Andor.cz - online Dračí doupě

Laboratoř

Práce pro Tonyho pro mě byla vždy potěšením. I když občas složitost jeho projektů byla poněkud někdy přehnaná, ale možná v tom bylo to kouzlo.

Zrovna jsem se v laboratoři snažil najít nějaké dokumenty k novému projektu: „Hej hej hej! Jak ti jen Tony říká?“ *snažím se vzpomenout* „Moulo! Tyhle papíry ne!“  Ale bylo už pozdě a při vší šikovnosti malého robota všechny složky z knihovny popadaly na zem. To už je snad tento týden po třetí! Tony měl asi fakt pravdu, že je k ničemu…A zklamáním položím dlaň na čelo. Musím to s Tonym…

A já o vlku a vlk ve dveřích. „Zdar Tony! Zelenej asi za chvilku fakt budu. Ten moula je fakt na dvě věci. Na kávu a na nic. Mrkni co zas provedl...“ Tony se nad tím jenom pousmál, ale něco na něm bylo zvláštního.

„Hele a copak ti brnklo přes nos? Nějakej veselej. Pepper už je v tom?“ Pobaveně si do něj rýpnu. Což jsem malinko pochytil po letech od Tonyho.

„Cože? Furry?“ Říkám překvapeně. „A já že mu to od posledního incidentu stačilo. Opravdu chtěl svolat úplně všechny? To bych tu raději domluvil moulovi. No ale tak dobře!

A kdo vaří? Jarvis? Já bych to raději vzal někde po cestě někam. Sice ty burgery co si ho naučil, jsou excelentní ale už mi de z nich hlava kolem…“ A společně odcházíme z laboratoře.

Klid, pohoda a... S.H.I.E.L.D.

V Oklahomě právě řádily úmorné pařáky, ale Jane to ignorovala. Každý den vstávala brzo, ne dřív než já, dělala si kafe a ihned se potopila v záplavě popsaných papírů, většinu jsem jí pomohl zhotovit já. Kromě samotného výzkumu, jenž jí zabral většinu dne, jsme spolu trávili příjemné chvilky. Měl jsem volno. V Asgardu se nic nedělo, otec ještě stál na nohách, Loki byl stále pod zámkem. Často jsem na něj myslel. Stále to byl můj bratr a stále jsem cítil, že nad ním musím tu ochrannou ruku držet.

Právě jsem seděl venku na terase, když došla Jane s další mapou souhvězdí kolem Asgardu. „Dobré,“ usmála se na mě a posadila se hned vedle mě. „Zase jsi byl vzhůru tak brzy. To vy bohové nikdy nespíte?“

Musím se zasmát. „Jak kdy,“ chytnu jí ruku a políbím jemně na hřbet. „Co to máš?“

„Hádej,“ ušklíbne se a už na mě pálí spoustu otázek. Pokud šlo o to, co jsem měl na sobě, když jsem zrovna nezachraňoval světy, tak jenom díky Jane jsem se dokázal oblékat jako člověk. Holka měla dobrý vkus.

Postupně jsem jí zodpovídal všechny otázky a celou dobu na ní visel pohledem. Trávil jsem s ní každou chvilku, protože to mohlo být naposledy, co jsem s ní. Ani jsem si nevšiml, že zevnitř začal vyzvánět telefon. Až Jane vstala, uslyšel jsem tu otravnou melodii.

„Je to SHIELD,“ vrátila se se sluchátkem v ruce.

Postavím se a převezmu to od ní. „Díky,“ pak zajdu dovnitř, abych měl trochu soukromí. Přiložím sluchátko k uchu. „No?“ nebudu se představovat jako Thor, ne? Chvíli poslouchám Furyho otravně klidný hlas. Místy se však zachvěje. Nejistota? Fury a nejistota? Od kdy? Pak mi řekl, že se musím neprodleně dostavit na jeho loď, která právě byla v Pacifiku.

„Jak vás najdu? Nebudu lítat dokola a hledat vás.“ Fury se opět jal slova, že mě zachytí radarem a jedna ze stíhaček mě dovede na místo. „Dobře.“

Po zavěšení jsem došel za Jane na terasu. Chytím ji kolem pasu. Pozná, že se něco děje. Jenom mě obejme a řekne: „Budu čekat.“ Četla ve mně jako v knize. Někdy mě to až děsilo, ale v tuhle chvíli jsem byl za to rád.

„Vrátím se,“ zvednu jí bradu.

„Jako posledně?“ usměje se. „Tak jdi, ať nepřijdeš pozdě,“ rozloučili jsme se krásným polibkem. Vidět ji, jak zachází dovnitř domu, mě mučilo.

Natáhnu ruku a během pár vteřin v nich držím své kladivo Mjolnir. I mé oblečení se změnilo a spolu s větrem zavlál můj rudý plášť. Naposled jsem se podíval na dům, pak roztočil kladivo a vyletěl. Měl jsem pocit svobody, ač mě teď omezoval SHIELD. Jako obvykle.

Nikdy jsem neměl v lásce dlouhé lety. Musel jsem létat výš než letadla, abych do nich nenapálil. Jakmile se pode mnou objevilo moře, slétl jsem blíž k hladině. Čekal jsem, kdy se objeví první stíhačka. Mohl bych si s nimi dát závod, ale už vidím výraz Furyho. Haha.

A opravdu. Během pár minut se ke mně přiřítil jeden letoun, trochu větším obloukem mě obletěl a naváděl rovnou k lodi. Na horizontu jsem uviděl malý černý bod, který se jal postupně zvětšovat. Postupně jsem rozeznával trup obrovské lodi s velkou plochou, kde právě přistávala stíhačka, přilétnuvši z opačné strany. Sám jsem vyletěl mírným obloukem nahoru nad loď a pomalu klesal na palubu s kladivem zvednutým nad hlavou. O kus dál nestál nikdo jiný než Fury s rty do úsměvu, i když mě to nepřišlo jako příjemný úsměv. Spíš říkal něco typu: ‚Zase tě otravujeme!‘

Dojdu k němu a k Marii. Kývnu na ně na pozdrav. „Jsem zde. Proč tu jsem?“ nelíbí se mi pohledy ani jednoho z nich.

Andorméda X1

Ozval se pilot, který měl doprovodit Thora na loď, že jsou už na vestě. Od telefonátu to bylo něco kolem dvou hodin. Rychlík.

Podívám se na Marii. „Vezmi stužky, rachejtle a jdeme jej přivítat,“ řeknu ze srandy. Její pohled na mě tvrdě spočine. „Jsem na tomto světě už dlouho. Potřebuju trochu... oddychu.“ Naše kroky se následně ubírají ven na přistávací plochu. Z východu přilétá stíhačka z obhlídky a ze západu si všimnu dvou teček. Stíhačka a nějaká rudá šmouha. „Ještě si to můžete s těmi fáborky rozmyslet, Hillová.“

Thor je tu jak na koni. Přistane na ploše a rázným krokem se vydá rovnou k nám. Jistě. Musí se ihned ptát, proč tu je? Co třeba tak přátelské setkání? Na vtípky tohohle stylu jsem neměl náladu. Zadívám se na něj jedním okem. „Zmizelo něco velmi důležitého a je to v rukou něčeho, co by mohlo být velmi nebezpečné a je, protože to tady už není.“ Thorův výraz nevypadá moc přesvědčivě. „Půjdeme někam, kde je soukromí,“ kývnu na Hillovou, aby šla vyklidit jednací sál.

Dovedu jej tam a zavřu za námi dveře. „Hillová,“ podívám se na ní, aby pustila hologram odcizené zbraně. „Tohle je prototyp zbraně Croft S1. Byla navržena tak, že může, jednoduše řečeno, shodit někoho jako jsi ty, z nebe. Má ji v rukou žena. Byla nalezena zamrzlá v kusu ledu na Arktidě. Na detaily se ptej Starka. Nic víc o ní bohužel nevíme, ale je možné, že se umí zneviditelnit. Unikla všem naším senzorům a nikdo ji neviděl.“

Domluvil jsem. Thor musel pochopit, jaké to je riziko. Na jeho nevyřčenou otázku jsem dořekl: „A není ze Země.“

Směr Asgard

Netěšila mě myšlenka, že někdo, o kom nevíme, co je zač, má v rukou zbraň, která mi může ublížit. Phil, nechť je mu země lehká, vystřelil po Lokim z jedné takové zbraně. Byla nižší řady a z Lokiho se jenom kouřilo. Co může udělat tahle? Proděravět nás?

„A ještě bych něco od tebe potřeboval,“ Furyho oko se upřelo na ty mé. Nebyl jsem si jist, do kterého oka se mi dívá, ale vycítil jsem, že to nebude nic, co by se mi muselo líbit. „U té ženy jsme našli jistý amulet,“ znovu se podívá na Hillovou, která automaticky přepne hologram. Oni si snad čtou myšlenky. Uvidím amulet, který je mi až protivně známý. (amulet) „Znáš jej, že?“

„Jo,“ přikývnu. „Co s tím má společného můj bratr?“ Sedí teď v chládku, beztak kuje pikle, jak se dostat ven, opět mi přivodit migrénu. Tolik lásky mu bylo dáno a bylo to k ničemu. Neposlouchal ani to, co mu říkal otec. Chtěl, aby se necítil jiný, byl náš. No jo, sice si jej vzal jako záminku k míru, ale co na tom mění fakt, že jsme jej všichni milovali? Moje matka málem pozbyla na mysli, když se dozvěděla ty hrůzné zprávy o Lokiho aktivitách tady na zemi.

„Loki o ní může vědět víc, než my. Může nám říct, co umí, proč je na zemi a proč má jeho amulet,“ Fury si stojí za svým.

Nechci s ním mluvit. „Možná ho jenom ukradla,“ naděje v hlase skomírá ihned po Nickově pohledu. „Dobře, ale nejdřív si promluvím s otcem. Možná nám on řekne, co je zač a nebudeme muset obtěžovat mého bratříčka v cele.“

„Dělej, jak myslíš,“ pokrčí rameny Fury. „Ale jestli kvůli vaší bratrské lásce zkazíte pokus o její dopadení, už nebudu ten hodný přítel. Jsem schopný tě šoupnout do cely, ve které ses tak hezky proletěl dřív. A je odolnější.“

Hrozba v jeho hlase je reálná. Nelíbí se mi to. „Udělám, co budu moci. Vrátím se s informacemi nebo s Lokim,“ odstoupím od nich. Zpod brnění pracně vytáhnu přívěšek s modře zářícím kamenem Theserak. „Pokud se nevrátím, Lokimu ruplo v bedně,“ vyjdu ze sálu ven. Nejsem vůbec nadšený, ale co mám dělat? Neohrozím planetu, nad kterou držím ochrannou ruku.

Byl to jenom mžik, plno barev a najednou jsem stál ve zlaté síní, kde se nade mnou tyčil otec na zlatém trůnu. Chvíli jsem si myslel, že dávno opustil tento svět, když se najednou jeho hlava pohnula a jeho oko zamířilo můj pohled. To musí mít všichni, se kterými mluvím, něco s okem?

„Otče,“ pokleknu ihned a skloním hlavu.

„Synu,“ promluví hutným hlasem, který se odrážel od zlatých stěn. „Cítím ve tvém hlase znepokojení. Děje se něco na Zemi?“

Jo, děje. Jinak bych tu asi nebyl. Dobře, to vyznělo celkem sobecky. „Lidé našli ženu, které nepochází ze Země a měla u sebe Lokiho amulet. Utekla jim a vzala něco, co může ohrozit nejenom Zemi, ale i Asgard,“ mluvím klidně a zpříma. „Víš něco o někom, kdo mohl navštívit Zemi a nevrátit se?“ Prosím, znej na tuhle otázku odpověď.

Laboratoř

„Víš, že u Italů to naposled málem nedopadlo dobře. Ta jejich jižanská nátura…a tvé něžné poznámky…noo“ *velice živě vzpomínám* „Chvílemi mi připadli nebezpečnější než já. Vezmeme to k Číňanům. To bude jistější,“ pobaveně mu povídám.

Pak jsme si to namířili rovnou pryč z laboratoře. Avšak ještě jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl na pár věcí. Vlastně všechny. „Áá jaj Tony! Ještě vteřinku. Něco jsem si zapomněl. Počkej na mě v garáži…Ta moje hlava! Za chvíli jsem tam!“

Urychleně jsem si to namířil zpět do laboratoře, posbíral pár věcí a dal je do baťohu, který jsem zde zapomněl. Ještě než jsem se otočil zpět ke dveřím, tak mé oči zavadily o modré džíny, které byly přehozené přes židli. No ty snad nebudou potřeba. Ale? … A rychle bez dlouhého přemýšlení jsem je hodil do baťohu.

„Jo a ty! Moulo! …“ Ale jakmile jsem spatřil ten bordel, které kolem něho je, tak raději mávnu rukou a zamířím si to urychleně za Tonym.

Garáže

Tony se zrovna rozmýšlel, kterým autem pojedeme. Byl to vskutku zábavný pohled, když chodil od auta k autu. V každém si sedl za volant a prohlédl se ve zpětném zrcátku. *odkašlu si* „Hele a jak se k nim vůbec dostaneme?“
Natož Tony vytáhl svůj magický interaktivní mini počítač, který by o svém výkonu mohl pohánět menší automobilku a zběsile do ní něco vyťukával se zlověstným úsměvem. „Už zase? Fury z tebe nebude mít radost, že se jim zase bouráš do databáze.“

„Jo a hele! Jestli mě zase míníš nacpat do letadla a v 10km výšce mi říct, že vystupujeme a raději bych si měl vzít padák, tak si to s tím druhým chlapem ve mně vyřiď sám!“

Změna plánu

Otcova slova, že tu ženu nezná, mě nijak neuklidnila. Samozřejmě mě musel navést k Lokimu. Kdo jiný by mohl vědět o někom, kdo měl jeho amulet. Mé přání, aby Ódin znal odpověď, se rozplynulo jako kouř. Sledovali jste jeho klikatou cestu a najednou byl pryč.

„Chtělo by to zeptat se tedy Lokiho, zda něco ví o té ženě a odkud ji zná….,“ právě říkal, když se náhle rozevřely zlaté dveře a dovnitř vtrhnul strážný, který, podle všeho, dostal několik kopanců do břicha. Lehce kulhal na levou nohu, jinak vypadal v pořádku. Jeho zpráva mě nijak nepotěšila.

„Amora? Teleportovali?“ ihned jsem byl u strážného a chtěl jej vyslýchat, ale otcův hlas zahřměl přes celou síň, až mnou cuklo. Vyslechl jsem si jeho příkaz nebo prosbu. Jeho hlas byl bez emocí. Další zklamání v jeho nevlastním synovi.

„Jak říkáš, otče,“ ukloním se a rychle opouštím síň.

Mé kroky mě vedou rovnou za Heimdallem, hlídačem, přepravcem, či co je vlastně zač. Vždy sloužil svým pánům. Dokonce Lokimu, který jej zbrkle propustil ze svých služeb. Nechtěl bych se s ním pustit do křížku. Byl asi o tři hlavy vyšší jak já a jeho děsivý meč mě… děsil.

Cestou jsem narazil na Sif. Tak dlouho jsme se neviděli a ona se na mě stále dívala tím pohledem, který mi vždy věnovala Jane.

„Thore!“ doběhla ke mně a chytla za paži. „Půjdu s tebou.“

„Ne, Sif,“ sundám její ruku. „Tohle musím vyřídit sám. Nechci s ním bojovat. Chci jenom informace.“ Naivní myšlenka žádat Lokiho o pomoc. Pokud mu něčím nepropíchne břicho, tak to bude zázrak.

„Není sám. Amora,“ její jméno vyplivne s odporem. „Stále ti neodpustila to, cos jí udělal, Thore. Nemůžeš jít sám proti dvěma bohům. Zabijí tě!“

Její starost byla vždy roztomilá. „Už jednou jsme šli spolu do boje a vždy, když jsem potřeboval tvou pomoc, Sif,“ položím ji ruku na rameno. „Jsi byla po mém boku. Za to ti děkuju, ale musíš zůstat zde a strážit Asgard. Můj otec má v tebe nejvyšší důvěru a já věřím, že jej ochráníš.“ Neměla námitky. Ustoupila mi z cesty. Nasedl jsem na koně, kterého dovedl jeden ze stráží. Kopnul jsem jej do slabin a vyrazil s ním na kraj roztříštěné duhové cesty. I zdálky jsem viděl zlatou postavu obřího Heimdalla.

Než jsem na koni překonal dlouhou cestu, koni se tvořila pěna kolem úst, jak byl uřícený. Nechtěl jsem jej dál trápit. Sesedl jsem a rychlým krokem se vydal za Heimdallem.

„Svartálfheim,“ jeho oči shlédnou do mé tváře.

„Díky,“ lehce skloním hlavu a beru do rukou přívěšek s modrým kamenem, který mi umožňuje rychle cestovat mezi světy. Zatím jsem to zkoušel jenom na Midgard. Neměl jsem zkušenosti s jinými světy.

„Nasměruj jej tímhle směrem,“ ukáže prstem hluboko do temného kosmu prozářeného hvězdami nesčetných barev. „Svartálfheim je porostlý bujným porostem. Zkus neskončit na větvi.“

Musím se zasmát. „Kdy jsi pochytil smysl pro humor?“ nastavím medailon, jak mi Heimdall poradil a zavřel oči.

Naučil jsem se napojit mysl na lepkavou modrou energii, která vždy pohltila mé tělo a vrhla rovnou do duhového tunelu. Stejné to bylo i tentokrát, ale s tím rozdílem, že jsem skončil někde, kde jsem být ani nechtěl. Jak mě Heimdall varoval, stromů bylo kolem plno a horší bylo to, že jsem skončil rovnou uprostřed nějaké vesnice temných elfů a ke mně směřovaly všechny jejich oštěpy a kopí.

Ty jsi úžasný, Thore. To jsi nemohl dopadnout někam, kde nikdo není?

Garáže/Čínská restaurace

Trošku jsem znejistěl. No když to nebude ponorka… „Takže si pro nás přijede loď? Dobře.“

Jakmile Tony vystoupil ze svého Lamborghini a nastoupil do Humeru, tak se mi ulevilo. Přeci jenom Humer byl trošku větší, neohrabanější než Lamborginy a tak jsem si myslel, že se Tony bude krotit.

Ale to by to nebyl Tony. Zlověstně si zapl stopky a šlápl na plyn. Nestihl jsem se ani připoutat a Tony s autem vyletěl jak blesk. Marně jsem se snažil zapnout pás, protože jsem byl občas bezmocně přilepený na skle u dveří. Předjíždění zprava bylo zcela normální. „Tony! Ty se zase chováš jako by si měl na sobě oblek. Víš, že tady sedím s tebou JÁÁ?!…Ne ne ne! Brzdi! ÁÁááááá,“ a přežil jsem další jeho trošku rychlejší zatáčku. Tony na mě jenom mrknul a pak prudce zabrzdil a zastavil stopky.

„Tony asi jsem ztratil chuť k jídlu,“ a opatrně vycházím z auta. Přes ulici byl Huang He - 黄河饭店 a tak jsme se šli nadlábnout. Tony si samozřejmě zase vybral nějakou tu specialitku. Žabí stehýnka. A pak se mě u stolu snažil přesvědčit, jestli s nimi nejsem vzdáleně příbuzný. Aspoň s těmi zelenými.  Netrvalo tomu dlouho, než si naší přítomnosti všimli lidé. Především Tonyho. Já jsem se mohl opatrně vytratit zpátky do auta, kde jsem na Tonyho počkal.

U jeho auta mě napadl nápad. Hehe, trošku si s tím pohraju...

Když se Tony konečně osvobodil z davu lidí, nastoupil do auta. „Probuď mě, až tam budeme,“ řeknu mu až podezřele klidně a zavřu oči. Tak teď už ti to Tony nepojede tak rychle…

Zobrazit SPOILER

Prekérní situace

Poprvé za svůj život jsem byl opět nervózní. Nebylo to tím, že bych měl strach z té neznámé ženy, ale z toho, co měla u sebe. Díky Philovým informacím, jak postřelil Lokiho, jsme zdokonalili původní zbraň a nyní croftka mohla bohům opravdu ublížit. Zabít nejspíš ne, ale kdo ví. Nezkoušeli jsme to a žádat Thora, ať si navlíkne neprůstřelnou vestu, byla naprostá blbost.

Podívám se na Hillovou. Byl jsem rád, že stojí na mé straně, i když její názory ohledně všech nadlidí byly jaksi přetažené na vlasy. Já žádné neměl, takže jsem to přecházel. Z druhé stránky měla však pravdu. Co když někomu něco přelítne přes nos a najednou se budeme bránit svým vlastním. Bruceovi přelítlo cosi přes nos a málem strhl k zemi celou loď.

Došel jsem na velitelský můstek, kde se stále snažili najít nějaké známky o ztracené ženě, ale bez úspěchu. Jak jinak. Není odsud a nepomohlo ani zachycení záření odcizené Croft S1. Musela kolem sebe mít nějaký štít, který nám nedovoloval ji najít. Naše smůla.

„Tři roky klidu,“ řekni, jak Maria zaujala místo vedle mě. „A teď se zase strachujeme, co bude. Budu si naivně myslet, že nemá nic proti Zemi a odletí.“ Možná ani neměla, ale riskovat jsem nehodlal.

„Informujte mě o příchodech ostatních Avengers,“ přikážu nováčkovi, které se v mé přítomnosti třese jak osika. Kouknu se na Hillovou. „To vypadám tak děsivě?“

Blízké okolí

Amora, Loki

Stromy byly snad všude. Kolem vás vládlo příšeří, protože koruny stromů nepropouštěly sluneční paprsky a vaší hlavní starostí bylo najít nějaké přístřeší nebo aspoň někoho, kdo by vám na chvíli dopřál trochu pohodlí.

Měli jste štěstí. Po obchůzce jste narazili na malou chatrč, v níž plápolalo světlo a podle stínů, které se sem tam vrhly proti zdím, uvnitř někdo byl. (1/0 – 1) V okolí jste další domky nenalezli. Tihle zde museli žít osamoceně. Možná získáte nějaké informace, ale pravděpodobnost, že obyvatelé chatrče budou něco vědět, byla malá.

Dveře se najednou otevřely a z nich vyletěl malý temný elf. Oči měl modré a ihned na vás spočinul pohledem. Za ním vyběhla, z největší pravděpodobností, jeho matka. Jakmile vás zahlédla, bleskurychle vzala svého syna do náruče a odcouvala k domku. „C-co tu chcete?!“ neměla důvěru v nikoho, kdo nebyl temný elf a vy dva jste vypadali nanejvýš zvláštně.

Velitelský můstek

Jedno oko na Marii spočine setinu sekundy. Neřeším její poznámky a musím se uchechtnout, jak zmíní pozdní příchod Starka. „Pak musíme čekat i s pozdním příchodem Bannera. Během těch tří let však přišli na tolik věcí a musíme jim poděkovat za to, že jsme mohli vytvořit Craft S1,“ který byl nyní neznámo kde.

„Pane?“ dojde k nám muž, který se naštěstí v mé přítomnosti neklepe. Na něj bych mohl být hrdý, jak stojí rovně a prkenně. „Něco jsme zachytili ve ventilačních šachtách.“ (54%)

„Co?“ povytáhnu obočí. „Naše neznámá?“

Muž chvíli otálí a pokrčí rameny. „Nevíme. Pohybuje se to pomalu. Ale naše senzory nedokážou rozpoznat, jestli je člověk nebo zatoulané zvíře. Přece jenom nikdo nepočítal, že skrz ventilační šachty bude něco procházet. Jsme na moři.“

„Pokud to není krysa velikosti většího psa, pak to musí být nějaký člověk,“ zpražím jej pohledem. „Hillová, vezměte sebou jednotku a běžte to prošetřit. A pokud na našeho vetřelce narazíte, zkuste mu ihned neprostřelit hlavu.“

Přístav

Cesta byla plynulá a uklidňující, že jsem nakonec doopravdy usnul. Ale připadlo mi to, že jsem spal tak 3 minuty a Tony na mě najednou vykřikl, že jsme na místě. No samozřejmě jsem se hrozně lekl. „Já říkal probudit MĚ! Ne toho co je ve mně! Fujtaksl Tony ty se fakt asi nezměníš.“ Chvilku jsem to vydýchával, ale ten kdo u Tonyho stráví 3 roky už je na ledacos připravenej, takže jsem to bral s humorem.

„Jo tak jako žabička? No myslím, že to by byla velice zajímavá žabička na první titulní straně zítřejších novin,“ usmál jsem se na něj. „A dej pokoj s žabičkami! V původním stavu to máš teprve teď.  Ale tak dobře no…“

Ale před autem se pozastavím. „Tony?“ A marně tahám za kliku. Pak stačilo naťukat pár blbostí a auto bylo zase jak předtím. Takže přehnaně výkonné, řvoucí a děsně nenažrané. „Tak hotovo. Hele kde máš tu loď?“

Asi 20 minut jsme si pak jen tak vědátorsky povídali o různých koncepčních nesmyslných nerelevantních teoriích, ale loď se zatím zdála v nedohlednu. Ale netrvalo to dlouho, kdy se na obzoru objevila naše známá Andromeda X1.

A je to tu zase

Mohl jsem je jednoduše smést silou svého kladiva, které jsem třímal v ruce, ale otce by to nejspíš nepotěšilo. Stačila mi ta akcička proti obrům. To mi vůbec nepoděkoval a vyhostil mě na Midgard. Ale jak o tom teď přemýšlím, jsem za to rád. Potkal jsem tam Jane, která mi ukázala, jak být dobrým mužem, člověkem a vládcem.

Hlas ženy najednou utišil všechen šepot v okolí. I já sám jsem chytl husí kůži a podíval se, odkud ten šepot přišel. Byla to temná elfka. Jemné vrásky jí rýsovaly obličej a v očích měla… smutek? Snad není naštvaná. Co jsem udělal? Já její dceru neznám. Možná jsem ji viděl, ale nemůžu znát někoho jenom od slova dcera.

„Nepřišel jsem zde jako nepřítel,“ jako důkaz svých slov položím Mjolnir na zem, až to zaduní. Zvednu ruce do výše hrudníku. „Neznám vaši dceru, ale pokud bych ji znal, řekl bych, co vím.“ I když, asi ne. Temným elfům se nedá věřit. Už jsem s nimi měl co dočinění a já jsem na jejich temnou povahu...

„Riven!“ vykřikla žena a já se při tom jménu zarazil. Bylo mi nějak povědomé, ale nedokázal jsem si k němu přiřadit jedinou vzpomínku. V hlavě se mi promítaly obličeje různých žen, jež jsem za celý svůj dlouhý život poznal, ale žádná z nich se nejmenovala Riven.

„Omlouvám se, ale neznám tu dívku,“ hlas jsem měl klidný a jistý, ale nezdálo se, že bych ji tím přesvědčil. (19%) Spíš se ještě víc zamračila a najednou jsem cítil v bedrech ostrou bolest. Našli skulinu mezi spoji mého brnění. Padl jsem přede všemi na kolena. Ne, nebudu se bránit. Mluvím pravdu a za dokazování pravdy nebudu zabíjet. „Mluvím pravdu. Neznám ji. Proč bych ji měl znát?“ Další hroty se přiblížily k mému krku. A mám vystaráno.

Bolest v bedrech byla děsivá. To měli na hrotu jed? Nejspíš ano, protože další, co nastalo, byla černo černá tma. (10%)

V zajetí

Pomalu jsem otevřel oči. Hlava mě třeštila a chvíli jsem měl pocit, jakoby se všechno kolem mě houpalo. Na chvíli mě zachvátila panika, že padám, ale rychle od toho opustil, protože jsem uslyšel ten hlas, který mě sem dostal. Nebojovat se nevyplatilo. Jednou to zkusím a takhle to dopadne. Přinutil jsem se pozvednout hlavu a podívat se jejím směrem. „Já opravdu nevím...“ ukázala mi podobiznu své dcery. Elfská čarodějka. Já mám někdy štěstí, když potřebuju něco vyřídit.

Pozoroval jsem podobiznu. Byla mi nějak moc povědomá, ale nikdy jsem jí neviděl. To jsem věděl jistě. „Říkám vám pravdu. Nikdy jsem jí neviděl. Jsem tu jenom proto,“ posadím se na provizorním lůžku. Ty mříže zvláštně vibrují. Možná bych si mohl přivolat svoje kladivo, ale pokus o to způsobí, že se zdvojnásobí bolest hlavy, až jsem si ji musel chytit.

„Proč tu jsi?“ elfka měla hlas prosycený nenávistí. Někoho mi připomíná. Co třeba Lokiho? „Mluv!“

„Hledám svého bratra,“ dořeknu nakonec. Věděla, že jsem chtěl přivolat svoje kladivo. Poznal jsem to na jejím výrazu. Koutky úst měla lehce pozvednuté a v očích ji svítily jiskřičky.

„O něj se nestarej.“ Jak bych nemohl? Má nějaké informace o té ženě na Midgaru. Potřebuju ho tady a teď hned! „Možná se setkáte dřív, než si myslíš.“

Nechápal jsem to. Že by jej taky chytili? Mě chytili, i když tuhle situaci jsem si zavinil sám. Už nikdy nepustím kladivo na zem. Mohl jsem se aspoň dostat do bezpečné vzdálenosti a netrčel bych tady.

Elfka mě otravovala otázkami na svou dceru ještě několik dlouhých minut, než to konečně vzdala a odešla. Ze zvědavosti jsem se dotkl mříží a rána, co jsem dostal, mě téměř omráčila. Cítil jsem z toho magii. Černou magii. Kdyby jenom otec tušil, co se tady děje. Nikdy jsme s temnými elfy moc nevycházeli, ale nebyl to důvod k jejich vyhlazení. Přítomnost takové magie však byla upozorněním, že se něco chystá.

Tahle situace mě štvala. Nejsem typ, co by seděl a čekal. Chtěl jsem ven a to velmi rychle.

Pomalu se scházíme

Přišly dvě zprávy. První byla, že v šachtě našli muže, a ta druhá oznamovala připlutí mého oblíbeného páru Starka a Bannera. Bruce vypadal trochu zeleně. Držel jsem sám sobě palce, aby ta zelená byla způsobena kolébavou plavbou člunu a ne jeho nynějšímu rozpoložení. Stavět další loď by přišlo velmi draho a vláda by to nejspíš už nepovolila.

Než došli, rozhodl jsem se ještě prozkoumat ventilační šachty ohledně dalších černých pasažérů. Krom velkého chumlu, ve kterém šel rozpoznat signál Hillové, bylo vše v pořádku.

Starkův hlas bych rozeznal všude. Musím se lehce ušklíbnout. Otočím se k nim čelem a těkám okem z jednoho na druhého. „Vždycky se ptáš a mezitím, co odpovídám, stahuješ data,“ natáhnu ruku, aby mi dal tu chytrou věcičku. „Tentokrát to nebude potřeba. Pojďte za mnou,“ projdu kolem nich a dovedu je na palubu uzpůsobenou k výzkumu. Náš cíl byl v laboratoři, kde byla uvězněna ta žena.

„Záznamy o tvém nálezu,“ podívám se na Starka, „jsou tady,“ ukážu na počítač, který byl právě v režimu spánku. „A jste tu proto, že potřebuju s vámi mluvit… soukromně.“ Hillovou jsem nevolal. Věděla o tom. Zabezpečil jsem dveře a vypnul všechny kamery a odposlechy.

„Všichni jste byli informování, že někdo utekl. Opět do hry přichází Loki,“ na chvíli jsem počkal, až se jejich výrazy a protesty zklidní. „Poslal jsem Thora, aby jej našel a popřípadě dovedl sem. Vy dva jste jediní, kdo může Lokiho zastavit, kdyby se vymknul naší kontrole. Thor... řekněme, že mu nemůžeme věřit v otázce jeho bratra. Pokud se Loki pokusí o cokoliv, přijde vám jen lehce podezřelý, chci, abyste zakročili. Klidně jej umlaťte do bezvědomí, ale nechci ohrozit Zemi. Je vám to jasné? Pokud nebude jiná možnost, zabijte ho,“ můj hlas zněl velmi vážně a říct ne by byla osudová chyba. „Bude to mezi námi. Rozumíte?“

Přístav/Andromeda X1

Konečně se k nám dostal člun a my jsme se tak mohli dostat na Andromedu, která zakotvila nedaleko od přístavu. Vše bylo v pořádku, dokud jsme nevstoupili na loď. Na palubě nás rozhodně moc mile neuvítali. Teda alespoň mě. Všichni se na mě dívali velice nepřátelsky a nejraději by mě tu vůbec neviděli. Tony to víceméně zachraňoval tím, když si z toho po cestě udělal menší estrádu. I Fury by mě asi nejraději viděl někde zavřeného v kleci a kdoví co ještě. I já osobně bych tu nejraději vůbec nebyl. Dali jsme sice s Tonym tuto loď dohromady, ale to bylo to poslední, co jsem tady s tím chtěl mít společného. Kdyby mě nepřesvědčil Tony, nejspíš bych raději zalezl někde do džungle.

Dostali jsme se na hlavní palubu, na které nás vyčkával kdo jiný než samotný Fury. „Ehm, zdravím Fury. Tak co se děje tentokrát?“ Neodpověděl a zavedl nás do sekce výzkumu. Počkat? Sekce výzkumu vypadá nějak jinak?  A tohle to je tu co? Tohle si nepamatuju, že bych tu něco takového navrhoval. Fury nás ujistil, že zde máme naprosté soukromí a že s námi potřebuje něco probrat. Ale čím dál tím míň jsem mu, začal věřit. Něco mi tu nevonělo.

 „Loki?“ Chvilku pátrám v paměti, protože tři roky jsou tři roky. „Joo už zase ten arogantně vyšinutý cvok?“ Sakra a teď si jako Fury myslí co? Jak zabít? Dělá si srandu? „Fury tak tohle jsme si nedomluvily. Co jsem? Vraždící stroj nebo co? Kdo teda vlastně utekl?! A v čem je háček nebo že by v tom tentokrát háček nebyl?!“ zvýšil jsem na něj hlas a všechny žertíky, které ve mně ještě kolovaly, byly pryč. Tohle mě opravdu dostalo co si o sobě ten Fury myslel, že nám takhle jen tak řekne. Já nejsem žádný jeho pěšák, kterému když hodí aport tak mu ho přinese. Já jsem přece vědec.

Osud si s námi hraje

Sám nevím, jak dlouhá doba uběhla. Během sžíravé nudy jsem se natáhl na palandu, která měla k pohodlí velmi daleko, a nahromaděné seno nepříjemně štípalo do odhalené kůže mých paží. Sem tam se objevil nějaký temný elf a dlouho se na mě díval. To jsem snad nějaké zvíře jak v nějaké ZOO? Po krátké úvaze jsem došel k názoru, že tomu tak nejspíš bude.

Osud mi však přichystal milou i nemilou novinu. Kdosi hlučně zabušil na mříže, až mi hlavou projel osten bolesti, a když jsem otevřel oči, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Loki? V bezvědomí? Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo uronit slzu. Jak příjemné setkání v cele. Tohle si budu dlouho pamatovat. Mezi tmavými těly jsem v dálce zahlédl své kladivo. Mjolnir musel odolávat neustálým pokusům o zvednutí. Aspoň někdo mi tu zůstal věrný.

Opustím palandu a sednu si na provizorní židli, kterou představoval tlustý špalek. Byl připevněný k zemi. Asi by se jim moc nelíbilo, kdybych jím máchl rovnou proti Lokiho křehké lebce. Ale když jsem se na něj zadíval, připadal mi najednou jako ten starý Loki, se kterým jsem vedl dlouhé debaty, proč raději mluvit, než kolem sebe máchat kladivem. Kdyby otevřel oči a utvrdil mě, že je v něm kousek dobra.

Elfové za námi zavřeli mříže a opět mnou projel ten zvláštní pocit, který zabraňoval využívání mé moci. Po každém otevření či zavření se síly na chvíli rozlily do jiných stran, než se ustálily. Nikdy jsem však nestihl včas přivolat Mjolnir. Ale což. Počkám, dokud se Šípková Růženka neprobere. Naštěstí to netrvalo moc dlouho. (90%) Naše pohledy se střetly a ani jeden nepromluvil. Nyní bych mohl popsat, jak to asi vypadá, když létají blesky z očí do očí.

To si říkám super špion?!

Bratři nade vše…

Díval jsem se na něj nehnut, ale jeho hlas mě opět probral k životu. Bylo zvláštní jej opět slyšet po tak dlouhé době, i když v jeho slovech nebylo nic přátelského. Nebo ano, ale prosyceno sarkasmem a uštěpačností. Nevím proč, ale najednou mě to rozesmálo. Prostě jsem se smál, jako by pronesl skvělý vtip. Nechápal jsem svou reakci. Osud umí být někdy krutý.

„Tři roky a ty jsi stále stejný, Loki,“ zadívám se do jeho modrošedých očí, které mě vždycky fascinovaly. Byly jako moře a vy jste se v nich přímo topili. Nebyl to příjemný pocit a on to musel vědět. „Zníš trochu ochraptěle. Dlouho jsi s nikým nemluvil, co?“ Rýpavé poznámky nebyly zrovna vhodné v téhle situaci.

V duchu jsem se okřikl, abych toho nechal. Nemám chuť se s ním prát. Sice tady v cele by naše bitka vypadala jak u smrtelníků, ale mezi bratry se meze nikdy nekladou. Na svědomí mě tížilo moje poslání, proč jsem se vydal na Asgárd, a následně po jeho útěku jsem zamířil rovnou sem a přistání se mi moc nepovedlo. Jemu nejspíš taky moc ne. Noc měl lehce napuchlý, jinak stále disponoval jistou elegancí, kterou jsem já nahradil silou.

Jak pěkně řečeno

Poslouchal jsem jejich stížnosti. Bruce se hned rozlítil, že nebude ničí pěšák a zabíjet někoho, kdo je nad naše síly. Mohl jsem si to myslet, ale za pokus to stálo. Pak Stark přišel s novinou, že by na nás Asgárd a okolí mohli zaútočit a to se mi opravdu moc nelíbilo. Máme zbraň, která může boha těžce zranit, nebo zabít. Na to jsme ještě nepřišli. V rukou ji má někdo, kdo se může snadno vydávat za obyčejného člověka a Thor nebude vůbec nadšený, pokud skříváme Lokumi byť jediný vlásek. Sledovali jsme jej tři roky v jeho poklidném životě, tedy jenom v období, kdy byl na Zemi s Jane. Za celou dobu tolikrát zmínil Lokiho, že jsem chytil podezření v soucítění s ním.

„Rozumím vaším obavám,“ prošel jsem kolem nich a zastavil se u zhaslé obrazovky. „A,“ zadívám se na Starka, „vehnal jsi mi do hlavy opravdu velkého brouka. Musím připustit, že to, cos právě řekl, mě nenapadlo. Možná později, ale ne teď.

„Nechám Lokiho na Thorovi. Začal jsem s vámi špatně. Nejste žádné zbraně na zabíjení,“ ujistím je, protože jejich pohledy na mě shlížejí stále s malou důvěrou. „Chci jenom vaší pomoc. Pokud jí přijmete, budu nanejvýš rád, ale nemusíte,“ další pohled patří Bruceovi. „Nech jej spát. Myslím, že tvoje vědecké znalosti poslouží i k jiným účelům.“ Někdy hold musím ustoupit, abych se dočkal nějaké výsledku. To však neznamená, že budu jenom stát a nečinně přihlížet.

„Ještě něco bych vám měl povědět, proč do toho zatahujeme Lokiho. U té ženy, která měla být mimochodem mrtvá, byl nalezen přívěšek, který Thor označil jako Lokiho a dokonce jeho podoba se s ním spojuje v severské mytologii. Nevíme, proč byla na zemi a nevím, jestli proti nám něco má. Možná se tu dostala náhodou, možná ji sem poslal Loki, aby dala Zemi poslední ránu. Nechci nechat nic v náhodě. Nevíme o nic víc, než víte vy sami. Nanejvýš, jak vypadá,“ dotknu se obrazovky, na které vyskočí její fotka. Na ní měla zavřené oči a spala.

Andromeda X1 – rozhovor s Furym

Uklidnil jsem se, když jsem konečně uslyšel rozumné slova. Ale proč Furymu věřím čím dál tím méně? Asi už jsem byl zavřený dlouho v laboratoři u Tonyho, že jsem tak podezřívavý. Pak mně Tony podal elektronickou tabulku s informacemi o nějaké zbrani, kterou jsem si mohl prohlídnout. No a je to tu zas….

„Hmm…no to lze velice těžko určit. Ale? Jestli se nepletu tak zbraň využívá jistý druh ionizujícího záření… Cože? Vždyť to je gamma?!“ Napůl překvapeně a zděšeně jsem sledoval údaje o této malé hračce. Jistý jsem si však nebyl. Informací bylo žalostně málo.

„Fury, o této zbraně budu potřebovat mnohem více informací, jestli chcete zjistit jak se proti této zbrani bránit. Ale moc velké naděje bych si nedělal. Upřímně pochybuju, že by toto dokázal vydržet dokonce i bůh. Ale nic o nich nevíme. Klidně je to může i posílit.“ Panebože co bůh? Ale co by se stalo, kdybych tuhle pecku dostal já? A můj výraz se naplnil strachem a s tímto výrazem jsem se podíval na Tonyho. Ale nepodělil jsem se s touto myšlenkou a nechal si jí pro sebe.

„Taky bych potřeboval údaje od té ženy. Jestli jsem to správně pochopil tak jste ji našli zmrzlou někde a vyzařovala gamma záření. Možná bych mohl zkusit znova sestavit nový algoritmus na sledování aktivity gamma záření na zemi. Ale bude potřeba úplně nový algoritmus, než bylo potřeba na kostku. U té ženy předpokládám, bude záření gamma  nestále a tak to bude velice težké. Tony určitě na tohle budu potřebovat i tvou pomoc.“ Vypadá to, že mi Fury něco tají. Proč mě nepovolal k té ženě dřív? Co měli v úmyslu?

Elfí pohoštění

Amora

Viděla si, jak Loki prchá, ale teď jsi měla starosti s temnými elfy, kteří se hromadili kolem tebe. Nevypadali jako někdo, kdo by jen tak otevřel své srdce tvým kouzlům. Zkusila jsi to. Tvůj šarm zasáhl všechny, ale na každého měl jiný účinek. Ti nejblíže k tobě padli na kolena, ale ti dál se nejevili jako snadná kořist tvých čar. (38%) Mohla jsi využít aspoň ty, kteří ti byli oddání láskou a touhou ti pomoct a poslat je na ostatní elfy.

Ve změti boje se ti nějak podařilo uniknout, ale neměla jsi vůbec ponětí, kudy šel Loki. Neměl na sobě žádný radar, tak jsi mohla jenom hádat. (77%) Les byl hustý a téměř nepropustný. Norek za sebou nezanechává žádné stopy a po nějaké době, která ti mohla přijít jako několik hodin, jsi vyšla ven z lesa. Žádná vesnice, žádná známka civilizace. Věděla jsi, co se přesně stalo. Ztratila ses. Musel jsi někde uhnout špatným směrem. Loki tě odhodil jako pytel brambor. Byl to přece Loki, ne?

Měla jsi však štěstí. Nikdo se za tebou nepustil. (1/0 – 0) Teď bylo na tobě, kam se vydáš a jestli budeš hledat cestu z téhle proklaté země.

Stála jsi na kopci, který z jedné strany pokrýval les, z něhož si právě vyšla a před tebou se roztahovaly louky a lány. Někde v dálce pokračoval další les a nalevo zemi protrhla ostrá skaliska pokrytá lišejníkem u jejich úpatí. Taky jsi slyšela zurčet vodu… masu vody. Kdybys ještě pokračovala dopředu, došla bys k široké řece, kde se voda mlela a nebylo bezpečné do ní vstoupit jenom tak. Několik mil doprava se nacházel most, přes který se dalo přejít na druhou stranu.

Vzhůru do cel...

Post za Kapitána Ameriku

Andorméda X1 – trochu více problémů

Poslouchal jsem jejich výčet nesouhlasu, naštvání, nejistoty a mohl bych takhle pokračovat až do večera. Věděl jsem, co jsme tím způsobili. Jako obvykle rada zasáhla a řekla, že chce tu zbraň vidět v akci. Dobře, tak jsme ji podle Starkova „manuálu“ dodělali a spustili. Jenom spustili, ne použili. Raději jsem radě navrhl, abychom to zkusili někde, kde není riziko ztráty na životech.

Aby toho nebylo málo... „Zbraň jsme trochu... poupravili,“ neřekl jsem vylepšili. Tohle slovo se mi příčilo. Můj krátký pohled patřil Bruceovi. „Sice jsme samostatná organizace, ale stále,“ zvednu ruku se vztyčeným ukazováčkem, „spadáme pod vládu. Všechny potřebné informace o zbrani dostanete. Hillová, až se vrátí z chytání veverky zatoulané v šachtě, vám dá přístupová hesla. O té ženě máme něco málo tady,“ ukážu na zhaslý monitor. „Nezkoumali jsme ji,“ nejsem si stále jistý, jestli jim to říct, ale jejich pohledy mluví za vše. Jsem dost nervózní z Bruce, i když to nedávám vůbec najevo. Mohli byste na mě hledět celý den a neprojevím špetku pochyb.

Podle všeho ta žena pochází z Asgárdu, ale zároveň z jiného světa, o kterém nevíme. Využili jsme jejího DNA, abychom mohli bohy... zabít. Ale to jsem neřekl nahlas. Nejspíš na to přijdou sami.

Nezjistili jsme o ní tolik, abychom si byli jistí, odkud přesně pochází, jaký je její původ či jaké má schopnosti. Nechal jsem je, aby se šli zabydlet do své nové laboratoře a vyřešili problém, jak jí najít. Já se vrátil na hlavní můstek, kde mi vojín oznámil, že v šachtě chytili nějakého muže. Rozhodl jsem se najít Hillovou. Máme problém... moc velký problém.

Vězení, cela, žalář… loch

Je snad jeho citlivou stránkou asgárdské vězení? Nedokázal jsem si sám představit, jak bych někde seděl tři roky a nic nedělal. Zbaven své moci bych sám sobě začal drnkat na nervy. Teď jsem svou moc neměl. Ani Loki. Kdyby ano, nejspíš by ze mě udělal krabičku na sirky a on by si užíval prodlouženého víkendu někde ve svartálfarských lesích.

Podívám se na něj lehce melancholickým pohledem. Od něj mě nepřekvapí snad nic, a i tak bych mu řekl, že od něj něco potřebuju. Hm, spíš bych to z něj vymlátil, ale i na svobodě bych si tím moc nepomohl. „Proč?“ na chvíli se zamyslím, zda mu odpovědět zpříma nebo na to jít okolo. „Kdybych ti řekl, že potřebuju tvou pomoc, jak budeš reagovat?“ že bych tušil jeho odpověď? Snažil jsem se zůstat klidný, i kdyby mi odpověděl cokoliv. Mám úkol a musím jej splnit. Pokud není v ohrožení Midgard, tak něco určitě bude.

„Nevzpomínáš si náhodou na jistý amulet, který sis u matky tak chytře vyškemral?“ zúžím oči. „Našel se.“

Andromeda X1 – rozhovor s Furym/hurá se zabydlet

Když mě Tony poplácal po rameni, tak jsem se trochu lekl. Možná to bylo tím, že jsem tak horlivě uvažoval nad tím, co by se mohlo stát s mou druhou maličkostí.

„Tony? Ty jsi na této zbrani nějak pracoval?“ Z jeho slov jsem vycítil, že by tomu tak mohlo být. Myslel jsem si, že už s vládou nechce mít skoro nic společného. Zvlášť s takovou zbraní. Ale je možný, že se mýlím a pouze si ty informace našel zas nějakou šikovnou cestou, protože evidentně věděl, o čem mluví.

Z Furyho konečně vyšlo to kouzelné slůvko. Vláda!

Jasný a jednu klec k tomu…Do které byste mě hned zavřeli. Doufám, že tu aspoň od Rosse budu mít pokoj.

„To musí být tedy velice zajímavá veverka…Doufám, že neuteklo ještě něco…,“ dodal jsem. Pak se Fury zmínil o ženě, která vzala roha. Nezkoumali? Leží jim tady v laboratoři ženská, která vyzařuje gamma záření a on řekne, nezkoumali jsme ji? To bylo to poslední, o čem se Fury zmínil a odešel. Tajný jako obvykle. Co jiného jsme od něj taky mohli čekat? Čím dřív to budu mít hotové tím líp… A vydal jsem se do laboratoře, ve které asi setrvám dosti dlouho.

*** 
 

Šel jsem zrovna chodbou s Tonym vyhledat místo kde, že se to máme vlastně zabydlet.

 „Tony mohl by si mě tu napojit na centrální disky Jarvise? Měl bych tam nějaké poznámky o gamma a tak bych je potřeboval.“ Pak jsem se rozhlédl po chodbách a prostě mě to nedalo. Bylo to jiné! Nebo už mám sklerózu?  „Nezdá se ti to tu nějaký jiný? Možná jsem tu dlouho nebyl, ale nějak si nemůžu vzpomenout, že by tohle tady takhle někdo navrhoval?“ 

Najednou jsem ucítil ohromnou bolest hlavy a musel jsem se opřít o zeď. 

Cela - cesta za informacemi

Posezení v... cele

Možná bych udělal dobře, kdybych nad svým bratrem, dobře, nad svým nevlastním bratrem plně zanevřel. Nejspíš by mi to usnadnilo život a nyní bych se nemusel potýkat s jeho posměšky. Každé jeho slovo bylo jako nůž zabodávající se do zad. Byl úskočný had. Slizký ne, hadí kůže je příjemná na dotek, i když trochu ledová. Ach ano, Loki je chladnokrevný.

Lehce nakloním hlavu na stranu. „Nevěřím, že bys byl byť jenom trochu potěšen, kdybych se objevil u tvé cely a ptal se: ‚Jak se máš, bratříčku?‘“ můj hlas zněl chladně, bez známky emocí. „Nezajímá mě, co je mezi námi. Možná potom. Teď je ohrožen Midgard a jako obvykle máš v tom prsty ty, i kdyby nevědomky.“ Země má pro mě vyšší prioritu než naše sourozenecké hádky. „Co víš o ženě, která měla u sebe tvůj amulet? Pamatuju si, jak si byl nadšený, když ti jej matka dala.“ A já nedostal nic. Někdy jsem si říkal, že měla radši Lokiho.

Chvíle ticha byla snad nekonečná. Nakonec jsem to vzdal a dořekl: „Utekla. Nemám tušení, co má v úmyslu,“ uhnul jsem pohledem a zadíval se ven skrz mříže. Elfové chodili sem a tam a jenom dva stáli nejblíže u nás a hlídali. Moje kladivo Mjölnir leželo stále na stejném místě a sem tam k němu někdo došel a zatáhl za něj. Při každém tom pokusu jsem se musel ušklíbnout. Tady se nenajde NIKDO, kdo by jej mohl zvednout.

Je toho až nad hlavu

Nakonec jsem nemusel hledat Hillovou, protože došla sama a informovala mě, koho to chytili. „Jestli by se sem dostal ještě někdo další, mohl bych rovnou říct, že se ten zelenáč,“ ukážu na mladíka, který se vždycky roztřásl, když jsem na něj promluvil, „může stát velitelem lodi,“ pomalu se rozejdu směrem k prosklené místnosti na můstku, kde budu chtít vyzpovídat naší veverku.

Došli jsme do místnosti a já se mezitím podíval na kamerový záznam z vězení, kde byl náš černý pasažér. Porovnal jsem jeho tvář v databázi a našlo to shodu s jistým Jamesem Howlletem neboli s Wolverinem. „O něm bych pochyboval, že bude mít něco s tou ženou na útěku,“ podívám se na Hillovou.

Netrvá dlouho a strážní dovedou Jamese. Vypadal dost klidně. Mé zdravé oko na chvíli spočine na jeho rukou, ale nic jsem neříkal. Kdyby tu byl za účelem zabít, nejspíš by to dávno udělal. Kývnu na jeho doprovod, který jej nechá a jde si stoupnout před dveře. „James Howllet neboli Wolverine,“ dívám se nyní na záznam v našem rejstříku. „Stále hledá něco ze své minulosti, ale bez úspěchu. A nyní se dostal na přísně střeženou loď a doufá, že odsud odejde s...“ nedořekl jsem, protože jsem čekal na jeho odpověď.

Že by výslech? Ale jděte...

Pár otázek, pár odpovědí

Musel jsem uznat, že ví, jak si dát pozor na to, co říct a co ne. Byl jsem na tom stejně. Říct jenom něco, ne celou pravdu, ale i přesto to pravda je. Kdyby to tak bylo jednoduché s vládou. Osobně jsem jí nikdy neměl v lásce, protože její názory byly někdy až moc konzervativní. Dokonce i Hillova měla podobný názor jako oni. Všichni nadlidi pod zámek. Z jedné stránky to chápu, ale z té druhé vím, že jakmile bychom všechny začali dávat za mříže, vzbouřili by se. Raději je noste v rukavičkách a oni budou jíst z vaší misky.

„O své podřízené můžu říct, že lepší jsem mít nemohl a sám si nejsem jisty, zda si ji zasloužím,“ řeknu klidným tónem, dávaje si ruce v kříž. „Někdy to, co by mělo být ukryto, by tak zůstat mělo, ale rozumím vaší… nedůvěře ohledně nás,“ dojdu k počítači, rychle něco napíšu a otočím monitor směrem k němu. „Stále mě fascinuje vaše schopnost léčit se. Tahle fotka je, ze kterého období, druhé světové? Potkal jste se s kapitánem Amerikou, nemýlím se?“ odvádět rozhovor od žhavého tématu je vždy nejrozumnější způsob, jak zatajit to, co by nikdo jiný, než vy neměl vědět.

Pokud by Hillová měla nějaké otázky, klidně ji dám prostor.

Andromeda X1 – laboratoře

Trochu jsem snad i zezelenal, jak se mě udělalo špatně. Samozřejmě to byla pouze přirozená reakce člověka. Žádný zelenáč se nekoná. Ale kdyby mě takto viděl Fury nebo Hillová, už bych nejspíš putoval někam pod zámek.

Naštěstí mně Tony pomohl do laboratoře. Částečně jsem zvládl jít po svých, takže jsme tam byli celkem rychle. Když už mě chtěl položit na stůl, tak najednou byla veškerá bolest pryč. Trochu jsem začal rukama protestovat a tak jsem se jenom posadil. „Ach, už je to dobrý Tony. Děkuju. Asi už je toho dneska moc. Za to bude moct ta cesta nebo jsem něco špatně snědl,“ a při překvapení Tonyho jsem se rychle vzpamatoval. „Jenom to prosím tě nikomu neříkej. Kdoví jak by takovou blbost vzal Fury vážně.“

A jakoby se vůbec nic nestalo, se hopem postavím na nohy. Tyhle laboratoře samozřejmě poskytovali vše, co by člověk mohl potřebovat, jen aby mohl skoro neustále pracovat na svém projektu. Takže koupelna nebyla výjimkou. „Jdu si dát sprchu, ať se trochu vzpamatuju. Kdyby náhodou přišla Hillová, tak že jsem ve sprše,“ a popadl jsem svůj baťoh, který ze zad spadl pod stůl a zamířil si to do koupelny. „Pak se pustíme třeba do kalibrace satelitů…,“ ještě jsem na něj zavolal, ale pak už se zavírám v koupelně vychutnat si sprchu.

Andromeda X1 – laboratoře->koupelna

Samozřejmě reakce, kterou mohl Tony vidět, nebyla zcela normální. Moc dobře jsem věděl, o co šlo. Pustil jsem zatím sprchu a začal v baťohu něco hledat. Krucinál..kde…to..jen je. Áá tady! Vytáhl jsem krabičku, na které bylo napsáno:  Homeopatické kapsle s vitamíny A+B1+C. Ale byla to jen zástěrka. I když jsem Tonymu řekl, že už jsem zcela v pořádku, tak stále na mých rukou byl vidět menší třepot. Vytáhl jsem jednu tabletku a na sucho ji spolknul. Obyčejné kapsle to nebyli. Byli to speciální kapsle, které na sobě nově testuji. Měli by držet hladinu mého adrenalinu dole, uklidňovat ve stresových situacích a hlavně potlačovat Hulka při samovolných proměnách.

Možná nepůsobí, tak jak jsem si představoval…A asi fakt nic neexistuje. A myslel jsem na to nejhorší. Ani nevím, jestli mají nějaké vedlejší účinky, ale tahle nevolnost už se mi párkrát stala. Momentálně teď kromě Tonyho to ještě nikdo naštěstí neviděl. Bylo to poprvé kdo tohle někdo viděl. Snad to nebude nic vážného. Po chvíli i menší třepot zmizel a já si mohl jít vychutnat sprchu…

Spíš rozhovor než výslech

Zmínka o Amerikovi a testech na obou dvou mi vytvořila lehký úsměv na rtech. „Snad si nemyslíte, že jste jediný, kdo v této místnosti byl testován,“ poukážu tak na sebe. Nehodlám s ním však rozebírat, jak přesně, ale s tímto jsem se snažil dosáhnout aspoň jisté důvěry mezi námi, která byla vzdálená stejně jako Slunce od Země.

„Věda tu byla vždy proto, aby přinášela lidem… ulehčení. Nikdo není dokonalý. Ani já, ani vy, ani vláda. Tady máme to, co potřebujeme, ne to, co chceme,“ utnu tímto jedno z témat. Nemám chuť rozebírat, co všechno na této lodi je, co tu bylo a co by tu zůstat mělo. Nikdo není svatý. Dokonce ani Bůh. S myšlenkou na něj se na chvíli přenesu na Asgárd. Kde je vůbec Thor? To tam s Lokim popíjí kafe?

Jako vždy se Hillová s ničím nepárala a šla rovnou na věc. V podstatě byla mou záchrannou brzdou, když jsem moc odbočil od tématu, což jsem měl často ve zvyku. „Informace nikdy nejsou zadarmo,“ řeknu jen tak ledabyle. „Možná byste se nám hodil a ano,“ lehce se nakloním dopředu. „Využil bych vaše schopnosti pro dobro lidstva na Zemi. Nejsme nepřátele, Jamesi,“ oslovím jej pravým jménem. „Na loď jste se dostal bez větších potíží, čímž jste prokázal, že máte jisté schopnosti proplížit se tam, kam byste neměl. Sice jste na nějakou dobu zůstal uvíznut uvnitř šachet, ale udělal jste na mě dojem, že jste se nebránil. Možná byste pozabíjel polovinu posádky na lodi, ale nakonec byste padl i vy.“

...Letadlo do ráje...

Pozastavení

Čekal jsem na Jamesovou odpověď, která však nepřicházela. Spiš se mi zdálo, že je zahloubán sám do sebe, jako po většinu času, co jsme tu stáli. Chtěl jsem ještě něco dodat, když přišel zelenáč s informací: „Pane, je tu kapitán Amerika a Spiderman.“

„Spiderman?“ podívám se na něj jedním okem a chvíli uvažuju, zda si ze mě nedělá srandu. Otočím se ještě na Jamese: „Dám vám na rozmyšlenou. Mezitím si užijte pobyt v cele,“ kývnu na dva strážné, aby odvedli Jamese zpátky do cely, ale pak je zarazím. „Víte co, počkejte. K hostům bychom se měli chovat s úctou. Odveďte jej do jednoho z místních ubikací a dejte mu něco na sebe. Nevoní zrovna příjemně,“ ušklíbnu se. Začínám měknout. Následně vyjdu na můstek, kde čeká kapitán Amerika a nějaký pidižvík, který se na Spidermana, podle pohedu, nehodí.

„Hillová, není to Parker? Ten fotograf, co je proslaven svými fotkami Spidermana?“ nelíbí se mi myšlenka, že jsme dosud neměli informaci, kdo pod maskou Spidermana je. Až do teď. Kolik maskovaných mezi námi ještě žije a my o tom nemáme nejmenší potuchy? Musel bych poslat nějaký tým a ten by chodil od domu k domu a testoval. Zabralo by to roky, ne-li staletí. Tolik nás na planetě Zemi bylo.

„Je mi opětovným potěšením vás vidět, Rogersi, ale nikdy jste si nepotrpěl na tom, že byste sem přiváděl hosty,“ podívám se na Spidermana, který se zdá být trochu nejistý. Ano, tady jsme na moři a není možnost jak odsud utéct. Leda tak plavat, ale to by jej zabilo. „Rád bych vám řekl, co se stalo, ale,“ opět si změřím Spidermana. „Jemu věřit nemohu. Musí projít prověrkou.“

Ach, bratře...

Místy jsem Lokiho ze srdce nenáviděl a právě to byla tato chvíle. Upřel jsem na něj své modré oči, které nebyly prosycené naivitou, jak vždy viděl. Díval jsem se na něj tvrdě a chladně. Kdybych mohl, metal bych teď blesky, jenomže tato cela byla bohům vzdorná. Možná ji vezmu sebou a Fury bude štěstím bez sebe.

„Zůstaň si v té tvé jeskyni, Loki,“ můj hlas je bez emocí. „Pokoušel jsem ti dát druhou šanci, ale jak vidím, nemá to cenu. A nevěřím ti ani slovo, bože lhářů. Proč bys tak reagoval, kdybys nic nevěděl? Jestli máš s tou ženou cokoliv společného, nechoď ke mně s prosíkem, až se vše obrátí proti tobě,“ a to Tony byl ještě kdysi celkem „přátelský“, když Lokimu nabízel drink.

Postavím se a hledím na své kladivo Mjöllnir. Bez něj nejsem nic, stejně jako Loki bez své hole. Mého postavení si všimnou oba strážní, kteří na mě výhružně zasyčí a já jim opětuju jeden ze svých ledových pohledů. „Kdybych byl venku, tak byste už nebyli tolik odvážní,“ zavrčím. V dálce zaznělo slabé hromobití. Zdálo se mi to snad?

Přicházející bouře

Dobře, obrat. Před tím mi řekne, že o ní neví nic a ten amulet mu mohla vzít odkudkoliv. A najednou nabízí obchod? Znám jeho cenu. Být svobodný, ale co všechny ty věci, co spáchal? Svobodu mu nabídnout nemohu. Ani otec by to nedovolil. Je zklamán jeho chováním, častokrát jsem to viděl v jeho očích... v jeho oku, ale to je detail. I matka, která mimochodem není moje pravá matka, ale jakoby jí byla, často stojí na balkóně a hledí někam. Jednou jsem jí slyšel, jak říkala, že tak jednou vedle ní stál Loki, když mu předala žezlo a vládu nad Asgárdem. Byla na něj tak pyšná. A já byl na Midgardu, vrcholně naštvaný, že nemůžu pozvednout své kladivo.

A není to trochu ironické? Loki měl vládu nad Asgárdem dřív než já! Dlouho si jí neudržel, protože se více méně zbláznil, ale... tohle komentovat nebudu.

„Jelikož tě chce zmasakrovat většina Midgardu,“ samozřejmě počítám jen ty, kteří by na jeho zmasakrování měli nějakou sílu. Třeba Hulk. Dobře, Hulk se už tolik neprojevuje. Během mé jedné návštěvy Stark Industries se velmi dobře kontroloval. Dokonce i potom, co jej Jane zasypala otázkami, a já šel za Tonym popít sklenku. Nebaví mě věda a nic kolem toho. „Budeš tam mít jistou imunitu. Nikdo proti tobě nepozvedne zbraň, ne ve smyslu, že by tě chtěli ihned zabít. Nezvedání zbraní ti nemůžu zajistit. Nikdo ti nevěří,“ dám ruce v kříž a sleduju ho. „Možná by se nad tebou mohl slitovat i otec a nechat tvou tříroční celu ladem. Mohl bys zase žít na Asgárdu,“ ne jinde. Jenom tam. To by se jistě nějak pojistilo. „Zkus myslet na ostatní, bratříčku. Dobrý skutek nikdy nebolel, tak proč by měl tebe? Nebo máš snad nějaký návrh?“ pozvednu obočí. Vždycky měl něco navíc.

Dělá si ze mě srandu?

Pustit jej? Buď sněd vtipnou kaši nebo jej neviditelný skřítek právě šibl něčím do hlavy. Jen tak si odejít, považovat se za mrtvého, a pak se vrátit s armádou, která by jistě byla větší než tak, kterou povolal tehdy na Midgard. Takový blázen nejsem, bratříčku. Buď tě tu nechám a shniješ tu nebo půjdeš se mnou, nemluvě o tom, že bych mu ruce volné nenechal.

Zauvažoval jsem, zda bych jej teď mohl pořádně praštit, až by upadl do bezvědomí, ztropil nějakou scénu a dostal se ven. Ehm, s bráškou přehozeného přes rameno.

„Už tak jsem pro tebe udělal víc, než bych si sám přál,“ založím ruce v kříž, což nemá takový efekt, když jsme v malé cele, kde si jeden bude muset lehnout na zem. „Pokud se tolik bojíš bolesti, vzpomeň si na Hulka. Pak pár kulek mezi oči by tě nemuselo tolik bolet,“ snažím se stále najít nějaký kompromis mezi tím, co jsem řekl já a co on. „Nikdo ti neublíží, o to se osobně postarám,“ když se tolik bojíš bolesti, bratříčku. „A měl bys být hrdý na to, že by otec přijal možnost tvého odprošení,“ dobře, raději si sednu, jinak vybouchnu. Sednu si zpátky na své místo na kusu špalku. Trůn hodný pro tebe, možná by řekl Loki.

Kdybych mohl Lokimu jen malinko věřit, ale šlo to vůbec? Ne, nešlo. Stále byl hrozbou, i když jsme spíš byli jako dvě ovce zavřené v ohradě čekající, až si na nás smlsne nějaký vlk. „Ale pustit tě nemůžu, ne tak, jak si přeješ ty,“ leda by mu otec odebral moc, a pak světe div se, Loki smrtelník. „Buď tu budeme sedět a hledět na sebe nebo vezmeš to, co ti nabízím, dostaneme se odsud a společně zamíříme na Midgard,“ kde budu muset Furymu zabránit, aby jej opět strčil pod zámek. V tomhle neustoupím.

Konec rozhovoru a další den

„Nebojte, vyřídím,“ nechám Jamese a dva vojáky, aby jej doprovodili do jeho ubikace, kde by měl mít vše potřebné, nebo aspoň to, co je pro všechny pasažéry typické. Odeberu se na můstek, scházeje z kovových schodů, při čemž moje černé body nadělají hluku.

"Takže mé osobě, která pomáhá světu skoro denně se věřit nedá a vaší partě, která se zázračně objeví jednou, když opravdu hoří ano?"

Ještě jednou řekni něco takového a nebudu si jistý, zda tě obejmout. Věřit se nemá nikomu, ale co by nám mohl provést Spiderman, který je ve skutečnosti malý fotograf? Steve se ještě přidal k jeho obraně, takže nemůžu mít žádné námitky, i když ano. „Dobře, nechám to na vás, Rogersi,“ nemám ve zvyku nikoho oslovovat jménem. Příjmení musí stačit. „Zatím jděte do své ubikace, kam vás zavede seržant. Vysvětlí vám, co a jak,“ už jsem nechtěl nikam posílat Hillovou. Ona byla jistou obranou proti vtíravým lidem.

Nechám oba dva odejít a zadívám se na nejbližší monitor, který kontroluje několik desítek prostoru kolem lodě. Nic se nedělo, tak jsem se mohl krátce uvolnit. „Hillová, pokud se objeví Thor a přivede i Lokiho, chci, aby byl ihned zajištěn. Nemůžeme dopustit, aby se opět pokusil ovládnout Zemi,“ i když jsem to jednou říkal, opakování je matka moudrosti.

Nakonec jsem opustil můstek si na chvíli odpočinout. Byl to těžký den, ale spánku mi moc dopřáno nebylo. Jako obvykle jsem zalehl a po pár hodinách se probudil s tím, že chci znát situaci kolem Andromedy X1. Dobře, Hillová mě předběhla.

„Dobré ráno, něco nového?“ zeptám se jí a sám hledím jedním okem do monitoru, kde se nic neděje.

Najednou, po hodině a půl monitorování, se ozve poplach, který mne upozorní, že něco není v pořádku. Zamračím se a podívám se na zobrazení senzorů, které zachytili nějaká neidentifikovatelný předmět padající vysokou rychlostí. Naštěstí jeho trajektorie nemíří na loď. Nerad bych to nechal zničit. „Je to loď, pane!“ zařve vojín, který se urputně snažil rozluštit z kamerových záběrů, co to je. „Nebo..“

„Je mi jedno, co to je. Jestli to začne ohrožovat loď, ihned palte,“ rozkážu a jdu rovnou k oknu, skrz které je skvělý výhled na místo dopadu. Nic zprvu nevidím a sleduju, jak vlna slané vody dopadla na přistávací plochu. „Něco tam je,“ všimnu si něčeho, co se hýbe. Co to ksakru je? To je... člověk? „Chci dvě jednotky na plošině a ať všechny zbraně směřují na tu osobu,“ nejsem si jistý, zda je to muž či žena. „Pokud bude odporovat, zabít,“ přikážu a sám se následně vydám na plošinu, bera si zbraň.

Andromeda X1 – další problém?

Okamžitě jsme začali pracovat na vyhledávacím algoritmu. I když většinu dne jsem si spíš připravoval materiály, které bych k práci mohl potřebovat. Ale nakonec jsme se mohli pustit do práce. Doufal jsem, že bude stačit jen lehce poupravit ten předchozí, který jsme využili minule, ale bohužel to doopravdy nešlo a musí se to udělat kompletně znova od základů.

Na začátku jsem si dokonce myslel, že to ani nevymyslíme, ale práce s Tonym byla povzbuzující. Svým přístupem mě vždycky dokázal přesvědčit, že i něco nemožného je možným a tak jsem nakonec našel tu správnou niť, po které jít. Ale den se každou chvíli krátil, až nakonec bylo kolem půl čtvrté ráno a já zůstal v laboratoři sám. Byl jsem tak zažraný do práce, že jsem si ani nevšiml, že už Tony odešel. Oči se mně už samovolně zavíraly a tak jsem nakonec v laboratoři usnul.

***

Náhle mě vzbudil odporný zvuk poplachu na lodi. Pfhmm, co s-e děje… Spal jsem snad jenom pár hodin. Oči jsem musel mít dozajista rudé jak upír. Ještě po slepu jsem nahmatal mé brýle a snažil se co nejrychleji se probudit. Ale díky poplachu to šlo rychle. Pak jsem se dostal z laboratoře a zamířil na můstek, kde určitě už všichni budou. Z okna jsem jenom zahlédl něco padajícího k vodě. Meteorit? No to by byla dosti zvláštní náhoda… Bylo mi jasné, že to nebylo zcela normální. Už kvůli tomu poplachu a zmatku na lodi, kde každý lítal sem a tam. Ale najednou uslyším ohromný náraz do vody.

Svůj krok jsem zrychlil a snažil se mezi vojáky prokličkovat. Když jsem se konečně dostal na můstek, okamžitě jsem zamířil k Furymu, aniž bych si vůbec všiml, kdo už na můstku je a není. Všichni koukali do obrazovek a snažili se zjistit co to je. Cože? Člověk? To není možné… Fury pak vydal rozkaz, sám popadl zbraň a vydal se ven. To jsem rozhodně já v úmyslu neměl. Jednoho z vojáků jsem vyhnal od počítače, abych mohl pozorovat a provádět jakékoliv měření nebo testy. Nasadil jsem si brýle a hned jsem se zaměřil na záhadnou osobu. Zapl jsem biometrická meření a pokusil se vůbec zjistit jak moc se to člověku podobá…

Nečekaný návštěvník

Chvíli se všechny zbraně stáčeli směrem k vodě, kde neznámá osoba byla. Samozřejmě jsem z takové dálky nemohl tušit, zda je to žena či muž, takže mezitím zůstaneme u oslovení osoba, protože vystihuje obě pohlaví, takže se ženy nebudou cítit méněcenné.

Jestli tady budu ještě chvíli stát, zakořením, prolétne mi hlavou a rozhodnu se pomalu pochodovat směrem k neznámé osobě. Najednou se však zvedla z vodní hladiny a vznesla se. Nebylo to nic, co bych nikdy neviděl. Včera tu přece jenom přistál Thor doprovázeny jednou ze stíhaček. Ale zůstaňme trochu při rozumu. Nebudu riskovat loď jenom proto, že se někdo vznese.

„Drže to na mušce!!!“ zavelím a sám pozvednu zbraň směrem k osobě, která se pomalu přibližovala. Po chvíli jsem začal rozeznávat její proporce, takže mi docvaklo, že to je žena, ale její oblečení mi přišlo jiné než to, které znám. „Drže JÍ na mušce!“ opravím se.

Zvedl jsem ruku na znamení, aby všichni mířili, ale nestříleli. Stáhnu ji a znovu pořádně uchopím svou malou pistol. Lepší než nic. Kdo všechno jde za mnou, nevím. Hlavně ať neudělají žádnou blbost, jinak se stáhnu z kůže za živa.

"Jsem, kapitánka hvězdné lodi Starlight, a velitelka třetí kladné základny."

A já jsem kapitán téhle lodi. „O ní jsem nikdy neslyšel,“ zúžím oči. To tu snad je další skrytá skupina, která využívá výjimečných lidí? Ale prosím vás! Její dodatek mě nějak uklidní, že ví, o čem mluví. Takže si zatím nevymýšlí.

"Nejsem váš nepřítel. Přicházím, protože potřebuji pomoc S.H.I.E.L.D.u a Avengers."

To říká kde kdo, a pak hrozí svržením bomby na Spojené státy. Nejsem šílenec, co by ihned střílel. Nyní jsem rád, že tu není Thor. Ten by po ní nejspíš vrhl kladivo ve chvíli, kdy by se objevila na hladině. „Když nejste nepřítel, kdo přesně jste?“ neskloním zbraň. A zkuste jí sklonit vy ostatní. „Slova nic neznamenají. Chci důkaz, že mluvíte pravdu,“ a co když jej mít nebude? To bude ironie osudu a nezbude nám nic jiného, než jí strčit pod zámek. Možná rovnou, kde chvíli přebýval Loki. Máme nový typ vězení, který by měl být odolný i vůči iluzím, popřípadě jiným schopnostem, které nemají co dělat se silou. Poučili jsme se. Sice to málem zabilo Thora, ale za tohle mu ještě podám ruku. Nevýhodou vězení byl otravný zvuk, který šel slyšet po celé lodi.

Jiný vesmír?

Trochu mě pobaví její oslovení ‚řediteli‘.  Takhle mi naposled řekl… nikdo mi tak NIKDY neřekl. Tak co najednou? Ale všechno je v životě jednou poprvé. Stále jsem nechal paže vše tuhnout pod tíhou zbraní mířících na hubenou dívku, která vypadala jako z roku dva tisíce sto.

Jak jsem čekal. Důkaz neměla a ještě k tomu měla plno keců okolo.  Nanejvýš ten modul, který nejspíš dávno odnesly oceánské proudy bůhvíkam. To nebude vědět ani Ódin. Ve vesmíru. Z jakého vesmíru? Vesmír je nekonečný prostor, který vznikl za nevysvětlitelných podmínek. Už nyní vím, že nejsme sami, ale ona mluví o Zemi. Mluví jako my. Žádné povýšené kecy typu: Osvobodím vás od svobody. Krásná vzpomínka na Lokiho.

„Ani z tohoto vesmíru? Tím máte na mysli jinou realitu?“ O jiných vesmírech nebo jiných realitách jsem slyšel poměrně hodně. Každé rozhodnutí člověka vytvoří rozvětvení, které následně ovlivní nejenom jeho život, ale i život všech ostatních. Někdo ovlivňoval více, někdo méně. Díky tomu vznikaly teorie o cestování časem, ale i kdybyste se vrátili do minulosti a zabili svého dědečka, vy žít budete, i když se vrátíte do své doby. Jen zabijete sám sebe v jiné realitě, která nemá s vámi nic společného.

"Porazili jste Lokiho? Jsem tu ve správném čase? Byl poražen?"

Zaslechl jsem v jejím hlase něco, co bylo dychtivostí po tak jednoduché otázce? „Porazili jsme ho,“ budu se chovat slušně a více méně přátelsky, i když mířící zbraň tomu moc nenasvědčuje. „Ale je mi líto. Nemůžu vás po lodi pohybovat jenom tak. Odevzdejte všechny zbraně a odvedeme vás do cely, kde následně budete prověřena,“ a možná se nám podaří vytáhnout její modul, jestli jej vůbec najdeme, což nebylo moc pravděpodobné. Podmořské proudy jsou svině.

Zatracené kompromisy...

Mohl by mi aspoň jednou v životě říct: Ano, souhlasím s tvými podmínkami., a nevymlouvat se? Ne, to by nešlo. To by pak nebyl Loki. Ale což. Jestli nebudu s tím souhlasit, nejspíš tu oba dva shnijeme na hodně dlouho a Mjöllnir bude chytat rez.

A tak se bůh hromu otočil na svého proradného bratra a pravil: „Dobře, souhlasím, že vezmeme sebou Amoru,“ ale neslibuji, že jí se nic nestane, bratříčku. Přece jenom nabídka byla uzavřena mezi námi dvěma a ona je tak nějak navíc. Co dodat. Jenže problém byl. Tady jsme my dva, a kde je ona? Jestli jí elfové nesnědli, což by se klidně mohlo stát, nebo se potuluje po lese, užívá si přítomnost klíšťat a jiných lesních potvor, které nemusí být tak roztomilé jak králiček schovaný v noře.

„Pokud jsi konečně spokojený, že jsem přistoupil i na tu tvou proklatou nabídku,“ kéž Amora někde žere hlínu, „tak přejdeme ke způsobu, jak se odsud dostat,“ což se ti asi bude líbit, ale obětuju se pro naše, hlavně moje, dobro.

Stále v pozoru

Co byste udělali vy, kdyby někdo začal kolem sebe máchat rukama, vzal svoje vybavení, vložil do nějaké torny a ono to zmizelo? Asi byste klidně nestáli a byli ještě pozornější, při čemž to mohla být i past. Mezi vojáky to cuklo. Jak by ne. Jeden z nich dokonce sebou trhl tak, až jsem si myslel, že po ní vystřelí, ale zachoval si rozum. (68%) Ani já na tom nebyl jinak. Přece jenom nedůvěřuju ničemu a nikomu, kdo umí takové věci.

Tím však prozradila, že umí kouzlit nebo čarovat. Jednoduše řečeno, umí využívat magii, což mě dovedlo k závěru, že si pobude tam, kde si pobyl Loki, když ještě byl na Midgardu.

„To nyní nemůžeme posoudit,“ reaguju na její výrok o tom, že není nepřítel. Mohl by to říct každý. Dokonce i já jsem za válek říkal, nejsem nepřítel, a následně všichni účastníci leželi na zemi s kulkou v hlavě.

Odložila své zbraně, sám nevím kam, ale neměl jsem k tomu moc důvěru. Mohla si to kdykoliv nechat znovu objevit nebo přivolat. Jak magie vůbec fungovala? Myslím, že dám Starkovi i Bannerovi úkol, ať si tuhle neznámou trochu prostudují.

Ale bez skalpelu, dodám v duchu.

„Po vašem výstupu jsem změnil vaši rezervaci na ubytování,“ pokýval jsem hlavou, a čekal, zda se rozejde tím správným směrem. Kromě mě a vojáků tu byli snad všichni ze superhrdinů, i když někteří raději zůstali nahoře na můstku a asi vím kdo. Hillová stála nedaleko mě i Wolverine zaujal jakousi pózu, kdyby se něco stalo. Ten chlapík se mi začíná líbit, řeku si v duchu.

Celý ozbrojený průvod, který jsem nechal prořídnout při vstupu do chodeb lodi, se odebíral k velmi dobrému místu, kde si sice kávu objednat nemůžete, ale jste si jistí, že vás nikdo z očí nepustí. Naši novou ‚kamarádku‘ jsem spolu s ostatními doprovodil k vězení, které bylo ze všech stran prosklené, a pokud si vzpomenete, v čem padal Thor dolů na zem a málem byl při tom zabit, tak tohle bylo v podstatě úplně to samé, až na pár vylepšení, které se týkaly spíš sluchového vnímání.

„Otevře celu!“ zavelím. Zda to byla Hillová nebo někdo jiný, kdo stiskl tlačítko na otevření prosklených dveří, nevím. „Račte vstoupit,“ pokynu k dívce směrem dovnitř. Pokud neudělá nějakou blbost, všechno se odehraje v klidu a bez násilí.

...Já se snad nevyspím...

Plán útěku...

Nejraději bych mu ty perličky moudrosti narval do jeho chřtánu, aby byl na chvíli zticha. Vždycky si bral poslední slovo. To jej někdo tajně cvičil už od malička? Jestli ano, najdu toho dotyčného a budou se dít nepěkné věci.

Zahnal jsem kousavé poznámky, které směřovaly k bratrovi, a zadíval jsem se na stráže stojících u naší magické cely, která mi více méně lezla krkem. Když přivedli Lokiho a otevřeli celu, zachytil jsem návrat mých sil, ale během chvíle to bylo zase pryč. Možná kdybych využil té situace a přivolal svoje kladivo, tak silný výkyv magické energie by mohl zpřetrhat pomyslné řetězy naší cely a jednoduše bychom se dostali ven. Mjöllnir byla jedna z nejdokonalejších zbraní a nebylo nikdy snadné udržet její moc na uzdě.

S neochotou jsem přistoupil ke svému prohnilému bratříčkovi a šeptl: „Naštvi strážné,“ podívám se na Lokiho, který se opět ulehl a dělal, že tu nejsem. Nějak mi říkalo, že mně by se to nepovedlo a jeho stříbrný jazyk dokázal proti sobě poštvat i velmi klidné a smířlivé povahy. „Dělej, co umíš,“ nechtěl jsem říkat nahlas ani šeptem, co mám přesně v plánu, jinak by to strážní mohli zachytit. O temných elfech jsem věděl svoje. Jejich zarputilost a pýcha je často zrazovala i v nejméně vhodných situacích. Mohli bychom využít jejich slabinu a dostat se odsud.

Jistota je jistota

~Sonic a Wolverine~

Nikdy nenechej nic v náhodě. Jen nepatrná chybička může stát život všech na lodi. Tohoto pravidla jsem se držel, a dokud si nebudu jistý, že je tato žena jen další představitelkou dobra, budu jí držet pod zámkem a v noci zamhouřím oči mnohem klidněji. Byl však čas se trochu pídit po tom, kdo je, co tu přesně chce a odkud je. Stále jsem nevěřil jejímu líčení, že je velitelkou nějaké neznámé lodi z jiného vesmíru. Nikdo to neodzkoušel, tak proč by to mělo být někde jinak? Možná je jenom návnadou a my se právě chytili.

Hillová šla za Starkem a Bannerem. Nezáviděl jsem jí to. Přece jenom jsem věděl, jak těžké je vyjít se Starkem a pro jistotu jsme zvýšili bezpečnost firewallu, aby se nám nedostal do sítě. Se mnou tu zůstal Howlett, který byl trochu překvapený, co tu vůbec je. Výhodou tohoto vězení bylo, že pokud jste použili sílu, panty se rázem uvolnili a vy jste se řítili ve volném pádu rovnou k zemi. Dokonce i bůh by s tím měl problém. Zeptejte se Thora.

Zatím jsem pojistku vůči magii nechal být, protože vyslýchat naši vězenkyni by mi nebylo dvakrát příjemné. Nejevila známky agrese, tak jsem to nechal.

Celou celu snímaly kamery i se zvukem, takže jsem je zapnul a nechal vše nahrávat na pásku. „Ještě jednou mi prozraďte, kdo jste, odkud pocházíte a proč jste se mě ptala na Lokiho.“

Jen to zopakuj a jen jedna chybná odpověď a mám tě. Co když sama pracuješ pro Lokiho...

Čtení myšlenek?

~Sonic, Wolverine~

"Kontrolní otázka ohledně Lokiho mi měla potvrdit, že jsem se ocitla ve správném vesmíru."

A jsme zase u toho vesmíru. Asi pošlu pro Fosterovou, i když se to Thorovi nebude vůbec líbit. Ona jako jediná je obeznámena se S.H.I.E.L.D.-em a není vůči nadpřirozenu tolik zaujatá, jak jiní vědci.

„Dejme tomu, že jste ve stejném vesmíru, tak co tu chcete?“ zeptám se, než mi do řeči vpadne Howlett, který zašeptal velmi dobrý nápad, i když jsem se trochu bál, že by to nemuselo moc dobře dopadnout.

„A znáte snad někoho, kdo by byl schopen nahlédnout ji do mysli? Bezbolestně samozřejmě,“ věděl jsem něco o profesoru Charlesu Xavierovi, ale stala se jistá nehoda a dnes již nebyl mezi námi. Velmi úzce jsme s ním spolupracovali a přišli jsme o velmi schopného člověka.

Asi bych se měl zajít podívat na jeho hrob a přinést tam kytku, pomyslím si s úšklebkem.

Co se dá jiného dělat?  Té ženě, která se představila jako Sonic, nedůvěřuji, o vesmírech toho moc nevíme a jediný, kdo by mohl vědět, je Jane, která je pod přísnou ochranou Thora. Zatím si počkám na odpovědi Jamese.

Tolik možných řešení a přitom samé ale...

~Sonic Wolverine~

Sonic se pokusila nějak nahrát na svou možnost ospravedlnění svých činů, proč je zde. Návrh na zkoumání její atomické struktury, co to kurva je, mi nepřidalo moc na klidu. Nejsem vědec, abych se zabýval takovými bláboly, ale Banner se určitě rád vrhne na zkoumání existence z jiného časoprostoru.

„Je tu jeden malý háček,“ podotknu. „Dejme tomu, že vám věřím. Nejste z naší reality, ale jak můžu věřit vaším slovům? Co když jste jen někdo, kdo přišel, aby pomohl Lokimu zde získat to, co chce?“

"Já osobně chci ve vašem světě jediné. Získat informace o tom, jak můžeme Lokiho porazit a s konečnou platností vykopat ze Země."

Kéž by bylo jednoduché uvěřit jejím slovu, ale ono to tak jednoduše nejde. Co když to je jen další Lokiho plán nebo někoho, kdo má stejně pomatenou mysl a snaží se náš jenom zpomalit? James na to kápl. Nemusíme vědět, jak sestrojit složitý mechanismus, i když lepší v oboru jak Stark a Banner není. Ale nikdo není dokonalý. „To je od vás velmi šlechetné, že chcete Lokiho vykopat ze Země. Ale mám malou otázku, která by mohla změnit běh celé situace,“ dám ruce v kříž a zadívám se na ni přísně skrz sklo. „Jak Loki získal vaši Zemi?“

Mezitím, co jsem čekal na odpověď a byl jsem netrpělivý jak můra létající kolem žárovky, vyslechl jsem si Howlettův návrh, že by se mohl jít poptat svých známých. Rodinka mutantů se nám rozrůstá. Naštěstí jsme měli záznamy o většině žijící zde na planetě. O Zemi už nebudu mluvit jako na této zemi, protože nejsme jedinou koulí ve vesmíru, která se ujala života. Místy se cítím až zahanben, jak dlouho nám trvalo zjištění pravdy.

„Máme databáze všech nadpřirozených,“ schválně se vyhnu slovu mutant. Budu udržovat dobré mravy, i když nedůvěra je k nim stále stejná. „Možná v nich najdete někoho, kdo by se nám mohl hodit, ale někteří jsou označeni jako nebezpeční, protože se nepodřídili.“ A dělají problémy, které S.H.I.E.L.D. musí neustále řešit.

Němá elfka a spol.

Amora

Pro tvé neštěstí byla elfka němá, ale po chvíli jsi došla k názoru, že ti celkem dobře rozumí. Při každé otázce nějak zakývala hlavou či gestikulovala rukama, ukazujíc různé znaky, kterým jsi nerozuměla. Hlavně ti byly zodpovězeny obě otázky ve sledu přikývnutí a zavrtění hlavou. Vydedukovala jsi z toho, že tady samy nebudete a měla by ses mít na pozoru, protože temní elfové mají nebezpečnou magii, která je i pro samotné božstvo oříškem.

Elfka v tobě necítí hrozbu. Ne teď, dokud si myslí, že jsi jenom ztracená dívka v lese. Prstem ukáže na kresbu stromu, kterou muselo kreslit malé dítě, protože jeho zobrazení je ve stylu kmen, pět větví a velké oči. Následně si elfka přejela prstem po krku, naznačujíc, zda je netvor mrtev a přikrčí rameny jako otázku.

Počkala na tvou odpověď, a když si jí ujistila, že není mrtev, viditelně si oddechla. Bylo zvláštní, že mají strach o takové monstrum, které klidně zabije její druhy a málem i tebe. Zvedla se a pokývala rukou, abys jí následovala. Nespěchala. Byla jsi raněná a nejspíš tě bolel každý kousek těla. Vyšla pomalu ze stanu a odhrnula závěs, který bránil slunečním paprskům otravovat ti život. Před sebou jsi uviděla scenérii mnoha dalších podobných obydlí, dřevěných mostů visících nad hloubkou mezi jednotlivými stromy a dokonce i tvé obydlí bylo vystavěno na jednom z obrovských listnáčů. Když ses zadívala přes zábradlí dolů, uviděla jsi ty dřevěné stvůry, jak si klidně pochodují mezi tlustými kmeny. Někdy se na chvíli zastavily a zapustily kořeny a čekaly.

Elfka se na tebe usmála a chytla tě zlehka za ruku. Celé elfské město bylo v korunách stromů. Muselo se zde dít něco, co přesahovalo logiku chápání, ale proč to teď řešit. Němá žena tě vedla přes nebezpečně houpající se visuté mosty a nebýt provazů jako zábradlí, nejspíš byste spadly rovnou mezi chodící lesní běsy. Vaše cesta skončila až před největším z dřevěných staveb. Žena naznačila, abys vstoupila a zároveň se uklonila a ukázala na tebe. Nejspíš po tobě chtěla, aby ses po vstupu také uklonila. Mohla ses jen domnívat, kdo bude uvnitř.

Laboratoř, cela

(Bruce, dodatek)

Měl jsi práci a to nelehkou. Se Starkem jste se vrhli na bádání, Hillová vám řekla nějaké poznámky, které by se mohly hodit, ale stále ti nedala klidného přemýšlení cizinka, která ještě před chvíli chodila po vodě. Bylo zvláštní, že se u ní projevilo více schopností než u kohokoliv jiného. Ty ses uměl naštvat a zezelenat, Stark byl lidská stíhačka, kapitán Amerika uměl parkur a tak dále.

Nakonec ti to přece jen nedalo a šel ses podívat do cely, která původně byla zhotovena pro tvé druhé já, ale nyní sloužila jako ubytování krásné neznámé, která o sobě tvrdila, že je z jiného vesmíru. Jako vědce tě to muselo hodně zaujmout. Došel jsi ve chvíli, kdy Sonic říkala: "Tak, jako tak já pak budu muset zaujmout odpovídající stanovisko, to je celé."

Andromeda X1 – nějak se nám to tu hromadí…

Moc jsem se toho o naší nové neznámé nedozvěděl a ani nebylo moc času. Fury vzal hned vše do vlastních rukou a během chvíle už byla vedená do vězení. Na můstek se již nevrátil, ale přišla za námi Hillová, která konečně měla pár údajů o uprchlé ženě.

Přes prosklenou část můstku bylo ještě vidět, jak jí odvádí a všechny pohledy na můstku směrovaly jen tím směrem. Dokonce až teprve teď jsem si uvědomil, že k nám přibyl někdo nový. Kdo je tam to za chlapa? Tenhle přece není oblečený jako voják…To má Fury novou figurku? Ale Hillová si je moc dlouho neprohlížela a ne příliš ochotně mě s Tonym odtáhla do laboratoře. Cestou z můstku jsem si nemohl nevšimnout dalšího chlápka v červenomodrém oblečku. A tohle? Já byl v té laboratoři snad celej tejden?

V laboratoři mé první kroky směrovaly ke studené kávě, která ještě zbyla ze včerejška, abych se vzpamatoval a pak si vzal údaje od Hillové. Začal jsem si je pročítat, ale nic kloudného jsem se nedozvěděl. Řádky jsem spíš přeskakoval, a když jsem si přečetl větu tak tu předchozí jsem si ani už nepamatoval. Musel jsem neustále přemýšlet nad událostmi, které se před chvíli odehrály. Zvlášť ta žena, která dokázala během chvíle vyvrátit fyzikální zákony které znám. Ne že my bychom nebyla skupina, která je nevyvrací, ale u ní bylo až příliš mnoho otázek.

Hillová a Tony si velice náramně rozuměli. Teda jak se to vezme. Tony si samozřejmě neodpustil pár peprných poznámek, i když Hillová se moc nenechala. Já jsem do jejich rozpravy vůbec raději nepřispíval a držel se bokem. Vcelku vášnivě debatovali o nějaké věci a ani jeden nechtěl ustoupit. Nakonec jako bych byl duch, se oba dva zvedli a odešli. Hodil jsem šanon informací, které jsem měl na stůl a chtěl začít pracovat. Kdo je ale zatraceně zač? Odkud se tu vzala? … Tolik věcí by ani Chriss Angelo nedokázal a to je jenom v televizi…

Prostě mě to nedalo. Stejně byli všichni pryč, tak jsem se vzal a zamířil si to rovnou k vězení, kde by měla být naše nová návštěva. Přišel jsem zrovna ve chvíli, kdy řekla nějakou větu, která mě moc nedávala velký smysl bez předchozí rozpravy. Ale když jsem se nad tím zamyslel, neznělo to moc přívětivě. Na Furyho, pro mě neznámého chlapa a stráže jsem se nenápadně podíval a řekl: „Fury doufám, že má přítomnost zde nebude moc vadit?“ Snad mě nesprdne za to, že nedělám na projektu…no ale Tony je stejně někde pryč…

V začarovaném kruhu

~Sonic, James, Bruce~

Dlouhá léta mého života mě naučila vší opatrnosti. Poslední incident s Lokim mi taky nasypal trochu soli do hrnku čaje a od té doby si dávám větší pozor. Sonic vypadala jako někdo, kdo opravdu mluví pravdu a její neustále omílání, abychom ji prozradili, jak jsme porazili Lokiho, mě dovádí k myšlence, jak se to vlastně stalo. Jediné, co vím je, že se Hulk dobře činil. Málem jej zadupal do země a Thor mohl jít svému nevlastnímu bratrovi na pohřeb. Možná bych se přidal. Přece jenom kdyby neměl všechny ty kecy okolo, že lidé musí být zotročení, jak moc jsme pro to stvořeni, byl by celkem sympatický a sarkastický chlapík.

„V současný situaci mám jenom jednu možnost,“ opravím její slova. „Zatím si hezky poležíte tady v cele, my vám řekneme, jak jsme Lokiho svrhli, i když to byla spíš náhoda a o té ženě mi řeknete víc,“ protože mám dojem, že právě TAHLE žena nám zdrhla. „Něco za něco a možná se dokonce s Lokim setkáte,“ a doufej, že se tvá slova nějak prověří, protože bych jej nerad strkal k tobě do cely.

Kompromis je vždy nádherná věc, kdy hold ustoupíte, ale zase žádáte od někoho něco navíc. Nyní jsem se nacházel v takové situaci. James souhlasil, že se v naší databázi, samozřejmě jen v omezené oblasti mutantů, podívá po někom, kdo by uměl číst myšlenky. Pak s ním pošlu třeba kapitána Ameriku, aby šli pohledat pár mozko-čtářů.

„Můžete se pohrabat v naší databázi, a pokud nikoho nenajdete, půjdete i s kapitánem Amerikou na menší výpravu,“ řekl jsem to tónem, kterému nešlo odporovat, ale ještě jsem dodal: „Co kdyby vás někdo napadl.“ Budu hodný taťka.

 „Fury doufám, že má přítomnost zde nebude moc vadit?“

Někdo přeruší mé myšlenkové pochody, což mě na chvíli vykolejí, ale potom se otočím k Bruceovi a zavrtím hlavou. „Ne. V laborce je nuda nebo se Stark zase pustil do nějakého experimentu ohrožujícího život tady na palubě?“ povytáhnu obočí. Jestli jo, osobně jej vyhodím oknem ven do vody.

Nakonec stisknu tlačítko vysílačky zastrčené v mé kapse na hrudi a přikážu: „Přineste mi do cely s naší cizinkou tablet s informacemi, jak jsme porazili Lokiho. Podotýkám jenom to,“ někteří byli hrozně chytří a propojovali tablety se sítí na lodi a pak byla lehce napadnutelná. Naše nové tablety, které byly předělané iPady, ať nám Steve Jobes odpustí, měly zakázaný přístup k síti a dokonce jste se ani připojit nemohli, protože mu byly odebrány všechny síťové prvky.

Andromeda X1 – Cela

Sonic ,Fury, Wolverine

Proč Lokiho? Že by přeci jenom s ním měla něco společného? Samozřejmě nevěděl jsem, jak rozhovor probíhal předtím a tak jsem měl v hlavě menší guláš. „No víte…,“ pokrčím rameny. „Sám nevím, kam Tony zmizel. Ale je s Hillovou tak určitě je vše v pořádku…,“ a hned jak jsem domluvil, tak po celé místnosti nezvykle krátce problikly světla. Tony já tě roztrhnu… To byl snad zákon schválnosti předveden v praxi nebo Tony předveden v praxi?

„Ehm, určitě údržba generátorů,“ snažící se to zakecat. „Stoupnu si támhle a nebudu rušit,“ v trapném momentu se postavím k jedné ze zdí a opřu se. Můj pohled chvíli pozoruje neznámého…vojáka? Jenom jsem tak mírně pokukoval, aby si mě moc nevšiml, že si ho prohlížím. Nesnáším ty momenty, když se na někoho dívám a on se jak naschvál musí podívat i na mě. Hmm, neznám…asi někdo z armády…snad to není nikdo od Rosse. Blbost… A taky že jo. Doutník v ruce, nálada ve stylu je tu nuda a naštěstí odcházel. Hodím myšlenky na něj za hlavu a můj pohled zamíří na osobu, kvůli které jsem tu přišel…Odkud jenom jsi? ... Huh? Tablet? Loki? Dyť utekla ta žena a teď zas něco Loki? Neměl jsem tu jezdit…

Andromeda X1 – cela

~Sonic, Bruce~

Je tu nezvykle ticho. Začínám uvažovat, že bychom Sonic mohli dát celu někde jinde, než tady. Přece jenom zmínka o tom, že by se mohla setkat s Lokim, jí vykouzlila na tváři ne moc příjemný pohled.

Ta jej musí nesnášet. Ale divit se tomu nemohu. Přece jenom v její dimenzi, jak tomu taky můžu říkat, je svrchovaným tyranským vládcem.

Vezmu si iPad, kterému jsme začali po nějaké době říkat xPad, a dojdu blíž k cele. „Tady je záznam, jak jsme porazili Lokiho. Není to nic závratného. Dostala jej jeho vlastní blbost,“ a nepřítomnost jisté ženy, která mu mohla pomoct k ovládnutí světa. Položím xPad na kovovou desku, která pak sjede někam dolů a pak se vynořila z podlahy uvnitř cely. Jakmile si Sonic tablet vzala, stolička zmizela a vše bylo opět nepropustné.

Teď budu doufat, že Tony nedělá nějakou příšernou blbost, ale pokud je s Hillovou, tak se tolik nebojím. „Jistě, generátory,“ ušklíbnu se na Bannera, věda co za tím vším stojí. Mezitím Howlett odešel v doprovodu jednoho z členů posádky, který mu měl ukázat cestu.

„Necháme našeho hosta,“ řeknu lehce ironicky, „podívat se na informace, po kterých celou dobu lační a my dva,“ podívám se na Bannera, „se odebereme jinam.“ Tohle místo mě začíná štvát. Nehezké vzpomínky se mi vybavili. Sice to není ta samá loď, ale na podobném místě zemřel agent Phil Coulson. Tohle má Loki u mě, pomyslím si a lehce se zamračím.

S Bannerem vyjdeme ven na chodbu a pokračujeme dál. Nezapomněl jsem cestou ven zapnout onen otravný zvuk, který zabrání Sonic používat její schopnosti. „Máte něco nového o té ženě?“ zeptám se s rukama spojenými za zády. Vyšlapuju si velmi pomalu a pohodově. „Mám neblahý pocit, že její útěk bude tak trochu problém.“

Andromeda X1 – Cela

(Sonic ,Fury)

Celý zvědavý jsem postával u zdi a vyčkával, že se dozvím něco nového. Docela jsem se podivoval, že té holčině dal jen tak xPad. To se mi na Furyho zdálo velice neopatrné anebo nějaký jeho promyšlený tah? Stačí, aby měl někdo podobné ručičky jako Tony a zrovna ona nevypadala, že by byla jen tak obyčejná, že by to nedokázala.

Chvilku jsem zmateně Furyho hledal, když na mě promluvil, jelikož jsem až moc přemýšlel o naší nové návštěvnici. „… Ah jistě,“ a za doprovodu Furyho odcházíme na chodbu. No škoda..to sem se toho moc nedozvěděl. A teď sám s Furym. To jsem to vyhrál… Ale alespoň na něm nebylo poznat, že mě vidí jako zbraň, kterou vlastní armáda. Vlastně na něm nebylo nic poznat. Ještě než jsme odešli, zapnul ochranu proti magii. Nebo jak někteří vědci rádi přezdívají. Aplikována věda v praxi. Věděl jsem, že to bude vydávat odporný zvuk, ale že bude až tak odporný, to jsem nečekal. Tony tohle bys měl ještě poladit…

Nebyl jsem moc vyspaný a tak se nedalo divit, že mě z toho mírně rozbolela hlava. A to i přesto, že to bzučelo jen chvilku. No možná…i když..ale což… Z kapsy jsem si vytáhl pikslu, ze které jsem vytřepal jednu kapsli a na sucho ji spolkl. Snad to brzo zabere... Od vězení jsme se oddalovali a vcelku to byla úleva. Popravdě nevím, jak moc to jde slyšet uvnitř přímo ve vězení, ale jeho stěny by jej měli tlumit natolik, aby nebyl moc slyšitelný. Alespoň taková byla teorie…

„O té ženě bohužel zatím nic nového nevíme. Snad Tony s Hillovou na něco přijdou.“ Kdoví na co jste jí tu měli… „Sledovací zařízení zatím taky není hotovo. Bohužel to nejde nijak uspěchat. Bude potřeba ještě spousta testů a odlaďování.“ Fury evidentně nebyl moc rád, že vlastně nic nevíme. Pro něj být v nevědomosti musí být velice nepříjemné a pro mě je to nezvyklé ho v této situaci vidět. „No…pro Vás je to asi stejná záhada jako pro nás, ale nemáte nějakou teorii, jak mohla utéct? Asi Vám nemusím moc říkat, že loď, kterou jsem pomáhal navrhovat, byla o něco jiná než tahle a momentálně tuto loď znáte mnohem lépe jak já plus její nevýhody...“ Poznámku o tom že loď je jiná už jsem si nemohl odpustit. Možná jsem čekal, že by mě mohl něco o tom říct co se tu vlastně děje, ale jak ho znám neřekne mi ani ťuk…

Databáze S.H.I.E.L.D.-u

Wolverine

Databáze S.H.E.L.D.-u je přehledná a hledá se v ní snadno. Ale telepatie je i mezi mutanty poměrně známá. Tobě samotnému byli známí jen dva takoví. Xavier a Jean Grey. Profesor je ale mrtví a Jean... No Jean je kapitola sama pro sebe. Takže koho jiného? Hledání chvíli zabere, i když tobě stačí sledovat jen jednotlivé mutantské síly, a až když na něco narazíš se podívat, komu že patří a koho hledáš.

Nakonec jsi našel nějakou ženu, která ovládá mimo jiné, i telepatii.

Síla: Telekineze, telekinetic Katana, telepatie, psychický nůž, odolnost vůči většině fyzické nebo psychické modifikací.

Jméno: Elizabeth Braddock

Znáš ji. Ale znáš ji spíše pod přezdívkou: Psylocke

Momentálně by se měla nacházet někde v Evropě, poslední známá pozice byla v Praze, ale bez Cerebra a Xaviera ji lze jen těžko nějak přesně lokalizovat. Možná kdyby S.H.I.E.L.D použil všechny své sledovací možnosti... Jenže to by asi musel rozkázat Fury a ten je buď ještě s cizinkou, nebo někde jinde. Ale kde?

Že by někdo důležitý?

Amora

Uvnitř to vypadalo v podstatě jak u tvé „zachránkyně“, i když tohle bylo mnohem větší a dokonce se tu nacházelo i křeslo, které šlo považovat za náhradu trůnu. Opěradlo z propletených větví a úlomků kamene trčelo půl metru nad hlavou temného elfa, který v něm seděl. Shlížel na tebe modrýma očima, které se zdály být tak trochu slepé, ale jakmile k tobě natočil hlavu, mohla jsi tuhle domněnku ihned hodit za hlavu. Jeho kůže byla šedivá jako kámen a bílé vlasy měl svázané do koňského ohonu. Nedokázala jsi vyčíst, jak se právě cítil nebo co si myslel. Každý temný elf měl v sobě kus kamene. Hlavně na srdci.

„Dzashi!“ vyslovil tobě neznámé slovo a elfka vedle tebe ihned padla na kolena, tahajíc tě za lem tvé tuniky. Po chvíli zatahala víc, protože se temný elf jal zvedat. Propichoval tě svým pohledem. Tolik přátelský nejspíš nebude.

Můžeš mi alespoň jednou věnovat vlídného slova?!

Inu, dobře, můžete sice namítat, že existují ještě nepovedenější formy existence.“

Poznámka přímo vedena na mě je jaksi neomalená stejně jako všechno, co Loki vypustil nebo vypustí z úst. Ale musím mu nechat jednu věc. Umí v tom plavat. Nebýt jeho stříbrného jazyka a tak trochu rozumu, který se většinou zaměřoval na to, jak zničit všechny kolem sebe, nejspíš bychom tu seděli ještě hodně dlouho. Jeho společnost se mi moc nezamlouvala a dokonce ani krátký pobyt s ním jej nedovedl k myšlence, že všechno, co si myslí, je špatně.

Lokiho nejistota, že by po něm náhle temní elfové měli skočit, mi lehce vyčaruje úsměv na tváři. Raději se přitom dívám dovnitř cely, aby mě ušáci nespatřili. Ještě bych to pokazil a, no, řekněme, že nestojím o další narážky, jak moc jsem, hm, nechytrý.

Asi poprvé v životě jsem byl rád, když Loki mluvil za mě. Já bych nedokázal álfy takto naštvat. Spíš bych je skolil na kolena v záchvatu smíchu. Urážky se neminuly účinkem. Věděl jsem, jak každý temný elf reaguje. Většinou je ani nemusíte provokovat a oni se vám pokusí odřezat hlavu od těla.

Jeden z nich tasil meč, který byl pokryt rzí, ale kdyby pořádně bodl, zranil by. Prsty se dotkl dřevěného zámku. Ano, dřevěného! O tom nebudu nikde mluvit. Aby si každý nemyslel, že bohové nedokážou rozbít dřevo, ale nebýt té proklaté magie, byl bych dávno venku.

Elf se jal celu otevřít. V tu chvíli, nejenom já, jsem pocítil vracející se sílu a spojení s mým kladivem. Na nic jsem nečekal. Věděl jsem, že propojení bude trvat jenom chvíli, než se magická bariéra kolem cely opět zacelí. Natáhl jsem ruku směrem ke kladivu a než si elfové stačili uvědomit, co se děje, proletěl Mjöllnir skrz mříže, při čemž v nich vytvořil díru. Magická bariéra se zacelila ve chvíli, kdy kladivo dopadlo na místo, kde jsem měl ještě před chvíli svou nohu. Opět jsem ztratil spojení se svou zbraní a viděl jsem na Lokim, že chce opět nějak rýpnout a já jenom řekl: „Jen si chvíli počkej.“

Elfům nejspíš došlo, o co se pokouším. Zavřeli ihned celu, ale něco bylo jinak. Pro jistotu jsem od svého kladiva ustoupil, protože začalo pulzovat. Jinak řečeno, magie lze vyrušit jinou magií a Mjöllnir byla magická zbraň takové síly, že se začala okamžitě bít s bariérou, která nás držela v prachbídné cele. Začínal jsem mít však obavy, co se stane, až se magie do sebe pustí v plné síle.

Nemuseli jsme čekat dlouho. Exploze, která následovala, byla tak silná, že všichni stojící ve vzdálenosti cca dvě stě metrů od cely pocítili náhlý náraz a trochu se proletěli. Já ani Loki jsme toho nebyli výjimkou. (2%) Ne vždycky se všechno povede tak, jak má, ale jsme venku!

Dopadl jsem někde mezi stromy a Loki pár metrů ode mě. Pardon, s tímhle jsem vážně nepočítal. Rychle jsem se sebral na nohy, zvedl ruku a kladivo mi poslušně přiletělo. Zvedl jsem jej nad hlavu a obloha se rázem zatáhla a výhružně zahřměla. „Raději ustupte a nechte nás jít, protože tak přívětivý už nebudu,“ zablesklo se mi v očích.

Procházka po Andromedě X1

~Bruce~

Vůbec mě nepotěšilo, že jsme nijak nepokročili, ale co bych mohl čekat od jednoho dne? Nic. Dokonce se nevrátil ani Thor, který měl přinést informace nebo samotného Lokiho. Možná by ses měl na chvíli propsat, Fury. Informace ti nespadnou jen tak z ničeho.

„No…pro Vás je to asi stejná záhada jako pro nás, ale nemáte nějakou teorii, jak mohla utéct? Asi Vám nemusím moc říkat, že loď, kterou jsem pomáhal navrhovat, byla o něco jiná než tahle a momentálně tuto loď znáte mnohem lépe jak já plus její nevýhody...“

Loď, kterou pomáhal navrhovat a není to tahle? Podívám se na něj s lehkým úšklebkem. „Stěžujete si na to, jak si hrajeme s vaší technologií. Buďte rád, že za vámi stojím, Bannere. Být to na vládě, tak jste všichni pod zámkem,“ dám ruce v kříž a pomalu pokračuju dopředu. „Možná měla nějakou technologii, která zamezila k jejímu identifikování nebo se umí zneviditelnit,“ to je vše, co jsem za tu celou dobu pochytil. „Naše senzory jí nedokázaly najít a to jsou ty vaše senzory. Nedovolil jsem nikomu měnit i tohle. Sám vím, co tu jsou za mozky, které nestojí ani za polovinu toho vašeho,“ lehce se zasměju, ale ihned vezmu vyrovnaný pohled prosycen trochou té nevole vůči vládě.

Naše kroky se stočily rovnou k velitelskému můstku. Z prosklené zdi jsem si všiml Clinta a Natashi, že se konečně uráčili dorazit. Z Ruska to byla dlouhá cesta. Aspoň si myslím, že tam byli. Informovali nás takto. Zda zavítali i do jiných koutů světa, to se ke mně už nedoneslo. „Nyní budeme muset jenom čekat,“ pronesu k Bruceovi. „Snad nám Thor přinese nějaké nové informace. Nesnáším tento stav nevědomosti.“

Došel k nám opět náš zelenáč, který se klepal při každém pohledu na mě. To jsem tak ošklivej? Nebo co mu zase šiblo? Možná bych mu mohl pohrozit. „Pane?“ zasalutoval a já jenom kývl. „Máte hovor. Vládní rada,“ dodal, když jsem jej propichoval jedním svým okem.

Otočím se na Bannera. „Nechcete se přidat, Bannere? Aspoň uvidíte, jak milí hoši to jsou,“ ušklíbnu se a rozejdu se směrem ke komunikační místnosti, která byla o patro níž. Zda mě Banner následoval, to jsem nechal na něm.

Databáze S.H.I.E.L.D.-u

Andromeda X1 – příjemná procházka

Fury

„Stěžujete si na to, jak si hrajeme s vaší technologií. Buďte rád, že za vámi stojím, Bannere. Být to na vládě, tak jste všichni pod zámkem.“

Trochu jsem čekal, že po mě Fury vyjede. Neměli jsme vlastně žádné nové informace a ještě k tomu jsem před ním začal pochybovat. Ale překvapilo mě, že ani nijak nepopřel, že návrh lodi, který si já pamatuju, se od téhle odlišuje. Buď jsem senilní, nebo je něco jinak. Ale rozhodně mi nezapomněl připomenout, jak by mě velice ráda měla vláda na pitevním stole. Raději jsem nikdy neměl svolit, abych zde byl. Stejně by mě zajímalo, proč vlastně pod tím zámkem ještě nejsem a co vládu tak přesvědčilo…pochybuju, že Ross byl pro a vůbec bych se nedivil, kdyby něco chystal...

„Naše senzory jí nedokázaly najít a to jsou ty vaše senzory. Nedovolil jsem nikomu měnit i tohle. Sám vím, co tu jsou za mozky, které nestojí ani za polovinu toho vašeho.“

Nad jeho lichotkou jenom lehce pokrčím rameny. Kdo mohl tušit, že tu budete mít někoho takového… „Bohužel vymyslet senzory, aniž by člověk věděl na co je připravit je těžké a vlastně to ani nejde.“ Copak jste s ní asi zamýšleli?

Následoval jsem Furyho až k prosklené části k můstku, u kterého jsem si všiml Clinta a Natashi.

 „Nyní budeme muset jenom čekat. Snad nám Thor přinese nějaké nové informace. Nesnáším tento stav nevědomosti.“

Snad Loki nepřinese Thora… „Snad ano,“ a náhle nás přeruší jeden z vojáků.
 

„Nechcete se přidat, Bannere? Aspoň uvidíte, jak milí hoši to jsou.“

Trochu při jeho nabídce znervózním. Dokážu si to velice živě představit. „Ne ne…opravdu by asi nebyli rádi, kdyby mě viděl. Raději půjdu zpět do laboratoře. Kdyby byly nějaké nové zprávy, ozveme se,“ a vydal jsem se zpět k laboratoři. Třeba už se Tony s Hillovou vrátil...

Nejen bohové jsou namyšlení

Amora

Nemohla jsi tušit, co se zde dělo, proč by temný elf tolik obávaný. Dokonce i ti, kteří stali po obou stranách jeho trůnu, si rázem klekli, aby se nemuseli dívat do jeho ďábelských očí. To Loki byl mnohem milejší a dalo by se říct, že i cokoliv, co by řekl, by znělo v porovnání s ním jako med.

Jeho cizí slovo ‚dzashi‘ mohlo znamenat cokoliv. Podle činů ostatních jsi mohla vyvodit, že nejspíš jeho význam bylo ‚poklekni‘, i když kdo ví, jak moc ti to pálí. „Siapakah anda? Apa yang anda mahu?“ Najednou začal mluvit, a ty jsi mu prostě nerozuměla. Dívala ses na něj jak na nějakého odpadlíka, než pochopil, že ty jeho jazyku opravdu rozumět nebudeš. Otočil se na tvou zachránkyni a pravil: „Menterjemahkannya kepada beliau!“

„Aku kehendaki,“ dodala elfka a obrátila se na tebe. „Ptal se tě, kdo jsi a co tu chceš. Mluv, budu ti to překládat.“ V jejím hlase zněl strach.

Zatímco jsi mluvila a pokud jsi nemluvila, tak tě temný elf silně udeřil a dělal to tak dlouho, dokud ses nepodvolila, na tebe shlížel svýma chladnýma očima. Raději mluv pravdu, nebo pokud budeš chtít lhát, ať je to přesvědčivé, protože na něj tvůj šarm fungovat nebude.

Tak trochu všechno najednou

~Mé královské já, můj ukřivděný bratr a ztracená v blondcka v lese~

Řekněme, že mé představení na mého bratra nijak nezapůsobilo. Co jsem taky mohla čekat, že? Naštěstí elfové byli jiného názoru a každý se jal ustupovat. Mezitím jsem se přesunul k Lokimu a bratrsky mu pomohl na nohy. Jinak řečeno: chytil jsem jej za paži a vytáhl na nohy. Nebudu riskovat, že nedodrží nic z toho, co mi právě řekl. Další otázkou je, kde je ta zatracená Amora. Mohla být kdekoliv. „Nemáš něco v záloze, co by nám prozradilo, kde ta tvá přítelkyně je?“ řekl jsem přítelkyně kousavě a s lehkým úšklebkem.

Dejme tomu, že Loki opravdu v záloze něco měl a jeho nelibost mého způsobu létání se mu ani v nejmenším nelíbilo. Co si o nás všichni pomyslí, když jej tak srdečně držím kolem pasu, div, že nespadne a přelétáme si to nad korunami starých stromů. Hlavně neotvírej pusu, bratře, jinak ti v zubech uvízne moucha.

Město nebo vesnice temný elfů byla jak lenová dráha. Málem jsem se i s Lokim propadl dolů, když jsem se svým geniálním umem dopadl na dřevěnou lávku. Doufám, že mi nebudou zazlívat ten nalomený strom. Naše drahá Amorka nejspíš musela říct něco zábavného, protože jí najednou vyvedli z většího stromového domku a elf, který si to rázoval za ní, by se mohl hlásit na post místního modela. Samozřejmě jsme dlouho nezůstali neviděni, a jak jsem očekával, tak všichni šediváci tasili své prosté zbraně a pobavilo mě jejich myšlení, že nám tím nějak ublíží.

Pár jich spadlo dolů ke stromovým děsům, pár jich zůstalo na hromadě. Ti, co drželi Amoru, Loki, cos jim to provedl? Ne, nebudu se ptát. A dřív, než se kolem seběhla snad celá armáda, jsem přinutil oba dva, aby se chytly mé paže a využil jsem teseraktu, který jsem měl ve zmenšené podobě, lépe přenositelné visící na mém krku, k přenesení na mou drahou Zemi rovnou na palubu Andromédy X1.

Amora se mě ihned štítivě pustila a odstoupila. Loki, trochu klidnější povahy, se mě pustil také a reakce všech na lodi byla přesně taková, jak jsem očekával. „Zkus mi něco zabodnout do zad,“ řeknu varovně k Lokimu, „a můj slib nedodržím.“

Kompletně všichni v okolí namířili své zbraně na Lokiho a Amoru. Valná většina na bůžka lží. Ihned jim vstoupím do rány. „Loki je pod mou ochranou. Něco mu udělejte a neručím za sebe,“ myslím, že bych to i dodržel.

Pokud k nám přiběhli i jiní z týmu Avengers, mohli se divit, co to vlastně dělám a proč vlastně ochraňuju svého bratra, který málem zničil to, co nejvíce miluju. Midgard. Dohoda je ale dohoda. O Amoře padlo pouze to, že jí mám dostat ze spárů elfíků, a co bude dělat později, to je už čistě na ní. Možná jí někdo trefí do hlavy nebo jí Fury vsadí do cely. Tolik jí to přeju.

Trochu pokecu s vládou a další den

~Hillová, Sonic a pár zmínek o Howletovi a Bannerovi~

Mluvit s těmi zapšklými párdy i páprdkami mě spíše rozčílí, než uklidní. Samozřejmě, že jsem od nich čekal něco typu: „Doufám, že Dr. Banner je pod zámkem,“ nebo „Pokud se objeví Loki, ihned jej zneškodněte,“ nebo „Stark se už nesmí nabourat do systému.“

Někdy mívám pocit, že neví, o čem mluví. Psal jsem jim velmi výmluvný dopis, samozřejmě v elektronické podobě, o tom, že Loki je klíčem k té uprchlé ženě. Banner je geniální vědec a zatím se drží a Stark, o něm jsem se raději ani nezmínil. Jak ho znám, tak si najde vždycky nějakou skulinu, jak se nám nabourat do systému. Jinak by to nebyl Stark.

Hillova, ač se toulala kdekoliv, mi oznámila, že se Wolverine vydal i s kapitánem Amerikou najít tu ženu Psylocke. Aspoň se už něco děje. Sonic je stále zavřená a když jsem se chvíli díval na monitor, trochu jsem jí litoval. Ten zvuk šel bohužel slyšet na celé lodi, i když ne tak silně, jak u ní. Bannera jsem raději nechal přemístit do nejvzdálenější laboratoře. Nebudu riskovat, že mu z toho zvuku rupnout nervy.

„Až se objeví Howlet, tak mi dejte ihned vědět, Hillová,“ přikázal jsem ji. „Chci ten zatracený zvuk už vypnout. Někteří jsou vysoce nervní a nejsou sami,“ s tím jsem odešel do své kajuty.

***

Dalšího dne mě probudilo bušení na dveře a hlas Hillové. Jak jinak. Rychle jsem na sebe natáhl kalhoty a triko. Otevřel jsem jí. „Vás si pořídím domů jak osobní budík,“ ušklíbnu se a vyslechnu si, že se James vrátil i s tou mutantkou. „Díky. Odveď ji k cele a ať ihned začne prohledávat našemu hostovi mysl. Pokud najde známku lží, tak Sonic končí.“

Když jsem konečně dorazil do cely, byla Psylocke asi v polovině své práce. Bylo zajímavé, že ten otravný zvuk jí nic nedělal. Byla nejklidnější z nás a já měl sto chutí to vypnout. Nakonec přestala a řekla: „Je čistá. O všem, co říkala, mluvila pravdu. Je z jiné reality, kde Loki ovládl Zemi a většina lidské populace dávno létá po vesmíru. Je tu proto, aby zjistila, jak jste ho porazili,“ dá ruce v kříž. „Teď ten zvuk můžete vypnout. Sice jsem se naučila ovládat, ale... ona ne,“ kývne k Sonic.

„Vypněte to!“ rozkážu a dodám: „A otevřete celu.“

Nejspíš nic nezaslechla, protože byla opravdu naštvaná. Kdybych mohl, tak já ještě poplácám po rameni a řeknu: ‚Jistota je jistota.‘ Asi by mě na něco napíchla.

Místo toho jsem na ní pohlédl a řekl: „Věřím vám a nezlobte se za naše opatření. Můžete se pohybovat po lodi volně, ale nesmíte jí opustit. Pokud s námi budete spolupracovat, jistě přijdete na to, proč Loki...“

Najednou došel nějaký mladík a tiše řekl: „Pane, Thor a Loki jsou tady. Přivedli sebou i nějakou ženu. Co máme dělat?“

No to mě omyjte. Tady je někdo navíc? Co si Thor o sobě vůbec myslí? „Jaká je reakce našeho blonďáka?“

„Říkal, že je Loki pod jeho ochranou. O té ženě nepadlo ani slovo, pane.“

Sonic musela slyšet to, o čem jsme právě mluvili a její pohled nebyl zrovna milý. „Budu vám muset požádat, abyste zahnala všechnu nevraživost vůči Lokimu, protože on vám může odpovědět na vaše otázky. Informace se nejlépe tahají ze zdroje, nemyslíte?“

***

Humbuk venku, aneb na velitelském můstku

~Sonic + NPC Psylocke + ti, co budou okolo~

"Jak si přejte, řediteli Fury!"

Tohle si budu hodně dlouho žehlit, usoudím a její žádost o to, že by všechny chtěla vidět ihned, mě trochu znepokojí. „Půjdete se mnou zatím jenom na velitelský můstek. Pokud se Thor zaručil za Lokiho, nebudu pochybovat o jeho... slovu a s tou ženou... nejspíš zaujme místo tady v cele,“ kývnu i na Psylocke a tak trochu mě zajímá, co bude chtít od S.H.I.L.E.D.-u za pomoc. Určitě by tu nepřišla jenom tak a nehrála si na velmi dobrotivou ženu.

Naše cesta vede rovnou na můstek, kde to jako vždy žije. Ihned přejdu k přednímu oknu a vyhlédnu ven. „To není ta žena, co utekla,“ založím ruce v kříž a nedůvěřivě se zadívám na Lokiho. Thore, aspoň si ho mohl přivést spoutanýho a ne jej bratrsky ochraňovat. Sám ti zapáchl nůž do těla. Zapomněl’s snad na to?

„Nemáte náhodou ponětí, kdo ta blonďatá ženská je?“ zeptám se Sonic. Mohla by ji znát, tak to zkouším. Chová se povýšeně, a jestli takhle bude pokračovat, osobně jí připravím pelech v prosklené cele.

Andromeda X1 - Pat a Mat
(Fury, Sonic)

Posledních 48 hodin byla moje nejlepší kamarádka laboratoř a fotka Betty na stole. Tony se naštěstí objevil stejně rychle, jak se dokázal ztratit a mohli jsme tak společně pokračovat na sledovacím zařízení, které by alespoň trochu pomohlo při hledání. Fury nás ještě přemístil do nějaké hodně vzdáleně zapomenuté laboratoře a pustili jsme se do práce. Kdoví proč? Prej nějaká závada, ale alespoň tam nebyl slyšet ten odporný zvuk proti magii.

Jen opravdu málokdy jsem vyšel ven, abych pobral trochu jídla anebo se nadechl čerstvého vzduchu. Spíše jsem se ostatním raději úmyslně stranil a možná si i někdo dokonce mohl myslet, jestli jsem náhodou neumřel nebo neutekl. Ale práce byla vyčerpávající a dlouhá, že i Tonymu z toho šla občas hlava kolem. Většinou jsem stejně odpadl přímo u práce a ráno se zas u ní probudil. Nobelovu cenu těm co vymysleli kafe…

Ale vždy když s Tonym pracuju, jde vše jak po másle a vždy dokáže navodit atmosféru tak, že práce není už práce ale zábava. Občas sice někde něco bouchne, ale to je to nejmenší...

Konečně se blížilo finále a proběhly poslední úspěšné testy k dokončení. Už jsem byl unavený, očima jsem šilhal a naučil se všechny písníčky AC/DC nazpaměť.

„Hotovo,“ řeknu velmi unaveným hlasem na Tonyho. Nikdy bych si nemyslel, že to zvládneme za tak krátký čas a možná bych to raději nazval jako nějakou alpha verzi, která nemusí fungovat až tak přesně jak by měla. Ale jediné na co jsem teď myslel, teda kromě Betty, byla postel nebo na cokoliv na čem bych se mohl prospat. „Pfuuu uf, tak teď je ze mě doopravdy mrtvola. Když tak jim to řekni, že je hotovo. Jediné co teď chci vidět je nějaká postel…,“ a rozešel jsem se konečně za pořádným odpočinkem do svého pokoje. 

Možná bych svůj pokoj mohl nazvat laboratoří, ale vím, že mě někde čeká postel, která po mě touží...

~~~
 

„Doktore Bannere,“ uslyším se zaklepáním na dveře. Kdo to..zas..au… Hlava mě ještě nedospalostí bolela a polštář jsem si přehodil přes hlavu. „Ano,“ velmi tichým hlasem pod polštářem se ho zeptám. „Mám vám oznámit, abyste se okamžitě dostavil. Vrátil se Thor se svým bratrem.“ S Lokim?

„Ano ano jis-tě,“ lehce zakoktám a neochotně vylezu z postele. Voják na mě čekal přede dveřmi, jako bych potřeboval nějakou eskortu a zavedl mě k nim. Dovedl mě na velitelský můstek a zrovna jsem přisel kdy Sonic dořekla: „…zvědavá, jak jí tam nacpete...“

Koho kam co nacpat? „Eh…zdravím,“ mávnu na všechny okolo a má otázka byla brzo zodpovězena. Ano, byl tam Thor a jeho bratr Loki, ale byla s nimi i žena. Kdo to je? To jsem snad něco zmeškal? „Hmm,“ vědátorsky zhodnotím situaci. Neměl jsem tendenci se do toho nějak míchat a raději jsem spíš pozoroval co se bude dít nebo co se dozvíme.

Návštěva z Asgárdu

Kdyby se Thor nesnažil tak bratrsky ochraňovat někoho, kdo jeho vlastní bratr ani nebyl, nejspíš bych rozkázal, aby Lokiho nějak uspali a hodili do cely. S tou ženou to samé, jenže Soničina poznámka mi vytvořila hlubokou vrásku na čele. Dřív, než jsem mohl cokoliv odpovědět, došel doktor Banner. Beztak před chvíli vstál. Jeho vlasy jsou rozčepýřené a lehké kruhy pod očima mluví za vše. „Dobré ráno, doktore,“ pozdravím jej a zároveň kývnu hlavou. „Snad jsme vás nevzbudili,“ lehce zavtipkuju a znovu se zadívám na vnější scenérii.

„Amora neboli také zaklínačka? Je něco, co jste mi o jejich schopnostech ještě neřekla?“ už dávám vysílačku k ústům a pronáším: „Tu ženu ihned,“ řekl bych zabijte, ale nechci si ihned rozhněvat boha lstí, „uspěte. Nechci, aby se tu potloukala bez dohledu, a nevíme, co dokáže,“ zatím. Počkám, až se ozve ‚rozumím‘ a mohu se opět zaměřit na Sonic. „Poslouchám. Jaká je její vrozená schopnosti a víte co, nechte mě hádat,“ založím ruce na prsou. „Amora, proč mě napadá něco s láskou.“

„Bannere?“ ještě jsem se na něj podíval, zda na to má taky nějaký názor. Nic horšího se nám snad už stát nemůže nebo ano? Kdo ví.

Jestli mi Sonic řekla o Amoře něco navíc, tak jsem se spokojeně jal sestupovat po schodech za můstkem a vyšel na palubu. V opačném případě jsem řekl: „Nechejte si svá tajemství pro sebe a doufejte, že nebudete také jejím cílem.“ Nejspíš by byla. Zda se těm dole podařilo Amoru nějak dostat pod svůj dohled, mohl jsem si blahopřát.

Andromeda X1

(Thor, Loki, Amora, Fury, Sonic)

Celou dobu jsem z laboratoře skoro nevytáhl ani paty a přesto si nemůžu u Sonic nevšimnout jejího pohledu plné nejistoty když mě vidí. Tony mně samozřejmě všechno vyžvanil kdo a co je zač, takže se jí asi ani nemůžu divit. Budoucnost? Raději si jí ani netroufám představovat, co se v ní mohlo stát… Vlastně já sám se té budoucnosti tak bojím, že se až bojím zeptat. Hlavně jestli se toho někdy zbavím…

„Snad jsme vás nevzbudili,“ zavtipkuje si Fury na můj účet.

„V pořádku…,“ nasadím spíš neutrální výraz, který je hlavně důvodem mé neustále nedospalosti a i když jsem se do jejich rozhovoru moc nezapojoval, stejně jsem byl ze všeho až směšně nějak paf. Kdo? Amora? Neměl přijít jenom Thor s Lokim? Achjo…proč nic nemůže být jednoduchý… Prostě proč ji sem Thor přivedl nebo co se stalo? Nevím, sice co je pořádně zač, ale čím méně budu u pochybných osob tím lépe.

„Bannere?“

„Ano,“ překvapeně se na něj podívám a na chvíli se odmlčím, než mi dojde, co po mě chce a nechám domluvit Sonic. „Opravdu nevím, jak by takové okouzlení mohlo fungovat…Asi je to možné…Opravdu nevím. Doufám, že na to naše vězení bude stačit. Nevíme, na jakém principu to funguje… Proč tu vůbec je?“ Proč tu jsem já? „Doporučoval bych, abyste k ní nikoho nepouštěl…Tohle by asi ještě nejlépe mohla tady So-,“ nedořeknu a všimnu si, že jí není dobře.

„Je vám něco,“ řeknu tichým hlasem na Sonic, která se zuby nehty držela zábradlí. Ale než k ní můj hlas dorazil, tak už se jí ujala Hillová. No asi to tak bude lepší…

PUSŤ - MĚ… Cože?! Ale nastalo…náhlé ticho. Takové ticho, jako by se nic nestalo a nejspíš jsem se i nad tím viditelně zarazil. Snad si toho nikdo nevšiml. Asi se mi to jen zdálo… Měl bych se pořádně vyspat, tohle by se Furymu asi nelíbilo, ale nebyl čas! Fury chtěl se všemi jednat hned. Thor má co vysvětlovat...a já sám jsem zvědavý. Třeba už mě nebude dál potřeba...ale to se nestane. Vyčkal jsem než se to vše na můstku vyřešilo a pak pokud Fury všechny svolal do zasedací místnosti, tak jsem se s ním vydal za ostatními.

Tolik té lásky, dokonce i pro Amoru

~Já a můj bratr, Amora, Fury, Sonic a Banner, popř. další z týmu Avengers~

Nechal jsem Lokiho stát za sebou a sledoval všechny ostřížím zrakem. Dokonce i Amoru, kdyby si umanula provést něco, co by nebylo, jak to říct, v plánu. Čekám od Furyho pořádnou dávku rozlícení, proč tu tahám někoho navíc. Loki musel mít jednu ze svých slabých chvilek a někomu pomoct. Proč to samé neudělá pro mě? Nebo snad má stále nahnáno z chitauri? Jestli je tomu tak, je někde jejich vůdce ještě naživu? Někdy se bratříčka zeptám, co to všechno mělo znamenat a ať mi nevykládá, že jsme ho zradili. To on zradil sám sebe.

Vysílačkou nějakého smrtelníka zazněl Furyho panovačný hlas. Zaslechl jsem jen pár slov, mezi nimi i Amora. Někdy můžu blahopřát sám sobě, že si bohové o sobě myslí, jak jsou dokonalí. Amora stále nepochopila smysl lidské podstaty. Loki nejspíš taky ne. Nu což. Smál bych se, kdyby za mými zády nestál bratříček, a pro jistotu jsem se na něj podíval, kdyby chtěl udělat nějakou hloupost týkající se blondcky.

Všimnu si Furyho, jak vychází ven na palubu. Jeho ruku a zbrani nelze přehlédnout. „Jsem tady i s Lokim. Jeho,“ pohlédnu znova na Lokiho, „přesvědčení mu nedovolilo se podělit se mnou o pár tajemství v ceke.“ Zda Loki utrousil nějakou uštěpačnou poznámku, tak se toho kapitán lodi vůbec nechytil. Jeho zdravé oko shlíželo přísně nejenom na něj, ale i na mě.

„Domluvili jsme se jenom na něm. Ta Amora,“ začal, „by mohla být dalším problémem, jelikož je z Asgárdu.“

Úvaha: Jak na to všechno přišel? Pak si všimnu v pozadí nějaké nové tváře a jako správný Asgárďan cítím nějakou auru kolem jejího těla. Lehce se zamračím. Bohužel i ona mě propichuje s jistou vervou a o nic mileji se nedívá ani na Lokiho. „Vedlejší produkt?“ pokrčím rameny. „Jsme tu kvůli té ženě a Loki se uvolil,“ za jistých podmínek, „že nám s tím pomůže.“ ‚Pomůže‘ bylo asi silné slovo.

„A když už tu jsme u toho, že je nás o jednoho navíc, vy na tom jste stejně, kapitáne.“

Obecenstvo se rozšiřuje

~dámy a pánové na palubě~

Než vyjdu ven na palubu, vyslechnu si ještě názor od Bannera. Toho chlapa mít každý den v týmu by bylo k nezaplacení. Jen je škoda, že v sobě uchovává to zelené monstrum. Říct takovou myšlenku nahlas, nejspíš by se To zelené monstrum rázem probudilo a dopomohlo Andromedě X1 spadnout do moře. Poučili jsme se od minula. Nyní jsme létali někde uprostřed Atlantského oceánu a dopad by nebyl tolik katastrofální. Nejsem si jist evakuací. Ta by nejspíš dopadla o známce tři mínus. Je nás tu moc a záchranných modulů není nekonečno.

Zajímá mě, jaký názor by na to měla Sonic. Bůhví, na jaké úrovni je doma. A je u í vůbec stejný rok jak tady? Proč tam jsou ve vesmíru a my stále tady. Pochybuju, že kdyby Loki ovládl Zemi, taky bychom ihned našli způsob, jak se dostat mimo planetu.

Samozřejmě, že mě nijak neuklidňuje myšlenka, že tu Thor přitáhl o jednoho pasažéra navíc. Mám pocit, že se mi Sonic v myšlenkách směje. Nikdo není dokonalý. Ani ona neměla zrovna excelentní přistání. Její plavidlo je někde dávno na dně moře. Bůhví, kde přesně. Oceánské proudy jsou nevyzpytatelné, i když po pár výpočtech by se poloha našla. Fyzika, zeměpis. Všechno hoďte do jednoho balíku ‚věda‘.

„Jsme tu kvůli té ženě a Loki se uvolil, že nám s tím pomůže.“

Jestli ne, budu první, kdo mu střelí kulku do hlavy. Dohoda nedohoda. Nenechám si srát na hlavu. Mám ji raději pěkně čistou a lesklou.

„A když už tu jsme u toho, že je nás o jednoho navíc, vy na tom jste stejně, kapitáne.“

Zamračím se. Pokud se Thor snažil o vtip, nevyšlo mu to. Nenechávám nic v náhodě. Moje prsty se dotýkají pažby zbraně. Udělej jeden špatný pohyb, Loki, a sejmu tě. Možná i tvého bratra.

"Takže ste si kvit, nechcete se začít věnovat něčemu, co má taky nějaký smysl?!"

Musím uznat, že Sonic uhodila hřebík na hlavičku. Nakonec sám usoudím, že přít se s Thorem nemá žádný smysl. Je to hlava zabedněná a pamatuju si na naše první setkání. On byl bůh a co my ostatní? Jenom smrtelníci.

Amoru, pro můj vnitřní klid, odtáhnou uspanou do cely, kde ještě před chvíli byla Sonic a lehce mě svrbí prst. Nejspíš bych mohl zmáčknout tlačítko a bohyně půvabu by se trochu proletěla. Amora. Tohle jméno si už zarezervoval římský bůh lásky, jehož řeckým ekvivalentem je Erós. Trochu jsem zvědavý na boj, která by mezi Amorem a Amorou probíhala. Andílek by střílel šípy a ona mu snad posílala vzdušné polibky. Epická bitva.

„Thore, odveď svého bratra,“ tak nádherný pohled, co jsem od něj nyní schytal, si budu chtít zarámovat, „na můstek,“ ale varuju tě. Jestli ho neuhlídáš... „Ostatní se vraťte do práce. Sonic,“ naznačím ji rukou, aby taky zamířila na můstek.

Na můstku už je i Barton a Stark. Jako vždy si Tony nemůže odpustit poznámku. Ušklíbnu se. V tuhle chvíli bych si drink dal i já. Tohle je na mě opravdu moc. Nečekám na to, aby mě někdo popohnal. Dojdu k jedné z obrazovek a natočím ji rovnou na Lokiho. „Znáš ji?“

Andromeda X1 – Můstek

(stále nevyspaný, stále unavený, zvědavý už jen trochu)

Abych řekl pravdu, tak nakonec vůbec netuším, proč tu ten Loki je. Není už tu celkově dost problému? Tak proč? To nemohl z něho Thor ty informace vytáhnout někde na tom jejich jiném světě? A ještě k tomu všemu sem zbytečně přitáhne nějakou Amoru, u které si ani nejsem jistý, jestli bude magická ochrana fungovat…Kdoví jakou pohádkou nás tu bude Loki zase krmit…

Postával jsem si to opřený o židli a pozoroval okolí. Nejspíš za to mohla má nervozita, která mě nedovolila si ani v klidu sednout. A divíte se mi? Máme tady Lokiho, při kterém to naposledy nedopadlo vůbec dobře, pak navíc Amoru která má nějaké schopnosti s okouzlením a pak malý detail v podobě Furyho, který se lehce dotýká své zbraně. Je pravda, že jsem schopný to v sobě nějakým způsobem alespoň trochu ovládat, ale nikdy se na to nedá a nebudu spoléhat...

Znovu mě přepadávaly depresivní myšlenky, jestli bych tu měl stále na Andromedě setrvat a raději si nejít zase svou cestu jako před třemi lety. To už je to tak dlouho? Alespoň vtipná poznámka Tonyho na Lokiho účet mi v jednom koutku přivodil náznak úsměvu a trochu mé myšlenky rozehnal.

"Samozřejmě, že ano. Víte, taky vám přijde absurdní, kolik problémů Midgardu způsobí famílie jistého nordického boha, který sám se zcela nesobecky pasoval na jejího cohránce?"

Mě přijde absolutně absurdní, že nám zde říkáš pravdu…To mu po všem tady někdo budete věřit? I když v mém případě komukoliv věřit je zázrak. Věřit se dá málokomu. Vlastně skoro nikomu ale zrovna u Lokiho to pláti minimálně stonásobně. Ten i kdyby říkal pravdu, tak by to i tak snad byla lež...

"Proč se ptáte na Riven, řediteli," vyřkne Sonic.

Proč by se na ní neptal? To je snad jediné, proč tu je, ne? Tak jestli předtím jsem byl zmatený, tak teď jsem ještě víc. Nevím jak ostatní, ale její poznámku jsem prostě nepochopil. Ale tak co…Skoro neustále zavřený v laboratoři. Asi mi něco ušlo…

Avengers Assemble!

~ti, které jmenoval muž v obleku~

Nemůžu říct, že bych byl tady na Midgardu prvním, po kom každá žena prahne. Tony mě určitě předběhl ještě dřív, než mě sem otec vyhostil. Ale musím říct, že nebýt toho, nepoznám Jane. Nebýt Lokiho výtržností, nikdy bych nepochopil podstatu, co je to být králem. Povyšovat se nad ostatní? Možná vám to chvíli bude procházet, ale nebude dlouho trvat, a budete čelit vzpouře. Snažit se být jedním z nich, to je to, co dělá vládce králem. A ne tyranem.

„Zdravíčko, Loki... drink by sis nejspíš nedal, co? Kdo je ta holka?"

Železný muž, v té češtině to zní tak nepřirozeně, že jej raději budu označovat jako metal man, má vždycky co říct. Mě to vytvoří úsměv na rtech, ale bratříček se zdá být jiného názoru. Kdysi s ním bývala taková sranda. Dokonce jsme spolu podnikali různá dobrodružství, a pak mu přeskočilo, že všichni kolem jsou jenom lháři a jeho nikdo nemá rád. Teď ho nemá nikdo rád. Skoro. Stále si držím kousek oné naděje, že pochopí.

Jelikož jsme se nějak ztratili mezi palubou a můstkem, tak jsem na Furyho požádání Lokiho odvedl nahoru rovnou k prosklenému oknu, které skýtalo opravdu velký výhled. Sice tato prapodivná loď byla jiná a vybavenější než ta předtím, ale i tak jsem se cítil trochu nejistý. Raději cítím pevnou půdu pod nohama nebo roztočené kladivo v ruce.

Ještě menší poznámka. To, co řekl Tony, byl už na můstku.

"Samozřejmě, že ano. Víte, taky vám přijde absurdní, kolik problémů Midgardu způsobí famílie jistého nordického boha, který sám se zcela nesobecky pasoval na jejího ochránce?"

Nejistě na Lokiho pohlédnu, protože mi nedošlo, co tím myslí! To myslel mě? Sám se podívám na obličej té ženy, ale abych pravdu řekl, neznám ji. Nikdy jsem ji neviděl, ale mám podezření, že něco mi uniká. Ty rysy. Zamračím se a na chvíli v šoku sleduju podobnost mezi mnou a jí. Nebo se mi to zdá? Do zrcadla se často nedívám, takže si to můžu jenom namlouvat.

"Proč se ptáte na Riven, řediteli?"

Ze zamyšlení mě vytrhne Sonic. Riven? Ani tohle jméno mi nic bohužel neřeknu. Podívám se na Lokiho s lehce zúženýma očima. „Co tím myslíš?“ velmi jednoduchá otázka, která v jeho hlavě může vyplodit cokoliv.

„Zdá se mi to, nebo jste všichni slepí? Řekl nám moc hezky, co chtěl. Pouze k tomu využil ty své jinotaje, a to jsem myslel, že jenom Fury tady nevidí na jedno oko."

Na jistotě mi Stark ubral snad největší část. ‚Co je to jinotaj?‘ měl jsem chuť se zeptat, ale mlčel jsem. Nejsem odsud a jejich narážky chápu jen velmi stěží. Stejně jak oni ty moje. „Něco mi uniklo?“ pozvednu obočí a rozhlédnu se kolem. Na chvíli skončím pohledem i Na Bruceovi, který nejspíš narážku kovového muže pochopil. 

Můstek - nyní

~v podstatě skoro všichni~

Loki. Typ osobnosti, který bych ihned poslal na oběžnou dráhu, kdyby nenesl příliš důležité informace a nechránil jej někdo, jehož kladivo by nemělo problém rozcupovat loď na kousky. Někdy si sám říkám, co jsem to za pošetilce, který nechá takového tvora vstoupit na palubu. Měl jsem dokonce vydatný rozhovor s radou. Vypadalo to asi takto:

Rozhovor s radou

„Nemůžeme připustit, aby se Loki pohyboval po lodi volný,“ jestli jsem znal jejich jména? Dejme tomu, že ano, ale nebudu prozrazovat vládní tajemství.

„Nemůžeme nebo nemůžete,“ dal jsem ruce v kříž a každou obrazovku projel zkoumavým pohledem.

„Je příliš nebezpečný. Ihned, jak se objeví, zabte jej!“

Co by na to asi řekl Thor? Nic. Kladivo by promluvilo. „Bohužel mám dohodu s jistým bohem hromů. Vrátí se s Lokim nebo bez něj. Nemyslím si, že by sem Loki přišel bez nějaké ochrany. Můžu velmi dobře odhadnout, že jeho ochrankou bude samotný Thor.“

„Tak zničte i jeho. Máme zbraň, která...“

„Měli jsme. Já vám to neřekl? Prototyp, který by se dal označit za nejúčinnější, byl odcizen.“ Musím říct, že jejich pohledy, které mi věnovali, stály za všechnu tu jízlivost v mém hlase. „A nyní mě omluvte,“ aniž bych čekal na jejich reakci, přerušil jsem spojení a odešel.

Zpět na můstku – nyní

"Samozřejmě, že ano. Víte, taky vám přijde absurdní, kolik problémů Midgardu způsobí famílie jistého nordického boha, který sám se zcela nesobecky pasoval na jejího ochránce?"

Jeho poznámku před tím jsem okázale ignoroval. Ať si to s ním Stark nějak vyřeší. Mě nyní zajímalo to, co řekl teď. Můj pohled skončí na Thorovi a lehce se zamračím. On však vypadá, že nepochopil to, co tím Loki myslel. Aneb pravý voják. Nemyslí, jenom koná. I když u něj musím říct jedno. Snaží se.

"Proč se ptáte na Riven, řediteli?"

Překvapí mne, když najednou neznámé ženě někdo dá jméno. Riven? Nepojmenovaná se stala pojmenovanou. Už jsem se chystal vysvětlit, proč se ptáme zrovna na ní, ale předběhl mě Stark se svým: „Hele, Sonic? Jsi Sonic, že? Ty bys měla vědět, kdo je ta Riven nebo ne?"

Hmm, a vysvětlení přišlo vniveč.

Thor byl zmatenější snad nejvíce. Možná by se mohl prát s Bannerem, kdo z nich víc nechápe. Jen jsem pronesl jeho směrem: „Myslím, že tím Loki chtěl naznačit, že to je tvoje, vaše, příbuzná.“

Je mi ctí Vás poznat jinak, než jako oběť objednávky…

Amora a vězení a pomoc

Nic pěkného tě v poslední době nepotkalo. Střídala jsi jedno vězení za druhým a přitom to vypadalo tak slibně, když jsi pomáhala Lokimu z jeho cely. Jenže pak to šlo od desíti k pěti. Nejdříve jste přistáli na planetě elfů, pak se na tebe Loki vykašlal, honil tě lesní běs, zajali tě elfové a musela ses jednomu málem klanět a pak tu byl i Thor a cesta na Midgard a tohle vězení. Takže den na houby, ne?
 

Jenže to jsi netušila, že se konečně začne dít něco zajímavého. Bolela tě hlava jako čert z toho hnusného zvuku, ale nějak utichl. Bylo to zvláštní. Neustoupil postupně, ale prostě najednou zcela vymizel. Chvíli ses z bolesti hlavy vzpamatovávala, ale nakonec to přešlo a dokonce se někdo objevil u tvých dveří. Byl to člověk. Neznala jsi jej, ale tak sis byla dobře vědoma, že je zde dobrovolně. Nikdo jej neovlivňoval ani neočaroval.
 

Pohrál si se zámkem a otevřel dveře prosklené cely. Usmál se na tebe a lehce se ti poklonil. Jak zvláštní.
 

„ Slečno Amoro, je mi ctí… prosím, pojďte za mnou! Je zde někdo, kdo by s Vámi rád hovořil!“ muž v uniformě Shieldu ti nabídl paži a čekal, zda přijmeš. 

Hlavní sál – poplach

~ Fury, Loki, Thor, Sonic, Stark, Banner, kapitán Amerika, Petr Parker, Clint, Natasha~

Někteří z Vás jen nečinně přihlíželi tomu, co se děje v hlavním sále nebo si prohlíželi tvář blonďaté dívky, a právě ti, co se dívali na obrázek, mohli jako první pochopit, jak je podobná Thorovi. A nemuseli jste ani poslouchat slova Sonic, která všem řekla, že je ve skutečnosti skutečně příbuzná s Thorem a částečně i s Lokim.
 

Byl to pro některé asi šok a obzvlášť pro Thora, který si možná matně vybavil okamžiky u soudu anebo, kdy málem svým kladivem zabil dívku, kterou viděl nyní na obrázku. Bylo to hodně dávno, a přesto mu to mohlo přijít jako včera.
 

Než jste se stačili někteří vzpamatovat z toho šoku, že Thor má dalšího šíleného rodinného příslušníka, ozval se na palubě poplach, ale nešlo o stejný jako předtím. Nyní se nedělo nic na lodi, ale někde mimo.
 

Jako první se ve dveřích hlavního sálu objevila Hillová: ,, Pane, máme hlášené, že do města Chicago z nebe spadla nějaká žena v brnění!“

Na Hillové bylo znát, že už má všech těch nadpřirozených blbin už dost a čeká na své rozkazy.
 

Mohl to být kdokoli. Někdo s Asgardu nebo zase z nějaké jiné planety. Fury se na chvíli zamyslel a pak se zadíval na ty, co zatím nemluvili a jenom tak seděli.

,, Clint s Natashou se vydají do Chicaga zjistit, kdo je ta žena a případně ji přivedou sem!“
 

Rozkaz byl jasný, takže první dva z Vás mají jinou misi, než tady sedět a koukat na fotky a hádat, kdo by to tak mohl být a proč se shání zrovna po ní.

Tasha s Clintnem odešli a zrovna jste mohli pokračovat ve svém rozhovoru, když v tom vběhla znovu do sálu Hillová, bílá jako stěna a značně vytočená: ,, Pane, Amora unikla z vězení. Někdo ji pomohl!“
 

Tohle byl hotový blázinec. Tento úkol dostali na starost Peter Parker společně s Amerikou. Měli se podívat po lodi, zda se někde nenachází. Loki se při tom všem zmatku musel skvěle bavit. Takový chaos a to za něj ani nemohl on.
 

Ale také by bylo vhodné, kdyby se k tomu, co se tady předtím probíralo, vyjádřil. Nyní už bylo více méně jasné, kdo je tedy Riven, ale proč ji hledají a co by mohla způsobit? Co o ní prozradí Loki a na co si vzpomene Thor.
 

Stark všechno sledoval s odstupem a zjevně všechno, co se dělo rozebíral a pak tady byl i Banner, který už vlastně vytvořil vyhledávací zařízení, které mu z ničeho nic začalo v kapse vrnět. Vzhledem ke zmatku to ale jenom ukázal Tonymu, který mu stal poblíž. Tony něco tiše řekl a pak se společně s Bannerem vytratili ze sálu.

Wolverine osamocen na palubě lodi

Chvíli sis povídal s Amerikou o minulosti, když se zase událo něco, co Vás donutilo zvýšit vaší pozornost. Dorazil jakýsi Loki. Moc jsi netušil, o co jde, ale ostatní zjevně věděli a než ses nadál, všichni někam zmizeli. Ty jsi zůstal sám na palubě lodi a kolem tebe postupně utichal veškerý zmatek.
 

Nyní by se dalo skvěle využít toho zmatku a pokusit se nahlédnout do počítače Shieldu a zjistit, co o tobě ví. Nyní budou zjevně všichni zahledění do toho černovlasého týpka vyšisovaného do zelené a zlaté.
 

Využil jsi tedy toho, že jsi měl možnost se volně pohybovat a zamířil sis to do Furyho kanceláře. Počítače byli zahřáté, takže bys neměl mít problém si najít vše, co budeš potřebovat. Usedl jsi k počítači a začal ses hrabat v souborech, ale po chvíli jsi narazil na první překážku. Heslo. Zrovna ses jej snažil prolomit, když se ozval první poplach. Když jsi zjistil, že není kvůli tobě, uklidnil ses a pokračoval. Hned po pěti minutách se ozval další poplach.

Sif – Asgard a pak Midgard

V posledních letech, vlastně to bylo od chvíle, kdy Ódin vykázal Thora na Midgard, se všechno na Asgardu změnilo. Dokonce i Thor se změnil. Jednu dobu na Midgard nemohl, protože byl Bifrost zničen, když spolu Loki a Thor bojovali. Stále byl zasněný a stále hovořil o Jane.
 

Přestože ses smířila s tím, že jste jenom přátelé, možná tě i zraňovalo jen takhle vidět a pak se stala ta událost, že Thor musel na Midgard zastavit Lokiho, který přežil jejich boj a chystal se ovládnout Zemi, jak si ji Midgarďané nazvali.
 

Po jeho návratu s Lokim to bylo taky takové zvláštní. Thor hlídkoval všude společně s Vámi, ale nemohl se přestat zabývat Lokiho zradou a pak nastal další den, kdy se sám vydal na Midgard. Nikdo nevěděl proč a tys měla se svými společníky jiné úkoly.
 

Zrovna jednoho rána ses rozhodla zjistit, proč a na jak dlouho Thor zmizel, když jsi zaslechla, že se vrátil a je u svého otce. Ale když jsi tam došla, velký Ódin se mračil svým jedním okem a tys mohla pochopit, že jsi mu zrovna přišla do rány. Už nestihneš dát „zpátečku“.
 

,, Sif, mám pro tebe úkol. Loki unikl ze svého vězení. Thor ho sice pronásledoval, ale nepřivedl ho zpět a nyní vidím, že je s ním společně na Midgardu. Chci, abys tam vyrazila a zatkla Lokiho a hned ho přivedla zpět do jeho vězení!“
 

Aniž by čekal na tvou odpověď, poslal tě na Zemi. Spadla jsi z oblohy přímo doprostřed silnice plné aut. 

Dva poplachy za sebou a...

~začínám být řádně zmatený, kdo tu je a kdo ne, aneb jména označím, ale stejně se to týká všech na můstku~

Nikdy jsem nedělal rozdíl mezi tím, jestli je Loki Thorův vlastní či nevlastní bratr. U nás se to tolik nebralo. Ne všichni mají v životě štěstí a kromě obyčejných vojáků a členů posádky tu není snad nikoho, kdo by nepodstoupil alespoň jeden pokus své existence. Dobře. Thor a Loki jsou výjimkou. Oni se jako výjimeční narodili a za výjimečné se považuji, což není někde dobrý tah. Oba dva si zakusili svoje. Thor vyhoštění z Asgárdu a Loki hrátky s Hulkem.

Pamatuju si na první zprávu, kdy mi bylo oznámeno, že Tony Stark zmizel. Následně na to se z něho stal superhrdina v kovovém obleku a jeho ego ještě více stouplo. Sám jsem byl kdysi pokusným králíkem, kterému vpichovali sérum Infinity Formula a nebylo to nic příjemného. To vám říkám hned na rovinu. Kdy to vůbec bylo? Roku 1940? Ještě si na to pamatuju, protože v té době se objevily první snímky Toma a Jerryho. Prostě dvojka jak hrom.

Sonic kladla až moc otázek. Zodpověděl bych jí všechno, ale přítomnost jisté osoby mi v tom zabraňovala. Nakonec jsem se rozhodl pro jeden akt. „Všechno vám vysvětlím, ale až budeme v soukromí.“ A někde, kde není Loki. Nemíním mu říct, co všechno stojí za Riven. Mé snažení ukojit její zvědavost přerušil první alarm. Tohle nám snad čerti nesou nebo aspoň někdo z Hydry.

Rozdal jsem rozkazy týkající se nějaké ženy v Chicagu a nedůvěřivě jsem se podíval na Thora s Lokim. Bohové mají ve zvyku padat z oblohy. Hlavně Thor. Další poplach mě už naštval a málem jsem seřval Hillovou, za její neschopnost, i když ona za to nemohla.

„Jestli ještě jednou ten poplach zařve...“ vydechl jsem a srovnal myšlenky. „Parker a Kapitán tohle dostanou na starost. Rozhlédněte se po lodi, jestli tu ještě někde není. Najděte ji,“ zamračím se a cítím vystouplou žílu na spánku.

Když se to kolem nás trochu uklidnilo, a doufám, že na víc jak hodinu, mohl jsem svou pozornost opět stočit k Sonic. „Ukážu vám něco, co by měl zůstat jen mezi pár očima,“ varovně jsem pohlédl na Starka, aby držel jazyk za zuby, dokud tu bude oxidovat Loki.

Vedle jsem tedy Sonic rovnou do své kanceláře, kde jsem ji na svém počítači mohl ukázat vše, co si bude přát, a já usoudím, že to je bezpečné. Jenže ani jeden z nás netušil o vetřelci jménem Wolverine, který se pokoušel zjistit mé heslo a pokud na to přijde, nejspíš se před ním skloním. Nemá spojitost s ničím z mého života a je to jen změť čísel, různě velikých písmen a znaků. Taky mi dlouho trvalo, než jsem si to zapamatoval a ke všemu jej měním co půl roku.

Otec se někde zapomněl

~můstek a Loki je nucen sledovat každý můj krok jak už pro bezpečí ostatních, tak i pro bezpečí svoje~

Moje sestra? Nebylo toho sourozenectví už dost? Stačí mi Loki jako bratr. S ním mám starostí až nad hlavu a nyní se dozvídám o Riven. Zasáhlo mě to. Určitě byste nestáli s klidem a nehleděli na fotku blonďaté ženy, o které všichni tvrdí, že je vaše sestra. Loki ihned zamítl sourozenecký vztah. Jednou byl do naší rodiny přiveden a zůstane tam navždy. Ať chce nebo ne. Stále věřím v jeho rozum a pochopení. To chtěl na Jötunheimu umřít? Vraťme se k mé, ehm, sestře.

„Jak...?“ velmi ožehavá otázka. Jak se může stát někdo neznámý vaší sestrou? Asi takto. Otec jede někam velmi daleko, kde nemá u sebe svou ženu. A ejhle. Pěkná žena na obzoru, tak si trochu vrzneme. Ví o ní? Věděl to vždycky? Asi se začínám cítit dost ublíženě. Takhle se cítil Loki při zjištění svého pravého původu? Hořkosladké. Podívám se na něj a jeho nic neříkající výraz mě dohání k šílenství. Řekni aspoň něco. Třeba si do mě kopni, ale nemlč!

Mé myšlenkové ponoukání Lokiho k nějakému činu přeruší poplach. Fury se ihned ujme iniciativy. Musím říct, že ví, co dělá. Takoví jako on by se nám hodili na Asgárdu. Následně se ozve druhý.

,, Pane, Amora unikla z vězení. Někdo ji pomohl!“

Amora? Pevněji stisknu své kladivo a možná si někdo všiml mého rozpoložení. Fury rozdává opět další rozkazy a nakonec se rozhodne odejít se Sonic. Začínám mít pocit, že nás tu všichni ignorují. Nemůžu Lokiho nechat jen tak chodit po lodi. Kdo ví, co by udělal nebo někdo jemu. Podívám se na železného muže a muže věd. „Stalo se něco? Vaše pohledy vypadají trochu nejisté.“

Furyho kancelář - blíží se problémy

Andromeda X1 – Můstek

(všichni na můstku a pak v soukromí s Tonym)

Ze všeho jsem začal mít takový menší guláš v hlavě, kdy žádná z jeho ingrediencí mi nedávala smysl. Přišlo mi to od Sonic takové zvláštní, jak se vyptávala. Docela jsem to od ní nečekal a myslel jsi, že všechno už vlastně bude vědět, ale nejspíš jsem se spletl. Třeba právě proto, že ona je zde, tím přece mohla změnit pochod událostí, co nastal u nich. Nebo se tak vyptává schválně?

Ale ze všeho nejvíc mě asi dostala informace o tom, že Riven je tady příbuzná těch dvou. Trochu mě to snad i pobavilo a postrašilo. Další z jejich rodiny kdo Zemi dělá problémy. Ale nemůžeme si za ně sami? Měli jí tu jak pokusného králíka v laboratoři a dělali s ní kdoví co. Moc dobře znám jaké to je, když z vás chtějí udělat pokusnou krysu. Sám jsem vlastně utíkal…nebo stále utíkám?

V hlavě jsem si skládal informace jako nějakou skládanku, abych mohl z toho vydedukovat nějaký závěr, ale celou mi ji zbořil poplach, který se rozezněl po celé lodi.

 „Pane, máme hlášené, že do města Chicago z nebe spadla nějaká žena v brnění!“

Už zase? Kdy tohle skončí? Ale jen co utichl poplach a Fury rozdal rozkazy, tak aby to nebylo málo, ozval se vzápětí další.

„Pane, Amora unikla z vězení. Někdo ji pomohl!“

 JAK?! Cože? Podíval jsem se starostlivě na Tonyho, že něco je špatně a k tomu všemi mi začalo něco vibrovat v kapse. Trochu jsem sebou cuknul a pak si uvědomil, že v ní mám vysílač od sledovacího zařízení. Chtěl jsem ho ukázat Furymu, ale ten byl tak rozpálen do ruda, že bychom ho mohli považovat za novou lidskou rasu, se kterou bych se momentálně nerad dostal do křížku. Už jen proto, že ochrana proti magii asi nebyla tak dobrá, jak jsme si všichni mysleli. Ale vždy jsem říkal, že nemůže být dokonalá! 

„Stalo se něco? Vaše pohledy vypadají trochu nejisté,“ zeptá se Thor.
„Promiňte Thore...chvilku,“ spíše jsem ho odflákl a s myšlenkami někde jinde jsem raději přístoupil k Tonymu s informacemi co mi právě poskytlo sledovací zařízení. Tony mi hned něco pošeptal do ucha, a aniž bych mu zcela rozuměl, mě vlekl pryč ze sálu. Thore tak jindy...

Detaily, které by mohli vědět

~Howlett, Sonic~

Vedl jsem Sonic do své kanceláře, když tu se naproti nám objevil Howlett. Nečekal na žádné zdvořilostní fráze, a kdyby to bylo na mě, zeptal bych se jej: ‚Co děláte v téhle části lodi? Tady nemáte co dělat!‘ Namísto toho na mě vybafl: "Fury... zrovna vás hledám. Pokud vám mám pomoct, nebylo by vod věci, kdybyste mi vysvětlil nějak polopaticky, co jsou sakra zač ti "tři králové", kteří se tu tak znenadání objevili a hlavně, proč se jmenují jako vikingští bohové? Jako nemám nic proti mimozemšťanům, obludám a další havěti, jsem sice trochu staromódní, ale nějak to skousnu, bohové už jsou ale trochu moc i na mě."

To je od tebe milé, že jsi mě hledal, ale co ti na to mám říct? „Vypadá to, že se neubráním zodpovězení otázek vám oběma,“ nakonec hodím ručník do ringu a kývnu na oba dva hlavou. Znovu vykročím a mířím do své kanceláře. Jdu poměrně rychle. Chci mít všechno vysvětlování za sebou. To, co budu říkat těm dvěma, už vědí všichni z Avengers, tak nemám strach, že by někdo z nich slyšel něco, co by jejich uši slyšet neměly.

Moje kancelář je velmi skromná. Na stole nemám ani fotky nikoho z rodiny, protože dávno všichni zemřeli a nehodlám se pozastavovat za dávno ztracenou minulostí. Nehrnu se k počítači. Nemám v plánu na něm něco hledat. „Pokud chcete, posaďte se,“ kývnu na dvě židle potažené černým koženým potahem a sám se opřu o kraj psacího stolu. „Začnu u tvé otázky,“ podívám se na rosomáka. Nezaobírám se slušným oslovováním. „Odpověď je jednoduchá. Jsou to nordičtí bohové. Dočteš se o nich v jakékoliv dětské knize s obrázky. Osobně jsem jejich původ nestudoval, a Thor se zařekl, že bude chránit naši Zemi. Maji určité schopnosti, ale mutanti to nejsou. Jsou magického původu,“ založím ruce na prsou. „Neptej se mě, jak může být jejich moc magického charakteru, ale myslím, že se Sonic by sis o tom mohl pokecat. A k Riven,“ tohle téma mi je už lehce nepříjemné.

Jak to říct, aby to neznělo, že jsme jí tu měli jen pro pokusy.

„Našli jsme ji na jižním pólu v Antarktidě. Nevíme, jak se tam dostala, ale podle jejího DNA jsme zjistili, že nebude jen člověkem,“ takto podrobně jsem to vysvětloval hlavně kvůli Howlettovi. „Měla u sebe Lokiho amulet, což nás dovedlo k tomu, že bude nějak spjatá s Lokim. Proto jsme jej kontaktovali, aby nám řekl víc, ale jeho mlčení je spíš na obtíž než k užitku. To je ta žena, která před nedávnem utekla a vzala sebou jistou zbraň, která využívá silného výboje gama záření. Nejspíš nemusím říkat, proti komu je ta zbraň určená.“ Zanechal jsem nevyslovenou odpověď viset ve vzduchu.