Andor.cz - online Dračí doupě

William - 02. března 2020 19:38
	Soukromá jeskyně.

William - 02. března 2020 19:44

soukromá zpráva od William pro Byla jednou jedna víla. Velmi zvědavá víla, která zatoužila návštívit lidský svět. Pro její druh to byla však zakázané. A jak se to říká, tak zakázané ovoce nejlépe chutná. A tak jedné noci vyklouzla nenápadně ze svého světa do toho lidského, netušila však, že tam zůstane uvězněna. Nečekala, že potká mně a já z ní udělám prodejné zboží. Že já v ní zahubím všechno to kouzelné. A jestli si říkáte, jak se mi to podařilo. Nuže, jednoduše. Ukradl jsem jí to, co bylo pro ni velmi cenné a díky čemu mohla létat. Samozřejmě… křídla. Měla je jako přívěsek schovaná a já jí ho ukradl. Schoval a tak jsem jediný, kdo ví kde se nachází. Donutil jsem ji, aby pracovala v mém novém podniku. Vykřičeném domě, ne tak obyčejném. Byla tu exotická ochutnávka všemožných bytostí, které neexistovali jenom v pohádkách. Donutil jsem jí prodávat svoje tělo. Každého přece vzrušovala být s vílou. Tak něžnou bytostí. Ale nestačilo mi jen to, samozřejmě jsem jí chodil navštěvovat. Dnešek tomu nebyl výjimkou. "Zařídil jsem ti na dnešní den už volno. Protože budeš dnes už jenom má." Pronesl jsem, poté co jsem vešel do jejího pokoje. Pobavil se tím, jak se mně lekla, jak mně ani neslyšela přicházet. "Víš jak to mám rád. Jsem jediný, kdo to může dělat. Lehni si do postele a nevzpírej se. I když, když to děláš tak… je to pak zábava" Usmál jsem se a přitom odhalil své špičáky. Ano, správně. Jsem upír. Momentálně velmi hladový a nadržený upír. Vzrušuje mě ten vzdor v jejich očích. No tak nezklam, mně. Vzepři se mi. Vím, že si nemůžeš pomoct.

Lorelai - 02. března 2020 20:24

soukromá zpráva od Lorelai pro Ne nadarmo se říká, že zvědavost zabila kočku. Já sice nejsem kočka, ale i mě má zvědavost nesmírně ublížila. Chtěla jsem jen nakouknout, zjistit, jací lidé jsou, a nakonec jsem v jejich světě skončila uvězněná. Co hůř, denno denně jsem měla možnost zakoušet na vlastní kůži, doslova, jací lidé jsou. Někteří byli krutí, jiní bezohlední nebo bezcitní, chladní i vášniví, a jen velice málo z nich mi ukázalo svou vlídnou tvář. On ani žádnou vlídnou tvář neměl. To on mě tu uvěznil a zotročil. Prodávala jsem svoje tělo, abych v tomhle ubohém světě mohla živořit. Abych dostala něco k jídlu a měla večer kam ulehnout. Tohle, tenhle nevěstinec, to byl celý můj malý, špinavý svět. Plný hříchu a opovržení. Opovrhovala jsem vším a všemi, ale především sama sebou. Jak jsem tohle mohla dopustit? proč jsem raději nezemřela? *** Neslyšela jsem ani kroky, ani vrznutí dveří. Když se tedy za mými zády ozval hlas, nadskočila jsem. Můj pokojík byl malý a velmi skrovný. Ale alespoň zde bylo čisto. Vrhla jsem na Williama nenávistný pohled. "Dnes jsem obsloužila pět zákazníků. To ti nestačí?" Nesnažila jsem se krotit svou nenávist. Držel mě tu, jako kdybych byla nějaká věc a ne tvor, který myslí a cítí. Stále jsem se nepohnula ze svého místa, zašlého křesílka, před oprýskaným zrcadlem. Nechtěla jsem mu udělat tu radost, že se budu bránit, jenže odpor byl silnější. Ještě víc jsem se mu nechtěla podvolit.

William - 02. března 2020 20:37

soukromá zpráva od William pro ”Pět jich bylo přede mnou. Pět tě šukalo. Krásné to číslo. Já budu tedy šestý.” Při každém slově jsem se k ní blížil. Nebezpečné zvíře, které jde jasně za svou kořistí. Bylo na mně vidět, že nemám v úmyslu ustoupit. Vezmu si, co je mé. Ona byla má. Můj majetek. A budu si s ní dělat, co uznám za vhodné. ”Braň se. No tak.” V hlase jsem měl znatelné pobavení. Rukou jsem ji objal kolem pasu a přitáhl ji k sobě. ”Mám hlad. Ty jediná ho jsi schopná ukojit.” S tím jsem jí se k ní naklonil a kousl ji do hrdla. Pokud se přeci jen bránila, tak jsem stejně tak učinil. Sál jsem spokojeně její krev. Mezitím, co mé sliny na ní působily a omavovaly jí. Nebyla člověkem, takže se mi nevrhala k nohám a netoužila, abych jí šukal. Jen byla slabá v kolenou a svět se s ní točil. A já pil její lahodnou krev, neskutečně si to užíval.

Lorelai - 02. března 2020 21:15

soukromá zpráva od Lorelai pro Hned jak jsem ho viděla, věděla jsem, že neustoupí. Mohla bych mu říct, že jsem chytla syfilis a stejně by se na mě vrhnul. Víla nemůže onemocnět takovou přízemní lidskou nemocí. Vzepřela jsem se, když mě k sobě přivinul. Dobře jsem věděla, že proti nemám šanci, ale nevzdám se bez boje. Když se však do mě zabodly jeho tesáky, přestala jsem se zmítat. Nechtěla jsem, aby mi hrdlo roztrhnul ještě víc. Jak mi ubývá krev v žilách, přichází malátnost. Nevypije mě tolik, abych upadla do bezvědomí, to je mi jasné. Měl rád, když mě mohl šukat při vědomí. Bezbrannou a vydanou mu na milost. Mohl by mě zabít a neštěknul by po mě ani pes. Kurvy byly a kurvy budou. Často jsem si připadala, že jsem sama proti celému světu. Hlava se mi točí a kdyby mě William nedržel v náručí, už bych ležela na zemi. Cítím jeho hlad, ale i rostoucí vzrušení. "Tak už to skonči." Syknu vztekle. Chtěla jsem mu dát facku, ale nemám sílu, moje ruka se jen sveze po jeho tváři a bezvládně klesne.

William - 02. března 2020 21:31

soukromá zpráva od William pro Pobaví mně její pokus mi dát facku, který nakonec vypadá jako pohlazení. Neskončím hned, jak mi poručila. Ještě chvíli z ní však piju. Moc dobře vím, kolik vypít, aby byla tak akorát mezi tenkou hranicí vědomím a bezvědomím. Samozřejmě, že se mi líbí ji mít bezbrannou. Občas si, ale dopřávám to, když se brání. Jen tentokrát hlad byl opravdu silnější. ”Chutnáš skvěle. Věděl jsem, proč je dobrý nápad tě nezabít. Ale že bude lepší využít tvého potenciálu.” Pronesl jsem, když jsem ji hodil do postele. Bylo mi jedno, jestli jsem jí tím nějakým způsobem ublížil. Vrhl jsem se následně na ni a zbavil jí šatů. Samozřejmě, že ne opatrně. Serval jsem je z ní. Pak jsem její ruce svázal kusy tím, co bývalo jejími šaty k posteli. Stejně jako následně nohy. Chvíli jsem jen pozoroval její nahé tělo, jako kdyby se jednalo o umělecké dílo. Nádherné. ”Pořídím ti nové šaty.” Zavrčím, jako kdybych čekal, že si bude stěžovat. Sám jsem se přitom svlékal. Neodpustil jsem si a zakousl se do jejího pravého ňadra. Hlídal jsem se, abych mohl něco takového provést. Rukou jsem si přitom hrál s jejím klínem.

Lorelai - 02. března 2020 21:41

soukromá zpráva od Lorelai pro Moje tělo dopadne na postel, zůstanu ležet přesně tak, jak mě William pohodil. Jsem jako hadrová panenka, jen stále při vědomí. Upír ze mě následně serve šaty a připoutá mě. Někdy mi dopřeje ten luxus, že se můžu bránit. Dnes ale ne, jsem malátná a slabá jako motýl...motýl bez křídel. Pouty si navíc pojistil, že se skutečně ani nehnu. Odvrátím od něj tvář, zírám do prázdna a jen tiše syknu, když se do mě znovu zaboří jeho tesáky. Rád mi působí bolest, rád mě týrá a trápí. K tomu patří i ruka mezi stehny. Není pro mě nic odpornějšího, než když donutí moje tělo zvlhnout. Mysl nechce, ale tělo neposlouchá. On dobře ví, jak moc mi to ubližuje. Jak moc nechci, aby se mi to líbilo.

William - 02. března 2020 21:54

soukromá zpráva od William pro Nelíbí se mi, že je jako hadrová panenka a zírá nepřítomně do prázdna. Chci něco trošku živočejšího. Nechám tedy sání jejího prsu a přestanu ji chvíli prstit, abych ji mohl vtisknout pořádný vášnivý polibek s příchutí trochu té energie. Energie tak akorát na to, aby se mohla cukat v poutech a pokoušet mi ublížit, což bude pochopitelně marné. Opět začnu dráždit prsty její klín, než se rozhodnu přesunout i svými rty a hlavně jazykem. Nohy má pevně svázané k posteli, že i když se snaží škubat, tak mně nekopne. ”Jsi si opravdu jistá, že to nechceš? Tvé tělo reaguje jinak. Je tolik vzrušené.” Pronesu pobaveně, když cítím jak na mě reaguje. Ani v tomto případě si nemůžu pomoct a kousnu jí do vnitřní strany stehna. Ruce stále pokračují ve své práci.

Lorelai - 02. března 2020 22:10

soukromá zpráva od Lorelai pro Tak přeci jen mě nechce nechat zcela bezbrannou. Spolu s nechtěným polibkem se mi do těla vlije nová energie. Upír se opravdu činí. Už velmi dobře ví, co na mě platí, kam má sáhnout a po čem zvlhnu. Bráním se, ale i tak během několika minut zvlhnu. Nenávidím se za to, ale jeho nenávidím ještě víc. "Sklapni a už mě konečně ojeď!" Prsknu zlostně. Nechci, aby si se mnou hrál, protože pak by se mi to mohlo začít líbit. Nejlepší je, když mě ošuká tvrdě, tak, že mě to bolí a já křičím, nikoliv vzrušením, ale protože mě u toho týrá. To je pro mě snesitelné, daleko snesitelnější, než když se mi to líbí. Nebo když u toho dokonce začnu sténat.

William - 02. března 2020 22:55

soukromá zpráva od William pro ”Co kdybych řekl, že jsem se rozhodl si chvíli hrát.” Pronesu jejímu stehnu na které vtisknu polibek. A začnu se znova plně věnovat jejímu klínu. Jazykem jí lížu. Nejdřív špičkou jazyka, dráždivě jemně a poté naplno. Vychutnávám si její chuť. A chuť i těch se kterými spala. Vždycky ji kousíček zůstane. Neúnavně kmitám špičkou jazyka. Prsty si přitom pomáhám. Je to tak příjemné. Cítím, že její tělo to dlouho nevydrží. Oddává se rozkoši, které jsem pro něj přichystal. ”Nemusí to vždycky být drsné.” Pronesl jsem jejímu klínu, když jsem cítil jak se blíží ona chvíle a udělá se.

Lorelai - 02. března 2020 23:27

soukromá zpráva od Lorelai pro Kousnu se do rtu, je pro mě čím dál obtížnější se ovládnout. Mezi zuby drtím nadávky, zatím co mě William, svým jazykem i prsty, přivádí k šílenství. Dech se krátí, ale zatím se mi daří být zticha. Každý sten, který se pokouší proklouznout rty, zdárně zadusím. Brzy je mi však jasné, že jsem prohrála. Zavřu oči a modlím se, aby to bylo alespoň rychle za mnou. Upír má tendence se mi, za slabosti mého těla, vysmívat a dobírat si mě. Vím, že to drsné být nemusí, ale já to tak chci. Ne proto, že by se mi to až tak líbilo, ale že si, díky tomu, zachovám tvář. Pokud moje tělo trpí, jsem spokojená, pokud si to užívá, připadám si být zrazená. Sykavě se nadechnu a celá se napnu, když mnou projede orgasmus. Je to krásné a tak strašně špatné. Tuhle péči bych si neměla užívat. Měla bych být schopná Williamovi odolat. Ale nejsem, jsem slabá a k ničemu. Jsem děvka.

William - 02. března 2020 23:40

soukromá zpráva od William pro ”Ah, jaké to muselo být pro tebe utrpení drahá.” Pronesu, když spokojeně nechávám její klín. Docílil jsem toho, aby se udělala a teď byla řada na mně. Nejsem já hodný? ”Nechť je tedy po tvém. Nechť pocítíš drsný sex.” S tím do ní prudce vniknu svým penisem. Začnu drsně přirážet. Mačkám jí přitom bolestivě prsa. Všechno jen pro to, aby skučela bolestí. Dokonce jí i v jedné chvíli chytnu pod krkem a přidusím jí. ”Takhle se ti to líbí? Připadáš si jako oběť?” Zavrčím a sleduji, jak lapá po dechu. ”Mohl bych tě zabít. Řekni mi důvod, proč to teď neukončit?” Řečnická otázka samozřejmě, protože s tím jak ji dusím, mi asi nebude schopna odpovědět. Ve chvíli, co vidím jak není daleko k tomu, že omdlí, jí krk pustím. ”Chceš umřít? Myslíš si, že by smrt byla lepší než toto?” Zeptám se a na chvíli přestanu přirážet, stále ho mám však v ní. Se zájmem v očích jí sleduji a čekám na odpověď.

Lorelai - 02. března 2020 23:52

soukromá zpráva od Lorelai pro William dobře ví, jak mě co nejvíc potrápit. Po tom, co by se dalo nazvat luxusní předehrou, se na mě zuřivě vrhne. Jako kdyby mi chtěl yvšukat mozek z hlavy. Je skutečně drsný, ale díky tomu, jak moc jsem vlhká, to není až tak hrozné. I tak ale kňučím bolestí, když mi při tom mačká prsa a škrtí mě. Chvílemi mám pocit, že ztrácím vědomí, ale to by byl příliš velký luxus. Na jeho otázku skutečně odpovědět nemůžu, a vlastně ani nechci. Ve skutečnosti totiž asi nechci zemřít a on si je toho dobře vědom. Konečně mě pustí a přestane zuřivě přirážet. Čeká na svou odpověď a mě se do ní ani trochu nechce. Hlavu opět odvrátím na stranu, než mi ze rtů splyne jedno tiché, sykavé slovo. "Ne." Jsem zbabělec a bojím se zemřít.

William - 03. března 2020 00:02

soukromá zpráva od William pro ”Je tolik způsobů, jak ukončit tvoje trápení se mnou.” Její odpověď mně neskutečně uspokojila, myslel jsem si to, ale prostě nemůžu si pomoct. Líbí se mi jí mučit. Obzvláště, když neocenila, jak jsem se pěkně o ní předtím staral. Ostrým nehtem jí škrábnu na krku. Způsobím tak krvácející ránu. ”Mohl bych tě nechat vykrvácet.” S tím se však na její krk nalepím, olíznu jí krev a zastavím krvácení. ”Škrcení jsem už zkoušel.” Začnu zase divoce přirážet. Nejsem jako normální muži, kteří se hned udělají. Mně to trvá. Začnu jí přitom jak do ní buším, plácat po ňadru. Nejdřív po jednom a potom po druhém. ”Jen bolestivě skuč, ty děvko. Přeci jsi to chtěla.”

Lorelai - 03. března 2020 10:27

soukromá zpráva od Lorelai pro Sice se bojím zemřít, avšak toho, že by mě William zabil, se nebojím. Vím, že jsem pro něj příliš cenná. Vydělávám mu velké peníze, zákazníci se za mnou vracejí a on sám si se mnou velmi rád pohrává. Nevěřím tomu, že by zničil svou oblíbenou hračku. Znovu mě začne šukat, a já se obrním trpělivostí. Vím, že má opravdu velkou výdrž. Pomaluse vzdávám, sem tam mi unikne tichý, bolestivý, nebo dokonce i vzrušený sten. Každý den nalézám nové a nové dno. Ani bych se nedivila, kdybych mu, za nějaký čas, visela kolem krku a mluvila o lásce, protože on bude tím jediným co mám, a znám. Jedinou jistotou. Je to smutná myšlenka ale realita života mezi lidmi je jiná, než realita Faerie. A tak skučím, abych mu udělala radost a ukončila tohle trápení.

William - 03. března 2020 10:42

soukromá zpráva od William pro ”Možná bych mohl být k tobě hodný. Možná bych tě mohl pustit ven. Chtěla bys to?” Zeptám se, když cítím jak se blížím k oné vytoužené chvíli. Kdy se konečně spokojeně nakrmím. Tuším její odpověď. Tuším, že bude kladná. Konečně vypadne z tohoto pokojíku. Bude mít chvíli klid. ”Ale budeš se muset pak vrátit zpátky. Pokud to neuděláš, tak tě najdu a zabiju.” Myslím to smrtelně vážně. ”Zítra tedy budeš mít volný den.” S tím zabořím do jejího ňadra špičáky a začnu opět sát, teď už se nehlídám. Nepotřebuji už, aby byla při vědomí. Ta finální část je vzrušující, když jí šukám mezitím, co je mimo. Ona vytoužená chvíle přichází a já se jako pokaždé do ní udělám. Jsem narkmený a naprosto spokojený. Zbavím její nehybné tělo pout. Otřu zbytky košile z ní krev a nechám ji nahou v pokoji. Za pár hodin se probudí, jako rozbitá panenka. Ztracená krev se jí zase obnoví, abych mohl zase někdy pokračovat. Je zní naprosto skvělý nevysychající planem. Samozřejmě, že by byla hloupost jí zabít.

Lorelai - 03. března 2020 11:21

soukromá zpráva od Lorelai pro Údivem se mi rozšíří zorničky. Mohla bych jít ven? Kromě zdí nevěstince nic neznám. Jenže proč by mi William něco takového dovoloval? Jakmile ke mě začne být jen trochu milý, začnu být podezřívavá. Dlouho nad tím ale hloubat nemusím. Upír se blíží vyvrcholení a tak začne sát mojí krev. Když do mě začne stříkat, už jsem skoro v bezvědomí. Krátce na to odpadnu úplně. Probouzím se, když už se za okny smráká. Připadám si jako zpráskaný pes, slabá a mátožná. Musím se pořádně najíst a napít, aby tělo mohlo vytvořit krev, kterou mi William sebral. Obléknu se a zamířím o kuchyně. Jsem ráda, že dnes už nemusím obsluhovat zákazníky.Pravděpodobně bych okamžitě odpadla. A pokud upír nelhal, tak zítra nebudu muset před nikým roztahovat stehna. Díky téhle myšlence se moje nálada nepatrně zlepší.

William - 03. března 2020 14:57

soukromá zpráva od William pro V kuchyňce jsi nebyla sama, takové štěstí ti nebylo dopřáno. Byla tam i Lýdie, měňavka. Proměňovala se v krásnou tygřicí. Dopřávala si pořádnou porci krvavého syrového masa. Byl na to velmi nepříjemný pohled. Nesnášela tě. "Čau mrcho, zase si ho zahřívala." A ano přesně to, že s tebou šukal William a už ne s ní jí rozčilovala. Nebyla první za kterou šel, byla jen příležitostná. Ale za to za tebou chodil neskutečně často. Co by za to jen dala. "Dal ti volno, protože jsi chuděrka slabá?" S tím dojedla poslední kus masa, neutřela si přitom krev, co jí ulpěla na rtech. "A ještě ke všemu ti dovolí jít ven." Rukou si otře krev a olízne jí. "Někdy přemýšlím, že tě zabiju. V noci půjdu do tvého kamrlíku a udusím tě polštářem. Budu se přitom tvářit, že to byla nehoda." Bylo na ní vidět, že to myslí smrtelně vážně.

Lorelai - 03. března 2020 15:48

soukromá zpráva od Lorelai pro "Nezáviď a hleď si svého. Vážně si myslíš, že by se William nedozvěděl, že jsi mě odpravila právě ty? Zabil by tě, vydělávám mu víc, než ty, i se svým dnem volna." Vezmu si jablko a zakousnu se do něj. Lydie se mi hnusí. "Zabil by tě. Nebo možná, že ne, ale určitě by sis přála, aby tě zabil." Uvažuji nahlas. Možná, že jsem víla, ale srát si na hlavu, obzvlášť od někoho, kdo na mě jen sprostě žárlí, určitě nebudu. "Čím to asi bude, že tě Will odkopnul? Zestárla jsi? Máš jí plandavou?" Vracím tygřici jeden úder za druhým. Nebojím se.

William - 03. března 2020 16:33

soukromá zpráva od William pro b]"Tos posrala, ty kundo."[/b] Zavrčí vztekle, barva jejich očí se zbarví a v tváři tak víc připomíná zvíře. Bylo na ní vidět, že se dlouho ovládala, ale tvá poslední jí tak neskutečně vytočila. Ani si nepostřehla její výpad, vlastně sis jí všimla, když bylo pozdě. Rána pěstí přesně mířená do břicha. Vyhekla si, vyrazilo ti to dech. Jablko, které jsi doteď jedla ti vypadlo z ruky. Nestačí jí, že svíjíš bolestí. Chytne tě za a vší silou s tvou hlavou mrdne o kuchyňskou linku. Taková bolest, cítíš jak ti po tváři stéká potůček krve. "Zopakuj to, ty děvko."

Lorelai - 03. března 2020 16:59

soukromá zpráva od Lorelai pro Tygřice zaútočí, opravdu by měla zapracovat na svém sebeovládání. Nesnažím se jí vzdorovat, bez svých křídel nejsem schopná kouzlit, vím dobře, že se jí neubráním. Syknu bolestí, když mi praští hlavou o linku a já ucítím, jak mi po krku stéká pramínek krve. "Už ho nebavíš. Tvoje srst má šediny a tobě na kůži dělají vrásky. Je mi tě líto. Moje kůže bude navždy bez jediné poskvrnky, protože víly nestárnou." Vím, že bych jí neměla provokovat, ale já chci, aby se rozlítila.

William - 03. března 2020 17:29

soukromá zpráva od William pro "Aaagrh." Unikne ji ze rtů mezitím, co se jí její pravá ruka promění do drapatné nebezpečné pracky, kterou přejede po tvém boku a způsobí, tak krvácející ránu. Bolí to jak čert a je to poměrně dost hluboké. "Já tě kurfa zabfiju." Její tvář se mění. Kosti se přesouvají. Není na to příjemný pohled. Už skoro před tebou stojí v podobě napůl zvířecí a napůl lidské, když se na scéně objevím já. Je mi líto, že jsem nucen to udělat. Takové plýtvání. Taková ztráta, ale škodná se musí utratit. Čtyřikrát vystřelím na svou bývalou oblíbenou hračku. Nejedná se o obyčejné střelivo. A tak je během chvíle mrtvá, v jejich očích je vidět šok. Něco takového nečekala. "Kdo si začal?" Zeptám se, když ní dojdu a vezmu ji do náruče. Takové plýtvání krve. Nesu ji do svého pokoje, kde mám lékárničku.

Lorelai - 03. března 2020 17:38

soukromá zpráva od Lorelai pro Do hlavy mi proniká děs, když sleduji tuhle proměnu. Možná mě vážně rozsápe. Myslím, že pokud se nedokázala ovládnout v lidské podobě, tak ve zvířecí to určitě nezvládne. Bolestivě vykřiknu, když mi její drápy projedou kůží, jsou ostré jako dýky. William! Nestává se příliš často, že bych upíra viděla ráda. Cuknu sebou, když Lydia padne mrtvá k zemi. Uvnitř ale cítím pocit zadostiučinění. Dosáhla jsem toho, čeho jsem chtěla, i když to bylo daleko bolestivější, než bych si přála. Tygřice by nepřestala, nenáviděla mě a neustále by mi šla po krku, až by jednoho dne uspěla. Musela jsem se jí zbavit, abych sama přežila. "To ona." Vydechnu sykavě. Rána poměrně silně krvácí. "Nadávala mi, mluvila o tom, jak mě zardousí ve spánku. A pak jí přeskočilo a začala se měnit. Opravdu by mě zabila."

William - 03. března 2020 18:45

soukromá zpráva od William pro Krvácející rána se mi vůbec nelíbí, řine se z ní tolik krve. Taková škoda chutného moku. Položím ji do své postele, nejspíš všechny zklamu, že se nejedná o rakev, nýbrž o velmi pohodlnou postel se saténovým povlečením i prostěradlem, na kterém ulpí její krev. Podívám se kriticky na její ránu a je to horší než jsem si myslel. Virus, který měnil tygřici svádí boj s jejím tělem. Dělá to na úkor toho, aby regeneroval její tělo. "To nejspíš ano. Tohle totiž nevypadá vůbec dobře." Mlasknu nespokojeně. Jsem totiž nucen udělat něco, co opravdu nechci. Zachrání jí to však život a to je důležité. ”Budu k tobě upřímný, nehojíš se. Rána nepřestává krvácet a nemám tu nic na tak závažné zranění. Kromě...” S tím se nehřem říznu do zápěstí a způsobím tam ranku, která krvácí. ”Jak jistě víš, upíří krev je léčivá. Ale může být také návyková, pokud jí začneš pít. Toto je však poprvé, takže by to mělo být v pořádku.” Jen mně možná budeš mít na malou chviličku raději. To však nahlas neřeknu, ještě by měla v úmyslu vykrvácet. ”Neboj se. Samotného mně děsí představa, že bys byla mým otrokem. Líbí se mi, jak se mi vzpíráš.”

Lorelai - 03. března 2020 18:56

soukromá zpráva od Lorelai pro Moje tělo přepadla zimnice a já mám pocit, že v upírových rukou snad umrznu. Ani saténové povlečení nedává moc tepla. Pomalu drkotám zuby, hlava se mi točí a je mi zle. Doufala jsem, že mi dokáže ránu zhojit svými slinami, ale tohle je zřejmě víc, než jen krvácející rána. Tygřice mi do těla přenesla nějaký sajrajt, který se mě nyní snaží zahubit. Přesto, když mi William nabídne zápěstí, zaváhám. Nechci pít jeho krev. Nenávidím ho a tohle mi navíc přijde odporné. Jsem víla, živím se jen ovocem, tohle je mi na hony vzdálené. Jenže strach ze smrti je větší, obtočím tedy prsty kolem jeho zápěstí a přitáhnu si ho k ústům. První lok je odporný, železitá chuť krve mi zvedá žaludek a já mám problém, abych se nepozvracela. Ale s každým dalším lokem je to lepší a lepší. Saju jeho krev a najednou mám pocit, že nemůžu přestat. Jen silou vůle se od upíra odtrhnu. Rty rudé jeho krví.

William - 03. března 2020 19:05

soukromá zpráva od William pro Spokojeně na ní hledím, na to jak pije mou krev. Vlastně jak jí doslova hltá. Je na to opravdu krásný pohled. Koutkem oka přitom pohlédnu na ránu, která se začala pomalu zavírat. Jakmile se odtrhne od mé ruky, tak ještě nechám pár kapek spadnout přímo na ránu. ”Chutnala ti? Byl to skvělý mok, že?” Prohlásím, sednu si k ní na postel a na malou chvíli to vypadá, že ji mám v úmyslu políbit. Já však z její tváře olíznu svou krev. ”Zachránil jsem ti život. Jaká bude má odměna?” Rukou jsem ji přitom zajel od hrudi, přes bříško a zastavil se až u jejího klínu. Poté, co ochutnala mou krev ke mně necítí nenávist. Ba naopak náklonnost. Byla by škoda toho nevyužít.

Lorelai - 03. března 2020 19:13

soukromá zpráva od Lorelai pro Olíznu si zbytky krve ze rtů a opřu se o Williama. Náhle k němu už necítím takový odpor. Opravdu mě zachránil a to nejmenší, co pro něj můžu udělat, je projevit mu trochu vděku. Spokojeně zapředu, když mi jeho ruka klouže po těle. Stejně tak totiž začnu já sama zkoumat jeho tělo. Kopíruji jeho pohyby a když se dostane až ke klínu, vklouznu mu rukou do kalhot. Stále jsem slabá a unavená, ale tohle ještě zvládnu.

William - 03. března 2020 19:20

soukromá zpráva od William pro Spokojeně se na ní usměju. Jak jsem předpokládal, dělá to kvůli tomu, že jsem jí zachránil. V její tváři nevidím odpor a to mně těší. ”Víš co? Nejdřív mi ho pořádně vykouříš a vyhoníš. A pak tě ošukám. Co na to říkáš?” Je sice příjemné mít její ruku ve svých kalhotech, ale ještě příjemnější bude, když budu nahej. A tak než mi odpoví, tak její ruku ze svých kalhot vytáhnu a zbavím se svého oblečení. Lehnu si pěkně na záda na postel. Ignorujíc tak její krev, která zůstala na posteli a i na jejím oblečení. Však o to oblečení za chvíli přijde. Se zájmem v očích jí přitom pozoruji. Tak mně seznam zlatíčko s tím, jaký to je pocit, když si na mně hodná.

Lorelai - 03. března 2020 19:30

soukromá zpráva od Lorelai pro Trochu nedobrovolně ruku vytáhnu a přikývnu. Jsem trochu jako kočka, sedím na posteli a napjatě sleduji Williama, který se svléká. Jakmile však ulehne, přesunu se k němu a znovu kolem něj obemknu prsty. Stačí trochu pohonit, aby mi pod rukama ztvrdnul. Teprve v té chvíli ho vezmu do úst a pomalu začnu kouřit. Nespěchám, na něco rychlého a divokého bych ani neměla chuť. Chci si ho vychutnat.

William - 03. března 2020 19:44
	soukromá zpráva od William pro Nespouštím jí z očí, i když je mám přivřené. Jako kdybych snad očekával, že mi ho ukousne. Možná kdyby nebyla ovlivněna mou krví, tak by to pravděpodobně udělala. Nebo by si tak s ním nehrála, jako v této chvíli. Ač tak či onak, teď se těmi myšlenkami rozhodnu přestat zabývat a vychutnávám si, co je teď.

Lorelai - 03. března 2020 19:49
	soukromá zpráva od Lorelai pro Nakonec ale ani já neodolám a začnu zrychlovat. Jednou rukou si pomáhám a honím ho, tou druhou mu mačkám a masíruji koule. Chci, aby se mu to líbil, zachránil mě a já se mu za to chci patřičně odměnit. Navíc nyní nechápu, proč jsem se tomu takovou dobu bránila. Vždyť William je tak hezký. Jistě, ukradl mi křídla, ale určitě to udělal jen proto, aby mě chránil.

William - 04. března 2020 03:21

soukromá zpráva od William pro Se spokojeným výrazem ve tváři si užívám její péči. Líbí se mi fakt, že mně má o něco víc v lásce. Není to však tak vzrušující, jako když jí šukám a jí je to proti srsti. Musí se nechat, že to umí. Pamatuji si na její začátky, kdy jí to vůbec nešlo. Ale byla učenlivá a podívejme se na to, jaké předvádí teď parádní kousky. Ze rtů mi unikají steny rozkoše. Rukou jí zajedu do vlasů, když cítím, že už nejsem daleko k vytouženému ráji a začnu si pomocí její hlavy určovat tempo. Což samozřejmě způsobí, že se po chvíli udělám přímo do její pusy. "Pěkně to spolkni." Když tak učiní, vykouzlím na své tváři úsměv. Hrdě se na ní podívám. "A teď se mi svěř. Jak chceš, abych tě ošukal?"

Lorelai - 04. března 2020 10:01
	soukromá zpráva od Lorelai pro Upír má možná větší výdrž, než lidé, ale i on se nakonec udělá. Poslušně spolknu horkou dávku semene a ještě ho jazykem celý olížu, aby mi nic neuniklo. Nyní je řada na mě, abych se vysvlékla. Udělám to pomalu a dám si záležet na tom, aby si to William užil. Když jsem hotová, otočím se k němu zády a zavrtím zadečkem. "Hádej, kam ho chci." Zapředu jako kočka.

William - 04. března 2020 14:11

soukromá zpráva od William pro "Tak pěkně na všechny čtyři. Ukaž mi, jak vypadá pořádná čubička a pěkně na mně tu svou prdel vystrč." Poručím jí. Samozřejmě se mi líbilo, jak se pomalu svlékala a já se kochal pohledem na ní. Je moc krásná a to byl hlavní důvod, proč jsem ji ukradl křídla. Viděl jsem příležitost a tak jsem po ní skočil. Jako teď vidím příležitost v tom, jak je krotká. Byl bych hlupák, kdybych si to nezkusil. Jaké to je s ní, když vás má o něco málo v lásce a neproklíná vás. Poplácám ji spokojeně po zadku. Dal jsem si dva prsty do pusy a pořádně je naslinil, abych s je následně strčil do jejího pozadí a začal jimi projíždět. ”Pořádně ten zadek roztahni. No tak roztáhni si ty půlky.” Samozřejmě, že jsem mohl být naprostý parchant a strčit jí ho tam. Nic neřešit a šukat jí. Ale stejně jako ona teď byla úplně jiná, rozhodl jsem na to jít trošku jinak. Kleknul jsem si k ní a začal jí lízat zadek. Sám jsem si potom naflusal na penis. A až pak už jsem jí ho strčil opatrně do zadku.

Lorelai - 04. března 2020 14:19

soukromá zpráva od Lorelai pro Poslušně si na posteli kleknu a vyšpulím na něj zadeček. Spustím se horní polovinou těla dolů, abych si mohla rukama chytit půlky a pěkně je pro Williama roztáhnout. Tiše zasténám, když mě začne roztahovat, ale je něžný a tak to nijak zvlášť nebolí. "Ještě. Hlouběji!" Pobízím ho, vzrušením ochraptělým hlasem. Mnoho mých zákazníků má tohle rádo a já to začala mít ráda také. Je to ale poprvé, co to zkouším s Williamem. A rozhodně nejsem zklamaná.

William - 04. března 2020 21:58

soukromá zpráva od William pro Se spokojeným úsměvem na rtech splním její přání a i když jsem to měl v plánu, co nejvíc něžně, tak jsem rychle zatlačil a hrubě jsem jí ho tam vrazil. Doslova jsem se do ní vnutil, prodral se a narval a vší silou přirazil. Zprudka jsem vydechl, když špička žaludu dosedla na dno. Měla ho pěkně celého ve svém pozadí. Párkrát jsem přirazil rychle, tvrdě a zoufale. Jako kdybych měl strach, že by si to mohla rozmyslet. Vzal jsem do ruky její vlasy a tahem jí zaklonil hlavu. Už jsem přestal vnímat. Už mi bylo zcela jedno, jestli se jí to bude líbit nebo ne. V hlavě mi hučelo. Bušil jsem do ní čím dál silněji, za očima rudo. V tuhle chvíli je každý z nás napůl zvíře. Dál, hloub, silnějc. V této chvíli neexistovalo najednou nic jiného, než cukající penis v jejím zadku. Naše těla pleskala o sebe a já tomu rytmu úplně podlehl. ”Takhle se ti to líbí?” S tím jsem z ní penis vytáhl a stálo mně to hodně sil. Chtěl jsem, aby pro jednou prosila a kňučela touhou.

Lorelai - 04. března 2020 22:09

soukromá zpráva od Lorelai pro William do mě buší, jako smyslů zbavený. Kňučím jako nadržená fena, hlavu zvrácenou dozadu. Jeho koule pleskají do rytmu a já už se nemohu dočkat, až mě, až po okraj, naplní. Když ho však upír vytáhne, nespokojeně se začnu vrtět. "Prosím, pokračuj." Ohlédnu se přes rameno. Prsty si ještě víc roztáhnu půlky. Vyloženě mi uvnitř chybí. "Vyšukej mě. Naplň mě." Pobízím ho a mlsně si přitom olizuji rty.

William - 05. března 2020 10:25

soukromá zpráva od William pro "Budu pokračovat, ale chci abys sténala moje jméno. Protože to já tě teď šukám a tobě se to líbí. Je to tak?" Pokud to odsouhlasí opět naše těla spojím. Chtěl jsem, aby tohle byla nezapomenutelná chvíle. Chtěl jsem, aby o tom momentě věděli všichni. O tom, jak mé jméno křičí a není v tom poprvé pouhá nenávist. Pokračoval jsem ve stejném duchu. Nebyl jsem už schopen se ovládat. Ono předchozí vyklouznutí z ní mně stálo všechno. Rukou jsem ji přitom zajel mezi nohy a začal jí tam dráždit. Chtěl jsem ji udělat. Bylo mi jedno, jestli se uspokojím. Záleželo mi hlavně na jejím.

Lorelai - 05. března 2020 10:39

soukromá zpráva od Lorelai pro "Ano, budu. Pokračuj, Williame, pokračuj!" Úpím zoufale a slastně vykřiknu, když do mě opět začne bušit. Jeho prsty v mém klíně odhalí, jak moc jsem vlhká a vzrušená. Stačí tak málo a já dobře vím, že se velmi brzy sama udělám. Hrozně bych ale chtěla, aby se při tom udělal i William. Začnu tedy proti němu zadečkem sama přirážet. Kňučím při tom jako nadržená fena. Jindy si hlídám, abych nekřičela moc hlasitě, ale dnes se vůbec nekontroluji. Dost možná o tom, že jsem si to tentokrát s šéfem opravdu užila, bude vědět celý nevěstinec.

William - 05. března 2020 22:36

soukromá zpráva od William pro Líbilo se mi, jak byla slyšet. Bylo to úžasné. Hlavně jak sama začala přirážet. Přestal jsem ji rukou tedy provokovat. Párkrát jsem ho z ní vytáhl, abych s ním do ní znovu zarazil až po konec. S každým nárazem na dno, mnou projela slabá křeč. Předzvěst toho, že se brzo udělám. Zmáčkl jsem silně oba její boky, až jsem cítil nehty zarytý v kůži. Šukal jsem jí tvrdě. Hlava nehlava. To všechno, její vzdychání, její vyšpulenej zadek, její báječná vlhkost… to všechno mně hnalo šíleným tempem ke konci. Avšak to trvalo ještě několik přírazů a pak byl poslední, hlubokej. Řval jsem a celou ji naplnil, jak si přála. Orgasmus, který jsem díky ní nyní procítil bylo něco naprosto neskutečného. Oproti těm ostatním tohle bylo naprosto úžasné nebe. A já si díky tomu uvědomil, že jsem poměrně v háji.

Lorelai - 05. března 2020 22:41
	soukromá zpráva od Lorelai pro William zařve a já v útrobách ucítím teplo. Vykřiknu a mým tělem v tom okamžiku projede, jako rozžhavený nůž, vlna orgasmu. Je to něco neskutečně krásného. Prohnu se v zádech a lapám po dechu, než vyčerpaně dopadnu zpátky do peřin. Celá se chvěju. Tohle bylo lepší, než cokoliv, co jsem kdy zažila. Mám pocit, že jsem mrtvá únavou, ale stálo to za to.

William - 05. března 2020 22:55

soukromá zpráva od William pro ”Udělám ti ozdravnou koupel, s trochou bylinek, ti dodá energii.” Pronesu a s tím zmizím, abych připravil onu lázeň, co jsem jí nabídl. Byla přeci jen celá od krve a ta chtěla umýt. Nemluvě o tom, že měla ve svém pozadí mé semeno. Když bylo vše hotovo, tak jsem ji vzal do náruče a přenesl ji až do koupelny. Byla ještě stále pod vlivem mé krve a mně to neskutečně těšilo. To jak na mně hleděla. ”Budeme se koupat společně, nechci, aby ses mi utopila.” Měl jsem velkou vanu. Stála mně mnoho peněz a byla na zakázku. Naprostý skvost o který jsem se s nikým nedělil, tedy až do této chvíle. Asi si budete klepat na čelo, že jako upír se snažím dodržovat hygienu, ale povím vám, že není nic lepšího než si v ní užít chvíli klidu a relaxovat. A tak jsem si společně s ní s naprostou elegancí a opatrností, vlezl do té úžasné vody a společně s ní odpočíval.

Lorelai - 05. března 2020 23:09

soukromá zpráva od Lorelai pro Jenom přikývnu, příliš unavená, abych odpověděla. Myslím, že jsem dokonce na chvíli usnula. Probudil mě až William, který mě vzal do náruče. "Moc pěkné." Brouknu směrem k jeho vaně a spokojeně zamručím, když ucítím horkou voňavou vodu. Ještě příjemnější je na kůži. Opřu se o upíra a zavřu oči. Tohle je odpočinek, jaký jsem potřebovala. Je mi teplo a dobře. Vážně nechápu, proč jsem upíra tolik nenáviděla. Vždyť ke mě dokáže být tak něžný. Tohle bych si klidně nechala líbit častěji.

William - 06. března 2020 10:12

soukromá zpráva od William pro Bylo to kupodivu opravdu příjemné, jak na mně ležela. Jak jsem se mohl dotýkat jejího těla. Hladil jsem jí po břichu, potom s veškerou něžnosti laskal její ňadra. Bylo na tom něco neskutečně uklidňujícího. A ona mezitím usnula s pocitem bezpečí. V mé přítomnosti jí nic nehrozilo. Notnou dobu jsem tak s ní na sobě ležel, fascinovaně hleděl na to, jak se jí hruď rytmicky zvedala a zase klesala. Její bušící srdce se stalo pro mně nádhernou hudbou a s naprostou fascinací jsem to poslouchal. Po nějaké době, kdy mi došlo, že v mohla být voda chladná, jsem pomocí houbičky její tělo zbavoval špíny. Následně když bylo hotovo, jsem s ní opatrně vylezl z vany. Neprobudila se, i když se lehce zachvěla. Oblékl jsem jí do župana, který byl neskutečně měkký a naprosto příjemný. Donesl jí do svého pokoje. S jednou rukou jsem zbavil postel krvavého povlečení a následně ji do postele uložil. Sám jsem si k ní lehl a usnul. Ruku jsem měl přitom přehozenou přes ní. Spal jsem spokojeně a tvrdě, spánkem mrtvých, když se probudila. Ruku jsem měl stále přehozenou přes ní. Opět ke mně cítila nenávist a vztek. Z toho, co se stalo potom, co se napila mé krve si pamatovala vše. Byl jsem v této chvíli bezbranný, kdyby chtěla, mohla by můj život ukončit. Nehrozilo by jí ode mně žádné nebezpečí. Ale to neznamenalo, že by ji nikdo nepotrestal. Určitě by ji prodali do otroctví, prvnímu, kdo by za ní zaplatil. Jsem možná surovec, ale starám se o ní. Pro jiné by byla jen špínou a odpadem. Kdyby ji chtěl někdo zabít, jako předtím tygřice. Nepřispěchal by ji nikdo na pomoc. Musela mít v této chvíli opravdu neskutečné dilema. Představoval jsem to příjemné zlo.

Lorelai - 06. března 2020 13:47

soukromá zpráva od Lorelai pro Probouzím se, jsem odpočatá a je mi příjemné teplo. Několik okamžiků mi trvá, než si uvědomím, kde to jsem. Tohle není moje komůrka, poté mi ale rychle také dojde, komu patří ruka, přehozená přes mé tělo. Opět se ve mě vzedme vlna odporu. Nyní snad ještě větší, když si uvědomím, jak jsem se v posledních hodinách chovala. Sprostě mě očaroval! Štítivě ruku odstrčím a vyklouznu z postele. Venku je tma a já nemám ponětí, kolik může být hodin. Příliš na tom ale nezáleží. Po špičkách rychle zmizím z pokoje a vytratím se do své komůrky, kde dospím zbytek noci. Ráno se vstáváním nepospíchám, nakonec je to ale hlad, co mě vyžene z postele. Obléknu se, nikoliv do práce, ale do slušně vyhlížejících šatů, které mě zakrývají od krku až po kotníky. Dnes mám dovoleno jít ven a já si to chci užít. Ze skrýše v podlaze vytáhnu několik drobných mincí. Buď mi je dali zákazníci, nebo jsem je našla, nejsem žádná zlodějka. William pravděpodobně netuší, že nějaké peníze vůbec mám. Vyklouznu z pokoje a zamířím do kuchyně na snídani.

William - 08. března 2020 19:17

soukromá zpráva od William pro Snídaně proběhla v klidu. Byla jsi v kuchyňce sama. Nikdo tě nerušil. Kuchyňka byla opět čistá a nenacházeli si v ní sebemenší známky toho, co se tam předtím stalo. Samozřejmě, že upír poslal pro své uklízeče, aby se o to postarali. Nechtěl v ostatních působit rozruch. Znamenal by totiž špatný zisk. Cestou ven si také nikoho nepotkala, což bylo velmi dobré. Ještě by ti záviděli tvou chvilkovou svobodu a v některých by se zase našli podobní nepřátelé, jak byla Lýdie. Přitom ale Williama nesnášíš stejně jako oni. To on za to všechno může. Otevřít dveře a vyjít na čistý vzduch bylo něco naprosto nepředstavitelného. Chvíli ti trvalo, než sis přivykla dennímu světlu. Slunce příjemně svítilo a hřálo, na nebi nebylo ani mráčku a to všechno nasvědčovalo tomu, že dneska bude opravdu krásný den. Ulice na které jsi stála žila životem. Lidé věčně někam spěchaly. Zamyšlení a ponořeni ve svých myšlenkách. Nějaký malý chlapec prodával noviny. Nikdo jsi jej však nevšímal. Byla jsi z toho tak neskutečně hotová, že tě málem zajel kočár. Včas si mu však uhnula. Kam jen zajít? Obzvláště, když máš tolik možností. Volnost opravdu chutnala krásně.

Lorelai - 08. března 2020 20:30

soukromá zpráva od Lorelai pro Zadním vchodem opustím nevěstinec a ocitnu se na ulici. Zhluboka se nadechnu a s úžasem se rozhlížím. Svět lidí jsem neměla příliš možnost poznat. Velmi krátce po mém příchodu jsem padla do rukou Williamovi a od té doby jsem neopustila zdi nevěstince. Jsem tak zaujatá, že se málem nechám přejet kočárem, jen na poslední chvíli stihnu uskočit. Šál, který jsem měla položený na ramenou, si přehodím přes hlavu, abych se ještě více skryla před zvědavými zraky. Bez křídel nijak nevyčuhuji, jen jsem trochu drobnější a o něco hezčí, než lidské ženy. Vílu v sobě nezapřu. Neznám město a nemám cíl, vlastně je mi jedno, kam půjdu. Proto vyrazím ulicí a jen se rozhlížím. Hledám tržiště, prohlížím si domy ale i lidi. Jak žijí a pracují, právě tahle zvědavost mě sem dovedla.

William - 09. března 2020 15:02

soukromá zpráva od William pro Jsi tak plně zaujatá venkovním světem, který nabízí tolik možností. Fascinovaně si prohlížíš, lidskou módu. Nikdo ti nevěnuje pozornost. Tedy až na jednoho člověka, jehož pozornost neregistruješ, jelikož tě venkovní svět plně zaměstnává. Všechno vypadá tak úžasně. Cítíš se volná jako pták. Doufáš, že tě ještě upír pustí znovu ven. Mohla bys mu utéct? Znamenalo by to však, že by ses musela svých křídel vzdát. Byla bys to ochotna podstoupit? Netrvá to dlouho, kdy se na tržiště dostaneš. Jako kdybys vstoupila do jiného světa. Vidíš tu stát spoustu stánku. Je tu tolik barev. Někdo prodává ovoce a zeleninu, jiní zase krásné šaty. Neskutečně rozmanitost, která tě okouzluje. Nebo to je možná tím, že jsi po tak dlouhé době venku. Ač tak či onak, neodoláš a musíš si něco koupit.

Lorelai - 09. března 2020 19:39

soukromá zpráva od Lorelai pro Uchvácená procházím tržištěm a nadšeně se rozhlížím kolem sebe. Zastavím se u stánku s ovocem, který jsem cítila už na dálku. Sladké a šťavnaté. Vylovím z měšečku těch pár mincí, které mám, a přemýšlím, co si koupit. Všechno je tak lákavé, některé kousky jsem ještě nikdy neviděla. Nakonec si vyberu krásnou zralou broskev, zaplatím jí a s chutí se do ní zakousnu. Pokračuji dál a vychutnávám si šťavnatou dužinu, která se rozplývá na jazyku. Zdali mě někdo sleduje, to vůbec nevnímám. Jsem příliš zaujatá svým okolím.

William - 09. března 2020 20:03

soukromá zpráva od William pro Jeden poměrně opuštěný stánek, který je v úctyhodné vzdálenosti od ostatních tě neskutečně láká. Připadáš si jako můra, která je vábena světlem. Je to tím, jak se tam všechno tak zajímavě leskne. Když dojdeš blíž k němu, všimneš si, že se jedná o spoustu zajímavých amuletů. Je to neskutečně rozmanité. Nejsou tu jen amulety, ale i kameny a různé masti. Z pár amuletů cítíš magii, když se jich dotkneš, tak cítíš brnění prstů. ”Budete si přát?” Zeptá se starší žena, které zřejmě ten stánek patří.

Lorelai - 09. března 2020 20:23

soukromá zpráva od Lorelai pro Koutkem oka zahlédnu záblesk. Pootočím hlavu a uvidím stánek, zastrčený dál od všech ostatních. Přesto je ale nějakým zvláštním způsobem velmi lákavý. Váhavě přistoupím blíž a zjišťuji, že je plný amuletů ale i blyštivých kamenů, možná polodrahokamů, nebo něčeho podobného. ve vzduchu navíc cítím závan magie. Necítila jsem magií už celou dobu. Srdce mi při tom poskočí nadšením. "Máte krásné zboží." Usměju se na postarší ženu, na tváři okouzlený výraz. "Ale asi ne. Ne, děkuji, nemám peníze." Dodám rychle. Nechci ženu balamutit.

William - 10. března 2020 19:19

soukromá zpráva od William pro ”Jste upřímná. Toho si velmi vážím.” Pronesla a vykouzlila úsměv na tváři, který tam vydržel pouze chvíli. ”Lidé už na to zapomněli. Na upřímnost.” Zní pochmurně. Opatrně se dotkne tvojí ruky. ”Vyberte si něco. Berte to jako dar. Jako cenu za něco, co je naprosto normální… jen zapomenuté.” S tím tě nechá si vybrat. Jsi tak plně zaměstnaná, že si hned nevšimneš přítomnosti druhé osoby, té co tě celou dobu sledovala. Už v ruce držíš to, co sis vybrala. Upozorní tě na tvou osudnou chybu, že jsi tu zůstala, až píchnutí do ramene. Jako kdyby tě píchla včela. Jenže, když se podíváš, není to nic jiného než injekce. Mělo ti dojít, že to byla ošklivá past. Že se tě snažila jen zabavit, mezitím, co on využil situace. Všechno se s tebou začalo točit. Cítila jsi, že dlouho nevydržíš na nohou. Nikdo ti neměl v úmyslu pomoct. Do čeho jsi se to zase dostala. Můžeš se pokusit o útěk. Ale je ti moc dobře jasné, že daleko nedojdeš. Zvědavě si tě prohlížel. ”Omlouvám se holčičko, ale je to jen obchod.” Aspoň k tobě byla upřímná.

Lorelai - 10. března 2020 20:15

soukromá zpráva od Lorelai pro Na tváři mi vykvete něžný úsměv. Jsem tak ráda, že vidím i dobrou stránku lidského pokolení. "Jste velmi laskavá." Poděkuji ženě a natáhnu ruku po jemném náramku tvořeném křišťálovými korálky. V tom okamžiku však ucítím píchnutí v rameni. Překvapeně vzhlédnu a zjišťuji, že vedle mě stojí muž a já mám v ruce vraženou jehlu. Svět se se mnou zhoupne. Dlaněmi se opřu o pult před sebou. Snažím se mrkat, abych dokázala udržet oči otevřené. Jímá mě hrůza, protože netuším, co je onen muž zač. Co po mě chce? Udělám několik vrávoravých kroků, ale poté se mi zatmí před očima a já se zhroutím k zemi. Obestře mě temnota.

William - 11. března 2020 09:01

soukromá zpráva od William pro Probudila tě velmi nepříjemná zima. Její ledové jehličky se ti zabodávali do kůže. Chvíli ti trvalo, než si pochopila příčinu toho velmi nepříjemného pocitu. Otázkou však bylo, co jsi v té chvíli považovala za nejhorší. Byla jsi pouze oblečená ve spodním prádle. Přivázaná za nohy řetězy a hlavou dolů. Co tě probudilo byla ledová sprcha. Nic jsi neviděla, protože jsi měla zavázané oči, avšak za to jsi toho cítila. Hlavou dolů jsi byla kvůli tomu, aby ti mohli snáze brát krev. V obou zápěstích jsi měla zabodnutého něco ostrého, tipovala si to na jehly. Krk jsi měla jako v ohni, díky obojku a stejně jako v případě zápěstí do něj něco bylo zapíchnuté. "Ale, ale… kdopak se nám to probral. Šípková Růženka." Až nyní sis uvědomila přítomnost druhé osoby. Pohladil tě po břiše. "Brzy tvoje úžasná krev, bude naše." Tón jeho hlasu v tobě vyvolal neskutečnou hrůzu.

Lorelai - 11. března 2020 09:32

soukromá zpráva od Lorelai pro Probuzení je opravdu nepříjemné, když si ale uvědomím, v jaké jsem situaci,raději bych ještě spala. Jsem polonahá, promrzlá na kost, zavěšená hlavou vzhůru. Navíc cítím nepříjemné píchání na zápěstích a na krku. Trhnu sebou, když uslyším neznámý hlas, začnu panikařit a zmítat se v poutech. Jediné, čeho však dotáhnu, je více bolesti. "Na co chcete moji krev? Prosím, nechte mě být. Nikomu nic neřeknu." Hlas mám tenký a vyděšený. Děsím se toho, co se mnou chtějí udělat. Ani netuším, co jsou tihle lidé zač.

William - 11. března 2020 17:27

soukromá zpráva od William pro ”Nejsi v pozici se na cokoliv ptát, holubičko.” Mlaskl nespokojeně tvůj věznitel. Cítila jsi jak zkoumal obojek ve tvém krku a pohl přitom s jehlou. ”Za chvíli to bude. Nechceme tě přece zabít.” S tím tě poplácal po tváři. Ani nevíš, jak dlouho to trvalo. Připadalo ti to jako věčnost. Bylo ti strašně zle. Ještě snad hůř, než když si bral tvoji krev upír. Možná za to mohl fakt, že jsi byla hlavou dolů moc dlouhou dobu. Tvůj věznitel ti sundal věci nejdříve z rukou, celkem dost neurvale, že jsi byla nucena vykřiknout bolestí. Zdálo se, že se mu to líbí. Avšak u krku byl o něco opatrnější. ”Teď si budeš moct na chvíli odpočinout.” S tím tě nechal o samotě. Nenamáhal se s tím, aby tě dostal do pohodlnější polohy. Nebo tě zbavil šátku, co jsi měla na očích. Nebyla jsi schopná hýbat rukama, takže jsi měla pocit, že je vlastně ani nemáš. Jediné nepříjemné tepání vycházející z míst ve kterých byly zabodnuty jehly, dokazovaly jejich skutečnost. Krk byl stále v jednom ohni.

Lorelai - 11. března 2020 17:32

soukromá zpráva od Lorelai pro Cítím, jak mi začíná ubývat sil. Jsem stále malátnější a malátnější. Bolest mě zcela pohltí. Musel mi vzít opravdu hodně krve. Je mi zle a v krku mám sucho. Potřebovala bych se napít. Konečně to však vypadá, že je se mnou muž hotov. Zaúpím bolestí, když mě zbaví jehel v rukou. Počíná si dost neurvalo, jako kdyby mu moje bolest činila potěšení. Potom přijde na řadu obojek, u něj je už opatrnější. I když ho však sundá, mám pocit, že mi hrdlo musel něčím spálit. Nechá mě viset hlavou dolů a odejde. A já ani nemám sílu žadonit o pomoc. Prostě jen visím, chvílemi se propadám do bezvědomí, pak zase procitám. Možná je to tím, že visím hlavou dolů, mozek má dost krve a nedovolí mi ztratit vědomí. Jen čekám a přeju si, abych už byla mrtvá.

William - 11. března 2020 17:49

soukromá zpráva od William pro Jsou to kroky, které tě vrátí zase do vědomí. Musela jsi být opět na chvíli mimo. Řetězy, co tě drží za nohy nahoře někdo pomalu stahuje dolů. Ten kdo je u tebe, ti začne přidržovat hlavu, aby ses nezranila. ”Nech si ten šátek na očích. A o nic se nepokoušej, jinak tě to bude opravdu mrzet.” Varuje tě mužský hlas s jasným příslibem násilí a začne ti upravovat pouta na rukou. Přesněji ti ruce stáhne za záda a obejme je pevně svou rukou. Popojde s tebou pár kroků a zastavíte se u židle, která je zřejmě ve stejné místnosti co ty, pomůže ti se na ní posadit. Následně tě donutí, aby jsi ruce položila na opěrky a ty ti zaváže řetězy. To stejné udělá v případě nohou. Nemáš sílu jim odporovat a stejně bys nebyla schopná útěku potom, co ti vzali tolik krve. ”Mám tu pro tebe něco k jídlu. Pověz mi, co bys byla ochotná udělat, abys něco dostala k jídlu?”

Lorelai - 11. března 2020 17:53

soukromá zpráva od Lorelai pro Netuším, kolik času uteklo. Z letargie mě vytrhne zvuk kroků. Krátce na to cítím, že mě někdo sundává dolů. Poměrně něžně, ale neopomene mi připomenout, že se nemám o nic pokoušet. Jako kdybych na to vůbec měla sílu. Za chvíli se ocitnu připoutaná k židli. Hlava mi padá na stranu a je nesmírně těžké udržet se při vědomí. "Mám hroznou žízeň." Zašeptám slabým, zlomeným hlasem.

William - 11. března 2020 18:01

soukromá zpráva od William pro ”Tak, krasotinka, má žízeň.” V jeho hlase slyšíš pobavení. Něco houkne na toho, co tě sundal dolů. Zaslechneš kroky, jak se ta osoba objeví v místnosti. Něco si mezi sebou řeknou. Nevíš přesně který z nich, tě chytne za bradu, upraví tvou hlavu dle potřeby a donutí tě rozevřít ústa. Pocítíš u svých úst hrdlo lahve, ale dle toho jak to smrdí, tak to čistá voda nebude. Což se potvrdí i v další chvíli, kdy ochutnáš obsah. Pálení hrdla se mnohonásobně zvětší. Jako kdyby tě nutili pít samotnou lávu. Bráníš se tomu, ale jsou v přesile a nakonec do tebe dostanou celý obsah. Musí se jednat o alkohol, jehož účinek se začne po celém těle rozlévat. Bolest hrdla začne ustupovat a cítíš se neskutečně otupělá. ”Lepší?” S tím ucítíš, jak ti jeden z nich začne sahat pod podrsenkou pravé ňadro. ”Pověz mi, co za to dostanu, krasotinko.” Je jasné o co mu jde. O to stejné, co každému chlapovi.

Lorelai - 11. března 2020 18:13

soukromá zpráva od Lorelai pro Napít dostanu, ale voda to rozhodně není a hrdlo mě pálí snad ještě víc. Muž do mě musel nalít celou láhev a já jsem náhle ještě malátnější. Po takové ztrátě krve bych se opila i po pár panácích, takhle můžu být ráda, že ještě vůbec dýchám. Jazyk se mi plete a žízeň je ještě horší. "Hovno." Hlava mi padne dopředu, prostě jí nedokážu udržet. Všechno se se mnou točí a začíná se mi zvedat žaludek.

William - 11. března 2020 18:21

soukromá zpráva od William pro ”Hovno… ta je teda pěkně držkatá.” Pronesl ten, co tě předtím držel za bradu a poplácal přitom svého kolegu. ”Máš kurva štěstí, že nejsem otec. Litovala bys toho, ty jedna mrcho.” S tím ti vrazil pořádnou facku. Pálila tě tvář a v hlavě ti ještě více hučelo. Znamenalo to tedy, že by ti jeho otec udělal ještě něco horšího? Byl to ten, co tě unesl? Proč ti vlastně nechávají šátek na očích? ”Nech ji. Má dost. Můžeš s ní blbnout, až bude víc funkční.” Aspoň jeden z těch dvou je moudřejší.

Lorelai - 11. března 2020 18:29
	soukromá zpráva od Lorelai pro Tvář mě pálí a já mám problémy udržet žaludek na místě. Všechno se se mnou točí, už ani nejsem schopná mluvit. V tuhle chvíli bych si opravdu přála zemřít. Nakonec už to nevydržím a začnu dávit všechen ten alkohol, který do mě nalili. Uleví se mi bohužel jen částečně.

William - 11. března 2020 19:26

soukromá zpráva od William pro Když začneš zvracet, tak se rozhodnou tě nechat na pokoji. Jen tak tak uhnou, aby obsah tvého žaludku neskončil na nich. Netrvá to dlouho a konečně tě obejme přátelská náruč bezvědomí. ”Mám pro tebe vodu.” Pronese ten, co byl k tobě mírnější a přiloží láhev k tvým ústům. Tentokrát je to skutečně voda. Nevíš jak dlouho jsi byla mimo a ani jsi nepostřehla jeho příchod. ”Opatrně.” Prohlásí poté, co se zakuckáš z toho, jak jsi ji lačně hltala. ”Mám tu i něco k jídlu. Kaši. Chtěla bys nebo to nejsi schopná do sebe dostat?” Zeptá se vzhledem k tomu, že jsi předtím zvracela. Je hodný a opatrný. Sice tomu druhému předtím pomáhal s tím, aby do tebe dostal alkohol, ale teď se chová úplně jinak. Možná by ti mohl pomoct.

Lorelai - 11. března 2020 19:37

soukromá zpráva od Lorelai pro Konečně se mě zmocní bezvědomí a já se mu radostně podám. Probouzí mě hlas jednoho z mužů, je ale mnohem mírnější. Hltavě se napiju a konečně tak svlažím hrdlo.Hlava mě bolí a žaludek mám jako na vodě. Kaši potřesením hlavy odmítnu. Okamžitě toho však lituji, protože ten pohyb mi způsobí spoustu bolesti. Jsem slabá jako moucha. Vím, že bych se měla najíst, ale obávám se, že další sousto bych ze sebe obratem vyhodila. Raději tedy nebudu riskovat. "Prosím, pomoz mi." Zašeptám nakřáplým hlasem.

William - 11. března 2020 20:26
	soukromá zpráva od William pro ”Nemůžu.” Pronese smutným hlasem, jako by jej to netěšilo a vlastně mrzelo. ”Je to moje rodina. A v rodině držíme při sobě, ač se nám jakkoliv příčí její fungování.” S tím vodu schoval. Neměl však v úmyslu odejít. Zaslechla si šoupání židle, na kterou se posadil. ”Jak se jmenuješ?” Zeptal se s neskrývaným zájmem v hlase.

Lorelai - 11. března 2020 20:54
	soukromá zpráva od Lorelai pro Moje naděje pohasne a já opět svěsím hlavu. "Jsem Lorelai." Představím se a zachvěju se. "Je mi hrozná zima. Proč mě tu vlastně držíte? NA co chcete mojí krev?"

William - 11. března 2020 22:21

soukromá zpráva od William pro ”Lorelai. Pěkné jméno.” Své ti však neměl v úmyslu prozradit. ”Ah. Jistě.” Během chvíle přes tebe přehodil deku. Divně smrděla, ale bylo ti díky ní o něco tepleji. ”Jsi víla. Nemáš sice křídla, ale tvoje krev je magická. Na černém truhu se skvělé prodává. Dělají se z ní různé lektvary.” Vysvětlí ti a pak se zarazí. ”Krucinál. Tohle jsem ti neměl říkat.” Takže tě unesli, aby tě zneužili. Už od samého začátku, co ses objevila v tomto světě, tak tě všichni jen zneužívají. Nejdřív upír a teď oni. Je možné, že by tě upír šel zachránit? Kolik je tak hodin? Možná si myslí, že jsi utekla a rozhodla se obětovat svá křídla.

Lorelai - 11. března 2020 22:44

soukromá zpráva od Lorelai pro Dostanu deku, ale jinak je to čím dál černější a černější. "Takže mě tady budete držet a vysávat mě, dokud neumřu, je to tak?" Muž, nebo možná spíš mladík, nezní, že by s tímhle zacházením souhlasil. Možná, že když mu vmetu do očí krutou pravdu, tak pochopí, jak špatné to je. Lidské pokolení je pro mě jedno obrovské zklamání. Jsou hamižní a malicherní a nebojí se použít i ty nejčernější praktiky, aby dosáhli svého. "Proč ta páska přes oči?"

William - 11. března 2020 23:00

soukromá zpráva od William pro ”Obávám se, že ano.” Nebyl vůbec nadšený, že něco takového musel přiznat. Nechtěl ti však mazat med kolem pusy, když pravda byla tak neskutečně krutá. ”Aby jsi nám neviděla do tváře.” Odpoví ti s povzdechem. Ještě by nejspíše něco dodal, ale to by někdo nesměl vtrhnout do místnosti. ”Drž už hubu, ty idiote. Cos jí řekl?” Hlas patřil tomu stejnému muži, který z tebe vysával onu krev. Zaslechla jsi, jak tomu chudákovi, co k tobě byl hodný dal pořádnou facku a ten potom odešel pryč z místnosti. Nechávajíc tě na pospas tomu muži. ”Co pleteš klukovi hlavu, ty jedna čubko.” S tím ti jednu pořádnou vrazil a to tak, že jsi společně s židlí na které jsi byla připoutána, spadla. Hlava ti zaduněla o zem. Bylo ti na omdlení a cítila si, jak ti po tváři teče krev. Muž tě následně zvedl s židlí zpátky. ”Ještě jednou se o něco takového pokus a nepřej si mně. Je ti to jasné?”

Lorelai - 12. března 2020 11:06

soukromá zpráva od Lorelai pro Než stihnu zjistit něco víc, vyruší nás druhý muž, ten krutý. Praštím toho, který je ke mě hodný a poté ho vyhodí z místnosti. Já taky jednu chytnu, takovou až se i s židlí převrátím. V hlavě mi tepe bolestí a cítím, jak mi po spánku stéká krev. "O co se nemám pokoušet? Ptal se mě, tak jsem mu odpověděla." Opět je mi zle. Tahle situace pro mě vůbec nevypadá dobře. "To mě tu takhle hodláte držet dokud nebudu mít v těle jedinou kapku krve?"

William - 15. března 2020 11:18

soukromá zpráva od William pro ”Vzdorovitá.” Pronese pobaveně. ”Však tě to brzy přejde.” Dotkne se té tváře, nejdříve jako kdyby jí pohladil a následně tě pevně sevře bradu, až to bolí. ”Hodlám tě tu držet dlouho. Vím moc dobře, že tvoje tělo regeneruje.” Nakloní se k tobě, cítíš jeho dech, je nepříjemně blízko. Uvolnil ti pouta na rukou a sundal ti z očí šátek. Chtěl, aby si viděla jeho tvář. Tvář svého věznitele a mučitele. Věděl moc dobře, že jsi vyčerpaná a nejsi schopná mu jakkoliv ublížit. ”Syn ti připravil kaši a ty jí také sníš. Je ti to jasné?” S tím ti podal dřevěnou misku a lžíci. Pokynul ti, aby ses pustila do jídla. ”Můžeš si vybrat… buď to půjde po zlém nebo po dobrém.”

Lorelai - 15. března 2020 13:22

soukromá zpráva od Lorelai pro Chci ucuknout, ale muž mi pevně sevře bradu. Konečně mi ale sundá nejen šátek, ale i pouta na rukou. Nenávistně si ho prohlížím a mnu si přitom ztuhlé ruce. Zápěstí mám pořezaná od provazu, víly jsou prostě citlivé. Chvíli váhám, než si od něj vezmu misku s kaší, vypadá nevábně a já mám žaludek stále stažený. Krátce zvednu oči ke svému vězniteli a poté po něm misku mrštím. "Naser si!"

William - 16. března 2020 00:29

soukromá zpráva od William pro Věznitel stihne včas uhnout letící misce. Na jeho tváři spatříš pobavení. ”Vtipné. Velice působivé, ale naprosto hloupé.” S tím výraz v jeho tváři ztvrdne a v očích se zlověstně zableskne. Přistoupí k tobě a chytne tě za ruku, přitáhne si tě k sobě. Donutí tě couvat, až nejsi schopná, jelikož ti brání zeď. Rukou si zajede k pasu, kde má schovanou dýku a tu ti přitiskne ke krku. ”Pamatuj si, že tvoje krev je vzácná. Avšak ne tvoje tělo, můžu ho zhyzdit. Docílit, abys měla jizvy, jako vzpomínku.” Cítíš v jeho očích chtivost, neskutečnou touhu to udělat. Touhu přejet ostrým nožem po tvém těle. Jistě by do něj zajel, jako nůž do másla. Cítíš, jak se na krku objevila drobná ranka, když přitlačil. ”Jsi můj teď můj majetek. Je ti to jasné?”

Lorelai - 16. března 2020 10:18

soukromá zpráva od Lorelai pro Couvám před mužem, dokud už není kam. Toho, že jsem po něm mrštila jídlo, jsem litovala už v okamžiku, kdy miska teprve letěla vzduchem. Mám z muže skutečný strach. Nepochybuji o tom, že své výhrůžky myslí opravdu vážně. Ucítím, že mi po hrdle stéká kapka krve. Skoro neznatelně přikývnu, rty pevně sevřené. Do očíse mi derou slzy. Nechci tady umřít. "Ano." Řeknu tichým, zlomeným hlasem.

William - 19. března 2020 00:13

soukromá zpráva od William pro ”Takhle se mi líbíš. ” Vycenil na tebe zuby přípomínajíc tak úsměv. Nožem lehce pohnul a způsobil ti tak na krku lehký krvácející šrám. ”Ukaž, jak si poslušná a vykuř mi ho.” Rozkázal ti. Nůž stále však ještě neschoval, ale aspoň ti ho už nedržel u krku. ”Vím, že pracuješ ve vykřičeném domě. Určitě to s pusou musíš pěkně umět. Tak dělej, předveď se.” S tím se ještě zastavil a nožem ti ještě zamával před obličejem. ”Opovaž se mi ukousnout nebo o cokoliv jiného, protože pokud se nevrátím z pokoje, tak mají rozkaz tě zabít.” Varoval tě a konečně nůž schoval k pasu. Rozepnul si kalhoty a čekal, až se chopíš plnit jeho rozkaz.

Lorelai - 19. března 2020 08:04

soukromá zpráva od Lorelai pro Srdce mi stále splašeně buší. Po krku mi stéká stružka krve. Rozhodnu se raději neprovokovat a pro tuhle chvíli poslechnout. Z mého věznitele se mi zvedá žaludek, ale není první a určitě ani poslední, koho budu kouřit. Kleknu si před ním, jsem ráda, že nůž zmizel. Zhluboka se nadechnu a poté muži, roztřepenými prsty, rozepnu kalhoty. Příliš si jeho výbavu nepřihlížím. Rovnou ho vezmu si ruky, a zkušeně začnu honit. Chci, aby alespoň trochu ztvrdnul, než ho vezmu do úst.

William - 19. března 2020 11:15

soukromá zpráva od William pro "Jsi hotový poklad." Pronesl zastřeným hlasem. "Hotový zlatý důl." Pokračoval. Hrála sis s jeho údem a on si to neskutečně vychutnával. Byla léta praxe a spousta odříkání, ale byla.jsi v tom opravdu dobrá. "Jsi nejen úžasná zásobárna krve, ale taky víš, jak pořádně uspokojit chlapa." V obdobném duchu, jsi byla majetkem upíra. Ale aspoň na rozdíl od tohoto zlotřilce se snažil, abys nedošla k úhoně. "Dost bylo dlachnění. Teď si ho pěkně strč do pusy." Rozkáže. Měla jsi v ústech spoustu penisů, ale tenhle ti přišel nejhorší. Dělalo se ti z něj na nic. Vypadal však jako všichni ostatní, nějak se nelišil ani chutí. Ale i tak ti bylo na nic. Naštěstí jsi tu chvíli nevolnosti překonala a začala plnit jeho potřeby.

Lorelai - 19. března 2020 11:27

soukromá zpráva od Lorelai pro Dokud ho můžu jen honit, tak to ještě jde. Trochu jsem doufala, že ho dokážu udělat jen rukou. Jenže můj věznitel chce víc a tak mi nakonec nezbývá nic jiného, než vzít ten odporný masitý klacek do úst. Není nijak extra velký, řekla bych, průměrný, dokonce ani nezapáchá jinak, ale i tak se mi z něj dělá neskutečně špatně. Jsem ale profesionál a tak pokračuji v práci, ač odporná mi přijde, dokud necítím, že muž bude brzy hotový.

William - 19. března 2020 14:08

soukromá zpráva od William pro Netrvá to dlouho, než se díky tvé úžasné péči udělá. Těsně před koncem si neodpustil tě chytit za hlavu a ještě si určit tempo. "Za tohle sis vysloužila oblečení, pořádnější jídlo." Pronesl poté, co si zapnul kalhoty. "Nejsem tak necitelný" V jeho hlase zaznělo pobavení. Pak došel ke dveřím, zabušil na ně a ty se otevřely. Následně do nich vešel a nechal tě o samotě. Mohla sis tak lépe prohlédnout své vězení. Dle toho, jak to tu zapáchalo a vypadalo, bys s jistotou řekla, že se jedná nejspíš o nějaký sklep. Na zemi v rohu u zdi se nacházela stará matrace, na ní byla položená deka a polštář, který zažil lepší časy. Uprostřed místnosti se nacházela židle, ke které si předtím byla přivázána. Ze stropu visely řetězy, kterými jsi měla připoutané nohy. Nikde jsi však neviděla ten stroj, co ti bral blahodárnou tekutinu Museli ho odnést. Začínala ti být nepříjemná zima. Jako na zavolanou se otevřeli dveře, viděla jsi zakukleného muže, který ti na postel položil oblečení a na něj nakrájené různé ovoce na talíři. "Najez se. Pokud tak neučiníš stihne tě trest." Z jeho hlasu bylo patrné, že se ti to ani v nejmenším nebude líbit. Stál tam a pozorně tě pozoroval. Nehne se odsud, dokud nebude talíř prázdný.

Lorelai - 19. března 2020 15:55

soukromá zpráva od Lorelai pro Jsem nesmírně ráda, když můj věznitel odejde. Mám tak chvíli na to, abych si své vězení prohlédla.Moc veselý pohled to ale není. Můj pokojík v nevěstinci byla proti tomu luxusní komnata. Špinavá, matrace, děsivé řetězy a židle. Trhnu sebou, když se znovu ozve klíč v zámku. Dovnitř vejde zamaskovaný muž a přinese mi jídlo a oblečení. Chvíli tam jen stojím a váhám, potom mi ale dojde, že on neodejde, dokud se nenajím. Alespoň, že vědí, co jím. Přiblížit se do blízkosti muže mi není příjemné, ale posadím se na okraj matrace a vezmu talířek. Ovoce vypadá opravdu dobře. Jsem tak hladová, že se při jídle snad ani nenadechuji. Talířek je během chvilky prázdný a já ho podávám maskovanému muži. Jsem hodná.

William - 21. března 2020 00:12

soukromá zpráva od William pro Když jsi jídlo dojedla, vzal si prázdný talíř a odešel. Nechal tě samotnou. Mohla ses tak v klid převléct. Poté, co jsi to udělala tě přepadlo vyčerpání a ty ses stěží došourala k posteli. Lehla sis, zakryla se dekou a po chvíli usnula. Nebyl to však klidný spánek. "Utekla jsi!" Zasyčel velmi povědomý hlas upíra. Náhle se ocitla v jeho pokoji. Na malou chvíli sis mohla myslet, že jsi v bezpečí. Ovšem pohled na tvé nohy, jak se nedotýkají země, hovořil pravý opak. "Myslíš si, že tě to kouzlo, které tě ukrývá, dlouhou dobu vydrží? Je to opravdu naivní." S tím k tobě dojde a chytne tě za tvář. Upřeně se ti dívá do očí. V těch jeho vidíš vztek a zároveň neskutečný hlad. "Dej mi jediný důvod, proč bych tě neměl zabíjet."

Lorelai - 21. března 2020 08:16

soukromá zpráva od Lorelai pro Převléknout se je ta poslední kapka. Jakmile tak učiním, přepadne mě strašlivá únava. Došourám se k matraci a skoro okamžitě usnu. Na okamžik mám pocit, že jsem zpátky v nevěstinci. Upír, jeho hlas i pokoj, všechno se zdá být tak reálné. Vydrží to ale jen do okamžiku, než pohlédnu na zem, a zjistím, že se moje nohy nedotýkají podlahy. Zaplaví mě Williamův vztek, ale také nově vlastní zloba, nad celou tou nespravedlností. Prudce jeho ruku odstrčím. "Utekla? Tohle si myslíš? Ne! Unesli mě!" Každé slovo po něm plivnu jako urážku. "Nějací muži mě na tržišti omráčili. Teď mě drží v řetězech v nějakém sklepě, vysávají mě do sucha, kvůli mojí krvi. A to všechno je tvoje vina!" Je skoro osvobozující vmést mu to do tváře. "Takže mě teď buď zabij, protože mi tím uděláš laskavost, a nebo mě nech se alespoň v klidu vyspat. Ať mám sílu na další odběr!"

William - 21. března 2020 15:31

soukromá zpráva od William pro "Unesli tě?" Zopakuji po ní nevěřícně. Je to samozřejmě možné. Ovšem naprosto hloupé. Nikdy mně nenapadlo, že se nějaký pošetilec pokusí mně oloupit. Byl jsem přeci jen velmi nebezpečná bytost, ze které měli všichni strach a přesto tu byl nějaký hlupák. ”To dost mění situaci.” Pronesu a pustím její tvář. Usadím se na své posteli. ”Jsi schopná mi je nějak popsat? Nebo mi dát nějaké vodítko, které by mně k tobě dovedlo?” Zeptal jsem se a naklonil hlavu na stranu, upřeně ji prohlížel. ”Tedy pokud ti to vězení nepřijde mnohem lepší, než to mé?” Na tváři se mi objevil úšklebek.

Lorelai - 21. března 2020 15:43

soukromá zpráva od Lorelai pro "Černovlasý muž v tmavém oblečení. Stačí ti se na něj podívat a víš, že je zlý. Ale není sám, zřejmě je to otec, ti ostatní mi přišli mladší, pravděpodobně to jsou synové." Snažím se vymyslet, jak by mohl William ty muže najít. Potom si však na něco vzpomenu. "Byla jsem na tržišti, nějaká žena tam měla stánek, stranou od ostatních. Vonělo to tam magií. Byla ke mě milá, ale pracovala s nimi. Ta bude vědět, co jsou zač."

William - 21. března 2020 16:04

soukromá zpráva od William pro Jsem opravdu rád, že mi popsala toho chlapa. Znamenalo to, že chce, abych jí odsud dostal. A že jí někdo ukázal, že já se k ní chovám ještě lépe, než by se mohlo zdát. Popis toho chlapa mi, ale moc neřekl. Takových idiotů běhá po tomto městě spousta. Samozřejmě fakt, že ten idiot má nějaké děti, by mi mohl pomoct. Ale zmínka o tržišti a té babizně mi dá poměrně dobré vodítko. Moc dobře vím o koho se jedná. ”Budu se snažit, co nejrychleji to půjde tě odsud dostat.” Slíbím jí. ”Svěř se mi...” Postavím se na nohy a dojdu k ní. ”... jak mi projevíš vděčnost za záchranu?” Zvědavě si ji prohlížím. Samozřejmě, i když jsem naprosto ignoroval její obvinění toho, že její únos je vlastně moje, neuniklo mi to.

Lorelai - 21. března 2020 16:19

soukromá zpráva od Lorelai pro Pevně sevřu rty, když se William začne dožadovat nějakého vděku. Mám sto chutí mu plivnout do tváře. "Zkus mě nejdřív najít. Teprve pak budu přemýšlet nad tím, jestli mi za nějaký vděk stojíš." Odseknu zlostně a založím si paže na hrudi. Tohle všechno je jeho vina a on po mě ještě chce, abych mu byla vděčná za záchranu. Mám sto chutí ho poslat k šípku. "Teď mě pošli zpátky do mého těla. Potřebuji si odpočinout."

William - 22. března 2020 01:35

soukromá zpráva od William pro ”Nevztekej se, nesluší ti to.” Houknu na ní pobaveně. ”Nemluvě o tom, že kdybych to udělal třeba...” Chvíli jsem přemýšlel. ”... že by mi na tobě záleželo, tak bys o mně začala smýšlet jinak a já věřím, že se ti líbí mně považovat za zlotřilce.” Dodám. Avšak uznávám, že to opravdu částečně je právě z toho důvodu. Chybí mi tady její přítomnost. To její vztekání, ta její vzpurná povaha. ”Aby sis nemyslela, že jsem naprostý parchant.” S tím se jí dotknu a přitisknu jí k svému tělu, které by se dalo předpokládat, že bude ledové… tak naopak příjemně hřálo. ”Podělím se s tebou o svou sílu, abys to byla schopná zvládnout a případně někomu nakopala prdel.” S tím jí políbím. Samozřejmě, že to jinak nejde a já si to neskutečně vychutnávám. Může cítit, jak se do jejího těla vlévá energie. A jak už není pouhou slabou mouchou, jako předtím.

Lorelai - 22. března 2020 08:08

soukromá zpráva od Lorelai pro Na Williama stále hledím s odporem. Ten se ještě zvětší, když mě k sobě upír přitáhne a obejme mě. Cuknu sebou, aby bylo jasné, že s tímhle rozhodně nesouhlasím. Ale vytrhnout se asi skutečně nesnažím. Ani nevím, jestli je to tu možné. Je tohle můj sen, nebo jeho? Cítím, jak se mi do těla vlévá teplo. Je to příjemné, už se necítím jako na umření. Můj věznitel bude mít radost, až zjistí, že jsem se tak rychle zregenerovala a on mě může znovu vysávat. "Díky." Zabručím a odtáhnu se.

William - 23. března 2020 00:54

soukromá zpráva od William pro ”Nemáš zač. Snaž se neumřít.” Pronesu pobaveně, uvnitř však cítím jistý náznak obavy. Občas dokáže být neskutečně vzpurná, mně to přijde naprosto rozkošné. Ovšem ne všichni jsou jako já. Nemluvě o tom, že si nešlo nevšimnout zaschlé krve na její tváři, jak v oblasti krku, tak na hlavě. ”Zatím.” Pronesu a zmizím. Ještě chvíli je obklopena temnotou. Užívá si spánek beze snů. Než následně procitne. *** S probuzením, které jí čekalo, nejspíše nepočítala. Nenacházela se na oné matraci. Nýbrž naprosto ve zvláštní pozici v sedě na něčem, co bylo na způsob křesla, byla k tomu připoutána a na očích měla opět šátek. Její nohy byly zafixované v roztažené poloze pro snadný přístup k intimním místům. Konstrukce křesla znemožňovala jakékoliv pokusy o přitažení nohou k sobě. Trup těla byl zajištěn polstrovaným opěradlem proti pohybu. Je velmi pravděpodobné, že to předtím sloužilo jako lékařské křeslo, ale bylo to vylepšeno pro jiné účely. Nepříjemným zjištěním pro ní mohl být fakt, že byla úplně nahá. Ono překvapené zjištění jí neskutečně zaskočilo, protože až pak si uvědomila přítomnost dalších osob. ”Normálně jí ho tam strč a začni ji šukat.” Zavrčí na ní dle hlasu, který je až nepříjemně známý, ten parchant. ”Ale tati… já nechci. Nenuť mně.” Zaúpí zoufale ten, který se doposud choval jako jediný mile. ”Pokud to neuděláš, budu jí nucen ublížit. A věř mi, že to oproti tomu, že jí teď ošukáš… bude opravdu mnohem horší.” S tím opět pocítí ostří nože na svém těle, tentokrát v oblasti prsou. Nepříjemně to studí, nemluvě o tom, jak je to velmi děsivé. Až v neposlední řadě jsi slyšela tiché vzlyky jeho syna. Zhruba jak vypadá křeslo

Lorelai - 23. března 2020 08:00
	soukromá zpráva od Lorelai pro Probouzíme se a chvíli mi trvá, než si uvědomím, co se děje. Jsem opět slepá a spoutaná. Nyní jsem ale ještě ke všemu nahá a připoutaná k nějakému křeslu. Co mě vyděsí jsou hlasy. Poznávám je a není třeba se příliš domýšlet, na co se chystají. Trochu se napnu v poutech, abych dala najevo, že jsem pro vědomí. Mám ale strach, ostrý nůž je dostatečnou hrozbou.

William - 24. března 2020 00:22

soukromá zpráva od William pro "Ale, podívej se, kdo je vzhůru." Pronesl pobaveně parchant a přejížděl přitom nožem po tvém těle. ”Otče,... nech ji, prosím na pokoji..” Zaúpěl zoufale jeho syn. Ten to však ignoroval a jako důkaz vážnosti slov, tě pořezal na paži. Vykřikla si bolestí, jeho syn se dal do pláče. ”Jestli to neuděláš, tak do ní budu řezat a budeš ji mít na svědomí.” Z jeho hlasu bylo jasné, že to myslí naprosto smrtelně vážně. Jeho syn to pochopil. Smutné na té celé situaci byl fakt, že byl, i přesto jak se mu celá ta situace nelíbila, vzrušený. ”Omlouvám se.” Zašeptal tiše, mezitím co ti ho vrazil mezi nohy a začal opatrně přirážet. Jako by se bál, že by ti mohl ublížit. Vzlykal přitom jako malý kluk.

Lorelai - 24. března 2020 07:52

soukromá zpráva od Lorelai pro Muž svou výhrůžku skutečně náplní, když mě zrání na paži. Vykřiknu bolestí a mladík se konečně podvolí. I kdybych mohla, tak se nyní nebráním. Dělá se mi špatně při pomyšlení, k čemu otec nutí svého syna. Náhle opravdu doufám, že si William pospíší a brzy pro mě přijde. Zatnu zuby a snažím se oprostit od svého těla. Mladík možná je vzrušený, ale já nikoliv, každý pohyb mě bolí. Ale stejně jako s Williamem, jsem za tu bolest vděčná.

William - 24. března 2020 12:16

soukromá zpráva od William pro Připadalo ti to jako věčnost. Jako kdyby záměrně kvůli této chvíli čas zpomalil a prodlužoval tvoje utrpení a nejen tvoje. Chlapec prosil svého otce, aby mu dovolil toho bláznovství nechat, ale on neúprosně trval na svém. Chlapec se zdál být panicem. Měla jsi spoustu mužů a tak jsi to byla schopná poznat z jeho rozpačitých pohybů, z toho jak do tebe pronikal s obavou. Naštěstí tak jako všechno i toto skončilo. Chlapec dle rozkazu svého otce do tebe udělal. "Nech ji, už prosím tě na pokoji." Zaúpěl zadýchaně, když od tebe pár kroků ustoupil. Jeho hlas byl odhodlaný. Reakcí na to bylo zatleskání. "Gratuluji synu, je z tebe muž. Obleč se a laskavě vypadni." Zavrčel rozkaz. Syn měl v úmyslu se mu vzepřít, ale nakonec jen posbíral svoje věci a nakonec zmizel. Nechal tě bezbrannou v jeho rukách. "Ukojila jsi potřebu mého syna a teď ukojíš mou." S tím jeho prsty začaly dráždit tvůj klín.

Lorelai - 24. března 2020 12:42

soukromá zpráva od Lorelai pro Trvá to neuvěřitelně dlouho. Cítím, že mladík tohle dělá poprvé, je mi ho skoro líto. Jak traumatizujíc pro něj musí být, když má takového otce? Jenže pro mě je to traumatizující zrovna tak. Konečně je po všem a já úlevně vydechnu. V útrobách mě hřeje mladíkovo semen. Jestli jsem si však myslela, že tím to pro mě končí, tak jsem se spletla. Trhnu pouty, když se mě muž dotkne. Jeho dotyk je mi odporný. Bylo ale jen otázkou času, než k tomu dojde a on se mě rozhodne znásilnit.

William - 24. března 2020 18:26

soukromá zpráva od William pro Čekala jsi na to, že ho do tebe vrazí a začne tě zuřivě šukat. Že budeš tiše trpět až to skončí. Nasvědčovalo to tomu, ale něco se změnilo, když si zaslechla jak si sundává kalhoty celý vzrušením bez sebe. Jenže se k vašim uším donesl odněkud z vrchu výbuch a poté se k tvým uším donesli výstřely. "K čertu." Prohlásil a oblékl se. "Zdá se, že tu máme návštěvu." Pronesl vážně. "Možná tě přišel někdo zachránit. Asi by byla potřeba, ho nějak zabavit." Nestačila ses divit, co svými slovy myslel, protože ses hned dozvěděla odpověď. A to v podobě nože, který ti vrazil do břicha a ještě s ním ráně párkrát zahýbal. Ze rtů ti vyšel bolestný výkřik. Bolelo to. Tak neskutečně to bolelo. Nevytáhl ho z tebe, nechal ho ve tvém břiše a zmizel. Cítila jsi, jak z tvého břicha se řinula krev, jak tě síly, které jsi předtím získala díky Williamovi opouští. Umírala jsi. Tohle nebylo škrábnutí, které ti udělala Tygřice, tohle bylo mnohem horší. Zaslechla jsi kroky. Někdo vešel do místnosti. "Kurva." Ten hlas ti nic neříkal. Ale byla jsi hned zbavená pout. Bolest byla šílená, když tě vzal do náruče. Nechal nůž v ráně, protože si moc dobře uvědomoval, že bys mohla vykrvácet.

Lorelai - 24. března 2020 18:37

soukromá zpráva od Lorelai pro Slyším, jak se muž svléká, ale než k něčemu stihne dojít, ozve se odněkud shora výbuch a další hluk. Srdce mi poskočí a muž se začne spěšně oblékat. Když však mluví o tom, že by měl mého zachránce nějak zabavit, vůbec netuším, co má na mysli. To však brzy zjistím, když mi do břicha vrazí nůž. Bolest je to strašlivá, zaskučím jako raněné zvíře, ale to už je můj věznitel na odchodu. Ponechá mě tu samotnou,abych umírala, nůž nechá v ráně. Snažím se neomdlít, děs mi stahuje útroby, až mám chvílemi pocit, že nemůžu dýchat. Přepadne mě záchvat kašle a já cítím, že mi ze rtů kape krev. Nůž musel poranit vnitřní orgány. Cítím horkou krev, jak vytéká z rány a kape na zem. Do místnosti někdo vejde, hlas ale nepoznávám. Částečně je to ale možná i tím, že jsem na pokraji bezvědomí. Muž mě ale rychle prober, když mě začne odvazovat, každý pohyb mi způsobuje víc a víc bolesti. Chtěla bych mu říct, aby mě nechal, aby na mě nesahal, že mi ubližuje. Ale nemám sílu.

Charles George Summers - 24. března 2020 23:39

soukromá zpráva od Charles George Summers pro ”Vydrž zlato. Nepřišel jsem zachraňovat tvoji mrtvolu.” Dokážu si představit nasraný obličej toho upíra. Sice bych to rád viděl, netřásl jsem se z něho strachy a nepochcával jsem se z toho, když nebyl v příjemné náladě. Nebyl si jistý jestli jsem pouhým pošetilým bláznem nebo jsem prostě jen odvážný. Rád tvrdil, že to je právě ten důvod, proč mně trpí. Osobně si myslím, že je to tím, že jsem prostě dobrý v tom, co dělám. A taky že bych se mohl rozhodnout v něm vidět nepřítele a pokusit s ním srovnat síly. Oba jsme se shodli na tom, že je pro nás dva momentálně výhodné, když spolupracujeme. Já tak svou práci nedělám zdarma a to že nechávám jedno inteligentní monstrum na pokoji, mi zatím vyhovuje. Když pro mně upír nechal poslat s tím, že je v ohrožení na životě jeho nejlepší majetek, neváhal jsem. Je pravdou, že jsem se poměrně nudil a tak to bylo zpestření, nemluvě o tom, že to bylo velmi dobře placené. Vyčmuchat útočiště té hloupé bandy mi netrvalo dlouho. Ovšem nepočítal jsem s faktem, že ten zmetek udělá všechno pro to, aby mně zabavil a zachránil se. A tak jsem teď držel v náruči zraněnou dívku, která pomalu umírala. Z rány na břiše, ve kterém stále měla zabodnutý nůž, se řinula krev a nevypadalo to vůbec dobře. Viděl jsem však, čeho všeho byl upír schopen. Sám jsem měl pár es v rukávu. Došel jsem s ní ke kočáru, počítal jsem s tím, že bude neschopná chůze. Ale ne, že to bude tak vážné. Naštěstí jsem obezřetný a tak s sebou nosím lékárničku. Položil jsem ji opatrně dovnitř a roztrhl si košili. ”Tlač si na ránu.” Zachraptěl jsem rozkaz. Potom hrábl do brašny, vytáhl z ní injekční stříkačku a morfium. Připravil to a následně jí to píchl do žíly. Upír jako kdyby předpokládal, že bude zraněná, tak mi nechal poslat zkumavku se svou krví a tu jsem přiložil k jejím ústům. Mohlo by to zastavit krvácení a dát nám tak čas, než dorazíme za ním. ”Vypij to.”

Lorelai - 24. března 2020 23:45

soukromá zpráva od Lorelai pro Sotva vnímám, co se kolem mě děje. Jediné, co cítím, je bolest. Ta prostupuje celým mým tělem a já se modlím, abych konečně upadla do bezvědomí. S takovou ztrátou krve to stejně nebude dlouho trvat. Matně vnímám, že mě muž přenesl a zřejmě jsem se ocitla v kočáru. To poznám hlavně ve chvíli, kdy se dá do pohybu. Jako ve snu položím ruce na ránu, ale stisk v nich mám jen skutečně chabý. Muž mi musí čelisti pomalu otevřít násilím. Ne, že bych nechtěla spolupracovat, jen toho prostě nejsem schopná. Všechno se se mnou točí. Na jazyku ale nakonec ucítím slanou chuť krve a dokonce se mi jí podaří i většinu vypít. To je ale také to poslední, co vnímám. Svět se se mnou zatočí a já se propadnu do černé nicoty.

Charles George Summers - 25. března 2020 00:11

soukromá zpráva od Charles George Summers pro Bylo jen dobře, že velký obsah krve vypila. Začal jsem pronášet zaklínadlo a opatrně se snažil nůž vytáhnout z jejího břicha. Bylo to velmi náročné, ale nakonec se podařilo. Bohužel omdlela a tak nebyla schopná ocenit mou snahu. Tohle se mi děje pořád. Povzdechl jsem si a položil jí přitom svou ruku na kus látky, co měla na ráně a pevně to držel. Ťuknutím na zeď, jsem popohnal kočár. Měla by to přežít. Měla. Snad. Přálo mi štěstí, když jsme konečně dojeli na místo. Stále ještě dýchala, i když velmi slabě. Vzal jsem ji do náruče a vyrazil do nevěstince. Odnesl jsem ji do pokoje upíra. ”Odteď to převezmu.” Pronesl vážně a bylo na něm vidět, že byl vzteky bez sebe. Jeho majetek byl poškozen. S tím však počítal. Důležité bylo, že byla stále naživu a dalo se s tím něco dělat. Mlčel jsem a pozorně ho sledoval. ”Zaplatili za to?” Zeptal se a v jeho očích to zlověstně zajiskřilo, mezitím co si nehtem způsobil zranění na zápěstí a nechal téct krev do rány na břiše, následně ji svou zraněnou ruku přiložil k ústům. Upřeně jsem pozoroval, jak hltavě začala pít. ”Ano. Bohužel, abych jí zachránil život, byl jsem nucen jednoho nechat. Ovšem mám v plánu jej najít a napravit to.” Jen pokynul hlavou, že mi rozumí a plně se věnoval léčení. Byl jsem tak svědkem, jak se rána na jejím břiše stáhla až po ní zbyla jen nepatrná jizva. Zakryl jí dekou a mně došlo, že celou tu dobu vlastně byla nahá. Byl jsem tak zabraný do práce, že jsem si toho nevšiml. Netrvalo dlouho a její víčka se otevřela. Mohl jsem si oddechnout. Zvládl jsem to. Věnoval jsem jí úsměv. ”Jak se cítíš?” Zeptal se starostlivě upír. Nevěděl jsem, zda to hraje nebo skutečně se o ní bál. Nicméně mi došlo, že bude lepší je nechat o samotě a tak jsem se jen uklonil. ”Počkám venku. Vítej naživu, krásko.” Zazubil jsem se na ní a zmizel. Šel jsem si najít nějakou příjemnou zábavu. Samozřejmě, že jsem hledal dámskou společnost. *** Byla jsi v bezpečí. Byla jsi naživu. Cítila ses sice slabá, ale důležité bylo, že tě zachránil. Upír, který tě pomocí mokrého hadru zbavoval krve, když jste osaměly. Byla jsi šťastná, že splnil svůj slib a že tě teď opečovával. ”Omlouvám se, že to tak trvalo.” V jeho hlase jsi slyšela opravdovou lítost.

Lorelai - 25. března 2020 08:18

soukromá zpráva od Lorelai pro Probouzíme se, a po chvíli mi dojde, že jsem zase v nevěstinci. To je asi dobrá zpráva. Je tu William, který vypadá, že má o mě skutečnou starost, a potom ještě jeden muž. Jsem slabá jako moucha, ale když pohlédnu na své břicho, rána je pryč. "Chtěl mě zabít." Hlas mám tichý a bezbarvý. Myšlenkami jsem pořád ještě v tom sklepě. Dokonce ani nepociťuji úlevu. Mám strach, že se pro mě muž vrátí.

William - 25. března 2020 15:33

soukromá zpráva od William pro "Vím, že chtěli, ale nepodařilo se jim to." S tím jí konejšivě pohladím po tváři. "Jsi v bezpečí a já tě tady ochráním. Zabiju každého, kdo by se na tebe pokusil stáhnout ruku." Stejně jak jsem předtím zabil Tygřici, i když to bylo opravdu mrzuté a stále mně to hodně. Já jsem sice o ní přestal jevit zájem, ale stále měla zákaznice, které chtěli jen jí. Ale už se stalo a nelituji toho. Jestli by někoho dalšího ze zaměstnanců napadla stejná pošetilost, také bych neváhal a zabil bych ho. "V tomhle mi můžeš opravdu věřit." Pronesl jsem vážně a políbil jí. Poté polibky sjížděl po jejím tělem. Dolů po krku, po jejich ňadrech, kde jsem se také zastavil a zvědavě se na ní podíval. "Co kdybych tě přivedl na jiné myšlenky?"

Lorelai - 25. března 2020 18:50

soukromá zpráva od Lorelai pro Nemám sílu protestovat, nebo se bránit. Prostě jen ležím a bez pohnutí přijímám Williamovi dotyky. Jsem mu vděčná, že mě nechal zachránit, ale stále si myslím, že jsem se do nepříjemností dostala především kvůli němu. "Jak chceš." Odvětím, zcela bez zájmu. Rána mě sice už nebolí, ale stále cítím místo, kudy pronikl nůž do mého břicha. Tenhle pocit asi jen tak nezmizí. "Raději bych spala." Vypravím ze sebe nakonec tiše.

William - 25. března 2020 20:37

soukromá zpráva od William pro Její slova mně zarazí. Nevím, co jsem očekával. Vzhledem k tomu, co zažila to bylo vlastně pochopitelné a tak stáhnu ruku. Poposednu si tak, abych jí mohl pořádně přikrýt. "Klidně spi. Budu tady hlídat." Pronesl jsem a přitom jí jemně hladil po tváři. "Tonto el que no entienda Cuenta una leyenda Que una hembra gitana Conjuró a la luna hasta el amanecer Llorando pedía Al llegar el día Desposar un calé..." Je to dlouho, co jsem někomu zpíval písničku na spaní. A co jsem zpíval hlavně tuto. Hijo de la luna - jedna z mých oblíbených. Španělštinu jsem ovládal skvěle. Celým jejím tělem se rozlil klid. Stačilo jen zavřít oči. Byla v bezpečí.

Lorelai - 25. března 2020 20:54

soukromá zpráva od Lorelai pro Zavřu oči a i když bych teď byla raději sama, zvuk Williamova hlasu mě uklidní. Zaposlouchám se do slov, ale brzy je přestanu vnímat, stejně nerozumím. Nakonec už vnímám jenom tichý šum, to jak se propadám čím dál hlouběji do snů. Je to příjemné. Jsem v teple a v bezpečí, je mi dobře. Teď už se nemusím bát, protože sem se za mnou ten muž nedostane. William mě ochrání.

Charles George Summers - 26. března 2020 01:37

soukromá zpráva od Charles George Summers pro ”Ahoj, krásko.” Pronesl jsem k spící dívce, když se probouzela. Upír pokoj opustil a já využil situace, kdy byla sama. Se zájmem v očích jsem si ji prohlížel. Je neskutečně kouzelná. Vlastně to je pochopitelné, když se vezme v potaz, že se jedná o vílu. Vílu bez křídel. Zavřenou v kleci. ”Přišel jsem se podívat, jak jsi na tom? Jestli se mi má záchranná akce podařila.” Zněl jsem vážně, než jsem na své tváři vykouzlily úsměv. ”A vypadá to, že ano. Jsem opravdu rád.” Podal jsem jí sklenici s vodou a talíř se zeleninou, kterou jsem ukradl v kuchyni. Něco mi říkalo, že by mohla mít hlad. Když spala, tak jsem jí pár kousků zeleniny poctivě ukradl. Což tomu ani nebylo jinak, když jsem k ní položil tác a mrštným pohybem si vzal kousek červené papriky. ”Jak se cítíš? Už nevypadáš, že bys měla každou chvíli vypustit duši.”

Lorelai - 26. března 2020 09:33

soukromá zpráva od Lorelai pro Netuším, jak dlouho jsem spala. Probouzím se sice stále bolavá, ale už je mi mnohem lépe. Dokonce už se sama i dokážu posadit. Upíří krev je opravdu hojivá. Trochu zmateně se podívám na muže, který mi nyní dělá společnost. Na rtech se mi podaří vykouzlit slabý úsměv. Můj zachránce. "Díky." Vděčně se napiju a rychle sním několik kousků zeleniny. Hlad mám příšerný, ale to je asi to nejhorší, co mě nyní trápí. "A děkuji, že jsi mě odtamtud dostal. Vážně jsem si myslela, že umřu." Stačilo by, kdyby se o pár minut zdržel, a já bych v tom sklepě vykrvácela. Ještě teď se mid ělá nevolno, když si na to vzpomenu. "Jsou všichni mrtví?"

Charles George Summers - 26. března 2020 14:34

soukromá zpráva od Charles George Summers pro ”Rozhodně si na umření vypadala.” Přitakám. ”Vážně mně ani ve snu nenapadlo, že to udělá, aby si zachránil život. Měl jsem s tím počítat.” Byla to svým způsobem omluva. Po pravdě jsem počítal se spoustou možností, ale ani jedna něco takového nečekala a to fakt, že by ji mohl smrtelně zranit. Naštěstí jsem ji zvládl zachránit, ale mohlo ji tím pádem z mých slov jasná odpověď ohledně toho, zda někdo přežil. ”Bohužel jsem toho zmetka zatím nezabil. Nicméně tvůj drahý upír se chopil této činnosti. Padla tma a s tím i jeho čas.” Z mého hlasu bylo slyšet opovržení tou bytostí a zároveň i skrytý obdiv. Neměl jsem pochyb, že ten opovážlivec dnes zemře. Naklonil jsem se k jejímu talíři a opět ji z něj něco ukradl, tentokrát to byl plátek okurky.

Lorelai - 26. března 2020 16:57

soukromá zpráva od Lorelai pro Trochu mi zatrne, když muž řekne, že můj věznitel stále ještě žije. Ale William ho určitě dostihne a zlikviduje. Nestávalo se často, že by upíra někdo tak vytočil, ale sáhnout na jeho majetek, to mi dokázalo zvednout tlak. Trochu se zamračím, když mi můj zachránce sebere z talíře další kousek zeleniny. Rychle sním několik rajčat. Díky jídlu se cítím ihned zase o něco lépe.

Charles George Summers - 27. března 2020 00:49

soukromá zpráva od Charles George Summers pro ”Ale, ale. Je to jen odměna za tvůj zachráněný život, pouhý kousek zeleniny z tvého talíře. Nedurdi se tolik.” Zazubím se na ní. Samozřejmě, že jsem dostal pekelně zaplaceno. Ale nemůžu si prostě pomoct. ”Jinak jmenuji se Jacob. Jacob Summers.” Zachraptím a natáhnu k ní ruku, jak se sluší a patří při představování. ”Nemůžu si pomoct, ale opravdu by mně zajímalo, jak se víla jako ty... ” Na chvíli jsem se zarazil. Samozřejmě, že mi do toho nic nebylo. Samozřejmě, že to bylo cítit problémem. Nemohl jsem si však pomoct. Vyhledávat problémy je můj koníček. ”... ehm… jak ses sem dostala? Do vykřičeného domu.” Měl jsem takové tušení, ale raději bych ho měl potvrzené. A až potom se můžu rozhodnout, co s tím udělám. Jestli vůbec něco.

Lorelai - 27. března 2020 07:59

soukromá zpráva od Lorelai pro Po krátkém zaváhání stisknu Jacobovu ruku. "Jsem Lorelai. Tedy, to je jméno, které mi dal William. Na mém skutečném jméně by sis polámal jazyk." Když nemusím pracovat, tak nejsem příliš dobrá společnice, dnes se navíc ani trochu nesnažím. Na jeho otázku se mi nejprve vůbec nechce odpovídat. Nakonec mu to ale řeknu. "Skončila jsem tady, protože jsem byla zvědavá malá víla. Jen jsem nakoukla do vašeho světa a William mě zde uvěznil a nutí mě tady pracovat. Sebral mi moje křídla, bez nich nemohu létat, ani kouzlit. Nemůžu se tak vrátit domů. Nic z toho nebyla moje volba. Nebo spíš snad vážně myslel, že by někdo jako já dobrovolně setrvával na takovéhle místě?"

Charles George Summers - 30. března 2020 19:18

soukromá zpráva od Charles George Summers pro ”Můžeš mně vyzkoušet. Třeba tě překvapím.” Mrknu na ní a vyzývavě se přitom na ní podívám. Nemám rád, když mně někdo podceňuje. Samozřejmě, nemá nejmenší tušení o tom, že jsem se učil jazykem jejího druhu. Nejsem pochopitelně rodilý mluvčí, ale věřím, že bych byl schopen se domluvit kdyby přišla na věc. Bylo mi naprosto jasné, že tady není jen kvůli rozmaru. ”Každý dělá občas hlouposti.” Pokrčil jsem rameny. Jsem toho naprostým příkladem. Hlavně v této chvíli, že tady s ní stále mluvím a hloupě přemýšlím o tom, že bych jí pomohl ”Co kdybych řekl, že jsem ochoten tě odsud dostat?”. S tím se natáhnu po jejím talíři, abych si ukořistil nějaký kousek zeleniny. ”A možná bych byl pak ochoten ti sehnat ztracená křídla.” Se zájmem v očích si jí prohlížím, zkoumám její reakci.

Lorelai - 30. března 2020 19:52
	soukromá zpráva od Lorelai pro "Amhalghaidha." Jen pokrčím rameny, co si Jacob s tímhle jménem počne, na tom mi nezáleží. Podezřívavě si ho měřím. "Vážně? Šel bys proti upírovi?" Povytáhnu obočí nad takovou nerozvážností. "A taky, jakmile získám svoje křídla, tak už mě tady nikdo nikdy neuvidí. Vrátím se do Faerie a na svět lidí velmi ráda zapomenu."

Charles George Summers - 30. března 2020 20:14

soukromá zpráva od Charles George Summers pro Poté, co mi je její skutečné jméno sděleno chvíli mlčím a převaluji každé slovo na jazyku. Vychutnávám si jejich chuť. Než její jméno nakonec vyslovím, tak jak se to správně dělá. ”Amhalghaidha.” Zní mi to jako nějaké zaklínadlo. Svým způsobem taky vlastně je. Znát něčí pravé jméno je mocné. ”Možná.” Kousnu do kousku zeleniny. ”Samozřejmě, že by to nebylo zadarmo.” Hodlám s ní mluvit na rovinu. Nemám v úmyslu ji mazat med kolem pusy. ”Chci, abys mně za to na oplátku dostala do Faerie.”

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR