Táborisko Opustených
hrálo se Denně
od: 15. července 2014 21:09 do: 01. října 2014 09:13
Dobrodružství vedl(a) ZombieWolf
| |
 | Tábor WoodsFire odjakživa fungovalo ako stredisko pre "nechcenné deti a dorast". Rodičia sem pravideľne posielajú ich problémové deti, ktoré doma sami nezvládnú, alebo sem chodievajú deti bohatých podnikateľov, na ktoré ich rodičia jednoducho nemajú čas. Tak, či onak, WoodsFire funguje ako celoročný tábor a každým dňom sa tešia na nové prírastky .... |
| |
| Bol začiatok leta a už teraz boli teplá vonku priam neznesiteľné. Pre niektorých z vás to ale znamenalo začiatok voľna. Viac rebelstva, alkoholu, party ... viac ľudí na ulici a v meste. To by ale nebolo ak by vám vaše plány niekto nezrušil. Ísť na tábor? Na celý rok?! Tieto dve otázky vám behali mysľou už niekoľko týždňov dopredu. O tábore WoodsFire ste nikdy nepočuli. Je to vôbec tábor? Ako už len môže vyzerať tábor pre takých, ako ste vy? V osudný deň ste z postele vstávali už o šiestej ráno. Spravili ste zo seba človeka a skontrolovali pobalené veci. Nastúpili do auta a hurá smer autobusová stanica na miesto stretnutia. Už v čase vášho príchodu bolo na mieste dosť iných „kolegov“. Na všetkých bol celkom zaujímavý pohľad. (na tábore nie ste len vy *cough cough*) O 7:00 pre vás prišiel celkom veľký autobus. Dvere sa s fučaním otvorili a vodič autobusu si vás všetkých premeral s prísnym pohľadom. Zrejme ním chcel naznačiť, aby ste mu v autobuse nenarobili bordel. I keď on ho mal okolo seba až až. Váš šofér bol menší obézny pán. Kvôli veľkým teplám mal na sebe len biele tielko a nejaké ľahké kraťasy. Bol plešatý a všade na palubnej doske boli obaly od čipsov a sladkostí. „Tak hybajte dnu! Nemám na vás celý deň.“ Zvolal po vás uchrapčaným a zafajčeným hlasom. Postupne teda všetci nastúpili. Zvyšok autobusu bol, našťastie od šoféra, celkom čistý, priestranný a sedačky vyzerali pohodlne. Našli ste si svoje miesto, batožinu vyložili do priestoru nad hlavou a ako tak sa usadili. Cesta trvala dlhé štyri hodiny. Poslednú hodinu ste šli už len prašnou cestou a okolo nebolo nič iné len ako hustý a tmavý les. No na koniec ste dorazili. Tábor sa rozprestieral na veľkej lúke. Viedla k nemu malá príjazdová cesta. Autobus zastal pred veľkou drevenou chatou. Všetci ste vystúpili a po kontrole, či má každý všetko, autobus znova naštartoval a odišiel. Pred chatou vás čakal personál tábora. Vaši vychovávatelia spolu s vedúcim, ktorý k vám spolu s jedným mladíkom (Matt) pristúpil. Vedúci bol zo všetkých najstarší. Aspoň tak teda určite vyzeral. Mal kratšie čierne vlasy a briadku, lemované už šedivými vlasmi. Vysoký bol asi 185cm a hnedými očami si vás všetkých prezeral. „Vítam vás v tábore WoodsFire!“ usmial sa na všetkých. P.S: kto nevidel v HomePage sú nejaké tie obrázky a pravidlá tábora :) |
| |
 | Odchod a príchod Keď som sa dozvedel, že idem na tábor a k tomu má trvať celý rok, nenávidel som rodičov viac než inokedy. Deň odchodu sa blížil. Dokonca som rozmýšľal o úteku, no vždy som sa prehovoril tým, že to nemusí byť také strašné. Ráno som si pozrel ešte posledné veci a potom som nastúpil do auta. Celú cestu som neprehovoril, len som mlčal a občas zazeral na otca. Nakoniec sme dorazili. Stála tam už pekná skupina ľudí a ešte po mne pár prišlo. Nakoniec prišiel autobus. Mal som čo robiť aby som sa nezačal rehotať na plné kolo. To nemyslia vážne?! Pri tomto vodičovi nebudem bližšie ako päť metrov. A ako som si zaumienil, tak sa aj stalo. Sadol som si tri sedačky od päťky vzadu. Vyložil som veci na odkladací priestor a čakal či by si ku mne niekto nesadol alebo nekomunikoval. Nakoniec sme dorazili, po štyroch hodinách cestou cez zapadákov. Vystúpil som a pred chatou stáli zamestnanci a jeden asi dlhodobý zákazník. Pousmejem sa nad týmto všetkým a čakám čo sa bude diať. |
| |
 | Nezáživné rozhodnutie Katrin a Johna o tábore ... "Tábor? Hmmm ...Čo tam budem robiť? Ak sú tam ľudia ako ja, to bude ...nuda ako vždy. Možno nás tam pozabíja nejaký psychopat z lesa a neskôr o tom natočia film. Eh ...čo už ..." Z myšlienok ma vytrhlo až zatrúbenie auta. Už sme dávno stáli na stanici a ja som len neprítomne hľadela von cez okno. Neprítomne som zazrela po dvoch individuách sediacich v predu. Týto dvaja sa chceli nazívať mojimi rodičmi. Meh. Nie sú nimi. Možno aj preto ma posielajú na rok preč. Lepšie pre mňa. Bez slova som vystúpila z auta a zobrala si svoje veci. Mala som zo sebou jeden menší kufor, ktorý som ťahala za sebou a cez seba som mala prehodený batoh a tašku na notebook. Nerozlúčila som sa a len šla k skupinke spolutábbornikov. Sadla som si na svoj kufor a čakala. Keď dorazil autobus a uvidela som šoféra, mala som chuť sa otočiť a odísť niekam preč. Alebo ho aspoň nastriekať dezifenkciou a navešať na neho stromčeky do auta. Určite by z jeho dychu vznikol druhý čierny mor. Morový jazdec by bol na neho pyšný. Zobrala som si radšej veci a šla s nimi čo najviac dozadu. Nejak som kufor a batoh natlačila hore nad seba a sadla si k oknu. Do uší hudbu z mobilu a opäť len neprítomne hľadieť von z okna ... O štyri hodiny neskôr ma zo snenia prebudilo tentokrát zastavenie autobusu. Sme na mieste. Hurá? Pobrala som si veci a vystúpila von. Niekam som sa zaradila a obzerala sa po okolí. Celkom zaujimavé prostredie. Zobrazit SPOILER  |
| |
 | Nadpis 1 Ráno jsem se probral v pět třicet. Kai už se vrátil z lovu. Sbalil jsem si věci a vydal se na místo určení. Jakej to bude tábor? A za jak dlouho mě vyrazí? Při té myšlence jsem se ušklíbl. Na zastávce jsem se díval na ostatní. To bude fakt sranda. Ironie. Určitě tu budu za mrzáka s holí jako vždy. ALe proč by mě to mělo vzrušovat? V busu sedím úplně vzadu, nervózně poklepávám nohou a měřím si ostatní. Pálí mě jizva na rameni. Nevšímám si toho. Už jsem si celkem zvykl. V buse jsem měl spoustu času. Hlavou mi létala spousta myšlenek. Na to, co nás čeká, co bude, s kým se poperu. Hladím Kaie po peří. Je přivázaný za jednu nohu k mému zápěstí, aby nelétal po autobusu. Jesus, tohle bude nudnej tábor. Konečně jsme zastavili. Bylo na čase. Opírám se o hůl a stojím opodál. S nikým nemám potřebu se vybavovat. Poněkud mě tlačí nůž v botě, ale snažím se to nevnímat. Už abych ho vyndal. Ten starej dědula s mi nelíbí. Kdy už nás konečně pustí za zábavou? Tuhnou mi svaly. A bolí noha. VZHLED |
| |
 | Příjezd do tábora Téměř po dvou měsících se k našemu osamělému životu ve velkolepém domě připojila teta. S bratrem jsme ji moc neznali, i když nás měla vychovávat, takže jsme z ní byli lehce nervózní, ale náš život se její přítomností moc nezměnil, takže jsme si jí po čase přestali všímat. Změnilo se to až jednoho dne, asi týden po jejím příjezdu. „Pojedeš na tábor.“ Usmála se na mě při večeři. Vyslechla jsem si všechny naučené fráze z propagačních letáčků a další den už jsem byla „vyhoštěna“ z domu. Bratra čekal taky jakýsi nucený výlet s „přáteli“ do Itálie. Myslím, že celé to divadlo bylo jen pro to, aby měla celý dům pro sebe. Vařila se ve mně krev zlostí. Celou noc jsem nespala, pronásledována nočními můrami jsem se toulala po domě a užívala si poslední hodiny mezi známými zdmi. Ráno jsem jen s příručním zavazadlem nasedla do luxusního auta na místo řidiče, a mého vlastního sluhu, který měl sloužit zároveň jako můj osobní řidič jsem usadila dozadu. Pustila jsem nahlas rádio s mými oblíbenými písněmi odkaz a dovezla se až na místo určení. Tam mi Sam, sluha, pomohl vyložit jedno objemné zavazadlo a zase odjel. Na zastávce bylo spoustu lidí. S nikým jsem se nebavila, ani jsem nemohla. Únava a zloba mě celou pohlcovali. Nasedla jsem do autobusu, aniž bych na řidiče vůbec pohlédla. Vzala jsem místo někde ve středu. Uši zaspané sluchátky a v rukách blok na kreslení. Ano to bylo jediné, co jsem potřebovala na zabití čtyř hodin cesty. Po cestě mi pod rukami vznikli jaké si čmáranice, které byly asi odrazem toho, co jsem cítila uvnitř. Potrhaná dívka na mostě v rudém hábitu. odkaz Spíš měla být pod mostem, jako vyděděnec pomyslela jsem si a lehce se pro sebe usmála. Z autobusu jsem vystoupila jako jedna z posledních a se sklopeným pohledem jsem přešla do zadních řad skupinky. Přes hlavy ostatních jsem si prohlédla muže, kteří nás zjevně přišli přivítat. Zobrazit SPOILER |
| |
 | Nucený odchod Ležím v posteli sluchátka na uších a noťas zavřený vedle sebe. Oči mám zavřené a hudbu puštěnou naplno, nevnímám vůbec nic. Aspoň se o to snažím. Mám za sebou další hádku s rodiči. Prý jet na celoroční tábor. No to určitě. Uklidit mě někam doprostřed pustého lesa. Prostě mě chtějí jen sprostě vyhodit z baráku. Ale co… Jediný co mi zbývá, tak brát to pozitivně, pokud to teda ještě jde. Snad budu mezi vrstevníky a to už nějak přežít půjde. Prudce otevřu oči. Hudba už dávno přestala hrát a venku byla už tma. Potřebuju se sbalit a místo toho usnu. Zadívám se papíry s pokyny, které mi tam asi hodil někdo z rodičů, když jsem spala. Odjezd v 7:00. Perfektní… A kolik že je to vlastně hodin? Zvednu pohled k hodinám na stěně. Přesně pět, tak mám ještě docela čas. Jen co nacházím do tašky všechny potřebné věci a haldu oblečení, tak se pustím do toho, abych aspoň trochu vypadala jako člověk. Poslední co mi zbývá je sbalit noťas s malými repráky do oddělené brašny. Přehodím si obě tašky do kříže přes ramena a seberu peníze, co mi nechali rodiče na taxík. Naposledy se na sebe podívám v zrcadle v chodbě a vklouznu do bot. Prásknu za sebou dveřmi a zamířím na ulici. Taxík chytnu okamžitě a nadiktuju adresu poblíž autobusové zastávky. Jen tupě koukám z okýnka a hlavou se mi honí spousta otázek ohledně všeho, co mě právě teď čeká. Do teď nechápu, jak na ten tábor rodiče přišli… Zaplatím taxikáři a vyjdu ven na rohu ulice. Těch pár metrů už na zastávku dojdu a cestou si ještě koupím hamburger. No co, nesnídala jsem. Dorazím na zastávku ve chvíli, kdy dojídám hamburger a zároveň, když autobus zastaví u chodníku. Zvědavě si prohlédnu osoby, co se zdá čekají na stejný autobus, co já. Když mi jedna holka pohled pronikavě vrátí, tak se radši zadívám na autobus a vejdu dovnitř, abych si zabrala dobré místo. Zarazím se v půlce kroku na schůdcích a zadívám se tázavě na řidiče. Jen se radši opatrně protáhnu kolem něj a zamířím co nejdál dozadu. Ne že bych proti němu něco měla, ale v takovém horku jaké je, není příjemné sedět za mírně obézními lidmi. Ozvalo se žuchnutí, jak jsem hodila tašku nahoru a sedla si k okýnku. Kolena si opřela o sedačku před sebou a svezla se více dolů, aby mě nešlo vidět. Dám si sluchátka na uši, abych přehlušila okolí a přežila cestu na tábor. To že jízda trvala čtyři hodiny ani nevnímám. Celou cestu jsem jen sledovala čím dál hustější les, do kterého nás odváželi. Konečně jsme na místě. Seberu batoh a opět si ho přehodím přes záda. Protáhnu si ruce a jdu s davem. Zastavím se, až když uvidím skupinku vychovatelů s jedním hlavním uprostřed. Jeho úsměv se mi zdá už nacvičený, takže to tu musí fungovat déle. Místo toho abych dávala pozor, tak se opět rozhlédnu po ostatních. Je to tu hodně různorodé, tak tu snad nuda nebude. Vždyť je léto, to se dá dělat tolik věcí. Zastavím se v úvahách a znovu se podívám na vedoucího a jen si založím ruce na prsou… Jedinou otázku mám na jazyku: „Můžeme už jít?“ Ale samozřejmě ji nahlas neřeknu. vzhled |
| |
 | Vězení s nízkou ostrahou... To, že mě zde rodiče hodlali nechat tvrdnout další rok mě absolutně nepřekvapilo. Popravdě jsem něco takového čekal. Oni nemají rádi mě a já naoplátku nemám rád je. Skoro by se to dalo označit za určitou symbiózu, ale to je vedlejší, alespoň pro teď. To podstatné je, že já v této 'věznici', kde se absolutně nesmí nic, dokonce ani prdnout bez dovolení...no dobře, to trošku přeháním...stvrdnu na dobu neurčitou, alespoň pokud velice dobře dokážu odhadnout mé rodiče. První rok byl peklo. Ehm...pro vedoucího a instruktory. Vzhledem k mé povaze, mi byl hned druhý den po příjezdu zabavena veškerá elektronika. Proč? Protože jsem porušil hned několik pravidel, které tam byla a já na ně zvysoka kašlal. Co na tom, že jsem si pak tu elektroniku vzal zpátky, ačkoliv o tom nikdo nevěděl. Tak či tak, vždycky jsem byl já první podezdřívavý, když se něco stalo. Třeba když v jídelně se podávalo zkažené jídlo, někomu zmizela nějaká cennost, nebo se něco porouchalo, vždycky jsem byl na prvním místě podezdřelých já. Pravda, z devadesáti devíti procent jsem za vše mohl já, ovšem párkrát se mi stalo, že jsem byl křivě obviněn. Ten, kdo mě obvinil neprávem pak většinou skončil v ošetřovně. Nehody se stávají. Tak či tak, tohle je minulost a nyní tu strávím další zbytečný rok, nehledě na tom, že se mi vůbec nechce. Ačkoliv mám takovej pocit, že zdejším lídrům je šumák, co chceme a co ne. Ale to opět odbíhám od tématu. Momentálně se nacházím kousek od personálu a zdejšího lídra Robíka Bobíka, kteří právě teď uvítávají zdejší novou krev. Né že bych se toho chtěl účastnit dobrovolně, ale pod nátlakem Robbieho, jak mu s radostí říkám, jsem nakonec musel. Ovšem nikdo neřekl, že se musím účastnit přímo tohodle uvítacího ceremoniálu. Pohledem pozorně sleduji ty, kteří právě přijeli, ačkoliv to je jediná věc, kterou jim věnuji, jakožto mou pozornost. V uších mám totiž 'špuntové' sluchátka. Jenže tyhle jsou mírně speciální, že jdou vidět velice těžko, svým způsobem jsoutotiž průhledné a z dálky nejdou vidět. Tyhle jsem si nepřivezl. Ty jsem ukradl si vypůjčil od jednoho ze zdejších spolutáborníků, který nedávno odjel, a pak jsem mu už je zapomněl vrátit. Jeho smůla, jsou teď moje. Do uší mi hraje již celkem stará písnička. Navzdory tomu, že se slovy ke mně ta písnička nehodí, tak mě jde hlavně o melodii. Každopádně písnička plní svoji práci dokonale a vytváří dokonalou zvukovou clonu mezi ním a okolím. A díky tomu, že to jsou špuntovky navíc nevypouští zvuk do okolí, což dělá tyhle sluchátka geniálními...nebo spíše užitečnými. Vraťme se k pozorování. Celkově mě zklame, že nikdo z nich, až na pár vyjímek nemá na rukou hodinky Rolex a na krku nějaké drahé náhrdelníky. Skutečná smůla pro mě. Jenže smůla pro ty, co je mají. Jsem totiž člověk, co si rád bere drahocenné věci, které pak už nikdy nikdo neuvidí...dokud nenavštíví bazar. Abych nevybočil z řady... |
| |
 | Cítím se jako ve filmu . . . "Rozbitá výloha, zničený plot, poškrábaný lak na autě a ublížení na zdraví." S nezájmem poslouchám již oposloucháný projev policejního důstojníka. Na téhle stanici už mě znají, protože jsem tady minimálně jednou možná dvakrát měsíčně. "Už dlouho nám děláš problémy a my ať děláme co děláme tak tě jednoduše nezastavíme. Když tě zase strčíme do pasťáku tak utečeš nebo tě propustí za nevhodné chování. A ic jiného z tebou nezmůžeme. Když tě vezmeme do vazby tak tě zastavíme jenom na dva dny. A ty si myslíš, že jsi nad náma vyhrál co?" Začne na mě křičet. Já to neberu nijak na těžkou váhu, protože zase jenom hází játra do vzduchu. No nechci nic řikat, ale jelikož nejsem plnoletej tak jsem nad váma vyhrál a vy mi nemůžete nic udělat. Tyhle slova mám na jazyku jenže říct se je neodvážím, protože by mě ten policajt zmlátil a k tomu by z toho vyšel bez problému jelikož by to hodil na nějakou pouliční rvačku, které jsou v mém denním rozvrhu. "Jenže tentokrát jsme nad tebou vyhráli chlapečku. Pošleme tě na tábor pro takové jako jsi ty. Na táboře strávíš pěkných pár měsíců a možná i let." Po téhle informaci spadnu ze židle a jsem jako opařený. Tak tohle jsem nečekal. Sakra proč to? Vždyť jsem jako Stielfer junior v prcičkách. Chytnu se desky stolu a bleskově se postavím. Nejsem si totiž jistý jestli to opravdu říkal a já se jenom nepřeslechl. "Co jste říkal? Já nejsem si úplně jistý jestli jsem dobře rozumněl?" Vyhrknu ze sebe. Jenže ten policajt na to nedbá a dělá jako bych nic neřekl. "Založili jsme charitativní akci na téhle stanici a vybrali jsme pro tebe peníze na tábor. Z těch peněz jsme ti zaplatili tábor a tady ještě něco zbylo tak si to vezmi sebou." Prohodí důstojník poněkud posměšně. "Já pojedu na tábor? A co moje matka ona se o sebe nepostará sama." Muž v modrém se na mě podívá. "Pro tu jsme zařídili místo v domově důchodců. Není sice tak stará, ale postarají se tam oni tak se neboj. " Podívám se na obálku, která leží na stole. Sakra on to snad myslí vážně? "Měl bys jít Briaene zítra ti jede autobus." Naštvaně si vezmu obálku a vystřelím ze stanice. Cestou se mi stihne pár policajtů zasmát, abych si to všechno vyžral až do dna. Ze stanice zamířím hned domu. "Nejde o to, že jedu na tábor. To mi nevadí dokonce se tam i těším, ale tady jde o princip. Oni nade mnou vyhráli. He no to snad ne." Se vstekem házím oblečení do kufru dokud nemám celou skříň prázdnou. Kufr si postavím do kouta a jdu si hodit sprchu. Po sprše si dám malou večeři. Tentokrát o samotě, protože matku už stihli odvést do domova pro důchodce. Po večeři umyji nádobí a jdu do postele. Budík mi zazvoní v pět ráno a hned po tom, co jsem připraven a stojím u dveří ucítím pro mě neznámí pocit. Odjízdím a nevím na jak dlouho? Divné tak dlouho jsem pryč ještě nebyl. Zapřemýšlím zda-li jsem ještě něco nezapoměl. "Sakra ještě jsem zapoměl zabalit zboží." Rychle vyběhnu do svého pokoje a chňapnu malou černou tašku, ve které mám nezbytné věci. S kufrem za sebou a dvěma taškama přes rameno vyrazím na míísto setkání. Je krásné ráno a všichni ještě spí a tak si vychutnácám tu atmosféru a pomalu jdu správným směrem. Zastavím se ještě u jednoho krámku s rychlím občestvením. "Čau Braiene jako obvykle?" Optá se mě Ed. Hubenďour v šedé košili a oranžové kšiltovce přikrývající mastné černé vlasy. "Ale jo dám si. Dík." Ed mi podá hotdog a kafe s hodně kofeinem. "Tady máš a zbytek si nech. Nějakou chvíli tu teď nebudu tak ti snad nebude smutno po prvním zakázníkovi?" Je půl šesté a krámek otevíral teprve před pár minutami. A jako vždy jsem tady jako první. Po kratším rozhovoru se vydám opět na cestu a s menšími obtížemi zkonzumuji svou snídani. Když dorazím na místo setkání, tak už je tady pár lidí. Vypadá to jako docela zajímavá skupinka. Třeba bude i sranda. Když vpřijdu blíž ke skupince a opřu se o stěnu zastávu tak pronesu tiché, ale přes to zvučné "Čau všichni." Tohle byla má poslední slova. Když přijede autobus a všichni se nahrnou dovnitř se mnou v závěsu jenom se usadím na dvoj sedačku za zadními dveřmi, protože tam je vždycky nejvíc místa na nohy. Bágáž si hodím nahoru do přihrádky a opřu se o stěnu, kde je okýnko. Nohy si natáhnu přes druhou sedačku a tak mi čouhají i do uličky. Po dvou hodinách jízdy už mě začínají bolet nohy jelikož nejsem zvyklí být takhle dlouho bez pohybu. Takže jednou za čas prostě vstanu a projdu se po autobuse tam a zpátky. Když přijedeme na místo, vystoupím jako poslední. Nač se rvát do předu, když vystoupí všichni? Těším se až to tady prozkoumám kolem, protože už teď to vypadá zajímavě. Jako jeden z posledních následuji skupinku, která míří někam nejspíš k chatkám pro nás. Uvodní řeč vedoucího šaška nestojí ani za starou jaterní kost a tak zvednu ruku a pokud mě vyvolají tak promluvím. Pokud ne promluvím stejně. "Kam si můžem dát kufry? Myslím, že někteří z nás se pod jejich vahou musí prohýbat." Tak abych netrhal partu |
| |
| Nové deti, nové problémy? "Takže ešte raz, vitajte tu u nás. Tábor WoodsFire je váš nový, dočasný, domov. Tu dostanete druhú šancu. No, niektorý aj tretiu ..." zasmial sa a poťapkal Matthewa po chrbte. "Tak dúfam, že minulosť necháte tam, kde je a začnete tu ako nový ľudia. Je jedno odkiaľ ste, alebo ako žijete. Tu si je každý rovnocenní." usmial sa. Ďalej všetkým riadne vysvetlil pravidlá tábora a poukázal aj na tabulu pri vchode, kde boli všetky riadne zapísané. "Kufry. No, vybaliť sa môžete vo svojich chatkách. Sú rozdelené na dve časti. A a B. Ačkové sú pre chlapcov a Bčkové pre dievčatá. Budete tiež bývať po dvoch. Každý dostane svoj kľúčik." zobral od kolegyne misku a následne šiel náhodne porozdávať klúče. (tak sa keď tak ešte lepšie dohodnite ako chcete bývať a s kým) "Ešte vám ukážem vnútro." povedal a zobral ich dnu. Ukázal im hlavne hlavnú miestnosť chaty. Bola to taká spoločenská miestnosť. Všade pohodlné gauče, stereo, veľký krb, výhľad von cez sklenenú terasu a v jednom rohu biliard a stolný futbal. Odtial sa cez dlhú chodbu šlo až úplne dozadu. Cez dvojdvere na konci chodby sa dalo dostať do veľkej jedálne, v ktorej sídlil aj bufet. Naľavo od dverí do jedálne bola ošetrovňa a napravo schody na druhé poschodie. Tam boli hlavne izby vychovávateľov a kancelária vedúceho. No bola tam aj telocvičňa, kde sa dalo cvičiť. Ako posledné ich zaviedol na rozcestie medzi chatkami. "Tak, teda. Dnes vás nechám aby ste sa ubytovali a ako tak zoznámili s prostredím. Dnes aj zajtra budú také zoznamovacie dni. Keby ste čokoľvek potrebovali, stačí zájsť za mnou, alebo za niektorým z vychovávateľov." pousmial sa. "Obed je o hodinu." dodal a kamsi zmizol |
| |
| Nadpis 2 Vyslechnu si nutné hlášení a seberu jako první klíček. Snad se ke mě nikdo nenabejvákuje. Kai zařičel a pokusil se vzlétnout, ale ještě nemůže. Musí napřed vědět, kam má letět. Nasadím si sluneční brýle a nerad následuji ředitele. Vnitřek celkem dobrý. Maskovaná polepšovna. Jinak by se to říct nedalo. A to tu ani nejsem kvůli sobě. Ten bastard... Zatnu pěsti a skoro e pořežu o klíč. Když jsme propuštěni, zamířím k chatce. Odemknu a vejdu dovnitř. Hodím batožinu na postel a začnu vybalovat. Oblečení do skříně, zbraně izolačkou přilepit pod postel. Pustil jsem Kaie, který se ukryl na otevřených dveřích ven. Fajn. Vytáhnu z boty nůž a z tašky brousek. Začnu pracovat. Když někdo vejde, schovám ho za sebe. |
| |
 | Odjezd Nenáviděla jsem rodiče za to, že mě poslali na tenhle tábor. Byl ještě k tomu na rok. Mí přátelé už si budou problémy dělat sami nebo si najdou někoho novýho do party. Celej můj život byl v podstatě v háji. Když mi zazvonil budík, vytáhla jsem ruku z pod peřiny a snažila jsem se nahmatat tlačítko na vrchní straně budíku. "Katherine, ihned vstaň!" zařvala na mě matka ze spodního patra našeho domu. Náš bazén mi taky bude chybět. Ani jsem nemohla proti tomu táboru nic namítnout. Postavili mě před hotovou věc a já se rozhodla jim několik posledních dní neusnadnit. Včera jsem si nalakovala nehty, což matka nesnášela, na černo červenou, tak uvidíme jestli to vydrží aspoň týden. Kdyžtak mám s sebou zásobu laků. Vstala jsem a šla jsem do koupelny, kde jsem byla asi třičtvrtě hodiny a pak jsem vešla zpátky do svého pokoje kde jsem si vybrala oblečení, který rozhodně naštve otce, nasadila jsem si na krk sluchátka a dolů jsem si odtáhla svůj kufr a kabelku. "No konečně. spustil otec. "Přijdu kvůli tobě pozdě do práce. Co to máš na sobě? Jdeš snad na módní přehlídku?" začal mi nadávat a já se celou dobu jen pošklebovala, ale jakmile matka zaťukala na hodinky, museli jsme jít. Celou cestu jsem měla na uších sluchátka a poslouchala jsem svoji oblíbenou písničku a na rodiče jsem se ani nepodívala a ani jsem s něma nepromluvila. Konečně jsme byli na zastávce a když jsem si vytáhla kufr z auta zjistila jsem, že jsou tu mí kamarádi a přišli se se mnou rozloučit. Objala jsem Monicu, Jacksona a Liama a šla jsem si sednout do autobusu a rodičům jsem ani nezamávala. Nezaslouží si moji pozornost potom co mi udělali. řekla jsem si a zaposlouchala jsem se do hudby, u které jsem skoro celou cestu i prospala. Byla jsem hrozně unavená. Když jsme dorazili postavila jsem se dozadu a zadívala sjem se na pár chlápků, kteří mi vůbec nebyli příjemní, ale nejspíš nás přišli uvítat. Každopádně jsem začala ťukat do telefonu a řekla jsem si, že kdyžtak budu chytat jenom nějaká slova. Napsala jsem Monice SMSku. Teď jsem dorazila a je tu hrozná nuda. A ještě tu budu muset být rok... stýská se mi po civilizaci. opravdu jsem si to myslela, ale pak sjem si uvědomila, že to tak strašný být nemusí když tu jsou skoro samí průšviháři jako já. Nevnímala jsem moc slov a rozhlížela jsem se kolem. Je tu docela dost lidí. Několik hezkých kluků, pár holek co vypadají celkem v pohodě. Pak jsem se už zahloubala do svých myšlenek, což dělám docela často. Nechci vybočit z řady... |
| |
| Oh well ... Vypočula som si prednášku a "užila" obhliadku. Nad všetkým som len prevrátila oči a hneď ako hlavný týpek odišiel som sa vydala smer chatky. Pardón teda. Dievčenské chatky ... Našla som svoje číslo a odomkla si. Zabuchla som za sebou dvere a mala som chuť hneď aj zamknúť a nechať kľúč v dierke. Batoh si hneď hodila na posteľ pri okne. Tá bude jej a bude lámať ruky ak niekto bude protestovať. Čo to si vybalila do skriniek a niečo nechala tak a kufor s batohom len hodila pod postel. Do obeda jej zostávala hodinka. "Čas pozreť internet ..." Potrebovala svoju dávku temnoty z webu a tak si lahla na postel a vytiahla notebook. Zapojila si ho rovno na nabíjačku a na jej veľkú úlavu sa takmer ihneď pripojila na táborovú wi-fi. "Žeby Boh existoval?" Zapla prehliadač a už aj šla na svoje obľúbené stránky. |
| |
| Beru klíče a čágobelo za rok Robbie zase spustí svojí úvodní řeč. Rok co rok....no dobřem to přeháním, ale už podruhá má úplně tu samou řeč. On si ji snad nacvičuje doma před zradlem. Na Robbieho pokus o vtip na něj jenom otočím hlavu a mé oči naznačují něco ve smyslu, jestli to jako myslí vážně, načež se vzdálím z dosahu jeho ruky. Né že bych ho neměl rád, ale...nemám ho rád. A pak nám začne vyprávět o pravidlech. Zdejší pravidla nám dávají asi tolik svobody, jako svoboda ve školní hodině za komunistů. Naprosto minimální, zda-li vůbec nějakou, ale na druhou stranu...mohlo by to být horší, zatím nás nenutí k otrocké práci. V uších mám stále zastrčená sluchátka, tudíž Robbieho vyprávění o pravidlech vůbec neslyším, ale myslím, že to je celkem jedno. Jednak ty pravidla umím nazpaměť, vzhledem k tomu, že mě někdo z bývalého personálu nutil, ať se ho našrotím...přiznávám, neměl jsem brát tomu dědkovi jeho dýmku ale...takže pravidla umím naprosto dokonale. Pak nastane otázka chatek. Teprve tehdy jedno sluchátko vytáhnu a ztiším zvuk, takže ani teď nic není slyšet, že bych poslouchal něco, zatímco Robbie si o něčem vypráví. Zase odbočuji. To, že chatky jsou rozdělené na klučičí a holčičí už vím a zalituji, že jsem si sluchátka vyndal. Pak si vezme od kolegyně misku s klíči a ke každému příjde a dá každému klíče na výběr. Zrovna když je u mě, tak nenápadně vezmu i druhý klíč, abych měl pojištěné to, že na v chatce budu sám. Né že bych něco měl proti nové krvi, ovšem prostě tam nechci mít nasraného nějakého somráka. Ty dva klíče jsou zároveň od chatky, která je snad nejvíce na kraji tábora, což mi sedí. Jednak poblíž té chatky mám jisté zásoby, které stále ještě nikdo nenašel a jednak mi to i vyhovuje. Nikdo nemusí vědět, co po nocích dělám, ať už to je cokoliv. Jakmile se Robbie ujme prohlídky pro nové lidi, tak se okamžitě vytratím. Jednak mi to ulehčí to, že se nemusím táhnout s bágly a také umím být skutečně někdy nenápadný. Navíc jsem tu samou blbost podstupoval minulý rok a nehodlám ho dělat i tento. Pomalu dorazím do mé chatky. Ani jsem ji nijak neuklízel, aby to bylo v původním stavu, vzhledem k tomu, že Robbie si myslel, že se přestěhuji. Celkem mě překvapuje ta naivita. Odemču dveře a přivítá mě těplo mé chatky. Zřejmě jsem nechal zaplé topení na maximum. ,,Nu což...'' Pokrčím jenom rameny a vstoupím, přičemž za sebou důkladně zamču a zatáhnu veškeré žaluzie/rolety/záclony, což dává jasně najevo, že chci mít klid. Pomalým krokem si to naláduji přímo až do dvoulužkového pokoje. Obě postele jsou spojené v jednu, přičemž rýhu mezi nimi vyplňuje prostěradlo. Postel je neustlaná, na zemi se válí oblečení....klasickej teenagerovskej bordel. Zkopnu z noh boty a pohodlně se uvelebím na posteli. Ehm, tedy spíše skočím na ní zády. Okna zde jsou zatažené tmavými závěsy, takže sem žádné světlo nejde. Jediné osvětlení v místnosti tvoří černé zapálené svíčky. Pohodlně se uvelebím na posteli a natáhnu se na notebook, co leží na stolku. Otevřu ho a mě uvítá tapeta pěticípé hvězdy. Naťukám heslo a teprve tehdy se pak dostanu na noťas. V rychlosti zkontroluji veškeré kamery, které jsou ve všech dívčích sprchách a pak notebook opět zavřu. Takové malé tajemství, na které stále nikdo nepřišel a s trochou štěstí chvilku ještě nepříjde. Jakmile vyřídím tohle, tak zpoza malé skrýšky u postele vytáhnu knížku, která má v nadpisu Satanská Bible. Skutečně pomalu ji otevřu a začnu v ní listovat a tak to budu dělat, dokud mě někdo nevyruší. |
| |
| Spolubydlící Nemůžu říct, že by mě uvítání a posléze prohlídka nějak zaujala. Většinu času jsem spíš přemýšlela nad tím, co asi tetka dělá v našem domě, že jsem nucená žít zde. Kolem mě je spoustu individuí, které mě příliš nezaujmou. Když se rozdávají klíče, jen namátkou hrábnu a po prohlídce se vydám směr chatky. Ještě se zastavím u tabule s pravidly, abych si je ještě jednou prostudovala a po té hurá do mého nového domova. Jsem zvědavá jestli budu mít nějakou normální spolubydlící prolítne mi hlavou a začnu zpomalovat. Jsem zvyklá na svůj klid a na samotu, takže jsem vcelku nervózní, když si uvědomím, že teď budu sdílet chatku s někým dalším. Dojdu k chatce s odpovídajícím číslem a strčím klíč do zámku. Vzápětí zjistím, že už je odemknuté. Naprázdno polknu, nasadím kamenný výraz a zaklepu. Nečekám na vyzvání, přece jenom je to také moje chatka, a vstoupím dovnitř. Ve vcelku šeré místnosti uvidím na posteli dívku s notebookem na klíně. „Zdravím!“ pronesu s nevelkým nadšením. Není to reakce na dívku, ale spíš na člověka jako takového. Přesunu se k volné posteli a posadím se na ni. Jedno sluchátko mi stále vězí v uchu, ale z volně visícího se ozývají tiché tóny písně. odkaz |
| |
| Aniel Milendy Hneď ako som začula kľúč v dierke som mierne spozornela. Dvere sa otvorili a ja som mierne nadvihla obočie. Pozorne som si prezrela dievča a zelené oči mi spadli späť k obrazovke. "Čus ..." odzravila som ako tak. Na spoločnosť som nebola absolútne zvyknutá. Čo je to vlastne spoločnosť? Poupravila som si klobúčik na hlave a ticho si povzdychla. Naťukala som si ďalšie stránku a ďalej študovala zaujimavé články ... |
| |
| Striptýz! Jde vidět, že spolubydla, také neprojevuje velké nadšení, že mě vidí. Dobře, aspoň nebudu zatáhnutá do trapného rozhovoru o počasí. “Jen doufám, že ti nevadí trocha dobré hudby!“ řeknu drsně a odpojím sluchátka od mobilu. Po té vstanu a vytáhnu z tašky kraťase. Uvažuji, že se půjdu podívat po okolí. Prohlédnout zakázaný les nebo něco podobného. Začnu se převlékat, a když si chci sundat tričko, zarazím se. Moje jizvy! uvědomím si. Budu se o to muset s někým dělit trochu se zamračím a nechám si tričko, co jsem měla do teď i když je lehce zpocené z autobusu. Půjdu se projít a trochu to tu omrknout. Chceš se připojit? prohodím směrem k dívce na posteli, aniž bych čekala kladnou odpověď. Vypnu písničky. |
| |
| Prechádzka? Aniel Len som vyjavene zazerala po jej telefóne. "Niekto s normálným vkusom do hudby? Boh existuje dva krát?!" Znovu som ju len ticho sledovala a prezerala. Nejak sa mi nechcelo veriť, že by na tejtno planéte existovalo niečo aspoň trochu podobné mne. Prekvapene som zamrkala keď sa opýtala na prechádzku ... Notebook mi aj tak už spaloval stehná a chatka nebola zrovna najlepšie vyvetraná. Eh ...riskneme to. "A tak prečo nie ..." zaklapa som notebook a položila ho na nočný stolík, ktorý bol vedľa postele. Jemne som pri tom posunula malú lampičku na ňom. Nachvíľu som dala dolu klobúčik a spravila si neposedný cop a klobúk nasadila späť. "Jedincov čo počúvajú kvalitnú hudbu je vskutku málo." dodám a postavím sa. |
| |
| Chatky Když ten týpek konečně dokecal sebrala jsem první klíč, kterej jsem nahmatala a postavila jsem se dozadu. Pak si jdeme prohlídnout zbytek. Vcelku slušný. řekla jsem si, raději jsem ještě jednou zkouknula tabuli s pravidly, pro zapamatování a vydala jsem se do své chatky. Zastrčila jsem klíč do dírky a s úlevou jsem zjistila, že je zamčeno. Aspoň mi zatím nikdo nebude říkat ať něco dělám. Posadila jsem se na obě postele, abych zjistila, jaká je pohodlnější, ale stejně byly obě stejný. Vytáhla jsem si z kufru notebook, abych ho rychle připojila na táborovou Wi-fi a sluchátka jsem si sundala. Do oběda jsem měla ještě dost času a tak jsem zkoukla svůj blog a pak taky Twitter a Facebook. Na Facebooku jsem si psala s pár kámošema a pak jsem se jen zaposlouchala do hudby. |
| |
| Chata Keď som uvidel interiér chaty, ostal som potešený. Aspoň, že to nieje taký zapadákov ako som si myslel. Ďalej vykecával, no moc som ho nepočúval. A-chalani, B-baby, sa dalo čakať. A klúče sa berú náhodne?! Aspoň dúfam, že u mňa nebude nejaký tajtrlík. Zoberiem kľúč a idem k chate. Cestou už pár ľudí-prevažne báb-už sú v chate. Mám chatu vedľa Matta. Ešte je zamknuté. Jo! Pomyslel som si, keď som vošiel do chaty a zoberiem si rohovú posteľ, čiže tú pri okne. Vytiahnem notebook a idem blogovať. |
| |
| Seznamka na chatce Katherine Smith Vyslechnu si tak na půl kázání, které dostaneme ohledně pravidel a našeho života tady. Mírně zpozorním, když mluví o chatkách, ale jeho naučený umělý úsměv mě zase odradí od poslouchání. Během rozdávání klíčků prostě jen hrábnu do misky a jeden vylovím, tak jako většina. Když se rozhlédnu, tak málo kdo se domlouvá či přemýšlí nad tím jaký klíč vzít. S klíčem si hraju mezi prsty a přetrpím i povinnou prohlídku areálu. Upřímně není to zase tak hrozné, ale pocit nuceného pobytu stále v mé hlavě nevymizel. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, je tu hodně míst, kde se zašít či uskutečnit nějaký večírek, ale na tyto úvahy je ještě moc brzo. Vždyť tu nikoho neznám. Konečně když nás vedoucí propustí, tak se zadívám na číslo chatky a pokusím se ji najít. Šla jsem pomalu, nikam jsem se nehnala, abych si aspoň trochu prohlédla ostatní holky, co tu jsou. Nakonec jsem zastavila před chatkou. Ještě zkontrolovala číslo a zlehka zaklepala. Pro případ, že už vevnitř někdo bude. Šáhla jsem na kliku a otevřela. Strčila jsem hlavu dovnitř a rozhlédla se po postelích. Správně jsem usoudila, jedna už byla obsazená. Dívka ležela v posteli a na kolenou notebook. Klasika. Vždyť já mám v plánu udělat to stejné ale… „Zdravím…“ První navázaní kontaktu. Hodím tašky na volnou postel, ale otočím se na ni. Mírně se usměju jedním koutkem. „Jsem Sam.“ Vytáhnu postupně notebook a položím ho na noční stolek, ze kterého oddělám lampičku a ještě tam šikovně napasuju bedničky, takže stolek je plný, ale všechno se tam krásně vlezlo.„Kdybys chtěla pouštět hudbu nahlas, tak si je klidně půjč.“ Tašku s oblečením zatím hodím pod postel. Na vybalení bude čas i později. |
| |
| Spolubydlící Samantha Jones Do chatky vešla moje spolubydlící. Na její pozrav jsem jen polohlasně pronesla "Čau..." a dál jsem si blogovala. Řekla mi i své jméno. "Já jsem Katherine." odpověděla jsem jí a něco jsem si ťukala. Když mi nabídla pouštění hudby nahlas, zpozorněla jsem. Pustit si svoji oblíbenou hudbu nahlas? Velká výhoda. "Díky." řekla jsem a ihned jsem pustila jednu moji oblíbenou písničku. Snad se jí bude líbit můj styl. pomyslela jsem si když jsem do notebooku zapojovala bedýnky. Začala hrát hudba a mě napadlo, že bych si mohla zajít do lesa, sice se tam nesmí, ale aspoň si budu moct koupit další sadu psích známek se záznamy tady. Mýmu hlasu dělá dobře lesní vzduch. "Líbí se ti ta písnička?" zeptala jsem se Sam, abych navázala počáteční kontakt. Přeci jen s touhle osobou budu po celý rok sdílet chatku. Možná i dýl. |
| |
| Spolubydlící Katherine Smith Mírně jsem se usmála nad jejím zpozorněním, když jsem ji nabídla bedýnky. Zaposlouchala jsem se do hudby, no myslím, že v hudbě si budeme rozumět. Chvíli jsem ji jen tak poslouchala a pohybovala nohou do rytmu. Začala něco ťukat do notebooku. Trhnu sebou, když se ozve otázka na mou osobu, zvednu pohled k ní. „Jo… Ta hudba je super. Vlastně poslouchám….“ Odmlčím se a zapřemýšlím nad tím. Vlastně se snažím hudbu mixovat a většinou z toho vznikne něco takového. „…podobný styl. I když já dokážu zkousnout většinu songů, kromě nějakého tvrdého metalu.“ Zkontroluju jen pár zpráv a zaklapnu noťas. Z tašky vytáhnu zatím jedinou věc. Brašnu s kosmetikou a zamířím do docela prostorné koupelny a vyhraním si kousek místa na poličce u zrcadla. Vrátím se opět do pokoje. „Poslali tě sem tvý rodiče?“ Sednu si na postel do tureckého sedu a mírně se zarazím nad způsobem, jak jsem tu otázku podala. „Teda pokud mi to chceš říct, nehodlám vyzvídat.“ Jen se snažím navázat trochu bližší rozhovor, abych věděla o dívce víc, než že se jmenuje Katherine a má dobrý vkus na hudbu. |
| |
| Konverzace Samantha Jones Vážně se jí líbí tahle písnička? pomyslela jsem si a mírně jsem se usmívala. V naší partě není nikdo komu by se líbil můj styl hudby, proto si připadám originální. "No, já snesu taky skoro všechno. Až na metal a country." dodala jsem a zaklapla jsem noťas. Stejně jako Sam jserm si odnesla svou tašku s kousmetikou do koupelny. pak jsem se vrátila zpátky. Sam mi položila otázku. "Jo. Otčím a matka. Dělala jsem problémy ve škole a tak. Na psích známkách mám celej svůj trestní rejstřík." řekla jsem a pokračovala jsem: "Ale na truc jsem si vzala na sebe otčímovo nejvíc nenáviděné oblečení v mém šatníku a nalakovala jsem si nehty, což nenávidí matka a ještě ukazuju svoje tetování, což nesnáší oba dva. odpověděla jsem jí s úsměvem a byla jsem ráda, že je tu aspoň někdo normální. někdo s kým se dá bavit, i když jsem ještě nikoho jinýho neznala. "Proč jsi tu ty?" oplatila jsem otázku a stále jsem se usmívala jako kdybych si něčeho šlehla, jenže ne. Při čekání na odpověď jsem se rozhlížela po pokoji. Docela luxusní... pomyslela jsem si. |
| |
| Proč si jen tak nepopovídat Katherine Smith „Přesně… Metal a country jde mimo mě, ale jinak vlastně… poslouchám všechno, co se hraje v rádiu. Nebudu říkat, jak nemám ráda popové populární zpěváky, není to pravda.“ Mírně se zasměju, protože jsem si vzpomněla, jak spousta lidí je hrdá na to, jak poslouchají jenom dubstep a hardstyle a přitom mají v mobilu Bruna Marse apod. Poslouchám odpověď a občas kývnu. Mám to ve zvyku, aby ostatní viděli, že stále vnímám. Nakonec se zamyslím nad tím, proč jsem tu vlastně já. S rodiči jsem o tom nemluvila a ani jsem nechtěla. Prostě mi to oznámili. „Já jsem tu jednoduše proto, že rodiče mě chtěli vypakovat z domu. Nejsem zrovna poslušné dítě… Ne teda, že bych zrovna byla kriminálník, ale rodina to tak asi viděla. No a otec si asi zase chce užít s mojí matkou, pořád je to oproti němu mladá neúspěšná blonďatá herečka béčkových filmů a telenovel. Když to shrnu, prostě jim překážím.“ Chvíli nad tím ještě přemýšlím a zvednu se jen co písnička skončí. „Mohu?“ Pokynu k jejímu notebooku. „Nechce se mi to přepojovat na svůj.“ Pousměju se a pokud souhlasí, tak ho opatrně otevřu a na youtube najdu další song. Pustím ho. „Kdyby ti to vadilo, tak vypínej. Já jen nemám ráda ticho a hudba je dobrá výplň atmosféry.“ |
| |
| Dobrej pokec Samantha Jones Páni, herečka. Jednou za čas jsem přikývla, aby bylo vidět, že jsem duchem přitomná a poslouchala jsem o jejím životě. "Máš určitě lepší život než já. Tobě aspoň rodiče neřeknou, že vypadáš jako nějaká šlapka, když si na sebe oblečeš něco jako mám na sobě teď." řekla jsem bez kapky ironie. Jednou když mi tohle otčím řek, dala jsem mu facku, protože mám svoje meze a on nahlásil ublížení na zdraví. Nakonec zkončila písnička a nastalo ticho, ale Sam toho ihned využila a pustila další song, kterej byl naprosto úžasnej. "Páni, to je super song." pochválila jsem její výběr a zaposlouchala se do hudby. Byl to přesně ten typ hudby, kterej se mi líbil. Vážně je ta holka super. pomyslela jsem si. Myslím, že z nás budou dobrý kámošky. "Za jak dlouho je oběd?" zeptala jsem se po chvíli. "Jen abychom nepřišly pozdě." dodala jsem s úsměvem, aby to nevapadalo, že jsem nějak nenažraná. Přece jsem nechtěla přijít první den pozdě na oběd. Nebo jo? Možná na oběd chci přijít pozdě. pomyslela jsem si a v duchu jsem se šibalsky usmála. |
| |
| Rychlá seznamka Katherine Smith Prohlédnu si ji naschvál velice pozorně a kriticky, abych zhodnotila to, jestli doopravdy vypadá jako šlapka a pak jen zamračeně zavrtím hlavou. „Ne řekla bych, že vypadáš normálně… I když já mám spíš klučičí styl oblíkání, málokdo by mě dokázal dostat do něčeho podobného, ale… Řekla bych, že k šlapce máš daleko.“ Rozesměju se a hodím si za záda polštář, abych se mohla pohodlně opřít o stěnu. „Ou díky za pochvalu, aspoň můžu pouštět víc takových věcí.“ Usměju se nad tím, že vážně náhodný los klíčů dopadl extrémně dobře. Dokážu si představit, že tady vydržím celý rok, ale na takové závěry je asi ještě moc brzo. Mrknu na hodiny na noťasu a zapřemýšlím. „V kolik že to říkal, že je oběd… Mluvil něco o tom, že za hodinu, pokud si to pamatuju dobře… Ale řekla bych, že ještě čas máme, ale možná by stálo za to před obědem ještě okouknout ostatní kolem.“ |
| |
| Ať to není nějaký šprtík . . . Náš hlavní vedoucí má velice "dojemný" projev, kterému nevěnuji sebemenší pozornost - pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala -. Ovšem jakmile se přejde z nezáživného projevu na o něco lepší vybírání chatek tak hmátnu do mysky a vyberu si ten první klíč, který mi přijde pod ruku a nenápadně sleduji, jestli si někdo nevzal klíček se stejným číslem. Bohužel mé pozorovatelské schopnosti nejsou nic světaborného a tak nezjistím ani číslo klíče, který si vzala holka s modrou budnou a sluchátky kolem krku stojící vedle mě. Škoda nevypadá zase tak špatně. Exkurze po táboře mi dala jen jedno a to pár míst, kde se budu mosct zašít třeba při všemi nesnášeném mytí latrýn -. Asi tak v půlce mě příjemně překvapí přítomnost posilovny - I když jsem nikdy nebyl v "profesionální" posilovně a vždy si vystačil pouze s pouličními lampamy a zabrádlím -. Na štěstí to moc dlouho netrvalo a tak jsme měli možnost se rychle rozejít do svých chatek. Já neváhal a vyrazil k chatkám jako první. Jenže to bych to nebyl já a moje štestí, abych nezabloudil. Když jsem obešel asi dvě nebo tři chatky a po nakouknutí do oken viděl pár holek jsem pochopil, že nejspíš budu na špatné straně. A tak mi nezbývalo nic jiného než přejít zpátky k těm druhým chatkám. Pak už mi nedělalo problém najít SVOU chatku a tak jsem jenom strčil do dveří a čekal až se otevřou. Na postely u okna ležel můj spolubydlící a něco tvořil na noťasu. Svoje tašky jsem hodil na prázdnou postel. A to postel u okna Aspoň na mě ráno nebude svítit sluníčkou. Otočím se a pořádně si prohlédnu toho, s nímž strávým celý následující život. "Čau já jsem Brian." Ani nečekám na odpověď a zamířím zkontrolovat svůj trůn. Protože káždý správný král musí mít svůj trůn čistý a řádně uklizený. "Je to dobrý Záchod je čistej." Ozve se přes celou chatku z koupelny. Když vyjdu z koupelny zpátky do -postelové části - naší chatky, nestačím se divit. TEN NERD JE POŘÁD JEŠTĚ NA TOM PŘÍSTROJI ?? To ho to ještě pořád baví? Neříkám, že si k tomu taky občas nesednu, ale vsedávat u toho pořád to ne. No třeba je to jeho přirozená reakce na nové prostředí. "Fajn chceš-li bejt asociálem tak si tak zůstaň aspoň bude klid. Já se jdu protáhnout ta jízda v autobuse na mě byla moc dlouhá." Vyjdu z chatky a ledabyle se jen tak poflakuji po táboře a občas si všimnu nějakých holek, které už se spolu skamarádili víc něž já s tím nerdem. No jo u holek to bylo vždycky jednodušší. |
| |
| Hurá na průzkum Překvapeně a potěšeně se usměji, když projeví zájem připojit se k mojí maličkosti na procházce. Ještě víc mě nadchne, že si nemusím kupovat špunty do uší kvůli odlišnému stylu hudby. “Nebo o nich spíš nejde tolik slyšet“ usměji se v odpověď a vyjdu ven z chatky. „Mimochodem já jsem Aniel. Aniel Milendy.“ Ruka mi cukne jako bych jí ji chtěla podat, ale po té se zarazím a zamyslím se. u lidí našeho věku se toto gesto nejspíš nepoužívá . Jako by mi hlavou ta myšlenka neprolétla, už mám ruku vytrčenou směrem k ní. Mé malé druhé já se nejspíš právě rozběhlo proti vnitřní straně lebky a buší hlavou o zeď. |
| |
| Možná procházka? Samantha Jones "Děkuju, že si to myslíš." řekla jsem jí, když řekla, že ke šlapce mám daleko. "Tvůj styl je v pohodě." odvětila jsem s úsměvem. Její styl byl vážně super. Takovej... pohodovej. "Můj styl je tohle." poukázala jsem na svoje oblečení a usmála jsem se. "Otčímovi ani matce se to nelíbí, ale oni to nenosí." vysvětlila jsem a taky jsem se opřela o polštář. "Není zač. Určitě pouštěj, je to super styl." opět jsem se usmála což byla celá moje mimika, kterou někdo mohl poznat. Náhodně vybraný klíč byl nejspíš dobře vybraný. S tímto člověkem bych dokázala vydržet celý rok, stále podotýkám možná i víc. "To je dobře." odpověděla jsem jí a na její návrh, zkouknutí sousedů, jsem se usmála. "Půjdeme první za klukama nebo za holkama? Pak se s ostatníma můžeme seznámit na obědě. Nebo můžeme jít do lesa." navrhnu s šibalským úsměvem. Je to zakázané, ale proč to nepokusit? Odhodlaně jsem koukala na Sam s očekáváním odpovědi. |
| |
| Jsem typická holka... No a co... Katherine Smith Nemám moc co dlouho přemýšlet nad volbou, koho poznat dříve. Ono to bylo rozhodnuté už jen, co otázku Katherine vyslovila. „No asi kluky… Já si myslím, že u nich u chatek stejně potkáme většinu holek.“ Krátce se zasměju a začnu se zvedat, seberu z postele kšiltovku a zlehka si ji nasadím kšiltem mírně šikmo dozadu. „A do lesa bychom mohli klidně po večerce, ať je trochu sranda. Aspoň už nás neuvidí tak snadno a zákazů se fakt nebojím. A když nás na malý průzkum bude víc, o to to bude větší adrenalin.“ Loktem zmáčknu kliku, stále stojím ke Kate čelem a pozadu vyjdu ze dveří. Teprve když jsem venku, tak se otočím a zadívám se na oblohu a teprve potom kolem, jestli nezahlédnu někoho, kdo mi padne do oka. |
| |
| Se satanem príma kamarád jsem... Po chvilce Sanatovu bibli zaklapnu a opět ji schovám do mé úžasné schovky u postele. Mám takovej prapodivnej pocit, že kdyby o té knize Robert věděl, tak by mi pravděpodobně odebral přístup od elektroniky na sakra dlouhou dobu. Co na to, že bych si ji pak nějakým způsobem získal, aniž by o tom Robbík věděl. Chvíli čučím z postele na černý strop. Další z několika úprav, co jsem v této chatce provedl. A opět bez svolení a vědomí Roberta. Největší práci mi dalo sehnat černou barvu, ale stačí vědět pár tajemství zdejších dospěláků. U mě to byl Bob. Tlustý prase a řidič autobusu v jednom. Když jsem ho viděl poprvé, tak se mi nechtělo věřit, že někdo mohl něco takového porodit, ale nakonec mi to jen posloužilo. Stačilo si ho jen sledovat, zjístit na něj špínu a pak ho vydírat za jisté drobnosti, které pro mě dělá. Ovšem vždycky se držím v mezích a nepřekračuji určitou mez. Koneckonců nechci, aby to na mě práskl. Čučení do stropu není věc, kterou chci trávit dnešní den a ani zbytek roku, co tu budu a pravděpodobně i další následující roky. Pomalu se posadím a zadívám se do plápolajících černých svíček. Mé rodiče černá barva vždycky přiváděla k šílenství, pro to jsem jí já měl vždycky nejraději. Jen škoda, že nemají ani černý plamen. Jenom nad tím pokrčím rameny, jakoby to něco mohlo změnit a pak se postavím a mírně se protáhnu. ,,Je čas udělat si malou procházku.'' Řeknu si pro sebe. Ačkoliv, kdyby tam byl někdo se mnou, mohl by to pochopit, že to směřuje na mého spacího medvídka. A co jako?! Každý má něco a já mám medvídka na spaní a chraň bůh toho, kdo by se tomu smál, kdyby to zjístil. Rukou zabloudím do kapsy a od tam vytáhnu cigaretu. Jedno z prvních pravidel, které tenhle rok hodlám porušit. Ani ji nemusím zapalovat a už je jasně cítit, že voní po mentolu. Mentolové jsem měl vždycky nejraději. Z druhé kapsy vytáhnu zapalovač a krátce se podívám skrz zatažené závěsy k hlavní chatě, kde spí náš Robík. Nakonec jen zakroutím hlavou. Zapalovat to tu nehodlám....zatím. Místo toho zapálím cigaretu a strčím si ji do pusy, přičemž moji jizbu začne postupně zaplňovat vůně mentolu. Svižným krokem si to zamířím ke dveřím. Možná mám rád mentol, ovšem nemusí mi hned první den zasmraďovat pokoj. Výjdu z mé chaty. Příjemné slovo...mé. Nikoho jiného. Moje království...dokud by mi ten šupák Robbie někoho nenarval. Za sebou ještě pro jistotu zamču. Opět nepotřebuji, aby mi nějaký šupák lezl do chaty. Ano, je to sice podezdřelé, když je chata zamčená a má zatažené závěsy, ale žádné rituály se nekonají. Prozatím nejsem takovej magor, ale ta Satanova bible je celkem dobrá knížka. Mírně nadzvednu obočí, když se na mě začnou dívat někteří z nováčku, když spatří cigaretu v mé puse. Zároveň se v tom nadzvednutí obočí skrývá menší hrozba ve smyslu: Řekneš to někomu a něco se stane. Pak se jenom mile usměji a pokračuji v okružní obhlídce tábora. Držím se spíše u strany. Možná že si z Robíka dělám srandu, ovšem to neznamená, že si kvůli porušování pravidel nechám hned první den zabavit veškerou elektroniku. Pokud se kdykoliv přiblíží Rob, nebo některý z vedoucích, tak vždycky cigaretku schovám za záda, kde ji ještě překryji šikovnou lahvičkou, která nachvíli udrží v sobě kouř a vůní cigarety a až budu mimo jeho pohled, tak si ji opět zastrčím do úst, dokud ji nedokouřím. V tom případě nedopalek prostě hodím ke stromům a velice rychle ho zašlápnu, abych nedopatřením nezapálil celý les. Zapálit dům? Klidně, ovšem způsobit lesní požár se mi moc nechce... |
| |
| Procházka Samantha Jones Vstala jsem a ještě jsem si v zrcadle upravila svůj účes, make-up a oblečení. Pousmála jsem se nad odpovědí, kterou mi dala Sam. "Fajn, jdeme. A pozveme je na párty." řekla jsem jí a šla jsem za ní ven ze dveří. Rozhlédla jsem se kolem, ale moc lidí venku nebylo. Spíš nikdo. Vyšla jsem ke klučičímu oddělení a srazila jsem se s jedním klukem, který právě vyšel z chatky, nejspíš taky na procházku. (Brian) "Promiň." omluvila jsem se mu, protože to byla moje vina. Nedívala jsem se na cestu. "Jsem Katherine." když už jsem byla u něj tak jsem se představila a čekala na odpověď. |
| |
| Prozkoumávání okolí Katherina Smith, Brian Langcaster „Vypadáš dobře….“ Neodpustím si poznámku, když si všimnu jejích posledních úprav u zrcadla a pak už jdu s ní po cestičce mezi chatkami. Chvíli jsem se zdržela opodál, když jsem si všimla pár lidí, které jsem si ani ze zastávky nepamatovala, ale nakonec jsem se rozběhla, abych Kate doběhla. Prudce jsem se zastavila před klukem, se kterým se Katherine srazila, abych do obou nenapálila ještě já. „Ahoj… Já jsem Sam, abych teda nebyla bezejmenná holka v modré mikině.“ Pousměju se a zkusím si ho nenápadně prohlédnout a pak kouknu na Kate, aby si ničeho nevšiml. „Počkej, tebe si pamatuju, stál jsi vedle mě že?“ Vzpomenu si aspoň na něco z úvodu, který nám tu přednesl vedoucí. Nakonec přesunu svoji pozornost na Katherin. „Už jsi mu říkala něco o večeru? Jestli má čas nebo tak?“ |
| |
| Nemilé překvapení Ten počítačovej maniak se k ničemu nemá a pořád se věnuje svému počítači a tak nemá cenu na něj čekat. On asi nestojí o seznámení. A tak na něj nečekám a prostě si vezmu svůj klobouk a vyjdu ven z chatky. Zavřu dveře a otočím se k odchodu někam pryč. Jenže co mě nepřekvapí . . . Nějakej magor mi zastoupil cestu. "Co si kurva myslíš že . . ." Dál už se nedostanu, protože předemnou nestojí žádnej magor. "Já...Omlouvám se nechtěl jsem...Nóóó." Trochu se zakoktám, protože tohle jsem nečekal. Hned první den mi do cesty vstoupí - ne zase tak špatná holka -. A ta v tý modrý mikině je s ní. "No ahoj omlouvám se byla to moje chyba nedíval jsem se na cestu. Já...Promiň." Jsem trochu zmatenej, a chvíli mi trvá než získám svou jistotu. "Ehm...Já jsem Brien. Těší mě, že jsem měl možnost střetnout se z tebou." Dívám se na Katherin. |
| |
| Pozvání Samantha Jones, Brian Langcaster "To je v pohodě." odvětila jsem a usmála jsem se. "Já se nekoukala na cestu. Jsem hrozně nešikovná." řekla jsem a pak se mi zadrhla slova v puse až mi to Sam připomněla. Ta párty... "Nemáš večer čas? Pořádáme párty v lese. Přijdeš?" zeptala jsem se s úsměvem a pořádně jsem si ho prohlédla. Vypadal v pohodě a já se před ním nechtěla ztrapnit, protože se tu s ním budu potkávat ještě další rok. Nemyslím si, že přijme pozvání ode mě, holky co do něj jen tak vrazila, kvůli své nešikovnosti. Zatím jsem se rozhlížela po okolí a nejvíc mě lákal ten les. Dala bych si drink. Nebo něco k pití. pomyslela jsem si, ale na naší párty zatím nic takového nebude. Nemáme to kde sehnat. |
| |
| Párty ?? Ta dívka se představí jako Katherine a jelikož je to na mě dlouhé - dlouho se to vyslovuje -. "Párty? To zní fajn. Nechceš se projít? Je divné tady takhle stát a tvářit se jako...no však víš. Můžeme zajít třeba někam do té kantýny." Potom se podívám na tu druhou dívku. "Jdeš taky? Platím já." |
| |
| Býti křenem nebo nebýt? Katherine Smith, Brian Langcaster, Matthew Daniels „Ehm… No… Já… Myslím, že nepůjdu. Když tak se tam uvidíme na obědě. Já zkusím ještě se poptat pár lidí. Kluků.. holek.. Prostě koho potkám.“ Mírně se usměju a zadívám se na ty dva. Jako třetí se mezi nimi moc být nechci. „Ale klidně mě můžeš pozvat na něco… někdy… jindy…“ Trošičku se zakoktám do toho, co říkám. Proboha tohle bylo trapné, raději se rychle rozloučím a hurá pryč. Naposledy oběma věnuji přátelský pohled a otočím se a zamířím dál k chatkám. Cestou ucítím mentolovou vůni a hned za rohem zahlédnu toho kluka, co je tu nejdéle. Možná by bylo fajn se s ním seznámit. Mohl by tu mít fajn zásoby. Vydám se za ním a cestou přemýšlím, co mu vlastně říct, ale nakonec z toho vznikne jen takové zakašlání, aby si mě vůbec všiml. „Hej… Ahoj…“ Zatím dvě slova na začátek, úspěch. Sam, ty ses překonala. „Netušila jsem, že tady kluci kouří dámská cigára.“ Tázavě se podívá na zašlápnutou cigaretu, ze které ještě jde trochu cítit mentol. „Ale promiň, nechtěla jsem si rýpat hned na začátku. Jmenuju se Sam.“ |
| |
| Cesta ke kantýně Brian Langcaster Sam s námi nakonec nešla a tak jsme se s Brianem vydali ke kantýně. Cestou jsem vážně nevěděla o čem si povídat. "Ty jsi tu poprvé?" zeptala jsem se abych navázala konverzaci. Přeci jen je trapný jít vedle sebe a být potichu a navíc ticho nesnáším. "A za co tu vůbec jsi, jestli se můžu zeptat?" položila jsem další otázku a rozhlížela jsem se po okolí. |
| |
| Že já nezůstal u sebe a nehrál Wowko... Zašlápnu cigaretu a najednou se za mnou ozve dívčí hlas. Dobře, říkat tomu hlas, je celkem zveličování, protože jistá osoba za mnou si odkašle, aby upoutala pozornost. Jsem snad nějaký hej nebo počkej? Rychle se otočím směrem k ní, aby mi nemusela dívka tupě koukat na záda a v rychlosti si ji prohlédnu. Bruneta, která je pro mě celkově prcek se svými zhruba 165 cm, dle mého odhadu. Jediné, co mě na ní dostatečně upoutá, jsou její zelené oči, které semtam zdobí nádech hnědé barvy. Podzraví mě. Já jsem ještě zticha a uvažuji nad tím, co po mě může chtít. Za mnou většinou nikdo nechodí dobrovolně. Pravda...většinou ti co za mnou jdou, mě absolutně neznají, takže to bude asi tenhle případ. Je fakt, že jsem ji dnes viděl mezi novou krví, takže vlastně mé myšlenky, proč tu je dobrovolně jsou naprosto...neoprávněné. Zatímco takto uvažuji, tak se opět dívka ... dost možná je to jen pokus o vtip. Mírně nadzvednu obočí a pohled stočím k cigaretě válející se na zemi, a pak opět k ní. Na mé tváři nejde vidět stopa po úsměvu a ani toho, že by se mě poznámka nějak dotkla. Dívka se představí jakožto Sam a já stále nic neřekl. Né že bych byl za její poznámku nějak naštvanej, spíš jen formuluji slova, co říct. A ta slova se ještě po chvilce mlčení a dramatické hudby v pozadí, která vůbec nehraje, ale to je fuk...vynoří z mých úst. ,,Zdar...Ohledně tvé poznámky...to že to kouří většinou převážně ženský, to z nich snad nedělá jenom značku pro ně. Nebo se snad pletu?'' Jenom mírně nadzvednu obočí a opět si ji začnu celkově prohlížet. ,,Jsem to ale nezdvořák...'' Což vlastně jsem. ,,...Já jsem Matthew...ale zkráceně Matt.'' |
| |
| První kontakt na táboře Ta druhá holka se rozhodne že sežene nějaký další lidi na party a tak s námi nejde. "Dobře uvidíme se...jindy " S těmito slovy se otočím a dál se věnuji Katherine. Ona promluví první a tak mě předběhne. "Jo jsem tady po prvé. A co se týče důvodu tak mě sem poslali policajti, aby měli chvíli dovolené. Dokonce mi to i zaplatili." Při slovech o policii zatnu pěsti a trochu to ve mě zabublá. "Ale to je jedno. A za co jsi tady ty Kathie? Smím ti tak říkat?" |
| |
| První kontakt na táboře Ta druhá holka se rozhodne že sežene nějaký další lidi na party a tak s námi nejde. "Dobře uvidíme se...jindy " S těmito slovy se otočím a dál se věnuji Katherine. Ona promluví první a tak mě předběhne. "Jo jsem tady po prvé. A co se týče důvodu tak mě sem poslali policajti, aby měli chvíli dovolené. Dokonce mi to i zaplatili." Při slovech o policii zatnu pěsti a trochu to ve mě zabublá. "Ale to je jedno. A za co jsi tady ty Kathie? Smím ti tak říkat?" |
| |
| Aniel Pousmejem sa a s mierne nadvihnutým obočím jej ruku stisnem. "Emily Charles. Alebo ako by povedali doma ...Asocialný psychopat a vrah." naznačím úklon. "To vrah som mohla vynechať ....zatial to nie je pravda ...hehe" pomyslím si a usmejem sa sama pre seba. Pustím jej ruku a narovnám sa. Hádam to nezobere až tak vážne. Zoznamovanie mi nikdy nešlo ... |
| |
| Táborový kamarád Brian Langcaster Vysvětlil mi důvod své přítomnosti a viděla jsem jeho naštvání, když o tom mluvil, proto jsem se rozhodla už o tom dále nemluvit a odpovědět mu. "Já jsem měla nějaký opletačky se zákonem a ve škole problémy a taky otčím a matka už mě štvou. Dokonce jsem si i koupila psí známky a na nich mám celej svůj trestní rejstřík. Jo, Kathie fajn." odpověděla jsem a usmála jsem se. Brian byl fajn kluk a zatím jedinej člověk, kromě Sam, kterýho jsem potkala. "Jen jsem se chtěla zeptat. Nepomohl bys nám s osvětlením naší párty?" zeptala jsem se a koukla jsem na Briana abych na něj mohla udělat maličko psí oči, ale nechtěla jsem být tolik trapná abych je dělala úplně. Chtělo by to trochu hudby, ale když už jsme byli skoro v kantýně tak jsem se na to vykašlala. |
| |
| Wowko nuda… radši Battlefield Matt Daniels Dívám se na něj a to že si mě nestále prohlíží a mlčí, mě jen více a více znervózňuje. Nakonec si ale dodám odvahu a mírně se zhoupnu na špičkách. „Těší mě Matte. Ale ať se dostanu k jádru věci…“ Kouknu opatrně na něj a rozhlédnu se jestli se v okolí nikdo nenachází. „Ty jsi tu už dýl… A musíš perfektně vědět, jak to tu chodí. A… my jsme nová krev… která se ráda baví a chtěla by udělat takový malý seznamovací večírek v lese s hudbou… alkoholem…“ Odmlčím se a dívám se na něj, jestli mě chápe, ale jen očekávám další ticho. „Tak jsem se chtěla zeptat za prvé… Jestli bys nechtěl přijít a za druhé… No nevíš, kde by se tu dal sehnat nějaký ten chlast, cigára…?“ Teď už jen trpělivě čekám na odpověď. Chtěla jsem se s ním nejdřív seznámit, poptat se jak se má a tak. Ale jeho strohý styl řeči mě přesvědčil, abych to vyklopila rovnou. Dám jednu ruku za sebe a překřížím ukazováček s prostředníčkem přes sebe pro štěstí, ať to klapne. Minuty ticha využiju k tomu, abych si ho prohlédla. Vypadá docela jako andílek, ale silně o tom pochybuju. No ale třeba překvapí. |
| |
| Battlefield nuda...radši Mafii...nebo Vietcong... Těší mě. Nejvíce používaná lež na světě. Nad tímto se musím jenom velice mírně usmát, ovšem to pak hodím za hlavu, vzhledem k tomu, co pak následuje. Už jen to, že se rozhlédne opatrně kolem, mi naznačí, že to co bude následovat, nějak poruší pravidla. Né že by mi to vadilo, sám je porušuji o stošest. Pak padne zmínka o seznamovacím večírku. Hned první den? Ti se předvedli. U většiny lidí by to spíše vyvolalo jakousi...jakýsi odpor. Jenže já nejsem většina lidi. A nejsem žádnej andílek. ,,Takže...abych to pochopil...'' Mírně ji překvapím tím, že tam, kde ona pravděpodobně očekávala další ticho, je nyní výplň mého hlasu. ,,Tak seznamovací párty? A není to proti pravidlům?'' Řeknu s mírně nadzvednutým obočím a zlehka se usměji. Né že by mě nějak deprimovalo, že něco takového je proti pravidlům, zvlášť jak jsem již zmiňova, když já je porušuji pořád...Můj pohled jenom zabloudí k cigaretě ležící na zemi. Zasměji se. ,,Takže chlast a alkohol...takže podle toho, že tu jsem rok, znamená že vím, kde sehnat chlast a alkohol? Celkem ošklivé, nemyslíš si? Ovšem máš jinak ale pravdu. Vím to a co víc, mám to.'' Řeknu s menším úsměvem na rtech a opět přejdu od zkoumání její postavy zpátky k jejím očím. Zároveň postřehnu nějaký nepatrný pohyb ruky, která míří za záda, ovšem tomu věnuji naprosto minimální pozornost. Chviličku ticha ale nakonec opět prorve můj hlas. ,,Ale jinak...klidně příjdu a i přinesu.'' Ještě chvilku uvažuji, jestli bych měl něco říct, ale nakonec usoudím, že tohle je dostačující. |
| |
| To už souhlasím, ale Assassin stále vede Matt Daniels Mírně sebou trhnu, když se ozve jeho hlas tak brzo. To mě opravdu překvapil, ale tak aspoň, že projevil zájem. Úspěch… Promluvil... „Jasně, že je to proti pravidlům, ale… Děláš jako bys nikdy pravidla neporušil. Nejsme žádní andílci, jak sis asi myslel.“ Teď už jen jestli nám sežene ten chlast… Přišla kladná odpověď, neskutečné. Okamžitě se mi přirozeně na tváři objeví úsměv. „Fakt?“ Uvolním zase prsty a nechám ji volně podél těla. „Tak...“ Nejčastější vyplňovací slovo, ale co už. „Co za to budeš chtít? Pochybuju, že nám doneseš zásoby pro bandu lidí jen tak zadara.“ Chvíli se nad tím zamyslím, ale nakonec zavrtí hlavou, když bude chtít jenom prachy, bude to v cajku. „Pochybuju, že má někdo obří akumulátor, tak nevíš, kdo by měl ještě pár prodlužek? Jednu dlouhou mám, ale… Ta určitě stačit nebude.“ |
| |
| Až na to, že poslední dva díly byli...hrůza ,,...Nejsme žádní andílci, jak sis asi myslel.“ Mírně se nad tímto komentářem usměji. Jasně že nejste andílci. By jste tu jinak pravděpodobně nebyli. ,,Jenom...neznáš mě. Tak mě ještě nesuď, jestli jsem takovej, nebo makovej. Není to pěkné. Děkuji.'' Opět se mírně usměji a rozhlédnu se po okolí, ale vzhledem k tomu, že obchůzky by ještě neměli být, tak je to úplně zbytečný. Ale člověk prostě nikdy neví. Opět vrátí ruku na svoje místo, kde byla. Že by se tím nějak modlila, abych ji odpověděl kladně? No...možné je cokoliv. ,,Co za to budu chtít? Dobrá otázka...zadarmo ani kuře nehrabe.'' Začnu se rozmýšlet, ovšem moc dlouho to netrvá. ,,Narovinu, ten chlast mě něco stál, tudíž peníze by byli fajn, ovšem to je jen jeden ze dvou požadavku. Vůbec tě neznám...kromě jména. A upřimně...velice nerad dělám něco pro lidi, které neznám, takže předem bys mi mohla říct něco o sobě. Kolik ti je, jak si se sem dostala...prost typické zdvořilostní otázky.'' Mluvil jsem celkem dlouho. To je pro mě nezvyk. Pořádnej nezvyk, většinou totiž něco řeknu naráz tři čtyři věty. Obří akumulátor? Mírně nadzvednu obočí a podívám se na ní. ,,Vlastně...docela dost možná bych věděl, kde ho sehnat. Pamatuješ na toho řidiče autobusu? Mám s ním menší....úmluvu, takže by ho čistě teoreticky mohl sehnat. Ale jestli chceš prodlužky, tak pár jich bude mít určitě u sebe Roban.'' Nazvu opět Roberta jinak, než bych měl. Opět stočím pohled zpátky k Sam. |
| |
| Když to říkáš… Matt Daniels Čekala jsem, že si řekne o peníze. Já bych ten alkohol taky chtěla zaplatit, kdybych ho měla sehnat, a jen kývnu. „Jo peníze ti dám osobně, souhlas? Sice ne hned, ale budou.“ Vyslechnu si druhou žádost. Něco o mě chce vědět? Nekecejte, zatím vypadal tak odtažitě a on to bude docela společenský kluk. „Já… No… Je mi osmnáct. Zvláštní, že věk je tvoje první otázka, ale tak fajn. Druhá otázka taky nic moc zajímavé. Prostě mě rodiče vypakovali z domu, jak prosté a jednoduché. Asi se jim nelíbilo, že nejsem extrémně poslušné štěně. A něco obecně o mně? Žiju hudbou, teda jediné co umím, tak pár akordů na kytaru, ale spíše se zabývám tou elektronickou taneční.“ Dívám se na něj a čekám, jestli mu tohle bude stačit, jako rychlý úvod. „Ale teď čekám to stejné od tebe a… Nechceš jít směrem na oběd? Aspoň tu nebudeme furt stát jak trubky. Anebo bychom ještě mohli zajít do toho lesa, znáš ho určitě dobře. Tak najít nějaké vhodné místo, i když nevím, jestli to nebude až moc nápadný kdyby nás viděli. Pořád je to zakázané v pravidlech….“ Poslední větu řeknu naprosto flegmatickým tónem. Pokud tady nebudeme vraždit jeden druhého, tak proč pravidla neporušit. „A s tou prodlužkou nebo akumulátorem si nedělej starosti vymyslím něco… lépe… přenosného a sehnatelného.“ Mávnu nakonec nad svým posledním dotazem rukou. Vždyť mám ještě náhradní baterii do notebooku. |
| |
| Píšem si na blogu. V tom vojde do chaty môj spolubývajúci. Moc pozornosti mu nevenujem, bo mám na notebooku záživnú debatu. Ale ako sa slušnosť patrí a aj preto, bo tu budeme spolu rok. Čau ja som Esit. A píšem ďalej. Neprebehla ani polminúta od Brianovho odchodu a naša debata si dala pauzu na večer. Mal by som už ísť sa pozoznamovať. Povedal som si a s týmto úmyslom som vyšiel. Keď som zatvoril dvere, Brian išiel v skupine dvoch báb a jedna sa odtrhla. Držal som si rovnaký odstup, keď som išiel za nimi a potom som zamieril rovno k Brianovi. Keď som bol tri metre od nich povedal som tak aby ma počuli, ale nie tak aby to počul niekto iný. Brian sorry, že som na teba vlastne nereagoval, ale na blogu sme viedli debatu. Pousmejem sa a oboch si periférnym videním premeriam a nedalo sa nepousmiať. Zatiaľ som prišiel až k ním. |
| |
| Asi moc velé teplo Kathie mi začne vyprávět o tom jak se sem dostala vlsatně je na tom hodně podobně jako já. až na to, že jí sem poslali rodiče. Pak se jěště stihne zmínit o osvětlení a jako když utne se zhroutí na zem. Já se z prvu leknu a chvíli mi trvá než si uvědomním co se vlastně stalo. Jakmile se vrátím do reality tak vezmu Kathie do náruče a zamířím s ní tam, kde nám řekli, že je ošetřovna. "Sestřičko ona se zhroutila. Prostě jsme spolu mlivili a ona najednou spalda na zem." Sestřička mi ukáže, abych ji položil do volné postele a pak ji začne prohlížet. "Není to nic závažného zřejmě jenom málo pila a tak dostala úpal (nebo úžeh nidky nevím co je co). Nebojte bude v pořádku." S tímhle opustím ošetřovnu a vydám se zpátky k chatkám. "Škoda dobře se s ní povídalo. No hlavně nesmí zmeškat svojí vlastní párty. To by to potom vypadalo, aby jedna z organizátorek nepřišla na vlastní párty." Cestou ledabyle odkopnu pár náhodných kamenů a pak jeden z nich vletí do boty někoho předemnou. Jasně, kdybych neměl skloněnou hlavou tak bych si ho všiml už dřív, ale co se dá dělat. "Á ty jsi nechal kompa kompem? To rád vidím." Hned poznám toho - Nerda -, kterej semnou bydlí v chatce. "Jo v pohodě. Chápu debata je důležitá. Mě zsae někdy nejde přestat mlátit nějakýho šprta co mi zapoměl přinýst svačinu." Posměšně se ušklíbnu a vydám se někam dál k lesu. Ne že bych do něj chtěl jít teď, ale v noci chci. Nejde si nevšimnout mentosové vůně, která se líně nese vzduchem od chatek. "Cítíš to taky?" Obrátím se na mého spolubydlícího. "Zajímalo by mě, kdo je ten první šťastlivec co měl tu čest porušit pravidla jako první." Ani ne po pár krocích mě stále sílící vůně dovede až k nějakému páru. "Ah sorry, nechci zbytečně otravovat." Už se chci otočit, když se podívám i na druhou osobu a kdo to není. Samozřejmě, že ta - holka v modrý bundě -. "Jo a abych nezapoměl . . . Říkala jsi, že se jmenuješ Sam že? Nó jak bych to jenom řekl. Nějakou chvíli budeš mít chatku sama pro sebe. Tvoje spolubydlící to vzdala a radši šla bydlet na ošetřovnu." |
| |
| Co máte s tím psaním jmen pod nadpis? Peníze budou. No jen aby. Někdo ode mě už taky takhle žebral, pak nezaplatil no a pak skončil na ošetřovně. Byla by škoda, kdyby tahle vcelku pěkná dívka skončila na ní taktéž. Nu což. Věřím, že taková není. Pozorně ji poslouchám a semtam jenom kývnu hlavou, abych jí dal najevo, že jsem vědomím stále zde a že ji věuji plnou pozornost. Mírně se usměji nad tím, když zmiňuje, že jí rodiče prostě jen tak vykopli z baráku. Jo...to mi celkem připomíná mě. Je fakt, že oni k tomu měli vážně důvod, nevím jak u ní. Pak se dostane k tomu, že žije hudbou. Tady obzvláště dávám pozor, protože i já většinou zaplňuji ticho nějakou hudbou. Ovšem dále to pak nijak nerozebírá, teda až na to, že umí trochu hrát na kytaru a že se zabývá elektronickou taneční hudbou. V hlavě se mi automaticky vybaví bezživotné rytmy dubstepu...elektronku jsem nikdy zrovna dvakrát nemusel. ,,Zabýváš? Tím chceš říct, že ji...skládáš? Mixuješ?" Zlehka nadzvednu obočí a do rtů se mi vlije příjemný úsměv. „Ale teď čekám to stejné od tebe...'' Ženská mě zná teprve chvilku a už komanduje. Hrůza tohle. Ovšem budu natolik 'přátelský', abych ji také o sobě něco pověděl. ,,Jak jsem již říkal, jsem Matt. Je mi 16 a v této věznici už trpím jeden rok. Není to tu až tak špatné, když si člověk zvykne na všechno kolem. A proč tu jsem? Rodiče mě prostě nemají rádi a já je. Ale mají opodstatněný důvod. V šesti jsem jim zapálil dům, v devíti si od nich vypůjčil auto...a ještě pár vroubků u nich mám, ale kdybych měl vyjmenovávat všechny mé prohřešky, tak bych tu byl až do večera...nebo i déle. A něco málo o mě? Porušuji pravidla...všude kde jsou. Což už sis dost mohla všimnou...'' Můj pohled se stočí zpátky k cigaretě na zemi. ,,...no a na les bude čas později...takže směr jídelna?'' Zlehka se opět usměji a pomalu se rozejdu tím směrem. Opět se chystám vytáhnout další cigaretu a případně nabídnout i Sam, když v tom spatřím dalšího táborníka. Respektivě dva. Zlehka nadzvednu obočí, když se zmíní o otravování a jenom zakroutím hlavou. ,,Vůbec neotravuješ...'' Cigarety nakonec nevytáhnu, vzhledem k tomu, že jednoho z nich neznám. Už jsem zažil pár zdejších práskačů a ačkoliv tihle vypadají celkem důvěryhodně, tak nehodlám riskovat. |
| |
| Vstanu a vezmu si malou koženou tašku. Mířím do tělocvičny. Jsem v ní s Kaiem sám. Převléknu se do kimona a na ruc si namotám látkové pásky. Postavím se doprostřed. Vydechnu. Pár kliků a salt. To je moje rozcvička. Pak z tašky vyndám dva kameny a dojdu ke "kolotoči." Tj. Sloup s otáčivými rameny s výstupky. Stojím na značce. Pak praštím do jednoho ramena, které se roztočí. Druhé, třetí. Vyhýbám se a blokuji ramena rukama. Ztrácím pojem o čase a z vyhýbání je tanec. Skoč, skrč se, dozadu, blok levou, pravou. Při každém výdechu se tempo zrychluje. A mizí Kai, čas, tělocvična. Jen já a neviditelní nepřátelé. |
| |
| Pomaly som sa blížil k Brianovi, ktorý kopal do kameňov. Až kým mi nekopol jeden do topánky. Pokiaľ sa jedná o kompi, som na ňom len na blogoch. Nakoniec sme sa dostali k lesu. Niečo som cítil ale nos ma neraz sklamal. Áno, cítim. Odpovedal som keď to aj Brian ucítil. Nakoniec sme sa dostali k trvalému zákaznikovi a jednej novej v modrej bunde. Keď Matt na Brianovu otázku, či mu vadíme, odpovedal, že nevadíme odľahlo mi. Nakoniec som sa k tomu dokopal a opýtal som sa. Eh. Nechcem aby to vyznelo ako, že som satanista, ale aký máte názor na Lilith. Ak teda viete o čo ide ak nie tak si to nevšímajte. |
| |
| Další táborníci Jeho pozastavení nad tím, jestli skládám hudbu, mi přijde úsměvné a jenom mírně kývnu. „Jo mixuju, občas jsem vypomáhala v nějakých klubech jako DJ, ale nic moc velkého. Spíše taková brigáda o večerech.“ Konečně si vyslechnu jeho část příběhu, zní docela zajímavě. I když až takový trestní rejstřík mít za sebou. Dobře… Oproti němu jsem jenom puberťačka, když to tak poslouchám. „Páni ani bych neřekla, že jsi mladší než já. Ale vcelku zajímavá minulost. Někdy mi o tom musíš říct víc… Chápeš… Ještě jsem nepotkala pravého žháře a kriminálníka.“ Usměju se nad tím, že většina tady má asi takovouto temnou minulost a ani už se nad tím nebudu pozastavovat. „Jo směr jídelna, aspoň se tam potkám s dalšími nováčky.“ Už se chci rozejít směrem k jídelně, ale všimnu si Briana, jak míří k nám a vedle něj jde ještě někdo nový, koho zatím neznám. Věnuju Brianovi úsměv a připojím se k ujišťování, že opravdu neruší. „Ne fakt neotravuješ, jen tu domlouváme… nějaké podrobnosti.“ Trhnu sebou, když se dozvím, že Kate leží na ošetřovně. „No… Snad to nebude nic vážného a v nejhorším případě party můžeme odložit na zítra, či pozítří. Aspoň se všechno může líp domyslet a naplánovat.“ Dokonce i ten kluk vedle Briana položil otázku. No spíše bych čekala nejdřív představení, aspoň říci jméno, ale tak každý má svůj styl. „Lilith? To bude něco s démony ne? Když jsi se zmínil o satanismu.“ Jen to tak tipuju, moc jsem se o žádné náboženství nezajímala. Takže nejsem ani křesťanka, ani muslimka a dokonce ani o satanismu a démonologii toho fakt moc nevím. Vždycky to šlo mimo mě. |
| |
| Jde se na oběd Skoro tak jak jsem čekal. Zaraegovala trochu vyděšeně ale to se moc nevzdaluje od štěstí. Vždyť je to skoro to stejný Podívám se na toho kluka co je se Sam - v modré mikině - "Jinak já jsem Brian." Neušlo mi, že někam odcházeli a tak se podívám na hodinky a ty mi oznámí, že je skoro čas oběda. "Fajn tak jdeme. Akorát mi dělá starosti, kde vezmu nějaké to osvětlení. Jediné co mě pro zatím napadlo je vzít mobily a donutit je blikat všemi různými barvami." Potom se podívám na Sam a promluvím konkrétně k ní. "Takže teď je to jindy, kdy tě pozvu na . . . rád bych řekl skleničku, ale tady ji asi mít nebudou tak snad bude stačit nějaká malinovka nebo něco takovýho." A trochu mi zacukají koutky v úsměvu. Cestou na oběd pořád přemítám o tom kde bych mohl sehnat nějaké to osvětlení. O pití strach nemám to jsem si přivezl z domova stejně jako... No to je jedno. Necháme to na osudu třeba se někde něco objeví. "Za co tady vůbec jste?" |
| |
| Keď Brian dorozprával, spamätal som sa. Oh, prepáčte, že som sa ani nepredstavil. Volám sa Esit. S chalanmi od nás, som sa na blogu hádal o Lilith a chcel som niekoho priviesť na svoju stranu. Chcel som až tak, že som sa ani nepredstavil a už to vyzerá, že som satanista. Pousmejem sa. Ospravedlňujem sa. A naozaj je čas na obed. Pozerám sa na reakciu ostatných. |
| |
| Oběd „Já se jmenuju Samantha, ale Sam stačí.“ Podívám se rychle na Esita, který se už konečně představil. Pomaličku se rozejdu směrem k jídelně, vůbec nikam nespěchám, vždyť máme pořád čas. Chvíli zapřemýšlím nad tím osvětlením. „Tak víš co… baterky, mobily a noťasy to jistí.“ Usměju se a zadívám se na něj. „Ale se svíčkami bych to moc neriskovala, ještě bychom zapálili les a hned první týden udělat něco takového, na to nemám žaludek ani já.“ Zadívám se na Briana, který další věty očividně směřuje čistě na mě. „Já myslím, že se s colou spokojím, ale platit za mě fakt nemusíš. Ještě by to vypadalo, že spolu něco máme.“ Mírně ho s úsměvem šťouchnu a pak se kouknu na ostatní, jestli jdou s námi. Opět padne otázka, za co tu jsme. Snad mi Matt promine, že to uslyší znovu. „Rodiče mě sem prostě vykopli. Moje matka je prostě oproti otci dost mladá, tak si chtějí zase užívat. Protože jinak si to asi vysvětlit nedokážu.“ O tom pokusu o ublížení na zdraví radši pomlčím, i když tenkrát se to seběhlo trochu jinak, než pak podávala oficiální zpráva. „A co ty?“ Jsem mírně zvědavější na Brianův příběh, protože o něm jsem ho ještě neslyšela. |
| |
| Cestou na oběd... Esit se začne omlouvat za to, že v nás podle něj vzbudil podezření ohledně něj a uctívaní satana. I když by my to tolik nevadilo, ale přeci jenom nechci dopadnout jako ti týpci z Kings of rock, kdy se před nimi zjevil satan a chtěl jednoho z nich jako vlastního čističe doutníku. I když pro některé by to byla pocta, ale co se mě týče tak bych velice nerad klečel před Satanem. A tak směrem k Esitovo prohodím. "A jaké je tvoje přesvědčení ohledně ďábla?" Po esitově odpovědi se zase vrátím k hovoru se Sam a ona do mě zrovna strčí. "Třeba s tebou chci něco mít." A na oplátku do ní také jemně strčím. "Na tom, že za tebe zaplatím musím trvat. Přece jsem tě pozval ne snad?" Opět mi zacukají koutky v náznaku úsměvu. Nechci se smát. Nerad se směju. Vždyť k tomu mnohdy nemám ani důvod. Dneska už po druhé musím odpovídat na otázku mého pobytu zde. Ovšem teď jsem si na to naběhl sám. Neměl jsem se ptát. Nezbývá mi nic jiného než odpovědět, protože je to moje chyba. "Policie se mnou měla problémy a tak mě sem poslala, aby si odpočinuli." Odpočinuli není zrovna to pravé slovo, ale pořád jsem se nesmířil s tím, že mě sem poslali, páč mi chtěli ukázat že nade mou zvítězili. "No a dali mi s sebou i nějaké peníze. Takže za ně koupím jídlo na ten večírek. Vždycky se najde někdo, kdo nebude alkohol pít." |
| |
| Oběd Vrátí mi moji poznámku o randění naprosto stejným styl. Jenom se na něj kouknu a rozesměju se. „Tak fajn nechám se tebou překvapit.“ Strčím pomalu ruce do kapes a dál se spokojeně usmívám. „Ale pokud mě teď zveš… Tak příště tě zvu já. Platí?“ Hned ze začátku, co se sotva poznáváme, tak už aby kvůli mně přicházel o peníze. Páni, to jde rychle. „Hezké… Teda ne že bych příběhů o tom, jak se sem ostatní dostali, slyšela hodně, ale… Tohle je poprvé, co slyším, že někoho sem poslala policie. Radši nechci vědět podrobnosti toho, proč tě sem poslali.“ Pozorně si prohlédnu detailně jeho obličej. Konečně k tomu mám příležitost aniž by to vypadalo, že jsem stalker. „Ale i tak… Tady není to zrovna nejhorší, i když tu jsme většina nedobrovolně.“ Když zaslechnu, jak mluví o tom, že koupí nějaké jídlo na ten večírek. Vlastně o jídle jsem ještě ani nepřemýšlela a něco krást z kuchyně mi přijde zbytečné. „Možná by bylo lepší, kdyby prostě každý, kdo tam půjde, něco koupil. Aspoň by to nebylo tak nápadné, že najednou jeden člověk kupuje deset sáčků s chipsy. A hlavně by to bylo víc fér.“ |
| |
| První den . . . a už takové úspěchy Tak tohle jsem vážně nečekal. Bylo mi naprosto jasné, že se tady něco takového stane, protože přeci jenom kdo by vydržel rok bez nějakého vtahu? Leda nějaký nerd nebo šprt. "Tak jo platí." Jakmile přijde na řadu policie tak mi začne po tváři běhat nenávistivá grimasa, ale střídá se to štěstím. Jde mi to velice těžko ale nakonec se mi povede schovat tu nenávist pro pozdější chvíle. "Heh... Jo podrobnosti jsou na nějaký večer k táboráku. Za prvé je to na dlouho a za druhé... ... ... ... ... ... Já ... ... ... ... promiň nechci o tom mluvit. Možná později, ale správně. Nechtěj znát podrobnosti. Alespoň ne teď." Pak se podívám na Sam zrovna ve chvíli, kdy se dívá ona na mě a dlouze se ji zahledím do očí. A moje hnědé oči se vpíjí do těch jejích. "Co se týče těch brambůrek tak pro mě není problém to koupit, protože Oni mi dali i jakési kapesné a já se těch peněz chci zbavit. Nechci u sebe mít něco co si fízlové vydělali tím, že mě mlátili." Při vzpomínce na ty časy, kdy jsem dělal problémy policii mnou projede vlna vzrušení a adrenalinu. "A navíc mám svých peněz dost. Opravdu. Pokud chceš, aby každý koupil kus toho co tam bude tak ale k tomu poskytnu Jejich peníze." S těmi slovy vytáhnu ze zadní kapsy bílou obálku a předám jí Sam. "Tady. Použijme tohle." |
| |
| Kasanova, Ta s modrou bundou, satanista a Murtáágh ,,Žhář a kriminálník...to se mi líbí, tak mě ještě nikdo nenazval.'' Koutky mých úst se zvednou v mírný úsměv. ,,Ještě jsem stahoval nelegálně filmy, ale na to už ctěný soud naštěstí nepřišel, jinak bych skončil úplně někde jinde a né tady.'' Řeknu již s nádechem ironie a zlehka se zasměji. Ten nově příchozí se představí jako Brian. A podle jeho slov to vypadá, že nejsem jediný 'sponzor' dnešního večírku. Teprve až tehdy se objeví další osoba, kterou jsem dnes spatřil u autobusu. Zprvu se zmíní o blogu, takže ho automaticky začnu považovat za nerda. Je to chyba, ale většinou to tak bývá. Ovšem jeho další otázka mě překvapí více, a to, že se zmíní o Lilith. To, že jsem Satanista, je sice pravda, ale nikdo z tábora naštěstí o tom vůbec neví a já bych to zatím vůbec nechtěl měnit. Pokaždé, když někdo spatřil můj náhrdelník, nebo i mojí tetovačku, tak jsem to vymluvil, že jedno jsem dostal k narozeninám a to druhé jsem si náhodně vybral za tetování. Proto nad jeho otázkou jenom mírně nadzvednu obočí, nic neřeknu a rozejdu se pomalu za párem Sam a Briana k jídelně. Jednak už začínám mít trošku hlad a jednak mě zajímá, o čem to vlastně kecaj. Po nějaké chvilce od Briana padne otázka, za co tu vlastně tvrdeme. První s tím začala Samantha. Na ženských obdivuji jednu věc, a to, že jejich pusy melou pantem neustále, dokud se jim ten pant nerozbije...Je to celkem...úsměvné, kdyby to občas nevyrušovalo. No...počkám, až Sam domluví, přičemž, když ona mluví o své minulosti, tak mi jdou informace do levého ucha a z pravého ucha ven, protože jsem vlastně podstatnou část slyšel. Pak se toho ujmu já. ,,Já jsem Matt, no a za co tu jsem? Za to, že mě rodiče jednak nemají rádi...za to, že jsem jim podpálil barák v šesti letech, ukradl auto v devíti letech...Prostě jsem jim lezl na nervy.'' Je jenom jedna věc, kterou zvládnu mistrovku a to někomu lézt na nervy. Polovina kabinetu na prvním stupni odpadla většinou hned po měsíci, díky zničeným nervům ze mě. Pak už se do jejich rozhovoru nikterak výjmečně nezapojuji a spíše uvažuji nad tím, co vlastně dneska bude k jídlu... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jones pro „Jsem ráda, že se ti to oslovení líbí.“ Zasměju se nad tím a otočím se na Matta, že jdu chvíli pozadu. „Ale s tím druhým už takový frajer nejsi. Stahuje každý druhý.“ Nakonec se zase otočím dopředu, když už od něj nepadne žádná jiná věta a zaměřím se zpět na Briana. Spokojeně se usměju nad oznámením, že příště ho zvu já. Nerada někomu něco dlužím, i když vlastně to není dlužení v přesném slova smyslu. Radši to nebudu komplikovat. Ještě se ve vlastních myšlenkách zamotám. Všimnu si ale, že kdykoliv se zmíní o policii, tak mu přes obličej propluje určitá naštvanost. Poučení pro příště… Policii nezmiňovat. „Vážně je na tobě, co mi řekneš.“ Rychle se ho snažím ujistit, že nechci vyzvídat a potom několikrát zamrkám a uhnu pohledem. Zadívám se před sebe. Páni… Tohle bylo zvláštní a hned první den. „Fajn… Víš, nebudu tě přesvědčovat, ať to neplatíš. Když se těch peněz chceš takhle rychle zbavit, tak prosím.“ Jemně odstrčím jeho ruku s obálkou. „I když jsou ty peníze od fízlů, tak by sis je měl nechat. Pořád jsou tvoje.“ Mírně se usměju a kývnu, abych zakončila svoji myšlenku. Vlastně to mám teď v hlavě hodně pomotané. Kdoví, čím to je. Teda tuším, čím to je, ale zatím na to moc nemyslím. |
| |
| Procházka Povytáhnu obočí a překvapeně zamrkám, potom se zasměji. “Tak to bych tě neměla štvát jinak mi přistane jedna nožem co?“ Snažím se odlehčit situaci a navázat bližší kontakt. Vyjdu před chatku, počkám až Emily vyjde a zamknu za sebou dveře. “Jsem vcelku zvědavá, co za lidi tu potkám.“ Prohodím bezmyšlenkovitě a podívám se na fialo-vlásku. “Máš opravdu krásné vlasy a klobouk. Já jsem vždycky chtěla nosit klobouky, ale přijde mi, že mi nesluší.“ pokrčím rameny a snažím se udržet přátelský úsměv. Pravda byla spíš taková, že mi to domácí učitelé většinou zakazovali, jako spoustu další věcí, takže jsem se naučila nosit nudné oblečení. |
| |
| Aniel "Pochvala? Čo za človiečika som to spoznala?" "Zas tak strašne by som sa nebála. On ten psychopat vznikol z toho, že si celkom rada o nich čítam. Vlastne skoro stále." vysvetlím s miernym úsmevom. "Temnota tohto sveta ma jednoducho fascinuje." vyjdem za ňou von. Prejdem z verandy na chodníček a poobzerám sa po okolí. Potom sa otočím späť na Aniel. "Bolo dosť náročné ich prefarbiť. Pôvodne mám čierné vlasy, no nechcela som byť len ovečka v stáde. Musíme sa predsa niečim líšiť od seba." znovu sa usmejem a napravím si klobúk. "Nedávam ho príliž dole. Je to moja cennosť a taktiež prvá starožitná vec ktorú som si kedy kúpila. Potrpím si na staré a divné veci." Dám ho dole a trochu ho oprášim. "K starím veciam sa veľa krát viažu aj príbehy..." zdvihnem k nej zrak. "Nikdy nevieš či by ti nesedeli ak to neskúsiš. Alebo kým nenájdeš ten pravý. Je jedno čo si myslia ostatný. Ak si v ňom budeš pripadať pohodlne, nos ho." pousmejem sa už ďalej radšej mlčím. Na prvý krát toho hovorím až priveľa. Upravím si vlasy a klobúk nasadím späť na hlavu. |
| |
| Počúvam príbehy oboch, keď už idem povedať môj, Matt ma predbehne a tak len čakám. No tak, keďže ste už povedali všetci, je rad na mne. Otočím sa na nich hneď ako Matt skončí. Začneme ublížením ja zdravý, pokracujeme cez krádeže a skončíme u extrémnych pouličných bitkách. [] Pozerám sa na ich reakciu, aj keď ja môžem byť ich žiak. |
| |
| Nadpiiiiis Docela milá holka prolétne mi hlavou, když spustí salvu slov doprovázených úsměvem. Na její poznámku o tom, že by každý měl nosit, co se mu líbí jen mlčím a reaguji raději na jiné části jejího proslovu. “Starožitnosti nejsou špatné, ale neplatí to u všeho. Ovšem tvůj klobouk působí spíš nově.“ doprovodím svoje slova úsměvem, aby to nevzala zle a pokračuji tentokrát ve svém monologu. “Mě zase fascinuje náboženství. To je také taková temnota dnešní moderní doby.“ Pokrčím rameny a jen v duchu doufám, že není jedna z věřících. Jedna věc je dobrá hudba, druhá kobereček třikrát denně a podivné rituály. Po těchto slovech se vydám náhodným směre. Nejdu příliš rychle, takže se kdykoliv můžu někam podívat, případně následovat Emily. |
| |
| Nadpis neni treba Aniel "Oooh zdanie klame." vyškerím sa. "Ten klobúk dosť dávno našla nejaká ženská na cintoríne. Len tak tam ležal v kaluži polorozpadnutý. Keď sa uistila, že ho tam nikto nenechal naschval, zobrala ho domov a opravila. Dávala na neho veľký pozor a nosila ho len na vybrané akcie. Neskôr ho do obchodu odkiaľ ho mám doniesla jej pravnučka. Takže v podstate je to klobúk z cintorína nejakej mŕtvej prababky." vysvetlím a kráčam pomaly za ňou. Svoj pohľad však venujem hustému lesu. V noci to tam musí byť zaujimavé... "Na náboženstvá som nikdy nebola. Je to stále len to isté. Skupinka ľudí sa neustále háda, koho imaginárný kamarát je lepší a mocnejší ....meh." poviem a zastrčím si ruky do vačkov od kraťasov. "Keď už na niečo verím, tak sú to duchovia a paranormálné veci tomu podobné." |
| |
| soukromá zpráva od Brian Langcaster pro Matt začne vyprávět příběh, ve kterém se skoro vidím když vyměním role rodičů ovšem žádný barák jsem ještě nezapálil a co se týče "vypůjčení" auta tak to nebylo nic co bych nedělal. "Myslím, že když dáme do hromady naše...říkejme tomu vědomosti a zkušenosti. Tak bychom mohli udělat vedoucím ze života peklo. Co myslíš?" Já osobně si myslím, že Matt by se mnou mohl souhlasit a co víc mohl by mi pomoct s realizací mých žertíků u kterých se rozhodně vedoucí bavit nebudou. Potom ke mě dolehnou slova mého spolubydlícího a nestačím se divit K němu mi tohle prostě nesedí. Je dost možné, že to bude práskač. Na toho si musím dávat pozor. Saminy slova jsou první tohohle typu, které mi kdy kdo řekl. Ona mě snad chápe a snad i se mnou soucítí. Nevím proč mě to napadlo, ale napadlo mě to a nestačím se divit. Po dlouhých letech se na mé tváři objevil opravdický úsměv. Žádná ironická přetvářka nebo škodolibost, ale opravdický úsměv. "Je fajn, že to bereš takhle. Většina lidí se mě po tomhle oznámení buď straní nebo chce hltat každé moje slovo o mé minulosti. A nevěřila bys jak je to příšerné." S penězi už ale tak chápavá není. I přes to, že jí rozumím a její odmítnutí chápu mi to nedá zastavím se a s trochu podrážděným hlasem pronesu. "Tys mi asi nerozuměla. Tyhle peníze na sobě mají mou krev a bolest. Já je u sebe nechci a nechci aby byly využity na něco, co je v souladu se zákonem. Takže je buď spálím nebo rozdám ostatním, aby za ně koupili něco na tu párty po případě podplatili nějaké táborníky, aby nám dělali ostrahu před vedoucími." Znovu natáhnu ruku, abych ty peníze někomu dal, ale tentokrát už to není Sam, ale Matt. "Rozdělíš to že jo?" |
| |
| Klobouček Opět udiveně poslouchám příběh o klobouky. Kdo by sakra vzal věci ze hřbitova a dál to nosil? ptám se sebe sama, ale opravdu se usměji až odhalím bílé zuby. Najednou mi to přijde mnohem srandovnější než jsem myslela. Představa staré dámy, která si to jen tak náhodou štráduje po hřbitově a objeví chudáčka opuštěného kloboučka, kterého vezme domů a v podstatě adoptuje. „Já věřím ve smrt. Je to jediná životní jistota.“ mrknu na svoji novou společnici jestli rozpoznala hravý výběr slov a mimoděk se stále culím jak měsíček na hnoji. „Jsi ráda, že jsi jela na tento tábor? Nebo tě k tomu někdo dotlačil? …. Ne že bych chtěla vyzvídat nebo tak, ale já jsem tu třeba nedobrovolně.“ dál to nerozvádím. Upřímně jsem sama překvapená, že jsem se rozhodla mluvit o takovém …. Řekněme choulostivém /osobním tématu. |
| |
| Aniel Nad jej otázkou sa zamyslím. Som rada? V podstate by som mala byť. Predsa len už možno nikdy neuvidím tie dve čudá doma. "Ešte neviem či som rada." poviem napokon. "Poslali ma sem tie dve opice, čo sa im normálne hovorí rodičia, no v podstate mi spravili láskavosť. Už sa na nich nemusím pozerať." jemne sa pousmejem. "Zatiaľ ale nelutujem, že som tu. Ak budú aj ostatní mutanti ako ty, tak sa to tu bude dať prežiť. Bude to ako dovolenka od toho svinstva doma." poviem a kopnem do kamena ktorý bol na chodníku. |
| |
| Rodičovská láska Tady někdo nemá rád domácí ovzduší prolétne mi hlavou jako první reakce na její slova. Přestanu se přiblble usmívat a zamyslím se. Vlastně mi lichotí, takže by se nejspíš hodilo jí poděkovat. „Ehm .. no díky. Snad tu bude víc milých lidí … Co poslouchají dobrou hudbu nebo tak ….“ řeknu lehce rozpačitě. Na tohle nejsem zvyklá. „To tak vypadá, že rodiče ti toho do života moc nedali…“ zarazím se, když si uvědomím, že melu kraviny. „Teda, chtěla jsem říct, že je nemáš moc ráda.“ ztěžka vydechnu a pokusím se usmát, ale bojím se, že to vypadá jako grimasa. Už to začíná. I když se snažím chovat přátelsky a mile, vždycky to pokazím nějakou takovou nepříčetností. |
| |
| Skôr nenávisť ako láska Aniel "Rada ich nemám vôbec. Nikdy som asi ani nemala. Nie sú to moji rodičia a nikdy neboli." zamračím sa. Skutočne ich ...nenávidim. Bola som pre nich len donútená príťaž. Zbytočný kus handry. Oni boli ale pre mňa presne to isté. "Aby som to vysvetlila ...som adoptovaná. A skôr z donútenia ako lásky alebo z čoho ..." pokrútim očami. "Už od malička som bola rebel. Jednoducho som nikdy nebola takéto dokonalé dievčatko čo chodí v ružovej a hrá sa s barbie. Ja som im oveľa radšej lámala ruky a hlavy napichovala na špajdle ..." pousmejem sa. To boli spomienky ... "A im sa to nepáčilo a tak sa začala hra kto komu spraví viac napriek" "Ty si tu teda z donútenia." otočím sa na ňu. "Predpokladám, že rodičov tiež nemusíš ..." nadvihnem zvedavo obočie. |
| |
| Les a povídání o rodině Chtě nechtě mi na chvíli poklesne čelist. Jen doufám, že si toho Emily nevšimla. Rychle zavřu pusu a nasadím zdvořile zaujatý výraz. “No, já rodiče nemám. Jsem tu kvůli tetě. Nejspíš mě chtěla zabavit …. Nebo se mě zbavit, aby měla volný dům.“ Usměji se, i když mi při tom povídání do smíchu opravdu není. Snažím se toho vybruslit tak, abych se nemusela pitvat ve vlastní minulosti. “Je to složité, je mladá a na děti není a vlastně nikdy nebyla připravená, takže jí to nemůžu mít až tak úplně za zlé.“ po ukončení této věty jen pokrčím rameny a ukážu na les. „Nechceš se tam mrknout aspoň na okraj?“ upřímně mám chuť vlézt přímo do lesa, najít si vysoký strom a vyšplhat na něj, tak jak jsem to dělávala v naší obrovské zahradě, ale přece jenom, je to zakázané. |
| |
| Porušovanie pravidiel? Aniel "Ah, tety vedia byť hnusné. No aspoň máš od nej pauzu. Ako hovorím, dovolenka." usmejem sa. Ešte nikdy som nebola k niekomu takto praiteľská. Bolo to zvláštné a zaujimavé zároveň Aniel bola ku mne milá. Tak som milá na oplátku. Vlastne ... Ešte ku mne nebol nikto milý ...hmmm ... Ako spomenie les, znovu sa doneho zapozerám. Dívam sa medzi stromy a snažím sa dovidieť čo najďalej. "Hneď porušiť pravidla?" vyškerím sa. "Lákavé to naozaj je. Lesy sú fascinujúce. Dokážu byť príjemným miestom na oddych, no za pár minút sa vedia zmeniť na miesto ako z horroru. Je to zvláštné ..." |
| |
| Pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala “Jo dovolená, to je lepší. Budu o tom takhle přemýšlet! …. Po té se na chvíli zarazím a uvědomím si co ještě řekla. Porušení pravidel?“ zeptám se překvapeně a kouknu na Emily. “Já myslela, že nesmíme do lesa …. A já chtěla jen na okraj.“ Nejspíš to nezná moc přesvědčivě. Popravdě bych opravdu nejraději zašla mezi stromy. “Místa z hororu nebo z fantasy. Máš ráda fantasy filmy a knihy?“ počkám jestli vyjde směrem k lesu. Pokud zůstane stát tam nebo půjde jiným směrem určitě nebudu tlačit. Chci si s ní povídat a trochu se seznámit, ne dělat zbytečné rozepře kvůli směru cesty. |
| |
| Okraj lesa Aniel "Fantasy? Ak sa počta Pán Prsteňov, tak áno. Aj knihy aj filmy." pousmejem sa vykročím vpred. Zídem z kamenného chodníčku a cez trávu idem pomaly k lesu. Kráčam až kým nezájdem k pár stromom. Chvíľu sa medzi nimi prechádzam a potom si k jednému sadnem do trávy a oprem sa o jeho kmeň. Počkám na Aniel kým sa ku mne pripojí a pokračujem... "Inak som skôr na horrory a celkovo na také temnejšie veci. Ako si si už asi domyslela." jednou rukou si trhám travu. "Aj knihy skôr len takého žánru. ....Alebo komixy." |
| |
| Konec Po chvíli mě trefí rameno do nohy. Zakymácím se, zasyčím bolestí a padnu na zem. Moje achylova pata. Když bolest přejde, vstanu a převléknu se. Pak s Kaiem na rameni a holí o kterou se těžce opírám vydám na prohlídku. Kai letěl nade mnou, ale po chvíli mi sedl na rameno a rozhlíží se kolem. Procházím komplexem a dívám se na nedaleký les. Nějak to tu přežijem... |
| |
 | Doma Ležela jsem, nechtěla jsem ani za nic vylízat z postele protože vím, co mě čeká. Otevřela jsem oči a viděla jsem mladší sestru, které seděla naproti mé posteli a pozorovala mě. “Měla by jsi stávat,“ naštvaně jsem mlaskla a otočila se na druhý bok, abych se na ní nemusela koukat. “Starej se o svoje problémy,“ zabrblala jsem do polštáře. “ Mami, Lateesha nechce vstát! zvolala sestra směrem do kuchyně, kde pravděpodobně matka chystala snídani, nebo se opíjela. “Sklapni spratku!“ otočila jsem se a hodila po Kireshe polštářem. “Lateesho vstávej !“ zařvala matka celým bytem. “Nikam nejedu, na žádnej zatracenej tábor nejedu sakra!!“ zařvala jsem na ní zpátky a naštvaně se podívala na Kireshu. “To si piš zlato že jedeš, i kdybych tě měla na to zatracený nádraží donýst v zubech!“ nesnáším svůj život, nesnáším tuhle rodinu a tuhle situaci. Po chvilce proklínání jsem teda vylezla z postele, šla se upravit a obléct. Na sobě jsem měla krátké triko asi pod prsa, volné na jedno rameno, krátké jeansové kraťase a žabky. Zbytek oblečení a ostatních věcí jsem měla v tašce. Nasadila jsem si sluneční brýle, vzala do rukou tašku a znechucená, naštvaná a vytočená odešla z pokoje. K snídani jsem si dala zbytek cereálií s mlékem a matka mě odvezla na místo odjezdu. “Nemusíš to dělat, mami, já se zlepším přísahám!“ prosila jsem matku když jsme dojeli na místo. Matka se na mě jen podívala a pohladila mě po tváři. “Nesnáším tě, nesnáším vás všechny!“ práskla jsem dveřma a s cestovkou a kabelkou došla k autobusu. Utřela jsem si slzu která mi stékala po tváři a sledovala ty lidi kolem mě. zasraní hipsteři projelo mi jen rychle hlavou a všechny je přes sluneční brýle pozorovala. Ty jejich klobouky, notebooky, vytahaná trika a psí známky. Znechucená jsem prošla kolem řidiči a sedla si někam bokem, naštvaně jsem vedle sebe práskla taškou a kabelkou, cesta bude už tak dlouhá a nemíním si ji kazit nějakým pozitivním milujícím láskoupřekypujícím člověkem. Tábor Cesta byla kupodivu docela rychlá, totálně mimo civilizaci, přes les do polí a zase do lesa, skvělé. Když jsme dojeli na místo, vzala jsem své tašky a vylezla ven. Rozhlížela jsem se kolem sebe, zas špatně to tu nevypadalo. Najednou před námi stál celý oddíl tohoto tábora, začali se řešit pravidla, hodnoty, chování, vše, co šlo absolutně mimo mě. Když nás provázel areálem a vzal nás dovnitř budovy, sundala jsem si sluneční brýle. “Sakra, to vypadá líp než u nás doma,“ prohlížela jsem si prostory, vážně pěkné, možná to tady nějak přežiju. Než jsme se rozešli dal nám do rukou klíče od chatek. S nikým jsem se neznala, s nikým jsem neseděla, s nikým jsem do teď nepromluvila, jsem docela zvědavá, jestli budu bydlet sama, nebo s nějakou královnou hipsterů. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Jones pro Ohledně peněz jsme se holt neshodli. Ale za svým názorem si stojím. Pokud je chce rozdat, ať je rozdá, ale nerada si beru nějaké větší peníze od někoho jen tak. Jeho podrážděný možno až naštvaný tón v hlase mě mírně vyvede z míry a radši uhnu rychle pohledem. „Dělej si, co chceš.“ Jen nad tím pokrčím rameny a už nad tím moc nepřemýšlím. „A co třeba tvoje hobby. Je něco, co máš doopravdy rád?“ Zkusím změnit trochu téma. Třeba se to povede, zase se vrátíme k příjemnému rozhovoru. |
| |
| Kecy “Jo to my došlo“ zasměji se a pokrčím rameny. “Horory a podobné věci nejsou až tak vzdálené od fantasy, takže i v tomhle bychom si případně mohli rozumnět.“ Zadívám se na její vlasy a vzpomenu si co říkala o přebarvování. “Nedokážu si tě představit s černými vlasy. Jak dlouho ti to trvalo než jsi dosáhla této barvy??“ |
| |
| Vlasy a palica Aniel + Dax "Nooo ...hmm..." zapozerám sa do diaľky a spomínam. "Asi tri štyri mesiace kým som ich dostala na skoro biele. A potom som musela nejaké dva týždne čakať aby sa mohli zafarbiť. Na fialovo to už šlo potom jednoducho." usmiala som sa na ňu a prehrabla si vlasy prstami. "Ono ako sú teraz už fialové, tak dofarbovanie už je jednoduché ...Ale moc to nedoporučujem" pousmejem sa. Opäť sa zahľadím pred seba a ticho od stromov sledujem takmer celý komplex. Bolo odtiaľ vidno na všetky chodníčky a dokonca až k chalanským chatkám. Onedlho niekde v diaľke pred nami prešiel akýsi chalan. Na rameni mal veľkého bieleho sokola a v jednej ruke chodeckú palicu. Viac ako ten sokol ma zaujala tá palica. Nevyzerala tak, obyčajne, ako tie ktoré bežne majú starý ľudia, alebo niekto kto má problém s chôdzou. Táto vyzerala ...proste zaujímavo. "Uhm ...prepáč mi ..." povedala som Aniel a zdvihla sa. Ráznym krokom som šla k tomu chalanovi. Chcela som si tú palicu lepšie obzrieť. Moje starožitné zmysli boli napäté. Došla som až k nemu a obzrela si ho. Odkašlala som si. "Ehm ...zdravím." |
| |
| Jaká palice? Emily Někdo ke mě přišel. Fialovlasá dívka. Podívám se na ni. V duchu jsem překvapený, ale zvenčí na sobě nenechávám nic zdát. "Ahoj." Řeknu neutrálně. "Děje se něco?" Jaký je jiný důvod, aby za mnou někdo dobrovolně chodil? Jasně, asi Kai. A měl bych se představit. "Jmenuji se Dax a tohle je Kai." Ukážu na sokola, který zamával křídly a poposedl. |
| |
| Tá o ktorú sa opieraš Dax Pousmejem sa na oboch a lepšie som si prezrela sokola. Mal skutočne pekné peria a celkovo pôsobil majestátne. "Teší ma, ja som Emily." predstavím sa. "Nič sa nedeje, ja len ...bude to znieť divne, ale zaujala ma tvoja palica." krivo sa pousmejem. Hneď ako to ale dopoviem, pohľad mi smeruje dole k jeho ruke a skúmavo si prezerám hlavičku za ktorú ju drží. Mala som obrovskú chuť mu ju zobrať a prezreť si ju zblízka... |
| |
| :-D Emily Emily je hezké jméno. Tedy, najdou se i tisíckrát horší. Třeba to moje. Nechápu, jak mohli moji rod... No vlastně, vzhledem ke každodennímu stavu mého otce se tomu nedivím. Hůl? Jako fakt ji zajímá ten hnusnej kus dřeva, kterej mi připomíná, že nikdy nebudu normální? "No.... Je to hůl. Co na to říct." Vypadá jako znalec a já bych nerad, aby přišla na její malé tajemství. "Koupil jsem ji v jednom starožitnictví. Nemám ji dlouho." Zalžu. Opřu se o nejbližší pevnou stěnu a hůl jí podám. "Jestli chceš... Ale opatrně." Nabádám ji. Nerad bych si ji zničil. Tady by se těžko kupovala nová. |
| |
| >:3 Dax Ako mi ju sám od sbea podáva, musím si hryznúť do pery. Opatrne ju od neho prevezmem a zblízka a dôkladne si ju prezerám. Prstami jemne prechádzam po vyrezávanom dreve a skúmam hlavičku. "Je naozaj úchvatná ...Má aj nejaký príbeh?" opýtam sa a nespúšťam z nej pritom oči. Snažila som sa odhadnúť jej vek a pravý účel. Takáto vzácnosť iste nemohla byť len obyčajnou pomôckou pri chôdzi. A nebola. Tesne pod hlavičkou som si všimla okrúhleho zárezu, ktorý akoby ku zvyšku celej palice nepatril. Nehodil sa tam, aj keď nevzdelanému oku tento nepatrný rez ušiel. Usmiala som sa a palicu mu späť podala. |
| |
| O:-) Já s ní nikoho neprobodl! Emily Když si ji prohlíží, jen na i strnule koukám. Heh, snad to nezjistí. No, asi ne. Příběh? Ehm... Už jsem to skoro zapoměl. "Ten ehm... no prodavač říkal, že patřila nějakému lordovi, či co." Pokrčím rameny. Nechce se mi říkat pravdu. Pravdu o tom, komu patřila. Otci... Tomu prolhanýmu bas.... To byl první příběh. A druhý příběh? Vzal si ji jeden mrzák, aby nezapomněl, co mu otec dělal. Ten hnusák bez mozku ambicí a s whisky v žilách. Myslím, že i touhle holí jsem schytal pár ran. Ale vím, že kdysi vážně patřila někomu bohatýmu. Bohatšímu než otec. Hůl si vezmu. "Za co tu vlastně jsi? Pokud to není tajné." Mrknu na ni. |
| |
| Zatial! :D Dax "Tak lordovi? Hmm ..." nadvihnem zvedavo obočie. "Čo ti môžem povedať ja, tak bude tak z 18. alebo 19. storočia. Ozdobná a vychádzková palička. ...S malým tajomstvom, o ktorom ale asi vieš." pousmejem sa a zložím si ruky na hrudi. Iste si myslel, že na to neprídem. To by som ale nemohla stráviť toľko hodín na internete ... "Tajné to skutočne nie je. Adoptívny rodičia ma považujú za labilného psychopata a tak sa ma radšej zbavili. A čo ty?" vrátim mu mrknutie. |
| |
| Na to řeknu jen: Muhuhehe!! Emily Zatleskám. "Opravdový znalec!" toho tajemství se zarazím. "No ehm... jo? OK, vyhrála jsi." Mírně se ušklíbnu. Snad mě nepůjde napráskat. Ale nevypadá jako ten typ. Její stručný popis toho, proč tu je mě pobaví. "Heh, na psychopata nevypadáš. Možnááá..." Změřím si ji a šklebím se. "Já? No... eh jak bych to řekl. Chodil jsem po spoustě škol a tohle je jakýsi...úkol?" Vážně nevím jak to podat. A o svých rodičích se nehodlám bavit. Ani o sestře... |
| |
| Emily ti pomôže >:D Dax Zasmejem sa a mierne sa aj ukloním. Dám si pritom aj dolu klobúčik, no hneď si ho nasadím späť na hlavu. "Psychopat zatiaľ skutočne nie som. Ono vyšlo z toho, že neustále sedím za notebookom a dôkladne študujem katastrofy a temné kúty tohto sveta." schovám ruky zachrbát. "Ehm ...inak povedané, čítam si o vrahoch a prezerám si fotky ich obetí a podobne ..."vysvetlím. Celkom sa mi tu o tom hovorilo lahšie. Nejak som tušila, že pri spomenutí mojich koníčkov tu odo mňa nikto neujde. "Úloha?" nadvihnem obočie. "Zaujimavé ...." poznamenám, no nijak sa ďalej nepýtam. "Prepáč ak budem príliž doterná, ale palicu potrebuješ aj naozaj?" zaujímam sa. |
| |
| Jakou má jistotu, že nepůjde o ni? :-P Emily Heh smrt? Tak TOHLE téma mě moc nebere. Teda, vůbec. Když ji kolem sebe člověk má denně, omrzí. Zase se téma stáčí k mojí holi. Pche. Cítím se dotčen. To na mě není nic zajímavějšího? Heh, co by taky mělo, že? Kai zaječel a potřepal křídly. Je netrpělivý. Horší než já. "No... Proč?" Dívám se na ni. Je snad tajnej agent? "Jinak, jo." Kdybych nebyl blbej a nenechal si ten hnus z nohy vyndat. Ale já nechci... |
| |
| ved je mila :c Dax "Oh ...tak to ma ...mrzí?" skutočne neviem ako reagovať. Ako sa aj na to dá reagovať? Nespoločenský tvor ako ja, by sa nemal zoznamovať s ľudmi ... Keď Kai zaškrieka, mierne zo sebou cuknem a privrem oči. Skutočne to bolo na hlas. "Tvojmu kamarátovi asi nepáčim, čo?" |
| |
| To se liší kus od kusu.... Emily Ušklíbnu se. Poznal jsem spoustu lidí, který to "mrzelo." Hlavně kvůli tomu, že už si nemůžou na mě přivydělat. "Nemusí." Zamručím. Otočím se na Kaie. "Jemu se nelíbí nikdo." Řeknu poněkud kriticky ke svému sokolu. |
| |
| No jooo... Dax "Ty sa mu, ale asi páčiš veľmi." usmejem sa a znovu si sokola prezerám. Nevedela som si predstaviť, aké to musí byť. Mať sokola ako za domáce zvieratko. Mňa by rodičia vyhodili už len za korytnačku, alebo niečo... "Musí byť fajn mať po boku takého verného kamaráta." |
| |
| Znovu: Muhuhehe... A nevíš co napsat za nadpis, co? Emily Ušklíbnu se. Kai mě pleskl křídlem a já bych si myslel, že to udělal schválně. "Heh, věrnej? Jakmile uvidí nějaký maso, zdrhne." Ale neříkám to vážně. Kai by mě neopustil. Ani já jeho. Hodil jsem hlavou k Emily, Kai vzlétl a přistál dívce na rameni. "Ale vycvičeenj je." Řeknu samolibě. Což vyjma těchto chvílí nedělám. Kai zapískl a mírně klofl Emily do nosu. Jo, líbí se jí. Sokolova důvěra se hledá dlouho. Aspoň tak mi to všichni říkali. Ale vzlhedem k tomu, jak dlouho Kaie mám, je to podivné, ne? |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Dax Mierne som zaklonila rameno ako mi oťaželo. Udivene som hľadela raz na sokola a raz na Daxa. Bola som uchvátená. Takéto veci som doteraz videla len na obrazovke od notebooku. "Ouu ...." chytila som si nos ako ma dzobol, no zároveň ma tým aj zobudil zo šoku. "No, musím povedať, že ti závidim ..." pousmiala som sa na Daxa. Za takého "malého spoločníka" by dala čokoľvek. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro Ëmily Šklebím se na ni. "Máš ráda zvířata? Ornitolog?" Hádám. Kdyby jo, měl bych tu spřízněnou duši. "Kdybys chtěla, mohla bys taky mít takovýho kámoše. Stačí jít do lesa." Jak jsem asi já získal Kaie? "Je to dlouhej proces, ale výsledek stojí za to, nemyslíš?" Zašklebím se a dívám na Kaie na jejím rameni, jak se čepýří a předvádí. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík "Ornitológ skutočne nie som, no zvieratá zbožňujem." pousmejem sa. Zdvihnem opatrne ruku a pokúsim sa Kaia opatrne pohladiť po pierkach na hrudi. Snáď neprídem o prsty. "To určite áno." obrátim zrak na Daxa. "Vždy som si predstavovala ako mi na rameni sedí havran." zasmejem sa. Skutočne to bol taký malý detský sen... |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milky "Heh. Moje zaměření je ornitolog, ale ostatními formami života nepohrdám." V duchu se zasměji. Havran? Vážně? vláštní. "Havran by šel zařídit." Ušklíbnu se spiklenecky a prokřupu prsy. Je těžkopádnější než sokol a dal by se ulovit. "Ale proč zrovna havran?" Zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík "Ja ani vlastne neviem. Teda no ...vždy mi prišli taký, záhadný a úchvatný. Sú veľmi inteligentný a dokážu sa veľa vecí naučiť. V minulosti ich brali ako poslov smrti. V nórskej mytológii zasa predstavujú Odinové oči na zemi. Taktiež keď krajinou prechádzal čierny mor, Doktori nosili takzvané morové masky v tvare havranieho zobáka. Je toho veľa ..." mierne zahanbene sa usmejem. Zasa sa mi huba rozbehla, musím sa zastaviť. "Ehm prepáč ...zasa veľa rozprávam ..." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Poslouchám ji se zalíbením. Mám rád historii. Je daná a neměnná. Ale tu mou rád nemám. Snažím se proti ní bojovat, ale proti ní se bojovat nedá. Mávnu rukou. "Mám rád, když nemusím mluvit já." Navíc její hlas je příjemný. "Já mám rád sokoly pro jejich rychlost a hrdost. Inidáni jim říkali Králové oblohy. Prý vytahovali každé ráno na oblohu slunce. A Mayové věřili, že když spatří obrovského sokola, přinese to jejich kmenu zkázu." Zašklebím se. Ne, nejsem tolik blbej. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Usmejem sa a možno sa aj trochu začervenám. Ešte nikto nepočúval moje kecy rád. Bol to zvláštny pocit. "Úžasné ...Priznám, že o sokoloch toho veľa neviem. Budem si to musieť naštudovať." ticho sa zasmejem a znovu pozrem na Kaia. Nachvíľu sa obzrem na svoje prázdne rameno a predstavím si tam havrana. Verného spoločníka ... Sama pre seba sa nad tou predstavou pousmejem. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E-milka Zakoulím očima. "Znáš pojem knihy?" Zašklebím se. Opřu se o stěnu jedné chatky. Majitelům by to nemělo vadit. Ä kdyby jo, jejich problém. "Ty máš havrany asi fakt ráda, že?" Usmívám se. "Zvu tě na noční výpravu za havraními perutěmi." Řeknu skoro jako v nějaký ujetý středověký knize. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík "Áno viem čo sú knihy. Aj napriek tomu, že sedím za notebookom, mám ich zopár prečítaných." usmejem sa a skrížim ruky. "Predsa len, nie všetko je na tom internete a dobrá kniha sa občas hodí." Jeho pozvánkou do lesa ma trochu šokne. Myslí to vážne? Vážne mi chce zaobstarať havrana? Prekvapene zamrkám očami. "Nie že by som bola proti. Do lesa by som sa chcela pozrieť tak či tak, ale ...nechcem ťa zbytočne obťažovať" |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E-milka Mávnu rukou. "Co jinýho bych měl v tomhle... světě dělat? Je tu hrozná nuda." Postěžuju si a dramaticky rozhodím rukama, přičemž mě zabolí noha a já málem upadnu. Kai zavřeštěl, abych si dával bacha. No jo, no jo. "Navíc, mám rád přírodu, jak už jsem říkal." Mrknu na ni. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík[/i] "Uhh ...v pohode? Chceš nejak pomôcť?" podídem trocha bližšie k nemu. Nijak ho ale nechytám. Nevyzerá zrovna na ten typ čo by o nejakú pomoc stál a tak sa radšej najprv opýtam. "Prírodu mám rada aj ja. Nechápem ľudí čo by ju najradšej zničili." nachvíľu sa zamračím. "No tak ...ja tvoje poznanie prijímam." pousmejem sa. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E-milka "V pohodě." Narovnám se a prohrábnu si vlasy. Sakra, takhle mě neměla vidět.¨ Uchechtnu se. "Já nechápu většinu lidí. Ale mám rád pralesy. Jednou bych do nějakýho chtěl. Pokud je nevykácej." Většinou nejsem tak vířečnej. Co se to se mnou děje? Ukloním se. "Budu moc rád, když nebudu muset porušovat zdejší pravidla sám." |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík "Najradšej by som vysekala tých ľudí čo tie lesy ničia. Ale výlet by to bol zaujimavý." usmejem sa. Ako sa pokloní, znovu sa jemne začervenám. Prečo sa dočerta červenám??! Pripadám si hrozne divne. Ešte nikdy sa mi to pred nikým nestalo a za to sa hanbím ešte viac. No snažím sa to nedať najavo. "Tak to aj ja. Možno nám aj dajú potom spoločný trest." zasmejem sa. |
| |
| Ošetřovna Probudila jsem se nejspíš na ošetřovně. Až po chvíli jsem si uvědomila, že jsem při pokecu s Brianem omdlela. Nejspíš úpal... (nebo úžeh, ale to je jedno) pomyslela jsem si a posadila se. Rychle ke mně přiběhla sestřička a řekla mi ať odpočívám jenže jakmile odešla byla jsem pryč i já. Nebaví mě sedět ani ležet. A už vůbec ne na ošetřovně. Rozhodla jsem se jít do jídelny, protože už byl skoro čas kdy měl být oběd. Cestou jsem přemýšlela jak jsem se vlastně dostala na ošetřovnu. Nejspíš mě tam nějak dopravil Brian, protože nikdo jinej v okolí vlastně nebyl. Musím se ho zeptat... pomyslela jsem si a kráčela jsem okolo chatek k jídelně, kam se už pomalu začali shromažďovat lidi. Snažila jsem se dohledat Sam a prohlížela jsem si ostatní, abych ji našla, ale marně. Nejspíš už je vevnitř. řekla jsem si a šla jsem dál. Později už jsem stála v jídelně, ve které byli už skoro všichni, ale Sam pořád ne. Tak jsem si šla sednout do volné lavice. Počkám na Sam a pak si dojdu pro jídlo. řekla jsem si a zatím jsem si místo jídla dala něco k pití a s očima upřenýma na vchod do jídelny jsem si šla sednout. |
| |
| soukromá zpráva od Brian Langcaster pro Už se zdárně blížíme k jídelně a začne mezi námi panovat napjatá atmosféra. Holt nesdílí stejný názor na peníze jako já. I když trochu nechápu proč dělá to co dělá kvůli blbým dvou stovkám, ale tak je to ženská a nezažila si to co já. Bohužel ani Matt nevezme ty peníze a tak mi nezbývá nic jiného než si je opět strčit do zadní kapsy kalhot. Oceňuji, že se snaží svést rozhovor zpátky do té příjemnější části a tak jenom pokrčím rameny se slovy "Jsou to jenom peníze." A dál už se k tomu tématu nehodlám vracet. "Co se týče koníčku a toho co mám opravdu rád. No to je každé trochu odlišné. Jelikož jsem kluk z ulice co se snaží přežít s málo penězi, který matka dostávala od státu tak nemám nic čemu bych se plně věnoval. Ovšem to co mám rád je svoboda a dělání problémů." Před vstupem do jídelny otevřu dveře a podržím je tak, aby Sam mohla vejít. "Jsem sice buran, ale dobré vychování ještě mám." V jídelně se rozhlédnu a u jednoho stolu zahlédnu Kathie, která už se nejspíš vrátila z ošetřovny. |
| |
| Jídelna „Svoboda a dělání problémů…Tyhle koníčky,“ naznačím lehce uvozovky, „se ti budou tady hodit.“ Mírně se usměju a konečně zamíříme k jídelně. Společně dojdeme ke dveřím jídelny a Brian mi podrží dveře. „Páni, gentleman se v této době ještě najde?“ Kouknu na něj a krátce se zasměju. Dveře mi nepodržel zatím snad žádný kluk. „Díky.“ Projdu do jídelny. Konečně najdu v jídelně pohledem Kathie. Ono to nebylo tak těžké, i když je vevnitř plno lidí. Seděla u jednoho z posledních volných stolů. Rychle se k ní propletu mezi ostatními lidmi a občas se ohlédnu, jestli Brian jde taky, nebo si sedne někde ke klukům. Přijdu ke stolu, kde sedí Kathie. „Ahoj, jsem ráda, že tě zase vidím.“ Opět se mi na tváři objeví úsměv. „Můžu?“ Ukážu na místo naproti ní. „Já jen kdybys tu náhodou někomu držela místo.“ |
| |
| Oběd se supa lidma "Ty dva koníčky..." Taky naznačím uvozovky. "...mi tady zajistí všechno co budu potřebovat k životu a hlavně bude sranda." Na poznámku ohledně gentlemanů odpovím nezaujatě. "Pár se jich najde, ale některý z nich se bojej to ukázat i když podle mě to není nic špatnýho." Přisednu si k holkám. "Ahoj Kathie. Koukám, že jsi se z toho vylýzala poměrně rychle. Ani ne před hodinou jsem tě odnesl na ošetřovnu." Poznamenám jen tak mimochodem a rozhlednu se kolem sebe. "Ohledně té párty... Napadlo mě, že by mohli nějaké to osvětlení mít vedoucí u sebe nebo někde ve skladu. Možná by nám v tom poradil Matt. Jo a co to udělat u ohniště. Podle mapky je to daleko od tábora." Pokračuji tiše. |
| |
| Oběd Konečně ke mě přikročili Sam a Brian. "Jasně, že můžeš." odpověděla jsem na otázku Sam. "Ahoj. Sestřička říkala ať odpočívám, ale asi každej ví jak moc já poslouchám dospělý." řekla jsem Brianovi s úsměvem. "Vedoucí by něco mohli mít. Mimochodem jsem v krádežích nebo dlouhodobějších vypůjčeních docela dobrá." poznamenala jsem tiše na oba mé společníky. "Fajn, jedna otázka. Jak jsi říkal asi hodinu jsem tu nebyla a znám tu jenom vás dva, takže, kdo je Matt? Nějakej místní gangster?" podotkla jsem s trochou sarkasmu v hlase. "Každopádně, jestli nám Matt pomůže. Vkradu se do kanclu a vypůjčím si osvětlení. Souhlas?" navrhla jsem svůj plán, který beztak nebyl moc dobrý, ale mohl by vyjít. |
| |
| Mááááš hlad? E - milka + jídelníci Usměji se na ni. "To by mi ani nevadilo." Řeknu upřímně. Nikdy jsem nebyl mílius. Heh, ani se mi to neche měnit. Pak mi zakručí v břiše. "Má fialovo-vlasá spolupochatelko, neodebereme se na jídlo?" Navrhnu a pokud svolí, opírající se o hůl jdu do jídelny. Kai zase přelétl na mé rameno. Když jsme došli do jídelny, sednu si kamsi do rohu, co nejdál od ostatních a pokud si Em sedne vedle mě, napřed jí pomohu si sednout. Kai se usadil na opěradlo vedlejší židle. Rozhlížím se po místnosti, hodně nedůvěřivě a poklepávám nervózně holí o podlahu. |
| |
| jedlooo Daxík and ostatní Pri spomenutí jedla sa ozve môj žalúdok. V podstate som od rána skoro nič nejedla. "Jedlo by sa skutočne hodilo, pán krotiteľ sokolov." jemne sa zasmejem a potom ho následujem do jedálne. V jedálni sa na chvíľu zastavím a Dax ide nájsť miesto na sedenie. Stojím ako socha na mieste a prezerám si ostatných tam. Toľko ľudí na jednom mieste a ešte k tomu so mnou tam. Snáď to tu prežijem v poriadku ... Povzdychnem si a upravím klobúčik na hlave. Dojdem za Daxom. Usmejem sa na neho vďačne ako mi pomôže si sadnúť. "Pán je skutočne gentleman." podpichnem ho. Oprem sa lakťami o stôl a tak ako on sledujem okolie. |
| |
| Beru to jako ano... Ale stejně ženské duši nerozumím.... E - milka VÁŽNĚ bych se začal červenat. "Heh?" Gentleman těžko. "Tak to těžko. Znáš jenom moji lepší stránku." A kdyby znala i tu druhou, nenávidí mě. Jako všichni. Ale nechce se mi vylévat srdíčko jako malýmu klukovi. Toho jsem nechal. Už dávno. |
| |
| Išli sme a oni sa rozprávali, no vtom to na mňa prišlo. Musel som ísť na WC. Keď som prišiel do jedálne, bolo skoro plno. Našiel som Braina a povedal som mu. Prepáčte, že som tak odbehol , ale musel som ísť na WC, môžem si prisadnúť? |
| |
| Keď sa v jedálni všetci riadne usadili, začali vám nosiť jedlo na stoly. Obed to bol veľmi jednoduchý. Rezne a k tomu príloha, akú ste si vybrali. Na pitie každý dostal obyčajnú minerálku. Do jedálne sa na obed dostavil aj Robert spolu s ostatnými pracovníkmi. Všetkým vám zaželal dobrú chuť a tak ste mohli začať jesť. ... Po obede sa k vám opäť prihovoril vedúci. "Tak, dúfam, že všetkým chutilo." pousmial sa. "Teraz máte voľno na zbytok dňa. Môžte zájsť do spoločenskej miestnosti, do telocvične, alebo sa prejsť po okolí. Chcem aby ste sa zoznámili s prostredím a vašim novým domovom. Opäť však upozorňujem, lesu sa prosím vyhýbajte. Bol by som nerád ak by vás doktorka musela skladať dokopy po stretnutí s medveďom." pokúsil sa o menší vtip, no moc to nezabralo. "No, fajn. Tak máte rozchod, len nezabudnite, že večera je o šiestej. Keby ste dačo potrebovali, viete kde ma nájsť." naposledy sa na všetkých usmial a odišiel. Niekoľko vychovávateľov ho následovalo von, no zopár ich zostalo a pomáhalo spratať stoly. |
| |
| Konečně jídlo Brian, Sam, Esit K našemu stolu přichází kluk, kterého asi ještě neznám. "Jasně, sedni si." odpovím za Briana a pokračuju dál. "Asi se ještě neznáme. Jsem Katherine." představím se a usměju se. Po chvíli přichází vedoucí a přeje nám dobrou chuť. Následně se začne roznášet jídlo po stolech. Páni... pomyslela jsem si. Dokonce i obsluha. A dávám se do jídla. Lepší řízek jsem nikdy neměla, protože matka zaručeně nevaří. Když jsou všichni po jídle, dorazí znovu vedoucí a řekne nám, že máme zbytek dne volno a pokouší se o vtip s medvědem, který se mu moc nepovedl. Zvednu se a otočím se na partu. "Tak co budem dělat?" zeptám se zatímco pozoruju odcházející vedoucí. |
| |
| Najedený? Daxík Obed bol fajn. Príliž som nerozoberala z čoho sa mäso na tanieri skladá. Proste som to do seba napchala. Hlad bol silnejší. Pravdaže som, ale nejedla ako neandrtálec a pred Daxom jedla slušne. Inak by som rezeň asi držala v ruke.... Po jedle som sa oprela o operadlo a v ruke držala pohár s minerálkou. Pomaly som popíjala a vypočula si príhovor vedúceho. "Ak by nás roztrhal medveď, je málo pravdepodobné, že by vôbec našli všetky kúsky z nás..." zamrmlem po jeho nepodarenom vtipe. |
| |
| Možná... Ale já mám hlad pořád. :-D E - milka Přišel říďa a něco kváká, ale tomu nepřidávám pozornodt. Tu upoutal řízek. Půlku si nechám na talíři. Když říďa odejde, otočím se na Em. "No, aspoň se o to pokusil, vtipkovat. A medvěda bych zahnal." Chvástám se. Pak utrhnu kousek řízku a hodím ho do vzduchu. Kai, který doposud podřimoval na židli. Jeho start byl jako záblesk, ukázka dokonalosti, rychlosti a nezdolnosti. Chytil řízek a snesl se k zemi. Dvakrát klovl a řízek má v sobě. Podám Em druhou půlku. "Chceš to taky zkusit?" Usměji se na ni. |
| |
| Tak choď ešte do bufetu :P Daxík Sledujem Daxa ako kŕmi Kaia. Je to celkom zaujímavé a Kaiova rýchlosť je úchvatná. Keď mi podáva druhú pólku, odložím pohár na stôl a zoberem ju do rúk. "No ak sa radšej nerozbehne po mne, tak rada." pousmejem sa. Odtrhnem kúsok z mäsa a podobne ako Dax ho hodím do vzduchu. Kai sa znovu predviedol a ja som len s úsmevom zatlieskala. Sokol nebol len pekný, ale aj šikovný. Fantázia mi nedala a opäť som si po svojom boku predstavila havrana. Sama pre seba som sa usmiala, no hneď som sa z toho spamätala. "Chce pán sokoliar niekam zájsť?" otočím sa späť na Daxa. |
| |
| Pche, nic pro můj citlivý žaludek E - milka Když dokrmí Kaie, má další otázku. Heh, má jich víc než já a to už je co říct. Ale já vím kdy ústa otevřít. Ne, že by se mi to na ní nelíbilo... "Sokolník? Heh, teda mám hodně pžezdívek, ale tuhle ještě ne..." Ušklíbnu se. Pokrčím rameny. "Do lesa, ale co když nás chytí medvěd?" Zašklebím se. |
| |
| Tak nájdeme jahody v lese Daxík "No tak buď sa s ním nejak dohodneme, alebo poslúžime ako večera." pousmejem sa. Dopijem minerálku a zdvihnem sa zo stoličky. Poriadne sa natiahnem až mi trochu pukne v chrbte. "Niekam, ale poďme. V jedálni sa mi vážne sedieť nechce ...To už radšej za notebookom." schovám ruky do vačkov od čiernych shortiek a čakám na Daxa. "Snáď ten môj notebook ešte žije ...dúfam, že neznáma spolubývajúca, ak nejaká je, si ho neprivlastní" pomyslím si. |
| |
| Jdeme, jdeme, jdeme??! E - milka Vstanu, jakmile to udělá ona a nacpaný Kai mi vyskočil na rameno. Opírám se o hůl. "Pokud by vám to nevadilo, dal bych se na průzkum lesa a okolí." Usměji se tajemně a pokud nic nenamítá, vydám se pryč z jídelny. Obejdu chatky a pustím Kaie napřed. Porozhlédl se po okolí a vrátil. Žádní vedoucí. CO nejrychleji zmizím pod první stromy s Em v zádech a pak zpomalím. Rozhlížím se po lese a pátrám po známkách havranů. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Následujem ho von z jedálne a medzi chatky. Každú chvíľu sa obzerám, či nás niekto nesleduje, alebo či niekde nejde niekto z personálu. Hneď ako sa, ako tak, rozbehne Dax, utekám za ním. Pre istotu si prichytím klobúčik na hlave a bežím za stromy. V lese spomalým a idem vedľa Daxa. "To bolo až moc jednoduché..." pousmejem sa a obzerám sa. Les to bol skutočne veľký a celkom hustý. Niektoré stromy sa zdali až enormne vysoké a staré. (spamujeme sukromky zas :D) |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Ušklíbnu se. "Jo, pokud tu nemají kamery." Spíš vtipkuji. Kai se na mě nedočkavě podíval. "Leť." Zavelím mu a on se elegantně vznesl a zmizel mezi stromy. Pomalu jdu lesem, dávám si pozor na terén, abych nešlápl někam, kde by to mělo neblahé následky. Na tohle musím být zvlášť opatrný, ale i tak se mi povedlo stoupnout do myší díry a střepina v noze se mi pohnula. Sykl jsem bolestí. Na chvíli jsem se zastavil, ale pak se zase rozešel dál. Na zemi leželo několik černých pírek. Zvedl jsem to největší a nejlesklejší a podal ho Em. "Havraní." Řeknu prostě a strčím jí ho za klobouk. A po chvíli je i vidím. Několik černých ptáků, hřadujících na jedné větvi, krákajících a hledajících potravu / partnery. Zastavím Em, zalehnu d trávy a nenápadně na tvory ukážu rukou. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Pomaly kráčam vedľa Daxa a užívam si ticho lesa. Bolo tu skutočne príjemne. Vedela som si predstaviť, ako tu ležím niekde pod stromom s dobrou knihou. Taktiež si ale moja "pokazená" myseľ predstavovala ako neďaleko narazíme na polorozpadnutú chatu, alebo niečomu tomu podobnému, a tam nás bude čakať nejaký psychopat ... Myšlienky podobného typu som sa ale snažila zahnať preč. Nechcela som zo seba hneď robiť ozajstného psychopata. Keď Dax sykol a zastal, zastala som aj ja a váhavo na neho pozrela. Chcela som nejak pomôcť, no radšej som zostala ticho a nijak sa ho nedotýkala. Nechcela som spraviť nejakú nevhodnú hovadinu a o chvíľu sa aj tak pohol sám ďalej. Ako sme narazili na havranie pierka a jedno mi rovno ukázal, natešene som sa usmiala. Bolo skutočne krásné... "Eeeeh...ďakujem." povedala som ako mi ho strčil za klobúk. Iste to vyzeralo perfektne. Skutočne som sa musela len usmievať. Po upozornení na skupinu havranov, som si teda potichu a pomaly lahla do trávy k nemu a sledovala ich. "Snáď neuletia." šepkám. "Je radosť ich takto sledovať ..." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka "Neboj." Zašeptám. "Nevšimli si nás." Zašklebím se. Dlouho jsem nebyl takhle s holkou sám... Vlastně nikdy. A ani mi to nevadilo. V duchu nad tím mávnu rukou. Jen tak ležím a dívám se na skupinu havranů. Ale i když jsou krásní, sokolové jsou nej. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Usmejem sa na neho. Oprem si hlavu o obe ruky a sledujem ich. Prelietavajú z konára na konár a pri tom si zvesela krákajú jeden na druhého. Niektorý sa snažia rozbiť nájdené orechy o kamene. Havrani sú skutočne inteligentný. "Takto tu je super ..." usmejem sa a zavrem oči. Započúvam sa do šumu lístia a občasného krákania havranov. Bolo to nečakane upokojujúce. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Seděli jsme tam dlouho, ale myslím že minimálně mě v táboře nikdo nepostrádal. Pak se stalo něco zvláštního. Přiletěl Kai. Začal máchat křídly a vřeštěl. Havrani na větvi se vznesli a zmizeli. A já vím, že tenhle signál znamená nebezpečí. Vstal jsem a rychle běžel za kaiem, který letí nízko a těsně přede mnou. Uviděl jsem černé zmítající se klubko visící ze stromu a uslyšel otupělé krákání. Doběhl jsem k němu. Za křídlo visel z pasti pověšený poněkud veliký havrn, polomrtvý, unavený ale stále bojující. Začal jsem past povolovat, ale havran do mě začal zuřivě klovat. Až po notné chvíli snažení se mi ho povedlo vyprostit. Past znovu zaklapla, ale stihl jsem vytáhnout havranovo křídlo z ocelových čelistí. Havran, kterého již netížila past se pokusil vzlétnout, ale jen vyděšeně zakrákal, plácl mě perutěmi a krásnou šipkou se zabořil do země. "Počkej pako!" Vyjeknu a vezmu ho do náruče. Havran znovu zakrákal a odevzdaně mi zůstal ležet v dlaních. Měl dlouhý a hluboký škrábanec na zobáku od té pasti a to už mu zůstane. Taky se pišnil dlouhým bílím pírkem a nevšední, velikou postavu a svalstvem. Škoda jen toho ochablého křídla. Není zlomené, ale nepěkně pohmožděné. Dívám se na Em. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Keď doletel Kai a začal vrešťať ako zmyslov zbavený, musela som si až zapchať uši. "Čo mu zasa vadí?!" pomyslela som si. Vyplašil aj skupinu havranov a tý boli nenávratne preč. Smutne som si povzdychla. Dax sa však zdvihol zo zeme a utekal za Kaiom, ktorý ho kamsi viedol. Prekvapene som zamrkala, no aj ja som sa nemotorne zdvihla a oprášila. Utekala som hneď za nimi, zistiť čo sa to deje. Zostala som šokovane stáť a len sledovala Daxa ako sa snaží toho chudáka dostať von z tej odpornej pasce. Pichalo ma až pri srdci ako mi ho bolo ľúto. "Chudáčik malý...." podišla som k nemu, keď už ho držal na rukách. Skutočne sa mi chcelo plakať ... "Kto môže byť tak krutý??! Veď si tak výnimočný ..." prihovárala som sa mu a opatrne mu prešla prstami po bielom pierku. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Já bych věděl kdo! Lovci, přirozeně. Beze slova dám havrana Em do ruky a obejdu okolí. Našel jsem tři pasti. Jak já je nenávidím. Všechny jsem zajistil a pověsil si je na rameno.¨ Dívám se na havrana. "Co s ním?" Ptám se. Já si ho nechat nemůžu. Už Kaie mi málem nepovolili. Kai se mimochodem usadil na větvi, na které byl havran a sleduje dění okolo. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Opatrne ho držim v náručí a snažím sa ho zakaždým ukľudniť, keď sa znaží uletieť. "Nehýb sa toľko! Určite ťa to len viac bolí ...my ti neublížime ...." Prejdem mu prstom po pierkach na hlavičke. Škaredo zazrem na všetky tie pasce, ktoré teraz Daxovi vysia cez rameno. Najradšej by som ich zacvakla tým lovcom do tela... "Čo sním? Tak hádam mu pomôžeme, nie? Nechať ho tu nemôžme, veď by zomrel. Buď na vyhladovanie, alebo by si ho podali iný havrani." pozrem prosebne na Daxa. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Pomoct? To není moc moje parketa. Mě taky nikdy nikdo nepomáhal. Ale v ptácích se vyznám a neměl by to být problém. Jenže... "Jak ho schováme před vedoucími?" Ptám se. Byl by až moc nápadný. Mě se ten nápad nelíbí, ale nejsem holka. Možná, že je záchrana nemohoucího zvířátka láká natolik, že by se nechali i zabít. Já tu ženskou duši nikdy nepochopím. Ale ten havran je hezkej, to musím uznat. "Mohl bych ho... vzít k sobě a... vyléčit." Nabídnu se vyhýbavě. Ale budu na to potřebovat pár věcí." V hlavě se mi rodí plán. Muhuhaha! |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík "Ja neviem. Proste ho niekam zašijeme do chatky. Dnu nám snáď liezť nebudú ..." hovorím a havrana si držím pri sebe. Už sa ukľudnil a tak mi len odovzdane ležal na rukách. Občas potichu zakrákal, ale inak len po nás oboch zvedavo pozeral. "Vážne?!" rozžiara sa mi až oči a usmejem sa na Daxa, keď povie, že by mu pomôcť mohol. "Uhm a čo budeš potrebovať? Možno niečo mám aj u seba ..." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Podrbu se na hlavě. "Jak dobře umíš hrát?" Zašklebím se. Tohle je dost nebezpečnej podnik. Ale jde jen o dočasné zmizení jedné ošetřovatelky a možná i inijekci. Nic hrozného. Prohlížím si Em a v hlavě si přehrávám celou scénu. Co bude potřeba udělat, kde asi mají léky a podobně. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík "Uhm ...hrať čo? Nevoľnosť? Odpadnutie?" pýtam sa a nadvihnem obočie. Oboje mi šlo celkom dobre. Skúsenosti zo školy .... "Ale s kradnutím ...to mi moc nejde." priznám. Ešte nikdy som nič nezobrala. Možno som nebola tak úplne ...dobré dievčatko, no nikdy som ešte nič neukradla. To sa asi ale zmení .... |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Prokřupu si prsty. "Jdeme!" Zavelím. Jdu směrem, kterým jsme přišli, ven z lesa. Na jeho kraji položím pasti do trávy tak, aby je nějaký zaměstnanec našel. Je fajn vědět, kdo vám řádí v revíru. Jdu k sobě do chatky, kde "ustelu" havranovi. Ještě štěstí, že jsem si tu nestihl udělat bordel. Havran párkrát zakrákal, ale pak zavřel oči. "Fajn. Budem dělat, že jsem si udělal něco s nohou. A ty budeš mluvčí, OK?" Zašklebím se a kulhám k ošetřovně. Přd ní se zavěsím do Em a nasadím bolestnou grymasu, hodně přesvědčivou. "Prostě řekni, že jsem spadl na schodech." Zašklebím se, rozcuchám si vlasy a začnu tiše skučet. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Celý čas dávam veľký pozor na havrana. Bolo mi ho veľmi ľúto a dúfala som, že Dax ho dá skutočne do poriadku. U neho v chatke som si to tam nenápadne prezrela a keď mu ustlal, opatrne som tam havrana položila. "Neboj, tu ti bude fajn ..." usmiala som sa a opatrne ho pohladila. Na Daxov plán len súhlasne prikívnem a idem za ním. Pred ošetrovňou sa na mňa zavesí a ja ho chytím okolo pása a za ruku ktorou sa ma drží. "Eeeh ...si ťažší než vyzeráš ..." podpichnem ho, ale rýchlo sa zatvarím zúfalo a vystrašene. Zaklopem na dvere. Dvere im otvorila postaršia dáma. Bola vysoká a chudá. Na tvári sa jej občas mihla nejaká tá vráska. Ešte stále sa však snažila byť upravená. Na perách mala nepatrný lesk, orámované oči, blond vlasy zopnuté dohora a biely plášť bol čistučký ako sneh. "Čo sa stalo?!" spýtala sa zhrozene keď videla utrápeného Daxa ako sa drží Emily a vpustila ich dnu. "Ehhm ...Chceli sme ísť hore do posilky, ale šmikol sa a spadol zo schodov. Vraj ho hrozne bolí noha ..." vysvetlovala som a fňukala pri tom ako malé decko. Veľmi som sa totižto o Daxíka akože bála. "Oh bože ...Snáď nebude zlomená. Posaď sa chlapče na postel." pomohla Emily odvliecť Daxa na postel, kde sa horko ťažko posadil. Kľakla si pred neho a chytila mu nohu ktorá ho mala bolieť. "Kde presne ťa to bolí?" |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milka Ležím na posteli a rozhlížím se. Vidím, že tady v místnosti nemá léky na uklidnění ani na bolest. To se hodí. V zápětí mi sáhla na nohu, takže jsem nemusel bolest ani předstírat. Přímo na ten střep. Zařval jsem. "Taaaam!" Vyjeknu a začnu s sebou v "záchvatu" házet. Ať jde pro ty prášky, ty prášky, ty prášky ženská! Hned vedle mě je skříňka, do které se dávají mastičky a obvazy. Ať už vypadne! |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Keď Dax zakričal, až som nadskočila. Sedela som totiž vedľa neho. Hádzal zo sebou a tak som ho opatrne chytila okolo ramien. Snáď sa aspoň trochu ukľudní ...to mi ako hrané neprišlo. Jemne som ho držala a sledovala ho. "Dobre, dobre! Hlavne kľud!" vstala a narovnala sa. "Daj tu na neho pozor ja sa hneď vrátim! Chlapec potrebuje lieky proti bolesti...." povedala smerom na Emily a zmizla rýchlo preč. Zavrela za sebou dvere a bolo počuť ako sa po chodbe ponáhla pre dané lieky. "Si v pohode?" spýtam sa ho ako odišla. Stále ho obraňne držím za ramená. Taký výkrik som počula snáď len na internete. A to vo videu kde týpek mal zavalenú nohu pod autom ... |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro E - milak Když mě Em vezme kolem ramen, ucuknu. Tohle nikdo, nikde, nikdy... Nesmí! Moje panika přestává být hraná, ale usadil mě Kai, který zařičel hlasitěji než naštvaný hroch. Když ta ženská zmizí, jako blesk se vrhnu ke krabičce, vytáhnu sedm obvazů a mastičku, náplasti, šátek co se dá. Narvu si to do kapes a něco dám i Em. Pak zase dělám chorého mozka. Ležím, dokud nepříjde ošetřovatelka a na Em jen spiklenecky mrknu. Ale nechci, aby mě za ta ramena brala znova. NIKDY! |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxík Schovám všetko čo mi Dax podával a potom sa znovu tvárim neviňne a akože ustráchane. Čochvíľa sa vrútila späť do ošetrovne. "Už som tu, už som tu ..." ukľudňovala oboch. V rukách mala flaštičku s tabletami a pohár s vodou. Flaštičku otvorila a jednu z nej vybrala. Podala ju Daxovi aj s pohárom. "Vypi to a bolesť by ťa mala do hodiny prejsť. Ešte by som ti mala obviazať tú nohu ..." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro Je za to přece placená ne? Prášek si vezmu, jakože ho zabiju, ale při tom ho schovám za zuby. Obvaz? "Ehm, obvaz myslím nebude třeba. Navíc, mému stavu by moc nepomohl.Potřeboval jsem jen něco na uklidnění a moc vám za to děkuji. A už asi půjdem, ne? Ještě toho musíme tolik stihnout. Ty úkoly." Roztřeseně seskočím z postele a kulhavě, ale spěšně se vydám ke dveřím. Vybídnu Em, aby mě zase podpírala a zmizím ženě z dohledu. Na chodbě zabručím. "To bylo o fous." Vydechnu. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Daxa si prichytím opäť ako pred tým a ponáhlam sa s ním preč. "No to bolo ...ale fakt si v pohode?" spýtam sa ho a ustarane na neho pozrem. "Teda nechcem rýpať, ale ako si tam vykríkol....asi mám z teba infarkt." pousmejem sa. Pomaly sa nám podarilo dostať z hlavnej chaty až von a cupitali sme smerom k jeho chatke. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro "Ble." Konstatuji a vejdu do chatky. Havran poskakuje po podlaze a kráká. Rychle ho zvednu a znovu položím na postel. Vezmu první obvaz a přeříznu ho na půl, vymáchám v mastičce a opatrně, ale pevně ho obvážu ptákovi kolem křídla. Em před tím vybídnu, aby se pozorně dívala. "Budeš to dělat ty." Usměji se na ni. Po chvíli se vrátil Kai ještě s polovinou myši. Je to nechutné, ale potřebuju to. Vezmu prášek a malililinko nadrobím ptákovi do té myši, rozkrájím ji a podám na dalším kusu obvazu. Havran nebyl schopen to sníst, tak mu otevírám ostrý zobák a maso strkám do pusy. Pak maso podám Em. "Zkus to." Vybízím ji. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro "Takže budem tvoja pravidelná návšteva?" nadvihnem obočie a úsmev mu vrátim. Zatvárim sa trochu znechutene keď Kai donese mŕtvu myšku a Dax ju znetvorí ešte viac. Kedysi som mala domácu myšku, tak mi to bolo viac proti srsti, ale zvládla som to. Zasa držím havrana aby sa moc nehýbal keď ho "kŕmi". Keď mi podá mäso, aby som to robila ja, chvíľu na to len pozerám, no potom ho zoberem do rúk. Otvorím mu zobák a tak, ako on predtým, mu strčím kus mäsa do zobáka a Havran ho na silu prehltne. "Len papaj, bude ti lepšie..." zasa sa mu prihováram. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro Havran sežral polovinu myši, jenže pak se po Em ohnal ostrým zobákem. Na poslední chvíli jsem jí strhl ruku. "Bacha, není to zrovna mazel." Zašklebím se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro "Asi by som ti mala za neho poďakovať. Že si ho tam nenechal a tak ..." pousmejem sa a pozrem na Daxa. Skutočne som mu bola aj za havrana vďačná. |
| |
| Katherina správa ma potešila. Možno si spomínaš, tesne predtým ako si omdlela som prišiel k vám. Pousmejem sa a pustím sa do jedla. |
| |
| První den jídlo a hned je teplý... "Co se týče krádeží, tak v těch taky nejsem úplný začátečník. Ovšem nejsem zastáncem tichým forem nenávratného půjčování si věcí." Odpovím Kathie a pak pokračuji s odpovědí na to, kdo je to Matt. "Pokud si vzpomínáš na toho cápka, co stál při našem příjezdu vedle našeho Robertka. Tak to je on. Je tady už druhým rokem snad říkal. Takže má páru o tom, jak to tady chodí. Získat takového spojence je hodně výhodný." Nestihnu pokračovat dál, protože si slovo vezme hlavní vedoucí a začne plácat kraviny. Prakticky nic mě nezajímá. Tedad až na tu část, kde mluví o volnu. Takže plánování tý párty by dneska mohlo dojít k vrcholu. Z mých myšlenek mě vytrhne hlas, jež patří Kathie. A nestačím se divit kdo to přišel. ÁÁÁhhh....Zase ten Nerd. Ani se na něj nepodívám. "Čau. Tak koukám, že už jsi se odtrhnul od notebooku." Podívám se na Kathie a Sam. "Takže dámy seznamte se. Tohle je můj spolubydlící. Jmenuje se Nerd a má rád počítače." Po jídle počkám, až všichni dojedi a nabídnu se, že holkám odnesu talíře. Pak se k nim připojím. "Co kdybychom šli omrknout místo pro vaši párty. Co říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro Mávnu rukou. Fakt netuším, jak na to reagovat a je to na mě vidět. "Já... No, stejně bych si ho nemohl nechat." Což je pravda. "Až mu bude líp, mohli by jsme začít s tréningem. Aby tě poslouchal, a tak." Nabídnu nervózně. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro "Okej, jasné. To bude fajn." prikývnem mu. "Snáď ma bude mať rád ..." pozrem na havrana. Zasa len poslušne sedel na svojom mieste a zvedavo pozeral raz na mňa a raz na Daxa. Zrejme podla toho, kto práve hovoril. |
| |
| Sadnem si a počúvam Briana a po dokončení jeho reči dodám. Nevolám sa nerd, ale Esit. A niesom blázon do počítačov, ale do vecí ktoré nechápeš ani z ďaleka! Dokončím a pokračujem v jedení. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro "Zatím jsme ho jen zachránili před pastmi a začali mu léčit křídlo. Kdy nás začne mít rád..." Zašklebím se. "Už jsi přemýšlela o jménu?" Zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro "Uhm...ešte nie. Nejak ma to nenapadlo." pousmejem sa. "Ale pravdu povediac ani neviem aké mu dať meno. Hmm ..." zamýšlam sa a pozerám pritom na havrana na posteli. Aké meno by sa hodilo zachránenému havranovi? "Ako si došiel ty na Kaiové meno?" spýtam sa. Možno ma potom osvieti... |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro "Nevím." Zabručel jsem vyhýbavě a podrážděně. Ale po pár vteřinách se má tvář zase vyjasnila. "Za války byl jeden havran, který se jmenoval Keiri. Nosil ty nejdůležitější zprávy přes bitevní pole. Třikrát ho postřelili, přišel o kus zobáku, ale vždy zprávu doručil. Četl jsem o něm." Usměji se. Staré knihy daly. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Potom si so záujmom vypočujem o statočnom havranovi. V očiach akoby sa mi zablislo. "Tak o tom som ešte nepočula. Úžasné!" doširoka sa usmejem. Dax ma dnes len ohromuje ... "No, tak je z neho Keiri." opatrne mu prejdem prstom po hlavičke. "Teší ma Keiri, ja som Emily." jemne sa zasmejem. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro Zvláštní. Když se seznamuje s Keirim, jen se na ni tiše dívám. Snad si budou rozumět. "Inu, asi by jsme ho měli přenést k tobě, než si zvykne být tady." Usměji se. Zabalím ho do jedné své košile tak, aby vykukovala jen hlava. Opatrně ho vynesu z chatky a zamířím k té Em. Nechávám se vést. Kai poletuje nad námi. Když dojdeme k ní, položím Keiriho na postel. "Kdybys mu uvolnila šuplík a dala do ně nějakej hadr, bylo by to fajn. Kai spí na skříni, kde má "stojan," ale tenhle havran by žuchl dolů." |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro Došli sme do chatky a pohodené veci na druhej posteli mi oznámili, že sama zrejme nebudem. Pretočila som očami. Snáď to bude normálné indivídum. "Tak ja neviem, môže byť v nočnom stolíku. Aspoň ho budem mať pri sebe..." pousmejem sa a vytiahnem von šuflík, ako najviac šiel. Povyhadzujem z neho bordel čo v ňom niekto nechal. Sadnem si na zem pred postel a vytiahnem spod nej svoj kufor. Otvorím ho a chvíľu sa v ňom hrabem. Na koniec z neho vytiahnem staré a vyťahané čierne tričko. Mala som ho na spanie a teraz poslúži Keirimu. Zložila som ho a ustlala mu s ním v šuflíku. "Môže byť?" otočím sa na Daxa. "Keď tak nájdem ešte nejaké ..." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher "Chris" Green pro Umí se o něj postarat, to se mi líbí. Určitě bude v dobrých rukou. Snad. Em není jedna z těch, které by si z živého tvora dělali doplněk. "Zítra už by měl být v pořádku. Je to jen šokem." Ubezpečím ji. |
| |
| soukromá zpráva od CheeBa´riu Parsias pro "Veď keby dačo, tak hneď utekám za tebou." zasmejem sa. Stále sedím na zemi pri stolíku a pred postelou. Havran sa v šuflíku celkom usalašil. Pomaly sa mu aj zatvárali očká. Zrejme už mal toho všetkého dosť a zobral sa radšej spať. |
| |
| U E - milky v chatce + na trávníku Zašklebím se. "To je pro mě veliká pocta." Ukloním se jí. Pak mi dojde, že už nemám další důvod k bytí v této chatce. Proto pokrčím rameny. "Inu, já už se odeberu do svého světa. Madam." Políbím jí ruku a vycouvám ven. Sednu si nedaleko do trávy a hraju si s Kaiem. Házím kamínky a on je nosí zpět. Jako pes co nosí klacek a Kaie to taky tolik baví. Hůl leží vedle mě, zapomenutá a nepotřebná. Aspoň na chvíli... |
| |
| V chatke Rozhodla som sa dať na dnes už Daxovi pokoj. Aspoň na chvíľu... Skontrolovala som zraneného havrana, ktorý mal teraz hniezdečko zo šuflíka v nočnom stolíku pri mojej posteli. Uložil sa v mojom staršom tričku a vyzeralo, že pokojne zaspal. Pousmiala som sa. Šla som do kúpeľne a opláchla si tvár. Prezliekla som sa aj do iného trička. Miesto bieleho vyťahaného, som si dala čierne tielko a namiesto tesných čiernych shortiek, volnejšie krátke nohavice. Vyvalila som sa na postel a dala si klobúčik dolu z hlavy. Musela som sa pousmiať ako pekne z neho teraz trčalo havranie pierko. Položila som na nočný stolík a roztrapatila si vlasy. Zobrala som si notebook a pustila sa do surfovania... |
| |
| Les? Proč ne? "Kdybys viděl kolik krádeží mám na svědomí já." odpovím na Brianovu poznámku a vyslechnu si odpověď na moji otázku: Kdo je Matt. "Mohli bysme se ho zeptat jestli tam vedoucí něco mají. Když už tu je dva roky tak by to mohl vědět." odpovím a jím dál. Po chvíli nám Brian představí svého spolubydlícího, kterému říká Nerd. Ten mu na to odpoví, že je Esit a ne Nerd. Zajímavý jméno... pomyslela jsem si když jsem pozorovala ostatní. Brian mě a Sam po jídle odnáší talíře a vydáváme se k východu. Navrhuje obhlídku místa konání párty. Otočím se na Esita. "Nevím jestli tě pozvali, ale jinak jsi zvaný na naši párty." řeknu mu s úsměvem a jdu ke dveřím. |
| |
| Zatímco vy žerete...já jdu dělat bordel... ...Když se mi Matt pokusí předat peníze od jeho zlovolných 'kamarádů' policistů, jenom nad tím zakroutím hlavou a razantně je rukou odmítnu. ,,Hele Briane...Já k policajtům nemám zrovna kladné vzpomínky a...nechci šahat na cokoliv, co někdo z nich měl předtím...A teď...když mě oba omluvíte...já mám ještě práci.'' Řeknu s takovým tím tajemným úsměvem, který znamená, že se definitivně hodlá stát průser, načež se pomalu rozejdu ke své chatce. Normálně bych na oběd šel, ovšem nemám zrovna dvakrát největší hlad....vlastně vůbec žádný. To ovšem neznamená, že budu zahálet. Dneska se má konat párty v lese....nebo měla by se konat, pokud se neobjeví nějaký práskač, či to nezatrhne 'půlnoční obhlídka'. Prvnímu sice nikterak zabránit nemohu, ovšem u toho druhého bych ti mohl zvládnout... Po chvilce chůze k mé chatce, kterou strávím víceméně zamyšlen tak moc, že málem narazím do dvou nových táborníků, mířících na oběd. Naštěstí tihle nejsou natolik problémový, aby mě za mojí za mojí nepozornost začali mlátit. Tedy...né že bych se nechal. Tak či tak...dorazím ke své chatce...jenže nezajdu přímo do ní, alespoň pro teď. Místo toho ji obejdu na stranu, na kterou nikdo nemůže vidět směrem od tábora a navíc natočenou směrem k lesu. Teprve tam se zastavím, chvilku se rozhlížím a pozorně poslouchám, jestli někdo není kolem, a když si jsem jistý, že jsem tu definitivně sám, tak teprvě teď si přikleknu ke stěně a opatrně odtáhnu kousek prkna. A tam spatřím poměrně velikou krabici. Krabici vytáhnu, přičemž se opět rozhlédnu kolem sebe, jestli tu není nějakej šmírák a pak zlehka nadzvednu víko. Tam spatřím prakticky všechno, co je tady mít zakázané. ,,Cigarety, doutníky...alkohol...malý sáček pervitinu...'' Mumlám si sám pro sebe a prohlížím si veškerou výbavu, přičemž si snažím vzpomenout, co všechno jsem tu měl. Jenže v počítání mě přeruší zvuk blížících se nohou. Rychle krabici zaklapnu a schovám ji zpátky do výklenku, prkno opět vrátím na své místo a opět si stoupnu a opřu se o stěnu. Zpoza rohu se vyřítí již poměrně starý muž. Rodrick Gothrow. Jeden ze zdejších bachařů. Jak jsem již říkal. Jmenuje se Rodrick a sem přijel spoza velké louže Atlantiku, z Anglie. Chlap celkem sympaťak a férovej chlap. Snad jeden z mála, kterého tady mám skutečně rád. Ačkoliv dobrovolně bycj to pravděpodobně nepřiznal. ,,Copak tady děláš Matte? A proč vlastně nejsi na obědě'' Optá se mě klidným tónem. Na jeho tváří spatřím celkem široký úsměv a v očích ma typický výraz naznačující, co jsem to zase provedl. ,,Víte Rodricku...Já teď vůbec nemám hlad...navíc jsem měl chuť si zakouřit.'' Řeknu zcela narovinu. Tomuhle chlapovi jsem lhal jen párkrát a nikdy to pro mě nedopadlo dobře. ,,...Dám ti návrh...tvůj oběd je pro dnešek můj a ještě k tomu mi dáš jednu z těch tvých cigaret a nikdo se nedozví, co se tu dělo...to je fér nabídka, nemyslíš si?'' Jeho úsměv je ještě širší, až to začne dokonce vypadat děsivě. ,,To zní fér...tady máte cigaretu a...''vytáhnu cigaretu a ještě malý papírek z kapsy.,,...a tady máte vzkaz pro Lindu, ať Vám vydá můj oběd.'' Nastavím mu otevřenou dlaň, kde již čekají obě věci. ,,Bylo mi potěšením s tebou obchodovat.'' Jeho úsměv už naštěstí není tak obrovský. Jeho vrásčitá ruka se natáhne po té mé a vezme si obojí, načež pak spokojeně odejde. ,,A teď ještě zjístit, kdo dneska bude hlídkovat a sehnat si pilulky na spaní...'' Zamumlám si už pro sebe a s těmito slovy zapluji do své chatky. |
| |
| Chatka Emily Táhla jsem se s tou cestovkou plnou krámů a hader a přišlo mi, že má několik tun a cesta k chatce je nekonečná. Občas jsem cestovku musela položit na zem a popadnout dech. Naposled jsem tašku zvedla a došla k chatce. S úlevou jsem vydechla a chvíli váhala. Ještě jsem se zhluboka nadechla a otevřela dveře. Možná jsem trochu doufala, že budou zamčené a já budu muset použít můj klíč, ale byly odemčené. "Bože, ať to není hipster," projelo mi jen hlavou, když jsem měla zavřené oči a stála v napůl otevřených dveřích. Otevřela jsem je úplně a nakoukla dovnitř. Na první pohled se mi zdálo, že tu nikdo není, ale na ten druhý - heleme se, sněhurka. "Čau," kývla jsem jejím směrem a chvli přemýšlela, jestli mám ještě něco říkat. "Nejspíš budeme spolubydlící," možná jsem zrovna mírně pokrčila ramena, ale nejsem si úplně jistá. Došla jsem k volné posteli a položila na ni tu cestovku, konečně. Posadila jsem se na postel a znova si ji prohlédla. Vypadala zvláštně. Celá bledá, fialové vlasy, nic pro mě. Konec konců, mohlo to být ještě horší, tuhle Sněhurku nějak zvládnu. "Já jsem Lateesha," dodám jen tak mimochodem a začnu si vydělávat nějaké oblečení z cestovky. Nemám sebou až příliš moc věcí, protože jich ani celkově příliš moc nemám, ale něco málo jsem si s sebou vzala. Když jsem tak vytahovala to oblečení z cestovky, došlo mi, že už jsem vlastně tady, bez rodiny, domova, přátel. V téhle jedné podivné chatce, s jednou podivnou holkou. Možná nebude podivná, ale co si namlouvám, Sněhurka s fialovou hlavou musí být podivná, nebo ne? Nejsem si jistá, jestli si budeme rozumět, jestli si vůbec s někým tady budu rozumět. Když se tak ohlédnu zpátky přemýšlím, že jsem snad nikdy bílou kamarádku neměla. O čem si asi tak povídají ? |
| |
| Chatka Lateesha Spokojne som si vylihovala na posteli a cez notebook pozerala čo kde nové. Z pohody ma ale vyrušila osoba, ktorá mi vliezla do chatky. Ajaj, mám spolubývajúcu ... "Zdravíčko ..." odzravila som sa. Na postel som sa teda posadla a oprela sa o stenu. Notebook som si položila na nohy, a nový exemplár som si teda lepšie prezrela. Celkom zaujímavá, no niečo mi už teraz hovorilo, že s hudbou si asi moc nesadneme ... "Emily, a to spiace niečo v otvorenom šuflíku je Keiri." pousmejem sa a kývnem hlavou k môjmu nočnému štolíku. Vo vhrchnom otvorenom šúfliku spal čierny havran. Bol viac menej zabalený v čiernom vyťahanom tričku, no bolo ho vidno. Veľký zobák mal plný rýh a jedno krídlo mal obviazané. Z neobviazaného krídla mu vytrčalo väčšie biele pierko. Dúfala som, že nezačne vrieskať, alebo niečo a nepôjde ma nahlásiť. Naozaj som nemala náladu sa hneď prvý deň hádať s vedúcimi, alebo vôbec s niekym. |
| |
| Chatka Emily Když se představí, jen se na ni kouknu a trochu se usměju, když ale představí někoho dalšího a já uvidím v šuplíku spát havrana, na chvíli jsem začala přemýšlet, kde to sakra jsem a co se to děje. "Ah.." vydám ze sebe jen nejistě "Krásný mazlíček," zalžu s úsměvem. Nesnáším zvířata, ptáky, hmyz, nesnáším to. Nikdy jsem žádné zvíře nechtěla a neměla tendenci se o něj starat. Jen jsem tak pohledem přelétávala z havrana na Emily a zase zpět a přemýšlela. Nejspíš si opravdu nebudeme mít co říct, pochybuji, že existuje něco, co by mě a sněhurku spojovalo. Stále jsem přemýšlela nad tím, jak někdo může v šuplíku chovat havrana, konec konců, každý má jiné záliby, tak vlastně proč ne. Když vytahuju své oblečení a kosmetiku, narazím v cestovce na fotku v rámečku, já a dvě mé kamarádky. Chvíli jsem se na fotku jen tak dívala a vzpomínala na vše, co jsme spolu prožili. Cítila jsem se najednou hrozně smutná, prázdná a osamělá. Zhluboka jsem vydechla a fotku položila na noční stolek, natočila ji trochu blíž směrem ke mně a na holky se usmála. Nevěděla jsem, jestli se mám Emily na něco ptát, něco ji o sobě říkat, prostě nějak se s ní začít bavit. Rozhlédla jsem se po pokoji a koukla se na ni. "Jsi tu první rok?" |
| |
| Chatka Lateesha "No mazlík, to ešte nie je. Len teraz soom ho našla. Eh má zranené krídlo a nevie ani lietať. Ostatný havrani, by ho zrejme nechali zomreť, tak ...je tu." ako tak som jej havrana v šuflíku vysvetlila. No obrovské detaily šli bokom. "Keď bude moc hlučný, tak ho zoberem von nech sa ukľudní. Snáď nebude moc na obtiaž..." pousmejem sa a viac si postrapatím fialové vlasy. Snažím sa byť milá. Keiriho vyhodiť nechcem a taktiež by som ako spolubývajúcu nechcela mať hneď nejakú histerku. Nechám ju nech si vybaluje svoje veci. Ja sa medzitým opäť zapozerám do notebooku. Hudbu si radšej nepúšťam a tak len čítam až príliž dlhé a obsiahle články o havranoch. Príde mi, že to teraz budem potrebovať. Na jej otázku či som tu prvý rok, len prikívnem. "Prišla som ráno spolu s ostatnými. Neberem to ale príliž zle. Pre mňa je to také oslobodenie, alebo dovolenka od svinstva doma." |
| |
| Oběd a návštěva lesa Poslouchám pozorně debatu o osvětlení a pomaličku ujídám řízek před sebou. „No ale i když žádné osvětlení neseženeme, tak podle mě nás to nemusí vůbec trápit. Oheň se dá založit vždycky a ten okolí osvětlí dost a zároveň nepůjde z dálky tolik vidět, jako ostré elektrické světlo.“ Poděkuju Brianovi, který nám odnese talíře, a zvednu se ze židle. Myslím, že je čas omrknout zbytek tábora. „Les… Perfektní nápad, docela ráda bych to tam viděla. Ale chtělo by nějak masově rozšířit naše pozvánky na party a zároveň aby se o tom nedozvěděli vedoucí. Zatím o tom ví pět lidí… Jestli počítám správně.“ |
| |
| Jenom pět lidí??? Sam se k nám přidá při návštěvě lesa, ale zarazí mě jedna věc. "Jenom pět lidí?" zeptám se Sam a v duchu počítám. Já, Sam, Brian, Matt, Esit... opravdu pět. Zatvářím se maličko zklamaně, ale dostanu nápad. "Co třeba projít chatky?" zeptám se. "Ještě předtím než půjdeme na procházku, jestli to nevadí." podotknu a kouknu na Sam a Briana. Poté se vydávám ke dveřím a otevřu je. Vykročím ven a rozhlédnu se. Ohlédnu se za sebe, jestli jdou Sam a Brian za mnou. Pak se otočím k nim. "V jaké chatce jste ještě nebyli?" zeptám se Briana a Sam. |
| |
| Chatka Emily Když mluví o havranovi a o tom, že kdyby byl moc hlučný, tak ho vezme ven jen na ni ve znamení souhlasu kývnu. Vybaluji si pomalu i zbytek oblečení a během toho poslouchám, jak dlouho tu je. "Taky jsem tu první rok," řeknu jen a na chvíli se zarazím, s mikinou na klíně. Přemýšlela jsem, jestli jsem ji od rána už viděla. Je to zvláštní, nepřipadá mi povědomá, ale tyhle fialové vlasy bych si určitě zapamatovala. Když mluví o osvobození a dovolené docela ji závidím, že to dokáže brát takhle, s nadhledem a vlastně si pobyt tady ještě užívat. Já to tady nesnáším už teď, nevím, jestli najdu někoho s kým se budu moct normálně bavit, nevím, co tady budu celé dny dělat. Na rozdíl od ní mně vadí, že tady jsem, jsem tady za trest a chtěla bych co nejdřív domů. Je mi jasné, že domov jen tak rychle neuvidím, možná bych měla začít na tomto táboře a lidech tady začít hledat nějaká pozitiva, protože je to to jediné, co příštích pár měsíců uvidím. "A," nadechnu se, mikinu položím na hromadu s ostatním oblečením a kouknu se na Emily "Co ostatní, stihla jsi už někoho poznat?" |
| |
| Chatka Lateesha "Eh, no ..." poškrábem sa na hlave. Rozmýšlam či jej povedať, že áno. Už teraz som jej nehovorila celú pravdu. Nechcela som do toho ešte niekoho zaťahovať ak by sa náhodou s Keirim niečo stalo. A taktiež som Lateeshu nepoznala. Nevedela som čo od nej čakať a či vôbec spolu budeme vychádzať. Ak by sme spolu neboli za dobre, určite z tohto výletu bude len ďalší mučivý horror. A to som nechcela. "Len s jedným chalanom. S Daxom. V pohode týpek." poviem napokon a pokúsim sa úsmev. "S nikým iným som, ale nehovorila. Teda okrem teba ešte ..." znovu úsmev. Snažila som sa byť milá. Aspoň tak, ako mi to šlo. Nechcela som na ňu hneď vybafnúť moje nezmiselné kecy o veciach, ktoré by ju zrejme aj tak neuazujímali. |
| |
| Pozvánky na párty Po odchodu z oběda se dostaneme k organizaci té párty. Bohužel jsem na to tak trochu zapomněl. Tohle říct nemůžu, protože prostě proto. A podívám se na Kathie. "Já jsem ještě nepozval nikoho. A asi bych měl jít sehnat nějaké to osvětlení." Provinile se podívám na obě holky. "Tak teda zatim holky jdu pro to světlo." Pak se otočím a odkráčím někam náhodně pryč. Možná by nebylo od věci najít toho dua co je tady už druhym rokem. Ten by mi s tím mohl poradit. Vidám se někam po táboře a hledám Matta. Nijak to nedávám najevo, aby bachařům nebylo divný, že se sháním po zrovna po něm. Takže na něj nijak nevolám. Pouze ho hledám. |
| |
| Chatka Emily Čekám, co mi Emily odpoví a pořád si rovnám svoje oblečení. Vše, co bych potřebovala mám vytažené a rovnám do police, zbytek nechám v cestovce. Taky jsem si vytáhla nějakou kosmetiku a hygienu a dala na noční stolek vedle postele. Vytáhla jsem z taštičky zrcátko a podívala se do odrazu. Opatrně jsem si promnula a zrcátko dala zpět. To už mi Emily stihla říct, že potkala jen nějakého "týpka" Daxe, trošku se zašklebím, tenhle jejich převzatý slang. Stejně jako ona se i já na oplátku pousměji se v hlavě přemýšlím, co budu dál dělat. Lehnu si na postel, lokty se opřu o matraci a nepřítomně hledím někam před sebe. Pořád přemýšlím nad tím, že má spolubydlící má v nočním stolku havrana. "Já si ani pořádně nikoho nestačila prohlédnout," prohodím jen ve stále nepřítomném pohledu a pootočím se na Emily. "Zajímalo by mě, co tady bude za lidi." |
| |
| Koho první? Brian odchází neznámo kam pro světla a mě se Sam tam nechává. "Koho pozveme první?" zeptám se a vyjdu k chatkám. "Mohly bysme jít třeba sem." ukážu na holčičí chatku a dojdu k ní. Neochotně zaklepu a vejdu dovnitř. Spatřím dvě holky (Lateesha a Emily), se kterýma jsme ještě nemluvili. "Ahoj," pozdravím. "Jsem Katherine. Chtěla jsem vám jen říct, že dnes večer se koná tajná párty. Kdyby jste chtěly můžete přijít." řeknu jim a čekám na reakci. Co když nebudou chtít? strachuju se v duchu. |
| |
| Chatka Lateesha "Snáď len podobne stratené duše ako my." pousmiala som sa. "Čiže len dopohody ľudia ...Ak tu bude niekto veľký macher a šikanovať iných, tak mu vykrútim krk. Nemám to rada..." poviem troška namrzene. Vždy mi to vadilo. Za svoj krátky život som sa stretla už s veľa takými ľuďmi. Či už to boli nejaké pipky, alebo nafúkaný futbalisti. Každý jeden mal na mňa nejaké pripomienky a robili si zo mňa posmešky. Vždy som to odignorovala. Ale ak v mojej prítomnosti začali hubovať na niekoho iného a bezbranného, už som medzi nimi stala ja ... Povzdychla som si. Spomienky na šikanu a podobné veci zo školy nepatrili medzi tie pekné. Radšej som svoj pohľad vrátila na obrazovku notebooku. |
| |
| Nejdřív holky Brian odchází, takže začíná čistá dámská jízda? pomalu kývnu na odpověď Kate. "Jo, klidně můžeme začít tady. Stejně si myslím, že projdeme skoro všechny chatky, tak čím dřív začít, tím líp." Vejdu skoro zároveň s Kate a podívám se na dvě holky, které bydlí v této chatce. Lehce zvednu ruku, jakoby ve stylu zamávání. "Zdravím... Já se zase jmenuju Sam, aby to představení bylo kompletní." Nejde se nepousmát, když si prohlížím všechny přítomné. Všichni jsme od sebe naprosto rozdílní, no tohle bude ještě zábava. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR