Andor.cz - online Dračí doupě

Přiletím speciální velitelským tryskáčem a vyskočím z něho v kožené bundě a bílém triku…mám dlouhé kalhoty a řítím se rovně s nagelovaným účesem. Nic se neděje…všichni jsou potichu a vypráví si své chytrosti…debatují o tom a o tom. Doba postoupila a lidé se mezi sebou radí a dohadují o důležitých informacích a výzkumech. Na mě koukají jak na nagelovaného frajírka bez soudnosti. Právě si jdu pro jednu důležitou slečnu, velice inteligentní a prý by ráda zachraňovala lidské životy. Se znalostmi a diplomi, které vlastní…by mohla jít do největších akademií a brát velký plat, ale chce zachraňovat životy, koho lepšího si mohu dovolit na vesmírné lodi FIRST?
 

,,Paní Westham, pokud odsud takto odejdete, mohu vám slíbit…že se postarám o to, aby vám sebrali diplom a vše, co jste kdy dokázala‘‘ začne křičet… že musí sama slečna pochopit, že takhle daleko to zajít nemůže a tak se začne vracet, ale v tom jí poznám a skočím do řeči.

,,Myslím že to nebude nutné pane, jste Emelie Westham?‘‘ zeptám se.

,,A vy jste jako kdo frajírku? Nechám vás odsud vyvést, to vám garantuji‘‘ začne na mě křičet dědek jeden, ten už tu je zavřenej asi dlouho.

,,Kdo jsem já? Vypadáte sečtěle profesore… nechte slečnu odejít bez jakýchkoliv problémů, nebo se vám o ty problémy postarám já, děkuji.‘‘ odpovím mu sarkasticky a podívám se na Emelii.

,,Cože? Jdu zavolat ochranku o vyvedení a okamžitě zavolám i na samotnou allianci, aby vám sebrali veškeré diplomy slečinko…tohle je hrubé porušení…‘‘ začne ječet, div že u toho nezemře.

,,Hrubé porušení čeho profesore? To já jsem si začal…‘‘ začnu mu argumentovat.

,,To mě nezajímá frajírku, jdi si sní dělat co se ti líbí, ale rozhodně mi tu nefňukej o pomoc…‘‘ stěžuje si profesor a v tom mu to oznámím.

,,Cože? Já jsem prosím Cpt. Carl Scott a tímto vás prosím o okamžitou omluvu mě i slečně Westham, které bylo Alliancí nabídnuta práce doktorky na první vesmírné lodi FIRST!‘‘ zakřičím na profesora, kterému zrudne obličej, spadne brada a přestane mluvit.

,,Vy…vy…vy… jste, ten kapitán? Já, já se moc omlouvám pane za nepříjemnosti, nevěděl jsem kdo jste a omlouvám se i vám paní Westham, rozhodně bych nic takového nepodnikl…to byli jen stařecké řeči…omlouvám se.‘‘ začne se omlouvat profesor.

,,V pořádku pane, dělejte co musíte…omluvte nás.‘‘ řeknu a odejdu stranou s Emelií Westham

,,Dobrý den slečno Westham, mé jméno je Carl Scott a jsem kapitán lodi FIRST, o které jste možná už něco slyšela, tímto vám bylo nabídnuto místo hlavní doktorky na palubě, nyní bych potřeboval znát vaše otázky a jestli misi přijímáte a podepíšete mi tento papír.‘‘ řeknu a upravím si bundu.

Přistál jsem se svým tryskáčem pár bloků od budovy, nechal jsem tam pilota a svou koženou bundu si poupravil, u skla budovy jsem si zhodnotil nagelovaný účes a vydal jsem se na cestu do tréninkového vojenského centra… kam si mám dojít pro jednoho speciálního vojáka, který tam trénuje. A tak jdu svým typickým krokem přes několik bloků pěšky.

Po chvíli chození vcházím do budovy…projdu místnostmi, až na mě u šanty promluví starší pani: ,,Průkazku alliance nebo armády a nebo si zaplaťte‘‘.

,,Tady‘‘ podám průkazku, na které je vše důležité… a pro sebe si řeknu, ženská jedna protivná. Poté se na mě podívá, dá na stůl klíček od šatny a řekne.

,,Frajírku, jestli si myslíš…že tě tam pustím v těhle hadrech a botech…tak si na omylu, běž se převléct do tréninkového, nebo běž ve slipech, ale v tomhle mi sem nepůjdeš!!‘‘ řekne to tak vážně a se sarkasmem že se cítím trapně při slově slipy, dva mariňáci zamnou se smějí jak jen můžou…trapas největšího kalibru se jí podařil, vezmu z pultu klíčky a jdu do té pitomé šatny. Potřebuji jen toho pitomého vojáka…

Vejdu tedy do šatny, kde je asi zvykem chodit nahý…a také neholit si spodní partie…heh, tam bych asi koukat neměl že?... postupuji k číslo 183… otevřu skříňku a v tom kolem mě projde týpek, co má tak obrovské svaly, že snad musí mít speciální oblečení tvořené na míru, tohle už se nemůže vejít ani do dveří. Poté si sundám tričko, mám samozřejmě pěkně vyrýsovanou postavičku, buchty na břiše, jak se tomu říkalo…a na rukách také svaly, ale nic extrémně viditelného, na tom jsem si nikdy nepotrpěl, slečny by měli poznat, že svaly mám a měl bych zdolat veškeré překážky, ale abych vypadal jak HULK…to fakt ne.

,,Nazdar Kayle…a cawes Franko… hej nováčku, máš slipy?‘‘ dá si s nimi pěstičky a plácne si s kolegou, když se mě pokusí ztrapnit. Tričko hodím do skříňky a jelikož skutečně nemám věci na převlečení, sundám si i drahé kalhoty, které jsou extrémně pohodlné…pod kterými mám samozřejmě boxerky (na půl trenýrky...).

,,Si vážně tak moc slepý, že nepoznáš slipy od trenýrek?‘‘ zeptám se s úšklebkem a hodím do skříňky i kalhoty. Skříňku se pokouším zavřít, ale mariňák mě chytne za rameno.

,,Cože si to říkal teplouši?‘‘ osloví mě a jeho nebojácný kolega se zase zasměje…zatímco ostatní ignorují a věnují se sprchování…převlékání či poměřování svých pinďourů.

,,Že nemáš natolik vyvinutí mozek, abys mě dokázal oslovit jinak, než urážkou, která je v dnešní době naprosto netypická.‘‘ řeknu mu do očí a sundám ze mě jeho ruku.

V tom se naštve a snaží se mě udeřit do hlavy, uhnu jeho pěsti a tak vletí dovnitř mé skříňky, dvířkami skříňky ho dvakrát praštím do hlavy a odrovnám pravým hákem. Poté ho nohou odkopnu pryč ze skřínky, stihnu jí zamknout, klíč si dám do ruky.

,,Sejdeme se v posilovně, vojíne‘‘ řeknu a odejdu ze šatny pryč.

Vejdu do posilovny a začnu si vzpomínat na přesný popis toho vojína, plus na jeho obličej a tvář. V tom se dívám po všech členech posilovny, zatímco oni si prohlíží magora, co přišel dovnitř pouze ve spodním prádle. Obcházím to a poté mi to dojde, ten kluk…ten chlap, kterého jsem momentálně zmlátil, to byl Redgen, přesně ten, pro kterého jsme sem šel, myslím, že ten se už k mému týmu nepřidá...a i kdyby…asi mě bude chtít po celou dobu mise zabí… v tom uvidím dvě krásné slečny u cvičebního stroje, naštěstí je tam ještě jeden a tak tam suveréně nakráčím v boxerkách a sednu si na stroj.

,,Zdravím slečny, máme to ale krásné ráno na cvičení‘‘ řeknu a mrknu na obě. Snažím se navázat konverzaci a poté sleduji pohyb těla, té druhé…té tmavovlásky, má tak skvělé křivky, vypadá vážně skvěle.

,,Pracujete u armády? Vojandy nějakého stupně? Nebo tu jste pouze jako zaměstnankyně v Allianci? Jinak, já jsem Carl Scott, rád vás poznává.‘‘ řeknu a podívám se.

A tak otevřeš dveře a vejde do své kanceláře, když v tom se zděsíš, že uvnitř tvé uzavřené kanceláře stojí nějaký muž a kouká se z okna. Ten muž jsem já…jsem oblečen v drahém černém obleku a koukám se právě z okna. Otočím se a v tom si můžeš všimnout mých nagelovaných vlasů, podíváš se na mě a v tom přijde někdo od bezpečnostního.

,,Pane, říkal, že se velmi dobře znáte…je to pravda? Nebo ho mám nechat vyvést?‘‘ zeptá se tě muž od bezpečnosti a ty váháš, protože je to cizí muž v tvé kanceláři a přeci jen máš strach.
 

,,Známe se snad ne? Sigfride? Nebo si chceš nechat ujít perfektní nabídku letu do vesmíru?‘‘ Oba dva víme, že po tom touží už celých 5 let co pracuje jako učitel. Pracoval pro jednu speciální korporaci, která ho naučila létat a zaplatila mu výcvik, poté když si konečně zkusil řídit celou vesmírnou loď zamiloval se do toho…a v tom přišla Alliance a všechny na palubě zatknula a sebrala jim to co jim patřilo, korporace se k tomu nikdy nevyjádřila a pouze uklidila po Allianci a dělal si své lety do vesmíru dál, jen s větší opatrností…tohle byla nová šance pro Sigfrida, ale bál se…jestli to není jen vtip, nebo další oklamání ze strany korporace.
 

,,Jsem pověřen vesmírnou stanicí, kterou vlastní Alliance i EUROPA…a samotný Luke Gates, mé jméno je Cpt. Carl Scott a jsem vůbec první Allianční kapitán…který bude velet první vesmírné lodi FIRST. Tím to papírem…‘‘ vyndám z obleku obálku…,,se můžeš stát hlavním pilotem na vesmírné lodi FIRST, ještě pořád, jsem cizí?‘‘ zeptám se a položím obálku na stůl.
 

Šéf ochranky čeká na odpověď a máš čas na otázky a podobné, až se rozhodneš a uděláš další krok. 

,,Pilote, kdo je to tentokrát?‘‘ zeptám se pilota mého tryskáče, když přistáváme na heli-pad u slavného klubu v Londýně. Za chvíli bude půlnoc, tudíž jsem si na sebe vzal velmi drahý smoking v černé barvě, který mi sedne jako prdel na mísu… a opět jsem měl nagelované vlasy.

,,Pane, jedná se o Lt. J.J. Harrisona, pracoval na vesmírné lodi FIRST, pracoval na technice a bojovém vybavení lodi‘‘ řekne pilot a podá mi jeho holografickou složku, když už stojíme na zemi. Podívám se, jak vypadá a vylezu ven. Poté je načase dojít do správného baru a doufat, že tam skutečně je. Procházím celý bar…sleduji stůl od stolu, až si ho konečně všimnu, skutečně jsem ho přehlédl, čekal jsem nerda, ne chlapa, u kterého budou dvě štětky, ale což, každá jde po penězích.

,,Dobrý den pane Harrisone, co vy tady takhle?‘‘ zeptám se ho z plného hrdla přes velkou hlasitost místní muziky.

,,Ach, vy mě neznáte… koukám, že si užíváte krásný večer v drahém klubu, prý utrácíte spoustu peněz, říkali mi v Allianci. Baví vás vůbec život ztroskotance, který má buchty jen kvůli prachům?‘‘ řeknu a hodím pár stovek kreditů na taneční parket a obě slečny od J.J. odejdou a vrhnou se po kreditech. V tom momentu odejdu od něho pryč a na baru si objednám skleničku vzácné Whiskey. Vím, že mě sleduje…proto se podívám kolem sebe a jakmile vidím, nějakou pohlednou slečnu. Okamžitě se jí pokusím sbalit.

V tom, když dostanu skleničku Whiskey…to jde celkem jednoduše, zkrátka jsem slečně řekl, kdo přesně jsem a co všechno dělám…nemusel jsem vůbec říkat, jestli mám peníze…ale titul prvního kapitána, první vesmírné lodi…to zní sakra sexy a už jsem nic nedodával a povídali jsme si. Poté jsem se s krásnou slečnou postavil na nohy a se skleničkou whiskey jsem odešel zpět k Harrisonovi.

,,Vidíte to? Zahoďte tenhle život a vraťte se zpátky tam, kam patříte…jsem Cpt. Carl Scott a rád budu vaším novým kapitánem na první vesmírné lodi FIRST…co vy na to?‘‘ usměji se a očekávám jeho vyjádření a otázky.  

Bylo velmi pozoruhodné sledovat slečny, jak se červenají a sledují mé spodní prádlo…ano nevím jak bych se choval já, kdybych zjistil…že na místo, kam běžně chodím cvičit, nebo makat…přijde slečna ve spodním prádle a začne se semnou bavit…to zní jako dobrý začátek porna, měl jsem se dát na dráhu režie filmů pro dospělé.

,,Rád vás obě poznávám…koordinátorka jo?‘‘ řeknu a zajiskří se mi v očích, na seznamu už mám skoro všechny členy týmu, ale koordinátorku nikoliv, ale někdo takový by se mi vážně hodil.

,,Jo práce u Aliance, může to být vůbec zábava…samé papírování a předpisy, koho to baví že? Alespoň, že tady může vypnout a pořádně na sobě makat‘‘ řeknu a otočím to kolečko na zvýšení síly pro posilování na třičtvrtě, což už je vážně těžké a snažím se skutečně u toho posilovat.

,,Ta babka mě nazvala nagelovaným frajírkem a použila k tomu slovo slipy…připadá vám snad mé spodní prádlo podobné slipům? To se nosilo ještě někdy ve 21 století ne?‘‘ usměji se a samozřejmě narážím na to, jak mi pořád očumují spodní partie těla.  

,,Myslím si, že to je zbytečné, už mě zde stejně všichni viděli a musel bych se akorát zase vracet do šatny, kde jsem se trošku nepohodl s místním davem.‘‘ zazubím se a pokračuji v posilování.

,,Napadlo některou z vás zbavit se všech zábran a odletět od zdejšího světa pryč? Odejít od rodiny, přátel a vztahů a začít život naprosto jinde?‘‘ ptám se na pár zvláštních otázek, zatímco pracně posiluji.

,,Je některá z vás ambiciozní? Nechtěli byste postupovat v kariérním žebříčku někam vejš? Normálně to trvá roky, ale když tady vidím ty tupí mozky kolem sebe…je to docela nudná společnost lidí, na tomhle kariérním postu že?‘‘ narážím na to, jak zírali…když jsem sem přišel já a když jsem přišli ostatní namakaní frajírci. 

Dívám se na tu krásnou zrzavou slečnu, která se culí a je ráda, že někdo zpacifikoval profesora nudu. ,,Vezměte si to na starost doktorko‘‘ řeknu a usměji se. Poté se soustředím na její další otázku a uklidím si podepsanou smlouvu o práci na lodi FIRST do kapsy bundy. ,,Vybavení vašeho pracoviště bude záležet především na vás, cestou si zavoláte na vedení a oni vám do pracoviště dají vše, o co si požádáte.‘‘ odpovím a přikývnu, poté co mi poděkuje. ,,Tak tedy, vítejte na palubě‘‘ a ukážu jí směr k heli-padu, ze kterého odlétneme zpět na základnu…kde je přímí vstup do lodi FIRST. (Napiš jak si se třeba šla rozloučit s rodinou, nebo zabalit věci, co si vše potřebovala zařídit a dokonči to tím, že si vstoupila do místnosti, odkud máš být zavolána na palubu lodi. 

V tom momentu jsem zavřel za Sigfridem dveře a šel pomalu k němu, abych mu odpověděl na veškeré jeho otázky. ,,Řekla mi o tobě sama Aliance…jsi jediný pilot, který už letěl se samotnou vesmírnou lodí a nepracuje momentálně pro žádnou z korporací, což by se Alianci nelíbilo. Můžeme tedy spustit simulátory a naučit to další různé piloty, ale proč to dělat, když máme před očimi jednoho, který je dostatečně  zkušený na to, aby to sám zvládl.‘‘ obcházím ho kolem a stále sleduji, jak váhá nad tím…podepsat ten papír (jednoduchá smlouva o práci na lodi FIRST). ,,Máš ještě nějaké otázky?‘‘ zeptám se a opřu se o stůl.

Posiluji a i k když to jde stuha, vím…že to dělám pro svou fyzickou kondici, co je pro mě důležitá. Nicméně usměju se, když se obě podívají na mé trenky, aby mi odpověděli. Poté jim začnou vadit mé otázky…důležité je nezačít se dívat na větší poprsí Jasminy, které k tomu úplně vyvolává, ale musím  být profesionál… A pokračuje to, odpovědi nejsou nejlepší a já věděl, jak odpovědí…bylo důležité se samozřejmě zeptat…jinak by konverzace stála. Nyní jsem musel začít trošku jinak, být opět charismatický a nějak na ně zapůsobit, alespoň na jednu z nich.
 

,,Omlouvám se za ty otázky, chtěl jsem si zahrát na vážného‘‘ zasměji se a poté spustím: ,,jak už tu dlouho vlastně posilujete? A co by jste řekli, kdybych vás po tréninku pozval někam na pití či jídlo? Samozřejmě bych se už oblékl, pokud i tam nebudou vyžadovat speciální úbor‘‘ zasměju se a poté se na obě mrknu.

Jenže v tom momentu uslyším řev: ,,Hej teplouši… utíkáš z předem prohrané rvačky?‘‘ zakřičí nějaký dement přes celou posilovnu a za ním stojí další tři namakaní přátelé.

,,Omluvte slečny za problémy, tohle je na mě…tady mariňák nepochopil co to znamená dostat přes držku.‘‘ řeknu a snažím se vstát ze stroje. Což není vůbec jednoduché, docela blbě se hýbe po tom těžkém cvičení. Hrůůůza… snažím se postavit na nohy a jít blíže k namakancům.

,,Si myslíš že si frajer, ale zahráváš si s peklem mladíku… tady je to naše území a naše holky‘‘ začne řvát a jde ke mně blíž a blíž a já se pořád nemohu dobře pohybovat, to by chtělo rozcvičit, ale na to není asi čas.

,,Vaše? To si je tu střídáte mezi sebou? Máš snad obavy, že bych ti je přebral nebo tak nějak? Víš je divné… že si Aliance myslela, že budeš dobrým členem speciálního týmu… asi tě nepoznali osobně‘‘ ušklíbnu a snažím se narovnat, už je skoro u mě a v tom se ohnu…on vrazí pěstí do vzduchoprázdna, já ho kolenem nakopnu do břicha, loktem do hlavy…nohou skopnu k zemi a náhle mu vrazím dvakrát pěstí…to ke mně už běží dva jeho poskoci, snaží se mě chytnout za ruce…
 

,,Alespoň je to férový souboj že?‘‘ kouknu na slečny.

A v tom přijde paní od šaten s ochrankou, aby mě odsud vyhodily za potyčku a rvačku. Typicky dementní ochranka co nic neví…nicméně chytnou mě za ruce a táhnou mě okamžitě pryč. Házím klíče od škříňky Jasmině a stihnu ještě říci.

,,Jsem kapitán Carl Scott…kapitán první vesmírné lodi FIRST…prosím, vyzvedněte mé oblečení…a doneste mi ho do místnosti…kde budu nejspíš zavřený, vy byste mohla vědět…kam mě asi odtáhnou…více vám řeknu tam.‘‘ a v tom už mizím z místnosti pryč a táhnou mě nevím kam. 

Pan Harrison na mě nedělá vůbec dobrý dojem, na rozdíl od ostatních členů posádky. Proto se k němu také nezachovám vůbec dobře. A i když si povídá o těch svých zálibách v tom, jak umí sbalit slečny…jediné co nakonec dokáže je…je stejně jen zaplatit, takže je to looser, co jen a jen kecá. A pak začne mluvit o plazmě a podobně. Poté naznačuje, že loď FIRST má mouchy, což mě moc nezajímá…a následně o tom, že když dostane zajímavé místo na lodi, tak třeba i půjde. Když to zhodnotím, tak si myslím…že najdu i mnohem zajímavějšího člena posádky…než je on.

,,Promiňte slečno, nechcete se tady vyspat s panem Harrisonem? Má hodně peněz…to vám slibuji.‘‘ řeknu a podívám se mu do očí.

,,Aliance mi říkala o něčem jiném, než jste mi ukázal pane… tímto nabídka na nástup do lodi FIRST končí a už o vás nemáme zájem…jak se můžete přesvědčit.‘‘ zničení holografické zprávy ,,nabídka byla právě zrušena, přeji pěkný den na zemi…nashledanou‘‘ řeknu dopiju sklenku a pak si řeknu, nebude lepší mu udělat ještě dusno u Aliance? Mám tam přece známé…  ,,Řekněte slovo a byla to poslední práce, co jste pro Alianci dělal…mám nahoře natolik vlivné lidi, že skončíte dříve…než jste vůbec začal…koledujete si o malér pane Harrisone. Mějte se.‘‘ a vydám se ven z klubu pryč. 

Rosie’s Dinner, další místo na mém seznamu…kam mě hodí pilot mého tryskáče. Vystoupím ve své kožené bundě, pod kterou mám pouze bílé tričko a na nohách příjemné vojenské kalhoty. Opět mám nagelované vlasy a vkročím do budovy. Rozhlédnu se po budově a hledám člověka, který by pasoval do popisu, který jsem dostal od Aliance. Nikoho takového nevidím, takže si sednu na sedačku a objednám si nějaké pití a začnu flirtovat se servírkou. Celkem si rozumíme, samozřejmě přehrávám a snažím se ukázat v co nejlepším světle, abych udělal dojem, než se objeví člověk…který tu prý má někde v okolí být.

Jde to tak skvěle…že zachvíli mě už vede do zadní místnosti, kde se semnou vykousne. Pak je zavolána, tak mě tam nechá a odskočí si. Vrátí se s tím, že se tam objevily další zákazníci, nějací z armády a mají divné lichotky… museli jsme si dát poslední vykousnutí a potom jsem odešel pryč. Ona se vrátila zpět a šla obsluhovat. Vyhlídl jsem si slečnu u stolu s vojáky a šel jsem za nimi.

,,Promiňte že ruším, jsem Cpt. Carl Scott, první kapitán vesmirné lodi FIRST a rád bych požádal zde slečnu Shallow o nástup na loď FIRST, jedná se o skutečně nejlepší příležitost, jakou od Aliance můžete dostat…sám jsem si vás vybral, máte nejlepší možné výsledky co se týče boje a střelby…mnohem lepší, než zde vaši kolegové…věřím, že máte nějaké otázky a pokud ne, budu potřebovat podepsat tento papír a aby jste šla semnou. (jedná se o typickou smlouvu práce na vesmírné lodi).‘‘ 

A tak jsem trůnil v místnosti, ze které mě prý pustí až za pět hodin po tom…co vychladnu…takže jsem v trenýrkách seděl na židli a koukal po bílích stěnách, vážně zábava. To zrovna tou dobou šla Lana a Jasmina po chodbě s tím, že Jasmina nesla mé oblečení…a už se blížili k místnosti…kam zavírají lidi…co dělají v posilovně bordel, aby vychladli a už se to příště neopakovalo. V tom ale Laně zavolá telefon, že se má okamžitě dostavit na vedení, že jí pošlou na další misi. To je zavolání, které nelze odložit, takže Jasmíně sdělila hodně štěstí a odebrala se pryč. Teď musela Jasmina překecat ochranku a zapojit do toho své výrazné křivky…ona pak povolil a řekl, že odejde pryč… s tím, že nechal otevřenou místnost.

,,Koho nám to sem čerti nesou‘‘ řeknu, když se začnou otevírat dveře. V tom vidím krásnou tmavovlásku, Jasmina se jmenuje a je to koordinátorka, ach ta je vážně svůdná. Nicméně za sebou zavře dveře a podá mi oblečení. To odložím na židli, na které jsem seděl a přiblížím se k ní nebezpečně blízko…

,,U nás tomu říkáme poděkování za to, co jsi pro mě udělala…to by nikdo jiný, cizímu člověku neudělal…‘‘ a dám jí lehkou…ale rychlou pusu… a čekám na reakci. 

Stále se opírám o stůl… a jakmile se mě zeptá na další otázku, neváhám a odpovím s tím…že chodím kolem po místnosti ve velmi drahém obleku a upravuji si vlasy, když koukám do skla skříně. ,,Úkol není zřejmý, naše vesmírná loď musí objevovat nové známky života a nacházet nové planety a galaxie. Také budeme muset zjistit, co napáchala korporace, pro kterou jste pracoval, za problémy ve vesmíru. Rozhodně nevím, co nás vlastně čeká.‘‘ řeknu a opět poukážu na holografické papíry, které je třeba podepsat. 

Právě jsem letěl v tryskáči nad pouští…můj osobní pilot pořád nadával, proč se zrovna tady válčí…když je tu tak strašné horko, nicméně měli jsme perfektní klimatizaci, takže šlo všechno jako po másle. Poté už jsme přistávali na letišti a já vyskakoval, co nejrychleji to šlo. Poslední člověk do paluby – jmenuje se Blaine Larkin a je to skutečně poslední člen do posádky, super! Takže jsem se ještě jednou podíval do holografické zprávy, jak vypadá a pak si upravil svojí koženou bundu, kterou jsem měl přetaženou přes bílé tričko…jinak jsem měl vojenské kalhoty a nagelované vlasy. Zrovna jsem akorát vcházel do základny.

Zasalutoval jsem a řekl: ,,Jsem Cpt. Carl Scott, hledám Blaina Larkina, prý jednoho z nejlepších odstřelovačů…co tato armáda může nabídnout!‘‘ podotknu a dám ruku zase zpět do své klasické polohy.

,,Má hlídku, ale počkejte tu…zachvíli pošlu někoho, kdo ho vystřídá a budete si sním moci promluvit.‘‘ řekne generál, co právě procházel kolem, asi jeho pravý nadřízený.

,,No, není jisté…jestli se tu ještě poté zdrží…Aliance mu nabízí práci na první vesmírné lodi FIRST.‘‘ dořeknu generálovi a zazubím se.

,,A to jsem armádě dal 35 let svého života…a stejně jsem o tom nebyl ani upozorněn…jo, taková je hold doba.‘‘ povzdychne smutný generál.

,,Jo, to já sotva ukončil univerzitu a už jsem kapitán‘‘ zasměju se a generál zasalutuje a odejde okamžitě pryč…asi jsem ho urazil.

Náhle vidím, že už kráčí sám Blaine Larkin…konečně k němu přiběhnu a zasalutuji, rozhodně mě nepoznává, takže začnu já.

,,Jsem Cpt. Carl Scott, kapitán první vesmírné lodi FIRST, byl jste mnou a Alianci vybrán… jakožto jeden z posádky lodě FIRST…stanete se hlavním odstřelovačem a naším tichým zabijákem. Věřím…že vás zpráva zaskočila a máte na mě nějaké otázky, dále budu potřebovat podepsat standartní smlouvu o pracovním postu na vesmírné lodi. Nicméně…vybíral jsem samé krásné slečny, se kterými se na lodi potkáte…berte to jako bonus.‘‘ zasměji se a čekám na otázky.  

Sleduji jeho gestikulace…je vidět, že ho kecy nezajímají…což je super, hlavně, že umí střílet a mačkat spoušť, to je důležité. ,,Nyní, okamžitě nejlépe…rozlučte se a dopravíme vás na základnu…podepište tyto papíry…a automaticky jste součástí mise…budu čekat venku‘‘ řeknu a odpovím na otázku číslo dvě: ,, Kde? V samotném vesmíru…budeme všude i nikde…na cestě do neznáma.‘‘ odpovím a snažím se mu vnutit papíry na podepsání…abych to měl z krku a mohl odejít a v tom přijde další otázka: ,,Ano můžete, vezměte si svůj kaktus a budete ho mít v kajutě.‘‘. Podám papíry na podepsání…(napiš jak si je podepsal, rozloučil…co sis potřeboval zařídit a pak jak přijdeš do místnosti základny v Alianci, kde se čeká na velitele, co vás má všechny dopravit na vesmírnou stanici. 

Stojím a přednáším k ní…a sleduji její vojenské kolegy, jak se divně uculují a snaží se nesmát… tupí mariňáci, kteří se snaží zapůsobit na slečnu servírku a neví jak na to…trapáci s vymašťěnými hlavami. Ale nezaobírám se jimi.

,,Myslím, že s nimi bych dlouho kamarád nevydržel,  kdyby byli všichni vojáci chytří a normální, tak by jsme jich měli plnou celou loď…takto si vyžaduji pouze vás.‘‘ řeknu na její otázku k vojákům.

Poté se na mě divně podívá…prohlédne si mě…a pak začne zcela vážně mluvit.

,,Rozumím, vy prostě vůbec nevíte…o co se tu jedná že?‘‘ zasměju se nyní já a ostatní ztichnou, už nejsou tak chytří jak byli. Poté vyndám holograf a pustím jim alianční zprávu, kde se jasně říká…že lidé, které já si sám vyberu…mají právo okamžitě odejít na loď FIRST a pracovat pod mým velením. Dále ještě pustím jednu nahrávku, kde aliance mluví s otcem oné Stephenie a říká, že souhlasí s tím…aby opustila armádu a šla na loď FIRST…vše pochází ze zdrojů Aliance, přece Alianci snad věří.

,,Tak už mi věříte?‘‘ nyní mám ten správně vážný výraz a ukážu opět holografické papíry a opět připomenu.

,,Budu potřebovat podepsat tyto papíry a klidně odpovím na vaše otázky‘‘ 

Jsem rád, že mé poděkování vzala v pohodě a zamrkala.

,,Prosím, počkej před místností…ještě pro tebe něco mám‘‘ řeknu a nandám si bílé tričko, drahé kalhoty…a koženou bundu… otevřu a zavřu dveře do místnosti, potom následuji Jasminu.

,,Jak už jsem musel vykřiknout, aby si věděla, kdo teda jsem, tak jsem tedy kapitánem na lodi FIRST, Carl Scott, momentálně přijímáme členy posádky a toho, koho jsem zmlátil…tak ten měl být jeden z posádky, jak vidíš…tak toho asi do papírů nedám, jako člena a tudíž mi jeden člen chybí a mám tu volné místo.‘‘ dořeknu a podívám se jí do očí, když jí zastavím.

,,Co by si řekla na to, stát se součástí týmu na vesmírné lodi FIRST? Stát se koordinátorkou na první státní vesmírné lodi. Mojí osobní asistentkou a koordinátorkou…bude mi ctí, mít tě na palubě‘‘ řeknu a lehce se usměji.

,,Věřím, že k tomu máš nějaké otázky…tak ptej se‘‘ 

Chytl mě nepříjemně za rameno, že jsem chtěl okamžitě zareagovat nějakým kopem, nebo mu rovnou vrazit do držky, ale první jsem ho tedy vyslechl… popravdě jsem věděl, že přijde a bude se to snažit nějak okecat…nebo omluvit za chování, jen jsem nečekal až takhle brzo. Bylo už rovnou jasné, že ho asi přijmu…ale chtěl jsem si ten moment, srazit ho k zemi vychutnat…přesně tak, jak to umím.

,,Ano, možná jste můj člověk…ale když nebudete vycházet s celou posádkou, tak budou jen hádky a celý tým se rozpadne pod rukami samotného kapitána a Aliance. Vy musíte být součástí celého týmu… ne jen nafoukaný taktik, který o sobě tvrdí…že je nejlepší, tohle si nechte na doma…až to budete sobě říkat před zrdcadlem. Nikdo z nás totiž není dokonalý  a ani nejlepší. V jedno ráno jsem vstal a přál jsem si, abych alespoň ten den přežil…a odpoledne se dozvím, že jsem kapitánem první vesmírné lodi? Život je prostě neočekávatelný a nikdy bych si o sobě nemyslel, že jsem nejlepší volba pro Alianci, ale měli k tomu důvod si mě vybrat…o kterém já nevím. Nyní potřebuji Harrisona takového, který dokáže uznat…že není nejlepší…dokáže cítit jako tým…dokáže být přátelský a omylný… takového člověka já potřebuji…položím tedy otázku jinak, dokážete takový být?‘‘ sundám jeho ruku z mého ramena. 

Usměji se při představě, jak se mi jeho hlava cpe do prdele…má jí tak senzačně úzkou…že by se tam vešla celá…pak ale odpovím: ,,Pak jsem tedy rád, že jsem smazal přihlášku na vesmírnou loď FIRST, nějakému vojenskému zelenáči, kterého nahradí někdo jiný…a tu vaší nechal stále minimalizovanou. Takže se tu podepište a potvrďte přijetí… máte nějaké otázky? Nebo vás mohu dopravit do centrály, odkud bude celý tým postupně dopraven na vesmírné středisko?‘‘ řeknu a postavím před něj holografickou smlouvu o práci na lodi FIRST. ,,Ale varuji vás, pokud budete arogantní či ostrý vůči celému týmu a mě...budete následně okamžitě zbaven všeho, co jste kdy dosáhl.'' 

Tahle schůzka pro mě byla mnohem zajímavější, jelikož jsem na něho skutečně čekal já…většinou já jdu za ostatními a nabídnu jim práci, tady jsem skutečně jen čekal, na správnou příležitost. Vyhodil chudáka kluka od aliance a poté si sedl k jídlu a pokračoval, vůbec si nevšiml…koho má v obýváku, ale nevadí. Přišel k němu normální muž v kožené bundě a bílém tričku a samozřejmě měl nagelovaný účes a drahé kalhoty mariňáků.

,,Dobrou chuť seržante‘‘ pozdravím a přijdu k němu z obýváku, když se na mě dívá a je překvapen, co tam dělám.

,,Jsem Cpt. Carl Scott a rád bych, aby jste byl mým hlavní vojákem a střelcem na palubě lodi FIRST, slyšel jsem o vás samé krásné věci a zkušenosti které máte, plus vaše zacházení se zbraní…to je dokonalé. Operace sice spadá pod obě země, ale nejsme pod Aliancí, jsme prostě pod planetou Země a naším cílem je objevit známky života a zjistit, jaké škody korporace napáchali. Jdete do toho s námi seržante?‘‘ zeptám se a mrknu. ,,Věřím, že máte ještě spoustu otázek!‘‘

Můj osobní pilot mi podal holografickou složku dalšího člena týmu…tentokrát je to jiné…tenhle člověk má stabilní práci v jednom klubu, takže jdu do noční části města, kde se rádo vraždí…to bude sranda. Vyskočím z tryskáče a jdu hledat onen klub. Ze dvou klubů jsem vyhozen a ve třetím, jsem ihned svědek vraždy…no to je úžasné. Ještě že mám alianční průkazku a jméno, díky kterému se ze všech problémů ihned dostanu, poté tedy pokračuji v hledání.

Mezitím do klubu přijde parta chlápků v drahých sakách a objednají si drahé drinky a usadí k velkému stolu, nic na to neříkáš a kontroluješ dál lidi, co vchází do klubu.

Já už konečně objevil ten klub, který celkem pasuje k tomu, co byl na té fotografii, teda alespoň trochu. Vejdu tedy dovnitř…vedle mě nějaký obr…na tom obrázku ten týpek vypadal mnohem menší a hubenější, takže to on není, jdu tedy k baru a objednám si klasické whiskey. Sedím a popijím…v tom se zvedne jeden z party chlápků v saku a za ním jdou další dva, schválně jdou také k baru a prohlíží si můj drahý noční smoking. Poté se jeden o mě opře a řekne.

,,Co dělá takový alianční kapitán takhle v noci v tomhle hnusném klubu?‘‘ a usměje se…je vidět, že má zlaté zuby.

,,Asi to, co dělá parta mafiánů, patřící nějaké korporaci, která byla najmuta, aby ze mě vytřískala informace o akci FIRST…že?‘‘ usměji se a napiju. Ale ono je to oba urazí a tak mě shodí z levitující židle a okamžitě se mi snaží vrazit pěstí do mého sexy obličeje.

,,Takže takhle budeme hrát tuhle hru?‘‘ zeptám, nakopnu ho do koulí, chytnu ho za ruku a vytáhnu se nahoru, přitom mu dám kolínkem do břicha a odrovnám ho loktem, druhého přetáhnu skleničkou a snažím se aby mě netrefil pěstí…což se mi nepovede a padám na zem. V tom se zvedají ostatní členové party a dva z nich dokonce ze saka vytahují paralyzační pistole…musím se zvednout a bojovat. Takže se chytnu lavice a vytáhnu nahoru, poté vrazím pěstí jednomu z těch mafiánů a jsem zkopnut opět k zemi dalším z nich. V tom už ke mně přichází dva muži s paralyzátory a k tomu i jejich boss, co si začne vytahovat doutník. 

 Byla zaskočena…očekával i neočekával…nevím, byl jsem rád…že bude součástí členů paluby žena, kterou jsem nepoznal jen jako vymletou vojandu, či hodnou doktorku…o kterých jsem byl už předem informován, ale kterou jsem poznal jako hodnou, charismatickou a zodpovědnou. Pro mě jako kapitána je důležitý každý člen posádky, někdo je arogantní, jiný je zapšklí, další se řídí rozkazy…někdo ve mně vidí jen debilního frajírka, jiný zase možnost vystřelit svému nadřízenému mozek z hlavy…ale každý kus této velké skládanky do sebe zapadá… a tím vytváří dokonalý tým, který tato země potřebuje. Proto byla pro mě Jasmína důležitá…i když ona ve mně podle mě také viděla, pouze nagelovaného frajírka, který se jí chce dostat pod kalhotky…nicméně, vůbec netuší…jak moc důležitým členem posádky, vlastně bude.

,,Tady to podepiš‘‘ řeknu hrdě…a ukážu holografické papíry…smlouva o práci ve vesmíru.

,,Nyní už patříš na loď…vítej na palubě. Hlásit do služby? Už nyní… s pilotem tě odvezeme kamkoliv nyní budeš potřebovat se rozloučit, nemohu ti totiž slíbit jak dlouho ve vesmíru budeme… a ani to, jestli se vrátíme. Až si vše vezmeš a rozloučíš se…vyrazíme na základnu, ze které vás tým dopraví na vesmírnou stanici…ze které odlétáme.‘‘  řeknu a usměji se. 

Prohlížím si toho mariňáka, který už celý rok seděl doma…a celkem zapomněl…na službu vlasti, nicméně nevadí, sám se moc s Aliančními křečky nemusím, takže s ním budu raději za dobře.

,,Tím že zastřelíte nominovaného kapitána na první vesmírnou loď, tím si vysloužíte asi tak maximálně zradu vládě a tím pádem také kulku do hlavy‘‘ usměji se a poslouchám co na mě dál vybalí.

,,Nenudíte se náhodou už doma? Nechtěl by jste se opět stát hrdinou celé planety…nezapomeňte, že tohle je první příležitost dostat se do vesmíru a konečně zjistit, co obě korporace způsobily a také zjistit, zda jsme v tomto vesmíru sami, nebo ne. Kromě toho vám zvednou plat… a stanete se možná hrdinou, možná zapomenutým. Tak či tak…o nic nepřijdete, kašlete na tenhle život sám v bytě… staňte se součástí něčeho velkého… kde vaší rodinou, budeme moci být my!‘‘ řeknu mu upřímně a ukážu holografickou smlouvu o práci na lodi FIRST, která je třeba podepsat. 

Sleduji její obličej i poznámky, asi mě vážně nesnáší…to začínáme mít zajímavý tým, plný lidí…který si myslí, že je beru do týmu jen, abych se jim dostal do kalhotek, další co bez kaktusu ani ránu, další co mě chce první zabít, než mu něco nabídnu… a teď slečna, co mě také asi nenávidí.

,,Budu čekat v tryskáči s pilotem, sbalte si své věci, rozlučte se s týmem a můžeme vyrazit…pokud teda skutečně na misi nechcete, stačí to tady jen potvrdit, že jste odmítla a já zase odejdu, je to vaše rozhodnutí…pokud ano, tak mi tady podepište smlouvu o práci na vesmírné lodi FIRST‘‘  poté ukážu holografickou smlouvu, kterou může buď zrušit…nebo podepsat…podle toho se vrátím do svého tryskáče a buď budu čekat, nebo odletím na základnu. 

Pilot přistává s tryskáčem u dalšího stanoviště. ,,Šéfe, tentokrát je to jakási Anney, Aliance říká…že se jedná o jednu odbornici přes techniku a botaniku a podobné věci, to bude určitě nějaká nerdka‘‘ zasměje se pilot, když přistává.

,,To jenom Anney, příjmení jako nemá?‘‘ zeptám se pilota, když mi ukazuje na datapadu veškeré informace o ní… vidím jak vypadá a ve 3D holografice koukám, že to vůbec není žádná nerdka, vypadá vážně dobře.

,,Nevím, asi ho ta kráva na úřadu zapomněla napsat do databáze…mě napsala do informací o mě, že jsem prý vůlgární a nevychovaný…viděl jste to někdy šéfe? Kdyby jen tušila, pro koho momentálně pracuji…by čuměla jak surykata z díry‘‘ zasměje se pilot a otevírá mi dveře tryskáče.

Vyskakuji z tryskáče a jdu do blízké budovy, kde bych měl jistou Anney najít a promluvit si sní o skvělé nabídce. Ptám se několika různých lidí a zaměstnanců téhle velké společnosti, aby mi někdo řekl, kde takovou Anney naleznu. Není to zrovna nejednoduší, ale nakonec najdu i místnost, ze které právě vyšel nějakej ulízanej blbeček. To já ve své kožené bundě, bílém tričku, drahých kalhotech a nagelovaných vlasech vejdu do místnosti, zaklepu na dveře.

,,Dobrý den, Anney, jsem Cpt. Carl Scott kapitán první vesmírné lodi FIRST a mám pro vás nabídku, která se neodmítá…tímto, se můžete stát členkou posádky lodě FIRST a záleží to jen a jen na vás. Techničku a bioložku jako jste vy, budeme určitě potřebovat…věřím, že k tomu máte spoustu poznámek, i když očekávám…že jste o projektu FIRST už slyšela.‘‘  a usměji se.

Pousměji se a začnu zvedat ze země, podívám se na obra, co mě zvedl a trošku v něm vidím ty rysy, které byli vidět i na datapadu, kde vypadal menší a hubenější…ale za to určitě mohou ty svaly, to je jisté.

,,Tak jako, myslím…že bych to zvládl, sice to byla přesila…ale měl jsem to pod kontrolou, stačila by chvilka a už by byli všichni mrtvý…‘‘ podívám se vážně do obličeje samotného Benna Kriegera. A pak se začnu hlasitě smát.

,,Dělám si srandu, moc děkuji za pomoc… bez toho bych vás možná ani nepoznal a to by byla opravdu škoda. Jsem Cpt. Carl Scott, kapitán první vesmírné lodi FIRST a přišel jsem do toho klubu jen proto, abych vás oslovil. Byl jste mnou a Aliancí vybrán, abyste se stal součástí mé posádky a jedním z důležitých vojáků a ochránců posádky a kapitána.‘‘ řekl jsem a usmál jsme se na něho. ,,Samozřejmě aliance za vás vše vyřídí a určitě získáte titul a lepší plat… samozřejmě se můžete rozhodnout odmítnout a věřím, že máte spoustu otázek‘‘ řeknu a upravím se. 

Podáme si ruce a vidím, že slečna Anney McBrajen je vskutku milá a pěkná slečna.

,,Upřímně? Vůbec netuším…Aliance mi posílá ty nejlepší lidi s nejlepšími referencemi, tak asi skutečně máte nejlepší reference, a nebo jsme si vás jen spletli s někým jiným, to se také stává‘‘ usměji se a spustím holografickou smlouvu.

,,Dělám si srandu, určitě to jste vy a o to, jestli vás někdo pustí, o to se vůbec nebojte, Aliance vše domluví a místo vám bude drženo do doby, než se vrátíte z mise. Je to pro tuto planetu velmi důležité a vy toho budete součástí, to znamená vyšší platové ohodnocení, lepší podmínky pro vaše výzkumy a hodnost hrdiny…to se snad líbí každému ne?‘‘ opět se zasměji a spustím smlouvu.

,,Pokud tedy do toho jdete, budu potřebovat váš podpis u holografické smlouvy, tady a tady to podepíšete…klasická smlouva o práci na vesmírné lodi a poté si jen řekněte a pilot vás odveze kam jen budete potřebovat a pak společně poletíme na základnu.‘‘ řeknu a počkám si. 

Sleduji jeho vyjevení a to jak se diví, že zrovna on… po těch několika mariňákách, co byli arogantní a ještě jsem je musel přemlouvat k tomu aby šli… jsem rozhodně nečekal někoho, kdo je překvapen z toho, že byl zrovna vybrán. A ještě k tomu když vidím, že má dva metry a kouká na mě z výšky.

,,Ano vy… pokud tedy jste – Benn Krieger…pak je to správně a vy jste byl vybrán mnou, nemohu říci že Aliancí, ale stoprocentně mnou a to na první vesmírnou loď FIRST. Já jsem její kapitán, jak už jsem řekl a budeme cestovat po vesmíru, objevovat nové planety a zkoumat život, plus také napravovat problémy po korporacích. Je to pouze na vás Benne, jestli do toho jdete, pokud ano…budu potřebovat podpis na této holografické smlouvě o práci na vesmírné lodi a poté můžete si sbalit věci a odebrat se semnou do tryskáče, kterým vás hodíme na základnu‘‘ řeknu, usměji se a ukážu mu holografickou smlouvu. 

UPOZORNĚNÍ: Zde prosím čtěte celý tento text… aby jste vše pochopily a pak se zbytečně neptali, díky tomu i pochopíte jak funguje systém, jak funguje stanice, loď, kajuty, lidé…i historie samotného kapitána vám bude z jedné desetiny odkryta – spoustu věcí, co se zde dozvíte…budete potřebovat i nadále v příběhu.

 

Zatímco ostatní byli v letounu, který s nimi letěl až na samotnou vesmírnou základnu, já už na ní byl. Čekal jsem ve svém bytě…opláchl jsem si obličej, ale nepomáhalo to. Stres byl zkrátka moc velký, vše do sebe zapadalo a vše fungovalo a já tomu nevěřil… bylo mi blbě, věděl jsem…že pro všechny tam venku je to obří den, největší den v jejich historii a já, já je prostě nemohu zklamat…NESMÍM! Ale mám vůbec na vybranou? A začali se mi vracet vzpomínky na minulost…na dětství i dospívání…na život, který si vybral mě, ne já jeho… a teď životy, za které budu zodpovídat.
 

,,Pamatuji si na ten den, kdy si stál u prahu dveří a řekl si mi: ,,Tatínek mi vždy říkal: dobré konce jsou jenom v pohádkách…a pokud chceme mít dobrý konec v životě, budeme muset udělat spoustu špatných věcí…můj tatínek, dělal jen dobré věci…a proto, měl špatný konec‘‘ bylo ti osm let a já, viděl jsem to…co nikdo jiný v tu dobu neviděl…normální dítě v tvých letech, by mělo trauma z toho co všechno vidělo…stál si u mých dveří a řekl si to s naprostým klidem… porozuměl si té ztrátě… pochopil si jí už v osmi letech si se dokázal s tím vypořádat, ty nejsi jako ostatní Carle, ty si skutečně jiný a zasloužíš si i jiný život…to si pamatuj!‘‘ bylo mi osmnáct let, když stál u mě admirál Ryker a promlouval ke mně…byl to pro mě obrovský moment, který by pro ostatní nic neznamenal…
 

,,Nacházíme se v době, kdy pro nikoho není nic dobré…v době, kdy každý bojuje sám za sebe, aby přežil…v době, kdy protekce a peníze, znamenají veškerý život. Až bude čas a možnost jít proti těm, co žijí jen kvůli penězům…chop se jí! Až bude možnost, vyrazit vzhůru proti lidem, co likvidují druhé lidi za peníze…využij vše…co si se naučil. Nemusíš se přizpůsobovat většině a stát se řadovým člověkem… využij toho, že jsi jiný a kašli na to, že ti ostatní budou říkat, že na to nemáš. Ty si nikdy nešel sám za sebe, vždy si bojovat za rodinu, přátele a ostatní… a i když se někdy obrátily proti tobě…vždy si v nich viděl jen to nejlepší! Carle… ať budeš kdekoliv…a já budu kdekoliv…mysli na to, že na to máš! A mysli na všechno, co jsem řekl… já… a všichni ostatní…budeme stát za tebou, jen proto…aby si zvítězil, protože tvé vítezství, přinese vítězství celé zemi!‘‘ jeho největší proslov mého života…on jedinej viděl kdo doopravdy jsem, nedokázal jsem před ním lhát…on mě znal přesně takového, jakým jsem byl… admirál Ryker mi vždy dodal sebevědomí a i když jsem dnes myslel na všechny špatné věci, které jsem musel udělat… když si vzpomenu na to…co mi při osmnáctých narozeninách řekl… tak vím, že všichni tam venku doufají…že na to skutečně mám!

V tu dobu už vás pánové v černých oděvech vzali postupně všechny do letounů a dopravily na samotnou vesmírnou stanici. Pro ty, co ještě na vesmírné stanici nikdy nebyli, to bylo něco neuvěřitelného. Skutečně obrovská budova…sice menší jak měsíc, ale velká… stála uprostřed ničeho a přistávali na ní letouny a uvnitř chodili lidé bez masek a dýchali normálně jako vy v letounu. Byla to neuvěřitelná podívaná a ještě, když jste viděli…že takových stanic je kolem planety mnoho. Jeden z vás to znal a tak řekl: ,,To jsou stanice korporací a firem, o kterých vláda neví skoro nic‘‘. Netrvalo to dlouho a náhle jste se připojovali ke speciálnímu tunelu…otevřeli se dveře a mohli jste projít dlouhým tunelem za pány v černém. V kruhové místnosti vás všechny spojily k sobě a jako parta, která se navzájem vůbec neznala…jste šli z kruhové místnosti kolem různých obchodů, schodů, výtahů a různých místností až na druhý konec vesmírné stanice. Přes okna jste už viděli tu velkou loď, která předtím díky velikosti stanice…nebyla vidět. Ten pohled byl úžasný…ale museli jste držet krok, jelikož za chvíli jste už byli vedeni přes různé místnosti až do samotné obrovské místnosti, kde i byli různé sedadla a kolem vás různé předměty, kufry a tašky…zkrátka, jste si i mohli poznat některé z vašich věcí. Všude chodili lidé a věci brali a někam je nesli…byl to obrovský chaos a nikdo nevěděl co se vlastně děje, některé mrzelo, že se nepodívali po nádherné a moderní stanici…jiní byli naštvaní z čekání, jelikož místnosti hlídali muži v černých oděvech a čekali jste tam už hodinu a půl.
 

Náhle k vám do místnosti vešel mužík, kterého už někteří z vás poznali…byl to pilot osobního tryskáče samotného kapitána lodi. ,,Ehm…zdravím, on tu ještě není co?‘‘ podíval se přes dveře a všichni chlápci v černých oděvech se na něho nepřátelsky podívali.

,,Ale no tak? To snad někdo umřel?‘‘ zachechtá se pilot a vidí, že se muži nesmějí.

,,Co jste udělali tak strašného, že vás tu zavřeli, jak kdyby vás měli vyslýchat?‘‘ Opět řekne pilot neslušně a muži v černých oděvech se velmi urazí a začnou být nervózní.

,,Jak tak koukám, tak zdejší pohostinnost je přímo luxus sám o sobě…no nic, jdu najít šéfa‘‘ odvětí pilot a odejde pryč, čímž si pánové velmi oddychnou.

Otevřu s nádechem dveře od menšího bytu na vesmírné stanici a přes rameno si hodím tašku. Mám na sobě  http://th05.deviantart.net/fs71/PRE/f/2013/091/4/8/urban___character_by_esbenlash-d601zmn.jpg tmavou uniformu, tu hlavní – s vestičkou přes tílko, které mi tvaruje svaly, rukavicemi a páskem, plus tmavě šedými a černými kalhoty. Vycházím tedy z bytu a vrhám se na hlavní chodbu, kterou jdu ke dveřím, do rušné části stanice…tam už ke mně přichází osoba…kterou jsem rozhodně nečekal, sám admirál Ryker…admirál Ryker je totiž…

,,Ach synu, tak jsem tě ještě zastihl…‘‘ můj nevlastní otec, který se mě kolem mých osmi let chopil a pomohl mi tam, kde právě jsem. ,,…konečně přichází pravá chvíle, na kterou si se tak moc chystal a těšil.‘‘ řekl a poklepal mě po zádech, když jsme spolu šli směrem do místnosti, kde na mě všichni čekali. Nedivte se, že jsem ho oslovoval admirále a podobně, jsme přeci na místě, mezi novináři a nadřízenými…vypadalo by vážně divně, kdybych ho oslovoval křestním jménem…které znají jen jeho nadřízení a nebo rodina a to jsme skutečně nechtěli veřejně lidem ukazovat.

,,Admirále, jak to vypadá s aliancí? Nějaké ohlasy a informace ohledně mise FIRST?‘‘ zeptám se Rykera.

,,Vše je zařízeno…sám jsem na to dával pozor, prozatím bude všechno v pořádku, ale po tom…co se objevila rozestavená loď u vesmírné stanice, se začali lidé ptát a informace přichází i k samotným korporacím. Prezident si přeje, aby nedošlo k žádným problémům a válkám, mezi korporacemi a námi…ale co můžeme dělat, pokud na nás zautočí vlastní lidé?‘‘ zeptá se mě sám Ryker.
 

,,Vím co máte zrovna na mysli Admirále, budu bránit svojí posádku i proti samotným lidem z korporací. Však kvůli nim se tohle všechno vlastně začalo podnikat‘‘ dodám a už se blížíme k místnosti.

,,Admirále, ohledně misí? Jakou má naše posádka vůbec první misi? Říkal jste, že veškeré informace se dozvím co nejdříve, ale prozatím nevím skoro vůbec nic…kromě plánů.‘‘ zeptám se, když okukuji pozadí jedné brunetky.

,,Na vašem terminálu budete mít okamžitě zadání nových úkolů, které už sestavil speciální výzkumný tým. Hlavní ale je to, co se nám podařilo sehnat od korporací a to jsou informace a data o místech ve vesmíru, kde se nejspíš stalo něco, co chtěla sama korporace ututlat, takže to bude jedna z prvních misí, zjistit co se skutečně stalo.‘‘ řekne mi Admirál a usměje se a už se vážně přibližujeme k samotné chodbě, skrz kterou se jde do místnosti rekrutů.
 

,,Admirále…dávejte na sebe pozor, víte moc dobře co tím myslím, schovejte se a nevycházejte…prosím, zavoláme si přes hlavní terminál…věřím, že mi bude domov chybět…je mi líto, že musím rodinu opustit…‘‘ začnu říkat admirálovi Rykerovi na chodbě.

,,Nemusí, děláš to v zájmu této planety chlapče, utvoř novou rodinu…takovou rodinu, která nás spojí s novým životem a novými planetami, vy budete součástí historie.‘‘ řekne smutně admirál Ryker.

V tom už na chodbě vidím mého osobního pilota, co za mnou pomalu běží, gestikulací a rukou mu ale ukážu, ať se vrátí okamžitě zpět, odkud přišel.

A náhle spolu se samotným Admirálem Rykerem vcházíme do místnosti, kde všichni už takovou dobu čekáte. Muži v černém samozřejmě zasalutují a od čekajících to Admirál také čeká.
 

,,Všichni co tu jste, jste nesmírně důležití pro celou planetu, stáváte se totiž týmem první Alianční vesmírné lodě FIRST, která možná objeví nové planety, nové rasy…nové technologie…nebo alespoň zjistí různé tajemství. Nikdo z nás neví, co vás tam čeká…ale vy, vy jako jediní, se to dozvíte první! Budete u toho a budete toho svědky, jste pro nás velmi důležití a jednou, jednou bude po vás pojmenován i svátek a budete skuteční hrdinové. Máte skvělého muže a člověka za kapitána, věřím…že se o vás postará, jako by jste byli jeho rodina… tímto vám přeji jen to nejlepší na cestě po vesmíru a za několik měsíců se jistě zde opět setkáme, až budete mít dovolenou, my dodáme nové zásoby na loď a připravíme vám opět nejnovější technologii…a budeme samozřejmě vyzpovídávat kapitána a dělat veškeré věci proto, aby jste pak mohli pokračovat dál. Vy…vy jste ti první! Po vás začneme stavět sekundární a mnohem menší loď…ale vy, vy budete vždy ti první! Hodně zdaru a štěstí!‘‘ pozdraví a mrkne na mě…tím odejde z místnosti pryč a všichni napjatě sledují, co teď já podělám, nebo naopak řeknu.

,,Ehm…jak už řekla velká osobnost vesmírné stanice Admirál Ryker, jste pro mě nová rodina a udělám vše proto, abychom se vrátily v bezpečí a zdraví zpět na planetu Zemi. Nyní vám chci říci jediné, jsem skutečně rád…že vás všechny mám jako tým, vybral jsem si vás, a i když vím, že s některými budu mít jisté problémy, všichni jste kouskem obrovské skládanky… jménem Tým…vítejte na palubě posádko!‘‘ dořeknu a otevřou se dveře tunelu, který vede do samotné lodi FIRST.

,,Šéfe…šéfe? Mám důležitou otázku, jsem také součástí týmu…mohu také na vaší loď? Já vím, že jste mi říkal, že jsem jen váš soukromý pilot…ale rád bych, rád bych byl také hrdina…víte, aby mě děti mohli stavět v digitálním legu a mohli si na mě hrát ve hrách, či sledovat mě v seriálech…víte já chci být také hrdina… mohu být také v týmu?‘‘ začne žadonit pilot Ryan o místo na lodi.

,,Věřím, že už máš vše sbaleno a dávno na lodi že? Tak běž ty blázne‘‘ řeknu a zasměju se.

,,Já o vás ani na vteřinu nepochyboval, šéfe‘‘ křikne a rozeběhne se za ostatníma na palubu.

Všichni jste vkročily do neznáma…všichni jste na první vesmírné lodi Aliance – FIRST. Každý pracovník Aliance si část z vás vzal a šli vám ukázat kajuty… z hlavního řídícího patra (představte si NORMANDY) vás vzali do výtahu a ARMÁDU (vojáky, mariňáky, snipery) vzali až do předposledního patra (4.patro), kde bylo území pro vojáky, dokonce dva letouny, obrněné vozidlo a veškeré cvičební stroje…na vedlejší straně samozřejmě byli jednotlivé kajuty pro tým mariňáků – pro každého jedna uzavřená místnost jejíž součástí je umyvadlo, pult, stůl, židle, dvě skříně a postel. Holografická televize a počítač. Koupelna je společná na patře (rozdělena na Pány a Dámy). Dále je v patře i nákladový prostor a dá se i odsud otevřít dveře, pro vstup na pevninu.

DOKTORKU a ANNEY vzali do 3.ho patra, kde je i jídelna, společenská místnost, kajuty pro klasické pracovníky, místnosti pro techniky, ajťáky a podobné. Doktorce ukázali speciální medicínskou místnost…byla skutečně obrovská, měla tam i dvě pomocné zdravotní sestry. Místnost obsahovala úplně vše, byla obrovská, několik lůžek a vybavení tak drahé, že ho neviděla ani z dálky. Poté jí ukázali vlastní kajutu, tu měla přímo vedle Anney a opět byla společná koupelna na patře (rozdělena na Pány a Dámy). Anney kromě své kajuty, měla také svojí velkou místnost, kde mohla pracovat s počítači, technikou, upravovat vybavení a věci…a také část místnosti pro botaniku a podobné. Kromě toho měla vlastní kajutu hned naproti doktorce, vybavení stejné, jako u armády.

J.J. Harrison, Sigfrid Connor byli vedeni na prostřední patro, kde je vše kromě kajut. Je zde velící můstek, různé ovládání zbraní, hlavní místo pro 2 piloty (hlavní a sekundární). Také zadní místnosti pro taktizování, pro vedení holografických hovorů, speciální místnost pro konference. V tomto patře se plně pracovalo a také to bylo patro, ve kterém byli dveře ven – tudíž dekontaminační a vzduchová místnost a poté dveře ven…tudíž do tohoto patra se šlo jako první a že je obrovské. Nicméně zdejší lidé mají kajuty až v posledním a to pátém patře.  Kde má kajutu i sám J.J. Harrison a zkrátka všichni, co pracují v tomto patře, až na kapitána, Sigfrida a Jasmínu. Ti mají kajuty v prvním patře, tudíž nad tímto patrem. Výtah je na heslo, které mají jen tito tři lidé do patra, nebo pokud kapitán dá svolení i jinému na čas vstoupit do patra.

V patře jsou popravdě tři menší (ale větší než standartní) kajuty a poté jedna velká (kapitánova) kajuta. Kromě toho jsou v patře místnosti s rychlým občerstvením a jídlem, co se poslalo na žádost z kuchyně (kromě toho i alkohol na uvolnění a malý bar). V každé kajutě jsou i koupelna, záchod a umyvadlo. Je zde i místnost s malou posilovnou (velká je ve 3. Patře). Vše důležité mají na kajutách a kapitán má skutečně velkou postel, veškeré vybavení, na které jsme zvyklí z domova i speciální skříň na dokumenty a pracovnu. Pracovnu má i Jasmína, pro vyřizování věcí pro kapitána. Pro vstup do Kapitánovi kajuty je potřeba zvláštní povolení od kapitána, jinak je uzamknuta na otisk prstu a obličej.

V pátém a to posledním patře jsou i kontroly výbav zbraní, motoru, chladičů a všech důležitých věcí pro chod motorů, zbraní, klimatizací, vzduchu a podobných věcí.

V každé kajutě je speciální knoflík a mikrofon pro mluvení s kapitánem, nebo s jeho asistentkou/koordinátorkou Jasmínou, tudíž se ho můžete vždy zeptat na co budete momentálně potřebovat.

Všichni se musí momentálně zabydlet ve svých kajutách (obléct si dané uniformy a připravit se na práci)…popisujte situaci… jedeme šeptáním…pište jen to, co mohou vidět, slyšet…cítit, lidé kolem vás… tudíž situaci doktorky, může vidět (nemusí) i Anney a opačně, protože jsou blízko sebe, to samé u mariňáků a podobně. Pište, pište, pište.

Bylo jasné, co každý dělá…zabydluje se ve svých kajutách, poznává nové lidi a sleduje…něco naprosto nového a neodolatelného, jako je vesmír. Všichni byli na dosah něčemu obrovskému, zajímavému a pro každého, něčemu novému. Já v té době byl ve své kajutě a věci z tašky si vyndaval do připravených skříněk a šuplíků. Byl jsem svojí velkou kajutou skutečně spokojený, ale měl jsem strach i stres v jednom a tak jsem se výtahem přesunul do druhého patra, kde jsem zkontroloval veškerý personál, co už uzavíral přetlakovou místnost a zabezpečil dveře ven. Usedal k počítačům, k taktickým zařízením a k vedlejším pilotním systémům a tak dále. Nicméně já šel mezitím do taktické místnosti, kde jsem se podíval na plány první mise, o které mi Admirál Ryker říkal, dál jsem si studoval nějaké věci ohledně lodi FIRST a o tom, jak budeme postupovat při opuštění stanice. V tom do místnosti přišel sám J.J. Harrison, aneb taktický důstojník a velký arogant s obrovským egem. Vyslechl jsem si jeho plány a nabídku na úpravy a vylepšení (přečetl soubor) a řekl jsem k tomu své.

,,No, rozhodně…to nevypadá špatně. Jistě to jsou zajímavé věci, na které byste se měl zaměřit Harrisone. Nyní rozhodně ne, jelikož bude potřeba vyrazit, ale myslím, že pár hodin po přeletu na jinou soustavu, se do práce můžete pustit a spolu s personálem a techniky to udělat co nejrychleji a kvalitně to půjde. Tudíž máte mé svolení, ale všechno postupně a až tak několik hodin po odletu ze stanice.‘‘ pousměji se a ještě jednou se zadívám na plány mise.

,,Jsem rád, že nejsem jedinej…kdo tu momentálně pracuje‘‘ řeknu nahlas u čtení informací o naší misi. ,,Bude to zajímavé…bude to vážně zajímavé. No nicméně, pokud už jste se zabydlel a nemáte nic na práci, tak se můžeme vydat na můstek a začít vše připravovat k odletu ze stanice. Ale myslím, že se doktorka chtěla vás všechny první vyšetřit…‘‘ řeknu vážně a podívám na Harrisona. 

Koukal jsem na Harrisona, ale poté jsem řekl: ,,No nic teda, jdu se podívat do třetího patra…navštívím kolegyně a zeptám se jak jsou na lodi spokojení a co vše je třeba ještě sehnat…dokud jsme u stanice, takže se zatím porozhlídněte po druhém patře…zachvíli budeme vyrážet‘‘ a odejdu do výtahu, kterým sjedu do druhého patra.  

Sjel jsem výtahem do třetího patra, vystoupil jsem a prošel jsem přes dvě části patra, než jsem se dostal k léčebně…vidím, že doktorka už nahání členy posádky a snaží se všechny prohlédnout a udělat přesně to, co mi říkala už při rekrutování. Nicméně já šel prozatím zkontrolovat Anney a zeptat se, jak se jí na lodi líbí… s ní jsem neměl moc času si pokecat ani v jejím pracovišti a jelikož jela sama, tak jsme si nepokecali ani v tryskáči, tak jsem chtěl za ní zajít osobně. Zmáčknu tlačítko pro vstup do její laboratoře, kde se uhnízďuje a hned sleduji, že už zase pracuje.

,,Zdravím slečno…Anney…ehm…McBrajen, jasný. Ještě jsme ani nevyrazily a vy už pracujete‘‘ zeptám se a nahodím svůj typický úsměv. Opřu se o jeden pracovní stůl.

,,Jak se vám zatím líbí na lodi FIRST? Postrádáte něco v laborce? Pokud se na něco zapomnělo, mohu někoho poslat, aby to sehnal.‘‘ poté se zvednu a podívám, na čem zrovna pracuje.

,,A jak se vám líbil projev Admirála Rykera a mé přivítání?‘‘ zeptám se odvážně. 

Pozoruji jí, jak si mě sleduje…zajímavé…rozhodně zajímavé. Jsem rád, že konečně se mě někdo nepokouší zabít, nebo povyšovat nademě, příjemná změna.

,,Super, tak tedy Anney… když nic nepotřebujete a je vám tu fajn, tak jsem moc rád, snad to pro vás bude dobrá zkušenost a snad i něco zajímavého objevíme. Jsem moc zvědavý, kam nás tahle loď dopraví a co vlastně objevíme. Moc se těším na zážitky, které jako posádka zažijeme. Nicméně mám i strach, aby vše dopadlo v pořádku…a přežily jsme celou cestu na lodi‘‘ řeknu a přesunu se trošku blíže k Anney. Usmívám se na ní a řeknu.

,,Nicméně, jaké to pro vás bylo opustit všechny na takovou dobu? Neříkejte, že taková krásná a milá slečna nemá přítele?  To já, kdyby vás potkal někde…bych se na vás nemohl přestat vynadívat… takže, nevadilo mu, že vypadnete na takovou dobu pryč? A co rodina? Jak ta se na to tvářila?‘‘ 

A tak, když si rozpustí vlasy…přiblížím se ještě blíže… což není u mě tolik zvyk. Poté se podívám a řeknu.

,,Vypadá to, jako bych vás právě odradil od práce…ale chápu, je škoda…že nikomu nechybíte... zde na palubě, budete důležitým členem!‘‘ opět se usměji a udělám poslední krok k ní.

,,Jsem Carl Scott… proč si v soukromí netykat?‘‘ optám se a podám jí ruku na tykání.

,,Nejdůležitější věcí na této výpravě, je zjistit co vše provedli korporace ve vesmíru a co záhadného objevily, že se stáhli s výpravami a věnují se bojů s Arábií. Dále co tajemného nám vesmír ukáže a já doufám, že potkáme nějaký život a jiné rasy‘‘ zasměju se.

,,No, já vlastně také nikdy nebyl, vše závisí na každém členovi posádky, je důležité abychom si rozuměli a měli vřelý vztah. A hlavně…aby nedošlo k chaosu, jak vidíš…musím to mít pod kontrolou a toho se docela bojím. Jsem z toho dost nervózní.‘‘ řeknu a už zase ustoupím o několik kroků.

,,No vidíš to, musím na prohlídku k doktorce…takže určitě se zase stavím, musím se porozhlédnout po lodi a nechat si odebrat krev…ahhh já nesnáším jehly. Tak ahoj‘‘ řeknu a odejdu dveřmi pryč, přitom si pomyslím…jak krásná vlastně je.  

Myslel jsem, že se vrátím zpět do výtahu, ale když už jsem byl v tom druhém patře, rozhodl jsem se zajít na ošetřovnu a slečna Westham měla zrovna volno. Tak jsem otevřel dveře a vešel dovnitř.

,,Zdravíčko, doktorko Westham‘‘ pozdravil jsem a vešel jsem dovnitř ošetřovny.

,,Slyšel jsem, že chcete udělat nějaké testy a podobné, slyšela jste…že nesnáším jehly?‘‘ usměju se na ní a jdu dál.

Položím se na lehátko a otočí se ke mně zády. ,,Ona se také bojí jehel? Vidím to tak, že nejsem jediný na téhle lodi že?‘‘ zasměju se.

,,Tohle znám doktorko, teď budu vyprávět a mezitím píííích a máte ve mně jehlu. Ale mě stačí se dívat na pěknou doktorku, jsem rád, že vás mám na palubě‘‘ řeknu doktorce.

,,Jak jste se vůbec k tomu dostala? Být doktorkou? A nechybíte náhodou někomu doma? Věřím, že tak pěkná doktorka, jistě musí mít přítele.‘‘ dodám a uvolním se.

Začne mi měřit tlak…a usmívá se, je pěkná, jen si moc nefandí.

,,Pěkná příhoda k tomu, stát se doktorkou…já jednou viděl film o kapitánovi…tak jsem se rozhodl jím být‘‘ zasměju se hlasitě.

,,Ba naopak, vy krásná jste…věřte si a ukažte to všem. Minimálně já…to vždy ocením a vždy nějakou lichotku upustím‘‘ opět se zasměju a pak podá zajímavou otázku, která zatím nikoho nezajímala.

,,Ne, nikoho nemám…jsem sám a proto se mohu lépe soustředit na misi a na vás‘‘ usměji se a uvolním jak jen to jde.

,,Co? … Ehm…co? Vážně?‘‘ po tom co řekla o Anney jsem se trošku zčervenal a uvolněný už jsem vážně nebyl…trošku jsem sebou i cukl.

,,No…to jsou zajímavé informace…vážně, ale o ničem nevím‘‘ řeknu a snažím se uklidnit. 

Pousmívá se, mrká, směje se…a já jí v tom podporuji lehkými úsměvy a klidněním z toho, že zmínila jednu z kolegyň. ,,Děkuji za lichotku, mám to brát tak…že o mě uvažujete?‘‘ zasměji se nad zmíněním, že k zahození nejsem. Poté mi přejede po ruce, což je docela příjemné a pak už očekávám, že mě čeká jehla, ale nechám se.

,,Studoval jsem na alianční univerzitě… klasická škola, prošel jsem kompletním vojenským výcvikem, letectvím, námořnictvým … vším co je potřeba znát, abych mohl vést tuto posádku, ale stejně si myslím…že by na to byli i vhodnější lidé, nevím…proč rozhodli zrovna o mě.‘‘ řeknu a zamyslím se. ,,Budete velmi nezbytná pro tuto posádku, protože vážně nevím co najdeme…ale to že nás na tuhle misi posílají…neznamená, že se vydáváme na planetu poníků‘‘ dodám závěrem a očekávám, kdy mě bodne. 

Skvěle mi lichotí tím, jak o mě vypráví…achhh, kéž by to co říkala, byla pravda…ale nevadí. ,,Moc děkuji za to, co říkáte paní doktorko, ale sám tomu nevěřím. Však uvidíme brzy sami, jestli přežijeme odlet.‘‘ usměji se a vtom se rozpovídá a dá mi jehlu do žíly. Odebere mi krev a po chvíli má jehlu pryč.

,,Mě jehla nevadí, jsem chtěl dát důvod k poznání doktorky a něco se o vás také dozvědět a spřátelit se.‘‘ řeknu a postavím se.

,,Snad už máte vše co jste potřebovala doktorko, když říkáte…že naše technička McBrajen má strach z jehel, tak si prosím vezměte své věci a pojďte semnou, navštívíme jí…a nějak jí zpacifikujeme, aby jste dostala co potřebujete.‘‘ dodám k doktorce, otevřu dveře a čekám. Pokud půjde, půjdeme rovnou do laborky k Anney. (pokračuje doktorka)  

Doktorka Emelie vstoupila dovnitř se svým ‘‘nářadím‘‘ a Anney už koukala dost zděšeně. V tom jí tam hrála muzika a stále nebyla oblečena v uniformě, jen v přiléhavém tílku.

,,Zdravíčko, slečno McBrajen…‘‘ mrknul jsem na Anney a vstoupil také dovnitř.

,,Doktorka si vás musí prošetřit, zkontrolovat a samozřejmě vám odebrat krev a když už tu budu já, tak třeba i nebude tolik nervózní z té jehly‘‘ řeknu a přiblížím se k těm dvoum.

,,Já sám se té mrňavé věci bojím…ale paní doktorka si semnou skvěle povídala a vůbec jsem na to nemyslel, takže to šlo naprosto skvěle a samo‘‘ opřu se o stůl.

,,Nebude lepší jít do vaší kajuty? Abyste si na to mohla lehnout, nebo v sedě na židli?‘‘ dodám poznámku a usměji se.  

Doktorka Emelie vstoupila dovnitř se svým ‘‘nářadím‘‘ a Anney už koukala dost zděšeně. V tom jí tam hrála muzika a stále nebyla oblečena v uniformě, jen v přiléhavém tílku.

,,Zdravíčko, slečno McBrajen…‘‘ mrknul jsem na Anney a vstoupil také dovnitř.

,,Doktorka si vás musí prošetřit, zkontrolovat a samozřejmě vám odebrat krev a když už tu budu já, tak třeba i nebude tolik nervózní z té jehly‘‘ řeknu a přiblížím se k těm dvoum.

,,Já sám se té mrňavé věci bojím…ale paní doktorka si semnou skvěle povídala a vůbec jsem na to nemyslel, takže to šlo naprosto skvěle a samo‘‘ opřu se o stůl.

,,Nebude lepší jít do vaší kajuty? Abyste si na to mohla lehnout, nebo v sedě na židli?‘‘ dodám poznámku a usměji se.  

Sleduji Anney jak povídá a sleduje mě. Stále se mile usmívá a do toho si zlatá doktorka Em připravuje věci na odebrání krve.

,,Ano ano, jsem tu taková psychická potvora‘‘ řeknu a sám se trošku ušklíbnu. ,,právě, vím že vám vadí jehly slečno McBrajen a proto věřím, že když si pěkně pokecáme…tak to ani neucítíte‘‘ je vidět že se té jehly vážně bojí a docela z toho je i bledá.

,,Rozumím, rád slyším, že je pro vás práce důležitější a proto jste se i vykašlala na uniformu. Nicméně, bylo by dobré…aby jste jí do startu lodi už měla‘‘ dodám jen s úsměvem a sleduji, že Anney kouká do počítače, jestli jí už něco doběhlo, zatímco doktorka už je skoro připravena k odebrání krve.

,,Snad co nejdříve, zachvíli půjdu na kapitánský můstek a pokud budou všichni připraveni, myslím, že budeme moci vyrazit‘‘ dodám vážně a půjdu co nejblíže, abych byl blízko toho šoku z jehly.

,,A co vy slečno, na čem momentálně děláte?‘‘  

Měl jsem být za podporu, tak jsem musel pro to něco udělat… když jsem domluvil doktorka se na mě podívala a jemně zasunula jehlu do žíly…bylo mi jasné, že to Anney ucítí a bude to vážně bolet. Byl jsem vedle ní vážně blízko, vlastně skoro až u ní. A když jsem zblízka viděl, jak tam ta jehla vklouzla a doktorka se spokojeně usmívala…došlo mi, že pokud na to takhle zamyšleně bude Anney myslet, nedopadne to dobře a maximálně nám tu omdlí.

A tak jsem dal krok dopředu a pořádně jí políbil- dal jsem jí pořádný dlouhý polibek, u kterého by neměla myslet na nic jiného, než na ten šok z polibku od kapitána… očekával jsem, že nyní už je po všem a doktorka vyndala jehlu z žíly. Já jsem tedy odsunul své rty od těch jejích a odstoupil o krok zpět se záludným úsměvem.

,,Omlouvám se vám slečno, ale myslím, že takhle jste tu jehlu vůbec necítila‘‘ řeknu s omluvou za ten nečekaný polibek, který jí mohl velmi urazit.

,,Máte to vše doktorko?‘‘ zeptám se Emelie a dám ještě jeden krok zpět.  

Chvíli se dívám na Anney a pak na doktorku, pak na Anney a pak na doktorku. Pak se usměji a podívám se na doktorku.

,,Nemáte zač, Emelie‘‘ řeknu.

,,To teda mám štěstí, i když vy vlastně máte také ne?‘‘ zasměju se a prohodím očkem po Anney. Poté se podívám na doktorku, která si sbalila věci a odcházela dveřmi z místnosti pryč.

,,Mějte se doktorko, snad vás nebudeme v blízké době potřebovat‘‘ řeknu a snad to pochopí tak, že si přeji, aby nebyli žádné problémy.

Udělám krok v před a řeknu: ,,Snad vám můj polibek nevadil slečno, jen jsem chtěl…aby jste necítila tu hnusnou bolest, kdy jehla projíždí kůží. Rozhodně se omlouvám, pokud jsem ti zkazil mínění na mě. Jen jsem chtěl pomoci…‘‘ dodám ještě jednou a odcházím pryč.

,,Jdu si promluvit s pilotem a ostatními, abychom mohli vyrazit, zachvíli už budeme mít skluz‘‘ dodám, zasměju se a odejdu pryč. 

Vyrazím z laborky od Anney McBrajen a v tuto dobu už jsem poznal Anney i doktorku. Ale už jsem si říkal, že je čas tak akorát, abychom se mohli připravit opustit stanici a vyrazit. V tom mi na panelu pravé ruky (náprsní počítač), ukázal…že mě někdo kontaktu. Ty jo, tak brzy a už mám zprávu od nějakého mariňáka. Byl to Benn…počkat, Benn…kdo to byl? Přemýšlím chvíli a podívám se na profil tohoto vojáka na počítači a už to vidím, jasný Benn to je ten dvoumetrovej kladivoun.

,,Zdravím Benne, to bude super…podívej se po lodi, zkontroluj co můžeš a potom na mě počkej ve druhém patře‘‘ dodám a vypnu.

Zastihnu nějakého kolemjdoucího pracovníka, co kouká do nějaké tabulky a do toho si pobrukuje nějaký song a ještě se vzteká, že to nedává smysl.

,,Zdravím kolego, potřeboval bych vědět, zda tudy neprošel takový zrzavý chlápek…je to pilot.‘‘ zeptám se slušně a přijde mi dosti zajímavá odpověď.

,,Já – já – já…ty víš…že já-já-já…protože já-já-já jsem tak sexy, sexy!!!‘‘ chvilku si ho prohlížím a pak se na něho tak divně podívám.

,,Halo pane…rozumíme si? Neviděl jste tady pilota lodi?‘‘ zeptám se znovu a slušně zmateného kolemjdoucího.

,,Toho si nevšímejte, je to mimoň…nedokáže se bavit s lidmi a tak si jen zpívá…nesnažte se ho naštvat, jinak začne metál. Je to skladník, kontroluje…zda přišlo všechno zboží ze stanice a je v tom vážně dobrý, jinak by neměl na starosti zboží do tak úžasné lodi. Matematika a ekonomika a podobné mu jde od ruky, je v tom dobrej…ale více po něm chtít nemůžete‘‘ usměje se další skladník, který s ním přišel a ještě nesl v ruce prázdné palety něčeho.

,,Super, zdravím…já jen, jestli jste tu neviděli nějakého zrzavce…je to pilot‘‘ opět dodám a snažím se zjistit, jestli náhodou nejel na druhé patro.

,,Tak to se omlouvám, ale nikoho takového jsem tu neviděl a hlavně nevím ani, jak vypadá zdejší pilot‘‘ dodá skladník a odloučí se pryč. Což já také…protože se rozhodnu jít něco zobnout a poznat lidi z jídelny.

Otevřu dveře a vejdu do jídelny. Usměji se na ostatní pracovnice a pracanty, když si konečně mohou odpočinout u jídla. Já jdu k pultu a usměji se na dvojici kuchařů, co mají zrovna dneska na starosti výdej jídla …zatímco ostatní vzadu vaří a vyskladňují nové zboží.

,,Zdravím tak už se těšíte až vyrazíme?‘‘ zeptám se obou a ten z okénka otevře dveře a zubatě se na mě usměje…

,,Carle, už jsem se nemohl dočkat, až tě zase uvidím…je to tu samej parchant co je nevděčnej za jídlo a určitě se sem dostal, kvůli protekci‘‘ zasměje se kuchař a chytí mě kolem krku.

,,Ale no tak Bejku… zase tak hrozní snad nejsou, však na nich záleží osud celé této lodi!‘‘dodám s úsměvem a také ho obejmu.

,,Jsem rád, že tě dali na loď, však bez tebe by nebyla univerzita taková sranda jaká byla, bože…co já jsem se najedl těch jídel a jak ostatní pak už i záviděli, když si mi dával něco bokem‘‘ zasmál jsem se historkám a Bejk se na mě tak divně podíval.

,,Ale to už se opakovat nesmí, nebylo to správně a ty to víš!!! A neříkej mi BEJKU…‘‘ zamračí se kuchař na mě a zle se na mě zazubatí. Dívám se na něho a úplně překvapeně tam stojím s otevřenou pusou, kterou okamžitě zavřu, protože vím co mě čeká.

,,Dělám si legraci Carle… hnedka ti tu něco dám, něco dobrého, to se ti bude líbit…a na tuhle přezdívku jsem pomalu zapomněl, jak si opustil univerzitu…šlo to s náladou z kopce, pak už to byla plná jídelna těchto volů, co neumí za dobré jídlo poděkovat.‘‘ zasmál se Bejk a odskočil si do kuchyně.

Porozhlédnul jsem se kolem jídelny a uvidím známou dvojici, ahhh copak to tu máme.

,,Zdravíčko, tak jste zabydlela jo…ehm…Jasmíno, jasný… zařídil jsem vám parádní pokoj na prvním patře, tak žádné blbosti, vše uslyším…‘‘ zasmál jsem se a přisedl k oboum.

,,A nazdar pilote, zrovna jsem vás hledal...to je vážně sranda, zrovna jsem se na vás ptal a pak jsem si vzpomněl, že musím navštívit lidi z kuchyně…a jelikož jste naše vyřvávání slyšeli, vidíte… že jsem na všechno v tu chvíli zapoměl…ehm…Zikmunde…že?‘‘ optám se, jestli si pamatuji jeho jméno dobře…už v těch lidech mám všech zmatek, tolik lidí si prostě zapamatovat snad ani nelze.

,,Jak se vám oboum líbí na lodi? Něco co by bylo třeba ještě doplnit než vyrazíme? A co říkáte na to jídlo? Bejkovi lidé vaří úžasně.‘‘ dodám a kouknu na to co si dali. (napište – Jasmína, Sigfrid) 

Larkin se zrovna díval na holovizi (novodobá televize), na které měl připojeno své armádní VHS, kde mu zrovna běžel akční béčkový snímek s Chuckem Norrisem. Nicméně když se tak převaloval na moderní a velmi luxusní posteli, náhle se mu kazeta zasekla v přehrávači a když se snažil kazetu vytáhnout a strčit jí tam znovu, zjistil…že se mu tam zamotala páska. Na chvíli to teda vypl…a celý nervózní si šel vytáhnout z tašky svůj kvalitní gramofon z minulého století, se kterým měl zabalené i desky. Rovnou si vytáhl rockovou desku od Dia a jehlu položil na gramofonovou desku. V tom se z jeho pokoje ozýval velmi kvalitní rock.

Stephenie zrovna procházela čtvrté patro a hledala kafe, byl hrozný povyk…všichni všude běhali a křičeli a kontrolovali poslední věci, před odletem ze stanice. Tudíž nikde nic povědomého jídelně ani kávě. Pak si uslyšela hodně oldschoolový rock z 20. Století. Vydala se tedy za zvukem zjistit kdo to pouští. Zmáčkla tlačítko u dveří do kajuty, které Larkinovi oznámilo, že je někdo za dveřmi.
 

(pokračuje Larkin) 
 

Zrovna jsem seděl v jídelně a povídal si s hlavním pilotem Connorem a asistentkou Delor, když mi přišla zpráva od Admirála Rykera na můj náprsní počítač.

,,Carle, zbývá pár minut… pošli někoho pro tu ‘‘bednu‘‘!‘‘. Přijde mi zpráva, na kterou nemá cenu odepisovat, úkol je jasný…musíme letět.

,,Connore, teď máš takový vlídný vztah s Delor, takže vyražte znovu zpět do čekací místnosti…někde tam bude bedna, přineste jí zpět a to bez otázek!‘‘ dodám a sám vyrazím k výtahu s nimi. Zatímco oni ve druhém patře jdou rovně k východu, do přísavné cesty, která je vede do místnosti… já si sedám na kapitánskou židli na hlavním můstku a tlačítkem pro zavření dveří do lodi, za nimi zavírám dveře.

Mezitím co se rozhlížím z výtahu přiběhne J.J. Harrison, můj taktický důstojník…okamžitě si ještě urovnává novou uniformu a zasedá ke svému panelu, usměji se na něj.

,,Tak už nás to čeká kolego‘‘ dodá k němu přátelsky.

Connor je už v té době s Jasmínou u místnosti a když do ní vejdou, tak už tam žádní pánové v černém nejsou… ale v jednom rohu je speciálně zabezpečená menší krabička, kterou Jasmína popadne a začne se vracet zpět do tunelu směr loď. Jenže Connor se zadívá do další místnosti, kde vidí oheň…a do toho i výbuch a náhle nějaké lidi a střelbu.

Booooom. Výbuch úplně zlikviduje další místnost, ze které do této místnosti přiběhnou tři nějací vojáci a okamžitě namíří na Connora, který ještě nevběhl do tunelu. Jasmína při výbuchu se zkusí vrátit pro Connora, aby mu pomohla, nebo zjistila co se stalo.

,,Do hajzlu, máme tam pilota i koordinátorku, potřebuji okamžitě vědět co se děje…stanice Aliance, odpovídejte!‘‘ zakřičím do konzole a snažím se dovolat na vedení vesmírné stanice.

,,Tady důstojník alianční flotily, loď FIRST je připravena k odletu, ale nemohu dát stejná svolení za celou radu, byli jsme napadeni!‘‘ zakřičí důstojník do hologramu.

,,Já, kapitán Carl Scott žádám o povolení zahájení mise a odletu z vesmírné stanice FIRST! Nemůžeme dále čekat důstojníku, tohle je vážná situace a někdo vás napadl, nechceme…aby napadli i nás!‘‘ dodám s klidem a podívám se do holografické kamery.

Důstojník se klepe, jelikož neví, co má dělat…radu tam nemá a nemá se s kým poradit, jakékoliv udělá rozhodnutí bude na něj a může tím hodně ztratit.

Jasmína se vrací ke Connorovi, ale když náhle přiběhne…uvidí jen…jak jeden z vojáku vystřelí a sejme Connora do nohy…pak do břicha, hrudníku, krku a hlavy…tělo padlého Sigfrida Connora spadne na zem a rukou hodí směrem k Jasmíně…vojáci jdou k tunelu, aby se podívali a v tom z druhé strany, přijde další temná postava, dva vojáci se na ní podívají a v tom už mají kulku v hlavě. Náhle když uvidí ženu, co utíká tunelem před vojákem…zrychlí tempo, podívá se jen na Connora, ale je jasné, že ten už je mrtev. Voják přiběhne k Jasmíně namíří speciální pistolí na její hlavu a něco promluví, ale není mu rozumět přes helmu. V tom před Jasmínou spadne na zem a Jasmína je od krve. Muž, který zabil všechny tři vojáky a posledního roztřelil tak, že se jeho krev rozprskla na oblečení Jasmíny… na ní zakřičel ať běží dál…stále měla v ruce balíček.

,,A---A---Ano, kapitáne! Tímto dávám Alianční povolení lodi FIRST k odletu z vesmírné stanice a ke splnění hlavního úkolu. Muž Carl Scott se tímto stává hlavním kapitánem lodi FIRST a bere veškerou zodpovědnost za vesmírnou loď i za posádku v ní.‘‘ dořekne vyklepaný důstojník a pošle dokumenty k souhlasu.

,,Já kapitán Carl Scott se vším souhlasím a tímto souhlasem, odlétám z vesmírné stanice tam, kam se dosud žádný alianční pracovník nevydal!‘‘ potvrdím důstojníkovi a vypnu holografický přenos.

,,Super, teď potřebuji okamžitě nějakého vojáka na druhé patro!‘‘ řeknu na hlas a zmáčknu tlačítko pro zavolání do čtvrtého patra.

,,Seržante Torasi Viegu, vezměte si někoho k sobě a okamžitě! OKAMŽITĚ se vydejte do druhého patra lodi!‘‘ zakřičím do panelu.

Jasmína nyní stojí v tunelu vedle mrtvého vojáka, za místností, kde umřel kolega Sigfrid Connor a dva vojáci a u ní stojí divný muž (Andrew), který má v ruce zbraň. Stojí v tunelu do vesmírné lodi, která mí uzavřené dveře, když se ke dveřím přiblížejí…jsou stále uzavřené.

,,Harrisone, nyní musíme čekat na seržanta Viegu, nevíme…co nám hrozí…pokud otevřeme dveře do lodi… a přitom tam nechci nechat hlavního pilota a koordinátorku umřít!‘‘ podívám se vážně k Harrisonovi. A v tom se mi na náprsním počítači objeví zpráva od Admirála Rykera.

,,Pokud máš ten balíček…už to všechno začalo…dostal si povolení? Plán vyšel? Tak leť…‘‘ 

Podívám se na Harrisona, který zrovna říká o různých možnostech…co všechno spustit a udělal pro odlet!

,,Rozumím důstojníku Harrisone, ale pomalu na mě prosím!‘‘ usměji se a náhle kouknu do svého počítačového panelu, zatímco Harrison stále povídá.

,,Kapitáne, jsem na druhém patře, kudy dál?‘‘ zeptá se mě přes hlasový panel Toras Viegu. Dám pár kroků vpředa vykouknu ze stěny, která dělí výtah a vstupy do navigační a brifingové místnosti. Náhle kouknu přes zeď na Torase a je jasné, že má jít okamžitě zamnou… jsem na kapitánském můstku, u kterého jsou veškeré možné panely, obrazovky a spousta lidí sedí u krajů a něco mačká do počítačů a všichni tak nějak pracují… poté vede menší cesta, vedle které všichni sedí a navigují a pracují k části, kde je východ ven z lodi a přetlaková komora a když se jde cestou ještě pár kroků, tam sedí momentálně sekundární pilot Ryan a čeká na hlavního pilota.

,,Koukám, že jste si zatím žádnou posilu nezavolal seržante‘‘ křiknu na Torase, když se zbraněmi vyráží k vchodu.

,,Potřebuji dostat Jasmínu a Connora zpět na loď… a nechci, aby se mi těmi dveřmi sem dostali i nějací teroristé, tak hlídejte otvor…a pusťte dovnitř jen toho, kdo k nám patří‘‘ řeknu rozkazem Torasovi a otočím se na Harrisona, když dopověděl vše co měl na srdci.

,,Až budete chtít otevřít dveře, zakřičte to…oni se otevřou‘‘ usměji se a začnu reagovat, jako správně nervózní kapitán lodi…i když vlastně, je to zábava…co by se mohlo stát?

,,Kapitán volá Ryana slyšíme se?‘‘ řeknu do komunikační sítě… a chvíli ticho…všichni na sebe koukáme, tak znovu zmáčknu tlačítko a zopakuji.

,,Kapitán volá Ryana, slyšíme se?‘‘ řeknu do komunikační sítě a opět ticho…nikdo se neozývá až náhle je slyšet řev přes celé patro.

,,Kapitáne…kde se tu mačká tlačítko pro hovor?‘‘ ozve se Ryan a já se musím zasmát.

,,To zelené se sluchátkem…‘‘ dodám jen a náhle mi přijde normální odpověď.

,,Ano kapitáne, slyším vás‘‘ řekne sekundární pilot Ryan, který prozatím uměl létat jen s mým tryskáčem.

Podívám se na Harrisona a začnu diktovat.

,,Zkontroluj doplňování paliva a odpoj doplňovací hadici od lodě, odpoj kotvící svorky a začni pomalu připravovat loď k odstartování, ale hlavně čekej a neodpojuj tunel od lodi!‘‘ řeknu do komunikační sítě a podívám se na Torase. 

Posílám ti to, co předtím dostal jen Toras ;) 
¨
Podívám se na Harrisona, který zrovna říká o různých možnostech…co všechno spustit a udělal pro odlet!

,,Rozumím důstojníku Harrisone, ale pomalu na mě prosím!‘‘ usměji se a náhle kouknu do svého počítačového panelu, zatímco Harrison stále povídá.

,,Kapitáne, jsem na druhém patře, kudy dál?‘‘ zeptá se mě přes hlasový panel Toras Viegu. Dám pár kroků vpředa vykouknu ze stěny, která dělí výtah a vstupy do navigační a brifingové místnosti. Náhle kouknu přes zeď na Torase a je jasné, že má jít okamžitě zamnou… jsem na kapitánském můstku, u kterého jsou veškeré možné panely, obrazovky a spousta lidí sedí u krajů a něco mačká do počítačů a všichni tak nějak pracují… poté vede menší cesta, vedle které všichni sedí a navigují a pracují k části, kde je východ ven z lodi a přetlaková komora a když se jde cestou ještě pár kroků, tam sedí momentálně sekundární pilot Ryan a čeká na hlavního pilota.

,,Koukám, že jste si zatím žádnou posilu nezavolal seržante‘‘ křiknu na Torase, když se zbraněmi vyráží k vchodu.

,,Potřebuji dostat Jasmínu a Connora zpět na loď… a nechci, aby se mi těmi dveřmi sem dostali i nějací teroristé, tak hlídejte otvor…a pusťte dovnitř jen toho, kdo k nám patří‘‘ řeknu rozkazem Torasovi a otočím se na Harrisona, když dopověděl vše co měl na srdci.

,,Až budete chtít otevřít dveře, zakřičte to…oni se otevřou‘‘ usměji se a začnu reagovat, jako správně nervózní kapitán lodi…i když vlastně, je to zábava…co by se mohlo stát?

,,Kapitán volá Ryana slyšíme se?‘‘ řeknu do komunikační sítě… a chvíli ticho…všichni na sebe koukáme, tak znovu zmáčknu tlačítko a zopakuji.

,,Kapitán volá Ryana, slyšíme se?‘‘ řeknu do komunikační sítě a opět ticho…nikdo se neozývá až náhle je slyšet řev přes celé patro.

,,Kapitáne…kde se tu mačká tlačítko pro hovor?‘‘ ozve se Ryan a já se musím zasmát.

,,To zelené se sluchátkem…‘‘ dodám jen a náhle mi přijde normální odpověď.

,,Ano kapitáne, slyším vás‘‘ řekne sekundární pilot Ryan, který prozatím uměl létat jen s mým tryskáčem.

Podívám se na Harrisona a začnu diktovat.

,,Zkontroluj doplňování paliva a odpoj doplňovací hadici od lodě, odpoj kotvící svorky a začni pomalu připravovat loď k odstartování, ale hlavně čekej a neodpojuj tunel od lodi!‘‘ řeknu do komunikační sítě a podívám se na Torase. 

V tuto chvíli sleduji, jak se Ryan snaží splnit veškeré mé příkazy a někdy to sebou divně škubne. V tu chvíli se tak podivně kouknu na Harrisona a pak se otočím na Torase, který dal část své výbavy svému kolegovi Bennovi. Jakmile se postaví k přetlakové komoře a jsou připraveni zakročit podívám se na terminál.

,,Jasmína žádá o otevření dveří, odpovídat nebudu…může to být past!‘‘dodám k Harrisonovi a ještě jednou zmíním.

,,Kdokoliv, kdo nepatří k nám…nemusí být zrovna nepřítel…ale pokud vystřelí první, máte mé povolení střelbu opětovat, jinak ostatní, kromě Jasmíny a Connora, okamžitě jim odeberte zbraně a zatkněte…odvedeme je do speciálního 10místného vězení ve 4. Patře.‘‘ dodám na Torase a dodám příkaz.

V tom momentě byl Andrew v tunelu s Jasmínou, která se snažila dovolat, aby někdo otevřel dveře a bylo jasné, co Andrew slyší, do místnosti totiž někdo přišel a začal křičet, že jsou tu mrtvý a postupoval blíž k tunelu.

,,Hej co tam děláš?!‘‘ zakřičí a okamžitě se snaží namířit zbraní. Jenže v tom už do něho pálíš a on padá na zem, v tom ho doprovází další a opět padá také na zem… a je zase klid. V tom si u jednoho všimneš, jak mu svítí kus světla na rameno, kde má alianční šarže, tudíž to nebyl…

,,Otevřete dveře!‘‘ řeknu a zmáčknu i speciální tlačítka a v tom se dveře otevřou, Toras a Benn vidí jak před nimi klečí Jasmína Delor, a hned vedle ní i neznámá osoba! (Stále hledáme i Connora) 

Vstávám ze své kapitánské židle a jdu blíž k přetlakové komoře, kde začíná být skutečné dusno. Obří voják Benn zabírá skoro celou chodbu, za sebe hází Jasmínu, která drží mou vzácnou krabičku. Vedle ní se objevuje neznámý člověk, kterému dává Toras k obličeji zbraň a nařizuje mu jisté věci.

V tom se dozvím…Co…co…nor…Connor je mrtvý? To pak jsme v prdeli…hlavně zachovat klid…že já vůbec říkal, co se jen může stát… no tady to vidíš ty hlupáku, jsme v hajzlu až to není pěkný.

,,Posádko klid…Sigfrid Connor je skutečně mrtvý? Uvědomujete si, co to pro posádku znamená?‘‘ řeknu vážným hlasem.

Jasmína mi naštvaně podá krabičku, kvůli které padl náš člověk… kdyby jen věděli, jak moc je to důležité. Přijmu od ní krabičku a donesu si jí na panel. Mezitím se podívám na důstojníka Harrisona.

,,Jak mám slušně vyjádřit, že jsme v řiti? Věřím…že máte speciální kurzy za sebou a podobné věci, zvládnete s lodí vyletět? Musíme opustit vesmírnou stanici… zvládnete to s Ryanem?‘‘ zeptám se tiše, aby to zbytek posádky neslyšel.

Když se vracím, podívám se na zajatce… který se představí a sleduji, že tituly nešetří. Andrew Chambers… to jméno mi momentálně nic neříká. Poté mi řekne, že mě rád poznává…

,,To mě momentálně nezajímá, jste zajatec lodi FIRST…seržante Viegu, odveďte toho do speciálního vězení (viz Star Trek: Into Darkness) ve 4. Patře… ještě se tady k panu Chamberi vrátíme.‘‘ řeknu velice vážným rozkazem a podívám se na Jasmínu. Dveře uzavřené…vydám další rozkaz.

,,Odpojte od lodi tunel! A připravte loď k letu…‘‘ dodám a očekávám odpověď od Harrisona.

,,Všichni co nepatří na druhé patro, opusťte ho… slečna Delor má povolení jít zpět do své kajuty a odpočinout si! Pokud nemá nějaké otázky‘‘ podívám se na ní. (Hrají Toras, Chambers, Delor, Harrison a může i Benn) 

V momentu co čekám na odpověď zamyšleného Harrisona se dívám na obličej Jasmíny, která právě přišla v nové čisté uniformě. Ta mi podává datapad s informacemi, které mi ještě ústně dodává…když skončí, jen se pousměji a pak mě požádá o svolení, muže vyslechnout…to se pousměji ještě více, jakmile zjistím…že už by to mohla požadovat za výsměch, okamžitě nasadím pevný výraz a řeknu jí.

,,Zamítá se, jste koordinátorka lodě FIRST, rozhodně nejste seržant vyššího stupně či samotný kapitán, abych vás pouště k neznámu člověku, co má utajenou minulost a byl prohlášen za mrtvého… rozhodně ne, když v tom figuruje můj ot... můj nadřízený.‘‘ proberu se ze zamyšleného stavu, kdy přemýšlím nad admirálem Rykerem a o utajených informacích.

,,A také kvůli tomu, že k panu Chambersi máte vztah, díky záchraně vašeho života…to by mohlo ohrozit posádku, vyslechnu ho s příslušným seržantem sám!‘‘ řeknu k Jasmíně a ještě jednou si prohlédnu informace na datapadu, pak jí ho opět vrátím a podívám se jí do očí.

,,Pokud je to vše kolegyně, můžete se vrátit k práci…‘‘ a ukážu jí na stůl a místo, které má přesně za mnou, takže je zády ke mně… vedle mě jsou obě místa volná, jelikož patří zástupcovi…a o kus vedle sedí důstojní Harrison, co stále přemýšlí nad otázkou.

Naštvaná Jasmína si odejde sednout k pracovišti a přes její rameno vidí, že začíná opět zjišťovat informace o jejím zachránci. V tom se začnu soustředit na Harrisona.

,,Důstojníku, na této lodi je myslím všem jedno, jestli máte leteckou licenci nebo ne…pokud s tím dokážete odletět od stanice, než zjistím…kdo z personálu tu umí létat s vesmírnou lodi‘‘ řeknu a zadívám se po lidech co se snaží dělat…že něco dělají. Náhle Harrison odejde dopředu do pilotní části lodi a začne připravovat věci k odletu. Mezitím dám dva kroky zpět a zády otočen k Jasmíně řeknu.

,,Informace, které hledáte…zde stejně nenajdete. Běžte do své kajuty a soukromým terminálem zavolejte na tuto frekvenci…‘‘ podám papírek s frekvenci k Jasmíně na stůl. ,,…spojíte se s Admirálem Rykerem a řekněte, že vás posílá sám Cpt. Carl Scott…abyste zjistila informace o jistém Andrew Chambersovi… vzhledem k tomu, co nyní nastane…bude profesionalita na všem záviset…já nyní jdu do věznické části…‘‘ v tom se trošku zaklepe loď. ,,…a jdu pana Chamberse vyslechnout…nezaručuji výsledek toho všeho, ale zjistěte mi ty informace co nejdříve!‘‘ dodám a vrátím se zpět ke kapitánskému panelu. Kde mi hlásí informace sám J.J Harrison.

,,Rozumím důstojníku, právě vám na palubní počítač posílám plán trasy…aktivujte navigátora a pokuste se dostat loď bez problémů na místo, které máme navštívit!‘‘ dodám a očekávám odpověď.

Sedím ve své kapitánské židli a sleduji posádku, která ve druhém patře pracuje, jak jen to jde. Do toho každý někde běhá a je velmi obtížné se soustředit. Mohl bych zprávu pro celou loď odvysílat odsud…ale ten hluk a povyk zde je nyní maximální, proto se raději přemísťuji do briefingové místnosti, kde je holografické vysílání i audio vysílání po celé lodi. Urovnám si kapitánskou uniformu a zkontroluji čas…

,,Posádko lodi FIRST… já Cpt. Carl Scott vás vítám na palubě lodi FIRST. I přes jakési menší potíže před startem tak obrovské a důležité vesmírné lodi, jsme úspěšně opustily vesmírnou stanici a nyní se od ní vzdalujeme…naši piloti jsou velmi zkušení a nejlepší z nejlepších…proto se ničeho nebojte, právě obdrželi plán trasy, kam se s lodí FIRST musíme dostat… prozatím, by se nemělo pro vás nic měnit… jsme rádi, že vše jde podle plánu a bez jakýchkoliv větších problémů jsme opustily vesmírnou stanici i planetu Zemi. Nyní na vás spoléhá celá Země.!‘‘ dodám do mikrofonu a odmlčím se.

,,Jen bych rád zopakoval, že doktorka Westham stále očekává členy posádky, aby jí navštívily v jejím pracovišti, ve třetím patře…opakuji, doktorka Westham vás stále očekává ve svém pracovišti, ve třetím patře! Prosím…zajděte za ní okamžitě… po následné prohlídce u doktorky Westham, máte ve třetím patře otevřenou jídelnu, kam si můžete rovnou zajít na jídlo, samozřejmě je po celé lodi dostupná Wi-fi a v každé kajutě holografický počítač nejnovější řady. Do čtvrtého patra si můžete jít zacvičit do posilovny a celkově poklábosení a relax si užívejte spíše ve třetím a čtvrtém patře. Do druhého patra se prosím bavit nechoďte…děkuji, vás kapitán Scott‘‘ dořeknu nakonec a vyjdu z briefingové místnosti. Zmáčknu hovor na svém náramkovém počítači - http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/d/d0/Wrist_Computer.png

,,Seržante Viegu, jdu do čtvrtého patra…sejdeme se tam, víte ohledně čeho!‘‘

Momentálně sjíždím výtahem do čtvrtého patra lodi FIRST a stále si snažím zopakovat, co mi říkala Jasmína o vězni lodě FIRST - „Poslední záznam je před deseti lety, kdy byl prohlášen za mrtvého a tak jeho záznamy nebyli dál aktualizovány. Opravdu pracuje... nebo pracoval pro Alianci. Dle mého názoru pracoval pro Alianci v utajení, protože jsem objevila jméno Admirála Rykera.“

Bože…proč zrovna on v tom má prsty, kdo to jen může být…

Vystoupím ve čtvrtém patře a vydám se k čekajícímu Torasu Viegovi u vězeňského prostoru (viz Star Trek Into Darkness) kde je držen Andrew Chambers.

,,Zdravím seržante Torasi, tak jdeme na to!‘‘ usměji se a přicházím do místnosti, ve které je proti nám velká speciálně průhledná cela se samotným vrahem Andrew Chambersem.

,,Dobrá den pane Chambersi, hledal jste záminku pro tak vzrušující let?‘‘ zasměju se na našeho vězně a podívám se mu do očí. ,,Kdo doopravdy jste? A proč po vás zůstali v tunelu mrtvoly? Co jste v té době dělal na vesmírné stanici? A pro koho pracujete?‘‘ poté se podívám na seržanta Viegu, kdyby nechtěl dodat nějakou otázku on. 

Usměji se na Torase, když se zmíní o zajímavé poznámce vůči Andrewovi. A přejdu blíže k cele, abych si vyslechl klidné odpovědi od našeho vězně.

,,Tak jsem to nemyslel Chambersi, zajímá mě kdo doopravdy jste… jelikož ve vašich spisech se píše něco o alianci a zbytek je uzavřen…jako byste byl mrtev…!‘‘ řeknu naštvaně.

,,Za mrtvoly? Včetně Connora? Chci přesně vysvětlit situaci, ke které na stanici došlo a co o tom víte a vlastně, co jste tam v tu dobu dělal?‘‘ dodám ještě a na závěr řeknu.

,,Nespadá do mých pravomocí? Do mých pravomocí spadá úplně vše na této lodi Seržante…nejste vyšší než já… laskavě si uvědomte, že mluvíte s prvním vesmírným kapitáne Aliance a mluvte…nebo spadnete vy…a to z lodi pryč…někam…kde budete lítat bez vzduchu! Takže ještě jednou, pro koho jste pracoval a proč o vás nejsou záznamy.‘‘ a podívám se na Torase. 

,,Dobrý den…vy jste slečna Delor, koordinátorka a asistentka kapitána Scotta…ano‘‘ ujistí se Admirál Ryker a poté si poslechne, co po něm chceš.

,,Ahh, zajímavé, proč takové věci chce pan Scott vlastně vědět?‘‘ zeptá se Ryker.

,,Moc vám toho neporadím, jediné…že pan Andrew Chambers byl nejlepším pilotem stíhaček a veškerých letounů, kterého aliance měla… při jedné zkušební akci, byl Chambers prohlášen za mrtvého, protože jsme si to skutečně mysleli… má vojenský výcvik a nebojí se zmáčknout spoušť… byl to nejlepší člen Aliance, hodně se mluvilo o něm, jako o TOM člověku a náhle byl pryč… lhal bych, kdybych řekl…že o tom nevím, poslal jsem ho na vesmírnou stanici… když došlo k potyčkám…to že ho má kapitán na palubě, je pro něho výhra…to je vše co vám mohu říci slečno… předejte to kapitánovi a pokud chce ještě něco interního…ať mi zavolá osobně.‘‘ dodá admirál a ukončí hovor. 

Stojím přímo proti Chambersovi, který mi není moc sympatický, protože se rozhodně sympaticky nechová. Vedle mě stojí Viegu, který sám neví jak se na toho šmejda tvářit.

,,Co takhle ho rovnou zastřelit a vyzkoušet vyhazování do vesmíru…zda je tam vážně takový chlad, jak se říká‘‘ zasměju se na Viega, když přiběhne asistentka Delor s tím, pro co jsem jí poslal.

,,Zajímavé…rozhodně zajímavé‘‘ říkám si pro sebe, když čtu data z Datapadu od Admirála Rykera. V tom momentě se na něho podívám a pak znovu na ony data, které mi i asistentka předčítá.

,,Děkuji za informace asistentko, ale váš názor momentálně nehraje žádnou roli, takže se prosím vraťte zpět na vaše patro.‘‘ podívám se na ní pohledem – to je rozkaz. Poté se zadívám na Chamberse, který nám něco sdělí.

,,Možná‘‘ řeknu a poté se podívám na Viega.

,,Já nevím co s ním, ten plán s vystřelením do vesmíru mi stále připadá nejzajímavější.‘‘ usměji se na něho.

,,Rád bych znal i tvůj názor ohledně celé té události. Viegu…nezdá se ti to celé nějaké divné? Pane Chambersi, řekněte mi, proč bychom vás měli okamžitě dát na místo pilota…proč jste pro tuto loď jeden z nejlepších?‘‘ zeptám se na jeho vlastní názor. 

,,Nejspíš uděláme, jak říkáte Viegu. Admirálu Rykerovi plně věřím a pokud on sám mluví o panu Chambersovi v dobrém, tak mu musíme věřit, i když se nám jeho postoj vůči nám nelíbí. Zařiďte pro něho vojenskou hlídku v řídící části u pilotů a pusťte ho ven, najděte mu volnou místnost na bydlení a seznamte ho s lodí!‘‘ rozhodnu se a podívám na seržanta Viegu.

,,Věřím, že se z vás stane dobrý člen posádky lodě FIRST, pane Chambersi. Tímto vás jmenuji pilotem lodě FIRST, informace máte v palubním počítači. Vítám vás na palubě.‘‘ řeknu a odejdu zpět k výtahu. 

 Procházím místností ke své koordinátorce a asistentce Delor. ,,Slečno Delor, požádal jsem vás už dnes o úkol typu, odnést mi jistý balíček? Nebo kam se balíček vlastně poděl? Mám z toho všeho docela slušný chaos.‘‘ podívám se na ní a pak dodám: ,,Nechcete si o tom všem jít raději popovídat do našeho patra? Myslím, že vám mám co vysvětlovat!‘‘ řeknu, i když to pořád má znít, jako otázka. 

 Přijde ti na panel zpráva od Kapitána: ,,Doveďte ho až na patro, kde je doktorka, nasaďte mu to co máte na ruce vy – ruční tablet (nebo Wristcomputer) jsou na skladě ve vašem armádním patře. A poté pošlete někoho z vašich lidí, aby na něj dohlížel, tedy převzal ho nahoru na můstek k pilotování a následně máte volno.‘‘. 

Carljack :)