The Game
hrálo se Denně
od: 24. července 2007 20:15 do: 04. prosince 2008 19:24
Dobrodružství vedl(a) TheGame
| |
 | Píše se rok 2070. Země je kompletně komputerizovaná a propojená celosvětovou internetovou sítí, angličtina se stala celosvětovým jazykem, nemoci a chudoba byly vymíceny, neobnovitelné zdroje energie byly nahrazeny alternativními, neexistují hranice mezi státy, vše je kontrolováno obchodními megakorporacemi, lety do vesmíru jsou na denním pořádku, dokonce i do vzdálených galaxií, neboť byly objeveny nové způsoby, jak se tam dostat... na první pohled ráj na zemi, který má však jeden háček. Drtivá většina lidí se sama dobrovolně degradovala na pouhé konzumenty všeho, co je nabízeno v intervizi (internetová televize). Jednotlivé korporace se předhánějí v bizarnosti toho, co lidem nabízejí. Jistá nejmenovaná společnost přichází na trh s novou soutěží - oprašuje ještě donedávna velmi oblíbený soutěžní formát typu Big Brother, ale v úplně novém hávu... ...před několika lety byla objevena planeta zemského typu v soustavě Alfa Centauri. Objevily ji expediční sondy oné nejmenované megakorporace a začaly jí prozkoumávat. K velkému údivu byl na ni nalezen život, ale ne ledajaký - jakoby přímo vypadl z nějakého fantastického románu z 20. století - planeta je zabydlena nejen lidmi, které zde nikdo nečekal, ale také několika dalšími humanodními rasami a prapodivnými tvory a dokonce i draky. Největším překvapením se však stala skutečnost, že na planetě existuje magie!! ...megaroporace začala studovat planetu a její obyvatele jen zpovzdálí, aby je nevyplašila. Začala studovat možnosti jejího využití. Jednoho dne jistý nejmenovaný prominentní člen nejvyšší korporační rady přišel s nápadem vytvořit novou soutěž pro lidi ze země. Přípravy soutěže trvaly pět let a pak to přišlo - soutěž nazvaná jednoduše The Game neboli Hra se brzy stala celosvětovým fenoménem sledovaným snad v každé domácnosti... ...skupina zájemců o účast je vysazena na planetě a je jí dána lhůta jednoho roku (s právem na prodloužení, je-li to v zájmu diváků) na splnění úkolu, k čemuž si musí dobrodruzi sami najít prostředky. Platí jednoduchá pravidla, ze země si žádný zájemce nemůže vzít sebou nic z vymožeností ani žádné zbraně, vše musí být autentické a proto si každý může vybrat na začátku jen několik věcí, o kterých si myslí, že by se mu hodily. Zbytek si pak musí na planetě obstarat sami. Navíc je každému z nich implantován do mozku čip, který monitoruje vše, od toho co daný člověk vidí a slyší, až po jeho emoce - to vše je následně vysíláno na pozemský internet, kde pak diváci mohou vše vidět v přenosu zpožděném jen o pár hodin kvůli velké vzdálenosti planety. Tento čip na oplátku umožní člověku porozumět a dokonce mluvit několika jazyky domorodců. Pikantní záležitostí celé soutěže je to, že ne všichni soutěžící přežijí tamní nebezpečný svět, z minulého ročníku se dokonce nevrátil nikdo. Avšak zájem je i tak neutuchající. Pro peníze udělají lidé cokoli... Tento rok se pořádá již šestý ročník Hry. Úkol zůstává stejný, jako byl minulý rok. Účastníci předchozích ročníků se dozvěděli několik informací o dracích - úkolem je nalézt dračí vejce. |
| |
| Planeta ACG-883331, mezi pozemšťany známá pod jménem Pasiphae, mezi domorodými obyvateli pak jako svět Tarnael  |
| |
| Slavnostní zahájení Dění na Zemi ustane. Ve většině domácností je zapnuta intervize, další stovky lidí se shromáždí na veřejných prostranstvích před obřími obrazovkami. Tak masové sledovanosti nikdy nedosáhlo snad ani mistrovství světa ve fotbale. I ti co musejí být v ten moment v práci, zapínají své malé kapesní počítače a po očku sledují intervizi. Na 65. kanálu megakorporace WEC (World Economic Consortium) zazní znělka ohlašující začátek Hry, události, na kterou se nedočkavě čekalo půl roku. Ale jen 8 vyvolených odvážlivců bude mít možnost se Hry zůčastnit... ..jako vždy, už se několik týdnů plní intervize všemožnými spekulacemi o pravděpodobných účastnících, ale všechno to byly zatím jen nepodložené fámy. Totožnost všech osmi účastníků šestého ročníku byla společností WEC pečlivě tajena, aby nedošlo k nějakým nepředvídaným potížím. Ale dnes mají být během slavnostní zahajovací show oficiálně představeni. Od momentu představení dobrodruhů totiž jako vždycky nastane horečnaté uzavírání sázek na ty, kteří mají podle sázkových kanceláří největší pravděpodobnost vítězství – přesněji řečeno přežití a úspěšného splnění úkolu... ..po fanfárách následuje skoro patnáctiminutový blok reklam a až pak se konečně objeví obraz moderátora celé soutěže, Billa Clementina. Diváci na celém světě zajásají, konečně Hra začíná... ...Bill po několika úvodních slovech přepojí na svého kolegu Hala Downinga, který se nachází na Mezinárodním Vesmírném Kosmodromu v Cape Canaveral na Floridě, nedaleko raketoplánu, který má odvézt účastníky na planetu Pasiphae. Ke startu má dojít ještě dnešního večera...  ...pak obrazovka potemní, objeví se nejprve logo společnosti WEC a po něm oficiální logo hry Get in The Game. Zazní fanfáry a intervize se přepne do hlavního studia. Na pódiu už stojí Bill a povzbuzuje stovky diváků v obrovské hale k jásotu. Ani je nemusí příliš pobízet, hukot a křik nedočkavých diváků je ohlušující. Bill počká, až se atmosféra uklidní a pak promluví... „Lidé celého světa, přívítejte naše novodobé dobrodruhy. Odvážlivce, kteří se co nevidět vydají do neznámého světa, plného nástrah a nebezpečí...“ Bill ze sebe chrlí jedno oslavné slovo za druhým, mezitím co vy jste v zákulisí a studioví pracovníci vám dávají poslední pokyny, než vás po jednom začnou vpouštět ná pódium k Billovi. Všichni se vidíte poprvé, až dosud jste se nikdo z vás nepotkali. Jen víte, že jste každý odděleně prošli příjímacími testy a byl vám voperován čip do mozku monitorující všechny vaše životní funkce i vše, co se děje okolo vás. Prošli jste také náročným fyzickým tréninkem, přece jenom Hra není ledajaká hra, ale hra, v níž půjde také o život. A úplné zajíce se korporace WEC na planetu neodváží vyslat, přece jenom musí všichni vydržet co nejdéle v zájmu sledovanosti... Ještě než vstoupíte před nedočkavé diváky, máte si vybrat z nepřeberného množství oblečení dovezeného přímo z planety Pasiphae - takové, které se vám bude líbit, nebo o kterém si myslíte, že se v něm budete na planetě cítit nejlépe. Vidíte šaty roztodivných střihů a materiálů, některé jsou podobné dávným pozemským středověkým tunikám, jiné jste ještě nikdy v životě neviděli. Na výběr je i z různých prošívaných, kožených, kroužkových či šupinových zbrojí. Na některých oko pozorného zahlédne i zaschlé zbytky krve... ... následuje možnost výběru zbraní. Od všemožných typů dýk, mečů, seker, železných palic až po luky a kuše. Některým slabším povahám se z takového arzenálu zatočí hlava, ale tamní svět je opravdu nebezpečný a nejednou půjde o život. Vždyť z minulého ročníku se nevrátil nikdo živý a ještě nikdy se nestalo, že by se vrátili všichni živi a zdrávi. Proto jsou vám korporačními pracovníky zbraně doporučeny. Během letu na Pasiphae, který bude trvat týden, vám pak bude dán rychlokurz v používání zbraně, které si vyberete. Poté je každému z vás přidělen batoh, do kterého si až pak v raketoplánu, budete moci vzít jiné užitečné věci, jako jídlo, léky apodobně, ale až těsně před přistáním na Pasiphae. Místo přistání se dozvíte na oběžné dráze planety. Když už jste hotovi, seřadí vás před branou na pódium a naposledy vám zopakují, co máte udělat, až vystoupíte před nedočkavé diváky. Máte se v krátkosti představit, odkud jste, čím se živíte a proč jste se přihlásili do Hry. Pak popíšete svůj vzhled i jakou, popřípadě jaké zbraně si berete sebou. Někteří z vás jsou ledově klidní, jiným přeběhně mráz po zádech, do čeho že jste se to pustili. Ale už není cesty zpět... Brána na pódium se rozsvítí v myríádě blikajících světel, vyšlehnou ohně, opět zazní fanfáry a slyšíte Billův hlas oznamující jméno prvního z vás, který se odváží vystoupit před bouřící diváky a představit se... |
| |
 | V zákulisí -> vstup před kamery Vše, co se děje ve studiu, respektive v jeho zákulisí mě trochu mate. Je to jako by tu panoval chaos. Všude kolem běhají maskérky, kadeřnice, které ještě dělají úpravy stylu vlasů každého z "nás" a spousty dalších lidí, u kterých nepoznávám, čím jsou zde, řekl bych spíše, že jsou tu mají na práci pouze pobíhat. Srdce mi tluče velmi rychle a silně. Cítím velké vzrušení, ani ne tak z cesty, na kterou jsem se připravil, ale spíše právě na vstup před kamery. Nevím proč, ale nikdy jsem se vyhýbal jakýmkoli místům a situacím, kde bych byl viděn a poslouchán širokou veřejností, a kde by vše záleželo na každém mém slovu. Chci samozřejmě na lidi udělat dobrý dojem, přesto nehodlám o ničem lhát nebo si hrát na frajera či naopak chudáčka. Tím bych si pohoršil u celého týmu a to by nebylo dobré, když máme pracovat společně. Musíme si vytvořít kladné vztahy, i když nevím, jestli to půjde. Po celou dobu v zákulisí jsem dost odtažitý, hlavně proto, že se opravdu cítím nesvůj. Je pravda, že sem tam, po očku kouknu na jiné členy, ale čas se seznámit budeme mít tak jak tak, takže zatím se jen dívám. Když dostaneme na výběr různé oblečení z planety, na kterou cestujeme, vyberu si to nejvíce podobné mému. Látkové kalhoty, trochu volnější. Ty jsem si vybral hlavně proto, jelikož se v nich cítím podobně jako v kalhotech od Kimona(Gi). Tuniku nebo jak to vlastně nazvat, jednoduše horní díl oblečení je taktéž černé barvy, má tříčtvteční rukávy a sahá něco málo pod pás, také je tak "středně" volné, takže na mě nevlaje, nevisí, ale ani není úplně upnuté. Na to všechno si dám ještě dlouhý černý kabát, který je zvláštní tím, že má zapínání pouze po pás, pak je volný. Knoflíky jsou narozdíl od všeho, co mám na sobě tmavě hnědé... Když se podívám na zbroj, vím, že ji nebudu nosit, jelikož je to nepohodlné, také ale není na výběr nic, co bych chtěl. Jakožto žák, respektive už sensei Kenda jsem hledal něco více podobného samurajským zbrojím. Ty byly buď kožené nebo i šupinové(kožené šupiny), ale nic takového, respektive ve stylu, který by připomínal klasický japonský, tu nic není. Proto se na někoho poblíž obrátím a zeptám se: Prosím vás, mohu si vzít i vlastní zbroj a Kimono?.. A napjatě očekávám odpověď. I kdyby byla záporná, vemu si, co se tomu podobá, i když vzdáleně, nejvíce. Pokud kladná, budu rád. Zbraní, kterou si vyberu bude set mečů, tedy dvojice mečů, taktéž z mé rodné země, takže velký jeden až jeden a půl ruční meč známý jako Katana a o něco menší zvaný Wakizashi, oba naprosto stejné, jen rozlišné právě délkou a spolu s nimi samozřejmě čistící sadu, jelikož tyto meče je nutné udržovat v dobrém stavu. odkaz Ještě jsem uvažoval o dalších zbraních, které ovládám, například trojčlený cep, což je čínská zbraň, dlouhá tyč ve třech bodech spojena řetězem, takže vlastně o jeden kus navíc a delší podoba Nunchaku, o kterých jsem také uvažoval. Už je to tady Proběhne mi hlavou, když moderátor Bill oznámí, abychom vstopili před kamery. Neženu se hned jako první, jsem tak někde ve středu. Jsem asiat, japonec asi 180 cm vysoký, což je poměrně dost narozdíl od většiny japonské populace, i to však má své důvody. Mám rovné, polodlouhé černé vlasy. Nos i tváře mám jemnějších tvarů, určitě nevypadám jako typický vrah či zloděj s orlími či krysími rysy. Postava je dalo by se říct střední. Ale pod svým černým oblečením schovávám perfektní svalovou vybavenost, která je při určitých pohybech vidět. Z toho všeho dění kolem je mi velké teplo, proto si odložím kabát ještě před tím, než se posadím do křesla. Nevím proč, ale na otázky, které Bill pokládá, zareaguju jako první já. Asi proto, abych to měl za sebou. Takže.. jmenuji se Kuzuri Imaru. Dalo by se říci, že jsem z Japonska, tedy kdyby ještě byly hranice... Na chvíli se odmlčím, jako bych nevěděl co dál říct, pak ale pokračuji: Živím se jako instruktor bojových umění Judo, Jiu Jitsu a Kendo. Mám vlastní školu... Opět menší odmlka a přecházím rovnou k hlavní otázce, tedy proč jsem se přihlásil do Hry: Přihlásil jsem se proto, protože si potřebuji něco dokázat, potřebuji si dokázat, že já něco dokážu. Možná je to hloupé, ale pociťuji něco nepopsatélného, co mě navedlo k tomu, abych tento krok učinil. A proto jsem tady.. Těžce se to vysvětluje... Potom trochu sklopím zrak a pomyslím si, že jsem něco řekl určitě špatně. Nevím proč, ale chci prostě vypadat dobře, chci Být dobrý.. Takhle jsem to měl možná říct.. Pláču nad rozlitým mlékem. Ale příliš mě to netrápí, lidé určitě chápou, že je to stres a navíc já bych se měl soustředit na jiné, důležitější věci, na budoucnost... |
| |
 | V Zákulisí, a před kamerami Jsem docela nervozní, ale pomalu se uklidňuju, že to nic není. Trochu zmateně koukám po všem co tu je, je tu menší chaos., Ještě si prohlížím spoluhráče, kteří se taky přihlásili do hry. . Pak si prohlédnu co máme na výběr za oblečení, pár kousků se mi tam libí, zvlášť ty co jsem nikdy neviděla. Vyberu si teda to oblečení co je pro mě neznámé, Sáhnu na něj a ucítím, že je to lehká látka, ale teplá takže kdyby tam byla zima, mohlo by mě to mohlo docela slušně zahřát. Jsou to béžové kalhoty trochu volnější, ale alespoň se v nich budu cítit pohodlně, pak si vezmu tmavě hnědý horní díl. Má tříčtvrteční rukávy, a je mi tak akorát. Přejdu ke zbroji, a přemýšlím co bych si měla vzít, nakonec si vyberu koženou zbroj. Jdu dál a zastavím se u zbraní, vyberu si meč,který mi dali. Jakmile si ho vezmu tak moderátor Bil ohlásí, že se máme jít představit tak a je to tady, uklidni se a nadechni se, super. To zvládneš, vždyť je to v pohodě uklidňuju se v duchu, i když nevím proč, před publikem jsme schopná mluvit Až vylezu před kamery, tak to bude v pohodě, to je jen teď pomyslím si Vystoupím jako druhá, první nikdy moc nechodím. Jsem Asi 175 cm vysoká holka, která pochází z Francie. Mám dlouhé , rezavé vlasy a mandlově hnědé oči. Mám normálně ženské rysy. Posadím se též do, křesla, a čekám. Když první promluví ten Japonec tak si řeknu že promluvím po něm. Když domluví tak se nadechnu a začnu mluvit já Takže já se jmenuji Aurora Immontral. Jsem z míst, kde ležela Francie. nadechnu se a pokračuji Pracuji jako doktorka, jak lidí tak i pro to minimum zvířat odmlčím se a po chvilce zase pokračuji Do Hry jsme se přihlásila pro to, že mě ten život s očima přilepených na počítačích už pomalu začíná nudit, a taky bych to chtěla dokázat pro sebe dořeknu a pohodlnějíc se usadím Uff takže to by bylo zvládnutý, snad to ty lidi chápou, a pokud ne tak je to jejich věc pomyslím si a koukám po ostatních soutěžících kdy začnou a pak se kouknu na Japonce a snažím se zapamatovat jeho jméno takže jak že se jmenoval? Jo už vím Kuzuri Imaru, Kuzuri Imaru , super to si zapamatuju řeknu si a očima se rozhlížím. Tak jo musím se začít soustředit, a nemyslet na blbosti, pokud to nepřežiješ, je to dobrý pokud přežiješ si fakt dobrá. rozprávím si v duchu sama se sebou. |
| |
 | Zákulisí ->vstup před kamery Stojím klidně u stolu s jídlem,skouším ovoce které jsem ještě neměl myslím ,že se jmenuje "Ringle" je to štavnaté a velmi chutné.Když jím prohlížím si ostatní přihlašené účastníky. Jakmile dojím přistoupím ke stolu kde leží všeljaké oblečení.Dlouho si vybírám ale nakonec si vyberu zeleno-pískovou tuniku ,koženou zbroj a zelenohnědý plášť s kapucí.Všechny látky jsou hebké a silné,nejsou ani těžšké. Přesně tohle jsem si přál... . Pomalu přejdu ke stolu se zbraněmi,při tom zahlédnu ,že na jeviště vstoupil první účastník. Už předem vím kterou zbraň si vezmu je to dlouhý luk a toulec překrásných šípů.Pak si ještě vezmu zdobenou dýku a dlouhý meč ,který si připásám k opasku. Takhle doufám přežiju... Pro sebe se usměju a zahlédnu dalšího účastníka ,který vstupuje na jeviště..Jdu do kabinky se převlíst do svého oblečení. Jsem oblečený a vycházím ven z kabinky .U vstupu na jeviště vidím chlápka který ukazuje ,že má jít další.Nikdo se k tomu nemá tak vyrazím směrem k otvoru.Cestou mě ještě zastaví nějaký muž a říká. Víš co máš říkat???Jak se jmenuješ, odku pocházíš a proč ses přihlásil do HRY...atd. kývnu Dobře tak běž.. poklepal mi na rameno .Ještě se ohlédnu a jdu dál... Jsem třetí a to je moje oblíbené číslo tak to začíná dobře..  Je mi 19 let a jsem běloch ,měřím asi 183 cm a vářím asi 93 kg.Pocházím z USA..Mám Krátké černé vlasy a červeno-hnědé oči což je neobvylé.Jsem silné postavy. Vstoupím na jeviště uprostřed stojí Bil,za ním je 8 křesel ,z níž jsou už 2 obsazena.Jakmile se na jevišti objevím ozve se křik.Směruju ke třetímu křeslu,cestou podám ruku jak prvnímu a druhému účastníkovi tak Billovi.Posadím se do třetího křesla.Bill si sedne vedle mne a začnese ptát.Jakmile dohovoří začnu odpovídat.Takže,jmenuji se John Jawo ,přátele mi říkají Ruino,pocházím z New Yorku ,ale celý život sem žil na Madagaskaru,takže moc život v civilizaci neznám. napiju se vody která je na vedlejším stolku a pokračuju.Teďka pracuji jako ředitel výzkumného centra v bývalé Praze.znovu se napiju,protože mi vyschlo v krku.Co umím se dozvíte během hry.A teď proč jsem se přihlásil do hry.Jak už jsem říkal žil jsem na Madagaskaru,jediné místo kde je ješté prales.Zažil jsem tam hodně dobrodružstí a chcu je zažít znova.To je první důvod,ale dalším důvodem bylo abych zachránil poslední prales na naší planetě.Více se dozvíte v průběhu HRY. Tak a je to zamnou to byla fuška.... Během mého proslovu bylo ve studiu ticho,ale jakmile jsem dohovořil zase se diváci rozradovali..Zvedl jsem ruku a křik ještě zvíšil hlasitost.Zase sem ruku dal dolů a usmál se.Bill se zase zledl a něco začal říkat. |
| |
 | Studio V zákulisí si máme vybrat věci tak koukám co tu je. Tak co pro mě mají. Nejdříve si prohlédnu oblečení a zbroje, vyberu si prosté, volné, staré oblečení pod které si vezmu kroužkovou košili a vše to doupravím tím že si předloktí obvážu koženými řemínky. Pak vezmu ještě plášť a přejdu ke zbraním. Zaujme mne šavlekterou si vezmu a ještě pás s vrhacímy dýkami. Vyjdu jako další Kolik jich už vlastně vyšlo nějak jsem nevnímal. na podium odkud vydím spousty diváků a moderátory. Páni někdy je lepší ráno nevstat ale co se dá dělat. Jsem středně vysoký, postava není nějak moc svalnatá spíše atleticky založená dále mám černé vlasykteré sahají lehce pod uši. Na rukou mám od ramen po lokty spoustu jizev a v menším množstvím pokračují dál k zápěstím. Barva mých očí je taková směsice mezi hnědou a žlutou. Popojdu ále na podium kde začnu se svým představováním. Sakra představení já, kterej nikdy nebyl zvyklej mluvit víc než pár vět no co nedá se svítit. Zdravím vás všechny. Mé jméno je Christof, původem jsem z irska, zabývám se zkoumáním starých kultur a všeho co k tomu patří. Do hry jse se přihlásil protože... No proč vůbec? ... protože si chci prohlédnout planetu .. A zbytek vás nemusí zajímat. Když je po představování přejdu k ostatním a čekám na dalšího účastníka. |
| |
| První čtyři dobrodruzi se krátce představili publiku a tak Bill naznačil svým spolupracovníkům, že je čas na reklamní pauzu a do hlavní kamery snímající ho zblízka prohlásí, že je čas na krátkou pauzu, po níž se samozřejmě vrátí. Reklama prostě nemůže chybět. V intervizi okamžitě zazní znělka oznamující reklamní blok. V hale, kde probíhá zahajovací show a čtyři z vás tam už sedí v křeslech v plné parádě, v jaké vyrazíte na svou dobrodružnou pouť, potemní světla a Bill představí na hlavním pódiu krátké představení. Ze stínu vykročí desítka opancéřovaných rytířů, kteří si to během patnáctiminutové pauzy rozdají ve velmi akčně pojatém souboji. Je vidět že to jsou profesionálové. Mezitím vám čtyřem, kteří sedíte v křeslech, hostesky přinesou trochu osvěžující izolimonády a sám Bill s každým z vás prohodí pár slov. Poznáte, že je to celkem sympaťák, ne žádný nafoukaný manekýn, jakých se to intervizí jen hemží. Když skončí představení rytířů, ozve se nadšený aplaus diváků a na Billa se opět zaměří desítky kamer v hale. Bill oznámí, že právě došly první výsledky předběžných průzkumů sázkových kanceláří i intervizní on-line ankety: "Tak podle diváckých průzkumů jsou šance našich prvních čtyř dobrodruhů vyrovnané. Vede Imaru Kuzuri a John Jawo s 25 procenty, v těsném závěsu za nimi pak Aurora s 23 procenty následována Christofem s 20 procenty. Zbylých 7 procent hlasujících si myslí, že nepřežije ani jeden z nich..." Na obří obrazovce za vámi se rozsvítí graf znázorňující průběžné výsledky sázek. Když zmizí graf, objeví se na obrazovce scéna, kterou znají všichni, kteří Hru sledovali již od začátku. Slavná scéna ze čtvrtého ročníku, kdy obludný vlkodlak roztrhal jednoho z dobrodruhů - Sergeje Orlova...  Když video skončí, diváci zaševelí a opět vyšlehnou plameny u brány, ze které mají vyjít další dobrodruzi... |
| |
 | Klid chlape, nic to není. Je to lehčí než bojovat s duchama, sektama nebo hledat UFO. Krůpěj potu mi skane po tváři, když zaslechnu ohromující potlesk při nástupu prvních čtyř soutěžících. Ne, tohle je o mnoho těžší… Jsem vysoký asi sto osmdesát centimetrů, štíhlé postavy, celkem pohledného obličeje, z kterého se na svět dívají dvě jasně hnědé oči. V tváři mám zamyšlený a trochu melancholický výraz, plný pochybností o všem, co se kolem děje.Oblečen jsem v tmavě modrém kvádru. Z náprsní kapsičky saka mi vykukuje mobilní telefon. Raději se přestanu soustředit na to, jak se ztrapním před celým světem a zaměřím se na ošacení. Příčí se mi shodit ze sebe svoje skvělý sako, ale tuhle módu na Pasiphae asi moc neberou, takže nemám moc na výběr. Mezitím, co se několik týpků rube pro pobavení publika, prohlížím si ty cizokrajné hadry. Nakonec se rozhodnu pro obyčejnou plátěnou halenu s koženými kalhotami, vše v hnědé barvě. Přes halenu si později v kabince ještě navlíknu drátěnou košili. Vyjdu ven a raději se nedívám do zrcadla. Uf, ta drátěnka je těžší než jsem čekal, s tím se bude blbě utíkat… V tu chvíli mi padne pohled na scénu, kdy vlkodlak začne trhat kusy na kusy jakéhosi chlapíka. Fascinovaně hledím na tu scénu a srdce cítím až v krku. Do čeho ses to přihlásil, ty pako. Proti týhle zrůdě nebudu mít šanci, když ten maník mohl mít bouchačku a já jen s tímhle… Pomalu začínám litovat, že jsem neviděl ani jeden z předchozích ročníků. Hmm, stejně bych se přihlásil…vidět magii ve skutečnosti, to byl můj sen od mala. Na tváři se mi objeví úsměv, což pro nezasvěceného pozorovatele může vypadat zvláštně, když se zasněným výrazem sleduji trhání člověka na kusy. Moje zasnění přehluší další výbuch potlesku a skandování následované Billovým hlasem. Můj pohled se tedy zaměří na zbraně. Tady už si tolik nevybírám, sáhnu po prvním dlouhém meči a koženém opasku s pouzdrem na zbraň. Meč do něj zasunu a připevním k pasu. Jako druhou zbraň si vyberu krátký luk s toulcem plným zeleně opeřených šípů. Toulec si přehodím přes rameno a luk nechám v ruce. Tak, jdeme na to… Zhluboka se nadechnu, pokývnu zbývajícím soutěžícím a vyjdu plamennou bránu na scénu. Ani nevím, jak přesně se dostanu do jednoho z neobsazených křesel. Ohlušující bouři potlesku, bučení a mnoha jiných zvuků se snažím neslyšet. Když se to trochu utiší, tak do nastálého ticha pronesu: “Ehm, no. Já se jmenuji Bass. Steven Bass. Pracuji jako…“ trochu se zarazím, než pokračuji, “…jako expert na paranormální jevy. A do Hry jsem se přihlásil z důvodu, že ta planeta paranormálními jevy jen srší. Je to jako splněný dětský sen…a navíc jsou v tom ty prachy, že?“ pokusím se nakonec zavtipkovat. Když skončím své představování ještě naposledy zamávám divákům a ponořím se hluboko do svého křesla. Uf, tak tohle by bylo. Jsem zvědavej, co bude dál. |
| |
| Když diváci usyší od Stevena zmínku o značné sumě za výhru, souhlasně zamručí. Bill toho využije a dá pokyn režii, aby na obrazovku pustila další obrázky z předchozích ročníků. Všichni můžou zahlédnout dobrodruhy ze druhého ročníku a poklad, který si z Pasiphae přivezli. Diváci vydechnou úžasem, Bill se k nim otočí, teatrálně roztáhne ruce do vzduchu a to komentuje detailní záběr kamery na obrovskou truhlici s pokladem svými strohými ale na diváky účinnými slovy: "Ano přesně tak, na vítěze čeká pořádný balík euro-dollarů. Ale kdo ví, co si tito odvážní dobrodruzi odtamtud odvezou. Pasiphae prý oplývá mnoha dosud neobjevenými poklady..."  |
| |
 | Zákulisí - kamery No a je to tu, je tady děsnej zmatek až moc to se mi nelibý znervózňuje mě to. Nejprve si prej máme vybrat nějaký oblečení, koukám po něčem pohodlným a tady je něcozelený kalhoty a nějaký triko nebo co se tomu podobá.Tak a ještě nějakou zbroj, tohle nevypadá špatně beru si koženou zbrojA tohle se mi líbí výběr zbraní vezmu si kuši a nějaký šípy, pak ještě krátký meč a dýku, když se do toho všeho obléknu zjistím že je to docela lehký no nic. Koukám jak postupně jeden za druhým mizí lidi se kterými budu nejspíš hrát, a pak to vidím boj člověka přeslech sem jeho jménos vlkodlakem sice sem to již viděl, ale teď když mám trému je ten zážitek o něco intenzivnější. A vypadá že sem na řadě pokyne na mě jeden člověk že až zmizý ten obraz peněz z obrazovky budu už moct jít. Mám strašnou chuť zdrhnout nebo tam vlítnout abych to měl všechno za sebou. Tak a už slyším Billův hlas, jenž mi dává jasně najevo že už mám jít na scénu. Když vykročím uvidím tisíce lidí jak se mačkají dole pod podiem, strašný hluk. Pak dojdu k volnému křeslu načež se byl posadí vedle mě a já konečně začnu, moje jméno je David, ale radší požívám přezdívku Sniper už ani nevým jak to vzniklo ty seš ukecanej řeknu si, pocházím z USAa do hry sem se přillásim abych zjistil jestly na to mám a taky kuly penězům to je asi tak všechnoUf konečně to mám za sebou. |
| |
 | Jsem naštvaná sama na sebe, že jsem se do nečeho takovýho vůbec pouštěla. Na náladě mi napřidá ani ten vlkodlak, či co to je. A já se jich přitom bojím, už od malička... Přehrabuju se v haldě oblečení, a hledám něco přesně dle mých představ. Nakonec něco podobného najdu. Tmavé kalhoty z přiléhavé, ale pevné látky, sice vypadají trochu jako elasťáky, ale co už, to se přece dřív nosilo, snad....Dál tmavou košili s dlouhými rukávy. Snažím se určit barvu, ale je to nějaká taková ta kafebraundozelena. Původně asi černá z tmavě zelené. Kalhoty si zastrčím do vysokých bot a zašněruju. Drbu se na hlavě nad hromadou zbrojí. Huh, co jako s tím? To bych neunesla ani náhodou. Nakonec si vyberu jenom vestu z měkké kůže, nebo semiše, či z čeho, je pevná, ale přitom nevrže, a to je dobře. Vrzání kůže nesnáším. Na zápěstí si s pomocí nějakého poskoka přivážu kožené tepenní chrániče a to by snad bylo. Teď tedy zbraně. V těch se přehrabovat nemusím, je mi jasné, po čem pro sebe šáhnout. Na záda hodím dvě lehké šavle, přes prsa pás s malými vrhacími dýkami a do pouzdra na noze nůž, to je ta nejdůležitější věc. A že si asi připadám málo okovená, sáhnu po malé lehké kuši, hezkém kousku, i se zásobou šipek. Jdu se ještě ke stolku s občerstvením napít, protože mi kapánek vyschlo v krku. Nechce se mi tam, ale jednou tam musím. Když na mě přijde řada, nadechnu se a vykročím na pódium, kde provedu stejné usazovací procedury jako ostatní. Krásný den, já jsem Myra, Myra Marlittová. Jsem z Evropy. Až dosud jsem dělala všechno možné....a sem...sem jsem se přihlásila tak trochu ze všech těch důvodů, co uvedli ostatní. , vychrlím ze sebe, a doufám, že se mě na nic už ptát nebudou. Jsem nepříliš vysoká, s postavou tak akorát, pevnou a šlachovitou, přesto ženskou. Dlouhé vlasy mám v praktickém ohonu(výmysl zdejších kadeřnic, bolí mě z něj hlava, ale prý to vypadá bojovně), a mají světlehnědou barvu. Oči mám velké a světlezelené. Tvář souměrnou a výraznou. Poměrně hezkou. Taky to koneckonců byla jedna z věcí, podle kterých nás vytřídili,že. |
| |
| Jakmile Myra domluví, ozve se bouřlivý potlesk diváků. Nad pódiem září neonový nápis nasměrovaný na diváky se slovem "Applaus". Bill zahlaholí do svého mikrofonu: "Ano ano ano, vážené obecentstvo. Všichni tu jsme ze všech těch důvodů, co uvedli ostatní. Taky pociťujete to něco nepopsatelného?" Diváci zařičí souhlasem. "Taky vás už nudí ten život s očima přilepenýma k intervizi?" Bill zvýší hlas. Diváci zařičí ještě hlasitěji. "Chcete zažít dobrodružství?" křičí Bill do mikrofonu a teatrálně roztahuje ruce. Povzbuzuje diváky ještě k většímu rachotu. "Ano!" odpovídají diváci. "Chcete vidět cizí planetu? A ještě navíc vyhrát pořádný balík?" "Ano, ano, ano!" řvou teď omámení diváci a Bill jim okamžitě napovídá: "Tak hlasujte v naší anketě běžící 24hodin denně on-line na našem intervizním šedesátém pátém kanále. Stačí zaslat svůj tip na vítěze a jste ve vatě!!" Bill se snaží navnadit diváky, aby sázeli na vítěze letošního ročníku. Na obří obrazovce za dobrodruhy, jak jsou oficiálně dobrodruzi pojmenováni, se objeví video z prvního ročníku, kdy se úplnou náhodou podařilo dobrodruhům setkat se s modrým drakem. Od té doby se to nikomu během dalších pěti ročníků nepodařilo. A tak byl tento rok vyhlášen úkol přinést dračí vejce...  |
| |
 | Zákulisí - vstup před kamery Sedím na židly a sleduji jak všichni zmatkují a jsou nervózní, příjde ke mně chlápek a řekne mi abych si šel vyzkoušet oblek který chci. dojdu ke stolu kde jsou ňejaké věci které vypadají jako ze středověku .Vezmu si koženou zbroj a tmavě zelený plášť, který je opřený o židly. Obleču se do toho a připadám si celkem v pohodě nikde mě to netahá ani neškrtí. Todle je dokonalý oblek usměju se a podívám se na stůl kde jsou postaveny zbraně. Ták jakou si vybrat, z nějakých zbraní mi běhá mráz po zádech, ale jiné ve mně vyvolávají smích. Nakonec jsem si vzal kulatý štít který jsem si přehodil přes záda, a teď zbraň podívám se po stole po mečích, pak uvidím jednoruční meč, na kterém je ještě zaschlá krev. Fuj...odplivnu si, utřu meč a vezmu si ho. Dívám se dál po zbraních a pak uvidím to s tím vlkodlakem...Blbec vsadil jsem na toho chlapa tolik peněz a on se nechá sežrat vlkodlakem potom příjdu ke stolu s jídlem Tak copak tady máme usměju se a dám si jedno z těch energetických jídel...to mám toho fotbalu pořád tam do nás cpali samí energetický tyčinky atd. Po chvíli uslyším Billa jak zase okomentovává hlasování lidí. Ještě teď jsem nasranej že jsem si vsadil na toho blba. jak si tak jím tu energetickou stravu přijde ke mně jeden chlápek a řekne abych se nachystal. V tom uslyším Billa jak vyhlašuje moje jméno Sakra už je to tu Řeknu si v duchu a vyjdu na podium ( Jsem 180 cm vysoký mám středně dlouhě hnědé vlasy...sportovní postavu,ještě po americkém fotbale) Zdarec lidičky po těchto slovech vyběhnu na podium a běžím k Billovi zdar BillePak si teprve uvědomím do čeho jsem se to vlastně dostal Co teď jak z toho ven zamyslím se ale pak řeknu Čavec jsem John Silver z New Yorku, přihlásil jsem se protože chci začít něco zvláštního, doufám že vsadíte na mě pak se usměju na publikum a odcházím si sednout za ostatníma. |
| |
| Halou se ozve smích a hvízdání, ale i potlesk. Diváci mají rádi sebevědomé dobrodruhy. Bill je gestem ruky utiší a opět promluví: "Všech osm křesel je již obsazeno. Ale tento rok mám pro vás přichýstáno více zábavy..." Bill se zatváří tajemně, sál potemní a reflektory se zaměří na podlahu pódia vedle ostatních dobrodruhů. Kovová podlaha se otevře a během vteřiny z ní vyjede ještě jedno křeslo. ...ano! Tento rok se na planetu Pasiphae vydá devět odvážných!" Diváci se opět rozbouří. Všichni vědí, co znamená více zábavy... čím víc účastníků, tím větší pravděpodobnost, že jich víc přežije a Hra tak potrvá déle, anebo to bude větší masakr.... "Ale ještě než se nám představí devátý dobrodruh, podívejme se na průběžné výsledky naší on-line ankety. Připomínám, že všichni můžete hlasovat na našem šedesátém pátém kanále. Čím dříve si tipnete vítěze, tím větší balík si pak odnesete!" Na obří obrazovce za dobrodruhy se opět objeví již známý graf. Můžete si všimnout že vám už dali i přezdívky...  Pak znovu vyšlehnou plameny okolo vstupní brány na pódium a zraky všech se k ní otočí v očekávání devátého dobrodruha... |
| |
 | V zákulisí si dlouho prohlížím, co bych si měla zvolit, přeci záleží na tom jestli přežiji nebo ne. Oblečení zvolím vcelku rychle. Obleču si tradiční brazilské kimono, i když nejsem z Brazilie tento oděv nosím kvůli bojovému umění, které provozuji. Za pas si dám dva krátké nože a do ruky uchopím dlouhou bambusovou hůl. Tak a teďka hůrá do hry... Ušklíbnu se a vydám se ze zákulisí rovnou mezi reflektory, vlastně na obrazovku tisíce diváků. Právě vyšla poslední hráčka. Je to krásně opálená černoška, její něco kolem 21 let. Výrazné tmavě čokoládové oči a plné rty lemují její obličej. Její tělo snad by mělo se ukazovat na nějakém modním molu než tady. Na krku má zvláštní železné kolečko, říká se tomu deck, jen někteří vědí na co se tohle používá. Má dlouhé černé vlasy, o které se velmi dobře stará. Na obličeji jí září veselí úsměv, jako kdyby si neuvědomovala do jakého jde nebezpečí. Chvíli mlčím v hlavě si promílám slova, která asi by tak měla zaznět. Zhluboka se nadechnu a nakonec promluvím. "Dobrý den přeji. Jmenuji se Isabel Bianchi a pocházím z Afriky z Kapského města. Tedy co z něj zbylo. Proč jsem se přihlásila do této hry. Asi proto, že mi chybí dobrodružství, do nedávna jsem ve vesmíru na jedné lodi hledala svého bratra a když jsem se vrátila domů, začala jsem se nudit a tak proto jsem tu." |
| |
| Opuštění Země Představování letošních dobrodruhů skončilo. Bill s vámi se všemi udělá ještě krátké rozhovory, ale pak se s vámi rozloučí a za bouřlivého aplausu diváků vás pošle zpět do zákulisí, kde už na vás čeká speciální vrtulník, který vás má odvézt na kosmodrom. Ještě jste si stačili všimnout posledního videa na obří obrazovce - také z prvního ročníku, jak dobrodruzi schovaní za skálou pozorovali nálet draka dštícího oheň, který spaluje vše na zemi. Show pro diváky má ještě pokračovat dalšími obrázky, reportážemi z planety a rozhovory s několika experty na tarnaelské obyvatele, ale to se vás již netýká - nemůžete meškat čas, start raketoplánu je naplánován již za několik hodin...  ...vrtulník vás během několika minut dopraví na kosmodrom, přímo k raketoplánu. Všude vidíte mumraj techniků a dispečerů, kteří ještě naposledy kontrolují, jestli je všechno před startem v pořádku. Po vystoupení z vrtulníku se vás hned ujme jeden z dispečerů ve stříbrné kombinéze s nášivkou korporace WEC, které kosmodrom patří. Dovede vás k výtahu, do něhož s vámi nastoupí a vyjede s vámi až nahoru ke vstupním dveřím do raketoplánu. Namačká číselný kód a dveře se neslyšně rozevřou. Pokyne vám, abyste jej následovali... Dispečer po celou tu dobu nepromluví ani slovo, ale jakmile vsoupíte do raketoplánu, začne vám vysvětlovat některé důležité věci. První věcí, o které se zmíní je, že raketoplán má naprogramovaného autopilota kontrolovaného ze Země a sám vás dopraví k planetě Pasiphae, takže od momentu, kdy vás opustí , v raketoplánu zůstanete sami, jen vás devět. Pak vám ukáže vaše ubikace, kde můžete spát a uložit si vaše věci. Ukáže vám i místnost s virtuální realitou, kde se můžete v rychlokurzu naučit ovládat své zbraně. Poté vás dovede do skladu s výstrojí. Vysvětlí vám, že zde najdete batohy, do kterých si můžete před sestupem na planetu naložit co uznáte za vhodné - zásoby potravin hermeticky uzavřené ve speciálních kompresních obalech, křesadla, lana, léky apod., dokonce je zde pro každého z vás připraven měšec s několika tarnaelskými mincemi. Úplně nakonec vás zavede do centrální místnosti raketoplánu, kde se můžete během letu scházet, jíst z lednic co vám hrdlo ráčí, ale co je nejdůležitěší, uprostřed kruhového stolu je počítač s holografickou obrazovkou, který vám zodpoví všechny otázky ohledně planety.  Dispečer vám ještě každému pomůže usadit se a připoutat se, protože co nevidět dojde ke startu. Z interkomu se ozve něčí hlas oznamující žážeh motorů a start za 15 minut. Dispečer nečeká na další otázky a zanechá vás o samotě. Jakmile se za ním zaklapnou dveře, hluk motorů zesílí a kontrolky na počítači v centrální místnosti se rozblikají... ====================================== ....konečně se rychlost raketoplánu ustálí na cestovní rychlost a uvnitř raketoplánu se gravitace přizpůsobí pozemskému normálu. Ještě se ani nestačíte odpoutat a pořádně se rozkoukat a rozsvítí se obrazovka počítače. Uprostřed se objeví velmi podivný holografický obraz. Je to tvář muže, na které již na první pohled něco nesedí. Jakoby to byla pouze lebka s ohořelými zbytky masa, jako by ten muž utrpěl značné popáleniny. "Zdravím vás dobrodruzi šestého ročníku Hry." představí se obraz. "Já jsem Shadow - tvůrce Hry a zároveň pán korporace WEC. Vím o vás všechno, kdy jste se narodili, znám jména všech vašich příbuzných, kde jste byli, co jste dělali, i to že někteří z vás unikají před zákonem... ale to není důležité. Důležité je to co vám chci sdělit. Je velmi nepravděpodobné, že se všichni vrátíte zpět na Zemi, ale tak už to ve Hře chodí a s tím jste se do ní přihlásili. Jak víte, úkolem tohoto ročníku je objevit a přinést Dračí vejce. Splňte úkol a nebudete toho litovat. Jestli máte nějaké otázky ohledně planety nebo ohledně draků, zodpoví vám je počítač. Samozřejmě že počítač nezná odpovědi na všechny otázky, například o dracích dosud mnoho nevíme. Prozatím můžete relaxovat, protože cesta na planetu potrvá týden. Jakmile však sestoupíte na Pasiphae, zůstanete sami a budete se muset spoléhat sami na sebe. My zde na zemi uvidíme vše, co se bude okolo vás odehrávat, uslyšíme každé vaše rozhodnutí, poznáme, kdy vás bude stahovat smyčka strachu o vlastní život...ale nikdo vám nepomůže - naopak, diváci z vašich nesnází budou ryčet nadšením. Na planetě budete sami a záleží jen vás, jak se vám tam povede, jestli tam najdete přátele nebo jen nepřátele. Jakmile získáte Dračí vejce, vyšleme na vaši pozici modul a můžete se vrátit zpět na Zemi. Tímto se s vámi loučím a ještě jednou vám opakuji - splňte úkol a nebudete toho litovat." Holografickému obrazu zasvitne podivný plamínek v očích a zmizí. Centrální místností se rozhostí ticho. Slyšíte jen vzdálené vrnění motorů raketoplánu...  |
| |
| Odlet -> V raketoplánu: Napětí a vzrušení narůstá snad geometrickou řadou, srdce bije o závod, ale na mé tváři lze spatřit téměř spokojený výraz, samozřejmě s "příchutí" onoho vzrušení, ale i trochou strachu, hlavně tedy ze samotého letu. Po přistání a vysazení z vrtulníku se nás ujme jakýsi muž, kterému můžeme položit ještě nějaké otázky a také si vybrat ještě nějakou tu výbavu. Já samozřejmě nemeškám čas a hned se se zájmem zeptám: O tom, že jsou na té planetě různá fantastická stvoření víme, ale já se chci zeptat na zvířata, která můžeme najít i zde na Zemi, mluvím například o jedovatých hadech, pavoucích, žábách, škorpiónech, klíšťatech a jiných, kteří mají jed. Směřuju konkrétně k tomu, jestli je možno si sebou vzít nějaké protijedy.. Chvíli se odmlčím, zhluboka se nadechnu a pokračuju: Také například bych rád věděl o druzích nemocí, které u nás nenajdeme, pokud takové samozřejmě jsou.. Opět menší odmlka, je to jako bych zapomněl, co jsem chtěl říct, ale hned v zápětí si vzpomenu, udělám takové to typické gesto rukou doprovázené projevem jako: Ááá... A už pokračuji v tématu: A poslední věc jsou peníze.. dostaneme nějaká jejich platidla?... Tím bych ukončil součet svých dotazů a začínám si do vaku nabalovat a přivazovat různé věci, jako příklad křesadlo, menší kotlík, měchy na vodu, deky, léky proti běžným nemocem, které známe u nás, já osobně si vezmu ještě balení sáčků jednoho japoského čaje a samozřejmě jidlo a tak podobně. Potom, co dostal své odpovědi, ať už byly jakékoli, vstoupím společně s ostatními do raketoplánu. Odložím si své věci a posadím se do křesla. Stejně jako ostatní si zapnu pásy a s hlubokým dýcháním očekávám start. Ten nadešel po odpočítávání a už samotný hluk motorů ve mě vyvolal takovou změť pocitů, že jsem snad ani neměl čas nad každým z nich uvažovat ani jednoslovně. Jestli jsem si myslel, že předtím mé srdce dostávalo zabrat jako o závod, teď je to snad jako o závod o přežití. Jediné, co teď vnímám je nepříjmený tlak na každou částečku mého těla a onen tlukot mého srdce, který jako spíše bilo zevnitř do mé hrudi a jeho tlukot se s ozvěnou jako v jeskyních ozýval až v mých uších. Až tohle po chvíli skončí. Nádech, výdech, nádech, výdech, vše se zavřenýma očima a už klidnou myslí. Po zdařilém uklidňování sebe sama, se nám představí přez velkou obrazovku muž, který je prý stvořitelem hry. Vypadá velmi zvláštně, ale to mě příliš nezajímá. Počkám, až dokončí svůj proslov, který jsem z poloviny stejně ani nevnímal, spíše jsem si prohlížel to nejmodernější vybavení, jaké zde můžu vidět. Muž se s námi rozloučí, což mě potěšilo a nyní máme opět volný prostor pro otázky, kdy já jsem opět ten, který nemešká: Počítači, je svět, na který letíme stejný, o jakém se můžeme dočíst ve většině fantasy knih? ... Je první z otázek. Když příjde odpověď, pokračuji další salvou otázek: Víme, že máme přinést Dračí vejce, co víme tedy o dracích?..Podle všeho chrlí oheň, jejich kůže je tvrdé brnění, jsou schopni letu, žijí v horách, je to pravda?.. S velkým zájmem opět čekám na odpovědi, pak si lehnu na svou "postel" a přemýšlím. Až mě napadne poslední otázka, něco, co mě velmi zajímá, snad ještě více, než samotní draci: Počítači, jsou na planetě nějaké záznamy o nemrtvých, myslím upírech, zombích, chodících kostrách.. ? S pohledem upřeným na "strop" přemýšlím o následujích hodinách, dnech, měsících, možná letech... |
| |
| >KUZURI IMARU Dispečer, který vás doprovází do vnitřku raketoplánu na tvé otázky nijak nereaguje. Když jseš ale neodbytný, konečně se na tebe otočí a řekne ti, že on nic o takových věcech neví, že jen zodpovídá za to, abyste se v pořádku dostali do raketoplánu. Nakonec tě odkáže na palubní počítač, který ti zodpoví všechny otázky. Zvláštní tenhle japonec... pomyslí si dispečer není jako ostatní žluťasové, tenhle má milion otázek. No, uvidíme jak se mu bude dařit ve Hře. Vsadil jsem na něj pěknej majlant, tak doufám že mě nezklame. Jakmile se vše ustálí a konečeně si můžete odepnout bezpečnostní pásy a protáhnout se a zmizí i ten holografický obličej, podle rady dispečera zopakuješ svoje otázky palubnímu počítači. Z interkomu promluví kovový hlas, jaký mají jen nejmodernější entity umělé počítačové inteligence a odpoví ti na první otázku: "Na planetě Pasiphae žijí různí tvorové. Někteří nejsou podobní ničemu známému na zemi, jiní se v některých aspektech pozoruhodně podobají některým zvířatům na zemi, proto byli pozemskými vědci prozatím pojmenováni stejnými jmény. Například - byli spatřeni hadi, některé druhy kočkovitých šelem apodobně, liší se jen v některých detailech ve zbarvení či stavbě těla. Prozatím se neví, jak je možné, že tam žijí zvířata podobná těm na zemi. Holografická obrazovka se rozsvítí a zobrazí několik obrázků tamní již známé fauny. Většina z vás nepozpozoruje žádné velké rozdíly mezi tamní a pozemskou. Kovový hlas pak pokračuje... Protijedy jsou ve skladu s výbavou, je možné si vzít ampulky s několika nejsilnějšími pozemskými preparáty, které účinkují i na Pasiphae. Stejně tak léky jsou na stejném místě jako protijedy. Kupodivu většinou fungují podobně jako protijedy. Pouze se dosud nepodařilo najít lék na neznámou nemoc, které podlehl dobrodruh ze čtvrtého ročníku. Nezjistilo se ani, kde se nakazil, pouze to, že je podobná dávno vymícenému pozemskému moru, s tím rozdílem, že pozemská vakcína na ní nezapůsobila. Obrazovkou proběhnou obrázky mrtvoly Carmen De la Cruz, účastnice čtvrtého ročníku, pak detaily na mokvajicí černé fleky na její kůži a pak i záběry z její pitvy. Poté počítač pokračuje s odpovědí na otázku ohledně peněz: Ve skladu každý najde váček s několika mincemi platnými v zemích obývaných lidmi, celkem 20 stříbrných mincí z několika různých zemí, které však platí univerzálně. Na otázku o tom, jestli je tamní svět stejný jako se můžete dočíst ve většině fantasy knih odpoví takto: Srovnáním databáze obsahující všechny fantasy knihy vydané na zemi mezi léty 1920-2069 a dosud shromážděnými informacemi o Pasiphae neboli Tarnaelu jsem došel k výsledku, že tamní svět je z 90% shodný. Na otázku o dracích: Potvrzuji že jsou schopni létu, umějí chrlit oheň. Kde žijí se prozatím neví. Dosud se podařilo úplnou náhodou potkat jednoho modrého draka velikého jako dvoupatrový dům, přičemž setkání s ním družina z prvního ročníku přežila pouhou náhodou. Poté se jí podařilo uvidět draka v letu dštícího oheň a pálícího vše pod sebou. Na otázku o nemrtvých: Potvrzuji záznamy o stvoření jim podobným. Dosud se neví, na jakém principu mohou ožívat mrtví Tarnaelané, ale je pravděpodobné, že za tím bude tamní magie. Byli spatřeni kostlivci, zombie a několik dalších během výpravy druhého ročníku z podzemního labyrintu. |
| |
| Raketoplán V raketoplánu doposlechnu divnýho chlápka a jdu něco dělat. No tak určitě nějakou další výbavu jak bylo řečeno, zmapování oblasti zkusim se podívat také na mapu, a co dál? Virtuální realitu netřeba zabývam se historií takže sem už tyhle věcičky držel v ruce. Poté co se přeptá Imaru na své informace přejdu k počítači na pár otázek. Počítači zobraz mi mapu oblasti od místa našeho přistání kam jen to bude možné. Ukaž co budeš moci města vesnice lesy hory a vodní toky. To bude snad stačit. Jo Imaru pokud chceš vědět něco o těch tvorech a počítač ti neodpoví zkus si přečíst nějakou knihu. Leckdy tam je toho vc i míň. Dál jen čekám co mi počítač odpoví abych mohl pokračovat v přípravách. |
| |
| >CHRISTOF Palubní počítač na tvou žádost zobrazí místo plánovaného vylodění na Pasiphae/Tarnaelu. Na mapce je zaznačeno žlutým křížkem v horách království Abalon, přibližně 40km od Velkého Medvědího jezera na východě a 30km od Malého Medvědího jezera na jihu. Je na ní vidět i přibližně dvěstě stě kilometrů dlouhý kanál spojující Černé jezero s Klidným mořem a dva sousední státy - Louvnonské knížectví a království Belgaum, a také dvě největší města v oblasti - abalonský Tortolas a belgaumský Balestal.  |
| |
| Raketoplán Jsem nervóznější každým okamžikem co se blíží odlet, ale nedávám to na sobě znát. Jakmile s námi Bil udělá ještě pár rozhovorů tak odejdeme, Nastoupím do vrtulníku a tam se snažím uklidnit. Když už jsme v raketoplánu tak poslouchá co nám ten dispečer říká, pak si do batohu dám křesadlo, měchy na vodu, nějaké jídlo, pak si přidám lano, kotlík, přihodím si tam měšec s penězi, pak se usadím do křesla a připoutám se. Když se raketoplán ustálí, a pak se rozsvítí obrazovka, tak se trochu leknu. Poslouchám co nám říká Takže on je tvůrce hry. pomyslím si a dál poslouchám. Když skončí, tak si odepnu pás, a rozhlednu se jak to tu vypadá, pak poslouchám na co se ptají počítače a co jim odpoví. Při tom přemýšlím na co bych se ho mohla zeptat, po chvilce k němu přistoupím a zeptám se Víte Jistě, že dračí vejce tam bude? A nebo je to jen domněnka, že když tam jdou draci tak i dračí vejce pak čekám co my odpoví. Když odpoví tak si sednu do křesla, a přemýšlím o tom co bude po tom, jestli něco bude. |
| |
| >AURORA Na tvou otázku odpoví počítač takto: Potvrzuji, že je to prozatím pouhá domněnka. Podle odhadu vědců a podle analýzy získaných údajů z prvního ročníku Hry existuje 80% pravděpodobnost, že pokud na planetě draci opravdu žijí, jejich potomci se rodí z vajec. Dalších 18% že se rodí jako živá mláďata a 2% že se rodí úplně jiným neznámým způsobem. |
| |
| Raketoplán Vejdu do raketoplánu Wow to je ale vymakaná stíhačka řeknu s údivem. Pak se kouknu na dispečera, který začne mluvit o tom jak se raketoplán ovládá, že to je autopilot, atd. Ani ho moc neposlouchám spíše obdivuji raketu, kterou za chvíli poletím. Až dispečer domluví Já si myslel že ste nemluvka a vy se takhle rozkecáte Pak se otočím a jdu se podívat na inteligentní počítač. Čavec plechovko, řekni mi kdo je z nás nejhezčí? |
| |
| >JOHNY SILVER Počítač tvému vtipu vůbec neporozumí. Současné supermoderní počítače umí mluvit a vést rozhovor, a dokonce se i průběžně učit, ale zatím jejich umělá inteligence nedokáže porozumět lidským emocím, vtipům apodobně. A tak se ti ozve v odpověď pouhé lhostejné kovové: ...prosím? |
| |
| Raketoplán Po nějakých pár rozhovorech s Billem jsme konečně nalodili. Nějak nemám žádné dotazy, co bych se počítače zeptala, ale když slyším ten stupidní dotaz, kdo je z nás nejkrásnější, vyprsknu smíchy. "Spíš pověz kdo je znás nejhloupější." Řeknu docela dost potichu a pohledem se podívám na Johnyho, je úplně jasné, kdo by to podle mě byl. To dokazuje moji teorii o tom, že stroje jsou chytřejší než někteří jedinci... ono vlastně skoro všichni... |
| |
| v raketoplánu Jsme zabraná do svých myšlenek až pak když se počítače zeptá kdo je hezčí, tak se usměju. Hihi to je teda, alespoň trochu vylepšil náladu potom promluvím na hlas Co si myslíte o těch vejcích? Myslíte že nějaké najdeme? zeptám se všech a pak se otočím na Johnyho To posuď sám kdo je nejhezčí, ale to ty nebudešřeknu mu se smíchem To bude dlouhý let |
| |
| Raketoplán Nejde o to jestli tam vejce jsou ale jde o to jestli přežijeme. Na nějakou dobu se vzdálím a jdu se podívat na ty věci sebou do skladiště. Hmmm takže co sebou lano, nějaké jídlo, láhev na vodu a sadu poklíčů. Snad to neni tak dlouho abych to zapoměl. Všechny věci dám do batohu kter si odnesu do pokoje. Času ještě dost.. tak potrénuju. Vemu si svojí šavli a začnu s ní cvičit a připomínat si zacházení. |
| |
| Raketoplán: Potom, co jsem se počítače přestal ptát a dostal jsem své odpovědi, se začli ptát i jiní. Některé dotazy byly dobré. Některé narážky, poznámky, jako například ta od Christofa s knihou, byla úsměvná, ale ironicky. Když jsme si tak v poklidu seděli a každý se na něco vyptával, jeden z nás, Johny, řekl takovou hloupost, že jsem se neudržel. Ostatní se tomu smáli, ano, opravdu i já jsem se usmál, ale nad tím, jak hloupý musí tenhle člověk být. Jediné dvě ženy na palubě to myslím vystihly dostatečně, ale já se stejně s odporem zvednu, projdu schválně vedle Johna a s jasným odporem přímo ve chvíli, kdy jej míjím, řeknu: Debile... Ano, nebylo to nic moc, ale nic lepšího mi v tu chvíli nepřišlo na mysl, snad jen nějaké to agresivnější jednání, ale to nemám zapotřebí... Dojdu až ke svým věcem, které si začnu trochu opečovávat, meč trochu zbrousím a tak podobně. Pak si zajdu do vyrtuální reality, kde si dám menší tréning, ale ne výuku, spíše reálný souboj proti umělé inteligenci. |
| |
| Raketoplán Zkoumám vnitřek raketoplánu a poslouchám dotazy a odpovědi na ně juknu taky na mapu a snažim se ji zapamatovat. Pak uslyšim ten dotaz vod toho Johnyho a moje jediná myšlenka je to sme snad v mateřský školce? Ale ta poznámka vod toho žluťáka byla docela výstižná. No nic du se ještě podívat do skladiště na možné vybavení sebou tak co tu máme takže beru lano, křesadlo, kotlík, nějaký léky, pár obvazů, dva měchy na vodu, jidlo a nakonec váček s penězi no všechno dám do báglu a odnesu do pokoje. Pak vemu kuši a meč a du trochu oprášit svoje dovednosti. |
| |
| >SNIPER a IMARU Imaru se odešel procvičit do komory virtuální reality, ale ta je na raketoplánu jen jedna. Takže Sniper musí počkat, dokud se neuvolní. Mezitím může sledovat na obrazovce souboj Imarua s botem vygenerovaným virtuální realitou. Vidí, jak se Imaru velmi dobře ohání svou katanou i menším wakizashi a jak bot má co dělat, lépe řečeno jak se bot téměř neustále brání japoncovým výpadům...  >CHRISTOF Christof odešel do kajuty s lůžky, kde můžete všichni spát, dokud se nedostanete na planetu (na spaní máte jednu společnou kajutu). >OSTATNÍ Zůstávají v centrální místnosti s palubním počítačem. |
| |
| Je spousta věcí, které chci o planetě vědět, a tak pozorně poslouchám všechny informace, které nám palubní počítač dá. Johnyho poznámce se jen usměju. Někteří začnou mít nějaké připomínky. No to bude zábava, to mají ale smysl pro humor.... Co jazyky? Jak je to se všemi jazyky na planetě, jak se od sebe liší, nemůže se stát, že s tím budou problémy...... Když dostanu odpověď na svou otázku, ještě nějakou dobu poslouchám další "kolegy" a jejich dotazy a pak se odeberu do onoho skladu s léky a vybavením. Nepočítám, že planeta bude mít úplně stejné podmínky jako Země, ale taky to v lese či džungli nebude moc odlišné a věci, které budu potřebovat taky ne. Do vaku dám každopádně léky a protijedy, a peníze rozdělím na několik částí, které dám jak do vaku, tak k sobě. Znám se..... Křesadlo, měch na vodu, nějaké lano, dokonce jsem tu našla lucerničku a olej, nějaké šperháky, kousky látky, kotlík, dokonce nějaké koření a bylinky, jídlo, k lékům i další věci, jako obvazy, jehlu.., no jo, když jsme u toho, jehlu a nit, nějakou deku či spacák, pokud to půjde, i náhradní oblečení.Jestli tam někde najdu třeba nějakou tu lahvinku..... Když si sbalím, na co si zrovna vzpomenu, jdu si odpočinout trochou toho cvičení. Na další otázky se můžu ptát pak, a to samé platí i pro vybavení. Třeba někoho z ostatních napadnou věci, které mě ne. Praštím ssebou na podlahu, začnu se protahovat,a třídím si myšlenky a plány. |
| |
| Poslouchám dotazy spoluhráčů a odpovědi počítače. Při Johnově otázce se pousměju. Tomu říkám nátura…já sem podělaném až za ušima a on tady vtipkuje. Trochu nevhodnou poznámku odcházejícího Kuzuriho nekomentuji, jen mé obočí mírně vystřelí nahoru. Tedy, tohle asi bude tvrdej a ostříleném hráč. Pro diváctvo vše, co? Pozorně poslouchám vše, co počítač řekne a když se objeví holografický nákres povrchu, snažím se ho co nejpodrobněji zapamatovat. Přeci jen je to však velmi rychle tak mě hned napadne otázečka. “Nějaká tištěná mapa by nebyla?“ zeptám se nevinně a pokrčím rameny. Přeci jen, když člověk zabloudí v domovském Chicagu, ztratí se na cizí planetě o to rychleji. “A co vůbec víme o domorodcích a jejich kultuře? Předpokládám správně, že žijí v něčem hodně podobném pozemskému feudalismu, že? A jaké asi budou reakce na naše “kostýmy“? Přeci jen, všichni tamní nejsou dobrodruzi… dodám na vysvětlenou a zadívám se na počítač. |
| |
| Raketoplán Slyšel jsem Imaru jak mi řekl debile, ne že by to bylo poprvé jak mě takhle někdo oslovil, ale celkem mě to naštvalo. No nic tady nebudu asi moc oblíbenej řeknu si. Po té raději odstoupím od počítače, abych zase nekecl ňákou hloupost a otočím se na Imaru který ňekam odchází Má štěstířeknu a udělám vyhružnej pohled, který se mi moc nepovedl. Pak uvidím jak se Myra protahuje nebolí to? zeptáma se Myry. |
| |
| >MYRA Na tvou otázku o jazycích ti počítač odpoví toto: Podle dosud získaných informací existuje na planetě několik jazykových skupin, přičemž každý větší národ má vlastní jazyk odlišný od ostatních a dokonce i uvnitř těchto jazkových skupin je určitá roztříštěnost, to znamená že jednotlivé jazyky mají několik dialektů tu více tu méně navzájem podobných. Ovšem velké problémy s domlouváním nenastanou, neboť čip zabudovaný do vašeho mozku vám umožní domluvit se celkem obstojně. Každému z vás byl náhodně vybrán jeden z tamních jazyků, kterým v momentě setkání s domorodcem mluvícím danou řečí budete schopni mluvit téměř jako rodilý mluvčí. V čipu je totiž supradekodér napojený přímo řečové centrum vašeho mozku. Kromě těchto jazyků všichni ovládáte jazyk, kterým mluví lidé v zemi zvané Abalon (tedy v místě plánovaného přistání) a v okolních státech obývaných též lidmi. |
| |
| >STEVEN BASS Na tvou žádost termotiskárna v sekundě vytiskne mapu, kterou jste před chvílí viděli. Jak můžeš vidět, dokonce je vytištěna na zvláštním lněném druhu papíru, velmi podobným tomu, který se kdysi používal ve středověku na Zemi. Pak ti počítač odpoví na tvou otázku: Potvrzuji, že tamní společenský systém se v mnohých rysech podobá dávnému pozemskému feudalismu, i když v některých zemích tomu může být jinak, byl zjištěn případ, kdy vládnoucí třídou jsou obchodníci a kupci, jinde armáda, jinde církev apodobně. Reakce domorodců na vaše oblečení bude záležet na oblasti, kde se budete momentálně nacházet. Bylo vám vybráno oblečení běžné v zemích obývaných lidmi. Kultura domorodých národů je velmi rozmanitá. Liší se od národu k národu i podle geografické polohy. Na planetě Pasiphae, neboli podle domorodců na Tarnaelu, žije několik humanoidních ras, tedy národů fyzickou stavbou těla podobnou lidem, ale s mnoha odlišnostmi. Například byli zjištěni takzvaní zvířecí lidé, kteří mají mnoho aspektů shodných s lidmi a mnoho se zvířaty - například hadí lidé, kočičí lidé, vlčí lidé a předpokládá se, že exsitují i další. Dále byla zjištěna rasa takzvaných černých, kteří vypadají jako obyklý afromeričan s tím rozdílem, že obličej mají spíše podobný bílému typu pozemšťana, mají delší špičaté uši a vlasy většinou bílé, méně pak černé (pracovně byli vědci pojmenováni jako Černí elfové). Také byl jednou z výprav zaznamenán národ mohutných humanoidů, výškou o třetinu převyšující průměrného člověka, jejichž kůže je zeleno-hnědého zbarvení a zrohovatělá a také jim z úst přečnívají spodní špičáky (pracovně byli nazváni orkové). Odhaduje se, že na planetě žije ještě několik dalších ras, ale nejpodivnějším je fakt, že tam žije i národ naprosto fyzicky shodný s pozemskými lidmi, což vědcům zamotalo hlavy. Dosud se nikomu nepodařilo přesvědčivě vysvětlit, jak je to možné. |
| |
| Vyslechnu si odpovědi a trochu se zamračím. Přeci jen jsem svou poslední otázku myslel trochu jinak. "Počítači, čím se živí většina obyvatel na té planetě? Zemědělstvím, předpokládám. Proto jsem se ptal, jaký maj obyčejní lidé..." trochu se zaseknu, "obyčejní obyvatelé vztah k potulným dobrodruhům? Protože něco takového tam vlastně budeme, ne?" nervózně se zasměju a vezmu si do ruky mapku, kterou mi počítač vytiskl. Když sáhnu na papír, napadne mě další věc. "Ehm, mohl bych toho papíru dostat víc? A něco na psaní? Svoje věci jsem nechal v kvádru," dodám omluvně. Přeci jen tam, nejedu jen kvůli zábavě, ale taky kvůli pořádný reportáži. Počkám na odpovědi a pak mě napadne ještě jedna otázka. "Počítači, docela by mě ještě zajímala poslední známá historie, nějaké veřejně známé události, tak dva roky zpátky. Jestli tedy o tom máte nějaký záznamy." Přijít do cizího prostředí bez vědomostí o tamní aspoň krátkodobé historii by mohlo být smrtelné. Vědění je moc, vyvstane mi na mysli, ale za boha si nemůžu vzpomenout, kdo tuhle větu vymyslel. |
| |
| >MYRA Dodatečná informace k výstroji, kterou sis vybrala ze skladu: všechno jsi tam našla, dokonce i několik čutor nadepsané "gin", "rum", "vodka" a "pivo". >STEVEN Palubní počítač je přece jen počítač, takže nemohl tušit, jak otázku myslíš. Ale jakmile ji upřesníš, odpoví ti: Základem obživy tamních obyvatel jsou zemědělství, rybolov a řemeslná výroba, obory, jež jsou na Zemi již přes 40 let plně automatizovány a robotizovány. Dobrodruha - neboli individuum či skupinu toulající se krajem, živící se jak se dá a hledající dobrodružství - lze na planetě potkat poměrně často, neboť tamní poměry se liší od středověkých feudálních poměrů na Zemi. Na Zemi byli lidé připoutáni k panské půdě a nemohli se bez svolení svého pána hnout, kdežto na Tarnaelu existuje v některých zemích, především obývaných lidmi, určitá svoboda, tu větší tu menší, takže domorodé obyvatelstvo se může pohybovat, stěhovat či potulovat vcelku svobodně. Prvních pět výprav na planetu se častokrát dostalo do kontaktu s obyčejnými lidmi a vyplynulo z nich, že běžný domorodec, alespoň v zemích obývaných lidmi, vidí dobrodruha v rozmezí od povaleče až po užitečného pomocníka, který se může hodit například při obraně vesnice před nájezdem lupičů, na vyhnání duchů apodobně, záleží na zemi a tamním společenském uspořádání. Následně tě počítač odkáže na sklad, kde můžeš nalézt několik svitků lněného papíru v nepromokavých pouzdrech, také husí brk a kalamáře s inkoustem. Moderní iPody či poměrně zastaralé papírové bloky s propiskami tu nejsou. Pak počítač pokračuje v odpovědi na tvou poslední otázku: Záznamy událostí za deset let, kdy se na planetu vypravilo předchozích pět výprav účastníků Hry jsou rozsáhlé, ale ne příliš podrobné, alespoň co se týče zemí obývaných lidmi, neboť tam se dosud odehrávaly všechny ročníky. Až do nedávné doby se neudálo nic většího významu, teprve před dvěma lety se v zemích severovýchodně od Černého jezera rozhořel válečný konflikt, který postupně přesáhl hranice desítky zemí a v současnosti se bojuje ještě intenzivněji a o této válce se začíná mluvit i v zemích ležících daleko od místa konfliktu. Neví se přesně proč válka začala, neboť poslední výprava opustila planetu těsně před jejím začátkem. Každopádně místo vašeho plánovaného přistání leží téměř tisíc kilometrů daleko v klidné oblasti. |
| |
| Raketoplán Když jsem v kajutě hotov nechám si tam většinu svého vybavení a vrátim se do místnosti s počítačem kde je většina z nás. Bude nejlepší nabrat další informace sice mapa a to co vim stačí ale i přesto.. Přejdu k počítači a zeptám se ho. Počítači. Slyšel jsem zmínku o tom že se na planetě vyskytuje magie. Řekni mi o tom něco. Jestli se s ní někdo z minulých účastníků setkal, jak se projevuje, jak jí používají zkrátka cokoli co máš v databázi. |
| |
| >CHRISTOF Počítač hned začne ze sebe chrlit data: Otázka magie patří vedle draků a lidí stále k těm nejvíce diskutovaným tématům, dosud přesvědčivě nevysvětleným. Během výpravy druhého ročníku, kdy se dobrodruzi vydali do podzemního labyrintu, se setkali s člověkem, jež podle všeho měl schopnosti ovládat vyšší nadlidské síly z hlediska běžného člověka nedostupné, z hlediska racionální pozemské vědy nevysvětlitelné až nemožné. Došlo ke konfrontaci dobdrodruhů s oním člověkem-čarodějem, při níž diváci na zemi mohli v přímém přenosu vidět, jak čaroděj ošklivě popálil několik členů družiny ohnivými koulemi vyslanými jakoby ze svých dlaní, a na jednoho z nich, na Kurta Hogga dokonce vyslal oslepující fialový blesk. Počítač vám přehraje videozáznam boje dobdrodruhů s čarodějem...  ..a pak pokračuje ve výkladu: Kurt pak zraněním blesku podlehl a byl dokonce čarodějem později oživen a spolu s několika dalšími oživlými mrtvými (neboli nemrtvými) poslán na dobrodruhy, kterým se však podařilo svého bývalého spoluhráče zabít a později zničit i čaroděje. Kurtovo tělo pak bylo dopraveno na Zemi a dáno k dispozici podrobné pitvě několika významných vědců, ale ti neobjevili nic pozoruhodného. V intervizi se poté okamžitě objevily názory podporující teorii o tom, že magie je jedním z přírodních zákonů tamního světa a mnoho nadšenců se pokusilo objevit ji i na Zemi, ovšem s nulovými výsledky. Během čtvrté výpravy se znalosti o tamní magii prohloubili, neboť dobrodruzi se setkali s jiným člověkem, taktéž ovládajícím tuto mystickou sílu. A byli to Sergej Orlov a Carmen de la Cruz, kteří s oním čarodějem ponejvíce rozprávěli a dostalo se jim i praktické ukázky, kdy čaroděj nechal zneviditelnit několik jejich předmětů, během několika vteřin se před zraky udivených dobrodruhů přemístil ze země do koruny stromu. Čaroděj později pozval oba dobrodruhy na návštěvu jakési Purpurové citadely stojící někde daleko v severních zemích, kde se prý scházejí jemu podobní. Ovšem k návštěvě již nemohlo dojít kvůli pozdějším známým událostem, kdy Sergej padl v boji s vlkodlakem a Carmen podlehla zákeřné nemoci. K poslednímu setkání s magií došlo během páté výpravy, kdy dobrodruha Karima Al-Karzaie zázračně vyléčila stará žena zabývající se sbíráním léčivých bylinek, za níž dobrodruhy poslali obyvatelé jedné vesnice. Karima několik dní před tím velmi zle poranil netvor vypadající jako vyzáblá mladá žena s bělmy místo očí a tlamou plnou dlouhých ostrých jehličkovitých zubů, vesničany nazývána striga. |
| |
| Vrátila jsem se po chvíli do hlavní místnosti, protože zvědavost mi nedala. Přišla jsem zrovna, když počítač vyprávěl o magii a magických tvorech na oné planetě. Že ta ženská byla striga, jsem uhodla,ještě než to náš počítačový přítel řekl. Vzpomělajsem si na ty knihy, které jsem hltala jako mladá holka.I tam byly strigy. I tam měly velké špičaté zuby a drápy a byly smrtelně nebezpečné. Někdy je hlavní hrdinovézabili, jindy je třeba zázračně vysvobodili ze zakletí a byly z nich zas krásné princezny. Romantika, které bych neveřila ani za mák. Při mém štěstí potkám nějakou hnusnou bestii, a ne prince proměněného v žábu. A koneckonců, kdo by olizoval ropuchu, že. Ale už jako to dítě jsem snila o magii, ale tam u nás,teď už u nich, na zemi, se člověk jen tak s nečím takovým nesetká. Jistě, někdy s něčím, co je tomu podobné.Ale tojsou buď podvody, nebo to vědci už dávno vysvětlili.Chemie, fyzika, a jiné zákony,o kterých ještě naše babičkyneměly ponětí, a tak si mysleli, že Copperfield fakt umí čarovat. Jó, to byla prý tehdá aféra, když se mu na to přišlo.... To počítaček: Pověz, jak se místní obyvatelé chovali k dobrodruhům? Poznají snadnom, že nejsme místní? Jsou tam mezio obyvateli nějaké rasové rozdíly, jako na zemi, či dokonce jsou patrné rozdíly mezi námi a jimi?A ještě něco...co jejich písmo? Ráda bych si přečetla alespoň jejich nápisy, abych nevlezla, kam nemám. Nebo to taky zařídí ten čipeček? |
| |
| >MYRA Počítač odpovídá na vaše všetečné otázky s neúnavností, jaká je vlastní jen strojům. Obrazovka zabliká, zmizí obrázky vyléčení Karima Al-Karzaie a znovu se objeví bezvýrazná holografická tvář a začne ti odpovídat na tvé otázky: Kontakty dobrodruhů s domorodci během dosavadních pěti ročníků byly sporadické, když už však k setkání došlo, tarnaelští lidé se k nim chovali podobně, jako lidé na Zemi k běžným návštěvníkům. To znamená buď si mysleli, že dobrodruzi jsou místní ze vzdálenějšího kraje, nebo poznali podle přízvuku cizince, vesměs se však chovali vlídně a přátelsky, ovšem s velkou dávkou opatrnosti. Jen jednou, při třetí výpravě během svého putování královstvím Kamora, byli dobrodruzi zadrženi vojenskou hlídkou na hranicích a podle přízvuku zaměněni za špehy ze sousední Meredie, poté vyslýcháni a obviněni ze špionáže, neboť obě tyto země jsou již po staletí ve stavu trvalého nepřátelství. Jeden z dobrodruhů, Artur Eno byl dokonce veřejně popraven, aniž by v tom zbytek družiny mohl nějak zabránit. Zbylým dobrodruhům se však nakonec podařilo uprchnout. Pak počítač bez jakékoli emoce přejde k odpovědi na tvoji další otázku: Mezi tarnaelskými a pozemskými lidmi kupodivu neexistují žádné fyzické rozdíly, ovšem stejně jako na Zemi i na Pasiphae/Tarnaelu žije několik mírně se odlišujících národů lidí. V zemi vašeho plánovaného přistání a v okolí žije stejný typ lidí jako v Evropě a Severní Americe, kromě nich byla zaznamenána v zemích dál na jihu rasa lidí s hnědou pletí a šikmýma očima, dál na severu pak lidé mohutnější tělesné stavby s ryšavými až rudými vlasy a vousy, a dál na východě pak lidé podobní prapůvodním indianským kmenům žijícím kdysi na Zemi v Jižní Americe. Mnoho vědců se domnívá, že na planetě žijí i další lidské druhy. Nakonec počítač odpoví na tvou třetí otázku ohledně písma. Domorodé obyvatelstvo užívá několik druhů písma lišících se podle jednotlivých národů. V oblastech obývaných lidmi se píše všeobecně uznávaným typem znakového písma (založeném na podobném systému jako pozemská latinka), jemuž porozumíte díky vašemu čipu. Písma některých jiných ras či národů již byla rozluštěna, ovšem pro vás zůstanou nečitelná. Pokud se s takovým písmem setkáte, budete si muset poradit vlastními silami, tak jako například výprava pátého ročníku, která musela rozluštit nápisy vytesané na náhrobním kameni jistého legendárního dobrodruha, aby mohla splnit svůj úkol. Následně se na obrazovce objeví obrázky dobrodruhů luštících tajemné znaky - můžete poznat stojícího Karima Al-Karzaie, o kterém již byla řeč, Emmu Stahlovou a Rorýse, poslední tři dobrodruzi z páté výpravy, kteří nakonec svůj úkol nesplnili a zahynuli.  |
| |
| Poslouchám informace od počítače a jen na d tím přemýšlím. Strigy, draci, nemrtví, popravy špionáže a podezření to bude teda dost velká sranda. O tom jestli nás poznají nebo ne záleží hlavně jak se budem chovat a taky co řekneme někomu když se bude ptát co tam děláme. Né že by tu byli hloupí lidi a nevěděli to no možná že jo.. |
| |
| Sedím na nějakém řidli, abych dobře viděla na ty co jsou v hlavní místnosti a ptají se počítače. Jak se dívám na počítač lehce si prstama přejedu po svém decku, jak já miluju se připojit. Pár měsíců, možná už nikdy ten pocit nezažiju. Zvednu se ze židle a protáhnu se. Každý malé dítě se chtělo stát dobrodruhem, a pro nás se to stane skutečností. Ušklíbnu se a pohlédnu na Christofa, který měl vážně pro mě "chytrou" poznámku. "Hmm tak na to jsi přišel jistě hlavou." Řeknu trochu ironickým tónem a usměju se na Christofa. |
| |
| Hlavou? Zeptám se Isabel. To sotva i když si to třeba nemyslíš.. A nebo myslíš. .. tak jsem dost hloupej. Jen s tim co tam budem dělat je to jasný nemůžeme se chovat jako účastníci některých předchozích výprav, kteří byli podezřelí nebo divní. No jestli se tak někdo zachová tak nás bůh ochraňuj. |
| |
| Docela mě překvapí odpověď Christofra, čekala jsem že mě nějak odbyde a né že přijme to, že je hloupý. Asi s ním velká sranda nebude. "Divní... Divní... to budem určitě nevíme, jak přesně se lidé tam chovají. A určitě se nepřizpůsobíme hned jak tam přistaneme." Ušklíbnu se a přejedu lehce jednou rukou po druhé ruce, vlastně po jejich kloubech. Až ukážu své miláčky, tak určitě za normální nebudeme. |
| |
| Né hned to je jasné ale už se na to můžem připravit než tam doletíme. No když budeme předpokládat že je to něco jako středověk u nás a něco jako fantasy příběhy. A nakonec když to všechno zkloubíš by to fungovat mohlo. TEda doufám. Kouknu jak si hraje s rukama a tak. No snad tam nenarazíme na sam podezřelý lidi. |
| |
| "Jen teoreticky." Odpovím tiše. Poté zkouknu ostatní, přece takováhle skupina lidí udělá vždycky rozruch. Takováhle skupina zmýchaná, Japonec pak já černoška. Někteří by zapadli, možná časem, ale dohramady budeme nápadní. "Ale prakticky je to nemožné." Dopovím svojí myšlenku směrem ke Christofovi, asi nepochopí, co všechno jsem tím myslela, ale nevadí. Jak si všimnu, že Christofer si prohlíží moje ruce spěšně je schovám do kapes od svého kabátu. |
| |
| Zamyšleně pokyvuju hlavou a pozorně posluchám. Chování. To by mohl být problem. Jake jsou tam společenské zvyklosti, státní zřízení, politika, náboženství, historie... |
| |
| Prakticky? no nezní to moc přesvědčivě. No dobrá možná máš pravdu ale v jednom se pleteš nic není nemožné. Takže to půjde. Půjde když to dobře vymyslíme. Pak odejdu z místnosti s počítačem do kajuty kde si lehnu na postel a koukám do stropu. |
| |
| Raketoplán Mlčky sedím na křesle před hologramem posloucháp odpovědi na různě odpovědi.Po chvíli už se nikdo neptá a proto se idu projít po raketoplánu,prohlédnu si kajuty kde můžeme spát,jídelnu a jiné pokoje ,nakonec skončím u místnosti učení zbraní.Počkám si až všichni dokončí svůj výcvik a pak vstoupím..Nejdříve si si nastavím učení luku a pak až učení zacházení z mečem..... Jakmile dokončím svůj výcvik ,opět zamířím do řídící místnosti.Sednu si na svoje místo a řeknu:Jsou na planetě i trpaslíci ,elfové a jiné rasy jestli jo tak které a pověz mi o nich něco. Čekám ,že jestli tam ty rasy existujou tak to bude dlouhé povídání tudíž si k sobě přitáhnu talíř s hroznovým výnem ,sklenku a láhev víma.Rulandské bílé,to jsem ještě neměl ... Doufam ,že tam budou .. pomyslím si a nastrařím uši.. |
| |
| >MYRA Palubní počítač se na chvíli odmlčí, kdyby to byl člověk, tak by sis myslela, že přemýšlí, než ti odpoví: Na tuto otázku není lehké odpovědět jednoduše. Podle shromážděných informací se společenské zvyklosti, státní zřízení, politika, náboženství i historie liší v každé zemi, vesměs ovšem platí, že si jsou v něčem podobné ve větších geografických regionech, tak jako tomu bylo donedávna na Zemi nebo někde ještě je - například jiné zvyklosti a státní zřízení byly v Africe, v Západní Evropě, ve Východní Evropě, na Blízkém Východě, ve Střední Asii apodobně - stejně je tomu tak i na Pasiphae/Tarnaelu. V zásadě je možné říct, že většina tarnaelských zemí jsou feudálního typu, to znamená království, knížectví, baronství a další, v některých zemích vládne armáda, v dalších církev, jinde vládne nejbohatší vrstva, v několika málo dokonce centralizovaná vláda neexistuje. Od toho se pak odvíjí i zvyklosti obyvatelstva. Co se týče náboženství, existuje na planetě silný pocit víry v řadu božstev, zpravidla každý větší národ má vlastní kulty či náboženství. Dalo by se říct, že v zemích obývaných lidmi je rozšířen takzvaný polyteismus, neboli víra v několik víceméně rovnocenných bohů, kdy jednotliví bohové mají na starosti různé složky života a skupiny vlastních vyznavačů, které se navzájem respektují. Toto náboženství se mezi běžnými lidmi nazývá "mnohověrectví", i když nikdo neuctívá všechny bohy celého panteonu, ale jen jednoho, dva či tři maximálně. Oproti mnohověrectví existuje monoteistické náboženství uctívajícího jediného všemohoucího boha, takzvané "jednověrectví", rovněž rozšířené v zemích obývaných lidmi. Lidé této víry jsou o něco méně tolerantnější k jiným náboženstvím a podle nich jsou bohové uctívaní mnohověrci pouhými služebníky jediného všemocného boha. V minulosti tak dokonce došlo k několika válkám z náboženských důvodů mezi jednověrci a mnohověrci. Dále byly zaznamenány kusé a dosud nepodložené zprávy o kultu takzvaných "černověrců", neboli uctívačů boha, který by se dal přirovnat k dávnému pozemskému ďáblu. Je také velmi pravděpodobné, že existují na planetě i různá další náboženství, totemistické či animistické kulty apodobně, ale o těch se prozatím mnoho neví, neboť dosavadních pět ročníků Hry se odehrávalo jen v zemích obývaných lidmi. V místě vašeho plánovaného přistání, tedy v království Abalon, řídí zemi král a pod ním šlechta, o níž je známo, že se nachází ve stadiu povýšenosti, zhýralosti, panovačnosti a málo dbá o své poddané. Většina obyčejných obyvatel umí číst a psát, jen menšina je negramotná, uplatňuje se zvykové právo, to znamená, zvyky mnohdy s větší vahou než mívají královské výnosy. Na obchod s čímkoli mají monopoly a povolení cechy, které ve městech sdružují většinu řemeslníků. Na vesnicích se to tolik nedodržuje. Oficiálním povoleným náboženstvím je mnohověrectví, mezi nejuctívanější bohy patří Arion Pán času, bůh slunce a rovnováhy, jehož zvířecí podobou je ohnivý pták fénix, a Wania Matka, bohyně domácího krbu a mateřství, jejíž zvířecí podobou je bílá holubice. S okolními zeměmi udržuje abalonské království již po několik staletí mír a již několik desetiletí úspěšně fungují smlouvy o volném průchodu obchodníků, ovšem s celními poplatky (i když nejsou příliš vysoké), přičemž obyčejný poutník žádné clo platit nemusí. Historické události posledních let nebyly nijak hektické, naopak velmi klidné, za zmínku stojí pouze fakt, že vlády se ujala vdova po králi, který náhle zemřel, dokud nedosáhne plnoletosti nejstarší ze trojice princů Ramis. Proto také byla tato země vybrána jako místo vašeho vylodění. |
| |
| Snažím se do paměti uložit co nejvíc informací. Nebylo by dobré se chovat nápadně už i tím, že neznáme místní zvyky, bohy a panovníky. Ráda bych věděla, jak se jmenuje ona panovnice,zemřelý král, někteří významní šlechtici a lidé, které zná jménem běžný člověk. A co místní zvyklosti? Jak to chodí vew společnosti....nechceme přeci způsobit nějakou nepříjemnost nevhodným chováním... |
| |
| Vyslechnu si odpovědi počítače na všechny mé a některé cizí otázky. Poté se zvednu z křesla, sroluji mapku, kterou mi počítač vytiskl a pomalým krokem zamířím do skladu. Zde naplním svůj batoh vším co uznám za vhodné – léčiv co se do toho vejde, jídlo a vodu na týden, i jeden z měšců s penězi, ten ovšem připevním na opasek. Sáhnu po jednom z křesadel a zkusně vyzkouším vykřesat pár jiskřiček. Ty jo, to by mě zajímalo, jak s tímhle mohli dřív přežívat. Zasměju se, když se mi po několika minutách podaří jednu jiskru vykřísnout. Hmm, doufám, že v akci mi to půjde rychleji. Schovám křesadlo k ostatním věcem do báglu a ještě si dojdu pro několik lejster papíru i pro brk s inkoustem. Tak na tohle jsem teda taky zvědavej… Všechno pořádně zabalím a utěsním tak, aby se nic nepoškodilo ani při horším zacházení. Pak si vše odnesu do kajuty na spaní. Vše schovám pod postel, uložím si tam i zbraně a pomalým krokem se zase vrátím do centrální místnosti. S sebou si vezmu jen jeden kus toho speciálního papíru, brk a inkoust. Sednu si ke stolu a začnu se učit psát tímhle trošičku zastaralým způsobem. Jedním uchem stále naslouchám počítači i okolostojícím soutěžícím. |
| |
| >JOHN JAWO Počítač zavrní v náznaku hledání ve své databázi a pak ti začne odpovídat na tvou otázku ohledně tarnaelských ras: I když je planeta Pasiphae/Tarnael v mnoha směrech velmi podobná pozemským fantasy románům, většinu klasických ras bychom tam hledali marně. Jmenujme proto tři nejznámější rasy, o nichž byly nashromážděny četné informace. Jako první jmenujme lidi. Kromě toho, že pozemské vědce a badatele velmi udivila jejich přítomnost na planetě, ba co víc, že jsou fyzicky naprosto identičtí s pozemskými lidmi, o nich stačí jen citovat slova mudrce a cestovale Carlavina, s nímž se setkali dobrodruzi ze třetí výpravy: Celý svůj život jsem strávil na cestách a navštívil plno zemí a krajů. Měl jsem možnost pozorovat mnoho roztodivných stvoření i rozprávět s mnoha inteligentními bytostmi. Avšak co mě zaujalo nejvíce, byla lidská povaha, tak rozdílná u každého člověka, jako u žádného z jiných národů. U příslušníků jiných inteligentních ras lze chování alespoň zčásti odhadnout, kdežto skutky lidí jsou naprosto nevypočitatelné. Byly zjištěny čtyři rasové typy tarnaelských lidí: první z nich žijící v mírném podnebném pásu jsou velmi podobní pozemským Evropanům, druzí se ryšavými a rudými vlasy žijí v severnějších oblastech studeného pásu, třetí se světle až tmavě hnědou pokožkou a šikmýma očima žijící blíže k rovníku a čtvrtí se podobají pozemským indiánským kmenům z Jižní Ameriky, ovšem mají mnohem mohutnější tělesnou konstituci a jsou i vyšší, žijí prý někdě v oblastech na západě. Jako druhé jmenujme rasu, jež byla pozemskými vědci pracovně nazvána Elfové, mezi lidmi všeobecně známá jako Lesní lid, v jejich vlastní řeči pak Ydh, což v překladu znamená "prvorození", někdy má také význam "nadřazení". Podle názoru vědců by to mohlo znamenat, že tento národ kdysi býval mnohem početnější a obýval větší území, než je tomu v současnosti, kdy na ně lze narazit jen v několika hvozdech. O tomto národu se zatím příliš neví, neboť žijí v uzavřených komunitách a bedlivě chrání hranice svých hvozdů, kam nenechají nikoho bez povolení vstoupit, navíc se chovají vůči všem, kteří nezvaně překročí hranice, poměrně nepřátelsky. Ale na druhou stranu prý pozvané návštěvníky hostí jako žádný jiný národ. Podle některých informací žijí životem velmi spjatým s přírodou. Vzhledově se podobají lidem, ovšem o něco hubenější postavy, mají protáhlejší hlavy a hlavně dlouhé špičaté uši, podle kterých jim pozemští vědci dali jméno "elfové", světlou někdy téměř bílou barvu pleti a též světlé až bílé vlasy. Nerostou jim vousy a velmi těžko se odhaduje jejich věk, protože prý žijí mnohem déle než lidé a stárnou jinak.  Jako třetí jmenujme rasu, jejímž příslušníkům lidé neřeknou jinak než Zelenokožci. Pozemští vědci je pracovně nazvali Orkové, také z toho důvodu, protože v jejich vlastní řeči se nazývají Horkak, a to zní podobně. Jsou ještě mnohem méně podobní lidem než ydhové. Mají mohutné postavy, průměrně dosahují dvoumetrové výšky, mají zelenou až zelenohnědou zrohovatělou kůži, vysoká čela, velké nadočnicové oblouky a z úst jim přečnívají oba dva spodní špičáky jako zvířecí kly. Trochu tak připomínají pravěkého pozemského neandrtálce. Podle zvěstí a krátkého setkání první a třetí výpravy s nimi, jsou orkové národem odjakživa špatně založeným, nemají rádi ostatní živé tvory a všude kde se objeví, zanechají spoušť. Klany tohoto válečnického národa žijí v zemích na západě zvaných souhrnně Divočina.  Na Pasiphae/Tarnaelu žije ještě několik dalších národů, o nichž se však prozatím nic zásadního neví. Dobrodruzi z předchozích pěti ročníků o nich uslyšeli jen zmínky nebo někde spatřili několik jednotlivců těchto národů na návštěvě v zemích lidí, kam zavítali daleko od svých domovů. Patří k nim takzvaný Podzemní národ, podobný trpaslíkům, možná gnómům anebo stolinům, o tom se badatelé nemůžou shodnout. Pak takzvaní Černí elfové, neboli Ka-Ydh, kteří pravděpodobně patří k elfímu národu, ovšem s tím rozdílem, že barva jejich pokožky je černá jako uhel. Další jsou takzvaní Zvířecí lidé, kteří mají některé fyzické aspekty shodné se zvířaty a jiné s lidmi. Je možné, že žije na planetě ještě několik dalších ras. |
| |
| Raketoplán Pozorně poslouchát to dlouhé povídání,do svého notýsku si píšu vše co ppotřebuji vědět.Jakmile Shadowuw obraz dokončí povídání zeptám se zas.Mohl bys mi ukázat průběžné hlasování lidí na zemi,chcu vidět kdo vede a kdo podle diváků vyhraje. Já už to podle mě nebudu.. pomyslím si a řeknu další otázku.A pak mohl by mi něco více říct o elfech jak o Ydh a Ka-Ydh.Připravím si svuj notýsek abych to mohl ihned si zapsat.. |
| |
| >MYRA Počítač dokončí svůj výklad o tarnaelských rasách, vyslechne si tvou otázku a pak ti začne odpovídat: Vdova po králi se jmenuje Niola. Původem pochází z jedné z vládnoucích nejbohatších kupeckých rodin ze Svobodného města Andoragan. Je jí 37 let a mezi abaloňany je celkem oblíbená a má pověst energické ženy, která vždy byla oporou svému manželovi Elmetherisovi III., který před půlrokem zemřel náhle ve věku 48 let. Tři princové Ramis, Elmetheris a Galdan dosud nedosáhli plnoletosti, prvnímu je 18, druhému 16 a třetímu 10 let. Ramis musí počkat do dvaceti let, jak je zvykem, aby se mohl ujmout vlády, prozatím vládne zemi královna Niola. Mezi důležité členy královského dvoru patří královský písař a zároveň mentor princů Carlavin, se kterým se setkali dobrodruzi ze třetí výpravy, který je v zemi velmi respektován a uctíván, ostatně jako v mnoha dalších zemích, ale v Abalonu snad nejvíce, protože je to jeho rodná země. Tak jak je celkem oblíbená abalonská královská rodina mezi obyčejnými lidmi, tak naopak tamní šlechta je neoblíbená. Důvod je jednoduchý - před přibližně sto lety dokončili abaloňané společně s Louvnonským knížectví umělý kanál spojující Klidné moře s Černým jezerem a tak došlo k velkému rozvoji obchodu a přisunu peněz za průjezdní cla obchodních lodí. Ovšem většinu abalonského podílu na celém projektu hradila abalonská šlechta, a tak nyní značná část výnosů z cel plyne do jejích kapes, což vedlo k tomu, že abalonská šlechta začal žít zhýralým způsobem a přestala dbát o své poddané. To také vedlo k několika střetům mezi králem a šlechtou. Šlechtu vede hrabě Boaris z rodu Palanrionů, který má mezi prostým obyvatelstvem vysokou neoblíbenost, protože je příkladem zhýraleho a bezohledného šlechtice - už mnohokrát se dostal do ostrých sporů nejen s královnou Niolou a Carlavinem, ale Boaris využívá toho, že abalonská šlechta má velkou moc. Kromě toho Palainonové vždy patřili k nejvýznamnějším rodům, navíc jsou vzdáleně příbuzní s královskou rodinou. Na obrazovce můžete spatřit erb rodu Palanrionů - hlavu kance na rudém štítu:  Koho určitě zná většina abaloňanů jsou ještě dva lidé. První z nich, Ulbarin Kreslíř, je šéfem cechu kreslířů map se sídlem v abalonském přístavním městě Tortolasu. Jeho cech patří k nejvyhledávanějším mezi cestovateli, lodními kapitány, vlastníky kupeckých karavan i různými dobrodruhy, protože mapy vyšlé z jeho malířské dílny patří k těm nejkvalitnějším, nejpřesnějším a nejúchvatnějším svým provedením. Kromě toho jsou Ulbarin a Carlavin velcí přátelé. Druhou ze všeobechně známých postav je zbojnice Leoncia zvaná Liška, jejiž loupežnická tlupa skrývající se někde v abalonských horách je vyhlášeným postrachem všech boháčů. Mezi prostými abaloňany se povídá, že se prý vzbouřila proti Boarisovi, ale to bude jen zbožným přáním, pravděpodobnější bude, že je to jen obyčejná lupička. O abalonských zvyklostech již také ví poměrně mnoho. Na venkově se většina prostých obyvatel živí zemědělstvím, naprostá většina z nich umí číst a psát. Vesničané bývají mezi sebou soudržní a cizinci bývají vždy terčem dohadů. Města jsou centrem obchodu a řemesel, pouliční násilí v nich je minimální. Všeobecně se ve velké úctě má rodina, příbuzní, učenci, starší lidé a královská rodina, šlechta dříve také, ale poslední dobou její oblíbenost hodně klesla. Mezi abaloňany je běžné se zdravit, i když se třeba neznají nebo se jen míjejí. Mnohověrečtí kněží se též těší velké úctě, ale nestaví se nad běžného obyvatele, jako tomu bývalo u pozemské církve, naopak sami se považují za prosté lidi a také pracují na polích. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro TVŮJ CÍL: Carlavin Abalonský MÍSTO NEJČASTĚJŠÍHO POBYTU: královský palác v hlavním městě, cech kreslířů v Tortolasu |
| |
| >JOHN JAWO Holografický obličej palubního počítače se otočí na tebe, aby ti mohl odpovědět: Je mi líto, ale od chvíle, kdy jste nastoupili do tohoto raketoplánu, vás se Zemí spojuje již jen váš pozemský původ. Během hry nebudete mít žádnou možnost spojení se Zemí, ani se nedovíte nic, co se děje na Zemi v souvislosti s Hrou. Průběžné hlasování divaků vám tedy nemohu sdělit, ani k němu nemám přístup. O elfech Ydh a o černých elfech Ka-Ydh neexistují podrobnější záznamy, protože dobrodruzi z předchozích výprav o nich pouze slyšeli nebo je pouze na krátký okamžik spatřili, aniž by měli možnost s nimi mluvit. Jedinou ověřenou informací o Ydhech je to, že nejznámější a největší jejich komunity žijí na severu v Toa Fáeren, neboli ve Hvozdu Severní cesty, na severovýchodě v Toa Díren, neboli v Tichém hvozdu, na západě v Toa Silkelénen, neboli ve Hvozdu Černých bříz, ve Středozemsku v Toa Lindalíren, neboli ve Zpívajícím hvozdu a také v Klidném moři na ostrově Nan Haon, neboli Ostrovu albatrosů. Černí elfové Ka-Ydh pak obývají písečné pouště a hory v Jihozemsku. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro V noci ze třetího dne na čtvrtý už všichni spí. Jen tobě se nedaří usnout. Posloucháš klidné dýchání tvých spících spoluhráčů, ale to tě ještě víc rozčiluje. Když se ti konečně podaří hluboko po půlnoci usnout, zdá se ti zvláštní sen: Jakobys poletovala nad zemí, volná jako pták. Podíváš se na svoje ruce a spatříš že to jsou křídla. Radostně zakvílíš jako orel a zjištíš, že vlastně jsi orlice. Kroužíš nad horami, kocháš se svěžím vánkem a jen tak si plachtíš..když ti do oka padnou nějaké pohybující se tečky na obzoru. Zvědavost ti nedá a letíš se za nimi podívat. Jak se přibližuješ, tečky se zvětšují do formy lidí a ty ke svému údivu začínáš rozeznávat svoje spoluhráče z Hry. Sedneš si na skálu a pozoruješ, jak se plahočí při úpatí kopce, viditelně unavení a zaprášení. Ale někteří z nich chybí,ale nemůžeš si vzpomenout, kdo. V tom si uvědomíš, že ani ty mezi nimi nejsi!! Srdce ti poskočí...ale pak v dálce za nimi uvidíš ještě jednu tečku. Letíš se podívat, kdo to je. Jak se přibližuješ, nepoznáváš v něm nikoho známého. Je to podivný člověk, jestli to vůbec člověk je, sedí v podřepu s hlavou skloněnou k zemi, jakoby si prohlížel stopy tvých druhů v měkké půdě. U něj sedí dva černí ohaři....  Chce se ti rychle varovat svoje druhy, rozepneš křídla a vyletíš do vzduchu, ale náhlý velmi silný poryv větru s tebou smýkne a srazí tě na skálu. Na chvílku se ti zatemní před očima, ale když je znovu otevřeš, zjištíš, že hory a tvoji putující druzi jsou pryč a ty stojíš na okraji lesa a před sebou máš strašlivý pohled na město v plamenech. V dálce je slyšet křik lidí a třeskot zbraní. Pak náhle zpoza kopce poblíž místa, kde stojíš, vyjede podivný jezdec na černém koni a v černé zbroji. Zpod přilbice mu rudě žhnou zlověstné oči, v jedné ruce třímá stříbrný štít s černou orlicí a v druhé pozvedává sekeru, z níž ještě odkapává krev...  Jezdec na koni se začne smát hrůzným hlasem, ze kterého tě zamrazí. Chce se ti utíkat pryč, ale zjišťuješ, že se nemůžeš pohnout, chce se ti křičet, ale zjišťuješ, že nemůžeš otevřít pusu...podíváš se na sebe a už víš proč, vždyť stromy nemohou utíkat ani křičet... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Tři dny letu jsou úspěšně za vámi a tak vám podle plánované doby letu zbývají čtyři dny k planetě Pasiphae. Mezitím jste už zjistili několik důležitých i nedůležitých informací o tamním světě a jeho obyvatelích, někteří z vás si už vybrali výstroj, kterou si sebou vezmou na planetu, někteří to ještě neudělali, někteří už se potrénovali se svými zbraněmi ve virtuální komoře, někteří jste už prohodili pár slov s ostatními účastníky Hry, ale prozatím mohou diváci na zemi vidět, že každý z vás jede takříkajíc na svým a s ostatními se moc nebaví. Ale to není důležité, vždyť budete mít dost času se poznat na planetě během Hry... Je klidná noc, teda něco takového existuje během letu raketoplánu vesmírem. Všichni spíte, když vás probudí výkřik, jakoby jeden z vás měl noční můru... |
| |
| Zatim co spím a přemýšlím co bude no nespím ani tak dobře a tak je to vždycky, vzbudí mě nějaký výkřik. Proč se děsit ale přece. Při probuzení se chpím šavle kterou mám poblíž a zjistím co se děje. No buď se někdo něčeho lekl či co a nebo nevim, pravděpodobnost že se něco stalo je malá. |
| |
| raketoplán Spím v naší místosti ,zdá se mi nějaký divný sen kde pořád někdo křičí.Jakmile skončí usliším dalšík křik,probudím se.To nebylo ve snu...jako bych předvýdal budoucnost ,ale to je blbost jen náhoda. Vidím Christofa ze šavlí na nohou.Vstanu vezmu svuj měč do ruky a jdu za Christofem. Taky jsi to slišel,kdo nebo co to může být když jsme přece všichni tady a nikdo víc na raketoplánu není,jeno obraz Shadowa a týpci s virtuální komory. Zasunu meč do pochvy. To podle mě nebudem potřebovat. |
| |
| Probudím se s výkřikem, a než se úplně proberu, jsou už někteří na nohou. Eh...omlouvám se...něco se mi zdálo, promiňte, že jsem vás probudila. Zlý sen....byl o nás....snad skutečnost nebude stejná...., vstanu a jdu se něčeho napít. už asi neusnu. Sednu si a přemýšlím nad snem. Podívám se na své ruce, ale není na nich peří, ani kůra. Zpytuju sen do hloubky, co by to mohlo znamenat. Ale jsme všichni pochopitelně rozrušení. A všechna ta tajemství...Jen se prostě promátla do snu. Ale zapamatuju si ho. |
| |
| Raketoplán Jakmile se Myra omluví a odejde.Odložím měč na svou postel a jdu za Mirou,vidím ji jak sedí v křesle.Přisednu si k ní. Co se ti vlastně zdále?Možná ti pomůžu... Naliju si vodu do skleničky.. |
| |
| Mírně se usměju na johna. To je jedno....nemyslím, že bys mi mohl pomoct, a ani není proč. Byl to jen zlý sen, tobě se nezdávají? Bylo to o nás....nebo spíš o vás. Byla jsem orlicí a viděla jsem vás, jak se plahočíte po cestě...už jen část z vás. Nepamatuju si, kdo. Pak tam bylo nějaké hořící město, rytíř v černé zbroji....a pak jsem se stala stromem. No prostě fantasmagorie..., pokrčím rameny. |
| |
| Jakmile zjistím že to byl jen zlý sen schovám šavlí a chvíli poslouchám o čem se baví. To byla určitě jen taková představa z těch informací a tak sis poskládala tenhle sen. Pak přejdu ke své posteli a ulehnu bohužel nemohu nějak usnout tak koukám do stropu. |
| |
| Napiju se a pohlédnu na Christofa a poslechnu si co říká..Možná, a možná taky ne možná si měla předtuchu a předvídala jsi budoucnost. řeknu Myře a zvednu se.Pojď semnou na něco se chci zeptat Shadowa....Dostal jsem nápad, Dofám ,že tu mají to..to ježiš jak se to jmenuje ,ale to je jedno.. Dojdu ke dveřím otočím se a řeknu.Pojď a ty Christofe poď s náma.. |
| |
| Jasně jdu stejně se nudim. Vstanu a jdu za těma dvěma. Ono nevim může to být vydění budoucnosti určitě si taky zažil ve snu něco a pak sis ve skutečnosti říkal že ti to příjde povědomý buď náhoda nebo ne ona velká část mozku neni používána a řekněme že těm lidem co maj vydění mozek nějak chvilkově více pracuje. Tak jen tak na tý planetě ovládaj magii a pokud ta magie neni příčinou nějakých předmětů tak možná využívání větší části mozku. |
| |
| Spim a zase jako skoro každou noc tak trochu napůl, když v tom uslyším křik vypadá to jako hlas někoho z nás opatrně se podívám kolem sebe co se vlastně děje, když uvidím pár z nás jak sou probuzeni usoudím že se jedná nejspíš o planý poplach ale přece jen se zeptám Děje se něco? , když si vyslechnu odpověď tak mě napadne že už asi neusnu a tak si radši překontroluju věci, jo to mám ale zapomněl sem na deku radši si zajdu do skladu , du do skladu kdesi vemu deku a hned si ji zabalim a čekám co se bude dít. |
| |
| Než jdu spát zajdu do místnosti se zásobama. Jídlo, voda, deka na spaní je samozřejmost, co si balím do batohu. Dále beru pár pochodní a křesadlo, bílou křídu a léky na tlumení bolesti, nějaké obvazy no a nakonec se natáhnu pro sportovní kuši. Chvíli stojím ještě nad věcma co by se mohlo ještě hodit nakonec si hodím k věcem ještě provaz a nějaké koření, přece budeme jíst dobré jídlo, když budeme mimo civilizaci. No doufám, že to bude stačit... Prohlédnu si ještě jednou všechny své věci v batohu a jdu spát. Nějaký křik mě probudí v noci. Trhnu sebou a jako kdybych ani nespala se zvednu. "Co se tu děje?" Kouknu se na ty tři, které jsou v tuto chvíli také vzhůru. |
| |
| Šla jsem si lehnout a usnula poklidným spánkem. Uprostřed noci mě probudí výkřik, tak si sednu na postel protáhnu se a koukám co se děje. Nějak se do toho nezapojuju noční můra, to se může stát každýmu pak vstanu a jdu se projít po lodi Asi si zajdu ještě pro něco co dám do batohu Pomyslím si a jdu do zásobovací místnosti, tam si vezmu si ještě deku pak se ještě ve věcech,. Které tam jsou přehrabuju ale už nevidím nic co by se mi hodilo. Když nic nenajdu tak si deku dám do batohu vezmu si meč a dýku a zajdu si do cvičební místnosti. Potom jdu k posteli a lehnu si na ní po chvíli zase usnu. |
| |
| Tiše jdu do hlavní místnosti za nimi. Tak vidění budoucnosti.....to jo. zajímalo by mě, co to kuje... Copak je to za nápad?, zajímám se, co vymyslel. Jsem ráda, že se tak zajímají, je tu alespoň nějaká ta šance, že alespoň ze začátku budeme hrát jako tým, a ne každý sám za sebe. To by nemuselo být zrovna bezpečné. Víc hlav víc ví, a víc paží má větší sílu.... |
| |
| Všichni tři jsme došli do řídící místnosti,sednu si do křesla a naliju si do skleničky trochu jablkového džusu. Shadowe???? uprostřed stolu se oběví jeho tvář.. Myře se zdál sem z Pasiphae ,myslíme si ,že to může být předvídání budoucnosti...Je to možné?????A jestli jo máte tu snímáč snů.... zeptám se a čekám na odpověd.. |
| |
| Cože? Co to chce dělat? To už jí může rovnou rozpitvat protože tuší nadpřirozený schopnosti. To sme sem šli jenom aby sis pokecal s počítačem o tom snu? Páni to sou dneska lidi bez počítače ani ránu. |
| |
| Palubní počítač nikdy nespí, najdete jej v takzvaném bdělém režimu, kdy jakmile na něj promluví John Jawo, okamžitě ožije a projede svou datovou paměť. Během vteřiny začne odpovídat: Podle nejnovějších výsledků zkoumání snů je sen pouhý zažítek složený z iluzorních obrazů, hlasů nebo jiných věmů vytvářených mozkem během spánku. Sny často ukazují události, které jsou ve skutečnosti nemožné nebo nepravděpodobné a jsou obvykle mimo kontrolu spáče, často vycházejí ze skutečných zážitků. Mnoho lidí věří, že sny mají určitý význam, a proto se snaží ve svých snech najít smysl. Srovnáním všech metod výkladu snů, od pradávných snářů až po nejmodernější počítačové analýzy, se došlo k závěru, že sny nemají žádný význam ve smyslu předurčování budoucnosti. Byl ovšem prokázán jiný význam, a sice že sny zobrazují nejen celkový psychický a fyzický stav člověka, ale mají funkci třídění lidské paměti sjednocováním a propojováním paměťových bloků. Nejmodernější počítačové analýzy potvrdily, že lidský mozek při snění ve spánku pracuje podobně jako když počítač přechází do vypnutého režimu a předtím, než se vypne, si všechna data takzvaně pouklízí a srovná. Z toho všeho vyplývá, že lidský sen reflektuje skutečnost a tudíž nepředvídá budoucnost. Snímač snů není součásti mého hardvéru. |
| |
| Jakmile Shadow domluví,nejsem moc spokojenej. To je blbý...Kdo ví.. pomyslím si... Hej vy dva omluvte mě ,musím si jít zbalit nějaké věci které budu potřebovat....Zatím ahoj.. Zvednu se z křesla a zamířím do skladu věcí. Vezmu si batoh a začnu přemýšlet co si mám vzít . Tak určitě si vezmu nějaký papír a něco na msaní ,dále určitě křesadlo..Do batohu hodím papír a brk z inkoustem v ochrané pouzdře,křesadlo a léky.. Co dál???Nejspíš...já nevím.. Hodím do batohu provaz asi 5 m dlouhý,obvazy ,deku a přidám si i náhradní oblečení... To by mělo být všechno.. přemýšlím dále co si vzít ,ale už mě níc nenabadá.Zavážu batoh ,hodím ho na záda a jdu do spací místnosti.Batoh položím vedle postele a lehnu si.Po chvíli usnu.. |
| |
| Sedmého dne cesty raketoplánem, brzo ráno podle pozemského času vás vzbudí bzučivý zvuk v interkomu. Palubní počítač vám svým kovovým hlasem oznamuje, že se právě nacházíte na oběžné dráze planety Pasiphae. K vylodění na povrchu planety dojde do 3 hodin a 35 minut. Někteří z vás zvědavě vyhlédnou z průzorů a zahlédnou planetu, která bude vaším domovem během několika následujících měsíců. Všichni vidíte, jakoby z oka vypadla Zemi, jakoby by to bylo dvojče naší modré planety...ovšem s jedním podstatným rozdílem, kterého si okamžitě všimnete a některým z vás se při tom pohledu sevře žaludek a naskočí husí kůže, kontinenty jsou na planetě úplně jiné, tohle není Země... Počítač vám oznámí, že máte tři hodiny na shromáždění všech svých věcí a nastoupení do vyloďovacího modulu, protože raketoplán zůstane na oběžné dráze dokud Hra neskončí a až pak vyšle na planetu další modul, který vyzvedne přeživší. Když se všichni konečně usadíte do sedaček v modulu, zaklapnou se dveře a na obrazovce před vámi se objeví čas MINUS 35:00. K přistání na planetě by mělo dojít přesně za 35 minut. Modul zapne automaticky motory a neslyšně se odpojí od raketoplánu. V kabině ale nijak nepociťujete, jak modul začne nabírat rychlost, když se dostane do kontaktu s planetární gravitací. Protože modul nemá žádná okna, můžete sledovat přistávání jenom na obrazovce před vámi. Díky kamerám ve venkovním plášti tak můžete sledovat přibližující se planetu. Vidíte bílá mračna rozvalující se přes tamní kontinenty omývané temně modrým mořem... ....najednou zahlédnete, jakoby bílé mračno zakrývající část jakéhosi kontinentu ve vteřině zezelená. Některé z vás zamrazí v zádech. Je to nepopsatelný zážitek, když vidíte jak v zelených mracích probleskává síť blesků jako pavučina. Nemáte tušení, jestli je to nějaká hodně silná elektrická bouře nebo co to může být. Pak ve středu bouře oslnivě zableskne a do všech stran se začne šířit zvětšující se zelený prstenec, jako nějaká tlaková vlna. Jak se prstenec zvětšuje a dosahuje čím dál větší vzdálenosti od středu, bledne až se vytratí úplně. Celá podívaná trvala jen několik vteřin...  |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| ...ze zamyšlení vás však vytrhne podivná událost. Odpočet je právě na čase 19:19, když obrazovka palubního počítače, zobrazujícího údaje o přibližování se k místu přistání, znenadání problikne a zhasne. Společně s počítačem zhasnou i všechna světla v kabině a rozsvítí se nouzové červené světlo. Se zděšením si uvědomíte, že utichly i motory modulu. Některé z vás napadne, že je s váma ámen. Nemáte tušení, co se děje s modulem, zvenku slyšíte jen jakési hučení a s modulem to občas trochu zahází. Až po dlouhé době uslyšíte, jak motory modulu opět naskočí, rozsvítí se i světla v kabině a znovu se nastartuje i palubní počítač. Modul se ustálí a přestane sebou házet. Vypadá to, jakoby se nic nestalo a přistávání pokračuje jako předtím. Obrazovka zobrazuje údaje o přistávání a sledujete přibližující se planetu. Podle časového odpočtu trval výpadek deset minut. ...ale něco se asi muselo stát. I když všechny údaje autopilota souhlasí s původními souřadnicemi plánovaného přistání, na monitoru z venkovních kamer vidíte, že krajina tomu neodpovídá. Měli jste přistát v hornatém terénu, ale nikde žádné hory nevidíte, jen jakési moře zeleně. Když se modul přiblíží ještě víc povrchu planety, můžete spatřit jak se noříte do této zeleně a zvenku uslyšíte praskot a lámání se větví. Žádný les v místě vašeho přistání al neměl být...?? Modul konečně dosedne na povrch, motory se vypnou a rozsvítí se nouzové červené světlo. Palubním interkomem se ozve kovový hlas, oznamující vám, že máte 15 minut na opuštění modulu, který po uplynutí této doby spustí proces autodezintegrace. Modul totiž nemá dostatek paliva na to, aby se vrátil k raketoplánu na oběžné dráze a proto se sám zničí a zůstane po něm jen hromada zrezivělého šrotu, který se po nějakém čase rozpadne na prach, aby po přistání nezbyla ani stopa. ================================================= S typickým sykotem se otevřou hydraulické dveře modulu a vás okamžitě ovane lepkavé vlhké vedro. Pohlédnete ven a spatříte velmi hustou vegetaci - džungli stromů, kapradin, křovin, houští, lián a spadlých kmenů obrostlých mechem. Koruny stromů jsou hustě propletené a nechávají tak málo prostoru slunečním paprskům dostat se až na zem, takže je všude stín, i když počítač v modulu ukazujující zdejší čas říká, že je právě 9 hodin ráno a měl by být jasný den. Připadá vám, že většina stromů je nezvykle vysoká a tlustá. Kůra těch stromů je hladká, kmeny jsou většinou bez větví a hojně obrostlé mechem. Ze všech stromů visí velké množství lián. Všude roste plno kapradin a roztodivných květů všemožných barev. A není tu ticho. Každou chvíli se okdudsi ozve nějaký šelest nebo praskot, občas zaslechnete i podivné zvuky, možná zdejších ptáků a dalších obyvatel džungle. Také se z džungle line hutná vůně, jakou může vydávat jen zdravá zeleň, které je všude až vás oči přecházejí. Nikde není žádná cestička, všude okolo vás to vypadá, jako naprosto neprostupný prales. A to vedro začíná být hodně brzo nesnesitelné... Všichni se cítíte v pořádku, ale všimnete si, že jediná Isabel má nezdravě bílou barvu a omdlela.  |
| |
| Při výpadku proudu v modulu poněkud zpanikařím. Poněkud dost. Za nějakou tu minutu se všechno zase nahodí zpátky. Asi výboj v těch mracích vyhodil všechny přístroje. Musela to být solidní šlupka, protože tohlebyna něco takovéhomělo být stavěné. Všem se nám asi hodně uleví, když v pořádku přistanem. Tedy- v pořádku....Až nato, že místo přistání je úplně jiné, než to plánované. Tahle džungle je mi sice nějakým způsobem docela známá, nicméně... Myslíte, že to mohlo být tí výbojem? Ta jejich zdejší magie.....mohlo nás to dostat někam úplně jinam. Což je docela v háji.To konstatuju, když se vyklizujeme z modulu, a co nejdál od něj. |
| |
| Sleduji zajímavý úkaz zelený prtenec. Náhle prstenec zmizí a já cítím, strašlivou bolest. Nemůžu to vydržet a párkrát bolestivě zakřičím. Svírám své pěsti, tam mě to totiž bolí nejvíc. Ale mám snad dojem že se mi i hlava zachvilku rozkočí. "Neee......." Vykřiknu nahlas svá poslední slova než omdlím. Náhle se mi zatmělo před očima a já se svezu do sedačky, v které jsem připoutaná. Nevím, co se dál s otatníma děje, ale i když o sobě nevím, bolest na chvíli přestala, doufám, že se už nevrátí. |
| |
| Při sestupu se dívám do monitoru a pozoruji co se okolo děje a pak zahlédnu ten úkaz a po chvíli na to vypadne elektronika a chvíli na to i motory. Snažím si zachovat chladnou hlavu ale přece jen ke mně pronikne myšlenka to sem sem letěl tejden abych se někde rozflákal vo zem čekám co se bude dít a najednou ten spásný pocit že motory naskočily a i elektronika, počkat taky něco nehraje sme někde jinde nebo se místo přistání změnilo? Když dosednem na zem vylezuz modulu a rozhlédnu se kolem podívám se na ostatní a zeptám se Nejde se mnou někdo podívat se kolem? |
| |
| Když uslyším bzučivý zvuk tak trochu nadskočím. Sakra, musím se tak lekat? řeknu si a pak si poslechnu co říká Co?? už za chvíli se vylodíme to je bomba jdu se kouknout jak planeta vypadá z dálky. ty jo dvojče naší matičky země, to je fakticky dobrý, ale dvojče to není kontinenty jsou jiný chjko pomyslím si a mlčím Potom si vezmu batoh s věcmi a jdu do modulu, který nás má dopravit na planetu. Před tím, ale zkontroluji jestli mám všechno co jsem chtěla. Když se konečně pořádně usadím a počítač ohlásí 35 minut do přistání tak mnou projede vzrušení konečně to pořádně začne při tom sleduju na obrazovce jak let ubíhá, co se děje venku. Pak mě, zamrazí v zádech , když bílý opar zezelená,jakmile zmizí tak mě zabrní trochu celé tělo, ale jelikož to trvá jen chvilku tak se uklidním a říkám si že to nic není a nedávám tomu žádný význam. Když se uklidním a přemýšlím co bude, tak najednou všechno vypadne Sakra co se tu děje řeknu si skoro pro sebe , a čekám co se bude dít dál. Když se konečně všechno zase zapne a obnoví zjistím, že to trvalo 10 minut No tě potěš, co se mohlo stát? když se kouknu na obrazovku jak to venku vypadá tak se zamračím a nahlas řeknu Neměli jsme být někde v horách? Nebo někde kde není žádná zeleň? zavrtím při tom hlavou. Pak nás počítač vybídne ať vystoupíme tak se zvednu a jdu ven, rozhlídnu se kolem sebe, a vidím jen samé stromy, a zelenou barvu někdy hnědou. Chtěla bych vidět nějakou cestu nebo něco abychom se odtud dostali. Ale přesto obdivuji přírodu, jak je nedotknutá, a čistá. Když Isabel omdlí tak k ní rychle dojdu sehnu se nad ní a pro plesknu jí tváře jestli se probudí když ne tak ji zkontroluju jestli nemá zapadlí jazyk a dám si do stabilizované polohy a namočím nějaký kus látky do vody a tím jí otírám obličej...čekám až se probudí a při tom mlčím. |
| |
| Potom, co jsem vyšel z té "tréningové videohry", poměrně spokojen sám sebou, jsem se šel položit na své lůžko. Najednou celým raketoplánem zazní bzučivý zvuk, který spolu s hlasem počítače oznamuje brzké přistání. Z počátku jsem nevěděl, jak se zachovat, proto jsem následoval ostatní. Sedl jsem si na židli a připoutal se. Stejně jak je poznat na ostatních, i mnou prochází nekonečné množství adrenalinu. Třicet pět minut do přistání... Pomyslím si, v duchu mi můj hlas zní, jakoby měl v sobě trochu paniky. Všechno zhaslo, bručivý zvuk, odpočítávání, hlas počítače, všechno je najednou pryč, všude tma. Instintivně zavřu oči a začnu něco mumlat, je poznat, že je to motlidba, ale není mi vůbec rozumět, přičemž konec této motlidby je hrdelní a hodně chraplavý. Naštěstí zanedlouho se všechno, až na vyjímky, vrátí do normálu. I když se asi změnily souřadnice přistání. Přistáli jsme totiž v jakémsi pralese nebo někde. Když se vzpamatuju, dojdu si k věcem a protože jsme přistáli v neznámém prostředí, obléknu si kimono, na to svou červenou zbroj a k pasu si připoutám meče. Sniper se rozhodl, že půjde okolí prozkoumat. Půjdu s tebou.. Odpovím mu a jdu s ním. Ještě než ale odejdeme, řeknu: Hele lidi, je nás devět, když se rozdělíme na čtyři skupiny po dvou, mohli bychom to tu prozkoumat a jeden člověk by tu mohl zůstat a pokusit se přijít na to, co se to stalo, hm? Navrhnu všem. Nevím, kdo tady rozumí technice natolik, aby na něco přišel, ale ten někdo se snad sám přihlásí. |
| |
| Při setupu mlčky sedím v křesle připoutanéj...Jakmile se však na obrazovce oběví ono zelené něco,zpozorním..Po zmizení zeleného prstence mi zabrní v celém těle..Magie pomyslím si,když náhle vypadne proud v modulu...... Modul dosedne na povrch ,odepnu si pás.Vidím že Sniper se chce jít poohlédnout po okolí a že Isabe během letu omdlela u ní ktečí Aurora...Dojdu k nim...Auroro musíme jí dostat ven ,za 13 minut se modul zničí...Vezmu Isabel do náruče a odnesu ji asi 10 metrů od raketoplánu.Položím jí na zem.Auro zůstaň tu a postarej se o ní...Zamířím směrem k Izimu a Sniperovi Jasně pudu s vámi,ať Myra ,Aurora a Isabel zůstanou radši tady a ostatní se tu porozhlédnou...Podívám se kolem sebe ..Bassi ukaž mi tu mapu... |
| |
| Cesta k planetě je více méně klidná až na podivný výpadek energie a havarování mimo místo vysazení. Au to byla šlupka hmm mám všechno? Zbraně, batoh ostatní věci... jo všechno. Vezmi si k sobě své věci, obleču si plášť a výjdu z lodi ven. Zdá se že Isabel to nesnesla ale co jsou už u ní dva takže je to v pořádku. Ale to havarování mimo kurz... nevím. Tasím šavli a opatrně postupuji okolím dál. Zatím počkám ty tři se o sebe určitě postaraj i když jeden neví. Taky bude dobrý utýct od týhle plechovky jedný nekvalitní hmm ale co se stalo kdyby to bylo normální tak nám ot řekne nebo kdyby se to stalo jiný výpravě ... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Zbytek letu k planetě trávím zkoušením psaní na papír, který jsem ukořistil ve skladu. Přeci jen, zvyklý na Parker a teď psát husím brkem. No, co se v mládí na učíš... Několik kusů toho starodávného papíru zničím, než najdu pořádný grif k tomu, abych psal jakž takž čitelně, rychle a abych neprotrhl papír při každém druhém písmenku. Incident s noční můrou jsem přešel bez povšimnutí. Přeci jen mě podobné věci jen tak nerozhází, už jsem viděl a slyšel prapodivnější historky a sny. Když se blíží čas na přistání, jsem už od rána hodně nervózní. Na koho narazíme při našem prvním setkání, kdo první zahlédne nějakou prapodivnou bytost, kdo uvidí nějakou tu magii... myšlenky z nadcházejícího zážitku mě nenechají na pokoji a celý čas, který předchází přistání si kontroluji vybavení. Jednou, podruhé...popáté už toho doopravdy nechám, protože vím víc než jistě, kde mám co uložené a k čemu to mám. Při přistání jsem celou dobu pobledlý, když vypadnou systémy, tak na chvíli mám pocit, že výpadek postihne i mě. Duševní. Do čeho ses to sakra přihlásil? Chceš vidět magii a chcípneš při letu na tu zatracenou planetu? Příště si to radši rozmysli, blbče. Počkat, tady už žádný příště nebude… Když vše naskočí zpátky, je mi celkem fuk, že přistáváme někam jinam, než bylo v plánu. Hlavně že přistaneme. Modul dosedne, otevřou se dveře a počítač začne hlásit, že by bylo rozumné vypadnout. Raději poslechnu, odepnu se od křesla, posbírám svoje věci, ještě jednou je prohlédnu a pak vyjdu do pralesa. Páni, tolik zeleně. Když si představím, že podobně vypadala i Země…a co z ní je teď? Tak nějak sem rád, že sme to tu ještě nekolonizovali. Dojdu k jednomu z nejbližších stromů a fascinovaně se ho dotknu. Tak obrovské a krásně zelené. Na tváři se mi opět objeví ten zasněný výraz, jako dole ve studiu, při pohledu na trhané Rusa. Tentokrát mě však vytrhne ze zamyšlení směsice hlasů od modulu. Vrátím se tam a skloním se nad bezvládnou Isabel. "Co s ní je? Bude v pořádku?" Otázku samozřejmě směřuji na Auroru. Na ostatní řeči kolem nereaguji. Kuzuriho návrh je sice rozumný, ale přeci jen nelze provést dokud bude jeden člen výpravy v bezvědomí. Jawovu žádost o mapu se škodolibým úšklebkem ignoruji. Chlapče tobě těch 17 procent nějak hodně vlezlo do hlavy, že ses tu pasoval vůdcem a ani slušně požádat neumíš. |
| |
| Sniper, Izy a John Jawo na průzkumu okolí Jdete prozkoumat okolí, ale musíte si prosekávat cestu hustým porostem (Sniper svým krátkým mečem, Jawo svým dlouhým mečem a Izy svojí katanou), ale jde to ztuha, protože vaše zbraně na to nejsou určené, a nikdo z vás nemá žádnou mačetu. Jde to sice ztuha, ale přece jenom to jde. Dostanete se dál od modulu, ale všude okolo je stále jen to samé, nalevo džungle stromů, křovin a kapradí, napravo džungle křovin, kapradí a stromů, před váma to samé ale v jiném pořadí... Všude je šero, není možné spatřit slunce, protože oblohu zakrývá spleť korun stromů, takže nepoznáte, kde je která světová strana... Občas se odkudsi ozvou zvláštní zvuky podobné kvákání, jindy praskot, pak zase štěbetání. Ostatní poblíž modulu Mezitím uběhne 15 minut a vidíte, jak modul během několika málo dalších minut zrezne a rozpadne se na hromadu šrotu. Kdybyste nevěděli, že pozemští vědci vymysleli tento rychlý způsob likvidace neužitečných věcí či odpadu už před dvaceti lety, tak byste si mysleli, že to musela být kouzla. Iabel se již navrací barva do pobledlého obličeje, vy ostatní se rozhlížíte se po okolí. Nikde se nepohne ani lísteček, ani slabý vánek nezafouká. Jeden z vás si všimne, že na jedné z nižších větví stromu nedaleko od vás sedí nějaký tvor. Upozorní na to ostatní a všichni se otočíte tím směrem. Na první pohled vypadá jako kočka, ale je o něco větší, ale není zas velká jako třeba tygr, odhadem je možná tak do půl metru vysoká a i s ocasem by její délka neměla být delší než metr. Srst má šedohnědou s černými, značně členitými skvrnami. Sedí bezhybně na větvi a zvědavě si vás prohlíží:  |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| V džungli: Ve své zbroji se spolu s některými spolusoutěžícími rozhlížíme po okolí. Opravdu sekat křoví wakizashim je docela náročná práce a po chvíli i unaví. Zatím ale na únavu není čas, takže dál sekám. Nejdu jako první, což mi dává docela výhodu, jelikož nemusím tolik sekat. Každopádně po chvíli, kdy jsme nenarazili na nic důležitého se jen letmo podívám na zem a to, co uvidím, mě donutí nadskočit se slovy: Do prdele... Nejsem zvyklý klít, ale teď jsem se docela lekl a odrazilo se to i na mé srdeční činnosti. Co se stalo? Přeběhl předemnou pavouk velký jako moje pěst, pouze tělo, jako pěst, celkově i s nohama tak možná dvě pěsti. Než jsem se z toho vzpamatoval, pavouk byl dávno pryč. Docela se mi ulevilo. Ostatním samozřejmě hned vysvětlím, co se stalo, že jsem tak nadskočil. Viděli jste to?.. Přímo předemnou proběhl pavou, lekl jsem se jako blázen. Byl zelenožlutý a tělo měl velké jako moje pěst, a to nepřeháním pánové.... Dořeknu poměrně klidně. Nehodlám z toho dělat drama, ale myslím si, že určitou vážnost by pavouci, hadi a podobně mít měli, asi bychom si měli dávat bacha, kam šlapem. |
| |
| Sedím u Isabel a ještě ji trochu ošetřuju. Pak se se zájmem kouknu jak se modul rozpadne. Super řeknu si . Po rozpadnutí modulu se Isabel probudila a tak se koukám po okolí. Nikde se nic nehne. Sakra to je to snad nějaká země duchů nebo co? Pomyslím si a usměju se tomu. Pak ale uvidím na jedné větvi z mnoha stromů nějaký pohyb. Zaostřím a chvíli si to prohlížím, pak na to ukážu Podívejte se tam na té větvi sedí.......kočka..no něco podobného kočce divám se na ni Ta je tak rozkošná, chci si ji pohladit, ale je to špatný nápad. říkám si v duchu a pořád na tu číču koukám. |
| |
| Zaregistruji pohyb a dávám pozor. Sakraco to je. Nějaká kočkovitá šelma ale jaká a navíc jak ostrý má drápa pokud bude útočit. Doufám že se ostatní vrátí dřív než příjde něco nebezpečnýho. I když tady se nedá ničemu věřit třeba kdyby to byl tygr nrbo tak něco tak buď zaútočí nebo se nás bude snažit odehnat ale takhle klidně ležet.. |
| |
| Jdu jako první a to je ta největší makačka, ale zatím to jde. Pak uslyšim toho japončíma jak se nejspíš něčeho vyděsil. Když nám vysvětlil co viděl zeptám se Jawa Poslyš Jawo teda jestli ti tak mužu říkat už si někdy něco podobného tomu pavoukovi viděl? Když se dočkám odpovědi pokračujeme dál v cestě. Nejlepší by nejspíš bylo jít dokud bude aspoň trochu vidět, ale v tomhle případě bychom se mohly aspoň podle něčeho zorientovat. Přemejšlim zda by nebylo dobrý aby někdo vylez na nějakej strom a trochu ze zorientoval kde sme, zeptám se Nechtěl by jeden z vás vylízt na strom o mrknout se kde zhruba mužem bejt? Snažim se aby to nevyznělo jako rozkaz, spíš jako přátelský dotaz |
| |
| Jdu za Sniperem,pak se Izy vyděsí nějakého mavouka.Na Sniperův dotaz odpovím Vypadalo to jak Tarantule,teda podle velikosti ,ale zbarvení je jiné.Radši si dávejte pozor ať vás nekousne...Ano klidně mi tak můžeš říkat,mimochodem jak ti máme říkat mi ,Snipere??? Pokračuji dále za Sniperem.Co to je za pavouka???nevím....Jakmile se Sniper zastaví a zeptá se někoho kdo by vylezl na strom řeknu.Jasně vylezu tam ale bude to těžké,mám s tím zkušenosti. Sundám batoh a vedle položím toulec se šípi a luk.Vytáhnu dýku a dám si ji opatrně do pusy ,abych se nepořezal.Vyberu si nejlepší strom na lezení,přistoupím k němu a začnu na něj lézt... |
| |
| Trhnu sebou a pomalinku otevřu oči. Dívám se na Auroru a jsem trochu zmatená. Hlava mě bolí a pálí mě ruce. Jak jsem mohla tušit, že mé úpravy mi budou takhle na obtíž. Doufám, že se to zlepší. "Kde to jsme?" Zeptám se potichu a trochu se rozhlédnu. Nejsme tam, kde jsme měli přistát. Sakra co se to stalo. Už přistání se nepodařilo. Pomalinku se snažím vstát a přitom se podívám na tu kočkovitou šelmu. "To asi nebude kamarádka." Ušlíbnu se na kočičku. |
| |
| Jak se zdá Isabela už je vzhůru. Přejdu opatrně k ní a nezpouštím oči z tý kočkovitý šelmy. Jsme už na zemi a ta kočka na nás zatim jen podazřele kouká. Pak k ní tiše promluvím ale aby mě slyšeli i ostatní, jen né nokdo jinej. Musíme si dát pozor už tahle kočka mi příjde divná takže nahlas nemluvme o ničem co by mohlo obyvatelům stejně jako živočichům připadat divný nebo neznámý. No narychlo si musíme vymyslet krytí jako co tu chcem pak třeba kdo je kdo kdo co dělá a tak. |
| |
| >John Jawo Lezeš pomalu na strom, který se ti zdá v okolí nejvyšší. Už dlouho jsi nelezl po stromech, práce pro společnost ARA ti zabírala posledních pár měsíců všechen volný čas, ale rozpomeneš si rychle na časy, kdy jsi žil na Madagaskaru v tamní džungli, a tak během několika minut vylezeš až na vrcholek stromu. A otevre se ti pohled do sirokeho okoli.... ...vidíš všude kolem sebe oceán zeleně, kam až dohlédneš, všude jenom džungle, jakoby snad nikde nekončila. Zorientuješ se ve světových stranách, a na jihu, odhadem desítky kilometrů daleko, uvidíš masiv hor.  |
| |
| Tou krásou málem spadnu ze stromu,když se zorientuju.Uvidím jen samou zelen a na jihu hory ..Slezu pomalu ze stromu.Hodím na sebe bytoh a luk s toulcem na šípy..Sednu si na zem a opřu se o strom. Jsme v džungli jak jistě víte ....Na jihu se tyčí hory ,asi ty kde jsme měly přistt ale je to dost daleko.Aspoň 50 kilometrů.. řeknu ,postavím se.Měli bychom se vrátit a vyrazit na Jih k horám. řeknu a zamířím k modulu... |
| |
| Souhlasim dojdem pro ostatní a pak se vydáme k těm horám, jo klidně mi řikejte Sniper. Izy pudeš s náma? Když se dočkám odpovědi ať je jakákoliv následuju Jawa při cestě k modulu, po cestě se ho ještě zeptám Jawo co vlastně děláš teda jestli se můžu zeptat? |
| |
| Dívám se, jak se Isabel konečně v pořádku probírá,apo očku si prohlížím číču. Hm, vypadá jako nějaký pardál. Třebatu lidi nikdynevidělaa pak tedy má důvod spíš ke zvědavosti než ke strachu. Proto se na nás asi dívá. Nebojte se jí. Myslím, že kdyby došlo na věc, bude daleko víc vylekaná než my. Ale taky to nemusí být pravda. Ne tady, v tomhle světě. S tou jejich magií a podobnými zvláštnůstkami. |
| |
| Dej pozor. Řeknu Myře která si prohlíží furt tu kočku. Třeba má hlad a vydbírá si koho z nás si dá k jídlu. Řeknu tiše a trochu se zasměji. Kde jsou ty ostatní? Je to tu dost zvláštní už bychom měli jít dál. |
| |
| Na průzkumu: Potom, co jsem viděl toho pavouka jsem mnohem více obezřetný. Je sice fakt, že s maskou, která je součástí zbroje, vypadám jako strašidlo, takže mnoho z toho, co tu můžeme potkat se mě bude bát asi víc, než já jich, ale přesto mám oči ve střehu a ruku na jílci meče. Jawo vylezl na strom a řekl nám, co vidí. Ostatní mají pravdu, měli bychom se vrátit pro statní. Co takhle kdybychom se pro ně vrátili až na dva z nás, myslím mě a někoho, budeme dělat takový menší předvoj a prosekávat cestu, ať to vy máte s těmi raněnými lehčí, hm? Navrhnu při pohledu na Snipera. |
| |
| >Jawo, Sniper, Izy Vracíte se stejnou cestou zpátky k ostatním u modulu. Nic zvláštního se nepřihodí. Dojdete k místu vašeho přistání a uvidíte, že modul už se stačil rozpadnout na onen slibovaný šrot. Isabel už se probrala a je na nohou. Také si všimnete toho kočkovitého zvířete, které sedí nedaleko na jedné z nižších větvích. >Ostatní v místě přistání Jakmile se přiblíží Jawo, Sniper a Izy, kteří se vracejí z průzkumu, kočka zavětří, zvedne se, ladným skokem, jaký umějí jenom kočky, seskočí z větve a zmizí v houštinách. Opravdu to zvíře vypadá, jakože by něco společného s kočkama mohlo mít. A jste tu opět sami, jen vás devět, až na ty nepřetržité skřeky, kvákání a praskot z hloubi pralesa, které naznačují, že tu vlastně sami nejste. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Když se vracíme k místu přistání všimnu si že na stromě je nějaký zvíře, ale to jakmile nás spatří zdrhne. Na Iziho nápad zareaguju Dobrej nápad, ale pockáme co na to řeknou ostatní aby se neřeklo že si někdo hraje na velitele Když dojdem k ostatním všimnu si že Isabel se už probrala, pak ostatním řeknu Našly sme nejspíš místo kde sme měly přistát a pokud nikdo nebude mít námitky tak bysme se tam mohly vydat co vy nato? |
| |
| Isabel tak ses probrala to je dobře řeknu přátelský a pak se kouknu na „kočku“ Když se ostatní vrátí a kočka uteče tak se ještě koukám jestli jí neuvidím. Potom poslouchám co Sniper říká No je to dobrý nápad, ale kudy se tam dostanem? zeptám se a pozdvihnu obočí pak se zaposlouchám do zvuků toho pralesa a čekám co bude dál.. zatím jsem si sedla na zem kde to vypadalo bezpečně. |
| |
| Jdu opět za sniperem,když uvidím kočku podobnou rysovi jen mávnu rukou a jdu dál.Když se tam opět podívám už tam není.Kolem sebe vidím jen ostatní,zbytek modulu a stromy....Sednu si a vytahnu si papír začnu kreslit mapu,podle ppaměti.Moc mi to nejde ale paměť mám dobrou a kreslit taky trochu umím....Když mapu dokreslím prohlednu si ji.Zvednu se a ukáži ji ostatním ..My jsme někde taady a hory jsou od nás na jihu asi 50 kilásků možná míně možná více... Ukážu na pravý kraj mapy...Pujdeme ráno,zatím se najíme a vyspíme,nechcu vám rozkazovat,ale takhle to bude nejlepší zachvíli se bude stmívat a po tmě nám podle mě více hrozí..Zatím nevíme co tu žije kromě pavouků a té kočky.Jestli souhlasíte tak poďte semnou někdo pro dřevo.Rozděláme oheň.. Odložím batoh a luk s toulcem na zem.Ruku položím na jílec měče a dodám.Dávejte pozor a buďte ostražití.... |
| |
| Nezní to špatně ale předci se mi na tom něco nezdá, je to sice jen detail ale předci. Souhlasím s tim plánem až na jednu věc. Nebo to spíš uděláme takhle. Půjdeme teď směrem k místu kde sme měli mít výsadek a najdeme po cestě místo k přespání. Tady se mi spát nechce. Pokud je v okolí nějaká osada tak mohli naše ztroskotání zpozorovat i nějací lidé. Pokud sme širokodaleko jediní lidé tak bych stejně šel aspoň kousek dál. |
| |
| Jo ten nápad není špatnej, ale nemužu tu nikoho nechat samotnýho, když Jawo odchází zavolám na něj Jawo ještě s tim dřívim počkej. Pak se otočim na Christofra, Jasný s tim soulasim poodešel bych pár metrů, ale jen pokud pudem všichni je hloupost aby se někdo oddělil, když sme spolu máme větší šanci. Pak si sednu ke stromu opřu se o něj a čekám co řeknou ostatní. |
| |
| Jakmile na mě sniper zavolá otočím se a podívam se na něj.Náhle zahlédnu znovu onoho pavouka jak leze po stromě k Sniperově hlavě vytáhnu dýku a hodím ji po něm,Díva se zabodne přímo do pavouka a přišpndlí ho ke stromu.Pavouk byl už jen asi 15 centáků od Sniperovy hlavy....Co to se mnou je jako by se my zlepšili schopnosti,to asi bude tou virtuální komorou.... pomyslím si a řeknu..Máš dvojté štěstí zaprvé že jsem tě netrefil a za druhé že té ten pavouk nekousl určitě je jedovatý..... Příjdu až ke stromu u kterého sedí Sniper a vytáhnu z něho svoji dýku i s pavoukem. Chcete ho někdo,třeba si s něho vymačkat jed..?????.. zeptám se.... |
| |
| Na místě přistání Potichu poslouchám navrhování co dělat a tvářím se pořád víc a víc zachmuřeněji. Když všichni odsouhlasí, jak skvělý to je plán a že se podle něj budeme řídit, jen zakroutím hlavou. "Ehm, nechci z Vás dělat pitomce, to ani v nejmenším," řeknu pomalu a trochu potutelně se usmívám.Nebo že bych chtěl? "Ale v tom vašem plánu je pár drobných vad. Tak za prvý, vůbec nevíme kde sme. Vždyť sme mohli přistát stovky kilometrů daleko od místa naplánovaného sestupu. Takže ty hory, co vidíte někde na jihu, nemusí být hory, co jsou na mapě." Na chvilku se odmlčím a hned pokračuji:"A za druhé, vůbec se mi nezdá, že by se mělo stmívat. Když jsem odcházel z modulu, ukazoval něco kolem 9 hodin RÁNO, zdejšího času. Takže o stmívání nemůže být ani řeč...no možná Vás spletl ten stín, který je tu od toho, že nám slunce zakrývají koruny stromů, což byste jako pracovník v pralese měl dobře vědět," neodpustím si posměšně pronést směrem k Jawovi. Nabídku k vymačkání jedu raději ignoruji. Skončím svou řeč a ani nečekám, jaký dopad bude mít mezi mé spolusoutěžící. Pohodlně, jakoby se vůbec nic nedělo, se usadím k jednomu ze stromů, vytáhnu brk a kus pergamenu a začnu si něco zapisovat. Pokud by se ke mě náhodou někdo z ostatních přiblížil a něco mi chtěl, všechno rychle schovám a budu se mu věnovat. |
| |
| Na miste pristani Nekteri z vas diskutuji o nejlepsim moznem zpusobu, jak pokracovat - jestli vyrazit k horam na jihu, protoze je jeste brzo na to se nekde utaborit, kdyz je teprve dopoledne, anebo jestli tu u trosek modulu rozbit prozatimni tabor, prozkoumat okoli a teprve druhy den se nekam vydat. Nekteri z vas se teto diskuse neucastni a jen tak pozoruji okolni dzungli vyzarujici zvlastni exoticke kouzlo. Mezitim, jak se rozkoukavate na nezname planete a musite celit prvnim potizim, kdyz jste nepristali na spravnem miste, tak mezitim vsim si uvedomite, ze okolni prales jakoby ztichl. Vsechno to praskani, selest a susteni jakoby razem ustalo... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Na místě přistání Takovýhle típky mam fakt rád kritika to jo ale že by nějakej nápad to ne.Pak mi probleskne ta stará noční můre před očima.Nesmim udělat stejnou chybu podruhy. Ať je to jakkoliv prostě tu nemůžem zůstat.I když to nemusej bejt ty hory který sou na mapě bylo by asi lepší udělat aspoň něco a ne tady sedět na prdelypřitom se podívám na BasseNebo má někdo lepší nápad? Jestly jo tak si ho rád vyslechnu.Vstanu a připravim se na cestu ať si tu ten pisálek klidně zůstane.Tak jak teda? |
| |
| Místo přistání Tiše si zapisuji do deníku, občas zvednu oči a prolétnu všechny společníky. Tohle bude těžký. Ze zamyšlení mě vytrhne pohled na Isabel. Promnu si oči, jestli se mi to náhodou nezdálo, ale i když se ten podivný úkaz neopakuje, nejsem si jistý, jestli se nemám strachovat. O mojí, či snad o její bezpečnost? prolétne mi hlavou. Ještě chviličku na ní koukám a pak se obrátím na Snipera, který se mezitím začal vyjadřovat ohledně našich dalších kroků. "Jak jsem říkal prve, zatím bych tu počkal. Nevím, kam se tak ženete. Nezapomeňte, že tady…" chviličku zapřemýšlím nad jménem, "…tady Isabel byla docela dlouho v bezvědomí. Nemůžeme po ní chtít, aby se hnedka pustila do fyzické námahy, kterou chůze pralesem rozhodně bude. Nemám pravdu, doktorko?" obrátím se na Auroru. Na odpověď, i když věřím, že bude v můj prospěch, nečekám a začnu si zase zapisovat do ukořistěného papíru. Pak mi to dojde. Zvednu hlavu a zaposlouchám se. Ptáci…hmyz…i to praskání stromů…všechno utichlo. Co to sakra je? V sedě se narovnám a rozhlédnu se kolem dokola, jestli náhodou nezahlédnu něco v porostu, co by vysvětlilo to náhlé ztišení se lesního lomozu. |
| |
| soukromá zpráva od Steven Bass pro Dodatek: Chvíli po probuzení jsem u Isabel zahlédl jakýsi záblesk v oku. Nejsem si tím stoprocentně jistý, ale vypadalo to zvláštně. Raději jí budu sledovat a dávat si na ní pozor. Mám podezření, že průlet magickým polem planety (které podle mě způsobilo potíže při přistání) jí mohl nějak ovlivnit. |
| |
| Chvíli sedím a poslouchám ostatní jak se mezi sebou dohadují co dál dělat. Takhle se tu daleko nedostaneme pokud budem furt debatovat buď se musí schodnout nebo pojede každej solo což je o dost nebezpečnější než takhle pohromadě. Po chvíli si všimnu velkého ticha které kolem panuje. Hmmmm mám rád ticho ale všeho moc škodí tadyhlendsto se mi ani trochu nelíbí zvířata a všechno ostatní je moc zticha bude dobrý být připraven na cokoliv. Jak se tak dohadují nebo poslouchají to ticho tak se vmísím do jejich debaty. Jak tak poslouchám většina z vás má docela pravdu ale nelíbí se mi tu a to z několika dobrých důvodů. Měli bychom jít směrem k horám které by mohly být ty kde jsme měli být a někde po cestě se utábořit kde by si zranění a unavení odpočali a pár dalších by se šlo podívat po okolí napřed popřípadě by našli nové místo k táboření ale dělejte si co chcete. Já teď půjdu dál a vy se rozhodněte co budete dělat. Když domluvím vydám se směrem k těm horám které vypadají na ty o kterých jsem mluvil. Tak a teď záleží na vás jak se rozhodnete... |
| |
| Hej Christofe.Vrať se. pořádbě se zaposlouchám,ale neslyším vůbec nic. To je divné ,toto ticho si pamatuju.. Christofe okamžitě se vzať,sice ti nechcu rozkazovat ,ale slyšíš něco?Nic že tak se vrať.. vytáhnu meč s pochvy. Ticho v pralese nesvědčí nic dobrého,mám s tím skušenosti z Madagaskaru a proto bysme měly být ostražití a připravení k boji. řeknu ostatní a švihnu naprázdno mečem..Doufám že to nebude nic co nás ohrozí>.... pomyslím si.. |
| |
| Místo přistání Náhle sebou ošiji. Nelíbí se mi co se to děje semnou. Jsou to snad moje schopnosti, které mě tedka trápí. Nemůže být pochyb, vždyt když jsem omdlela, tak mě boleli mé drápy. Zmateně se podívám na své ruce a promnu si klouby. "Co se to semnou děje?" Optám se sama sebe, ale možná to slišel i někdo kolem mě. Jak se na mě Steve podívá a jí zvednu zrak a naše pohledy se střetnou, jsem velice zmatená. "Já chci odtud zmizet, něco se semnou děje." Zatím nechci nikomu vysvětlovat své tělesné úpravy, ted ne... |
| |
| Místo " přistání ": Stejně jako ztichl celá džungle, jsem na nějakou dobu ztichl i já. Kdo by se podíval blíž, všiml by si, že se celé mé tělo lehce třáslo, nejhorší ze všeho byly ruce, které byly opřené o jílce mečů a jejich třes s nimi vytvářel lehké cinkání, které ticho rozřízlo stejně tak jako debata ostatních. Má hlava klesne, má hruď se vzdouvá s větší silou, což ve vlhkém prostředí jako je džungle není nic lehkého, dýchám velmi zhluboka a oči mám zavřené. Myšlenky se mi v hlavě jakoby rozplynuly a hlasy ostatních teď téměř nevnímám a když už ano, tak jakoby byly zpomalené. Po pro mne dlouhé chvíli, ale ve skutečnosti to bylo jen několik vteřin, se opět má hlava zvedne a já se otočím na ostatní a hodlám promluvit. " Je pravda, že by se Isabel neměla namáhat, ale od čeho je nás.. ukážu na všechny muže ..tolik, myslím, že pokud jí dva z nás poskytnou podporu, může jít, bude to pomalé, ale zůstávat tady... " V tom se jeden z nás otočí a odchází, druhý na něj začně něco řvát a vytasí meč. Tato prudká reakce samozřejmě byla pro mě pokynem pro stejné gesto a zpola vytáhnu svou katanu. Jsem připraven na všechno, hlavě se postavit do cesty všem útočníkům, kteří by si dělali chutě na naše raněné nebo boje nezdatné. |
| |
| Místo přistání Zvláštní. Poslouchám co si povídají ale sama se nezúčastňuji, nevim stejně co bych řekla. Když mi Steven položí otázku tak kývnu na souhlas. Pak se zadívám do hustého porostu pralesa. Jako kdyby tu nic nežilo, takové ticho a před chvíli to tu žilo.... to se mi moc nelíbí z myšlenek mě potom vytrhne Isabela.. Isabelo je ti něco? Chceš nějak pomoct?čekám co mi odpoví a při to se na ni dívám. Pak se otočím k ostatním. Tak jak se teda dohodnem, půjdeme za ním nebo tu zůstanem? zeptám se a čekám na odpověď, ale za chvíli se zase zaposlouchám do ticha. |
| |
| Teďka nic nedělejte něco se děje a není to nic příjemného,budte ostražití jak už jsem řikal.. ,meč jen spustím ale stále jsem připravený na všechno. Všichni podte do kruhu tak budeme mít větší šanci a pro tento den bych radši zůstal tady a prohléd okolí... řeknu a znovu se zaposlouchám do toho příšerného ticha ,které nikdy nevěštilo nic dobrého. |
| |
| A je to tu naše partička se pozvolna rozpadá s tímhle má člověk pracovat. Chtělo by to nějakého vůdce, bohužel jak to tak vypadá nikdo se tu nejspíš nechce nikomu podřizovat.Současně s touto myšlenkou natahuji kuši a vkládám šipku. Nechci vůbec plašit ale zůstat tady se mi ani trochu nelibí.Sice je to hezký a normálně bych souhlasil s tím tu zůstat ale jak už sem řek musíme se dostat někam kde vidíš dál něž na 15 metrůs těmito slovy se podívám na Jawahlavně tady proti jakejmkoliv zbraním na dálku v tomhle porostu nemáme moc šanci.Jinak ten nápad Kuzuriho se mi zdá nejlepší.Pokud se konečně někam pohneme půjdu se skupinou jinak pojedu sólo. |
| |
| Na miste prepadeni Christof> Vyrazil jsi do dzungle smerem k horam v ocekavani, ze te bude nekdo nasledovat, ale slysis, ze se ostatni zatim jen dohaduji a zustavaji na miste. Udelas par kroku, kdyz ticho prorizne podivny tichy zvuk..... "zzzzzz....", hned se k nemu prida dalsi z jine strany "...zzzz.."...pak dalsi a dalsi, za chvili se nekde v dzungli vsude kolem nese podivny bzukot. Zarazis se. Pak se pred tebou najednou rozhrne housti a liany a objevi se pred tebou prapodivny tvor. Vypada jako kudlanka s agresivne zelenym zbarvenym krunyrem a obrovityma zlutyma ocima s cernymi teckami uprostred. Ovsem jeji velikost je dechberouci...odhadujes ze bude dosahovat vyskou tak na 2 a pul metru. Pohled na jeji predni koncetiny ti take na klidu neprida...s temi kratouckymi zahnutymi jehlickami huste posetymi vsude na tech jejich klepetech ti dojde, ze kdyby na tebe zautocila, tak ti muze dost osklive potrhat kuzi. Stacis si jeste vsimnout jejiho stejne hrozive vypadajiciho clankoviteho zadecku, ze ktereho povyjede jeste hrozivejsi zihadlo...  Ostatni> Vidite jak Christof zamiril do dzungle, ale jeste se dohadujete, kdyz se vsude kolem ze vsech stran zacne ozyvat podivne "zzzzz....". Nekterym z vas naskoci husi kuze, jine zamrazi v zadech.... ten zvuk je hrozive tichy a prece vam z nej naskoci husi kuze. ... a ozyva se ze vsech stran nekde z hloubi dzungle. Pak si vsimnete rychleho pohybu mezi krovim. Bzuceni zesiluje. Rozhlednete se kolem sebe a spatrite agresivne zbarvene desive vypadajici instektoidni netvory....a vsichni do jednoho tise bzuci... Uvidite, jak se pred Christofem rozhrnulo housti a jedna z tech potvor jej bleskurychle svihla jednou svoji koncetinou a srazila jej k zemi. Nevidite, jestli ho zranila, ale Christof je viditelne otresen. Pak se za vami ozve dupot a praskot a z krovi vybehne..... nejaky clovek!! Vidite, ze je osklive poraneny a potrisneny krvi, prava ruka mu dokonce bezvladne visi u tela. V ocich ma hruzu a jakmile vas spatri, zacne kricet: "...u vsech svatych zachrante se kdo muzes!!!" Pak se stane jeste neco necekaneho....Isabel, jakoby v tranzu pred sebe naprahne ruku a vyleti z ni zluty blesk a zasahne jednoho z tech obrovitych hmyzaku. Z netvora se zacoudi, prestane bzucet a padne bez hnuti k zemi. Isabel Stejne jako ostatnim i tobe prejde mraz po zadech pri pohledu na ty obrovite bzucici netvory. Jsou vsude kolem vas. Najednou si vsimnes, jakoby vsecno deni kolem tebe zpomalilo, ale tobe se neuveritelne zostri smysly, jeste mnohem vic nez ti to umoznuji tvoje upravy. Rozbusi se ti srdce a rozproudi se ti krev v zilach, pocitis dalsi nahly prival adrenalinu do mozku. Ucitis, jak ti v prave ruce zabrni a zvednes ji pred svoje oci. Citis, jakoby se ti ruka zelektrizovala. Kolem prstu ti obcas probehne jiskra. Instinktivne natahnes ruku pred sebe.... neveris svym smyslum, kdyz spatris, jak z ni vyleti zluty blesk smerem k netvorovi, ktery se zene na Myru Marlittovou. Blesk ho zasahne, zacoudi se z nej a s utichajicim bzucenim padne k zemi.  |
| |
| Najednou se ozve bzučení ze všech stran a začnou se objevovat podivní hmyzáci všude kolem. TAk už se to stalo. Dlouho jsme se tam vybavovali tím to je. Náraz naší lodi to sem asi přilákal a zmizení tý pumy nebo co to bylo nás mělo varovat. Rychle tasím šavli a připravím se na boj. Tak pojď prevíte. Poodstoupím od hmyzáka dál a čekám až se rozhodne zaútočit jsem připraven uhýbat jeho útokům a také dávám pozor jestli se ke mě neplíží nějací další. Jak tak čekám dávám pozor na útoky klepety kterým se budu vyhýbat a pokusím se je pokud možno odseknout aby přišel hmyzák o své dobré zbraně. |
| |
| Přepadení: Další ze zvuků, který pročísl ticho okolí, ale i naše hlasy bylo zvláštní bzučení. Bylo to jako hmyzí, ale mě to připadalo, jakoby šlo více do hloubky. Pocit, který prožívám snad ani nejde popsat. Zvuk jakoby ve mě vytvářel vibrace, žaludek se mi třese a stejný, stejně nepříjmený pocit mám i v hrdle. Je fakt, že se mi tohle bzučení vůbec nelíbí, ale zatím se jen tak rozhlížím kolem. Je vidět rychlý pohyb v houští, což mě vyprovokuje k vytažení katany, tentokrát celé, to vydá známý zvuk, který jsem jako malý miloval na filmech se samurajích snad nejvíc, zvuk meče, zvuk ocele třenou o pochvu. Adrenalin se mi začne uvolňovat do celého těla a s tím se mění i mé myšlení. Z této v podsatě euforie a změti pocitů mě vytrhne ale Christof, respektive to, jak ho jeden z .. Co to ksakru je?.. pomyslím si při pohledu na přerostlou kudlanku. Ve stejnou chvíli se vynoří i její "přátelé" .. S nimi ale i jakýsi člověk, řvoucí na celé kolo, že máme vzít nohy na ramena. To se mu ale lehce řekne: Jsme obklíčení.. , dojde mi. Tahle situace rozhodně nevypadá nejlíp. Doufal jsem, že první konfrontace na téhle planetě bude s přívětivějším obyvatelstvem. No, holt ne všecko musí vyjít že.. Jestli jsem někdy věřil na magii, tak je to právě teď. Jestli není žlutý blesk vyšlehnutý z ruky dívky v transu magie, tak už nevím. Přesně to se teď stalo Isabele a já na to zůstal po dobu asi pěti vteřit koukat stejně jako na naše nově příchozí zelené potvůrky. Zvláštní den.. Pomyslel bych si, být ve vhodné situaci. Trochu zatřesu hlavou, abych se dostal z šoku, kterým jsem právě prošel a opět se plně soustředil na boj. Jawo, ber si toho nalevo.. krej mě.. zařvu a bez čekání na reakci se rozběhnu proti Kudlance, která byla v podstatě předemnou. Když doběhnu až skoro k ní, předpokládám pohyb "klepetem", proto začnu trochu kličkovat a když už jsem téměř na dosah toho jejího pahýlu, udělám kotoul letmo, čímž se dostanu v podsatě pod ní a snažím se jí zabořit meč do břicha.. |
| |
| Kurňa já to věděl. pomyslím si pohledem na ty kudlanky,jak se jim tedy říká na zemi,tyhle jsou přerostlé..Jasně.Vytáhnu luk a první šíp.Jakmile jsem připraven vypustím svůj první šíp na živý cíl.Vypálim ještě 3 ,pak odhodím luk na zem a vytáhnu svůj meč.Prví bestii ,která mi padne do ruku se snažím useknout hlavu.... |
| |
| Přepadení Moc nevnímám, co si kolem mě ostatní povídají, jen si přeju z toho to místa, co nejrychleji zmizet. Náhle se kolem nás shluknou nějaké příšery. Mám strach, jejich vážně moc. Rozhlédnu se kolem sebe a na prázdno polknu. Chci se postavit a zapnout své reflexy, ale něco to udělalo za mě. Nic nechápu, nechápu, jaktože moje zrychlené reflexy jsou ještě lepší než normálně. Ani nevím proč, ale natáhnu před sebe ruku a z ní vyletí žlutý blesk a skolí jednu z potvor. Co to sakra bylo... Proč já... Zmateně se rozhlížím kolem sebe, co se to stalo. Snad magie, my byla dána darem. Ale já ji nechtěla. Ale jestli jsem magii obdařena, proč toho nevyužívat... Proletí mi myšlenka hlavou. Natáhnu znovu ruku před sebe a soustředím se na tu zvláštní energii v sobě, chci zažít ten stejný pocit jako předtím. |
| |
| Místo přistání, přepadení Poslouchám ostatní jak si povídají, a kopu si do kamenu který vypadá jako vejce, pak kámen kopnu do houští Dobrá trefa řeknu a otočím se zpět k ostatním. Když náhle uslyším za sebou v houští kam sem kopl kámen ňejaké šustění. Podívám se zpátky na houští celé se chvěje jako by v něm bylo něco velkého, když chci jít blíž uslyším bzučení, které není moc příjemné, podívám se na ostatní jestli to slyší také a jak vidím tak asi jo. To budou asi domorodci řeknu a blbě se usměju. Hned na to vyskočí z houští obrovskej hmyzák. Celej ztuhnu a koukám ty obrovký kudlance přímo do jejich očí. Vytáhnu pomale meč z pochvy, a vezmu si štít. Kudlanka mě sleduje a na každý muj pohyb reguje tím že se přibližuje a nejspíš se chystá na útok. Mezitím uslyším ostatní ,že taky zjistili přítomnost obrovských hmyzáku. Ale pak zase strhnu všechny své myšlenky ke kudlance která se pomalu přibližuje, je ode mě asi necelých 15 metrů a vypadá dost nebezbezpečně Tak pojď hmyzáku, udělám z tebe sekanou zařvu abych si dodal sebevědomí a nachystám se k odražení útoku. |
| |
| Přepadení Co je to za zvuk pronesu tiše pak se podívám směrem k Christofrovi a uvidím tak na 11 hodině hmyzáka intuitivně zakleknu zamířim kuší a vypálim přičemž se snažim zasáhnout hlavu hned po výstřelu si připravim meč a pak znovu natahuji kuši. Přičemž zakřičím Stáhněte se do kruhu. Snažim se pořád pálit a postupně se stahovat k ostatním Střílím dokud není nějaká kudlanka vzdálená odemě tak na 5 - 10 metrů pak nechám kuši ležet na zemi a rozběhnu se k ní přičemž se jí snažím useknout hlavu nebo nějakou končetinu. Při boji neustále dávám pozor na dění okolo sebe. |
| |
| CHRISTOF> Bleskurychle se ti podari vytahnout savli, ale hmyzak te zaskoci svoji rychlosti, jeho relfexy jsou rychlejsi nez tvoje. Hmyzak se po tobe ozene jednim svym paratem. Tvoje prsa ti ale zachrani krouzkova kosile, kterou sis vybral na zacatku Hry. Ovsem naraz je tak silny, ze klesnes do kolen. Nad hlavou ti pak prosvisti jeji druhy parata. Jsi trochu otresen, ale stacis se ohnat svoji savli po hmyzakove zadku s zihadlem, kterym se te snazi bodnout. Tvoje savle zazvoni o chitinovy ochranny pancir zihadla a odskoci. Zabrni te v ruce. Tim se ale odkryjes a hmyzak po tobe jde znovu svymi prednimi koncetinami. Sekne te tentokrat pres ruku, ve ktere drzis savli. Tam ji nemas chranenou krouzkovou kosili, ale jen kozenymi reminky.... .zarves bolesti a upustis savli. Vidis, jak se chysta te seknout svym druhym paratem, nemuzes se nijak branit...kdyz vtom prisvisti odnekud ze zadu sipka a zabori se mu do oka. Hmyzak prestane bzucet a zhrouti se k zemi. |
| |
| SNIPER> Hmyzaka, ktery malem zkratil o hlavu Christofa trefis primo doprostred praveho oka. Hmyzak prestane bzucet a slozi se. Na kusi nejsi zvykly, a jeste ji poradne neovladas, ale i tak stihnes jeste dvakrat dobit a presnymi ranami slozit k zemi jeste dalsi dva hmyzaky. Pak si vsimnes, jak dva dalsi zle dotiraji na Johnyho Silvera po tvoji levici u trosek modulu, jen par metru vedle tebe. Vidis jak Johny prisel o stit, ktery zustal zaseknuty na klepetech jednoho ze hmyzaku a ten se ho ted nemuze zbavit. Druhy hmyzak po Johnym zautocil, a vidis jak se jeho savle bezmocne odrazi od chitinoveho pancire chranici jejich tela. Po tvoji pravici vidis, jak se Jawovi podarilo nejake ty bestie take slozit. |
| |
| JOHNY SILVER> Pockas, az se k tobe priblizi dva z nich. Jdou po tobe oba najednou, ale zjistujes, ze ten vycvik v holograficke komore na raketoplanu behem letu precejenom k necemu byl a k vlastnimu udivu celkem slusne odrazis par jejich ran. Pak se vsak do tveho stitu zasekne obema paraty jeden ze hmyzaku a vytrhne ti ho z ruky. Nastesti pro tebe se ale stitu nedokaze zbavit a ma pred sebou jen jednoho. Prejdes do utoku a svihnes po nem svym mecem. Pancir chranici jeho telo se vsak zda hodne odolny. Tvuj mec se od nej odrazi jako paratko. Ubranis se hmyzakovym paratum, ale nevsimnes si jeho hbiteho clankoviteho zadecku, ze ktereho vyjede zihadlo a bodne te do tvoji leve nohy. Citis, jak ti noha pomalu ochabuje a s hruzou si uvedomujes, ze ji prestavas ovladat... |
| |
| JOHN JAWO> Nalevo od sebe vidis, s jakou presnosti Sniper zasahl hmyzaka do oka a slozil ho k zemi jeste driv, nez se mu podarilo dorazit Christofa. Trochu te presnost jeho strely udivi, ale na vic nemas cas.Natahnes tetivu a pockas na vhodnou chvili. Vsimnes si japoncika po tve pravici, jak se vrha na jednoho ze hmyzaku. Ty mas pred sebou jednoho. Vypalis sip, ale trefis jej jen do hrudi. Sip se neskodne odrazi. Nasadis druhy, ted uz tva rana sla lepe, ale sip se opet odrazil od tvrdeho hmyzakova pancire. Vypalis treti a zasahnes ji do ocni sterbiny. Bestie ostre zabzuci, ale nepadne. Odhodis tedy luk a vytahnes mec. Hmyzak je zranenim oka otresen a tak se ti podari k nemu priskocit a jednim svihem mu useknout hlavu. Doufal jsi, ze bude mit krk mene chraneny a tve prani se ti vyplnilo. Otocis se napravo a vidis, jak japoncik zapasi s druhou potvorou. |
| |
| IMARU KUZURI> Predpokladas spravne, ze po tobe kudlanka pujde nejdriv paraty a podari se ti jim vyhnout. Kotoulem se ji dostanes mezi jeji tenke, ale neuveritelne hbite nohy a zkusis ji zaborit svoji katanu do bricha. Japonska ocel je tvrda, ale pancir kudlanky je ocividne tvrdsi... to pocitis hned vzapeti, kdy se tvoje katana odrazi a tebe v ruce neuveritelne silne zabrni. Ale z ruky ti katana nevypadne. Hmyzak je na chvili zmaten z toho, jak ses dostal pod nej, ale ne na dlouho...ted de po tobe svym zihadlem... |
| |
| ISABEL> Tak rychle, jako ses dostala do toho zvlastniho stavu, stejne tak rychle z tebe opadl. Nejak v sobe nedokazes znovu navodit stejny pocit, jaky jsi zazivala jeste pred malou chvili, at se snazis sebevic, nedokazes v sobe znovu vyvolat tu zvlastni elektrizujici energii. Citis se sice trochu omamena, ale zjistujes ze dikybohu alespon dokazes ovladnout svoje upravy.... Tvoje reflexy se znovu vratily do normalniho stavu... |
| |
| Místo přistání: Vší silou vrazím meč do břicha té bestie.. , ale.. nevrazil. Vlastně jsem jí vůbec nic neudělal, ty potvory maj docela tvdou skořápku. Když se vzpamatuju z brznění v obou zápěstích, což bylo rychle, snažím se uhnout žihadlu. Teď jsem tu pod ní ale jako v pasti. Všude kolem mě nohy, zamnou žihadlo, předemnou pařáty. Kruci.. vyceknu, když už bylo žihadlo blízko. Snažil jsem se po něm ohnat, ale výsledek jsem si nestačil zkontrolovat. Stejně tak se snažím sekat po těch úzkých větvičkách, jejích nohách. |
| |
| Situace v miste pristani v dolni polovine prostoru  |
| |
| Tak trochu mě to napadlo, že tu energii v sobě nenahromadím. Ale ta energie ze mě zmizela úplně. Rychle zvednu ze země svoji dřevěnou hůl. Podívám se jak to zatím vypadá s těma kudlankama, docela dost jich padlo, ale spousta jich tu na nás zbývá. Je mi už dobře a proto zapnu své reflexy, najednou jako kdybych vše viděla spomaleně. Rozběhnu se k Johnymu v rukou držím tyč. Díky své rychlosti se pokusím kulhanku oběhnout a zezadu na ní zaútočím pomocí tyče na hlavu, poté se odrazím vytáhnu své drápy na pravé ruce a bodnuje do těla toho stvoření. |
| |
| Hmyzák je zabit a padá kousek ode mě. Hmmmm... Vstanu ze země a druhou rukou seberu šavli a dám jí do pochvy. Sakra hnusák s timhle nepůjde teďkon bojovat, ale ještě mám levou a s tou to taky půjde. Rozběhnu se směrem k dalším hmyzákům. Při cestě si vytáhnu dva nože a postupně je hodím nepříteli do hlavy, pak tysím šavli a jsem připraven opět k boji i když levačkou. |
| |
 | Jakmile se dostanu z dosahu těch potvor, které na mě zaútočily, rozeběhnu se bezhlavě kupředu, směrem k místu, kde jsme přistáli. Jakmile uvidím ostatní se slovy ,, ... u všech svatých, zachraň se kdo můžeš!!!" proběhnu křovím přede mnou a čímž se dostanu k ostatním, což mi zrovna dvakrát nepomůže, jelikož jsou obklíčeni těmi hmyzáky co napadnou mě. Zrovna nejlíp natom nejsem, především mám znacitlivělou ruku a proto se snažím neupozorňovat na sebe přerostlé kudlanky, které na nás útočí. Když však uvidím jakéhosi muže, kterého jedna ze dvou, které na něj útočily bodla žihadlem do levé nohy. Uvědomím si, že mu noha za chvíly znecitliví stejně jako ruka a proto nezraněnou levou rukou tasím meč, rozeběhnu se směrem k němu a vběhnu mezi něj a tu potvoru. Mečem začnu máchát před sebou, aby se ke mě nemohla tak snadno přiblížit a na nějaké akrobatické šermování se vážně nezmůžu, už proto, že s mečem umím levou rukou zacházet asi jako někdo, kdo ho drží poprvé v ruce. Zárověň se snažím zachovat klid, přestože se mě pomalu, ale jistě začíná opět zmocňovat panika, jako před chvílí a snažím se i vyhýbat útokům kudlanky. Semtam se ohlédnu po té druhé, jestli už si z těla nevytáhla štít a neútočí, jelikož jsem si vědom toho, že by to jistě zhoršilo už tak špatnou situaci. ,,Pomozte nám někdo!"zahulákám v panice na ostatní. Do čeho jsem se to sakra pustil? pomyslím si... |
| |
| VSUVKA: Sledovanost Hry na Zemi stoupa geometrickou radou, zacatek je hodne dramaticky. Divaci pred obrazovkami intervize rvou nadsenim. Moderator souteze Bill Clementine vyhlasuje sazkovou soutez na toho z hracu, kdo jako prvni padne...  |
| |
| Přepadení Ááááázařvu o odseknu žihadlo. Spadnu na zem a zjišťuji, že ztrácím cit v noze. Zasranej brouku řeknu a snažím se zvednout zatím co kudlanka se ještě nevzpamatovala z useknutýho žihadla.Ale nejde to každej muj pokus o zvednutí končí pádem.A kudlanka se už vzpamatovala a chystá se mě dorazit. Když v tom přede mě v běhne neznámý člověk a máchá mečem jako by ho držel poprvý.Díky borec řeknu a zvednu meč o který se opřu a pokusím se zvednout. Povede se mi to, ale necítím levou nohu, ale dokáži udržet stabilitu. Stoupnu si vedle muže a snažím se mu pomoct skolit kudlanku. |
| |
| Když muž vstane a dá se do boje s kudlankou, trochu si oddychnu, ale nejklidnější taky nejsem. Přestože stále necítím pravou ruku, zautočím na kudlanku. Rádo se stalo. odpovím muži a těsně se vyhnu jejím kusadlům. Ale je celkem potěšující okolností, že má odrovnané žihadlo, jelikož to byla zdá se její nejsilnější zbraň. |
| |
| Přepadení Hmm slušný zásahy řeknu si když v tom uslyšim jak někdo po mé levici volá Pomozte nám někdo. otočim se a uvidim jak Johny a Zack tepou dvě kudlanky no spíš to vypadá že ony tepou je. Tak dobře běžim směrem k Johnymu a Zackovy, ale než bych šel čelen ke kudlankám snažim se je oběhnou a zezadu useknou hlavu tý která ještě má žihadlo |
| |
| Nevěřícně koukám na Isabel co před chvíli udělala, ale víc se tím nezabývám, protože sleduju ostatní co dělají. Jsem zvědavá jak pomůžu, jedině po boji jestli budou chtít ošetřit. Ale přece něco zkusit musím. Třeba s tím lukem a šípy.“ pomyslím si a vytáhnu luk se šípy, při tom se otočím směrem ke zbytkům modulu a zaměřím šíp na jednu kudlanku, po chvíli zaměřování šíp vystřelím. prosím ať se to povede. I když se to nepovede tak co alespoň vím že se musím se zlepšovat pomyslím si a zatím se rozhlížím po ostatních kudlankách. |
| |
| Když Kudlanka padne beze hlavy k zemi,zahlédnu ,že je Izi v nesnázích ,běžím k němu.Nezastavím se u něho ,nýbrž jen seknu a běžím dále.V běhu vytáhnu z opasku dýku a hodím ji po nejbližší kudlance.Přiběhnu k ní a znova seknu,ale nezastavím se a běžím dála až doběhnu k další a zasadím jí první ránu,snažím se ji zase useknout hlavu jako té první. |
| |
| Johny Silver> Podari se ti useknout kudlance zihadlo. Ta ostre zabzuci az ti zalehne v usich, ale ustojis to, protoze ji pak zacne zamestnavat i novy hrac v partii. Zda se ti sice, jakoby moc neumel mecem bojovat, ale vsimnes si, ze pravou ruku ma paralyzovanou, stejne jako ty mas paralyzovanou nohu. Asi ho jeden ze hmyzaku taky bodnul. Pak uvidis, jak se ke druhe kudlance, ktera se jeste stale nezbavila tveho stitu, snad rychlosti blesku zezadu dostane Isabel a zacne do jeji hlavy busit svoji holi. Taky si vsimnes, ze ji z ruky vyjelo neco zvlastniho....drapy!!! Zasekla je do kudlanky, ale se zazvonenim odskocily. Pak k vam na pomoc prispecha jeste Sniper. Ted jste ctyri na dve kudlanky. To ti doda odvahy a podari se ti useknout jednu jeji nohu. Kudlanka zabzuci a neznamy prichozi ji pak odsekne dalsi nohu. Hmyzak padne k zemi a spolecnymi silami s neznamym muzem se vam podari ji useknout hlavu. Vidis, ze mezitim Isabel a Sniper udolali i toho druheho. Ale nemate cas vychutnat si sve vitezstvi, protoze se k vam blizi dalsi ctyri, ktere se zprvu do boje nezapojily. Jedna z nich zabzuci a vrhnou se na vas... |
| |
| Zack Storker> Vritis se mezi kudlanku a zraneneho muze a i kdyz ti to s mecem v leve ruce moc nejde, i tak davas hmyzakovi zabrat. Tvemu zranenemu spolubojovnikovi se dokonce podari mu odseknout zihadlo a pak i jednu nohu. Mezitim si vsimnes, ze na druhou se vrhla ebenova kraska s holi, ktera zprvu slozila bleskem jednoho ze hmyzaku, vidis jak ji vyjeli drapy z ruky, ale neskodne zazvoni o hmyzakuv pancir. Prispecha ji na pomoc jeste nekdo, blondak, ktery odhodi svoji kusi a vrhne se do boje svym kratkym mecem. Tobe se podari odseknout kudlance dalsi nohu, ta zabzuci a prepadne na jednu stranu. Jeste sice nebezpecne macha kolem sebe svymi klepety, ale pro vas dva uz neni problem ji udolat a definitivne ji useknout hlavu... Nemas ale cas ani na vterinu oddechu protoze se k vam mezitim dostaly dalsi ctyri kudlanky, ktere jeste pred chvili boj sledovaly zpovzdali. Jedna z nich zabzuci a vrhnou se na vas... |
| |
| Isabel> Rychlosti blesku se dostanes do zad kudlance, ktera je zamestnana Johnyho stitem zaseknutym v klepetech, a pretahnes ji holi po hlave. Kudlanka bzukne, ale ustoji to a ozene se po tobe klepetem. Tvoje reflexy ti umozni se bezpecne vyhnout, z ruky ti vyjedou drapy a vratis ji to. Ale drapy zazvoni o jeji pancir. Zabrni te v ruce, ale v ten moment ti prispecha na pomoc Sniper, ktery se na hmyzaka vrhne svym kratkym mecem. Kudlance se nepodari zbavit se Johnyho stitu a to se ji stane osudnym. Tvoje dalsi rana holi do jeji hlavy ji na chvilicku dezorientuje a Sniperovi se podari ji zaseknout mec do krku. Kudlanka padne mrtva k zemi. Nemas ale cas na oddych... diky svym reflexum se ti podari vyhnout utoku dalsimu hmyzakovi, ktery se na vas vrha s dalsimi tremi... |
| |
| Sniper> Spolecne s Isabel se vrhnete na druhou kudlanku. Kus ti v boji prekazi, tak ji odhodis a tasis svuj kratky mec. Prekvapi te rychlost Isabel, i to, ze ji z ruky vyjedou drapy...ale dnesek byl uz tak plny samych necekanych prekvapeni, ze se nad tim radeji nezamyslis. Isabeliny drapy sice zazvoni o hmyzakuv chitinovy krunyr a nijak mu neublizi, ale vzapeti ho Isabel pretehne po hlave svoji bojovou holi. Hmyzak zakolisa a toho vyuzijes... vsi silou mu zabodnes mec do krku. Kudlanka naposledy zabzuci a padne. Ale boj jeste nekonci, dalsi ctyri kudlanky uz jsou tu a vidis jak Isabel jen tak tak uhnula klepetum jedne z nich... |
| |
| Imaru> Vyhnes se hmyzakovu zihadlu jen tak tak. Zda se, ze je zaskocen tim, ze jsi se dostal pod nej, skloni hlavu pod sebe a snazi se te seknout svymi klepety. Ale tobe se podari vyprostit se ze sevreni klepet a zihadla seknutim do jedne z jeho ctyr nohou. Hmyzak ostre zabzuci. Pak se prizene Jawo, pretahne jej svym mecem, ale nijak mu neuskodi, jeho zbran se s rincenim odrazi od jeho krunyre. Jawo pak bezi dal na pomoc Myre, Stevovi a Aurore, ale tobe tim da cennou vterinu, kterou vyuzijes k tomu, ze vsi silou zabodnes svou katanu do oka te obludy. Kudlanka se po tobe jeste v poslednim zachvatu ozene klepetem, ale pak padne k zemi. Mezitim kolem probehne i Christof s tasenou savli, vidis jak se vrha na pomoc Stevovi, Myre, Aurore a Jawovi, proti kterym stoji uz jen dva hmyzaci... |
| |
| John Jawo> Dyku hodis po kudlance, ktera se snazi seknout japoncika pod sebou, ale mines. Dyka vleti nekam mezi krovi a liany. Seknes po ni tedy svym mecem, ale znovu ji nijak neublizis, mec se z rincenim odrazi od jejiho tvrdeho krunyre. Tim ale das Imaruovi par cennych vterin. Vidis jak ji japonec svoji katanou osklive sekne do nohy a dostane se ven. Bezis dal k mistu, kde stoji Myra, Steve a Aurora, kteri prave bojuji se dvema hmyzaky... Ale Myra to nezvladla. Vidis, jak ji jedne z tech oblud bodla do bricha svym zihadlem....Myra upusti sve zbrane, chyti se za bricho a s oblicejem zkrivenym bolestim klesne do kolen.... sevre se ti zaludek... |
| |
| Christof> Bezis na pomoc svym druhum. Zraneni na prave ruce te pali jako cert. Vidis jak se Jawovi podarilo slozit jednoho hmyzaka a jak bezi na pomoc Myre, Aurore a Stevovi. Po sve pravici vidis, jak se mezitim s dalsimi dvema kudlankami vyporadali Isabel, Sniper, Johny a....jeste nejaky neznamy clovek, coz te znacne udivi... Ale nemas cas se divit. Pak vidis, ze se na ne vrhaji dalsi ctyri hmyzaci. Hodis svoje dva noze na hmyzaka bojujiciho s japoncikem, ale mines. Pak uvidis, jak jedna kudlanka bodne zihadlem Myru do bricha. Myra bezhlesne padne do kolen... Muzes se rozhodnout, jestli pomuzes Jawovi, Aurore, Myre, Stevovi a Imaruovi po tve levici, anebo Isabel, Sniperovi, Johnymu a tomu neznamemu po tve pravici... |
| |
| Aurora> Zacilis a vypalis sip....ale mines. Sip proleti tesne kolem hlavy kudlanky. Vidis jak jedna kudlanka odrazi utok Steva, druhe, kterou jsi se snazila zasahnout strelou z luku, ze zadecku vyjede zihadlo a bodne do bricha Myru. Myra upusti svoje zbrane, chyti se za bricho. V jejim obliceji vidis strasnou bolest... v momente zbledne a padne do kolen... netrefilas... pak nastesti pribehne na pomoc Jawo a vzapeti i Imaru a spolecne se Stevem se pusti do obou kudlanek a donuti je ustoupit od Myry lezici v kreci na zemi. |
| |
| Situace v miste pristani 3  |
| |
| Bodnutí,bodnutí ,bodnutí,Myra padá k zemi.... Do prdele,tohle se nemělo stát. pomyslím si a rozběhnu se s křikem pomoct zraněné Myře.Běží co mi nohy stačí ,ale nebyl bych to já kdyby sem něco nepodělal ,zakopl jsem o kámen a tvdě dopadnu na zem,rukou se mi rozline tvrdá bolest.asi jsem si zlomil ruku kurnik ,ale ted je duležitější Myrařeknu si v duchu, bolest ruky přestanu úplně vnímat. Pak se Zvednu a běžím dál,když proběhnu kolem Myry ,vyskočím a ve skoku seknu svým mečem co nejrychleji a zároveň co nejtvrdšeji do kudlanky. |
| |
| SAkra vedle. Pomyslím si když minu dýkami. Pak si všimnu že také Johny, Sniper a Isabel mají potíže. Vydám se tedy rychle k nim. Při cestě si vytáhnu další dvě dýky které postupně hodím po dalších kudlankách nejlépe do hlavy. Pak tasím šavli a zaútočím na kudlanky. |
| |
| To jsem teda dobrá, mohla jsem se trefit, ale teď se musím dostat k Myře, přece jí nemůžu nechat tam ležet a ani jí nezkusit pomoct pomyslím si a pomalu se rozeběhnu k Myře, abych náhodou nespadla a ještě nemuseli ošetřovat mě..pokud by to udělali. Doběhnu k Myře Myro neboj bude to dobrý. Doufám dodám v duchu a začnu jí ošetřovat ránu... |
| |
| Stále se snažím vyhýbat útokům kudlanky a když oba hmyzaci padnou s úlevou si oddechnu. ,,To ušlo, ne? řeknu povzbudivě neznámému muži, který má očividně znecitlivělou nohu, tak jako já ruku. Ještě se s úsměvem ohlédnu po dalších dvou, kteří nám v boji pomohli a obdivně se usměju na ženu s tyčí. Ale, pocit úlevy netrvá dlouho, když se na nás se zabzučením vrhnou další čtyři. Uskočím z jejich dosahu a spolu s mečem v levé ruce se jim pokusím co nejvíc ublížit, ale především si zachránit holý život a ještě lépe i život toho muže, kterému jsem se ho pokusil zachránit už před chvílí. Neohrabaně sekám mečem a zároveň se vyhýbám útokům hmyzáků... |
| |
| Co já bych dal za svůj kvér, no nic. Otočim se na kudlanku, která je u mě nejblíž. Vytáhnu dýku, kterou se snažim hodit kudlance do oka. Nečekám na to jestly zasáhnu. Rozběhnu se s mečem v ruce proti ní a těsně před ní udělám parakotoul a následně se jí pokusim odseknout končetinu. |
| |
| Bojiště: Tělo kudlanky, která stála proti mě, kleslo rychle k zemi s hlasitým, dunivým zvukem. Rozhlédnu se kolem sebe a uvidím dvě bojující skupiny. Nevím, ke které se mám vydat, nakonec si ale vyberu stejnou skupinu, jako Jawo, který už bojuje s jednou, ze dvou blízkých kudlanek. Co nejrychleji se tedy rozběhnu směrem k té druhé. Steven je zatím nečiný a nepředpokládám, že si proti kudlance sám poradí. Když už jsem dost blízko, vytáhnu wakizashi a napřáhnu se, jako bych chtěl hodit oštěpem.. Hodím.. Nezáleží na tom, jestli jsem zasáhl..., ale na chvíli jsem snad kudlanku zaměstnal, odradil ji od napadení Stevena. Vrať se k modulu... Zařvu na Stevena. Jen, co se dostanu ke kudlance, začnu před ní tak nějak kličkovat a uhýbat jejím nebezpečným končetinám.. |
| |
| Místo přistání Když se náhle kolem nás zjeví banda podivných tvorů na chvilku ztuhnu překvapením. I když jsem se chystal na možný "přepad", ani náhodou mě nenapadlo tohle. Proč to nemůžou bejt duchové...s těma by bylo lehčí pořízení. Chvilku přemýšlím nad tím, že na ně vypálím z luku, ale pohled na očividně silné krunýře mě přinutí k variantě boje na blízko. Ale žádný hrrr na ně. Hezky počkám až se přilíží. Vtom mi kolem ucha prolétne blesk od Isabel. Nadskočím snad metr do vzduchu, ale pak se jen pro sebe usměju. Cha, já to tušil. Boj kolem sebe moc nesleduji, můj zrak se upírá na jedinou, mým směrem postupující potvoru. Když je asi pět metrů od mě, pevně chytnu meč a připravím se na zteč. Tedy lépe řečeno na obranu. Nikam se neženu a už vůbec ne na dosah té zrůdy. Hezky zpovzdálí vyčkávám a když se mě pokusí napadnout, kryju se svou čepelí. Žádné hrdinství Stevene. Nejseš mistr meče, abys tu půlil obří zrůdy v souboji jeden na jednoho. pokud se ta přerostlá napodobenina hmyzu přiblíží víc než je zdrávo, odskočím zase o kousek dál. Pokud by se jí povedlo udělat nějakou hodně okatou chybu a odhalila by svůj břich, neváhám a seknu jí, ale na nějaké zběsilé útočení si netroufám. |
| |
| Zack Storker Jednou rukou kolem sebe neohrabaně sekáš mečem, druhá ti bezvládně visí u těla Máš co dělat s tím, abz ses ubránil. Hmyzák tě sekne přes zápěstí a vyraz ti meč. Už vidíš, že se ti skoro zakusuje do těla, když se ozve bzukot. Hmyzák se stáhne, přidá se k bzukotu ostatních hmyzáků, kteří dosud přežili boj a zmizí v houští. |
| |
| Sniper Hodíš dýku na kudlanku a trefíš ji do oka. Pdne k zemi a tak se vrhneš parakotoulem do boku té další, která jde po Isabele a mečem sekneš po její noze. Nohu kudlance usekneš přesně mezi články. Kudlanka zabzučí a chce tě švihnout svým pařátem, ale zastavíji svojí holí Isabel. Dojde ti, že Isabelinz reflexy jsou mimořádně rychlé. Pak se najednou ozve bzukot všude kolem, kudlanka se stáhne a střelhbitě zacouvá mezi křoviny a stromy. |
| |
| Imaru Hodíš svoje wakizashi po kudlance. Trefíš ale jen chitinový pancíř na její hrudi, takže wakizashi se odrazí a spadne mezi houštiny. Proběhneš kolem Stevena, zařveš na něj a v ten moment si uvědomíš, že kudlanka která stojí před váma je o něco větší než ostatní. A nebzučí jako ostatní. Dostaneš se až k ní, uhneš jejím nebezpečným pařátům a snažíš se jí seknout katanou do nějakého zranitelného místa. Jenže o něco zakopneš, snad o nějaký kořen či co,a bradou se zaboříš do křoví. Jedna z větviček tě nepříjemně šlehne do tváře, okamžitě tě zranění začne pálit a začnou tě slzet oči, až za chvíli nic nevidíš. Rána tě pálí jako čert. Kudlanku nevidíš, ale ucítíš, jak stojí nad tebou a cení svoje klepeta. Pak najednou ostře zabzučí a zmizí. Když se ti konečně vyjasní zrak, vidíš, že je po boji. Bzukot doznívá někde daleko v hloubi džungle. |
| |
| Steven Obluda jakobz se neměla k útočení. Všimneš si, že jakoby pozoruje své druhy v boji. Nebzučí jako ostatní, jen občas bzukne a pokaždé v jiném tónu, někdy vysokým, jindy hlubším, někdy souvisle, jindy přerývaně. Jakoby rozdávala povely... Když v tom kolem tebe prosviští japončíkovo wakizashi a odrazí se od krunýře té potvory. Hmyzák, dojde ti že je o něco větší a mohutnější než ostatní, se ohlédne o japoncovi. Ten se kolem tebe prožene jako vítr s tasenou katanou, uvidíš jak une hmyzákovu pařátu, ale zakopne a zahučí do křoví. Hmyzák o tebe přestane mít zájem a blíží se k ležícímu Imaruovi. Nevěříš vlastnímu štěstí, obluda ti ukáže nechráněný břich na boku. Na nic nečekáš, přiskočíš k ní a vší silou bodneš. S hrůzou ale zjišťuješ, že tam, kde by měla být ta potvora zranitelná jako ostatní kudlanky, je tvrdý chitin. Tvůj meč se od ní odrazí a zabrní tě celá paže. Kudlanka na tee otočí hlavu a na chvíli se vaše oči střetnou. Je to jen na pár vteřin. Je to zvláštní pohled takhle zblízka do jejích očí. Je v nich něco podivného, zneklidňujícího. Pak kudlanka zabzučí a od ostatních přeživších hmyzáků se mu dostane sborové odpovědi. Velká obluda před tebou ustoupí, počká, až zmizí všechny ostatní v džungli a pak zmizí také. |
| |
| John Jawo To, jak obludná kudlanka zasáhla Myru, v tobě probudí prudký hněv. Vrhneš se na kudlanku jako rozezlený tygr. Skočíš jí na záda a donutíš ji ustoupit od ležící Myry a začneš ji zuřivě sekat. Kudlanka pod tvým náporem brzy padne mrtvá a ty se unaveně skutálíš na zem z jejího bezvládného těla. Pak se najednou ozve bzukot a zbylé kudlanky ustoupí. Je po boji. |
| |
| Christof Přiběhneš ke svým druhům právě ve chvíli, kdy Sniper složí další z oblud. Trochu v tobě vyvolá závist to, jak dokáže přesně hodit dýkou a ty jsi netrefil ani jednou. Dostaneš se ke kudlance, která zle dotírá na Johnyho Silvera, který znovu klesne na jedno koleno. Obluda ho děsivě přetáhla pařátem do boku. Podaří se ti párkrát ji seknout svojí šavlí a donutit ji ustoupit, když se ozve bzukot a kudlanka přestane bojovat a jako pára nad hrncem zmizí v džungli. |
| |
| Aurora Přičapneš si k Myře. Ta mezitím zbledla v obličeji. Prohlédneš její zranění na břiše a zjistíš, že ani moc nekrvácí, vlastně přestala krvácet úplně! Rána ale rychle opuchla a zežloutla. Podíváš se jí do očí - má panenky protočené. Zkusíš tep - je velmi nízký, skoro neznatelný. Kupodivu ale Myra žije a její stav se zdá být stabilizovaný. Jakoby byla jen v jakési kataleptické strnulosti. Díky svým lékařským znalostem poznáš, že ztratila vědomí a je kompletně paralyzovaná, a nehrozí jí nebezpečí smrti. Mezitím boj skončil. |
| |
| PRO VŠECHNY: Rozhlédnete se kolem a uvidíte, že hmyzáci zmizeli tak rychle, jak se objevili. Jejich bzukot ještě doznívá někde v hloubi džungle, až přestane úplně a rozhostí se ticho. Někde poblíž se nesměle ozve první pralesní ptáček a bojácně zacvrliká. Pak se k němu přidá další, a pak další a za chvíli je všude kolem vás opět slyšet ten známý praskot, kvákání a šustění, jakoby se nic nestalo. Když se po sobě podíváte, není to radostný pohled. Mnozí z vás jsou zranění, Myra je dokonce v bezvědomí. Věru, planeta pro vás nepřichystala příliš vřelé přivítání... v tak krátkém čase se toho stalo tolik...přistání na špatném místě, útok obludných kudlanek, blesk y Isabeliny ruky... ale alespoň jste zjistili, že čas strávený tréninkem na raketoplánu k něčemu přecejen byl, až se někteří z vás podivíte, kde se ve vás vzala schopnost se tak slušně ohánět mečem....a vlastně ještě něco...dojde vám, že je mezi vámi ještě někdo! Kde se tady vzal ten člověk, který k vám s křikem přiběhl z džungle a bojoval s vámi proti kudlankám...? Stav po boji: Zack Storker - pravá ruka paralyzovaná a neshopná pohybu. Poraněné zápěstí levé ruky. Johny Silver - levá noha paralyzovaná a neschopná pohybu. Ošklivé zranění na pravém boku a na rameni. Isabel - v pořádku, jen mírně otřesená. Sniper - bez jediného škrábnutí. Christof - poraněné předloktí obou rukou, stále krvácí. Pohmožděná hruď. Aurora - bez jediného škrábnutí. Imaru - pár škrábnutí, pohmožděné rameno. Jediné vážnější zranění na pravé tváři po větvičce křoví, zranění pálí jako čert. Myra - v bezvědomí a nevypadá, že by se měla probrat. Steven - bey jediného škrábnutí. John Jawo - pár škrábnutí, nějaké pohmožděniny ale nic vážného. |
| |
| Je po boji. Stále ještě mě pálí oči a mé vidění je rozmazané, přesto vím. že je po boji. Bzukot kudlanek nebo co to k čertu bylo, ustal a do okolí se opět navrací život. V jednu chvíli jsem si myslel, že když utíkají kudlanky, příjde něco většího, před čím by utíkat měli, ale okolní zvěřina by to pravděpodobně zaznamenala také a nevracela se. S lehkých "žuchnutím" se svalím do trávy a silně oddechuju. Protřu si oči, ale ne, že by to něčemu pomohlo. Z těla pomalu vyprchává adrenalin a mé pohmožděniny a škrábance se ozívají. Bolest je ale v porovnásí s úlevou jen jako otravný hmyz, nedá vám sice spát, ale život kvůli tomu neztratíte. Život neztratíte.. Tato myšlenka mě probere ze snu a já se rychle postavím, katanu i wakizashi i bez obřadu očištění založím do pochev a utíkám směrem k raněným. Snažím se na Auroře co nejvíce pomoct při ošetřování. Mé zranění nejsou velká, ani vážná, ale jsou zde tací, kteří potřebují pomoc velmi nutně. Jako první, ke kterému dojdu, je Johny Silver, který není schopný pořádně chodit. Měli bychom raněné nanosit na jedno místo, nejspíš k místu, kde je Aurora, naše jediná lékařka. Johnyho podepřu podpaží a jednou rukou obejmu kolem pasu, pomalu, ale jistě jsme tak schopni pohybu. Kdybys cokoli potřebovala Auroro, jen si řekni.. Já sám znám jen první pomoc, takže obvazy a podobně nejsou problém, s většími potížemi si ale moc rady vědět nebudu. |
| |
| Konečně je po boji. Vstanu a otočim se k Isabel Díky za pomoc. Následněse rozhlížimpo bojišti. Pak si vzpomenu na Christofra, který schytal plný útok kudlanky. Rozběhnu se k místu kde by měl být a uvidim ho na semi v dost špatném stavu. Je zbytečné zkoušet ho postavit tak ho odtáhnu směrem k Auroře. Když sem u mí zeptám se Můžu ti nějak pomoct? Ikdyž nemám lékařský výcvik, první pomoc znám zkusim aspoň Christofrovy vyčistit rány a zavázat je. |
| |
| Je po boji, všechny kudlanky včetně té se kterou jsem bojoval se daly zčista jasna na útěk a zmizeli v houštinách. Co to mělo být? Že by se kudlanky snažili o partizánskou taktiku a teď by se stáhly? Né to nejspíš ne ale divný to je. Schovám šavli a pozbírám své nože, chvilku po tom za mnou příjde Sniper ohledně ošetření. To je dobrý teď toho nech. Počkej s tím než se dostanem někam do bezpečí a pokud možno bych s tím radši pohnul než nás tu ještě něco potká. |
| |
| Při ošetřování Myry se soustředím jen na ni a tak si pořádně neuvědomím že boj skončil, probere mě až otázka Imaru, otočím se na něj. Díky. pak se zvednu a rozhlídnu se. Kudlanky zmizely celkem rychle, proč?? pak poslouchám co říká Christof Jo má pravdu ale kam? pomyslím si a pak promluvím na hlas Na bezpečné místo by to chtělo jít, jenže by to taky chtělo alespoň provizorní nosítka pro Myru řeknu a pak se na ni zadívám. |
| |
| Jasně... ozvu se na poznámku Aurory ohledně nosítek a zároveň si uvědomím, že bych tu nejspíš neměl být... Snažím se na to neupozornit a i přes poraněné zápěstí a silnou bolest si sundám svršek a podám ho Auroře. "Na, natáhnu to na dva silnější klacky, uděláš tím univerzální nosítka... Udělal bych to, ale jaksi to nejde... usměju se. A sakra... To se bude těžko vysvětlovat... rozhlédnu se po ostatních s mírně nervózním pohledem v očích. Byla by blbost, aby jim nedošlo, že nejsem zdejší a, že tu nemám co dělat... Nečekám na otázky a radši se rozhodnu odpovědět. "Myslím, že chcete odpovědi... Takže, jsem Zack, taky jsem se se dostal modulem, přes jednoho známého, který tam pracuje, ale... sakra, nejsem zrovna řečník a asi bych se do toho spíš zamotal... Prostě jsem se sem chtěl podívat a vlastně jsem tu načerno. I když si myslím, že moje přítomnost televizi neunikla..." zasměju se a nervózně si prohrábnu tmavé vlasy. |
| |
| VSUVKA: Diváci na Zemi před obrazovkami intervize jsou jako u vytržení. Lítý boj s kudlankami viděli, jakoby byli přímo uprostřed akce. Díky čipům každého z hráčů dokonce mají přesné informace o prožitém strachu a dalších emocích, hladině adrenalinu, vážnosti zranění a mnoho dalšího. Přímo ve studiu, odkud celou Hru komentuje Bill Clementine, se dokonce rozhořela vášnivá debata o tom, jaktože ten překvapivý desátý hráč, jakýsi Zack Storker, který se znenadání objevil na scéně, nemá žádný čip a tak jej nelze sledovat, jako ostatní hráče. Bill Clementine se ovšem tváří, jakoby něco věděl... |
| |
| Bojiště Ještě chvilku se snažím srovnat v hlavě, co se právě stalo. Organizovaná skupina hmyzích nájezdníků? Potřesu hlavou a obhlédnu bojiště. Až na Myru vypadají všichni ostatní celkem v pořádku. Oddechnu si. To by byl pěknej začátek, hned tu někoho pohřbívat. Poté se obrátím k Zackovi. Meč mám stále v ruce, i když teď volně svěšené podél těla. Už se ho chci zeptat, jestli je místní, když z něj vypadne, že je vlastně nelegální účastník Hry. Zatvářím se trošičku znechuceně, odvrátím se od něj a schovám meč. Jelikož u Myry už je Aurora a ta snad ví, co má dělat, obrátím svou pozornost k Isabell, která se tváří...no, jako kdyby se po ní ta největší kudlanka prošla. Dojdu k ní a zadívám se jí do očí. Na tváři mám lehký úsměv a uklidňujícím hlasem se zeptám: "V pořádku?" Na nic smysluplnějšího se v současné chvíli nezmůžu. |
| |
| Místo po boji Rychle zatáhnu své drápy, aby si jich ostatní nevšimli. Rozhlédnu se až spatřím svoji hůl, která mi nějakým neopatřením vypadla z ruky. Ohnu se pro ni a narovnám se. Kudlanky utekli a já si mohu oddechnout. I když jsem prošla pár bojů, nikdy jsem nebojovala s hmyzem, jsem trochu otřesena. Bohužel se bojím, že to nebylo to nejhorší, co tu potkáme... Smutně se ušklíbnu a opřu se o svoji hůl a zahledím se na toho cizího muže, nějak se mi nelíbí. Teda líbí se mi, ale nevěřím mu, vlastně já nevěřím nikomu. Při pozorování Zacka si nevšimnu, že ke mě došel Steven a jak na mě promluví, cuknu sebou. "Ano jsem v pořádku, trochu otřesená z toho, co proti nám stálo, ale myslím, že jsou tu někteří na tom hůř." Pohlédnu směrem k Myře, ale ona není jediná, kdo byl zraněn, já mohu mluvit o štěstí. "A co ty? Jak se cítíš?" Optám se na oplátku Stevena a mírně se usměji. |
| |
| Bojiště po boji Isabelin náznak úsměvu opětuji úsměvem širokým. "Tak já jsem v pohodě. Přeci jenom, nebyl jsem to já, kdo tady střílel blesky z rukou, že jo?" odpovím jí a přitom kolem sebe máchám rukama v gestikulaci jakéhosi čarování. Hned poté si uvědomím, že můj nadšený výraz se možná nehodí k situaci, kdy jeden ze spolusoutěžících leží na zemi s...no já vlastně ani nevím s čím. Znovu se podívám na Isabel a řeknu: "Nezapomeň nic, z toho, co si udělala a hlavně jak si to udělala. Je to tak...fascinující," řeknu zasněně, ale to už spíš mluvím pro sebe. "Radši bysme měli jít pomoct doktorce," dodám pak a zamířím k doktorce a ostatním, kteří se kolem ní shromažďují. |
| |
| Místo po bojí Já snad na to zapoměla, co se mi povedlo. Zvednu ruku, z které před chvílí vyletěl blesk a znovu se na ní pohlednu, jako předtím když se to stalo. Jsem zmatená, nevím co se to semnou děje. "Víš, já ani nevím, jak jsem to udělala. Myslím, že už se mi to nepovede." Zhluboka se nadechnu a v duši si přeju, aby ta magie nebo co to bylo se mi znovu povedlo, byl to tak nádherný pocit. Taková zvláštní euforie. Když Steven se zmíní o doktorce, pokynu v souhlasu. "Máš pravdu, musíme pomoci ostatním." Zvednu hůl, kterou nesu v ruce, neopírám se o ní a jdu se Stevenem k ostatním. |
| |
| Když konečně ty prokleté hmyzí potvory zmizí ,svěším meč a nástedně ho vrátím zpátky do pochvy..Doběhnu k Myře a kleknu si při tom zapomenu na to že mám něco z rukou a opřu se o ní,ale když mi rukou projede nesnesitelná bolest konečně si vzpomenu ,že ji mám nejspíš zlomenou..... Ááááááá to je bolest, agr ,to bude naražené zlomené to není.... řeknu si když si ohmatávám ruku...Pomocí druhé se zase zvednu a popojdu kousek dál k mrtvé kudlance a začnu si jí prohlýžet.... |
| |
| Spolecnymi silami a diky Zackovu rozmernemu a pevnemu plasti se vam podarilo sestavit provizorni nositka a polozit na ni Myru. Ta vypada, jako kdyby spala...az na tu mrtvolne bledou barvu v obliceji. Mezitim, co ostatni vyrabeli nositka, Aurora obesla vsechny zranene a pomohla jim zraneni ovazat nebo jim dala nejake utisujici leky ze svoji lekarnicky. Vsimnete si take, ze ta kockovita selma uz znovu sedi na stejne vetvi, jako pred utokem kudlanek, a zase vas pozoruje. ------------------------------------------------------------- John Jawo> Prohlizis si kudlanku. Konecne mas cas si ji poradne prohlednout. V laboratorich spolecnosti ARA jsi se uz setkal s mnohymi prapodivnymi tvory, ovsem pohled na tohoto insektoida te udivi. Vypada jako obycejna pozemska kudlanka, az na tu obri velikost... zkoumas detaily - zblizka rozpoznavas, ze je zbarvena v nekolika odstinech zelene, po celem tele ma zvlastni vyrustky pripominajici rohy. Na trojuhelnikove hlave ma velike oci....jsou zvlastni, ackoli jsou hmyzi, jakoby v nich bylo neco, co nedokazes popsat. Zamrazi te z toho. Zaujme te predni par konceti, ktery je uzpusoben k uchvacovani koristi - vypadaji jako strenka zaviraciho noze. Az ted ti dojde, jake jste meli vetsina z vas stesti...az na Myru... Jedine v cem, se lisi tyto kudlanky od tech pozemskych, je to, ze nemaji kozovita kridla. Alespon ze neletaji... |
| |
| Místo po boji Pomáhám se stavbou provizorních nosítek a poté umístění Myry na ně. Ohlédnu se a všimnu si oné kočkovité šelmy. "Ta čičina se mi nelíbí." Řeknu tiše a spíše pro sebe a zakřením se na tu šelmu. Seberu ze země svoji hůl. "Měli bychom se někde schovat a nezůstavat zde takhle na ráně, co když se vrátí a bude jich ještě více." Zadívám se směrem, kam ty kudlanky zmizeli, znovu bych se s nimi setkat nechtěla. "A měli bychom přivést k životu Myru, nemůžeme se sní stále tahat." I když ona nevypadá, že půjde jen tak po svých... |
| |
| "Ta čičina se mi nelíbí." Byla slova Isabel hned po tom, co se vyrobí nosítka a jsme v podstatě připraveni k odchodu. Také jsem se na tu šelmu podíval a jen tiše Isabel přitakal. Tak jo, pomalu bychom mohli vyrazit ne? Mám pravdu?.. Řeknu a rozhlédnu se po ostatích členech skupiny. Nově příchozího černého pasažéra si zatím nijak moc nevšímám, vše, co jsem chtěl vědět už zodpověděl jiným, to mi stačí. Chytnu jeden ze zadních kusů nosítek a jen lehce zvednu, asi pět centimetrů nad zem. Tak šelma je opravdu zvláštní, možná bychom měli jít za ní.. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby byla mnohem inteligentnější než ostatní šelmy jí podobné u nás na Zemi. Ostatně ten její výraz tomu velmi nasvědčuje. ŘÍkám si v duchu, hledíc do země. |
| |
| OK tak jakym směrem teda pudem no snad se td někam hnem Pak si ještě najdu kuši kterou sem během boje odhodil a dám si jí na záda, pak si sednu ke stromu vytáhnu meč a očistim ho kouskem šatů. A hele čičina není to ta samá, která tu byla když sme se vraceli z průzkumu? No to je jedno Pak jen čekám co bude dál |
| |
| Když si prohlížím tělo té velké hnusné kudlanky či co to je zaujme mě na ní spousta věcí od jejich očí až po nohy a všimnu si také že nemají křídla. Aspoň že nelétají to by bylo horší,ale já jim to říkal že se něco stane mají mě poslouchat,já vím co to obnáší život v džungli oni džungli nikdy předtím neviděli možná v televizi...Zase se postavím poohlédnu se po pasece kde stojíme až ahlédnu své věcí vydám se k nim ,batoh hodím na záda společně s toulcem se šípy. Tedka kam sem hodil ten zatracený luk.. zeptám se v duchu sám sebe až ho po chvilce najdu u kořenů velkého stromu vypadající jako zemský Baubab...Vezmu jej do ruky a vidám se za ostatníma....V tu chvíli si všimu oné kočovité šelmy dívajcí se na všechny pozorně..Měli bychom vyrazit ty kudlanky se můžo vrátit a to v ještě větším počtu než předtím.....I tak jich bylo dost aby někoho z nás dostaly.. popojdu ke stromu kde sedí šelma a potichu dodám.Nic s toho se nemuselo stát kdyby ste mě poslouchaly..... obrátím se na ostatní a čekám co bude dál............. |
| |
| Čekám co se děje a očividně nemají chuť se pohnout. Předtím bych neřekl ale teĎ po tom útoku těch potvor odsud bude chtít vypadnout každej. Zkontroluji si ještě své věci a vydám se kousek stranou od ostatních podívat se do lesa. Čím dýl se tu zdržujeme tím dřív po nás zase půjdou nějaký potvory. Navíc by mě zajímalo jak nás tu našli. Ten útok byl řekl bych plánovanej podle toho jak nás obklíčili a proč zdrhli? |
| |
| "Tak hele lidi..." řeknu po chvíli mlčení a nečinném sledování ostatních. "Chápu, že tu nemám co dělat a že mi nikdo z vás nebude věřit, ale možná bychom se měli někam vydat." prohodím jakoby mimochodem a pokusím se o úsměv. "Taky doufám, že vám nebude vadit, když se ke skupince přidám..." nejistě si prohrábnu levou rukou vlasy v týle "jelikož jsem tu neoficiálně a nemám v hlavě implantovaný ten... mikročip, či co." tón mého hlas zní, jakobych zpochybňoval účinost mikročipu. "Taky jsem byl obeznámen s tím, že by tu někde měli být lidé, takže kdyby se nám podařilo některý z místních národů najít, mohli by nám třeba pomoct... Přinejmenším tím, že by mohli mít něco jako protilék na jed těch... kudlanek? A vzhledem k tomu, že už máme nosítka, nic nám nebrání vyrazit. Teda kromě potvor žijících tady kolem." poslední větu si řeknu spíš pro sebe, takže ji možná většina přeslechne. Ty jsi ale idiot! pomyslím si a rozhlédnu se po ostatních. Určitě bys udělal líp, kdybys mlčel, ale taky tady nemůžeme být pořád. |
| |
| No tak lidi vstávat musíme sedostat z týhle divičiny někam do města nebo aspoň vesnice vim že je to tvrdý ale je to projejich dobro. Pak doujdu k nosítkům a vemu druhý konec. Tak dete nebo co?? žeknu trochu zvýšeným hlasem. |
| |
| Super, konečně se ti blázni rozhodli vyrazit.. Mé oči se rozzáří nadšením a úlevou. Nechci se na tomhle místě zdržovat ani minutu. Nosítka, které držím už pěkně dlouho, chytnu pevněji a zvednu společně se Sniperem. Ty, nováčku, tebe budem určitě řešit později, máš pravdu, všichni máme pravdu.. musíme vyrazit... Pronesu nahlas a popoženu Snipera vpřed. Je zvláštní, že jsme se všichni shodli na tom, že je potřeba co nejdříve odejít z téhle "prdele", ale trvalo nám tak dlouho se k tomu odhodlat.... Pomyslím si a uvažuju tak nad naší marností. Myslím, že vy ostatní byste měli být vedle nás, jako řekněme, eskorta. My dva se sniperem jsme teď poměrně zranitelní a to nemluvím o tady slečně na nosítkách... Zapřemýšlím nahlas a po chvíli ještě dodám. A ty Jawo, myslím, že ty bys byl dobrá předsunutá hlídka, kdyby něco, nikdy nevíme, na co narazíme a ty se v podobných lesech vyznáš, co jsem slyšel.. Je to zvláštní, ale najednou si připadám jako nějaký nejmenovaný vůdce skupiny. Nechci tuto pozici zastávat, ale prozatím nemáme čas něco takového řešit. Během cesty pak promluvím na našeho nezvaného hosta. "Hm.. takže, tys mluvil o nějakých lidech poblíž, víš, co jsou zač, máš o nich nějaké přesnější informace?.." Na jeho neohlášený příchod, na důvod jeho existence zde, se vůbec neptám a ani mě to nějak nezajímá, je zde, je to další pomoc. |
| |
| Jak nakadate Myru na nositka, vsimnete si, ze kocka, ktera vas pozoruje z okraje mytinky, otoci hlavu smerem na vychod. Po chvilce odtamtud zaslechnete praskot vetvicek a selest krovi a kdyz se krovi rozhrne, objevi se nekdo dalsi.... dalsi clovek! Ma na sobe maskovanou uniformu pilota GEC, ale uz docela zablacenou a trochu i potrhanou, celkove vypada dost spinave. V ruce drzi macetu a mozna ma jeste vojensky nuz v bote, ale zadnou pistoli nebo pusku nema, nebo alespon zadnou nevidite. |
| |
| ZADRO EVANS> Jdes dzungli k mistu, kam odhadujes, ze pristal modul s Hraci. Prodiras se hustym porostem dzungle, kdyz kolem tebe najednou vsechno utichne, jako kdyz utne. Zastavis a zbystris sluch. Tohle ti neco pripomina. A pak uslysis nekde pred sebou v hloubi dzungle vzdaleny bzukot, ktery zesiluje. Pamatujes si na hmyzaky, kteri prepadli i vas. Tehdy jste je rozstrileli na cucky svymi elektromagnetickymi puskami, ale ted jsi sam a zadnou pusku nemas, uz jen macetu a vojensky nuz. Proto vylezes na strom a doufas, ze tady se kudlanky neobjevi a ze se v korune stromu schovas. Poslouchas co se deje. Bzukot se ozyva ze smeru, kam podle tveho odhadu pristal modul. Zda se ti, jakoby jsi slysel zvuky boje - vykriky, treskot kovu o chitinovy pancir kudlanek. Ale ty se ze sveho ukrytu ani nehnes. Vzdaleny boj odhadem asi po ctvrthodine ustane a slysis, ted uz notne oslabeny, bzukot hmyzaku. Rikas si, ze by to mohlo byt dobre znameni - ze Hraci prezili. Bzukot se vzdaluje nekam na sever a pak utichne, a opet se rozezvuci bezny kolorit zvuku dzungle. Oddechnes si, seskaces po vetvich dolu na zem a vydas se opatrne, ale zaroven sviznym krokem, smerem k Hracum. Prosekavas se krovim a preskakujes vymoly a spadane kmeny a asi po ctvrthodince chuze se ocitnes u mytinky, na ktere jsou Hraci. Vidis, ze z jejich modulu uz skoro nic nezbylo. Okolo zbytku modulu postavaji Hraci a je na nich videt, ze se hmyzaky opravdu bojovali. Nekteri jsou zraneni, jini ne, ale jedna z Hracek lezi na zemi. Sklani se nad ni dalsi z Hracek, nejaka zrzovlaska. Dalsi ctyri Hraci ji nakladaji na provizorni nositka z kusu latky natazeneho mezi dve vetve. Jeste si vsimnes, ze na protejsi strane mytinky sedi jakasi nevelka kockovita selma a vse v klidu pozoruje. |
| |
 | Jakmile spatřím hráče a jejich modul, nemůžu uvěřit vlastním očím. Nikdy bych nečekal, že je najdu. Ještě docela dlouhou chvíli koukám na žijící lidi a přesvědčuju se, že to není sen nebo halucinace. Trochu mě sklame, že je jejich modul zničen, ale i tak by s nima měli mít snad nějaké spojení. kolik dní jsem čekal! Projede mi hlavou krátká myšlenka. Přistihnu se přitom jak koukám do země a jsem úplně mimo. Po chvíli si uvědomim co se stalo a pomalým krokem vyjdu ven ze křoví ke skupince lidí. Nic neřikám a jenom je pozoruju. Dost dlouho jsem s nikým nemluvil. Natáhnu ruku a ukážu směrem, kde je ta kočkovitá šelma... |
| |
| I přesto, že se naše skupina rozhodla odejít a to jednohlasně, nejsme schopni vyrazit a tak trávíme další dlouhou chvíli na louce, která je pro mě osobně čím dál odpudivější, protože pohled na mrtvé obří brouky po chvíli přestane bavit a potom, co se odplaví adrenalin z krve, je to jednoduše dosti odporné. Oči tedy obracím neustále v sloup a hučím do ostatních, abychom si vyslechli nově příchozího, nečekaného hosta, který říkal, že ví něco o poloze zdejších obyvatel. Probíhají neustále dohady, místy přerušeny pohledem na tu podivnou šelmu. A zrovna při jedné této pauze se zespod, z křoví ozve zašumění. Uběhl zlomek vteřiny a má katana byla stejně jako mé tělo připraveno k dalšímu boji. Z křoví vyjde muž, očividně dost zmatený, černoch. Nevím, jestli je odtud nebo další "pasažér", o kterém nic nevíme. Pak jakoby bezduše ukáže na kočku, která stále sedí na stromě a svými pronikavými oči nás spaluje. "Kdo jsi?! " Zařvu na černocha. Už mám těch nově příchozích pokrk, co se to tu ksakru děje... xaaa " Zakleji.. |
| |
| Za nějakou dobu se vrátím z obcházky lesa a ostatní ještě zatím nevyrazili a navíc přišel další člověk. Kolik sem ještě příjde lidí? To se tu pořád dějou takový náhody nebo chtějí tu hru oživot až tak moc a zrovna když jsem tu já. Pak se vydám za Imarem který se na něco ptal toho nového. Vím že otravuju a asi víš to co chci říct.... zkrátka měli bychom vypadnout. Čim dýl čekáme tim bude pravděpodobnější že nás někdo zase napadne. Ty hmyzáci můžou mít kamarády který sou na cestě, a taky když nás našel on.. Poukážu na Zadra. ...tak nebude problém aby nás tu našel někdo jinej. Asi bychom měli zkusit popohnat ostatní a povídat si budeme až najdeme nějakej bezpečnej úkryt co ty na to? Dořeknu to co jsem chtěl říct a čekám jak odpoví. Snad mě chápe a bude souhlasit... |
| |
| Pozoruju onu záhadnou kočkovitou šelmu...Jako kdyby nám něco chtěla říct.. ppmyslím si v tu chvíly kdy z lesního porostu vyjde černoch oblečený do vojencké uniformy GEC Kurna co se to tu děje nejdříve černý pasažér tedka voják z GEC vytáhnu svůj meč a přistoupím k němu...Co se to tu kurna děje....Kdo si a proč tu jsi????? křiknu na onoho neznámého černocha.......Tu nemáš co dělat.... |
| |
| Pohlédnu ještě jednou na kočkovitou šelmu a už se chystám s ostatníma se někam vydat, když se najednou objeví ten černoch. Pohlédnu na něj a málem omdlím. "To nemůže být pravda, já snad mám halucinace." Řeknu si tiše pro sebe a dál hledím na toho černocha. Vyschlo mi v ústech, nemohu ani promluvit. Chvíli se vzpomatovávám až najednou vykřiknu jméno. "Zadro." Objeví se mi slzy v očích a rozběhnu se ke svému bratrovi. Skočím mu do náručí a obejmu ho. Myslím, že je stejně překvapený, jako já, že mě tu vidí. "Co tu děláš? Hledala jsem tě tak dlouho?" Šeptám vlastně vzlikám bratrovi do ucha. |
| |
| Sklonim ruku a podívám se na ty co na mě začali mluvit. Je to tak krásné poslouchat něčí hlas po takové době. Ještě nějakou dobu si to vychutnávám a potom se podívám na toho, který mluvil asi nejdýl. "Jsem tady už několik let, byl jsem členem průzkumného týmu, před touhle proklatou soutěží!" Na chvíli se odmlčim a na malou chvíli se podívám na šelmu. "Naše loď však ztroskotala v elektromagnetické bouři!" Dál už nic neřikám a podívám se do země... V tom ke mě přiběhne nějaká dívka a obejme mě. Absolutně nechápu co se děje a po chvíli jí od sebe odsunu. Podívám se jí do očí docela zmateně. "Kdo jste?" Řeknu stručnou otázku, protože tu dívku neznám... |
| |
| Když se od černocha dočkám odpovědi podívám se kam vlastné ukazoval,ukazoval na onu tajemnou kočkovitou šelmu sedící v koruně stromu.... To my nejde do hlavy oni posílali průzkum a proč???Říkali že se nevněšují do průbehu života lidí na planetě ,tak proč posílali pruzkumníky....Co prozkoumavali.... pomyslím si a jen hledím když se na něj vrhne Isabel...Pokývám hlavou že tomu všemu nerozumím......Elektromagnetickou bouři jo,něco podobného jsme taky zařili ale nic se nestalo...A říkáte že tu jste už několik let jo...Takže ste člen posádek prvních lidí ze země co tady vstoupila?Nebo já to nechápu...... řeknu s rukou stále připravenou seknout..A proč ste ukazoval na tu kočku?????,meč zasunu spátky do pochvy avšak rukou držím furt jílec meče.... |
| |
| Mám toho už pokrk. I přesto, že nově příchozí černoch nepředstavuje žádné nebezpečí, nepouštím katanu z ruky, tu jen s mečem lehce svěsím. Jawo se začne černocha vyptávat na podrobnosti ohledně jejich ztroskotání a dlouhého pobytu tady. Isabel... Při pohledu na ni mi na chvíli zaplesalo srdce... Vždycky jsem měl slabost pro tyhle typy... Proběhne mi myšlenka hlavou. Isabel se na onoho muže pověsí a začnou se jí slzy řinou z očí jako z vodopádů. LIDI !!! Zařvu opravdu nahlas a doufám, že všichni na chvíli ztichli. Podívejte.. potřebujem se odsud prvně dostat, pak můžem probírat detaily... Rozhlédnu se po všech přítomných a pak přistoupím blíže k černému muži. Říkáš, že jsi tu několik let.. Tak, to tu určitě dobře znáš.. Je tu někde nějaké bezpečné místo, kde bychom mohli chvíli být?.. Zeptám se a při dokončování se podívám i na Christofra, jakoby otázka byla směřována i k němu.. a ona opravdu je. Meč si založím do pochvy a opět jdu pro nosítka s naší raněnou a čekám, že mi zase někdo ochotně pomůže! |
| |
| Poslouchám co ten nově příchozí říká ten nově příchozí a pak příjde ještě Isabel a mluví o něk jako o někom koho zná nebo o příbuzném i když on jí zřejmě nezná.To se dějou věci. Nejdřív nově příchozí a teď je to její známý, nakonec z toho výjde že jí nezná. TEď člověk neví co si myslet. Ale prozatím se tím nebudeme zabývat. Na mě se nekoukej. Řeknu Imarovi který na mě kouká jako bych měl vědět kam jít, pak odejde pro nosítka tak mu jdu pomoci. Řekl bych ale že bude dobré být kdekoli jinde, prozatím se odsud vyklidíme a po cestě kdyžtak něco najdeme když né tak se někde utáboříme a budeme mít hlídky aby nás zase nic nepřekvapilo. Řeknu Imarovi svůj nápad na bezpečné místo. Jinak už jsem to navrhoval ale zrovna nikdo asi neposlouchal. Ale kdo by poslouchal. Zatím sme společně ale může dojít na to že bude hrát každý za sebe. A velitel tu asi nebude. Jednak by ho někteří asi neposlouchali a jednak by se asi nedohodli kdo to bude. |
| |
| Když mi zazní v uších rozhovor mezi Izym a Christofem je se znova podívám na onu kočkovitou šelmu....Počkejte možná mám řešení,ta kočka... a ukážu na ní jako předtím neznámý černoch.. Ona nás tam zavede nevím proč si to myslím ,ale říká mi to muj instinkt...Něco podobného znám i z Madagaskaru.... stáhnu ruku zpěk k jílci meče Na tom černochovi se mi něco nezdá pomyslím si a při tom se podívám se na černocha a řeknu..Na otázky budeme mít času dost až se odtud dostaneme,sice nic nechápu ,ale to se vijasní...Nechcu vám rozkazovat ale ta kočka sedí na té samé straně co leží to nějaké pohoří...Měli bychom jít za ní....Pak se někde utábořit a zvolit si nějakého vůdce ,protože takhle to moc nejde......Popojdu k černochovi a odívám se mu do očí..Prosím tě dej mi své zbrané zatím nejsme přátelé a já ti moc nevěřím... nastavím ruku a čekám co černoch udělá... |
| |
| Sleduju všechno co se kolem mě odehrává i kdo co kolem mě říká, ale přesto jsem zticha a kontroluju Myru, která je v bezvědomí. jít za kočkou nevim, ale vim že Myra potřebuje pomoct, dlouho v bezvědomí nevydrží. ještě jednou na ní pohlédnu,otočím se k ostatním a promluvím. Musíme jednat rychle, a nejlíp musíme najít nějakou pomoc, jinak Myra moc dlouho žít nebude. odmlčím se a nadechnu se A co se týká kočky a to že by jsme za ní mohli jít tak nevim, třeba tím ztratíme čas, a nebo to vyjde konečně řeknu to co jsem chtěla a otočím se zpět k Myře. Ta kočka určitě je to ta samá jako před tím. Jak jen zjistit, že se za ní můžeme vydat? Chtělo by se jí zeptat, ale jen vědět jak. Bože na co myslím hlavně sehnat pomoc. |
| |
| Jak mě Zadro odstrčí, jsem z toho vyvedená z míry. Dívám se na něj snad více zmateně než on na mě. "Jak kdo jsem..." Zavzlikám a natáhnu k Zadrovi svojí ruku a pohladím ho po tváři. "Já jsem tvoje sestra, tvoje starší sestra Isabela. Jaktože si na mě nepamatuješ?" Skloním rezignovaně hlavu, je pravda, že tohle by se mělo řešit později. Někde v klidu. "Pomatuješ si vlastně na svoji rodinu?" Zeptám se s naději v hlase, ale svým pohledem sleduji zem a nepodívám se nahoru na Zadra. |
| |
| Zmateně se koukám na černošku, která mě pohladí po tváři, ale bohužel nic necítím. Tahle situace se mi moc nelíbí a celý to tu leze už docela dost na mozek. "Rodina?" Jenom zopakuju po té dívce a obličej mi trhne směrem k ostatním, který na mě valí spoustu informací až se mi z toho motá hlava. Poslechnu si jejich dohady, ale nijak se do nich nezapojuju, dokud mě nevyzvě, abych mu vydal svoje zbraně. "Tady není bezpečno nikde!" Řeknu stručně a podívám se kolem sebe. "Nedám ti svoje zbraně!" V podstatě ani není vidět, že bych u sebe něco měl mít... |
| |
| Kočkovitá šelma v klidu sedí na okraji mýtinky, zívne a protáhne se. Ale jinak na vaše dohadování nereaguje. Pořád vypadá, že si vás jenom se zaujetím prohlíží. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Chce to klid a nohy v teple, vytanou mi na mysli slova mého pradědy. Jo, děda byl kanón a věděl co si se vším počít. A zdá se, že tahle tlupa takovýho dědu asi neměla. Chtíc nechtíc se usměji nad zbytečným hadrkovaním a překřikováním. Imaru se očividně chopil velitelské funkce, na což mu samozřejmě z vysoka kašlu, Jawo je druhej v pořadí a nevím, jestli Imarovu samozvanou vládu překousne. Dva noví týpci už mě pomalu ani nepřekvapují, stejně v každé předchozí Hře byl nějakej zádrhel, tak proč u nás nedat třeba dva černé pasažéry a z toho jednoho dokonce doslova černého. Znovu se pousměji nad svými myšlenkami a zadívám se na Isabel se Zadrem. Hmm, rodinné shledání, ale nevypadá to, že by si ten Zadro, nebo jak ho jmenovala, něco takového připouštěl. Pohled mi zaletí ke kočkovité šelmě, která se očividně vývojem situace baví podobně jako já. To je pěkně blbej nápad, tahat se za tebou. Vždyť ani nikam nejdeš, číčo. Když Jawo učiní jakýsi pokus o odzbrojení Zadra, trochu se zamračím. Můj zakaboněný výraz se však trochu rozzáří, když zaslechnu, že se Zadro svých zbraní jen tak nevzdá. No ještě abys to tomu pošukovi dával. Nenech se odírat, Zadráku. "Lidi, zapojte trochu mozky!" ozvu se konečně ze své mlčenlivosti. Pak mi ojde, že u některých našich spoluhráčů to bude problém. "Chci tím říct, proč ho chcete odzbrojovat? Očividně ho zná tady Isabel, takže já věřím, že nám od něj nebezpečí nehrozí. Na druhou stranu si nemyslím, že je rozumný navrhovat, aby jsme se vydali na cestu, za nějakou kočkou. Nikdy jsem nečetl o tom, že by nějaká kočkovitá šelma někam někoho záměrně dovedla. To že nám tvrdíš, Jawo," obrátím se na dotyčného, "že se podobné věci dějí, ti nesežeru. Abych řekl pravdu, v tvé schopnosti mám menší důvěru, než tady v Zadrovi, protože ten tu dokázal přežít pár roků. V pravé džungli, což už se ani o Madagaskaru říct nedá. Jinak souhlasím s tím, že bysme se měli hnout." Skončím svůj projev a s úsměvem čekám na vyjádření ostatních. Ještě se otočím na šelmu na stromě a tiše na ní zamňoukám a sleduji její reakci. |
| |
| No dobře ,zbraně si nech ale budu si na tebe dávat pozor... řeknu Zadrovi a chvíli na to začne mluvit Steven ,který byl až dosud potichu To si snad připravoval celou dobu ,a ještě mě tu bude poučovat v životě neviděl prales a tedka tu bude dělat chytrýho pomyslím si a podívám se na něj ...Mi je to ůplně jedno jestli pudeme za tou kočkou nebo ne já se chcu akorát pohnout z téhe blbé mítiny nikdy se neviplatí stát v džungli na stejném místě déle než je třeba... řeknu s chladným klidem Stevenovi...Já tě nenutím abys mi věřil že se podobné věci dějí,ale je to pravda dějí se ,ale ty to nemůžeš znát ty seš jeden z těch namyšlenejch městskéjch krys,nejsi o nic lepší než ti z DynoCorpu ,kteří chtěli zničit ten poslední ráj na naši zemi, Madagaskar... Vím že Madagaskar není už takový jako byl pře staletím ,ale furt to je džungle plná nebezpečí.. řeknu už s trochu zvýšeným hlasem protože mě to tu už začíná srát...Ten tu nevidrží ani týden jesli takle bude zorebírat vše co kdo řekne,typickéj městskéj kretén... pomyslím si a popojdu k Aroře sedící u Myry a zeptám se...Tak co jak na tom je???Doufám že bude v pořádku.Podívám se ještě jednou na Stevena a pro sebe si řeknu .Kretén.. |
| |
| To je teda děs. Než oni se dohodnou tak pro nás dřív pošlou ze země další loď s novejma soutěžícíma.Nemůžete se rovnou zabít aby už byl klid? Řeknu ostatním který se stále dohadují, pak se otočím na Imara. Nepůjdeme alespoň my? Vezmeme nosítka a půjdeme napřed, třeba se časem rozhodnou jít taky. |
| |
| S Christofem a nosítkama: Celá diskuze se jen protahuje a nikam jsme se nepohnuli. Doslova... Asi máš pravdu, budeme muset vyrazit, aby ostatní... chtěl jsem se vyjádřit nějak nemile na jejich účet, ale nakonec nad tím jen mávnu rukou, zvednu nosítka a až udělá Chris totéž, jdeme. Nevím kam, protože Chris je první, vede on a já se nechám vést, dle mého názoru to je prostě lepší všude. Když procházíme kolem ostatních, jen tak ledabyle ze mě vypadne: My jdem.. vy se tu mějte ... Jakoby přátelsky se na ostatní usměju, jako by se tu nic neodehrálo a slunko nás spalovalo s koktejly v rukou.. Inu, krásná představa, snad jednou. |
| |
| Na pokyn zvednu nosítka a vydám se kupředu, očividně je na mě kudy se vydám tak se vydám k místu kam jsme měli původně jít, k horám (na jihu nebo kde myslím). Doufám že ti nevadí že se držím původního plánu. Zeptám se Imara.Hmm zatím se rozhodl nejlépe ale řekl bych že ostatní se vydají hned za námi. Po chíli když se rozhlížím kolem všimnu si že už jdeme džunglí. Tak Izy, pokud ti tak mohu říkat, zkus dávat tam pozor na náš zadek a já se postarám o předek, nelíbilo by se mi potkat znovu ty šmejdy alespoň né dokud neseme Myru. A jak jí vlastně je? Já kdybych se jaksi otočil tak můžu ztratit rovnováhu a přehlédnout nějaké věci na cestě. Řeknu a rozhlížím se kolem. |
| |
| No konečně... pomyslím si a beze slova jdu spolu s Christofem a Imarem. Nepletu se do hovoru, vlastně je ani moc neposlouchám, spíš se soustředěně rozhlížím po okolí. Nevím jestli je zrovna moudré rozdělit se, ale co... Má mě něco sežrat u toho co zbylo z modulu, nebo o kousek dál. napadne mě, když se ohlédnu tam, kde jsme nechali ostatní. Po chvilce zaregistruju otázku mířenou na Imara, jak je Miře. Mám trochu nutkání odpovědět, ale nakonec si to rozmyslím, přecijen medicína není můj obor a definovat jak se cítí někdo v bezvědomí bych vážně nedokázal. Pokud nevnímá, tak je jí určitě líp, než nám všem dohromady, ale dobře na tom určitě není. odpovím si v duchu a zadívám se směrem, kterým jdeme. Jsi si jistý, že tohle jsi chtěl? Z pohledu diváka na pohovce to nevypadalo tak obtížně... začnu promlouvat sám k sobě a ostatních si zase nevšímám. |
| |
| Kouknu se na Johna Myra na tom moc dobře není. odpovím. Když se Chris a Imaru rozhodnout odejít i s Myrou, stoupnu si a jsem jako opařená. Bože musím jít s nima vždyť Myra. Krucinál Podívám se na kočku a mírně se usměju. Super takže se tady budeme ještě dlouho handrkovat. Když se už rozhodli odnést Myru s nosítkami někam do jungle tak já jdu za nima, nenechám někoho zraněného mez dozoru,! Tak se tu mějte a přemejšlejte řeknu celkem klidným hlasem, ale uvnitř vřu. Pak se otočím na potpatku a jdu tou cestou kudy zmizeli ti dva s Myrou a Zack. Doufám, že je najdu. Prosím! Co to je tam? Snad to jsou oni oddechnu si když je uvidím. Ok, takže jsme je našla, to je super. hej počkejte na mě řeknu tak aby mě slyšeli, i když nepochybuju, že bych je snadno dohnala. |
| |
| když se dočkám arořiny odpovědi ohledně Myry postavím se slovy:doufám že to přežije.Postavim se když už Imaru a Christof odchází..Mám jít s nima nebo se mám vidát na vlasní cestu? řeknu si pro sebe a v duchu si odpovím Prozatím pudu s nima....Vyrazím za ostatníma co už vyrazili a doběhnu je.Když probíhám kolem stromu na kterém sedí ta kočkovitá šelmá podívám se na ní a ona můj pohled opětuje...Když doběhnu až k Imarovi podívám se zase na onu kočku,stále se na mne dívá ,ale sále sedí na stejném místě..Kývnu na hlavou a otočím se zase zpátky k ostatním. Pujdu dopředu prozkoumat cestu... řeknu a rozběhnu se asi 300 metrů před ostatní. Potichu a s klidem vytáhnu z pochvy meč a ostražitě se dívám kolem sebe.Doufám že to další z nás neschytá...Už teď se nám snížily šance aspon o 10 %. pomyslím si a vydám se na jih k horám.Ještě než vyrazím se podívám na strom kde seděla kočka... |
| |
| No konečně se někam hnem pří této myšlence si beru všechny věci a doběhnu skupinku s nosítkama. Když je doženu vidím jak se Jawo rozběhl dopředu na průzkum no nic tak dopředu se už cpát nebudu, tak zůstanu vzadu a budu krejt skupinku Hodim kuši na rameno a vytáhnu svůj krátký meč a zařadim se za posledním. Snad to Myra přežije pomyslim si když se začnu poohlížet jestli za náma někdo de. |
| |
| S Madagaskarem jdi doprdele tohle je úplně něco jinýho Zatvářim se docela nepříjemě jakmile tu někdo začne mluvit o tom, že trávil čas tam, kde je to oproti tomuhle procházka. "Půjdu s váma!" Řeknu stručně a vydám se za ostatníma. Sice nevim kam mají namířeno, ale lepší než být na jednom místě. |
| |
| Jsem zmatená Zadro dělá jako kdyby mě neznal, tedy vlastně on mě nezná. "Ty si se asi hodně uhodil co?" Snažím se o úsměv a když se rozhodne jít s náma jdu vedle něho a nenechám ho vydechnout. "Ty nevíš kdo je tvoje rodina. Přece každý má rodinu a ta tvoje čeká na tebe na Zemi a já tě něký ten rok hledala. Sakra vzpomeň si." Zatvářím se velmi neštěstně a skloním svojí hlavu do země a sleduji své nohy, jak kráčí vedle Zadra. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro V noci, nebo spíš brzo k ránu, těsně před svítáním, vás oba probudila ta podivná bouře vysoko v mracích. Všechno bylo nějak zelené. Ještě nikdy jsi něco podobného nezažil... vylezl jsi do koruny nejvyššího stromu a bouři jsi fascinovaně pozoroval. Když skončila, ještě chvíli jsi pozoroval oblohu, už ani nevíš proč, a tu jsi najednou spatřil z nebe padat nějaké podivné těleso. Ale spíš to vypadalo, že pomalu klesalo. Tvůj ostrý sluch ti dokonce prozradil, i na tu ohromnou dálku, že jeho klesání doprovázel podivný hluk. Díval ses, jak kleslo někde na západ od tebe, možná nějaký ten čtvrt den svižného běhu. Slezl jsi ze stromu a chtěl ses tam vydat, ale vzpomněl sis, že dnes byl měl být tvůj meditační den. Poslal jsi tam tedy číču, aby to prozkoumala. Přece jen tvoje zkouška je důležitější než nějaký kámen padající z nebe.... Celé dopoledne tedy medituješ a v mysli jsi spojen s přírodou, když konečně Džagzai ucítíš a probereš se z tranzu. Tvoje číča na tebe promluví (telepaticky): "Nebudeš tomu věřit Kaine, ale z toho kamene, který spadl z nebe, vystoupili podivní tvorové. Mají dvě ruce a dvě nohy jako ty, nebo jako hadí národ, ale nemají kožich ani šupiny, místo toho podivnou hladkou kůži... Ale nevypadají moc inteligentně...protože vyrušili Bzuzy (Bzuzové jsou ve tvém jazyce hmyzáci) a přežili to....kupodivu. Jeden z nich je ale zraněný a je v bezvědomí. Vydali se směrem k horám na jih. Co chceš dělat?" |
| |
 | soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Pak se číča na chvíli odmlčí a znovu se nechá od tebe podrbat za ušima. Ví, že odvedla svoji práci dobře a teď je řada na tobě, abys ji chvíli drbal kožich... "Možná na nás narazí, a možná ne. A když ne tak co když za mnou nepůjdou? Pohybují se pomalu, neznají přirozené stezky džunglí." |
| |
| Podezřele dlouho se dívám na kočku a vůbec nereaguji, když mi Jawo odpovídá. Ze svého zamyšlení se proberu, až když Zadro promluví, že jde s ostatními a vydá se za nimi, následován Isabelle. Podívám se na Silvera, který se sotva drží na nohou a jen si tiše povzdechnu. Beze slova k němu přistoupím, dám si jeho ruku kolem ramen a podpírám ho za skupinkou. Ještě než zmizím z mýtinky, naposledy se krátce ohlédnu za kočkovitou šelmou. Je něco shnilého, na planetě Pasiphae, probleskne mi hlavou lehce pozměněný citát, jednoho z pozemských klasiků. Nedokážu si vzpomenout, jak se dotyčný přesně jmenoval. Tak nakonec má Jawo pravdu. Ta kočka je divná, což si teda myslím od začátku, ale určitě nás nikam nechtěla odvést. Takové, za vlasy přitažené teorii, nevěřím ani já, známý lovec duchů. Pousměji se nad svými úvahami, když pomalu doháním vedoucí skupinku ostatních spoluhráčů. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| Chvíli po poledni jste se tedy vydali na pochod k horám na jihu. Ta kočkovitá šelma za vámi chvíli šla. Ale vždycky, když se na ni někdo otočil, tak se zastavila. Po pár minutách však zmizela někde v houštinách a už se neukázala. Jako předvoj vyrazil Jawo, prosekává cestu a obhlíží okolní džungli. Po chvíli se k němu ale musel přidat i Zack, protože když jste minuli strom, na který ráno Jawo vylezl, aby se z výšky rozhlédnul po okolí, tak za tím stromem už byla cesta opět neprosekaná. I když se Jawo snaží jít tou nejschůdnější cestou, musí se Zackem hodně často používat svoje meče, protože pralesní porost je dost hustý. Oba jdou mlčky, protože prosekávání cesty je hodně vysilující a tak zbytečně nemluví. Za Jawem a Zackem jdou Christof a Imaru, kteří nesou Myru na nosítkách a těsně u nich jde Aurora, která na Myru starostlivě dohlíží. V těsném závěsu pak jdou i Isabel a Zadro a za nimi Steven, který musí podpírat Johnyho Silvera, který pajdá, protože svoji levou nohu má umrtvenou po zásahu hmyzákova žihadla. Ale to mu očividně neubralo na jeho stále dobré náladě a dobírá si Isabel: "Takže to je tvůj ztracenej brácha, tenhle mouřenín? To je ale dojemné setkání." a Johny mluví i k Zadrovi: "Hele ty, přičmoudlej! Máš fajnovou ségru. Víš že jednoho z těch hmyzáků skolila bleskem vystřeleným z ruky? Věděl jsi že umí čarovat? A co tu vlastně děláš? Neříkal jsi, že vás bylo víc? Kde jsou vůbec ostatní vojáčkové z GEC? Nebo jste se v týhle zpropadený džungli všichni poztráceli?" No a poslední jde Sniper. Ostražitě zkoumá okolní džungli a jistí vám všem záda. Jdete džunglí celé odpoledne, ale okolí se nemění. Pořád jen husté křoviny, liány, spadané stromy, šelest a občasné skřeky někde v hloubi. Vlhké horko je nesnesitelné a tak musíte občas zastavovat a odpočívat. Je to namáhavá cesta a jdete pomalu. Jawo, Zack a Sniper se shodnou, že každou hodinu urazíte maximálně tak 1 kilometr.  Po několika hodinách vysilujícího pochodu, odhadem tak k deváté hodině večer, se začne stmívat. V té době dorazíte k jednomu obzvlášť obrovitému stromu, jehož kmen je porostlý křiklavě zeleným mechem a je tlustý tak, že ho stěží obejme 6 z vás. Na výšku by mohl mít klidně padesát až šedesát metrů. Ale ještě něco tu je. Pod kmenem naleznete asi metr vysoký kámen. Hned na první pohled je jasné, že jej opracovala něčí ruka. Jsou na něm vyryté zvláštní symboly - jakési hadí hlavy....  |
| |
| Cesta není únavná jen pro naše vysekávače. Vláčet sebou všechnu výstroj plus vybavení ve vaku a navrh tedy nosítka s naší raněnou, není vůbec žádná sranda. Samozřejmě, ušli jsme kousek a tak by se dalo říct, že by to neměl být problém, ale vlhký vzduch, ukrutné vedro v tom všem oblečení a navíc ten térén, to vše se podepisuje na naší kondici. Během cesty jsem prohodil pár slov s Chrisem, ale nic vážného, hlavně jsem mu ale povolil, aby mi říkal Izy, i když mé svolení k tomu ani nebylo nutné. Šelmy, která nás neustále sledovala až do určitého okamžiku a pak z nenedání opustila, jsem si v celku moc nevšímal, přece jen, vytočením těla bych mohl z nosítek raněnou Myru vyklopit a to by jejímu stavu asi nepomohlo. Potom, co jsem ale zjitil, že kočička už s námi není, jen tak do vzduchu prohodím: " Být tou kočkou, taky se na nás vykašlu, ze začátku to byla pro ni určitě sranda, hádali jsme se, bojovali a zase hádali, ale teď jsme všichni potichu a jen unaveně jdeme.. tedy.. až na pár vyjímek.. " Sklopím oči k Myře. Johny se na něco vyptává Zadra, neslyším moc, co přesně je tématem jejich rozhovoru, jelikož sekání a různé zvuky okolní krajiny mi dovolují slyšet jen to, co mi šeptá přímo do ucha, takže jen komáry, kteří jsou velmi dotěrní.. Uplyne dlouhá chvíle a u obřího stromu, který jsem jakživ neviděl, najdeme kámen. Co ten kámen znamená můžu jen hádat a to nechci, takže zvědavě pozvednu obočí a pohlédnu směrem k Chrisovi a Zadrovi, ti snad, jako jediní, by mohli vědět, co to je zač.. Možná je to ukazatel... pomyslím si ... |
| |
| Cesta nemá konce a džungle také ne. K tomu neseme ještě ty nosítka na kterých leží Myra a zřejmě je stále v bezvědomí. Jawo a Zack jsou někde v předu a Sniper nás kryje zezadu. Trochu mi to připomíná mojí obvyklou rutinu. VEdro k padnutí, nějaký nošení, dokonce se někdo zranil a musel jsem ho nýst dlouhou cestu, a samozřejmě ostatní museli pracovat jinde to bylo jak naschvál. Jak pokračujeme dál spatříme nějaký velký strom který bych přirovnal nějakému druhu sekvoje a před ním je jakási kamená deska, jdu blíž jak to jde ale stále dávám pozor na nosítka. Prohlížím si desku a snažím se najít cokoli co může pomoci.Zajímavé. Vyobrazení nějakého tvora nebo bytosti. Vypadá to jako ještěr ale nejsem si jistý co to může být. Na hada nebo ještěrku je to hodně jiné. Možná hlava nějakého místního tvora který je podobný ještěru a stavbou se též podobá člověku, nejsem si jistý potřeboval bych celé vyobrazení takhle podle hlavyje to jeden z mnoha nápadů. Že by ukazatel směru? Né to asi né to by ty hlavy nebyly dvě podle mě by stačila jedna, i když kdo ví. Možná je to nějaký mezní kámen kterým si někdo značí území, také to může být spíše něco co nás má varovat ale moc výhružně to nevypadá spíše značka nebo ten mezní kámen. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro "Nebojím se o tebe. Mám jenom strach! Chacha. Jestli budeš opatrný tak jako posledně, když jsi spadnul do tý jámy u skal a já pak musela shánět dlouhou liánu, abych tě vytáhla...ještě teď mě bolej zuby, abys věděl! Seš těžkej jako balvan. Už jsem ti říkala, aby ses tolik necpal těma žahavkama? Ale stejně, fuj, jak je můžeš žrát, dyť jsou tak odporný. A pálej! Ale víš co? Co když mezitím, co se půjdeš podívat na ten jejich "létající kámen", tak já půjdu za nima. A zkusím teda navázat kontakt s tou bronzochlupatou samicí?" |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Při běhu se mi vybaví co nám říkali mistři: Pokud se budete chít v lese pohybovat rychle, ale být při tom neviditelní, můsíte se pohybovat se zvuky lesa, s dechem lesa. Pak si vás jeho obyvatelé nebudou všímat a ti co do něj nepatří vás ani neuvidí i když budete stát vedle nich. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Pak projdu okolí, kočička říkala, že házely nože třeba tu jeden zapoměly..... Po chvíli chledaní najdu pár šípů,Používají střelné zbraně a zaujmou mě hroty Jsou též z nejakého druhu kovu, lepší než bronz, ale na nachit to nemá. Když odcházím najdu ještě dýku zabodnutou v zemy, nemusím ji ani prohlížet abych věděl, že je vyrobena ze stejného materiálu jako hroty šípů. Jedne hrot a dýku přihodím k té železité hmotě do váčku a zamířím k "domovu". |
| |
| Stěží provházím skoro neprostupitelným pralesem,vysekávám si cestu svým mečem ale nezdávám to. Kape ze mne pot,všechny věci mám promočené ...Najednou si všimnu ,že se prales začíná projasnovat, sekám stále dál a dál ,škrábne mne nějakáý rostlina a rána ihne začne příšerně pálit.Nevnímám to a jdu dále..po nekonečné chvíli vstoupim na malou mýtinku,vlasně ne mýtinku ,uprostřed stojí velikanský strom na který nemají ani ty madagaskarské...Popojdu až k němu položím ruku na kůru onoho stromu a pocítím něco zvláštního, něco nepopsatélného... Cokoli sem kdy cítil tak nbic nemělo na tohle bylo to tak...nemám slov.. pomyslím si a porozhlédnu se kolem.. Všimnu si podívného kamene a záhlenu něco co mi připomínalo tu kočku... Já věděl že pujdeš s náma.. řeknu si pro sebe...Dojdu ke kamenu a pořádně se na něj podívám...Hadí hlava jo tak co si pro nás Pasiphae připravila tentokrát??? Žeby obří 20 metrové hady či co??? zamyslím se nad kamenem a řeknu ostatním co zatím přišli : Co si o tom myslíte???Podle mne to může být hranice stejně jako varování před nebezpečím... poohlédnu na ostatní..Stevene máš ještě tu mapu,pujč mi ji prosím... řeknu a podívám se na Stevena... |
| |
| JAWO: Když se dotkneš kmene toho obrovitého stromu, opravdu ucítíš něco zvláštního, jakousi živoucí sílu... ostatně jako všude kolem tebe. Celá zdejší džungle ti připadá jako životem překypující jediný veliký organismus, kde je všechno provázáno se vším ve vzájemném koloběhu, od nejmenšího broučka až po tento rostlinný gigant. Je to trochu podobné tvému domovu na Madagaskaru, ale tady je to mnohem intenzivnější. Jakoby živá příroda doma na Zemi odumírala, ale tady všechny tvoje smysly zahlcuje mnohotvárností, pestrostí, nezměrnou silou.... možná to bylo takové kdysi i na Zemi, kdysi dávno... Dojde ti, že zatím jste ze zdejšího života viděli jen mizivou část, jen jakousi povrchovou slupku, pod níž se mnohé ještě skrývá. Víš, že prales už o vás ví... VŠICHNI: ..a ano, opravdu se kousek od vás ta kočkovitá šelma znovu objevila. Určitě je to ta samá. Obdivuhodně obratným způsobem se vyšplhala na jeden z okolních stromů a usadila se na větvi nízko u země. Opět vás zvědavě pozoruje... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Víš, že hadí lidé o tvojí přítomnosti poblíž jejich území vědí. Ale nechávají tě být. Ostatně jako tomu bylo vždy v minulosti, když sem tvoji předchůdci přicházeli plnit Zkoušku. Hadí lidé vědí, že nejste nepřátelé, a tak vás tolerují. Ale to je všechno, protože jinak v žádném bližším kontaktu spolu nejste. Jen o sobě vždy navzájem víte... |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Mám dvě možnosti. Buď se vydat ve svém původním směru k chýši a nebo začít stopovat Ještěrky.Není jiná možnost.Jdu směrek k "divné směčce pokud to bude nutné ukáži se pokud ne, budu se držet původního plánu. |
| |
| Za celou dobu jsem si toho v pralese užil až moc. Pokud se mě někdo na něco ptá, tak mu neodpovídám, protože jsem uzavřený ve svých myšlenkách. Věděl jsem, že tu mají přistát, ale nikdy jsem nedoufal, že je najdu. Musela to být až moc velká náhoda, ale hodila se. Koukám před sebe na ostatní jak prosekávaj jungli a užívám si, že to nemusím dělat sám i když by to určitě šlo projít i bez toho. "Máte nějaké spojení se Zemí?" Zeptám se směrem k ostatním po nějaké době. Až teď si možná uvědomuju, že tu co řiká, že je moje sestra jsem také ignoroval. Možná to byl nějaký výpadek mé mysli nebo jsem se o tom nechtěl bavit... |
| |
| Jak si tak prohlížím ten kámen všimnu si také kočky která nás pořád sleduje. SAkra co po nás chce. NEmůže jít? Pokud né po dobrém tak jí zaženeme pryč. Docela mi její přítomnost vadí. Pak se naněco ptá ten nový, Zadro myslím. Spojení? Jen jednosměrné a nefunguje to jako s vysílačkou pokud myslíš tohle. Celkem mě to spojení štve ale jak těžký může být zbavit se jednoho čipu v mozku? Opět se chvíli vrátím ke zkoumání toho kamene a po chvilce skončím. Doufám že si to někdo z našeho týmu nahrává, hodit se ty záběry můžou. Bedeme tady pokračovat? Zeptám se ostatních a hlavně Iziho. |
| |
| Jdeme dlouho až dorazíme ke stromu a nějakému kamenu s hadími? Hlavami. Moc mě to nezaujme. Spiš si všimnu kočky, která se zase objevila. Sleduje nás snad? Nebo co? ptám se sama sebe a zahledím se jí do očí. Co to bylo? zmateně se rozhlédnu když něco uslyším, a pak se podezíravě podívám na kočku. Sna ne to není možný ona se usmívá? Už začínám bláznit ukončím a znovu se podívám na Myru. Pokračovat podívám se ještě na kočku Jsem pro to abychom pokračovali. |
| |
| Po nějaké chvíli toho mám dost. Silver se o mě opírá celou svou vahou a nezastaví svůj vodopád poznatků a otázek a začíná mě tím lehce štvát. Váží snad metrák a zvesela si užívá toho, že se ho snažím odnést do bezpečí. Asi se na něj vykašlu, shodím ho tady do trávy a pak uvidíme, jak se bude tvářit a jestli mu to zastaví ty jeho kecy. Když Zadro jeho otázky přejde mlčením, jenom se pousměji. Tenhle novej týpek se mi líbí čím dál tím víc. Měl bych s ním pak udělat rozhovor o životě v džungli. Když náš předvoj zastaví u stromu a jakéhosi kamene, složím Silvera na zem a narovnám svá ohnutá záda. Zadělanej hmyz, napadne mě, když pomyslím, co by se asi stalo, kdyby kudlanky pobodaly a posekaly větší část naší skupinky. Všecky bys je táhnul na zádech, Stevene, ozve se mi v hlavě šibalský hlásek mého rozumu a ostrovtipu. Ušklíbnu se a pak zvednu hlavu, protože zaslechnu, jak mě Jawo zepředu volá. Když tak hezky prosíš, tak proč ne? napadne mě a zašátrám v báglu. "Tady to je," podávám Jawovi srolovaný kus pergamenu. Poté se sehnu ke kameni, se dvěma ještěřími hlavami. "Hmm, hraniční kámen? Varování všem rozumným bytostem, že vstupují na území jiného kmene a že si mají dávat bacha? Aspoň mě to tak připadá," vhodím do éteru svou poznámku a pak se posadím a nechám trochu odpočinout svému již celkem unavenému tělu. |
| |
| Všichni tedy stojíme u podivného kamene a až do přerušení Zadra, jsme jen tiše přemýšleli, co by to mohlo být. Tedy tiše.. já nikoho neslyšel. U kamene jsem se ale nezdržel dlouho, nevím jak ostatní, ale můj močový měchýř začíná být poměrně plný. Musím si jít ulevit... A zajdu za jeden ze stromů. Ten mě spolehlivě zakryl, vlastně by zakryl ještě další dva lidi poměrně bez problémů. Ze zbroje se můj "nástroj" vyndavá dost těžce. Jelikož kromě všudypřítomného zvuku všudypřítomného hmyzu není v podstatě nic slyšet(samozřejmě nějaký ten pták sem tam vykřikne a teď nemám na myslí ptáka, kterého mám v rukou), je slyšet jen tok mé moči na zem plnou listí a všeho možného, což na tichosti vůbec nepřidalo. Nakonec vše dopadlo dobře a já se spokojeně vrátím. Umyl bych si ruce, ale myslím, že hygiena v tomhle smyslu je teď u všech na posledním místě, asi to bude tím bojem a válením se na zemi a v krvi.. Už asi vím, s kým si zde budu rozumět nejvíc... Tato slova se mi vderou na mysl po Chrisově otázce, která byla mířená spíše na mě než na ostatní. Pokud někdo nemá nějaký rozumný argument, proč se kvůli tomu kameni déle zdržovat, myslím, že můžem jít.. Jen, jen bych si chtěl prohlédnout tu mapu, kterou jsme dostali na lodi.. Má ji tu někdo? Vyzvednu tázavě obočí |
| |
| Prohlížíte si Stevenovu mapku. Na mysli vám vytanou informace od počítače v raketoplánu, kterým jste sem přiletěli. Plánované místo přistání mělo být v neobydlené oblasti, v jednom z horských údolí Abalonského království někde mezi třemi tamními jezery, nějakých 40 kilometrů jižně od Malého Medvědího jezera, 70 kilometrů severně od Velkého Medvědího jezera a asi 50 kilometrů západně od nejmenšího ze všech tří Jeřábího jezera. Abalon se měl nalézat někde v mírném klimatickém pásu.  |
| |
|  Jakmile se zastavíte a Steven přestane podpírat Johnyho, ten upadne do trávy a začne láteřit: "Hej Steve! Musíš bejt ke mě tak nešetrnej? Myslíš, že sem si tu nohu znehybnil sám? Radši bych šel po svejch, ale jenom na jedný noze to fakt nejde!" Ale svůj vodopád slov a otázek nezastaví. "Co jsem komu udělal, že se se mnou nikdo nechce bavit? Náš novej černej kámoš mě ignoruje a jeho sestřička taky... to sem si o tobě myslel Isabelo, že budeš trochu vstřícnější.... A co to tam máte? Taky se chci podívat.." |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Souhlasím s tebu Stevene vezmu mapu a rozdlám ji..Díky ... podívám se pořádn na mapu a ukážu prstem...  Můžeme být někde tady ,ale můžu se klidně mílyt a doufám že se na tu mapu dívám dobře ,jestli fšak mám pravdu vydal bych se do Abalonu a ne k horám bude to jen zacházka..A to dost velká...Myra potřebuje pomoc někoho místního my s ní nic nesvedeme... ,odkloním oči od mapy a zadívám se na kočku Kdybys tak mohla říct co po nás chceš... pomyslím si a usmji se nenápadně ať mě nikdo nevidí..Otázku Slivera ignoruju..Oči zase skloním k mapě a ostatních se zeptám.Co si myslíte ,kam se tedy vydáme???? poohlédnu se na ostatní hráče... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Když se zastavíme kvůli těm kamenům stále se dívám zda za námi někdo nejde, až když se začne mluvit o další cestě rozhodnu se do toho vložit No pokud se Jawo opravdu nemýlí v což doufám navrhoval bych jít spíš do Tortolasu, vypadá to že jsme k němu blíž, takže vzhledem ke stavu Myry bychom to měly zkusit tam, no a aspoň bychom také mohly zjistit jaké budou reakce obyvatelstva, když se mezi nimi ocitneme, ale je otázka kterému z těchto měst jsme blíže. Co myslíte? S těmito slovy se podívám postupně na každého ze skupiny No to sem vážně zvědav jak se rozhodnou. |
| |
| Všichni se začnou dohadovat ohledně toho kam momentálně jít a kam máme Myru odvést. Já osobně do debaty nějak moc nezasahuji ale nakonec se ozvu. Jděte kam chcete ale já bych byl opatrný. Nezdá se mi jako dobrý nápad tam jít zvláště když tu o tom moc nevíme. Kdo ví jakou budou mít náladu. Navrhuji spíše abychom založili někde tábor kde se pár lidí bude o Myru starat udělají průzkum a pokusí se sehnat jídlo. Mezitím ti co chtějí jít do města tam půjdou obhlédnou okolí, seženou potřebné věci a zjistí jaká v okolí panuje nálada. Po svém návrhu ani moc nečekám na odpověď jelikož se dá předpokládat spoustu reakcí, místo toho se vrátím zpět ke kameni který mi příjde zatím nejzajímavější. |
| |
| Porada u mapy "Jedna malá drobnost, ohledně toho kde jsem," zapojím se do hovorů nad mapou. "Jestli si dobře pamatuji, Abalon by měl být v mírném klima a jestli si dobře pamatuji hodiny zeměpisu a dějepisu, mírné klima na Zemi neoplývalo džunglemi a pralesy. Proto si myslím, že jsme hodně na jihu, mimo dosah mapy. Pokud se však nacházíme někde na měpa, bude to spíš někde tady," můj prst ukáže na větší zelenou oblast pod nápisem DEMEDAN, "nebo tady," ukážu na oblast TOA SINDAREN. "Vím, že je to velké rozmezí, ale vycházím z toho, že nemáme páru, na které jsme polokouli. Ale nejpravděpodobnější stejně bude to, že jsme mimo dosah mapy. S pocitem poznání se zadívám na šelmu a snažím se svůj pohled ponořit do těch zvířecích, přesto očividně velice inteligentních, očí. Hledám ten záblesk, který jsem zahlédl u těch obřích kobylek. |
| |
| soukromá zpráva od Steven Bass pro Odmlčím se a znovu se zadívám na kámen s hadími hlavami. Hadi, hadi...hmm, inteligentní hadi? Hlavou mi náhle projede záchvěv poznání. Vybavím si, že před necelými dvanácti hodinami (doopravdy je to tak krátká doba) jsem se počítače ptal na kulturu a živočišné druhy na planetě. A on mi začal vyjmenovávat zdejší inteligentní bytosti. A mezi nimi byli hadí lidé. A také mluvil něco o kočičích lidech. Můj pohled dopadne na kočkovitou šelmu opodál. Ty záblesky inteligence v očích...to že nás pořád sleduje...ne to nebude náhoda. |
| |
 | Shrnutí známého Sice ze mě padala jedna hláška za druhou, ale zrovna dvakrát jsem se necítil. V boji jsem to pěkně dostal, levou nohu vůbec necítím, pravý bok a rameno na tom taky nejsou nejlíp. Jak se srazit s pětapadesátkou od California Carvers, napadlo mě, když jsem se snažil tlakem na zranění zjistit, jestli mám žebra jen naražená nebo zlomená, člověk si připadá jak dobře naklepanej biftek. I když jsem se tak tvářil, moc vesele jsem se necítil. Zbroj jsem dřív považoval za směšně lehkou, ale teď poznávám, jak je těžká, nepohodlná a nijak extra vzdušná. Taky nám mohli dát kevlar a odlehčenou ocel, sakra. Mohli sme to vydávat za kouzelný brnění. Johny u stromu Nechám se svým vrchním nosičem Stevem složit ke stromu a dám svou spokojenost najevo zcela originálním způsobem – začnu si s drsňáckým úsměvem na tváři stěžovat na zacházení a dosavadní útrapy. Posunu se ke koruně a nechám ostatní blbnout kolem nějakého šutru, který mi stejně nechtějí ukázat, pacholci. Odepnu si náholenici na levé noze, stáhnu botu a vyhrnu nohavici až k chrániči kolene. Prohlédnu si ránu a znechuceně se zašklebím. „Svině zelený,“ zabručím polohlasem. Sundám batoh, aby mi nepřekážel, odložím přilbu, štít a odepnu opasek s mečem – chci si sednout aspoň trochu pohodlně. Ještě si sundám plátové rukavice a pustím se do nechutné a nijak příjemné práce – rozmasírování nohy. Ať do mě píchla cokoliv, musim to dostat ven, usmyslím si a třu nohu od lýtka dolů k ráně a od kotníku zase nahoru. Nějak mi nedochází, že kdyby to bylo v krevním oběhu, už bych tu ležel jak Myra. Sáhnu do batohu, vytáhnu velkou neprůhlednou láhev z pevného plastu s neodborně strženou etiketou. Odšroubuju uzávěr, loknu si a se zatnutými zuby naliju trochu alkoholu na ránu, ale zase neplýtvám. Johny se zapojuje do debaty Když se trochu vzpamatuju, uvědomím si, že jsem na půl ucha poslouchal rozhovor nad mapou. Pokusím se vytáhnout tak, abych viděl, ale je to marné. K čemu ten blbej cár papíru potřebuju vidět? „Hej!“ houknu na ty, kdo se sklání nad mapou. „Takhle nic nevymyslíte. Musíte vylízt na nejvyšší strom v lese.“ Sakra, to znělo blbě. To je… Ta pohádka! „Nebo prostě na nějakej kopec, ze kterýho je vidět.“ |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Steven Bass pro Trochu nechápavě, jakoby zastřeně civím do očí kočkovité šelmy. Když se mi v hlavě ozve šum - hlas, trochu sebou cuknu. Oční kontakt ale nepřeruším. Pokouším se urovnat si své myšlenky, ale je to nečekaný problém, když se vám v hlavě honí nějaký další hlas. Tak takhle nějak to mají schizofrenici, napadne mě do chvilkového ticha. Pokouším se srovnat tok vlastních a cizích myšlenek v mé hlavě. Přeci jen je to trochu obtížnější než jsem čekal. O telepatii a podobných abnormálních jevech jsem napsal několik článků, ale že to v hlavě udělá takovej maglajs, že člověk nedokáže rozeznat vlastní myšlenky od cizích? Navíc by mě zajímalo, proč tomu nerozumím. Že by můj mozek neměl na to, rozeznat mozkové vlny kočky? No, třeba to funguje i zpětně. Zadívám se na kočku ještě upřeněji, než do té chvíle. Potlačím veškeré vnější podněty. Pár lekcí meditací a orientálního učení konečně našlo své uplatnění. Šum lesa, hovor spolusoutěžících a jiné veškeré vlivy okolí se vytratí. Dokonce i zvuk mého dechu přejde jakoby do pozadí. Moje plné soustředění se dotýká pouze slov, která mi vytanula na mysli. Slov od kočky a slov pro kočku. Přicházíme v míru. Tuhle zprávu "vyšlu" směrem ke kočkovité šelmě. Sice nevím, jestli něco pochytila a pokud jo, jestli to dokáže zpracovat, nebo je její mozek na jiných vlnách než ten můj a slyší taky jen šum. A nebo začínám cvokatět a nalhávám si, že se mnou komunikuje mimozemská kočka. Ještě několikrát se pokusím o toto "vysílání" a pak se vrátím do přítomnosti. Zapnu veškeré své smysly. Pohled do kočičích očí však stále nepřeušuji. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Porada u mapy Pokud se na mě kdokoliv ze spoluhráčů pozorněji zadívá, může zpozorovat že neustále sleduji kočku. Tvářím se přitom velice soustředěně a v mém výrazu by jste mohli najít i náznak překvapení a možná i trochu nadšení. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Čas: V džungli se začíná šeřit, slunce zapadá, odhadem by mohlo být kolem deváté hodiny večer.. |
| |
| Je zajímavé, jak se všichni vesele baví, no dobře, ne uplně všichni, ale dva až tři nadějní diskutátoři tu jsou. Vylézt na strom.. Ta myšlenka, i kdyby byla sebelepší, zní tak směšně, že ji podvědomě zavrhnu. Vy si tady vesele tlacháte, Steven se vesele dívá do očí té kočky a slunce si vesele zapadá... Otočím se na patách a jdu zpět k nosítkům s Myrou. .. a já si vůbec nevesele přeju, aby jste zavřeli huby, klidně náhodně vybrali místo, kam půjdem, než bude uplná tma a šli... vůbec mě to tady nebaví.. Většinou takhle nevrhlý nebývám, ale tlak situace mi tlačí na hruď a mě se zdá, jako bych nemohl dýchat. Jsme na týhle planetě jen chvíli a já takhle vyvádím, ale snad nejsem sám, kdo teď nemá nervy pevně přivázané. |
| |
| Poslouchám debaty ostatních a Izyho poněkud vzteklou náladu. Nemá smysl je přemlouvat. Řeknu mu když příjdu také k nosítkům. Vykašli se na slova a pusť se do činů. Takže čapni druhej konec a jdeme najít dobrý místo. Pak vyčkám až Izy zvedne druhej konec nosítek a vydáme se hledat prozatím nějaký úkryt, jeskyni, nebo místo které se hodí pro táboření. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Ta zraněná opravdu nevypadá dobře, uvědomím si, Snad na to bude mé Umění stačit, a když ne jestě je tu druhá možnost. Sice naproslo šílená, ale logická a pořát je to lepší než být bez jakékoliv další možnosti. Vždy mějte, ať budete dělat cokoliv, připraveno více možností. Říkal nám jened z Mistrů Vždy musíte mít "krytá záda" jinak dlouho nepřežijete Pousmál se a dodal ,ale o tom se rychle přesvědčíte samy. A po té nás postavili před další část přípravy na Zkoušky. Čekám ukrytý v lese a pozoruji "divnou smečku". Je to moje první příležitost si je alespon trochu prohlídnout a posoudit jak silní jsou a jakou představují po případě hrozbu. Pokud to bude nutné jsme připraven okamžitě zazáhnout, jinak se držím původního plánu, že je kočička dovede k chýši. |
| |
| jejich porady u mapy se neúčastnim i když bych teoreticky mohl. Nevím jestli by mě tam přijali a zjišťovat se mi to moc nechce. Koukám se zmateně kolem sebe jestli místo nepoznávám, ale asi jsem tu opravdu nikdy nebyl nebo je to spíše tím, že je tu všechno až moc stejné. Doufám, že ta kočka nezaútočí v noci, přecejenom jsou to noční tvorové! Projede mi hlavou když se podívám na kočku, která nám jde stále v paták. Docela dost to vypadá jako kdyby čekala na dobrou příležitost. "mělibychom hledat nějaký úkryt dřív než se setmí!" Řeknu stručně ke skupince s mapou i když určitě už na něco přišli... |
| |
| Nějak zvlášť nevnímám to co se odehrává kolem mapy. Dívám se na kočku a rozhoduji se zda za ní mám jít či ne. nic mi neudělá, určitě rozhodnu se a udělám ke kočce pár kroků, při tom se na ni váhavě dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Ještě chvíli si osahávám nohu, pak přes ránu hodím papírový kapesník z batohu, přetáhnu nohavici a znovu se obuju a připevním chránič holeně. „Nindža má pravdu,“ prohodím po chvíli, „vypadnem. Konec konců, tohle je obydlená planeta, ne? Zejtra musíme narazit na nějakou vesnici.“ Velmi naivní představa. Pokud tu ovšem nežijí kmeny divokých kanibalů. Připnu si opasek s mečem a pokusím se vstát, ale zase padnu do podrostu. Zavrčím a začnu se vzhůru škrábat po kůře stromu. Snažím se opírat o štít, přilbu zatím nechávám jejímu osudu. Věřím, že se pro ni dokážu pak sehnout, aniž bych se rozplácl. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Díky tomu zaslechnu poslední část rozhovoru kočičky a jednoho ze samců. Při tom si všimnu jak ta bronzová samice, kterou mi číča popsala, k ní pomalu míří. Zavřu oči a poddám se energii, která mnou teď prochází. Cítím emoce všech ze smečky, ale jako směs, určit jaká emoce ke komu patří nedokážu. Telepatický stav: též známý jako Telapatické vytržení. Při tomto stavu jsou všechny smysly mnohonásobně vnímavější. Také vidění prostoru je jiné. Do teplepatického stavu se dostanete pomocí meditace. Buďto krátké a nebo hluboké (pokud nani máte čas). Od druhu meditace se odvíjejí i nároky a délka trvání stavu. Poznámka: Telapatické vytržení vzniká, když energii na jeho vytvoření vám dodává někdo jiný. Může to být např. artefakt k tomuto účelu stvořený a nebo Studna. |
| |
| Jungle Na malou chvíli si chytnu hlavu a snažím se rozpomenout na pár událostí co se stalo, bohužel bezvýsledně. Pozoruju dál zamyšleně kámen, ale nepomáhá to. Oddechnu si a podívám se kolem sebe. Opět se do mě dostává zoufalý pocit z toho zeleného pekla, ze kterého bych nejradši vypadl hned. Ani nevim jak se to stalo, ale pohledem se zaseknu na té co mi řikala, že je to moje sestra. opravdu si to moc nepamatuju nebo respektive vůbec. Její tvář mi nic neřiká a nevim kdo to je. Třeba mluví pravdu, je tu víc věcí co si nepamatuju Nechápavě zavrtim hlavou a podívám se k ostatním... |
| |
| soukromá zpráva od Steven Bass pro Zvuky a mluvu ostatních slyším jakoby z dálky. Tak plně jsem ponořen do nevšedního zážitku komunikace myšlenkami. Ha, funguje to, napadne mě a má tvář se rozjasní širokým úsměvem. Počkám, až kočka ze sebe vypraví celý svůj monolog, do kterého jí nehodlám ani v nejmenším zasahovat a poté se pokusím odeslat nazpět. "Jsme lidé. Přišli jsme z daleka a nemáme v úmyslu dělat problémy. To co spadlo z nebe, byl náš vůz, kterým jsme se sem přepravili. A jestli doopravdy dokážeš pomoci naší samici...eh, chci říct Myře, tak bychom ti byli velmi vděčni, Džagzai. Jinak mě říkají Steven," představím se na konec. Ještě než kočka stačí cokoliv udělat, zeptám se: "Pokud teď přeruším tohle myšlenkové spojení, budeš se mnou moct ještě hovořit? Musím upozornit své druhy, že nám jdeš pomoci. Někteří z nich jsou lehce nervózní ze zdejšího prostředí," dodám a pokusím se o telepatický výraz smíchu, který před chvílí sama provedla. Poté se obrátím směrem ke spoludružiníkům. |
| |
| U velkého stromu Moje zadívání se na kočku trvá vlastně jen krátce, pár minutek. Poté se jakoby vytrhnu ze zamyšlení a s širokým úsměvem se téměř rozběhnu k lidem u kamene. "Lidi, počkejte! Ta kočka fakt není jen kočka," vyhrknu rychle a pokračuji. "Jmenuje se Džagzai a chce nám pomoct s uzdravením Myry. Nevím jak to chce dokázat, ale věřím, že by bylo rozumné jí nechat to udělat," dodám a s dychtivým výrazem sleduji tváře spoludružiníků. "Nejsem si jistý, jak jsem to dokázal, ale porozuměl jsem jejím myšlenkám, je to nějaký druh telepatie, nebo tak něco. Zkoušela se spojit s Aurorou, ale to jí nevyšlo," hodím pohledem k Auroře a tímto prohlášením jí vlastně vysvětluji podivný šum, který jistojistě chvilku slyšela v nitru svých myšlenek. "A jestli někdo chcete namítat, že mi přeskočilo, nebo tak něco, tak si ujasněte, že chování té kočky vám všem přišlo od začátku divné, nebo ne? A pokud máte někdo názor, že bysme jí neměli důvěřovat, tak si uvědomte, že s Myrou stejně nic víc nesvedeme a tahle kočka je naší jedinou naději k její záchraně. Je to tak doktorko?" pokusím se obrátit na Auroru o podporu, co se týče nepříznivého vývoje Myřina zranění. |
| |
| cože? To si dělá srandu nebo co? To není možný i když pozorně si poslechnu co říká zkoušela se, se mnou spojit, to byl ten šum? Asi ano, jinak si to nedokážu vysvětlit pomyslím si, a nadechnu se. Měli by jsme Stevenovi věřit, ta kočka je zvláštní a já už nevím jak bych Myře jinak pomohla. Takže podle mě Džagzai? hmm Džagzai může jít na věc trochu se pousměju dojdu k Myře a ohlédnu se po kočce. Pak prolétnu očima ostatní a nakonec se podívám na Stevena |
| |
| Společně s Christofrem chytneme nosítka a hodláme pokračovat, někteří dělají stále to samé, takže naprosto nic a někteří, jako napříkald Steven udělají, řeknou něco, co mě naprosto uzemní a i když bych rád, mé tělo se nehýbe. Dělá si prdel?! No, tak super.. pojďme se s tou kočkou všichni vřele přivítat.. Položím nosítka a jdu na místo, kde je i Steven a čumí na kočičku. Watashi wa Imaru.. Lehce se ukloním. Nevím, proč jsem to řekl v japonštině, ale doufám, že kočka chodila do jazykové školy a že japonštinu brala, kdyby ne, tak ať si o anglickou verzi řekne. Rukou pak pokynu šelmě směrem k Myře. Tak, ukaž, co je v tobě, ... Míco.. rozhodl jsem se jí říkat Míca, její jméno jsem nějak nezachytil a i tak se mi zdálo strašně .. těžké na vyslovení. No Stevene.. Obrátím svůj zrak na našeho spoluputovníka.. Vypadá to, že Aurora už tu není jediná, kdo má nějakou .. schopnost.. Poděl je, že ani jeden nevíte, jak jste to udělali .. Dořeknu a jdu zpět k nosítkům, tuhle parádu musím vidět. Teď se určitě změní v princeznu... a.. sakra.. v té staré pohádce to byla žába a v prince.. no, tady je hold všecko jinak |
| |
| Johny Silver Roky hraní fotbalu a častý pobyt ve fitku se na tobě podepsaly - máš v ramenou velkou sílu a tak se na rukou vyškrábeš po stromu a postavíš se. Zjišťuješ ale, že stát na jedné noze ti nějak nejde a ztrácíš balanc. Celý život jsi byl zvyklý stát na obou, ale na jedné noze?.... to tě nikdy nenapadlo. Do mysli se ti vloudí myšlenka, jestli to bude napořád nebo to půjde vyléčit... Zadro Ano, najednou si uvědomuješ, že si vlastně z pobytu v džungli nic určitého nepamatuješ. A jak dlouho tu jsi? To se ani neodvažuješ odhadovat. Zjišťuješ, že i na Zemi máš jen několik vzpomínek... přijde ti to šílené...ale pak zaslechneš Stevenova divná slova o tom, že mluví s kočkou? Steven mluví s kočkou? Ale vždyť mlčí? Tak jak s ní může mluvit? A tahle černoška, co stojí naproti tobě a pořád na tebe civí a tvrdí ti, že je tvoje sestra? Přijde ti, že se všichni okolo tebe zbláznili...vždyť se přece nejmenuješ Zadro? Nebo ano?.... všichni Kočka se podívá na Imarua, který se k ní přiblíží a něco si zlostně mumlá. Ale pak najednou ucítíte, jakoby se vaše vnímání neuvěřitelně rozšířilo. Všechno okolo sebe vnímáte jako jedinou vlnu nekonečné energie, jejíž součástí je všechno... všechen čas, okolní džungle... kočka i každý z vás.. podvědomě ucítíte, že vám sílu takto vnímat dodává Džagzai. A každý z vás uslyší v hlavě šum...ne!....není to šum, jsou to slova, teď už je rozeznáváte, i když to nejsou slova pravém smyslu. Je to energie, kterou váš mozek jaksi samovolně a spontánně překldádá do podoby slov. Uslyšíte její hlas, který vám přijde upřímný: "..no konečně, už vím jak se s vámi spojit se všemi najednou. Chvilku mi to trvalo, ale teď už vím, že vám musím do toho stavu pomáhat. Cítím blokující vibrace, jakoby jste tomu ani jeden z vás nevěřili... (ucítíte vibraci zamyšlení z její strany)... ale to je fuk.... jste tak zvláštní, vy lidé, nebo jakže se to nazývá vaše smečka, nebo jak to říkal Stivrn. Neovládáte ani jeden z vás telepatii, ale umíte létat v létajících vozech! Chacha...o někom takovém jsem v životě neslyšela....asi budete muset pocházet hodně zdaleka. Řekla jsem tady Stivrnovi, že té vaší samici bych dokázala pomoci, jakže se jmenuje...Mira? To jsou teda divná jména, chichi... Ale musela bych přivolat mého společníka. Já umím léčit pouze sama sebe. Můj společník má tu schopnost léčit jiné. Stivrn se zmínil, že jste trochu nervózní ze zdejší džungle...chacha...No, jestli to tu neznáte, tak na vašem místě bych byla taky nervózní... už jste se sice potkali s Bzuzy, ale to byli jenom jejich děti, které si hrály daleko od hnízda.... a tahle navenek klidná džungle ukrývá mnoho jiných šelem...takhle, jak bezstarostně na sebe upozorňujete, to u nás vědí i malí caparti, že se v džungli nedělá, chacha!" |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Zatím ještě neovládáš telepatické vytržení nijak dobře, tvoje kočičí průvodkyně se tento stav také teprve učí. Je to ještě mládě, ale docela hravé a kolikrát i popichuje, ale teď cítíš, že její schopnost se zlepšila a dokáže komunikovat s těmi cizinci. Ve tvojí řeči se její druh nazývý agbru - opičí kočky. Skvěle umějí lézt po stromech a velice rychle se učí. Riskneš telepatický most...a ono to vyjde...stejně jako dokážeš sledovat z úkrytu tu divnou smečku očima, dokážeš i slyšet jejich telepatický hovor. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| Opřu se rukou a strom, abych nespadl. Užuž se chystám něco říct o mluvení s kočkama, když se mi do hlavy vkrade… Otřesu se. Co to má bejt? To chce chlast. Lítostivě kouknu na batoh s alkoholem a nespokojeně se ušklíbnu. A začnu dávat pozor na to, co nám ta čičina vykládá. „Počkej, ty kudlanky, to byl buzny?“ Nechápavý výraz v mé tváři by se dal publikovat jako mezinárodní symbol neporozumění. „A ještě děcka? Hele, tohle…“ Potřepu hlavou a otočím se k lidem. „Hele, tohle se mi nezdá. Jestli nám chce pomoct, tak ať řekne, co za to chce. Ty její buzerantský narážky se mi nelíbí.“ |
| |
| Ale toto nevipadá jako mírné klima,připadá mi to spiš tropické klima... pomyslím si a řeknu .:Tadle mapa je nám na nic nejsme tam kde sme měli přistát ani zdaleka ne sme 100 kilometrů daleko.....Sroluju mapku a podám ji Stevenovi ,když si ji vezme popojdu ke stromu a znova se dotknu kůry onoho stromu.Opět ucítím prou enegie...S užívání si se stromem mě vyruší rozruch způsobený Stevenem.. Kurna, jo ,já to říkal ,že se chce s námi spojit... dodám jakmile Džagzaj telepaticky domluví.. Kurva Silvere drž už hubu a ne nebyly to buzny ,ale bzuzny... křiknu na Johnyho..Kurva mli bychom si jí trochu vážit chce zachránit Myru a tobě možná i nohu tak drž už konečně hubu je to magický tvor tak aji proto bysme si ji ho měli aspoň trochu vážit... dodám už trochu tišeji ,ale stále křičí...Džagzaj nevím jestli mi rozumíš,ale kde je Abalon ????? podám otázku a přitom se na ni podívám... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Vysvětlivky: tajdajové - místní kmen ještěrek dlouhý běh - jednotka měření vzdálenosti, přibližně 8 kilometrů |
| |
| Johny Silver Alkohol už ti mírně stoupnul do hlavy. Jawo Kočka se zasměje při diskusi Johnyho a Jawa, a řekne: "To jste mi teda legrační smečka...chacha..už od rána se pořád o něčem hádáte..." pak se s pobavením otočí na přicházejícího Jawa, jak se jí na něco ptá: "e? Abalon? vy tu hledáte nějaký Abalon? o ničem takovém ještě jakživ neslyšela... " |
| |
| Chvíli čekám a nakonec se rozhodne že necháme tu kočku aby vyléčila Myru. To už je na mě moc. Lidi kteří se neumí dohodnout, jedna z nás tu hází blesky Steve se tu baví se zvířatama. a navíc ta kočka a její způsob vyléčení Myry. Začíná to být děsné. Jak dlouho bude trvat ta léčba? Zeptám se. Jestli by nebylo lepší abych už šel a zbytečně tu nečekal. |
| |
| Jungle Proč mluví s kočkou? Otočim se směrem na Steva a nechápavě se na něj podívám. Oklepu se a podívám se radši někam jinam. Vlastně je mi jedno kam se koukám, protože všude je to divný a všude jsou ty lidi. Myslel jsem, že mi pomůžou, ale zatím se moc neděje, no možná ani nevědí, že tu jsem. Chytnu si hlavu a zavřu oči. Asi je to teď to nejlepší co můžu udělat. Pomalu se sesunu na zem a podívám se na ní. Lezou tam nějaký brouci, ale to je tu normální, teda asi... |
| |
| Christof Kočka zvážní a pak uslyšíš její odpověď: "Nevím, jak dlouho bude její léčba trvat, ale to zranění nevypadá vůbec dobře. Jestli co nejdříve nedostane protijed, už se třeba nikdy nemusí probrat...." |
| |
| „Drž hubu sám, Jawo,“ zavrčím, „sám seš magická bzuzna.“ Podívám se na kočku. „Jsme prostě parta veselých filutů. Víš co? Řekni nám, kde tady sídlí lidi a uvidíš, jak srandovní budeme, až tam vyrazíme. Ech, teda až se proberou polomrtvoly a končetiny některejch z nás.“ |
| |
| Dobrá tedy ale doufám že se tvůj kamarád dostaví hned. Přemítám si jen tak prosebe a v tom začne jančit Johny. Kruci co dělá...předtím něco pil ale nezdá se mi že by to ylo moc na opití, zřejmě není ten člověk co něco vydrží. Pak se otočím k Izymu ke kterému krátce promluvím. Pokud se bude pořád chovat jako idiot tak nás v nejbližším městě chytnou a popraví. Poté opět věnuji pozornost Johnymu který je stále stejný. Mohl by jsi Johny laskavě zmlknout a zkusit tak vydržet pár hodin popřípadě dní, bude i stačit když se budeš chovat jako dospělej. |
| |
| „Co všichni máte?“ zavrčím uraženě a podívám se po ostatních, jestli mě někdo bude bránit. „Tady někdo při přistání vsednul pravítko, fakt. Takovýhle…“ nesrozumitelně zahučím, opřu se zády o strom a všímám si svého vybavení, které se na sebe snažím rovnoměrně rozvěsit. Jsem se někam dostal. Tihle budou mít do půl roku vředy od žaludku po prdel a tiky ze stresu. Zavrtím hlavou. Ne, s těmahle chlastat fakt nepudu. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Probouzeč je velmi užitečný jeho prostá a výrazná vůně dokáže probudit našince i z težkých mrákot. A Bylinka ta se dá použit jako základ několika lekvtarů. Třeba uspávacího a nebo vám určitá směs pomůže zbavit se vyčerpání po náročném užití Umění. A samo o sobě dokáže zahřát. V té chvíly se mistr usmál. Ale nesmíte jí najednou vypít moc jinak ztratíte částečně kontrolu nad svým tělem a nebo můžete upadnout až do bezvědomí. A ráno vás pak bude strašně bolet hlava. Úsměv zmizela učitel pokračoval vážnějším tónem. Probouzeč i Bylinka skládají ze čtyř složek. Vody a tří Bezejmených bylin, liší se akorát poměrem techto čtyř složek. A také různými příměsi, ale ty nejsou důležité. Při vzpomínce na moje první ochutnání Bylinky a první čichnutí k Probouzeči se usměni. Od té doby dávám přísady do Bylinky až podle potřeby a jinak ji nechávám čistou. A do Probouzeče jsem dal pář bylinek aby jeho vůně nebyla jen prostá a výrazná, ale aby po vdechnutí mohl našinec normálně dýchat a neměl půl dne "slepý" nos. A při této vzpomínce usednu na zem (do tureckého sedu tak nějak to vypadá) a meče, vyndané z pochev, si položím přes kolena a na každý z jílců položím jednu ruku. Tu ruku, kterou ho z pochvy tasím. Poté zavřu oči a uvolním se, je čas začít meditaci. Poznámka: Bylinka je poměrně silný alkohol ... pro člověka pro našince ani ne náš organizmus se sním vypořádává mnohel lépe |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Johny Silver Džagzai si není jistá, jak myslíš to, co jsi jí řekl. Alespoň se tváří nechápavě, jestli se ten její výraz dá takhle nazvat. Ale přesto ti odpoví: "Lidi...no tak, jestli tím myslíš někoho jako jste vy, tak nikdo vám podobný tu nesídlí ani jsem nikoho vám podobného ještě v životě neviděla." |
| |
| soukromá zpráva od Aurora Immortal pro Dobrý? zeptám se i> jestli ano tak řeknu ostatním, aby šli za tebou. |
| |
| Upřeně se podívám na Džadzai při tom se usměju. Dojdu k ní blíž a podrbu ji za ušima. Pak se obrátím na ostatní. Půjdeme za Džagzai, dovede nás k tomu jejímu společníkovi. Tak prosím vezměte nosítka a můžeme jít. odmlčím se teda pokud nemá někdo z vás něco proti. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Džagzai s vámi ukončila telepatický kontakt. Ti vnímavější z vás, kteří její komunikaci s vámi zaznamenali, ještě uslyšeli její poslední slova: "Je to vysilující, udržovat telepatii s vámi když vy ji neovládáte. Teď se na nějakou dobu odmlčím. Následujte mě." Shodli jste se tedy, že té prapodivné kočce budete věřit a vydali jste se za ní. Aurora se vydala hned za Džagzai. Vy ostatní za nimi. Uhnuli jste z vašeho původního směru a vydali jste se na východ. Mezitím se v džungli setmělo a brzy nastala tma. Pro mnoho z vás to byla tma až překvapivě temná, protože skrze hustou klenbu z větví a lián nad vámi totiž nepronikne měsíční svit. Každou chvíli někdo z vás zakopnul, nebo se praštil hlavou o nižší větve, až nakonec jste zastavili a společnými silami vykřesali jiskřičku a zapálili lucernu, kterou vytáhl ze svého batohu Zack (který jako jediný vzal něco sebou na svícení v noci). Někteří z vás měli dojem, že Džagzai se tomu smála (jestli se tak dal nazvat výraz v její tváři). Pokračovali jste tedy dál až do půlnoci. Pak se před vámi rozevřela přirozená mýtinka, kde se Džagzai zastavila. Postřeh pro Jawa: Jelikož jsi se narodil v džungli, neušel ti jeden významný detail. Šli jste trochu cikcak, ale vůbec nebylo třeba si cestu prosekávat, tak jak jste to dělali celé předchozí odpoledne. Džagzai vás neomylně vedla přirozenou stezkou mezi pralesním porostem. A dokonce jste se pohybovali i rychleji! Uprostřed mýtinky na plochém kameni spatříte sedět zvláštního tvora. Tvarem těla vypadá jako člověk, ale přece to člověk není. Po celém těle má husté hnědé ochlupení, i v sedě je vidět, že jeho postava bude hodně vysoká, možná i o pár čísel vyšší než toho nejvyššího z vás. Když se mu podíváte do obličeje, dojde vám, že to je vlk! Jakýsi vlčí člověk! Sedí na kameni mírně shrbený se zavřenýma očima, s nohama zkříženýma pod sebou. Na kolenou má položené dva tesáky, či krátké meče a na jejich jílcích má ruce. Sedí tam naprosto nehnutě, jakoby váš příchod ani nezaregistroval.  Ti pozornější z vás si všimnou nevysoko v koruně mohutného stromu za ním jakési dřevěné chatrče.  |
| |
| Jakmile dojdete na okraj mýtinky a zastavíte, Džagzai se s vámi ještě jednou telepaticky spojí: "Tam sedí Kain. Je to můj společník a přítel. Právě teď medituje a nabírá síly na vyléčení vaší zraněné přítelkyně. Nalézá se teď mezi hmotným a nehmotným světem. Doneste před něj zraněnou a v tichosti počkejte, až skončí meditaci." Toto řekne a zůstane sedět s vámi, přesněji řečeno u nohou Aurory a nechává se od ní drbat za ušima. |
| |
| Snažil jsem se zneužít opět svého dvorního nosiče, ale nepohrdl jsem žádným nedobrovolným dobrovolníkem. Tentokrát jsem se mu však odměnil mlčením, tedy až na sem tam pronášené sliby o hojnosti alkoholu pro své služebníky. „Hele, ten týpek tam snad…“ zarazím se. „To je snad posranej vlkodlak,“ zašeptám nevěřícně. Odkašlám si. „Neputoval jsem tak daleko, abych se tu paktoval s vlkodlaky a podobnými zlořády,“ prohlásím zvučně. „Ale protože potřebujeme jeho pomoc, udělám výjimku.“ |
| |
| JE tedy rozhodnuto a vydáme se za tou kočkou. Já nesu s Izym nosítka. Cesta je o poznání lepší než předtím ale to jen proto že to tu zná. Nakonec se dostaneme na mýtinu kde je nějaký vlčí muž. Jsem překvapem jelikož jsem o takovýchto bytostech jen četl a pár jsem jich viděl na freskách nebo různých vyobrazeních. Zajímavý objev ale možná trochu nebezpečný. Pak se projeví Johny. Mohl by jsi se trochu mírnit Johny? Jednak proto že to neni slušný vůči němu když nám chce pomoci. Jinak bych ho přímo vlkodlakem nenazýval. Do toho macka co tu jedna z předchozích výprav potkala má daleko. I když takovéhle vyobrazení vlkodlaka jsem nikde neviděl možná jen málo. |
| |
| Když putujem za Džagzai všimnu si že jdem jakousi pěšinou...Aspoň se nemůsíme prosekávat... řeknu a taktak se sehnu před větví..Mé vidění v noci je o něco lepší než u ostatních jako jeediný jsem přece žil v džungli a takové tmy sem zažíval skoro každou noc..Já to hned říkal ,že máme jít za Džagzai.Já jím říkal že se nám snaží nco říct..Ale oni ne, oni si... pomyslím si ,ale z přemýšlení mě vytáhne kořen o který zakopnu ,ale nespadnu.Jakmile dojdeme na mítinu a zahlédneme Kaina, jak ho představila Džagzai ihned si sáhnu na jílec svého meče.O chvíli později si všimnu aji dřevěného domku v korunách stromu.Krása.Nejsme tu ani den a už jsme potkaly zkurvené Bzuzny, přemýšlícího rysa s magickou mocí a tohle vlčího muže......Opět mě naštvou Johnyho narážky .. Kurva zavři už tu hubu nebo ti ji zavřu sám... kříknu na Johnyho a dodám už s větším klidem.Todle je vlkodlak ,ale nemělo by se mu tak říkat..Pracuji pro ARA a víme že na Pasiphae jsou dva druhy vlkodlaků jak říkách ,pravý vlkodlak napadl Sarajeva v prvním ročníků ,ale tohohle lidé vidí málo....Říká se mu Vlčí člověk-Homo Canis lupus, jestli tě to zajímá.. ..Opložím si na zem batoh a popojdu ke stromu kde si sednu a otřu se o něj..Kurva proč brali takové blbce..Johny si vůbec ničeho neváží..., pomyslím si a porozhlédnu se po mýtině zahalene tmou... |
| |
 | Po nějaké době co putujeme za Džagzai konečně dojdeme na mýtinku, kde nám kočičí šelma představí svého společníka. Mýtina vypadá celkem pěkně až na to, že uprostřed té mýtiny tam na kameni sedí postava jménem Kain, která připomíná napůl člověka a napůl vlka. Zvědavě si toho tvora prohlídnu pak se ale vrátím k prohlídce samotné mýtinky a jejího okolí. Po chvíli ve stromech zahlídnu dřevěný dům. Hele me se mají tu i bytečky v korunách stromů pomyslim si pro sebe a pousměji se. Pak se ale ozve Johny a jako většinou projeví svůj názor stylem, který se mi trochu příčí. Copak si někdy nemůže nechat svůj názor pro sebe? myslím si pobouřeně a upřu na něj zamračený pohled. Pak si všimnu, že Aurora drbá Džagzai mezi ušima a vypadá to, že spolu nejspíše telepaticky komunikují. No když tak se jí na to potom optám. řeknu si pro sebe a čekám, kdy Christof s Izym položej nosítka před Kaina, naší novou naději na záchranu Myry... |
| |
| Alespoň, že se všichni rozhejbali a jdou za Džagzai. pomyslím si a rychle jdu zas kočkou. Konečně nás dovede na místo, kde uvidím jejího společníka To je, velice zajmavý. To jak medituje. poslouchám co kdo říká o vlkodlacích a pak zaslechnu co říká John vlčí člověk homo-homo canis lupus? Divný název při těchto myšlenkách na chvíli pozastavím drbání, ale hned zase začnu. Nevypadá nějak nebezpečně, alespoň ne teď a pokud ho nerozzuříme tak by ani takový být neměl neměl. řeknu si a rozhlížím se po mýtině. Povšimnu si dřevěného chatrče v koruně stromu.Zajimavé bydlení. dál čekám až se probere z meditace nevšímaje si už toho co kdo říká. |
| |
| Něco je jinak. Pak ucítím přítomnost čičinky a ještě někoho. To mě probere z hluboke meditace. Upřu svou pozornost nejdříve na kočičku. Konečně jste dorazili čiči.Lrchce se usměji, když se mi začnou vybavovat jednotlivé postavy "divné směčky" v nehmotnem světě. Jsi si našla kamarádku čiči? Poté svou pozornost upoutám k "divné směčce" tedy přesněji jen ke kamarádce čičinky. Vytvářet telepaticky most s celou smečkou by bylo moc náročné a já si teď nemůžu dovolit zbytečně plýtvat energií.Vítejte, už jsem myslel, že nedorazíte. Ví už o vás skoro cela džungle. Mám takový pocit, že vás už stopovaly Ještěrky. Odmlčím se a počkám, každá chvíle kdy jsem v meditaci je dobrá a díky ní naštěstí neni most tak náročný, takže si ho mohu dovolit udržovat dokud se nerozhodnu meditaci ukončit. |
| |
| Jsem malinko zaskočená tím, že ke mně zase někdo mluví pomocí telepatie Děkujem za přivítání. Ehm dorazit sem, bylo ale celkem snadný díky Džagzai. pousměju se Jak to celá džngle? A jaký ještěrky? zeptám se a hodím pohledem po skupině, pak hop zase otočím na Kaina. Děkujem, že jsi ochotný pomoct Myře pořád drbu čičinku za ušima |
| |
| Trochu sebou cuknu když uslyším jak ke mě někdo opět promlouvá pomocí telepatie. Chvíli přemítám, kdo by to mohl být a pak mi dojde, že je to Kain. díky za přivítání. A také díky, že jsi ochotný pomoci Myře. Potřebuje to. Jo a mimochodem, kdo to jsou ještěrky? zeptám se ho a doufám, že ještěrky nejsou podobně útočný jako ty kudlanky. To by bylo vážně moc. |
| |
| Všichni jsme se vydali za naší kočičí přítelkyní, jestli se teda dá nazvat kočkou nebo přítelkyní. Je zvláštní, jak všichni dobře snášejí vlhko, zbroj, a téměř neustálou chůzi poměrně těžkým terénem. Je sice pravda, že cesta s s Džagai byla o mhohé snadnější, stále ale byla plná ... plná všeho, co se dá jen na zemi v džungli najít. Nakoec ale dorazíme na mítinu, kde pokračuje menší potyčka mezi našimi dvěma mužskými kolegy. Ale no tak lidi, pokusme se si situaci zpříjemnit, ne ztížit vzájemnými hádkami.. Zní to až moc komicky po tom, co jsem sám několikrát trochu pustil uzdu svým nervům, přesto teď už situace není tak vypjatá. Je zvláštní, že všechno, co se tu děje mi příjde strašně komické, dokonce všechno, co si myslím, mi příjde určitým způsobem k smíchu.. Zapřemýšlím nad naší situací. Říkám si, že situace už není tak vypjatá, ano, nejsme už na pokraji propasti mezi smrtí a životem, kdy "malé kudlanky" se přiklánějí pro smrt, přesto ale se teď mimosmyslově bavíme s kočkou a ... narazili jsme na vlkodlaka.. Vlkodlak, na toho se teď zaměřila téměř všechna má pozornost. On totiž... medituje.. Už dlouho jsem nikoho neviděl meditovat.. a já myslel, že jsem jediný, kdo tohle ještě dělá... Meditací existují spousty a většina z nich nikdy nefungovala, náš klan si ale sebou nese formu docela dobře fungující, jelikož jakožto samurajové jsme měli i duchovní učitelé, ne jen šermíře.. A ta jeho, ta jeho meditace je určitě také účinná. To je poměrně fascinující a i přesto, že je ten tvor nadpřirozený pro naše poměry, až ted na něj pohlížím s úctou a respektem, který bych projevil každému, který si jej dle mého názoru zaslouží, takže zatím je sám. Výhoda pro něj, nemusí čekat v řadě a má to zdarma.. Opět mi proletí myslí lehká humorná vložka. Nosítka položím a vnitřně se zaposlouchám do slov Kaina, jak se nám představil vlkodlak, tedy jak nám byl představen číčou. Evidentně nejsem sám, kdo jí tak říká, aspoň je zvyklá a nebude mít nic proti. Na místo slov se Kainovi ukloním po našem. Otázky, které bych rád, aby byly zodpovězeny už padly, proto prozatím mlčím. |
| |
| Zatnu zuby a upřu na Jawa pohled, který se dá snadno nazvat vražedným. Když tady zabiju člověka, budou mě za to doma soudit? Uvědomuju si svá zranění, zrovna tak to, že ostatní by mi bránili. Teď to nemusím řešit, teď ne. Zhluboka se nadechnu, vydechnu. „Já možná nejsem zdvořilý, Jawo,“ vyplivnu jeho jméno, „ale ty se chováš jako gentleman. Vždy šarmantní a slušný.“ Ironicky se ušklíbnu. „A když mluvíš o zavírání klapaček, měl bys začít tou svojí. Začíná se tu totiž šířit nepříjemný zápach.“ Jsem řádně hrdý, že dokážu urážet takhle na úrovni. Holt jsem musel absolvovat několik kurzů, abych v televizi nepůsobil špatným dojmem. Na vlkodlaka moc velký pozor nedávám. Sice se mi cpe do hlavy, ale tam už se nacpal i čip, takže nemám pocit, že by mi takhle někdo narušoval soukromí. Navíc, stejně chvíli potrvá, než se dostaneme přes formality. |
| |
| Tady se vážne nedá meditovat, už zase se hádájí. Podivní tvorové. S touto myšlenkou se proberu z meditace. Pomalu vstanu a zasunu meče do pochvy na zádech a zajistím je pojistkou.Radě ji bych se měl kouknout na tu zraněnou, jelikož někteří z nich si asi její stav neuvědomují. Pomalu se vydám k nosítkům, když si ale všimnu u jedno ho znich ruku na jílci meče raději položím levou ruku na jílec svého meče. Pojistku z něj ale nesundavám, je to jen upozornění. Poté co dojdu až k nosítkům uvědomím si, že by pro mě bylo nejlepší dostat raněnou do chtrče. Když si ale prohlídnu "divnou smečku" s politováním musím konstatovat, že by asi nebyli schopni ji tam dostat. O to to bude težší pro mě. Pak už se ale skoním k nosítků, dám strannou obvazy a konečne se dostanu k vlasnímu zranění. Divím se že ještě žije. Měla štestí, že je napadli jen mláďata. Mihne se mi hlavou. Dám svoojí ruku tesně nad zranění a zavřu oči, potřebuju zjistit jak moc je to vážné. Za chvíli mám odpověď. Změním polohu prstů a polamu začnu pronášet, v Řeči Prastarých, modlidbu k Nirně. Cítím jak energie, kterou jsem získal meditací, vychází ze mé ruky a rozpíná se po zranění. S energií ze mě plynou další slova v Řeči Prastarých, ale pomalu začínám vnímat jen jejich melodii a energii skrytou v nich, jenž má pomoci mému snažení. Cítím jak se zranění pomalu hojí. Ale moc pomalu budu potřebovat více energie než jsem počítal. Lechce změním polohu prstů i intonaci hlasu. Po chvíly je dokonáno. Dám strabou svou ruku a otevřu oči. Povedlo se. Děkuji ti má Paní, že jsi vyslyšela mou modlidbu. Jsme spokojen, jen poněkud vyčerpán a v lechčím šoku. Tolik enegrie jsem ještě nikdy najednou nevydal. Tohle bude chtít Byliku. Při této myšlence se usměji. Zraněnou raději nechám do rána v bezvědomí, bude to pro ní lepší. Alespoň se její organizmus stihne vypořádat s Uměním. Seberu zbytky sil a vytviřím Most s Bronzovou: Vaše přítelkyně bude v pořádku, ale raději bych ji nechal do rána v bezvědomí. Pokud by se ale ráno neprobrala sama probudím ji jinak. Proto vám doporučuji se utábořit tady.přelkétnu smečku pohledem a široce se usměji. Asi toho dnes na ně bylo moc a to as i ještě nevědí co všechno v džungly je a ví o nich Stejně pochybuji, že byjste teď někam došli. Most uzavřu a pomalu odcházím k chatrči. Když se konečne dostanu dovnitř, po menčím lezení ve větvích, seberu ze stolku dřevěný pohár a hodím do něj pár kousků bylin. Poté do něj naleji Bylinku a vypiju. Hmmm. Výborné. Přesně tohle jsem potřeboval. Pomyslím si, když dopiju. Poté chvíly uvažuji nad dalším pohárem, ale nápad zavrhnu, potřebuju mít čistou hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro kus - počítej pár kg |
| |
| Dívám se na Kaina, který už přestal meditovat. Sleduju jeho pohyby a kroky směřující k Myře. Jsme zvědavá jak jí bude léčit teď ho začnu ještě víc pozorovat, při tom ignorujíc dohadování chlapů.. Léčení pomocí kouzel? Magie? Snad jí to pomůže. potom poslouchám Kainův hlas, jenž vytváří nějakou melodii se zájmem popojdu o trochu blíž a upřeně se dívám na to jak se ráda pomalu hojí Tak tohle by moderní medicína ani za mák nedokázala.pomyslím si a trochu se usměju. Když skončí znovu ke mně promluví. Bude v pořádku to je dobře řeknu si pro sebe a ještě mu v rychlosti odpovím Děkuju za vaši pomoc. To léčení bylo velice zajimavé. Určitě se utáboříme a ještě jednou děkuju. Pak už ukončí telepatii a já se otočím na ostatní s pozvednutým obočím, při čemž začnu zase drbat Džagzai. Kain říkal, že Myra bude v pořádku. A jak říkala Isabel nechovejte se jak malý, měli by jsme spolupracovat a teď se utábořit |
| |
| Vlčí muž převezme kontrolu nad Myrou a odvede si jí k sobě kde se mu jí snad podaří vyléčit. Já se mezitím usadím kousek dál od mýtina blíže k lesu. Meditující tvor, který ovládá navíc ještě magii.... zajímavé co tu člověk objeví. Nakonec je řečeno že se tu máme utábořit. Hmmm a co si myslíte že jsem tu už udělal. A o tom jestli můžeme nebo nemůžeme jít dál bych se teď nebavil. Poté si složím své věci stranou a opřu se o strom, přičemž zavřu oči. |
| |
| Po chvíli k nám přestane vlkodlak mluvit a naše mužská část se začne hádat. Tentokrát už to nevydržím a vyjedu na ně Sakra chlapi! Musíte se pořád takhle hašteřit jako starý baby??? Jestli to nevidíte tak Myra je na tom zle a vy ji tím svým hádání rozhodně nepomůžete. Tak buďte laskavě aspoň jednou zticha a svoje vyrovnávání účtů si nechte na jindy!!! řeknu jim napůl podrážděným a napůl naštvaným hlasem a podpořím ho dostatečně zamračeným pohledem. Pak si všimnu, že Kain vstal a míří k nám. Jeden z našich lidí pro jistotu šáhne na svoji zbraň a vlčí muž pohyb opětuje. Kdyby nás chtěl zabít už by to udělal. řeknu si pro sebe polohlasně. Jsem unavená. Unavená z těch věčných mužských hádek, z cesty, kterou jsme podnikli a taky z tolika nových věcí, které se za tak krátkou dobu staly. Trochu se mi zamotá hlava ale dostanu to pod kontrolu. Ohlídnu se směrem ke Kainovi a vidím, že už nad Myrou klečí a kontroluje její ránu. Přijdu blíž a pozoruju ho. Nakonec nad Myřinou ránou podrží svoji dlaň a po ráně se začne něco rozpínat. Něco co ji očividně pomáhá. Koukám na to docela vykuleně, protože jsem nikdy nic podobného neviděla. V mezidobí ale...kouzlo?...jo kouzlo zakolísá ale Kain ho zesílí a ránu úplně vyléčí. Obdivně se na vlčího muže kouknu. Tenhle chlapík si u mě získal úctu to se musí uznat pomyslim si stále udivena tím co jsem před chvílí viděla. Během vlkova počínání se k pozorování přidala i Aurora. Byla stejně zaujatá jako já. Pak ve mě ale začnou hlodat pochybnosti...pochybnosti nad tím, že se Kain nějak dlouho neozývá a neříká nám jak je Myra na tom. Chvíli to vypadalo, že spolu Aurora a Vlkodlak mluví. Nakonec se Kain zvedl a odešel. Upřeně a s očekáváním jsem na naši doktorku upřela zrak. Doufám jen, že je vše v pořádku. Prosím ať je. prosila jsem v duchu. Nakonec nám Aurora sdělila to v co jsme doufali. Bude v pořádku a dokonce se tu můžem i utábořit. Tolik dobrých zpráv mi vyloudilo na tváři široký úsměv. Aspoň nějaká úleva a se stálým úsměvem na tváři se posadím na zem. |
| |
| Když se podíváte na Myru, můžete vidět, že už se jí vrátila normální barva, už není tak mrtvolně bledá, a dokonce i to ošklivé zranění na břiše po bodnutí žihadlem už vypadá mnohem lépe. Jakoby jen spala. Kain vás zanechá na mýtince, vyšplhá se do své chatrče v koruně stromu a už se nevrátí. Nabídl vám, že tu můžete přespat. Džagzai k vám ještě jednou promluví: "Kain má pravdu. Teď v noci byste raději nikam neměli chodit. Jak jsem si všimla, tak noční pochody nebudou vaše silná stránka, docela si dokážu představit, jak by to vypadalo, kdybyste neměli tu vaši lucernu...chacha. Můžete tu přespat. Tady budete v bezpečí, protože Bzuzové až sem, k hranicím s územím ještěrek, nikdy nechodí. Ptali jste se na ještěrky? Vy je neznáte? Ještěrky jsou národ podobný tomu, z jakého pochází Kain. Ale Kain je "vlčí člověk", kdežto ještěrky jsou "hadí lidé". A ano Auroro, už o vás ví celá džungle. Tady se nic neutají. A jestli má Kain pravdu v tom, že vás už ještěrky stopovaly, mějte se na pozoru. Tohle je totiž jejich teritorium. Dokonce i já a Kain jsme tu jen hosté. Nejsme s nimi v kontaktu, ale nechávají nás na pokoji. Možná šli po Bzuzech, protože poslední dobou se hodně přemnožily, ale každopádně o vás vědí. Není těžké si vás nevšimnout..chacha. No, uvidíme, co nám přinese zítřek. Myra zatím spí a už je z nejhoršího venku. Měla by se sama probudit, ale ještě pár dnů bude hodně slabá. Dělejte, co uznáte za vhodné, já jdu také na kutě." s těmi slovy se ještě jednou nechá podrbat od Aurory za ušima a pak hbitě vyšplhá do chatrče za Kainem. Na mýtince se rozhostí ticho. Vlastně žádné ticho tu není. Z okolní džungle se stále ozývá praskot, šelest, kvákání a mnoho jiných zvuků. Teď v noci vám ty zvuky ale připadají strašidelnější. Většina z vás s tím návrhem přespat tu souhlasí, a tak si každý ustelete, kde se dá. Zack zhasne lucernu a mýtina se ponoří do tmy. Jen slabě ji osvětluje měsíční svit. Je to zvláštní pohled. I tady je měsíc, jako na Zemi. Ale při bližším pohledu je přece jen trošku jiný. Zdejší měsíc je o fous větší a trošku nafialovělý. Brzy vás přemůže únava a usnete. První den pobytu na planetě máte za sebou. Ne úplně zdárně, ale přežili jste ho zatím všichni. Noc proběhne v klidu a probudíte se druhého dne. Kaina ani Džagzai zatím ještě nikde není vidět. Nejednoho z vás napadne otázka, co asi přinese druhý den na planetě.... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Znovu jsi orlicí. Letíš podél skalnatého pobřeží moře. Sleduješ, jak vlny narážejí do skal. Pak se necháváš volně unášet větrnými víry sem a tam. Na obloze jsou hustá mračna s červeným nádechem, jak se od nich odráží zapadající slunce. Pak tvou pozornost upoutá jasně bílá skvrna, která mezi temně šedé skály očividně nepatří. Zvědavost ti nedá a letíš si tu skvrnu prohlédnout. Jak se přibližuješ, zjišťuješ ke svému údivu, že je to obrovitý bílý drak!  Sedí na okraji skály a hledí na západ slunce nad mořem. Zmocní se tě strach, ale silný vítr tě nepustí a unáší tě blíž k němu. I když ze všech sil máváš křídly, vítr tě unáší stále blíž a blíž k drakovi. Zpanikaříš ještě víc, když drak otočí svoji hlavu na dlouhém kruku směrem k tobě a podívá se na tebe. Uslyšíš jeho hlas. Je to zvláštní hlas, takový příjemný, který uklidňuje. "Neboj se a přisedni si ke mně." Uklidníš se a poslechneš. Přistaneš nedaleko draka a bázlivě ho pozoruješ. Drak se znovu dívá na zapadající slunce a po chvilce na tebe opět promluví: "Je to nádherné, že? Už jsem skoro zapomněl, jak nádherný je tu západ slunce. Viděl jsem mnoho divukrásných míst, ale západ slunce mě vždy dokáže znovu a znovu okouzlit. Víš že nic není věčné? Ani ten západ slunce není věčný. Přijde okamžik, kdy slunce už nezapadne, prostě žádné slunce nebude. A proto si tento okamžik vychutnávám. A tobě dovoluji vychutnat si ho se mnou." Drak otočí hlavu opět na tebe a pohlédne na tebe svýma očima. Je to hypnotizující pohled, musíš se mu dívat do očí, nemůžeš uhnout. Připadá ti, jako by ses do nořila do těch jeho očí, jakoby tě do sebe vtahovaly.... noříš se stále hlouběji a hlouběji do jeho očí, až tě úplně pohltí. A spatříš v nich něco zvláštního. Jakási hra svétélek. Jak se noříš stále více a více do těch hypnotických očí, světélka nabývají na formě. Ne, není to hra světélek...je to něco jiného...na kamenité pláni sedí obrovitý rudý drak a kolem něj se to hemží stovkami ozbrojených mužů. Ozbrojenci křičí a hněvivě mávají zbraněmi proti drakovi. Pak najednou drak děsivě zařve, otevře tlamu a vypustí z ní ohnivý plamen. Oheň pohltí mnoho z těch mužů, slyšíš jejich křik a cítíš pach spáleného masa. Kovová zbroj se na některých rozžhaví do běla a své nositele začne za živa grilovat. Je to příšerný pohled. Pak se rudý drak podívá směrem k tobě. Zmocní se tě panický strach a vykříkneš....  V tu chvíli se probudíš. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| Slyším hlasitý výkřik!Otevřu oči a ty mě zabolí od náhlého světla. Křik dozní, a já si uvědomím, že to mě probudil výkřik mě samé. Pokusím se zvednout hlavu, ale ta mi s bolestí padne zpět. Oči mě příšerně bolí, jako by už dlouho neviděly světlo. Připadá mi to tak. Zase je zavřu a naplní mě hrůza ze vzpomínek. Ne, ne ze vzpomínek, ale ze snu. Ale co vzpomínky? Uvědomím si, že jsou neobvykle mlhavé. Netuším, co je skutečnost, a co ne. Zachvátí mě náhlá hrůza. Co když to nebyl sen a mě za chvíli spálí oheň z nějaké rudé zlé tlamy? Znovu otevřu oči a zkouším se jimi rozhlédnout kolem. Je asi ráno. Ale kde mě zastihlo, nemám tušení. Nepoznávám to tady. Ale vidím známou tvář. Dokonce několik. Zaměřím oči k nim, vypadají zvědavě. Možná je probudil můj výkřik. Celé tělo mě bolí, a připadá mi, jako by mě bolela i ústa, když se pokusím jimi formulovat slova. Nakonec se zmůžu jen na tiché: Co.... |
| |
| Z meditace meě probere výkřik. Bohové, tady se vážně nedá vůbec meditovat....ale asi uz se ti lidé, nebo jak samy sebe nezývají, vzhůru. Zvednu se a seberu ze skolu vaky s masem a vodou, které jsme už včera připravil. Vyrazím ke dveřím chatrče, ale zastavím se a přiberu ke svému nákladu i vak s několika žahavkama a rrovnou i Bylinku a několik bylin. Pokus se ta "raněná" už robudila možná to bude potřebovat. S tímto nákladem vyjdu z chýše a slezu na zem. Na zemy se uchýlím do stínu stromu a sleduji jak se "divná smečka" probouzí. Raněná je už vzhůru, ale vypadá dost zmateně. No ani se jí nedivím. Složím sůj náklad vedle kmene stromu a sám se o něj pohodlně opřu a sleduji smečku. |
| |
| Jen co Kain odešel a za ním i Džagzai, která mi zodpověděla na pár otázek co jsem položila. Nakonec se všichni utáboříme a já si lehnu pod strom. Hadí lidé, co nás tu ještě čeká? pomyslím si před spaním a nakonec mě ukolébá šum džungle. Co se to děje? řeknu si když uslyším výkřik, který mě dokonale probudí. Pořádně se rozhlédnu a vidím Myru jak se hýbe. Rychle vstanu a dojdu k ní. Kleknu si na zem. Myro jak se cítíš? zeptám se starostlivě a při tom se na ní dívám. Chvíli po tom co se ozval výkřik sejde dolů Kain chvili se na něj zadívám a usměju se. Díky němu je Myra vylečená potom svůj pohled znovu stočím na Myru a čekám co odpoví, teda jestli bude moct. |
| |
| Myra Marlittová Ještě se probíráš, když k tobě přiskočí Aurora. Rozpomeneš se na její jméno a následně i na všechno - na přihlášení do Hry, na přistání na planetě, na přepadení těma hmyzákama... a jak tě jeden z nich bodnul do břicha! Kupodivu žádné zranění na břiše necítíš, ale musela to být skutečnost, protože se podíváš a opravdu na břiše máš jizvu, která tě nebolí, jen se cítíš celkově hodně zesláblá. Nejsi si jistá, kdy se to stalo, přece normálně se udělá člověku jizva teprve po několika měsících hojení rány... Když se rozhlédneš kolem sebe a spatříš všechny tvoje spoluhráče, některé už vzhůru, jiné ještě spící, všimneš si pohybu vlevo od tebe (tohle ses naučila v džungli ve Střední Americe se Stelovou bandou a ani oslabení tvého organismu ti nezamlží postřeh). Když se ohlédneš uvidíš ze stromu seběhnout jakousi kočkovitou šelmu, větší než domácí kočka ale zároveň menší než puma. Obratně seskočila ze stromu a sedla si do jeho stínu.. vedle nějaké postavy...když si tu postavu prohlédneš pořádně, rozpoznáš v něm vlka s lidským tělem! Zpovzdálí se dívají na vás....nebo na tebe? |
| |
| Aur..., pokusím se oslovit známou tvář, ale slova pořád ještě nejdou přes rty zrovna lehce. Moje tělo ale začíná rozeznávat končetiny a taky bolest. Už se můžu trochu pohnout, ale musím na to vynaložit obrovské úsilí. Auroro....je mi... docela blbě, musím říct. Kde se tu beru? Pak mimoděk trhnu hlavou, protože koutkem oka zachytím pohyb, který sem nepatří. Divoká kočka? To by nebylo tak moc divné. Horší je to, co stojí vedle ní. Pozor! Tam...mezi stromy.Pozor! V mých očích je hrůza, střídaná údivem a nevěřícností.Zase sen? Copak jsem se ještě neprobudila, a možná se už nikdy neprobudím, jen aby hrůza ve snu střídala ještě horší hrůzu? |
| |
| Ne klidně lež. řeknu když se mě pokusí oslovit. Na to že měla rozpárané břicho vypadá dobře Pomyslím si a když vykřikne Pozor kouknu se mezi stromy. Hledám nějakého nepřítele, ale uvidím jen Kaina a Džagzai, oddychnu si a a začnu uklidňovat Myru. Klid. To je Kain vyléčil tě a ta číča vedle je Džagzai. Neublíží nám, tak se nemusíš bát uklidním ji a pak jí zodpovím otázku. Myro je jasný že ti teď bude blbě, včera, jak už jsme řekla, tě Kain vyléčil. Po útoku po přistání jsi to schytala nejhůř. Bohužel jsme ti já nemohla pomoci. A tak jsme tě naložili na nosítka. V Džungli se s námi spojila Džagzai a zavedla sem. |
| |
| Trochu se uklidním, když zjistím, že nám od toho podivného stvoření nehrozí momentální nebezpečí. Vyléčil mě? Měla bych mu poděkovat. Asi jsem na tom byla zle. Možná bych už byla mrtvá, kdyby se neobjevilo to stvoření s kočkou. Auroro, prosím...řekni, že děkuju. A kde to jsme? Jsou tu všichni? Tvědavě se ptám, ale pak mi dojde, že jestli jsem to nejhůř schytala já, pak ostatní byměli být poměrně v pořádku.Nebo by rozhodně měli být živí. Pak se mi zase hlavou mihne sen. Auroro...,šeptám tiše,nebyli tu náhodou draci? Ten sen byl natolik živý, že se prostě musím zeptat. I kdybych měla vypadat hloupě. I když v tomhle světě nevypadá hloupě asi vůbec nic. |
| |
| Vidím jak Bronzová sedí u Raněné. Něco si povídají a pak Raněná vykřikne. Ucítím její strach a Ne! zavřu oči, zatnu zuby a drápy zabořím do kmene stromu. Počkám než má reakce odezní. Naštěstí nemusím čekat dlouho, po dvou úderech srdce se vše pryč. Naštěstí. Seberu svůj náklad a vydám se k "divné smečce". Za pochodu s těmi, co jsou vzhůru, navážu telepatické spojení. Raněná už je vzhůru, to je dobře. U "svého" kamene složím vak s Bylinkou, jedne vak s vodou. Vedle na trávu vyndám jedno maso a pár žahavek, poté pokračuji směrem k smečce. Něco jsem vám přinesl, myslím, že vám to přijde k chuti. S těmito slovy složím zbylé vaky poblíž smečky. Raději se teď nebudu přibližovat. Je to voda, pár kusů vyuzeného masa a několik žahavek, kdyby jste měly zájem. Jdu si sednou na "svůj" kámen a s chutí se pustím do jídla. Telepatický most ale nechávám otevřený, na obou stranách je dost nezodpovězených otázek a některé z nich by se mohly vyřešit už teď. |
| |
| Před spánkem se vysvléknu ze zbroje a hodím přes ní deku. Konec konců tady se moc zakrývat nemusím, stačí mi normální oblečení. Ošetřené rány ani už moc nebolí, nebo jsem si zvykl. Nebo mě otupila kořalka, čert ví. „Ech!“ vyheknu, když mne probere ženský výkřik. Naštěstí je to jen naše šípková Růženka. Někdo jí dal hudlana a celé království se probudilo. „Díky moc,“ usměju se na vlkodlaka, kterého jsem tak nějak přijal za součást zábavního parku. „A napadá mě, nešlo by udělat i něco s mojí nohou? Nelepší se, vůbec ji necejtim… Což je možná dobře, protože až začnu, mohla by to bejt hniloba.“ Šklebím se, ale v hlase zazněl podtón strachu, rozhodně tam byl. Bez nohy je moje kariéra v háji. |
| |
| Při Myřiných slovech se usměju Řeknu mu to, neboj. Teď jsme někde na uzemí Ještěrek... teda alespoň to tak říkala Džagzai. A neměj strach všichni jsou živí a zdraví, teda někteří mají nějaká zranění. Taky se k nám přidali dva noví lidi. odpovím jí a při další otázce se zarazím. Draci? Ne pokud vím tak nic tu nebylo. Muselo se ti to zdát. Můžou tu bát draci? Podle toho co jsem zatím viděli, tak můžou. Vždyť to je jen začátek Dá už nepřemýšlím, protože k nám dojde Kain teda spíše dojde blíž než byl poprvé. Zvědavě na něj koukám voda, maso a žahavky? Co? Díky Kaine, co to jsou ty žahavky? potom si vzpomenu o co mě prosila Myra Mám ti poděkovat za Myru, že jsi ji vyléčil. |
| |
| Jak nám dovolil Kain u něj na mýtince přespat tak to taky všichni udělali. Každý z nás někam složil své unavené tělo. Ani já nebyla vyjímkou. Zašla jsem k jednomu stromu a pod něj se natáhla tak abych ke kmeni byla zády. Nikdy jsem neměla v noci ráda odkrytá záda a proto sem i doma, na Zemi, usínala zády ke zdi. Aniž jsem si to stačila uvědomit tak jsem se ponořila do světa snů. Druhý den ráno mne ze snu probere velmi hlasitý výkřik. Rychle se posadím a popadnu hůl kdyby bylo třeba e bránit. Naštěstí tu nikdo není. Pro jistotu se kouknu směrem k Myře jestli je v pořádku ale jak to tak vypadá už je nejspíš vzhůru, protože se nad ní sklání Aurora a mluví k ní. Pak uslyším v hlavě hlas. Zamračím se, protože mi hned nedojde, kdo to je. Ještě pořád nejsem zvyklá na to aby mi někdo jen tak vpadl do hlavy a začal tam mluvit. Ale nevadí mi to. Podle hlasu poznám, že to je Kain. Rozhlédnu se kolem jestli ho neuvidím a taky, že jo. Míří k nám a něco nese. Jak nám později vysvětlí tak to je jídlo a pití. A jako na zavolanou mi zakručí v břiše. No jo už je to nějaká chvíle, kdy jsem naposled jedla. Myslím, že až se ostatní vzbudí tak budou jen rádi,že tu máme co dát o pusy pomyslím si pro sebe a usměji se. Díky Kaine Myslím, že je to vítaný dar pro nás pro všechny. A ještě jednou díky za to, že jsi vyléčil Myru. odpovím mu telepaticky a přejdu k vakům, které nechal kousek od nás. Vezmu je a poodejdu si sednou kousek stranou, kde si sednu a začnu jídlo rozdělovat tak aby na každého byl stejný podíl. |
| |
| > ISABEL Když se blíže podíváš, co vám to Kain přinesl ke snědku, můžeš spatřit džbán s čirou kapalinou bez zápachu, což bude asi opravdu voda, velké kusy vyuzeného masa, které nevypadá ani jako kuřecí, ani jako vepřové, ani jako hovězí, a pak ty žahavky. Jsou to jakési malé houbičky, veliké jako žampiony, ale tvarem se podobají spíše muchomůrkám a mají červenohnědé kloboučky. Vidíš Kaina, jak opodál žvýká maso, zajídá ho těma žahavkama a zapíjí to vodou. Když vyzkoušíš vodu, chutná jako voda. Když vyzkoušíš maso, má jemnou chuť a rozplývá se na jazyku, v porovnání s masem na zemi má toto mnohem výraznější chuť (tak o 200 %) a není vůbec solené. A když vyzkoušíš ty houbičky, zjistíš, proč se jim říká žahavky. Jsou pěkně pálivé až ti z toho začnou slzet oči. Ale Kainovi očividně chutnají. DŽAGZAI Džagzai doprovodí Kaina k "meditačnímu kameni", počká si, až dostane kus masa a začne ho žrát. Pak uvidí Kaina, jak vytáhne žahavky a začne je pojídat, zapojí se do telepatického mostu, který s vámi Kain vytvořil: "Kaine...to si s těma žahavkama nedáš pokoj ani na chvilku a musíš se jima pořád cpát? A ještě k tomu je budeš nabízet našim hostům? Ach jo, někdo by ty malý štiplavý potvory měl zakázat! Já už je nemůžu ani cejtit!" Když přijde Isabel a zvědavě si prohlíží, jakouže to hostinu pro vás připravil, řekne jí Džagzai, aniž by přestala žvýkat maso: "Ty, černá? Jak se jmenuješ? Víš co mi vrtá hlavou? Proč máš jinou barvu kůže, než ostatní z vaší smečky? Vlastně jste dva, ještě jeden černý tu je s váma. Jaktože vy jste černí a ostatní světlí? A ještě něco... včera ráno jsem tě viděla skolit bleskem jednoho z bzuzů, a tohle u nás nedokáže ledaskdo, ty jsi tedy čarodějka?" |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Počkám než se mé myšlenky uklidní a pak znovu vytvořím most s "divnou smečkou". |
| |
| Když prohlédnu vaky tak zjistím, že se v nich skrývá uzené maso, které se nepodobá žádnému typu ze Země a taky tam najdu nějaký houbičky, který vypadají jako kříženci žampióna s mochomůrkou a stranou objevím džbán s průzračnou tekutinou. No kdo ví co z toho jak chutná. Nejspíš to zůstane na mě abych to zkusila. pomyslím si pro sebe a zkusím průzračnou tekutinu. Chutná jako voda a je osvěžující. Usměji se a odložím džbán stranou. Pak okusím jedno z uzených mas. Je výborné, tak výborné až zavřu oči nad tou báječnou chutí. No a pak zkusím ty houbičky, které byly nazvány žahavkami. O chvíli později zjistím proč se jim tak říká. Jen co si z jedné ukousnu a polknu tak se mi hrdlo rozhoří tak jako bych snědla mističku sušeného chilli. Šáhnu po džbánu a loknu si abych aspoň trochu zmírnila tu strašlivou pálivost v hrdle. Pak se na chvíli zahledím na zbylé potraviny a začnu je dělit na skupinky. Během mé činnosti ke mě promluví naše šelmí slečna Džagzai a položí mi spoustu otázek. Některým se musím pousmát, protože mi připomenou otázky malých dětí. Ale nakonec odpovím Jmenuji se Isabel Bianchi-Evansová. Ale stačí když mi budeš říkat Isabel. Víš u nás, na Zemi, existují dva druhy lidí. Jedni jsou běloši. To jsou ti, kterým říkáš světlý. A druzí jsou černoši. To jsem já a ten muž. Běloši jsou tak světlý, protože žijí dál od poledníku a jsou méně vystaveni přímému žáru slunce a černoši mají tmavou barvu kůže protože jsou daleko častěji vystaveni přímému žáru slunce. Doufám, že sem to vysvětlila pochopitelně. A to s těmi blesky? Sama nevím jak jsem to udělala. Prostě jsem napřáhla ruku a ty blesky samy vystřelily. Tahle schopnost je pro mě záhadou stejně jako pro tebe proč je někdo z nás světlý a někdo tmavý. odpovím Džagzai a pousměji se jejím směrem. Doufám, že si ta malá šelma nevšimla i mých drápů. pomyslím si pro sebe stalé se usmívajíc na Džagzai. |
| |
| Nebyl jsem jeden z raních ptáčat, opravdu jsem byl poměrně unavený, proto jsem si trochu přispal. Nakonec se ale i mé oči otevřeli, díky bohu. I přesto, že zbroj jsem na sobě na noc neměl, svršky jsem si nechal, což se neukázalo jako moc dobrá volba. Kromě přírodního odéru, smradu, který jsem jakožto propocený vydával, tady ještě byla všudypřítomná lepkavost, pot a špína jednoduše není nejlepší kombinace. I přesto, že jsem špinavý já a to obyčejně na osobní hygienu dám, teď se zaměřím pouze na své meče. Jelikož tělo je pouze chrám, který i když je zchátralý, jeho poklad může být nedotčen, proto si připravím svou sadu na meče a oba obřadně očistím. Meče jsou mou duší, reprezentují mne víc, než cokoli jiného, proto musí být dokonalé. Proces čištění trval poměrně dlouho a během té doby jsem ostatní události vůbec nevnímal. Čištění dokončeno, meče jsou zpět v pochvách a uloženy. Najdu tedy ostatní a snažím se zeptat v podstatě kohokoli, jestli neví něco o hygieně a kde by se tak asi dala provést ... |
| |
| Pozoruji Isabel jak rozděluje jídlo, na stejné díly, po chvíli se vydám k ní a vezmu si jídlo sobě a ještě i Myře. Posadím se na zem a odtrhnu si kousek masa, který si vložím do pusy, ucitím velice výraznou chuť. Velice dobré, takové na zemi není. Moc dobrý spolu s mazem jsme vzala i žahavku, kterou radši neochutnám, alespoň pro zatím. Potom odtrhnu kousek masa a podám ho Myře. Počkám až ho sní a pak si vezmu zase já. Podívám se na Kaina Kaine, kde jsi se naučil takhle léčit? A nějak nechápu proč nám tak moc pomáháš, když jsme tady cizinci tak by jsi měl být nedůvěřivý, nebo prostě vyšlu mu pomocí myšlenek, jen mě to napadlo musela jsem se zeptat, příjde mi to prostě trochu divný |
| |
| Pousměji se nad poznámkou Čičinky. Dojím jednu ze žahavek a když se chci pustit do další zarazím se nad otázkami Bronzová. Tedy spíš nad "podtónek", který je porvází. Jsi nervózní Bronzová, proč? Chvíly počkám a poté začnu odpovídat na otázky. To léčení je součástí Umění. Ale v Umění je zahrnuto více věcí, než jen formování energie. Umění je souhrn vědomostí Klanů. Odpovím rovnou na otázky jenž by logicky následovaly. A pomohl jsem vám, protože jste pomoc potřebovaly a pokud se nemýlím ještě potřebovat budete. Svým pohledem přelétnu toho Hádajícího se samce s raněnou nohou, k tomu tichímu s raněnou rukou a zastaví se na ležící a krmící se Raněné. A navíc jste zajímaví, tedy rozhodně ty Bronzová jsi zajímavá Máte zajímavá složení smečky. Dva bojovníci jeden na blízko a druhý na dálku k tomu jedna Aunina kněžka neovládající Umění a ty Bronzová, předpokládám si léčitelka. Dožvýkám sousto, polknu ho a rovnou si ukousnu další. Ale účel dalších mi uniká. Máte i divný jazyk. Zamyslím se Tohle by mohla přijmout Mám protobe návrh Bronzová. Nauč mě váš jazyk a já tě zato naučím něco o našich léčebných metodách.... tedy začátek Umění naší paní Nyrny. Možná pozdě ji dospěješ i k formování energie a jejímu užití při léčbě. Domluvíma znovu se pustím do jídla. Když už jsem nemohl domeditovat tak se alespoň dobře najim. No a pak se asi kouknu na ty lechká zranění co někteří z nich mají. Široce se usměji. Doufám, že boro je ještě poblíž. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Džagzai začne obcházet a zvědavě se vás vyptávat na všechno možné. Zjišťujete, že je opravdu dost zvědavá a všetečná. A teď, když ji vidíte za denního světla a zblízka, si všimnete, že je to vlastně ještě mládě. Nejdřív promluví k Myře, o kterou pečuje Aurora Kočka k tobě opatrně přijde. Chvilku tě pozoruje a pak najednou...uslyšíš v hlavě něčí hlas. Cukneš sebou, protože to je něco, co jsi ještě nezažila: "Takže se konečně poznáváme, jak říkala Bronzová tvoje jméno...Mirra? Tak nějak. Už je ti lépe? Aha promiň, to mluvím na tebe já, stojím před tebou. Používám telepatii, protože moje tlama není uzpůsobená k mluvení, a navíc při telepatii vám rozumím, když mluvíte tím vaším příšerným jazykem, tak nerozumím ani slovo." Pak promluví k Auroře: "Líbí se ti jak Kain dokáže léčit? Jo, naučil se to dobře. Jsem na něj pyšná, v tom ho taky obdivuju. Když ty jsi ale léčitelka, jak Kain říká, tak jak léčíš nemocné? Nepoužíváš Umění? A že nechápeš, proč vám pomáháme, když bychom měli být nedůvěřiví. Kain má pravdu v tom, že jste pomoc potřebovali. Sama jsem mu to..ehm... navrhla. Prostě protože jste mi připadali tak zvláštní. To jak jste se tu objevili a tak. Doufám, že se na mě Kain nebude zlobit, když ti to teď prozradím..." s těmi slovy se Džagzai otočí na Kaina, snad s omluvným výrazem ve tváři (kdo ji vidí, znovu se může podivit tomu, že její obličejová mimika je trochu jiná než u obyčejných zvířat) "..zkrátka dokážu vidět auru všech tvorů a poznám, od koho může hrozit nebezpečí a od koho ne. Už dlouho jsem neviděla nikoho s tak čistě zlatou aurou, jakou máš ty." Pak promluví opět k Isabel: "Jakže? Izaibel Banki-Eb...? Brrr...to je ale divné jméno a špatně se vyslovuje. Můžu ti prostě říkat Černá? Takže od žáru slunce je tvoje kůže černá, no, to je logické, chacha. A říkáš, že ten blesk vystřelil z tvojí ruky sám od sebe? To je opravdu záhadné. Buď v tobě dříme přirozený talent k ovládnutí Umění, už jsem slyšela o případech, kdy se u některých projevilo Umění samovolně, ale nikdy takhle..jak bych to řekla..prudce. Anebo ten váš létající vůz vytvořil jistý druh energetického pole, ale to ti nebudu vysvětlovat, protože tomu sama moc nerozumím, jen vím, že se takové věci občas stávají, Kain tomu rozumí víc než já, a to v kontaktu s tebou vyvolalo ten blesk. Jenže to bys musela mít na sobě něco kovového, ale jak se tak koukám, tak nic kovového na tobě nevidím ... a povedlo se ti někdy dřív něco podobného?" Pak dojde k Imaruovi, který se už také probudil, a spustí na něj: "Ty s tím rudočerným kožichem, kterej si na sebe navlékáš a svlékáš... jo ty, na tebe mluvím. Proč tak pečlivě čistíš svoje meče? Kain má podobné, ale tohle nedělá." Úplně na konec ještě promluví k Johnymu: "Myslím, že to bude pro Kaina hračka, uzdravit tvoji nohu. Měl jsi štěstí, že se jed nedostal do krevního oběhu, jinak bys dopadl jako Myra. Jenom zasáhnul sval a tak ti paralyzoval jen nohu. Jak se ty, Hádavej, vůbec jmenuješ?" |
| |
| Zády sedím opřený o strom a poslouchám co ostatní říkají jak v reálu tak i v mé hlavě..Mezi tím přemýšlím o svém ůkolu..No dobře co když se to naučím ,ale pak na zemi to nepujde ,je to možné ,ale to se dozvím až pak.. ..Když uslyším něco o jídle postavím se a vezmu si jednu žahavku..Jen kývnu hlavou a hodím si ji do huby..V puse ke ihned začně skoro nesnesitelkné pálet až se skoro zadusím...Když však učinky přestanou hodím si do pusy další znovu mě zasáhne pálívá bolest ,ale už snesitelnější a slabší...Napiji se vody a hodím si do pusy další... Dobrý ty žahavky Kaine akorat pálí ,ale na to si asi každý časem zvikne že??? ,otočím se na Kaina a podám mu bez rozmyslu ruku...Jinak já jsem Jawo......Hodím si do pusy další žahavku a začnu ji ihned žvíkat...Jo Džagzai říkala že o zemi jménem Abalon nikdy neslyšela .Co ty??Slyšel jsi o ní někdy něco??? řeknu s plnou pusou a sednu si poblíž Kainova kamene... |
| |
| Kočky se rovněž nestraním – zajímavá atrakce, sice nevlkodlaková, ale taky fajn. No jo, nemůžou hned na začátek šoupnout ultrasuperblicí atrakci. „Já jsem rytíř Juan Augusto Silverado De los Osmos, ale takoví krásní tvorové jako ty mi mohou říkat Johny.“ Ani mě moc neznepokojuje, že jsem tak mezi krásné tvory zařadil i druhého Johnyho. Hodnou chvíli přemýšlím nad tím, jestli náhodou i svaly nejsou prokrvované, a tím pádem se jed nedostane do krve, ale nakonec to přijmu jako fakt. Jiná planeta, jinej zvyk. Navíc, kdo ví, třeba jsem to nerozmasíroval dost, aby se to uvolnilo. „A, eh, díky za pomoc,“ navážu po té myslící pauze. „Je fajn, že si tu v lese tak pomáháte.“ Usměju se. „Ale ono to asi jinak moc nejde, když tu všude máte ty… buzuny a ještěráky, co?“ |
| |
| Když se ráno proberu první co mě napadne je jestly je už se Myra probrala A v pořádku vypadá to že je sice v šoku ale vypadá v pořádku Následně du zjistit co dělaj ostatní Hmm to vypadá na snídani všimnu si připraveného masa a něčeho co vypadá jako houby. Po chvilce otálení si sednu k ostatním a vezmu si kousek masa a jednu houbu který prej říkaj žahavka No už sem jed hůř Následně ukousnu kousek žahavky tak tohle je docela síla zajim to kouskem masa a následně to zaliji douškem vody Musim uznat že si Kaine výbornej hostitel, ale řekni mi jak nám můžeš takhle důvěřovat? |
| |
| Když Džagzai do vysvětlím jak je to s tím proč je někdo z nás černý a jiný světlý a když se následně pokusí zopakovat moje jméno, které totálně zkomolí tak mi nezbývá nic jiného než se zasmát. Klidně mi říkej Černá mě to nevadí. Pravda když jsme přistávali stalo se v našem letounu něco co to možná vyvolalo a nikdy dřív se mi to nepovedlo. Vážně nevím. Ale možná bych ti na otázku jestli mám na sobě něco železného mohla odpovědět. Jen mi musíš slíbit, že to nikomu neřekneš. Tak co? Slibuješ? povím šelmě telepaticky a čekám jestli bude ochotná slíbit, že udrží tajemství a doprovodím to lehkým, povzbudivým úsměvem. Během našeho rozhovoru s Džagzai přišlo pár lidí a vzalo si svůj podíl. A jako na zavolanou i moje břicho začne žádat svůj podíl. Vezmu si ho tedy a otočím se zpátky k Džagzai a čekám na odpověď. Během téhle chvilky nabídnu kousek svého masa i jí. |
| |
| Nějakou dobu pozoruji dění kolem sebe a činost družiny a těch dvou bytostí. Nejsem přes to specialista a ani se v tom vůbec nevyznám ale podle mého odhadu jsou tu stejní lidé jako na zemi jen tu jsou jiné podmínky pro vývoj a proto Isabel dokázala střílet blesky, a tito tvorové dokážou používat telepatii, Soudě podle ticha které je skoro úplné bych řekl že se dobře baví ale posuzovat to nemohu. Následně se zvednu ze země protáhnu se a jdu se ozbrojen podívat dál po mýtině. |
| |
| Znovu podám Myře kus masa, než začnu odpovídat na Kainovy otázky, přiznávám že to co říkal mě místy i zarazilo. Jak mohl poznat, že jsem trochu nervozní? A to umění, možná bych to mohla zkusit a jako výměna bude to že ho budu učit naši řeč. To by nemuselo být tak špatný. Ale jak to myslel, že budeme pomoct ještě potřbovat? To půjde s námi? po pár vteřínách přemýšlení odpovím Nervozní, možná trochu. Ale kdo by nebyl když se ocitne na jiné planetě. Trochu se usměju a hned pokračuji á trochu. Ale kdo by nebyl když se ocitne na jiné planetě. Trochu se usměju a hned pokračuji Ano máš pravdu jsem léčitelka, i když k tomu používám jiné metody a nedokážu bez pár prostředků vyléčit takové vážné zranění jako měla Myra A účel dalších, Snad ti to někdy vysvětlím. Znovu se zamyslím Ty půjdeš s námi? Jestli jo tak tě ráda budu učit výměnnou za to že se mě alespoň pokusíš naučit umění. Domluvila jsem ke Kainovi a otočila se na Džagzai, při tom jsem žvýkala maso. Ano líbí se mi Kainovo léčení. Sice jsem taky léčitelka, ale trochu jinak, potřebuju k tomu pár věcí a podobně. Za to že jste nám pomohly děkuju. Vlastně to je první příjemná věc co se nám stala. Malinko se zarazím při řeči o Auře ážně si ještě nic takového neviděla? To je zajimavé, nechápu jak můžu mít zrovna já , jak říkáš ty, tak čistě zlatou auru. Moc zvláštní, vlastně je tu hodně zvláštních věcí |
| |
 | Isabel Džagzai zatím sedí u Johnyho, ale při tvé nabídce, že jí svěříš Tajemství, se na tebe otočila a zvědavě na tebe kouká, uši má natočené k tobě, jako by jimi snad mohla zachytit tvé myšlenky. Ty mi řekneš Tajemství? ... Slibuju, nikomu to neřeknu! dodá po chvilince. A když ještě nabídneš kočce kus masa, kočka se přižene k tobě a maso ti téměř vyrve z ruky. Odnese si ho kousek od tebe a spokojeně se do něj pustí. Tak povídej, Černá! |
| |
| Usměji se když se dozvím, že číča chce abych jí své tajemství svěřila a ještě víc mě rozesměje když se ke mě přiřítí a maso mi vytrhne z ruky div mi ji celou neukousla. Stále s úsměvem na rtech se přesunu k místu kde malá Džagzai zatím jí maso. Dřepnu se vedle ní a trochu jí podrbu na hlavě a pak jí řeknu Dobrá tedy kočičko. Řeknu tedy spíš ukážu ti své tajemství povím jí s úsměvem na rtech pak před ní napřáhnu svojí pravou ruku a nechám aby mi vyjeli železné drápy. Tohle je to moje tajemství řeknu jí a čekám na její reakci. |
| |
| Isabel (předem se omlouvám za změnu stylu vyprávění, snad to bude takhle lepší) Přestanu baštit maso a opatrně Černé očichám ruku s drápky. Tohle je tvé tajemství? zívnu. O tom vím... Přesto ale Černé ruku očichávám dál, dokonce si k tomu i stoupnu. Maso jako by přestalo existovat, i když mi náramně voní přímo pod čumáčkem. Ale máš ostré drápky! Umíš jimi i lovit? A mají všichni Černí lidé drápky? Jak se tak ptám, obcházím Černé ruku, tu do ní drcnu čenichem, tu tlapkou, začnu se k ní lísat. |
| |
| Ty o tom víš? Jak to? No lovit s nimi neumím. Ale kdyby si mě to naučila byla bych jedině ráda. A všichni černí lidé drápky nemají. řeknu jí a nechám ať mi ruku očichá. Ze začátku jsem trochu zmatená. Jak to, že o nich věděla? příjde mi to divné ale pak jak se k mojí ruce začne Džagzai lísat tak se usměji a hraji si s ní tak abych ji nezranila. Úplně zapomenu na okolní svět a vzpomenu si na den kdy jsem měla tyhle drápy poprvé a neuměla je ještě ovládat. Tehdy jsem roztrhla kožený potah na naší nové sedačce a naši se mohli zbláznit. Při této vzpomínce se znovu usměji. |
| |
| Isabel Začnu si s rukou hrát. Ty neumíš lovit?! Chichichichi.... Ale to je jednoduché, naučím tě to, jako jsem se to naučila já. Schovej drápky a koukej se! Poodběhnu kousek od Černé a začnu pohyby doprovázet instrukcemi.Nejdřív se přikrčíš a schováš, aby tě kořist neviděla, chi chi. Když kořist najdeš, vidíš ji, slyšíš ji, tak se připravíš ke skoku... začnu nadupávat s ušima našpicovanýma před sebe, pohled mám upřený do jednoho bodu.A pak skočíš! Tasíš drápky a ulovíš! A zakousneš! Ham! Zatnu drápky a kousnu Černou do ruky, pokud včas neuhne. Ale já jsem rychlá! Ale přesto si dávam pozor, abych jí moc neublížila. Jen tolik, co by snesla jiná kočka. |
| |
| Jawo, začnu odpovídat na vyřčené dotazy. Jawo? Bohove to znij jak nadávka v jazyce Ještěrek. nad tou myšlenkou se usměji a pokračuji a o nějakém Abalonu jsem v životě neslyšel a ani nevím kde by se měl nacházet. I když jesliže jsou na severu Klany a na vychodě jsou Kebrigove a teď jsem na uzemí Ještěrek tak je jen jediná možnost kde by mohl ležet Abalon. Z myšlenek mě vytrhne otázka od Střelce Jsme rád, že vám chutná. Čekal jsem kdy se ozveš. Podobný dotaz se dá čekat jen od bojovníka Střelče. A nebo od lovce, který si není jist tím, jestli už nádodou není sám loven bleskne mi hlavou. A neměla ta otázka spíš znít jak vy můžete takle důvěřovat nám? Zeptám se, je to lechká provokace, ale co v podstatě je to pravda. Mám pocit, že naše důvěra je oboustraná a stojí na velmi křechkých kořenech. Zatím. Pak svou celou pozornost upřu k Bronzové. Její poznámka o jiné planetě mě zaskočí, ale nedám na sobě nic znát Na tohle se budu muset později zeptat podrobněji Ano, asi pujdeme s vámi. usměji se Čičinku to tu začalo nudit a vy jste tak zajímaví můj úsměv se ještě rozšíří, až tak, že je vidět můj chrup v celé své kráse. A jsem rád, že jsi mou nabídku přijala Bronzová. Stihnu zaregistrovat, že Hádavý něco povídá v jejich jazyku jazyku, kterému, pokud Sestry dají, budu za nedlouho rozumněť. Pak ale uslyším divný zvuk, zvuk jenž do džungle nepatří. Zvuk kovu jenž se tře o kůži. Koutkem oka zachytím jak Černé z ruky vyjedou drápy. Je to po prvé co je vidím na vlastní oči. Kočičin popis byl ale velmi výstižný. To by mohlo částečnš vysvětlovat ten blesk Pomyslím si a s chutí se pustím do další žahavky. |
| |
| No neumím no. U nás na zemi lovit nemusíme ale tady se to budu muset naučit. odpovím Džagzai a schovám drápky. Pak šelmička odběhne kousek stranou a stoupne si čelem ke mě...tedy alespoň tlamou...a začne mi předvádět pohyby, které mi zároveň vysvětlí. Pak po poslední instrukci na mě skočí. Moje technicky zbystřené smysly zareagují rychle a tak tak uhnu abych se vyhnula kočičím drápům. Nepovede se mi to ale docela a číča mě jedním ze svých drápků škrábne do levé paže. Když dopadnu na zem tak se kouknu na škrábanec. Je to jen povrchový a ani to nekrvácí. Kouknu se provokativně na Džagzai a dravě se usměji. Dobrá tedy čičinko. Teď je řada na mě. Takže jak to bylo...jo...nakrčit se, schovat se, zaostřit na kořist, připravit na skok a skočit! s posledním slovem se pokusím rychle skočit po Džagzai. Uvidím jestli zasáhnu cíl. |
| |
| Christof Prohlížíš si džungli. Přijde ti stejná jako všude kudy jste zatím šli - stromy obrostlé mechem, křoviny, liány, šelest, praskání, kvákání, cvrlikot, hutná vůně stromů a exotických květin, vlhký a horký vzduch....ta všudypřítomná vlhkost a vedro jsou dnes ráno opravdu nesnesitelné. Zjišťuješ, že jsi od té vlhkosti celý ulepený a propocený. Alespoň že zatím se tu nikde neobjevili komáři. Vypadá to, že dnes bude hodně horký a vlhký den... |
| |
| Procházím se kolem a nic moc zajímavého se tu neděje. Horko vlhko další příznak tropického podnebí a příznak jedné blbé věci. Ještěři mají rádi teplo a často se vyhřívají, jsem tedy zvědavý jak to bude s těma ještěříma lidma, jestli jsou stejný jako jejich příbuzní na zemi je možné že se jich tu bude potloukat spousta. Když nic moc nenajdu vrátím se zpátky do tábořiště. |
| |
| Když dojím svou pátou žahavku poohlédnu se kde sem hodil batoh.Když ho konečně najdu ,vezmu si ho popojdu ke stromu o který sem se nedávno opíral sednu si a opět se opřu.Rukou zašmátrám v batohu a vytáhnu pouzdro s pergamenem uvnitř...Vytahnu pero a inkoust a začnu psát: 1.den-přistání na jiném místě,jsme nabadnuti Bzuznami,Myra a Sliver zasaženi,Myra nejspíš umírá..Kámen z hadíni hlavami,Džagzai , Kain... Saranče Kainovo Latinsky:Gigant Oedipoda Kain Tarnealsky:Bzuzna Popis:Podobají se zemským sarančatům,jsou však mnohonásobně větší a nemají křídla.Osten napuštěn paralizujícím jedem.Jed se dostane do krevního oběhu a oběť pomalu zabije (nejspíš)....Setkaly sme se jen s mláďaty.Byly vysoké asi 1 metr..Loví v tlupách a používají taktiku.. Vlčí člověk Latinsky:Homo Canis Lupus Tarnealsky:-------------------- Popis:Setkaly sme se s ním k večeru prvního dne.Používá umění a umí léčit..S jeho pomocí stále Myra žije..Obléká se do tradičních tarnealských šatů..Kain.. Magický Rys Latinsky: Linx Magicinus Tarnealsky:---------------- Popis:Velká podoba ze zemským Rysem Ostrovidem ,akorát bez chocholek na uších..Používá umění..Džagzai.. mezi jednotlivími useky psaní domaluji obrázky daných zvířat a udělám za tím poslední tečku... Chcete někdo vědět jaký rozdíl je mezi vlkodlakem a vlčím mužem?Ať už konečně někteří přestanou říkat že je Kain vlkodlat i když tomu tak není?? ,podívám se na Johnyho a pomalu sruluju pergamen a schovám ho opět v pouzdru.... |
| |
| Isabel Uhnula mi opravdu rychle! No, doskočím na všechny čtyři, a když se začne Černá chystat k útoku po našem, což je v podání tvora několikrát většího než jsem já a který je zvyklý chodit po zadních, velice zajímavá podívaná, už na nic nelením a sbírám veškerou energii na úskok. Černá promáchne drápky můj kožich, ale na kůži se mi nedostane. Ani nevím jak, už mám zaťaté drápky do kůry nejbližšího stromu a pevně jej svírám. Jsi rychlá, Černá! Víš jistě, že nebyla tvá bába kočka?! Rychle vyšplhám na blízkou větev, odkud budu Černou pozorovat. Brrr, ale že jsi mi dala! otřepu se a sednu si na větvi. Myslím, že se lovit naučíš rychle. |
| |
| Vyslechnu si odpověď a Kainovi oplatím úsměv. Nabídka byla lákavá, a zajímavá tak proč ji nepřijmout. Proč mi říkáš bronzová? To mi připomíná, že jsem se ještě nepředstavila. Jmenuji se Aurora Immortal. Ještě víc se uměju a rozhodnu se ochutnat žahavku. Ukousnu malý kousek a do očí mi vyhrknou slzy to pálí. Žahavka je opravdu přiléhavý název rychle to zajím masem. Moc to nepomáhá, ale je to lepší vysuším si oči a podívám se na Kaina Ty žahavky opravdu pálí. Dám další kus masa Myře a začnu pozorovat dění kolem sebe. Všimnu si Džagzai jak sedí na stromě a Isabel. Hrají si jako malé děti Probleskne mi hlavou, při tom se snažím nemyslet na ostrost žahavky, kterou jsem už stačila sníst celou. |
| |
| Skočím po Džagzai. Neškrábnu ji ale cítím, že jsem se dostala ke kožichu. Šelma rychle odskočí na strom a zatne drápky Ne číčo moje bába kočka nebyla. Tedy aspoň myslím. povím jí zpět telepaticky a usměji se na ní. Pak vyšplhá na větev kde se usadí a pochválí mě to můj úsměv ještě víc rozšíří. Díky Džagzai. Doufám, že naše další lekce budou brzy a že budu stále takhle učenlivá povím jí ještě s úsměvem na rtech. Hned na to se otočím a zamířím k jídlu, které jsem nechala stranou a dojím ho. Když jsem hotova se svou snídaní tak se rozhlídnu kolem a vidím, že většina z nás už je vzhůru. Hmmm. Asi jsem hodně dlouho nedávala pozor. pomyslím si napiju se ještě trochu vody a pak se vydám za Kainem. Vidím, že u něj stojí Johny. Ou. Tak to je další adept na léčení. No myslím, že je radši nechám. Ostatně zeptat se Kaina budu mít příležitost později. pomyslím si a změním směr. Teď mířím k Auroře a Myře. Ahojky. Tak jak se vede naší šípkové růžence? zeptám se když dojdu k nim a sednu si. Otázka je neadresovaná a tak čekám, která odpoví dřív. |
| |
| Bronzová Dojím žahavku a přemůžu pokušení si vzít ještě jednu. Mohlo by to mít nepříjemné následky. No asi je čas začít se věnovat raněným. probehne mi hlavou. Pak si ale všimnu jak Kočička zaútočila na Černou a zakousla se jí do ruky. K mému velkému překvapení zaútočí Černá stejným způsoben na Čičinku. Kdybych neviděl předchozí akci asi bych zakročil, ale takle... Ví jak je rychlá už ji v boji viděla, a pokud ji něco nevyjde její problém má si dávat větší pozor. Při této myšlence mi ruka sjede na pravý bok. Vím, že tam nic není, ale bylo. Hluboká sečná rána od mé starší sestry, Mistrni Tanci měčů, bojového stylu našeho rodu. Převážně, například otec patřil ke Střelcům. Připravim se na střet v základním postavění. Horní pravoruční meč pred sebou, ostřím směřujímcím k protivníkovy, dolní levoruční meč za sebou, ostřím směřujícím za mě. Obaceče jsou položeny na plocho, pokud se na ně kouká ze zhora. Oba meče jsou k sobě rovnoběžné. Váha přenesená na špičky a patama se nedotýkám země. Kolena mírně pokrčená. Souboj začal. spodním měčem vykryji úder Mistrové a z otočky zaútočím horním mečem, který zůstavá v základní poloze. Vykryla ho. Odskok. Úhyb. Kryji se dvěma mačům zároveň. Hlavně neztratit rychlost a rovnováhu. Další výpad, už se v podtatě jenom kryji. Dostávám se vedle sestry, podřepem se vyhnu jejímu útoku, využiji podřepu a rychlost vložím do otočky z které sekám po jijích nohách. Vykryla to. A zaútočila. Kryt, otočka a útok z druhé strany. Jak jednoduché a já zapomenu. Sestřin meč se mi zakousl hluboce do praváho boku. o čem jsi přemýšlel Kaine? začala mi vyčítat moje starší sestra, No moc se ne křeň sám dobře víš čím se za chyby platí s úšklebkem prohlásí, když mi priloží Boru k boku. Za chyby se pletí krví. S takovím to přístupem Tanec měčů nikdy neovládneš. prohlásí, když zkončí. Tobě se to řekne Sarah, ozvu se konečně já když jsi nejmladším Mistrem Tance měčů za posledních několik deletiletí. Při této vzpomínce se mi trář skřivý do šklebu, ale ten rychle zmizí. Bronzová, raději zůstanu u tohoto označení, nevím jestli bych tvoje jméno dokázal spávně vyslovit, začneme tedy s učením. prohlásím a začnu se zvedat. Pak dojdu na okraj mýtiny, sednu si do dřepu k jednimu ze stromů a začnu opatrně rozhrnovat hlínu. Když narazím na zelené listy opatrně začnu odhrnnovat hlínu i okolo. Po chvily prace vyndám misku zabelanou do listů. I přes obal z listů ke me dolehne vůně obsachu misky. Alespoň, že mast už je zralá. A podle vůně už několik dní. Usměji se a vrátím se zpět na mítinu, zabalenou misku se slovy rozbal to a obsah si prohlédni a pak to pořádně promíchej a nanes raněným na rány. Vytáhne to znich jed. podám Bronzové. Pak pokračuju ke svému vaku u meditačního kamene. Chvíly v něm hledám a pak vyndám další misku. Tentokrát prázdnou. Ale ne na dlouho. proběhne mi hlavou a ja se neubráním slabému, možná i škodolibému, úsměvu. Kousek od mýtiny je dutý strom. Misku dám pod jednu jeho dutinu a silně do kmene uhodím. Chvíly se nic neděje a pak vypadne nekolik "koleček" do misky. Stímto podivným nákladem se vrátím k zraněným. Už po cestě mě mě do nosu vnikne pronikavá "vůně" masti, tedy spíše kombinace výživné masti a plísně. Misku položím na zem. Boro jstejně nikam neuteče, ne v tomhle stavu. Zkontroluji jak Bronzová ošetřila rány mastí, pak jí misku s mastí vezmu a lechce to poopravím. Poté misku z mastí zabalím do listů, a natáhnu se pro misku s Boro. Teď sleduj Bronzová, vysvětlím ti to později. Už se začaly probouzet. Právě v čas. Pousměji se, jedno z nich chytnu hned za hlavičkou a z misky vyndám. Lechce ho podřáždím drápem u kusadel a když sebou začne mrskat, tak ho pomalu přikládám k ráně na noze Hádavého. |
| |
| Mast Mast zapáchá hodně pronikavě, ten smrad by se dal přirovnat k několik měsíců starým syrečkům. Dodatek pro Johnyho Kain ti přiloží k místu, kam tě do nohy bodl hmyzák, jakousi stonožku či červa, který vypadá takto:  |
| |
| Vlkodlačí plac Vlkodlak Poslušně vyhrnu nohavici s tím, že už se mi konečně dostane léčení. Pak se však objeví hmyzácká zrůda. „Hej! To si děláš prdel ne!“ vyjeknu, když mi ji položí na nohu. „Dej…“ zarazím se a strnule se podívám na broučka. „H-hodnej,“ stisknu zuby, aby se nezačaly klepat. To vypadá kurevsky jedovatě. Co to sakra je?! „Nekousej, jo? Když nekousneš ty mně, nekousnu já tebe.“ |
| |
| Na stromě Když naše hra s Černou skončila a ona se pustila do jídla, uvelebila jsem se na větvi a začala pozorovat i ostatní členy smečky. Někteří posedávají, skoro všichni jí. Což mi připomene, že bych měla mít ještě kus masa od Černé. To chvilku počká. Rozhlížím se dál... Jeden za samců zmizel! Rychle se rozhlédnu a brzy jej spatřím potloukat se na okraji mýtiny. Tak se třeba neztratí... Mezitím už Kain vytáhl TU smradlavou mast, jen při pomyšlení na ten puch se otřepu, a začal vysvětlovat Bronzové, co má udělat a proč. Myrra pořád vypadá bledě, ale ránu má zacelenou. Pak se ti dva pustili do ošetřování Hádavého. Koutkem oka zahlédnu, jak se ten tmavý samec dokrmil a začal čenichat kolem. Pak vytáhl u jednoho stromu z velkého měchu kus plátna, lahvičku a drápek. To mne zaujme. John Jawo Seskočím ze stromu, po cestě lapnu masíčko a uvelebím se na co nejnižší větvi nad Jawem. Začnu maso pojídat a při tom po očku sleduju, co to tam dole kutí. Rozdělá plátno, otevře lahvičku, namočí drápek (dobře jsem si všimla, že drápek měnil na špici barvu) a začne jím škrábat po plátně. Nechává to za sebou takové tmavé cestičky... Copak to děláš? To už mne ta jeho činnost natolik zaujme, že se prostě musím přijít podívat blíž. Uvelebím se kousek nad jeho hlavou a upřeně sleduji jeho počínání. |
| |
| Pasiphae,Jungle,Kainovo Obydlí Asi to nikoho nezajímá..Aha už sem si vzpoměl koho mi Johny připomíná.. pomyslím si.¨ Vlkodlak jako vlkodlak.. odsekne John Darwin a bouchne rukou do stolu ,až se sklenička s vodou převrhne a voda zmáčí papíry co jsou na stole.Ne to není pravda vlkodlak a vlčí člověk jsou jiní křiknu na Daerwina a prudce se postavím...Kurva když já říkám že vlkodlaci jsou jen jedni tak to tak je........Bouchnu pěstí do stolu a... Džagzai Ze vzpomínek mě zytrhne Džagzai..Píšu..Ale to ty ale nemůžeš znát možná Kain to umí ale silně pochibuji...Píšu si to co jsme v posledních chvílích zažili a píšu si také jaké zvířata jsme potkali..Někdy to možná přepíšu na knihu.A budeš tam zmíněna i ty Džagzai... řeknu telepaticky Džagzai a podrbám ji za uchem...Tam odkud pocházíme sme psát uměli skoro všichni ,teď to však nahradily počítače a stroje...Už je jen málo lidí co umí psát jako dříve... Johny Postavím se a znovu se podívám na Johnyho ..Hej Johny tedka se bojíš ,ale pak zas budeš dělat chytrího a drsnýho co.. Džagzai Ani nečekám na odpověď a opět se obrátím na Džagzai Jinak já jsem se ještě nepředstavil,jmenuji se John Jawo ,ale můžeš mi říkat jakpak se ti chce.. |
| |
| Strom - nad Johnem Jawem Jawo Hmmm, drbáníčko za ouškem mám moc ráda! Předu. Jůůů, a to se všechna zvířata vejdou do těch ještěrčích cestiček? Ukaž mi, jak vypadá mé jméno? A co tam píšeš o Kainovi? Ale při zmínce o strojích a počítačích přést přestanu a můj postoj i vibrace myšlenek je zaražená, rozpačitá: Co jsou ty stroje a počítače zač? To vám ukousli ruce, že nemůžete psát?! |
| |
| Kainovo obydlí Džagzai Plácnu se do hlavy a pomyslím si.Já blbec sem se prořekl.. No to vlasně nejsou cestičky jsou to písmena a ty dohromady spolu dávají slova a ty zas věty a tak dále... ,znova vytáhnu papír z pouzdara a zadívám se do něj,až najdu to co hledám,a to Džagzaiino jméno ukážu na něj prstem..Takhle vypadá tvé jméno a takhle sem tě nakreslil. řeknu a posunu prst o pár centimetrů níže.A o Kainovi tam zatím moc nepíšu zatím nevím co psát, vím jen že používá Umění a není to člověk..A abych ti odpověděl na to co jsou ty stroje a počítače zač tak posloucherj.. řeknu a zandám papír spátky do pouzdra ,které hodím do batohu a pokračuji.Jsi docela blízko stroje je název pro meče, další zbraně co dokáží useknout ruku a co se týče těch počítačů ,tak tak se u nás říká moskomorkám,jsou to paraziti a ty ti něco sežerou a kvůli tomu pak nemůžeš psát ,prostě to zapomeneš... .Hodím do pusy další žahavku a začnu ji s úsměvem kousat.Džagzai stále drbu za uchem. |
| |
| Mýtina - léčení 2.část Všimnu si, že sebou začal Hádaví mrskat a něco křičet to svou řečí. U Sester! To jednou nemužou něco přijmout jako dané, to se musí pořád hádat a mít ke všemu námitky?! mihne se mi hlavou, neudržím se a zlostně zavrčím. Chytnu Hádavému levou rukou zraněnou nohu, Boro potřebuje na zakousnutí klid. Poté Boro přiložím k ráně a bez toho abych ho pustil ho srovnám aby ji celým svým tělem zakrýval. Poté ho pustím aby se mohl konečne zakousnout a zabořit nožičky podél rány. Když je Boro pevně uchytí, pustím Hádavého. Pak vezmu další Boro a ošetřím pomocí něho ruku raněného samce. Když zkončím, seberu misky a odejdu na okraj mýtiny. Zbylá Bora z misky vyhodím dále do džungle a mast zase zahrabu na její původní místo. Seberu prázdnou misku po Boro, dojdu k meditačnímu kameni, misku uklidím zpět do vaku a sednu si na kámen. Kočička Dost by mě zajímalo jak dlouho hodlají v džungly přežít, s přístupem některých typuju jejich přežití jen na nekolik dnů. Kolik typuješ ty Čiči? |
| |
| stále nemůžu vyjít z údivu nad našimi společníky. Aurora mi dá kousek masa, a i když mi dělá menší problémy ho pozřít, za chvíli cítím, jak se mi žilami rozlévá energie. Pak se ozve něčí hlas. Chvíli mi trvá, než poznám, že zní jen v mé hlavě. Ale blázen asi nejsem, přestože na mě mluví ta kočka. Velmi mne těší, musím říct. Ano, je mi lépe. Vzhledem k tomu, že jsem málem umřela, o hodně lépe. Ano, jsem Myra. A ty? Ani se nepokouším ptát se kočky, jak je možné, že používá telepatii. Tady je možné zřejmě vše. Jak mi síla proudí žilou, mám dokonce už sílu se rozhlížet po okolí. Zahlédnu, jak ten vlčí člověk přikládá Johnymu něco na nohu. Z jeho ječení pochopím, že je to nějaký brouk, či co. No fuj! Najednou mi přestane chutnat. |
| |
| Strom u Johna Jawa Jawo S nadšením pozoruju, co mi Jawo ukazuje. Ouška mám našpicovaná dopředu, i když náš rozhovor probíhá v myšlenkách. Už už se chci zeptat, co tedy o Kainovi napsal, když hned pokračuje s vyprávěním. …co jsou ty stroje a počítače zač, tak poslouchej... Seskočím k Jawovi na zem, sednu si vedle něj a celá moje mysl se soustředí na něj. (Končím telepatický most mezi všemi členy smečky! Všichni kromě Johna tedy najednou jakoby ohluchnou, pokud se s nimi zrovna nebaví Kain.) Jawo konečně pokračuje se svým vyprávěním. Začne mi vyprávět, že stroje je název pro meče a jiné zbraně. V té chvíli zbystřím všechny smysly, oči přimhouřím. Něco mi tu nesedí, tahle smečka říká tolik podivných věcí. Jawo Jsi si jistý, Jakpak se ti chce, chi chi, že se nemýlíš? Kouknu se Jawovi do očí, jako bych tam snad mohla něco vyčíst. |
| |
| Když jsem dojedla svoje jídlo. Tak jsem se chvíli rozhlížela po okolí a po mýtině. Začalo se oteplovat a vypadalo to na hodně teplý den. Z mého rozjímání mě probere nějaký vyjeknutí. Rozhlídnu se okolo a uvidím jak se Kain pokouší vyléčit Johnyho, kterýmu se to ani za mák nelíbí. No jo no zase Johny. Že mě to nepřekvapuje. pomyslím si a zaměřím pohled na to co se mu Kain snaží k ráně přiložit. Po chvíli rozeznám něco mezi červem a broučkem. Otřesu se a kouknu se jinam. Pak uvidím, jak se Myra už sama krmí a stejně jako většina z nás pozoruje co dělá vlkodlak. No tak vidím, že naší zraněné je už líp. zvednu se ze svého místa a zamířím k Myře. Ahojky Myro. Tak jak se ti vede? Celkem něco viď. zeptám se jí když k ní dojdu a sednu si. S poslední větou ukážu směrem ke Kainovi a Johnymu. |
| |
| Usměju se na Isabel. Vidím, že je stejně znechucená z hmyzí scény, jako já. Ahoj, Isabel. Je to hnus. Já jenom doufám, že něco takového neprováděl se mnou, když mě léčil. A pokud ano, radši mi to neříkej. Tobě se doufám nic nestalo...? Prohlédnu si ji, jestli nemá viditelná zranění. |
| |
| Neboj já jsem v pořádku jen pár modřinek ale nic vážného a můžu tě ujistit, že s tebou nic takového nedělal. To jak tě vyléčil byl zázrak nad zázraky. Tohle medicína u nás na Zemi nezná. No ale nepochybuju o tom, že to stejně jednou dovládne jako skoro všechno. odpovím Myře s lehkým úsměvem na rtech. Jsem ráda, že už jí je líp. Pak se znovu kouknu směrem ke Kainovi a jak zjistím tak se situace tam nezměnila. |
| |
| Vlkodlačí plac John Jawo Znechuceně se po tobě podívám a ukážu ti prostředník, gesto které se na této planetě mým přičiněním možná dost brzy uchytí. Vlkodlak „Sakra, co to…?!“ vyjeknu, ale když se podívám kdo mě chytil, radši sklapnu. Ne moc nadšeně hledím na to, jak se brouk přichytává. Pak si ale uvědomím, že nohu necítím, takže mi to může být ukradené. Zhluboka vydechnu. „No, asi díky.“ |
| |
| "Vlkodlačí plac" Johny Silver Cítíš, jak se ti červ zakousne do masa v místě, kam tě bodnul hmyzák. Cítíš mravenčení, které brzy přejde v pálení. Máš pokušení červa odtrhnout a zahodit, úpěnlivě se podíváš po vlkovi, ale vidíš jen lhostejný výraz v jeho tváři. Pálení po několika dlouhých minutách přejde a ke svému údivu zjišťuješ, že začínáš svoji nohu cítit. Zack vedle tebe, kterého potkal stejný osud, ale vlk mu nechal zakousnout červa do ruky, se také usmívá. Tahle šílená léčebná metoda opravdu funguje. Asi po půl hodině už nohu cítíš víc a už se můžeš belhat i bec cizí pomoci, ale stále to ještě není ono. Vypadá to, že červíka si tam ještě budeš muset nechat nějakou chvíli... a kromě toho tvůj nos zvyklý na vytříbené vůně zaznamenává nelibý smrad té odporné masti, kterou ti Aurora napatlala na místo bodnutí žihadlem ještě před tím, než se ti do něj zakousnul červík. |
| |
| Číča se mě na něco předtím ptala, myslím, že to byla otázka mířená na mé rituální čištění mečů, neodpověděl jsem jí však, celá má mysl byla oddána tomuto rituálu a přednesu básně, kterou jsem napsal pro tento rituál. Po vyleštění se dělo mnohé, přesto já nějak neměl náladu nic řešit. Na co jsem však chu%t měl, byl můj japonský čaj, který jsem si dovezl sebou. Myslím, že by nebylo na škodu pozvat i ostatní. Bohužel telepatické spojení bylo přerušeno, proto se s Kainem snažím domluvt rukama nohama a zjistit, jak si uvařit vodu. |
| |
| Dobře, zůstatň tedy u té Bronzové odpovím mu. Jakmile se začne zvedat, jdu pomalu za ním. Malinko zaraženě se podívám na zabalenou misku co mi Kain podávé, ale vezmu ji do rukou. Rozbalím ji a do nosu mě hned uhodí zápach. no fuj to je puch pomyslím si, ale zase na druhou stranu si řeknu, že to není zas tak strašný. Udělám tedy co mi Kain řekl a mast promíchám. Potom přistoupím k Silverovi a na ránu mu su mast natřu. Snažím se aby to bylo všude. Pak čekám až to příjde Kain zkontrolovat. Dívám se jak něco lehce poupravil, ale spíš se zaměřím na druhou misku. Co to v ní je? zeptáms e sama sebe, ale vzápětí uvidím nějakého brouka. Je ještě v klidu, ale za chvíli sebou začne mrskat. Dívám se jak ho Kain přikládá k ráně. A ten červ se do ni pomalu zakusuje. To mi něco přípomíná, asi něco se učilo kdysi na škole. je to až moc dávno. při tom pozorně sluduju co Kain dělá. Toho brouka bych na sobě nechtěla mít, ale je to zajimavá podívaná pomyslím si, když Kain vydává druhého bouka. Chvíloi ještě ty dva podivný brouky pozoruju, a poté se rozhlédnu po mýtině. Všimnu si Kaina, který už zatím misku s mastí zahrabal do země a tu druhou si dal do vaku. Zvednu se od Silvera a jdu blíž ke Kainovi. sednu si na trávu. Vysvětlíš mi teď co byli ti brouci, nebo ža někdy jindy? zeptám se a zadívám se někam nazelené stromy |
| |
| "Vlkodlačí plac" Christof Jak se vracíš do tábořiště, rozhlíšíš se pořád kolem sebe a tvoji pozornost upoutá země pod tvýma nohama. Je tu plno mechu, spadaných lián, keříky a pro tebe neznámé rostliny a mezi nimi to jen kypí životem. Malí pavoučci si to promenádují sem a tam, broučci, mravenci... opravdu je tu všude plno života, který na první pohled není vidět... Když se vrátíš zpátky do tábořiště, vidíš, jak vlk zrovna léčí Johnyho paralyzovanou nohu a Zackovu ruku. Když se podíváš trochu pozorněji, všimneš si, že mu k ráně přikládá jakéhosi nechutného červa! |
| |
| Pavouci, mravenci, jednoduše řečeno je tu spousta hmyzu a brouků. Chtělo by to někoho jiného já se v tom nevyznám. Pakchvíli pozoruji Johnyho a Zackovu léčku a pro sebe se usměji. Zajímavý způsob ale spíše bude zajímavý ten červ, protože na zemi se tak také dřív léčilo. Používali se všelijací brouci a i pijavice, zkrátka vše milé a přítulné. Když skončím podívanou tak pokračuji dál v prohlížení. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Bronzová Cítím se unaven. Velmi unaven. Udržovat telepaticky most s členy"divné smečky" je náročné. Asi budu komunikovat jen s někým z nich. Ať se pak dohonou mezi sebou. Samozřejmě, že ti to vysvětlím Bronzová. Tak jsem se přece dohodly. Odmlčím se potřebuji si srovnat myšlenky a také vymyslet jak to Bronzové nejlépe vysvětlit. Ta smradlavá mast, co jsi jim dávala do ran, tak jejím jediným účelem byla výživa plísně, to bílé na vrchu, kvůly tomu jsi to musela promýchat. Samotná plíseň má jediný účinek. Zbavuje zasaženou oblast jedu, nasává ho do sebe. Nejzajímavější na tom je, že tím jak jed vysaje, tak sama sebe zahubý. Další odmlka, aby jsem si já i Bronzová mohly utřídit myšlenky. A ten brouk se jmenoval Boro. Živí se krvý toho do koho se zakousne. Ale je zajímavé, že se drží jen zraněného jedince. Organizmus, když je raněn začne pumpovat do organizmu určitou látku a touto látkou se Boro živý. Když je ojedinec zdravý tak Boro nema co žrát a odpadne. Promnu si krk. Mám někak ztuhlé svaly. To bude tím, že jsem se ještě nikam nepohnuli. A důvod přoč ho Klany používají při léčbě? Duvody jsou dva. První ke, že když se Boro zakousne tak do okolí zaboří svoje nožičky a ty složí pod svoje tělo čímž ránu stáhne. A druhý důvod je ještě důležitější. Jelikož Boro jím musí logicky i vylučovat. A jeho výměšky obsahují látku, která výrazně urychluje léčení zranení. Domluvím a nejednou mě něco zaujme. Koutkem oka zachytím divný pohyb. Kouknu se tam a co nevidím, Bojovník tam poskakuje a delá divné posuňky. Co to má znamenat? zeptam se Bronzové a pokynu směrem k Bojovníkovi.Tohle už je ne mě trošku moc. Pomyslím si a šáhnu do vaku a vytáhnu Bylinku a dva poháry. Oba naplním tímto vzácným nápojem až po okraj. Jeden podám Bronzové a druhý do sebe kopnu. Účinek se dostavý skoro okamžitě. Cítím jak se mi tělem rovlévá příval energie. Doufám, že tohle už nebudu muset v nejbližší době opakuvat |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Jak dlouho, že vydrží? Chichi, moc dlouho ne. Ta smečka spolu asi není moc dlouho, i vaše štěňata se brzy naučí, jak se mají chovat! A oni? Pch, hádají se, nepečují o sebe, podívej se! Každý se drží od ostatních. Jen samice se drží spolu, a to jen díky Bronzové. Kaine, je mi z toho smutno. Ale Bronzovou musíme ochránit, tak výjimečnou auru jsem neviděla! (Pokud situace dá, a PJ :), stulím se ti u nohou, počkám na tvou reakci a pak budu spát) |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Čičinka Když nalávám Bylinku zruším spojení s Bronzovou a vyšlu krátkou zprávu KočičceJe na nich něco divného. Nemyslím tím jak vypadají, ale jak se vyjadřují. Používají dívné obraty nemyslíš? Zašpuntuju Bylinku a uklidím ji zpět do vaku. Ukončím spojení s Čičinkou a znovu navážu telepatický most s Bronzovou. Když se mi Kočička zchoulý k nohám začnu ji hladit. Zasloužíš si trošku oddechu pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro (V soukromé mi nemusíš psát, že mluvíš se mnou :) Jenom měj pořád na paměti, že bude děj asi trochu posunutý, protože s Jawem mluvím zatímco vy dva léčíte, když jsi přiložil Hádavému Boro na nohu, my se začali bavit.) Používají divná slova a Jawo mi lhal! Píše o tobě knihu. A o mně taky, dokonce mi ukázal, jak vypadá mé jméno v tom jeho ještěrčím písmu. A taky můj obrázek, aspoň to říkal. Ale já jsem hezčí, chi chi. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro (nj ja zapomel to uz je sila zvyku presne adresovat komu pisu. a neboj cas mi zatim nedela porblem, ale doufam ze tahle komunikace "v budoucnosti" nepotrva celou hru) Něco nám tají, ale to zatím neřeš Čiči, jsem lovci a lovci jsou trpělivý. Hladím usínající Kočičku. Teď se ničím netrap a odpočiň si, promluvíme si večer až na to budeme mít více klidu. Při mínce o Knize můj pohled zabloudí k vaku kde je můj vlastní spis už z nějaké části popsaný. Jsou vněm záznamy o mém receptu na Probouzeč a další drobnosti co chci předat po svém návratu Klanům. Brzy tam budu muset napsat i zmínku o "divné smečce". Pomyslím si, ale pak už nemyslím na nic a jen hladím spící Čičinku. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Konečně usínám, vyčerpaná. Příjemné dotyky Kainovy ruky za chvíli necítím. (Doufám, že budeme mít několik hodin, aby číča mohla spánkem nabrat síly) |
| |
| Vlkodlačí plac Vlkodlak (víceméně) Šklebím se nastupující bolestí, protože očekávám, že se to ještě zhorší. Ale ono ne. Překvapeně hledím na červa, na vlkodlaka, a pak na podobně postiženého spolusoutěžícího. Začnu se šklebit. „Díky. Ale fakt mockrát děkuju.“ Zubím se na vlkodlaka, ale hned toho nechám – vypadá to, že cením zuby. „Takhle, víš, takhle my dáváme najevo radost. Ukazujeme zuby,“ osvětlím mu, i když už mě nejspíš ignoruje. Začnu se vesele belhat po táboře a přemýšlím, jak pojmenuju brouka. Ulevil mi od paralýzy, díky němu budu moct znovu hrát. Dalo by se říct, že si k němu buduju přátelský vztah. |
| |
| Mýtina- u meditačního kamene Kain trpělivě čekám, až mi Kain začne odpovídat. Jakmile to udělá odvrátím svůj pohled od zeleně a podívám se na něj. Plíseň, to je dobrý pomyslím si když se na chvíli odmlčí, jinak pozorně poslouchám jeho vysílané myšlenky. Snažím se zapamatovat si všechno co říká, vlastně to není tak těžké, mám vcelku dobrou paměť. To už od mala. brouk Boro. pěkný jméno, na to že tak pěkně nevypadá. A jestli odpadne, tak jsme zvědaví kdy odpadne Silverovi. Kdy tak odhaduješ, že Boro odpadne? zeptám se. co...? nedokončím a ohlédnu se tím směrem jakým Kain ukázal. Co to dělá? Nemám tušení, ale asi něco po tobě chce. Imaru, co to děláš? zavolám a při odpovědi se usměju. Uvařit čaj, to mu nestačí normální voda? Kaine, tak Imaru se ptá jak si má uvařit vodu. zasměju se Já bych to uvařila asi nad ohněm, i když moc bych to neryskovala. pak se tázavě dívám co mi to Kain nalévá.Počkám až to vypije a hned se zeptám co to je za nápoj?? neduvěřivě se zadívám na jeho hladinu. No snad mi to nic neudělá, ale radši si počkám na odpověď |
| |
| Kainovo obydlí Džagzai Ne opravdu se nemýlím.Tam odnás jsme se vydaly do knihoven Abalonu ,hlavního města Abalonu bohužel jsme však zabloudily a stratily se.. kouknu na Džagzai a podám ji kousek masa,další si hodím do pusy a začnu ho žvíkat...A je tu v blízkosti nějaké město?? |
| |
| Mýtina - meditační kámen Bronzová Netuším kdy Boro odpadne. U nás to u podobného zranění trvá několik dní, ale vy jste jiní, i když nám podobní. odpovím a poté si všimnu, že Bronzová nedůvěřivě sleduje hladinu Bylinky. To je jen Bylinka. Používáme jí jako záhklad několika nápojů s různými účinky. To podle přidaných bylin. Samotná v podstatě nic nedělá. Široce se usměji. Teda pokud ji nevypiješ přes přílis. Zkus ji a uvidíš sama. Docela jsem udiven odpovědí proč Bojovník poskakuje. Uvařit vodu? Proč chce vařit vodu? Toho jak se Hádavý kření si nevšímám. I jeho cenění zubů je mi ukradené. Kdybych chtěl tak mu tu jeho tlamu zavřu na vždy, ale na to není nikdy pozdě. Bronzová, Bojovník Zavřu oči a naváži s Bojovníkem Telepatické spojení, bez toho abych stávájící zrušil. Proč chceš vařit vodu? Nechápu to, nevidím jediný důvod proč vařid vodu. Ale asi nějaký bude, když tu takle poskakuješ, buď tak hodný a řekni mi ho. začnu vyzvída. Tohle mě opravdu zajímá. Jinak ohniště na uvaření vody si můžeš rozdělat i někde tady. Dřevo je pod chajdou tak si nějaké vem. Vyslechnu si Bojovníkovo odůvodnění proč chce vařit vodu a přesunu svou pozornost k Bronzové. Kam máte odsuď vůbec namířeno? Tedy to asi vím do Abalonu, ale co to ten Abalon je? Já o žádném takovém místě nevím. Snad v Knihovně by o něm mohla být zmínka, ale silně o tom pochybuji. Odmlčím se a v klidu počkám na odpověď. Usměji se Já mám přeci času dost. |
| |
| Rekapitulace situace na "vlkodlačím place" Čas: přibližně 9-10h ráno, Druhý den Hry (TK - telepatický kontakt) Meditační kámen uprostřed mýtinky Kain - dokončil léčbu Johnyho a Zacka, TK s Aurorou a s právě příchozím Imaruem Imaru - přichází ke Kainovi a ten s ním navázuje TK Aurora - asistuje Kainovi při léčení Johnyho a Zacka Zack - tiše stojí opodál se svým novým souputníkem zakousnutým do ruky Johny - vesele skotačí po mýtince se svým novým souputníkem zakousnutým do nohy Myra - sedí poblíž a snaží se zorientovat (vlastní uzdravení, nové tváře Kain a Džagzai, léčba Johnyho a Zacka...), baví se s Isabel Isabel - sedí u Myry, pozoruje léčbu Johnyho a Zacka a baví se s ní Okraj mýtinky Džagzai - TK s Jawem Jawo - TK s Džagzai Christof - lelkuje a je ponořen do vlastních myšlenek Steven - lelkuje a je ponořen do vlastních myšlenek Sniper - lelkuje a je ponořen do vlastních myšlenek |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro "Ne opravdu se nemýlím. Tam od nás jsme se vydali do knihoven Abalonu, hlavního města stejnojmenné země, bohužel jsme však zabloudili a ztratili se..." Dál se tě ptá, jestli tu je v blízkosti nějaké město - o žádném nevíš, jen jsou někdě poblíž ještěrky, které možná mají nějaké vesnice, ale nejsi si jistá, protože jsi u nich nikdy nebyla, ale jinak jsou města vlčích lidí dál na sever, nějakých 25 dnů rychlého běhu (asi 700 km). Viz. tato mapa, kterou má i Kain:  |
| |
| Nemám si s ostatními co říct a tak radši jenom mlčím a sleduju jejich počínání. Z přítomnosti červa na mé ruce jsem mírně nervózní a tak každou chvíli zkontroluju, jak to vypadá. |
| |
| Vlkodlačí plac Rozhlížim se po okolo a přemýšlim co mi řekl Kain ..naše důvěra je oboustranná, no ne že bych mu nebyl vděčnej že nám poskytl přístřeší, ošetřil naše raněné a pohostil nás, ale stejně mojí důvěru si jen tak nezíská. Pak si sednu zády ke stromu vytáhnu dýky a začnu je čistit kouskem svého oblečení, to samé pak udělám i s mečem. Pak vezmu šipky do kuše a podívám se zda není nějaká z nich špatná že by se nedala použít. Když s drobnou údržbou skončím pozoruju ostatní a čekám kdy se zas pohnem okus dál. |
| |
| Mýtina, u meditačního kamene Kain Jen Bylinka, a nic nedělá, dobře, dobře. Kainovi oplatím úsměv ale na bylinku se pořád nedůvěřivě koukám. Její ochutnání oddaluju, radši chvíli poslouchám to co říká Kain Imaru. V pravé ruce držím pohár a levou rukou si trochu projedu vlasy a rozhlédnu se kolem. Pořád stejný. Stejná zelená barva pro sebe se usměju. Kain na mě znovu obrátí pozornost a já na něj otočím svůj pohled. Jak mu mám vysvětlit co je to Abalon a proč tam jdeme? No tak mysli. Abalon to je název pro jedno území, které hledáme. sevřu oběma rukama pohár. Knihovna? Kde? zeptám se a teď se rozhodnu napít Bylinky. Najednou nebo postupně? No tak třeba najednou nádech výdech, potom přiložím pohár k ústům a Bylinku vypiju. Čekám co to se mnou udělá, |
| |
| Aurora Když si čichneš k tekutině v poháru, která vypadá jako obyčejná voda, ucítíš jemnou bylinnou vůni. Napiješ a než polkneš, převaluješ tekutinu na jazyku. Má příjemnou bylinnou chuť, ale nedokážeš určit čemu se podobá. Polkneš a ucítíš, jak se ti pomalu rozlévá síla postupně po celém těle, je to trochu euforický pocit... ale vzápětí se ti zatočí hlava, jakoby jsi do sebe kopla přinejmenším dva panáky nějakého hodně silného alkoholu. Trochu se ti zamlží vidění a trochu se ti zvedne žaludek. |
| |
| Strom - stále ještě u Johna Jawa :) Jawo V momentě se naježím, ale rychle se zklidním, nejsem přeci jako tito dvounožci. I Jawo pocítil záchvěv vzteku na telepatické hladině. Od nabízeného masa znechuceně odvrátím hlavu. O žádném městě nevím, ani nevím co je to ten Abalon. Možná Kain bude vědět. Mrsknu ocasem a seskočím na zem. Co ty vlastně umíš kromě psaní a lhaní? přivřu očička, trošku to vypadá jako bych se smála. |
| |
| Mýtina -U meditačního kamene Nádech výdech rychle Bylinku vypiju a ucítím příjemnou chuť a teplo, které se mi začalo rozlévat po celém těle. Co jsem čekala, že to se mnou udělá? A ta energie pomyslím si jenže v tu chvíli se mi trochu zvedl žaludek a zatočila hlava a já se podepřela volnou rukouštěstí že nestojím to už bych ležela na zemi probleskne mi hlavou. A teď se snažím rozkoukat to zamlžené vidění. To je snad nějaký alkohol, pořádně silný alkohol. Ale snad to bude v pohodě, určitě. pomyslela jsme si a snažila se zkoumat zelenou barvu naproti mě |
| |
| Mýtina - meditační kámen Aurora Mají podobnou reakci na Bylinku jako štěňata. pomyslím si když vidím co se stalo Bronzové. Tedy spíš cítím díky telepatickému mostu. Přiznávám o Abalonu, jak už jsem řekl, jsme nikdy neslyšel. Pokud to je název nějakého místa mohla by být o něm nějaká zmínka v některém z mnoha spisů jenž jsou uloženy v Knihovně. počkám aby Bronzová mohla vstřebat informace a poté pokračuji Knihovna se nachází na území Klanů. Kde jinde by měla také být, že? pomyslím is a pokračuji Mohu vás tam zavést, ale bude to pro vás dlouhá a namáhavá cesta. Pohledem přelétnu raněné. Teda pokud tu cestu vůbec přežijí. Pomyslím si a pomalu přejdu do lechčí formy meditace aby mě udržování Telepatického mostu tolik nevyčerpávalo. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Vlkodlačí plac - u meditačního kamene Aurora Jak se snažíš vstřebat ten silně alkoholický Kainův nápoj, kterému říká Bylinka, zjišťuješ, že to není jen obyčejný alkohol, ale tvůj profesionální lékařský cit ti říká, že bude vyrobený z nějaké prazvláštní rostliny, která má snad i trochu halucinogenní účinky. Jak se tak zadíváš na okolní džungli, slije se ti její zelená barva do jediné rozmazané šmouhy. Slyšíš vlkův hlas trochu divně, jako kdyby na tebe mluvil z dálky. Povídá něco o Abalonu, pak o nějaké knihovně a pak o dlouhé cestě. Ale moc jeho slovům nerozumíš....plně tě zaměstnává vnímání okolní džungle...civíš na zelenou šmouhu okolo sebe a ta začně hrát všemi odstíny zelené... jasně smaragdově zelenou, trochu tmavší peprmintová, žlutozelenou jako má lima, vojenskou khaki...plno odstínů ani nedokážeš pojmenovat. A pak z ní začnou vystupovat květy všemožných tvarů a hlavně barev - karmínově červené, třešňově rudé, červenofialové, růžové, rubínové, zlatavě žluté, jantarově žluté, tyrkysově tmavé, indigově nafialovělé, světle modré a mnoho dalších barev.... a zvuky kolem tebe se také slijí do jediného, který ti přijde jako kdyby hrál nějaký pralesní orchestr složený z desítek cvrlikajících ptáčků, syčících hadů, hmyzího šustění a šumu větru v houštinách a korunách stromů.....a tvůj čich začne zaznamenávat všemožné vůně...květů, tlejícího dřeva a plno dalších vůní, které si nedokážeš zařadit.... ...a to po jediném pohárku toho nápoje. |
| |
| Když vidím celou tu léčbu tak se přece jen ukáže, že nemám tak silný žaludek jak jsem si myslela. Pak se Aurora napije nějakého nápoje, který jí podá Kain a teď vypadá trochu jako opilá hadrová panenka. Tahle země se pro mě stává stále větší a větší záhadou. pomyslím si a podívám se na Myru. Ta z toho taky nevypadá nijak odvázaně. Rozhlídnu se po ostatních. Každý dělá něco jiného. Někdo též sleduje co se děje u meditačního kamene a někdo se věnuje svým vlastním věcem. Začínám se bát abych se nezranila, protože jestli je každá léčba takováhle no tak to potěš pán bůh. řeknu Myře žertovným tónem abych trochu odlehčila situaci a zároveň zapomněla na to jak se mi zvedá žaludek. |
| |
| Mýtina u meditačního kamene Kain Pomalu ale jistě se dostavují další účinky Bylinky. Kainova slova sotva vnímám Abalon, knihovna , cesta? Co to má znamenat trochu zavrtím hlavou, jako kdybych by to pomohlo ve vzpamatování Tohle je hodně zvláštní, nejdřív zelená šmouha a teď různě zelené šmouhy. Co se to se mnou děje? To je jako hodně silný alkohol ještě s nějakou drogou, jinak si ty výjevy neumím vysvětlit probleskne my hlavou těsně před tím než se začnou objevovat různě barevné květiny, a pak ta hudba a ta vůně. Začínám bláznit, je to halucinace, nic z toho není pravdivý nic. snažím se udržet svou mysl alespoň trochu v normálu. Kaine, za chvíli mi … zopakuješ.... to co si říkal. Prosím. vyšlu telepatii a musím se soustředit na ta slova, která chci říct. Radši zavřu oči, abych se na to co zdánlivě vidím nemusela dívat. |
| |
| soukromá zpráva od Otec Jacob Huliie (PJ) pro Džagzai Po vyslovení ,že já lžu se na Džagzai podívám a zamračím se.. A proč si myslíš že lžu.Jo a umím toho spostu dalšího ,ale to se ses sama přesvědčila když jsme bojovali proti Bzuznám..A to zdaleka není vše. řeknu a hodím si do pusy další kus suchého masa a začnu ho opět kousat. A toho Kaina se na to zeptám... dodám ještě z plnou pusou.... |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Ten se umí vztekat! Jawo Otevřu oči a pomalu Jawa obcházím obloukem, při tom jej pozoruji, skoro jako bych se mu propalovala do mozku pohledem. Tady nejsi na té vaší Planetě... Džungle má mnoho očí a mnoho uší, které vidí a slyší. A také spoustu drápů a zubů, kterými lháře a nehodné rozsápe. Bojovat tu umí každý, ale lhát se tu nevyplácí. To už jsem došla až na druhou stranu. Znovu přivřu oči jako bych se usmála. Dávej si pozor na to, co říkáš... (Končím spojení) Mrsknu znovu ocasem, změřím si naposled Jawa pohledem, a pak už odběhnu ke Kainovi. |
| |
| Kainovo obydlí, u stromu (stojím vedle Jawa) - dopoledne Obejdu pomalu Jawa obloukem. Vypadá to, jako by měl učitel přednášku. Na protější straně si ještě Jawa přeměřím pohledem, a pak už jen mrsknu ocasem a běžím ke Kainovi. Stulím se mu k nohám, užívám si drbání a spokojeně přivírám oči. Po chvilce usínám stočená do klubíčka s čenichem pod packou. |
| |
 | Kainovo obydlí Drbu si ruku okolo toho podivného červa, ale na něj samotného se bojím sáhnout.Sakra co to je za medicínu připadám si vážně jako ve středověku pijavici a pustit žilou, až na to že jak se zdá tady to funguje.Prohlížím si toho vlčího může a tu podivnou "kočku,, nebo co toje.Tak si to zrekapituluj vyhodili mě z práce, přihlásil sem se do sebevražedné soutěže, sem na cizí planetě plné šílených monster s partou lidí, který vůbec neznám, bez moderních zbraní a sedím na louce s telepatickou kočkou vlkodlakem a s ňákym červem na mí ruce super. Hmm Aurora asi zase usla, co proč furt spí a proč ještě ten červ neodpadl.Zařvu na to polovlčí monstrum.Co budou z nás taky stejný potvory jako si ty nebo si nás uvaříš k večeři co.Sem naštvaný a podrážděný a má i trochu strach vlky a psy sem nikdy nemusel a todle monstrum to je vrchol mého strachu. |
| |
| Ještě než mi stačí Myra odpovědět tak se ozve Zack. Mno nevypadá moc klidně. pomyslím si a ukážu na Myru znamení ať chvíli vydrží. Poté přejdu k Zackovi. Copak? Tvůj společník se ti nezamlouvá? Upřímně řečeno mě by se taky nelíbilo mít na ruce nebo kdekoliv jinde něco takovýhle ho. Ale však on za chvíli odpadne. Přece by ti tam nezůstal a ty by si s nim pak neběhal po lese, ne? řeknu Zackovi s lehkým povzbuzujícím úsměvem na rtech a dál zůstávám před ním kdyby chtěl nějak na mojí poznámku zareagovat. |
| |
| Oplácím Isabele poměrně sarkastickým úsměvem a tichými ale ostrými slovy Když si myslíš, že je všechno tak fajn tak proč tady ještě tvrdneme. No, proč už dávno nejsme v knihovně nebo ještě líp s vejcem na palubě lodi, víš proč protože ten čubčí syn(divoce gestikuluji směrem ke Kainovi) žije tady na téhle planetě a on neví o největším sídle humanoidů v celém okolí. V tu chvíli toho mám už dost otáčím se a du pryč. Ještě pronesu směrem k Isabele Du najít nový byt pro svého pod nájemníka. A odcházím pryč severním směrem. |
| |
| Mýtina Aurora, Imaru Dobře Bronzová, zopakuji ti to až se budeš moci soustředit. Pak se znovu zaměřím na Bojovníka Tak proč chceš vařit tu vodu? Opravdu mě to zajíma. usměji se A nebo je to tak složité vysvětlit? Když si všimnu, že už se zase dohadují tak si akorát povzdechnu Jsou ve smečce a při tom nemají návyky smečky. poté začne jeden odcházet směrem k horám. Když se u mě Čičinka položí začnu ji hladit. Přeci jen je to ještě mládě a tohle ji může dost unavovat. Všichni Rozšířím telepatický most tak aby ho slyšela celá "divná smečka". To se musíte pořád hádat?zeptám se a pokračuji A když musíte tak u toho alespoň dělejte menčí hluk, mohl by jste něco přilákat. suše oznámím. Poté svou pozornost přesunu k Raněné S ní jsem ještě nemluvil , i když Kočička už asi ano. Jsem rád, že je ti lépe Raněná, ale příště se zkus raději Bzuzů vyhnout. usměji se a počkám si na odpovědi. Při tom slále hladím Čičinku. |
| |
| Vlkodlačí plac - u meditačního kamene Aurora Po nějaké chvíli se ti vnímání vyjasní a vrátí do normálu a všechny ty podivné barevné, zvukové a pachové vjemy se pomalu rozplynou. Ale cítíš se jako při kocovině po nějaké hodně silné kořalce. Trochu zavrávoráš a musíš si čapnout, když chceš promluvit, tak si šlapeš na jazyk. Ale už to není tak silné jako zprvu. Vidíš, jak si Džagzai lehla k vlkovým nohám, nechala se od něj hladit a za malou chviličku už byla v limbu. Došlo ti také, že Zack je nějaký podrážděný a vypadá to, že se snad má i k odchodu. |
| |
| Když na mě Zack vyjede tak jen povytáhnu jedno obočí ale nic víc nedělám. Po horlivém a rozčileném proslovu se otáčí a odchází pryč. Nejspíš na sever. Chvíli se za ním koukám ale pak jen zavrtím hlavou a vrátím se k Myře. Když si opět sednu vedle ní tak řeknu A člověk by si myslel, že tohle chlapy zvládnou, že jo. No nic. Jak ti vůbec je? Chvíli probuzená ale jak to tak vypadá k pohybu se moc nemáš, co. dořeknu a usměji se. Doufám, že Myra není taky něčím podrážděná. pomyslím si. |
| |
| Kývnu v odpověď Isabel. Má pravdu, tohle je fakt hnusný. Já taky doufám, že už se zranění vyhnu - tohle je teda dobrá inspirace! PAk v hlavě zaslechnu hlas toho podivného tvora. Děkuji. Právě jsem to tady Isabel říkala - že se ráda vyhnu jakémukoliv zranění. Pohled na toho červíka mi opravdu nedělá moc dobře. Ale chci ti ještě jednou moc poděkovat, žes mi pomohl. A jmenuji se Myra,představím se, ať mi už nemusí říkat Raněná. |
| |
| Usměji se nad tím, že má Myra stejný názor. Pak se mi v hlavě ozve Kain. Tak hádat se jednou musí každej. I když uznávám, že my bysme to mohli omezit. A potichu? Mno nevím, jestli to půjde. My lidé jsme od přírody hlučná stvoření. Jo a mám na tebe dotaz Kaine. Který zvíře, tady u vás, se dá nejsnadněji ulovit? Tedy mám na mysli pro někoho, kdo využívá kočičí smysly. odpovím a zároveň se Kaina telepaticky zeptám. Potřebovala bych zkusit jak jsem na tom v lovecké lekci od Džagzai. pomyslím si a trpělivě čekám až mi Kain odpoví. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Všichni Ten červ se jmenuje Boro, a použil jsem ho proto, že telepatický most s vámi je dost náročný. Takže buď můžu léčit a nebo s vámi komunikovat. pořád hladím Kočičku a snažím se udržet alespoň v slabé meditaci. To, že jsem jim řekl, že mé ovládání Umění je omezené mě neštve, Přeci jen by měli vědět, že si mají dávat pozor. A za pomoc mi děkovat nemusíš, byla to přeci přirozená reakce. dopovím Raněné No přirozená, v podstatě byla i když.... začnu o svých "slovech" přemýšlet, ale rychle toho nechám na tohle bude čas později. Poté svou pozornost obrátím k Černé Hádka je zbytečná ztráta času a plýtvání energie. A hádka nikdy nic nevyřešila. vyjádřím se snechutí, kterou asi všichni pocítili. To, že jste hluční tvorové už jsem si stihl všimnout. Po pravdě si toho stihla všimnout už široké okolí. pokračuji dále, přeci jen Bylinka má určité účinky i na mě. I když najde se tu několik jedinců, kteří alespoň tuší jak se mají chovat aby přežili. Domluvím a hodlám po chvilce pokračovat, ale dotaz Černé mě lechce překvapí Něco lehkého na ulovení? No když vyjmu vaši smečku tak možná pár býložravců. Ale těžko tady něco ulovíš když nevíš kde a jak hledat. odpovím a čakám na další dotazy, které brzo přijdou. Ale z obou stran usměji se v duchu. Pokud se nemýlím Bronzová by už měla začít normálně vnímat. Zatím, ale počkám, až se ozve sama. pomyslím si. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Ve snu se přetočím na bok, hlavu zakloním a tlapkou chytnu Kainovu ruku. A spím dál. |
| |
| Vlkodlačí plac - u meditačního kamene Imaru zůstane chvíli zaraženě stát, když uslyší ve své hlavě vlkův hlas. Pro něj to je poprvé, co se účastní telepatického kontaktu. Ono to opravdu funguje! podiví se. Teprve po dalším zopakování otázky, proč si teda chce uvařit vodu, se probere a Kainovi odpoví: "Za tvou pomoc našim zraněným bych se ti rád odvdědičil něčím speciálním z mojí země. Ale potřebuji k tomu horkou vodu." Když Imaruovi Kain zopakuje, že pod chajdou si může vzít suché dřevo na ohniště a ukáže mu, kde může rozdělat oheň, Imaru nelení a přinese náruč polínek. Vytáhne z batohu křesadlo a snaží se vykřesat oheň. Jenže mu to vůbec nejde. Imaru tuhle disciplínu v raketoplánu během cesty na planetu odbyl. Steven ho chvilku pozoruje a nakonec k němu přijde a řekne: "Půč to sem. Když tě vidím, tak bychom tu byli ještě tejden." Stevenovi se podaří vykřesat jiskru během pár okamžiků a pak zapálit i malý ohýnek. Steven se spokojeně usměje a dodá: "Tak můžeš vařit." Imaru vytáhne z batohu kotlík, nalije do něj vodu z měchu a kotík nechá na ohni, podepřený kameny, dokud voda nezačne vřít. Pak do ní vhodí tři sáčky japonkého čaje a nechá je několik minut vylouhovat. Vytáhne z batohu kalíšek, naplní ho čajem z kotlíku a dá si doušek. Poválí tekutinu na jazyku, než ji polkne a pak se mu ve tváři objeví lehký úsměv. "To je lahoda." Dopije, pak znovu naplní kalíšek čajem a podá ho Kainovi se slovy: "Přijmi prosím tento lahodný a osvěžující nápoj Kain-sane. Říkáme tomu čaj." Pak Imaru nabíne i svým ostatním spoluhráčům. Kain Tvůj skvělý vlčí čich zaznamená vůni louhovaného čaje. Je to však vůně pro tebe neznámá, připomíná ti nějaké sušené bylinky. Už jsi sice viděl párkrát někoho z tvých soukmenovců vařit nějaké bylinky, ale tento tyto jsou pro tebe naprosto neznámé. |
| |
| Mýtina u meditačního kamene Kain na zkoušku otevřu oči a s úlevou zjistím, že už žádné halucinace nemám, i zesílené zvyky jako by ustaly. Oddechnu si a pomalu se začnu rozhlížet po mýtině, jestli se něco změnilo či ne. Všimnu si jak podrážděný? Že by se tady někdo hádal? Co se tu dělo zatím co jsem byla mimo? za okamžik uslyším v hlavě zase Kaina Jo zopakuje, snad už za chvíli jen si musím pořádně uspořádat myšlenky potom jakoby na chvíli vypnu a skoro nic nevnímám, jenom si uvědomím Kainův hlas v hlavě. Když už jsem trochu v pořádku, jen se cítím jako při kocovině, tak se posadím trochu víc pohodlně. Snažím se pozorovat Imaru co dělá, ale to se za chvíli přede mnou objeví a nabídne mi stejně jako ostatním čaj. oh.d..dik vyjde mi z pusy, a tak se omluvně usměju plete se mi pěkně jazyk, ale nesmím se divit loknu si čaje ten mi přišel v hod konečně se ozvu Kainovi Ta bylinka je hodně silné pití. Teď mi to už můžeš zopakovat, prosím. znovu si loknu čaje |
| |
| Mýtina u meditačního kamene Stále sedím a pozoruji co se okolo děje To je bezva zas jeden odchází aby to nedopadlo jako posledně A koukám se směrem k Zackovi pak ale na něj křiknu Mohl bys tu ještě chvíly vydržet?? dyť ani nevíš kam jít říkám si v duchu. Pak se podívám po ostatních Lidi nechtělo by se to zvednout a zas vyrazit o kus dál?? Kain Kaine když ti tedy nic neříká název Abalon řekni mi tedy jak se to tu okolo všechno jmenuje abych si mohl vytvořit alespoň trochu představu. Jo ještě jedna otázka ty tu žiješ od narození? |
| |
| Mýtina - meditační kámen Všichni Vzdám pokus o meditaci a přimu od Bojovníka nabízený pohárek. Když k němu čichnu cítím různé byliny, ale ani jednu nedokážu rozpoznat. Trošku se z pohárku napiju Děkuji ti Bojovníku za ten...čaj. Je to ...zajímavé snažím se rozpoznat byliny jenž tento nápoj obsahuje, ale nedaří se mi to Opravdu bude dobré se k nim přidat, musím se toho ještě spoustu naučit pomyslím si a začnu poslouchat další otázky, které jsou mi položeny. Silné pití? podivím se Jak může být pití silné? Tohle nějak nechápu, prosím bronzová vysvětli mi to přiznám se, nikdy jsem podobný výraz pro účinky Bylinky neslyšel a teď se cítím lechce zmatený. Jsem rád, že už můžes vnímat, takže teď poslouchej zopakuji ti to co už jsem řekl. chvíly se zamyslím a pak Bronzové zopakuji přesně to samé jako jsem jí už řekl. Přiznávám o Abalonu, jak už jsem řekl, jsme nikdy neslyšel. Pokud to je název nějakého místa mohla by být o něm nějaká zmínka v některém z mnoha spisů jenž jsou uloženy v Knihovně. odmlčím se a pokračuji Knihovna se nachází na území Klanů. odpovím na další otázku, které by logicky následovalaMohu vás tam zavést, ale bude to pro vás dlouhá a namáhavá cesta dopovím a začnu seldovat jak Střelec okřikl Raněného-Tichého. Musím se pousmát Že by přeci jen měli nějakého vůdce? Tohle je území Ještěrek. Nejblíže jsou Vodopády Vrkai a za nimi je Průsmyk Dru. A za Průsmykem už je území Klanů. zrazím se nad další otázkou Ne zde nežiji od narození tohle je, jak už jsem zmínil, území Ještěrek. chci pokračovat dále, ale zarazím se Co když to myslel takle? Ale ty se spíše ptáš jestli jsem v džungly od narození. Pak tedy má odpověď zní ano, žiji zde od narození. Když se Kočička převalí, začnu ji pravou rukou hladit bříško. V levé ruce stále držím skoro plný pohárek s čajem. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro (čas: někdy před událostmi, do nichž jsou zapleteni Hráči) Vracíš se z lovu se svými čtyřmi přáteli zpátky do vesnice. Mhirtti je tvůj nejlepší přítel už od dětství (často jste se spolu prali), Čar je ještěrka, Grejon je ještěrka, Slojsa je ještěr. Jste všichni v dobré náladě z toho, jak se vyvedl lov. Každý nesete jednu opici. A tak s úsměvem vstupuješ do vesnice. Jenže tam zjistíte, že panuje nějaký podezřelý ruch. Nikdo si vás ani vašeho úlovku nevšímá a všichni pospíchají do středu vesnice na Shromaždiště, kde tvoří kruh okolo starého šamana (jmenuje se Lhizk). Když se ptáš ostatních ještěrek, co se děje, nikdo neví. V té chvíli se u tebe objeví ještěr Thoth. Je to zkušený stopař, Lhizkova pravá ruka a jeden z tvých učitelů. "Posspěšš ssi, Saath. Měla byss to také sslyššet." Ptáš se Thotha, co se děje, nechce ti také nic řict. Jen tě pobízí, aby sis pospíšila. Thoth a tvoji přátelé tě doprovodí ke shromaždišti. Všude je slyšet sykot ještěrek, reptání a otázky, co se děje. Když přicházíš, ostatní ještěrky ti uvolní průchod až k šamanovi Lhizkovi. Tvoji přátelé zůstanou na okraji a k šamanovi dojdeš jen s Thothem. Šaman utiší ještěrky okolo gestem ruky a promluví: "Ušš je to třřicet dnů, cso sse nevrátil Nešga a jeho tlupa." V davu to vyděšeně zašumí. Vždycky, když někdo z klanu zemře, všichni truchlí. Vždycky, když se někdo narodí, všichni se veselí. Všechny ještěrky se znají navzájem jménem. A když je některá nezvěstná delší dobu, vždycky dojde k pozdvižení. Každá ještěrka je totiž pro vesnici důležitá. A Nešga je také důležitá ještěrka. Zvlášť pro tebe. Nešga je totiž tvůj bratr...píchne tě u srdce. "Ššli na lov k pramenům Sskákající řřeky na sseverozzápadě. Měli sse vrátit přřed dvacseti dny, ale déle ušš nemůžžeme čšekat." Ještěrky znovu zasyčí, tentokrát ve znamení souhlasu. Vždycky, když je někdo nezvěstný, jsou vysláni stopaři, aby zjistili, co se stalo. A nejinak tomu bude tentokrát. "Vššichni víme, žže tamní džžungle je neobydlená a nebesspečšná. A dál jssou lovišště kudlanek..." Kudlanky znáš. Pár jsi jich už zabila. Ale víš, že kudlanky se jen tak neodváží vás napadnout. Je to jen přerostlý a obtížný hmyz, se kterým si každá ještěrka umí poradit levou zadní a většinou se vám kudlanky z daleka vyhýbají. Troufnou si, jen když jich je hodně. Ale to bývá málokdy, a i tak nebývají potíže je zpacifikovat. Kromě toho pro Nešgu by kudlanky nepředstavovaly vůbec žádný problém, jak ho znáš. Mezitím Lhizk pokračuje: "Já sse ptám, kdo půjde?" |
| |
 | soukromá zpráva od Saath pro Zaskočená tímto procesím se rozhlížím co se děje. To už je u mě Thoth a vede mě davem dopředu. Mlčky ho následuji až k šamanovi. Stále ještě nechápu co se děje, nechávám tedy šamana mluvit. Bratr se nevrátil? to je vše na co se můj mozek zmůže. Stále čekám, až bude pokračovat a nakonec řekne, že to byl jen vtip. A přestože pokračuje, stále nejsem spokojena. Jistě, chci aby pokračoval, ale ne takto! Má říct, vše je v pořádku, právě mi vítr našeptal, že se vrací! Můj pitomej bráška! Jestli ho někdo ožužlávají přemnožené kudlanky! Ať si mě nepřejí! Jsem šamana a žádný hmyz nebude ubližovat mé rodině. Sice se mi nechce věřit, že by si bráška neporadil s přerostlým hmyzem, ale možná přerostlý přemnožený hmyz už problémem bude. A pak šaman položí tu pitomou otázku. Tak proto mě táhl dopředu! Abych slyšela jeho návrh a přihlásila se! Jestli si můj bratříček neumí poradit, tak na to nemá! Nemá? Ale co když na to fakt nemá? myšlenky mi v hlavě rotují jako šílené. Jakožto pravá sobecká bytůstka nehodlám někomu zachraňovat zadek, ale jako správná sestra bych už ráda byla u něj. Tomu se prý říká dilema. Teda u opičáků. Já tomu říkám sakra průser. Takže mlčím stejně jako ostatní. Představa, jak tam stojí padesát ještěrek, otáčí se ze strany na stranu a jen občas sykne? To se nedalo vydržet! Vyprskla jsem smíchy. Vím, že to je vážná situace a že bych měla smutnit, ale když hromadně zamyšlené ještěrky jsou tak směšné! No jasssně žše sssi pro něj zajdu! syčím pobaveně na zmatené vesničany. Odpussťte mi mou drzsosst. Nemohla jssem to vydržšet. šeptnu omluvně k šamanovi a pak se otočím k mým přátelům stojícím na kraji kruhu. Tak cso? Je to zsajmavé ne? Aspoň sse dosstanem dál od vssi. No jo, pardon, já vím, jdeme zsachraňovat. trochu se pokloním, aby to aspoň kajícně vypadalo, když už neznělo. |
| |
| Mýtina u meditačního kamene Kain Počkám až mi vše Kain zopakuje a pak začnu odpovidat Pití může být silné. Když je to pití silné jako Bylinka, pro mě, nebo pro všechny kteří na to nejsou zvyklí, tak se jim točí, hlava můžou mít halucinace, začnou se motat a nemusejí si potom pamatovat nic co dělali usměju se a hned pokračuju v něčem co mě víc zajimá Byl by jsi moc hodný jestli by jsi nás tam zavedl. Ale potíž je v tom, že bychom asi vaše písmo nerozluštili, nebo mu neporozuměli. Cestu bychom snad s obtížemi zvládli, pokud nikdo nebude vyvádět blbosti. Vlastně už bychom mohli za chvíli vyrazit, ale jestli nás budeš vést ty tak ty by jsi o tom měl rozhosnout rozhlédnu se kolem a pak se znovu podívám na Kaina Mohl by jsi mi něco o tom území Klanů říct víc? A můžeš i o knihovně. Položím mu dvě otázky, mám jich, ale ještě pár v zásobě. Znovu si loknu čaje a usmeju se opravdu by jsme měli vyrazit na cestu, všichni vypadají celkem zdravě. Tak by to mohlo jít. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Všichni Zajímavé vysvětlení Bronzová. Budu si ho muset zapamatovat. řeknu a usmívám se. Kdyby tu nespala Čičinka tak se asi začnu velmi hlasitě smát.Já mohu vyrazit skoro hned, stačí říct. Můj pohled zamíří ke KočičceI když asi někteří z nás jsou na tom hůře. musím se začít potichu smátNo nic Čiči, kdyžtak tě ponesu. bleskne ni hlavou. Při znínce o Klanech a Knihovně, tedy spíše při dotazu na bližší informace okamžitě zvážním.S jazykem by nebyl až takový problém. žačnu A na bližší inforamce o Klanech a Knihovně si budeš muset počkat Bronzová. Na všechny otázky je dobré znát odpověď, ale některé odpovědi je lepší dozvědět se později. tiše pro sebe pronesu jedno naše příslový ve svém rodném jazyce. Jsi netrpělivá Bronzová. Času na otázky ohledně Klanů a dalších věcí bude dost. Jsou vždy tak netrpěliví? zeptám se sám sebe Nemusíš mít strach. Vše se v pravý čas dozvíte. Když to bude nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Na palouku bylo chvíli ticho. Nikdo se nehlásil. Mnoho ještěrek si říkalo, že měl Nešga prostě smůlu a tak už to chodí. A jestli už na něm hodují mravenci a pralesní mrchožrouti, tak to bylo stejně jedno, jít ho hledat nebo ne. Jenže už dlouho se nic podobného nestalo a kromě toho byl Nešga jedním z nejlepších stopařů a jeho druhové z tlupy patřili k nejlepším lovcům z vesnice. To bylo na celém případu zvláštní... Když jsi vyprskla smíchy a zasyčela, že si pro něj dojdeš, v davu ještěrek to káravě zašumělo. Šaman se na tebe zlobně podíval a z jeho výrazu tváře jsi rozpoznala, že tvoje následná kajícná slova jako omluvu nepřijal. "Jako vžždy drzzá... Tvá matka ti dala přříhodné jméno...Nesskrotná..." blýsklo se v očích šamanovi a zatvářil se pobaveně. "Ale nemyl sse, ty ho hledat nepůjdešš, Saath. Kvůli tomu tě ke mě Thoth nepřřivedl. Má otásska byla namířřena osstatním a ne tobě. Ty jssi budoucsí sugg a tvůj klan tě potřřebuje tady." "Já půjdu!" ozvala se Dirgga, Thothova dcera. "Já půjdu!" řekla Gličt, která ulovila nejvíc paviánů ze všech vešničanů. "Já půjdu!" ozval se Mhictja, který doplivl nejdál. "Já půjdu!" ozval se Lučum, kterému prošel teprve nedávno šestnáctým dyscem. "Půjdete tedy vy čštyřři." prohlásil šaman a pak se otočil znovu k tobě: "Ty, Saath, jssi zzde proto, abyss mi pomáhala přři obřřadu Odvrácení zlých ssil. Budešš mojí násstupkyní a přiššel čass tě zassvětit, neboť jednou to budešš dělat ty míssto mě. Pomůžžešš mi vložžit ochranné kouzlo na bedra těchto čštyřř odvážžných, kteřří se vydají hledat Nešgu a jeho tlupu." V šamanových očích spatříš neústupnost. Ten pohled znáš. Když se na tebe takhle dívá, nemá cenu odporovat. |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro Drahý missstře, jediný důvod pročš zsůsstanu je to kouzslo! Dala mi opravdu příhodné jméno a já sse ho budu dršet! syknu tím nejpohrdavějším možným hlasem. Jistě, nejspíš se mě pokusí potrestat nebo něco jiného, ale je to jedno. Nabídl úkol, a když jsem ho chtěla přijat odmítl! Ó mocný šaman! Vycením na něj ostré zoubky a odejdu. Jdu do chrámu, kde se učím všechny kouzla, ani nevím proč. Magie mě baví, přestože ji většinou nepotřebuji, mám ji ráda. Dnes je opravdu povedený den. Sednu si na pohodlnou zem a tiše čekám na šamana. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro V davu ještěrek na palouku to zašumí údivem. Ale rozestoupí se a nechají tě odejít. Šaman Lhizk se tváří na venek vážně, ale v jeho očích lze rozpoznat pobavení. Odejdeš do chrámu a v tichosti čekáš, co se bude dít. Po nějaké chvíli uslyšíš z venku tichý a monotónní syčivý zpěv ještěrek. Do chrámu za tebou přijde Thoth, sedne si vedle tebe a promluví svým šišlavým hlasem: "Drž se svého jména, o tom nepochybuj. Cítím v tobě vzdouvající se nezkrotnou sílu. Jsi jako bouře, která se nedívá nalevo ani napravo a jde svou cestou. To je dobré znamení. Ale zároveň je to dvojsečná zbraň. Existují i věci, které se dokáží postavit vzdorovitě i bouřím. Mysli na má slova. Ale teď, má milá Saath, pojď se mnou. Obřad je připraven." Thoth je ten nejklidnější ještěr, jakého jsi kdy za svůj život potkala. Nikdy se na nikoho nezlobil... Zvedneš se a jdeš s Thothem zpět na palouk, kde už mezitím ještěrky vytvořily kruh z kamení. Čtyři ještěrky, Dirgga, Gličt, Mhictja a Lučum, sedí každá uvnitř tohoto kruhu přesně na jedné ze světových stran. Šaman stojí uprostřed s amforou naplněnou jakousi bezbarvou tekutinou. Víš moc dobře, že to není obyčejná tekutina ale Nápoj s velmi silnými mystickými účinky, kterému se říká Cucč stort´vasdke. Moc dobře víš, jak se vyrábí, šaman tě to učil. Plody pralesního vína (stort´vasdke) se spolu s červenými bobulemi keře čac louhují za studena v rozpouštědle vyrobeném z mravenčího jedu. Ještěrky okolo kruhu stále tiše zpívají, když ti šaman rozkáže, abys do dlaní nabrala trochu nápoje, obešla s ním postupně každou ze čtyř ještěrek, které se mají vydat na cestu, a dala jim napít z tvých dlaní. Poslušně to uděláš. Ještěrky, které se napijí se dostanou do zvláštního tranzu... ty jsi se však dosud Nápoje nikdy nenapila, je to pro tebe naprosto nové...šaman si nabere do dlaní také a napije se. "Napij se teď ty, Saath!" rozkáže ti šaman. Poslušně se napiješ také a obas se usadíte proti sobě uprostřed kruhu. Po nějaké chvíli začne nápoj působit. Tvoje vnímání se změnilo. Monotónní zpěv ještěrek za kruhem se slije v jediný šum na pozadí něčeho, co jsi dosud nikdy nezažila. Vnímáš sama sebe jako malý plamínek uprostřed všeho jsoucna....stejně jako plamínek šamana naproti tobě a čtyři plamínky Dirggy, Gličt, Mhictjy a Lučuma. "Čooc čocpi." pronese šaman a celý svět kolem tebe se začne točit v jediném víru barev, zvuků, pachů, pocitů, pachů a mnoha dalšího, co ani nedokážeš pojmenovat. Pak se vše na chvíli vyjasní a uvidíš, jak z plamene, který je šamanem, začnou proudit plameny ke čtyřem ještěrkám. Ucítíš, jak tyto barevné plameny vyvolají silnou empatii všech čtyř s šamanem a zároveň s celým bytím. Trvá to jen chvíli. Pak se z tranzu všichni probudíte, ještěrky kolem vás stále zpívají. "Obřad Odvárcení zlých sil, Šyzd Bleghc´Vaiška´Luzčka, byl úspěšný. Vzájemné ochranné pouto mezi čtyřmi odvážnými a džunglí bylo vytvořeno. Teď jděte!" Zpěv umlkne a čtyři ještěrky se zvednou, ukloní se tobě i šamanovi a odejdou. Šaman se obrátí k tobě a řekne ti: "A ty jdi domů a o všem přemýšlej. A ať tě ani nenapadne opouštět vesnici a jít za nimi!" ====================================== Doplnění slovníčku: cucč - nápoj stort´vasd - pralesní víno (v přesném překladu "réva duše") šyzd - magický rituál či obřad Možná se ptáš, jak se tahle hatmatilka probůh čte? No, v reálu asi zní divně, tak trochu přerývaně nebo přerušovaně: - např. "cucč stort´vasdke" se čte: TSUTS TŠö SSTOR Tö VASS Dö KE - anebo "šyzd bleghc´vaiška´luzčka" se čte: ŠŠÜZ Dö BLEGh VAIŠŠ KA LUZ TŠö KA - poznámka: "z" se vyslovuje jako anglické neznělé "th" nebo jako španělské "z" |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro Poslušně vyrazím směrem domů. Cestou ještě kývnu ke svým přátelům, aby dorazili šli semnou. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Tvoji přátelé tě v tichosti následují až k tobě domů. Jsou stejně staří jako ty a podobného ražení. Vesnice jim připadá strašně nudné místo. Možná proto jsi od dětsví v jedné partě s nimi a své povinnosti budoucí sugg jsi flákala. Snad jen ta magie tě zajímala. Společně jste si vždycky užili kopec srandy i nebezpečné výpravy do džungle. Když vejdete do tvé chatrče, Grejon se tě zeptá: "Cso chcešš dělat Saat? Neřříkej, žše sse chcešš vydat za nimi... nesslyššela jssi Lhizkova sslova?" Čar řekne: "Pche, ten sstařřík si mysslí, žše vššemu rozsumí. Jestli půjdešš, Saath, jdu s tebou." Slojsa řekne: "Mě sse nikam nechcse, ale jesstli půjdete vy dvě, půjdu taky." Mhirtti na to: "Ssešš blázen, Saath. Já řo řříkám pořřád. Ale jesstli půjdešš, tak ssi nemyssli, žše mě tu nechášš." Grejon vzdychne: "Jesstli je to takhle, co mám dělat. Tady je sstejně nuda..." Mhirggti se tě ještě zeptá: "Přřidáme sse k těm čtyřřem, které posslal ššaman? Anebo sse na ně vykaššlem a půjdeme jinudy?" |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro To ssi mysslíte, žše tady sshnijem? Ne! Berte to jako přípravu na další žšivot. Jako ššmananka mussím dokázat, žše nejsem k ničemu. A cso je lepšší, nežš tohle? zubatě se usměji zcela spokojená s překrucováním všeho, co mi kdo řekne. Vysslanou skupinu budeme chvíli sssledovat, pak sse k nim přepojíme. Nechci, aby náss zabili oni ssami. Jssou ssice trochu usedlí, ale to překonají, jinak je čeká nemilost v budoucí vládě ššamanky! s triumfem v očích již nečekám na odpověď. Rychle vezmu váček s larvami motýlů, tentokrát to bude lepší a jistější. Zkontroluji srpy po stranách pasu a hodím po nejbližším příteli měch na vodu. Je jasné, že se ostatní ještě loučí s vyslanou skupinou, takže si nás sotva všimnou. A jelikož mé trucování často trvá hodiny, nemyslím si, že by mě jen tak šli zkontrolovat. Tiše vykouknu z domu, je-li vzduch čistý. Jestli ano, rychle skočím dolů a vrhnu se do nejbližšího keře a cesty do divočiny. Tam chvíli čekám na přátelé. Jakmile mě doběhnou vydám se hlouběji. Jdeme blízko cesty, kterou půjde i druhá skupina, ale v bezpečí vysokých větví. |
| |
| Mýtina- u meditačního kamene Kain Snažila jsem se. zasměju se Pokud by jsme chtěli vyrazit hned tak to se všichni budou muset popohnat.potom se podívám s úsměvem na čičinku ta má ale pohodičku Dobře, tedy nic jiného než čekat mi nezbývá. podívám se mu do očí co to bylo? Asi něco z džungle Netrpělivá to asi ne, spíš zvědavá. tiše se zasměju a zhluboka se nadechnu v pravý čas, jo to je dobře |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Předpokládala jsi správně, že si vašeho zmizení nikdo nevšimne. Vesničané se rozloučili se Čtyřmi a ještě chvíli zpívali spolu se šamanem. Vyrazili jste za Čtyřmi, ale zjistili jste, že běží před váma hodně rychlým tempem a že se vám vzdalují. Přijde ti to podivné. I tvoji přátelé se tomu podivují. Vždycky jste se považovali za nejrychlejší běžce z vesnice, ale ti Čtyři, kteří byli zvyklí na usedlý a klidný život ve vesnici, teď běží rychle. Že by s tím měl něco společného ten magický rituál nebo ten nápoj? Běžíte a později k večeru stanete na okraji hor. Vyšplháte na poslední hřeben a tam tě to donutí na chvíli zastavít. Uvidíš před sebou jen moře pralesa, rozprostírající se až kam dohlédneš. Jsou to Neobydlené končiny. Párkrát už jste tu byli, ale ve skutečnosti o těchto končinách moc nevíš. Žádné ještěrky tu nežijí, nejbližší další kmen Tajdogů je někde daleko na západě v mokřadech u Jezera zamyšlení, tam kde vidíš nad džunglí mlžný opar. Na západě, ale trochu blíž, jsou i prameny Skákající řeky, kam se vydal tvůj bratr i Čtyři. Jsou tam bohatá loviště a hlavně se tam dají nachytat vážky, které jsou skvělou lahůdkou. Také víš o Neobydlených končinách, že tu jsou loviště kudlanek, toho obtížného přerostlého hmyzu. A kromě toho sem prý chodí i Vlčouni. Ze zemí Kith Riv několik dnů a nocí daleko na severu. Prý sem chodí meditovat a dělat jakési svoje zkoušky dospělosti či co, jak ti vyprávěl šaman. Ale ještěrky s nimi nejsou v kontaktu. Necháváte je být a Vlčouni nechávají být vás. Prostě se navzájem tiše tolerujete. Pachové stopy ve vzduchu ti napovídají, že Čtyři tudy dlouho před vámi a zamířili k západu. "Douffám, žše ssiss to nerozsmysslela, Saath?" sykne posměšně Grejon. Grejon byl vždycky trochu pesimistická. Ale byla za to z váš všech nejlepší plavec. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Přibližně tady jsi:  |
| |
| Zastavím se a podívám směrem k snaiprovi a pak na Auroru a Kaina.Sakra co to vůbec dělám. ok, cizí planeta cizí bytost snad, a jedinej na koho se tady můžu spolehnout je parta pro mě skoro neznámejch lidí.Vyrazím zpět k ostatním.Chodím tady jako husa na odstřel sem tam sem tam super musím se dát dohromady.Když dojdu k Auroře řeknu Pomiň trochu mi ujeli nervy sem nervózní z toho jak tady postáváme a nic neděláme. Trochu se pousměji vím že to nevypadá asi moc povzbudivě ale přece je to úsměv.Musíme vyrazit jestli to bude s Kairem tím líp. Měli bysme se ale asi dohodnout všichni. |
| |
| Nijak zvlášť se nevěnuji rozhovoru ostatních a spíše odpočívám a nabýrám síly na pokračování v cestě. Povšimnu si že na chvíli chce Zack odejít ale nakonec se vrátí. Hmm zdá se že se tu již nudí jako já ale já půjdu pryč určitě. Chvilku potom vstanu ze země, sbalím si své věci a rozhodnu se prozatím pokračovat. Nejlepší bude se držet předchozího směru který byl v plánu, ostatní potkám později. Pak se vydám do džungle. |
| |
| Stále stojím u Kaina když ke mě přijde Imaru a dá mi čaj. Díky moc. Po takové době je to příjemné osvěžení. povím a usměji se. Napiju se čaje, je chutný jako všechny japonské čaje. Ach jo. Jak já bych se tam vrátila. pomyslím si a vzpomenu si na svých 5 let prožitých v Japonsku. Pak se vrátím myslí k tomu co mi řekl Kain. Kromě naší smečky. Teda to je vtipálek. pomyslím si a znovu se usměji, zároveň se napiji čaje. Aha. No a nemohla by mě třeba čičinka naučit stopovat? Tedy až se vyspí samozřejmě. A ty, že by si mi prosím řek nějaký to zvířátko. žadoním telepaticky Kaina. Tak ráda bych si zkusila svoje schopnosti při lovu. |
| |
| mýtina- u meditačního kamene zatímco čekám jeslti mi Kain odpoví, příjde Zack trochu k rozumu a vrací se zpět na mýtinu . Jen mě se neomlouvej. trochu se usměju chápu tě. Ale přece by to chtělo větší trpělivost ndopiju čaj A Kain říkal že by nás zavedl do knihovny. Ale bude to prý namáhavá cestta.Vlastně to jsi musel slyšet, teda alespoń si to myslim na chvilis e odmlčím a apk ještě dodám Dohoda by se hodila, odpovím a odhrnu si vlasy z obličeje |
| |
| Rekapitulace situace na "vlkodlačím place" Čas: přibližně 10-11h ráno, Druhý den Hry Kain se telepaticky baví s Aurorou, Isabel a Sniperem. Džagzai spokojeně spí u Kaina a nechává se od něj hladit. Zack už se trochu uklidnil z podráždění, které možná způsobil jeho nový červí souputník. Mezi Kainem, Aurorou a Zackem se probírá názor na to, kam jít (Kain navrhl, že vás doprovodí do jakési "knihovny" v jeho zemi, kde byste se možná mohli dovědět něco o Abalonu, kde jste původně měli přistát). Johny a Myra jsou poblíž a dělají bůhví co, zřejmě flirtují... Steven pozorně sleduje všechno dění a zapisuje si poznámky. Imaru provádí japonský čajový obřad a servíruje horký čaj každému, kdo má zájem (zatím jeho pozvání využili jen Kain, Aurora a Isabel). Nabízí čaj i Zackovi, že prý mu to pomůže uklidnit pracující nervy. Jawo je někde opodál, uražený z toho, že ho Džagzai nazvala lhářem... ...a možná si někdo z vás všimne, že Christof si zbalil svoje věci a bez toho, aniž by cokoli komukoli řekl, se začne z mýtinky vzdalovat a jde někam pryč... |
| |
| Když mi Kain nějakou dobu neodpovídá tak se rozhodnu, že se zeptám jindy. Ostatně času bude dost. Tedy aspoň doufám. pomyslím si a dopiju čaj. S prázdným kalíškem přejdu k Imaruovi a kalíšek mu s poděkováním vrátím. Rozhlédnu se po okolí abych se koukla jak jsou na tom ostatní. Pak si všimnu někoho od nás, kdo jde pryč. Poznám Christofera. Hej Chrisi...kam pak míříš? zavolám na něj a jdu směrem k němu. Musím trochu popoběhnout abych ho dohonila. Nakonec se mi to podaří a já s postavím vedle něj. Tak co? Kam se vydáváš? Tedy jestli se můžu optat... zeptám se ještě jednou a čekám na jeho odpověď. |
| |
| Otevřu oko, zlostným pohledem sjedu Isabel i ostatní hlučné členy smečky. Vstanu a odcházím na vzdálenější konec mýtiny, kde si najdu pohodlné místečko na stromě, kde se pokusím dospat. |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro Podívám se na něj s trochou zloby, aby si uvědomil, co řekl za pitomost. Jesstli ti to nedoššlo, my sse nemůžeme vrátit ss prázzzdnýma rukama! Šššaman náss rozztrhne! vysvětlím mu to po lopatě a obrátím se k obzoru. Opravdu mě láká všechna ta divočina, ale to co jsem řekla je pravda. Bez bratra se nemůžu vrátit domů. Zklamala bych zřejmě jako šamanka i jako součást klanu. Proto tedy zamířím na západ. Jestliže jsou daleko před námi, můžeme je stihnout cestou zpět. Pak si to domluvím s bráchou a bude to v klidu. Opět z toho vyváznu a ještě k tomu vítězně! Honem jdeme! syknu na ostatní a rozběhnu se. Chci dojít co nejdál, naštěstí nás vedou stopy Čtyř. |
| |
| Jdu chvíli džunglí když mě doběhne Izabel a začne vyzvídat kampak jdu. To je asi celkem jedno ne? Cesta jako cesta.Odpovím ale nezastavuji pouze zvolním krok. Budu pokračovat v původním plánu půjdu směrem kde jsme měli přistát a pak k blízkému městu co dál to se uvidí. |
| |
| Když si vyslechnu jeho plán zdá se mi logický. Aha. Ale ostatní mají v plánu jít s Kainem do nějaký knihovny. A ještě ani pořádně neznáš zdejší terén a podmínky...No to je jedno...Nechceš nějakou společnost? zeptám se nakonec. Dobrodružství je lákavá věc a já nehodlám odolávat tomuto pokušení. pomyslím si pro sebe a čekám jestli bude Christofer souhlasit abych se k němu připojila. |
| |
| Knihy mám sice rád ale teď podle mě není čas na čtení, to příjde. A že to tu neznám to nevadí. Schvílně mi řekni kolik lidí na zemi zná něco jiného než jsou megaplexy a jejich blízké a bezpečné okolí? Moc jic hnebude. Pokračuji dál ale další otázka mě přinutí zastavit se. Zvláštní nápad člověk by řekl že dají všichni přednost průvodci a bezpečnosti skupiny. Podívám se na tebe a chvíli přemýšlím. A proč by jsi šla se mnou a né s ostatními? Nic proti tomu nemám ale příjde mi to podivné. Hned potom pokračuji dál. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Všichni Zamyslím se nad otázkou Černé. Když se chystám odpovědět Černá zakřičí něco na Tichého, vyskočí a rozběhne se za ním. To vzbudí Kočičku. Myslím, že ze stopování s Čičinkou pravě sešlo. usměji se pro sebe. Pohledem sleduji Kočičin přesun Kam máte namířeno? optám se Černé a Tichého. Míří k horám a při jejich nešikovnosti, teda pokud je něco neuloví a nezabijí se samy, tak by mohly urazit tak 3 až 4 rychlé běhy. začnu uvažovat kam by podle tohoto směru došli a jak přibližně daleko. |
| |
| Tak tady mezi naší skupinou jich asi moc nebude. A proč chci jít s tebou? No jsem od přírody člověk co má rád dobrodružství a tak různě. A ostatní si poradí i beze mě. odpovím Chrisovi a hned na to se mi telepaticky ozve Kain. No máme v plánu jít původním směrem, kterým jsme měli s naším letounem přistát v Abalonu. Jo a promiň, že jsem tak utekla. řeknu Kainovi a otočím se zpátky na Christofera. Tak co? Můžu teda jít s tebou? Nebo mám zůstat s ostatními a tak trochu se ukousat nudou? zeptám se když ho opět dojdu. |
| |
| Kainovy otázky si moc nevšímám už proto že na ní odpověděla Isabel které pro změnu odpovím já. Dobrá pokud tedy cheš jít tak můžeš bránit ti v tom nemohu. Rozhlédnu se kolem a jdu stále stejným směrem. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Všichni Jaký byl váš původní směr? zeptám se a pak se zarazím Letoun? Co to u Sester je? nevydržím to a zeptám se. Sice jsem dnes uz slyšel růzmé podivnosti, ale tahle je asi největší. Letou? Takovou věc neznám, co to je? zeptám se celé "divné smečky". než se mi dostane odpovědi začnu přemýšlet Pokud budou pokračovat dále k horám a přežijí cestu tak stejně se přes ně nedostanou. Klany své hranice pěčlivě chrání a je by ulovilo i stěně. |
| |
| Tak jo. Kdybys teda trochu zbrzdil a počkal na mě skočím si jen pro svoje věci a hned se vrátím. řeknu Christoferovi a odběhnu zpět do tábora. Tam si sbalím pár věcí, rozhlédnu se po ostatních a vrátím se ke Chrisovi. Jsem hotová. Můžem vyrazit. řeknu když si stoupnu vedle něj a usměju se. Hned na to se vydáváme na cestu. A je to. Dobrodružství začíná. pomyslím si a jdu po Christoferově boku. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| Když Isabel odběhne zastavím se a čekám chvíli na místě, za chvíli je zpátky se svými věcmi tak se vydáme na cestu. Jdeme tedy. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro |
| |
| Mýtina- u meditačního kamene Kain Toho že Christoph odchází pryč si všimnu teprve až když za ním běží Isabel. To si dělají srandu? Vždyť takhle se rozcházet to není možný, ale je to jejich věc. Jenže se jim může stát spoustu věcí. Jejich blbost otočím hlavu na čičinku, která se právě uvelebila na větvi. takhle ji probudit zavrtím hlavou potom uslyším Kainovu otázku. To se bude muset dozvědět později. Namířeno jsme měli někam k horám, nebo tak nějak. Ptáš se co je to letoun.. na to ti teď já odpověď nedám, možná někdy. A navíc by jsi to nemusel pochopit snažím se z toho alespoň částečně vybruslit |
| |
| Mýtina u meditačního kamene Křičím, Christof Isabel: Hej vy dva to si myslíte e o zvládnete samy počkejte chvíli du s váma zelenáči. to poslední pronesu spíš směrem k Auroře tak aby to ti dva neslyšeli K Auroře: Znáš to když je nemůžeš porazit přidej se k nim.Ke Kainovi: Kaine pokud půjdeš teď s námi dostaneš odpovědi na otázky ohledně nás a dovíš se co jsme vlastně zač. Deš tedy s námi. Směrem ke zbytku : A co vy zvolíte si sami svou cestu nebo dete s námi. |
| |
| Mýtina u měditačního kamene No to si snad už děláte srandu, no nic. Pak se zvednu, ale věci nechám na místě následně doběhnu skupinku která se rozhodla že půjde vlastní cestou. Když je doběhnu promluvim k nim klidným hlasem Jen tak pro zajimavost vy víte kam jít?? chvíli počkám na odpověď Mě je to osobně jedno ale pro vaše bezpečí bych počkal třeba v tý knihovně najdeme zmínku o Abalonu, pokud tam nic nenajdeme dětesi kam chcete já se k vám i nejspíš přidám ale takhle naslepo by nešel nikdo kdo. Tak tu buď počkejte nebo Nashledanou někdy příště Pak se otočím a vydám se normálním krokem k místu kde sem zanechal věci, sednu si a počkám co se bude dít. Kaine můžeme teda vyrazit do tý knihovny?? A co ostatní?? |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro "To náss rosstrhne tak jako tak, Saath, ale teď ušš je to sstejně jedno." usykne Grejon a zamyslí se nahlas: "Ale na druhou sstranu, ty ss tebou je asspoň vzsrůššo. Vessničšani jssou tak omezsení...jdeme." Grejon se vydá za tebou, následována mlčky i Slojsou, Čar a Mhirttim, který jde poslední a neodpustí si k tobě poznámku: "Já to řříkám pořřád, ssešš Blázsen ss velkým B, Saath, chech." Zakmitáš jazyem ve vzduchu a ucítíš více jak půldne staré pachové stopy Čtyř před vámi. Už jsou slabší, skoro vyprchaly, ale několik pachových částeček se zachytilo na okolním pralesním porostu. Čtyři vyrazili k pramenům řeky na západě a tak tam zamíříš také. Všichni čtyři tvoji přátelé vyrazí za tebou. Setmělo se a běžíte v noci. Dokážete se pohybovat rychle a zároveň tak, že zvuky, které vydáváte, splývají s přirozenými zvuky džungle - se všemi těmi občasnými šustnutími, zapraskáními, cvrlikáním apodobně. Kromě toho máte výdrž, takže zatím nepociťuješ ty ani tvoji přátelé únavu. Těsně před svítáním, ještě za tmy dorazíte k pramenům Skákavé řeky. Je to pod kopcem, který se tyčí o kus dál od horského masivu, osamocený v džungli. Proto se m také říká Osamocený kopec. Když přiběhnete k pramenům, kde se tvoří jezírka mezi skalami, pocítíš únavu a musíš si na chvíli oddechnout. "Ssnad ssess nezsadýchala, Saath!" zasměje se syčivě Slojsa. Ten má z tvojí bandy největší výdrž. Když se na něj podíváš, není na něm vidět ani známka nějaké únavy. Ty si musíš přičapnout a ostatní tvoji přátelé taky. U pramenů doplní zvuky džungle i bzučení pralesních vážek. Je jich tu opravdu plno. A skoro sami létají do tlamy... láhudka. Tvoji přátelé taky vypadají, že je honí mlsná. Když už se chcete pustit do lovu vážek na občerstvení po namáhavé cestě, stane se něco podivného.. Najedno zahřmělo. Jako přibouři. Hned poté všechno kolem vás ozářilo zelené světlo. Když se podíváš na oblohu, vidíš, že je také zalitá zelenou barvou. Tohle však nevypadá na obyčejnou bouři. To hřmění zní trochu jinak, trochu víc dunivěji. Ještě nikdy jsi nic podobného nezažila. Po pár okamžicích zelené světlo na obloze exploduje v jasnou záři a následně se ozve rána, jako kdyby měla puknout samotná země. Poté postupně začně zelené světlo ustupovat šeru přicházejícího dne. Zelené světlo zmizí a a začne se normálně rozednívat. Když se podíváš na své přátele, zůstávají nehybně a mlčky v úžasu. |
| |
| Rekapitulace situace na "vlkodlačím place" Aurora, Sniper - vyrazili by s Kainem Christof, Isabel - jsou pro původně zamýšlený směr na jih k horám Zack- původně chtěl jít s Kainem, ale vypadá to, že možná spíš s Christofem a Isabel Jelikož jsou Imaru a Steven dlouhodobě mimo, tak za ně rozhodnu já: Imaru - za krátký pobyt na planetě se trochu spřátelil s Christofe, a tak jde s ním (i když si říká, že s Kainem by byla cesta džunglí přecejen bezpečnější, když to tu zná, ale na druho stranu bůhví, kam je chce zavést, i když vyléčil Myru, Johyho a Zacka, tak mu zase tolik nedůvěřuje) Steven- je naprosto fascinován vlkem a inteligentní kočkou, že jednoznačně volí Kaina a přidává se na stranu Aurory a Snipera Ještě se nevyjádřili:Myra, Johny, Jawo |
| |
 | Mýtina u meditačního kamene Trochu se mě dotkne, že mě Džagzai nazve lhářem, ale vyvracet jí to nehodlám. Stejně by to asi nepochopila, její život je až příliš rozdílný od toho našeho a tak jí nechám odejít. Sám přejdu k okraji mýtiny, kde se opřu o kmen. vděčný za tu chvilku, že jsem sám, protože si musím probrat tolik věcí. Na můj vkus se jich stalo příliš mnoho v příliš krátkém časovém úseku. V první řadě je tu ta telepatie. Pořád na to musím myslet. Jak to dělají? Dá se to naučit? A co všechno se s tím dá dělat? Zatím to slouží pouze ke komunikaci, ale mohou se nám takhle přehrabovat v myšlenkách? Kdo ví. Vím, že na "vysílání" se musíme trochu soustředit a formulovat slova v hlavě, ale co když to u toho nekončí? Rozhodně je potřeba to prozkoumat co nejvíc a zjistit jak se proti tomu chránit. Představa toho, že by mě mohl takhle někdo šmírovat, je dost děsivá. A ani si nejsem jistý zda se nad tímhle někdo pozastavil, ale to je jejich věc. Takhle se zaobírám sám sebou a příliš si nevšímám toho co se děje, teprve až když zaslechnu nějaký křik a uvidím, že se už zase hádají a chtějí se rozdělit jenom zavrtím hlavou. Tohle je tak únavné, ale asi bych měl zjistit co se děje. Vstanu a přiloudám se ke zbytku, ještě zaslechnu, že Christof chce jít do hor a někteří se k němu chtějí přidat, kdežto zbytek chce jít s Kainem. Já jsem také rozhodně pro to jít s Kainem. Mám už docela dost toho bloudění tady, kdy ani pořádně netušíme kde jsme a hlavně, kde to tu vůbec neznáme, ale jak se zdá útok těch kudlanek se jim už asi vypařil z hlavy a možná by se tu mohlo objevit i něco dalšího. Což mě přivede na myšlenku proč tady vlastně jsme. "Nezapomněli jste trochu na něco?" ozvu se. "Máme tu něco najít pokud chceme vyhrát a tak nějak mi přijde lepší, ne že bych se chtěl vnucovat, ale je to jenom takový pocit, že bude mnohem rychlejší když se spolehneme na někoho kdo to tu aspoň trochu zná," snažím se mluvit klidně, ale uvnitř už tak klidný nejsem. To jsou vážně tak pitomí, že se chtějí rozdělit? |
| |
| Mezi skupinami Tak a dost Johny má pravdu buď půjdeme společně s Kainem a je jedno jestli na původní místo přistání nebo do knihovny, nebo z vás bude jenom kudlančí sekaná. Todle už je fakt směšný když to říkám myslím si že by to určitě chtělo abysme měli nějakého vůdce nebo vůdkyni ale vím že já to určitě nebudu. Šílené co Kaine stojí uprostřed džungle plné všelijakých krvavých potvor křičíme a dokonce se chystáme rozdělit. |
| |
| Mýtina - meditační kámen Všichni Začínam litovat, že se momentálně nedokáži ponořit do meditace. Určitě by bylo zábavné je pozorovat i z jiného "pohledu". Jaký máte důvod se rozdělit? začnu klást jednoduché otázky Tím akorát snížíte vaše už tak malé šance na přežití na tomto místě. odmlčím se a vstanu z kamene. Vaše dohadování je směšné. Pohybuje te se ve smečce , ale bez návyků, díky nimž smečka přežívá. další pomlka. Vím, že teď jim neřeknu nic pěkného, ale jestli mají přežít musí to vědět. A vaše hádání nic neřeší. Takže uděláme to jednoduše. seberu ze země vak s Bylinkou Za chvíly se vydám směrem k Knihovně, kdo chce může se přidat a jinak si klidně jděte dále a hlouběji do území Ještěrek. vím, že tím se nabídka mé pomoci dost omezí, ale takle zkažené ráno už jsem neměl hodně dlouho Z toho co jste mi zatím řekli se k nám přidá Střelec a Bronzová. Předpokládám, že Bronzová bude chtít mít na očích Raněnou. trošku se uklidním při telepatickém kontaktu je dobré vyvarovat se emocí. Mohly by se totiž promítnout do hovoru. Což se mi asi povedlo. Nemohu plně pomoci dvěma směčkám. Můžu akorát dát druhé smečce nějaké maso a vodu, ale tím má možnost pomoci jim končí. dořeknu a odeberu se, bez přerušení telepatického mostu, pomalým krokem směrem k chatrči. Aurora Dobře Bronzová promluvíme si později. vyšlu krátký vzkaz Doufám že to bude prospěšné. pomyslím si A pamatuj nikdy nikoho nepodceňuj. Mohlo by se ti to nevyplatit. |
| |
| Džungle - směr Jih Nějak se moc nezabývám dělením kolem a navíc se už vzdaluji a moc toho neslyším ale přeci jen něco. ZAck se rozhodne že půjde s ními ale chvilku potom zase uvažuje že bude lepší jít s tím vlčím mužem do knihovny. Jediný kdo jde jsitě s námi je Imaru. TAké nepřeslechnu něco o tom co ostatní říkají. Mají jen částečně pravdu. Například s tím že z nás bude kudlančí sekaná. TO je velice pravděpodobné ale jde nás míň a budeme nejspíše zticha, navíc s nimi půjde Johny a ten hubu jen tak nezavře. Oproti tomu co říká Jawo je docela nesmysl. Když budu vycházet z pověstí a legend o dracích ze země a o všem co se jen dá uznat za věrohodné tak nebudou žít v nějakých velkých a nápadných koloniích. Budeme muset spíš hledat osamělého jedince a ukrást mu vejce, pokud je to u draků jako u některých zvířat tak může být samice větší než samec a to pak bude něco. Ale může to být naopak v tom případě bude hlídána samcem. Každopádně i přes drakovu velikost a i přes to že tu žijí budou asi mistry v ukrývání a v obraně svého doupěte. NEmám nejmenší zájem se tu dlouze zdržovat tak přidám mírně do kroku a pokračuji stejným směrem naslouchající okolí. |
| |
| V džungli směrem na jih Jsme už daleko od místa, kde jsme ještě před chvíli seděli s ostatními. Teď se odtamtud ozývají hlasy našich společníku. Mohla bych je slyšet ale přemýšlím nad vlastními věcmi. Po chvíli nás dožene Imaru. Zřejmě nás přišel zastavit. pomyslím si když ale jde nějakou dobu s námi tak změním svoje přesvědčení Aha tak ne. Jde s námi. pomyslím si a usměju se pro sebe a dál kráčím vedle těch dvou. Celou dobu ale nepromluvím. Každý z nás je nejspíš zahloubán do vlastních myšlenek. |
| |
| Síla se mi vrací, ale pořád se necítím na to, být oběděm nějakých bestií. Ta knihovna mi připadá být lepším nápadem, Snad se tam něco dozvíme.Je to lepší, než někam jít naslepo. Sdělím Kainovi, který si balí věci, že půjdu s ním, a s ostatními, co se rozhodli k němu připojit. Ale pořád nechápu, proč se rozdělujeme. No, chudáci ti tam na Zemi. Bude se jim to sledovat daleko hůř. |
| |
| Rekapitulace situace na "vlkodlačím place" Aurora, Sniper, Steven, Jawo, Myra - rozhodli se jít s Kainem Zack - ještě není pevně rozhodnutej s kým půjde Christof, Isabel, Imaru - vyrazili na jih podle původního plánu Ještě se nevyjádřil: Johny Christof, Isabel, Imaru Po chvilce se za vámi zavře stěna z hustého pralesního porostu a mýtinka už není vidět. Hlasy ostaních vašich spoluhráčů, kteří se rozhodli jít s Kainem, se pomalu vzdalují a vypadá to, že nikdo další s vámi už nepůjde. Znovu se musíte začít prodírat a prosekávat křoviskama a houštinama. Hlasy vašich spoluhráčů utichnou někde daleko za váma a slyšíte už jen občasný šramot, někdy nějaké skřeky, šustot, cvrlikot nebo zaštěbetání. |
| |
| Vlkodlačí plac – rozhodnutí Chovám se velmi, opravdu velmi rafinovaně – předstírám nezájem, pobrukuju na brouka na noze a pomalu ale jistě nechávám, aby se rozhodlo, kdo kam půjde. Já mám jasno – jdu s těmi, se kterými se nepotáhne Jawo. To znamená, že mám zpoždění, musím rychle balit a vyrazit na jih do džungle. „Mějte se, divoši!“ zahlaholím vesele na druhou skupinu. „A díky za všechny brouky!“ „Héj! Kde sté?!“ zahulákám, když se snažím prodírat cestou, kterou se vydala neJawovská skupinka, tedy mně mnohem sympatičtější lidé. S vlkodlakem mohla být sice prdel, ale kdo ví, třeba by nás sežral. Třeba sežere Jawa, pomyslím si a naplní mě zlomyslné veselí. |
| |
| Rozdělení družinky Aurora, Sniper, Steven, Jawo, Myra Zůstáváte na mýtince a jste svědky toho, jak část vaší družinky se odpojila a vydala se za Christofem. V Kainově vlčí tváři vidíte něco jako pobavení. Nejednoho z vás napadne, že přesně tohle se bude asi líbit divákům tam na zemi, kteří budou ryčet nadšením a začnou se uzavírat sázky, která skupinka přežije nejdéle (znáte to z minulách ročníků) ... A číča spokojeně spí na okraji mýtinky na větvi stromu, očividně lhostejná vůči tomu, co se právě událo. Zack Vidíš, jak se za Christofem, Isabel a Imaruem zavřela džungle a zvuky jejich prodírání se a prosekávání hustým porostem se vzdalují. Pak se za nimi ještě chvátavě vydá Johny a volá na ně aby počkali a brzi také zmizí v džungli. Johny Běžíš za Christofem, Isabel a Imaruem a voláš na ně, ať na tebe počkají. Jak se prodíráš pralesním porostem za nimi, jakobys zahlédl někde v korunách stromů rychlé mihnutí... něčeho. Ale když se na to místo zadíváš pozorněji, všechno zůstává nehybné. Zdálo se ti to, nebo ne? Nevíš. Pak konečně doběhneš ty tři. Christof, Isabel, Imaru Prodíráte se džunglí na jih. Jste už poměrně daleko, když uslyšíte za sebou křik Johnyho, ať na něj počkáte. Po nějaké chvíli vás dožene. |
| |
| Druhá skupina Seberu si věci a du k druhé skupině. Tak smečka se nám rozpadla deme taky nebo tady budem stát a čekat až se s křikem vrátí zpět. Prohodím konverzačním tonem ke zbytku skupiny. Jdeme Kaine nebo ještě ne. a čekám co se bude dít. |
| |
| Džungle - směr jih Jdu tedy s Isabel a Izym na jih. Cesta probíhá klidně ale najednou za námi uslyším křik a hlas poznávám. Jen si povzdechnu zastavím se a vytáhnu šavli kterou namířím na Johnyho který chvilku potom přiběhne. Řeknu to krátce. Pokud půjdeš s námi budeš v klidu a nebudeš dělat žádná ukvapená rozhodnutí ani nic co by ostatní mohl ostát žoivot. Pokud ano tak budeš další na řadě. A ještě jedna věc. V lese se snaž chovat potichu copak jsi ani nepodstoupil vojensk výcvik nebo něco co by tě naučilo chovat se klidně? Pak schovám šavli a vydám se zase na cestu. |
| |
| Mýtina - (moje) chýše 2. Skupina (asi 2. :D) Vylezu do chatrče. Zásoby bleskne mi hlavou. Vytáhnu jeden velký vak a narovnám do nej všechny zasoby masa co mám. S lítostí se rozloučím s žahavkama. Nejsou zrovna dva krát výživnéa akorád by zabíraly místo. Do svého vaku (ten s Bylinkou) narovnám v malých váčcích uložené a sušené byliny. Z jedne strany k vaku připevním vydělanou a složenou kůži a z druhé jeden prázdný vak na vodu. Další vaky na vodu připevním k vaku se zbaleným masem. Začnu odcházet z chatrče, když mi do oka padne podlouhlý úzký vak Sice to nepatří mezi mé oblíbené zbraně, ale dostal jsem jí než jsem vyrazil na tuto část Zkoušek. povzdechnu si Bylo by nečestné je ti nechat. dojde mi a tak vak hodím na záda. Se svým nákladem se vrátím k meditačnímu kameni. Tam složím na zem vak se zásobama. Ano Tichý-raněný vyrazíme za chvíly. odpovím a ukážu na vak s masem Tady jsou zásoby ty si rozdělte, ať každý něco nese. Na vaku jsou připevněny vaky na vodu, každý si jich pár vemte. Možná se budou hodit. pokračuji dál. otočím se směrem co odešla část smečky a pronesu "Nechť vás Sestry provázejí" Začnu znovu věnovat pozornost "své" smečce. Za chvilku nastane čas na vzbuzeni se Čiči s úsměvem si pomyslím. |
| |
| Džungle - směr jih Zarazím se a nechápavě koukám na Christofa. „Hej, Christie…“ Ne, nemá cenu ho přerušovat. Pokrčím rameny. „Fajn, tak si ujasníme ještě něco – nebudeš vést monology, tohle je dialog.“ Narážím na to, že se ke mně otočil zády. „A co se bezpečnosti týče, už o nás něco ví.“ Pro ostatní, kteří si mě možná všímají, ukážu rukou vzhůru. „Něco jsem zahlíd. Pták, opice, možná nějaká zdejší zrůda. A ještě jedna věc,“ pronesu zcela vážně, „tohle bylo naposled, co jsi mi vyhrožoval.“ |
| |
| Džungle-směr jih Prodíráme se lesem, když tu se za námi ozve křik. A kdo jinej je tak hlučnej jako Johny Silver? Taky se zastavím a otočím se na Johnyho, který dorazil. Christofer na něj vytáhl šavli a začal něco říkat pak odpověděl Johny. Dobrá, dobrá pánové. Hlavně se spolu snažte nějak vyjít. Žádný hádky prosím. pronesu k oboum a pak se otočím k Johnymu Říkal si, že si nás něco všimlo? No aspoň bude cesta zajímavější pronesu poslední větu ironickým tónem a vrátím se k prosekávání. |
| |
| Mýtina- u meditačního kamene se zamračeným pohledem sleduju jak se naše skupina pomalu rozpadá. A pamatuj nikdy nikoho nepodceňuj. Mohlo by se ti to nevyplatit. Co tím myslel? přemýšlím při tom nad Kainovými slovy. Stoupnu si a pozorně si prohlížím ty co tu zůstali. Takže nás tady zbylo šest s Kainem a čičinkou osm. Oni jsou jen čtyři. Není to moc vyrovnané pomyslím si Já bych řekla že půjdeme odpovím Zackovi a potom se rozhlédnu po Kainovi. Za chvíli ho uvidím s vaky. Alespoň nebudeme trpět hladem pomyslím si a zadívám se na vaky, při tom přemýšlím jak si to rozdělíme. Tak kdo si co vezme? zeptám se ostatních co zbyli z původní skupiny. |
| |
| U meditačního šutru Chvilku pozoruji jak zbytek naší skupiny mizí v džugli. Nevidím to zase tolik rád, ale jak se říká: všechno zlé je pro něco dobré a tady je dobré to, že odešel ten blbeček Johny. Když Kain přinese zásoby, kývnu, abych mu poděkoval, za to, že se o nás tak stará a skloním se k vaku a začnu pracovat. Jídlo rozdělím na šest stejných dílů, aby každý měl něco, kdyby se snad něco stalo a my se museli neplánovaně rozdělit. Stejně tak i vaky s vodou. Navíc se tak váha rozdělí, snad jenom Myra by toho mohla nést méně, protože je zraněná, ale to zálež na ní. Třeba by se jí to mohlo dotknout, kdybych jí to navrhl. "Tak hotovo," řeknu, když si uložím svůj příděl do batohu a vstanu. |
| |
| Vlkodlačí plac První skupina (Aurora, Sniper, Steven, Jawo, Myra, Zack) Mezi tím, co se bavíte, Steven schoval svoje psací nádobíčko zpátky do batohu a prohlásil, že je připraven. Kain na chvíli zmizel ve své stromové chýši a pak se vrátil ověšený jako vánoční stromeček s tím, že to všechno jsou zásoby jídla a vody. Jawo nelení, chopí se práce a spravedlivě všechno rozdělí. Číča zatím pořád ještě spí. Občas sebou trhne nebo mňoukne ze spánku - zřejmě se jí zdají nějaké divoké sny. Víceméně jste připraveni k odchodu a nejednoho z vás napadne, jestli se třeba ještě někdy uvidíte s Johnym, Christofem, Imaruem nebo Isabel... Džungle - směr jih Druhá skupina (Christof, Isabel, Imaru, Johny) Prosekáváte si cestu džunglí. V tom nehybném vedru pod korunami stromů, kde nezafouká ani mírný větříček, a nerovném terénu, kde musíte každou chvíli přelézat spadlé kmeny stromů nebo se prodírat hustými křovisky, je to úmorná práce. Za chvíli z vás začne lít pot a musíte dělat přestávky na odpočinek nebo na doplnění tekutin. Jinak obvyklý pralesní kolorit se nemění - stálé šero (sluneční paprsky se až k zemi skrz spletené koruny stromů skoro nedostanou) je podbarvováno občasným šramotem a cvrlikáním. |
| |
| Mýtina - u meditačního kámene "Moje" smečka (mimo spící Čičinky... přece ji nebudu budit :D) Když je maso rozděleno dojdu na okraj mýtiny. Tam natrhám dostatek širokých listů. S tímto podivným nákladem se vrátím k rozdělenému masu a každou z hromádek pečlivě do listů zabalím. Poté jednu z nich vezmu a uložím do svého vaku. Zbytek si rozdělte vy. zdělím zbytku "mé" smečky. Položím svůj vak na zem a dojdu k ležící sedící Raněné. Budeš schopné delší chůze? starostlivě se optám A kde jsou tvoje věci? ptám se dál. Rychlost smečky je odvíjí od rychlosti nejpomalejšího člena smečky. proběhne mi hlavou dávná vzpomínka. Nepatrně se zašklebím. Při nejhoršim bych ji nesl. pomyslím si Máme dost masa aby jsme se nemuseli při cestě zdržovat lovem. Takže by jsem mohli být na území Klanů tak za šest, sedm dní. zauvažuji nad délkou cesty. |
| |
| Mýtina u meditačního kamene pozoruji Jawa jak rozděluje jídlo. Už se chystám vzít si jednu část, ale Kain to ještě do něčeho zabalí, teprve pak si to uložím do batohu. Zavřu ho a narovnám se. Tak a teď to je pro diváky velká podívaná Pro sebe se usměju, všechny letmo pozoruju a čekám kdy vyrazíme |
| |
| Skupinka mířící na jih Cesta se nemění. Pořád stejně náročná a zároveň nudná. Prosekáváme se dál a dál. Je tu šero. Slunce sem nepronikne přes tu změť listů stromů. Po nemalé chvíli už jsem celá upocená. Co se dá ale dělat. Budu to muset vydržet. Pomyslím si a uhnu před větví, která se mi připletla do cesty. I ty zvuky kolem už se mi slili do jednoho. Pořád samé cvrlikání. Jako by sme byly na koncertě cvrčků pomyslím si a usměju se svojí myšlence. Jinak dál pokračujem stále mlčky... |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro No, tak sse modlete, žše to nebylo šamanovo dílo. syknu a trochu nervózně se rozhlídnu. Sice mě láká představa zvládnout takové divy, ale stát se cílem těch divů opravdu mezi mé sny nepatří. Copak, sstrach Slojso? Nebo ti došel dech? vrátím ji s úsměvem její minulou poznámku. Jestli to je šamanovo dílo, nejspíš za námi i někoho poslal. Není-li to jeho dílo, tak je našim úkolem,zjistit co to bylo. Ale teď za bráškou. Jestli si nějaký pitomý mág nebo jiná bestie myslí, že mě odradí od toho, co chci, je na velikém omylu! Opět nasadím rychlé tempo. Svaly mi začínají skučet a stěžovat si, ale to už je jejich problém. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Čar kmitá jazykem ve vzduchu. Má z tvojí bandy nejlepší čich a prohlásí: "Tohle sse mi vůbecss nelíbilo. Já být tebou tak to beru vážšně. Podívej kam sstopy Čtyřř vedou. Přřímo tam na ssever, odkud sse ozsývaly ty dunivé hromy. Vypadá to, žše tvůj bratr ššel tím ssměrem taky, jinak by tam Čtyři neššli." Na tvůj povel tedy vyrazíte dál bez většího odpočinku. Občas musíte zastavovat, aby ses ujistila, že jdete po správné stopě. Běžíte celý den a stopy Čtyř pořád vedou dál a dál do hloubi pralesa. Druhý den vaší cesty se chýlí ke konci a začne se stmívat. A stopy čtyř stále vedou dál a dál směrem do epicentra té podivné zelené bouře. Grejon se obávala, aby se náhodou bouře nevrátila, ale nic se celý den nestalo. K večeru však začne Mhirtti protestovat a k němu se přidá i Čar. Jsou už oba unavení a požadují na tobě odpočinek. Slojsa se jim trochu vysmívá, protože pořád má dost sil. Ty a Grejon také. Ale na chvíli tedy zastavíte, abyste načerpali trochu síly a posilnili se hmyzem. Mhirtti někde ulovil chlupatého oranžovozeleného pavouka a rozdělil se o něj s váma se všema. Mlčky žvýkáte a odpočíváte, když ve vzduchu ucítíš známý ještěrčí pach. Ale zdá se ti, jako by tě klamaly smysly - vždyť je to pach Thotha! Co ten by tu mohl dělat a navíc je někde naproti vám! Čar ho ucítila také a s otázkou v očích se na tebe dívá. Ostatní tři z tvojí bandy ho ještě neucítili a spokojeně žvýkají. A opravdu. Za chvíli se rozhrne křoví a objeví se mezi vámi Thoth! A ještě než stačíš něco říct, umlčí tě gestem ruky a řekne: "Posslal mě zsa vámi ššaman, abychch na tebe dohlédnul, Saath. Ale to není podsstatné... Přředpokládám, že jsste ráno viděli tu podivnou zselenou bouřři. Za ssvůj šživot jsem assistoval ššamanovi při vššemošžných rituálech, ale nics takového jssem ješště nezsažšil. Nevím, jesstli jsste to viděli také, ale já jsem vylezsl na sstrom, abychch viděl ten úkass lépe. A chvíli po jejím sskončšení sse z nebe něcso ssnesslo. Vypadalo to jako nějaký kuss hory. Bylo to nedaleko odssud a tak jssem to ššel prosskoumat. Přizsnám sse žše jssem sse bál i já, ale to cso jsem viděl, tomu nebudete věřřit! Cesstou jssem narazsil na "...Raagh rharč! (Holá kůže!) řekne po chvilce Thoth. Od svých přátel zaslechneš užaslý sykot: "Koith raaghta rharčta?" (Tvorové s holou kůží?) "Ano, tvorové ss holou kůšží!" zopakuje Thoth. Okamžitě se ti vybaví legenda, která koluje mezi všemi ještěrkami všech kmenů. Den kdy se z nebe snesou tvorové s holou kůží, nastane změna v soukolí běhu světa. Je to starodávná legenda, už skoro zapomenutá... spíš výchovná pohádka pro malá ještěrčata. Vždyť tady žádní tvorové s holou kůží nežijí... "Mysslím, že Raagh rharč bude mít ss tou bouřří a ss tím kussem sskály, co sspadl zs nebe, něcco sspolečšného. Chvíli jssem je ssledoval. Vydávali divný zápach a mluvili mezi ssebou zsvláštní řřečší, které jssem vůbecs nerozsuměl. Vyrazsili ssměrem k naššim teritoriím. Ale těsně před hraničním kamenem změnili směr a vydali se za kočkou, která je průvodcem jednoho z těch Vlčounů, kteří dělají ty svoje zkoušky nedaleko našich území. Vůbec se mi to nelíbí. A ještě k tomu to Nešgovo zmizení..." dodá ještě Thoth. V jeho očích opravdu uvidíš obavy. Ještě nikdy jsi ho tak ustaraného neviděla. Vždycky všechno bral s moudrým nadhledem... Chvíli o té legendě vzrušeně debatujete, když Čar vykřikne: "Blíží se k nám Lučum!" A opravdu, za chvíli se znovu rozhrne křoví a objeví se před vámi Lučum. Je celý zakrvácený a jakmile k vám dojde, skácí se vyčerpáním k zemi. Thoth mu nadzvedne hlavu a probere ho tím, že rozbalí z listu ze svého příručního vaku jakousi tyčinku a dá mu přičichnout. Znáš tu tyčinku a víš, že takové dokáže vyrábět šaman a proberou snad i mrtvého, jak neuvěřitelně smrdí. Lučum se probere a třesavým hlasem začne přerývaně mluvit, skoro mu nerozumíte: "Nešgu zajali.... vššichni osstat... sstatní... vládcse ruin... chce ho vyměnit za rhagh rharčta... chcse tu ss čšernou kůží a toho ss modrýma očšima... na osstatních nezsáležší.... ty dva chcse žšivé.... dopravte je k ruinám, pak pusstí Neš..." Víc ale Lučum neřekne. Vydechne naposledy a zemře... Nikdo z tvojí bandy není schopen slov. Co tohle má všechno znamenat? Jaký vládce ruin? V Thothových očích spatříš smutek. Moc dobře ví, že všichni jsou mrtví, i jeho dcera Dirgga je mrtvá. Ale jinak to na sobě nedá znát a pevným hlasem řekne: "Opravdu jssem mezi nimi viděl jednu čšernou ssamici a jednoho ssamce ss modrýma očšima. Podle legend tu prý někde na sseverozápadě jssou kamenné ruiny nějakého měssta. Ale ty jssou prý mnoho tissíc let opušštěné a zarosstlé... Saath, jssi budoucí ššamanka. Rozhodni." |
| |
| Džungle směr jih - první skupina Nic zvláštního se nestalo až do večera. Ačkoli jste cestou viděli plno zajímavých a neznámý rostlin, párkrát jste zahlédli i nějaké pralesní zvířátko nebo exotický hmyz, třeba malé opičky, která vás chvíli zvědavě pozorovaly a šly za váma, ale pak vás nechaly. Když se tedy setmí, dá o sobě vědět únava po úmorné cestě. A jako na potvoru, snad během pár vteřin, naprosto bez varování začne pršet. Nebo spíš se spustí liják a voda padá k zemi v proudech, které si najdou cestu i přes splěť větví nad vámi. A země se za chvíli rozmočí natolik, že se začnete bořit jako v blátě. Pršet nepřestává a začíná noc... Džungle směr sever - druhá skupina s průvodcem Kainem Když se konečně připravíte na cestu a rozdělíte si zásoby, které vám přinesl Kain, vyrazíte. Je chvíli po poledni a je příšerné vedro a vlhko. Kainovi to očividně nevadí a číča dál spí. Vyrazíte do džungle směrem na sever a k vašemu údivu číča dál spí a nejde s vámi, jen Kain. Naštěstí to není nijak moc náročná cesta, protože Kain vás vede přirozenými stezkami a nemusíte se vůbec prosekávat. Nejdete sice přímo, pořád cikcak, ale pohodlně a celkem i rychle. K večeru už se však začnete cítít unaveně a jak se začne stmívat, začne lít jako z konve. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Až se vyspím, zjistím, že Kain i celá smečka zmizela. Docela se leknu, ale po chvilce pobíhání po mýtině a čenichání kolem, se mi poskládá dění minulé. I to, že jsem Kainovi slíbila, že dohlídnu na druhou část smečky. Tam je Černá a Šikmooký. Ty chci postrašit, chichi. Vydám se po jejich stopě na cestu. Myslím, že vystopovat je nebude tak těžké, když vezmu v úvahu, že si cestu prosekávají. Kain svou skupinu povede lesními stezkami, takže tolik rámusu nenadělají. Navíc se obě skupiny od sebe vzdalují. A taky můžu jako číča využít pachové cesty, kterou za sebou nechají. Takže nemám, kam spěchat. Pak je budu sledovat z povzdálí, trochu budu strašit podivným šustěním ve větvích. To mi připomíná, že cestu si zvolím korunami stromů, je to pro mě nejpřirozenější prostředí, občas slezu níž, abych si ujasnila směr i stopu, podle slunce se moc orientovat nemohu, pouze podle sklonu paprsků, které projdou listovím, přesto bych mohla jakž takž udržet i směr na jih. Měla bych si sice pospíšit, aby se jim za tu dobu, co budou sami něco nestalo, ale zase se kvůli nim nepřetrhnu. Když přežije Černá, budu spokojená. K večeru se zase roztrhne nebe a prší. Schovám se pod velké listy, aby mi úplně nepromokl kožíšek (kdybych byla náhodou tou dobou u skupiny, tak se držím v uctivé výšce, aby mě oni neviděli, ale já o nich věděla). |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro Blíží se k nám Lučum! vykřikne Čar. Rychle přiskočím k němu a Tothovi. Napadne mě ho vyléčit, ale marně. Jeho zranění jsou příliš velká. S posledních sil ze sebe vysype informace a zemře. Mlčím zcela v šoku a dezorientovaná. Nahatí padají z nebe, Nešga unesen! Lidi za bráchu! Jak můžou nějaké nahaté opice mít stejnou cenu jako můj bratr?! z přemýšlení mě probudí Toth. Rozhodni. Konečně chvíle, na kterou čekám tolik let a mě se nelíbí. Ale nějaké to uspokojení opravdu cítím a nemůžu říct, že malé. Tothe, vrať sse domů. Vem ssebou Lučina a postarej sse o vššechno. Ššamanovi řekni, ať sse postará o naší ochranu. Já sse posstarám o lidi. Nikdo mi nebude brát bratra bezs mého ssvlolení! zasyčím rozkazy na Totha pak se otočím k přátelům. Chcete jít domů? Dalšši cessta bude dlouhá a nebezspečná. Nejsspíšš i někdo zsemře. Mhirtti? Půjdešš? otočím se obzvlášť na Mhirttiho. Přestože se snažím vypadat suveréne, on ví jak se cítím. Vždycky věděl, že se bojím ještě dříve než já. Opravdový přítel. Jak obstojí v této zkoušce? |
| |
| Dodatek - První skupina Občas, během vašeho putování, zaslechnete někde ve větvích nad vámi podivné zašustění. Jindy se to ozve před vámi. Pak dlouho nic a najednou zase někde za vámi. Ale jinak se nic zvláštního neděje. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Ano, bylo pro tebe hračka najít stopy první skupiny, ve které je i černá. Její pach ti utkvěl v paměti. Ale i tak je snadné je stopovat, protože za sebou zanechávají v pralesním porostu tolik stop po prosekávání, že aní není třeba je složitě hledat podle pachu. Ani jsi nemusela tolik spěchat, protože se pohybují velmi pomalu a musí často odpočívat. Dostihneš je poměrně brzy, ještě dlouho před setměním. Po nějaké chvíli tě to začne nudit, jak pomalu jdou džunglí. Bavíš se šustěním ve větvích a vždycky se usměješ nad tím, když se ti dole pod tebou začnou polekaně rozhlížet, co to bylo, a pak o tom chvilku vzrušeně debatují. Celo dobu se nestalo nic zvláštního. Černá a spol dělají tolik rámusu, že většinu zvěře vyplaší. Větší šelmy, jako jaguáři a podobní tu sice žijí, ale už dlouho jsi o ně nezavadila. Dojde ti, že vlastně od té doby, co se tu objevují čím dál častěji kudlanky, tyto šelmy začínají být vzácností. Co ti však přijde divné je, že se kudlanky zatím znovu neobjevily. Už od včerejšího rána, kdy divnou smečku napadly... Když se začne stmívat, začne hustě pršet. Větve začínají být kluzké, ale tobě to vůbec nevadí, ne nadarmo jsi "opičí kočka". Koruny stromů jsou pro tebe přirozené prostředí. Hravě najdeš úkryt pod velkými a tlustými listy jednoho ze stromů i s dostatečným výhledem na černou a spol pod tebou. Vypadají trochu bezradně, jak se začínají bořit v rozbahněné zemi a přijdou ti legrační, jak moknou. Najednou se ti však podvědomě naježí chlupy. Tvůj kočičí šestý smysl ucítí jakési nebezpečí... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Tvoji přátelé jsou mnohem víc šokovaní než ty. Něco takového je ani ve snu nenapadlo. Představovali si, že to bude jen výlet za tvým zatoulaným bratrem. Ale ta podivná zelená bouře je trochu nahlodala. A teď se tu najednou objeví Thoth a a začne vyprávět něco o nahatých opicích. A pak zčistajasna i Lučum na pokraji smrti, která si ho stejně nakonec vezme. A ty jeho poslední slova... Ani jeden ze tvých přátel si to nedokáže pořádně vysvětlit, co se to vlastně děje. Ale tvůj sebevědomý postoj v nich probudí odvahu. "Dobřře, Saath. Jak ssi přřeješš. Vrátím sse do vessnicse a ossnámím to ššamanovi." Kupodivu Thoth nijak neprotestuje a tvému rozkazu se podřídí. Mlčky si naloží bezvládné tělo Lučuma na záda. Své mrtvé nikdy nenecháváte napospas pralesním mrchožroutům, takže je to přirozené mrtvolu Lučuma dotáhnout do vesnice a tam ji pohřbít v pohřební jeskyni na druhé straně údolí. Na odchodu se k tobě Thoth ještě otočí a s obavami v očích ti řekne: "Buď opatrná. Ssnám tě lépe nešš ty ssnášš ssama ssebe. Neuššklíbej sse na mě. Vím, žše sse do toho vrhnešš po hlavě jako bouřře. Ale pamatuj na má sslova přřed rituálem Odvrácení zlýchch ssil. Chýšše toho vlčšouna, kam je vedla jeho kočšičší průvodkyně ležší assi den rychchlého běhu odtud na zsápad, tam kde rosstou sstromy, jejichšš plody jssou ssladké čšervené bobule. Ašš budete mít ty dvě nahé opicse, které požšaduje Vládce ruin, běššte na sseverozsápad, tam, kde sse vzsnášší sstálý mlšžný opar nad džšunglí. Tam někde by měly ruiny měssta být. Ale nevím kde přřessně. Uvidíme sse brzsy." S těmi slovy Thoth s mrtvolou Lučuma na zádech zmizí v džungli směrem na jih. Nikdo z tvých přátel se nemá k tomu, aby ho doprovázel. Ostatně Thoth ani na nikoho z nich nečekal. Věděl, že s ním nikdo další nepůjde. "Jdu ss tebou." řekne bez váhání Čar. "Já taky." řekne i Slojsa. "Ssešš blázsen, Saath, řříkám to pořřád a assi sse to nikdy nezsmění." zasměje se syčivě Mhirtti. "Možšná někdo z náss zemřře, ale jesstli sse tak sstane, bude to jeho ossud. A já bych byl blázsen, kdybychch ssi to nechal ujít." "Krucsi, vůbecs sse mi to nelíbí, ale kdyšš jdou vššichni, jdu taky." řekne Grejon, jako vždy s trochou pochyb a dodá: "Ale mussíme ssi na to pořřádně odpočšinout!" S jejím návrhem na důkladný odpočinek souhlasí všichni ostatní a tak chtě nechtě musíš svolit. Ulovíte si tedy něco k snědku a přes noc se vyspíte. Vyrazíte těsně před svítáním, podle směru, který vám poradil Thoth. ... Někdy kolem poledne dorazíte k vlčounově chýši. Obezřetně celou mýtinu obhlédnete, ale všude je klid. Čar, tvoje nejlepší stopařka, ti oznámí, že je tam nikdo není. Když ji pořádně prohlédnete, není tam ani vlčoun ani raagh rharč. Ale neleznete zřetelné stopy. Čar objeví zbytky pachových stop na okolním porostu a stopy na zemi vám to potvrdí. Někam k severu se vydali Vlčoun následovaný šesti menšími podivnými stopami. Jsou oválné a nemají žádné prsty. Dovtípíte se, že to budou raagh rharč. Co je však podivné, že další čtyři stopy raagh rharč míří opačným směrem k jihu. A zvláštní je, že ty stopy naznačují, že ti čtyři nejdou přirozenými stezkami džungle, ale cestu si prosekávají! Ti co jdou s Vlčounem, očividně stezkami jdou... "Cso to můžše zsnamenat?" podiví se Mhirtti. "To je jassné, rozsdělili sse." odpoví mu Čar. "Ale pročš? Pročš někteřří ššli ss vlčšounem a někteřří opačšným ssměrem? Co si o tom myslíš Saath?" |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Přestanu se bavit pohledem na potápějicí se dvounožce. Už několikrát mne napadlo, že bych k nim slezla a pomohla jim, ale to bych se příliš brzy prozradila. A nebyla by to taková legrace! Pozorně propátrávám okolí, zapojím všechny smysly, jen škoda, že déšť smývá pachy. Ale pokud se něco blíží, přece jen by jeho pach měl přerazit i okolní vodu. Každá legrace zkončí... pomyslím si a loupnu pohledem na smečku pode mnou, rychle si je přepočítám a znovu se snažím zjistit, co se sem blíží. |
| |
| Mýtina a cesta džunglí Až se vyspím, zjistím, že Kain i celá smečka zmizela. Docela se leknu, ale po chvilce pobíhání po mýtině a čenichání kolem, se mi poskládá dění minulé. I to, co jsem Kainovi slíbila. Vydám se po jejich stopě, jako číča můžu využít pachové cesty, kterou za sebou nechají. Takže nemám, kam spěchat. Cestu si zvolím korunami stromů, je to pro mě nejpřirozenější prostředí, občas slezu níž, abych si ujasnila směr i stopu, podle slunce se moc orientovat nemohu, pouze podle sklonu paprsků, které projdou listovím. Už mne to stopování přestává bavit, chtělo by to nějakou legraci! Místo legrace ale začne při soumraku pršet. Větve začínají být kluzké. Zatínám trochu víc drápky, ale jinak mi to v pohybu nijak zvlášť nebrání, ne nadarmo jsem "opičí kočka". Ale ta voda! Brrrr, nemám ráda vodu! Jestli mi promokne kožich, to se zase nevyspím... otřepu se a spustí se kolem mne sprška. Na chvilku se zbavím vody v kožichu, ale ne na moc dlouho. Rychle si najdu úkryt pod velkými a tlustými listy jednoho ze stromů, kde přečkám přeháňku a pečlivě si vysuším kožich. Možná tu budu muset i přespat... |
| |
| Džungle - jih Jdu tedy směr jih s ostatními kdo se rozhodli jít se mnou. Po cestě se ozývají všelijaké zvuky ale prozatím se tím nezabývám. Nejspíš nějaká zvěř, opice nebo něco podobného, protivník by nedával najevo že tu je. Po chvíli začne znenadání pršet a zem se změní v bláto. Měli bychom najít úkryt ale při hledání bychom mohl zapadnout nebo pokud bude země ještě více rozbahněná i se potopit úplně. Hned začnu hledat nějaký velký strom se silným kmenem který by udržel pár lidí. Když nebude ten tak bude stačit i nějakej malej. Pokuste se najít nějaký velký strom nenbo skálu kde by se dalo zůstat přes tu bouřku, ale ať je to co nejvíše. |
| |
| Džungle - (skoro) směr Sever "Moje" smečka Začenichám a zastavím se. Voda. Spousta vody. pomyslím si a vytáhnu z vaku plášť s kapí. Jen co si ho nasadím strhne se menčí déšť. No nic, dál asi dnes už nedojdem. zhodnotím naší situaci a dám se do vytváření úkrytu z blízkého křoví. Snažím se větve upravit tak abych je co nejméně řezal a přitom byl úkryt nepromokový. Sice se řezání a nařezávání vetví stejně nevyhnu, ale snažím se. Když jsem se svým výtvorem spokojen pokynu ostatním aby se pod toto přístřeší schovali. Pote se vzálím k jednomu z nižších stromů a utrhnu z něj jeden list. Ten naříznu drápem a vytákající tekutinu vypiju. Budem muset někde po cestě nabrat vodu. bleske mi hlavou. Natrhám několik dalších listů a odnesu je zbytku "divné smečky" do vytvořeného úkrytu. |
| |
| Směr jih Jdeme ještě hodnou chvíli dokud se nestrhne déšť. Otráveně něco zabručím a na Chrisovu instrukci jen kývnu hlavou na znamení, že rozumím. Začnu se tedy rozhlížet okolo. Občas zajdu stranou ale hned se vrátím zpět k ostatním. Přes ty provazy vody padající z nebe je viditelnost dosti malá ale i přesto mám oči na stopkách a koukám, kde by sme se mohli asi schovat. |
| |
| Džungle směr sever Vyrazím za Kainem, ještě se podívám na čičinku, mám nutkání ji vzbudit, ale pak to zavrhnu najde nás pomyslím si a pokračuju dál, nemluvím .Všimnu si že se nemusíme prosekávat všudypřítomnou zelení, jsme tomu ráda. Asi nejdeme přímo, ale je to příjemnější. pro sebe se usměju. Už se stmívá, kolik jsme toho vlastně ušli? Už bych si potřebovala odpočinout zamyslím se a za chvíli ucítím chladné kapky vody. Úžasný teď ještě začalo pršet a to pořádně povzdychnu si. Potom se zkoumavě podívám na Kaina on vytváří přístřešek? Asi ano otočím se na Zacka Zdá se že hledat nemusíme. na Kainovo pokynutí se jdu schovat. Pozoruju Kaina co dělá. Jen co přijde do přístřešku dojdu k němu a zaklepu mu na rameno, to snad upoutá jeho pozornost.teď jak docílit toho aby jsem s ním mohla mluvit. Asi si bude myslet že jsme blázen, ale budu to muset zkusit ukážu si na pusu a pak na hlavu při tom pokrčím rameny. Tak snad to pochopí. |
| |
| Sakra slejvák jak pes, musíme se schovat. Rychle se rozhlížím kolem sebe a hledám ňáký přístřešek. Musíme najít ňáký přístřešek a to rychle. Prohlásím směrem k naší skupině. Snažím se naznačit posunky Kainovi že potřebujeme úkryt. |
| |
| Džungle směr sever Vemu si svůj příděl a jdu s Kainem a ostatními, když sme už docela daleko začne znenadání pršet. Chtělo by to nějakej úkryt, no asi se pudu po něčem poohlédnout. No tohle je dobrej spojenec Pak jdu za Kainem a poklepu mu na rameno a snažím se rukama naznačit jestli nechce pomoct No snad to pochopí |
| |
| Džungle, džungle a zase jenom džungle Batoh příjemně ztěžkl potravinami, což mi dodává pocit jakési jistoty. Vždy je lepší mít sebou víc než méně. Člověk nikdy neví co ho může cestou potkat a co se mu nakonec bude hodit, i když nás učili, že si máme vystačit s málem a když na to přijde obejít se takřka bez ničeho, ale pořád je lepší být vybaven. Cesta je docela příjemná a konečně si odpočineme od toho neustálého prosekávání, protože Kain nás vede stezkou. Snad je to od zvěře, možná tudy občas chodí jeho soukmenovci a pročišťují jí? Ať je to jak chce, je to dobré. Já sám bych jí nejspíš nenašel a to jsem v podobném prostředí vyrostl, ale potěší mě, že vycítím blížící se déšť. To náhle ticho a ten dusivý pocit. Nemůže to znamenat nic jiného. Zvednu pohled, ale skrze hustou zelenou pokrývku listů není nebe vidět a když mi na tvář dopadne první kapka, zase hlavu skloním a přetáhnu si přes ní kápi. Sice bude za chvilku promočená, ale pořád je to lepší než když vám déšť bubnuje do holé lebky. Pak se zadívám na Kaina, jak se snaží postavit nějaký přístřešek. Mám nutkání mu pomoci, ale ta stavba je pro mě podivná a netuším co přesně dělat, takže ho jenom pozoruji a nepletu se mu pod packy, raději dávám pozor zda nám nehrozí nějaké nebezpečí. Kainovy smysly asi budou lepší než mé, ale on teď pracuje a tak může být jeho pozornost oslabena a já bych opravdu nerad zažil další nepříjemné setkání jako bylo to po přistání. Když je přístřešek hotový vlezu si do něj. Není špatný, ale chybí mi tu oheň. Světlo a teplo by tomu dodalo na útulnosti, ale bez toho se budeme muset v tomhle vlhkém prostředí obejít, nehledě na nežádoucí pozornost, kterou by to mohlo přitáhnout. |
| |
| Někde v džungli severním směrem od Kainovy mýtinky "Kainova smečka" Ještě než začne ten pořádný slejvák, podaří se Kainovi dokončit přístřešek. Ti zručnější z vás mu pomohli. A když je dílo hotovo, neubráníte se mírnému překvapení. Kain se tu zřejmě vyzná. Postavil ho totiž na místě s mechovým podložím, které je o něco výš než okolní země, takže alespoň trochu budete chránění před rozmočeným bahnem, které se začne všude okolo tvořit. A k vašemu údivu do něj vůbec nezatéká, protože tlusté listy okolních keřů přes sebe naskládal jako střešní tašky. Přístřešek není sice tolik prostorný, musíte se tam na sebe namačkat, ale pořád lepší než zmoknout až na kost. Myra prohlásí, že je unavená, zabalí se do svojí deky a okamžitě usne. Steven si vytáhne svoje psací nádobíčko a zase něco začne sepisovat. Ještě než všichni usnete, můžete slyšet Auroru jak učí Kaina některým slovům vašeho pozemského jazyka, tedy angličtiny, anebo Stevena, kterak se ptá Kaina, jestli by mu nemohl prozradit něco víc o tom, kam vás vlastně vede... A tak končí váš druhý den na planetě Mobius. Někteří z vás se možná cítí trochu nesví z přítomnosti toho podivného vlčího humanoida Kaina. Pod přístřeškem jste mu hodně blízko a můžete si všimnout mnoha detailů, které vám dříve unikly. Třeba jeho zápachu - smrdí trochu jinak než pes, možná jako vlk, ale to nevíte přesně protože jste nikdy v životě živého vlka neviděli. A ta jeho vlčí hlava s ostrými zuby v tlamě... přijde vám to až neuvěřitelné, jací tvorové na této planetě žijí. Některé z vás napadne, jak jsou na tom ti čtyři, kteří se vydali vlastní cestou. A také proč se neobjevila číča? Kde asi je? Déšť nepřestává, i když trošku polevil. Padla noc a není vidět ani na krok... Jawo Když tak přemýšlíš o těch stezkách, kudy vás vlk vedl, dovtípíš se, jak to s nimi vlastně je. Na první pohled nejsou v pralesním porostu vůbec vidět a nezasvěcené oko je snadno přehlédne, ale při bližším zkoumání tu opravdu jsou. A není jich málo. Na některých jsi viděl stopy zvířat, takže je zřejmě vytvořila zvěř, která po nich prochází. Na jiných ovšem žádné stopy nebyly. Trochu ti to přijde zvláštní, teď když sis uvědomil ten detail - úzké pěšinky klikatící se pralesem všemi směry a navzájem se křížící, kde nic neroste, kromě mechu. Možná už bys je dokázal i najít. Možná ne tak snadno jako vlk, ale po delším zkoumání snad ano... |
| |
| První skupina – směr jih Začínám si zvykat na nepohodlí zbroje, vedro a vlhko džungle i prostý fakt, že na mně zase všichni chlapi žárlí. Někdy je to únavné, často nepříjemné, ale co bych pro slávu a lásku žen nepřetrpěl. Opičky zaregistruju, ale radši nemávám. Mám podezření, že tyhle jsou masožravé a až do morku kostí zlé. Možná je to tím, že mi něčím připomínají Jawa. Liják mě zasáhne jako úder kladiva, ale já jej ustojím a s ledovým klidem a chvíli tiše civím před sebe. Pak se začnu té podivné situaci pochechtávat. „To je tak… turistický!“ Sundám ze zad štít, se kterým se tolik vláčím, chytnu ho oběma rukama a použiju jako deštník. Christýho návrh schválím souhlasným zamručením a jdu se prodírat do okolí a hledat nějaké doupě, kde bychom si mohli prohlédnout další zdejší zrůdu, zabít ji a zasqateřit si. Potřebuju se vyspat a horká koupel by taky přišla vhod. |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro Pročš? To sse mě vážšně ptášš pročš? Jak to mám assi vědět? Co ssi mám o tom myssslet? Prosstě jední ššli tudy druzsí tudy! syknu na Čar. Jediné co opravdu nesnáším je blbost. Nechápu, proč, když to ví, se chovají jako dementi. Mussíme sse rozsdělit. Čar, ty jssi dobrý sstopařř. Pujdešš sse Slojkou tudy. ukážu na stopy těch čtyř, co se rozdělili od vlčouna. Jssou jen čtyři a bezs ochranné kůžše, ale dávejte pozsor. Mohou být nebezspeční. Já sss Gejronem a tebou Mirthi půjdeme zsa vlčounem. řeknu všem ještěrkám a pomalu se vydám po stezce. Pojď Mirthi, chci tě mít na očích, ať nám nezsdrhnešš. ušklíbnu se na Mirthiho a pomalu se rozběhnu. Brzy už pokračuju ve stopování. |
| |
| Někde v džungli jižním směrem od Kainovy mýtinky První skupina (Christof, Isabel, Imaru, Johny) Hledáte nějaký úkryt, kde byste se mohli schovat před nepříjemným deštěm, ale nic nenacházíte. Žádný skalní převis ani jeskyně na dohled, protože tu ani žádné skály nejsou. Všude jsou jen stromy a houštiny. Mezitím už začínáte být promočení až na kůži a špinaví od bahna, které se vytvořilo všude jako souvislý koberec. Snad jen Johny je na tom lépe, protože používá svůj štít jako deštník. Až po delší chvíli Johny objeví padlý strom mimořádného průměru, který leží napříč přes dva mechem obrostlé balvany a vytvořil tak nad nimi stříšku. Pod kmenem mezi balvany je prostor, kam se dá aspoň částečně schovat a vyhnout se tak největšímu náporu deště. Země je tam sice dost rozbahněná, ale nějaké sušší místo se tam také najde. Už pomalu přestává být vidět, noc se kvapem blíží a pršet nepřestává. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Mezitím můžeš vidět hladkosrsté dvounožce dole pod sebou, jak objevili něco jako úkryt pod spadlým stromem přes dva balvany. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro "Tsss, nebesspečšné nahaté opicse?" zasměje se opovržlivě Slojsa. "A ješště ke vššemu jen čštyři? Tohle bude zsábava!" Ozve se Grejon: "Saath má pravdu, Slojso. Nevytahuje sse a radšši ssi dávej pozsor. Cso víme cso jssou ty nahé opicse začš, kdyšš je chcse někdo vyměnit za Nešgu..." "Nahá opicse nebo chchlupatá, pořád je to jen opicse." Mezitím, co Slojsa diskutuje s Grejon, která je jako vždy pesimistická, Čar promluví přímo k tobě: "Rozsumím. Zjisstíme, jesstli je sss nimi čšerná nebo modrooký. Jesstli ano, berem je a vyrážšíme zsa vámi. Jesstli ne, tak taky a pomůžšeme tobě. Uvidíme sse. Ale dej ssi taky pozsor, Saath!" S těmi slovy Čar vyrazí po stopách k jihu a Slojsa, ještě než se pustí za ní, neodpustí si na tebe úšklebek. Když Čar se Slojsou zmizí v džungli, Mhirtti prohlásí: "Neboj, Saath, já tě chcsi mít na očších taky." Vyrazíte na sever. Během cesty zjišťuješ, že vlčoun vedl nahé opice přirozenými stezkami mezi porostem a kupodivu tak urazili celkem velkou vzdálenost od vlčounovy mýtinky. Před setměním začne hustě pršet, ale tobě ani ostatním déšť vůbec nevadí. Naopak, takhle alespoň zakryje vaše vlastní pachové stopy. Nějakou chvíli po setmění se na chvilku zastavíte, abys zjistila, jesli jdete správně. Zakmitáš jazykem a ke tvému překvapení ucítíš vlčounův pach nedaleko před vámi, spolu s jiným podivným pachem. Zřejmě to budou ty nahaté opice.... |
| |
| První skupina – měr jih „Hej!“ křiknu tam, odkud jsem odešel. Tam, kde snad je zbytek skupiny. „Barák! Kryt! Místo!“ Jemně strčím do kmenu, jestli nespadne a obhlédnu ho. Nechci zjistit, že je dutý a uvnitř žije bubák. Začnu hledat pod kmenem místo, kam bych se naštosoval. Kdyby něco, posadím se na štít. |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro |
| |
| První skupina-jih Stále hledám vhodný úkryt když uslyším Johnyho křik. Místo... pomyslím si a rozběhnu se za jeho hlasem. No během se to až tak nazvat nedá, protože ono to na bahně dosti klouže. Nakonec se k němu ale dostanu a uvidím jeho objev. Kmen, nad mechem. Z počátku jsem skeptická ale nakonec co jiného by sme asi teď našli... A seš si jistej, že to vydrží a nežuchne to na nás? zeptám se a popojdu k našemu budoucímu provizornímu přístřešku. |
| |
| První skupina – měr jih „Ne,“ odpovím bezstarostně na dotaz, už uveleben na štítu, „ale mám rád adrenalin, takže to risknu.“ Usměju se, asi se snažím udělat dojem. A proč vlastně ne? Objevil jsem skrýš! Zachránil jsem nás! Před chřipkou. |
| |
| První skupina-jih Na Johnyho otázku se jen usměju. Ty seš teda vtipálek. Ale až tu pod tim budem ležet rozmázlí tak ti jen poděkujem. odpovím mu žertem a nasoukám se vedle něj na mech, kde je relativní sucho a skoro žádný bahno. Pitomý počasí a ještě k tomu se stmívá. postěžuju si a snažím se nějak pohodlně usadit. Kde se ti dva poflakujou? Copak se do toho deště tak zamilovali? zeptám se do vzduchu a snažím se prohlédnout nastávající tmou. |
| |
| Džungle - směr jih Při mém hledání vhodného úkrytu se ozve Johny který volá že něco našel. Co ten mohl najít to by mě zajímalo. I když bych řekl že strom by byl ve všech ohledech bezpečnější. Vydám se tedy za Johnyho hlasem. Nějak moc nespěchám, jednak jsem schován v plášti a jednak by to nebylo nejmoudřejší utíkat v bahně. Na místě si pak prohlédnu úkryt který sice vypadá dobře ale pochybuji že se tam vejdeme všichni. Chvilku potom co příjdu si sundám si plášť a udělám z něj provizorní stan. Jednu stranu zaháknu někde za kmen nebo pokud to nepůjde jinak vrhacími dýkami a spodek pláště upevním kameny v bahnité půdě.Pak se ukryji pod svůj přístřešek, nevšímaje si rozhovoru těch dvou. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Znovu si přepočítám členy Smečky. Rozprchli se kolem a už Hádavý huláká na celý prales. To není dobré. Za chvíli se k Hádavému přidá do úkrytu i Černá. Ani jeden se nestará o nebezpečí. A ještě k tomu Samotář zakryl výhled. To vůbec není dobré. Obhlédnu terén a vyhlédnu si nějaký dobrý úkryt o něco blíž ke Smečce, abych jim byla blíž. Přesunu se opatrně ale přesto rychle, nechci promoknout až na kůžu znovu. Představa, že budu bránit Smečku před Něčím a ještě v dešti se mi vůbec nelíbí. |
| |
| První skupina - Někde v džungli jižním směrem od Kainovy mýtinky Johny a Isabel Když jemně strčíš do kmene, jestli spadne, ten se ani nepohne. Při bližším prozkoumání zjistíš, že vrstva mechu, která roste na balvanech, částečně obrůstá i padlý kmen a rozlézá se po něm. To by mohlo znamenat, že ten strom tam leží už pěkně dlouho. Hlavní je, že se nepohnul. Najdeš pod ním dokonce ještě trochu suché místečko, kam se zatím nedostala voda. Isabel se nasouká vedle tebe a zabere poslední kus toho suchého místa. Christof a Imaru Když přijdeš k Johnymu úkrytu, zjistíš, že opravdu se tam vejde už jen maximálně jeden z vás. A když to místo necháš Izymu, který přijde jako poslední, protože se zatoulal o kus dál, poděkuje ti a řekne ti, že to máš u něj a vmáčkne se pod strom naproti Johnymu a Isabel. Chvíli trvá, než se ti podaří zaháknout plášť, ale nakonec to zvládneš. Párkrát během tvých archeologických výprav na Zemi jsi podobnou situaci zažil a i když jsi sebou vždycky míval nejmodernější techniku a samonafukovací stany, pro jistotu jsi měl vždy natrénováno postavit si rychle přístřešek z pláště. A teď se ti to hodí. Mezitím už padla noc. Není vidět ani na krok. Slyšíte jen stále bubnování deště do kmene stromu a čvachtání bahna. Brzy na vás začne padat únava po nářočném pochodu a začnou se vám klížit oči... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Přikrčím se k větvi mnohem těsněji než bych možná sama chtěla. Zatím Smečku pouze sledují, ale všichni ví, že Ještěrky u stopování nezůstanou. Co mám dělat, Kaine, co mám dělat?! Sama se Ještěrkám nemůžu postavit. A dvounožci jsou slabí! Pozoruju Ještěrky, doufám, že jsou jenom v páru, nerada bych, aby to byla celá smečka. A postupně se mi rodí plán v hlavě... Postavit se jim nemůžu, ale Smečku varovat ano. Jenže, pokud budu vřískat, vrhnou se i na mě. A když je zavolám myšlenkami, tak se prozradím... hmmm... Zkusím se naladit na Černou, ta je jediná, kterou z nich snad najdu a navážu s ní telepatický most. Nebezpečí!! Ještěrky (zbytek je obalený vlnami strachu o holý život) Tak snad to pochopí a nebude mé varování brát jako sen... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| První skupina-jih Nakonec se nasoukám vedle Johnyho na poslední kousíček sucha. Bohudíky za ten... pomyslím si úlevně a kouknu se jak jsou na tom Chris s Imaruem. Ti dva se zase nasoukali k sobě. Docela dobrý zahájení našeho putování, ne... pronesu ke všem s ironickým podtónem. Pak se mi už jen začnou klížit oči a já usínám. Zdá se mi sen....co sen, noční můra. Cukám sebou a nakonec se prudce probudím a posadím. Otevřu oči dokořán. Je možný, že tak prudký pohyb vzbudil i Johnyho o to se ale teď nestarám jen bedlivě pozoruji okolí i když to přes ty provazce vody není snadné. Ostražitě se kouknu kolem i do větví. Nic moc ale nevidím. Položím se zpět, usnout se mi ale nedaří, pořád musím pozorovat okolí. Ten sen mě docela vyděsil. A tak tam sedím pod tím kmenem vedle Johnyho a ustavičně a ostražitě pozoruji okolí jestli náhodou neuvidím někde nějaký pohyb větvičky či neuslyším nějaký šramot. |
| |
| První skupina – měr jih Nesmírně potěšen tím, že jsem s krásnou ženou víceméně sám a Christý musí trpět pod svým stanem, se na Isabel vesele zazubím a vytáhnu z batohu instantní pivo. S pomocí divoce dovádějícího deště a nějaké prázdné nádoby se dám do výroby nápoje. Už bych nabídl pivo Isabel, ale to bych ji musel budit. Usměju se, loknu si a pomalu začnu upíjet. Moc alkoholu v pivu není, ale jsem dost utahaný, abych se takhle vsedě dostal minimálně do polospánku. „Proč nás Jawo zatáhl do tý blbý džungle?“ zeptá se najednou zcela bdělá Isabel, aspoň můj oblbnutý mozek si to myslí. „A navíc na nás teď kouká z toho lesa…“ Víceméně se proberu, kouknu po okolí, jestli odněkud nevykukuje ten vykuk a zase začnu usínat. „Když spí, můžeme mu vzít chlast a porno.“ Další sluchová halucinace. Tentokrát mám pocit, že to navíc pronesl někdo ve sprše – dokonce to mělo i podobnou akustiku. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Pak už je zase slyšet jen neustávající déšť. Někde v dálce zahřmí. Vypadá to, že Isabel zřejmě tvoji telepatickou zprávu nezachytila nebo jí neporozuměla. A ještěrky se opět pohnuly. Vidíš, že se teď pohybují ještě mnohem pomaleji a ostražitěji. Pomalu slézají níž k ukrýtu dvounožců. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Ale Kain mě poprosil... ježí se mi všechny chlupy na těle, ale moc se mi do křížku s Ještěráky nechce. Ale Kain mě prosil. A já přece nemůžu nechat Smečku na pospas těm šupinatcům přenesu váhu z pravé přední tlapky na levou a zase zpátky. Mám pochyby a nemůžu se rozhodnout. Škoda, že tu není Kain! Přeskakuju pohledem z Ještěrek na skrýš a zase zpátky. Jestli se přiblíží ke skrýši na čtyři skoky, ztropím takový kravál, že se budou divit. Všichni! A pak budu muset pelášit, co mi nohy budou stačit... |
| |
| První skupina-jih Z mého soustředění mě vytrhne Johny, který si pro sebe začne něco brumlat. Usměju se tomu. Aspoň někdo si tu spokojeně spí. pomyslím si a kouknu se na Johnyho. Po chvíli pozorování se ale vrátím pohledem k okolí. Pořád mám takový blbý pocit z toho snu. Dalo by se to nazvat strachem. Strachem z toho, že se splní. |
| |
| Isabel Johny se neklidně převalí a spí dál. Christof a Imaru také vypadají, že nerušeně spí. Nic zvláštního se neděje, ve tmě je slyšet jen hukot neustávajícího deště.... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Můžeš si ji zblízkosti prohlédnout:  Pak se obě zase pohnou blíž ke skrýši. Už jsou nebezpečně blízko, možná čtyři skoky. Víš, že Ještěrky jsou skvělí skokani. Dokážou doskočit hodně daleko. Vidíš, jak ta bližší k tobě opatrně nahlíží do skrýše, s oštěpem pevně sevřeným v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Už jsem připravena kdykoliv zdrhnout, doslova. |
| |
| První skupina Johny se převalí a spí dál. Chris s Imaruem taky spěj jako zabitý. Jen já tu stále civím do tý tmy, která nás obklopuje. Nakonec se ale rozhodnu, že zkusím usnout. A jelikož od toho jak se Johny převalil tak mi tu nenechal moc místa tak se musím zkroutit tak, že mu položím hlavu na rameno. Je to celkem výhodný, protože mám pořád před sebou oblast, kterou jsem pozorovala. Naposledy kouknu do větví a pak jen zavřu oči a čekám až se dostaví spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro "Thauš Felg!" zasyčí ještěrka a se zlobou v očích po tobě mrskne oštěp. Jelikož si však byla připravená na nejhorší, podaří se ti uhnout a oštěp se zaboří s dunivým zadrnčením do kmene za tebou. Ještěrka vložila do hodu zřejmě veškerou svou sílu, protože kamenný hrot oštěpu vězí v kmeni úplně... Ještěrka viděla moc dobře, že jsi smrtící ráně unikla, ale nechá tě být. Teď už jsi její kořist stejně varovala. Po větvích tedy seskáče dolů na zem a v ruce už má svoji kamennou palici. Vidíš že ta druhá už je na zemi a napřahuje se k hodu svým oštěpem. Míří do míst, kde jsou dvounožci. Ale na koho, to nedokážeš určit... |
| |
| První skupina - Někde v džungli jižním směrem od Kainovy mýtinky Isabel Zjišťuješ, že je to celkem pohodlné, využít Johnyho rameno jako polštáře. Začínají se ti klížit oči.... Když v tom ticho rušené jen nepolevujícím deštěm zčistajasna prořízne řev. Krátký ale hodně hlasitý. Skoro jako kdyby zařval lev. Jen trochu slaběji, možná spíš lví mládě. Odhadem to jde odněkud z korun stromů nad vaším úkrytem. Vzápětí odtamtud ozve nějaké zasyčení a pak zadrnčení, jakoby se něco zabodlo do stromu, následované praskotem a šustěním. Někde ve tmě před tebou uvidíš mihnout se stín, jak něco ze zhora spadlo.... ne skočilo na zem! Naprosto neslyšně. Ale jelikož jsi byla už chvíli vzhůru, tvoje oči si uvykly na tmu a tak jsi to mohla vidět.... Ze směru dopadu toho stínu se ozve zasyčení... Johny, Imaru, Christof Ze spánku vás probudí nějaký řev. Noční tma okolo vás je temná a vašim očím bude nějakou tu vteřinu trvat, než se jí přizpůsobí... |
| |
| Jen co se mi zase začnou zavírat oči tak uslyším řev jehož zvuk mě totálně probere. Šustění, řev, drnčení. Všechno je to tak podobné tomu co se mi zdálo. Rozhlídnu se kolem a v tu chvíli něco spadne na zem. No spíš to vypadal jako, že to skočilo a po dopadu to zasyčelo. Pánové už jsou taky vzhůru ale jejich oči přivyknou až za dýl. Před náma v tom křovisku něco. Nevím co to je ale něco tam je a zasyčelo to. sdělím jím šeptem a pořád pozoruji to místo, kde ten stín byl. Nebo možná ještě je. Pomalu a obezřetně a aby si toho tamto něco nevšimlo dám jednu ruku na nůž za pasem. Tohle se mi ale vůbec nelíbí...všechno je až moc podobné tomu snu! pomyslím si a snažím se zakrýt svůj rostoucí strach. Strach o nás čtyři. |
| |
| Džungle jih - noc Přístřešek není sice nic moc ale je dostačující. Spí se mi pod ním dobře a někdy uprostřed noci jsem vzbuzen nějakým křikem či co to bylo. Rychle vstanu chopím se šavle a začnu se rozhlížet kolem přitom si poslechnu to co Isabel říká. Syčelo? Neříkal ten vlčí muž a taky ta kamená deska že je to území ještěrek? Podle mě jo ale doufám že to nebylo to co si myslím, snad jich je alespoň míň než nás. |
| |
| soukromá zpráva od Saath pro Jejich domov se stane jejich vězením. Díky ostřejšímu čichu hned vyhledám, kde je vllčoun a u něj taky začnu. Větve začnou růst, kořeny se posunovat, omotávat se kolem spících lidí. Cítím jejich radost, jak mohou žít a rozrůstat se. Svou silou jim pomáhám, poháním je a ukazuji jim směr. Jestliže vše bude fungovat jak má, za pár vteřin budou všichni uvnitř stanu omotání větvemi a vlčí tvor mohutnými kořeny a ostrými větvemi, které se nebudou stahovat, když se on nebude hýbat. |
| |
| První skupina-jih-noc Jo jo syčelo. A Kain říkal, že je tohle území ještěrek. Myslím, že oba doufáme v to ať to nejsou ty ještěřice. řeknu mu a pořád pozoruji to místo. Nechci odtamtud odtrhnout oči. Co kdyby to na mě v té chvíli vyskočilo.... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Jakmile se dostaneš do plné koncentrace, začnou z větví, z nichž je jejich skrýš postavená, rašit nové větvičky, prodlužovat se a omotávat nohy a ruce všech. Vrčouna ty nejtlustší a nejpevnější. Dílo pak dokonají liány. Trvalo to trochu déle než jsi čekala, ale i tak rostou rychle a většina z nich je znehybněná, včetně Vrčouna. Někteří však nejsou omotaní tak pevně, přecejen se to ještě musíš naučit lépe. Nejvíce tvojí koncentrace si totiž vynutil Vrčoun. |
| |
| První skupina - Někde jižním směrem od Kainovy chýše Ve tmě se nic nepohne. Jen stále prší. Není ani vidět nic podezřelého. Jakmile však Johny dořekne svoji poznámku a pohne se při hledání svých loketních chráničů, ozve se hrůzu nahánějící svist ve tmě před vámi. Bezpečně poznáte, že něco letí vzduchem. K vám. Během následující vteřiny, přesně do míst, kde ještě před malou chviličkou seděl Johny, se s mohutným zadrnčením zabodne oštěp. A to tak, že celým hrotem. Ta rána musela být vedená obrovskou silou. Toto se odehraje během následujících zlomků vteřin: Uvidíte ve tmě něco se pohnout. Osm nebo deset metrů před vámi. Bylo to v těch místech, kam prve Isabel viděla dopadnout ten stín (to vlastně ví jen Isabel). A současně s tím seskočí zezhora další stín a dopadne kus vlevo od toho prvního. Ten druhý, co právě seskočil, se protáhne a znovu něco zasviští vzduchem. Tentokrát s mnohem hlasitějším a hlubším zvukem... Christof Jak se říká, za dobrotu na žebrotu, tak ve tvém případě to platí. Přeputil jsi místo pod stromem Imaruovi a tak, když se postavíš se šavlí do střehu, jsi blíž na ráně... Než stačíš cokoli udělat, narazí ti do prsou něco hodně tvrdého strašnou silou a srazí tě to na záda. Hrudníkem ti projde šílená bolest a vlna té bolesti ti v mžiku zasáhne celé tvoje tělo. Zároveň ti ta věc vyrazila dech. Lapáš po dechu... chytají tě mdloby... Isabel, Johny, Imaru Vidíte, jak něco přilétlo ze tmy a srazilo to Christofa, který začne chroptět a lapat po dechu. Ta věc, co zasáhla Christofa, je kamenná palice. První stín, od kterého zřejmě přilétl oštěp, zvláštně syčivě zavřeští a skočí směrem k vám. Už jste se rozkoukali ve tmě a tak můžete spatřit toho skokana, kdo to je: |
| |
| Druhá skupina- Někde v Džungli severním směrem od Kainovy chýše Kain Něco ti zabránilo probrat se ze spánku okamžitě, jakmile tě varoval tvůj vlčí čich. A než se tak stalo, cítíš, že už je pozdě... máš ruce i nohy pevně omotány tlustými větvemi a liánami, které vyrostly z těch, ze kterých jsi postavil vaši skrýš! Když se pokusíš pohnout, tvoje rostlinná pouta se v reakci na to stáhnou... Myra, Aurora, Steven Spíte spravedivým spánkem unaveného, občas se vám zdá nějaký neklidný sen, ale pak vás něco probudí... něco podivného. Jakoby se kolem vás něco omotávalo. Ale než si to stačíte uvědomit, máte ruce a nohy pevně svázané, nebo vlastně přivázané ke stěnám vaší skrýše. Jste spoutaní větvičkami a liánami. Když se pokusíte pohnout, vaše pouta se v reakci na to stáhnou... Zack Ty se probudíš se svázanýma rukama, jen nohy máš dosud volné. Ale jdou po nich další šlahouny, jako by byly snad živé! Jawo Ty se probudíš a ucítíš, že něco se ti snaží omotat kolem rukou. Levou nohu máš volnou, ale pravá už pevně vězí ve šlahounovitých poutech. Sniper Ty se stačíš probudit dřív než se tě vůbec nějaký šlahoun dotkne. Tvoje senzory to zaznamenají a spolehlivě tě probudí. |
| |
| Druhá skupina- Někde v Džungli severním směrem od Kainovy chýše Všichni Ještěrky?! bleskne mi hlavou U Sester tohle se nemělo stát. Telepatický kontak musí vyčerpávat víc než jsem čekal. Rozhlednu se po okolí a prohlednu si pouta Oni ovládají ... myšlenku nedokončim "Zmizte z přístřešku dokud můžete!" křiknu na smečku a pokusím se dostat do Vytržení. Má paní Nirnie prosím ať se to povede. v duchu poprosím o pomoc a pak upnu celou svo mysl k jedinému cíly. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro pokud to nevyjde tak se pokusim pouta prekousnout |
| |
| 1. skupina Věci se daly do pohybu a naneštěstí, kdo se dal do pohybu s nima je nějaký ještěří bojovník, který stojí na dvou nohou, což mě trochu překvapilo. Ať už Kain a Džagai říkali cokoli o ještěrkách, nečekal jsem ještěrky v oblečení a co chodí po dvou se zbraněma v rukou. Opět vyhrknu nadávku v mém rodném jazyce a tasím katanu. Absolutně nevím, co budu dělat, jestli je jich tu víc nebo pokud po mě hodí ten svůj oštěp, naštěstí to by udělat neměl, jelikož už je na to moc blízsko. Christofe, jsi v pořádku?.... Řeknu dost nahlas. Samozřejmě, že ení v pořádku, dostal palicí a to asi bolí, ale chci jen vědět, jestli je vůbec při vědomí a pokud ano, tak jestli je schopný boje.... Boje?.. Možná nemuíme bojovat, když tu umí mluvit kočky, proč ne ještěrky?.. Napadne mě a hodím pohledn na Johnyho?...Zkusíme diplomacii nebo necháme mluvit naše meče místo úst? Osobně bych dal raději přednost mluvení, jelikož boj ve tmě nebude mou silnou stránkou, navíc v džungli, kde se člověk nemůže jen tak jednoduše oddat svým ostatním smyslům.. |
| |
| Džungle, jih - noc Proč zase já. Od neviděného protivníka dostanu silný zásah do břicha který čímž mi vyrazily dech. CHvíli na zemi lapám po dechu a nedlouho poté když už je to kapínek lepší se pokud možno pokouším odplazit zpět abych se vzpamatoval a postavil na nohy. |
| |
| Co se to děje pomyslím si když mě moje senzory probudí. Vemu dýku s pokusim se přeříznout šlahouny který svazujou Jawovu nohu. Pak uslišim Kaina jak říká abysme vypadly z přístřešku I když bych radši zmyzel musim se alespoň pokusit i ostatní osvobodit. |
| |
| soukromá zpráva od Sniper pro |
| |
| První skupina - Někde v džungli jižním směrem od Kainovy mýtinky Ještě si připnu chránič pravého předloktí, když podezřelý svist dozní. Kurva! Trhnu hlavou k Christofovi, kterého něco těžkého smetlo k zemi, a pak zpět ke zrůdě, která skočila před nás. „Děvkóóó!“ zařvu, tasím a vykročím proti ní kryt štítem. Zarazím se. Co když náš obklíčili? Co když máme někoho v zádech? Na Imara ani nepohlédnu, ale moc dobře jsem si vědom toho, co řekl. „Vyjednávej.“ |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Christof Podaří se ti chytit dech a odplazit se trochu hlouběji do vaší skrýše. Ale stálo tě to značné úsilí. Nesnesitelná tupá bolest v hrudníku nepřestává a zvedne se ti z toho žaludek. Uleví ti tomu až upadnutí do bezvědomí.... Johny V momentě, kdy dořekneš poslední slabiku slova "vyjednávej", před tebe do rozblácené země dopadne ještěrka. Dopad je to tak mohutný, že se bahno rozstříkne a ohodí tě. Naštěstí jsi krytý štítem, takže bahno se rozprskne o něj. Že by se Ještěrka snažila oslepit tě bahnem? Krátce poté dopadne na tvůj štít drtivá rána. To Ještěrka za letu napřáhla svoji kamennou palci a praštila s ní do tvého štítu. Z té rány tě zabrní celá ruka a trochu zakolísáš. Je to trochu děsivé poznání toho, jakou má Ještěrka před tebou sílu... Imaru Christof ti neodpovídá. Nevíš, jestli žije nebo ne. Ale nemáš čas to zkoumat, protože v momentě kdy ti Johny dořekne svůj názor ohledně tvého nápadu vyjednávat, rozběhne se ta druhá Ještěrka proti tobě a skočí... Isabel Zatím jsi v šoku a s vytřeštěnýma očima na zemi... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Druhá skupina v zeleném pekle Spánek opravdu potřebuji, takže jsem zalehl hned jak byla příležitost. Kain se nijak nenamáhal s hlídkami nebo něčím podobným a já mu věřil, což byla chyba. Nevím co se to děje, ale snažím se reagovat rychle. Přetrhnu niť spánku hned po Kainově telepatickém výkřiku, pak se vrhnu stranou pro svůj meč a seknu do toho co se mi snaží omotat ruku. Cítím, že Sniper se snaží osvobodit mojí nohu, tak ho nechám. Nerad bych ho v té tmě zasáhl a jakmile budu volný, pokusím se dostat ven, přesně podle Kainovy rady. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Nechci se do toho plést! Vím, jak jsou Ještěrky nebezpečné. Ale dala jsem slib Kainovi... Nejistě přešlápnu z přední levé tlapky na pravou a zase zpátky. Když ale vidím, že Samotář dostal do břicha a padl jako poleno, jedna Ještěrka buší do Hádavého a druhá běží na Šikmookého, přemůžu svůj strach a přece jen se do toho šílenství vložím. Jsem hloupá! Jsem hloupá!... nadávám si v duchu, když se odhodlávám skočit na běžící Ještěrku. Přeběhnu pár stromů, abych se k ní líp dostala a hupsnu jí za krk, zatnu drápky a zuby do šupinaté kůže. To bude bolest! |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Zatnu zuby a poklesnu v kolenou – mám co dělat, abych tu ránu, která mě zarazila pár centimetrů do bahna, vůbec ustál. Snad držím štít, projede mi hlavou myšlenka, než vykročím vpřed, provedu výpad a znovu se zaštítím. Kryju se, ale nezakrývám si výhled. Musím vědět, kdy ho napadne mi zaútočit na nohy. A musím taky ustoupit, zopakuju si lekci o obraně. Jen nemám kam moc ustupovat. Musím být aktivní. |
| |
| První skupina-jih-boj Během té chvíle co jsem ležela v našem úkrytu se stalo dost věcí. Z místa, kde byl stín k nám přiletěl oštěp a rovnou se stín pohl a objevil se druhý. Pak Chrise něco majzlo do břicha tak, že ho to odhodilo. V následující chvíli se ze stínů staly ještěrky. Na dvou nohách což mě šokovalo. Jedna z ještěřic začala bojovat s Johnym a druhá se řítí na Imarua. Vědět jen jak vyslat ty pitomý blesky!!! zoufám si v duchu. Kouknu se po obou situacích. Jak u Johnyho tak u Imarua. Johny už jednu ránu zvládnul. Zvládne i další. řeknu si a s tím vystartuju po druhém ještěrákovi. Cestou vyndám jednu dýku a na jedné ruce nechám vyjet drápy. V mometně když skáče Ještěrka útočící na Imarua, skáču i já a snážím se útočníka seknou svojí rukou s drápky. Nůž stále v pohotovosti kdyby tohle nevyšlo. |
| |
| Druhá skupina- Někde v Džungli severním směrem od Kainovi chýše poklidně usnu a spala bych tak dál pokud by mě neprobudil nepříjemný pocit ně se něco kolem mě omotává. Chci to ze sebe podvědomě setřást, ale ucítila jsem že se to stáhlo. V tu chvíli jsme se probudila, ale bohužel už neschopna většího pohybu ksakru co to je? zeptám se sama sebe, pak uslyším Kaina Na to je moc pozdě, nevim jak se z tohodle dokážu dostat pokusim se dostat ruku ze sevření, ale ještě víc se utáhne jestli to bude takhle pokračovat tak mi to snad rozdrtí ruku povzdechnu si a pak mě napadne, že by se to mohlo povolit jestli bych ležela klidně a pak že bych to mohla přeseknout sekyrou. Jestli bych se k ní dostala. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Druhá skupina - Někde severně od Kainovy chýše Kain Když přehryzneš jednu z větví, které tě poutají, další dva šlahouny tě začnou omotávat. Přehryzneš další a jakási silná větev tě omotá kolem pasu. Když se pohneš, aby ses pokusil vyprostit, sevře se ti kolem pasu pevněji a začne ti bolestivě stahovat břicho. Všimneš si, že ty nejtlustší větve a šlahouny obtáčejí hlavně tebe. Omotávají se kolem tebe další a další šlahouny. Dojde ti, že na tebe bylo to kouzlo mířeno přednostně... Sniper Jako kdyby ze země vyrostl nějaký oživlý kořen., který se omotal kolem Jawovy pravé nohy, pokračuje vzhůru po noze a snaží se omotat kolem Jawova boku. Nožem se ti ho podaří přeříznout a přestane růst. Stále však pevně poutá Jawovu nohu k zemi. Ucítíš pod nohama rašit další šlahounky... Jawo Nahmátneš meč a švihneš s ním po šlahounu, který se ti snaží omotat kolem ruky. Přesekneš ho a šlahoun přestane růst. Ucítíš, že šlahoun poutající tvoji nohu přestal růst, ale pevně ti připoutal nohu k zemi, takže se nemůžeš pohnout. Rostou strašně rychle. Další šlahoun se ti začne omotávat kolem volné nohy, další liána začne rašit ze stropu vašeho úkrytu a začne se ti sápat po krku... Aurora Ležíš klidně a šlahouny se přestanou stahovat. Ale jakmile se pohneš, opět se utáhnou a nepovolí. Vidíš, že úplně stejně na tom jsou i Myra a Steven. Steven se raději přestal hýbat úplně, protože jedna liána se mu obtočila kolem krku a neodporuje, aby ho neuškrtila. Myra se ještě chvilku zmítá, ale pak toho také raději nechá... Zack Chvilku zápasíš se svými pouty, ale jsou pevná a stahují se. Brzy ti omotají další šlahouny nohy i trup. A jestli sebou nepřestaneš házet, začnou se bolestivě utahovat... |
| |
| První skupina - Někde jižně od Kainovy chýše Dešť už zemi pořádně rozmočil a noříte se do bláta po kotníky. Johny Uděláš výpad. Naučil ses velice dobře ovládat svůj meč a ten výpad je dobře vedený. Jenže Ještěrka se ke tvému překvapení jaksi nepřirozeně ohne v bocích, obratně se tvému výpadu vyhne a zároveň udělá otočku na místě... s napřaženou palicí aby dodala svému úderu větší sílu! Když ustoupíš o krok, dopadne další rána ještěrčiny palice na tvůj štít. Znovu tě zabrní v ruce. Tentokrát o krapet víc. A krom toho ti trochu podklouzne noha. Zrovna ta, kterou jsi měl dlouhou dobu znehybněnou. Ale ustojíš to. I v tom nebezpečném okamžiku si stačíš všimnout, že Ještěrka je možná o půl hlavy menší než ty, ale je zvláštně přikrčená v kolenou. Ještěrka vřeštivě zasyčí. Vidíš její rozeklaný a dlouhý jazyk... Imaru Druhá ještěrka, od níž prve přiletěla vržená kamenná palice a srazila Christofa, se rozeběhne a skočí. Je to dlouhý skok, možná deset metrů. Během jejího skoku si uvědomíš, že to je zřejmě samice, protože má ženská prsa pod jakousi kožešinovou rouškou. A pak si ještě stačíš všimnout, jak o kus dál dopadla nějaká malá kočka. Poznáš v ní Kainovu kočku! Dojde ti, že zřejmě chtěla skočit na záda ještěrky ještě během jejího letu vzduchem směrem k tobě, ale nevyšlo jí to. Ještěrka dopadne na zem a bláto se rozstříkne všude okolo v mohutném gejzíru. Pocáká tě od hlavy až k patě a zasáhne tě i do obličeje. Jedno oko se ti zalepí blátem a nevidíš na něj. Tím druhým si všimneš, že Ještěrce se mihlo v ruce něco zahnutého a černějšího než okolní noční tma... Isabel Vidíš, jak se do skrýše doplazí Christof a pak se přestane hýbat. To už ale vyrážíš na pomoc svým dvěma spoluhráčům. Ale než se stačíš k Imaruovi dostat, dopadne před něj Ještěrka a ohodí ho blátem. Kus dál uvidíš seskočit na zem ještě něco, něco menšího... rozpoznáš v tom Džagzai! Džagzai Přeběhneš pár větví a odhodlaně skočíš dolů, přesně do dráhy letu Ještěrky. Jenže Ještěrka byla rychlejší a tak pod tebou proletí a ty dopadneš se šplouchnutím do bláta. Situace:  |
| |
| Druhá Skupina sakra co se to děje kytki. najednou mi problesknou hlavou staré pozemské horory o džunglích ketré sem viděl jako malí kluk a vzpomenu si co asi tak hrdinové v tuhle chvíli dělají.Vytáhnou plamenomet a všechno kolem sebe spálej hmm to asi nepude tak zkusíme to druhý přestanu se hejbat zatím myslím si a snažím se nevydat ani hlásku dokonce zavřu i oči. |
| |
| Druhá skupina - Někde severně od Kainovy chýše Ještěrka Vypadáto, že je Klany silně podcenily. Doufám, že tuto chybu budu mít možnost napravit. pomyslím si a přestanu se hýbat. Alepoň, že vím kde je. Ale její ovládání Umění je opravdu dobré. zamyslím se Zajímalo by mě... uprostřed myšlenky se zarazí. Jestli ovládají Umění na takovéto úrovni pak bych mohl... lechce se tomuto šílenému nápadu usměji. Poté vyšlu krátký vzkaz k naší věznitelce Proč? |
| |
| Džungle, útok Ještěrek Vedle! zavrčím, když se mi bláto rozstříkne pod packami. Nezdržuji se a okamžitě vyskočím na nejbližší strom, přeběhnu za zády obou ještěrek a běžím pomoct Hádavému, který už nemůže. Znovu se pokusím skočit, tentokrát Ještěrákovi, za krk. Kdybych měla hodně velké štěstí, zakousla bych se mu zepředu do krku, tam by neměla být kůže tak silná (pokud jsou stejně stavění jako stromové ještěrky, co mívám k obědu) |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Znechuceně zafuním. Děvka má ale páru. Postoupím vpřed, naznačím nepříliš obratný sek po nohách, ale nezastavím se v postupu. S primitivním „hrrrá-ááá!“ se navalím štítem na ještěrku, jako kdyby tohle byl zápas. Štít se teď vlastně moc neliší od tréninkového panáka, zároveň je ale ochrannou zdí, za kterou se skrývám, aby mě ta mrcha nepokousala. Využívám svou váhu, když už je přítel silnější, udělám ještě jeden krok s ještěrkou na štítě, a pak ji máchnutím ruky se štítem zkusím odrazit. Hned za okrajem štítu jde bodající meč. |
| |
| První skupina-jih-boj Než stihnu ještěráka seknout tak skočí před Imarua a ohodí ho blátem od hlavy až k patě. Mezitím něco dalšího skočí na zem. V očekávání, že je to další ještěrka se napřáhnu s nožem, že ho hodím. V poslední chvíli se ale zarazím, protože uvidím Džagzai, která hned poté skočí zpět do korun stromů a o sekundu později skáče na Ještěráka u Johnyho. Na mě tedy zbývá Ještěrka u Imarua. Oběhnu, no spíš obkloužu na tom blátě, jeho i ještěrku obloukem zprava. Nepředpokládám, že by si toho nevšimla a jestli jo tím líp. Potom se vydám proti Ještěrákovi. Nohy se mi boří po kotníky a tak nejsem moc rychlá. Pohyb se ale přesto podobá rychlejšímu poklusu. Nakonec se k ještěrce dostanu tak blízko abych ji nějak napadla. V jedné sekundě se sehnu a seknu tý potvoře po nohách načež uskakuju stranou. |
| |
| Druhá skupina, boj se šlahouny "Uh," vyjde mi z pusy přidušený sten, když sebou praštím na zem, aby na mě ten šlahoun nedosáhl a snažím se ho přeseknout. Druhou, zatím ještě volnou nohou se snažím ten zbytek odkopnout, osvobodit se a snad se konečně dostat z téhle pasti, kterou jsem si sami postavili, jak se zdá. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Johny Ještěrák se tvým falešným sekem po nohách nechal oklamat a tak ti udělal prostor k tomu, aby ses na něj nahrnul se svým štítem. Ke tvému vlastnímu překvapení to funguje! Narazíš štítem do Ještěráka a ten je pod tvým náporem nucen couvnout, protože nemá prostor k útoku svojí palicí. Ovšem ústupný manévr se mu podaří. Zjišťuješ, že je velice agilní a ohebný jako guma. Pokusíš se bodnout ho mečem, ale nezasáhneš, dokonce ho ani neškrábneš. Znovu se nepřirozeně prohne a tvůj meč jen zasviští těsně vedle jěho hrudi. Ještěrák po tobě znovu máchne palicí, ale tentokrát mine, ba co víc, palice mu vyletí z rukou a dopadne do bahna o kus vedle! Z jednoho prostého, nicméně pro tebe překvapivého důvodu - na scéně se objevil tvůj nečekaný spojenec - Džagzai! Ve chvíli, kdy se Ještěrák chystal ke třetí ráně svojí palicí, totiž z větví nad vámi mu na záda skočila Kainova kočka a srazila ho tak na kolena. Teď se Ještěrák snaží vstát a současně ze sebe kočku setřást. Uštědří jí sice ránu loktem, ale setřást se mu ji nepodaří. Zlostně zavřeští: "Ssič th´auš š felg!" Druhou rukou se snaží něco nahmatat za pasem... Džagzai Druhý pokus o skok už se ti povede. Ještěrákovi, který bojuje s Johnym, dopadneš na záda. Zrovna v momentě, kdy se chystal uštědřit Johnymu další ránu svojí palicí. Tvůj dopad na Ještěrákova záda zapříčiní jeho upadnutí na zem a také to, že palici upustí. Tvoje ostré drápky se zaryjí do jeho měkké šupinaté kůže a Ještěrák bolestivě zasyčí. Snaží se vstát a současně tě ze sebe setřást. Když se mu snažíš zakousnout do krku, vrazí ti loktem do žaludku. Je to bolestivá rána, ale udržíš se na něm... Imaru Ještěrka před tebou je strašně rychlá. Zaútočíš na ní svojí katanou, ale protože máš blátem zalepené oko, mineš. Ke tvé nelibosti toho Ještěrka využije, bleskově se sehne a to černé a zahnuté v její ruce se ti zaboří do boku. Ještěrka svojí dýkou, či co toje, trhne směrem k sobě a vyrve ti tak kus boku. Ochromí tě ostrá bolest... Isabel Podaří se ti dostat se do boku Ještěrce, která útočí na Imarua. Samozřejmě že si toho všimla. Ještě než se však stačíš dostat do takové pozice, abys na ni mohla zaútočit, spatříš, jak se Ještěrka vyhne Imaruově kataně, přikrčí se a bleskurychle něčím černým a zahnutým bodne Imarua do boku. Svoji zbraň pak okamžitě vytrhne zpět a vyrve tak Imaruovi kus masa z boku. Pocáká tě japončíkova krev... Není to hezký pohled. To už ale svými drápy švihneš po ještěrčiných nohách. Ještěrka se snaží uhnout, jenže tvoje zrychlené reflexy zafungují a podaří se ti to! Ke tvé smůle ne však natolik, abys jí nějak výrazněji uškodila. Spíš to bylo jen škrábnutí, které ji očividně víc vydráždilo. Ještěrka nechá Imarua a zaměří svoji pozornost přímo na tebe a se syčivým vřeštěním po tobě skočí... Ten náraz tě srazí k zemi. Ještěrka na tobě klečí tak, že nemůžeš hnout rukama. Vidíš, jak se napřahuje k ráně tím svým černým bodlem, když se na chvíli zarazí, otočí hlavu na svého ještěrčího druha a uslyšíš její zvláštně syčivý hlas: "Slojsa! Ru vlizgba stussin!" Vzápětí se otočí znovu na tebe a uštědří ti ránu čelem do hlavy. Obklopí tě temnota... |
| |
| První skupina-jih-boj Ještě než doběhnu k Ještěrce tak uvidím co provedla Imaruovi. Trochu, co trochu docela se mi zvedne žaludek ale udržím ho na uzdě a seknu nepříteli po nohách způsobím mu tím akorát škrábnutí a taky ho daleko víc podráždím. Ještě než se stačím postavit tak abych byla schopna se nějak bránit a vůbec útočit tak mě ještěřice srazí ne zem a zaklekne na mě tak, že nemůžu pohybovat rukama. Hned na to zvedá ten divnej, černej hák a chystá se udeřit. Do prdele. Tohle asi neni dobrý... pomyslím si a stále koukám na tu jeho zbraň. Pak se ozve zasyčení, na které můj věznitel odpoví též zasyčením. No a pak prásk ho rána do hlavy. Z mých úst unikne vzdech prosycen bolestí. Přeci jen když dostanete ránu do hlavy, že vás pošle do bezvědomí, tak bolí. A tahle teda bolela. |
| |
| První skupina - útok Ještěrek "Vrjauu!" zavřísknu, když mne Ještěrák nabere loktem. To mu nedaruju! Vší silou se mu zakousnu do krku a budu doufat, že ho zadávím. Ještě víc zatnu drápky. Bude to poprvé, co bych ulovila Ještěrku! A navíc bych měla důkaz, že ani oni nejsou nesmrtelní! Jenže si budu muset dávat pozor, aby i on nevytáhl svůj drápek, jako ta samice! Nesmím zapomínat, s kým mám tu čest! Pokud by se mi nedařilo jej zadávit a on by vytáhl dráp, raději zmizím. Slib je slib, ale když jde o vlastní kůži, raději zůstanu živá. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše „Há!“ vykřiknu vítězně. Tohle totiž vypadá na starou známou čičí, a i kdyby ne, lepší pomoc nezískám. Po předchozí zkušenosti provedu výpad spodní hranou štítu na břicho ještěra, abych ho snad ochromil bolestí. Tentokrát téměř nemá možnost uhnout, a tak bodnu po podbřišku a trhnu mečem vzhůru. |
| |
| Druhá skupina Když se snažim osvobodit Jawa najednou si všimnu že nějaké šlahouny se mi snaží nejspíš omotat nohy. Takhle to nepude, to chce zničit to co to dělá. Pak ještě dýkou seknu po těch šlahounech co se zvedají podemnou a vyběhnu z pod přístřešku. |
| |
| soukromá zpráva od Sniper pro |
| |
| První skupina - Někde jižně od Kainovy chýše Christof, Isabel, Imaru Vyřazeni z boje... Džagzai V momentě, kdy Ještěrák dostane od Johnyho řachanec štítem, se ti podaří zakousnout se mu do krku. Tvoje ostré zuby projdou jeho krční kůží jako nůž máslem a zahryzneš se mu až do hrtanu. Na krku má opravdu velice jemné šupinky! Vzápětí ucítíš štiplavou pachuť jeho krve, která začne crčet z jeho ran do tvojí tlamy. Slyšíš i jeho bublavé syčení doprovázené dávením a vykašláváním krve. Ještěrák se s tebou svalí do rozbahněné země a začne sebou zmítat tak, aby tě usmýkal a aby ses ho pustila. Ke tvému štěstí svůj černý dráp nenahmatá. Někde mu zřejmě vypadl. A tak se ti snaží oběma rukama rozevřít tlamu, nedbaje na tvoje ostré zuby. Ucítíš, jak mu rychle ubývají síly a jeho snažení polevuje... Johny Využiješ příležitosti a provedeš výpad štítem. Ještěrák, protože je zaměstnán kočkou, nemá možnost uhnout a podaří se ti ho zasáhnout štítem do břicha. Ucítíš, jak se hrana tvého štítu zabořila do pevného a svalnatého břicha. Přesto však Ještěrák ze sebe vyrazí přidušené heknutí, vyvalí oči a znovu upadne. Džagzai, která na něm stále visí jako klíště, se dokonce podařilo dodrápat se až k jeho krku a zakousnout se mu do něho. Ještěrák syčivě zabublá a začne kolem sebe prskat krev. Brzy je s Džagzai v jednom klubku. Zmítá sebou na zemi a snaží se kočku usmýkat v bahně. A zmítá sebou tolik, že pokud bys ho chtěl zkusit bodnout mečem, musel by sis risknout to, abys nezasáhl i třeba Džagzai. Jedna příležitost se však přecejenom nabídne. Už se napřahuješ, když z pravé strany něco prosviští padajícími kapkami deště, zasáhne tě to do boku. Naštěstí máš na sobě pancíř, tak se ta věc jen se zazvoněním odrazí a zapadne někam do bláta. Když se podívaš doprava, uvidíš druhou ještěrku. Je od tebe nějaké dva tři metry. S hrůzou však zjišťuješ, že tvoji dva spoluhráči, kteří si ji vzali na starost, jsou na tom prachbídně. Isabel leží roztažená jak široká tak dlouhá v blátě a nehýbe se. A Imaru se potácí o kus dál, drží se za bok, ze kterého mu stříká krev na všechny strany a podlamují se mu kolena. Ještěrčí samice je nebezpečně přikrčená u země s pohledem upřeným přímo na tebe. Něco zasyčí: "Brozim-si! Lyzu! Thauš raagh rharč!" Má otevřenou tlamu, odhalené horní špičáky a venku dlouhý rozeklaný jazyk, kterým kmitá ze strany na stranu. Zdá se ti, že už nemá žádnou zbraň... |
| |
| První skupina - lov Ještěrky Ješ-tě chvi-lku. Ješ-tě kou-sek. držím pevně jeho krk v čelistech a svírám, čím dál víc. Snažím se nevnímat odpornou chuť jeho krve a špinavé pracky, co mi strká do tlamky. Pros-tě um-ři! Povolím trochu zatnuté drápky a čekám na reakci. Po očku sleduji i Hádavého a tu samici, která na něj syčí. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Něco nesrozumitelného zamručím, když mi kočka vezme možnost ho dorazit. Tak si ho sežer! Jen doufám, že ho aspoň ukouše k smrti. Trhnu hlavou po směru, ze kterého jsem byl zasažen. Překvapeně přehlédnu zraněné hráče, věnuju poslední pohled zápasící dvojici zvířat a otočím se k druhému ještěrovi. Bezbrannému ještěrovi. „Tady končíš.“ S pozvednutým štítem se pomalými kroky blížím k nepříteli. „Kšá! Há-ááárh!“ zařvu a udeřím hrouškou meče do puklice štítu. Dál už se nenamáhám zastrašováním. Pokud dostanu příležitost, pokusím se tu potvoru přelstít. Naznačený sek nízko po nohách, rána štítem, a pak už ji nějak dorazit, nebo snad odrazit, kdyby se snažila bojovat drápy. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Johny "Lyzu broz!" odpoví ti syčivě ještěrka na tvůj řev a bouchnutí meče o puklici štítu. Nezdá se, že by se tím nechala nějak zastrašit. Pak se pohne. Ale neskočí. Začne pomaličku našlapovat bahnem k tobě, stále upřený svůj pohled přímo do tvých očí. Nepřestává lít jako z konve, už jsi celý zablácený a promočený. Někde v dálce zahřmí a blikne světlo blesku, které projde až k vám světlinou nahoře v korunách stromů, vytvořenou tím spadlým mohutným kmenem, pod kterým jste našli skrýš před deštěm, a tím na zlomek vteřiny osvětlí tvého ještěřího protivníka. Ještěrka je agresivního žlutozeleného zbarvení a po celém těle má tmavé skvrnky. A je to samice! Vidíš, že má ženská prsa a přes ně kožešinovou roušku. Očividně jí déšť ani bláto nevadí. Má rozpažené ruce do stran a stále otevřenou tlamu s kmitajícím jazykem. Zasyčí: "Slus! Lyzu!" Píď po píďi se k tobě obezřetně blíží... Džagzai Pevně svíráš ještěrákův krk. Nepodaří se mu rozevřít tvoje čelisti, ochabuje čím dál víc a už sebou tolik nehází, ale pořád mu bije srdce. Takže žije. Když po očku mrkneš na Hádavého, uvidíš, že ta druhá ještěrka po něm zatím neskočila, ale pomaličku se k němu blíží. Už jsi celá promočená a zablácená. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Jawo Šlahoun rostoucí zezhora jde pořád po tvém krku. Naštěstí ti pomohl Sniper a tak se ti podaří rychle vyprostit spoutanou nohu a uvolnit se. Vidíš, že Sniper už se vymotal ven... Kain, Aurora, Myra, Steven, Zack Jste pevně spoutaní šlahouny, nemůžete se hýbat. Když se totiž pohnete, šlahouny se škrtivě stáhnou. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Zároveň si všimneš, že dvě z nahatých opic unikly a dostaly se ven. Oba tví přátelé si toho všimli také... |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Mokrý, zaprasený a utahaný. Mezi mnou a odpočinkem stojí tahle šupinatá mrcha s kozama, která se před chvílí odzbrojila. V současném stavu už nemám na to, abych ji odsud vyhnal, zjistil, co mi chce říct, nebo vymyslel nějaký superplán. Mám jedinou možnost – zabít ji. Sluz, lyzu… Lyzu, to říká furt dokola. Proč furt… Zastavím se. „Lyzu.“ Připadám si jako idiot, ale aspoň mám šanci se vydýchat. Ne že by to pomáhalo – hladina adrenalinu v krvi klesá a je jen otázkou času, kdy mi únava sváže ruce i nohy. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Johny Jakmile po ještěrce zopakuješ jedno z jejích slov, na moment se překvapeně zarazí. V odpověď ti zasyčí: "Ni lhugim-su, raagh rharč!". Vzápětí však udělá něco nečekaného. Trochu víc našpulí svoji tlamu a plivne. Je od tebe sice nějaké tři metry, ale ten plivanec tě trefí přímo do očí! Okamžitě tě začnou oči pálit a ke své hrůze zjišťuješ, že se ti rozmazává vidění. Do pár vteřin už nevidíš nic a oči tě pálí, jakoby sis do nich nakapal chilli... |
| |
| První skupina - lov Ještěrky Vím proč nelovím v dešti! Brrr... Ale když už mám v zubech jeho život, tak to hned tak nevzdám. Pustím svou oběť drápky a stoupnu si trochu lépe, abych ho zardousila rychleji. Tohle je dlouhý lov... Jsou moc tuzí! A skousnu ze všech sil. Fuj! Tuzí a hnusní! pomyslím si, když se mi zaplní tlamka jeho další krví. Dala by se jim ukousnout hlava jako těm malým? napadne mě jen tak mimochodem. Raději mrknu zase na Hádavého a samici. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Vytáhnu i druhou dýku a rozeběhnu se směrem k té ještěrce která je mi nejblíž, asi tak dva metry přední se napřáhnu a hodim jednu dýku na její do míst kde je její hruď. Snad se trefim... |
| |
| Druhá skupina- čas her Spokojeně okusím magií nasáklý vzduch a prohlédnu si své dílo. Téměř všichni, to není vůbec špatné. V tuto chvíli je kouzlo zásobeno dostatečnou silou, abych se mohla věnovat zbývajícím uprchlíkům. Už připravena zaměřit se na toho nejodvážnějšího, či spíše nejzoufalejšího se skláním ke skoku. Pak se někdo pokouší mé kouzlo přerušit. Rychle obnovím soustředění. Proč? zaskočí mě otázka od toho psiska. Ale pro tuto chvíli je zbytečná. Když už jsem tu, tak si pohraju a nebudou mě vyrušovat ani nahaté opice ani jejich cvičení psi! Pro jistotu ještě upevním kouzlo kolem vrčouna a pevně uchopím své srpy. Nesssmí chcípnout! křiknu na své společníky s úsměvem. Ale to už vidím jednoho z utečenců, jak napřahuje dýku. Vztekle zasyčím a rychle po něm skočím. To že nesmí umřít, neznamená, že to nebude bolet. Jeden srp zvednutý do výšky, druhým částečně kryji své tělo. Při letu ještě občas kontroluji pevnost kouzla a narušená místa opravuji. Za tohle patří Tothovi i Lhizgovi velké díky. Měli štěstí, že měli tak věrného žáka. Teď je to teprve pořádná hra! |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Na nic nečekám a mizím ven za Sniperem. Pryč z téhle pasti, i když netuším co všechno se ještě může skrývat venku, ale pořád mi to přijde lepší, než se tu nechat spoutat jako sele na porážku. Protáhnu se vchodem s mečem připraveným sekat nalevo i napravo, pokud snad po mě půjdou nějaké další šlahouny a pak se snažím najít volnější místo, kde nic takového hrozit nebude a trochu se zorientovat. |
| |
| Druhá skupina Neodpověděla. pomyslim si. Co teď? zeptám se. Zavřu oči a uvolním svalstvo. Několikrát se z hluboka nadechnu a vydechnu. Poté začnu šeptat prozbu ke své Paní Nirnai. Když zkončím modlidbu, posbírám všechny své síly a zhluboka zavyju. Těsně po to zaberu a pokusím se šlahouny jenž mě poutají přetrhnout. Bolesti, kterou si tím působím si nevšímám. Musím chránit směčku. duní mi v hlavě a nic jiného se do ní už nevejde. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Má Paní Nirnie pomoz svému služebníkovi, dej mu sílu aby mohl chránit svou smečku. Aby mohl zplnit svůj slib. O to tě prosím já Kain z Rodu Irriů Klanu Ug Odr. Když zkončím modlidbu, ... |
| |
 | Druhá skupina - čas her Vidím, jak první nahatá opice, co vyběhla směrem k nám, po mě něco hodí. Je mi jasné, že to budě nějaká její zbraň. Ta věc letí zatraceně rychle a k mému překvapení naprosto přesně na moji hruď. Moje překvapení však netrvá příliš dlouho. Soustředím se a těsně před tím, než se ta zbraň má do mě zabodnout, ohnu se v bocích tak, aby mě minula. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Sniper Hodíš dýku. Letí přesně na cíl. Jenže ještěrka před tebou se nepřirozeně a velice hbitě prohne v bocích a vržené dýce uhne! Kdybys to právě neviděl, tak tomu nebudeš věřit. Také si všimneš, že další ještěrka, co byla kus dál za tou první, po které jsi hodil dýku, se rozeběhne a skočí po tobě. Vidíš, že má v obou rukách něco zahnutého... |
| |
| Druhá skupina- čas her Když mě dýka mine, chystám se, že po něm skočím. Ale předběhne mě Saath. "Toho prvnícho ssem chchtěl já Saath! Musssíšš být thak nenechchavá?" zasyčím v mém jazyce na svoji přítelkyni. V té chvíli si všimnu, že ještě jedna z opic unikla poutacímu kouzlu. V jedné ruce má něco dlouhého. Předpokládám, že to bude zbraň. Pevně chytím do ruky svoji kamenou palici a výhrůžně zasyčím: "Toho dalšššího ssi beru já! A nebhoj, nenechchám cho chcssípnout, jenom ssi sss ním trochchuu phochraju." Odděluje nás vzdálenost jednoho skoku, ale rozhodnu se neskákat a opatrně se k němu přiblížit. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Jawo Když vybíháš za Sniperem, všimneš si několika věcí najednou. Šlahouny už přestaly růst, ale všichni tvoji spoluhráči včetně Kaina jsou pevně spoutaní a nehýbají se. Vlastně jen Kain sebou začal házet a vrčet, jakoby se nevzdával a chtěl se dostat ven. A venku už se také něco děje. Ve tmě toho zatím moc nevidíš, a ani ten liják tomu nepřidá. Ale něco přece jen zahlédneš. Sniper hodil na jakousi siluetu svoji dýku. Silueta se prohnula a dýka prosvištěla kolem ní. Pak zaslechneš zvláštně syčivé hlasy. Další silueta se vyloupne ze tmy a skočí po Sniperovi. Ta první vyrazila k tobě, v ruce má něco co ti připomíná palici... Kain Jakmile sebou začneš házet a snažit se šlahouny přetrhat, automaticky se začnou víc utahovat a zařezávat se ti do kůže. Je to příšerná bolest. Během chvilky se ti zařezávají až do krve. Některé sice prasknou, ale většina zůstává pevně omotána kolem tebe. Tvá modlitba ti zvedne tvou sílu, ale není ti to nic platné. Očividně ten, kdo na tebe poutací kouzlo seslal, si dal záležet... |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše To snad není ani možný bleskne mi hlavou když spatřim jak se ten tvor vyhnul mé dýce. Když si pak všimnu že na mě jeden ten tvor skáče napadne ma jen jediné. Při běhu udělám skluz což by mělo mít za příčinu že pravou nohu mám pod sebou a levou mám nataženou před sebou v ruce dýku kterou se pokusím krýt případný útok. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Překvapeně sleduji postavy, které se vynoří z deště. Nějací plazi se schopností myslet a používající nástroje. Velmi zajímavé, ale bohužel je nemohu obdivovat, protože se mi právě chystají vyrazit mozek z hlavy. Na malou chvilku uvažuji o své nevýhodném postavení. Tma, déšť, neznalost krajiny, podivný protivník. Zkratka netuším co dělat a tak se zařídím podle hesla, že útok je nejlepší obraná a vyrazím proti ještěrce. Přiblížím se k ní a pak provedu výpad, při tom si dávám pozor na tu její zabijáckou palici. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Sniper Země rozmočená na bláto je celkem slušně kluzká a tak se ti skluz povede. Tvůj manévr se ti podařilo vypočítat velice přesně. Vteřinu poté, co se sklouzneš, na tebe dopadne ještěrka. Vlastně nedopadne přímo na tebe. Svojí dýkou odrazíš její útok a podaří se ti proklouznout pod ještěrkou. Zbraně o sebe třesknou, ale ten zvuk nezní kovově. Ještěrčin zahnutý cep je z nějakého černého a velmi tvrdého materiálu, který rozhodně není žádný kov. Zachytíš se o nějaký kořen a bleskově vstaneš. To už je však ještěrka čelem k tobě... Saath Skočíš po svém protivníkovi. Vidíš, že provedl nečekaný manévr - šel do skluzu, se svojí dýkou připravenou krýt tvůj útok. A to se mu povede. Tvůj srp se zkříží s jeho dýkou, a tak se ti nepovede byť jen škrábnout ho. Zdá se ti velice agilní. A navíc pod tebou projede po blátě a dostane se ti tak dozad. Dopadneš do bláta a to se rozstříkne kolem. Stačí ti jen chvilička, aby ses otočila a tak se svému protivníkovi postavila čelem... |
| |
| Druhá skupina - čas her Přiblížím se ke svému protivníkovi a přitom si ho prohlížím. Ten je ale odpornej! To teda opravdu nevím, proč tuhle havěť nemůžeme zabít. Ale co... "Thak phojď ty hnusssná opicsse!" opovržlivě zasyčím směrem k němu a čekám co udělá. Zaútočí na mě tou svojí placatou tyčí, která mě trošku zaujme, protože nevím, co by to mohlo být za materiál, ani jak se s tou zbraní zachází. Proto jsem opatrný a bedlivě sleduju každý jeho pohyb. Jeho rychlému výpadu se snažím uhnout. Využívám při tom ohebnost svého těla. Pokud se mi podaří vyhnout jeho útoku, rozmáchnu se palicí a snažím se ho zasáhnout z boku. Mám chuť si s ním chvilku pohrát... |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Jawo Provedeš výpad. Míříš vcelku přesně, ale ještěrka před tebou hbitě uhne. Dostalo se ti možnosti na vlastní oči vidět její neuvěřitelnou a z tvého pohledu nepřirozenou ohebnost. Z pohledu výzkumného pracovníka ARA je to pro tebe velice zajímavý poznatek, ta její gumovitost a rychlost. Z pohledu momentálního jejího protivníka to však není vůbec ale vůbec povzbudivé. Ještě než stačíš srovnat pořádně svůj bojový postoj, ještěrka už po tobě švihne svojí kamennou palicí. Ta rána ti jde do boku. Podaří se ti sice vyhnout se tomu nejtvrdšímu zásahu, ale i tak tě palice zasáhne. Její razanci naštěstí trošku ztlumí tvoje zbroj. Zapraští všechna žebra... Mhirtti Nebylo to nijak obtížné vyhnout se jeho výpadu. Připadalo ti to spíše, jakoby si tvůj protivník nebyl jistý. Tvůj protiúder palicí je velmi rychlý, avšak ne dostatečně. Jen ho palicí lízneš. |
| |
| Druhá skupina - Čas her Docela překvapeně si svého soupeře prohlédnu. Zdá se, že to bude alespoň na pár minut zábava. Ten malý předmět vypadá dosti uboze a samotný soupeř vypadá beznadějně. Trošku se nakrčím, když se do nosu dostane ten odporný zápach, který se z něj line. Sssmrdí fakt hnusssně! A to Prššší! Fuj! křiknu směrem k Mirthimu, který se očividně dobře baví. Přikrčím se k zemi, oba srpy připravené, ale tělo si nechávám odkryté. Vycení ostrou řadu zoubků v podivném a hodně posměšném úsměvu. Kmitající jazýček ochutná vzduch a hned se vrátí zpět do tlamy. Vzduch kolem je prosycen deštěm a smradem z těch nahatých opičáků. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Navázal jsem kontakt s mimozemskou civilizací! zajásám v duchu. Mírumilovný kontakt! „Áááh!“ vykřiknu, když mi samice ukáže něco z jejich obdivuhodné kultury. Jsem naprosto oslepen krásou toho gesta a můžu jen doufat, že mi nevytečou oči. Stejně nic nevidím, a tak zvednu štít přes obličej, meč na jeho okraji, abych mohl kdykoliv bodnout do čehokoliv, co do štítu narazí. Zvrátím hlavu a nechávám si téct déšť do očí. „Ni-lguim su, rár gač,“ pokusím se napodobit ještěřici. Pak už jen poslouchám. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od mojí chýše Musím chránit smečku. duní mi stále v hlavě. Pohlédnu na své svázané tlapy jako bych je viděl po prvé. Liánu, která je svazuje, překousnu. Musím chránit smečku. jednou volnou rukou chmátnu po dýce. Tasím ji a přeřiznů další pouta. Se slabými se nezdržuji a rovnou je trhám. Silnější buďto přeříznu nožem a nebo přehryznu. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Johny Dešťová voda učinkuje chladivě a oči tě po chviličce přestanou pálit. Ale ke tvé smůle ti to zrak nevrátí. Nevidíš vůbec nic. Posloucháš a slyšíš jen pleskot dešťových kapek do bláta a o kus dál od tebe ještě tiché bublání té druhé ještěrky, do jejíhož krku je zakousnutá Kainova číča. Co ale dělá ta "tvoje", to nedokážeš poznat, protože nevydává žádný zvuk. Když se pokusíš napodobit její slova, v odpověď zazní její přerývaný sykot. Že by to byl její smích? Zaznělo to ze stejného místa, kde jsi ji viděl naposledy (než jsi ztratil zrak). Ona se ti opravdu směje! Naštěstí pro tebe však přestala útočit. Ještěrka se přestane smát a zasyčí: "Be lyzu! Naka rhaag rharč vavir sas? Ly mucga-su thaušk!" Zaslechneš zřetelné odplivnutí. Pak ještěrka ztichne a neslyšíš ji. Několik dlouhých vteřin se nic neděje. Jenže pak zaslechneš rychlý svist přímo za tebou a vzápětí tě do hlavy udeří něco tupého. Zatočí se s tebou svět a i když seš momentálně slepý, vytryskne ti před očima kaleidoskop barev. V momentě se skácíš v bezvědomí k zemi.... Džagzai Letmo spatříš, jak ještěrka něco vyplivla Hádavému do očí a ten na ni něco zakřičí. Ty se však soustředíš na svůj "úlovek". Cítíš jak ještěrákovi uniká z těla život. Už se vůbec nehýbe a srdce mu bije jen velmi slabě, skoro nezřetelně, když uslyšíš tupou ránu a žuchnutí ze směru, kde byl Hádavý. Mrkneš se tam a krve by se v tobě nedořezal... Hádavý leží na zemi a nad ním se sklání ještěrka s plochým šutrem v ruce. Pak se ta ještěrčí samice podívá na tobe. Zašklebí se a zlostně zasyčí. Z jejího pohledu je naprosto jasná jediná věc, ani ti nemusí nic říkat - jestli ještěrák v tvých zubech zemře, získáš tak nepřítele na život a na smrt... |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Kain Mezitím, co venku zuří boj, snažíš se vymanit se ze svých pout. Šlahouny už přestaly růst i se víc stahovat. Zkoušíš uvolnit si tlamu, aby ses dostal ke svým spoutaným prackám a mohl se osvobodit. Jenže jakoby ty větve, které tě poutají, tu rostly už desítky let. Nejdřív si musíš uvolnit krk a následně hruď, aby ses dostal k rukám, a to vůbec nepůjde tak snadno ani rychle. Zoufale hryžeš do svých pout co nejvíc co ti síly a zuby stačí, ale jde to pomalu... strašně pomalu... |
| |
| První skupina - konec lovu Ještěrky Ještě chvilinku a bylo by po něm! Ale teď už je tu příliš nebezpečno. Pustím Ještěráka, nerada. Ale sprostě urážet se nenechám. Ne od takové... studenokrevné! Vycením zoubky a zlostně na ni zasyčím pár kočičích nadávek. A dřív něž stihne syknout, zmizím na stromech a daleko odsud. Hlídám si zadek, kdyby mě chtěla pronásledovat. Po pár chvílích běhu se zastavím a raději začenichám Co kdyby tu byly ještě další?! |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše I když jsem na to byl připravený zaskočilo mě to. Snažil jsem se ustoupit, ale byl jsem příliš pomalý a palice dopadla na můj bok jen to v žebrech zapraskalo. Ale teď nemám čas zjišťovat jestli se nějaké zlomilo nebo ne. Volnou ruku si přitisknu na žebra a udělám několik vrávoravých kroků stranou. Začíná se mi nějak ztěžka dýchat a ty provazy vody tomu taky zrovna nepomáhají. |
| |
| soukromá zpráva od John Jawo Rainisolomanana pro To rána nebyla tak strašná, ani ty následky. Trochu to hraji a potácím se. Doufám tak, že tu ještěrku vylákám a bude méně obezřetná a jen co přijde blíž pokusím se jí bodnout do břicha. Tam by mohly být šupiny měkčí. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Tak to je teda hnusák a ještě to cení zuby. Kde mám bouchačku když se hodí. Skouknu tu bytost a vemu si meč který si dám do pravé ruky a dýku do levé. Pak si stoupnu do útočné pozice a vyčkám co ta bytost udělá Tak poď ty bestie, natrhnu ti ... |
| |
| Poté co ta nahatá opice vytáhne další plochou lesknoucí se věcičku trošku otráveně syknu. Aby to bylo ještě lepší, začne vyčkávat. Takový otravný souboj opravdu nechci. Rychle tedy odkočím dozadu, přitisknu se k zemi a v úsměvu vycením všechny své zuby. V dalším okamžiku už mizím někde v korunách stromů, které jsou zde více než početné. Odporný hnusný šmejd! Myslí si, že umí bojovat? Já jsem Šamanka! Stejně tohoto nepotřebujeme! Má to být hračka a ani se nehýbe! Teď mu ukážu tu správnou hru! rychle přeskakuji z větve na větev. Doufám, že jsou stromy husté a ty opice nevypadají, že by déšť snášely zrovna nejlépe, hlavně ne v jejich divných očích. Rychle tedy přeskakuji z větve na větev, snažím se tu malou opici dezorientovat. Stále jsem však připravená vrhnout se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Sniper pro |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Přestanu hledět vzhůru a zavřu oči. Jsem slepý. I když zabiju tu ještěrku, co se změní? Jsem v prdeli. Tady i doma. K čemu je slepej fotbalista? Pomalu svěsím ruku s mečem, štít už držím také níž. Až zaútočí, zkusím ji zabít. Ano, k tomu jsem odhodlán. Vnímám šumění deště a čekám na kroky, útok, cokoliv. A pak… Zkusím se obrátit, nastavit štít, seknout, uhnout, cokoliv. Jenže zkouším až moc věcí a na všechno už je pozdě. Poslední myšlenka: Vrací se mi zrak? |
| |
| Druhá skupina - hrátky s hnědokožnatou opicí (Jawo) Potměšile zasyčím při pohledu na protivníka, který po ráně mojí palicí zavrávoral a ustoupil. Jenže se k ničemu dalšímu nemá... "Pchche!" zasyčím teď opovržlivě. "Bhojíšš ssse mě? Neboj ssse, jenhom sssi trochchuu pochrajem, chnussná nachatá opicsse!" Sebejistě postoupím vpřed a znovu se rozmáchnu po něm svojí palicí. Tentokrát mířím o trochu výš. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Jawo Tvůj protivník vypadá bezstarostně. Směje se ti a očividně si je jistý svojí převahou. Tudíž tvoje finta se ti podaří. Bojový výcvik před Hrou přecejen k něčemu byl... Vylákáš ještěrku a z vrávoravého postoje, kdy svůj meč držíš tak, aby to vypadalo, že nejsi schopen útoku, bleskově vedeš výpad na její břicho. Bodneš ji! Tvůj meč projde jejím břichem jako nůž máslem... Mhirtti Rozmáchneš se k další mohutné ráně, ale svůj útok nestačíš provést. Palice prosviští neškodně vzduchem a mineš. Tvoje bezstarostnost zapříčinila, že ses zapomněl krýt. Myslel sis, že tvůj protivník bude snadné sousto, ale mýlil ses. Jeho vrávorání a ústup byl jen klamný manévr, který tě měl vylákat k výpadu, který se mu povede. Vidíš, jak obratně změní postoj a tou svojí zvláštní zbraní tě bodne do břicha. Ucítíš, že ta jeho zbraň, která ti projede břichem skrz naskrz, je z jakéhosi tvrdého a chladného materiálu. Zároveň pocítíš bolest, jakou už jsi dlouho nezažil... |
| |
| Druhá skupina - hrátky s hnědokožnatou opicí (Jawo) Mojí první reakcí je překvapení. Dojde mi, že jsem svého protivníka zle podcenil. Ta zatracená... o..pice mě....převez...la! Ugh... Teprve pak ucítím bolest, syčivě zabublám a vyplivnu krev. Ta příšerná bolest mi kalí myšlení, ale spolu se Saath už jsem něco zažil. Musím se o něco pokusit... "Grejon!" zasyčím tak nahlas, jak to jen jde. "Kde ssse ksssakru flákáššš? Pomoss...." Upustím palici a oběma prackama chytnu protivníkovu zbraň. Je mi jasné, že se o ni ošklivě pořežu, ale v porovnání se zraněním břicha to bude jen škrábnutí. Spoléhám se na svoje reflexy a rychlost, i když vím, že mě to zaskočilo. Meč mi sice vězí v bříše, ale snažím se té opici vyrvat jí ho z ruky. A jestli se mi to povede, ustoupím o pár kroků zpět, než se mi podlomí kolena a upadnu. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Mhirtti Ostré hrany ti rozřežou dlaně do krve, ale protivníkovu zbraň se ti podaří pevně chytit. Jsi ještěrka a ještěrky mají hodně tuhý kořínek. Podaří se ti meč vytrhnout z nepřítelových rukou, i když ho máš stále zabodnutý v břiše. Teď zavrávoráš ty. Ještě se ti podaří ustoupit o pár kroků zpět, načež se ti opravdu podlomí kolena a skácíš se zádama k zemi. Naštěstí Grejon byla nablízku.... Jawo Z ještěrčina výrazu vyčteš překvapení. Následně se její výraz změní na bolestivou grimasou. Už se chceš pomalu radovat, když ještěrka udělá něco nečekaného. Máš ji na meči jako špíz, ale ona upustí palici, chytne se tvého meče oběma prackama a vytrhne ti ho z ruky! Pak ustoupí a za syčivého bublání a plivání krve upadne zádama na zem. Vzápětí se ozve zasvištění odněkud z tvojí pravé strany. Instinktivně chceš uhnout a podívat se co to je. Stačíš spatřit, jak vzduchem přímo na tebe něco letí, snad další kamenná palice, a pak tě to zasáhne přímo doprostřed čela. Ozve se dutá rána, strašlivě ti zapraští v celé lebce a dál už o sobě nevíš... |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Saath Pohybuješ se ve větvích mrštně a rychle, ani jednou nepodklouzneš. Mezitím, co hledáš vhodnou příležitost nečekaně po svém protivníkovi skočit, uvidíš, co se stalo Mhirttimu. Té odporné opici, která s ním bojuje, se podařilo tvého přítele probodnout a ten se skácel k zemi! Naštěstí však zasáhla Grejon, mrskla po té opici svoji kamennou palici a zasáhla ji do čela. Opice se skácela k zemi jako podťatá... Sniper Mezitím, co se tvůj protivník na chvíli vzdálil do větvoví, můžeš vidět, co se stalo kousek od tebe. Jawovi se sice podařilo proklát jednu z těch bestií svým mečem, ale vzápětí ta třetí, co se prozatím nezapojila, po něm hodila svoji palici, zasáhla ho do hlavy a chudáka Jawa tak bleskově odrovnala. Ta třetí teď zlostně syčí a dívá se na tebe. Je od tebe nějakých osm metrů daleko a v ruce se jí mihne něco černého a zahnutého... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Džagzai Když se po delší chvíli konečně osmělíš zastavit a začenicháš, žádné další ještěrky neucítíš. Možná jejich pach zastřel neustávající déšť, ale to je nepravděpodobné, protože bys je dokázala ucítit na sto honů, i když tvůj čich není tak dobře vyvinutý jako Kainův. Ke tvému překvapení tě ovšem ani ta ještěrčí samice, která zachránila svého druha před jistou smrtí ve tvých zubech a tím ti zkazila tvůj první ještěrčí úlovek, vůbec nepronásleduje... |
| |
| Uprostřed džungle - noc, liják, Ještěrky Brrr, otřepu se. Nejenže mi zkazila lov, nejenže je smečka v jejich prackách, ještě ke všemu se nemůžu zbavit té hnusné pachuti jeho krve! Znovu se otřepu a jdu si najít nějaký příhodný list s hoodně moc vody. Už mi nějak přestává vadit, že jsem zmoklá jak slepice... Pak si chvilku odpočinu, třeba někde pod listem a třeba se i usuším a umyju, a pak zpátky stopovat ty šupinaté a smečku. Nesmím ale otálet, aby si ještě nepřivedli kamarády... |
| |
| Druhá skupina Když se Mirthi skácí k zemi, obrátím svou pozornost ke své kořisti. Veškeré pocity, myšlenky nutnosti ustoupí jediné, vzteku. Ruce drtivě sevřou srpy. Toto je konec her a milosti. Už mě nezajímá, jestli o mě můj nepřítel ví, jestli je nebezpečný, ani jestli přežije. Odpusť bratře… s touhle poslední myšlenkou skočím. Je mi jedno jestli tahle odporná kreatura chcípne nebo ne. Srpy připravené k odražení útoku i poslední ráně, všechny svaly napjaté a v očích opravdový vztek. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Džagzai Jak provádíš očistu, konečně přestane pršet. Ne postupně, ale jako když utne. Je hluboká noc, dlouho po půlnoci, když se znovu opatrně přiblížíš k osudnému místu setkání s ještěrkama. Vidíš, jak ještěrčí samice dřepí u svého druha a něco mu dělá s krkem. Tebou málem zadávený ještěrák sebou občas škubne a slaboučce syčivě hekne. Když se podíváš na dvounožce, není poznat, jestli jsou živí, ale vidíš, že jsou spoutaní liánama k sobě. Vlastně jen Christof, Imaru a Johny. Isabel je sice také spoutaná, ale je od nich oddělená... Christof Konečně se probereš, už neprší. Ale jsi promočený skrz na skrz a celý zablácený. Bolí tě celá hruď a vždycky když se nadechneš, trochu tě píchne. Možná bude nějaká z hrudních kostí po té strašné ráně naštípnutá, ale vypadá to, že snad žádná zlomená nebude. Jinak jsi v podstatě nezraněný. Od té chvíle, co jsi upadl do bezvědomí, nevíš, co se stalo. Dojde ti, že jsi pevně spoutaný liánama spolu s Imaruem a Johnym. Ležíte všichni tři vedle sebe s rukama za zády. Někdo, kdo vás spoutal, si dal záležet, protože ať se snažíš jak se snažíš, můžeš se pohnout jen o pár čísel. Imaru vedle tebe leží nehnutě, stejně jako Johny. Isabel se také nehýbe, ale je spoutaná odděleně od vás o kus dál. Pak zaslechneš syčení a uvidíš zezadu podivného tvora - vypadá humanoidně, ale má šupiny a dlouhý ocas! Dřepí u jiného podobného, který je očividně těžce zraněný. Ten zraněný občas slabě sykne. Zřejmě tu došlo k boji a vaše družinka není ta vítězná... |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Ne, už nebudu tak zbrklá! Takže tiše čekám v úkrytu, dostatečně daleko od Ještěrek, ale ne tak daleko, abych je ztratila. Snažím se alespoň na dálku zjistit, jak na tom je smečka. Asi všichni spí a já nic nenadělám... Ale platnější jsem volná. Kaine, kde tě mám, abys mi poradil? |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Džagzai Je po dešti. Objevují se komáři a začínají být pěkně otravní. Na tu dálku moc nevidíš, jestli všichni dvounožci žijí nebo ne. Ale jednu chvíli se ti zdá, jakoby se jeden z nich, Samotář, trochu pohnul. Ostatní se vůbec nehýbou. Ještěrka si jich však vůbec nevšímá a starostlivě svému druhovi podepřela hlavu kusem dřeva. Vidíš, jak ze svojí malé brašničky něco vytáhla. Je to něco zamotaného do listí. Ještěrka to rozmotá a uvidíš nějakou kost. Zřejmě je dutá, protože si s ní poklepala o dlaň a něco z ní vypadlo. Pak s tím něco dělá v dlani a zdá se ti, jakoby se to, co z kosti vypadlo, začalo hýbat. Vzápětí to přiloží svému druhovi ke krku, zkříží pod sebe nohy a sedne se si u něj. Něco si syčivě brouká a občas zvedne hlavu, otevře tlamu a zakmitá jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Druhá skupina - hrátky s opicema Plivnu krev směrem na hnědokožatou opici, kterou srazila Grejon dobře mířenou vrženou palicí. "Zsssheb...ni... odpho...rná o...picssee..." I přes tu šílenou bolest se na ni zašklebím. Meč si z břicha nevytahuju. Strašně to bolí, až mě přepadají mdloby, ale kdybych si ho vytáhnul, bylo by to pro mě horší. Snažím se nějak doplazit trochu dál od té poslední opice, která ještě není vyřízená. Pak se skroutím v blátě a raději se vůbec nehýbu. Doufám, že Saath s Grejon ji sejmou co nejdřív, aby mi pomohly. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Tak pod ty potvoro zběžně mrknu po té druhé ještěrce co je na zemi snad ještě chvílí počkáš. Když uvidim že ta ještěrka co vylezla do stromoví skáče dolů a na sto procent mě chce sundat. Takže když po mě skáče z takové výšky tak jeho rána bude mít několiksetkrát větší sílu a to nejspíš neustojim, takže je tu jistá šance a tou je uhnout dřív než se mě byť jen dotkne připravim se k úhybnému manévru ( parakotoul ) který mi pomůže přežít tento zběsilý útok. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Saath Skočíš dolů na svou kořist s cepy připravenými ke smrtící ráně. Tvoje dlouhé vlasy spletené do jediného tlustého dredu za tebou vzduchem vlají, i když jsou těžké nasáknutou vodou a bahnem. Jenže tvůj protivník jakoby čekal na poslední chvíli a v té před tvým drtivým dopadem uhne kotoulem do strany. Tvoje cepy tak jen prosviští padajícími dešťovými kapkami a seknou do prázdna. Dopadneš na zem a bahno se kolem tebe rozstříkne v mohutném gejzíru. Poznáš, že opice, která proti tobě stojí, rozhodně není snadná kořist. Její reakce jsou přinejmenším stejně rychlé, jako tvoje. Grejon je přikrčená opodál v očekávání toho, jak se bude váš souboj vyvíjet, aby mohla případně zasáhnout. V ruce má připravený svůj cep. Sniper Vidíš, že druhá ještěrka se přikrčí k zemi. Jednu ruku spuštěnou k zemi a využívá ji k podepření se při připadném skoku a druhou, v níž má svoji zahnutou černou zbraň, má pozvednutou a připravenou k boji. Ta první na tebe skočí. V poslední chvíli uhneš kotoulem do strany a uslyšíš, jak ještěrčina zbraň prořízne vzduch prosycený dešťovou vodou. Vzápětí tě zasáhne sprška bláta, které se rozstříklo všude okolo poté, co ještěrka dopadla na místo, kde jsi ještě před maličkou chvilkou byl... |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro |
| |
| První skupina - někde jižním směrem, v zajetí Ještěrek Ještě jednou obhlédnu okolí, začenichám, jestli tu nejsou ještě další Ještěrky nebo jiné nebezpečí. Teď, po dešti, budou pachy krásně čitelné. Pokud je klid a bezpečno, zkusím se naladit na Samotáře, ten jediný by mohl být při vědomí... |
| |
| Tábořiště - po přepadu Když se proberu tak si povšimnu že jsem svázavý a pocítím nepříjemnou bolest u žeber. Jak se zdá prohráli jsme a navíc jsem zraněnej. Moc vážný to nebude jinak bych nebyl asi při vědomí. Za tu dobu bych už asi vykrvácel pokud je zlomený a něco poškodilo. Ale i přesto nebude dobré se pokoušet tu ránu opakovat. Chvíli se rozhlížím a podle toho co vidím jsou všichni v bezvědomí a Isabel leží kousek dál od nás. TAky si povšimnu útočníků kteří vypadají podivně ale myslím že vím o co jde. To budou ty ještěrky. Jsem svázán a pohnout se nemůžu proto hledám cokoliv ostrého nebo zbraně čím bych se mohl osvobodit. |
| |
| První skupina - někde jižním směrem od Kainovy chýše Christof Nikde poblíž svoje zbraně nevidíš. Zřejmě je ještěrka někam uklidila z vašeho dosahu. Ještěrka je od tebe přibližně 3 metry daleko, sedí k tobě zády u svého ležícího druha. Vzpomeneš si, že jsi dvěma dýkama zajistil svůj provizorní přístřešek u vaší skrýše. Od toho místa však ležíš nějaké 2 metry daleko. Když se opatrně pohneš, ucítíš na svém boku něco lepkavého. Při bližším prozkoumání poznáš, že ležíš v louži krve. Naštěstí není tvoje - je Imaruova, který leží spoutaný vedle tebe. Má ošklivě poraněný bok a stále krvácí. V obličeji má velice nezdravou sinalou barvu, možná už ztratil hodně krve... Džagzai Obhlížíš okolí. Když začenicháš, žádné pachy dalších ještěrek necítíš. Všimneš si, že Samotář se znovu pohnul. Vypadá to, že už snad přišel k sobě... |
| |
| První skupina - někde jižním směrem, v zajetí Ještěrek Naladím se a v rychlosti položím otázku: Christof Dokážeš bojovat s tou Ještěrkou? |
| |
| Druhá skupina Už dost rozezleně si prohlédnu svou kořist. Pravda, konečně někdo, kdo alespoň částečně bojovat umí. Nejspíš již stojíme čelem k sobě. Otevřu tlamu s vyceněnými zuby. Boj mě přestal bavit, teď už chci jen odstranit tuhle přítěž. Vztek pomalu opadá, opět jsem příčetná, ale už mě tento souboj netěší. Plivnu. Jediným cílem jsou soupeřovy oči. |
| |
| Tábořiště - po přepadu Nikde nic nevidím kromě toho c osi pamatuji ještě z chvíle než nás přepadli. Proto se pokusím najít alespoň nějaký kámen kterým byc hsi mohl povolit pouta ale co nejopatrněji. Když tak hledám kámen ozve se mi v hlavě čísi hlas. Co to má být? Hmm že by někdo z těch zvířecích lidí? Z těch co by se mnou chtěli mluvit to může být ten chlápek a nebo ta kočka podle toho jak jsem postřehl když se bavily s ostatními. Sice se mi to nelíbí ale není tu nikdo s kým si můžu pokecat a Izy na tom vypadá hodně blbě. Když se nedá nic dělat odpovím na volání. No nevím jistě jestli dokáži. Jsem spoutaný a nemám žádnou zbraň kromě dvou nožů které jsou ale dál ode mě a nedostanu se tam asi bez povšimnutí. Nejdřív si musím nějak povolit pouta pak už by to mělo jít. |
| |
| Tábořiště - po přepadu, uprostřed noci Christof Mohu na chvíli odlákat její pozornost, ale z pout se musíš dostat sám. A zabít ji také musíš ty. Po druhé mi na trik neskočí... cítíš i trochu strachu, který se ke konci sdělení vplíží do tvé hlavy. |
| |
| Tábořiště - po přepadu No to se řekne snadno ale ještě se musim dostat z pout. A nevím jestli se mi to povede. Dobrá pokusím se to zvládnout jenom mám k tomu pár připomínek. Odlákáš je až ti řeknu abych měl volný ruce. A ještě jedna věc. Potřebuji vědět kolik jich tu je a v jakym stavu. KOlik zraněných, mrtvých v bezvědomí zkrátka všechno co pomůže. Pak se opět věnuji hledání něčeho na přeřezání pout a na jejich samotné uvolnění. |
| |
| Tábořiště - po přepadu, uprostřed noci Grrrrr, takhle se mnou mluvit... Musím být trpělivá, nezná telepatii. Snad alespoň umí bojovat. Jen ty dvě Ještěrky, on je těžce raněný, ona zákeřná. Dej pozor, je rychlá, obratná a příliš silná. A nenech ji na sebe plivnout! Ostatní z naší smečky spí a nejsou k probuzení. Ohlídám si tě. Přeruším kontakt a našpicuji ouška, znovu si prohlédnu, co se dole děje. Musíme jednat rychle, už přiložila i Boro. |
| |
| Druhá skupina - někde severně Sniper Ještěrka, která je od tebe ne víc než dva metry, po tobě plivne. Ten plivanec s naprostou přesností zasáhne tvoje oči. Trochu tě to zaštípe, ale jinak se ti nic nestane. Dojde ti, že něco ta potvora na tebe zkoušela... Saath Plivneš a přesně zasáhneš nepřítelovy oči. Během chviličky by měl oslepnout... jenže se tak nestalo! |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| První skupina - někde jižně, tábořiště po přepadu Christof Jak tak hledáš něco, čím by se daly přeříznout tvoje pouta, nic moc užitečného nikde nevidíš. Nějaké šutry tu sice jsou, ale nevypadají, že by měly ostré hrany. No, možná se mezi nimi nějaký najde, ale je všude tma, takže to s jistotou nemůžeš poznat. Každopádně poblíž tebe žádný takový není a jestli budeš chtít zjistit, jestli jsou nějaké ostřejší kameny někde poblíž, rozhodně to bez hnutí nepůjde. Ještěrka svou pozici nemění. |
| |
| Druhá skupina - někde severním směrem od Kainovy chýše Když se mi podaří uhnout hned se narovnám a tak stojím svému nepříteli tváží v tvář Tak tohle je opravdu tvrdý soupeř, no alespoň že ta druhá potvora je zatím neaktivní Pak najednou ta ještěrka udělá co bych nikdy nečekal plivne na mě a nejspíš míří na hlavu No jakej tohle mělo význam, ale vypadá to že mě to mělo možná oslepit Udělám dva kroky k ještěrce a pokusim se svym mečem udělat výpad a tím ji zasáhnout do hrudi. |
| |
| Tábořiště - po přepadu Bohužel moc ostrých kamenů nenajdu nebo jsou ostré jenom nepatrně, což mi v této chvíli moc nepomůže. SAkra to je problém alespoň pomoc s pouty bych potřeboval. Pokusím se ještě po malých kouskách posouvat po zemi. Jednak je to skoro nespatřitelné a jednak jinak nemůžu aby mě neviděli. Kousek dál si pokusím opatřit nějaké ostřejší kameny či cokoliv jiného, do té doby to budu zkoušet s těmi tupými. |
| |
| Druhá skupina Naštvaně zasyčím. Moje neschopnost mě ničí! Opice se odhodlala k útoku. Čekám, dokud není ta jeho ostrá a dost nebezpečná zbraň co nejblíže, ale ne tak, aby mě zasáhla. Pak se otáčím na stranu. Na nic nečekám a rychle se plochou stranou srpu oháním po nepřítelově hlavě. Vše vsázím na tento jediný pokus. Jestli to nezvládnu, budeme se v krvi máčet dva. |
| |
| Druhá skupina - někde severně Sniper Pokusíš se o výpad. Jenže stejně jako předtím se ještěrka dokáže tvému meči vyhnout pro člověka nemožným způsobem pohybu svého těla. Už je jasné, že má odlišnou tělesnou konstituci. Máchneš tedy do prázdna a ještě než se stačíš vrátit do bezpečného postoje, ještěrka využije svého úhybného manévru a bleskovým protiútokem tě zasáhne svojí zbraní ze strany do hlavy. Kdybys neměl lebku vyztuženou kovovými plátky ze sloučeniny zirkonia a iridia, tak by tě pravděpodobně ta rána možná doš vyvedla z rovnováhy. Takhle ti jen zadunělo trošku nepříjemně v hlavě a jen neznatelně zakolísáš. Jedino zvláštností na tom je, že to bylo plochou stranou a ne tou ostrou... Chvilku poté se však stane něco, co tvoji situaci ztíží, a to dost nefér. Kapkami deště něco prosviští a zabodne se ti to do ramene ruky, ve které třímáš svůj meč. Normálně bys to ustál, jenže ta černá a ostrá věc ti přeřízla jeden z kybernetických spojů v kloubu a rukou ti projede ostrá bolest. Prsty tvojí ruky se neovladatelně rozevřou a už nedokážeš zabránit tomu, abys meč neupustil k zemi. Když se ohlédneš, odkud to přiletělo, uvidíš tu druhou ještěrku, stále přikrčenou k zemi. V jejím plazím obličeji spatříš výraz škodolibé radosti.... Saath Výpad nepřítele na tvou hruď je velmi rychlý, dalo by se říci až nečekaně rychlý. Takhle rychle se přece žádné opice, které jsi kdy lovila, nepohybují! Ovšem tvoji ohebnost a mrštnost obdivovali všichni tvoji soukmenovci a Thoth by na tebe mohl být pyšný, jen on sám to dokáže lépe. A tak bez problému uhneš a navíc se ti povede i protiútok. Plochou stranou tvého srpu praštíš opici do hlavy, až to zaduní. Tvůj nepřítel jen mírně zakolísá. Zjišťuješ, že má neuvěřitelně tvrdou lebku. V ten moment ti však pomůže Grejon. Víš, že tě chtěla nechat, abys svoji vyhlédnutou opici skolila ty sama, ale zřejmě se už na to nemohla dívat. Grejonin černý srp se tvému nepříteli zabodl do ramene a ten svou zbraň upustil... |
| |
| První skupina - někde jižně Christof Tvoje úsilí se nezdá zbytečné. Po chvilce zdlouhavého a opatrného posunování centimetr po centimetru bahnem se ti do rukou opravdu podaří dostat jeden trošku ostřejší kámen. V té době se však kolem začínají objevovat komáři. A to velice dotěrní komáři. Sedají na tebe i na tvoje stále nehybné spoluhráče. Jeden z nich tě bodne do tváře. Bodnutí tě okamžitě začne nepříjemně svědit. Džagzai Ještěrka zvedne hlavu a krátce zakmitá jazykem. Pak ji opět sklopí a dál dřepí u svého raněného druha. Vypadá to, že si opatrného pohybu Samotáře nevšimla. Nevidíš na něj, co přesně dělá. Zdá se ti však, jakoby se kolem začalo rojit strašně moc komárů. Na ještěrky ovšem nesedají... Johny ...probudí tě jemné bodnutí pod víčkem oka a následné svědění. Chceš se poškrábat, ale zjistíš, že ležíš pevně svázán s rukama za zády. Slyšíš kolem sebe bzučení a vzápětí tě něco znovu bodne, tentokrát do ucha. V ten moment se také ozve tupá bolest nad temenem a současně se rozpomeneš na vše, co se událo až do té doby, než jsi oslepnul a než tě něco praštilo právě nad temeno. I když máš otevřené oči, nic než tmu nevidíš... |
| |
| První skupina - někde jižně Zavrtím se, nespokojeně zafuním a ošiju se. Otevřu oči, zamrkám a zakňučím. Znovu zavřu oči a snažím se zachovat si zdravý rozum. Jsem slepej! Jsem úplně slepej! Slepej, slepej, slepej… Ztuhnu a zaposlouchám se. Zabiju ji, zabiju tu šupinatou děvku. Ať mě klidně pokoušou komáři, na tom teď nezáleží. Jestli mě přijde ta ještěrka zkontrolovat, můžu ji zkusit zakousnout. |
| |
| Tábořiště - po přepadu Nakonec najdu ten správný kámen a pouta pomalu povolují, vše jde v klidu až na ty hnusné komáry. SAkra co to je zase za zvířata? Snad nebudou mít jed. Nekolikrát pohodím lhavou aby mě nechali a pak pokračuji v práci i přes jejich dotírání. Když se mi podaří uvolnit ruce tak opatrně uvolním i nohy. |
| |
| První skupina - někde jižně Jakmile Johny ze sebe vydal to zakňučení, ještěrka se bleskurychle zvedla a se svým černým zahnutým srpem v ruce k vám přiskočila. Okamžitě si všimla, že Christof není na svém místě.... Christof Ještě než si stačíš uvolnit ruce, přiblíží se k tobě a vrazí ti ránu sevřenou pěstí do břicha, a to dost bolestivě. Pak si k tobě přičapne, volnou rukou, ve které nedrží zbraň tě chytne pod krkem a přiblíží si tě ke svému obličeji. Zašklebí se na tebe a zasyčí: "Nusim-se niba raagh rharč! Ce gušin miba zy fafin-o tla-ig! Slifin ly še toithim-su!" Hned poté tě nešetrně otočí na břicho a jakmile uvidí, že ses snažil uvolnit si ruce, syčivě se zasměje. Postaví se, chytne tě za nohy a odvleče tě k blízkému stromu, ke kterému tě připoutá tak, že skoro ani nemůžeš dýchat. Už se chystá odejít, když se ještě otočí a zasměje se. Ze svojí brašničky vytáhne něco zabaleného do listu. Rozbalí to a vidíš něco hnědého a mazlavého. Trochu toho nabere prstem a natře ti to na tváře. Znovu se syčivě zasměje: "Ly mag miga, slusk!" Zbytek znovu zabalí a schová a odejde zpět ke svému raněnému druhovi. Po chvilce na tebe začne sedat víc a víc komárů, hlavně na tvůj obličej. A začnou tě nepříjemně bodat a sát ti krev. Svědění je nesnesitelné a brzo ti opuchne celý obličej... |
| |
| Tábořiště - po přepad Při rozvazování si mě všimne ten hnusák a ihned tomu zabrání, pak začne něco mlít a opět mě přiváže tentokrát pevněji, navíc mi namaže na obličej něco co láká ty hnusný komáry. No fajn tohle je taky dobrej trik. Někdo mi tu slíbí pomoc že odláká ještěrku pryč a né že zatím se nic nestalo ale ani mě neupozorní že se někdo blíží. A taky bych neměl zapomenout na mého oblíbence Johnyho. Kdo ví jak bychom si bez něj poradili....no já vím jak. Komárů se pokusím bavit že si otřu tváře do ramen abych alespoŇ dostal pryč ten sajrajt co je láká. Pak se pokusím promluvit si s ještěrem. Hele hnusáku! Co jste vlastně zač že posíláš na svojí práci tyhle mouchy? Neumíš se postavit protivníkovi sám? Slyšíš mě? Nebo ani nejsi schopnej poslouchat? Pochybuji že mi rozumí ale nikdo jinej s kym se dá povídat tu není. |
| |
| První skupina - Tábořiště - po přepadu No to jo výborné, než stačím říct Ještěrka, tak je Samotář uvázaný u stromu... Alespoň Hádavý je při vědomí, ale vypadá to, že nevidí. Má cenu vůbec něco podnikat? Znovu si obhlédnu terén a zkusím se nenápadně připlížit zezadu ke stromu, kde je Samotář uvázaný a zbavit ho pout. Ale jestli mě ta Ještěrka už zaznamenala... Musím to prostě risknout! |
| |
| První skupina - někde jižně Christof Jsi přívázaný ke stromu asi tři až čtyři metry daleko od ještěrky, která sedí u svého ještěrčího kumpána a má k němu sklopené oči. Trochu té mazlavé hmoty, co láká komáry, se ti podaří z tváří setřít. Ale komáři ti nedají pokoj. Když promluvíš na ještěrku, vzhlédne k tobě a podrážděně zasyčí: "Tss slusk! Buvim-e sesčba!" Pak se natáhne kousek vedle sebe po šutru a mrskne ho po tobě. Trefí tě doprostřed hrudníku. Zrovna do míst, kde máš pravděpodobně naštípnuté kosti. Džagzai Plížíš se zezadu ke stromu, kde je teď přivázaný Christof. Ale bude to nějaký čas trvat. Moc daleko to není, ale teď je všude bláto a mokro, což to dost stěžuje. Vidíš, že tvůj skoroúlovek pořád leží na zemi a ta druhá ještěrka u něj znovu sedí. Samotář jí něco řekne jazykem, kterému nerozumíš a ještěrka mu odpoví a následně po něm hodí kamenem. Pak Ještěrka otevře tlamu, zakmitá jazykem a hvízdavě zasyčí. Znovu sklopí hlavu a nepoznáš, jestli o tobě ví nebo ne. Johny Když se probereš a zakňouráš po komářím štípnutí. Zaslechneš nějaký pohyb, rozstříknutí bahna a pak ránu, jakoby někomu někdo dal pěstí do břicha. Následně uslyšíš zasténání a podle hlasu poznáš Christofa. Pak se ozve ten známý syčivý hlas jak něco říká. Potom slyšíš, jak někdo něco táhne blátem, nějaký pohyb a šelest. Je chvíli ticho a vedle sebe uslyšíš další zasténání. Podle hlasu poznáš Imarua. Pak Christof zařve na ještěrku, ta mu odpoví. Něco proletí vzduchem a ozve se tupá rána. Isabel Něco tě štípne do nosu a to tě probudí. Ležíš na zemi spoutaná liánama a s rukama za zády. Moc se nemůžeš hýbat. Zrovna v tu chvíli Christof něco vykřikne a něco nebo někdo mu syčivě odpoví. |
| |
| Tábořiště - po přepadu SAkra proč ase do břicha to jsem tak malej že to nejde jinam? Nebo je tak blbej ten ještě rák že ho nenapadne nic jinýho. Dál se pokouším zbavit několika málo much a potom opět obrátím svojí pozornost na ještěráka. Hele zrůdo! Za prvý ti nerozumim a za druhý by jsi mohl začít používat trochu smysluplnější zbraně. Takhle vypadáš akorát na docela velkýho zaostalce. Schválně pojď sem a rozvaž mě. Tak pojď ty zbabělče už mě to posedávání unavuje. |
| |
| První skupina - někde jižně Hmm, asi už o mně ví... Hupsnu zpátky na strom a zkusím se dostat k Samotáři sezhora, po kmeni stromu. Jsem přeci agarú a ne nějaká Ještěrka! |
| |
| Druhá skupina- někde na severu Svoje pokusy na osvobození z pout vzdám, Musela bych být silnější a mít o trochu víc odolnější kůži, aby se mi to tolik nezadřelo. Už teď to bolí pak to ale zaženu, nebudu se litovat. přikážu si a dál ležím na zemi už uvolněně. Při tom trochu otočím hlavu abych viděla na souboj který trochu slyšim |
| |
| První skupina - někde jižně (čas: hluboko po půlnoci) Christof Když znovu mluvíš na ještěrku, ta se na tebe podívá a zlostně syčí. Její výraz v obličeji rozhodně nevypadá přívětivě. Rozhlédne se, jakoby něco hledala. Pak se zvedne, kousek poodejde a něco zvedne ze země. Poté jde ke tvému plášti, ze kterého sis vyrobil provizorní přístřešek, a kus ho odpáře pomocí svého černého srpu. Znovu k tobě přijde, vrazí ti facku a zasyčí: "Sos-se!" Následně poznáš, co to zvedla ze země. Je to nějaký zablácený šutr, poměrně velký. Nešetrně ti otevře pusu, strčí ti do ní ten šutr, čímž ti zaklíní čelisti a nemůžeš mluvit. A abys ho nemohl vyplivnout, zaváže ti pusu odpáraným kusem tvého pláště. Na závěr ti uštědří ještě jednu herdu do břicha, přeměří si tě kyselým pohledem a vrátí se ke svému raněnému druhovi. Vidíš, jak se zraněná ještěrka pomaličku posadí a těžce oddychuje. Druhá ještěrka jí pomáhá a pak jí dá napít něčeho z koženého měchu. Zraněná ještěrka se rozkašle a ta druhá ji uklidňuje. Džagzai Lézt v korunách stromů pro tebe není žádný problém, ale jestli nechceš udělat žádný zbytečný hluk nebo jinak na sebe přivolat pozornost ještěrky, musíš se pohybovat obzvlášť pomalu a obezřetně. Navíc je všechno kluzké a mokré. Ještě ti to chvíli potrvá, než se nenápadně dostaneš na strom, ke kterému je Christof připoutaný. Jinak vidíš všechno, co se děje dole. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| První skupina - někde jižně (čas: hluboko po půlnoci) Když se Ještěrka zvedne z místa, zatrne mi, zvlášť když se začne rozhlížet kolem. Naštěstí pro mne, ale ne pro Samotáře, si najde kus kamene a vymyslí nový způsob, jak týrat uvězněné. Rozhodně nehodlám zakusit, jak by si hrála s číčou, a tak se k Samotáři plížím ještě obezřetněji, než před chvilkou. Držím se ve stínech, v oblouku obcházím Ještěrku, schována za kmeny stromů, ukryta v listoví větví. Plížím se jako duch, jako na lovu ptáků. Jediné nevhodné zašelestění a mám po ptákách. |
| |
| První skupina - někde jižně (hluboko po půlnoci) Ještěrka nechala svého zraněného druha ležet. Ale zůstává u něj sedět se zkříženýma nohama. Přes koleno má opřený oštěp. Občas otevře tlamu a syčivě zakmitá jazykem, ale jinak se nehýbe, oči má sevřené do úzkých štěrbin a vypadá soustředěně. Je otečená z boku, takže vidí na Isabel i na Christofa, Imarua a Johnyho má kus za svými zády. Ani si nerozdělá oheň. A po delší chvíli, kdy tak ještěrka setrvává, se nezdá, že by měla v úmyslu něco změnit, možná až do rána.  |
| |
| Tábořiště - po přepadu Ještěrák zřejmě ztratil nervy proto mi zacpal pusuhadrem a nějakým šutrem. To je humus. Jednak to není příjemný a jednak to chutná docela odporně. Jak pozoruji ještěrku tak se zdá být docela zcepenělá a nehýbe se. Žeby spala? Nějaký druh tranzu? Nebo prostě a jadnoduše čumí do blba? Nenapadá mě zatím nic jiného než pokračovat v tom co jsem dělal předtím. Rukama se pokouším nhmatat nějaký ostřejší předmět ktrerým by šli přeříznout pouta. Snad se to teď už podaří. |
| |
| Druhá skupina Další můj útok selhal. Mé počínající zoufalství ukončí Grejon. Vlnu vzteku si vybiji na nepříteli. Rychle se snažím soupeře podkopnout, ještě dřív, než se vzpamatuje. Svaly v celém těle se mi chvějí vztekem. Ráda bych řvala, syčela a nadávala na Grejon, což také udělám, ale pouze až bude ta dubohlavá opice odstraněna. |
| |
| Druhá skupina Sakra to snad není možný proč to musela bejt zrovna ta s mečem, v hlavě mi duní po tom zvláštním útoku, tu druhou sem podcenil Pozvednu ruku v niž mám dýku a pokusim se vykrýt další útok ještěrky. Tu potvoru musim vyřadit z boje dřív než ta druhá zas něco udělá Vyčkám na chvíli kdy se mi podaří vykrýt útok a následně se pokusim soupeře zasáhnout vší silou kamkoliv do těla, i když vím že je to nejspíš chyba Jak kdysi jeden člověk pronesl „Nejlepší obrana je útok“ |
| |
| Druhá skupina - někde severně (čas: hluboko po půlnoci) Saath a Sniper Párkrát o sebe třesknou vaše zbraně... krátký švih černým cepem... polokružný kryt... protivýhyb a bodnutí dýkou... únik...přenesení váhy...delší spirálovitý švih... kryt... kontrakryt... Oba jste vyrovnaní protivníci. Sniper se pokusí o co nejtvrdší ránu, ale v ten moment toho Saath využije k záludnému útoku. Sniper máchne do prázdna, ještěrka se přkrčí a podkopne mu nohy. Udělá to tak šikovně, že Sniperovi nepomůže ani jeho kybernetický vyrovnávač rovnováhy a padne zádama na zem... |
| |
| Druhá skupina Když se mi útok nepodeve, začne mě to docela vyvádět z rovnováhy Do hajzlu já ji sejmu v tom se mi v hlavě ozve hlásek, hlásek rozumu „nech si pomstu na pozdějš, ty musíš přežít abys jim pomoh, takže teď sakra udělej něco rozumnýho“ pak hlásek utichne no jo má pravdu musím vychladnout a udělat tu nejrozumější Moje současná situace není moc růžová, ležim na zádech, s nepohyblivou rukou a proti mě dva co mě chtěj jak to tak vypadá konečně uzemnit tak jim v tom pomůžu. Dám ruce před sebe jek to jen v mém současném stavu pujde, rukojeť dýky chytnu mezi palec a ukazováček a pomalu vstávám na kolena když se mi to povede pustim dýku před sebe. Snažim se aby to všechno vypadalo že už nechci bojovat. Když už namám žádnou zbraň řeknu směrem k té ještěrce která je nademnou Nebudu už bojovat vzdávám se, vyhráls zopakuji to ještě třikrát a to samé pak zopakuji když se otočim k té která mě zasáhla tou černou věcí. Ruce se snažim dát nad hlavu, samozřejmě v možných mezích Nevim jestli mě rozumíte ale docela doufám že jo. Pak jen čekám jak se ty ještěrky zachovaj |
| |
| Druhá skupina Nepřítel je konečně na zemi. Pozoruji, jak si kleká a odhazuje zbraň. Jeho podivné řeči nerozumím ani slovo, ale je jasně co dělá. Podívám se na Grejon rozzuřeným pohledem. Poté přijdu blíže k nynějšímu vězni a chytím ho za bradu. Po prohlédnutí tváře jen kývnu hlavou. Opět se narovnám. Bratříčku promiň, ale neodpustím si maličké uspokojení… s touto myšlenkou namířím přesný kopanec do vězňovy hlavy. Jestli ho to neomráčí, alespoň mě to rozveselí. Grejon! Ty odporná mrcho! Chtěla jsssem sssnad tvoji pomocss? zaječím na ni vztekle. Teď je hlídej, já sse possstarám o Mhirttiho… Otočím se k příteli. Pokleknu vedle něj a meč mu z břicha vytáhnu. Nechám ho, ať klidně řve bolestí, stejně si za to mohl sám. Neměl se nechat zranit. Zavřu oči. Uklidňuji mysl. Ticho… Pár okamžiků a má energie je připravena. Když oči otevřu jemně září modrým světlem. Zahledím se na Mhrttiho ránu. Po chvíli se ozvou čvachtavé a mlaskající zvuky srůstajícího masa a zacelujících se ran. Zdá se, že srůstání je bolestivější, než rána samotná. Maso se natahuje, šupiny dorůstají. Po chvíli je rána pryč. Chvíli čekám, až se Mhirtti trochu srovná po bolestivé léčbě. Víšš, žše to umím i bezsbolesstně, ale byla to tvá chyba. Neubránil ssess, tohle byl tresst. řeknu mu chladně. Pak už si ho dál nevšímám. Jdu si prohlédnout ostatní úlovky. Ze všeho nejdříve přejdu k druhému uprchlíkovi. Zjevně je docela vážně zraněn, ale to není má starost. Bez další prohlídky ho popadnu za ten hadr co má na sobě a odtáhnu k modrookému. Tam ho nechám na starost Grejon. Teď je na čase podívat se do chýše. Pak si ale vzpomenu, že ten čokl něco chtěl. Zamířím tedy první k němu. Copak jsi to chtěl vlku? |
| |
| Prvni skupina-po boji Vzbudim se kdyz me zacne neco stipat. Otevru oci a chci se pohnout ale nejde to. Jsem z toho zmatena. Nevim co se stalo, nevim co se deje....nevim nic! Pokusim se uklidnit a rozpomenout se na to co se delo predtim nez jsem padla do bezvedomi. Pomalu ale jiste se mi to zacne vracet. Boze! Kluci! uvedomim si zdesene a trochu sebou mrsknu. Pak si ale uvedomi, ze jako uvodni zvuk jsem slysela zasyceny a nejaku povedomi hlas. Odhaduji to na Chrisuv. Zacnu sebou trosicku hazet a tak se posouvat abych videla co se deje za mnou. Jelikoz to stale cuceni do dzungle uz mi lezlo krkem. Celou tuhle vec se snazim delat pokud mozno nenapadne. |
| |
| Druhá skupina - někde severně, hluboko po půlnoci, po boji Sniper Jak tak klečíš a vzdáváš se, můžeš si ji konečně prohlédnout zblízka. Vidíš, že její tělo je pokryté jemnými žlutozelenými šupinkami s hustým vzorem tmavých skvrnek. Od krku dolů až ke břicu má trochu odlišné, příčně uložené šupiny světlejší barvy beze skrvn. Takhle zblízka tvůj kybernetický zrak dokáže rozeznat v její fyzické konstituci značné množství složitých svalů a svalových úponů, což ji očividně umožňuje výbornou koordinaci pohybu. Její ruce vypadají lidsky, také má pět prstů a palec. Nohy se však trochu liší, má je mírně pokrčené v kolenou a na chodidlech dlouhé prsty zakončené drápy. Nepřehlédnutelný je také její masivní a dlouhý ocas. Když tě chytne za bradu a prohlíží si tvůj obličej, vidíš, že má zploštělý nos s malými nosními dirkami, zakrnělé téměř neznatelné uši a oči usazené trochu více do stran pod širokými nadočnickovými oblouky. Spíše se podobají hadím než lidskm, protože zorničky jsou úzké a svislé, tmavého zbarvení. Když na tebe ještěrka mluví, z úst jí vždy povyleze dlouhý, úzký a rozeklaný jazyk. Vidíš také, že má dva horní a poměrně dlouhé špičáky a ostatní zuby výrazně menší, ale nebezpečně špičaté jako malé jehličky. A když vypadá, že je s prohlídkou tvojí tváře spokojená, znenadání ti uštědří kopanec do hlavy. Kdybys byl obyčejný člověk, pravděpodobně by tě to omráčilo, ale takhle ti to nijak zvlášť neuškodilo, i když tě síla kopance poslala k zemi. Pak se obě ještěrky prohodí pár slov v tom svém syčivém jazyce a ta druhá k tobě přistoupí a pečlivě tě sváže liánama, které přinese odněkud z džungle. Ruce ti sváže za zády tak, že s nima nemůžeš hýbat, jen nohy ti nechá volné. Pak poodejde k Jawovi, který je stále v bezvědomí a udělá s ním to samé. Nakonec si před vás sedne s dostatečným odstupem, s oštěpem, palicí i černým srpem poblíž sebe. Dívá se na tebe, a občas výhrůžně zasyčí. Jejich velitelka mezitím chvilku poseděla u ještěráka prošpikovaného Jawovým mečem, něco s ním dělala a pak se šla podívat na zbytek vaší skupinky zajatý v tom, co původně mělo být váš úkryt před nečasem... Saath Grejon se na tebe ušklíbne. "Tsss! Ušš sssem to sskrátka nevydrššela jen sse dívat, jakh ti ta opicsse dává ssabrat! Ale mussíšš ussnat, šše ta moje trefa byla sskvělá!" Když vidí, že si její trefu nijak zvlášť nepochvaluješ, mávne nad tím rukou a jde se postarat o zajatce. Během léčivého kouzla, ti Mhirtti odpovídá jen bolestným chrčením a křivením tváře. Když skončíš, vyčerpáním usne. Ale se svojí prací můžeš být spokojená, rána po meči se zacelila a zůstala po ní jen jizva. Když se jdeš podívat do úkrytu opic, slyšíš odtamtud nějaký šramot. Vejdeš a vidíš, že všechny čtyři opice jsou bezpečně spoutané, dva samci a dvě samice, podle vzhledu. A když se přiblíž v vrčounovi, spatříš, že si mezitím dokázal uvolnit hlavu a jednu ruku. Naštěstí ale víc nestihnul. V jeho vlčí tváři se zračí zuřivost skoro hraničíčí se šíleností a naprosto jasně ti napovídá, že kdyby se mu podařilo dostat se ze svých pout, byl by strašlivým protivníkem... Kain Když se ti podaří uvolnit hlavu boj ustane. Pak se tam venku něco děje, podaří se ti mezitím uvolnit i jednu ruku, ale víc nestihneš, větve jsou moc tlusté a i když tě pohání tvoje zuřivost, tak to příliš snadno nejde. A když se chystáš volnou rukou začít si uvolňovat druhou, vejde do vašeho úkrytu ještěrka, zřejmě jejich velitelka. Vypadá to, že teké ovládá telepatii. V hlavě se ti ozve její hlas: "Copak jsi chtěl vlku?"  |
| |
| Druhá skupina - někde severně, hluboko po půlnoci, po boji Musím chránit smečku. buší mi v hlavě pořád stejná myšlenka. Podaří se mi uvolnit tlamu a jednu z tlap. Pohle hluku boj zkončil. Zavětřím. V hlavě se krom bušení Musím chránit smečku. ozve ještě jedna myšlenka, která ale není moje. V té chvíli zahlédnu ve vchodu úkrytu jednu z Ještěrek. Musím chránit smečku. bušení zesílí Musím zabít Ještěrky. změní se myšlenka a já zaútočím. Útočím instinktivně, jak tlamou tak volnou tlapou. |
| |
| První skupina - někde jižně Christof Možná, kdyby jeden z těch protivných komárů neštípnul Johnyho tam kam ho štípnul a Johny zůstal zticha, možná by ses z těch pout dostal. Jenže teď jsi bohužel připoutaný ke stromu a na něm není nic ostřejšího, co by se dalo využít k přeříznutí pout. A stejně se moc hýbat nemůžeš. Takže tvoje snaha je marná... Isabel Když sebou začneš trošku šít, uslyšíš krkoky a po pár vteřinách se nad tebou sklání ještěrka (popis jejího obličeje - viz. příspěvěk pro Snipera, ať to tu nemusím znova psát). Zašklebí se na tebe, dá ti facku a zasyčí: "Lur-se!" Pak od tebe opět odejte, něco si syčivě bručí a posadí se zpět ke svému druhovi. |
| |
| Druhá skupina Při útoku toho vlka se syčením odstoupím. Nehodlám se nechat vykuchat takhle trapně. Ale jeho zuřivost mě baví. Chvíli se dívám na jeho vztek, ovšem dávám pozor, aby se ještě více neuvolnil. Na okamžik zavřu oči. Stačí jen chvilka a má síla už je zpátky. Když je otevřu osvětlují chatrč modrým světlem. Vím, že už nemůžu plýtvat energií, ale tohle není moc těžké kouzlo. Stačí troška a vlka bude odstraněn. Jestli se neuklidníš, ty liány tě zabijí, o to se postarám. Klidně stůj a nic se ti nestane. jednoduše mu oznámím a soustředím se na šlahounovité rostliny. Dávám jim prostor, ať se rozrůstají, posiluji je a podporuji. Má energie proudí do nich. Jakmile se mi podaří zabezpečit vlka, zavřu oči. Snad už teď budu mít pokoj. Nemůžu už kouzlit. Musím si odpočinout. když oči opět otevřu, jsou stejné jako předtím, bez světla, bez magie. Mhirtti, pojď mi ssem pomocs. Prohledej je, a pak je vytáhni ven. Musíme ji najít. Vlka tu nech, o toho sse possstarám já. zavolám na Mhirttiho a pak se otočím zpět k vlkovi. Až se uklidníš, tak řekni, ale nezdržíme se dlouho. vyšlu k němu myšlenku a pobaveně zasyčím. |
| |
| První skupina - někde jižně na kmeni stromu, hluboká noc Když tak slézám po kmeni stromu k Samotářovým poutům, pomyslím si něco o tom, jak krásné by bylo spát, někde v tichu a klidu. Pokud se mi podaří dostat až k poutům, aniž by si mě ta zelená příšera, co chodí okolo a praští pěstí každého, všimla, zkusím provaz překousat. Doufám, že se tohle nikdy nikdo nedoví! Taková potupa!! |
| |
| Prvni skupina Mrcho! Facky mi tedy davat nebudes. Jesterice pitoma! Az se z tech debilnich pout dostanu tak te nakopnu a to poradne... pomyslim si nastvane a zacnu se opatrne otacet abych na tu pitomou zelenou potvoru videla. Facka jeste nikoho nezabila. A co te nezabije to te posili. pomyslim si behem svoho pocinani. |
| |
| Druhá skupina - někde severně Kain Máchneš pazourou do prázdna a tvoje čelisti sklapnou naprázdno. Ve vašem úkrytu sice moc místa není, ale ještěří velitelka je dostatečně mrštná, abys na ni nedosáhnul. V jejím výrazu ve tváři můžeš zpozorovat pobavení. Chvilku si tvoje snažení posměšně prohlíží, ale pak se soustředí. Vzápětí z některých šlahounů, které tě poutají k zemi, začnou vyrůstat nové a omotají tě tak, že se opět nemůžeš vůbec hýbat. Vidíš, že po chvilce za ní přijde druhá ještěrka, taky samice, a o něčem se spolu baví. Ta druhá samice si pak jde prohlédnout ostatní z tvojí "nové smečky". Pak se vrátí k velitelce a znovu se o něčem baví. Trochu rozumíš jejich jazyku, ne moc, porozumíš jen něčemu. Mluví o někom modrookém, pak o někom s hnědou kůží, pak o svém zraněném druhovi a potom o obou samicích, tedy o Bronzovlasé a o Bývalé Raněné (jak jí vlastně říkáš?). Saath Přijde za tebou Grejon: "Modrookhá opicsse a ta druhá sss hnědou khůšší jsssou ssvássané. Mhirtti teď sspí a měli bhychom ho nechchat, dokhud nenabere dossst ssil." Pak Grejon jde na prohlídku ostatních zajatců. Pečlivě je prohlédne a oznámí ti: "Jssou tu dvě ssamice. Jedna ss rudými vlassy a jedna sse žšlutými. Ale ani jedhna ss čšernou kůšší. Mussí být v thé druhé tlupě. Ssnad ji Čar a Slojsa dosstali." |
| |
| Džagzai Slézáš opatrně po kmeni stromu a blížíš se k Samotářovi. Všimneš si, že se dá dostat nepozorovaně k jednomu místu, kde je uchycena jedna z lián, které ho poutají ke stromu. Ale má to jeden háček, z toho místa neuvidíš na ještěrku... |
| |
| První skupina - někde jižně na kmeni stromu, hluboká noc To už je riziko, že na Ještěrku neuvidím. Ale pořád ještě mám čuch a sluch. Takže sice nevidím, ale jsem o to ostražitější. A když nevidím já ji, nevidí ani ona mě, ne? :) |
| |
| Druhá skupina - někde severně Netrefil jsem se. Uhnula. Mrcha. Honilo by se mi normálně hlavou, ale v mém momentálním stavu, kdy se mi honí hlavou jen Musím chránit smečku!, si neúspěchu ani nevšímám jen se ještě víc rozzuřím. Myšlenek, které se mi cpou do hlavy, ale nejsou moje (svoje jednoduše totiž poznám. Jsou jen dvě...tedy jedna ta druhe je jen její obdoba) si nevšímám. Musím zabít ještěrky! Když jsem znovu spoután házím sebou a vrčím. Zaslechnu část rozhovoru dvou ještěřích samic. To na mě zapůsobý jako polití ledovou vodou a dva velké poháry čisté Bylinky. Hleda... začnu přemýšlet, ale myšlenka, touha, povinnost, insktink Musím chránit smečku! mi stále buší v hlavě. Zavřu oči a pokusím se uklidnit. Jde to ztěží, ale nakonec se mi podaří bušení Musím chránit smečku! utlumit natolik abych mohl , alespoň částečně jasně uvažovat. Hledají ... zvpomínám jak ji nazývám. Vidím tvář, jak se pohybuje, jak bojuje s čičinkou (kde té je asi konec), ale jméno si vybavit nemůžu. Če.. Čern..Černou podaří se mi dát konečně dohromady její jméno. Pro...Pro....Proč ji....hledají? spožím dohromady pomalu otázku a vybaví se mi další obrazy. Obraz Kočičky vypravující jejich boj s Bzuzy. Za chvíli ho znovu nahradí obraz Džagzai učící Černou. Tedy spíše ta část kde má Černá vytažené drápy. To mu... musí...být ...ono! dostanu odpověď. Snad. Musím chránit divnou smečku! a ... bušení znovu zaplní mou lebku a ja znovu začnu (a nebo jsem ještě nepřestal?) vrčet na Ještěrky Musím zabít ještěrky! , ale už sebou nehážu. Né kvůly bolesti, kterou mi to působí. Tu stejně v tomhle stavu necítím, ale abych šetřil cíly. Ty budu ještě potřebovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro |
| |
| Džagzai Liána, která poutá Christofa břichem ke stromu, konečně rupne, jak překousneš poslední vlákno. Trochu to bylo slyšet, když však posloucháš a větříš, nic nebezpečného tvoje smysly nezaznamenají. Máš skvělý sluch, ale nic než obvyklé zvuky noční džungle nezaznamenáš. Teda kromě bručení Christofa. Nemáš tak dobrý čich jako Kain, ale něco přece jen zaznamenáš... štiplavý pach ještěrky! A nad tebou výš na stromě! Podíváš se instinktivně nahoru a poslední co uvidíš, je otevřená tlama ještěrky, která je kousek nad tebou přichycená kůry stromu jako klíště. Dokázala se tam dostat tak, žes ji vůbec nezaznamenala. Kainova slova o tom, že ještěrky jsou ti největší predátoři v těchto končinách, byla pravdivá... V té chvíli ti plivne přímo do očí něco štiplavého a tvoje oči tě okamžitě začnou pálit a za moment nic nevidíš. Oslepila tě! |
| |
| Druhá skupina Sssakra! zasyčím rozčíleně. Naštvaně se rozhlédnu kolem a vyjdu ven. Nemáme časss. Toho zraněného tu necháme. Sssebou musssíme vzít vlka a modrookého. Budeme mussset být velmi opatrní. Taky vezmeme jednu samici, jako pojissstka. Teď sssežeň nějaké dlouhé pevné větve, k nim je přivážeme. Kromě samice, tu povedu ssama. Já sse postarám o vlka. dám rozkazy Grejon a vrátím se do chýše k vlkovi. Poslouchej mě vlku! Jestli se neuklidníš, odnese to jeden z těch opic! Slyšíš? Je mi jedno který to bude, ale ty se uklidníš! pošlu myšlenku vlkovi a trpělivě čekám. Ve tmě se má zbraň v ruce ani nezaleskla, takže o ní vlastně vím pouze já. |
| |
| První skupina - někde jižně na kmeni stromu, hluboké temno Zavřeštím, když mi do očí padne ten pálivý hnus. Plno rozumu a takhle dopadnu! Hloupá číčo!! S posledními zbytky zraku po té zelené příšeře ještě seknu packou. Pokud se mi ji podaří zachytit, přidám i drápky druhé, třetí a čtvrté packy, ať si potvora užije. Pokud ne, pokusím se zdrhnout co nejdál, dokud alespoň trochu vidím. Musím na zem, skákat nemůžu a do koruny svého stromu mám cestu zatarasenou. Děkuji vám, smečko, jste věrní stejně jako má rodina! |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro |
| |
| První skupina - někde jižně Džagzai Ještěrka tvým drápům hravě uhne. Naštěstí tě však nechá utéct a nepronásleduje tě. Jenom na tebe něco zlostně zasyčí. Podle zvuků se můžeš jen dohadovat, že se vrátila. Nic nevidíš. Můžeš se orientovat jen podle čichu, hmatu a sluchu... Christof Podaří se ti uvolnit se z pout od stromu, ale ruce a nohy ti znemožňují rychlejší pohyb. Ještě než se ti podaří se dostat pro něco, co by ti pomohlo přeříznout pouta, ze stromu seskočí ještěrka na všechny čtyři, bleskově se k tobě dostane a podkopne ti nohy. Bezmocně se skácíš k zemi, vzápětí dostaneš bolestivou ránu loktem do zad a ještěrka si tě otočí obličejem k sobě. U krku ti podrží svůj černý srp: "Tazim-se nika! Slusk! Khisin miba flegim-se nika vucp!" Pak tě nekompromisně chytne za nohy, odtáhne tě zpět ke stromu a tam tě znovu připoutá. Když se snažíš odporovat, dá ti vždycky pěstí - do břicha, do obličeje, kam je potřeba, dokud nepřestaneš a dokud nejsi samá modřina. Ještě jendou se na tebe zašklebí a jde si znovu sednout ke svému zraněnému druhovi, jakoby se nic nestalo... Všichni Až do rána se nic nezmění. S rozbřeskem se zraněný ještěrák konečně postaví na nohy. Ti bystřejší (nebo lépe řečeno, ti, kteří nejsou oslepeni), můžou vidět, že na krku má přisáté dva červy, podobné, ne-li stejné jako ty, které dal Kain Johnymu a Zackovi na jejich zranění. Obě ještěrky si mezi sebou něco syčivě řeknou a pak se dají do práce. Najdou si delší větev, chytnou vzpouzející se Isabel a za ruce a za nohy ji k té větvi připoutají. Každá z ještěrek chytne jeden konec a s Isabel, visící na větvi jako kořist, vyrazí někam do džungle. A tak vás tu nechají. Imaru si něco začne mumlat v horečce, vypadá to, že ztratil hodně krve. Johny je oslepený. Christof potlučený a připoutaný ke stromu. A Džagzai, kde té je konec? A tak začíná váš třetí den na planetě.... |
| |
| Saath "Jak ssi přeješš, Saath." odpoví ti Grejon. "Ale pročš bychom měli brát navícss další opice? Jenom náss budou zdrššovat. Tss! Nebude sstačšit, kdyšš je tu prosstě necháme sspoutané? Vrčšoun ssmrdí! Nemám chuť čšichat ten ssmrad cselou csessstu. Nejraději bych je vššechny podřřízla...." |
| |
| Druhá skupina Vlka bychom tu nechat mohli, ale jakmile ssse dostane ven, budeme mít problém. Nejraději bych ho sssejmula. Ne, jednoho dalšího musíme vzsít ssebou. Tahle ssvině je bojechtivá, ale mussí přežít. kývnu směrem k modrookému. Když sse rozhodne vylévat ssi na náss vzstek, sschytá to sssamice. Vlka jssem chtěla vsít, abych ho měla na očích. Nechcsi ho mít v zsádech. zamyšleně překřížím ruce na prosou a hledím do prázdna. |
| |
| První skupina - někde jižně Nebyl jsem statečný, vůbec ne. Nakonec jsem se dal do tichého pláče a brzy jsem usnul, vysílen bojem i smutkem. Ráno mě vzbudily až odcházející ještěrky. Zamelu sebou, a pak ztichnu a sedím. Vyčkávám. Mám hlad, žízeň a chce se mi na záchod. „Je tu někdo?“ ozvu se do své osobní tmy. Nemluvím moc nahlas, ani nevím, kde jsem a jestli kolem neslídí šelmy. |
| |
| První skupina-->cesta někam? Ráno se vzbudím a stím uslyším to pro mě a ostatní již známé syčení. Asi z nich začnu taky syčet. pomyslím si rozmrzele. Pak si ještěrky vezmou nějakej klacek a přivážou mě k němu. Hej...Hej! Co to sakra děláte? Ihned mě položte zpátky! vykřiknu a začnu se vzpouzet. To už mě ale ještěřice nesou do džungle. Kurva! Kurva! Zasraný ještěrky, zasraná planeta.... začnu se v duchu vztekat a ještě sebou zazmítám. |
| |
| Druha skupina Konečně se proberu. Necítím se zrovna nejlíp, ale tak akorát na to, abych se moh hýbat. Podívám se na svoje zranění na břiše, ze kterého k mému potěšení zůstala jen jizva, jako připomínka mojí hlouposti a podcenění protivníka. Stejnou nahmatám i na zádech. Ještěže je Saath tak schopná, jinak bych tu možná už hnil. Při tom pomyšlení se otřesu. Protáhnu se a zakmitám jazykem, abych nasál všechny okolní pachové stopy a zorientoval se. Zaslechnu diskusi Grejon a Saath u klidně ležící modrooké opice a hnědokožnaté opice, která je v bezvědomí, k mému potěšení. Dojdu k nim: "Jssem tvým dlužníkem, Saath. Ale v tomhle případě ssouhlasím sss Grejon. Toho ssmradlavého vlka sse mi nechsse ssebou tahat. Jenom nám bude ssmrdět pod nossem a bude na obtíššš. Mussíme sspěchat a já sse ješště necítím v pořádku. Ta odporná opisse mě pěkně possuchala ssřeva." spěchat a já sse ješště necítím v pořádku. Ta odporná opisse mě pěkně possuchala ssřeva." s těmi slovy kopnu do bezvědomé opice s hnědou kůží a ještě dodám: "Možná bychom měli vyrazit co nejdřív a sspojit sse sss Čar a Slojsou." Prohlížím si ostatní opice, ale nic mě na nich nezaujme. Čekám na rozhodnutí naší velitelky. |
| |
| Druhá skupina Stále jsem zamyšlená, když mě vyruší Mhirtti. Otočím se k němu, jeho díky nechám víceméně bez povšimnutí. Dobrá, vlka ssebou nevzsmeme. Ale vyber nějakého zs těch ssvázaných a vytáhni ho ven. Ať má sssílu běžet, ale ať ho můžeme hodit na zsáda. Chcsi pojisstku. oznámím Mhirttimu instrukce a zkontroluji modrookého. Csopak je na tobě tak zsajmavého, žše mášš cenu mého bratra? zasyčím mu do tváře, pak se znechuceně odvrátím. |
| |
| První skupina - někde jižně v okolí tábora TMA Jak daleko jsem se mohla dostat? Pronásleduje mě? Jsem v bezpečí? Ne! Zmateně se snažím prchat přímo za nosem, ale mé počínání je asi bez výsledku, každou chvíli do něčeho narazím. Prsknu, tak hloupě se chovám! Uklidni se! Máš uši, čenich, vousky i tlapky! Na chvilinku si sednu, otřu si uslzené oči, ale hned se zase musím vydat dál. Najít strom a úkryt. Nasaji vzduch přeplněný pachem Smečky i Ještěrek, ale musím se soustředit na pach země a pachových cestiček. Některá mne snad zavede na strom. Uši nastražím a snažím se zaslechnout pohyby ostatních tvorů, teď jen těžko rozpoznám, kdo je kořist a kdo lovec. Mravenci by mě mohli vést. Mají tenounké zářivě fialové cestičky, které se klikatí po zemi i po stromech! Opatrně ťapkám po pachové cestičce, napnuté všechny svaly v těle, abych náhodou čelně nezavadila třeba o skálu nebo kmen. Pomalu postupuji kolem prvního, druhého, čtvrtého stromu, až na ten další vylezu. Najdu si větev, vysoko a silnou a uvelebím se na ní. Opatrně si omyji oči i čumák, uši stále nastřažené. Zrak se mi stále nevrací. Musím se vyléčit. Zamyslím se a moc si přeji, abych zase viděla. Vždycky to tak fungovalo. Nejdřív Zamyslet, pak slyším celý les, a když slyším i dech stromů, vidím barevné aury. A vím, že mi bude líp. Na místě zůstávám do rána, dokud se mi nevrátí zrak. |
| |
| Druha skupina "Pojisstka je dobrej nápad. Pro pššípad, še by chtěl vrčšoun dělat problémy." Zasyčím v odpověď a jdu se podívat blíž na zajatce. Při každém kroku ucítím zhojené zranění, zřejmě už tomu bude napořád. Hmm, aspoň budu mít připomínku na svoji hloupost. Každou z opic si prohlédnu pěkně zblízka. Vypadají všechny při smyslech, na očích jim vidím vzpurnost. Tss, však vy sskrotnete... Neopomenu se posměšně podívat na vlka. Mám chuť ho podříznout, nebo si do něj aspoň kopnout, ale zůstanu jen u ušklíbnutí. Tahle smradlavá chlupatá cháska si myslí, že se tu můžou jen tak beztrestně potulovat po našem teritoriu. Kdybych byl náčelníkem já, zatrhnul bych jim to jedna dvě... Zaslechnu jak, si Saath říká něco o modrooké opici, kterou máme přivést živou. "To by mě teda taky ssajímalo, prošš ssrovna ta modrooká. Ale něsso na ní bude, kdyšš ti dokássala vssdorovat sse vššech nejdéle..." Pak vyberu opici, která bude podle mého názoru nejméně na obtíž. Ukážu na samce, který vypadá nejkrotčeji (Steven). "Fssal bych tohodle. Fypadá, še by mochl být possluššný, sso Saath?" |
| |
| Druhá skupina Přijdu k Mhirttimu a prohlédnu si jím zvoleného vězně. Sssamecs… Nemysslíššš, žše bude sssilnějšší a těšší nežš sssamincse? Žše jssem ssilnějšší nežš ty nezsnamená, žše je to tak všude Mhirtti… neopomenu urážku a posměšný úšklebek. Ovšem další výběr nechám jen na něm. Možná bude mí jeho výběr nějaké odůvodnění, možná mě přeci jen překvapí, ale příliš na to nespoléhám. Mlčky čekám, co vymyslí. |
| |
| Druha skupina Na narážku reaguju zapitvořením a krátkým syknutím, ale nechám ji bez komentáře. Nehodlám se zbytečně dohadovat. "Tahle opisse vypadá nejklidněji sse vššech. Nemussela by během csesssty dělat problémy. Ale jesstli chsseššš, můššeme vssít tamtu ssamici sse ššlutými vlassy. Jesstli ale bude sstejně vsspurná jako ty, tak to sse máme na cso těššit. Rosshodni ty, Saath. Nechssi abyss mi to pak vyčšítala. Tss. A jak je ssebou vessmeme? Jako vššdyssky, kdyšš deme na lov? Nebo půjdou po ssvých?" |
| |
| Druhá skupina Chvíli si prohlížím samici uvězněnou v mém díle a pak přikývnu. Vezsmeme ji. Jesstli sse jen pokussí být vzpurná, přijde o čšássst těla. Nemáme čšasss je nějak připravovat. Grejon, hodíššš na ssebe modrookého, ty Mhirtti sssamici. rozkážu jim a zkontroluji ostatní vězně, jestli jsou pevně připoutáni. Poté vyjdu z chýše a jazykem zkontroluji okolí. Jessstli nám bohové budou přšát, zsačne prššet. Musssíme cso nejrychleji pryčš, ažš ssse vlk dostane zs pout, pujde po náss. Zabít sse ho neodvažuji, kvůli osstatním. Nehodlám rozssspoutat valku mezssi vlky a ješšštěry. vysvětlím druhům své rozhodnutí a příčinu mého spěchu a nervozity. Poté jen čekám, dokud nebudou připraveni na cestu. |
| |
| Druhá skupina - někde severně Sniper Jsi spoutaný tak pevně, že se nemůžeš hýbat. Ležíš na zemi a vidíš, jak se ještěrky mezi sebou o něčem baví. Pak jedna z nich, samec, který byl prve probodnut mečem a pak jakoby zázračně vyléčen, kopne do bezvědomého Jawa. Pak se ta druhá ještěrka, samice k tobě přiblíží a překontroluje tvoje pouta. Vidíš, jak z další liány vyrobí jakousi trojitou smyčku, kterou ti navleče kolem beder, boků a rukou. Vzápětí poznáš, k čemu to je. Ještěrka si tě hodí na záda tvými zády ke svým a smyčku použije k tomu, že si tě k sobě přiváže tak, že se nedotýkáš nohama země a nebráníš jí tak v pohybu. Ještěrka je sice předkloněná, ale očividně ji tvoje váha nijak zvlášť netíží, i když je jasné, že její pohyb je značně omezený. Ještěrka pak něco zasyčí svojí velitelce... Saath "Mášš pravdu, Saath. Nebylo by ssrovna moudré, dráššdit vrčšouny. Ale moššná by nebylo na ššškodu tady tomuhle nějakým sspůssobem ssdůrassnit, aby náss nessledoval." odpoví ti Grejon. Zkontroluješ jazykem okolí, ale nic neobvyklého neucítíš. Vidíš, jak Grejon připraví izketht , neboli trojitou smyčku, kterou vaši lovci používají k nošení kořisti větších rozměrů na zádech. Během chvilky je hotová a hodí si zajatce na záda. "Můššem vyrassit." zasyčí Grejon a posměšně loupne okem po Mhirttim, kterému to trvá trochu déle. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Druhá skupina Vyrobit izkeht mi nikdy moc nešlo, takže mi to trvá trošku dýl. Mezitím si prohlížím samici se žlutýma dlouhýma vlasama. Přemýšlím o tom, proč má tento druh opic vlasy, přesněji všichni jedinci, a jestli to něco znamená, stejně jako u našinců. Zeptám se na to pozdějc Saath, třeba o tom něco bude vědět. "Jesstli budešš dělat problémy, tak ti vydloubnu obě očši!" zasyčím výhrůžně a svůj černý srp si přiložím k oku, aby zajatkyně porozuměla aspoň mému gestu když ne slovům. S těma slovama si ji hodím na záda a dodám: "Hotovo. Ale nenassazsuj mocs vyssoké tempo Saath, není mi szrovna nejlíp." |
| |
| Druhá skupina - někde severně Kain, Aurora, Zack, Steven Všechny tři ještěrky po nějaké chvíli zmizí v džungli, i se svými zajatci Sniperem a Myrou. Opět je slyšet jen koncert pralesních zvuků. Krátce poté začne svítat. Jawo Z bezvědomí tě probudí kopanec. Není ti nijak zvlášť skvěle. Hlava tě bolí jako by ti snad pukla, oči máš zalepené zaschlou krví a tak jen rozmazaně rozpoznáš ještěráka, kterého se ti podařilo probodnout mečem. Jenže to vypadá, jakoby se to snad stalo ve snu - ještěrák vypadá, jakoby se mu nic nestalo. Zjistíš také, že jsi pevně svázaný liánama s rukama za zády a ležíš celý promočený na rozblácené zemi. Chvíli po tvém probuzení všechny tři ještěrky zmizí v džungli a dvě z nich nesou na zádech Snipera a Myru. |
| |
| Někde v džungli Ještěrčí komando, Isabel, Sniper, Myra Někdy před polednem se Saath, Mhirtti a Grejon dostanou na místo setkání, kde už čekají Slojsa a Čar se svojí zajatkyní Isabel, kterou nechali ležet na zemi a nevšímají si jí. Snad jen když sebou zazmítá, tak do ní Čar kopne, aby přestala. Po příchodu velitelky ještěrák Slojsa zasyčí: "Ušš jssme ssi sss Čar říkali, šše na ty opicse nesstačšíte a budeme vám musset jít pomocsst." Grejon nešetrně shodí Snipera na zem a odplivne si. "Ssakra, ten je těšškej!" a odpoví Slojsovi: "Tss, podle tvýho krku hádám žesss taky dosstal nakládačšku." Slojsa se ušklíbne a zasyčí: "To byla ta jejich felg, ta jejich praššivá sstromová kočška!" Pak si Čar všimne, že Mhirtti nese ještě jednu zajatou opici: "Saath? Pročš sse taháte ješště sss dalššší opicsí?" |
| |
| První skupina Johny Na tvou otázku, jestli tu někdo je nebo není, ti nikdo neodpoví. Nic nevidíš. Slyšíš jen obvyklé praskání a šum pralesa. Pak těsně vedle tebe téměř neznatelně někdo zasténá, podle hlasu zřejmě Imaru. Džagzai Stojí tě to velké úsilí, ale nakonec je tvoje snažení úspěšné. Zjišťuješ, že jed má jen dočasné účinky, které dokážeš neutralizovat svými schopnostmi rychleji, než by to trvalo normálně. Pomalu se ti začíná vracet zrak. Zatím vidíš jen rozmazaně a víceméně jen šero, a tak nepoznáš, jestli už je den nebo pořád noc. Tvůj sluch ti však prozradí, že zvuky nočních tvorů utichly a vystřídaly je zvuky tvorů denních. Je tedy nový den. Možná kolem poledne by se ti mohl zrak vyjasnit natolik dobře, že se budeš moci pohybovat s větší jistotou. Ovšem je to velmi namáhavé a budeš si muset odpočinout, a hlavně se něčeho najíst. Strašlivě ti zakručí v břiše... |
| |
| Druhá skupina - kdo ví kde Několikrát zamrkám, abych se zbavil vody v očích a trochu jí zvednu, abych se zbavil bláta, ale okamžitě toho začnu litovat, protože se mi do mozku zabodnou žhavé hřeby bolesti. Neubráním se zaúpění a nechám hlavu znovu klesnout. Chvilku jenom tak ležím a snažím se si to v té bolavé hlavě uspořádat, ale všechno je děsně zmatené. Kroutící se liány, boj s něčím co vypadá jako leguán a pak tma. Zavřu oči a několikrát se zhluboka nadechnu, abych se uklidnil, pak zkusím škubnout poty, jestli se třeba nepovolí. Nejspíš ne, ale musím něco dělat. Nemohu tu jen tak ležet a polykat bahno. |
| |
| První skupina Trhnu hlavou po zvuku. „Imaru?! Chlape, seš to ty? Vzbuď se, jsme v pěkný rejži!“ Napadne mě, komu to říkám. „Sorry, to neměl bejt urážka.“ Jenže neodpovídá, jen si dál tiše skučí. „Kočko, Christofe, Isabel!“ zařvu na celou džungli. „Kurvááá! Pomóc!“ Začíná mě zase přepadat zoufalství a bezmoc. Bez očí nic nedokážu, nic nejsem. Jen zbitém chlap na cizí planetě. |
| |
| První skupina - ráno Až do rána se nic zajímavého nedělo. Nezbývalo mi nic jiného než sde trochu prospat a všiml jsem si že ty dvě ještěrky odešli a kamši odnesli Isabel. Proč jí? Že by jim připadala chutnější či co? Každopádně musíme jí rychle najít. Navíc se začne projevovat Johny který je zdá se oslepen. Imaru leží opodál a nevypadá dobře. Jediný kdo tu ještě chybí je ta číča která nám chtěla pomoct. Prosím tě Johny buď trochu víc zticha. Jednak mě docela bolí hlava a jednak můžeš tím křikem kromě spojenců přilákat další bestie. A teď mi řekni. Jak jsi na tom. Jsi k něčemu přivázanej nebo by ses ke mě mohl s trochou těstí dostat a pomoct mi s mými provazi abych tě rozvázal. Nebo by jsi mohl mít u sebe něco co nám pomůže... možná vlastně jo. Jo a ještě jedna věc. Vzali ti kromě zbraní i tu flašku s chlastem? |
| |
| Někde s ještěrkami Celou cestu si jen tak visím na tý pitomý větvy a koukám po okolí. List, list, list....a heleme se křoví...list, list.....do háje já tu z toho zmagořim! Kam mě vůbec ty slizouni nesou? a než se stačím zeptat nahlas už mě dali na zem a vypadá to, že na někoho čekají a k mému štěstí si mě nevšímají. Rozhlídnu se kolem a začnu hledat něco co by mi mohlo pomoct. Když uslyším jak syčí tak jen protočím oči v sloup. Z tohohle už mi taky za chvíli přeskočí. pomyslím si, otočím se a chci na ně křiknout ale slova mi zamrznou na rtech. Přibyli tu další dvě ještěrky. Jedna nesla Snipera a druha Myru. Koukám, že jsme se tu dobře sešli. prolétne mi hlavou a jestli se na mě jeden z nich nebo oba koukají tak kývnu hlavou aby věděli, že o nich vím i já. Pak se opět začnu pečlivě rozhlížet kolem po něčem co by mi mohlo pomoct dostat se nenápadně z pout. |
| |
| Rekapitulace stavu - První skupina Johny Ležíš na zemi s rukama spoutanýma za zády. Nohy máš spoutané taky. Svázaný jsi tak, že se moc hýbat nemůžeš, maximálně se někam doplazit jako housenka. Nevíš, kde jsou tvoje zbraně, ale pravděpodobě tě ještěrky odzbrojily, což můžeš jakžtakž hmatem zjistit. Christof Jsi stále připoutaný ke stromu. Vidíš na Johnyho i na Imarua, kteří leží svázaní na zemi opodál. Imaru se nehýbe. Vidíš také, že ještěrky vám tu nechaly všechny vaše věci, o které se vůbec nezajímaly. Ani je nenapadlo si je prohlédnout a jen odnesly Isabel. Všechny vaše věci a zbraně jsou tam, kde vám upadly, nebo kde jste je zanechali. Rekapitulace stavu - Druhá skupina Kain, Aurora, Zack, Steven Všichni čtyři ležíte omotaní kořeny vyrůstajícími ze země, větvičkami a šlahouny vyrůstajícími z křoviska, které vám posloužilo jako přístřešek před deštěm a liánami. Když se zkusíte pohnout, už se vaše pouta nestahují - jsou to už jen obyčejné části rostlin. Vaše zbraně leží stále na místech, kde jste je zanechali, jenže je obtížné, ne-li skoro nemožné se k nim dostat, protože jste spoutaní velmi pevně. Jen Kain je trochu uvolněný, protože se mu podařilo už předtím osvobodit si jednu ruku a může se jakžtakž hýbat. Jawo Škubneš liánovými pouty, ale přesně jak předpokládáš, nepovolí. Jsi svázaný velice pečlivě. S narůstajícím světlem nového dne (stále je ovšem značné šero, protože přes hustou spleť větví světla mnoho nepronikne) si všimneš, že ještěrky vám nechaly všechny věci i zbraně. Tvůj meč leží kus opodál... |
| |
| Ještěrčí komando - na místě setkání Cestou na místo srazu se Slojsou a Čar musím Saath často žádat o odpočinek, i když ta prská jako vždycky, protože nedávné zranění, vlastně velmi čerstvé, se začne ozývat při větší námaze. Doufám, že se to časem spraví... kdybych jenom nebyl tak neopatrný, ale co, nejlíp se učí vlastními chybami. Když se konečně sejdeme s přáteli, ulehčeně shodím žlutovlasou opičí samici na zem a na chvilku ji nechám vlastnímu osudu. Dřepnu si na bobek a unaveně oddychuju: "Saath, ty mi teda dáváššš, tss, potřebuju sse vydýchat!" Pak si také všimnu červíků zakousnutých v hrdle Slojsy, ale nekomentuju to, protože já jsem nedopadl o mnoho lépe. "Ty opicse nejssou jako osstatní ss pralessa. Jssou mnohem nebessspečšnejšší! Pouššívají ssvlášštní dlouhé ssbraně sss jakéhossi tvrdého a lessklého materiálu a jssou nebessspečšné. Mě trochu pocsuchaly sstřeva, nebýt Saath, ušš čšichám kořeny zesspoda, tss. Proto vedeme ješště jednu ssajatkyni, jako pojisstku. Saath rossshodla, šše je nebudeme sssabíjet, protošše bychom tím mohli vydráššdit vrčšouny. Tak mě napadá, ššše ty opicse nebudou ledajaké opicse, kdyššš sse ss nima paktujou vrčšouni. Sstejně bych je raději posssabíjel, vssadím sse, ššše jesstli vrčšounovi na těch opicsích ssálešší, půjde po naššich sstopách, což sse mi vůbecs nelíbí. Ale já to říkám pořád, ssešš blázsen Saath! A vůbecs, cso teď?" |
| |
| Druhá skupina - někde v pralese Za temného vrčení se znovu pustím do osvobozovaní sebe same. Při práci šílenost lechce uvolní místo rozumu. A snad i Umění. Mají Černou. Ale proč? objeví se mi v hlavě hned po ústupu šílenosti. Za pomoci zubů a Samotářovy dýky bojuji s liánama. Alespoň, že si ta šamanka nevšilma Bronzové. oddechnu si a zjistím, že jedna z lián nechce povolit. šílenost se vrátí a liánu přetrhnu. Pak čekám než zase zmizí. Nemuselo by to dělat dobrotu Nikdy sem nevěřil, že se tohle opravdu může stát. Vždy jsem myslel, že to jsou jen báchorky. pomyslím si při čekání. Když konečně šílensot zase zmizí Na jak dlouho asi? doosvobodím se. A začnu odřezávat ostatní. Logicky začnu Bronzovou. Pak přejdu k Lháři. Od nej přejdu k Raněnému- Tichému a nakonec Spisovatele. Když jsou všichni volní pokusím se o Telepatický most. Neúspěšně. |
| |
| soukromá zpráva od Steven Bass pro Den první, večer. Den byl nakonec více vzrušující, než se dalo čekat. Chvíli po přistání jsme byli napadeni skupinou organizovaných brouků – obřích kudlanek. Boj neprobíhal dobře, Myra byla těžce raněna, stejně jako několik dalších hráčů, ti ovšem jen lehce. Jsem nezraněn a celkem dobře naladěn. Musel jsem sice táhnout naší fotbalovou hvězdu džunglí, ale za tu námahu to stálo. Navázal jsem telepatickou komunikaci s kočkou a nějakým vlčím člověkem! Ještě teď se mi třese ruka, když na to pomyslím. Co by za to dali kolegové z práce, účastnit se něčeho podobného. Navíc jsem byl svědkem meditace daného vlčího člověka. Zítra prý dá do pořádku celou naší skupinu, musím se od něj dozvědět nějaká jeho tajemství. Den druhý, ráno. Jak se dalo čekat, Kain – vlčí člověk, není příliš sdílný. Schovává si svá tajemství a prozradil nám jen nějaké základy ohledně několika bylinek a červíků, kteří pomáhají uzdravovat. Ovšem díky jeho moci je Myra opět mezi živými a Johny bude moct zase chodit po vlastních. Chvála všem bohům. Den druhý, večer. Když jsem včera usínal, byl jsem celý nažhavený na pokračování našeho dobrodružství, ale dnes mě několik spoluhráčů velice nepříjemně překvapilo. Odmítli nabízenou pomoc, roztrhli naši družinu a vydali se jiným směrem, než navrhoval Kain. Na jednu stranu chápu, že jsou vůči němu nedůvěřiví, ale zase na druhu stranu, co získají tím, že půjdou bez průvodce do džungle? Trochu mě mrazí v zádech, při pomyšlení, co tam venku mohli potkat. Navíc se začíná zhoršovat počasí – na druhou stranu je to první déšť, který jsem zde zažil. Proč si neužívat i těchto drobností? |
| |
| První skupina „Jsem svázanej, slepej a jak se v tuhle chvíli můžeš zajímat o chlast?!“ zavrčím nepřátelsky. „A kde vůbec seš? Vidíš na mě?“ Aspoň už neřvu na džungli, nelákám dravce a kanibaly. |
| |
| První skupina Musím uznat že dělá pokroky. Prozatím se troch uzklidnil. Teď se jen musím dostat z pout. Navíc Johny je slepej, Imaru je na tom zdá se bledě a Isabel někam ty šmejdi nesou. Jsem kousek od tebe a podle všeho vidím. Jenom jsem trochu víc připoutanej a máš teda víc volnosti. Odpovím klidně a koukám kolem. Jinak Johny něco ti o sobě řeknu. Jsem abstinent takže je chlast to poslední na co myslím. Takže pokud máš někde u sebe tu svojí flašku tak mlč a podej mi jí A pokud je někde poblíž nějaký nůž tak mi podej nejdřív ten. Pak čekám co udělá. |
| |
| Druhá skupina -Někde v pralese Celou dobu jsem radši ležela bez hnutí a jen tak po očku se dívala co se venku děje. skvěle nemůžu pomoct, vlastně jak bych pomohla? na chvíli zavřu oči a jen poslouchám, po chvíli oči opět otevřu a zaregistruji že jedna ještěrka je zraněná ...sakra a to jsem ještěrky měla vcelku ráda.. vlastně proč je nemít i teď? Jen se vyhýbat těm přerostlým povzdechnu si a zaměřím se na Kaina vypadá zuřivě, hodně.. nechtěla bych aby byl takhle rozzuřený na mě myslí se mi honí pár myšlenek,alespoň tak tu chvíli přežívám. Občas přemítnu kdy to skončí. Najednou se ozýval jen syčivý jazyk ještěrekco to jen dělají? podivím se pak si všimnu že popadli Myru “Ne“ vykřiknu přidušeně ale snažím se uklidnit vztek ničemu nepomůže divám se chvíli na ně dokud nezmizí z mého zorného pole. Pokusím se pohnout a s radostí zjistím, že už se rostliny kolem těla nestahují, ale bohužel ne a ne se uvolnit. Při prvním Kainově zavrčení se leknu, hned se však uklidním a dívám se jak se osvobozuje. Štěstí že je tady bleskne mi hlavou a to už se vysvobodil a přešel osvobodit mě a pak i ostatní. Jakmile se už můžu volně hýbat oddechnu si “Díky Kaine“ poděkuju i když vim že mi nerozumí. chtělo by se to sním nějak domluvit pomyslím si a zatím čekám. |
| |
| Někde v džungly Když ležim svázanej zavřu oči a začnu si rekapitulovat co se zatim stalo Takže aktuálně mám nepoužitelnou ruku, no to se za chvíly změní, sem svázanej, beze zbraně a vypadá to že mě někam chtěj odnýst, no už sem byl ve většim kelu, nu sem fakt zvědavej proč si berou zrovna mě pak otevřu oči a rozhlédnu se v rámci možností po okolí. A tak sem to zakřik berou mě a Myru, ale proč co nám chtějí Pak si mě ta jedna ještěrka veme na záda a po chvíly vyrazíme na cestu. No alespoň že mám dobrej výhled Cesta je dost dlouhá, alespoň že nemusíme po svejch, na chvíli mě napadne že bych moh zkusit zavolat na Myru, to ale radši rychle zavrhnu neboť na sebe nechci prozatím upoutávat moc pozornost. Při cestě si zavřu oči a zkusim si trochu odpočinout. Ze spánku mě vytrhne až to že sme se zastavily a chvíly na to mě schodí ta potvora na zem. Otevřu oči a zahlédnu celkem pět ještěrek přičemž dvě sou mi prozatím neznámé Tak to je fakt úžasný takže už sme tři a já doufal že druhá skupina se s nimi nesetká, tak koho to přinesly Převalim se abych líp vyděl Isabel, kruci no i když je to i jistá výhoda že je tu s námi, při případnym útěku tak máme větší šanci pak se překulim tak abych vyděl Myru a pošeptám směrem k ní Myro slyšíš mě, seš v pořádku. pak počkám na odpověď. |
| |
| Druhá skupina Kaina ta největší zuřivost zdá se už přešla a trochu se uklidnil. Ovšem bylo na něm jasně vidět, že když se takhle rozzuří, vidí rudě a přestává vnímat okolí. Po nějaké chvíli se Kainovi podaří vyprostit to žalostné torzo, co zbylo z vaší družinky, tedy Auroru-Bronzovou, Zacka-Tichého, Stevena-Spisovatele a Jawa-Lháře. Zack, Steven, Aurora Když se podíváte na Jawa, spatříte celý jeho obličej potřísněný zaschlou krví. Vypadá to hrozivě. Na čele má obrovitou zakrvácenou bouli. Ale zdá se v pořádku. Jawo Jakmile tě Kain uvolní z pout a osaháš si čelo, nahmatáš si kromě lepkavé zaschlé krve i velkou bouli přesně nad kořenem nosu. Měl jsi štěstí, žes to dostal do míst, kde je lidská lebka nejtvrdší. Kdyby to bylo jinam, třeba do spánku, kam vržené kladivo původně mířilo, ale ty jsi stačil otočit hlavu, tak jsi to možná ani nemusel přežít... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Zajatci Sniper Nanoboti už se dávno pustili do díla, mezitím co jsi spal (ano, dokážeš spát i v této naprosto nepohodlné pozici, když tě někdo nese na zádech) a tvoje ruka už je zase v pořádku. Dokonce se cítíš i odpočatě. Myra tvému šeptání neodpovídá. Vypadá, jakoby se praštila hlavou o kámen, když ji ještěrák shazoval ze zad. Ale kývne na tebe Isabel... Isabel Mezitím co se ještěrky mezi sebou vybavují a ty se ozhlédneš kolem sebe, co by ti mohlo pomoci dostat se nenápadně z pout, nic užitečného nevidíš. Stejně máš k té větvi nohy i ruce připoutané tak, že s nimi moc pohnout nemůžeš. Zato si všimneš, že v korunách stromů se krčí tři malé oranžové opičky. Jsou přitisknuté ke stromu a vůbec se nehýbou. Zdá se, že mají strach...  |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| První skupina „Seš blbej, nebo hluchej?!“ křiknu nasraně na Christofa. „Myslíš si, že se tu plazim se svázanejma tkaničkama a rukama skřípnutýma v poklopci?! Mě aspoň naviguj, kurvadrát!“ Kdybych nebyl spoután, tak asi Christofa poslepu najdu, nakopu a risknu to s polomrtvým samurajem. |
| |
| První skupina Měl by se naučit trochu ovládat svůj hněv a ostatní věci. Né že by jsem byl proti tomu. Mě je absolutně jedno jak se chová ale takhle ho tu může někdo brzo zabít. Chvíli mlčím nic nečíkám a pak promluvím. Uklidni se a skus se řídit podle toho co ti ještě zůstalo. Pokud vím tak slyšíš co říkám takže se můžeš orientovat sám. Mohu ti jen říct že je po zemi pár klacků kamenů a podobných věcí co najdeš v džungli. |
| |
| První skupina „Tak napřed kudlu,“ zavrčím. „Vidíš nějakou, nebo ti mám ty provazy přehryzat?“ Tohle bude dlouhý den. Dlouhý a nepříjemný. Aspoň se na to nemusím dívat. |
| |
| První skupina Chvíli se rozhlížím a hledám zbraně o kterých Johny mluvil. Hledám pokud možno něco menšího aby s tím měl co nejméně práce. -Kudlu nebo přehryzat.. Řeknu si tiše pro sebe. To je docela těžký rozhodování. Dones teda kudlu to bude rychlejší. Pak Johnymu začnu dávat pokyny k nějaké blízké a malé zbrani. Zajímalo by mě jak to zbraň ponese, v puse? |
| |
| Druhá skupina Po celou dobu přepadu se ani nehnu, nezkouším bojovat s "kouzlem", nebo co to na nás ještěří lidé ušili a jen s trochu přihlouplým výrazem sleduji dění okolo. Ti kteří už mě nějakou dobu znají hned zjistí, že se zase příliš zaobírám vlastními myšlenkami a téměř vůbec nesleduji okolí. Zajímalo by mě, pro po nás všichni jdou? Máme pro tyhle ještěří zrůdy nějakou speciální cenu? Chutná jim naše maso? Prodají nás do otroctví? Berou nás jako bohy…no to asi ne, to by se nám spíš klaněli a nenechali nás tady zamotané v kořenech. Hlavou se mi honí desítky a desítky nápadů, proč nás okolní tvorové nemůžou nechat alespoň chvíli na pokoji. Těch myšlenek je tolik, že svět začnu naplno vnímat až ve chvíli, kdy se mě dotkne Kainova tlapa a zbaví mě rostlinných pout. "Díky," pronesu unaveným hlasem a pomalu se postavím na nohy. Chvíli mi trvá, než rozpohybuji ztuhlé tělo. Déšť, trmácení se džunglí a nakonec celou noc svázanej do jedný polohy. Tohle mě zničí. Když dostatečně rozpohybuji končetiny, pořádně se rozhlédnu, abych zjistil, co všechno jsem zameškal. Trochu se pozastavím nad tím, že ještěři odnesli Snipera. Myru bych ještě chápal, je to přeci jen žena a v každém hrdinském eposu jsou zrůdami unášeny ženy…ale proč pro všechno na světě vzali Snipera? Myšlenky na unesené však jdou stranou, když vidím, že Jawo je trochu mimo. Přejdu k němu a položím mu jednoduchou otázku: "Seš v pohodě? Možná bys měl nechat doktorku, aby se na tebe koukla," kouknu po Auroře s tázavým výrazem ve tváři a pak pohledem spočinu na Kainovi. Zdá se, že náš přítelíček není moc spokojený s naším nočním kempováním. Docela by mě zajímalo, proč s námi už nezačal telepaticky hovořit. Dojdu k němu, poklepu mu na rameno, zadívám se mu do očí a pak pokrčím rameny. Snad pochopí, o co se tu snažím. |
| |
| Ještěrčí komando se zajatci Mám hlad! Ztratil jsem mnoho sil, nejen dlouhým pochodem ale i vážným zraněním. Musím je nějak doplnit. Zakmitám jazykem, jestli neucítím něco, co by se dalo ulovit. "Isss! Cítím poblíž gouvy!" zašeptám svým druhům a olíznu si tlamu svým dlouhým rozeklaným jazykem. Rozhlédnu se a spatřím krčit se tři z nich nahoře v korunách stromů. Na nic nečekám, chmátnu k pasu pro srp a bleskurychle ho mrštím směrem na jednu z těch opiček. Chci aspoň jednu z nich skolit, abychom se mohli posilnit. |
| |
| Druhá skupina Zbytek mé smečky Při osvobozování zbytku smečky moc nevnímám. Musím se soustředit na udržení zuřivosti. Když zjistím, že nejsem schopen užívat část Umění začnu přemýšlet Jak dlouho to potrvá. Potřebuji se s nima nějak domluvit,ale v tomhle stavu jsem bez šance. Mohl bych ale zkusit... Mé myšlenky jsou přerušeny poklepáním na rameno. Šílenost se znovu zjeví v plné síle. Bez rozmýšlení se otočím a chytnu tu bytost pravačkou pod krkem (v levé tlapě mám stále dýku) a zvednu ze země. Koukám jí do očí a po chvíli začne šílenost ustupovat a já v bytosti poznávám Spisovatele. Pustím ho a popojdu o kus dál. Dýku uklidím zpátky do vaku k dalším věcem z místa dopadu. Dijdu k nejbližšímu stromu a opřu se o jeho kmen zády. Pomalu se sesusu k zemy a usadím se do meditačního sedu. Jediná možnost teda pokud nechci vypít všechny zásoby Bylinky. Zavřu oči a uvedu se do slabší meditace. Víc mi stejne šílenost nedovolí. Na to je moc nová a živá. Po chvíli meditace se znovu pokusím o Telepatický most. Úspěšně až na krátké výpadky. Om...Omlovám se....Nemo..Nemohu sss.... se pořád..dně soustředit....RRRaději se oděmě dr...žte dál a nedělejte takové v...ěci jako Spiso..vatel. Ne..muselo by t...o tak dobře dop..padnout. Snažím se udržet Most i přes přeskakování abych mohl vyslechnout jejich připomínky. |
| |
| Mhirtti Tvůj vrh je rychlý a přesný. Srp zasáhne jednu z opiček a ta spadne na zem. Ozve se žuchnutí někde nedaleko v houští. Zbylé dvě opičky se snaží utéct. Jedné z nich se to povede, ale Grejon je stejně hbitá jako ty a svým srpem sundá ještě jednu z opiček. Ozve se druhé žuchnutí o kousek dál. Grejon se na tebe zašklebí: "Tsss, sssnad sssiss nemysslel Mhirtti, že mě trumfneššš?" |
| |
| Christof a Johny Kousek od Johnyho leží Isabelina hůl a jeden ze dvou Isabeliných krátkých nožů, které si sebou nosila za pasem. Jenže teď už nic z toho nemá. Christof poradí Johnymu, kterým směrem se má plazit a Johnymu se podaří se k němu doplazit. Když se k němu snaží dostat, vypadá legračně, jako housenka. Pak, po několika dlouhých minutách se Johnymu podaří nožem si přeříznout liánu poutající jeho ruce a nakonec i nohy. Je konečně volný! Ale nic se nemění na tom, že vidí jen tmu... |
| |
| Ještěrčí komando se zajatci "Jenom sssem ssskouššel, jestli ssešš posssorná, Grejon." odpovím svojí kumpánce. Pak na chvíli zmizím v houštině, najdu padlou opičku gouv a vrátím se k ostatním. Sednu si na zem, utrhnu opičce nohu a pak zbytek pošlu dál. S chutí se zakousnu do nohy, kterou žeru jen tak syrovou, i s chlupama. "Mňam to je dobrota!" mlasknu si spokojeně. "Dej sssi taky Saath!" |
| |
| Ještěrčí komando a zajatci Grejon také zmizí v houštině a přinese svůj úlovek. Pro změnu vydloubne opičce obě oči a schlamstne je, jako kdyby to byla ta největší lahůdka. Pak jí utrhne také nohu a zbytek podá ostatním. Isabel něco pocáká... na obličej jí dopadne pár kapiček krve z utržené nožičky. |
| |
| Druhá skupina-někde v zelené džungli Kain Po rozvázání všech co zbyli si stoupnu a protáhnu se jako Steven. A zadívám se na Jawa nevypadá moc dobře pomyslím si a kývnu na Stevena, že Jawa prohlédnu. Dřepnu si vedle něj a pořádně se podívám na bouli, jenž z dálky nevypadá pěkně. Oddechnu si nic to není jen boule, bude v pořádku, mohlo to být horší, kdyby to dostal o trochu níž chci něco říct, ale usliším za sebou šramot “Kaine“ vykřiknu a sedím v podřepu přimrazená na místě ještě se neuklidnil. Má moc horkou krev bleskne mi hlavou a bezmyšlenkovitě vstanu. A dívám se upřeně na Kaina. Za chvíli se mi v hlavě rozezní jeho hlas. Nedivím se že se nemůžeš soustředit, měl by ses nejdřív uklidnit. A jelikož jak vidím telepatii teď nějak nemůžeš ovladat, bylo by lepší se domluvit co nejrychleji a já.. na chvíli se odmlčím já bych se mohla pokusit alespoň trochu mluvit tvoji řečí řeknu na konec a stále ho pozoruji. |
| |
| Ráno - kdesi na větvi opodál tábora Nad ránem, po dlouhé době léčení, konečně začínám ve tmě rozeznávat tvary. Výborně! Přeci jen nebudu slepá nadosmrti! Noční zvuky utichají, zpěváčci začínají vítat ráno. Do zvuků probuzeného pralesa uslyším neuvěřitelný řev. Není to zvířecí řev, na to je příliš kolísavý, a není to ani ptačí zpěv, na který je ten zvuk až příliš drsný. Zastříhám ušima. Někoho mi ten hlas přeci připomíná! No ano! Hádavý! Sice už zase vidím, ne moc, jen tolik, abych nenarážela do stromů a větví, ale přesto se vydám na dlouhou a pomalou pouť za hlasem Hádavého. Opatrně přelézám po kmeni svého stromu, z jedné větve stromu na sousedící větev druhého stromu, nepřeskakuji a vybírám si větve silné a zatínám drápky silněji, než jindy. Když narazím na list s vodou, s chutí se napiji a pokračuji dál, dokud se nedostanu až nad místo, odkud se ozývá hlas Hádavého a přidává se k němu i hlas Samotáře. Na jídlo asi nenarazím a v tomto stavu ani nejsem schopna cokoliv ulovit. Bude to hladový den! Sedím na větvi a čekání na zrak si krátím pochichtáváním nad tím, jak se ti dva hašteří. Chi chi, jsou jako papoušci, nebo ty sluneční opice! A že bych si něco dala! |
| |
| Někde v džungli Ještě pořád se koukám okolo dokud mi na tváři nepřistane něco co se na dotek jeví jako voda. Otráveně a dožraně se otočím na ještěrky ale výjev, který se mi ukáže před očima mi na mysli zůstane asi ještě dlohou. O....můj....bože! zaběduju. Můj žaludek je dosti silný ale tohle je trochu moc. Ne trochu...tohle překročilo všechny hranice! Otočím se od nich abych se na to nemusela dívat. V očích se mi zračí strach, zmatení a znechucení. Poprvé za celou dobu co jsem tady chci tak moc zpátky na zem. Zpátky do civilizace... |
| |
| Ještěří komando Po celou cestu je ženu vpřed jak rychle to jen jde. Mhirttiho neustálé zdržování mě dohání k šílenství. Konečně místo setkání. Konečně dostaneme tu samici a dojdu si pro toho idiota, co neumí ani lovit. Prohlédnu si zranění Slojsy a zasyčím. Ale nemám již sílu uzdravovat, takže se to prostě nechám být. Zkontroluji druhou samici a spokojeně se usadím na malém pařezu. To už se Mhirtti se Slojsou vydali na lov. Zatímco oni někde pobíhají, já poctivě hlídám zajatce. Nehodlám je nechat utéct. Pak nastávají hody. Ať chci nebo ne, mám hlad. Alespoň tak rychleji doplním síly. Přijmu nabízenou mršinu a ponořím ruku do hrudníku, odkud vytáhnu srdce a ledvinu. Poté ji pošlu dál. Nezsapomeňtě nabídnout našššim hosstům. syknu posměšně a kývnu směrem k tmavovlasé. Pak se zakousnu do krví naplněného srdce a vychutnávám si tu energii. Jakmile sním i ten poslední kousek, sednu si k zajatci. Vyberu si mého soupeře a jediného samce. Modrooký, slyšíš mě? |
| |
| Ještěrčí komando se zajatci Olíznu dohola obranou kost, zahodím ji a spokojeně zasyčím. Podívám se na své přátele, kteří se také posilňují lahodným masíčkem opiček gouv. Po jídle se cítím mnohem líp. Šel bych ulovit ještě něco, ale zřejmě už nebude čas. Zajímalo by mě, jak asi chutná maso našich zajatců. Takové opice jsem ještě nikdy v životě neviděl. Vypadají sice odporně, ale jíst se snad dají... ale nesmíme je jíst, tak si na to pomyšlení musím nechat zajít chuť. Ale co potom... "Saath? Potřebujeme jenom ty dva a ašš ssse jich ssbavíme, necháme ssi tu ššlutovlasssou ssamici? Napadlo mě, ššše bychom ji mohli ssnísst. Csso ssi vůbecss o nich mysslíšš, cso jssou tyhle divné opicsse začšš?" V dobrém rozmaru hodím co zbylo z jednoho z gouvů směrem k černé samici. Je to kus trupu a jedna ruka, které dopadnou těsně kousek od její hlavy a potřísní naši zajatkyni krví. "Na! Nažer ssse!" |
| |
| První skupina Džagzai Dostat se k Hádavému, Samotáři a Bojovníkovi nebylo nijak obtížné. Když k nim dorazíš, zrovna se Hádavému podařilo osvobodit se z pout za pomoci jednoho z těch kovových plochých drápů, které něktěří z těch dvounožců používají v boji. Zrovna v té chvíli tvůj bystrý sluch zaregistruje kousek od tebe slaboučký šramot. Když se podíváš po směru zvuku, uvidíš pomaličku lézt po kůře sousedního stromu tlustého brouka s hnědočernýma krovkama. Je to jeden z nočních tesaříků, kteří se ještě nestačili schovat do bezpečí. Leze pomalu... vypadá masitě... zakručí ti v břiše... Ilustrační obrázek velikosti brouka:  Christof Vidíš, že Johnymu se podařilo najít jeden z Isabeliných nožů a osvobodit se. Ke svému překvapení si také všimneš, že na větvi nedaleko od vás se usadila Džagzai. Vypadá trochu ztahaně... |
| |
| První skupina Úúúú, to mám ale hlad! A ten broučínek vypadá tááák dobře! Znovu zastříhám ušima a vydám se broučínkovi naproti. Pojď ke mně, seznámíme se a popřeješ mi dobrou chuť! Lezu opatrně na druhý strom, stále se neodvažuji skočit, i když je můj zrak čím dál lepší. S broučínkem si potřesu tlapkou, trochu víc ho přátelsky připlácnu ke stromu a za chvilku mě pozná i z té druhé stránky. Hezky to chrupne a broučínek ztratí hlavičku. Ukousnu i tuhou hruď a s chutí se pustím do měkkého zadečku... ještě se zbavit krovek, tfuj! a může začít hostina! |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| První skupina Jak se dostanu k noži a dám se do pižlání liány, připadám si hrozně akčně. Akorát akční hrdinové se nikdy neřízli do zápěstí. Když osvobodím i kotníky, opatrně se postavím. Ruce i nohy mám trochu odkrvené. Zarazím se, nůž připravený bodnout. Rozhlédnu se a vydám se směrem, kde si myslím, že jsem naposledy slyšel Christofa – tedy pěkný kus od něj. „Sss, Christie,“ zašeptám a dám si prst na ústa. Otázka je, jestli to může vidět, když to šeptám jakémusi křoví, do kterého brzy vlezu. „Seš tu?“ Proč pořád mluvím tak potichu? |
| |
| První skupina Johny Když sis přeřezával pouta, říznul ses do zápěstí. A když se snažíš po sluchu najít Christofa, který zatím neodpovídá a bůhví co zrovna dělá, zakopneš o nějaký šutr či co a po hlavě zahučíš do křoví. Nejenom že tě podrápou ostré šlahounky ale z ruky ti vypadne i nůž a teď nevíš kde je! |
| |
| První skupina Podle všeho co vidím se Johnymu povedlo se osvobodit i když bych nepochyboval že se mohl klidně zranit. Když jde ke mě a v ruce drží nůž aby přeřezel moje pouta tak prozatím mlčím. To by nebyl dobrej nápad náhodou mine a budu na tom jako on. Když zakopne a spadne někam do křoví doufám že to přežil, pak si vzpomenu že jsem tu někde vyděl tu velikou kočku tak se jí pokusím zavolat. Ta mě osvobodí spíš. Hej jsi tu někde? |
| |
| Někde v džungli Proč neodpovídá, asi jí omráčili, pokud je ale mrtvá tak si mě nepřejte Naštěstí na moje volání odpoví alespoň Isabel, otočim se na ní a zašeptám na ní Seš v pohodě. Pak se mi naskytne pohled na dosti nechutnou hostinu No každej má jinej apetit, ale tohle vidět nemusim zavřu oči a doufám že se brzo dokrmí, stále ale poslouchám zda na mě jeden z mích spoluvězňů nepromluví. Uběhne jen pár minut a v hlavě se mi ozve hlas, jo to stejný pocit jako když s námi mluvil vlk nebo číča Jo slyšim co od nás chcete, a co ste udělaly Myře? A proč ste si vybraly zrovna nás? odpovim tak aby to znělo vyrovnaně s malim procentem zlosti |
| |
| V džungli Uslyším Snipera, jak se mě ptá jestli jsem v pohodě. No až na to, že je mi blbě, na těle mám nejednu modřinu se cejtím báječně. řeknu ironicky, stále otočená od ještěrek. Ještě pro jistotu, nebo spíš ze strachu abych to neviděla, semknu víčka. |
| |
| První skupina U snídaně mě ruší už jen Hádavý, který asi stále ještě nevidí a zahučel do křoví. Za chvíli na něj cosi povykuje Samotář. Chichi, jsou jako malá slepá koťata! Batolí se kolem a vřískají. V poklidu dosnídám, umyji si čumáček i kožich a snažím se pozorovat další dění pode mnou. V tom konečně zahlédnu i mlhavý stín na zemi. Nehýbá se a je tu cítit příliš mnoho krve. Zaposlouchám se do zvuků lesa, zavětřím, zda nehrozí nebezpečí a opatrně slezu ze stromu a jdu očichat ležící postavu i celé prostranství. Musím zjistit, kam a s kým se poděly Ještěrky! Na telepatii se necítím, už tak bych nejraději spala až do konce světa! |
| |
| Ještěří komando Poté, co se spojím s tou opicí, promluví na mě Mhirtti. Otočím se k němu trošku njerudnjá, že mě vyrušil, ale stejně mu odpovím. Bereme je kvůli mého bratra. Jessstli nebudou chtít sssvětlovlassou, ta ji vrátíme vlkům. Nechci zsbytečné mrtvé. Kdokoliv jim ublížšší bezs mého sssvolení bude potrssstán. Jasssné? vysvětlím hodně rázně Mhirttimu a obrátím se zpět k modrookému. Jistě hned ti to vysvětlím. Jde o obchod. Někdo chce tebe a tu tmavovlasou samici. Takže o své životy se zatím bát nemusíte. Ale ta světlovlasá pod ochranou není. Víš co to znamená? Jestli se o něco pokusíš ty nebo ta druhá samice, světlovlasá zaplatí. Nevím, co ji je, ale neboj se, zatím neumře. Ale zajímalo by mě, v čem jste vy dva tak zvláštní. Nevíš proč by tě chtěl vládce ruin? Nevěřím těm pohádkám o vás a změnách chodu světa! Jste příliš slabí. Ty, ty možná můžeš být hrozbou. Ale já se o to postarám. Ke konci je i v mých myšlenkách cítit odpor a vztek. Možná, ale to pouze jestli jsi pozorný si všimneš potlačovaného strachu. |
| |
| V džungli Tahle telepatie mě fakt sere jeden neví jak se ten druhý tváří, to by mi fakt usnadnilo, ale proč bych to měl mít usnadněný pak otevřu oči a podívám se na Isabel šepten k ní promluvim Ta ještěrka se mnou mluví stejně jako Kain prej zabijou Myru když něco uděláme, nevim jestly to rysknout ale prej nás dva chce někdo na obchodování. Pak se zase začnu soustředit abych moh ještěrce odpovědět Dobře pro zatim nebudu dělat problémy, ale vopovažte se jí něco udělat. A k tvé otázce většinou je normální když únosci vědí proč, tady to vypadá že to neví ani jedna ani druhá strana ale stále je tu strana třetí a od té se to snad dozvíme oba dva. Jo a pro upřesnění v souboji jeden na jednoho bych si bejt tebou moc nefandil. všechno říkám klidně, až daloby se říct chladně. |
| |
| V džungli No skvěle! Takže někdo s náma bude nakládat jako se zbožím! Jsem snad nějaká váza? řeknu si v duchu podrážděně. A jak je na tom Myra? A co všechno ti ten slizoun řekl? pošeptám Sniperovi zpět. |
| |
| První skupina „Aj!“ vyjeknu a začnu se shánět po noži. Nemůžu zůstat neozbrojen, když tu někde je nepřítel. „Pšššt!“ syknu na Christofa a jak můžu, jdu ho hrdinně osvobodit. |
| |
| Ještěří komando Nechám samce mluvit se samicí a mírně zalituji, že jim nerozumím.pak se opět obrátí ke mně. Jeho chlad mě překvapí, ale opravdu si s tím hlavu moc nedělám. Opravdu? Tahle myšlenka je spíše hrozbou než otázkou. Cítíš, jak se vkrádá do mysli a vnímáš ono varování. Pak se obrátím ke světlovlasé opici, která je zjevjněj omráčená. Chytnu ji za ruku a s lehkostí přehodím přes ramena. Vyrážíme do ruin. Ti dva půjdou po sssvých. Nezsapomeňte, nemáme mocss čššasssu. syknu na své druhy a vyrazím. Ženu si to docela rychle a přímo k ruinám. |
| |
| První skupina Johny a Christof Po prohledání houštiny píď po pídi se Johnymu podaří nůž znovu najít. Ale protože nevidí, několikrát ho šlehnou větvičky do obličeje a jednou dokonce i do oka. V jednu chvíli také ucítí něco chlupatého s mnoha nožičkami, jak mu rychle přecupitá přes ruku. Johny se pak dostane až ke stromu, ke kterému je Christof přivázán, a nožem přeřízne i jeho pouta. Konečně jsou oba volní! Christof může vidět, jak si Džagzai přisedla ke stále nehybně ležícímu Imaruovi, kolem něhož je porost obarvený červeně od jeho krve... Džagzai Kdyby tu byl s tebou Kain, ten by dokázal díky svému čichu přesně určit, kterým směrem odešly ještěrky se zajatou Černou. Ty to můžeš zjistit jen přibližně. Každopádně nikde v okolí nevětříš pach dalších ještěrek, ani zvuky pralesa nenasvědčují, že by tu mohly někde být. Jenže teď už víš, že ještěrky se dokáží pohybovat tak, že se zvuky pralesa naprosto splynou. Když si přisedneš k Bojovníkovi, tvůj kočičí šestý smysl ti prozradí, že dvounožec na tom není zrovna dobře. Vypadá to, že ztratil dost krve - má ošklivou a hlubokou ránu v boku, kam jej sekla ta zákeřná ještěrčí samice. Po očku můžeš vidět, jak se Hádavému konečně podařilo osvobodit i Christofa... Druhá skupina Rekapitulace dění: Kain rozdýchává u stromu svoji zvířecí zuřivost, Steven ji rozdýchává také, Aurora ošetřuje Jawa, který odpočívá. Zack taktéž mlčky odpočívá. Ještěrčí komando se zajatci "Jak chcsešš, Saath. Necháme je být. O jejich ossudu sse rosshodne posssději." řekne Čar a lítostivě se podívá po žlutovlasé opici. "Ššškoda..." zasyčí Slojsa. "Ale jesstli budou ti dva dělat problémy, nech žšlutovlassou mě! Chtěl bych si na ni sschladit žšáhu po tom, cso mi udělala ta vlkova praššivá felg." Když Saath vystřídá Mhirttiho v nošení žlutovlasé zajatkyně, Čar a Grejon odvážou Isabel od tyče a rozvážou jí nohy, stejně tak rozvážou nohy i Sniperovi. Pak bodnou tupým koncem svých oštěpů do Snipera a do Isabel. "Vsstávejte kůže líné! Teď půjdete chvíli po sssvých!" zasyčí výhrůžně Grejon. Pokud se Isabel nebo Sniperovi nebude chtít vstát, Slojsa nebude šetřit kopancema. A tak chtě nechtě musí oba vstát a pokračovat v cestě... |
| |
| Druhá skupina Jen co mě Kain rozváže vyhrabu se do sedu a ohmatám si hlavu. Snažím se zachovat klid, ale vztek mě docela silně přemáhá a jen tak tak na Auroru něco nezavrčím, ale aspoň k něčemu to je dobré, že mi dává zapomenout na bolest. Když řekne, že to nic není pokrčím rameny a opatrně se zvednu. Hlava sice bolí, ale nemotá se, tak to na otřes mozku nevypadá. Toho malého intermezza Kaina se Stevenem si příliš nevšímám. Raději si zvednu meč a jdu najít něco k pití, protože mám žízeň o kterou bych se mohl opřít. "Ví někdo co se tu stalo?" zeptám se tak do prostoru a pohled mi padne na meditujícího Kaina. Ten by toho mohl říci asi nejvíc, ale jak se zdá je teď taky mimo. A věřím, že diváci tam dole na Zemi se musí šíleně bavit. Boj se zrůdami ve tmě, kasovní trhák. |
| |
| První skupina Očichám Bojovníkovu ránu, trochu ji olížu. Je to zlé. Třeba pomůže boro, ale najdou ho ti dva? Chtě nechtě se budu muset domluvit se Samotářem i za cenu toho, že tu zůstaneme do tmy a pach Černé a Ještěrek vyvane. Samotář Najděte boro a dejte je Bojovníkovi na ránu. Snad se mu do večera udělá líp. Musíte hlídat, já budu spát. Boro se ukrývá v dutých stromech. Pak už se jen schoulím Bojovníkovi v podpaždí, hlavu si položím na jeho prsa, abych slyšela jeho srdce, a brzy usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| První skupina Jakmile mě Johny dostane z pout tak se rychle vydám a Izymu který je na tom očividně špatně. Nevypadá to dobře. Izy je zraněnej Johny slepej a Isabel je někde s těma ještěrama. Nedá se nic dělat a Isabel musí počkat než se postarám o tyhle dva. Bylo by to dost nebezpečný. Pak mě kontaktuje ta kočka abych na tu ránu dal nějaké boro. Už vím myslím že jsou to ti brouci kterými lečili poprvé zraněné. Pak rychle ještě prohledám naše věci a najdu dezinfekci s několika obvazy. Pak izymu vydezimfikuji ránu a lehce mu ránu ovážu. Hned potom dojdu k Johnymu chytím ho za ruku a dovedu ho k němu. Teď potřebuji trochu pomoct. Lehce jsem Izyho ošetřil a musím najít toho brouka kterýho použil ten vlčí muž předtím. Od tebe chci aby jsi se postaral o to aby Izy nevykrvácel, stačí když přitlačíš na ránu a já se co nejdřív vrátím. Jeho ruce pak bez odpovědi nasměřuji k obvazům a vydám se hledat toho brouka podle pokynů té kočky. |
| |
| S ještěrčím komandem Ti ještěráci si mezi sebou něco syčej až nakonec jeden z nich k nám příjde a odváže mě a Snipera od tyče a rozvážou nám nohy. Pak na nás zasyčí. Výhružně zasyčí a myslím, že to nám oběma naznačí, že dělat problémy by asi teď nebylo nejlepší. Hodím po slizounovi jeden krátký zlostný pohled a pak se otočím a následuju ostatní. Stejně jsem zvědavá kam nás táhnou... pomyslím si a držím krok s ostatními. |
| |
| První skupina - stále na stejném místě, někde jižně od Kainovy mýtinky Christof se vydal hledat "užitečný hmyz". Nějakou dobu bylo slyšet šustění a praskot, jak se prodíral hustým porostem, občas i nadávky, jak o něco zakopnul nebo ho šlehla nějaká větvička, ale jak se Christof vzdaloval, protože stále nenacházel to, co hledal, zvuky utichaly až utichly docela. Čas se vleče pomalu, možná uplynula už hodina nebo dvě a Christof se stále nevrací. Snad najde cestu zpátky... Ještěrčí komando se zajatci - na cestě někam na západ Cesta džunglí je pro zajatce úmorná - jednak ještěrky nasadily vysoké tempo (možná proto že mají na spěch), a jednak věci svých zajatců sebou ani náhodou nevzaly. Proč taky... hlad a žízeň se brzy začínají projevovat, a to nemluvě o komárech. Snad jen Sniperovi jakoby nic nevadilo... Ještěrky se občas o něčem baví, nebo se syčivě smějí, většinou jsou ale zticha. Když se takhle spolu zase jednou baví, řeč se stočí na zajatce a Čar se zeptá Mhirttiho: "Ty, Mhirtti? Cso ssi mysslíšš o těchle divných opicsích? Nepřijde ti sssvlášštní, šše dokáššou mluvit jako my? Ssice ta jejich řečšš zsní dosst hloupě, ale kromě Vrčšounů nikoho podobného nesssnám, kdo by dokásssal mluvit. Nebo asspoň ssem to o ššádných opicsích nikdy nesslyššela. Vššechny opicsse csso zsnám, jenom vřešští." Mezitím tupým koncem svého oštěpu popožene Isabel, která únavou už skoro nevidí a zakopne o kořen stromu. |
| |
 | Ještěří komando - Cesta na západ Nyní lehčí o černého pasažéra na svých zádech postupuji dlouhými kroky obratně a s lehkostí skrze hustý tropický porost. Dřevěným topůrkem sem tam pobaveně šťouchnu do zajatců před sebou, kterým zvolené tempo a cesta očividně nevoní tak jako nám. Koukejte hejbnout zadkem sssebranko líná opiššásská!! Nebo vám ssse Saath ukášššeme co ve vásss opravdu je! Stovky metrů mizí pod nohama a stále více mě upoutává koordinace pohybu jednoho ze zajatců. Neklopýtá zdaleka tak často jako zbytek a ani únava se na něm příliš neprojevila. V tu chvíli na mě promluví Čar. Sssrovna sleduju toho urosstlýho ssmraďocha co sse táhne jak ssmrad z guzm Taj Rhisss Pohlédnu ze Snipera pobaveně k Čar. Mááássh pravdu zlato, ty sskhřeky co fydháfaj mi rhvou ušššsi! Snad na konci sssesty nikoho nenajdeme a budeme mocss jim ty zakrnělý jassyky vyšíssnout!! Pohlédnu na zajatce a zpět k Čar. ..a ssežrat je celý i sss nima! SShHh SssHhh.. Budou chutnat dobře, co mysssslíííššš, koukni na ty zadeččšškky.. Šťouchnu Čar směrem k Isabel |
| |
| Druhá skupina "Kurvafix!" stihnu v hlavě zanadávat a pak mám co dělat, abych vydržel stisk z ničeho nic rozzuřeného Kaina. Pomalu ztrácím poslední zbytky dechu a začnou se mi dělat mžitky před očima, když sáhnu po meči, abych se mohl bránit, když tu tlak kolem krku poleví. Padnu na kolena a zhluboka se nadechuji. Co to do něj, do hajzlu, vjelo?! Že by to fakt byl vlkodlak, kterej se jen naučil ovládat svojí vlčí stránku. S trochu nedůvěřivým pohledem sleduji, jak se mezitím uvelebil na zemi a pouští se do meditace. Já se mezitím snažím rozdýchat celý incident. Když se ozve vysvětlení, jen se zamračím. Hmm, takže má problémy se ovládat. Super. Přeci jen trochu lituji toho, že jsem se dobrovolně přihlásil jít s ním. Pak zaslechnu, že se Aurora chystá mluvit jazykem místních, tak se na ní jen nechápavě zahledím a čekám, co z ní v dané řeči vypadne. Že by naše doktorka byla génius na jazyky? To by bylo taky zajímavé téma na reportáž... |
| |
| Ještěrčí komando Táhnem se tím lesem už bůhví jak dlouho. Ještěrky spolu párkrát prohodí slovo a pak zmlknou. Jak dlouho ještě? Jak dlouho??? ptám se sama sebe. Nejen, že mám hlad, že bych snědla i toho brouka co měl Johny na ruce ale mám žízeň a jsem utahanááááá.... zaběduju v duchu a oči se mi trochu zaklíží načež jsem popohnaná tak, že zakopnu o kořen stromu a málem drhnu hubou v hlíně. Kurňa! Musíš do mě tak strkat ty pitomej ještěráku! Jdu jak umím a líp to nejde, blbečku... štěknu na něj. S únavou se ke mě dostavila i nevrlost. Trochu se ošiju a doženu někoho přede mnou. Blbec jeden zákeřenej! Bejt to člověk tak ho kopnu do zadku! Co si myslí! nadávám v duchu a dál kráčím cestou, kterou nás vedou. |
| |
| Ještěrčí komando - cesta na západ Jakmile se Isabel zvedne ze země a zaskřehotá tím pro ještěrky přihlouplým hlasem, všechny se syčivě zachechtají. Náramně je to baví. Ale pro tentokrát už nechají Isabel na pokoji, ať doběhne Snipera, který ještě zdaleka nevypadá unaveně, ale celou cestu mlčí. "Sshhssh..." zasměje se syčivě Čar poznámce Mhirttiho ohledně Isabelina zadečku, ale pak nasadí vážný výraz, ovšem spiklenecky při tom mrkne: "Jesstli na khoncsi csessty nikhoho nenajdheme, ani Nešgu, tak bude Saath zsuřřit, žše sssme tohle vššechno podnikhali sssbytečšně. Tohle přřed ní radšši neříkej, vššdyť ji ssnáš, dokášše ji vytočšit kaššdá maličškossst." Do hovoru Čar a Mhirttiho se přidá i Slojsa: "Saath nám ssice zsakázssala je sssabíjet, ale neříkhala nicss o tom, šše bychchom ssi třeba nemohli uřísssnout asspoň ucho kaššdého ss nich, jako na památku, ssshhsshs!" Slojsův návrh zaslechne Grejon a zasyčí: "Nesslyššeli sste Saath? Dokud nedorassíme do ruin, tak jim nessmíme ssskřivit ani chlup!" Slojsa jí odpoví: "Pchch! Tyss byla dycssky posseroutka! Ale ať je teda po vaššem." Grejon pak znovu promluví: "Kdybysste ssi raději vššímali toho jejich modrookého ssamcse. Ušš ho delšší čass possoruju a něcssso mi na něm nevoní. Kdyšš vynecháme ten jejich zsápach ssamossřejmě, shhhsss. Ssslyšela jsem, že i Saath ss ním měla dosst problémy. Cso sse tam vůbecs dělo, Mhirtti? Prý nechybělo mnoho, abyss hnojil kytky zsesspoda. Měli bychom ssi na něj dávat posssor, já bych ho nepodcseňovala!" |
| |
| Ještěrčí komando Když s ještěrákem domluvim, řeknu Isabel všechno co sem se dozvěděl. Pak nás rozvážou abysme mohli jít po svých To se už s náma nechtěj táhnout, nebo nás chtěj utahat?? Proč se Myra ještě neprobudila?? Ptám se sám sebe a snažim se najít odpovědi v pomocí logiky a zdravého rozumu. Cesta je zdlouhavá, ale není náročná, alespoň pro mě, po nějaké době mě už ani to neustálé pobízení nerozčiluje a spadá tak do stereotypu, dalo by se snad říct že ti šťouchance přicházejí v pravidelných intervalech. Pak bohužel pro Isabel, ona spadne Vypadá dost vyčerpaně, možná bych se měl pokusit těm hnusákům naznačit že si chceme odpočinout Slyšim zase nějaký zasyčení je to trochu otravný. tak dobře zkusim získat čas na odpočinek Zastavim se na místě a otočim se na ještěrku za námi a ukážu na ústa a pak na hlavu, snažim se tim naznačit že si s někým chci telepaticky promluvit. tak co pochopíte nebo ste natvrdlý |
| |
| Ještěrčí komando "Hele! Cso to dělá ta opicsse? Pročšš sse zsasstavila a ukasssuje ssi na tlamu a na hlavu?" zeptá se udiveně Slojsa, který šel hned za Sniperem a zastaví se také. "Moššná ti nasssnačšuje, abyss držšel hubu, protošše ssešš padlej na hlavu!" zasyčí posměšně Čar. Ostatní ještěrky se začnou chechtat a Slojsa podrážděně zasyčí... |
| |
| Ještěří komando - Cesta na západ Isabel při dohánění ostatních popoženu klackem a stejně tak Snipera ohlížejícího se po jejím stavu. Ostrým zasyčením a skřekem pobaveně dávám najevo, aby udržovali tempo. Na otázku Grejon nejprve zaprskám při vzpomínce na onu potupnou nehodu. Nakonec odpovím po chvíli zamyšlení. SSsshh.. mášš pravdu, ten praššivej opišší xindl dal Saath pěkně zabrat. Vůbecss mu nevadilo, když mu plivla do očí! Sss takovým neúspěchem jsssem se nikdy nessetkal. Ale opišššssácskej ššaman to nebude, na toho je mocss posslušnej, SssshhhShhh ..vzhlédnu pobaveně dopředu směrem k Saath Snad mě neslyšela sshhh, Sshhh.. ješšště še je chluchá jako poleno, Shhh Shhh.. (ostatně jako všechny goyz, pomyslím si sebekriticky) Určšitě bych ho nepodceňoval a možná bysssme ho měli vííícs sspacsifikovat, aby nemohl dělat problémy a občass taky padl na hubu.. Shhhsss, takhle není na ccsso koukat. Zaskřehotám k Čar a Grejon. Když tu se Sniper otočí a máchá kolem hlavy rukama. V dobré náladě a vzhledem k předešlému rozhovoru s kumpány mi ani náhodou nesepne co danými pohyby myslí a popoženu jej toporem své zbraně a kopancem do zadnice. Po té udiveně kouknu na Čar a Grejon Viděly jsste to goyzg? Ten xindl sssi klepal na čššelo a ukazoval na pusssu,.. to asssi vážně, žěe jssme jako padlí na palissi nebo cccso. Vššak já mu ješšště ukáášžu! Na chvíli se zarazím.. Csso kdyžš nám ten opiššák rozumí.. od zaššátku sse zsdál vššem nějakej divnej nežš sbylý opcsse! Co ssh nim provedeme?! |
| |
| Ještěrčí komando Ještě chvíli jdeme než se Sniper zarazí tak náhle, že náraz byl skoro předpokládaltený. Mozek ale sepnul rychle a zavrzdil každý sval v dalším pohybu. Bohužel hned na to zase vypnul a tak mi chvíli trvalo než jsem pobrala co chce Sniper po ještěrkách a jelikož v tom stále pokračoval tak jsem si i domyslela, že ty tupý zelený hlavy nemaj ani páru o tom co po nich chce. Asi jsou vážně blbý, protože jak tak koukám tak ti moc nerozuměj, co? řeknu mu a koukám ze syčících ještěrek na Snipera a zpátky. |
| |
| Ještěrčí komando - cesta na západ "Hmm, opičššácsskej ššaman to assi opravdu nebhude, kdo to kdy viděl aby opicsse měly messsi ssebou šššamany..." řekne zamyšleně Slojsa na Mhirttiho poznámku. "Ššaman neššaman, jedno mi nhení jasssný, jaktoššše neosslepnul, kdyšš mu Saath pliffla do očší. Viděla ssem to naprossto jassně! Cso kdyšš je takhových podobných opiss jako je tenhle vícss?" řekne na to Grejon. "Pochybuju, ššše jich bude víc. Tenhle bude nějakej ssvlášštní exssemplářřř, proto ho máme přivýssst. Pak ale nechápu, pročš ssebou táhneme i thu čšernou, na které nevidím nicss sssajímavýho, ubohá čšerná opicse. Jen sse na ni podívejte, nics nevydršší! Během boje sssem ji vyřídila během chviličšky... vlassně teď ssi ssspomínám, šše jí ss ruky vyjely drápy sstejně jako sstromovým kočškám... to by mohlo být ono!" řekne Čar. "Opicse ss drápy? Nessnědlasss náhodou mocs bobulí storč?" ušklíbne se Grejon a ostatní se syčivě zasmějí. Čar totiž občas pojídá ty halucinogenní bobule pralesní révy a občas to i trochu přežene... V tom se ale Sniper zastaví, udělá ono gesto a ještěrky se začnou dohadovat co to mělo znamenat. Slojsa na tu poznámku od Čar a smích ostatních zareaguje podrážděným zasyčením a střelí po Čar nevraživým pohledem. Na Mhirttiho otázku odpoví Čar: "Řekla bych, šše nám nerossumí ani náhodou. Ale můššem to vysskouššet..." s tím se otočí na Snipera, šťouchne do něj svým oštěpem a zasyčí na něj: "Rossumíšš mi, opičáku? Jesstli jo, tak na náss přesstaň dělat ty possuňky, nebo přess tu ruku dosstanešš a pak i přess rypák!" Ještěrky pak zmlknou v očekávání toho, zda jim Sniper rozuměl nebo ne. Ale zdá se že ne. "Tak to vidíte! Jenom přitrouble csiví! Ale ten jeho ššerednej xssicht bych mu sstejně poupravil palicsí. Kdo sse má na ten hnusss dívat? Shssssh!" zasyčí Slojsa. "Nechte toho! Nebudeme s ním provádět nic. Saath bude vědět co s ním." okřikne ostatní Grejon, která byla ze všech pěti přátel vždycky nejmírnější. |
| |
| Ještěrčí komando Ohlédnu se k Isabel a s menším úsměvem ji řeknu Třeba tak blbý nejsou jen natvrdlý, no zkusim to ještě jinak Ukážu na sebe, na svou pusu a pak na ještěrku se kterou sem předtím mluvil Saath. Opakuji to pořád dokola. Tak jestli tohle nepochopí tak už nevim |
| |
| Ještěrčí komando - krátká přestávka v pochodu na západ Jakmile Grejon okřikne ostatní ještěrky, Slojsa si všimne, že zajatec se snaží opět něco naznačit a opakovaně ukazuje na svoji tlamu a na Saath, která se mezitím vzdálila o kus dál, zabraná do hledání správné cesty k ruinám: "Hele, koukněte sse na něj! Cso má bejt zsasss tohle?" Zamyslí a pak prohlásí: "Moššná má hlad a chcsse abychom to řekli Saath..." Čar si zaťuká na čelo a uchechtne se: "To je teda pěkná blbossst! Pročšš by sse nám něcso takového ssnažššil nassnačšovat, kdyšš by to moch řícst rovnou nám?" Slojsa se nedá: "Pročš teda ukassuje na Saath?" Čar odpoví Slojsovi: "No pročš assi, ty chytrej, protošše není hloupej a ví, šše Saath je našše velitelka a jesstli tu ssvoji klapačšku nessavřešš, tak ti ji ssavře vona." Ještěrky se zase rozchechtají, jenom Slojsa podrážděně zasyčí: "Pročš sse ta opicse do mě pořád navážší? Tohle ssi nenechám líbit!" Slojsa chytne pevně do rukou svůj oštěp, přiblíží se ke Sniperovi a zaprská mu zblízka do obličeje: "Já tě varoval opičšáku! Ššašška sse mě dělat nebudeššš!" A s těmi slovy Snipera přetáhne přes bok. Bylo to tak rychle, že ani Sniper nestačil uhnout, ale ustál to, i když to byla secsakramentsky bolestivá rána. Zbylé ještěrky se chechtají tomu, že Slojsa se vždycky nechá takhle vyprovokovat... Grejon ještěrky opět okřikne a Slojsu odstrčí: "Ssakra nech toho! Pročš posslouchášš Čar, když víšš, žše ssi sss tebe utahuje? Třeba sse nám opravdu ssnažší řícsst, ššše má hlad a ty ho tu mlátíšš." Slojsa poodstoupí a zasyčí: "A i kdyby, tak měl sse naššrat, kdyšš ssme mu nabísseli gouvy. Kvůli němu teď nepůjdu nicss lovit!" Grejon zašmátrá ve svém tlumoku, vytáhne něco zabaleného do listí, rozbalí to a strčí to Sniperovi do rukou, aniž by mu je samozřejmě rozvazovala. Když se Sniper podívá, co mu to ta ještěřice dala, zjistí, že je to kus nedojedené ryby. A pěkně staré, protože se z ní line neuvěřitelný puch... |
| |
| Ještěrčí komando - krátká přestávka v pochodu na západ Zvědavě sleduji, jak zajatec ocení dar od Grejon v podobě ožrané ryby. Jeho nevděčný výraz a ohrnutý nos všechny ještěry dozajista rozlítí a nad urážkou zasyčí! Xsssindle jeden nevdečččšnej!! prsknu na Snipera a šťouchnu ho topůrkem prudce do břicha. V zápětí mě napadne, že tohle zaostávání brzy přiláká Saath, která nás za to jistě nepochválí. Držte pysk paliccse skopový, zavoláme Saath, která tomuhle paznechtovi a jeho mávání pazourama udělá přítržš! Kouknu rozzuřeně na zbytek skupiny a zajatce. Rozhodnu se tedy zavolat jí a prokázat tak snahu za vidinou její přízně. Zaskřehotám tedy do čela skupiny.. Hej, Saath, tenhle modrookej opičšší holomek náss tu posslední kuss cessty nesskutečně vytáččší! Pojď zjissstit o co jde nebo mu krapet proplesssknout ten jeho drzzsej bílej ččšumáák! Hejknu důležitě dopředu a se zachechtáním sleduju ještěrky kolem sebe. Následně seknu pohledem po Isabel. A ty moc neččšum, jestli se něco zvrtne, tebe seššžereme jako první!! Ukážu na ni prstem. |
| |
| Ještěrčí Koukám jak to Sniper zkouší jinak. Načež mu jedna z těch ještěrek uštědří pořádnou ránu do boku. Do háje! pomyslím si a chci se ho zeptat jestli je ok když v tom k němu přijde jiná ještěřice a vrazí mu do rukou něco v listu, když nakouknu blíž tak mě za prví do nosu uhodí ten pach shnilotiny a za druhý uvidím ožranou rybu což mi přehodí žaludek na ruby. Ani se nedivím, že nad tím Sniper ohrnul nos jenže to, že ho ještě k tomu ještěrka bouchla do břicha mě naštvalo a tak i přesto výhružný zasyčení, který slizoun vydá mým směrem mu řeknu. Ani se nedivím, že seš ta blbej. Všichni jste! Vypadáte tak a v hlavě máte nasráno! Mlácení ještě nikdy nikam nevedlo! Jenže jak vám to říct když mi nerozumíte ani jedno slovo vy vymatlaný, skopový hlavy! když skončím tak ztěžka oddychuju. Ani neví proč asi moc velký výdej energie, při mojí utahanosti. Do háje! Umět tak ten jejich jazyk! Mohla bych jim to říct jejich řečí a ještě bych věděla o čem se to baví. Jen ho umět... pomyslím si a otočím se ke Sniperovi. Jsi v pohodě? zeptám se starostlivě. |
| |
| Isabel Jakmile pomyslíš na přání umět jazyk ještěrek, něco se začne dít. Je to neuvěřitelné, ale jakobys jim začínala rozumět... Vzpomeneš si na to, jak vám během přípravného výcviku na Zemi instruktoři vysvětlovali funkci čipu implantovaného do řečového centra ve vašem mozku. Stačilo si prý jen přát umět jazyk, kterým na vás bude mluvit nějaký domorodec a jen jeho posloucháním se ho začnete učit. Nebude to hned, až po nějakém čase se tím jazykem naučíš mluvit plynule, ale díky tomu čipu se ho naučíš mnohem rychleji... A ono to teď opravdu funguje! Jak se ještěrky dohadují nad Sniperovými posunky, začínáš chápat význam některých slov. Jeden z ještěrčích samců zrovna šťouchne Snipera do břicha poté, co mu jedna samice dá do rukou shnilou rybu. Něco z jeho slov pochytíš: "Držte pysk... zavoláme Saath... modrookej... drzej..." Pak se syčivě zachechtá, podívá se na tebe a něco ti řekne. Něco rozumíš: "...nečum... tebe sežereme..." Moc toho není, ale i tak je to velice zvláštní pocit, že najednou rozumíš! Zatím ale nedokážeš skoro nic tou jejich řečí říct, snad jen sem tam nějaké slovíčko... |
| |
| Ještěrčí komando Zalapám po dechu jako ryba na suchu. Ono to funguje! Ten čip funguje! pomyslím si když si vyslechnu aspoň těch pár slov co můj mozek a sluch pochytil. Nad tím, že mě sežerou a tak se nepozastavuju. Právě se ve mě odehrává jisté nadšení a pocit euforie. Já jim rozumím a ty hnusáci o tom nevědí! Jak úžasný! pomyslím si a usměju se. Prozatím ale ještě nebudu nic zkoušet. Nejsem si tak jistá jestli bych ze sebe něco vyloudila a tak možná za dýl. Pohledem přejedu po ještěrkách a můj úsměv se trochu rozšíří. Objev, že jim budu rozumnět mi vlil trochu síly do žil. |
| |
| Christof Džagzai ti poradila, kde červíky boro hledat. A jak vypadají, na to sis nemusel vzpomínat, stačilo se podívat na nohu Johnyho, jehož červík ho ještě neopustil. Vydal ses tedy do lesa, ale zatím nikde nic. Není vůbec jednoduché najít nějakou díru v těch stromech, když jsou všude vysoká křoviska, přes která není vidět. Po dlouhém hledání se však na tebe usměje štěstí a zahlédneš díru v kmeni jednoho ze stromů, velkou tak na prostrčení ruky. Je ale trochu výš a nedosáhneš tam. Vyšplháš tam, to není pro tebe žádný problém, nahlédneš dovnitř, ale nic v ní nerozeznáš. Je v ní tma... |
| |
| První skupina Hledání trvá docela dlouho. Neznám tohle okolí tak přesně nemohu vědět kde co je ale nakonec něco co připomíná díru ve stromě najdu. Teď je jen otázkou jestli je tam to co hledám. Moc nerad bych narazil na jiného červíka který by mi místo pomoci ukousl ruku. To by mě fakt naštval. Rozhlédnu se kolem a na zemi seberu tenký klacek kterým začnu opatrně prozkoumávat onu dutinu stromu. Dávám však pozor abych tomu červovi neublížil pokud tam je. |
| |
| Někde v džungly přemítající nad východem Slunce (teda jestli jsem spravně pochopil čas) Zbytek mé smečky Zapřemýšlím nad "slovy" Bronzové Uklidnit? v duchu nad tím zavrtím hlavou i když se o to snažím Uklidnit ssse teď... nedokážu. Asi. začnu s vysvětlením. Co vlastně o tom vím? zeptám se sám sebe a ponořím se do vzpomínek. Dávných vzpomínek. Sedíme na prostranství před Knihovnou. O kus dál se schází Rada. Ale to teď není důležité. Dnes tu jsme kvůli výuce a ne kvůli zasedáni Rady (na které stejně zatím nemůžem). Mistr zašel do Knihovny. Poslední budovy Prastarých, která ještě žije. I když žije asi jen díky tomu, že vyrostla na Studni. Jinak by asi zemřela jako okolní budovy. Mistr vychází z Knihovny a nese jednu z knih. Nastávají další nudné hodiny opakování a snažení se o pochopení toho co se nám může stát pokud , až nás Rada přijme mezi dospělé, utvoříme jednotky/smečky. Dnes přesněji to když ztratíme člena. Moc to nevnímám. Je to nudné. "Neudržení soustředěnosti... nemožnost používání Umění... síla a zuřivost... " výklad vnímám tak na půl "ztáta sebeovládání... nemožnost se plně uklidnit doku..." přestal jsem výklad vnímat. Nechám svou mysl unášet na proudech energie proudící z Knihovny. Opravdu musela být postavena na Studně. Proberu se ze vzpomínek. Odhadem moc času neuplynulo. Měl jsem zehdy dávat větší pozor. Asi si ohledně tohodle stavu něco načtu v Knihově. v duchu se tomu pousměji. Pak se zarazím. Šílenost zmizela. Po chvíly hledaní ji ale najdu. Je úplně dole v mé hlavě. Tak šplouchá kypí a hlavně čeká. Čeká na možnost se projevit, uvolnit, ovládnout mou mysl a hlavně... Na co vlastně čeká? Na pomstu? Na možnost zabití Ještěrek? Měl jsem tehdy opravdu více vnímat výklad a ne Knihovnu. povzdechnu si a začnu se znovu věnovat zbytku mé smečky Zajímalo by mě nakolik Mistr mínil ztrátu sebekontroly bleskne mi ještě hlavou. Máme teď dvěěěě... šílenost zaplavý celou mou mysl. Tlapama se chytnu za hlavu a přeruším (chtěně či nechtěně toď otázka) telapatický most. I když je možné, že se kus té rudé mlhy?... no i tyk to jde nazvat... mlhy stejně přenesl. Takže ztráta sebekontroly až v míře je ztráta možnosti volby hořce si pomyslím. Šílenost se zase zabydlí "tam dole" a já obnovým telepatický most Máte teď dvě možnosti. opravím se Buď se vydáte se mnou pro zbytek smečky a nebo se vydáte na území Klanů. podám jim možnosti. To, že bych jim musel dát, pokud by se rozhodly jít ke Knihovně samy, pár rad aby na naše území dorazili a některá z hlídek je neulovila nezmiňuji. Na to bude dost času později. Pomalu se proberu, bez přerušení Telepatického mostu, z meditace. Dojdu ke svým vakům a vyndám je ze zničeného úkrytu. Nejdříve zkontroluji ten s Bylinkou. Chvilku na láhev s touto tekutinou zálibně dívám. Pak ale dokončím kontrolu vaku a zavřuho bez toho, že bych se Bylinky napil. Potřebuju mít čistou hlavu a netuším co by mohla provést s šíleností. Pak můj zrak padne na druhý vak. Spíše to je kožené pouzdro. Dívám se na něj dlouho, tedy tak mi to připadá i když vím, že je to jen chvilka. Pomalu ho otevírám a vyndavám zbraň, kterou tak dlouho ukrývá. Džagzai. pousměji se při ne zrovna úsměvné vzpomínce. Vytáhnu celou zbraň zvaku. Pozorně si ji prohlížím. Je to sice zbytečné, ale nehodlám nic podcenit. Když jsem z prohlídkou spokojen vytáhnu z pouzdra jednu z tětiv a také ji podrobím pečlivé prohlídce. Vše je v naprostém pořádku. Tětivu natáhnu a Luk opřu o zem. Krátce pohlédnu na Bronzovou a uvedomím si, že je s lukem skoro stejně vysoká. Pak z koženého vaku vytáhnu menčí vak. Odklopím jeho "výko" a vytáhnu jeden ze šípu. Zkontroluji ho a vložím zpět do toulce. Tes si přivážu k pravému stehnu. Není so sice to pravé, ale dá se stím jak pohybovat tak lovit. A na zádech mám hlavně meče. Do prázdného vaku zasunu připravený luk a dám si ho na záda. Vrček luku mám nad levým ramenem. Pak si jen hodím na záda vak se zásobama a dalšíma věcma (nebaví mě pořád opakovat "ten s Bylinkou"). Instinktivně ho připevním tak aby šel v případě neočekávaného boje dobře sundat. Tedy spíše upustit. Levou tlapou vytáhnu luk a vyzkouším tětivu. "Snad jsem nezapoměl jak se pomocí tebe loví." zašeptám a uklidím ho zpátky do vaku. Teď jen zbývá počkat na jejich rozhodnutí pomyslím si. A čekám. |
| |
| Christof Prozkoumáváš klacíkem dutinu a cítíš, jakoby tam bylo něco měkkého, rosolovitého. Jak tam do toho dloubeš, ucítíš uvnitř i nějaký pohyb. Když pak klacek vytáhneš na světlo, konec klacku je oslizlý nějakou hnědou hlenovitou hmotou, ale krom toho je kolem něj omotaný i jeden z borů! Teď už stačí se jen vrátit ke tvým přátelům, ale... uvědomíš si, že během hledání jsi zašel poměrně daleko a nejseš si jistý, kudy zpátky k nim. Pralesní porost vypadá všude stejně... |
| |
| První skupina - kdesi v džungli Jakmile vytáhnu klacek na kterém je přichycené boro tak mám hned lepší náladu protože nemusím strkat ruku do toho kmenu kde není nic vidět. Boro opatrně vezmu do rukou a chci se vrátit jenže jsem poodešel trochu dále než jsem měl v úmyslu. Tak to je dobrý. No ale než zavolám na Johnyho aby se mi ozval a já zjistil směr tak půjdu podle stop které jsem mohl nechat. Nějaké otisky v zemi, polámané větvičky a podobně. Pak začnu hledat cestu zpátky ale dávám pozor abych neskončil ještě dál než jsem. |
| |
| První skupina - někde jižně Christofovi to trvalo trochu déle, než by to dokázala třeba číča nebo ještěrky, ale nakonec se mu podaří vrátit se po vlastních stopách až k místu jejich přepadu. Je krátce po poledni a Džagzai ucítí jeho přítomnost ve spánku. Už se cítí odpočatá a znovu nabrala síly. A zdá se, že Johnyho mezitím ukolébal zvláštní pocit klidu a neustálý cvrlikot pralesního hmyzu, nebo snad i strastiplná noc, takže když se Christof vrátí ke svým přátelům, najde ho pochrupujícího. Imaru vypadá pořád stejně. |
| |
| První skupina - jih Sedím na větvi a baštím broučka. S chutí se do něj zakousnu, ale vzápětí se zhnuseně otřepu, chutná tak odporně jako Ještěrka! A ona to je Ještěrka!! Leží pode mnou, pomalu z ní vyprchává život. Packy mám celé rudé a páchnoucí, ale jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala ulovit Ještěrku! Jsem ta nejsilnější číča v tomhle lese a Kain by na mě byl pyšný! V tom zaslechnu kroky... zastříhám uchem. Opravdu jsou to kroky! To je ta druhá! A určitě mi chce plivnout do očí. Musím ji překvapit! Počkám, až se kroky přiblíží na skok ode mě. Pak otevřu přivřené oči a skočím. Samotář?! mňouknu překvapeně. Snažím se všemožně zbrzdit útok, ale v letu toho už moc nenadělám. Nakonec stejně přistanu Samotářovi na noze. |
| |
| První skupinka Po chvilce bloudění se mi podaří vymotat se z džungle a dostanu se už do míst která si více pamatuji když jsem jimi šel předtím. Sláva už jsem si myslel že jsem se ztratil, to by pak dopadlo dost blbě, ale nechce se mi o tom teď přemýšlet. Jak pomalu jdu někdo seskočí ze stromu a dopadne na mojí noze takže mě málem povalí. Ve chvíli kdy ještě netuším o koho jde tasím volnou rukou šavli ale vzápětí poznám že jde jen o tu kočku která nám pomáhá. Měla by příště útočit na viditelný cíl takhle se brzo někomu něco stane. Pak šavli schovám a vydám se s tím červem k Izymu. |
| |
| Druhá skupina Ještě trochu pokašlávám, když Kain začne se svým hovorem, který však náhle utne. Emoce, které z tohoto spojení získám mi naženou strach Co to bylo? Nějaká nová entita v našem hovoru...nebo je Kainova mysl až tak roztřepená. S neklidem sleduji, jak se udržuje v meditaci a sehnu se pro meč. Kdo ví, třeba ho nakonec použiji proti našemu "průvodci". Když si meč připevním k pasu, sehnu se i pro luk, když tu se telepatické spojení obnoví. Mlčky si připravuji svoji výbavu na cestu a když Kain domluví přikývnu a telepaticky odpovím: "My sice nejsme přímo smečka, ale naše čest a smysl pro povinnost nám velí jít za zbytkem naší skupiny. Tedy alespoň mě to moje vychování přikazuje." Obrátím se ke zbytku skupiny a promluvím na ně, ne příliš pevným a jistým hlasem: "Myslím, že bude rozumné nechat se Kainem vést a nechat ho vystopovat naší družinu. Sice proti těm ještěrům nic moc nezmůžeme, ale stejně jim to dlužíme. A navíc, někdo na něj musí dohlídnout, myslím, že je docela nevypočitatelnej." Zakoulím očima a obrátím se zpět ke Kainovi. K čemu si se to zase přihlásil, Stevene? ozve se můj pochybovačný hlásek rozumu a já si jen přeji, aby zůstal zticha. |
| |
| První skupinka Odplížím se ze Samotářovy nohy, naštěstí mě tím velkým mečem nesekl! Samotář Omlouvám se, spletla jsem si tě s Ještěrkou. Máš boro? To už Samotáře provázím k ležícímu Bojovníkovi. Hádavý o kus dál pochrupuje opřený o strom. |
| |
| Druhá skupina- někde v zelené džungli Kain S pohledem upřeným na meditujícího Kaina a po jeho slovech si povzdechnu. Opravdu by se měl naučit jaks uklidnit, takhle udělá něco co nechce. Tedy alespoň co nechce jeho zdravý rozum Po delší době se otočím se po hlase, na Jawa, chvíli zapřemýšlím nad otázkou. Pobrala jsem akorád to, že nás přepadli obrovské ještěrky a vzaly sebou Snipera a Myru. A zdálo se že to snad měli i v plánu. pronesu a zatím než Kain znovu „Promluví“ se zaposlouchám do zvuků džungle. Při prvních slovech se zachvěju Moc velký vztek, až moc bleskne mi hlavou myšlenka při ohledu na Kainovo počínání. Ale pak poslouchám možnosti, které nám dá. jisté je že půjdu s ním a najdu ostatní řeknu si ale přesto čekám jestli odpoví někdo první., netrvá to dlouho. Vyposlechnu si co říká a pak nejprve odpovím Kainovi a potom Stevenovi. Půjdu s tebou za zbytkem skupiny. kouknu se na Kaina a pak se otočím na Stevena .Ano to máš pravdu, je to nejrozumnější řešení. Možná že potřebuje dohližitele, ale navíc,kdybychom šli sami bylo by to těžší. Alespoň podle mě odpovím postavím se a jdu si dát dohromady pár věcí, které jsem sebou měla (sekyry, batoh s obsahem atd..) občas se po všech kouknu , když skončím opřu se o jeden z mnoha stromů. |
| |
| Ještěří komando Od doby, co jsme vyrazili, jsem byla vepředu a hnala skupinu, jak jen to šlo. Přes rameno přehozenou tu omráčenou samici, za sebou to komando natvrdlých plazů. Jelikož mé představy o inteligenci ještěrek hrubě klesly už kdysi dávno, raději se zabývám důležitějšími problémy. Cesta k ruinám je dost dlouhá a nevím, jak je na tom můj bratr. Čím jsme dál, tím více zaostává komando i se zajatci. Neberu na to ohled, je to jejich problém a jestli jim zmizím, pěkně si to vyžerou. Ale pak už musím zpomalit. Ještěrky se dobře baví a prakticky stojí na místě. Volnou ruku zatnu v pěst a tupě zírám na cestu vpřed. Nepotřebuji je slyšet, ale ještě chvíle čekání a opravdu se rozčílím. Jazyk mi divoce kmitá, svaly se samy zatínají. Zezadu uslyším tupou ránu, syčivý smích a pak ječení opice. Dost! Má trpělivost je u konce. Otočím se a naprosto tiše se přesunu ke komandu. Mlčky je pozoruji, nechávám jejich trapné kecy být, dokud mě nezavolá Mhirtti. Neječš tady. syknu jedovatě a položím samici na zem. Trochu opatrněji, nechci ji ještě zabít. Pak se obrátím k Slojsovi. Vypadá to, že se dobře bavím. usmívám se, až mi vykukují špičaté zuby, oči mi jiskří nadšením. Jak se k němu blížím, vlním se, až pomalu připomínám kočku a ne ještěrku. Zastavím se na dva metry od něj, jazyk zakmitá. SSSlojsssso… zasyčím už naprosto podivným hlasem. Oči mi postupně začínají zářit. Miluji magii, a jak ji lépe využít, než jako trest? Cítím, jak mým tělem proplouvá ta známá vůně, cítím jak směřuje ke Slojsovi, cítím, jak ho volá. Slojso pojď zamnou, ty musíš, já to vím, ty to víš… pojď ke mně Slojso, tys nikdy neodolal… Slojso… nechávám magii proplouvat skrz mě, dokud Slojsa opravdu nepřijde. V tomto případě nemá šanci. Čar odolá, Mhirtti někdy taky, ale ne Slojsa. Jakmile je ode mě pouhý kousek. Povolím své kouzlo. Ať hezky ví, co dělám. Můj spokojený úsměv se změní v šílený vztek. Zuby cením aby si uvědomil, co hodlám udělat. Rukou rychle chytím jeho hlavu a odkryji nechráněný krk. Jako šílená skočím Slojsovi na hruď, čímž jej převrátím. Ještě než však dopadne na zem, zahryznu se mu do ramene. Když dopadne, stále ležím skloněná nad ním a zuby zahryznuté do tuhého masa. Dlouhé dredy se alespoň částečně ukrývají tuto velmi zvláštní scénu. Po chvilce se odtrhnu. Z úst mi stéká krev, v ruce držím kousek masa. Oči mi jiskří takovým vztekem, že i všichni bohové by mi mohli závidět. Jessstli ssi vy odporní plazsi mysslíte, žše máte větššší csenu nežššš můj bratr, jsste na omylu! Kdokoliv těm opicssím ublížšší, tak ho předám pánovi Ruin jako dar! syčím rozčíleně a stále klečím na Slojsově chvějícím se hrudníku. Ještě na něj vycením zakrvácené zuby a pak se zvednu. Jessstli ho nechcete nechat chcípnout, tak mu pomozsste. Já na něj nebudu plýtvat sssvé sssíly. syknu a dále už si jich nevšímám. Prohlédnu si opice. Vypadají zmoženě, hlavně ta samice, ale ne zraněně. Alespoň nebudou mít sílu utéct. Dřepnu si před modrookého. Omluv mé druhy, jsou nevychovaní. Co potřebuješ? Tuším, že syrová ryba to nebude zeptám se ho naprosto klidně a s úsměvem. Samozřejmě po očku sleduji obě opičí samice. |
| |
| První skupina - někde jižně Johny, Christof, Imaru a číča Džagzai už je úplně odpočatá a Christofovi se díky jejím radám podařilo, že boro se zakousl do Imaruovy rány na boku tak, aby ji stáhnul. Imaru se však stále neprobouzí a navíc má teď horečky. Zatímco Johnyho slepota se nijak nelepší, jeho červík boro sám odpadl, aniž by si toho Johny všimnul. Zmizel, možná se odplazil někam pryč. A to znamená jediné, jeho noha už je v pořádku. Druhá skupina - někde severně Kain, Aurora, Jawo, Steven, Zack Posbírali jste všechny svoje věci a věci svých unesených spoluhráčů jste si mezi sebou rozdělili. Je to jenom pár kil navíc, ale dohromady s tím, co už nesete, se to pronese. Jawa ještě pobolívá hlava a při prudším pohybu to není žádný med, ale naštěstí od doktorky Aurory dostal prášky tišící bolest, tak se to dá snést. Dokonce mu to musela sešít čtyřmi stehy! Ještě před polednem tedy vyrazíte na cestu po stopách ještěrek. Je vidět, že Kain je skvělý stopař. Vede vás jistě. I Jawo, který je džunglí odkojený, občas zakroutí hlavou, jak může Kain najít stopu, ale je jasné, že Kain má velkou výhodu ve svém vlčím čichu. Kain se někdy musí zastavit, větří nebo očichává okolní porost a zemi, občas vám řekne, abyste na něj počkali a na chvíli zmizí v džungli, ale pak se vrátí s tím, abyste jej následovali. Moc s vámi nemluví, ale zdá se, že aspoň ta šílenost ho už přešla, i když... občas spatříte v jeho očích nějaký divný záblesk. Ale to může být protože se soustředí a únos vašich dvou spoluhráčů ho pěkně rozzlobil. Krátce po poledni vás stopy zavedou k místu, kde se ještěrky, které podle Kainových slov mají před váma náskok jen pár hodin, setkaly s dalšíma dvěma, které přišly od jihu. Při bližším ohledání místa Kain zjistil, že se tu zdrželi jen chvilku, ale že přibyly ještě jedny stopy. A podle tvaru stop jejích bot to vypadá, na Černou - tedy na Isabel! Odtud se ještěrky, teď už se třemi zajatci, vydali na západ. Ze stop je také možné vyčíst, že Sniper a Isabel vyrazili po svých a jelikož stopy Myry tu nikde nejsou, tak ji zřejmě pořád nesou ještěrky. Asi se jim nelíbilo, jak se vzpouzela, když ji odnášeli pryč a tak jí něco provedli, aby se uklidnila. Dál na západ to Kain moc nezná, ale ví, že tam je větší vlhko, mlha a jsou tam rozsáhlé močály... Ještěrčí komando - cesta někam na západ Sniper, Isabel, Myra, Saath, Mhirtti a ostatní ještěrky Zajatci právě byli svědky toho, jak velitelka ještěrek předvedla svou autoritu jednomu ze svých kumpánů. Bylo to možná trochu zvláštní, jak se ještěrák, jakoby zhypnotizován a bez protestů přiblížil ke svojí velitelce a ta po něm pak skočila a ošklivě ho kousla. Holt jiný kraj jiný mrav... Čar se Slojsovi ještě chvíli posmívá, ale pak mu s Grejon jeho ránu ošetří - Grejon zaloví ve svém tlumoku a vyloví z ní dutou kost, odkud vyklepe dalšího červíka a přiloží ho ke Slojsově ráně, aby mu ji stáhnul. Teď už má Slojsa na sobě tři - dva na krku a třetího na rameni. Slojsa si něco zlostně syčí, ale neodváží se už nijak dráždit svoji velitelku, která si ho dál nevšímá a věnuje se teď Sniperovi... |
| |
| Ještěrčí komando To co ta ještěřice udělala svýmu společníkovi mě zarazí. Skvěle! Nejdřív žerou syrovou opici a teď asi přešli na kanibalismus. pomyslím si když vidím jakou ránu ještěrka způsobila. Pořád jsem ale ještě zaražená z toho, že pár slov co si mezi sebou tyhle zelený potvory říkaj pochytím a jakž takž je pobírám. Nakonec "útočící" ještěrka přejde ke Sniperovi a už to aspoň vypadá, že s ním komunikuje. Aspoň někdo má v hlavě pidi mozeček. řeknu si pro sebe úlevně a kouknu jak už je raněný ošetřován. |
| |
| Jižní část První skupiny Christof Samotáři, co budeme dělat? Bojovník má horkost a Hádavý... přejdu kolem Hádavého a otřu se mu konečkem ocasu o tvář....je stále slepý! Asi tu budeme muset zůstat až do tmy. Dokážeš se postarat o svou smečku? Očichám ránu i s přichyceným boro a marně si snažím vzpomenout, které listy vždycky Kain sbíral. Ale na dlouho mi to nevydrží, raději bych si zase dala něco k jídlu. |
| |
| První skupina Červ podle všeho zabírá jen se zdá že má Izy horečku. U Johnyho je prozatím vše v pořádku s rozdílem že nevidí. Pak se mi v hlavě ozve optět hlas té kočky. Džagzai Izymu nebo jak ty říkáš bojovníkovi musíme dát nějaké stsudené obklady abychom tu teplotu srazili. Johnyho slepotu asi prozatím nevyřešíme tak mu najdeme alespoň dlouhý klacek aby mohl jít alespoň podle něj a aby tu s tim nikoho nezranil. Do tmy tu radši ale nebudeme zůstávat. Ještěrky ví kde sme a mohou se vrátit a taky se Ozyho stav může zhoršit a pak nevím co dělat. TAky musíme najít Isabelu. Uděláme to následovně. Potřebujeme vodu, možná máme ještě nějaké zásoby. Dále několik lián a klacků na nosítka. Potom bych se tě chtěl zeptat jestli ti nebude vadit když k tobě přivážu lianu jejíž druhý konec bude držet Johny. Alespoň do doby než se vyřeší jeho slepota. Pak se pustím do prohlížení zbytků věcí a sesbírání našich zbraní. Také zjistím jestli nemáme nějaké kusy látky nebo oblečení a kolik je zásob včetně vody. |
| |
| První skupina Koukám se do korun po nějakém chutném soustu, zatímco Samotář mluví. Ráda vidím, že tahle smečka drží při sobě! Mluví a mluví, a pak přijde s tím šíleným nápadem! Christof Proč mě chceš svazovat? Copak jsem ti nepomohla?! prsknu ublíženě z vysoké větve, na kterou jsem během okamžiku vystřelila celá naježená. Nejraději bych skončila spojení, ale naštěstí si dost brzy uvědomím, že bych se pak nic nedověděla. Tak zatím zlostně pozoruji Samotáře, jak si tam sbírá ty lesklé věcičky. |
| |
| První skupina Při prohledávání se opět ozve kočka ale s narážkou na to že jí chci spoutat nebo jak to myslí. Copak nestačilo když se choval hrozně Johny na začátku toho všeho? Džagzai Špatně mě chápeš kočičko. Nechci tě svazovat. Jenom k tobě přivážu kus liány nebo jestli ti to vadí nes ho jak chceš. Nijak tě to nebude omezovat v pohybu. A druhý konec liány bude držet Johny protože nevidí. Takhle společně půjdete a ty budeš řídit jeho kroky chápeš? Zeptám se a pak se opět pustím do prohledávání věcí. Jak jí to jen jinak vysvětlit. Snad jen způsobem jako když mají lidi psa na vodítku ale to by bylo zase moc krutý. |
| |
| Ještěrčí komando Když rozbalim list, praští mě do nosu strašný zápach. S nechutí balíček pustim na zem. To má za následek dosti nepříjemnou ránu do břicha. Trochu se předklonim a odplivnu si Ty hajzle timhle sis spečetil rozsudek smrti Pak se na mě otočí Isabel Sem v pohodě o mě se bát nemusíš když to dořeknu trochu se na ní usměju. Pak se konečně dostaví výsledek mého dosavadního snažení, ale stane se něco co bych nečekal. Jejich velitelka zaútočí a pak vykousne kus masa jednomu ze svých jen se pousměju tak tohle chování je mi povědomí . Na Isabelinu poznámku směrem k ní řeknu No alespoň v něčem máme štěstí . Pak na mě telepaticky promluví Saath . To je v pohodě, potřebovali bysme si trochu odpočinout pokud by to šlo. Pak bych se ještě rád dozvěděl jak je daleko cíl téhle cesty, a jak je na tom ta žena je pořád v bezvědomí, nebo se už probrala?? |
| |
| Džagzai ... zahlédneš výš v koruně stromu ptáčka, kterak cvrliká a otáčí hlavičkou. Je to džibú. Jeho dlouhý zobák je dost ostrý a nebezpečný, ale jeho masíčko velmi chutné.  |
| |
| První skupina Lov Zaměřím pozornost na toho malého zeleného ptáčka s červeným bříškem. To by byla mňamka! Christof V hovoru cítíš, jako by se mysl číči soustředila i na něco jiného. Postupně se její pozornost upíná k tomu něčemu a hovor dostává trhliny, až téměř utichá. Chápu. Ty chceš, abych nosila liánu a na ní vodila Hádavého. ... Jenže Hádavý... neumí šplhat... po větvííích... jako... já... abych... ho mohlaa... Tesně pod větví, na které mňamka sedí, se připravím k bleskovému útoku. Lovit! skočím na ptáčka. Jen tak tak zaseknu drápkem jeho malé tělíčko. Lovit!! rychle se snažím připlácnout chumel peří k větvi i druhou packou. |
| |
| Druhá skupina "Zatraceně!" Tohle slovo jste ode mě v průběhu našeho putování džunglí mohli slyšet nejčastěji. Pronášel jsem ho, když jsem si nevšiml vystouplého kořenu a plnou silou jsem ho nakopl, řekl jsem to, když mi na rameno přistál ptačí trus od jednoho ze zástupců místního ptactva. A pronesl jsem ho i ve chvíli, kdy nám Kain oznámil, že se k ještěrkám připojil další člen naší výpravy. "Zatraceně," zopakuji a podívám se do džungle, směrem odkud se ještěrky s Isabell připojili k té naší skupince. "To znamená, že dostali i druhou část naší výpravy. A bůh ví, co je s ostatníma." Otřu si z čela pot a svlažím hrdlo několika doušky ze svých zásob vody. "Kaine," obrátím se na našeho průvodce, "co ty ještěrky vůbec dělají se svými zajatci. A kam přesně je vedou?" otáži se a zadívám se na našeho vlčího "přítele". |
| |
| Džagzai Byla to snadná kořist. Ptáček neměl šanci. Ještě ti kouká z tlamičky peří. Teď už se cítíš dokonale odpočatá, máš plné břicho a nabrala jsi nové síly... |
| |
| První skupina Takle kočičí slečna je zvláštní tvor. Očividně jde o inteligentní rasu dokonce tak i působí. Ale i přesto jsou na ní znát známky zvířecího chování. Například to jak se začala při rozhovoru více zajímat o toho ptáčka. A taky chápe věci trochu jinak než je myslím. Po prohledání věcí si dám ty důležité věci stranou a batohy odklidím stranou aby nepřekážely. Moc věcí co by se těď hodilo tam není, snad jen deka která patří Isabel. Pak deku rozřežu na několik částí, namočím je vodou a přiložím na Izyho aby mu horečka zmizela nebo se alespoň zlepšila. Dále se pustím do hledání větví a delších klacků na nosítka a také nějakých lián na svázání. Při výrobě použiji také svůj plášť a spevním jednu stranu nosítek aby až je potáhnu po zemi se nějak nezničili. |
| |
| HJeštěří komando Zkoumavě si tu podivnou opici prohlédnu. Ať se snažím, jak chci, nemohu najít ani náznak únavy. Nelži! Nejsi unavený! zasyčím rozzlobeně. Nesnáším, když mi někdo lže, hlavně, protože je to zejména moje zbraň. Opravdu si myslíš, že ti odpovím? Nebuď hlupák. Ta samice je naživu. Více vědět nepotřebuješ. Pak se obrátím k druhé samici, které už tak živě nevypadá. Ošššetřete Slojsu, opicse ssi chcou odpočinout. Nikdo sse jich bezss mého sssvolení nedotkne, jassné? zasyčím výhružně a sednu si k té světlovlasé samici. Poté co si sednu, prakticky zdřevěním. Samozřejmě sedím na jednom z míst, kde se slunce prorvalo až k zemi. |
| |
| Ještěrčí komando Kouknu se ještě jednou jak ještěrky ošetřují svého druha. Tak jak to tak vypadá Sniper s tou jejich vůdkyní komunikuje uvidíme jak to dopadne. když opět ze svojí pravé strany uslyším syčení otočím se tam a vidím jak ještěrka syčí na ostatní. Odpočinout? Skvěle! pomyslím si ale na zem si sednu až když to udělá tamta abych si byla úplně jistá, že jsem rozmněla dobře. Nakonec si i já sednu. Konečně odpočinek. Řekla ti jak je na tom Myra? zeptám se Snipera a kouknu se Myřiným směrem. Zajímalo by mě co se jí stalo... pomyslím si při pohledu jejím směrem. |
| |
| Druhá skupina S velkým pocitem úlevy přivítám krátký odpočinek. Stále ještě na tom nejsem tak dobře, abych zvládal prodírání se džunglí, i když s Kainem jako průvodce to je jako procházka zahradou. Samozřejmě jsou souhlasil se záchranou akcí. Když už, tak alespoň se pomstít za tu rány do hlavy, když nic jiného, ale pomalu toho začínám mít tak akorát. Nejraději bych si lehl a odpočíval. A k tomu mi ani nepřidá to, že se k nim přidali další ještěrky, ani to, že těch rukojmí mají víc. Teď však nemám sílu na nic, takže se jenom svezu na zem a odpočívám, při tom se snažím aspoň trochu vnímat rozhovor a jenom čekám, až se bude muset vyrazit dál. Už aby se mi udělalo lépe. |
| |
| Druhá skupina - místo srazu ještěrčího komanda Zbytek "mé smečky" Šílenot lechce šplouchá na mou mysl, ale naštěstí zůstává tam kam se mi jí meditací podařilo zahnat. Snažím se co nejrychleji postupovat po stopách Ještěrek. Občas musím přemáhat chuť zmizet. Mohl bych se tak pohybovat v džungli mnohem rychleji, ale ryskoval bych, že ztratím zbytek smečky. A taky netusím jestli by se mi to povedlo. Opravdu jsem tehdy měl dávat větší pozor co omezuje a naopak povzbuzuje Šílenost. Zastavíme na místě srazu dvou "loveckých" skupin Ještěrek. Podle stop poznám, že ke skupině kterou sledujeme se přidaly další dvě ještěrky s Černou. Tak přeci jsem jim rozuměl dobře. bleskne mi hlavou. Sdělím zbytku smečky své zjištění a začnu hledat kudy se Ještěrky vydaly. Když mi Spisovatel (Steven) položí své otázky trhnu sebou. Zapoměl jsem, že jsem nezrušil Telepatický most. Netuším. krátce odpovím a otočím se čelem k smečce. Při té příležitosti si všimnu, že Lhář (Jawo) vypadá vyčerpaně. Bylinka má na ně mnohem větší učinek než na nás. vzpomenu si a sundám si ze zad své zavazadlo. Začnu z něj vyndavat kalíšek, několik různých bylin a pokračuji s odpovědí Spisovatelovi Není to pro ně obvyklé. I jejich směr je zvláštní. Podle toho co o nich víme tam žádné Ješterky nežijí.. Postupně utrhnu z připravených bylin pár lístků. Ty mezi prsty rozdrtím a nasypu do kalíšku. Přivoním si Musím směs upravit. Třetinová dávka by měla být tak akorát podle toho co jsem se zatím o nich dozvěděl. a trochu z připravené směsi vysypu. Poté si znovu přivoním a zaleji směs Bylinkou. S pohárem dojdu k Lháři a nabídnu mu ho. To by ti mělo na nějaký čas pomoci. "řeknu" mu a nechám mu pohár. Vrátím se ke svým věcem a Bylinku i byliny zase sbalím. Počkám co Lhář udělá s připraveným nápojem a vezmu is od nej kalíšek, který uklidím do vaku. Ten si hodím na záda a po chvíli čekání(pokud Lhár upravenou Bylinku vypil. Jinak nečekám není proč.) smečce pokynu, že je třeba vyrazit dál. |
| |
| Jawo Vzpomeneš si, jak dal Kain napít toho svého dryáku Auroře a ta pak byla nějakou dobu mimo a vypadala tehdy, jakoby do sebe obrátila na ex Johnyho láhev tequily. Podle Kaina by však nápoj, který ti připravil do pohárku, měl být tentokrát slabší. Opatrně se napiješ a převaluješ tu tekutinu na jazyku. Má příjemnou bylinnou chuť, ale nedokážeš určit, čemu se podobá. Polkneš a ucítíš, jak se ti pomalu rozlévá síla postupně po celém těle a únava mizí. Je to trochu euforický pocit. Dokonce se ti zdá, jakoby se ti snad i začaly zbystřovat smysly... |
| |
| První skupina Mňanka! Spokojená, napapaná, umyji si čumáček, zahodím pírka, která mě lechtají v tlamce. Už mám lepší náladu a chce se mi nad problémem i přemýšlet. Christof A proč nepřivážeš Hádavého jedním koncem liány k Bojovníkovi? Já budu hledat stopy Černé. Nebo se můžeme vrátit do Kainovy chýše a počkat až se Hádavý a Ima-rrrú uzdraví. Přivřu očíčka a jsem spokojená nad tím, jak hezky jsem to vymyslela. Zadívám se na větve kolem sebe. Jůů, vajíčka! Vyskočím k hnízdu nade mnou a dychtivě si prohlížím ty malinkaté modrozelené poklady s tečkami. Pokouším se počítat. Jedno, jako můj ocásek... dvě, jako mám oči... čtyři, jako mám tlapek... moc! To nesním. Vtom si vzpomenu, že občas jí vajíčka i Kain. Třeba by i tihle jedli vajíčka? Christof Chceš vajíčka? |
| |
| První skupina Džagzai To bych také mohl ale bojím se toho že by mohl na něj spadnout, ale nějak to vyřešíme. Nevím jestli je správné vracet se ke Kainovi. Můžeme tak ztratit ty ještěrky a Isabel. Pak jdu přemístit Imarua na nosítka a Johnymu přivážu na ruku liány jejíž druhý konec uvážu někde na nosítka. Takhle se nestratíš ale musíš s tím jít opatrně aby se ti nebo nám nic nestalo. Řeknu Johnymu a všimnu si že číča opět něco říká. Ne děkuji nechci. A jak ti mám vlastně říkat. Když jsme se prvně setkali měl jsem plno práce s nosítkama a moc jsem neposlouchal. |
| |
| První skupina Opatrně lapnu do tlamky jedno z vajíček a vyberu jej z hnízda. Uložím si jej mezi tlapky na větev a silně se do něj zakousnu až skořápka praskne. Vajíčko se rozprskne, přesto ale zůstane dost na to, abych vylízala jeho obsah. Christof Hmm, takže chceš pronásledovat Ještěrky i se slepým a raněným. Zadívám se na Samotáře a zamyšleně si olizuji tlapku od zbytků bílku. Zvláštní tvor... chi chi, ale třeba s ním jednou bude i legrace! Kain mi říká Džagzai. Ve vlčí řeči se mi říká aga-rú, prý to znamená "opičí kočka"... Hmmm... víš, až se rozmyslíš, jak mi budeš říkat, tak mi to řekni tou vaší řečí. Nemůžu s tebou udržovat myšlenky pořád. A když bys mě potřeboval, abych věděla, že mě voláš. Otřepu bílek i z druhé tlapky, očistím ji a vydám se za Samotářem, Hádavým a Bojovníkem. Po cestě ještě poberu jedno nebo dvě vajíčka. Sednu si k Bojovníkovi, prozkoumávám tu věc, co stvořil Samotář, a zrovna tam nenápadně schovám ta vajíčka. |
| |
| První skupina Džagzai No můžeme je odnést ptyč ale pak ztratíme čas. Ani jedna možnost není dobrá. Odpovím a přemýšlím o tom jak jí říkat. Džadzai? To mi nic neříká. a Aga-rú už vůbec ne. Ale na druhou stranu mě něco napadlo. Něco mě napadlo. U nás odkud pocházím žilo jedno hezké zvíře které bylo sice trochu jiné než ty ale jinak taky hezké. Ale to co mě napadlo je trochu zvláštní tak jsem to trochu upravil. Jak by se ti vyhovovalo oslovení Lyn? Zeptám se a pak jdu pro ostatní věci které dám opatrně na nosítka aby se nic neztratilo. |
| |
| První skupina Christof Lyn? Co to znamená? A jak to zní? A co to bylo za zvíře? A jak vypadalo? A už nežije? celá napjatá čekám, až mi Samotář zodpoví mé otázky. Ani se nehnu, sedím Bojovníkovi u nohou. Hádavý se potuluje kolem jako malé kotě. |
| |
| První skupina Na to že se někdy nechává unést zvojí zvířecí částí mi jinak příjde v pořádku. A zídavá je jako malé dítě. No třeba je nevím jak je to s jejím druhem kolika let se dožívají a kolik je jí teď. Džagzai Neznamená to asi nic, nevím jistě. Jde o jedno zvíře a pojmenovaní z jedné řeči. Tam odkud pocházím žije spousta lidí a mluví se různou řečí. A jedna řeč se používá pro nazývání zvířat rostlin a spousty dalších věcí aby všichni kdo mluví jinak věděli o co jde. No a tohle zvíře se v té řeči nazývá normálně Lynx což v mé řeči znamená Rys. Já jsem ten název jenom trochu zkrátil. Jde o zvíře které je stejného druhu jako ty i když někteří z nich vypadají trochu odlišně. Jestli žijou ale nevím. Bylo jich málo a v současné době snad ještě někteří jsou. Ale povídat si můžeme při cestě ne? Pak zkontroluji Johnyho a jeho "vodítko" a chopím se jednoho konce nosítek. Hej Johny. Budeme muset pokračovat zvládneš jít poslepu když budeš mít k nosítkům připoutanou liánu jejíž druhý konec je připoután k tobě? Nakonec už jenom čekám na odpověď. |
| |
| První skupina Christof Mmmmm, Lynx je Rys a to je kočka? To je ale hloupé, chi chi! Proč by někdo říkal kočce dvěma dalšími slovy! Ale povídat si opravdu můžeme i po cestě. Vypravuj mi o té vaší kočce... jak vypadá? Co ráda jí? Kde žije? A můžu ji potkat? Dál si sedím na té věci, kterou Samotář vyrobil pro Bojovníka. Když ji po chvilce zvedne, zhoupne se to se mnou. Moc se mi to nelíbí, ale zrovna se vykutálí i jedno vejce, tak se soustředím na to, abych ho zase hezky schovala. A pak už se vezu! |
| |
| První skupina Když zvednu nosítka vydám pomalu kupředu. Jdu za Džagzai a snažím se s ní udržovat tempo jakým jde. Snad to Imaru zvládne než se dostaneme někam kde se o něj postarají lépe. No lepší by bylo ale zbyvit Johnyho té jeho slepoty. Džagzai U nás je to se vším trošku složitější aby to někdo mohl hned chápat. Zatím jdi přede mnou po stopě a určuj kudy máme jít. No a co jinak o tom zvířeti říct. Je jich několik druhů a né všechny vypadají stejně. Mají špičaté uši které končí chomáčky hlupů.Pak ještě mají na lících docela dlouhé chlupy které taky vypadají zajímavě. Jinak má jako ty čtyři packy a ocas. No možná ještě jsou o troch uvětší než ty ale to nevím jistě. Jinak toho o ní moc nevím. Jí asi to co ty ale potkat jí bude už asi těžké. JO a ještě jedna věc. Neumí mluvit. Tedy chci říct že jsem nikdy o tom neslyšel. |
| |
| První skupina Škoda, že mě Samotář vyhnal, alespoň chvilku jsem nemusela po svých. Takže do práce... Předběhnu skupinku o hodný kus, abych mohla najít stopu. S tímhle tempem stopa vychladne. Christof To je škoda, ale třeba bychom se domluvili po našem. Ale ta vaše kočka nevypadá jako já. jsem čím dál rozmrzelejší, jak se mi špatně hledá stopa. Ani ta kočka ze Samotářova vyprávění mě nepotěšila, vůbec nevypadá jako já. Půjdu napřed, jsme příliš pomalí a stopa mizí. Kdyby se něco dělo, zavolej. A vyrazím napřed, ještě chvilku udržím telepatii, ale pak ji už musím přerušit. Doufám, že Samotáře poznám po hlase. Ale vracím se ke skupině, abych zkontrolovala, že jsou v pořádku. A pak zase běžím dopředu, abych našla stopu. |
| |
| Zajatci ještěrčího komanda Ještěrky vás nechají odpočívat jen chvíli, jejich velitelka nakáže dát vám napít a najíst, a pak všechny postrčí k dalšímu pochodu. Od této chvíle ještěrky už mezi sebou nepromluvily a jen mlčky vás pošťuchují. Hlavně Isabel, protože ta často zpomaluje kvůli únavě. Snipera jakoby náročný pochod vůbec neunavoval. Myru velitelka ještěrek pořád táhne na hřbetě a zdá se, že ta zelená potovora je snad také neunavitelná. A tak stále pokračujete, dokud se nesetmí... Druhá skupina Kain vaši skupinku vede celkem rychle a na jisto. Jawo se po vlkově dryáku cítí naprosto skvěle a opravdu se jeho smysly zostřily. Vidí lépe, rozliší víc vůní a pachů v pralese a rozeznává lépe jednotlivé zvuky. Pokračujete někam na západ, scenérie se nemění a se setměním se dostanete na místo, odkud Kain vyčte, že se tu ještěrky se zajatci zastavily, ale pak pokračovaly dál. V tu chvíli však Kainův dryák přestane účinkovat a na Jawa dolehne dvojnásobná únava. Naštěstí zranění hlavy o sobě nedává vědět. První skupina Trmácíte se tedy džunglí. Číča hledá stopy ještěrek a i když má výtečný čich, tak často jejich stopu ztrácí, protože už skoro vychladla. Naštěstí pachová stopa Isabel je dost znatelná, takže číča jde správně. Christof táhne na zádech nejen svůj batoh, ale i nosítka se zraněným Imaruem. Johny se je připoutaný provazem za ruku k nosítkám a pro něj je cesta hotovým utrpením. Jeho slepota neustupuje, takže občas zaškobrtne a s tím nákladem co nese, má co dělat aby nepadal. Nese totiž nejen batoh svůj ale také batoh Imarua, jeho samurajské brnění a ještě ke všemu i batoh Isabel a její bambusovou hůl. Vedro celé odpoledne nepolevuje a komáři jsou dost dotěrní. Je to pro vás dva dost úmorná cesta. K večeru, kdy už Christof a Johny skoro padají vyčerpáním a Imaru se stále neprobouzí a cestou pořád blouzní v horečkách, se vám podaří dostat k místu, kde Džagzai zjistí, že před vámi byl Kain s vašimi ostatními spoluhráči někdy po poledni a pak vyrazili někam na západ, takže v tuto dobu už budou daleko. Ovšem je zajímavé, že se také vrátili ze svého původního směru a po stopách ještěrek. Už se setmělo a není vidět skoro ani na krok... |
| |
| První skupina Už je skoro tma a po celodenním putování po zemi mě už notně bolí nohy a jsem unavená. Přesto stále držím stopu, i když to není snadné, Ještěrčí pach splývá s ostatními pachy, ale pach Černé mě naštěstí dokáže vést dál. Dorazíme na malinkaté prostranství, když zacítím další pachy. KAIN?! překvapením ztuhnu. Musím si čichnou ještě jednou, protože tomu nemůžu uvěřit. Je to Kain! štěstím nadskočím a hned se musím o tu novinu podělit i s ostatními: Christof, Johnny Byl tu Kain! Byl tu Kain! takovou radost jsem už dlouho nezažila a ten příval radosti nedokážu a ani nechci potlačit. Hned musím zjistit, kam šel. Proč se ale vracel? Aha! Tady je Černá... a tady Bronzová. Hmm... chvíli čenichám u cesty na západ a postupně skládám události. Nejdřív tudy prošli s Černou, pak za nimi šel Kain s Bronzovou. Cítím i další, ale nepamatuji si, kdo jak z nich voní. |
| |
| První skupina Když jsme na pokraji sil a číča se zastaví a začne povídat něco o jejím společníkovi Kainovi. To bude zřejmě ten vlčí muž nebo jak se to dá nazvat. Já prozatím položím nosítka a pomohu Johnymu sundat batohy a podám mu láhev s vodou aby ji zbytečně nehledal, pak dám napít i Izymu, následně se podívám směrem ke kočce. Džagzai Mohli bychom je zítra dohnat? A víš jak daleko mohou asi být? |
| |
| První skupina Posadím se a jako bych se celá zmenšila. Christof, Johnny Už je to dávno, dneska, když bylo slunce nejvýš tudy prošli. I když se tu na chvíli zastavili, teď už budou pryč. A my jsme moc pomalí. |
| |
| Ještěří komando Kráčíme lesem stále svižným tempem, až to některé zajatce dohání k hranicím fyzických sil. Rozhlédnu se po svých kumpánech na konci průvodu, kteří začínají mít celodenní turistiky po nekonečných lesích jistě plné zuby. Pomalu přichází noc a šero zakrývá cesty mezi stromy. Chvíli pátravě zkoumám okolí.. zastavím se na jednom místě, mrknu na ostatní vyčkávaje na tichý souhlas a po chvíli už tvoříme provizorní tábořiště. Prašššivé opiccse nessmějí pláchnout, jinak náss Saath rozzscupuje na kusy. Pojď se mnou Grejon nassbíráme nějaký ty klacky a támhle u té ssskály vyssstavíme klecs! Po té se s ještěrkou odeberu do okolí hledat vhodný materiál a liány. S příchodem tmy se vracíme do tábora a za pomoci Slojzy dostavíme klec. Tak vy chássko, táhněte dovnitř a žádný praštěný nápady,... sssmrt nikdy nesspí Zachechtám se, hledíc po ostatních, zda se smějí taky. :o) Když jsou vězni pečlivě uzavřeni, vložím si do ruky větvičky a nechám své přátele tahat, kdo půjde pro vodu a kdo na lov. Začínáme se potloukat v neprozkoumaném území, jistě je jen otázka času než se střetneme s jiným kmenem.. ..jen šaman ví, co nás zítra čeká.. |
| |
| První skupina To nevypadá moc dobře. Mají náskok a my sebou neseme ještě dva zraněné. Mohli bychom tu Izyho a Johnyho nechat ale v tom případě by nejspíš měli smrt jistou. Džagzai Ano jsme moc pomalí protože je Imaru stále v bezvědomí. Mohli bychom alespoň zkusit Johnyho zbavit slepoty. Nenapadá tě něco co bychom mohli udělat. |
| |
| Druhá skupina Snažím se udržovat stejné tempo, a pokud možno dávat pozor na cestu abych nedopadla jako Steven. Někdy se tomu nedalo vyhnout a tak jsem občas zakopla nebo mě nějaké větev šlehla. Přešla jsem to jen zamručením nebo tichem. Po zastavení stojim a vyposlechnu si Kaina Takže dostali i další z naší roztržené družiny. Co ale můžou chtít? A proč zrovna tyhle? prožene se mi hlavou pár otázek. Po Stevenových dotazech a Kainových odpovědí se zamyslim skvěle takže jim můžou udělat cokoliv, ale zatím to na to nevypadalo, jen je unesli. Ale proč ksakru míří někam kde se nevyskytují, co tam budou dělat. Zkoumavě se zadívám na Kaina a sleduji co dělá. To je snad bylinka nebo jak se jmenovalo to čeho jsme se napila. sleduji co to s Jawem udělá a celkem mě překvapí jeho reakce. Nějak nad ní nepřemýšlím jelikož jsme už zase vyrazili a já si dávala pozor na cestu a držela tempo i když pomalu mi docházely síly. zastávka?! zeptám se sama sebe a vzpomenu si na pár otázek, které mě napadly při minulé kratší zastávce Co jsi to vlastně dal Jawovi?Kdy to tak přestane působit?? letmo se podívám na Jawa A Vlastně jak to bude dál? Co bude až na Ještěrky narazíme? dokončím otázky a zadívám se n astrom, při čemž si nepřipouštím menší únavu. |
| |
| Druhá skupina Na pití se tvářím trochu podezřívavě, raději bych nějaký prášek, ale tady si do obchoďáku nezajdu, takže to do sebe vyklopím a jsem příjemně překvapený jejími účinky. Neškodilo by zjistit z čeho se to skládá a nadělat si do zásoby. Takhle už bez problémů držím tempo až do další zastávky, kde to k mé smůle přestane působit. Je to jako kocovina, ale nedávám to na sobě znát. Otázky Aurory jsou k věci, tak napjatě čekám co Kain odpoví. Rozhodně musíme osvobodit zajatce, ale jak to provést, to zatím netuším a využívám tedy času k poskytnutí úlevy svému tělu. |
| |
| Druhá skupina Když si Kain a Jawo, který je z Hráčů nejlepším stopařem, prohlédnou stopy, zjistí, že jsou staré jen několik hodin. Pořád však mají ještěrky před vámi dost velký náskok. |
| |
| Druhá skupina Všichni esně před setmením dorazíme na místo druhého zastavení Ještěrek. Zdělím to zbytku smečky a při té příležitosti si všimnu, že vipadají doct unaveně. Docela mě to překvapí jelikož já unaven vůbec nejsem. Když nad tím za přemýšlím začne mě více překvapovat má čilost než únava u zbytku smečky. Kouknu se na svoje tlapy v místech kde byly svázány šlahouny. Někde jsou to i poměrně ošlivé rány.Divné, že jsme při tom co jsem viváděl nacítil sebemenčí náznak bolesti. A teď ani únavy. začnu nad tím přemítat Jako by bolest a únavu nahradil vztek, šílenost. Z přemýšlení mě vytrhnou otázky Bronzové Bylinka odpovím po tom co si uvědomím, že mluví o Lháři.Vypadá to, že teď. doplním Budu si muset zapamatovat jaké dávky na ně působí a jak dlouho trvají. udělám si v duchu poznámku eď? No teď by jsme si mohly na chvíli odpočinout a pak vyrazíme dál. Pokud to co víme o Ještěrkách je pravdivé, tak se na noc utáboří. před další odpovědí se zamyslím To bych taky rád věděl co se stane až na Ješterky narazíme. Osvobodíme zbytek smečky. Po cestě zpátky najdeme zbytek vaší "divné smečky" a znovu se vydáme ke Knihovně. prozradím celý svůj plán. Vím, že není dokonalý, ale na některé otázky zatím neznám odpovědi. |
| |
| Ještěří komando S blížící se nocí jsem stále nervóznější. Přestože mám ještě dost sil, stálé nošení té pitomé opice mě vyčerpává.když pak Mhirtti a ostatní začnou pobíhat kolem a vyrábět klece, mám pocit, že jsem na konci svých sil. Zvažuju, jestli je rovnou nepobiji a tak si urychlím cestu, ale nakonec se rozhodnu jinak. Prostě položím opici na zem, sama si sednu vedle ní a tiše relaxuji. Alespoň hodinu nebo dvě, kdy mě nebudou otravovat hladové opice, hloupé ještěrky ani žádné jiné hnusy. Tentokrát to nechám na ostatních. |
| |
| Ještěrčí komando Mhirtti s Grejon nanosí z džungle potřebný materiál a pak se všechny ještěrky pustí do díla. Teda kromě jejich velitelky Saath, která se posadila opodál a v obličeji se jí usadil netečný výraz. Netrvá to dlouho a klec je hotová. Je vidět, že v tom mají ještěrky cvik. Jsou to klacky zabodnuté do země, napevno provázané liánami, dokonce i střechu to má. A je v ní místo akorát pro tři, aby se tam dokázali i nátáhnout a vyspat se. Když Čar odtáhne bezvládnou Myru do klece, Mhirtti dam dostrká Snipera s Isabel a okomentuje to svou poznámkou, ostatní ještěrky se syčivě rozchechtají: "Sh..ssh..ssshh..." "Jo! A hlavně ty, modrovokej! Na tebe mám sssspadeno, tak ssi dej posssor." zahrozí Slojsa směrem ke Sniperovi. Zle se přitom šklebí a svá slova doprovodí tím, že naznačí svým srpem podříznutí krku. Ostatní ještěrky se zase rozchechtají, ale Grejon napomene svého kumpána Slojsu: "Tobě ten výprasssk od Saath nesstačil šše, shsshh? Nech tu opicssi ušš konečšně být." "Dobrá. Ale ssstejně ssi ho pohlídám." zasyčí ještě Slojsa a ještěrky se ještě chechtají. Čar pak odběhne do lesa a když se vrátí, táhne za sebou jakési zvíře podobné pakoňovi. Ještěrky se ani neobtěžují s rozděláváním nějakého ohně a pěkně zasyrova a nakrvavo se nabaští. Zbytky mršiny pak za všeobecného sykotu a smíchu hodí zajatcům do klece, aby se taky najedli. Isabel v obličeji trochu ocákne krev. S tím se každá z ještěrek uvelebí, kde se jí to hodí a dál si zajatců nevšímají. Za malou chviličku je slyšet jen lehké syčivé oddychování. Myra je stále mimo, ale nezdá se, že by na tom byla špatně. Jakoby ji ty zelené potvory jenom něčím omámili. A tak končí třetí den na planetě pro Snipera, Isabel a Myru, kteří se stali nedobrovolnými zajatci ještěrek, pro které to byl den jako jakýkoli jiný. Anebo dnešek ještě bude mít nějaké pokračování? Kdo ví... |
| |
| První skupina Christof Nooo, já nevím, mně se do rána zrak vrátil. Co zkusit Hádavému vypláchnout oči vodou? |
| |
| Pvní skupina Vypláchnout oči? Také mě to napadlo ale štve mě že jsem to nezkusil dřív než jsme vyrazili. Ale zkusit to můžu. Džagzai Dobrá tedy zkusit to můžeme když nejsou jiné nápady. Pak se chopím jedné lahve s vodou a pokusím se co nejlépe vypláchnout. Snad to zabere a Johny bude vidět vše se pak dost usnadní. |
| |
| První skupina Když Christof chrstne vodu do obličeje Johnyho, žádného vděku se nedočká. Spíš nadávek. A ani potom, co už zanechá vtípků a mnohem opatrněji se snaží propláchnout jeho oči, se nic nezmění. Zrak se Johnymu stále nevrací... |
| |
| První skupina „Sakra, Chrisi!“ vykřiknu, ale pak se uklidním a začnu mrkat. Nenadávám, nedělám problémy, skoro jako kdybych chápal, že tohle není sranda. „No?“ ozvu se po chvíli a poulím na Christofa oči. Po chvíli mi ujede každé na jinou stranu. „Proč to nefunguje?!“ |
| |
| První skupina Zatímco Samotář štrachá ve vacích, já si zajdu k Bojovníkovi pro svou večeři v podobě vajíčka a vyšplhám si s ním hezky na strom. A pak začne legrace! Samotář chrstne na Hádavého vodu, ten nadává, a to mu ani nemusím rozumět. Já věděla, že s ním bude legrace! Christof Chi chi chi, to jsi udělal schválně? |
| |
| druhá skupina bylinka ale vždyť co to dělala se mnou probleskne mi hlavou Ta bylinka byla nějaká slabší což? zeptám se zvědavě. odpočinek přijímám, vděčně se usměju A jak tu teda budeme dlouho, a kdy by jsme ještěrky mohli tak dostihnout? vyšlu další otázky ke Kainovi Plán to není špatný, ale může se ještě něco zvrtnout v náš neprospěch podotknu, udělám pár kroků k nejbližšímu stromu, což není žádný problém, posadím se mu ke kořenům a opřu se o kmen porostlý mechem. úleva |
| |
| Ještěrčí komando Jdeme džunglí a jak to tak vypadá ty ještěrky vážně baví mě popohánět šťoucháním. Jako by ty hlavy skopový neviděli, že už jsem dost utahaná na to aby se ze mě nestal chodíví spáč. Já chci odpočinek! běduju v duchu. A jako by ty zelený palice slyšeli moje myšlenky zastaví se a začnou nám dělat vězení. Akorát pro tři lidi. pomyslím když mě šoupnou dovnitř. Je tam i Sniper a Myra. Kouknu na Myru ale vypadá v pořádku. Lehnu si tedy vedle ní, protože ten jeden krok, který by mě přenesl na druhou stranu klece, kde bych se uvelebila už v mým případě nepřipadá v úvahu. Sednu si tedy a kouknu co dělaj ještěrky. Hned na to toho lituju. Sice už jsem to viděla ale pořád mi to obrací žaludek naruby. Pak jako by si z nás ještěrky stříleli nám hoděj zbytek masa. Bože! řeknu zhrozeně když se mi na obličej dostane krev. Snažím se jí setřít. Nevím jestli se mi to povedlo nebo jestli jsem si jí tam rozmzala ještě víc. Nakonec to vzdám a lehnu si na záda. Dobrou Snipere. řeknu mu a zavřu oči, překulím se na bok načež usínám spánkem spravedlivých. |
| |
| První skupina Potom co se pokusím vypláchnout Johnymu obličej za pomocí vody se nedočkám žádného výsledku. Sakra. Zase smůla. Co dál? Džagzai Bohužel to nezabralo. Budeme tedy muset pokračovat v cestě. Navíc nemůžeme dlouho odpočívat abychom neztratily stopu. Co myslíš ty? |
| |
| První skupina Christof Já nevím... nejlepší bylo, kdybyste zůstali a počkali, až se oba uzdraví. Ale tady pro vás není bezpečno. Měli jste se vrátit na mýtinu... dokonce mě přešla i chuť na večeři a to mne docela kručí v břiše. Můžu jít napřed a najít Kaina. Třeba nám pomůže. Ale zase nám zmizí Ještěrky s Černou... otráveně shodím vajíčko ze stromu. |
| |
| První skupina Vrátit se, zůstat, pokračovat. Co dělat. Jak má člověk vědět že je to nebo to rozhodnutí nejlepší. Navíc když se budeme vracet na mýtinu může to být ztráta času. Džagzai Mohli jsme se vrátit na mýtinu ale ty sama jsi před chvílí říkala že tu byl tvůj přítel Kain. To znamená že na mýtině by s nimi musel někdo zůstat a jelikož nejsem tak vyvinut jako ty tak bych to byl asi já. Prozatím si odpočineme ale budeme pokračovat za ještěrkami. Kdyžtak potom můžeš jít napřed a budeš mi enchávat nějaké značky abych věděl kam jít a budu hned za tebou. Potom bude stačit jen se vrátit kousek zpátky a najdeš mě. |
| |
| První skupina Christof Dobře,, půjdu napřed najít Kaina, a pak se pro vás vrátím. Postarej se o smečku dobře, do rána zůstaneme tady. Jdu si něco ulovit, maso bude potřeba před tou dlouhou cestou. Kdybych byla obzvlášť šikovná, mohla bych nějakého ptáčka donést i smečce. Někdy je těžké starat se o smečku! Až se utáboří a ulehnou, vydám se najít Kaina. Vím, že to bude dlouhá noc, ale moc se těším, až jej zase uvidím, moc se mi po něm stýská. Před odchodem ještě prohledám okolí tábora, aby je nic neohrozilo, a pak vyrazím! |
| |
| Druhá skupina Všichni S chodím ze zad vak a pouzdro s lukem. Měl bych něco sníst. pomyslím si. Z vaku vytáhnu jedno z pečených mas a zakousnu se do něj. Chutná to hůř než prach arény. zhodnotím maso Takže krom nepříčetnosti, neúnavy a nemožnosti plně užívat Umění to způsobuje i nechutenství. pomyslím si a pak se zarazím A pocit sytosti?! bleskne mi hlavou. Donutím se maso dojít a při tom přemítam o tom, že celou cestu jsem nepocítil ani hlad a ani žízeň Trošku nebezpečné. To je vidět. Pokud vše půjde tak jak předpokládám tak by jsme mohly ještěrky dohnat ještě dnes. začnu odpovídat na druhou otázku Vše se může, jak ty říkáš, zvrtnout. krátce odpovím Teď se najezte a pokuste si odpočinout. Řeknu vám až bude čas vyrazit. při řeči dojdu k jednomu stromu. K jeho kořenům si sednu a opřu se o kmen. Své věci nechám kus od sebe a uvedu se do lehké meditace. A začnu odpovídat Bronzové na dotaz ohledně Bylinky. Aurora Máš pravdu byla slabší. Tohle byla třetinová dávka o proti tomu co bych pil já. Díky tobě jsem zjistil, že na normální dávky nejste stavění. Ale před tím jse mneřekl všechno. To co jsme dal Lháři byla určitá směs bylin v kombinaci s Bylinkou. Určitě jsi si všimla jiných účinků než měla na tebe. Ty jsi totiž pila Bylinku čistou. řeknu Bronzové odpověď na první otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Když zodpovím všechny dotazy Bronzové, začnu nabírat síly z meditace. Doufám, že to bude fungovat. probleskne mi hlavou něž se do meditace ponořím úplně. Vím, že kdyby se v okolí objevilo nějaké nebezpečí okamžitě bych se probral. Ale za cenu zmaření mé snahy. Když, jak doufám, naberu dost sil (cca do 1h) vydoluji ze vzpomínem Džagzai. Představím si jí a vzpomenu si na její "mluvení". Pokusím se na něj naladit a plnou silou vyšlu jednu myšlenku. Jedno slovo ve kterém je stopa, která by jí měla ke mě dovést a celý můj plán. DŽAGZAI !!! Nevím jestli jsem byl úspěšný, ale pomalu dostanu zpátky do lehká meditace a dál nabírám sílu a čekám. Vím že nemohu čekat moc dlouho a tak se po nějaké době proberu a upozorním smečku, že je čas jít dál. ___________________ tohle celé by se melo bejít do 2h |
| |
| Ještěrčí komando Když se mě Isabel zeptá na Myru, řeknu jí co sem se dozvěděl Prej je v pořádku Od chvíle co sme měli chvíli odpočinku uběhla už nějaká doba, a jediné nad čim přemýšlím je kdo nás chce a proč zrovna nás, po chvíli mě napadne několik možností proč mě, ale u ostatních z naší „zajatecké skupinky“ mě nic nenapadá, také se blíží další zastávka. Ihned co se zastavíme vyrazí dvě ještěrky do džungle, po chvíli se vrátí načež vytvoří klec do které nás naženou. Najdu si místo kde nebudu moc překážet aby se mohly Myra s Isabel vyspat. Po pár minutách se zase ještěrky pouštějí do „hodování“, pak k nám hodí kus masa, bohužel pro Isabel jí zase zkropí krev. Hostina ještěrek pomalu končí. Začnu si probírat a srovnávat informace mích spoluzajatcích Dobře co o nich vlastně vím, znám jejich jména, místo kde žijí, pracují, … z myšlenek mě vytrhne až Isabel s popřáním dobrého spánku obratem jí odpovím Tobě taky dobrou noc pak se zase uvrhnu do svých myšlenek člověče co to je s tebou, seš milej, všímáš si ostatních, sice něco podobnýho máš dělat, ale neměl bys to tak přehánět. Zklidni!! Utiším hlásek, zavřu oči a během pár minut usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Druhá skupina - někde na západě, po stopách ještěrek Jawo, Steven, Zack, Aurora Jak Kain prohlásí, že byste mohli ještěrky s vašimi zajatými spoluhráči dohnat ještě dnes, Aurora se rozhlédne po ostatních. Jawo sedí opřený o strom a nezdá se, že by po odeznění účinků Kainova dryáku byl schopen dalšího pochodu. Steven i Zack také vypadají na konci sil. Nemluvě o samotné Auroře, která už únavou sotva plete nohama. A mezitím co Kain medituje, na což jste si u něj už pomau zvykli a nepřipadá vám to tolik zvláštní, rychle se stmívá. Únava z celodenního pochodu a předchozí napůl probděné noci se projeví v plné síle a i když se někteří z vás snaží být vzhůru, všichni čtyři usnete. Zack usne tak jak je, i s batohem na zádech... Kain Ponoříš se do meditace. Zprvu ti to moc nejde, protože tě rozrušuje ještě doznívající vlčí zuřivost. Nakonec ji však přemůžeš a konečně odezní. Tvá mysl se spojí s pralesními silami a začneš nabírat duševní sílu. Začínáš chápat lépe onen intenzivní zážitek stavu zvířecké zuřivosti, který vlastně trval až doteď. Probudil v tobě větší sílu a výdrž, ale zároveň způsobil tvoji krátkodobou nepříčetnost a nemožnost plného soustředění na Umění. A dokonce jsi v tom stavu ani nevnímal hlad nebo potřebu odpočinku. Mnohem znepokojující však je fakt, že ovládnout zuřivost není vůbec jednoduché. Vzpomeneš si na vyprávění tvého učitele Bena. Vlčí zuřivost je podle jeho slov dědictví zvířecích předků tvého národa. Ten, kdo se naučí ji ovládat, splní část Zkoušky. Vlčí dědictví, mysl a tělo musí být v rovnováze... Své myšlenky pak upneš ke své kočičí přítelkyni. Vaše duševní pouto už je celkem silné a tak získáš pocit, že Džagzai není daleko. Snad dokonce na cestě k tobě... Ale ne zas tak blízko, aby ses s ní dokázal telepaticky spojit. Alespoň teď ještě ne. Když se probereš z tranzu, už není vidět ani na krok. Duševně se cítíš odpočatě, ale tvé tělo přecejenom hlásí známky únavy. Rozhlédneš se po dvounožcích z podivné smečky, a ti ke tvému překvapení usnuli... |
| |
| První skupina, někde na západě Christof, Johny, Imaru Když na džungli padne tma, provizorní tábor už je hotový a o Imarua postaráno. Konečně se nakrátko probudil, ale okolí nevnímal a blouznil. Alespoň se napil vody a zase usnul. Džagzai se podařilo ulovit malého hraboše a ještě dva džibúy, nechala vám je, kdybyste měli hlad, a zmizela v temnotě. Zůstali jste sami. Váš třetí den na planetě se chýlí ke konci... Džagzai Vyrazíš za Kainem. S orientací v noci nemáš problém a Kainova stopa je naštěstí zřetelná, takže nebloudíš. Občas tě donutí zastavit skřeky nočních tvorů a pak chvíli posloucháš a čenicháš, jestli není někde nebezpečí. Mineš místo, kde ještěrky ulovily pralesní opičku a najdeš zbytek její mršiny, ale nezastavuješ, protože Kain a jeho část Podivné smečky jsou pořád ještě daleko před tebou. Ale jak se k nim blížíš, sílí v tobě pocit, že Kain už o tobě ví. Odhaduješ, že kolem půlnoci by ses k němu mohla dostat... |
| |
| O samotě v džungli Touha vidět Kaina mě žene dál. Džungle se ozývá nočním životem, proto se občas zastavím, abych se ujistila, že kolem mne neloví něco většího. Na jedné takové zastávce si na něco vzpomenu. Já zapomněla dělat značky! seběhnu dolů po kmeni a ve výšce Samotářových tlapek nanesu pachovou značku. Každá kočka by ji hned přečetla. Ale ucítí ji Samotář? Tahle divná smečka nevypadá, že by uměla číst značky... mají malé čumáčky a ani mě nepoznali, když jsem je sledovala. Tehdy se chovali zmateně a jako slepí... přemýšlím a vzpomínám, ale trvá to jen okamžik. Pro jistotu tedy dvakrát škrábnu do kůry a zase mizím. Tentokrát už zastavuji častěji, abych udělala značku a blížím se ke Kainovi. Pocit, že se blížím je čím dál silnější. Kain Kaine... Kaine! Kde jsi? |
| |
| První skupina Když číča odejde věnuji se našim zraněným a také tábořišti. Nakonec je vše hotovo a kolem nás je jen tma. Vzpomenu si také na něco co nám číča ulovila. Něco nejspíš hraboš a pak mě neznámé zvíře. Sice nejsem moc dobrý kuchař ale rozhodnu se něco upéct na ohništi. Dobrá ráno budeme pokračovat ve stopách té kočky a budu se muset snažit abych to s těma nosítkama a Johnym zvládl. Poslyš Johny. Potřebuji si o něčem promluvit. Budeme muset zůstat přes noc abychom si odpočinuli. Nevim jak ty ale já jsem kvůli těm nosítkům dost utahanej a potřebuji trochu spát. Problém je v tom že zase nevíme kde jsme a co žije kolem nás. Proto budu hlídat a pak tě někdy večer vzbudím aby jsi mě střídal. Vím že nevidíš ale potřebuji alespoň tvůj sluch. Stejnak se musíš učit jak se jako slepý pohybovat a jednat než se ti vrátí zrak což nevíš kdy bude. Pak ještě chvíli opékám toho hraboše a když je hotov dám půlku Johnymu. Pokud jde o jídlo tak máš s tim zrakem docela kliku. |
| |
| Druhá skupina Džagzai PRoberu se z meditace a první co zjistím je, že zbytek smečky ůnavou padnul do světa snů. Asi nemají dostatečný trénink. Zajímalo by mě jetli by byli schopni projít alespoň První Zkouškou. pomyslim si. Vylovím ze svých vecí vak s listovou vodou a pořádně se napiju. Že by konečně zuřivost zmizela? zeptám se sám sebe. Zašpuntuji vak s vodou a chystám se ho ulklidit. V tom se zarazím Co to bylo? Tlapy mi chytnou meče bez mého přičinění. Než si to stihnu uvědomit tak mám horní měč tasený a spodní připravený. Tentokrát mě nezaskočí. probleskne mi hlavou a zurivost znovu vyplave. Ne. Znova už ne! otřepu se. Co mě to vlastně překvapilo? začnu přemýšlet a při tom uklidím horní meč. U spodního nechám radeji pojistku odjištěnou. Jistota je jistota. Jako bych ten pocit už kdysi cítil. zavzpomínám. Vzpomínám a přemýšlím. Cítil jsem ji poblíž. Takže by to mohla být jedině... Kočičko? zkusím to znovu. |
| |
| V džungli Kain Celá šťastá zavolám: Kaine! Trochu zaváhám... Co to cítím? Jako by nemohl mluvit? Hned se opatrně zeptám: Co se děje? Jsi v pořádku? Už běžím k tobě! Přidám ještě do kroku. Sem tam si splním značkovací povinnost, ale Kain je teď pro mne přednější. Má potíže? Napadl je někdo? Ještěrky? |
| |
| Dočasné tábořiště druhé skupiny - několik hodin po půlnoci Kain Naštěstí se tvoje vlčí zuřivost při pomyšlení na ještěrky neprojevila v plné síle a byl to jen slabý záchvěv. Pak zaznamenáš ve své mysli Džagzain hlas. To se dostala už poměrně blízko. Ale ještě hodnou chvíli jí trvá, než se u tebe konečně objeví... Džagzai Jak se pralesem přibližuješ ke Kainovi, přes telepatický most pociťuješ zvláštní vibrace, takové zvířecké. Když se konečně dlouho po půlnoci unavená k němu dostaneš, spatříš ho sedět u kořenů jednoho ze stromů. Jak jinak, opět medituje. Všichni dvounožci spí. Ale nikde tu necítíš pach Střelce a Žlutěchlupaté... |
| |
| U Kaina (PJ, dovolím si tě opravit... Ještěrky sebraly Raněnou místo Bronzové ;3 ) Ještě pár skoků a už jsem nad táborem Kainovy smečky. Na chvíli se zastavím, abych zjistila, co se tu děje, proč je Kain takový zvláštní? Takový, jakého ho ještě neznám... Cítím Kaina, dokonce i Lháře, Pisálka a Tichého. I Bronzová tu je! Za chvilku i zahlédnu Kaina, jak sedí pod stromem a nedaleko od něj ležící smečku. Ještěrky nikde necítím ani nevidím. Přesunu se tiše na Kainův strom a seběhnu k němu. Kain Baf! Jsi v pořádku? |
| |
| (Dzagzai ma pravdu a navic nikoho jsem na Zlutochlupatou neprekrtili) ____________________________________________ U spicí smečky Džagzai Čekám než ke mě Čičinka dorazí. ěkám několik hodin i když odhadovat čas při meditaci není zrovna nejjednodušší. Už je tu. pousměji se když Kočičku ucítím ve své blízkosti. Zaslechnu zašustění listí í to nikdy nepřestane bavit. Vím, že je to ona a také, že kdybych to něčekal tak bych jí nemohl ani slyšet. "Lek!" zašeptám, nechci vzbudit odpočívající smečku "Netuším. Snad jsem." |
| |
| U Kaina Kain To jsem ráda! Ale zníš nějak... divně. Co se stalo? Kam zmizela Raněná a Střelec? sešplhám ke Kainovi, usadím se mu za hlavou a začnu mu čistit kožich mezi ušima. |
| |
| U spicí smečky Džagzai Nech toho. oženu se po Džagzi kdyz mě začne čistit. Ale je to jen mavnuti nechtěl bych jí i třeba omylem ublížit. Jednou to stačilo! Selhal jsem. Nedokázal jsem je ochránit před Ještěrkama. chabě Čičince odpovím. |
| |
| U Kaina Na chvilku přestanu a uhnu Kainově tlapě jen hlavou. Chi chi, je pořád stejný! Nikdy se mu tohle moc nelíbilo. Hmmmm, nemusíš být smutný, začnu příst, což musí Kainovi v hlavě znít docela zajímavě. Mně unesli Černou. Bojovník je zraněný a Hádavý nevidí. Tvá smečka... přestanu příst a začenichám, ...zdá se být v pořádku. Znovu začnu čistit Kainovi kožich, tentokrát za krkem. Nejde ani o to, že by byl špinavý, i když... podle všeho šel ostře celý den a na mytí ani nepomyslel, ale spíš pro pocit uklidnění. A nikdo po tobě nemůže chtít, abys ubránil smečku před útokem Ještěrek! Navíc ses rozhodl Ještěrky pronásledovat a zbytek smečky zachránit. Myslím, že děláš víc než dost. |
| |
| První skupina Nejsem moc použitelný, a tak akorát dřepím se staženýma botama a dělám si vedle sebe hromádku klacíků, vedle ní pak další z lístků a všechen hmyz cvrnkám do okolí. Dokonce jsem si už i dokázal dojít na záchod a podle čichu by si člověk myslel, že jsem tam vše zvládl dobře. „Jasný, Chrisy,“ zabručím v odpověď, „budu hlídat vstoje. S tmou před očima bych hned usnul.“ Únava a slepota mi berou sílu. Brzy se uložím ke spánku, Už nikdy si neprojdu ty pornáče. |
| |
| U spící smečky Džagzai Z ničeho nic mi začne brnět lebka. To přede? Ty se nezměníš viď? O Černé vím. Slyšel jsem je jak o tom mluví. pohlédnu na smečku Jsou utakaný jak vlčata, ale jinak jsou asi v pořádku. pousměji se, když se čičinka přesune s čistící prací na můj krk. Nikdy jsem to neměl moc rád, ale an druhou stranu to uklidňuje. Já ji ani nebránil. Nemohl jsme Kočičko. Použili náš přístřešek jako past. Podcenili jsem je. Já i Klany, Rada. Pokud se dostanu před Radu budu jim muset o Ještěrkách něco povědět. tlapou si šáhnu za krk a začnu Džagzai drbat za ušima. Při tom znovu pohlédnu k smečce Nejen o Ještěrkách. Ale zranění a slepota není dobré. To by mohlo silně spomalit náš pozdější ústup do loviště Klanů. začnu přemýšlet nad důležitějšími věcmi A ke všemu teď jsem skoro připraven o celou svou sílu. Stěží můžu používat telepatii. Musím TO ze sebe dostat! volnou talpou udělám do země hluboké rýhy. Ale začínám ty tvory obdivovat. kývnu směrem k spící smečce Oni narozdíl odemě stopovat Ještěrky nemuseli. povzdechnu si. Nemusím jí říkat, že kdyby to bylo možné tak budu pokračovat v ceste ke Knihovně. Některé věci vědět nemusí. |
| |
| U Kaina Znovu zapředu. Hmmmm, tahle smečka je zvláštní. Víme to oba dva už od začátku. Necítí džungli, neslyší džungli a jsou slabí, slabí jako koťata. Přesto ale mají spoustu překvapení... Černá má drápky, Střelec umí nepostřehnutelně střílet ty své trny. A viděl jsi jeho auru? Nikdy se nemění! A přesto tahle smečka, když o ty dva přišla, se je přes všechno to hádání vydala zachránit! I Samotář chce ulovit Ještěrky! A to táhne Bojovníka na pelíšku a Hádavého vede na liáně. Otřu si čumáček, chvilku nastavím hlavu drbání, ale pak mu slezu do klína. Každý ví, že jsou Ještěrky nebezpečné, a Klany udělaly chybu, když na to zapomněly. Ale co uděláme teď s Bojovníkem a Hádavým? Říkáš, že nechceš, aby šli se smečkou. Ale co mám tedy dělat? Jsme moc daleko od vás a já je nedokážu ochránit ani proti opičkám... chi chi, možná před jednou ano, mlsně se olíznu. Mám hlad. |
| |
| U spící smečky Džagzai A nepatří do džungle. doplním Kočičku. Možná, ale jen matně, když jsi je přivedla. Víš přeci, že já nemohu vidět aury jindy než v meditaci. Ale slyšel jsem kdysi, že jednotky Klanů mají podobně nemněnou auru. Tedy buď se nezmění nikomu a nebo všem stejně. zauvažuji Možná patří k podoboné jednotce. Co myslíš? dokončím úvahy o Střelci Obdivuhodné. Ale myslíš, že nás bez tebe bude schopen vystopovat? Sleduji jak se mi Džagzai přesune na klín. Přesu nu svou tlapu a dál ji drbu za ušima. To, že tu chybu udělaly Klany mě až tak neštve. Neřekl jsem, že nechci aby se přidali, ale že by nás při ústupu asi zdržovali. Nevím co snima Čiči. Vím jen o dvou možnostech. Buď zavedeš zbytek mé smečky ke Knihovně a po cestě přiberete i Samotáře s raněnými a já půjdu po Ještěrkách. odmlčím se. Ani jeden nápad se mi nelíbí, ale co dělat? A se vrátiíš k Samotářově smečce a povedeš je směrem ke Knihovně. My si dojdem k Ještěrkám pro zbytek smečky a pak jen můžem doufat, že když to vyjde, tak zraníme Ještěrky tak vážně aby jsme získali dostatek času k ústupu. při zmínce o jídle se zachmuřím Doufám, že alespoň jí to bude chutnat. pomyslím si a volnou tlapou vylovím z vaku jedno maso. Přestanu Džagzai drbat a urvu kousek masa a ten ji podám. Tímto způsobem začnu Čičinku krmit (pokud se nechá). |
| |
| U Kaina Nevím, jestli patří k jednotce, je jediný, kdo má stále stejnou auru. Nikdy se nevzteká, nikdy se nebojí. Samotářovi jsem nechávala značky po cestě k tobě. Vezmu si od Kaina kus masa a s chutí jej shltnu. Teprve teď mi začíná docházet, jak obrovský hlad mám a jak příšerně jsem unavená. Kaine, já ale nevím, kde je Knihovna. Ale možná by se Bronzová raději vzdala honu na Ještěrky, za to Samotář vypadá, že by jim rád ošklivě ublížil! Chi chi chi A shltnu další kousek masa, pokud mi ještě Kain dá. |
| |
| U spící smečky Džagzai Hmm. Až nastena čas zeptáme se ho. Dobrý nápad, ale bude je schopen ucítit? Nevypadal, že by měl lepší čich než kdokoliv jiný z nich. Dál ji krmím masem a přemýšlím o jejích slovech. Možná by to šlo. Bronzovou musím dostat před Radu i kdyby to byla poslední věc co udělám! Myslíš, že bude schopen tuhle trasu urazit? měl jsem v plánu dostihnout Ještěrky tak, abychom mohly zaútočit před svítáním. optám se Čičinky a natáhnu se pro další maso Máš ještě hlad? |
| |
| U Kaina Mám hlad jako vlk! Chi chi. Schramstnu další kus masa. Moje smečka je půl noci za vámi a potřebuji někoho, kdo by odvedl raněné. Když mi řekneš, kam mám smečku vést, tak je odvedu. Ale budu se o tebe moc a moc bát, když půjdeš lovit Ještěrky... Už se mi pomalu klíží oči, ten noční běh byl vysilující a tenhle rozhovor už mi také moc sil nenechává... Ale nikam už teď nepůjdu, zůstanu s Kainem a vyspím se do rána. Pak najdu svou smečku a odvedu je k Vlkům, když mi Kain řekne kudy. |
| |
| U spící smečky Džagzai Jen se najez. Budeš to potřebovat. dal Kočičku krmím a přemýšlím Je mi líto, že o mě budeš mít strach, ale já je musím lovit. Musím získat zpět svou smečku. Má krev mě k tomu nutí. Nějak to do rána promyslím a uvidíme co dál. Teď už ale reději odpočívej a nabírej síly. Budou potřeba. podám Džagzai poslední kousek masa a začnu ji hladit. Poslouchám okolí a hlídám zbytek mé smečky. Ať vymyslím cokoliv musíme vyrazit tak aby jsem urazili tak dva až tři dlouhé běhy před východem slunce. I když s nimi asi urazím tak jeden. přemýšlím Snad nás bude provázet přízen Sester.. Když Čičinka usne začnu znovu meditovat. Nenechám se znovu překvapit! |
| |
| RÁNO ČTVRTÉHO DNE POBYTU HRÁČŮ NA PLANETĚ |
| |
| Druhá skupina - někde v džungli ve stopách ještěrek Kain Medituješ, ale únava tě nakonec přece jen brzo přemůže. To je také stinná stránka zvířecí zuřivosti - dodá sílu a výdrž, ale když přejde, únava se projeví dvojnásobně. Usneš hlubokým spánkem. Kdyby však hrozilo nebezpečí, probudil by tě tvůj čich. I když včera, když vás přepadly ještěrky, taky jsi je ucítil, ale nedokázal ses včas probudit. Způsobila to nějakým svým kouzlem ta ještěří šamanka? Kvůli únavě to přece být nemohlo, protože dřív při takovém varování tě tvůj vypěstovaný reflex dokázal ze spánku probudit. Až do rána se však naštěstí nic nestane. Snad kromě jediné věci - chvíli před rozbřeskem z nebe spadnou první kapičky deště, které se brzo změní v hustý déšť. V tuhle roční dobu přicházejí deště rychle a nečekaně a nikdy není jisté, jestli bude pršet celý den nebo déle. Někde v dálce zaduní hrom... Džagzai Probudíš se, když ti dopadne první kapka deště na čumák. Kain už je vzhůru a pomalu se začínají probouzet i dvounožci z Podivné smečky... Hráči Vás také probudí déšť a hned na to uslyšíte zahřmění. Propletené koruny vysokých stromů nad vámi sice dokáží částečně chránit a jen některými světlinami dopadnou kapky přímo na zem, ale dešťová voda si najde cestu dolů a stéká po listech, liánách i kmenech stromů. Vzduch ještě více zvhlne. Spánek vám sice vrátil síly, ale hustý déšť pro některé z vás není příjemná záležitost. Aurora i Steven jsou zvyklí z pozemských megaplexů, že ve městě i za deště člověk nezmokne, protože se tam dá všude schovat, nebo třeba ani nevytahovat paty z domova. Kdežto tady se před vodou nedá nikam utéct. Zackovi kvůli jeho dřívějšímu vojenskému výcviku déšť nevadí. Jawo je zvyklý z Madagaskarské džungle, že tam často prší. Vidíte, že Kain už je vzhůru... a je tu dokonce i číča! Víte, že ji Kain poslal po stopách vašich spoluhráčů, kteří se od vás oddělili... |
| |
| První skupina - někde v džungli Christof Během tvojí hlídky na tebe často padala dřímota a měl jsi co dělat, aby neusnul. Únava po celodenním plahočení hustou džunglí o sobě dala znát. A když jsi pak vzbudil Johnyho, aby tě prostřídal, usnul jsi jako nemluvně. Ráno tě probudí Johnyho chrápání. Imaru spí a zdá se jeho stav neměnný. Kočku nikde nevidíš. Chvíli na to začne pršet. Zjistíš, že zrovna nad vámi v klenbě z větví a listí je světlina a tou začnou na vás dopadat kapky deště přímo. To probudí i Johnyho... Johny Když jsi v noční hlídce vystřídal Christofa, nevydržel jsi dlouho a usnul jsi. Naštěstí se však nic nestalo a noc byla klidná. Zdá se ti nějaký příjemný sen, ale přeruší ho déšť, který ti začne smáčet obličej a v tu ránu na ten sen zapomeneš. Když si vytřeš těch pár kapek z očí, zjistíš, že se ti snad začíná vracet zrak! Vidíš sice dost rozmazaně, ale je to nádherný pocit, když nevidíš jen černočernou tmu a musíš se spoléhat jen na sluch a na hmat... |
| |
| Ještěrčí komando - cesta na Západ, na hranicích s Kith Beej Saath, Mhirtti V noci se nestalo nic zvláštního. Probudíte se ještě za tmy, tak jako máte ve zvyku a ve vzduchu ucítíte větší vlhkost. To znamená jediné, přijde déšť. A opravdu se svítáním se tak stane. Tady to bude asi dost obvyklé. Proto se právě zdejším končinám říká Kith Beej - "Země, kde je víc vody a močálů než pevné půdy". Slojsa, Grejon i Čar už jsou také vzhůru a připravení k dalšímu pochodu. Sniper, Isabel, Myra Probudí vás déšť. Ohrádka, do které vás ještěrky zavřely, sice má střechu, ale jenom proto, abyste se nesnažili uprchnout přelezením. Takže za chvilku na vás začne téct z listí okolních stromů. Myra se konečně také probudí, ale mlčí. Tváří se schlíple a je na ní vidět, že takhle si to vůbec nepředstavovala. Ještěrky už se zdají všechny na nohou a čilé... |
| |
| První skupina - někde v džungli Snažil jsem se počítat, abych zabránil spánku, tiše jsem si pobrukoval, mluvil sám se sebou, ale dosáhl jsem jen toho, že jsem se dokonale uspal. A tak jsem hajal až do rána, kolíbán příjemnými sny a přikryt únavou. Ranní deštík mě už ani moc nepřekvapil. Když jsem si uvědomil, že žiju a jsem člověk, došlo mi také, kde se nacházím. „Do pekla s tebou, hnusná planeto,“ zavrčím a rozhlédnu se po okolní rozmazané zeleni. Chvíli je ohromeně mrkám a protírám si oči, pak se začnu pochechtávat a nakonec radostně řehtat. I pár slzí jsem si musel otřít. |
| |
| Druhá skupina Z neklidného spánku na zemí pokryté nějakými travinami mě probudí vlhko a mokro. Chvíli nechápavě ležím a nechám kapky deště dopadat na obličej a pak se z heknutím zvednu na nohy. Chvíli trvá, než protáhnu ztuhlé tělo. Pane jo, jsem snad ještě unavenější než včera. A navíc tohle psí počasí. Kde jsou mágové, kteří tohle umí odstranit. Nad svými myšlenkami se pousměji a pak si zkontroluji pikslu, ve které mám schovaný pergamen a psací náčiní a pořádně jí uvážu a schovám na dno svého batohu. Přeci jen nechci přijít o všechnu svou dosavadní práci kvůli troše deště. Pohlédnu ke Kainovi a hned si všimnu Džagzai. Přijdu k ní a když se nechá, tak jí podrbu za uchem. "Ahojky kočko, kde ses tu vzala?" zeptám se a z hlasu mi zní potěšení nad tímto "shledáním". Potom se obrátím na Kaina a snažím se s ním navázat oční kontakt k obnovení, nebo vytvoření nového myšlenkového spojení pro komunikaci. |
| |
| U Kaina Není nad ranní déšť, to zase bude den! Ještě rozespalá slezu Kainovi z klína, kde jsem asi prospala bez hnutí celou noc. Pořádně se protáhnu a zívnu. Při mytí na větvi pod nějakým vhodným velkým listem zároveň sleduji probouzející se Smečku... Steven po čase vstane, vydá se ke Kainovi a mně a vypadá, že by si chtěl povídat. Vyluzuje ty legrační zvuky a snaží se na mě dosáhnout. Má ale smůlu, jsem na něj moc vysoko, a tak se bavím jeho marným pokusem. Kain Dobré ráno, Kaine. Jak ses vyspal? A jak ses rozhodl? |
| |
 | Druhá skupina Kapka lahodné vody přímo do pusy, to je příchuť dokonalého rána. Jen by měla být jediná a ty další by neměly padat do očí a bohužel i do nosu. Zatracené spaní na zádech. Zatracenej déšť, alespoň že ty kovový krámy jsem si schoval do sucha. Pochybuju že bych tu z čistajasna narazil na obchůdek s brusivem a mazivem. Rychle se zvednu a poskládám nějak své saky-paky, abych to podstatné udržel co nejvíc v suchu či alespoň v jeho iluzi. Pak se přesunu blíže k kmenu nějakého stromu. Sice se říká, že za bouřky se člověk nemá schovávat pod stromem. Ale myslím, že když už jsem jednou tady a kolem jsou tyhle přerostlý potvory, je to celkem jedno. A větve zatížené listy, vodou a jednou kočičkou, snad svedou vodu alespoň trochu dál od kmenu. Dřepnu si, nesedám si, poslední co chci je mokrý zadek po celí den. Z malé dřevěné krabičky vytáhnu břitvu a holení, je to už hodně letitá památka, ale jak se říká. Takové věci se dnes už nedělají. Prsty přejedu přes tvář a naznám, že trocha raní hygieny skutečně prospěje a udělá z tohoto rána, alespoň o trochu lepší start do nového dne. Začnu se holit a při tom sleduji ostatní. Do nějakých rozhovorů se nepouštím, proč také. Není tu nic zajímavého co by se dalo komentovat, kromě počasí a přítomnosti čičinky. Zajímavý, co ti dva spolu asi mají doopravdy... Trošku se usměji při té představě a dál s cvikem pokračuji v holení. Ostatně ani do tohoto mi nakonec nic není. Jeden má rád holky druhý zase ... vdolky. No a někdo zase oboje a jiný ani jedno. Kdo jsem abych někoho soudil. |
| |
| První skupina - ráno Po střídání hlídek si konečně odpočinu a je tomu tak až do rána až mě vzbudí podivný zvuk jako kdyby někdo řezal dřevo motorovou pilou. Vstanu proto a kouknu se tím směrem. Aha to je jen Johny už jsem si myslel že už tu jsou lidi z naší planety a kací stromy. Chvilku po mě se vzbudí Johny a začne nadávat tak se jen hlasitě tomu všemu zasměju. Hnusná planeta, ještěrky, hlavně že počasí je k nám prozatím milé. Potom zkontroluji Izyho který narozdíl od Johnyho je zticha. Pokud je již vzhůru dám mu napít a pak všechny věci sbalím a zavolám na Johnyho. Tak pojď ty lenochu musíme pokračovat v cestě. Nějaký opečený jídlo ze včerejška zbylo takže si to při cestě můžeš sníst. Chvilku ještě počkám na Johnyho a pak se vydám směrem kterým včera číča. Pokud možno se snažím hledat značky pokud nějaké nechávala. |
| |
| Druhá skupina..Džungle a zase džungle hm co to? zavrtím se když na mě dopadne několik kapek vody a pomalu otevřu oči. Prší, už zase. To je tu nějaký období dešťů či co?! A navíc je bouřka zadívám se do koruny stromu pod kterým sedim. A zavřu oči. naštěstí už nejsem unavená, ale na chození při dešti nejsme zvyklá. Holt to budu muset přežít jednou pršet přestane. řeknu si a podívám se na ostatní. Jsou vzhůru, nakonec pohledem spočinu na Kainovi. Cože ona je tu čičinka? Kdy se tu vzala? A kde jsou ostatní hráči? napadne mě pár otázek ale nechám si je pro sebe a radši se ještě pokouším nabrat síly.Tak co bude teď |
| |
| Ještěří tábor v ránních paprscích slunce Teplo pozvolna prostupuje mezi stromy a svěžest chladného vzduchu se mění v páru, stoupající nad koruny stromů. Na osazenstvu ztichlého tábořiště se usadila rosa a každý, kdo nemá ještěří kůži je jistě promáčený skrz na skrz. Ze spánku mě probudí pramínek vody, který upustil list palmy nad mou hlavou. Zaprskám několik nepopsatelně sprostých slovních obratů, protáhnu se a zkontroluji okem tvrdě spící zmožené zajatce. Následuje ohlédnutí se po svých kumpánech, až zrakem ustrnu u lože Saath. Saath. Vcelku mne udiví, že zde není. Stopy jsou ale čerstvé, předpokládám tedy, že šla obhlédnout terén, kterým se po "ranní siestě" vydáme na cestu dále. Hlavou se mi neustále prohánějí myšlenky na kmeny ještěrek sídlících v této části lesa s barvitými scénáři setkání s nimi. Chmury ale co nevidět zažene myšlenka na snídani a tak se na krátko zahledím do korun stromů.. obejdu tábořiště v okruhu několikaset metrů a během chvíle se vracím s kořistí. Bez váhání trhám oběť ostrými zuby zcela nehledě na křupání, čvachtání a mlaskání, které mé počínání vytváří. Není tedy divu, že zajatci i ostatní ještěrky jsou v následujících okmažicích do jednoho vzhůru. Pousměju se na kumpány a s jiskrou v oku střelím pohledem k zajatcům.. Vssstááávat chááássko!! Doššžžžerte tu rybu ssse včššera a sssza chvíli vyrááššíme - jen ccso sse vrátí Saath! ..ukážu prstem na zbytky ohlodané ryby a přihodím k nim ohlodané zbytky opice. |
| |
| U Kaina Koutkem oka zahlédnu, jak Tichý zmizí za svým stromem. To mne zaujme. Nejen to, že na mě kouká jeho zadek, bez ocasu, což mi je záhadou, jak můžou bez něj udržet rovnováhu, třeba při skákání z větve na větev... i když, jak o tom přemýšlím, ještě jsem je neviděla lézt po stromech, ale také proto, že tam očividně něco kutí! Trochu se natáhnu, abych na něj viděla líp, ale aby mi zároveň neteklo za krk. Nestojím o další koupel. Co to tam jenom dělá?! Aha, už ho vidím! Sedí tam schoulený a obdivuje nějaký lesklý drápek. A pak začne ten zvuk. Kchrrrr... Kchrrrr... Kchrrrrr... S každým tím zvukem mi zadrrnčí v hlavě a strašně mi to rve uši. Asi jako když Kain měl rýmu a v noci chrápal. Najdu si co nejsušší cestičku přímo nad něj, usadím se kousek nad jeho hlavou na kmeni a pozoruji jej. Zack Co to děláš? Chvilku natočím hlavu na jedno ucho, vzápětí na druhé, doslova kroutím nad jeho počínáním hlavou. Drží v tlapě lesklý drápek?, vždyť je tupý, co to je?!, a kouká do další lesklé věcičky. |
| |
| Druhá skupina. Další krásný den v džungli Spánek je pro mě úlevou a vysvobozením. Usnul jsem takřa v okamžiku kdy jsem si lehl. Za celý den jsem toho měl opravdu dost. Pochod, boj, drogy. Jenou doufám, že se to nebude opakovat moc často. Sice jsem trénoval, ale skutečnost je jiná, daleko náročnější. Naštěstí déšť pro mě není žádnou novinkou. Moc věcí venku nemám a ten zbytek rychle uklidím. Nejraěji bych si ještě někam zalezl a spal dál, ale vím, že to nejde, tak vstanu a začnu se protahovat, abych rozhýbal svaly ztuhlé námahou po včerejším pochodu a při tom poslouchám co se děje a jaký je plán. |
| |
| Moje smečka - druhý den lovu Probudí mě déšť. Tiše poděkuji Bohyni za probuzení. Je čas vyrazit. pomyslím si. Džagzai Ušlo to. odpovím Čičince a sleduji probouzející se smečku Dozvíš se. Všichni Tak tohle bude něco. Docela mě zajíma jak to přijmou. bleskne mi hlavou a já vytvořím most se zbytkem mé smečky a Džagzai Druhá část vaší smečky byla také přepadená Ještěrkami. Odnesly si Černou, vážne zranily Bojovníka a oslepily Raněného - Hlučného. začnu špatnými zprávami Tichý je s nimi pár hodin za námi. Proto navrhuji toto. Nádech. Výdech. Bronzová a Spisovatel se spolu s Kočičkou vydají naproti zbytku vaší smečky. Až se sní setkají a ošetřejí raněné tak se pod vedením Čičinky vydáte na území Klanů. Tam velmi rychle narazíte na nějakou Jednotu strážící hranice. Té předáte list, který vám dám a budete se řídit jejich pokyny. Musím ještě ukázat Čičince mapu a sepsat dopis. uvědomím si, ale to je otázka chvíle. Já, Lhář a Raněný - Tichý se vydáme po stopách Ještěrek a získáme zpět ty co nám vzaly. S nimi se vydáme na úuemí Klanů a tam vás už bez problému najdeme. zdělím všem svůj nápad Promyslete můj návrh, ale rychle velmi brzy vyrazíme. dodám ještě a pak už jen čekám na reakce. |
| |
| Ještěrčí komando - na hranicích Kith Beej Saath je pryč už poměrně dlouho, ale ještěrkám je jasné, že šla napřed obhlédnout terén. Přecejenom tyhle končiny jsou pro vás naprostou neznámou a menší průzkum není od věci. Ale jako vždy paličatá Saath šla sama, i když mohla jít Čar, která je ze všech pěti nejlepší stopařka. Mezitím zajatci, jak se zdá, nemají chuť na zbytky vaší snídaně. "Vidíthe, jakh sse tváří? Oni ssnad ohrnují noss nad jídhlem, které jím thak dobrotivě dávháme!" ušklíbne se Slojsa. "A thy sse divíšš? odpoví Čar pobaveně. "Ty ssi mysslíšš, že nějakhá hlouphá opicse rozumí thomu, že thy ssešš then největšší dobrák šširoko dahleko a ššše opravdu nechcešš aby nepoššla hlady?" "Shhhssshhssss..." rozchechtají se ještěrky. "Počškejte, kamahrádi! Něcso mě napadlo. Kdyšš tu není Saath..." zatváří se spiklenecky Čar a mrkne na Mhirttiho: "Mohli bychom těm opicsím provésst nějahký žšertíčšek, cso říkášš Mhirtti? "Jenom doufám, že je při tom nezmrzačíte..." zabručí si víceméně pro sebe Grejon. |
| |
| První skupina - někde v džungli v cestě za spoluhráči vedenými Kainem Posbíráte svoje věci - Christof opět táhne svůj batoh a Izyho na nosítkách, Johny znova nese kromě svého i všechny věci Izyho a Isabel - a vyrazíte za svými spoluhráči po značkách, které vám zanechala číča. Christofovi chvíli trvá, než pochopí, jakým způsobem se jim číča snažila značit cestu, ale jakmile na to přijde, zdá se to jednoduché. Džagzai vám zanechává značky vedoucí po přirozených stezkách mezi pralesním porostem, takže se nemusíte prosekávat, a před každou křižovatkou na nejbližším stromu nebo padlém kmeni vám zanechá drápem vyrytý směr další cesty. Johnyho zrak se zas o malinko víc zlepšil a už dokonce dokáže jít bez lana, kterým by byl připoutaný k nosítkám s Izym. A tak pokračujete v pouti džunglí, ale najednou máte takový nepříjemný pocit - už dlouho jste totiž nenašli žádnou další Džagzainu značku... |
| |
| První skupina - Cesta džunglí Když všechno sbalím a vydám se na cestu snažím se držet trochu svižnější krok kterému by Johny stačil a nebrzdil přitom postup. Doufám že číču doženeme co nejdřív. Tahle džungle je neprostupná a bez cizí pomoci a se zraněnými to bude čím dál tim víc horší. Jak cesta pokračuje a já jdu po značkách najednou ztratím stopu nebo je už nevidím. No to mi teda pomohlo. Teď abych se začal schánět po dalších stopách který jsou bůh ví kde pokud nějaký jsou. Na okamžik se zastavím a začnu hledat stopy které by mohla číča zanechat. Koukám se všude možně i po vyšších místech kdyby to vzala po stromech. Když né stopy které zanechala úmyslně tak její vlastné které mohla nechat. Stopy bych mohl najít ale nic jinýho už ne. Neumím čichat ani stopovat tak dobře jako ona i kdybych se snažil. |
| |
| Druhá skupina Dřepím kousek od kmene, větve nade mnou mi poskytují alespoň nějaké přístřeší před deštěm. Ale na to abych si rozdělal mydliny a začal se holit, nějakou tu vodu najdu. I za cenu toho, že se sám vystavím většímu množství kapek. Když jsem spokojený zase se schovám na své relativně suché místečko a začnu se holit. Břitva je rodinná památka, rukojeť je z pravé slonoviny By mě zajímalo jestli doma vůbec ještě nějací sloni žijou, zvláštní na zemi mě to nikdy ani nenapadlo a tady bác ho! a ostří je naprosto dokonalé. Kam se na něj hrabou nějaké Gilette Light speed 9. Sleduji jak se zvedají další duše tohoto podivného uskupení. Prvně ta Doktorka a pak JJ. Je celkem zajímavé sledovat z teoretického sucha, jak se jiní perou s probuzením a deštěm. Také je docela zvláštní jak zcela automaticky všichni koukají po Kainovi. Na to, že je domorodec si velmi rychle získal jejich respekt a důvěru. Když už mluvíme o tom suchu, najednou si uvědomím, že se mi tento pocit sucha a bezpečí nějak zvětšil. O chvíli později už vím i jak se to přihodilo. I když být to na zemi, asi bych o pocit bezpečí v ten moment přišel. ... Holím se kočičko, holím ... jo a děkuju za deštník. Zvláštní jak rychle jsem si zvykl na tuhle podivnost. Dál se holím a čekám co na to čičinka. Zatím vypadá hodně zvědavě, jestli bude chtít klidně ji to předvedu a oholím jí. V tom se mě znovu píchne za spánky a už mi se mi v hlavě vykecává vlček. Poslechnu si co má na srdci a nemám důvod se k tomu nějak vyjadřovat. Nemáš v těch Tichejch trošku zmatek, vlčku? Pousměju se pro sebe ... hups! Tak jak je vidět, ještě jsem si na tohle tak úplně nezvykl. Ale co, vždyť jsem zas tolik neřekl. |
| |
| U Kaina, tedy spíš nad Zackem Na chvilinku ten Kchrrrr... zvuk přestal, zrovna když jsem Tichého překvapila svou otázkou. Jeho odpověď je ale divná, vůbec nevím, o čem mluví? Dělá si snad ze mě srandu?! Zack Co je to holím? A deštník? A proč vydáváš ty hrrozné zvuky?! jsem roztrpčená, protože Tichý zase začal vyluzovat ty zvuky. Drásá mi to uši, zvlášť když jsem tak blízko. Při každém Kchrrrr... se mi rozdrnčí celé tělo a zatnou se mi zuby. Kdo ví, asi i sklopím uši a srandovně přivírám oči. Přesto ale nechci odejít, moc mne zajímá, co to tam dělá! Slezu ještě o kousek blíž, abych dobře viděla na jeho tlapky. Najednou uslyším Kaina s jeho plánem, ani tentokrát moc nerozumím. Hloupnu snad? Nebo je na nás až příliš starat se o tuhle podivnou smečku?! Musím se s ním domluvit, třeba o tom, koho myslel tím Tichým-Raněným. Nebo na tom, kudy mám vést Bronzovou ke Klanům. Užuž se chci ozvat, když zaslechnu i Tichého poznámku, začnu se hihňat. Tohle asi neměl v plánu. Ale dokud mi nevysvětlí, co tu vytváří, tak se od něj nehnu. I když... Já úplně zapomněla na Samotáře, Bojovníka a Hádavého! Začmuchám v povětří, ale tady u Tichého cítím jen jakousi hořkosladkou vůni toho bílého, co má na tváři. Musí počkat, stejně nevím, kudy ke Klanům. |
| |
| Druhá skupina, k čičince především :D Možná si toho vlček ani nevšiml. Další píchnutí a už mám v hlavě zase čičinku. Zajímalo by mě jestli by nepomohl hliníkový klobouk, něco jako stínění na kabelech. Vždyť oni mi prach sprostě spamujou přímo do hlavy! To je přece jednoduché čiči. Holení je to co dělám, abych se zbavil vousů ... Klidně ti to ukážu jestli chceš. A deštník je věc, kterou si dáš nad hlavu aby na tebe nepršelo a ty mi právě takový děstník děláš a za to ti děkuju. A ty zvuky to asi bude to holení víš. Stále jsem jinak tiše a pozoruji hráče, co oni řeknou k návrhu svého chlupatého vůdce. |
| |
| Druhá skupina Hrátek mezi Zackem a Kočkou si nevšímám a plně se soustředím na to co Kain vymyslel a probírám to ze všech stran a nejsem si jistý zda se mi to tak zcela zamlouvá. Povzdechnu si a zkusím tedy vyslat myšlenku, i když s tou bolavou hlavou to není zrovna nejlepší. Jsi si opravdu jistý, že ej to dobrý plán, Kaine? Pořád mám trochu zmatek v tom co v noci přihodilo, ale ty ještěrky jsou silné. Překvapili nás, porazili a zajmuli několik z nás. Mám trochu pochyby v tom, že já, ty a Zack je dokážeme přemoci. Ne bez pomoci ostatních. |
| |
| Druhá skupina- ráno v džungli Sedím klidně a nechávám na sebe dopadat déšť, nějak se před ním nesnažím schovat, někdy by si mě našel. Po objevení Kainova hlasu v hlavě se na něj podívám a “vyposlechnu si jeho plán/návrh. Nejdřív si všechnu musím v hlavě zopakovat než se k něčemu vyjádřím. skvěle takže druhá část skupiny je sama, bez čičinky. Jsou za námi a ještěrky před námi. přeruším tok myšlenek, které však po chvíli pokračují Tohle vydat se s čičinkou na uzemí klanu, asi to bude lepší jelikož nevim jak bych mohla pomoc, jen bych překážela. Nejlepší možnost je souhlasit, alespoň pro mně Kaine já souhlasím s tím, že půjdu s čičinkou na uzemí Klanů. Bude to tak lepší, stejně bych překážela. vyšlu k němu myšlenku a sklopím hlavu. |
| |
| Druhá skupina, k Tichému především :3 Celá se naježím zděšením. Zack Zbavit se vousků?! Brrrr, jsi šílený?! Když narazím zadkem do větve, uvědomím si, že jsem před tím nebezpečným šílencem nevědomky couvala. Možná ale neví, k čemu vousky slouží..., napadne mne, když se trochu uklidním. Ty se nebojíš, že umřeš? Já mám vousky na to, abych se mohla i v noci vyhnout překážkám, dokonce i cítím, jak kolem proběhne myška nebo ještěrka, nebo proletí ptáček. Pak je dokážu i chytit. Kdybych neměla vousky, tak bych nemohla chodit ani lovit! Ještě zaslechnu Bronzovou , která však zní smutně. Nechci, aby byla smutná, a tak se rozběhnu k ní, abych ji trochu uchlácholila. Začnu se jí otírat o nohy a ze všech sil předu. Přesto se stále v mysli věnuji i Tichému, protože mne zajímá jeho odpověď. Je to podivín... ale doufám, že jej Ještěrky neuloví, je to zajímavý podivín. |
| |
| Druhá skupina - k čiči povšem (ale před tím :D) Chvíli čekám než si to čiči přebere a dál pracuji na své tváři, až skončím bude hladká jak androidova prdelka (popřípadě dětská pokud neznáme :D). V tom zaslechnu JJ a Doktorku. Otočím se na chvíli ke Kainovi a sleduji jeho reakce. Víc mě zajímá ta na JJ než na Doktorku. Se souhlasem je jistě spokojený, ale co to malé zaváhání co on na to. Takže přece jen tu nepanuje slepá poslušnost. Schválně vlčku co ty na to, jak se zachováš. Dělme se a dělme se, až budeme každý sám. Vyšlu krátce ke Kainovi a znovu si nahlas řeknu své: "hups!" V tom se mi do hlavy znovu zaboří Čičinka a začínám silně uvažovat o hledání hliníkové folie. Nebojím, já mám vousy jako ty srs a ženám se většinou líbí holé tváře. Co ty víš možná by ses Vlčkovi potom taky líbila víc. |
| |
| Ještěří komando po procitnutí Nápad Čar si nechávám projít svou červeno-zelenou tykví za hlasitého praskání kostí oběti v mordě. Rozhlížím se kolem sebe větříc jakoukoliv hrozbu, až můj zrak opět ustane na nevzhledných opicích v kleci. Mášššh pravdu Ssslato, mohli bysssme jim něco provésst.. za to jak ssse sss nima mussíme plahoččšit lepmláccskym tempem a ješště za to dosstáváme od Saath za pačššesy! Ještěrák polkne a koulí v zamyšlení své tyrkysové oči na cizáky, kteří se při jeho snídaní probudili a otráveně sledují své otrokáře. Hmmm, ssstejně sse mi sszá, žžše zz nááss má ta cháásska jen prdel, ssledujte jak na náásss civí.. abssolutně ššádnej resspekt.. Cessta s nimi bude zasse dlouhá a nudná! ..odmlčí se.. ..ale něco mě napadlo,.. shhh, sshhhh... Ty, Ssslojso, svaž toho divnýho xxsichta, .. Ano, toho co tě csselou ccssestu tak vytáčšší.. a hezky ho pohlídej, my s Čar zatím vytáhneme ty dvě nány.. Grejon, vím ššše se neccessh moccs zaplííssst se Saath tak to jen jisti z dálky.. Ještěrky dle plánu postupně z klece vytáhnou vždy po jedné z dámských obětí a Mhirtti se chopí své role umělce a holiče v jednom.. Dámy jsou postupně oholené od vlasů až na kůži a ještěrák si jejich dlouhé prameny rovná přes rameno vedle sebe dle barvy.. Na závěr jsou vězenkyně opět uvrhnuty do přírodního brlohu a ještěrák se pouští do díla. Zkušeně proplétá prameny do dlouhého provazce.. a dílo pak pečlivě oblizuje a oslintává roztřepeným jazykem. Smrad a pazvuky šířící se kolem jsou chvílemi vcelku nelibé, nicméně za krátko je vše hotovo. Nastavené prameny jsou ukotveny ke krátkému dřívku omotanému dlouhými tenkými listy coby rukojeti a tehdejší pěstěné vlasy obou žen nyní představují pravý nástroj zkázy. ..přírodní dvaapůl sáhu dlouhý bič. S respektem a spokojeností pohlédnu na novou radovánku, která mi jistě zpestří následující pochody džunglí s těmi odpornými cizáky! Rozhlédnu se na ještěry kolem sebe a po krátkém pokochání všichni stále více cítíme, že se den nachýlil a je čas vyrazit.. Saath jistě prohlíží terén před námi, možná bychom ssse měli vypravit vpřed a dále ssse jišš nezdrššovat na jednom mísstě. Ccsso vy na to.. ?! |
| |
| Ještěrčí komando Vzbudím se když mi na tvář dopadne pár kapek deště. I přesto, že je střecha překryta listím sem pár zbloudilých slziček vody dopadne. Sednu si načež uvidím, že Myra už je taky při vědomí. Ahojky. Jak se cítíš? otočím se na ní s mílým úsměvem. O chvíli později nám v kleci přistane ohlodané, napůl shnilé, syrové maso. Žaludek na to reaguje už jen nepatrným protestem. Předešlé nevolnosti už jsou pryč. Je to snad zvyk? Asi. Jen zavrtím hlavou a kouknu na Snipera jestli se taky nevzbudil. Jenže než stačím něco pronést vtrhnout tam ještěrky a Snipera svážou načež mě s Myrou táhnou z klece. Co to...? Co se děje? ptám se sama sebe zmateně. Pak nás postaví před jednoho z nich, který neohroženě začne zbavovat naše hlavy vlasů. Hej! Nech toho! řeknu mu ale k žádnému pohybu se neodvažuji. nechci mít hlavu na dvě poloviny. Když skončí i u Myry jsme dočista holohlavé. Vydřeně zírám na to kdysi bývalo mými vlasy. V šoku mě slizouni odvedou do klece, kde si sednu na zem. To co s našimi vlasy provedl si všimnu až když má hotovo. Tak on si udělal bíč! uvědomím si a zmocňuje se mě vztek. Ne proto, že jsem holohlavá ale kvůli tomu co s těma vlasama udělal. Šmejd! řeknu v návalu vzteku a až opožděně si uvědomím, že to bylo ještěrácky. Jen si opovržlivě odfrknu a pohodlnějí se usadím. |
| |
| Saath Na průzkumu hranic Kith Beej Mezitím co prší a z klenby větví a listí nad tebou k zemi tečou nesčetné čůrky vod a země se mění v bahno, vybaví se ti večer ve vesnici, kdy se všechny ještěrky sešly u chýše šamana Lhizka, který vyprávěl příběhy o vzdálených končinách pralesa. ...a tam, v Kith-Beej, ve Vlhké Zemi, když je džungle zaplavená vodou po deštích, z podzemních zatopených jeskyní vylézá Mhug-Bajč, Stařešina Vod. Třináct a půl oštěpu dlouhá anakonda (asi 25 metrů), jeden z Pralesních praotců, kterým se nechala oplodnit Xuj, Luna noční oblohy, a porodila Ještěrky. Nepřátelský kmen Tajdogů, který v těch končinách žije, Stařešinu uctívá a přináší mu na usmířenou oběti, neboť had svých potomků nedbá a ještěrky žere stejně jako všechnu zvěř. A když Tajdogové chytnou ještěrku z cizího kmene, její osud je zpečetěn... Stále prší a nevypadá to, že by mělo přestat. Je jasné, že jakmile vyrazíte dál, brzy začne být cesta obtížná. Kdybyste neměli sebou zajatce, mohli byste v klidu projít horními patry džungle po větvích, ale se zajatci se musíte prodírat po zemi. A dál už začíná Vlhká Země - začne přibývat močálů a stojaté vody, stromy se tu zdají vyšší a panuje zde mnohem větší šero a vlhkost. Po přítomnosti jiných ještěrek, třeba Tajdogů, není zatím ani stopa. Cítíš však, že jdete správným směrem a že Nešga ještě stále žije. Ruiny musí být někde tam v Kith Beej... |
| |
| Ještěrčí komando - někde v džungli Grejon počínání svých kumpánů sleduje s mírnými obavami, ale když vidí, že Mhirtti za pomoci Čar zbaví zajatkyně jejich dlouhých chlupů na hlavě, ani ona se neubrání úsměvu. "Shhššshshsšhhhh... smějí se ještěrky Mhirttiho trofeji. "Doufám, ššše nám ten bičšš taky někdy půjčšíšš!" zasyčí Slojsa. ""Jo, ale sstačšilo sssdrššování. Vyrazíme za Saath a dohoníme ji po cess..." nedořekne Grejon, protože Čar zasyčí překvapením, když vede Isabel k ostatním zajatcům: "Podívejte! Čšerná opicse má něcso tady vssadu na krku!" Isabel tam totiž má červené jednobarevné tetování, které měla až dosud skryté pod svými dlouhými vlasy...  Grejon se Slojsou se zvědavě přispěchají podívat blíž. Ještěrky nad tím nechápavě užasnou, protože žádná z opic, které kdy ulovili nic podobného neměla. Ani žádná z ještěrek nic takového nenosí, protože malování obrázků na kůži není u nich zvykem... A zrovna v tu chvíli Isabel řekne to slovo... "Slus! - Šmejd!". Všechny ještěrky ztuhnou, protože ta opice řekla slovo v jejich jazyce... |
| |
| Druhá skupina Všichni Nad otázkou Tichého se v duchu pousměji Nemám. Smrdíte každý jinak. I když jsem se zatím nerozhodl jestli smrdiš víc ty a nebo ten blivajz co jsi na sebe patlal. Vím, že teď není dobrá doba na popichování, ale prostě jsem si nemohl pomoct. A ten zápach je opravdu při nejmenčím divný. pomyslím si než začnu odpovídat Lháři Nemyslím. Ale musíme zajistit ochranu a ošetření raněných a neztratit při tom stopu Ještěrek. Jediný kdo z vás ovládá léčitelské umění je Bronzová. A budem na to muset stačit. Sice bych měl tu na tohle měl raději Jednotku, ale v téhle oblasti se vyskytovat nebude. zamyslím se Ale snad by jsem mohly narazit na jijé štěně dělající Zkoušky. I když o tom silně pochybuji. Odpověď Bronzové mě potěší i když jí bych měl raději pořád na očích Musím ji dostat před Radu! bleskne mi hlavou Jsme rád, že jsi souhlasila Bronzová. Dám ti, než vyrazíme, několik věcí, které se ti budou hodit při ošetření raněných. zbírám své věci a chystám se k odchodu. Při poznámce Tichého tiše zavrčím Myslíš, že je mi příjemné dělit smečku? Čím je smečka jako tato menčí tím je zranitelnější, ale já nevidím jinou možnost jak získat zajatce a ochránit raněné. Pokud máš lepší nápad tak ho řekni. Ale doporučuji rychle. Velmi rád bych už vyrazil. Nehodlám v tomhle počasí Ještěrky ztratit. |
| |
| Ještěří komando opět v pohybu Čmáranice na mne udělá stejný dojem jako na ostatní, nicméně jsem nikdy nic takového neviděl ani o ničem podobném neslyšel.. naše kultura se takto neprojevuje, nepřikládám tudíž ornamentu žádnou zvláštní důležitost.. Hmmm, SssHhhšššš.. krásná čšmáranicse.. Jednoho ještěra by to úplně nutkalo podívat sssse dále po těle, jesstli ssse nenajdou dalšššíí zssajímavé obrázkyy..(na zajímavých místech :D) NENÍ ČASSSU NAZSBYT! Musssíme vyrazsit, tak jssi ssprávně podotkla.. Saath je někde vpředu a měli bychom tedy bez váhání vyrazit. Připravme tedy zajatce na cestu.. Ještěrky se dají do pohybu, bez přemlouvání doslova vytrhnou zajatce z klece a vše se chystá na další den strávený na cestě dešťným pralesem. Po krátké poradě, kterou svolá Mhirtti se vydá průvod znovu do pohybu a pěkně z ostra. |
| |
| U Kainovy smečky, nohou Bronzové Zack Nemyslím si... zapředu i v myšlenkách, ale není to to roztomilé a uklidňující předení, spíš jsou v něm cítit ostré zoubky nebo drápky. Proč mám pocit, že si ze mně utahuješ? nadhodím zcela nevinně, jenže už není čas na malé bitvy. Kain právě vysvětlil své důvody, proč smečku dělit. Přeruším myšlenky se Zackem a využiju Kainova telepatického mostu, abych slyšela i ostatní ze smečky. |
| |
| Druhá skupinka Čicinka Promiň čiči, nechtěl jsem tě urazit, jen jsem to tak nadhodil. Navíc jsem si jen vzpomněl na jeden druh koček u nás doma, ony jsou bez srsti a tak nějak mi to vyplulo na mysl. Pokračuji v holení. Na tomto způsobu komunikace shledávám jeden nesporný klad, člověk se při ní klidně může holit a nemusí otvírat pusu. Ještě kdyby se to dalo vypnout, když jich má člověk plné zuby a bylo by to ideální i když možná bych přišel o tuhle zábavu. Vlček Neodsuzuj co jsi nezkusil, Vlčku. Ne všechno co voní po fialkách jsou fialky a i s prominutím v hovně můžeš najít diamat. Vzpomenu si na průpovídka svého dědy. Ony všechny jeho pořekadla obsahovali, alespoň jedno vulgární slovo. Faktem ale je, že bez nich už to nemělo ten šmrnc. Pokračuji v holení a poslouchám co dál má Vlček na svém srdéčku, nebo alespoň na mozkových blánách. Už jsem hotov, když se znovu otočím, ba přímo oboří na mě. Já? (překvapeně až je to snad ‚slyšet‘ i takto.) Ne, jen se mi prostě nelíbí jak je nás čím dál míň a míň. Což jak se zdá není po chuti ani JJ ani tobě, tak nevím proč hned tak vrčíš, prostě to s tímhle udělátorem prostě neumím a tak to možná vyznělo trošičku jinak. A prostě mi proslovy asi nejdou tak dobře jako tobě. Opláchnu si tvář v nejbližším slušnějším proudu vody a osuším si ji bavlněným plátýnkem z této kouzelné krabičky po předcích. Plátýnko sice není původní, ale snažil jsem se aby bylo stejné jako to co tam bylo před tím. Pečlivě vše zase urovnám a schovám a jsem připraven na cokoliv. Ne, že by se mi do nějakého šíleného cokoliv chtělo pouštět. |
| |
| Ještěrčí komando se zajatci Na hranicích s Kith Beej Ještěrky se pochechtávají Mhirttiho vtípku, ale nakonec nad Isabeliným tetováním jen mávnou rukou. A ani když Isabel řekne slovo v jejich jazyce, nijak zvlášť je to nezaujme. "Sslyššelissste to? Ta drssá opicse sse ssnašší napodobovat našši řečš!" zamračí se Čar a s těmi slovy vrazí Isabel facku. Ostatní ještěrky se tomu jen zasmějí. "Holt to jssou nějaké učšenlivé opicse, vššdyť přecse papoušscsi krur taky umějí napodobovat růssné ssvuky." zamyslí se nahlas Slojsa. "Shhhssssššš!" chechtá se Čar. "Pche, učšenlivá opicse! To mě podršš! Ješště sse tu za chvíli ss náma začšne bavit a poví ti, že ssešš naprosstej blb, Slojso!" Ještěrky se ještě chvíli pochechtávají, ale nakonec je to omrzí a naznačí svým zajatcům, že je třeba vyrazit na další pochod. Čar jde první, protože je nejlepší stopařka a Slojsa skupinku uzavírá a zlým okem si přeměřuje Snipera... |
| |
| Druhá skupina Ať to obracím z jaké chci strany Kainův plán je asi to nejlepší co můžeme udělat. Nelíbí se mi, ale nic jiného nevymyslím a to jsem se snažil a nikdo jiný, jak se zdá také ne. Rezignovaně pokrčím rameny. Ve třech je můžeme alespoň stopovat a kdo ví, třeba se naskytne příležitost jak je osvobodit a nedostat se do problémů. Jiná možnost není, nechám zaznít myšlenku i pro ostatní a začnu se připravovat na cestu. Čím dříve vyrazíme tím lépe. |
| |
| Druhá skupina Urovnám věci v batohu, tak aby se co nejlépe nesl. Je teď trošku přecpaný, jelikož opravdu netoužím mít všechno mokré. Čicinka se mezi tím šla lísat k Mordě a já přišel o část svého deštníku, tedy mě už pod stromem nic nedrží. Ale vylézat dřív než se vyrazí a stepovat v dešti je také pěkně hloupí nápad. Takže se dál pokouším dostat batoh do co nejlepšího stavu a zároveň kontroluji aby mi do něj náhodou nezateklo, pak bych měl totiž přenosný bazén. "Kdo ví možná není možná je..." Odpovím nahlas a očima rychle přelétnu od Vlčka k JJ. Schválně kdo jak zareaguje. Copak vlčku jak se ti líbí když nerozumíš? "JJ můžu se tě na něco zeptat?" |
| |
| Druhá skupina Vzhlédnu od přerovnávání věcí v batohu, když zaslechnu zkratku svého jémna. Popravdě jí moc rád nemá. Jsem raději když mi říkají Johne nebo Jawo, ale JJ. to je jak z reklamy. Každopádně na Zacka kývnu. "Jistě, proč bys nemohl?" |
| |
| Ještěří komando Vychutnávám si ticho a klid, když procházím tou nehostinnou krajinou. Příběhy jsou nyní dobrým varováním a stékající voda jen souhlasně šumí. Dokonalý čas pro přepadení. Vždyť plížícího neuslyšíme a hada v žádném případě. Zakmitám jazykem pátraje po nebezpečí. Pak se rychle vrátím do tábora. Před námi je nejtěžší kus cesty. Bude to zajímavé. V našem nočním táboře se objevím zcela nečekaně. Prostě vyskočím zpoza keře a hned již vydávám rozkazy. Dělejte, ssssbalte všechny věcsi a mizssíme. Dalšššší zssasstávkou jsssou ruiny. neobvykle hodně syčím. Hněte ssse opicsse. Jessstli nechcsssete ssskončit jako večššeře přerossstlého hada, tak užš budete na nohou. křiknu na ně. Jsem viditelně podrážděná. Právě vstoupíme na nepřátelské území s dost těžkým nákladem s pronásledovateli za ocasy a míříme k někomu mnohem nebezpečnějšímu než obyčejný had z pověstí. Výborně, hned několik možností, jak můžeme skončit. |
| |
| Druhá skupina Otočím se na JJ a po očku dál sleduji Vlčka. "Docela by mě zajímalo proč ti říkají Lhář?" Zeptám se stručně a jasně, nevidím jediný důvod přidávat další slova jako obal něčeho tak prostého jako je tato otázka. |
| |
| Druhá skupina Vyjeveně se podívám na čičinku, která ke mně přiběhla. “Copak čiči? zeptám se s úsměvem když uslyším předení a posléze ucítím jak se mi otírá o nohy. Zvednu ruku a začnu drbat čičinku na uchem. hmm. Dobře. řeknu jen, přestanu drbat čičinku za uchem a začnu si srovnávat věci v batohu a dělat si místo., když už to mám hotové začnu znovu čičinku drbat za uchem. |
| |
| Ještěrky a jejich zajatci - ve Vlhké zemi Moc daleko jste ještě nedošli, když z větve jednoho ze stromů vepředu seskočí Saath. Dopadne na zem měkce a nehlučně. Zdá se, že má pořád tu podrážděnou náladu. Nemeškáte čas zbytečnými řečmi a vyrazíte dál džunglí. Ještě není ani poledne a přestane pršet. Déšť však vystřídá mlžný opar, jehož jazyky se kolem objevují čím dál častěji. Okolní džungle se začíná pomalu měnit. Stromy se zdají mohutnější a všechny jsou obrostlé namodralým mechem. Vzduch se znatelně ochlazuje, už není takové dusno, ale to vystřídá lepkavá vlhkost, ve které oblečení kompletně provlhne. Země je podmáčená a každou chvíli se brodíte bahnem nebo mělkými jezírky. Bzučení hmyzu tu tolik není slyšet, je tu spíš ticho, ale za to se ozývá často kvákání, prapodivné skřeky a čvachtání. V těchto končinách pralesa panuje zvláštní ponurá atmosféra. Ještěrky se spolu nebaví a jsou tiše, Slojsa stále nespouští z očí Snipera. Čar, která hlídá Isabel, něco žvýká v tlamě a pak mrkne na Mhirttiho a tiše zasyčí: "Ssleduj!" Následně to, co žvýkala, vyplivne a zasáhne oholenou hlavu Isabel. Je to kus rozžvýkané housenky, který se Isabele na hlavu přilepí. Zásah uvede ještěrky ve všeobecný sykavý chechot a tváří se pobaveně... Isabel Myra na tvoje snahy zavést hovor nereaguje. Tváří se jakoby byla mimo a jde za ještěrkama jak robot. A ty? Na Zemi jsi vždycky žila v přepychu a ve skoro až sterilní čistotě. Běheme výcviku vás na něco podobného připravovali, ale pobyt ve zdejší džungli sis takhle nepředstavovala. Oblečení máš provlhlé, jsi špinavá a zablácená, nemůžeš se nikde umýt... Na Zemi jsi měla všeho dostatek, stačilo zajít do hypermarketu, ale tady ti kručí v břiše a jediné co vám ještěrky daly k jídlu byly zdechliny opic, žab, pakoňů a dokonce jsi je viděla jíst i hmyz!! A zdálo se ti, že se jedna z ještěrek dlouho oblizovala, když slupla tlustého černého chlupatého pavouka. Na Zemi jsi byla vždycky v centru pozornosti ostatních, ale tady si z tebe ještěrky tropí legraci a baví se tím,že ti flušou na hlavu něco odporného. Alespoň že už tu nejsou ti otravní komáři... Sniper Tvoje senzory ti hlásí vlhkost vzduchu 98%. Všimneš si, že ještěrky jsou orosené, jakoby jejich šupiny zabraňovaly vsakování vody do těla (lidská kůže tuto schopnost nemá). Po nějaké době vás přirozené stezky pralesem zavedou k místu, kde ze země trčí balvan obrostlý mechem a jsou na něm vyryté dva symboly. Ještěrky je dokáží přečíst a vědí tak, že je to balvan oznamující vstup na území kmene Tajdogů.  |
| |
| První skupina - někde v džungli Christof hledá stopy kočky, ale bezvýsledně. I když se kousek vrátíte, žádnou nenajde. Už je to jasné, ztratili jste je. Zato ucítíte ve vzduchu mírně omamnou sladkou vůni, kterou nedokážete k ničemu přirovnat. Kousek od vás zahlédnete rostlinu se zvláštními kalichovitými kožovitými listy červené barvy. A malá zrovna není, na tu vzdálenost se dá odhadovat, že vám klidně může sahat až k ramenům. Johnymu se úspěšně vrací zrak a jestli to tímhle tempem půjde dál, tak odpoledne by už mohl vidět zase normálně. Ještě jedna dobrá zpráva - přestane pršet...  |
| |
| První skupina Další hledání stop číčy nemá kladné výsledky. Žádné jsem nenašel což znamená že je jak se zdá přestala dělat a my jsme v háji a můžeme tu buďto zůstat nebo se jít pokusit jít dál. No to je dobrý teď abych tu hledal ještě cestu sám. No nemá smysl čekat ani se vracet maximálně na něco na trefíme takhle je malá šance že je najdu ale o tom pochybuji. Číča nechodí rovně pořád takže je asi jedno kudy se vydáme a jsme tím pádem zase na začátku. Takto ztracen si povšimnu sladké vůně a jakýchsi kalichů rudé barvy. Nevím co je to za rostlinu ale stejně jako všechno ostatní na téhle planetě to ve mě nevzbuzuje dobrý pocit a bude dobré odsud co nejdříve vypadnout. Myslím že už vím co mi to připomíná. Na zemi podobně vypadaly některé rostliny a jedna byla i masožravá. Ostatně co se týká rostlin které se živili hmyzem tak ho na sebe lákaly jasnými barvami a sladkou vůní ale víc toho nevím nejsem botanik, předpokládejme ale že dokud mi o ní někdo něco neřekne tak je nebezpečná. Pak se otočím na Johnyho který jde stále kousek dál za mnou. Máme velký problém. Ta kočka jak se zdá už stopy zapoměla dávat a nevím kudy přesně jít. Takže bych kdyžtak držel původní směr ale chci znát tvůj názor. |
| |
| První skupina Jdu za Christofem, unaven, zraněn, ale nesmírně potěšen tím, že se mi vrátil zrak, něco tu pěkně voní a navíc už víme, kam jdeme. Aspoň to si myslím, dokud se Christie nezastaví a nesdělí mi opak. „Počkat, takže my se tu kdovíjak dlouho trmácíme džunglí a ty nevíš kam?" Evidentně jsem spíš v šoku, než abych byl naštvaný, to přijde vzápětí: „Ty ses snad zbláznil?! Tohle není Jižní Amerika, abys tam lezl dál tak dlouho, dokaď nenarazíš na turistickýho průvodce s Coca-Colou!" Ztěžka polknu a pohledem se ujistím, že můj vztek nepřivolal nějaké agresivní tvory. „Sorry," zamručím skoro hned a zakroutím hlavou. „Stejně nemáme jinou možnost. Musíme doufat, že nás číča najde." Ty jo, to by bylo, kdyby měla Colu. Usměju se a představím si číču v červeno-černobílém provedení s rudým kulichem. |
| |
| Ještěří komando zkraje výšlapu pralesem *zašumění listí a tupý náraz o měkkou zem* No koneččššně, užšš bylo na časse.. Pohlédnu na Saath, která se právě vyrojila z koruny stromu. S jejím příchodem se nic zvláštního nemění,.. tedy snad až na objasnění cíle dnešního dne. Zahálející zajatce, kteří marně přemýšlí o čem je "řeč", popoženu prásknutím zánovního biče. Svistot prořízne vzduch a se štiplavým plesknutím přistane na zádech posledního loudala. Žertík kumpánů mě mile pobaví a na okamžik půjčím Slojsovi svou oblíbenou kratochvíl. S příchodem k pohraničnímu balvanu mi přeběhne mráz po zádech a hbitým jazykem skenuji nepřetržitě okolí. Hmm, je jen otásszzkou časssu, než sssi náss najdou problémy, nebo my je.. Pevně sevřu topůrko a vykročím vstříc novému kraji. |
| |
| U Kainovy smečky Stále se lísám k noze Bronzové, když mě podrbe za oušky na chvíli přestanu, nechám se hladit a s větou na jazyku k ní vzhlédnu: Mmmmm... to je tak přříjemné... Ale nebuď smutná, Bronzová. U Bojovníka mám schované vajíčko, dám ti ho! Budeš pak veselá? A jestli se bojíš o svou smečku, Kain se o ni postará. Navíc, na Ještěrky jsou lepší Lovci než Léčitelé... Po chvilce dalšího drbání však odběhnu ke Kainovi a sednu si. Otřu si tlapkou čumáček, jako bych si odkašlala: Pokud jste se rozhodli, vyrazíme. Ještěrky určitě utíkají a nevím, jak jsou na tom Bojovník, Samotář a Hádavý. Kaine, ukaž mi cestu ke Kmenům, ať můžeme jít, s tím k němu vzhlédnu. Nebo mám doběhnout pro Samotáře, aby se k vám přidal? |
| |
| První skupina Přesně tak, podobné rostliny viděl Christof i na Zemi, během svojí výpravy do ruin aztéckého města Tlatelolco, kde byl jen s Everhartovou, která mu občas dohazovala práce, a bez přátel ze svého týmu. Zdá se, jakoby už to bylo před dávnými dobami, úplně na jiné planetě...vlastně na Zemi... jenže tam byly tyhle rostliny menšího vzrůstu. A jestli tyhle jsou masožravé, díky svojí velikosti by dokázaly možná slupnout i malou kočku.... MALOU KOČKU! Klidně i větší než je Džagzai! Co když ji to sežralo? Tohle všechno se Christofovi honí hlavou, když jde s Johnym od té zvláštní rostliny pryč. Najednou před sebou Christof spatří tři drápance - což byla domluvená značka s Džagzai. Ukazuje na cestu oklikou kolem místa s tou rostlinou a o kus dál je další její značka. Takže Džagzai nepřestala zanechávat značky, to jen jste se na chvíli ztratili. Johny dostal takový zvláštní dojem, že během doby, kdy byl slepý se mu zlepšily ostatní smysly. A tak vnímá sladkou vůni ve vzduchu dost ostře. Přijde mu taková neodolatelně lákavá, zblízka by možná byla ještě lepší, kam se pořád tak hnát, když je možnost si odpočinout a pokochat se nádhernou vůní... |
| |
| Druhá skupina Chvilku na Zacka zírám, pak jenom pokrčím rameny. "Ani sám přesně nevím. Ale může za to Džagzai. Bavili jsme se. Já jsem jí vysvětloval některé věci a ona mě pak nazvala lhářem a už to jelo," povzdechnu si, ale pak nad tím mávnu rukou. "Zase nic tak strašného se neděje. Jak říká klasik: Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně," mrknu na něj a jdu se vrátit k balení. |
| |
| Druhá skupina Všichni Diamant? Proslovy? podivím se nad podivnými slovy, které Tichý použil. Možná je, ale já o ní bohům žel nevím. podotknu směrem k Lháři. Pak ze svého zavazadla vyndám malou a pěčlivě uzavřenou lahvičku. S tou dojdu k Bronzové Aurora Tohle je Probouzeč. Díky němu by jsi měla bez problému probudit Bojovníka. Nech ho čichnout jen třošku a opaptrně. Probuzení by pro něj nemuselo být zrovna příjemné i když jsem se snažil. řeknu a Probouzeč jí svěřím. Všichni Neboj Džagzai nezapoměl jsem. pousměji se na Čičinku A pro Samotáře nechoď. Někdo musí zůstat u zraněných už jen pro jistotu. Snad je, pokud se něco semele, dokáží Samotář s Psavcem ubránit. bleskne mi hlavou, ale to už ve svého vaku vytahuji malý kožený obdélník. Z obdelníku se po bližším zkoumání vyklube kniha s koženými deskami. Svůj zápisník pohladím a pak zalovím v báglu po psacím dřívku a barvě. V knize nalistuji první stranu Ještě, že jsem si sem před odchodem obkreslil mapu. Čiči pojd se podívat ukážu ti cestu. řeknu a přeruším telepatický most. Když si Džagzai cestu zapamatuje tak rychle sepíšu krátký průvodní dopis pro smečku. Ten předám Bronzové. Všichni Neztrať ho Bronzová. Ten dopis může být váš jediný průvodne na Území Klanů. sdělím po obnoveném telepatickém mostu Je čas jít. zdělím smečce a hodím so vak na záda "Nastal čas lovu. Nechť nám Sestry požehnají." |
| |
| První skupina Celou dobu co prohledávám džungli nepřestávám myslet na ty rostliny protože mě zkrátka se moc kytky nelíbí obzvlášť tyhle divný kytky. Nakonec však spatřím škrábance v kůře stromu což bude značka od číči. No hurá takže můžeme jít dál tak hurá dál, směrem za čtyřnožkou v kožíšku. Johny jdemě dál. Řeknu Johnymu zvednu nosítka a jdu dál podle značek přitom se držím pokud možno co nejdál rostlin a občas se ohlédnu za sebe abych se ujistil že jsou na svém místě i když to co mě napadá je hloupost. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro odkaz Ještěrky jdou na západ, ale ty musíš vést svou část smečky k průsmiku Dru tady na severu. při řeci jí vše i ukazuji aby přesně děděla kudy se vydat. ___________ omlouvam se, že obrazek je pres odkaz, ale ja to sem za ziveho boha nemohl jinak dostat :( |
| |
| Ještěří komando se zajatci - ve Vlhké Zemi (Kith Beej) Tím posledním loudalem je Isabel. Sniper má pořád ještě rezervy ve výdrži a Myra je jakžtakž uvyklá fyzické námaze, kdežto Isabel byla přecejen zvyklá na pohodlný život. Na tohle se během výcviku před začátkem Hry sice připravovali, ale všichni předpokládali, že se bude cestovat pomaleji a ne takovým vražedným tempem, jaké se snaží vyždímat ze svých zajatců ještěrky. Vlastně to všechno začalo už tím špatným přistáním... A tak Isabel dostane od Mhirttiho šlehnutí bičem spleteného z jejích vlastních vlasů. Ne moc bolestivé, ale citelné. A když Mhirtti půjčí svůj bič Slojsovi, ten nemešká a vyzkouší si ho na Isabel i on. Šlehne ji pěkně z boku a syčivě se tomu zachechtá: "Shhhssshsh! To je ssranda. Jaký to assi je, kdyšš tě někdo ššlehne vlasstníma vlassama, cso čšerná opicse?" "Půjčš to ssem." řekne rázně Čar a hbitě vezme Slojsovi bič z ruky. Následně šlehne Slojsu přes hřbet. "Cso dělášš?" zasyčí hněvivě Slojsa na Čar. "Tohle ssice tvoje vlassy nebyly, ale teď ušš víšš jaký to je, shssshhh! Říkalss žše to chcsešš vědět, ne?" chechtá se Čar. Saath jde trochu vepředu. Když začichá jazykem, zatím přítomnost cizích ještěrek nezaznamená... |
| |
| Druhá skupina "Jenže pokud bych ti chtěl po telefonu prodat tucet růží a nazýval bych ho kýblem sraček - s prominutím. Asi bys zájem neměl i když by ve skutečnosti voněli krásně a sladce. A slova jsou horší než zbraně, JJ." Už zase nechutně fylozofuju. Fujtajbl! Měl bych raději mlčet. Trošku se zamračím sám sebou skoro znechucen. Hodím si batoh na zádech a po přitahuji řemínky aby seděl co nejlépe. Také zkontroluji 'Rozum a Cit' a zkusím jestli je můžu vytáhnout. "Víš co raději si toho nevšímej, jen blbě plácám." Po předchozím osobním znechucení se zase trošku stáhnu do sebe, na vlčkův údiv nad diamanty, nereaguji a ani na nic z následujícího. Jeho způsob spaní po očku sleduji, zatímco se protahuji s Rozumem a Citem. Jen doufám, že se mi čas strávený zájmovou činností doma na zemi, bude taky k něčemu hodit. Vlček už skončil, za úkoloval Mordu a nás tak sladce informuje, že sleduje hodinky. "Moje řeč Tygře, dem jim natrhnout prdel." No tohle 'vrčení' se mi rozhodně zamlouvá víc. Tak nějak to k tobě pásne Vlčku, určitě víc než Knížka a psaní ... Stejně by mě zajímalo cos řekl. Typuji, že to taky nebude nic pěkného. |
| |
| První skupina Chrisovo hledání si zpříjemňuju čenicháním ve vzduchu, opíráním se o stromy a pozorováním okolí. Prakticky se na nějakou tu minutu stávám mezihvězdným turistou, kterému někdo štípl foťák, rozbil hubu a nastříkal mu slzák do očí. „Hele, kam se hnát?“ prohodím ke Chrisovi omámeně. „Odpočinem si, napijem se, najíme, třebas překontrolujem, jestli tady naše Růženka,“ ukážu nejasně na nosítka, „nepotřebuje nějakou zvláštní péči a zkoukneme, co to tu voní za divný kytky.“ |
| |
| První skupina Jsem připraven odejít ale Johny se zarazí a říká že tu chce zůstat a odpočinout si. Navíc se zmíní o těch hnusech támhle. Nic proti kytkám nemám jen je nemám rád i kdyby byli tak obyčejný jako třeba růže nebo něco podobnýho. Já se na nic neptal oznamoval jsem to. A jestli tu chceš zůstat stačí říct a já ti sundám vodítko a půjdu bez tebe. Na tohle nemám náladu. Když se dá jít tak půjdeme. Odpočívat se bude později takhle se akorát budeme zdržovat na každym kroku aby se mohl Johny sjet nějakou kytkou. |
| |
| První skupina „A proč já to vůbec tahám?“ zavrčím, když si uvědomím, že jsem pořád jako čokl na provaze. Vytáhnu nůž, přeříznu vodítko a strhnu si ho z krku. „A sorry, že nejsem magor, co se celý roky prochází pralesama! Bolej mě nohy, záda a ramena! A vůbec, jak víš, že číča někam došla?“ Nekřičím, to nemůžu, a tak jen nepřátelsky syčím. |
| |
| První skupina Sakra ten je ale milej. Buď se chová jako by měl v sobě už několik vlašek nebo je podrážděnej to jsou všichni lidi z jeho branže takovýhle? Jestli jo tak ten svět spěje do pěkně blbýho místa. Nevím že někam došla ale jako jedinej z týhle skupinky ještě dobře vidím a vidím stopy který zanechala a až najdu její mrtvolu tak mi bude jasný že nikam nedošla ale mezitím půjdu po značkách a ty si jdi kam chceš. Pak se o Johnyho nestarám a jdu s Izym dál po značkách které zanechala číča. A ty Izy by jsi se už mohl probudit už mě to začíná vadit. Tahat někoho a být bez jakýhokoliv krytí. |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro Naštěstí mi Kain už dřív vysvětlil tyhle divné obrázky, takže netrvá ani příliš dlouho, než pochopím cestu. Takže povedu svou smečku přímo vzhůru... errrr- na sever, pak kolem vodopádů až do průsmyku. A tam už budou ostatní Vlci, kteří nám pomůžou. Přitulím se ke Kainovi, důkladně se mu otírám tlamkou o nohu. Tohle je MŮJ Kain! Dávej na sebe pozor, ať tě Sestry ochraňují, to je poprvé, co jsem vyslovila tuto motlitbu. Brzy se vrať i se smečkou. Ale slib mi, že když to bude moc nebezpečné, vrátíš se! Nechci o tebe přijít!... Podrb mě za ouškem na rozloučenou." |
| |
| Druhá skupina Náhle přestalo pršet. V dálce je sice občas slyšet hromobití, ale dost slabě. Tento moment se zdá jako znamení k tomu, abyste vyrazili dál. S Kainovým plánem víceméně všichni souhlasili. Zdálo se jako nejlepší řešení další rozdělení vaší družinky - bylo třeba neztratit stopu. Pro tento úkol se se nejlépe hodili Zack a Jawo. Džagzai měla zavést Auroru zpět ke Christofovi, aby doktorka zkusila pomoci zraněnému Imaruovi, který v roli "spící Růženky" vystřídal Myru. A Steven měl jít s doktorkou, aby jí dělal ochranu. Nebyl to žádný skvělý bojovník, což sám uznával, a tak si říkal, že by během záchranné akce taky asi jenom překážel. Zack a Jawo už byli dávno sbalení a teď už si jen kontrolovali zbraně - Zack svoje dvě dlouhé šavle, kterým s oblibou říkával "Rozum" a "Cit", Jawo zkoušel svůj luk, jestli moc nenavlhnul nebo jestli se neuvolnila tětiva. Čekali na Kaina, který ještě předal doktorce Auroře malou uzavřenou lahvičku z pálené hlíny, v níž měl být jeden z jeho silných lektvarů pro Imarua. Pak zvláštním štětečkem namáčeným do nějaké barvy v další hliněné lahvičce napsal na kus pergamenu zprávu pro své soukmenovce a také ho dal Auroře. Nakonec ještě svojí kočičí přítelkyni vysvětlil cestu. Brzy se za Kainem, Zackem a Jawem zavřela džungle a tak ani Džagzai, Steven a Aurora nemarní čas a vyráží zpět vstříc Christofovi, Johnymu a Imaruovi. A kolem poledne se s nimi konečně setkají. A vpravdě to je žalostný pohled - jsou špinaví, Christof táhne za sebou nosítka s bezvládným Imaruem a Johny se plahočí za ním se všemi věcmi, nejen svými, ale i Imarua a Isabely. Vypadají dost zuboženě... Postřeh pro Hráče: kultura Vlčích lidí se zdá na poměrně vysoké úrovni, protože dokáží vyrábět keramiku i malých rozměrů, používají pergamen a umějí psát. |
| |
| První skupina Johny sice chce na chvíli zastavit a zblízka si přičichnout k těm zvláštní květům, ale když vidí, že Christof svoje slova míní smrtelně vážně, mávne nad tím rukou a dál už se nepře. Přesto však musí oba častokrát odpočívat. Cesta je to úmorná, okolní džungle se nemění (když se do toho nepočítají všechny ty zvláštní druhy rostlin, stromů, hmyzu, pavouků apod. které ani jeden z nich nikdy neviděl). Aspoň že už neprší a ani komáři se zatím neobjevují. Někdy kolem poledne zaslechnou tichý šramot kousek před sebou. Naštěstí se ukáže, že je to číča, která sebou vede ještě Auroru a Stevena... |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Ano pomužou. Ten dopis by měl pomoci, ale pokud ho ztratí tak nevím jestli to dopadne tak jak bych si přál. Doufám, že si to uvědomují. pohladím tulící se Kočičku Taky dej na sebe pozor. pousměji se, když si plně uvědomím co Džagzai právě řekla Pokusím se. I když hodne chci Tak ti to slíbit nemůžu. Já bych o tebe taky nerad přišel Čičinko. podrbu Džagzai za ušima, zvednu se a vyrazím s Lhářem a Tichým po stopě Ještěrek. |
| |
| První skupina Cesta ubíhá docela v klidu ale na druhou stranu velice pomalu. Pršet přestane a jediné co se dá považovat za spříjemnění cesty je pozorování roztodivných tvorů kteří se kolem objevují. Docela zajímavý věci tu člověk vidí. Roztodivných tvorů je tu tolik že by s tím vystačily média na zemi na hodně dlouho a to by byly jen ty dokumentární pořady. Někdy později zalechnu před námi jakýsi podivný zvuk tak položím nosítka a tasím šavli ale naštěstí jde jen o Auroru a Stevena. Sláva konečně nějakej člověk....a samozřejmě číča. Johny konečně už si můžeš trochu odpočinout. Pronesu tiše, zvednu nosítka a jdu za ostatními. |
| |
| Druhá skupina, KZJ "Cyniku," ucedím ještě na adresu Zacka a uchechtnu se tomu. Přeci jenom mi to trochu zvedlo náladu. Ještě jednou překontroluji místo, zda jsem tam náhodou něco nezapomněl a vyrazím za Kainem. Je to daleko lepší stopař než já a navíc to tu zná a mě se po pár metrech zmocní vzrušení z lovu, které zažene do pozadí bolest i únavu z včerejšího dne. Trochu se i na střetnutí těším. Trochu srovnat skóre, stejně jako... Zavrtím hlavou a utnu myšlenky právě včas. Teď na to není ani vhodné místo, ani vhodný čas, musím se soustředit. Pevněji sevřu tělo luku a následuji Kaina. |
| |
| Znovuobjevení první skupiny Docela jsem hnala Bronzovou a Spisovatele, protože jsem měla strach o svou smečku. Vlasně... Bronzová je už také součástí mé smečky! Když uvidím Samotáře, začnu se smát. Christof, Johny No vy vypadáte! Chi chi chi, potkali jste snad voňavé Pastičky? Uvelebím se Bojovníkovi v nohách, rozvalím se a konečně si odpočinu. |
| |
| Džagzai Největší šelmy v džungli jsou ještěrky, ale i tak je džungle plná dalších nebezpečí. "Voňavé pastičky" jsou jedno z nich. Dalo by se říct, že to jsou masožravé rostliny, nebo možná masožraví tvorové, kteří vypadají jako rostliny, kdo ví... Kain ti o nich vyprávěl, že svou neodolatelnou vůní dokáží přivábit cokoli, od hmyzu až po pralesní pakoně rsau - a hlavně že tím vším se živí, a kdoví jestli by nepohrdly i třeba Ještěrkou nebo Vlkem... |
| |
| Střetnutí s další skupinou Kočka se se mnou okamžitě spojí a začne se nám trochu posmívat a mluví o nějakých pastičkách které jsme měli potkat na cestě. Já si říkal že ty kytky byly divný. Ta vůně, ten vzhled a Johny by se málem nechal sežrat. Samozřejmě mě nic do toho není. Džagzai No to jak vypadáme je bych řekl vedlejší ale pokud je na tom něco k smíchu nech mě abych za tebe zapřáhl ty nosítka a potáhneš ho stejně dlouhou cestu ty. A co se těch pastiček týče tak si nějsem jistý. Potkaly jsme nějaké podivné rostliny ale moc jsme se k nim nepřibližovali. |
| |
| Pochod aneb cesta peklem Nakonec se vydáme na cestu. Ještěrky mě občas popoženou už skoro automatickými pohyby. ani je nevnímám. Stali se pro mě takovým stereotypem, že to ani není možné. Šla bych si v poklidu dál kdyby mi vzadu na oholené hlavě něco nepřistálo. Podle sykotu ještěrek za mnou předpokládám, že to udělaly ony. Sáhnu si na temeno hlavy, kde to něco přistálo a snažím se to sundat. Když však pohlédnu na svou ruku, na které je nyní ten humus žaludek se mi obrátí vzhůru nohama. Bože to je humus. pomyslím si a snažím se rozkousané něco setřást z ruky. O chvíli později mě po boku šlehne onen bič z mých a Myřiných vlasů. Vře ve mně krev. Silou zatínám pěsti abych něco neudělala. I když vím, že ač bych provedla cokoliv neměla bych proti těm hnusákům šanci. Já je tak nenávidím. Tenhle svět nenávidím. Tuhle pitomou hru. Proč jsem nezůstala doma v pohodlíčku… zoufám si stále pochodujíc za ostatními. |
| |
| První skupina (opět a stále) Záhádný dvounožec v kápi, co si říká Master of The Game: Je mi to jasné, proto jsem taky Pastičky zapletla do příběhu Christof, Johny Olíznu si přední packu a s přivřenýma očima se na Samotáře usměji. Hmm, zapředu v myšlenkách, ne děkuji, stačí mi, že táhnu po džungli vás. A pokud jste se vyhnuli těm velkým kytkám, co lákavě voní, tak jste udělali dobře. Hrábnu pod sebe a vylovím si večeři v podobně posledního vejce toho malého ptáčka. |
| |
| Lovecká výprava - někde v džungli směr Ještěrky Sleduji zbytky stop po Ještěrkách a jejich kořisti. Bohům žel déšť smyl skoro všechny pachy a stopy, které zanechali. Naštěstí nespopuji po dešti po prvé. I při občasném hlédání stop udržuji ostré tempo. Kdybych za sebou neměl Lháře s Tichým mohl bych nespozorován urazit běhěm mnohem rychleji mnohem vetší vzdálenost. pomyslím si Škoda, že to nemohu udělat. Nedokázali by mě sledovat a sám na Ještěrky asi stačit nebudu. Za sebou zaslechnu zlomení větvičky Jsou tak hluční. povzdechnu si Musím kvůli jejich neohrabanocti krom sledovaní stop hlídat ještě okolí. otočím se za zebe a slabšě zavrčím, když některý z nich svou neopatrnou chůzí zlomí další větvičku. Ještě, že Ještěrky moc dobře neslyší. Ale musíme si dát pozor na ty jejich zrádné jazyky bleskne mi ještě hlavou. |
| |
| Lovecká výprava s vlček a JJ Vyrazili jsem ... konečně. JJ na jeho poznámku už nic neříkám. Ostatně byl jsem to já, kdo ukončil naši debatu a tak by bylo hloupé zaplétat se do ní znovu. Uložím Rozum s Citem zpět do jejich závěsů a nechám našeho, zatím nedomestikovaného psa, najít stopu. Už chvíli jdeme, no jdeme ... tempo je trošičku vyšší, náš vlček je asi horká hlava, ale myslím, že vojenský výcvik mě dal docela dost dobrého. Jedna z těch dobrých drobností je výdrž. Následuji ho a jelikož držet se za morkou kožešinou je celkem jednoduchá práce (i pro někoho s čichem tak špatným jako je člověk), mám dost času koukat se kolem sebe a dávat pozor kam šlapu. Vlček se po chvíli otočí a trošku zavrčí. "Klid vlčku, ještěrčí steaky jsou ještě daleko." Řeknu asi stejně tiše jako vlček zavrčel. |
| |
| Velké shledání plné slz a objímání Zamávám znovunalezeným spoluhráčům a našemu telepaticky komunikujícímu domácímu mazlíčkovi, naštěstí nemusím odolávat chuti obejmout Christofa a zlíbat jeho mužné líce. „Co je na těch kytkách špatnýho?“ Jsem utahaný, momentálně rozvalený mezi kořeny jednoho stromu, ale pořád zvědavý. „Já nejsem alergik.“ |
| |
| Lovci - po stopách Ještěrek První vyrazil Kain, za ním Jawo a pak Zack. Kainovy prvotní obavy, že s těmi nemotornými tvory z Podivné smečky bude pochod pomalý, se ukázaly jako liché. Byl to docela zajímavý fakt, že Tichý a Lhář, takto oddělení od zbytku svojí smečky, šli ve Vlkových stopách celkem rychle a víceméně i nehlučně. Jawo dokonce začínal zjišťovat, že už celkem snadno nachází v pralesním porostu přirozené stezky a zřetelně viděl, že Ještěrky před nimi po jedné takové šly. Zack za nimi jako zadní stráž si na pochod džunglí už také rychle zvykl, na podobné situace byl ostatné cvičený. Horší však bylo, že déšť už stačil smýt většinu stop. Kain trochu zpanikařil, protože jestli ztratí stopu, tak v téhle rozlehlé obrovitánské džungli, která se táhla do všech stran několik měsíců rychlé chůze, by bylo strašně obtížné zjišťovat, kam přesně se Ještěrky vydaly. Kain na chvíli zastavil a přemýšlel. Na mysli mu vytanula slova jeho Mistra Bena Ďžárra... ...a teď vám žáci povím příběh. Před mnoha lety žil jeden Našinec. Mezi vlky se mu říkalo Wrrúba - Pošetilý, ale jeho pravé jméno bylo Ghakan Agí. Byl to jeden z nejlepších Vlků, který kdy žil.. Ale byl domýšlivý. Věděl, že je v Umění mnohem lepší než ostatní. A tak se tím pyšnil a cítil důležitější než ostatní. Srovnával se s ostatními a vždy považoval svoje názory a rozhodnutí za daleko lepší než od ostatních. To byla jeho jediná vada, avšak zásadní. Dokázal stále víc a víc zlepšovat svoje schopnosti, až k nepoznaným úrovním, ale to bylo zakaleno jeho přesvědčením o svojí nadřazenosti ostatním Vlkům. A tak svůj klan opustil, protože se mu zdálo mezi těmi "omezenci" těsno. Vydal se nazdařbůh hledat nové výzvy. Jeho putování ho zavedlo do krajů obydlených Opičími lidmi. Ani mezi nimi však nenacházel nikoho sobě rovného, a tak rostla jeho pýcha. Opustil tu zemi a pokračoval dál. Putoval mnoho měsíců a prošel mnoho neobydlených končin, kde se musel potýkat s mnoha nebezpečenstvy, ale hravě je všechny zvládl. Až se jednoho dne setkal se supem, který pospával ve stínu na větvi stromu. Wrrúba těmi ptačími mrchožrouty pohrdal. Pohrdal jimi protože nelovili a jen čekali, až nějaký tvor padne, aby ho mohli zbaběle sežrat. A tak na klimbajícího supa zlostně zavrčel. Jenže to nebyl obyčejný sup. Tento sup uměl mluvit a tak místo aby poděšeně uletěl, na Wrrúbu ospale promluvil. Wrrúbu to překvapilo, ale nakonec strávil rozhovorem se supem celé odpoledne. Dlouho s nikým nepromluvil, a tak si s někým chtěl trochu poklábosit. Rozprávěli až do večera. Nebo vlastně se většinou přeli... "Takže ty si myslíš, že jsi lepší než já? A co když se pleteš? Co když nejsi o nic lepší než já?" poznamenal sup. "Pche! Že nejsem o nic lepší než ty? Ty se jenom živíš mršinama, jenom čekáš, až něco zdechne a pak si nacpeš břicho. Kdežto já jsem nejlepší z Našinců. Co bys ale řekl tomu, kdybych tě sestřelil z větve a dal si tě ke svačině. Supí maso jsem ještě neochutnal." odpověděl Wrruba už dost podrážděně. Sup se tomu zachechtal, ale když viděl, že Vlk to myslí vážně, trochu zrozpačitěl a dostal strach aby Vlk svoji hrozbu nesplnil: "Přece bys mě jen tak nesežral, když jsme si až do teď tak přátelsky povídali..." "Klidně. Vlastně zjišťuju, že mám opravdu hlad." Sup se neklidně zavrtěl na větvi a zaskřehotal: "Jestli mě sežereš, budeš toho litovat!" "Litovat? Naopak, tak ti dokážu, že jsem lepší, haha" zavrčel Wrrúba a už na nic dalšího nečekal, bleskově po supovi mrštil dýku a přesnou ranou do hrudi ho zabil a shodil z větve na zem. Bez výčitek svědomí si ho připravil si k večeři. Jenže ještě téže noci toho však opravdu litoval, jak mu sup prorokoval. Sup zřejmě před tím snědl nějakou mršinu nemocného zvířete, kterou ještě nestrávil a z toho zkaženého masa dostal Wrrúba strašné křeče. Celou noc se svíjel v bolestech, které mu vůbec nedovolily se soustředit na své léčitelské schopnoti a ráno, když trýzeň ustoupila, zjistll, že je úplně slepý. Mnoho dní vyl zlostí a mnoho dalších dní pak trvalo, než se mu podařilo vrátit se mezi Vlky. A když se tak stalo, už byl jiný, prozřel. Objevil v sobě pokoru vůči všemu ostatnímu v tomto rozlehlém a tajemném světě... Podle slov Mistra Bena tato lekce názorně vysvětlovala "Pátou Ctnost Mistra" kterou byla pokora a s tím provázaná trpělivost. Neboť jen pokud je pravý mistr pokorně trpělivý a necítí se o nic víc ani o nic míň důležitý než cokoli jiného, včas rozpozná ty správné stopy, které ho nepovedou k záhubě, ale naopak mu ukáží další cestu. A to platilo jak pro svět duševní, tak i pro svět hmotný... A díky těmto lekcím Kain opravdu po nějaké chvíli trpělivého čenichání a hledání objeví stopy Ještěrek a jejich zajatců. Jakoby je viděl před sebou naprosto jasně a zřetelně - tu a tam šlápoty v zemi nepokryté jezírky po dešti, tamhle zase ulámané větvičky houštin, dokonce i pár už téměř neznatelných pachových stop na okolním porostu... A tak Kain někdy kolem poledne dovede Jawa a Zacka k místu, kde Ještěrky tábořily a kde dokonce postavily jakousi klec pro zajatce. Nejzajímavější je však jistý nález, který se podaří Kainovi díky jeho skvělému čichu. Vyčenichá trs blonďatých vlasů Myry, jeden pramen, který vypadá, jakoby ho někdo z její hlavy odříznul... |
| |
| Stopování ještěrek Cesta je dlouhá a náročná, ale kupodivu se cítím docela šťastně. Bolest ustoupila a tenhle svět nabízí spoustu zajímavých příležitostí. Škoda, jenom že nemám čas se tu pořádně porozhlédnout, ale záchrana ostatních je důležitějši. Když dorazíme k tábořišti ještěrek prohlížím si ho a zjišťuji stopy podobně jako Kain, i když ten je v tom mnohem lepší. Prohlédnu si klec. Že by pro Snipera? Dokázala by ho udržet? Vlasy mě zaujmou. Proč to udělali? Proč je tu nechali? Jasná stopa. Varování? Léčka? Tyhle a další myšlenky se mi motají hlavou. Podívám se na Kaina se Zackem a oslovím ty dva. "Co si o tom myslíte? Léčka?" |
| |
 | Mlha předemnou, mlha zamnou: Pomalu přicházim k sobě, pootevřu oči a podívám se před sebe. Bolest hlavy mě moc nedovolí přemejšlet.Kde to sem? Kdo sem? co tu dělám? pomyslym si a pokusim se pohnout, prsty se začnou pohybovat a já se pokusim sednout, naneštěstí mě bolest hlavy položí spátky a já to zkusim ještě jednou. Posadim se a rozhlížim se, vydim nějaký postavy (Džagzai, Steven, Myra, Christof a Johny Silver ), ale nedokážu je rozpoznat a tak se pokusim postavyt, opět s obtížemy, ale nakonec se mě to povede. Prohlídnu si ty postavy a zapřemejšlim Kdo sou? Sou přátelé, nebo mě zabijou? Raděj se budu bránit, ale čim? Co třeba tady tou věcí? ( tou věcí mám samozřejmě namysly katanu ) Sáhnu po jímci meče a tasím, postavym se ani nevym proč do rozkročenej polohy s mečem před sebou, svírám jej oběma rukama a dívám se na ty co sou předemnou.Co uděláte? zaútočíte? nemůžu si na nic vzpomenout, jen na svůj trenink u senseje. ,,Jestly mě chcete zabít, tak si pro mě budete muset dojít, nepustim svůj meč dokud budu naživu." zavolám na ně výhružnym tonem. |
| |
| První skupina (v mírně pozměněném složení: Džagzai, Aurora, Steven, Christof, Johny a Imaru-Yoritomi) Christof a Johny se ještě ani nestačili pořádně přivítat se svými spoluhráči a číčou, když se Imaru náhle probudí. Celé dopoledne se ani nepohnul, nevydal ani hlásek. Zdálo se, že horečky a blouznění ho už konečně přešly. A teď najednou se zvednul z Christofových provizorních nosítek, jakoby ho píchla vosa. Jakmile uviděl svoji katanu, popadl ji a postavil se do obranné pozice. Už nemá tak nezdravou barvu, ale oči má krhavě zarudlé... Imaru-Yoritomi Spatříš čtyři překvapené obličeje, které nepoznáváš - tři muži a jedna žena. Dva z mužů vypadají ztahaně a špinavě - jeden je oděný do zvláštní rytířské zbroje, druhý má na sobě jakési podivné cestovní šaty a zvláštní hnědozelené oči. Ten třetí má ve tváři neurčitý výraz, ale když tě vidí vyskočit na nohy, překvapeně vytřeští oči. Žena s nimi má dlouhé rusé vlasy. S těmi lidmi je dokonce i nějaká kočkovitá šelma, menší než puma ale větší než obyčejná domácí kočka. Instinktivně se připravíš k boji, ale vzápětí se ti zatočí hlava a ucítíš nepříjemné píchnutí ve svém pravém boku. Zjišťuješ že máš bok ovázaný a vidíš, že ti z obvazů začala prosakovat krev. Zřejmě jsi někde utrpěl hodně bolestivé zranění a to se znovu otevřelo. Mírně se roztřeseš a pohled se ti rozostří. Kdo ti tohle zranění způsobil? A kde? A kdy? A kde to vlastně jsi? Všude okolo je jen hustá dřungle, je tu vedro a dusno... |
| |
| První skupina Takže tím co mi dal Kain mám dostat k vědomí Imaru a hlavně to nepřehnat. říkám si v duchu jako nějakou básničku pořád do kola. Od té doby co jsme se rozdělili, jsme se snažila co nejvíce držet krok s čičinkou. Konečně, jsme se setkali přeruším si svoji „básničku“ novou myšlenkou. Moje tvář se uvolní, i když vidím v jakém jsou stavu. I když nevypadám o nic líp. Pohledem přejedu Imaru na nosítkách, ale než se k něčemu zmůžu vyskočí rychle z nosítek jako by ho něco bodlo. No skvěle sice se probral, ale tohle není moc dobrý, zvlášť jestli mí ještě nějaká další zranění. promítám v duchu Mělo by se mu něco říct, ale bude poslouchat? Jak to vypadá ztratil paměť, fakt skvělý. Klídek. Nechceme ti ublížit. Jsi tu s námi. Tak se uklidni a jestli dovolíš mohla bych se ti kouknout na tvoje zranění. promluvím k němu a čekám co udělá. Nemá cenu se k němu teď přibližovat, mohlo by se ještě něco stát. |
| |
| První skupina Chvilku potom co potkáme ostatní se Izy probere a začne blouznit. Chopí se svojí katany a začne povídat něco o tom že se bez boje nevzdá či tak nějak. Co to zase mele? Jedinej vcelku normální člověk a teď se zdá že je taky už nějak mimo. To jsou mi věci. V lékařství se nevyznám tak jako ostatní ale následkem zranění a velké ztráty krve., nedostatků léků a dobré první pomoci mohlo dojít ke ztrátě paměti ale taky je možný že blouzní. Každopádně i když je dobrej a zabývá se bojem tak se mu v případě dalšího šílenství postavit mohu. Jak se Izy chopí katany chopím se já svojí šavle a sleduj ico hodlá dělat. Tak především věř že tě zabít nechceme jednodušší by to bylo když jsi byl v bezvědomí a já tě táhl na nosítkách. A co se týče toho jak dlouho udržíš meč takto vzhledem k tvému stavu bys měl okamžitě to párátko schovat a lehnout si zpátky. Nějakou dobu jsi nejedl a jsi navíc ještě zraněný. Hlavně doufám že Johny neudělá žádnou pitomost. Sice je Izy dost vysílenej a ještě pořád zraněnej ale i tak má proti němu Johny jenom sílu nic víc. |
| |
| Neznámo kde a neznámo s kým: Jakmile ucítim krev z rány na hrudi, jednou rukou opustím meč a chytnu se za zraněné místo, druhou rukou přejíždim s katanou namířenou střídavě proti každýmu z nich. Jak mě to říká? Jenom ti lžou, nic jinýho. pomyslym si a pak procedim mezi zubama : ,,Já sem Miammoto, řekněte kdo ste a co po mě chcete a rychle." doslova to na ně zakřičim. Ruka která je zakrvácená se snaží stlačit ránu abych nekrvácel. Udělám úkrok dozadu jednou nohou jako bych chtěl vyrazit do útoku. Pak se mě začne ruka s mečem mírně chvět, pak už se mě jen podloměj kolena, ale stále držim katanu. Momentálně klečim na kolenou a katanu namířenou stále proti všem.Zabijou tě, zabijou. Nečekej slitování. bleskne mi hlavou, ale pak už si jen uvědomuju jak moje tělo bezvládně padá k zemi obličejem napřed. Ruku s mečem stihnu ještě dát stranou abych nepad na meč, stále jej křečovytě svíram s myšlenkou že můj meč mě z rukou vyrve jen smrt. Ta myšlenka je dost silná na to abych meč nepustil i kdyby mě ho z ruky páčily silou. |
| |
| První skupina - zmrtvýchvstání Bojovníka Když Bojovník tak najednou vyskočí na nohy, leknutím vyskočím na strom. Nejdřív utíkej, pak přemýšlej! Bleskne mi hlavou. Vyběhnu vysoko nad skupinu, abych byla nebezpečí dál. Teprve nyní začnu přemýšlet. Stále jsem ještě v telepatickém spojení s Hádavým a Samotářem... Nebo ne? Zastříhám oušky, nikoho neslyším... Nu dobrá... Nemusím vidět aury, abych věděla, že se tu děje něco divného... Ach jo, zase boj? Tiše přeběhnu Bojovníkovi za záda, slezu o pár větví níž, abych případně mohla pomoct Smečce v nesnázích. Tohle si však musí vyřešit sami. Je to přeci jen jejich druh! Vzápětí se ale přesto zaposlouchám do Hlasu džungle, až se začnou objevovat i barvy kolem dvounožců. Bojovník ji měl jako slunce a oheň, ale teď? Tiše pozoruji jeho záda a nejasnou zář kolem něj. |
| |
| První skupina – praštěný samuraj Nezvedám se, zatím, jen si upravím meč a natáhnu štít na ruku. Díky tomu mám šanci se krýt i v takovéhle nevýhodné pozici. „Ty vole, Hiroshima se zbláznil!“ houknu pobaveně a zachechtám se. „Tohle jsem naposled viděl po exhibičnim zápase s týmem wrestlerů – půlka spoluhráčů po něm nemohla najít klíče a báli se zrcadel, kde chodili cizí lidí.“ Dal jsem k dobru historku a už máme samuraje zase horizontálně. V téhle poloze je mnohem smířlivější. „Svážem ho.“ A jak jsem pravil, tak jsem se jal i činit. Pokusím se meč odstrčit z ruky, pak do té pazoury kopnu, chvíli ji drtím patou a nakonec to vzdám s rezignovaným pokrčením rameny. Sáhnu do báglu, vytáhnu bandáž a zavážu mu oči – to nám příště získá čas. Pak ale uhnu schopnějším ošetřovatelům. |
| |
| První skupina Džagzai Leknutí způsobí, že telepatický kontakt s dvounožci ztratíš. A kromě toho se zdá, že dvounožci jsou teď také dost překvapení že jejich druh se tak náhle probral a skoro se na ně vrhnul. Když se soustředíš na Hlas džungle a začnou se objevovat barvy životní energie všeho ve tvém okolí, zdá se ti Bojovníkova zář jiná. Je tmavší a rudější, jako krev... Imaru-Yoritomi Motá se ti hlava, je ti mdlo, cítíš se slabě, dýchá se ti těžko, a tak když spadneš, tak ani nevnímáš že někdo z těch cizích lidí se snaží ti z ruky vydoubnout katanu. Ale horší je, že si vůbec nic nepamatuješ. Jediná věc, ke které se můžeš teď upnout jsou vzpomínky na cvičení s tvým senseiem ve škole tradičních japonských bojových umění. Na škole, která patřila tvé rodině a tvým předkům, což je jedna z věcí, které se ti vybavují. Ale jinak nic dalšího... Ostatní (Aurora, Christof, Johny, Steven) Vidíte, že Imaru ochabnul, neudržel rovnováhu a zhroutil se na zem. Obvazem na jeho boku prosákne čerstvá krev. Johny k němu přiskočí a snaží se mu z ruky vydloubnout jeho nebezpečnou katanu, ale nepovede se mu to, protože japonec ji drží překvapivě silně a křečovitě, jako by ji měl přilepenou. Johnymu nepomůže ani pokus o vydloubnutí patou. Zdá se, že to Imaru ani nevnímá a jen těžce oddychuje. Ale jak zareaguje na to, že ho Johny bude chtít svázat?... |
| |
| Ještěrčí komando se zajatci - ve Vlhké Zemi (Kith Beej) ČAS: 16. den na planetě (dva týdny v zajetí Ještěrek) Saath u hraničního balvanu nezastaví na moc dlouho. Ještěrky se chvíli baví šleháním biče, ale pak je to omrzí a mlčky všichni pokračují dál. A tak putujete celý den a teprve když padne tma, zastavíte na přenocování. Následující den pokračujete dál. Je to vysilující, ale Ještěrky dají svým zajatcům oddych jen tolik, aby si stačili odpočinout a případně se posilnit, protože Saath nařídí zajatcům dát nějaké jídlo - trochu pralesního ovoce, které vypadá jako nějaké fialové mango, chuťově velmi osvěžující a sladké. A tak pokračujete několik dní, stále dál a dál. Myra a Isabel brzy ztratí přehled, kolik dní už takhle putují, jen Sniper ví naprosto přesně, že jste na cestě s Ještěrkami už dva týdny, což znamená, že na planetě tráví se spoluhráči už 16. den. Zajatí Hráči jsou špinaví, zablácení a celí promočení, protože často prší. Je až s podivem, že ještě ani jeden z nich nepadl únavou. Na Sniperovi není znát stále žádná únava. Občas tedy podpírá Isabel nebo Myru. Okolní džungle už se mezitím dost změnila. Každý den je mlha hustší a hustší. Brodíte se někdy až po kolena ve vodě a zelenkavém bahně, jen málo míst tu je suchých. Často je cítit hniloba a tlející zbytky něčeho nepojmenovatelného. Vegetace tu není tolik hustá, stromy mají holou kůru a jsou mnohem vyšší, obloha tak už není vidět vůbec. A dokonce tu je i prapodivné ticho! Bzučení hmyzu tu vůbec není slyšet, jen tajemné čvachtání, občasné skřeky nebo kvákání. Před chvílí něco v hloubi mlhy za vámi zavřeštělo. Ještěrky se zdají naprosto soustředěné na okolí a neklidně těkají očima sem a tam. Občas některá z nich syčivě zakmitá jazykem ve vzduchu. Zdá se, že jestli ve zdejších rašeliništích žije cokoli, ještěrkám se to vyhýbá. Čtrnáctého dne cesty Mhirtti jako první ucítí ve vzduchu cizí pach. Cizí ještěrky jsou už někde blízko...  |
| |
| Dodatek pro Druhou skupinu - Lovce Na místě, kde Ještěrky tábořily se svými zajatci jste našli i krvavé zbytky nějaké mršiny, které se válí zahozené o kus dál, částečně také i v kleci, kde podle stop byli Myra, Isabel a Sniper. Kain v mršině pozná pakoně rsau. |
| |
| Ve vlhké zemi Dívám se na rozmrzelé kumpány a v mysli hodnotím jejích pocity z výrazů jejich tváří. Ohlížím se a nervózně mnu rukojeť vlasového biče. ..po chvíli mi to nedá a podívám se na své kumpány a tajemně se optám.. Co vy, bratři a ssseSstry, jak jssste ssspokojeni sss tím co tu děláme. Vždyť ona nás shhhene buhví kam a buhví pročšš. Ssskoro i k těm zajacům ssse chová lépe než k nám. Tak co je tohle za pořádek! Cssopak je nějaká opiccsse víc než kdokoliv z náss? naježeně prskám a syčím, zatímco slepě následujeme nekonečnou stezku džunglí. Delší dobu si všímám jemných tvarů Isabel. Jsem ještěrák, ale jemnosst její kůže mě láká a před svými druhy svou zvědavost chci zprvu spíše utajit. Po hodinách nekonečné chůze mi to ale nedá a tak k ní přiskočím a olíznu jí šíji s blahopytným zašišláním. |
| |
| Stav amnesie: kopnutí do ruky mě vrhne do stavu plného vědomí, první reakcí je to že se vyprostim ruku z lana a vytáhnu Dao ( nejkratší meč něco jako dýka, má zhruba čepel 20 cm ) lano rozříznu jako by bylo z másla a sednu si. Chytnu se za hlavu a snažim si vzpomenout, ale nic se mi nevybavuje. ,,Muj trenink, proč si vzpomínam jen na trenink? Chodil sem po vnějšim tatami a pak ty stromy přes strž. Rodina,...." sednu si do meditační polohy a katanu zabodnu do země před sebou, ale jen kousíček aby vydržela. Dao vrátim zase zpátky do pochvy a přemýšlim, obě ruce svýrají katanu a hlavu mám mírně svěšenou. |
| |
| První skupina Se zařinčením se odvalím od nebezpečně kolem sebe sekajícího Imarua, který se nám evidentně zbláznil. Jeho meditační poloha mě mírně šokuje, stejně tak klid, se kterým si bručí ty svoje kecy. „A dost!“ křiknu k ostatním. „Já jsem tolerantní, ale co je moc, to je moc! Ten chlap nás v noci voddělá, pokud budem chrápat!“ Asi se mě tak dotklo, že se samuraj nenechal svázat, nebo mám vážně strach o svůj život. Tahle hra už přestává bejt prdel. |
| |
| První skupina Počínání všech co se našeho bojovníka týče a Johnyho pokusu o jeho spoutání pozoruji s klidem a občas se i trochu zasměji tomu všemu co se děje. Pak začne Johny cosi mlít o tom že nás pobije ve spánku i když bych já sám podle sebe řekl že to neudělá i když může. "Neboj Johny. Tihle bojovníci mají smysl pro čest a férový souboj takže tě ještě předtím probudí." Řeknu a opět se zasměji a po chvíli ztichnu. Pak přejdu k našemu "členovi se ztrátou paměti", posadím se opatrně před něj a počkám v klidu až si mě všimne. Pak mu podám ruku. "Vím že nám nevěříš ale já jsem Christof. A věř mi že nikdo z nás........kromě Johnyho by se ti neopovážil nic udělat. Už jsme tu společně pár dní ale nedavno jsi byl zraněn při boji a dlouho jsi byl v bezvědomí bez řádného ošetření. A teď jsi se probral se ztrátou paměti. Klidně mi nevěř a bojujme ale potřebuješ ošetřit od někoho specializovaného a taky musíme najít co nejrychleji ostatní." Pak vrátím šavli zpátky do pochvy na zádech a čekám co udělá. |
| |
| Lovci kadeří (nic jiného nám tu při použití stroje času nezbylo) Tak buď skočíme časem také, pokud tu zbyl onen stroj, nebo jsou Kain a JJ pěkná nemehla. Tři lovci stopují skupinu s třemi vězni a čtrnáct dní strouhají mrkvičku ... to si teda vlček za rámeček nedá. (omlouvám se že své pocity sděluji tady, ale diskuze je mom příliš 'horká') Doufám, že se MoTG nebude zlobit Cesta sice není procházka po městském bulváru, ale ostatně s tím jsem ani na okamžik nepočítal. Vlček cestou vypadá tak nějak zamyšleně, jako by s námi chvílemi ani nebyl. Když máme slunce nad hlavou, (Tedy pokud můžeme počítat ty okamžiky, když slunce skutečně skrz větve vrchního patra džungle nakoukne až k nám dolů.) dorazíme na místo, kde kempovala skupinka slizkých ještěrek a naše ‘předsunutá jednotka‘. ...Díky bohu, že i velikáni padají a dovolí těm slabším být chvíli na výsluní. Chvíli se zdánlivě poflakuji po tábořišti a snažím si sám představit co se tu dělo. Nejsem sice žádný stopař, ale nevidím jediný důvod proč bych měl jen posedávat a čekat. Stále však věnuji větší pozornost prostoru za pomyslnou hranicí tábořiště. Stejně jako nemám chuť posedávat, nemám chuť být překvapený nějakou potvorou z džungle. Paráda ... takže už jsou v trapu a naše blonďatá kráska má nového kadeřníka. To by mě zajímalo jestli by jeho módní kreace na zemi prorazili. Alespoň, že dostali něco na zub i když pochybuji, že si pošmákli. Ze poflakování mě vytrhne až JJ, zdá se, že také študuje blonďatou travičku a nožná má i nějaké SM skony když jej tak zaujala ta klec. Zvednu hlavu od mršiny a ještě se začnu bavit se raději rozhlédnu kolem. Vážně, to poslední po čem toužím je překvapení. “No nevím jak vlček, ten ti asi neodpoví ... “ Mrknu se na vlčka a lehounce se usměji. Určitě to musí být docela vopruz, bejt jedinej co nerozumí. “... ale řekl bych, že je to celkem jedno. Ale jak na to koukám dostávám docela chuť na pořádný gáblík, ty ne JJ?“ |
| |
| Hluboká meditace a její přerušení: Z meditace ve kterej sem nevnímal ani slovo mě vyvrhne až postava sedící předemnou. Otevřu oči a poslouchám co mě říká. Vyslechnu co mě říká, ale moc mu nedůvěřuju. Jen místo podání ruky vstanu a srukama podel těla se poklonim, ale dívám se mu do očí. Pak vytáhnu meč z obětí země a jemným škubavým pohybem ho očistim. Pak volnou rukou uchopim pochvu a meč s čepelí nahoru opřu tupou stranou o kloub palce, druhou rukou meč táhnu po kování pochvy až se špička čepele sklouzne do pocvy, meč pak zasunu až po značku výrobce, palcem ruky kterou svýrám pochvu meče se dotknu zákrytu meče a jemným pohybem meč schovám celej. ,,Hay, jmenuji se Miammoto no Jiriton." řeknu svoje jméno který mě vytrne v mysly a zařadim si ho jako svoje jméno. Pak sklonim hlavu, ale stále se dívám na Christofra. |
| |
| Cesta džunglí...Nekončící pochody s cílem v nedohlednu Od doby co jsme vyrazili z našeho provizorního vězení, co nás ještěrky obraly o vlasy a upletly z nich bič se toho nic moc nezměnilo. Samé pochody s občasnými zastávkami se staly rutinou ale i záchranou pro mě a Myru. Neustálé šlapání džunglí, lezení přes kmeny, brocení se bahnem je, tedy aspoň pro mne, vysilující. Už během druhého dne v zajetí jsem přestala počítat kolik dní vlastně uběhlo. Vše se mi slilo do jednoho. Sem tam když jsem byla utahaná povolili ještěrky, aby mě Sniper podpíral. Podobné to bylo i s Myrou. Dokonce přišli k rozumu neboť změnili jídlo, které nám dávali. Nyní jsme dostávali něco co vypadalo jako fialové mango a chutnalo sladce. Rozhodně lepší než syrová, napůl rozložená ryba... byla jedna z myšlenek, která mi proletěla hlavou. Tak nějak jsem i přestala vnímat, že jsem ve skutečnosti zablácená, promočená a vůbec totálně bez hygieny. Ze svého apatické transu jsem postřehla, že se změnila okolní krajina. Už nepochodujeme džunglí ale něčím co připomíná močály. Až na to, že bahno se nás tady nesnaží vsáknout avšak i tak je nepříjemný pocit když se někdo brodí po pás namočený v břečce. Občas jsem i zaslechla nějaké zvuky, kterými nás okolní příroda na sebe upozornila. Povětšinou ale následovalo hrobové ticho, které narušovalo jen čvachtaní naší skupinky. Oči sklopené k zemi, mysl někde daleko odsud si to kráčím za ostatními když tu mě z mého stavu nevnímání probudí divný pocit na šíji. Úlek je tak velký, že mě dokonale probere přičemž se ozve vyděšené vypísknutí načež ruka vystřelí k místu, kde se onen pocit projevil. Teprve až když se otočím abych se koukla na ještěrky za sebou uvědomím si, že onen výkřik unikl z mých úst. Pohledem přejedu ještěrky za sebou. Netrvá mi dlouho a všimnu si, že v mé bezprostřední blízkosti se nachází jedna z oněch zelených. Nechápavě se na ní kouknu přičemž mi obočí vystřelí nahoru. Co to mělo sakra znamenat? zeptám se. Když si ale všimnu, že ještěrka nejspíš neví co říkám trkne mě, že mi vlastně nerozumí. Asi už trpíš předčasnou sklerózou Isabel. Celá tahle štace ti leze na mozek. pomyslím si načež ještě jednou věnuji ještěrce nechápavý a nesouhlasný pohled doprovázený záporným kroucením hlavy na znak ať už to neopakuje. Ať už to byla ona nebo ne. Vůbec se mi to nelíbilo. prolétne mi hlavou. O sekundu později už se otáčím a pokračuji v pochodu. |
| |
| Lovci Po stopách Ještěrek, Močály ČAS: 16. den na planetě Ať už se stalo na prvním tábořišti Ještěrek cokoli, moc dlouho jste tam určitě nezůstávali. Chtěli jste přece dohonit ty zelené potvory a osvobodit svoje druhy. Minuli jste i hraniční kámen, o kterém Kain věděl, že oznamuje hranice teritoria jiného kmene Ještěrek. Věděl, že ty dvě hlavy jsou nějaké jejich písmo, ale přečíst to nedokázal. Teď když jste byli jen ve třech, jste se pohybovali o dost rychleji než před tím, jenže putování za Ještěrkami se nečekaně protáhlo na dva týdny... Často tu pršelo a déšť smýval většinu stop, a když už se zdálo, že se Ještěrkám přibližujete dostatečně blízko, abyste mohli naplánovat vysvobození, přepadli vás dokonce staré známé přerostlé kudlanky. Naštěstí to byl krátký boj, i když tentokrát už byli dvakrát tak větší než když jste se s nimi poprvé setkali. Kain díky svému čichu o nich vždycky věděl dlouho dopředu a mohli jste se připravit. Zack s Jawem už věděli, jak na ně a krom toho mohli jasně vidět, že Vlčí muž velice schopně ovládá svoje dva krátké meče a pobil tak víc jak polovinu těch hmyzích neřádů... A v dalších dnech se jako naschvál boj s kudlankami opakoval ještě dvakrát. A když se prales změnil na pralesní močál, stopování už začalo být značně obtížné. Kolikrát se zdálo, že Kain ztratil stopu, ale nakonec ji vždycky našel. Okolní džungle už se mezitím dost změnila. Každý den je mlha hustší a hustší. Brodíte se někdy až po kolena ve vodě, někdě dokonce až po pás, všude bahno a jen málo míst tu je suchých. Často je cítit hniloba a tlející zbytky něčeho nepojmenovatelného. Vegetace tu není tolik hustá, stromy mají holou kůru a jsou mnohem vyšší, obloha tak už není vidět vůbec. Přes den je málo světla, všude je šero a v noci není vidět ani na vlastní nohy. A dokonce tu je i prapodivné ticho! Bzučení hmyzu tu vůbec není slyšet, jen tajemné čvachtání, občasné skřeky nebo kvákání. Každou chvíli něco někde zavřeští nebo zabublá. Kain o těchto končinách neví skoro nic, protože až sem žádný vlk nikdy nezavítal, nebo aspoň o žádném neví ani v legendách. V jeho zemi je také mnoho močálů, ale ty se zdaleka nedají srovnávat s takovou ponurostí těchto končin. Zackovi se vybaví jedna z misí ve službách GEC, v bažinách zbytků džungle v Indočíně kde se jeho jednotka střetla s kybervojáky NeoTeku. Byl to sice konkureční boj korporací o jakési vzácné naleziště, to se nedá se současnou situací srovnávat, ale podobné to bylo v tom, že tam panovala podobná mlha a všechny průzkumy hlásily, že tam nikdo neměl být, a oni se tam NeoTekští přecejenom vyloupli... A Jawo? Ten každou chvíli objeví nějakou novou zvláštní rostlinu či zvířátko, které mu mu někdy připomene něco ze Země, jindy to vypadá úplně jinak. Všude je tu plno života, ač se to nezdá. A dokonce i tady močálech tomu tak je. Hmyz sice není slyšet, ale zato jsou místní tvorové a zvířata jaksi víc tiší, skoro až nepřátelsky. Nebo je to jenom zdání? Čtrnáctého dne cesty Kain jako ucítí ve vzduchu známý štiplavý pach Ještěrek. Ale tenhle je nějaký jiný...  Nepřála jim jenom nešťastná náhoda nebo v tom měl někdo prsty? |
| |
| Po stopách Ještěrek, Močály Tohle není dobré. Takle dlouho nemělo pronásledování trvat. v duchu si povzdechnu Bzuzi nás zdržovali jako naschvál, pršelo, mizela stopa a teď jsme v močálech. pokračuji ve vnitřím monologu a brodím se močálem. -Čmuch, čmuch- Zavětřím. Ještěrky?! zeptám se sám sebe a znovu nasaji štiplavý zápach plazů Jsou to ještěrky, ale né ty co sledujem. Asi. JJ, Zack "V blízkosti jsou Ještěrky, ale jejich zápach je divný. Asi to nejsou ty, které sledujeme. Řekl bych, že jsou to ty, které zde žijí. |
| |
| Ještěří komando Cesta se opravdu zdá nekonečná. Vlhko mi nevadí, hmyz se mi vyhýbá velikým obloukem, a přesto je tahle krajina odporná a vlezlá. Chybí mi tady bujný život pralesa, chybí mi tady jakýkoliv život. Opravdu nechápu, že jiní ještěři tady dokážou žít. Už před několika dny jsem vystřídala vražedné tempo za rychlou chůzi. Přestávky jsou častější a jídla větší porce. Některé dny zase řádím jako pominutá. Odporné tempo bez zastávek. Sama už nevím, co dělat. Zdá se mi, že cesta neubíhá a je až nechutně nudná. A jako přivolaná myšlenka nebo spíš vyslyšená modlitba se k nám donese jemný, přesto jednoznačný pach ještěrů. A v té chvíli taky ječí ta vymaštěná opice. Vztekle k ní skočím a rukou ji zacpu ústa. Má šupinatá kůže je překvapivě jemná a hřeje. Možná ty kousky bahna a místní bažinaté vody jsou trošku odporné, ale v tuto chvíli je mi to jedno. Mlčšš, jessstli nechcsseššš chcípnout hned. zasyčím potichu a pokynu druhům, aby raději pevně přidrželi ostatní. Mhirtti, jak je to dlouho? Kde můžou být? Vsítím jen tu opici… syknu tlumeným hlasem a kmitám jazykem jako splašená. Jesstli nás objeví, budeme mít problém. Víššš cso je to zsa sssvině… a sss těmahle nemám šššancsi. |
| |
| Cesta džunglí Už je tomu nějaký den co sem si bláznivě myslel že to bude jen dohled s drobnou akcí na konci, bohužel se to všechno zvrtlo tim přepadem. Musim přiznat že to původní tempo bylo dost vražedný, naštěstí ta jejich velitelka uznala že tohle tempo dlouho nezvládnem. Pochod bez jakéhokoliv cíle mě dost ubíjí, Alespoň vědět co nás čeká na konci, protože jestli nás na konci popravěj tak by to bylo dost trapný, ale to by se s náma nejspíš netáhly dva tejdny i když třeba fakt nevědej co se s náma stane Stále se zaobírám myšlenkama co se může stát a možné scénáře útěku. Šesnáctý den probíhá vesměs stejně jako předešlých čtrnáct, až na jednu výjimku. Všímám si že jeden z těch „hnusáků“ je trochu víc nervózní než by bylo zdrávo. Uplyne tak hodinka a zaslechnu zvuk To už ztrácim zdravý rozum, nebo mě moje smysli klamou tenhle zvuk přeci vydávaj ještěrky když se zastavíme a vony sa začnou krmit ihned se za tím zvukem otočím, to co spatřím my doslova vyrazí dech Ty vodpornej hajzle tohle ti neprojde . Pak rychlím krokem dojdu k oné ještěrce Mhirtti a strčím jí plnou silou do hrudi Co to má sakra znamenat zakřičím na něj. Pak se otočím k Isabel Seš v pořádku neudělal ti nic?. Pak se zas rychle otočím spátky a koukám přímo na Mhirtti až teď si uvědomím že mi vlastně nerozumí. Tak to sem zvědavej odkud přilétne nějaká rána. |
| |
| Lovci (jména nezvýrazňuji, doufám, že ti dva ví s kým jdou :D) Milí pomyslný deníčku: Z počátku ve mně sílilo podezření, že nás Vlček naschvál vede oklikou, že jde o nějaké velké spiknutí, že ještěrky, vlčáci a dokonce i kočky … prostě všechny ty zvířecí potvory jsou jedna a tatáž pakáž. (Důvod by byl nasnadě: „Rozděl a panuj.“) Když už jsem se opravdu hodně nudil, zkoušel jsem narážkami zjistit, co si myslí JJ. Jako obvykle nebyl moc sdílný a já si své myšlenky, také nechával více méně pro sebe. Vlčka jsem i nadále provokoval a zkoušel jeho roli přátelského domorodce, které se mi stále nějak nechce věřit … Holt špatné zkušenosti. Po pár dnech, jsem přece jen připustil, že to Vlček nedělá schválně. JJ se ukázal jako dobrý stopař a proti Psíkovým závěrům nic nenamítal. (A JJ z komplotu s těma potvorami, zase tolik nepodezírám. Nejsem přece Paranoik.) Jediným povyražením jinak nudné procházky, byl nábožensky založený hmyz. Tedy možná na chvíli připustím, že Vlček s Ještěrkami nemá dohodu, ale u kudlanek o tom silně pochybuji! Jdou po nás jak slepice po flusu a řekl bych, že v džungli je dost lepšího gáblíku. Během druhého týdne, začala být situace ještě zajímavější. Za prvé, stopování v bažině je docela bžunda, ne že by to byla kdoví jaká zábava sama o sobě, ale sledovat při tom vlčka … ano. Také jsme se naučili stavět hnízda, na zemi spát prostě nešlo, teda nevím jak vlček, ale já mám rád sucho. Nevím jestli tahle bažina nabízí něco lepšího než jsou kyborgové, pod hladinou se může ukrýt všelicos a já nemám bojové nahrávačky co jsme měli v GECU. A rozhodně nemám chuť skončit jako něčí jednohubka, alespoň jsem si zase procvičil kurz přežití. Také jsem se docela dobře zabavil, když jsem opatroval své věci, vlhkost je strašný prevít a hlavně to železo co mám sebou ji nemá rádo. Jediné co bylo na tom týdnu opravdu k uzoufání, byl ten mokrej pes. Opravdu odporném smrad i když JJ taky nevoní po fialkách! Zase jednou sleduji jak vlček šmejdí čenichem nad hladinou, chtělo by to jen nějakou potvoru aby mu do něj hryzla, ale na druhou stranu… Paráda … dáme gáblík, nebo jdeme dál? Sice si z toho dělám srandu, ale to neznamená, že mi ruce už skoro automaticky nesklouzli k Rozumu a Citu, za těch čtrnáct předešlých dní, jsem svůj výcvik docela poctivě prověřil a prohloubil. Vlčku, vlčku, jestli jsi nás zatáhl do nějaké pasti, tak seš první koho sejmu! … doufám, že ne poslední. |
| |
| Ještěrky a zajatci - v močálech "Ušš mě to nebaffí!" zašeptala znechuceně Čar jako odpověď na Mhirttiho stěžování. "Jo! A mě sse čším dál fícss nelíbí tadyten modrofokej opičšák." zahudroval také šeptem Slojsa a zle si přitom prohlížel Snipera. "Nechte toho! Csopak ušš sste ssapomněli, že sste mohli ssůsstat doma? Ššli ssme přecse fššichni dobroffolně." zašeptala Grejon a dodala: "A buďte ssticha ssakra!" Když pak Mhirtti olíznul Isabel, ta se ošila a promluvila, rozlehl se její hlas v tichu močálů, jako když zazvoní kosa o kámen. Saath se otočila a výhrůžně zasyčela na Isabel. Ostatní Ještěrky pak chytly zajatce za paže, aby je měly víc pod kontrolou. Následně se Saath zeptala Mhirttiho (protože ten je z její tlupy nejlepší stopař) jestli o těch Ještěrkách z cizího kmene něco může zjistit. A zrovna když se Mhirtti zastaví a zkoumá kmitáním jazyka ve vzduchu pachové stopy a díky tomu že dnes nepršelo zjišťuje, že Tajdogové tu byli někde poblíž před nedávnem, nejspíš ráno (teď je odpoledne) a byli asi 3 - tak zrovna v té chvíli si Sniper vyhlédne vhodný okamžik, vysmekne svoji paži ze sevření ještěrky Čar a vší silou vrazí do Mhirttiho. Mhirtti nestačí nic říct a protože něco podobného nečeká, upadne se žblunknutím do bažiny. Ostatní ještěrky překvapením zůstanou zkoprněle stát... |
| |
| Putování močálem Když ke mě přiskočí další ještěrka a zakryje mi pusu rukou zaraženě se na ní potkám. Čekala jsem, že její kůže bude hrubá, drsná avšak tahle byla jemná. A co víc. Hřeje. Z jejích slov pochytím jen nějaké ale stačí mi tón jejího syčení aby mi došlo, že tu nejspíš nemám tak vyvádět a křičet. A co mám asi jinýho dělat když mě ten zelenej maník olíznul krk?! pomyslím si podrážděně a ještě jednou si rukou přejedu po krku. Pak se ozve Sniper. Jo v pohodě. Ten ještěrák mi nic neudělal jen mě nejspíš olíznul krk. Fuj. povím mu pokud mi ještěrka pořád nezakrývá pusu. Pokud zakrývá jen na něj kývnu, že jsem v pořádku. Nakonec ná ještěrky každá vezme za paži a vede nás dál. Pak se od nich jeden oddělí a odstoupí dál. Asi zkoumá okolí či co. pomyslím si a sleduji ho. O chvíli později se jiné ještěrce vysmekne Sniper a strčí do ještěráka co zkoumal okolí. Jediný co udělám je to, že překvapeně a zmateně zvednu obočí. |
| |
| Putování močálem Upřeně pozoruji Mhirttiho při stopování. Jsem nervózní, zatínám pěsti a stále kryji ústa té uječené samici. Když modrooký unikne, chvíli mi to ani nedochází. Pět vteřin, možná méně, ale i ty se mi s jeho schopnostmi mohou stát osudnými. Naštěstí se rozhodl první zbavit ještěrek, které byly nejblíže, mezi nimi i Mhirtti. Když se proberu z toho šoku, vztekle zasyčím a tasím srp. Rychlou ranou pošlu samici, kterou držím do země snů a skočím k té druhé. Nemilosrdně ji vyškubnu ze sevření druhé ještěrky a srp přiložím ke krku. Tmavá čepel dokonale padne na ten útlý krček a v okamžiku, kdy se jej jen dotkne, steče jí po tom růžovoučkém krčku krev. Jazykem kmitám ve zlém tušení, že jestli se ta opice neuklidní, pochcípáme tu všichni a to hodně rychle. Ani mě nenapadne na něj mluvit, či vysílat myšlenku. Jestli se rozhodne zdrhnout, podříznu tu samici, jako obyčejnou večeři. Já osobně sežeru její srdce a její krví si pomaluji tělo. V očích mi jiskří vztek hraničící s šílenstvím, jako by krev stékající po jejím krku probudila nějakého běsa. |
| |
| První skupina Když promluvím s naším "bojovníkem bez paměti" tak se ukáže v celku v pořádku až na tu ztrátu paměti. Dokonce i zbraň skryje což se dá považovat jako náznak toho že nám trochu věří. Miammoto no Jiriton. Zvláštní jméno. Předtím se myslím jmenoval jinak ale to nevadí. Ale taky jak to vysvětlit...na to budu muset přijít později teď je na práci něco důležitějšího. Tedy dobrá....Miammoto. Chápu že jsi asi zmaten a nic moc si nepamatuješ ale měli bychom jít dál ještě nám někdo schází. Pak začnu jdu k číče která by o tom měla vědět více. |
| |
| První skupina Samotář si chvíli povídal s Bojovníkem, i když mně se nezdá, že by byl Bojovník Bojovníkem, ale někým úplně jiným. Chová se jinak, nepoznává smečku a ta krvavá aura... Musím si na něj dávat pozor. Navíc se chová divně, nejdřív vrčí, pak omdlí, a když se vysmekne z provazů, místo, aby zaútočil, sedne si na zem a mručí. Nechápu, co to mělo znamenat, ale Samotář to asi ví. Teď tu stojí pod mým stromem, asi mi chce něco říct... Christof Copak se děje? zeptám se jej ze svého bezpečného úkrytu. |
| |
| První skupina Číča si mě po chvíli všimne a naváže se mnou telepatický kontakt. Už jsem se začínal bát že nebude vědět co chci ale je to konec konců chytrá kočka. Džagzai Ne nic moc se neděje. Jenom jeden z našich, bojovník si nic nepamatuje. Zřejmě jak byl zraněn ztratil paměť a teď nás nikoho moc nezná a neví ani co tu dělá. Snad se mu paměť časem vrátí. Ale asy bychom měli pokračovat za ještěrkami aby se nedostali moc daleko. Jsi schopna nás tam dovést? |
| |
| První skupina - někde v džungli Imaru/Miamoto Zatočí se ti hlava, ucítíš slabost a zmalátníš. Musíš se o něco opřít, jinak spadneš... Aurora Jako doktorka jasně vidíš, že na Imaruovi se projevují příznaky po ztrátě většího množství krve. Ale obvykle se po podobném zranění neztrácí paměť, ale ještě podivnější na tom je, že o sobě začal tvrdit, že se jmenuje úplně jinak... Víš, že nejnovější genetické pokusy s lidskou DNA (jako významná lékařka nemocnice sv. Kláry v Orléans jsi často jezdila po lékařských konferencích po Evropě a tak jsi měla o těchto záležitostech přehled) prokázaly, že naprosto každá buňka v lidském těle obsahuje takzvanou "genetickou paměť" a v této paměti jsou prý zakódované geny a buněčná stavba naprosto všech předků každého člověka. Vybaví se ti, že Imaru vám vyprávěl o tom, že jeho předkem byl nějaký dávný japonský samuraj z bůhvíkolikátého století. Ovšem nikdy nebyl doložen žádný případ, kdy by si nějaký člověk v paměti vybavil vzpomínky některého ze svých předků, a už vůbec ne, že by ho třeba tyto vzpomínky mohly ovládnout jako nějaký duch... Technická poznámka: teď nám tu chybí Steven a jeho specializace na paranormální jevy... :( |
| |
| První skupina Christof My ale Ještěrky nelovíme, o to se postará Kain s Tichým a Lhářem, vysvětluji poněkud překvapeně. Že by i on ztratil paměť? Tomu nevěřím! Odvedu vás ke Klanům do bezpečí, Bronzová ani Spisovatel nejsou válečníci a Bojovník... na chvíli se odmlčím. Pohled mi sklouzne k dění u zbytku skupinky, kde se Bojovník zapotácí. Rychle nastražím uši a znovu se zaposlouchám do Hlasu džungle, jakákoliv změna Bojovníkovy aury mi může leccos napovědět. ...není sám sebou. Budou s ním ještě problémy, mějte jej stále na očích. Ty a Hádavý budete muset skupinu chránit. Až budete připravení, můžeme vyrazit. Půjdu zase napřed a budu dělat značky. |
| |
| Ještěrčí komando a zajatci Velitelka ještěrek Saath zareaguje brzy, praští pěstí Isabel do spánku a ta se v bězvědomí skácí k zemi jako podťatá. Pak střelhbitě přiskočí k Myře a přiloží jí pod krk svůj černý srp ostrý jako břitva. Že vypadá naštvaně by znělo příliš slabě. A vůbec se nezdá, že by si dělala legraci... Následně se proberou z překvapení i ostatní ještěrky, výhrůžně zasyčí, obklopí Snipera a namíří na něj hroty svých oštěpů. |
| |
| Když se mě zatočí hlava tak se instinktivně chytnu nejbišší osoby (Christofa), pak zakroutim hlavou a protřu si oči. ,,Kdo schází? " řeknu po chvylce ticha a sledování výměny pohledů mezi Christofrem a kočkou ( Džagzai ) Co to? nějaká zvláštní dorozumění? nebo něco takovýho? Duchové mého rodu ochraňujte mě. pomyslm si a dívám se na ty dva. |
| |
| První skupina S číčou naprosto nesouhlasím a mám o celé téhle věci jiné mínění a svůj vlastní názor na to vše. Co mám dělat u klanů? Nemám zájem se kdekoliv ukrývat a čekat jak to dopadne. Maximálně jin trochu pomůžu a pak si půjdu po svém. Džagzai Nechce se mi schovávat se u někoho. Obzvlášť když nevím co je s ostatními. Raději bych je hledal sám nebo se vydal jinam. A c ose týče bojovníka tak o toho bych se tak moc nebál. I když si nic nepamatuje tak je duchem a schopnostmi stále válečník. Pak je rozhovor přerušen proto že Miammoto ztratí rovnováhu a chytí se mě. No unesli Isabel a druhé skupině zřejmě unesli tky někoho jinak by za nimi asi nešli. |
| |
| První skupina Postávám kus od skupiny, prohlížím si jednotlivé osoby a přemýšlím. Teď mi konečně dochází, jak nebezpečno tu je a že moji spoluhráči jsou vlastně mými protihráči. Potřebuju je, ale musím je porazit. Christof je dost drsnej frajer, jak jsem byl slepej, tak to tu vlastně vedl. Není to úplnej idiot, takže bych se ho mohl držet. Rozumí si s Číčou, umí to s mečem... Jestli budu muset, dokážu ho zabít? Imaru, nebo Miammoto, jak si teď říká, ten chlap je mimo. Hráblo mu a je spíš nebezpečnej než užitečnej, musíme ho někde nechat. Dokaď se nevzpamatuje, nemůžu mu věřit. Stephen a Aurora, vážně jsme se neviděli jen den? Dva? Rád je vidím, to jo, ale stejně už jsou... cizí. Nejsou nebezpeční, aspoň ne když jsem vzhůru, navíc se můžou hodit. Rozhodně víc než samuraj. Číča s náma nehraje a pomáhá nám. Proč to ale dělá? Rád bych věřil tomu, že je fakt tak hodná a důvěryhodná, ale... Zkusím ji poznat. Myšlenkama jsem se ještě nedomlouval. Přejdu k Christofovi a Číče, podívám se na ně, a pak se Číče zahledím do očí. Číča Ahoj. Ahoj. Ahoj. Ahoj. Ahoj. Ahoj... Slyšíš mě? Asi jen těžko může chápat výrazy lidské tváře, ale i tak se snažím naznačit zvědavost. Jakej je plán? Kam jdeme? Proč se tu unášíte? Nesní je? |
| |
| Lovci JJ, Zack Poznámce Tichého se pousměji za dobu lovu jsem si na jeho humor alespoň částečně zvykl. Ne nedáme. Při boji by tě plný žaludek zpomalil a to by se ti mohlo stát osudným. Vážně mu odpovím. Pravou rukou uvolním positku na pochvě meče. Levou vyndám luk a zasadím do nej šíp. Raději mám boj na blízko, ale i dobře mířený šíp se může hodit. A vím, že dokážu své meče tasit opradvu rychle. Za dobu lovu jsem si zopakoval snad všechny lekce, které do nás Mistr Tance mečů, má sestra, vtloukala. Díky tomu snad dokážu i při střetu s Ještěrkama přezbrojit dostatečně rychle. |
| |
| Lovci Čtrnáct dní. Čtrnáct pekelných dní, tu sledujeme stopu a nejsme schopní ničeho. Za tu dobu jsme ušli kolik? stovku kilometrů? Přinejmenším. A v kruhu nechodíme to jsem si ověřil, hned jak jsem začal Kaina podezírat z toho, že je spojený s ještěrkami a schválně nás zdržuje. Každou chvíli jsem čekal, že budeme nás zavede do léčky, ale to se nestalo a po stopě jsme skutečně postupovali. Opravdu divné. Ještěrky jsou hodně daleko od svých lovišť. To nemohla být nějaká obyčejná výprava. Že by šli speciálně po nás? Ale proč? Je to opravdu divné. Hledaní v bažínách je opravdu slast. Mračna štípavého zmyzu, smrad a chůze je čím dál těžší, navíc je pořád ještě nemáme. Takže musíme být opatrnější než doposud, odpovím v duchu a jako už tolikrát si překontroluji zbraně a stejně jako Kain, i já sundám luk a založím do něj šíp, poté jenom kývnu hlavou, že můžeme pokračovat dál. |
| |
| První skupina Džagzai Jak se znovu soustředíš na Hlas džungle, vidíš barvy životní energie všech dvounožců z Podivné smečky. Aura Bronzové je stále zlatá, Samotářova kolísá kolem oranžové, Hádavého je načervenalá a Psavcova neutrálně oranžová. A zdá se, že krvavá červeň Bojovníkovy aury už trochu ustoupila k oranžové a když se zapotácí, trochu ztratí na jasnosti a bledne. Víš že bledost je projev zranění nebo nemoci a znamená to, že by dotyčný měl spíš odpočívat. Pak kromě Samotářova hlasu uslyšíš překvapivě i hlas Hádavého, který s tebou dosud ještě telepaticky nepromluvil a teď se o to pokouší... Imaru/Miamoto Odpověď toho chlapa s hnědozelenýma očima a vážným výrazem ve tváři, kterého ses zachytil abys neupadnul, na tvou otázku, kdo tu chybí, skoro ani nevnímáš, jak se ti zatočila hlava. Cítíš se najednou strašně slabě a v boku pocítíš bolest. Obvazem ti prosakuje krev. Horší ovšem je, že vůbec nevíš, jak jsi k tomu přišel... |
| |
| Sběrači :D Já ale nemyslel před bojem, ale po boji … že bychom mohli zkusit krásy zdejší kuchyně. Najít nějaké trošku sušší místečko, udělat díru vyskládat kameny a udělat ohýnek. Pak by stačilo do pícky umístit ‚Ještěrku v těstíčku‘ - bláto určitě postačí, zasypat zbytkem kamenů a pak jen počkat, až se nám Gáblík upeče… Nerušeně dál rozvíjím své kulinářské představy. Mezitím si trošku protáhnu ruce a zběžně zkontroluji výbavičku, jistě Náboženští fanatikové na nás utočí skoro denně, takže už je to do jisté míry rutina, ale pečlivost je důležitá. “Útoč s Rozumem a braň se s citem…“ Pronesu jako před každým bojem, kdy k tomu mám příležitost. Při tom pohlednu na Rozum a Cit. Jsou to skvělé zbraně a byli by i jako historické originály, ale čtrnáctidenní pobyt a boj v džungli by jim dal pěkně zabrat. Díky moderní technologii a vysoce pokročilé metalurgii jsou, ale přímo k zulíbání. Jedna z mála věcí co jsem si z penze a úspor, koupil skutečně s radostí. Holt není nad úpravy a čistění materiálnu na úrovni atomů. “Že by přece jen pastička JJ, hm?“ Prohodím k JJ další narážku na stále se opakující téma posledních čtrnácti dní. Pak už zmlknu, čekám a dávám pozor. JJ Jen se optám, stihli jsme nějak během naší cesty rozvinout jisté spekulace, nebo jsme si každý nechali své myšlenky pro sebe? |
| |
| První skupina – hlouček pod stromem Na to, že jsem chtěla být od Ne-Bojovníka co nejdál, se mi jeho přítomnost pod mým stromem vůbec nelíbí. Jeho aura kolísá jako zpěv ptáčka s červeným bříškem. Christof Pokud tedy chceš opustit smečku a nechat slabé mně, tak si jdi do džungle. Stopuj si Ještěrky. Ale Bojovník nemá sílu a smečku nedokáže ubránit… Zastříhám ušima a překvapeně pohlédnu na Hádavého, když se mi jeho hlas ozve v hlavě. Jak je to možné, na něj jsem se nesoustředila! Že by se naučil?! Johny, Christof Ty- ty mluvíš! Chvíli se nemůžu vzpamatovat. Hádavý na mne chrlí jednu otázku za druhou, až po chvíli mi to ale dojde. Já… já nevím, proč Ještěrky unesli Střelce, Myrrru a Černou. Ještěrky jsou divné, nebezpečné a nikdo neví, co v příští chvíli udělají. Proto za nimi šel Kain a dobří lovci z vaší smečky, aby je zachránili. Ale tahle smečka potřebuje dobré ochránce, aby bránili Bronzovou, Spisovatele a Bojovníka… Rychle trhnu hlavou a celá se napružím ke skoku, když se Bojovník opět klátí k zemi. Podívej! Teprve po chvilce se uklidním a znovu si sednu. Bojovník je moc slabý. Najednou si vzpomenu, že Bronzová… Aurora Bronzová, prý umíš léčit, proč Bojovníkovi nepomůžeš? Krvácí a láká tak zvěř. Jsem nervózní a začínám být podrážděná. Proč jim musím stále vysvětlovat, jak přežít?! |
| |
| Sběrači? Koho? Čeho? Zack, JJ Při rozvíjení debety na téma "Gáblík" se zarazím a mám co dělat abych se nerozchechtal. Můj potlačovaný smích, ale nejspíše, díky telepatickému mostu, zaznamenal i Tichý s Lhářem. To není vůbec špatný nápad. Ale s nečím podobným bych počkal až získáme zbytek smečky. Pak si s radostí na takovém jídle pochutnám. Pro jistotu znovu zavětřím. A má veselost okamžitě zmizí. Ale teď by jsme se měli mít opravdu na pozoru. Nerad bych zkončil jako nečí pochoutka. |
| |
| první skupina Celou tu dobu s nějak neprojevuji, i když vím, že bych měla pomoct Imarovi.. teda teď Miamotovi když už se tak pojmenoval. Pojmenoval? to by mohlo něco souviset s geny. Hmm když už nám vyprávěj o tom samurajovi, svým předkovi tak by to bylo možný. Ale vždyť se to ještě nijak nedoložilo. Jenže tohle je důkaz Stále jsem zamotaná ve svých myšlenkách a spekulacích, že nevnímám nic o kolo. Teprve až když na mě číča ‘‘promluví“ tak se proberu. Jo, jasně… promiň. odpovím číče a jdu blíž k Imarovi/Miamotovi. Sundám si batoh a rychle v něm najdu šití na sešití rány plus ještě dezinfekci a čistý obvaz. Taks e do toho můžu pustit, teda skoro. Dojdu až k Imarovi/miamotovi a zadívám se na ránu. “Dovolíš?!“ vlastně to není otázka ale holý fakt. Za chvíli se soustředím jen na ošetření rány. |
| |
| Sběrači kousků delikátní krmě :D a náboženských ostatků Tedy cítit jak se vám někdo cizí směje v hlavě, je nechutné. Zavrtím hlavou abych se toho pocitu zbavil. Rozumín, toužím stát na stejné straně vidličky... Víc to nerozvádím, mám dost jiných starostí ... |
| |
| Při náhlem zájmu o mě je mě to celý podivný. Jakmile mě začne ošetřovat tak se začnu dívat na svoji ránu. Co ten náhlej zájem o mě? že by to byly nějací přátelé? Nebo jen pár vrahů co maj za úkol mě dovýst živýho? Potřebuju zjistit víc. začnu přčemejšlet. |
| |
| První skupina Miammoto na tom vypadá špatně a číča s istále stojí na svém. Džagzaii Nikoho neopouštím oni moje smečka nejsou. A příjde mi to jako lepší řešení. A zatím c otu mluvíme se více a více vzdalují.Jestli chceš můžu vás kousek k tomu území klanů doprovodit ale půjdeme rychle. Bojovníka potáhnu na nosítkách jako předtím a všichni půjdou přede mnou. Očividně se ale číča ještě nikdy nesetkala s pojmem samuraj. On sice není tím které znám z minulosti je pouze jejich předek ale nic se za tu dobu asi nezměnilo. A tito válečníci byli opravdu úžasní. |
| |
| První skupina Všichni, kdo jsou napojeni (tedy Aurora, Christof a Johny)=důsledky si z toho vyvoďte sami, slyšíte všichni všechno ;) Jestli JÁ chci? Já vám nabídla pomocnou tlapku, buď se jí chytíte, nebo zůstanete sami v džungli. Jestli chceš nebo nechceš zůstat se svými, si dohodni s nimi, ale doufala jsem, že jste lepší smečka, než byla má rodina. A stejně nemůžem vyrazit, dokud Bronzová nevyléčí Bojovníka. Mrsknu ocasem a mrskám jím čím dál víc, jak hovor, nebo spíše můj monolog, pokračuje. Tenhle rozhovor už mne nebaví. Začínám být unavená, víc než bych chtěla, a se Samotářem se nikam nedostáváme. |
| |
| První skupina Začíná se mi zamlouvat mlčení – slyším spoustu věcí, dokonce i myšlenky jiných, ze kterých ledacos vyvodím. Ale stále ještě telepatii neovládám dost na to, abych se včas dokázal odstřihnout: Džagzai a další, kteří jsou schopni mě telepaticky vnímat Fajn, takže úkryt. Podívám se na zbytek homo sapiens sapiens v okolí. Nemáme šanci někoho stopovat, leda by se pro nás Kain s Jawem stavili. A někam vyrazit s Jawem, to už spíš něco na vlastní pěst. Vychytrale se zašklebím. Kudy asi z džungle? Kdo mi to tak poví? Už zcela odpojen od Džagzai se obrátím čelem k Christofovi a soustředěně se mu zadívám do tváře. Co jsem mu chtěl telepaticky sdělit, to se nejspíš nikdy nikdo nedozví. |
| |
| První skupina Tenhle rozhovor a všechno to kolem mě začíná už pomalu nudit, stejně jako to c očíča občas říká. Džagzai Opakuji to ještě jednou. Nepatříme ke stejné smečce. A jak se zdá tak se zde rozejdeme. Pak si zkontroluji všechny své věci které mám a měl bych mít u sebe. Nakonec vyrazím do džungle směrem odkud přišli ostatní s číčou. Tady nejde o smečku nebo něco podobnýho. Číča nás tak vidí a vidí taky jenom to jací se zdáme na první pohled být. Johny kdyby si občas odpustil některé své poznámky a moc se nepředváděl by mohl být v pořádku. Bojovat možná neumí ale sílu jistě má. Miammoto se musí spamatovat a co se týče ostatních tak o těch nic radši. Klidně bych s nimi šel ale je to na číče ne na ostatních. Ona nás chtěla odvést k těm jejich klanům a jí jsem nabízel pomoc. Ale jak se zdá tak pokud chce někdo pomoci někomu jinému a ostatní mají jiný plán tak je ten někdo hned brán takhle. Ani rozumnou domluvu nikdo neechtě lvymyslet. |
| |
| První skupina Doktorka Aurora soustředěně ošetřuje samurajovo zranění. Musí ránu nejdřív znovu vyčistit, pak to chvíli trvá než ji pořádně sešije a nakonec ji znovu ováže. Samuraj ztratil dost krve, ale smrtelné to naštěstí nebylo, jinak už by bylo po něm. Protože není žádná možnost krevní transfúze, i kdyby se nakrásně některý z Hráčů nabídl krev darovat, jedinou možností je klid a žádné namáhání organismu. A kromě toho by měl samuraj dostávat pravidelně hodně tekutin. Je tedy jasné, že ještě než se dá do kupy, nějaký den, nebo možná týden, to potrvá a ostatní se o něj budou muset postarat. Mezitím, co Auroraošetřuje samuraje, který se zdá se uklidnil a je teď ponořen do svých myšlenek (a stále si nic nedokáže vybavit), Johny a Christof diskutují s Džagzai. Steven si vytáhnul svoje psací náčiní a opět tak potvrzuje oprávněnost svojí přezdívky. Když je doktorka hotová se svojí prací, Christof sebere svoje věci a s jasně rozladěným obličejem se vydá na cestu na vlastní pěst. Aniž by se rozloučil, nechá kočku a svoje spoluhráče vlastnímu osudu... |
| |
| ,,Aligatho. Hodil by se dračí kořen a taky nějaký Ondžaky... Květiny..." řeknu tej co mě ošetřuje, pak ji popíšu jaký léčivky mám na mysly aby se mě hojilo zranění rychleji. ,,Dalo by se to tady někde najít? S tim bych si připravyl nějakou mastičku a taky hojivej čaj." řeknu a pak počkám co mě řekne. |
| |
| První skupina Christof Pak buď dost silný a dost rychlý, abys přežil. Ještě rád si vzpomeneš, že jsi měl nějakou smečku. S tím se otočím k Samotáři zády a přeruším s ním spojení. Přeruším spojení se všemi Chci být sama! Jen chvíli sama s Kainem! Je to možné? Je pryč sotva pár chvil a už se mi po něm stýská! Najdu si na větvi pohodlné místo, kde bych se mohla stočit do klubka a po očku pozorovat smečku. Třeba neusnu, dokud neodejde Samotář. Je hloupý... V množství je přeci síla. Ví to bzzuzy, ví to i Ještěrky. |
| |
| První skupina „Jestli chceš jít sám, my ti nebudeme bránit, Chrisy,“ začnu pomalu, „ale aspoň do toho tábora bys s náma mohl, abys nás pak našel. Kdybys potřeboval, že jo.“ Skoro jako kdybych se pokoušel o diplomacii. |
| |
| První skupina Když Johny začne mluvit zastavím se a ohlédnu. O tom už jsem mluvil s číčou a neodpověděla mi zrovna kladně takže radši půjdu svojí cestou. Kdyžtak se jí zeptej jak daleko odsud to je. Hodiny, nimuty, dny... a taky na kterou světovou stranu. Řeknu Johnymu a čekám co udělá. Ale měl by se zeptat rychle čas je neúprosný a je ho málo. |
| |
| Putování močálem Vzpomínám si na to kdy sem jednou takhle ochraňoval rukojmí, po každý je to stejný. Nejdřív je člověk bere jako položky na seznamu, ale pak dřív či později …. Diď to říkám je to tu zas, pletu se do věcí do kterejch bych neměl. A k tomu všemu dělám kraviny. . Pomalu si uvědomuju jaký bude mít moje jednání následky. Nejdřív ta jejich velitelka omráčí Myru a pak přiskočí i k Isabel sakra von jí chce podříznout, musim něco udělat nebo z toho budou jatka. Během okamžiku se ostatní ještěrky shluknou okolo mě tak z tohohle průseru se dostat bude docela těžký. Pak se pomalu otočím tak abych byl zhruba čelem k jejich velitelce a ukážu na sebe pak na svojí pusu a pak na tu ještěrku, tohle gesto zopakuji asi tak šestkrát snad jí to dojde, asi by to chtělo vysvětlit že sem jen chrápán svoje lidi. Pak si kleknu na kolena a dám ruce za hlavu. Já nás z toho dostanu řeknu směrem k Isabel a pokusim se i malej úsměv. |
| |
| Ještěrky a zajatci Ještěrky podrážděně syčí. Otevírají pusy, obnažují horní špičáky a rozeklaný jazyk vysunují daleko z tlamy ven. Je na nich jasně vidět, že by nejraději svými oštěpy udělali ze Snipera jehelníček. Sledují, jak něco Sniper gesty naznačuje, každý sebemenší rychlejší pohyb na ně účinkuje jako rudá na býka, ale neodvažují se k žádné akci. Čekají, co udělá Saath. Čar se podívá po Mhirttim, který sedí ve vodě a plive kolem sebe bahno. Normálně by stačil zareagovat lépe, ale Sniperovo strčení bylo nečekané. Modrooká opice má značnou sílu... |
| |
| Ještěrky a zajatci Sleduji každý Sniperův pohyb připravená kdykoliv podříznout tu opici, kterou držím. Věděla jsem, proč ji beru sebou. Možná se dnes večer najíme jejího masa. Ale to už je modrooký na kolenou a ruce dává nad hlavu. Trošku zmateně jej pozoruji, tyhle pohyby jsou fakt komické, ale je jasné, že se vzdává. Skopnu tedy Myru k zemi a vytrhnu jedné Čar oštěp z ruky. Už to nikdy nedělej! vyšlu k němu myšlenku a napřáhnu kopí. Mířím na pravé rameno, ani náhodou mu nechci probodnout srdce, ale chci, aby cítil aspoň zlomek bolesti, která ho čeká, když se o to pokusí znovu. Nechám oštěp proniknout skrz rameno a poté pustím ratiště, aby si nesl celou váhu oštěpu sám. Takhle probodnutého modrookého nechám být a přejdu k Mhirttimu. Ten ti dal pšššíteli. To má zssa to, neměl tě ssshazovat. Jinak nicss ti není? zeptám se a je to přesný opak mého prvotního chladného chování. Ale ještěrky už si aspoň trochu zvykli, takhle už to semnou chodí… |
| |
| Ještěrky a zajatci - v močálech Kith Beej Velitelka ještěrek oštěpem probodne Sniperovo rameno. Naštěstí pro něj je to v místech, kde jsou mezi klíční kostí a lopatkou jen šlachy a svaly, takže oštěp jen projde na druhou stranu a nepoškodí kosti. Pro Snipera, který má posunutý práh bolesti je to tedy bolest nepatrná. Grejon a Slojsa se trochu uklidní, ale svoje oštěpy k zemi zatím ještě neskloní, kdyby se zajatec chtěl pokoušet ještě o něco hloupého. Čar, které Saath vytrhla z ruky oštěp, přijde blíž ke Sniperovi, oběma prackama chytne ratiště kopí, jednou nohou se o Snipera zapře a nešetrně z něj svůj oštěp vytrhne. Pak na něj ještě jednou pro jistotu zlostně zaprská. Zhruba v ten moment se Isabel probere a začne vykašlávat špinavou vodu, která se jí dostala do plic a do pusy, když ji velitelka ještěrek poslala k zemi. |
| |
| První skupina Odkývu Chrisův návrh, zadívám se číče do očí, ale pak se zarazím. Zatnu zuby, vycením je a otočím se zpátky. „Ty seš hroznej paličák, Christofe!“ zahřmím na něj jako cholerický dědek na malého fracka. „Vždycky musí bejt po tvym, co? Ale já ti na to seru! Zeptej se sám, když seš tak zvědavej! Sem tvuj votrok?!“ Právě skončilo mých deset minut diplomacie. |
| |
| Christof Sám někde v džungli Brzy jsi ostatní zanechal daleko za sebou a jejich hlasy se pomalu ztráceli v tom neustálém tichém hlomozu zvuků, až se vytratily docela. Osaměl jsi. Snažíš se hledat stopy po Stevenovi a Auroře, které museli za sebou zanechat, když se Džagzai vracela od Kaina a vedla ty dva sebou. Daří se ti to. Nějakou průpravu jsi dostal před začátkem Hry a základ jsi měl z dřívějška. Nespoléhat se jen na GPS a umět se orientovat v přírodě postaru se někdy ve tvém živobytí na Zemi hodilo. A z toho, jak vás Džagzai a Kain vedli džunglí, jsi už něco pochytil i o hledání přirozených stezek a to ti také pomáhá. A tak se k večeru dostaneš na místo, kde, jak vyrozumíš ze stop, tábořil Kain s ostatními tvými spoluhráči. Sem až došla Džagzai. A jak se zdá, odtud se Kain vydal dál do hloubi džungle v doprovodu Jawa a Zacka. Jenže už se stmívá a brzy nebude vidět ani na krok... |
| |
| Lovci - v močálech ve stopách ještěrek Postupujete velmi obezřetně močálem. Zack připravený okamžitě tasit své dva krátké meče, Jawo a Vlčí muž se šípy založenými v tětivách svých luků. Bahnitá voda vám sahá po kolena, skrz mlhu není vidět moc daleko. Někde vpravo od vás něco zavrže a následně něco žbluňkne. Pak je opět ticho. Kain svým citlivým čichem cítí přítomnost jiných Ještěrek v močálech. Zatím však nikde poblíž, jsou to jen varovné pachové značky cizího teritoria. Později odpoledne, když Kain opět hledá správnou cestu, zjistí, že únosci jsou před vámi nanejvýš hodinu cesty. Zřejmě je něco někde zdrželo. Odhadem, pokud byste si pospíšili, možná ještě před setměním byste je mohli dohonit. Zároveň však ve vzduchu ucítí ještě něco. Rozezná v tom pach podobný tomu, jaký zanechávají ještěrky. Tenhle je ovšem cistě zvířecí, hadí. Rozezná v něm pach anakondy. Bude někde kus dál před vámi, ne však přímo vaším směrem cesty... |
| |
| Lovci - v močálech ve stopách ještěrek Močál kolem nás je, až na jednu vyjímku, prakticky mrtví. Zatím jen pachové značky, ale našteští žádné Ještěrky. rozebírám si cestou dosavadní výskyt zdejšího ještěrčího obyvatelstva. Do večera je snad máme. bleskne mi hlavou, když se ujistím o směru naší cesty. Pak mi ale do nosu vnikne ještě jeden pach Had?! Tak to není dobré. Ty jsou ve vodě rychlí. A hodně. Zack, JJ Kus před námi je had. Nejspíš to je anakonda. Není sice přímo v našem směru, ale v tomhle prostředí to vyjde skoro na stejno. upozorním zbylé dva lovce. Zamyslím se a po chvíli dodám A do večera by jsem Ještěrky mohli dohnat. Dál pokračuji velmi obezřetně. Pokud to nebude nutné tak bych se rád vyhnul zbytečnému zabíjejí čehokoliv. Jen paní Vod ví co za tvory toto území obývá. |
| |
| Lovci - Ve stopách v močálech ještěrek Což o to, boty mám dobré kvalitní a jen tak něco se do nich nedostane, ale když máte nohy ve vodě až po kolena tak pomůže jen Atombordel a ten tedy skutečně nemám. Takže jak tak jdeme, krásně to čvachtá. Naštěstí jde alespoň spíše o pocit než o zvuk, takové malé soukromé peklo. V hlavě mi opět lupne, už jsme si na ten pocit celkem obstojně zvykl to však neznamená, že je mi příjemný. Takže jako obvykle trochu cuknu hlavou a podívám se na Vlčkovi záda a jen tak pro sebe si z něj udělám virtuální panenku voodoo. To abys taky věděl jaké to je ... No pěkný ... to navrhuješ odbočku do rychlého občerstvení nebo jen informuješ o nějaké místní raritě? ..spíš si kasáš triko jak máš úžasnej frňák. Bych ti přál jet 100 pater ve výtahu s nějakou nánou co neví, že voňavka se má používat decentně. Sice si z neodpustím roupavou, ale ze svých zkušeností na matičce zemi si sem velmi dobře vědom, jak mohou být hadi nebezpeční v takovémto terénu. Ale těch tu snad musí být tolik, že kvůli jednomu navíc není třeba podávat zvláštní hlášení. |
| |
| Komando v bažinách Isabelina kůže příjemně voní a na jazyku cítím mírně slanou příchuť. Nikdy jsem nic takového necítil a tak jsem na okamžik jak smysluzbaven, když se snažím si tu slast náležitě užít. Když se zajatkyně otočí a srovná si se mnou účty, začnu otvírat oči a probírat se ze sna. To co rozhoděn nečekám je rána jak z děla, kterou mě srazí Sniper do kalných bahenních vod této země. Z jednoho šoku tedy padnu rovnýma nohama do druhého, který je ovšem podstatně smradlavější a zadělal mi celou ukázkově červenozelenou zrohovatlou kůži. Chvíli to trvá, než se proberu, oklepnu a uvědomím si co se stalo. Mezi tím Saath náležitě počastuje a ztrestá provinilce. Když mi podá pomocnou ruku, jsem už skoro při sobě a ještěří krev mi z té potupy a troufalosti vře skoro až v hlavě. Nicméně rozhodnu se, že "polknu" a budu dělat jakoby nic. Vztekáním bych ještě pobavil už takhle dost oprsklé zajatce a podpořil je v dalších provokacích. Zvednu se tedy z bláta, oklepu se a očistím jak to jen jde. Kladu důraz na červené šupiny na které jsem náležitě pyšný. Zároveň promlouvám k Saath. Díky velitelko, mysslím šše budu v pořádku.. Vuubeccss nechápu jak sse to tak najednou.. tak rychle ssvrtlo. Kdybych byl pššipravenej, tohle by ssse nikdy nemohlo ssstát. Ta hnussná modrooká gorila vůbecss nehraje fér! Poččškej ažž zasse něcsso possere, budu první kdo jí nakope zadek! shhhhšhht!! Pohledem hodím po Sniperovi a Isabel a následně dám zbytku skupiny najevo, že je vše v pořádku a můžeme pokračovat. |
| |
| Ještěrky a zajatci - v močálech Kith Beej Pokračujete močálem dál. Okolní pachy ještěrkám prozrazují, že všichni tvorové obývající džungli se vám klidí z cesty. I anakondy, vaši zvířecí příbuzní, jsou cítit daleko v hloubi močálů a nikde poblíž v okolí. Tady není kromě trochy hmyzu ani živáčka, a to je divné... Jenže nemáte moc času na přemýšlení, protože znenadání ucítíte pach cizích ještěrek a ještě nějakých zvířat s nimi. Zaslechnete rychle se přibližující čvachtavé zvuky, jak se něco žene močálem směrem k vám. Do pár okamžiků se před vámi objeví. Z mlhy se v rostřikujících gejzírech vody vynoří šest ještěrek jedoucích na podivných tvorech, kteří mají těla zbarvená do jantarově hnědé a hladká, ovšem jejich kůže je už na první pohled tuhá. Hlavy mají podobné ještěřím, zrohovatělé a porostlé mnoha výrůstky. V Ještěrkách poznáte příšlušníky místního kmene Tajdogů. Mají tmavé, černozelené zbarvení šupin a zlatavé zorničky. Všechny třímají v rukou dlouhá kopí s podivně tvarovaným hrotem. Jedna z nich je celá ověšená kostěnými přívěsky a náramky.   Jakmile se navzájem přiblížíte na 5 skoků, jak je nepsaným pravidlem mezi všemy kmeny, cizí ještěrky se zastaví. Jen ještěrka ověšená kostěnými ozdobami popojede o krok vpřed. Její bestie pozvedne hlavu pronikavě vřískne a škubne sebou. Ještěrka na něm vřeštivě zasyčí a tvor se uklidní. Pak na vás promluví: "Čooc čocpi, tajdajové." pozdraví vás a na chvíli se odmlčí. "Nhášš phán, následovník Stařešiny Vod, Mhug-Baj, nhejhuctívhanějšší vládce Vlhké země z jeho vůle, vám nhakasssuje, abhysste nhám pššhedali sssajatcse. Dvhě ophicse s holou kůží, jhednu ss čšhernou a jhednu ss bhílou, khterá mhá mhodré očši. A phak sse mháte vrátit do ssvých loviššť." Tajdogové se zdají klidní. Pozorují vás se zbraněmi připravenými k boji a jejich zvířata neklidně pohazují hlavou a frkají. |
| |
| Lovci Potěšení z toho, že jsme ještěrky konečně dohnali mi kalí jenom to v jakém prostředí je musíme teď honit. Co bych jenom dal za suchou zemi, než za tohle blátivé peklo. Navrhuji ho opatrně obejít a pokračovat v cestě, ozvu se v myšlenkách Kainovi. Pokud ho necháme v klidu a nebudem si ho všímat nemusel by si všímat ani nás, i když na téhle podivné planetě kdo ví. Je možné, že bude víc agresivnější než na Zemi a je to vůbec stejný druh jako na zemi? Stálo by to za prozkoumání, ale není čas. Tiše si povzdechnu a vytáhnu nohu z bahna a následuji ty dva před sebou. |
| |
| Sám v džungli Ceata džunglí probíhá celkem v klidu a nic moc zajímavého se po cestě neděje. Stopy a vše podle čeho se můžu orientovat vidím a nakonec dospěji k místu kde tábořili zřejmě ostatní. Takže jdu správným směrem a mohl bych je možná dohnat. Když se budu držet jejich stop a trochu přidám do kroku tak bych je mohl teoreticky dostihnout. Jelikož se stmívá, nemám rozdělaný oheň a hledat se mi v téhle tmě dřevo nechce vylezu proto na strom kde si najdu nějaké pohodlné místo k přenocování. Ještě přes sebe přehodím plášť šavli vezmu do ruky a snažím se usnout. Je to sice nepohodlný ale když půjdu hledat dřevo někam do lesa tak se můžu taky ztratit a kolem ho až tak moc není. |
| |
| Lovci - odpoledne 16. den na planetě, v močálech kdovíkterého zapadákova Kain hadův pach pořád cítí ze stejného místa. Zdá se, že se nehýbe, snad protože je nažraný nebo protože si netroufne vás napadnout nebo se mu prostě nechce hýbat a hoví si v bahně. Kain ví, že v mokřadech jeho země žijí hadi delší jak 20 stop a tlustí jako kmen stromu, kteří se nebojí zaútočit, ovšem pouze na samotného zbloudilce, jinak se vždycky stáhnou. Ale proč by tady nemohlo žít něco většího a agresivnějšího? Nic se neděje a projdete bez většího zdržení. Necháte hada za sebou a pokračujete dál za Ještěrkama. Občas něco tu a tam ve stojaté vodě močálu zavíří, něco v dálce zavřeští, zaskřehotá nebo žbluňkne, ale jestli tu něco žije, tak vás to nechává na pokoji. Většinou Kain cítí pachy něčeho, co nedokáže k ničemu přirovnat, ale díky jeho čichu se dokážete vyhnout všem potenciálním nepříjemným setkáním. Putování močálem není žádná slast, ale aspoň vás nic neotravuje, což je až s podivem v porovnání s tím, jak na vás před tím v pralese dotíraly kudlanky. Jawo se Zackem cítí jen všudypřítomný hnilobný zápach rašeliny, jak tu v té spoustě bahnité vody tlejí a kvasí zbytky odumřelých rostlin. Ponurá atmosféra se nemění. Přes mlhu není vidět dál než na 50 kroků. Později odpoledne Kain zvětří pach těch, co pronásledujete. Jsou blízko před vámi. Konečně jste je dohnali, přes všechny útrapy a nástrahy. Jste zablácení a špinaví, ale tohle zjištění je jako polití živou vodou, která zažene všechnu únavu. Je však jasné, že až tak blízko zase nejste, abyste je kupříkladu viděli. Ostatně přiblížit se příliš blízko znamená jisté nebezpečí, že Ještěrky vás ucítí. Mají secsakramentsky dobrý čich, jen o málo horší než má Vlk. A hlavně, Lhář a Tichý, jsou cítit na hony do dálky, jejich odér by ucítilo i malé vlče na 1000 kroků, natož Ještěrky... 1 vlčí stopa neboli délka jejich chodidla (ghrr) = přibližně 40 cm, 20 stop = přibližně 8 metrů |
| |
| Christof Sám někde v džungli Některé stromy jsou tu naštěstí vysoké a mají dostatečně tlusté větve, dá se na ně vyšplhat a tak přečkat noc. Není to sice jako flexibilní matrace z nanoténových vláken, jaké se běžně užívají na Zemi, ale na nějaké to nepohodlí už jsi zvyklý. Šimrání zbloudilých mravenců, kteří po stromech cupitají sem a tam, také nepatří mezi zrovna příjemné zážitky, ale dá se to vydržet, při troše snahy to nevnímat. Únavou usneš celkem rychle a noc proběhne v klidu. Probudíš se brzo, ještě za svítání. Život v pralese už však dávno probuzený je, zase to už všude okolo bzučí, vrže a šramotí. Cítíš ztuhlá záda z ležení na tvrdé větvi, ale dají se rozhýbat rychlou rozcvičkou. A tak vyrazíš dál. Jenže sledovat stopy Vlčího muže, Zacka a Jawa už není vůbec jednoduché. Daří se ti to dost obtížně. Zásob jídla máš, při střídmém pojídání, minimálně na 2 týdny, ovšem s vodou to je horší. ... A tak putuješ několik dní. Strniště na tvé tváři už se začíná měnit ve vousy. Jsi špinavý, protože nikde se tu nedá umýt. Okolo se nic nezmění, stále stejný špatně prostupný pralesní porost. Všude je jen moře zeleně a nikde žádná cesta nebo aspoň nějaká známka po civilizaci. Občas zahlédneš nějaká zvířata, nebo ptáky, dokonce jsi jednou zahlédl i jaguára nebo něco jemu podobného. Naštěstí to však rychle zmizelo a nechalo tě to na pokoji. Stopy vedou stále dál a dál nekonečnou džunglí a nacházet je, je čím dál obtížnější až je nakonec ztratíš. Stane se tak desátého dne tvého pobytu na planetě. Když se rozhlédneš, něco ti najednou upoutá pozornost. Zdá se, jakoby kus od tebe mezi křovisky byly nějaké navršené kameny. Nedá ti to a jak se k nim přibližuješ, začíná být jasné, že je tu navršily něčí ruce úmyslně. Vypadá to jako jakýsi druh stupňovitých teras, které vedou někam nahoru do mírného kopce. Ovšem ten někdo to vybudoval v hodně dávných časech, protože na mnoha místech se terasy ztrácejí pod bujnou vegetací nebo jsou prorostlé stromy a někde jsou zřícené. Svůj původní tvar však stále víceméně drží.  |
| |
| Sám v džungli První noc na stromě byla nepříjemná. Po dlouhé době jsem nebyl zvyklý takhle spát ale nakonec bylo vše v pořádku. S potravou to ovšem není moc příjemné. Budu si muset vystěčit jen s málem aby mi to vydrželo na delší dobu. Při pochodu džunglí uvidím spoustu zajímavých věcí i když bych řekl že kterýkoliv botanik nebo zoolog by si to tu užil více. Místo toho si všímám stop které jdou čím dál tím hůře stopovat, navíc jsem se i párkrát málem ztratil. Ke svému štěstí jsem se však vrátil na stejnou stopu. Jak dny pokračují tak nakonec ztratím stopu úplně. Tak a je to v háji teď jsem se ztratil úplně, mám málo jídla a vůbec nemám ponětí kde to jsem. KDYž se rozhlížím kolem seba tak si ale všimnu nějakých zřícenin nebo jak to jinak nazvat. Vydám se proto k nim abyc hs ije prohlédl. Kdo ví třeba tam bude nějaký ukazatel směru který mi řekne jak dál a nebo tu někde může být nějaká stezka. Konec konců jestli to bylo nějaké obydlí tak by mohla. Nebo to tu můžou používat jako orientační bot aby se lépe vyznali v džungli. |
| |
| Číča, Psavec, Bronzová, Bojovník a Hádavý Poté co vás opustí Christof, doktorka Aurora vysvětlí Japoncovi, že žádné takové rostliny tu nikde nerostou, a ať mu nekecá do toho, co má dělat, že ona je lékařka. A tak mu dá místo nich nějaký uspávající lék navozující hluboký ozdravný spánek ze své lékárničky. Červenofialová tekutina v malém zazátkovaném flakónku vypadá jako nějaký autentický místní alchymistycký dryák. Aurora poznamená, že takový účinek Kainova Probouzeče nečekala. Když ho Japoncovi dávala, měl se normálně probudit, jak tvrdil Kain, což se sice stalo, ale teď si myslí, že není Imaru, ale někdo jiný, snad kdosi z jeho předků. Japonec upadne do hlubokého spánku. Aurora mu tedy může znovu vyčistit ránu, zašít ji patnácti stehy a ovázat čistým obvazem. Steven se sám nabídne, že potáhne nosítka, protože prý Johny je lepší bijec než on a může tak dělat jakoustakous strážní eskortu. A krom toho je třeba nést i věci Myry, Isabel a Snipera a právě usnuvšího Japonce, teda jestli se těch věcí nebudete chtít zbavit. V tomhle vás Christof nechal docela na holičkách... Zároveň Steven také navrhne, aby japončíka pro jistotu k nosítkám přikurtovali, kdyby zas měl nějaké záchvaty a máchal kolem sebe tou svojí nebezpečně ostrou zbraní. Když jste hotoví k další cestě, nemeškáte a na Christofa nečekáte. Stejně, jak se zdá, myslel svoje rozhodnutí vážně a nevrátil se. Vyrazíte tedy na cestu k Vlčím klanům. ... 10. den na planetě (týden na cestě k Vlčím klanům) Během prvního týdne se džungle nijak nemění. Každý den pochod vedrem, často otravují komáři, nikde se nemůžete umýt, leda v dešti, který přichází skoro každý den a většinou je to pěkný slejvák. Asi nastalo nějaké dešťové období. A tak se stane, že někdy i zmoknete. Dešťová voda má však jednu výhodu, dá se nachytat do měchů a bandasek a pak pít.Jste špinaví a na vlastní kůži můžete poznat, že tahat se se všemi krámy vašich spoluhráčů a ještě k tomu s jedním z nich na nosítkách, je pořádná dřina. Musíte častokrát odpočívat. Někdy Džagzai uloví nějakého malého ptáka a Steven se pak osobně stará o jeho přípravu na ohni, protože nejlíp ze všech umí oheň vykřesat a dokonce ve věcech Isabel našel balíček s kořením do jídla. Dává ochutnat číče, která nic podobného ještě nejedla, protože žere maso syrové a Kain, potažmo všichni Vlčí lidé, stejnětak. Je to skoro zázrak, že po vás nejde žádná místní obluda. Číča vás totiž vede jistě, protože od svého vlčího přítele dostala přesné pokyny, kudy jít (Kain musí znát cestu zpět k horám nazpaměť, kvůli svému pozdějšímu návratu domů). Jako orientační body vám slouží stromy, pahorky, skály, cestičky zvířat i přirozené stezky, a nacházet je nečiní číče žádný problém. Přecejenom džungle je její živel. Často neposedně pobíhá po větvích okolo vás, nebo někdy na chvíli zmizí, aby v předstihu našla správnou cestu. Ona sama by byla třikrát aspoň u vodopádů, ale s těmihle pomalými dvounožci a všemi těmi jejich krámy, cesta trvá celou věčnost a ještě nejste ani v půli cesty k horám. Miamoto se během těch sedmi dnů probudil jen párkrát a vždy jen na chvíli aby dostal napít, a pak zase usnul. Už se neprobouzel s horečkami a blouzněním, jako když ho Johny táhnul s Christofem, teď klidně spal. Probudí se až teď, na začátku druhého týdne vašeho putování. Cítí se trochu divně, ale už mnohem lépe a rána na jeho boku se jakžtakž zacelila. Zjistí však, že si pořád nic nepamatuje a navíc je připoutaný k nosítkám... |
| |
| Christof Ruiny v džungli Stezku ani cestu nikde žádnou nevidíš. Jestli tu někdy nějaká byla, tak je zarostlá. Jak se přiblížíš, spatříš nedaleko do jednoho z větších kamenných kvádrů vyrytý symbol hlavy, který už jsi předtím viděl. Tentokrát je jenom jeden.  Když si prohlížíš zbytky zdiva z blízka, zaujme tě způsob výstavby. Jednotlivé kameny jsou opracované tak, aby do sebe zapadaly bez nutnosti spojení maltou nebo jiným pojidlem. Tento způsob už jsi někde viděl - na zemi v aztéckých ruinách na hoře Machu Picchu. To znamená, že jestli jsou tyto terasy na mnoha místech pobořené a prorostlé zdejší bujnou vegetací, stojí tu tyhle ruiny možná tisíce let, protože v Machu Picchu byly všechny zdi stále ve stavu, jako by je někdo postavil, obrazně řečeno, před pár lety a co se ví, stály tam už pěkných pár set let. Tyto terasy se táhnou daleko na obě strany a ztrácejí se v hustém pralesním podrostu. Není to však žádná hora, napočítáš maximálně deset stupňů... |
| |
| Ruiny Když příjdu blíže k ruinám všimnu si že to není nic moc velké ale z archeologického hlediska je to hodně zajímavé. Potřeboval bych ale spoustu času abych to prozkoumal ale to nemám musím taky pokračovat. Ruiny mi jsou také povědomé ten způsob stavby je velice podobný aztéckému stylu. Co se týče aztéckých staveb tak jsou hodně úchvatné. Asi jako pyramidy. Velké kameny které pasují k sobě přesně jako skládačka. Jedna z věcí co jsem někde zjistil je že používali jakousi zvláštní kapalinu kterou bych asi nazval nějakou kyselinou a to používali k slabému vyleptání kamenů aby se dali lépe opracovat do požadovaných tvarů. Kdo ví třeba jsou místní stavilelé s nimi nějak příbuzní. Třeba se někdo dokázal přesouvat mezi planetami již v tu dobu a nějak je dostal k nám nebo je sem. Chvíli si ještě prohlížím ruiny ale vzpomenu si na ještěří malbu která je trochu podobné té předchozí. Jistě půjde o nějaký druh ukazatele ale nerozumím mu. Raději budu postupovat opatrněji. Pak se pokouším poblíž ruin najít nějakou cestu, stezku nebo něco podobného. Případně se pokusím najít něco abych si doplnil zásoby jídla a vody, dávám však celou dobu při tom pozor a co nejvíce se ukrývám. |
| |
| První skupina – 10. den Jsem hrozně ráda, když Ne-Bojovník usne, naháněl mi strach. Když se poprvé po několika dnech probudí, celá ztuhnu, jako by nedaleko zařvala Velká kočka a měla mou stopu. Tehdy zkusím smečce navrhnout, aby vzala Ne-Bojovníkovi všechny meče a drápky, aby nemohl smečce ublížit. Během cesty se kromě hledání stezky starám i o jídlo pro smečku. Jsou pomalí, neobratní, hluční a všechna kořist před nimi zmizí. Proto se musím vydávat dál od smečky, abych něco ulovila. Většinou to ale dopadá tak, že při cestě zpátky chytnu nějakého neopatrného ptáčka. Na druhou stranu ale Spisovatel umí ’vařit‘ maso, mělo takovou zvláštní chuť... ale bylo dobré! A Bronzová je s námi! Mám ji ráda, a tak si k ní často chodím pro podrbání. Občas si spolu hrajeme, ale ne, když se probudí Ne-Bojovník, to se raději stáhnu daleko od nich a obdivuji Bronzovou, že se o něj stará a nebojí se. Když se Ne-Bojovník zase probudí, znovu prchám vysoko na strom a opět si jej hlídám. Dnes ale nemručí a nekňourá, ale chová se jako by se právě probudil ze sna. Má jasné oči. Okamžitě dřepnu na větev a po dlouhé době se zase zaposlouchám do Hlasu džungle až vyskočí barevné aury. Bronzová ji má stále zlatou, a to mě potěší, Spisovatel i Hádavý mají své aury také stejné jako dřív, možná jen trošičku bledší únavou. Ale co raněný? Je to Bojovník nebo Ne-Bojovník? Auru už má rozhodně jasnější, ale jaká je jejíí barva? |
| |
| Když se konečně probudim a zjistim že sem přivázanej opět přivřu oči. Baka, timhle zranily moji čest. A já ji očistim. pomalýmy pohyby které nejdou skoro rozeznat skontroluju že všechny moje zbraně a vybavení nedostaly. V rukávu zanechyly Ken-Tho ( vrhací dýku ), tedy moje další počínání je to že ji postupně dostanu z rukávu do dlaně ve kterej není ani vydět. ,,Baka, Baka baka, proč ste mě přivázaly?" řeknu tonem kterej není zrovna přívětivej, ale spočívá jen v nesouhlasu s popruhama. ,,Řikal sem to dobře, že mě chcete jen zabít, chtěly ste abych vám věřil, ale jak vám můžu teďka důvěřovat, když sem svázanej?" řeknu klidmyn vyrovnanym tonem. A dívam se na všechny okolo. |
| |
| První skupina - 10. den v džungli Džagzai Barvy životních energií kolem tebe zavíří a když se ustálí, zjistíš, že všechno v okolí je jak má být. Jen Ne-Bojovníkova aura je jiná, než jakou měl když jsi ho viděla poprvé. Stále má krvavější nádech... Miamoto Zjistíš, že všechny tvoje zbraně jsou mimo tvůj dosah. Ty lidi ti je vzali a někam schovali. Jen tvojí dýky tantó schované v rukávu si nevšimli a nezabavili ti ji. Když promluvíš, nakloní se k tobě rudovlasá doktorka Aurora a odpoví ti: "Přivázali jsme tě pro tvoje dobro, musíš teď odpočívat a moc se nehýbat, aby ses uzdravil. Neboj se Ima...ehm.. Miamoto, zabít tě rozhodně nechceme, věř mi. Jestli máš hlad, rozvážu ti ruce a dám ti trochu jídla, ale musíš mi slíbit, že nebudeš tropit žádné hlouposti." S těmi slovy se na tebe Aurora usměje. Vidíš, že jeden ze dvou chlapů, Steven, kteří jsou s vámi, zrovna na ohništi v kotlíku něco vaří a line se z toho příjemná vůně. Chlap v rytířském brnění, Johny, sedí opodál a toho třetího s hnědožlutýma očima, Christofa, nikde nevidíš. Na větvi kousek nad vámi si všimneš té kočkovité šelmy, která je stále s vámi. Upřeně si tě prohlíží. Zdá se ti, jakobys v jejích očích viděl zneklidňující inteligenci. |
| |
| Putování; desátý den První den jsem nadával na Christofa, že nás tu nechal s tolika krámama a dokonce jsem nechal jednou kolovat flašku s tvrdým alkoholem, aby se trochu uprázdnila a já ulevil tíze zavazadel. Také jsem začal cvičit s všelijakými lopuchy, protože mi začal docházet toaletní papír. Stejně ho půlka zvlhla. Pornočasák je naštěstí z voskovaného papíru, takže zatím drží. Druhý den jsem nadával na Imarua a Stephena – první je nebezpečný, druhý mě nutí tahat ty krámy a sám si táhne jen desetikilového Japonce. Nakonec jsem ale radši držel hubu, protože mi Stephen pohrozil tím, že si Miammota potáhnu sám. Teď jsme kde jsme. Jsem rád, že jsem nemusel nic zabíjet, ale začíná mě unavovat péče o výzbroj. Se zbrojí je snadné pořízení, nerezaví, štít naštěstí také ne, takže je třeba jen občas naolejovat řemení, ale meč, dýka a kladivo? Na péči o tupou zbraň bez ostří jsem tak nějak rezignoval, takže je orezlé až hanba. Meč a dýku zatím držím v dobrém stavu. Obvykle jsem se při samurajově probouzení postavil k jeho hlavě a byl připraven ho klepnout kladivem, ale posledních pár dní už jsem se na to vykašlal. Velké chyba. Mám chuť něco říct, ale Aurora vyřešila konverzaci bez jakékoliv námahy. Přesto si nemohu odpustit svůj návrh: „Nebo můžeš jít.“ |
| |
| ,,Odvaž mě, snad se ještě můžu protáhnout sám, potřebuju nachvylku meditovat, a taky bych rád kdyby ste mě vrátily moje zbraně a všechny. " řeknu klidně a pokusim se pohnoutu rukama. ,, Ty moje zbraně sou pro mě stejně důležitý jako pro tebe jídlo a vzduch. Odebrat samurajovy jeho zbraň není moc chytrej nápad, je to jako dítěti odebrat hračku. A taky už do mě necpi ty tvoje léky, už to zvládnu sám, jen potřebuju odpočívat." řeknu klidně a vyrovnaně. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Děkuji. Kain y rodu Irriů Klanu Ug Odr. |
| |
| Setkání ještěřích kmenů Zrovna se šťourám topůrkem v bahně hledajíc nějakou žížalu nebo červa,.. když jsme s trochou nadsázky "přepadeni" oddílem "příbuzných". Mírně odkašlu, pozvednu palici do pozice k tělu, kdy ji budu moci v případě nebezpečí okamžitě použít. Samozřejmě mi dochází, že jsme alespon dle mých měřítek v oslabení a tak zvědavě sleduji ostatní členy družiny, jak s překvapením naloží. Není tedy divu, že po chvíli ticha všechny oči civí na Saath v očekávání jejího rozhodnutí, jak s "překvapením" naložit. Mimo jiné si s úžasem prohlížím tvora na kterém přijel pravděpodobně velitel cizácké skupiny. Na moment si sebe slastně představím na jeho pozici, svírajíc otěže této obludy a vyčkávám jak za nás promluví velitelka. |
| |
| Ještěrky a zajatci Už při prvním vycítěním problémů sprostě zakleji a jen vztekle kopnu do malého klacíku. Nemusíme dlouho čekat a návštěva dorazila. Odpor příliš neskrývám, i když musím uznat, že jejich zvířata vypadají velice zajímavě. Když jeden předstoupí a pronese svůj projev, hrdě předejdu ostatní a v rukou pevně sevřu srpy. Čooc čopci, tajdogové. odpovím na pozdrav. Já Saath, nássstupkyně šššamana Taj Dajů, Lhizka, nemám jinou možššnost nežšš odmítnout. Obě opicsse jsssou mími vězsni a pána ruin by velicse zssklamalo, kdyby o ně přišššel. zasyčím se zvednutou bradou a hrdým výrazem. V mysli již připravuji taktiku boje. Celkem doufám, že Mhirtti stojí jen kousek zamnou a je připraven na můj povel. A taky doufám, že se nepřijdu ani o jednu z opic. Vidím to, že brzy se nebude rozhodovat o životě mého bratra, ale o mém samotném. |
| |
| Sám v džungli Christof Postupuješ tedy opatrně kolem ruin a hledáš nějakou cestu. Žádná však nikde není vidět. Všude rostou stromy, obrovitá trnitá křoviska a je tu jen málo průchozích míst, kopec se zbytky kamenných teras se tak ztrácí v hustém pralesním porostu. Podle svého kompasu, kterým je kousek magnetovce plovoucí ve vodě ve skleněné nádobce na dřevěné podložce, vede nespodnější terasa, přesně z východu na západ, Jak jdeš podél ní, zjišťuješ, že vede dost daleko, nakonec dojdeš k rohu okdud terasa pokračuje v úhlu 45 stupňů směrem na sever a tam se opět ztrácí v houštinách. Nikde v okolí žádné nebezpečí nezaznamenáš. Na stromě kousek od tebe sedí na větvi rodinka mrňavých opiček a všech šest jejích oranžových členů tě bedlivě pozoruje. |
| |
| Isabel Zjišťuješ, že ještěrkám už po dvou týdnech strávených s nimi dokážeš rozumět každé druhé slovo. Čip pracuje překvapivě rychle... |
| |
| V močálech Kith Beej Ještěrky Ostatní ještěrky podpoří svou velitelku zasyčením a stejně jako Mhirtti pozvednou svoje palice, srpy a oštěpy. Kdyby došlo k boji, všechny vědí co mají dělat, ale bez rozkazu velitelky, neudělají nic. Víceméně ví, co se dá očekávat od ještěrek. Otázkou ovšem je, co dokážou s těmi svými obludami. Nemají otěže a zřejmě je řídí jen nohama, aby jezdci mohli využívat obou rukou... Na Grejon je vidět, že jako obvykle si myslí něco o přicházejících problémech, Čar si obhlíží okolní terén, co by se dalo využít k odražení ke skoku. Pak se pohledem zastaví na pahýlu odumřelého stromu, podívá se na Mhirttiho a lišácky se zašklebí. Slojsa tiše podrážděně syčí a postaví se vedle Saath. Tajdogové zachovávají kamenné tváře a na hřbetech svých jízdních oblud zůstávají klidní. Jedna z oblud táhle zamručí a ještěřice, která na ní sedí, zasyčí a kolenem ji dloubne do boku. Ještěrák, který je vede, znovu promluví: "Mluvíšš o Pánu ruin - Čhozk-ka-Goughj? Ano thak je také Vládcse Vlhké země nasssýván. Šššíká sse mu mnoha jmény. Ruiny vššech pradávných měsst, které v močšálech sstojí uššš od nepaměti, ssou possvátná půda a jeho drššavy. Jen ss jeho ssvolením je mošššné tham vsstoupit. Ssprávně šššíkáš, šše by ho velicse sssklamalo, kdyby o thy dvě opicse ss holou kůžší přiššel. Ušš nejssou vícse tvými vězni, od teď patššší nám. Jssem Cjairgte, dvanácstý ššaman velkého vládcse Mhug-Baje, Pána ruin, sss jehošš pověření mi mášš opicse pššedhat, šamanko Saath." Sniper, Isabel, Myra Zajatí hráči chtě nechtě jsou v situaci, kdy mohou dění okolo jen nečinně přihlížet. Myra, když uviděla příjezd dalších ještěrek s jinou barvou kůže, jen odevzdaně sklonila hlavu. Vypadá, jakože už je jí všechno jedno... |
| |
| Sám v džungli Jak se ukázalo jsem zcela sám a navíc ztracen. Nemám nejmenší ponětí kam jít. Jak se tak rozhlížím kolem tak si trochu prohlédnu zříceniny a všimnu si několika malých opic. Nic moc mě nenapadá ale pokusím se vylézt na strom jestli náhodou něco nezahlédnu. Nahoře se rozhlížím všemi směry abych viděl alespoň něco. Notak, střeba kouř z ohně nebo jen něco co už jenom doutná. |
| |
| Sám někde v džungli Christof Jak lezeš na strom, opičky se rozprchnou a zmizí. Lézt po stromě není zas tak obtížné, když z jeho kmene roste hodně větví a jak se dostáváš výš a výš, zjišťuješ, že ten kopeček s terasami není tak malý, jak se na první pohled zdál, jen jsi dál nedohlédnul skrz hustou vegetaci. Teď vidíš, že je mnohem větší a je na něm víc stupňů. Vylezeš až tak vysoko, jak se odvážíš a kam až se dá, téměř na vrcholek stromu. Rozhlédneš se, ale žádný kouř ani žádnou jinou známku přítomnosti někoho civilizovanějšího v moři stromů neni vidět. Zato se ti naskytne dechberoucí pohled na gigantickou stavbu, která se nad tebou tyčí...  |
| |
| Ještěrčí párty v Kith Beej Při slovech šéfika druhé skupiny přejdu plynule ze zamračení ke zklamání a přemlasknu v tlamě. Vidina sám sebe na jedné z těch potvor je rázem ta tam - zároveň ale i zajištěný odchod ve zdraví. Zachmuřele pohlédnu na Saath, jak se popere s touto "byrokracií a papírováním". Pjossstě je podšššešeme jako pjassata za úplňku!! Jaképak vyjednávání s nimi.. (dodává si odvahy, vzpomínaje na kultovní rituály) Ve zbytku času pohlédnu na Grejon a pošlu jí vzduchem mlaskavou a slizskou pusu s odpovídajícím zašišláním co by znakem důvěrnosti. Zároveň nepolevuji v připravenosti vyhoupnout se v případě nebezpečí na nejbližší strom. |
| |
| Lovci - odpoledne 16. den na planetě, v močálech džungle Anakonda si nás naštěstí nevšímá a kupodivu ani nic většího a agresivnějšího. Po tom kolikrát jsem byli pod útokem v zeleni džungle mě to docela překvapuje. Dokonalé. Takže teď jsou slepí. povzdechnu si, když se začně objevovat mlha. A já nemohu pořádně využít dostřel svého luku. Stůjte. přikážu hned po tom co v blízkosti zvětřím pach "našich" Ještěrek. Už jsme skoro u nich. vysvětlím důvod mého náhlého rozkazu. Znovu zavětřím a uvědomím si jak moc moji společníci zavánějí. Po dobu společného cestování mi jejich pach nějak zapadl do okolních pachů. Tohle bude problém. znovu zavětřím a dostanu nápad Jsme v močále. Močál se vyznačuje tím, že zapáchá rozkladem. To by mohlo být to správné maskování. Šíp i luk uklidím na jejich místa a ze dna močálu naberu trochu mazlavého a zapáchajícího bahna. Smrdíte. klidně jím oznámím Takle by si nás Ještěrky hned všimly. Proto musíme zamaskovat svůj pach. počkám než to pochopí a poté pokračuji Tohle ukáži jim bahno ve své tlapě by mělo stačit. bahno hodím po Tichém Rádně to na sebe naneste. znovu jim rozkážu a sám se pustím do této nelibé činnosti Alespoň, že to nejsou výkaly. uchechtnu se v duchu. |
| |
| První skupina Z Ne-Bojovníka nespouštím oči... Už několikrát jsem si říkala, že se nebudu smečce do vztahů smečky plést, ale stejně jsem kdykoliv rozhodnuta skočit nebezpečí po krku. Stejně jako matka kočka ochraňuje svá koťata, i já budu ochraňovat svou smečku. Zatím tedy jen sedím na větvi, pozoruji každý Ne-Bojovníkův pohyb a dohlížím, aby Bronzové neublížil. Zůstávám stále zaposlouchána do Hlasu džungle a pozoruji i drobné změny v rudé auře. V mezičase se pokouším napojit na jeho mysl. Změnil se jeho duch, a to mne znepokojuje. S Bojovníkem jsem se dokázala domluvit snadno. |
| |
| první skupina- 10.den “Klidně tě odvážem, a ty zbraně opravdu nevím aby si zase neudělal nějakou pitomost.“ odpovím mu “Chápu tě, ale myslím si, že prozatím ne. Jestli se ti nějaká moje metoda léčení nelíbí, tak si mohl klidně zemřít. A co se týče toho odpočívání, máš pravdu v tom se shodneme.“ dopovím, ale stále ho nehodlám rozvázat. |
| |
| První skupina  "Souhlasím s doktorkou, že zbraně by měli zatím zůstat hezky pěkně mimo dosah tady našeho šikmookého přítele." vzhlédne Steven od vaření a pokračuje: "Taky se jí musím zastat, že bez ní bys už možná zhebnul, Miamoto, nebo jak si to vlastně teď říkáš. Aspoň trochu bys jí mohl důvěřovat." Pak se Steven podívá na Johnyho: "Hej Johny, nech už toho pulírování, stejně se ti ty tvoje cingrlátka znova zasviní, a pojď mi pomoct s rozdělením jídla. Pralesní papouch na paprice je hotov." |
| |
| Ještěři Pozoruji Cjaigteho naprosto soustředěná. Takže šaman. Jeho magické schopnosti zřejmě budou pokročilejší než ty mé. To ale nemění nic na tom, že já jsem Saath! Jestli si ti nadutí ještěři myslí, že se Nezkrotná uklidní a odtáhne domů, pletou se! Je mi csstí, Cjaigte, dvanáctý šššamane velkého vládcsse Mhug-Baje. jednám podle všech pravidel, která jsem se musela učit během mnoha a mnoha otravných hodin studia, abych je zbytečně nerozdráždila dříve, než budeme připraveni. Ovšššem i to nemění nicsss na mém rozsshodnutí. Zsssahynuli mí mužšši, uvezssněn je můj bratr, takžšše opravdu doufám, žšše v tom nemá prosty tvůj kmen. Byl mi řečššeno, žšše mussím odvéssst tyto opicsse do ruin a to taky udělám. Jesstližšše pán ruin není zade, já půjdu k němu a vy mě necháte projít, protožšše zranění mé osssoby by na váls přinessslo zsslobu mého kmene a to v dobách, kdy sse na našššich úzssemích objevují opicsse i vrčouni, není přříliššš moudré. mluvím jak jen klidně to jde, přesto mám pocit, že brzy rozdrtím srpy a magie se ze mě vyřítí jako tornádo. |
| |
| ,,Urážíš mě svým jednáním. I svýmy slovy. Zranit samurajovu čest je většinou poslední věc co nepřítel udělá. Navrať mi moje zbraně, bez nic nemůžu meditovat a tedy odpočívat." řeknu klidnym hlasem. ,, Ochi neshi,ini neshï, yama nashi." řeknu rodnym jazykem. ,, I iie Kawai, iie katana. samui kakae." řeknu a zvednu hlavu abych se podíval nahoru. ,,Naprosto dokonalý květ je vzácný, člověk ho může hledat celý život a stejně to nebude ztracený čas." |
| |
| V močálech Kith Beej Grejon odpoví Mhirttimu ušklíbnutím a tiše na něj zasyčí, aby to začal brát vážně a hlavou ukáže na velitelku, ve které to očividně vře, ale zatím se ovládá. Grejon ještě posměšně dodá, že krom toho to není zas tak dávno, co jedna z opic s holou kůží Mhirttiho málem oddělala. Každopádně Grejon, Slojsa i Čar jsou soustředění v očekávání toho, co se bude dít dál a pohledy se domlouvají, kdo si bere koho v případě, kdyby se něco zvrtlo. Vyjednávání s cizími ještěrkami jsou vždycky nebezpečná, protože všechny kmeny jsou háklivé na překračování hranic svých teritorií. Tajdogové stále zachovávají nehybnost a z jejich výrazů je patrná nesmlouvavost. Jen jejich zvířata jsou zdá se dost neklidná stvoření, protože pořád podivně mručí a podupávají tlapama s mohutnými drápy. Jejich velitel Cjairte opět promluví: "Tvoji druhové zsahynuli, protožše ssvévolně pššekročšili hranicse naššeho ússsemí, proto musseli sssemřít. Taková byla vůle Mhug-Baje. Nechcseme vššak s vašším kmenem vykopat válečšný ošštěp. Jak ssem ale ššekl, jen ss povolením naššeho vládcse Mhug-Baje, je cisssincsům povoleno vsstoupit do jeho ssídla v ruinách. A ty Tajdajko, sse všší úcstou, ho nemášš. Ale já ano. Pššedej nám ty dvě opicse a odejdi domů. Jakmile sse vrátíte ssspět ssa hraničšní kámen, tvůj bratr bude ssvobodný. Nebude mu ublížšeno, jen pokud nám pššedášš opicse a odejdešš. Sste vetřelcsi na naššem území a jen potud vám bylo dovoleno dojít. Domluvil ssem. Gocc!* *Gocc = znamená podle pravidel, že vyjednavač už nehodlá dále smlouvat, něco jako indiánské howg |
| |
| Lovci - odpoledne 16. den na planetě, v močálech džungle (Vlček a JJ) “… že to říkáš zrovna ty …“ Brouknu si pro sebe, ale mám takový pocit, že to musel slyšet i JJ. Jasně, že smrdíme. Víc než týden jsme po kolena ve sračkách a vlček si teď všimne, že smrdíme, tomu se říká postřeh. Od doby co jsme zapadly do bahýnka je cesta docela nudná, zdá se že i nábožky mají dost rozumu a vkusu, aby sem nešli. Což na druhou stranu říká něco o rozumu a vkusu těch zas…. Ještěrek. Teda jestli jim za něco dám přes dršku, tak to bude za to, že jsme za nima museli zrovinka sem. Když se ještě objeví mlha jak z rákosníčka, tak je to úplně v háji. Alespoň, že náš čuchomet našel stopu. Smrdíte? Snad smrdíme, protože ty smrdíš rozhodně nejvíc, vážně bys potřeboval koupel, to mi ostatně taky, ale ty smrdíš tak, že by z toho slabší žaludek zvracel… Bez urážky, ale je to tak. Plácat na sebe bahno mi nedělá problémy, když jsme si rozbíjeli zcela civilizovaně huby na zemi, tak jsme to dělali také. Je to holt oblíbená kratochvíle patřící k bojům v mokřinách. V tom po mě vlček hodí hrst bláta! “No počkej! Tohle si schytáš!“ Prsknu tiše se zlotřilým úsměvem na tváři a naberu jako by nic svou hrst bláta. Nijak svůj záměr nemaskuji, pokud má podezření a nebo alespoň v něčem jsou vlčkové podobni nám lidem, musí mu být jasné co jej čeká. A už letí !! “Tu máš psisko!“ |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Sám v džungli Jak tak lezu na strom začínám být docela unaven. Když vyšplhám na vršek stromu jsem překvapen. Kousek ode mě je nějaká stavba řekl bych že něco jako pyramida. Hmm člověk by řekl že je u nás doma. Když si vše prohlídnu tak slezu ze stromu a vydám se směrem k té stavbě abych na ní zkusil vylézt. Tady bych měl dobrý výhled. |
| |
| Ještěři; Schyluje se k boji Mám co dělat, abych nevypěnila. Cítím, jak mi tuhnou šupiny a napínají se svaly. Jazyk varovně kmitá. Mí druzsssi sssahynuli, protššše sssstopovali ssssvěřřřř, proššš bysss mého bratra teď pussstil? Nevřřřím ti ani ssslvo a ty dobřřře víššš prošššš. Opisssse doruššššíme pánovi Ruin mi, nebo chsssssípnou. můj hlas už opravdu připomíná syčení hada. Oči už jako obvykle začaly světélkovat magickou energií a svaly se natěšeně roztančily. Tak, teď se rozhodne, co bude dál. Jestliže to nedopadne, podle představ, připravte se do stromů. Šaman je největší problém. Sejměte ho co nejdřív. Vy opice, snažte se dostat co nejvýše do větví. Ještěři se nahoru dostanou, ale jejich zvířata by měly mít problém, takže máte větší naději. Varuji vás, jestliže se pokusíte utéct, zahynete, ať už rukou mojí, či jejich. vyšlu zprávu mým druhům, včetně zajatců. Jsem nervózní. Vždyť teď se rozhodne o budoucnosti nejen mé, ale i celého kmene. Ať už zahynu já, či on, bude válka. A ani duchové lesů nám neprozradí, jakou hrozbou jsou tyto opice. |
| |
| První skupina Steven oblízne klacík, z něhož si vyrobil vařečku a útrpně se podívá po japoncovi. Nemá náladu na to, aby mu něco zkazilo chuť k jídlu, a tak řekne co nejsmířlivějším tónem: "Pochop to, ztratils paměť a teď nám nedůvěřuješ. A proto si asi neuvědomuješ, že my nejsme tvoji nepřátelé. Jsme tvoji kámoši, takže ti nikdo z nás nechce nijak ubližovat, nebo, probůh, urážet tvou samurajskou čest. Tak by ses moh uklidnit." |
| |
| Podívam se po tom co na mě mluvyl a s klidnym tonem řeknu: ,, A jak myslýš že mám věřit někomu kdo mě sváže a vezme mě zbraně? Odvažte mě, vraťte mě moje zbraně a všichni budou spokojeni. Zamysly se nad tim co říkaš, jestly nechcete urážet mou čest, tak mě vraťte zbraně, bez nich nemůžu meditovat a sou pro mě moc cenné. Jak by bylo tobě kdyby ti vzali tvoji čest? Hmmm. " Ve tváři se mě oběvý vážnej výraz a začnu se dívat kamsi doneznáma. ,, nejde to, meditovat v tejhle poloze a bez prostředků prostě nejde. navýc jestly budu takhle dlouho ležet na jednom místě bez možnosti pohybu, tak to jenom mýmu zranění přihorší. Nad čim asi tadi ani vaše léčitelka neuvažovala." řeknu. ( když je člověk delší dobu v jednej poloze a nehejbe se tak se tvořej proleženiny a ty zhoršujou průbeh nemoci - speciálně mastičkářka by to měla vědět ) |
| |
| soukromá zpráva od Džagzai pro |
| |
| V močálech Kith Beej (Vontové versus Rychlé šípy :) Nene Saath, ššaman je tvůj problém, zssabav ho ty, my sse posstaráme o sssbytek. Já ssi beru toho největššího s jisssvou přess xssicht. odpoví Čar. Kromě šamana Cjairteho je s ním ještě mohutný ještěrák s jizvou přes celý obličej. Pak jsou s ním ještě dva další ještěráci, nerozeznatelní od sebe jako dvojčata, další ještěrák, jehož obluda se zdá nejklidnější ze všech, a kromě nich jen jediná ještěřice.  Šaman tajdogů mlčky sleduje, jak Saath začnou oči světélkovat. Je si naprosto jistý svou převahou. Pokyne hlavou jedné z Ještěrek za ním, aby promluvila. Té, která je z nich nejmohutnější a má jizvu. Ještěrák promluví a zatváří se při tom hrozivě. "Ssem Khujfa. Byl ssem u toho, kdyššš čštyři tajdajové pššekročšili hranicse naššeho ússsemí. Byl messi nimi i ten, který ssi ššíká tvůj bratr. I kdyby jen lovili zsvěř, neměli hranicsi pššekračšovat a moššná bychom je bývali jen uposssornili. Jenšše oni u náss nelovili. Tvůj bratr a jeho druhové sse vloupali do Possvátných Ruin ss úmysslem zsnessvětit je! To je nesslýchané poruššení přšíměřší! Gocc!" Když domluví, zlostně si odplivne a krátce syčivě zavreští. Šaman tajdogů nevypadá, že by k tomu chtěl cokoli dodávat. Nastane napjaté ticho... |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Ještěří boj Oči už mi jasně planou, ale tep se naopak zklidnil, tak jako vždy před bojem. Jazyk sebou kmitá v touze po krvi a svaly už se těší, až konečně budou moci předvést své vystoupení v plné síle. Sice mě trochu naštve, že mě nechají tomu šamanovi na pospas, tedy, chci říct, že nechají šamana na pospas MĚ, ale přesto je chápu. Je jich více a mají ty tvory, přesto my jsme silnější. Když Khujfa domluví, nechám ticho dosáhnout bodu nesnesitelnosti až tehdy promluvím. Jesssstliššše můj bratrr opravdu chtěl ssssnesssvětit váššš chrám, nenechali jssste ho našššivu. Není nássssledníkem šššamana, takšššše není potřřřřebný. Kdyby byl našššivu, ssstal by tady sss vámi. Nemám důvod větřit vám. Takššše je nejssspíššše rossshodnuto. Vy mě nenecháte projít, já vám nedám věssssně. oznámím tuto zjevnou informaci, pouze proto, abych se lépe připravila na to, co bude následovat. Tak jdeme ukázat těm ještěrům, kdo jsou Taj Daj! Dnes v noci budeme jíst maso! Byli jste mi dobrými druhy až doteď, tak to nezvorejte, protože nikdo z nás nechce chcípnout. Vy opice, utečte na stromy, jinak je po vás. burcuji své přátele k bojovému běsu během chvil, kdy mluvím k druhým ještěrům. Jakmile domluvím, nečekám déle než tři vteřiny, víc času ani nezbývá. Duchové nás ochrání, protože já jsem šaman! Nenechají vás padnout, protože jste mí chráněnci! A teď se i oni dozvědí, proč se nás mají bát! Útok! křičím v myslích mých druhů i opic poslední slova před útokem. Není čas soustředit sen a složitá kouzla. Magie si sama poradí s mými přáními, proto ji jen nechám proudit do země, do svých druhů a jen letmými myšlenkami ji směruji. Jestliže mě uposlechla, měly by ze země kolem protivníků vyrůstat šlahouny a sápat se po ještěřích zvířatech. Ovšem nejvíce energie soustředím na šamana. Magie mnou proplouvá, i když já již jsem v pohybu. Rychlými skoky se snažím přiblížit k šamanovi co neblíže. Nemohu mu nechat prostor k magii. Neustále se snažím hýbat, protože oštěpy, které ještěři drží, vypadají dost hrozivě. |
| |
| Souboj (zelených) titánů Kujjva, to ssnad neni moššný, ješště se mi poššádně nezahojila odššená zadniccse z toho pádu do bahna a už tu máme další poplesk! U ještěších bohů ona to myslí váššně..! Tak dobjá,.. ať jsssme tam nahošše co nejjichleji! / povzdechne odevzdaně, ale s odhodláním / Během chvíle, kterou Saath věnuje stupňování napětí, se začnu pomalu a nenápadně vzdalovat od skupinky stojící předemnou směrem doprava za Grejon, znaje její povahy a tedy i toho co bude následovat, sbíraje ze země jakýkoliv šutr(-y). Jakmile začnou v našich myslíš zvonit snad až příliš hlasitě povely a povzbuzení, na nic nečekám a vystřelím do korun stromu po své pravici prostřední strom napravo |
| |
| Ještěrky a zajatci - setkání s Tajdogy v močálech Kith Beej - válečný oštěp vykopán... Mhirtti Grejon si všimne, jak se pomalými krůčky přesunuješ za ni, abys získal lepší pozici. Vidí, jak se připravuješ sehnout se pro šutr, který trčí pár palců nad hladinou. Ví o tobě a domluveným gestem ruky ti naznačí, že byste společně mohli sundat tu tajdogskou ještěřici. Naznačí ti, že zůstane na zemi a vyláká ji. Všichni Když Saath skončí s povzbuzováním svých druhů, jak se na velitelku sluší a patří, ještěrky jí odpoví sborovým zavřeštěním, až se to rozlehne do širokého okolí. Tajdogové překvapením vytřeští oči. Byli si naprosto jistí svojí převahou a vůbec neočekávali, že by se ještěrky z Tajdaje vzepřely. To vám dá počáteční výhodu. Mezi ještěrkami platí odvěký zákon - přežije ten silnější. A rychlejší. V ten moment začnou z vody okolo Tajdogů vyrůstat řasy, tlusté šlahouny a a obtáčet se kolem nohou jejich zvířat. Ta začnou poděšeně bučet a hryzat do šlahounů. Živé větvičky se však obtáčejí kolem jejich tlap závratným tempem. Obludy čtyř Tajdogů, včetně šamanovy, jsou bleskově znehybněny, jen dvěma se podaří uniknout. Ještěřice úplně napravo svojí zbraní dokáže pomoci vyprostit své zvíře ze šlahounů a z vřískotem se vrhne směrem ke Grejon a Mhirttimu. Vyhnout se šlahounům se podaří i tajdogovi, který je za Khujfou a Cjairtem. Je však nucen se svým zvířetem ustoupit. Saath Jako první se vrhneš na Tajdogy. Už během skoku na jejich vůdce pocítíš, že většinu tvé nashromážděné magické síly spotřebuješ na toto jediné kouzlo. Šlahouny musí růst rychle, jinak přijdete o moment překvapení. A navíc pocítíš, jak ti myslí zavibruje síla tajdogského šamana, který se ti to snaží překazit. Skoro se ti z toho až zatmí před očima. Uděláš jen dva skoky a ještě než doskočíš, spatříš v jeho obličeji zaskočený výraz smísený se zlostí. Jeho obluda ryčí, jak ji spoutává víc a víc řas a šlahounů a ty skočíš na Cjairteho. Nestačí zvednout kopí a srazíš ho na zem. Oba dopadnete do bahnité vody a okolo se rozstříkne mohutný gejzír... Mhirtti Grejon pokrčí nohy v kolenou, připraví se na blížící se ještěrku s napřaženým kopím. Rozpaží ruce, v jedné kamennou palici a ve druhé oštěp. Nemáš moc času hledat šutry, stejně tu skoro žádné nejsou a jestli ano, tak pod hladinou stojaté vody a nejsou vidět. Na větvích stromu, na který se chystáš vyskočit, rostou jakési načernalé baňaté plody. Ostatní ještěrky Mezitím se Čar krátce rozeběhne, odrazí se od pahýlu stromu čouhajícího z močálu a skočí po Khujfovi. Slojsa udělá dva rychlé kroky, napřáhne se a hodí svůj oštěp po Tajdogovi úplně nalevo... A naši Hráči Sniper, Isabel a Myra? Ještěrky se do sebe pustily a přestaly si vás všímat. Jen vám ještě doznívá v myslích hlas jejich velitelky Saath...  |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| V močále a skoro na dostřel Nerva mám napjaté k prasknutí, co chvíli čekám, že po nás něco skočí, ať už ještěrky, které tu žijí, nebo ty co pronásleduje, tak i místní fauna a možná i flora. Ale nic se nestane, k emému překvaení a jak se tak dívám na Zacka, tak i jeho. Každopádně nyní nás čeká ta obtížnější část, záchrana zajatců. Kainovo naříkání nad tím jak zapácháme přejdu s klidem. Je mi to jasné, že pro něj jsme něco úplně cizího a i pro okolí, takže o nás vědí na hony daleko. Mlčky tedy na sebe začnu patlat bláto, konec konců to není poprvé, i když maskovací barvy jsou příjemnější a jenom doufám, že to pomůže. Konec konců by si ještěrky nemusely ničeho všimnout, když mají u sebe také zajaté lidi. Hotová bahenní lázeň, pomyslím si v duchu, když se kompletně pomažu blátem a kývnu na Kaina, že jsem připravený. |
| |
| Desátý den samurajské šikany „Ježkovo voči, tak už mu ty zbraně dej!“ zavrčím otráveně. „Je schopnej nám vyhučet díru do hlavy. Když je tak tvrdohlavej, ať si má svoje zbraně a nese se sám. Steve mi může pomoct s bagáží a budeme jedna velká, pošahaná a víceméně šťastná rodinka.“ Zrovna přebrušuju dýku, takže se zdá, že jsem schopen ono pošahané štěstí zajistit, i kdyby se nám rodinka trochu ztenčila. |
| |
| Bažiny...nebo močály? Věci se přede mnou staly rychle. Rozhovor ještěrek a jejich následný útok jedna na druhou. Zpětně si uvědomuji, že jsem ještěrkám vesměs rozuměla každé druhé slovo pořád mi to nedávalo smysl. Teď navíc když se tu snaží zabít jedna druhou. Oči zračí děs stejně jako obličej. Já...bych teda asi vážně zmizela na ty...stromy. řeknu váhavě Sniperovi a Myře a pomalu ustupuji dozadu zrakem stále přilepeným na scéně přede mnou. Vyděšeně přejedu své dva společníky jestli taky hodlají ustupovat nebo zůstat na zemi a vystavit se možné smrti. |
| |
| Běžhné setkání pár ještěrů Nesnažím se zvednout, právě naopak. Nohama se snažím sevřít jeho boky, aby se nedokázal zvednout. Jednou rukou se srpem sekám jemně do rukou a hrudi, abych ho připravila o sílu, druhý srp se mu snažím přiložit ke krku. Vůbec si nevšímám okolního dění, protože vím, že ještěři by neriskovali život svého šamana, a proto mě neprošpikují oštěpem. Také věřím svým druhům, kteří ostatní zaměstnají, dokud se nevypořádám s tímto otravným hmyzem. Oči mi sice stále září, ale magii již plně soustředím na šamana. Nechávám výrůstky, ať se kolem něj stahují, posiluji sebe, abych odolala jeho magii, a neustále dorážím, na jeho obranu. |
| |
| Ruiny někde v džungli Christof Hledáš nejschůdnější cestu, kterou by se dalo vylézt nahoru. Skrz některá pobořená místa by to šlo. Musíš lézt jako kamzík a občas i jako opice po stromech a z větví seskakovat na vyšší patra, ale dá se to zvládnout. Pomalu šplháš výš a brzy z tebe lije pot. Klenba stromů nad tebou se rozestupuje, až se vynoříš nad ní a začne na tebe nepříjemně pražit horké slunce. Zjišťuješ, že dole ve spodních patrech džungle byl proti tomuhle příjemný chládeček. Z jedné strany pyramidy najdeš široké strmé schodiště vedoucí až na vrcholek, což ti usnadní stoupání, ale pořád zbývá nahoru pořádný kus. Než se dostaneš na pobořený vrcholek pyramidy, trvá ti to aspoň půl hodiny. Ovšem úchvatný rozhled do okolí stojí za to. Pyramida se tyčí ztracená uprostřed nedozírného oceánu džungle, která se rozprostírá do všech stran, kam až dohlédneš.Na západě se ztrácí v mlze a daleko na severu, odhadem stovky kilometrů, je vidět pás gigantických hor se zasněženými vrcholky. V tom směru vidíš trčet z džungle ještě špičku další pyramidy a dál za ní další...  |
| |
| První skupina Steven, si vyslechne japoncova slova a když se na to vzápětí ozve Johny, nazdvedne obočí při jeho poznámce o pošahané rodince a chce mu odpovědět něco peprného, ale pak nad tím mávne rukou. "Hm. Ale možná máš pravdu, Silvere." řekne po chvíli a podívá se tázavě na Auroru: "Co ty na to? Rozvážem ho? Když se to vezme kolem a kolem, Miamoto má svým způsobem taky pravdu. Jak nám může věřit, když ani my nevěříme jemu a držíme ho svázaného. Já už ho mám taky plný zuby. Pro mě za mě, jestli ho to uklidní a bude od něj konečně pokoj..." |
| |
| Lovci Kain, Zack, Jawo Když Kain začichá, zdá se, že bahno smíchané s tlejícími zbytky vegetace velice účinně vaše přirozené pachy maskuje. Už jste s tím skoro hotoví, když ticho prořízne divoké vřeštění a ryk. Jsou slyšet slabě v hloubi močálů ve směru vaší cesty, odhadem z míst, kde by právě mohly být Ještěrky s vašimi unesenými přáteli... |
| |
| Lovci (Vlček, JJ) Švihnu po Kainovy poslední dobře mířenou dávku bahna a pokud se trefím (a já se trefit umím, ale tak potvora chlupatá zase umí uhýbat, takže je to ve hvězdách) tak mu ji napálím přímo do čenichu, což je momentálně asi jediné místo kde není od bahna. Tedy když si naplno užívám své dílo pomsty na jednou evolučním experimentu zaslechnu podivné skřeky, pod jejich dojmem přestanu nabírat další dávku střeliva. "Teda to zní jako banda Germánů při grupáči..." Jelikož s Kainem se normálně bavit prostě nedá, věnuji svou pozornost spíše JJ. Zcela automaticky dokončím matlání toho co Vlček svou palbou nedokázal. Nakonec si o něco suchého v okolí (nejspíše strom nebo nějaký pahýl, samozřejmě ne strom který se hýbe a nebo má očička) otřu dlaně rukavic aby mi neklouzali. "...co myslíš JJ, trocha voyerismu by nebyla škodu." |
| |
| Lovci V klidu na sebe začnu plácat bahno. Koupel by se hodila, ale ta musí počkat než se dostaneme i s vašimi druhy do bezpečí. odvětím Tichému. Ten něco zabručí ve svém jazyce a nečím po mě hodí. V mžiku tasím spodní meč abych jím hoyený předmět odrazil. Na poslední chvíli si uvědomím, že je to bahno. Naštestí dost včas abych si stihl natočením čepele chránit před bahnem oči. Udiveně se na Tichého podívám a druhému blátivému útoku se otráveně vyhnu. Setřu z meče bahno, vrátím ho do pochvy a začnu dokončovat maskování. Zaslechnu podivné skřeky přicházející z míst kam máme namířeno Co to u Sester je? podivím se, znovu vytáhnu luk a založím do něj šíp. Pokud jste hotovi měli by jsme vyrazit. |
| |
| Sám s osamělými ruinami v džungli Ruiny jsou na výlez bez vybavení docela obtížné a krkolomně se pozvolna dostávám víše a víše. Nakonec se mi to povede a já se ocitnu nahoře kde se mi naskytne pohled na okolní krajinu. Tak takhle to vypadalo na zemi před hodně dlouhou dobou. Škoda že sebou nemám kameru. Jak se tak rozhlížím po okolí tak si prohlédnu nejdříve každou světovou stranu a potom hledám v husté džungli co by mohlo naznačovat nějaké menší mýtiny, něco co by poukazovalo na řeku nebo stromy odlišné od těch v jejich okolí které by naznačovali jinou výraznou změnu. |
| |
| Souboj titánů Koutkem oka zavadím o Grejon, pohledem přelétnu bojiště a bleskurychle se vyhoupnu do koruny stromu. Střelhbitě zmapuji situaci pod sebou, polohu Grejon a nepřátelské ještěřice na obludě. Pečlivě zamířím a vší silou vrhnu šutr přímo na tykev čtvernohému mazlíčkovi. Tumáš mrcho! Sssežer sssi to všššechno! ihned se chápu plodu, který je po ruce a vrhám jej po obludě a ještěřici! Chudák obluda,.. jesstli to pššeššiije a my taky.. rád bych ssse na ní sssvessl.. ššhhshssčč. /*vidí se na obludě*/ |
| |
| Ještěrky a zajatci - boj Saath Pevně Cjairteho sevřeš koleny v bocích. Cítíš, jak soustřeďuje všechnu svoji magickou sílu na odvrácení šlahounů od svého těla. Podaří se ti ho seknout do hrudi, ale pak tvoji ruku zachytí svojí rukou. A druhou ruku taky. Začnete se přetahovat a Cjairte pod tebou se snaží zakroutit ti ruce tak, aby se dostal z dosahu tvých černých srpů. Nemůže použít žádnou zbraň, ale zaútočí jinak. Hryzne tě do jedné ruky, až ti v ní zapraští všechny kosti. Stisk jeho čelistí je drtivý a donutí tě upustit jeden srp. V ten moment pocítíš, jak tajdogova magická síla začíná nabývat na intenzitě a šlahouny, které vyrašily ze země na tvůj magický rozkaz, se začínají obracet proti tobě... Mhirtti Koutkem oka spatříš, jak Grejon stojí připravená s rozpaženýma rukama a vřeští. Proti ní se řítí Černá ještěřice na obludě, vřeští taky a její obluda bučivě ryčí s otevřenou tlamou a jazykem ven. Máš jen pár okamžiků na to, vyhoupnout se po větvích nahoru a hodit šutr. Když ho mrskneš na hlavu obludy, trefíš se přesně do místa, kam jsi chtěl. Jenže šutr se od její zrohovatělé kůže na hlavě odrazí a nic jí neudělá. Jakoby si toho ani nevšimla. Grejon vrhne oštěp na jezdkyni, ale ta uhne a oštěp ji mine. To už dolů hážeš černý plod s tvrdou skořápkou, které rostou na stromě. Zasáhneš černou ještěřici do hlavy přesně za oko do spánku. Ještěřice se předkloní dopředu a spadne obličejem do vody. V té chvíli se však její bestie už dostala ke Grejon, která čekala s úhybným manévrem na poslední chvíli. Grejon napne všechny svaly a skočí do strany. Obluda je však překvapivě rychlá. Bleskově nátáhne hlavu a chňapne tlamou Grejon za nohu. Bestie začne s Grejon mlátit ze strany na stranu, jakoby to byla hadrová panenka. Všude se rozstřikuje bahno, voda a odlétávají kusy močálových řas. Alespoň že černá ještěřice leží v bahně a nehýbe se. Blíží se však další nebezpečí. Tajdog, který se prve dokázal vyhnout magické pasti ze šlahounů, obloukem vyrazil k směrem k vám. Čar, Slojsa Mezitím Čar skočila po Khujfovi a také se jí podařilo srazit ho na zem. Teď se oba válí v bahně a zuřivě spolu zápasí. Slojsův oštěp prolétl se svištěním vzduchem a zabodl se nepřátelské ještěrce přímo doprostřed hrudi. Tajdog stačil jen vytřeštit oči a pak ho náraz vrženého kopí srazil k zemi. Jeho dvojče nenávistně zavřeštělo na Slojsu: "Ty sssfině! Ssssabilsss mi bratra! Tfoji hlafu nabodnu na kůl pšššed můj dům a tfoje ssstšššefa rosssfěssím po sstromech!!" Slojsa roztočí svoji kamennou palici a zařve: "To je sssa Gličt, ty hajsssle! Měl sssem ji rád!" Rozlícený tajdog seskočí ze svojí obludy zmítající se v obživlých šlahounech a rozběhne se na Slojsu se svým kopím...  |
| |
| první skupina- 10.den Dívám se na Miammota a chvíli na Stevena a na Johnyho. Jo máš pravdu Stevene. Rozvážěm ho a ty zbraně.. mu taky dáme. souhlasím a začnu Miammota rozvazovat. Kde jsou zbraně zeptám se při rozvazování a pak se vzdálím |
| |
| Bažiny Od mé nepatrné potyčky a následného potrestání mého jednání uplynulo jen několik minut a je tu další konflikt. Hned jak se ještěrky pustili mezi sebou do boje začínám vymýšlet různé alternativy Zdrhnout, to by nebylo asi moc rozumné protože ať už vyhraje kdokoliv tak by nás chytil. Takže zbývá jen ukrýt se jak nám řekli, ok Jo dobře Isabel dem vylíst na ty stromy. Myro poď chytnu jí za paži a pokusím se jí dostat ke stromu který je přímo za námi. |
| |
| Boj ještěrek, překotné šplhání po stromech. Asi se vážně začínáme měnit v opice :-D Nakonec se po nějaké době ozve Sniper a stejně jako on i já se otočím a co nejrychleji se snažím dostat ke stromu. Začnu na něj lézt podle toho jak na mě přijde řada. Každopádně tohle jsem moc často nepodnikala avšak nakonec se tak nějak dostanu vysoko, kde se usadím a střídavě koukám na své dva přátelé a souboj ještěrek. Bože božíčku do čeho si nás to přivedl? ptám se sama sebe a zhluboka oddechuji. Takový šplh se nepodniká pravidelně. |
| |
| Ruiny někde v džungli Christof Když zkoumáš všechny zbývající světové strany, na západě se nad džunglí převalují hustá mlhavá mračna, jinak vidíš víceméně jen oceán džungle, souvislý koberec tvořený korunami stromů, ve kterých nejsou žádné mezery naznačující řeky nebo něco jiného než jen prales.  Slunce je vysoko na nebi, je absolutní bezvětří a jak se kocháš pohledem, který už na Zemi není příliš obvyklý, zaslechneš, jak se pár schodů kousek níž oddrolilo několik kamínků... |
| |
| První skupina - Cesta na sever k Vlčím klanům ČAS: 17. den na planetě Zrovna když Aurora začala rozvazovat japoncovi pouta, ten v obličeji zbělel, začal se třást a chvilku na to upadnul do mdlob. Steven neváhal a navrhnul, že by bylo moudré nepokoušet se zešílivšího japonce křísit, ať si poleží, že ho raději dál potáhne na zádech, než aby ho poslouchal. A tak v klidu proběhnul celý večer, kupodivu i celou noc se nic nestalo a ráno jste se probudili připravení k dalšímu pochodu, protože pořád jste měli před sebou ještě dlouhou cestu. Japonec spal a tak jste zbytečně nemeškali čas a vyrazili dál... ...ale to už jsou jen vzpomínky, neboť uběhlo dalších sedm dní úmorného putování džunglí, která se vůbec neměnila. Jste unavení a špinaví, jako ještě nikdy dřív. Imaru mezitím opět dostal horečky. Párkrát se probudil s blouzněním, ale vždycky když dostal napít a něco uklidňujícího, znovu na dlouho usínal. Jestli mu Aurora kontroluje srdeční puls, nahmatá slabý, ale pravidelný. Ovšem dnes, 17. den pobytu na planetě, se něco v okolí přecejen změnilo. Terén začal býl neprůchodnější, skalnatý a mírně se zvedat, čímž se prodírání džunglí stává horší. Brzo také v neustálém orchestru pralesních zvuků (na který už jste si zvykli a dokonce jste se naučili i některé rozeznávat, jakým zvířatům patří apodobně) zaslechnete šumění. Šumění tekoucí vody. Přesně jak říkal Kain číče: ...až se dostanete k říčce v místech, kde je země skalnatá, najděte místo k přebrodění. Protože dál musíte jít podél řeky po proudu, řeka se začne rozšiřovat a přebrodit ji, nebo přeplavat, už nepůjde... A opravdu. Brzy dorazíte ke břehu řeky. Není široká, v nejužším místě, které vidíte, nebude dál na protější břeh víc jak 20 metrů. Hluboká se také nezdá, ani nijak zvlášť divoká.  Poznámka: červený panáček na obrázku je srovnání velikosti člověka |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro Další cesta, jak ti ji poradil Kain: Podél řeky, po protějším břehu, byste se měli dostat ke slepému rameni. Pokud byste pokračovali podél řeky dál, dostali byste se k soutoku s jinou řekou, které se říká Pěnivá - Udugá. K vodopádům Wrrkai, ke kterým míříte a kde už je možné narazit s velkou pravděpodobností na Vlky, se dá dojít proti proudu té řeky Je to delší cesta, ale bezpečnější. Existuje zkratka - od slepého ramene přes skalnaté úbočí předhůří Nebeských pilířů až přímo k vodopádům a cestu si tak lze zkrátit skoro o týden, ovšem je to cesta nebezpečnější, protože kdo tamtudy chce projít, musí umět slézat skály. |
| |
| První skupina - čvachtání v řece Ne-Bojovník se v jednom okamžiku proměnil na Přízrak Bojovníka. Je bledý a já bych byla nejraději, kdyby tu byl Kain. Umí léčit jinak, než Bronzová, a to by Bojovníkovi asi prospělo nejlépe. Jenže tu není a Bronzová se snaží ze všech sil, aby Bojovníka udržela při životě. Snažím se vybírat stezky co nejschůdnější, aby Smečka mohla jít co nejrychleji. Přesto jsme však až zoufale pomalí! Konečně se před námi začne ozývat temné šumění, a když zacítím ve vzduchu vodu, celá se rozjařím. Všichni, kromě nemocného Voda! Už jsme u řeky! poskakuji kolem Hádavého a Bronzové, pletu se Spisovateli pod nohy. Těšíte se? Za chvíli budeme u Klanů! Jak se daří Bojovníkovi? poslední už pronesu s obavou a také se trochu uklidním. A musíme řeku přebrodit... |
| |
| Lovci "Určitě," odpovím Zackovi a Kaina jenom pobídnu rukou. Teď není čas otálet. Pokud se dostali ještěrky do nebezpečí, jsou v nebetzpečí i jejich zajatci a navíc je tak můžeme snadněji osvobodit, pokud se budou mydlit mezi sebou. Znovu popadnu luk a připravím si šíp, púak už stačí jenom vyrazit a obhlédnout situaci. Vycvik, kterým jsem prošel mi v tohle dost pomůže. Není to poprvé kdy se plížím na nebezpečné území, i když tedy jsem jenom místo luku držel v ruce pušku a místo bahna měl maskovací barvy. |
| |
| Jawo ...vzpomeneš si na jednu z akcí Green Peace, které ses zúčastnil. Spolu s Philem a ještě dvěma spolubojovníky (byli to Windchill a Night Vulture) jste dostali za úkol od poručíka Kutondy osvobodit poručíka Wattsovou, která padla do zajetí, když se svými lidmi prováděla špionáž těžebního tábora DynoCorpu poblíž městečka Ranohira na jihozápadě Madagaskaru. Tenkrát to bylo podobné i v tom, že jste použili přírodní maskování a povedlo se vám to tak dokonale, že si vás vojáci DynoCorpu nevšimli, i když procházeli jen pár metrů kolem vás. Wattsovou jste osvobodili a dokonce jste vyhodili do vzduchu i část jejich tábora. Ale to už je dávno... |
| |
| Sám v osamocených ruinách ukrytých v husté džungli Když si prohlédnu okolí tak usoudím že nic moc zajímavého se tu asi nedozvím. Proto začnu lézt zpátky dolů dávající pořád pozor na okolí a kam šlapu. Takže nemám teď určitý směr a zpátky nemá cenu se vracet pouze vpřed takže tedy kupředu. Jakmile slezu dolů z ruin rozhlédnu se a zkontroluji okolí abych zjistil kterým směrem jsem přišel a pak pokračuji v původním směru kterým jsem stopoval ostatní. Snad při mě bude stát trocha štěstí. |
| |
| Lovci, sběrači, hledači Prohlédnu si připravensot mé skupiny. Znovu zavětřím abych si byl dokonalostí maskování jistý. Dobrá zdělim jim, když se ujistím Vyrážíme. zavelím. Pokud předešlé tempo přišlo těm tvorům, lidem jak se nazývají, ostré a vyčerpávající tak teď jim tempo, které jsem nasadil, musí připadat nejméně zběsilé. I kdybych chtěl tak bych spomalit nemohl, ale zatím nevím proč. Ten hluk mě také moc neuklidňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kain Irro pro Když se ke zdroji hluku o něco více přiblížíme, zkusím si vybavit Střelcovu "frekvenci" (nevim jak to lepe nazvat, ale zkusim pro pozdejsi pouziti neco vymyslet) a navázat telepatický most. Střelče jdeme si pro vás. Popiš mi vaší situaci. vyšlu k němu. Poslední věta už ale jako rozkaz. |
| |
| Ještěří boj Mám co dělat, abych nevykřikla, když se mi do ruky zahryznou ty ostré zuby. Ovšem, není čas. Jakmile se natáhne k mojí ruce, odhalí to nejzranitelnější místo, krk. Rychle se k němu přitisknu jako upír a pokouším se překousnout tepnu. Už se nesnažím posílit magický útok, pouze jen magii okolo sebe uklidňuji, abych se tak uchránila před svými vlastními zbraněmi. |
| |
| Souboj titánů S bolestí v ještěřím srdci sleduji sten své kamarádky Grejon. Na okamžik mnou zacukají svaly, abych bleskově seskočil dolů a dal tomu zvířeti po tykvi jak se patří! Vlnu emocí záhy vysřídá chlad rozumu.. příval dalšího zelenáče na scénu mi rozjasní mysl. Ihned se chápu prvního ořechu, na který dosáhnu a mrštím s ním vší silou dolů na ještěra. Současně se snažím být opatrný, kryji se za kmenem a sleduji své okolí, zdali po mě také někdo něco nehodlá mrsknout. Grejon si snad dole s tou prašivou obludou poradí.. Pšššetááhni tu mjjchuu paliccssííí po tykvi!! .. zaražšš jí prsty do očší!! ..syčím dolů ke Grejon a v zápětí vrhám další ořech na hlavu nepřítele. TUMÁÁŠŠŠHH PARRCHANNTE!! |
| |
| Ještěrky a zajatci Když Sniper zatřese Myru za paži, ta se probere z šoku, který ji přivodilo to, jak se setkání s ještěrkami z jiného kmene vyhrotilo. Spolu s Isabel se pak vyšplháte na nejbližší strom a odtamtud můžete sledovat pokračující nelítostný boj, ve kterém už začala téct krev proudem a došlo i na první mrtvé... Saath Cjairte udělal strašnou chybu. Víš naprosto přesně, kde je krční tepna a zahryzneš se do ní. Tajdogský šaman pustí tvoji ruku, bublavě zavřeští a z tlamy se mu začne řinout proud krve. Několika šlahounům se málem podařilo omotat se kolem tebe, ale nestihly to dostatečně, protože Cjairte jim přestal dodávat magickou sílu. Teď sebou začal divoce házet, buší do tebe pěstmi, drásá ti šupiny svými drápy, ale stisk tvých čelistí si nezadá s jeho a ty ho nepustíš. Válíte se v bahně, které se brzy zbarví do ruda od krve, stejně jako vy oba. Cjairtemu rychle ubývají síly... Mhirtti Mrskneš ořech na blížícího se dalšího tajdoga, ale ten už byl připravený. Viděl předtím, jak se ti podařilo trefit jeho družku a tak se snadno vyhne i za jízdy. Jeho obluda se rozjede jako parní válec, jezdec odhodí svoje kopí, vytasí černý srp, postaví se na jejím hřbetě, uhne dalšímu vrženému ořechu a když tě míjí, odrazí se a s vřískotem skočí po tobě na stromě. Jeho obluda se řítí dál... Nemáte moc času sledovat okolní dění. Ale vypadá to, že prozatím vítězíte, i když pro Grejon to nevypadá dobře. Asi už ztratila vědomí po nějaké ráně do hlavy o šutr, protože se nesnaží osvobodit a obluda s ní pořád mlátí okolo sebe. Slojsa odrazil první výpad tajdoga a teď oba kolem sebe krouží. Zuřivý zápas Čar s Khujfou ustane, Čar se postaví, celá zbrocená krví a vítězně zařve. Khujfa leží nehybně ve vodě a z hrudi mu trčí černý srp...  |
| |
| soukromá zpráva od Master of The Game pro |
| |
| Lovci Kain nasadil brutální tempo. Brodíte se močálem jak nejrychleji dokážete a jen podvědomě si všimnete, že něco není v pořádku. Vřískot ještěrek se ozývá pořád ještě daleko, ale kromě čvachtání vody a bláta odlétávajícího od vašich nohou nic jiného slyšet není. Žádné skřeky nebo jiné zvuky. A mlha kolem začala nějak podezřele houstnout a výrazně se ochladilo. Kainovi se naježí všechny chlupy na těle... |
| |
| Christof Sám někde v džungli Opatrně slezeš dolů a pomocí svého kompasu snadno najdeš původní směr. Vyrazíš dál a brzy necháš pyramidovitou stavbu za sebou. Prosekáváš si cestu džunglí dál, občas se ti podaří najít nějakou přirozenou stezku. Později odpoledne tě přepadne zvláštní pocit, jakoby tě něco sledovalo. Když se zaposloucháš do zvuků džungle, nic podezřelého neslyšíš. Ani když se za sebe ohlédneš, nic nespatříš. Toho pocitu se však už nezbavíš až do večera... |
| |
| Souboj Titánů Když prvně minu stočím zrak opět ke Grejon.. po zádech mi přejede mráz.. Čšššáááááárr!!, kde věssíššš... zavřeštím směrem ke kumpánce, pohodíc hlavou dolu ke zraněné Grejon. Dál už dámskou situaci nesleduji, soustředíc se nyní na to (pro tuto chvíli) hlavní.. tedy blížícího se ještěráka! Když se vyhne i poslednímu ořechu a neustále civí mým směrem, je jasné, že na řadu přijde boj tváří v tvář. Pevně sevřu větev pod sebou, čekajíc na způsob, jakým se za mnou bude chtít zelenáč dostat. Když si všimnu, že se připravuje ke skoku, napnu svaly, a když vyskočí, skočím zároveň i já nohama napřed, navyšujíc sílu dopadu švihem obou rukou směrem od větve, kterou jsem svíral u nohou v podřepu. Snažím se ještěra srazit pravým chodidlem do čela a levým do krku. V nejlepším případě mu tak zlomit vaz nebo jej alespoň srazit k zemi,... pokud jej jen srazím, na nic nečekám, sáhnu po palici a přaštím jej vší silou po hlavě ve snaze rozpoltit lebku. |
| |
| Sám Z pyramidy či co to je se dostanu celkem rychle a v pořádku. Pak pokračuji stejným směrem jako předtím a za nějakou dobu narazím na stezku která se tam poblíž nalézá. Dobře tomu se říká štěstí. Deset dní stopování a ani teďkon to jde zatím dobře. Snad to stihnu. Pak pokračuji po stezce a provází mě takový divný pocit že mě někdo sleduje. Není to poprvé co takový pocit mám a častokrát se ukázal jako dobré varování. Je to stejně divný. Docela klid. Ani mě ještě nikdo nenapadl navíc ten divnej pocit. Možná to je jen tím místem ale uvidíme co to bude. Nakonec se začíná smrákat až se dostanu k večeru a pořád přemýšlím o tom kdo by tak asi mohl za mnou být. Zřejmě to nebude jen takový pocit ale pravda, problém je ten že na téhle planetě se musím všechno v podstatě učit znovu od začátku. Takže nejdřív bych se měl ztratit z dohledu a zjistit o co jde. Jak tak pokračuji snažím se pozvolna ztišit svou chůzi i když není jisté jestli by to zabralo na zdejší obyvatele. Takto potichu nějakou dobu jdu a nakonec se pokusím ztratit z dohledu někam se ukrýt a s dýkou v ruce poslouchám a čekám. |
| |
| Soboj ještěrů V okamžiku, kdy cítím, že Cjairte slábne, se odtrhnu od jeho krku a ránu mu zacpu svou rukou. Sssssekni ssssso je sss mým bratrrrrrem a pšššššeššššiješššš. syčím jako had a plivu po něm jeho vlastní krev s kousky masa. Boje ostatních jsem si doposud nevšimla, protože i teď je umírající šaman nebezpečnější, než jeho doprovod. Magii co nejvíce uvolním, abych mohla uzdravit zraněné druhy, ale stále jsem připravená na poslední výkřik magie té krvácející trosky. |
| |
| čumilové v bažine - JJ a vlček „Tak se na ty němčoury podíváme.“ S úsměvem odpovím JJ, alespoň trochu tak smáznu kyselí ksicht, který si ode mě vysloužil Vlček, suchar jeden. Již dopatlán, zapatlán a s rukama suchýma jsem připraven vyrazit. Ale vlčka ještě čeká pomsta, ne za to bahno, ale za to že si nechce hrát. Mňau … teda Haf! Zareaguji když mě začne šelma psovitá rozkazovat, ale víc se k tomu nevyjadřuji. Jelikož na ať už to jsou Germáni nebo Šupináči v každém případě jim někdo hodlá natrhnout prdel a tím záhadným dobrodincem chci být já. Vlček vyrazil a chvíli přemýšlím jestli skutečně ohne hřbet úplně a skončí na všech čtyřech, nebo si udrží evoluční nadhled. Nakonec přece jen zvítězil pokrok a bere to po zadních i když způsob jakým se pohybuje je docela legrační. Co také chcete od někoho kdo má poměrně krátká stehna, dlouhá lýtka, delší záprstí a běhá po špičkách. Zatím jsem jeho tempo, z velké části díky výcviku, zvládal, kondička se mi za těch čtrnáct dní také znatelně zlepšila a v bažině se ani našemu pejskovi nijak valně neběhá, takže i když nově nasazené tempo je ostřejší, stále to není totální zabijárna i když rozhodně není nijak příjemné a už vůbec bych tak nechtěl sprintovat delší vzdálenosti. Jelikož už nejsem malí kluk, nesnažím se vlčka ani dohnat ani předehnat. Jdeme bojovat a ne závodit a na boj potřebuji mít svaly zahřáté a ne strhané a plné kyseliny. Takže si udržuji zdraví odstup a s vědomím, že mí dva společníci budou chtít střílet, si sem celkem jistý, že mi nic neuteče. Když začne mlha kolem připomínat pověstné londýnské mlhy, tak notoricky známé ze starých upířích bijáků, ještě trošičku zpomalím. Sice nemám tak dlouhé chlupy jako vlček, ale i tento krátký a řídký detektor problémů funguje celkem spolehlivě. Cit mi skoro sám vklouzne do ruky a já se začnu dávat pozor jako když se v amazonce za každým dvaceticentimetrovým kmenem, skrýval alespoň jeden Kybokamoš. |
| |
| Bažina Rychlost jakou se Kain žene vpřed mi nepřijde zrovna nejlepší. Ano talčí nás čas, lae je třeba i optrnost. Mlaha nás sice kryje, ale stejně tak ani mi příliš daleko nevidíme. a vletět po hlavě rovnou mezi boující mi nepřijde jako ta nejlepší strategie. trošku zpomalím a nechám mezi námi větší mezeru a smysly mám napnuté na nejvyšší míru. Vůbec se mi to nelíbí. |
| |
| první skupina- 10.den Dalších několik dní… už to ani nepočítám, naštěstí čičinka vybírá ty nejlepší cesty. A navíc ještě Imaru je pořád, dalo by se říct na hranici. Všude slyším jen ty samé a už známé zvuky. Ale najednou nim přibude jiný, který ostatní přehluší. co to? pomyslím si a dojde mi to až když čičinka začne vesele “mluvit“ Řeka? Opravdu? Trochu se usměju Jestli se těším? Já osobně ani nevím. A Bojovníkovi se daří pořád stejně. Odpovím a kouknu se na Imara A přebrodění, to už by neměl být problém ne? Teda, alespoň tady. |
| |
| První skupina – den 10 Jsem už pěkně utahaný a otupělý, jen těžko můžu dávat pozor na okolí. Tělo si zvyká na dlouhodobou zátěž, zas o tolik horší než trénink před sezónou to není, ale mozek přestává pracovat. Žádná strategie, žádné jednoduché plány, nic. Pochoduju, kráčím, nesu věci. Nejsem úplně schopen se dorozumět, takže ze mě nakonec vypadne asi toto: Řeka, radost velká. Plavat nechci. Jít, jít, nezastavovat, leda v cíli. Řeka, dobrý. Všichni fajn, Miamoto pošuk. |
| |
| Skupina duchů (no dobrá, pořád nás je ještě většina živých) - den 17. Už jsme stihli poskočit o další týden :3 Desátý den nám Miammoto povstal a po chvíli zase lehl. Od té doby se s ním chudáci kluci zase tahají. Kain říkal, že tady se dá řeka přejít. Já tu nikdy nebyla... odpovím Bronzové. Když uslyším i slova Hádavého, který už se dlouho nehádal... hmm, asi mu začnu říkat jinak... jsem zmatená a zklamaná ještě víc. Jak jsem pozorovala, tihle dvounožci si kůži nemyjí jako já. Někteří se dokonce zbavují vousů. Ale když smrdí, že by se i Kain zděsil, nic s tím neudělají? I ptáčci se koupou! Hádavý, jsi zdravý? A co je pošuk? sednu na místě a nechápavě koukám za Hádavým, jak šlape dál a dál. Nic, otřu si tlapkou čumáček. Jdu se podívat napřed, oznámím a vzápětí proběhnu kolem skupiny. Vyběhnu zase na stromy a dál pokračuji tudy až k řece. |
| |
| Lovení lovci Sice se mi nepovede spojení se Střelcem, ale zato zachytím něco jiného. Co to je? zeptám se sám sebe. Z šepotu se mi zježí hřbet. A kde to je? napadne mě další důležitá otázka, při které napnu luk. Stéle ho nechávám šípem k zemi. Kvílení neznámeho hlasu mě docela znervózňuje. Něco tu je. zdělím Tichému a Lháři A nebo někdo. Nevím to přesně... je to ... divné, nestálé. zkouším jim to vysvětlit. Po chvilce to vzdám a raději je nechám přes most slyšet to co díky němu slyším já. Začnu hledat protivníka. Nebo tedy spíše to co tohle způsobilo Oči mi tu jsou k ničemu. bleskne mi hlavou a tak oči zavřu. Nechám hledání na ostatních smyslech. |
| |
| první skupina- 17.den Dívám se na hladinu řeky. Tak doufám že je to pravda, nerada bych skončila uvězněná v řece. vyšlu číče myšlenku a jdu pomalejším krokem dál za ní. už abychom byli tam kam chceme dojít. Už jen kousek. broukám si pro sebe v duchu. |
| |
| 17. DEN NA PLANETĚ Ještěří komando Po několika minutách běsnění, skřeků a cákající krve do všech stran se pralesem rozhostí znovu nejistý klid a ticho. Cjairtovo komando leží zmasakrováno v lesním porostu nebo se pozvolna ztrácí pod hladinou všudypřítomných bahenních jezírek. Poslední souboj nyní vede již jen vyčerpaná Saath s umírajícím Cjaitem, který nepřítomně přehlédne situaci ostatních ze své rozprášené družiny.., až se jeho oči zastaví na rozzuřené ještěřici. Z posledních sil stáhne obličej v ironické grimase a plivne Saath do obličeje ještěrčí hlen. Netrvá dlouho a život z něj zcela vyprchá. Saath Jsi zaražena, když se k tobě připotácí jen posekaná Čar a Mhirtti. Chvíli přemítáš co se stalo a za krátko se naplňují tvé nejhorší obavy.. ..v mělkých vodách bahnité lázně leží zírajíc do nebes Grejon a u pařezu opodál také Slojsa, kterému nepřítel dokonce oddělil před smrtí několik končetin. Puch, který vyluzují vnitřnosti rozpáraných potvor, na kterých přijeli Cjaite a další je omračující i pro vaše silné nátury.. ať se rozhodnete dělat cokoliv, je jasné, že tahle záležitost napáchala mnoho hluku a je možné, že co nevidět přiláká další nebezpečí. Isabel, Sniper a Myra Ještěří zuřivý boj stejně náhle končí, jak začal.. a organická spoušť která se pod vámi rozprostírá pořádně zacloumá se žaludkem Isabel, která má co dělat, aby se udržela v korunách stromu.. Netrvá dlouho a vidíte, jak zbytek komanda prochází bojiště a prohlíží své druhy ztracené v boji.. Kain s doprovodem na stopě ještěrek Nepřirozené zvuky, které lomcují s Kainovýma ušima při postupu zabláceným terénem pozvolna sílí. Náhle si uvědomujete, že země pod vašima nohama je pevnější a stoupá k hladině, přecházejíc do promáčené hlíny plné drobných kvítků. Zvuky jsou natolik zvláštní, že vás na okamžik vyvedou z vyčerpávajícího několikadenního soustředění.. mírně se odkloníte od původního směru a náhle před sebou za hroudou skály zaslechnete hlasy.. - ..neblbni, co když mě tam ksakru něco sežere? - laskavě nežvaň a natoč ten prales, chci pořádný záběry! Nudných fotek z orbitu máme jak balícího papíru po Vánocích! A teď padej! - ..hele neblbni, něco tam zašustilo.. co já vim, co tady žije za obludy.. koukej si to natočit sama, já tam nejdu! - nebuď posera Dave, koukej udělat svou práci nebo je to tvůj poslední den v této práci! - polib mi.. zazní skoro nehlasně.. a na chvíli se rozhodstí klid. - hlásíme se vám exkluzivně z pralesních luhů a hájů! Právě čekáme, až se znovu setkáme se skupinou vašich hrdinů! Ano, ano.. přesně tak, dle našich informací by měli co nevidět procházet kolem nás.. buďme tedy ještě chvíli trpěliví a za krátko se budeme moci zeptat přímo jich na osobní pocity a zkušenosti, které za dva týdny v těchto nehostinných krajích nashromáždili! ..od mikrofonu vám prozatím přeje příjemný večer Moly Stephensonová! Džagai se zbytkem hráčů Řeku se vám podařilo přebrodit vcelku snadno.. její proud naštěstí nikoho z vás nestrhl a dokonce i Džagain vrozený odpor k vodě kočička zvládla překonat. Nepříjemné je snad jen mokro v botách a promáčený oděv na nohou. S novým nadšením se vydáváte na cestu k Vlčím kmenům. Neujdete ani pár kroků, když jeden po druhém spozorujete jakousi nažloutlou kouřící šmouhu na nebi, která se tak nějak neřízeným způsobem řítí skrze oblaka vysoko nad vámi.. Zvláštní možná je, že zatím neslyšíte žádný zvuk, který by každý z vás patrně očekával. Christof na toulkách krajem Skryješ se za mohutným stromem a pln očekávání a adrenalinu v krvi čekáš na své pronásledovatele. Zdá se, že tvoje domněnky se zakládají na představách a nejistotě z místního prostředí. Už jsi skoro na odchodu, když zaslechneš mlaskavý zvuk kdesi v korunách nad sebou. Ikdyž se rozhlédneš do všech stran a každá bobule se ti zdá živá,.. nejsi sto bezpečně určit, kde se zdroj zvuku nachází, zdali se dále přibližuje či ne. Zamlaskání/začvachtání lze zaslechnout jen tu a tam a po cvíli si ani nejsi jist, jestli opravdu něco slyšíš jak něco "chceš slyšet" nebo jestli opravdu to "něco" je v tvé blízkosti. Na tvory a rostliny zde žijící tě nikdo nepřipravoval. |
| |
| Ještěří komando? Ehm.. Ještěří zbytky... Když mi Cjaite plivne do tváře, se syčivým řevem mu srpem oddělím hlavu od těla. chvíli nechám jeho krev stříkat na mě, až ze mě konečně smyje vztek. Konečně klidná popadnu jeho hlavu za slepený chuchvalec dredů, které jako každý šaman vypěstoval do záhadných tvarů. Když se ke mně připojí pouze Mhirtti s Čar, nevěřím tomu. Přeběhnu ke Grejon a zkouším použít magii. Ale má síla je v tahu. Vyplýtvala jsem veškerou sílu na tu slizkou zmiji a teď ji nemůžu zachránit. Unavěně sednu na zem, Cjaitovu hlavu v jedné ruce, druhou si podepírám bradu. Takhle to ssssskonšššit nemělo. Bude válka… a mí přššššátelé jssssou mrtví. Ssssakra. Pán ruin ssssaplatí. Sssaplatí sssa ně i sssa mého bratra. Ssssss… mimo smysly hučím a sděluji své budoucí plány žábě, která mě pozoruje s mírnými pochybami o mé příčetnosti. Po chvilce se proberu. Zakroutím hlavou a kouknu po Mhirttim. Mhirtti, ssssskočte pro ty opitsssse nahoššše. Ješšště nevíme pročššš je Pán ruin chce. Dokud to nessssjisssstíme, budou naššššimi hosssty. Řeknu už klidný hlasem, i když unaveným. Je jisté, že nás čekají další hodiny pochodu a útěku, s každou chvílí totiž hrozí příchod TajDogů a to v mnohem větším počtu. |
| |
| Džungle - kdesi ve skrytu Tak co bude nehodláš se mi ukázat? Nemám na tebe celej den, musím pokračovat ve svojí cestě. Navíc se mi nechce jít s tebou za zády. Kdo ví jaký máš úmysly. Raději si na tebe počkám ale tak dlouho to nehodlám. Pak se stále skryt ve svém úkrytu sehnu pro nějaký kus kamene nebo klacku který je poblíž a hodím ho dál ode mě abych na ten zvuk přilákal svého pronásledovatele ale na sebe nepřilákal pozornost. Tak dělej ukaž se... |
| |
| Boj...tedy spíš masakr ještěrek Nakonec se na strom vyšplháme a z jeho víše shlížíme na dění pod námi. Jenže co můj žaludek neprovede, scéna je na mě až moc krvavá a brutální. Občas mě popadnout mdloby a zatočí se hlava. Přeci jen musím uznat, že s tímhle jsem se ve svém pohodlném, pozemském životě nesetkala, a proto je toho na mě trochu moc. Nejednou odvracím pohled přičemž pevně svírám kmínek stromu abych nežuchla na zem jako šiška. Když následně obrátím svůj pohled zpět k dění pod sebou už je po boji. Ježišmarjá. Dej bůh ať se tohle opakuje co nejmíň nebo to můj žaludek a psychika už neunesou. zaběduju v duchu a otočím se na svoje společníky, kteří jsou též zaklínění mezi větvemi. Asi už je po. Slezeme dolů? Nebo si tu ještě chvíli posedíme... pronesu přičemž zároveň kouknu jak tuhle událost nesou oni. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR