Twilight
hrálo se Denně
od: 26. března 2009 12:21 do: 04. listopadu 2009 12:31
Dobrodružství vedl(a) nikkiska
| |
 | Všichni známe knihy nebo snad jen film Twilight neboli Stmívání. Tato jeskyně je na stejné téma. Upíři, vlkodlaci smrtelníci. Forks město ve státě Washington, populace 3120 obyvatel. Město pod snůškou neustálého deště a oblačnosti.To je to místo kde se celý děj odehrává, místo kde i nemožné věci se stávají možnými, kde žijí tvorové, které si Bella ani ve snu nedokáže představit.Místo kde žije rodina podivýnských Cullenů a místo kam se stěhuje Isabella Swan za svým otcem. Zde budeme žít pospolu a vytvářet příběh, lásky, zklamaní a tajemství |
| |
 | soukromá zpráva od *Alice Mary Cullen * pro |
| |
| Něděle 15.3.2009 Stát Washington mětečko Forks. Celé město je natěšené na příjezd dcery Charlieho Swana. I on sám je nadšený z toho ,že v domě už nebude sám od té doby co ho Renée opustila. Samotná Isabella je však z tohoto manevru ne moc nadšená a neví co si myslet. Isabella Přijela jsi do nového města, noví lidé a zítra noví spolužáci.Nevíš co si myslet jak se cítit. Místo toho sedíš v pokoji a přemýšlíš, protože se už poněkud nudíš jdeš se projít. Carlisle Dopolední nědělní směna v nemocnici. Práce kterou máš nejradši a vykonáváš už nějakou tu dobu. Procházíš nemocnicí a kontroluješ pacienty. Esme Doma se svými adoptivními dětmi. Synové Edward, Emmett a Jasper jsou to nejlepší co tě potkalo a dcery Alice a Rosalie, jsou jen samá radost. Ovšem stějně se ti zdá, že chybí jeden článeček od toho štěstí. Uklízíš a přitom přemýšlíš nad tím, že bys chtěla další dceru, která by ti byla více podobná než ty dvě, které už máš. Edward Doma hraješ na klavír jen tak pro radost a poslozcháš myšlenky ostatních, všechny jsou normální jen ty Esmeiny tě trápí. Alice Doma ve tvém pokoji se cítíš nejlépe a případně ještě ve společnosti Jaspera. Teď momentálně jsi tam sama. Chceš se podívat na učení, ikdyž to nemáš za potřebí, ale nejde to protože máš pořád nějaká vidění. Jasper Obývací pokoj, sleduješ Esme, to jak je nešťastná nechápeš a proto si chceš promluvit s Edwardem. Rosalie Doma. Sleduješ pohledem Esme trápí tě když vidíš jak je našťastná. Stojíš jako socha u okna a již celou půlhodinu sleduješ Esme a přemýšlíš. Emmett Nemůžeš to doma už vydržet. To ticho jen hraní klavíru a jinak nic, sem tam ty výkřiky Alice. Rozhodneš se jít na lov, stejně jsi už vyhládlý. Cassie Seatle město kde již nějaký ten den přebýváš v sutinách starého domu. Sem tam jdeš na zkoumaví výpravy do lesa a i jiných měst. |
| |
 | Doma Přecházím po pokoji a přemýšlím nad tím, co bych tak mohl dělat. Soboty a neděle jsou nejhorší...pokud se teda neděje nic zajímavého...kdyby aspoň byla bouřka a dalo se jít hrát...ale takhle?? I ta nudná škola se zdá jako nějaké odreagování... Pohledem se zastavím na svém odraze ve velikém Rosaliiném zrcadle, které se táhne přes velký kus stěny v šatně. Měl bych jít na lov. Oči už mám pěkně tmavé a zítra ve škole bych byl jenom podrážděný...a to nechci ani já ani ostatní... Zajdu do šatny, abych na sebe hodil nějakou mikinu. Venku přece jenom není dneska nejtepleji a nechci zbytečně zbuzovat pozornost. Když už na sobě mám červenou mikinu, první kterou sem vytáhl, zamířím dolů do obýváku. Edward hraje na klavír, Esme poklízí už tak čistý dům a dva páry očí ji u toho s bolestí v obličeji sledují. Rose a Jazz. Možná bych měl vytáhnout Rose na lov sebou, takhle se akorát mučí a trápí... Dojdu tiše k ní a přemýšlím, jak dlouho už tady tak nehybně stojí. Zlehka ji obejmu kolem ramen a tiše se jí zeptám: "Rose? Půjdu na lov, už to vážně potřebuji, nechtěla by si jít semnou?" konec svého šepotu zvednu do otázky. Rose je ale ticho, normální člověk by začal uvažovat jestli ho vůbec slyšela, ale to já moc dobře vím. Proto jenom čekám a stojím tam tiše s ní, než mi řekne, jestli semnou půjde nebo ne... |
| |
 | Doma Zmateně pobíhám po pokoji a uklízím vše co vidím. Mám pět krásných, úžasných dětí a toho nejlepšího manžela jakého si můžu představit. Tak proč mi něce chybí? Proč mám pocit, že nejsem celá? Proč toužím po svém dávno mrtvém děťátku? Po holčičce která by byla jako já? Která by mi byla podobná tak, že by si lidé mysleli, že je to moje biologické dítě a ne adoptovaná jako ostatní. Mohla bych poprosit Carlislea, aby... Ne to po něm nemůžu chtít. Zamyšleně zakroutím hlavou a vrhnu se na obrovskou skříň, která je plná nepořádku. No hrůza kdy naposledy tady někdo uklízel? zeptám se sama sebe. Před rokem. Odpovím v duchu na svou otázku. Prohrabuji se skříní až narazím na slepené střepy.Po chvíli přemýšlení poznám svou oblíbenou vázu, která se záhadně ztratila asi před půl rokem. Emmette kdy jsi rozbil tuhle vázu? ukážu na slepenou vázu. Nebo mi chceš říct, že ji rozbil někdo jiný? Nikdo jiný tu věci neničí. Proč jste mi o tom nikdo neřekli? Otočím se na zbývající část rodiny. |
| |
| Doma sedím ve svém pokoji, původně jsem se chtěla učit, ne že bych to potřebovala, ale chtěla jsem se nějak zabavit. Jasper je dole s ostatními, Carlisle je v práci a já chtěla být daleko od Edwarda. Ne ze strachu, ale jen kvůli němu. Týkalo se to mých vidění, té nové dívky a jeho. Isabella Swanová, dívka, která se mi objevuje již několik dní po boku Edwarda. Sedím a najednou musím popadnou decha snažím se zaostřit na to co vidím. Edward v biologii, poznávám to kvůli učiteli.Isabella přichází... Ale ne budou ve stejném ročníku... a sedá si vedle něj, jeho reakci nevidím. Aha takže spolu budou sedět, je to vlastně jediné volné místo v učebně.Radši mu to říkat nebudu, ale stejně na to přijde tak co? Nic jdu za Jasperem. Zamumlám si pro sebe, zvednu se a jdu dolů k ostatním. Jaspere co se děje? zeptám se svého upířího přítele a kývnu směrem k Esme rozrušené s vázou seskládanou z tisíce kousků a Rosalie s vyděšeným pohledem. |
| |
 | Doma Zase víkend a já stojím nehybně u obrovského okna v obýváku a pohledem visím na Esme, naší milované ,,matce". Něco ji hodně trápí...Takhle neuklízela už hoooooooooodně dlouho....Nedokžu si představit co to tak asi může být... Hrozně mě trápí, že je Esme tak nešťastná... Pohledem přejedu místnost, ve které je ještě Edward a Jasper...Oba to vnímají podobně jako já..No, vlastně svým vlastním způsobem.... Edwarde..Co Esme tak hrozně trápí?....A vlastně..Proč ji Jazz neuklidní?...On je tady na to expert.... Podívám se na oba své bratry tázavým pohledem a potom se zase podívám na Esme...Vypadá vážně hrozně nešťastně a utrápeně.... Nevím jak dlouho tam stojím bez hnutí, ale najednou ucítím na svých ramenech letmý dotyk a za sebou uslyším Emmetta.... Jen tak napůl poslouchám jeho otázku a přitom stále nehnutě sleduju Esme..... Lehce se k němu pootočím, ale nestihnu mu odpovědět, protože se ozve Esme.... Esme...Tu vázu nerozbil Emmett...Nesmíš na něj házet všechnu vinu...A jen tak mimochodem nevím kdo to byl... Sice si svou odpovědí nejsem jistá, protože Emmett už toho hodně rozbil, ale příjde mi hodně nefér ho takhle obviňovat...Ani tu vázu si nepamatuju..... Zaregistruju příchod Alice a podívám se na Jaspera, jako bych mu chtěla naznačit, aby použil svou moc a uklidnil ji.... Pohledem Emmettovi naznačím, aby raději mlčel a držel se mé odpovědi.... Půjdu s tebou, zlato...Taky už to potřebuju.... Mírně se na něj usměju, rychle se podívám na ostatní v místnosti a potom vyběhnu do našeho pokoje pro nějakou lehkou bundu.... Vrátím se dolů, chytnu Emmetta za ruku a zamířím rovnou do garáže..... Zase bude škola, takže si raději zalovíme pořádně...A to je lepší dál od městečka.... Nechci si ušpinit auto, takže si sednu do jeho jeepu na stranu spolujezdce.... |
| |
| Doma- les Jakmile se ozve Esmein hlas otočím se na ni a zmateně koukám. Že by ji takhle vyrušila jedna rozbitá váza??! Zapátrám ve své paměti - zatímco mě Rose začne obhajovat- a vážně si nepamatuji, že bych tu vázu rozbil. "Ale Esme, to sem nemohl být já. A pokud ano a nepamatuju si to, což je málo pravděpodobné, tak se omlouvám" řeknu jí jemně, abych ji ještě více nerozzlobil. Co to s ní je?? Potom mi ale Rose odpoví na mou první otázku a já se na ni usměji. "To bude skvělé" odpovím jí a sleduji jak mizí nahoru do našeho pokoje pro bundu. Podívám se zmateně na Jaspera a ten jenom zavrtí hlavou, abych to nechal být. A když doběhne Rose zpátky, raději se vytratíme z domu do lesa. V garáži si Rose sedne do mého jeepu a já se pro sebe usměji. Paráda...tak tentokrát ji ani nemusím přemlouvat, abych mohl řídit já.... Sednu si za volant a vyjedu z garáže. "Pojedeme spíš někam dál ne?" podívám se na ni a zároveň se usměji. Dneska jí to tak sluší..... Cesta uběhne jako nic, nejezdím taky zrovna nejpomaleji a když vystoupíme na kraji lesa nadechnu se vzduchu. Jde v něm cítit směsice nejrůznějších vůní. Mech, voda, bláto a někde opodál stádo srnců. Mrknu na Rose a rozběhnu se do lesa. Za chvíli ji mám vedle sebe, protože je rychlejší než já, ale nevnímám ji tak silně, protože se poddávám svému instinktu lovce. Vyberu si nejsilnějšího jelena ve stádů a zaměřím se na jeho krční tepnu, kde na mě vůně krve působí nejsilněji.... |
| |
 | Nemocnice Pomalu - tedy lidským tempem - procházím nemocnicí, směrem k pokojům pacientů. Na tváři mám uvolněný úsměv, ani nevnímám sestřičky, které na mě každou chvíli hodí pohled. Myslím na Esme, jak jsem ji viděl ráno. Vypadala tak utrápeně! Musím si s ní promluvit....nebo s Jasperem a Edwardem... Jistým krokem dojdu k prvnímu pokoji, kde ovšem najdu spící pacienty, nikoho nového. Tiše zavřu dveře a jdu plynulým krokem dál dlouhou chodbou. Zastavím se u druhého pokoje, kde jsou dva dětští pacienti. Otevřu dveře, nasadím úsměv a vejdu dál. Najdu dva osmileté chlapce, kteří jsou tu noví, ale vypadá to, že se jim tu líbí. Vesele si mezi sebou povídají. Dobré ráno, Jacku. povím prvnímu, který vypadá najednou docela stydlivě a zkontroluji mu kartu. Ahoj Jimmy... přijdu k druhému, většímu rošťákovi, a rozcuchám mu vlasy. Zkontroluji vše, co je potřebné, žádné komplikace se neobjevily, a rozhodnu se dlouho jim nerušit zábavu. Stejným tempem obejdu ostatních několik pokojů a asi po 15 minutách se vrátím na lékařský pokoj. Sednu si do svého křesla a vyhrnu si rukáv svého lékařského pláště, abych se podíval na hodinky. Rychle je přeletím pohledem a potom sáhnu po nějakém časopisu, který leží na stole. Hmm....ještě hodinka a můžu jet domů. Dnes se nic zvláštního neděje...Aspň ne tady. pomyslím si, když si opět vzpomenu na svoji milovanou ženu. |
| |
| Doma-les Jo, pojedeme....Taky jsem nad tím už přemýšlela.... Také se na něj usměju a potom už se dívám před sebe a sleduju cestu.... Zajímalo by mě, jestli Emmett zase najde nějakého medvěda....Jestli jo, tak bude sranda ho sledovat...Je zábava, když se Emmett pere s medvědem... Usměju se a po očku se na něj podívám... Když dojedeme na okraj lesa, tak vystoupím ven a nasaju okolní vzduch..... Stejně jako Emmett ucítím blízko nás stádo, takže se jen usměju a ještě jednou zavětřím.... Jenže to už je Emmett pryč, takže se rozběhnu za ním...Během chvilky už jsem u něj... Když už jsme u stáda, tak se trošku stáhnu, abych dala prostor Emmettovi a hned po něm zamířím k mladým srnkám kousek od jeho úlovku.... Skočím na jednu z nich a zakousnu se jí do krku.... Vychutnávám si ten úžasný a opojný pocit až do konce.... Odtáhnu se od srnky a pohledem najdu Emmetta, který se zrovna také odtáhl od své kořisti... Přeběhnu k němu, počkám než se zvedne a obejmu ho...Potom ho vášnivě políbím a přitisknu se k němu....Oba máme ještě zbytky krve v ústech, takže je to ještě mnohem lepší.... |
| |
| Les Když sem se svou žízní vypořádaný vidím, že ke mě Rose směřuje pohledem. Usměji se a čekám, co ji zase v té její hlavičce napadlo. A když přiběhne ke mně a přilepí se na mě a dá mi svá ústa na mé vážně si není na co stěžovat. Nevím, jak dlouho jsme v téhle pozici, protože vždycky když ji mám u sebe čas utíká tak nějak jinak.... Když se obloha zaplní černýma mrakama, které jsou plné deště, tak se od ní odtrhnu a podívám se na oblohu. "Asi bysme měli jet domů, jestli nechceme zmoknout. A řekl bych, že by nás dneska Esme ani mokré dovnitř nepustila" řeknu, když si vzpomenu, jakou měla dneska špatnou náladu. Vezmu ji kolem ramen a jdeme pomalu k autu, protože není kam spěchat, déšť se tak brzo nespustí. "A zítra škola, už se nemůžu dočkat" řeknu si spíše pro sebe a sleduji silnici, která před námi rychle ubíhá... |
| |
| Les Hodně dlouho stojíme v těsném objetí a nevnímáme okolí... Konečně zase s ním...Sami ..V lese...Nikým nerušeni.... Najednou se ale Emmett odtrhne a podívá se na oblohu...Nejprve se na něj zmateně a nesouhlasně podívám, ale potom také zvednu hlavu k obloze.... To vypadá na bouřku....Zajímlo by mě, zda si kluci zase budou chtít zahrát..No..Esme to dnes asi moc lákat nebude.... Vím, že kluci hodně rádi hrají baseball a navíc když se blíží bouřka.... Raději pojedeme...Dneska vážně není modrý drážit Esme ještě víc...No tak o tom, jestli budeme mokří by se ani dozvědět nemusela, ale nebudeme to riskovat....Uvidíme, jestli se jí už nálada spravila... Mírně se usměju a ikdyž se mi nechce, tak následuju Emmetta k autu... Achjo..Musíme si to brzo zopakovat..Už kvůli tomu klidu a samotě...A taky kvůli tomu, že jsem si dnes zas tak hodně nezalovila...Dlouho to asi nevydržím... Ty se vždycky těšíš....Já ani moc ne...Bude to stejný jako vždy...Hrozná nuda.... Sleduju obíhající krajinu a přitom přemýšlím nad nějakou zábavou.... |
| |
 | Nevím Alice, Esme je hodně nervózní, opravdu nevím co se s ní děje. Řeknu Alici co se n ní děje a pohledem se zatoulám k Edwardovi. Proč s tím nic nedělá?? zeptám se sám sebe, ale tato odpověď mi nestačí a proto se vydám směrem ke klavíru na který právě hraje. Co se s ní děje Edwarde?? Na co myslí??? odpověd ale nedostanu,protože i Edward je nějak nervózní, dojde mi, že Alice měla asi vizi a Edward už o ní samozřejmě ví. Tady snad nikdo dnes není v pořádku postěžuju si sám sobě a stále čekám na odpověd, které se mi doufám postupně dostane, nechci aby všichni byli nešťastní. Hlavně nechci aby byla nešťasná Alice, má jediná láska. |
| |
| Les - doma Sedneme si do auta a jedeme domů. Tobě přijde, že je ve škole nuda? No jo, uznávám že nějaké vzrůšo to není, ale baví mě pozorovat pořád stejně vykulené oči ostatních, když nás vydí. Někdo by řekl, že už by si na to měli zvyknout. A oni né a né..." řeknu jí svou myšlenku a zasměji se. Zajímalo by mě, na koho z nás čučí nejvíc... Za chvíli jsme doma a když vystupuju, zavadím pohledem a boční zrcátko. Tomu lovení sme teda vážně moc nedali. Ale co, na pár dnů to vydrží... Vejdeme dovnitř a tam, jako by se pořádně nic nezměnilo. Jen Esme se přesunula z obývacího pokoje do kuchyně, kde nejspíš pokračuje ve svém dnešním velkém úklidu. Sednu si na sedačku a zapnu si televizi, možná najdu nějaký basseballový zápas... Áchjo...to je nudá... Já bych si šel zahrát..možná bych se měl jít zeptat Alice jestli bude bouřka...ale nejspíš to není tak nejlepší nálad vzhledem k Esmeině náladě... |
| |
| Les-Doma Stejně jako Emmett si sednu do auta a sleduju cestu... Jo, příjde mi to tak....Chtělo by to, aby učitelé pro jednou říkali něco, co ještě neznám....Taky se divím, že je to pořád ještě baví..Jo, uznávám, že vypadáme jinak, ale už si snad mohli zvyknout... Nemůžu říct, že by mi to bylo nějak moc nepříjemné, protože se mi líbí, když nás někdo obdivuje...I když někteří se netváří obdivně, ale spíš si o nás myslí, že jsme zvláštní a bojí se nás..... Během chvíle jsme doma, takže vystoupím z auta a vejdu do domu... Moje přání se bohužel nevyplnilo, protože doma byla pořád stejná nálada...Esme stále uklízela, jen se přesunula jinam.... Už by se měl vrátit Carlisle....Třeba ji by alespoň on zvládl uklidnit...Nebo se ji za chvíli podaří ze všeho umýt i barvu.... Chvíli ji sleduju a potom si sednu Emmettovi na klín.... Schválně televizi přepnu na telenovelu, pohodlně se na Emmettovi usadím, takže nemůže vstát.... Tohle je lepší, nemyslíš zlato?... Na tváři se mi roztáhne spokojený úsměv a otočím se k obrazovce.... Dneska žádnej zápas....Dnes se bude dívat semnou.. |
| |
 | Seatle Již několikátý den přebívám v Seatlu a lovím v okolí. Abych se přes den nenudila běhám po okolí a lovím kořist mezi turisty v lese. Dnes jsem zaběhla až k Port Angels. Nechce se mi vrátit a tak běžím dál, proběhnu kolem vítací tabule. Forks.. tady jsem ještě nebyla. V lese zpomalím a jdu už rychlostí normálního člověka. Poblíž domů se zastavím a začnu nasávát vzduch. Najednou mně do nosu praští vůně jahod a člověka,je blízko jdu za tou vůní. Najednou uvidím na zemi ležet dívku. Typuji ji tak 17 let. Ta vůně, tak to bude skvělá kořist. Nahrbím se k útoku, mám skvělou pozici, nebude se alespoň bránit. |
| |
| Carlisle Končí ti směna a tak jdeš domů. vezmeš to přes les, kde narazíš na upírku krčící se nad dívkou, která jen omdlela. Zasáhneš? nebo ne? To je na tobě.... |
| |
 | Doma Nudím se doma. Pokaždé v této chvíly sedám u klavíru a hraji, buďto své oblíbené nebo ostatních. Poslouchám myšlenky ostatní, ale nezjímně myšlenky ostatních sourozenců jako spíše Esmeiny. Esme: Mám pět krásných, úžasných dětí a toho nejlepšího manžela jakého si můžu představit. Tak proč mi něce chybí? Proč mám pocit, že nejsem celá? Proč toužím po svém dávno mrtvém děťátku? Po holčičce která by byla jako já? Která by mi byla podobná tak, že by si lidé mysleli, že je to moje biologické dítě a ne adoptovaná jako ostatní. Mohla bych poprosit Carlislea, aby... Ne to po něm nemůžu chtít. Nechápu to, ale snažím se. Chce snad další dítě?Proč cožpak mi ji nestačíme? Mám spoustu otázek. Esme to nebyl nikdo z rodiny, myslím že se to stalo někdy jindy už dávno. Odpovím od klavíru na její otázku a hraji její oblíbenou, ale vidím, že ani to nepomáhá. Tak přestanu hrát a jdu k ní. Cestou mně však zarazí myšlenka Alice. Alice: J8 v biologii, poznávám to kvůli učiteli.Isabella přichází... .. a sedá si vedle mně, moji reakci nevidí. Otočím se na ni, ale všimnu si Jaspera. No je rozrušená, kvůli rodině a tak. Tohle s ní musí vyřešit jen Carlisle, na to mi nemáme právo. No máme možnost říct svůj názor, ale neúpomůžeme jí tak. Někteří by totiž mohli být proti tomu. Odpovím klidným hlasem a jdu směrem k Alici. Alice.. co to mělo být? Zeptám se své sestry a čekám co mi řekne. |
| |
| Doma To, že se Rose přitulí ke mně je hezké..,ale to že mi přepne zápas na nějakou praštěnou telenovelu??! "Rose, ale no tak! Na tohle se mám jako dívat?"? Hodím na ni smutný kukuč a čekám, až mi to přepne zpátky. Rychle, rychle, rychle...ale sakra...takhle z toho nebudu nic mít.... Rozhodnu se vzít situaci do svých rukou a natáhnu se po ovladači, ktrerý má v ruce. Ona ale hbitě ucukne a tak se to několikrát opakuje. No dobře, jak chce... "Ach bože, větší kravinu sem snad neviděl, no ikdyž je možný že jo, je těžký z těch telenovel vybrat tu nejhorší" Řeknu si jakokdyby pro sebe a rychle pokračuji... "Ach Chuááne...já tě tak miluji, neopouštěj mě kvůli té druhé, já to bez tebe nevyržím, něco si udělám" pitvořím se a opakuji po postavě v televizi... Potom si k tomu všemu ještě stoupnu před obrazovku a začnu to i hrát... Chce mít telenovelu?? No tak prosím...Tohle budu dělat do té doby, než mi to přepne zpátky.... "Kolikrát si to prosímtě už viděla?" zeptám se jí a koutky mi cukají nahoru. "Přepni mi to zpátky, nebo to nepřežiju, něco si udělám" kleknu si na kolena napodobuju scénu z telenovely. Potom se ale vymrštím a ovladač svírám v ruce... "Cha chá a teď se konečně podíváme na něco pořádného " oznámím jí a sleduju, jak se mi snaží sebrat ovladač. Udělám na ni obličej a ani se nehnu.... |
| |
| Doma Poslouchám rozhovor Jaspera a Edwarda. Dítě? Edwarde.. víš jistě že chce dítě? nepřehlídl nebo přeslechl ses tak náhodou? Zeptám se ho nevěřícně?To ji jako děti nestačíme? Odfrknu si, ale jsem rozrušená. no to je Bella Swan nová holka, dcera Charlieho Swana, no budete ve stejném ročníku teda budeme a vy dva spolu máte biologii.Nechápu proč se mi to objevilo fakt nechápu.Časem se to ukáže. povzbudivě se na něj usměji, najednou mi však zmizí on i ostatní a já jsem znovu ve svých vyzích. Isabella ležící na podlaze, upírka sklánějící se nad ní. Carlisle běžící lesem směrem k dvíkám a odhánějící onu upírku. Bere Bellu do náruče a nese ji lesem domů.. k nám domů,. Vidím Jaspera a Edwarda... Ne!Ne! CO to má být? Podlomí se mi kolena a padám na zem. Edwarde co budeme dělat? To se nemůže stát.. Jasper, Já ty.. ostatní co když jí zabije někdo z neopatrnosti? Vím, že mně poslouchá.Vyděšeně se na něj podívám a na Jaspera hodím jen letmý pohled. |
| |
| Doma Jo, na tohle se máš jako dívat...Prospěje ti, když se budeš pro jednou dívat na něco jiného.. Nehodlám mu to přepnout zpátky na zápas, i když je úplně roztomilej, když se takhle tváří... Když se budeš snažit zlato, tak ti to možná přepnu....Uvidíme co vymyslíš... Když se natáhne po ovladači, tak se jen usměju a ucuknu s rukou...Má příliš špatnou pozici na to, aby mi ten ovladač dokázal vzít.... Nepovede se mu to ani na několikátý pokus a já se pořád mile usmívám.... EMMETTE..Tohle není žádná kravina...Je to zamilovaný seriál...A existujou i horší..To mi věř.. Zatvářím se naštvaně a zírám na obrazovku, takže ho vůbec nevnímám.... Když začne ale napodobovat herce ze seriálu, tak se musím hodně ovládat, abych se nezačala smát.... Byl by z něj dobrej herec..Asi ho přihlásím na nějakej konkurz....Ale musí to být konkurz na telenovelu..To mu jde nejlíp, jak tak koukám... Náhodou..Tohle je novej díl..Ještě jsem ho neviděla... Sice to není zas až tak úplně pravda, protože jsem přesně tenhle díl viděla před pár dny s Alicí, ale to nevadí... Nakonec to ale nevydržím a začnu se smát... Ale přežiješ to zlato... Usměju se, ale to už má ovladač v ruce on... Kruci...Úplně jsem ho zapoměla hlídat...No počkej... Snažím se mu sebrat ovladač, ale taky mi to nejde.... Achjo...Tohle je hrozná nevýhoda, když je silnější a větší než já... Otočím se zpátky k pohovce, jak bych se chtěla posadit, takže tím Emmetta trochu zmatu... Zrovna když je otočený k televizi a přípáná ji na zápas, tak se prudce otočím a skočím na něj, takže se oba svalíme před televizi.... Vytrhnu mu ovladač a vypnu televizi.... Takže se nebudeme dívat na nic.... |
| |
| Doma Myslím, že je v tom jen spojitost, že se mnhou bude sedět a tak si budu muset dávat pozor. usměji se na ni a čtu myšlenky ostatních, nejvíce mně berou myšlenky Rosalie a Emmetta. Najednou slyším Alicino zalapání. Otočím se na ni a vidím její prázdný výraz a vytřeštěné oči. Ihned chápu a dívám se sní. Isabella ležící na podlaze, upírka sklánějící se nad ní. Carlisle běžící lesem směrem k dívkám a odhánějící onu upírku. Bere Bellu do náruče a nese ji lesem domů.. k nám domů,. Vidím Jaspera a sebe... Chytnu ji a nesu do křesla, aby se uklidnila. Alice uklidni se. To se nějak zvládne. Musíme na to všechny upozornit a půjde to určitě se to nějak zvládne. Hlavně esme by to měla vědt, třeba ji to zvedne náladu. Kdoví.. Pousměji se na ni a čekám co i řekne. |
| |
| Cesta domů Když mi skončí směna v nemocnici, hbitě se převléknu z pláště a doju k parkovišti. Sice najdu svůj mercedes, ale rozhodnu se vzít to domů lesem a trošku si zalovit, protože už začínám mít žízeň. Dokud jsem v dohledu, jdu normálním lidským tempem, až dojdu k lesu a tam se rozběhnu svým oblíbeným tempem, vlasy mi vlají ve větru. Po dvou minutách se zastavím a chvíli vnímám vůně kolem sebe. Místo zvířat mě ale do nosu uhodí krásná člověčí vůně a ještě něco - nikdo nemůže vonět tak sladce, než upír. Rychle se rzoběhnu tím směrem, až spatřím upírku, sknánějící se nad tělem dívky, která je nejspíš v bezvědomí. Hlasitě zasyčím a vrhnu se k upírce. Odstrčím jí od těla dívky. Stoupnu si naproti upírce a dívku mám při tom za zády. Zaujmu ochranný postoj. V téhle oblasti se lidé neloví. Doporučil bych ti odejít, nebo budeš mít nepříjemnosti... povím trošku klidněji a popadnu dívku do náruče. Kdo ví, co se jí stalo...Ale v nemocnici místo není. Rozběhnu se směrem k domovu s tím, že lovení zatím počká. Když se přibližuji, snažím se usilovně myslet na to, koho nesu. Připravte se na člověka, Edwarde. S obavami vkročím do vily, pozdravím ostatní a rychlostí větru vyběhnu do schodů do pokoje pro hosty. Tedy, i když hosty nemáme, Esme chtěla pokoj pro hosty. Je tak lidská... pomyslím si obdivně. Uložím dívku na pohovku a přikryji ji dekou. Pokud je v bezvědomí, probere se sama - s rukou raději počkám. Vzápětí si vzpomenu na Esmein obličej, který se mi uchoval v paměti a sejdu do přízemí, kde ji najdu s výrazem ještě ztrápenějším. Obejmu ji a políbím. Poté se podívám na ostatní, kteří vypadají poněkud vyděšeně. Je to...dívka, kterou jsem našel v lese. Vypadá to, že máme problémy s novorozenou, kterou jsem u ní našel. Každopádně, do toho pokoje nikdo nechoďte, je to příliš velké pokušení. řeknu uklidňujícím, vysvětlujícím hlasem a vrátím se pohledem ke své lásce. Esme...Vypadáš ustaraně. Řekni mi co se děje...prosím povím s ustaranýma očima a dám jí polibek do vlasů. Poté se tázavě podívám na Edwarda a na Jaspera, který vypadá nějak zaraženě. |
| |
| Doma Poslouchám Emmetovy výmluvy a Edwardovy řeči. Tak jak se to stalo? Kdo to udělal? utrhnu se na Edwarda a jdu du kuchyně vyhodit vázu. Poté se vrátím do obývacího pokoje a podívám se směrek k Edwardovi. Kvůli takovým nesmyslům jsem zlá na svého syna, který je v jednom ohledo starší než já. Jenže co mohu dělat? Tohle mě trápí už delší dobu. Edwarde... ztrápeně se na něj podívám. Vím, že mi viděl do hlavy a že už ví co mu chci říct. Edwarde, promiň mi to. Nechtěla jsem... Mám teď starosti a moc mě to trápí. Promiň. Odejdu do kuchyně, která je plná prachu, protože tam chodíme jen zřídka. Okamžitě začnu utírat všechny skříňky. ale myšlenkami jsem úplně jinde. Vzpomínám na svého mrtvého chlapečka, vybavuju si jeho tář. Přemýšlím jak by asi vypadal v době kdy by mu bylo deset, patnáct... Proč jen musel zemřít? Proč nemohl zůstat naživu? Najednou cítím vnitřní zmatek, nevím co se to děje, nikdy předtím se to nestalo. Cítím smutek, úzkost, strach, zmatek, zděšení a to vše dohromady útočí na můj mozek a na mé dávno mrtvé srdce. Sesunu se na zem a začnu na prázdno vzlykat. |
| |
| Dům Sleduji jak carlisle nese Bellu nahoru. Její vůně provoní selý dům cítím jahody, růže a člověcí krev. Rozpoutá to v mém hrdle peklo, moje útroby se sevřeli a já nemohla cítit nic jiného než krev, její krev. Po chvíli se vzpamatuji a poslouchám carlisleho zákazy. Esme na zemi v kuchyni Proberu s z dalšího vidění a rozeběhnu se ke kuchyni cestou stačím vykřiknout. Esme.... Doběhnu k ní a skloním se nad její hlavu. Mami co se děje? Zeptám se, sednu si vedle ní a jednou rukou ji obejmu. |
| |
| Doma Když mě po chvíli Rose strhne na zem a televizi vypne je vymalováno. "No mnohem lepší než ta přiblblá telenovela" řeknu naschvál a zasměji se. Už se chci převalit na Rose, když v tom uslyším žuchnutí na zem. Zvednu se, abych se podíval co to bylo. A vidím, že na zemi leží Alice. "Co se stalo co jí je??" zeptám se Edwarda, který stojí blíž u ní a potom se podívám na Jaspera. Ale ani se nestačím domáhat odpovědi protože v tom proletí domem Carlisle s dívkou v náručí. Panebože jak ta voní... Nechápavě se kouknu na Rose ale to už je Carlisle zpátky z vysvětlením. "A co budeme dělat až se probudí?" zeptám se ho ale nejsem si jistý, jestli mě vnímal, protože se zaměřil spíše na utrápený výraz Emse. Dneska je šílený den... |
| |
| Doma Chystám se mu ,, mile" vysvětlit, že to není přiblblá telenovela, ale nestihnu nic říct, protože oba uslyšíme žuchnutí.... Co to bylo?... Podívám se tím směrem a uvidím ležící Alici a Edwarda, jak se nad ní sklání.... Vůbec to nechápu...Proč se takhle složila... Také se zvednu, abych za nimi mohla jít...Najednou se ale okolo prožene Carlisle s nějakou dívkou v náručí a odnese ji nahoru do pokoje pro hosty.... A tohle má jako znamenat co..Odkdy k nám domů nosí zranění lidi...Obzvlášt, když takhle krásně voní.. Zavřu oči, abych přestala vnímat její vůni a raději se soustředím na Alici.... To už se ale vrátí Carlisle a všechno nám vysvětlí.... Nějaká novorozená?.... Už dlouho se poblíž nás nikdo neobjevil...A když už, tak to byl nějaký starší lovec..Ne novorozený a divoký upír... Přejdu k Alici a starostivě se na ni podívám.... Zase ty její vize...Takhle se ale málokdy složí... Najednou se ale ozve další rána, tentokrát je to ale Esme.... Stejně jako Alice k ní rychle přeběhnu a skloním se k ní... Esme?...Jsi v pořádku?... Podívám se na Alici a obejmu Esme z druhé strany.... |
| |
 | Stále jsem v bezvědomí, jen v jakémsi podvědomí cítím, že mne někdo nese...spíš, že se mnou letí... Co se se mnou stalo? Charlie? Dnes ti asi večeři neudělám... Zamumlám, poté opět upadnu do spánku. Nevím, jak dlouho jsem byla v bezvědomí, možná hodiny...každopádně se náhle probudím. Kde to jsem? Uvažuji, protože v téhle místnosti jsem ještě nikdy nebyla... A kdo mě sem donesl? Nemám být v nemocnici? Jsem celá zmatená. Posadím se a ihned zasténám. Moje hlava... Je tu někdo? Zavolám trochu slabým hlasem. |
| |
| Doma Sleduju všechno co se kolem mně děje. Rozebehnu se za esme jako ostatní. Esme co se ti stalo? Zeptám se starostlivě. Počkat tohle je dobrá věc jak se odtud vypařit za bellou. její krev oní až sem. Ne to nemůžu. Pomalu se vypařím ke schodům. Ne Edwarde to přece nemůžeš. Co by si o tobě mysleli? Stojím u paty schodiště dobré čtvrt hodiny. Po dloohé době z pokoje pro hosty uslyším zvuky a vyděšený dech. Už se probudila. Spala asi tak půl hodiny... jenom. Carlisle! Cerlisle! Zavolám do kuchyně a jdu po schodišti nahoru k pokoji. Zaklepu a vstoupím. Hned mně do nosu uhodí její vůně. Ovládej se .. no tak. Nenadechuji se a usměji se. Ahoj, tak už jsi vzhůru.Mimochodem já jsem Edward Cullen a jsi u nás v domě.Jak se cítíš? DOnesl tě sem můj otec.. on no je doktor. Našel tě v lese na zemi a nevědel co se ti stalo. Zářivě se na ni usměji, ukáži své zuby. Je hezká a moc. Pomyslím si a sednu si do křesla.Bojím se že to není nejlepší nápad pro mou upíří stránku, ale musím se chovat normálně. Moje hrdlo je sevřené žízní, snažím se jí nedívat do očí,a le přtom ji nevyděsit. |
| |
| James Potuluješ se krajinou v okolí Seatlu a Port Angels, kde zachytíš četrstvou stopu upírky. Vydáš se po ní a v lese naráížíš na mladou upírku. |
| |
| Doma Sedím u Esme a nevšímám si ničeho jediné co vím, že jsme u ní všichni. Po půlhodině se podívám po ostatních. edward! Kde je Edward? Zvednu se a jud do obývacího pokoje kde vidím edwarda jak jde po schodech a volá Carlisla. Vydám se za ním a vejdu po něm do pokoje. Předtí se nadechnu a pak vejdu. Ahoj Bello. Já jsem Alice Cullenová, těší mně. Vidím, že s Edwardem jsi se už seznámila. Kdy jsi přijela do města? Zeptám se a sednu si na opěrku Edwardova křesla. Vidím že jsi se neřídil Carlislovi pokyny nechodt sem,chceš ji zabít? POdívám se na něj vyčítavým pohledem. |
| |
| Doma Všechno se to seběhlo tak rychle a když se navíc ještě v kuchyni složí Esme není divu, že se tam všichni rozběhnou. Panebože co se to děje??!! Stejně jako všichni utěšuji Esme, protože o ni mám vážně strach. Takhle sem ji snad ještě neviděl... Jenže po chvíli se vypaří Alice a mě dojde, že nahoře se Bella probrala k vědomí a není tam sama. "Zustań tady s Esme, hned sem zpátky" řeknu Rose a du za Alicí nahoru. Nakouknu do pokoje jen tak naoko, mám celkem strach abych Bellu nevylekal, když se nás tam objeví tolik naráz. "Ahoj, sem Emmett"pronesu k ní rychle a to už tahám Alici ven z pokoje. "Na moment ségra" chytnu ji za paži a zavřu za ní dveře. "Co se to tady sakra děje??!" |
| |
| Doma Sedím na křesle.najednou vstoupí Emmett. Další takovej. vytáhne mně ze dveří. Teda.. co to má znamenat? Urvu se na něj a vyprostím se z jeho sevření. Nevěřícně na něj hledím. Jak co se tady děje? nic... teda až na to, že Edward má choutky zabít Bellu a Esme je rozrušená. Chceš to snad vysvětlit ještě dopodrobna? Podívám se na něj a z jeho očí vyčtu že ano. No tak Esme se trápí, protože chce ještě dceru, která by jí byla podobná no a má z toho citovou újmu. No a Edward. Znáš to.. upír a vonící krev nejdou dohromady. No a tak se půl hodiny rozhodoval na schodech jestli ji nezabije a pak ona zavolala a on šel. Jenže by tam měl jít ještě někdo, aby ji nezabil. Počkej minutku. Ponořím se do svých vizí. Dobrý tak se zatím nic nestane. Ještě nějaké otázky?Já ti to můžu vysvětlit ještě třeba korejsky nebo čínsky. Usměji se na něj a opřu se o zeď. |
| |
| Doma Když mi Alice konečně vysvětlí o co tady všechno de chytnu se za hlavu. Proč se to jako muselo stát všechno zaráz? Achjo "Ne díky korejsky ani čínsky bych to nepochytil.., já měl po večerech důležitější věci na práci, než se učit korejsky." Odfrknu si a zlobně si ju měřím pohledem. "Je dobrej nápad, aby šel zítra Edward do školy, když tam bude ona?" Naznačím hlavou ke dveřím, za kterýma je Bella. " No ikdyž, jestli ju nezabil do teď zítra by to mohl zvládnout, a budeme s ním tak snad se nic nestane??" Konec zvednu do otázky a významně se podívám na Alici. Achjo, proč takovou schopnost dostane zrovna takovej šprček.. |
| |
| Doma Hned poté co se sesunu je u mě celá moje rodina. Snaží se mě uklidnit za což jsem jim velmi vděčná. No tak se uklidni!!! Nevidíš jak je to trápí? Okamžitě se vzchop!! Tak dělej!!!! I když se snažím jak můžu a Jasper mi pomáhá přece jen mi chvíli trvá než se vzchopím. Carlisle myslím, že bys měl jít za tou dívkou. řeknu a snažím se odpoutat jeho pozornost od sebe. Myslím, že tě potřebuje mnohem víc než já. Povím ti o tom později, myslím, že teď bych to ještě nezvládla. Vztanu a vymaním se z objetí členů mé rodiny. Ctěla bych bít sama. řeknu a otočím se směrem ke schodům Půjdu do ložnice. Pak tam prosím přijď. dodám směrem ke Carisleovi. Mým dětem se to moc nelíbí, ale nakonec mě nechají jít. Vím, že mě budou ještě nějakou dobu pozorovat, ale chápu to. Já bych o ně měla taky starost. Pomalu odejdu po schodech do ložnice abych počkala na Carlisla. Jakmile zavřu dveře sednu si na postel a nechám mysl aby se zatoulala k mým mlhavým, skoro zapomenutým lidským vzpomínkám. |
| |
| Doma Usměji se na Emmetta. Měl by ses naučit cizím jazykům.Je to dobrý zálkad pro konverzaci. Zamyslím se nad jeho otázkami. Taky nevím jestli je to sobrý nápad.Moment Chytnu si prsty ne čelo, zavřu oči a padám do svých vizí.Nic nevidím. ne snad se nic nestane. Ikdyž můžu si to zařídit tak abych všude byla s Edwardem a když budou problémy můžu tě zavolat a můžeš ho zpacifikovat. Projednou ti to bude dovoleno. Vím, že tahle odpověď ho potěší. Sama doufám, že to nebude potřeba, protože by to dopadlo. Najednou se mi podlomí kolena pod další vizí. Bella a Edward sami v pokoji a líbají se. CO to bylo?Že by se ti dva jednou dali dohromady?No mít ji jako sestru. usměji se na d touhle představou a dál se věnuji Emmettovi. Myslím, že to bude dobré. Opřu se znovu o stěnu a poslouchám ho. |
| |
| Doma Otočím se, když Edward zavolá a jde nahoru po schodech.... Nejspíš jde za tou holkou.. Stejně tak se během chvíle vypaří i Alice s Emmettem.... Super..Jen ať si všichni odejdou.. Podívám se na Esme, která už se také začíná zvedat.... Pořád vypadá stejně utrápeně...Ještě není úplně v pořádku..Když ale nechce, tak jí nemůžu pomoct... Nechám ji vstát a také se postavím....Podívám se na Carlisla a Jasper, kteří tu také ještě zůstali a hned potom zamířím nahoru za Emmettem... Co to tady probíráte?...A co ti dva tam?..Jste tam nechali Edwarda samotnýho?... Rychle se podívám ke dveřím od pokoje a potom se nevěřícně podívám na oba.... Oni se snad zbláznili...TA holka takhle voní a oni tam nechají Edwrada.....Fakt skvělej nápad..Doufám, že pro to budou mít dost dobrej důvod... Stoupnu si vedle Emmetta a opřu se o zeď.... |
| |
| Doma Super i Rose jde.. Pomyslím si když k nám přijde Rose. Ahoj, no Emmett mně od nich surově vytáhl a probíráme to co se děje. Jo a ještě, že by se měl naučit jazykům. Je veux bien qu'il en soit ainsi. Vychrlím na ni francouzsky. A pak se usměji. Myslím, že bella je ještě naživou, ale pokud chceš mít jistotu můžeš jít za nimi.Por favor .. Ukáži na dvěře a jsem zvědava jak si poradí s tou španělštinou a francouzštinou. |
| |
| Doma Esme... vykřiknu, když se má drahá polovička sesune k zemi. Obratně ji zachytnu ve snaze ji uchránit před pádem, ale ihned si uvědomím, že už nejsem v nemocnici. Ona to nepotřebuje. Přesto ji stále objímám jako všichni ostatní. Jsi v pořádku? povím a poslouchám, co Esme rozrušeně povídá. Potom si všimnu, jak Edward odchází. Neudělej hloupost, synu! myslím si, ale dojdu k závěru, že mě určitě neposlouchá. Rozhodnu se jít nahoru. Esme naštěstí uvažuje stejně. Ano, myslím, že bych tam měl jít. Myslím, že to děvče má zlomenou ruku. zvednu se k odchodu. ...přijdu za tebou. usměji se a pohladím Esme po tváři. Většina ostatních, až na Jaspera, už je nahoře. Prolétnu kolem ostatních se starostmi o Edwarda. Najdu ho sedícího v křesle vedle dívky - jak jsem zaslechl jmenuje se Bella-, která se už probudila. Ahoj Bello řeknu s přátelským úsměvem já jsem Carlisle Cullen. Předpokládám, že ostatní se ti už představili. řeknu pobaveně a pokynu nepatrně hlavou směrem ke dveřím. Myslím, že jsi upadla do bezvědomí, ale neboj se, nic to není. Jen mi řekni, jestli tě něco nebolí. Kromě té zlomené ruky. Poté se podívám na Edwarda. Edwarde, pokud u ní chceš ještě být, měl bys teď jít na lov. Tohle vůbec není bezpečné. pomyslím si a obrátím se na svou pacientku. |
| |
| Doma Sice nechápu proč ji odtamtud Emmett odtáhl, ale nemá cenu to ted řešit... Usměju se její poznámce o cizích jazycích a dokonale ji rozumím, když na mě promluví francouzsky.... Alice, tu es terrible. Tu sais qu'il ne nous comprend pas . Usměju se a podívám se na zmateného Emmetta... Sranda když nám nerozumí..Takhle se budeme s Alicí bavit častěji... No, myslím, že bychom poznali, kdyby už naživu nebyla...Ale i tak jste ho tam neměli nechat samotného.. No, gracias...Nepotřebuju se tam jít podívat... Španělsky sice moc neumím, ale tomuhle jsem rozuměla..Přece jsem párkrát slyšela mluvit španělsky Emmetta.... Najednou kolem nás prolétne Carlisle a odejde do pokoje....Zevnitř zaslechnu dívčino jméno, takže se nepatrně otočím ke dveřím.... Tak už je to v pohodě, když je tam Carlisle...Hm,, tak ona se jmenuje Bella... |
| |
| V první chvíli jsem nevěděl co se to děje, Esme se citově zhroutila,co se to tu kruci děje???? Klid, tak klídek... pomyslím si a soustředím se na to, že musím uklidnit všechny nejen Esme a asi hlavně sebe. Slyším Carlisla jak už se je u ní a chlácholí ji. Je to dobré. Najednou si uvědomím, že v domě je člověk, příliš jsem se soustředil na Esme takže jsem neměl čas zachytit jeho pach. Leží nahoře v pokoji a všichni se o ní zajímají (až na mě samozřejmě). Objeví se u mne zase ten pocit pálení v krku, nemám to pod kontrolou tak jako ostatní, jsem v podstatě nováček. Podle toho co slyším má zlomenou ruku, byla nějakou dobu v bezvědomí a jmenje se Bella. Taky je tu jiný pocit a ten není můj, zvláštní deuh lásky a zároveň nenávisti. Soustředím se na toho kdo tento pocit "vysílá". EDWARD!! zamumlám pro sebe tak potichu, že to ani nemůže být slyšet, co to proboha dělá, zbláznil se snad?? Jak Carlisle správně podotkl, měl by jít na lov a to okamžitě. |
| |
 | lov Po dlouhé době jsem se sám vydal na lov, jelikož jsem se nějak nepohodl s Victorií. Procházím lesem, jako stín, jako duch. Nikdo o mně neví a čekám na nějakou tu oběť, kterou si za malou chvíli s určitou pravděpodobností najdu. Jak já miluju ten jejich strach v očích, když mne vidí. s touto myšlenkou se prohádním po lese v naději, že konečně ulovím nějakého toho člověka, který ukojí moji touhu po krvi a moji velkou nenasytnost. Zastaví mně v mém pátraní něco neobvyklého, jelikož zavětřím v tomto lese nevydanou věc. Je to pach upírky, která tu nejspíš loví v těchto lesech v Port Angeles. Hm.. Bude nejspíš hodně mladá, či možná ne tolik zkušená, jako já, že jí hned každý upír na sto honů zavětří. pomyslím si a s touto myšlenkou zpomalým ve své chůze. Jsem od ní asi tak dva metry, takže nemusím spěchat. Když k ní dojdu mírně se nad tou upírkou musím usmáat, jelikož mi připadá celkem vtipné, že se setkáváme v této situaci, kdy oba chceme ulovit nějakou tu oběť. Ta touha tě zahnala až sem? zeptám se jí a přistoupím k ní blíž, aby si mne mohla lépe prohlédnout. |
| |
| U Cullenů Za malou chvíli od mého volání vstoupí kdosi do pokoje. Když ho spatřím, málem omdlím podruhé - vždyť vypadá jako anděl! Takže jsem v nebi? Jinak to být nemůže, někdo tak krásný nemůže žít na zemi... Nebo ano? "Anděl má bronzové vlasy a nádherný úsměv. Jeho pohyby jsou ladné a elegantní. A co teprve když na mě promluví - jeho sametový hlas mne uklidňuje i vzrušuje - najednou se vedle něj cítím naprosto obyčejně. Na moment se nezmůžu na slovo, zato on horlivě vypráví. Po několika větách pochopím, že mě sem nepřinesl on, ale Carlisle...on se jmenuje Cullen. Edward Cullen. Zřejmě jsou s Carlislem jedna rodina. Je naprosto úžasný! Jen kdyby nevypadal tak strnule a chladně....i když se pokouší o přátelský tón. Napadne mě, že bych se mohl taky představit. Isabella Swanová, ale můžeš mi říkat Bella. snažím se mluvit nevzrušeně, ale opět ucítím svou ruku. Bolestně zasyčím. Promiň, to ta ruka. V mysli však nemám bolest, ale zmatek - chci se zeptat na tolik věcí. Je Carlisle také tak krásný jako ty? Co se mi stalo? Proč vlastně nejsem v nemocnici? Je vás tu víc? Poslední otázku vyslovím nahlas. Potom se mu zadívám do očí v barvě karamelu. Po chvíli do místnosti přijde další muž - starší, ale ne tak hezký jako Edward... A po něm další lidi. Tak moc pozornosti nemám ráda... nakonec u mě zůstane jen Edward a blonďatý muž s bledou pletí, který se mi představí jako Carlisle. Tak ten mne zachránil! Uvědomím si. Vzápětí se mě zeptá, jak se cítím. Trochu mě bolí hlava. Svěřuji se mu. Ale už se cítím lépe. pohled mi zaletí směrem k Edwardovi. |
| |
| Doma Čtu všechny myšlenky v domě. ..Klid, tak klídek... No jo Jasper se snaží uklidnit atmosféru. ...Sranda když nám nerozumí..Takhle se budeme s Alicí bavit častěji... Takhle škodolibá Rosalii. ...Edwarde, pokud u ní chceš ještě být, měl bys teď jít na lov. Tohle vůbec není bezpečné... Carlisle proč myslí zrovna na tohle? Ne Carlisle já myslím, že to vydržím skočím tam později. Vychrlím na něj rychle, tak baych co nejméně otevíral pusu a Bella tak nepoznala, že mluvím. Najednou od okna zavanul vítr a pohrál si s jejími vlasy. Její vůně mě praštila do nosu jako demoliční koule, jako úder beranidla. Bylo to tak nepředstavitelné a intenzivní, na to abych zestručnil mohutnost, toho co se mi v tu chvíli přihodilo. V tu chvíli jsem byl tak málo podobný člověku, jako nikdy, nezůstala mi ani známka po lidství, ve kterém jsem byl natolik úspěšný, abych v něm sám sebe ukryl, abych v něm nadále existoval. Já jsem predátor. Ona je má kořist. To, že na celém světě nebylo nic dalšího, bylo pravdou. Ne nemohu to udělat... Já jsem upír, a ona má tu nejsladší krev, jakou jsem kdy ucítil v posledních osmdesáti letech. Nepředpokládal jsem, že by taková vůně mohla existovat. Kdybych to býval věděl, odešel bych ji hledat už dlouho předtím. Pročesal bych celou planetu kvůli ní.. Dokázal jsem si představit tu chuť… Žízeň mě pálila v celém hrdle jako oheň. Moje ústa se pekla a vysychala. Čerstvé proudění jedu vůbec nepomohlo rozehnat ten pocit. Můj žaludek se zkroutil společně s hladem, který byl připomínkou žizně. Mé svaly se stočili jako pružiny. Ne, ne kvůli Carlisleovi... Ten by nepřežil kdybych v jeho domě zabil člověka a ještě k tomu hosta. Pomyslím si a nedýchám. Moment..začnu pátrat v myšlenkách všech doma, Esme, Carlisle, Alice, Emmett, Jasper, Rosalie...Zaměřím se přímo na Bellu sedící přede mnou. Já ji neslyším...to ne. Jakto že ji neslyším? Bylo to jako by přede mnou neseděl vůbec nikdo. ještě, ačkoli její myšlenky byly tak zřejmé v jejích neobvyklých očích – neobvyklých kvůli jejich hloubce, její hnědé oči se často zdáli mělké v jejich temnotě –nemohl jsem nic slyšet, kromě ticha z místa, kde seděla. Vůbec nic. Strašně mně to rozrušilo. Podívám se na Bellu vyplašenýma, černýma, hladovýma očima. |
| |
| Les Sleduji upíra jak mi odnáší kořist. Netušila jsem, že tady má někdo teritorium. Chystám se k dochodu, když zachytím pach.Tak sladký, že to nemůže být nikdo jiný než další upír.Hned mně napadlo, že se vrátil ten starý. Nahrbím se k útoku a sleduji nově příchozího. Není to ten samý muž jako ten co tu byl před chvílí. Poslouchám ho, připravena k útoku. Touha? To spíše jen náhoda. Ovšem měla jsem úžasnu kořist, ale je vidět, že tady je to obsazeno, jak mně již jeden upír informoval."tady se lidé nejí" Napodobím jeho hlas a podívám se na tohoto upíra.A čekám co odpoví. |
| |
| Doma Potom, co dojde nahoru i Rose a začne se bavit s Alicí se na chvíli vypnu. Je tu hrozný zmatek, ani nevím, co mám dělat, abych byl nějak užitečný.... Edward je vedle s Bellou a Carlislem, Esme je zavřená v ložnici, Jasper je nejspíš pořád dole... "Nebude mít hlad??" Otočím se z ničeho nic na Alici a Ros a oni na mě vyjeveně čučí. "No víte, Bella, přece je to člověk ne? A už je tu kdovíjak dlouho..." Pokrčím rameny a čekám co mi odpoví. "No to je jedno, dole by mělo být něco k snědku půjdu se po tom podívat, kdyby ten hlad měla" odpovím Alici a pak kouknu na Rose. "Půjdeš senou?" zeptám se jí a už du po schodech dolů. Nevypadala zrovna nadšená z toho, že budu chystat jídlo pro Bellu, ale třeba se mi to jenom zdálo... |
| |
| Doma Poslouchám Rose. Ale tak ty mi odpovíš francouzsky? hm.. co na tebe vymyslím? Pousmeji se a vymýšlím odpověď. Oui, je vois.Je ne l'ai pas fait exprès.il n'arrive pas à se le mettre dans la tête. Zřejmě. Dodám normálně. Když začne Emmett začne odcházet nevěřícně se na něj podívám. Přece mně tady nenecháš teď samotnou.nejdřív mne odtáhneš od těch dvou tam za dveřmi a ted jdeš pryč.To teda ne.Já budu zlá a půjdu s vámi, třeba se cestou potkám s Jasperem. No ovšem když pomyslím na to, že chceš Belle udělat jídlo... radši půjdu s vámi na to jídlo. Řeknu a jdu za svým velkým bratrem. Rose tak pojď, nebo ti vadí pro ni připravit jídlo? Zeptám se a čekám na ni na schodech. |
| |
| Doma Podívám se s úsměvem na Alici a poslochám její plynulou francouzštinu.. On za to chudáček nemůže..A navíc umí španělsky... Najednou se Emmett ozve, že by někdo měl udělat Belle jídlo... Cože?...Dělat pro ni jídlo?....To si snad dělá srandu... Chvíli tam stojím a přemýšlím, zda mám jít s nimi dolů.... Dobře..Jdu taky... Jdu pomalu za nimi, takže jsem hodně pozadu... Skvělý..Carlisle sem donese holku a mi pro ni budeme dělat jídlo.. Posadím se na jednu židli v kuchyni a sleduju ty dva, jak chystají jídlo.... Však oni to zvládnou i bezemě..... Zírám ven z okna a přemýšlím nad různými věcmi.... Et qu´est- ce que vous lui voulez préparer?.. Otázka je spíš směřovaná Alici, protože Emmett mi zase nerozumí.... |
| |
| Doma Stejně jako Edward si sednu do křesla vedle Belly. Jemně jí prohlédnu ruku a vnímám při tom, co dělá Edward. Když se ohradí, že nikam nepůjde, nasadím znepokojený výraz. Bello, omlouvám se, že mám tak studené ruce. Nevím, je mi dnes zima. řeknu omluvně, jak jsem zvyklý na jednání s pacienty, kteří ze mě bývají poněkud vyděšení. Ne, Edwarde! Musíš jít! řeknu tiše, tak že to Bella ani nemůže postřehnout. Přesto to zní důrazně. Nerad takhle jednám se svou rodinou. Je to nebezpečné, když máš takovou žízeň.... Potom se zase věnuji své pacientce. Chci být rychle hotov, potřebuji mluvit s Esme. Co se jí stalo.... Tak Bello...Budu ti tu ruku muset narovnat, ale naštěstí to není moc závažná zlomenina. Jen musíš chvíli vydržet, hned to bude. Po pár minutách už má Bella sádru a já jsem se svou prací hotov. Hotovo. povím s úsměvem. Možná by sis dala něco k snědku. Ale pokud chceš, zavezu tě domů. Předpokládám, že jsi dcera Charlieho Swana? zeptám se milým tónem a pohledem zabloudím k Edwardovi. Naznačím mu, aby stejně jako já odešel. Alice určitě ráda přijde za tebou, Bello. My dva se teď musíme omluvit. řeknu a tiše vypluji dveřmi a podržím je Edwardovi. Dojdu po schodech za Alicí. Umí se držet nejlépe ze všech... Alice, mohla bys jít za Bellou? Určitě jí není příjemné, být sama v cizím domě. |
| |
| Esme V ložnici se uklidníš. rozhodneš se, že půjdeš Belle udělat jáídlo, přece jen je to člověk a bude mít hlad. |
| |
| Doma Sleduji Rosalii s jakou nechutí se poddává našemu požadavku. To je zajímavé.. ono se jí nechce.. co by ona chtěla? Sedět s Emmettkem někde v koutě a držet se za ruku? to není život.. Lepší je se seznamovat s novými lidmi a ikdyž máme menší zábrany. Podle mně se jednou muselo stát, že budeme čelit naší žízni s věčí motivací. Pomyslím si a jdu s Emmettem k lednici vybrat nějaké jídlo. Je ne sais pas . Odpovím ji na otázku a natočím se k Emmettovi. Tak co bratře co jí připravíme za pokrm? Zeptám se a koukám do lednice na suroviny. |
| |
| U Cullenových Při Carlislově zmínce o studených rukách si uvědomím, že mi také je docela zima. Ale za nic na světě bych to nepřiznala...a hlavně ne před Edwardem... Carlisle mi zatím ruku dává do sádry, a musím přiznat, že se mu nějakým způsobem podařilo zařídit, že mne to vůbec nebolelo. Nebo je to tím, že je v pokoji Edward? Nevím... Po chvíli už mám ruku celou bílou. Na dodatek Carlislea, jestli nemám hlad, odpovím: Vlastně docela ano...nemusíte se obtěžovat, ale když vám to udělá radost, klidně budu hladová...Pokusím se o vtip a nervozně se zasměji. Nechci vás tady obtěžovat. Omlouvám se. ...ale ještě se necítím na návrat domů, musím vymyslet nějakou výmluvu pro Charlieho...ano, je to můj otec. Souhlasně kývnu na Carlislea. Pak se on i za Edwarda omluví, že musí jít... Ale kam? Proč tady Edward nemůže zůstat? Chce se mi odporovat, ale to už oba odcházejí. Smutně se za nimi dívám, ale Carlisle dodá, že ke mně půjde další člen jejich zřejmě početné rodiny - Alice. Dobře... Rozloučím se s nimi a čekám na Alici. |
| |
| Kuchyně Když sejdu dolů do kuchyně rozhlédnu se po něčem lidském k snědku. Na kuchyňskou linku po chvíli hodím balíček špaget, který sem ukořistil v horní poličce. Špagety by neměly být těžké... Začínám si číst návod a chystám hrnec s vodou. Hmm..počkáme až bude voda vřít...Dobře počkáme... Kouknu a usměji se na Rose. "Alice podej mi z ledničky sýr a kečup prosímtě" řeknu jí a obdařím jí veselým úsměvem. Pak ji ale zavolá Carlisle nahoru k Belle, takže příprava zůstane na mě. Ale ne nadlouho. Po chvíli se ke mně připojí Emse a celkem obratně začne strouhat sýr. Já zatím povařím kečup s masem z konzervy. Neuvěřitelné co všechno se tady dá najít... Potom hodím špagety do vody a čekám stanovených 12 minut než se uvaří. Na talíři dochuťtě podle své chuti?? No tak to nevím... zamyslím se nad větou v návodě a přemýšlím, k čemu by bylo kdybych to jídlo ochutnal. K ničemu... dojdu k závěru a proto hodím do omáčky špetku soli. Snad to bude stačit... |
| |
| Bella je stále nahoře, ruku má v sádře, ale co to? Cítím jak jí projelo zklamámí, slyším jak Edward opustil místnost spolu s Carlislem. Sakra, sakra...to bude ještě hodně zlé... pomyslím si jak Edward schází dolů po schoděch, je nějaký rozrušený, nad čím asi přemýšlí?? Na nic nečekám jdu k němu a prostě se ho zeptám. Tak co, jak jí je? Hele, nad čím dumáš?? Tahle jeho nálada se mi vůbec nelíbí. Snažím se ho trochu uklidnit, když se mi to povede sdělí mi, že Belle už je dobře, ruka jí nebolí, Emmett s Esme jí chystají jídlo a Alice jí bude dělat společnost. Hm, já bych to pálení asi ještě nesnesl, alespoň že má žena je tak silná, mám se ještě co učit pomyslím si a pohlédnu na Edwarda. Z jeho hrozivého pohledu se mi málem udělá špatně, jeho zuřivá nálada do mě "udeří" silou dělové koule. Hned pochopím o co jde, záleží mu na ní a já se k ní nemám přibližovat abych jí náhodou neublížil. nechám Edwarda projít a pak si sednu sám do rohu místnosti a nechám se zaplavit dobrou náladou, kterou teď srší Alice. Ráda se seznamuje s novými lidmi. Ach, jak já ji miluji. |
| |
| les Poslouchám tu dívku a když zmíní druhého upíra, hned mi dojde, že se jedná o někoho z Cullenových, které já osobně moc v lásce nemám. Nenávidím ty "vegetariány". Už mi lezou krkem. Tady že se lidé nekonzumují? Hm. O tom by se dalo spekulovat. Ten kdo to řekl. Musel být nejspíš někdo z Cullenových. Jsem tu taky na lovu a nehodlám se vzdát své kořisti, kvůli těmto rádoby upírům, jež se živý zviřecí krví. Pokud bys měla zájem. Mohli bychom si vzájemně vypomoct. promluvím k ním, celkem už přátelským tónem hlasu a na mé tváři se objeví úsměv, který poodhalý dva ostré špičáky. Nejspíš jsem se nepředstavil. Jsem James. Stopař i lovec. dodám a příblížím se k ní, abych jí mohl podat ruku. Je to můj zvyk z dřívějška, když jsem byl ještě člověkem. |
| |
| Doma Během chvíle se pro mě sledování Emmetta stane jakousi zábavou, protože vidět ho vařit, je celkem neobvyklé....Sleduju jak vaří Belle špagety a přitom pečlivě sleduje pokyny u receptu..... Mezitím se nahoru vypaří Alice a v kuchyni se objeví Esme.... Esme už je asi o hodně líp...Vypadá opravdu lépe... Rozhlédnu se okolo sebe, abych zjistila, kdo všechno kromě nás tří tu je...Najdu všechny kromě Alice, která už odešla nahoru.... Měla bych se chovat líp....Ostatní se tak taky chovají...Nebudu přece protivná.... Jídlo už vypadá hotové, takže se zvednu ze židle a postavím se zezadu k Emmettovi... Odkdy umíš vařit zlato?.... Opřu se bradou i jeho rameno a podívám se do hrnce...Musím si u toho stoupnout na špičky, protože je Emmett vyšší než já.... Kdybych to jedla, tak si hned dám...Nevypadá to špatně... Usměju se na něj a na Esme.... Kdo ji to tam zanese?..Nebo ji zavoláme sem dolů?.... Sice by nejspíš bylo lepší jí to nahoru odnést, ale dámna výběr obě možnosti... Mohla bych to nahoru odnést..Alespoň bych tím ostatním ukázala, že nejsme tak hrozná ... |
| |
| Doma Chvíli poté co odejdu do ložnice mě napadne jesti nemá ta dívka hlad. Přece jen je to člověk a ti musí jíst poměrně často. Sebělha jsem dolů do kuchyně kde najdu Emmetta, který už připravuje špagety. Připojím se k němu a začnu strouhat sýr. Emmette, vidím, že ses naučil vařit. Kdo tě to naučil? zeptám se a snažím se a by to znělo normálně. Nemusí se trápit se mnou. Vím, že některé to nepřsvědčí, ale aspoň uvidí, že se snažím. Ach jo, Carisle bude asi hodně zvědavý. Vůbec se netěším jak mu to budu říkat, ale vědět by to měl... Asi jí to tam zaneste. odpovím na Rosaliinu otázku. |
| |
| Kuchyň POdám Emmettovi sýr a kečup- DObře Carlisle já za ní půjdu.Kde je Edward? Zeptám se Carlisla, když mně pošle za bellou.Odpovědi se mi nedostane. Aurevoir Řeknu sourozencům a odtančím nahoru. Na schodech se div nesrazím s Edwardem. Dávej přece pozor.To jsem ráda, že jsi od ní odešel bys jí byl schopný zakousnout. Pousměji se a jdu nahoru. Zaklepu na dveře pokoje pro hosty a vejdu. Aho Bello.Já jsem Alice.Těší mně že tě poznávám. Podám ji ruku a sednu si na její postel. Tak co jak se ti to stalo? ukážu an její ruku. Je to lepší? Usměji se na ni a čekám co mi poví. Náhodou mně se zdá docela v pohodě.Ikdyž je trochu vyvedená z míry, když neví kdo jsme a no když nás nezná.Hlavně jsme pro ni někteří moc nebezpeční. Pomyslím na Jaspera, trochu mne tahle myšlenka rozsmutní, ale pak se věnuji znovu Belle a usmívám se. |
| |
| Dům Poslechnu Carlisla a jdu ven z Bellina pokoje. Cestou vrazím do Alice. No tak Alice.. Jak já? ty ses nedívala na cestu.No nezakousl.. dokážu se taky ovládat. Řeknu Alici a jdu dál dolů po schodech. Jaspere.. myslím, že jí je lépe. Nop nad tím, že nedokážu číst její myšlenky, prostě ji neslyším a to je strašné.Nechápu to. Podívám se na něj a jdu do kuchyně kde jsou ostatní. Tak co tady kuchtíte vy kuchtíci? zeptám se a jdu se na to podívat. To je pro Bellu? A víte jistě, že ji to bude chutnat? Myslím, že lidi mají různé chutě. Podívám se na Carlisla stojícího opodál. Carlisle je možné, že bych jí nemohl číst myšlenky? Přečtu vás všech, ale ty její nic.Jakoby neexistovala nebo nikdy nad ničím nepřemýšlela.je to strašný pocit. Zatvářím se ztrápeně a přemýšlím. |
| |
| Les Poslouchám toho Jamese jak se představil. Cassie..novorozená.Těší mně. Představím se a poslouchám jeho řeči o cullenových. Ty je znáš ty Cullenovi? Přemýšlím nad nimi. Ten muž mi přepoměl otce.Třeba tu má rodinu.Nechtěla jsem běhat sama, vždycky jsem se cítila sama třeba by mně vzali mezi sebe.Jenže pít zvířecí krev? No musela bych to vydržet...Teď nad tím nebudu přemýšlet. no jo můžeme jít lovit. Řeknu a podívám se na něj. |
| |
| Doma Když uběhnlo psaných 12 minut sliju z toho vodu a hodím to na talíř. Naliji na to omáčku a kriticky se na to dívám. Jaksi divně to smrdí...alr to bude asi tím, že nejsme na lidské jídlo zvyklí... "Odkdy umím vařit??" zamyslím se nad otázkou Esme a Rose a pak jim odpovím. "Po večerech tajně sleduju Kluky v akci " zařehtám se na ně a pootevírám všechny šuplíky, abych našel příbor. "No nevím, nevím, jestli jí to bude chutnat...že by bylo vaření jídla nějaká moje specialita..." zašklebím se nad talířem, ale nic víc udělat nemůžu. Byla to celkem sranda..možná začnu vařit častěji...nebo bych si mohl otevřít restauraci.. vtipně přemýšlím a pak podám talíř i s příborem Rose. "Mohla bys jí to zanést co říkáš? Kdyby jí to nechutnalo, tak si možná bude myslet žes to vařila ty" znova se zasměji, ale když vidím Rosáliin přísný pohled rychle se uklidním. Rose odejde nahoru a já se otočím na Emse. "No, myslím že sme to zvládli mamko..." řeknu a natahuji k ní ruku abych si sní mohl vítězně plesknout... |
| |
| Doma Ty sleduješ Kluky v akci?...Tak tohle ti vážně nevěřím.....každý večer jsi totiž semnou... Stále se usmívám, protože je to opravdu vtipné... Dobře, tak já jí to zanesu....No ještě aby jí to nechutnalo... Vezmu talíř, který mi podává a zamířím po schodech nahoru. Ať se opováží říct, že jí to nechutná....Když už kvůli ní vaříme...Dost, Rosalie....Chovej se mile... Zaklepu na dveře od pokoje, ale ani nečekám na odpověd a vejdu... Ahoj, Bello...Já jsem Rosalie..Přinesla jsem ti něco k jídlu... Volnou rukou k ní za pomoci Alie přitáhnu stolek a položím na něj talíř...Normálně bych si s tím stolkem bez problému poradila sama, ale nemůžu před ní dělat rychlé pohyby..... Podívám se na ni a potom na její bílou ruku... |
| |
| Doma Dívám se na Bellu a poslouchám její příběh. Zajímalo by mně proč ji Carlisle donesl k nám domů.Hlavně to co se v lese stalo. Najednou vejde Rose. Pomohu ji k posteli dotlačit stolek, aby se Bella mohla v klidu najíst. Tak co jaké bylo vaření?Voní to výtečně.. kdybych měla hlad taky bych si dala. Řeknu a snažím se, aby to vyznělo moc lidsky a aby Bella neměla podezření. Jakto, že nepřišel i Emmett? Se bál? Pousměji se na ni a sednu si na postel. |
| |
| Doma No, vlastně já nevařila...Přenechala jsem to Emmettovi a Esme...Ale byla sranda je sledovat, hlavně Emmetta....Alice, ty jsi věděla, že tajně v noci sleduje Kluky v akci?.... Zasměju se a rychle na ni mrknu...Nejspíš je jí jasné, že to nemůže být pravda.... Ale opravdu to voní dobře...Snad ti bude Bello chutnat... Mírně se na ni usměju a pak se zase otočím na Alici.... No, bál se....Poslal mě sem, protože se bojí, že to nebude dobré..Prej aby si Bella kdyžtak myslela, že jsem to vařila já.... Zakroutím nechápavě hlavou a pohledem střelím k Belle, která se ještě nepustila do jídla.... Pak si to musím s Emmettem ještě vyřídit...Takhle svádět vaření na mě... Zavřu za sebou dveře a opřu se o stěnu...Nechci jít k Belle moc blízko.... |
| |
| Doma Sleduji rodinu, zvláště Emmetta, jak vaří, a dobře se bavím. Je to zvláštní, vaření.... Díky Alice. řeknu jen, když Alice odejde nahoru za Bellou. Potom dojdu až k Esme a dívám se na ni, jak pomáhá Emmettovi. Opřu se o kuchyňskou linku. Jde vám to opravdu dobře, doufám, že to bude Belle chutnat. Rád vidím, když Edward přichází mezi nás ostatní. Nechápu, kde se ve mě vzbudila taková nedůvěra. Jak to je možné...s tak zvláštní dívkou jsem se ještě nesetkal. Edwardův postřeh mě zaskočí. Nedivím se, že ho to rozhodilo. Nevidíš její myšlenky?... pár vteřin mlčky přemýšlím. S ničím takovým jsem se ještě nesetkal. Asi...má nějakým způsobem...jiné myšlení. je všechno, co mě napadne. Nemám vysvětlení. Je to zajímavé...A co Alice? Vidí její budoucnost? zeptám se po chvíli. A ty Jaspere? obrátím se na svého syna se zadumaným pohledem. |
| |
| U Cullenů Čekám do chvíle, kdy do místnosti vejde Alice. Nebo si alespoň myslím, že to je ona. Když se představí, zjistím, že to je skutečně ona a také ji pozdravím. Ahoj, Alice. Předpokládám, že víš moje jméno..jen pro pořádek - jsem Bella. Těší mne.Dodám po chvíli, a také si s ním podám ruku. Jak je studená...stejně jako Carlisleova. Cožpak je dnes taková zima? Nemám ji ráda...Prolétnou mi myšlenky hlavou a pak Alici odpovím na její otázku. Víš, moc toho nevím, vzpomínám si jen na to, že jsem o něco zakopla, a pak už pouze v podvědomí, že mě někdo nese pryč...to, že to byl Carlisle, jsem se dozvěděla až tady. Vyprávím. Ano, je mi lépe, ale jsem zvědavá, co asi řeknu Charliemu - to je můj otec. Vysvětluji Alici. V ten moment do pokoje vejde pěkná blondýnka. Představí se mi jako Rosalie a podá mi talíř se špagetami. Moc děkuji...to jste opravdu nemuseli... Povídám a přitom ochutnávám. Hm...chtělo by to trochu přisolit, ale jinak jsou dobré...Myslím si, ale nahlas nic neřeknu, už tak je to od nich laskavé, že mě tu nechali. Jsou výborné.Otočím se na obě dívky a usměji se. zaslechnu jméno Emmett a zvědavě se zeptám: Emmett? Kolik členů ta vaše početná rodina vlastně má? Zeptám se pobaveně. |
| |
| Doma Kluky v akci? Tak to mně chce rozesmát. Zasměji se zvonivým smíchem. Dobrou chuť Bello. Popřeji jí s úsměvem a dál poslouchám Rosalií. Cože?Tak on se bojí kvůli tomu, že jí to nebude chutnat? A svést to pak na tebe? To je od něj teda hnusné. Quelle impertinence. Řeknu francouzsky a otočím se na Bellu, abych ji odpověděla. No je nás dost. Carlisla, mně, Rose, Edwarda znáš a Emmetta si viděla, když si pro mně sem přišel předtím.Pak je tu už jen Esme a Jasper. No takže nás je sedm. Odpovím a otočím se na Rose. Myslím, že pokud bude chtít vědět něco víc měli by jsme se domluvit co jí řeknem. |
| |
| Doma Vypadá to, že nahoře je klid, což znamená, že to jídlo nemohlo být tak hrozné. No nebo možná hrozné bylo, ale Bella si nestěžuje... Napínám uši, abych slyšel co Bella řekne. "Jsou výborné"... Zamnu si ruce a pustím se do uklízení toho bince. Všechno špinavé hodím do dřezu a napustím na to vodu, pak to opláchnu a nechám to položené vedle dřezu. Šak ono to uschne.... Jdu do obýváku a zapnu si televizi. Když si uvědomím co hraje rychle to přepnu. Fůj to byla ještě pořád ta přiblblá telenovela??! Pohodlně se rozvalím do sedačky a pustím nějaký hudební kanál. Mmmm mám nápad...Rosalie mě asi zabije, ale bude sranda... kuji pikle, a plánuji si plán, který provedu zítra ráno. "Paráda", řeknu si sám pro sebe, když už mám všechno promyšlené a nemůžu se dočkat rána. Kolik je vlastně hodin?? To už je pět odpoledne?? Celkem rychle to uteklo... Zajímalo by mě, co tam dělají ty dvě s Bellou nahoře... Přemýšlím, jestli bych tam měl jít, ale nakonec tenhle nápad zavrhnu. Raději zůstanu tady.... |
| |
| Sedím si takhle v koutku a přemýšlím. Ve stejnou chvíli uvidím Edwarda jak sestupuje dolů po schodech. Oznámí mi, že Belle už je lépe, ale pak dodá něo co mi vyrazí dech. Neslyší její myšlenky. S tím jsem se ještě nesetkal, budu nad tím přemýšlet. Odpovím v duchu, vím, že mě slyší.Poté co odejde do kuchyně stojím ještě chvíli jako přimrazen na svém původním místě. Slyším jak se o tom v kuchyni baví, poté co Edward "zkritizoval" jídlo, které Emmett uvařil. Pomalu se přesunu za nimi, aby mi neunikla jediná teorie, kterou vysloví. V tu chvíli se mě Carlisle zeptá, zda "cítím" její náladu. Soustředím se a musím říct že ano. Tohle jsem ještě neviděl. přinutím se říct to nahlas, nebylo by fér vynechat z této konverzace Carlisla. chvíli debatujeme na toto téma, ale po chvilce mě to přestane bavit. Omluvím se proto a odcházím vedle do pokoje. Zaslechnu veselou konverzaci Alice a Rose, které se věnují Belle. Schoulím se zase do koutku a poslouchám Aliciin zvonivý smích. |
| |
| Kuchyň Začnu být rozrušený z toho všeho kolem mne. Je to strašně divné, když můžu číst všech ostatních a její ne.. takhle vás nebudu moct varovat když bude tušit naše tajemství. Alice ji vidí, protože měla nějaké vize i o tom jak ji sem neseš a jak jsi ji našel. Zamyslím se nad tím. mimochodem co to bylo za upírku tam u tebe v tom lese? vypadalo to jako by ji chtěla zakousnout. Zvednu obočí a čekám na odpověď. Jaspere takže ty ji taky cítíš.To je divné. Vydechnu hlasitě a opřu se o linku. |
| |
| Doma Ráda slyším, že Belle chutná...I když jsem nevařila... Jsem ráda, že ti chutná...Esme a Emmetta to určitě potěší..... Usměju se na ni a potom se zasměju Aliciným slovům.... Il est un homme...Et Emmett est pire que les autres ... Nous ne les pouvons pas changer... Odpovím jí francouzky a potom jen dodám směrem k Belle.... Muži...Občas je to vážně hrůza.. Zaposlouchám se, jestli něco neuslyším ze zdola a málem vyprsknu smíchy když zaslechnu písničku z titulek od telenovely.... Že by se Emmettovi ta telenovela tak líbila?...Určitě to měl puštěně on....Jinak by to tak rychle nepřepnul... Poslouchám Alici a přitom se dívám na Bellu, která pomalu začíná jíst.... Jejky, té to trvá...To i já jsem rychleji hotová s jídlem a to toho mám víc.....Nojo..Je to člověk....Necháme ji tu v klidu se najíst... Na chvíli nás omluv Bello...V klidu se najez, hned jsme zpátky...Kdybys něco potřebovala, tak stačí zavolat... Kývnu na Alici a obě výjdeme ven..Rychle zavřu dveře a sejdu po shodech dolů.... Většina je stále v obýváku a o nečem se baví..Zaslechnu jen pár útržků, ale i tak si to dokážu celkem poskládat... Edwarde..Ty ji neslyšíš?..Jak je to možné?....Vždyt nás ostatní slyšíš...Bohužel... Přejdu k pohovce, an které sedí Emmett a pošeptám mu do ucha... Nemysli si, že jsem tu telenovelu neslyšela...Ty mi něco tajíš zlato... Zasměju se a obrátím se ke Carlisleovi.... Bella už se začíná tak trochu vyptávat...Bylo by lepší se domluvit co všechno jí můžeme říct... |
| |
| Doma Stále opřený o nepoužívanou kuchyňskou linku poslouchám, co mi Edward s Jasperem odpovídají. ....Je to....zajímavé. To je zvláštní....Ale je dobře, že aspoň vaše vlastnosti na ni fungují. Nikdy jsem o tomhle neslyšel. podotknu a soucitně se zatvářím na svého syna Edwarda. Chápu jak tě to frustruje, Edwarde...Bude to zajímavá dívka.... zamyslím se a rozhodnu se, že jakmile bude větší klid, dám se do zkoumání. O tomhle někde musí být záznamy! Nevím nic víc, než vy z Aliciných vizí. Jak jsem řekl, máme co dočinění s novorozenou. Musíme dávat pozor na nové zprávy. Nechci, aby tu dělal rozruch. řeknu ustaraně a stále nehybně přemýšlím, tentokrát nad otázkou, co mi položila Rose. Myslím, že bysme jí neměli říkat vůbec nic, Rose. Alespoň zatím. Až se nají, odvezu jí domů. Je to dcera Charlieho Swana a s ním nechceme mít nedorozumnění. řeknu s pobaveným úsměvem a trošku se mi odlehčí nálada. Ještě se tu ani pořádně nerozkoukala. Je to člověk. Nemůžeme jí říct tak velkou věc. Zaostřím sluch, ale z pokoje se neozývá nic kromě příboru. Jak to Belle chutná? A kde je Alice? |
| |
| U Cullenů Alice mi popřeje dobrou chuť - já poděkuji a znovu se dám do jídla. Na dostatečnou neslanost si brzy zvyknu, a nakonec mi jídlo moc chutná. Mezitím Alice s Rosalií odejdou a jakmile dojím špagety, začnu se opět cítit malinko osamoceně. Vzpomenu si na Charlieho. Měla bych už jít...Charlie bude vyděšený, a co teprve, až uvidí mou ruku... Napadnají mne všelijaké myšlenky a pak se rozhodnu, že někoho zavolám. Ale koho? Najednou nevím. Proto mi mihne myšlenka sejít dolů za nimi. Hned u dveří stojí Carlisle, a tak se zeptám jeho. Děkuji za jídlo. Bylo skvělé. Jsem trochu na rozpacích, nevím, jak vysvětlit, že bych chtěla za Charliem. Mohl byste... Otočím se na Carlislea ...mě už zavést domů? Ne, že by se mi u vás nelíbilo... Vysvětluji. ..Ale otec mě nejspíš hledá všude možně, jak ho znám. Anebo na mne vůbec nemyslí a kouká na televizi..Napadne mě v duchu, ale to nahlas neřeknu. |
| |
| les Vypadá to, že nebudu sám lovit ty hloupé lidi, které mi už lezou krkem a nehodlám se přidat k Victorií, jelikož jsem s ní tímto dnem skončil. Podá mi ruku a já se na ní mírně usměji, možná to byl pokus o přátelský smích, který mi bohužel nějak příliš nevyšel. Ano Cullenovi bohužel znám. Několikrát jsem se s nimi sešel a to jejich chování mne vytáčí. To že se živí krví zvířat a vzdali takového daru, jak je ta čírá lidská krev. Toto mne tak irituje na těch ubohých Cullenových, kteří nevědí co máji dělat. promluvím k novorozené a ucítím nepatrný lidských pach, ta dívka tu byla nejspíš před malou chvílí. Ten Cullen jí zabránil v lovu. Jak neslušné. Chudák malá se mu ani nedokázala postavit. Je tak mladá. tato myšlenka na mé tváři vyvolá nepatrný úšklebek. Tobě někdo zabránil v tvé potravě? Cítím, že tu byl člověk. Je to vůně mladé dívky... Jak se mi sbíhají sliny. promluvím ďábelským tónem hlasu a rozhlížím se po okolí, zda tu ještě není. Když zjistím, že ne, věnuji dál pozornost té novorozené. Cassie. Pěkné jméno. Od dneška s ní budu trávit každý den a naučím ji lovit, jak se sluší a patří. pomyslím si a mírně se usměji. |
| |
| Ach jo, co po mě ten Edward zase chce?? zeptám se sám sebe, když zaslechnu jak se mě Edwrd ptá. Přišourám se tedy do kuchyně a znovu se zapojím do diskuse. Ano, já ji cítím. Teď momentálně je...zmatená. Nikdy jsem nic podobného neviděl. V kuchyni nastane zamyšlené ticho. Rose se zeptá z pohovky z obýváku, kde momentálně dřepí s Emmettem u nějaké telenovely. Zeptá se na to, co bychom ji měli říct, kdyby se ptala. Měli bychom ji odvést domů. Chci to říct nahlas, ale předběhne mě Carlisle. Koněčně se tu vičistí vzduch a já se nebudu muset bát, že někoho zakousnu. Edwardův zlobný pohled mě od této myšlenky odvede. Promiň, jen zbloudilá myšlenka Carlisle se vytratí nahoru, Belle oznámit, že ji odveze domů za jejím otcem Charliem. už se o něj začala strachovat. Najednou ji napadlo něco z čeho byla hrozně zklamaná. Co to asi bylo. To ví jem Edward, vlastně ani ten ne. Jen Bůh. |
| |
| To jsem rád, že ti u nás chutnalo, Bello. usměji se přátelsky a zamířím směrem ke dveřím. Snažím se chovat tak, abych ji neuváděl do větších rozpaků. Samozřejmě tě odvezu. Nedivil bych se, kdyby měl tvůj otec starosti. Vezmu Bellu kolem ramen, kdyby se náhodou chystala znovu omdlít a vedu ji ven směrem do garáže. Budu brzy zpátky. řeknu přes rameno své rodině, s mírně pobaveným tónem a usměji se na Esme. Samozřejmě, že tu budu opravdu brzy...A pak se dozvím, co mě celý den trápí. Dovedu Bellu až k černému nablýskanému mercedesu a pomohu jí nastoupit dovnitř. Jak se ti tady zatím líbí, Bello? snažím se navázat konverzaci, zatímco startuji a vyjíždím svižným tempem na příjezdovou cestu. |
| |
| Doma Chvíli jen tak sedíme na sedačce a ovladač nedávám z ruky, aby se náhodou nestalo, že mi to Rose přepne na nějakou slaďárnu. Potom projde Carlisle nahoru. Njespíš zaveze Bellu domů... A za chvíli, přesně jak sem si myslel, se s ní objeví ve dveřích a vede ji ven. Nový závan té její vůně.... Ale přesto se na ni zakřením tak, aby to nemohla přehlídnout. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že s tou holkou ještě bude srandy... No, jistý si můžu být tím, že ji zítra zase potkáme ve škole... Otočím se do původní pozice a všimnu si, že mého křenění si všimla taky Rose, která na mě vysílá smrtící pohledy... "Ale no tak zlato, přece bys nežárlila?" Tak jí se to nelíbí.., no zítra ráno si ji usmířím...pokud mě zato nepošle do háje....zasměji se moc nahlas a uvědomím si to až pozdě. "Toho si nevšímej" odpovím Rosálii a dám jí pusu na tvář... |
| |
| Doma Tiše poslouchám Carlisla a přitom obejdu pohovku a sednu si vedle Emmetta.... Potom odejde Carlisle nahoru a během chvíle se dolů vrátí i s Bellou.... Usměju se na ni, když prochází okolo a potom se podívám na Emmetta.....Okamžite mi úsměv zmizí z tváře a nahradí ho vražedný pohled..... Tak tohle teda ne...Takhle by to nešlo... Zlato, jenže ty mi nedáváš na výběr.... Podívám se na ostatní v pokoji a potom se překvapeně podívám zpátky na Emmetta, když se začne smát.... Potom se rychle zvednu, vyběhnu do pokoje a vezmu prázdný talíř.... V kuchyni ho opláchnu a vrátím se do obýváku... Tady mě nebude potřeba.... Mrknu na Emmetta a s úsměvem vyběhnu do našeho pokoje.... Stoupnu si vedle dveří a čekám, než dorazí..... |
| |
| U Cullenů Jakmile mi Carlisle řekne, že mě odveze, ještě naposledy se otočím za ostatními a mávnu na rozloučenou. Všimnu si, jak se na mě jeden muž - nejspíš je to Emmett - zakření. Taky se na něj usměji, ale to na každého v téhle místnosti. Snad se ještě potkáme...Zamumlám si spíš pro sebe a pak už následuji Carlislea. Vyjdeme ven a já spatřím nádherný černý mercedes. Tak ten se mému náklaďáčku, co mi dal jako dárek na přivítanou, Charlie, nemůže rovnat...Pomyslím si ohromeně. Přesto nezávidím. Mě moje skromné auto stačí. Carlisle mi pomůže nastoupit, sednu si na místo spolusedícího. Na jeho otázku, zda se mi ve Forks líbí, odpovím vyhýbavě. Vlastně...víte, ještě jsem si to tu ani pořádně neprohlédla..ale je tu jinak než ve Phoenixu. Nemám ráda déšť...Svěřuji se mu a mezitím pozoruji, jak rychle kolem nás ujíždí krajina. To je rychlost...moc se mi nezamlouvá... |
| |
| Cesta autem Pousměji se nad Bellinou odpovědí. Hm...Tak déšť se jí nezamlouvá... Když si všimnu jejího pohledu na rychle ubíhající krajinu, trošku zpomalím. Asi na 110 km/h. Na déšť si zvykneš. Je tu na denním pořádku. Charlie je rád, že jsi za ním přijela. Město to vědělo už měsíc předem... usměji se, když už přijíždíme k domu Charlieho Swana. Zastavím před domem a obejdu auto, abych Belle pomohl ven. Rádi jsme se s tebou seznámili, Bello. Myslím, že mluvím za celou rodinu. řeknu, když zavřu dveře a jdu opět na druhou stranu auta. Pozdravuj ode mě Charlieho... A teď by si odpočiň. dodám v souvislosti s malým otřesem mozku. Tím ji nebudu zatěžovat. Hned první den příjezdu.... |
| |
| Na Cestě Tak město už to vědělo měsíc předtím? Udiveně se na Carlislea podívám ale nic neřeknu. V krátké chvilce dojedeme domů. Moc děkuji...za všechno. Loučím se s Carlislem. Doufám, že se s vaší rodinou ještě setkám.. Usměji se na něj. Vyřídím...dobře, odpočinu si. Nakonec, je to doktor...měla bych ho poslechnout. Naposled na Carlislea promluvím a pak už se svým černým mercedesem odjíždí zpátky po cestě. Nevesele kráčím k domu. Otevřu si a snažím se tiše proklouznout do svého pokoje. Marně. Charlie už na mě čeká. Skryji obvázanou ruku za zády a postavím se tak, aby na ni neviděl. Pozdě, už si toho všiml... Ehm...co jsi celou dobu dělal? Měla bych ti udělat večeři...Ale v jeho pohledu je jasně naznačeno, že dobrým jídlem to nesmažu. Začne se mě vyptávat na vše možné a dělá mi jako obvykle přednášku. Byla jsem...u Cullenových - znáš je? Byli moc milí...To nic není! Ohradím se, když mu pohled sjede na mou ruku. Konečně domluví, já mu jako vždy slíbím, že už se nic takového nestane a pak řeknu. Musím odpočívat. Carlisle mi to doporučil. A doktoři se musí respektovat. A s těmito slovy vyběhnu do pokoje a svalím se na postel. Dnes toho bylo vážně dost... Pomyslím si, ale pořád nemůžu přestat myslet na Edwarda. |
| |
| Tak dobrou noc, Bello. řeknu s úsměvem a svižně nastoupím do mercedesu. Uvelebím se v kožené sedačce a nastartuji tichý motor. Doufám že se s vaší rodinou ještě setkám... přehrávám si ta slova. Kdyby věděla, v jakém byla nebezpečí, řekla by pravý opak....Aspoň v to doufám... Přišlápnu plyn a rychlým tempem dojedu po tmavé silnici až k příjezdové cestě a domů. Zaparkuji v garáži a během vteřiny už jsem u dveří domu. Rychle a tiše pozdravím rodinu a přiletím k Esme. Chytím ji kolem pasu a začnu rychle šeptat. Už máme čas si promluvit. snažím se usmívat, aby se Esme nepřitížilo ještě z mé ustarané nálady. Snad to Jasper jistí... Moc mě zajímá, co tě celý den tak trápilo. Vždycky jsi tak optimistická a dnes... uvolním sevření a podívám se nahoru směrem ke schodům. Chceš si o tom popovídat někde jinde? |
| |
| Doma Zírám na Rosálii, která jako střela proběhne nahoru, do kuchyně, zpátky ke mně a pak znova nahoru. Podle kroků poznám, že šla do našeho pokoje. To jak se usmála a mrkla nevěstí nic dobrého.... Ale mám dobrou náladu a proto se rozhodnu, že to nebudu nijak dvakrát řešit. Vypnu televizi a za chvíli nato, se objeví zpátky Carlisle. Ale ten se hned vydá za Esme. Všechno se s přicházejícím večerem klidní a okolí pomalu utichá... Vydechnu a pomalu - lidským tempem - se vydávám do našeho pokoje. Vím jak to Rosalii štve, když jdu tak pomalu a já si nenechám ujít příležitost ji poškádlit... Co na mě chystá tentokrát za to, že jsem se zakřenil na Bellu?? Doufám, že nemá v ruce nic, co by se mi chystala omlátit o hlavu hned jak vejdu... No, ikdyž pochybuji, že by mi to nějak ublížilo... Konečně otevřu dveře, ale Rosálii nikde nevidím... |
| |
| Doma Stále čekám za dveřmi na Emmetta a pomalu si už začínám myslet, že se na mě vykašlal a nepříjde..... Uvidíme jestli na něj budu zlá...No nejspíš ne, jelikož to nedokážu...Na něj se nejde zlobit.. Sice ho občas napomínám, ale doopravdy se na něj zlobit, bych vážně nedokázala....Na ostatní z rodiny nejspíš ano...Tedy asi jen na Edwarda no...Ale na něj prostě ne.... Usměju se, když ho uslyším na schodech, ale hned zase protočím oči, když zjitsím jak jde pomalu.... Jistě..Jdi klidně pomalu...Však já tu počkám..Na mě neber ohledy... Když vejde, tak se mírně usměju.... Vypadáto, že si mě nevšiml..... Je mi jasné, že už mě za sebou ucítil...Přesto mu rychle skočím na záda a pevně se k němu přitisknu.... Tak a teď mi hezky povíš, co to mělo znamenat.... Když začne vykládat, že to bylo jen přátelské gesto, tak ho zmačknu o hodně silněji...... Nepovídej.... V mém hlase je slyšet veselost....Pustím ho a slezu z něj....Pomalu přejdu k postali, posadím se do tureckého sedu a sleduju ho.... Přece nebudu žárlit...Nemám k tomu důvod...Dělám to přece proto, že mě baví ty jeho pokusy o usmíření...Emmett by mě nepodvedl...Natož tak s člověkem.... Stále ho sleduju a začnu se mírně usmívat.... |
| |
| Doma Když za sebou zavřu dveře, uslyším nepatrný pohyb za mými zády. No může mě zkusit leknout...třeba se jí to povede.... V tom mi ale Rose skočí na záda a já dělám, že sem překvapený. "Teda ty si nějaká těžká ti řeknu.....nepřibrala si náhodou??" Zasměju se a jakoby se prohýbám pod její tíhou. Ona mi ale neodpoví a zeptá se mě uplně na něco jiného. No a je to tady... " No co to mělo znamenat?? No nic, jen sem se na ni zasmál, to je zdvořilost ne? Být na hosta milý??" Nevypadá, že bych ji nějak přesvědčil a pořád si mě měří pohledem a proto dodám ještě něco. " A navíc mi to přišlo hrozně směšné víš?? Člověk v domě plném upírů. " Pokusím se na ni podívat, ale hlavu otočit o nějakých 180 stupňů neumím, takže to de celkem těžko. Ona ale hnedkom sleze a posadí se na postel. Už se usmívá, tak by to mělo být dobrý... Skočím vedle nía stáhnu ji sebou. "Přece by jsi na ni nežárlila. Né že by mi to nedělalo dobře, ale hezčí si když se nemračíš " řeknu jí a políbím jí. "Neměli bysme jít do hajan?? Venku už je pěkná tma...a zítra musíme být vyspinkaní do růžova když je ta škola " řeknu jí a přetočím ji pod sebe... "A teď už se nehnu až do rána " zasměji se a vím, že kdybych opravdu chtěl tak tak klidně vydržím... |
| |
| Doma Usměju se ještě víc, když Emmett skočí vedle mě a tím stáhne i mě.... Dobře, tak já se pokusím nežárlit..Ty si nějak moc důvěřuješ zlato...Copak já se ti nelíbím, když se mračím?.... Zatvářím se naoko vyvedená z míry, ale hned se zase usměju a oplatím mu polibek..... Tohle usmiřování vážně zbožnuju...... Já myslela, že už jsme v posteli...nebo se do hajan chodí někam jinam?....Ale s tím vyspinkáním do růžova máš naprostou pravdu....A řekneš mi pohádku na dobrou noc, aby se mi líp spalo?.... Usměju se a podívám se mu do očí.... Vážně?.....Klidně se vsadím, že se pohneš.... Rozhodnu se mu oplatit jeho slova o mé váze, takže se najednou zavářím hrozně vážně.... Myslím, že ty jsi taky nějak přibral..Jsi těžší než obvykle...Raději ze mě slez nebo mě umačkáš... Zhrozím se a shodím ho ze sebe...... Tiše se zasměju, přikryju se dekou, nehledě na to, že jsem ještě oblečená a zavřu oči.... Tak a ted bych prosila tu pohádku....At se mi dobře spí..... |
| |
| Doma Plácnu si s Emmettem a přemýšlím co budu dělat. V tom můj zrak zavadí o neuklizené nádobí a já si vzpomenu, že jsem nedokončila úklid kuchyně. Rozhlídnu se kolem abych našla nějaký hadr. Když ho najdu, začnu uklízet a přitom poslouchám jak se baví moje adoptivní děti. Zaslechnu Rosaliinu otázku i Carlislovu odpověď na ni. Myslím, že líp bych si vybrat nemohla... Mám opravdu velmi rozumného manžela. Za chvíli Carlisle odjede a mě dojde, že se neúprosně blíží chvíle kdy bude neuvěřitelně dotěrný a bude chtít všechno vědět. I to co bych nikdy nepřiznala a už vůbec ne před ním. Když Carlisle přijede okamžitě jde za mnou a chytí mě kolem pasu tak, že se nemůžu hnout. Radši jinde. souhlasím s jeho otázkou. Kývne a vede mě do naší ložnice. Když zaře dveře tak se na mě podívá tím zvědavím obličejem, který nemám moc ráda. |
| |
| Doma Sleduji Esme, jak se rychle přesune do naší ložnice a následuji ji. Ne že by nás tady ostatní neslyšeli...Ale je to lepší... Potichu za sebou zavřu dveře a chytím Esme za ruku. Zavedu ji k pohovce a sednu si a ji posadím vedle sebe. Ovinu jí ruku kolem pasu. Tak co to je? To velké tajemství? zeptám se tichým melodickým hlasem, který už mám zaručený. Pomocí toho hlasu z ní dostanu všecko. Nasadím zvědavý ale soucitný pohled a podívám se do jejích zlatých očí. Hm...Pořád ztrápená a nesmělá. pomyslím si smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Esme pro Není to žádné velké tajemství. řeknu tak tiše, že i Carlisle mě sotva slýší. Jakoby tady upír mohl mít tajemství.. Ale prostě je to dost... hloupé. dodám a doufám, že mě nechá být, ale vím, že to mám předem prohraný...Zase mě hypnotizuje hlasem!!! To mi dělá pokaždý!!!!!! Zase se mi stýskalo po mém mrtvém chlapečkovi. dodám, když nepřestává naléhat. |
| |
| Doma Směji se, dokud mě ze sebe Rose neshodí a nezaleze pod peřinu... "Pohádku???" "Ale když já nevím jakou " Ošívám se, protože žádnou pohádku sem neslyšel ani nepamatuji. V tomhle teda "máma" s "tátou" zklamali...pohádky vždycky vyprávějí rodičové... v duchu se uchechtnu nad představou Esme a Carlisla naklánějících se nad našima postelama a vyprávějící nám pohádku. Zalezu si teda pod duchnu taky a začnu tak, jak začíná spousta pohádek. "Bylo - nebylo..." podívám se na Rose, která se zavřenýma očima leží v posteli a ani nedutá. Začnu se smát a ona po mě střelí pohledem. "Ale nic, vypadalo to, jako kdybys doopravdy spala " řeknu jí a znovu se uklidním. " Takže bylo - nebylo, jedno děvčátko, které sloužilo u dvora jedné vznešené paní. To děvčátko bylo velmi krásné a chytré, ale její paní byla o hodně hezčí a taky chytřejší. Lidé ve vsi si vykládali, že je to kouzelnice a že si přičarovala věčné mládí a krásu. Děvčátko tomu nevěřilo, přestože se jí její paní zdála někdy trochu jiná. Její ladné pohyby, krása a mluva ji každodenně překvapovali. Jednoho dne, zrovna když děvče slavilo své 17. narozeniny přijela k paní návštěva. Z kočáru vystoupil pán s bílými vlasy ale přesto byl krásný a jako stařík rozhodně nevypadal. A za ním vystoupil jeho syn, nádherný chlapec. Jen co ho dívka uviděla se do něj bezhlavě zamilovala. Párkrát se s chlapcem sešla, ale on si od ní vždy držel přiměřený odstup. Potom, večer před tím, než měli odjíždět zpátky domů se jí chlapec svěřil s tím, že není obyčejný člověk, proto s ní nemůže být, že by jí to přineslo velkou smůlu. Děvče tomu ale nechtělo veřit a tak, se ho vydala hledat. Chodila několik dlouhých dní a měsíců, než konečně došla na jeho dvůr. Prvně se na ni zlobil, ale přece jenom ji měl také rád a tak si ji nechal u sebe. Dívka den odedne stárla ale on ji miloval pořád stejně jako tehdy, když byla mladá a krásná. Jemu to nevadilo a tak spolu žili šťastně, dokud dívka nezemřela. Upír to nesl velmi težce a odešel od své rodiny. Žije dodnes a pořád se toulá smutný a sám tady mezi námi.... Uslyším potlačovaný smích Rose a tak se jí se smíchem zeptám: No co jako ?? Nic lepšího mě nenapadlo. Na to že sem si to teď vymýšlel?? ...Spi, už ani slovo ." Přitulím se k ní a nemůžu se dočkat brzkého rána.... |
| |
| Doma Dál se na Esme dívám a čekám, co mi poví. Vyčtu jí z výrazu, že se jí moc mluvit nechce. No tak...Bude to lepší... povzbuzuji ji, ale jen v myšlenkách a můj výraz zůstává stejný. Ale to vůbec není hloupé! řeknu důrazně, když to ze sebe dostane a obejmu ji. Potom ztiším hlas. Naprosto tě chápu...Jen jsem myslel, že děti, které máme ti ho vynahradí. Asi to bylo naivní.... Takhle selhat... pomyslím si o sobě. Najdenou ucítím pocit viny za to, že jsem Esme nedal na to zapomenout a že má kvůli mě život, který možná nikdy neskončí a bude si své dítě pamatovat. Je to způsob, jak ti pomoct? zeptám se tiše a hladím Esme po vlasech. To je hloupá otázka... |
| |
| Charlie Sedím doma u televize a sleduje zápas. Už několik minut po sobě se dívám an hodinky a na dveře. Co se stalo Belle?Měla by tu už být. Zaslechnu auto před dome.Vyskočím z pohovky a jdu ke dveřím.Je půl desáté když Bella otevře dveře a jde dovnitř. Isabello Swanová, jak si to představuješ? Beru, že jsi tu první den, ale to neznamená,že mně takhle viděsíš. Co se ti stalo s rukou? Podívám se na její ruku a pak čekám na vysvětlení? U Cullenových? Co jsi tam dělala? Je to milá rodina a ty děti nedělají žádné problémy, ne jako ostatní děti z města, ti dělají problémy pořád. Dívám se za ni jak utíká do pokoje. Odpočívat? Tak dobře.. pomyslím si a jdu za ní do pokoje. Dobrou noc, zlatíčko. Zhasnu ji světlo a nechám ji spát. |
| |
| Doma Netrpělivě čekám než začne vyprávět pohádku a přitom mám zavřené oči.... Notak..Už začni...Něco přce vymyslíš...Asi mu budu muset koupit pohádkou knížku..Po této stránce je značně zaostalý... Mírně se usměju tak aby to neviděl...Když také zaleze pod duchnu, tak se k němu přistisknu a poslouchám.... Rychle se na něj podívám, když se začne smát... Není zas tak těžké vypadat jako že spím... Pozorně poslouchám jeho pohádku, kterou si určitě musel právě vymýšlet.... Tak tohle určitě žádná pohádka není....Ale zatím se mu to vyprávění daří.. Asi tak někde v půlce pohádky se začnu mírně usmívat, protože mi ten příběh něco připomíná.... Když skončí, tak mám co dělat abych se nerozesmála nahlas...... Usměju se na Emmetta a mlčím..... To by měl zkusit vyprávět i ostatním..Sice by je to neuspalo ale rozesmálo určitě.... Spokojeně se k němu přitisknu a znovu zavřu oči..... Jak moc bych chtěla aby se mi ted něco zdálo... Vydržíme takhle ležet dlouho, ale nakonec se přece jen otočím, tak abych mu viděla do obličeje...... Nějak se mi nedaří spát.... Zasměju se a přitulím se k němu....I když vím, že mi nic nehrozí, tak se takhle u něj cítím v bezpečí...... Jo..Zapoměla jsem ti říct, že ta pohádka byla hezká...Na to že jsi vymýšlel.... Ovládnu se, abych se zase nerozesmála a raději ho políbím.... Víš, že tě hrozně miluju?.....zeptám se jentak mimochodem... Položím si hlavu na jeho hruď a chytím ho za ruku.... |
| |
| Doma Sedím v kuchyni na lince a poslouchám rozhovor všech kolem, až kolem mně skoro nikdo až na Edwarda nezůstane. Jdu do obývacího pokoje za Jasperem. Zlato co kdyby jsme si zašli na lov? Jsem žíznivá a ty vidím taky. Možná by s námi měl i Edward. Poněvadž takhle do školy za Bellou nemůže. Podívám se na bratra a na jaspera. Navíc tady se asi nic zajímavého dít nebude.Rosali a Emmett si vyprávějí pohádky a Esme s Carlislem řeší problém.Tak co jdeme? Podívám se na ně a vydám se ke dveřím. Poté se s nimi sa zády rozeběhnu lesem. Pochvíly mně Edward předběhne a Jasper se o to taky pokouší. Rozeběhnu se rychleji. Najednou zavane vítr od severovýchodu a já ucítím losy.Začnou se mi zbíhat sliny. Rozeběhnu se tím směrem, jakmile dorazím k jejich stádu rozeběhnu se k nejbližšímu a zakousnu se do tepny na krku. Jakmile smočím rty do jejich krve ocitnu se znovu v upířím světě jen s krví a žízní. |
| |
| Doma Stojím v kuchyni opřený a poslouchám co se kde děje. Zítra uvidím Bellu ve škole, měl bych se začít ovládat. Přitom poslouchám Jaspera a Carlisla. Hm.. divné.. Podívám se na Alici sedící na lince. Začnu si jen tak z nudy číst myšlenky ostatních. Teda Jaspere! To snad ne! Alice nad ničím nepřemýšlí. Když se z kuchyně všichni vypaří jdu do obýváku. Poslouchám pohádku, kterou Emmett vypráví Rosalie. Uchechtnu se.. To je komediant... no tak jo můžu jít s vámi, když to nebude Jasperovi vadit. Usměji se na něj a vydám se za Alicí ven do tmy. Myslí si, že mne předběhne.. to teda ne. Ucítím závan losů ze severovýchodu. Vydám se tím směrem. Když doběhnu ke stádu, smočím rty do jejich krve a zahánínm tak svoji žízeň. |
| |
| les Poslouchám Jamese. a jaký jsou ti Cullenovi? Zeptám se se špetkou známky, ale na tak velkou, aby mi byl povinen o nic povídat všechno co ví. Zabránil mi v lovu a ráda bych se mi odvěčila stejnou měnou, až na to, že bych o sai kousek urvala. Pomyslím si a usměji se nad přestavou roztrahaného upíra mojí vinou. No taky se mi zbíhaly sliny a on mi to takhle překazil. Měla bych mu poděkovat. Řeknu sarkasticky a usměji se na něj. No byla to dívka starší než já, když jsem byla člověk samozřejmě.Tak kam půjdeme? Chytnu ho za nabízenou ruku a čekám co mi řekne. |
| |
| les Nějak moc se mi nechce hovořit o těch Cullenových, jelikož mne vůbec nezajímají a vím jen to, co jsem jí teď pověděl. Ale to mi stačí na to, abych ty Cullenovi nenáviděl, jelikož to jejich hrání si na hodné, mne tolik unavuje, když se jedná o upíra, měl by pít lidskou krev a ne zvířecí. Podívám se opět na Cassii a věnuji jí usměv, ze kterého nejde vůbec poznat význam, zda jde o přátelský úsměv, či o jiný. Jsem však rád, že nemusím být jediný na lovu, i když tehdy bych byl na lovu s Victorií, na kterou se teď snažím zapomenout. Kam půjdeme? Přeci do města, je tma, takže můžeme jít nepozorovaně lovit. promluvím škodolibým tónem hlasu a vydám se s ní do města na lov. Přistoupíme k silnici a já ucítím lahodnou lidkskou krev, je to mladá dívka ve věku nejspíš, v jakém je Cassii. Prochází se ulicí a já po ní tolik toužím. Ne po jejím těle, ale po její krvi. Ta dívka je naše. promluvím ke Cassie a čekám co mi na to řekne. |
| |
| Doma Chvíli jen tak ležíme, hrajeme si na to, že spíme. Po chvíli se ke mně Rose otočí s tím, že jaksi nemůže usnout. Velmi vtipné.... Obejmu ji a ona si položí hlavu na mou hruď. " Jestli to vím???" podivím se, když mi řekne že mě miluje. "Díky tomu, že mi to každodeně dokazuješ ano..." Usměji se na ni a políbím jí. A když mi začne polibky vracet, vím kam to bude směřovat... Podívám se na hodinky a je něco kolem půl šesté. Doma je jakýsi klid, Alice s klukama se ještě asi nevrátili z lovu a Esme s Carlislem sou zavření u sebe... Měl bych pomalu vstávat, abych to všechno stihnul... Pomalu se zvednu a Rose se na mě zmateně podívá. "Ani se nehni " řeknu jí a usměji se na ni. Mám pro tebe jedno malé překvapení tak mi to prosím nekaž ..." Podívám se na ni a políbím ji na čelo. Hned jsem zpátky" slíbím ji a hodím na sebe rifle a mikinu. Potom seběhnu do garáže a sednu si do auta. Mířím do města, kde potřebuji najít obchod s potravinami. Když uvidím to co hledám, zaparkaji na malém parkovišti před odchodem a vystoupím. Sakra mají ještě zavřené... uvědomím si, když se podívám na hodinky. Jel sem moc rychle. Chvíli počkám a když otevřou vejdu do obchodu. Do košíku nahážu čerstvé rohlíky, máslo, nějakou marmeládu, med a vůbec všechno co vidím. Hmmm...to by mělo stačit... Zaplatím a vydám se zpátky domů. Tam to v kuchyni v rychlosti vybalím, vydoluji tác a na ten položím rohlíky, které namažu máslem, medem, džemem a ještě tam postavím pár jogurtů. Do skleničky naliji šťávu a s takhle naplněným podnosem jdu zpátky k Rose. "Zavři oči" řeknu jí ještě před tím, než dojdu do pokoje. A když si otevřu dveře, rychle dojdu k posteli a položím to před ní. "Dobré ráno lásko, snídaně až do postele, to si každá manželka přeje nebo ne??" Řeknu jí a čekám na jeji reakci... |
| |
| Doma A dokazuju ti to velice ráda.... Usměju se a oplatím mu jeho polibek...... Takhle pokračujeme dál a dál v těsném objetí..... Je hodně brzo ráno, když se najednou Emmett zvedne... Zmateně se na něj podívám, protože ještě určitě není čas jet do školy.... Vůbec nechápu jeho chování ani to, proč se najednou začne oblékat.... Malé překvapení?.... Zůstanu ležet v posteli a sleduju jak odchází.... Hned je zpátky...Ale co to kruci chystá...Ty jeho překvapení...Doufám, že to alespon bude milé překvapení... Hned jakmile uslyším vyjíždět auto z garáže, tak vylezu z postele a obléknu si župan.... Hm..Doma je jen Esme a Carlisle...Vypadá to, že se Alice a kluci ještě nevrátili... Seběhnu po schodech do obýváku a pustím si televizi, kde zrovna hraje nějaký seriál.... Jsem celkem i ráda, že Esme a Carlisle zůstali u sebe a nepřišli za mnou.....I když o mě bezpochyby vědí.... Sleduju televizi a přitom poslouchám zvuky okolo sebe, aby mě náhodou Emmett nenachytal u televize.... Ještě chvíli se dívám, když najednou uslyším jeho auto, takže rychle vypnu televizi a s šibalským úsměvem na rtech vyběhnu zpátky do pokoje...... Tak jsem zvědavá co si tentokrát vymyslel.... Ani si nesundám župan a vklouznu zpátky do postele.... Netrpělivě poslouchám zvuky, vycházející z kuchyně a přemýšlím, co tam asi dělá.... Co to proboha vyvádí..Proč je zrovna v kuchyni....To se mi přestává líbit.... Konečně zaslechnu kroky směrem nahoru, takže se vrátím do polohy, ve které jsem byla když ocházel a na jeho prosbu zavřu oči..... Vím, že je už u postele a něco pokládá, ale i tak nevím přesně co.... Když ale otevřu oči, tak se na něj vyjeveně podívám..... On si ze mě snad dělá srandu...On mi nachystal lidskou snídani.... Podívám se na něj jako bych čekala, že se něco změní a mě se jen něco zdá...... Nakonec se ale přece jen vzpamatuju a nasadím obezřetný výraz.... Dobrý ráno zlato...Tohle je pro mě?...Já jen jestli ses nespletl ..... Ještě jednou pohledem zabloudím k tácu a jeho obličeji...Nakonec se ale usměju a v očích mám veselé ohníčky..... TAk dobře no..uvidíme jak mu to bude chutnat... Tak když už jsi byl tak hodný a nachystal mi snídani..Mohl bys mě i krmit.... Otevřu pusu a čekám na první sousto.... Jestli se vážně odváží mě krmit, tak se pak osobně postarám oto ,aby se taky najedl.... |
| |
| Doma Ale ty to nechápeš. řeknu a jsem pomalu zoufalá. Neumím si představit život bez dětí které už mám, ale zároveň chci další. Já vím, že je to hloupost jenže si nemůžu pomoct. poslouchám co mi řekne. Na chvíli se zarazí a jeho tvář je smutná. Ale hned to přejde, takže skoro musím přemýšlet jestli se mi to nezdálo. To snad ne. On přemýšlí jestli by mi nepomohlo kdyby někoho přemněnil. To ho nesmí ani napadnout. Ne nemyslím si, že bys mi mohl pomoct, ale díky za nabídku. Řekla bych, že to za chvíli přejde. Co budeme dělat po zbytek večera? zeptám se abych nějak změnila téma. |
| |
| Doma Výborně, já to nechápu... začínám uvažovat nad ženskou myslí a přicházím na spousty rozdílů mezi jejich a naší myslí. Myslím, že tě chápu. Ani jedno z našich dětí není doopravdy naše. Ale...mají tě doopravdy rády. Jako pravou matku. Snad přijdeš na lepší myšlenky... řeknu potichu a na minutu a dvacet vteřin se odmlčím. Přemýšlím, jak Esme zlepšit náladu. Na mysl mi ale přijde ta upírka. Najednou vypadá tak povědomě... Esme! nenápadně se Esme podívám do očí, prohlédnu si ji tak, aby si toho nevšimla. Je zaměstnaná jinými věcmi... pomyslím si a vím, že teď zrovna určitě nebude sledovat, co dělám. Je jí tak podobná...Ale... nakonec se tím přestanu zabývat. Možná ji ještě potkáme. Nedivil bych se....To by to něco znamenalo... Zaostřím sluch na okolí a zaslechnu, jak Emmett vypráví o několik pokojů dál. "Bylo nebylo.." Miláčku, myslím, že jsme u dětí něco zanedbali...Zaposlouchej se, Emmett vypráví pohádku. zasměji se a přestanu je poslouchat. Přecejen ještě vím, co je slušné. Řekni, co chceš. Udělám cokoli, abych ti zlepšil náladu. |
| |
| Městečko Forks Pondělí 16.3.2009 Bella ráno se probudíě brzy. Nevíš zda se máš bát nebo se na první den ve škole těšit.Jedinou tvou útěchou je, že tam budeš znát Cullenovi. Ale zase máš pochybnosti o jejich chování k tobě. Dole slyšíš Charlieho jak nádává nad spáleným jídlem.Oblékneš se a jdeš do kuchyně. Dobré ráno zlato.jak jsi se vypsala poprvé v novém městě? Zeptá se tě a vyhodí spálená vajíčka do koše.usměješ se nad tím a jdeš vám oboum připravit snídani. Jak se těšíš na první den školy? Zeptá se tě, když čeká sedíc u stolu na snídani. Carlisle Další den ráno, dnes by jsi měl mít volno.Celou noc jsi řešil v ložnici zavřený s Esme její problém. Kolem sedmé ráno ti zazvoní telefon.vezmeš ho a zněj se ozve přívětivý, ženský hlas setřičky z nemocnice. dobré ráno pane Cullene. Vím, že máte mít volno, ale potřebují vás k případu.U obchodu s outdoorovými potřebami, bylo nalezeno tělo mrtvé dívky.Jste jediný volný doktor v okolí. po tvé odpovědi,že tam již jedeš, sestřička zavěsí a ty se vydáváš na cestu. Esme Poté co Carlisle odejde sedfíš na posteli a přemýšlíš. Po chvíly se rozhodneš jít na lov.Tak otevřeš okno a skočí.Jdeš lovit. Rosalie a Emmett Jste v pokoji a děláte si ty svý blbinky. Alice a Jasper Z lovu se vracíte sami.edward se cestou odpojil.Společně jste zůstali v obývacím pokoji.Kolem se prořítí carlisle a vy se za ním díváte s pusou pomalu dokořán.Jen Edward,který se v té době vrací ví co se děje a později Alice, ze svého vidění. Edward Na lovu jsi se odpojil a vydal se k domu Swanovým.kde jsi pozoroval Bellu jak spí.Jakmile jsi spozoroval,že se probouzí tak si se vydal zpět do domu. Ve dveřích jsi se srazil s Carlislem. |
| |
| Les Pátravým pohledem zkoumám Jamese a jeho obličej na kterím vidím,že ho něco trápí.Nevím zda je to,že musí trávit čas se mnou a nebo něco z dřívějška. Nebudu se tím trápit sama. Pomyslím si a usměji se na něj. Do města? Ty jo to bych fakt netušila. Řeknu sarkasticky a vydám se sním k městu. Najednou mně do nosu uhodí vůně lidskí krve, zaměřím se na tepnu tepající na krku dívky přede mnou. Dobře je naše.Jen je na docela viditelné ulici.Ale tamhle je dobrá ulička. Dostanu ji tam. poprvé využiji svůj dar a nahlédnu dívce do mysli. Samé milostné kecy.. ježiš marja..Ten kluk bude fakt zklamaný když přijde o holku. Usměji se a začnu myslet na to co po ni chci. Najdu jeji myšlenku o směru , kterým jde. tak a teďka zahni do té uličky. Pomyslím si a po chvíly dívka doopravdy zahne. Usměji se vítězoslavně a vrhnu se na její krk a její lahodnou krví si zmáčím rty. Společně s jamesem se nakrmíme a utíkáme pryč z místa činu. Zastavím se zase v lese. Tak co říkáš na moje lovení? Zeptám se jelikož je zkušenější a usměji se, čímž ukáži své bílé zuby. |
| |
| Les Spořádali jsme celé stádo, když jsme se již s karamělově hnědýma očima vraceli zpět k domovu. Cestou se odpojil Edward. no ani se ti nedivím.. taky bych se potřebovala dát dohromady, ale copak můžu jen tak zmizet? Pomyslím si když odchází.Chytnu se Jaspera za ruku a společně se rozeběhneme domů. Doma Když doběhneme domů je již těsně nad ránem. Sednu si s Jasperem na pohovku. Myslíš, že Bella zkoumala naše oči? Víš aby si něčeho nevšimla. Řeknu a podívám se mu do očí. Najednou už ho nevidím.Vidím pouze tmu a tři postavy. Dívku, kterou jsem již viděla jak se pokoušela zabít Bellu a jiného upíra.Jak se sklánějí nad dívkuo, která je již mrtvá. Najednou jen zase tma a nový obraz. Carlisle ohledává tu mrtvou dívku. Když se proberu z tranzu tak už Carlisle odchází a a vchází Edward. Vyděšeně se na něj podívám.oba víme co to může znamenat. |
| |
| Doma Asi v sedm hodin ráno mi začne zvonit mobil. Předtím než ho zvednu se podívám na hodiny. Sedm hodin? To už je tolik? Dr. Cullen...Cože?...Ano, za chvíli tam budu. ustaraně položím hovor a rychle se zvednu. Esme promiň...Musím jít k případu. Našli tělo mrtvé dívky. Jen doufám, že v tom není ta upírka. Jestli ano...Bylo by to pravděpodobné. vyklouznu z ložnice a za okamžik jsem už dole v obýváku, kde najdu Alici, Jaspera i Edwarda. Když zaznamenám Alicin vyplašený pohled směrem k Edwardovi, je mi celkem jasné, že něco viděla. Dobré ráno. řeknu spěšně celé rodině. Alice?...Myslím, že víš o co se jedná. Rád bych si s tebou o tom promluvil, až se vrátím. Řekneš mi, co jsi viděla. Za chvíli už sedím v autě a jedu do nemocnice. Nemocnice Převléknu se a dojdu až na pitevnu, kde je tělo mrtvé dívky. Sestra mi řekla, že to vypadá, jako by ji něco pokousalo. Něco...Kéž by to bylo zvíře! Ohledám tělo, na kterém je pár půlměsícových kousnutí. Ani kapka krve. Nic. Mohl jsem si myslet, že to nebude jen tak. S tou novorozenou se musí něco dělat... Vypadá to, že se ani nestihla bránit. Byl to útok zvířete. Buď jí to překvapilo, nebo to bylo hodně silné. Odejdu a obyčejný den se komplikuje. Proč....Proč musí útočit na lidi? Proč tady? Sednu si na volnou židli v lékařském pokoji a přemýšlím, jak ten problém budeme řešit a nad tím, co Alice mohla vidět. |
| |
| Les Dosyta najedneý se vydám s Alicí a Jasperem domů. Najednou měn napadne něco šíleně nebezpečného. omluvte mně...odpojím se. Vydám se hlouběji do lesa. no jo ty bys to tak potřebovala. Řeknu Alici a běžím k domu Swanových. Swanovi vyskočím do jediného otevřeného okna v domě, odkud je cítit Bellina vůně. Tiše vklouznu dovnitř a rozhlédnu se. vidím mnoho věcí skříň, stůl, počítač a postel.Na ní spí Bella, netušící,že jsem u ní v pokoji. Bella jejíž krev mne velice přitahuje a dohání k šílenství. Nesmím dovolit aby se jí něco stalo. Ona je krásná a já nebezpečný. Ona je nemehlo a já predátor. Ona je člověk a já monstrum... Takto se mi v hlavě najde mnoho přirovnání. Po tu dobu co jse seděl na okně jsem jich vymyslel kolem stovky. najednou spozoruji,že se Bella probouzí. Když je v polospánku zašeptám. Dobré ráno.. A vyskočím z okna. Doma Domů doběhnu kolem sedmé ráno. Vejdu dovnitř a ve dveřích mně div neporazí Carlisle. také přeji dobré ráno.. co se děje? pohlédnu do jeho ymsli. když odejdu sednu si vedle alice. Alis co se děje?z jeho mysli vím,že byla nalezena mrtvá a, že má podezření na tu upírku. Podívám se na ni a čekám napjatě na odpověď.Mezi tím ji pročesávám myšlenky. |
| |
 | Washington V dálce ucítím nějakou šelmu. Lehce zavětřím. Rys kanadský, můj oblíbený. Pousměji se a rozeběhnu směrem, odkud ryse cítím. Zanedlouho ho vidím, povaluje se na jedné větvi. O to tu bude lehčí. Na nic nečekám. Už nějakou dobu jsem se nekrmila - přežvýkavce moc nemusím. Lehce se odrazím, abych se vzápětí ocitla přibližně na úrovni rysa. Ještě za letu se vyhoupnu na větev. Rys dosud spal a teď se probudil. Cítí ve mě nebezpečí. Rychlým pohybem mu zlomím vaz a zakousnu se do krku. Saju krev, lačně polykám rudou tekutinu. I přes to cítím žízeň, která se nedá nijak utišit. Krev zvířat je skvělá náhražka, ale lidská krev to není. Vysávání mi netrvá dlouho. Ani se nezašpiním - několikaletá praxe. Po dostatečném vysátí ryse seskočím ze stromu. Vzápětí ucítím novou vůni. Vůni upírů. Nedokáže určit kolik jich je. Vyběhnu za vůní. Upíry jsem nepotkala už.. No, už nějakou dobu. Les kolem mě se mění, řídne. Vnímám to, ačkoliv bych pro nestranného pozorovatele - člověka - vypadala jako šmouha. Po chvíli se přede mnou otevře mýtina. Pach upírů je tady opravdu velmi cítit. Jistě se tu často pohybují. Přede mnou stojí bílý dům (ano, dům Cullenových). Opatrně se rozejdu k domu. |
| |
| Doma Sleduji reakci Rose, a ta vypadá, jakoby nemohla uvěřit tomu, že jsem pro ni nachystal lidskou snídani. No, nevím jak by se jí líbilo, kdybych jí přinesl krev v kelímkách... Po chvíli ale otevře pusu jako by chtěla, abych ji nakrmil. No tak když chce.... Vezmu rohlík natřený marmeládou a začnu jí ho zvedat k puse... "Aspoň jeden velkej kousanec za maminku " zasměji se, ale Rose se do toho nějak nechce... Proto si jeden konec rohlíku strčím do pusy a druhým se teď přiblížím k ní... Fůůůj...chutná to vážně odporně... Ale to už si Rose kousla. A já omylem trochu víc zatlačil, takže se jí rohlík i s marmeládou rozprcl na obličeji. " A jajajaj...to sem jaksi nechtěl " Dokážu ze sebe dostat v záchvatu smíchu, ale Rose nahodí nazlobený výraz... A je zle... Ale to už musím obratně uhýbat před jejíma hbitýma rukama, které má plné všech těch "dobrot", které sem jí nachystal k snídani... "Fůůůj, nepatlej mi to do vlasů" protestuji, ale ona se nedá zastavit, Proto jí to rychle oplatím, takže jí zachvíli med teče po vlasech... "Ne, ůž néé...,mír...vzdávám se !!" Spěšně ji uklidňují, když vidím, že do ruk bere celý tác... |
| |
| Ráno se probudím do usměvavé nálady - možná to je tím, že se mi zdálo o Cullenových... O Alici s Rosalií, jak se spolu bavily francouzsky, o Carlisleovi, jak mě pečlivě ošetřoval, o Emmettovi, jenž se na mě přátelsky usmál a nakonec o Edwardovi...seděl proti mě a já se mu dívala do jeho nádherných zlatohnědých očí...nebo snad byly černé? V polospánku ho pořád vidím - snad ještě spím, nebo co? Prudce otevřu oči. Kde je? Jsem zmatená. Hm..asi se mi to jen zdálo... Najednou z kuchyně uslyším Charlieho, jak na něco hlasitě nadává. Rychle vykonám ranní potřeby, obléknu se a spěchám dolů za ním, podívat se, co se stalo. Dobré ráno, tati? Co se to tu děje? Pohled mi zklouzne na spálenou snídani. Někdo jako ty a vaření - to prostě nejde dohromady.. Směji se. Od teď raději budu vařit já, ano? Pusť mě k tomu... Začnu připravovat novou snídani a mezitím odpovídám na jeho otázky. Vyspala jsem se skvěle! No, trochu se bojím jít do školy...všechno nové...malinko mne to děsí...ale snad si zvyknu. Usměji se na něj. |
| |
| Doma Moc se mi nechce to jíst...Přece jen bláto není zrovna moje oblíbená strava... Přesto ale odhodlaně otevču pusu a sleduju rohlík, který Emmett zvedl.... Achjo.....To bude tak hnusný...No, snad to vydržím... Opravdu se nejspíš netvářím moc potěšeně, protože mě začne Emmett přesvědčovat... Když se ke mě přiblíží s rohlíkem, tak se mírně usměju, protože i bez mé pomoci ochutnal své dílo.... Zajímalo by mě, jestli mu to chutná...Když už to sám připravil... přiblížím se k němu a ukousnu malý kousek.... No..Není to zrovna nějaká delikatesa..Doufám, že už ho příště nenapadne tohle chystat.... Ani nevím jak se to vlastně stalo, ale najednou mám obličej od marmelády.... I přes jeho omluvy se na něj naštvaně podívám a setřu si trochu marmelády.... No tohle...Tohle mu jen tak neprojde...V manželství se má všechno sdílet společně... Popadnu nejbližší rohlík s marmeládou a hodím to po něm.... Během chvíle se strhne snídaňová bitka, takže jsme špinaví a postel je na tom stejně.... Tohle se Esme nebude moc líbit...Raději bychom to měli uklidit, než to zjistí.... Mírně se usměju, když se Emmett vzdá.... Huraa..Vyhrála jsem ..No, už vlastně stejně nejsou náboje... Zasměju se, když se podívám na prázdný tác a kousky rohlíků všude kolem.... Zhrozeně si šáhnu na své vlasy, ve kterých mi pomalu tahavě teče med..... Skvělý můžu rovnou do sprchy...A ty taky.... Podívám se na něj, protože je na tom podobně..... Najednou zezdola zaslechnu spěšné kroky a hlasy Alice a Edwarda.... Úplně zapomenu na to jak vypadám a seběhnu do obýváku...Nevšímám si překvapených a mírně pobavených pohledů mých sourozenců..... Co se stalo?...Slyšela jsem něco o mrtvole.... V tu chvíli dolů dorazí i Emmett a všichni posloucháme Alici..... Ta novorozená nám tu vážně chyběla...Nejdřív Bella a ted ta mrtvá holka.... Nemám ráda, když se na našem uzemí objeví cizí upíří a začnu tu zabíjet...Lehce by nás tím prozradili.... Zaslechnu kroky Esme, takže rychle popadnu Emmetta za ruku a vyběhnu zpátky do pokoje.... Esme nás takhle nesmí vidět...Musíme se dát do pořádku a pak uklidit pokoj...V té marmeládě vážně nehodlám ležet... |
| |
| Doma Sedím a posouchám Emmetta jak Rose vypráví pohádku. Ano myslím, že je to neodpustitelná chyba. řeknu se smíchem. Od kdy chce Rose pohádky? Mslím, že náladu už mám docela dobrou, ale měla bych jít lovit. řeknu. Najednou Carlislovi zazvoní mobil a já vím, že dnes se mnou lovit nepůjde. Ale ne. Já se tak těšila. No nic půjdem někdy jindy. V nemocnici ho teď potřebují. Ale ne zlato. Vůbec mi to nevadí. Určitě je to důležité. Taky doufám, že v tom není ta upírka. Tak už běž. řeknu a přemýšlím jestli mám čekat na Carlisla až se vrátí nebo jít teď. Nakonec se rozhodnu, že půjdu hned. Otevřu okno a jdu lovit. V lese narazím na stádo srnců a rozhodnu se pro toho největšího z nich. V okamžiku jsem u něj a zakousnu se do jeho hrdla. V tu chvíli nejsem schopná se za nic na světě odtrhnou od té teplé krve. Pokaždé když lovím obdivuju Carlisla, že to tolikrát dokázal. |
| |
| Mýtina s domem Netrvá mi dlouho, než ten bílý dům obejdu. Akorát nechápu, jak si tu mohli upíři zařídit domov. Trvalý domov! Žasnu již poněkolikáté ve svých myšlenkách. Nikdy mě nenapadlo, že je něco takového možné. Stojím přede dveřmi a přemýšlím, co mám dělat. Nechce se mi klepat, ani tam jít. Lehce si skousnu ret. Ne že by to k něčemu bylo, ale co. Zevnitř slyším hlasy, rozhodně to jsou hlasy upírů. Baví se o nějaké upírce. Vědí snad o mně? Ptám se sama sebe. Jasně, jsem na jejich území a už by mě měli slyšet nebo cítit krev, kterou mám ještě pořád v ústech. A neříkejte mi, že když chodím poněkud tišeji než většina upírů - našlapuji na špičky, pak až si stoupnu na zbytek chodidla - neslyšeli mě. Ještě chvíli nervózně přešlapuji a pak opatrně pootevřu dveře. Mám dlouhé tmavě hnědé vlasy do půli zad. Oři jsou momentálně světle zlaté. Pleť je, přirozeně, velmi bledá. Na sobě mám obyčejné rifle, botasky a černé triko. Jsem celkem malá. |
| |
| Doma Dobře Carlisle tak potom ti řeknu co se stalo. Zamračím se nad tím vším. Najednou se přiřítí Rose s Emmettem a Edward i oni se mně vyptávají. No jo mrtvola byla nelazena ve městě.Zabila ji ta upírka a ještě jeden co byl sní. Řeknu a pozdychnu si nad myšlenko,že můžeme být prozrazeni. Rose co to máš na hlavě? Teda i ty Emmette? Vypadáte jako strašáci do zelí.Co jste dělali? Podívám se na ty dva a musím se začít smát svým zvonivým smíchem. Za chvíly ovšem zmizí nahoru. Aspoň se pořádně umyjte! Ve škole by se vám všichni smáli. Zavolám za nimi. V té chvíly mám před sebou jen tmu. Vidím náš dům a dívku vstupující dovnitř.Neklepe jen vstupuje a rozhlíží se. Otočím se ke dveříma vidím,že dovnitř opravdu vstupuje nějaká dívka. Cítím pach upíra, neznám ji není to ta upírka co zabila tu dívku. Vstanu a nakrčím se k útoku. Kdo jsi? Co tu chceš? Zeptám se a hledám oporu v ostatních z rodiny. Ježiši proberte se je tu cizí upírka a nevíme co ej zač.TAK MI POMOCTE!! Řeknu v myšlenkách a vím,že Edward si to přečte. |
| |
| Dům Poslouchám Alici jak říká to co viděla. No tak to je super jestli nás prozradí.Tak se budeme muset stěhovat. Když se přiřítí Rose s Emmette začnu se smát na celé kolo. Vy teda vypadáte. Víc toho ze sebe nedostanu. trvalý domov... Kdo si to myslel? Moment to nejsou myšlenky někoho z domu. Nechápu to najednou se alice vymrští. Podívám se ke dveříma taky spatřím tu upírku. Prohlédnu si její myšlenky. Alice klid ona nám nechce ublížit je jen zvědavá, ale to neznamená,že nám nepovíš kdo jsi a co tu chceš! Uklidním Alici a to zbylé řeknu směrem k té dívce u dveří. |
| |
| Carlisle V práci už nemáš co dělat a tak se vydáš zpět domů. Bella Charlie po chvíly musí odjet do nemocnice.Rozhodneš se odjet do školy. Tam zaparkuješ a jdeš se představit do kanceláře. |
| |
| Dům na mýtině Jejich reakce mě ani moc nepřekvapí. Jak může vědět, že jsem zvědavá? Ptám se sama sebe a s přimhouřenýma očima si je prohlédnu. ,,Jsem Annie... Ucítila jsem vás a šla jsem se sem podívat," vysvětlím. Nejraději bych použila svou zvláštní schopnost, ale nejsem si jistá, zda nefunguje jen na lidi. |
| |
| Doma Když už v nemocnici není co na práci, vydám se domů. Dnes toho bude hodně k řešení.... Nastartuji auto a rozjedu se svým obvyklým svižným tempem. Běhěm několika minut dojedu až k rodinné vile a do garáže. Už na začátku příjezdové cesty jsem ucítil sladkou vůni. Ta upírka? vyděsím se nejdřív. Ne...To není ona. Snad jich tu není víc... V garáži rychle vystoupím a za okamžik už stojím za zády té neznámé osoby. Dívky, která mi sahá zhruba po ramena. Tichým krokem projdu kolem ní, dojdu k zbytku rodiny a obrátím se k ní čelem. Zaslechl jsem jen její jméno. Těší mě Annie. Jsem Carlisle a tohle je moje rodina. Tedy alespoň část...Máme tu delší přechodné bydliště. představím nás se zdvořilým úsměvem na tváři. Poslední dobou se toho děje až moc... |
| |
| Doma Uklidním se když mi edward řekne co Annie chce. Myslím,že jsi neměl říkat, že víš co ona chce. Protože teďka by to mohla použít. Pokárám Edwarda. Narovnám se a usměji se na ni. Promiň za můj výstup.Já jsem Alice. co tě k nám přivedlo? Kromě toho,že jsi nás cítila. Prohlédnu si ji pátravým pohledem. |
| |
| Dům na mýtině Kolem mě projde nějaký muž. ,,Také mě těší," pousměji se. V příštím okamžiku se mi omluví ta dívka-upírka a představí se jako Alice. ,,To nevadí. Já.. Ještě jsem nikdy nepotkala žádného upíra - krom sebe," vychrlím ze sebe. Je to trochu - hodně - trapné. ,,A to jako chodíte mezi lidi?" Zeptám se zvědavě. Tohle mě docela zajímá. |
| |
| Doma Posuměji se nad její otázkou. no mezi lidi.Jsme na světě již dlouho a tak máme svoji žízeň podkontrolou. No tak mezi lidi chodíme normálně.třeba za chvíly půjdeme já, Edward, Jasper, Emmett a Rosalie do školy. Usměji se na ni. Kolik ti je? Zeptám se a opřu se o pěrku sedačky, kterou jsem obešla. |
| |
| Dům na mýtině Do školy. Tam jsem nebyla od.. No, hodně dlouho Napadne mě překvapeně. Nikdy by mě nic takového nenapadlo. Vzápětí se Alice zeptá, kolik mi je let. Chvíli přemýšlím - musí mi být tak kolem sedmnácti, ale nejsem si jistá. ,,Asi sedmnáct," odpovím váhavě. Nepamatuji se moc na dobu, kdy jsem byla člověk. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela uvědomím si. Nikdy jsem to moc nepotřebovala. |
| |
| Doma Podívám se na Annie překvapeně. Třeba by Carlisle dovolil,aby snámi žila.no, ale to by bylo divné, ale proč ne? Sedmnáct? A to to ještě nevíš jistě? Podivím se a usměji se na ni. Kde bydlíš? nebo teda nevím jak to máte vi co se takhle potulujete. Tohle mně velice zajímá. |
| |
| Dům na mýtině ,,Na dobu, kdy jsem byla člověk, si toho moc nepamatuji.." vysvětlím. Vlastně si ani nejsem jistá zda si chci pamatovat. ,,Já nikde nebydlím. Jelikož nepotřebuji spát, toulám se. Jsem spíš v lesích a tam také lovím, mezi lidi jdu jen občas, když si potřebuju něco koupit, třeba nové oblečení," vysvětlím způsob mého života. Není to žádná sláva, ale já už si na to zvykla. |
| |
| Doma Ikdyž jsme celí upatlaní od snídaně, sejdeme dolů, protože slyšíme, že se něco děje. Carlisle mizí někam pryč a Alice s Jasperem jsou už doma. Když dojdu dolů za Rose, která mě předběhla je tam už i Edward. Nějaká neznámá upírka s upírem ve městě?? No to nám ještě tak scházelo..., Pomyslím si, když nám Alice řekne co se stalo. Ovšem až potom, co uklidní svůj smích. "No bože, tak sme se malinko poprali v posteli se snídaní" prohodím směrem k ní, ale není jediná kdo se nám směje. Jdeme tedy zpátky nahoru a co nejdřív do sprchy. Ještě slyším Alici jak na nás volá. "Neboj, neboj...osprchujeme se opravdu důkladně...." Zašklebím se nad jejími starosti a táhnu Rose do sprchy. No opravdu to potřebujeme jako sůl. Proto vlezeme do sprchy a rychle ze sebe smyjeme tu spoustu lidského jídla. Zdá se mi to, nebo cítím cizí pach...?? " Cítíš to taky??" Otočím se k Rose a zaposlouchám se. Nová upírka..ale to není ta stejná která zabíjela ve městě...Annie... Vylezu ze sprchy a rychle na sebe hodímrifle a košilu. "Jdeš??" Natáhnu ruku k Rose a čekám, protože jí oblečení trvá dýl než mě. Ale pak už oba utíkáme dolů. Doma už je i Carlisle a oči nám zajedou na to novou upírku. Je celkem malá a mladá. Kdo ví, proč sem přišla.... "Ahoj já jsem Emmett" Představím se jí a zvednu ruku na pozdrav. Druhou dám Rose kolem pasu... |
| |
| Doma Rychle ze sebe shodím zapatlané oblečení a skočím do sprchy... Páni..To je úleva...Akorát tomu medu se dolů moc nechce... Po chvíli jsem přece jen čistá, i když to jídlo pořád ještě cítím..... Do toho se přimíchá i jiný pach...Pach nějakého upíra...A u nás v domě... Kdo to můžeš být?...Další nový upír na našem území?...Další komplikace.... Taky to cítím...Kdo to může být?.. Vylezu ze sprchy, zabalím se do osušky a přebehnu do šatny, abych se převlékla.. Pohledem střelím po Emmettovi, který už na mě čeká oblečený ve dveřích.... Nojo...Už jdu...Minutku to vydržíš... Převleču se čístého a nového oblečení, ve kterém už pravděpodobně půjdu i do školy.... Chytím se jeho natažené ruky a oba rychle seběhneme dolů... Pohledem přejedu po všech přítomných členech rodiny a potom se pohledem zastavím na malé upírce......Automaticky se zadím na její oči... Na upíra je nějak moc malá..a mladá..Co tady asi hledá...Zvláštní, že je vegetariánka...Moc nás přece jen není..a žijeme ve skupinách..ne osamoceně... Když mi Emmett dá ruku kolem pasu, tak se k němu přitisknu a potom se usměju na tu novou...Podle toho co jsem slyšela se jmenuje Annie.... Ahoj Annie...Já jsem Rosalie.... Většinou bych okamžitě upřesnila, že jsem Emmettova manželka, ale už z našeho objetí jde všechno poznat.... Zamířím k pohovce, abych se mohla posadit a jeho táhnu sebou....Je tu už celkem těsno, takže ho zatlačím na pohovku a sednu si mu na klín.... Edwarde...brzo bychom měli vyrazit do školy... Podívám se na Edwarda a potom z okna... |
| |
| Les-doma Jakmile skončím s lovem tak jdu domů. Třeba tam už bude Carlisle. napadne mě. Jestli to byla ta upírka tak by neměl mít tolik práce.. Na druhou stranu by tam měl chvíli zůstat, aby nebyl nápadný. Když jsem skoro doma ucítím neznámou vůni. Kdo to může být? No nechám se překvapit. Vejdu do domu a uvidím upírku a svou rodinu jak se baví. Ahoj já jsem Esme. řeknu a otočím se na Carlisla. Tak jak je to stou mrtvou dívkou? A připravte se ať nepřijdete pozdě do školy. řeknu ke svým dětem. |
| |
| les Pozoruji taktiku té novorozené a s oblibou se na ní dívám. V ní je mladost a křehkost, nevyzrálost. Začínám k ní pociťovat slabost. Když uloví svoji nejspíš první oběť, jsem tak nadšený. Zakousnu se do jejího úlovku a saju tu krev, která se mi dostává do těla a zvětšuje moje síly. Když spolu utíkáme do lesa, připadá mi to velmi směšné a začnu se tomu smát. Poté se mne zeptá, co si myslím o jejím způsobu lovu. Zamyšleně se na ní podívám s úsměvem na rtech. Způsob tvého lovu je zajimavý. Využíváš svého umění a to se mne pochopitelně velice líbí. Musím uznat, že způsob tvého lovu, je na to že jsi znovuzrozená, velmi dobrý. promluvím a podívám se jí do očí. Přiblížím se k ní, tak abych se jí mohl dotknout a přitáhnu si jí k sobě, ke svým rtům a políbím ji. Tento svůj fakt vykonám, z jediného důvodu, který se nazývá chtíč. Dlouho jsem nic s nikým neměl a velmi mne fascinuje ta její mladost. Můj polibek v obětí bude trvat do té chvíle, kdy jej ona ukončí. |
| |
| Doma Nechám Alici mluvit a nehybně stojím kousek od pohovky. Poslouchám při tom mladou upírku. Hm...Takže to je vegetariánka! Výborně...A vypadá to, že má společnou vlastnost s Alicí. Nepamatuješ? ozvu se po chvíli. Jak dlouho už jsi upírkou? Jsem rád, že jsme po dlouhé době opět potkali vegetariána. Samozřejmě, pokud budeš chtít, můžeš tady s námi alespoň nějaký čas zůstat... přátelsky se usměji a potom se potěšeně ohlédnu do míst, odkud slyším přicházet Esme. Byla jsi lovit? No...Ano byla to ta cizí upírka. Vypadá to, že máme menší problém... řeknu tiše a rychle. Ale nejspíš to slyšeli všichni. Pousměji se nad Esmeinou připomínkou. Myslím, že je tu docela mizivá šance na pozdní příchod... Poté se opět otočím na Annie, která stále vypadá překvapeně. Máš někam namířeno Annie? |
| |
| Doma Sleduji tu dívku a zkoumám její myšlenky. Já jsem Edward, těší mně. Řeknu Annie a čtu myšlenky všech v domě. Alice! To tě napadlo jenom tak,že ano? Nechceš tu dalšího upíra,že ne? Zeptám se potichu Alice když pomyslí an něco co se nemůže stát. Rose já vím, ale myslí,že když vyrazíme teď tak to bude optimální. A i kdyby tak tam můžeme doběhnout a pokud se nemýlím tak máme docela rychlá auta, ale i tak bych co nejdříve odjel. Řeknu Rose a sleduji rozhovor Carlisla a Annie. To snad ne.I Carlisle ji tu chce nechta. Pomoc ještě další dívka do rodiny. Podívám se na Emmetta a Jaspera. Poté se otočím ke všem a řeknu. Kdy vyrazíme do té školy? Zeptám se a zvednu se z pohovky. |
| |
| Les Pozoruji jak mi s úsměvem na rtech zděluje, že se mu můj způsob lovení líbí. Tak to díky za pochvalu. Nikdo mně lovit neviděl a nemysli si,že je to můj první lov.Jen jsem si ho nikdy tak skvěle neužila. Usměji se na něj. Najednou mně chtyne kolem pasu, podívám se na něj a vidím,že z jeho očí čiší něco co sjem u něj neviděla.Zájem, tajemnost a touha. Zadívám se do těchto jeho očí.Do očí,kterí nmě takto přitahují. Najednou mně políbí a to jsem já a ani moje mysl. co?? Nechápu to.Moje podvědomí mi říká zatrhni mu to, pošli ho do háje, ale moje mysl je k němu připoutaná a ponořuje se do polibku čím dál tím víc a nechce to ukončit. Nemůžu popadnout dech i na upírku jsem z toho mimo. Vykroutím se mu a podívám se do jeho očí.Na tváři se mi rozlije úsměv a kdybych nebyla upír tak bych se možná začala i červenat. |
| |
| Dům na mýtině Během chvilku se tu objeví několik dalších upírů. Teď jich je celkem šest. Je jich hodně uvědomím si překvapeně. O upírech jsem toho ještě ani moc neslyšela, jen něco málo, co si říkali lidé, a to není všechni pravda, o tom jsem se přesvědčila na vlastní kůži. ,,Těší mě," pousměji se na ty další, kteří se mi představili. Carlisle, muž, který vypadá nejstarší, se mě na něco ptá. ,,Upírkou jsem tři roky," moje odpověď je prostá. Ačkoli ten jeden - Edward - mluví potichu, přesto zaslechnu to, co říkal Alici. Ta taky stojí jen kousek ode mne. On umí číst myšlenky uvědomím si lehce překvapeně. Tušila jsem, že něco dokážou i další upíři, ale nečekala jsem, že to bude čtení myšlenek. Vzápětí mi Carlisle nabídne, abych tu chvíli zůstala. Nemám daleko k tomu, aby mi nevěřícně poklesla čelist. Přijde mi divné se někam takhle vetřít, ale zároveň cítím nutkavou potřebu tu zůstat. Ani vlastně nevím proč. ,,Nemám nikam namířeno. A.. jestli vám tu vážně nebudu vadit, tak.." větu ani nedopovím. Je to dost nepříjemné. A kdo je ta upírka, o které se baví? nedokážu pochopit, co se stalo. Ale třeba budu mít čas to zjistit. |
| |
| Po snídani Charlie odejde. Za chvíli se kouknu na hodinky a usoudím, že bych už asi měla jít... Popadnu svou oranžovou aktovku (jak dětinské) a letím směrem k mému starému-novému autu. Odemknu, nastartuji a jedu do mé nové školy. cestou si prohlížím okolí. Po příjezdu ke škole zaparkuji na nejbližší volné místo a vystoupím. Ale ne...všichni na mě koukají...i když, co jiného jsem mohla čekat, když carlisle říkal, že můj příjezd očekávali dávno... nevíš, jak se dostanu do kanceláře? jsem tu nová... zeptám se nejbližšího člověka. Jakmile mne tam zavede, představím se. Dobrý den, jmenuji se Isabella Swanová a jsem tady nová. |
| |
| Doma Ne, samozřejmě, že nám tu nebudeš vadit. řeknu mile. Zaslechnu, co se Edward snažil pošeptat Alici, ale bylo to příliš nahlas. Edwarde? řeknu s tázavým tónem rychle a potichu a s pokrčeným obočím se podívám na svého syna. Co se mu to poslední dobou děje... Otočím se na dívku a potom na svou Esme. Myslím, že vás tady nechám, musím si jít zalovit. Asi budu muset jít sám. Esme, myslíš, že se tu najde něco pro Annie? políbím Esme na rozloučenou a zmizím oknem venku. Lov Obrovskou rychlostí se rozběhnu po mýtině k řece a po pár vteřinách už zmizím v lese. Všiml jsem si, že moje oči už jsou temně černé. Včera se mi to lovení trošku zvrtlo... Na chvíli se zastavím a zavětřím ve vzduchu. Vítr ke mě přinese krásnou vůni teplé krve. Vypadá to na velkou pumu. Rozběhnu se tím směrem a za chvilku narazím na velkou šelmu, která je přikrčená u země. Hmm....Nejspíš taky loví. Kořisti se ale dočkám já... Jedním velkým ladným skokem jsem u ní a zakousnu se jí do krku. Pomalu hasím žízeň, která mi předtím pulzovala v krku. Je to slastný pocit, už čtyři dny jsem nelovil... |
| |
| For Bella: Paní sedící za stolem se na tebe podívá pátravým pohledem. Jakmile uslyší tvé jméno se napřímí a usměje se na tebe. Isabella Swanová? Vítej děvenko, tady máš rozvrh a mapku školy. Pojď zaškrkneme ti tu spolu nejlepší a nejkratší cestu z hodiny na hodinu. Vstane a přejde k pultu. Společně pak jdete po mapce podle rozvrhu a zaškrtáváte si tam cesty z hodiny na hodinu. Jakmile jste hotovi vydáš se zpět na parkoviště.sedneš si do náklaďáčku, který si dostala od charlieho k příjezdu. Snažíš si zapamatovat cestu na každou hodinu, abys nechodila celý den sní v ruce. Po chvíly vidíš přijížděť stříbrné volvo a červený Cabriolet a v nich známé obličeje. |
| |
| Doma Poslouchám Edwarda jak do mně něco hučí. Edwarde sklidni se, prosím tě! No měli by jsme už jít do školy.S kým dneska jedu? Edwarde? Rose? Podívám se na ty dva. Rose můřu jet s tebou? A Jasper taky? Usměji se na ni a podívám se na Annie. Vypadá to,že brzo budeš patřit do rodiny.A budeš se taky muset ukazovat lidem.Myslíš,že to zvládneš? Zářivě se na ni usměji a čekám an odpověď. |
| |
| les V tom mém polibku je všeho tak moc, že by to normální člověk nedokázal překonat, ale ona je jiná. Je stejně silná, jako já a já se o ní budu starat. Na Victorií jsem už dávno zapomněl. Teď mám ji. Když se ode mne odsune usměji se na ni laškovně a dotknu se prstem svého spodního rtu, jako na náznak, že se mi ten polibek líbil. Proč jsi se vůbec odtrhla? Já jsem ještě neskončil. promluvím k ní a opět si jí k sobě přitáhnu. Jenže s tím, že jí pomalu uložím do trávy a lehnu si vedle ní. Naše rty se opět setkají a vznikne opět dlouhý polibek, naplněný neočekávaním a velkým tajemství. Vlastně tím vším, čím jsem naplněný. Kdo ví jestli toho budu litovat. Ale Victorií je to už jedno. pomyslím si, když jí pomalu sundávám košili a přitom jí opětuji několik polibků. |
| |
| Doma- les - doma mně to vadit nebude. Odpovím Edwardovi a rozeběhnu se za ní a za Alicí.. Ten pocit je úžasný..Konečně cítím čistý vzduch, kde není žádné pokušení, jako před chvílí doma... Hned jakmile ucítím svou kořist, tak se od nich odpojím a zamířím tím směrem.... Hladově se vrhnu na mladého jelena a během okamžiku už ho vysávám... Zpátky běžím jen s Alicí, po té co se od nás Edward odpojil..Cestou přemýšlím, kam asi míří, ale během chvíle mě to napadne..Už z jeho pocitů.... Tohle vážně nechápu....Proč se dobrovolně vystavuje takovému pokušení..On se snad zbláznil.. Když doběhneme domů, tak se oba posadíme na pohovku.. To opravdu nevím...Snad ne... Podívám se na ni a potom se podívám okolo.. Když se k ní vrátím pohledem, tak ztuhnu..Alice je ztuhlá a je úplně mimo... Zase nějaká vize... Chytím jo kolem ramen a čekám, dokud se nevrátí do přítomnosti... Hned jak se tak stane, tak se kolem nás prožene velkou rychlostí Carlisle a objeví se překvapený Edward... Pohledem těkám od jednoho k druhému a čekám na nějaké vysvětlení...Když se mi vysvětlení dostane, tak zase ztuhnu a mírně přivřu oči... Ta upírka je nějaká nebezpečná...Měli bychom ji hlídat...Mrtvá dívka..Jak se vůbec mohla opovážit tu někoho zabíjet... Ani nevím jak, ale najednou se sám slyším jak tichu vrčím..Okamžitě se ovládnu a podívám se omluvně na Alici..Už kvůli ní bych se měl více ovládat... Během chvíle se dolů přiřítí Rose s Emmettem a já se musím usmát..Ti dva vždycky vyvedou něco vtipného... Rose je sice trochu vyděšená, ale je i štastná..To jí přeju..Emmett ji dokáže vždycky udělat štastnou.... Obejmu Alici a ochranitelsky si ji k sobě přitáhnu... Najednou ucítím někoho cízího..Před naším domem... Podívám se na Alici, protože nás neupozornila a potom následuju její pohled ke dveřím... Hned jakmile ta upírka vejde, tak se bojovně nakrčím vedle Alice...Tedy spíše před ní abych ji mohl chránit... Ani když se ona uvolní a začne se usmívat, tak zůstávám nakrčený...Ještě nedokážu tak rychle uvěřit někomu cizímu, ani když mi jeho nevinnost potvrdí Edward.... Během jejich povídání se uvolním a posadím se na pohovku a Alic stáhnu sebou..Chci ji mít vedle sebe... Já jsem Jasper Dodám když se představí i Emmett s Rose... Poté se zadívám z okna, tak trochu je nevnímám, ale svou rukou stále objímám Alici.... Když se nakonec Alice rozhodne jet do školy, tak rychle vyskočím na nohy, kývnu na Esme a mírně i na Annie...Potom zamířím do garáže, sednu si dozadu do Rosaliinýho kabrioletu a čekám na ostatní.... |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Zahledím se do jeho karmínových očí. Protože potřebuji trochu oddychu. Odpovím s úsměvem na rtech na jeho otázku. Opětuji jeho polibky a lehnu si sním do trávy. Začne mi svlékat košily. Začnu se cítit nejistá, nevím co dělat dál. S tím jsem zatím žádné zkušenosti neměla. Na to jsem byla příliš mladá v mém lidském životě. Nikdy jsem pořádně neměla ani kluka, natož pak takouvouto upíří známost. Nedočkavě a trochu roztřeseně mu sundám bundu. Neodpustím si poznámku: Pěkná bunda. Kterou ze svých úst vypustím mezi jeho nedočkavými polibky. Nejdříve pohledem a potom i konečky prstů přejíždím lehce po jeho vypracovaných svalech na hrudi... Super tělo...,pomyslím si v duchu, protože nemám odvahu říct to nahlas. Jsem přece jen ještě dítě.. Přitisknu se co nejtěsněji na jeho hrud a tak trochu se třesu..Ale ne zimou... |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Líbí se mi, že je celkem nezkušená. Aspoň jí mohu zaučovat, když mi sundá budnu a prohodí tu poznámku usměji se a zapřemýšlím nad tím, kde jsem tu bundu vůbec sehnal. Po malé chvíli si vzpomenu, že to bylo u nějakého člověka, který byl mou večeří. Rukama přejíždí po mém těle a mne to nármně vzrušuje, nikdy jsem to nepocítil s Victorií. Měl bych na tu furií zapomenout. Ucítím, jak se třese a přitáhnu jí víc k sobě a opětuji jí pár vroucích polibků. Jsem k ní tak něžný, nikdy jsem k nikomu jinému nebyl tolik, jak teď. Ona je pro mne tak drahocený poklad, který jsem našel náhodou a jsem za to rád. Dotýkám se jí po jejím těle a s každým dotekem se snažím do jejího těla dostat trochu toho tepla, který je naplněný vášní, kterou v tuto chvíli pociťuji. |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Cítím se ještě víc roztřesená, když si mě k sobě přitáhne a věnuje mi pár dalších polibků. Podívám se mu přímo do očí a vidím v nich touhu, která se misí z něhou a radostí. Když se zmíním o budně, tak se mu na tváři objeví zamyšlený výraz a mě okamžitě napadne kde k ní přišel. Už se chystám zeptat se ho na to, ale nakonec se rozhodnu nechat to na jindy.Bude na to vhodnější chvíle než je ted. Když se mě začne dotýkat po celém těle, tak ovládnu své třesení a blaženě zakloním hlavu a na tváři mám blažený úsměv. Chvíli takhle ležím se zavřenýma očima, ale nakonec je znovu otevřu a divoce ho políbím. Ani nevím kde se to ve mě najednou vzalo, když ho začnu líbat jeho nahou hruď. Pomalu postupuju zpátky nahoru, dokud nedojdu k jeho rtům.Věnuju mu další vášnivý polibek a potom se mu podívám do očí. Tak co bude následovat ? Zeptám se drze a mírně se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Tolik křehkosti a jemnosti jsem v žádné upírce necítil, jako k ní. Všechno jde pomalu a pomalými doteky a polibky směřující po jejím těle se ji snažím úvést do uspokojivého stavu, ve kterém nejspíš je, když se tak blaženě usmívá. Když pomalu začne líbat mojí nahou hruď lehnu si na ní, opřen o lokty, abych jí nějak neublížil. Líbám ji všude kam se dá, polibky ji sjedu po krku, kde cítím ty dvě jizvy, které se nikdy neodstraní, taky na tom krku je mám, ale zakryté a dávno jsem na ně zapomněl. Polibky přejedu k jejím plným tvarům, tím myslím její ňadra, které políbím a snažím se být stále chladný. Hraju si s ní, hraju si sám sebou. Něco uvnitř mi říká přestaň a něco zase miluj se s ní. A já raději poslechnu to druhé a snažím se poddávat své vášni, kterou k ní cítím. Opět vášnivý polibek na její rty. |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Začnu líbat jeho nádherné rty a on se nade mnou podepře lokty tak, aby mě nemačkal. Ne, že by se mi něco stalo, ale je to milé. Vnímám jak mě pomalu líbá na krku, políbí mou jizvu a pak přejde k mým ňadrům. Pomalu přejde zase na mé rty a vášnivě mě na ně políbí. Cítím tu spalující vášeň, která se rozlévá celým mým a, jak doufám, taky jeho tělem. Nechám se hýčkat jeho smyslnými rty a užívám si ten pocit, který jsem ještě nikdy nezažila. V tu chvíli se ve mě něco probudí a já se přetočím tak, aby on byl pode mnou. Chci ho teď hned. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale najednou vím co mám dělat. Začnu ho vášnivě líbat a rozepínat mu jeansy... |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Pulzuje ve mně spalující vášeň, kterou jsem nikdy necítil, ani v té době, kdy jsem byl člověkem ani vlastně za tento život. Když se Cassie přetočí tak, aby byla nade mnou, mírně se tomu pousměji a nechám jí ať si dělá co chce. Dotýkám se jejího těla, líbám ji na její krásné rty, po který tolik toužím. A ona mi rozepíná jeansy. Tato její změna, mne mile překvapí a já udělám to stejné, rozepnu opatrně její kalhoty a začnu je opatrně stahovat dolů. Nikdy jsem to nedělal ve trávě a v lese. Takže to je velmi zajímavé. pomyslím si a dál se dotýkám jejího těla, přitáhnu si k sobě její holé hýždě a pod spoustou jejich polibků se cítím tolik blaženě, že ani netuším, co přesně dělám. Za mými doteky a polibky je můj pud, který jsem dlouho skrýval před sebou samým. |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Mírně se nadzvednu, aby mi mohl stáhnout bez problémů kalhoty. Dotýká se mého nahého těla, zahrnuje mě svými polibky. Cítím však z jeho chování váhavost a nevím čím to je. On musí být zkušenější než já a o hodně.Proč je tak váhavý? Přitisknu se k němu pevněji, pozvednu hlavu a podívám se mu přímo do očí, z nichž vyzařuje neskonalá touha. Miluju ho nebo ne? Nebo co to tady vlastně dělám ?Nejsem jen pouhá náhražka za nějakou jinou na pár dní? Pomyslím si a odtáhnu se. Najednou jsem ztratila veškerou odvahu do tohoto jít. Ucítil, že váhám a zkoumavě se na mě podívá. Nejistě mu jeho pohled opětuju, ale nakonec sklopím smutně hlavu a podívám se jinam. Promin. Já..najednou si nejsem jistá. Jak to se mnou vlastně myslíš? Znovu se na něj podívám a čekám na odpověď. |
| |
| Doma- škola Sedím v obýváku a sleduji všechno, co se tam děje. Annie je vážně zvláštní. ...Celkem mladá a nepoddává se svým instinktům zabijáka lidí. To že loví zvěř mě vážně překvapilo...kdoví jaktože ji to napadlo... Přemýšlím a usmyslím si, že se ji na to musím zeptat. Potom si uvědomím, že už bysme se vážně měli vydat do školy. Budeme tam za chvíli, ale i tak....bylo by lepší vyjet dřív a jet jako normální lidé. Alice se zeptá jestli může jet s námi a Rose jen přikývne. Jako první vyjde Jasper a já jdu hned za ním. "Je trochu zvláštní, co myslíš?" Zeptám se ho, když už sedí na zadním sedadle Rosaliiného auta a já si sedám do předu... Za chiličku na to, dolítne i smějící se Rose s Alicí a když se usadí Rose vyjede z garáže. "Edward jede sám??" Zeptám se Rose... Po chvíli jsme na školním parkovišti. Tady už jede Rose normální lidskou rychlostí a hledá místo k zaparkování. Dneska to zase vypadá na déšť... Podívám se na zataženou oblohu plnou mohutných černých mraků. Vylezeme z auta, chytnu Rose za ruku a počkáme až stejně udělají i Alice s Jazzem. "Asi nemá cenu čekat na Edwarda co? Takže se uvidíme na obědě..." Usměji se na Alici a povzbudivě kouknu na Jasspera, protože vím, jak je pro něho tohle těžké. Taková každodení zkouška ohněm.... |
| |
| Doma-Škola Stále se dívám z okna, takže rozhovor v pokoji moc neposlouchám... Jen se podívám na Edwarda s úšklebkem, když na mě promluví a hned se zase obrátím zpátky k oknu... Když se ostatní zvednou, že už půjdeme do školy , tak se také zvednu a usměju se na Alici. Jistěže můžete jet semnou..Tomu se říká nevýhoda, když někdo nemá auto, že ?.. Zasměju se a mrknu na Alici.... Když kluci zmizí do garaže, tak se rozloučím s Esme a s Annie..Carlisel zatím stihl někam zmizet.... Jestli se ti dva opováží sednout si na místo řidiče, tak Ať si mě nepřejí..To auto je moje a řídím ho pouze já.. Počkám než se rozloučí i Alice a pak ji popadnu za loket a táhnu ji do garáže.. Někde v půlce cesty, když nejsem nadoslech ostatním, tak se k ní přikloním a zašeptám ji do ucha mé malé překvápko pro Emmetta.. Následuje hlasitý smích nás obou, ale to už vcházíme do garáže...Mrknu na ni a podívám se na Emmetta... Uvidíme jak na to bude reagovat... Rychle si sednu na místo řidiče a vyjedu z garáže... Edward jede svým autem.... Hned jakmile dojedeme ke škole, tak zaparkuju na našem obvyklém místě...Většina studentů tu neparkuje..Vedle nás je stále místo pro Edwardovo Volvo... Vystoupím a chytím se Emmettovi ruky.... Opravdu nemá cenu na něj čekat...Ahoj vy dva... Usměju se na ně a s Alicí se neodpustíme spiklenecké mrknutí.. Alice a Jasper nás hned nenásledují, takže usoudím, že čekají na Edwarda... Pohledem přejedu parkoviště a zastavím se na červené dodávce.... Bella.... Emmette...Bella už je tady..Červená dodávka....dodám, když začne prohledávat pakroviště.... Mírně se na Bellu usměju a pak zamířím na první hodinu.... Oba si sedneme na naše obvyklé místo a čekáme než začne hodina... Když hodina konečně začne, tak chvíli počkám než se Emmett začne alespoň trochu nudit... Během chvilky se začne dívat z okna, takže se mírně usměju a rozhodnu se využít situace... Zajímalo by mě, jestli o tom už Alice řekla Jasperovi..Edward už to zjistil doma...Tak uvidíme jak na to zlato zareaguješ... Přikloním se k němu a začnu šeptat, aby mě nikdo neslyšel.... Zlato?...Měla jsem takový nápad...Je to ted celkem moderní...Co kdybych si nechala udělat plastiku prsou ?...Alice semnou souhlasí a Jasper mě taky podpořil..Co si o tom myslíš?... Sice to nemyslím vážně ale zajímá mě Emmettova reakce...Zatím se mi daří ovládnout se a nerozesmát se.... |
| |
| Škola Vyjdeme s Rose na první hodinu a Alici s Jasperem necháme za sebou.... Rose mě chytne za ruku a mě napadne, že už je to takový náš malý zvyk. Dneska se mi do školy moc nechtělo. Raději bych zůstal doma a šel třeba na lov...a nebo zjistil něco o Annie.... Když mě Rose upozorní na Bellu začnu se rozhlížet kolem. Potom ji opravdu najdu u její červené dodávky a když vidím že se na ni zasmála Rose, dovolím si úsměv i já. Doufám, že mě za to Rose nebude nadávat.... Proto se hned otočím a pokračujeme v cestě.... Zajímalo by mě, jaké s ní bude mít Edward hodiny.... Dojdeme do třídy a sedneme si na naše obvyklé místo... Za chviličku dojde učitel a začne vykládat svou dnešní látku. Většina spolužáků ho poslouchá, ale jáá si řeknu že to nemám za potřebí a budu se mu věnovat až po nás bude něco chtít... Podívám se z okna a začnu přemýšlet o tom, co by se dalo podniknout odpoledne... Hmmm.., možná bych měl Rose udělat pořádek v šatníku...dneska ráno jsem se málem zapleskl o ty její hordy věcí....uvidíme jestli se nedá něco vyřadit... Přemýšlím a představuji si Rosein výraz. No, tak to raději ne... Zakončím svou úvahu úsměvem a v tom se ke mně Rose nakloní a začne mi šeptat tak, abych to mohl slyšet jenom já... Když mi to dořekne nahlas vyprsknu smíchy a zapomenu, že mám kolem sebe třídu plnou spolužáků i profesora. "Promiňte...." Řeknu a omluvně se na něj usměji a pak se vrátím zpět k Rose... "Umělé prsa jo?? No já myslel že seš se svýma spokojená...aspoň sis teda nikdy nestěžovala..." Zadržuji smích a pokračuji... "No tak ale jestli si to přeješ....ikdyž...teď mě tak napadá...ke kterému plastickému chirurgovi by si šla....nebo by si řekla Carlislovi??" Pobaveně se na ni podívám a čekám co mi odpoví.... |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Všechno je v pořádku, až do té doby, když se Cassie ode mne odtrhne a přestane cítit tuto atmosféru. Ale tento podmět jsem nejspíš vyvolal já, když jsem na malou chvíli myslel na Victorií. Rozpačitě se na Cassie podivám, když chce vědět, jak to s ní myslím. Jak to s tebou myslím? Sám nevím. Nemysli si, že tě považuji za holku na jednu noc. Jsem rád, že tě můžu zaučovat a pomáhat ti. Možná k tobě v blízké době začnu něco víc cítit. Já...já.. nedokážu milovat. Nikdy jsem nikoho nemiloval. Nevím, co je to láska. promluvím k ní po pravdě a posadím se. Začnu si oblékat košily, která byla pohozená v trávě. A rozpačitě se na Cassie dívám. Nevím, co jí mám dalšího říct a pokračovat dál v tom, by nebyl dobrý nápad. Postavím se na nohy a zapnu si poklopec. Půjdeš se mnou, nebo tu zůstaneš. Rád bych ti řekl, že tě miluji. Ale nevím, co to láska je. dodám a dívám se na ní upřímně. Tato slova myslím vážne. |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Poté co se na mě rozpačitě podívá, znejistím ještě víc. Po jeho skličující řeči je mi ještě hůř... ZAčne se oblékat a já ho napodobím... Najednou mi všechno začne docházet. Podívám se jeho karmínových oči. Chápu tě a chci tě naučit milovat.... Řeknu a myslím to tak upřímě jak jen je možné...Začnu si pomalu, knoflílečk po knoflíčku, rozepínat svou nedávno oblečenou košili... Pojď ke mně.. prosím.. Zaprosím a svádím ho pohledem, svou košili už mám rozepnutou a postupuji krůček po krůčku k němu. No tak, Jamesi... Přistoupím až úplně k němu, chytnu ho za košili a zuřivě ho políbím. Po chvíly se odtáhnu, podívám se mu prosebně do očí a čekám co se bude dít. |
| |
| Škola Překvapeně se podívám na Emmetta, když vyprskne smíchy..Čekala jsem od něj překvapení, nesouhlas a přemlouvání...Ale ne smích... Pocit zadržovaného smíchu se ve mě změní na uraženost...Vlepím mu pohlavek a zuřivě se na něj podívám... Tak tohle teda ne...Za tohle se smát nebude.... Po celou dobu co mluví se na něj zamračeně dívám a nemluvím..Byl to jen vtip...Nikdy jsem to nemyslela vážně..Přesně jak řekl, já jsem se svým tělem spokojená.... Byl to jen vtip..Ale když ti to nevadí, tak si dnes promluvím s Carlislem...A změním se úplně celá....Když mi to dovolíš, tak to vypadá, že ty semnou nejsi spokojený.. Ještě jednou se na něj naštvaně podívám a potom se uraženě odvrátím jinam... |
| |
| Škola Rose vypadá opravdu naštvaně a já se jí asi nedivím. Hned od začátku sem si myslel, že to nemyslí vážně. Kdyť si nikdy nezěžovala, že by se jí na sobě něco nelíbilo.... A že by tak najednou z ničeho nic??!... "Kvůli mě se nemusíš měnit...já sem spokojený....ovšem čistě teoreticky....: Dejme tomu, že by si to doopravdy myslela vážně...chtěla si abych si myslel že mluvíš vážně ne?? No tak tedy kdyby si to myslela vážně a já ti to začal zakazovat a prostestovat proti tomu...nebyla by si zase uražená kvůli tomu...?" "Myslím že asi jo....proto sem ti řekl, že jestli chceš tak můžeš...protože kdyby sis to doopravdy přála tak já bych tio nebránil.... Už mě chápeš??" Podívám se na ni a ona se ještě pořád né a né ke mně otočit čelem...Sakra přece nebude trucovat.... "Rose..., no tááák.... " |
| |
| Škola Sedím skoro zády k němu, ale přesto ho poslouchám.. Možná má v tomhle pravdu..Asi bych se urazila, kdyby mi to nedovolit..Ale i tak se neměl smát...Ne pokud jde o mou krásu..Alespoň, že je spokojený..Jinak bych mu udělala něco horšího.. Opravdu musím přiznat, že má pravdu..Z velké části... Uraženě našpulím pusu, ale otočím se zpátky k němu... Dobře...Ale jestli se příště budeš smát... Stačí jediný vražedný pohled, aby věděl co by následovalo.... Zadívám se mu do očí a chvíli ho jen tak sleduju...Dnes máme štěstí, že nám profesor nevěnuje pozornost..Občas si neodpustí to, aby se nás na něco zeptal... Mám být hodná nebo ne?...On se sice nezlobí, ale já můžu být uražená... Ještě chvíli přemýšlím, ale pak se k němu rychle nakloním a políbím ho..Pak se rychle otočím čelem k tabuli a mírně se usmívám... Je to dobrý..Bylo to tak rychlé, že to nikdo nezaregistroval...Je dobrý, že naše rychlé pohyby lidé nevydí... |
| |
| Doma - škola Když se chystáme do školy, rozloučím se s Esme a Annie a jdu táhnuta Rose do garáže. POslouchám co mi říká o jejím překvápku. Když to dořeknu, můj smích se rozlehne po celém domě. Nastoupím do auta, vedle Jaspera. Po chvíly vyjíždíme z garáže a jedeme do školy. Rose jede po cestě velice rychle, ale mně se ta rychlost líbí. Když dojedeme ke škole spomalí a jakmile zastaví vystoupím. Sleduji pohledem všechna auta v okolí a hledám Edwarda. Toho spatřím hned poté co spatřím Bellino auto. Chytnu Jaspera za ruku a jdeme spolu ke škole. Ta upírka nám způsobí hodně problémů. Zatím nevím jaké, ale způsobí... Řeknu mu a protančím kolem páru stojícího mi a němu v cestě. Pohlíédnu mu do obličeje a vidím jeho výraz. Hned pochopím. To bude dobré....Nikomu nic neuděláš... Řeknu rychle a potichu.V tu chvíly div nenarazím do Belly vystupující z auta. Ahoj Bello, jak se máš? Co ruka a hlava? Těšíš se do nové školy? Zeptám se, koutkem oka zahlédnu, že za námi zastavil i Edward.Usměju se na něj. Z jeho pohledu vyčtu,že by jsme měli jít do hodiny. Usměji se. Tak jdeme do hodiny ne? Bello jdeš taky? ty máš asi jinou, ale kousek půjdeme s tebou... Chytnu ji za zápěstí, protože by byla schopna z toho šoku zůstat přimražená, a vydám se do školy. Jakmile se sama rozhýbe, pustím ji a jdu ji po boku, ruku v ruce s Jasperem. Dojdeme k její třídě. Tak se uvidíme později. užij si hodinu.. Popřeji ji a jdu na hodinu. Sednu si do lavice s Jasperem a Edwardem. V Edwardových očích vidím zmatek. Co se děje? Pořád ji nevidíš do hlavy? To tě tak vyvádí z míry? Zeptám se ho a chytnu ho za ruku. To bude dobré, nenech se vyvést z míry. Jakmile odpoví otočím se k Jasperovi a zeptám se. Co si o ni myslíš ty? mně se zdá.. jako milá holka, ikdyž trochu neohrabaná.. Podívám se rychle na Edwarda a usměji se. |
| |
| Jakmile mne paní provede školou a všechno mi ukáže, jdu směrem ke svému autu, protože do hodiny zbývá ještě spousta času. Vtom venku spatřím známé dopravní prostředky - zářivě červený kabriolet a stříbrné Volvo. Hned jak obě auta zastaví a většina Cullenů - až na Carlislea a Esme - vystoupí, jdu k nim. Nevěděla jsem, že tu taky studujete! Křičím už zdálky. Kývnu na všechny a pak odpovím Alici na její otázku. Nejsem z nové školy zrovna odvázaná...ale aspoň tady někoho znám... Svěřuji se jí. Dobře, jdeme. Zamumlám, když mě Alice táhne do třídy. Hej, tohle snad ale zvládnu! Vesele se ohradím. Když dojdeme ke třídě, rozloučím se s nimi. Tak, snad se uvidíme v jídelně...pokud se mi zase něco nestane... Dodám se smíchem. |
| |
| Škola Zdá se, že se mi podařilo Rose přesvědčit a z toho největšího rozčílení se dostala... "Jo dobře nebudu se smát...no anebo se o to aspoň pokusím..." Slíbím jí a o ona ještě po malém váhání to hodí za hlavu. Potom mi vlepí rychlo pusu - nepostřehnutelnou lidskému oku - a otočí se na profesora jako by celou hodinu dávala ten největší pozor o tom, co nám vykládá... To je hééérečka... Usměji se, ale taky se otočím na učitele. Za chvílu budeme končit.... A po pár minutách opravdu zazvoní, učitel nás propustí s první samostatnou písemnou prací. "Tak to si mohl odpustit..." "Budu muset doma projít staré práce...a opsat to..." Povzdechnu si, jak kdyby to byla kdoví jaká tíha... Rose se na mě usměje a mi vyjdeme s ostatníma ze třídy... |
| |
| Škola Po zbytek hodiny se na učitele usmívám a dělám si poznámky..Je zábava občas si zahrát slušnou žákyni.... Chudák profesor...Už je celkem mimo z toho, že se na něj usmívám...Není na to zvyklý...Jejky mě to začíná bavit... I tak jsem ráda, když konečně zazvoní..Rychle si sbalím věci a chystám se odejít... To už nám ale profesor zadá písemnou práci, takže můj úsměv okamžitě povadne.... Tak já se tady na něj skoro celou hodinu usmívám a on pak udělá tohle...To je od něj pěkne hnusný...Za to už se na něj ani nepodívám.. To teda mohl...Kdo se s tím má pořád dělat... Nakloním se k němu a tiše zašeptám..: Takhle podvádět...Co kdybych ti všechny staré práce schovala...To by jsi pak tu práci musel napsat sám..a znova..bez opisování... Usměju se a oba výjdeme ze třídy.... Myslím, že zrovna tuhle písemnou práci doma mám, ale už je hodně stará...Budu ji muset vylepšit..No snad to nezabere moc času... |
| |
| Doma Zaslechnu jak si Edward začíná stěžovat, ale nevšímám si toho. Poté Carlisle nabídne Annie, že u nás může zůstat. Samozřejmě Carlisle odpovím na jeho otázku. Vypadá, že je to velmi milé děvče... určitě sem zapadne. Nahoře máme jeden volný pokoj takže si ho můžeš vzít. Samozřejmě si ho můžeš upravit jak budeš chtít. Alice bude opravdu nadšená. Ona totiž velice ráda nakupuje. vysvětlím Annie zatímco ji vedu nahoru. Možná bych mohla přistavět další patro. napadne mě. Konec konců každý má menší pokoj. Nebude problém to třetí patro obydlet.. Musím si o tom promluvit s Carlislem. Otevřu dveře do pokoje a nechám Annie vztoupit. |
| |
| Škola Když Rose pronese návrh s tím, že mi zničí MOJE staré práce zamračeně se podívám. No to teda nééé....já už si s nimi jednou práci dal takže nevidím důvod, proč bych se s něma měl znova piplat... "To ať tě ani nenapadne... !!" Výhružně se na ni podívám a v mysli mi vyplave můj nápad, kterým sem se zabýval teprve před chvilkou. Pokud mi zničí moje staré práce tak jí seberu všechno oblečení a hned ho pošlu do Afriky....moc by se jí nelíbilo, že by si musela pučit oblečení od Esme nebo Alice, než by se dostala do obchodu... Podívám se na ni a pak se na ni zasměji... "Není to podvádění...podvádění by to bylo kdybych to neudělal a beztak to měl...ale já už to přece udělal..." Mrknu na ni a přemýšlím před jakou dobou to bylo...nejspíš by to potřebovalo trochu upravit, ale jak se znám, tak se k tomu nebudu moct mít... Vytáhnu Rose před školu na jednu z laviček...ještě máme nějaký čas dokud nezazvoní. Je zataženo a poměrně mlha, ale nám dvoum to vůbec nevadí...a navíc máme bundy, takže to ani nevypadá divně... Přitáhnu si ji k sobě a políbím ji na její úžasné rty... Možná by mi to mohla upravit Rose...kdybych ji poprosil a slíbil ji odměnu... Pak ale přestanu přemýšlet nad úkolem a jediné na co myslím je Rose a to, kolik času nám zbývá než zazvoní... |
| |
| Les Když se napiju, odhodím mrtvé tělo do houští, které je nedaleko a tak po sobě "uklidím". Potom se rychle rozběhnu domů za Esme. Je to nejlepší část dne, když jsme doma sami. Přesto, že mám svoji početnou rodinu rád, kdybych byl člověk a šlo by to, bolela by mě hlava. Hlavně z Emmetta. Zanedlouho přeskočím potok a zabrzdím kousek od skleněné stěny. Doma Vejdu lehkým elegantním krokem do prázdného domu. Nad sebou slyším tiché kroky. Jedny patří Esme a ty druhé - o něco lehčí - nejspíš patří Annie. Sednu si na pohovku a pustím si televizi. Přepnu ze sportovního kanálu na zprávy a čekám, až moje jediná společnost přijde dolů. Ať se spolu můžou trošku seznámit. Esme se určitě zvedne nálada. Pokud ne, tak asi upadnu do fáze zoufalství... V menším městečku Port Angeles byla dnes v noci zavražděna... Ale ne... přepnu program o něco dál a narazím na nějakou němou grotesku. Zprávy nebudou nejlepší volba...Vím toho víc, než dost. |
| |
| Škola Když se mu na tváři objeví výhružný pohled, tak se s úsměvem přikrčím... Chtěl bych vidět, jak by mi něco udělal...To by si nedovolil a kdyby jo, tak by toho pak litoval...Moc dobře ví jak dokážu být protivná.. Dobře no..To byl jen takový malý návrh.. Usměju se, protože i já ty své prácě hodlám opsat..Jako obvykle.... No to by teda podvádění nebylo..To by byla hloupost ... Kdyby jsi to musel psát znova, tak by ti to prospělo..Musel by sis to totiž zopakovat... Vypláznu na něj jazyk a znovu se zasměju... Ale dost o podvádění..Nemůžu tě za to kritizovat, když se k tomu taky chystám.. Zahanbeně sklopím hlavu, ale stále se usmívám... Nechám se dobrovolně vytáhnout Emmetem před školu na jednu z laviček..S úsměvem se na mu posadím na klín a podívám se na nebe.. Zataženo..Jako obvykle...Být člověk, tak se někam schovám a nevylezu, dokud by nesvítílo slunko.. Z mého přemýšlení mě vytrhne jeho polibek, takže na okamžik úplně zapomenu na okolí... Polibek mu ochotně vrátím a obejmu ho kolem krku... |
| |
| soukromá zpráva od Emmett pro Kdyby se dalo nějak zařídit aby tady teď nebyl nikdo jiný kromě nás... Políbím Rose a pak znova a znova a znova... Jenže pak uslyším uchechtnutí... Rychle střelím pohledem směrem odkud jsem to uslyšel.. Stojí tam nějaká dívka může jí být tak šestnáct možná sedmnáct... Vidím, že se zarazila, když jsem se na ni podíval. Nepočítala s tím, že mám tak dobrý sluch... Podívám se přátelštěji a pak svou pusu protáhnu do úsměvu a ukážu tak svůj dokonalý chrup. Chvíli nemůže odtrhnou oči a pak sklopí hlavu a odcupitá pryč... "Tak to bychom měli..." Usměji se na Rose a přitáhnu si ji blíž k sobě... "Chtělo by to někam kde je víc soukromí..." Řeknu a zvědavě se na ni podívám... |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Lillian Hale Cullen pro Šťastně se k němu přitisknu a oddávám se polibkům... Překvapeně se na něj podívám, když se odtáhne a podívá se někam jinam.... Sleduju jeho pohled, dokud nenarazím na nějakou dívku, která se chichotá.. Na Emmettově obličeji se sice objeví okouzlující úsměv, ale já se na ni zamračeně dívám... Otravná holka....Nesnáším, když mě někdo vyruší...A nesnáším, když s někdo takhle dívá na Emmetta..Teda, jsem ráda jen když mi závidí... Potichu zasyčím, tak že to může slyšet jen on....Nepřátelsky se na tu dívku dívám, dokud neodejde.... Usměju se, když opět obrátí svou pozornost zpátky ke mě a znovu se k němu přitisknu... Jo to máš prvadu..tady moc soukromí nemáme... Pohledem prohlédnu okolí a zastavím se s vítězoslavným pohledem na lesíku vedle školy... Myslím, že jsem jedno dobré mésto našla.. Nakloním hlavu na stranu a pohledem střelím k stromovému porostu, který by nás spolehlivě skryl před ostatními žaky.... |
| |
| soukromá zpráva od Emmett pro Zasměji se, když vidím, kam směřuje Rosáliin pohled... Jo tak lesíka se jí zachtělo.... "Les?? A co v lese?? Řekl bych že borůvky tam nenajdeme..." Dělám naoko překvapeného a pozoruji její výraz... Achjo...sluší jí to ikdyž se mračí... "No když já nevíím... tam nás nikdo neuvidí...a už to nebude taková zábava..." Zavrtím se na lavičce a když vidím její výraz musím se smát... Že by mi to zbaštila??? Potom se ale pomalu zvednu a natáhnu k ní ruku... "No tak deš nebo snad chceš zůstat tady??" Významně na ní kouknu, jako by snad byla pravda v nečem, co sem před chvílí říkal. Potom ale vstane a připojí se ke mně... Skoro bych přísahal, že jsem zahlédl jednoho kluka - myslím že ho znám z biologie- jak za námi zírá s otevřenou pusou... Dojdeme do lesa, no ikdyž les je možná moc silný pojem, je to spíš taková jeho menší napodobenina... Najdu si jeden strom, který má celkem rovný a pevný kmen a opřu se o něho... "A co tady teď chceš dělat??"... Zeptám se Rose, která se postavila na proti mě s rukama v bok... |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Lillian Hale Cullen pro Borůvky asi ne...Ty já stejně nerada..Ale v lese se dá dělat věcí.. Zasměju se, ale potom se zase zamračím, když dělá překvapeného... Já do toho lesíka snad půjdu bez něj....Jo půjdu..Ať si tady klidně zůstane všem na očích.. Zamyšleně se na něj podívám a přemýšlím jak ho co nejlíp odstrčit a odejít... Jistěže tady nechci zůstat.. Odpovím, když se zvedne a natáhne ke mě ruku...Také vstanu a připojím se k němu... Když dojdeme k lesíku, tak nechám jít Emmetta napřed a rozhlédnu se, jestli nás nikdo nesleduje... Dobrý..Vzduch je čistý..Alespoň tu pak nebudou kolovat drby..Tedy ještě větší než teď.. Potom se vydám za ním a usměju se , když vidím kde stojí.... Správně to pochopil ..Na borůvky dnes nejdeme.. Stoupnu si naproti němu s rukama v bok a sleduju ho... Pak se ale zasměju, obejmu ho a dlouze ho políbím... Uvidíme jestli to ten strom vydrží.... |
| |
| soukromá zpráva od Emmett pro Rose v tom jejím postoji nevydrží dlouho a obejme mě a potom dlouze políbí. No tak to bych si nechal líbit... Pevně ji chytnu kolem pasu a nadzvednu ji tak, aby mi mohla dat nohy kolem pasu a já ji držel ve vzduchu. Znovu se opřu o strom a ten teď musí čelit dvojnásobné síle... Podívám se nahoru, když se mirně zachvěje a zasměju se. "Ajajajaj...snad nám nespadne na hlavu..." Ale sotva to řeknu z vrchu začnou padat šišky, které držely uplně nahoře a záchvěvy je poslaly dolů. Jedna mě trefí a já i s Rose v rukách musíme na chvíli vyklidit pole. " To možná nebyl nejlepší nápad..." Zasměji se na ni a potom se vrátím k tomu, od čeho nás hloupé šišky vyrušily... Znovu ji pevně chytnu a políbím... Obejme mě tak, jako kdyby mě nechtěla už v životě pustit... Tyhle samoty jsou beztak nejlepší...Žádný dům přeplněný upíříma ušima a jejich super sluchem... Nemusíme se hlídat, jestli neděláme moc rychlé pohyby, protože tady nikdo není. A nemusíme se chovat jako lidé, když zrovna teď chceme být sami sebou... A spolu a sami... |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Lillian Hale Cullen pro Když mě chytí kolem pasu a zvedne, tak omotám svoje nohy kolem jeho pasu a znovu ho políbím... Dobře že jsme spolu tak dlouho..Skvěle spolupracujeme...I hned pochopíme co ten druhý chce.. Vůbec nevnímám okolí, pouze jeho..Dokud se nepodívá nahoru a nazečne se smát.... Ale ne...Blbej strom..Nic nevydrží.. Automaticky si rukama chráním hlavu, když začnou padat šišky....Mám štěstí, protože mě nci netrefí.. Ale jo..Byl to dobrý nápad...Jen budeme muset najít silnější a vytrvalejší strom.. Zasměju se, když odběhne dál a podívám se na padající šišky.... Opětuju jeho polibek a přitisknu se k němu co nejvíc to jde.... Už ho nikdy nepustím..Je mi jedno jak to bude vypadat...Ale on je prostě můj..Navždy... Po chvíli ho začnu líbat na krku a na ramenech..Potom mu rukama zatlačím do ramen, aby si sednul... Usměju se, když to pochopí a pomalu si sedne na zem, abych z něj nespadla... |
| |
| soukromá zpráva od Emmett pro Jako kdyby mnou projela elektrika, když mě Rose začne líbat na krku a potom i na ramenách. Nechám se unášet její vůní a zpátky mě vrátí až to, když mi zatlačí do ramen. Proto se pomalu přibližuji k zemi, která je tady hezky pokrytá mechem. Sice studeným, ale to nám dvoum nevadí. Tady je vlastně studené skoro všechno. Když si sednu už se nemusím tolik soustředit na to, že držím Rose v rukách, protože takhle na mě automaticky sedí. "Hmmm.." Zabručím, když mi své ruky začne proplétat ve vlasech. Já své ruky oddělám z jejího pasu a zajedu s něma pod její svetřík, který si dneska dala přes halenku. Pomalu si lehnu na záda a ji přitáhnu k sobě a potom ji rukama začnu hladit po zádech. A ona mě nepřestává líbat. Na obloze se na maličkou chvíli ukáže slunce. "Že by bylo dneska ještě hezky? To bysme pak měli důvot tu zůstat schovaní celý den a nemuselise vracet zpátky na hodinu..." Řeknu jí a přitisknu ústa na její dlouhý mramorově bílý krk. |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Lillian Hale Cullen pro Nepřestávám ho líbat, ani když si sedá na zem...Nemůžu se do něj odtrhnout a nevnímám nic kromě něj... Začnu mu proplétat prsty vlasama a tím si ho k sobě přitáhnu ještě blíž... Podle jeho reakci vím, že se mu to líbí..A mě ostatně taky... Užívám si jeho doteky na svém těle..Slastně vydechnu a přivřu oči... Neustále ho líbám a stejně jako on si lehnu..na něj.. Možná by nebylo na škodu se ulít ze školy...Nikomu tam chybět nebudeme... Mě by to teda nevadilo...Stejně přemýšlím, že tady zůstanu a tebe si tady nechám...Zůstaneme tady... Usměju se a znovu se k němu přitisknu..Jsem ochotna ho tu klidně držet násilím, i když myslím, že to nebude potřeba... Mírně zakloním havu, když mě začne líbat na krk a zavřu oči..Pomalu se mi začíná zrychlovat dech.... Tomuhle pocitu se nic nevyrovná... Chvíli takhle zůstanu a užívám si to, ale nakonec ho divoce políbím a rukama zabloudím pod jeho mikinu... Ráda přejíždím prsty po jeho svalnaté postavě...Stejně jako ted... |
| |
| Škola Jdu s Alicí, ruku v ruce, na hodinu...celkem dobře už mi jde nevnímat ty lahodné vůně vycházející z hrdel našich kolemjdoucích... S trochou praxe už budu stejně dobrý jako ostatní... Uměji se nad touto představou... Stejně dobrý jako má žena...to zní hezky... Z mého přemýšlení mě vytrhne volání, z dálky se k nám žene Bella... No nazdar!! zašeptá Alici potichu, nikdo jiný náš neslyší...z jejích krásných rtů unikne tichý smích... Přitisknu se k ní blíž... Je pořád stejná jako když jsem ji poprvé uviděl... Alice se zeptá Belly zda nechce jít kus s námi, já si toho nevšímám, protože jsem ponořený do svých vzpomínek... Ujdeme kus cesty s Bellou, ale pak se rozloučíme... Pospěš si, ať nepřijdeme pozdě... Řeknu naoko vážně, to se nám totiž nikdy nestane... Sedáme si na svá obvyklá místa...sedím vedle Alice, samozřejmě... Její krása mě nikdy nepřestane udivovat, má milovaná...ach, jen má...krásný pocit... Zamotávám se do svých myšlenek tak, že si ani nevšimnu profesora, který už dávno zahájil výklad... |
| |
| soukromá zpráva od Emmett pro Rose se mě chytne a navrhne, že tady zůstaneme celý den... "Jo?? Jseš si jistá že se na nás maminka s tatínkem kvůli tomu nebudou zlobit??" Řeknu se smíchem a políbím ji. Carlisle s Esme se to ovšem vůbec nemusí dozvědět... Potom mi Rose začne přejíždět rukama pod mikinou a já si užívám ten pocit. Ani si nepamatuju, kdy sme spolu byli naposledy sami...beze všech... Na nějaký čas bychom mohli někam sami dva vypadnout...třeba na týden do..do...Švýcarska :D:D Sundám Rose ten svetr, který je na ní stejně uplně zbytečný a svými ústy sjíždím od krku stále níž a níž... Potom jí to musím někdy navrhnout...ale asi až jindy...teď by se na to stejnak nesoustředila... Vnímám ji u sebe tak blízko, jak je to jen možné... Ta její vůně...dnes smíšená s vůní medu... Ano, dnešní ráno bylo vážně zajímavé.... A pak ji převalim tak, abych ji měl pod sebou a opřu se lokty o zem, abych na ni viděl a nezalehl ji... |
| |
| Dům Všichni se pomalu rozcházejí. ,,Ahoj," řeknu vždycky a pousměju se. Potom tam zbudeme jen já a Esme. ,,Opravdu vám moc děkuju," řeknu jí srdečně. Jdu za ní a neopomenu si prohlížet dům. Vypadá to tu vážně krásně. O chvíli později uslyším kroky, nejspíš patří Carlisleovi. Neřekla bych, že by se ostatní ulili ze školy. Pak uvidím pokoj. Je nádherný, i když prázdný. Jedna stěna je prosklená. ,,Nevím, jak vám mám poděkovat," otočím se na Esme. Jsou tak moc hodní... pomyslím si. |
| |
| třída Do třídy vejde profesor, otočím hlavu k němu,a le stejně ho neposlouchám. Očima těkám po třídě a podívám se na tři dívky sedící u okna. jejich oblieje jsou osvíceny sluneční září. Podívám se na okno a spatřžím,že zpoza mraků vylézá slunce a nebude chtít jen tak zalézt. Dneska mělo být zataženo.. to počasí je nejistá věc... Podívám se na Jaspera a tichým hlasem na něj vychrlím slova. Budeme muset domů.. Ukáži hlavou an okno.Zvednu ruku di vzduchu a čekám až mě profesor vyvolá. Pane profesore není mi dobře.. mohla bych si zajít na ošetřovnu? Zeptám se, snažím se abych to dobře hrála. Jakmile mi to dovolí začnu si sbírat věci a tiše a rychle sděluji Edwardovi a Jasperovi co mají udělat. jaspere vymluv se, že musíš jít s emnou aby se mi.. mi.. nic nestalo a ty edwarde.. no na něco přijdeš. Třeba, že mně musíš odvézt domů, nebo se jenom tak vypař... Poté se otočím a vyjdu z učebny. Chvíly stojím na chodbě na Jaspera a Edwarda. No to je dost... Pomyslím si, když za mnou a Jasperem přijde i Edward. Společně vyjdeme na prosluněné, prázdné parkoviště. Nechápu to mělo být hnusně... Podívám se na Jaspera, jak se třpytí ve slunečním světle. Hm... sluší ti to. Políbím ho a pak se zaposlouchám. Slyším hlasy vycházející z lesíka. Emmett a Rose.. no to mně mohlo napadnout. Podívám se tím směrem a řeknu Jasperovi. Ti ví jak se zabavit... Podívám se na Edwarda, který se tváří strašně zaujatě.. zřejmě jejich myšlenkami. Edwarde.. neposlouchej je, je to neslušné. Zachichotám se. Nakloním se k Jasperovi, musím si trochu stoupnout na špičky, abych se dotkla rty jeho ucha. Zřejmě se snaží něčemu naučit.. chlapec... Je strašně NEZKUŠENEJ... Začnu se smát zvonivým smíchem a podívám se na Edwarda jak bude reagovat. Tak co povíš??? Podívám se mu do tváře a hledám v ní odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Lillian Hale Cullen pro Jsem si jistá, že se zlobit nebudou..Mám takový dojem, že už si zvykli.. Zasměju se a opětuji jeho polibek... Mám takový dojem, že o tomhle nikomu vyprávět nebudeme... Počkám než mi Emmett sundá svetřík a potom se k němu znovu přitisknu... Miluju když tohle dělá..Když mě líbá na krku.. Na rtech se mi objeví blažený úsměv, když mě začne líbat na krku a níže.. Oba nás mezitím ozáří slunce, které se nakonec objevilo... Alice říkala, že dnes bude zataženo..Ještě štěstí, že jsme tady... Zatvářím se naštvaně, když se převalí tak že jsem pod ním... Achjo..A to jsem se těšila, že budu jednou nahoře.. Proč on mě potřebuje mít vždycky pod sebou...No, vlastně mě to vyhovuje... Začnu se smát a políbím ho... Najednou zaslechnu Alici, jak mluví na parkovišti...Jakmile zaslechnu narážky na nás dva, tak výhružně zavrčím, takže to určitě museli slyšet.... Ale ne...Ti vědí, kdy nás mají rušit..Vždy v té nejméně vhodné chvíli.. Chvíli ještě poslouchám a potom opět obrátím pozornost k Emmettovi...Políbím ho a potom se zatvářím nevinně.... Mě se nikam nechce..Zůstaneme tady?...Prosím.. |
| |
| Škola Dobře, zařídíš to?? zeptám se poté, co mi ukáže slunce vycházející za mraky... Myslel jsem, že se nikdy nemýlí... Alice zvedne ruku s tím, že jí je špatně... Asi snědla zkaženýho jelena... zašeptám se smíchen Edwardovi, ten se na mě podívá jako na imbecila No, co taky můžu čekat, je to můj bratr...DEBIL... Doufám, že tohle slyšel... Alice nám potichu dává instrukce...jakmile odejde ze třídy, zvednu taky ruku a zeptám se... Pane, nejsem si zcela jist...neměl bych jít za ní??? Dostanu svolení, proto si rychle sbalím věci a vydám se na chodbu za svou milovanou... A ty se z toho dostaň jak chceš brácho...cha cha cha....Sakra, on se z toho dostal... Na chodbě už čeká Alice, tak se společně vydáme na parkoviště...Alice mě pochválí, jak hezký jsem,Kdybych se uměl červenat, udělám to...Nemůžu udělat nic jiného než ji tu lichotku oplatit... Ty jsi ale hezčí... oplatím ji polibek, který mi dala, pravděpodobně za tu lichotku... Najednou zpozorní...zaposlouchám se tedy stejně jako ona a slyším známé hlasy vycházející z lesíku... Emmett a Rose... Jo, Alice má pravdu, neposlouchej....já to taky nedělám... Řeknu a zasměju se, když vidím jeho zaujatý obličej, ve skutečnosti je však rozčílený... Alice mi pošeptá do ucha tu hezkou poznámku na téma:Edward a jeho panictví... To mi povídej Pošeptám ji nazpět a spolu s ní se zahledím do jeho obličeje... |
| |
| soukromá zpráva od Emmett pro Rose mám pod sebou, jak se mi to líbí a chvíli si užívám přítomnosti jen nás dvou... Když v tom uslyšíme Alici, Jaspera a Edwarda... Co dělaj veku...myslel jsem že další hodina už začala... Jenže potom se podívám nahoru a vidím sluneční paprsky, které se pomalu derou už i přes hustý porost stromů až k nám. Zaposlouchám se, abych zjistil co mají v plánu a jak pochopím, nejspíš jedou domů... A pak se začnou bavit o mně a o Rose... "No jistě...jenom ho naváděj Alice..." zamumlám si pro sebe, ale poslouchat je přestanu... Tohle je mi celkom jedno... Na jejich přítomnost už jsem si tolik zvykl... Spíš to vadí Rose...to jí dokáže vždycky dopálit... Rose se pak ujme slova a já čekám, co z ní vypadne... "No tak teď by asi stejně nebylo nejchytřejší vycházet z tadyma ven..." Řeknu a vidím, jak se jí na tváři rozlévá spokojený úsměv... Je nenapravitelná... Dívám se, jak jí slunce začíná ozařovat obličej a světlo se pomalu rozlévá dolů jako tekutý med... "Hmmm..." zabručím a dívám se, jak se celá leskne... Jako jarní orosená tráva... Dívám se na ni dlouho a čekám, jak dlouho to vydrží... Vím, že tenhle pohled první přeřuší ona, protože je nedočkavá... |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Lillian Hale Cullen pro Spokojeně se usměju, když řekne, že zůstneme.... No to slunce je taky jeden z důvodů..Ale já mám teď úplně jiný důvod tu zůstat..Kdyby bylo potřeba, tak se oba dostaneme do auta, tak rychle, že nás vlastně ani nikdo neuvidí... Cítím jak na mě dopadají sluneční paprsky..Vím, že se teď celá třpytím...Ale stejně tak i Emmett... Vypadá krásně, když se třpytí..I když se třpytí jen malé kousky jeho holé kůže.. S úsměvem se mu dívám do očí a pozorně sleduju jeho reakce.... Chvíli se na něj ještě dívám a potom ho políbím..Jeho ušklebek mi prozradí, že tohle přesně čekal.. Má mě až moc přečtenou..Věděl, že to budu já..že já to poruším.. Okamžitě na to ale přestanu myslet a věnuju se pouze svému protěšku.... Chvíli ho vášnivě líbám a potom mu rychlým zkušeným pohybem přetáhnu mikinu i s trikem přes hlavu a odhodím ji vedle nás.... S úsměvem sleduju, jak se začala třyptit jeho holá záda a ruce... Jsi krásný méďo...Diamonds are a girl's best friend.. Zasměju se, když řeknu větu z jednoho staršího filmu... Přesně tak, diamanty má každá žena ráda..Ale málokterá má milujícího a nadherného manžela, který se dokáže třpytit jako tisíce diamantů.. Znovu ho políbím a přitisknu se k němu... |
| |
| Parkoviště Stojím na parkovišti a směji se Edwardovu výrazu. Já jsem hezčí? ne to ty jsi hezčí.. otoNevrč na mně Rose.. Nemáte být na tak blbým místě jako je lesík vedle školy. Řeknu a usměji se. Kdo koho navádí? Ty kazíš Rose... Začnu se cítit uraženě a otočím se k Jasperovi. Tak teď mně urazil. Najednou před očima uvidím něco co bych nikdy vidět nechtěla. Rodina bez Emmetta a Rose. Ať tě ani nenapdane jí to navrhnout Emmette! Řeknu výhružně a podívám se tím směrem. To bys neudělal, nechceš jim to udělat, že ne? Zeptám se tiše a vím,že mně Emmett slyší až moc dobře. Trochu se vyděsím. Myslím, ale že kdyby slyšel to co má Emmett v plánu tak taky nebude nadšený. Řeknu trochu smutně a podívám se na něj. |
| |
 | Škola: Sleduji dění ve třídě a upřímně se zasměji Jasperově poznámce o zkaženém jelenovi... Pak se zahledím ven... A sakra... To počasí je loterie, kterou normální upír nemůže vyhrát... Usměji se nad svou myšlenkou a sleduji, jak se Alice moudře vymluvila na nevolnost a Jasper si hraje na rytíře... Jasně, já to nějak zvládnu, nedělejte si vůbec strosti... Pomyslím si ironicky... Pak přemýšlím, jak se z této prekérní situace dostanu... Kdybych uměl bejt neviditelnej... Tak bych zmizel jedna báseň, ale takhle??? Kdo má vymyslet, jak se ulejt ze školy??? Přemýšlím... Pak mě něco napadne... Jak jinak se dostat ze třídy, než utýct??? Pomaličku, potichu si sbalím věci, pak se zvednu, přejdu k učiteli a na katedru mu položím lístek se vzkazem: Dozvěděl jsem se smutnou zprávu, jednomu členovi mojí rodiny se stala nehoda, musím za ním... Doufám, že to chápete... A pak vyjdu ze třídy... Na chodbě šťouchnu do Jaspera a povím mu: Já ti dám DEBIL... Pak jdu na parkoviště a snažím se nevnímat nikoho okolo mě... Pak ale do mé hlavy vstoupí jiné myšlenky, na ty se zaměřím... Hmmm... Emmett a Rose... Asi se nenudí... Alece a Jasper se zatím věnují své oblíbené činnosti, tudíž pomlouvání mě... Pak mi Alice pošle svou ironickou myšlenku... Víte co, vlezte mi na záda... Povím lehce uraženým tónem a vlezu do auta... |
| |
| V hodině Když začne hodina, do třídy vstoupí učitel, představí mne spolužákům a po chvilce mučení (tím, jak se na mě spolužáci koukali) si jdu sednout do své nové lavice. Učitel začne vykládat látku a tak se snažím soustředit, ale nejde mi to, možná je to také kvůli Edwardovi... Netrvá dlouho a Alice se přihlásí s tím, že je jí nevolno. No aby ne..vždyť je celá bledá...nebo je taková pořád? Nechápu. Hned po ní se přihlásí také Jasper a jde ji doprovodit. A k mému zklamání odejde i Edward, potichu se zvedne, na učitelově stole něco nechá - nejspíš vzkaz - a zmizí ve dveřích. Když není nablízku nikdo z Cullenových, rychle se začnu nudit, a když konečně zazvoní na přestávku, spěšně si sbalím věci a jdu na chodbu. |
| |
| Lesík Rose, tak jak jsem čekla, se na mě vrhla jako první a já se musím usmát. V tom zaslechnu, jak ke mně mluví Alice... "Počkej zlato chvilku..." Řeknu směrem k Rose a potom se otočím jakoby směrem k Alici... "Já nemyslel odjet na trvalo... Jen třeba na dva týdny... Taková menší dovolená...tu si zasloužíme ne?? A rozhodně sem nemyslel teď hned... Tak hned nešil ségra... Potom už toho nechám a vrátím se myslí zpátky k Rose. Tedy né že bych ji někdy z mysle vyhodil uplně... To se mi asi ještě nestalo... Rose mi stáhne mikinu i s tričkem a líbezně se na mě dívá. "Jo tak diamanty...tak když je máš na mě, to ti nemusím ani žádné kupovat nebo ne??" Podívám se vesele na ní a čekám jak zareaguje... Lípnu jí pusu na tvář... Beztak jich už doma pár má...i s tím, že nepočítám všechny zásnubní a svatební prsteny... Diamanty už jsou ohrané...možná že by si ale chtěla něco jiného???" Nahodím jen tak, protože mám chuť udělat své milované radost... |
| |
| For Bella: Cullenovi odešli, ve škole už není nikdo známý. Chodíš školou jako mrtvola. Ostatní na tebe hledí jak na svatej obrázek, jelikož jsi tu nová. Jdeš na hodinu algebry, kterou tak nesnášíš. Představíš se profesorovi a ten tě pošle posadit na volné místo, mezi dívku a kluka v poslední lavici. Ti se na tebe usměji a jakmile si sedneš hoch na tebe promluví. AHoj... Já jsem Eric a tohle je Angela. Představí sebe a svoji spolužačku.Dívka se na tebe zářivě usměje a pak se začne vyptávat. Ahoj, ty jsi Isabella Swan? Už o tobě víme, jsi novinka. Mluví o tobě celé město. Ty se bavíš s Cullenovými? Viděla jsem tě s nimi na parkovišti. A... Eric ji, ale usekne. Angelo!! Bello jak se ti líbí ve Forks? Angela se zatváří uraženě, sle stále je otočená k tobě. Divíš se, že profesor to přechází jen tak, to už dávno začala nová hodina. Oddechneš si a dáš se do odpovídání. |
| |
| Parkoviště Vytřeštěnýma očima se dívám do lesíka. Poslouchám Emmetta a jeho bláboly. Hm...Tak dovolená ano, ale ne odjet natrvalo. Emmette, Esme by se zbláznila kdyby vás oba dva ztratila. Řeknu popravdě. Poté se otočím na navztekaného Edwarda, jak se zabarikádovává v autě. Tak na záda jo? POmyslím si a dostanu nápad. Jaspere pomůžeš mi ho vytáhnout z auta? Řekl na záda.. tak na záda. Vezmu ho doslova. Vysvtělím, když se na mně podívá nechápavě. Usměji se zářivě a jdu k autu. Otevřu dveře a chtynu edwarda za rukáv. Jasper mi pomáhá a tak máme Edwarda brzo venku. Tak bráško a teď postůj. Řekli jsi na záda tak nazáda. Usměji se a vyskočím mu na záda. Chytnu se ho jako klíště a začnu se smát zvonivým smíchem. Poté se chytnu jen nohama a zakriji mu oči, aby nic neviděl. |
| |
| Škola Pomalu kráčím na hodinu algebry. Podle mě je tenhle předmět absolutně na nic, nanávidím ho z celého srdce. Ale přežít to musím... Dojdu do třídy, kde zrovna začíná hodina. Učitel využije situace a představí mě ostatním. Pak jdu do poslední lavice, kde se posadím mezi nějakého kluka a holku. Hned se mne začnou vyptávat na všechno možné. Ach jo...budu muset dělat jakoby nic a jevit zájem...nějak to přežiju. Představí se mi - Erik a Angela. Ano, jsem Bella Swanová. Usměji se na Angelu. Na poznámku o Cullenových se trochu zavrtím. Nechce se mi o nich mluvit. Jo, znám se s nimi...okrajově...proč se ptáš? Co je s nimi? Zamračím se na ni, ale jsem trochu zvědavá. Otočím se na Erika. No, ujde to. Je tu ale trochu...deštivo. Nemám ráda déšť... Přijela jsem z Phoenixu, z Arizony... |
| |
| Doma Přinesu ti pár kotalogů, abys už mohla vybírat. řeknu Annie a rozběhnu se do pokoje pro své katalogy. Snad jí to bude stačit. Tak tady jsou. Kdyby jsi chtěla nějaké další tak stačí říct. řeknu s úsměvem a položím na zem náruč katalogů. Tak se bav dobře. popřeju jí a jdu dolů za Carlislem, který přišel před chvílí. Ahoj zlato, jaký byl lov? zeptám se sednu si vedle něj. Dneska přijedou děti velmi brzo. řeknu, když si všimnu, že venku začalo svítit slunce. |
| |
| Doma Ahoj. usměji se na Esminku a políbím ji. Vypnu němou grotesku a podívám se na svoji drahou polovičku. O čem to vlastně bylo? Byl to Cahplin nebo co?...Hmm.... Lov? No, ulevilo se mi. V tom spěchu jsem si ani neuvědomil, jak velkou mám žízeň... pokrčím rameny a usměji se. Jo, vypadá to tak. Doufám, že si toho všimli včas. Ale Alice neříkala, že by mělo být takhle, ne? zeptám se trochu překvapeně a potom se podívám směrem nahoru, kde slyším šustění papíru. Co říkáš na Annie? Zdá se ti milá? Musím si udělat čas, abych ji lépe poznal. Když už tu s námi má zůstat... usměji se na Esme a se zájmem si ji prohlížím, když paprsky projdou prosklenou stěnou. Krásně se třpytíš... řeknu potichu a pohladím ji po tváři. Doufám, že už se jí zvedla nálada...Nevypadá moc sklesle, takže snad ano. |
| |
| Lesík-Parkoviště Netrpělivě čekám, když se Emmett podívá směrem k Alici..Snažím se pochytit o čem se baví, ale ze začátku mi to nedává smysl... Dovolená na dva týdny?...Odpočinek?...Esme nás přece nikdy neztratí... Překvapeně se podívám na Emmetta, protože musel plánovat něco o čem mi neřekl... Hned poté mi to dojde.. Aha..On chtěl abychom my dva někam na chvíli odjeli..BYli chvíli sami..No, nebyl by to tak špatný nápad...Ale Esme by to bylo hodně líto.. S úsměvem ho políbím a pohladím po tváři... Žádné diamanty nechci..Stačí mi ty na tobě..a ty co mám doma... Zasměju se a nespouštím oči z jeho obličeje... Noo..Možná bych si něco přála...Nové auto...Abych měla co opravovat.. Nadhodím s úsměvem a sleduju jak zareaguje... Ti tři z parkoviště snad nikdy neodejdou..Už to nemá cenu..Úplně to zakzili.. Povzdechnu si, políbím Emmetta a pak ho ze sebe odsunu, abych si mohla sednout... Asi to budeme muset odložit na jindy... Omluvně se na něj usměju a obleču si svetřík...Podám mu jeho mikinu s třičkem a vstanu.... Chytím ho za ruku a společně zamíříme na parkoviště...Celou dobu se mě drží pochmurná nálada ze zkaženého dne... Zrovna když vylezu z lesíka, tak uvidím Alici, jak se škrábe Edwardovi na záda.... Jste horší než děti...Měli bychom radši odjet, než si nás tu někdo všimne.....řeknu nabručeně a zamířím ke svému autu.... Sednu si na místo řidiče a čekám než si sedne Emmett, abych mohla odjet domů... |
| |
| Jistě Alice, pomůžu ti... řeknu své ženě poté, co dostane nápad skočit Edwardovi opravdu na záda... Patří ti to, brácho... Táhnu Edwarda za ruku a Alice za rukáv...jsme siláci proto ho máme za chvíli venku... Necukej se, nebo to bude bolet...není tu Esme, můžu ti jich pár nandat... Použiju svůj oblíbený výhružný tón... Jakmile Alice zakryje Edwardovi oči, popadnu ho za ruku a vedu ho do lesíka, samozřejmě, daleko od Rose a Emmetta... Alice už pochopí co chci dělat, a tak se na to snažíme nemyslet....aby Eda nic nepoznal myslím na Alici(a nemá toho na sobě moc)...to Edwarda stoprocentně vytočí.... Slyšel jsem tiché zavrčení, nebo se mi to zdálo??? V lesíku se zastavím u toho nesilnějšího stromu, vím, že to stejně nebude nic platné, ale aspoň chvíli by mohl vydržet... Chíli ho tu pozdrž...jdu si pro něco do auta.... Rozběhnu se směr auto...netvrá mi to dlouho a stojím u něj. Z kufru vytáhnu tažné lano, tím Edwarda přivážeme... Z lesa se ozve tiché mručení...Edward... Už jdu, lásko... Promluvím směrem k lesu...potichu, aby mě neslyšel nikdo ze školy, ale tak, aby mě slyšela Alice... Ve chvíli kdy se dočkám odpovědi už stojím vedle ní... Poj'd sem Edo, tááák, tady se postav...no tak, já ti opravdu nechci ublížit Pormlovám k Edwardovi, mezitím ho přivazuji tažným lanem ke stromu... Jakmile to dodělám padáme... zašeptám Alici, i když vím,že nás náš bratr slyší... Už sedíme v Edově Volvu a řítíme se domů... Tam si vezmeme motorku, je rychlejší než auto... Vysvětluji Alici plán našeho úniku před naším rozzuřeným bratrem... Strávíme spolu někde sami pár dní a pak až uvidíš, že je Eda už v klidu, tak se vrátíme.. To bude fajn...jen my dva... |
| |
| Párkoviště... Když Rose řekne, že by si přála nové auto, chvilinku na ni hledím.. "Hm tak nové auto???" To sem teda zvědavej, jaké to bude tentokrát... Vidím, že Rose toho má zrovna plné zuby... Tohle je tak něco pro ni...v tomhle by měla být jedináček...to by bylo přesně něco pro ni... Obleču si tedy tričko a mikinu a pomalu se zvedám. "A pak se Alice diví, že chcu na nějaký čas vypadnout..." Brblu si pro sebe pak jdu za Rose ven z lesa... Stejně jako jí se mi po východu z lesa naskytne skutečně úchvatný obraz. Alice s Jasperem proti Edwardovi... "Jo máš pravdu...jako malé děti... A mě budou říkat, že mě užije akorát na kraviny... Chvíli je pozoruji a pak jdu za Rose, která už sedí ve svém autě na místě řidiče... Když si k ní sednu Alice s Jasperem zrovna utíkají z lesa - bez Edwarda a nasedají do jeho auta. "Hmm..., zlato, neměli bysme počkat na Edwarda??" Ukážu prstem na ty dva, kteří jsou v autě a ujíždí pryč... Zadržuji pobavený úšklebek a smích a vidím Rose, jak na ně nevěříčně kouká... |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Vyslékne si košily a prosí mne, abych udělal to stejné. Tak tedy strhnu ze sebe svoji košily, která brání v mém pohybu a už mě dusí. Políbí mne vroucně na rty a já jí ten její polibek opětuji. Nikdy jsem nikoho nemiloval. A co je teď toto. Nedokáži ji odolat. Svedla mne a uvrhla do propasti. pomyslím si. A víc si jí k sobě přitisknu. Sundám opět její halenku a dotýkám se jejich plných tvarů. Užívám si toho jejího těla, které je stvořené a veškeré může být moje. Uvědomím si, že z blízka slyším nějaký vodopád. Vezmu ji do náruče a rozeběhnu se s ním tam, kde teče voda. Položím ji na zem a lehnu si na ní. Nenasitně líbám její tělo a rty. Tisknu k sobě její hýždě a jsem smyslů zbavený. Dostanu se do blízkosti jejího krku a mírně ji kousnu, tak aby to nezpůsobilo bolest, nýbrž větší vzrušení. Jsi moje. pošeptám ji do ucha a dál ji věnuji vroucí polibky, který mnoho z žen neustálo. |
| |
| Doma Myslím, že Annie k nám zapadne... Možná ne hned, ale za chvíli určitě. podívám se na něj a v tu chvíli mě něco napadne. Už jsem dlouho nebyla na svém ostrově... v tuhle dobu je tam tak hezky.. Ale ty jsi hezčí... neumím si představit nikoho hezčího. řeknu a políbím ho. Víš co mě právě napadlo? Mohli bychom si vyjet na můj ostrov. Já vím, že je to trochu nevhodné, když je to teď Annie, ale na druhou stranu se tak můžou vzájemně víc poznat... Tak pojedem? zeptám se a doufám že mi odpoví kladně. |
| |
| Doma Zatvářím se velice potěšeně, když Esme pochválí můj vzhled. Nikdo není krásnější než ty... Opětuji Esme polibek a potom si vyslechnu, co ji napadlo. Hmm...To není špatný nápad. řeknu s úsměvem a potom se podívám na hodinky. Zajímalo by mě, kde jsou. Jestli se takhle předvádí někde venku... zakroutím hlavou a potom dojdu pro telefon. Zavolám na letiště. Čím dřív odjedeme, tím líp. usměji se a mrknu na Esme. Byl to skvělý nápad, Esminko... Nesnáší, když jí tak říkám... šibalsky na Esme mrknu a potom vytočím letiště. Když zařídím letenky, zavolám ještě našemu malému personálu na ostrově. Můžeš si jít sbalit. Zítra ráno odjíždíme. řeknu s úsměvem. Potom si sednu zpět vedle Esme a znovu ji obejmu. Jestli se brzy nevrátí, budou mít průšvih...Co když je někdo uvidí?! |
| |
| Parkoviště-Doma Zatím co čekám, než si Emmett sedne, tak sleduju, jak Alice s Jasperem odvádí Edwarda do lesa... Vůbec to nechápu, takže se tvářím celkem překvapeně... Ti dva se snad zbláznili.. Ještě víc mě překvapí, když se zase objeví Jasper, vezme lano a vrátí se do lesa... Poslouchám všechno co se děje v lesíku, ze kterého jsme s Emmettem odešli a ve kterém jsou ti tři... Sleduju jak Alice s Jasperem utíkají k Edwardovu Volvu a jak odjíždí pryč... Já na něj čekat nebudu..Měl si s nima poradit..Teď si domů poběží.. Řeknu stále naštvaným hlasem a je na mě vidět, že nežertuju... Šlápnu na plyn a rychle se rojedu k domovu... Když dorazím k cíli, tak zaparkuju v garáži vedle Volva a vystoupím... Když zaslechnu jak se nahoře baví o nějaké cestě, tak si s povzdechem sednu na kapotu mého auta... Všichni si najednou plánují cesty na dovolenou a nás nenechají ani chvíli o samotě..To je tak hrozně nefér.. Sevřu ruce v pěst a snažím se uklidnit, protože mám chuť do něčeho prašit a nechci si poškodit auto... |
| |
| Doma Když se ozve Alice, odvrátím pohled od Esme ke dveřím. Neviděl vás někdo? zeptám se s obavami. Potom si přepočítám, že je to jen Alice a Jasper. Kde jsou ostatní?? Za chvíli slyším Rosaliin hlas někde dole v garáži. Kde je Edward? zeptám se s podezřívavým pohledem. Snad ne u Belly! Chystáme se jet na Esmein ostrov. Dlouho jsme tam nebyli a navíc potřebujeme oddych. Dlouho tam nebudeme. Kvůli všemu, co se děje. řeknu na vysvětlenou a vzápětí si vzpomenu na upíry na našem území. Je potřeba, aby jste mě informovali o všem, co se tu bude dít. A taky aby tady někdo zůstal s Annie... dodám a s nadějí se podívám na Alici. |
| |
 | Aljaška Sníh, led, chlad. Neustálý, silný chladný vítr mi už leze taky na nervy, kdykoli se učešu, rozcuchá mě. Být člověkem, stěžovala bych si že sníh dělá špatně na pleť a tělo se snaží usazeným tukem chránit před zimou. Jenže jím nejsem. Dokonalé krásná za každého počasí. Samolibě se usměji když pobíhám spolu se svými stejně nádhernými sestrami běžíme lesem, vracíme se z úspěšného lovu. Vzpomenu si na Cullenovi, jedinou další upíří rodinu kterou znám, která se živý pouze zvířecí krví. Carlisle, starý přítel, Edward. Snažím se vzpomenout jak je to dávno co jsme je naposledy viděli. Nepamatuji se, když jste upír a žijete věčně, roky vám přijdou jako dny, vzpomínky splývají do sebe. Navrhnu sestrám udělat si malý výlet na jih, ohřát se. Nesouhlasí, mají tu prý nějakou práci, něco zařídit. Rozhodnu se tedy vyrazit sama. "Do batůžku si sbalte svačinku, pití a pláštěnku." vzpomenu si na dobu, kdy jsem ještě bývala člověk. Pche. Zavrhnu možnost táhnout si na zádech jelena. Ne že bych ho neunesla, ale mohl by mi rozthnout oblečení nebo rozcuchat, zkoušeli jste nést někdy živého jelena na zádech? Jak by sebou sukal a snaži se utéct. Plášťenka by se hodila, na Olympijském poloostrově prší snad pořád. Proto jsme si také zvolili Aljašku, tady alespoň sněží. Se sněhem je víc legrace než s deštěm. Natáhnu na sebe své lehké, bílé šaty s korzetem. Tady je moc nosit nemůžu, kdekdo zabalený do zimního kožichu by se podivil co tu v mínusových teplotách blázním. Další plus mojí cesty, tyhle šaty miluju. Vyrazím jen tak nalehko, tahat se s dalším, starým oblečením se mi nechce. Alice s Rosalieí se mnou jistě rády půjdou nakupovat. Vezmu sebou jen nějakou hotovost a kreditku. Vyběhnu, cesta daleká. Cesta autem je zdlouhavá a únavná. Na každodení krátké vzdálenosti možná, ale na dlouhé cesty rozhodně ne. cestou se ještě najím, miluju tu zlatavou barvu upířířch očí po lovu. Forks Do okolí tohoto městečka doběhnu kolem 11 hodiny. Vydám se ke Cullenovic vile, ale pak si uvědomím, že Carlisle budou tou dobou nejspíš v práci. Uchechtnu se, málem bych zapomněla ty jejich směšné zvyky jako zaměstnání. Střední školu v eForks najdu lehce, myslím že jsem tu už dokonce byla. Je to roztomilé, když se upíři vydávají za teenagery a chodí do školy. V oknech hledám známé tváře, božskou tvářičku Edwarda, Emmetta, Jaspera či dívek. Nikde. Možná že nejsou tak vzorní a i upíři umí chodit za školu. Vydám se přes les zase zpět, oklikou, počkám s Esme než se ostatní vrátí. Pak ale v lese uslyším podivné zvuky. Hlasy, známé hlasy. Ano, i upíří pach. Vydám se tím směrem. Uvidím však už jen záda Alice s Jasperem, mizející v dálce. A Edwarda. Připoutaného u stromulanem z auta. Musím se přemáhat abych nevyprskla smíchy. Vstoupím do prostoru před ním aby mne viděl a zářivě se usměji. Zdravím! Ráda tě opět vidím, Edwarde. pronesu přívětivým hlasem. Vidím, že vaše sourozenecká láska je každým kouskem věčnosti stále větší a osobitější. |
| |
| (Pozn.: Bylo, ale nebyl uzavřen tagy tak tohle je oprava. jinak to patří před příspěvek Rose.) Parkoviště -> Auto -> dům Pozoruji Jaspera, z Edwardových zad, jak ho odvádí do lesa. Usměji se když pochopím co jde dělat. Uchechtnu se jeho poznámkám k Edwardovi. No Jasperovi to strašně sluší... Mohli by sjme spolu něco podniknout.. něco romantického.. Myslím na jiné věci na jiné věci než to co uděláme Edwardovi. Když ho Jasper začne omotávat, začnu se smát a odpovím jen kývnutím hlavy na znamení, že rozumím. Poté z Edwarda seskočím a rozeběhnu se s Jasperem k autu. Uháníme po silnici směrem k domovu. Motorku?.. zeptám se a zamyslím se. Víš co mně tak napadlo? Že bych chtěla auto... Hezký, rychlý a tak víš? Řeknu a usměji se na něj. Můžeme spolu strávit několik dní mimo město a státy. Radši.. on by si nás našel. Pomalu přijíždíme k domu. zaparkujeme v garáži. Vběhnu do obývacího pokoje kde uvidím Carlisla a Esme. Co plánujete? Zeptám se když vidím, že stojí u telefonu a poslední slova, která zaslechnu. Někam jedete? Zeptám se se smíchem, vzpomenu si na Edwarda zavázaného u stromu a na to co jsme měli v plánu já a Jasper. |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Usměji se , když se James podvolí touze. Prsty mu přejíždím po znovu nahé a vypracované hrudi. Vášnivě ho líbám a tsiknu se k němu. Nemohu se toho pocitu, že ho mám u sebe nabažit. Mám, ale i starost o to co by se dělo dál, kdybychom se nepohodli. Nechám se odnést a položit do trávy. Slyším vodopád, ten zvuk mi nadnáší mysl. Jen tvoje.. Napořád, pokud budeš chtít tak dlouhou dobu. Řeknu mezi vášnivými polibky. Když mne kousne projede mnou záchvěv vášně. Vzrušením se roztřesu. Neexistuje nic jiného než on, já a naše těla, která splynula jakoby v jedno. Je to tens kvělejší pocit, pro dívku.. maldou a nezkušenou. V mém světě, existuje jen on a láska... Nad slovem láska se pozastavím. Jak ho mohu anučit milovat? To je cit, který se objeví sám.. Ušklíbnu se a dál ho vášnivě líbám a tisknu se na jeho nahé tělo. |
| |
| Doma Já vím, že mi to děláš naschvál, ale neboj já umím být taky zlá. Políbím Carlisla a pak se vymaním z jeho objetí. Tak já jdu, Carlislíčku. prohodím a vyběhnu do pokoje. Tak co si mám vzít s sebou? Ty červený šaty nebo ty modrý? A nebo oboje? povzdechnu si a nerozhodně se podívám do své skříně. Asi si vezmu oboje.... ale zas tam nezůstanem dlouho.... No Alice by mi neodpustila kdybych si vzala jen jedny. pomyslím si a naházím do kufrů to první co uvidím. Tak a teď ještě Carlislovi. přemýšlím co bych mu měla vzít. Nakonec do kufru dám pár nezbytných věcí. Poté sejdu dolů a zeptám se Carlisla. Tak kdy jedem? A na jak dlouho? |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Všechno je vzrušující. Jsme v lese, kde nikdo není a nikdo tady nebude. Toužím po jejím těle. Toužím po ní. Prochází po mém těla touha, kterou se snažím ukojit. Na malou chvíli se zastavím, ale tak aby to nespozorovala. Dál jí líbám, dál se jí dotýkám, jen moje mysl je někde mimo. Já a milovat? Není to nemožné? Nejsem schopen lásky. K této dívce, však něco cítím. Přesněji netuším co. s touto myšlenkou se zadívám do jejich očí. Postavím se na nohy a jsem rozhodnutý se vykoupat v té vodě. Pojď se mnou do vody. promluvím k ní a podívám se na ní, jako kdybych byl malý kluk, který si přeje lízátko. Toto jsem v sobě skrýval už tolik let. Změnil jsem se v něco jiného. Už nejsem ta bestie. Nejspíš mám i city. Vezmu ji do náruče a odnesu jí do nejdřív studené vody, ale potom si na to oba dva zvykneme. Koupání při úplňku, který je v této chvíli perfektně vidět, je celkem romantické. A k tomu s ženou, kterou potřebuji. |
| |
| Doma Jedeme rychle, na silnici v takovémhle počasí není zrovna nejvíc aut, a tak si to můžeme dovolit. Za chvíli jsme před domem a Rose zaparkuje vedle Edwardova auta... Doma je Carlisle s Esme a Annie a teď už i Alice s Jasperem... Rose se naštvaně posadí na kapotu auta tváří se nasupeně... Chytnu jí ruku, která se chystala praštit do kapoty auta... "Ale notak zlato, přece by sis nemlátila auto..." Domluvím ji a sednu si vedle ní... Potom se zaposlouchám a slyším mluvit Carlisla s Esme o jejich dovolené na Esmeině ostrově.. Hmm... a Alice s Jasperem se taky někam chystají... Pochopím z hovoru, který vedou.. "Jo je to nefér...ale když všichni odjedou alespoň bude doma víc klid..." Snažím se jí povzbudit... Vezmu ji kolem pasu a jdeme k domu. No teda skoro...Edward s Annie se nejspíš nikam nechystají... Vejdeme dovnitř zrovna když Carlisle mluví s Alicí. Esme nejde nikde vidět, ale slyším její kroky nahoře v ložnici... "No, myslím, že ten kdo tady zůstane s Annie nebude Alice s Jasperem, ale já s Rose.. "Co ségra??" Podívám se na Alici a hned potom na Jaspera, který stojí kousek od ní a vesele se na mě zazubí... Hrozná sranda...ale joo...jeďtě si, alespoň bude doma doklid... Pomyslím si a pevněji obejmu Rose... |
| |
| Doma Podívám se na Emmetta, když mě chytne za ruce... Já si nechci mlátit do auta..Na toho ho mám mco ráda...Ale mám chuť do něčeho praštit... Nakonec se přece jen přesvědčím, abych uvolnila ruce a pohladím lesklou kapotu svého kabrioletu... Zezhora zaslechnu plány Carlislea a Esme a znovu mě popadne zuřivost..tentokrát se na sobě snažím nedat znát tu zlost.... Možná bude doma víc klidu, ale pořád se tu musíme postarat o Annie a Edward bude poslouchat naše myšlenky...To už bych si tady raději nechala ty čtyry... Povzdechnu si, ale nechám se odvést do domu.. Jen mlčky poslouchám jejich roozhovor a podívám se na Alici smutným pohledem.. Máš mě na svědomí segra...Takhle mě tu nechat samotnou a všechno na mě hodit..Hlídat Annie, když je u nás nová..Hlídat Edwarda, aby se nezatoulal k Belle.. Sice mě nemůže slyšet, ale alespon jsem si tak trochu nachystala co jí později řeknu.. Když mě mě Emmett pevněji obejme, tak se k němu přitisknu a podívám se do země... Potom se od něj ale odtáhnu a zamířím do našeho pokoje, kde si sednu k počítači... Ať se ostatní dole klidně baví o cestách, ale já tam být nemusím, když mě nikdo nikam nepustí... Najedu stránky s autama a začnu si je prohlížet... |
| |
| Doma Celou tu dobu, co jsme v obýváku probodává Rose Alici vražednými pohledy... Vím jak hodně ji to štve...tohle snáší ona nejhůř.... Po chvíli už to tam nevydrží a odejde nahoru... Dívám se za ní, ale hned se za ní nevydám... Potřebuje chvílu klidu... Sleduju to dění a pobíhání kolem mě... Už bych měl jí asi za ní... Rozhodnu se asi tak po pěti minutách a vyběhnu schody do patra... Když procházím kolem pokoje pro hosty nedá mi to a na chvíli se zastavím... Zaklepu na dveře a pak nakouknu dovnitř... Pokoj je zatím nevybavený a najdu Annie, jak je skloněná nad časopisy a pozorně si je prohlíží... "Ahoj...tak už se zabydluješ??" Prohodím směrem k ní... "Tady teď bude nejspíš trochu zmatek...skoro všichni odjíždějí...takže kdyby něco...." Řeknu jí a usměji se na ni... Kývne hlavou a já se rozhodnu ji dál nevyrušovat... Potom jdu přímo za Rose a najdu jí u počítače... Auta...co jiného sem čekal??... Skloním se nad ní a chvíli ji pozoruji... "Tak co?? Už máš vybráno?? Alespoň zhruba??" Zeptám se jí a přitáhnu si židli, abych se mohl posadit vedle ní... |
| |
| Doma Po chvíli uslyším Emmett na chodbě, jak mluví k Annie... Mírně se usměju, když pokračuje dál, takže je mi jasné, že jde za mnou... Alespoň někoho tady zajímám..To jak se cítím.. Cítím na sobě jeho pohled, ale neotočím se k němu...Dál projíždím nabídku aut.. Už mám pár aut vybraných, ale ještě jsem se úplně nerozhodla...Líbilo by se mi jich víc, ale tady bych je asi neměla pomalu kam zaparkovat.. Usměju se a otočím se k němu.. Nebudu myslet na co, že budu mít povinnosti...Musím myslet na to, že budu mít skoro prázdnej byt jen s ním.. Přiblížím se k němu a políbím ho.. Přesunu se na jeho klín a soustředím se pouze na něj... Ted budou muset auta počkat..Sice nemůžeme navázat na lesík, ale alespon chvilinka o samotě..Už jen čekám kdy ses sem zase někdo přiřítí.. Jednou rukou ho obejmu a druhou vypnu počítač... Ještě že si pamatuju ty auta... |
| |
| V pokoji Rose se posadí ke mně na klín... "No, nejspíš bude brzo potřeba postavit nové garáže..." Zasměji se a potom se ke mně Rose přitulí ještě víc a políbí mě... Tak nenasytná... Obejme mě a pak vypne počítač... No, myslím, že Annie s Edwardem si s náma fakt užijí... Vezmu ji do rukou a pak si ji položím na zem... "Budeme se muset krotit..." "Nebo bysme možná mohli zapsat Annie do školy... Chodila by tam dopoledne s Edwardem a my bysme zůstávali doma..." Spřádám ďábelské plány, ale pak je nechám na potom a políbím Rose... Nahoře už nejde slyšet nic kromě Annie, která nejspíš ještě pořád listuje v časopisech... Takže Esme už je nejspíš dole... |
| |
| Pokoj Měli bychom to navrhnout Carlisleovi...Třeba nám dovolí zrušit jednu místnost a udělat z ní garáž.. O čemž stejně pochybuju, protože to Carlisle těžko dovolí... Přitulím se k němu a usmívám se.. Tohle mi vždycky dokáže zvednout náladu..No ta přítomnost skoro celé rodiny teda ne.. Chytím se ho pevněji, když mě vezme do ruk a položí na zem... Já se ale krotit nechci a nehodlám...Mě to totiž baví... Zasměju se a políbím ho... Oh..To není vůbec špatný nápad...Edward by musel místo sledování Belly hlídat Annie a my bychom měli klid...A byli bychom sami... Dábelsky se usměju a přitáhnu si ho k sobě blíž... Zajímalo by mě, co si o nás ted Annie myslí...Tohle totiž musí všechno slyšet, když je tak blízko...No co..Jednou to taky pozná a zjistí, že se tomu prostě nedá odolat.. Obejmu ho kolem krku a se smíchem mu dám pusu přímo na ucho... Krásně to mlasklo..Asi jsem ho chudáka připravila o sluch.. |
| |
| Doma Usměji se na Esme a zakroutím hlavou, když mi řekne "Carlislíčku". Roztáhnu se na pohovce a udělám si pohodlí. Začíná tu být zmatek....Možná bych ten let měl ještě zrušit... Vy s Rose? řeknu nejdřív trošku vyděšeně. To asi není nejlepší nápad... Vy dva se někam chystáte? obrátím se na Alici s Jasperem s tázavým a prosebným pohledem. Nevím, jak Emmett s Rosalií....Ach jo... Opět se podívám na Emmetta, ani se nedívám na Rosiiny spalující pohledy. Vypadá naštvaně. Vy to určitě taky dobře zvládnete. podívám se na Emmeta a zdůrazním slovo "dobře". Rose a Emmett potom odejdou, zato přijde Esme. Zítra ráno. obejmu ji kolem pasu a tvář mi přitom zaměstnává ustaraný výraz. ...Ale na moc dlouho bych radši nejezdil...Měli bychom se zeptat ostatních, jestli jim to nevadí. Přecejen mi připadá divné odjet, když se toho tady tolik děje. Snažím se to Esme vysvětlit, aby nebyla moc zklamaná. Potřebovala by oddych...Nějak to na mě dopadá... Alice s Jasperem se taky chystají odjet. řeknu po chvíli a pokynu směrem k nim. |
| |
| Auto Tak novýho auta se ti zachtělo??? Podivým se... Porsche už ti nestačí...nejsi ty nějaká náročná??? Utahuju si z ní, zatímco jedeme domů v Edwardově Volvu... Nemám tohle auto rád, je takový stařecký... Pomyslím si, když vjíždíme na příjezdovou cestu k naší vile... Dům Zaparkujeme v garáži a Alice z ní běží přímo do obývacího pokoje... Jak jsem zaslechl Esme a Carlisle taky někam jedou... To tu zůstanou jen Emmett, Rose, Edward a Annie...no to dopadne!!! Měla bys balit rychleji, víš, že Eda je rychlej...může tu každou chvíli být... Popoháním svou ženu, i když vím, že nás Edward nemůže překvapit... Do cestovní tašky, kterou s sebou bereme, dáme jen to nejzákladnější... Pokud se ubytujeme v nějakém hotelu, musíme vypadat jako lidé, to znamená mít s sebou zavazadlo... Pošpěš si!!! Volám netrpělivě na Alici, sartuji motorku...Alice si sedá a už vyrážíme... Hotel Máte ještě nějaké volné pokoje??? Ptám se postarší recepční, která v tuto pozdní noční hodinu spokojeně pochrupovala za stolem. S Alicí jsme se rozhodli se ubotovat v tomto malém, útulném hotýlku...tady nás snad Eda nenajde Recepční nám dává klíčky od dvojlůžkového pokoje, který se nachází ve druhém patře... Pokoj je jako stvořený pro nás dva...málo oken a nepropustné závěsi, které se stoprocentně budou hodit... A taky je zde velká postel...nezůstane nevyužitá...to vím jistě... |
| |
| Pokoj Rose se můj nápad líbí a souhlasila by s ním hned, což mě opravdu potěší... Možná bysme jí to potom mohli navrhnout někdy... Rose mi vlepí pusu na ucho a mlaskne to tak hlasitě, že se musím začít smát... "Hele víš co mě tak jako ještě napadlo??" Zeptám se jí se smíchem a rukou jí přejíždím po zádech... "Myslím, že by se nám dvou náramně hodila zvuková izolace našeho pokoje..." "To bysme pak tady mohly hrát aj na bubny a bylo by to v pohodě..." Ikdyž to v našem případě si nehrozí... "Zrovna bychom ho mohli nějak předělat a změnit...takhle už je dlouho...." Navrhnu jí a usmívám se jako andílek... |
| |
| Doma No.. Edward je u stromu s návštěvou.. dámskou a sám. Začnu se smát, ale už musím letět nahoru si sbalit. tak promiň, ale jsem poněkud náročná na módu.. Odpovím trochu ostře. A pádím po schodech za ním dolů. Jinak mimichodem.. jaké porsche? Já nějaký mám? zeptám se trochu s nadsázkou, že by mi mohl něco koupit. Jinak Carlisle.. ty je tady necháš jen s Edwardem a Tanyou? Jo Tanya přijela.. chtěla jsem vám to neříct, ale aby jste se na ni mohzli připravit, tak jsem se smilovala. Křiknu když kolem něj běžím do garáže. V hotelu se mi už na první pohled líbí. Je takový malý a útulný. Jdu za Jasperem do pokoje. To je krása.. Je to tu strašně romantické. Podívám se po pokoji a moje oči spočinou na velké posteli. Jdu si an ni sednout. Tak a tady se ted budeme schovávat. Nebo... Vstane a jde k němu.Obejme ho, Hlavu položí na jeho prsa. Potom ji otočí na něj a vášnivě ho, při stoupnutí na špičky, políbí. |
| |
| Pokoj Stále se směju a dívám se mu do očí.. Povídej....Tvoje nápady jsou většinou zajímavý.. Usměju se a s napětím poslouchám jeho nový nápad... Zvuková izolace..že nás to už dřív nenapadlo..i když nevím nevím jestli to obstojí i proti upířímu sluchu.. Dělám, že o tom hroozně moc přemýšlím a přitom zadržuju smích... Zvuková izolace by se hodila..Možná by se i ostatním ulevilo, kdyby nás pořád nemuseli poslouchat.. I když je to pro ně veelmi poučné .. Řeknu se smíchem a políbím ho... Mě to takhle vyhovuje....Prostorný pokoj...Velká šatna pro mě.. Zasměju se a přitom se pozorně rozhlédnu po pokoji.... Akorát ta postel už začíná vrzat... Tentokrát se usmívám já jako andílek ..... Kdybych mu dala volnou ruku a nechala změny na něm, tak mi tady z toho udělá basebolový hřiště.. Najednou uslyším volání Jaspera a Alice a zvuk odjíždějící motorky.... Tak ti dva už zmizeli..Ted ještě Carlisle a Esme a dům je nás..teda skoro.. |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Pořád nedokážu uvěřit, že je skutečný...je tak nádherný... Do vod y s tebou půjdu moc ráda... Ten jeho roztomilý pohled mi zarazí dech... Může být někdo tak hezký...mám pocit, že je to snad nelegální Voda je chvíli studená, ale protože jsem sevřená v jeho náruči, nevadí mi to. Je to příjemné... Dáme si závody??? zeptám se rozverně...připadám si jako pětiletá... Souhlasí, proto se připravíme ke startu... Na tři...raz...dva...dva a půl..a tři... Vyrarím jak nejrychleji dovedu, ale on je rychlejší, v cíli an mě počká a chytne mě do náruče Vyhrál jsi, gratuluju... Políbím ho a přivinu se k němu co nelblíž to jde... Není čas jít vody??? zeptám se a pohladím ho po nahé hrudi... Už to nevydržím, chci ho teď a tady |
| |
| Pokoj Rose se můj nápad s předěláním pokoje moc nelíbí... "Ale šatna by ti zůstala prosímtě..." Začnu se smát... Chtěl bych vidět co by dělala, kdyby jí někdo zboural šatnu.... "Víš prostě to nějak změnit...komplet i s postelí..." Řeknu jí po její poznámce o vrzající posteli... "Někdy ti ukážu nebo namaluju, jak bych si to představoval..." Řeknu jí a zadržuji myšlenku na vééélké baseballové hřiště... Ne...vymyslím něco mnohem lepšího...normálního... Rozhodnu se a pak stejně jako Rose uslyším odjíždět Alici s Jasperem.. A mě za to málem uškrtila, když jsem chtěl odjet...pche...příště už ji neposlechnu... Převalím se vedle Rose a zaposlouchám se do okolí... Ale nic zajímavého neslyším a tak přemýšlím, co budeme dělat... Moc se toho totiž dělat nedá, když máte v domě nového upíra a za chvíli se taky přiřítí Edward a vleze vám do hlavy... |
| |
| Doma Hmm... Tak aspoň na týden. řeknu, sednu si Carlislovi na klín a políbím ho.. Prosím. Oni to zvládnou, vždyť jsou dost staří. Důvěřuj jim trochu. Musím něco vymyslet, nebo se za chvíli stane, že bude pendlovat mezi dvěma nemocnicema... Vůbec mu to nesvědčí a dovolenou si sám od sebe nevezme... Mám já to s ním trápení... Vážně? No snad to ostatní zvládnou. Jestli neodjedeme teď tak už asi nikdy.Už je zabalen,odoufám, že jsem na nic nezapoměla. řeknu a ještě víc se k němu přitulím. Posechnu si co řekne Alice.To ne!!!!!! To snad není možný!... Tak už asi neodjedem. Tak abychom tu nekonec zůstali... To je škoda. řeknu a zatvářím se tak smutně jak jen dovedu. |
| |
| Doma Já jim důvěřuji. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že bychom měli zůstat doma... smutně se podívám na Esme. Když si ke mě sedne na klín, obejmu ji kolem pasu a políbím ji do vlasů. Všimnu si jejího přemýšlivého výrazu a chvíli se na ni zadívám. Hmm...Snad ji zase něco netrápí! Nad čím přemýšlíš? Zeptám se s úsměvem a podívám se jí do očí. To už ale kolem prochází Alice a za ní Jasper. Zdá se, že docela spěchají. Cože? Tanya? zoufale se podívám směrem, kde by podle zvuků měli být Rose s Emmettem. Mrzí mě to... podívám se zkroušeně na Esme. Kdybych byl starý a senilní, měl bych alespoň výmluvu! Nezlobíš se, že ne? ujistím se a znovu Esme políbím. Myslím, že bychom tu měli zůstat. Už k tomu máme tři důvody. Bojím se, že by se něco zvrtlo... snažím se vysvětlovat a nedívat se při tom na zklamaný výraz mojí lásky. Ani já nejsem zrovna nadšený. S povzdechem vstanu a dojdu zase k telefonu. Haló? Chtěl bych zrušit letenky na jméno Cullen. Ne...Děkuji. Na shledanou. Položím telefon a jdu se posadit zpátky k Esme. Položím jí hlavu do klína a zavřu oči. Zajímalo by mě, co tam venku Ed s Tanyou dělají... Co budeme dělat teď? Řekl bych, že Tanya tu bude co nevidět... otevřu oči a podívám se vyčkávavě na Esme. |
| |
| Rosalie a Emmett Po chvíly přemýšlení se Emmett rozhodne že půjdete ven a tak jdete. To se hodí hodí Esme. |
| |
| Doma Mě to taky mrzí... Ne samozřejmě že ne. Já to chápu. Pojedem tam někdy jindy. řeknu a dívám se jak Carlisle ruší letenky. Nevím. Co bys chtěl dělat? zeptám se a v tom uslyším zvonek. Kdo to může být? Edward by nezvonil... pomyslím si a hned si uvědomím, že mi dnes mají přivést další rostliny. Ale ne, svítí slunce.Jak z toho ven? urputně přemýšlím, až mě napadne využít stínu domu a stromů rostoucích okolo. Když vyjdu před dům uvidím menší kamion. Nevěděla jsem, že jich bude tolik. No někam je dám. Děkuji. řeknu muži, který vystoupil z auta. Mohli byste to vyložit sem na trávník? zeptám se. Jistěže. odpoví muž. Přejdu k druhému. Bude to stačit? zeptám se a podám mu svazek bankovek. Určitě. Ještě vám musím dát nazpět. Ale ne zbytek si nechte. řeknu a zakroutím hlavou. Tak kam s tím? No všechno pěkně popořádku. pomyslím si když muži odjedou. No ten kaktus půjde k Emmettovi a k Rosalií, tyhle orchideje se budou hodit k Alici a Jasprovi, a ty fuchsie dám k sobě a do obýváku. rozhodnu se a začnu stěhovat rostliny na určené místo. Když mám hotovo přijdu ke Carlislovi, který je pořád v obýváku. Tak co jsi vymyslel? zeptám se. |
| |
| Doma-Les Podezíravě se podívám na Emmetta, když se začne smát... Jestli tady udělá něco co se mi nebude líbit a něco mi vyhodí, tak at si mě nepřeje.. Zadívám se mu do tváře a hledám nějaké známky tajemství.... Dobře...Tak já si počkám na tvůj návrh... Jestli zase vymyslí nějakou blbinu, tak ho vystěhuju do jiného pokoje.. Když se Emmett převalí vedle mě, tak se k němu přitisknu a zavřu oči... Alice a Jasper jsou pryč...Esme a Carlisle určitě taky brzo odjeou...A s Annie a Edwardem už si sdad nějak poradíme.. Najednou zaslechnu Carlisla jak mluví do telefonu a ruší letenky... Cože??....Ne to ne..Vždyt měli odjet na Esmein ostrov..Proč to změnili??.. Hlasitě zakleju a schovám obličej do dlaní... S úlevou se podívám na Emmetta, když navrhne, abychom šli někam pryč... Kamkoliv..Hlavně at jsme chvíli mimo tenhle barák.. RYchle se zvednu, chytnu ho za ruku a společně vyběhneme do lesa.... Uběhenem teprve kousek, když uslyším jak k domu přijíždí nějaké velké a těžké auto... Kéžby to byli stěhováci... Pomyslím si a musím se tomu zasmát... |
| |
| Doma - les Stejně jako Rose uslyším, že Carlisle ruší letenky... Jo, alespoňjde vidět jak nám věří - teda spíš nevěří... Naštvaně si povzdechnu a přemýšlím kam se vypařit... Chtělo by to zmizet někam hodně daleko...ode všech... Otočím se na Rose a navrhnu jí abychom šli někam pryč... "Nechceš zajít třeba do lesa?? Nebo prostě někam??" Zatím mi bude stačit vypadnout alespoň někam... Chytnu ji za ruku a vyskočíme z okna do lesa... Běžet, běžet bežet... Venku před domem uslyšíme zastavit velké auto a o trochu později hlas Esme... Otočím se a utíkám pryč... Na chvíli skoro zapomenu na Rose a ani na ni nečekám... Když vychladnu zastavím, otočím se k ní a omluvně se na ni usměji... "Promiň..jen mě to naštvalo..." Teď už držím tempo s ní a utíkáme vedle sebe ve spleti zelených stromů někam hodně ddaleko... |
| |
| Doma Překvapeně se ohlédnu ke dveřím, když zaslechnu zvonek. Esme moc překvapeně nevypadá, dokonce se hrne ke dveřím. My někoho čekáme? Odpovědi se mi nedostane, a tak se vrhnu ke dveřím. Zůstanu stát ve stínu a pozoruji. Esme vypadá ve svém živlu...Tak ji třeba ani nestihne mrzet ten ostrov... Za chvíli už dva muži i s kamionem odjíždějí a nechávají na trávě pěknou spoustu rostlinek. Miláčku, my budeme mít botanickou zahradu? řeknu rozesmátě a sleduji Esme, jak s úsměvem roznáší květiny po celém domě. Nevypadá, že by stála o pomoc. Je zaměstnaná svým koníčkem, a tak si jdu sednout a vymýšlet, jak se zabavíme. Noo....Něco malého mě napadlo. řeknu s úsměvem, když Esme přijde zpátky za mnou. Co to bylo za akci? Myslíš, že máme málo kyslíku? zasměji se a pohladím Esme po vlasech. Jsem rád, že ti to zlepšilo náladu. dodám a potom si uvědomím, jak má vyčkávavý výraz. No, napadlo mě, že bychom zvelebit půdu. Zařídila bys to, jak by tě jen napadlo. Víš...Máme tu Annie, možná přibyde ještě Tanya...Kdo ví, na jak dlouho... navrhnu a čekám na její reakci. |
| |
| Les Překvapeně se podívám na Emmetta, když se rychle rozběhne vpřed...Jako bych tam vůbec nestála...Jako by na mě úplně zapoměl... Vypadáto, jako by z toho měl ještě větší nervy než já..A to jsem se já hodně naštvala.. Pozvolna se vydám za ní, tak abych ho pořád měla na očích... Mírně se usměju, když zastaví a otočí se ke mě... To vůbec nevadí...Taky mě to naštvalo..Tys potřeboval vychladnout a já mám chut pořád něco rozbít.. Aleson, že ted není na blízku moje autíčko...Budu si muset u zlost vybít na něčem jiným... Chvíli běžíme vedle sebe čím dál víc hlouběji do lesa, až doběhneme k nějaké louce.... Tady je to mooc pěkný..Chvíli tady můžeme zůstat Zastavím a posadím se přímo na místo, kde dopadají sluneční paprsky... Tady bychom mohli zůstat...Třeba bychom mohli pokračovat tam, kde nás naši "milý" sourozenci vyrušili.. Podívám se na něj svůdným pohledem a pak se usměju... |
| |
| Les Vděčně se usměji na Rose a začnu se chovat zase normálně... Po nějaké době doběhneme k louce, kde se Rose zastaví... Podívám se na ní, když zjistím, že už neběží vedle mě... Sedí na místě, kam dopadají sluneční paprsky a vedle ní se vlní tráva... "No tak jestli chceš..." Odpovím ji na její přání zůstat tady.. Vrátím se tedy zpátky k ní a posadím se vedle... Když se na mě podívá tím svým sváděcím pohledem zasměji se na ni... "Tak takhle ty na mě jo??" Zeptám se se smíchem a přitáhnu si ji blíž k sobě... Nevím jak dlouho jsme na louce zůstali, protože když jsem s Rose čas ubíhá jakokdyby rychleji než normálně... Ležíme vedle sebe a já pozoruji nebe... Slunceuž zapadá...za chvíli se bude stmívat... Pozoruji plující mraky po obloze a hledám v nich nejrůznější obrazce... "Hele tam ten mrak vypadá jako lední medvěd..." Ukážu rukou nad sebe na mrak, který nad námi proplouvá... Potom se s Rose předháníme s nejrůznějšími obrazci, které se na obloze dají najít.... |
| |
| Les Čekám než se posadí vedle mě a pořád se usmívám... On mi prostě neodolá...No..Možná bych mohla někdy zkusit, jak moc je odolný... Ještě řekni, že se ti to nelíbí...Když tě žena svádí... Usměju se a přitisknu se k němu... Tak a můžeme pokračovat.... Po celou dobu nevnímám čas... Najednou si však uvědomím, že už tu musíme být hodně dlouho, protože slunce už zapadá za obzor.. Krásně to s ním utíka....Občas bych si přála zastavit čas...Alespon že na něj mám věčnost...Až se vrátí Alice a Jasper, tak mi nikdo nezabrání v tom, abych s ním někam odjela... Chvíli se na něj dívám a potom se stejně jako on podívám na nebe... Podívám se na mrak, na který ukazuje a musím se zasmát... Medvěd...Co jiného... Chvíli zkoumám oblohu a mezitím objevím ještě pár zajímavých obrazců... Vůbec se mi nechce zpátky...Nejraději bych tady zůstala..tak pár dní.. Usměju se a převalím se na něj...Položím si hlavu na jeho hruď a zavřu oči... |
| |
| Auto Sakra...já ti to neměl říkat... Omluvně se usměju, poté co jsem se nechtěně prořekl o Porsche...ale řekl bych, že Alice už o něm ví... a jaké bys chtěla auto??? zaptám se a už přemýšlím, kde mám jaký fondy...tohle levný nebude... Hotel V hotelovém pokoji je nám jako v ráji...nikdo nás neruší. hlavně nás nikdo neoposlouchává... Miláčku...kdy teda půjdeme koupit to tvoje vysněné autíčko zeptám se v jedné volné chvíli... Myslím že ti bude Ferrari nebo že by to Porsche??? přemýšlím, když jedeme do autosalóno... Alice řídí, takže nemám páru kam jedeme... |
| |
| Les Rose se jít domů nechce a když si na mě položí hlavu a zavře oči vzdychnu... Teď už bude doma určitě i Edward.... "Pár dní??" Vesele se na ni podívám... "To by jsi přece nevydržela zůstat tady pár dní bez sprchy, oblečení..." Zkoumavě se na ni podívám... Když rezignovaně kývne hlavou pevně ji obejmu.... Zkusím ji zvednout náladu... "Co kdyby sme zítra jeli do města vybrat ti nové auto???" A třeba taky klidně ještě něco jiného... "Rovnou si můžeš koupit třeba zase nějaké šaty...teda né že by si jich měla málo..." Zasměji se na ni a tajemně se na ni podívám... Něco mě totiž napadlo... Ještě si o tom musím doma zjistit víc, ale tak aby to Rose nevěděla... "Malé překvapení..." To by se jí snad mohlo líbit... Pomalu ji zvednu ze země a chytnu do rukou.... "Měli bychom jít..." Usměji se na ni a rozběhnu se i s ní v rukách k domu... Když jsme běželi sem tak se to nezdálo, ale zaběhli jsme celkem daleko... Vejdeme do dveří a v obýváku najdeme Esme a Carlisla... A taky spoustu nějakých nových rostlin... "Botanická zahrada už to nemá kam dávat a ty si jí nabídla pomoc??" Zeptám se Esme se smíchem a potom proběhnu nahoru do pokoje... |
| |
| Les-Doma Vydržela bych určitě pár dni bez sprchy..I když to oblečení fakt nevím..Holt bych si to všechno sem donesla.. No tak dobře..Nevydržela bych to..Ale ty bys to třeba beze mě taky nevydržel.. Vypláznu na něj jazyk a zasměju se... Páni..To je skvělý nápad..Už se nemůžu dočkat..Musím si vybrat nějaký krásný auto...No šaty teda zrovna nepotřebuju, ale určitě si najdu něco, co bych si chtěla koupit.. Zasměju se a už začínám přemýšlet, co bych si asi tak koupila... Noo tak o autě už takovou menší představu mám...A to ostatní..To se uvidí až tam.. Najednou mě Emmett vezme do náruče se slovy, že už musíme jít.. Smutně se na něj podívám, ale neprotestuju... Zajímalo by mě kdy se vrátí ti dva..To, že nás alice nepustila a sama si odjela, to si s ní ještě vyřídím.. Když doběhneme domů, tak se ho držím jako klíště, aby mě nemohl postavit na zem.. Se smíchem se podívám na tu spoustu květin a rostlinek v obýváku... No jo...Esme..Zajímalo by mě kam to všechno hodlá dát.. S úsměvem ji pozoruju a nechám se vynést do našeho pokoje.... Jakmile spatřím novou ozdobu našeho pokoje, tak vyvalím oči a nechápavě se podívám na Emmetta... To si snad Esme dělá srandu..Dala nám sem kaktus..Tak to teda ne.. Stoupnu si na nohy, popadnu květináč s kaktusem a naštvaně výjdu s pokoje s úmyslem hodit ten květináč na Esme... Hm..Tak dobře..Na Esme ho házet nebudu..ale stejně se proletí ze schodů.. Už jsem skoro u schodů, když uvidím přicházet Jaspera... |
| |
| Autosalon-domov Když si Alice po několika hodinovém snažení konečně vybere své vysněné auto, jsem už rád, že konečně jedeme domů... Nejdříve zajedeme do hotelu sbalit si věci a odhlásit se... Pak už nasednu na svou motorku, tentokrát sám, a jedu domů. Doma jsem jako vždy první...přece jen je motorka trochu rychlejší... Dám si svůj stroj do garáže...předtím něž odejdu ho ještě vyčistím a trochu došteluju... Když mám hotovo jdu nahoru a nestačím zírat Esme...a to je jako co??? Před domem se nám vyboural náklaďák převážející kytky a tobě jich bylo líto nebo co??? Okomentuji její provizorní skládku květin... Ze shora uslyším Emmetta s Rose... Proč se Esme tak divně pošklebuje? Ptám se sám sebe...odpověď dostanu ve chvíli, kdy zamířím nahoru... Uvidím Rosalii s velkým kaktusem...chystá se ho shodit ze schodů... Divím se, že ho nechce hodit Esme na hlavu. No tak, počkej...tobě se nelíbí??? Nemusím čekat na opověď... Hele, nehaž ho dolů...já si ho vezmu...mě se teda docela líbí...je taakovej roztomilej... Řeknu a vezmu si od Rose květináč a zamířím do svého a Alicina pokoje... Teď už jen to vysvětlit Alici... |
| |
| Doma Kyslíku? Proč, vždyť nemusíme dýchat. podivím se nad Carlislovou otázkou. Asi jsem ti o tom zapoměla říct, ale rozhodla jsem se, že začnu pěstovat další druhy rostlin. Výš našla jsem na internetu nabídku na plně vzrostlou Echinocactus grusonii. Netušila jsem, že bude tak velká. Já jsem mu to neřekla? Nebo na to zapoměl? Doufám, že se tomu kaktusu nic nestane. Nemám ho dát přece jen někam jinam? No uvidíme. Cože? To myslíš vážně? zeptám se nadšeně. Já jen, že mě to taky napadlo... Ale zatím nevím jak to zařídit. Sice je nás teď víc, ale stejnak... zamyšleně zakroutím hlavou. Pomůžeš mi s tím? |
| |
| Doma Zasměji se Esmeiné nechápavosti. Ale nemyslím to nijak zle. Hm...Asi už má dneska dost. Přitisknu si ji na hruď a hladím ji po vlasech. To byl vtip, lásko. Ale pěstuj si, jak chceš. Když ti to udělá radost... Poslouchám, co mi Esme vykládá a mezitím přijdou naše "děti". Echinocactus grusonia? Co to je? Vypadá to tak... prohodím se smíchem směrem k Emmettovi a pozdravím Rose, která jde hned za ním. S úsměvem se podívám na svoji polovičku. Jak to bude vypadat, to nechám na tobě...A asi taky na Alici. Ta si to nenechá ujít.... zasměji se a vzpomenu si na Esmeiny hromady časopisů a oblíbených internetových stránek se starožitným i tím nejmodernějším nábytkem. Kdyby to šlo, zatočila by se mi z toho hlava. No...Je těžké vybírat, když máš neomezené možnosti. pokrčím pobaveně rameny a pozdravím Jaspera, který právě přišel. Zaslechnu Rosaliinu naštvanou chůzi. Tu už bezpečně poznám...Jde z ní trošku strach, když je naštvaná. Co se to děje? Rozesměji se, když slyším Jaspera, jak ji přemlouvá, aby ten kaktus neházela ze schodů. Lásko, myslím že tvoje Echinocactus grusonia málem utrpěla zranění... naoko vážně kroutím hlavou a přemáhám smích. Buona fortuna... prohodím ještě a jdu nahoru do ložnice, abych se podíval, s jakou rostlinou budu sdílet svůj prostor. |
| |
| Doma Prostě jsem se rozhodla, že začnu pěstovat další rostliny. prohodím směrem k dětem, když si uvědomím, že se mě ptali. Alice... Tak to bude problém. My dvě se většinou neshodnem. Poté co se Rosalie rozhodne zničit můj kaktus vyběhnu nahoru za ní. Rosalie Cullenová, co si myslíš, že mi budeš ničit kytičky!! prudce jí řeknu. Ten kaktus bude u tebe a Emmetta v pokoji. Jaspre, vrať ten kaktus k nim do pokoje. A opovažte se mu nějak ublížit. Jestli na něm bude jen o trn míň tak si mě nepřejte. Ono to vlastně není dobrý nápad, ale co můžu dělat? U Jaspra a Alice by bylo už moc plno... Nebo tam můžete mít místo toho kaktusu těch deset orchidejí od Jaspera a Alice. Myslela jsem, že u vás bude menší množství lepší než víc kytek, ale asi jsem se mýlila. Rozhodnutí nechám na vás. |
| |
| Doma Když jsme v našem pokoji a Rose si všimne nového přírustku nevěřícně na něj kouká... Vypadá jak kdyby jí někdo sebral všechno oblečení... Nechápavě se na ni kouknu.. "Ale proč?? Co...??" Volám za ní, když i s kaktusem v ruce naštvaně vypochoduje z pokoje... Achjo...mohla s ním být sranda.... Povzdechnu si a v hlavě mám už pár nápadů, co by se dalo s takovým kaktusem vyvádět... Vyběhnu za Rose a ta stojí naštvaná na schodišti a hrozí Esme, že ho schodí ze schodů... Když ji Jasper začne přemlouvat aby to nedělala a že mu má ten kaktus dát udělám na něj psí oči... Zase všechno shrábne Jasper... Zamračeně se podívám na Rosálii a potom, když na schody doběhne Esme a řekne, že katus u nás zůstane zaraduju se... "Jupííí..." Doběhnu k Jasperovi a kaktus mu vytrhnu z rukou a vypláznu na něj jazyk... Potom si jdu stoupnout zpátky za Rose a mile se na ni usměji, přestože to mě ani Esme nejspíš neprojde jen tak... "Hele Rose, jeden kaktus nás v pokoji nezabije..." Kdyť kdyby chtěla tak ho může strčit někam, aby ani nešel vidět... "Udělej mě a Esme radost..." Zadržuji smích a pozoruji její obličej.... |
| |
| Doma Dobře.. Tak si ho vezmi....Mě se totiž vážně nelíbí... S děkovným pohledem mu ho předám..Nevšímám si naštvaných pohledů Emmetta.... Já ten kaktus prostě v pokoji nechcci..a Ani když dělá ty svpje psí oči, tak to nedovolím... Zamračeně se dívám na Esme, když řekne že kaktus zůstane u nás a Emmett si ho s radostí vezme... Hm..jak chcete Cullenovic...Ale já Rosalie Haleová to tak nenechám..já prostě kaktus mít v pokoji nebudu.. Uklidním se a s neutrálním obličejem se podívám na Emmetta... Bez odpovědi zamířím do našeho pokoje, vytáhnu velký kufr a začnu ho v šatně plnit... Koupím is vlastní dům někde jinde....A ať si tady dělají co chtějí.. Nikdo mě ani nestihne zastavit a už mířím po schodech do garáže s kufrem v ruce.... Potom si přídju pro zbytek, tak ho prosím nevyhazujte...Mějte se tu bezěmě hezky rodino...Pa bráško a sestřičko..Bude se mi po vás dvou stýskat... Uraženě neřeknu nic o zbylých členech... Vejdu do garáže, dám kufr na zadní sedadlo a sednu si za volant... |
| |
| Hotel Sedím na posteli a pozoruji Jaspera. Auti... Usměji se a jdu s ním k motorce. Sice ji řídím nerada, ale sednu si na místo řidiče a jedu k autosalonu. Autosalon V autosalonu nás přivítá milí prodavač. Prohlížím si veškerá auta co tam jsou. Nejvíc se zastavuji u Maserati a Bugatti. Nemůžu si vybrat. Nekonec se rozhodnu pro GTA spano. odkaz. V tom se taky rozhodnu odjet domů. Jedu za Jasperem k hotelu. Kde si zbalím věci a jedu za Jasperem domů. Jede se miá skvěle a jsem úplně šťastná. Doma Přijedu chvíly po Jasperovi, ně že bych měla starch, ale jsem opatrná. Zůstanu vevnitř a prohlížím si svý skvělý auto. Najednou zaslechnu ze shora hádku. Vystoupím a opřu se o auto. Teda Rose to ybch do tebe neřekla. Co se stalo? Jdu k jejímu autu pátravě si ji prohlížím. opřu se o kapotu a usměji se. Tak ty se stěhuješ? A se svoji sestrou se nerozloučíš? A budeme moci tě přijet navštívit? Podívám se na ni naoko smutnýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Alexandr Marek Skála pro Tak co má drahá? Co uděláme teď? zeptám se jí a na mé tváři se objeví šibalský úsměv. |
| |
| Doma Dojdu až do našeho pokoje a zůstanu zaraženě stát ve dveřích. Chvíli jen koukám na spoustu fuchsií, které jsou rozmístěné po ložnici a snažím se nedýchat. Pro upíra je to docela pálka, taková vůně. Oh...Tak to je něco. Doufám, že v pracovně nic takového nemám... Rozesměji se, když slyším Esmeino obhajování kytek ve všech pokojích. Potom se ale Rose sebere a sbalí si věci. Snad se neodstěhuje kvůli kaktusu?! Rozejdu se za ní do garáže, kde uvidím i Alici. Ahoj Alice, je dobře že už jsi doma. usměji se na ni a potom se s přísným pohledem podívám na Rose, která uraženě sedí za volantem. Rose, uklidni se. Nevidím jediný racionální důvod, aby ses takhle urážela. Přece se neodstěhuješ kvůli kaktusu! Okamžitě vystup. Stoupnu si před auto a dívám se na ni naštvaným pohledem. Potom trošku zmírním hlas. Přece víš, jak na tom Esme ještě nedávno byla! Tak tu zůstaň aspoň kvůli ní. Snažím se mluvit tak, aby to Esme nazaslechla. Co si musí myslet Annie...Myslím, že si neudělala nejhezčí obrázek... |
| |
| Doma Když na Rose uvidím výraz naprostého klidu vím, že je zle... Potom se rozběhne nahoru do pokoje a slyším něco bouchnout o zem... Mám jít za ní ?? Nebo na ni mám raději počkat tady?? "To bude asi hodně zlý..." "Zlej kaktus, zlej...!!" Podívám se na kaktusa škaredě a potom ho postavím na římsu zábradlí... V tom okolo proběhne Rose s kufrem v ruce a já na ni nevěřícně zírám... No to si snad dělá srandu.... Carlisle se za ní hned rozběhne a já vyběhnu ven hned za ním... Jo jako kdyby před náma mohla ujet v autě... "Rose vylez.... Přece nebudeš šílet kvůli kaktusu... Je to jenom kytka ježišmarjááá..." "Beztak tě s Carlislem nenecháme odjet..." Řeknu a stoupnu si vedle něj před auto... Doufám, že není natolik šílená aby nás přejela... "Ten kaktus teda dáme na chodbu před náš pokoj...nemusí být vevnitř..." Ikdyž nevidím rozumný důvod proč by tam být nemohl... Stojíme před autem a čekáme, co se bude dít.... |
| |
| Doma Najednou se kousek ode mě ozve Alice...Překvapeně se na ni podívám, protože jsem si jí vůbec nevšimla... Jsem naštvaná na zbytek rodiny..To se stalo....Jo stěhuju se někam pryč...Já bych se s tebou určitě rozloučila neboj...A určitě mě můžeš navštívit... Usměju se na ni a potom pohledem střelím k novému přírůstku do naší garáže... Páni..Moc pěkný auto, segra...Můžu se pak někdy mrknout??... Alice mi ale ani nestačí odpovědet, protože se objeví Carlisle a po chvíli i Emmett... Carlisle..Já k tomuto mám důvod...Jinak byh to nedělala....TAkže nevystoupím...A Esme byla prvním podnětem k mému odjezdu..Takže vážně nečekej, že kvůli ní tu zůstanu... Začnu se smát, když si oba stoupnou před auto... Jako by nevěděli, že mě nedokážou zastavit....Nemusím odjet...Můžu klidně utíkat... Podívám se na Emmetta a ikdyž cítím smutek, tak na sobě nedám nic znát.. Proč si musel stoupnout před auto i on..jeho srazit nedokážu...Nedokážu se na něj rozjet... Dejte si ten kaktus kam chcete....Ale já tady stejně nezůstanu.. Vystoupím z auta, vůbec se nevšímám kufru a přejdu k Alici... Dám ti vědět co nejdřív to půjde..Sbohem sestřičko...Sbohem bráško.. Zavolám ještě na JAspera, aby mu to nebylo líto a pak rychle vyběhnu ven... Přeskočím řeku a utíkám dál... |
| |
| garáž No tak, Rose...Řekl jsem racionální důvod. Víš, přece, jak je Esme citlivá! řeknu s kamenným výrazem a mluvím přísně. Jsem rád, že je tu i Emmett. Aspoň se mě Rose nepokusí zajet. Zakroutím hlavou nad jejím smíchem. Esme bude opravdu zraněná, Rose. Mohla bys ji už trošku znát. nasadím domlouvavější a přísnější tón. Za chviličku se Rose bez varování zvedne a rozběhne se pryč. Jako bych si to nemyslel. Vzdychnu si a pak asi dvě vteřiny přemýšlím. Mám nechat běžet jen Emmetta? Nebo mám jít taky? Ne, na Emmetta dá víc. Musím uklidnit Esme. Emmette? podívám se s jasným výrazem na svého syna, ale je mi jasné, že nepotřebuje, abych mu cokoliv říkal. Otočím se na Alici. Dobře sis vybrala, Alice. řeknu s úsměvem a ukážu na auto. Prosímtě, Rose opravdu nemá v plánu se vrátit? Podívám se na Alici s nadějí v očích a čekám, co uvidí. |
| |
 | lesík Potom co mi ti dva udělali, jsi připadám, jako nějaký pes, který musí hlídat boudu. Tak to zašli moc. A já inteligent jsem jí řekl, ať mi skočí na záda. pomyslím si. V tu ránu však ucítím povědomí pach. Je to Tanya. Toto mi ještě scházelo. s touto myšlenkou se vytrhnu z toho sevření. Cítím velký adrenalin, který mi koluje v žilách. Ale snažím se to potlačit před návštěvou. Nakonec se smůžu na pouhý úsměv. Poslouchám to, jak ke mně hovoří. A Tanyo. Jsem rád, že tě vidím. Sourozenecká láska? Jednou si půjdeme i po krku. Ale na to raději nemyslet. Rád tě doprovodím do našeho domu. promluvím k ní a nabídnu jí rámě, jakmile ho příjme vydám se s ní do domu. |
| |
| Doma Když je mě Emmett přiběhne a seberemi kaktus z ruky, to bych ještě přežil, ale jak na mě vyplázl jazyk, to už je moc... Musím vymyslet ,co bych mu udělal...jen tak mu to neprojde... Najednou se ho, ale rozhodne potrestat Rose a to tím , že se odstěhuje... Sbalí si kufr a se slovy: "pro ostatní si přijdu později", opouští dům a míří do garáže... Jdu opatrně za ní, tak, aby mě neviděla... Ahoj sestřičko...budeš mi tu vážně chybět, ale budu za tebou jezdit... Kdybych mohl brečet, tak se snad rozbrečím... Carlisle si na protest stoupne před auto, když chce Rosalie odjet a začne ji přemlouvat... Vypadá při tom vážně vtipně...po chvíli se k němu přidá i Emmett... Když se se mnou znovu rozloučí zavolám za ní:Ahoj. Asi to slyšela, ale nejsem si jist, protože tou dobou už utíkala k řece... Tak a je pryč... Emmette..., začnu váhavě, můžu si teď vzít ten kaktus??? Emmett zatím neodpoví, ale jsem si jist, že tím myslel, že ano... Když se Carlisle otočí na Alici s otázkou zda se Rose vrátí, taky se otočím na svou milou a čekám na odpověď... To by mě taky zajímalo...jo a mimochodem, mohl bych se svést ve tvém autě, samozřejmě bys řídila ty... Zeptám se Alice na její novou hračku... |
| |
| Garáž Sleduji dění s úsměvem na tváři. Zajímavé to mi snad nehrozí.Pomyslím si a dívám se na ostatní. Díky Rose.. jsem si taky musela nějaký pořídit. No pokud máš v plánu se vrátit tak se budeš moct i projet. Řeknu, ale to už se s námi loučí a utíká pryč. tak ahoj... Řeknu posmutně,a le něco mně napadne. Ten kufr tu nenechala jen tak. V tom už vidím jak jedeme spolu pryč mi dvě v mém autě. Vezmu její kufr a odnesu ho ke svému autu. Já vím, že jsem si dobře vybrala. To já vždycky Carlisle. Usměji se na něj při nakládání Rosaliina kufru do auta. její budoucnost nevidím.. Není rozhodnutá. Řeknu a zavřu kufr auta.Přejdu ke Carlisleovi a políbím ho an tvář. Někdo za ní musí.. Alespoň jí doníst ten kufr. Potom přejdu k jasperovi. Někdy ano miláčku... Ale dneska ne. Také ho políbím. Najednou mně,a le do očí praští nová vidina. Jasper s jinou. Znepokojeně se na něj podívám. Zamračená jdu k autu a ještě se na něj otočím. To co máš večer v plánu nedělej. Nemuselo by to s tebou dopadnout dobře. A já všechno zjistím. narážím na svou vidinu a ukáži na hlavu, usměji se na ostatní a paki řeknu Emmettovi, který tu je stále s námi. Nech ji.. Já za ní pojedu. vím kde ji anjít. Nasednu do auta a vyjedu z garáže. Po chvíly jízdy lesem ji spatřím běžící. Otevřu okýnko a zavolám. Rose.. Pojď sem.... Odvezu tě tam. Mám i tvůj kufr. Usměji se na ni a když nesedne ke mně do auta, rozjedu se a po chvilce vyjíždím an dálnici směrem.... Tak co se stalo? Zeptám se a podívám se na ni. |
| |
| Garáž... Na chvíli to vypadá, že Rose váhá a neví, jestli nás má přejet nebo jestli má vystoupit a zůstat tady... Rose prosííím vystup.... Po chvíli se mi mé přání splní, ovšem trochu jinak, než bych já sám chtěl... Když je venku z auta rozběhne se pryč a ani se na mě nepodívá... Tak tohle bylo hnusný.... Chci se za ní rozběhnout a když mi to řekne i Carlisle s nepatrným úsměvem na něj kývnu... Zastavím ji a dovedu zpátky ikdybych měl ten pitomý kaktus sníst.... Chci se rozběhnout, když v tom mi Alice řekne abych zůstal tady a ONA že ji pude hledat... Tak to bych se na to teda podíval... "Hele Alice promiň, ale myslím, že ji dokáži najít stejně dobře jako ty..." Znám její vůni dokonaleji, než kdokoliv jiný... Ona mě ale vubec neposlouchá a nasedne si do svého nového auta a vyjede za ní... Jo jasně jak chce... Jako kdybych vůůůbec nebyl její manžel.... Ale může si za to sama..a že sem ji nešel hledat, za to ať poděkuje Alici... Naštvaně vyběhnu z garáže ale uplně jiným směrem než Rose a Alice... Utíkám dlouho a rychle lesem a zastavím se až pod jedním vysokým stromem, kde spatřím laň... Naštvaně se k ní rozběhnu a vysaji ji do poslední kapky krve... Když sem hotový, cítím se trochu klidněji, ale posadím se pod strom a jsem rozhodnutý se jen tak domů nevrátit... |
| |
| Doma Čekám, co Alice uvidí, ale Rose je nerozhodná. Vrátí se....Docela určitě... pomyslím si, když si uvědomím, jak je moje dcera náladová. Díky, Alice. To nevadí, myslím, že to dlouho pryč od Emmetta nevydrží. zasměji se na svého syna. Potom mlčky sleduji, jak Alice přenáší kufr do svého nového auta a startuje. Emmett vypadá docela naštvaně, ale než stihnu cokoli říct, vyběhne pryč. Někam do lesa. Zůstanu tu sám s Jasperem, který má ovšem hlavu plnou kaktusu. Jaspere, mohl by ses pokusit uklidnit situaci? zeptám se docela klidným hlasem Jaspera a vydám se do domu. Já jdu za Esme... řeknu a přeměřím si ho podezřívavým pohledem. O čem to s ním Alice mluvila?... Rose je někde v lese. Myslím, že z ní ten vztek brzy vyprchá a vrátí se. řeknu Esme, když přijdu nahoru za ní. Kaktus tam stále stojí a zabírá místo. Obejmu Esme a políbím ji. Někam se to určitě vejde... řeknu a ukážu na tu velikou pichlavou kouli. To už ale začínám cítit vůni. Upíří vůni. Poznám Edwarda a Tanyu. Hm...Cítíš to, co já? Zeptám se s úsměvem Esme a vydám se dolů do obývacího pokoje. Stoupnu si vedle piána a čekám, až přijdou. |
| |
| Les Nevím jak dlouho běžím pryč, ale po chvíli se zastavím a posadím se na zem... Měla bych odejít na pár dní..Alespon by věděli, že jsem toho schopná...Ale zase nemůžu být dlouho bez Emmetta... Chvíli se takhle ještě přu, ale pak se zvednu a povzdechnu si... Jsem na něm závislá...Maximálně pár hodin a budu se muset vrátit...No celkem mě překvapuje, že mě nehledá.... Zamířím směrem pryč od domu, abych se tak na hodinku zabavila, když najednou uslyším zvuk rychlého auta a vůni Alice... Co ta tady dělá??.. Překvapeně se na ni podívám , když zastaví a zavolá na mě, abych šla dovnitř..... Chce mě odvézt..a má mlj kufr...ale já přece nemyslela na nějaké konkrétní místo..chtěla jsem se vrátit.... Nakonec ale přece jen nastoupím a nechám se odvážet neznámo kam... Co by se mělo stát?...Nic... Odpovím a stále jsem zmatená..Podívám se na dálnici a chvíli sleduju cestu... Ne nesmím odjet..Ne bez Emmetta... Je mi jasné, že Alice to nejspíš stejně uvidí, takže se na ni podívám omluvným pohledem... Stačí když mi zastavíš na nejbližším odpočívadle...Teda pokud chceš jet ty dál.. Podívám se na cestu a hledám místo, kde by se dalo zastavit.. |
| |
| Garáž Škoda, tak jsem se těšil, ale máš pravdu...běž za Rose...já to ještě chvíli vydržím... Zasměji se na svou ženu a políbím ji taky...v tom se stane něco co bych nechtěl...má vizi o mě... Co budu večer dělat??? Zeptám se, prestože jsem právě chtěl zavolat Rebece(pozn. moje milenka)... Sakra, na ten Alicin talent jsem zapoměl... zanadáván si v duchu, když Alice odjíždí... Nakonec tu zůstanu jen já a Carlisle... Rozkaz šéfiku.. Řeknu ve snaze trouchu to tu oživit... Jdu za Carlislem nahoru do domu a musím stále přemýšlet nad tím co by se stalo, kdybych šel za Rebecou... Můj milovaný kaktus tu stále je a spolu s ním jeho bodyguard Esme... Stejně jako Carlisle ucitím vůni Edwarda a někoho dalšího... Hmm...Tanya... Mám v úmyslu se někam zdekovat... Musím myslet na Rebecu...což půjde v Edwardově přítomnosti těžko, proto a zašeptám Carlislovi... Kdyby něco, jsem u Rebecy...a mám s sebou telefon... Neberu Alicino varování vážně a už se proto řítím na motorce směr Rebečin byt... u Rebecy Její byt je velice pěkně zařízen...má dobrý vkus, skoro jako Esme... Rebeca zatím neví, že jsem upír, proto musím vypít nějkou tu sklenku vína a sníst nějaké jídlo... Chutnalo to velice hnusně, ale vše jsem jí pochválil... Než se naděju už ležíme spolu v posteli...(zbytek si domyslete XD) Po "tom" mi leží v náručí...je sice velice voňavá, ale tento pocit už ve mě nevyvolává žízeň... Spíš něco jiného...chápu ji jako zranitelného člověka a mám pocit, že ji musím chránit... Tohle se Alice nesmí dozvědět... |
| |
| Na hodině dějepisu Ach jo...to je nuda... Zoufám si, protože dějepis není zrovna můj nejoblíbenější předmět - spíš naopak... Ale možná je lepší než tělocvik... Vzpomenu si na hodinu tělocviku. Hrůza! Když jdem odrazila míč na hlavu jakéhosi kluka , málem jsem umřela! Naštěstí to vzal s humorem...ale stejně jsem se cítila hrozně nemotorně... No jo, ani se Cullenovým moc nedivím, že odešli - být tady s někým takovým, jako jsem já... Moje zážitky z prvního dne ve škole tedy nejsou nic moc...vlastně je to děsný... Jakmile zazní vysvobozující zvonek, oznamující konec školy, jdu na oběd do zdejší jídelny. Tam toho samou nervozitou stejně moc nesním, a tak sotva po pěti minutách kráčím ke svému autu, abych jela domů. Počítám, že mě Charlie jako obvykle bude vyslýchat...musím se nějak vymluvit... V duchu spřádám plány na odpoledne. Do lesa už raději nepůjdu - s mými schopnostmi bych si zase něco udělala - a nevím, jestli by mi tentokrát přišel někdo na pomoc.... Za chvíli už jsem doma a samozřejmě se mne Charlie začne vyptávat na všechno možné. Snažím se odpovídat jednoslabičně, a tak, abych nevzbudila zbytečný rozruch. Proč taky? Charlie bude šťastný, že jsem tu šťastná a já to nějak zvládnu... Po "výslechu" vyběhnu nahoru do svého pokoje a dělám si úkoly. |
| |
| Les Ještě poměrně dlouhou chvíli sedím pod stejným stromem a přemýšlím... Přemýšlím mezi dvěma možnostmi... První = jít hledat Rose, přemluvit ji a potom se vrátit domu.... Druhá = zůstat tady a nechat ji s Alicí, aby si uvědomila, že to bylo přehnané... Dlouho, dlouho přemýšlím o každé z těch variant a jednou už jsem rozhodnutý pro první, ale pak se ve mně zase něco otočí a víc se mi líbí druhá... A takhle to jde pořád dokola... Víš, že bez Rose moc dlouho nevydržíš.... Říká mi jakýsi pisklavý hlásek v hlavě... Ale alespoň bych se o toho mohl pokusit...jednou jedenkrát.... Odporuji mu vzpurně a zatnu ruce v pěst, abych předešel pokušení do něčeho praštit... Rozhlédnu se kolem sebe, protože se mi zdálo, že slyším zvuk, který se ke mně přibližuje... S nadějí, že by to snad mohla být Rose jsem zvedl hlavu, ale potom jsem si uvědomil, že je to jen srnka, která ovšem změnila směr, jenom co zjistila, že pod stromem někdo sedí.... Postavím se a přešlapuji z nohy na nohu... |
| |
| Bílý dům na mýtině Esme mi donese nějaké katalogy. Musím říct, že jich je celkem dost. ,,Moc děkuji," usměji se na ní. Vzápětí odejde, takže si sednu na zem a začnu si je prohlížet. Občas si zapamatuji nějakou věc, která se mi líbí - stránku, katalog, číslo věci. Slyším, jak ostatní jdou sem do domu. Napřed mě napadne, že by měli být ve škole. Ale pak ucítím sluneční paprsky na své kůži a pochopím. Slyším většinu toho, co říkají, i když mluví potichu. Jsou vážně moc hodní Pomyslím si znovu vděčně. I když následná debata, kdo tady se mnou zůstane, mě lehce znervózní. Ne že bych to tady chtěla vykrást a zmizet, ale stejně. Pak si uvědomím, že jeden z nich čte myšlenky - alespoň podle mého odhadu - a začnu se znovu věnovat katalogům. Po chvíli přijde jeden z nich - Emmett - sem do pokoje. Ještě mi přijde zvláštní říkat mého pokoje. ,,Ahoj.. Jo, celkem jo," pousměji se. ,,Jasně, v pohodě," odpovím na nabídku, že se mám kdyžtak ozvat. Stále slyším rozhovory, ale snažím se je nevnímat - nejsou určené mě, no ne? Pak uslyším ten výstup s kaktusem. To se nedá přeslechnout. Položím katalog na zem a vydám se směrem, kde slyším hluk. Uvidím i část toho, jak se Rosalie rozhodne, že tu prostě nechce kaktusy. Musím uznat, že je to dost.. Dětinské. Než mě však jen napadne použít svou schopnost, je pryč. Tak teď moc užitečná nebudu. Sejdu dolů. ,,Nechcete nějak pomoct?" Zeptám se, i když je to zjevně zbytečné. S čím bych jim mohla pomoct, když mě ani neznají? |
| |
| Auto Aha takže jsi utekla jen tak pro srandu Cullenům? Víš jaik na tom teďka Esme je. Tak proč jsi utekla? Usměji se a přemýšlím nad tím kam pojedeme. Vím dobře co bych měla udělat a tak na další odbočce jedu do prava. Vím dobře, že Rose to tady nezná a tak se usměji. V její neznalosti mám jistotu, že nepozná kam jedeme. No tak já tě teda někde vysadím. Jen co najdu nějaké hezké místo. Jedeme kolem lesa a luk. Sleduji cestu. Jestli Jasper nebude doma... Co budu dělat? Vždyť tohle není normální.. on... ona.. a já. To nepůjde tak jak si myslí. Po chvíly zahnu na jednu cestu vedoucí do lesa.Nějakou chvíly to trvá,a le pak už vidím bílý, prosvětlený dům. promiň výtel se nekoná.. Rozhodně ne dnes. Vystoupím a rozeběhnu se do obýváku. Carlisle kde je Jasper? Zeptám se, když mi řekne, že je u Rebecy vezmu mobil a vytáčím jeho číslo. Po zazvonění se v telefonu ozve jeho hlas a zvuk televize. Ahoj lásko? Kdepak jsi? No vlastně mi to ani říkat nemusíš. Já to vím až moc dobře. Jak jsi mi to mohl udělat? proč? Proč? Začnu jakoby vzlykat a sednu si na zem. POslouchám jeho výmluvy, ale po chvíly zavěsíma běžím do pokje. Zabouchnu za sebou dveře a bezmocně si sednu na postel. |
| |
| Doma Sleduji Rosalii jak si balí své věci. Co to děla? Snad nechce jít pryč kvůli kaktusu? Nebo snad ano? Rosalii křiknu na ni, la eona si mě nevšímáa dál běží do garáže. Bezmyšlenkovitě si sednu na schody. Slyším, jak Rose startuje auto i jak ji Carlisle a Emmett přemlouvají ať tu zůstane. Za chvíli Annie přide a zptá se jestli nechcem pomoct. Ne díky. Nevím, kdo by dokázal přimět Rose, aby tu zůstala. Kromě Emmetta, samozřejmě. Mezitím Rose odejde a přijde sem Carlisle. V to doufám. řeknu a opřu se o Carlisla. Je to normální odejít kvůli kaktusu? Nebo jsem tak špatná matka? Odešla kvůli mě? Z mých černých myšlenek mě vytrhne až když ucítím vůni Edwarda a Tanji. Ano. Konečně jsou tady. řeknu a přeji si, aby tu byl i někdo další. Když přiběhne Alice ptá se na Jaspera. Před chvílí odešel k Rebece. řeknu a sleduji ji, jak jde do svého pokoje. Myslíš, že se vrátí zpátky zeptám se Carlisla a podívám se na něj s pohledem, ve kterém se zračí všechny mé obavy. |
| |
| Doma Hladím Esme po vlasech, aby se necítila tak smutně. Rosalie se zachovala naprosto hloupě a jen tak jí to neprojde. Je dobře, že Tanya přijela. Neviděli jsme ji už dlouho. Za chvíli přijde z garáže Jasper. Vypadá nějak nervózně a roztržitě. Co se to s ním poslední dobou děje? Musím si s ním promluvit... Za chvíli mi ale řekne, co se děje. Sebere se a jde pryč za Rebecou. Jaspere! Vrať se! ignoruje mě a klidně si odejde. Za Rebecou! Za tou sestrou! To snad nemyslí vážně! Zoufale se podívám na Esme, která vypadá stejně překvapeně a zklamaně jako já. Za chvíli před domem slyším nový motor. Nejspíš Alicino auto. Když Esme Alici poví, kam šel Jasper, jen jí na to přikývnu a potom věnuji pohled Esme. Jasper nikdy takový nebyl...Možná bych měl jít za Alicí. Pustím Esme a rozejdu se k pokoji Alice. Dneska se snad sesype celá rodina! Dojdu k pokoji a potichu otevřu dveře. Tam najdu Alici, která sedí na posteli a vypadá jako hromada neštěstí. Alice... začnu větu a přemýšlím, co jí říct. Sednu si vedle ní a obejmu ji kolem ramen. Jasper se asi musel zbláznit. Ale zkus mu ještě dát šanci. Já mu domluvím, slibuju. Vím, že je to chabá pomoc. Jasper mě naštval a nevím, co by Alice chtěla slyšet. Tohle se omluvit nedá. |
| |
| Les S pobavením pozoruji, jak se Edward zbavuje lana, poutajícího ho ke stromu. Škoda. Se svázaným Edwardem mohla být větší legrace. pomyslím si. Vím, že mi kouká do mysli a čte z ní, a možná proto nechám na povrch vyplout zrovna tuhle myšlenku. Provokativně se usměji. Jednou, možná. Věčnost je dlouhá. Můžu vědět co jsi provedl tak strašlivého, že sis zasloužil tento trest? zeptám se. Nabídne mi rámě a doprovod do domu. Zavěsím se do něj a vydáme se směrem k jejich vile. No ne, kde se to v něm jen bere ... neodpustím si jízlivou, myšlenkovou poznámku. |
| |
| Auto-Doma-Les Jsem ráda, když Alice souhlasí s tím, že mě někde vysadí.... Vrátím se domů ..Musím se omluvit Emmettovi...Bylo to ode mě vážně hloupé a mu jsem tím nejspíš ublížila.. Nevím, kudy to Alice jede, takže jen překvapeně sleduju cestu, která mi je čím dál víc povědomá, ale přesto netuším kam vede... Usměju se, když před sebou uvidím náš dům.... Myslím, že mi to nevadí..Ušetřila jsi mi cestu lesem s kufrem..Takhle to bylo mnohem pohodlnější.. Mezitím co Alice vběhne dovnitř, tak já vystoupím a vytáhnu kufr... Cítím někde poblíž Tanyu a Edwarda, takže rychle vyskočím dovnitř oknem našeho pokoje... Dám jim alespon nějak vedět, že jsem doma...A kde je vlastně Emmett?..Nikde tady není... Nechám tam ležet kufr a vrátím se k oknu.... Esme, jsem doma..Promin... Řeknu polohlasně, ale vím, že to slyšela...a všichni ostatní v domě taky... Vyskočím oknem ven a chvíli hledám Emmettovu stopu... Vede úplně jiným směrem, než jsem předtím utekla já... To znamená, že mě vůbec nehledal..Musí se na mě hrozně zlobit... Nevím jak dlouho běžím, když najednou ucítím jeho stopu mnohem silněji.... Už musí být blízko..Jak se teď chovat?...Jít k němu pomalu a čekat na jeho reakci, nebo jít rovnou k němu.. POstavím se proti větru, aby mě hned neucítil a podívám se na něj... Hned jak ho ale uvidím, jak přešlapuje z jedné nohy na druhou, tak se neudržím a rychle se k němu rozběhnu.... Obejmu ho a přitisknu se k němu.... Neviděla jsem ho asi jen dvě hodiny a už mi hrozně chyběl..Tohle už nikdy nesmím udělat....Kvůli sobě..jemu....a..no rodině taky ne.. Vášnivě ho políbím a jsem ráda, že jeho případný vztek ještě nevyvěral na povrch... promin...promin..moc se omlouvám..už to nikdy neudělm...miluju tě.. Ještě jednou se k němu pořádně přitisknu a potom ho pustím, smutně se opřu o strom a podívám se mu do obličeje.... Tak a ted bych měla očekávat nějaký trest..vztek..nenávist.. |
| |
| Dům Na to, co řekne Esme, jen přikývnu. Vlastně ani nevím, jestli to nefunguje jen na lidi připomenu sama sobě. Vzápětí se přiřítí Alice. Zeptá se, kde je Jasper. Když se doví, kde je, zavolá mu. Pak začne mluvit a vzápětí brečet po upířím způsobu. Trochu vyděšeně se na ní podívám, ale to už běží pryč, nejspíš do svého pokoje. Chci se za ní rozběhnout, ale to udělá Carlisle. A moment překvapení, o kus dál vidím Edwarda a nějakou upírku. Vzápětí přichází i Rosalie a omlouvá se Esme. Tady se pořád něco děje pomyslím si. Je to změna, alespoň po těch pár letech, které jsem víceméně strávila sama. |
| |
| u Rebecy Dlouho spolu ležíme jen tak na posteli, když po chvíli Rebeca vstane, aby se osprchovala...Chci vypadat lidsky, proto zapnu televizi a znovu si lehnu na postel... Zvoní mi telefon... Alice... Ahoj, copak se děje??? Ptám se tiše své ženy... Promiň, hned ti to vysvětlím...jedu hned domů Zavěsím, když slším Alici naprázdn vzlykat... Debil, jsem takovej debil... Obleču se a nechám Rebece pouze vzkaz, že jsem musel odejít... V té rychlosti si tam zapomenu helmu na motorku... Doma Sotva přijedu domů, vypínám motor a běžím nahoru za Alicí... Najdu ji sedět v pokoji na posteli, jak na prázdno vzlyká... Alice, miláčku...promiň, neměl jsem to dělat...jsem debil...ty, jsi to jediné na čem mi záleží....už ti to nikdy neudělám... Sypu ze sebe omluvy, ale asi to nebude fungovat...až teď si uvědomuju, že jsem udělal chybu a nevím jak ji napravit... Snad mi odpusí, nesázel bych an to, ale doufat smí... Cítím jak moc jsem jí ublížil...jak moc jí to bolí... Nevím, co mám dělat, proto si pouze sednu vedle ní a vezmu j kolem ramen... Nepřemýšlel jsem nad tím, co by ti to mohlo udělat...neuvědomil jsem si, že to uvidíš a bude tě to bolet... Pro tohle neexistuje vysvětlení, ani omluva...bolí mě to i za ni... Proč musím všechno vždycky tak zvorat??? To je na tom Emmett s kaktusem líp...mě Alice nikdy neopustí... Zajímalo by mě, kde je teď Rose s Emmettem.. Alice stále na prázdno vzlyká... Obejmu ji tedy pevněji, položím si hlavu an její rameno a doufám, že mě nevyhodí... |
| |
| Doma Nevím co si počít. Ve mně je jen prázdno a smutek. Přemýšlím nad tím co bude dál. Proč mi to udělal? Copak náš vztah mu nestačil? Proč musel jít za tou sestrou? Co mu na našem vztahu chybělo? Nemůžu si odpověď a tak si lehnu na tu postel a přemýšlím. V tom ke mně do pokoje přijde Carlisle. Tati... Nevím co mu o tom mám říct. Nevím nic o tom co si Jasper myslel když to dělal. Nechám se obejmout. Scholím se Carlisleovi v náručí do klubíčka. Zase začnu naprázdno vzlykat. Ano to se musel zbláznit a pořádně. Druhou šanci? Uchechtnu se a podívám se mu do tváře. Ty s ním promluvíš? Začnu se rozmýšlet jestli mu to dovolit. Tak dobře.. Než stačím říct něco jiného. Vrazí do pokoje Jasper. Poslouchám jeho omluvy a kecy. Aha.. Tak když jsem jediné na čem ti záleží tak proč jsi to dělal? Začnu se smát když řekne, že už to nikdy neudělá. To chci vidět.. Vážně? A jak ti mám věřit? PO tom co jsi provedl! Začnu zvyšovat hlas. Ne to nesmím.. nesmím se nechat vyvést z míry. NIKDY! Upnuá se ještě víc ke Carlisleovi, když ke mně Jasper vykročí.Nenechám ho, aby mne obejmul. podívám se na Carlislea a tiše řeknu. Nech nás prosím o samotě. Chci si s Jazzem promluvit. POtom můžeš ty. Usměji se na něj a dívám se za ním když odchází. Jakmile se za ním zaklapnou dveře otočím se na Jazze. Tak spusť. Tak co proč jsi to udělal? Co ti na našem vztahu chybělo? Přesunu se k němu a podívám se mu do očí. Co ti chybělo, že jsi mně musel podvíst? zeptám se,a le nevydržím svoji touhu a vrhnu se na něj. Vášnivě ho políbím. Po chvíly se od něj odtrhnu a podívám se na něj. To jsem neměla dělat. Bude mít plané naděje. Stejně se na něj zamilovaně podívám a usměji se. Ovšem pokud nechceš abych tě nechala samotnýho. Tak mi řekni co ti tak chybělo. Možná bych ti to mohla nějak vynahradit. znovu ho políbím a svalím ho na postel. |
| |
| Les Rozhodl jsem se, že poběžím domů a podívám se jestli tam už Rose náhodou není... Když tam nebude tak ji poběžím hledat... Chci vyrazit směrem domů, když v tom se ke mně z poza stromu rozběhne Rose a hnedka mě pevně obejme... Co tady dělá?? Copak neodjela s Alicí??!... Políbí mě a potom ze sebe rychle vychrlí omluvy... Potom mě ještě jednou obejme a hned na to se stáhne ke stromu a bojácně se na mě dívá... A co čeká?? Že ze sebe vychrlím nadávky a kdoví co ještě??... "Rose..." Řeknu a chci pokračovat, ale jaksi nemůžu najít vhodné slova... "Pojď sem..." Řeknu nakonec a natáhnu k ní ruku... Když se jí chytne podívám se jí hluboko do očí... Copak se dá něčemu takovému odolat a být na ni naštvaný???... "Je to dobrý...Ale už nikdy prosímtě nevyváděj kvůli kaktusu... Můžeš vyvádět kvůli oblečení, kvůli Edwardovi...na to všechno už jsme zvyklí...ale kaktus???" Protočím oči nahoru, ale potom se na ni hned usměji aby věděla, že to nemyslím špatně... Tu chvíli mi chyběla víc, než sem si uvědomoval... "Už žádné útěky z domu ano???" Podívám se na ni s prosbou v očích a pevně ji obejmu... |
| |
| Les Se stracehm vyčkávám co se bude dít...Ani nevím proč, ale když na mě promluví, tak sebou cuknu.... Cítím jako největší provinilec, který by si zasloužil trest... Kvůli blbosti jsem opustila svého muže, celou rodinu...A myslela jsem to ze začátku vážně?..Jak jen mě mohla taková blbost napadnout?.. Překvapeně se na něj podívá, když chce ,abych šla k němu.. Chytím se jeho natažené ruky a pomalu se k němu přiblížím... Nic mi neřekl..Vůbec mi nevynadal..Jako by se skoro nic nestalo...Proč na mě nekříčí..Potřebuju to slyšet..Jenže ted si připadám jako bych ho dostatečně nemilovala...Jako by víc on miloval mě a všechno mi odpustil...I když jsem utekla...Ted jsem ta nejhroznější já....No.Asi si to zasloužím.. Neřeknu své myšlenky nahlas a raději se mu zadívám do očí... Slibuju..Už nikdy nebudu vyvádět kvůli blbostem...Obzvlášt ne kvůli kaktusu..Promin.. Usměju se a přiblížím se k němu co nejblíž... Už žádné útěky.......Teda...Útěky s tebou mám snad povolené ne?... Dodám nakonec a v očích mi šibalsky zajiskří.... Přitisknu se k němu a políbím ho na krk.... Ode dneška budu hodná a poslušná dcera a manželka...Žádné hloupé vyvádění...Nesmím už nikomu z rodiny ublížit... A ten kaktus si můžeš nechat..No vlastně bych měla jednu podmínku....Mohl bys ho prosim dát co nejdál od MÝCH věcí?... Podívám se na něj s úsměvem a potom ho zase obejmu.... Tak a ted bych se měla ještě omluvit Esme...No..To snad počká... Vlastně jsem se chtěla vrátit už mnohem dřív...Zastavila jsem se pár kilometrů od domu...Ale zrovna když jsem se rozhodla se vrátit, tak mě našla Alice a odvezla mě...A ona mě nakonec dovezla domů.. Najednou si vzpomenu na to jak rychle vystartovala z auta a na slova, která jsem doma zaslechla, ale moc nevnímala... Ted jsem si vlastně vzpoměla, že Alice se vrátila kvůli Jasperovi..Něco jí udělal, ale nevím co..Slyšela jsem jak mu volá a pak s " brekem" utekla do svého pokoje...A utěšoval ji Carlisle...Víc už jsem neslyšela...Ty něco víš?.. Podívám se na něj tázavě a přemýšlím, co hrozného mohl Jasper udělat... |
| |
| Les - doma Když se trochu uvolní a už nečeká, že na ni začnu křičet a nadávat jí, tak se rozvypráví.. Při poznámce o kaktusu a jejich věcí se musím začít smát... "Vážně si ho můžu vzít do pokoje, když bude daleko od tvých věcí??" Potom, jak kvuli němu vyváděla, je to celkem velký obrat... Ale vypadá to, že jí to vážně mrzí... Potom z ní vyleze, že se chtěla vrátit mnohem dřív... "Jo copak Alice..." Řeknu jen a zadívám se na ni... Nakonec je to jedno...takhle mě akorát Rose předběhla...kdyby ji nevysadila Alice před domem, šel bych ji hledat a setkali bysme se někde v lese... Při poznámce o "vzlykající" Alici se na ni nevěřícně podívám... Jasper jí něco udělal?? V tom si ale vzpomenu, jak ho Alice varovala předtím než odjela, aby nedělal to co má v plánu... Že by Rebeca??? "No nejsem si jistý, ale Jasper šel asi za Rebecou, když byla Alice s tebou..." To se mi ale nechce věřit, že by Jasper, JASPER udělal..!! "Víš co??" "Nejjednodušší bude, když půjdeme domů a zjistíme co a jak..." Chytnu jí za ruku a oba se rozběhneme k domu... Když doběhneme domů, dole v obýváku je jen Esme a Annie... Po chvíli ale dojde i Carlisle a nahoře slyším Alici i Jaspera... Podívám se na utrápenou Esme a jdu si sednout vedle ní... Ty dva nahoře jde celkem slušně slyšet a ikdyž je nechci poslouchat, sem tam dolehne nějaké slovo i dolů... Raději se ani ptát nebudu... Rozhodnu se nakonec a jen čekám dole s ostatními členy rodiny... |
| |
| Les-Doma Chvíli uvažuju nad odpovědí, protože toho pak nechci litovat, ale nakonec s úsměvem přikývnu... Jo..Můžeš si ho nechat..Pokud mi splniš toto malé přání...Nerada bych měla pichlavé oblečení.. Hned jak dokončím větu, tak se zarazím.. A kruci..Ted sem mu tak akorát dala nápad na další blbinu..No snad ho to nenapadne, po tom co jsem předtím tak vyváděla.. Usmívám se a dívám se mu do očí.. Když mi ale řekne o tom, co Jasper udělal, tak se na něj nevěřícně podívám... Cože udělal?...To snad není pravda...Jen co Alice odjede, tak on si odjede za ženskou...Blbec jeden.. Zakroutím hlavou a mám chut okamžitě najít JAspera a dát mu facku.. Přikývnu, když Emmett navrhne, abychom šli domů a zjistili co se přesně děje.. Jestli se mi brácha dostane pod ruku, tak at si mě nepřeje.. Chytím se jeho ruky a rychle se rozběhnu domů... Hned jak dorazíme k domu, tak uslyším hlasy Alice a Jaspera..Vejdeme dovnitř a já se zadívám na vrch schodiště.. Poté se podívám na Esme a Annie, které sedí na pohovce a poté na Carlislea, který právě schází dolů... Takové ubohé výmluvy...Vůbec si nedokážu představitm, jak bych se cítila já, kdyby to potkalo mě...Mám štěstí, že mám Emmetta...On by to snad neuděl.. Když si podle zvuků domyslím situaci nahoře, tak jen nevěřícně zakroutím hlavou.. Hodně rychle mu odpustila..A až moc vřele mu dokazuje lásku.. Rozhodnu se , že už nemá cenu tady vyčkávat, takže se omluvně usměju na Esme... myslím, že bude vhodnější, když se jí omluvím později.. Raději se vyhnu pohledem Carlisleovi a zamířím po schodech nahoru... Asi v půlce schodiště se otočím a když jsem si jistá, že se na mě nikdo kromě Emmetta nedívá, tak na něj vypláznu jazyk a s úsměvem na rtech vyběhnu nahoru.. Snad mu dojde, že chci aby šel zamnou... Obloukem se vyhnu kaktusu, vezmu kufr, který jsem nechala na podlaze a zanesu ho do šatny... |
| |
| Doma Já ho zkrotím, neboj se... řeknu jen a nechám Alici, aby se mi v náruči vyvzlykala a vymluvila. Jenom ji potichu poslouchám, ale za chvíli přijde oknem Jasper. Spražím ho pohledem a potom je nechám o samotě. Dobře, vyřiďte si to mezi sebou... potichu odejdu a zaklapnu za sebou dveře. Nechápu, jak se Jasper mohl snížit k něčemu takovému. Ptala se na něj....Ale myslel jsem, že se jí prostě líbí....Komu by se nelíbil upír... S těmito myšlenkami dojdu až dolů, kde je i Rose a Emmett. Jenom je pozdravím a sednu si vedle Esme. Je mi jasné, že už to, co se stalo, nemusím vůbec nijak komentovat. Všem je to jasné. Je to na nich vidět. Jsem rád, že se aspoň vrátila Rose. Když odejde do pokoje, obrátím se na Emmetta. Uzavřela s kaktusem příměří? zeptám se a trošku se pousměji. Čekám, až Jasper domluví s Alicí. Vře to ve mě vztekem. Nejen kvůli tomu, co udělal Alici - to hlavně-, ale taky proto, že pošpinil jméno rodiny a že udělal tak hnusnou věc. |
| |
| Doma Za chvíli dojde dolů i Carlisle a vypadá celkem naštvaně... Ale vlastně se mu vůbec nedivím.... Musí to brát od Jaspera jako hrozný podraz... Ještě chvíli tam tak potichu sedíme a Rose se pak zvedne a jde po schodech nahoru... V první chvíli váhám jestli jde do pokoje anebo jestli jde uškrtit Jaspera... Když na mě ale vyplázne jazyk přikloním se spíše k té první možnosti... To mělo být jako co??? Podívám se na ni, ale ona už se mezitím otočila a odešla do pokoje... Potom se otočím na Carlisla když ke mně mluví a pobaveně se na něj podívám... "No jestli příměří tak to nevím, ale rozhodně ho bude tolerovat..." Nebo bych jí to alespoň doporučoval... Po chvíli se zvednu a jdu do pokoje, protože Rose už tam beztak netrpělivě čeká... Cestou se ale ještě zastavím na schodišti a vezmu ten obrovskej kaktus... Uvidíme, jak dodrží slib... Kopnu do pootevřených dveří od pokoje a najdu Rose, jak sedí na posteli a kouká do prázdna... Hned, jak mně ale uvidí i s kaktusem v rukách, se napřímí a zkoumavě na mě hledí... Nooo a co teď??.. "Tak kam toho krasavce dáme co??" Čekám od ní nějakou radu a mezitím zkouší m kaktus pokládat na různá místa, abych zjistil, kde se bude vyjímat nejlíp... |
| |
| Doma Snažím se nemyslet na Jasperovo provinění a raději začnu vybalovat svůj kufr... Páni..Ani jsem si neuvědomila, že jsem si toho nabalila tolik.. Když je všechno tak kde má, tak se posadím na postel, protože Emmett stále nikde... Můj pohled zabloudí k rodinné fotce, která vidí na zdi.. To byli ještě krásné časy...Nehádali jsme se...Jaspera by v té době nikdy nenapadlo Alici podvést....Co ale na té Rebece viděl?..je to obyčejný člověk..A Alice je pro něj jako stvořená..Ta proč?. Úplně se mi vybaví vzpomínka na jejich jedinou svatbu a na to jak byli štastní... Najednou mě z přemýšlení vytrhne něčí kopnutí do dveří..Překvapeně se podívám na dveře, ve kterých stojí Emmett i s kaktusem.... Napřímím se a zvědavě se na něj podívám.... Tak ted by mě zajímalo kam ho chce dát...Ježiš to je hrůza..Vůbec se to sem nehodí..Jak se mu to může líbit..No slíbila jsem , že ho tu může mít, takže to musím nějak vydržet.. Je to přece tvůj kaktus..Můžeš ho dát kam chceš...Mou podmínku znáš.. Nehodlám mu zrovna s tímhle radit, takže se zadívám z okna a znovu začnu vzpomínat na svatby v naší rodině...Vlastně převážně na ty moje... Nevědomky si přitom začnu hrát se svým nejoblíbenějším prstýnkem.... mým asi třetím zásnubním prstýnkem od Emmetta.... |
| |
| Pokoj Rose nevypadá příliš nadšená a už vůbec ne, když se jí zeptám kam s kaktusem.... No jo, co bych taky měl čekta.... Věděl jsem, že ten kaktus jen tak nepřekousne... Položím ho na zem, abych ho pořád nemusel držet a začnu se rozhlížet po pokoji... Hmmm tak kam tu nádheru dát..?? Nakonec se rozhodnu pro roh pokoje, kousek od dveří do koupelny... Od šatny je to dost daleko a navíc to tady nikomu zavazet nebude.... Usměji se nad výběrem místa... Jak se tam krásně vyjímá... Jasper mi ho bude závidět.... Potom se otočím na Rose, která mě pořád sledovala s odstupem a nezájmem... "No tak, ten kaktus ti nic neudělal..." Řeknu jí a sednu si vedle ní na postel... Obejmu ji kolem ramen a podívám se na ni.... Chtělo by to něco podniknout... "Co takhle zajet do města aby sis mohla vybrat to nové auto???" Já si tam beztak potřebuji něco zařídit, takže to spojíme dohromady... Myslím, že téhle nabídce Rose neodolá, pokud není tak naštvaná, aby jí to v tom zabránilo.... |
| |
| Les Jdu volným krokem k vile. Vnímám každou její myšlenku. Na to, že se svázaným Edwardem by byla větší legrace, se pouze usměji, jelikož vím, že ona ráda podpichuje. Pak si mne zeptá, jakto že mně mí sourozenci přivázali. Sám nevím, co je popadlo. Řekl jsem pouze Alici, ať mi skočí na záda a ona to myslela vážně. Ale to je fuk. Co tě sem přivádí? Určitě jsem má drahá jdeš za nějakým účelem. promluvím k ní a ignoruji tu její další poznámku. Stojíme před vilou, ze které se ozývá hluk. No tedy ozýval se hluk. Naslouchám zamyšleně všem myšlenkám, co zde každý má. Zjistím, že Jasper podvedl Alici s jinou. A Ros se pohádala s Emmettem. Nevím, zda se ti to u nás bude líbit. Jsme zvláštní rodinka. řeknu jí a otevřu dveře. Nejdřív vejde do domu dáma a poté i já. |
| |
| Doma Sleduju, jak se Emmett nemůže rozhodnout pro vhodné místo pro jeho nového "kamaráda"... Až se dostanu do města, tak si tam pořídím něco mooc pěknýho a dám si to sem...Jako pomstu za kaktus..Schválně vezmu něco co se mu nebude líbit... Když ho konečně postaví kousek od koupelny, tak se nejdříve zamračím, ale pak se hned uklidním... Asi si probourám nový vchod do koupelny...Třeba z šatny...Budu to mít potom blíž, než procházet pokojem... Já vím, že mi ten kaktus nic neudělal...Vždyť taky nic neříkám... Nenávistně se podívám na kaktus a pak rychle ven z okna... Vůůbec nic neudělal..Jen mi ničí můj krásný vzhled pokoje..Už se nemůžu dočkat příležitosti, kdy ho budu moct dát pryč.. Když mě obejme kolem ramen, tak se k němu přitisknu... Super nápad...Ale divím se, že se tak hrozně těšíš, až za mě budeš utrácet peníze.. Zasměju se a rychle se zvednu.... Přehodím přes sebe mikinu a vydám se po schodech dolů... Zdarec brácha..Ahoj Tanyo..Vítej u nás... Vypláznu na Edwarda jazyk jako puberťačka a se smíchem vběhnu do garáže... Promin Edwarde..Já si to holt nemohla odpustit...Jo a půjčím si tvoje auto.. Vím, že až si koupím auto, tak by to moje musel odvést Emmett a to nemůžu dopustit.... Kdyby náhodou, tak alespon nerozbije MOJE auto... Vím, že to Edward určitě slyšel, takže se pobaveně usměju a pohladím kapotu svého kabrioletu.. Nastoupím do Volva a čekám než příjde Emmett... |
| |
| Doma Nevím, co si mám počít...už chci odpovědět, když se na mě Alice vrhne... Vášnivě mě políbí, já udělám to samé... Páni...to je teda obrat... Po chvíli se odtáhne, bojím se aby nezačala litovat, že to udělala, ale z těchto obav mě vytrhne její zamilovaný pohled... Ne, samozřejmě nechci, chci tu být s tebou... Nevím co mi chybělo, snad ten pocit, že tě můžu chránit...u nás je to spíš naopak... Povzbudivě se usměju, Alici to zjěvně přesvědčilo, protože mě políbila a povalila na postel... Chvíli se líbáme, ale stále máme dole příbuzenstvo, které ještě nic netuší... Neměli bychom jít dolů a říct jim, že jsme se usmířili, teda, jestli jsme se usmířili? Zeptám se jen tak mezi polibky, když se mi dostane odpovědi, že mám jít sám naposledy ji políbím a jdu dolů... Dole samozřejmě čeká naštvaný Carlisle a ještě naštvanější Esme... Bojim, bojim... |
| |
| Doma - město Rose semnou souhlasí, přesně jak jsem čekal... Taky když jde o nákupy... Uchechtnu se a vydám se za ní, protože z pokoje vystřelila jako raketa... Už se nemůže dočkat nového auta... Vezmu si teda přes sebe jen lehkou černou bundu a seběhnu po schodech dolů do obýváku... Tam stejně jako Rose uvidím Edwarda a Tanyu... Že ti to ale trvalo brácha, než si se od toho stromu dostal... Pomyslím si naschvál a pak se obrátím na Tanyu... "Nazdááárek Tanyo...my už sme se dloho neviděli viď?... Usměji se na ni a potom vyjdu před dům společně s Rose... Ta si sedne do Edwardova Volva ... "To mám jet jako do města tímhle křápem??" Řeknu naštvaně a posadím se na místo řidiče... No to teda bude jízda... Vyjedu na silnic a zavezu Rose do trochu vzdálenějšího města, ale za to vím, že je tam o hodně větší výběr aut... Zastavím před obchodem a společně s ní vejdeme dovnitř do obchodu... |
| |
| Doma Za chvilku Emmett vyběhne nahoru za Rose a kaktusem. Asi šli vymyslet místo pro kaktus... Zůstanu v obyváku s Esme sám. Zatím přemýšlím nad tím, co udělal Jasper, co na to všechno asi řekne Tanya a přes to všechno úplně zapomínám na upírku, která k ránu vraždila někde v okolí. O pár minut později uslyším hlas Edwarda a lehké kroky okolo našeho domu. Ve dveřích se objeví Tanya a za ní i náš syn. S úsměvem - i když to jde těžko - se postavím a jdu Tanyu přivítat. Rád tě zase vidím Tanyo. Je hezké, že jsi za námi zase přijela. Jen mě mrzí, že tu zrovna máme trošku zmatky... řeknu přímým a přívětivým hlasem. Ve skutečnosti se cítím trošku rozpačitě. Vůbec nevím, co si o nás Tanya pomyslí. Opravdu ve správný čas na správném místě.... To už ale kolem probíhají Emmett s Rose a nejspíš se chystají někam jet. Zajímá mě, kdy se objeví můj třetí syn. Jen se chovej normálně, Carlisle... V duchu se uklidňuji, když vidím Jaspera, jak jde dolů za námi. Doufám, že nás na chvíli omluvíte. Vydám se do kuchyně a naznačím, aby šel Jasper se mnou. |
| |
| A sakra...do kuchyně...to bude mela... Pomyslím si, když mě Carlisle vyzve abych šel do kuchyně... Nemám však odvahu odporovat... Čekání na to, co přijde, je delší, než čekání na vlaky ČD... |
| |
| Doma Když se ujistím, že jsme alespoň trochu z doslechu a že Jasper přišel za mnou, jak jsem chtěl, otočím se k němu. Můj pohled je opět naštvaný a uvnitř pěním vztekem. První, na co se zmůžu, je, že se pořádně rozmáchnu a vlepím mu obrovskou facku. Tím se můj vztek trošku zmenší. Můžeš se mi alespoň pokusit vysvětlit, co to má znamenat?! rozkřiknu se na svého syna a připadám si, jako by mu bylo pět a přišel domů po tmě. Víš, jak se musí Alice cítit? Divím se, že ti to odpustila! A když to pominu, uvědomuješ si, co všechno se mohlo stát? Kdyby to šlo, asi bych zrudnul vztekem. Ale škoda, nejde to. Mohl jsi nás prozradit, nebo ji zabít! A jak jsi vůbec mohl udělat tak hnusnou věc?! Co myslíš, že si pomyslí Tanya a vůbec všichni, kdo by se o tom něco dozvěděli! Když si na něm vybiji vztek a všechnu špatnou nálada, která se ve mě za ten den usadila, zklidním hlas. Doufám, že máš vysvětlení... dodám ještě a čekám, co z Jaspera vypadne. |
| |
| Tak, ale teď toho mám tak akorát dost... Pomyslím si, když mi "otec" vrazí facku... Ano, znal jsem všechna rizika...a Alice mě miluje...já ji...to s Rebecou byl opravdu jen úlet... Začnu vysvětlovat... Zabít jsem ji nemohl, mé sebeovládání je už dokonalé Nadechnu se, a chci pokračovat, ale dojdou mi slova... Promiň, ale mé vysvětlování je u konce... Otočím se na podpatku a odcházím z kuchyně pryč... |
| |
| Doma-Autosalon Bohužel...Budeš muset...Jiný dopravní prostředek není k dispozici... Kromě nového auta Alice a Carlisleova auta...Ale ty by byla škoda ničit..To Edwardovo je na to nejlepší... S úsměvem sleduju jak si sedá za volant.. Vůbec neprotestuju, když mě Emmett zaveze do jiného a vzdáleného města... Přesně ví, kam bych jela já...Tady bude větší legrace při vybírání.. Když dorazíme k obchodu, tak rychle vystoupím a zamilovaným pohledem se podívám prosklenou stěnou dovnitř... Musím si vybrat nějaké super krásné a rychlé auto...Škoda, že si můžu vybrat jen jedno...No co..Stejně budu mít už tak dvě auta... Oba dojdeme dovnitř a mě najednou popadne nutnost trochu poškádlit Emmetta... Menší pomsta za kaktus...Chudák prodavač.. S milým úsměvem se přiblížím k prodavači, který se na mě už od první chvíle dívá jako na dívku ze sna... Dobrý den...Budu mít narozeniny a tady můj BRATR mi chce koupit nějaké auto...Mohl byste mi prosím ukázat kde máte rychlá auta?.. Ne že bych už od začátku nevěděla kde mám auto pro mě najít, ale takhle je to lepší, protože většina mužů nemá ráda ženy, které se vyznají v autech..Zvláště tak skvěle jako já.... Svůdně se usměju na prodavače a poté se obrátím na Emmetta, na kterém jde vydět, jak ho to štve... Uvidíme jestli mi toho bratra a to malilinkaté flirtování odpustí...Nebo se uvidí, kdy mi to zatrhne.. |
| |
| Doma S úsměvem poslouchám jeho pokusy najít výmluvu. Pocit, že mě nemůže chránit. Vždyt ho může mít. A navíc to určitě není naopak. I přesto ho nepřestanu líbat, abych ho donutila, aby toho vážně pořádně litoval. Když se zeptá, jestli bychom neměli jít dolů a jestli jsme se usmířili, tak se mírně usměju. Tak na úplné usmíření si ještě bude muset počkat. Ale no. Může jim říct, že je to v pohodě. Běž jim to říct sám. Já tady na tebe počkám. Když mě ještě naposledy políbí, tak se současně s ním zvedám, abych polibek co nejvíc prodloužila. Zaposlouchám se do zvuků dole, abych zjistila reakci ostatních. Slyším jen odchod Rose a Emmetta a pak žádost Carlislea, že si s Jasperem promluví v kuchyni. A jeje. To bude zlý. No když se toho nedočkal u mě, tak mu za to někdo musí vynadat. A Carlisle se na to přesně hodí. Když zaslechnu jak mu Carlisle dává facku, tak se prudce posadím. Rychle seběhnu do kuchyně a naštvaně se podívám na Carlislea. Věděla jsem, že budeš nadávat. Ale ta facka snad byla trochu moc ne. Na to jsem měla právo já a ne ty. Takže klid. Sama se až divím, proč ho tolik bráním, ale nakonec to hodím za hlavu. Pár ladnými krůčky doženu Jaspera, mrknu na něj a potom se rozběhnu ven. Zastavím se až za řekou a pořádně se nadechnu. Čerstvej vzdoušek. Je tady krásně. Otočím se směrem k Jasperovi a pohladím ho po tváři, na které by normálně ještě ted byl otisk ruky. |
| |
| Doma-les Když se ke mě přidá Alice poté, co vynadala Carlislovi, vyjdeme ven... Běžíme až za řeku... Položím ji ruce kolem pasu... Miluju tě, jenom tebe a nikoho jinýho... Řeknu a nakloním se abych ji mohl políbit... Už jí to nikdy neudělám...nevím co mě to popadlo...asi jsem se zbláznil... Políbím ji něžně do vlasu a chytnu pevněji... Co budeme dělat teď??? Zeptá se s jiskřičkami v očích... |
| |
| Nákup Rosáliiného nového auta Rosálie se rozzáří jako malé dítě, když dotane novou hračku a rozběhne se dovnitř obchodu... Jdu tedy za ní a držím se spíše v pozadí, protože to ona si bude vybírat nové auto... "Dobrý...." Brouknu směrem k mladému prodavačovi, který jde směrem k Rosálii, aby ji obsloužil... Divím se, že mu nevypadnou oči z důlku.... Pomyslím si ironicky, když vidím, že na Rose civí víc a dýl, než je zdrávo... Potom se na něj Rosálie usměje a začne s ním flirotvat... Cože to řekla??? Bratr???... Hmmm a já hlupák pro ni chtěl ještě nachystat překvapení...no jak chce sestra... Přejedu oba pohledem jako by tam vůbec nebyli a jdu si prohlížet auta... Počítám s tím, že Rosálii to bude trvat trochu dýl, protože pokud jde o auta, je to skoro stejné jako s oblečením... Prodavač kolem ní poletuje a může se div přetrhnout... Pche...jakoby ji zajímal... Podívám se na Rosálii, která se na něj usmívá a zrovna si prohlíží auto, které ji evidetně padlo do oka... Když se je svým výberem jistá zavolá mě k sobě... "Jo, sestro to je hezký no..." Řeknu a jdu k pokladně... Z kapsy vytáhnu peněženku, ve které je jedna z kreditních karet a podám ji mladíkovi... Když zaplatím usměje se na mě, protože to má v popisu práce, já se však jen obrátím a jdu k Edwardově Volvu... |
| |
| Doma Když Rose přïdje ihned si oddechnu. Alespoň, že se Rose vrátila... Nechápu jak to mohl Jasper udělat. Copak nemá Alici? Vypadali spolu tak šťastí... Za chvíli přijde Carlisle za mnou. Opřu se o něj a stále se zaobíram svými myšlenkami. Když prohodí poznámku o kaktusu tak se lehce usměji. Vypadá to tak. Ale jak ji znám bere ten kaktus jenom jako další Emmettovu hračku. Za chvíli uslyším Tanju a Edwarda jak přicházejí. Tanjo, Edwarde konečně jste tady. Co vás tak zdrželo? zeptám se. Kydž Carlisle pokyne Jasperovi, aby šel do kuchyně jen kývnu. Tanjo, jsem ráda, že jsi tady. Co tě k nám přivádí? |
| |
| Autosalon-Obchodní středisko Usmívám se na prodavače a přitom po očku sleduju Emmetta.. hmm..tak škoda..Doufala jsem, že mi to nějak zatrhne..No..Nebudu tomu prodavači dělat dlouho plané naděje... Dělám, že mě všechny ty auta hroozně zajímají, ale přitom už mám auto vybrané... Když se u něj konečně zastavíme, tak láskyplně pohladím zlatou kapotu a nahlédnu dovnitř.... odkaz Páni..Tohle je super auto..Úplně nádherný..Tohle se mi líbí..Kolikpak stojí.??.. Celé auto si pořádně pohlédnu a když na něm nenajdu žádnou věc, která by mi nevyhovovala a která by se případně nedala opravit, tak se obrátím k Emmettovi, který se jen tak poflakuje po obchodě... Emmette??...Mohl bys na chvíli??.. Musím se hodně přemáhat, abych se nerozesmála, když mě rozmrzele nazve sestrou a souhlasí s mým výběrem... Následuji ho k pokladně a celou dobu se usmívám.. Já mám autíčko...Já mám autíčko...Já mám autíčko... Zamyšleně se na něj podívám, když se beze slova obrátí a odchází k Volvu... Tak na shledanou.. Mile se usměju a výjdu ven, kde na mě už čeká nové auto.. Rychle dostihnu Emmetta ještě než si stihne nastopit a prudce ho otočím čelem k sobě... Ale notak..Přece by ses nezlobil..Vždyt víš, že to byla jen legrace..Nikdy bych tě nepodváděla...A moc děkuju za to autíčko.. S úsměvem se k němu přitisknu a dlouze ho políbím..... Potom se ještě otočím k obchodu a když vidím prodavače, jak se na mě vyjeveně dívá přes sklo, tak mu s úsměvem zamávám a se smíchem nastoupím... Chudáček..Bude z toho mít trauma...Ale nemůžu říct, že jsem to tak trcohu neplánovala... Zlato...Mohl bys prosím jet za mnou?..Mám v plánu se ještě někde stavit.. Předjedu ho a vydám se směrem k velkému nákupnímu středisku... Udělám mu trochu radost...A samozřejmě zároven i sobě...Koupím si něco super na večer.. Zaparkuju na velkém parkovišti, počkám na něj a pak rychle vystřelím směr obchod se spodním prádlem.. |
| |
| Autosalon - nákupní středisko... Rose vyběhne z obchodu hned za mnou a rychle si mě otoší k sobě... To to teda nevydržela hrát moc dlouho... "Jo byla to vážně děsná legrace koukat se jak flirtuješ s tím...s tím prodavačem..." Syknu směrem k obchodu, ale políbit se od Rose nechám... "Kam chceš ještě jet?? Myslel jsem, že auto ti bude dneska stačit..." Řeknu se smíchem... Ale to jsem byl asi naivní... Nasednu do Volva a jedu za Rosiným novým autem... Vlastně bych to překvápko přece jenom mohl uskutečnit... Rose zastaví před nákupním střediskem a já zakroutím hlavou... Oblečení...další oblečení... Já se z ní jednou zblázním... Vystoupím z auta ven a Rose rychle běží k obchodu... "Počkej, počkej..." Chytnu ji za zápěstí a otočím si ji k sobě... "Hele co kdyby si šla sama?? Já si potřebuju ještě něco zařídit ve městě a pak si tě v obchodě najdu..." Počítám s tím, že já budu hotový dřív než ona... Když souhlasí - sice ne s radostí, ale souhlasí - políbím ji a potom si jdu sednout opět do auta a vyjedu do města.... |
| |
| Nááákupy... Překvapeně se podívám na Emmetta, když mě zabrzdí a obrátí k sobě... Sama?..Už zase?:..No dobře no...Ale pospěš si... A to jsem měla v plánu nás oba potěšit..Ještě si hodně rozmyslím, jestli na něj budu čekat s výběrem.. Nechám se políbit a smutně se dívám, jak nasedá do auta... Zajímlo by mě co si tak nutně potřebuje zařídit..Zrovna ted.. Myslím, že si založím pořádník o tom, který prodavač dnes podlehne nejdřív... Řeknu si pro sebe se smíchem, ale vím, že to Emmett slyšel... Třeba si alespon pospíší... Mezitím zamířím do obuvnictví, kde se nechám oblsuhovat milým personálem-bohužel ženským- abych si ukrátila čas... Poté se ještě vydám do drahých butiků, kde je také ženksý personál.. Tak ten pořadník dneska asi nezaložím...Proč tady není nějakej chlap.. Když už mám několik tašek, tak se na chvíli posadím na lavečku.... Hmm...Tak ho to varování asi nepopohnalo...Asi půjdu k autu...Tam na něj taky můžu počkat....Má velký štěstí, že čekám s tím posledním obchodem na něj.. Odnesu všechny tašky do auta, stáhnu střechu a potom si sednu na zadní sedadlo.... Škoda, že mě ucítí...Mohla být větší sranda, kdyby mě nemohl najít..... Tiše sedím co nejvíc schovaná a čekám než přijede.... Hele...Už slyším jak ten křáp přijíždí...Edward už by si vážně měl pořídit nové auto... S úsměvem se co nejvíc skrčím a poslouchám jak Volvo zastavuje kousek ode mě.... |
| |
| Les Hmm, vypadá to, že ho to vážně mrzí a že to myslí vážně. Vrátím mu polibek a přitulím se k němu. Já vím, že mě miluješ. Já tebe taky. Ale doufám, to s tou Rebecou už se nebude opakovat. Prosím. S úsměvem se dívám do jeho tváře a potom se podívám směrem, k lesíku, který se táhne za řekou. Co bychom asi tak mohli dělat. Vůbec nic mě nenapadá. Teda ne nic akčního. Podívám se na zapadající slunce, které jen občas vykoukne zpod mraků. Stejně tu přes noc nikomu chybět nebudeme. Půjdeme na procházku. Na jedno moc pěkný místo Lidským krokem se vydám do lesa a zamířím k nedaleké louce. |
| |
| Ve městě, před nákupním střediskem... Než se dostanu na místo, kam potřebuji, trvá mi to celkem dlouho neboť ve městě je nějak moc velký provoz a skoro na každé křižovatce chytnu jako na smůlu červenou... To snad není pravda... Jestli to takhle pujde i když pojedu zpátky no tak to se mám na co těšit... Ještě s tímhle křápem... Bouchnu rukou do volantu a nedočkavě čekám, až mi na semaforech blikne zelená... Konečně se doprava trochu uvolní a já se k velké budově na kraji města dostanu bez prolému a už poměrně rychle... Zaparkuji auto a vystoupím ven... Nad vchodem vysí velký plakát oznamující událost, kvůli které jsem tady... Tak to jsem rád, že si to pamatuji dobře... Všiml jsem si toho totiž jednou ve městě, ale nebyl jsem si jistý datem... Vejdu dovnitř, kde se hned kousek ode dveří nachází prodejna lístků... "Dobrý den.." Pozdravím mile vypadající v dámu, v již postarším věku, ale přesto elegantní... "Poprosil bych vás o dvě stupenky...." Řeknu jí s úsměvem, když se mě zeptá co bych si přál... Zaplatím jí cenu, kterou si řekne a po jejím popřání toho, abychom si to zítra užili se na ni naposledy usměji a odejdu zpátky k autu... Vstupenky strčím hluboko do kapsy od riflí a co nejrychleji projedu městem... Když přijedu na parkoviště před nákupním střediskem hned mě do nosu uhodí Roseina vůně... Čekla jsem že bude ještě v obchdech... Pomyslím si překvapeně a zaparkuji kousek od jejího novéha auta.... Zaklepu na dveře a nastrčím hlavu dovnitř... "Ťuky, ťuk...to už máš nakoupené??"... Zeptám se jí a ani mě nepřakvapí její odpověď, že by přece jenom ještě něco potřebovala koupit... |
| |
| Doma Poslouchám Jasperovy výmluvy a nevím, kterým mám věřit a kterým ne. Ale ať si je nechá pro Alici. Jak se zdá, tak mu odpustila, a to je hlavní. Jen doufám, že se to už nebude opakovat, Jaspere... řeknu už klidně, když odchází. Hmm...Ž eby se mě bál? pousměji se. Potom přijde Alice a začne mi vyčítat, co jsem udělal. Podívám se na ni vyčítavým pohledem a zakroutím hlavou nad její reakcí. Asi ji vůbec nechápu.... Možná bych očekával víc vděku, Alice. Ale příště to nechám na vás. Máš pravdu, je to vaše věc! Řeknu tyhle věty spíš ironicky a nechám je oba odejít. V naději, že ostatní v domě slyšeli minimum, se vrátím do obýváku za nimi. Na tváři mám opět úsměv, na Esme mrknu, jakože už to snad bude v pořádku. Přijdu k ní a obejmu ji kolem pasu. |
| |
| Nákupní středisko Protočím oči, když zaklepe na dveře a nakoukne dovnitř... Kruci..Stejně mě tu našel...No...Když jsme pod střechou, tak nás moc lidí neuvidí.. No nakoupeno sice už mám, ale ještě něco si pak dokoupím...Posaď se..Máme ještě čas.. Poklepnu na sedadlo vedle sebe a s úsměvem se dívám jak nastupuje... Hlavně mi ale neušpiň ty potahy...Z té béžové by to šlo špatně dolů.. Vypláznu na něj jazyk a rozhlédnu se po autě.... Pohledem zastavím na velkém stereu a usměju se... Tohle bude hrát hodně dobře...a Hodně nahlas... Pustím radio, ale musím ho trochu ztlumit, abychom zbytečně ještě víc nepřitahovali pozornost... Poté se přesvědčím, že nikde poblíž nejsou lidé a posadím se Emmettovi na klín.... Taak..A ted mi odsud nemůžeš utéct... Usměju se a políbím ho... Stačí ale jediný pohled na hodinky a s povzdechem se zase posadím vedle... Měli bychom jít dovnitř, at to všechno stihneme.... Vystoupím ven a když vystoupí on, tak ho rázně odtáhnu dovnitř k obchodu se spodním prádlem.... Čekala jsem na tebe..Potřebuju menší "odbornou" radu...A ty seš přece ten nejlepší rádce... Svůdně se na něj usměju a podívám se mu přes rameno na výlohu hračkářství... To je ten úžasnej medvídek, kterej se mi předtím tak hrozně líbil..Až skončíme tady, tak poprosím mého "soukromého medvídka"...Třeba mi ho koupí jako bonus k autu... |
| |
| Les Procházka se super... Řeknu, když Alice navrhne procházku... Jdu za ní na místo, pro mě neznámé... Snad už je všechno dobré... Když se zastavíme na nedaleké louce chytím svou ženu za ruku a jemně jí políbím na krk... A co máš v plánu dělat tady??? Zeptám se a nepřestávám jí líbat na krku, postupně přecházím k jejím rtům... Už nidky tě neopustím ani ti jinak neublížím...bylo to ode mne hlopé a...a... Nevím, jak pokračovat, proto ji obejmu a její hlavu si položím na rameno... Objímáme se celkem dlouho, když mě něco napadne... Alice, miláčku...něco mě napadlo... Začnu nesměle. Víš, jak se Rose chtěla zbavit toho kaktusu a já si ho chtěl vzít??? Napadlo mě, že bychom si mohli jeden pořídit také... Vím, že se to Esme líbit nebude, ale je sranda porušovat pravidla, ne?? Zahledím se do jejích skoro černých očí... Vidím v nich něhu a snad i odpuštění...a lásku... Pokusím se tedy o podobný pohled, ale řekl bych, že to spíš vypadalo komicky... Jestli nesouhlasíš, pochopím to... Nemusím mít všechno, že ano... |
| |
| Forks - vila Cullenů Jdeme lesem a já se rozesměji, představa Edwarda vyzívajícího Alici k tomu, aby mu skočila na záda a to jak to opravdu udělá je docela komická. Moje představivost vytvoří Alici na hlavě kovbojský klobouk a do ruky laso, ani nevím proč ale prostě mě to tak napadne. Raději tuhle myšlenku odsunu stranou, než má mysl přikreslí i něco Edwardovi a dotyčný by to spatřil. Vidím že se tu tedy nenudíte. prohodím. Narozdíl ode mne. doplním myšlenkou, jako odpověď na jeho otázku. Dlouho jsem vás neviděla a řekla jsem si, že malá návětěva neuškodí. Doufám tedy, že mě nevyhodíte, že nebudu rušit. Sama se v duchu téhle představě zasměji. My upíři máme tak jednotvárný život, krom lovu žádné povinosti, takže si ani nedovedu představit v čem bych mohla překážet. A neustálý mráz a sníh mi nedělají dobře na pleť, musím se jet ohřát sem na jih. pousměji se. Zvláštní rodinka? rozesměji se při jeho upozornění. Neboj se, hochu, nejsem u vás poprvé. A ani naposled. domyslím si. Tenhle napůl hlasitý a napůl myšlenkový rozhovor mě začíná bavit čím dál víc. Dojdeme k nádhernému modernímu domu kde nás přivítají postupně snad všichni Cullenovi. Všechny je pozdravím, nejdřív, jako vždy úžasně vypadající Rosalii, pak Emmetta, kterému se smíchem odpovím: Hmm, nějaký pátek už ro bude. Ale nám upírům věčnost splývá. I když, místa kde je vám dobře a kam se rádi opět vrátíte, tolik nesplývají. Všimnu si příchozího Carlisle s Jasprem. Oba se tváří vážně. Carlisle mě jen dormálně pozdraví, asi prožívá těžkou situaci. Když to dělá starosti i Carlisleovi, pak to musí být opravdu vážné. pomyslím si. Taky tě moc ráda vidím. přátelsky obejmu starého přítele. Zmatky? No, třeba můžu být napomocna je vyřešit. řeknu, i když pochybuju že bych mohla zvládnout něco, co on ne. Prostě se jen budu držet stranou dokud si to nevyřeší. Carlisle s Jasprem se omluví a já skončím na pospas Esme, nadšené z našeho příjezdu. Ahoj, dorazili jsme. Zdrželo? Hmm, chvíly přemýšlím, svést to na to, že se Eda nemohl dostat z těch pout alke nakonec se rozhodnu pro taktné mlčení. To upír musí mít nějaký vypočítavý důvod k návštěvě přátel? odpovím ji naoko uraženě. Vidím, že jsme tu zbyli jen já, Esme a Edward. Hmm, jestli se něco děje, klidně odejdu ale ráda bych tu s vámi nějaký čas pobyla. Najde se v tomhle domě malinký pokojík pro hosty? |
| |
| Nákupní středisko... Hned jak nakouknu do auta si mě Rose k sobě přitáhne.... "Ježišmarjáá...no to jo, pozor na potahy..." Řeknu ironicky a zašklebím se na ni... Potom se na mě posadí a dá mi pusu... Pak se ale odtáhne a řekne mi, že potřebuje ještě do obchodu... To si to nemohla zařídit když sem tady nebyl??? Povzdychnu si, ale Rose mi potom řekne, že potřebuje moji odbornou pomoc... Jasně noo... Ona mě ale už táhne ke středisku a vevnitř mě zatáhne k obchodu se spodním prádlem... Uchechtnu se a ona mě obejmne... Potom ji otevřu skleněné dveře do obchodu... "Dáma prvníí..." Zasalutuju a potom vejdu za ní.... Rose se rozhlíží po obchodě a já s ní... Ukazuji jí různé druhy prádla a když si jednu soupravu na ramínku na sebe přiložím chytne ze mě záchvat smíchu... Potom mě ale odtáhne pryč a já si všimnu přísného pohledu prodavačky... Musí si myslet že jsem blázen... Pomyslím si a když navybíráme s Rose dost kusů spodního prádla avšelijakých souprav ve všech možných i nemožných barvách zavřu ji do kabinky... "Hele ale ať ti to netrvá hodinu jo??" Zavolám na ní ještě a začnu se nenápadně rozhlížet po obchodu... Přísná prodavačka si mě ještě pořád měří od hlavy až k patě... |
| |
| Nákupní středisko Ještě chvíli se nenápadně dívám na výlohu, když se Emmett najednou uchechtne a já se na něj rychle podívám.. Ne dobrý..Vypadáto že si nevšimnul kam se dívám.. Obejmu ho a namířím si to k obchodu... Ooo...děkuji pane.. Projdu dveřmi, které mi drží otevřené a mile se usměji na prodavačku... Začnu procházet mezi stojany a policemi a pohledem si vybírám... Když si na sebe přiloží jednu soupravu, tak se neudržím a začnu se smát... Jsi fakt kus zlato...Ale tohle ti moc nesedí...Ale je to pěkný....Ukaž.dej mi to... Vezmu si od něj ramínko a pár dalších věcí, které jsme společně vybraly a dobrovolně se nechám odstrkat do kabinky.... Hodinu snad ne...Ale trvalo by to rozhodně díl, kdybys tu byl i ty.. Řeknu potichu se smíchem a začnu si vybrané věci zkoušet.... Hmmm...Tohle je vážně hezký...Tohle si vezmu...A ty další vě soupravy taky.. Když jsem převlečená zpátky ve svém a věci rozdělené na ano a ne, tak se ještě upravím v zrcadle a zašeptám... Přišel jsi o přehlídku zlato..Máš smůlu..Ted už niic neuvidíš... Vylezu ven, podám mu věci, které jsem si sama odsouhlasila a jdu vrátit zbytek zpátky na své místo... Tohle si zaplatím sama....Na něm PAK MOŽNÁ bude ten plyšovej méďa... Alespon se nemusíš bát, že budeš za tohle utrácet..Já si to zaplatím.. Řeknu smutně a odkráčím k pokladně, abych všechno zaplatila... Když oba výjdeme ven, tak se jakoby jen náhodou zastavím u protější výlohy a začnu se rozplývat nad mým předem vybraným "favoritem"... Podívej se na toho plyšáčka...Ten je naprosto krásnej...Úplně roztomilej... Podívám se na Emmetta psím pohledem a potom zase zpátky na medvídka... |
| |
| Louka Zavedu ho na na malou louku, která je kousek za lesem a nikdo sem nechodí.... Usměju se, když mě Jasper políbí na krk a nepřestává, ani když na mě mluví... Tady mám plánu být s tebou...Co budeme dělat je přece úplně jedno.. Opětuju pár jeho polibku a přitom se mírně usmívám.... Věděla jsem, že ho to bude mrzet....Udělal pořádnou blbost a já jsem na něj ještě tak hodná a odpustila jsem mu...Výčitky svědomí jsou ten nejhorší trest...Zvlášt když on ví jak se ostatní cití.. Mlčky poslouchám jeho omluvy a pak se k němu přitulím jako malé opuštěné kotě... Po dlouhé chvíli v objetí se Jasper ozve , že má nápad... Hm...Tak už jsem zase miláček....No uvidíme co to bude.... Kaktus?....Vždyt už máme v pokoji orchideje.... Podivím se a podívám se na něj něžným pohledem.... Všechno mít nemusíš no..Ale ten kaktus si klidně pořiď...Ale už ted máme kvůli orchidejím v pokoji méně místa, takže jedině, že bychom jich prá dali k Rose nebo jinam.. Řeknu s úsměvem a hned je mi jasné, že orchideje půjdou k Rose, protože jí to udělá radost...Po tom jejím výstupu s kaktusem... Políbím ho a lehnu si do trávy....Zrovna na chvíli vykouklo slunce, takže nastavím tváře paprskům a mírně se usměju.... |
| |
| Louka Očekávám její reakci na svůj nápad s kaktusem... Prosím, prosím, jeden malý ústupeček... Když se dozvím, že si ho můžu pořídit, skákal bych radostí do stropu... Bohužel, tady žádný není, tak místo toho Alici políbím... Rose bude mít radost...a Emmettovi to nějak vysvětlím... Snad to pochopí, protože já ten kaktus potřebuju... Začínám spřádat plány na to kde koupit ten nejlepší a nejhezčí kaktus.. Alice se položí do trávy zrovna ve chvíli, kdy za mraky vykoukne slunce.. Víš, že ti to v tom slunečním svitu neuvěřitelně sluší?? Vzpomenu si na Rose a Emmetta, jak se před námi schovávali v lese... Teď už chápu proč, je to tu hrozně hezké... Lehnu si tedy vedle své manželky a jemně ji vezmu za ruku... Dlouho to ale nevydrží, a tak se nakloním k ní a začnu ji líbat... Najednou neexistuje nic jiného, jen ona... Tohle bych s Rebecou nikdy nezažil... Dnešní den je pro mě velice plodný, neboť mám další nápad, ale ten se Alici asi líbit nebude... Vezmu ji jemně do náruče a nenápadně, aniž bych ji přestal líbat, ji nesu k nedalekému jezeru... Nemá šanci zpozorovat kam jdeme, protože ji nedám šanci otevřít oči... Ještě, že nemusí dýchat, jinak by už bylo po ní... Jakmile jsem u jezera, začnu se svým plánem... Abych ho mohl uskutečnit, musímji přestat líbat... Když to udělám, Alice zpozoruje co se děje, ale nedám ji šanci zareagovat, protože ji jemným pohybem hodím do vody... Aby jí to nebylo líto, skáču okamžitě za ní... Co bys řekla na malou koupel??? |
| |
| Louka-U jezera Emmett nepotřebuje nic chápat...Rose si zaslouží mít v pokoji něco co připadá hezkého i jí....A navíc mu kaktus taky zůstane... Usměju se, když mi složí poklonu.... Podívám se na něj, jak i na něj svítí paprsky... Ty jsi na tom podobně...Krásně se třpytíš.. Zavřu oči a nastavím tvář... Škoda že se nemůžu opalovat..Ale i tak to pěkně hřeje.. Usměju se, když si Jasper lehne vedle mě a chytne mě za ruku.... Nádherná manželská idilka.....Jako by nikdy neexistovala ta Rebeca..Jakoby se nikdy nic nestalo... Můj pocit štěstí se ještě víc prohloubí, když mě políbí a nepřestává.... Musím si ho udržet...Už nikdy na ni nesmí ani pomyslet...Musím pro něj být jediná... Když mě zvedne do náruče, tak se ani nezajímám kam to jdeme, protože věnuju všechnu svou pozornost jemu.... Až když mě přestane líbat a já se narychlo rozhlédnu okolo, tak zjistím co má v plánu... Nestihnu ani zareagovat nahlas, protože už jsem ve vodě a úplně mokrá.... Koupel by mi nevadila...Ale proč zrovna v oblečení..Víš jak dlouho to bude schnout??.. Řeknu se smíchem a začnu na něj cákat vodou... Potom mu vylezu na záda a políbím ho na krk... |
| |
| Doma Dojdeme do haly a chvíli tam stojíme. Ano také se mi líbil ten náš rozhovor. Chvíli jsme spolu mluvili přes myšlenky a poté i normálně... Pak se před námi objeví Rosalie, poté i Emmett, který se divý proč mi to tolik trvalo. Chtěl bych nějak zareagovat, ale nemá to cenu.. Pak si chce Rosalie půjčit moje auto... No bezva. Aspoň mi ho nedovez zničené. pomyslím si, ale to už je pryč i s tím autem. V tu chvíli k nám dojde Carlisle s Esme, a poté i Jasper. Nejspíš to bude kvůli tomu, jak podvedl Alici. další moje myšlenka. Zatvářím se rozpačitě na obě dámy, se kterými jsem tu zůstal. Prohlédnu si Tanyu, které to dneska moc sluší. Hledím na ní, až si toho všimne i Esme. Ta se zase zeptá, co nás tolik zdrželo. Přejdu jí pohledem a nechce se mi vyprávět, to jak jsem se dostával z těch řetězů. A proto mlčím. To si nejspíš vychutná Tanya. Celkem mne mile překvapí, když řekne něco jiného. Věnuji jí proto vřelý úsměv, jako nepatrné díky... Když se zeptá, zda by se tu nenašel malinký pokojík pro hosty. Podívám se na Esme svýma psíma očima. A začnu bez toho, aby mi něco řekla spřádat plány. Jasně že by se našel. Je hned vedle mého pokoje. Půjdeme spolu, mademoiselles, do Vašeho pokoje. řeknu velmi galatně a opět jí nabídnu rámě. Sám se divím, kde se to ve mně bere. Chvíli jen čekám, až ho přijme, a pak se s ní vydám do pokoje pro hosty. Reakci Esme si nějak nevšímám.... Jakmile dojdeme do jejího pokoje, otevřu jí dveře a čekám až vyjde dovnitř. Usměji se na ní. V tu chvíli vypadám, jako malý kluk, který nikdy neviděl ženu. Prohlížím si jí do detailů.. Tak to je tvůj nový pokoj. oznámím jí, když jsme vevnitř. Pozoruji jí a čekám na to co mi řekne. Vypadáš dobře. nejdříve to mělo znít, jako myšlenka kterou jsem však svou neopatrností vyslovil. Ale řekl jsem jí pravdu.. |
| |
| Jezírko No dobře, tak ti to oblečení sundám... Začnu na ni také cákat vodu...a pomalu se k ní blížit.. Najednou mi zničeho nic vyleze na záda a políbí mě na krk... Toho využiju a chytím ji do náruče... Nepůjdeme už domů??? Abys mi nenastydla... To se ovšem stát nemůže, ale přesto ji nesu z vody ven... Když jsme na břehu, postavím ji na zem, ale ruce z ní nespouštím... V těch mokrých šatech ti to neuvěřitelně sluší...snad víc, než na sluníčku... Jemně ji políbím do mokrých vlasů a na rty... Pojď, půjdeme domů... Chytím ji za ruku a pomalu ji vedu k domovu... |
| |
| soukromá zpráva od Cassie Anett Smith pro Navrhnu a políbím ho... Nikdy jsem nevěřila, že by se mohl změnit, ale stalo se to a miluji ho ještě víc... Když souhlasí, postávím se a začnu si zapínat kalhoty a košily... Vidím jak se na mě přitom dívá, usměju se na něj a nabýdnu mu ruku, abychom mohli vyrazit... Kam půjdeme, moc to tady neznám... |
| |
| U jezírka-Doma Jsem trochu překvapené, když mě vezme do náruče...Tak trochu jsem to nečekala... Okamžitě se ale usměju a hraně zakašlu.. Ano, myslím že bude lepší, když už půjdeme domů..Začínám se cítit tak nějak nemocně..A je mi zima... Řeknu se smíchem a nechám se vynést z vody ven.... Zklamaně se na něj podívám, když mě postaví na zem... Škoda....Ráda bych se chvíli nosila...Třeba později.. S úsměvem si ho prohlédnu, jak mokré oblečení přesně kopíruje jeho postavu.. Totéž se dá říct i o tobě.... Nejradši bych ted domů ani nešla a věnovala se ti.. Oplatím mu polibek a potom se nechám pomalu vést k domovu... Po pár krocích se ho ale chytím pevněji a rychle se rozběhnu domů.... Když dorazíme domů, tak rychle vletím do koupelny, hodím na sebe ručník a začnu se hraně třepat... Je mi hrozná zima...Asi budu vážně nemocná... |
| |
| Doma Najednou mě Alice chytí pevněji a začne utíkat... Když dobběhneme domů, vletí do koupelny a sundá si oblečení... Využiju chvíle, kdy je v koupelně a sám se převleču... Jdu za ní do koupelny a vidím, jak se třepe... Obejmu ji. Neměl jsem tě tam brát, teď mi umrzneš... Řeknu a přitisknu se k ní ještě blíž... Políbím ji a jemně jí zvednu ze země. Nechceš si jít lehnout?? V posteli je přece jen tepleji... Odpovědět, ale nestihne, protože už ji zase líbám a nesu směrem k posteli... Miluji tě Jemně ji i sebe zabalím do deky a užívám si tu blízkost, která mezi námi teď je... |
| |
| Doma Když mě obejme, tak se ušklíbnu tak aby to neviděl... Občas je tak předvídatelnej, ten můj manžílek.. Jako bych nevěděla, že se mě bude pokoušet zahřt..jako by on nevěděl, že ho tím jen svádím.. Vážně si myslíš, že by se mi podařilo umrznout?...Nejspíš ne..Ale pro Carlislea by to možná bylo téma na zamyšlení a ty jeho hokusy pokusy... Řekne pobaveně a přitisknu se k němu... Když mě zvedne do náruče a políbí, tak se úplně zapomenu třást a polibek mu vrátím... Uvelebím se v posteli a přitisnu se k Jasperovi, když nás oba zabalí do deky.... Položím si halvu na jeho hruď a schválně ho lechtám na obličeji svýma mokrýma vlasama.... Chvíli otálím s odpovědí, ale nakonec ho s nepatrným úsměvem políbím... Já tebe taky.. Když dodržíš ten slib .. |
| |
| V obchodě... Když má Rose všechno vyzkoušené a vyjde z kabinky se spodním prádlem rozděleným na dvě skupinky překvapeně se na ni usměji... "Tys byla ale rychlá lásko..." Řeknu jí a políbím ji do vlasů... Když vrátí věci, které si dneska nekoupí na svoje místo nasměruje si to k pokladně s tím, že si to zaplatí sama... Jako by to nebylo jedno... Uchechtnu se ale usměji se na ni... "No když myslíš..." Odkývnu jí to a potom vyjdeme z obchou, Rose ověšená nákupními taškami, a chci zamířit směr východ, ale Rose se zase zastaví... Co zas??...Já už myslel, že pojedeme domů... Tázavě se na ni podívám a když vydím, jak se zbožně dívá do výlohy hračkářství na valkého plyšového medvěda musím se zasmát nahlas... "No ten je teda vážně parádní..." Vidím na ní, jak strašně moc ho chce a proto si jenom hraně povzdychnu a vběhnu do obchodu, kde prodavačce sdělím, že bych chtěl mědvěda z výlohy.... Nejspíš si myslí, že to mám pro nějaké dítě... Pomyslím si, když se na mě prodavačka až neuvěřitelně mile usmívá... Vyjdu ven z obchodu za Rose, která má pusu roztáhlou od ucha k uchu... "Prosííím..." Řeknu jí a podávám ji medvěda do náruče... Když ho obejme zamaračím se na ni... "Hele já na něho asi začnu žárlit..." Pronesu naoko vážně a potom se začnu smát... "Už můžu konečně zamířit k východu??" Zeptám se jí a když kývne chytnu ji za ruku a vyjdu na parkoviště k našim autům... Před Rosiným novým autem stojí skupinka lidí a obdivně si ho přohlíží... Mrknu na ni a potom zamířím ke svému autu -vlastně k Edwardovu křápu. To bude něco pro Rose... Pomyslím si, když vidím, jak se blíží ke svému autu... |
| |
| Obchod-Doma Naštvaně se otočím, když se Emmett začne smát, ale hnes se zase mírně usměju, když s odevzdaným výrazem nakráčí dovnitř... Páni...On je tak sladkej..Vždycky mi koupí všechno o ci řeknu... i když si řeknu tak na půl... Šťastně se usmívám, když mi podává medvěda... Děkuju...Jsi zlatíčko.. Dám mu lehkou pusu na tvář a silně obejmu plyšového medvěda... Páni..To by byla sranda...Úplně si to představuju...Emmett v noci vyhazuje medvěda z postele, aby se ke mě dostal... Jen na něj mrknu ale pak se musím smát mé představě... myslím, že PRO DNEŠEK už je to všechno..takže můžeme k východu... Mám co dělat, abych všechny tašky plus medvěda udržela, ještě když mě Emmett chytí za ruku a vede na parkoviště.. Nakonec se mi to ale podaří a zamířím ke svému autíčku.. velmi mě potěší, když je okolo něj skupinka "fanoušků"... Usměju se na Emmett, když se odemě odpojí a já pokračuju v cestě... To už si mě ale všimnou lidi ze skupinky a někteří muži vypadají jako by nevěděli, jestli se dřív dívat na mě nebo na auto... Na všechny se usměju, hodím zbylé tašky do auta a medvěda posadím na místo spolujezdce... Zamávám obdivovatelům a ze srandy předjedu Emmetta ve Volvu... Dala bych si závod, ale pro tebe by to asi hrozný zážitek, kdybych tě porazila.. Zasměju se a zamířím domů... Jedu hodně rychle a usmívám se při pohledu do zpětného zrcátka, když vidím jak se Emmett snaží vymáčknou z auta co nejvíc... Mírně zpomalím, ale stále je mezi námi velká mezera... Nechceš to napálit rovnou do stromu?...Edward by si musel koupit nové auto a ty by ses svezl semnou.. Řeknu zase se smíchem a opět přidám rychlost a ztratím se mu za zatáčkou... Když konečně dorazíme domů-tedy já s předstihem- tak už je veknu tma... Vystoupím, posadím se na kapotu auta a s úsměvem čekám na příjezd Volva... |
| |
| Obchod a KONEČNĚ doma... Když se rozdělíme a já nastartuji toho křápa vidím, že si Rose posadila medvěda na sedadlo spolujezdce... Potom vyjedeme z parkoviště a ona je za chvíli předemnou... "Závod jo?? S tímhle křápem???" Odpovím ji, když už je poměrně daleko předemnou.... Rose trochu zpomalí, ale já ani tak nemám šanci se ji vyrovnat... "Do stromu?? Nebudu ničit chudáky stromy..." Měl jsem si vzít svého jeepa... Zabručím a potom znovu klidně odpovím Rose... "Měl jsem ho nechat na tom parkovišti, třeba by si ho někdo vzal a kdyby ne, alespoň by pro něho musel Edward..." "Já mohl jet s tebou ve předu místo toho plyšáka..." Zavrčím na ní ale potom se usměji,... Za chvíli ji ztratím z dohledu a mezitím, kdy já jsem ještě na cestě vím, že ona už je určitě doma... Když konečně dojedu před dům tak ji vidím, jak sedí na kapotě svého auta... "Překvapuje mě, že neobjímáš medvěda..." Vypláznu na ní jazyk... Jestli ho bude chtít narvat do postele na to ať rovnou zapomene... Jdu k domu a když vcházím dveřmi vydím, že Rose už cupitá taky, teď už ovšem opravdu s medvědem v náručí... Achjo...že já jií ho vůbec kupoval... Protočím oči, ale počkám na ni.... |
| |
| Doma No to nemusí, ale většinou bývá k návštěvě nějaký důvod. odpovím na Tanjinu otázku. Kydž Edward řekne Tanje, aby šla za ním nahoru začnu v duch protestovat. Edwarde, já chtěla seznámit Tanju a Annie. Ani jedna netuší, že je tu někdo jiný. No... myslím, že to dokážeš sám. Kydž už jsi mi Tanju odvedl... pomyslím si a lehce se pousměji. Kydž přijde Carlisle tak ho políbím. To jsem ráda, že se to vyřešilo tak rychle řeknu potichu. Co budeš teď dělat? zeptám se a podívám se na něj. |
| |
| Doma Když dojede konečně i Emmett, tak se ještě víc usměju a dívám se na něj... Také na něj vypláznu jazyk a přejdu k místu spolujezdce, kde sedí medvěd... Chtěla jsem obejmout tebe, ale když sám nechceš... S úsměvem pokrčím rameny, obejmu medvěda a i s ním se vydám ke dveřím, u kterých stojí Emmett.,.. Taaak...Už jsme tady...Méďa je ti velice vděčný, že si na nás počkal.. ŘEknu se smíchem a přitisknu si k sobě medvěda, kdyby mi ho náhodou chtěl Emmett vzít.... Proklouznu dovnitř, usměju se na přítomné a vyběhnu k sobě do pokoje.... Kruci..Zapoměla jsem si nákup v autě...Musím někam schovat medvěda nebo to do mého příchodu nepřežije....Je super vidět Emmett jak dokáže trochu žárlit i na medvěda.... Schovám medvěda do šatny, aby ho Emmett neviděl a zaběhnu dolů pro všechny tašky.... Páni..Ani jsem nevěděla, že jsem si toho koupila tolik... najednou mě něco napadne, takže v kufru schálně nechám dvě velké tašky a se zbytkem se vrátím nahoru... Ujistím se, že medvěd žije a když schovám všechno oblečení, tak ho vezmu k nám do pokoje.... Zajímalo by mě, jak se bude tvářit, až budu spát s plyšákem... Najednou se zatvářím, jako že něco hledám a potom se prosebně podívám na Emmetta.... Zlato..Asi jsem nechala něco v kufru..Mohl bys mi pro to skočit?... Políbím ho, abych ho líp přesvědčila a když se vydá dolů, tak se s úsměvem vrátím do šatny.... musím si pohnout....Nesmí se vrátit dřív než budu hotová.... Rychle začnu přehrabovat v taškách, dokud nenajdu nejhezčí novou soupravu ..... Nakonec si obleču jen tu soupravu a jedno z Emmettových největších triček, které mám já jako mini noční košilku a se smíchem vběhnu do pokoje.... Joo..takhle to bude stačit...Ale jestli půjdu dolů, tak si radši vezmu župan..V tomhle mě vidt ostatní nemusí.. Slyším jak se vrácí Emmett, takže rychle stčím medvěda do postele a láskyplně ho přikryju dekou.... Jee...děkuju zlato... Znovu políbím Emmetta a vezmu si od něj tašky a jen je rychlostí blesku hodím do šatny..... Poté ho obejmu a usmívám se.... |
| |
| Doma Pozdravím Rose a Emmetta, kteří právě rychlostí blesku proběhli pokojem (dokonce dvakrát) a frustrovaně si sednu na pohovku. Esme si posadím na klín a položím jí ruce jemně kolem pasu. Co budu dělat? krástce se potichu zasměji a zakroutím hlavou. Nemám tušení...Je toho najednou nějak moc...Cizí upíři, Jasper, Bella... Chvilku se jen upřeně dívám do jednoho místa a přemýšlím. Potom se Esme podívám do očí. Ale řekl bych...že ti upíři teď mají přednost. Jasper s Alicí si to už vyřešili a já doufám, že je tomu konec. řeknu trošku rezignovaně a zamračím se. Budeme muset dávat pozor na všechno, co se děje. Pousměji se na Esme a políbím ji. Nechce se ti někam ven? |
| |
| Dům Chvíli ještě zůstanu v hale s ostatními. Jenomže.. Připadám si tam tak nějak přebytečně. Takže se vrátím do toho pokoje. Překročím hromadu katalogů a přejdu až k prosklené stěně. Tohle vypadá vážně krásně. A ten výhled.. Tady bych mohla zůstat věčnost pomyslím si a prostě jen zírám - na les, na louku, na potok... Zaslechnu sice hlasy - a jeden, který ještě neznám - ale nevěnuji jim pozornost. Zítra si zajdu nakoupit pomyslím si a téměř bezděčně zajedu rukou do kapsy riflí, kde mám kreditku. Uklidní mě, že tam stále je. |
| |
| Doma Když se ke mně ve dveřích připojí i Rose a já tedy můžu konečně zamířit do pokoje, jsem strašně rád, že už máme všechny ty dnešní nákupy za sebou.... "No to by mi teda vážně měl být vděčný, když sem za něj zaplatil tolik peněz..." Jen kývnu na Carlisla a na Esme, kteří sedí v obýváku a jdu nahoru... Tam se s ložím do křesla a na chvíli zavřu oči... Rose mezitím zmizí do šatny... Co tam jde dávat, když tašky nechala v kufru... Achjo...Beztak pro ně ještě budu muset zajít... Potom ale vidím Rose vycházet z pokoje dolů směrem ven... Super, tašky si dneska donese sama... Nakouknu do šatny, abych zjistil co tam teda prvně dávala a uvidím tam sedět medvěda... Pche... Zasměju se, ale potom poslouchám až uvidím Rose... Když hodí do šatny tašky přitáhnu si ji k sobě a obejmu ji.... "Jak sis tam mohla něco zapomenout??" Já věděl že mě to nemine... Protočím oči, ale potom co mě políbí, jen rezignovaně odejdu z pokoje a seběhnu dolů k autu, kde v kufru najdu asi dvě nebo tři další tašky... Když jsem nahoře v pokoji, první čeho si všimnu je plyšový medvěd v posteli... No tak to by teda nešlo... Nasupeně se podívám na Rose, ale něco mi tu nehraje.. Hodím ji tašky a potom si všimnu, že na sobě má moje tričko... Ha, ha...jako kdyby měla svého oblečení málo... Pomyslím si, ale nechám se obejmout... "Hmmm, to moje tričko ti děsně sluší..." Řeknu jí a políbím jí.... |
| |
| Doma Já vím..Řekla jsem si, že si dneska obleču něco co se ti bude líbit...A myslím, že jsem trefila... Přitisknu se k němu a do ucha po laškovně zašeptám... Snad se ti bude líbit i to co mám pod tím.. V duchu se zasměju a políbím ho na krk.... Tak jsem zvědavá co udělá s medvídkem...Pochybuju, že mi ho v posteli nechá...Asi tam panuje pravidlo, že tam smím mít jenom jeho.. poté se přesunu na jeho rty a stáhnu mu mikinu... Pomalu, aniž bych ho přestala líbat, ho táhnu k posteli a když narazím lýtkama do hrany postele, tak si lehnu a jeho stáhnu sebou... Tohle by měl brát jako odměnu za ty nákupy..Moc dobře vím jak je nesnáší .. Poočku se podívám na medvěda a potom na Emmetta... Noo...Asi si to škádlení neodpustím... Přestanu ho líbat, mírně ho odtrčím a se smíchem se natáhnu po medvědovi, abych ho mohla obejmout.... Ted je řada na něm... |
| |
| Doma - převážně v posteli.... Když mě Rose políbí na krk usměji se a vpletu své prsty do jejích nádhern dlouhých vlasů... "Pod tím?? Můžu se kouknout??"... Zeptám se se zvýšeným zájmem v hlase, ale to už mě Rose předbíhá a stahuje mi mikinu... Potom se svalíme na postel nepřestáváme se líbat... Do té doby, než se Rose natáhne k medvědovi... Potichu na ní zavrčím a ohrnu ret... "Jestli chceš, aby se medvěd dožil zítřka tak na něm žádná řada není..." Řeknu vážně a potom si dám ruky do kapes... Sakra...já málem zapomněl na moje malé překvápko... "Mmm a taky sem ti chtěl něco dát...ale když se raději objímáš s medvědem..." Pokrčím rameny a chystám se vstát z postele, přestože si myslím, že mi to Rose a její zvědavost nedovolí... A když mě v mžiku sekundy zatáhne zpátky k sobě musím se zasmát... "Já to věděl..." Řeknu jí naschvál a potom z ní stáhnu svoje tričko... Překvapení může ještě chvililinku počkat... |
| |
| Doma Šokovaně se podívám na Emmetta, když na mě výhružně zavrčí... Kruciš....Ten to ale bere vážně....Radši dám pro dnešek medvídka na zem..Nemusel by to přežít... Dobře, dobře...Není na něm řada....Hlavně mi ho prosím hned první den nevykuchej.. Řeknu smutně a upřu na něj psí pohled.... Překvápko?...On má pro mě překvápko...Tak to ho nesmím nechat utíct..Tady bude.. Chytnu ho za ruce dřív, než se vůbec stihne zvednou z postele a stáhnu ho zpátky k sobě.... Vypláznu na něj jazyk a s úsměvem se nadzvednu, aby mi mohl lépe stáhnout tričko... To pro tebe musí být super, když někoho vyslíkáš z vlastního oblečení.. Zasměju se, rozepnu mu kalhoty a rychle mu je stáhnu... Předtím když říkal něco o překvápku tak měl ruce v kapsách... RYchle strčím ruce do kapes, abych to překvápko stihla najít dřív, než mi v tom Emmett zabrání... |
| |
| V našem pokoji... Když se Rose nazvedne, abych jí mohl sdělat tričko usměji se na ni a vysleču ho z ní rychlostí blesku... "No joo to je parááda..." Ujistím ji a věnuji se jí dál... Potom mi vysleče kalhoty a já se je hodlám hodit na zem s tím, že překvápko z tama vytáhnu později... Můj plán však nemůžu uskutečnit protože jak teď vidím, Rose nejspíš došla na to, kde má hledat... "Necháš to..." Natáhnu se po ní, ale ona je ve výhodě a je rychlejší než já... Za okamžik stojí v rohu pokoje s kalhotami v ruce a prohledává kapsy... "Ale no tááák..." Řeknu jí a skokem jsem u ní a držím ji v náručí... Hodím jí zpátky na postel a hned jsem u ní... "Tak ona je nedočkavá jo??" Ale tak co už..., nechám ji ať se podívá... "Tak se teda podívej..." Řeknu se s míchem a dívám se na ní, jak strká své ručky do kapsy, aby vytáhla obálku a zní dva lístky, na kterých stojí krasopisným písmem napsáno : " KRÁLOVSKÝ PLES " Podívám se na ní a čekám její reakci... "Je to zítra večer...myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit...Tancování a tak no.." Řeknu jen a dál už nic nedodávám... |
| |
| Pokoj Když se po mě natáhne, že mi v tom hledání zabrání, tak se smíchem uteču do rohu pokoje a prohledávám dál kapsy.... Kruci..Někde tady to přece musí být... Víc už ale nestihnu, protože to už je u mě Emmett a hodí mě zpátky na postel... Začnu se smát a stále zírám na kalhoty.... Třeba bych se k nim potom nějak nepozorovaně dostala..Hlavně ale rychle... Políbím ho, když mi nakonec dovolí najít překvapení a rychle popadnu kalhoty... Když konečně vylovím obálku, tak se na ni nejdřív překvapeně podívám, ale po otevření se mi rozzáří oči štěstím... Páni..Ples....Moc děkuju...Bude to úžasné..Už jsme si dlouho nezatancovali... Položím obálku s lístkama na stoleček vedle postele a vrhnu se na Emmetta, až zapraská postel... Jejky ..Ta postel to brzo nevydrží..Možná je na čase si koupit novou...Odolnější.. Řeknu se smíchem a zaposlouchám se do hlasů v domě, protože to praskání museli na 100% slyšet..... Políbím ho a stáhnu mu i tričko.... |
| |
| U Cullenů, v roztomilé vile vedle roztomilého upíra Překvapí mě Edwardův vřelý úsměv, v reakci na Esmeinu otázky proč nám to tak dlouho trvalo a mou neurčitou, na něj nepráskající odpověď. Jsi jediný, kdo v tomhle domě může mít tajemství. Tak ať to tak taky zůstane. pomyslím si v odpověď a úsměv mu opětuji. Můj dotaz na pokojík se ujme jako dobrý nápad. Byl směřován spíše paní domu, než Edwardovi ale o tovíc mě překvapí jeho reakce. Je tak roztomilý. pomyslím si, při když si všimnu jeho psých očí, kterými se dívá ne Esme. Tentokrát si ani neuvědomým, že to opět slyšel. Drahá Esme, vidím že sis synáčka pěkně vychovala, jak ti ochotně chce ulehčit práci s ubytováním hostů. Hmm, příště si snad budu muset vzít nějaké kufry, aby mi je mohl odnést nahoru. řeknu. Spolu s Edwardem se usmívajíc vydám po schodech nahoru. Pokoj pro hosty hned vedle tvého. To k vám musí jezdit na návštěvu spoustu krásných upírek, když sis to tak zařídil. neoopustím si poznámku. Stejně si ji přečetl v mé hlavě. Jakmile mi podrží dveře, znovu se neubráním úsměvu a nevyslovených komentářů, jak je roztomilý. Budu muset vyspovídat Esme a ostatní, jak to dělají aby před tebou kontrolovaly své myšlenky. Vejdu doprostřed místnosti a pozorně si ji prohlížím. Je to hezký pokoj, s velkým oknem a nádherným výhledem. Doma mám ze svého pokoje taky hezký výhled na hory, necítit se zatuchle, jako ve vězení v pokoji bez výhledu je pro mě důležité. Krása. řeknu prostě, protože pokoj se mi opravdu líbí. On však raději obdivuje jinou krásu. Mohla by snad upírka vypadat jinak? rýpnu si do něj s rpzverným smíchem. Miluju nesmrtelný život. Kdysi dávno mi kdosi řekl, že na kompliment existuje jen jediná správná odpověď. A to prosté děkuji. řeknu, ani nevím proč. vzpomenu si na toho moudrého muže. Hmm, opět jsem neuspěla aodpověděla špatně. Ty taky vypadáš skvěle. Boj nejdříve s Alicí a potom s řetezy mu hezky rozcuchal vlasy. Znovu se otočím do pokoje. Podívám se na dvě z bočních stěn. Která z nich je asi překážkou mezi mým a Edwardovým pokojem? Říkal jsi, že máš pokoj hned vedle. dojdu k jedné ze stěn, o které si myslím že by to mohla právě ona. Můžeme si vyťukávat vzkazy morseovkou. začnu hřebetm ruky ťukat na stěnu. Lidskému uchu by to mohlo znít jako datel, upíří sluch však rozezná delší a kratší ťuknutí, pomlky. Naznačím mu, aby šel do svého pokoje a odpověděl mi. Vím že se chovám dětinsky, ale to se mám stále kontrolovat a držet na uzdě? Umíš mi přečíst myšlenky i přes stěnu? vyjde z mého naťukaného vzkazu. A je to opravdu tvůj pokoj, nebo ťukám na cizí? |
| |
| V pokoji... Rose se rozzáří oči a podle toho uznám, že se jí můj nápad líbí... "To jsem rád, že máš radost..." Řeknu jí a vesele se na ni usměji... Potom se nadechnu a ucítím pach Edwarda a Tanyi... Baráček se nám začíná pěkně naplňovat...jsem zvědavý, kdy Rose přetečou nervy... Potom ale vrátím svou pozornost zpět k ní a ona mi daruje vroucí polibek a vysleče mi tričko.. Potom mě povalí na postel, možná trochu silněji než je schopná unést, a postel trochu zapraská... Zasměji se pořádně nahlas a podívám se na Rose... "Vidíš co děláš??" Řeknu zároveň se smíchem a potom odpovím na její konstatování... "Tak ale kupovat ji pojedeš sama...já mám nákupu na nějakou dobu až po krk..." Protočím oči a plácnu sebou na postel s roztaženýma rukama i nohama... Rose se svalí na mě, já se ale zamračím a potom jí vážně řeknu: "Jestli si nebudeš dávat pozor budeme dneska muset spát na zemi..." Řeknu šíleně vážně, ale potom už nechám být postel postelí a pořádně si ji k sobě přitáhnu... |
| |
| Pokoj Tak já ji klidně koupím, když výběr necháš na mě...Myslím, že prodavači se budou jen předhánět, který mě obslouží..Jo a připrav se na pěkné růžové povlečení s kraječkama... Mile se usměju a dívám se, jak se rozvaluje na posteli.. Achjo..Jak krásné, když se mi takhle dobrovolně nabízí.. Svalím se na něj a se smíchem pozoruju jeho výraz v obličeji... Jako by ti "spaní" na zemi vadilo...Mě by to teda nevadilo...Matraci přece máme.. Zasměju se, když si mě k sobě stejně nakonec přitáhne a já se k němu přitisknu... Achjo..ta postel to aasi vydrží..No asi jí trochu pomůžu... Podívám se na Emmetta s tajemným úsměvem, zvednu se a postavím se vedle postele.... Možná by ses měl zlato trochu posunout..No i když.. ty to vydržíš.. Řeknu se smíchem, pořádně se odrazím a celou vahou skočím na postel... Ta to už nevydrží, silně zapraská a potom se jen ozve rána, jak dopadla na zem.... Dopadnu na Emmetta a začnu se smát.... Myslím, že pojedu hned zítra..Ještě než pojedeme na ten ples...Ať se máme kam vrátit... Podívám se na hromádku dřevěných třísek a potom na zbytky postele... Ale "spát" se na tom dá...Akorát je to ted trošku níž no..A alespon už to nemůže vrzat.. Začnu se znovu smát, přitisknu se k němu a když se mi podaří zastavít smích, tak ho políbím... |
| |
| Pokoj... Být spolu v klidu ale nevydržíme moc dlouho a po malé chvíli postel zase slabě zapraská... Sakra už... "Kam zase deš??" Podívám se na Rose, když se zvedne z postele a postaví se vedle ní... Proč bych se měl posouvat??! Zeptám se sám sebe a pak mě napadne, jestli k nám do postele zase nechce vecpat toho plyšového medvěda... Už se chci začít mračit, když v tom se Rose odrazí a skočí na postel... "Si snad děláš srandu ne??" Řeknu se smíchem, když už se válím na zemi v tom, co se kdysi nazývalo postel... "Jo, pokud nechceš naštvat Esme tak bys ji měla koupit ještě před tím, než se to dozví..." Ikdyž myslím, že se to dozví i tak... Té taky nic neuteče... "Že ty musíš pořád něco rozbíjet..." Řeknu jí škádlivě a rozcuchám jí vlasy rukou... Potom se ke mně přitiskne a začne mě líbat, i když jí to moc nejde, protože se ještě pořád na půl směje... Achjooo..tohle není ono... "Normálně mi ta postel úúplně schází..." Řeknu schválně se smíchem a posadím se na křeslo a ji si posadím obkročmo kolem sebe... |
| |
| Doma No teda..Děláš jako bych pořád něco rozbíjela...Zapomínáš, že vždycky se nové věci kupují jen kvůli tobě.. Vypláznu na něj jazyk a začnu se smát.. Heej..Necuchej mě..kdo se má pořád česat.. Bouchnu ho do ramene a začnu si upravovat rozcuchané vlasy... Chudáčku...Tak běž za ostatníma..Třeba tě nechají přespat u sebe... Řeknu vážně a zaposlocuhám se do hlasů, které vychází z pokoje na druhé straně patra... Edwarde..Odkdy umíš morseovku..Já nevěděla, že si chodil do skauta.. Usměju se a potom se opět věnuju Emmettovi... Políbím ho a schválně mu taky rozcuchám vlasy... Nechci ti něco dlužit...To mi něco připomíná." V manželství se má všechno sdílet společně."... Obejmu ho kolem krku a rty sjedu na jeho krk a potom i na hruď... Po pár minutách se zastavím opět na rtech a odtáhnu se... Achjo...A to křeslo zase nevyhovuje mě...Je to hrozně nepohodlný...Nechápu co ti na matraci vadilo.. Slezu z něj a smíchem odběhnu do koupelny... Schválně kopnu do židličky za dveřmi a nahraju pád... Au..kruci..blbá židle.. Vím, že mi to stejně neuvěří, ale doufám že alespon příjde... Zůstanu sedět na zemi a držím se na palec... |
| |
| Doma Taky doufám. odpovím Carlislovi a opřu se o něj. Nechápu jak to mohl Jasper udělat.... Doufám, že už se nic podobného nestane. Pomyslím si, když si vzpomenu na nedávné události. A kam? zeptám se a políbím svého manžela. Co třeba... Nepůjdem do solné jeskyně? Víš bavila jsem se s Cindy a ta říkala, že jí to pomohlo na tu její vyrážku. Víš která to je ne? zeptám se a zvědavě se na něj podívám. |
| |
| Doma Na moment zaslechnu zeshora něco jako morseovku, ale nevěnuji tomu velkou pozornost. Co kdyby mě někdo tam nahoře pomlouval? V duchu se tomu zasměji. Navíc, proč se věnovat morseovce, když tu sedím se svou láskou... Vyber si, já se ti přizpůsobím. opětuji Esme její polibek. Chvíli čekám, co ji napadne a potom se překvapeně rozesměji. Solné jeskyně? Hm...No, dobře. Ne, že bys potřebovala zlepšovat už tak dokonalou pleť... S pobaveným úsměvem se dívám na Esme a vstávám. Ale proč ne....Tak jdeme. Třeba se tak odreaguješ. A já taky. Mírně si povzdechnu, ale snažím se to zakrýt před Esme. Má svoje vlastní starosti. A musíme je setřást. Nabídnu jí ruku a čekám, až vstane. |
| |
| Pokoj - koupelna... Po chvíli ze mě Rose sleze s tím, že je to nepohodlné... "Co je na křeslu nepohodlné prosímtě... Navíc si seděla na mě a ne na křesle... Takže tím říkáš že sem nepohodlný já??" Jakože se urazím, ale když Rose vpadne do koupelny a uslyším z tama rachot musím se začít smát... "Já říkal, že pořád něco rozbíjíš..." Zavolám na ní a jdu se podívat, co si na mě zase vymyslela... Když vejdu do koupelny sedí na zemi vedle shozené stoličky a drží se za palec... "Jé takový zkopnutý palec musí ale bolet..." Sehnu se k ní a pomalu se přibližuju k noze... Pofoukat by to určitě chtěla..." Já však místo toho, abych se sehnul uplně dolů k palci u nohy se zastavím trochu víc nahoře, tak abych ji mohl dobře zvednout a rychle ji popadnu do rukou... "Víš co je nejlepší na bolavý palec??" "Schladit ho..." Řeknu, když ji nesu směrem k vaně a volnou rukou pouštím vodu z kohoutku... Rose piští jako malá holka a já se na ni usmívám... Když je vana už tak ze čtvrtiny naplněná pustím ji a vydím, jak se tváří... V mžiku sekundy však pod ní natáhnu ruku, takže ji zachytím nad hladinou vodu a dám jí dlouhou pusu... "Myslela sis, že bych tě tam vážně hodil??" Zeptám se ze zájmem a čekám, co zajímavého mi odpoví... |
| |
 | Doma Sedím u psacího stolu a ze všech sil se snažím napsat úkol do matiky. Ale jakoby nestačilo, že je to už tak nejtěžší z předmětů, ještě mě bolí hlava. Takže se nemůžu soustředit a jen tupě koukám na bílý papír. Nutí mě to myslet na tu novou holku, Isabellu Swan. Ona má na svědomí moji bolavou hlavu a taky to, že si na ní teď musím držet obklad. Musím se s ní zítra víc seznámit. Byla docela pěkná...Navíc by mi taky mohla věnovat trochu pozornosti, když už mi udělala tohle. Hodím sešit někam na postel a zapnu počítač, abych napsal Erikovi. Určitě bude na icq. A pokud vím, tak se s Bellou seznámil. Ten zná všechny. |
| |
| Pokoj(koupelna).. Zadusím smích, když na mě Emmetta zavolá, že pořád něco rozbijím... Náhodou ta židle je celá...Možná má jen pár škrábanců.. Opět se uklidním, když ho slyším přicházet a nasadím boletsný výraz.. No to teda bolí....Ani nevíš jak.. Řeknu smutně a podívám se na nohu... Když se ke mě začne sklánět, tak se mírně usměju, jelikož čekám, že hodlá bolístku pofoukat... Trochu vyjeknu když mě místo toho vezme do náruče a namíří si to semnou k vaně a mluví něco u chlazení.. Cože?..ne, zas tolik mě to nebolí... Tuším něco nekalého a když začne napouštět studenou vodu, tak pronikavě zapištím a snažím se mu vytrhnout... Vím, že bych se dokázala dostat pryč, ale proč se namáhat..tak se namočím noo.. Zatvářím se naprosto zděšeně, když mě pustí....A následně si oddechnu, když mě zachytí dřív, než se namočím... Jeho polibek opětuju tak na půl, protože hodlám dělat uraženou... Ano..To teda myslela...Vždyť ty bys toho byl schopný... Řeknu naoko vážně, vysměknu se mu a skočím na zem... tak a ted je čas na pomstu... Vypustím studenou vodu, kterou napustil a místo toho tam příjemně horkou vodu, až se z ní začne kouřit... Když je vana téměř plná, tak zastavím vodu a s úsměvem přejdu k Emmettovi... Myslím, že by se ted hodila koupel.. Strčím do něj a protože to nečekal, tak by nejspíš do té vody spadl, ale napodobím jeho kousek a chytím ho za ruku dřív, než tam stihne spadnout.... Doufám, že sis nemyslel, že bych tě tam nechala spadnout?... Řeknu se smíchem a políbím ho... Nepůjdeme se opravdu vykoupat?...Ať zbytečně neplýtváme vodou?.. |
| |
| Koupelna... Po chvíli, kdy se Rose dostane z mého sevření začne napouštět vanu teď pro změnu vodou horkou a já se dívám, jak se z vany vznáší pára a rozbíhá se do všech koutů koupelny... Potom do mě nečekaně žduchne a já se na ni nevěřícně podívám, když mě chytne za ruku, abych neztratil rovnováhu... "No teda.., to se dělá???" Zeptám se jí se smíchem... "Máš pravdu, nemyslel jsem si, že by si mě tam nechala spadnout... Na to mě máš až moc ráda..." Usměji se na ni a potom se znova zadívám do vany, která už je v tomto okamžiku skoro plná... Mmmm horká koupel by se hodila... Pomyslím si a Rose mi odpoví, jako kdyby mi dokázala číst myšlenky.. Zašklebím se na ní a potom rychle kývnu... "Dáma má přednost..." Ukážu rukou k vaně a čekám, až vleze do vany plné horké vody s pěnou a potom teprve vlezu za ní... Ještě že máme tak velkou vanu... Celý se potopím a když se vynořím, mám pěnu na vlasech a po celém obličeji... Rose se mi začne smát a já si naberu pořádnou hrst pěny taky do rukou a fouknu to vší silou proti ní... Teď už se mi nemá proč smát... Spokojeně si prohlížím své dílo a usmívám se na ní jako uplný neviňátko... |
| |
| Doma Když si to myslíš. řeknu a lehce se usměju nad lichotkou. Slyším, jak si Cralisle povzdechne, ale dělám, že jsem si ničeho nevšimla. Musím využít toho, že tam nebude kupa upírů slyšící vše, co řeknu.... A taky mi nikdo nebude číst myšlenky. pomyslím si, když si vzpomenu na svého syna. Vztanu a chytím Carlisla za ruku. Tak jdem? zeptám se. Nečekám na odpověď a vedu ho ven před dům. Takže poběžíme, nebo pojedem autem? |
| |
| Doma Zlato...ty si nějak moc věříš..Měla jsem tě vážně nechat spadnout.. Vypláznu na něj jazyk, ale pak se začnu smát... Chtěla bych vidět, jak by se tvářil, kdybych ho tam nechala spadnout... Když mi dá přednost, tak se mírně usměju, rychle ze sebe shodím zbytek oblečení, tedy nové spodní prádlo a skočím do vany... Pohodlně se usadím naproti němu a zavřu oči... Relaxace ve vodě prostě musí být..Schválně jak dlouho mě takhle nechá... Ani ne po půl vteřině se samozřejmě Emmett potopí a tím mě vyruší... Povzdechnu si a hodlám mu to říct, ale když ho uvidím celého od pěny, tak se prostě musím začít smát... To by chtělo fotku do rodinného alba... Hned ale zmlknu, když na mě foukne pěnu, která se mi zachytí ve vlasech a tím mi vytvoří pěnový závoj... To od tebe nebylo pěkně...Já jsem nechtěla mít pěnu všude... Zatřepu hlavou, abych setřásla pěnu a potom se s tajemným úsměvem podívám na Emmetta... Achjo...Jakmile jeden něco udělá, tak druhý hned nachystá odplatu... Vrhnu se na něj a znovu ho potopím... Měl by ses pořádně vykoupat zlato... Začnu se zase smát, když se znovu vynoří celý od pěny a voda vycákla dokonce i mimo vanu... Potom se k němu ale přitulím a políbím ho... |
| |
| Doma Naslouchám ji velmi pečlivě. Její hlas je pro mne pohlazení a dokáže tak krásně uklidnit moji duši, jež občas pociťuje smutek z toho, že je sama. Ano je tak krásná. Krása sama. Růže, by se k ní hodila. Rudá růže, k barvě jejich rtů. pomyslím si a zahledím se ještě víc na ní. Jí však napadne, že bychom mohli vyťukávat do stěn morseovku. Ano s velkou radostí se rozeběhnu do svého pokoje a naslouchám tomu co vyťukává do zdi. Nad těmi jejími otázkami se lehce pousměji. Ano umím přečíst myšlenky i přes zeď. A ano je to můj pokoj. Čekala bys snad někoho jiného? toto vzejde z vyťukavaného vzkazu. Poškrábu se na hlavě, jelikož přemýšlím nad tím, zda jí tam napíši ještě něco. Ale nevím, jak by to přijala. A co tak se o tom přesvědčit sama? zeptám se jí přes morseovku a napjatě, čekám na její reakci. Nebylo by špatné s tebou prožít překrásnou noc. pomyslím si a usadím se na postel. |
| |
| Ve vaně Podívám se na Rose při její poznámce a potom směrem k ní prohodím: "Já bych se měl pořádně vykoupat jo??" "Vždyť ještě ani nesmrdím..." Naoko se začnu očuchávat, ale potom toho nechám... "Jediný, kdo by se tady měl pořádně vykoupat si ty..!! Řeknu rozhodně a čekám jak na to bude reagovat... Určitě mi začne nadávat a objasňovat, že právě ona je nejčistší z celého našeho domu, né- li z celého okolí... Nečekám ale než to přijde, a proto vezmu do rukou pohotově houbu a na ní nandám hoodně mýdla, které začne hned pěnit a bublinkovat... Natáhnu se po ní a začnu jí mydlit od paty a ž k hlavě... Brání se, ale já se jen tak lehce nedám... Než vyjde z téhle koupelny tak bude nejčistší upír na světě... Potom se jí ale podaří mi napěněnou houbu z ruky vytrhnout a mám po zábavě... Jestli mi to začne oplácet tak normálně z té koupelny zdrhnu... "No, myslím, že hygienu máš pro dnešek odbytou?? Ani to moc nebolelo že??" Neodpustím si rýpnutí a pobaveně koukám na nasupenou Rose a čekám, jestli vybuchne nebo to pro tentokrát nechá být... |
| |
| Koupelna Já?....Tak to máš rovnou říct, že ti nevoním.. Řeknu naštvaně a chystám se vylézt z vany... Nestačím ale skoro nic udělat, protože na mě najedou Emmett zaútočí s namydlenou houbou... Co to..?... Snažím se utéct mu z dosahu, ale va vaně to moc dobře nejde a nemám prostor na to, abych mu utekla.... Tak za tohle chlapec zaplatí...Tohle mu jen tak neprojde... Nakonec se mi podaří mu houbu sebrat a vyhodit ji z vany ven... tak a má po srandě...ted ještě musím vymyslet odplatu... Neodpovím na jeho otázku a místo toho výhružně zavrčím... Rychle vylezu ven z vany a mlčky se převleču do županu... Doufám, že sis to užil...Chtěla jsem dneska romantiku...Kvůli tobě jsem si oblékla to nové spodní prádlo...připravila koupel..a ty takhle.. |
| |
| Po cestě Následuji Esme až před dům, kde se pomalinku Slunce začíná chýlit k západní straně oblohy. Usměji se tím směrem a potom na svou ženu. Co myslíš? šibalsky se zasměji se a v momentě se pustím její ruky. Rozeběhnu se do lesa tou největší rychlostí, co vyvinu. Je to docela daleko, takže to bude trvat tak deset minut. Nechám si vítr proudit ve vlasech a ohlížím se po Esme, která běží za mnou. Směji se jako kluk v pubertě, protože mám volnost a je to, jako by mi všechny špatné myšlenky měly vypadnout z hlavy ven. Ale je to jen pocit a všechno pryč nezmizí. Samozřejmě... Doufám, že nenarazíme na ty cizí upíry... prohodím, když ke mě Esme doběhne a chytím ji za ruku. Co si myslíš o Belle? Myslíš, že na nás má nějaké podezření? vzpomenu si na další starost. Dám si na všechny řešení dost času....Na lidská měřítka to stejně bude rychlost, tak co... |
| |
| Vila Cullenů Sedím u stěny a vyťukávám morseovku do stěny. Vzpomenu si na dávnou dobu, kdy jsem byla dítě. Celé hodiny jsme sedávali schovaní v kůlně, aby nás nenašel otec a nezadal nám práci, a ťukali jsem si zprávy. Ale tenkrát to bylo jiné. Nikdy by mě nenapadlo, že si to ještě zopakuji. Znovu s člověkem, který je mi velmi blízký. Nad jeho odpovědmi se pousměji. Hmm. Tím pádem je moje vyťukávání naprosto zbytečné a všechno co napíšu si dřív přečteš v mé hlavě. Nevadí. Ale to by nebyla zábava. Chceš tím naznačit, že bych ti neměla věřit? rýpnu si ale přesto vstanu. Uvidíme se tedy asi za půl sekundy. vyťukám a vydám se ven z pokoje na chodbu. Najít dveře do vedlejšího pokoje nebylo vůbec těžké. Lehce zaklepu a aniž bych čekala na odpověď, vejdu. Rozhlédnu se po moderně zařízeném pokojíku. Jsem naprosto přesvědčená. Nevidím tu žádné dveře do šatny větší, než samotný pokoj, ani obrovské zrcadlo. V tomhle pokoji by žena nepřežila. Takže musí být opravdu tvůj. konstatuji s úsměvem. Tipicky mužský. Praktičnost na prvním místě. Ale za to vidím, že by sis mohl otevřít obchod a prodávat muziku. rukou přejedu řadu cedéček na polici. To mě přivede na myšlenku. Napadlo tě někdy začít chodit do práce? Po sto letech dokončit školu a pracovat jako Carlisle? Čistě pro zajímavost, pro zkušenosti, pro legraci? |
| |
| V koupelně Potom, co jsem provedl, to vypadá, že se na mě Rose doopravdy naštvala... Možná sem to trochu přepískl...vždyť vím, jak je na TYHLE věci náchylná... Příště už musím raději držet pusu... Dívám se na ni jak výlízá z vany a suší se ručníkem... "Tak promiň zlato... Vždyť mě znáš, víš jaký jsem...Já si to prostě neumím odpustit..." Na konci věty zvednu jeden koutek do úsměvu, ale ten mi zase rychle zmizí, když vidím Rosáliin naštvaný pohled... Usmiřování zřejmě nebude jen tak... Přemýšlím co mám udělat, ale když Rose odejde do ložnice tak si jen povzdechnu, vylezu z vany a vodu zní vypustím... Rychle se osuším, otřu ze sebe všechnu pěnu a hodím na sebe riflo a tričko... Vejdu do ložnice v domění, že tam bude Rose někde naštvaně sedět a čekat až se jí omluvím, ale ona v ložnici není a tak si sednu na postel a čekám kdy se ukáže... Mohl bych se zaposlouchat nebo ji vycítit, ale to mi pro tuto chvíli přijde zbytečné.. Dokud se nebude chtít usmířit tak by s ní nehnul ani tank... Nakonec se ohnu na zem a na postel vytáhnu plyšového medvěda... Položím ho na Rosáliino místo v posteli a přikryju ho dekou... Třeba jí to udělá radost až se uráčí přijít zpátky..vidět, že jsem schopný ho tolerovat... Začínám se vrtět, protože je na naše upírské poměry a hádky už nějak moc dlouho pryč.... |
| |
| Na cestě, v jeskyni Když vyjdeme před dům, tak mi Carlisle téměř beze slova uteče. No tohle... takhle mi utýct. Jen počkej však já něco vymyslím... Naschvál běžím o něco pomalejším tempem než bych mohla běžet jen aby si počkal. Nakonec se rozhodnu být milosrdná a doběhnu ho. Určitě na ně nenarazíme. Nevím jak ty, ale já nikoho necítím. řeknu a políbím ho. Určitě ne. Ty jsi přece tak dobrý doktor, že nemůže mít podezření. Navíc, pokud vím, tak se všichni ovládli. Nedělej si s tím starosti. řeknu a dojdu pomalým (pro lidi normálním tempem) až k jeskyni. Když vejdu dovnitř takvuvidím jen dva lidi, nejspíš nějaký pár. Doufala jsem, že tu nikdo takhle pozdě nebude... pomyslím si a zamračím se. No třeba odejdou... Sednu si vedle Carlisla a opřu se o něj. Tak jak se ti tu líbí? |
| |
| Solné jeskyně Pobaveně sleduji, jak je Esme nejdřív pomalá. Asi se mě snaží vyvést z míry, ale já se nenechám. Anebo že by vyšla z tréninku? Dneska už si nebudu dělat starosti s ničím. Na tvoje přání... usměji se na ni a oplatím jí polibek. Chytím se jí za ruku a po jejím boku dojdu až k vstupu do jeskyně. Nechám Esme jít napřed a vytáhnu peněženku, abych zapaltil vstup. Dobrý večer. Kdy tady zavíráte? Zaplatím nám to až do zavíračky a podám prodavačce kreditní kartu. Potom tam naťukám svůj super tajný pin a peněženku s kreditkou schovám zpět do kapsy. Potichu dojdu do jeskyně a sednu si tam vedle Esme. Musím se tomu pousmát, když se žena z páru kousek od nás lekne. Otočí se totiž a sedím tam já. Asi mě vůbec neslyšeli přicházet... Líbí...Ale tenhle páreček by už pomalu mohl odejít... odpovím Esme na otázku. Řeknu to rychle, jak to umíme jen my, abych se lidí vedle nás náhodou nedotkl svou poznámkou. Můžeme tu být až do jedenácti. Takže máme spoustu času. Podívám se Esme do očí a přelétnu jí pohledem celou tvář. V přítmí ti to moc sluší...Hm...Už cítíš, že by ti to dělalo dobře na pleť? Šťouchnu do ní prstem a zasměji se. Musím si z ní trošku vystřelit. |
| |
| Stáále doma Podívám se na něj naštvaně ale trochu i smutně a odejdu zpátky do pokoje.... Skočím si dolů pro ně něco, abych se zabavila..myslím, že jsem si nechala časopis dole v pokoji.... Myslím, že někteří odešli a zbytek je v pokojích, takže se ani neobtěžuju o převlíkání županu... Seběhnu rychle po schodech, popadnu svůj časopis a k tomu přiberu i hromadků modních časopisů, které si tu musela nechat Alice... Hmm, to je hodně zajímavý...Nejnovější moda..No sice jsem byla dnes nakupovat, ale obnovení šatníku nikdy neškodí..a navíc musím držet s modou.. najednou si uvědomím, že uý nějakou dobu stojím dole a čtu si, takže si všechno rychle urovnám v rukách a zamířím nahoru.... Ignorovat nebo ne?....Možná trochu, ale stejně to dlouho nevydržím... Do pokoje vejdu znovu začtená do časopisu..Aniž bych vzhlédla, tak nohou zavřu dveře a odložím zybtek věcí do křesla... Alespon, že je tady a nepoflakuje se někde venku... Podívám se směrem k posteli, jako bych byla překvapená, že ho tu vidím... Možná pár slov by neuškodilo.... Pohledem zachytím medvěda v posteli a i když nechci, tak se musím usmát.... On dokáže být za každé situace roztomilej.... tak co?..Stačila dneska zábava?.. Pronesu tak nějak neutrálně a přitom se posadím na postel i s časopisem.... |
| |
| V pokoji Za chvíli nato, co do postele položím medvěda uslyším Roseiny kroky a tak se posadím vedle něj a čekám, jestli bude naštvaná nebo jestli ji to už pro dnešek přešlo... Když se potom, co vejde do pokoje usmje, nejdřív nechápu a chcu se jí zeptat, co je jí k smíchu, ale potom zjistím, kam směřuje její pohled a pobaveně se podívám na medvěda... Ja věděl, že mi ten medvěd v posteli trochu pomůže... Přemýšlím, jestli mám to ticho prolomit jako první a jestli semnou bude vůbec ochotná mluvit... V tom ale promluví nečekaně ona a usměji se, nad jejím použitým neutrálním tonem... "Noo to záleží na tobě..." Odpovím ji co nejopatrněji, abych ji něčím zase nenaštval a potom k ní natáhnu ruku, aby se připojila k polehávání semnou a medvědem... Když ji mám u sebe tak ji položím mezi mě a medvěda... "Promiň vážně jsem tě nechtěl naštvat..." Řeknu jí upřímně a potom ji políbím... "Ještě pořád máš na sobě to nové prádlo??" Zeptám se jí se smíchem a doufám, že hádek a uraženosti už bylo pro dnešek až dost.... |
| |
| Pokoj Podívám se na něj, když řekne že to záleží na mě.... Jo to teda jo..Záleží to na tom, za jak dlouho to bez tebe nevydržím..No ale i na tobě hochu..Měl by ses snažit.. Podezíravě se podívám na ruku, kterou ke mě natáhne... Kruci...Mám nebo nemám...Ale tak jo..naštvat se můžu přece kdykoliv... S povzdechnutím odložím časopis, chytím se ruky a přesunu se k němu blíž... Přitulím se k medvídkovi a podívám se s úsměvem na Emmetta.... Dobře...Tak já ti to odpustím..ZASE... Zasměju se, ale nechám se políbit... Asi nikdy nebudu schopna být na něj naštvaná hoodně dlouho..Vždyt to vydržím stova pár minut v jeho blízkosti... To mi chceš říct, že sis ani nevšimnul, že jsem si ho na koupání sundala?..To by mě zajímalo na co ses díval.. Řeknu zvědavě a pootočím se tak, abych byla čelem k němu... Nakonec se smíchem odhalím nahá ramena jako důkaz, že ho na sobě nemám.... Za to ty ses koukám stihl převlíct...Taková škoda oblečení.. Zatvářím se tajuplně a dívám se na jeho oblečení.... |
| |
| Jekyně Hmmm... To by mohli. řeknu tak tiše, že mě lidé vedle nás nemůžou slyšet. To je dobře... řeknu na Carlislovu informaci a všimnu si, že na stropě visí spousta umělích krápníků. No...začínám si myslet, že mi Cindy lhala. Podívej. upozorním Carlisla na strop jeskyně. Potom se chci opřít zádama o stěnu, ale zapomenu na svou sílu a uhodím do stěny až příliš silně. Vzápětí se první krápník odlomil od stěny a za chvíli ho nasledovali další. Za pár vteřin spadly na zem, pár z nich spadlo na lidi, kteří tu jsou s námi. Téměř okamžitě cítím jejich krev, jak vytéká na jejich kůži. Ani si navšimnu toho když na mě spadne pár krápníků a roztříští se o mé tvrdé tělo. Carlisle, pomoc. zašeptám k němu. |
| |
| V pokoji Vsele se na ni podívám, když mi odpustí... Tak a teď by mě zajímalo, jak dlouho nám bude trvat než se zase kvůli něčemu pohádáme... "No toho, že sis ho sundala sem si všiml..." Řeknu jakoby pohoršeně, ale k tomu ještě dodám... "Ale jestli sis ho potom zase oblékla nebo ne..toho jsem si nevšiml..." Řeknu popravdě a zasměji se, když odhalí holá ramena... "Že by prádlo bez ramínek??" Dodám ještě naschvál, ale potom už toho nechám... "Ano já se oblíkl, co kdyby mi do pokoje vpadla třeba Esme a viděla mě tady sedět nahého??" Odpovím na její konstatování, ale to už se smíchy neudržím a svalím se na posteli... "Já už se tak těším na ten zítřejší ples.." Řeknu popravdě a přitáhnu si ji k sobě... Tancovat už jsme vážně dlouho nebyli..a ještě když si dá Rose nějaké nádherné šaty.. No prostě se nemůžu dočkat... |
| |
| Pokoj Při představě jak by se asi tvářila Esme, kdyby tady našla Emmetta nahého, se musím smát... No tak to by pro ni byla asi noční můra zalto.. Poškádlím ho a usmívám se jako andílek... Já už se taky těším..Po dlouhé době vytáhnu jedny z plesových šatů..A každej nám bude závidět.. Usměju se a v hlavě přitom přemýšlím, které šaty si na sebe asi vezmu... Přitisknu se k němu a políbím ho.... Na těch našich hádkách zbožňuju to sladké usmíření...Vždycky to stojí za to... Víš co mě tak napadlo?...Když už jsi zmínil tu nahotu, tak bychom mohli zavést Den nahoty..Ale samozřejmě jen mužské části rodiny.. Při představě, že by po domě chodil Emmett, Edward, Carlisle a Jasper v adamově rouše, mě opět přinutí ke smíchu.... No radši ne..Přece tě nebudu ukazovat každému... Majetnicky si ho přitáhnu k sobě a tím ještě víc odhalím horní nahou část těla.... Měla bych si na něm udělat nějaké znamení, že je můj..No sice jsem skoro všude s ním, takže to hned každé dojde, ale třeba jindy... Automaticky se podívám na jeho ruku, abych zjistila zda ještě vůbec nosí prstýnek..Vykulím oči, když ho tam nenajdu... Kde..kde máš prstýnek?..To se tak moc stydíš, že jsi ženatý?... Zeptám se překvapeně...Tentokrát už se nechystám k žádné hádce, takže ani nepoužiju naštvaný ton... |
| |
 | Doma Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Z dola jsem slyšela syčení a šplouchání vody. Matka vařila. Rozhodla jsem se vstát a jít se podívat co bude k obědu. Mamka se na mě usmála když viděla jak se sebíhám schody. Doběhla jsem až k ní a nahlédla do hrnce ve kterém špolouchala voda. Brambory s masem? Na souhlas přikývla. Podívala jsem se na hodiny, které byly pověšeny nad skromnou ledničkou. Bylo přesně 11:00. Vydala jsem se do obýváku a sedla si na gauč. Bezmyšlenkovitě jsem přpínala programy. Za chvíli mě to však omrzelo a šla jsem za mamkou, jestli nechce nějak pomoct. Ta však jen zakroutila hlavu, takže opět nic. Kdybys mě hledala budu ve svém pokoji. Řekla jsem až v když jsem byla v půlce schodů. V pokoji jsem vytáhla z horní poličky jednu knihu a lehla na postel. |
| |
| Solné jeskyně No...Chtěli to tu mít hezčí. Přece jim to nebudeš mít za zlé. ušklíbnu se na Esmeinu poznámku a také si kritickým pohledem přeměřím tu umělou výzdobu. Lidi... dodám velice tiše a dám tomu slovu slabě pohrdavý tón, ale ne tak, aby to ode mě bylo zlé. Jen pro vysvětlení situace. Pohodlně se uvelebím, ne proto, že by se mi špatně leželo. Je mi to jedno. Ale lidé vedle sem občas hodí pohledem. Zavřu oči a pohladím Esme po ruce. Za chviličku mě ale rána, následovaná dalšími, donutí oči otevřít. Zoufale se usměji na Esme. Je tak roztomilá, když se snaží chovat jako člověk. Dlouhou dobu, snad minutu, se na pohromu okolo jen zděšeně dívám. Když to skončí, jen ze sebe setřesu kousíčky skla z umělých krápníků a vrhnu se k lidem, kteří tam leží v bezvědomí. To bude v pořádku, já jsem doktor! vydechnu na nějakou uklízečku, která šla kolem, když se to stalo a teď celá rozčilená přilítla do místnosti. Je tu moc krve, aby tu mohla být i Esme. A moc voní. Je to i pro mě dost. Pošlu uklízečku pryč, aby zavolala záchranku a začnu jim dávat první pomoc. Miláčku...Nemyslíš....že bys měla jít? podívám se ustaraně na Esme a snažím radši nedýchám tu lahodnou vůni. |
| |
| V pokoji Být s ní sám je vždy tak úžasné... Vždy stejně nádherné, dokud nenajde něco, co se jí nelíbí a něco, kvůli čemu se dokáže naštvat... Ale tentokrát už to vypadá, že k naštvání ani nebude mít sílu... Ani se mi nechce počítat, kolikrát jsme se dejem tomu za poslední dva dny kvůli něčemu pohádali a pak se zase usmiřovali... Protože usmiřování, je sladká odměna za prožité peklo... "Kde mám prstýnek??" Zopakuji její otázku a pak se natáhnu k nočnímu stolku, který stojí vedle postele z mé strany a otevřu šuplík, který není nijak velký, ale na to co tam mám, to úplně stačí... Vedle sebe tam byli položené všechny prstýnky z našich svateb... "A toj e právě to... Když já jich mám tolik a nevím, který nosit dřív..." Pokrčím rameny a podívám se smutnýma očima na Rose.... |
| |
| Pokoj Sleduju jeho pohyby směrem k nočnímu stolku. Uvidíme co tam bude. Chtělo by to pádný důvod, aby si mě zase usmířil. I když nejsem vlastně ani naštvaná. S úsměvem se podívám do šuplíku, ve kterém je spousta prstýnků. Aha. No já bych ale byla ráda, kdybys alespoň nějaký nosil. Je přece jedno který. Pohladím ho po tváři a políbím ho. Podívám se na svou ruku, kde nosím jeden z mnoha zásnubních prstýnků. Tenhle mám opravdu nejradši, ale je mi líto schovávat ty ostatní. Nezapomínej že jich mám mnohem víc než ty. Pohledem střelím k mému soukromému stolku, na kterém leží velká šperkovnice. Ehm. A víš který je z jaké svatby? Každý je jiný. Na tváři se mi objeví šibalský úsměv a sáhnu do šuplíku pro jeden s prstenu. Nasadím si ho na prsteníček a začnu se smát, když vidím jak je mi velký. Tak vidím, že já je nosit nemůžu. Budu muset vymyslet nějaké místo, kam ty prstýnky dát. Někam, aby nebyly schované. Rozhlédnu se po pokoji, ale prozatím mě nic nenapadne. Tak schválně. Ze kdy je tenhle? Ukážu prsten, který jsem mu před chvilinkou vzala a čekám na jeho odpověď. |
| |
| V pokoji Sleduji Rose, která si vykládá spíš tak trochu sama pro sebe a musím se tomu smát... Je tak roztomilá, když se jedná o svatby, zásnuby a podobné akce... Prostě je ve svém živlu... Pořádně ji začnu vnímat až když se mě zeptá, ze které svatby je prsten, který má zrovna na ruce... "Myslíš, že mám tak špatnou pamět?? Jako upír jsem na tom s pamětí poměrně hodně dobře..." Zazubím se na ni a chytnu ji za ruku, na které je svatební prsten... To bylo před 19 lety v Paříži...tehdy si tam chtěla strašně moc jet... Pamatuješ si to?? " Tehdy jsem poprosil Edwarda, aby mi pomocí své upíří zbraně prozradil, kde by se chtěla Rose vdávat... Uculím se, protože tohle jsem jí nikdy neřekl ale honem se zase začnu soustředit na ni... "Někdy bychom se tam mohli jet podívat znova..." "Měla si ty nádherné červené svatební šaty..." Sleduji její výraz, protože vím, že by mi nikdy neodpustila, kdybych si tohle všechno nepamatoval... |
| |
| V pokoji.. Já tě jenom zkouším. Vy chlapi na tohle nemíváte tak dobrou paměť jako my. Každopádně se začnu usmívat, když zjistím, že si to pamatuje. No asi nemá cenu zkoušet další. Stejně by si to pamatoval. Roky a místo není pro nás upíry zak tak těžké na pamatování. Pamatuju si to moc dobře. Hrozně moc sem se chtěla vdávat ve Francii. Osvětlené ulice noční Paříže. A víš že bych ani nebyla proti. Takovej menší výlet do Paříže. Jenom my dva. A na ty šaty si pamatuju. Červenou jsem si vzala kvůli tobě. Páni. Tak i tohle si pamatuje. Vrátím prsten zpátky do šuplíku a políbím ho. Uvidíme za jak dlouho mě znovu požádá o ruku. Už s tím má velkou praxi. A mě by se chtělo zase vdávat. Nikdy mu ale neříkám, že bych se chtěla vdávat, takže mlčím i tentokrát. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
| |
| lidičky vypadá to tu něčinně a nikdo nepíše! Takže tuto jeskyni ruším sama aby nemusel admin. začali jsme dobře, ale nemá to už cenu. :) |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR