Two sides
| autorefresh |
hrálo se Denně
od: 06. srpna 2019 22:03 do: 19. dubna 2020 18:42
Dobrodružství vedl(a) Pesseb
| |
 | Dobrodružství ve výstavbě. |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
 | soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro Poslední dluh příteli Nést mého zemřelého pána bylo těžší než se mohlo zdát, jen samotná zbroj vážila několik kilo a ještě k tomu to tělo. Zasloužil si ale řádný pohřeb a nemohl jsem ho tam nechat pro případ, že by se démoni vrátili a měli na něj znovu zálusk. Při myšlence o pohřbu jsem si vzpomněl na jeho meč, který tam zůstal někde ležet. *Musím se pro něj vrátit,* blesklo mi hlavou, když jsem se otočil zpět ke vchodu do chrámu. Místnost se zdála jiná, tmavější a přesto tam byla stále přítomná ta zvláštní atmosféra nebezpečenství. Doufal jsem, že jsou démoni pryč, ale něco mi říkalo, že to tak není. Popadl jsem tedy meč a rychlým krokem svírajíc oba dva meče jsem odešel zpět ven. *Mělo by svítat, cesta zpět bude za světla mnohem...* zarazil jsem své myšlenky, když místo hřejivé záře slunce zalije oblohu temnota a měsíc se poskrvní krví. Hodně lidí nám říkalo o tomto proroctví, když jsme vyráželi pro meč. Možná právě proto se jej tolik snažil získat můj pán a přítel. Chtěl být připraven na to, co může přijít. Skřeky či jinak řečené pazvuky okamžitě upoutají mou pozornost. Odložím meč k rytíři a chytím Rozbřesk oběma rukama. Ty oči... bylo by příliš snadné, kdyby mě nechali jen tak odejít? Pár rudých oček na sebe nenechá dlouho čekat a ze tmy se vyřítí malý, ale dost naštvaný netvůrek. S jeho ostrými drápy by mi mohl nepříjemně ublížit a tak se pokusím pokrýt čepelí Rozbřesku co největší plochu jeho útoku a pravou nohu posunu za sebe, abych odolal jeho skoku. Přeci jen nemůže mít dost velkou energii na to, aby mě s jeho váhou shodil. Ale zapřením se ho snad vyhodím z rovnováhy. *Nezůstaneš nepomstěn, starý příteli...* 20% |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro Prekérní situace Démon se očividně nezalekl mé přípravy na obranu a zaútočil svými ostrými drápy. Nebýt zbroje, měl bych momentálně velký problém se ztrátou krve. Ale i teď, teplé potůčky krve nebyly nic příjemného. A pak se ještě objevil ten druhý démon, který byl dost silný na to, aby mě téměř vlastní silou strhl na zem. Taky na tom měla přičinění moje neopatrnost. Slyšel jsem se předtím dva skřeky, měl jsem být všímavější. Takové myšlenky však právě vyhostí mnohem důležitější myšlenka. Jak se nenechat zabít. Oba démoni mají momentálně svou práci. Ten divný, mi svou ještě zvláštnější rukou drží a drtí nohu, která je v pořádku snad jen díky vysoce kvalitní práci známého ševce z vesnice, kterou jsme jednou ochránili před nějakými lapky. Ten druhý, se smradlavým dechem se očividně snaží dostat se k mé hlavě. Asi ho přestalo bavit zápolit s brněním. Tím mi však dal možnost uplatnit svůj meč. Jednou rukou se pokusím nasměrovat meč démonovi do boku a jestli se zadaří, stočím se ke straně s úmyslem jej i s mečem připíchnout k zemi. Následně bych se rád posunul výše, abych mohl stáhnout nohu k sobě a snad o zabodlý meč přeseknout ruku tomu patvorovi. Pokud se ani první krok mého snažení nepovede, nějak intuitivně požádám meč, Boha i sebe o pomoc. Nechť víra má se promění, 85% |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro 1.Démon Meč projede démonem jako nůž máslem a přibodne jej k zemi. Ten zavříská a divoce sebou hází ze strany na stranu ve snaze uvolnit se. Meč jej však jen na pouhý dotek spaluje a působí mu neskutečnou bolest, kterou dává najevo přímo nelidským řevem. Hrabe rukama ve snaze podhrabat meč, ale tím si jen způsobí více zranění. Druhý démon si toho všiml a pouští tvou bodu. Asi mu došlo, že i když ti bude drtit nohy, tak ničeho nedosáhne, přesto, že to pro něj bylo nejspíše zábavné. Ještě než však stihne dát ruku pryč, tak se ti povede skrčit nohu. přiložit jí spolu s ním k meči. Démon vydá další hrozný řev, načež mu odpadne zápěstí. Rána na jeho ruce je sice spálená, ale i tak z ní na pár místech stříká krev a to přímo na tebe. Démon, kterého jsi přibodnul k zemi sebou přestal již házet a nehybně leží na zemi s velkou dírou v krku a částečně hlavě. Pomalu se začíná rozpadat a měnit v popel. Druhý démon sebou mezitím hází a snaží se nejspíše utéci. Zdá se však, že bez používání své ruky není nijak moc rychlý, ale i tak by mohl být nebezpečný. |
| |
 | soukromá zpráva od On pro Vzhůru na výpravu Jak dlouho tady je? Je to ráj, nebo vězení? |
| |
 | soukromá zpráva od Slim Shady pro Démonove nové šatyHlad a túžba žiť ma poháňala dopredu. Citil som sa ako lovec na vrchole potravinového rebríčka čo hladá korysť. Predsa len korysť znamenala jedlo. Korysť znamenala ošatenie. A korysť znamenala aj viac informácii. Chvíľku mi trvalo až som našiel moju korysť. No nezaváhal som ani myšlienkou a ovládol som môj ciel. . . . Konečne som sa zasýtil. Nevedel som kde som sa nachádzal ani prečo tak krásny mesiac sa zmenil na takú ošklivú náhradu. Začal som obzerať svoje nové šaty. Tie končatiny mi nepripadali dosť silné. Na to aké mal slabé končatiny mi zas jeho stredná časť pripadala až moc oblá. Každopádne táto schránka má vela chýb. Aj keď tou najväčšou je neprítomnosť duśe ktorú by som mohol požierať. Práve preto som sa vydal takto odený von z tej budovy. Nahý ale stále kráčajúci po tej dedine držím flašku čo mal v ruke. Pozorujem okolie snažiac sa nájsť nejakého ďalšieho živáčka. Popritom sa snažím vydolovať z môjho oblečenia nejaké tie spomienky aby som zistil niečo viac. Predsa len potrebujem viac informácii. |
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro Jeden mrtvý, druhý zbývá Manévr s mečem se povedl na výbornou a přestože netvůrek sebou ještě chvíli házel, už pro mě žádnou hrozbu neznamenal a po několika momentech se zcela poddal náruči zatracení. Zatímco druhému došlo, že s nohou moc nezmůže a chtěl se pustit, nestihl to dříve než jsem jej přitáhl na dotek k meči. Normální meč by jej sotva škrábnul, ale očividně na něj Rozbřesk měl takový dopad, že mu bolestí upadlo zápěstí z podivuhodné ruky. To samé vlastně platilo u prvního, jelikož sic rána byla jistě bolestivá, kvůli obyčejnému meči by tak šeredně nevřískal. I přestože menší netvor přišel o zápěstí, snažil se zvláštním pohybem pahýlu ruky dostat z mého dosahu, ale démonické čelisti stále nebezpečně cvakali. Rychle jsem se tedy zvedl, vytáhl meč a z bezpečné vzdálenosti jsem se pokusil seknout na něco, co mohlo být démonovou hlavou. Pokud se mi podařilo a již nebylo třeba se těma dvěma zaobírat, ještě se řádně rozhlédnu, jestli v okolí nebudou ještě další problémová stvoření a potom se vrátím zpět k rytíři. Mimoděk také zkontroluji, jestli se meč zabodnutím do země neotupil. Můj přítel měl u sebe mapu, takže dříve než se rozhodnu, co udělám s jeho tělem, zkusím se na ní podívat, abych věděl kudy zpět do vesnice. Ještě předtím, když už se opravdu ujistím, že nikdo další kolem není, pronesu nahlas krátkou modlitbu za duši mého přítele a jestli by mi nějak mohl Bůh, či jeden z jeho věrných služebníků pomoci, jak naložit s mocí, která mi byla svěřena. 70% |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
Poté co jsi pozřel duši muže a začal se procházet po místnosti se ti postupně dostávalo mužových vzpomínek. Tvoje schopnost je však všechny najednou pohltit byla moc nízká a tak jich mnoho zmizelo. Začnou se ti objevovat obrazce a vědomosti. Astronomie, bylinky, příbuzní a jejich jména, počty, něco o městu, kde se právě nacházíš, že neměl rád rajčata a brokolici, rozdělení společenských vrstev, že včera souložil s mladou dívkou, kterou zdrogoval a následně i s jejím mladším bratrem, který jí přišel hledat. Pak to přišlo písmo, ale vůbec jsi k němu nebyl schopný přiřadit názvy. Přišli ještě vzpomínky na učitele toho muže, který jej rád týral a pak na vládce tohoto města, který byl Lord. Význam ti přesně uniká, ale je ti jasné že je to někdo vysoce postavená osoba. |
| |
| soukromá zpráva od On pro Hlad Alas! |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
Vycházíš ven stále hladový a toužící po nasycení. Procházel jsi celou vesnici, ale nikde ani živáčka. Šel jsi tedy zpět k té budově s křížem ,když si uslyšel od toho směru nějaký hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro Veď mě dál cesto má Patvor se sice snažil klimbavým pohybem dostat pryč, ale mé dlouhé nohy rychle srovnali vzdálenost. A zprovodit jej pak do zatracení bylo otázkou jednoho švihu. Pak jsem se již mohl věnovat mému zesnulému příteli. A jak jsem cestou kontroloval meč, byl jsem příjemně překvapen faktem, že meč je snad ještě ostřejší než před bojem, ale odolal jsem pokušení jeho nevídanou ostrost vyzkoušet. Mapa sice nebyla v nejlepším stavu, ale dalo se snadno rozpoznat, kudy se vydat, abych dorazil do nejbližší vesnice. Slunce mě již hřálo a osvětlovalo cestu přede mnou, ale i tak jsem věděl, že budu lehký cíl, když ponesu svého přítele, ale snad před polednem bych měl dorazit do vesnice. Jen na malý moment jsem byl v pokušení si vzít něco z brašny mého přítele, ale už jen myšlenka na okrádání někoho, kdo mi toho dal do života tolik se mi hnusila. Snad hrobník bude mít taky takové svědomí jako já. Ještě než jsem vyrazil, rychlá modlitba opustila mou mysl a vydala se k nebesům. Nemusel jsem čekat dlouho na odpověď, sic přišla tichá. Jemné zablesknutí světla ve středu meče bylo vším, co mi bylo řečeno, ale měl jsem alespoň tu jistotu, že o mě ví, tam nahoře. Jen mi svěřují rozhodnutí do mých vlastních rukou a mou snahou bude je nezklamat. Ale i tak, nemohl jsem si odpustit malý úsměv. Pak už jsem jen chvíli přemýšlel, jak cestovat společně s mým přítelem do vesnice. *Kůň!* udeří mě myšlenka jako kladivo kovadlinu a já se začnu rozhlížet po koni, který patřil mému příteli. Nedivil bych se, kdyby tu zůstala někde jen mršina nebo kůň utekl strachy, ale značně by mi to ulehčilo cestu. Pokud jej nenajdu, zkusím si nějak naložit mého pána a vyrazím k vesnici. Dávám však stále pozor a jsem připraven kdykoliv přítele "položit", abych byl bojeschopný. 87% |
| |
 | soukromá zpráva od Zyrka pro Existovala jsem vždy? Ano. Má existence je spjatá s existencí lidstva samotného, dokud bude existovat chtíč, dokud muži budou toužit po děvčátkách která jen těžko mohou být považovány za ženy, dokud budou sledovat jak ženy před nimi smilní, otcové toužící po dcerách, kněží po chlapcích, anebo aby s jejich vyvrcholením děvče vydechlo naposledy. Do té doby budu existovat a přesto, jedna má část ví, že tak prastará nejsem. Ve skutečnosti je tomu opačně. Jsem jako střípek něčeho většího, ne, semínko stromu, které do tohoto světa bylo zasazeno aby rostlo z přání po pomstě na všech mužích. Prozřela jsem v temnotě. Nejprve jsem si začala pobrukovat, pouze několik tonu, než během okamžiku se to změnilo v líbeznou melodii vábící muže do mého obětí. Jedna ze svící vzplanula a muži se poskytl pohled na mé ničím zahalené tělo, nic nebylo jeho očím skryto a stejně tak ani mně jeho šerednost, jeho zvadlé malé mužství pohupující se mrtvě mezi křivíma nohama, jeho tělo dávající všem na obdiv jeho přílišnou zálibu v jídle, pleš která zdatně dobývala i zbytek míst s řídkými vlasy. Přesto, hladím se nedočkavě po celém svém těle předvádějíc mu tak mou touhu po něm, jenž mne spaluje a je naprosto falešná, pouze iluze přiživující lež kterou sobě namlouvá. Došel přede mne a drsně mne svalil na postel za mými zády. Do líbezné melodie se vkradl toužený vzdych. Usmála jsem se na něj, hladila jsem jeho zpocené tělo, zatím co on bez skrupulí ohmatával a mačkal má prsa, ty mu však nestačila, nakonec zamířila jeho ruka niž… Do svého cíle nedošla, v ten okamžik jsem nahmatal pod polštářem malý, prostý ale přesto dokonale ostrý nůž. Jeho hrdlo se rozšklebilo a začala se ne mne linout teplá rudá tekutina života, zatím co jsem sledovala jak se marně snažil nadechnout. Slastný to pocit, mé rty se usmáli pod skutečným návalem rozkoše až se mé tělo pokryté krví rozechvělo. Mrtvý tlouštík se svalil na bok s zatkem namířeným ke dveřím. Jak ráda bych viděla výraz toho, kdo touvítá. Několik vteřin si vychutnávat ten pocit tak podobný uspokojení těla ale přesto mnohem intenzivnější, než nakonec vyprchá a dalších několik okamžiků jen nehybně ležím. Vím, že nikdy už to nebude tak slastné jako poprvé… Uplyne možná pár minut, než nakonec opustím lože sdílené s mrtvolou, a rozhlédnu se po pokoji. Měla bych se pozastavit nad tím, jak to, že se necítím zmatená ale stejně tak vím, že je to přirozené, že to tak má být. Zvednu z podlahy prosté šaty a obléknu si je, musím být obezřetná a dávat si pozor na lidské plémě. I to vím a zahalím sr do pláště s kápí patřící muži. K dokonalosti má mé vyzření daleko ale pro teď to musí postačit. Než pokojík opustím, ještě se porozhlédnu po čemkoliv užitečném jako například mince ze zlata, ukryji nožík na příhodné místo a poté konečně otevřu dveře. Svět čeká… (64%) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
Koně najdeš opodál. Vypadá vyděšeně a na pravém boku má i škrábanec od spárů, které nepochybně patřili nějakému démonovi. Pokud se rozhlédneš okolo, tak najdeš na zemi stopy od koňské krve, ale také hromádku popela u stromu, do kterého něco velice silně narazilo. Zranění koně není nijak vážné a jde jen o povrchové zranění, které je již z velké části pokryto strupy. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
Rozhlídneš se, ale necítíš nijaké zmatení. Máš pocit, jako bys to tu vlastně znala. Když zavřeš oči, tak si dokážeš představit za dveřmi chodbu na které se nachází ještě další troje dveře. Chodba vede až ke schodišti, přičemž stejný chodba se táhne ještě na druhou stranu a stejně tak i o patro níže. Schodiště vede do větší místnosti, kde je hodně stolů a máš pocit, že i hromada mužů. Je tam však i něco dalšího. Je to východ, který však někdo střeží a na malí moment spatříš mdlé mandlové oči plné strachu a velkou postavu, která se v nich odráží. |
| |
| soukromá zpráva od On pro Fuj Cože?! |
| |
| soukromá zpráva od Zyrka pro U muže najdu váček s kolečky z různých kovů, z nějakého důvodu vím že jsou cenné i když mi tak na pohled vůbec nepřijdou. Poté u něho najdu ještě jakýsi svitek s voskem, ve kterém je obrázek a bránící mi tak v otevření, tedy bránící, nejspíš by bylo snadné ten vosk odstranit ale nyní se nemohu déle zdržovat, a tak ho uschovám i s váčkem. Při pohledu na dveře si uvědomím že vím, co se nachází za nimi a nejen to, i to kam vedou schodiště, vetší místnost se spoustou mužů a východ který střeží muž s mandlovými očima odrážející strach. S tím uchopím kliku a otevřu dveře, vejdu na chodbu a s tichým cvaknutím je za sebou zavřu. Někdo na druhé straně však ty své rozrazí, vyběhne z nich muž nahý držící se za oči a křičící, „Démon!“ Jsem si naprosto jistá že tím nemyslí mne ale na tom jen pramálo záleží, protože se rozrazí trojice dalších dveří, ze kterých vykouknou muži. Jeden z nich dokonce svírá v rukou meč. Své pohledy upřou na mne, zatím co já na kratičký okamžik spatřím strůjce této situace, osminohé stvoření, jenž unikne do bezpečí. „Fešní pánové,“ pronesu k nim líbezně a stáhnu si kápi, jen stěží bych je přesvědčila že demonem nejsem. Stejně tak odhrnu plášť, abych jim poskytla pohled na plný a hluboký dekolt šatů, „Copak je na tom něco špatného? Copak nechceme všichni hřešit, bavit se a pouze ukojit svůj tělesný chtíč?“ pousměji se na ně provokativně, „Věřte, žádná žena mi není v tomto hřešení rovna.“ Pokouším se zahnat jejich strach, chtíčem a vzrušení. Ovšem pokud se mi to nepodaří a radši budou volit mne poslat zpět do podsvětí, tak před bojem se radši rozhodnu následovat osminohého tvora a stejně jako on vyskočit oknem, který se nachází, jak vím za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Slim Shady pro Zrazu ma slepec spozoruje. Nakolko som si neako nevsimol svoje okolie kde by som sa mohol skryt tak sa rozhodnem pre priamy útok. Predsa len teraz sa obzerat po okolí. by moc zmyslu nemalo. Ako sa rozbehnem voci nemu tak sa snažím ist trošku do strany. Ak by bolii medzi nami pripadne stromy či vozy tak sa pripadne kryjem poza ne kym skrátim vzdialenost. Pričom si setsakra davam pozor na to kam ukazuje svojou rukou kde má ten prsten. Ak by ten prsten zamieril na mna robím taktický ukrok doprava. AK by opät zamieril na mna tak taktický ukrok doľava. Rozhodne sa snažím pohybovať v tom tele čo najnepredvidatelnejšie dúfajuc že jeho schopnosť ma vycítit je pomalšia ako rýchlosť mna v tomto tele. Cieľ je dostať sa k nemu na dosah a potom ho z celej sily kopnúť pravou nohou do brucha tak aby sa zvalil na zem a získal som možnosť na neho skočiľt tak aby som si jednou nohou kľakol na jeho hruď a druhou nohou pristupil jeho predlaktie ruky s prstenom. Takým spôsobom by mal ma nemal mať možnosť odsteliť a ja mu mohol mlatiť ľavou rukou do hlavy až kým neupadne do bezvedomia. |
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Nechtěná Muže pohled na tebe na chvíli zarazí, ale i přes tvá slova, která donutí toho co je od tebe nejdál, aby se zamyslel se ostatní dva ženou přímo na tebe. Bohužel tvá slova ani jednomu z nich nenavodila ony touhy, které jsi v nich chtěla vzbudit. Přesouváš se k oknu a proskakuješ. Muž, který byl však za tebou nemáchl naprázdno. Meč ti stehnem a způsobil velice nepříjemnou bolest a krvácení. Dole dopadneš na dobře na obě nohy, přičemž se ti levá, ta zraněná trochu podlomí. Venku je spousta lidí, která na tebe chvíli zírá a následně začne řvát. "ZABTE HO, ZABTE TOHO DÉMONA." Nezdá se, že by někdo z nich toužil po tvém hlasu a co víc, spíše jej chtějí umlčet a tebe sprovodit ze světa. Většina z nich rychle popadla to co zrovna měla po ruce, takže krom různých nástrojů se jim v ruce objevují i kameny a sem tam i meče. Útočníci jsou hlavně muži, ale je mezi nimi i pár žen, které ti určitě jen závidí. (Hod na procenta pod příspěvek) |
| |
| soukromá zpráva od Zyrka pro Nejspíš bych se cítila dotčena z jejich nezájmu, kdybych neměla jiné starosti, jako například zraněnou levou nohu od meče a která se mi nepatrně podlomí po dopadu. Bohužel, jak to vypadá příliš jsem si nepolepšila a pohlédnu na zaražené tváře které jen o okamžik později se začnou hlasitě domáhat mého usmrcení. Pokrytci. Rozhodně nehodlám čekat a dát jím k tomu příležitost, okamžitě se rozhlédnu po cestě kudy bych mohla utéct a dokud jsou v šoku, hodlám toho využít. (13) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Konec?Bez jedné ruky ses rozeběhl na slepce, který se díval přímo na tebe a dle výrazu sis mohl tipnout, že vůbec není nadšený tím co děláš. Snažíš se mu znesnadnit tě zasáhnou a tak se snažíš skrýt za kusy budov, bohužel ty mají moc velký rozptyl. Prsten opět zazáří a vylétne z něj další paprsek. Podaří se ti mu vyhnout, ale najednou cítíš, jak tě něco spaluje a následně padáš na zem, stejně jako tvé nohy. V ten moment, kdy padáš se stihneš ohlédnout, aby sis všiml, že paprsek za tebou zahnul a zasáhl tě zezadu. Tvé nohy se mění v popel. Zbytek tvého těla ještě kousek zmizí, až ti tělo končí u pupíku a z těla se řine hromada krve, která stéká na zem. Ty sám jsi ještě ucítil následující bolest svého vlastního těla a opět pocit, jako by ses zevnitř vařil, přičemž se nyní cítíš velice slabě a unaveně. Muž se nehne z místa a pozoruje co uděláš dál. Tváří se stále smutně, nejspíše je mu líto těla, které musel zničit. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Vesnice Muž, kterého si zmínil se zatvářil velice spokojeně, že se skoro trefil, ale pak také zvážní, když pokračuješ. Podívá se tázavě na inteligentnějšího muže, který jen přikývne, načež ten hloupější praví. "Dobře, zavedu tě tam, ale nejdříve zaplať za vstup do vesnice. Nemáme mnoho příjmů a tudíž je to potřeba. Bude to pět stříbrných." Ten nadutější z mužů tě poté vede skrze vesnici. V jedné uličce spatříš na zemi krev a kousek dál mezi domky plačící ženu, která drží mrtvé tělo svého dítěte a řve na dvě ženy, které se jí snaží utěšit. Projdete ještě kolem pár domků, přičemž můžeš zpozorovat i studnu. Nakonec dojedete až ke kapli, kde ti muž nabídne pomoc odnesením rytíře dovnitř. Vejdete dovnitř, přičemž tím vyděsíte myš, která se pochutnávala na něčem co až moc připomínalo lidské ucho. Vešli jste a ty jsi mohl spatřit vnitřek kaple, která nebyla nijak moc zdobený a jediné zlato se nacházelo na kříži v čele, kde zrovna stál kněz a žehnal dítěti, kterému není ani rok. Nastane ticho a kněz si namočí prsty do svěcené vody a udělá dítěti na čele kříž. "Nechť je toto znamením pro nás, pro všechny. Bůh bdí nad námi všemi a ochrání ty, kteří žijí bez hříchu, nevinní a čistí, jako toto dítě. Všichni jsme dítka Boží a on nás ochrání před těmito temnými časy." Následně zpozoruje tebe a tělo rytíře. Polkne a dokončí obřad. Poté za vámi dojde a smutně se podívá na tělo rytíře. "Co se stalo tomuto Božímu dítku? Přišel jste se dohodnout na jeho pohřbu?" Podívá se ti do očí zvědav co odpovíš. Kněz  |
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro
|
| |
| soukromá zpráva od Slim Shady pro Tak akosi som neodhadol tú vzdialenosť medzi nami a ani rýchlosť strelby toho Artefaktu. Bez nôh a ruky ležím na zemi a rozhodnem sa odpovedať tomu lovcovi."Blahoželám, vyhral si." Nečakajúc na jeho odpoveď opustím zvyšok toho tela a mieriac najvyššou možnou rýchlosťou za najbližší barák. Predsa len je noc tak by som mohol byť dostatočne rýchli na to aby som mu ušiel z dosahu. Ako sa tak vznášam využivam nielen to že je noc ale kryjem sa aj v tieňoch budov pred mesiacom. Ciel je jednoduchý. Utiecť, prežiť a nájsť ešte pred svitaním ďalšie oblečenie aby som cez deň nebol nahý |
| |
| soukromá zpráva od On pro Hlad Ne, tato věc jídlo nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Zyrka Než se stihneš rozhlédnou, už na tebe letí několik kamenů, z nichž tě jeden zasáhne do hlavy, kde vyvolá nepříjemnou pulzující bolest a malé krvácení. Ostatní buď letí mimo, nebo je utlumí tvé šaty, které tě následně při běhu trochu zpomalují, ale jsi vcelku dost rychlá, aby tě jen tak nedohonili. Běžíš a snažíš se ztratit v uličkách, avšak nakonec vběhneš do jedné, která je zakončená 8m hradbou a lidé ti odříznou cestu. Vypadá to s tebou dost bledě. Na moment máš pocit, že se nad tebou mihne stín, který však hned zmizí. Lidé napřahují své zbraně, někteří ještě házejí kamení, aby tě zranili ještě než přijde řada na zbraně. Náhle na dvou místech popraská udusaná země a vyrazí z ní dva velké kořeny, které kolem sebe mávají. Jeden z nich sebou zcela náhodně švihá, přičemž sebou vezme jednoho muže s vidlemi, kterého přimáčkne ke zdi, kde mu následně od hlavy začne téct krev a tělo ochabne. Všichni lidé jsou zaskočeni a to ti dává trochu času. Druhý kořen se od země namíří přímo k hradbě a vytvoří tak trochu strmější cestu která by pro tebe neměla být potíží. Mezitím se lidé pustili do kořenu a bez ztráty dalšího života jej odsekli. Ty ses mezitím dostala na hradby a skočíš přes ně dolů, kde dopadneš na podivnou zelenou bytost. Přičemž sis při dopadu zlomila jednu ruku a nezraněnou nohu.
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Boží služebník Když projíždíš, nestíháš se pořádně podívat, ale vypadá to, že dítě je v celku. Což, pokud není v bezvědomí a je mrtvé, je dosti u démonů neobvyklé. Kněží přitakává na tvá slova a prohlíží si tělo rytíře, přičemž se i krátce pomodlí, když jsi zmínil démony. Zdá se, že v něm budí veliký děs, ale stále vnímá a čeká až domluvíš. "Je zde možné mu zajistit pohřeb, jak se patří. Je zde jen jeden problém a to, že hrobník přišel v noci o nohy a tak nyní leží u místní bylinářky." Muž se pokusí sáhnout po dýce u rytířova pasu, ale ty se v tu chvíli ohlédneš, aby jsi jej zkontroloval. Změní pohyb ruky a dělá, jako, že nic, že si jen chtěl podrbat na druhé ruce. Už se o to znovu nepokusí, co tam s ním jsi. Poté co poodejdeš s knězem stranou se nejdříve zamračí, pak zasmutní, přičemž truchlivě skloní hlavu. "Ta žena. To byla moje sestra. Během Krvavého Měsíce nás napadlo několik démonů. Z nichž jeden má i na svědomí nohu hrobníka. Pak tu máme ještě tři další mrtvé, pět raněných a jedna malá dívka se pohřešuje. Šli hlavně po dětech a starých, asi jako po nejslabší kořisti." Opět si povzdechne. "Byli by jsme vám vděční, jen vesnice na tom nyní není moc dobře s penězi. Upřímně nevím, jak by jsme vám zaplatili, ale toto by jste mě probrat se starostou vesnice. Někdo ze strážných by vám mohl snad i říci něco k démonům. Já se boje neúčastnil a jen pomáhal lidem se sem dostat. Ty svůry zde za námi nemohli, tady nás chrání moc Boží. Pokud však na ty stvůra opravdu budete chtít vyrazit, nabízím vám, že vám posvětím zbraně a zbroj, aby jste mě aspoň o trochu více štěstí a Boží ochrany." Mapa |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Další místnost Projdeš dveřmi a ocitneš se na chodbě, ze které vede následně dolů schodiště do přízemí. Místnost Koberec následně vede k jedním dveřím, které mají vedle sebe židli a poličku s vyskládanými botami. Také je tam věšák s kabátem a ještě jedny boty, které jsou však jiné než ostatní a něco ti říká, že toho muže nebudou. (nyní si házej na každé kolo dokud řeknu, že už nemusíš na procenta a piš je dolů pod příspěvek, ty dveře, u kterých jsou boty už opravdu vedou ven) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od On pro Někdo další Je tu ještě někdo? |
| |
| soukromá zpráva od Slim Shady pro Hladanie pokracujeNakoniec mi moj taktický manéver vyšiel a ten dedko strielal po mne ďalšie výstrely ako šialeny. Trošku mi je ľúto že nezbombardoval sám tú dedinu. Aspoň by dosiahol pyrhovo výťaztvo a zvyšný dedinčania by boli nasraný Snažiac sa dostať z dediny hladám nejaké ďalšie útočisko. Buď ďalšiu obät kde by som sa mohol schovať alebo jaskyňu kde by som mohol stráviť deň. Prípadne nejakú chatrč kde je pekne tieň. Rozhodne nemám záujem zostať cez deň vonku Cestou analyzujem chyby z toho súboja a informácie čo som získal z toho ožrana o tomto svete. Predsa len počas tej doby čo som v ňom bol som sa niečo dozvedieť musel. //Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 1062 procent |
| |
 | soukromá zpráva od Deandre pro Narodila jsem se na místě které bylo známé jako prokletá země,lidé se mu vyhýbali ovšem možná právě proto došlo k mému stvoření právě zde. Války,boje,hrdost a všem smrt ... Stojím a hledím nahoru,cítím sílu a vnímám představy než se konečně pohnu.Když se ukáže víc světla pořád nemůžu najít to co hledám.Ale nakonec to najdu když si všimnu toho domu a zdi a střech a taky když uslyším všechny ty hlasy.Nechce se mi to obcházet a tak vylezu nahoru protože jsem zvědavá co tam najdu. Vida démon,ovšem tento má rohy ... Rozhodnu se ho zachránit i když to nebude snadné protože nevidím za zeď a tak jeden kořen nechám aby po něm mohl ten démon vylézt a druhým máchám a věřím že s ním jistě někoho zasáhnu.A skutečně se mi to povede cítím jak z něj odchází život ovšem příjemný pocit který ucítím brzy nahradí bolest.Ale jsem na to lépe něž ta osoba která na mně dopadla,přestanu se tedy zajímat o sebe a překulím se takže nechám toho kdo na mně dopadl spadnout a přitom si ho podrobně prohlížím. Je poznat že i když je démon není jako já,má kosti,tkáň a krev ... "Měli bychom jít,není tu bezpečno ..."oslovím toho tvora a pokud mně nevnímá poplácám ho zraněnou rukou přičemž ho upatlám tím zeleným slizem. "Můžeš jít?" Možná bych mu mohla pomoct ovšem zde jsou moje možnosti poněkud omezené. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Zyrka pro Slepá cesta? Díky Ďáblu ne! Trochu zelenému… Než vůbec stihnu zkontrolovat pohledem všechny světové strany, letí mým směrem sprška kamenů. Jeden se blíže střetně s mou hlavou a stane se zdrojem její pulzující bolesti a krvácení. Ostatní naštěstí již nejsou tak přesné, přesto nepochybuji že mít trochu světlou pokožku a méně vrstev šatů, zanechali by pěkné modřiny. Nakonec se ale přeci jen dám na útěk i když ty samé šaty co mi poskytly tu trochu skromné ochrany mi teď spíše překáží ale i přes ně a zraněnou nohu se mi daří pomalu lidem vzdalovat. Proplétám se uličkami, než vběhnu do jedné, která je zakončena vysokou hradbou. To je konec, uvědomím si, když se mi hlasy připomenou pronásledovatelé. Proč musím zaniknout teď, tak krátce po svém znovuzrození, aniž bych stihla naplnit pomstu která mne sem přivedla a trochu si pobavit. Další sprška kamenů, sloužící jako předzvěst ostří lesknoucí se v jejich rukách, které bude mým koncem. I přesto sevřu rukojeť prosté dýky… Když už se pomalu připravuji na svůj návrat do podsvětí a kroky pronásledovatelů se obezřetně přibližují, z ničeho nic z udusané země vyrostou dva velké kořeny patřící snad hodně agresivnímu stromu. Jednomu se podaří uchytit jednoho muže s vidlemi, nejspíš již se těšil, jak je do mne zapíchne a nejen jednou, ovšem nakonec on sám ochabl jako jeho mužství. Příliš dlouho se však tím pohledem nemohu kochat a sledovat tu podívanou, jelikož jeden z kořenů vytvoří cestičku na vrchol hradby. Neváhám. Během okamžiku se dostanu na samý vrchol hradby, je to vysoko. Probleskne mi hlavou ale i přesto skočím dolů a dopadnu na něco relativně měkkého, co je horší však, za doprovodu dvou hlasitých křupnutí. Jak nohou, tak i rukou mi okamžitě projede ostrá vlna bolesti mířící se zabodnout do samotného mozku. Bolest, jde v ruku v ruce se s vzrušením, dokáže umocnit požitek a rozkoš, ovšem zlomené kosti jsou bohužel poněkud jiný druh bolesti. Přináší jen pramálo příjemné rozkoše. Chce se mi hlasitě křičet, ale přesto jen zdravou rukou mlátím do země, jako by mi to mohlo pomoct. Syčím, proklínám všechny muže světa a ten temný stín, který to zapříčinil. Něco se náhle pode mnou pohne a tělem projede další vlna ostrá bolesti. Teprve až se mne něco poplácá a ucítím něco chladného a slizkého, rozpomenu si na to cosi, na co jsem dopadla, a nyní mne to oslovilo. Nahá žena oděná v listí? Napadne mne při pohledu na ní jako první, než si uvědomím, že z ní cítím něco vzdáleně známého, něco pro nás společného. „Netuším,“ odpovím zelence, nebo spíš zasyčím bolestivě. Nejspíš bych se o to měla přísnějším pokusit, jestli tu nechci jen tak čekat na smrt. Nejsem si však jistá, jestli mečem zraněná noha dokáže udržet váhu mého těla. Zapřu se tedy zdravou rukou o stěnu hrady a pomalu se o to pokusím. „To ty, jsi za těmi kořeny?“ Otážu se, přesto že je to samozřejmé, kdo jiný? Snažím jen přimět opomenout bolest, dostat jí z hlavy. „Tvoje ruka, teče.“ Oznámím jí i něco, čehož si jen těžko nemohla nepovšimnout a závidím jí, že nejspíš nemá tělo z masa a kosí jako já, jenže bez citu bych těžko pocítila všemožné tělesné rozkoše... (40%) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Co budete dělat? Mezitím co si mezi sebou povídáte místo toho, aby jste utíkali pryč plyne čas a v dáli uslyšíte lidský křik, není to však křik bolestný, nýbrž křik plný zloby, nenávisti a touze po krvi, vaší krvi, tedy po krvi a míze. Můžete se rozeběhnout na planinu, kde jsou kousek dál pole a louky. Nebo zamířit do lesa ze kterého přišla Deandre a pokusit se jim tam schovat. To je na vás. Také se jim můžete vydat na milost a čekat, ba dokonce jím jít naproti. Spatříte čtyři jezdce na koních. Všichni jsou ozbrojeni meči a v brněních. Jde jen o prosté strážce, ale to neznamená, že nejsou nebezpeční. Nejspíše vyjeli teprve z brány a vás hledají, aby vás dorazili. Křik však nejde od nich, ale od davu, který je zatím ještě někde v dáli, jelikož se nevyrovná rychlosti koní. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro |
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro
|
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro K tomu co to rohaté stvoření říká se nevyjadřuji protože neříká nic jiného,dalo by se říct že i ona teče (tedy nejen teče).I když obě víme že bychom měli utéct a mně se nechce toho tvora zde nechávat,možná to je zvědavost,možná to je něco jiného.A křik který uslyším znamená že ti kteří to rohaté stvoření honí se jen tak nevzdají. Což je poznat podle těch jezdců na koních,možná bych je vyplašila ovšem zvládnu jen dva koně.Možná bych ho mohla i z toho koně shodit ovšem to chce čas a velké štěstí. „Vlez mi na záda,odnesu tě do lesa.Tam se schováme a oni tam nebudou moci použít ty koně.“oslovím to rohaté stvoření. Jistě i tak to nebude snadné,ale určitě se tam schováme lépe než zde.A taky můžeme využít výhodu prostředí. Pokud tak to rohaté stvoření učiní tak protáhnu své ruce a svými šlahouny ho připevním k sobě tak aby se mi lépe neslo a já ho moc ... nepoškodila.Nemám kosti a tak mé znalosti jsou v tomto ohledu mizivé přesto se o to pokusím jak mi to současná situace dovolí.Ovšem dlouho to neprotahuji jsem ochotná tomu rohatému stvoření pomoct,ale když se dlouho k ničemu nemá tak nakonec se rozeběhnu k lesu sama. (56%) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Zyrka pro Útěk? Postavit se mi nepodařilo, jen jsem znovu s bolestivým hekáním a syčením dopadla na zadek a proklínala kde co, od hlíny a trávu až po kameny hradby ale nijak zvlášť se mi neulevilo. Co je mnohem podstatnější přes do mozku bodající se bolest a své nářky slyším hlasy. Sakra! Sama na sebe se rozzlobím, že jsem promarnila tolik času. Jenže když spatřím jezdce na koních, hned si uvědomím, že jen těžko jim dovedu uniknout. Skoro se rezignovaně opřu o chladný drsný kámen, když v tom mne naprosto překvapí slova zelené květinové rostlinné ženy. „Dobře.“ Nabízenou pomoc rozhodně neodmítnu, chci žít jako každý démon, jsem sobec a pokud touží riskovat svůj život pro mne, rozhodně jí v tom nehodlám bránit nebo jí to rozmlouvat. (51%) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Hon na démony Zyrka vlezla Deandre na záda. Naštěstí nebyla moc těžká a Deandre není žádná slaboška, takže spolu s prsatým závažím na zádech vyrazila hlouběji do lesa, kde jak doufáte se jezdcům buď ztratíte, nebo je donutíte slézt z koní, což by vám dle vás mohlo dát nějakou výhodu. Jakmile jste hlouběji v lese, tak Deandre zrychlí, jelikož jí les podporuje a pahýl její ruky se dokonce i zacelí a ona přestane trousit mízu. Obě jste si mohli všimnout, že na místě, kde dopadla míza Deandre na zem, vyrazil ze země malý lístek břečťanu, ale bohužel jste si spíše všímali tří pronásledovatelů, kteří vám byli stále v patách, ale slezly aspoň z koní. Nejspíše se rozdělili, ale to nevíte jistě. Je na vás jak zhodnotíte situaci, tak či tak Deandre už Zyrku moc dlouho neunese a tři ozbrojenci vás dohánějí. Sice se nepohybují v lese, tak ladně, jako Dea, ale zato nemají sebou žádné velké závaží, které by je zpomalovalo. (Nezapomenout na procenta) |
| |
| soukromá zpráva od On pro Nebezpečí! |
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Sestra Annabel tě propichuje očima, nejspíše hledajíc něco dalšího, co by jí přišlo podezřelé, ale zdá se, že nic nenachází a ani se nediví, že máš přes sebe kápi. "Hmm." Zaklepe se nehtem pravé ruky o rty a pak vydechne, přičemž si můžeš být jist, že jsi v jejím dechu spatřil malé stopy záblesků. "No dobrá, ale nebuď tam moc dlouho. Zníš trochu nachcípaně a víš, že se nechci o svého mladšího bratra zas starat, jako když byl malý. Víš co, půjdu s tebou, čerstvý vzduch mi také prospěje." Následně se uculí a otočí se k věšáku, načež přes sebe přehodí jeden ze světlejších kabátů, otočí se zpět a zkříží si ruce na hrudi nejspíše čekajíc až se půjdeš umýt, aby jste mohli vyrazit. (Házíš na procenta) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Starostův dům "Upřímně jsem doufal, že Rudý měsíc nezažiji, jakožto většina lidí, ale zdá se, že Bůh má s námi nějaké plány. Na druhou stranu v tom vidím jistý smysl, ba Boží plám. Lidé se postupně odvrací od víry a stávají se tak zranitelnější. V těchto časech se lidé semknou a ve jménu Božím kráčejí proti armádě zla, která postihla náš svět." Kněz nezní ze svého prohlášení nijak nadšeně, ale kdyby na tom něco nebylo, tak by to, asi jen tak neříkal, zvláště nějakému cizinci, kterým pro něj stále jsi, vzhledem chvíle, kterou se znáte. "Amén." Praví kněží a stejně jako ty se dívá na rodinu s dítětem, kteří odcházejí z Božího chrámu. Jedna postarší žena se ještě zastaví, aby zamávala knězi, který jí také zamává, načež se žena otočí a vydá se zbytkem rodiny. Strážce odejde a ty se s knězem ocitneš sám. Tasíš svůj meč, načež i kněz projevuje svůj údiv. Meč je v klidném stavu nijak nezáří, ale ty vidíš v knězových očí světelné odrazky, jako by on svýma očima viděl to co těm tvým uniká. "Artefakt." Vydechne a trochu se uvolní. Kněz si vyslechne tvůj příběh, přičemž přikyvuje a různě mění grimasy obličeje dle změnám situací, které ke konci nebyly rovna nejlepší. "No nejdříve. Je mi opravdu líto vaší ztráty. Jinak, aby jsem se vrátil k tomu meči. I jej lze posvětit. Co jsem slyšel, tak Artefakty mají své přirozené Nebeské světlo, které působí démonům při kontaktu velikou bolest a prý je může i velice popálit. Nicméně, nyní přejdu k tomu co mi pověděl můj předchůdce." Z tobě neznámého důvodu vezme svůj růženec a dá mu malou pusu, než zase začne mluvit. "Artefakty vyzařují světlo, které démoni vidí, kvůli tomu jak jim ubližuje. Nicméně to světlo není nijak moc silné, jelikož se rozpíná. Požehnání koncentruje světlo přímo okolo Artefaktu, čímž vlastně by měl démonům více ubližovat. Bohužel nikdy jsem to v praxi neviděl a pokud by vás to nějak více zajímalo, tak by jste musel za ním." Odcházíš od kněze v doprovodu strážce, který začal malinko kulhat a dle zkřiveného obličeje mu to i působí značnou bolest. Vede tě naštěstí jen kousek, jelikož dům starosty se nachází hned vedle kaple. Strážný ti pokyne, aby jsi chvíli počkal, načež zaklepe a a vejde. Můžeš zaslechnout hlasy, bohužel však nevíš co říkají. Strážný za chvíli vyleze a doprovází jej ještě další strážný. "Zdravím. Můj podřízený vám zde pohlídá koně s věcmi, pokud chcete mluvit se Starostou, tak jsme přišel akorát, i když, budete muset chvíli počkat, zrovna je u něj Kapitán stráží a nepřejí si být rušení." |
| |
| soukromá zpráva od On pro Při zkoumavém pohledu člověka-ženy tuhla krev temnému v žilách. Černá nákaza se zkroutila, jako červ jehož palác hlinných chodbiček byl hrubě rozorán v jakémsi primitivním pohybu snažíc se nalézt úkryt a ochranu. 58% |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Vím že ti co nás pronásledují jsou vybaveni tak aby moc nezatížily ty koně nebo sebe,ovšem když jsem v lese je to najednou lepší.I zranění se mi zacelí a pokud budu mít později čas tak budu moc tu ruku opět používat.Ale zpátky k současnosti, nemám v úmyslu utíkat dlouho získala jsem náskok a teď je dobře najít nějaké místo kde se mi snad podaří ukrýt. A pokud se mi nepodaří ukrýt tak se mi jistě podaří využít prostředí ve svůj prospěch ... Nakonec když vyberu místo kde bychom se mohli ukrýt tak se položím tak aby můj náklad nedopadl jako pytel brambor a potom stáhnu své šlahouny zase zpátky.Zároveň si vyberu místo aby tam mohla doplazit i ve svém žalostném stavu.Potom si najdu vhodné místo i já a pokud je to možné tak zamaskuji svou společnost,možná bych později mohla použít něco na stažené a fixaci jejího zranění ovšem to zatím bude muset počkat. Pokud (až) mně objeví budu muset jednat rychle,ovšem rozdělily se to je naše výhoda ... (43%) |
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Poté co vejdeš si můžeš povšimnout velikosti místnosti, kde v podlaze je kamenná prohlubeň plná vody. Něco ti je však v místnosti nepříjemné a ty nevíš co. Chceš zjistit jaká je voda, ale jakmile se do ní ponoří tvá ruka, tak sebou trhneš v bolestech. Část až po zápěstí je popálená a temnota v tobě cítí čistotu, který zbavuje temnoty. Je v té vodě, ne, je tou vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Reynard Rozbřesk pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Jen ty Bohužel vás muži po chvíli zase dohánějí a co víc náhodou vběhneš do větší mezery v lese mezi stromy, načež zadrnčí tětiva kuše šipka se ti zabodne do ramene. Není to nijak hodně bolestivé, ale Zyrka padá na zem a nepřátelé se blíží. Pokud jsi jí tam nechala, tak za tebou běží už jen jeden muž, který vypadá dost mladě a dokonce i vystrašeně. Nepohybuje se nijak extra rychle, jako předtím, když byli v přesile, ale neztrácí tě z dohledu. Mezitím jsi doběhla do hlubšího lesa, kde rostou velké a silné stromy, trnité keře, velké mechy a také velké množství hub. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od On pro Co teď?! 5% |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od On pro Budiš útěk! Z hrdla mu unikne hrozivý křik. Zoufalý a primální. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od On pro Dost! 51% |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Doba Rudého měsíce Předchozí dvěma dny jsi dorazil do města Absaleth, které je tedy spíše větší opevněnou vesnicí, kde se údajně měl vyskytovat zuřivý démon, bohužel tě někdo předběhl a jeho odstranění spolu s odměnou připadlo někomu jinému. V hostinci jsi se dozvěděl o nedaleké vesničce, kde prý nedávno pár démonů řádilo. Zatím se ti nepoštěstilo a i přes své snažení jsi neměl možnost nějakého démona zabít a tím, že doba stále prodlužovala tě už i začala trochu štvát. Nakoupil jsi zásoby a vyrazil jsi tedy na koni do nedaleké vesničky Najdhyl, která se nacházela nedaleko velkého lesního hvozdu. Dnes je to již druhý den tvé cesty vstal jsi brzo, aby jsi mohl vyrazit co nejdříve a tedy jsi vyrazil již za šera. Očekával jsi, že brzy vyjde slunce, ale ono. Nic. Povšimneš si, že tvůj meč začal zářit a to může znamenat jen jediné démoni. Okolo však žádného nevidíš, jen tmu a.. rudou záři. Vzhlédneš a spatříš velký Rudý měsíc, kterého se bojí miliony lidí. Je předzvěstí doby temna, kdy povstávají démoni a zasévají do lidských srdcích strach a nenávist. Tvoji prarodiče mluvili, že jejich rodiče to zažili a o té době vyprávěli velice neradi. Je to to však jasné a stejně tak tvému meči. Démoni opět povstávají a ty jsi nyní na kraji lesa, který postupně klesá k dlouhé pláni, která je velice zarostlá. Vše je osvětleno křiklavým rudým světlem, které na tebe působí chaoticky, agresivně. Cítíš nenávist a strach, touhu po bolesti, která spolu se světlem dopadá na zem Zaslechneš odporný čvachtavý zvuk a jen díky záři měsíce si povšimneš, že uprostřed cesty roste obrovský rudý květ, který tam nejen předtím určitě nebyl, ale hlavně vypadá velice nepřirozeně, také sis povšiml, že sebou květ trochu pohnul. Kůň zařechtal, jelikož je z něčeho neklidný a ty máš za to, že právě z toho květu. Seskakuješ z koně a tasíš meč. Květ na to reaguje a kolem něj popraská hlína. Než si to stačí zcela uvědomit tak pár metrů před tebou stojí démon o velikosti vlka. Aby toho však nebylo málo, tak tvůj kůň se vzepne, jelikož se ještě jeden démon snese ze stromu a zakousne se koni do zadku. Má velikosti létající veverky. 1.Démon 2.Démon Mapa Nezapomenout na hod na procenta |
| |
 | soukromá zpráva od Julius Aventi pro Rudý měsíc Jako by toho nebylo málo, dnešek se rozhodl být ještě více frustrující. Jako by se mi bohové snažili vysmát mou snahou dostat se k úlovku. 3% |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Žij! Kůň vykopne, třefí tě do zad a ty letíš přímo k démonovi s květen. Ten je také dost zaskočen a jen díky tomu ti jeho noha mine důležité orgány, když prorazí brnění a zajede ti do těla. Meč ti vypadl a je asi tam půl metru od tvé prave ruky. Mezitím tvůj kůň padne na bok. Těžce oddechuje a jeho oči jsou čistě šedé. Démona, který na něj předtím zaútočil a to i přes to, že sebou důvod a hází na zemi. Místo toho má v boku díru ve které zahlédneš nějaký pohyb. Démon nad tebou radostně řve a raduje se, že tě bude moci zabit. Tvůj meč září jak šílený, přesto stále mimo tvůj dosah. |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Zakřičím bolestí i překvapením... a zlostí. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Ti co nás pronásledují se jen tak nevzdají a když se dostanu na volnější prostředí tak uslyším zadrnčení a ucítím šipku z kuše. Zyrka spadne na zem a já se rozhodnu jí zde nechat a pokračovat dál sama. Udělala jsem co můžu a zbytek je na ní, zatímco já utíkám do větší hloubky kde se snad ztratím případně budu mít víc možností a to se mi skutečně podaří. Ten muž který mně pronásleduje je mladý a vypadá vyděšeně a toho bych mohla využít. Mohla bych se pokusit schovat ovšem on mně pořád sleduje tak se rozhodnu ho učinit měně pohyblivým. Zabořím své ruce do země a nechám je vynořit se u něj, jistě mohla bych se natáhnout až k němu, ale to by očekával a mohl by uskočit. Mít víc času mohlo by to být zábavné ovšem Zyrka toho druhého muže asi moc dlouho nezadrží. Když se šlahouny vynoří u jeho kotníků rozhodnu se je obtočit kolem jeho těla. Mohla bych ho takto držet ovšem čas kvapí a tak se šlahouny obtočí a vyvinou tlak kolem tří míst: kotníky a spodní část nohou s úmyslem ho částečně ochromit, střední část trupu tam kde je páteř pokud by se mi povedlo poškodit ho zde nemohl by se hýbat vůbec, krk s úmyslem ho uškrtit či způsobit poškození které ho vyřadí definitivně. (53%) |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Bolest je neskutečná, ale podaří se a já natočím hlavu, aby se mi další noha nezabodla do oka. 91 |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Jeden dole Udor mečem projede jako máslo a přední část démona odpadne stranou, bohužel se na tebe byli ne spousta slizu. Tělo padne na zem a začne se z něj kouřit. Sliz ti mezitím nateče do rány a povrchově jí vypálí, takže už dál nekrvacíš. Démon se změní v popel a jediné co po něm zůstane je růžový květ a sliz, který byl nejspíše krví. Druhý démon zatím nevylezl, takže máš nejspíše štěstí. Avšak vydíš, že pod jeho kůží se všude něco vlní. Vypadá to velice hnusně načež kůň otevře oči, které jsou krvavě rudé a lehce září. Začne sebou házet ce snáze vstát, ale nejde mu to. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Jakmile zaboříš své ruce, tak ze země vyjede u muže jen jeden šlápnout. Tvá druhá ruka se ještě nezregenovala, takže se tvá ruka jen natáhla do krátkého biče, který má jen 1,5 metru. Kotníky držíš až se ozve lupnutí. Záda nijak nepoškodíš a přijdeš o špici svého šlahounu, která je useknuta. Ta dopadne na zem a chvíli sebou hází než uschne a změní se v popel. Muž nemůže chodit a tak řve, ale zdá se, že jej nikdo neslyší. Zatím. Pokud pustíš muže, tak padne na zem a začne řvát, také se snaží odolazit od tebe co nejdál. |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Málem jsem pustil meč úlevou... tedy, spíš bolestí, když i otevřenou ránu vypálila démonická, slizoidní krev. Zatnul jsem zuby a zaskřípal s nimi. 21% |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Podaří se mi muže znehybnit a když ho pustím není schopný ani vstát a místo toho se začne plazit ode mně.Rozhodnu se současný šlahounem šlehnout tak abych ho umlčela nebo zabila ovšem tentokrát nejsem tak úspěšná (47 %).Proto tedy stáhnu i ten druhý šlahoun nakonec mi nejspíš nezbyde nic jiného než se ukrýt a využít volný čas k regeneraci tak jak to bude možné. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Z hlavy koně vyjde trochu dýmu, jak se chapadla uvnitř změní v popel. Zbytek těla se však začíná zvedat a nejen to. Otvor v těle, kde byla chapadla se mění ve velká zubatá ústa. V hloubi těla spatříš dvě malé rudé oči, které nyní nejspíše vše pozorují. Kůň se postaví. Vše se pod jeho kůží vlní a otvor, kde předtím byla hlava je zakončen ostrými zuby, nebo něčím co ti tak připadá. Kůň se otřepe a zdá se, že se na tebe chystá rozeběhnout s jasným úmyslem. |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Fuj, tak by se dala popsat jediná a zároveň nejintezivnější myšlenka, která mi dominovala v hlavě. Představa, že by se démon dostal i do mě ve mě vyvolávala chuť žluče. 63% +15 |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Je jedno jak ses rozhodla, jestli jsi jej nechala žít, nebo naopak zabila a získala tak další duševní energii. Následně ses dala na ústup, aby ses mohla skrýt. Měla jsi za to, že sis našla dobré místo mezi dvěma velkým stromy, ale bohužel tomu tak nebylo. Na zemi již ležící tě překvapí jeden z vojáků, nevíš, který to je, ale aktuálně to neřešíš, jelikož se jen , tak tak vyhneš jeho meči a postavíš se zase na nohy. Ruka se ti moc neobnovila a stále nebude v boji moc platná. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Není však stále konec. Vrchní část dopadá na zem, přičemž se kousek sklouzne po slizu a zanechá za sebou zelenou skvrnu. Načež se zastaví a hází sebou. Zhruba jen hádáš, ale démon bude nejspíše o kousek výše než jsi ťal, ba dokonce může být stále u koňské zádi, kde si předtím nad oblastí hýždí udělal otvor. Malá chapadélka se jen vlní, stále moc slabá na to, aby pohnula zbytkem koně. Zdá se, že už nebudeš mít moc práce a vše by jsi mohl zakončit jedním úderem, tedy pokud zaútočíš na správné místo. |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Podařilo se! 75% +15 |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Rozhodnu se tohoto muže nenechat odejít aby mohl vyprávět o divném stvoření podobném dívce z listí, možná ho napadlo že naštval dryádu a teď pocítí její hněv. Rozhodnu se toho muže šlahounem umlátit a pak ucítím opět to co jsem cítila když jsem náhodou zabila toho muže předtím. Je to opět příjemný pocit jak jeho život vyhasíná a příjemná energie putuje z jeho těla do toho mého. Zanechám ho v lese a vydám se na ústup abych se konečně zregenerovala, vzpomenu si na tu rohatou bytost ovšem ta se bude muset o sebe postarat sama. Další muž mně překvapí v tu nejméně vhodnou chvíli a já se jen tak tak vyhnu jeho meči. Netuším jak mně našel (možná měl štěstí) ovšem v tuhle chvíli to je jedno musím to s ním skončit rychle a tak se rozhodnu omotat šlahoun kolem jeho krku a utahovat dokud se neudusí nebo dokud nedojde ke kritickému poškození (85%). |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Šlahoun jej zdvihne ze země a muži vypadne z ruky meč, který s tupou ranou dopadne na zem, jako za chvíli mužova hlava, která odpadla od zničeného krku. Tělo se sice ještě pár vteřin klepe, ale hned přestane a díky krvi i vypadne z tvého šlahounu. Mužovo tělo a hlava leží od sebe asi tak půl metru a ty cítíš další proud duše, který naplňuje tvá tělo. Cítíš se silná a dokonce ti i skoro doroste ruka. Nyní jsi však stále blízko hradu. Co uděláš, kam se schováš. Předtím jsi viděla dav, nebudou chtít prohledat les? Nepřijdou posily, nebo je tu jen tak nechají a ty se zde budeš moci zregenerovat? Pokud by ses snažila, tak rohatou démonku nenajdeš a ani dalšího rytíře. Cítíš však, že potřebuješ nějaké místo, kde je klid, kde by ses mohla zas provázat s přírodou. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Meč zajede do zbytku těla a bez známek odporu jím jeden, jako horký nůž máslem. Ozve se zaúpění a ty na moment ucítíš teplo ve svém meči. Tělo se rozpadne a zbude jen popel a koňská kůže, ze které ještě vytéká hnusná zelená břečka. Rudý měsíc již mizí a ty konečně cítíš Sluneční paprsky, které na tebe dopadají a osvětlují okolí a také onu spoušť, která zde vznikla. Vesnice sice není už moc daleko, ale s tvým zraněním, které sis samozřejmě ošetřil, jelikož nejsi žádný idiot. Když dorazíš k vesnici, je již Slunce vysoko na nebi. K vesnici přicházíš. (Na obrázku od vrchu), kde stojí dvě malé strážní budovy za kterými se nachází most. U strážních budov stojí dva rytíři, když si tě všimnou, tak vyběhnou k tobě, ale jeden z nich se zdráhá. "Pane, Pane, jste v pořádku?" Druhý také dorazí a chrstne ti do obličeje svěcenou vodu, když vidí, že to nic neudělalo, tak si oddechne." Uf, není to démon. Ukažte, podepřeme vás a dovedeme k léčitelce." Pokud se necháš, tak ti muži pomohou dojít až k malému domku u náměstíčka, uprostřed kterého je studna. Jeden z ozbrojenců zaklepe na dveře a zvolá. "Gerty, máme tu raněného, který potřebuje ošetřit, přišel z lesa." Dveře se otevřou a muži tě hned vnesou do místnosti, kde tě položí na stůl. Za chvíli spatříš a starou ženu, která s nevšední čiperností připravuje věci, mezi které patří i nůž s s kostěnou jehlicí a špulkou nití."Jako by jsem toho neměla dnes už dost, to je také nápad jít lesem při Rudém měsíci." Povídá si sama pro sebe. "Sundejte mu to brnění, ksakru." Muži ti sundají brnění a žena se pustí do léčení. Ránu vyčistí, napatlá zeleným hnusem a poté jí sešije. Příšerně to bolí, hlavně, když ránu sešívá. Poté tam cítíš nepříjemné pnutí kůže, ale rána se zdá být už sešité. Udělá uzlík, opět to napatlá a přiloží tam velký list srdcovitého tvaru. "Tak to by bylo, nyní se aspoň tři dny moc nenamáhej a hlavně tu ruku. Máš štěstí, že to bylo v místě, kde ti to nic neudělalo, o kousek vedle a brzo bys umřel. Jinak to bude pět zlatých." Babka se zazubí. Pokud ses rozhlédl po chajdě, tak je plná různých sušených bylin, hromady lahviček s tobě neznámým obsahem a také spousty starých a opotřebovaných knih. Také tu leží velká černá kočka a celou dobu tě pozoruje. Je zde jedna postel a něco jako lůžko na čem spí mladá žena, která nemá jednu ruku. Místo je obvázáno látkou, která je lehce nasáklá krví. Žena:  Vesnice:  |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Meč zteplá a tělo démona se rozpadne když jím Jitřenka proklouzne jako krysa dírou v chalupě. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Poté s ní začneš vyjednávat. Samozřejmě si své dílo obhajuje, přičemž je tu jediná schopná léčitelka široko daleko, tak se nemá divit, že si účtuje tolik a hlavně za tak vážné zranění. Pak však přeci jen podlehne kouzlu tvých krásných očí a sleví ti o jeden zlatý. Jakmile se chystáš odejít, tak se dívka ošije. Zdá se, že se budí a ta rána jí moc příjemná není. "Kde to. Co. Moje ruka. Wháááááá." Gerdy jí jde utišovat a rukou ti naznačuje, aby jsi vypadnul. Nejspíše to chce řešit sama a nechce, aby ses do toho nějak motal. Hostinec nemusíš dlouho hledat, i když spíše než hostinec jde jen o menší hospůdku, která se nachází hned vedle příbytku Gerdy. Uvnitř sedí jen dva muži, přičemž tam je i jedna lehce pobledlá žena, která zrovna umývá špinavé kalichy a další nádobí. Vůbec si tě nevšímá, ale naopak jeden z mužů na tebe zahaleká. "Heej, ty tam. Pojď sem." Muž Muž se zdá v dost podnapitém stavu, a podává ti plný džber. Pokud přijdeš tak se široce usměje a změří si tě pohledem. Pak se však zamračí a tváří se o něco vážněji. "Helec. Tebe neznám, nepřijel jsi sem nááhodou s tím divným rytířem. To byl takovej bručoun, ale kněz si jej hned zamiloval a ještě před chvílí mi tu dělal kázání, že bych se neměl mračit a brát si z něj příklad. Celkem doufám, že už jej tu neuvidím." Mezitím co mluví se začal koukat někam do dáli, načež se znovu otočí k tobě. "A co ty? Ty tu seš taky kvůli těm démonům? Odměnu moc nečekej, chudobu by jsme mohli rozdávat. Starosta si hold nechce nechat dopustit na své milované pivo a tak si jej sem nechává dovážet až z hlavního města. Muž se znovu napije a bouchnutím padne na stůl, přičemž svůj džber pustí. Ten dopadne na stůl a nepřevrhne se, avšak muž se sesune na zem. Ucítíš na zátylku vítr a než se stačíš otočit, tak si k tobě přisedá mladší žena se zrzavými vlasy, která si vezme mužův korbel a celý ho do sebe kopne. Poté si tě prohlédne a vcelku hlubokým hlasem praví. "Tohodle si nevšímej. Co mu vo Rudej pošla dcera, tak je k ničemu. Má to bejt sice Kapitán stráží, ale tím by tady mohl být kdokoliv." Znovu si tě prohlédne. "Co ty seš vlastně zač? Viděla jsem tě jít od lesa a pak za Gerd. Byljs zraněnej? Šel jsi přes les co? Počkej, neříkej, žes šel sám.." Mladá žena |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Muž se zmítá ovšem nemá šanci a tak později ucítím opět ten příjemný pocit. Ale tentokrát to je jiné, cítím se mnohem silnější dokonce mi opět doroste ruka, ale pořád jsme příliš blízko hradu. Rozhodnu se tentokrát nejdřív zjistit zda tu nejsou další rytíři nebo ten rohatý démon, ale vypadá to že jsem sama. Tedy zatím ten dav se tu možná neodváží, ale pokud si vzpomínám tak těch rytířu bylo víc. A to nemluvím o tom že je tu jistě bude někdo hledat, Nakonec se rozhodnu stáhnout mnohem dál od hradu a hlouběji do lesa kde bych mohla pokračovat ve svém přerušeném odpočinku. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Možná něčemu takovému nestojíš, ani za povšimnutí, přesto máš pocit, že tě okolí pozoruje, i když ty sama jsi součástí přírody. Něco tě však láká jít dále. Pokračovat do toho temného hvozdu, kterým se les pomalu stává.  Co jdeš dál, tak cítíš, že přítomnost onoho něčeho je silnější. Půjdeš za tím, nebo půjdeš někam jinam. Či se snad zastavíš na místě a odpočineš si? |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro Vejdu do útulné hospůdky, kde je docela málo zákazníků. Dva chlápci a jedna obsluhav podobě pobledlé dívky. Jen co se rozhlížím, už na mě volá jeden z nich, vypadajíc skoro jako zbrojíř. Nasadím úsměv, jehož nejistost se snažím skrýt a jdu se posadit. Hned mi do ruky přistane plná nádoba chlastu a tak hlesnu: ”Dík,” a ochutnám. Tedy, zdá se, že je tu milé obyvatelstvo. Tu se ale chlapek obrátí a povídá o mě podobném muži, který se hned začal bratříčkovat s knězem. Srdce mi trochu radostí povyskočí. Takže to starší bráška zvládl a už je tu! ”Jo, to vypadá na mého bratra,” ušklíbnu se. ”Neměl mu to za zlé, někdo to umí s holkama, on to umí s kněžíma.” dodám a snažím se působit přátelsky a moc ho tím nenasrat. Ne každému můj bráška musí vyhovovat, ale vzhledem k tomu, kolikrát mi zachránil zadek při mnoha příležitostech... no, asi bych mu to měl zplácet v mnoha drobnostech. Bránit jeho čest v hospodě bude jedna z nich. Navíc je to má krev, že! Chlapek se rozmluví o lovu démonů. Vesničce že chybí kapitál? No, můžu být vyplacen v tom pivě! Zas tak černě bych to neviděl. Ale co to musí být za parchanta, když odtrhuje lidem od úst kvůli tomu že je labužnickej alkáč? Občas jsou lidi posedlí a žádnej démon za to nemůže. Než stihnu odpovědět, chlapek dovrší svou mez a sune se na zem. A ladně ho nahradí holka, co exne pivo. Tedy, ne že byto na mě neudělalo dojem, ale už když promluví, připadá mi to jako zvláštní zjev. Navíc, zrzky prej přinášej smůlu! O zrzcích pověra nic neříká, takže v téhle oblasti je to jistota, bohužel tohle není ten případ. ”Kdokoliv jo? Neměl bych mu to moc za zlý, Rudý měsíc je svinstvo! A těžko si představit, jaké je to přijít o dceru.” Proto je spolehlivější dělat oči na kluky, nebo na holky, co se v tom vyznaj a vědí, jak si poradit. Sviště bych nezvládl, musel bych si je zamilovat. ”Jo. Sám přes zasranej les.” zamumlám a vzpomenu si na chudáka Toma. Prsty přejedu po ostří Jitřenky ve zpomínce. Život jednoho koně byl za dva démoní málo. ”A kdo seš ty?” zeptám se jí zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Dívka si tě velice detailně a s jistou libostí prohlíží. Zjevně se jí líbíš. Celkem dost na tebe mrká, takže pokud nemá něco s okem, tak se asi snaží něco naznačit. Z tvé rozmluvy o tom, jak je těžké někoho ztratit si dívka zjevně nic nedělá a spíše jen dále pokračuje v pozorování, během něhož se k tobě pomalinku přisunuje. "Hmm." Prohlíží si tě ještě s větším zájmem. "Tak to musíš být fakt dobrej co, nebo máš jako ten druhej rytíř nějakou magickou serepetičku?" Pohledem uklouzne k poctivě tvého meče, který přeci jen nepatří svým vzhledem k těm obyčejným. Záčervená se. "AIfer Kůžičková. Poslední ve vesnici a učnice Gerd." Odpoví jako by se mělo jednat o něco opravdu důležitého a významného. |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Jdu dál a už neslyším žádné ptáky a ani nevidím žádnou zvěř, ti kteří mně pronásledují by se sem neodvážily a já vím proč.Cítím zlo velmi staré zlo podobné tomu které stvořilo mně,zlo které je starší než lidé.Možná se nemám čeho obávat,možná tomu nestojím ani za povšimnutí a možná bych neměla chodit dál.Nakonec se rozhodnu to prozkoumat ovšem nejdřív bych si měla odpočinout pokud tam na mně něco čeká tak to snad počká. Jistě vím že mně něco pozoruje i když jsem součástí přírody,ale i tak .. Pokusím se najít vhodné místo na kraji či za hranicí té temné zóny protože čas na průzkum přijde později. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro K tvému štěstí to nevypadá, že by tam něco mělo mít hnízdo, takže se dáš na svůj odpočinek. (Sepiš jen kam by ses chtěla dělat a co uděláš až se probudíš) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro
|
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Alexander Stará čarodějnice kráčela k vodě v močálu. Cítila to, cítila, že dnes přijde Rudý měsíc a tak doufala, že bude moci nasbírat vzácné rostliny a byliny, které v jeho záři získají zvláštní moc. Nicméně s něčím nepočítala a to s tím, že se jí tento den půjde pomstít syn jednoho z mužů, kterého kdysi uhranula. Muž jí zabil a kalná voda byla zbarvena její krví. Náhle vše pokryje tma a tenký rudý pramen vysvitne na nebi. Měsíc se celý barví do ruda a vše naplňuje temný energie, beznaděj, strach s zoufalství. Muž, který nic takového nečekal se chytl za srdce a skácel se částečně do vod močálu, tak se však začali objevovat bublinky. Nejdříve se k hladině dostala mužská hlava, která však nebyla lidská, následně z hlubin vyplulo i velké hadí tělo. Démon otevřel oči, přičemž začalo pršet. Měsíc vše ozařuje rudou září a cítí jak skrze ní mu proudí do těla síla, energie. Cítí se silný a mocný a a hladový.  Popiš akci a hoď si na procenta Jinak se omlouvám, že je toho málo, ale moc mě toho nenapadalo |
| |
 | soukromá zpráva od Alexander pro Snídaně Zhluboka nasaji tu vůni krve ve vodě, ve které teď jsem a rozhlédnu se zda neuvidím u sebe zdroj té krve. Zahlédnu mrtvé tělo čarodějnice a ve vodě a poté i toho člověka. Má hlava se znovu ponoří a následně rychle pod vodou vyrazím ke břehu. Pokud ten člověk nestihne vyjít tak se mu zahryznu do nohy a rychle jej stáhnu pod hladiny močálu. Přitom jeho tělo ihned omotám svým ocasem. Tedy cílené aby jsem mu připevnil ruce podél těla nohy k sobě. Síla sevření by měla stačit k tomu aby ruce neuvolnil. Takt jej pod vodou držím dokud jeho tělo neochabne. Pokud však člověk stihl vyjít na souš tak před ním udělám iluzi toho, co by měl vidět. Poklidného močálu. Poté z vody vyskočím a mířím rovnou na něj. Následuje stejný postup. Zahryznout se mu za letu do krku nebo po dopadu do kotníku a tělem jej omotat a znehybnit. Hned poté se pomalu došourat zpět do močálu. Samozřejmě pro všechny případy během ovinutí na souši omotám i jeho ústa aby výkřiky nikdo neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Vyrazíš z vody, ale nepodaří se ti muže kousnout, avšak omotat jej svým tělem už ano, bohužel má stále jednu ruku volnou a tou nejdříve splašeně mává, načež do tebe onou rukou začne bušit a těžce dýchat. Omotáš celého muže a stáhneš jej sebou pod vodu, kde sebou muž začne ještě více kopat, až mu nakonec dojde vzduch a po chvíli cítíš, jak do tebe skrze místo, kde se muže dotýkáš přichází dosud neznámý pocit. Je to energie, čistá energie, která má však v sobě pár kazů a díky tomu má velice zajímavou chuť, kterou cítíš, přesto, že jsi to neměl v ústech. Je to však málo, chceš víc, mnohem víc. (Už nemusíš házet na procenta) |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro Nebylo by dobré aby někdo našel tady ty těla. Proto jim do oblečení nasypu několik kamenů a hroudy hlíny. Poté jejich těla nechám ponořit do hlubin močálů. Kdyby tudy zase někdo šel tak mrtvá těla by mohla vzbudit pozornost, kterou si ale já nepřeji. Chvíli přemýšlím. V dešti se mi po souši pohybuje relativně lépe... Obhlédnu tedy nejdříve okolí a podívám se jak rozsáhlé jsou bažiny a co je v okolí. Snad najdu i další potravu. Pokud najdu nějakého tvora tak ho usmrtím aby jsem si ověřil zda mohu čerpat tu energii pouze z těchto dvounohých tvorů nebo i z jiných. Prozatím zůstávám pod hladinou a vždy po určité vzdálenosti vynořím hlavu aby jsem se pořádně rozhlédl a prozkoumal okolí. Pokud delší dobu nic nenajdu tak se vydám i mimo močály na souš a odplazím se tak pul hodinky cesty od močálů a poté se plazím vlevo. Udržuji si tedy stejnou vzdálenost od močálů. Chci prozkoumat okolí ale ani nechci riskovat že někde uvíznu a nestihnu se vrátit. Prozatím potřebuji zmapovat okolí a najít směr, kterým bude další potrava. Teprve potom se připravím k lovu. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro V okolí toho moc nenacházíš, ve vodě se občas najde nějaká ta ryba, či menší had, ale i když něco z toho zabiješ, tak necítíš ten pocit, který jsi cítil předtím. Maximálně to můžeš sníst. Prohledal jsi velký kus bažin, ale zatím jsi jen objevil pár koster od různých zvířat a také pár dvounohých tvorů. Jinak jsi potkal hlavně ryby, hmyz, hady a krysy, či myši. Po nějaké době ti dochází, že měsíc zmizel. Žádná rudá záře a žádný příval energie. Vůbec nechápeš, jak sis toho mohl nevšimnout, ale cítíš, že jej nahrazuje něco jiného, jasného, co tě malinko oslabuje, ale téměř neznatelně. Naštěstí většinu oblohy stále plní mračna a tak světlo přichází minimálně. Po chvíli co jsi se vzdálil od bažin jdi narazil na zajímavý úkaz. Velké hranaté kameny zasázené do země v celkem podobné vzdálenosti. Vedou z prava do leva, nebo, že by z leva do prava? To nevíš. Co však víš, jistě, že těla bytostí, které visí v klecích nad cestou jsou mrtvá a bez sebemenších náznaků života, pokud tedy nejde o mouchy a červy, které ožírají maso a zanechávají holé kosti.  |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro Sleduji ten úkaz. Oči mi přejedou zleva doprava a poté zpět. *Může svět vytvořit takový podivný útvar? Nebo... Nebo to sem poskládal nějaký tvor? A pokud tak jaký?* Instinktivně před sebou vytvořím iluzi a připlazím se blíže. Prohlížím si ta těla. *I kdyby tyto kameny byly přírodním útvarem tak tyto těla v klecích jistě ne. Ale co to bylo? Jiný démon? Jiný tvor? Proč? Chlubí se svými úlovky? Nebo je to snad myšleno jako hrozba?* Myšlenky mi v hlavě letí jedna za druhou a každá nezodpovězená otázka prohlubuje moji zvědavost. Ale také to znamená, že v okolí musí být více dvounohých tvorů... Více jídla... Dám se tedy na cestu podél stezky, která je vyzdobena úlovky. Jsem opatrný a mám všechny smysly v pohotovosti. Pokud uslyším vzdálený zvuk a uznám, že se blíží tak ihned vytvořím iluzorní stěnu mezi sebou a zdrojem zvuku. Také proto se držím mimo cestu mezi stromy. Strom totiž částečně poslouží k úkrytu mého těla a já tak nemusím vytvářet tak velkou iluzorní stěnu. |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro ”Ten zástupce musí být fajn chlapík.” řeknu uznale. ”Jo, no vidíš, nevíš náhodou, kde je ten druhý rytíř?” chytnu jí hned za slovo. Informace ohledně Jitřenky raději neříkám nikomu cizímu. Babička mi vždycky říkala, že démoni jsou lstiví, umějí brát lidské podoby a touží po artefaktech. A lidi jsou taky občas pěkný svině. Ačkoliv je dívčina přítulná. ”Rád tě poznávám, Julius.” kývnu na ní. ”Jo, s Gerd jsem se už setkal.” usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro "Jako jo je, jen jsem zaslechla, ehm náhodou u zpovědi.... že ojel svého mladšího bratra. " Zmíní jako by to nic nebylo a motá si pramen svých zrzavých vlasů. "Rytíř? Ten pokud si pamatuji byl naposledy u starosty odkud pak odcházel, tady s pijanem." Šťouchne nohou do Kapitána stráží, který se jen ošije a něco nesrozumitelně zablábolí. Přesto jsi si jistý, že to byla nějaká nadávka. Aifer se jen usměje a ještě k němu zůstane chvíli pootočená. "Taky tě mám ráda." Poplácá Kapitána po hlavě a začne ti zas věnovat pozornost. "Nejsem si jistá, ale mohl by ses zeptat starosty, nebo kněze, přeci jen to vypadalo, že si rozumí, tak třeba budou vědět." "Těší mě Julíku." Na tvá další slova se ušklíbne. "Čumák si stěžoval, že jsi mu zalehl jeho oblíbený místo na spaní." Zasměje se a zdá se, že ti k neznámému Čumákovi nic dalšího neřekne, nebo jí spíše nenapadá ti o něm povědět. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Vydal ses doleva po stezce která se táhle asi 10 minut cesty, což jsi bohužel jako démon, který se v jednotkách času neorientuje nemohl poznat. Postupně ses vracel zase do bažin a začal slyšet povědomé zvuky jako čvachtání a bublání bahna. Žáby, krysy, hady... Klecí značně ubude až nevidíš před sebou žádné a spatříš jen dvě visící těla se smyčkou kolem krku pod větví stromu , ke které jsou lana uvázána. Místo klecí je zde však dřevěná cesta přes vodu, jenž vede přímo k velkému dřevěnému obydlí. Něco takového vidíš poprvé a nemáš ponětí oč jde. Podél dřevěné cesty přes vodu ční podivně vyřezávané dřevěné větve, jejichž konce plají ohněm, které příjemně hřejí, dokud se nepřiblížíš příliš blízko, pak začnou pálit. (Hod na osud dolů pod příspěvek, dokud ti zas neřeknu, že nemusíš) Stavení |
| |
 | soukromá zpráva od Percival "Mercy" Mercurio pro Okolí města UryaUž jsem byl opravdu otrávený z několikadenní jízdy. Nikde ani trocha zábavy. "Co bych dal za nějakého démona na probodnutí." Zamrmlal jsem si pro sebe. V tu chvíli se ale přede mnou objevili tyhle dvě věci. "No do háje, vy jste ale oškliví." Zazubil jsem se a moje ruka se automaticky chopila kopí. |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Vydám se tedy zpátky a po chvíli hledání nakonec najdu vhodné místo na okraji kde končí temná zóna a začíná les nezasažený tou temnou a nesmírně mocnou entitou. Možná že něco podobného dalo život mně. Skryji se pod kořeny protože tentokrát se rozhodnu neriskovat,přesto se rozhodnu vyzkoušet svou novou moc.Jsem překvapená když mi ruka obroste ostny a vybaví se mi lidský adekvátní nástroj který jsem viděla někoho držet. I když tam to bylo z dřeva a kovu ... kov ... meč ... šerm ... Zavrtím hlavu a pokračuji dál,doufám že tam nemá nikdo své doupě ovšem i tentokrát mám zřejmě štěstí.Nechám ostny opět zmizet a rozhodnu se zde odpočívat a nabrat síly,pokud se mi podaří se provázat s přírodou tak se ráno probudím a projedu si obličej nyní už zregenerovanou rukou.Potom se rozhlednu kolem a opatrně se vydám do té temné zóny přitom se však pečlivě rozhlížím po okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Bohužel druhý démon si je toho vědom a zatím co jeho přítel, který sebou divoce pohazuje, se snaží z hlavy dostat kopí, tak na tebe skáče se svými drápy a roztaženou čelistí v děsivém a vražedném úšklebku. Když jsi trefil hlavu démona, tak se i rozstříkla krev, která, když dopadla na zem, tak začal z místa stoupat kouř a slyšíš jemné syčení, jak se v zemi tvoří hluboké díry. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Zvedla jsi se a vydala do temného hvozdu, který již brzy byl velice temný, že přesto, že bys dala krk, za to, že je den, tak šlo spatřit minimum světla. Po chvíli chůze jsi cítila, jako by temná síla zapulzovala a spatříš bílou záři, jenž místně prosvítá skrze temné stromy. Za celou dobu však nikde nevidíš žádný náznak po něčem živém, po jediném živém tvorovy, jako by se tomuto místu vyhýbali, ale tebe naopak toto místo velice láká.  Pomalu se přibližuješ, až přijdeš na jakousi mýtinu. Uprostřed té stojí postava. Jsi si naprosto jistá, že jde o démona, která kouká přímo na tebe a ty cítíš, že to on tě volá. Volá tě k sobě. Všechno to bílé světlo vychází z něj. Stojí uprostřed podivného kruhu, který je plný černých rostlin, zatím co mýtina je zelená, tedy na poměry temného a strašidelného hvozdu. Čím více se přibližuješ, tím více cítíš, jako by ta síla byla jen v tom kruhu, jako.... jako by tam byla zapečetěna. Démon stojí a pozoruje tě, avšak nakonec promluví. Jeho hlas zní jako několik hlasů dohromady, mužských i ženských. "Čekám, čekám mnoho dní, snad ty už jsi poslední. Lidé sem jen toulají, pouta má je zdolají." Následuje šílený smích. "Otoč klíčem na kameni a tvůj život se hned změní. Budeš ty, budu já, budeme tam oba dva." Následuje další šílený smích. Démon |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro Rozhlédnu se a nejdříve se dívám k místu kam vede cesta jestli je tam volný vstup nebo je to uzavřené. Oči se mi rozzáří když mi dojde že všude okolo je voda. Ihned do ni vklouznu a doufám, že je dost hluboká vzhledem k nutnosti přes ni stavět cestu. Pokud byla voda dostatečně hluboká tak pod hladinou prohlížím spodní část budovy a plavu okolo budovy. Občas se vynořím a tak si budovu dokola prohlédnu i nad hladinou. Hledám vhodný vstup... Vstup který nebude vyžadovat svolení... V podstatě hledám díru, kterou bych se proplazil dovnitř. Pokud tam žádná nebyla tak se vracím ke dveřím. Pokud voda nebyla dost hluboká tak si pohledem přeměřím okolí a hledám alteranativní vstup. Opět pokud jsem žádný neviděl tak se plazím ke dveřím. (To co udělám u dveří nechám na další post podle toho jestli nenajdu jiný vstup) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Hledání alternativního vstupu je marné, budova stojí částečně na malém ostrůvku, který se rozprostírá i za ní, tam je je jaká si zeď z kostí, které do sebe perfektně pasují a mají tak na výšku tři a půl metru a tobě se vůbec nedaří se přes ní dostat ať se snažíš sebevíce. |
| |
| soukromá zpráva od Julius Aventi pro U zpovědi? Jejich kněz má tak prořízlou pusu? Teda ale píchat vlastního bráchu a mladšího.... To chce koule. Ne že bych sám občas neměl hříšné myšlenky a přece jen, žádnej retard z toho nevznikne, takže.... Co mě znejistilo ještě víc bylo, že si Aifer jen namotává vlásky, jako by nic. "Tedy, ne že by to bylo normální, ale proti gustu a se souhlasem...." pokrčím rameny. "Aha. Pijan mi říkal, že si sedl s kněžím. Rád bych pijana probudil a zjistil, kam bratr šel, měli jsme se tu sejít." řekl jsem a sledoval jsem její reakci. U toho jsem polechtal prsty rukojeť Jitřenky a lehce jí vytáhl z pochvy, abych zkontroloval ostří. Nevím proč, něco se mi na té zrzce trochu nezdá a Jitřenka by mě snad upozornila, být to démon. "Ale pokud pijan zůstane v rouši, tak asi budu muset za starostou." Julíku? Zatvářím se jako pes s karamelou v hubě, ale to už k děvčatům patří. Cukrují a komolí jména. "Kdo je Čumák? Leží u Gerd obvykle místo mě?" zeptám se mezi tím, co si začnu zase oblékat zbroj. Měl bych bratra najít co nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro "To tak, nechal by se nějakej kluk dobrovolně ojet? To není normální." Dá si ruce na stůl a opře si o něj hlavu. "Zaslechla jsem to, když jsem šla pro svěcenou vodu pro Gert." "Toho už jen tak neprobudíš. Počkej ak hodinu dvě a on se probere sám. Takhle by jej neprobral, ani útok démonů Což se málem i stalo." Znovu do něj šťouchne nohou. Ten se jen ošije a někam jí pošle. Zrzka se mezitím zadívá zase na tebe a pozoruje tvé činění s mečem. Ten je zcela v klidu, i když máš pocit, že se něco změnilo. Jako by aura meče byla o něco silnější. "Klidně tě za ním pak zavedu jestli budeš chtít." Při tvém pohledu se jí zajiskří oči a velice mile se na tebe usměje. Máš pocit, že se jí líbíš ba nejspíše to není jen pocit, jelikož její výraz mluví za vše. Dokud nepromluvíš a ona se zase neuklidní. "Čumák? To je přece kocour a slunce vždy proniká přesně na hlavní stůl, kde Gert pracuje." |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Ze spánku mně akorát vždy probudí dorůstání ruky a pak se vydám do hvozdu který je temný i když je den.Cítím jak temná síla síla zapulsovala a pak si všimnu i bílé záře. Ať už je zde cokoliv tak to vypadá to vychází odtud. I i když mně to láká tak všechno živé se tomuto místu vyhýbá. A potom vstoupím na mýtinu kde na mně čeká další démon to bude ten který mně k sobě volal. To bílé světlo vychází z něj zatímco on stojí uprostřed zvláštního kruhu plném černých rostlin, mýtina je přitom zelená aspoň tak zelená jak je vidět. Ta síle je však v tom kruhu zapečetěná, vypadá to jaky by tam byla uvězněná, sleduji to a démon sleduje mně. Potom přestane sledovat a promluví, mluví jako by jich tam bylo slyšet víc a potom následuje smích který by nejspíš lidem naháněl strach. Tak se tedy opatrně přiblížím a prohlížím si ten kruh, snažím se najít nějaký kámen na kterém bych mohla něco otočit, začnu hledat v tom kruhu pokračuji v jeho blízkosti zatímco se démon jistě baví. I když to co říkal ... zřejmě to myslel vážně ... Pokud něco najdu pomalu a opatrně tím otočím, pokud nic nenajdu zvážím zda se nezeptám se co mám udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro V tu chvíli kameny zazáří a všechny se změní prach. Energie uvnitř se vyvalí ven a všechny rostliny o metr povyrostou. Ty však ne, pro tebe je to jen příjemné a kdybys byla někde zraněná, tak tě to vyléčí. Démony stojí před tebou a směje se. "Volný, volný, to já jsem. Lesem bude celá zem. Ty jsi mě osvobodila, budem součástí jednoho těla." S tím se démony změní v podivný oblek a zmizí ti v hrudi. Cítíš, že je v tobě, ale zároveň jej nemůžeš najít. Přišlo ti, že je slabý a nemůže sám existovat Jako by jej s jeho osvobozením opustila i vsechny síla. (Brzy budeš mít v deníku co se stalo) |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Především pak zde vůbec necítíš vůni močálu, bahna, dřevěné plísně a dalších věcí, které jsi cítil předtím.  (Hod na procenta) |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro Uvnitř uprostřed velkého vstupního sálu přemýšlím kudy se vydat nejdříve a stále se snažím být ostražitý a pohledem zkoumám okolí zda někoho neuvidím, občas se rozhlédnu a snažím se jestli někoho uvnitř třeba i neuslyším. ( 20% ) |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Vplazíš se dovnitř na rudý koberec a rozhlížíš se okolo. Z ničeho nic projde nad schodištěm a muž a zastaví se při pohledu na tebe, přičemž dveře za tebou se hlasitě zavřou a zapadne několik zápatek. "Ale, ale. To jsou nám hosti. Démon 2. kategorie vodního tipu. No takového jsem zde již dlouho neměli."  "Hmm. Co s tebou udělám... zašpinil jsi mi koberec...hm..." Máš pocit, že se muži zablýskne v očích. "Ááá, už vím co s tebou udělám. Lukso, pošli jej do pokoje číslo 7." Muž se usměje a ty najednou cítíš, že koberec začal lepit a ty se z něj nemůžeš dostat dolů. Zdá se, že koberec se tě snaží omotat a dostat do díry, která se objevila v podlaze vpravo od tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro Pokud je ale koberec pevně na místě a já se nemužu odplazit dál tak na to reaguji následovně: Pokusy |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Když už jsi obalený tak, že volná je jen tvá hlava půlka ocasu, tak se snažíš dostat pryč a napnout svaly. Látka je však vcelku pružné a tak se to obejde bez výsledku. Koberec tě následně zatáhne do díry, kde tě zrovna ne moc příjemně otlouká trochu o stěna, jak padáš velice hluboko. Když se snažíš o vysátí duše, tak z koberce cítíš něco tobě lehce podobného, temného a zvráceného. Jako by koberec, ne všechno kolem tebe bylo součástí těla démona. Z ničeho nic pod sebou spatříš světlo a spadneš do malé místnosti, kde jednu stěnu tvoří masivní pevné mříže. Koberec přestane lepit a než se naděješ, tak zmizí pryč. Otvor nahoře se uzavře. Jediný zdroj světla je malá svíčka kousek od cely, která v temnotě vypadá dosti podivně. (už nemusíš na procenta) |
| |
| soukromá zpráva od Alexander pro |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Dole v místnosti vzplanou louče a osvětlí místnost, která je plná různých ampulek, nakládaných orgánů, jednoho velkého ohořelého stolu, jenž má na sobě tlustá železná oka. Velkou sadou různých ostří, vrtáků a i pil. Muž s kterým jsi měl tu čest tam sedí uprostřed toho v malém křesílku, které se tam vůbec nehodí a kouří z dýmky. Vypadá pobaveně a prohlíží si tě. "Hmm, humanoidní démoni jsou poslední dobou celkem zvláštní. Zprvu jsem myslel, že tvou podstatou je had, dokonce jsem uvažoval, že by jsi byl spjat s jednou dávných bytostí, ale hned co jsi vstoupil do mého sídla mi byla tvá podstata jasná. Nemysli si, že ti to jen tak povídám. Ve skutečnosti jsem již znaven onou samotou a mé hračky jsou již v takovém stavu, že nedokáží ani vyloudit zvuk. Ty však... jsi zatím zcela neporušený, tedy až na ty šupiny." Muž se z ničeho nic usměje a zvedne prst. "Ooo. Ukážu ti můj poslední výtvor, bude se ti líbit, byl to jen prototyp, ale s tebou si pohraju mnohem lépe neboj." Zatleská a na světlo vyjde podivný démon, který má však velice zeslabenou mysl a co cítíš, tak jeho tělo není úplně také démoní, ale umělé. Démon ze stínu "Tohle je moje poslední hračka. Podivný démon, který vznikl mému známému jenž experimentuje se zvířecími druhy. Zkřížil jaka a pavouka a samozřejmě většina toho zemřela, avšak tento se znovuzrodil jako démon. Bohužel mi trochu scházel materiál a musel jsem pracovat rychle, takže vypadá jak vypadá. Nicméně už jste se setkali více méně, to on tě zatáhl do té díry. No co však provedu s tebou, mám tě v celku a nejsi polomrtvý toho se musí patřičně využít...." Vypadá to, že velice přemýšlí. Z ničeho nic luskne a jeho křesílko se vznese odletí do vzduchu do temnot, kam už nevidíš. Démon stojí na místě a ani se nehne. |
| |
| soukromá zpráva od Deandre pro Nakonec skutečně najdu kámen pokrytý obrazci a v něm je zastrčený klíč kterým mám otočit a já to udělám.Kameny zazáří,změní se prach,energie se vyvalí ven a všechny rostliny zde poněkud vyrostou.Já sice ne ovšem ten pocit je příjemný,démon stojí přede mnou a je nadšený sice to co řekne není přímo to co jsem čekala ovšem to se změní v oblak a zmizí mi v hrudi.Je slabý a to co ho zde udržovalo zmizelo s osvobozením.Potom dostanu nápad jak současné pozice využít,ovšem musím být opatrná pokusím se najít někoho z těch lidí které jsem viděla předtím.Ale i tak se pokusím najít někoho koho bych byla schopná porazit či mu zmizet pokud by to bylo potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro Poté co se rozhodneš odejít z palouku a vydat se směrem zpět k lidským obydlím ti dojde jedna věc a to ta, že nemáš vůbec tušení odkud jsi přišla, neboť všechna vegetace okolo vyrostla a zcela se změnila. Jediné co je povědomé je jsi ty sama, jelikož z tobě neznámých důvodů tě zával energie zcela ignoroval a prostě letěl vzduchem dál. Les je hustý, mnohem hustější než předtím, ale to není vše, ona temnota, kterou jsi předtím cítila zmizela a místo toho se přesunula do tebe. Je to jen pocit, nepříjemné svrbění vzadu v mysli, jak se tam démon pomalinku snaží proniknout dál a dál, přesto, že aktuální stav jej dělá velice slabým a téměř nepoužitelným, přesto jsi si jista, že to nebude trvat dlouho a démon opět nabere svých sil, což by pro tebe nemohlo představovat nic dobrého. |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro ZačátekRybí podoba je pro tebe dosti nepříjemná a stejně tak voda, která tě obklopuje. Nejsi vodní tvor a tvá podoba brzy skončí a ty se zas přeměníš do své normální formy, která ti je tolik známá a mnohem více sympatická. Opičí bojovník poletuje na velkém obláčku, který celý zčernal a vypadá, jako by z něj mělo každou chvíli začít pršet. Nicméně je daleko a hledá tě na úplně jiném místě než se nyní nacházíš. Kolem tebe se míhají ryby a některé si tě se zájmem prohlížejí. Většinou jde hlavně o větší ryby, pro které by jsi pravděpodobně nebyla moc velké sousto. Zatím na tebe žádná nezaútočila, nicméně tvé tělo již začíná mírně vibrovat a šupinky pomalu mizí. Cítíš to, brzy se to stane. Proměníš se zpět.... (Hod na procenta a napsat dolů pod příspěvek) |
| |
 | soukromá zpráva od Sira pro Padlo 37 |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro (Procenta) Nicméně stihla jsi použít svou schopnost, takže ti nyní nehrozí, že se změníš zpět. V puse něčeho najednou ubývá pomalinku voda, která je tažena jedním směrem. (Zas hod) |
| |
| soukromá zpráva od Sira pro 88 na procentce |
| |
| soukromá zpráva od Hlas světa pro |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR