva dýchal. A u něj Maggie. Ta vypadala v pořádku... magie oheň.. díky bohu. "Jsi v pořádku ? Co se stalo ? Jezdci ?,, Podívám se na ohořelou Maggie. "Nebo jsi trénovala ?,, Pousměji se na ni. "Říkal jsem, že doufám, že se ti nic nestane...,, Znova se na ni vyčítavě podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro U ohníčku Deamon Loot
,,Vládkyně nad svým manželem," ušklíbne se ďábelsky.
,,To asi ano," přikývne. ,,Ale ne abys potom litoval," uculí se.
~
Maggie se na tebe mírně vylekaně obrátí, asi tě nečekala. ,,Já jsem v nejlepším pořádku," řekne chraplavě a znovu zakašle. ,,Ne, ani jedno ani druhé." Poklekne vedle zbytků stanu. ,,Přišla jsem sem až ve chvíli, kdy ten stan hořel, nevím, co se stalo, ale nelíbí se mi to." Kousne se do rtu a rukou si otře rameno, na kterém se jí sám od sebe vznítil malý plamínek. Při tvých dalších slovech k tobě zvedne hlavu. ,,Nikomu se do toho stanu nechtělo, a on se ohně bojí." Pohlédne směrem, jakým muž odešel. ,,Nemohla jsem ho nechat uvnitř." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a lidé "To by nemuselo být špatné.... Jen bych tě musel na slovo poslouchat... má paní.,, Znova se ukloním. "Litovat ? nikdy...,, Pousměji se na ni. "Samovznícení ?,, Podívám se na ni překvapeně. "Jestli se bojí ohně.. oheň to mohl vycítit... a ... udělal zkoušku... Třeba i pro tebe.,, Podívám se na ni. "Ještě že si tu byla... nebo by to ten chlap měl za sebou...,, Vděčně, i přesto že jsem toho muže neznal, se na ni usměji. "Pomohu ti. Víc očí, víc vidí.,, Kleknu si ke stanu a začnu hledat s Maggie. Sem tam prohrábnu i trochu hlíny, nebo nadzvednu plachtu stanu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Objev Deamon Loot
,,Ještě chvíli tě budu poslouchat a budu mít ego až v nebi," usměje se pobaveně. ,,Můj sluho," doplní v žertu.
,,To říkalo spousty lidí před tebou," zasměje se.
~
,,Hm, zní to nepravděpodobně, ale možné to je. Oheň většinou nechodí na zavolání. Nebo, alespoň mi to tak bylo řečeno." Povzdechne si. ,,Oheň už si mě prozkoušel," pousměje se trpce. Nezdá se, že by na tu zkoušku měla hezké vzpomínky. ,,Vždycky jsem chtěla umřít v plamenech," uculí se. ,,Dělám pro to všechno." ,,Vlastně ani nevím, co hledám," přizná Maggie. Chvíli si prohrabujete popelem, hlínou a zbytky stanu, než narazíš rukou na něco malého, hladkého a studeného, což je holý nesmysl vzhledem k tomu, že před chvíli zde hodoval oheň. Vytáhneš-li to, pohlédneš na malý křiš'tálový zub, špičák. Podobá se dračím zubům. Je dlouhý asi dva nebo tři centimetry. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Hm... že by ten chlap měl prostě a jen smůlu ?,, Řeknu si spíše pro sebe. "Ale nějak to chytnout muselo...,, Dodám po chvilce. "Já nevím.. v tomhle se nevyznám...,, Řeknu smutně. "Já se úmrtí v plamenech vždy bál.. musí to být hrozná bolest...,, Řeknu a oklepu se. Chvíli jsem se prohraboval ohořelou hlínou a zbytkama stanů, než jsem na něco narazil. Bylo to oproti okolí... ledové. Sklo. "Tohle by si měla vidět.,, Řekl jsem Maggie, když jsem .. zub... držel mezi prsty a díval se na něj skrz sluneční paprsky. "Nedostala si něco podobného od těch.. koní ?,, Zeptám se po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kousek křišťálu Deamon Loot
Pokrčí rameny. ,,On je smolař. Ale jak říkáš, nějak to chytnout muselo. A svíčku neměl." Zamyšleně se kouše do rtu.
Věnuje ti mírný úsměv. ,,Mě plameny vždycky připadaly mnohem lákavější než cokoliv jiného. I když jsem z nich jednu chvíli měla strach." Zaryje pohled zase do země.
Dívka se na tebe zvědavě podívá a když spatří nález jen překvapeně otevře ústa. ,,Páni," vydechne a přejde k tobě, aby se podívala z blízka. ,,Dostala," přikývne. ,,Myslíš, že to mohlo hořet?" zeptá se po chvíli a vážně na tebe pohlédne. ,,Že by to třeba spadlo z nebe, kdyby to někdo nesl… Třeba na drakovi?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie Pokývám hlavou. "Že by to někdo udělal naschvál ? Aby odvedl pozornost ? Nebo tak něco...,, Zamyslím se. "Já když už budu muset zemřít... tak ve spánku... Ale uhořet... To musí být strašné...,, Představa jak se mi škvaří maso na těle a já pomalu hořím... hrozné. Oklepal jsem se nad tou představou. "To nevím... třeba ty koně věděli že ho najdeme... třeba jdou spolu nějak použít... nebo jich musí být víc... Je to možné... Třeba se nějak odrážely paprsky slunce... a chytl stan...,, Znova uvažuji nahlas a křišťál si pořádně prohédnu a podívám se skrze něj do slunce. "Divné...,, Dodám nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kámen ke kameni... Deamon Loot
Dívka se zatváří ještě zachmuřeněji. ,,Možné to je. Třeba nás jezdci už obklíčili." Mimoděk se rozhlédne po okolí. Nevidí však nic, ale to jí neuklidňuje.
,Já bych raději umřela za pohybu." Mírně se pousměje. ,,Třeba při něčí ochraně. Alespoň bych umřela s pocitem, že jsem někomu pomohla."
Při tvých slovech v jejích čích můžeš spatřit jiskřičky poznání. Jako by jí něco pomalu, ale jistě, docházelo. A s tím poznáním přichází i bledost, která se jí krade do tváří. ,,Ten pitomec," uklouzne jí. ,,Víš, jak jsem se rvala s tím… Jezdcem," zatváří se mírně opovržlivě, ale je tento výraz jí na tváři setrvá jen chvilku. ,,Měl ho na krku." Myslí tím křišťál na krku jezdce. Vyskočí na nohy. ,,Pokud dovolíš, jdu se ho… slušně zeptat, kde k němu přišel." Věnuje ti lehký úsměv, který pro zmíněného jezdce znamená něco velice ošklivého. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Nedivil bych se... Astalda... teda ta jezdkyně... mluvila že musí něco zařídit a ošetřit zraněné... A že se chystá nájezd...,, Nechám nedokončenou větu viset ve vzduchu. Pokývám hlavou. "Třeba pro svojí manželku, nebo přítelkyni...,, Pousměji se na Maggie. "Cože ? Kde ho sebral ?,, Zeptám se překvapeně ikdyž vím, že ona to neví. "Třeba je to znamení. Kdo má sklíčko, nezemře... a nebo naopak...,, Řeknu s lehkým náznakem žertu. Podívám se na Maggie a vyskočím hned za ní. A sakra... někdo tu nebude mít zuby... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Můžu ho zmlátit? Deamon Loot
Zatváří se zachmuřeněji. „Bezva,“ utrousí ironicky. „Doufám, že nevyvraždili stráže. Nerada bych na hlídce odklízela mrtvoly.“ Zatváří se ustaraně a znovu upře zrak směrem k lesu.
„Doufám, že já manželku mít nebudu,“ uculí se a v očích jí jiskří pobavení. „A doufám, že tebe z průšvihu tahat nebudu.“ Úsměv se jí ještě rozšíří a změní se v provokativní.
„Podle mě ho ukradl,“ konstatuje Maggie. „Tak to by tu vymřeli všichni,“ zatváří se posmutněle. „To bych to sklíčko raději rozporcovala.“
Rychlým krokem zamíří kamsi mezi stany. Chvíli se rozhlíží, než zamíří k jednomu stanu, před nímž stojí váš starý známý jezdec, který naprosto bezostyšně flirtuje s jednou zdejší obyvatelkou. A tvá společnice ho zcela klidně popadne za loket a přestože se vzmítá, nedokáže se jí vymknout. „Sakra! Co to zase vyvádíš?!“ řekne naštvaně, když je tažen směrem k lesu. „A koukám, že jsi si sebou vzala i svého pejska,“ podívá se směrem k tobě a pohrdavě se ušklíbne. „Tak si něco ujasníme,“ povzdechne si Maggie, pustí jezdce a upřeně se mu zadívá do očí. „Tenhle tvůj ,pejsek’ tě možná zachrání před smrtí, takže si ho raději neznepřátel.“ „A kdo by mě tak měl zabít?“ ušklíbne se jezdec a založí si ruce na hrudi. Věnuje Maggie posměšný pohled. „To nechtěj vědět. Mám na tebe pár otázek, pokud nebudeš lhát, nic se ti nestane.“ „To vykládej někomu jinému, veverko,“ odfrkne si znechuceně jezdec. A v tu chvíli spatříš, jak dívce vzteky zaplanou oči. Během vteřiny popadne jezdce za ramena a přirazí ho ke stromu několik centimetrů nad zemí. Kdoví, kde vzala takovou sílu. „Víš něco o křišťálech jen tak padajících z oblohy?“ zeptá se ho chladně Maggie. „Nic, veverčičko.“ Dívka mu vrazí koleno mezi nohy, jezdcova tvář se zkřiví bolestí. „Nelži,“ zavrčí. „Dobře,“ zasténá. „Co chceš vědět?“ „Kde jsi ho vzal?“ „Co?“ „Ten křišťál.“ „Nikdy jsem ho neměl.“ Schytá další ránu mezi nohy. „Dali mi ho stíny,“ zaúpí. „Kde je teď?“ pokračuje Maggie. „Zahodil jsem ho.“ „Kam? Proč?“ podiví se dívka. Jezdec se zašklebí. „Protože šeptal a pálil, stejně jako tvoje ruce, takže pokud chceš, abych mluvil dál, tak mi přestaň propalovat ramena.“ Jeho slova nyní zní spíše jako prosba. Z jeho ramen se během momentu přestane kouřit. „Co šeptal?“ „To nevím, ale nedalo se to vydržet.“ Aniž by se na tebe mučitelka obrátila, promluví. „Chceš se ho ještě na něco zeptat, Deamone, nebo ho můžu zmlátit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a jezdec Pokývám hlavou. "Taky doufám... jen se bojím reakce Astaldy, až mě tu uvidí... jestli teda vůbec...,, Dodám zamyšleně. Pokrčím rameny. "Co ty víš... třeba jo...,, Provokativně se na ni pousměji. "Budeš... proto jsem tady.,, Zasměji se. "Třeba... to jsou skryté síly elementů... co já vím... Magii v Dragonii rozumím jako...,, Zarazím se. "Jako magii kdekoliv jinde...,, Pousměji se. Následoval jsem Maggie a sklíčko si pořád prohlížel a zkoumal. Prokličkovaly jsme mezi stany. Maggie do jednoho z desítky stanů vpadla a vytáhla jezdce ven. Bavil jsem se, jak jezdec nechápal a Maggie ho táhla k lesu. Jeho oslovení jsem si nevšímal. Jen jsem k němu vzhlédl a dál se věnoval křišťálu Přešel jsem kousek za Maggie a díval se na ni. Páni... jí to šlo náramně dobře. Pousmál jsem se, když ji jezdec nazval veverkou. Maggie ho už na pohled bolestivě chytla a přirazila ke stromu. Jezdec se momentálně nedotýkal nohama země. Očividně tohle Maggie poprvé nedělala. Věděla přesně kam mířit... Ta první rána mě bolela i za jezdce. Pozorně jsem poslouchal co mluví. Dostal druhou ránu. Pousmál jsem se. V duchu jsem zajásal a přešel jsem k Maggie. "Zmlátit ho ? ne.... to by bylo moc jednoduché...,, Pootočím se na jezdce a vytáhnu křišťálek. "Vyhodil si dar od stínu... jsi blázen...,, Pousměji se na něj a vytáhnu meč. Mám absolutně vážný a lehce naštvaný výraz. "Znáš čínské mučící techniky ? Jasně že neznáš...,, Dodám, aniž by měl šanci odpovědět. "Bedlivě poslouchej... nebudu to opakovat. Já se tě teď zeptám na pár otázek. A ty budeš mít jeden pokus mi odpovědět... Pokud se mi odpověď nebude líbit...,, Chytnu pevně jeho ruku a vytáhnu jeden z nožů a dám mu jeho špičku pod nehet a lehounce, ale bolestivě přitlačím. "Tak ti tou špičkou zajedu až k zápěstí... a pak trhnu. Vyrvu ti nehet... Takhle to můžeme udělat 20x.. což je na tom to nádherné... a nakonec ti uříznu prsty... To pokud by si si hodně vymýšlel..,, Pousměji se na něj a chytnu mu pevně ruku. "Proč si ten křišťál zahodil tak blízko stanu ? Chtěl si odvést pozornost ? Nebo si jen pitomec...,, Začnu s první otázkou. "Dostal jsi ten křišťál tehdy, když ses porval s Maggie na té mýtině ? A kde jsi ho dostal...,, Zdůrazním a zatlačím lehce špičkou, aby si rozmyslel odpovědi. "Odpovídej dobře... prsty budeš do arény potřebovat...,, Dodám bez známky emocí. "A poslední otázka... Donášíš informace jezdcům ? O poloze tábora... pohybech... hlídce...,, Pousměji se a nadzvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mučeníčko, to je moje potěšeníčko Deamon Loot
„Možná nebude útočit,“ řekne Maggie. „Protože tuší, nebo ví, že jsi tady.“
Zatváří se mírně zděšeně. „Tak to doufám, že ne.“ V očích jí pobavením zajiskří. „A jé, to se mám na co těšit, co?“
Zamyšleně se na tebe zadívá. „Je to možné, bohužel jsem na tom s magií dost podobně.“ Pousměje se.
***
Křišťál je stále stejný, hladký, chladný. Jeho povrch se nemění, dokonce ani neohřívá pod tvými doteky.
****
Maggie ti s lehkým úsměvem uhne z cesty, čímž umožní jezdci dotknout se země. „Prosím, vážený pane. Je váš,“ řekne a poté s mírně ustaranou tváří pohlédne zpátky na jezdce. Jako by se snad bála o jeho bezpečí. „Blázen? Inu, uvidíme. Docela rád bych viděl, jak šílíš,“ ušklíbne se, pohled na meč jej z nějkého důvodu neděsí. Z jezdcovy tváře lze jen těžo poznat, na co zrovna myslí, když začínáš praktikovat svou techniku mučení. Možná mírné vyděšení? Nervozita?
Škodolibě se usměje. „Chtěl jsem se ho zbavit několikrát. Vždycky se vrátil. Pokud by ho někdo našel, neměl by mě znovu najít,“ odpoví ti.
„Ne, asi dva dny před tím,“ odpoví ti na první část otázky. „Nenašel, dostal,“ dodá ještě.
„Řekni jediný důvod, proč bych to dělal,“ povytáhne obočí po tvém příkladu. Vlastně je poměrně překvapující, že když u něj stojíš ty, neprojevuje bolest. „Žiju tady, mám u přátele. Myslíš, že bych je udal jako člověk?“ Utahuje si z tebe. Naráží na tvou lidskost. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a mrtvo... Jezdec "Bude. Ptala se mě... nebo spíš... konstatovala, na jakou stranu se postavím...,, Řeknu smutně. "Žít s dívkou je sice vyčerpávající... ale na druhou stranu i úžasné...,, Zasněně se zadívám před sebe. "To teda máš..,, Pousměji se. Křišťálek se nijak nemění... pořád stejný... jak taky jinak že... Na jezdce se vážně podívám a chladně bez známky emoce odpovím. "Zešílel jsem ve chvíli kdy jsem našel Vivien pod hladinou v těle s tímhle.,, Poukážu na meč u pasu. "To je pravda... já ho vyhazovat nebudu... použiju ho v aréně... už máme všechny 3... myslíš že je to jen kus skla ?,, Pousměji se na něj. Blafoval jsem... máme 2 a ani nevíme co to je... "Vím že si ho dostal ... ptám se kde.,, Dodám nenadšeně... "Možná se bojíš že nezvládneš zkoušku... že tě nevemou... tak to zkoušíš touhle cestou.. přeci jen si krysa... teda jezdec... promiň ... ujelo mi to...,, Řeknu znova sarkasticky. Lehce se hlavou pootočím na Maggie. Z mého pohledu mohla poznat na co se chystám. "To je typ věty, co jsem slyšet nechtěl...,, Řeknu chladně a vší silou na nůž zatlačím. Nedělalo mi to radost... Ale jak jsem řekl... zešílel jsem ve chvíli, co jsem o ni přišel... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Další mučitel! Deamon Loot
Pousměje se na tebe. ,,Řekla bych, že před takovou volbou by neměl stát nikdo." Tváří se vážně.
Protočí panenky. ,,Byla jsem v pokoji s pěti holkama a opakovat si to nechci. Nevím, co vy kluci na nás vidíte." Zakroutí hlavou, ale v očích jí zablýsknou pobavená světélka. ,,Safra, není tu betonový kryt," řekne přehnaně zděšeně.
~
Jezdec nehne ani brvou. Na tváři má až znepokojující chladný výraz. ,,Pokud jsi šílený teď, tak nechtěj vědět, co s tebou udělá ten kámen." Zní to skoro jako přátelská rada, kdyby nebyla od nepřítele.
,,Všechny? Inu, když si to myslíš," pokrčí ramenem. ,,Není, jinak by nemluvil," odpoví přesvědčeně.
,,V lese u jezera," řekne.
Ušklíbne se. ,,Jako by mi takový přístup u jezdců pomohl. A krysy žijí ve smečkách, docela se mi to přirovnání líbí."
Dívka si povzdechne a pokrčí rameny. Zabránit ti v tvém kroku nehodlá, zároveň je na ní vidět, že jej neschvaluje. Jezdec zařve. Jeho ryk se nese vzduchem a nebylo by překvapení, kdyby byl slyšet až k táboru, od nějž nejste až tak vzdálení. Jenže ještě než stihneš jezdci udělat nějaké vážné zranění, cosi se ti zakousne do ramene u paže, v níž svíráš meč. Bolest ti ruku zcela ochromí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Pokývám hlavou. "Proto asi nebudu schopen proti jezdcům bojovat... proti těm co znám.. jestli budu vůbec schopen bojovat...,, Zasměji se. "Úsměv, vlasy, oči, postavu... něžnost...inteligenci...humor...,, Pousměji se na Maggie. "To uvidíme.. třeba nic...,, Pokrčím rameny. Nebyl uplně blbej... ale... vytočil mne... vytočilo mne jeho pohrdání směrem k lidem... a taky... málem by zabil Maggie... emoce ve mně hráli, míchaly se a narážely do mě... možná jsem tenhle krok udělat neměl.. a zjistil jsem to skoro hned v zápěti. Dohááje... Zapomněl jsem na jezdcova kamaráda... Pravou ruku mi to ochromilo a já nůž pustil. Mohl jsem se ohnat druhým nožem... ale tohle bylo mezi mnou a jezdcem... neměl jsem zapotřebí ublížit.. drakovi.. nebo co to bylo. Jen jsem se ho snažil setřást. Bolelo to. Rozhodně ale ne tak, jako jezdce. Asi jsem byl rád, že jsem mu nestihl ublížit víc... tohle za vyučenou stačilo. Snažil jsem ze sebe strhnout draka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na kolenou Deamon Loot
Maggie se tváří vážně. „Třeba k tomu boji nedojde,“ pokusí se o optimismus.
„Hm, to se dost podobá tomu, co holky vidí na klucích,“ usoudí po chvíli přemýšlení. „Až na tu inteligenci,“ neodpustí si rýpnutí, které samozřejmě nemyslí vážně, to poznáš podle jiskření v očích.
***
„Nebo mnohem víc,“ míní jezdec.
Když se ze sebe pokoušíš draka sundat, spatříš jej. Šupinatá ještěrka s křídly je černá jako úhel a nemá oči. Přes místo, kde by se měly zraky nacházet, je přetažena kost. která pokračuje po jeho lících až k temeni hlavy, kde tvoří kozí rohy. Má dva ocasy, které drží zdvižené vysoko nad hlavou, oba se pohybují pohybem hadů. Je pro tebe těžké dostat jej ze sebe, vlastně úplně nemožné. Drží se zakousnutý jako pijavice, košili máš za chvíli propitou svou krví. Ucítíš slabost v celém těle, máš problém se pohybovat, stále však můžeš myslet, vnímáš, jak tvé končetiny ochrnují a ty padáš k zemi. Nemůžeš se hýbat. Jediné, co můžeš, je dýchat, poslouchat a dívat se na zasněženou zemi. Možná se divíš, že Maggie nezasáhla, ale za chvíli uslyšíš jezdcův hlas, který ti to vysvětlí: „Chudinka malá, nedokáže odolat Wetorovi. Je slabá. Stejně jako teď ty.“ Jeho tón jasně naznačuje, že z toho má radost. Škodolibou radost. „Do hodiny tě ta ochrnulost přejde, třeba ji ještě zachráníš než zešílí strachy.“ Poté uslyšíš vzdalující se kroky a kašel asi pět metrů od tebe. Je to lapání po vzduchu, pak máš možnost zaslechnout, jak kdosi padá do sněhu. Ale nevidíš na něj.
Ležíš takto dlouho. Necítíš nic. Nemůžeš pohnout rukou ani nohou, necítíš chlad. Ale tvé myšlenky jsou činné. Po nějaké době tě někdo obrátí na záda. Hledíš do Áronových očí, které jsou jako vždy vážné a klidné. Vrazí to facku, ale to necítíš. Drak si povzdechne a protočí panenky, jako by to snad byla tvoje vina. Seskočí z tebe a když se vrátí, vláčí za sebou meč, který ti hodí na hruď a následně jej packou rozehřeje. Ostří žehne a ty zac hvíli cítíš strašné pálení. Opět se můžeš hýbat. Sice zpomaleně, ale přeci jen. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Jezde, drak, Wetor a Maggie "Bojim se ze dojde Maggie..,, Řeknu smutně. "Tady někdo snídal vtipnou kaši" Otočím se k Maggie zády a hraju hrozně uraženého, než se začnu smát. Drak vypadal zajímavě.. černé šupiny.. žádné oči a dva ocasy.. a ať jsem se snažil sebevíc, draka jsem nemohl sundat... Cítil jsem jak mi po ruce stéká krev a nasakuje se tím i moje košile. Pomalu jsem přestal cítit prsty, dlaně, ruce.. a nakonec i celý zbytek těla. Spadl jsem do sněhu. Nemohl jsem se ani hnout. Nic jsem necítil.. jen jsem viděl, slyšel a myslel... Nevěděl jsem co se stalo s Maggie... Proč mi nepomohla.. třeba se naštvala co jsem udělal... Nedivil bych se. Ale.. jezdec mi to hned vysvětlil a já strnul strachem. Doháje....doháje...nee..Wetora ne... Začal jsem se o Maggie bát. Zaslechl jsem kašel.. lapání po dechu a následný pád do sněhu. Odehrávalo se to ale mimo mé zorné pole.... Musela to být Maggie. Ležel jsem tam. Stále jsem se snažil hýbnout.. marně. Po nějaké době mě někdo otočil na záda. Lekl jsem se, protože jsrm necítil dotek... Áron ! Vrazil mi facku. Necítil jsem to. Protočil panenky a odcupital pryč. Vrátil se s mečem, který na mě položil a tlapou rozehřál. Začal jsem cítit pálení.. a opět jsem se mohl pohnout ...Odvalil jsem ze sebe meč a co nejryxhleji vstal. Svaly jsem měl stále napůl ochromene, tak se mi spatne hýbalo. "Pfosim pohludej Alenis..,, Zakoktal jsem směrem k Áronovi, popadl svůj meč a belhavě sem tam s nějakým pádem jsem sledoval stopy ve sněhu od místa, kde osoba spadla. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetor Deamon Loot
Povzdechne si. „Asi někdy budu muset být realista.“
„Omyl, já snídala extra vtipnou kaši, instatní,“ opraví tě a dusí v sobě smích. „No tak se nezlob,“ pokusí se tě uklidnit a chvíli se dokonce tváří vážně. „Když té kaše sníš víc, tak bych mohla obdivovat i tvojí inteligenci.“ Teď už se začne smát.
***
Áron kývne a ukáže směrem, kde leží Maggie. Její tělo se nachází hlouběji v lese, jako by ji někdo poodnesl. Je v bezvědomí, na tváři šrám, z nějž vytéká krev. Ve chvíli, kdy jsi od ní asi dva metry, sebou cukne a zprostředka hrudi se jí vyvalí černý kouř, který se u ní následně zhmotní v podobě mladého bledého muže. Wetor si k dívce klekne a popadne ji do náruče. Následně ji odnáší směrem od tebe hlouběji do hvozdu. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Wetor a Áron "To abych začal jíst kýble té kaše.. abych tě dohnal...,, Zasměji se a jako že zase v pohodě se k dívce otočím. Áron mi poukázal směr. Na hlídání Arënis kývl. Maggie ležela pár metrů v lese. V bezvědomí. Zpomalil jsem a snažil jsem jít tiše... S mým lehce ochromenným tělem to bylo nemožné. Mohl tu ten Wetor někde číhat. Z dálky jsem zahlédl, jak dívka krvácí. Rána na tváři. Přiblížil jsem se asi na 2 metry. Maggie sebou cukla a vynořil se z ní dým, který se zhmotnil v bílého chlapa, který jí vzal do náručí a odcházel s ní dále do lesa. "Hei ! Zaftav se ! zablekotal jsem za Wetorem a pokud se nezastavil, rychlým krokem ho sledoval. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetor Deamon Loot
Maggie se rozesměje ještě více. „To bys toho musel sníst.“ Netrvá to dlouho a dostane se do svého pověstného záchvatu smíchu.
***
Wetor se zastaví. „A podívejme se!“ řekne se škodolibou radostí. „Slavný Deamon Loot.“ Otočí se na tebe. V černých očích mu plane plamen nenávisti a zároveň čirého potěšení. Je to onen Wetor, který málem zabil Astaldu. „Hledím, že máme stejný vkus na dívky, červe:“ Po tváři mu přeběhne potěšený úsměv. „Hodláš i za tuhle nasadit život?“ Jeho úsměv se s každým slovem rozšiřuje. Není to však pohyb rtů, jaký jsi viděl u Maggie. Tento úsměv je krutý a zlý. „Budu mít večeři i zákusek, no není to krásný den?“ Dívka se v jeho náruči pohne a něco zaskuhrá. Na tváři tobě známého zahoří ještě větší potěšení. „Ale vida vida. Vy lidé jste tak zajímaví.“ Pohlédne na tebe. „Máš šanci, běž a nech mi ji, nebo zůstaň a zemřete oba.“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Wetor "Jen se směj Margaret...,, Začnu se uchechtávat. "Však já ti ukážu,,. Rozesměji se. Že by to byl ten stejný ? Že by to byl ten co zaútočil na Astaldu ? Přemýšlel jsem. Červe... jo je to on Měl jsem z části umrtvenou pusu... tak se mi fakt špatně mluvilo... "Ževe tě, že Aftaldu si nedoftal ?,, Snažím se mluvit srozumitelně a pomalu a prstama si protýhnu čelist. "Myflím že tě ževe to, že ti ji sebval čerf...,, Pousměji se. "Mám náfrch...,, Pomalu jsem sněhem začal přistupovat k Wetorovi. Ruce jsem měl tak, aby na ně viděl. "A co takfhle jenom večeži, která f tebou nebude ani tlochu bojovat...,, Zastavím se asi metr před ním. "Jí nech a vem fi mě...,, Ruce mám v gestu "vzdávám se" aby na ně viděl a nemyslel si, že chci útočit. Neměl jsem absolutně žádný plán... Jen jsem věděl že být posedlej Wetorem, na tobě nechá stopy... Anëris.. potřebuji Astaldu... Anëris... Astalda a Nevel... Pevně jsem se soustředil na myšlenky, směrem k Anëris... je možné že byla tak daleko, že je ani neucítí... taky je možnost, že byla hned za rohem... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetor Deamon Loot
Maggie se začne smát ještě více, je-li to vůbec možné. „To by mě zajímalo,“ dostane ze sebe přes nával smíchu, „co mi ukážeš.“
***
Wetorova tvář se v jednu chvíli zkřiví nenávistí. Za malý moment se však tváří stejně klidně, krutě a škodolibě jako před tím. „Připomenu ti tvůj neúspěch, človíčku,“ poznamená, v očích se mu blýská potěšení. „Královnu jsi ,nezachránil' ty, ale Alarwa. Byl jsi tam zcela zbytečný. Možná mi jen osud chtěl naznačit, jak jste vy lidé hloupí a rádi se chvástáte s něčím, co nikdy neměli šanci uskutečnit.“ Bedlivě sleduje každý tvůj krok. Tvé tělo se probírá z omámení velmi rychle, takže už se můžeš pohybovat zcela normálně a bez problémů. Má to však jednu nevýhodu. Každý pohybpravou rukou tě nesmírně bolí, ježto se začala probouzet rána v rameni, již ti zasadil drak svými tesáky. Muž v úsměvu odhalí zuby. „To by ovšem nebyla zábava, červíčku. Na vás lidech je nejzajímavější ta vaše vzdorovitost. To, jak se snažíte dostat z mých spárů, ze spárů svých strachů.“ Úsměv se mu ještě rozšíří. „Ale vaše obětavost… Jste zábavní,“ teatrálně si povzdechne. Do tváře se mu opět vkrade ten spokojený výraz, kdy ví, že má vše pod kontrolou. „Mám lepší nápad-“ Nedořekne. Na hlavu se mu vrhne stín, který nemůžeš ve tmě rozpoznat. Wetor dívku upustí couvaje od ní a pokoušeje se dostat z vlasů onoho tvora. „Tohle tě přijde draho!“ řve. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kdesi... Michael Back
Chvíli bloumáš lesem. Nohy se ti boří do sněhu, všude kolem tebe jsou pouze stromy, které kupodivu kvetou i v zimě. Jdeš dlouho, mráz se ti zakusuje do kůže jako kusadla nějakého ohromného brouka, a stále před sebou nevidíš nic, co by ti mohlo pomoci. Nikdo, kdo by ti mohl pomoci. Za nějakou dobu se dostaneš do otupělosti, dává ti obrovskou práci zvednout nohu a udělat krok. Za chvíli je tvé tělo tak vyčerpané, že tě chodidla zradí a nechají tě spadnout do sněhu. Do ledového sněhu, který ti nabízí klid. Pokusíš-li se zvednout, shledáš, že nemáš sílu ani na to. Je ti souzeno zemřít ve sněhu? Pravděpodobně, protože upadneš do spánku, z něhož se nemusíš již nikdy probudit…
~~~~
Ať se ti již zdálo cokoliv, ať jsi přemýšlel v té prázdné nicotě o čemkoliv, všechno to mizí se slovy, jež někdo zařve v tvé blízkosti: ,,U všech dračích končetin, koukej se hnout!" Je to hlas plný vzteku. A bezpochyby patří ženě. Někdo do tebe kopne. Jakmile otevřeš oči, spatříš hranatý ženský obličej s rozezelenýma modrýma očima a bílými vlasy spadajícími ženě po ramena. Nemůže jí být více než dvacet let a přesto je na ní něco… starého. Uši má vytvarované do špičky, ale možná se ti to jen zdá, protože ve světle louče je vše v podivné čtvercové kamenné místnosti podivně matoucí. Žena u tebe klečí na jednom koleni, když se však probereš, zvedne se a odkráčí k železným dveřím, které jsou na mechem potáhlé kamenné stěně naproti tobě. ,,S vámi se tu, sakra, snad roztrhl pytel!" zanadává si pro sebe. Opře se o dveře a pozoruje tě. Veškerý vztek z ní vyprchal a nahradil jej chlad. Pohneš-li rukama, zjistíš, že je máš připoutané ke chladné stěně, o niž se opíráš zády. Zároveň zjistíš, že je máš znecitlivělé. Kdoví, jak dluho zde již sedíš. ,,Jak si se sem dostal?" položí ti otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tam v kobce… Michael Back
Žena na tebe chvíli hledí, tváří se nepříliš vřele, když jí neodpovídáš. Ticho se pomalu prohlubuje a žena ztratí trpělivost. Přejde k tobě, podřepne a upřeně se ti zahledí do očí. Její pohled je pichlavý, nepříjemný. ,,Pokud nepromluvíš teď po dobrém," řekne pomalu, pečlivě vyslovujíce každou hlásku, ,,s potěšením použiji skřipec, nebo žhavé železo." Odmlčí se, aby ti dala čas pochopit slova, jež vyřkla. ,,Takže znovu. Jak jsi se sem dostal?" |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Wetor a stín "To je pravda... Já si ale přitáhl draka myšlenkami... a tebe..,, Rozesměji se a pociťuji že už mohu pomalu mluvit a hýbat se normálně. "Tebe jsem zdržel natolik, že si s ní nikam neutekl... "Wetora zdržel červ" hezký nadpisek nemyslíš ?,, Provokativně se usměji. Začal jsem ale cítit nepříjemnou bolest v rameni. Od toho draka... I přesto že jeho postoj a tón mluvení dával jasně najevo že on je vítěz, bedlivě mě sledoval... nevěděl co přesně mám za lubem.. a moc dobře věděl že už jsem ho jednou zpomalil a stálo ho to oběť... Najednou z ničeho nic na Wetora cosi skočí a já se ihned chopím šance. Wetor Maggie upustil a snažil se... to něco dostat z hlavy. Byla šance že je to Arënis.. nebo Áron.. v tom stínu to poznat nebylo. Rozeběhl jsem se směrem k Wetorovi a tasil jsem. Švihl jsem po něm mečem... a pak si až uvědomil... bude na stín meč vůbec působit ? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nenadálý pád Deamon Loot
Na tvou první odpověď Wetor neodpoví ničím jiným, než zlostným pohledem. „Nadpisek?“ opakuje po tobě znechuceně. „Mnohem lépe zní ,Člověk zabit vlastní tupostí’.“ Je vzteklý a je to na něm vidět. Rozhodně se mu nelíbí, že se ho ty nebojíš, že se před ním neklaníš a neprosíš o milost. To by jistě mnoho lidí udělalo, a dělalo, jinak by Wetoři neměli takové sebevědomí.
Tvé obavy se za chvíli ukáží jako oprávněné. Meč se sice Wetorovi na malý okamžik zarazí v boku, následně mu však projde tělem jako nažhavený nůž máslem a po nějakém zranění - byť jen malém - není ani stopa. Muži se povede vytrhnout ono cosi ze svých vlasů a odpálí rozptylovače pozornosti kamsi mezi stromy. Ozve se pouze tupá rána. Wetor je nyní rozběsněn do samé krajnosti. „Koleduješ si o to,“ zavrčí a rozhmotní se. Ve tmě nic nevidíš, rozhodně nemůžeš zahlédnout stín. Ale cítíš kolem sebe úzkost. Nejen kolem sebe, ale všude, i v sobě. Strach, úzkost a bolest se násobí, rameno za malou chvíli pálí jako bys jej položil do lávy. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Talk, now Michael Back
Ženu tvá odpověď evidetně neuspokojí. „To nebylo chytré, človíčku,“ zavrčí. „Chci vdět jak, ne po čem. Jsi stejně hloupý jako ten duhý člověk,“ odfrkne si. „Takže teď mluv.“ |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Wetor, stín a Maggie Štvalo ho to. Doufal jsem v to. Potřeboval jsem čas... každá minutka teď byla dobrá... Modlil jsem se aby se Arënis vydala směrem k Astaldě... Doufal jsem že Astalda byla blízko... Třeba u toho jezera... Všechno to byly ale jen slabé naděje... neměl jsem žádný plán.... "Ale no ták... Snad by ses hned nerozčiloval.. Počkáát... tebe žere to, že z tebe nemám strach..,, Zasměji se. Doufal jsem že Wetor ve vzteku udělá chybu... Zatím to ale nevypadalo.. Měl jsem vteřinku naděje, když se meč to Wetora zarazil. Ale nakonec jeho tělem prošel, bez větších zranění... Wetorovi se také povedlo cosi odhodit z hlavy a celá jeho pozornost patřila mně... Doháje... Řeknu si v duchu, kdy se Wetor začne rozhmotňovat a já vidim temnotu... Začal jsem cítit hroznou úzkost... Strach... Paranoii... Otáčel jsem se... cítil jsem na sobě pohledy... Začal jsem se pomalu hroutit k zemi nátlakem okolí... Snažil jsem se s tím bojovat... nedat mu to jen tak... Ale Wetorův vztek byla momentálně i jeho síla... Také jsem začal cítit bolest... Bolest co se začala násobit.. Nebyla to klasická bolest, jako když se říznete, nebo zakopnete a spadnete... Pokud teda nepočítám rameno, které bolestí přímo řvalo... Tohle byla bolest vnitřní... bez zranění... Zatím. Viděl jsem všude kolem Vivien... Jak jde ke mně.. a najednou ji tělem projel meč a ona spadla... viděl jsem pavouky... cítil jsem jak po mne lezou.. jak na sobě mám tisíce lidských očí... Nemohl jsem dělat nic... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Strachy Deamon Loot
Wetor neodpoví, ale podle jeho pohledu poznáš, že jsi se trefil do černého.
Strach tě stahuje, pomalu ale jistě. Tvé největší strachy se na tebe navalují ve vlnách. Pavouci po tobě lezou, Vivien před tebou opakovaně umírá a ty nemůžeš dělat vůbec nic. Jen se dívat, jak trpí. ,,Titulek se mění," zasměje se kdosi. Je všude, hlas na tebe dotírá, bolí tě z něj uši a v ráně rozechvívá ještě větší bolest. Tepe ti v hlavě s každým jeho slovem. A pak tma. Náhlá, ale rozhodně ne milá. Cítíš drásavou úzkost z toho, co se děje ve tmě. Nevíš, jak dlouho se v temnotě potácíš, ale vždy, když strach ustane, nahrne se na tebe ještě větší vlna a zcela tě rozdrtí pod svou tíží. A poté nastane to, na co tvá mysl čeká. Slastné bezvědomí. Nebo smrt.
~
,,Pitomec." To je první, co slyšíš. Je to mužský hlas, znáš jej, ale zrovna teď si nemůžeš vzpomenout na to, kde jsi jej slyšel. ,,To mluvíte na mě?" I tento hlas znáš. ,,Pokud ano, tak to máte pravdu." ,,Margaret," mužský hlas si povzdechne. ,,Raději běž." ,,Proč, kam?" nechápe oslovovaná dívka. Podle vzdalujících se kroků však poznáš, že někdo odchází. Pravděpodobně muže uposlechla, aniž by jí musel odpovídat, nebo ti unikl kus konverzace. Začínáš vidět rozmazaně a za chvíli se k tobě dostaví i ostrá bolest v rameni. A pka na tebe někdo nalije studenou vodu, což tě dokonale probere i z tvé otupělosti. Ležíš ve stanu, o němž jsi si jistý, že jsi jej nikdy nanavštívil. Je obrovský a jsou v něm naskládaná lůžka, všechna, vyjma tvého, prázdná. Vedle tvé provizorní postele stojí muž se zahalenou tváří - mistr. V ruce drží kbelík, z něhož ještě kape voda. Můžeš mluvit, pokusíš-li se o to, ale velmi slabě a sotva slyšitelně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Výslech Michael Back
Žena si tě prohlíží. ,,Jaké lišky?" položí ti další otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Wetor a mistr Nemohl jsem zavřít oči. Nemohl jsem utéct. Nemohl jsem se hýbat... Jen jsem ji viděl... jak umírá... křičí bolestí... krvácí... a umírá... Pořád a pořád dokola... Do toho jsem cítil pavouky. Jak mi lezou po těle... do pusy... jsou všude.. Je jich tisíce... Do toho jsem se furt otáčel... cítil jsem pohledy... Slyšel jsem hlas... Hlas který patřil tomu Wetorovi. Smál se. A já jsem se začal hroutit.... Opakovaná noční můra pořád a pořád dokola... Najednou na mě spadl takový nával strachu, že jsem přestal cítit vše... Že by smrt ? Byla to úleva... ať už to bylo cokoliv... Ale jak jsem zjistil během pár okamžiků k smrti jsem měl ještě daleko... Cítil jsem pod sebou lůžko. Pořád jsem před očima viděl Vivien... Pořád jsem cítil jak se klepu z nánosu desítky a desítky pavouků... Pořád jsem sebou cukal, jak jsem chtěl z tohohle šílenství pryč... Slyšel jsem konverzaci dvou lidí... oba jsem znal... Žena, to byla Maggie. Musela to být ona... u muže jsem si však nebyl jistý. Teda do té doby než se mi povedly otevřít oči. Ležel jsem ve stanu. Ve velkém stanu. Dost pravděpodobně mohl být i mimo tábor... Tak velký stan jsem v táboře neviděl... Podle kroků jsem usoudil, že Maggie poslechla mužův rozkaz, aby odešla. Cítil jsem jak jsem zpocený... jako po velké noční můře... která před několika okamžiky proběhla... "Doufám... že... ten pi-tomec neb...nebyl mířený na mě...,, Řeknu tiše směrem k chlapovi co stojí nade mnou. Byl to mistr. Držel kýbl. A během několika okamžiků ho chrstl přímo na mě. "Maggie... je... je v pořádku ? Kam š-šla ?,, Dívám se směrem kam dívka odešla. Pomalu jsem přicházel k sobě... cítil jsem bolest v rameni... zase... Bylo to nepříjemné... ale nic nemůže být nepříjemného více, než setkání s Wetorem... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na ošetřovně Deamon Loot
,,Abych byl upřímný, byl," řekne klidně mistr. ,,Zahrávat si s Wetorem beze zbraně, která by mu mohla ublížit i bez draka… To je úkol pro pitomce." Na chvíli se odmlčí. ,,Na druhou stranu, přežil jsi to v docela dobrém stavu. Sice se asi dalších sedm dní budeš potýkat s noční můrou, ale přežiješ to. Pokud nepůjdeš do dalšího podobného rizika." Je to výtka, ale zároveň je v mistrově hlasu i jakési uznání.
,,Margaret," zase se odmlčí, jako by přemýšlel nad tím, co říci. ,,Řekněme, že se jí vede dobře. Poslal jsem ji spát." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V kobce Michael Back
Popisem lišky ženu jen rozčílíš. ,,Vím, co je liška," zavrčí rozezleně a zvedne se. ,,Máš poslední možnost. Buď přesně popíšeš, co jsi cestou sem zažil, nebo ti rozvážu jazyk jinak." Něco ti napovídá, že to nebude hezké rozvázání jazyka. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Mistr Kdyby to šlo, pokrčil bych rameny... "Bránil jsem kamarádku... je... je možné že... by ji ten- ten Wetor zabil... Mus-musel jsem to risknout...,, Řeknu s námahou v hlase. Tu noční můru mám před očima... jak trpí... A vlastně je to jenom moje chyba... já ji sem donutil jít... A já ji nechal v tomhle světě samotnou... "Ten... ten meč .. kde j-e ?,, Podívám se na mistra zoufale a ztěžka se rozhlédnu kolem sebe. Pokývám hlavou. "Dobře... Nevíte... pro...proč mě ten Wetor nez-nezabil ? Měl šan...šanci..,, Podívám se na mistra nechápavě. "Nebo mě.. někdo zach-ránil ?,, Dodám hádavě |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na ošetřovně Deamon Loot
Mistr si povzdechne. ,,Možná by bylo dobré, kdyby mi někdo," tím někým asi myslí tebe nebo Maggie, ,,vysvětlil, kde se tam ten Wetor vzal. Je tu chráněná oblast, sem by se nikdo neměl dostat, pokud by jej někdo," opět klade velký důraz na slovo někdo, ,,nepřivedl až sem."
Mistr mlčí, nevidíš mu do tváře, ale tušíš, že se na tebe upřeně dívá. ,,Žádný meč jsem nenašli," odpoví. ,,Šanci. To měl, ale chtěl ji využít pro něco jiného. Chtěl z tebe udělat Wetora, svého služebníka." Pokrčí rameny. ,,Kdoví, když k nám asi o půlnoci přiběhla Margaret, nedalo se to poznat." Když mistr domluví, ozve se veselé: ,,Žižmyš!!!!" a na postel vyskočí zelená dračice. Je pořád stejně maličká, ale hlavičku má celou porostlou malými zelenými šupinkami, které se ve světle lesknou. Nadšeně zamává křidélky a skočí na tebe. ,,Žižmyš!" opakuje vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis a mistr "Jed-nou jsem ho už pot..kal... A... chrá-něná oblast proti kom-u ? Jezd-ci sem nor-málně mohou... Tot-éž draci.. a peg-asové... takže... Mys..Myslím že to tu tak chrá--něné nebude...,, Dokončím větu vyčerpaně. Chtěl jsem mluvit dál... ale neměl jsem na to sílu... "Do-pr...,, Zakleju naštvaně.. Ten meč byl jediným vodítkem... "Asi ve ... mně vi..děl poten-ciál... Kd...yž zjistil, že se ho boj.. bojím asi jako kus hov..,, Nedokončím větu a usměji se. Zaslechl jsem pro mě známý hlásek. "Ahoj pr..cku... změnila si vyz-áš ?,, Usměji se na dračici a pohladím ji po hlavičce, která je posetá malejma šupinkama. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na ošetřovně Deamon Loot
,,Proti určitým bytostem, mezi něž Wetor patří také," odtuší. ,,U draků je to pochopitelné, sami je vlastníme a pegasové jsou ztělesněním svobody, sami by nikdy nenepáchali žádnou škodu a kdyby si na ně sedl Jezdec, nechtěj vidět ten pád." V klidném tónu hlasu lze poznat i jistý druh škodolibosti. Mistr evidetně jezdce úplně rád nemá.
,,Slušně, mladíku," napomene tě.
Povzdechne si. ,,Vy mladí."
Ärenis se na tebe spokojeně usměje a drcne ti hlavou do dlaně. Její šupinky jsou podobně hledké jako zbytek jejího těla. Na postel za chvíli vyskočí i malý vážný drak Áron, který se posadí u tvých nohou a klidně vás pozoruje. ,,Dea-m-non," řekne dračice a zvědavě tě očichá. Pak si na tebe lehne a zavrtí ocáskem jako pejsek. Mistr si mezitím vytratí z místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Áron a mistr "Ta ba-riéra dokáže roze-znat dob..bro a zzlo ?,, Zeptám se překvapeně. "Tí-m meč-čem zabili něko..ho na kom mi zá-leže..lo... a já mu ho v..rátím..,, Řeknu naštvaně a znepokojeně tím, že meč jen tak zmizel. Že by Wetor ? "Rád tě vi..dím..,, Usměji se na klasicky klidného Árona, který si lehl k mým nohám a pozoroval mě a Arënis. "Ty jsi šik-ulka.,, Pohladím Arënis po hlavičce. Ona vyslovila moje jméno. Cítím se jako táta, na kterého promluvilo jeho dítě.. Byl jsem unavenej... zesláblej... musel jsem se vyspat. Aspoň jsem se o to pokusil... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Sny Deamon Loot
„Zjednodušeně řečeno,“ přikývne mistr.
Muž chvíli mlčí, když promluví, z jeho hlasu není poznat jediná emoce: „Každý něco ztratil. Většinou proto, že si onu věc nechal vzít.“
Áron nehne ani brvou. Možná není příliš nadšený z toho, že tu musí být, na druhou stranu, možná má jiný důvod návštěvy. Podle jeho tváře jeho cíle jistě nerozeznáš. Ärenis se na tebe usměje. „Suuuperrrmaaan,“ dodá. Áron se při této větě mírně zamračí, což malá dračice evidetně nezaregistruje a dál se na tebe s rozzářenýma očima dívá. Poté se vedle tebe schoulí a dělá to, co jí jde nejlépe, spí. Ty sám se poroučíš do světa snů. Jenže na tebe nečekají klidné sny, vlastně ani temná prázdnota, v níž se nejlépe odpočívá. Čeká na tebe Wetoří strach s otevřenou náručí, do které se nechtěně odporoučíš.
Stojíš v jeskyni, sotva si vidíš na špičku nosu, protože je zde šero, skoro tma. Cítíš nepříjemné lechtání na nohou, ale více než strach pocituješ zmatek. Kde a proč jsi se ocitl právě zde? Před tebou se vynoří malé, mihotavé světélko. Natáhneš-li ruku, zjistíš, že se jej nemůžeš dotknout z jednoho prostého důvodu, je daleko, příliš daleko na to, abys na něj mohl sáhnout. Tvé nohy se automaticky dají do pohybu, nemůžeš jim zabránit, ani kdybys chtěl. Zvláštní je, že necítíš strach. Ani úzkost? I zmatek pomalu vyprchal. Nyní cítíš jen prázdnotu. Nemůžeš si na nic vzpomenout, nechceš na nic myslet ani nic cítit. Tvé nohy jen chtějí jít za tou mihotavou září. Kdoví, na co myslí. Kdoví, co tě čeká dál. Kráčíš dál, pod nohama slyšíš křupání, ale neotočíš se, ani nepohlédneš pod sebe, je ti to lhostejné. Nevíš, jak dlouho se ubíráš za světlem a i to je mimo tvůj zájem. Jako bys najednou nemohl vůbec nic vnímat, jako by ti na ničem nemohlo záležet, jako by nebylo nic z toho, co bylo před tím, než jsi došel sem. Zastavíš se. Došel jsi ke světlu. Avšak zjišťuješ, že světlo nevydával žádný známý zdroj světla, ale tělo. Tělo dívky, na níž si matně vzpomínáš. Vzpomínáš si na to, jak jsi bral meč od nějakého muže se světlými vlasy, který měl pro každého jen křivé slovo. Najednou tě myšlenky mučí. Do hrudi se ti nacpou všechny pocity, které zmizely. Cítíš bolestivý tlak na hrudi a nemůžeš se jej zbavit. Cítíš vinu. „Tys ji zabil,“ zní ti v hlavě. „Zabil,zabil, zabil, zabil… Krev potříštila tvé ruce a ty? Z tebe je chladnokrevný vrah!“ Víš, že slova, jež byla vyřčena, jsou pravdivá. Vina. Všude kolem tebe je vina. To ty jsi uchopil meč a ty jsi ukončil její život a nyní… Nyní nemůžeš stát na vlastních nohou, protože si uvědomuješ, kolik zla jsi napáchal, co jsi všechno provedl a co nikdy neodčiníš. Klesneš na kolena. Znovu se ozve ono zakřupání a tebe polije úzkost. Pohlédneš pod sebe. Vidíš, všude je příliš světla. Vidíš těla pavouků. Všude, některá jsou rozmáčklá, ale ti, co přežili, se rozhodují pomstít se. „Vrahu! Vrahu! Vrahu! Vrahu!“ „Před soud!“ „Před Velkého Draka!“ „Odsuzuji tě k věčným mukám v plamenech!“ Rozsudek přišel náhle a stejně tak trest. Pavoučí těla vzplála. Lezou po tobě hořící brouci, kterých jsi se vždy tak bál. Oheň ti spaluje kůži, nemůžeš se hnout, nemůžeš dýchat. Dělá se ti zle. Dívka, která dosud jen ležela na zemi, se zvedne. Hledí na tebe vyčítavýma očima. „Nechal jsi mě umřít, Deamone,“ řekne se slzami v očích a následně i ji stráví plameny. Její křik mučí tvé uši více, než vlastní bolest. A ty si vzpomeneš na to, jak se jmenovala. Viviene.
Probudíš se. Je tma, na ošetřovně nikdo není. Nejsou tu ani pavouci, ani oheň, ani Viviene. Jen Ärenis, která se na tebe ustaraně dívá a Áron, který je stále stejně klidný. Oba dva se nad tebou sklání, Áron se asi přesunul během chvil, kdy jsi spal. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Viviene, Áron, Arënis, pavouci... "T-to bud..e ten probl-ém... Oni ne vši-chni j-jsou zlý...,, Dodám přesvědčeně. Ty jeho řeči mi tak pomohou... Ten meč potřebuji... stejně jako najít toho, komu patří... Od kud to slyšela ? Úplně ve mně trhlo... Že by ji nějak kontatoval Nevel ? Ne... to je blbost... Pohladím ji po hlavičce. "K-kde si to sly-šela ?,, Podívám se na ni tak zvědavě a překvapeně, jak jen mi to můj momentální stav dovolí. Najednou jsem neležel. Stál jsem na místě. Na temném místě. Měl jsem... částečně svoje vědomí... Ale nemohl jsem se hnout. Nevěděl jsem co chci... byl to zvláštní pocit. V dáli jsem najednou zahlédl světélko. Najednou jsem se mohl pohnout. Chtěl jsem se ho dotknout.... Ale bylo daleko... Příliš daleko. Nemohl jem k němu jít... Ne ze své vůle... Moje nohy se najednou tímto směrem vydaly... Já jsem slyšel křupání... Nezajímalo mě to... Nebo... zajímalo... ale ... nemohl jsem nic. Neuvědomoval jsem si kde jsem... Necítil jsem strach... emoce... napětí... Do té doby než jsem spatřil záři. Nevydávala ji svíčka... ani žárovka... Ale žena. Povědomá žena... Mrtvá. A já si uvědomil... meč mi dával muž... světle vlasy, a oplzlá...sprostá slova na vše. A v tu chvíli jsem se složil. Strach... úzkost.. bolest... paranoia... Ale nemohl jsem se otočit... Nemohl jsem nic. Pouze jsem slyšel křupání pod koleny. Nezajímalo mě to... "Zabil ! Zabil jsi ji ! Jsi chladnokrevný vrah ! Vrah !" Tato slova mi zněla hlavou... Někdo je zvolal. A já cítil pravdu... pravdu a vinu... já ji zabil... Jen já... Najednou zde bylo světlo. A já jsem se zděsil hrůzou... Všude pavouci... Pavouci a další slova... která jsem skoro přes můj panický záchvat přeslechl... "Věčná muka !"... A jejich těla chytla... Lezli po mně... chtěl jsem křičet bolestí. Nemohl jsem.... Nemohl jsem nic... Jen koukat jak spalují moje tělo.... A pak jsem ji zahlédl znova.... Stála tam... Brečela. A vinila mě. "Ne... Vivien... prosím... odpust mi... Vivien ! Začala hořet.. A křičet. Vykřikl jsem a v tu chvíli se probudil. Svýma rukama jsem se osahal. Žádní pavouci. Já nebyl zraněnej... jen spocenej... Vystrašenej... prudce jsem oddychoval... Nade mnou se skláněla Arënis a Áron... Arënis ustaraně a Áron jako vždy klidně. Pokusil jsem se zvednout. Musel jsem najít Maggie... A pak Astaldu... Že bych měl vodítko ? Muž se světlými vlasy... Měl jsem strach... byl jsem vylekaný.... "Maggie ... Maggie... pot-řebuuji Maggie...,, Rozhlížel jsem se kolem. Mluvilo se mi krapet lépe... To možná z toho strachu ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Žena si povzdechne. ,,Mluvil jsi s mluvící liškou? Co ti řekla?" Zdá se, že jsi jí přeci jen řekl něco, díky čemuž se k tobě bude chovat stále ještě mile - dá-li se tak její vystupování nazvat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ošetřovna za noci Deamon Loot
,,Budou-li chtít zničit zdejší tábor, přijdou o svou moc. Budou z nich zcela obyčejní smrtelníci, kteří proti nám zmohou úplné nic," řekne zcela přesvědčeně mistr.
Ärenis se na tebe vesele směje. ,,Žižmyš," prohlásí pouze. Buď ti nerozumí, nebo je její slovní zásoba tak omezená, že na tvou otázku nemůže odpovědět, i kdyby chtěla.
Dívka ti neodpoví, hdrlo jí sežehnou plameny dříve, než vůbec stihne otevřít ústa v odpovědi. I kdyby chtěla, o čemž v tu chvíli silně pochybuješ, nemůže ti odpustit. Plameny jí brání v odpuštění. Loupne po tobě ublíženýma očima, což ti prozradí jedno. Rozhodně ti neodpustí, protože to kvůli tobě teď hoří, kvůli tobě nežije a trpí. A ty to víš.
Draci se na sebe podívají. Áron povytáhne obočí, dračice pokrčí rameny. Drak seskočí z postele a vyběhne z ošetřovny, Ärenis se mezitím zase uvelebí na tobě a zvědavě tě pozoruje. Ve tmě si tvé oči za chvíli přivyknout a můžeš spatřit prázdná lůžka pro nemocné.
Áron je zpátky skoro okamžitě, vběhne do stanu a znovu vyskočí na tvou postel, v závěsu mu jde malé vznášející se světlo, které se nakonec ukáže jako svíčka. A nenese jí nikdo jiný než Maggie. ,,Koukám, že je teď docela v módě někoho děsit uprostřed noci," kroutí hlavou, když je jen několik kroků od tvé postele. Světlo svíčky ji osvětluje jen málo, dalo by se říci, že je zcela zbytečné, ale i tak si můžeš všimnout, že je ve tváři bílá a pod očima se jí rýsují temné kruhy. Rozhodně toho moc nenaspala. V jejích slovech si můžeš všimnout pokusu o vtip, avšak více než její obvyklá dobrá nálada zaznívá únava a starostlivost. ,,Co se děje?" zeptá se a posadí se na postel. Její slova jsou nyní vážná, bež jakékoliv stopy žertu nebo veselí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Arënis, Áron a Maggie Pokrčím rameny. "Kdy-ž myslí-te...,, Řeknu nepřesvědčeně. "Neb-yl tu ci-zí drak, Arën-is ? Kýv-ni jestli ano...,, Zeptám se naléhavě. Pokud je tu Nevel.. je tu i Astalda.. a nejsou tu jen tak... Začala hořet... Křičet.. trpět... naříkat... A jen kvůli mně... Chtěl jsem ji pomoc... uhasit.. ale moje tělo se ani nehnulo a moje oči jsem nemohl odtrhnout.. A já jsem věděl, že za to mohu jenom já... "Ärënis... pok-ud tu byl ten dra...k potřebuji ho naj-ít...,, Klepu se strachy a nebo zimou... Doufám že Wetora jen tak neuvidím.... Hned po těchto slovech do stanu vlítl Áron a za ním jeho zrzavá jezdkyně. "Promiň...,, Řeknu stále vystrašeně... Bylo vidět že Maggie toho taky moc nenaspala... jí ale Wetor neposedl... "Ten sen... viděl jsem Vivien... a... asi toho kd-o ji zab..zabil...Nikd-dy jindy jsem ho nevidě-l... svět..lé vlasy a sprostý....,, "A... potřebuji mluvi-t s Asta..ldou... kvů-li tém kamín-kům co jsme naš-li a ten co jsi dos-tala... Třeba to má s ně..čím spojitost... A ...mám neb-lahé tušení že ná..jezd bude brzo... Arënis asi zahlé-dla... dokonce mluvila s Asta-ldiným drakem...,, Podívám se na Arënis. "Taky tvůj spánek do-provází noční můry...?,, Podívám se po chvilence ticha na Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na ošetřovně Deamon Loot
,,Nevěřící Tomáš," usoudí mistr se svým klidným přístupem.
Ärenis na tebe chvíli nejistě hledí, než zavrtí hlavou.
~
,,To nic," řekne a pozvedne koutek úst v neveselém úsměvu. Při tvých dalších slovech zpozorní jako pes, co právě spatřil svou oblíbenou pochoutku, nebo po dlouhé době slyšel hlas svého pána za zavřenými dveřmi. ,,Světlé vlasy… sprostý… Ten popis sedí na více osob. A jednou z nich je i náš starý známý jezdec. Ale pokud jsi ho nikdy neviděl…" Na chvíli se odlmčí. ,,Tak to asi náš starý známý nebude." Nezdá se, že by ji to kdovíjak potěšilo. Asi by mu klidně přišila nejhorší zločin světa, kdyby na něj seděl popis zločince. S dalšími slovy se zatváří překvapeně. ,,Ärenis byla celou dobu s Áronem, možná o ní něco ví." Podívá se na svého draka, který vás celou dobu s klidem pozoruje. Podle všeho se vůbec nezajímá o to, o čem vy dva mluvíte. ,,Nic podezřelého se tu ale neukázalo. Pokud nepočítáš samovolné vznícení stanu." Zatváří se trochu provinile. ,,Za to mohl ten křišťál," dodá rychle, zatímco se Ärenis s Áronem ušklíbnou. ,,A když už mluvíme o křišťálech, našla jsem další. A můžeš třikrát kde." Zašátrá rukou v kapse a vytáhne dva křišťály, které jsi již viděl, a jeden náhrdelník - koženou šňůrku s přívěskem. Přívěsek je ze dřeva. Vyobrazuje vlčí hlavu. Vlk vrčí na své pozorovatele, pysky má hrozivě ohrnuté, zuby vyceněné. To je však nyní nepodstatné. V čele vlka je pečlivě vložen křišťálový zub. ,,Vylovila jsem ho z jezírka," pokračuje Maggie o poznání smutnějším tónem. ,,Patřil Davidovi. Když ho nosil, ten křišťál na něm nebyl." Kousne se do rtu. ,,Vlastně si ani nepamatuji na to, že bych ho u něj viděla."
Pokrčí rameny. ,,Nejen ve spánku. Každý den potkávat mistra je noční můra sama o sobě," pousměje se. Snaží se si z toho dělat legraci. Zase zvážní. ,,Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna já budu mít potíže s usínáním. Jenže teď už se bez noční můry nemůžu skoro ani pohnout." Zívne. ,,Možná je to tím, že usínám ve stoje," znovu se pokusí do svých slov vložit trochu dobré nálady. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a dráčci "Nevím přesně jestli jsem ho vi.. viděl... Obli-čej jsem si ne..stihl prohlédnout...,, Vrátím ji její smutný úsměv. "Řekla mi superman.,, Skočím Maggie do řeči. Částečně jsem byl mimo, částečně vystrašený, tak můj hlas byl trochu ostřejší... a byl jsem vyčerpaný... "Tak mi začal říkat Ne-vel...Te-n drak od Asta--Astaldy..,, Dodám rychle. Zpozorním. "Po...počkej...,, Řeknu trochu vystrašeně a zamyšleně. "My...mysli...Ty crystaly se obje-vily před něčí smr...ti... Vivien... ten..mu..muž ... ten sice neumř-el... A pak.. jak říkáš Dan.. co .. co se mu stal-o...,, Až teď jsem si uvjedomil, že neřekla že umřel. "Já ve snu viděl Viv-ien... Křičela... hořela... trpěla... furt do-kola... a .. říkala, že js..em ji zabil...,,Cítil jsem jak mi vlhnou oči. "Ch...chci aby si šla se mnou...,, Podívám se na Maggie prosebně. "Sám ces-tu nezvládnu... a... pot-řebuji zjistit víc o tom me... Sakra... co se s tím meč-em stalo ?,, Doháje.... "A... ty kry... staly... o tom nám můž-e říct jen jed-na žena... Norie... nebo jak se jme-nuje...,, Podívám se na Maggie. "Je-n ná p..pár dní..,, Pousměji se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na ošetřovně Deamon Loot
,,Mohl bys ho poznat, kdybys ho znovu viděl," zauvažuje. Odmlčí se. ,,Upřímně, neslyšela to slovo jen od toho," znejistí, ,,Nevela, ale i ode mě. Je to totiž můj neoblíbenější superhrdina a Áron ji učil mluvit, třeba si vzpomněl na nějaké moje historky a naučil ji to." Jen styl, jakým to řekla, ti napovídá, že tomu sama nevěří.
Podívá se na tebe s prádzným pohledem. ,,Davida upálili," vysvětlí. ,,To je ironie, vzhledem k tomu, jak dobře si s ohněm rozuměl," trpce se ušklíbne.
Položí ti ruku na zdravé rameno. ,,Deamone," řekne klidně a usměje se na tebe. ,,Hraje si s tebou, nic špatného jsi neudělal." Odmlčí se. Z jejího pohledu poznáš, že to, co říká myslí vážně. ,,Protože pokud jsi chránil holku, kterou sotva znáš, myslím, že Vivien by byla ta poslední, které bys chtěl jenom zkřivit vlásek. Nevěř mu to." Pohladí tě po tváři a pak se usměje trochu provokativně. ,,Snad si nemyslíš, že bych tě nechala jít samotného? Ještě by se ti něco stalo a mě se jen tak nezbavíš." Odsedne si zase kousek od tebe a Ärenis zaujme její místo a obejme tě kolem krku. Drcne do tebe nosem, aby ti připomněla, že na to přeci nejsi sám. Máš ji. ,,S mečem? To nevím, když jsem se vrátila, už tam nebyl. Někdo ho musel odnést. Třeba ten Wetor."
,,O té jsme taky nikdy neslyšela. Kde ji chceš hledat?" zeptá se zvědavě. ,,Mám ještě jednu ne úplně dobrou zprávu. Prospal jsi čtyři dny, což znamená, že za nedlouho budeme muset na zkoušku. Tudíž nemáme pár dní, ale jen dva." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "To nevím... možná ano...,, Uazvažuji nahlas... Ale z mého hlasu je poznat nejistota. "Hmm... Je to možné...,, Řeknu nejistě. "Takže to je pravda. Ten kříšťál se objevil po a nebo před něčí smrtí...,, Zapřemýšlím. Smutně se na Maggie usměji. "Jo.. ale... kdybych se ji pokusil hned najít... a... neudělal bych žádnou chybu... Mohl jsem ji najít dřív než...,, Cítil jsem jak mi po tváři začala ztékat slza. "Pokud ten Wetor vzal ten meč, budu ho muset najít...,, Řeknu odhodlaně a utřu se slzu do rukávu. Pokusím se posadil a záda si opřít o kostru postele. Obejmu Arënis a usměji se na ni. "Co bych bez tebe dělal...,, Pousměji se. "Vím kterým směrem se Wetor chtěl s tebou vydat... Třeba tam bude mít.. hnízdo.,, "Město ohně... a nebo u driád...,, Zamyslím se. "Město ohně je jistější.. měla tam namířeno...,, Zamyslím se. Vyděšeně se na ni podívám. "Sakra...,, Zasténám a zvednu se z postele. "Musím najít ten meč... je .. důležitý...,, Vyjdu ven ze stanu i v případě, že mě Maggie nenásleduje. Vydám se směrem, kterým Wetor chtěl Maggie unést. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Venku Deamon Loot
,,Kdyby ho potkala," podívá se na Árona, ,,věděl by o tom něco Áron, že ano?" Její drak pokrčí rameny a dělá, že u vás vůbec není. ,,Jenže ten koumák mi to neřekne," povzdechne si.
,,Třeba je to hlasatel smrti. A pokud ano, tak jsme my dva v pěkném maléru," zapřemýšlí.
,,Deamone, kdybych se nenarodila, nemusel teď být David mrtvý, kdybych byla jen trochu všímavá, tak bych už dávno mohla mít vraha všech okolo, kdybych byla drak, tak se vůbec nestresuju s pozemskými problémy. S tím nic neuděláš. Nevrátíš to zpátky a je zbytečné nad tím teď bědovat. A ne, nemohl. Třeby bys te'd byl mrtvý taky. Ten, kdo ji…" nedořekne a odkašle si, ,,byl podle mě cvičený zabiják." Vážně se na tebe podívá. Maggie na tebe vytřeští oči. ,,Ty chceš jít za ním?" zeptá se překvapeně. ,,To je sebevražda," namítne. Když se pokoušíš posadit, ramenem ti projede ostrá bolest, ale není tak bodová, aby ti zabránila v sezení. Dívka tě pozoruje s mírným zoufalstvím v očích. ,,Dostane se do tebe," řekne vážně. ,,Když tam půjdeš, tak tě zabije."
Ärenis se na tebe usměje a olízne tě.
Přikývne. ,,Dobře. O tom jsem taky nikdy neslyšela. Jak daleko je?" táže se dál.
Vzhledem k tomu, že dívka ví, že s tebou stejně nic nepořídí, tě následuje ven ze stanu. ,,Jestli umřeš, tak si mě nepřej," zamumlá a ohlédne se na draky, kteří vás následují. Cestou do lesa mlčí všichni tři. Áron se tváří klidně jako vždy, Ärenis se vylekaně rozhlíží, Maggie vypadá ustaraně. Dorazíte až k místu, kde tě Wetor poslal k zemi. V rameni tě nepříjemně píchá, jako by si i ono pamatovalo, co se zde stalo. Pokračujete dál. Sníh je zde hlubší, větve vám schválně lezou do cesty. Jdete dlouho, ale nemůžete nic najít. Vše je neporušené. Ani stopy zde nejsou. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "Árone ?,, Podívám se na draka unaveně a stále vystrašeně. "Nestalo se za moj-í nepřítomnosti ně.. něco ... neobvyklého ?,, Mluvilo se mi značně lépe, ale pořád ne dokonale. "Ano. Možná... ale... neobjevil se kvů-li nám... umřel vždy někdo kol-em.. ať už to zní sebe...hůř.,, Řeknu svojí teorii. "Asi máš pravdu... díky Maggie.,, Usměji se s vděkem v očích na dívku sedící vedle mě. "Jo... Už nemám co ztratit... Jen získat... a to tím že budu riskovat... a trochu imrpovizovat...,, Dořeknu větu vážně. Můj obličej se po opření změní v bolestivou grimasu. Ta ruka bolela... dost... "Ne. Udělá si ze mě poskoka... Snažil se o to... ale nepo-vedlo se mu to...,, Dodám. "Moc ne... Asi půl dne cesty odtud, ani ne, jsou ... dryády... nebo jak se jmenují... a ty nám pomo...pomohou..,, "Nejprve ale ten Wetor... vlastně to je ... celkem při cestě... jen le-hká odbočka.,, Ujistím Maggie, když slyším její kroky za mnou. Vzal jsem si Arënis na rameno a vydal se směrem do lesa, kde se vše událo. Sníh tu byl uleželý... žádné stopy po soubojí... no... on vlastně ani žádný neproběhl... Šli jsme směrem, kudy se Wetor snažil odnést Maggie. "sakra...,, Řeknu trochu ztraceně. Musel jsem jít dál... dával jsem tomu ještě pár stovek metrů... Pak odbočíme k dryádám, kam jsem před pár dny zavítal... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tam, v hlubinách lesa Deamon
Drak na tebe pohlédne žlutýma očima. Stále se tváří zcela klidně. Chvíli na tebe jen hledí beze špetky zájmu, než pokrčí rameny. ,,Záleží, co považuješ za něco neobvyklého," usoudí. ,,Jednoho jezdce s drakem jsem zde potkal, mohu tě však ujistit, že to nebyla dívka. A hned zmizel," dodá s ledovým klidem, jako by mu snad jeho slova nedocházela.
Maggie zamyšleně přikývne. ,,Víš, co se tu říká?" podívá se na tebe se stále zamyšleným výrazem. ,,Že všechno se tu děje, protože to tak Velký Drak chce. Teď by mě zajímalo, proč chtěl abychom ty křišťály našli zrovna my dva," chvíli mlčí, než dodá o poznání tišeji: ,,A proč kvůli tomu musel někdo umřít."
Dívka se na tebe usměje. ,,Já mám pravdu ve všem," podle záblesku v jejích očích lze snadno poznat, že si dělá legraci. ,,Nemáš zač," dodá už bez legrace ale stále s úsměvem. Maggie povytáhne obočí. ,,Nerada ti do toho šťourám, ale řekla bych, že máš ještě spoustu věcí, co můžeš ztratit. Třeba Ärenis," podívá se na dračici, která se od tebe ani nehne. Při zaznění jejího jména zvedne k Maggie hlavu a dvakrát bouchne ocasem do peřiny jako pes, co vítá svého pána, ale je líný vstávat z pelíšku.
Když se ti obličej zkřiví bolestí, Maggie i dračice se na tebe podívají ustaraným pohledem.
Dívka si povzdechne. ,,Bezva, to je určitě o moc lepší než smrt," prohlásí uštěpačně. ,,Jenže teď jsi oslabený, když se k němu dostaneš, třeba tě posedne." Starostlivě se na tebe dívá. ,,Ne třeba, určitě," dodá si pro sebe.
Dívka se na tebe pochybovačně podívá. ,,Četl jsi Zaklínače?" zeptá se tě. ,,Tam dryády moc lidem nakloněné nebyly."
,,Doufám, že u tebe je lehká odbočka něco jiného než u mě," prohlásí Maggie. Podle tónu hlasu můžeš soudit, že se usmívá. Svíčku uhasila ještě před vstupem do lesa, takže nyní se spoléháte jen na své oči, které vám však odhalují jen siluety stromů a keřů, takže čas od času se málem natáhnete na zem jak dlouzí tak širocí. Jakmile se dračice ocitne na tvém rameni, omotá si kolem tvé ruky ocas a rozhlíží se vyděšeně kolem.
Stále pokračujete dále, kalhoty již máte úplně promočené od sněhu, Áron musel skákat, aby se vůbec někam dostal, takže jej Maggie vzala do náruče. Zaposloucháš-li se, zjistíš, že se Maggie zastavila, protože neslyšíš její kroky. ,,Dea-Deamone?" uslyšíš její tichý hlas ve tmě. Rozhodně nekoktá proto, že je jí zima. I Ärenis na tvém rameni zneklidní ještě více, je-li to vůbec možné. ,,Mo-mohou se We-wetoři proměňovat?" ,,Vítám tě tu, můj malý červe," ozve se ti v hlavě pronikavý a známý hlas Wetorův. ,,Konečně jsi pochopil, k čemu jsou lidé jako ty, vhodní!" Z jeho hlasu zaznívá škodolibost. ,,Připraven pozorovat svůj pád, nebo chceš pár vteřin na rozmyšlenou?" Hraje si s tebou. Potěšení v jeho hlase v sobě jasně nese sebevědomí. Ví, že teď tě má v hrsti. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Wetor a draci "Jezdec s drakem ? Blonďák ?,, Skoro vykřiknu šokem. "Jo. To už jsem slyšel.. drak bude rasista... nemá rád lidi...,, Odfrknu si. "Možná jsou k něčemu dobrý... a Velký drak chce abychom prospěli ve zkoušce... Třeba jdou nějak použít...,, Zamyslím se nahlas. Trochu sebou škubnu. "Máš pravdu... je to jako moje dítě...,, Podrbu Arënis po hlavičce, když se rozhlédla, kdo že si to dovolil říct její jméno. "Jsem v pohodě.,, Vydechnu ze sebe. "Jak mile tě posedne Wetor, nechá to na tobě následky. Ať už jsou jakékoliv...,, Opakuji slova Astaldy. "Já vím... je to riskantní... Proto tě nenutím jít Maggie.,, Pousměji se na ni. "Jo. Dryády všechny lidi postřílely.,, Řeknu s klidem. "Je to přesně jako u tebe. Uplně na druhou stranu, než je skutečný cíl..,, Rozesměji se. Venku je pořádná tma. Asi tak 10x jsem se málem rozbil o kusy kořenů, kamenů a nebo větví... "Co se děje ?,, Otočím se na Maggie a zpozorním. "Mohou...,, Řeknu napnutě. Poslouchal jsem. Stál jsem na místě. Cítil jsem že i Arënis nějak znepokojila... Vyslechl jsem si Wetora a prudce se otočil na Maggie. "Jdi !" |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetoří síla Deamon
Maggie vážně přikývne. „No, jo. Bohužel. Asi začnu přemýšlet o vtipech o blondýnech,“ povzdechne si. „Třeba o tom, jak blonďák otevírá banán…“ zapřemýšlí na oko vážně, ale poznáš, že se jen snaží uvolnit atmosféru.
„A co když to není rasista? Třeba je to jeden z těch… nevím, jestli to jde o dracích říct, ale jeden z těch normálních,“ namítne dívka. „Možná, ale na co?“ položí si řečnickou otázku.
Maggie se pousměje, zatímco dračice e nadšeně nechá pohladit. V očkách jí září jasná spokojenost. Podle všeho jí vůbec nedochází, o čem vy dva mluvíte a proč jste tak znepokojení a vystrašení.
Obě se zatváří pochybovačně, ale neřeknou nic.
„To jsem si domyslela,“ povzdechne si. „A když tě ovládne?“ zeptá se, ačkoliv podle tónu jejího hlasu lze poznat, že si důsledky umí domyslet sama.
Věnuje ti šibalský úsměv. „Jdu všude, kam jdeš ty. Nezapomínej, že se mnou chceš cestovat, teď si vyzkoušíme, jestli to vůbec půjde.“
Nechápavě se na tebe zadívá. „Vůbec nechápu, jak můžeš být tak klidný,“ řekne s mírným podtónem strachu.
Dívka se tiše zasměje. „Můžeme si založit cestovní kancelář: jen lehká odbočka.“
Maggie stojí ztrnule na místě a hledí kamsi do lesa. „Vl- Vlk,“ řekne na vysvětlenou, ale nehne se ani o milimetr.
Ve chvíli, kdy na ni houkneš, sebou trhne, upře na tebe vyděšené oči, ale nejde směrem pryč. Naopak, přejde k tobě. „Když už tu sjem, tak nebudu utíkat,“ řekne a rozhlédne se po potemnělých korunách stromů.
„Vida, a nastává nám opět ona situace,“ ozve se škodolibý hlas. Poté ucítíš tlak na hrudi, opět ucítíš úzkost. Ärenis tiše kníkne a přitiskne se k tobě ještě blíže. Áron se tváří stále stejně, jako by se jej situace vůbec netýkala. Před očima uvidíš Viviene. Dívá se na tebe opět vyčítavě. Nehoří, jen po hrudi se jí rozšiřuje krvavá skvrna. „Přišel jsi čelit soudu?“ zeptá se chladně. Přestaneš vnímat, co se děje kolem tebe, jsi opět pohlcen v noční můře. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, draci a Wetor "Nik....,, Hlesnu zaskočeně a naštvaně. "Ten mě uvěznil v té kleci...,, Dodám po chvíli rozmýšlení. "Kdo ví...,, Pokrčím rameny, dále zaskočený z předešlé konverzace... Co nu Nik sakra hledal ? Mě ? "Staneš se tím, čím je on. Je to něco jako upíři. Od začátku si říkáš že člověka nezabiješ... respektive nevysaješ... ale když pak jako Wetor dostaneš hlad... zažene ho jenom strach.. takže nemáš na výběr..,, Pokrčím rameny. Pousměji se. "Díky Maggie.,, Kdyby tu nebyl Áron, asi bych ji obejmul. "Zaklínač to s nimi domluvil... budu jako zaklínač.,, Řeknu znova absolutně klidně a vážně. Nemám rád vlky... Rozhlédnu se kolem. Maggie vypadala jako by to s ní mělo každou chvíli seknout. Ale neutekla. Přeběhla ke mně. Před očima se mi zamlžilo... najednou tma... viděl jsem jen Vivien. Okolí jsem nevnímal... jen jí... Nemůžeš za to... je mrtvá... nemůže mi ublížit.. Opakoval jsem si slova Maggie a částečně moje v hlavě. "Ne Vivien... zemřela si... neublížíš mi... to by pravá Vivien neudělala.,, Řeknu a otočím se k ní zády. Chci jít pryč. Hlas se mi třese stejně jako celé moje tělo... musím utéct... ale kam ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve strachu Deamon
,,V kleci?" podiví se Maggie.
,,Velký Drak mi byl docela sympatický, řekla bych, že si jeho slova jezdci vždycky jen překroutí," dodá.
Dívka na tebe udiveně i obdivně hledí. ,,Nevím, jestli je to tím, že jsi odvážný, nebo tím, že jsi strávil příliš času v mé společnosti, ale… skoro bych i řekla, že máš pro strach uděláno."
Věnuje ti úsměv. ,,Na smrt tě samotného jít nenechám."
Maggie povytáhne obočí. ,,Dobře, já si zahraju na tu holku, co našel v lese," ujme se role. ,,Po boku zaklínače se mi nemůže stát nic," řekne si spíše pro sebe. Možná si potřebuje dodat odvahy.
~
Viviene přimhouří oči. ,,Jediný, kdo tady všem ubližuje jsi ty!" zavrčí na tebe. Když se otočíš, vidíš před sebou tmu. Sálá z ní strach, úzkost, bolest. Jen blázen by šel dále. Pryč od Viviene, jejíž slova ti stále zní v hlavě. Ztratila však na intenzitě. Jsou to jen slova. Slova obvinění. Ale ne slova působící na duši. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Vivien, draci Přikývnu. "Jako morče.,, Pousměji se. "Jo. Jako s náboženstvím u nás.,, Pokrčím rameny. "Ne... jsem podělanej až za ušima.. ale musím to aspoň chvíli hrát, jinak by si se mnou nešla a nikam by si mě nepustila.,, Pousměji se na ni. Pokývám hlavou. "To je pravda... ale já tu nejsem cíleně... stejně jako si tu byla ty...,, Řeknu když jsem k ní zády. Předemnou je jen tma... bolestivá... hrůzná... ale lepší zemřít ve tmě, než se dívat na ni... na dívku co jsem miloval... co mi teď podráží nohy a obviňuje mě... Šel jsem rovnou za nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve strachu Deamon
,,Život morčete musí být strašný," ohodnotí tvou situaci dívka. ,,Pořád tě někam tahají ti strašní lidé," nakrčí nos jako křeček.
,,Na tom něco bude," uzná Maggie po chvilce zamyšlení. ,,Mě by zajímalo, proč něco takového lidé dělají."
Rty se jí rozšíří do úsměvu. ,,Na tom taky něco bude. Přivázala bych tě k posteli a cpala do tebe velrybí tuk." V očích se jí pobaveně zablýskne. ,,Raději si hraj na zaklínače, nebo tuhle výhružku uskutečním." Není na ní poznat, zda si jako vždy dělá legraci, nebo svá slova myslí vážně.
~
,,Ale s Nicol jsi cíleně byl," odtuší zhnuseně dívka.
Tma tě pomalu obklopuje, tlačí se na tebe jako voda. Po několika krocích se ti dýchá mnohem hůře. Na kůži cítíš žár, po noze ti něco leze. Nevidíš ani na krok, vše jen cítíš. Vivienin ublížený pohled na zádech, oheň na rukou a pavouky v botách. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Vivien a Maggie "Přesně tak... a furt by tě jen hladili a drbali...,, Znechuceně zakroutím hlavou. "Peníze, moc, pro svůj zisk...,, Vyjmenuji. "Pfff... a to jako bez čehokoliv dobrého ?,, Nevěřícně nad tím zakroutím hlavou. "Rozkaz paní Margaret.,, Zčervenám smíchy. Zastavím se a otočím se se skleněnýma očima na ní. "Já si to nepamatuju...,, Řeknu tiše a pokračuji v cestě. Pavouci... oheň... vedro... bolest... Tohle všechno se teď dělo... Cítil jsem přítomnost Vivien. Její hněv a těžký pohled na zádech, kterej kdyby mohl tak zabíjí. Nikde nic. Jen tma. "Nevyjde ti to... nevyjde...,, Říkal jsem celý klepajíc se Wetorovi... "Teď už ne...,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve strachu Deamon
,,Hrůza," přikývne vážně. ,,A když chceš spát, tak tě budí a když si chceš hrát, tak tě nutí spát. To bych nepřežila," dodá mírně vyděšeně.
,,My lidé jsme děsně sobečtí," uzavře Maggie. ,,Vždycky myslíme jen na sebe."
,,Hm," zamyslí se. ,,Co považuješ za něco dobrého?" optá se provokativně. ,,Jsem císařovna a žádná Margaret," zamračí se na tebe z legrace.
~
,,Tvrdíš ty," odfrkne si.
Wetor se zasměje. ,,A kdysi mi to snad vyjít mělo, Loote? Řekni jediný důvod, proč bych si na tobě teď neměl smlsnout." Na tváři tě na malou chvíli ovane chladný vítr, ale okamžitě zanikne ještě ve větším žáru. ,,Mohu si s tebou dělat co se mi zlíbí. Patříš mi," odtuší klidně a sebejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Wetor "Přesně tak.. uděláme morčecí spouru...,, Zasměji se. Pokývám hlavou. "Úplně vždycky ne..,, Pousměji se. "Palačinky s nutelou a šlehačkou ?,, Zasměji se. "Nebo milou společnost císařovny ?,, Dodám po jejím výstupu. "Nech mě hádat... přišel by si o zábavu...,, Řeknu klidně. "A nechceš to udělat... zatím... příjdu ti něčím... jiný než tvoje ostatní ... "oběti".,, Dodám sebejistě. "I když jsem jen člověk.,, |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve strachu Deamon
Na Maggině se rozšíří šibalský úsměv. ,,Zavřeme všechny lidi na planetě do klecí a budeme je drbat a hladit a tahat úplně všude jako oni křečky," spřádá plány.
Nechápavě se na tebe podívá. ,,Takových je ale asi tak jedno procento na planetě Zemi. A ti, co jsou ve vládě myslí jen na sebe, takže ovlivňují ty dole a ti se pak chovají jako ti ve vládě a ti ve vládě se poté zase učí od těch dole a stane se z toho perpetum mobile."
Maggie se zatváří zasněně, než své fantazírování o palačinkách zamaskuje přísným pohledme směrem k tobě. ,,Nutelu ani náhodou," zakroutí hlavou. ,,Tu totiž sním já," dodá s úsměvem. ,,Hm," protáhne a věnuje ti zamyšlený pohled. ,,Císařovna si na tebe možná vyhradí pár minut volna," dodá poté blahosklonně než se na tebe zase zaculí.
~
Wetor se zasměje. ,,Kdybys mi připadal vyjímečný, červe, už jsi mrtvý," odtuší. ,,Vyjímeční lidé umírají rychle." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Wetor "To je ďábelský plán...,, Naschvál se ďábelsky zasměji. Pokývám hlavou. "A přesně tak to funguje i tady... tady to má ale ... řekl bych dopad drsnější... lehce.,, Smutně se pousměji. "To mi nenecháš ani kousek ?,, Smutně se na ni podívám a udělám psí oči. "Aspoň na jeden pidi lívaneček.,, "Nejlepší císařovna, jakou si člověk může přát.,, Zasměji se. "To dává smysl.,, Řeknu zadýchaným hlasem. "Tak do toho.,, Musím něco vymyslet... musím něco vymyslet... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Strach Deamon
Maggie se poťouchle usměje. ,,Jiné než ďábelské nevymýšlím. A jen počkej, až je budeme trápit tím, že jim nedáme nutelu." V očích jí zableskne tím rarašským světélkem, jaké jsi u ní vídal i v minulosti.
,,A pak se mi všichni snaží tvrdit, že perpetum mobile neexistuje a přitom je všude v lidském životě," povdechne si. ,,Taky by mě zajímalo, proč s tím draci nic nedělají." Pohlédne na vaše draky, kteří jsou zrovna zaujati nějakým klacíkem na zemi a přeskakují přes něj.
Rty se jí roztáhnou do škodolibého úsměvu. ,,Ne, nedám ti ani lžičku. Jíst mi mojí nutelu," zakroutí nad tebou hlavou. ,,Ani na minipidi lívaneček," uculí se. ,,Já jsem nejlepší holka, co si člověk může přát," usoudí skromně a dloubne do tebe loktem. ,,Zkus to popřít," usměje se na tebe. Přestože do svých slov vkládá co nejvíce egoismu a sebestřednosti, stejně je vidět, že se ti jen snaží zvednout náladu.
~
,,Do čeho?" zeptá se Wetor. ,,Budeš navždy bloudit svými strachy, to mi jako zadostiučinění stačí," usoudí a poté jeho hlas umlkne. Zůstaneš sám ve tmě, oblečení ti pomalu začíná doutnat, pavouci se rozhodli lézt ti i po kolenou. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Wetor "To je krutý trest...,, Zasměji se. Pokrčím rameny. "Příjde čas, kdy i tohle příjde.,, Smutně se pousměji. "Za to se ti pomstím.. Ono se ti to všechno vrátí na dětech. Jen uvidíš.,, Znova se ďábelsky zasměji. "Ta nejlepší z nejlepších... Brát všemi deseti... jsi milá, hezká, zrzavá... skromná...,, Pousměji se. "Vzal si ten meč, že jo ? Ukradl si mi ho...,, Začnu panikařit... pavouci začínají lézt výš. "Co po mně chceš ? Smrt ? Utrpení ? Bolest ? Nebo je tu snad něco jiného...,, Můj hlas začne naléhat když mám pavouky po kolena a začne mi doutnat oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ve strachu Deamon
,,A těm, co nemají rádi čokoládu, dáme hory čokolády," pokračuje Maggie ve spřádání plánu. Tváří se u toho jako dítě v říši nutely.
,,Na dětech?" Povytáhne obočí. ,,Chci vědět, co tím myslíš?" zeptá se a nakloní hlavu ke straně jako pes, nechápající povel sedni. Váhavě se na tebe podívá. ,,Hlavně skromná, viď?" uculí se, aby zamaskovala rozpaky, které se jí hrnou do tváří.
~
Odpovědi na tvé otázky se ti nedostane. Wetor zmizel a nechal ze sebou jen strach. Pavouci si již neberou servítky a capkají si to svýma nohama po celém tvém těle. jejich dlouhé končetiny tě šimrají ve vlasech, na tváři, v botech i pod košilí. Na tváři znovu ucítíš ten chladivý dotek, nyní však přetrvává. Temnota na chvíli odstoupí a spatříš sníh, poté se však znovu navrátí a sní i pavouci a Viviene, která si to k tobě pomalu kráčí. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Wetor, Vivien "To je ještě krutější...,, Zasměji se. "Až se ti narodí tvoje krásná, modrooká a zrzavá holčička, bude stejně zlobivá, jako je teď její matka... možná horší..,, Zasměji se. Je to... iluze... strach... není to skutečnost... jde o to si to uvědomit... Říkal jsem si panicky furt dokola. Lehce se to říkalo... Spatřil jsem sníh... Což asi nebylo dobré znamení...Úmrtní vize ? A nebo... že by síla Wetora odstupovala ? Kráčela ke mně Vivien... zase... Nemůže mi ublížit... je to jen vize... Říkal jsem si co v největším klidu jsem momentálně mohl, když jsem na sobě cítil desítky a desítky malých chlupatých nožiček. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Strach? Deamon
Maggie se zatváří co nejškodoliběji dovede. ,,Pomsta lidem, co nesnáší čokoládu. Vždycky jsem chtěla něco podobného udělat," dodá a po tváři se jí rozlije úsměv.
Dívka se zamyslí. ,,Kde by vzala modré oči?" Svraští zamyšleně čelo. ,,Pokud bude zlobivá jako já," mírně se jí zděšením rozšíří oči, ,,To snad ne. Já nechci, aby mi shořel dům," dodá a zase se jí v očích poťouchle zablyští. ,,Ještě větší chudák ale bude její otec. Ten totiž bude mít na krku dvě zlobivé holky."
~
Než se k tobě dívka vůbec dostala, uslyšel jsi své jméno, ne však z jejích úst. Ucítil jsi čísi ruce na svých ramenou, ale příčinnu jsi nikde neviděl. Viviene se ve vzduchu zachvěje jako hologram, pavouci na chvíli ustanou ve své činnosti. Ale poté se znovu všechno rozjede znovu. Znovu vyčítavý výraz, znovu pavoučí nohy, znovu žár a horko. ,,Deamone," ale znovu ten hlas. Je dívčí, mírně zoufalý, ale s ním Viviene znovu ztratí svou pevnou podobu. Poté ucítíš na tváři vodu, jako by tě někdo pleskl mokrým hadrem přes obličej. V ruce nahmatáš chladný předmět, chlad ti pomalu prostupuje celou paží, nakonec utlumí všechny plamínky a oblečení ti přestane doutnat. Viviene zmizí, pavouci spadnou z tvých nohou, celý svět se promění v jednu velkou temnou obrazovku.
Probudíš se. Ležíš na zádech ve sněhu, hledíš na potemnělou oblohu a do zelených očí, které jsou podobné těm Magginým, ale ta kolem nich nemá hustou stříbrnou srst. Do obličeje ti dýchá velký stříbrný vlk, po jehož strsti tančí malé jiskřičky. Olízne tě, seskočí z tebe a odběhne do lesa, jako by se nic nestalo. Pohlédneš-li na svou ruku, nalezneš v ní Vivienin náhrdelník. Jeho malé části jsou patrné i v takové tmě, jen jeden přívěsek k němu nesedí. Je to křišťál. Maggie se kousek od tebe potýká s vyraženým dechem a kašlem. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, Vivien, vlk "Sakra... v tom případě budou moji kamarádi trpět... snad nikdo z nich čokoládu nejí...,, Zasměji se. "To si teprve užiju.,, Dodám pobaveně. "Určitě od nějakého otce... Co já vím.,, Zasměji se. "Jo jo... obě dostanete naplácat.,, Pobaveně se na ni podívám a začínám rudnout jako rajčátko, když se snažím nerozesmát se. Marně. Ušima mi zaznělo moje jméno. Všechno ustalo. Zastavilo se, zachvělo se a jako zaseklé DVD se znova rozjelo. Její výraz... pavouci.. oheň... všechno pokračovalo několik vteřin, znova do zvolání mého jména. V tu chvíli vše začalo mizet. Pavouci jako by byli postříkání biolitem a Vivien se zachvěla a zmizela. Všechno bylo pryč. Já cítil zimu. Chlad. Cosi ledového v mé ruce. Otevřel jsem oči a ztuhl jsem ještě víc, než mi to zařídil sníh ve kterém jsem ležel. Nade mnou se skláněl vlk. Se zelenýma očima. Stříbrný vlk... sotva jsem si dovolil vydechnout. V tu chvíli co mě vlk olízl, jsem sebou začal škubat... ale jen olízl a utekl do lesa. Co nejrychleji jsem se vyhrabal na nohy. Pak jsem pohlédl do své ruky a tělem mi projela husí kůže. "Vivien...,, Řekl jsem smutně a překvapeně. Její přívěšek... a ... další křišťál... má tenhle znázorňovat mojí skoro-smrt ?... "Maggie. Jsi v pořádku ?,, Doběhl jsem k dívce, co oddychovala jako po infarktu... a nebo po náročné noci... S nějakým modroočkem... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Z Wetoří síly venku Deamon
Dívka se na tebe vesele usměje. ,,Doufám, že jich je hodně," prohodí a sadisticky se jí zableskne v očích.
,,Hm, to zní logicky," usoudí po chvíli předstíraného myšlení. ,,To by zkusil jednou," řekne výhružně Maggie směrem k jejímu neviditelnému manželovi, ,,a viděl by, co bych mu dala k večeři."
~
Maggie přikývne, ale víc z ní zatím nedostaneš, pořád se ještě snaží získat zpátky kyslík. ,,Já tak nesnáším," vyrazí ze sebe, ,,přepadení ze zálohy." Podívá se na tebe a začne se zvedat na nohy, sice pořád ještě hledá stabilitu svých plic, ale není na tom tak zle, aby nemohla mluvit. ,,On tě neposedl?" zeptá se zmateně a poté pohlédne na tvé rameno. Nebolelo tě, takže jsi pravděpodobně ani nepostřehl, že začalo zase krvácet. ,,Řekla bych, že se jde zpátky na ošetřovnu," podívá se zase na tebe. ,,Neudělal ti nic?" vyjímečně z jejího hlasu nezaznívá ani špetka škodolibosti, spíše starost. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Asi 6.,, Pousměji se. "Představa jak ti tvůj budoucí manžel naplácává... je legrační...,, Rozesměji se. "Palačinky a nutelu ?,, Zasměji se. "Co se stalo ? Kdo tě přepadl ?,, Podívám se na ni ustaraně. "Ne... někdo zvolal moje jméno... asi ty... a já se probral... olízl mě vlk a šel jsem...,, Pousměji se smutně. Zavrtím přesvědčeně hlavou. "Teď musím k těm dryádám... ale... jestli na tom trváš... doprovodím tě... jsi přece moje malá zrzka...,, Pousměji se. "Jo... a taky mám tohle...,, Ukážu ji přívěšek a kříšťál. "Před posednutím jsem ho neměl....,, Dodám trochu vystrašeně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Teorie Deamon
,,Hm, ti se vejdou do jedné klece," usoudí. ,, Klece z čokolády," dodá s potměšilým výrazem.
Maggie se na tebe podívá co nejvážnějším výrazem, ale nakonec přeci jen podlehne smíchu. ,,Na to by se dal udělat komiksový strip," napadne ji. ,,Ó Deamone, ty jsi geniální." Nadšením se jí rozzáří oči. ,,Ne, suchý chleba," podle se usměje. ,,A koukal by, jak já jím nutelu." Úsměv na její tváři se ještě rozšíří.
~
,,Ten vlk." Ještě s trochou strachu se zadívá kamsi do lesa. ,,Skočil po mě, když jsem s tebou třásla." Mírně se oklepe.
Založí si ruce v bok. ,,Já nejsem malá," ohradí se. ,,Jde spíše o to, abys nevykrvácel." Znovu pohlédne na tvé rameno, na němž začínáš cítit teplo, nikoliv však bolest. Jako by ochrnulo. Hýbat s ním však můžeš.
Maggie pohlédne na přívěsek a v překvapení vykulí oči. ,,Ten přívěsek," začne pomalu, ,,patřil Viviene?" zeptá se opatrně. ,,Třeba ti ho dal Wetor?" zeptá se pochybovačně. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Tou se ti mohou prokousat... To by bylo moc snadné... Ledaže... by to byla hořká čokoláda...,, Pousměji se. Lehce se ukloním s výrazem "já vím". "Už teď toho chlapa lituju...,, Zavrtím nad tím hlavou. "Ublížil ti ? Mě jen olízl... jsi v pořádku ?,, Ustaraně se na dívku podívám. "Já jsem v pořádku. Jen škrábnutí... ani nevím od čeho...,, Pousměji se. "Patřil... zůstal na dně jezera... Nebo ne ? A... jakto že Wetor přestal ? Něco ho vyrušilo ? A kde se tu vzal ten vlk... a hlavně... proč další křišťál...,, Ukážu dívce ještě další z lesklých kamínků. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Rozvíjení teorií Deamon
,,Když nejedí čokoládu, tak se neprokoušou," namítne Maggie. ,,Jinou čokoládu bych na klec nepoužila. Bílé je na ně škoda," zasměje se.
Dívka nad tebou zakroutí hlavou, ale usmívá se.
,,Řekla bych, že se sám jednoduše můžeš dostat do stejného problému," věnuje ti šelmovský úsměv a rázem se zatváří jako nemluvňátko, stejně nevinně.
,,Ne, neublížil. Asi jen nechtěl, abych na tebe sahala. A trochu to přehnal s odstrčením," pokrčí rameny. ,,Horší než mistr nikdy nebude," pousměje se.
,,Škrábnutí?" povytáhne obočí. ,,Krvácí ti ruka, Deamone, to není škrábnutí." Povzdechne si a udělá krok směrem k tobě, aby se na tvé škrábnutí podívala. ,,Asi se ti znovu otevřelo to kousnutí. Tady jsou léčitelé pěkní flákači." Zakroutí nad nimi hlavou a opatrně se dotkne tvého ramene, přestože cítíš její dotek, bolest je ta tam. I když krvácíš, necítíš žádné píchání ani nic tomu podobné.
,,Ano, to asi ano," přikývne. ,,Nevzpomínám si, že bych ho já nebo někdo jiný lovil ven." V zamyšlení se kousne do rtu. ,,Nevím, možná tě chtěl postrašit. Nebo dělal něco, čeho sis nevšimnul." Pokrčí rameny. ,,To nevím, viděla jsem ho tu už před tím, než Wetor zaútočil a…" Na chvíli zaváhá. ,,Zní to divně, ale někoho mi hrozně připomíná. Jenom si nevzpomenu koho." Dívka sleduje křišťál ve tvých rukách. ,,Jsou čtyři. Máme teď čtyři křišťály. Třeba něco představují. A třeba když má někdo všechny, tak má neomezenou moc, nebo tak. Nebojsou to jen obyčejné kousky skla," dodá s mírným pesimistickým nádechem v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie "Kousnout, vyplivnou, kousnout, vyplivnout....,, Řeknu názorný příklad. "Ajaj... myslíš že bych dostal naplácáno od manželky ?,, Podívám se na ni provokativním výrazem. "Zajímalo by mě, jakou má ten vlk spojitost s Wetorem... nebo.. proč se mě pokoušel zachránit...,, Uvažuji nahlas. "Zažil jsem horší... třeba když jsi mi včera nakopala zadek... To i bolelo... tohle ani necítím...,, Pousměji se a nechám jí ránu zkontrolovat. "Dělal to, čeho jsem si všiml... Vivien... znovu mě obviňovala... ale... vzpomněl jsem si na tebe a...,, Pousměji se a sklopím oči. "Otočil jsem se k ní zády a odešel jsem... 1. strach jsem překonal... když ale po mně začali lézt pavouci a začal jsem pomalu hořet, myslel jsem že se zblázním...,, Řeknu trochu ztuhle. "Ten Wetor ? Nebo vlk ? Wetor si totiž může člověka... přeměnit a udělat si z něho služebníka... Možná to byl nějaký známý...,, Řeknu trochu smutně. "Právě proto jdem tam, kam jdem. Tam dostanem odpověd... jak na ty krystaly, tak na zbytek.,, Usměji se na ni a nasměruji nás na les dryád. Na krk si připnu řetízek Vivien a křišťál dám do kapsy k druhému. Další 2 má Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ztraceni Deamon
,,Škoda, že to zní logicky," povzdechne si. ,,Ale to můžou udělat i s hořkou čokoládou, nebo ne?" zeptá se.
Maggie ti oplatí provokativní pohled. ,,Kdybych s ní mluvila, tak určitě."
Dívka pokrčí rameny. ,,Možná Wetora nesnáší," zkusí najít řešení. ,,Nebo má nějaký úkol, aby se proměnil v člověka," plácne to nejnemožnější řešení, co ji napadne.
Po dívčině tváři se rozlije úsměv, ale jen na zlomek sekundy. Znovu pohledem zabloudí k tvé krvácející ruce. ,,Až na to, že můj výcvik tě nemohl nechat vykrvácet." zašátrá v kapse a vytáhne bílou ruličku, která se následně ukáže jako smotek obvazu. ,,Ne že bych nevěřila, že se ti něco stane, ale pro všechny případy," usměje se a obejde tě, aby tě ošetřila. Vytáhne kapesník a přiloží jej na ránu, následně jej začne obvazovt, aby ti na rameni držel a zabránil vykrvácení. Alespoň částečně. Aby na tebe vůbec dosáhla, musí si stoupnout na špičky. Nemůžeš vidět, jak se Maggie tváří, ale z jejího hlasu můžeš číst mírné pobavení i skrytou hrdost: ,,Většina lidí na mě myslí jen ve chvíli, kdy mě touží zabít za to, že jsem jim do kalhot dala led. Překvapuje mě, že jsem se stala předmětem odhánění Wetora." Dokončí svou práci na obvazování a znovu tě obejde, aby ti viděla do očí. ,,Řekla bych, že jsi Wetora úžasně nakrknul. Chtěla bych vidět ten jeho výraz, když zjistil, že na tebe jeho vrtochy neplatí." Usměje se a vesele se jí zaleskne v očích. Položí ti ruku na rameno. ,,Ohně se neboj, na to máš mě a u těch pavouků… Představ si je jako Ron na kolečkových bruslích." Mrkne na tebe. Není jisté, jestli si dělá legraci, nebo vše, co vypustila z úst, myslí vážně.
,,Ten vlk. Wetora jsem nezahlédla. Ale vlk měl oči, které jsme už někde určitě viděla." Zamyslí se, u čehož se opět mimoděk začne kousat do rtu.
,,Doufejme, že někdo zná odpověď," nevesele se pousměje a následuje tě. Za malou chvíli se k vám připojí i draci, kteří se mezitím někam ztratili. Ärenis ti vyleze na rameno a ustaraně se podívá na tvé rameno. ,,Žižmyš," řekne a obejme tě kolem krku. Je možné, že e to výraz citu, nebo také projev toho, že nechce žuchnout na zem.
Kráčíte lesem, kolem je tma, začínáte se pomalu ztrácet. Všude jsou větve, všude stromy, nemůžete si být jistí, kudy jdete. A když takhle bloudíte dlouhou dobu, začíná být pravděpodobné, že jste se ztratili. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "Ne když obalíme ten kov hořkou čokoládou...,, Ďábelsky se pousměji. "Jen to ne... prosím...,, Dám ruce do gesta prosby. Pousměji se. "Možná je to jen směska náhod jdoucích za sebou... Pousměji se na ni. Lehce se pousměji když mě dívka obchází a začne mi obvazovat ránu na rameni. "Jen doufám že už jsi to někdy dělala... nerad bych to měl špatně...,, Rýpnu si do dívky a znova se pousměji. "To víš... malá zrzka, které se podle tvých slov už nikdy nezbavím je dobrá... motivace... nebo záchytný bod.,, Pousměji se. "To já taky... hlavně když jsem odešel od Vivien...,, Smutně se pousměji při zmínění o dívce. "Děkuji ti Margaret... co bych si bez tebe počal....,, Pousměji se na ni. "Jako ty.,, Skočím ji do řeči... "Myslel jsem že to jsi ty... pak jsem si všiml stříbrné srsti.,, "Copak prcku ?,, Pohladím dračici a na chvíli si ji vemu do náruče a lehce zvolním tempo. Nějakou dobu jsme šli... ale... špatně ? Že by to dračice z mých pocitů vycítila ? Zastavím se. "Tady si to nepamatuju....,, Řeknu směrem k Maggie. "HEJ ! JE TU NĚKDO ?!" Zakřičím směrem do lesa na všechny strany. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro V zatracení Deamon
Dívce se rozzáří oči. ,,Jmenuji tě králem ďábelských plánů," usměje se nadšeně a málem začne povyskakovat legrací.
Culí se na tebe a vidíš, jak jí v očích pohrávají rarašské jiskřičky. ,,A pak že jsou muži vládci světa. Stačí jim vyhrožovat studenou večeří a jsou krotcí jako beránci." Začne se smát. ,,Neboj, když budeš hodný, neřeknu jí ani ň."
Přikývne. ,,Taky možnost. Náhoda je vysvětlením všeho."
Dívka tě dloubne do zad. ,,V tomhle jsem mistr. Neboj se, jsi v dobrých rukou." Jen tón, kterým tato slova vyřkla, ti napovídá, že by ses měl raději bát.
,,Co si o tom bude myslet můj spolubydlící?" zakroutí v žertu hlavou Maggie a věnuje ti vřelý úsměv. ,,Hlavně, že jsi našel způsob, jak se přestat bát."
Konejšivě se na tebě usměje. ,,Určitě pěnil vzteky," při té představě se zatváří škodolibě.
Zakoulí očima. ,,Už nikdy mi neříkej Margaret," varuje tě s káravým pohledem. ,,Nebo poznáš, co by sis beze mě počal," dodá s úsměvem, který naznačuje, že si opět dělá legraci.
Maggie zbledne. ,,Že by nějaký můj předek?" zkusí zamluvit svou náhlou ztuhlost. ,,Nebo jsem se třeba rozdvojila," dodá a pokusí se o veselý úsměv, ale příliš se jí to nepovede.
Dračice ti neodpoví, je tě olízne a zase se zadívá na tvou ránu. Mračí se na ni, evidetně se jí vůbec nelíbí.
Odpovědí na tvůj křik je jen ticho. ,,Říkal, jsi půl dne?" zeptá se Maggie a položí Árona na zem. ,,A to jsou dryády v Dračí Díře, nebo někde jinde?" vyzvídá dál. ,,Třeba jsme měli někdy odbočit." |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "Děkuji má poddaná... teda chci říct spoluvladařko...,, Opravím své slova a tvářím se jako největší svatoušek vůbec. "Pff... nebo zákazu fotbalu, nebo mluvení, či ještě hůře dotýkání se vlastní manželky...,, V očích se mi objeví náznak strachu. "Nezníš přesvědčivě...,, Zasměji se. "Jen se bojím že nedá pokoj... a zaútočí v nejnevhodnější chvíli...,, Řeknu trochu s obavami. "Jen studená večeře ?,, Znova se zděsím. "Tak to nevím...,, Pousměji se na ni, ale vidím, že podle jejího výrazu který nasadila a jak se pokusila o úsměv, by v tom mohla být špetička pravdy... "Asi půl dne... Ano. A... šel jsem nejprve kolem "krvavého města". Všude mrtvoly... všude... Tam jsem potkal syna Astaldy, který mě navedl...,, Upřesním. "Musíme jít ještě kus dál...,, Otočím se na Maggie. "Můžeš ještě ?,, Zeptám se ustaraně. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Mýtina Deamon
Maggie povytáhne obočí a nasadí ten nejarogantnější výraz, jakého je schopná. ,,Já jsem bohyně krutosti," věnuje ti nadřazený pohled, než se zase rozesměje.
Dívka se ďábelsky usměje. ,,Nedotýkání se manželky zní jako trest nejvyšší." Zaleskne se jí v očích.
,,Sakra," pokusí se znít zklamaně, ale nejde jí to. Místo toho se usmívá od ucha k uchu.
,,Neboj, já tě ho zbavím. Můj úsměv dokáže divy," uculí se a poté se zatváří vážně. ,,Podle mě, se tě bojí."
,,To je ještě horší trest než nedotýkání se manželky, co?" zasměje se a nemůžeš se přestat smát.
,,Doufejme, že nebude stejně škodolibý jako já," dodá a ohlédne se směrem, kterým vlk zmizel.
Zatváří se mírně vyděšeně. ,,Vyvražděné město?" zeptá se a polkne. ,,Tam tudy nepůjdeme, že ne?" ujišťuje se. Přikývne. ,,Jsem čilá jako rybička," ujistí tě a pokud se rozejdeš, následuje tě. Kráčíte přes ostružiní bez listů, ale trny mu stále zůstaly, přelézáte spadlé stromy a stále se nemůžete dobrat dryád ani spletence stromů, pod nímž jsi přespal. Ärenis usne, Áron ji napodobí. Po chvíli, která se zdá jako věky, dorazíte na podivnou mýtinu. Stromy kolem jsou spálené, sníh taje. Celá mýtina je vyplněna obrovským kruhovým kamenem, v ěmž jsou vyryty různé značky, které ve tmě nejdou přečíst. Uprostřed kamene stojí kamenná dračí hlava, která je asi stejně vysoká jako ty. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "To teda... ta nejkrutější z nejkrutějších.. má paní..,, Přehnaně se ukloním. "Hlavně o svatební noci...,, Dovolím si utrousit poznámku ikdyž dost riskuji.. je to přece bohyně krutosti... "Nevím... on ví že jsem něčím.. jiný... asi mám jiný druh strachu než měly ostatní jeho oběti... proto si se mnou třeba tak hraje... je to třeba lepší strach...,, Pokrčím rameny. Pokývám souhlasně hlavou. "Manželka vždy až na 2. místě... nejprve jídlo..,, Pousměji se. Pokývám hlavou. "Jasně že ne...,, Řeknu ale moc přesvědčeně nezním. Chvíli jsme ještě šly... draci dávno usnuli. Oba jsme je nesli v náručích. Došli jsme na záhadnou mýtinku. "Tývado...,, Utrousím, když spatřím dračí hlavu. Rozhlédnu se, jestli někde někdo nečíhá... vypadá to tu jako po útoku draka.... sníh nikde... les lehce vypálený... hned jsem začal obcházet sochu draka a prohlížet si ji. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí socha Deamon
,,Ještěže to uznáváš," řekne zcela vážně, než jí začnou cukat koutky.
,,Páni, kdyby ti manželka zakázala dotýkat se jí o svatební noci, to bys musel udělat velký ale velký malér," usoudí a škodolibě se usměje.
Maggie pokrčí rameny. ,,Těmhle věcem nerozumím, Wetoři jsou pro mě entina na druhou, takže nevím, jak reagují, ale pokud tě nezabil, tak mu to buď nejde, nebo nechce, nebo se bojí, že když tě udělá někým, jako je on, že mu vezmeš jeho pozici."
Zakroutí nad tebou hlavou. ,,Ty jsi ale romantik," zasměje se.
Dívka po tobě vrhne vyplašený pohled, ale už nic neříká. Svěřuje se zcela do tvých rukou.
~
Mýtina vypadá opuštěně. Ze stromů se nekouří, ale kdyby ses jich dotkl, zjistíš, že jsou stále teplé. Maggie na kamenný kruh nevkračuje, stojí před ním a jen uctivě hledí na kamennou sochu, kolem níž chodíš. Je dokonale vytvořena. Každá šupinka na dračí hlavě má své místo, je do ní vyryt jiný znak, který září slabým světlem. Jakou barvu má světlo určuje strana drakovy hlavy. Jih je červený, sever modrý, východ zelený a západ bílý. Oči kdosi drakovi vyhotovil z dvou velkých ametystů. Drak hledí na nebe, vypadá skoro jako vyjící vlk, jen se tváří nešťastně, jako by zkameněl při zkáze, jíž litoval. Jež jej bolela. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci Vážně pokývám hlavou, než se začnu smát. "Třeba flirtovat s družičkou...,, Zasněně se pousměji. "Je to možné... Živí se strachem... tudíž... když jsem se z jedné třetiny nebál... asi by to pro něj ani nemělo smysl...,, Pokrčím rameny... "Největší z největších.,, Zasměji se a pokračujeme v cestě. "Z tohoto místa nemám moc dobrý pocit... je tu moc velký klid... vidíš ty... ohořelé stromy ? Jsou furt teplé... někdo... nebo něco tu muselo být chvíli před námi...,, Uvažuji nahlas, prohlížející si oči draka. "Ty šupiny... viděla si někdy takové znaky ? A... zdá se to jen mně, nebo ty šupiny svítí ?,, Kouknu se z blízka na šupinky a na kameny v očích. "Měly bychom jít dál... co říkáš ?,, Otočím se směrem na Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Dračí socha Deamon
Maggie nad tebou zakroutí hlavou. ,,Na své vlastní svatbě podvádět manželku… No Deamone," káravě se na tebe podívá. ,,Být já tvojí manželkou, tak už si nikdy nesedneš," dodá a snaží se zabránit úsměvu.
Pokrčí rameny. ,,Nebo si tě nechává na později, taková svačinka, nebo něco na ten způsob."
~
Maggie se rozhlédne, ze svého místa se ani nehne, možná se bojí vstoupit na plošinu, nebo je skoro na odchodu a nepočítá s tím, že by socha draka byla nějak podstatná. ,,Nebo je to kouzelné místo a mají tu vytápění," utrousí poznámku a k jednomu stromu přejde a položí na něj dlaň. ,,Ten oheň rozhodně nebyl dnešní," oznámí ti a stáhne ruku z kmene stromu. K tomu, aby ti Maggie odpověděla na tvou otázku, musí vstoupit na kámen, na němž socha draka stojí. Následně zjišťuješ, že i v tomto kameni jsou vyryty podivné runy, které zasvítí v okamžiku, kdy na ně Maggie stoupne. ,,Podobají se těm, které mi ukazoval mistr, když jsme měli hodinu dějepisu. Přiznávám, že si toho moc nepamatuju." Vytáhne svůj bloček a rozevře jej někde v půlce. Na bílé stránce jsou pečlivě zapsány některé ze znaků, jež se nachází i na drakovi. Maggie nachá ve vzduchu vzniknout malý plamnínek a pod ním luští šifru vepsanou v dračích šupinách. ,,Takže tohle znamená zoufalství," ukáže na jeden z klikyháků. ,,Tenhle naději," poukáže na další, ,,tady ten značí cosi jako… osobu? Zájmeno… Zájmeno ty. Takže zoufalství, naděje, ty." Pohlédne znovu do bločku a poté na kámen. Z drakových očí začínají pomalu vytékat slzy, možná voda. Maggie si toho nevšimne, pokračuje v překládání. ,,Napij. Zři. Smrt. Život," překládá. ,,Víc toho asi nezjistím," otočí se na tebe, stále ignorující vodu stékající po dračích lících. ,,Mám pocit, že jsme na dračím hřbitově. Jsem pro odchod," přikývne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a draci "Co já ? To ta hezká modrooká a blonďatá družička...,, Řeknu ublíženě a mám co dělat abych se nerozesmál. "Safra... budu muset být v tom flirtování méně nápadný...,, Zakroutím nad tím hlavou. "TO mam za tu družičku co ?,, Podívám se na Maggie provinile. Udiveně na ni zírám. "Páni... jsi dobrá... Já bych to nikdy nepřeložil...,, Pousměji se a po zádech mi preběhne husí kůže. "Jestli je to dračí hřbitov, tak honem rychle od tud...,, Řeknu Maggie a podívám se na naše draky... jestli na ně tohle místo nějak nepůsobí... či tak něco. "Myslíš že ta voda má znázorňovat pláč ? Bolest ? Smutek ? Nebo tak něco... ?,, Poukážu na sochu draka. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na dračím hřbitově, dráček pláče, kdo mu pomůže, kdo slzy setře? Deamon
Maggie povytáhne obočí. ,,Jen to na ní sveď, ty svůdníku jeden," zakroutí nad tebou pobaveně hlavou, ,,jako by ona mohla za to, že tam je a že se líbí ženichovi." Dívka přikývne. ,,Jen nevím, jestli jsou nějaké osvědčené uzpůsoby zakrytí flirtu. Napadá mě jen jeden. Neflirtovat."
Věnuje ti lehký úsměv a pokrčí rameny. ,,Možná," praví s kulišáckým výrazem ve tváři.
~
Pousměje se. ,,Je to jako překládat ze španělštiny, když mám slovník. Nic složitého," pokrčí rameny.
Draci vypadají klidně. Ärenis spí jako zabitá, Áron seskočil z dívčiny náruče, aby se protáhl, když překládala, ale nyní jí opět spočívá na rameni a spí jako zabitý. Nezdá se, že by je socha nějak ovlivňovala. ,,Dračí hřbitovy jsou prý velmi vzácné," řekne Maggie jen tak do větru. ,,Draci neumírají, pokud jejich jezdec žije a naopak. Možná ta voda symbolizuje urpení, které přináší dračí smrt," prohlásí a trochu úzkostlivě se na dračí slzy zadívá.
,,Kdyby jen to," povzdechne si kdosi za vámi. Maggie se lekne, což se projeví mírným nadskočením, a rychle se otočí. Pokud tak učiníš i ty, spatříš bílou laňku, která pomalu kráčí k vám. Nezdá se nebezpečná. ,,Právě zde zemřelo mnoho nevinných tvorů, bylo to velmi dávno, to ještě ve chvíli, kdy Dragonie nechránila ostatní planety. Tento drak," kývne laň hlavou ke kameni, ,,byl šílený, přišel o jezdce a rozhodl se pomstít. Když spatřil zkázu, jež natropil, posadil se mezi mrtvé, zvedl hlavu k nebi a prosil Velkého Draka o milost. Chtěl odčinit to, co spáchal, i kdyby měl navždy trpět. Proto jej Velký Drak přeměnil v sochu, jež má ostatním dávat naději a značit čest." Maggie na laň hledí s mírně pootevřenou pusou, ve tváři překvapený a fascinující výraz, draci se neprobudí, nevědí o světě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, draci a mluvící laň "Na někoho musím...,, Pokrčím rameny. "Nemá přivádět ženicha do rozpaků... má být méně přitažlivá...,, Stojím si za svým s vážným obličejem. Pořád mám ale co dělat, abych se nerozletěl smíchy. "To už jsem slyšel. Draci dávají jezdci dlouhověkost, ne však nesmrtelnost... pokud zemře jezdec, drak z toho zešílí.. a nakonec zemře většinou utrápením... naopak... to nevím co se stane... Jezdec asi zemře na následky konce dlouhověkosti...,, Pokrčím rameny. Otočil jsem se směrem, od kud neznámý hlas pocházel. Byla to laň... nepřekvapovalo mě že mluví... spíš bych byl udiven, kdyby nemluvila... Maggie z toho ale byla uplně hotová. "Jak se to stalo ? Že mu zemřel jezdec... ?,, Podívám se na ni trochu smutně z té historky. Chvíli mlčím a pak se na laň podívám. "Mohu se ... nejste vy nymfa ? ,, Znova se na laň udiveně podívám. "Sháním se po jezdkyni Astald´Al Lastě... Měla by být u driád... a na cestě do ohnivého města... mohla byste nás nasměrovat ? Prosím.,, Prosebně se na ni podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Laňka a její odpovědi Deamon
Maggie se kousne do rtu a zatváří se přísně, jako zkoušející učitelka. ,,No Deamone," zakroutí hlavou, jako bys neuměl slovíčka, o nichž jsi věděl, že z nich budeš zkoušený, ,,že ti není hanba!"
~
Maggie se trochu smutně pousměje. ,,Mistr mi vyprávěl o jezdcích, kteří přišli o draka po dvou letech, prý zešíleli a raději spáchali sebevraždu než aby žili bez draka. Vytvoříš si hodně silné pouto. Věří se, že je drak je něco jako tvá druhá polovina." Pohlédne na Árona, který zrovna líně zívá. ,,Proč musí moje polovina milovat celer, to vážně nechápu," povzdechne si Maggie a posuměje se na zívajícího draka.
~
Laň na tebe pohlédne jiskřivýma modrýma očima, Maggie je z ní pořád u vytržení. Hledí na ní s jasnou fascinací v očích. ,,Uhořel. Prosazoval revoluční myšlenky a jezdci jej potrestali." ,,Uho-uhořel?" zeptá se dívka vedle tebe. Laň přesune svůj pohled z tvé maličkosti na Maggie. ,,Věděl, co mu udělají a přesto se postavil normám. Pokud vím, je dokonce neujctívanjěším jezdcem v Dragonii. Pravděpodobně pocházel z rodu Lasta," pokračuje klidně.
Znovu přesune pohled k tobě. ,,Nymfa nejsem a paní Al'Lastu jsem viděla asi před dvěma dny ve Městě Ohně. Měli byste jí bezpečně najít v hradě její rodiny," poradí ti. Pohlédne mezi stromy a povzdechne si. Kývne k jižní straně sochy. ,,Běžte na jih," dodá. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie, draci a laň "Je to možné... Ze začátku... prvních pár tejdnů drak často jen spí a nic moc nezmůže... pak se ale ošupinatí, začne více mluvit a učit se od jezdce... jezdec zase naopak..,, Pousměji se na Maggie. "Z rodu Lasta ?,, Kdybych zrovna něco jedl, zaskočilo by mi. "Ach... s pár z nich už jsem měl to potěšení setkat se... Athor... Astalda... i její... em... jak se tady tomu říká... manžel ? Narrac ? Nerack... jak on se jen jmenoval... chtěl mě zabít... Arënis, ty si u toho vlastně částečně byla... v úmrtní vizi... pamatuješ ?,, Podívám se na spící dračici. "Moc vám děkuji... když už jsme... narazili na někoho z tohoto světa... možná byste nám dokázala poradit i vy...,, Vyndám z kapsy 3 křišťálky a další 2 si vemu od Maggie. Přejdu opatrně k lani. "Nevíte k čemu slouží ?,, Podívám se na ni bezradně. "Našli jsme je většinou před něčí... smrtí... nebo skoro smrtí...,, Dodám jen tak ze zajímavosti. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Křišťály Deamon
Maggie ti věnuje lehký úsměv. ,,Já se od Árona naučila spát, řekla bych, že je to velmi přínosné mít draka." Neodpustí si mírně odlehčující poznámku. ,,A taky utíkat," dodá a znovu sklouzne pohledem k Áronovi.
~
Dračice si jen zívne a dál se věnuje spánku. Nevnímá, co se kolem ní děje, jen ti ze spaní slintá na košili. ,,Rod Lasta je v těchto končinách velmi známý," řekne laň mírně.
Maggie ti podá své dva křišťály, které začnou svítit trochu mdlým světlem. Jeden září modře, druhý zeleně. Tvé dva křišťály září červeně a bíle. Laň na ně chvíli jen hledí, než tiše promluví: ,,Doufala jsem, že jsou dávno pohřbené," povzdechne si. ,,S nimi vám nepomohu, je nad mé síly vám vysvětlit, co způsobují. Doporučuji vám však je zahodit." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Žena se ušklíbne. ,,A myslíš, že to ti budu věřit?" zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Povzdechne si a zamíří ke dveřím. Neprohodí směrem k tobě ani slovo, otevře těžké dveře a s hlasitým prásknutím, jež otřese celou kobkou, je zase zavře. Zůstaneš sám, zápěstí v chladných okovech a s zimou všude kolem. Jedno je jasné, pokud se nepohneš, tak tu umrzneš. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Cela je zcela prázdná, ani deku, ani nic, co by tě zbavilo pout, zde nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Stav pout je velmi dobrý. Nebýt toho, že jsou porostlé mechem, mohl bys je považovat za zcela nové. Jinými slovy, nepůjdou vyškubnout ze zdi. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Maggie a Laň Pousměji se. "Já díky té své přežil úmrtní vizy... i když o tom ta moje malá dračice zatím nemá ani ponětí... Snad si časem vzpomene... viď prcku ?,, Pousměji se na dračici. "Ano... to jsem slyšel... snad visí ve vzduchu další obvinění z... vypalování a drancování..,, Připomenu si tím, že bychom měli Astaldu najít co nejrychleji. "Ačkoliv chápu, že mohou být... nevím.. ničivé... asi... jeden Maggie dostala od .. pegase... další jsme našli před hořícím stanem, další jsme ... si vypůjčili od jezdce, který ho dostal od.. stínu ? Nebo jak to říkal...další jsem dostal po posednutí Wetorem... objevil se mi v ruce společně s tímhle..,, Poukáži na řetízek který patřil Vivien. "Potřebujeme proto mluvit s Astaldou.. a ne jen proto... Je toho tu.. více..,, |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro Pokusím se zařvat co nejvíc můžu : Hej snad mně tu nenecháš umrznout ne ? hej někdo pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Křišťály Deamon
Maggie se na tebe usměje. ,,Páni, skoro závidím, kdyby ta úmrtní vize a přežít znělo lákavě, tak bych záviděla." V očích jí vesele zajiskří. ,,Počkej, říkal jsi vize?" Zatváří se lehce zamyšleně. ,,Nemohla by toho ,Supermana' znát z vize?" zeptá se dívka. Ärenis se ze spaní pousměje a něco si zamumlá, než ti zase zaboří nos do košile.
Laňka se zatváří mírně překvapeně. ,,Zdá se, že jej znáte velmi dobře," řekne a překvapení z ní rázem vyprchá. ,,To nevěstí nic dobrého."
Maggie se tváří pořád trochu překvapeně. Laňka se na tebe mezitím dívá s výrazem, který jasně hlásá, že jsi úplný naivka, pokud si tohle myslíš. ,,Ničivé? Více než ničivé. Pokud by je někdo použil, následky by byly katastrofické!" Dívka vedle tebe se zatváří ještě vyjeveněji. ,,Objevili jsme nástroj katastrofy?" zeptá se a následně v žertu utrousí spíše pro sebe: ,,Myslela jsem, že to já sjem nástroj katastrofy." ,,Ano, objevili," přikývne laňka.
Laň si povzdechne. ,,Najdete ji ve Městě Ohně." Pohlédne kamsi mezi stromy. ,,Možná, věčně se někde toulá." Zadívá se na vás. ,,Je pravděpodobné, že bude hledat svého bratra. Zmizel." Znovu si povzdechne a poukáže kamsi mezi stromy. ,,Jděte tudy. Ty křištály by se měl dát použít jako kompas." |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Neozve se nic, naprosté ticho pohltí celu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro Pokusím něják zahřát tím že se skoulím do klubíčka jak nějákej ježek snad to pomůže |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Návštěvník Michael Back
Přestože se schoulíš do klubíčka, teplo ti není. Alespoň ne takové, aby to za něco stálo. Ať již děláš co děláš, na chodbě se po nějaké době – jen těžko odhadneš jak dlouho jsi ležel schoulený v klubíčku na zemi – se na chodbě ozvou kroky. Jsou rychlé, pravděpodobně někdo spěchá. Zvuk kroků náhle utichne a ozve se rachocení v zámku u dveří tvé cely. Po několika vteřinách šramocení, zařinčí celou tiché cvak a dveře se otevřou. Dovnitř vběhne dívka s hnědými vlasy a velkýma zelenýma očima. Tvář má celou od krve, koženou zbroj, jež těsně obepíná její tělo, špinavou a potlučenou. Zpomalí, možná, aby tě nevyděsila, nebo snad proto, že jen ztěžka popadá dech. ,,Musíme odtud," řekne s nepříliš dobrým přízvukem. Pomalu se začne přesunovat směrem k tvým poutům, evidetně si není jistá tím, zda ji od sebe odeženeš, nebo ji necháš, aby ti sundala břemeno. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro Pomalu se zvednu na nohy nastavím pouta aby je mohla odstraním a proluvím k ní : Děkuju za pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Kobka Michael Back
Dívka k tobě přistoupí a položí ruce na pouta. Chvíli se neděje nic, jen cítíš lehké chvění v železe. Po několika vteřinách železo pukne a dvě části pout odletí každá do jiného koutu. Dívka se na tebe podívá a přikývne, tím dá najevo, že bere tvé díky na vědomí. ,,Jdeme," pobídne tě a zamíří ke dveřím. U dveří se zastaví. Je na tobě, zda ji budeš následovat. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Ta úmrtní vize.. vlastně... může do sebe ... natáhnout.. i ... například draka který se ani nenarodil... jako tady Arënis... V úmrtní vizi byla pokryta šupinami.. mluvila.. a byla větší... i svoje jméno mi prozradila...,, Znova svojí dračici pohladím. "Ne to ne... drak co mi tak říká tam nebyl... Nevím jak to zjistila... musela... já nevím.. musel to být... Musel jí něco říct... Nevel...,, Pátrám v paměti. Pokývám hlavou. "Za tu dobu jsem se toho docela dost dozvěděl...,, Pousměji se. "Proč myslíte ?,, Zeptám se lehce překvapeně, z jejího.. vystrašení ? Rozčarování ? Nějak tak... "Proč by nám je ale...,, Zarazím se. "Jeden dostala od... pegasu... jinej jsme našli po málem shoření člověka... vždy ten kámen byl spjatej se.. smrtí... je to možné ?,, Podívám se na laňku. "Její bratr zmizel ? Astald Lasta ? Co... jak je to možné ?,, Zeptám se překvapeně a vzpomenu si na naše první a krátké setkání u kláštera.. nebo co to vlastně je... "Děkujeme vám...,, Pousměji se a vemu Maggie za rukáv.. jinak by se nehla... Udivená mluvící laní. "Musíme ji najít... mám dojem že ty kameny nejsou náhoda.. mohou nám pomoc v aréně..,, Řeknu zamyšleně hledíc před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro Neznámou dívku budu vřele následovat a ješte se ji zeptám : A kdo jste vy ? a proč my pomáháte ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Od laně do lesů Deamon
Dívka tě zaujatě poslouchá. Ärenis dál spokojeně pochrupuje v tvém náručí. Packami se zachytí látky tvého oděvu. ,,Nejsou spolu draci třeba v nějakém telepatickém kontaktu? Nebo, nepotkal ji Nevel někdy později?" zeptá se. ,,Nezmínil se o ní?"
Laňka si trochu povzdechne. Nezdá se, že by měla velkou radost z toho, že toho víš tolik, kolik toho víš. ,,Rod Lasta je nechvalně známý. Jeho přívrženci jsou vražděni jinými rody," odpoví trochu neochotně.
,,Možné je všechno," odpoví ti vyhýbavě laň. ,,Hlavně u těchto kamenů." Maggie se na laň dívá zamyšleně, neřekne však nic.
Bílá laň přikývne. ,,Jak říkám, zmizel. Okolnosti jeho zmizení jsou nejasné," praví stejně neurčitě jako před tím.
Laň ti neodpoví, místo toho se vám ztratí v lese, jako by do vsá chtěla být co nejdále. Maggie tě bez protestů následuje. ,,Jak? Proč myslíš?" zeptá se udiveně dívka, která se rpávě probrala z transu, jenž v ní vyvolala mluví laň. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Pokrčím rameny. "Myslím že ne... To nám prozradí jen Nevel...,, Řeknu zamyšleně. "Jo.. jak by řekl Nevel "Jsme rebelové"...,, Pousměji se nad slovy draka ale hned zase posmutním. Vraždí ? Páni... tak to jsem ani nevěděl... "Sakra... to by nám hledáni Astaldy mohlo ztížit...,, Řeknu si spíše pro sebe, když laň řekne že jsou příčiny zmizení neznámé. "Jestli nám někdo o nich řekne víc je to slečna... Alarwa ? Myslím... ta se v tom vyzná... pomohla mi i s tím mečem co... ,, Smutně si povzdechnu. "Každopádně... ji musíme najít... ona nám pomůže... ale... nenutím tě jít se mnou...,, Pousměji se na Maggie a zadívám se směrem kde zmizela laň. Otočil jsem se a vydal jsem se směrem, kudy nám laň poukázala. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Venku z lesa Deamon
Maggie přikývne a více se k danému tématu nevyjadřuje.
Laňka tvé připomínky přejde bez komentáře. Buď k nim nemá co říci, nebo nechce nic říkat, jako by ji snad mohl ohrožovat jen samotný fakt, že mluví s člověkem.
Dívka se na tebe posmutněle podívá, ale nevyjadřuje se k tématu ztráty Viviene. ,,A tu najdeme tam kde říkala… V Městu Ohně?" ujistí se místo toho. Maggie se ušklíbne a v očích jí zablýskne. Zatváří se hraně dotčeně a šťouchne tě do žeber. ,,Nemysli si, že se mě zbavíš tak rychle. Jdu s tebou, v táboře by bez tebe byla hrozná nuda," mrkne na tebe a vykročí směrem, kterým vám laň určila.
Prodíráte se i nadále lesem. Stále se nohavicemi zachýtáváte o křoví a i nadále se musíte vyhýbat větvím stromů. Po nějaké chvíli – možná deseti minutách ale klidně i čtvrt hodině – dorazíte ke konci lesa. Stromy řídnou stejně jako porost na zemi a vy spatříte velkou, sněhem zasypanou krajinu. ,,Páni, tady hledat orientační body bude zábava," prohlásí Maggie a podrbe Árona za ušima. Dráček jí hlavou spočívá na rameni a zdá se, že neví o světě, stejně jako tvá malá dračice. ,,Možná by nebylo od věci si cestu označit," navrhne dívka a rozhlédne se, zda tu není něco, čím by se cesta dala spolehlivě označkovat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ven z kobky Michael Back
Vyjdete na dlouhou chodbu, jejíž stěny jsou velmi blízko u sebe a zdá se, jako by se tě snažily sevřít ve svém kamenném a chladném náručí. Chodba je potemnělá, jediné světlo vydávají louček rozmístěné v nepravidelných intervalech. Kráčíte chodbou, vaše kroky jsou poměrně hlučné a dívka se každou chvíli ohlíží, u čehož jí přeskakují vlasy z jehodnoho ramene na druhé. Při tvé otázce na tebe pohlédne trochu nejistě. Jako bys snad mluvil naprosto odlišným jazykem od toho jejího. ,,To je nepodstatné," řekne rychle a pokračuje dále chodbou. Asi po čtyřech minutách nastanou komplikace. Přímo před vámi se objeví dva ozbrojenci. Musí stát za sebou, vedle sebe se do chodby nevejdou, ale i tak je jich přesila a není pochyb o tom, že by vás během chvilky vyřídili. Dívka na tebe křikne: ,,Běž, hned!" i takto jednoduchý příkaz je podán se špatným přízvukem. Ozborjenci se pohnou směrem k vám. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Astaldu ? Snad... paní Alarwu... tu najdeme v sídle Lastu...,, Pousměji se na Maggie. Lišácky se na ní podívám. "To je pravda.. kdo by se od tebe nechal porážet v boji... kdo by ti dělal spolubydlícího a navážel tě z jednoho průšvihu ke druhému, přes hořící stany až k zabijáckým kamenům ?,, Zasměji se a znova se na Maggie zadívám. Trochu jinak... spíš jsem si ji.. prohlížel... ne koukal přímo na ni. Až jsem se zastavil u jejích očí. "Díky že tohle se mnou podnikáš...,, Řeknu upřímně a děkovně. Nějakou dobou jsme pokračovali lesem, kudy nás laň poslala... kdo ví jestli je ten směr vůbec správný... Jen jsme doufali. Chvíli to vypadalo že les nemá konce... než jsme se k němu skutečně dostali. Stáli jsme na kraji lesa... nebo kraji paseky... nikde nic... veliká pláň. "Máš pravdu... cestu odkud jsme přišli.,, Vzal jsem nůž a do nejkrajnějšího stromu udělal tři zářezy. "Takhle poznáme odkud jsme přišli. Tyhle 3 zářezy budeme dělat kde to půjde. Abychom popřípadě trefili zpátky. Odtud už budem vědět.. za nosem..,, Pousměji se a vydám se směrem náručí bílé a pusté planině. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Maggie na tebe zmateně hledí, ale asi po pěti vteřinách mávne rukou a prohlásí: ,,Ty jsi tady šéf, já se jen budu držet tebe a doufat, že nepopletu jména,” zřivě se usměje. ,,Alespoň by byla nějaká legrace,” dodá. Dívka se na tebe zazubí. ,,Nezapomínejme na mytí nádobí a prohrávání sázek,” podotkne provokativně, v očích se jí zaleskne veselím. ,,Bez tvých nebezpečných situací bych asi právě teď poslouchala nějakou medici mistra a spousty řečí o tom, jak se mám chovat.” Uculí se. Při tvých dalších slovech se její úsměv změní na vřelý a výjimečně neprovokativní, který se však téměř okamžitě promění na lehce provokativní: ,,Přece bych tě nenechala slíznout všechnu smetanu.” Dívka přikývne. ,,Dobře... na planinách asi budeme rozhazovat drobečky jako Jeníček a Mařenka,”usměje se a položí na zem několik větví tak, aby označovaly směr cesty. Poté se vydá za tebou. Chvíli po planinách kráčíte beze slova — pokud se nepokoušíš navázat další konverzaci. Asi po pěti minutách začne sněžit, jen drobné vločky se snáší k zemi, ale po několika málo momentech už přes bílý déšť sněhu nevidíte na cestu. Začíná ti být hrozná zima a ani Maggie se nezdá kdovíjak spokojená s meterologickými podmínkami. Ärenis ve tvém náručí spí nerušeně dál. Vše probíhá v klidu. Pokračujete stále za nosem bez větších komplikací... do chvíle než se Ärenis vzbudí a zděšeně se rozhlédne. Dívka se zarazí a rozhlédne se. Áron si vylezl na její rameno a nyní sleduje, co se kolem děje. Viditelného není zhola nic, jen sněhové vločky |
| |
| soukromá zpráva od Michael Back pro Michael Back Vyběhnu na stráže s pokusem je schodit a pak vyběhnu chodbou dál dokud budu moct |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Michael Back Proběhnout kolem divné dívky, jež tě zachránila, se za malou chvilku vyjeví jsko velká hloupost. Ač jsi možná čekal tupé strážce z filmů, tito se ukáží více než schopní. Ještě ani nejsi u nich a jeden již vytahuje dýku. S naprostým klidem se rozmáchne a vrhne ji po tobě. Nemáš šanci uhnout. Ostří zbraně se ti zaryje hluboko do břicha. Klesneš na zem s pekelnou bolestí, jež se tiše prohlodává celým tvým tělem. Nedají ti jedinou vteřinu na nadechnutí. Jeden z nich k tobě přiskočí a s rychlým máchnutím meče ti utne hlavu. Tvůj svět i cesta tím končí... Otevřeš oči. Nacházíš se v místě, kde se tiše plazí mlha a kde není žádné silné světlo. ,,Vítej mezi mrtvými,” ozve se ti v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Jestli ano, maximálně tě popraví.,, Zasměji se a zvážním. "Neboj.. a kdo ví jestli je vůbec najdeme...,, Řeknu trochu nervózně. "Ale byla by si při ní v bezpečí... je možné že tu pobíhá kentaur co na nás bez důvodu vystřelí šíp...,, Znova se trochu s obavami pousměji a rozhlédnu se. "Sakra.. a já doufal že dostanu odměnu jen pro sebe...,, Řeknu jak kdyby mě to štvalo nejvíc ze všeho. "To je dobrý nápad.,, Naberu si pár větviček a navlhlého listí a následuji Maggie skrz planiny. Cítili jsme to... všichni čtyři. "Nejsme.. s.. sami.,, Řeknu drkotavě. Sněžilo. Nějakou dobu jsme šli tiše. Beze slova... ale teď to cítili i dráčci... "Sakra... jen ať to nejsou ti kentauři..,, Pokusím se o suchý humor. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Maggie mávne rukou. ,,No bóže, toho by se stalo,” zakoulí očima a zazubí se na tebe. ,,Jak bych asi vypadala bez hlavy?” zamyslí se naoko vážně. Usměje se na tebe. ,,Bez problémů. Jestli já najdu věci ve svých věcech, tak musíme najít pár lidí na planetě. Chce to jen trochu trpělivosti... a dvacet let času.” Věnuje ti další pobavený úsměv. Rty se jí stočí do úšklebku: ,,Hm, od mistra by ořiletěla facka. To dopadne stejně, věř mi. S tebou jsem v mnohem větším bezpečí,” ujistí tě. Dle jejího výrazu můžeš jen těžko poznat, zda si z tebe dělá legraci či zda to myslí vážně. Vyplázne na tebe jazyk. ,,To sis myslel špatně, človíčku.” Zakření se na tebe, jako by právě doběhla maraton a zvítězila a při tom tě provokovala tvými výsledky, jelikož jsi dobřhl až několik metrů za ní. ,,Mám jen dobré nápady,” odtuší Maggie a uplácá si sněhovou kouli, kterou si s nevinným úsměvem schová za záda. Maggie na tebe pohlédne s lehce povytaženým obočím. Jako by říkala: No nepovídej. Ale při tom to myslela jako legraci. Jen jí v očích nejiskří tak silně jako obyčejně. ,,Kéž by to byli kentauři,” zamumlá dívka. Ve chvíli, kdy ona slova dořekne, zmizí. Áron spadne do sněhu a vztekle prskne, jako by se jej mnohem více dotýkalo, že pád zase schytal on a teď je mu zima! Ve sněhu, na místě, kde ještě před chvilkou stála tvá stanová spolubydlící, jsou však stopy, jako by ji během té vteřinky někdo dokázal zatáhnout do sněhové vánice tak daleko, abys na ni neviděl. Přímo před tebou se za několik vteřin objeví hora... ale ne, není to hora. Je to člověk tak velkého a mohutného vzůratu, že by se dal považovat za horu. Jeho tělo je tvořeno černou mlhou, která se stále převrací sem a tam. V rukou drží Margaret asi půl metru nad zemí. Jednu dlaň - či cosi, co by asi mělo být dlaní - drží dívce na ústech, aby nemohla mluvit. Nemá oči a i přesto na sobě cítíš jeho pohled. ,,Dej mi křišťály,” zaduní jeho hlas. Všimneš si však, že nemá ani ústa. Nic. Nos, tváře... jako by byl jen zhomtnění čehosi temného... něčeho, co se pořád přetvořuje... a ničí a znovu tvoří |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Tvé hlavy by byla škoda..,, Dodám s úsměvem. "Kdo ví jak je tahle.. jestli vůbec planeta, velká.. třeba to má rozlohu tisíců našich země koulí..,, Pousměji se. Smutně se pousměji. "Doufám že máš pravdu..,, Řeknu trochu se strachem v hlase.. Představa že přijdu ještě o ni.. "ooon tě smích brzo přejde cácorko...,, Pousměji se na ni a nasadím podlý výraz. "COTO!?" Vykřiknu zděšeně, když mi dívka před očima zmizí. Její drak dopadl do sněhu a já začal panikařit. Ve sněhu ale zůstaly stopy.. jak kdyby udělala rychlý krok za neviditelnou clonu.. a přímo předemnou se.. cosi zhmotnilo.. a odhmotnilo.. furt dokola.. V jeho černé mlhovité ruce zahlédnu Maggie. Polknu. Já ji říkal že v bezpečí není. Při jeho slovech bez váhání sáhnu do kapsy pro 3 křišťály. 4. tam nechám... musím to aspoň zkusit. Natáhnu směrem k němu ruku i s křišťály a s omluvou v očích koukám na Maggie. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Maggie se na tebe zaculí. ,,Já vím, mám nejmrásnější hlavu široko daleko,” provokativně se na tebe usměje. Dívka se zatváří mírně zděšeně - poznáš však, že zděšení jen předstírá. ,,Taková túra! Umřou mi nohy,” prohlásí a následně se zase usměje. ,,I kdyby, stejně budeme hledat dál.” ,,Já mám vždycky pravdu,” mrkne na tebe. Zakření se. ,,Zlatá cácorko,” poupraví tě. Na tváři jí hraje úsměv. ,,A aby mě smích přešel, to by ses musel hodně snažit, Supermane,” šťouchne do tebe loktem a uculí se. Tvůj zděšený výkřik se ztratí v bouři. Áron, Maggiin drak, k tobě přeběhne a začně zběsile vrčet. Dračice na tvém rameni jej napodobí. Temná postava na tebe dál hledí oči, jež nemá. Maggie se mu v sevření trochu zavzmítá a pokusí se ho nakopnout, ale nezdá se, že by měla valný úspěch. Spíše si ani nevšiml jejích marných pokusů o osvobození. Když mu podáš tři ze čtyř křišťálů, přeběhne ti z nějakého neznámého důvodu mráz po zádech. ,,Všechny, pane Loote, všechny,” pobídne tě stále dunivým hlasem. Maggie se ti všelijak pokouší naznačit, že máš zmizet a nechat si křišťály. Áron dál zběsile vrčí a Arënis je mu s tím stále v patách. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Nemůžu více než souhlasit.,, Pousměji se. "Ale neboj. Tam kam máme namířeno jsem na drakovi letěl pár minut.. nemůže to být obrovská dálka..,, Pousměji se na ni. "Rád rozesmívám lidi. Je pak jednodušší je porazit..,, Řeknu znova podle, ale cukají mi koutky. Koutkej oka pozoruji draky a druhým koutkem Maggie, která se snaží vyprostit. Doufal jsem že .. temný oblak neví kolik přesně krystalů máme.. I přes výraz Maggie jsem vytáhl 4. krystal. "Musíš být velice slabá bytost, když něco co chceš musíš získat skrz vydírání.,, Řeknu znechuceně a natáhnu k němu ruku s krystaly. "Polož ji na zem.,, Řeknu s výrazem upřeným na místo, kde by bytost asi mohla mít oči. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Maggie se usměje a zakroutí hlavou. Raději se schová hlouběji do kápě. ,,Na drakovi,” podotkne. ,,Sice vůbec nevím, co draci umí, ale mám pocit, že budou něco jako letadla na Zemi.” Dívka se zasměje. ,,Jak které,” zakření se na tebe. Temný duch na tvá slova o vydírání nijak nereaguje. Možná v sobě dusí vztek, možná jdou tvá slova zcela mimo něj. Tak jako tak, stejně nevíš, co si myslí. Bytost si od tebe přebere krystaly podivným způsobem. Aniž by k tobě natáhla ruku, vytrhne ti je z ruky. Čtyři podivné kameny k ní doletí a ona bytost je vezme do druhé ruky. Přesně ve chvíl, kdy prohlásíš, aby dívku pustil na zem, se strhne mela. Áron dohnaný k nepříčetnosti vystartuje na netvora, který svírá jeho paničku v ruce. Evidetně usoudil, že věta ,,pracky pryč!” na něj působit nebude a proto volí cestu činu. Zakousne se tvorovi do nohy. Duch zařve a pustí Maggie i krystaly na zem. Než se však ívka stačí postavit, tvor vykopne a drak odletí směrem k tobě. Včas roztáhne křídla a zastaví se přímo před tebou. V tu chvíli se naštve i Ärenis. Zem se mírně otřese a následně se ze země prodere napovrch horký pramen vody, který zasáhne netvora. Ten zařve ještě více než před tím. V tu chvíli už je Maggie na nohou, v ruce třímá čtyři krystaly a couvá od vody a běsnícího netvora, který se ve vodě pomalu rozpouští. ,,Auvej,” řekne Ärenis, přikolébá se k tobě a obejme tě kolem nohy. ,,Spinkat,” vyžádá si a opře se o tebe. Maggie v tu chvíli docouvá až k vám. ,,Připomeň mi, abych nikdy Ärenis neštvala,” prohodí mírně vyděšeně a zároveň fascinovaně směrem k tobě a podá ti dva krystaly. Zem se znovu otřese, nyní to však není vlivem roztžení země, ale kvůli tomu, že se pramen vrací zpět. A tvor, nabývající své podoby, vypadá naštvaně |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Snad nepůjdeme týden..,, Zděsím se. Lišácky se na ni usměji. "Třeba takové malé zrzavé holky.,, Holky řeknu provokativně. Taky si musím přece rýpnout. Buď jsem ho naštval, nebo si má slova vůbec nebere k srdci... typoval jsem si spíš to druhý. Než jsem se stačil nadát, cosi mi.. z ruky doslova krystaly vytrhlo. Trochu jsem se lekl. Duch se ani nenatáhl. Jak kdyby si je vzal myslí... Než jsem stačil zareagovat, šlo to ráz na ráz. Áron nestrpěl pomyšlení že mu na paničku sahá nějaký duch a vrhl se po něm a kousl ho do nohy. Fascinovalo mě to. Že by mlha byla jen přetvářka ? Je zranitelný stejně jako člověk.. Pomyslím si v duchu. Na dračici jsem pocítil, že se naštvala. Poprvé asi skutečně a ne proto, že bych ji nedal sušenku... Země se zachvěla a vystříkl z ní vařící pramen vody. Viděl jsem jak z něj stoupala pára a udiveně jsem na dračici zíral. Vzal jsem si od Maggie 2 krystaly a znova je schoval do kapes. "To mi povídej.. jsi celá ?,, Zadívám se na ni starostlivě. Duch vykřikl. "Cítí bolest. Je jak člověk. Můžeme ho zranit.,, Řeknu směrem k Maggie. Země se zatřese znova a pramen jako zázrakem zaleze. Usměji se na svojí dračici a položim si ji kolem krku. "Jen spi. Po tak náročné prá..,, Nestačil jsem to doříct. Tvor se začal měnit a působil.. naštvaně.. "Ještě ti to nestačilo ?,, Zeptám se s úšklebkem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Maggie se usměje. ,,Snad by tě nebolely nohy?” šťouchne do tebe. ,,Moment,” otočí se na tebe s vážným výrazem v očích. ,,Ty jsi řekl ,malé’? Kdo je u tebe malý?” zamračí se na tebe. ,,Za tohle tě stihne trest, Loote,” pohrozí ti z legrace a zakroutí hlavou. ,,Prý malé.” Dívka na tvou otázku kývne. ,,Naprosto a úplně. Myslím, že ze mě urval jen důstojnost,” podotkne a ohlédne se k netvorovi. Následně se otočí zpět k tobě. ,,Sice asi cítí bolest, ale raději bych odtud zmizela,” zamumlá a znovu nervózně těkne pohledem k duchovi - či co to vlastně je. Ärenis se ti spokojeně schoulí kolem krku a zafuní. Během chvíle je tumpachová. Tvor neodpoví a Maggie tě zatahá za rukáv. ,,Ty, Deamone?” řekne dost nejistě. ,,Mám pocit, že teď to půjde po zlém.” A dívčin pocit se pomalu stává skutečností. Během chvíle je tvor u vás. Kdoví, jak se k vám dostal. Hmátne opět po dívce, která sebou trhne ve chvíli, kdy se jeho ruka přiblíží.... |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Možná malinko jo..,, Přiznám nedobrovolně. "AAAle... tu asi neznáš... taková malá milá zrzka..,, Ušklíbnu se a lehce do Maggie strčím. "To bychom měli.. kdo ví na jak dlouho ho ta voda zdrží.. a jestli vůb..,, Ani jsem nestihl doříct slova a myšlenky se staly skutečností. "Hm ?,, Otočím se a v tu chvíli sáhnu po meči, kterým prošvihnu místem, kde má bytost ruku. Nedošlo mi že se asi nic nestane, ale v tu chvíli to byl spíš reflex.. Odstrčím Maggie rychle na stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon Dívka zakroutí hlavou a pohoršeně zamlaská. ,,Ale ale, tady někdo není stavěný na túry,” zakření se na tebe. ,,Zvykneš si. Po několika letech,” usměje se povzbudivě a provokativně zároveň. „Ne, tu asi neznám,” kývne hlavou, „znám jen zlou, vyskou,” řekne důrazně a šlehne po tobě pohledem, jímž ti dává najevo, že odpor by dopadl velice zle, přesto však v jejích očích zachytíš záblesk pobavení, „zrzku. Jiná tu ani není.” Ve chvíli, kdy se všechno tak trochu... zvrtne, zareaguješ poměrně rychle. Švih meče projde rukou, jež by jistě jindy byla hmotná, tento tvor se však zdá jako podivně hmotný nehmotný duch. Bytost sebou prudce trhne a zařve znovu. Z jeho řevu stydne krev v žilách, zaléhají uši a prudce tluče srdce, jako by snad vědělo, že každé zapumpování může být jeho poslední. Kus paže jsi mu sice neuťal, ale meč na něj podle všeho působí. Maggie zírá naprosto překvapeně před sebe, takže málem ztratí rovnováhu, když ji odstrčíš do bezpečnější vzdálenosti od tvora, který si momentálně svírá ruku a vztekle bručí. Zní jako poraněný medvěd, dokonce tak i vypadá. Věčná měňavost jeho obrovského těla nemění nic na faktu, že se od vás nyní drží kousek dál jako zvíře, které se spálilo o elektrický plot. Kolem Maggie začíná pomalu tát sníh a vločky, které jí zapadly do vlasů, se mění ve vodu, jež spadá do sněhu. Kapky vody z dívčiných vlasů musí být silně rozžhavené, jelikož jejich dopad do chladné bílé hmoty působí syčení a páru vzdouvající se přibližně dva centimetry nad zem. Maggie podle všeho tuhle změnu neregistruje a jen viditelně vyděšeně hledí na tvora. Její děs však není čistý... nehledí na něj jen se strachem. Pravděpodobně se ani nebojí toho, co by jí mohl udělat. Vypadá jako pohlcená v transu. Cítíš kolem ní strach a údiv. Údiv je silnější a zmatenější. Vůně strachu — trochu štiplavá a na konci sladká — v tobě na malou chvilku probere chuť tu emoci ochutnat... Dotknout se jí. Zjistit, jak něco takového chutná v čiré podobě. Cítíš silné nutkání uchopit možnost za pačesy a vyděsit zrzavou dívku ještě více. Nevnímáš ji jako Maggie z tábora. Není to ta samá dívka, co vytáhla muže ze stanu jen proto, že byla jediná, kdo to v tu chvíli udělat mohl. Veškteré tvé vzpomínky na ni jako by zesinaly... Zmizely. Zůstala jenom tak silná touha zjistit, kolik strachu v sobě skrývá... kolik jídla ti může dát... Něco však odláká tvou pozornost od objektu strachu. Vidíš, jak se měňavé tělo napíná k dalšímu skoku. Celou scénu vnímáš jinak než jindy. Cítíš emoce. Cítíš tisíce emocí, jež tříští tvé nitro na malé střepy. Nedokážeš pořádně vnímat, co přesně onen tvor dělá, ale víš, že ten strach jeho těla, tváří, jež se střídavě ukazují a mizí, můžeš použít. Jeho tělo se odlepí od země a skočí. Jeho skok je dlouhý, plynulý a míří přímo na tebe |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Tůry nikdy nebyly mojí silnou stránkou..,, Pousměji se. Meč na stvoření fungoval.. že by ten meč nebyl obyčejný ? Přeci jen je to jenom.. dým. Bytost z kouře a dýmu zněla hrozivě. Její bolestný křik byl jako ušitrhající zvuk. Byl poraněný. Cítil jsem to. Bál se mě. Věděl že mu mohu ublížit.. Zaregistroval jsem Maggie.. jev který se kolem ní právě tvořil. Ze sněhu se stávala ihned po dopadu voda.. sníh tál. A já, jakoby mě něco ovládlo. Hlavou jsem otočil k ní a přešel jsem pár kroků. Měl jsem hlad. Cítil jsem její strach.. emoce.. vzrušení a zvědavost.. chtěl jsem ji tak moc ublížit.. Moje instinkty mi napovídali co bytost dělá.. vyčkává.. bojí se a brzo zaůtočí. Z mých očí se vytratilo přátelství.. jako kdybych ji viděl prvně.. a jako kdyby ona byla můj nepřítel. "Strach..,, Zavrčim a přičichnu k Maggie. Nechtěl jsem ani vědět co by se mohlo stát, kdyby ona bytost nezaůtočila. Vyčkávám. Na poslední chvíli se ze všech sil zkusím odtrhnout od té vůně a mečem prošvihnu, kde by tvor zhruba mohl mít hlavu a krk.. Cítil jsem to.. znamení Wetora ve mně něco zanechalo.. a to něco jí chce ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Deamon „Nejvyšší čas z nich tvou silnou stránku udělat,” usměje se. „Přidáme trochu papíru a bude vystaráno,” zaculí se. Před sebou možná máte cestu, při níž zabloudíte, umřete hlady, nebo vás něco sežere, ale Maggie má podle všeho i tak dobrou náladu. Jako by jí nemohl zviklat ani atomový útok. Zrzavá dívka stále hledí před sebe, nevěnuje ti pozornost. Téměř se zdá, že veškeré smysly upřela na měňavého tvora. Věří ti natolik, že nedává pozor. Nečeká útok z tvé strany... Není to ta nejvhodnější chvíle na nasání potravy? Oběť je neozbrojená, nebude se bránit... A sálá z ní tolik dobrého strachu, že by tě na několik dní ukojil... Nevíš, jak jsi na takové věci přišel. Samy se ti rojí v hlavě a tvoří v tobě chaos. Touha po stachu se pere s něčím, co ti v tu chvíli nic neříká. V hlubi duše víš, že jí nechceš ublížit. Proč bys to dělal? Ona otázka je však přehlušena novou vlnou strachu. Silnějšího, než jsi pociťoval z jejího těla před tím. Smršť emocí tě na vteřinu oslepí. Víš však, že se na tebe dívka otočila, viděla tě. Ale co viděla? Co slyšela, že se v ní zedmulo tolik energie, po níž bažíš každou chvíli víc a víc? Její vůně je čím dál silnější a lákavější. Druh tohoto strachu se ti zamlouvá mnohem více. Je výživnější. Mnohem chutnější. Skoro se ti v ústech sbíhají sliny. Tvá slova v dívčiných očích, jež nevidíš, ale zároveň přesně víš, jak vypadají a co se v nich odehrává, vyvolají zmatek. I ten je cítit mnohem krásněji než cokoliv, co kdy proniklo do tvých nosních dírek. Nebojí se tebe. Nebojí se ani toho tvora. Tak čeho? Z čeho má tak strašný strach? Co tvoří ten neodolatelný magnet? Než stihneš rozeznat zdroj jejích emocí, instinkty tě dokonce nutí odtrhnout své smysly od potravy a věnovat se útočníkovi, který by mohl tvou oběť ohrozit. V mysli ti stále převládá myšlenka, která potlačuje veškeré vzpomínky a sympatie k dívce, jež stojí sotva krok od tebe. Vzbudil se v tobě predátor, který ji ochrání před měňavcem, ale poté si na ní pochutná. Krásné, že? ozve se ti v hlavě hlas, který znáš až velice dobře. Wetor. Slyšíš hlas jako Deamon Loot. Jako bys byl chycen ve svém vlastním těle a vše vnímal jen jako divák... Jsi jediným divákem, který sedí v divadle a sleduje jeviště. Ale jak je to možné? Můžeš mluvit, aniž by tě kdokoliv jiný slyšel. Tvé tělo stále vede meč proti měňavci. Čepel protne tvora šikmo přes hruď. Do uší ti pronikne řev, jenž v tobě vyvolává bolest. A zároveň slast. Víš, co cítí. Strach... bolest... A na tohle všechno začínáš mít větší chuť. Dvě oběti v jeden den... dvě mouchy jednou ranou... nádherný úlovek! Tvé tělo zažívá bolest, tvé mysli se ani trochu nedotýká. Tvor se zhroutí na kolena a dál vydatně řve. Couvá od vás, při čemž si tiskne obří tlapu na místo, kde jsi jej zranil. Sálá z něj vztek, který tě nijak neláká. Vztek je hořký. Jen by ti zkazil žlučník... Měňavec znovu zařve, čímž donutí tvou schránku k zakrytí uší. Maggie vedle tebe si zakrývá uši a zavírá oči. Ty však vše vidíš. Vidíš, jak se tvor potácí pryč od vás, u čehož pořád kvílí jako meluzína v komíně. Křik je tak silný, že rozechvívá zem a budí v tobě další bolest, která je pro tebe stále jen zvláštní doplněk, jenž nejsi schopen vnímat. Maggie vedle tebe jej však musí cítit silněji. Cítíš z ní další příjemné negativní emoce. Wetor v tobě vytuší, že od tvora ti přinejmenším další minutu nebude hrozit vážné nebezpečí... Co kdyby sis dal svačinku? |
| |
| Prosím nerušit, hrát se určitě bude :)) |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Spíš velká plátna.. papíry stačit nebudou.,, Zaculím se a dál šlapu sněhem. Bylo to dost nepříjemné.. i tak jsme šli dost pomalu. Musel jsem najít Astaldu. Věděl jsem že brzo přijde má zkouška. A chtěl jsem zjistit věci o těch kamenech. Něco na nich musí být. Když nás od nich srna tak varovala. Začal jsem cítit.. hlad. Chuť. A touhu po strachu který z dívky sálal. Tolik sladkého strachu a síly. Moje instinkty chtěli zahodit meč a vrhnout se po ní. Ale cítil jsem stálé nebezpečí, sálající z .. oblaku zla. Nechtěl jsem ji ublížit... a i přesto jsem tak toužil ji vysát. Celou. Věděl jsem že ji zabiju. Nebo hůř. Že bude posedlá a šílená. Nebo dokonce života bezvládně sedět a koukat. Ale ta chuť.. byla silnější. Viděl jsem jak jsem oblak ranil. Stále řval. Bolestí. Ta mě tolik netáhla, jako vnitro zrzavé dívky. "Vypadni z mý hlavy...,, Řeknu nahlas mému hlásku. Z mých úst se ale zvuk neline. Jako bych byl umlčený. Říkal jsem to hlásku. Hlásku který mě tak popuzoval to udělat. Viděl jsem že oblaka jsem zranil. I přesto že byly nehmotné, tak jsem jim způsobil bolest. Bolest kterou doprovázel řev. Líbilo se mi to. Otázka byla jestli to bylo skutečně mnou a nebo tim, co jsem měl právě uvnitř. Když jsem viděl že mam chvíli času, nezaváhal jsem. Meč jsem pustil a špička se zabodla do země. Během vteřiny jsem vystartoval po Magie. Skočil jsem po nohou. Tak moc jsem se ji chtěl omluvit. Ale slova opět nevyšla z úst. Snažil jsem se s tím bojovat. Od dívky jsem vystrašeně odskočil, ale hned jsem zase zaútočil. "Vypadni z mojí hlavy..,, Řeknu znechuceně. Snažím se vší silou Magie nebránit. Cítil jsem bolest za ní. Ale líbila se mi a hnala mě vpřed. Opět jsem udělal krok zpět, ale hned na to jsem vystartoval po jejích nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro „Hm,” dívce se na čele vytvoří zamyšlená vráska. „Zajímalo by mě, kde tu mají papírnictví a výtvarné potřeby,” řekne si spíše pro sebe. „Mám dojem, že na zesílení stránky tvého formátu bude třeba přinejmenším celý obchod.” Po vyřčení slov se na tebe uličnicky zašklebí. - Hlas chvíli mlčí. Na krátký moment jsi uvězněný ve své hlavě vnímajíc bolest tvora i podivný druh strachu z nitra dívky. Možná by však bylo mnohem lepší, kdyby se doba mlčení protáhla. Jak jen obyčejná slova mohou být silnou zbraní... hlavně v rukou protivníka, jenž s nimi umí zacházet. „A kdo říkal,” zašeptá slizce hlas, „že jsem v tvé hlavě?” Na týlu pocítíš chlad, jenž může mít na svědomí sníh poletující v divokých vírech ve větru. Anebo taky nemusí... leč... kdo jiný, že? Maggie nedává pozor na tvou osobu. Proč by mě? Zatím ses jako nepřítel nejevil. Nebo... možná ano, jen ona tě tak nevnímala. Jako by na něčem takovém sešlo... důležité bylo, že ti nevěnovala pozornost a tudíž byla zranitelná. Na první skok se ti podaří ji povalit do sněhu. Maggie vyděšeně vyjekne. Upře na tebe pohled zelených očí, jenž ještě před chvílí upírala na černý oblak plný křičících tváří. „Na dělání andělíčků sis vážně nevybral vhodnou chvíli,” odtuší. V jejím hlase zaslechneš špetku... nejistoty? Zmatku? Ty ale nechutnají tak dobře, nemyslíš? Na několik milisekund zmizí z dívčiny aury pach strachu a tobě se vyčistí hlava. Znovu dokážeš vnímat dopadající krystalky sněhu, řvoucího tvora, jenž se k vám pomalými kroky přibližuje... a pak tento jasný okamžik zakryje opět touha po strachu. Dívka se v tom krátkém momentu pokouší odstrkat se co nejdále od tebe i tvora, jenž se právě probral z prvotního omámení bolestí. A pak se stane něco, co tě možná překvapí. Cosi tě totiž kousne kousek nad kotníkem. Ostré zoubky proniknou botou i kalhotami. Náhlá překvapivá a nečekaná bolest ti projasní hlavu lépe, než zmizení strachu. Hlásek, jenž jsi stále slyšel ve své hlavě, jenž v tobě podněcoval další a další touhu po strachu... zmizel? Umlkl? Pohlédneš-li na místo, odkud přišel kousanec, spatříš Árona. Dráček na tebe hledí se zlobou v očích, leč více ti neublíží. Ostatně... už takhle se naskytl další problém. Krev, jež vytéká z tvé rány, očividně zaujala tvora, jenž se odhodlal ke skoku na tvou osobu. Meč je daleko od tebe. Jen těžko se k němu dostaneš včas. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Chytla nás rejpavá nálada ? " Zadívám se na dívku a trochu do ní šťouchnu. "Tak se mi v ní nevrtej..,, Řeknu výhružně a trochu se chladem oklepu. Naskočila mi husí kůže. Ne ovšem ze strachu o mě... Dívám se na ní se strachem v očích. "Tak mi sakra jednu vraž Magie !,, Křičím na ní v mé hlavě. Já jí dám andělíčky. Sakra... Byl jsem uvězněn ve vlastním těle s vlastníma myšlenkami a s vlastním hodně zlým já, popuděný Wetorem.. úžasná kombinace. Ve chvíli co jsem ucítil.. nic ? Mávl jsem na Magie rukama.. nebo jsem se o to aspoň pokusil. Aby odtud zmizela. Cítil jsem z ní nejistotu.. a strach. Opět jsem cítil chuť a.. najednou jsem cítil bolest. Probrala mě. Zahlédl jsem Árona zakousnutého v mém kotníku. "Ten meč" Pokusil jsem se hlesnout. Proti tvorovi jsem se ohnal pěstí a prosebně se zadíval na malého dráčka, který mě dostal z transu. "Magie uteč !" Hlesnu na dívku a otočím se směrem na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Na tváři malé zrzky vykvete hraný údiv. „Mě? Ale kdepak... jak jsi na tohle přišel,” zakroutí hlavou, u čehož se pokouší tvářit vážně, ale když do ní šťouchneš, tak se na tebe zaculí. „Tebe asi chytla šťouchavá,” poznamená a dloubne tě. - „Toho nemám zapotřebí,” odtuší hlas. Svá slova doprovodí tichým smíchem, jenž se ti zaryje do žeber. Hledat v něčem takovém logické vysvětlení je zbytečná námaha. Může mít něco takového vysvětlení? Může to být další Wetorův trik. Žert. Něco, co jej baví, co jej těší v jeho shnilé duši. Možná přátelské rýpnutí? Maggie se na tebe dívá s nechápavým výrazem ve tváři, jenž doplňuje úzkost. Co se jí pokoušíš naznačit? Oč tu vlastně běží? Jako kdybys věděl, na co myslí... Co se tak strašně zvrzalo, že se Deamon tváří tak, jak se tváří? Maggie tvému gestu evidentně nerozumí. Pohled upře na tvora, jehož částečně kryje bílý závoj ze sněhu. Následně opět pohlédne na tebe. I ve vánici můžeš zaznamenat mírně rozšířené zorničky... leč nyní již necítíš strach. Nemá jej? Nebo se Wetor v tobě uklidnil? Nebo se chystá něco mnohem horšího? Můžeš mluvit, sice chraplavě a trochu nesrozumitelně, leč na tom nesejde... podstatné je, že slova z tvých úst najdou cestu k uším hnědého dráčka. Áron se otočí směrem k meči a rozeběhne se. Sníh mu dosti překáží v jeho - téměř beznadějné - snaze dostat se k čepeli. Křídla drží těsně u tělíčka, mhouří oči a bojuje s větrem ze všech sil. Leč marně. Tvor dopadne přímo na tebe, celá váha těla tě strhne k zemi. Cítíš se skoro jako myš, na níž si omylem lehl slon. Pociťuješ ledový mráz dorážející na tvá záda a ohnivý žár stoupající z tvora. I kdybys nyní mohl pozvednout pěst, jen těžko bys s ní mohl udeřit dostatečně silně, abys ublížil člověku, natož stále se vzmítající hmotě... čehosi? Tvé oči zahalí černočerná temnota. Leč... probleskují v ní střípky... zrcátka odrážející výjevy plné nenávisti, zloby... Násilí... Zaslechneš křik. Ne svůj, ne dívky, jež by se měla dát na útěk, ne Árona nebo Ärenis. Ten křik vychází ze stovek hrdel. Je plný strachu, smrti, nenávisti a nekončící bolesti. Jako by ďáblové otevřeli své kotle a nechali oběti křičet do pozemského světa. Nesrozumitelný křik se slije do několika slov: „Vrať křišťály!” |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Nechápal jsem kde se ten Wetor vzal. Byl ve mně už od posednutí ? Už od chvíle co jsem se probral ve stanu ? Sakra.. co když posedl i Magie ? Nebo kohokoliv v táboře ? Co když se může rozdvojit.. nebo rozdestit. Z toho jsem měl největší strach.. Zatracená nechápavá zrzka.. pomyslel jsem si trochu se strachem, když mě hlad začal.. přecházet. Ale na jak dlouho ? Dívka vypadala nejistě. Taky aby ne.. když na ní její kamarád zaútočil. "Magie utheč..,, Dostanu ze sebe se zakašláním. Áron se marně snažil dostat pro čepel. Vichr kolem nás, jakoby se zvětšil. Jakoby počasí bylo ovlivněno tou nestvůrou. Do boty pro nůž jsem si nedosáhl. Měl jsem dojem že mě každou chvíli rozdrtí svým nátlakem. I přesto že to byl jen oblak.. "Máš strach...,, Zasměju se a snažím se marně vyprostit. Hlavně nechat čas Magie a Áronovi. Arënis.. ty uteč taky ! Zvolám ve své mysli k dračici. Když už nic, aspoň jsem se jim snažil získat čas. "Seš zraněnej.. zranil tě obyčejný člověk. A tolik bolesti co jsem ti způsobil. Jak se cítíš ? Jak asi budeš vypadat před ostatníma ?,, Zvolám a trochu šíleně se začnu smát. Před očima mi problikla její podoba. Jak leží na dně toho jezírka... Pokusil jsem se čelem narazit do míst, kde by on mohl mít hlavu, nebo krk. Po očku jsem sledoval, jestli Magie už mizí pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Maggie po tvých slovech povytáhne obočí, jako by se jí vůbec nechtělo věřit tomu, co po ní chceš. „To nemyslíš vážně?” Její konstatování zní spíše jako otázka. Přestože je podle všeho silně zmatená, začne se zvedat ze země. Sníh kolem jejích nohou taje jako sněhulák v mikrovlnce. Vánice zesílí. Hýbeš se, cítíš pohyb. Ale nic ti neklade odpor. Tím pádem... jak je možné... že se nemůžeš zvednout a váha onoho tvora tě tlačí k zemi? Rozum v téhle oblasti asi nevládne. A logika možná odešla společně s ním. Odpovědi na tvé provokace nedostaneš. Možná má onen tvor kamenné srdce, do nějž nemůžeš vhodit žádnou hanbu a stud. Možná je mu to jedno. Nebo tě prostě neslyší. Na Maggie nevidíš, v pohledu na ni ti brání křičící lidé. Stíny prohánějící se kolem tvé hlavy... kolem celého tvého těla. Chlad zpoza tvých zad začíná pomalu mizet. Ztrácí se... ale kam? Neslyšíš nic jiného než úpění, křik a pláč. Ty sám bolest necítíš, leč víš, že bytosti ve stínech kolem tebe trpí. Říci, že jsou mučeni, by bylo slabé slovo. Mučení... to má konce. A tomu konci nitky se říká smrt... leč toto chroptění, naříkání a bezhlesné prosby o pomoc... zdá se, že trvá nekonečně dlouho. Neustále se opakuje, točí v kruzích... cykly... cykly... cykly... „Křištály,” zašeptá ti do ucha hlas, jenž jsi již jednou zaslechl. Mužský hlas... někomu podobný... ale tvá paměť selhala. Nemůžeš si vybavit, komu patří. Kolem sebe cítíš hustou hmotu, v níž se jen ztěží pohneš. Lehkost stínů zmizela, zbyla jen lepkavá kaše. „Křišťály, nebo tu zůstaneš navěky. Navěky s Vivien,” pokračuje ženský hlas. Na ten si vzpomínáš. Za ní přeci jdeš... za ní míříš... co tu ale dělá Astalda? |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Jistě že mě neposlechla. Snažila se zvednout a k útěku se neměla. Jak jinak. Jakoby si ona něco nechala nařídit. Ani omylem. Možná to se mi na ní tak líbilo.. Po chvíli jako bych byl v samém jádru vichřice. Jako by ta vichřice byla kolem mě a onoho tvora. Jako kdybych cítil hlas a křik všech zatracených duší.. Jako by prosili a trpěli. Ale kdo ? Hříšníci ? Zatracení ? Nebo jen oběti onoho tvora ? Nevěděl jsem to. Ale cítil jsem jejich strach a bolest. A jen rostla. "Ha.. ?" Otočím hlavou směrem k hlasu. Nikoho jsem neviděl.. Ale onen hlas jsem už slyšel. Po chvíli jsem zaslechl další hlas. Známý hlas. Já byl ale uvězněn. Byl jsem jakoby přilepen. Chycen v pasti. Už jsem se nemohl ani pohnout. Jakoby mě země jedla zaživa. "Ast ? Kde jsi ?,, Řeknu trochu nejistě a zadívám se kolem sebe. Jen si se mnou hrál. S mýma myšlenkama. Nebyla tu. Z nějakého důvodu si křišťály nemohl vzít sám. "Dobrej pokus.. ,, Usměju se a začnu sebou cukat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Sníh, Maggie, Áron a Ärenis... tohle všechno pohřbila lepící se hmota. Nevidíš zhola nic. Jen tmu... cítíš horkost jako za horečky, zároveň s tebou třese zimnice. Na tvou otázku položenou Astaldě je odpovědí pouze hrobové ticho. Byla tu? Nebyl to jen přelud tvé mysli? Možná zbytky šílenství, jež na tebe dotírá... kvůli jedné ztracené a zavražděné dívce? „Říkáš pokus?” ozve se ze tmy hlas Astaldina syna Atora. „Nevěříš snad mým slovům?” doplní hlas paničky Nevela. „Nevěřící člověk,” dodá neznámý hlas. „Je to člověk. Od těch se nedá nic jiného čekat,” odtuší muž, jehož hlas je ti tak povědomý. Stále nevidíš ani jednoho z nich. „Pfmm,” zahučí hlas dráčka... Nevela? Vše stále halí hluboká tma, která se pomalu rozevírá. Na tvář ti dopadnou sluneční paprsky odrážející se od sněhové pokrývky, jež obestírá břeh jezera. Jezera... s vodní vílou... jezera, jež posloužilo jako Vivienin hrob. Je zde ticho. Ani větvička na stromě se nepohne, vlnka nezašplouchá. „Chceš donekonečna sledovat, jak umírá? Chceš sledovat zradu?” Na malou chvíli svět zastře mlha. Na líci ucítíš čísi vlhký dotek. Jako by ti na tvář slintal pes. Mlha zmizí a tobě se opět zaostří zrak. „Ty křišťály.” |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Ne.. takhle by si nemluvil.. a rozhodně ne Nevel..,, Zašeptám přesvědčeně. Snažil se mě oblbnout. Snažil se mě přinutit mu odevzdat něco, před čím nás srna varovala. Nehodlal jsem to risknout. Ani za tu cenu, že ji uvidím umírat. Spatřil jsem mýtinu. Mýtinu s jezírkem. Totožné s tím, kde jsem našel Vivien... stále jsem netušil kdo jí to provedl. Ale ten meč.. může to být odpověď. Může mi ho pomoc identifikovat. Ta knihomolka.. ta ho poznala. Astalda by mohla vědět víc. "Viděl jsem to jednou. Poprvé to bylo nejhorší. Její smrt nezměním a neovlivním.. a vidět ji umírat znova..,, Trochu smutně se pousměji. "Už nebude takové peklo..,, Dodám s trochu zaslzenýma očima. Kdyby to bylo možné a já nebyl v iluzi. "Já ti ty křišťály nevydám.. a ty si je násilím vzít nemůžeš. Uvidíme kdo to vydrží déle..,, Řeknu jistě. Stále jsem se v mysli snažil bojovat. Probudit se. Volal jsem k sobě v myšlenkách Arënis. Aby mě z toho dostala.. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Smích však dračích lidí je hlasitý a plný veselého pohrdání tvou osobou. Nevidíš na ně, necítíš jejich přítomnost, leč víš, že kdybys na ně viděl, shlíželi by na tebe jako Narac nebo žena, jíž Astalda dostala ve svých vizích z ledu. Lidé... co pro ně znamenali? Méně než nic. Takže... proč bys pro ně měl ty znamenat něco víc? hlásek našeptávač zní stejně jako Ärenis ve vizi. Na tvá slova nikdo neodpoví. Temnota z celého výjevu zmizí. Stojíš sám u jezera. U místa činu, činu, jenž nelze změnit. Nemůžeš se hnout, jen dívat. Spatříš však něco zcela jiného, než jsi možná očekával. K jezírku míří zcela jiná osoba. Její blonďaté vlasy bys poznal na míle daleko. Nyní je však oděna zcela jinak než na Zemi. Šaty podobné těm, jež jsi vídal ve středověkých filmech, z ní dělají jinou neméně našňořenou osobu. Co dělá Nicol u jezera, v němž zahynula Vivien? A proč se tváří, jako by jí někdo ukradl nejoblíbenější lak na nehty? |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Slyšel jsem smích. Nebyli to oni.. tak pohrdaví.. a tak hrdý. Byli vyjímkou. Nebo jsem se celou dobu pletl ? Jen mě vodili za nos ? i to byla možnost. Stál jsem u jezera. Sám. Nikde nic. Klid. Do doby než jsem ji spatřil. Ruce jsem zatnul v pěst. Ne.. to není.. Zlostně jsem se na ni díval. To neudělala. Nezabila ji. Byli kamarádky. Ne nijak dobré.. ale zabít ji jen kvůli.. mne ? ze žárlivosti ? Že si mě všímala víc než já ji ? a nebo si tu někdo hrál s myslí.. "Jestli si to udělala tak tě zabiju slyšíš !? Zabiju tě ! Budeš umírat týdny !" Vyřvu ze sebe vzteky a dál ji pozoruju. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Nicol tvým směrem ani nepohlédne, tvého vzteku si nevšímá, dojde až k okraji jezera a sedne si na břeh, u čehož si pro sebe něco brblá. Její slova nezaslechneš, vyřkne je příliš tiše. Hodnou chvíli se neděje nic. Jen vlnky narážejí do břehu probuzené ze zmrzlého stavu. A poté vzduch protne veselý smích muže a ženy, jenž na tváři Nicol vyvolá jen mrzutost. „Ne, to se nestalo,” zaslechneš tobě známý hlas. Co tu dělá Maggie? „A jak to dokážeš, Veverko?” zasměje se mužský hlas, jenž ti neříká zhola nic. „Proč bych to dokazovala? Stejně víš, že mám pravdu já-“ její větu přehluší záchvat smíchu. „Nelechtej mě!” „Přestaňte tam šaškovat, vy dva!” houkne popuzeně Nicol. Maggien smích utichne. Společně s vysokým mužem, jemuž může být okolo dvaceti stejně jako zrzavé dívce, vyjde z lesa blíže k jezírku. Maggie se tváří trochu zmateně, tváře má stále ještě mírně zčervenalé od smíchu. Mladík se tváří vážně. Tebe možná do očí uhodí podobnost mezi ním a dívkou, jíž jsi potkal v táboře. Oba dva mají temně zelené oči, zrzavé vlasy a když se mladík usměje, můžeš soudit, že mají i stejný úsměv. Jen mladík má trochu křivý levý špičák. „Ty ji znáš? Když jsi mi říkal, že mi něco ukážeš, tak jsem nečekala, že mi chceš představit svou nastávající,” poznamená Maggie a rýpne mladíka do žeber. Nicol protočí panenky a zvedne se ze země, při čemž si neopomene oprášit šaty. Mladík se rozesměje a oplatí dívce šťouchanec. „Jakápak nastávající? Je ze Země, stejně jako my.” „To je tu hodně lidí.” „Nejsem odtud,” odtuší Nicol a odtáhne mladíka kousek dál od Maggie, které na tváři vyvstane mírně podezřívavý výraz. „Máme problém, Davide,” zašeptá Nicol směrem k zrzavému muži. |
| |
| CO TO SAKRA JE ? Díval jsem se na obraz mlčky. Jako v kině. Ale moje pocity se střídali jako roční období. Když jsem zaslechl hlas dívky, zbystřil jsem. Maggie. Co tady sakra dělá ? Zrovna tady.. a s ní ? Celé jsem to pozoroval. Jak dávno to je ? Den ? 2 ? nebo jen pár hodin před tím, co jsem tam byl ? Co tam sakra dělá Nicol ? tu jsem čekal už dávno mrtvou. Několikrát. Ale nevypadá to. Dokonce i zapadla.. Když si odtáhla muže stranou, zaslechl jsem ji. Jaký problém ? O čem sakra mluví ? "O čem to sakra mluví ?!" Vykřikl jsem jakoby na ně. Doháje.. tohle se mi přestávalo líbit. Magie.. David.. Nicol. Davida jsem typoval na jejího bratra. Omyl. Spíš dvojče. Dvojvaječné. Ale.. toho jsem v kempu asi neviděl. Nebo jsem si to nevybavoval. Magie o něm ani nemluvila. Že by mi něco tajila ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Tvůj hlas opět na nikoho nepůsobí. Zdá se, že jsi pro všechny neviditelný nebo prostě jen snadno přeslechnutelný. Nicol Davidovi cosi zašeptá do ucha, u čehož se Maggie tváří stejně jako kdyby jedla šváby. Podle všechno z blonďaté dívky ze Země nemá nejlepší pocity. David se otočí na zrzavou dívku, jež se neobtěžuje skrývat svou nelibost. Nicol se na ni za mladíkovými zády zašklebí. „Musím jít něco zařídit pro mistra.” Při těchto slovech Maggie povytáhne obočí, téměř se tímto gestem táže, zda si z ní utahují. „Pro mistra? Jak by se dostala k mistrovi, když není zdejší. Kdo to vůbec je?” Nicol na rtech zahraje škleb, jenž jsi vídal vždy, když měla za lubem něco, co by mohlo roztrhnout tvé a Vivienino přátelství. „Souvisí to s mistrem. Počkej tu na mě, dobře?” David pohlédne na dívku, pravděpodobně svou sestru, s mírně ustaraným výrazem. Podle všeho ji znám dost dobře na to, aby mu docházelo, že pokud ji nepřiváže ke stromu, tak se pohne. A to hodně daleko. „Kam jdeš? A ona jde s tebou?” trochu nepřátelsky zabloudí očima k Nicol. „Maggie, nedělej to těžší, než to je. Vrátím se v pořádku.” „Slibuješ?” David jen pokýval hlavou. Netrpělivá Nicol jej popadla za rukáv a odtáhla do lesa. Zrzavá dívka celou scénu pozoruje s nelibostí ve tváři i v očích. Sedne si na břeh a vhodí jeden z kamínků do vody. „Prý počkej na mě...” zahuhlá si dostatečně silně na to, abys ji slyšel. Poté si povzdechne a zase se zvedne. Chvíli rázuje sem a tam po břehu, než se vydá opačným směrem než šli ti dva, do lesa. Víš, že někde v těch místech, kam nyní míří, je strom, na němž jsi ji našel, když ses vracel z hledání Vivienina vraha. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Opět jsem se upřeně díval. Připadal jsem si jako při rozboru zpomaleného záběru. Tak moc jsem se soustředil aby mi neunikl žádný detail. Chce Nicol toho Davida vlákat do pasti ? Využít ho ? Proč ji Magie tak nemá ráda ? Bylo mnoho otázek, ale neměl jsem je komu klást. Byl jsem tu uvězněn úplně sám. Jen já a .. cosi co mě tu stále drželo. "Úžasné kino děkuji.. jo pardon. Ty nevíš co kino je..,, Řeknu útočně. Zkusil jsem se probrat šokem. Štípl jsem se. Dal jsem si trochu silnější facku. Chtěl jsem pryč. Tohle se mi nelíbilo. Jak je možné že Nicol se dostala až sem ? Jak ? Vždyť sama by do lesa ani nevkročila. A převlíknout se do tohoto.. to se jí také moc nepodobalo. "Sakra už mě to tu nebaví..,, Zívnu a pokud mi to ruce dovolí, sáhnu do kapsy pro 1 křišťál. Provokativně si jeho špičkou začnu čistit zuby. Mezi zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hlasy se s tebou nevybavují. Možná jim nevyšel jejich trik s vraždou Vivien, jíž ti slibovali. Nebo snad máš vidět ještě něco? Facka ani štípnutí nepomůže. Pocítíš však znovu uslintaný dotek na tváři, jenž na malou chvíli scénu rozmlží. Dlouho chvíli poté, co se ti podaří pohnout s paží a vytáhnout křišťál, jenž tě začíná trochu nepříjemně pálit v ruce, se ozve tiché: „Hlupáku.” Křištál se rozzáří rudým světlem, v dlani pocítíš žár, jenž by se dal přirovnat k dotknutí se rozpáleného sporáku. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Na mé hlasy nikdo nereaguje. Jak jinak. Ještě že samota mi nevadí. "Arënis.. jsi to ty ? musíš kousnout..,, Zašeptám, když ucítím sliny na tváři. Za vteřinu ale opět zmizí a já jsem opět u jezera.. "Copak ?,, Ušklíbnu se. Po chvilce co to dořeknu, začne křišťál zářit a .. pálit. Chvíli se snažím žáru zdolovat, ale po tak 3 vteřínách ho upustím. "Sakramentskej vynález.. to mi byl největší drak dlužen..,, Zašeptám si pro sebe a křišťál seberu ze země. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Slintavý dotek ustane téměř hned poté, co domluvíš. Kousnutí či cokoliv tomu podobného však neucítíš. Buď ses netrefil s pojmenováním tvora, nebo se ti celé slintavé olíznutí zdálo. Křišťál dopadne na zem a téměř okamžitě se vypaří. Z místa, kam dopadl, se začne valit mléčně bílá mlha, z níž uslyšíš praskot ohně a ucítíš kouř. Oblak zmizí stejně rychle jako se objevil. „Děkuji ti, člověče. A nyní doufám, že už jsi dostal trochu rozumu. Odevzdej i ten zbytek a budeš moct odejít,” promluví opět hlas muže, jenž je ti povědomý, leč stále si nemůžeš vzpomenout, kde jsi jej slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Nemáš zač.. je to jednoduché. Máš jeden z pěti. Proč bych ti měl dát zbytek ? Nemučíš mě.. neubližuješ mi. Jen mě tu držíš v teple.. To není moc přesvědčivé..,, Pousměji se a posadím se do trávy. "Zajímalo by mě kdo ji zabil... co takhle inormace za křišťál ?,, Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Když si sedneš do sněhu, pocítíš nepříjemný chlad. A suché kalhoty jsou v prachu... totiž ve sněhu. „Někdy právě tohle bývá utrpení,” odtuší hlas. „Mám tě mučit, ne ti dávat informace,” podotkne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Jo.. hrozný. Utrápíš mě tu nudou..,, Usměju se a rozhlížím se kolem. "To jo. A já si mám připadat mučenej. Ale ten proces by šel uryhlit. Ty dostaneš co chceš a já se dozvím co chci já.,, Protáhnu se a zadívám se na nebe. "Nebo tu můžeme dřepět a čekat až umrznu ve sněhové vánici a ta holka mě tam nechá. Pak ti krystaly nikdo nevydá.,, Pokrčím rameny a sleduju hladinu jezera. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hlas se zasměje. „Ach jistě. Vy lidé... pustíte si pusu na špacír, aniž byste věděli, co vás čeká..” „Takhle zdejší svět nefunguje, človíčku. Nejsem obchodník. Prostě mi dej to, co chci a já tě pustím zpět za Margaret,” prohlásí poklidně hlas. Ta tam je bolest a křik, jenž jeho slova doprovázel. Nyní mluví jako poklidný bludný rytíř, jenž sedí v hospodě na dřevěné lavici a u sklenice piva vypráví své příhody. „Mám času dost,” podotkne. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Margaret ? Ty tu dívku snad znáš ? Protože já znám tebe. Slyšel jsem tě.. mluvil jsem s tebou.. Ale vybavit si ten ksicht... Měl jsi strach. Zranil jsem tě.,, Řeknu s úsměvem. Mluvil se mnou. Moc času neměl. Mučení by bylo, kdyby nemluvil a bylo ticho. "Jistě.. moc rád bych ti věřil že to tak uděláš. Pust mě a pobavíme se o tom..,, Usměji se a naberu sníh, kterej si chrstnu do obličeje. Potřeboval jsem se trochu probrat. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Hlas mlčí. Chvíli. „Tvá paměť je velice ošemetná, člověku,” poznamená pobaveně. „A i kdybys měl pravdu ve svém úsudku a i kdybychom se znali, kdo by ti ve zdejším světě uvěřil?” praví pobaveně. „Samozřejmě, že nevěříš,” zamumlá si více méně pro sebe. Těsně před tím, než se sníh dotkne tvé tváře, se rozpustí. Ne však na vodu, leč rudá tekutina zbarví tvé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "O to nejde.. nepotřebuji aby mi někdo věřil. Jde o to že už jsem s tebou mluvil. Takže si tě najdu. A zabiju. Nebýt Wetora, už by si nežil. Kdyby mě neposedl a já nezaútočil na Magie.. byl bys mrtvý.,, Znova se zasměju. Rudá tekutina mi dopadla na obličej a já se znova usmál. Začínalo se mi tu líbit. Na špičku jazyka jsem tekutinu ochutnal. "Cítil jsem.. cítil jsem z tebe strach. Bolest. Nejistotu a zlost. A ten strach byl silný.,, Dodám s úsměvem. Mít chvíli Wetorovi schopnosti se vyplatilo. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Upřímný smích naplní krajinu. „Ovšem. Hrdinný člověk porazil zrůdu... jsi legrační. Snad sis nemyslel, že by mě něco takového mohlo zastavit.” Tekutina voní a i chutná jako krev. Kde se však vzala ze sněhu je záhadou. V sobě ucítíš pohnutí. Jako by se kameny sesunuly z jednoho místa na druhé a odhalilo trhlinu v tvém nitru, do níž se vplíží tajemný stín. Stín, jenž hledá strach, bolest... oběť, jejíž krev by mohl ovonět růžemi. „Kdo by si byl pomyslel, že jednou budu zachráncem člověka,” zasměje se Wetor. „Mrzkého lidského červa...” znovu se tvým nitrem roznese chladný smích, jehož úlomky lámou city. „Skoncujeme naši debatu,” rozhodne hlas. „Ano! Jen do toho,” pobídne jej pobavený démon v tvém nitru. Sníh kolem tvých nohou začíná tát a zem se pomalu mění v karmínové bláto. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Neporazil. Pouze ji nahnal strach.. to je působivější.. zrůdu dnes zabije kde jakej vandrák.,, Zasměji se. Trochu jsem z dlaně slízl a pousmál se. "Sladká. Naznačuješ že ti piju krev ?,, Usměji se. Cítil jsem, jakoby uvnitř mě se vše začalo měnit. Že bych někoho probudil ? Nebo spíš něco... "Ne nezachránil.. kvůli tobě mě dostal sem. I tebe.,, Usměji se. "Takže tu brzo chcípneš hlady.,, Ušklíbnu se a cítím, jak se sníh mění v bahno. Rychle si stoupnu. "Bál ses ! A máš strach znova ! Možná nebylo nejchytřejší mě uvěznit v sobě... Wetor se strachem živí... co kdyby tě vyžral zevnitř.,, Ušklíbnu se a znova se trochu psychopaticky usměji. Začínalo mě to bavit. Jen jsem doufal že Magie je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro „Strach,” zopakuje. „Síla Wetora ti zamotala hlavu. Jak jsi přišel na to, že si nahnal strach zrovna mě?” v jeho hlase zazní pobavení. Snad nad tvou naivitou, možná nad nějakým skrytým žertem... „Jsi příliš krátkozraký, člověče,” odtuší s ještě větší mírou pobavení. „Mysli. Co může tvor jako já naznačovat?” Wetor se znovu rozesměje. „Na jeho slovech něco bude, Deamone Loote. Jsi příliš krátkozraký.” Hlas se tiše zasměje. Smích se dostane i do úst Wetora. Strach necítíš. Nikde kolem sebe nemůžeš najít ani špetku zděšení. A tvora v tobě začíná přecházet smích, jenž nahrazuje strach. Bahno se zjevuje v širším a širším kruhu. Země se v některých místech prohýbá, v jiných se nadouvá. Spatříš i drobné pukliny, do nichž se pomalu vlévá krev. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Hm.. já nevím. Wetorovo cítění. Kdo ví.,, Pousměji se a pokrčím rameny. Když se Wetor pomalu přestává smát, pousměji se já. "Nějak ti došla slova ? Copak ? Čekal si že budu mít strach ? Hm.. Marně.,, Dodám s úsměvem a sleduji pohyblivý povrch země. Zajímalo mě, jak dlouho tohle potrvá. Jak dlouho mě tu bude chtít držet. A je-li jiné východisko od tud. Umřít ? Uhodnout jeho jméno ? Nebo tak něco ? |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro „Wetor se může mýlit,” poznamená poklidně hlas. „Ostatně, je jen pánem strachu.” „Kecá,” zahučí ublíženě Wetor. Pán strachu v tobě si odfrkne. „Bláhový. Ty jsi jen obyčejný nástroj. Ale rozhlédni se kolem. Tady je věcí, co by mělo pukat strachy. A taky pastí, v nichž zhebneš.” Země se pomalu nadouvá a následně zase klesá, jako by dýchala. Jako by ztěží popadala dech. Povrch zapraská, zaslechneš i tichý výdech, jenž ti mírně rozcuchá vlasy. Ze země začíná stoupat pára. Horké výdechy tě nepříjemně pálí na tváři i veškeré odhalené kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Může. Taky není ničím specialní.,, Řeknu absolutně vážně a pokrčím rameny. "To jo. Naštěstí je pro mě smrt východisko.,, Usměji se. Jako kdybych nemluvil o ničem vážném, co by mě poznamenalo. Ale nechal bych tu Arënis.. malé dráče. Nepomstil bych Vivien.. a chudák Magie a Áron by kvůli mně umrzli.. kdo ví jestli ještě žijou. "Asi odtud znám východisko.,, Procitnu ve chvíli co cítím nepříjemné teplo na tváři a na rukou. "Jak moc ty krystaly chceš celé ?,, Zeptám se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetor v tobě zahoří prudkým ohněm hněvu. „Ty mrňavý skrčku,” zachrčí. „Inu dobrá. Jak chceš, mrzký bídníku.” Uraženě se odmlčí. „Sám nejlépe víš, že to není pravda,” odtuší Wetor. „Co máš přesně na mysli? Chceš je snad rozbít?” otáže se se záchvěvem zmatku v hlase muž, jenž ti je povědomý. Ze země vyrazí bledá ruka obalena bahnem a zaschlou krví. Zašátrá kolem jamky, z níž vykoukla, nahmatá kámen a ten pevně obejme špinavými prsty. Ze země se ozve šílený smích. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro Pro sebe se samolibě usměji a nijak Wetorův vztek nekomentuji. Naopak. Užíval jsem si to. Pro sebe se nad mužovou nejistotou pousměji a zvednu se, jakoby ruka uprostřed vůbec nebyla. "Cítím bolest.. Cítím dotek. Vidím a vnímám. Není tu jen moje vědomí. Když se tu mohu zranit, mohu tu zemřít. Když ale zemřu.. krystaly nedostaneš. Nebudeš si je moc vzít do chvíle, co je nepředám z ruky. Co se jich nevzdám.,, Řeknu klidně a zadívám se na ruku. "Takže se zabiju.,, Řeknu klidně a udělám několik kroků k ruce. Smích jsem ignoroval. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Ruka se prodere na svět až po loket. Spatříš otrhaný lněný rukáv, v němž se místo některých nitek usídlily kořínky rostlin. Země kolem se zbarví černou tekutinou. „To neuděláš,” zahuhlá. „Ale udělá. Tak se ukaž, ty neslaný nemastný člověče,” pobídne tě Wetor. |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "Mám pro to svojí teorii.. Pokud je budeš chtít.. budeš muset jednat.,, Usměji se. "A pokud ne.. stejně nemám co ztratit.. To poslední jsem našel na dně jezera.,, Řeknu trochu posmutněle. Ruka už byla až po loket na povrchu. Na nějakých částech vypadala, jakoby k zemi přirostla. A až po tisíci letech se probudila. Přistoupil jsem k okraji, odkud se ruka vynořila a naklonil jsem se. Stále jsem se usmíval. "Tak máš ten krystal aspoň jeden. Ber to jako suvenýr ode mě.,, Usměji se a stoupnu si na okraj. Pokud tam nějaký ruka udělala. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetor v tobě si povzdechne. „Ta láska nebeská...” zakroutí Wetor hlavou. „Vy lidé jste jak praštění.” Hlas mlčí. Ticho z jeho strany však vyplní šátrající ruka, jež kolem sebe hrabe důlek. Pokouší se dostat výš. Již se dostala až po rameno nahoru. Když ucítí tvou blízkost, vystartuje a popadne tě za kotník. Tělem ti projede chlad, jako by z tebe vysávala život |
| |
| soukromá zpráva od Deamon Loot pro "To víš.. někdo být musí. Nebyla by sranda..,, Usměji se. Viděl jsem ruku. Tušil jsem že mě chytne. Taky že chytla. Její dotek byl.. ledový.. jakoby ze mě vysával energii. Přivřel jsem oči. Ani jsem se moc nesnažil bojovat. Spíš jsem to chtěl mít za sebou. Zavřel jsem oči a viděl jsem ji. Jak se směje. Jak přišla k nám do klubu s chlebíčkama od mamky. Jak se začala šťourat v traktoru. Tyhle vzpomínky nedávné jsem si začal přehrávat.. a zahřáli mě. |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro Wetor ti již neodpoví. Možná nemá co. Nebo tvou odpověď akceptoval, leč něco takového by se možná jevilo spíše jako zázrak nad zázraky. Spíše nemá chuť se s tebou dohadovat. Pocítíš, že z něj proudí pocit, jenž by se dal pojmenovat jako netrpělivost. Brodíš se v myšlenkách, jež na tvé hrudi vyvolají příjemný hřejivý pocit. Pocit, že někdy bylo dobře. Jako by na malou chvíli ona vražda byla smazána. Jako by tu zase byla. Její slova, myšlenky... city, jež v tobě vyvolávala. Leč chvíle, kdy ji máš téměř u sebe, rázem pomine. Nahradí ji ledový chlad. Srdce ti sevře bolest, jež zabije veškeré teplo... ve spáncích se ti roztepe horkost, zbytek těla naopak chladne. I kdybys chtěl, znovu ony myšlenky vyvolat nemůžeš. Zvláštní však je, že tvor se ti nepokouší zabránit v tom, co děláš. A Wetor jen mlčky přihlíží... |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Prosím nerušit, budeme pokračovat :) |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Průvodkyně pro |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Prosím nerušit, pokračovat budeme :) |
| |
| Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba |