Touch...
hrálo se Jindy
od: 10. ledna 2013 07:17 do: 17. června 2013 23:08
Dobrodružství vedl(a) Dyrim
| |
 | Kdesi ve velkoměstě, ztraceni v anonymitě. Všude kolem jen světla měst. Takový je osud dvou duší, které zde žily. Žily jako stíny města, nevýrazné, tak dlouho, dokud se nepotkaly. Zažehly mezi sebou jiskru. Ale je ta jiskra schopná vzplát a zapálit celé město? |
| |
 | soukromá zpráva od Kaori pro Rozsvítil se zelený panáček. Rozešla jsem se po přechodu na druhou stranu, stejně jako spousty jiných lidí. Najednou jsem letmo zahlédla vysokého blonďatého a hlavně hrozně pěkného kluka. Prošel kolem mě. Na moment jsem se zastavila a otočila se. Zmizel v davu lidí. Rychle jsem zavrtěla hlavou, jako kdyby to byl jen sen. A rozešla se dál. Problém byl v tom, že jsem ho nemohla vyhnat z hlavy. Pořád jsem měla před očima jeho dokonalou tvář. I když jsem ho viděla jen letmo na zlomek sekundy. |
| |
 | soukromá zpráva od Ren pro Stál jsem na chodníku za pár lidma a koukal do telefonu, jestli to stíhám. S hlavou sklopen jsem přešel půlku přechodu, když mě vyrušil intenzivní pocit, že na mě někdo kouká. Zvedl jsem hlavu a na okamžik jsem se setkal s modrýma očima. Něco mě na nich upoutalo, ale to už jsem pokračoval dál přes přechod. Když jsem se ohlédl podruhé, už tam ty oči nebyly. Zvláštní, kdo to mohl být? Vůbec... pamatuju si jenom ty oči. Zvláštní.... zavrtěl jsem hlavou a vešel do docela známé kavárny, kde se schází hlavně studenti, "Kavárna v Sedmém nebi". Tady jsem měl dneškem počínaje začít pracovat, jako "servírka". |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Já, ale z hlavy nemohla pustit toho kluka. Chtěla jsem jít domů s tím, že ho třeba znova potkám na přechodu, ale ta šance byla minimální. Takže jsem nakonec šla se spolužačkami. Došli jsme tam, na věšák si pověsily svetry a šály a sedli si k jednomu stolu pro 6 lidí. Myslela jsem, že neuvěřím vlastním očím, když jsem uviděla toho kluka, kterého jsem potkala včera na přechodu. Určitě to byl on. Musel být. Visela jsem na něm pohledem, i v době, kdy přišel k našemu stolu a zeptal se, co si dáme. Když byl takhle blízko, nepatrně jsem zrudla ve tvářích. Naštěstí to mohlo vypadat, že to je od zimy, jak jsme přišli z venku. Probrala mě až Mai, která do mě nepatrně žduchla, ať si taky objednám. Jako bych se probrala z tranzu. Sladce jsem se na mladíka usmála. ,,Já si dám horkou čokoládu se šlehačkou." Mai se tiše zasmála. Byla to moje nejlepší kamarádka, takže nejspíše věděla, co se mi honí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Budete si přát?" zeptám se automaticky a až pak vzhlédnu, abych si prohlédnul, koho že to vlastně obsluhuju. Na chvilku jen stojím a dívám se znovu do těch modrých očí, které jsem viděl včera na přechodu. Při tom nějak automaticky zapisuju zbylé objednávky a jen koukám. Po chvilce a zdá se, že docela krátké, protože majitelka modrých očí je ještě trochu mimo z venku, uhnu očima. Jako by se nic nestalo. "Samozřejmě," drobná úklona jako vždycky. A odpochoduju do kuchyně, kde předám objednávky naší kuchařce. Než je stihne udělat, sleduju zpoza rohu tu holku. Teď už si jí totiž konečně můžu prohlédnout celou. Není ošklivá, ale ani nijak zvláštní. Jen ty oči. Něco na nich je takové... jaké vlastně? přemýšlím, že si málem nevšimnu, že mi kuchařka nandala všechno na tác. Musela do mě dvakrát šťouchnout. "Jé, promiň, nějak jsem se zamyslel," nahodím provinilý výraz a honem si převezmu tác. S ním se pak vydám ke stolu, kde rozdám jednotlivé objednávky. "Budete chtít ještě něco?" zeptám se a periferně sleduju tu dívku. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Hele, za výlohou jste měli takový krásný jahodový dort, myslíš, že by jsi nám ho mohl donést celý nakrájený?" Úžasný, naše milá Mai nás tu hodlá přejíst. Holky, ale vypadaly celkem nadšeně. Ne, že bych na něj neměla chuť, ale necítila jsem potřebu cpát se sladkým. Ne teď. Nevěděla jsem proč. Sice jsem sledovala holky, ale koutkem oka jsem sledovala hlavně jeho. Počkala jsem, až donese tem dort. Byli jsme tu jediné, ani se nedivím, bylo relativně brzo. Když se postavil za bar, chvilku jsem ještě pila svojí horkou čokoládu a přemýšlela, jestli za ním jít nebo ne. Ostatně.. Proč ne? Nemyslím, že bych tím něco zkazila.. A čekat u některých kluků, že přijdou za vámi, navíc když nejsem nijak krásná nebo tak, to bych mohla dřív umřít, než bych se dočkala. Zvedla jsem se s hrnkem v ruce, holky se na mě jen letmo podívaly a dál si užívaly dortu. Došla jsem k baru a sedla si na barovou stoličku přímo naproti němu. Usmála jsem se na něj. ,,Nechci otravovat, ale mohla bych se tě na něco zeptat?" |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Tady to je," rozdám všem po kousku a poté položím zbytek na podnose doprostřed stolu, "Nechte si chutnat," dodám a usměju se na ně a poté se drobnou úklonou odporoučím za pult, kde si upiju ze svého kafe, které mě od rána drží na nohou. Celej dort... ty jo. Aspoň že maj chuť k jídlu. Už mě docela štvali všichni ti zákazníci, co chtějí jen kafe nebo čaj. Ale dal bych si taky sleduju jejich stůl a překvapeně povytáhnu obočí, když se ta modrooká zvedne i se svým hrnkem a zamíří ke mně. "Nikdo tu není, takže pokud mě nepotřebují tvoje kamarádky, neotravuješ," usměju se, Co potřebuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Bože, vyznělo to tak hloupě, ale já se prostě chtěla ujistit. I když jsem si byla téměř 100% jistá, že to byl on, stejně mi to nedalo. Usmála jsem se na něj a přitom ho sledovala nevinně zvědavým pohledem. Ani nevím, proč se mi tak líbil, ale prostě.. Líbil. Žádný kluk mě takhle ještě nikdy nezaujal. Byla na něm něco.. Zvláštního. Sama jsem nevěděla co, ale něco určitě. ,,Jinak, jmenuji se Kaori." Řekla jsem mu jen tak mimochodem, aby neměl pocit, že se neumím ani představit nebo aby mě neoslovoval ''hej ty''. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Ano myslím, že ano. Šel jsem sem a tamtudy je to nejkratší cesta. Promiň, ale na tebe si nevzpomínám," váhavě nakonec přikývnu, ale že jsem si jí všiml zásadně popřu. Zajímavá, nebojí se. Ale to si mě tam tak všimla. Nevyzařoval jsme snad zase auru? To bylo problémů, zase by mi šly po krku a já s nima musel mluvit. Dost na to, že jsem si sehnal brigádu, jak moc jsem tu chtěl zůstat. Trochu se zachmuřím, jak přemýšlím nad věcmi, které se mi moc nelíbí, takže na chvilku přestanu dávat pozor. "Promiň říkalas něco, byl jsem trochu mimo. Na něco jsem si vzpomněl," zvednu po chvilce pohled od země zpět k ní. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Zamyslel se. Pak se po chvilce z toho zamyšlení probral. Tiše jsem se zasmála. ,,Asi se ti to stává často, ale působí to roztomile." Řeknu mu s tichým smíchem i když to myslím spíše jako lichotku. Teda, určitě jako lichotku. On sám o sobě působí sice sexy dojmem, ale tohle je vážně takové kawaidní. Napila jsem se ze svého hrnku a usmívala se na něj. ,,Nemusíš se mi omlouvat za to, že si mě tam neviděl, ani jsem nečekala, že by sis mě tam všiml." Ne, že bych měla nulové sebevědomí, ale závratných výšek taky nedosahovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Tak se nebojí, anebo spíš dřív mluví než myslí. Což ovšem někdy může působit stejně. Zajímavá vlastnost, jen nedokážu určit jestli je to plus anebo spíš mínus. "Spíš mě překvapuje, že ty sis všimla mě a hlavně mě poznala. To jsem tak výrazný?" zeptám a tak nějak doufám, že mi řekne, že jsem měl naruby bundu nebo něco podobnýho a než to byl jen takový podivný pocit anebo něco, co nedokáže přesně popsat. Ta druhá varianta, by totiž napovídala té auře. A to by bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Je zvláštní, ale líbí se mi. Pomyslím si. A tím nemyslím vzhledově. Zatím působí jako celkem milý kluk. Pak se mě zeptal, jestli je tak výrazný. Zvědavě jsem na něj zamrkala, chvilku na to jsem si přiložila prst na rty, zvedla oči do stropu a začala přemýšlet. ,,Výrazný.. Jak se to vezeme.. Jen tak letmo jsem si tě všimla a tvoje tvář se mi z nějakého důvodu vryla do paměti, nebím proč." Řekla jsem po pravdě a usmála se na něj. Neměla jsem důvod mu lhát nebo si něco vymýšlet. Navíc, nemělo by ho to překvapovat.. Myslím, že hodně holek po něm musí koukat.. Je pěkný.. Ale to na něj nemůžu jen tak vyvalit. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "A jsem si vždycky myslel, že jsem taková šedá myš. Vypadá to, že jsem byl celou dobu na omylu," zasměju a pro sebe se tím snažím odlehčit situaci. Když se jeden směje, jsou všechny problémy o něco menší. Nebo se to aspoň říká, ne? "Chceš dolít?" zeptám se po chvilce, když si všimnu, že už má té čokolády tak nějak po dně, "A nevíš, jestli tvoje kamarádky taky něco nechtějí? Pořád sem koukají, ale nevypadá to, že by po mě něco chtěly," dodám, když se do mě zabodne další z několika pohledů a zase se odvrátí zpět k jahodovému dortu, "Abych pravdu řekl, docela to znervózňuje," dodám k dívce přede mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,To budeš moc hodný." Kývnu na souhlas. Počkala jsem, až mi dolije. Podívala jsem se zvědavě na holky, když se o nich zmínil. Usmála jsem se na ně, zamávala jim a pak se podívala zpátky na něj. Nic jsem na to, ale Renovi neodpověděla. Rozhlédla jsem se po pultu a uviděla jídelní lístek. Vzala jsem ho do ruky, naklonila se přes pult, chytla ho za kravatu/košili a přitáhla k sobě. Dala jsem směrem k holkám jídelní lístek, takže to pro ně vypadalo, jako, že se líbáme. Ve skutečnosti jsem se na něj, ale jen usmála a zajiskřilo se mi provokativně v očích. ,,Tak to nevím, jak tě budou znervózňovat teď." Odtáhla jsem se, odložila jídelní lístek a nevinně jsem se na něj usmála. ,,Děkuji za horkou čokoládu." Řekla jsem, vzala si hrníček, stoupla si na zem a šla za holkami zpátky ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Zůstal jsem chvilku konsternovaně stát, takže jsem zůstal nahnutý nad pultem. Jejích jiskřiček v očích jsem si všímal, asi jako kdyby to byl ohňostroj a ne jen nějaké jiskřičky. A pak si prostě a jednoduše odkráčí, bez jakéhokoliv vysvětlení, bez ničeho a to dokonce i toho polibku. A to jako fakt? Čeho tím chtěla dosáhnout? To fakt jen chtěla, aby si to ty holky myslely? To jsou jen dvě otázky, které se mi honily hlavou, když odcházela zpět za svýma kamarádkama. Chci vysvětlení! S tím se zvednu se svým objednávkovým bločkem a vydám se suverénně za dámským stolem. Pohledům jejích kamarádek se vyhýbám seč můžu a ukazuju perfektní profesionální tvář (to víte, móóóc dlouhá praxe). "Budete si ještě něco přát?" zeptám se holek a poté, až si zapíšu případné objednávky, se otočím za tou dívkou. V očích mi to pořádně zajiskří a provedu jí něco hodně podobného, jen s tím, že jí to chci vrátit dvakrát tolik. "Vaše speciální objednávka," pronesu a sehnu se k ní a políbím jí. Opravdu a pořádně, ať z toho taky něco mám, Cenu jsem vám připsal k účtu," řeknu, když se od ní odtáhnu. V očích mi to pořád jiskří a s jistým sekeuspokojením a škodolibostí se vracím zpět za pult. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Chvilku na to za námi přišel, jestli ještě něco nechceme. Holky si objednali ještě jedno kafe, já se pro sebe jen spokojeně culila. Nepodívala jsem se na něj, stejně jako on na mě, i když to nebylo nejlehčí. Otočí se na mě. I já se otočila na něj a jen se culila. Když pronesl něco o speciální objednávce, ani jsem nestihla zareagovat. Sklonil se a políbil mě. Holky nevěřili vlastním očím, ale to mi teď bylo úplně jedno. Nebyl to nějaký letmý polibek, ale byl.. Prostě pořádný a procítěný. Zrudla jsem ve tvářích a když se odtáhl, tak se mu zajiskřilo v očích, stejně jako mě před tím. Všimla jsem si toho. Zůstala jsem jen tupě sedět, rudá ve tvářích a koukala nechápavě před sebe. Holkám spadla čelist a já si připadala jak opařená. On.. On mě políbil.. On mě normálně políbil! Byla jsem z toho poněkud nesvá, protože jsem tohle VÁŽNĚ nečekala. Čekala jsem, že třeba bude naštvaný nebo stydlivý nebo... Prostě tak něco. Ale on udělal tohle. A já se na nic nezmohla. Když jsem se z toho po chvilce vzpamatovala, dala Mai peníze, ať to za mě kásne a pobaveně jsem se rozešla k baru. Byla jsem z toho pořád v šoku, ale takhle vzájemná provokace mě bavila. Došla jsem k baru, kde jsem se na něj jen s tím vzájemným jiskřením v očích pobaveně a provokativně usmála. ,,Budu se těšit na zítřek, pane barmane." Schválně jsem mu neřekla jménem, i když mi ho řekl. Vzala jsem si svůj svetr a šálu a vyšla ven. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Když už nandavám šálky na podnos, zaregistruju, že se ke mě Kaori znovu blíží. Pro jistotu podnos položím na pult, co kdyby měla zase nějaký blbý nápad, a počkám si, co chce tentokrát. "Zítra mám volno," odpovím jí dřív, než stihne odejít, přece nechci, aby byla zbytečně zklamaná. Počkat proč nechci? Ani dýško mi nedala. Tsss. Jak za ní zaklapnou dveře ještě obsloužím její kamarádky a ztvrdnu v kavárně až do konce své šichty, což je někdy do tří odpoledne, kdy mě střídá Erika. Potom se volným krokem vydám domů. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro I kdyby další den směnu měl, stejně bych asi nepřišla. Učitelé nám navalily tolik učení, že jsem měla pocit, že se zblázním. Asi dostali nějaký komplex nebo co já vím, ale osobně jsem byla ráda, že jsem si udržovala celkem slušný průměr. Teď to šlo do háje. Musela jsem se učit a nešlo mi to, protože jsem pořád myslela na Rena. Chtěla jsem do té kavárny zajít, ale vědomí, že ho budu mít v hlavě akorát ještě víc. Ten den zrovna hrozně pršelo. Šla jsem ze škole a byla ráda, že jsem si vzala deštník. Ne, že bych šla kolem té kavárny schválně, vlastně jsem si ani pořádně neuvědomila, že kolem ní jdu, byla to jen zkratka domů. Uviděla jsem ho, jak zrovna vycházel ven. Bez deštníku. Musela mu končit směna. Zastavila jsem se asi dva metry do něj a přemýšlela co teď. Nevypadalo to, že by si mě všiml. Mohla jsem se otočit a tváři se, že já nejsem já nebo.. Došla jsem k němu, s lehkým úsměvem na rtech a dala nad něj půlku svého deštníku, aby na něj nepršelo. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Co to? Podívám se nad sebe a spatřím deštník a o chvilku později i uslyším jeho majitelku. Zase ty? "Ahoj," odpovím jí na pozdrav, "Ty mě dneska nějak pronásleduješ, ne? Díky tobě se na mě pak celou tu dobu tvoje kamarádky jen hihňaly. Bylo to docela protivné," pronesu ze začátku žertovně, ale přejde to do mrzutého tónu. To počasí se silně podepisuju ne mé náladě. "Ale díky, déšť nemám rád. Jen nevím, jestli to takhle na chvilku má cenu. Mířím totiž domů, což patrně nebude stejným směrem, jakým jdeš ty," poděkuju ale na konec, protože vodu za krkem fakt rád nemám. A to mi tak nakapalo před chvilkou už dávno "jako zázrakem" uschlo. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Tak to se omlouvám." Řeknu. Řekne mi, že nemá déšť moc rád. To jsme na tom celkem podobně, moc ho nemusím, ale ne že by mi vyloženě vadil. ,,No, stejným směrem to určitě nemám, ale klidně tě doprovodím. Jako vynahrazení za to, že se ti kamarádky hihňali, co ty na to?" Usměji se na něj a jsem zvědavá, jestli mojí nabídku příjme nebo mě pošle do háje. Pro něj by bylo lepší, kdyby to přijal, ale bylo to na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Tudy, prosím," pokusím se o jakés také galantní gesto a vedu nás kolem dvou bloků, přes přechod, kde jsme se minuli prvně, a za ním jen skrz pár ulic před obyčejný čtyřpatrový dům, trochu starší a s komínem na střeše. "To si snad...," vypadne ze mě, když vidím, že dveře jsou vyvrácené ven. Nejsou ještě moc mokré, takže je někdo musel vylomit před chvílí a hlavně tu nepostávají žádní zevlouni nebo naštvaný domovník. Ne, ne, ať je to jenom blbá náhoda, prosim! Bez ohledu na Kaori okamžitě vběhnu dovnitř a posléze do schodů. Schody beru po dvou a do třetího patra téměř vyletim. Už na schodech cítim, že se mé přání asi nevyplní, a když vidím rozražené dveře do svého bytu, je mi to naprosto jasné. Vnitřek bytu je rozházený, něco je i rozbité. Někdo se tu dost vyřádil. Naštěstí starožitný krb, na kterém si zakládám, je beze škrábance, ale i přesto se docela naštvu. Sevřu ruce v pěsti, až mi zbělají klouby, a v očích se mi roztančí plamínky. Bunda je na mně najednou úplně suchá. Pak si naštěstí vzpomenu, že je tu se mnou i ta holka, teda jestli šla za mnou do schodů, a pomalu vychladnu. Debilové, idioti, to nemůžete jednomu dát alespoň na chvíli pokoj?! To toho chci tak moc?! Musíte mi furt ničit život?! Jakmile jsem už docela v klidu, začnu uklízet pokoj a při tom něco hledám. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Někdo je doslovně vyrval.. Pomyslím si a pomalu vyjdu nahoru do třetího patra, kde uvidím otevřené dveře. Vkrást se někomu do bytu bez toho, aby to dveře nějak výrazně poškodilo není nijak zvláštní věc, takže mi nedává moc smysli, proč ty dolní tak rozrazily.. Ale je pravda, že jsem se nekoukla na typ zámku a vchodoví bývají vždycky těžší otevřít bez poškození. Nějak se na mě podepisuje moje minulost.. Pomyslím si jenom. Vejdu do bytu a dveře za sebou zavřu. Rozhlédnu se. Pěkně mu to tu rozházely.. Pomyslím si a začnu sbírat věci ze země, rozházené papíry.. Nečetla jsem je, ani po nich nepřejížděla očima. Byla jsem dost slušná na to, abych to nedělala. Před pár roky možná, ale teď.. Teď už ne. Neptala jsem se ho, co se stalo, i když to vypadalo, že on moc dobře věděl o co tu jde. Nebyla to moje věc. V mojí minulosti se nikdo nešťourá a je to tak lepší.. Ne, že by byla bůh ví jak hrozná, ale hold jsem udělala pár ''bot'', o kterých lidi vědět nemusí. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Ale notak, někde jste to tu nechat museli. Vždycky je ztrácíte a neříkejte mi, že jenom v mým bytě jste si jedno nezapomněli. Takovej pech bych určitě ani já mít nemohl, ačkoliv jsem smolař už od narození. Nakonec najdu co hledám. Bílé pírko se zaseklo v rámu otevřeného okna a s poryvy větru se snaží osvobodit. Nelením a pírko ukořistím pro sebe. Chvilku si ho podržím před očima. Není čistě bílé ale trochu do šeda. "Až tak hluboko jsem klesl?" povzdechnu si sám pro sebe a pak mi dojde, že je tu vlastně Kaori. "Promiň, jestli jsem tě nějak vyděsil nebo tak. Hodně mě to rozhodilo. Bydlím tu jen chvilku a už takhle brzo se mě pokusí vykrást. Prostě jsem trochu vypěnil," začnu zakecávat skutečnost, ačkoliv pravděpodobnost, že by Kaori věděla, o co tu jde, je mizivá. A kdyby o tom věděla, tak bych se z ní asi pokoušel dostat jak. "Nechceš čaj nebo tak něco, když už mi pomáháš?" zeptám se a zastrčím pírko, které jsem do té doby otáčel v prstech, do zadní kapsy u kalhot. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Usmála jsem se na něj a jen zakroutila hlavou. ,,V pořádku, jsem na to zvyklá.. Chápu, že tě to muselo naštvat." Odpovím mu. Nevyděsil mě nebo tak. Problém je akorát v tom, že jsem na to zvyklá z opačného pohledu. Rychle jsem zavrtěla hlavou, jako bych ty myšlenky chtěla vyhnat z hlavy. ,,Za čaj bych ti byla vděčná." Odpověděla jsem mu a začala ze země sbírat pár střepů. Naštěstí byli velké, takže to nepotřebovalo zametat. Nedala jsem vůbec znát, že mu to vyloupení nevěřím. Byla to jeho věc.. A i přes to mě hryzala zvědavost. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Jak jsem taky řekl tak udělám a podám jí z kuchyně bílou utěrku a donesu jí i koš. Potom postavím vodu na čaj a než se voda udělá, uklízím rozházené příbory a vytahané šuplíky. Hrnce a takhle větší věci zatím jen překračuju. Ty můžu uklidit později. Asi se budu muset přestěhovat. Obranná opatření, která zatím můžu udělat, mi dají maximálně měsíc času. Stojí mi to za to tady zatím zůstávat? Přemýšlím zatímco zalévám dva šálky, které následně nacvičeným pohybem vemu do ruky a prokličkuju s nimi do obýváku. "Tady to máš," usměju se na Kaori a pokynu jí do jednoho ze tří křesel, které mám rozestavené před krbem. Já zatím podpálím dřevo v krbu a pak se taky usadím do jednoho z volných křesel. "Kdyby tu nebyl takový bordel, byla by to pomalu idylka," zasměju se, jak koukám na praskající a rozhořívající se plameny. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Oh, děkuji." Řeknu pořád trochu překvapeně, když mi podá utěrku a koš. Uklidním střepy a sesbírám na zemi posledních pár papírů, které položím na kupku na jedné z poliček, co jsem sesbírala už před tím. Když donese čaj, děkovně se na něj usměji, vezmu do ruky jeden ze šálků a sednu si do křesla. Chvilku sleduji oheň. Měla bych mu to říct? Že vím o tom, že tohle nejspíše nebyla krádež? Měla bych.. Nevím proč, ale mám nutkání mu to říct. ,,Víš.. Jen chci abys věděl, že vím, že tohle nebylo vloupání. Ne, že by mi do toho něco bylo, je to ostatně tvoje věc, ale.. Kdybys potřeboval nějak pomoct, tak mi klidně můžeš říct.." Pomluvím na něj celkem vážně a napiji se čaje. Celou dobu jsem se při tom dívala do ohně. Proč jsem mu to vlastně řekla? Možná by bylo lepší prostě mlčet a dělat hloupoučkou. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Co myslíš tím, že víš, že to nebylo vloupání?" zeptám se pomalu a opatrně odložím šálek na stolek, co stojí před křesly, vedle krbu. Ruce potom složím do klína a spojím je v podivném obrazci. Co tím sakra myslí?! To je jako jedna z nich? Ale proč by mi potom nabízela pomoc? Nebo mě měla jenom vystopovat a najednou se jí mě zželelo? Nebo se k tomu připletla náhodou a prostě to jenom poznala podle toho peří nebo něčeho jinýho, co jsem přehlídnul? Odpovědi, chci okamžitě odpovědi! Navzdory této salvě myšlenek v hlavě se tvářím docela vyrovnaně. Jako vyvedený z míry určitě to jo, ale o mých vnitřních pocitech můžou mluvit jen moje oči. Zase se mi v nich zažehly malé plamínky. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Podívala jsem se zpátky do ohně v krbu a usrkla z hrnku čaj. Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem mu to říkat, ztratím dojem té obyčejné středoškolačky, ale lepší, než aby si myslel, že mu chci něco udělat. ,,Řekněme, že moje puberta nebyla zrovna nejlepší období.. Pouliční gangy, vloupání, vydírání.. Na to, že mi bylo nějakých 15 toho bylo dost.. Vím jak vypadá byt, když se do něj vloupeš a chceš prostě krást a vím jak vypadá byt, když se v něm něco hledá nebo když chceš dotyčného vyděsit. Před pár lety jsem tohle prostě.. Dělala." Fakt, že tahle válka pouličních gangů přerostla až do toho, že pár děcek umřelo a že jsem se z toho vyhrabala s pár dalšíma jen tak, že jsem prostě nabonzovala všechny ostatní.. Ten si nechám pro sebe. Není to nejlepší vizitka a nejsem na to nijak hrdá. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Jasně, gangy. Normální lidi. Pane bože oni pořád existují normální lidi?! Možná už pomalu trpím paranoiou. I když... Rozhlédnu se kolem sebe po tom hroznym nepořádku. Ne paranoia to nebude. Znovu si vezmu do ruky šálek a na tak minutu, kdy je ticho a je slyšet jen praskání plamenů se zahledím do krbu. Tak nějak si rovnám myšlenky v hlavě. Potom upiju trochu čaje a obrátím se na Kaori. "A to jsem tě toho chtěl ušetřit. Taky vím, že to nebylo jen obyčejné vloupání, ale nechtěl jsem tě vyděsit ještě víc. Asi si dělám zbytečné starosti, co?" položím teď už docela zbytečnou řečnickou otázku, "Mám poněkud otevřené konce s jednou organizací a oni mě nějak nechtějí nechat jít. Bohužel se mi to bojí říct do očí jeden na jednoho. A před jejich přesilou mám tendenci utíkat," dodám pro změnu na vysvětlenou já a je jasné, že na tom budu podobně jako ona. Nezmiňuju sice tu organizaci, ať domyslí něco svýho, ale princip bude všude stejnej. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Všechny organizace jsou takové.. Ať už se jedná o kohokoliv.. Nikdy nepůjdou jeden na jednoho.." Napiji se čaje. ,,Co hodláš dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro „To kdybych věděl. Zatím se mi dařilo docela úspěšně se jim vyhýbat. Vždycky jsem se někde zdržel aspoň půl roku, než mě našli. Trochu mě překvapilo, že se tu objevili tak brzy. Jsem tu sotva měsíc,“ odpovím a taky se napiju čaje. Je trochu trpký na můj vkus. „Dokážu udělat pár opatření, ale ty mi dají tak měsíc. Pak už bych se s nimi musel konfrontovat přímo. Na druhou stranu jsem teď docela bez prostředků. Tenhle byt mě něco stál a taky jsem si pořídil pár věcí. Měl bych se naučit nechávat si někde zálohu,“ dodám po chvíli a nezmiňuju už, že nějakou tu zálohu mám, ale ta se nepohybuje v lidských financích. Jde spíš o prostředky, kterými se dá velmi efektivně bránit proti přesile a efektivně před ní zdrhat. Problém je v tom, že je to vzácné zboží a nechci ho plýtvat, pokud to nebude nezbytně nutné. „Nemáš nějakou tu radu?“ zasměju se, protože doopravdy nečekám, že by mi mohla nějak pomoci. Vždycky jsem v tom byl sám. Ze začátku z nutnosti, posléze z opatrnosti a teď... nějak si nedělám přátele, vzhledem k tomu, že bych je musel záhy opustit. Navíc ti druzí mají nepěkný zvyk využívat jich proti mně. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Řekne mi věci, které jsem tušila. Ono jste docela v háji, když dáte všechny peníze za byt a nemáte nějakou dobu na další, kor když po vás někdo jde. Upiju z hrnku. Chuť čaje ani nevnímám, hlavně, že je teplý. ,,Radu ne spíš návrh.." Řeknu po chvilce ticha, když jsem přemýšlela, jestli mu to nabídnout nebo ne. Co tím můžu ztratit. Kdybych tušila, že jde o něco nadpřirozeného, nenabídnu mu to. ,,..Můžeš bydlet u mě. Nějakou dobu.. Mám celkem velký byt a bydlím v něm sama." Aneb když nabonzujete celý gang, který si hodně nahrabal a seberete ty prachy dřív, než se k nim dostanou fízly. Kde jinde by holka jako já splašila na velký byt, kdyby teda neměla bohaté rodiče. Lemto se na něj zvědavě podívám co on na to. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Jestli nemáš v plánu si to rozmyslet, tak by to toho asi šel. Mohlo by je to zmást a možná by na nějakou dobu přestali hledat v tomhle městě," dodám po chvilce, pokud nestáhne zpět svou nabídku. "Jen si budu muset sebou zabalit pár důležitých věcí," řeknu ještě po chvilce a přejedu obývák pohledem. Oči se mi nastaví hlavně na fotografii, která stojí zarámovaná na krbové křímse. Jsem na ní já (vydám stejně starý), jeden další kluk a dívka. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Moje oči se změní zase do těch normálních, dívčích, skoro dětských. Pohled zabijáka v nich jakoby mrknutím oka zmizí. Zahrabu v tašce, kterou mám položenou na zemi vedle křesla a vytáhnu svazek klíčů. Dva z nich oddělám, poté vytáhnu papír a tužku a napíšu mu na kus papíru svojí adresu. ,,Dobře, tohle jsou klíče. Jeden od hlavního vchodu jeden od bytu." Položila jsem na stůl papír s adresou a na ně klíče. Dopila jsem posledním lokem čaj a vstala. Na tváři mi hrál lehký úsměv. Hodila jsem si tašku přes rameno a došla k němu. Sklonila jsem se a letmo ho políbila na tvář. Ani nevím proč. Měla jsem prostě chuť to udělat. ,,Takže až budeš chtít.. Tak doraš." Usmála jsem se na něj a vydala se pryč od něj z bytu. Kdybych tam zůstala, měla bych pocit, že ho nějak honím nebo na něj spěchám. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Počkám, až za ní zaklapnou dveře a dojdu si do pokoje pro sportovní tašku a bágl. Chvilku se prohlížím po obýváku a pak začnu s balením... O pár hodin později Mám napěchovanou tašku a z batohu mi kouká kus měděného svícnu, který se mi tam prostě nepovedlo nacpat celý. Koukám se na krb, kde stále plápolá oheň. Lusknu prsty a oheň vydechne naposledy. Pak mi pohled sklouzne na ten bordel všude kolem. Takhle jim to tu přece nechat nemůžu. Ještě by mi půlku věcí ukradli nebo s nimi něco provozovali. Pohled mi znovu spočine na krbu a mých očích se rozhoří oheň. Ten se pak rozšíří i do krbu. Sálá stále víc až nakonec přeskočí z krbu na parkety před ním. Pak už se šíří sám a rychle. Oči mi uhasnou a já se dívám na dílo zkázy. Je na čase jít, povzdechnu si a zavřu za sebou dveře. "Ehmmm, Ahoj!" pronesu poněkud rozpačitě, když vejdu do dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Hned vedle je kuchyně, ze které vykouknu. Usměji se na něj. Možná jsem ani nedoufala, že dorazí, byla to prostě nabídka a.. Mohl jí přijmout, ale nemusel. Měla jsem na sobě černé kraťasy a bílé tričko. A hlavně černou zástěru na vaření. A celý byt celkem voněl něčím.. Nějakým jídlem. Ale vonělo to pěkně. odkaz Dojdu k němu a zavřu za ním dveře, když si všimnu, že má plné ruce. ,,Ahoj. Upřímně, vlastně jsem ani nečekala, že dorazíš." Řeknu mu upřímně a naznačím mu rukou, ať jde za mnou. Naproti kuchyni jsou troje dveře. Jedny z nich otevřu. odkaz ,,Původně tady spala moje sestra, ale teď tu už nejezdí, takže je celý pokoj jen tvůj." Oznámím mu a ještě dodám, že dveře hned vedle zprava je koupelna. ,,V klidu si vybal a pak se přijď najíst jestli chceš." Vyplázla jsem na něj jazyk a zašla zpátky do kuchyně. Kdyby mi nezačala volat matka, byl by tenhle den celkem v pohodě. A pokud byl Rin někde poblíž, tak to mohl slyšet, což mě vážně netrápilo. ,,No?.. Nazdra mami.. V pohodě, co je?... Nejsme drzá... Ne.. Ne, sestra nemůže přijet.. A co by tu dělala mi řekneš taky... Aha.. Hmmm.. Ne.. Nebyla tu skoro rok, co chce?... No, ptám se tebe, vzhledem k faktu, že se ti svěřuje.. Ne s bráchou jsem nemluvila... Nevím.. Jsem jeho chůva?... Nejsme drzá.. Ale.. Ne!.. A můžeš mi.. Přestaneš mi skákat do řeči?.. Prostě tu někoho mám.. Jo.. I kdyby to byl můj přítel a já s nim dělala bůh ví co, myslíš, že s tím něco uděláš?... Ne, nejsem těhotná! Bože mami... Ne, jen si chodící řerná kronika.. Ne, opravdu nebude babičkou..." Rozhovory jak pojď na mě z boku. Navíc, když vaříte a při tom si musíte mobil přidržovat u ucha ramenem. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Potom, co se zuju, vejdu dál a rozhlédnu se po opravdu véééélkém bytě. Kam se na to hrabal ten můj předchozí. Navíc je to všechno tak moderně zařízený... Ačkoliv já spíš preferuju dřevo a takový ten melancholický nádech. "Tak azyl se v mém postavení neodmítá," přiznám. Ne že bych nechtěl stát na vlastních nohou a tak, ale prostě když vám někdo nabídne pomoc, tak ji přijmete. Odmítám se topit v problémech, i když mi někdo nabízí pomocnou. Pravda nebyl jsme k ní úplně upřímný, ale ten požár je svede pryč. Budou si myslet, že jsem zpanikařil a že beru roha. "Co to vaříš?" zeptám se, když znovu popadnu tašku a vydám se dál do bytu. Ta vůně mě totiž udeří do nosu. Nejsem moc zvyklý vařit. Jediný, co zvládám je grilování, ale jinak většinou jím po různých restauracích nebo hotovky. "Wau, to to mam i s plnou penzí?" zahraju šokovaný výraz, "Tak si určitě přijdu dát. Ty jo vědět, že jsi i kuchařka tak už tě dávno zbalim," zasměju a vlastně tím svým způsobem skládám kompliment. "Vážně nebudu překážet?" zeptám se spíš ze slušnosti, než že bych si to rozmyslel. Kdo by nebral takový krásný pokoj. "Tak já se tak patnáct minut objevim. A pak protože jsi má hostitelka, máš právo se o mě asi dozvědět něco málo víc. Aby sis třeba nemyslela, žes u sebe ubytovala vraha," oznámim jí a už když mluvím, přemýšlím, co všechno jí můžu říct a co naopak nikdy. Začnu si v klidu vybalovat a její telefonát poslouchám tak napůl ucha. Spíš jako zvukovou kulisu, než že by mi šlo o obsah. Stejně ale vytušim, že mluví se svou matkou a asi o sourozencích. Začnu vybalování taškou. Nejdřív vyndám tu fotografii, kterou položim na volnou poličku. Potom několik diářů, složek a takových kancelářských věcí, plus svoje psací potřeby. Vyndám i starožitně vyhlížející kalamář s červeno-oranžovým brkem s kovovou násadkou. Pak je na řadě pakl oblečení, které hodím bez ladu a skladu do nejbližší skříně. A jako poslední vytáhnu bytelnou dřevěnou truhlu s okovanými okraji, která zabírala víc jak polovinu tašky. Tu neotevírám a jen ji zasunu pod postel. Z batohu vydoluju několik svícnů i se svícemi, které rozmístím po pokoji, ale zatím je nezapaluju. A taky jednu malou krabičku. "Už jdu," ozvu se a vyjdu z pokoje. Celou dobu jsem měl otevřené dveře, takže si Kaori mohla všimnout všeho, co jsem vyndaval. Krabičku si nesu sebou. "Tady máš takovou drobnost za ochotu," řeknu a podám jí krabičku, ve které najde prstýnek. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,To víš, kdybych tušila, že jsi bad boy, taky bych po tobě vyjela mnohem dřív." Pronesu kupodivu neironicky a sladce se na něj uculím. Nemáte snad nic proti tomu, že mám ráda ''zlé kluky'', že ne? ,,VÁŽNĚ nebudeš překážet." Ujistila jsem ho s úsměvem. ,,Jo a jen tak mimochodem, vařím špagety." Dodala jsem nakonec, než jsem odešla z pokoje. Jen občas jsem se letmo koukla, co vybaluje. Čistě ze zvědavosti, samozřejmě. Když došel do kuchyně, zrovna jsem dávala talíře s jídlem a příbory na stůl. Sundala jsem se zástěru a vzala si od něj krabičku a se zvědavým výrazem jí otevřela. ,,Ježiši, ten je nádherný! To si nemusel." Usměji se na něj a nasadím si ho na prsteníček. Vážně, byl nádherný a bylo vidět, že se mi hrozně líbí. Pokynula jsem mu, ať si sedne ke stolu a klidně začne jíst. Sama jsem si sedla a nabrala trochu špaget na vidličku. ,,Takže, jen k té zmínce o tom vrahovi, tak s ním bydlíš spíš ty." Uculím se na ně sladce a dám si trochu špaget do pusy. ,,Takže mě zajímá, co mi o sobě ještě povíš." |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Pak si sednu ke stolu a nandám si pořádnou kopu špaget. Domácí jídlo jsem totiž neměl opravdu dlouho a i kdyby to bylo hnusné, musím zachovat dekórum kvůli své hostitelce. Přeci jen u ní bydlím, takže bych mohl projevovat nějaký ten vděk. "Itadakimasu!" pronesu přehnaně a dám se do jídla. Nicméně, když z ní vypadne to s tím vrahem, tak na ni chvilku nevěřícně koukám. Potom bleskurychle nasaju všechny špagety a spolykám je. "Doufám, že to není jenom hloupý žert? Pak by byl totiž úplně mimo mísu," zeptám se nejdřív, ale když si znovu vybavím ty její oči, něco mi říká, že možná bude mluvit pravdu. Ale stejně je to malá holka, kde by se k tomu ona mohla dostat? Ani gangy necvičí tak mladé zabijáky, ne? "Co ti o sobě povím?" chvilku se tvářím, jako že přemýšlím, "Všechno, co jsem kdy udělal bylo vcelku legální. Až do svého odchodu jsem nešel nikdy proti zákonu. Nejsem vrah, ale nepopírám, že jsem už zabil. Nejsem ani zloděj nebo něco takového. Jsem prostě..." na chvilku se odmlčím a tentokrát opravdu přemýšlím, "... autorita," řeknu nakonec a dám se znovu do špaget. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,No, ne, že bych zabíjela v tom smyslu, že mi někdo řekl ''Jdi a zabí toho a toho'', ale měla jsem pár incidentů, kdy jsem někoho.. Zabila." Řekla jsem s pohledem v jídle, do kterého jsem trochu nesvá chvilku rýpala vidličkou. Lépe řečeno zastřelila. Většinou to byli lidi, kteří na mě tu bouchačku vytáhli první.. Zabiti vlastní zbraní.. Ironické, co? Pak se na něj jen usměji a dám si další sousto do úst a poslouchám ho. Zvědavě na něj zamrkám a polknu sousto. ,,Autorita? To koukám." Pronesu vážně. Není to ironické nebo tak, myslela jsem to vážně. ,,Možná se tě začnu i bát." Pronesla jsem s lehkou nadsázkou a pousmála se. Pak jsem, ale zase zvážněla. ,,To tě do té organizace donutili jít, že teď utíkáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Zase si dám něco špaget a musím konstatovat, že není špatná kuchařka. Jako neni to nic super extra, ale rozhodně je to víc než poživatelný. Díky bohu za to. „Inu autorita, jsem jeden z mála specialistů ve svém oboru. Je nás tak dvacet maximálně a z toho se asi tak tři snaží o to samý jako já teď, zůstat mimo hledáčky organizací,“ upřesním tak trochu tu autoritu, aby to nevydalo, že jsem byl nějaký boss nebo tak. Vzhledem k mýmu vztahu k jiným autoritám jsem to nikdy nedotáhl v organizaci dál, než kam mě pustila moje prořízlá huba. Teď už jsem se naučil si na to dávat pozor. „A k tomu se i tak trochu pojí to proč jsem odešel. Sice mě ke vstupu nikdy nedonutili, ale nikdy mi ani nedali možnost odejít. Žádal jsem o to víckrát. A pak mi jednou došla trpělivost,“ usměje se a vzpomenu si na svého velitele, jak hoří a vybíhá s ječením ze své kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Nikdy ti nikdo nedovolí odejít.. Ale buďme upřímní, při představě, že nějakou takovou organizaci vedeš, dokážeš si představit někoho jen tak pustit? Já osobně teda asi moc ne.." Řeknu. Jasně, byla jsem to já, co je všechny udala a představa, že tohle by někdo udělal mě hned potom, co ho ''pustím''.. Nebyla zrovna příjemná. Ale byl to čistě subjektivní názor. ,,Hele, jak to máš vlastně s rodiči?" Zvědavě na něj zamrkám, když mi najednou proběhl hlavou rozhovor s máti. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "S rodiči?" překvapeně se na ni podívám, protože takovou otázku jsem rozhodně nečekal. Chvilku přemýšlím, co jí na to mám odpovědět. Tak teoreticky... no já je mám rád... oni mě? Eh to se fakt blbě určuje. A vlastně mám jen jednoho rodiče... nebo dva? Jako nikdy jsem nad tím moc neuvažoval... "Tak jako docela v pohodě. Sem tam se vídáme, ale žádnej super vztah to neni," shrnu to tak nějak nakonec a vlastně ani nelžu. V hoooodně přeneseném smyslu je to pravda. "Co že se ptáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Hm? Jen tak, ze zvědavosti." Spíš mě to jen tak napadlo, když jsem si vzpomněla na svojí konverzaci s matkou. Usmála jsem se pro sebe a vidličkou trochu porýpala ve špagetách. ,,Ale je fajn vědět, že někdo s nimi má podobný vztah jako já. Celkem mě občas deptá, když poslouchám spolužačky jak mají s rodiči dobrý vztah.. Ne, že bych si stěžovala, ostatně si za to můžu sama." Zasmála jsem se tiše. Pak jsem na chvilku zvážněla a sledovala špagety. ,,Kdyby se tu v bytě náhodou někdo objevil a vyptával se na mě, tak ho ignoruj.. Mám špatný pocit, že se něco podobného stane.." Řekla jsem jen tak mimoděk. Ne vážně.. Měli by být všichni ještě tak dva roky v base.. Neměl by se tu nikdo z nich objevit. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Heh?" zarazim se se špagetama na vidličce napůl cesty k ústům, "Jak jako ignorovat? Otevřít jim a pak jim říct, že tu nebydlíš? Nebylo by to trochu zvláštní? Teda jako já bych proti takovýmuhle bytu nic nenamítal, ale možná bych to tu trochu přestavěl," pokračuju a ke konci už si z toho dělám pěknou legraci. Ačkoliv ten krb by se sem nějak zakomponovat dal. Kdyby se udělalo externí vedení po stěně domu, tak by vůbec nevadilo, že ten byt není v posledním patře. A třeba by se dalo nějak domluvit se sousedy... |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Moc jsme se nepotkávali, většinou jsem přišla ze školy kolem čtvrté odpoledne a Ren v sedm odcházel. Když jednou takhle odešel, asi po třech dnech, co u mě žil, tak jsem chvilku pozorovala zamčené dveře. Pak jsem k nim rychle doběhla a dala na ně řetízek, kdyby se Ren náhodou chtěl vrátit. Šla jsem k němu do pokoje. Vím, že bych tohle neměla dělat, měla jsem chuť se za to prolískat a už teď jsem přemýšlela, jak to budu Renovi vysvětlovat, když na to přijde. A já věděla, že přijde. Přes to jsem začala opatrně, aby nebylo nic vidět, prohledávat jeho pokoje. Nenašla jsem nic moc zajímavého, nakonec až kufr, který měl pod postelí. Zamknutý kufr. Chvilku jsem u něj zamyšleně klečela. Mohla bych se do něj dostat, ale věděla jsem, že pokud na to příjde a nebo to nějak poseru, jsem mrtvá. Minimálně. Přes to jsem se po pár minutách přemýšlení zvedla a vzala od sebe z pokoje páčidlo a došla zpátky ke kufru a pokusila se ho vypáčit. Nešlo to. Sakra hodně to nešlo. Trčela jsem nad tím kufrem dobrých pár minut, než se mi ho konečně povedlo vypáčit. problém byl v tom, že když to prostě uděláte moc velkou silou.. Tak to pak jde vidět. No, co s tím, když je kufr otevřený.. A já se mohla konečně, po té dřině, podívat na jeho obsah. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Když ho odhrneš, naskytne se ti pohled na ty věci. A ty věci jsou... možná jsi čekala oblečení, nebo knihy, elektroniku nebo třeba zbraně, přeci jen kvůli jeho minulosti. Místo toho vidíš obrovskou knihu v okovanými rohy, na které je nějaký divný symbol a která váží dobrých pár kilo. Vytáhnout jí z kufru dá tedy nějakou práci. Pod ní pak je krabice se sadou... ehmm alchymistického náčiní? To je tak první co tě při pohledu na skleněné baňky napadne. Dál tam máme nějaké ty krystaly, kus koberce (pravej peršan, kvalita zaručena), talismany (to peří musí bejt z fakt exotickejch ptáků), sada brků a inkoust (barvu si vyber, má tam snad všechny)... a vůbec všechno co by měl mít správný okultista. Teď je ti jasné, že by se to asi za nic nemohlo vejít do kufru, který má 45 centimetrů na výšku, protože, když tam strkáš ruce, máš je tam pomalu po ramena. A dole je kazeta. Lesklá, z tmavého dřeva, jsou na ní pozlacené přezky. A zrovna, když se po ní natahuješ, uslyšíš, jak někdo zápasí se zámkem. Podle cvaknutí řetízku úspěšně. Vrátit ty věci do truhly nemáš šanci. Ale co tady sakra dělá tak brzo? Vždyť je teprve devět! |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Pomalu jsem začala věci skládat zpátky, kromě knihy, kterou jsem si chtěla prohlédnout, když najednou se ozval zámek. Hrklo ve mě a srdce se mi rozbušilo jak při maratonu. Rychle jsem dala knihu zpátky do kufru a doufala, že tam je vše, tak jak bylo. Přikryla jsem jí rudou látkou a kufr zavřela. Do prdele.. Pomyslela jsem si, když jsem si všimla, jak jsem známek mým páčením poničila. Zavřela jsem kufr a šoupla ho zpátky pod postel. Tiše jsem doběhla k sobě do pokoje, kam jsem hodila páčidlo a dveře od něj zavřela. Nakonec jsem tiše doběhla ke dveřím, které jsem otevřela. Výmluva, dělej! ,,Promiň, měla jsem sluchátka.." Řekla jsem s úsměvem, i když mi srdce bušilo jak o závod, protože jsem věděla, že se to doví a já nevěděla, jak mu to vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "V pohodě, jdu do postele, jsem děsně grogy, tak se neboj, že bych tě rušil v čemkoliv, co děláš," mávnu nad tím rukou, když se zouvám a svlékám si kabát. "Jo a dobrou," dodám už ve dveřích do svého pokoje, kde následně strnu. Je to reflex, sledovat životně důležité věci. Že se s kufrem hýbalo zaznamenám hned. Třeba luxovala, mihne se mi hlavou, ale potom zaregistruju i vypáčený zámek. Rukou sevřu futřu, až mi zbělají klouby a teplota v okolí se zvedne o dobrých deset stupňů celsia. Je vedro jako v parném létě. Zatím stále stojím ke Kaori zády, takže nemůže vidět, že mi oči zrudly, zbělely a vůbec mají barvu výhně. "Co se tu dělo?" zeptám se pomalu a otáčím se k ní. Zatím se kontroluju, takže jediné projevy toho, že jsem už skoro mimo je to děsný vedro a ty divný oči. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Jasně, že si toho všiml! Seřvu v hlavě sama sebe. Když se mě zeptá, co se děje, všimnu si, že je najednou v bytě hrozné horko. Jako v létě na slunci v pravé poledně. Na sucho polknu. Tohle se mi vůbec nelíbí. Otočím se na něj a všimnu si jeho divných očí. Lidi, tady přestává všechny legrace, páč tohle se mi vůbec nelíbí. Kdyby na mě vzal nůž, beru to skoro s ledovým klidem, ale TOHLE NENÍ NORMÁLNÍ! ,,Před tím, než mě zabiješ.. Necháš mě to vysvětlit?" Zeptala jsem se a cítila, jak začínám trochu zmatkovat. ,,Víš.. Prostě.. Něco se mi na tom nezdálo, už od doby, co ti zničily byt, prostě.. Byla jsem zvědavá a.. Já vím, že jsem neměla, ale prostě.. Jsem se do toho kufru dostala a.." Začínala jsem trochu zamtkovat, díky těm jeho očím a horku. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro V hlavě mi to šrotuje a teplota v místnosti hlesne zpět na pokojových dvacet stupňů. Oči jsou ale dál takové jaké byly. Než se uklidním kompletně, bude to trvat a hlavně tohle vysvětlení ani zdaleka nebude stačit. "A?" pohledem jí doslova propaluju, nicméně dávám si pozor, abych jí nezažehnul, to bych nechtěl, i když má na sobě můj prsten, tak by z toho byly jen nepříjemnosti. "Byl bych nerad, kdyby tu došlo k nějakému nedorozumnění," pousměju se a na slabší povahy by to mohlo působit trochu děsivě. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Nechtěla jsem tě naštvat, já.. Omlouvám se!" Řekla jsem trochu hlasitěji, než je můj normální hlas, aby nebylo slyšet, že se mi hlas trochu chvěje. ,,Tenkrát u tebe v bytě jsem si všimla toho bílého peří a.. Prostě se mi na tom něco nezdálo a já věděla, že bys mi nic neřekl. Já jsem.. Jenom jsem se snažila zjistit, co máš za tajemství.. Nic víc.." Řekla jsem. Při poslední větě, jsem sklopila pohled provinile do země a zády se opřela o dveře za mnou. Koukala jsem se do země, nechtěla jsem, aby na mě viděl, že se ho bojím. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Oči mi uhasnou a už mají zase tu normální medovou barvu. Jsem na sebe naštvaný, že jsme jí do toho zatáhl. Že teď má důvod bát se o svůj život. Já debil do toho zase zatáhnul někoho dalšího, další nevinou osobu, která se štěstím zemře rychle. Třeba budou mít slitování. Pro jednou... idioti a debilové, to kvůli nim se to všechno děje. A oni mi prostě nemůžou dát pokoj, protože jsem moc vzácnej, moc cenej, co kdybych náhodou zběhnul ke konkurenci, která by se ke mně chovala úplně stejně. Jdetě někam, zabili jste ji a to vám nikdy neodpustim. Při všem tom myšlení pozoruju Kaori, která klopí oči do země. "Udělala jsi největší blbost svýho života a je to částečně i moje vina. Ačkoliv bys nikdy neměla lízt do cizích věcí bez dovolení," jo zním jako rodič, když kárá svoje dítě, "Zatáhla ses do světa, kterej je o dost nebezpečnější, než ti tvoji kumpáni v base," přece bych nebydlel u někoho, o kom bych si nic nezjistil. Ještě štěstí, že lidský mafiáni, mě vůbec, ale vůbec nezajímaj. "Teď máš teoreticky celý tři možnosti, buď tě ušetřim všeho co bude následovat. Věř mi, že to bude rychlý tak, že to ani nepostřehneš. Nebo mi nebude věřit, případně začneš zdrhat, v tom případě se stane to samý jako v prvnim bodě, jen s tím rozdílem, že to neudělám já, ale někteří mý známý a zdaleka to nebude tak rychlé a bezbolestné. Poslední varianta je, že tě do taho zatáhnu ještě víc, takže budeš ještě ve větším nebezpečí, ale možná... ale fakt jenom možná to i přežiješ," nastíním jí její ne zrovna růžové vyhlídky. "Rozhodni se do ránu, teď jdu spát. Jsem fakt grogy," dodám potom, jako kdyby se nic nestalo a zlouze zívnu. S tím zamířím přes práh do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Blbečku!" Křikla jsem na něj naštvaně, i když mě pravděpodobně neslyšel, pokud byl už vážně tuhý. Vztek pomalu přecházek do hodně velké deprese. Sedla jsem si na gauč a pomalu mi začali téct z očí slzy. Cítila jsem se hrozně. Na jednu stranu jsem veděla, že z toho budu mít průser a na tu druhou.. Mohla jsem za to obviňovat jeho? Ať jde do hajzlu, tváří se, že jen on má složitý život. A co bych teď měla dělat? Jsem jen malá holka, co ve 14 zdrhla z domu, protože se jí rozpadala rodina a kromě toho, že jsem zabila pár lidí a policie ze mě byla rok na prášky.. ,,Bože.." Řekla jsem si pro sebe a snažila se utřít si slzy. Měla jsem tak trochu chuť skočit z okna. Spala jsem ještě v době, kdy se Ren probudil. Usnula jsem na gauči, v oblečení, na půl přikrytá dekou. Ani nevím, kdy jsem usnula, protože jsem několik hodin jen tak seděla a přemýšlela o tom, jak jsem vlastně bezcenná a všechny tyhle ne zrovna veselé věci. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Propadám se tedy do docela neklidného spánku plného uhrančivých modrých očí, letajícího peří, hořících ohňů a zoufalých výkřiků. Ráno se proto cítím opravdu skvěle a nejradši bych zalezl do té postele znova a zůstal tam do skonání věků. Bohužel to nejde a navíc musim zjistit, jak se rozhodla Kaori. Ke svému překvapení ji najdu ještě spící a tak trochu jí zavidím. Vypadá ve spánku opravdu klidně. Vezmu deku a přikryju jí. Zároveň postavím v kuchyni vodu na kafe. Tu nechám vařit a odporoučím se do koupelny. Tam ze sebe shodím oblečení, ve kterém jsem včera padl do postele bez toho, abych se obtěžoval převlíknout do pyžama, a chvilku na sebe zírám do zrcadla. "Cos to zase proved?" zeptám se osoby v zrcadle a prohrábnu si rukou vlasy. Tak trochu doufám, že by mi mé zrcadlové já mohlo odpovědět, ale houby. Takže se zavřu do sprchu a pustím na sebe proud vařící vody. A bůh ví, jak dlouho jen zůstanu stát pod tím proudem. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Sehla jsem se a začala sbírat střepy, které jsem poté vyhodila do koše a k mému ''překvapení'' se při tom jedním střepem řízla do dlaně. Bez nějaké reakce, jen s kruhy pod očima, od brečení a nevyspání, jsem došla ke dřezu a nechala si po dlani téct krev a sledovala jí unaveným pohledem. Co bych měla dělat..? Pomyslela jsem si. Odpověď samozřejmě nikde. Probraly mě až kroky Rena. Zatřepala jsem hlavou, abych přestala myslet na nejlepší možnosti sebevraždy, která se totálně bila s tím, že jsem odmítala první Renovu možnost.. Teda.. Chtěla jsem sama sebe přesvědčit, že má nějakou cenu říct si o tu třetí.. Nejhorší bylo to, že jsem měla chuť se na něj vyřvat a pak se vybrečet. A držet to v sobě nebylo o moc lepší, ale neměla jsem moc na vybranou. Nechtěla jsem po něj křičet, protože jsem si za to mohla sama, ale i tak jsem byla naštvaná. Umyla jsem si dlaň od krve a konečně udělala ty dvě kafe a položila je na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Z koupelny tedy vycházím s ještě napůl mokrými a rozcuchanými vlasy a jen ve spodkách a kalhotách. Tričko skončilo ve špíně, protože už jsem ho tahal přes týden a bylo to na něm cítit. Takže teď je vidět, jak se mi na hrudi houpe zlatý klíč na koženém řemínku. "Díky za kafe, tos nemusela," usměju se, když si všimnu hrnků na stole. Zamířím rovnou k ní a posadím se ke stolu. Trochu usrknu, ačkoliv je to úplně vařící a prohlédnu si Kaori. Nevypadá, že by toho hodně naspala. "Možná bys dneska měla zůstat doma. Nevypadáš zrovna dobře a lidi ve škole by se mohli vyptávat," navrhnu a potom mi pohled sjede k obvazu na ruce (předpokládám, že to nenecháváš jen tak zaschnout). "Stalo se ti něco?" ptám se okamžitě. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Klid, nikam jít neplánuji." Ujistila jsem ho s unaveným úsměvem. Upřímně.. Mě tak nějak potěšilo, že si všiml, že nevypadám nejlépe, ani nevím proč. Snad jako fakt, že mu nejsme tak úplně lhostejná.. Ok, jsem, kecám. Trochu zmateně jsem se koukla na svojí obvázanou ruku. ,,Jo tohle.. Jen jsem se řízla, když jsem sbírala střepy.." Řekla jsem a zvědavě si prohlížela svojí obvázanou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Nemáš tu nějaké pečivo?" zeptám se, ale to už se zvedám a mířím jí do špajzu. Předpokládám, že něco málo se tu najde, stejně tak jako máslo nebo sýr. A kdyby náhodou ne, tak tam stejně ulovím něco k snědku. Co se jídla týče, nejsem moc náročnej. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Jasně, lednička i špajzka jsou plné, vem si co chceš." Řekla jsem mu a sedla si z linky ke stolu. Neměla jsem hlas, vlastně jsem od včerejšího večera měla žaludek zcvrknutý do podoby hrášku. Ne, že bych potřebovala hubnout, už tak jsem byla v podstatě krátká tyčka. Unaveně jsem zíval a měla jsem chuť se jít zahrabat pod peřinu, i když jsem věděla, že bych neusnula. Podívala jsem se zvědavě na Rena. Nevypadal, že by na včerejšek nějak myslel. Možná to tak bylo lepší. Ale nepřekvapilo mě, kdyby se o tom začal bavit. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Než odpoví, tak se zakousnu minimálně jednou do svého krající. Dobrota jako vždycky. Tohle mi chybělo. Pěkně ranní snídaně a ne, že vyletim z postele a rovnou uhánim někam do práce nebo na pochůzku nebo do baru. Navíc snídat sám je nuda. "Jak se ti spalo?" zeptám se posléze a v mém hlase zazní takový ten varovný podtón, který dává najevo, že se přesouváme k náročnějším tématům. Přece jen jsem ti dal čas do rána. Skoro toho lituju, ale na druhou stranu, čím dřív se rozhodne tím líp. A nejen pro ni. |
| |
 | soukromá zpráva od the Eternal Void pro Byla to ještě mladá dívka, ale překypovala potenciálem, ze všech lidí, které jsem sledoval jenom ona splňovala všechny podmínky. Přesně ideální, silná, ale ne moc silná, aby mi odolala, důvěřivá, hodná, bezbranná. Při těhto myšlenkách jsem začal mírně slintat, což v mé současné podobě působilo spíše roztomile než děsivě. Po chvilce pozorování jsem se konečně měl k akci, roztomile jsem k ní dohopsal a začal poskakovat a dělat štěněcí oči, prostě rotomílek. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Najednou ale zvážním, když se mě zeptá, jak se mi spalo. Jasně slyším ten varovný pod tón. ,,Dobře.." Odpovím a najednou sklopím pohled. Nevím proč, ale nedokážu se na něj dívat a při tom o tom mluvit. ,,Nechoď okolo horké kaše, chceš se mě zeptat, jak jsem se rozhodla, že?" Řekla jsem trochu tišeji s lehce roztřesenýma rukama jsem si dále nervózně hrála s hrnkem. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Co se jí asi tak honí hlavou? Já bych si rozhodně vybral tu poslední možnost, ale jak se na to může koukat obyčejná holka jako ona? Chce zažít něco "cool"? Nebo je to možná vážně jejich špiónka a nemusí se bát toho, že by ji zabili. Bohužel dokoušu až moc rychle, aspoň mě se to tak zdá, takže přišel čas položit jí tu zatracenou otázku. "Tak jak ses rozhodla?" |
| |
 | soukromá zpráva od Kassandra pro A právě když se procházím mezi kmeny docela daleko od oficiální cesty, která je obležená milenci na lavičkách, spatřím to roztomilé štěně, které za mnou i sama přiběhne. "No ty jsi ale sladkej," rpzněžním se a skrčím se k němu na bobek, abych ho mohla pohladit, "No ty ale slintáš. Nemáš náhodou hlad?" říkám, zatím co ho dál drbu hladím a vůbec si s ním různě hraju. "A kdepak máš páníčka?" napadne mě po chvilce a začnu se koukat po známce, kterou ovšem nenajdu. Že by ho tu někdo nechal nebo se ztratil? Chudáček maličkej. Možná bych si mohla vzít domů a vylepit nějaký letáky. Aspoň by byl u mě v bezpečí, než by se ho někdo ujal. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Jak to mám asi sakra vědět?!" Vyjela jsem po něm hlasitě, ale spíše se zoufalým pohledem. ,,A když jsme u toho, co si o sobě vůbec do prdele myslíš?!" Čím víc jsem po něm křičela, tím víc se mi ulevovalo. Napřáhla jsem se a dala mu pěstí. Úplně normálně, jako jsem dávala klukům normálně a na to, že jsem taková vychrtlina celkem silnou. ,,Tváříš se jak blbeček, který o mě vůbec nic neví, při tom toho ví víc než dost a nakonec se tváříš, že můj život je úplně bezvýznamný oproti tomu tvému!" Ha, konečně jsem to řekla! Třeba to tak nemyslel, ale to mi bylo jedno. Já to řekla tak, jak mi to vyznělo. ,,Co si myslíš, že bych to udělala, kdybys mi řekl, že o mě něco víš?! A kdybys mi řekl, že mě bude stát život to, že se budu šťourat ve tvým životě, tak bych to taky nedělala! Ale ne, pán si musí hrát na tajemného..!" už mě z toho bolelo v krku a cítila jsem, jak mě ta rána co jsem mu dala bolela snad více mě. ,,Kurva.." Zanadávala jsem si tiše, došla k umyvadlu a dala si bolavou ruku pod studenou vodu. |
| |
| soukromá zpráva od the Eternal Void pro |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Takže takhle se na to díváš," řeknu nakonec a dopiju konečně celé to kafe. Chvilku koukám na logr na dně a přemýšlím, co dál. Tedy co dál, je jasné, ale jak moc být osobní a jak moc jí toho říct. Neublíží jí to ještě víc? "Ze začátku jsme o tobě vůbec nic nevěděl. I u té první večeře. Ale vzbudila jsi mou pozornost. Takže jsem se poptal svých známých. Nevěděl jsem, jestli ti můžu věřit. A pak, nemyslel jsem si, že by bylo vhodné ti to říkat. Ostatně mě ani ve snu nenapadlo, že k něčemu takovémuhle dojde," objasním trochu, proč to o ní vím a přejdu tak na to vysvětlování a trochu víc osobní přístup k věci. Jen abych toho potom nelitoval. "A co se toho kufru týče. Za prvé mě to prostě nenapadlo. Já bych třeba nikomu nepáčil kufr. A hrát si na pana Tajemného? Tak ses mohla zeptat. Něco bych si vymyslel. Třeba že po mně jde Yakuza, ale tenhle ptací krok, jsi jaksi přeskočila, takže to neházej na mě. Můžeš si za to velkým dílem sama," dodám už s trochu větším zaujetím, protože seřvat někoho za to, že jste mu bez dovolení vlezli do věcí je už trochu moc. Jako jo možná jsem mohl být víc přímej, ale tohle... Tak to snad ne. "Nezlomila sis něco?" zeptám se posléze možná trochu moc starostlivě, když vidím tu ruku. Možná jsme mohl říct, že mám i trochu jinou konstituci než lidi. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro "Tak půjdeme ke mně, ju chlupáči?" řeknu psíkovi a přejedu mu prstem přes čumáček, "A nemusíš se mě bát. Neboj číňanům tě nedám a sama tě taky nesním. Vlastně mám psy docela ráda, ale nikdy jsem žádného neměla. Někde ti u mě doma najdeme polštář, kde se budeš moct vyspat a něco k zakousnutí tam bude určitě taky, i když kost asi ne," mluvím na štěně, zatímco mířím ven k bráně parku, odkud plánuju dojít domů. Není to sice zrovna blízko, ale nechci riskovat jízdu podzemkou se psem. Ještě by se na mě utrhla nějaká stará babka. Takže pokud půjde všechno bez problémů, tak do půl hodiny dorazíme ke mně do bytu. Neni to nic moc. Jen dva pokoje. Jedna ložnice a zbytek kuchyňskej kout, obývák a pracovna v jednom. Typický studentský byt. "Tak hlavně mi nekousej boty a počkej chvilku. Jdu najít nějakou misku, do které ti dám vodu," poučím štěně a položím ho na podlahu. Následně se vydám do kuchyně vykonat řečené úkony. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Mluvila jsem pořád v celku naštvaně, ale spíš se mi chtělo brečet.. Už zase. Zadržovala jsem v očích slzy a při tom se mračila na svojí bolavou ruku, kterou jsem si snažila pod vodou rozhýbat. ,,Jde mi prostě o to, že ses včera tvářil že můj život a celá moje existence je v podstatě úplně zbytečná.." Horší bylo to, že právě tohle mě tolik vzalo. Ať jde do háje s nějakým kufrem, celý život jsem se dostávala do průseru, ale když máte najednou pocit, že jste nikdo a takovéhle věci.. Skousla jsem si jemně spodní ret a snažila se v očích držet slzy, i když jsem už přes ně viděla rozmazaně. ,,Asi ne.." Řekla jsem lehce přiškrceným hlasem a když jsem mrkla, několik slz spadlo do dřezu, kde tekla z kohoutku ledová voda. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Ale moje problémy jsou větší holka. Tobě není přes pár tisíc let a nemáš za prdelí všechny anděli světa, který tě chtěl chytit a dát zpět do zlatý klece. Navíc tu jsou ještě démoni... Jak rád bych si to s tebou vyměnil a byl obyčejnej člověk. "Já vim, že tě to asi urazí, ale pochop pro mě jsi někdo, kdo se mi vlámal do soukromí. Můžeš být i jejich špiónka třeba. Honí mě už sto dvacet let, všude možně po celý zeměkouli. Možná jsem paranoidní, ale zatím mě to udrželo naživu a svobodného," dodám posléze, protože zrovna tohle je dost fakt. A když to vyslovím nahlas, třeba jí dojde, že to není otázka jen jedno nebo dvou týdnů, ale něco... dlouhodobějšího. |
| |
| soukromá zpráva od the Eternal Void pro Cestou jsem si jenom hověl v jejím nevinném náručí a zblízka analyzoval její energii, usnadní mi to totiž pokus o její plné ovládnutí. Tohle je lidský domov? Řekl jsem si chladně, když mě položila na zem. Hned jak jsem se postavil na nohy, začal jsem prozkoumávat okolí a hledal postel, na kterou jsem pak vyskočil a dělal, že spím. Tato nevinná duše mě jistě nebude chtít vzbudit a jakmile vedle mě usne... |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro ,,Tak mě zabí, pokud mi nevěříš, co ti na to asi tak mám říct?!" Vykřikla jsem na něj. Lehce jsem si skousla spodní ret a zarývala jsem si nehty do kůži na rukou, abych mu nedala pěstí ještě jednou. Po tváři mi sice tekly slzy, ale dívala jsem se mu při tom naštvaně a trochu ublíženě a zamračeně do očí. Uvědomovala jsem si, že mě může mávnutím ruky vážně zabít. A co když jsem to tak i chtěla? Co když to takhle pro mě bylo jen jednodušší říct? |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro "Tady to máš drobečku," zavolala jsem, ale nedostalo se mi žádné ňafavé ani jiné odpovědi. Takže jsem se vydala podívat, kde štěně skončilo. Snad jsem nenechala otevřené dveře? Ještě to tak aby utekl ven na ulici. Mohlo by ho srazit auto nebo by ho mohli ukrást bezdomovci. To bych mu teda prokázala pěknou službu. Ale snad... Á tady je. S ulehčením sleduju chlupatou kuličku schoulenou v nohám mé postele. Na tváři se mi objeví úsměv a já se chvíli jen kochám tím pohledem. "Spi sladce," pronesu a zavře dveře do ložnice. Je totiž teprve pozdní odpoledne a já si musím udělat i něco do školy. Navíc mě celou cestu domů provázel podivný šum v hlavě a to i přes to, že jsem všechny své schopnosti blokovala, co to šlo. Možná mám jen migrénu, zhodnotím nakonec a vrhnu se na psaní bakalářky. To mi zabere dobrých pár hodin a potom si dám rychlou sprchu a půjdu si lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od the Eternal Void pro Po ukončení přesunu bylo tělo ještě chvilku v klidu. Až po asi hodině Kassandra otevřela opět oči, ty už ale nebyly nevinné a krásné, nabyly temně černou barvu. Poté jsem vstala z postele a vyndala si z čela svoje minulé já. Konečně někdo, kdo je hoden. Zamyslela jsem se, hodila tou odporností, ve které jsem musela žit do rohu místnosti, oblékla se a vyšla ven z budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Spojené ruce pro Ať už tam zůstaneš stát nebo se vydáš někam dál, po chvilce se na rohy vynoří docela malá postava. Může mít 160 centimetrů maximálně i s podpatkama neb si všimneš, když dojde do kuželu světla vrhaného lampou, že je to dívka. Má vlasy v ohonu upevněném bílou mašlí a doslova poskakuje. Takže je možná menší, než jak působila, ale její neustálý pohyb zabraňuje přesnějšímu určení. Rozhodně vypadá energicky a co tě hlavně zaujme je, že má docela velký potenciál. Podle úrovně energie by to neměl být člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro Po chvilce cesty jsem jsem ucítila něco přitažlivého, chutného a tak jsem se vydala tím směrem, než jsem dosáhla přímého kontaku. "Pro holčičky je v tuto hodinu nebezpečné potulovat se venku, ale ty asi nebudeš jen tak obyčejná..." Řekla jsem s mírným odporem vůči mému novému nevinnému hlasu, lepší jak ňafání, ale pořád nic epického. Potom jsem se pomalu vydala směrem k ní, připravena se přeměnit do bojové podoby. |
| |
 | soukromá zpráva od Jenny pro Zatacenej blbec. To si na něj musel dovolovat. Vždyť věděl jak dopadne. Tihle namyšlený salamandři. Furt by jen žhnuli a ze všeho nejradši vybuchujou. Ale proč si za cíl vybral zrovna jeho? Jak jsem zabraná do myšlenek, tak si skoro nevšimnu přibližující se postavy. Až když je ode mě necelých pět metrů ji pořádně zaregistruju a i pak jí nevěnuju nějakou přehnanou pozornost. Teda dokud si nevšimnu těch očí. Brrr to vypadá dost nelidsky, otřesu se při pohledu do černých hlubin. Nemám dvakrát v lásce, když někdo manifestuje, co je zač tak moc okatě. "Měla by sis udělat normální oči nebo před tebou budou lidi zdrhat," pronesu, když je ode mě žena na doslech a zastavím se. Ale možná je tu nováček a neví o tom. To je taky možnost. Nevybavuju si, že bych ji někdy viděla v baru nebo v klubu. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro "Měla bych na tebe pár otázek, jestli ti to nevadí." Pronesla jsem, když jsem se konečně zastavila asi dva metry od ní. "Tento svět je tak zvláštní, všechno je tu divné, tak nějak nezaujaté. V ostatních světech jsem cítila energii skoro ze všeho, teď ji cítím prakticky jen z tebe..." Bylo to poněkud moc slov, nechtěla jsem dávat tak moc najevo svou odlišnost od původních bytostí tohoto světa, ale nedávala jsem této bytosti moc šancí dožít se dalšího rána a tak to bylo asi jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro "Já a unikátní. Dobrá trefa, ale jak to dokážeš poznat jen takhle od pohledu? Ti, co mě znají, se k tomu nakonec dopracují mě znají minimálně pár desetiletí, do té doby o mě tvrdí, že jsem dost obyčejná," zkonstatuju a odhopsám k ní tak, že se zastavím přímo před ní a zespodu se jí zahledím upřeně do obličeje. Je tu nová, měla jsem pravdu. To vysvětluje, proč je tak neopatrná. A cítí energii, to to všechno vysvětluje. "Otázka to je v pohodě," pokrčím rameny, když domluví a zase odhopkám zpátky ty dva metry, ať ji vidím celou a nemusím zaklánět hlavu. "No ale tady je taky energie ve všem. Jenom asi vnímáš jiný typ energie. Pokud jí cítíš jen ze mě, pak musí jít o energii spojenou s nějakou "nadpřirozeností", to slovo zní dost pohrdavě a skoro jsem ho z pusy vyplivla, "A nebo taky životní, vzhledem k tomu, že nikdo jiný na téhle konkrétní ulici není," dodám poté, co se důkladně rozhlédnu na všechny strany. "Můžu se teď na oplátku zeptat na něco já?" zazubím se a de facto ani nepočkám an odpověď, "Odkud máš to úžasný tílko?" vyletí za mě. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro "Zajímavé, znáš i více lidí jako jsi ty? Myslím nadpřirozených." Řeknu se zvláštním zdůrazněním slova nadpřirozený, začala jsem ho používat pro všechno "obdařené". Ještě by se mi mohla hodit, nevypadá jako někdo kdo by mě mohl ohrozit nebo prozradit, asi mě považuje za něco normálního. Navíc je pravděpodobné, že jako ostatní bytosti na tomhle světě musí spát, to by mi to mohlo později usnadnit. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Promiň," uklouzne mi šeptem a jak na ní tak koukám, skanou mi z očí slzy. Nenávidim to. Nenávidim to. Nenávidim to. Slyšíš mě?! Slyšíš?! Za tohle tě nenávidim! Můj vnitřní křik na venek filtrují snad jen ty slzy, které mi splývají po tváři. Očima na ni hledím jako... jako na co sakra. Nevim. Takže se radši konečně zvedám od toho stolu, kde jsem do teď vydržel sedět. Zasouvám za sebou židli a vykročím směrem k ní. "Nechtěl jsem, aby se to stalo," řeknu tiše, když dojdu až před ní. Chytím její ruku do svojí, tu na které nosí ten prsten, a jemně jí ho sundám. Poté ale ruku nepouštím. Druhou si jí přitáhnu, abych ji měl v obětí. "Zavři oči," zašeptám jí do ucha a skloním se nad ní. Ať už to udělá nebo ne, vzplanu jasný bílým plamenem, který ji postupně taky obklopí... |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Chytil mě za ruku na které jsem měla prsten a opatrně mi jej sundal z prstu. Chtěla jsem, aby mi ho vrátil, nevím proč, ale.. Chtěla jsem ho zpátky. Ale jen z toho důvodu, že mi ho dal Ren. Jako bych.. K němu cítila něco víc, než jen kluka, kterému jsem pomáhala se schovávat. Přitáhl si mě do obětí. Pevně jsem ho objala a z očí mi tekly jen další vodopády slz. Zavřela jsem oči, přesně jak mi řekl. Ale pomalu jsem cítila teplo, které obklopilo jeho tělo. Bylo to jen pár sekund, ale pro mě to bylo jak několik minut. Začala jsem panikařit. Sama uvnitř sebe. Najednou jsem se chtěla od něj odtrhnout a zakřičet, že nechci umřít. Ne.. Ne..! Nech mě! Pomyslela jsem si. Tak moc jsem ho od sebe chtěla odstrčit, ale nešlo to. Nemohla jsem se pohnout. Najednou horko zmizelo a já ucítila, jak mě Ren pustil z obětí a já jeho. Jako by ho ode mě něco rychle a silně odstrčila. Otevřela jsem ubrečené modré oči a podívala se před sebe. Kolem mě bylo něco jako lehce modrá, ale zároveň průhledná polokoule. Připomínalo mi to štít. Ren stál kousek přede mnou, přesně před tím... Tou věcí. Nechápavě jsem zamrkala a netušila, co se děje. Neviděla jsem ani křídla, co jsem měla na zádech, i když nebyli opravdová byli jenom něco jako.. Prostě nebyla z nějakého materiálu, člověk by jimi klidně prošel. Snad proto jsem o nic nevěděla. Křídla, ty na začátku videa Klesla jsem na kolena a nechápavě a vyděšeně zírala před sebe. Necítila jsem.. Nic zvláštního. Žádný nával síly, jen.. Pocit bezpečí, ale zároveň zmatení. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Co to sakra je? A potom jsem uviděl i ta křídla na jejích zádech. Tak tohle mě fakt nenapadlo. Jakej kretén ji tu nechal? Aspoň už vim, proč se jí do teď dařilo vyhýbat kulkám. Bariéra mě odsune na dobrého půl metru od ní, takže se se zaskřípěním posune i celý jídelní stůl. Ona má ještě stále zavřené oči a já prostě uhasínám. Takhle, tu bariéru bych propálil, což o to, možná za pomoci nějakého amuletu, ale šlo by to. Nicméně to nemění nic na faktu, že jsem chtěl zabít obyčejnou holku, která neměla žádnou šanci. A tohle obyčejná holka neni a podle svýho výrazu, vůbec nechápe, o co jde. A to je to nejlepší očištění, kterého mohla v mých očích dosáhnout. Jak na mě teda kouká, otřu si zbytky slz rukou a usměju se na ní. Tak trochu rozpačitě. "Změna plánu, vypadá to, že asi nechceš umřít," oznámím jí, jako kdyby to nebylo jasné. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Pomalu jsem se z toho probírala, utřela jsem si hřbetem ruky slzy z tváří a dívala se a i cítila, jak ta divná koule, něco jako štít začala mizet, až zmizela úplně, stejně, jako moje křídla. Pořád jsem bezmocně klečela na zemi a koukala na Rena. V hlavě mi při tom šrotovalo, proč plakal i on. ,,Proč.. proč si plakal?" Zeptala jsem se na to, co mi nejvíce vrtalo hlavou, i když to pořád znělo trochu mimo. Pak jsem se zmateně podívala na své dlaně, které jsem zvedla před svou tvář, jako bych hledala, jestli se na nic něco nezměnilo. ,,Co se stalo?" Podívala jsem se zvědavě na Rena. |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro Tsss krkna ani to hle by mi neřekla. Ne že bych mi v tý její barvě neslušelo, ale spíš bych ho chtěla v nějaký mátový nebo citronový. Jako kdyby jí to mělo kousnout. Úplně to přehlídla... tss ještě aby to byla nějaká nudná patrona, která si myslí, že všechno lidský je nuda a důležitý je jenom to, že stojí na vrcholu potravního žebříčku. Aspoň že někteří jiní se na to tak nekoukaj. "Navíc tě zajímají úplně nudné věci," dodám potom, co si to sesumíruju v hlavě a znovu se roztočím. Vzhledem k mým šatům s kolovou sukní, to vypadá docela hezky. A jak se tak kolem ní ochomejtám, může ucítit slabounký závan dvou energií, jak ze mě po tvé rvačce ještě nevyčpěly. Jedna je taková hodně výrazná a energicky docela bohatá, druhá je slabší, ale energeticky mnohem nasycenější. Mnohem jako že fááákt moc. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro Nudný věci... Ptá se mě na oblečení a že mě zajímaj nudný věci. Zamyslela jsem se, ale necítila se nijak dotčeně, spíš jsem to nechápala. potom jsem ucítila závan jistých energií. Tahle bytost mě zajímá, brzo se najím... Potom jsem si sundala tílko nemajíc na sobě podprsenku. "Tumáš" Řekla jsem a vydala se blíž k ní, připravena se změnit a během půlvteřiny ji zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro "Jé, díky! To bys byla mooooc hodná," vyjeknu nadšeně, zatočím se na místě a zatleskám nadšením. Chvilku z toho dokonce levituju ve vzduchu, než mi to dojde. "Promiň, trochu jsem se nechala unést," omlouvám se vzápětí. A tvářím se trochu zkroušeněji, ale fakt jen trochu. Takže pro tebe, žádná pozorovatelná změna v mém výrazu absolutního blaha. "A co za to teda chceš? Já toho moc nemam. Teda mam, ale moje oblečení by ti asi nebylo. Máš minimálně o dvě čísla větší velikost. To tílko na mě bude taky trochu plandat, ale protože ty ho máš tak těsný, tak to nebude vypadat moc divně. Prostě se budu tvářit, že má být volnější. I když, co myslíš, nebude to vypadat moc divně?" zahrnu ji záplavou slov. Snad si někdo nebude myslet, že v tom maskuju špeky a jsem ve skutečnosti tlustá. To by nebylo pěkný. Ale teoreticky bych si to mohla trochu zabrat. Třeba nařasit. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Ale prostě nerad ubližuju nevinejm. A teď jsem hrozně rád, že jsi v pořádku," pronesu a z náhlého popudu k ní přistoupím těch pár kroků a pevně ji obejmu. Tentokrát bez žádného ohníčku, "Jsem tak rád, že jsi v pořádku." Chvilku tak setrvám, dokud mě buď nestřese, nebo se konečně dám trochu dohromady. To mi bude pár minut trvat. Potom odstoupím a posadím se na kuchyňský stůl. "Co se stalo. Zdá se, že nejsi tak obyčejný člověk, jak sis myslela. Vypadá to, že ses narodila s vrozeným nadáním. Vypadalo to jako nějaký intuitivní štít. S tím bys mohla být v bezpečí, než bych se k tobě dostal, nebo než bys utekla," podám svůj úhel pohledu, ze kterého je jasné, že už ji dál neplánuju zabít. O těch křídlech se ale nezmiňuju. Teď je třeba zjistit, kdo za tebe může a proč tě tu nechal. Pokud má s tebou do budoucna nějaké plány, mohl by to být problém. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro Není nutné zbytečně bojovat, vypadá bezbranně, ale energie z ní přímo čiší, není třeba nic riskovat, navíc říkala, že o nadpřirozených tu ostatní neví, nebylo by dobře, kdybych na sebe moc upozorňovala. Přemýšlela jsem si tak, zatímco tancovala a poletovala. "Dovedeš mě tedy k nim?" |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro "Tak jo, vezmu tě k nám do baru. A obleč si to tílko. Dáš mi ho potom, lidi by na tebe koukali divně. Ale v baru je to už asi jedno. Jen kdyby si mysleli, že jsi děvka, tak je nějak odpálkuj. Teda jestli o to nemáš zájem," začnu a vykročím pomalu, na sebe pomalu, směrem odkud jsem přišla. A opravdu jen vykročím, až po chvilce začnu zase poskakovat, jak se vracím do rytmu. "Jo a neprovokuj zbytečně nikoho. Jak tam dneska byla rvačka, tak jsou všichni dost na nože a další rvačku by ten bar nemusel ustát," dodám, "Což mi připomíná, neřeš žádný spáleniny, popel a tak. Jako možná už to někdo uklidil, ale Sam tam asi ještě furt bude a mohlo by ho to znova rozběsnit." A s tímhle mířím dál do centra. Snad se uklidnil nebo od tamtud vypadnul. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Poté poodstoupil a posadil se na kuchyňský stůl. Stála jsem kousek před ním a dívala se mu vážně a zvědavě do očí, co mi řekne. ,,Dobře, takže nejsem.. Tak úplně normální člověk, ale.. Čím to je? Pochybuji, že každý druhý člověk na ulici něco takového umí.." Potí jsem se podívala na jednu jeho ruku, kterou mi vzal prstýnek. ,,Vrátíš mi ho.. Ten prstýnek?" Zvedla jsem pohled od jeho ruky na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro "Jo tohle... ne neboj," rozesměju se, "Já a rvát se, to nikdy. Já na rvačky moc nejsem. Navíc ještě v baru. Tam pracuju, takže by mě starej drak spíš vyhodil, že co jinýho a já tu práci mám docela ráda. Rozhodně je to mnohem zábavnější než dělat většinu lidskejch prací, u kterejch se jeden jako člověk musí chovat. V baru si na nic nemusíš hrát, klidně můžeš chodit, jak tě příroda stvořila, prostě pohodička. Ne jako nějaká ženská na poště u přepážky," rozkecám se pořádně a celou dobu jedu. Šance na moje zastavení jsou pramalé, dokud se nezastavím sama, jen abych se nadechla a mohla položit další otázku. "A kde vlastně pracuješ ty, nebo spíš odkud jsi přišla? Nevypadá to, že bys tu byla dlouho. Jsi z nějaké vnější sféry nebo odněkud ze Země?" začnu dál vyzvídat. |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro "Možná na to ale časem přijdeš sama. Většinou tyhle schopnosti mají tendenci se projevovat v různých situacích jako byla například tahle. To upoutává pozornost a třeba se to donese k tomu, kdo o tom ví víc nebo za to dokonce může," už nedodávám, že rozhodně nechci, aby tahle situace nastala a budu si dávat velký pozor na to, aby moje aura zastiňovala tu její. V současné době, pro mě totiž její původ znamená větší problém, než kdyby mě vyšťoural nějak poskok andělíček a chtěl se mnou vyjednávat. "Prstýnek?" podívám se na ni nejdřív trochu zmateně, než mi dojde, co po mně vlastně chce. Následně ho vytáhnu z kapsy, kam jsem ho dal a nabídnu jí ho na rozevřené dlani. "Klidně si ho vem. Dokonce budu i rád," usměju se na ni a počkám, až si prstýnek vezme. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Lehce jsem sebou cukla, když řekl, že by se to mohlo donést k někomu, kdo by o tom něco věděl. Ne, že bych byla na tuhle situaci přímo nažhavená, protože to, že by mě onen tvor nechtěl následně na to zabít, nebylo vyloučené a já to nechtěla riskovat.. A přes to jsem chtěla vědět víc. ,,Chápu.." Řekla jsem a na moment zamyšleně sklopila hlavu. Podívala jsem se na jeho dlaň, kde ležel prstýnek. Opatrně jsem si ho vzala z jeho dlaně a při tom se do dotkla tou svojí. Možná schválně, kdo ví. Nasadila jsem si ho na prst a spokojeně se usmála. Jako by se mi najednou hrozně ulevilo. Zadívala jsem se Renovi do očí a trochu zvážněla. Byl tak blízko.. Ale to nebylo kvůli tomu. ,,A když už jsme u toho.. Kdo přesně jsi ty?" Zeptala jsem se a koukala mu z té blízky do očí. Zvědavě, ale zároveň poměrně vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro |
| |
| soukromá zpráva od Ren pro Měl bych si dát do kupy život. Mám pocit, že se mi všechno sype pod rukama. Navíc... no ji dokážu schovat, ale za cenu toho, že o sobě dám vědět. Na druhou stranu možná bych mohl trochu demonstrovat, co jsem zač a jak jim můžu ublížit. Pak budou muset dávat do kupy arzenál a daj mi na nějakou dobu klid. V přemýšlení mě vytrhne až její otázka. Chvilku na ni nechápavě mrkám a až pak mi dojde, že vlastně nedokáže podle aury určit typ bytosti. Ostatně bytostem jako já se většinou nestává, že by je nepoznal někdo, kdo je s nimi v jednom bytě dýl jak dva dny. Bohužel. "Eh... Jsi si jistá, že to chceš vědět? Jako rozhodně mě znáš, jen by tě asi nikdy nenapadlo, že to budu já. Lidi si pod tím pojmem většinou představují něco úplně jiného," odpovím jí trochu vyhýbavě a měřím si ji pohledem. Je mi totiž jasné, že by na to jednou stejně přišla, jen nevím, jestli jí to zrovna v téhle chvíli chci říkat. "Možná bysme se bez toho mohli ještě chvíli obejít. Navíc, pokud se tu ukáže nějaká okřídlená návštěva, jako že asi jo, tak to uslyšíš od nich a věř mi, že to bude znít mnohem víc cool," dodám posléze a seskočím ze stolu, abych se následně protáhl kolem ní k oknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kaori pro Anděl.. Ren anděl, Ren anděl.. Ne, tohle vážně nešlo dohromady. Ne a ne a ne.. Teda.. Dobře, před chvilkou na mě byl v podstatě hrozně hodný a chtěl mě zabít bezbolestně.. A dokonce mu to bylo líto a tak, ale.. Ne, nedokázala jsem si to prostě pořádně spojit a představit. I když on mě před tím varoval. Pozorovala jsem ho, jak se kolem mě protáhl k oknu. Zasedla jsem mu místo na stole a pozorovala ho. ,,Takže.. Co teď máš se mnou v plánu, když jsem to zkazila plán, jak se mě zbavit?" Zamrkala jsem na něj zvědavě a pozorovala ho. |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro "No já jsem docela obyčejná. Jsem víla a pocházim z jedněch pralesů, který odsud bohužel nejsou tak daleko, jak bych chtěla. Pořád jsem pod dohledem rodiny a je to docela otrava. Furt by tě jen omezovali," trochu posmutním, když se mi vybaví moje rozlehlá famílie. "A co ty jsi vlastně zač? Anděl? Nebo Démon? Vždycky jsem chtěla potkat nějakou nádhernou sukubu," začnu radši vyzvídat dál, abych se vyhnula otázkám na svou rodinu. Je to trapný. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro "Víla? To mi budeš muset trochu víc popsat, nemám s vaším druhem zkušenosti. A anděl... anděl určitě nejsem." Dodala jsem a vzpomněla si na svoje setkání s jedním z andělů, byl to sice jen odpadlík, ale jeho esence patřila k těm zajímavějším. "A démon už vůbec ne, víš, tam venku jsou i jiné bytosti než andělé a démoni." |
| |
| soukromá zpráva od Jenny pro "Čau Bobe, ta je tou se mnou," pronesu a Bob se tváří stejně nehnutě jako vždycky, zatracení chrličové. Sázky na jeho úsměv se dávají už tak dlouho. "Vítej v baru," řeknu pak alá slavnostně směrem ke Kassandře, když projdeme krátkou uličkou a vejdeme do vlastního prostoru baru. Před námi se otevřel docela velký prostor pokrytý kulatými stolky, u kterých sedí široké spektrum nejrůznějších bytostí. Žádná spálenina nikde, jen se ve vzduchu vznáší dost silný opar energií dvou ohnivých bytostí. Jedna z nich ještě stále sedí u jednoho ze stolků. Hraje tu tlumená hudba a v jednom rohu jsou kulečníkové stoly a jeden fotbálek. Nicméně dominantou je bar, který se táhne po celé délce protější zdi, dobrých dvacet metrů. |
| |
| soukromá zpráva od Kassandra pro "Děkuju, tohle je přesně to, co jsem hledala," řekla jsem a pokusila se o úsměv, což však působilo spíše děsivě, "Ještě teď je tu cítím, nevíš, kde je ten fénix nyní?" Hned jak jsem to dořekla, tak jsem si uvědomila, že jsem se nechala poněkud unést, neměla bych se takhle předvádět. Ostatní v místnosti si mohli všimnout, že zbytky energií ve vzduchu se nějak záhadně vytratily, lépe řečeno byly pohlceny a okamžitě přeměněny, nemohli tedy poznat, že jsem je pohltila já. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím zrušit, PJ na to dlabe :D :D |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR