Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 18. ledna 2008 10:50

Planeta Země umírá, nad pustinou se prohání vítr rozhánějící jedovatá či radioaktivní mračna, obloha bývá zatažená a vzduch občas čistý, ale kdykoli může vánek přinést mrak jedů přinášející jen pomalou smrt, pokud nechránění kyselé deště vám spálí kůži a i pro ty jež uniknout rozmarům umírajícího světa čekají agresivní tvorové jež za cenu mutací přežili v hroutícím se ekosystému. Lidstvo přežilo, množí byli schopni uprchnout z této bohem prokleté planety a usadit se na koloniích v solárních systému, pro ty co zůstali tady je kolébka lidstva jen prokletím, žijícím peklem. Ale zavzpomínejme na to, jaké to bylo předtím. Tehdy se psal rok 2018 a politické události na Zemi nabraly neočekávaný směr, obyvatelstvo celé Země bylo sjednoceno za cenu několika místních válek a nová vláda přebrala kontrolu nad planetou rušíc moc předchozích států. Začali jsme jí říkat Federální vláda, vláda jež měla nabídnout nyní všem kýženou prosperitu a blahobyt, z části měla pravdu ale i tak pokrok vědy a techniky, blahobyt jedné části světa, byl vykoupen utrpením levných pracovních sil třetího světa. A když to vypadalo že i tento nešvar vymizí, genetické modifikace rostlin a živočichů se vymkly z rukou a na lidstvo tvrdě udeřily epidemie nových nemocí. Byly horčí než bývala Ebola či AIDS, nejen že zabíjely obyvatelstvo ale prakticky měnily DNA fauny a flory jež dokázala řádění nových virů přežít. V postižených oblastech propukaly nepokoje a panika, ale Federální vláda reagovala rychle Fáze 1, Přesídlení. V rámci tohoto projektu byly oblasti na světě rozděleny na bezpečné a nebezpečné zony, zdravé obyvatelstvo bylo přesídleno do těch bezpečných a zdánlivě izolováno od nakažených, zdánlivě byl problém zažehnán, vědci měli dost času na výzkum a hledání vakcín stejně jako na přemýšlení o "plánu B" kdyby se vakcína nenašla. A na onen zmiňovaný "Plán B" nakonec došlo Epidemie se po několika mesících zdála opět neudržitelná, zvířata přenášela nákazu do bezpečných oblastí a udržení karantény začínalo být nemožné. A tak přišla.. Fáze 2, Sterilizace. Vláda stáhla tenčící se armádu z udržování karantény a přenechala toto necvičeným a špatně vyzbrojeným Dobrovolných zborů a začala s budováním habitatů, sterilně uzavřených měst do nichž měly být umístěny jen stoprocetně nezávadné rostliny, živočichové a jistě zdraví lidé, hlídáním perimetrů těchto malých oblastní byla pověřena vyčerpaná armáda, ale i odtud byla nakonec stažena. Zároveň však Federace použila zbraní hromadného ničení aby v zasažených oblastech vymýtila všechen nakažený život a zabránila ták šíření epidemie, avšak výsledek byl opačný, spíše než aby finálně zastavili epidemii obětováním přibližně 30 procent povrchu se situace na Zemi zhoršila do katastrofálních rozměrů a vláda nakonec neměla na výběr.. Fáze 3. Nouzová evakuace. Na zemi v té době přežívala už jen polovina původní populace a nyní bylo využito všech nově dosažených poznatků o zkoumání vesmíru, všech výdobytků vědy, a velká část populace země byla evakuována ze Země na lidské kolonie po celé sluneční soustavě kde mohla začít svůj nový život. Ti pro něž nebylo v evakuačních lodích místo byli zanecháni v bezpečí dokončených habitatů, skryti před nákazou a umírajícím ekostystémem, s tím že budou vyzvednuti nejrychleji jak to bude možné, alespoň takový byl slib Federální vlády . Pak přišla na řadu "Operace Poslední bitva", evakuující se armáda vypustila z svých tajných základen a laboratoří speciální jednotky supervojáků, lidí změněných téměř ve stroje na zabíjení a udělila jim řadu úkolů jež později vstoupily do dějin jako "Primární Rozkazy", v rámci těchto rozkazů měly tyto vyhlazovací komanda vybavená nejlepší výzbrojí organizovaně likvidovat vše nakažené na Zemi a připravit tak planetu na znovuosídlení. Avšak to se rychle vymklo z rukou, tyto skupiny nejlepších bojovníků jaké lidstvo doposud dokázalo vytvořit začalo brzy bojovat mezi sebou a nejen s okolním ekosystémem, rychle odmítli poslušnost vůči velení jež nebylo již ani na Zemi a mezi zbývajícími "supervojáky" se zrodili první polní velitelé jež se již neřídili příkazy "zhora" ale vlastní interpretací "Primárních Příkazů". Naštěstí nechávali většinou habitaty napokoji a nepřímo zajištovali jejich bezpečnost likvidujíc vše nakažené co mohlo habitaty ohrozit, avšak lidé v habitatech byli odsouzeni k životu na Zemi protože vláda je odmítla evakuovat jak bylo plánováno. Žili sice v bezpečí habitatů v relativním pohodlí, avšak nikdy nezapoměli Federální vládě její zradu...

Vypravěč - 18. ledna 2008 10:50

Současnost, kdesi ve střední Evropě, rok 2050 Lidé z Habitatů: V oblasti střední Evropy se nacházejí dva habitaty, skryty pod identifikačními čísly 21 a 22, to jsou jediná místa v oblasti kde ještě přežívají zdraví lidé. Přesněji řečeno, jsou to místa kde ještě žijí lidé, protože cokoli živé mimo habitaty se již lidmi nedá nazvat. Ale přežívání v habitatu není takové hrozné, skryti za desítku metrů vysokou zdí z oceli a betonu, pod prosklenými kopulemi, se zde nachází pole a zahrady, pěstující různé rostliny a chovající dobytek, dostatek energie na udržování tohoto izolovaného ekosystému je zajištován podzemním nukleárním reaktorem či geotermální elektrárnou a je jen malá šance, že by toto sídlo mohlo cokoli ohrozit. Lidé zde žijí v relativně dobrých podmínkách, jedinou nevýhodou je fakt, že většina populace habitatu (okolo 2 tisíc lidí na jeden habitat) je vázána v práci o jeho udržování v chodu a život se stává ubíjející rutinou, s vědomím že takto to bude ještě dlouho. Stále udržovaný kontakt s lidmi jež byli evakuování ze Země na kolonie v sluneční soustavě jasně napovídá všem jež zůstali v habitatech tady na Zemi, že byli opuštěni, vláda nyní sídlící mimo zemi věnuje více pozornosti průzkumu nově objevené desáté planety sluneční soustavy, Nibiru, než evakuaci svých lidí z umírající Země. Výzbroj a výstroj je zde špatná, bezpečnost obstarávají jedině Dobrovolnické Sbory, málo početné a špatně vyzbrojené poloautomatickými puškami, tedy pokud vůbec, ty jediné občas opouštějí hermeticky uzavřený habitat aby prozkoumali okolí zda mu nehrozí nějaké nebezpečí zvenčí, opouštějí habitat z rizikem, že se nevrátí, nebo že jim jejich vlastní lidé zabouchnout vzduchotěsné dveře před nosem jen ze strachu, že by dovnitř mohli donést nákazu. Ale i tak, k Dobrovolnickým Sborům se stále přidávají rekruti, jež jsou ochotni riskovat vše jen aby na chvíli unikly z ubíjejícího stereotypu.. Supervojáci: Necelých deset kilometrů od Habitatu 21 leží Epsilon Fort, základna a jediný opěrný bod supervojáků v této oblasti, zbudovaný v troskách opuštěného a zdevastovaného průmyslového komplexu, nyní však obehnaného zátarasy z ostatného drátu, minovými poli a dobře rozmístěnými kulometnými hnízdy připomíná spíše postmoderní pevnost. Dříve byly jednotky těchto vojáků zásobovány po evakuaci letecky takzvanými "schozy" avšak poté, co se vojáci zanechány na Zemi rozhodli řídit spíše vlastním výkladem "Primárních příkazů" než příkazy velitelství jež se již nacházelo mimo Zemi, začaly tyto dodávky řídnout až nakonec ustaly, tady v Epsilonu, stejně jako jinde na Zemi se byli nuceni tito opuštění bojovníci nuceni postarat se sami o sebe, v troskách byly zřízeny relativně primitivní strojní dílny zásobující jejich jednotky municí a automatickými zbraněmi jež nahradili jejich původní a již vyčerpanou, modernější, výzbroj. Nános netoxické hlíny byl navezen do komplexu, zřídily se jednoduchá pole a jednoduché hydroponické farmy aby zajistili základní výživu všem v Epsilonu, obhospodařované vzv. rekruty a také nakaženými tvory jež nebyli pro tuto činnost nebezpeční (nepřenášeli infekci) a zachovali si dostatek inteligence aby mohli být vycvičeni pro jednoduché úkony. V současné době dosahuje síla Fortu Epsilon okolo dvou stovek mužů. ***

Vypravěč - 22. ledna 2008 08:22

Je tomu už 20 let co se Federální vláda rozhodla provést takzvanou Sterilizaci, v praxi to znamenalo, že za použití chemických a nukleárních zbraní budou epidemií nejvíce zasažené oblasti očištěny od všecho živého, tehdy se začaly osidlovat první habitaty. Podle prognoz kterými Federální Vláda krmila veřejnost se tímto stane 30 procent souše neobyvatelným, ale epidemie pak to měsíce zmizí a zbytek populace bude moci žít dále bez rizika nákazy. Mnozí tomu tehdy ještě veřili, ale plány a prognozy Federace se nikdy nenaplnily, epidemie řádila dále a možná ještě hůře než předtím. Evakuace začala asi před 18 lety, i přes všudypřítomnou paniku a chaos byla docela dobře organizovaná a někteří tvrdli, že vláda plánovala evakuaci mnohem dříve než došlo k tzv. Evakuaci. Před 15 lety opustil Zemi poslední transport a zabouchly se poslední vzduchotěsné dveře habitatu, mnozí jež zůstali v Habitatech ještě věřili, že je vláda vyzvedne do jednoho roku. Ve stejné době zahájila Federální Armáda operaci "POslední Bitva" a vypustila ze svých laboratoří jednotky supervojáků aby si poradili s nakaženými a mutujícími formami života. Teprve nyní se veřejnost zběžně dozvěděla o existenci těchto vojenských experimentů, ostatně jak zněl slib vlády lidem zanechaným na Zemi, nejpozději do roku budou ze Země evakuování zatímco příprava Země na znovuosídlení bude trvat deset let. Ovšem plány nebyly nikdy dodrženy. Habitaty byly snad jedinou věcí jež Federální vláda udělala správně, za všechna ta léta všechny fungovaly bezchybně a zajistily bezpečnost všem uvnitř, jednotivé habitaty spolu byly schopny udržovat rádiové spojení a ukazovalo se, že většina se potýká se stejnými problémy, kterými byla převážně spokojenost obyvatel. Za tu dobu se odmlčel jen jediný Habitat a to již bylo před deseti lety, všichni předpokládali, že si lidé uvnitř nedali pozor a zavlekli dovnitř infekci jež je zahubila, zbylé zůstaly po celá ta léta v bezpečí.Supervojáci zanechaní venku se z habitaty téměř nespojovaly a kromě faktu, že jedni věděli o existenci těch druhých mezi nimi nebyl uchováván mnohdy žádný kontakt... *** Venku mimo Habitaty je vzduch mnohdy dýchatelný, ovšem bez jakékoli záruky, že je to bezpečné. Bez plynových masek či kyslíkových přístrojů hrozí nákaza či otrava jedovatými látkami roznášenými větrem po krajině, ekosystém je téměř zničený, jakobyse planeta zmítala v předsmrtých křečích, poznamenaný buď epidemíí nebo marnými lidskými pokusy epidemii zastavit. Formy života venku existují, mnohdy ale ty co přetrvaly řádnění epidemie zmutovaly k nepoznání. Samotná nákaza má inkubační dobu pouhé hodiny než začně organizmus měnit a lidé jež v bolestech přečkali přeměnu jež nákaza způsobila degradovali na úroveň zvířat, nákaza zabije více než polovinu nakažených a odhaduje se, že méně než deset procent nakažených máš šanci nákazu přežít a zachovat si lidskou inteligenci a vůli, i tak virus v jejich těle koluje dále.

Vypravěč - 28. ledna 2008 14:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro 7 Listopad 2050, Habitat 21 Právě ti začínal další den strávený v dílně, protože práce bylo pro mechaniky stále dost, zvláště proto že habitat byl vlastně uzavřeným, uměle udržovaným ekosystémem a destíky čerpatel, turbín a ventilátorů byly nezbytné pro jeho bezchybný chod a vlastně pro život všech lidí tady uvnitř. Po těch letech začalo některé vybavení selhávat a přestože náhradních dílů bylo stále dost, byla snaha vše opravovat provizorně a s výměnou čekat na poslední chvíli. Spousta součástek potřebovala opracovat a soustruh se někdy skoro nezastavil, zrovna pokud se okolo žádné stroje nekazily, chtěly ozbrojené Dobrovolnické Zbory vystoustružit hlavně pušek. Alespoň, že opravy vozidel vlastně už zřídly a bylo to pár let nazpět kdy po tobě naposledy chtěli opravit OTčko, nafty bylo čím dál méně a nebylo potřeba mít tolik strojů v pojízdném stavu. Chystal jsi se opět zapnout soustruh, když do dílny vešel prošedivělý starší muž v důstojnické uniformě a plukovnickými výložkami na ramenou. Tenhle člověk za tebou chodívat často, vždy když něco ozbrojenci potřebovali a vlastně si ho znal, všichni mu říkali prostě Plukovníku a všichni mu vlastně tykali. Ostatně jako všichni které Federální Armáda neevakuovala a nechala s Dobrovolnickými Zbory v habitatech rychle opustil důstojnické manýry s vědomím že nyní již všichni zůstali na jedné lodi. Od zbytečné armádní buzerace se již dávno odpustilo. Rozhlédl se jen zběžně po dílně: Nazdar, Kydy, vím že máš hodně práce ale... pozdravil a než jsi se zmohl na odpověď pokračoval dále v tom co chtěl říci, jako by to chtěl mít rychle za sebou: .. podívej, potřebujeme nějakého mechanika. No, potřebujeme mechanika venku... pokynul rukou tak aby naznačil, že "venku" znamená mimo bezpečí habitatu: .. už jsem obešel všechny tady v Habitatu, všichni odmítli, my nejsme už Federální Armáda,už dávno ne, od Evakuace, Dobrovolnické zbory nemohu nikoho nutit, aby riskoval život tam venku. A seš jediný technicky nadaný tady co ještě neodmítl. Takže... vydechnul a čekal co odpovíš, tohle verbování lidí mu nikdy moc nešlo, protože se lidé k Dobrovolnickým Zborům hlásily sami a on, jako velitel, nemusel nikdy nikoho k ničemu přemlouvat či nutit, protože každý kdo podepsal již šel do rizika z vlastní vůle.

Petr "Kydy" Žemlička - 28. ledna 2008 14:26

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Pečlivě vypnu soustruh, abych nepřišel o prsty a přejdu k jedné z polic. Když zaslechnu Plukovníkovu nabídku, sáhnu nahoru, vytáhnu plechovku s modrým pruhem a dva plecháčky. Zatím pořád beze slova, ač s nesrozumitelným mulmáním dojdu k pracovnímu stolu a posunu žili k Plukovníkovi. " Tož, jak bych to. Sedni na chvilu, ať mi spaní nevyneseš. Ale kydy, nechci slyšet, že nemáš čas, enbo něco vo službě." Naliju do plecháčků čirou tekutinu pět a padesáti procentního alkoholu určenému k pití a jeden posunu k plukovníkovi. Chvilku si zase mumlám pod fousy a tahám zautomatizovanými pohyby fajfku. Očividně přemýšlím a počítám. " No, tož jako, šel bych do teho, proč ne. Ale o co jako de? To jako myslím konkrétně, víš co." Opatrně upiju, zašklebím se a následně usměju, jak se kapalina propaluje vnitřnostmi. Čekám na Plukovníkovu odpověď, ale oči mi už jezdí po vybavení dílny a přemýšlím, co bych si tak sbalil. "Ještě tak, co si možu vzít sebou a co z teho jako budu mít. Jako chcu se hnót z tady te jamy, ale zas jako z nuly hovno budu mět. Co mi nabídneš?" To už mám dýmku zapálenou a opět si začínám nesrozumitelně mumlat, jak si ten nápad probírám sám se sebou. Občas potáhnu z dýmky a pokud je dopitu, doleju plecháčky.

Vypravěč - 31. ledna 2008 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Uběhla léta od doby co jsi na sobě začal pozorovat první známky mutace a od té chvíle ses změnil hodně, bezpochyby po fyzické a také po psychické stránce. Léta jsi bloudil prázdnou krajinou a přežíval jak to šlo, zdrojem potravy pro tebe byli přežívající živočichové jež si dokázal ulovit vlastníma rukama, také rostliny jež zarůstaly opuštěná místa. Zjištoval si, že vlastně můžeš jíst téměř uplně vše organické, nakažený jsi již byl dávno a s jedy či toxiny si tvé změněné tělo dokázalo poradit. Přestal jsi počítat čas co jsi naposledy potkal inteligetní bytost, přestože jsi narazil čas od času na lidi jež potkal podobný osud jako tebe, jim už mutace poškodila mozek natolik že nebyli schopni s tebou komunikovat a chovali se spíše jako dravá zvířata. Časem jsi narazil i na habitaty, věděl jsi že uvnitř se skrývají lidé, ale přes hradby betonu sahající deset metrů do výše a přes panceřované neprůstřelné dveře se nebylo šance dostat. Byl jsi sám, procházel opuštěnými městy která nebyla zničena, nebyla vypálena akcí nadneseně nazývanou tehdy "sterilizace". Bylo časně z rána, krajinu ještě pokrývalo částečně šero. Právě jsi se plížil jedním takovým místem, opuštěným městem, plným domů rozpadajících se pod působením času, po ulicích na kterých stále stály opuštěné automobily a kde mezi prasklinami betonu prorážely na světlo rostliny a plevel, všude stopy po kvapené evakuaci před lety jež to tu vše zanechala jak bylo. Už pár dní jsi na nikoho nenarazil, rostliny zde byly ale žádný jiný tvor, žádné zmutované zvíře, když v tom jsi zaslechl zvuky jež jsi už nějakou dobu neslyšel. Ve vzduchu byl cítít kouř, zápach napalmu a spálené maso, po ztichlé opuštěné krajině se rozléhal štěkot automatických zbraní, instintivně jsi vyhledal úkryt v stínu, mezi zdivem jednoho z nejvíce rozpadlých domů v okolí. Začal jsi rychle přemýšlet, poblíž jsou lidé. Ozbrojení. Půjdeš k nim a budou přátelští, setkáš se konečně s jinými lidmi? Nebo tě bude čekat boj o život nebo smrt v smršti kulek? To jsou myšlenky jež ti asi přišly na mysl...

Vick Tainer - 31. ledna 2008 21:21

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Procházím se touto měsíční krajinou jako ve snu. Jako bych tímto místem procházel už tisíckrát ale přesto jsem neměl na vybranou, než svou pouť v naději stále dokola opakovat. Chvílemi si připadám jako bezduchý tvor. Jako jen další z těch nestvůr, které jsou všude kolem. Stále méně se bráním myšlenkám, zda-li mám ještě svou duši. Jestli existuje nebe či peklo, bude má duše po mé smrti náležet vůbec někam? A existuje vůbec Bůh? Rozhlédnu se po krajině bývalého města. Po krajině, která připomínala jen jedno slovo a tím je smrt. Ne. Tento svět už Bůh opustil... Skláním se nad zvláštním druhem rostliny, který jsem ještě neviděl. Virus ve svém vývoji ještě stále nepolevil. Říkám si ale při tom se podívám na svou rozevřenou dlaň. A dlouho nepoleví... Při tom cítím známé pohyby v mých útrobách, které však hned přestanou. Náhle prudce vstanu a mé zmutované tělo pocítí příval adrenalinu. Příčinou je prolomení toho věčného ticha. Ať už to je jakýkoliv zvuk, vždy mi srdce poskočí, když uslyším cokoliv. Ticho, které se prolévá vzájemně s věčností je strašlivým trestem... Pach i zvuky boje jdou slyšet asi padesát metrů daleko. Kdo s kým bojuje? Kladu si otázku a ostražitě ale přesto s nemalým nadšením se tím směrem vydávám. Při tom očima vyhlížím záblesky zbraní, či jiného pohybu. Nenápadně se plížím tímto temným městem, jako bych byl jeho součástí. Připadám si tak. Jako v lesích, na které si ještě pamatuji jako dítě. Jsem nyní jeden ze stromů, který si jde prohlédnout, co se děje za zvláštnosti opodál, jak pravil starý dub...

Vypravěč - 01. února 2008 10:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro 7. Listopad 2050, Epsilon Fort, kdesi ve Střední Evropě 14 rok trvání operace Poslední Bitva Po evakuaci Země a uzavření zbývajících nenakažených lidí do Habitatů nastalo pro elitu Federální armády, jemž civilisté neřekli jinak než supervojáci, peklo. Měli nejlepší výcvik, nejlepší zbraně, důkladné genetické teriapie jejich schopnosti posunuly za hranice možností bežných lidí, přesto však byly pro ně ta léta obtížná. Nebojovali konvenční válku pro níž byli cvičeni, bojovali proti zmutovaným zrůdám u nichž bylo těžké odhadnout jak se zachovají. Ztráty byly obrovské, posily minimální a zásobování pokročilejší výzbrojí po pár letech ustalo, mnozí zemřeli a ačkoli už nikdo nemá hlášení o ztrátách všech jednotek na planetě, obecně se předpokládá, že z původního počtu je naživu jen polovina vojáků. Tady v Epsilon Fortu jste se už přizpůsobili, přeskupili, získali výzbroj a opěrnou pozici pro vaše snažení. Jak si vedou podobné zbory jako je posádka Epsilon fortu je již otázkou... Skončili tu nejen supervojáci, muži jako Jarvis Ortiz nebo žena které nikdo neřekne jinak než Ratzzin tady také skončili. Tito dva lidé, Jarvis či Ratzin, pocházejí z Habitatu a v rámci jedné z průzkumných výprav vyšli ven, nakazili se a jako štěstí v neštěstí, nemoc nezasáhla mozek, jsou stále ještě lidmi i když jejich tělo se měnilo. Proto také skončili tady, na základně Primárních Rozkazů nejsou určeni k likvidaci a také, hodí ve vojákům. Vojáci jim říkají rekruti, ale jsou to v podstatě logistické oddíly, jež zajištují práci v dílnách či na polích, spíše než práci dohlížejí na těch pár primitivních bytostí jež se daly vycvičit pro práci. Vojáci museli takových tvorů využít, potřebovali každého svého bojeschopného vojáka a nemohli si dovolit vázat mužstvo i v udržování alespoň základní infrastruktury. Pár posledních dní bylo ale zvláštních, vaše hlídky nehlásily žádný kontakt, pročesali jste oblast v okruhu dobrých sta kilometrů v okolí Epsilonu a vypadalo to, že všichni tvorové zmizeli. Jednotka seržanta Fuxe strávila na nohách posledních 48 hodin, po těch všech modifikacích byli schopni vydržet svěží při síle déle než běžní lidé, ale po 48 hodinách už byl odpočinek zasloužení. I přes genetické modifikace byli supervojáci lidé, né stroje, a jednotka seržanta Fuxe si odpočinek zasloužila. Bylo ráno, Epsilon Fort zbudovaný v opuštěném průmyslovém komplexu stále ještě halilo šero, když vás probudil zuřivý štěkot kulometů a výbuchy nastražených min, smečka zubatých chapadlovitých cosi se vrhla na základu. Tvorové jež jste tady viděli poprvé. A onu zmutovaní tvorové si počínali docela inteligentně, než zaútočili přímo, pohybovali se kolem, jakoby zjištovali perimetr která dokáží kulometná hnízda pokrýt palbou. Takové chování jste u zmutovaných tvorů ještě neviděli. Pak teprve zaůtočili a jejich útok stál život desíti mužů, protože dva z těch podivných tvorů dokázali překonat minové pole a zátarasy, než je obránci Epsilon Fortu zlikvidovali. Boj je u konce, těla podivných chapadlovitých tvorů leží buď roztrhaná v minových polích, rozstřílená na zátarasech z ostnatého drátu, dva mrtví tvorové poznamenaní palbou z pušek a výbuchy granátů leží mrtví uvnitř komplexu. Zdravotníci prohlížejí vaše padlé. Boj skončil, ale další problém teprve začíná, tito tvorové přišli náhle, nečekaně, když to nevypadalo že nějaký útok přijde a počínali si až příliš chytře. Spatřili jste za ta léta mnoho různých zrůd, ale tyhle jste zde viděli poprvé a v šeru, ve zmatku boje, jste si je ani neměli možnost příliš prohlížet...

Vypravěč - 01. února 2008 10:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro 7. Listopad 2050, Epsilon Fort, kdesi ve Střední Evropě 14 rok trvání operace Poslední Bitva Po evakuaci Země a uzavření zbývajících nenakažených lidí do Habitatů nastalo pro elitu Federální armády, jemž civilisté neřekli jinak než supervojáci, peklo. Měli nejlepší výcvik, nejlepší zbraně, důkladné genetické teriapie jejich schopnosti posunuly za hranice možností bežných lidí, přesto však byly pro ně ta léta obtížná. Nebojovali konvenční válku pro níž byli cvičeni, bojovali proti zmutovaným zrůdám u nichž bylo těžké odhadnout jak se zachovají. Ztráty byly obrovské, posily minimální a zásobování pokročilejší výzbrojí po pár letech ustalo, mnozí zemřeli a ačkoli už nikdo nemá hlášení o ztrátách všech jednotek na planetě, obecně se předpokládá, že z původního počtu je naživu jen polovina vojáků. Tady v Epsilon Fortu jste se už přizpůsobili, přeskupili, získali výzbroj a opěrnou pozici pro vaše snažení. Jak si vedou podobné zbory jako je posádka Epsilon fortu je již otázkou... Skončili tu nejen supervojáci, muži jako Jarvis Ortiz nebo žena které nikdo neřekne jinak než Ratzzin tady také skončili. Tito dva lidé, Jarvis či Ratzin, pocházejí z Habitatu a v rámci jedné z průzkumných výprav vyšli ven, nakazili se a jako štěstí v neštěstí, nemoc nezasáhla mozek, jsou stále ještě lidmi i když jejich tělo se měnilo. Proto také skončili tady, na základně Primárních Rozkazů nejsou určeni k likvidaci a také, hodí ve vojákům. Vojáci jim říkají rekruti, ale jsou to v podstatě logistické oddíly, jež zajištují práci v dílnách či na polích, spíše než práci dohlížejí na těch pár primitivních bytostí jež se daly vycvičit pro práci. Vojáci museli takových tvorů využít, potřebovali každého svého bojeschopného vojáka a nemohli si dovolit vázat mužstvo i v udržování alespoň základní infrastruktury. Pár posledních dní bylo ale zvláštních, vaše hlídky nehlásily žádný kontakt, pročesali jste oblast v okruhu dobrých sta kilometrů v okolí Epsilonu a vypadalo to, že všichni tvorové zmizeli. Jednotka seržanta Fuxe strávila na nohách posledních 48 hodin, po těch všech modifikacích byli schopni vydržet svěží při síle déle než běžní lidé, ale po 48 hodinách už byl odpočinek zasloužení. I přes genetické modifikace byli supervojáci lidé, né stroje, a jednotka seržanta Fuxe si odpočinek zasloužila. Bylo ráno, Epsilon Fort zbudovaný v opuštěném průmyslovém komplexu stále ještě halilo šero, když vás probudil zuřivý štěkot kulometů a výbuchy nastražených min, smečka zubatých chapadlovitých cosi se vrhla na základu. Tvorové jež jste tady viděli poprvé. A onu zmutovaní tvorové si počínali docela inteligentně, než zaútočili přímo, pohybovali se kolem, jakoby zjištovali perimetr která dokáží kulometná hnízda pokrýt palbou. Takové chování jste u zmutovaných tvorů ještě neviděli. Pak teprve zaůtočili a jejich útok stál život desíti mužů, protože dva z těch podivných tvorů dokázali překonat minové pole a zátarasy, než je obránci Epsilon Fortu zlikvidovali. Boj je u konce, těla podivných chapadlovitých tvorů leží buď roztrhaná v minových polích, rozstřílená na zátarasech z ostnatého drátu, dva mrtví tvorové poznamenaní palbou z pušek a výbuchy granátů leží mrtví uvnitř komplexu. Zdravotníci prohlížejí vaše padlé. Boj skončil, ale další problém teprve začíná, tito tvorové přišli náhle, nečekaně, když to nevypadalo že nějaký útok přijde a počínali si až příliš chytře. Spatřili jste za ta léta mnoho různých zrůd, ale tyhle jste zde viděli poprvé a v šeru, ve zmatku boje, jste si je ani neměli možnost příliš prohlížet...

Vypravěč - 01. února 2008 10:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro 7. Listopad 2050, Epsilon Fort, kdesi ve Střední Evropě 14 rok trvání operace Poslední Bitva Po evakuaci Země a uzavření zbývajících nenakažených lidí do Habitatů nastalo pro elitu Federální armády, jemž civilisté neřekli jinak než supervojáci, peklo. Měli nejlepší výcvik, nejlepší zbraně, důkladné genetické teriapie jejich schopnosti posunuly za hranice možností bežných lidí, přesto však byly pro ně ta léta obtížná. Nebojovali konvenční válku pro níž byli cvičeni, bojovali proti zmutovaným zrůdám u nichž bylo těžké odhadnout jak se zachovají. Ztráty byly obrovské, posily minimální a zásobování pokročilejší výzbrojí po pár letech ustalo, mnozí zemřeli a ačkoli už nikdo nemá hlášení o ztrátách všech jednotek na planetě, obecně se předpokládá, že z původního počtu je naživu jen polovina vojáků. Tady v Epsilon Fortu jste se už přizpůsobili, přeskupili, získali výzbroj a opěrnou pozici pro vaše snažení. Jak si vedou podobné zbory jako je posádka Epsilon fortu je již otázkou... Skončili tu nejen supervojáci, muži jako Jarvis Ortiz nebo žena které nikdo neřekne jinak než Ratzzin tady také skončili. Tito dva lidé, Jarvis či Ratzin, pocházejí z Habitatu a v rámci jedné z průzkumných výprav vyšli ven, nakazili se a jako štěstí v neštěstí, nemoc nezasáhla mozek, jsou stále ještě lidmi i když jejich tělo se měnilo. Proto také skončili tady, na základně Primárních Rozkazů nejsou určeni k likvidaci a také, hodí ve vojákům. Vojáci jim říkají rekruti, ale jsou to v podstatě logistické oddíly, jež zajištují práci v dílnách či na polích, spíše než práci dohlížejí na těch pár primitivních bytostí jež se daly vycvičit pro práci. Vojáci museli takových tvorů využít, potřebovali každého svého bojeschopného vojáka a nemohli si dovolit vázat mužstvo i v udržování alespoň základní infrastruktury. Pár posledních dní bylo ale zvláštních, vaše hlídky nehlásily žádný kontakt, pročesali jste oblast v okruhu dobrých sta kilometrů v okolí Epsilonu a vypadalo to, že všichni tvorové zmizeli. Jednotka seržanta Fuxe strávila na nohách posledních 48 hodin, po těch všech modifikacích byli schopni vydržet svěží při síle déle než běžní lidé, ale po 48 hodinách už byl odpočinek zasloužení. I přes genetické modifikace byli supervojáci lidé, né stroje, a jednotka seržanta Fuxe si odpočinek zasloužila. Bylo ráno, Epsilon Fort zbudovaný v opuštěném průmyslovém komplexu stále ještě halilo šero, když vás probudil zuřivý štěkot kulometů a výbuchy nastražených min, smečka zubatých chapadlovitých cosi se vrhla na základu. Tvorové jež jste tady viděli poprvé. A onu zmutovaní tvorové si počínali docela inteligentně, než zaútočili přímo, pohybovali se kolem, jakoby zjištovali perimetr která dokáží kulometná hnízda pokrýt palbou. Takové chování jste u zmutovaných tvorů ještě neviděli. Pak teprve zaůtočili a jejich útok stál život desíti mužů, protože dva z těch podivných tvorů dokázali překonat minové pole a zátarasy, než je obránci Epsilon Fortu zlikvidovali. Boj je u konce, těla podivných chapadlovitých tvorů leží buď roztrhaná v minových polích, rozstřílená na zátarasech z ostnatého drátu, dva mrtví tvorové poznamenaní palbou z pušek a výbuchy granátů leží mrtví uvnitř komplexu. Zdravotníci prohlížejí vaše padlé. Boj skončil, ale další problém teprve začíná, tito tvorové přišli náhle, nečekaně, když to nevypadalo že nějaký útok přijde a počínali si až příliš chytře. Spatřili jste za ta léta mnoho různých zrůd, ale tyhle jste zde viděli poprvé a v šeru, ve zmatku boje, jste si je ani neměli možnost příliš prohlížet...

Vypravěč - 01. února 2008 12:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Plukovník tvé pozvání ke stolu neodmítl, přisedl si a upil ze sklenky: "Ta píše ... ufff.." povzdychl si nad silou nabízené pálenky a ohlédl se zpět k dveřím: "To je z tý kukuřice tam venku?" optal se jen tak mimochodem když se ohlížel a kývnul hlavou směrem ke dveřím, přibližně do míst kde rostly lány nezávadné kukuřice. Ale rychle se opět vrátil k původnímu tématu a pohlédl opět na tebe: "No, co z toho budeš mít nedokážu říct, já ani nevím co by jsi chtěl, ale určitě se dohodnem. Třeba. Prvně ti ale řeknu o co tady jde. Náš habitat stojí na samém kraji opuštěného města, asi půl hodiny cesty pěšky od východní brány je nyní již opuštěný Feferální labák. Chtěli by jsme z toho vyzvednout nějaký vybavení, vím, nejsi žádnej vědátor a já taky ne, ale pořád jsi lepší než kdejakej lajk co nerozezná kabel od šroubku. No tak potřebujem tebe, všechno vymontovat a ták." odmlčí se, ale když vidí že se chceš zeptat tak tě ještě přeruší zatímco pokyne prstem směrem k tobě: "A ptáš se proč to všechno. Jednoduchý, no jak sis už všim Federální Vláda se na nás vykašlala s nějakou evakuací, potřebujem se postarat sami vo sebe a potřebujem lepší vybavení. Jo sice tu všechno ještě funguje, ale potřebujeme něco lepšího než to co nám tu nechala. Jo ani nevím jestli v tom labáku něco najdem, ale stojí to za to zkusit, je to nejblíž vodsuď... " konečně domluví a posilní se dalším lokem silné pálenky jež si mu předtím nabídl.

Vypravěč - 01. února 2008 13:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro 7 listopad 2050, Habitat 21, kancelář velitele Dobrovolnických Sborů: Je to něco přes měsíc co jste se oficiálně přihlásili k Dobrovolnickým Sborům, měsíc jež byl naplněn intenzivním výcvikem, učili vás jak správně používat ochranný oblek, plynovou masku i rezervní kyslíkovou bombu, pokoušeli se vás naučit alespoň trochu střílet z pušky, avšak nebylo dost času na to, aby se z vás stal mistr díky jakémukoli výcviku. Bylo to pochopitelné, Dobrovolnické Sbory nebyly Federální Armáda, od zbytečné buzerace, které jste se možná obávali se odpouštělo a v průběhu měsíce vám mimo hodiny výcviku dovolovali vyrážet za kýmkoli z Habitatu, at už přáteli či třeba rodinou. A nyní přišel právě onen osudový den, den kdy by jste měli poprvé vyrazit ven z Habitatu do nebezpečného světa venku. Ochranný oblek byla kombinéza z umělých vláken a materiálů, na první pohled docela hrubá, ovšem nepromokavá a neprodyšná, materiál byl hrubý a pevný aby se předešlo náhodnému protržení, nikdo nechtěl aby život ohrozil jen nějaký hřebík o který by jste mohli někde venku zavadit. Kombinézu s utěsnitelnou kapucí dopňovaly vysoké pevné boty s přeskami nahoře pro dobré utěsnění se zbytkem oděvu. Dalo se v tom dobře a svobodně pohybovat, jedinou vadou bylo, že v tomto oblečení bylo v umělém klimatu Habitatu příšerné horko a cítili jste každou kapičku potu na vašem těle. Zbytek výstroje jste měli dostat až později, k veliteli jste šli jen v oné základní kombinéze. Velitelova kancelář tonula v šeru špatného osvětlení z mléčně bílých zářivek, stěny byly téměř holé snad až na pár vybledlých zarámovaných fotek, na jedné stěně neúnavně vrčela ventilace a jedinými kusy nábytku byly psací stůl a křeslo. Ale velitel zde nebyl, vlastně nevíte jak se velitel jmenuje, ale všichni mu říkali prostě Plukovníku. Přivedl vás zde člověk, jež měl na starosti váš výcvik a kromě vás zde byli ještě další dva lidé na které "přišla řada". Instruktor se posadil na psací stůl a letmým pohledem si vás prohlédl: "Ták chlapi, snažil jsem se vás naučit co jsem za tu krátkou dobu mohl, nyní je čas aby jste poprvé vyrazili ven. Plukovník tu ještě není, schání nějakého mechanika, asi vám pak řekne přesně o co jde, protože to bude asi netradiční poslání. Já vám zatím mohu říct jediné, pokud se necítíte, můžete odejít a vrátit se k tomu jak jste žili než jste se k nám zapsali, nikdo vás za to nebude perzekuovat. Jelikož služba u nás je dobrovlná, zakládáme si na tom, že lidé jež budou riskovat život z vlastní vůle, takže nyní, nyní máte poslední šanci odmítnout." instruktor dokončil svoji řeč, zdá se dobře nacvičenou a doplněnou různými gesty a zkoumavým pohledem si vás prohlédl, očekávaje vaši odpověď.

Vypravěč - 01. února 2008 13:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro 7 listopad 2050, Habitat 21, kancelář velitele Dobrovolnických Sborů: Je to něco přes měsíc co jste se oficiálně přihlásili k Dobrovolnickým Sborům, měsíc jež byl naplněn intenzivním výcvikem, učili vás jak správně používat ochranný oblek, plynovou masku i rezervní kyslíkovou bombu, pokoušeli se vás naučit alespoň trochu střílet z pušky, avšak nebylo dost času na to, aby se z vás stal mistr díky jakémukoli výcviku. Bylo to pochopitelné, Dobrovolnické Sbory nebyly Federální Armáda, od zbytečné buzerace, které jste se možná obávali se odpouštělo a v průběhu měsíce vám mimo hodiny výcviku dovolovali vyrážet za kýmkoli z Habitatu, at už přáteli či třeba rodinou. A nyní přišel právě onen osudový den, den kdy by jste měli poprvé vyrazit ven z Habitatu do nebezpečného světa venku. Ochranný oblek byla kombinéza z umělých vláken a materiálů, na první pohled docela hrubá, ovšem nepromokavá a neprodyšná, materiál byl hrubý a pevný aby se předešlo náhodnému protržení, nikdo nechtěl aby život ohrozil jen nějaký hřebík o který by jste mohli někde venku zavadit. Kombinézu s utěsnitelnou kapucí dopňovaly vysoké pevné boty s přeskami nahoře pro dobré utěsnění se zbytkem oděvu. Dalo se v tom dobře a svobodně pohybovat, jedinou vadou bylo, že v tomto oblečení bylo v umělém klimatu Habitatu příšerné horko a cítili jste každou kapičku potu na vašem těle. Zbytek výstroje jste měli dostat až později, k veliteli jste šli jen v oné základní kombinéze. Velitelova kancelář tonula v šeru špatného osvětlení z mléčně bílých zářivek, stěny byly téměř holé snad až na pár vybledlých zarámovaných fotek, na jedné stěně neúnavně vrčela ventilace a jedinými kusy nábytku byly psací stůl a křeslo. Ale velitel zde nebyl, vlastně nevíte jak se velitel jmenuje, ale všichni mu říkali prostě Plukovníku. Přivedl vás zde člověk, jež měl na starosti váš výcvik a kromě vás zde byli ještě další dva lidé na které "přišla řada". Instruktor se posadil na psací stůl a letmým pohledem si vás prohlédl: "Ták chlapi, snažil jsem se vás naučit co jsem za tu krátkou dobu mohl, nyní je čas aby jste poprvé vyrazili ven. Plukovník tu ještě není, schání nějakého mechanika, asi vám pak řekne přesně o co jde, protože to bude asi netradiční poslání. Já vám zatím mohu říct jediné, pokud se necítíte, můžete odejít a vrátit se k tomu jak jste žili než jste se k nám zapsali, nikdo vás za to nebude perzekuovat. Jelikož služba u nás je dobrovlná, zakládáme si na tom, že lidé jež budou riskovat život z vlastní vůle, takže nyní, nyní máte poslední šanci odmítnout." instruktor dokončil svoji řeč, zdá se dobře nacvičenou a doplněnou různými gesty a zkoumavým pohledem si vás prohlédl, očekávaje vaši odpověď.

Vypravěč - 01. února 2008 14:14
	TECHNICKA: Rozdělení do skupin, někdy to není jasné z příspěvků, pro příští oznámení již použiji diskuzi: Příspěvek píšete všem ve skupině. Pokud nejste sami, přímo vypravěči psát nemusíte. 1 Javis Ortiz, Ratzzin, Michal Fux ´ 2. Jasper Dexter, Vincent Vranovský Zatím osamocení, píší vypravěči: Petr Žemlička Vick Tainer

seržant Michal Fux - 01. února 2008 15:45

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Epsilon fort - Kulometné hnízdo Nabiju své pistole a dám je do pouzder na opasku. Tak to bysme měli. Rozhlédnu se kolem, jestli neuvidím někoho dalšího ze svých mužů. Když mě vzbudil útok, měla naše jednotka zrovna volno. Večer jsme se vrátili z hlídky a teď si všichni mí muži měli užívat zaslouženého volna. Samozřejmě, když jsem slyšel střelbu, rychle jsem se oblékl do kevlarové kombinézy, popadl své pistole a běžel pomáhat při obraně. Po cestě jsem našel dva ze své jednotky, ale ostatní Epsilon fort asi bránili někde jinde. Snad nejsou mezi mrtvými... Maxi, ty tu zůstaň, kdyby se ještě něco dělo. Francisi, ty sežeň ostatní, sejdem se tu za půl hodiny. Já jdu zjistit na velitelství, jestli máme nějaký úkoly. Rozdám rozkazy dvěma mužům ze své jednotky a vyrazím k budově velitele. Co to bylo za zmetky? Snad nás nepošlou na průzkum, když jsme zpátky teprve nějakých 8 hodin. Snad nás tentokrát pro změnu pověří obranou základny. Přemýšlím než dojdu ke svému cíli. Už zde vidím pár dalších poddůstojníků. Kývnu na pozdrav a zastavím před budovou a čekám s ostatními až nám velitel přidělí úkoly.

seržant Michal Fux - 01. února 2008 15:45

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Epsilon fort - Kulometné hnízdo Nabiju své pistole a dám je do pouzder na opasku. Tak to bysme měli. Rozhlédnu se kolem, jestli neuvidím někoho dalšího ze svých mužů. Když mě vzbudil útok, měla naše jednotka zrovna volno. Večer jsme se vrátili z hlídky a teď si všichni mí muži měli užívat zaslouženého volna. Samozřejmě, když jsem slyšel střelbu, rychle jsem se oblékl do kevlarové kombinézy, popadl své pistole a běžel pomáhat při obraně. Po cestě jsem našel dva ze své jednotky, ale ostatní Epsilon fort asi bránili někde jinde. Snad nejsou mezi mrtvými... Maxi, ty tu zůstaň, kdyby se ještě něco dělo. Francisi, ty sežeň ostatní, sejdem se tu za půl hodiny. Já jdu zjistit na velitelství, jestli máme nějaký úkoly. Rozdám rozkazy dvěma mužům ze své jednotky a vyrazím k budově velitele. Co to bylo za zmetky? Snad nás nepošlou na průzkum, když jsme zpátky teprve nějakých 8 hodin. Snad nás tentokrát pro změnu pověří obranou základny. Přemýšlím než dojdu ke svému cíli. Už zde vidím pár dalších poddůstojníků. Kývnu na pozdrav a zastavím před budovou a čekám s ostatními až nám velitel přidělí úkoly.

Jasper Dexter - 03. února 2008 10:42

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Zastrčím prst za límec a trochu si kombinézu odtáhnu, aby se tam dostalo trochu vzduchu a taky to tak neškrtilo. To co mám na sobě je děsná věc, ale už jsem si zvykl, rozhodně je to lepší než když mě do toho oblékli poprvé. Myslel jsem, že se z toho zblázním a ten smrad. Je to jako kdyby se do toho někdo vyzvracel, což je i dost pravděpodobné. Jenže člověk otupí a zvykne si na všechno, i na ten vlhký lepkavý pocit mezi lopatkami. Takže tohle bylo jediné gesto nespokojení, které jsme udělal, jinak stojím v kanceláři a poslouchám co nám říkají. Otázky mě žádné nenapadají, tak čekám až nás propustí nebo řeknou nějaké další dopl%nující informace a toužebně pokukuji po tom jediném křesle v místnosti. Taky bych si někam rád sedl.

Jarvis Ortiz - 03. února 2008 14:18

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Epsilon fort Ze spánku mě probere střelba z kulometů, ale nějak tak jsem si na to mohl už docela zvyknout, ono se pořád něco děje. Moc mě to nevzrušuje a dál polehávám na posteli se zavřenýma očima a snažím se usnout. Po několika minutách zjistím, že to opravdu není možné a pomalu se posadím. "Doprdele co to zase je?!" Řeknu nerudně a podívám se z okna. Chvíli pozoruju boj a až potom se obléknu... Zaťukám na dveře Ratzzin a vstoupim dovnitř. Nečekám na výzvu. Za tu dobu se známe už tak dlouho, že mi to nevadí když něco takového udělá a jí snad taky ne. "Dobré ráno, taky nemůžeš spát?" Usměju se a sednu si na židli.

Jarvis Ortiz - 03. února 2008 14:18

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Epsilon fort Ze spánku mě probere střelba z kulometů, ale nějak tak jsem si na to mohl už docela zvyknout, ono se pořád něco děje. Moc mě to nevzrušuje a dál polehávám na posteli se zavřenýma očima a snažím se usnout. Po několika minutách zjistím, že to opravdu není možné a pomalu se posadím. "Doprdele co to zase je?!" Řeknu nerudně a podívám se z okna. Chvíli pozoruju boj a až potom se obléknu... Zaťukám na dveře Ratzzin a vstoupim dovnitř. Nečekám na výzvu. Za tu dobu se známe už tak dlouho, že mi to nevadí když něco takového udělá a jí snad taky ne. "Dobré ráno, taky nemůžeš spát?" Usměju se a sednu si na židli.

Vincet Vranovský - 03. února 2008 19:04

soukromá zpráva od Vincet Vranovský pro Stojím rovně a vzpřímeně, poslouchám instroktorův proslov bez zjevné známky zájmu...ani ten kousavej oblek mi ani nevadí, hlavně když už nás konečně vypustí ven... po instruktorově monologu ani chvilku neváhám "Jasně že se nechci odhlásit, já chci ven a je mi jedno co tam na mě čeká. At to budu cokoli, určitě to bude něco zajímavějšího než tohle tady kolem." Očkem kouknu po dalších účastnících, jestli to vidí stejně, nebo jestli na to nemají...

Vypravěč - 04. února 2008 12:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Soucitně se dokonce usměje na Jaspera, který si upravuje límec kombinézy, aby byla v podmínkách Habitatu alespoň trošku pohodlnější, ostatně si je vědom stejně dobře jako vy jak je takové oblečení nepohodlné. Nikdo nevyužije práva odmítnout? To je dobře, nechtěl bych venku někoho kdo si není vědom rizika nebo si není jistý sám sebou. pokývá Instruktor uznale hlavou, protože jediný kdo promluvil je Vincent a ten ho ujistil ve svém rozhodnutím, zatímco ostatní jen zůstali tiše nebo jen souhlasně kývli. Odmlčel se, chvíli zjevně hledal hodinky, ale náramkové hodinky neměl a v kanceláři nebylo nic, co by mu napovědělo čas. Takže pohlédl zpět na vás, hlasitě vydechl, snad s tím, že se Plukovníka v nejbližší době asi nedočká. Takže, Plukovník ještě nedorazil, asi ještě někoho nebo něco shání...mluvil jsem o mechanikovi, takže je tu někdo kdo by se v tomto vyznal? Strojařina, generátory, elektřina a kabeláž a ták. začal vysvětlovat, zatímco obešel stůl a začal něco hledat v zásuvkách stolu, načež vytáhl celkem dost starých map a začal se jimi probírat, čas od času pohlédl kotrolně na vás. Já sám půjdu s vámi, vím že Jasper je doktor nebo... alespoň má blíže k lékařskému vzdělání více než kdokoli jiný z nás pěti tady... konečně ve změni papírů našel mírně zažloutlou mapu jež byla vytisknuta předtím než jste se byli nuceni zabydlet tady v habitatu, rozložil jí po stole a zatímco se o starý stůl stále opíral, pohlédl zkoumavě na vás.

Vypravěč - 04. února 2008 12:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Soucitně se dokonce usměje na Jaspera, který si upravuje límec kombinézy, aby byla v podmínkách Habitatu alespoň trošku pohodlnější, ostatně si je vědom stejně dobře jako vy jak je takové oblečení nepohodlné. Nikdo nevyužije práva odmítnout? To je dobře, nechtěl bych venku někoho kdo si není vědom rizika nebo si není jistý sám sebou. pokývá Instruktor uznale hlavou, protože jediný kdo promluvil je Vincent a ten ho ujistil ve svém rozhodnutím, zatímco ostatní jen zůstali tiše nebo jen souhlasně kývli. Odmlčel se, chvíli zjevně hledal hodinky, ale náramkové hodinky neměl a v kanceláři nebylo nic, co by mu napovědělo čas. Takže pohlédl zpět na vás, hlasitě vydechl, snad s tím, že se Plukovníka v nejbližší době asi nedočká. Takže, Plukovník ještě nedorazil, asi ještě někoho nebo něco shání...mluvil jsem o mechanikovi, takže je tu někdo kdo by se v tomto vyznal? Strojařina, generátory, elektřina a kabeláž a ták. začal vysvětlovat, zatímco obešel stůl a začal něco hledat v zásuvkách stolu, načež vytáhl celkem dost starých map a začal se jimi probírat, čas od času pohlédl kotrolně na vás. Já sám půjdu s vámi, vím že Jasper je doktor nebo... alespoň má blíže k lékařskému vzdělání více než kdokoli jiný z nás pěti tady... konečně ve změni papírů našel mírně zažloutlou mapu jež byla vytisknuta předtím než jste se byli nuceni zabydlet tady v habitatu, rozložil jí po stole a zatímco se o starý stůl stále opíral, pohlédl zkoumavě na vás.

Vypravěč - 04. února 2008 12:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Panuje ještě ranní šero, sluneční paprsky teprve nesměle pronikají zataženým nebem a stíny vrhané budovami okolo nabízejí stále dost možností jak se ukrýt před něčími zraky, opuštěné automobily, rozpadlé zátarasy a někdy i kusy zhrouceného zdiva nabízejí dostatek úkrytů až do poslední chvíle. Plížil jsi se městem dál, než ulice se začala rozdvojovat a před tebou byla křižovatka, za ní zrezivelý kovový plot ohraňičující nějakou dříve důležitou budovu. Tady se odehrávalo to, co jsi již zaslechl z dálky. Boj. Zaduněla exploze se ohnivým zábleskem téměř před tebou, rachot střelby se mísil štěkavými rozkazy... Spalte je plamenomety.... granáty ... rychle, ty potvory se regenerují ... udržujte přehradnou palbu, ustoupíme do budovy .... Několik velkých chapadlovitých stvůr se marně pokoušelo dostat přes starý plot zakončený kovovými bodci, zatímco je kosila smršť kulek z automatických zbraní skupiny mužů za plotem, pár odvážnějších obránců vyzbrojených plamenomety stálo blíže u plotu a opékalo zmutované stvůry v ohni napalmu. Kevlarové kombinézy typického střihu, staré syntetické kabáty z protichemických obleků a dýchače na tvářích bez výrazu dávalo jasně tušit, že jde o jednotku supervojáků na jedné ze svých vyhlazovacích akcí proti zmutovaným. Jejich jednotky zdá se stále přežívají, bojujíc svou věčnou válku pro niž byli stvořeni. Jedna z těch stvůr slezla po stěně budovy za tebou, ale zdá se tobě nevěnovala žádnou pozornost, snad tě ani neviděla či necítila, ale ty jsi jí měl možnost jí prohlédnout. Mutace dokázala mnohé, ale podobnou stvůru jsi dosud nespatřil Byla obrovská, s černou kůží, hlavou z neznatelným čenichem avšak výraznou tlamou plnou zubů, lesknoucími se očima. Z těla jí vyrůstala snad desítka chapadlovitých výrostků nahrazujících končetiny, s pomocí kterých dokázala se pohybovat velmi rychle a dokonce i po svislých stěnách. Tvé pozorování ale brzy přerušila exploze granátu pod končetinami stvůry, ty jsi se rychle skryl za výklenkem stěny nespatřen nikým. Ještě zaznělo pár výbuchů a okolí kropila krev a roztrhaná tkáň nestvůry jež byla granáty rvána na kusy. Pak zvuky boje začali utichat a jen hlasy supervojáků zněly ztichlým okolím.

Ratzzin - 04. února 2008 16:05

soukromá zpráva od Ratzzin pro Epsilon fort Palbu sice nešlo přeslechnout, ale dalo se ji z části ignorovat a předstírat, že jde jen o nějaké cvičení nebo něco podobného. Dnešní den bude příšerný, to je mi jasné už teď, protože mám sice dobrou náladu, ale cítím se líná jako málokdy. O boj jsem projevila zájem jen na chvíli, během chvilky věnované hygieně, ale pak mi už nebyl dostatek sil k tomu, abych se donutila obléknout. Líně otevřu jedno oko, abych se přesvědčila, zda je dotyčný narušitel opravdu Jarvis a přitáhnu si lehkou přikrývku až ke krku. "Úúh, dala bych cokoli za to, abych ssi ještě mohla zdřímnout," povzdechnu si a nespokojeně protáhnu obličej. "Co sse tam vlasstně sstalo? Třeba víš víc, než já," ono syčení při vyslovování písmena 's' není příliš zřetelné, ale postřehnout se v jistých chvílích dá. Usměju se na tu nejmilejší osůbku, kterou jsem tady mohla potkat, chytím deku a vstanu, abych se převlékla. Už jako malé dítě jsem měla krásné zelené oči, ale díky mutaci značně ztmavly, ztratily jsou nevinnou krásu a nabyly dojmu věčného skrývání pravdy, navíc, pokud jsem na místě, kde není dvakrát moc světla, vypadají téměř černě. A pak přišly ty více viditelné a nečekané změny – po celé délce páteře se mi táhne pruh zrohovatělé kůže, která postupem času začala nabývat šedé až namodralé barvy. Podobně vypadají i mé ruce – od loktů až k zápěstí se mi táhne podobný pruh, vystouplé zápěstní kůstky porostly do té míry až prorostly tvrdou kůží a vytvořily jakési „růžky“, po hraně dlaně se mi až ke konci malíčků táhne opět šedavá ztvrdlá kůže. Nejvtipnější mutací byla změna jazyku, jehož špička se zhruba na délku centimetru a půl rozdělila, takže připomíná jazyk hadí.

Ratzzin - 04. února 2008 16:05

soukromá zpráva od Ratzzin pro Epsilon fort Palbu sice nešlo přeslechnout, ale dalo se ji z části ignorovat a předstírat, že jde jen o nějaké cvičení nebo něco podobného. Dnešní den bude příšerný, to je mi jasné už teď, protože mám sice dobrou náladu, ale cítím se líná jako málokdy. O boj jsem projevila zájem jen na chvíli, během chvilky věnované hygieně, ale pak mi už nebyl dostatek sil k tomu, abych se donutila obléknout. Líně otevřu jedno oko, abych se přesvědčila, zda je dotyčný narušitel opravdu Jarvis a přitáhnu si lehkou přikrývku až ke krku. "Úúh, dala bych cokoli za to, abych ssi ještě mohla zdřímnout," povzdechnu si a nespokojeně protáhnu obličej. "Co sse tam vlasstně sstalo? Třeba víš víc, než já," ono syčení při vyslovování písmena 's' není příliš zřetelné, ale postřehnout se v jistých chvílích dá. Usměju se na tu nejmilejší osůbku, kterou jsem tady mohla potkat, chytím deku a vstanu, abych se převlékla. Už jako malé dítě jsem měla krásné zelené oči, ale díky mutaci značně ztmavly, ztratily jsou nevinnou krásu a nabyly dojmu věčného skrývání pravdy, navíc, pokud jsem na místě, kde není dvakrát moc světla, vypadají téměř černě. A pak přišly ty více viditelné a nečekané změny – po celé délce páteře se mi táhne pruh zrohovatělé kůže, která postupem času začala nabývat šedé až namodralé barvy. Podobně vypadají i mé ruce – od loktů až k zápěstí se mi táhne podobný pruh, vystouplé zápěstní kůstky porostly do té míry až prorostly tvrdou kůží a vytvořily jakési „růžky“, po hraně dlaně se mi až ke konci malíčků táhne opět šedavá ztvrdlá kůže. Nejvtipnější mutací byla změna jazyku, jehož špička se zhruba na délku centimetru a půl rozdělila, takže připomíná jazyk hadí.

Vick Tainer - 04. února 2008 17:47

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Trochu to také vypadá, jakoby Slunce ukazovalo svou moc již dříve, takhle z rána. Ale ne. Jsou to záblesky zbraní. Tragický řev boje. Ale pro mně přesto nadějí. Podle výstroje rozpoznávám, že jsou to jen další ze super-vojáků, pro které budu jen další ze stovky cílů. To nenarazím na nikoho jiného? Ale přesto...přesto je naděje, že by dnešní den mohl být světlem v té věčné temnotě, kterou procházím už celou věčnost. Příchozího obřího mutanta si prohlížím minimálně s respektem. Kdybych si měl vybrat, s ním bych nebojoval... Dále mně však upoutávají ústupné akce super-vojáků, kteří vydali do lepšího útočiště, což je uvnitř domu. Nečekám dlouho a vydávám se taktéž do této budovy, avšak ne předním vchodem, byl bych hned na mušce. V postranní uličce si najdu okno, kterým proniknu dovnitř. Dokud zůstanu nadále nepovšimnut, nebudu zasahovat. Ale jestli budou vojáci ohrožení, pomůžu jim. Dělám to samé, co oni, také zabíjím monstra... Nadevše jsem však ostražitý. Nevím, kdy na mně půjdou mutanti a kdy se objeví voják aby na mně střílel. Přesto vyhledávám místo, kde se vojáci ukryli.

Jasper Dexter - 05. února 2008 09:24

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Vzhledem k tomu, že už mě Instruktor už představil a nejsem mechanik nepotřebuji nic říkat, takže se opřu o stenu za sebou abych si alespoň trochu ulevil a vyčkávám co se bude dít. Mapu prohlédnu jen tak zběžně. Venku to skoro vůbec nezmá. Rozhodně jsem nebyl dál něž několik kilometrů při výcviku, takže těžko budu nějak nápomocný při plánování trasy, ale jinak se těším. Konečně se podívám ven a vypadnu z tohohle dusného ovzduší, kde bych se jinak zbláznil.

Petr "Kydy" Žemlička - 05. února 2008 13:15

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Zatvářím se kysele na plukovníkovy výrazy a spustím zase tu svou. "Ále kydy, houby píše, je jemná jak, no jako něco hodně jemného." Zašklebím se, čichnu si a div se nerozkašlu. Abych to zamaskoval, radši si zase potáhnu z dýmky a moudře pokyvuji hlavou. "No a víš ty co, jako já bych do teho šel. Kouknu se ti na tu labinu a čmajznu co najdu. Jak je to ale s bezpečností, budem se moct eště vrátit? A žádny kydy nechcu slyšet. A víš co bych chcel, chcu otéčko, nějaký starý, klidně českou výrobu tak šedesátčtyřku, nebo tak. Nesehnal bys nějakéj vyřazenej kus, já bych si ho už dal do parády. Což? No každopádně to není podmínkou, du do teho stejnak, už mě stejně nudí furt ty samý xichty a to samý okolí. Zničehož nic se zvednu a s fajfkou pořád v hubě se začnu balit, chvilku to vypadá, že ani nevím o plukovníkově přítmnosti a jen sem tam si sám se sebou prhodím nějaké to slovo. "Ne to je hovno tohlecto... Vem radši tohle... A co štípačky... hrn hrn brumy brum.... Hlad mám... Mlč... a v tomto duchu se probírám nářadím. Pak se konečně zase otočím na plukokovníka. "A kdeže a kdyže se ta sláva jako koná? Jo kdo eště jede, dofám, že ne Franta vod naproti, toho mizeru nemůžu ani vystát. No prostě, kde mám jako v kolik čekat." Koukám na něj se směsící očekávání a zádumčivosti. Spoustu harampádí v rukou a dýmku v hubě, skoro jak kouzelný dědeček hříbeček, nebo děda mráz.

Jarvis Ortiz - 05. února 2008 17:08

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Epsilon fort "kromě toho, že tam jsou jakási monstra toho nevím víc jak ty." Pousměju se i když to asi není moc vtipné když venku umírají lidé. Nadruhou stranu od toho tu asi jsou no, proč by tu jinak byli. Podívám se na Ratzzin a usměju se. Netrvá to však dlouho a moje tvář zvážní. Posadím se na volnou židli nebo sedačku a přísně se podívám na Ratzzin. "Je čas na to, aby lidé v Habitatu viděli jaké to je žít venku!" Podívám se na svou ruku, kterou mám schovanou v rukavici a potom zpět k tobě. Asi jsem se nikdy nesmířil nad tím, že nás nepustili zpět. Určitě jsme pro ně nebyli takové riziko, vždyť jsme téměř normální. Víš toho o mě docela dost, protože jsme spolu prožili celkem dost, alespoň z mého života. Nejsem zrovna svalnatec, ale hubený taky nejsem, asi něco mezi. Pamatuješ si, že moje oči byly vždycky tmavě hnědé, ale nyní se s nima asi něco děje a ony světlají. Na některých částech kůže mám jakési tmavě modré svrny, které se postupem času zvětšují. I proto nosím docela často šátek přes pusu a jenom vyjímečně ho sundám před někým jiným než je Ratzzin. Na hlavě nosím často také brýle a už ani nevím proč tomu tak je, možná ze zvyku, možná pro něco jiného, ale je fakt, že už se mi to několikrát docela hodilo. Na sobě mám volné kalhoty, do kterých mám zastrčené glády a obyčejné triko, které mi poskytli na základně stejně jako většinu věcí co mám.

Jarvis Ortiz - 05. února 2008 17:08

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Epsilon fort "kromě toho, že tam jsou jakási monstra toho nevím víc jak ty." Pousměju se i když to asi není moc vtipné když venku umírají lidé. Nadruhou stranu od toho tu asi jsou no, proč by tu jinak byli. Podívám se na Ratzzin a usměju se. Netrvá to však dlouho a moje tvář zvážní. Posadím se na volnou židli nebo sedačku a přísně se podívám na Ratzzin. "Je čas na to, aby lidé v Habitatu viděli jaké to je žít venku!" Podívám se na svou ruku, kterou mám schovanou v rukavici a potom zpět k tobě. Asi jsem se nikdy nesmířil nad tím, že nás nepustili zpět. Určitě jsme pro ně nebyli takové riziko, vždyť jsme téměř normální. Víš toho o mě docela dost, protože jsme spolu prožili celkem dost, alespoň z mého života. Nejsem zrovna svalnatec, ale hubený taky nejsem, asi něco mezi. Pamatuješ si, že moje oči byly vždycky tmavě hnědé, ale nyní se s nima asi něco děje a ony světlají. Na některých částech kůže mám jakési tmavě modré svrny, které se postupem času zvětšují. I proto nosím docela často šátek přes pusu a jenom vyjímečně ho sundám před někým jiným než je Ratzzin. Na hlavě nosím často také brýle a už ani nevím proč tomu tak je, možná ze zvyku, možná pro něco jiného, ale je fakt, že už se mi to několikrát docela hodilo. Na sobě mám volné kalhoty, do kterých mám zastrčené glády a obyčejné triko, které mi poskytli na základně stejně jako většinu věcí co mám.

Vypravěč - 06. února 2008 13:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Epsilon Fort byl zbudován v areálu opuštěného průmyslového komplexu, nad budovami se táhlo dost ocelových kostrukcí nyní využívaných spíše jako hlídkové věže či dobrá palebná postavení pro ostřelovače, zatímco vy jste čekali u budovy velitele základy on tam nebyl, místo toho sešplhal po jednom z nosníků s puškou přehozenou přes rameno. Ostatě Magnus Potsky, velitel základny býval vojákem jako vy a nikdy se neměl tentenci skrývat se za své podřízené, sám se jistě učastnil obrany Epsilonu a díky tomuto měl mezi vojáky zasloužený respekt. Jakmile spatřil seržanta Fuxe a další poddůstojníky okamžitě se na ně obořil: "Sakra co tu tak stojíte? Čekáte si až si pro vás nepřítel přijde? Osobní volno skončilo, všichni muži na svá místa, vydejte co máme ze zbrojnice. Nahoďte generátory a rozsviťte světlomety dokud bude šero. Ať mají všechny hlídky alespoň nějaké granáty. Při nepřátelském kontaktu okamžitě střílet dle uvážení. Proberte ty od rekrutů ať roznesou munici k těžkým kulometům a zjistěte kdo z nás to dostal..." velitel nerozděluje rozkazy podle vás ale obecně s tím, že si jednotlivé úkoly už rozdělíte sami. Ještě předtím než za sebou zabouchne velitel dveře následuje poslední pokyn: "Až bude perimetr zajištěn, poddůstojníci Fux, Forish a Kalaj ke mne!" ** ** ** ** Takzvaní rekruti, jako je Ortiz a Ratzzin se mezi vojáky neřadí, ostatně jsou to civilisté či lidé z Dobrovolnických Sborů co epidemie nepřipravila o rozum, jen zasáhla jejich tělesné schránky, mají vlastní ubikace odděleně od zbytku mužstva a tam taky dosud přebývají. Dle rozkazů, nic je nenutí účastnit se bojových akcí ale na běhu a funkčnosti základny se podílet chtě nechtě musí. A kdyby ani jeden z nich nezaslechl zuřivé stěkavé příkazy velitele základy, určitě si pro ně nějaký z vojáků přijde.

Vypravěč - 06. února 2008 13:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Epsilon Fort byl zbudován v areálu opuštěného průmyslového komplexu, nad budovami se táhlo dost ocelových kostrukcí nyní využívaných spíše jako hlídkové věže či dobrá palebná postavení pro ostřelovače, zatímco vy jste čekali u budovy velitele základy on tam nebyl, místo toho sešplhal po jednom z nosníků s puškou přehozenou přes rameno. Ostatě Magnus Potsky, velitel základny býval vojákem jako vy a nikdy se neměl tentenci skrývat se za své podřízené, sám se jistě učastnil obrany Epsilonu a díky tomuto měl mezi vojáky zasloužený respekt. Jakmile spatřil seržanta Fuxe a další poddůstojníky okamžitě se na ně obořil: "Sakra co tu tak stojíte? Čekáte si až si pro vás nepřítel přijde? Osobní volno skončilo, všichni muži na svá místa, vydejte co máme ze zbrojnice. Nahoďte generátory a rozsviťte světlomety dokud bude šero. Ať mají všechny hlídky alespoň nějaké granáty. Při nepřátelském kontaktu okamžitě střílet dle uvážení. Proberte ty od rekrutů ať roznesou munici k těžkým kulometům a zjistěte kdo z nás to dostal..." velitel nerozděluje rozkazy podle vás ale obecně s tím, že si jednotlivé úkoly už rozdělíte sami. Ještě předtím než za sebou zabouchne velitel dveře následuje poslední pokyn: "Až bude perimetr zajištěn, poddůstojníci Fux, Forish a Kalaj ke mne!" ** ** ** ** Takzvaní rekruti, jako je Ortiz a Ratzzin se mezi vojáky neřadí, ostatně jsou to civilisté či lidé z Dobrovolnických Sborů co epidemie nepřipravila o rozum, jen zasáhla jejich tělesné schránky, mají vlastní ubikace odděleně od zbytku mužstva a tam taky dosud přebývají. Dle rozkazů, nic je nenutí účastnit se bojových akcí ale na běhu a funkčnosti základny se podílet chtě nechtě musí. A kdyby ani jeden z nich nezaslechl zuřivé stěkavé příkazy velitele základy, určitě si pro ně nějaký z vojáků přijde.

Vypravěč - 06. února 2008 13:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Epsilon Fort byl zbudován v areálu opuštěného průmyslového komplexu, nad budovami se táhlo dost ocelových kostrukcí nyní využívaných spíše jako hlídkové věže či dobrá palebná postavení pro ostřelovače, zatímco vy jste čekali u budovy velitele základy on tam nebyl, místo toho sešplhal po jednom z nosníků s puškou přehozenou přes rameno. Ostatě Magnus Potsky, velitel základny býval vojákem jako vy a nikdy se neměl tentenci skrývat se za své podřízené, sám se jistě učastnil obrany Epsilonu a díky tomuto měl mezi vojáky zasloužený respekt. Jakmile spatřil seržanta Fuxe a další poddůstojníky okamžitě se na ně obořil: "Sakra co tu tak stojíte? Čekáte si až si pro vás nepřítel přijde? Osobní volno skončilo, všichni muži na svá místa, vydejte co máme ze zbrojnice. Nahoďte generátory a rozsviťte světlomety dokud bude šero. Ať mají všechny hlídky alespoň nějaké granáty. Při nepřátelském kontaktu okamžitě střílet dle uvážení. Proberte ty od rekrutů ať roznesou munici k těžkým kulometům a zjistěte kdo z nás to dostal..." velitel nerozděluje rozkazy podle vás ale obecně s tím, že si jednotlivé úkoly už rozdělíte sami. Ještě předtím než za sebou zabouchne velitel dveře následuje poslední pokyn: "Až bude perimetr zajištěn, poddůstojníci Fux, Forish a Kalaj ke mne!" ** ** ** ** Takzvaní rekruti, jako je Ortiz a Ratzzin se mezi vojáky neřadí, ostatně jsou to civilisté či lidé z Dobrovolnických Sborů co epidemie nepřipravila o rozum, jen zasáhla jejich tělesné schránky, mají vlastní ubikace odděleně od zbytku mužstva a tam taky dosud přebývají. Dle rozkazů, nic je nenutí účastnit se bojových akcí ale na běhu a funkčnosti základny se podílet chtě nechtě musí. A kdyby ani jeden z nich nezaslechl zuřivé stěkavé příkazy velitele základy, určitě si pro ně nějaký z vojáků přijde.

Vincet Vranovský - 06. února 2008 23:05
	soukromá zpráva od Vincet Vranovský pro Okolí neznám a technika taky nepatří mezi moje nejsilnější stránky, pokud se nepočítá nějaká lehká oprava, když se v práci v Habitatu něco malého porouchalo... Stejně se nahnu a přes rameno instruktora se podívám na mapy... "Pane, ví někdo co tam venku čeká?" Zeptám se, napůl omluvně, aby nebylo takové ticho...a třebas se i něco dozvím.

Vypravěč - 07. února 2008 10:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejen Vincent ale i pár dalších byli zvědaví na starou mapu jež vyložil Instruktor na stůl, před tím než se však začal věnovat mapě ještě pohlédl na Vincenta a odpověděl na jeho otázku: "Doufám, že žádný problémy nás venku nečekaj. Hlídky hlásily, že se v okolí nepohybují žádné smečky zmutovaným potvor a podnebí vypadá dobře, naše plynové masky budou stačit a kdyby ne, každý ponese sebou ještě kyslíkovou láhev s zásobou vzduchu na hodinu pro nepředvídané problémy. Podle našich zkušeností je to takle stále bezpečné pro všechny, budeme mít zbraně pro obranu, naše kombinézy a masky by nás měly ochránit před problémy v ovzduší...." nyní se opět začal věnovat mapě, doprovázejíc svůj výklad ukazováním míst na mapě a vypadá to, že před vámi je jen přímá cesta v zastavěné, ale přec jen opuštěné krajině. Mapa byla sice zjevně vytištěna už před lety, ale od chvíle co se zabouchy vzduchotěsná vrata Habitatu se venku příliš moc nezměnilo, alespoň po geografické stránce. "Habitat je postaven na kraji města, od našich zdí je pár set metrů planiny jež byla vytvořena když se před lety stavěl, pak začínají opuštěné domy domy. Cíl naší cesty je asi hodinu pěšky a pevně doufám, že nám na cestu dají jeden z posledních funkčních transportérů. Vydáme se do staré Federální laboratoře ve městě vyzvenout nějaké vybavenení, proto taky ten transportér a shánění po mechanikovi. Celá tato ..ehm rabovací šaškárna proto, že nemůžeme prostě čekat že nás někdo evakuuje a měli by jsme začít starat sami o sebe, s tím co Habitat má můžeme přežívat ještě dlouhá léta, ale tím naše možnosti končí. A správci se rozhodli s tím něco dělat. Ták nějaký dotazy?"

Vypravěč - 07. února 2008 10:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejen Vincent ale i pár dalších byli zvědaví na starou mapu jež vyložil Instruktor na stůl, před tím než se však začal věnovat mapě ještě pohlédl na Vincenta a odpověděl na jeho otázku: "Doufám, že žádný problémy nás venku nečekaj. Hlídky hlásily, že se v okolí nepohybují žádné smečky zmutovaným potvor a podnebí vypadá dobře, naše plynové masky budou stačit a kdyby ne, každý ponese sebou ještě kyslíkovou láhev s zásobou vzduchu na hodinu pro nepředvídané problémy. Podle našich zkušeností je to takle stále bezpečné pro všechny, budeme mít zbraně pro obranu, naše kombinézy a masky by nás měly ochránit před problémy v ovzduší...." nyní se opět začal věnovat mapě, doprovázejíc svůj výklad ukazováním míst na mapě a vypadá to, že před vámi je jen přímá cesta v zastavěné, ale přec jen opuštěné krajině. Mapa byla sice zjevně vytištěna už před lety, ale od chvíle co se zabouchy vzduchotěsná vrata Habitatu se venku příliš moc nezměnilo, alespoň po geografické stránce. "Habitat je postaven na kraji města, od našich zdí je pár set metrů planiny jež byla vytvořena když se před lety stavěl, pak začínají opuštěné domy domy. Cíl naší cesty je asi hodinu pěšky a pevně doufám, že nám na cestu dají jeden z posledních funkčních transportérů. Vydáme se do staré Federální laboratoře ve městě vyzvenout nějaké vybavenení, proto taky ten transportér a shánění po mechanikovi. Celá tato ..ehm rabovací šaškárna proto, že nemůžeme prostě čekat že nás někdo evakuuje a měli by jsme začít starat sami o sebe, s tím co Habitat má můžeme přežívat ještě dlouhá léta, ale tím naše možnosti končí. A správci se rozhodli s tím něco dělat. Ták nějaký dotazy?"

Vypravěč - 07. února 2008 14:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě chvíli ses musel držet ve stínu budov lemujících ulici, dům kam vojáci ustoupili a kam jsi chtěl pronikout i ty byl ohraničen kovovým plotem a bylo potřeba najít bezpečnou cestu skrz. Jen o několik metrů dále byl plot porušený díky vyvrácenému sloupu, ve vzniklé průrvě leželo svalnaté tělo jednoho ze zmutovaných tvorů a vypadalo, že je již mrtvý, ostatně oheň a kulky udělaly s touto nestvůrou své. Odvážil jsi se přelézt přes ono tělo a opět jsi se skrčil, chtěl jsi zůstat nepozorován a od místa kde jsi překonal plot zbývalo k oknu cílové budovy jen pár metrů. Zastavil jsi se a mrtvé tělo velkého mutanta ti sloužilo jako skrýš, ještě jsi se trochu zdržel protože hned blízko u těla mutanta leželo v kaluži krve mrtvé tělo jednoho z vojáků, měl utrženou ruku a tělo rozpáráno drápy, které snadno prošly i jeho kevlarovou kombinézou. Vojákova zbraň ležela opodál, masivní palná zbraň. Opatrně si vyhlédl z tvého úkrytu, ale vojáky jsi odtud neviděl. Kontáááákt!! zavřval kdosi a opět ze rozštěkala střelba, vojáci nemají šanci si tě nyní všímat a tvé další akce mohou být nepozorované.

Vick Tainer - 07. února 2008 15:57

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Můj pohled se nemohl odtrhnout od tohoto nebezpečného nástroje zabíjení. Chvíli váhám ale pak se pro zbraň vydávám. Ve zbraních se moc nevyznám, přesto ji nemotorně beru do rukou a prohlížím si ji. Každopádně by byla pro mě větší problém, než ty zbraně od minule. Tahle má určitě mnohem větší kadenci. Možná by má regenerace obstála. Ale ta bolest by za tu zkoušku nestála... Zatímco ji třímám v rukou a potěžkávám, neznale zavadím o místa zbraně, kde jsem nezamýšlel. Úlekem s sebou trhnu, při té ráně, která vyjde z hlavně pušky. Ups Teď už přímo vyčkávám, kdy se na mně přiřítí jedno z monster, proto se pokouším chytit zbraň alespoň obstojně aby se z ní dalo střílet, přinejmenším už vím, co je spoušť Nemůžu si pomoct ale připadám si teď jako dítě na písečku. No... Proč si to nezkusit, když už se stalo. Prsty mám až na ty drápy téměř lidské, mělo by to jít. No tak pojďte.

Ratzzin - 07. února 2008 18:14

soukromá zpráva od Ratzzin pro Epsilon fort Zip bundy zapnu zhruba do poloviny, než se k Jarvisovi otočím čelem. Jeho slova na mě evidentně zapůsobila, ostatně, jako vždy, když mluví o pomstě. Alespoň mé strany je to z části skutečně vnímáno jako pomsta. Jsme stále z větší částí lidé, a pokud je tohle další, i když možná neplánovaný, krok v evoluci, nevím, proč se mu tak zarputile bránit. "Pravý čass," vydechnu souhlasně a usměju se tím zvláštním, tajemným, zvednutím koutků úst. Záhy na to střelím pohledem po dveřích. "Měli bychom jít. Zbytečné problémy jen zdrží naše plány," nakloním hlavu na stranu, protahujíc si krční svaly a zamířím ven z pokoje.

Ratzzin - 07. února 2008 18:14

soukromá zpráva od Ratzzin pro Epsilon fort Zip bundy zapnu zhruba do poloviny, než se k Jarvisovi otočím čelem. Jeho slova na mě evidentně zapůsobila, ostatně, jako vždy, když mluví o pomstě. Alespoň mé strany je to z části skutečně vnímáno jako pomsta. Jsme stále z větší částí lidé, a pokud je tohle další, i když možná neplánovaný, krok v evoluci, nevím, proč se mu tak zarputile bránit. "Pravý čass," vydechnu souhlasně a usměju se tím zvláštním, tajemným, zvednutím koutků úst. Záhy na to střelím pohledem po dveřích. "Měli bychom jít. Zbytečné problémy jen zdrží naše plány," nakloním hlavu na stranu, protahujíc si krční svaly a zamířím ven z pokoje.

Jarvis Ortiz - 08. února 2008 15:26

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Epsilon fort Jakmile uslyším hlášení Magnuse Potsky, jenom dám oči v sloup, protože přesně tohle se mi moc dělat nechtělo. Nadruhou stranu je tohle prozatím jediná možnost, kde žít v bezpečí. "Tak jdem na to!" Zamumlám trochu podrážděně a pevně si uvážu šátek kolem nosu a pusy. Vyjdu ven z Ratzzina pokoje a jdu rovnou do muničního skladu, kde jsou střely. Začnu roznášet munici přesně jak řikal velitel...

Jarvis Ortiz - 08. února 2008 15:26

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Epsilon fort Jakmile uslyším hlášení Magnuse Potsky, jenom dám oči v sloup, protože přesně tohle se mi moc dělat nechtělo. Nadruhou stranu je tohle prozatím jediná možnost, kde žít v bezpečí. "Tak jdem na to!" Zamumlám trochu podrážděně a pevně si uvážu šátek kolem nosu a pusy. Vyjdu ven z Ratzzina pokoje a jdu rovnou do muničního skladu, kde jsou střely. Začnu roznášet munici přesně jak řikal velitel...

seržant Michal Fux - 10. února 2008 23:23

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Epsilon fort Hmm...to nevypadá dobře. Proč mě chce u sebe? To zas bude protiútok na nás? Přemýšlím, když mířim ke zbrojnici. Po cestě mávnu na dva vojáky ať jdou se mnou. Ve zbrojnici nejprve vezmu prázdný vojenský bágl. Nacpu do něj zásobníky do svejch bouchaček. Můj zrak upoutá jakási puška. Vezmu jí do ruky a pečlivě si jí prohlédnu. DPMS Panther LR-308. No už je to spíš historická relikvie, ale pořád může dobře posloužit. Hodim si jí přes rameno a do báglu nacpu několik zásobníků. Vojákům co jdou se mnou ukážu na dvě bedny s nábojnicovými pásy do těžkých kulometů. Vemte tohle. Když dojdem na stanoviště, kde jsem bránil město při nedávném útoku, pokynu těm dvěma, že už můžou jít. Vidím, že mé mužstvo je zde už kompletní. Pozdravím se se svými muži a pak vyrazím zpět za velitelem. Když dorazím na místo, zaťukám na dveře a počkám na výzvu abych vstoupil.

seržant Michal Fux - 10. února 2008 23:23

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Epsilon fort Hmm...to nevypadá dobře. Proč mě chce u sebe? To zas bude protiútok na nás? Přemýšlím, když mířim ke zbrojnici. Po cestě mávnu na dva vojáky ať jdou se mnou. Ve zbrojnici nejprve vezmu prázdný vojenský bágl. Nacpu do něj zásobníky do svejch bouchaček. Můj zrak upoutá jakási puška. Vezmu jí do ruky a pečlivě si jí prohlédnu. DPMS Panther LR-308. No už je to spíš historická relikvie, ale pořád může dobře posloužit. Hodim si jí přes rameno a do báglu nacpu několik zásobníků. Vojákům co jdou se mnou ukážu na dvě bedny s nábojnicovými pásy do těžkých kulometů. Vemte tohle. Když dojdem na stanoviště, kde jsem bránil město při nedávném útoku, pokynu těm dvěma, že už můžou jít. Vidím, že mé mužstvo je zde už kompletní. Pozdravím se se svými muži a pak vyrazím zpět za velitelem. Když dorazím na místo, zaťukám na dveře a počkám na výzvu abych vstoupil.

Vincet Vranovský - 11. února 2008 00:35

soukromá zpráva od Vincet Vranovský pro "Takže sednout do vehyklu, dojet na místo, sebrat co pude a pak co nejrychlejc zpátky? Fine, to nezní moc nebezpečně..." Sleduji jak instruktor jezdí prstem po mapě a komentuje situaci...ale popravdě to vnímám skoro jen na půl... ....joo, ono to fakt vyjde... "Pro co konkrétního jdeme? A co jste myslel tím, že se habitat začne starat sám o sebe?" Přeci jenom se část jeho proslovu dostala až k mému vědomí.

Vypravěč - 11. února 2008 10:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Plukovník si tě vyslechl přičemž párkrát si ještě přihnul pálenky jež si mu nabídl, kýval hlavou a na tvou žádost zprvu zareagoval překvapeně: "Trasportér???" z jeho jediného slova byl znát údiv, ale velmi rychle ho tento výraz přešel a vzápětí, možná podezdřele, souhlasil: "No dobře, máš ho mít. Vezmeme to takle, vzhledem k nedostatku paliva máme tu v provozu jen dva transportéry, zbytek je zralý na šrot. Jelikož máte něco odnést je blbost to tahat pěšky, takže až vyrazíte ven, bude to v trasportéru. Po skončení úkolu můžeš ho považovat za vlastní. Mimo habitat se povaluje spousta techniky jež už je k ničemu, no, takže si z toho cokoli můžeš vzít na náhradní díly...no moc se tomu nediv, pokud to vybavení tám ještě za něco stojí ták ten transportér nebudu potřebovat." doplnil svou řeč souhlasným kýváním a upřímným pohledem, pák už se začal rozhlížet protože měl zdá se napilno, vstal a měl se k odchodu, ještě ve dveřích se otočil a dodal: Rozhodně děkuji, jakmile budeš připraven nahlaš se mi v kanceláři. Nářadí by sis měl vzít, ale zbytkem tě už vybavíme... já budu muset jít, lidi co půjdou s tebou taky už přešlapují půl hoďky v mém kanclu... ještě ti pokynul na pozdrav s přátelským úsměvem a vyšel ven, ve své dílně jsi osaměl.

Jasper Dexter - 11. února 2008 11:02

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro "A kdy vyrážíme?" zeptám se na to jediné co mě vlastně zajímá. Důvody proč se tak děje jsou mimo mě. O tom, že se na nás byla ušita bouda vím. Vím to každý a i ti nejzarytější optimisté už dávno ztratili naději, že pro nás přiletí. Teď je to zabij nebo budeš zabit. Nic víc, nic méně a já jenom vítám, že konečně bereme osud do vlastních rukou. to čekání je depresivní, ubíjející a má to špatný vliv na psychiku. Od té doby co jsme tu zavření se pořád zvyšuje počet sebevražd a i já k tomu mám docela blízko. Nebo je snad tohle můj způsob sebevraždy?

Vypravěč - 11. února 2008 13:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Instruktor se rozpačitě usmál "Po pravdě, nemám sebemenší tušení co v tom labáku ještě zbylo použitelného, ostatně berte to tak že tam už deset let nebyl člověk. Ale při evakuaci nebyl čas vyzvedávat nahraditelné vybavení, takže tam všechno mělo zůstat tak jak bylo. Ta laboradoř pracovala pro Federální vesmírný program jež v podstatě umožnil evakuaci planety, kryogenika, lékařství, odolnost lidského organizmu, my trčíme zde a jsme nepřizpůsobení na cokoli co je venku. A habitat zůstane funkční určitě ještě deset dvacet let, i kdyby jsme to všichni přežili další generace je už odsouzena k pomalé smrti. My musíme něco dělat, už jsme čekali dost dlouho a už nikdo nevěří že nás někdo přijde zachránit... " pokrčil rameny a dodal ".. no prostě to berte jako nejlepší co jde pro začátek udělat." instruktor dokončil svou řeč, Jasperovi se vzápětí dostalo odpovědi na jeho otázku: "... a vyrážíme jakmile se k nám přidá poslední člen naší skupinky. Jelikož mají všichni technicky nadaní dost práce s tím udržovat tento Habitat v chodu, bylo těžké sehnat někoho z nich kdo by riskoval výlet ven. Sháněl se na poslední chvíli a... otevřely se kovové dveře a jejich vrzavý zvuk přerušil instruktora v jeho řeči, dovnitř vešel velitel místních DObrovolnických zborů kterému nikdo neřekl nijak než Plukovník. Kývnul všem na pozdrav a rozhodně se nepokoušel o nějaké povýšené chování důstojníků, to už všechny tady nadobro opuštilo, po letmém pozdravu se jen optal: Zdravím chlapci, no zaslech jsem že se vám pokoušel už tady Sam něco vysvětlit, takže nějaký dotazy? Pokud vás nebaví už to tady poslouchat, ták se můžete odebrat k vzduchovému uzáveru dvě, překontrolovat vybavení psychicky se připravit a ták... jo pokud máte další dotazy ták vám je zotpovím, rozhodně nechci aby tám venku někdo z vás zbytečně zařval, takových už bylo taky dost...

Vypravěč - 11. února 2008 13:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Instruktor se rozpačitě usmál "Po pravdě, nemám sebemenší tušení co v tom labáku ještě zbylo použitelného, ostatně berte to tak že tam už deset let nebyl člověk. Ale při evakuaci nebyl čas vyzvedávat nahraditelné vybavení, takže tam všechno mělo zůstat tak jak bylo. Ta laboradoř pracovala pro Federální vesmírný program jež v podstatě umožnil evakuaci planety, kryogenika, lékařství, odolnost lidského organizmu, my trčíme zde a jsme nepřizpůsobení na cokoli co je venku. A habitat zůstane funkční určitě ještě deset dvacet let, i kdyby jsme to všichni přežili další generace je už odsouzena k pomalé smrti. My musíme něco dělat, už jsme čekali dost dlouho a už nikdo nevěří že nás někdo přijde zachránit... " pokrčil rameny a dodal ".. no prostě to berte jako nejlepší co jde pro začátek udělat." instruktor dokončil svou řeč, Jasperovi se vzápětí dostalo odpovědi na jeho otázku: "... a vyrážíme jakmile se k nám přidá poslední člen naší skupinky. Jelikož mají všichni technicky nadaní dost práce s tím udržovat tento Habitat v chodu, bylo těžké sehnat někoho z nich kdo by riskoval výlet ven. Sháněl se na poslední chvíli a... otevřely se kovové dveře a jejich vrzavý zvuk přerušil instruktora v jeho řeči, dovnitř vešel velitel místních DObrovolnických zborů kterému nikdo neřekl nijak než Plukovník. Kývnul všem na pozdrav a rozhodně se nepokoušel o nějaké povýšené chování důstojníků, to už všechny tady nadobro opuštilo, po letmém pozdravu se jen optal: Zdravím chlapci, no zaslech jsem že se vám pokoušel už tady Sam něco vysvětlit, takže nějaký dotazy? Pokud vás nebaví už to tady poslouchat, ták se můžete odebrat k vzduchovému uzáveru dvě, překontrolovat vybavení psychicky se připravit a ták... jo pokud máte další dotazy ták vám je zotpovím, rozhodně nechci aby tám venku někdo z vás zbytečně zařval, takových už bylo taky dost...

Petr "Kydy" Žemlička - 11. února 2008 13:36

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro No, vidím, že to spěchá, tak nezdržuji ani plukovníka, ani sebe. Vezmu dva praktické kufry na nářadí, jeden menší na golu a základní sadu univerzálního nářadí, druhý kovový velký kufr hlavně na masivní nářadí, jako velké kléče, kladiva, aku vrtačku a drobné nářadí. Vezmu starý lodní pytel a nahážu do něj hlavně montérky a podobné odolné oblečení, žádné zbytečné košile a jiné kravaty. Ještě pro jistotu druhý pár pracovních bot s okovanou špičkou. Po krátké úvaze přihodím láhev kořalky a sadu hodinářského jemného nářadí. Pak se teprve zaměřuji na své pohodlí, čili kus Solviny, kus mýdla, žiletku, tabák (dost) a dvě fajfky. No, oni mně to stejně před výpravou asi proberou, ale co už. Zaběhnu za bratrem, vyřídím mu, co se chystám udělat a požádám ho o dohled nad dílnou. Nakonec pozhasínám, pozamykám, nastražím poplašné dráty a už si to mašíruji do kanceláře. Na lidi v ulicích se spíš jen škaredě šklebím a mumlám si pro sebe, jak jsou ti lidi dneska zvědaví. Občas si odplivnu. Předpokládám, že do kanceláře trefím a pokud ne, ta se doptám. Na místě jen kývnu, aby se vědělo, že jsem tu. Nijak se nerozhlížím po lidech ani vybavení, vedu si tichý monolog a přemýšlím, jak dostat některé z trosek starých aut do karantény a jak by se v otéčku dala vyřešit přechodová komora. Dokud nezačne někdo mluvit, prakticky nevnímám.

Ratzzin - 11. února 2008 15:41

soukromá zpráva od Ratzzin pro Epsilon fort S notnou dávkou přemáhání se i já pustím do práce. Není to však to jediné, co by mě tady zajímalo. Konečně se ve mě totiž probudila touha zjistit, co se skutečně stalo a jak na tom jsou oni a tím pádem i my. Pro tuhle chvíli se spokojím s nasloucháním a pozorováním všeho kolem, i když popravdě nečekám, že bych zjistila něco opravdu převratného. Trochu pochybuji, že by mi ochotně odpovídali na dotazy, ale zkusit to můžu i později, to každopádně.

Ratzzin - 11. února 2008 15:41

soukromá zpráva od Ratzzin pro Epsilon fort S notnou dávkou přemáhání se i já pustím do práce. Není to však to jediné, co by mě tady zajímalo. Konečně se ve mě totiž probudila touha zjistit, co se skutečně stalo a jak na tom jsou oni a tím pádem i my. Pro tuhle chvíli se spokojím s nasloucháním a pozorováním všeho kolem, i když popravdě nečekám, že bych zjistila něco opravdu převratného. Trochu pochybuji, že by mi ochotně odpovídali na dotazy, ale zkusit to můžu i později, to každopádně.

Vypravěč - 13. února 2008 13:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozkazy byly rozdány a poddůstojníci se rozběhli ke svým jednotkám, celý Epsilon Fort ožil, světla rozmístěna na ocelových konstrukcích se rozsvítila a světlomety propátrávali okolí, ï v tomto ranním šeru již začalo být světlo jako ve dne. Vojáci pobíhali sem a tam, všechna střelecká postavení a kulometná hnízda byla rázem obsazena. Jedno s kulometných postavení na západním okraji tam již byla Fuxova jednotka, muži ozbrojení a připravení bojovat. Bedny s nábojovými pásy padly donesené sem padly na zem, střelci začali urychleně nabíjet dvojhlavňový těžký kulomet zde, pokud má přijít útok je lepší být připraven a to z nabitými zbraněmi … a Epsilon Fort nyní útok čekal. Fux zjistil, že dva muži z jeho jednotky tady chybí, ale ještě nestačil zjistit zda jsou mezi padlými nebo prostě se nacházejí v jiné části základny. I Ratzzin a Ortiz se zapojili do práce, někdo jejich postavení nikdy nebyl nucen k boji, ale pomáhat při denním chodu základny bylo jejich povinností s níž se nebylo možno vyvlíknout. Oba s těžkými bednami nábojových pásů v rukách nebo na rameni roznášeli munici ke všem kulometných hnízdům, další náboje, granáty, munice, po útoku jež pevnost nečekala už nikdo nechtěl nechat nic náhodě. Seržant Fux se vydal k veliteli poté co vše zařídil, přesně jak bylo v plánu, avšak rozmluva byla nečekaně odložena, jeden z velkých zmutovaných tvorů, ležící uprostřed základny a považovaný za mrtvého ze začal se země zvedat. Černá kůže, hlava bez čenichu avšak s tlamou plném ostrých zubů, končetiny připomínající spíše chapadla a zakončená drápy. Po tolika kulkách jež se zasekly předtím do jeho těla to nemohl přežít, ale přesto nyní vstával. Střelba se základnou rozezněla opět jako temné dunění, neboť něco podobného se nyní dělo v případě všech tvorů považovaných za mrtvé jejichž těla zůstala víceméně celistvá a neroztrhaná výbušninami. Ortiz zrovna s krabicí munice míjel tvora jež začal nepochopitelně vstávat, úlekem upustil krabici ale to už po něm švihlo chapadlo nečekaně oživlého tvora. Ortiz odletěl od pár metrů dál a chapadlo ho minulo, mírně natlučený skončil od tvora několik metrů na ušlapané zemi, avšak nezraněn. Jak to bylo možné, to nikdo nyní nestačil přemýšlet. Fux se instinktivně otočil a vytáhl své pistole, vyprázdnil do tvora zásobníky avšak to nepomohlo i když pár kulek jistě zasáhlo i jeho hlavu. Že tvor zanechaný na prostranství ve středu základny nečekaně se navrátí k životu, to nikdo nečekal, za malou chvíli však se ocitl v palbě vojáků na kostrukcích okolo. Voják jež stál příliš blízko byl rozpárán drápy netvora jediným mocným švihem i přes pevnou kevlarovou kombinézu a vzápětí, to už se tvor sápal nahoru po kovové konstrukci nahoru po dalším střelci…

Vypravěč - 13. února 2008 13:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozkazy byly rozdány a poddůstojníci se rozběhli ke svým jednotkám, celý Epsilon Fort ožil, světla rozmístěna na ocelových konstrukcích se rozsvítila a světlomety propátrávali okolí, ï v tomto ranním šeru již začalo být světlo jako ve dne. Vojáci pobíhali sem a tam, všechna střelecká postavení a kulometná hnízda byla rázem obsazena. Jedno s kulometných postavení na západním okraji tam již byla Fuxova jednotka, muži ozbrojení a připravení bojovat. Bedny s nábojovými pásy padly donesené sem padly na zem, střelci začali urychleně nabíjet dvojhlavňový těžký kulomet zde, pokud má přijít útok je lepší být připraven a to z nabitými zbraněmi … a Epsilon Fort nyní útok čekal. Fux zjistil, že dva muži z jeho jednotky tady chybí, ale ještě nestačil zjistit zda jsou mezi padlými nebo prostě se nacházejí v jiné části základny. I Ratzzin a Ortiz se zapojili do práce, někdo jejich postavení nikdy nebyl nucen k boji, ale pomáhat při denním chodu základny bylo jejich povinností s níž se nebylo možno vyvlíknout. Oba s těžkými bednami nábojových pásů v rukách nebo na rameni roznášeli munici ke všem kulometných hnízdům, další náboje, granáty, munice, po útoku jež pevnost nečekala už nikdo nechtěl nechat nic náhodě. Seržant Fux se vydal k veliteli poté co vše zařídil, přesně jak bylo v plánu, avšak rozmluva byla nečekaně odložena, jeden z velkých zmutovaných tvorů, ležící uprostřed základny a považovaný za mrtvého ze začal se země zvedat. Černá kůže, hlava bez čenichu avšak s tlamou plném ostrých zubů, končetiny připomínající spíše chapadla a zakončená drápy. Po tolika kulkách jež se zasekly předtím do jeho těla to nemohl přežít, ale přesto nyní vstával. Střelba se základnou rozezněla opět jako temné dunění, neboť něco podobného se nyní dělo v případě všech tvorů považovaných za mrtvé jejichž těla zůstala víceméně celistvá a neroztrhaná výbušninami. Ortiz zrovna s krabicí munice míjel tvora jež začal nepochopitelně vstávat, úlekem upustil krabici ale to už po něm švihlo chapadlo nečekaně oživlého tvora. Ortiz odletěl od pár metrů dál a chapadlo ho minulo, mírně natlučený skončil od tvora několik metrů na ušlapané zemi, avšak nezraněn. Jak to bylo možné, to nikdo nyní nestačil přemýšlet. Fux se instinktivně otočil a vytáhl své pistole, vyprázdnil do tvora zásobníky avšak to nepomohlo i když pár kulek jistě zasáhlo i jeho hlavu. Že tvor zanechaný na prostranství ve středu základny nečekaně se navrátí k životu, to nikdo nečekal, za malou chvíli však se ocitl v palbě vojáků na kostrukcích okolo. Voják jež stál příliš blízko byl rozpárán drápy netvora jediným mocným švihem i přes pevnou kevlarovou kombinézu a vzápětí, to už se tvor sápal nahoru po kovové konstrukci nahoru po dalším střelci…

Vypravěč - 13. února 2008 13:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozkazy byly rozdány a poddůstojníci se rozběhli ke svým jednotkám, celý Epsilon Fort ožil, světla rozmístěna na ocelových konstrukcích se rozsvítila a světlomety propátrávali okolí, ï v tomto ranním šeru již začalo být světlo jako ve dne. Vojáci pobíhali sem a tam, všechna střelecká postavení a kulometná hnízda byla rázem obsazena. Jedno s kulometných postavení na západním okraji tam již byla Fuxova jednotka, muži ozbrojení a připravení bojovat. Bedny s nábojovými pásy padly donesené sem padly na zem, střelci začali urychleně nabíjet dvojhlavňový těžký kulomet zde, pokud má přijít útok je lepší být připraven a to z nabitými zbraněmi … a Epsilon Fort nyní útok čekal. Fux zjistil, že dva muži z jeho jednotky tady chybí, ale ještě nestačil zjistit zda jsou mezi padlými nebo prostě se nacházejí v jiné části základny. I Ratzzin a Ortiz se zapojili do práce, někdo jejich postavení nikdy nebyl nucen k boji, ale pomáhat při denním chodu základny bylo jejich povinností s níž se nebylo možno vyvlíknout. Oba s těžkými bednami nábojových pásů v rukách nebo na rameni roznášeli munici ke všem kulometných hnízdům, další náboje, granáty, munice, po útoku jež pevnost nečekala už nikdo nechtěl nechat nic náhodě. Seržant Fux se vydal k veliteli poté co vše zařídil, přesně jak bylo v plánu, avšak rozmluva byla nečekaně odložena, jeden z velkých zmutovaných tvorů, ležící uprostřed základny a považovaný za mrtvého ze začal se země zvedat. Černá kůže, hlava bez čenichu avšak s tlamou plném ostrých zubů, končetiny připomínající spíše chapadla a zakončená drápy. Po tolika kulkách jež se zasekly předtím do jeho těla to nemohl přežít, ale přesto nyní vstával. Střelba se základnou rozezněla opět jako temné dunění, neboť něco podobného se nyní dělo v případě všech tvorů považovaných za mrtvé jejichž těla zůstala víceméně celistvá a neroztrhaná výbušninami. Ortiz zrovna s krabicí munice míjel tvora jež začal nepochopitelně vstávat, úlekem upustil krabici ale to už po něm švihlo chapadlo nečekaně oživlého tvora. Ortiz odletěl od pár metrů dál a chapadlo ho minulo, mírně natlučený skončil od tvora několik metrů na ušlapané zemi, avšak nezraněn. Jak to bylo možné, to nikdo nyní nestačil přemýšlet. Fux se instinktivně otočil a vytáhl své pistole, vyprázdnil do tvora zásobníky avšak to nepomohlo i když pár kulek jistě zasáhlo i jeho hlavu. Že tvor zanechaný na prostranství ve středu základny nečekaně se navrátí k životu, to nikdo nečekal, za malou chvíli však se ocitl v palbě vojáků na kostrukcích okolo. Voják jež stál příliš blízko byl rozpárán drápy netvora jediným mocným švihem i přes pevnou kevlarovou kombinézu a vzápětí, to už se tvor sápal nahoru po kovové konstrukci nahoru po dalším střelci…

Vypravěč - 13. února 2008 18:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi neopatrně uchopil zbraň, ta se znatelným zpětným rázem vystřelila a několik kulek se zarylo do země před tebou, poskočila hlína pokrytá zažloutlou trávou pod nárazy velkorážních projektilů, avšak hluk výstřelu jež jsi způsobil zanikl v štěkání zbraní nesoucím se krajinou. Nikdo si tě nevšiml. Sevřel jsi zbraň již lépe, byla masivní a zjevně vyrobená zručným zbrojířem než se sériové výroby před Evakuací, zdá se že supervojáci přešli na masivnější zbraně velké ráže, aby lépe udolávali zmutované stvůry potulující se opuštěnou krajinou. Rozhlédl ses a marně si hledal nebezpečí, vojáci stahující se do budovy nyní mimo úhel pohledu zdá se na sebe strhávali veškerou pozornost. Opět si očima zabloudil po okolí stále se nořící do šera, až jsi na střeše budovy naproti zahlédl pohyb, prvně ti postava vyhlížela humanoidně ale pak jsi zahlédl pohyb chapadlovitých výběžků. Další mutant. Zvedl jsi zbraň a zamířil, stiskl spoušť, když série kulek opouštěla hlaveň, zbraň sebou trhala jako zuřivý pes na řetězu. Zpětný ráz velkorážní zbraně tě zrazil po zádech k zemi. Avšak zasáhl jsi, tvor na střeše domu naproti ze zapotácel a spadl ze střechy dolů na chladnou zem. Ty ses musel také zvednout, a po chvíli palba okolo opět utichla, byl klid. Vojáky jsi ještě slyšel, jak v budově pokřikují o rozmístění zbraní do oken, zabarikádování dveří i křik jejich velitele po radistovi ať zavolá posily …

Jasper Dexter - 14. února 2008 09:09

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Hcvíli ještě čekám, jestli se se nedozvím ještě nějaké další informace, ale pak odejdu. Sám nevím na co bych se ptal, všechno podstatné bylo řečeno a to jestli se z toho něco bude se uvidí až na místě. Takže zamířím kuzávěru číslo dvě, kde si překontroluji své vybavení. Puška, vyčištěná a nakonzervovaná, jak to do nás hustili, několik potravinových dávek, kdyby se snad něco podělalo. Náhradní zásobník s vodou a pak lékarnička. Ještě jí naposledy projdu, zda mám všechno. Antibiotika, sterilní obvazy, desinfekce, léky proti ozáření, jedům, dlahy, a jedna lehká skládací nosítka. No myslím, že mám všechno, sice by se to potřebovat nemělo, ale jeden nikdy neví. Stačí chvilka nepozornosti a neštěstí je na světě.

Ratzzin - 14. února 2008 15:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stále ještě klidná se ohlédnu po zvuku něčí nešikovnosti, ale vzápětí jsem šokována faktem, že oním "nešikovným" byl Jarvis a že o žádnou nešikovnost nešlo. Přece jen, chvíli mi trvá, než se zorientuju v tom, co se tady stalo a děje - to už se řešení ujmou vojáci a já ulpím pohledem na svém příteli, který leží o několik metrů dál. Instinktivně odložím bednu a rychlým krokem se vydám k němu. Cestou se ohlížím na bojující vojáky a tvora, jehož stav špatně odhadli. Co tady může chtít? Zničit nás? Nebo zničit jen je, my jsme přinejmenším z poloviny stejní jako oni, jak se to vezme. Pokleknu u Jarvise. Měla by.. po tolika kulkách nemůže být přece nezraněná, navíc teď.. třeba se regeneruje. Konečně odvrátím pozornost od krvavé podívané a sehnu se sotva na několik centimetrů nad Jarvisův obličej. "Hej, Jarvissi, jssi v pohodě? Sslyšíš?" tuším, že mu nic nebude, ale jistota je jistota. Nevím, co bych dělala přijít o něj.

Ratzzin - 14. února 2008 15:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stále ještě klidná se ohlédnu po zvuku něčí nešikovnosti, ale vzápětí jsem šokována faktem, že oním "nešikovným" byl Jarvis a že o žádnou nešikovnost nešlo. Přece jen, chvíli mi trvá, než se zorientuju v tom, co se tady stalo a děje - to už se řešení ujmou vojáci a já ulpím pohledem na svém příteli, který leží o několik metrů dál. Instinktivně odložím bednu a rychlým krokem se vydám k němu. Cestou se ohlížím na bojující vojáky a tvora, jehož stav špatně odhadli. Co tady může chtít? Zničit nás? Nebo zničit jen je, my jsme přinejmenším z poloviny stejní jako oni, jak se to vezme. Pokleknu u Jarvise. Měla by.. po tolika kulkách nemůže být přece nezraněná, navíc teď.. třeba se regeneruje. Konečně odvrátím pozornost od krvavé podívané a sehnu se sotva na několik centimetrů nad Jarvisův obličej. "Hej, Jarvissi, jssi v pohodě? Sslyšíš?" tuším, že mu nic nebude, ale jistota je jistota. Nevím, co bych dělala přijít o něj.

seržant Michal Fux - 15. února 2008 14:05

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Tak už chcípni ty děvko! Procedim mezi zuby, když vidim, že moje pistole nemaj na tvora přede mnou žádný účinek. Uklidim je do pouzder a do rukou uchopím těžkou pušku ze svých zad. Přivřu levě oko a pravým se zadívám do puškohledu. Skrze něj v rychlosti prozkoumám tvorovo tělo. Hledám jekékoli zdánlivě zranitelné místo. Když nějaké takové místo zahlédnu, vystřelím do něj krátkou dávku. Postupně zkusím střelbu do očí, tlamy, do oblasti, kde předpokládám důležité vnitřní orgány. Dávám si při tom neustále pozor, abych mezi tvorem a sebou udržoval bezpečnou vzdálenost. Pokud by ho má střelba stále nezastavila, vrátím pušku na záda, sáhnu k opasku a uchopím plazmový granát. Odjistím ho, přiblížím se k tvorovi natolik, abych měl jistotu, že neminu a hodím.

seržant Michal Fux - 15. února 2008 14:05

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Tak už chcípni ty děvko! Procedim mezi zuby, když vidim, že moje pistole nemaj na tvora přede mnou žádný účinek. Uklidim je do pouzder a do rukou uchopím těžkou pušku ze svých zad. Přivřu levě oko a pravým se zadívám do puškohledu. Skrze něj v rychlosti prozkoumám tvorovo tělo. Hledám jekékoli zdánlivě zranitelné místo. Když nějaké takové místo zahlédnu, vystřelím do něj krátkou dávku. Postupně zkusím střelbu do očí, tlamy, do oblasti, kde předpokládám důležité vnitřní orgány. Dávám si při tom neustále pozor, abych mezi tvorem a sebou udržoval bezpečnou vzdálenost. Pokud by ho má střelba stále nezastavila, vrátím pušku na záda, sáhnu k opasku a uchopím plazmový granát. Odjistím ho, přiblížím se k tvorovi natolik, abych měl jistotu, že neminu a hodím.

Jarvis Ortiz - 15. února 2008 14:43

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Všechno se to odehrálo tak strašně rychle, že si vůbec neuvědomuju co se stalo. Otevřu oči a nademnou sedí Ratzzin, která je taky docela dobře zmatená. "Jo jsem v pořádku!" Řeknu stručně a pousměju se. Sice mě trochu bolej záda z toho jak jsem spadl, ale nadruhou stranu jsem mohl dopadnout hůř. "Co přesně se stalo?" Zeptám se Ratzzin a pomalu se vyškrábu na nohy. Tady asi moc platní nebudeme, proto se pomalu rozejdu směrem k základně. Bylo toho na mě trochu moc...

Jarvis Ortiz - 15. února 2008 14:43

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Všechno se to odehrálo tak strašně rychle, že si vůbec neuvědomuju co se stalo. Otevřu oči a nademnou sedí Ratzzin, která je taky docela dobře zmatená. "Jo jsem v pořádku!" Řeknu stručně a pousměju se. Sice mě trochu bolej záda z toho jak jsem spadl, ale nadruhou stranu jsem mohl dopadnout hůř. "Co přesně se stalo?" Zeptám se Ratzzin a pomalu se vyškrábu na nohy. Tady asi moc platní nebudeme, proto se pomalu rozejdu směrem k základně. Bylo toho na mě trochu moc...

Ratzzin - 18. února 2008 11:05

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Vlasstně ani nevím," přiznám popravdě. Ve chvíli, kdy se to stalo, jsem byla otočená k příšeře zády a tím pádem jsem prakticky nic neviděla. "Zkrátka sse to probudilo a ty jssi byl poblíž, takže jssi to zákonitě mussel sschytat," smutně se usměju, takovou zkušenost bych nepřála nikomu ze základny a ze všeho nejmíň Jarvisovi. Život je holt nefér a krutý, zrovna tohle my dva víme z většiny lidí tady nejlíp. "Nebo třeba znovu ožila," dodám polohlasně jednu ze svých domněnek o tom, že ta potvora toho může umět mnohem víc, než si myslíme. Držím se po Jarvisově boku, ale mnohokrát se ohlížím za sebe, abych viděla, co se děje.

Ratzzin - 18. února 2008 11:05

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Vlasstně ani nevím," přiznám popravdě. Ve chvíli, kdy se to stalo, jsem byla otočená k příšeře zády a tím pádem jsem prakticky nic neviděla. "Zkrátka sse to probudilo a ty jssi byl poblíž, takže jssi to zákonitě mussel sschytat," smutně se usměju, takovou zkušenost bych nepřála nikomu ze základny a ze všeho nejmíň Jarvisovi. Život je holt nefér a krutý, zrovna tohle my dva víme z většiny lidí tady nejlíp. "Nebo třeba znovu ožila," dodám polohlasně jednu ze svých domněnek o tom, že ta potvora toho může umět mnohem víc, než si myslíme. Držím se po Jarvisově boku, ale mnohokrát se ohlížím za sebe, abych viděla, co se děje.

Jarvis Ortiz - 18. února 2008 19:12

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Zastavím se je jakmile dojdeme do základny, kde jsme aspoň prozatím v bezpečí. Sice bychom měli asi nosit opět munici, ale teď se mi moc nechce. "Je divné, že mě nebo tělo, tak jako kdyby mě někdo praštil, ale spíš jenom z dopadu!" Asi jsem to blbě formuloval, ale nějak tak se cítím. Podívám se z poza rohu na průběh bitvy a potom se podívám na Ratzzin. Sice bych jí něco chtěl říct, ale nevim co.

Jarvis Ortiz - 18. února 2008 19:12

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Zastavím se je jakmile dojdeme do základny, kde jsme aspoň prozatím v bezpečí. Sice bychom měli asi nosit opět munici, ale teď se mi moc nechce. "Je divné, že mě nebo tělo, tak jako kdyby mě někdo praštil, ale spíš jenom z dopadu!" Asi jsem to blbě formuloval, ale nějak tak se cítím. Podívám se z poza rohu na průběh bitvy a potom se podívám na Ratzzin. Sice bych jí něco chtěl říct, ale nevim co.

Ratzzin - 18. února 2008 19:55
	soukromá zpráva od Ratzzin pro Jen udiveně zvednu obočí, chvíli přemýšlím a pak jen pokrčím rameny. Cítím se bezradná. "Je to divné," odpovím polohlasem a stočím pohled k zemi. "Co by assi teď bylo, kdybychom tehdy neodešli..," nadhodím opatrně, ale rozhodně ne zasněně. Jsem ráda, že jsme tady a že se tehdy stalo, co se stalo. Vzápětí se ale usměju, i když nic neřeknu.

Ratzzin - 18. února 2008 19:55
	soukromá zpráva od Ratzzin pro Jen udiveně zvednu obočí, chvíli přemýšlím a pak jen pokrčím rameny. Cítím se bezradná. "Je to divné," odpovím polohlasem a stočím pohled k zemi. "Co by assi teď bylo, kdybychom tehdy neodešli..," nadhodím opatrně, ale rozhodně ne zasněně. Jsem ráda, že jsme tady a že se tehdy stalo, co se stalo. Vzápětí se ale usměju, i když nic neřeknu.

Vick Tainer - 18. února 2008 20:59

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Vážně jsem očekával, že si v dalších několika sekundách vyzkouším, co tahle hračka umí. Ale nikde nic. Rozhlížím se, odkud na mně jako reakci na výstřel něco vyběhne nebo začne střílet super-voják. Ale nic. Až po nějaké chvíli se objeví jeden z těch šmejdů na střeše jedné z budov. Ale určitě ji nepřitáhl zvuk mého výstřelu, je náhoda, že prochází. Hmm...proč by ne? Napadne mně. A zamířím o poznaní jistěji na svůj cíl a zmáčknu spoušť. Nevím, co všechno bych měl ještě na své střelbě vychytat ale pro teď to určitě není dostačující. Opět šokován tím zpětným rázem dopadám se žuchnutím na zem, zatím co na zem dopadá sestřelená zrůda. Víří kolem mně ještě prach, když pozoruju, jak s sebou hází na zemi v křečích bolesti. Kdo ví, jestli se z toho neprobere. Dále se k mým uším dostávají hlasy vojáků, volající o posily. Mezitím co přemýšlím, co udělám, vstanu, opráším se a opřu se o svou zbraň, ještě to s ní nevzdávám. Přemýšlím, co teď vlastně chci v této situaci udělat. Ale nic, co by mně osvítilo mně zrovna nenapadá. Alespoň se ujistím a když tak dorazím. Řeknu si a pomalu, přímo vycházkově jdu k možná mrtvé zrůdě připraven dát ještě šanci svému kvéru. Je fakt, že tady není bezpečno, vojáci na mně můžou každou chvíli začít pálit i mutanti se už asi taky nebudou rozmýšlet. Ale. Když tady takhle pochoduju se zbraní v rukách a likviduju ty mrchy, cítím se jako...jako člověk...

Vypravěč - 21. února 2008 08:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux se chopil iniciativy když viděl, že výstřely z pistole neměl na náhle oživlou stvůru minimální šanci a výstřely s pušky se snažil zasáhnout nějaké její citlivé místo. I Magnus, velitel základny, vyběhl ze své kanceláře a snažil se střílet po nestvůre, ostatně jedna z večí proč Magnuse všichni respektovali jako velitele bylo, že nikdy nestál stranou a neskrýval se za své muže. Výstřely z pušky neměly na nestvůru výrazný efekt, zasáhnout hlavu nestvůry nyní sápající se po dalším střelci po kovové konstrukci nahoru bylo velmi složité. Po chvíli střelec raději z konstrukce skočil dolů protože i skok z něco více než tří metrů byl pro něj rozhodně bezpečnější než testovat odolnost jeho kevlarové kombinézy proti nestvůrným pařátům. V té chvíli se konečně nabídla Fuxovi příležitost k řádnému výstřelu, nestvůra se totiž otočila hledajíc další kořist a v tu chvíli Fux vypálil několik výstřelů do tlamy a očí nestvůry. Až neuvěřitelně, neusmrtilo jí to, ale zjevně to pro ní byly nejzranitelnější a nejbolestnější místa protože se v tu chvíli zřítila nestvůra na zem a zuřivě sebou trhala, když se oslepená pokoušela najít vhodný cíl zuřivým sekánám drápy okolo sebe. Pak přišel na řadu Fuxův granát, Michal vytrhl pojistku, rozmáchl se a hodil granát, nestůra rychle pohla tlavou a efektně chytila granát do tlamy ještě v letu. Na oslepenou nestůvu to byla neuvěřitelná reakce ale pro ní o to hořší, nebo vzápětí jí exploze granátu rozmetala na kusy. Celé okolí skrápěla krev a kusy černé tkáně jak granát explodoval v útrobách nestvůry stejně jako zbytky zmutovaného těla ve stejnou chvíli olízly plameny škvařící vše na uhel. Konečně byl zmutovaný netvor mrtvý a ve stavu ze kterého se již jistě nevzpamatuje. Ratzin a Ortiz zůstali stranou a spíše se snažili dostat do bezpečí, ačkoli si Ortiz nedokázal vysvětlit jakto že je stále na živu. Kdyby ho něco neodhodilo od nestvůry, jistě by ho její drápy rozťaly doslova ve dví. Nyní se oba rekruti, jak jim vojáci říkali, vraceli ke svým povinnostem s roznášením munice a zásob. Zvuky boje utichaly po celé základně, i na jiných stanovištních již zjistili, že tyto stvůry je nejlepší spálit či rozmetat výbušninami a po několika explozích tedy zavládlo opět ticho. Velitel Magnus přistoupil k seržantu Fuxovi, ostatně i velitel se zapojil do boje a optal se ... "Vpořádku?" a zároveň křikl hlasitěji stejnou otázku okolo sebe, i směrem k Ratzin a Ortizovi" "Kolik máme zraněných? Mrtvých?" pak se již normální řečí vrátíl k rozmluvě s seržantem Fuxem, přičemž se neustále díval na rozpárané tělo vojáka jež drápům nyní již mrtvé nestvůry neunikl: "Tedy vidíš co se děje, ty stvůry zjištovaly perimetr předtím než zaútočily přímo, některé se dokázaly jako takle vzpamatovat ze smrtelných zranění a pokračovat v boji. Za těch více než deset let jsem nic takového neviděl. Radista hlásil před půl hodinou žádost o posily od jedné z našich hlídek, jediné z hlídek co byla mimo základnu... uff půjdete tam? Z genetického hlediska nám sice stačí jen pár hodin spánku a ty i tvoje jednotka by měla být při silách, ale jako velitel nemohu své muže hnát neustále z střetu do střetu... " z krátkých slov velitele Magnuse bylo jasné, že to není příliš přímý nevýmluvný rozkaz, ostatně jak se dalo pochopit, že musí udržet své vojáky bojeschopné a ne hnát je na hranici jejich možností třebaže jsou větší než možnosti běžného člověka.

Vypravěč - 21. února 2008 08:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux se chopil iniciativy když viděl, že výstřely z pistole neměl na náhle oživlou stvůru minimální šanci a výstřely s pušky se snažil zasáhnout nějaké její citlivé místo. I Magnus, velitel základny, vyběhl ze své kanceláře a snažil se střílet po nestvůre, ostatně jedna z večí proč Magnuse všichni respektovali jako velitele bylo, že nikdy nestál stranou a neskrýval se za své muže. Výstřely z pušky neměly na nestvůru výrazný efekt, zasáhnout hlavu nestvůry nyní sápající se po dalším střelci po kovové konstrukci nahoru bylo velmi složité. Po chvíli střelec raději z konstrukce skočil dolů protože i skok z něco více než tří metrů byl pro něj rozhodně bezpečnější než testovat odolnost jeho kevlarové kombinézy proti nestvůrným pařátům. V té chvíli se konečně nabídla Fuxovi příležitost k řádnému výstřelu, nestvůra se totiž otočila hledajíc další kořist a v tu chvíli Fux vypálil několik výstřelů do tlamy a očí nestvůry. Až neuvěřitelně, neusmrtilo jí to, ale zjevně to pro ní byly nejzranitelnější a nejbolestnější místa protože se v tu chvíli zřítila nestvůra na zem a zuřivě sebou trhala, když se oslepená pokoušela najít vhodný cíl zuřivým sekánám drápy okolo sebe. Pak přišel na řadu Fuxův granát, Michal vytrhl pojistku, rozmáchl se a hodil granát, nestůra rychle pohla tlavou a efektně chytila granát do tlamy ještě v letu. Na oslepenou nestůvu to byla neuvěřitelná reakce ale pro ní o to hořší, nebo vzápětí jí exploze granátu rozmetala na kusy. Celé okolí skrápěla krev a kusy černé tkáně jak granát explodoval v útrobách nestvůry stejně jako zbytky zmutovaného těla ve stejnou chvíli olízly plameny škvařící vše na uhel. Konečně byl zmutovaný netvor mrtvý a ve stavu ze kterého se již jistě nevzpamatuje. Ratzin a Ortiz zůstali stranou a spíše se snažili dostat do bezpečí, ačkoli si Ortiz nedokázal vysvětlit jakto že je stále na živu. Kdyby ho něco neodhodilo od nestvůry, jistě by ho její drápy rozťaly doslova ve dví. Nyní se oba rekruti, jak jim vojáci říkali, vraceli ke svým povinnostem s roznášením munice a zásob. Zvuky boje utichaly po celé základně, i na jiných stanovištních již zjistili, že tyto stvůry je nejlepší spálit či rozmetat výbušninami a po několika explozích tedy zavládlo opět ticho. Velitel Magnus přistoupil k seržantu Fuxovi, ostatně i velitel se zapojil do boje a optal se ... "Vpořádku?" a zároveň křikl hlasitěji stejnou otázku okolo sebe, i směrem k Ratzin a Ortizovi" "Kolik máme zraněných? Mrtvých?" pak se již normální řečí vrátíl k rozmluvě s seržantem Fuxem, přičemž se neustále díval na rozpárané tělo vojáka jež drápům nyní již mrtvé nestvůry neunikl: "Tedy vidíš co se děje, ty stvůry zjištovaly perimetr předtím než zaútočily přímo, některé se dokázaly jako takle vzpamatovat ze smrtelných zranění a pokračovat v boji. Za těch více než deset let jsem nic takového neviděl. Radista hlásil před půl hodinou žádost o posily od jedné z našich hlídek, jediné z hlídek co byla mimo základnu... uff půjdete tam? Z genetického hlediska nám sice stačí jen pár hodin spánku a ty i tvoje jednotka by měla být při silách, ale jako velitel nemohu své muže hnát neustále z střetu do střetu... " z krátkých slov velitele Magnuse bylo jasné, že to není příliš přímý nevýmluvný rozkaz, ostatně jak se dalo pochopit, že musí udržet své vojáky bojeschopné a ne hnát je na hranici jejich možností třebaže jsou větší než možnosti běžného člověka.

Vypravěč - 21. února 2008 08:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux se chopil iniciativy když viděl, že výstřely z pistole neměl na náhle oživlou stvůru minimální šanci a výstřely s pušky se snažil zasáhnout nějaké její citlivé místo. I Magnus, velitel základny, vyběhl ze své kanceláře a snažil se střílet po nestvůre, ostatně jedna z večí proč Magnuse všichni respektovali jako velitele bylo, že nikdy nestál stranou a neskrýval se za své muže. Výstřely z pušky neměly na nestvůru výrazný efekt, zasáhnout hlavu nestvůry nyní sápající se po dalším střelci po kovové konstrukci nahoru bylo velmi složité. Po chvíli střelec raději z konstrukce skočil dolů protože i skok z něco více než tří metrů byl pro něj rozhodně bezpečnější než testovat odolnost jeho kevlarové kombinézy proti nestvůrným pařátům. V té chvíli se konečně nabídla Fuxovi příležitost k řádnému výstřelu, nestvůra se totiž otočila hledajíc další kořist a v tu chvíli Fux vypálil několik výstřelů do tlamy a očí nestvůry. Až neuvěřitelně, neusmrtilo jí to, ale zjevně to pro ní byly nejzranitelnější a nejbolestnější místa protože se v tu chvíli zřítila nestvůra na zem a zuřivě sebou trhala, když se oslepená pokoušela najít vhodný cíl zuřivým sekánám drápy okolo sebe. Pak přišel na řadu Fuxův granát, Michal vytrhl pojistku, rozmáchl se a hodil granát, nestůra rychle pohla tlavou a efektně chytila granát do tlamy ještě v letu. Na oslepenou nestůvu to byla neuvěřitelná reakce ale pro ní o to hořší, nebo vzápětí jí exploze granátu rozmetala na kusy. Celé okolí skrápěla krev a kusy černé tkáně jak granát explodoval v útrobách nestvůry stejně jako zbytky zmutovaného těla ve stejnou chvíli olízly plameny škvařící vše na uhel. Konečně byl zmutovaný netvor mrtvý a ve stavu ze kterého se již jistě nevzpamatuje. Ratzin a Ortiz zůstali stranou a spíše se snažili dostat do bezpečí, ačkoli si Ortiz nedokázal vysvětlit jakto že je stále na živu. Kdyby ho něco neodhodilo od nestvůry, jistě by ho její drápy rozťaly doslova ve dví. Nyní se oba rekruti, jak jim vojáci říkali, vraceli ke svým povinnostem s roznášením munice a zásob. Zvuky boje utichaly po celé základně, i na jiných stanovištních již zjistili, že tyto stvůry je nejlepší spálit či rozmetat výbušninami a po několika explozích tedy zavládlo opět ticho. Velitel Magnus přistoupil k seržantu Fuxovi, ostatně i velitel se zapojil do boje a optal se ... "Vpořádku?" a zároveň křikl hlasitěji stejnou otázku okolo sebe, i směrem k Ratzin a Ortizovi" "Kolik máme zraněných? Mrtvých?" pak se již normální řečí vrátíl k rozmluvě s seržantem Fuxem, přičemž se neustále díval na rozpárané tělo vojáka jež drápům nyní již mrtvé nestvůry neunikl: "Tedy vidíš co se děje, ty stvůry zjištovaly perimetr předtím než zaútočily přímo, některé se dokázaly jako takle vzpamatovat ze smrtelných zranění a pokračovat v boji. Za těch více než deset let jsem nic takového neviděl. Radista hlásil před půl hodinou žádost o posily od jedné z našich hlídek, jediné z hlídek co byla mimo základnu... uff půjdete tam? Z genetického hlediska nám sice stačí jen pár hodin spánku a ty i tvoje jednotka by měla být při silách, ale jako velitel nemohu své muže hnát neustále z střetu do střetu... " z krátkých slov velitele Magnuse bylo jasné, že to není příliš přímý nevýmluvný rozkaz, ostatně jak se dalo pochopit, že musí udržet své vojáky bojeschopné a ne hnát je na hranici jejich možností třebaže jsou větší než možnosti běžného člověka.

Vypravěč - 21. února 2008 09:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Okolí utichlo, zavládlo opět ono nervy drásající ticho opuštěného města, jen vítr se proháněl po prázdných ulicích mezi rozpadajícími se domy, ze staré oplocené budovy se ozývá hrkání jak vojáci chtějí zabarikádovat dveře. Zbývající vojáci se opevňují v oné staré budově a pravědpodobně budou nyní čekat na své spolubojovníky. A další zmutované stvůry, zdá se že svůj zuřivý ůtok vzdaly či již v okolí žádné nejsou. Prozatím. I tak to bylo zvláštní, protože si jednotlivé stvůry byly hodně podobné a neřízené mutace působené epidemií zrovna nepůsobí jako sériová výroba. Ale tvé myšlenky se ubíraly jinak, vždyť před malou chvíli jsi zasřelil jednu ze stvůr jež se objevila na střeše protější budovy, spadla dolů a nyní se již dokonce i přestala zmítat. Pomalu jsi z namířenou zbraní přistupoval k jejímu tělu. S pocitem člověka, člověka bojujícímu proti stvůrám, jsi se blížil opatrně k tělu tvé oběti a stačil první pohled na to, aby jsi získal pocit, že zde se děje něco hodně neobvyklého. Ta kterou jsi zastřelil nebyla podobná ostatním, byla více humanoidní, tedy v tom, že se zdá se za života pohybovala po dvou nohách, měla paže s drápy a další dvojici chapadel s kostěnými pařáty připomínající velikostí spíše šavle. To co bylo zvláštnější měla alespoň útržky oblečení, avšak do jejího těla byly viditelně zarostlé kusy nějakých mechanických součástí, na hlavě, částečně vzrostlé do masa byly vrostlé červeně zářící čočky připomínající kamery, spojené s jinými částmi těla kabely. A ozdoba s lidkých lebek okolo krku stvůry byla ještě podivnější. Měl jsi pocit že zde nepatří, jakoby byla vytržena ze snu šílence. Nepatřila k supervojákům, vždyť těm zůstala i přes genetické modifikace lidská podoba, nepatřila k mutantům protože ti byli jen obětmi oné epidemie jež měnila jejich těla i mysl. Jakoby tady nepatřila vůbec. Něco podobného vidíš poprvé... ...a podivný tvor se nehýbý i když se k němu blížíš, je skutečně mrtvý?

Ratzzin - 21. února 2008 11:47

soukromá zpráva od Ratzzin pro Ruka mi vystřelí k ústům, jakmile se příšera rozprskne na spoustu nechutných kousků, které se rozletí do všech stran. Není to vůbec hezký pohled ani zápach, navíc, když k tomu připočítám i mrtvého vojáka a zbytek zraněných.. napadá mě, že je dobře, že mám prázdný žaludek. Za celou tu dobu, kterou tady jsme, jsem si ještě úplně nezvykla na podobné obrázky. Nakonec, jsem stále jen přihlížející, kdybych se boje sama účastnila, jistě by byla i má reakce jiná. "To je hnuss," ušklíbnu se a rychle stáhnu ruku zase dolů, se zdráhavým úsměvem na rtech. Když se vrátíme k naší práci, naskýtá se mi příležitost prohlížet si kousky nestvůry z větší blízkosti, což by se mohlo zdát být výhodné, ale zase tak skvělé to není. Zajímalo by mě, co byla zač a proč tak dlouho vydržela. Nebylo to jen tak, když ji zničili granátem, její schránka.. z mého nedůležitého přemýšlení mě vytrhne až hlas velitele, ptající se na počet mrtvých a zraněných. Můj první pohled směřuje směrem k Jarvisovi, až potom se rozhlédnu kolem sebe. Nám nejbližší zraněný voják má něco s nohou, ale jinak vypadá, že je v pořádku. "Tady je jeden zraněný," řeknu zvýšeným hlasem, ale víc se o vojáka ani jiné zraněné nestarám. Zaujme mě totiž onen 'hrdina', který svým nápadem zachránil nejeden život.

Ratzzin - 21. února 2008 11:47

soukromá zpráva od Ratzzin pro Ruka mi vystřelí k ústům, jakmile se příšera rozprskne na spoustu nechutných kousků, které se rozletí do všech stran. Není to vůbec hezký pohled ani zápach, navíc, když k tomu připočítám i mrtvého vojáka a zbytek zraněných.. napadá mě, že je dobře, že mám prázdný žaludek. Za celou tu dobu, kterou tady jsme, jsem si ještě úplně nezvykla na podobné obrázky. Nakonec, jsem stále jen přihlížející, kdybych se boje sama účastnila, jistě by byla i má reakce jiná. "To je hnuss," ušklíbnu se a rychle stáhnu ruku zase dolů, se zdráhavým úsměvem na rtech. Když se vrátíme k naší práci, naskýtá se mi příležitost prohlížet si kousky nestvůry z větší blízkosti, což by se mohlo zdát být výhodné, ale zase tak skvělé to není. Zajímalo by mě, co byla zač a proč tak dlouho vydržela. Nebylo to jen tak, když ji zničili granátem, její schránka.. z mého nedůležitého přemýšlení mě vytrhne až hlas velitele, ptající se na počet mrtvých a zraněných. Můj první pohled směřuje směrem k Jarvisovi, až potom se rozhlédnu kolem sebe. Nám nejbližší zraněný voják má něco s nohou, ale jinak vypadá, že je v pořádku. "Tady je jeden zraněný," řeknu zvýšeným hlasem, ale víc se o vojáka ani jiné zraněné nestarám. Zaujme mě totiž onen 'hrdina', který svým nápadem zachránil nejeden život.

Vypravěč - 22. února 2008 09:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petr Žemlička, Jasper Dexter, Vincent Vranovský. Vincent neměl k vyčerpávajícímu výkladu žádný komentář a zdá se, že si jej jen tiše vyslechnul, kdežto Jasper již neměl žádné otázky a vykročil ven z kanceláře. Ještě ve dveřích se doslova srazil s Petrem, jež táhnoutcí svůj kufr a lodní vak právě vrazil do kanceláře. Pravda, sice prvně slušně zaklepal, ale srážce v dveřích s Jasperem se prostě vyhnout nemohl. A tak se Petr nyní ocitl v kanceláři velitele, Plukovník zde již byl, stejně jako další čtyři muži nepočítaje Jaspera s kterým se srazil ve dveřích a poté již Jasper kancelář opustil. Plukovník nyní sedící na svém psacím stole pokýval Petrovi na pozdrav a zběžně představil přítomné. "Pane Vranovský. Tak tohle je Kydy, váš mechanik, tedy jmenuje se Petr Žemlička, ale říkejte mu asi Kydy jako všichni, tedy pokud dovolí. Jinak Kidy tady jsou lidé s kterými se vydáš ven, Vincent, instruktor výcviku Sam ale ten půjde stejně s vámi, Ivan a Michael další dva rekruti jako ostatní. A ten co zmizel je Jasper, váš doktor." ukončil plukovník své představení přítomných, zatímco mluvil vždy nepatrně pokynul rukou k člověku o kterém je právě řeč. Pak se odmlčel, opět pokýval hlavou: "Instruktor, Sam, má všechny detaily takže ho můžete dotazy otravovat neustále, jinak pokud máte kdokoli dotazy, já klidně odpovím, do plánovanýho odjezdu zbývá pár hodin...jinak se vydáte k uzáveru 2, hodně štěstí a hlavně, zůstaňte na živu." s těmito slovy se Plukovník i usmíval, s otravováním instruktora si dělal legraci a vůbec vyhlížel jako velmi upřímný a férový člověk.

Vypravěč - 22. února 2008 09:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petr Žemlička, Jasper Dexter, Vincent Vranovský. Vincent neměl k vyčerpávajícímu výkladu žádný komentář a zdá se, že si jej jen tiše vyslechnul, kdežto Jasper již neměl žádné otázky a vykročil ven z kanceláře. Ještě ve dveřích se doslova srazil s Petrem, jež táhnoutcí svůj kufr a lodní vak právě vrazil do kanceláře. Pravda, sice prvně slušně zaklepal, ale srážce v dveřích s Jasperem se prostě vyhnout nemohl. A tak se Petr nyní ocitl v kanceláři velitele, Plukovník zde již byl, stejně jako další čtyři muži nepočítaje Jaspera s kterým se srazil ve dveřích a poté již Jasper kancelář opustil. Plukovník nyní sedící na svém psacím stole pokýval Petrovi na pozdrav a zběžně představil přítomné. "Pane Vranovský. Tak tohle je Kydy, váš mechanik, tedy jmenuje se Petr Žemlička, ale říkejte mu asi Kydy jako všichni, tedy pokud dovolí. Jinak Kidy tady jsou lidé s kterými se vydáš ven, Vincent, instruktor výcviku Sam ale ten půjde stejně s vámi, Ivan a Michael další dva rekruti jako ostatní. A ten co zmizel je Jasper, váš doktor." ukončil plukovník své představení přítomných, zatímco mluvil vždy nepatrně pokynul rukou k člověku o kterém je právě řeč. Pak se odmlčel, opět pokýval hlavou: "Instruktor, Sam, má všechny detaily takže ho můžete dotazy otravovat neustále, jinak pokud máte kdokoli dotazy, já klidně odpovím, do plánovanýho odjezdu zbývá pár hodin...jinak se vydáte k uzáveru 2, hodně štěstí a hlavně, zůstaňte na živu." s těmito slovy se Plukovník i usmíval, s otravováním instruktora si dělal legraci a vůbec vyhlížel jako velmi upřímný a férový člověk.

Vypravěč - 22. února 2008 09:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petr Žemlička, Jasper Dexter, Vincent Vranovský Vincent neměl k vyčerpávajícímu výkladu žádný komentář a zdá se, že si jej jen tiše vyslechnul, kdežto Jasper již neměl žádné otázky a vykročil ven z kanceláře. Ještě ve dveřích se doslova srazil s Petrem, jež táhnoutcí svůj kufr a lodní vak právě vrazil do kanceláře. Pravda, sice prvně slušně zaklepal, ale srážce v dveřích s Jasperem se prostě vyhnout nemohl. A tak se Petr nyní ocitl v kanceláři velitele, Plukovník zde již byl, stejně jako další čtyři muži nepočítaje Jaspera s kterým se srazil ve dveřích a poté již Jasper kancelář opustil. Plukovník nyní sedící na svém psacím stole pokýval Petrovi na pozdrav a zběžně představil přítomné. "Pane Vranovský. Tak tohle je Kydy, váš mechanik, tedy jmenuje se Petr Žemlička, ale říkejte mu asi Kydy jako všichni, tedy pokud dovolí. Jinak Kidy tady jsou lidé s kterými se vydáš ven, Vincent, instruktor výcviku Sam ale ten půjde stejně s vámi, Ivan a Michael další dva rekruti jako ostatní. A ten co zmizel je Jasper, váš doktor." ukončil plukovník své představení přítomných, zatímco mluvil vždy nepatrně pokynul rukou k člověku o kterém je právě řeč. Pak se odmlčel, opět pokýval hlavou: "Instruktor, Sam, má všechny detaily takže ho můžete dotazy otravovat neustále, jinak pokud máte kdokoli dotazy, já klidně odpovím, do plánovanýho odjezdu zbývá pár hodin...jinak se vydáte k uzáveru 2, hodně štěstí a hlavně, zůstaňte na živu." s těmito slovy se Plukovník i usmíval, s otravováním instruktora si dělal legraci a vůbec vyhlížel jako velmi upřímný a férový člověk. (mezitím, přípravná hala před vzduchovým uzávěrem číslo 2) Zatímco ostatní ještě zůstávali a Plukovník je představoval, ty už jsi vykročil potěmnělými chodbami směrem k vzuchovému uzávěru dvě a po krátké cestě skrz chodby jsi se dostal do velké, zářivkami osvětlené místnosti plné vybavení v bednách či skříních, navíc zde parkovala i dva obrněná vozidla. Uzávěr číslo 2 byl největší v Habitatu, byl určen i pro přijímání a projezd vozidel i když moc vozidel již nezbylo, hala před samotným uzávěrem symbolizovaném ocelovými odsuvnými vraty nyní sloužila jako skladiště vybavení a techniky pro Dobrovolnické zbory. Své přidělené vybavení jsi našel snadno, lékařského vybavení ti dali dostatek a zdá se, že s ním je vše v pořádku, stejně jako pár potravinových dávek ze sušených potravin. Stejně jako vás učili, zkotroloval jsi plynovovu masku, náhradní malou kyslíkovou láhev, vše zdá se v pořádku a po správné úpravě kombinézy, vše bude těsnit jak má. Vybavení Dobrovolnických zborů sice nikdy nebylo to nejlepší možné, ale i tak si všichni jež ho měli na starost (předtím než bylo při výcviku dáno tobě) dali práci, aby byly co v nejlepších stavu. Tohle již dávno nemělo nic společného s Federální Armádou kde se s strátami počítalo a kromě naprosto šílenách sebevrahů zde nikdo žádnou zbytečnou smrt nechtěl. Puška byla také v pořádku, sice starý poloautomat s zásobníkem na pouhých 20 výstřelů, avšak v udržovaném stavu a ekvivaletně smrtící jako zbraň. Tobě nezbylo než čekat než dorazí ostatní, kromě pár technicků jež to tu měli na starosti a věnovali se svým úkolům zde nikdo nebyl a nikdo si tě nevšímal. Šestku máte připravenou, plná nádrž, kabina by měla těsnit, takže jakmile dá šéf zelenou, můžete vyrazit. jen letmo na tebe promluví jeden z techniků a ukáže na starý obrněný transportér stojící poblíž uzáverových dveří, na jehož pancíři je červenou barvou nakreslena číslice 6. Pak si tě již technik příliš nevšímá a vrátí se ke své práci někde na opačné straně haly. Obvykle chodí hlídky prostě pěšky, jelikož nafty je hodně málo a většina vozidel už byla vyřazena jako nefunkční, ale pro vás zdá se udělali vyjímku.

Petr "Kydy" Žemlička - 22. února 2008 09:38

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Při srážce jen zamumlám prdon a nahrnu se do kanceláře. Velmi mě zaujme póza plukovníka ala "já dobrý generál za merického filmu" , už jen ten doutník mít. Brrr, tady je přeslazeno, že tím houstne vzduch. Ech a jak že se jmenujou tadyti, jeden byl Koňský, nebo Valach, nebo tak nějak. Felčar je fajn, moch by se mi podívat na ty bradavice na zádech a něco udělat s tou plísní na palci. Tedy, to bude vejlet za všechny prachy, doufám, že nám na obloze zůstali ještě nějací svatí, keří by po nás vobčas hodili okem Tak stojím, nahrben v místnosti, já čtyřicátník v modrých motérkách s dávno sepraným logem, černýma rukama od zažraného oleje a jiných bordelů. Mé nakrátko střižené vlasy svítí i přes občasné olejové skvrny světlou barvou, hlavně šedinami, sem tam blond. Jakmile plukovník domluví dojdu k nim s napřaženou rukou, u prvního se však zarazím s pohledem upřeným na svou černou ruku a místo podání ji jen zvednu k pozdravu. Sem kydy U dalšího pokračuji se stejnou procedurou až na konec. ...kydy...kydy... ší mě, kydy...mě taky, kydy... Nakonec se otočím na instruktora Sama. Hele, tady kápo plukovník říkal, že dostanu ňáky vybavení, bo co. Jako dotáh jsem si svůj vercajk z dílny, ale víš jak. Nikdy nevíš, aspoň mejdlo a kus žvance, čistý spodky a tak. Za řeči už klasicky začnu lovit příšerně očazenou fajfku pro denní použití a až skoro na konci proslovu se zarazím, těsně před skrtnutím sirky a začnu mumlat. Eee, kydy, tady nejsi garáži, hej jako tady se musíš trochu nóbl...mumly mumly..co kdyby to něko... mumly mumly..seš starej vosel...hudry hudry. Ale kydy. Rozhlédnu se a kouknu na Sama, jakoby se nic nestalo.

Jarvis Ortiz - 22. února 2008 10:19

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Celý zbytek boje jsem někde v ústraní a spíše v šoku než, abych byl schopný něco dělat. Proberou mě až slova Ratzzin, která odpovídá velitelovi. Nevšiml jsem si toho jak se monstrum rozprsklo, ale jelikož už tam není a jsou tam jenom zbytky čehosi tak je to zjevné. "Aspoň, že už je potom!" Oddechnu si a pomalu se zvednu. Namířim si to směrem k Ratzzin, která kouká po zraněných a udělám to samé. Sice si jich už asi někdo určitě všiml, ale aby nebyly problémy dělám to samé...

Jarvis Ortiz - 22. února 2008 10:19

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Celý zbytek boje jsem někde v ústraní a spíše v šoku než, abych byl schopný něco dělat. Proberou mě až slova Ratzzin, která odpovídá velitelovi. Nevšiml jsem si toho jak se monstrum rozprsklo, ale jelikož už tam není a jsou tam jenom zbytky čehosi tak je to zjevné. "Aspoň, že už je potom!" Oddechnu si a pomalu se zvednu. Namířim si to směrem k Ratzzin, která kouká po zraněných a udělám to samé. Sice si jich už asi někdo určitě všiml, ale aby nebyly problémy dělám to samé...

Vick Tainer - 22. února 2008 16:32

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Čím víc se k té věci přibližuji, tím víc mám z toho divný pocit. Navíc to utichlé okolí mi na té atmosféře moc nepřidává. Sice to takhle jako tady vypadá asi celý svět ale po té střelbě a všemožném hluku to teď tak drásá uši... Postupně rozeznávám různé části těla a to co vidím se mi fakt nezdá. Skutečně to vypadá jako nějaká polo-robotická forma zmutovaná virem. Ale co to bylo za formu? Napadá mně. Nebo snad nějaké pokusy? Experimenty? Ale čí? A co ty suvenýry z lebek na krku? Mutanti snad nemají žádnou mysl...možná, že tady nějaká je, alespoň primitivní... Jsem už od toho asi metr, však stále na to mířím zbraní. Nehýbe se ale do mysli se mi krade pocit, že nejsem před tím v bezpečí. Jak se nic neděje, opatrně se k tomu přiblížím na dosah nohy, kopnu do toho a hned ustoupím se zbraní namířenou a připravenou.

Jasper Dexter - 22. února 2008 20:04
	soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Kývnutím poděkuji. Ještě naposledy všechno překontroluji, pak vezmu své věci a začnu se kýblovat do transportéru, kde si najdu nějaké příhodné místečko uprostřed. Bágl dám pod sedadlo, upevním ho popruhem a pušku dám do stojánku, pak zase vylezu a opřu se o bok, kde mám pěkný výhled na to co se děje v garáži.

Ratzzin - 22. února 2008 20:34

soukromá zpráva od Ratzzin pro Souhlasně přikývnu Jarvisovým slovům. "Ale kdo ví, co ještě přijde," neodpustím si tichou poznámku. Každý rozumný člověk i mutant, jako my, si domyslí, že tohle nebylo poprvé a naposledy. A pokud můžu soudit, držím se své domněnky, že ta potvora byla vážně silná, když tolik vydržela, a kdo ví, co uměla ještě, i když jsme to neviděli. "Tak asi zpátky do práce, co?" usměju se na mého společníka, ale sama se k ničemu moc nemám.

Ratzzin - 22. února 2008 20:34

soukromá zpráva od Ratzzin pro Souhlasně přikývnu Jarvisovým slovům. "Ale kdo ví, co ještě přijde," neodpustím si tichou poznámku. Každý rozumný člověk i mutant, jako my, si domyslí, že tohle nebylo poprvé a naposledy. A pokud můžu soudit, držím se své domněnky, že ta potvora byla vážně silná, když tolik vydržela, a kdo ví, co uměla ještě, i když jsme to neviděli. "Tak asi zpátky do práce, co?" usměju se na mého společníka, ale sama se k ničemu moc nemám.

seržant Michal Fux - 23. února 2008 15:22

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Nabiju všechny zbraně, když ke mě přijde velitel a začne na mě mluvit. Když slyším o jednotce, co potřebuje pomoc, zamračím se a odpovím mu. Postarám se o to. Budu ale potřebovat dost granátů a munice pro mou jednotku, kdo ví co nás tam může čekat. Jaká je pozice té jednotky? Přikývnu na velitelův rozpačitý rozkaz. Co to s nim je? Vždycky se mi zdál dost rozhodný... Pokud byli někteří z mých mužů při útoku zabiti nebo zraněni, žádám o povolení doplnit stav jinými vojáky. Pochybuju, že by se nechali jen tak zabít, ale člověk nikdy neví. Potřebujem jen 30 minut na dozbrojení a dovybavení a vyrazíme. Až mi velitel odpoví, naznačím zasalutování. Pane. Otočím se a vyrazím ke svým mužům. Když tam dorazím nejprve se rozhlédnu jestli už dorazili i Roland a Vigo a jestli jsou všichni v bojeschopném stavu. Francisi, vem si dva chlapy a jdi do skladu pro zásoby proviantu, Leo ty vem ostatní a sežeňte munici a co nejvíc granátů a výbušnin co vám ve zbrojnici daj. Sraz tady za 15 minut. Když rozdám rozkazy a všichni se dají do pohybu, vyrazím ke svému bytu. Vstoupím dovnitř a potkám v předsíni svou přítelkyni s ustaraným výrazem na tváři. Jsou to nějaký divný útoky. Spousta raněných a mrtvých, tvý kolegyně maj dost práce. Na okamžik se odmlčím a přemýšlím, jak jí to říct. Zase odcházím. Měl jsem mít volno, ale nějaká jednotka má trable, tak jí musíme pomoct. Nebude to nic zvlášť nebezpečnýho, jenom dovedu pár zbloudilých oveček spátky do jejich chlívku. Obejmu ji a pohladím po bříšku. Vrátim se k vám v pořádku. Slibuju.

seržant Michal Fux - 23. února 2008 15:22

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Nabiju všechny zbraně, když ke mě přijde velitel a začne na mě mluvit. Když slyším o jednotce, co potřebuje pomoc, zamračím se a odpovím mu. Postarám se o to. Budu ale potřebovat dost granátů a munice pro mou jednotku, kdo ví co nás tam může čekat. Jaká je pozice té jednotky? Přikývnu na velitelův rozpačitý rozkaz. Co to s nim je? Vždycky se mi zdál dost rozhodný... Pokud byli někteří z mých mužů při útoku zabiti nebo zraněni, žádám o povolení doplnit stav jinými vojáky. Pochybuju, že by se nechali jen tak zabít, ale člověk nikdy neví. Potřebujem jen 30 minut na dozbrojení a dovybavení a vyrazíme. Až mi velitel odpoví, naznačím zasalutování. Pane. Otočím se a vyrazím ke svým mužům. Když tam dorazím nejprve se rozhlédnu jestli už dorazili i Roland a Vigo a jestli jsou všichni v bojeschopném stavu. Francisi, vem si dva chlapy a jdi do skladu pro zásoby proviantu, Leo ty vem ostatní a sežeňte munici a co nejvíc granátů a výbušnin co vám ve zbrojnici daj. Sraz tady za 15 minut. Když rozdám rozkazy a všichni se dají do pohybu, vyrazím ke svému bytu. Vstoupím dovnitř a potkám v předsíni svou přítelkyni s ustaraným výrazem na tváři. Jsou to nějaký divný útoky. Spousta raněných a mrtvých, tvý kolegyně maj dost práce. Na okamžik se odmlčím a přemýšlím, jak jí to říct. Zase odcházím. Měl jsem mít volno, ale nějaká jednotka má trable, tak jí musíme pomoct. Nebude to nic zvlášť nebezpečnýho, jenom dovedu pár zbloudilých oveček spátky do jejich chlívku. Obejmu ji a pohladím po bříšku. Vrátim se k vám v pořádku. Slibuju.

Vypravěč - 25. února 2008 08:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou v opuštěném Federálním labáku necelých pět kilometrů odtud na východ, přibližně v centru města. Byla to standartní mise se sháněním proviantu. Byli dobře vyzbrojeni, ale už ztratili čtyři muže, hlásili několik vln útoků zmutovaných tvorů jež se regenerují. Zabíraly jen plamentomety a granáty, takže to co jsme zažili tady. Když spočtu co se děje tady máme nejvíce zraněným a mrtvých v jednom dni za posledních pár let..." vysvětluje velitel seržantu Fuxovi situaci zatímco všude kolem probíhá čilý ruch, jak se zdravotníci pokoušejí ošetřit a odnést raněné a případně mrtvé. Když vezmete v úvahu misi do staré laboratoře a počet mrtvých v jednom dni, velitelova rozpačitost je pochopitelná. Ale už vzápětí dostává jeho hlas rozhodnější tón, kterým byl tak proslulý. "...vezměte si vybavení a kolik mužů uznáte za vhodné, plus obrněné vozidlo i když nafty je už nedostatek. Tohle je kritická situace. Zároveň vezměte sebou i ty dva rekruty, budou se hodit, pokuste se z laboratoře vyzvednout co nejvíce zařízení jak měla za úkol původní jednotka. Pokud nebudete mít možnost cokoli vyzvednout nevadí, ale zaminujte budovu a vyhoďte jí do povětří, dohlédněte aby jste zlikvidovali výbuchem co nejvíce mutantů to bude možné. Epsilon Fort má do odvolání pohotovost, takže dohlédněte před odchodem že jsou všichni bojeschopní muži na svých místech." když podal velitel seržantovi své rozkazy, zasalutoval mu na odpověď a zůstal na místě, dohlížet na všechny práce na základně. Pák seržant rozdal rozkazy i svým mužům a odešel na svou ubikaci... Ortiz a Rattzin už neměli moc práce, roznesli munici jak bylo přikázáno a více úkolů by je normálně nečekalo. Ale i to se mělo brzy změnit. Sice oba do boje nikdo nikdy nenutil a dnešek nebyl vyjímkou, ale bylo zřejmé, že vojáci čelí jedné z nejtežších situací poslední doby, bylo všude slyšet, že aktivita a efektivita útoků zmutovaných tvorů vzrostla přímo exponencionálně. Nemluvě o tom, že takto mají vojáci více zraněných a mrtvých než bylo obvyklé. Ačkoli jsou vojáci po psychické stránce schopni se vyrovnat s tímto, i s chladnou vojenskou logikou je jim jasné, že toto je pro ně klíčová a kritická situace, vždyť to co utrpěli dnes již nejde označit za přijatelné ztráty.

Vypravěč - 25. února 2008 08:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou v opuštěném Federálním labáku necelých pět kilometrů odtud na východ, přibližně v centru města. Byla to standartní mise se sháněním proviantu. Byli dobře vyzbrojeni, ale už ztratili čtyři muže, hlásili několik vln útoků zmutovaných tvorů jež se regenerují. Zabíraly jen plamentomety a granáty, takže to co jsme zažili tady. Když spočtu co se děje tady máme nejvíce zraněným a mrtvých v jednom dni za posledních pár let..." vysvětluje velitel seržantu Fuxovi situaci zatímco všude kolem probíhá čilý ruch, jak se zdravotníci pokoušejí ošetřit a odnést raněné a případně mrtvé. Když vezmete v úvahu misi do staré laboratoře a počet mrtvých v jednom dni, velitelova rozpačitost je pochopitelná. Ale už vzápětí dostává jeho hlas rozhodnější tón, kterým byl tak proslulý. "...vezměte si vybavení a kolik mužů uznáte za vhodné, plus obrněné vozidlo i když nafty je už nedostatek. Tohle je kritická situace. Zároveň vezměte sebou i ty dva rekruty, budou se hodit, pokuste se z laboratoře vyzvednout co nejvíce zařízení jak měla za úkol původní jednotka. Pokud nebudete mít možnost cokoli vyzvednout nevadí, ale zaminujte budovu a vyhoďte jí do povětří, dohlédněte aby jste zlikvidovali výbuchem co nejvíce mutantů to bude možné. Epsilon Fort má do odvolání pohotovost, takže dohlédněte před odchodem že jsou všichni bojeschopní muži na svých místech." když podal velitel seržantovi své rozkazy, zasalutoval mu na odpověď a zůstal na místě, dohlížet na všechny práce na základně. Pák seržant rozdal rozkazy i svým mužům a odešel na svou ubikaci... Ortiz a Rattzin už neměli moc práce, roznesli munici jak bylo přikázáno a více úkolů by je normálně nečekalo. Ale i to se mělo brzy změnit. Sice oba do boje nikdo nikdy nenutil a dnešek nebyl vyjímkou, ale bylo zřejmé, že vojáci čelí jedné z nejtežších situací poslední doby, bylo všude slyšet, že aktivita a efektivita útoků zmutovaných tvorů vzrostla přímo exponencionálně. Nemluvě o tom, že takto mají vojáci více zraněných a mrtvých než bylo obvyklé. Ačkoli jsou vojáci po psychické stránce schopni se vyrovnat s tímto, i s chladnou vojenskou logikou je jim jasné, že toto je pro ně klíčová a kritická situace, vždyť to co utrpěli dnes již nejde označit za přijatelné ztráty.

Vypravěč - 25. února 2008 08:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jsou v opuštěném Federálním labáku necelých pět kilometrů odtud na východ, přibližně v centru města. Byla to standartní mise se sháněním proviantu. Byli dobře vyzbrojeni, ale už ztratili čtyři muže, hlásili několik vln útoků zmutovaných tvorů jež se regenerují. Zabíraly jen plamentomety a granáty, takže to co jsme zažili tady. Když spočtu co se děje tady máme nejvíce zraněným a mrtvých v jednom dni za posledních pár let..." vysvětluje velitel seržantu Fuxovi situaci zatímco všude kolem probíhá čilý ruch, jak se zdravotníci pokoušejí ošetřit a odnést raněné a případně mrtvé. Když vezmete v úvahu misi do staré laboratoře a počet mrtvých v jednom dni, velitelova rozpačitost je pochopitelná. Ale už vzápětí dostává jeho hlas rozhodnější tón, kterým byl tak proslulý. "...vezměte si vybavení a kolik mužů uznáte za vhodné, plus obrněné vozidlo i když nafty je už nedostatek. Tohle je kritická situace. Zároveň vezměte sebou i ty dva rekruty, budou se hodit, pokuste se z laboratoře vyzvednout co nejvíce zařízení jak měla za úkol původní jednotka. Pokud nebudete mít možnost cokoli vyzvednout nevadí, ale zaminujte budovu a vyhoďte jí do povětří, dohlédněte aby jste zlikvidovali výbuchem co nejvíce mutantů to bude možné. Epsilon Fort má do odvolání pohotovost, takže dohlédněte před odchodem že jsou všichni bojeschopní muži na svých místech." když podal velitel seržantovi své rozkazy, zasalutoval mu na odpověď a zůstal na místě, dohlížet na všechny práce na základně. Pák seržant rozdal rozkazy i svým mužům a odešel na svou ubikaci... Ortiz a Rattzin už neměli moc práce, roznesli munici jak bylo přikázáno a více úkolů by je normálně nečekalo. Ale i to se mělo brzy změnit. Sice oba do boje nikdo nikdy nenutil a dnešek nebyl vyjímkou, ale bylo zřejmé, že vojáci čelí jedné z nejtežších situací poslední doby, bylo všude slyšet, že aktivita a efektivita útoků zmutovaných tvorů vzrostla přímo exponencionálně. Nemluvě o tom, že takto mají vojáci více zraněných a mrtvých než bylo obvyklé. Ačkoli jsou vojáci po psychické stránce schopni se vyrovnat s tímto, i s chladnou vojenskou logikou je jim jasné, že toto je pro ně klíčová a kritická situace, vždyť to co utrpěli dnes již nejde označit za přijatelné ztráty.

Vypravěč - 26. února 2008 09:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kolem bylo ticho, obvyklé ticho opuštěné krajiny, když jsi se přibližoval k podivnému monstru. Nehýbalo se. Ale pak se ty podivné červené snímače vrostlé do její hlavy rozblikaly a monstrum sebou začalo cukat jako při záchvatu, ty jsi udělal krok zpět a stiskl jsi spoušť zbraně. Zbraň sebou zacukala jak její hlaveň vyplivla další dávku smrtících kulek na cukající se stvůru a tentokrát jsi zpětný ráz zbraně čekal, krev se rozstříkla jak velkorážní projektily udělaly řádnou spoušť v jejím těle. Z této blízkosti se to dalo čekat. Přestala sebou cukat a nyní je snad definitivně mrtvá. A v okolí zavládlo opět ticho. "Seržante! Pojďte sem se podívat..." ozvalo se za tebou a bylo jasné, že patří jednomu se supervojáků v budově za tebou, tamten kterého jsi zaslechl křikl ale pak bylo ticho. Otočil jsi se. Bude jistě v jednom z oken té budovy ve které se opevnili, ale nyní nejsi v té rychlosti schopen rozeznat kde. Kdyby chtěli střílet, už by po tobě stříleli, v tichu jež bylo kolem když jsi použil zbraň, získal jsi jejich pozornost ...

Vincet Vranovský - 27. února 2008 00:32

soukromá zpráva od Vincet Vranovský pro ...ehm....tak to vypadá že tahle výprava bude plná pěkně ujetejch lidí....samotářskej doktor ke kterýmu bych si snad radši nešel ani pro náplast, technik který vypadá že si sám namontoval několik koleček navíc......samá lepší společnost....a to teprve začínáme.....schválně komu dalšímu tam venku rupne v bedně... Potřesu Kydymu rukou, odpovím na jeho kydy stejnými kydy jako on....asi chápu proč se mu tak říká...asi nic dalšího už nepotřebuju vědět, možná jenom... "Takže, kdy přesně máme nástup do služby?"

seržant Michal Fux - 27. února 2008 10:20

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Kouknu na ty dva rekruty. OK. Skočte si do zbrojnice. Vemte si jen nějaké pistole nebo lehké samopaly, jdete s námi jako nosiči a né jako vojáci, sraz je za 20 minut tam, kde stojí automobily. Když dorazím na místo srazu se svými muži, zkonroluju, že muži přinesli všechno co potřebujem. Dva plamenomety, dvě bedny normálních granátů, bedna plazmovejch granátů, pár kilo výbušnin, roznětky, zásoba munice, lékařské vybavení, proviant, bazuka,... V pořádku. Jdeme pro obrněné vozidlo, ať se nemusíme trmácet pěšky. Pohledem přejedu své muže. Francise, který je mým prvním zástupcem a s kterým jsem prožil ty dlouhé roky tam venku, stejně jako s Joem, Viniem a Karlosem. Lea, který je mým druhým zástupcem. Je dost mladý, ale je to jeden z nejschopnějších vojáků, co jsem kdy viděl. I ostatní, které jsem si do své jednotky pečlivě vybral Max, Jakob, Michael, Lukas, Skain, Roland, Vigo. Zatímco o nich přemýšlím, dojdeme k obrněnému vozidlu. Kývnu na dva rekruty co mají jet s námi. Pojďte. Francisi, budeš řídit, Karlos jde ke kulometu. Jedeme k opuštěném Federálním lapáku necelých pět kilometrů odtud na východ. Vyjíždíme pomalu ze základny. Každý, kromě rekrutů, si k sobě veme jeden plazmový a jeden normální granát. Joe a Lukas si navíc vezmou plamenomety ke svým normálním zbraním. Vinnie bude u sebe mít trochu výbušnin, ale né moc. Maxi ty bereš bazuku. Pak už jen klidně sedím ve vozidle, zatímco jedeme k našemu cíli.

seržant Michal Fux - 27. února 2008 10:20

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Kouknu na ty dva rekruty. OK. Skočte si do zbrojnice. Vemte si jen nějaké pistole nebo lehké samopaly, jdete s námi jako nosiči a né jako vojáci, sraz je za 20 minut tam, kde stojí automobily. Když dorazím na místo srazu se svými muži, zkonroluju, že muži přinesli všechno co potřebujem. Dva plamenomety, dvě bedny normálních granátů, bedna plazmovejch granátů, pár kilo výbušnin, roznětky, zásoba munice, lékařské vybavení, proviant, bazuka,... V pořádku. Jdeme pro obrněné vozidlo, ať se nemusíme trmácet pěšky. Pohledem přejedu své muže. Francise, který je mým prvním zástupcem a s kterým jsem prožil ty dlouhé roky tam venku, stejně jako s Joem, Viniem a Karlosem. Lea, který je mým druhým zástupcem. Je dost mladý, ale je to jeden z nejschopnějších vojáků, co jsem kdy viděl. I ostatní, které jsem si do své jednotky pečlivě vybral Max, Jakob, Michael, Lukas, Skain, Roland, Vigo. Zatímco o nich přemýšlím, dojdeme k obrněnému vozidlu. Kývnu na dva rekruty co mají jet s námi. Pojďte. Francisi, budeš řídit, Karlos jde ke kulometu. Jedeme k opuštěném Federálním lapáku necelých pět kilometrů odtud na východ. Vyjíždíme pomalu ze základny. Každý, kromě rekrutů, si k sobě veme jeden plazmový a jeden normální granát. Joe a Lukas si navíc vezmou plamenomety ke svým normálním zbraním. Vinnie bude u sebe mít trochu výbušnin, ale né moc. Maxi ty bereš bazuku. Pak už jen klidně sedím ve vozidle, zatímco jedeme k našemu cíli.

Vypravěč - 27. února 2008 11:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro "S vybavením si nedělej hlavu, dostaneš ochranný oblek, masku, zbraň pro případ potřeby, tak jako ostatní. Jen nářadí si vezmi vlastní, to bude nejlepší. Vše ostatní najdeš ve vybavení co již je usklaďněno u Uzávěru 2." odpoví Plukovník na "Kydyho" otázku, obrátí se k Vincentovi a vlastně ke všem ostatním také: "Není důvod držet jakýkoli časový plán, máte vozidlo a vše připraveno, pokud vyrazíte za hodinu nebo hned, nezáleží na tom. Takže jakmile budete všichni připraveni, můžete jet. V transportéru je vysílačka, takže se na místě ohlásíte co a jak." tím vlastně vaše instruktáž skončila, většina lidí se již měla po Plukovníkových slovech k odchodu, jen "Kydy" a Vincent ještě chvíli zůstávali, ostatně Plukovník zřejmě neměl sebemenší problém s odpovídáním na jakékoli dotazy.

Vypravěč - 27. února 2008 11:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro "S vybavením si nedělej hlavu, dostaneš ochranný oblek, masku, zbraň pro případ potřeby, tak jako ostatní. Jen nářadí si vezmi vlastní, to bude nejlepší. Vše ostatní najdeš ve vybavení co již je usklaďněno u Uzávěru 2." odpoví Plukovník na "Kydyho" otázku, obrátí se k Vincentovi a vlastně ke všem ostatním také: "Není důvod držet jakýkoli časový plán, máte vozidlo a vše připraveno, pokud vyrazíte za hodinu nebo hned, nezáleží na tom. Takže jakmile budete všichni připraveni, můžete jet. V transportéru je vysílačka, takže se na místě ohlásíte co a jak." tím vlastně vaše instruktáž skončila, většina lidí se již měla po Plukovníkových slovech k odchodu, jen "Kydy" a Vincent ještě chvíli zůstávali, ostatně Plukovník zřejmě neměl sebemenší problém s odpovídáním na jakékoli dotazy.

Vick Tainer - 27. února 2008 17:27

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Jak jsem už s napjatými nervy čekal, ta mrcha stále ještě nebyla skutečně mrtvá. O krok jsem uskočil a vypálil. Kdo ví, co všechno s těmi chapadly dokáže, kdyby byla při síle asi by mně ten metr nezachránil. Moc šancí jsem si nedával, že ten zpětný náraz někdy zvládnu ale když už vím skoro přesně jak to škubne, není to tak nemožné. Krev a tkáň netvora se rozprskne všude okolo ale poštěstí se mi. Obchlustne mi to jen nohy. Ještě pozoruji tu neznámou stavbu těla, když zaslechnu volat někoho za mnou. Instinktivně se rychle otočím a zjišťuji, že ten hlas vychází z některé z budov. Nevím, jestli si všiml, že jsem ho slyšel ale pro teď dělám jako že nic. Pocit, že právě někdo viděl mou ''trefu'' mi přivolává vzpomínky a různé pocity. Momentálně bych to nejspíše přirovnal k pocitu, když jsem jako dítě už po osmé stavěl hrad z písku a když to viděla máma, pochválila mně... S náhlým návalem dětské veselosti si svou zbraň opřu hrdě o rameno, vyhlédnu si nějaké sušší místo a na svou oběť si triumfálně sednu. Je to taková malá oslava mé trefy. Na tváři se mi objeví i veselý úsměv. Přes můj kostěný pancíř na hlavě určitě neuvidí mé oči ani podrobnější pohyb svalů na tváři. Avšak není to látka skutečně kostěná, obsahuje nejspíš i živou tkáň, alespoň trochu se ohýbá, takže zhruba by šel výraz poznat...

Petr "Kydy" Žemlička - 07. března 2008 08:38

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Usměji se svým křivým úsměvem a podám plukovníkovi ruku. "Tak jo plůko, du tam ať to máme radši fofrem z krku" Bokem pohlédnu na pana Vincenta, přes rameno hodím svůj loďák, do ruk kufry s nářadím a pomalu se belhám pryč. Tedy pryč, pryč směrem k uzávěru číslo 2. Na místě pak hodím své věci vedle vozu a okamžitě se začnu šťourat pod autem a lézt do motoru a celkově koukám, jestli někde něco nehybí, jestli je vše promazáno, utaženo a nakonec nstartuji. Huh, pěkný dým, pěkný, doufám, že ti co stáli blízko nejsou moc očazení. Poslechnu zvuk motoru a zhasnu ho, než si všichni naloží věci, spíš vyčkávám. Jen počkej, až se usadí, nikam se přece nebudem cpát ne? Nakonec zaberu volné místo a čekám. Po chvilce čekání: Hrm, chrchly ehm, kdo je vlastně řidič?

Vypravěč - 07. března 2008 08:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux rozdal své rozkazy a jak bylo plánováno, po dvaceti minutách se celá jeho jednotka nyní doplňěná o Ortize a Ratzzin sešla v areálu strojového parku. Bylo zde několik transportérů, pár nákladních aut a dokonce i tank, vojáci považovali za nezbytné se o stroje starat i přes nedostatek náhradních dílů, ne všechny byly v pojízdném stavu ale většina rozhodně ano. A všechny stroje měly jednu věc společnou, nafty bylo málo a tak se jí neplýtvalo, navíc všechny stroje byly mírně zastaralé, ostatně co byly vaše jednotky v praxi odříznuty od zásobování nebyl nikdo kdo by vás vybavil nejlepším vybavením. Svůj účel ale stroje byly schopné plnit. Fuxovi muži vybrali transportér v nejlepším stavu a s téměř plnou nádrží, půlpalcový kulomet vozidla měl dost nábojů a i když měl transportér ve výzbroji i dva odpalovače protitankových raket, rakety již prostě nebyly a museli jste se spokojit s kulometem... Chvíli trvalo, než Fuxovi muži naložili zbraně a výbušniny do obrněného transportéru, jejich vybavení vykouslo znatelnou část zbrojnice nicméně měli pro to dobré ospravedlnění. Velitel Magnus odmítal, aby ztratil zbytečně další muže, ranní útok na Epsilon Fort již docela stačil. Ratzzin a Ortiz nebyli příliš ochotní jet s ostatními, ale rozkazům se nemohli docela dobře příčit, neochotně si vzali ze zbrojnice pistole aby vyhověli seržantovým rozkazům a připojili se k ostatním. Dva muži museli jet nahoře na transportéru, uvnitř už nebylo dost místa, avšak příliš to nevadilo vzhledem k tomu, že mutanti neměli příliš inteligence a kromě jejich vlastních zubů a drápů nebyli schopni použít zbraně. Nastal čas k odjezdu, motor transportéru s burácením naskočil, rozsvítily se světlomety jež se vám v ranním šeru ještě budou hodit a po chvíli se váš stroj vymotal ven ze základny. Najel na starou opuštěnou dálnici a zamířil směrem k rozpadajícímu se, neméně opuštěnému městu, po evakuaci to zde bylo téměř město duchů. I když byla stará dálnice poznamenaná zubem času a téměř desetileným nepoužíváním, byla to celkem pohodlná cesta, pár vraků automobilů občas povalujících se na cestě neznamenalo žádnou překážku a silueta města před vámi se přibližovala. Uplynulo jen pár minut jizdy, když Max (jeden z vojáků Fuxovy jednotky) zabouchal na poklop a nahlédl do transportéru. "Seržante, podívejte. Jsou všude a pořád ti samí. seržant vyhlédl ven z transportéru, aby spatřil že na kraji města se v šeru pohybuje skupina velkých nestvůr, až příliš podobných těm, které napadly předtím základu. Jsou až příliš podobné jedna druhé, i těm jež jste zabili při obraně základny, což je pro náhodné mutace způsobené virem až příliš neobvyklé. Nestvůry se potulují snad stovku metrů před vámi po cestě, tam a zpět, jakoby na vás tady čekaly, ale zatím neútočí. Snad si vás nevšimly, snad vyčkávají, i tak, je to neobvyklé chování u zmutovaných stvůr, ty útočí okamžitě když ucítí člověka. Řidič zpomalil a zastavil, Max pevněji sevřel bazuku a Karlos natáhl s cvaknutím záveř kulometu připraven střílet. Chování nestvůr se ale nezměnilo, stále se tam motají, tam a zpět, mezi budovami. "Seržante? Na tuhle vzdálenost neručím, že zasáhnu." poznamenal voják s bazukou, jež nyní sedíc zapřený nahoře na trasportéru mířil na nestvůry před vámi. Bazuka sice nemá problém dostřelit stovku metrů, ale jako protitanková pěchotní zbraň nemá příliš šancí zasáhnout takový cíl jako je nepravidelně se pohybující zmutovaná stvůra...

Vypravěč - 07. března 2008 08:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux rozdal své rozkazy a jak bylo plánováno, po dvaceti minutách se celá jeho jednotka nyní doplňěná o Ortize a Ratzzin sešla v areálu strojového parku. Bylo zde několik transportérů, pár nákladních aut a dokonce i tank, vojáci považovali za nezbytné se o stroje starat i přes nedostatek náhradních dílů, ne všechny byly v pojízdném stavu ale většina rozhodně ano. A všechny stroje měly jednu věc společnou, nafty bylo málo a tak se jí neplýtvalo, navíc všechny stroje byly mírně zastaralé, ostatně co byly vaše jednotky v praxi odříznuty od zásobování nebyl nikdo kdo by vás vybavil nejlepším vybavením. Svůj účel ale stroje byly schopné plnit. Fuxovi muži vybrali transportér v nejlepším stavu a s téměř plnou nádrží, půlpalcový kulomet vozidla měl dost nábojů a i když měl transportér ve výzbroji i dva odpalovače protitankových raket, rakety již prostě nebyly a museli jste se spokojit s kulometem... Chvíli trvalo, než Fuxovi muži naložili zbraně a výbušniny do obrněného transportéru, jejich vybavení vykouslo znatelnou část zbrojnice nicméně měli pro to dobré ospravedlnění. Velitel Magnus odmítal, aby ztratil zbytečně další muže, ranní útok na Epsilon Fort již docela stačil. Ratzzin a Ortiz nebyli příliš ochotní jet s ostatními, ale rozkazům se nemohli docela dobře příčit, neochotně si vzali ze zbrojnice pistole aby vyhověli seržantovým rozkazům a připojili se k ostatním. Dva muži museli jet nahoře na transportéru, uvnitř už nebylo dost místa, avšak příliš to nevadilo vzhledem k tomu, že mutanti neměli příliš inteligence a kromě jejich vlastních zubů a drápů nebyli schopni použít zbraně. Nastal čas k odjezdu, motor transportéru s burácením naskočil, rozsvítily se světlomety jež se vám v ranním šeru ještě budou hodit a po chvíli se váš stroj vymotal ven ze základny. Najel na starou opuštěnou dálnici a zamířil směrem k rozpadajícímu se, neméně opuštěnému městu, po evakuaci to zde bylo téměř město duchů. I když byla stará dálnice poznamenaná zubem času a téměř desetileným nepoužíváním, byla to celkem pohodlná cesta, pár vraků automobilů občas povalujících se na cestě neznamenalo žádnou překážku a silueta města před vámi se přibližovala. Uplynulo jen pár minut jizdy, když Max (jeden z vojáků Fuxovy jednotky) zabouchal na poklop a nahlédl do transportéru. "Seržante, podívejte. Jsou všude a pořád ti samí. seržant vyhlédl ven z transportéru, aby spatřil že na kraji města se v šeru pohybuje skupina velkých nestvůr, až příliš podobných těm, které napadly předtím základu. Jsou až příliš podobné jedna druhé, i těm jež jste zabili při obraně základny, což je pro náhodné mutace způsobené virem až příliš neobvyklé. Nestvůry se potulují snad stovku metrů před vámi po cestě, tam a zpět, jakoby na vás tady čekaly, ale zatím neútočí. Snad si vás nevšimly, snad vyčkávají, i tak, je to neobvyklé chování u zmutovaných stvůr, ty útočí okamžitě když ucítí člověka. Řidič zpomalil a zastavil, Max pevněji sevřel bazuku a Karlos natáhl s cvaknutím záveř kulometu připraven střílet. Chování nestvůr se ale nezměnilo, stále se tam motají, tam a zpět, mezi budovami. "Seržante? Na tuhle vzdálenost neručím, že zasáhnu." poznamenal voják s bazukou, jež nyní sedíc zapřený nahoře na trasportéru mířil na nestvůry před vámi. Bazuka sice nemá problém dostřelit stovku metrů, ale jako protitanková pěchotní zbraň nemá příliš šancí zasáhnout takový cíl jako je nepravidelně se pohybující zmutovaná stvůra...

Vypravěč - 07. března 2008 08:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux rozdal své rozkazy a jak bylo plánováno, po dvaceti minutách se celá jeho jednotka nyní doplňěná o Ortize a Ratzzin sešla v areálu strojového parku. Bylo zde několik transportérů, pár nákladních aut a dokonce i tank, vojáci považovali za nezbytné se o stroje starat i přes nedostatek náhradních dílů, ne všechny byly v pojízdném stavu ale většina rozhodně ano. A všechny stroje měly jednu věc společnou, nafty bylo málo a tak se jí neplýtvalo, navíc všechny stroje byly mírně zastaralé, ostatně co byly vaše jednotky v praxi odříznuty od zásobování nebyl nikdo kdo by vás vybavil nejlepším vybavením. Svůj účel ale stroje byly schopné plnit. Fuxovi muži vybrali transportér v nejlepším stavu a s téměř plnou nádrží, půlpalcový kulomet vozidla měl dost nábojů a i když měl transportér ve výzbroji i dva odpalovače protitankových raket, rakety již prostě nebyly a museli jste se spokojit s kulometem... Chvíli trvalo, než Fuxovi muži naložili zbraně a výbušniny do obrněného transportéru, jejich vybavení vykouslo znatelnou část zbrojnice nicméně měli pro to dobré ospravedlnění. Velitel Magnus odmítal, aby ztratil zbytečně další muže, ranní útok na Epsilon Fort již docela stačil. Ratzzin a Ortiz nebyli příliš ochotní jet s ostatními, ale rozkazům se nemohli docela dobře příčit, neochotně si vzali ze zbrojnice pistole aby vyhověli seržantovým rozkazům a připojili se k ostatním. Dva muži museli jet nahoře na transportéru, uvnitř už nebylo dost místa, avšak příliš to nevadilo vzhledem k tomu, že mutanti neměli příliš inteligence a kromě jejich vlastních zubů a drápů nebyli schopni použít zbraně. Nastal čas k odjezdu, motor transportéru s burácením naskočil, rozsvítily se světlomety jež se vám v ranním šeru ještě budou hodit a po chvíli se váš stroj vymotal ven ze základny. Najel na starou opuštěnou dálnici a zamířil směrem k rozpadajícímu se, neméně opuštěnému městu, po evakuaci to zde bylo téměř město duchů. I když byla stará dálnice poznamenaná zubem času a téměř desetileným nepoužíváním, byla to celkem pohodlná cesta, pár vraků automobilů občas povalujících se na cestě neznamenalo žádnou překážku a silueta města před vámi se přibližovala. Uplynulo jen pár minut jizdy, když Max (jeden z vojáků Fuxovy jednotky) zabouchal na poklop a nahlédl do transportéru. "Seržante, podívejte. Jsou všude a pořád ti samí. seržant vyhlédl ven z transportéru, aby spatřil že na kraji města se v šeru pohybuje skupina velkých nestvůr, až příliš podobných těm, které napadly předtím základu. Jsou až příliš podobné jedna druhé, i těm jež jste zabili při obraně základny, což je pro náhodné mutace způsobené virem až příliš neobvyklé. Nestvůry se potulují snad stovku metrů před vámi po cestě, tam a zpět, jakoby na vás tady čekaly, ale zatím neútočí. Snad si vás nevšimly, snad vyčkávají, i tak, je to neobvyklé chování u zmutovaných stvůr, ty útočí okamžitě když ucítí člověka. Řidič zpomalil a zastavil, Max pevněji sevřel bazuku a Karlos natáhl s cvaknutím záveř kulometu připraven střílet. Chování nestvůr se ale nezměnilo, stále se tam motají, tam a zpět, mezi budovami. "Seržante? Na tuhle vzdálenost neručím, že zasáhnu." poznamenal voják s bazukou, jež nyní sedíc zapřený nahoře na trasportéru mířil na nestvůry před vámi. Bazuka sice nemá problém dostřelit stovku metrů, ale jako protitanková pěchotní zbraň nemá příliš šancí zasáhnout takový cíl jako je nepravidelně se pohybující zmutovaná stvůra...

Jarvis Ortiz - 08. března 2008 13:16

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Opravdu velice neochotně nastoupím do transporteru. Sice jsem slyšel jak někdo řikal, že nahoře by měli jet ty mutanti, ale moc jsem na to nereagoval a jsem celkem rád, že tam nesedíme. Sám se posadim někam do rohu a ostatních kromě Ratzzin si nevšímám. "Kam, že to vlastně jedeme?" Řeknu dost potichu na to, aby to mohla slyšet jenom ona. Pokud byl předtím nějaký briefing tak jsem ho propásl. co to? Projede mi hlavou když se zastavíme. Podívám se na místo, kde jsou ty monstra a zamračim se. (pokud je tam teda vidět!" Z raní zkušenosti vim, že nejsou nejpřátelštější a moc se mi k nim nechce. Palba na ně se mi nezdá vhodná, protože je můžeme tak akorát naštvat...

Jarvis Ortiz - 08. března 2008 13:16

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Opravdu velice neochotně nastoupím do transporteru. Sice jsem slyšel jak někdo řikal, že nahoře by měli jet ty mutanti, ale moc jsem na to nereagoval a jsem celkem rád, že tam nesedíme. Sám se posadim někam do rohu a ostatních kromě Ratzzin si nevšímám. "Kam, že to vlastně jedeme?" Řeknu dost potichu na to, aby to mohla slyšet jenom ona. Pokud byl předtím nějaký briefing tak jsem ho propásl. co to? Projede mi hlavou když se zastavíme. Podívám se na místo, kde jsou ty monstra a zamračim se. (pokud je tam teda vidět!" Z raní zkušenosti vim, že nejsou nejpřátelštější a moc se mi k nim nechce. Palba na ně se mi nezdá vhodná, protože je můžeme tak akorát naštvat...

Vincet Vranovský - 12. března 2008 00:59

soukromá zpráva od Vincet Vranovský pro Moc dlouho po *breafingu* v místnosti nečekám. Vlastně už vím všechno co potřebuji vědět a zbytek jsou pro mě vlastně jenom zbytečnosti. Spěchám na svoje ubikace, kde na sebe navleču výstroj pro přežití v divočině, upevním masku s vyzkouším jestli těsní, k pasu připevním svůj nůž, který jsem si pracně vyrobil z nakradených.....ehm...... tedy nalezených.... zásob habitatu, a během chvíli už stepuju s vakem se zbytkem výbavy u transporteru. Přijdu zrovna ve chvýli, kdy kdosi nastartoval.... moje kombinéza dostala nová, jako saze černé maskování a byl jsem sakra rád že mám na sobě plynovou masku. Decentně zakašlu, a usadím se do transporteru... "Řidič? Nemám tušení? Ale určitě na to někdy myslel, že bude potřeba tohle monstrum řídit." Hlas přez masku zní trochu sípavě a zastřeně, ale rozumět tomu naštěstí jde...

Vypravěč - 12. března 2008 09:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po únavném briefingu se všichni odebrali k uzávěru dvě, kde je již čekal transportér jež jim byl přidělen na nadcházející úkol. Petr se téměř okamžitě hrnul k transportéru, zkontroloval motor, celé vozidlo prohlédl, nastartoval a pak motor vypnul a chvíli to vypadalo, že by chtěl kontrolovat snad každý šroubek. Avšak kontrola vašeho transportéru nebyla tak uplně od věci, tento model byl vyroben snad před třiceti lety a už v té době byl na požadavky armády zastaralý, celá série závad by se zde dala očekávat, avšak ti zotpovědní za udržování zbytků strojového parku zjevně považovali za důležité se o něj vzorně starat, celé zařízení se matně leskne nánosy oleje, motor při nastartování spolehlivě běžel a i při všeobecném nedostatku nafty máte téměř plnou nádrž. Mohli by jste říci, že jste připraveni, tak jak je to jen možné. Jasper již na vás čekal v transportéru, po pravdě již téměř dřímal, protože se mu čas strávený čekáním na vás zatímco jste absolvovali velitelův proslov značně táhnul a teprve váš příchod a hlasitý ruch způsobený Petrem kontrolujícím vozidlo ho teprve vytrhl z dřímoty. Po tomto všem, Petr "Kydy" neměl moc možností si příliš odpočinout. Byl nucen si obléknout ochranný oděv, nasadit plynovou masku a utěsnit veškeré části tohoto jeho nového oděvu, instruktor jež předtím cvičil v tomto Jaspera a Vincenta se na instruktáži Petra celkem vyřádil. Ochranný oblek byla kombinéza z umělých vláken a materiálů, na první pohled docela hrubá, ovšem nepromokavá a neprodyšná, materiál byl hrubý a pevný aby se předešlo náhodnému protržení, nikdo nechtěl aby život ohrozil jen nějaký hřebík o který by jste mohli někde venku zavadit. Kombinézu s utěsnitelnou kapucí dopňovaly vysoké pevné boty s přeskami nahoře pro dobré utěsnění se zbytkem oděvu, dříve plánované oblečení byl Petr nucen nahradit právě touto kombinézou. Ostatní pak hodili bednu se zbraněmi do obrněného vozidla, zabouchli jeho pancéřované dveře a řízení se ujal starý známý instruktor Sam. Z vypuštěním vás ven příliš neotáleli, těžké odsuvné dveře před vámi se otevřely, aby jste mohli projet do velké přechodové komory schopné pojmout vozidla, zastavit a počkat, až se dveře za vámi zavřou a těžké ocelové vrata před vámi otevřou. Když konečně přechodový mechanismus ukončil s kvílením všech těch motorů hýbajících vraty a pohánějících vzduchová čerpadla svůj úkol, před vámi byla otevřená vrata vedoucí ven a venkovní svět vám otevíral svou náruč dokořán....

Vypravěč - 12. března 2008 09:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po únavném briefingu se všichni odebrali k uzávěru dvě, kde je již čekal transportér jež jim byl přidělen na nadcházející úkol. Petr se téměř okamžitě hrnul k transportéru, zkontroloval motor, celé vozidlo prohlédl, nastartoval a pak motor vypnul a chvíli to vypadalo, že by chtěl kontrolovat snad každý šroubek. Avšak kontrola vašeho transportéru nebyla tak uplně od věci, tento model byl vyroben snad před třiceti lety a už v té době byl na požadavky armády zastaralý, celá série závad by se zde dala očekávat, avšak ti zotpovědní za udržování zbytků strojového parku zjevně považovali za důležité se o něj vzorně starat, celé zařízení se matně leskne nánosy oleje, motor při nastartování spolehlivě běžel a i při všeobecném nedostatku nafty máte téměř plnou nádrž. Mohli by jste říci, že jste připraveni, tak jak je to jen možné. Jasper již na vás čekal v transportéru, po pravdě již téměř dřímal, protože se mu čas strávený čekáním na vás zatímco jste absolvovali velitelův proslov značně táhnul a teprve váš příchod a hlasitý ruch způsobený Petrem kontrolujícím vozidlo ho teprve vytrhl z dřímoty. Po tomto všem, Petr "Kydy" neměl moc možností si příliš odpočinout. Byl nucen si obléknout ochranný oděv, nasadit plynovou masku a utěsnit veškeré části tohoto jeho nového oděvu, instruktor jež předtím cvičil v tomto Jaspera a Vincenta se na instruktáži Petra celkem vyřádil. Ochranný oblek byla kombinéza z umělých vláken a materiálů, na první pohled docela hrubá, ovšem nepromokavá a neprodyšná, materiál byl hrubý a pevný aby se předešlo náhodnému protržení, nikdo nechtěl aby život ohrozil jen nějaký hřebík o který by jste mohli někde venku zavadit. Kombinézu s utěsnitelnou kapucí dopňovaly vysoké pevné boty s přeskami nahoře pro dobré utěsnění se zbytkem oděvu, dříve plánované oblečení byl Petr nucen nahradit právě touto kombinézou. Ostatní pak hodili bednu se zbraněmi do obrněného vozidla, zabouchli jeho pancéřované dveře a řízení se ujal starý známý instruktor Sam. Z vypuštěním vás ven příliš neotáleli, těžké odsuvné dveře před vámi se otevřely, aby jste mohli projet do velké přechodové komory schopné pojmout vozidla, zastavit a počkat, až se dveře za vámi zavřou a těžké ocelové vrata před vámi otevřou. Když konečně přechodový mechanismus ukončil s kvílením všech těch motorů hýbajících vraty a pohánějících vzduchová čerpadla svůj úkol, před vámi byla otevřená vrata vedoucí ven a venkovní svět vám otevíral svou náruč dokořán....

Vypravěč - 12. března 2008 09:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po únavném briefingu se všichni odebrali k uzávěru dvě, kde je již čekal transportér jež jim byl přidělen na nadcházející úkol. Petr se téměř okamžitě hrnul k transportéru, zkontroloval motor, celé vozidlo prohlédl, nastartoval a pak motor vypnul a chvíli to vypadalo, že by chtěl kontrolovat snad každý šroubek. Avšak kontrola vašeho transportéru nebyla tak uplně od věci, tento model byl vyroben snad před třiceti lety a už v té době byl na požadavky armády zastaralý, celá série závad by se zde dala očekávat, avšak ti zotpovědní za udržování zbytků strojového parku zjevně považovali za důležité se o něj vzorně starat, celé zařízení se matně leskne nánosy oleje, motor při nastartování spolehlivě běžel a i při všeobecném nedostatku nafty máte téměř plnou nádrž. Mohli by jste říci, že jste připraveni, tak jak je to jen možné. Jasper již na vás čekal v transportéru, po pravdě již téměř dřímal, protože se mu čas strávený čekáním na vás zatímco jste absolvovali velitelův proslov značně táhnul a teprve váš příchod a hlasitý ruch způsobený Petrem kontrolujícím vozidlo ho teprve vytrhl z dřímoty. Po tomto všem, Petr "Kydy" neměl moc možností si příliš odpočinout. Byl nucen si obléknout ochranný oděv, nasadit plynovou masku a utěsnit veškeré části tohoto jeho nového oděvu, instruktor jež předtím cvičil v tomto Jaspera a Vincenta se na instruktáži Petra celkem vyřádil. Ochranný oblek byla kombinéza z umělých vláken a materiálů, na první pohled docela hrubá, ovšem nepromokavá a neprodyšná, materiál byl hrubý a pevný aby se předešlo náhodnému protržení, nikdo nechtěl aby život ohrozil jen nějaký hřebík o který by jste mohli někde venku zavadit. Kombinézu s utěsnitelnou kapucí dopňovaly vysoké pevné boty s přeskami nahoře pro dobré utěsnění se zbytkem oděvu, dříve plánované oblečení byl Petr nucen nahradit právě touto kombinézou. Ostatní pak hodili bednu se zbraněmi do obrněného vozidla, zabouchli jeho pancéřované dveře a řízení se ujal starý známý instruktor Sam. Z vypuštěním vás ven příliš neotáleli, těžké odsuvné dveře před vámi se otevřely, aby jste mohli projet do velké přechodové komory schopné pojmout vozidla, zastavit a počkat, až se dveře za vámi zavřou a těžké ocelové vrata před vámi otevřou. Když konečně přechodový mechanismus ukončil s kvílením všech těch motorů hýbajících vraty a pohánějících vzduchová čerpadla svůj úkol, před vámi byla otevřená vrata vedoucí ven a venkovní svět vám otevíral svou náruč dokořán....

seržant Michal Fux - 12. března 2008 11:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Co to má znamenat? Je to neobvyklá situace, ty bastardy maj zaútočit jen nás ucítěj. Francisi, zkus to objet a pokud to nepůjde zkusíme pomalu projet skrz ně. NIKDO NESTŘÍLEJTE DOKUD NEZAÚTOČÍ! Čert ví, že se mi do toho vůbec nechce, ale na tyhle mrchy standardní postupy nefungujou, tak musíme zkusit něco nového. Joe, připrav si plamenomet a ty maxi bazuku, ale dokud nezaútočí, tak nestřílejte. Přikážu mužům na střeše.

seržant Michal Fux - 12. března 2008 11:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Co to má znamenat? Je to neobvyklá situace, ty bastardy maj zaútočit jen nás ucítěj. Francisi, zkus to objet a pokud to nepůjde zkusíme pomalu projet skrz ně. NIKDO NESTŘÍLEJTE DOKUD NEZAÚTOČÍ! Čert ví, že se mi do toho vůbec nechce, ale na tyhle mrchy standardní postupy nefungujou, tak musíme zkusit něco nového. Joe, připrav si plamenomet a ty maxi bazuku, ale dokud nezaútočí, tak nestřílejte. Přikážu mužům na střeše.

Ratzzin - 16. března 2008 18:36

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Někam," odpovím krátce, trochu naštvaně, protože jsem nikam nechtěla a teď navíc stojíme, nemluvě o tom, že to něco se pohybuje jen kousek od nás. "Do nějaké laboratoře, myslím. Zachránit pár.. lidí," nepříjemným pohledem střelím po Fuxovi, i když vím, že on za nic nemůže. Každopádně je to člověk jako ostatní a ačkoli jej příliš neznám, nemám ho ráda. Zbytek vojáků je na tom dost podobně. Pak se ale usměju, posunu a přitulím k Jarvisovi, jako bych u něj hledala útěchu a podporu. Jeho paži držím v dlaních pevně, hlavou se opírám o rameno. "Nelíbí se mi, že jsme museli jet," zašeptám, ale více to už nerozebírám. Jsem klidná, zatím nemám pocit, že by mi hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale kdo ví.

Ratzzin - 16. března 2008 18:36

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Někam," odpovím krátce, trochu naštvaně, protože jsem nikam nechtěla a teď navíc stojíme, nemluvě o tom, že to něco se pohybuje jen kousek od nás. "Do nějaké laboratoře, myslím. Zachránit pár.. lidí," nepříjemným pohledem střelím po Fuxovi, i když vím, že on za nic nemůže. Každopádně je to člověk jako ostatní a ačkoli jej příliš neznám, nemám ho ráda. Zbytek vojáků je na tom dost podobně. Pak se ale usměju, posunu a přitulím k Jarvisovi, jako bych u něj hledala útěchu a podporu. Jeho paži držím v dlaních pevně, hlavou se opírám o rameno. "Nelíbí se mi, že jsme museli jet," zašeptám, ale více to už nerozebírám. Jsem klidná, zatím nemám pocit, že by mi hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale kdo ví.

Vypravěč - 18. března 2008 13:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Splnit seržantův rozkaz nebylo až tak složité, nacházíte se na kraji opuštěného města a pokud objedete místo, kudy se nyní potulují jinak agresivní stvůry můžete se dostat dále bezpočtem jiných pustých ulic. Trasportér se opět rozjel a sjel z cesty dolů, pro obrněný transportér není problém překonat následné terénní nerovnosti a po chvíli kodrcání přes překážky jste zajeli na jinou cestu mezi zchátralými domy daleko od stvůr. Po celou tobu si vás zdá se nevšimly, v opuštěném a schátralém městě ponořeném do ticha řve motor vašeho transportéru jako zraněný dinosaurus, těžko by ho šlo přeslechnout. Avšak po nějakou dobu je motor ten jedný zvuk který slyšíte, dávající jistý pocit bezpečí na tomto lidmi opuštěném místě. Ale klid netrvá dlouho, ve chvíli kdy jste si mysleli, že jste stvůry minuli, zapraskalo pár výstřelů, ozval se prudký náraz a řev, to jak jedna ze svůr náhle skočila ze střechy jednoho z domů přímo na váš transportér, kulomet zuřivě zaštěkal protože Francis instinktivně stiskl spoušť ale bez běžného efektu. Kulomet je usazen v otočné pancéřované věžičce a tak se střelci stejně jako ostatním uvnitř nic nestalo, avšak dva muži jež jeli nahoře to mají asi za sebou jedině Francis u kulometu a vy ostatní uvnitř jste chráněni. Francis vypálil ještě několik dávek z kulometu zdá se bez většího efektu, zatímco transporér strhnutý stvůrou narazil do jednoho z domů. Jedno z chapadel nestvůry proniklo dovnitř, řidič se prudce otočil se svého místa, tasil pistoli a vystřelil do chapadla zakončeného drápy několik ran, chapadlo se stáhlo, nestvůra zařvala a poklop naštěstí sám zapadl. Pod zuřivými ranami se celé vozidlo otřásá, jak se stvůra nahoře na něm snaží dostat se dovnitř a rozsápat vás na kusy. Nemůže za vámi ale ani vy ven.

Vypravěč - 18. března 2008 13:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Splnit seržantův rozkaz nebylo až tak složité, nacházíte se na kraji opuštěného města a pokud objedete místo, kudy se nyní potulují jinak agresivní stvůry můžete se dostat dále bezpočtem jiných pustých ulic. Trasportér se opět rozjel a sjel z cesty dolů, pro obrněný transportér není problém překonat následné terénní nerovnosti a po chvíli kodrcání přes překážky jste zajeli na jinou cestu mezi zchátralými domy daleko od stvůr. Po celou tobu si vás zdá se nevšimly, v opuštěném a schátralém městě ponořeném do ticha řve motor vašeho transportéru jako zraněný dinosaurus, těžko by ho šlo přeslechnout. Avšak po nějakou dobu je motor ten jedný zvuk který slyšíte, dávající jistý pocit bezpečí na tomto lidmi opuštěném místě. Ale klid netrvá dlouho, ve chvíli kdy jste si mysleli, že jste stvůry minuli, zapraskalo pár výstřelů, ozval se prudký náraz a řev, to jak jedna ze svůr náhle skočila ze střechy jednoho z domů přímo na váš transportér, kulomet zuřivě zaštěkal protože Francis instinktivně stiskl spoušť ale bez běžného efektu. Kulomet je usazen v otočné pancéřované věžičce a tak se střelci stejně jako ostatním uvnitř nic nestalo, avšak dva muži jež jeli nahoře to mají asi za sebou jedině Francis u kulometu a vy ostatní uvnitř jste chráněni. Francis vypálil ještě několik dávek z kulometu zdá se bez většího efektu, zatímco transporér strhnutý stvůrou narazil do jednoho z domů. Jedno z chapadel nestvůry proniklo dovnitř, řidič se prudce otočil se svého místa, tasil pistoli a vystřelil do chapadla zakončeného drápy několik ran, chapadlo se stáhlo, nestvůra zařvala a poklop naštěstí sám zapadl. Pod zuřivými ranami se celé vozidlo otřásá, jak se stvůra nahoře na něm snaží dostat se dovnitř a rozsápat vás na kusy. Nemůže za vámi ale ani vy ven.

Vypravěč - 18. března 2008 13:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Splnit seržantův rozkaz nebylo až tak složité, nacházíte se na kraji opuštěného města a pokud objedete místo, kudy se nyní potulují jinak agresivní stvůry můžete se dostat dále bezpočtem jiných pustých ulic. Trasportér se opět rozjel a sjel z cesty dolů, pro obrněný transportér není problém překonat následné terénní nerovnosti a po chvíli kodrcání přes překážky jste zajeli na jinou cestu mezi zchátralými domy daleko od stvůr. Po celou tobu si vás zdá se nevšimly, v opuštěném a schátralém městě ponořeném do ticha řve motor vašeho transportéru jako zraněný dinosaurus, těžko by ho šlo přeslechnout. Avšak po nějakou dobu je motor ten jedný zvuk který slyšíte, dávající jistý pocit bezpečí na tomto lidmi opuštěném místě. Ale klid netrvá dlouho, ve chvíli kdy jste si mysleli, že jste stvůry minuli, zapraskalo pár výstřelů, ozval se prudký náraz a řev, to jak jedna ze svůr náhle skočila ze střechy jednoho z domů přímo na váš transportér, kulomet zuřivě zaštěkal protože Francis instinktivně stiskl spoušť ale bez běžného efektu. Kulomet je usazen v otočné pancéřované věžičce a tak se střelci stejně jako ostatním uvnitř nic nestalo, avšak dva muži jež jeli nahoře to mají asi za sebou jedině Francis u kulometu a vy ostatní uvnitř jste chráněni. Francis vypálil ještě několik dávek z kulometu zdá se bez většího efektu, zatímco transporér strhnutý stvůrou narazil do jednoho z domů. Jedno z chapadel nestvůry proniklo dovnitř, řidič se prudce otočil se svého místa, tasil pistoli a vystřelil do chapadla zakončeného drápy několik ran, chapadlo se stáhlo, nestvůra zařvala a poklop naštěstí sám zapadl. Pod zuřivými ranami se celé vozidlo otřásá, jak se stvůra nahoře na něm snaží dostat se dovnitř a rozsápat vás na kusy. Nemůže za vámi ale ani vy ven.

Jasper Dexter - 18. března 2008 17:38

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Vytrhnutí z dřímoty vezmu s povděkem, už mi tam pěkně začínal tuhnout krk, takže se konečně protáhnu a začnu zkoumat co, kde, kdo a jak. Hlavně pozoruji Petra jak pobíhá po vozidle a všechno kontroluje. Já osobně jsem rád, že vím kde to má kabinu pro řidiče, do transportérů nedělám, ale tak moje specializace je dost jinde. Já seřizuji lidská těla, ne stroje. jen co vyjedeme poděkuji, za bezpečnostní pásy. Cesta je dost nerovná a občas to pěkně hází. Nebýt jich, na sedačce bych se neudržel, ale i tak to není žádní slast a při nějaké prudším manévru se mi popruhy bolestivě zaříznou do těla. O svém zadku raději pomlčím. Zatím co jedeme za naším úkolem prohlížím si obličeje a muže, kteří k ním patří. Jsou to teď moji spolubojovníci. Já jsem závislý na nich a oni zase na mě, ale přesto o nich nic nevím.

Jasper Dexter - 18. března 2008 17:38

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Vytrhnutí z dřímoty vezmu s povděkem, už mi tam pěkně začínal tuhnout krk, takže se konečně protáhnu a začnu zkoumat co, kde, kdo a jak. Hlavně pozoruji Petra jak pobíhá po vozidle a všechno kontroluje. Já osobně jsem rád, že vím kde to má kabinu pro řidiče, do transportérů nedělám, ale tak moje specializace je dost jinde. Já seřizuji lidská těla, ne stroje. jen co vyjedeme poděkuji, za bezpečnostní pásy. Cesta je dost nerovná a občas to pěkně hází. Nebýt jich, na sedačce bych se neudržel, ale i tak to není žádní slast a při nějaké prudším manévru se mi popruhy bolestivě zaříznou do těla. O svém zadku raději pomlčím. Zatím co jedeme za naším úkolem prohlížím si obličeje a muže, kteří k ním patří. Jsou to teď moji spolubojovníci. Já jsem závislý na nich a oni zase na mě, ale přesto o nich nic nevím.

Vypravěč - 19. března 2008 11:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile transportér již konečně opustí Habitat, nemůžete nic zvláštního dělat, jedině sedět a pokoušet se neumlátit v bezpečnostích popruzích zatímco transportér překonává terénní nerovnosti jež Habitat bezprostředně obklopují. Ale naštěstí toto nepohodlí netrvá dlouho, většina okolní krajiny není zničená a jakmile transportér konečně najede na opuštěnou silnici, vás čeká již pohodlná cesta. Venku je jeden z oněch vyjímečně krásných dnů, kdy obloha není zatažená mraky, nehrozí kyselé děště a ani vítr neprohání po krajině oblaka jedů, prostě jeden z oněch mála dnů kdy to na Zemi vypadá jakžtaž obstojně tedy až na opuštěnou krajinu, skrz kterou opouštíte. Pokud by jste vyhlédli ven jedním z několika málo průzorů viděli by jste jak se železobetový masiv habitatu vzdaluje a vy vjíždíte do zdevastované a opuštěné zástavby města. Město zde vlastně nebylo nikdy zničeno, pouze opuštěno potom co bylo obyvatelstvo evakuováno, vetšinu poškození na okolních domech způsobily rozmary přírody a zub času, vždyť přes deset let tu nežil člověk a vaše hlídky se zde zastavovaly skutečně občas. Transportér zastaví mezi domy a Sam, kdysi instruktor a nyní vlastně velitel této výpravy se obrátí na vás: Ták chlapi, první zastávka, aby tu nemusel už jít v nejbližší době někdo jiný, musíme se porozhlédnout po okolí, zdali se tu nepotuluje něco nevítaného, odtud na západ je cíl naší cesty. Upevněte si plynový masky a ven, jen se rozhédnout po nejbližším okolí, nejlépe z střechy některého z těch baráků, pak rychle zpět. Žádný hrdinství, pušky máte a když tak se braňte, ale pokud tam bude něco zmutovanýho, klidně zdrhněte zpět k transportéru. Jen to tu potřebujem obhlídnout, nejsme žádný komando... jasný?

Vypravěč - 19. března 2008 11:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile transportér již konečně opustí Habitat, nemůžete nic zvláštního dělat, jedině sedět a pokoušet se neumlátit v bezpečnostích popruzích zatímco transportér překonává terénní nerovnosti jež Habitat bezprostředně obklopují. Ale naštěstí toto nepohodlí netrvá dlouho, většina okolní krajiny není zničená a jakmile transportér konečně najede na opuštěnou silnici, vás čeká již pohodlná cesta. Venku je jeden z oněch vyjímečně krásných dnů, kdy obloha není zatažená mraky, nehrozí kyselé děště a ani vítr neprohání po krajině oblaka jedů, prostě jeden z oněch mála dnů kdy to na Zemi vypadá jakžtaž obstojně tedy až na opuštěnou krajinu, skrz kterou opouštíte. Pokud by jste vyhlédli ven jedním z několika málo průzorů viděli by jste jak se železobetový masiv habitatu vzdaluje a vy vjíždíte do zdevastované a opuštěné zástavby města. Město zde vlastně nebylo nikdy zničeno, pouze opuštěno potom co bylo obyvatelstvo evakuováno, vetšinu poškození na okolních domech způsobily rozmary přírody a zub času, vždyť přes deset let tu nežil člověk a vaše hlídky se zde zastavovaly skutečně občas. Transportér zastaví mezi domy a Sam, kdysi instruktor a nyní vlastně velitel této výpravy se obrátí na vás: Ták chlapi, první zastávka, aby tu nemusel už jít v nejbližší době někdo jiný, musíme se porozhlédnout po okolí, zdali se tu nepotuluje něco nevítaného, odtud na západ je cíl naší cesty. Upevněte si plynový masky a ven, jen se rozhédnout po nejbližším okolí, nejlépe z střechy některého z těch baráků, pak rychle zpět. Žádný hrdinství, pušky máte a když tak se braňte, ale pokud tam bude něco zmutovanýho, klidně zdrhněte zpět k transportéru. Jen to tu potřebujem obhlídnout, nejsme žádný komando... jasný?

Vypravěč - 19. března 2008 11:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile transportér již konečně opustí Habitat, nemůžete nic zvláštního dělat, jedině sedět a pokoušet se neumlátit v bezpečnostích popruzích zatímco transportér překonává terénní nerovnosti jež Habitat bezprostředně obklopují. Ale naštěstí toto nepohodlí netrvá dlouho, většina okolní krajiny není zničená a jakmile transportér konečně najede na opuštěnou silnici, vás čeká již pohodlná cesta. Venku je jeden z oněch vyjímečně krásných dnů, kdy obloha není zatažená mraky, nehrozí kyselé děště a ani vítr neprohání po krajině oblaka jedů, prostě jeden z oněch mála dnů kdy to na Zemi vypadá jakžtaž obstojně tedy až na opuštěnou krajinu, skrz kterou opouštíte. Pokud by jste vyhlédli ven jedním z několika málo průzorů viděli by jste jak se železobetový masiv habitatu vzdaluje a vy vjíždíte do zdevastované a opuštěné zástavby města. Město zde vlastně nebylo nikdy zničeno, pouze opuštěno potom co bylo obyvatelstvo evakuováno, vetšinu poškození na okolních domech způsobily rozmary přírody a zub času, vždyť přes deset let tu nežil člověk a vaše hlídky se zde zastavovaly skutečně občas. Transportér zastaví mezi domy a Sam, kdysi instruktor a nyní vlastně velitel této výpravy se obrátí na vás: Ták chlapi, první zastávka, aby tu nemusel už jít v nejbližší době někdo jiný, musíme se porozhlédnout po okolí, zdali se tu nepotuluje něco nevítaného, odtud na západ je cíl naší cesty. Upevněte si plynový masky a ven, jen se rozhédnout po nejbližším okolí, nejlépe z střechy některého z těch baráků, pak rychle zpět. Žádný hrdinství, pušky máte a když tak se braňte, ale pokud tam bude něco zmutovanýho, klidně zdrhněte zpět k transportéru. Jen to tu potřebujem obhlídnout, nejsme žádný komando... jasný?

Vypravěč - 21. března 2008 07:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Triumfálně ses posadil na tělo mrtvé nestvůry jako nad poraženým, dozdrceným protivníkem a rozhodl ses zatím nereagovat na vojáky jež si tě bezpochyby všimli, okolí zůstávalo tiché a klidné, v opuštětém městě je slyšet téměř každý nepřirozený zvuk a chvíli to vypadalo, že v okolí větší nebezpečí nehrozí. Avšak ticho netrvalo dlouho, ozval se typický zvuk rozbíjeného skla a v dalším okně protější budovy se objevila silueta postavy, z níž jsi zahlédl snad ale jen nesmlouvavě vyhlížející hlaveň kulometu jež na tebe namířili. Rázem na tebe z protější budovy míří hned několik hlavní různých ráží, neomylné to znametí, že si tě supervojáci všimli. Ostatně byli trénováni k zabíjení po většinu svého života a je k podivu, že nyní se nerozhodli dříve střílet a pak se teprve ptát. Kdesi z dálky zarachotily další výstřely, znatelně v dálce, avšak v ztichlé krajině téměř bez života se takového intenzivní zvuky rozhléhají daleko. Zjevně tu budou někde i další skupiny vojáků, možná je jich tady více než je obvyklé a vedou nějakou rozsáhlejší operaci. Nebo kdesi na kraj města dorazily posily o které žádali... ... ale pro tebe jsou spíše nebezpečnější ty bezprostředně zde v protější budově jež na tebe momentálně míří svými zbraněmi, prozatím nestřílejí: "Hej. Ty tam. Slyšíš? Rozumíš? Odpověz." křikl někdo z budovy kde jsou nyní vojáci, poněkud zvláštní způsob na zahájení konverzace avšak pro tebe jistojistě lepší než kdyby místo pozdravu poslali k tobě smršt kulek nebo ruční granát.

seržant Michal Fux - 25. března 2008 15:04
	soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Chudák Joe. Projede mi hlavou když pochopim, že dva muži nahoře jsou mrtví. Maxe je mi samozřejmě také líto, ale Joe... Jeden z těch s kterými jsem prožil ty dlouhé roky než jsem přišel na základnu. FRANCISI! Rychle pryč a zkus ho setřást. Zařvu na řidiče.

seržant Michal Fux - 25. března 2008 15:04
	soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Chudák Joe. Projede mi hlavou když pochopim, že dva muži nahoře jsou mrtví. Maxe je mi samozřejmě také líto, ale Joe... Jeden z těch s kterými jsem prožil ty dlouhé roky než jsem přišel na základnu. FRANCISI! Rychle pryč a zkus ho setřást. Zařvu na řidiče.

Jarvis Ortiz - 25. března 2008 15:14

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Stalo se toho asi víc co by se mělo udělat jinak. Zmateně se koukám z velitele na strop transporteru. Jakmile kulomet začne střílet, instinktivně se sehnu, jako kdyby kulky měli každou chvíli protrhnout plášť transporteru. nesnáším takto vypjaté situace. "neměli jsme jezdit!" Řeknu stučně k Razin a podívám se na ní. Pohled na ní mi dlouho nevydrží, protože se transporter otřese tím jak do něj ta stvůra mlátí. dobrý nápad! Napadne mě když velitel oznámí, že musíme pryč...

Jarvis Ortiz - 25. března 2008 15:14

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Stalo se toho asi víc co by se mělo udělat jinak. Zmateně se koukám z velitele na strop transporteru. Jakmile kulomet začne střílet, instinktivně se sehnu, jako kdyby kulky měli každou chvíli protrhnout plášť transporteru. nesnáším takto vypjaté situace. "neměli jsme jezdit!" Řeknu stučně k Razin a podívám se na ní. Pohled na ní mi dlouho nevydrží, protože se transporter otřese tím jak do něj ta stvůra mlátí. dobrý nápad! Napadne mě když velitel oznámí, že musíme pryč...

Vypravěč - 26. března 2008 08:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Řidič nečekal a okamžitě zařadil zpátečku, transportér vyrazil prudce vzad a setrvačností přepadla stvůra na střeše před vozidlo. Kulomet se opět prudce rozštěkal, jelikož umístěný v obrněné věžičce střelec nebyl útokem stvůry ohrožen a nyní, když se tvor ocitl v linii palby mohl začít střílet. Při krátké jízdě vzad trasportér opět narazil na překážku a soudě podle neartikulovaného řevu venku byla onou překážkou další nestvůra. Nemusíte se průzory příliš dívat ven, aby vám došlo, že celá skupina těchto stvůr je kolem vás. Řidič opět zařadil rychlost a rozjel se vpřed, ale do cesty se vám dostala další nestvůra jež téměř sebevražedně vrhají na vozidlo a nyní jedna přistála přesně na čele transporéru a zaryla své pařáty do průzorů. Tyto stvůry jsou dost velké, ačkoli nemají sil aby převrátili několikatunové obrněné vozidlo jednoduše je přejet nejde. Kulomet pálí stále v přerušovaných dávkách. "Jsou všude kolem. Řidič zařadil opět zpátečku a transportér vyrazil zase pro změnu vzad ve snaze setřást stvůru na přídi. A narazil znovu na překážku někde za vámi. Transportér se motá po ulici tam a zpět, nemáte přílišný přehled o situaci kolem, ale je zjevné, že nestvůr je celá skupina a nyní obklíčila transportér, vrhajíc se na vozidlo při první příležitosti. Útok té první dal ostatním tvorům čas se přiblížit a dostat se v vám, je těžké je za této situace zasáhnout palubním kulometem...

Vypravěč - 26. března 2008 08:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Řidič nečekal a okamžitě zařadil zpátečku, transportér vyrazil prudce vzad a setrvačností přepadla stvůra na střeše před vozidlo. Kulomet se opět prudce rozštěkal, jelikož umístěný v obrněné věžičce střelec nebyl útokem stvůry ohrožen a nyní, když se tvor ocitl v linii palby mohl začít střílet. Při krátké jízdě vzad trasportér opět narazil na překážku a soudě podle neartikulovaného řevu venku byla onou překážkou další nestvůra. Nemusíte se průzory příliš dívat ven, aby vám došlo, že celá skupina těchto stvůr je kolem vás. Řidič opět zařadil rychlost a rozjel se vpřed, ale do cesty se vám dostala další nestvůra jež téměř sebevražedně vrhají na vozidlo a nyní jedna přistála přesně na čele transporéru a zaryla své pařáty do průzorů. Tyto stvůry jsou dost velké, ačkoli nemají sil aby převrátili několikatunové obrněné vozidlo jednoduše je přejet nejde. Kulomet pálí stále v přerušovaných dávkách. "Jsou všude kolem. Řidič zařadil opět zpátečku a transportér vyrazil zase pro změnu vzad ve snaze setřást stvůru na přídi. A narazil znovu na překážku někde za vámi. Transportér se motá po ulici tam a zpět, nemáte přílišný přehled o situaci kolem, ale je zjevné, že nestvůr je celá skupina a nyní obklíčila transportér, vrhajíc se na vozidlo při první příležitosti. Útok té první dal ostatním tvorům čas se přiblížit a dostat se v vám, je těžké je za této situace zasáhnout palubním kulometem...

Vypravěč - 26. března 2008 08:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Řidič nečekal a okamžitě zařadil zpátečku, transportér vyrazil prudce vzad a setrvačností přepadla stvůra na střeše před vozidlo. Kulomet se opět prudce rozštěkal, jelikož umístěný v obrněné věžičce střelec nebyl útokem stvůry ohrožen a nyní, když se tvor ocitl v linii palby mohl začít střílet. Při krátké jízdě vzad trasportér opět narazil na překážku a soudě podle neartikulovaného řevu venku byla onou překážkou další nestvůra. Nemusíte se průzory příliš dívat ven, aby vám došlo, že celá skupina těchto stvůr je kolem vás. Řidič opět zařadil rychlost a rozjel se vpřed, ale do cesty se vám dostala další nestvůra jež téměř sebevražedně vrhají na vozidlo a nyní jedna přistála přesně na čele transporéru a zaryla své pařáty do průzorů. Tyto stvůry jsou dost velké, ačkoli nemají sil aby převrátili několikatunové obrněné vozidlo jednoduše je přejet nejde. Kulomet pálí stále v přerušovaných dávkách. "Jsou všude kolem. Řidič zařadil opět zpátečku a transportér vyrazil zase pro změnu vzad ve snaze setřást stvůru na přídi. A narazil znovu na překážku někde za vámi. Transportér se motá po ulici tam a zpět, nemáte přílišný přehled o situaci kolem, ale je zjevné, že nestvůr je celá skupina a nyní obklíčila transportér, vrhajíc se na vozidlo při první příležitosti. Útok té první dal ostatním tvorům čas se přiblížit a dostat se v vám, je těžké je za této situace zasáhnout palubním kulometem...

seržant Michal Fux - 26. března 2008 10:49
	soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Sou to pěkně silný bastardi, když Joe nestih nic udělat. Lukasi, udělej nám cestu plamenometem. Rozkážu a počkám až voják prostrčí hlaveň nějakým průzorem a dá těm zmetkům co proto.

seržant Michal Fux - 26. března 2008 10:49
	soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Sou to pěkně silný bastardi, když Joe nestih nic udělat. Lukasi, udělej nám cestu plamenometem. Rozkážu a počkám až voják prostrčí hlaveň nějakým průzorem a dá těm zmetkům co proto.

Petr "Kydy" Žemlička - 27. března 2008 08:35

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Nejlépe reaguji na slova "nasaďte si masky", což hned udělám, a na "nejsme žádný komando", načež se vyšourám z vozu. Protáhnu si páteř a začnu se rozhlížet, jak zub času poznamenal krajinu. Fíha, pár let, často i pár měsícu s tačí k totálnímu rozpadu. Některé budovy ani nejdou poznat. A matka příroda, jak si razí cestu skrze lidské dílo. Hej, hej, hůůů, přestaň snít, asi bys měl něco dělat, ne? No jo porád. Odpovím svým myšlenkám a rozhlédnu se, co dělají ostatní. hm, támhleten, jakjensesakrajmenuje vypadá celkem zkušeně a má zbraň, tam by mohlo být chvíli bezpečno. S touto myšlenkou se vydám za Jasperem. V žádném případě se na něj nelepím, prostě tak nějak jdu jeho směrem, rozhlížím se a držím se za ním.

Petr "Kydy" Žemlička - 27. března 2008 08:35

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Nejlépe reaguji na slova "nasaďte si masky", což hned udělám, a na "nejsme žádný komando", načež se vyšourám z vozu. Protáhnu si páteř a začnu se rozhlížet, jak zub času poznamenal krajinu. Fíha, pár let, často i pár měsícu s tačí k totálnímu rozpadu. Některé budovy ani nejdou poznat. A matka příroda, jak si razí cestu skrze lidské dílo. Hej, hej, hůůů, přestaň snít, asi bys měl něco dělat, ne? No jo porád. Odpovím svým myšlenkám a rozhlédnu se, co dělají ostatní. hm, támhleten, jakjensesakrajmenuje vypadá celkem zkušeně a má zbraň, tam by mohlo být chvíli bezpečno. S touto myšlenkou se vydám za Jasperem. V žádném případě se na něj nelepím, prostě tak nějak jdu jeho směrem, rozhlížím se a držím se za ním.

Jasper Dexter - 27. března 2008 08:39

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Přikývnutím dám najevo, že jsem rozkaz slyšel a pak už můj obličej zakryje plynová maska, naštěstí není vidět ani ten úděsný škleb, který se mi na ní vytvoří, protože pekelně smrdí. Pořád jsem si na to ještě nezvykl a když jsem si jí nasadil poprvé málem jsem se do ní vyzvracel. Počkám, až ostatní vylezou ven a následuji je jako poslední. Nejsem bojovník, jsem zdravotník a i když umím s puškou jakž takž zacházet rozhodně se necítím na nějaké velké střílení v první řadě. Venku se rozhlédnu. Oči skryté za průzory kloužou po rozbořených domech, zmutovaných rostlinách a haldách sutin. Udělám několik váhavých kroků od transportéru a skloním pohled, když se mi něco pohne pod nohou, ale je to jenom prázdná vybělená lidská lebka. Memento mori.

Jasper Dexter - 27. března 2008 08:39

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Přikývnutím dám najevo, že jsem rozkaz slyšel a pak už můj obličej zakryje plynová maska, naštěstí není vidět ani ten úděsný škleb, který se mi na ní vytvoří, protože pekelně smrdí. Pořád jsem si na to ještě nezvykl a když jsem si jí nasadil poprvé málem jsem se do ní vyzvracel. Počkám, až ostatní vylezou ven a následuji je jako poslední. Nejsem bojovník, jsem zdravotník a i když umím s puškou jakž takž zacházet rozhodně se necítím na nějaké velké střílení v první řadě. Venku se rozhlédnu. Oči skryté za průzory kloužou po rozbořených domech, zmutovaných rostlinách a haldách sutin. Udělám několik váhavých kroků od transportéru a skloním pohled, když se mi něco pohne pod nohou, ale je to jenom prázdná vybělená lidská lebka. Memento mori.

Vypravěč - 27. března 2008 10:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně s Petrem a Jasperem se vyvlékli z transporéru i ostatní, stejně tak se rozhlížejí okolo. Bývalo tu běžné předměstí, nyní je to tu opuštěné, už celé roky neúprostně nahlodávané zubem času, některé patrové domy vypadají jakž takž zachovale zatímco jiné stojí snad jen zázrakem. Vítr rozhání prach a špínu po ulici a po sutinách domů jež za ten čas spadly. Pokroucené, podivné rostlinstvo občas proráží skrz pukliny rozpraskaného asfaltu a jen marně by jste hledali podobné rostliny v knihách archívu Habitatu. Pár opuštěných aut zanechaných na ulicích, pokrytých nánosy prachu, jen tak stojících různě po ulici. Někde zahlédnete i vybělelé lidské ostatky. Město mrtvých. Nervy drásající ticho jež snad na chvíli narušil jen hluk motoru vašeho vozdila, deprimující podívaná pro ty, jež toto vidí poprvé. Pár několikapatrových domů, jež vyhlíží stabilně a zachovale, se vybízí k vstupu dovnitř, mohli by jste se dostat skrz dům nahoru do vyšších podlaží, rozhlédnout se po krajině v hledání případního nebezpečí...

Vypravěč - 27. března 2008 10:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně s Petrem a Jasperem se vyvlékli z transporéru i ostatní, stejně tak se rozhlížejí okolo. Bývalo tu běžné předměstí, nyní je to tu opuštěné, už celé roky neúprostně nahlodávané zubem času, některé patrové domy vypadají jakž takž zachovale zatímco jiné stojí snad jen zázrakem. Vítr rozhání prach a špínu po ulici a po sutinách domů jež za ten čas spadly. Pokroucené, podivné rostlinstvo občas proráží skrz pukliny rozpraskaného asfaltu a jen marně by jste hledali podobné rostliny v knihách archívu Habitatu. Pár opuštěných aut zanechaných na ulicích, pokrytých nánosy prachu, jen tak stojících různě po ulici. Někde zahlédnete i vybělelé lidské ostatky. Město mrtvých. Nervy drásající ticho jež snad na chvíli narušil jen hluk motoru vašeho vozdila, deprimující podívaná pro ty, jež toto vidí poprvé. Pár několikapatrových domů, jež vyhlíží stabilně a zachovale, se vybízí k vstupu dovnitř, mohli by jste se dostat skrz dům nahoru do vyšších podlaží, rozhlédnout se po krajině v hledání případního nebezpečí...

Vypravěč - 27. března 2008 10:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně s Petrem a Jasperem se vyvlékli z transporéru i ostatní, stejně tak se rozhlížejí okolo. Bývalo tu běžné předměstí, nyní je to tu opuštěné, už celé roky neúprostně nahlodávané zubem času, některé patrové domy vypadají jakž takž zachovale zatímco jiné stojí snad jen zázrakem. Vítr rozhání prach a špínu po ulici a po sutinách domů jež za ten čas spadly. Pokroucené, podivné rostlinstvo občas proráží skrz pukliny rozpraskaného asfaltu a jen marně by jste hledali podobné rostliny v knihách archívu Habitatu. Pár opuštěných aut zanechaných na ulicích, pokrytých nánosy prachu, jen tak stojících různě po ulici. Někde zahlédnete i vybělelé lidské ostatky. Město mrtvých. Nervy drásající ticho jež snad na chvíli narušil jen hluk motoru vašeho vozdila, deprimující podívaná pro ty, jež toto vidí poprvé. Pár několikapatrových domů, jež vyhlíží stabilně a zachovale, se vybízí k vstupu dovnitř, mohli by jste se dostat skrz dům nahoru do vyšších podlaží, rozhlédnout se po krajině v hledání případního nebezpečí...

Vick Tainer - 29. března 2008 16:24

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Zatímco si se svou novou zbraní pohupuji na rameni, už očekávám, kdy osoby v budovách něco podniknou. Přijde to náhle a rychle. Vybitá okna a v nich dychtivě čekající hlavně zbraní na svou dávku možná smrtících ale každopádně bolestivých projektilů. Jeden z vojáků se mně okřiknutím ptá. Chvíli jakoby zkamením v poloze, v jaké jsem zrovna byl a kalkuluji. Poté se rychle napřímím s reakcí ''Cože, co??'' A počnu hbitě otáčet hlavou po okolí. Po té pohledem zpět do okna. ''To myslíš jako...'' A ještě přehnaně ukážu prstem na sebe. ''...mně??'' A přijde mi to v tu chvíli jako vtip, protože všude okolo mně je doslova mrtvo. Je při tom rozpoznat můj úsměvný výraz, který se lehce rýsuje skrz biochemický pancíř na hlavě.

Petr "Kydy" Žemlička - 03. dubna 2008 14:56

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Když vidím, že ten chlápek se zbraní se moc nehýbe, jen si prohlíží vybělené kosti až s profesionálním zájmem, ještě jednou se rozhlédnu. Co to bylo za kydy? Někam vylézt, bo co. Co su, snad pavouk? No nic koukneme se, co je vokolo. Přeci jen na mě okolí působí trochu jiným způsobem, než bych čekal. Konečně vlastně nejsem zavřený v garáži, taky se nemusím vyhýbat lidem a je tu i svým způsobem pěkně, až na chybějící čerstvý vzduch. Trochu se narovnám a prokřupnu záda, pohledem mezitím přeletím, která budova vypadá nejstabilněji, hlavně z hlediska konstrukce. Přeci jen, železo křehne a o dalších materiálech radši ani nemluvím. Jak si nějakou vyberu, houknu na Jaspera. Eh, sím tě, ty tam co čumíš do blba. Eh, miň mi, sem ňák zapoměl tvý méno. Co bys řekl, že bysme vyhopkali támhle tam. To vypadá jako bytelná zřícenina. Ty už jsi dlouho nemluvil s normálníma lidma co? Co máš zase za kydy? Ále jen, že slušnější chování má i skříň na smetáky. No jo porád, teď zmlkni, du okouknout okolí. Pohroužen do vlastních myšlenek nějak zapomenu, že jsem s Jasperem mluvil a vydám se velmi pomalým a šouravým krokem směrem k vyhlídnuté budově. Stále si cosi mumlám do masky.

Petr "Kydy" Žemlička - 03. dubna 2008 14:56

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Když vidím, že ten chlápek se zbraní se moc nehýbe, jen si prohlíží vybělené kosti až s profesionálním zájmem, ještě jednou se rozhlédnu. Co to bylo za kydy? Někam vylézt, bo co. Co su, snad pavouk? No nic koukneme se, co je vokolo. Přeci jen na mě okolí působí trochu jiným způsobem, než bych čekal. Konečně vlastně nejsem zavřený v garáži, taky se nemusím vyhýbat lidem a je tu i svým způsobem pěkně, až na chybějící čerstvý vzduch. Trochu se narovnám a prokřupnu záda, pohledem mezitím přeletím, která budova vypadá nejstabilněji, hlavně z hlediska konstrukce. Přeci jen, železo křehne a o dalších materiálech radši ani nemluvím. Jak si nějakou vyberu, houknu na Jaspera. Eh, sím tě, ty tam co čumíš do blba. Eh, miň mi, sem ňák zapoměl tvý méno. Co bys řekl, že bysme vyhopkali támhle tam. To vypadá jako bytelná zřícenina. Ty už jsi dlouho nemluvil s normálníma lidma co? Co máš zase za kydy? Ále jen, že slušnější chování má i skříň na smetáky. No jo porád, teď zmlkni, du okouknout okolí. Pohroužen do vlastních myšlenek nějak zapomenu, že jsem s Jasperem mluvil a vydám se velmi pomalým a šouravým krokem směrem k vyhlídnuté budově. Stále si cosi mumlám do masky.

Jasper Dexter - 04. dubna 2008 11:26

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro "Jasper," odpovím Petrovi a podívám se na budovu ke které míří. Je dost vysoká, aby z ní bych dobrý rozhled a přitom nevypadá, že se zhroutím po prvním silnějším náporu větru. Pušku co jsem až doposud držel v ruce si přehodím přes rameno a vydám se za mechanikem. Ticho rušené jenom hvízdáním větru v puklinách a drcením štěrku podrážkami našich těžkých bot, se mi do mozku zařízne jako skalpel. Nejsem na to zvyklý. V habitatu je pořád nějaký ruch. Syčení ventilace, vzdálené dunění strojů, hlasy lidí... bohatá směsice zvuků, kterou jeden nevnímá dokud mu nechybí. Poupravím si popruh od brašny první pomoci, kterou jsem si vzal místo celého báglu a vyhnutu se ohořelým troskám jednoho automobilu. Naštěstí bez obyvatel. Na chvilku se zastavím a rozhlédnu se po okolí. Očima propátrávám každý temný kout zda v něm nečíhá nějaké nebezpečí a pak se zase vydám na prohlídku budovy.

Jasper Dexter - 04. dubna 2008 11:26

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro "Jasper," odpovím Petrovi a podívám se na budovu ke které míří. Je dost vysoká, aby z ní bych dobrý rozhled a přitom nevypadá, že se zhroutím po prvním silnějším náporu větru. Pušku co jsem až doposud držel v ruce si přehodím přes rameno a vydám se za mechanikem. Ticho rušené jenom hvízdáním větru v puklinách a drcením štěrku podrážkami našich těžkých bot, se mi do mozku zařízne jako skalpel. Nejsem na to zvyklý. V habitatu je pořád nějaký ruch. Syčení ventilace, vzdálené dunění strojů, hlasy lidí... bohatá směsice zvuků, kterou jeden nevnímá dokud mu nechybí. Poupravím si popruh od brašny první pomoci, kterou jsem si vzal místo celého báglu a vyhnutu se ohořelým troskám jednoho automobilu. Naštěstí bez obyvatel. Na chvilku se zastavím a rozhlédnu se po okolí. Očima propátrávám každý temný kout zda v něm nečíhá nějaké nebezpečí a pak se zase vydám na prohlídku budovy.

Vypravěč - 08. dubna 2008 16:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Spolu se svou jednotkou jsi byl vyslán na víceméně standartní misi do opuštěného města, přesněji do staré Federální laboratoře, jež byla vašimi jednotkami příležitostně hledající zásoby dlouho opomíjena. Byla to standartní mise, vlastně prozkoumat a držet pozice do příchodu posil, přítomnost nepřátelských forem života byla očekávána, avšak ne v takové míře. Velké množství stvůr, až podezdřele si podobných navzájem, napadlo tvou jednotku, když jste se přiblížili k laboratoři. Všechny byly o hodně vyšší než člověk, s černou pokoužkou, blyštivýma očima a tlamou plnou ostrých zubů, pohybujících se na osmi chapadlovitých končetinách zakončených drápy. Až příliš nepodobné žádným tvorům jež na Zemi kdysi bývali. Ukázalo se, že tyto stvůry jsou nejen odolné, ale schopné se regenerovat a ani zranění hlavy způsobené střelbou příliš neubíralo na jejich bojeschopnosti, zabíraly jen plamenomety a granáty, nestvůru spálit či rozmetat výbušninami byl zdá se jediný způsob jak je s jistotou usmrtit. V boji si ztratil čtyři muže, se zbytkem jste se opevnili v budově a zavolal jsi pro posily. Ačkoli nikdo ze s "supervojáků" nevnímá strach a je schopen se vyrovnat s psychicky s umrtím spolubojovníků, v tomto případě spíše hrály roli jiné rozkazy, mimo jiných i přímý rozkaz Magnuse Portskyje, velitele Epsilon Fortu, a to minimalizovat ztráty. (pochopitelný rozkaz, nahradit padlé vojáky je téměř nemožné nebo obtížné) Neměli jste čas příliš zkoumat budovu, jen jste zatarasili vchod, zběžně jí zajistili a střelce jsi umístil do oken v prvním patře. Budova je dvoupatrová a obkopena bývalou zahradou, navíc obehnanou vysokým kovovým plotem, místo se dá docela dobře bránit. Když střelba utichla a nestvůry byly zdá se všechny mrtvé či se stáhly mimo dohled, upozornil tě jeden z tvých mužů na podivnou postavu venku, je humanoidní a ozbrojená puškou jež vzala zjevně od jednoho z těl tvých mužů zanechaných venku, ačkoli viditelně poškozená mutací její inteligence zdá se nebyla poškozena. Nakažení tvorové nejsou dost inteligentní na to aby používali nějaké nástroje či zbraně. Jeden z tvých mužů na ni zakřičel (ať se identifikuje) a kupodivu humanoid venku, nyní usazený na těle jedné z mrtvých stvůr, odpověděl: ''Cože, co?? To myslíš jako ... mne? Na základě vašich Základních Směrnic, obecně nazývanách vámi jako "primární rozkazy" je základem Operace Poslední Bitva systematické vyhlazování nakažených forem života, zajistit fungování operace a potřebné zázemí. Také chránit civilisty a to zabráněním kontaminace Habitatů, jelikož Habitata zachovávají vzorky původního ekosystému planety. V primárních rozkazech byla ovšem udělena i vyjímka, a to že nakažení lidé u nichž nákaza a mutace nepoškodili mozek, mají být v případě možnosti zajaty pro pozdější zkoumání, v případě nutnosti i použity pro všechny vhodné úkoly. A na tuto situaci se to právě vztahuje, pokud je tamten tvor inteligetní měl by být zachován a využit pro vaše účely.

P-024D - 08. dubna 2008 16:57

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Přistoupím k oknu a postavím se tak bych v něm byl vidět co nejméně. Svou pušku od boku namířím na humanoida na ulici před budovou. Zaměřím se na něj svým očním implantátem, nazoomuju si ho a projedu ho celým spektrem senzorů v "oku". Snažím se zjistit míru toho jak moc ho vizuelně mutace pozměnila a dál definovat jeho chování s ohledem na stupeň uchované inteligence. Také pozoruji zda se jeví opravdu tak, že ví jak pušku použít (podle způsobu držení a manipulování s ní). "IDENTIFIKUJTE SE!" Zopakuji výzvu důrazným hlasem bez emocí z něhož nelze zjistit zda jsem nervozní, vzteklý či klidný.

Vypravěč - 09. dubna 2008 10:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvé zdánlivě nevšímavé chování přece jen vyvolalo další reakci vojáků a naštěstí, nezačali sice ještě střílet, z budovy naprosti se ozval razantní hlas ovšem bez emocí, s jasnou a prostou výzvou: "Identifikujte se!" zjevně se do celé situace nyní vložil velitel jednotky tam naproti a vzhledem k obecné povaze "supervojáků" postrádá jakýkoli smysl pro humor. Žádné jiné nebezpečí zjevně nehrozí, nezpozoroval jsi žádného dalšího zmutovaného tvora kromě mrtvých ostatků v okolí kde dohlédneš, z dále stále zaznívá občasná střelba a je jasné, že si posily o které vojáci žádali, probíjí cestu k vám. Takže v tomto momentě největší nebezpečí pro tebe představují vojáci..

Vypravěč - 09. dubna 2008 13:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden z vojáků prostrčil plamenomet čelním průzorem a transportér zaplavila vlna nepříjemného horka, Francis zařval bolestí a zaclonil si oči jak mu žár spálil obočí a zbytky vlasů. Krajinou se nesl řev popálených monster, interiér transportéru zaplavilo horko spolu s zápachem spáleného masa a napalmu. Ačkoli plamen směřoval ven, zbytkový žár byl přece jen nepříjemný pro všechny v transportéru a zvláště pak pro řidiče, jež se nacházel v bezprostřední blízkosti zdroje tohoto tepla. Ale řidič nezahálel a navzdory bolesti jež supervojáci dobře snášejí sešlápl plyn a rozjel se s transportérem prudce vpřed jakmile plamenomet přestal plival žhnoucí napalm. Plameny byly pro tyto nestvůry značně nepříjemné a cesta byla na chvíli volná, poskytujíc vám šanci k úniku. "Pronásledují nás, ještě pár jich zbývá." Avšak agresivita nestvůr téměř hraničí se sebevražednými sklony. Střelec otočil kulomet směrem dozadu a začal krátkými dávkami pálit, když všechny nestvůry jež překonaly strach z ohně či nebyly těžce popáleny začaly váš vůz opět pronásledovat. Transportér se řítí dál ulicemi, kličkuje mezi překážky a občas prudce zahne do některé z ulic, zatímco divoká jízda je doprovázena štěkotem palubního kulometu.

Vypravěč - 09. dubna 2008 13:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden z vojáků prostrčil plamenomet čelním průzorem a transportér zaplavila vlna nepříjemného horka, Francis zařval bolestí a zaclonil si oči jak mu žár spálil obočí a zbytky vlasů. Krajinou se nesl řev popálených monster, interiér transportéru zaplavilo horko spolu s zápachem spáleného masa a napalmu. Ačkoli plamen směřoval ven, zbytkový žár byl přece jen nepříjemný pro všechny v transportéru a zvláště pak pro řidiče, jež se nacházel v bezprostřední blízkosti zdroje tohoto tepla. Ale řidič nezahálel a navzdory bolesti jež supervojáci dobře snášejí sešlápl plyn a rozjel se s transportérem prudce vpřed jakmile plamenomet přestal plival žhnoucí napalm. Plameny byly pro tyto nestvůry značně nepříjemné a cesta byla na chvíli volná, poskytujíc vám šanci k úniku. "Pronásledují nás, ještě pár jich zbývá." Avšak agresivita nestvůr téměř hraničí se sebevražednými sklony. Střelec otočil kulomet směrem dozadu a začal krátkými dávkami pálit, když všechny nestvůry jež překonaly strach z ohně či nebyly těžce popáleny začaly váš vůz opět pronásledovat. Transportér se řítí dál ulicemi, kličkuje mezi překážky a občas prudce zahne do některé z ulic, zatímco divoká jízda je doprovázena štěkotem palubního kulometu.

Vypravěč - 09. dubna 2008 13:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jeden z vojáků prostrčil plamenomet čelním průzorem a transportér zaplavila vlna nepříjemného horka, Francis zařval bolestí a zaclonil si oči jak mu žár spálil obočí a zbytky vlasů. Krajinou se nesl řev popálených monster, interiér transportéru zaplavilo horko spolu s zápachem spáleného masa a napalmu. Ačkoli plamen směřoval ven, zbytkový žár byl přece jen nepříjemný pro všechny v transportéru a zvláště pak pro řidiče, jež se nacházel v bezprostřední blízkosti zdroje tohoto tepla. Ale řidič nezahálel a navzdory bolesti jež supervojáci dobře snášejí sešlápl plyn a rozjel se s transportérem prudce vpřed jakmile plamenomet přestal plival žhnoucí napalm. Plameny byly pro tyto nestvůry značně nepříjemné a cesta byla na chvíli volná, poskytujíc vám šanci k úniku. "Pronásledují nás, ještě pár jich zbývá." Avšak agresivita nestvůr téměř hraničí se sebevražednými sklony. Střelec otočil kulomet směrem dozadu a začal krátkými dávkami pálit, když všechny nestvůry jež překonaly strach z ohně či nebyly těžce popáleny začaly váš vůz opět pronásledovat. Transportér se řítí dál ulicemi, kličkuje mezi překážky a občas prudce zahne do některé z ulic, zatímco divoká jízda je doprovázena štěkotem palubního kulometu.

Vypravěč - 11. dubna 2008 10:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petr se vydal k jednomu z domů, jež vyhlížel nejstabilněji, následován Jasperem, zatímco ostatní se pohybovali po ulici v nejbližším okolí vašeho vozidla, udiveně a snad pozorně sledujíc okolí. Ona vyvolená budova, bývalý činžovní dům, vypadá přece jen stabilněji, sice je omšelá s oprýskanými stěnami, většina oken vybitých, avčak její viditelná železobetonová konstrukce přece jen nabízí výhled stability než ostatní cihlové jež budí dojem, že se sesypou při prvním závanu větru. A dostat se dovnitř budovy se ukázalo jako docela snadné, zrezivělé vchodové dveře jsou otevřené a z jejich skleněné výplně zbyly jen střepy, ale alespoň není důvod hledat nějakou díru ve zdi. Petr a po něm i Jasper vešli do budovy, opatrně našlapujíc po skle jež křupe pod jejich těžkými botami, rozhlédli se po špinavém, zašlém vnitřku s promočenými stěnami pokrytými občasnou plísní. Schody zde vedou nahoru do dalších pater, vypadají stabilně a vybízejí ke vstupu nahoru. Všude je ticho, jen občas bouhne uvolněná okenice či skleněný skřep praskne pod vaší botou, jak to bývá v takovýchto opuštěných domech, kde člověk už léta nezavítal. Avšak ticho náhle končí, nad ztichlých, mrtvým městem začala znít ozvěna štěkotu automatických zbraní, prokládaná zvířecími skřeky a občasnými výbuchy, v takovéto opuštěné krajině se zvuky nesou daleko i když ve vašem bezprostředním okolí asi nebezpečí nehrozí... ...do dveří za vámi vrazil jeden z vašich kolegů, opřel se o stěnu a bylo slyšet jak těžce dýchá pod plynovou maskou, bylo vidět jak křečovitě svírá svou pušku "Sakra! Slyšíte to? Tady se někde střílí... doprdele... co se to tu děje?" hluk boje nesený z dálky na malou chvíli přestal jen aby se mohl rozeznít znovu, pro některé vaše kolegy venku to začíná být vhodný důvod začít panikařit.

Vypravěč - 11. dubna 2008 10:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petr se vydal k jednomu z domů, jež vyhlížel nejstabilněji, následován Jasperem, zatímco ostatní se pohybovali po ulici v nejbližším okolí vašeho vozidla, udiveně a snad pozorně sledujíc okolí. Ona vyvolená budova, bývalý činžovní dům, vypadá přece jen stabilněji, sice je omšelá s oprýskanými stěnami, většina oken vybitých, avčak její viditelná železobetonová konstrukce přece jen nabízí výhled stability než ostatní cihlové jež budí dojem, že se sesypou při prvním závanu větru. A dostat se dovnitř budovy se ukázalo jako docela snadné, zrezivělé vchodové dveře jsou otevřené a z jejich skleněné výplně zbyly jen střepy, ale alespoň není důvod hledat nějakou díru ve zdi. Petr a po něm i Jasper vešli do budovy, opatrně našlapujíc po skle jež křupe pod jejich těžkými botami, rozhlédli se po špinavém, zašlém vnitřku s promočenými stěnami pokrytými občasnou plísní. Schody zde vedou nahoru do dalších pater, vypadají stabilně a vybízejí ke vstupu nahoru. Všude je ticho, jen občas bouhne uvolněná okenice či skleněný skřep praskne pod vaší botou, jak to bývá v takovýchto opuštěných domech, kde člověk už léta nezavítal. Avšak ticho náhle končí, nad ztichlých, mrtvým městem začala znít ozvěna štěkotu automatických zbraní, prokládaná zvířecími skřeky a občasnými výbuchy, v takovéto opuštěné krajině se zvuky nesou daleko i když ve vašem bezprostředním okolí asi nebezpečí nehrozí... ...do dveří za vámi vrazil jeden z vašich kolegů, opřel se o stěnu a bylo slyšet jak těžce dýchá pod plynovou maskou, bylo vidět jak křečovitě svírá svou pušku "Sakra! Slyšíte to? Tady se někde střílí... doprdele... co se to tu děje?" hluk boje nesený z dálky na malou chvíli přestal jen aby se mohl rozeznít znovu, pro některé vaše kolegy venku to začíná být vhodný důvod začít panikařit.

Vypravěč - 11. dubna 2008 10:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petr se vydal k jednomu z domů, jež vyhlížel nejstabilněji, následován Jasperem, zatímco ostatní se pohybovali po ulici v nejbližším okolí vašeho vozidla, udiveně a snad pozorně sledujíc okolí. Ona vyvolená budova, bývalý činžovní dům, vypadá přece jen stabilněji, sice je omšelá s oprýskanými stěnami, většina oken vybitých, avčak její viditelná železobetonová konstrukce přece jen nabízí výhled stability než ostatní cihlové jež budí dojem, že se sesypou při prvním závanu větru. A dostat se dovnitř budovy se ukázalo jako docela snadné, zrezivělé vchodové dveře jsou otevřené a z jejich skleněné výplně zbyly jen střepy, ale alespoň není důvod hledat nějakou díru ve zdi. Petr a po něm i Jasper vešli do budovy, opatrně našlapujíc po skle jež křupe pod jejich těžkými botami, rozhlédli se po špinavém, zašlém vnitřku s promočenými stěnami pokrytými občasnou plísní. Schody zde vedou nahoru do dalších pater, vypadají stabilně a vybízejí ke vstupu nahoru. Všude je ticho, jen občas bouhne uvolněná okenice či skleněný skřep praskne pod vaší botou, jak to bývá v takovýchto opuštěných domech, kde člověk už léta nezavítal. Avšak ticho náhle končí, nad ztichlých, mrtvým městem začala znít ozvěna štěkotu automatických zbraní, prokládaná zvířecími skřeky a občasnými výbuchy, v takovéto opuštěné krajině se zvuky nesou daleko i když ve vašem bezprostředním okolí asi nebezpečí nehrozí... ...do dveří za vámi vrazil jeden z vašich kolegů, opřel se o stěnu a bylo slyšet jak těžce dýchá pod plynovou maskou, bylo vidět jak křečovitě svírá svou pušku "Sakra! Slyšíte to? Tady se někde střílí... doprdele... co se to tu děje?" hluk boje nesený z dálky na malou chvíli přestal jen aby se mohl rozeznít znovu, pro některé vaše kolegy venku to začíná být vhodný důvod začít panikařit.

Jasper Dexter - 11. dubna 2008 14:59

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Když se ozvou zvuky boje okamžitě si strhnu z ramene pušku a rozhlédnu se kolem. Instruktor by měl radost, ale to bych mu nesměl říci, že to byla spíš panická reakce než co jiného. Rozhodně jsem neměl v úmyslu jí nějak používat, jenom jsem jí chtěl mít v ruce, aby se mi lépe běželo. Jen co ale zjistím, že nám nehrozí bezprostřední nebezpečí několikrát se zhluboka nadechnu, abych zpomalil splašené srdce a uklidním se. "Nevím co to je, ale nezdá se, že by to bylo hned u nás. Zatím není důvod nějak zmatkovat," pokouším se je uklidnit, i když před chvilkou jsem i já sám byl kousek od toho začít zděšeně prchat do bezpečí transportéru. "Dokončíme co máme a třeba zjistíme co se to děje," ukáží hlavní pušky ke stropu, aby bylo jasné, co mám na mysli.

Jasper Dexter - 11. dubna 2008 14:59

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Když se ozvou zvuky boje okamžitě si strhnu z ramene pušku a rozhlédnu se kolem. Instruktor by měl radost, ale to bych mu nesměl říci, že to byla spíš panická reakce než co jiného. Rozhodně jsem neměl v úmyslu jí nějak používat, jenom jsem jí chtěl mít v ruce, aby se mi lépe běželo. Jen co ale zjistím, že nám nehrozí bezprostřední nebezpečí několikrát se zhluboka nadechnu, abych zpomalil splašené srdce a uklidním se. "Nevím co to je, ale nezdá se, že by to bylo hned u nás. Zatím není důvod nějak zmatkovat," pokouším se je uklidnit, i když před chvilkou jsem i já sám byl kousek od toho začít zděšeně prchat do bezpečí transportéru. "Dokončíme co máme a třeba zjistíme co se to děje," ukáží hlavní pušky ke stropu, aby bylo jasné, co mám na mysli.

Petr "Kydy" Žemlička - 14. dubna 2008 12:15

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro A už je to tady, já ti to říkal, vystrčíš frňák z krytu a dostaneš takovou po paštěce, že se nalifruješ zpátky, ani nebudeš vědět jak. Kušuj! Co takhle se vráti do transportéru? Přeci jen palcový pancíř je palec tlustý pancíř. Ale, kydy... Zmateně se rozhlížím kolem a z nervozity začnu nacvičeným pohybem ošahávat kombinézu, kam jsem to jen zastrčil fajfku. Po chvilce mi dojde, že je pod kombinézou, tak nechám marných pokusů a upřu pozornost na Jaspera. Jeho příprava ke střelbě mě nijak neuklidnila, tak se rozhlížím, kam bych saltem, no dobře, rybyčkou skočil. Když přiběhne kolega, nesnažím se mu dodat klid, sám ho nemám na rozdávání a místo toho urvu někde kus trubky. Kus železa v ruce, to dodá člověku přeci jen jistý pocit síly a jistoty Po Jasperových slovech, kdy vyhodnotil situaci jako celkem bezpečnou pokračuji za ním co nejvýše, abychom se mohli rozhlédnout po okolí.

seržant Michal Fux - 15. dubna 2008 23:10
	soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Někdo vážně raněn? Rolande, otevři poklop a použij pár granátů na ty co zbejvat. Dám povel jednomu ze svých mužů.

seržant Michal Fux - 15. dubna 2008 23:10
	soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Někdo vážně raněn? Rolande, otevři poklop a použij pár granátů na ty co zbejvat. Dám povel jednomu ze svých mužů.

Vick Tainer - 17. dubna 2008 17:00

soukromá zpráva od Vick Tainer pro ''Heeee...'' Vyjde ze mě opět přehnaně skřek zklamání. Nově příchozího velitele si zběžně prohlédnu. ''Jsem Vick!'' Zvolám na ně neutrálním tónem ale už nešťastně dodám a ukážu na ně při tom prstem ''...moc srandy s vámi asi nebude, co.'' Svěsím bezradně ramena. Ačkoliv si tady hraji svou hru, mám na paměti, že pokud to takhle půjde dál, nebude moudré tady zůstávat. Jaká škoda. Bez okolků položím zbraň na zem ''Dobrá věcička...'' ...moc dobrá ale náboje sotva někde seženu. S nádechem se narovnám a na všechny pohlédnu s lehce šťastnějším výrazem. ''Noo, takže...'' udělám krok vzad a čekám, jestli nebudou mít něco proti, když se chystám jen tak odejít.

Vypravěč - 18. dubna 2008 09:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když sis prohlédl onoho mutanta venku, podle vašich definic by jsi ho označil za člověka postiženého velmi těžkou mutací, ačkoli tělo je stále humanoidní, na hlavě je znatelný kostěný pancíř a původní pokožka je houbově porovitá, na prstech u rukou, přestože nyní svírá jednu v vašich pušek, jsou znatelné drápy. Při takové těžké úrovni mutace je málo pravděpodobné, že by mozek nebyl zasažen, nicméně mutantova reakce tě přesvědčí o opaku. "Jsem Vick! Moc legrace s vámi asi nebude, co?" odhad případného nepřítele je jistě jednou z důležitých schopností vojáka, soudě podle jeho chování by jsi jej označil za civilistu bez výrazného vojenského výcviku, jeho držení a zacházení s puškou napovídá, že jistě plně chápe její funkci a umí jí používat, ani s ní nezachází nikterak neopatrně. Ačkoli se do v porovnání s vojenských výcvikem zdá málo, většina mutantů mívá tak těžce zasažený mozek, že by nalezenou zbraň nepoužila dokonce ani jako kyj, natož pak ke střelbě. Tento tvor je na tom znatelně lépe. Opustí své místo u jednoho mrtvého tvora, odloží pušku opatrně na zem a udělá krok zpět. "No takžé..." Zachovaná inteligence, schopnost logického uvažování, běžně lidská manuelní zručnost, ukázkový příklad oné vyjímky ve vašich rozkazech. Zatímco se vy věnujete případné hrozbě, nad městem začnou odněkud z dálky znít ozvěny výstřelů a zvířecích křeků, občas prokládaných několika explozemi. Vaše posily si již jistě probíjí cestu k vám, zvláštní věc je že už na cestě narazily na odpor, jako by něco chtělo zabránit jejich cestě k vám. Stav jednotky a výzbroj Součastný stav 6 mužů, medik není k dispozici, technik padl v boji. Ztráty 4 mrtví. Standartní výstroj v podobě vašich taktických kevlarových kombinéz (tvoje osobní je nadstandard, jsi prototyp), osobní filtrační systém jako náhrada plynové masky. Velká přenostná radiostanice na udržování spojení se základnou s dostatečným dosahem (původní spojení směřované skrz satelity již nefunguje několik let). Útočné pušky vyrobené jako napodobeniny Ruských experimentálních vzorů, nestandartní 12 mm munice, silný zpětný ráz je komplenzován větší fyzickou silou běžného "supervojáka". Byly vybrány díky devastujícího učinku velkých ráží na neobrněné živé cíle. 1 Pěchotní kulomet M242 2 plamenomety, většina napalmu vypotřebována 3 tříštivé granáty na celou jednotku Výbušinny a plamenomety byly použity k odražení nepřátelskch zmutovaných tvorů, když se byly zjevně schopny zotavit z zranění způsobených palnými zbraněmi. Stále máš svojí primární zbraň a teoreticky by byla schopna několika výstřelů, jelikož je energetická a mikrofůzní články jež jí napájejí časem degradují, není záruka že bude bez nového článku spolehlivě fungovat.

P-024D - 21. dubna 2008 15:05

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Sleduju mutanta před barákem a prohlížím si ho skrz nazoomované kybernetické oko. Když odpoví, ještě ho několik okamžiků bez pohnutí sleduju, pak se otočím a ustoupím od okna. Pokynu vojákovi s kulometem, aby nás kryt společně s dalšíma dvěma a čtvrtému naznačím gestem, aby hlídal a kryl záda svým parťákům, kdyby se tu objevilo něco zevnitř budovy - přeci jen jsme neměli dost času a prostředků celou budovu zajistit a zabezpečit. Poslední dva půjdou semnou. Mluvím jen minimálně, muži co slouží v mé jednotce vědí že rozdávám rozkazy a pokyny jen gesty a už vědí co mají dělat. Pomalým poklusem vyrazíme po schodišti dolů do vstupní haly. Jeden z vojáků neustále hlídá okolí a druhý na můj pokyn odjistí nálož na dveřích a uvolní jejich zajištění. Vykročím pomalým, ale jistým krokem z hlavních dveří před dům a okamžitě se rozhlížím po okolí a snažím se prověřit nejcharakterističtější místa odkud by na nás mohli spustit palbu, nebo na nás vystartovat, kdyby to byla past. Oběma vojákům pak pokynu paží, aby jistili okolí a drželi se v mém okolí. Já pokračuji až k mutantovi a jsem připraven kdykoli a okamžitě reagovat na jeho případné nepřátelské úmysly. Zastavím se asi tři metry od něho a promluvím silným, elektronikou lehce zkresleným hlasem. "Kdo jsi a co je tvým cílem?" Hlas zní sebejistě a bez sebemenší známky emocí. Svou laserovou pušku mám v ruce hlavní skloněnou napůl k zemi. "Jsi tu sám?" Doplním své otázky po chvilce a upřeně na něho hledím, připraven se kdykoli bránit úskokem či střelbou.

Vypravěč - 24. dubna 2008 08:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro POmalu jste se vydali nahoru po schodech nahoru, zatímco odněkud zvenku se městem nesly ozvěny výstřelů, zaznělo pár explozí a pak opět zavládlo ticho. Okolí a vnitřek opuštěného domu byl tichý jako předtím, opět jen ono vrzání jak si vítr hraje s uvolněnými okny či střešní krytinou, dalším zvukem již mohly být jedině vaše kroky či vaše těžké oddychování pod plynovou maskou. Ale aby jste se mohli rozhlédnout, museli jste výše, toto byl činžovní dům a měl čtyři patra, z toho prvního jste ani nemohli nic vidět. A příliš se zdržovat jste se nechtěli, ostatně možná z obavy co by jste zde mohli najít a tak vaše kroky mířily opět nahoru do vyšších pater. Když jste konečně vyšli nahoru, v okolí již vládlo ticho a vás obkolopovaly jen olezlé, špinavé a oprýskané stěny starého domu, z chodby vedly dveře do několika bytů odkud by jste se mohli pořádně rozhlédnout po okolí. Když jediné okno na chodbě propouštějící do potěmělé chodby trochu světla směřovalo na ulici. Odtud jste mohli zahlédnout váš transportér, pár vašich kolegů stále u něj, okolní domy na ulici a nic více. Chtě nechtě jste museli do jednoho z bytů, dřevěné, ztrouchnivělé a navíc ještě zpola otevřené dveře nebyly vůbec žádnou překážkou. Možná naštěstí pro vás byl byt prázdný, veškerý nábytek se zde už rozpadal pokryt znatelnou vrstou prachu, ovšem žádné stopy po přítomnosti někoho živého. A možná naštěstí, žádné ostatky či kosti. Váš kolega s puškou zůstal u dveří, Petr svírající kus napůl zrezivělé trubky se rozhlížel po místnosti, zatímco Jasper vyhlédl jedním z polorozbitých, ušmudlaných oken ven. Nic zvláštního neviděl, jen rozpadající se střechy okolních domů, zašedlé panoráma mrtvého města ve kterém se nic nehýbalo, siluety stále stojících výškových domů kdesi v centru města nyní zahalených do zlověstné mlhy. Ticho a klid. Snažil se odhadnout odkud šla střelba a kde se nachází cílové místo vaší výpravy, místo neviděl, ale brzy docházel k přesvědčení že právě z toho místa zněly dřívější ozvěny výstřelů a odněkud tam také stoupal slabý dým. Snažil se postřehnout každý detail, když na jedné z protějších střech se mihl černý stín, pohyb, něco živého, avšak podivné to zmizelo z očí dříve než stačil zaostřit zrak....

Vypravěč - 24. dubna 2008 08:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro POmalu jste se vydali nahoru po schodech nahoru, zatímco odněkud zvenku se městem nesly ozvěny výstřelů, zaznělo pár explozí a pak opět zavládlo ticho. Okolí a vnitřek opuštěného domu byl tichý jako předtím, opět jen ono vrzání jak si vítr hraje s uvolněnými okny či střešní krytinou, dalším zvukem již mohly být jedině vaše kroky či vaše těžké oddychování pod plynovou maskou. Ale aby jste se mohli rozhlédnout, museli jste výše, toto byl činžovní dům a měl čtyři patra, z toho prvního jste ani nemohli nic vidět. A příliš se zdržovat jste se nechtěli, ostatně možná z obavy co by jste zde mohli najít a tak vaše kroky mířily opět nahoru do vyšších pater. Když jste konečně vyšli nahoru, v okolí již vládlo ticho a vás obkolopovaly jen olezlé, špinavé a oprýskané stěny starého domu, z chodby vedly dveře do několika bytů odkud by jste se mohli pořádně rozhlédnout po okolí. Když jediné okno na chodbě propouštějící do potěmělé chodby trochu světla směřovalo na ulici. Odtud jste mohli zahlédnout váš transportér, pár vašich kolegů stále u něj, okolní domy na ulici a nic více. Chtě nechtě jste museli do jednoho z bytů, dřevěné, ztrouchnivělé a navíc ještě zpola otevřené dveře nebyly vůbec žádnou překážkou. Možná naštěstí pro vás byl byt prázdný, veškerý nábytek se zde už rozpadal pokryt znatelnou vrstou prachu, ovšem žádné stopy po přítomnosti někoho živého. A možná naštěstí, žádné ostatky či kosti. Váš kolega s puškou zůstal u dveří, Petr svírající kus napůl zrezivělé trubky se rozhlížel po místnosti, zatímco Jasper vyhlédl jedním z polorozbitých, ušmudlaných oken ven. Nic zvláštního neviděl, jen rozpadající se střechy okolních domů, zašedlé panoráma mrtvého města ve kterém se nic nehýbalo, siluety stále stojících výškových domů kdesi v centru města nyní zahalených do zlověstné mlhy. Ticho a klid. Snažil se odhadnout odkud šla střelba a kde se nachází cílové místo vaší výpravy, místo neviděl, ale brzy docházel k přesvědčení že právě z toho místa zněly dřívější ozvěny výstřelů a odněkud tam také stoupal slabý dým. Snažil se postřehnout každý detail, když na jedné z protějších střech se mihl černý stín, pohyb, něco živého, avšak podivné to zmizelo z očí dříve než stačil zaostřit zrak....

Vypravěč - 24. dubna 2008 08:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro POmalu jste se vydali nahoru po schodech nahoru, zatímco odněkud zvenku se městem nesly ozvěny výstřelů, zaznělo pár explozí a pak opět zavládlo ticho. Okolí a vnitřek opuštěného domu byl tichý jako předtím, opět jen ono vrzání jak si vítr hraje s uvolněnými okny či střešní krytinou, dalším zvukem již mohly být jedině vaše kroky či vaše těžké oddychování pod plynovou maskou. Ale aby jste se mohli rozhlédnout, museli jste výše, toto byl činžovní dům a měl čtyři patra, z toho prvního jste ani nemohli nic vidět. A příliš se zdržovat jste se nechtěli, ostatně možná z obavy co by jste zde mohli najít a tak vaše kroky mířily opět nahoru do vyšších pater. Když jste konečně vyšli nahoru, v okolí již vládlo ticho a vás obkolopovaly jen olezlé, špinavé a oprýskané stěny starého domu, z chodby vedly dveře do několika bytů odkud by jste se mohli pořádně rozhlédnout po okolí. Když jediné okno na chodbě propouštějící do potěmělé chodby trochu světla směřovalo na ulici. Odtud jste mohli zahlédnout váš transportér, pár vašich kolegů stále u něj, okolní domy na ulici a nic více. Chtě nechtě jste museli do jednoho z bytů, dřevěné, ztrouchnivělé a navíc ještě zpola otevřené dveře nebyly vůbec žádnou překážkou. Možná naštěstí pro vás byl byt prázdný, veškerý nábytek se zde už rozpadal pokryt znatelnou vrstou prachu, ovšem žádné stopy po přítomnosti někoho živého. A možná naštěstí, žádné ostatky či kosti. Váš kolega s puškou zůstal u dveří, Petr svírající kus napůl zrezivělé trubky se rozhlížel po místnosti, zatímco Jasper vyhlédl jedním z polorozbitých, ušmudlaných oken ven. Nic zvláštního neviděl, jen rozpadající se střechy okolních domů, zašedlé panoráma mrtvého města ve kterém se nic nehýbalo, siluety stále stojících výškových domů kdesi v centru města nyní zahalených do zlověstné mlhy. Ticho a klid. Snažil se odhadnout odkud šla střelba a kde se nachází cílové místo vaší výpravy, místo neviděl, ale brzy docházel k přesvědčení že právě z toho místa zněly dřívější ozvěny výstřelů a odněkud tam také stoupal slabý dým. Snažil se postřehnout každý detail, když na jedné z protějších střech se mihl černý stín, pohyb, něco živého, avšak podivné to zmizelo z očí dříve než stačil zaostřit zrak....

Jasper Dexter - 27. dubna 2008 10:42

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Kouknu jedním oknem, přejdu k dalšímu a snažím se toho vidět co nejvíce, ale možná by bylo lepší dostat se až na střechu. Dalších pár metrů k dobru a výhled na všechny strany. Zrovna uvažuji nad všemi pro a proti, když zahlédnu ten stín. Trhnu sebou a křečovitě sevřu pušku v rukách. Stačilo málo a začal jsem střílet. Co to ale bylo? "Něco jsem viděl," nahlásím ostatním a dál se rozhlížím po okolí, jestli to nezahlédnu znovu a pušku mi ve zpocených rukou neklouže jenom pro to, že mám rukavice.

Jasper Dexter - 27. dubna 2008 10:42

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Kouknu jedním oknem, přejdu k dalšímu a snažím se toho vidět co nejvíce, ale možná by bylo lepší dostat se až na střechu. Dalších pár metrů k dobru a výhled na všechny strany. Zrovna uvažuji nad všemi pro a proti, když zahlédnu ten stín. Trhnu sebou a křečovitě sevřu pušku v rukách. Stačilo málo a začal jsem střílet. Co to ale bylo? "Něco jsem viděl," nahlásím ostatním a dál se rozhlížím po okolí, jestli to nezahlédnu znovu a pušku mi ve zpocených rukou neklouže jenom pro to, že mám rukavice.

Vypravěč - 25. května 2008 22:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Chtěl jsi odejít, avšak zvuky kroků několika páru těžkých bot dunícím tichým okolím po rozpraskaném asfaltu tě zastavily. Ohlédl jsi se. Tři vojáci opustili budovu a vydali se ti naproti, muž jež šel v čele bude pravděpodobně velitel jednotky. A ten na tebe vzápětí promluvil, vysoký od pohledu dobře trénovaný muž, oholená hlava a kevlarová kombinéza s maskovacím vzorem. Typický zástupce „supervojáků“, avšak od tradičního vzhledu se přece jen liší, na první pohled tě upoutal oční implantát na pravém oku, podobný zaměřovači. A také zjevně hi-tech zbraň jež svíral v ruce. Nemusíš mít žádné zvláštní poznatky aby ti došlo že máš tu čest z jedním prototypů poslední fáze výroby „supervojáků“. "Kdo jsi a co je tvým cílem?" promluvil velitel rázným, nesmlouvavým hlasem bez zjevných emocí "Jsi tu sám?" on i jeho dva muži stojící o krok dále za ním jsou zjevně připraveni střílet. Odněkud zaduněly výbuchy a z jedné postranních ulic se vyřítil obrněný transportér, zastavil a vojáci před tebou na něj pohlédli, ale velitel tě nespustil z dohledu. „Dorazily posily, pane“ konstatoval jeden z vojáků poblíž tebe, nevyvedlo je to z míry, ani z ostražitosti, stačil by jeden neopatrný pohyb a začali by střílet. A určitě by neměli výčitky.

Vypravěč - 25. května 2008 22:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Transportér se řítil ulicemi mrtvého města a nestvůry se hnaly za ním, na seržantův rozkaz se jeden z vojáků protáhl poklopem ven a hodil na vaše pronásledovatele několik granátů, za transportérem zaduněly exploze a vyšlehly plameny. Přímo pod nohama pronásledujících nestvůr, exploze je trhaly na kusy. Těžko říci jestli jsou definitivně mrtvé, z jejich steče na Epsilon Fort máte přece jen určité zkušenosti s odolností těchto mutantů, ale přestaly vás pronásledovat. Řítili jste se dál a pak transportér prudce zastavil, jste na cíli cesty. “Jsme zde. Támhle jsou naši.“ konstatoval řidič s dozvukem Francise u kulometu: ”Čisto. Jsou pryč... až támhle tam mluví s nějakým mutantem.” Michael neodolal a vyhlédl čelném průzorem ven ještě dřív než vydal příkaz k opuštění vozidla. Opravdu, tři vojáci tam mluví s nějakým mutantem, zbylí vojáci je pravděpodobně budou krýt z budovy. Rozmluva z mutantem není až tak divná, takle jste objevili i Ratzin a Jarvise, zřítka se najdou takoví jimž zůstala lidská inteligence. Michael poznal mezi třemi venku seržanta “PíDího”, jinak oficielně P-204D, ostatně nešel přehlédnout. PD je jeden z prototypů superováků, jež opustili laboratoře jako poslední, další takoví jako on se příliš nevidí, na rozdíl od vás má řada D elektronický oční implantát propojený na primární zbraň (stejně ale většinou nepoužitelnou díky nedostatku hi-tech munice)....

Vypravěč - 25. května 2008 22:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Transportér se řítil ulicemi mrtvého města a nestvůry se hnaly za ním, na seržantův rozkaz se jeden z vojáků protáhl poklopem ven a hodil na vaše pronásledovatele několik granátů, za transportérem zaduněly exploze a vyšlehly plameny. Přímo pod nohama pronásledujících nestvůr, exploze je trhaly na kusy. Těžko říci jestli jsou definitivně mrtvé, z jejich steče na Epsilon Fort máte přece jen určité zkušenosti s odolností těchto mutantů, ale přestaly vás pronásledovat. Řítili jste se dál a pak transportér prudce zastavil, jste na cíli cesty. “Jsme zde. Támhle jsou naši.“ konstatoval řidič s dozvukem Francise u kulometu: ”Čisto. Jsou pryč... až támhle tam mluví s nějakým mutantem.” Michael neodolal a vyhlédl čelném průzorem ven ještě dřív než vydal příkaz k opuštění vozidla. Opravdu, tři vojáci tam mluví s nějakým mutantem, zbylí vojáci je pravděpodobně budou krýt z budovy. Rozmluva z mutantem není až tak divná, takle jste objevili i Ratzin a Jarvise, zřítka se najdou takoví jimž zůstala lidská inteligence. Michael poznal mezi třemi venku seržanta “PíDího”, jinak oficielně P-204D, ostatně nešel přehlédnout. PD je jeden z prototypů superováků, jež opustili laboratoře jako poslední, další takoví jako on se příliš nevidí, na rozdíl od vás má řada D elektronický oční implantát propojený na primární zbraň (stejně ale většinou nepoužitelnou díky nedostatku hi-tech munice)....

Vypravěč - 25. května 2008 22:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Transportér se řítil ulicemi mrtvého města a nestvůry se hnaly za ním, na seržantův rozkaz se jeden z vojáků protáhl poklopem ven a hodil na vaše pronásledovatele několik granátů, za transportérem zaduněly exploze a vyšlehly plameny. Přímo pod nohama pronásledujících nestvůr, exploze je trhaly na kusy. Těžko říci jestli jsou definitivně mrtvé, z jejich steče na Epsilon Fort máte přece jen určité zkušenosti s odolností těchto mutantů, ale přestaly vás pronásledovat. Řítili jste se dál a pak transportér prudce zastavil, jste na cíli cesty. “Jsme zde. Támhle jsou naši.“ konstatoval řidič s dozvukem Francise u kulometu: ”Čisto. Jsou pryč... až támhle tam mluví s nějakým mutantem.” Michael neodolal a vyhlédl čelném průzorem ven ještě dřív než vydal příkaz k opuštění vozidla. Opravdu, tři vojáci tam mluví s nějakým mutantem, zbylí vojáci je pravděpodobně budou krýt z budovy. Rozmluva z mutantem není až tak divná, takle jste objevili i Ratzin a Jarvise, zřítka se najdou takoví jimž zůstala lidská inteligence. Michael poznal mezi třemi venku seržanta “PíDího”, jinak oficielně P-204D, ostatně nešel přehlédnout. PD je jeden z prototypů superováků, jež opustili laboratoře jako poslední, další takoví jako on se příliš nevidí, na rozdíl od vás má řada D elektronický oční implantát propojený na primární zbraň (stejně ale většinou nepoužitelnou díky nedostatku hi-tech munice)....

Petr "Kydy" Žemlička - 26. května 2008 21:15

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro V rozbořené budově Kurva, kam sem to zase vlezl Začínám pomalu litovat svého rozhodnutí, čekla jsem poklidnou cestu v bezpečí transportéru a ne dobrodružství jak z Ramba VII. Pevněji sevřu svou trubku a hned si připadám bezpečnější. Hňupe. Drž hubu! Snažím se soustředit a být takzvaně v pozoru, z hlavy vypouzím myšlenky na karburátory, klíče, vstřikování a jiné věci, které mi teď rozhodně nepomůžou. Ohlédnu sena Dextra. Taky nevypadá jako klid sám, přisahal bych, že se mu trochu třese kombinéza. Ale kydy, to je tím jak se hýbe. Jsi si jistý? Drž hubu, drž hubu, drž hubu. Jakmile Dexter zahlásí pohyb, přitisknu se ke stěně a pokouším se nahlédnout směrem, kterým kouká, kde by se snad mohlo něco skrývat. Opatrně a potichu promluvím. Hele kámo, neívm jak ty, ale já nejsem žádnej hrdina, je mi čtyřicet a jediný co umím je kouřit a dávat do kupy stroje. Co se mě týče, tak ten náš obrněnec vypadá moc fajn a to dělo na střeše ještě líp. Co kdybysme se v klidu vrátili, řekli, že kde nic tu nic a zase v klidu frčeli dál co? Není to asi až tak úplně myšlno vážě, tak trochu ze mě mluví klasický stres, ale je vidět, že svůj plán vážně zvažuji.

Vypravěč - 28. května 2008 10:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jasper hledal lepší výhled s oken ve snaze zjistit, co brzy nahlédl a Petr jež neměl pochopitelně příliš chuti zůstávat zde déle, než bude nezbytně nutné, se mu držel téměř za zády. A ať už to co zahlédl Jasper venku, bylo cokoli, již brzy se to mělo ukázat. Náhle do jednoho oken doslova vrazila velká černá tlama plná ostrých zubů a jen štěstím se nedokázala protáhnout oknem tak, aby někoho ohrozila. Jasper úlekem spadl po zádech na zem a při pádu vzal sebou pohopitelně i Petra, váš kolega stojící u dveří jen křikl: "Tady nezůstanu ani minutu.." a dal se neprodleně na útěk pryč. Ono neidetifikovatelné něco, z čeho jste vlastně viděli jen obrovskou tlamu plnou zubů a blyštící se oči, se pokoušelo dostat se za každou cenu dovnitř za vámi, naštěstí to "něco" bylo příliš velké, aby se protáhlo oknem a příliš rozzuřené, aby hledalo lepší způsob jak se k vám dostal. Jasper ze své pušky vystřelil po oné zubané tlamě tlačící se na vás oknem, avšak na to, že zasáhl hlavu bylo až divné že tu "věc" to pouze ještě více rozzuřilo. Petr měl nyní očividný důvod vypadnout odtud a ani Jasper si asi nechtěl hrát na hrdinu bojující s zmutovaným "cosi". Konečně jste se odplazili od okna a postavili se na nohy, zatímco zmutované "cosi" zmizelo opět z okna a začalo hledat lepší cíl než vy. Venku praskaly výstřely z pušek. Takže pokud jste měli ověřit, že tu je bezpečno, nyní víte, že tu bezpečno definitivně není...

Vypravěč - 28. května 2008 10:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jasper hledal lepší výhled s oken ve snaze zjistit, co brzy nahlédl a Petr jež neměl pochopitelně příliš chuti zůstávat zde déle, než bude nezbytně nutné, se mu držel téměř za zády. A ať už to co zahlédl Jasper venku, bylo cokoli, již brzy se to mělo ukázat. Náhle do jednoho oken doslova vrazila velká černá tlama plná ostrých zubů a jen štěstím se nedokázala protáhnout oknem tak, aby někoho ohrozila. Jasper úlekem spadl po zádech na zem a při pádu vzal sebou pohopitelně i Petra, váš kolega stojící u dveří jen křikl: "Tady nezůstanu ani minutu.." a dal se neprodleně na útěk pryč. Ono neidetifikovatelné něco, z čeho jste vlastně viděli jen obrovskou tlamu plnou zubů a blyštící se oči, se pokoušelo dostat se za každou cenu dovnitř za vámi, naštěstí to "něco" bylo příliš velké, aby se protáhlo oknem a příliš rozzuřené, aby hledalo lepší způsob jak se k vám dostal. Jasper ze své pušky vystřelil po oné zubané tlamě tlačící se na vás oknem, avšak na to, že zasáhl hlavu bylo až divné že tu "věc" to pouze ještě více rozzuřilo. Petr měl nyní očividný důvod vypadnout odtud a ani Jasper si asi nechtěl hrát na hrdinu bojující s zmutovaným "cosi". Konečně jste se odplazili od okna a postavili se na nohy, zatímco zmutované "cosi" zmizelo opět z okna a začalo hledat lepší cíl než vy. Venku praskaly výstřely z pušek. Takže pokud jste měli ověřit, že tu je bezpečno, nyní víte, že tu bezpečno definitivně není...

seržant Michal Fux - 28. května 2008 11:33

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Nic z toho co vidím mě nijak zvlášť neudiví. Už jsem viděl divnější věci. Ale rozhodně chci zjistit o co tu jde.Když transportér zastaví, vydám rozkazy svým mužům. Francis, Karlos zůstanou v pohotovosti na svých místech. Civilové tu taky zůstanou. Leo, Jakob, Roland, Skain každý zajistí jednu stranu transportéru. Lukas a Vigo nás budou jistit ze střechy transportéru. Vinie a Michael jdou se mnou. Otevřu prudce zadní dveře transportéru a se svou puškou DPMS Panther AR-15 v rukách vyrazím za seržantem PíDím. Nikdy jsem se s ním blíže neseznámil, ale trochu ho znám. Je to jeden z těch "novejch" modelů. Nikdy jsem je neměl příliš v oblibě, což byl možná i důvod, proč ho blíže neznám. Jsou to spíš stroje než chlapy. Seržante P-024D, byli jsme vysláni vás zachránit. Co se tu děje? Zeptám se stručně bez zbytečných řečiček kolem, které ode mne stejně ani nikdo nečekal.

seržant Michal Fux - 28. května 2008 11:33

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Nic z toho co vidím mě nijak zvlášť neudiví. Už jsem viděl divnější věci. Ale rozhodně chci zjistit o co tu jde.Když transportér zastaví, vydám rozkazy svým mužům. Francis, Karlos zůstanou v pohotovosti na svých místech. Civilové tu taky zůstanou. Leo, Jakob, Roland, Skain každý zajistí jednu stranu transportéru. Lukas a Vigo nás budou jistit ze střechy transportéru. Vinie a Michael jdou se mnou. Otevřu prudce zadní dveře transportéru a se svou puškou DPMS Panther AR-15 v rukách vyrazím za seržantem PíDím. Nikdy jsem se s ním blíže neseznámil, ale trochu ho znám. Je to jeden z těch "novejch" modelů. Nikdy jsem je neměl příliš v oblibě, což byl možná i důvod, proč ho blíže neznám. Jsou to spíš stroje než chlapy. Seržante P-024D, byli jsme vysláni vás zachránit. Co se tu děje? Zeptám se stručně bez zbytečných řečiček kolem, které ode mne stejně ani nikdo nečekal.

seržant Michal Fux - 28. května 2008 11:33

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Nic z toho co vidím mě nijak zvlášť neudiví. Už jsem viděl divnější věci. Ale rozhodně chci zjistit o co tu jde.Když transportér zastaví, vydám rozkazy svým mužům. Francis, Karlos zůstanou v pohotovosti na svých místech. Civilové tu taky zůstanou. Leo, Jakob, Roland, Skain každý zajistí jednu stranu transportéru. Lukas a Vigo nás budou jistit ze střechy transportéru. Vinie a Michael jdou se mnou. Otevřu prudce zadní dveře transportéru a se svou puškou DPMS Panther AR-15 v rukách vyrazím za seržantem PíDím. Nikdy jsem se s ním blíže neseznámil, ale trochu ho znám. Je to jeden z těch "novejch" modelů. Nikdy jsem je neměl příliš v oblibě, což byl možná i důvod, proč ho blíže neznám. Jsou to spíš stroje než chlapy. Seržante P-024D, byli jsme vysláni vás zachránit. Co se tu děje? Zeptám se stručně bez zbytečných řečiček kolem, které ode mne stejně ani nikdo nečekal.

Vypravěč - 28. května 2008 15:36
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě dříve, než se mutant zmohl k odpovědi, vyřítil se z jedné postranních ulic obrněný transportér a brzy se ven vyhrnuli vojáci zajistit oblast kolem transportéru. "Dorazily posily, pane." konstatoval jeden tvých mužů, to se již jejich velitel vydal obezřetně směrem k tobě a vzápětí tě oslovil.

Jarvis Ortiz - 30. května 2008 13:56

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Celou dobu v transportéru sedim a nic neřikám. Vlastně ani nemám proč a nějak tak celkově se divim, že nás brali vůbec sebou když tu jsme k ničemu. Jakmile sebou transportér cukne, rychle se něčeho přidržím, abych nehodil hubu. Podívám se na Ratzin trochu přimhouřeným pohledem, protože se mi takhle situace už vůbec nelíbí a nejradši bych šel ven. Otočim se směrem k velitelovi vozu a chvíli na něj koukám. Nemůžu si nevšimnout vojáků a toho jednoho mutanta, který je tam snima. Dobrá příležitost jak se jít provětrat. Pousměju se, ale jakmile velitel dá rozkazy, úsměv mi zase rychle zmizí. "kašlu na to!" Řeknu směrem k Ratzin a pomalu se vysoukám, ze svého místa ven z transportéru a dál jdu pomalu k vojákům a tomu mutantovi...

Jarvis Ortiz - 30. května 2008 13:56

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Celou dobu v transportéru sedim a nic neřikám. Vlastně ani nemám proč a nějak tak celkově se divim, že nás brali vůbec sebou když tu jsme k ničemu. Jakmile sebou transportér cukne, rychle se něčeho přidržím, abych nehodil hubu. Podívám se na Ratzin trochu přimhouřeným pohledem, protože se mi takhle situace už vůbec nelíbí a nejradši bych šel ven. Otočim se směrem k velitelovi vozu a chvíli na něj koukám. Nemůžu si nevšimnout vojáků a toho jednoho mutanta, který je tam snima. Dobrá příležitost jak se jít provětrat. Pousměju se, ale jakmile velitel dá rozkazy, úsměv mi zase rychle zmizí. "kašlu na to!" Řeknu směrem k Ratzin a pomalu se vysoukám, ze svého místa ven z transportéru a dál jdu pomalu k vojákům a tomu mutantovi...

Jarvis Ortiz - 30. května 2008 13:56

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Celou dobu v transportéru sedim a nic neřikám. Vlastně ani nemám proč a nějak tak celkově se divim, že nás brali vůbec sebou když tu jsme k ničemu. Jakmile sebou transportér cukne, rychle se něčeho přidržím, abych nehodil hubu. Podívám se na Ratzin trochu přimhouřeným pohledem, protože se mi takhle situace už vůbec nelíbí a nejradši bych šel ven. Otočim se směrem k velitelovi vozu a chvíli na něj koukám. Nemůžu si nevšimnout vojáků a toho jednoho mutanta, který je tam snima. Dobrá příležitost jak se jít provětrat. Pousměju se, ale jakmile velitel dá rozkazy, úsměv mi zase rychle zmizí. "kašlu na to!" Řeknu směrem k Ratzin a pomalu se vysoukám, ze svého místa ven z transportéru a dál jdu pomalu k vojákům a tomu mutantovi...

Vick Tainer - 30. května 2008 19:46

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Pomalu a opatrně našlapuji směrem pryč z tohoto prostranství. Už tady začíná být horko. Říkám si, když započne sled událostí, který jsem si zrovna nepřál. Ale alespoň jsem ještě naživu. Situace ve které se ocitnu jasně vypovídá, že pokus o útěk musí přijít až jako poslední možnost. Proto se teď jen zastavím na místě, otočím se na ně a se vzpřímeným postojem odpovídám. Na první otázku jen nakloním hlavu na stranu. ''No jméno jsem vám už řekl ale vy myslíte asi...'' Shlédnu dolů, na své tělo... ''... no maškarní tohle není.'' Naznačím vcelku jasně a nahodím úsměv. ''Ano, ano. Pouze má maličkost.'' A nenápadně se rozhlížím, když přijíždí navíc transportér. Ještě více přituhuje. Začíná se mi zrychlovat tep. ''No takže ještě chcete pokecat nebo...'' Výrazně pozvednu na velitele obočí. Zvědavost sama.

Vypravěč - 30. května 2008 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro V okolí začal být značně rušno, prvně dorazil obrněný transportér s posilami a několik vojáků se vyhrnulo ven, s prsty na spouštích a připravených střílet, zajištujíc prostor okolo transportéru a pátrající skrz hledí svých pušek po případném nepříteli. Seržant Fux nechal své muže plnit rozkazy jež jim dal a vydal se vstříc PíDímu, jinak tedy P-024D velícímu druhé jednotce a nyní se pokoušejícího získat z onoho mutanta nějaké informace. Mutant byl připraven celkem pohotově odpovídat, s dávkou sarkasmu a náznaků v řeči nebylo pochyb, že navzdory těžké mutaci fyzického těla, bylo jasné že lidská inteligence mu zůstala. 'No jméno jsem vám už řekl ale vy myslíte asi...' při své odpovědi pohlédl dolů na své tělo 'no maškarní tohle není.'' ' Nyní si PD matně rozpoměl, že vlastně se onen mutant vlastně již představil, zdá se že jeho jméno bylo Vick. 'Ano, ano. Pouze má maličkost. Takže chcete ještě pokecat nebo….“ byl pohotový v odpovědi onen Vick. Jenže v tu chvíli ho již na mušce měli nejen dva PíDího muži stojící za ním, ale stejně tak jako vojáci z jednotky seržanta Fuxe. Jen Ortiz se rozhodl ignorovat nařízení seržanta Fuxe a opustil tranportér, vydal se nyní vstříc skupince mutanta a vojáků (včetně P-204D a Sg. Fuxe)…. Zatímco se PíDí snažil domluvit s mutantem, to již Michala Fuxe zaujala jedna z zabitých zmutovaných stvůr, mrtvých těl nestvůr, podobných těm jež pronásledovaly před nějakou chvíli jejich transportér tu bylo více, zjevné je, že zde je již po boji a ožehlá, roztrhaná či rozstřílená těla nestvůr byla patrná všude kolem. Ale byla zde i jedno mrtvé tělo jež se všem ostatním vymykalo. Ano bylo tu mezi zabitými stvůrami ještě jedno mrtvé tělo, značně více humanoidní, tedy v tom, že se zdá se za života pohybovala po dvou nohách, měla paže s drápy a další dvojici chapadel s kostěnými pařáty připomínající velikostí spíše šavle. To co bylo zvláštnější měla alespoň útržky oblečení, avšak do jejího těla byly viditelně zarostlé kusy nějakých mechanických součástí, na hlavě, částečně vzrostlé do masa byly vrostlé červeně zářící čočky připomínající kamery, spojené s jinými částmi těla kabely. A ozdoba s lidkých lebek okolo krku stvůry byla ještě podivnější. Tělo této podivnosti mělo značné poranění od palných zbraní, do hlavy té stvůře musel někdo vystřelil dávku z velkorážní zbraně … I Vick se bezděčně chvíli podíval na onu mrtvou podivnost a upozornil tak na ní i seržanta PíDího, jež se doteď soustředil více na případné žijící hrozby než na mrtvá těla kolem.

Vypravěč - 30. května 2008 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro V okolí začal být značně rušno, prvně dorazil obrněný transportér s posilami a několik vojáků se vyhrnulo ven, s prsty na spouštích a připravených střílet, zajištujíc prostor okolo transportéru a pátrající skrz hledí svých pušek po případném nepříteli. Seržant Fux nechal své muže plnit rozkazy jež jim dal a vydal se vstříc PíDímu, jinak tedy P-024D velícímu druhé jednotce a nyní se pokoušejícího získat z onoho mutanta nějaké informace. Mutant byl připraven celkem pohotově odpovídat, s dávkou sarkasmu a náznaků v řeči nebylo pochyb, že navzdory těžké mutaci fyzického těla, bylo jasné že lidská inteligence mu zůstala. 'No jméno jsem vám už řekl ale vy myslíte asi...' při své odpovědi pohlédl dolů na své tělo 'no maškarní tohle není.'' ' Nyní si PD matně rozpoměl, že vlastně se onen mutant vlastně již představil, zdá se že jeho jméno bylo Vick. 'Ano, ano. Pouze má maličkost. Takže chcete ještě pokecat nebo….“ byl pohotový v odpovědi onen Vick. Jenže v tu chvíli ho již na mušce měli nejen dva PíDího muži stojící za ním, ale stejně tak jako vojáci z jednotky seržanta Fuxe. Jen Ortiz se rozhodl ignorovat nařízení seržanta Fuxe a opustil tranportér, vydal se nyní vstříc skupince mutanta a vojáků (včetně P-204D a Sg. Fuxe)…. Zatímco se PíDí snažil domluvit s mutantem, to již Michala Fuxe zaujala jedna z zabitých zmutovaných stvůr, mrtvých těl nestvůr, podobných těm jež pronásledovaly před nějakou chvíli jejich transportér tu bylo více, zjevné je, že zde je již po boji a ožehlá, roztrhaná či rozstřílená těla nestvůr byla patrná všude kolem. Ale byla zde i jedno mrtvé tělo jež se všem ostatním vymykalo. Ano bylo tu mezi zabitými stvůrami ještě jedno mrtvé tělo, značně více humanoidní, tedy v tom, že se zdá se za života pohybovala po dvou nohách, měla paže s drápy a další dvojici chapadel s kostěnými pařáty připomínající velikostí spíše šavle. To co bylo zvláštnější měla alespoň útržky oblečení, avšak do jejího těla byly viditelně zarostlé kusy nějakých mechanických součástí, na hlavě, částečně vzrostlé do masa byly vrostlé červeně zářící čočky připomínající kamery, spojené s jinými částmi těla kabely. A ozdoba s lidkých lebek okolo krku stvůry byla ještě podivnější. Tělo této podivnosti mělo značné poranění od palných zbraní, do hlavy té stvůře musel někdo vystřelil dávku z velkorážní zbraně … I Vick se bezděčně chvíli podíval na onu mrtvou podivnost a upozornil tak na ní i seržanta PíDího, jež se doteď soustředil více na případné žijící hrozby než na mrtvá těla kolem.

Vypravěč - 30. května 2008 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro V okolí začal být značně rušno, prvně dorazil obrněný transportér s posilami a několik vojáků se vyhrnulo ven, s prsty na spouštích a připravených střílet, zajištujíc prostor okolo transportéru a pátrající skrz hledí svých pušek po případném nepříteli. Seržant Fux nechal své muže plnit rozkazy jež jim dal a vydal se vstříc PíDímu, jinak tedy P-024D velícímu druhé jednotce a nyní se pokoušejícího získat z onoho mutanta nějaké informace. Mutant byl připraven celkem pohotově odpovídat, s dávkou sarkasmu a náznaků v řeči nebylo pochyb, že navzdory těžké mutaci fyzického těla, bylo jasné že lidská inteligence mu zůstala. 'No jméno jsem vám už řekl ale vy myslíte asi...' při své odpovědi pohlédl dolů na své tělo 'no maškarní tohle není.'' ' Nyní si PD matně rozpoměl, že vlastně se onen mutant vlastně již představil, zdá se že jeho jméno bylo Vick. 'Ano, ano. Pouze má maličkost. Takže chcete ještě pokecat nebo….“ byl pohotový v odpovědi onen Vick. Jenže v tu chvíli ho již na mušce měli nejen dva PíDího muži stojící za ním, ale stejně tak jako vojáci z jednotky seržanta Fuxe. Jen Ortiz se rozhodl ignorovat nařízení seržanta Fuxe a opustil tranportér, vydal se nyní vstříc skupince mutanta a vojáků (včetně P-204D a Sg. Fuxe)…. Zatímco se PíDí snažil domluvit s mutantem, to již Michala Fuxe zaujala jedna z zabitých zmutovaných stvůr, mrtvých těl nestvůr, podobných těm jež pronásledovaly před nějakou chvíli jejich transportér tu bylo více, zjevné je, že zde je již po boji a ožehlá, roztrhaná či rozstřílená těla nestvůr byla patrná všude kolem. Ale byla zde i jedno mrtvé tělo jež se všem ostatním vymykalo. Ano bylo tu mezi zabitými stvůrami ještě jedno mrtvé tělo, značně více humanoidní, tedy v tom, že se zdá se za života pohybovala po dvou nohách, měla paže s drápy a další dvojici chapadel s kostěnými pařáty připomínající velikostí spíše šavle. To co bylo zvláštnější měla alespoň útržky oblečení, avšak do jejího těla byly viditelně zarostlé kusy nějakých mechanických součástí, na hlavě, částečně vzrostlé do masa byly vrostlé červeně zářící čočky připomínající kamery, spojené s jinými částmi těla kabely. A ozdoba s lidkých lebek okolo krku stvůry byla ještě podivnější. Tělo této podivnosti mělo značné poranění od palných zbraní, do hlavy té stvůře musel někdo vystřelil dávku z velkorážní zbraně … I Vick se bezděčně chvíli podíval na onu mrtvou podivnost a upozornil tak na ní i seržanta PíDího, jež se doteď soustředil více na případné žijící hrozby než na mrtvá těla kolem.

Vypravěč - 30. května 2008 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro V okolí začal být značně rušno, prvně dorazil obrněný transportér s posilami a několik vojáků se vyhrnulo ven, s prsty na spouštích a připravených střílet, zajištujíc prostor okolo transportéru a pátrající skrz hledí svých pušek po případném nepříteli. Seržant Fux nechal své muže plnit rozkazy jež jim dal a vydal se vstříc PíDímu, jinak tedy P-024D velícímu druhé jednotce a nyní se pokoušejícího získat z onoho mutanta nějaké informace. Mutant byl připraven celkem pohotově odpovídat, s dávkou sarkasmu a náznaků v řeči nebylo pochyb, že navzdory těžké mutaci fyzického těla, bylo jasné že lidská inteligence mu zůstala. 'No jméno jsem vám už řekl ale vy myslíte asi...' při své odpovědi pohlédl dolů na své tělo 'no maškarní tohle není.'' ' Nyní si PD matně rozpoměl, že vlastně se onen mutant vlastně již představil, zdá se že jeho jméno bylo Vick. 'Ano, ano. Pouze má maličkost. Takže chcete ještě pokecat nebo….“ byl pohotový v odpovědi onen Vick. Jenže v tu chvíli ho již na mušce měli nejen dva PíDího muži stojící za ním, ale stejně tak jako vojáci z jednotky seržanta Fuxe. Jen Ortiz se rozhodl ignorovat nařízení seržanta Fuxe a opustil tranportér, vydal se nyní vstříc skupince mutanta a vojáků (včetně P-204D a Sg. Fuxe)…. Zatímco se PíDí snažil domluvit s mutantem, to již Michala Fuxe zaujala jedna z zabitých zmutovaných stvůr, mrtvých těl nestvůr, podobných těm jež pronásledovaly před nějakou chvíli jejich transportér tu bylo více, zjevné je, že zde je již po boji a ožehlá, roztrhaná či rozstřílená těla nestvůr byla patrná všude kolem. Ale byla zde i jedno mrtvé tělo jež se všem ostatním vymykalo. Ano bylo tu mezi zabitými stvůrami ještě jedno mrtvé tělo, značně více humanoidní, tedy v tom, že se zdá se za života pohybovala po dvou nohách, měla paže s drápy a další dvojici chapadel s kostěnými pařáty připomínající velikostí spíše šavle. To co bylo zvláštnější měla alespoň útržky oblečení, avšak do jejího těla byly viditelně zarostlé kusy nějakých mechanických součástí, na hlavě, částečně vzrostlé do masa byly vrostlé červeně zářící čočky připomínající kamery, spojené s jinými částmi těla kabely. A ozdoba s lidkých lebek okolo krku stvůry byla ještě podivnější. Tělo této podivnosti mělo značné poranění od palných zbraní, do hlavy té stvůře musel někdo vystřelil dávku z velkorážní zbraně … I Vick se bezděčně chvíli podíval na onu mrtvou podivnost a upozornil tak na ní i seržanta PíDího, jež se doteď soustředil více na případné žijící hrozby než na mrtvá těla kolem.

Vypravěč - 30. května 2008 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro V okolí začal být značně rušno, prvně dorazil obrněný transportér s posilami a několik vojáků se vyhrnulo ven, s prsty na spouštích a připravených střílet, zajištujíc prostor okolo transportéru a pátrající skrz hledí svých pušek po případném nepříteli. Seržant Fux nechal své muže plnit rozkazy jež jim dal a vydal se vstříc PíDímu, jinak tedy P-024D velícímu druhé jednotce a nyní se pokoušejícího získat z onoho mutanta nějaké informace. Mutant byl připraven celkem pohotově odpovídat, s dávkou sarkasmu a náznaků v řeči nebylo pochyb, že navzdory těžké mutaci fyzického těla, bylo jasné že lidská inteligence mu zůstala. 'No jméno jsem vám už řekl ale vy myslíte asi...' při své odpovědi pohlédl dolů na své tělo 'no maškarní tohle není.'' ' Nyní si PD matně rozpoměl, že vlastně se onen mutant vlastně již představil, zdá se že jeho jméno bylo Vick. 'Ano, ano. Pouze má maličkost. Takže chcete ještě pokecat nebo….“ byl pohotový v odpovědi onen Vick. Jenže v tu chvíli ho již na mušce měli nejen dva PíDího muži stojící za ním, ale stejně tak jako vojáci z jednotky seržanta Fuxe. Jen Ortiz se rozhodl ignorovat nařízení seržanta Fuxe a opustil tranportér, vydal se nyní vstříc skupince mutanta a vojáků (včetně P-204D a Sg. Fuxe)…. Zatímco se PíDí snažil domluvit s mutantem, to již Michala Fuxe zaujala jedna z zabitých zmutovaných stvůr, mrtvých těl nestvůr, podobných těm jež pronásledovaly před nějakou chvíli jejich transportér tu bylo více, zjevné je, že zde je již po boji a ožehlá, roztrhaná či rozstřílená těla nestvůr byla patrná všude kolem. Ale byla zde i jedno mrtvé tělo jež se všem ostatním vymykalo. Ano bylo tu mezi zabitými stvůrami ještě jedno mrtvé tělo, značně více humanoidní, tedy v tom, že se zdá se za života pohybovala po dvou nohách, měla paže s drápy a další dvojici chapadel s kostěnými pařáty připomínající velikostí spíše šavle. To co bylo zvláštnější měla alespoň útržky oblečení, avšak do jejího těla byly viditelně zarostlé kusy nějakých mechanických součástí, na hlavě, částečně vzrostlé do masa byly vrostlé červeně zářící čočky připomínající kamery, spojené s jinými částmi těla kabely. A ozdoba s lidkých lebek okolo krku stvůry byla ještě podivnější. Tělo této podivnosti mělo značné poranění od palných zbraní, do hlavy té stvůře musel někdo vystřelil dávku z velkorážní zbraně … I Vick se bezděčně chvíli podíval na onu mrtvou podivnost a upozornil tak na ní i seržanta PíDího, jež se doteď soustředil více na případné žijící hrozby než na mrtvá těla kolem.

P-024D - 31. května 2008 22:31

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile zaslechnu rychle se přibližující, podle zvuku těžší vozidlo, pokynu svým mužům aby zaujali obranné postavení. Když se ale zpoza jednoho domu vyřítí transportér s naším označením opět vstanu a stoupnu si k mutantovi. Po sérii rozkazů, které vydal seržant Fux svým lidem kývnu hlavou, že rozumím. Pohledem přejedu jeho muže zajišťující okolí a nakonec mě zaujme civilista vystupující z transportéru a mířící k nám. "Byli jsme napadeni početnou skupinou velice odolných mutantů. Přišel jsem o několik mužů a většinu munice a část vybavení." Odpovím seržantovi roboticky chladným a strohým hlasem a stále sleduji přicházejícího civilistu (Ortize). "Kdo to je?" Zeptám se seržanta, když je Ortiz téměř u nás a bez problémů mě může slyšet. Mutantova (Vick) slova jako bych vůbec nevnímal a krom seržantovy odpovědi na mou otázku ohledně totožnosti civilisty, mě podle všeho nic jiného nezajímá.

P-024D - 31. května 2008 22:31

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile zaslechnu rychle se přibližující, podle zvuku těžší vozidlo, pokynu svým mužům aby zaujali obranné postavení. Když se ale zpoza jednoho domu vyřítí transportér s naším označením opět vstanu a stoupnu si k mutantovi. Po sérii rozkazů, které vydal seržant Fux svým lidem kývnu hlavou, že rozumím. Pohledem přejedu jeho muže zajišťující okolí a nakonec mě zaujme civilista vystupující z transportéru a mířící k nám. "Byli jsme napadeni početnou skupinou velice odolných mutantů. Přišel jsem o několik mužů a většinu munice a část vybavení." Odpovím seržantovi roboticky chladným a strohým hlasem a stále sleduji přicházejícího civilistu (Ortize). "Kdo to je?" Zeptám se seržanta, když je Ortiz téměř u nás a bez problémů mě může slyšet. Mutantova (Vick) slova jako bych vůbec nevnímal a krom seržantovy odpovědi na mou otázku ohledně totožnosti civilisty, mě podle všeho nic jiného nezajímá.

P-024D - 31. května 2008 22:31

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile zaslechnu rychle se přibližující, podle zvuku těžší vozidlo, pokynu svým mužům aby zaujali obranné postavení. Když se ale zpoza jednoho domu vyřítí transportér s naším označením opět vstanu a stoupnu si k mutantovi. Po sérii rozkazů, které vydal seržant Fux svým lidem kývnu hlavou, že rozumím. Pohledem přejedu jeho muže zajišťující okolí a nakonec mě zaujme civilista vystupující z transportéru a mířící k nám. "Byli jsme napadeni početnou skupinou velice odolných mutantů. Přišel jsem o několik mužů a většinu munice a část vybavení." Odpovím seržantovi roboticky chladným a strohým hlasem a stále sleduji přicházejícího civilistu (Ortize). "Kdo to je?" Zeptám se seržanta, když je Ortiz téměř u nás a bez problémů mě může slyšet. Mutantova (Vick) slova jako bych vůbec nevnímal a krom seržantovy odpovědi na mou otázku ohledně totožnosti civilisty, mě podle všeho nic jiného nezajímá.

P-024D - 31. května 2008 22:31

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile zaslechnu rychle se přibližující, podle zvuku těžší vozidlo, pokynu svým mužům aby zaujali obranné postavení. Když se ale zpoza jednoho domu vyřítí transportér s naším označením opět vstanu a stoupnu si k mutantovi. Po sérii rozkazů, které vydal seržant Fux svým lidem kývnu hlavou, že rozumím. Pohledem přejedu jeho muže zajišťující okolí a nakonec mě zaujme civilista vystupující z transportéru a mířící k nám. "Byli jsme napadeni početnou skupinou velice odolných mutantů. Přišel jsem o několik mužů a většinu munice a část vybavení." Odpovím seržantovi roboticky chladným a strohým hlasem a stále sleduji přicházejícího civilistu (Ortize). "Kdo to je?" Zeptám se seržanta, když je Ortiz téměř u nás a bez problémů mě může slyšet. Mutantova (Vick) slova jako bych vůbec nevnímal a krom seržantovy odpovědi na mou otázku ohledně totožnosti civilisty, mě podle všeho nic jiného nezajímá.

Ratzzin - 01. června 2008 18:27

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stejně jako Jarvis mlčím. Vážně mi nejde do hlavy, co se tam stalo a proč se ta monstra zaútočila, stejně jako proč tak dlouho vydržela. Trápím se hovadinama, jednou na to dojedu. Zmateně se podívám na svého přítele. Trvá, než mi dojde, co se zase děje. Zatracená zamyšlenost! "Co to..?" natáhnu po Jarvisovi ruku, abych ho strhla zpět, ale je pozdě. "Do prdele..," postavím se a krátkým pohledem sjedu Fuxe. Lidé. Jsou chvíle, kdy bych vážně chtěla být jako dřív, ale teď je to právě ta chvíle, kdy jsem ráda za svou mutaci. Prosmýknu se a vylezu ven, hezky hbitě, se zamračeným obličejem. "Jarvissi co sse děje?" zasyčím znepokojeně a rozeklaným jazykem si olíznu suché rty. Probodnu pohledem stroj, který stojí přede mnou. Jaké to asi je? Už jako malé dítě jsem měla krásné zelené oči, ale díky mutaci značně ztmavly, ztratily jsou nevinnou krásu a nabyly dojmu věčného skrývání pravdy, navíc, pokud jsem na místě, kde není dvakrát moc světla, vypadají téměř černě. A pak přišly ty více viditelné a nečekané změny – po celé délce páteře se mi táhne pruh zrohovatělé kůže, která postupem času začala nabývat šedé až namodralé barvy. Podobně vypadají i mé ruce – od loktů až k zápěstí se mi táhne podobný pruh, vystouplé zápěstní kůstky porostly do té míry až prorostly tvrdou kůží a vytvořily jakési „růžky“, po hraně dlaně se mi až ke konci malíčků táhne opět šedavá ztvrdlá kůže. Nejvtipnější mutací byla změna jazyku, jehož špička se zhruba na délku centimetru a půl rozdělila, takže připomíná jazyk hadí.

Ratzzin - 01. června 2008 18:27

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stejně jako Jarvis mlčím. Vážně mi nejde do hlavy, co se tam stalo a proč se ta monstra zaútočila, stejně jako proč tak dlouho vydržela. Trápím se hovadinama, jednou na to dojedu. Zmateně se podívám na svého přítele. Trvá, než mi dojde, co se zase děje. Zatracená zamyšlenost! "Co to..?" natáhnu po Jarvisovi ruku, abych ho strhla zpět, ale je pozdě. "Do prdele..," postavím se a krátkým pohledem sjedu Fuxe. Lidé. Jsou chvíle, kdy bych vážně chtěla být jako dřív, ale teď je to právě ta chvíle, kdy jsem ráda za svou mutaci. Prosmýknu se a vylezu ven, hezky hbitě, se zamračeným obličejem. "Jarvissi co sse děje?" zasyčím znepokojeně a rozeklaným jazykem si olíznu suché rty. Probodnu pohledem stroj, který stojí přede mnou. Jaké to asi je? Už jako malé dítě jsem měla krásné zelené oči, ale díky mutaci značně ztmavly, ztratily jsou nevinnou krásu a nabyly dojmu věčného skrývání pravdy, navíc, pokud jsem na místě, kde není dvakrát moc světla, vypadají téměř černě. A pak přišly ty více viditelné a nečekané změny – po celé délce páteře se mi táhne pruh zrohovatělé kůže, která postupem času začala nabývat šedé až namodralé barvy. Podobně vypadají i mé ruce – od loktů až k zápěstí se mi táhne podobný pruh, vystouplé zápěstní kůstky porostly do té míry až prorostly tvrdou kůží a vytvořily jakési „růžky“, po hraně dlaně se mi až ke konci malíčků táhne opět šedavá ztvrdlá kůže. Nejvtipnější mutací byla změna jazyku, jehož špička se zhruba na délku centimetru a půl rozdělila, takže připomíná jazyk hadí.

Ratzzin - 01. června 2008 18:27

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stejně jako Jarvis mlčím. Vážně mi nejde do hlavy, co se tam stalo a proč se ta monstra zaútočila, stejně jako proč tak dlouho vydržela. Trápím se hovadinama, jednou na to dojedu. Zmateně se podívám na svého přítele. Trvá, než mi dojde, co se zase děje. Zatracená zamyšlenost! "Co to..?" natáhnu po Jarvisovi ruku, abych ho strhla zpět, ale je pozdě. "Do prdele..," postavím se a krátkým pohledem sjedu Fuxe. Lidé. Jsou chvíle, kdy bych vážně chtěla být jako dřív, ale teď je to právě ta chvíle, kdy jsem ráda za svou mutaci. Prosmýknu se a vylezu ven, hezky hbitě, se zamračeným obličejem. "Jarvissi co sse děje?" zasyčím znepokojeně a rozeklaným jazykem si olíznu suché rty. Probodnu pohledem stroj, který stojí přede mnou. Jaké to asi je? Už jako malé dítě jsem měla krásné zelené oči, ale díky mutaci značně ztmavly, ztratily jsou nevinnou krásu a nabyly dojmu věčného skrývání pravdy, navíc, pokud jsem na místě, kde není dvakrát moc světla, vypadají téměř černě. A pak přišly ty více viditelné a nečekané změny – po celé délce páteře se mi táhne pruh zrohovatělé kůže, která postupem času začala nabývat šedé až namodralé barvy. Podobně vypadají i mé ruce – od loktů až k zápěstí se mi táhne podobný pruh, vystouplé zápěstní kůstky porostly do té míry až prorostly tvrdou kůží a vytvořily jakési „růžky“, po hraně dlaně se mi až ke konci malíčků táhne opět šedavá ztvrdlá kůže. Nejvtipnější mutací byla změna jazyku, jehož špička se zhruba na délku centimetru a půl rozdělila, takže připomíná jazyk hadí.

Ratzzin - 01. června 2008 18:27

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stejně jako Jarvis mlčím. Vážně mi nejde do hlavy, co se tam stalo a proč se ta monstra zaútočila, stejně jako proč tak dlouho vydržela. Trápím se hovadinama, jednou na to dojedu. Zmateně se podívám na svého přítele. Trvá, než mi dojde, co se zase děje. Zatracená zamyšlenost! "Co to..?" natáhnu po Jarvisovi ruku, abych ho strhla zpět, ale je pozdě. "Do prdele..," postavím se a krátkým pohledem sjedu Fuxe. Lidé. Jsou chvíle, kdy bych vážně chtěla být jako dřív, ale teď je to právě ta chvíle, kdy jsem ráda za svou mutaci. Prosmýknu se a vylezu ven, hezky hbitě, se zamračeným obličejem. "Jarvissi co sse děje?" zasyčím znepokojeně a rozeklaným jazykem si olíznu suché rty. Probodnu pohledem stroj, který stojí přede mnou. Jaké to asi je? Už jako malé dítě jsem měla krásné zelené oči, ale díky mutaci značně ztmavly, ztratily jsou nevinnou krásu a nabyly dojmu věčného skrývání pravdy, navíc, pokud jsem na místě, kde není dvakrát moc světla, vypadají téměř černě. A pak přišly ty více viditelné a nečekané změny – po celé délce páteře se mi táhne pruh zrohovatělé kůže, která postupem času začala nabývat šedé až namodralé barvy. Podobně vypadají i mé ruce – od loktů až k zápěstí se mi táhne podobný pruh, vystouplé zápěstní kůstky porostly do té míry až prorostly tvrdou kůží a vytvořily jakési „růžky“, po hraně dlaně se mi až ke konci malíčků táhne opět šedavá ztvrdlá kůže. Nejvtipnější mutací byla změna jazyku, jehož špička se zhruba na délku centimetru a půl rozdělila, takže připomíná jazyk hadí.

seržant Michal Fux - 02. června 2008 12:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Teprve při seržantovu dotazu si uvědomim, že ti civilové neuposlechli rozkaz a šli za mnou. Vyřídim si to s váma později. To jsou obyčejní rekruti, velitel mi je dal s sebou. Řeknu a jé zjevné, že jejich smysl na této výpravě sám moc nechápu. Můžem tedy vyrazit zpět? Ale nebude to jednoduché. Do transportéru se nás už víc nevejde a na střeše je to nebezpečné. Při cestě sem, jsme přišli o dva muže co na ní byli. Chudák Joe...tolik let. Běží mi stále hlavou vzpomínky na padlého kamaráda. Navenek ale na sobě nedám nic znát. Kolik mužů vám zbylo? Jakou máte výzbroj? Máte plamenomety? Snažím se zjistit fakta o mužích, které máme dostat domů.

seržant Michal Fux - 02. června 2008 12:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Teprve při seržantovu dotazu si uvědomim, že ti civilové neuposlechli rozkaz a šli za mnou. Vyřídim si to s váma později. To jsou obyčejní rekruti, velitel mi je dal s sebou. Řeknu a jé zjevné, že jejich smysl na této výpravě sám moc nechápu. Můžem tedy vyrazit zpět? Ale nebude to jednoduché. Do transportéru se nás už víc nevejde a na střeše je to nebezpečné. Při cestě sem, jsme přišli o dva muže co na ní byli. Chudák Joe...tolik let. Běží mi stále hlavou vzpomínky na padlého kamaráda. Navenek ale na sobě nedám nic znát. Kolik mužů vám zbylo? Jakou máte výzbroj? Máte plamenomety? Snažím se zjistit fakta o mužích, které máme dostat domů.

seržant Michal Fux - 02. června 2008 12:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Teprve při seržantovu dotazu si uvědomim, že ti civilové neuposlechli rozkaz a šli za mnou. Vyřídim si to s váma později. To jsou obyčejní rekruti, velitel mi je dal s sebou. Řeknu a jé zjevné, že jejich smysl na této výpravě sám moc nechápu. Můžem tedy vyrazit zpět? Ale nebude to jednoduché. Do transportéru se nás už víc nevejde a na střeše je to nebezpečné. Při cestě sem, jsme přišli o dva muže co na ní byli. Chudák Joe...tolik let. Běží mi stále hlavou vzpomínky na padlého kamaráda. Navenek ale na sobě nedám nic znát. Kolik mužů vám zbylo? Jakou máte výzbroj? Máte plamenomety? Snažím se zjistit fakta o mužích, které máme dostat domů.

seržant Michal Fux - 02. června 2008 12:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Teprve při seržantovu dotazu si uvědomim, že ti civilové neuposlechli rozkaz a šli za mnou. Vyřídim si to s váma později. To jsou obyčejní rekruti, velitel mi je dal s sebou. Řeknu a jé zjevné, že jejich smysl na této výpravě sám moc nechápu. Můžem tedy vyrazit zpět? Ale nebude to jednoduché. Do transportéru se nás už víc nevejde a na střeše je to nebezpečné. Při cestě sem, jsme přišli o dva muže co na ní byli. Chudák Joe...tolik let. Běží mi stále hlavou vzpomínky na padlého kamaráda. Navenek ale na sobě nedám nic znát. Kolik mužů vám zbylo? Jakou máte výzbroj? Máte plamenomety? Snažím se zjistit fakta o mužích, které máme dostat domů.

P-024D - 02. června 2008 15:35

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pohledem přeskočím z Jarvise na přicházející Ratzzin a při tom poslouchám ne zrovna uspokojivé vysvětlení, že jde o nové rekruty. Po Fuxově otázce na stav mužstva a výzbroje se na něho konečně otočím a dívám se na něho. "Zůstalo nás šest, přišel jsem o čtyři muže. Máme dva plamenomety, bez napalmu. Potřebovali bychom ho doplnit pokud nějaký máte, je to jedna z věcí, která na ně . . . " Kývnu hlavou k nejbližšímu mrtvému mutantovi. ". . . jako jedna z mála platí." Odpovím na Fuxův dotaz a po krátké odmlce pokračuji. "My jsme tu ještě neskončili a pokud budeme moci doplnit napalm a granáty, budeme pokračovat v misi kvůli které jsme sem přišli." Domluvím a upřeným pohledem stroje bez jediného mrknutí čekám na jeho odpověď.

P-024D - 02. června 2008 15:35

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pohledem přeskočím z Jarvise na přicházející Ratzzin a při tom poslouchám ne zrovna uspokojivé vysvětlení, že jde o nové rekruty. Po Fuxově otázce na stav mužstva a výzbroje se na něho konečně otočím a dívám se na něho. "Zůstalo nás šest, přišel jsem o čtyři muže. Máme dva plamenomety, bez napalmu. Potřebovali bychom ho doplnit pokud nějaký máte, je to jedna z věcí, která na ně . . . " Kývnu hlavou k nejbližšímu mrtvému mutantovi. ". . . jako jedna z mála platí." Odpovím na Fuxův dotaz a po krátké odmlce pokračuji. "My jsme tu ještě neskončili a pokud budeme moci doplnit napalm a granáty, budeme pokračovat v misi kvůli které jsme sem přišli." Domluvím a upřeným pohledem stroje bez jediného mrknutí čekám na jeho odpověď.

P-024D - 02. června 2008 15:35

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pohledem přeskočím z Jarvise na přicházející Ratzzin a při tom poslouchám ne zrovna uspokojivé vysvětlení, že jde o nové rekruty. Po Fuxově otázce na stav mužstva a výzbroje se na něho konečně otočím a dívám se na něho. "Zůstalo nás šest, přišel jsem o čtyři muže. Máme dva plamenomety, bez napalmu. Potřebovali bychom ho doplnit pokud nějaký máte, je to jedna z věcí, která na ně . . . " Kývnu hlavou k nejbližšímu mrtvému mutantovi. ". . . jako jedna z mála platí." Odpovím na Fuxův dotaz a po krátké odmlce pokračuji. "My jsme tu ještě neskončili a pokud budeme moci doplnit napalm a granáty, budeme pokračovat v misi kvůli které jsme sem přišli." Domluvím a upřeným pohledem stroje bez jediného mrknutí čekám na jeho odpověď.

P-024D - 02. června 2008 15:35

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pohledem přeskočím z Jarvise na přicházející Ratzzin a při tom poslouchám ne zrovna uspokojivé vysvětlení, že jde o nové rekruty. Po Fuxově otázce na stav mužstva a výzbroje se na něho konečně otočím a dívám se na něho. "Zůstalo nás šest, přišel jsem o čtyři muže. Máme dva plamenomety, bez napalmu. Potřebovali bychom ho doplnit pokud nějaký máte, je to jedna z věcí, která na ně . . . " Kývnu hlavou k nejbližšímu mrtvému mutantovi. ". . . jako jedna z mála platí." Odpovím na Fuxův dotaz a po krátké odmlce pokračuji. "My jsme tu ještě neskončili a pokud budeme moci doplnit napalm a granáty, budeme pokračovat v misi kvůli které jsme sem přišli." Domluvím a upřeným pohledem stroje bez jediného mrknutí čekám na jeho odpověď.

seržant Michal Fux - 03. června 2008 10:54

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám seržanta a přitom mi hlavou běží různé myšlenky. ...zatracený stroje...pud sebezáchovy jak u automatu na kafe... Seržante, tihle odolní bastardi již zaútočili i na základnu. Při cestě za vámi jsme museli projet skrz ně. Myslím, že lze očekávat další mohutné útoky na základnu i na nás. Chovají se dost neobvykle a zřejmě lze předpokládat i nějakou inteligenci. Tady se dlouho neubráníme. Pár kanystrů napalmu vám dát můžem, ale bohužel jen pár. Rozhlédnu se pořádně, jak to kolem vypadá a jaká obrana by se zde dala vytvořit. Mám rozkaz vyhodit celou laboratoř do vzduchu, ideálně až naložíme zásoby, ale když budou komplikace, tak ihned, jak to bude možné. Pohled mi sjede k laboratoři a já odhaduju, jak je velká a jak jí bude zapotřebí podminovat. K provedení NAŠEHO úkolu bude rovněž nutné jít dovnitř. Já a čtyři moji muži a ti dva rekruti půjdeme s vámi a rozmístíme patřičně nálože. Ostatních šest mužů zde zůstane u transportéru. Pokud budem pod velkým útokem, okamžitě se stahujeme. V opačném případě máme dvě hodiny a padáme. Zamračim se trochu na seržanta "Plechovej zadek" PíDího Souhlasíte seržante?

seržant Michal Fux - 03. června 2008 10:54

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám seržanta a přitom mi hlavou běží různé myšlenky. ...zatracený stroje...pud sebezáchovy jak u automatu na kafe... Seržante, tihle odolní bastardi již zaútočili i na základnu. Při cestě za vámi jsme museli projet skrz ně. Myslím, že lze očekávat další mohutné útoky na základnu i na nás. Chovají se dost neobvykle a zřejmě lze předpokládat i nějakou inteligenci. Tady se dlouho neubráníme. Pár kanystrů napalmu vám dát můžem, ale bohužel jen pár. Rozhlédnu se pořádně, jak to kolem vypadá a jaká obrana by se zde dala vytvořit. Mám rozkaz vyhodit celou laboratoř do vzduchu, ideálně až naložíme zásoby, ale když budou komplikace, tak ihned, jak to bude možné. Pohled mi sjede k laboratoři a já odhaduju, jak je velká a jak jí bude zapotřebí podminovat. K provedení NAŠEHO úkolu bude rovněž nutné jít dovnitř. Já a čtyři moji muži a ti dva rekruti půjdeme s vámi a rozmístíme patřičně nálože. Ostatních šest mužů zde zůstane u transportéru. Pokud budem pod velkým útokem, okamžitě se stahujeme. V opačném případě máme dvě hodiny a padáme. Zamračim se trochu na seržanta "Plechovej zadek" PíDího Souhlasíte seržante?

seržant Michal Fux - 03. června 2008 10:54

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám seržanta a přitom mi hlavou běží různé myšlenky. ...zatracený stroje...pud sebezáchovy jak u automatu na kafe... Seržante, tihle odolní bastardi již zaútočili i na základnu. Při cestě za vámi jsme museli projet skrz ně. Myslím, že lze očekávat další mohutné útoky na základnu i na nás. Chovají se dost neobvykle a zřejmě lze předpokládat i nějakou inteligenci. Tady se dlouho neubráníme. Pár kanystrů napalmu vám dát můžem, ale bohužel jen pár. Rozhlédnu se pořádně, jak to kolem vypadá a jaká obrana by se zde dala vytvořit. Mám rozkaz vyhodit celou laboratoř do vzduchu, ideálně až naložíme zásoby, ale když budou komplikace, tak ihned, jak to bude možné. Pohled mi sjede k laboratoři a já odhaduju, jak je velká a jak jí bude zapotřebí podminovat. K provedení NAŠEHO úkolu bude rovněž nutné jít dovnitř. Já a čtyři moji muži a ti dva rekruti půjdeme s vámi a rozmístíme patřičně nálože. Ostatních šest mužů zde zůstane u transportéru. Pokud budem pod velkým útokem, okamžitě se stahujeme. V opačném případě máme dvě hodiny a padáme. Zamračim se trochu na seržanta "Plechovej zadek" PíDího Souhlasíte seržante?

seržant Michal Fux - 03. června 2008 10:54

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám seržanta a přitom mi hlavou běží různé myšlenky. ...zatracený stroje...pud sebezáchovy jak u automatu na kafe... Seržante, tihle odolní bastardi již zaútočili i na základnu. Při cestě za vámi jsme museli projet skrz ně. Myslím, že lze očekávat další mohutné útoky na základnu i na nás. Chovají se dost neobvykle a zřejmě lze předpokládat i nějakou inteligenci. Tady se dlouho neubráníme. Pár kanystrů napalmu vám dát můžem, ale bohužel jen pár. Rozhlédnu se pořádně, jak to kolem vypadá a jaká obrana by se zde dala vytvořit. Mám rozkaz vyhodit celou laboratoř do vzduchu, ideálně až naložíme zásoby, ale když budou komplikace, tak ihned, jak to bude možné. Pohled mi sjede k laboratoři a já odhaduju, jak je velká a jak jí bude zapotřebí podminovat. K provedení NAŠEHO úkolu bude rovněž nutné jít dovnitř. Já a čtyři moji muži a ti dva rekruti půjdeme s vámi a rozmístíme patřičně nálože. Ostatních šest mužů zde zůstane u transportéru. Pokud budem pod velkým útokem, okamžitě se stahujeme. V opačném případě máme dvě hodiny a padáme. Zamračim se trochu na seržanta "Plechovej zadek" PíDího Souhlasíte seržante?

Jarvis Ortiz - 03. června 2008 11:26

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Postavim se kousek od Fuxe, ale nic neřikám vlastně ani nemám co. Ten robot mě asi nezná, ale je mi to nějak jedno. Asi si myslí, že jsem cizinec, ale klidně ho v tom nechám. Jenom se ušklíbnu a podívám se po okolí. Moc se mi nechce plnim rozkazy Fuxe a už vůbec ne vyhazovat nějakou laboratoř. Radši bych se tu podíval jestli zde nebudou ještě nějací mutanti. Když Fux odpovídá kdo jsme a já si můžu všimnout jeho zmateného výrazu jenom se na něj usměju a zase se podívám jinam. Asi to moc přes ten šátek co mám kolem pusy nemohl zaregistrovat, ale oči mi zazářili docela jasně. "Proč vlastně chtějí zničit tu laboratoř?" Zamumlám směrem k těm dvoum a podívám se na Ratzzin, která tu jistě vůbec nechce být, stejně jako já...

Jarvis Ortiz - 03. června 2008 11:26

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Postavim se kousek od Fuxe, ale nic neřikám vlastně ani nemám co. Ten robot mě asi nezná, ale je mi to nějak jedno. Asi si myslí, že jsem cizinec, ale klidně ho v tom nechám. Jenom se ušklíbnu a podívám se po okolí. Moc se mi nechce plnim rozkazy Fuxe a už vůbec ne vyhazovat nějakou laboratoř. Radši bych se tu podíval jestli zde nebudou ještě nějací mutanti. Když Fux odpovídá kdo jsme a já si můžu všimnout jeho zmateného výrazu jenom se na něj usměju a zase se podívám jinam. Asi to moc přes ten šátek co mám kolem pusy nemohl zaregistrovat, ale oči mi zazářili docela jasně. "Proč vlastně chtějí zničit tu laboratoř?" Zamumlám směrem k těm dvoum a podívám se na Ratzzin, která tu jistě vůbec nechce být, stejně jako já...

Jarvis Ortiz - 03. června 2008 11:26

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Postavim se kousek od Fuxe, ale nic neřikám vlastně ani nemám co. Ten robot mě asi nezná, ale je mi to nějak jedno. Asi si myslí, že jsem cizinec, ale klidně ho v tom nechám. Jenom se ušklíbnu a podívám se po okolí. Moc se mi nechce plnim rozkazy Fuxe a už vůbec ne vyhazovat nějakou laboratoř. Radši bych se tu podíval jestli zde nebudou ještě nějací mutanti. Když Fux odpovídá kdo jsme a já si můžu všimnout jeho zmateného výrazu jenom se na něj usměju a zase se podívám jinam. Asi to moc přes ten šátek co mám kolem pusy nemohl zaregistrovat, ale oči mi zazářili docela jasně. "Proč vlastně chtějí zničit tu laboratoř?" Zamumlám směrem k těm dvoum a podívám se na Ratzzin, která tu jistě vůbec nechce být, stejně jako já...

Jarvis Ortiz - 03. června 2008 11:26

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Postavim se kousek od Fuxe, ale nic neřikám vlastně ani nemám co. Ten robot mě asi nezná, ale je mi to nějak jedno. Asi si myslí, že jsem cizinec, ale klidně ho v tom nechám. Jenom se ušklíbnu a podívám se po okolí. Moc se mi nechce plnim rozkazy Fuxe a už vůbec ne vyhazovat nějakou laboratoř. Radši bych se tu podíval jestli zde nebudou ještě nějací mutanti. Když Fux odpovídá kdo jsme a já si můžu všimnout jeho zmateného výrazu jenom se na něj usměju a zase se podívám jinam. Asi to moc přes ten šátek co mám kolem pusy nemohl zaregistrovat, ale oči mi zazářili docela jasně. "Proč vlastně chtějí zničit tu laboratoř?" Zamumlám směrem k těm dvoum a podívám se na Ratzzin, která tu jistě vůbec nechce být, stejně jako já...

Ratzzin - 03. června 2008 14:45

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Robot plně zaujal mou pozornost a začala přemýšlet trochu hlouběji nad tím, jak to s ním bylo a jaké to bylo před pár lety. Z nostalgie mě vytrhne až Jarvisův hlas. Opět. "Vypadám ssnad, že jssem cesstou nebo teď dávala pozor?" pokrčím rameny. Stejně mi do těch jejich věcí nic není, ať si do vzduchu vyhodí cokoli, hlavně, když to neohrozí mě nebo Ortize.

Ratzzin - 03. června 2008 14:45

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Robot plně zaujal mou pozornost a začala přemýšlet trochu hlouběji nad tím, jak to s ním bylo a jaké to bylo před pár lety. Z nostalgie mě vytrhne až Jarvisův hlas. Opět. "Vypadám ssnad, že jssem cesstou nebo teď dávala pozor?" pokrčím rameny. Stejně mi do těch jejich věcí nic není, ať si do vzduchu vyhodí cokoli, hlavně, když to neohrozí mě nebo Ortize.

Ratzzin - 03. června 2008 14:45

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Robot plně zaujal mou pozornost a začala přemýšlet trochu hlouběji nad tím, jak to s ním bylo a jaké to bylo před pár lety. Z nostalgie mě vytrhne až Jarvisův hlas. Opět. "Vypadám ssnad, že jssem cesstou nebo teď dávala pozor?" pokrčím rameny. Stejně mi do těch jejich věcí nic není, ať si do vzduchu vyhodí cokoli, hlavně, když to neohrozí mě nebo Ortize.

Ratzzin - 03. června 2008 14:45

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Robot plně zaujal mou pozornost a začala přemýšlet trochu hlouběji nad tím, jak to s ním bylo a jaké to bylo před pár lety. Z nostalgie mě vytrhne až Jarvisův hlas. Opět. "Vypadám ssnad, že jssem cesstou nebo teď dávala pozor?" pokrčím rameny. Stejně mi do těch jejich věcí nic není, ať si do vzduchu vyhodí cokoli, hlavně, když to neohrozí mě nebo Ortize.

P-024D - 04. června 2008 13:47

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Sleduji seržanta Fuxe výrazem postrádajícím jakoukoli emoci a mimiku. Když domluví pohledem sjedu na transportér a hned zase na něho. "Souhlasím." Poté pokynu dvěma svým vojákům, kteří mě doprovázeli před budovu. "Vyzvedněte z transportéru tolik kanistrů napalmu kolik mohou postrádat." Vydám jim rozkazy aniž bych se ně podíval a dál se věnuji seržantu Fuxovi. Připomínky a narážky mutantích rekrutů jako bych neslyšel a nevnímal. "Je opravdu nutné brát rekruty sebou? Nehodlám jejich nedisciplinovaností ohrozit své lidi." Pronesu chladným bezbarvým hlasem stroje bez emocí.

P-024D - 04. června 2008 13:47

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Sleduji seržanta Fuxe výrazem postrádajícím jakoukoli emoci a mimiku. Když domluví pohledem sjedu na transportér a hned zase na něho. "Souhlasím." Poté pokynu dvěma svým vojákům, kteří mě doprovázeli před budovu. "Vyzvedněte z transportéru tolik kanistrů napalmu kolik mohou postrádat." Vydám jim rozkazy aniž bych se ně podíval a dál se věnuji seržantu Fuxovi. Připomínky a narážky mutantích rekrutů jako bych neslyšel a nevnímal. "Je opravdu nutné brát rekruty sebou? Nehodlám jejich nedisciplinovaností ohrozit své lidi." Pronesu chladným bezbarvým hlasem stroje bez emocí.

P-024D - 04. června 2008 13:47

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Sleduji seržanta Fuxe výrazem postrádajícím jakoukoli emoci a mimiku. Když domluví pohledem sjedu na transportér a hned zase na něho. "Souhlasím." Poté pokynu dvěma svým vojákům, kteří mě doprovázeli před budovu. "Vyzvedněte z transportéru tolik kanistrů napalmu kolik mohou postrádat." Vydám jim rozkazy aniž bych se ně podíval a dál se věnuji seržantu Fuxovi. Připomínky a narážky mutantích rekrutů jako bych neslyšel a nevnímal. "Je opravdu nutné brát rekruty sebou? Nehodlám jejich nedisciplinovaností ohrozit své lidi." Pronesu chladným bezbarvým hlasem stroje bez emocí.

P-024D - 04. června 2008 13:47

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Sleduji seržanta Fuxe výrazem postrádajícím jakoukoli emoci a mimiku. Když domluví pohledem sjedu na transportér a hned zase na něho. "Souhlasím." Poté pokynu dvěma svým vojákům, kteří mě doprovázeli před budovu. "Vyzvedněte z transportéru tolik kanistrů napalmu kolik mohou postrádat." Vydám jim rozkazy aniž bych se ně podíval a dál se věnuji seržantu Fuxovi. Připomínky a narážky mutantích rekrutů jako bych neslyšel a nevnímal. "Je opravdu nutné brát rekruty sebou? Nehodlám jejich nedisciplinovaností ohrozit své lidi." Pronesu chladným bezbarvým hlasem stroje bez emocí.

Ratzzin - 04. června 2008 15:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamračím se na stroj. Kdyby byl v naší kůži, kdyby si to prožil, všechno to pohrdání a zklamání, odloučení od lidí, které jsme měli rádi, bez možnosti jakéhokoli návratu, třeba by naši zřejmou lhostejnost vůči rozkazům dokázal pochopit. "Nezáviď, obvode," zasyčím směrem k němu "Kdybyss byl jako my, nebo jako oni, rád by ssess vzbouřil," zle se zašklebím a čekám, co udělá. Kolik asi takový stroj může mít rozumu, kolik nadefinovaných příkazů ho drží, aby mě neroztrhal?

Ratzzin - 04. června 2008 15:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamračím se na stroj. Kdyby byl v naší kůži, kdyby si to prožil, všechno to pohrdání a zklamání, odloučení od lidí, které jsme měli rádi, bez možnosti jakéhokoli návratu, třeba by naši zřejmou lhostejnost vůči rozkazům dokázal pochopit. "Nezáviď, obvode," zasyčím směrem k němu "Kdybyss byl jako my, nebo jako oni, rád by ssess vzbouřil," zle se zašklebím a čekám, co udělá. Kolik asi takový stroj může mít rozumu, kolik nadefinovaných příkazů ho drží, aby mě neroztrhal?

Ratzzin - 04. června 2008 15:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamračím se na stroj. Kdyby byl v naší kůži, kdyby si to prožil, všechno to pohrdání a zklamání, odloučení od lidí, které jsme měli rádi, bez možnosti jakéhokoli návratu, třeba by naši zřejmou lhostejnost vůči rozkazům dokázal pochopit. "Nezáviď, obvode," zasyčím směrem k němu "Kdybyss byl jako my, nebo jako oni, rád by ssess vzbouřil," zle se zašklebím a čekám, co udělá. Kolik asi takový stroj může mít rozumu, kolik nadefinovaných příkazů ho drží, aby mě neroztrhal?

Ratzzin - 04. června 2008 15:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamračím se na stroj. Kdyby byl v naší kůži, kdyby si to prožil, všechno to pohrdání a zklamání, odloučení od lidí, které jsme měli rádi, bez možnosti jakéhokoli návratu, třeba by naši zřejmou lhostejnost vůči rozkazům dokázal pochopit. "Nezáviď, obvode," zasyčím směrem k němu "Kdybyss byl jako my, nebo jako oni, rád by ssess vzbouřil," zle se zašklebím a čekám, co udělá. Kolik asi takový stroj může mít rozumu, kolik nadefinovaných příkazů ho drží, aby mě neroztrhal?

Jarvis Ortiz - 04. června 2008 16:10

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nad poznámkou Ratzzin se jenom usměju, protože toho neví o moc víc jak já. Koukám na odcházející vojáky a potom se podívám na Ratzzin takovým tím významným pohledem, který moc dobře ví co znamená. "Víš hovno PQÍ tak si to nech pro sebe!" Řeknu ještě po Ratzzin směrem k robotovi a dál si ho nevšímám. Zdá se, že se zde už nic dít nebude. Pomalu se otočim zamířim k transportéru. Nejdu moc rychle, protože čekám až mě dojde Ratzzin, aspoň předpokládám, že pujde také. V transportéru nejdu do zadní části, kde jsme předtím seděli, ale rovnou dopředu k řidičům. Odkašlu si, aby si mě všimli a pousměju se. "Seržant Fux tam s něčim potřebuje pomoct my tu prej máme počkat!" Zamumlám směrem k vojákům a sednu si hned za sedačky řidičů...

Jarvis Ortiz - 04. června 2008 16:10

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nad poznámkou Ratzzin se jenom usměju, protože toho neví o moc víc jak já. Koukám na odcházející vojáky a potom se podívám na Ratzzin takovým tím významným pohledem, který moc dobře ví co znamená. "Víš hovno PQÍ tak si to nech pro sebe!" Řeknu ještě po Ratzzin směrem k robotovi a dál si ho nevšímám. Zdá se, že se zde už nic dít nebude. Pomalu se otočim zamířim k transportéru. Nejdu moc rychle, protože čekám až mě dojde Ratzzin, aspoň předpokládám, že pujde také. V transportéru nejdu do zadní části, kde jsme předtím seděli, ale rovnou dopředu k řidičům. Odkašlu si, aby si mě všimli a pousměju se. "Seržant Fux tam s něčim potřebuje pomoct my tu prej máme počkat!" Zamumlám směrem k vojákům a sednu si hned za sedačky řidičů...

Jarvis Ortiz - 04. června 2008 16:10

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nad poznámkou Ratzzin se jenom usměju, protože toho neví o moc víc jak já. Koukám na odcházející vojáky a potom se podívám na Ratzzin takovým tím významným pohledem, který moc dobře ví co znamená. "Víš hovno PQÍ tak si to nech pro sebe!" Řeknu ještě po Ratzzin směrem k robotovi a dál si ho nevšímám. Zdá se, že se zde už nic dít nebude. Pomalu se otočim zamířim k transportéru. Nejdu moc rychle, protože čekám až mě dojde Ratzzin, aspoň předpokládám, že pujde také. V transportéru nejdu do zadní části, kde jsme předtím seděli, ale rovnou dopředu k řidičům. Odkašlu si, aby si mě všimli a pousměju se. "Seržant Fux tam s něčim potřebuje pomoct my tu prej máme počkat!" Zamumlám směrem k vojákům a sednu si hned za sedačky řidičů...

Jarvis Ortiz - 04. června 2008 16:10

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nad poznámkou Ratzzin se jenom usměju, protože toho neví o moc víc jak já. Koukám na odcházející vojáky a potom se podívám na Ratzzin takovým tím významným pohledem, který moc dobře ví co znamená. "Víš hovno PQÍ tak si to nech pro sebe!" Řeknu ještě po Ratzzin směrem k robotovi a dál si ho nevšímám. Zdá se, že se zde už nic dít nebude. Pomalu se otočim zamířim k transportéru. Nejdu moc rychle, protože čekám až mě dojde Ratzzin, aspoň předpokládám, že pujde také. V transportéru nejdu do zadní části, kde jsme předtím seděli, ale rovnou dopředu k řidičům. Odkašlu si, aby si mě všimli a pousměju se. "Seržant Fux tam s něčim potřebuje pomoct my tu prej máme počkat!" Zamumlám směrem k vojákům a sednu si hned za sedačky řidičů...

Ratzzin - 04. června 2008 17:03

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pravdou je, že bez Jarvise toho moc neudělám, je to můj nejlepší přítel, moje všechno. Jediná osoba, kterou mám opravdu ráda a která mi zbyla jako připomínka lidského života. Přeměřím si robota pohledem, pohrdlivě si odfrknu a spěchám k transportéru. Jako ocásek následuji Jarvise a to až dovnitř. Zachovávám si klidný, i když trochu naštvaný, výraz. No, stejně nás tam nechtěli.

Ratzzin - 04. června 2008 17:03

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pravdou je, že bez Jarvise toho moc neudělám, je to můj nejlepší přítel, moje všechno. Jediná osoba, kterou mám opravdu ráda a která mi zbyla jako připomínka lidského života. Přeměřím si robota pohledem, pohrdlivě si odfrknu a spěchám k transportéru. Jako ocásek následuji Jarvise a to až dovnitř. Zachovávám si klidný, i když trochu naštvaný, výraz. No, stejně nás tam nechtěli.

Ratzzin - 04. června 2008 17:03

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pravdou je, že bez Jarvise toho moc neudělám, je to můj nejlepší přítel, moje všechno. Jediná osoba, kterou mám opravdu ráda a která mi zbyla jako připomínka lidského života. Přeměřím si robota pohledem, pohrdlivě si odfrknu a spěchám k transportéru. Jako ocásek následuji Jarvise a to až dovnitř. Zachovávám si klidný, i když trochu naštvaný, výraz. No, stejně nás tam nechtěli.

Ratzzin - 04. června 2008 17:03

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pravdou je, že bez Jarvise toho moc neudělám, je to můj nejlepší přítel, moje všechno. Jediná osoba, kterou mám opravdu ráda a která mi zbyla jako připomínka lidského života. Přeměřím si robota pohledem, pohrdlivě si odfrknu a spěchám k transportéru. Jako ocásek následuji Jarvise a to až dovnitř. Zachovávám si klidný, i když trochu naštvaný, výraz. No, stejně nás tam nechtěli.

seržant Michal Fux - 04. června 2008 17:05

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Vyslechnu si návrh seržanta PíDího a pak poznámky těch dvou rekrutů. Tohle už přeháníte. Ti rekruti jdou jako nosiči, aby vojáci nemuseli tahat nic z toho co najdeme a mohli pevně držet své zbraně. Odpovím nejprve seržantovi. Můžeme vám dát čtyři kanystry napalmu, pošlete si své lidi. Za pět minut budu já a mí muži připraveni. Kývnu na seržanta a pak se vrátím k transportéru, kam se už vrátili i ti rekruti. Jen k nim dojdu, nepřátelsky se na ně zamračím. Co to mělo znamenat? Přikázal jsem vám tu počkat. Mluvím tiše, ale můj výraz dává tušit, že se mi jejich chování ani trochu nelíbí. Ještě jednou neuposlechnete můj rozkaz a při cestě zpátky pro vás v transportéru nebude místo. Nevím jak vám, ale mě by se jít na základnu pěšky vůbec nechtělo. Rozumíte? Nečekám na jejich odpověď a začnu rozdávat rozkazy svým mužům. Poslouchejte! Je potřeba podminovat tuhle laboratoř. A před tím pokud možno vzít všechno užitečný co tam najdeme. Já, Leo, Vinie, Lukas, Skain a rekruti půjdeme se seržantem PíDím a jeho lidmi dovnitř a splníme úkol. Vinie, ty vem výbušniny a ty Lukasi měj v pohotovosti plamenomet. Ostatní zde zůstanou na obranu transportéru. Velení má Francis. Lidi co jdou se mnou připravit a za dvě minuty budou před vchodem do laboratoře. Jdu přímo k Francisovi a promluvím k němu tak, aby nás příliš neslyšel nikdo další. Zůstanem v radiovém spojení. V transportéru byste měli být v bezpečí...dávej bacha. Dokončím trochu nelogicky větu. Poplácám ho po zádech a vyrazím ke vchodu do laboratoří, kde už čekají mí muži.

seržant Michal Fux - 04. června 2008 17:05

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Vyslechnu si návrh seržanta PíDího a pak poznámky těch dvou rekrutů. Tohle už přeháníte. Ti rekruti jdou jako nosiči, aby vojáci nemuseli tahat nic z toho co najdeme a mohli pevně držet své zbraně. Odpovím nejprve seržantovi. Můžeme vám dát čtyři kanystry napalmu, pošlete si své lidi. Za pět minut budu já a mí muži připraveni. Kývnu na seržanta a pak se vrátím k transportéru, kam se už vrátili i ti rekruti. Jen k nim dojdu, nepřátelsky se na ně zamračím. Co to mělo znamenat? Přikázal jsem vám tu počkat. Mluvím tiše, ale můj výraz dává tušit, že se mi jejich chování ani trochu nelíbí. Ještě jednou neuposlechnete můj rozkaz a při cestě zpátky pro vás v transportéru nebude místo. Nevím jak vám, ale mě by se jít na základnu pěšky vůbec nechtělo. Rozumíte? Nečekám na jejich odpověď a začnu rozdávat rozkazy svým mužům. Poslouchejte! Je potřeba podminovat tuhle laboratoř. A před tím pokud možno vzít všechno užitečný co tam najdeme. Já, Leo, Vinie, Lukas, Skain a rekruti půjdeme se seržantem PíDím a jeho lidmi dovnitř a splníme úkol. Vinie, ty vem výbušniny a ty Lukasi měj v pohotovosti plamenomet. Ostatní zde zůstanou na obranu transportéru. Velení má Francis. Lidi co jdou se mnou připravit a za dvě minuty budou před vchodem do laboratoře. Jdu přímo k Francisovi a promluvím k němu tak, aby nás příliš neslyšel nikdo další. Zůstanem v radiovém spojení. V transportéru byste měli být v bezpečí...dávej bacha. Dokončím trochu nelogicky větu. Poplácám ho po zádech a vyrazím ke vchodu do laboratoří, kde už čekají mí muži.

seržant Michal Fux - 04. června 2008 17:05

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Vyslechnu si návrh seržanta PíDího a pak poznámky těch dvou rekrutů. Tohle už přeháníte. Ti rekruti jdou jako nosiči, aby vojáci nemuseli tahat nic z toho co najdeme a mohli pevně držet své zbraně. Odpovím nejprve seržantovi. Můžeme vám dát čtyři kanystry napalmu, pošlete si své lidi. Za pět minut budu já a mí muži připraveni. Kývnu na seržanta a pak se vrátím k transportéru, kam se už vrátili i ti rekruti. Jen k nim dojdu, nepřátelsky se na ně zamračím. Co to mělo znamenat? Přikázal jsem vám tu počkat. Mluvím tiše, ale můj výraz dává tušit, že se mi jejich chování ani trochu nelíbí. Ještě jednou neuposlechnete můj rozkaz a při cestě zpátky pro vás v transportéru nebude místo. Nevím jak vám, ale mě by se jít na základnu pěšky vůbec nechtělo. Rozumíte? Nečekám na jejich odpověď a začnu rozdávat rozkazy svým mužům. Poslouchejte! Je potřeba podminovat tuhle laboratoř. A před tím pokud možno vzít všechno užitečný co tam najdeme. Já, Leo, Vinie, Lukas, Skain a rekruti půjdeme se seržantem PíDím a jeho lidmi dovnitř a splníme úkol. Vinie, ty vem výbušniny a ty Lukasi měj v pohotovosti plamenomet. Ostatní zde zůstanou na obranu transportéru. Velení má Francis. Lidi co jdou se mnou připravit a za dvě minuty budou před vchodem do laboratoře. Jdu přímo k Francisovi a promluvím k němu tak, aby nás příliš neslyšel nikdo další. Zůstanem v radiovém spojení. V transportéru byste měli být v bezpečí...dávej bacha. Dokončím trochu nelogicky větu. Poplácám ho po zádech a vyrazím ke vchodu do laboratoří, kde už čekají mí muži.

seržant Michal Fux - 04. června 2008 17:05

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Vyslechnu si návrh seržanta PíDího a pak poznámky těch dvou rekrutů. Tohle už přeháníte. Ti rekruti jdou jako nosiči, aby vojáci nemuseli tahat nic z toho co najdeme a mohli pevně držet své zbraně. Odpovím nejprve seržantovi. Můžeme vám dát čtyři kanystry napalmu, pošlete si své lidi. Za pět minut budu já a mí muži připraveni. Kývnu na seržanta a pak se vrátím k transportéru, kam se už vrátili i ti rekruti. Jen k nim dojdu, nepřátelsky se na ně zamračím. Co to mělo znamenat? Přikázal jsem vám tu počkat. Mluvím tiše, ale můj výraz dává tušit, že se mi jejich chování ani trochu nelíbí. Ještě jednou neuposlechnete můj rozkaz a při cestě zpátky pro vás v transportéru nebude místo. Nevím jak vám, ale mě by se jít na základnu pěšky vůbec nechtělo. Rozumíte? Nečekám na jejich odpověď a začnu rozdávat rozkazy svým mužům. Poslouchejte! Je potřeba podminovat tuhle laboratoř. A před tím pokud možno vzít všechno užitečný co tam najdeme. Já, Leo, Vinie, Lukas, Skain a rekruti půjdeme se seržantem PíDím a jeho lidmi dovnitř a splníme úkol. Vinie, ty vem výbušniny a ty Lukasi měj v pohotovosti plamenomet. Ostatní zde zůstanou na obranu transportéru. Velení má Francis. Lidi co jdou se mnou připravit a za dvě minuty budou před vchodem do laboratoře. Jdu přímo k Francisovi a promluvím k němu tak, aby nás příliš neslyšel nikdo další. Zůstanem v radiovém spojení. V transportéru byste měli být v bezpečí...dávej bacha. Dokončím trochu nelogicky větu. Poplácám ho po zádech a vyrazím ke vchodu do laboratoří, kde už čekají mí muži.

Jarvis Ortiz - 04. června 2008 17:39

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří - transportér Tak fine to se nepovedlo "Tak nic!" Zamumlám směrem k těm dvoum a otočim se na Fuxe, který právě přišel. Poslechnu si jeho proslov a jenom kývnu. Nechce se mi jakkoliv ospravedlňovat a vlastně to nemám ani zapotřebí. "Ok budeme nosit věci!" Zamumlám směrem k Fuxovi. Beztak nás tu nemáte pro nic jenom, abychom vám otročili Projede mi hlavou nepříjemná myšlenka a pomalu se vydám z transportéru. Nevim proč, ale najednou se mi zamotají nohy a já spadnu na podlahu. Ještě než dopadnu zavřu oči...

Jarvis Ortiz - 04. června 2008 17:39

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří - transportér Tak fine to se nepovedlo "Tak nic!" Zamumlám směrem k těm dvoum a otočim se na Fuxe, který právě přišel. Poslechnu si jeho proslov a jenom kývnu. Nechce se mi jakkoliv ospravedlňovat a vlastně to nemám ani zapotřebí. "Ok budeme nosit věci!" Zamumlám směrem k Fuxovi. Beztak nás tu nemáte pro nic jenom, abychom vám otročili Projede mi hlavou nepříjemná myšlenka a pomalu se vydám z transportéru. Nevim proč, ale najednou se mi zamotají nohy a já spadnu na podlahu. Ještě než dopadnu zavřu oči...

Ratzzin - 04. června 2008 17:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří - transportér "To ssice přikázal, ale my nejssme vojáci. Děláme chyby," nepříjemně se zazubím na seržanta Fuxe, protože omlouvat se vážně nehodlám. Procházka byla fajn, rýpání do stroje taky. Rozhodně to stálo za jeho nespokojenost. Nehodlám se ale vzpírat do nekonečna, takže nakonec jen smířeně sklopím hlavu. Pád postřehnu až v poslední chvíli, zdržena závistivým pohledem na řidiče a ostatní. "Jarvissi! Jare!" vykřiknu vyděšeně jako malá holka a vrhnu se k němu. "Tohle nedělej.. v tom sskladiššti.. Jarvissi, prober sse!" pevně jej chytím za ruku a odmítám s ním jakkoli hýbat. Při tom nárazu mohl dojít k újmě, nechci, aby umřel nebo měl následky.

Ratzzin - 04. června 2008 17:56

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří - transportér "To ssice přikázal, ale my nejssme vojáci. Děláme chyby," nepříjemně se zazubím na seržanta Fuxe, protože omlouvat se vážně nehodlám. Procházka byla fajn, rýpání do stroje taky. Rozhodně to stálo za jeho nespokojenost. Nehodlám se ale vzpírat do nekonečna, takže nakonec jen smířeně sklopím hlavu. Pád postřehnu až v poslední chvíli, zdržena závistivým pohledem na řidiče a ostatní. "Jarvissi! Jare!" vykřiknu vyděšeně jako malá holka a vrhnu se k němu. "Tohle nedělej.. v tom sskladiššti.. Jarvissi, prober sse!" pevně jej chytím za ruku a odmítám s ním jakkoli hýbat. Při tom nárazu mohl dojít k újmě, nechci, aby umřel nebo měl následky.

Vypravěč - 04. června 2008 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stará laboratoř je dvoupatrová zděná budova, sice zjevně nahlodaná zubem času avšak stále vypadá pevně a stabilně, stojí uprostřed menšího travnatého areálu obehnaného kovovým plotem s bodci na vrcholu plotu. Plot je však už dost poškozený, jak časem zrezivěl a místy vyvrácený. Už PíDí a jeho muži toto použili jako provizorní perimetr, když byli napadeni zmutovanými tvory, což je poznat i podle pár doutnajících těl uvízlých na plotě. PíDí a tím méně Fux a jeho muži neměli ještě možnost budovu pořádně prozkoumat, když byla PíDího jednotka napadena a musela se stáhnout do budovy, jen rychle proběhli chodbami a místnostmi, aby se dostali k oknům z kterých mohli střílet. Na prohledávání nebyl v boji čas. Z dálky se začaly ozývat ojedinělé výstřely, avšak nestřílí nikdo z vašich. Jde to odněkud z dálky. Všichni zpozorněli. Vojáci se řídili rozkazy seržanta Fuxe beze slov, čtyři muži vyzvedli z transportéru výbušniny stejně jako kanistry pro plamenomety s napalmem a přenesli všechno až k budově laboratoře, sami, když vzhledem k chování „rekrutů“ se nemohli na ně spolehnout ani s nošením zásob. Tři zůstali u budovy očekávajících příkazi, další u transportéru, přesně jak přikázal seržant, jeden z nich, Leo, přišel zpět k PíDímu a jeho doprovodu, mutantovi (Vick) a seržantu Fuxovi. ”Pane? Jsme připraveni, můžeme rozmisťovat výbušniny a prozkoumat budovu. Co s tím mutantem?“ obrátil voják pozornost zpět k Vickovi, jež byl s událostí posledních chvil poněkud odstrčen.

Vypravěč - 04. června 2008 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stará laboratoř je dvoupatrová zděná budova, sice zjevně nahlodaná zubem času avšak stále vypadá pevně a stabilně, stojí uprostřed menšího travnatého areálu obehnaného kovovým plotem s bodci na vrcholu plotu. Plot je však už dost poškozený, jak časem zrezivěl a místy vyvrácený. Už PíDí a jeho muži toto použili jako provizorní perimetr, když byli napadeni zmutovanými tvory, což je poznat i podle pár doutnajících těl uvízlých na plotě. PíDí a tím méně Fux a jeho muži neměli ještě možnost budovu pořádně prozkoumat, když byla PíDího jednotka napadena a musela se stáhnout do budovy, jen rychle proběhli chodbami a místnostmi, aby se dostali k oknům z kterých mohli střílet. Na prohledávání nebyl v boji čas. Z dálky se začaly ozývat ojedinělé výstřely, avšak nestřílí nikdo z vašich. Jde to odněkud z dálky. Všichni zpozorněli. Vojáci se řídili rozkazy seržanta Fuxe beze slov, čtyři muži vyzvedli z transportéru výbušniny stejně jako kanistry pro plamenomety s napalmem a přenesli všechno až k budově laboratoře, sami, když vzhledem k chování „rekrutů“ se nemohli na ně spolehnout ani s nošením zásob. Tři zůstali u budovy očekávajících příkazi, další u transportéru, přesně jak přikázal seržant, jeden z nich, Leo, přišel zpět k PíDímu a jeho doprovodu, mutantovi (Vick) a seržantu Fuxovi. ”Pane? Jsme připraveni, můžeme rozmisťovat výbušniny a prozkoumat budovu. Co s tím mutantem?“ obrátil voják pozornost zpět k Vickovi, jež byl s událostí posledních chvil poněkud odstrčen.

Vypravěč - 04. června 2008 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stará laboratoř je dvoupatrová zděná budova, sice zjevně nahlodaná zubem času avšak stále vypadá pevně a stabilně, stojí uprostřed menšího travnatého areálu obehnaného kovovým plotem s bodci na vrcholu plotu. Plot je však už dost poškozený, jak časem zrezivěl a místy vyvrácený. Už PíDí a jeho muži toto použili jako provizorní perimetr, když byli napadeni zmutovanými tvory, což je poznat i podle pár doutnajících těl uvízlých na plotě. PíDí a tím méně Fux a jeho muži neměli ještě možnost budovu pořádně prozkoumat, když byla PíDího jednotka napadena a musela se stáhnout do budovy, jen rychle proběhli chodbami a místnostmi, aby se dostali k oknům z kterých mohli střílet. Na prohledávání nebyl v boji čas. Z dálky se začaly ozývat ojedinělé výstřely, avšak nestřílí nikdo z vašich. Jde to odněkud z dálky. Všichni zpozorněli. Vojáci se řídili rozkazy seržanta Fuxe beze slov, čtyři muži vyzvedli z transportéru výbušniny stejně jako kanistry pro plamenomety s napalmem a přenesli všechno až k budově laboratoře, sami, když vzhledem k chování „rekrutů“ se nemohli na ně spolehnout ani s nošením zásob. Tři zůstali u budovy očekávajících příkazi, další u transportéru, přesně jak přikázal seržant, jeden z nich, Leo, přišel zpět k PíDímu a jeho doprovodu, mutantovi (Vick) a seržantu Fuxovi. ”Pane? Jsme připraveni, můžeme rozmisťovat výbušniny a prozkoumat budovu. Co s tím mutantem?“ obrátil voják pozornost zpět k Vickovi, jež byl s událostí posledních chvil poněkud odstrčen.

Vypravěč - 04. června 2008 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stará laboratoř je dvoupatrová zděná budova, sice zjevně nahlodaná zubem času avšak stále vypadá pevně a stabilně, stojí uprostřed menšího travnatého areálu obehnaného kovovým plotem s bodci na vrcholu plotu. Plot je však už dost poškozený, jak časem zrezivěl a místy vyvrácený. Už PíDí a jeho muži toto použili jako provizorní perimetr, když byli napadeni zmutovanými tvory, což je poznat i podle pár doutnajících těl uvízlých na plotě. PíDí a tím méně Fux a jeho muži neměli ještě možnost budovu pořádně prozkoumat, když byla PíDího jednotka napadena a musela se stáhnout do budovy, jen rychle proběhli chodbami a místnostmi, aby se dostali k oknům z kterých mohli střílet. Na prohledávání nebyl v boji čas. Z dálky se začaly ozývat ojedinělé výstřely, avšak nestřílí nikdo z vašich. Jde to odněkud z dálky. Všichni zpozorněli. Vojáci se řídili rozkazy seržanta Fuxe beze slov, čtyři muži vyzvedli z transportéru výbušniny stejně jako kanistry pro plamenomety s napalmem a přenesli všechno až k budově laboratoře, sami, když vzhledem k chování „rekrutů“ se nemohli na ně spolehnout ani s nošením zásob. Tři zůstali u budovy očekávajících příkazi, další u transportéru, přesně jak přikázal seržant, jeden z nich, Leo, přišel zpět k PíDímu a jeho doprovodu, mutantovi (Vick) a seržantu Fuxovi. ”Pane? Jsme připraveni, můžeme rozmisťovat výbušniny a prozkoumat budovu. Co s tím mutantem?“ obrátil voják pozornost zpět k Vickovi, jež byl s událostí posledních chvil poněkud odstrčen.

Vick Tainer - 04. června 2008 20:49

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Město Má slova tento až moc robotický supervoják úplně ignoruje a obrací svou pozornost k pasažérům transportéru. Zpočátku si říkám, že to budou jen další nemyslící stroje, které nebudou chtít zrovna pokecat ale poté se ukazuje, že to není tak docela pravda. Lidé... Bleskne mi hlavou a já strnu v úžasu. Připomínám teď spíše nenápadnou sochu, než cokoliv jiného. Kdo by si mně někdo i v mé nehybnosti všiml, na první pohled a ve tmě jsem obyčejný člověk s nějakou přilbou ale na ten druhý už se tak zdát nebude. Stavbu těla mám normální ale místo kůže mám šedozelenou, jemně pórovitou tkáň. Na různých částech končetin jsou vrostlé šedivé kostěné pancíře, které absolutně postrádají pravidelnost jak v rozmístění, tak tvarem. Něco podobného uvidíte i na hlavě ale tentokrát to není zas tak docela pancíř možná to není látka skutečně kostěná, obsahuje nejspíš i živou tkáň, takže se mírně ohýbá. Tudíž zkresleně se dá vyčíst výraz ve tváři. Lidé... jak je to dlouho, co jsem naposledy nějaké viděl? Za dob, kdy jsem byl člověkem, ano... Připadá mi, jako bych byl ve snu. Ale... co teď? Co mám dělat? Celou tu dobu nehybně stojím, přemítám v hlavě celou tuto situaci, celý tento den. Mluví o hodně věcech, které nechápu, nevím o co jde. Pouze jsem zachytil něco o budově, kterou musí zničit, o mutantovi, kterého jsem dostal. Je jich víc... Dále několik z nich odchází zpátky do toho vozidla. Co tedy bude dál? A jako na zavolanou se ptá jeden z vojáků té necitelné věci přede mnou, co se mnou udělají. Konečně trochu vzpamatovaný z šoku se na něj natočím, napřímím se a tázavě dodám ''Pane?'' Snažím se tam dodat i trochy ironie ale teď už mi moje hraní jde mnohem hůře, vůbec mi to všechno už nepřipadá jako hra.

Vick Tainer - 04. června 2008 20:49

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Město Má slova tento až moc robotický supervoják úplně ignoruje a obrací svou pozornost k pasažérům transportéru. Zpočátku si říkám, že to budou jen další nemyslící stroje, které nebudou chtít zrovna pokecat ale poté se ukazuje, že to není tak docela pravda. Lidé... Bleskne mi hlavou a já strnu v úžasu. Připomínám teď spíše nenápadnou sochu, než cokoliv jiného. Kdo by si mně někdo i v mé nehybnosti všiml, na první pohled a ve tmě jsem obyčejný člověk s nějakou přilbou ale na ten druhý už se tak zdát nebude. Stavbu těla mám normální ale místo kůže mám šedozelenou, jemně pórovitou tkáň. Na různých částech končetin jsou vrostlé šedivé kostěné pancíře, které absolutně postrádají pravidelnost jak v rozmístění, tak tvarem. Něco podobného uvidíte i na hlavě ale tentokrát to není zas tak docela pancíř možná to není látka skutečně kostěná, obsahuje nejspíš i živou tkáň, takže se mírně ohýbá. Tudíž zkresleně se dá vyčíst výraz ve tváři. Lidé... jak je to dlouho, co jsem naposledy nějaké viděl? Za dob, kdy jsem byl člověkem, ano... Připadá mi, jako bych byl ve snu. Ale... co teď? Co mám dělat? Celou tu dobu nehybně stojím, přemítám v hlavě celou tuto situaci, celý tento den. Mluví o hodně věcech, které nechápu, nevím o co jde. Pouze jsem zachytil něco o budově, kterou musí zničit, o mutantovi, kterého jsem dostal. Je jich víc... Dále několik z nich odchází zpátky do toho vozidla. Co tedy bude dál? A jako na zavolanou se ptá jeden z vojáků té necitelné věci přede mnou, co se mnou udělají. Konečně trochu vzpamatovaný z šoku se na něj natočím, napřímím se a tázavě dodám ''Pane?'' Snažím se tam dodat i trochy ironie ale teď už mi moje hraní jde mnohem hůře, vůbec mi to všechno už nepřipadá jako hra.

Vick Tainer - 04. června 2008 20:49

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Město Má slova tento až moc robotický supervoják úplně ignoruje a obrací svou pozornost k pasažérům transportéru. Zpočátku si říkám, že to budou jen další nemyslící stroje, které nebudou chtít zrovna pokecat ale poté se ukazuje, že to není tak docela pravda. Lidé... Bleskne mi hlavou a já strnu v úžasu. Připomínám teď spíše nenápadnou sochu, než cokoliv jiného. Kdo by si mně někdo i v mé nehybnosti všiml, na první pohled a ve tmě jsem obyčejný člověk s nějakou přilbou ale na ten druhý už se tak zdát nebude. Stavbu těla mám normální ale místo kůže mám šedozelenou, jemně pórovitou tkáň. Na různých částech končetin jsou vrostlé šedivé kostěné pancíře, které absolutně postrádají pravidelnost jak v rozmístění, tak tvarem. Něco podobného uvidíte i na hlavě ale tentokrát to není zas tak docela pancíř možná to není látka skutečně kostěná, obsahuje nejspíš i živou tkáň, takže se mírně ohýbá. Tudíž zkresleně se dá vyčíst výraz ve tváři. Lidé... jak je to dlouho, co jsem naposledy nějaké viděl? Za dob, kdy jsem byl člověkem, ano... Připadá mi, jako bych byl ve snu. Ale... co teď? Co mám dělat? Celou tu dobu nehybně stojím, přemítám v hlavě celou tuto situaci, celý tento den. Mluví o hodně věcech, které nechápu, nevím o co jde. Pouze jsem zachytil něco o budově, kterou musí zničit, o mutantovi, kterého jsem dostal. Je jich víc... Dále několik z nich odchází zpátky do toho vozidla. Co tedy bude dál? A jako na zavolanou se ptá jeden z vojáků té necitelné věci přede mnou, co se mnou udělají. Konečně trochu vzpamatovaný z šoku se na něj natočím, napřímím se a tázavě dodám ''Pane?'' Snažím se tam dodat i trochy ironie ale teď už mi moje hraní jde mnohem hůře, vůbec mi to všechno už nepřipadá jako hra.

Vick Tainer - 04. června 2008 20:49

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Město Má slova tento až moc robotický supervoják úplně ignoruje a obrací svou pozornost k pasažérům transportéru. Zpočátku si říkám, že to budou jen další nemyslící stroje, které nebudou chtít zrovna pokecat ale poté se ukazuje, že to není tak docela pravda. Lidé... Bleskne mi hlavou a já strnu v úžasu. Připomínám teď spíše nenápadnou sochu, než cokoliv jiného. Kdo by si mně někdo i v mé nehybnosti všiml, na první pohled a ve tmě jsem obyčejný člověk s nějakou přilbou ale na ten druhý už se tak zdát nebude. Stavbu těla mám normální ale místo kůže mám šedozelenou, jemně pórovitou tkáň. Na různých částech končetin jsou vrostlé šedivé kostěné pancíře, které absolutně postrádají pravidelnost jak v rozmístění, tak tvarem. Něco podobného uvidíte i na hlavě ale tentokrát to není zas tak docela pancíř možná to není látka skutečně kostěná, obsahuje nejspíš i živou tkáň, takže se mírně ohýbá. Tudíž zkresleně se dá vyčíst výraz ve tváři. Lidé... jak je to dlouho, co jsem naposledy nějaké viděl? Za dob, kdy jsem byl člověkem, ano... Připadá mi, jako bych byl ve snu. Ale... co teď? Co mám dělat? Celou tu dobu nehybně stojím, přemítám v hlavě celou tuto situaci, celý tento den. Mluví o hodně věcech, které nechápu, nevím o co jde. Pouze jsem zachytil něco o budově, kterou musí zničit, o mutantovi, kterého jsem dostal. Je jich víc... Dále několik z nich odchází zpátky do toho vozidla. Co tedy bude dál? A jako na zavolanou se ptá jeden z vojáků té necitelné věci přede mnou, co se mnou udělají. Konečně trochu vzpamatovaný z šoku se na něj natočím, napřímím se a tázavě dodám ''Pane?'' Snažím se tam dodat i trochy ironie ale teď už mi moje hraní jde mnohem hůře, vůbec mi to všechno už nepřipadá jako hra.

P-024D - 04. června 2008 23:59

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otočím hlavu k Ratzzin, když se na mě osopila podívám se na ní stále stejným robotickým pohledem bez sebemenšího výrazu emocí. Paranoidštější mysl by v současném pohledu mohla vidět snad nějaký zájem z mé strany o její osobu. Kamenným pohledem si jí změřím od hlavy až k patě, ale nijak na její vášnivější slova nereaguji. Když se přidá i Ortiz, přejedu ho stejným pohledem a opět je oba bez reakcí ignoruji a otočím se zpět k seržantu Fuxovi. "Rozumím." Odpovím na jeho sdělení, že nám mohou dát čtyři kanistry napalmu. Když pak odejde instruovat své muže, rozhlédnu se pátravě po okolí. Z mého sledování mě ´vyruší´ Vick svým "Pane?" "Ty zůstaneš tady. Nebo nám můžeš říct něco o té laboratoři?" Odpovím mu a zároveň položím otázku aniž bych přestal sledovat okolí a podíval se na něho. Když se opět vrátí seržant Fux skončím se sledováním okolí a věnuji pohled a pozornost jemu. "Seržante, vaše družstvo nejprve položí nálože pro demolici budovy. Já se svým týmem zatím zajistíme vrchní patro budovy a budeme postupovat směrem dolů. Až skončíte připojíte se k nám." Vydám mu rozkazy a když mi je potvrdí, otočím se a vyrazím lehkým poklusem k hlavnímu vchodu do Budovy laboratoře, kde již stojí dva z mých mužů, každý s dvěma kanistry napalmu. Ten kdo by mě pozoroval a neznal mě, by se jistě podivil nad až zarážející pružností a obratností s jakou se na stroj či člověka pohybuji. Vše nasvědčuje že se dokážu pohybovat a reagovat velice rychle. Poté co se připojím ke svým dvěma mužům, zmizíme uvnitř budovy. Vyběhneme po schodišti nahoru a připojíme se ke zbytku jednotky. Po doplnění zásobníků v plamenometech se dáme do obezřetného prohledávání horního patra budovy laboratoře. Postupujeme takto: první jde průzkumník a až za ním několik metrů (3-5m) podle členitosti prostoru postupují ostatní. Jeden plamenomet ve dvojici za průzkumníkem vpředu a druhý vzadu jistící nám záda.

P-024D - 04. června 2008 23:59

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otočím hlavu k Ratzzin, když se na mě osopila podívám se na ní stále stejným robotickým pohledem bez sebemenšího výrazu emocí. Paranoidštější mysl by v současném pohledu mohla vidět snad nějaký zájem z mé strany o její osobu. Kamenným pohledem si jí změřím od hlavy až k patě, ale nijak na její vášnivější slova nereaguji. Když se přidá i Ortiz, přejedu ho stejným pohledem a opět je oba bez reakcí ignoruji a otočím se zpět k seržantu Fuxovi. "Rozumím." Odpovím na jeho sdělení, že nám mohou dát čtyři kanistry napalmu. Když pak odejde instruovat své muže, rozhlédnu se pátravě po okolí. Z mého sledování mě ´vyruší´ Vick svým "Pane?" "Ty zůstaneš tady. Nebo nám můžeš říct něco o té laboratoři?" Odpovím mu a zároveň položím otázku aniž bych přestal sledovat okolí a podíval se na něho. Když se opět vrátí seržant Fux skončím se sledováním okolí a věnuji pohled a pozornost jemu. "Seržante, vaše družstvo nejprve položí nálože pro demolici budovy. Já se svým týmem zatím zajistíme vrchní patro budovy a budeme postupovat směrem dolů. Až skončíte připojíte se k nám." Vydám mu rozkazy a když mi je potvrdí, otočím se a vyrazím lehkým poklusem k hlavnímu vchodu do Budovy laboratoře, kde již stojí dva z mých mužů, každý s dvěma kanistry napalmu. Ten kdo by mě pozoroval a neznal mě, by se jistě podivil nad až zarážející pružností a obratností s jakou se na stroj či člověka pohybuji. Vše nasvědčuje že se dokážu pohybovat a reagovat velice rychle. Poté co se připojím ke svým dvěma mužům, zmizíme uvnitř budovy. Vyběhneme po schodišti nahoru a připojíme se ke zbytku jednotky. Po doplnění zásobníků v plamenometech se dáme do obezřetného prohledávání horního patra budovy laboratoře. Postupujeme takto: první jde průzkumník a až za ním několik metrů (3-5m) podle členitosti prostoru postupují ostatní. Jeden plamenomet ve dvojici za průzkumníkem vpředu a druhý vzadu jistící nám záda.

P-024D - 04. června 2008 23:59

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otočím hlavu k Ratzzin, když se na mě osopila podívám se na ní stále stejným robotickým pohledem bez sebemenšího výrazu emocí. Paranoidštější mysl by v současném pohledu mohla vidět snad nějaký zájem z mé strany o její osobu. Kamenným pohledem si jí změřím od hlavy až k patě, ale nijak na její vášnivější slova nereaguji. Když se přidá i Ortiz, přejedu ho stejným pohledem a opět je oba bez reakcí ignoruji a otočím se zpět k seržantu Fuxovi. "Rozumím." Odpovím na jeho sdělení, že nám mohou dát čtyři kanistry napalmu. Když pak odejde instruovat své muže, rozhlédnu se pátravě po okolí. Z mého sledování mě ´vyruší´ Vick svým "Pane?" "Ty zůstaneš tady. Nebo nám můžeš říct něco o té laboratoři?" Odpovím mu a zároveň položím otázku aniž bych přestal sledovat okolí a podíval se na něho. Když se opět vrátí seržant Fux skončím se sledováním okolí a věnuji pohled a pozornost jemu. "Seržante, vaše družstvo nejprve položí nálože pro demolici budovy. Já se svým týmem zatím zajistíme vrchní patro budovy a budeme postupovat směrem dolů. Až skončíte připojíte se k nám." Vydám mu rozkazy a když mi je potvrdí, otočím se a vyrazím lehkým poklusem k hlavnímu vchodu do Budovy laboratoře, kde již stojí dva z mých mužů, každý s dvěma kanistry napalmu. Ten kdo by mě pozoroval a neznal mě, by se jistě podivil nad až zarážející pružností a obratností s jakou se na stroj či člověka pohybuji. Vše nasvědčuje že se dokážu pohybovat a reagovat velice rychle. Poté co se připojím ke svým dvěma mužům, zmizíme uvnitř budovy. Vyběhneme po schodišti nahoru a připojíme se ke zbytku jednotky. Po doplnění zásobníků v plamenometech se dáme do obezřetného prohledávání horního patra budovy laboratoře. Postupujeme takto: první jde průzkumník a až za ním několik metrů (3-5m) podle členitosti prostoru postupují ostatní. Jeden plamenomet ve dvojici za průzkumníkem vpředu a druhý vzadu jistící nám záda.

P-024D - 04. června 2008 23:59

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otočím hlavu k Ratzzin, když se na mě osopila podívám se na ní stále stejným robotickým pohledem bez sebemenšího výrazu emocí. Paranoidštější mysl by v současném pohledu mohla vidět snad nějaký zájem z mé strany o její osobu. Kamenným pohledem si jí změřím od hlavy až k patě, ale nijak na její vášnivější slova nereaguji. Když se přidá i Ortiz, přejedu ho stejným pohledem a opět je oba bez reakcí ignoruji a otočím se zpět k seržantu Fuxovi. "Rozumím." Odpovím na jeho sdělení, že nám mohou dát čtyři kanistry napalmu. Když pak odejde instruovat své muže, rozhlédnu se pátravě po okolí. Z mého sledování mě ´vyruší´ Vick svým "Pane?" "Ty zůstaneš tady. Nebo nám můžeš říct něco o té laboratoři?" Odpovím mu a zároveň položím otázku aniž bych přestal sledovat okolí a podíval se na něho. Když se opět vrátí seržant Fux skončím se sledováním okolí a věnuji pohled a pozornost jemu. "Seržante, vaše družstvo nejprve položí nálože pro demolici budovy. Já se svým týmem zatím zajistíme vrchní patro budovy a budeme postupovat směrem dolů. Až skončíte připojíte se k nám." Vydám mu rozkazy a když mi je potvrdí, otočím se a vyrazím lehkým poklusem k hlavnímu vchodu do Budovy laboratoře, kde již stojí dva z mých mužů, každý s dvěma kanistry napalmu. Ten kdo by mě pozoroval a neznal mě, by se jistě podivil nad až zarážející pružností a obratností s jakou se na stroj či člověka pohybuji. Vše nasvědčuje že se dokážu pohybovat a reagovat velice rychle. Poté co se připojím ke svým dvěma mužům, zmizíme uvnitř budovy. Vyběhneme po schodišti nahoru a připojíme se ke zbytku jednotky. Po doplnění zásobníků v plamenometech se dáme do obezřetného prohledávání horního patra budovy laboratoře. Postupujeme takto: první jde průzkumník a až za ním několik metrů (3-5m) podle členitosti prostoru postupují ostatní. Jeden plamenomet ve dvojici za průzkumníkem vpředu a druhý vzadu jistící nám záda.

seržant Michal Fux - 05. června 2008 11:15

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když zaslechnu střelbu, tak se zarazim. Několik okamžiků se rozhlížim a přemýšlim, co s tim. K sakru, někdo asi potřebuje pomoct. Ale nemůžu rozdělit síly. Né s těma odolnejma mutantama všude kolem. Vemem to tamtudy až pojedem zpátky, snad vydržej. Když jsme já i mí čtyři muži připraveni, všimnu si teprve pořádně toho mutanta, co mluvil se seržantem PíDím. Když mu seržant položí otázky, já je ještě doplním. Vy jste vlastně kdo? Vyznáte se tu? Chcete nám pomoct? Nechtěl byste se stát rekrutem? Kde jsou vlastně mí rekruti??? Už mi dochází trpělivost!

seržant Michal Fux - 05. června 2008 11:15

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když zaslechnu střelbu, tak se zarazim. Několik okamžiků se rozhlížim a přemýšlim, co s tim. K sakru, někdo asi potřebuje pomoct. Ale nemůžu rozdělit síly. Né s těma odolnejma mutantama všude kolem. Vemem to tamtudy až pojedem zpátky, snad vydržej. Když jsme já i mí čtyři muži připraveni, všimnu si teprve pořádně toho mutanta, co mluvil se seržantem PíDím. Když mu seržant položí otázky, já je ještě doplním. Vy jste vlastně kdo? Vyznáte se tu? Chcete nám pomoct? Nechtěl byste se stát rekrutem? Kde jsou vlastně mí rekruti??? Už mi dochází trpělivost!

seržant Michal Fux - 05. června 2008 11:15

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když zaslechnu střelbu, tak se zarazim. Několik okamžiků se rozhlížim a přemýšlim, co s tim. K sakru, někdo asi potřebuje pomoct. Ale nemůžu rozdělit síly. Né s těma odolnejma mutantama všude kolem. Vemem to tamtudy až pojedem zpátky, snad vydržej. Když jsme já i mí čtyři muži připraveni, všimnu si teprve pořádně toho mutanta, co mluvil se seržantem PíDím. Když mu seržant položí otázky, já je ještě doplním. Vy jste vlastně kdo? Vyznáte se tu? Chcete nám pomoct? Nechtěl byste se stát rekrutem? Kde jsou vlastně mí rekruti??? Už mi dochází trpělivost!

seržant Michal Fux - 05. června 2008 11:15

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když zaslechnu střelbu, tak se zarazim. Několik okamžiků se rozhlížim a přemýšlim, co s tim. K sakru, někdo asi potřebuje pomoct. Ale nemůžu rozdělit síly. Né s těma odolnejma mutantama všude kolem. Vemem to tamtudy až pojedem zpátky, snad vydržej. Když jsme já i mí čtyři muži připraveni, všimnu si teprve pořádně toho mutanta, co mluvil se seržantem PíDím. Když mu seržant položí otázky, já je ještě doplním. Vy jste vlastně kdo? Vyznáte se tu? Chcete nám pomoct? Nechtěl byste se stát rekrutem? Kde jsou vlastně mí rekruti??? Už mi dochází trpělivost!

Vypravěč - 06. června 2008 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nepočítaje ojedinělé výstřely znějící odněkud z dálky nad ztichlým městem, okolí vypadá prozatím bezpečně bez známky pohybu. Seržant Fux ještě zůstal venku, aby položil několik několik otázek zaraženě vyhlížejícímu mutantovi (Vick). Ostatně Vick se v posledních minutách na moc slov nezmohl, příjezd seržanta Fuxe a jeho mužů ho poněkud zarazil, navzdory stejným kevlarovým kombinézám typických pro supervojáky vyhlížejí pro Vicka přece jen více lidsky než PíDí. Zřejmě nějakou dobu člověka ani neviděl. Ratzzin s Orvisem se vrátili zpět k transportéru a nejeví příliš velký zájem o počínání vojáků. ** ** Pí Dí se vrátil se svými muži zpět do laboratoře, aby splnil své původní rozkazy a prohledal budovu, pro případ že by se zde skrývala nějaká hrozba a samozdřejmě v hledání vybavení jež měl za úkol odtud vyzvednout. Budova je pustá, interiéry vypadají velmi zašle a zpustle, je zřejmé že před příchodem Pí Dího mužů zde žádný člověk nebyl již několik let. Ještě jsou na chodbách patrné pozůstatky z doby kdy se město kvapně evakuovalo, menší přepravní bedny zůstaly nevyzvednuty na chodbách, v kancelářích je vše rozházené, většina písemností je rozházená po stolech, po podlaze i v bednách, listy papírů jsou silně zažloutlé a zašlé, na výpočetní technice v kancelářích je silná vrstva prachu. Pí Dího družstvo postupuje organizovaně skrz budovu a prohledává místnosti, nenarazila však na nikoho živého, objevili sice několik silně rozkládajících se těl, ale zjevně již dlouho bez života a v této situaci je zbytečné plýtvat na zjevně dlouho mrtvá těla napalmem. Pí Dího tým se zastavil až na jedné z chodeb prvního patra, u pevných kovových dveří jištěných již nefungujícím elektronickým zámkem, dosud narazili jen na nedůležité místnosti jež sloužily jako kanceláře, za dveřmi se pravděpodobně skrývá jedna z laboratoří kde se prováděl skutečný výzkum. První z mužů postupujícího týmu opatrně obhlédl dveře, rutinně hledající nějaké nástražné zařízení, pak zkusil dveře otevřít ale ani se nehnuly. První dvojice u dveří setrvala na místě, další vojáci postupovali dále. V přízemí bylo opět několik kancelářských prostor, pak několik laboratoří do níž se vám podařilo vniknout a skrývaly jen poměrně běžné (přesto ale pokročilé) lékařské vybavení a nějaké chemické aparatury, jež se nepodařilo při evakuaci odvézt. Budova má ještě zjevně sklepení, ale to je jištěno stejně nepřístupnými kovovými dveřmi s elektronickým zámkem. Prostřednictvím svých vysílaček mohli všichni vojáci následně slyšet hlášení průzkumného týmu, Fux se zdržel venku konverzací s mutantem (Vick) a jeho muži začali rozmisťovat nálože s malým spožděním. Budova zajištěna. Nenarazili jsme na odpor. Druhý tým pokládá nálože. Laboratorní místnosti v 1 patře a ve sklepení jsou nepřístupné, potřebujeme menší nálože nebo nástroje na odstranění pancéřovaných dveří s elektronickými zámky. Dva muži jistí dveře každé nepřístupné místnosti, žádné známky pohybu v nepřístupných místnostech. Elektronické lékařské vybavení může být vyzvednuto z přístupných místností v přízemí.

Vypravěč - 06. června 2008 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nepočítaje ojedinělé výstřely znějící odněkud z dálky nad ztichlým městem, okolí vypadá prozatím bezpečně bez známky pohybu. Seržant Fux ještě zůstal venku, aby položil několik několik otázek zaraženě vyhlížejícímu mutantovi (Vick). Ostatně Vick se v posledních minutách na moc slov nezmohl, příjezd seržanta Fuxe a jeho mužů ho poněkud zarazil, navzdory stejným kevlarovým kombinézám typických pro supervojáky vyhlížejí pro Vicka přece jen více lidsky než PíDí. Zřejmě nějakou dobu člověka ani neviděl. Ratzzin s Orvisem se vrátili zpět k transportéru a nejeví příliš velký zájem o počínání vojáků. ** ** Pí Dí se vrátil se svými muži zpět do laboratoře, aby splnil své původní rozkazy a prohledal budovu, pro případ že by se zde skrývala nějaká hrozba a samozdřejmě v hledání vybavení jež měl za úkol odtud vyzvednout. Budova je pustá, interiéry vypadají velmi zašle a zpustle, je zřejmé že před příchodem Pí Dího mužů zde žádný člověk nebyl již několik let. Ještě jsou na chodbách patrné pozůstatky z doby kdy se město kvapně evakuovalo, menší přepravní bedny zůstaly nevyzvednuty na chodbách, v kancelářích je vše rozházené, většina písemností je rozházená po stolech, po podlaze i v bednách, listy papírů jsou silně zažloutlé a zašlé, na výpočetní technice v kancelářích je silná vrstva prachu. Pí Dího družstvo postupuje organizovaně skrz budovu a prohledává místnosti, nenarazila však na nikoho živého, objevili sice několik silně rozkládajících se těl, ale zjevně již dlouho bez života a v této situaci je zbytečné plýtvat na zjevně dlouho mrtvá těla napalmem. Pí Dího tým se zastavil až na jedné z chodeb prvního patra, u pevných kovových dveří jištěných již nefungujícím elektronickým zámkem, dosud narazili jen na nedůležité místnosti jež sloužily jako kanceláře, za dveřmi se pravděpodobně skrývá jedna z laboratoří kde se prováděl skutečný výzkum. První z mužů postupujícího týmu opatrně obhlédl dveře, rutinně hledající nějaké nástražné zařízení, pak zkusil dveře otevřít ale ani se nehnuly. První dvojice u dveří setrvala na místě, další vojáci postupovali dále. V přízemí bylo opět několik kancelářských prostor, pak několik laboratoří do níž se vám podařilo vniknout a skrývaly jen poměrně běžné (přesto ale pokročilé) lékařské vybavení a nějaké chemické aparatury, jež se nepodařilo při evakuaci odvézt. Budova má ještě zjevně sklepení, ale to je jištěno stejně nepřístupnými kovovými dveřmi s elektronickým zámkem. Prostřednictvím svých vysílaček mohli všichni vojáci následně slyšet hlášení průzkumného týmu, Fux se zdržel venku konverzací s mutantem (Vick) a jeho muži začali rozmisťovat nálože s malým spožděním. Budova zajištěna. Nenarazili jsme na odpor. Druhý tým pokládá nálože. Laboratorní místnosti v 1 patře a ve sklepení jsou nepřístupné, potřebujeme menší nálože nebo nástroje na odstranění pancéřovaných dveří s elektronickými zámky. Dva muži jistí dveře každé nepřístupné místnosti, žádné známky pohybu v nepřístupných místnostech. Elektronické lékařské vybavení může být vyzvednuto z přístupných místností v přízemí.

Vypravěč - 06. června 2008 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nepočítaje ojedinělé výstřely znějící odněkud z dálky nad ztichlým městem, okolí vypadá prozatím bezpečně bez známky pohybu. Seržant Fux ještě zůstal venku, aby položil několik několik otázek zaraženě vyhlížejícímu mutantovi (Vick). Ostatně Vick se v posledních minutách na moc slov nezmohl, příjezd seržanta Fuxe a jeho mužů ho poněkud zarazil, navzdory stejným kevlarovým kombinézám typických pro supervojáky vyhlížejí pro Vicka přece jen více lidsky než PíDí. Zřejmě nějakou dobu člověka ani neviděl. Ratzzin s Orvisem se vrátili zpět k transportéru a nejeví příliš velký zájem o počínání vojáků. ** ** Pí Dí se vrátil se svými muži zpět do laboratoře, aby splnil své původní rozkazy a prohledal budovu, pro případ že by se zde skrývala nějaká hrozba a samozdřejmě v hledání vybavení jež měl za úkol odtud vyzvednout. Budova je pustá, interiéry vypadají velmi zašle a zpustle, je zřejmé že před příchodem Pí Dího mužů zde žádný člověk nebyl již několik let. Ještě jsou na chodbách patrné pozůstatky z doby kdy se město kvapně evakuovalo, menší přepravní bedny zůstaly nevyzvednuty na chodbách, v kancelářích je vše rozházené, většina písemností je rozházená po stolech, po podlaze i v bednách, listy papírů jsou silně zažloutlé a zašlé, na výpočetní technice v kancelářích je silná vrstva prachu. Pí Dího družstvo postupuje organizovaně skrz budovu a prohledává místnosti, nenarazila však na nikoho živého, objevili sice několik silně rozkládajících se těl, ale zjevně již dlouho bez života a v této situaci je zbytečné plýtvat na zjevně dlouho mrtvá těla napalmem. Pí Dího tým se zastavil až na jedné z chodeb prvního patra, u pevných kovových dveří jištěných již nefungujícím elektronickým zámkem, dosud narazili jen na nedůležité místnosti jež sloužily jako kanceláře, za dveřmi se pravděpodobně skrývá jedna z laboratoří kde se prováděl skutečný výzkum. První z mužů postupujícího týmu opatrně obhlédl dveře, rutinně hledající nějaké nástražné zařízení, pak zkusil dveře otevřít ale ani se nehnuly. První dvojice u dveří setrvala na místě, další vojáci postupovali dále. V přízemí bylo opět několik kancelářských prostor, pak několik laboratoří do níž se vám podařilo vniknout a skrývaly jen poměrně běžné (přesto ale pokročilé) lékařské vybavení a nějaké chemické aparatury, jež se nepodařilo při evakuaci odvézt. Budova má ještě zjevně sklepení, ale to je jištěno stejně nepřístupnými kovovými dveřmi s elektronickým zámkem. Prostřednictvím svých vysílaček mohli všichni vojáci následně slyšet hlášení průzkumného týmu, Fux se zdržel venku konverzací s mutantem (Vick) a jeho muži začali rozmisťovat nálože s malým spožděním. Budova zajištěna. Nenarazili jsme na odpor. Druhý tým pokládá nálože. Laboratorní místnosti v 1 patře a ve sklepení jsou nepřístupné, potřebujeme menší nálože nebo nástroje na odstranění pancéřovaných dveří s elektronickými zámky. Dva muži jistí dveře každé nepřístupné místnosti, žádné známky pohybu v nepřístupných místnostech. Elektronické lékařské vybavení může být vyzvednuto z přístupných místností v přízemí.

Vypravěč - 06. června 2008 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nepočítaje ojedinělé výstřely znějící odněkud z dálky nad ztichlým městem, okolí vypadá prozatím bezpečně bez známky pohybu. Seržant Fux ještě zůstal venku, aby položil několik několik otázek zaraženě vyhlížejícímu mutantovi (Vick). Ostatně Vick se v posledních minutách na moc slov nezmohl, příjezd seržanta Fuxe a jeho mužů ho poněkud zarazil, navzdory stejným kevlarovým kombinézám typických pro supervojáky vyhlížejí pro Vicka přece jen více lidsky než PíDí. Zřejmě nějakou dobu člověka ani neviděl. Ratzzin s Orvisem se vrátili zpět k transportéru a nejeví příliš velký zájem o počínání vojáků. ** ** Pí Dí se vrátil se svými muži zpět do laboratoře, aby splnil své původní rozkazy a prohledal budovu, pro případ že by se zde skrývala nějaká hrozba a samozdřejmě v hledání vybavení jež měl za úkol odtud vyzvednout. Budova je pustá, interiéry vypadají velmi zašle a zpustle, je zřejmé že před příchodem Pí Dího mužů zde žádný člověk nebyl již několik let. Ještě jsou na chodbách patrné pozůstatky z doby kdy se město kvapně evakuovalo, menší přepravní bedny zůstaly nevyzvednuty na chodbách, v kancelářích je vše rozházené, většina písemností je rozházená po stolech, po podlaze i v bednách, listy papírů jsou silně zažloutlé a zašlé, na výpočetní technice v kancelářích je silná vrstva prachu. Pí Dího družstvo postupuje organizovaně skrz budovu a prohledává místnosti, nenarazila však na nikoho živého, objevili sice několik silně rozkládajících se těl, ale zjevně již dlouho bez života a v této situaci je zbytečné plýtvat na zjevně dlouho mrtvá těla napalmem. Pí Dího tým se zastavil až na jedné z chodeb prvního patra, u pevných kovových dveří jištěných již nefungujícím elektronickým zámkem, dosud narazili jen na nedůležité místnosti jež sloužily jako kanceláře, za dveřmi se pravděpodobně skrývá jedna z laboratoří kde se prováděl skutečný výzkum. První z mužů postupujícího týmu opatrně obhlédl dveře, rutinně hledající nějaké nástražné zařízení, pak zkusil dveře otevřít ale ani se nehnuly. První dvojice u dveří setrvala na místě, další vojáci postupovali dále. V přízemí bylo opět několik kancelářských prostor, pak několik laboratoří do níž se vám podařilo vniknout a skrývaly jen poměrně běžné (přesto ale pokročilé) lékařské vybavení a nějaké chemické aparatury, jež se nepodařilo při evakuaci odvézt. Budova má ještě zjevně sklepení, ale to je jištěno stejně nepřístupnými kovovými dveřmi s elektronickým zámkem. Prostřednictvím svých vysílaček mohli všichni vojáci následně slyšet hlášení průzkumného týmu, Fux se zdržel venku konverzací s mutantem (Vick) a jeho muži začali rozmisťovat nálože s malým spožděním. Budova zajištěna. Nenarazili jsme na odpor. Druhý tým pokládá nálože. Laboratorní místnosti v 1 patře a ve sklepení jsou nepřístupné, potřebujeme menší nálože nebo nástroje na odstranění pancéřovaných dveří s elektronickými zámky. Dva muži jistí dveře každé nepřístupné místnosti, žádné známky pohybu v nepřístupných místnostech. Elektronické lékařské vybavení může být vyzvednuto z přístupných místností v přízemí.

Vypravěč - 06. června 2008 23:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nepočítaje ojedinělé výstřely znějící odněkud z dálky nad ztichlým městem, okolí vypadá prozatím bezpečně bez známky pohybu. Seržant Fux ještě zůstal venku, aby položil několik několik otázek zaraženě vyhlížejícímu mutantovi (Vick). Ostatně Vick se v posledních minutách na moc slov nezmohl, příjezd seržanta Fuxe a jeho mužů ho poněkud zarazil, navzdory stejným kevlarovým kombinézám typických pro supervojáky vyhlížejí pro Vicka přece jen více lidsky než PíDí. Zřejmě nějakou dobu člověka ani neviděl. Ratzzin s Orvisem se vrátili zpět k transportéru a nejeví příliš velký zájem o počínání vojáků. ** ** Pí Dí se vrátil se svými muži zpět do laboratoře, aby splnil své původní rozkazy a prohledal budovu, pro případ že by se zde skrývala nějaká hrozba a samozdřejmě v hledání vybavení jež měl za úkol odtud vyzvednout. Budova je pustá, interiéry vypadají velmi zašle a zpustle, je zřejmé že před příchodem Pí Dího mužů zde žádný člověk nebyl již několik let. Ještě jsou na chodbách patrné pozůstatky z doby kdy se město kvapně evakuovalo, menší přepravní bedny zůstaly nevyzvednuty na chodbách, v kancelářích je vše rozházené, většina písemností je rozházená po stolech, po podlaze i v bednách, listy papírů jsou silně zažloutlé a zašlé, na výpočetní technice v kancelářích je silná vrstva prachu. Pí Dího družstvo postupuje organizovaně skrz budovu a prohledává místnosti, nenarazila však na nikoho živého, objevili sice několik silně rozkládajících se těl, ale zjevně již dlouho bez života a v této situaci je zbytečné plýtvat na zjevně dlouho mrtvá těla napalmem. Pí Dího tým se zastavil až na jedné z chodeb prvního patra, u pevných kovových dveří jištěných již nefungujícím elektronickým zámkem, dosud narazili jen na nedůležité místnosti jež sloužily jako kanceláře, za dveřmi se pravděpodobně skrývá jedna z laboratoří kde se prováděl skutečný výzkum. První z mužů postupujícího týmu opatrně obhlédl dveře, rutinně hledající nějaké nástražné zařízení, pak zkusil dveře otevřít ale ani se nehnuly. První dvojice u dveří setrvala na místě, další vojáci postupovali dále. V přízemí bylo opět několik kancelářských prostor, pak několik laboratoří do níž se vám podařilo vniknout a skrývaly jen poměrně běžné (přesto ale pokročilé) lékařské vybavení a nějaké chemické aparatury, jež se nepodařilo při evakuaci odvézt. Budova má ještě zjevně sklepení, ale to je jištěno stejně nepřístupnými kovovými dveřmi s elektronickým zámkem. Prostřednictvím svých vysílaček mohli všichni vojáci následně slyšet hlášení průzkumného týmu, Fux se zdržel venku konverzací s mutantem (Vick) a jeho muži začali rozmisťovat nálože s malým spožděním. Budova zajištěna. Nenarazili jsme na odpor. Druhý tým pokládá nálože. Laboratorní místnosti v 1 patře a ve sklepení jsou nepřístupné, potřebujeme menší nálože nebo nástroje na odstranění pancéřovaných dveří s elektronickými zámky. Dva muži jistí dveře každé nepřístupné místnosti, žádné známky pohybu v nepřístupných místnostech. Elektronické lékařské vybavení může být vyzvednuto z přístupných místností v přízemí.

Vick Tainer - 07. června 2008 17:33

soukromá zpráva od Vick Tainer pro V téhle situaci je mi už ukradené, jak se kdo nebo co ke mně staví. Jsem stále v šoku a chvíli si ještě budu zvykat. Takže s otázkou toho stroje se nezvládnu nějak elegantně poprat a téměř nepřítomně zamekotám ''Laboratoř? J-já... jen jsem tudy procházel.'' A po chvíli mně zaskočí další z nich Tenhle je... člověk? Ano, určitě! A Ptá se mně na věci, o kterých si nejsem sám jistý. ''Jsem...'' Jméno už slyšel. Takže co chce slyšet? ...kdo já vůbec jsem? Samotné přemýšlení nad odpovědí mi zabere dost času, takže se ke slovům ani radši nedostanu. ''Ne... jen jsem šel kolem.'' Řeknu v podstatě to samé, co tomu stroji na otázku, jestli se tu vyznám. ''Pomoct?'' Tohle všechno tak náhle. ''Proč by ne. Stejně zrovna nemám co dělat.'' Rozhodím rukama a pokrčím rameny. Jindy bych se vlastnímu vtipu zasmál ale teď ne... když už takhle nemám co dělat něco přes čtyřicet let...

Vick Tainer - 07. června 2008 17:33

soukromá zpráva od Vick Tainer pro V téhle situaci je mi už ukradené, jak se kdo nebo co ke mně staví. Jsem stále v šoku a chvíli si ještě budu zvykat. Takže s otázkou toho stroje se nezvládnu nějak elegantně poprat a téměř nepřítomně zamekotám ''Laboratoř? J-já... jen jsem tudy procházel.'' A po chvíli mně zaskočí další z nich Tenhle je... člověk? Ano, určitě! A Ptá se mně na věci, o kterých si nejsem sám jistý. ''Jsem...'' Jméno už slyšel. Takže co chce slyšet? ...kdo já vůbec jsem? Samotné přemýšlení nad odpovědí mi zabere dost času, takže se ke slovům ani radši nedostanu. ''Ne... jen jsem šel kolem.'' Řeknu v podstatě to samé, co tomu stroji na otázku, jestli se tu vyznám. ''Pomoct?'' Tohle všechno tak náhle. ''Proč by ne. Stejně zrovna nemám co dělat.'' Rozhodím rukama a pokrčím rameny. Jindy bych se vlastnímu vtipu zasmál ale teď ne... když už takhle nemám co dělat něco přes čtyřicet let...

Vick Tainer - 07. června 2008 17:34

soukromá zpráva od Vick Tainer pro V téhle situaci je mi už ukradené, jak se kdo nebo co ke mně staví. Jsem stále v šoku a chvíli si ještě budu zvykat. Takže s otázkou toho stroje se nezvládnu nějak elegantně poprat a téměř nepřítomně zamekotám ''Laboratoř? J-já... jen jsem tudy procházel.'' A po chvíli mně zaskočí další z nich Tenhle je... člověk? Ano, určitě! A Ptá se mně na věci, o kterých si nejsem sám jistý. ''Jsem...'' Jméno už slyšel. Takže co chce slyšet? ...kdo já vůbec jsem? Samotné přemýšlení nad odpovědí mi zabere dost času, takže se ke slovům ani radši nedostanu. ''Ne... jen jsem šel kolem.'' Řeknu v podstatě to samé, co tomu stroji na otázku, jestli se tu vyznám. ''Pomoct?'' Tohle všechno tak náhle. ''Proč by ne. Stejně zrovna nemám co dělat.'' Rozhodím rukama a pokrčím rameny. Jindy bych se vlastnímu vtipu zasmál ale teď ne... když už takhle nemám co dělat něco přes čtyřicet let...

Vick Tainer - 07. června 2008 17:34

soukromá zpráva od Vick Tainer pro V téhle situaci je mi už ukradené, jak se kdo nebo co ke mně staví. Jsem stále v šoku a chvíli si ještě budu zvykat. Takže s otázkou toho stroje se nezvládnu nějak elegantně poprat a téměř nepřítomně zamekotám ''Laboratoř? J-já... jen jsem tudy procházel.'' A po chvíli mně zaskočí další z nich Tenhle je... člověk? Ano, určitě! A Ptá se mně na věci, o kterých si nejsem sám jistý. ''Jsem...'' Jméno už slyšel. Takže co chce slyšet? ...kdo já vůbec jsem? Samotné přemýšlení nad odpovědí mi zabere dost času, takže se ke slovům ani radši nedostanu. ''Ne... jen jsem šel kolem.'' Řeknu v podstatě to samé, co tomu stroji na otázku, jestli se tu vyznám. ''Pomoct?'' Tohle všechno tak náhle. ''Proč by ne. Stejně zrovna nemám co dělat.'' Rozhodím rukama a pokrčím rameny. Jindy bych se vlastnímu vtipu zasmál ale teď ne... když už takhle nemám co dělat něco přes čtyřicet let...

seržant Michal Fux - 07. června 2008 23:14

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Prohlížim si toho mutanta. Hmm...je dost zvláštní, ale jako rekrut by mohl být dobrý. Jestli nám pomůže, vezmu ho na základnu a tam už to nebude na mě, co s ním. Oukej. Pomůžeš nám a pak se s námi vrátíš na základnu, kde rozhodnou o tvém přidělení. Do té doby jsem tvým velitelem a ty budeš poslouchat mé rozkazy, jasný? Když se osvědčíš, nebudeš litovat. Život rekruta je mnohem pohodlnější a bezpečnější, než život tady venku. Když k němu domluvím, vyrazím k transportéru zjistit, co je s těma dvěma rekrutama co jsem si přivez sebou. Když tam dojdu, vidím, že jeden z nich leží nehybně na zemi a druhý u něho klečí. Co je mu? Zeptám se toho co je při smyslech.

seržant Michal Fux - 07. června 2008 23:14

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Prohlížim si toho mutanta. Hmm...je dost zvláštní, ale jako rekrut by mohl být dobrý. Jestli nám pomůže, vezmu ho na základnu a tam už to nebude na mě, co s ním. Oukej. Pomůžeš nám a pak se s námi vrátíš na základnu, kde rozhodnou o tvém přidělení. Do té doby jsem tvým velitelem a ty budeš poslouchat mé rozkazy, jasný? Když se osvědčíš, nebudeš litovat. Život rekruta je mnohem pohodlnější a bezpečnější, než život tady venku. Když k němu domluvím, vyrazím k transportéru zjistit, co je s těma dvěma rekrutama co jsem si přivez sebou. Když tam dojdu, vidím, že jeden z nich leží nehybně na zemi a druhý u něho klečí. Co je mu? Zeptám se toho co je při smyslech.

seržant Michal Fux - 07. června 2008 23:14

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Prohlížim si toho mutanta. Hmm...je dost zvláštní, ale jako rekrut by mohl být dobrý. Jestli nám pomůže, vezmu ho na základnu a tam už to nebude na mě, co s ním. Oukej. Pomůžeš nám a pak se s námi vrátíš na základnu, kde rozhodnou o tvém přidělení. Do té doby jsem tvým velitelem a ty budeš poslouchat mé rozkazy, jasný? Když se osvědčíš, nebudeš litovat. Život rekruta je mnohem pohodlnější a bezpečnější, než život tady venku. Když k němu domluvím, vyrazím k transportéru zjistit, co je s těma dvěma rekrutama co jsem si přivez sebou. Když tam dojdu, vidím, že jeden z nich leží nehybně na zemi a druhý u něho klečí. Co je mu? Zeptám se toho co je při smyslech.

seržant Michal Fux - 07. června 2008 23:14

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Prohlížim si toho mutanta. Hmm...je dost zvláštní, ale jako rekrut by mohl být dobrý. Jestli nám pomůže, vezmu ho na základnu a tam už to nebude na mě, co s ním. Oukej. Pomůžeš nám a pak se s námi vrátíš na základnu, kde rozhodnou o tvém přidělení. Do té doby jsem tvým velitelem a ty budeš poslouchat mé rozkazy, jasný? Když se osvědčíš, nebudeš litovat. Život rekruta je mnohem pohodlnější a bezpečnější, než život tady venku. Když k němu domluvím, vyrazím k transportéru zjistit, co je s těma dvěma rekrutama co jsem si přivez sebou. Když tam dojdu, vidím, že jeden z nich leží nehybně na zemi a druhý u něho klečí. Co je mu? Zeptám se toho co je při smyslech.

Vick Tainer - 08. června 2008 13:08

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Asi to nepůjde přes moji kostěnou ochranu hlavy vidět ale na jeho slova němě hledím s povislou bradou. Co-že? Zamrkám. A to jen tak? ... to mu nevadí že... Že tak trochu, evidentně nejsem úplně člověk? Chvíli trvá, než si přeberu všechny myšlenky. Možná se za tu dobu lidé změnili... co já vím. Dále už to neřeším a jen vesele přikývnu. ''Tak fajn.'' a neohrabaně zasalutuji, jakože budu jeho příkazy skutečně poslouchat. Ale stejně se mi to celé nějak nezdá. Nebo spíše tomu nemůžu uvěřit. Zatímco odchází, stále stojím na místě a rozdýchávám tento... šok.

Vick Tainer - 08. června 2008 13:08

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Asi to nepůjde přes moji kostěnou ochranu hlavy vidět ale na jeho slova němě hledím s povislou bradou. Co-že? Zamrkám. A to jen tak? ... to mu nevadí že... Že tak trochu, evidentně nejsem úplně člověk? Chvíli trvá, než si přeberu všechny myšlenky. Možná se za tu dobu lidé změnili... co já vím. Dále už to neřeším a jen vesele přikývnu. ''Tak fajn.'' a neohrabaně zasalutuji, jakože budu jeho příkazy skutečně poslouchat. Ale stejně se mi to celé nějak nezdá. Nebo spíše tomu nemůžu uvěřit. Zatímco odchází, stále stojím na místě a rozdýchávám tento... šok.

Vick Tainer - 08. června 2008 13:08

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Asi to nepůjde přes moji kostěnou ochranu hlavy vidět ale na jeho slova němě hledím s povislou bradou. Co-že? Zamrkám. A to jen tak? ... to mu nevadí že... Že tak trochu, evidentně nejsem úplně člověk? Chvíli trvá, než si přeberu všechny myšlenky. Možná se za tu dobu lidé změnili... co já vím. Dále už to neřeším a jen vesele přikývnu. ''Tak fajn.'' a neohrabaně zasalutuji, jakože budu jeho příkazy skutečně poslouchat. Ale stejně se mi to celé nějak nezdá. Nebo spíše tomu nemůžu uvěřit. Zatímco odchází, stále stojím na místě a rozdýchávám tento... šok.

Vick Tainer - 08. června 2008 13:08

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Asi to nepůjde přes moji kostěnou ochranu hlavy vidět ale na jeho slova němě hledím s povislou bradou. Co-že? Zamrkám. A to jen tak? ... to mu nevadí že... Že tak trochu, evidentně nejsem úplně člověk? Chvíli trvá, než si přeberu všechny myšlenky. Možná se za tu dobu lidé změnili... co já vím. Dále už to neřeším a jen vesele přikývnu. ''Tak fajn.'' a neohrabaně zasalutuji, jakože budu jeho příkazy skutečně poslouchat. Ale stejně se mi to celé nějak nezdá. Nebo spíše tomu nemůžu uvěřit. Zatímco odchází, stále stojím na místě a rozdýchávám tento... šok.

Ratzzin - 09. června 2008 17:45

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Omdlel," zavrčím tak, jak jen to je u ještěrky-hada-člověka možné, a je to velmi nepříjemné zavrčení. "Na základně ho ta mrcha odhodila. Mysslela jssem, že mu nic není, ale evidentně je," dodám starostlivě a pohladím Jarvise po tváři. "Možná je to dalšší čásst mutace," nadhodím ještě, protože je to další věc, která mě tak rychle napadla. A já s tím nemůžu nic udělat.

Ratzzin - 09. června 2008 17:45

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Omdlel," zavrčím tak, jak jen to je u ještěrky-hada-člověka možné, a je to velmi nepříjemné zavrčení. "Na základně ho ta mrcha odhodila. Mysslela jssem, že mu nic není, ale evidentně je," dodám starostlivě a pohladím Jarvise po tváři. "Možná je to dalšší čásst mutace," nadhodím ještě, protože je to další věc, která mě tak rychle napadla. A já s tím nemůžu nic udělat.

seržant Michal Fux - 09. června 2008 19:29

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Chvíli se zahledím na Ratzzin. No to je bezvadný a v co se nám tu asi promění? Tak dobře. Zůstaneš tu s ním. Kdyby něco použij lékárničku. Ukážu na malou skříňku na stěně transportéru. A klidně si řekni někomu z vojáků. Všichni mí muži znají základy první pomoci. Držte se. Brzo vyrazíme zpátky na základnu a tam už ho daj do kupy. Zkusím Ratzzin trochu uklidnit než opustím transportér. Když dojdu opět ke vchodu do laboratoří, kývnu nejprve na Vicka. Tak pojď jestli si chceš zasloužit členství v klubu. Pomůžeš nám nosit co najdem. Když vejdu do budovy, zjistím že moji muži již položily nálože na všechny pravděpodobně nosné stěny. Vicku, vynos ty krabice co tu připravili muži seržanta PíDího. Vinnie, postarej se o ty dvoje dveře. Zatímco Vinnie připravuje nálože a ostatní mí muži ho kryjí, rozhodnu se vyhledat seržanta PíDího. Seržante, rád bych to tu uspíšil, my si vezmeme patro a vy ten sklep, souhlasíte?

seržant Michal Fux - 09. června 2008 19:29

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Chvíli se zahledím na Ratzzin. No to je bezvadný a v co se nám tu asi promění? Tak dobře. Zůstaneš tu s ním. Kdyby něco použij lékárničku. Ukážu na malou skříňku na stěně transportéru. A klidně si řekni někomu z vojáků. Všichni mí muži znají základy první pomoci. Držte se. Brzo vyrazíme zpátky na základnu a tam už ho daj do kupy. Zkusím Ratzzin trochu uklidnit než opustím transportér. Když dojdu opět ke vchodu do laboratoří, kývnu nejprve na Vicka. Tak pojď jestli si chceš zasloužit členství v klubu. Pomůžeš nám nosit co najdem. Když vejdu do budovy, zjistím že moji muži již položily nálože na všechny pravděpodobně nosné stěny. Vicku, vynos ty krabice co tu připravili muži seržanta PíDího. Vinnie, postarej se o ty dvoje dveře. Zatímco Vinnie připravuje nálože a ostatní mí muži ho kryjí, rozhodnu se vyhledat seržanta PíDího. Seržante, rád bych to tu uspíšil, my si vezmeme patro a vy ten sklep, souhlasíte?

seržant Michal Fux - 09. června 2008 19:29

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Chvíli se zahledím na Ratzzin. No to je bezvadný a v co se nám tu asi promění? Tak dobře. Zůstaneš tu s ním. Kdyby něco použij lékárničku. Ukážu na malou skříňku na stěně transportéru. A klidně si řekni někomu z vojáků. Všichni mí muži znají základy první pomoci. Držte se. Brzo vyrazíme zpátky na základnu a tam už ho daj do kupy. Zkusím Ratzzin trochu uklidnit než opustím transportér. Když dojdu opět ke vchodu do laboratoří, kývnu nejprve na Vicka. Tak pojď jestli si chceš zasloužit členství v klubu. Pomůžeš nám nosit co najdem. Když vejdu do budovy, zjistím že moji muži již položily nálože na všechny pravděpodobně nosné stěny. Vicku, vynos ty krabice co tu připravili muži seržanta PíDího. Vinnie, postarej se o ty dvoje dveře. Zatímco Vinnie připravuje nálože a ostatní mí muži ho kryjí, rozhodnu se vyhledat seržanta PíDího. Seržante, rád bych to tu uspíšil, my si vezmeme patro a vy ten sklep, souhlasíte?

seržant Michal Fux - 09. června 2008 19:29

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Chvíli se zahledím na Ratzzin. No to je bezvadný a v co se nám tu asi promění? Tak dobře. Zůstaneš tu s ním. Kdyby něco použij lékárničku. Ukážu na malou skříňku na stěně transportéru. A klidně si řekni někomu z vojáků. Všichni mí muži znají základy první pomoci. Držte se. Brzo vyrazíme zpátky na základnu a tam už ho daj do kupy. Zkusím Ratzzin trochu uklidnit než opustím transportér. Když dojdu opět ke vchodu do laboratoří, kývnu nejprve na Vicka. Tak pojď jestli si chceš zasloužit členství v klubu. Pomůžeš nám nosit co najdem. Když vejdu do budovy, zjistím že moji muži již položily nálože na všechny pravděpodobně nosné stěny. Vicku, vynos ty krabice co tu připravili muži seržanta PíDího. Vinnie, postarej se o ty dvoje dveře. Zatímco Vinnie připravuje nálože a ostatní mí muži ho kryjí, rozhodnu se vyhledat seržanta PíDího. Seržante, rád bych to tu uspíšil, my si vezmeme patro a vy ten sklep, souhlasíte?

Jarvis Ortiz - 09. června 2008 21:44

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Ještě nějakou chvíli čekám na zemi do doby než konečně odejde Fux. Potom pomalu vstanu a oklepu se. "No jsme tu sami?" Zamumlám směrem k Rattzin a usměju se na ní. Oklepu se od různého prachu, který byl na zemi a zamířim směrem k části, kde se ovládá transportér. "Kdyby ne vem si zbraň a kdyžtak hlídej vchod sem!" Usměju se ještě jednou a zapnu startování transportéru. Zavřu na dálku dveře do transportéru a pokudim se je zabezpečit. Jakmile to bude vyjedu s transportérem od vědecké základny pryč do pustiny. "Kam pojedeme madam?" Usměju se na Rattzin a pošlu jí vzdušnej polibek...

Ratzzin - 10. června 2008 20:23

soukromá zpráva od Ratzzin pro Naštvaně přimhouřím oči, ale koutky se zvednou do docela milého úsměvu. "Na chvíli jssi mě vyděssil," postěžuji si a protáhnu prsty. Nechci zbraň. Mám nutkavou chuť zkusit zabít holou rukou, nejsem člověk, už dlouho ne.. byla by to zajímavá zkušenost. "Kamkoliv pryč," zasměji se zvonivě a chvíli se zdá, že se mi vrátil kousek lidskosti, protože syčení zmizelo. Ale byla to jen chvíle, stejně jako když jsem příliš rozrušená, stává se mi to samé. "Ale pozor. Mohli by.. sstřílet," zle se zašklebím.

Vypravěč - 10. června 2008 20:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co nechal Fux oba rekruty, Ratzzin a Jarvise bez dozoru, Jarvis „zázračně“ ožil a nahrnul se dovnitř transportéru, na nyní opuštěné místo řidiče, nastartoval vozidlo. Jenže zapomněl, že ve věži nahoře zůstal jeden z vojáků, Francis, u kulometu. Voják se svižně protáhl s věžičky dovnitř transportéru a s vědomím, že se děje něco co není v souladu s rozkazy a je značně podezřelé , reagoval poměrně agresivně… … než byla Rattzin schopna vůbec na to reagovat, Francisův náhlý kop jí srazil na zem a při pádu se udeřila o kovovou stěnu transportéru, na místě omdlela. A v zápětí již Jarvis díval do hlavně Francisovy pistole… Tohle může být považováno za vzpouru, v době války se vzpoura trestá smrtí. Vypni motor! vyštěkl voják výhrůžně a nebylo pochyb, že by na místě Jarvise zastřelil, rekrutův život visel doslova na vlásku. Jarvis se ohnal po zbrani a následně dostaly věci rychlý spád. Voják stihl vystřelit, avšak kulka nezasáhla Jarvise avšak chvíli se odrážela po kabině než uvízla v jedné z beden s municí. Ve stejnou chvíli jak voják vystřelil ho však něco odhodilo prudce dozadu s intenzitou, jako by do něj narazil rozjetý náklaďák. Francis vyletěl špatně uzavřenými zadními dveřmi ven z vozidla a zůstal nehybně ležet, zatímco Jarvis se příliš nezamýšlel a rozjel se kupředu. Chtěl pryč. Do odjíždějícího vozidla bušila smršť kulek, vzápětí ho zezadu zasáhla raketa z bazuky a vybuchla vzadu pod vozidlem. Transportér opsal doslova kotrmelec s ohnivým jazykem za ním a skončil hořící na střeše, Jarvis s Ratzzin se uvnitř pomalu probírají z otřesu a zbývají jim jen zlomky sekundy na to aby se dostali ven. Brzy plameny dosáhnou munici uloženou uvnitř a celé vozidlo exploduje... Seržante! Ti dva se pokusili ukrást transporér, museli jsme střílet .... zní okolím křik, stejně jako z přenosných vysílaček, Francis nehybně leží nyní na zemi, zbylí tři vojáci jsou u něj, jeden skloněný nad nehybným Francisem, další míří na transportér. Jarvisovi s Ratzzin zbývají sekundy života, musí se nějak dostat z vraku ležícího na střeše než vozidlo naložené výbušninami a municí exploduje, zadní dveře jsou otevřené a šlehají kolem nich plameny ale jsou jedinou cestou ven z vraku. Jarvis s Ratzzin se pokusili ukrást obrněné vozidlo, nepočítali však s vojákem který zůstal uvnitř stejně jako s trojicí jež hlídkovala poblíž. Jen zázrakem přežili zásah transportéru protitankovou střelou a zbývají jim jen sekundy aby se dostali ven z vraku. I když přežijí jsou na milost a nemilost vojenských velitelů, platí totiž válečný stav a dnes, stejně jako ve všech válkách v historii platí, že za vzpouru čeká vzbouřence popravčí četa bez vojenského soudu…

Vypravěč - 10. června 2008 20:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co nechal Fux oba rekruty, Ratzzin a Jarvise bez dozoru, Jarvis „zázračně“ ožil a nahrnul se dovnitř transportéru, na nyní opuštěné místo řidiče, nastartoval vozidlo. Jenže zapomněl, že ve věži nahoře zůstal jeden z vojáků, Francis, u kulometu. Voják se svižně protáhl s věžičky dovnitř transportéru a s vědomím, že se děje něco co není v souladu s rozkazy a je značně podezřelé , reagoval poměrně agresivně… … než byla Rattzin schopna vůbec na to reagovat, Francisův náhlý kop jí srazil na zem a při pádu se udeřila o kovovou stěnu transportéru, na místě omdlela. A v zápětí již Jarvis díval do hlavně Francisovy pistole… Tohle může být považováno za vzpouru, v době války se vzpoura trestá smrtí. Vypni motor! vyštěkl voják výhrůžně a nebylo pochyb, že by na místě Jarvise zastřelil, rekrutův život visel doslova na vlásku. Jarvis se ohnal po zbrani a následně dostaly věci rychlý spád. Voják stihl vystřelit, avšak kulka nezasáhla Jarvise avšak chvíli se odrážela po kabině než uvízla v jedné z beden s municí. Ve stejnou chvíli jak voják vystřelil ho však něco odhodilo prudce dozadu s intenzitou, jako by do něj narazil rozjetý náklaďák. Francis vyletěl špatně uzavřenými zadními dveřmi ven z vozidla a zůstal nehybně ležet, zatímco Jarvis se příliš nezamýšlel a rozjel se kupředu. Chtěl pryč. Do odjíždějícího vozidla bušila smršť kulek, vzápětí ho zezadu zasáhla raketa z bazuky a vybuchla vzadu pod vozidlem. Transportér opsal doslova kotrmelec s ohnivým jazykem za ním a skončil hořící na střeše, Jarvis s Ratzzin se uvnitř pomalu probírají z otřesu a zbývají jim jen zlomky sekundy na to aby se dostali ven. Brzy plameny dosáhnou munici uloženou uvnitř a celé vozidlo exploduje... Seržante! Ti dva se pokusili ukrást transporér, museli jsme střílet .... zní okolím křik, stejně jako z přenosných vysílaček, Francis nehybně leží nyní na zemi, zbylí tři vojáci jsou u něj, jeden skloněný nad nehybným Francisem, další míří na transportér. Jarvisovi s Ratzzin zbývají sekundy života, musí se nějak dostat z vraku ležícího na střeše než vozidlo naložené výbušninami a municí exploduje, zadní dveře jsou otevřené a šlehají kolem nich plameny ale jsou jedinou cestou ven z vraku. Jarvis s Ratzzin se pokusili ukrást obrněné vozidlo, nepočítali však s vojákem který zůstal uvnitř stejně jako s trojicí jež hlídkovala poblíž. Jen zázrakem přežili zásah transportéru protitankovou střelou a zbývají jim jen sekundy aby se dostali ven z vraku. I když přežijí jsou na milost a nemilost vojenských velitelů, platí totiž válečný stav a dnes, stejně jako ve všech válkách v historii platí, že za vzpouru čeká vzbouřence popravčí četa bez vojenského soudu…

Vypravěč - 10. června 2008 20:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co nechal Fux oba rekruty, Ratzzin a Jarvise bez dozoru, Jarvis „zázračně“ ožil a nahrnul se dovnitř transportéru, na nyní opuštěné místo řidiče, nastartoval vozidlo. Jenže zapomněl, že ve věži nahoře zůstal jeden z vojáků, Francis, u kulometu. Voják se svižně protáhl s věžičky dovnitř transportéru a s vědomím, že se děje něco co není v souladu s rozkazy a je značně podezřelé , reagoval poměrně agresivně… … než byla Rattzin schopna vůbec na to reagovat, Francisův náhlý kop jí srazil na zem a při pádu se udeřila o kovovou stěnu transportéru, na místě omdlela. A v zápětí již Jarvis díval do hlavně Francisovy pistole… Tohle může být považováno za vzpouru, v době války se vzpoura trestá smrtí. Vypni motor! vyštěkl voják výhrůžně a nebylo pochyb, že by na místě Jarvise zastřelil, rekrutův život visel doslova na vlásku. Jarvis se ohnal po zbrani a následně dostaly věci rychlý spád. Voják stihl vystřelit, avšak kulka nezasáhla Jarvise avšak chvíli se odrážela po kabině než uvízla v jedné z beden s municí. Ve stejnou chvíli jak voják vystřelil ho však něco odhodilo prudce dozadu s intenzitou, jako by do něj narazil rozjetý náklaďák. Francis vyletěl špatně uzavřenými zadními dveřmi ven z vozidla a zůstal nehybně ležet, zatímco Jarvis se příliš nezamýšlel a rozjel se kupředu. Chtěl pryč. Do odjíždějícího vozidla bušila smršť kulek, vzápětí ho zezadu zasáhla raketa z bazuky a vybuchla vzadu pod vozidlem. Transportér opsal doslova kotrmelec s ohnivým jazykem za ním a skončil hořící na střeše, Jarvis s Ratzzin se uvnitř pomalu probírají z otřesu a zbývají jim jen zlomky sekundy na to aby se dostali ven. Brzy plameny dosáhnou munici uloženou uvnitř a celé vozidlo exploduje... Seržante! Ti dva se pokusili ukrást transporér, museli jsme střílet .... zní okolím křik, stejně jako z přenosných vysílaček, Francis nehybně leží nyní na zemi, zbylí tři vojáci jsou u něj, jeden skloněný nad nehybným Francisem, další míří na transportér. Jarvisovi s Ratzzin zbývají sekundy života, musí se nějak dostat z vraku ležícího na střeše než vozidlo naložené výbušninami a municí exploduje, zadní dveře jsou otevřené a šlehají kolem nich plameny ale jsou jedinou cestou ven z vraku. Jarvis s Ratzzin se pokusili ukrást obrněné vozidlo, nepočítali však s vojákem který zůstal uvnitř stejně jako s trojicí jež hlídkovala poblíž. Jen zázrakem přežili zásah transportéru protitankovou střelou a zbývají jim jen sekundy aby se dostali ven z vraku. I když přežijí jsou na milost a nemilost vojenských velitelů, platí totiž válečný stav a dnes, stejně jako ve všech válkách v historii platí, že za vzpouru čeká vzbouřence popravčí četa bez vojenského soudu…

Vypravěč - 10. června 2008 20:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co nechal Fux oba rekruty, Ratzzin a Jarvise bez dozoru, Jarvis „zázračně“ ožil a nahrnul se dovnitř transportéru, na nyní opuštěné místo řidiče, nastartoval vozidlo. Jenže zapomněl, že ve věži nahoře zůstal jeden z vojáků, Francis, u kulometu. Voják se svižně protáhl s věžičky dovnitř transportéru a s vědomím, že se děje něco co není v souladu s rozkazy a je značně podezřelé , reagoval poměrně agresivně… … než byla Rattzin schopna vůbec na to reagovat, Francisův náhlý kop jí srazil na zem a při pádu se udeřila o kovovou stěnu transportéru, na místě omdlela. A v zápětí již Jarvis díval do hlavně Francisovy pistole… Tohle může být považováno za vzpouru, v době války se vzpoura trestá smrtí. Vypni motor! vyštěkl voják výhrůžně a nebylo pochyb, že by na místě Jarvise zastřelil, rekrutův život visel doslova na vlásku. Jarvis se ohnal po zbrani a následně dostaly věci rychlý spád. Voják stihl vystřelit, avšak kulka nezasáhla Jarvise avšak chvíli se odrážela po kabině než uvízla v jedné z beden s municí. Ve stejnou chvíli jak voják vystřelil ho však něco odhodilo prudce dozadu s intenzitou, jako by do něj narazil rozjetý náklaďák. Francis vyletěl špatně uzavřenými zadními dveřmi ven z vozidla a zůstal nehybně ležet, zatímco Jarvis se příliš nezamýšlel a rozjel se kupředu. Chtěl pryč. Do odjíždějícího vozidla bušila smršť kulek, vzápětí ho zezadu zasáhla raketa z bazuky a vybuchla vzadu pod vozidlem. Transportér opsal doslova kotrmelec s ohnivým jazykem za ním a skončil hořící na střeše, Jarvis s Ratzzin se uvnitř pomalu probírají z otřesu a zbývají jim jen zlomky sekundy na to aby se dostali ven. Brzy plameny dosáhnou munici uloženou uvnitř a celé vozidlo exploduje... Seržante! Ti dva se pokusili ukrást transporér, museli jsme střílet .... zní okolím křik, stejně jako z přenosných vysílaček, Francis nehybně leží nyní na zemi, zbylí tři vojáci jsou u něj, jeden skloněný nad nehybným Francisem, další míří na transportér. Jarvisovi s Ratzzin zbývají sekundy života, musí se nějak dostat z vraku ležícího na střeše než vozidlo naložené výbušninami a municí exploduje, zadní dveře jsou otevřené a šlehají kolem nich plameny ale jsou jedinou cestou ven z vraku. Jarvis s Ratzzin se pokusili ukrást obrněné vozidlo, nepočítali však s vojákem který zůstal uvnitř stejně jako s trojicí jež hlídkovala poblíž. Jen zázrakem přežili zásah transportéru protitankovou střelou a zbývají jim jen sekundy aby se dostali ven z vraku. I když přežijí jsou na milost a nemilost vojenských velitelů, platí totiž válečný stav a dnes, stejně jako ve všech válkách v historii platí, že za vzpouru čeká vzbouřence popravčí četa bez vojenského soudu…

Ratzzin - 10. června 2008 21:08

soukromá zpráva od Ratzzin pro Vyplazím se na volný prostor, někam, kde mi nehrozí alespoň dalších pět minut žádné nebezpečí. elo mám v jednom místě rozseknuté a po obličeji mám rozmazanou krev, která zabarvila i světlou část vlasů. Mimo to jsem se kousla do tváře, takže krev cítím v puse a vlastně všude kolem sebe. Není to příjemné. Nemluvě už vůbec o tom, kolik částí těla mám nararežených a něco je možná i zlomené, uvidí se. Pokud to přežijeme. Opatrně se převalím na záda a tiše se začnu smát. Je šílené, že jsem přežila a smát se je mnohem lepší, než utápět se v slzách. "Umřu..," zašeptám zkoušeně mezi téměř hysterickým smíchem "Jarvi..?" odplivnu směs krve a slin vedle sebe.

Ratzzin - 10. června 2008 21:08

soukromá zpráva od Ratzzin pro Vyplazím se na volný prostor, někam, kde mi nehrozí alespoň dalších pět minut žádné nebezpečí. elo mám v jednom místě rozseknuté a po obličeji mám rozmazanou krev, která zabarvila i světlou část vlasů. Mimo to jsem se kousla do tváře, takže krev cítím v puse a vlastně všude kolem sebe. Není to příjemné. Nemluvě už vůbec o tom, kolik částí těla mám nararežených a něco je možná i zlomené, uvidí se. Pokud to přežijeme. Opatrně se převalím na záda a tiše se začnu smát. Je šílené, že jsem přežila a smát se je mnohem lepší, než utápět se v slzách. "Umřu..," zašeptám zkoušeně mezi téměř hysterickým smíchem "Jarvi..?" odplivnu směs krve a slin vedle sebe.

Ratzzin - 10. června 2008 21:08

soukromá zpráva od Ratzzin pro Vyplazím se na volný prostor, někam, kde mi nehrozí alespoň dalších pět minut žádné nebezpečí. elo mám v jednom místě rozseknuté a po obličeji mám rozmazanou krev, která zabarvila i světlou část vlasů. Mimo to jsem se kousla do tváře, takže krev cítím v puse a vlastně všude kolem sebe. Není to příjemné. Nemluvě už vůbec o tom, kolik částí těla mám nararežených a něco je možná i zlomené, uvidí se. Pokud to přežijeme. Opatrně se převalím na záda a tiše se začnu smát. Je šílené, že jsem přežila a smát se je mnohem lepší, než utápět se v slzách. "Umřu..," zašeptám zkoušeně mezi téměř hysterickým smíchem "Jarvi..?" odplivnu směs krve a slin vedle sebe.

Ratzzin - 10. června 2008 21:08

soukromá zpráva od Ratzzin pro Vyplazím se na volný prostor, někam, kde mi nehrozí alespoň dalších pět minut žádné nebezpečí. elo mám v jednom místě rozseknuté a po obličeji mám rozmazanou krev, která zabarvila i světlou část vlasů. Mimo to jsem se kousla do tváře, takže krev cítím v puse a vlastně všude kolem sebe. Není to příjemné. Nemluvě už vůbec o tom, kolik částí těla mám nararežených a něco je možná i zlomené, uvidí se. Pokud to přežijeme. Opatrně se převalím na záda a tiše se začnu smát. Je šílené, že jsem přežila a smát se je mnohem lepší, než utápět se v slzách. "Umřu..," zašeptám zkoušeně mezi téměř hysterickým smíchem "Jarvi..?" odplivnu směs krve a slin vedle sebe.

Jarvis Ortiz - 10. června 2008 21:50

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Chvíli pozoruju svojí ruku když ten voják vylítl ven a dál si nevšímám co se s ním stalo. Moc mi to nejde do palice co se stalo. Po chvíli zasednu na místo řidiče a rozjedu se pryč... Potom je jenom rámus a tma... Proberu se po nějaké době a všechno je vzhůru nohama. Cítím jak nemám šátek na puse. Sice je to drobnost, ale pro mě dost podstatná. Vlastně nikdo kromě Rattzin neví co se pod ním skrývá. Rychle ho popadnu a plazim se za Rattzin. Docela dost mě bolí noha takže je to spíše pokulhávání. Dopadnu vedle Rattzin a koukám do nebe. Netvářim se moc nadšeně a jsem spíše zamračený. Uvážu si šátek kolem pusy tak jako vždycky a zase se koukám do nebe. To se nám nepovedlo teď nás zabijou, posraná akce, posranej svět! Vztekle praštim pěstí do země vedle sebe. Bouchám na straně, kde neleží Rattzin, aby si toho nevšimla. Pootočim hlavu směrem k Rattzin, která se směje. Nedá mi to a taky se usměju. Ona mě vždycky dokáže rozesmát jako nikdo. Chytnu jí za ruku a podívám se zase do toho hnusnýho nebe. "jsem tady!" Zamumlám směrem k ní a oddechnu si...

Jarvis Ortiz - 10. června 2008 21:50

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Chvíli pozoruju svojí ruku když ten voják vylítl ven a dál si nevšímám co se s ním stalo. Moc mi to nejde do palice co se stalo. Po chvíli zasednu na místo řidiče a rozjedu se pryč... Potom je jenom rámus a tma... Proberu se po nějaké době a všechno je vzhůru nohama. Cítím jak nemám šátek na puse. Sice je to drobnost, ale pro mě dost podstatná. Vlastně nikdo kromě Rattzin neví co se pod ním skrývá. Rychle ho popadnu a plazim se za Rattzin. Docela dost mě bolí noha takže je to spíše pokulhávání. Dopadnu vedle Rattzin a koukám do nebe. Netvářim se moc nadšeně a jsem spíše zamračený. Uvážu si šátek kolem pusy tak jako vždycky a zase se koukám do nebe. To se nám nepovedlo teď nás zabijou, posraná akce, posranej svět! Vztekle praštim pěstí do země vedle sebe. Bouchám na straně, kde neleží Rattzin, aby si toho nevšimla. Pootočim hlavu směrem k Rattzin, která se směje. Nedá mi to a taky se usměju. Ona mě vždycky dokáže rozesmát jako nikdo. Chytnu jí za ruku a podívám se zase do toho hnusnýho nebe. "jsem tady!" Zamumlám směrem k ní a oddechnu si...

Jarvis Ortiz - 10. června 2008 21:50

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Chvíli pozoruju svojí ruku když ten voják vylítl ven a dál si nevšímám co se s ním stalo. Moc mi to nejde do palice co se stalo. Po chvíli zasednu na místo řidiče a rozjedu se pryč... Potom je jenom rámus a tma... Proberu se po nějaké době a všechno je vzhůru nohama. Cítím jak nemám šátek na puse. Sice je to drobnost, ale pro mě dost podstatná. Vlastně nikdo kromě Rattzin neví co se pod ním skrývá. Rychle ho popadnu a plazim se za Rattzin. Docela dost mě bolí noha takže je to spíše pokulhávání. Dopadnu vedle Rattzin a koukám do nebe. Netvářim se moc nadšeně a jsem spíše zamračený. Uvážu si šátek kolem pusy tak jako vždycky a zase se koukám do nebe. To se nám nepovedlo teď nás zabijou, posraná akce, posranej svět! Vztekle praštim pěstí do země vedle sebe. Bouchám na straně, kde neleží Rattzin, aby si toho nevšimla. Pootočim hlavu směrem k Rattzin, která se směje. Nedá mi to a taky se usměju. Ona mě vždycky dokáže rozesmát jako nikdo. Chytnu jí za ruku a podívám se zase do toho hnusnýho nebe. "jsem tady!" Zamumlám směrem k ní a oddechnu si...

Jarvis Ortiz - 10. června 2008 21:50

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Chvíli pozoruju svojí ruku když ten voják vylítl ven a dál si nevšímám co se s ním stalo. Moc mi to nejde do palice co se stalo. Po chvíli zasednu na místo řidiče a rozjedu se pryč... Potom je jenom rámus a tma... Proberu se po nějaké době a všechno je vzhůru nohama. Cítím jak nemám šátek na puse. Sice je to drobnost, ale pro mě dost podstatná. Vlastně nikdo kromě Rattzin neví co se pod ním skrývá. Rychle ho popadnu a plazim se za Rattzin. Docela dost mě bolí noha takže je to spíše pokulhávání. Dopadnu vedle Rattzin a koukám do nebe. Netvářim se moc nadšeně a jsem spíše zamračený. Uvážu si šátek kolem pusy tak jako vždycky a zase se koukám do nebe. To se nám nepovedlo teď nás zabijou, posraná akce, posranej svět! Vztekle praštim pěstí do země vedle sebe. Bouchám na straně, kde neleží Rattzin, aby si toho nevšimla. Pootočim hlavu směrem k Rattzin, která se směje. Nedá mi to a taky se usměju. Ona mě vždycky dokáže rozesmát jako nikdo. Chytnu jí za ruku a podívám se zase do toho hnusnýho nebe. "jsem tady!" Zamumlám směrem k ní a oddechnu si...

seržant Michal Fux - 10. června 2008 22:42

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Co se to...? Slyším venku motor a chvíli potom i střelbu a explozi. Vyběhnu co nejrychleji před dům. To co uvidím mě vůbec nepotěší. Náš transportér je na střeše a nevíc v plamenech. Vůbec netuším co se stalo, až mi to jeden z vojáků řekne. Vy tři! Zajistěte zrádce. Pokud se o cokoli pokusí, použijte všech prostředků, abyste je zastavili. Dám rozkaz třem svým vojákům a sleduji, jak zaujmou pozice kolem těch zrádnejch mutantů. Namířené pušky na cíle stojí pár kroků od nich, připraveni střílet, zatímco já jdu ke zraněnému kamarádovi. Jak je na tom? Zeptám se jednoho vojáka, který ošetřuje Francise. Přežije to? Zeptám se a v očích mám zvláštní pohled, který těm co mě znají napoví, že pokud můj nejbližší kamarád zemře, budou si dotyční přát, aby byli už dávno mrtví.

seržant Michal Fux - 10. června 2008 22:42

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Co se to...? Slyším venku motor a chvíli potom i střelbu a explozi. Vyběhnu co nejrychleji před dům. To co uvidím mě vůbec nepotěší. Náš transportér je na střeše a nevíc v plamenech. Vůbec netuším co se stalo, až mi to jeden z vojáků řekne. Vy tři! Zajistěte zrádce. Pokud se o cokoli pokusí, použijte všech prostředků, abyste je zastavili. Dám rozkaz třem svým vojákům a sleduji, jak zaujmou pozice kolem těch zrádnejch mutantů. Namířené pušky na cíle stojí pár kroků od nich, připraveni střílet, zatímco já jdu ke zraněnému kamarádovi. Jak je na tom? Zeptám se jednoho vojáka, který ošetřuje Francise. Přežije to? Zeptám se a v očích mám zvláštní pohled, který těm co mě znají napoví, že pokud můj nejbližší kamarád zemře, budou si dotyční přát, aby byli už dávno mrtví.

seržant Michal Fux - 10. června 2008 22:42

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Co se to...? Slyším venku motor a chvíli potom i střelbu a explozi. Vyběhnu co nejrychleji před dům. To co uvidím mě vůbec nepotěší. Náš transportér je na střeše a nevíc v plamenech. Vůbec netuším co se stalo, až mi to jeden z vojáků řekne. Vy tři! Zajistěte zrádce. Pokud se o cokoli pokusí, použijte všech prostředků, abyste je zastavili. Dám rozkaz třem svým vojákům a sleduji, jak zaujmou pozice kolem těch zrádnejch mutantů. Namířené pušky na cíle stojí pár kroků od nich, připraveni střílet, zatímco já jdu ke zraněnému kamarádovi. Jak je na tom? Zeptám se jednoho vojáka, který ošetřuje Francise. Přežije to? Zeptám se a v očích mám zvláštní pohled, který těm co mě znají napoví, že pokud můj nejbližší kamarád zemře, budou si dotyční přát, aby byli už dávno mrtví.

seržant Michal Fux - 10. června 2008 22:42

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Co se to...? Slyším venku motor a chvíli potom i střelbu a explozi. Vyběhnu co nejrychleji před dům. To co uvidím mě vůbec nepotěší. Náš transportér je na střeše a nevíc v plamenech. Vůbec netuším co se stalo, až mi to jeden z vojáků řekne. Vy tři! Zajistěte zrádce. Pokud se o cokoli pokusí, použijte všech prostředků, abyste je zastavili. Dám rozkaz třem svým vojákům a sleduji, jak zaujmou pozice kolem těch zrádnejch mutantů. Namířené pušky na cíle stojí pár kroků od nich, připraveni střílet, zatímco já jdu ke zraněnému kamarádovi. Jak je na tom? Zeptám se jednoho vojáka, který ošetřuje Francise. Přežije to? Zeptám se a v očích mám zvláštní pohled, který těm co mě znají napoví, že pokud můj nejbližší kamarád zemře, budou si dotyční přát, aby byli už dávno mrtví.

Vypravěč - 11. června 2008 11:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvojice vojáků se na chvíli skloní a kryje se, když hořící transportér exploduje, Munice a výbušniny jež jste nechali uvnitř a měli sebou poněkud velké množství, explodovaly a jsou nyní nenávratně ztraceny. Když už další exploze nehrozí a z vraku transportéru jen šlehají plameny, nad Jarvisem a Ratzzin ležících nad zádech stojí dva z Fuxových mužů, tlačíc jim hlavně jejich pušek do zad. Stačilo by se pohnout a Fuxovi muži nebudou váhat stisknout spoušť na místě je zabít, vzhledem k používaným velkorážním puškám by to bylo smrtící bez ohledu na mutaci, neboť by dávka z takovéto zbraně z bezprostřední blízkosti doslova roztrhala všechny důležité orgány. Voják sklánějící se nad zraněným druhem, Francisem, vzhlédne k Fuxovi. Už rozepnul popruhy a kevlarovou kombinézu jež Francis, stejně jako většina ostatních, měl. Bude žít. Ale je v bezvědomí. Četné pohmožděniny a zlomeniny, jako by ho srazilo jedoucí nákladní auto, tipuji i na zlomených několik žeber. Více nedokážu odhadnout, je s jednotkou seržanta PíJího medik? Nemám žádnou lékarničku ani nebavení a jen základní výcvik v první pomoci. informuje voják seržanta Fuxe. Přehled o situaci (vzhledem k tomu že se podmínky změnily) VYBAVENÍ Transportér je zničený, většina munice a vybavení v něm je zničena a nevyzvednutelná. Většina vojáků má tolik munice apod. co u sebe běžně nosí, tj. dva až tři zásobníky do pušky, dva až tři granáty. PíDího muži jsou na tom s vybavením hůře, stačili vyzvednout před událostmi jen nové kanistry s napalmem pro plamenomety. Bazuka je nadále nepoužitelná, protože standartní protitankové střely jež máte umožňují jen jeden výstřel a ten už byl vystřelen. SPLNENÍ ROZKAZŮ Muži z Fuxovy jednotky stačili rozmístit většinu výbušnin, jeden z vojáků bude mít u sebe detonátor pro dálkové odpálení… PíDí se svými muži již prohledali budovu laboratoře (viz. Příspěvek níže), něco našli ale do dvou částí laboratoří se nemohou dostat protože jsou jištěny kovovými dveřmi s elektronickým, již nepracujícím zámkem, vojáci žádali o výbušniny nebo nástroje aby se mohli dostat do těchto nepřístupných částí. Tyto dveře nejde vyrazit nebo rozstřelit zámek běžnou zbraní. Velká pravděpodobnost že nejcennější vybavení se skrývá za těmito jištěnými dveřmi.

Vypravěč - 11. června 2008 11:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvojice vojáků se na chvíli skloní a kryje se, když hořící transportér exploduje, Munice a výbušniny jež jste nechali uvnitř a měli sebou poněkud velké množství, explodovaly a jsou nyní nenávratně ztraceny. Když už další exploze nehrozí a z vraku transportéru jen šlehají plameny, nad Jarvisem a Ratzzin ležících nad zádech stojí dva z Fuxových mužů, tlačíc jim hlavně jejich pušek do zad. Stačilo by se pohnout a Fuxovi muži nebudou váhat stisknout spoušť na místě je zabít, vzhledem k používaným velkorážním puškám by to bylo smrtící bez ohledu na mutaci, neboť by dávka z takovéto zbraně z bezprostřední blízkosti doslova roztrhala všechny důležité orgány. Voják sklánějící se nad zraněným druhem, Francisem, vzhlédne k Fuxovi. Už rozepnul popruhy a kevlarovou kombinézu jež Francis, stejně jako většina ostatních, měl. Bude žít. Ale je v bezvědomí. Četné pohmožděniny a zlomeniny, jako by ho srazilo jedoucí nákladní auto, tipuji i na zlomených několik žeber. Více nedokážu odhadnout, je s jednotkou seržanta PíJího medik? Nemám žádnou lékarničku ani nebavení a jen základní výcvik v první pomoci. informuje voják seržanta Fuxe. Přehled o situaci (vzhledem k tomu že se podmínky změnily) VYBAVENÍ Transportér je zničený, většina munice a vybavení v něm je zničena a nevyzvednutelná. Většina vojáků má tolik munice apod. co u sebe běžně nosí, tj. dva až tři zásobníky do pušky, dva až tři granáty. PíDího muži jsou na tom s vybavením hůře, stačili vyzvednout před událostmi jen nové kanistry s napalmem pro plamenomety. Bazuka je nadále nepoužitelná, protože standartní protitankové střely jež máte umožňují jen jeden výstřel a ten už byl vystřelen. SPLNENÍ ROZKAZŮ Muži z Fuxovy jednotky stačili rozmístit většinu výbušnin, jeden z vojáků bude mít u sebe detonátor pro dálkové odpálení… PíDí se svými muži již prohledali budovu laboratoře (viz. Příspěvek níže), něco našli ale do dvou částí laboratoří se nemohou dostat protože jsou jištěny kovovými dveřmi s elektronickým, již nepracujícím zámkem, vojáci žádali o výbušniny nebo nástroje aby se mohli dostat do těchto nepřístupných částí. Tyto dveře nejde vyrazit nebo rozstřelit zámek běžnou zbraní. Velká pravděpodobnost že nejcennější vybavení se skrývá za těmito jištěnými dveřmi.

Vypravěč - 11. června 2008 11:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvojice vojáků se na chvíli skloní a kryje se, když hořící transportér exploduje, Munice a výbušniny jež jste nechali uvnitř a měli sebou poněkud velké množství, explodovaly a jsou nyní nenávratně ztraceny. Když už další exploze nehrozí a z vraku transportéru jen šlehají plameny, nad Jarvisem a Ratzzin ležících nad zádech stojí dva z Fuxových mužů, tlačíc jim hlavně jejich pušek do zad. Stačilo by se pohnout a Fuxovi muži nebudou váhat stisknout spoušť na místě je zabít, vzhledem k používaným velkorážním puškám by to bylo smrtící bez ohledu na mutaci, neboť by dávka z takovéto zbraně z bezprostřední blízkosti doslova roztrhala všechny důležité orgány. Voják sklánějící se nad zraněným druhem, Francisem, vzhlédne k Fuxovi. Už rozepnul popruhy a kevlarovou kombinézu jež Francis, stejně jako většina ostatních, měl. Bude žít. Ale je v bezvědomí. Četné pohmožděniny a zlomeniny, jako by ho srazilo jedoucí nákladní auto, tipuji i na zlomených několik žeber. Více nedokážu odhadnout, je s jednotkou seržanta PíJího medik? Nemám žádnou lékarničku ani nebavení a jen základní výcvik v první pomoci. informuje voják seržanta Fuxe.

Vypravěč - 11. června 2008 11:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dvojice vojáků se na chvíli skloní a kryje se, když hořící transportér exploduje, Munice a výbušniny jež jste nechali uvnitř a měli sebou poněkud velké množství, explodovaly a jsou nyní nenávratně ztraceny. Když už další exploze nehrozí a z vraku transportéru jen šlehají plameny, nad Jarvisem a Ratzzin ležících nad zádech stojí dva z Fuxových mužů, tlačíc jim hlavně jejich pušek do zad. Stačilo by se pohnout a Fuxovi muži nebudou váhat stisknout spoušť na místě je zabít, vzhledem k používaným velkorážním puškám by to bylo smrtící bez ohledu na mutaci, neboť by dávka z takovéto zbraně z bezprostřední blízkosti doslova roztrhala všechny důležité orgány. Voják sklánějící se nad zraněným druhem, Francisem, vzhlédne k Fuxovi. Už rozepnul popruhy a kevlarovou kombinézu jež Francis, stejně jako většina ostatních, měl. Bude žít. Ale je v bezvědomí. Četné pohmožděniny a zlomeniny, jako by ho srazilo jedoucí nákladní auto, tipuji i na zlomených několik žeber. Více nedokážu odhadnout, je s jednotkou seržanta PíJího medik? Nemám žádnou lékarničku ani nebavení a jen základní výcvik v první pomoci. informuje voják seržanta Fuxe.

Ratzzin - 11. června 2008 15:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro Sevřu Jarvisovu ruku ve své a přestanu se smát, ale ještě dlouhou dobu se usmívám. Dokud nepřijdou dva vojáci, což je poměrně rychlá záležitost. "Vždycky.. jssi t-ady byl," probodnu jednoho z nich zlostným pohledem. Co je to za hloupý nápad, hned ten transportér rozstřílet? "Vždycky i k-dyž náss tihle nechali.. venku.. a .. my sse nemohli vrátit domů," nemyslím, že by to něčemu pomohlo, ale je tady víc věcí, na které lidi prostě nemyslí. Jaké to je, když už se nikdy nemůžete vrátit, protože oni, lidé, jako by byli něco víc, už rozhodli. A chyba je i myslet si, že se monster jen tak zbaví. Nás taky už nikdy neovládnou, vždycky se jim budu chtít pomstít a je to příliš mnoho dní na to, abych rozeznávala kdo je kdo. Jenže zbývá pořád domluva, ti tvorové jsou nám podobní, mají sílu a věřím, že i dávku inteligence, možná by pro jednou neuškodila neválečná cesta. Vyplivnu další dávku krve a slin.

Ratzzin - 11. června 2008 15:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro Sevřu Jarvisovu ruku ve své a přestanu se smát, ale ještě dlouhou dobu se usmívám. Dokud nepřijdou dva vojáci, což je poměrně rychlá záležitost. "Vždycky.. jssi t-ady byl," probodnu jednoho z nich zlostným pohledem. Co je to za hloupý nápad, hned ten transportér rozstřílet? "Vždycky i k-dyž náss tihle nechali.. venku.. a .. my sse nemohli vrátit domů," nemyslím, že by to něčemu pomohlo, ale je tady víc věcí, na které lidi prostě nemyslí. Jaké to je, když už se nikdy nemůžete vrátit, protože oni, lidé, jako by byli něco víc, už rozhodli. A chyba je i myslet si, že se monster jen tak zbaví. Nás taky už nikdy neovládnou, vždycky se jim budu chtít pomstít a je to příliš mnoho dní na to, abych rozeznávala kdo je kdo. Jenže zbývá pořád domluva, ti tvorové jsou nám podobní, mají sílu a věřím, že i dávku inteligence, možná by pro jednou neuškodila neválečná cesta. Vyplivnu další dávku krve a slin.

Ratzzin - 11. června 2008 15:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro Sevřu Jarvisovu ruku ve své a přestanu se smát, ale ještě dlouhou dobu se usmívám. Dokud nepřijdou dva vojáci, což je poměrně rychlá záležitost. "Vždycky.. jssi t-ady byl," probodnu jednoho z nich zlostným pohledem. Co je to za hloupý nápad, hned ten transportér rozstřílet? "Vždycky i k-dyž náss tihle nechali.. venku.. a .. my sse nemohli vrátit domů," nemyslím, že by to něčemu pomohlo, ale je tady víc věcí, na které lidi prostě nemyslí. Jaké to je, když už se nikdy nemůžete vrátit, protože oni, lidé, jako by byli něco víc, už rozhodli. A chyba je i myslet si, že se monster jen tak zbaví. Nás taky už nikdy neovládnou, vždycky se jim budu chtít pomstít a je to příliš mnoho dní na to, abych rozeznávala kdo je kdo. Jenže zbývá pořád domluva, ti tvorové jsou nám podobní, mají sílu a věřím, že i dávku inteligence, možná by pro jednou neuškodila neválečná cesta. Vyplivnu další dávku krve a slin.

Ratzzin - 11. června 2008 15:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro Sevřu Jarvisovu ruku ve své a přestanu se smát, ale ještě dlouhou dobu se usmívám. Dokud nepřijdou dva vojáci, což je poměrně rychlá záležitost. "Vždycky.. jssi t-ady byl," probodnu jednoho z nich zlostným pohledem. Co je to za hloupý nápad, hned ten transportér rozstřílet? "Vždycky i k-dyž náss tihle nechali.. venku.. a .. my sse nemohli vrátit domů," nemyslím, že by to něčemu pomohlo, ale je tady víc věcí, na které lidi prostě nemyslí. Jaké to je, když už se nikdy nemůžete vrátit, protože oni, lidé, jako by byli něco víc, už rozhodli. A chyba je i myslet si, že se monster jen tak zbaví. Nás taky už nikdy neovládnou, vždycky se jim budu chtít pomstít a je to příliš mnoho dní na to, abych rozeznávala kdo je kdo. Jenže zbývá pořád domluva, ti tvorové jsou nám podobní, mají sílu a věřím, že i dávku inteligence, možná by pro jednou neuškodila neválečná cesta. Vyplivnu další dávku krve a slin.

seržant Michal Fux - 11. června 2008 23:13

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Moje tvář je zkřivená v nenávistné grimase. Vím co znamená takle těžké zranění daleko od základny, bez transportéru! Pro Francise udělám všechno, abych ho zachránil, ale nevím jestli to bude stačit. Otočím se od Francise a vojáků, kteří ho ošetřují k těm dvěma mutantům, kteří to mají na svědomí. Pověsím si pušku na záda a vytáhnu pravou rukou jednu z pistolí co mám na opasku. Zasraný mutanti, měli by být vděční, že jsme se jich ujali. Tohle neměli dělat. Přepnu pistoli do poloautomatického módu a zatím dojdu k mutantům. Máte co říct na svojí obhajobu?

seržant Michal Fux - 11. června 2008 23:13

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Moje tvář je zkřivená v nenávistné grimase. Vím co znamená takle těžké zranění daleko od základny, bez transportéru! Pro Francise udělám všechno, abych ho zachránil, ale nevím jestli to bude stačit. Otočím se od Francise a vojáků, kteří ho ošetřují k těm dvěma mutantům, kteří to mají na svědomí. Pověsím si pušku na záda a vytáhnu pravou rukou jednu z pistolí co mám na opasku. Zasraný mutanti, měli by být vděční, že jsme se jich ujali. Tohle neměli dělat. Přepnu pistoli do poloautomatického módu a zatím dojdu k mutantům. Máte co říct na svojí obhajobu?

seržant Michal Fux - 11. června 2008 23:13

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Moje tvář je zkřivená v nenávistné grimase. Vím co znamená takle těžké zranění daleko od základny, bez transportéru! Pro Francise udělám všechno, abych ho zachránil, ale nevím jestli to bude stačit. Otočím se od Francise a vojáků, kteří ho ošetřují k těm dvěma mutantům, kteří to mají na svědomí. Pověsím si pušku na záda a vytáhnu pravou rukou jednu z pistolí co mám na opasku. Zasraný mutanti, měli by být vděční, že jsme se jich ujali. Tohle neměli dělat. Přepnu pistoli do poloautomatického módu a zatím dojdu k mutantům. Máte co říct na svojí obhajobu?

seržant Michal Fux - 11. června 2008 23:13

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Moje tvář je zkřivená v nenávistné grimase. Vím co znamená takle těžké zranění daleko od základny, bez transportéru! Pro Francise udělám všechno, abych ho zachránil, ale nevím jestli to bude stačit. Otočím se od Francise a vojáků, kteří ho ošetřují k těm dvěma mutantům, kteří to mají na svědomí. Pověsím si pušku na záda a vytáhnu pravou rukou jednu z pistolí co mám na opasku. Zasraný mutanti, měli by být vděční, že jsme se jich ujali. Tohle neměli dělat. Přepnu pistoli do poloautomatického módu a zatím dojdu k mutantům. Máte co říct na svojí obhajobu?

Jarvis Ortiz - 12. června 2008 07:22

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro "je to náš úděl!" Zamumlám směrem k Ratzzin a ušklíbnu se. Možná bych mohl itovat toho, že jsem kdy chtěl chodit na průzkumy mimo habitat, ale už to stejně nemá cenu. Jakmile k nám přistoupí dva vojáci jenom se na ně ušklíbnu, ale naštěstí to nemůžou poznat. Chvíli potom přijde Fux, který si začne připravovat zbraň. Zvednu se ze země a stoupnu si před Ratzzin tak, abych jí aspoň částečně kryl, beztak za nic nemůže. "Ale seržante, k čemu se obhajovat!" Pousměju se a podívám se na zničený transportér. Mohli jsme v klidu odjet a měli bychom pokoj všichni, ale oni to chtěli jinak. "To co se stalo vašemu přítelovi je nemilé a jestli si myslíte, že naše smrt nás zachrání tak do toho!" Ušklíbnu se a začnu se tak trochu i smát nad tou situací.

Jarvis Ortiz - 12. června 2008 07:22

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro "je to náš úděl!" Zamumlám směrem k Ratzzin a ušklíbnu se. Možná bych mohl itovat toho, že jsem kdy chtěl chodit na průzkumy mimo habitat, ale už to stejně nemá cenu. Jakmile k nám přistoupí dva vojáci jenom se na ně ušklíbnu, ale naštěstí to nemůžou poznat. Chvíli potom přijde Fux, který si začne připravovat zbraň. Zvednu se ze země a stoupnu si před Ratzzin tak, abych jí aspoň částečně kryl, beztak za nic nemůže. "Ale seržante, k čemu se obhajovat!" Pousměju se a podívám se na zničený transportér. Mohli jsme v klidu odjet a měli bychom pokoj všichni, ale oni to chtěli jinak. "To co se stalo vašemu přítelovi je nemilé a jestli si myslíte, že naše smrt nás zachrání tak do toho!" Ušklíbnu se a začnu se tak trochu i smát nad tou situací.

Jarvis Ortiz - 12. června 2008 07:22

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro "je to náš úděl!" Zamumlám směrem k Ratzzin a ušklíbnu se. Možná bych mohl itovat toho, že jsem kdy chtěl chodit na průzkumy mimo habitat, ale už to stejně nemá cenu. Jakmile k nám přistoupí dva vojáci jenom se na ně ušklíbnu, ale naštěstí to nemůžou poznat. Chvíli potom přijde Fux, který si začne připravovat zbraň. Zvednu se ze země a stoupnu si před Ratzzin tak, abych jí aspoň částečně kryl, beztak za nic nemůže. "Ale seržante, k čemu se obhajovat!" Pousměju se a podívám se na zničený transportér. Mohli jsme v klidu odjet a měli bychom pokoj všichni, ale oni to chtěli jinak. "To co se stalo vašemu přítelovi je nemilé a jestli si myslíte, že naše smrt nás zachrání tak do toho!" Ušklíbnu se a začnu se tak trochu i smát nad tou situací.

Jarvis Ortiz - 12. června 2008 07:22

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro "je to náš úděl!" Zamumlám směrem k Ratzzin a ušklíbnu se. Možná bych mohl itovat toho, že jsem kdy chtěl chodit na průzkumy mimo habitat, ale už to stejně nemá cenu. Jakmile k nám přistoupí dva vojáci jenom se na ně ušklíbnu, ale naštěstí to nemůžou poznat. Chvíli potom přijde Fux, který si začne připravovat zbraň. Zvednu se ze země a stoupnu si před Ratzzin tak, abych jí aspoň částečně kryl, beztak za nic nemůže. "Ale seržante, k čemu se obhajovat!" Pousměju se a podívám se na zničený transportér. Mohli jsme v klidu odjet a měli bychom pokoj všichni, ale oni to chtěli jinak. "To co se stalo vašemu přítelovi je nemilé a jestli si myslíte, že naše smrt nás zachrání tak do toho!" Ušklíbnu se a začnu se tak trochu i smát nad tou situací.

Ratzzin - 12. června 2008 10:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro S obtížemi se postavím, ale zůstanu stát za Jarvisem, hlavně proto, že se o něj opírám. "A jak obhájíte vy chování lidí, kteří riskovali životy jiných a pak se k nim začali chovat jako ke zvířatům, když se nakazili?" dívám se přes krvavé vlasy přímo na něj "Proč si myslíte, že zrovna vy jste lepší než my ostatní? Popravdě mám většinu smyslů ostřejších než vy a nepovyšuji se na vás, ale.. odmlčím se, abych se nadechla "Kdo nejde s většinou, jen špína. To je lidské chápání. Nic není dobré, pokud se nejedná o většinu," nebudu se omlouvat. My transportér nezničili, za to si můžou sami.

Ratzzin - 12. června 2008 10:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro S obtížemi se postavím, ale zůstanu stát za Jarvisem, hlavně proto, že se o něj opírám. "A jak obhájíte vy chování lidí, kteří riskovali životy jiných a pak se k nim začali chovat jako ke zvířatům, když se nakazili?" dívám se přes krvavé vlasy přímo na něj "Proč si myslíte, že zrovna vy jste lepší než my ostatní? Popravdě mám většinu smyslů ostřejších než vy a nepovyšuji se na vás, ale.. odmlčím se, abych se nadechla "Kdo nejde s většinou, jen špína. To je lidské chápání. Nic není dobré, pokud se nejedná o většinu," nebudu se omlouvat. My transportér nezničili, za to si můžou sami.

Ratzzin - 12. června 2008 10:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro S obtížemi se postavím, ale zůstanu stát za Jarvisem, hlavně proto, že se o něj opírám. "A jak obhájíte vy chování lidí, kteří riskovali životy jiných a pak se k nim začali chovat jako ke zvířatům, když se nakazili?" dívám se přes krvavé vlasy přímo na něj "Proč si myslíte, že zrovna vy jste lepší než my ostatní? Popravdě mám většinu smyslů ostřejších než vy a nepovyšuji se na vás, ale.. odmlčím se, abych se nadechla "Kdo nejde s většinou, jen špína. To je lidské chápání. Nic není dobré, pokud se nejedná o většinu," nebudu se omlouvat. My transportér nezničili, za to si můžou sami.

Ratzzin - 12. června 2008 10:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro S obtížemi se postavím, ale zůstanu stát za Jarvisem, hlavně proto, že se o něj opírám. "A jak obhájíte vy chování lidí, kteří riskovali životy jiných a pak se k nim začali chovat jako ke zvířatům, když se nakazili?" dívám se přes krvavé vlasy přímo na něj "Proč si myslíte, že zrovna vy jste lepší než my ostatní? Popravdě mám většinu smyslů ostřejších než vy a nepovyšuji se na vás, ale.. odmlčím se, abych se nadechla "Kdo nejde s většinou, jen špína. To je lidské chápání. Nic není dobré, pokud se nejedná o většinu," nebudu se omlouvat. My transportér nezničili, za to si můžou sami.

Jasper Dexter - 12. června 2008 14:44

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Pot mi vyrazí snad po celém těle. Tep vyskočí na sto dvacet za minutu a mám pocit, že nemohu dýchat, ale pořád mám tolik duchapřítomnosti, že si masku nestrhnu. To by byl můj konec. A ten výstřel bylo spíš dílem náhody než záměru. Zcela reflexivně jsem zmáčkl spoušť a jediné štěstí je, že jsem zasáhl tu nestvůru a ne třeba kolegy. Nyní za nimi sbíhám po schodech a modlím se, abych nezakopl a nesrazil si vaz, neboť na tom popraskaném betonu je každý krok nebezpečný, ale potřeba zůstat s ostatními je silnější než opatrnost. Jenom se děsím toho co nalezneme venku. Pokud je tam těch příšer víc... Raději to nechci ani domyslet.

Jasper Dexter - 12. června 2008 14:44

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Pot mi vyrazí snad po celém těle. Tep vyskočí na sto dvacet za minutu a mám pocit, že nemohu dýchat, ale pořád mám tolik duchapřítomnosti, že si masku nestrhnu. To by byl můj konec. A ten výstřel bylo spíš dílem náhody než záměru. Zcela reflexivně jsem zmáčkl spoušť a jediné štěstí je, že jsem zasáhl tu nestvůru a ne třeba kolegy. Nyní za nimi sbíhám po schodech a modlím se, abych nezakopl a nesrazil si vaz, neboť na tom popraskaném betonu je každý krok nebezpečný, ale potřeba zůstat s ostatními je silnější než opatrnost. Jenom se děsím toho co nalezneme venku. Pokud je tam těch příšer víc... Raději to nechci ani domyslet.

seržant Michal Fux - 13. června 2008 10:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám, co mi ti dva řikají. Nejsem si jistý, jak tuto situaci vyřešim. Zmrzačili mého kamaráda a mam chuť je tu na místě roztřílet, ale na druhou stranu na základně nám budou užitečnější a navíc to nebudou mít tak jednoduché. Ale vláčet je oba na základnu, teď když nemáme transportér... Máme jednoho těžce zraněného, k tomu dva zajatce, to značí dost starostí. Poslouchám co říkají. Snažím se najít něco, čím by si zasloužili rychlou smrt. Ten muž je prostě nepřítel a zrádce, ale ta žena se mi tím co říká začína vysloveně hnusit. Nechám tě na živu, holka. Nezasloužíš si slitování. Namířim pistoli na hlavu Jarvise Ortize. Nejde o záchranu. Jde o pomstu. Vystřelim. Mířim tak, aby kulka náhodou neprošla skrz a nezabila Ratzzin. Ta musí zůstat naživu. Předpokládám, že když jí do obličeje dopadnou kousky jeho mozku, bude příliš otřesena na to aby se na něco zmohla, ale stejně jsem raději připraven jí srazit pažbou, kdyby se o něco pokusila. Jí dobře svažte a hlídejte. Poručím svým dvěma mužům.

seržant Michal Fux - 13. června 2008 10:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám, co mi ti dva řikají. Nejsem si jistý, jak tuto situaci vyřešim. Zmrzačili mého kamaráda a mam chuť je tu na místě roztřílet, ale na druhou stranu na základně nám budou užitečnější a navíc to nebudou mít tak jednoduché. Ale vláčet je oba na základnu, teď když nemáme transportér... Máme jednoho těžce zraněného, k tomu dva zajatce, to značí dost starostí. Poslouchám co říkají. Snažím se najít něco, čím by si zasloužili rychlou smrt. Ten muž je prostě nepřítel a zrádce, ale ta žena se mi tím co říká začína vysloveně hnusit. Nechám tě na živu, holka. Nezasloužíš si slitování. Namířim pistoli na hlavu Jarvise Ortize. Nejde o záchranu. Jde o pomstu. Vystřelim. Mířim tak, aby kulka náhodou neprošla skrz a nezabila Ratzzin. Ta musí zůstat naživu. Předpokládám, že když jí do obličeje dopadnou kousky jeho mozku, bude příliš otřesena na to aby se na něco zmohla, ale stejně jsem raději připraven jí srazit pažbou, kdyby se o něco pokusila. Jí dobře svažte a hlídejte. Poručím svým dvěma mužům.

seržant Michal Fux - 13. června 2008 10:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám, co mi ti dva řikají. Nejsem si jistý, jak tuto situaci vyřešim. Zmrzačili mého kamaráda a mam chuť je tu na místě roztřílet, ale na druhou stranu na základně nám budou užitečnější a navíc to nebudou mít tak jednoduché. Ale vláčet je oba na základnu, teď když nemáme transportér... Máme jednoho těžce zraněného, k tomu dva zajatce, to značí dost starostí. Poslouchám co říkají. Snažím se najít něco, čím by si zasloužili rychlou smrt. Ten muž je prostě nepřítel a zrádce, ale ta žena se mi tím co říká začína vysloveně hnusit. Nechám tě na živu, holka. Nezasloužíš si slitování. Namířim pistoli na hlavu Jarvise Ortize. Nejde o záchranu. Jde o pomstu. Vystřelim. Mířim tak, aby kulka náhodou neprošla skrz a nezabila Ratzzin. Ta musí zůstat naživu. Předpokládám, že když jí do obličeje dopadnou kousky jeho mozku, bude příliš otřesena na to aby se na něco zmohla, ale stejně jsem raději připraven jí srazit pažbou, kdyby se o něco pokusila. Jí dobře svažte a hlídejte. Poručím svým dvěma mužům.

seržant Michal Fux - 13. června 2008 10:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Poslouchám, co mi ti dva řikají. Nejsem si jistý, jak tuto situaci vyřešim. Zmrzačili mého kamaráda a mam chuť je tu na místě roztřílet, ale na druhou stranu na základně nám budou užitečnější a navíc to nebudou mít tak jednoduché. Ale vláčet je oba na základnu, teď když nemáme transportér... Máme jednoho těžce zraněného, k tomu dva zajatce, to značí dost starostí. Poslouchám co říkají. Snažím se najít něco, čím by si zasloužili rychlou smrt. Ten muž je prostě nepřítel a zrádce, ale ta žena se mi tím co říká začína vysloveně hnusit. Nechám tě na živu, holka. Nezasloužíš si slitování. Namířim pistoli na hlavu Jarvise Ortize. Nejde o záchranu. Jde o pomstu. Vystřelim. Mířim tak, aby kulka náhodou neprošla skrz a nezabila Ratzzin. Ta musí zůstat naživu. Předpokládám, že když jí do obličeje dopadnou kousky jeho mozku, bude příliš otřesena na to aby se na něco zmohla, ale stejně jsem raději připraven jí srazit pažbou, kdyby se o něco pokusila. Jí dobře svažte a hlídejte. Poručím svým dvěma mužům.

Vypravěč - 15. června 2008 18:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux přiložil pistoli k spánku Ortize s jasnou myšlenkou ho na místě zastřelit, avšak stalo se něco nečekaného a nepředvídatelného, cosi, snad jakási neviditelná síla, zvedla Fuxe do výše a mrštila s ním o stěnu polorozpadlé budovy asi dva metry dále, stejně tak cosi odmrštilo vojáka jež přiklekl Ortize na zemi a i ten skončil o pár metrů dál na zemi. Oba zjevně otřeseni nevysvětlitelným děním a také silným nárazem o zem či stěnu. Voják, jež dosud držel Ratzzin na zemi odskočil o pár metrů dál a namířil svou pušku na oba mutanty, zmaten tím co se stalo s prostou dedukcí, že s tím mají Ratzzin a Ortiz něco společného. ”Ležte! Ležte! Ani hnout! další, jež dosud obhlížel bezvládného Francise vyskočil a přiběhl k Fuxovi, jež se vzpamatovával z velmi bolestivého nárazu o zeď. ”Seržante???? Tohle muselo zranit i Francise… Ortiz, náhle zbavený prvotního nebezpečí ze strany vojáků se pokusil ztěžka vstát, avšak ve stejnou chvíli zarachotila dávka z automatické pušky a několik kulek se zarylo do země pod jeho nohama. Ortiz zavrávoral a spadnul, jedna z kulek prolétla jeho lýtkem a sprška krve potřísnila zem, s prostřeleným krvácejícím lýtkem se může ztěží postavit.

Vypravěč - 15. června 2008 18:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux přiložil pistoli k spánku Ortize s jasnou myšlenkou ho na místě zastřelit, avšak stalo se něco nečekaného a nepředvídatelného, cosi, snad jakási neviditelná síla, zvedla Fuxe do výše a mrštila s ním o stěnu polorozpadlé budovy asi dva metry dále, stejně tak cosi odmrštilo vojáka jež přiklekl Ortize na zemi a i ten skončil o pár metrů dál na zemi. Oba zjevně otřeseni nevysvětlitelným děním a také silným nárazem o zem či stěnu. Voják, jež dosud držel Ratzzin na zemi odskočil o pár metrů dál a namířil svou pušku na oba mutanty, zmaten tím co se stalo s prostou dedukcí, že s tím mají Ratzzin a Ortiz něco společného. ”Ležte! Ležte! Ani hnout! další, jež dosud obhlížel bezvládného Francise vyskočil a přiběhl k Fuxovi, jež se vzpamatovával z velmi bolestivého nárazu o zeď. ”Seržante???? Tohle muselo zranit i Francise… Ortiz, náhle zbavený prvotního nebezpečí ze strany vojáků se pokusil ztěžka vstát, avšak ve stejnou chvíli zarachotila dávka z automatické pušky a několik kulek se zarylo do země pod jeho nohama. Ortiz zavrávoral a spadnul, jedna z kulek prolétla jeho lýtkem a sprška krve potřísnila zem, s prostřeleným krvácejícím lýtkem se může ztěží postavit.

Vypravěč - 15. června 2008 18:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux přiložil pistoli k spánku Ortize s jasnou myšlenkou ho na místě zastřelit, avšak stalo se něco nečekaného a nepředvídatelného, cosi, snad jakási neviditelná síla, zvedla Fuxe do výše a mrštila s ním o stěnu polorozpadlé budovy asi dva metry dále, stejně tak cosi odmrštilo vojáka jež přiklekl Ortize na zemi a i ten skončil o pár metrů dál na zemi. Oba zjevně otřeseni nevysvětlitelným děním a také silným nárazem o zem či stěnu. Voják, jež dosud držel Ratzzin na zemi odskočil o pár metrů dál a namířil svou pušku na oba mutanty, zmaten tím co se stalo s prostou dedukcí, že s tím mají Ratzzin a Ortiz něco společného. ”Ležte! Ležte! Ani hnout! další, jež dosud obhlížel bezvládného Francise vyskočil a přiběhl k Fuxovi, jež se vzpamatovával z velmi bolestivého nárazu o zeď. ”Seržante???? Tohle muselo zranit i Francise… Ortiz, náhle zbavený prvotního nebezpečí ze strany vojáků se pokusil ztěžka vstát, avšak ve stejnou chvíli zarachotila dávka z automatické pušky a několik kulek se zarylo do země pod jeho nohama. Ortiz zavrávoral a spadnul, jedna z kulek prolétla jeho lýtkem a sprška krve potřísnila zem, s prostřeleným krvácejícím lýtkem se může ztěží postavit.

Vypravěč - 15. června 2008 18:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux přiložil pistoli k spánku Ortize s jasnou myšlenkou ho na místě zastřelit, avšak stalo se něco nečekaného a nepředvídatelného, cosi, snad jakási neviditelná síla, zvedla Fuxe do výše a mrštila s ním o stěnu polorozpadlé budovy asi dva metry dále, stejně tak cosi odmrštilo vojáka jež přiklekl Ortize na zemi a i ten skončil o pár metrů dál na zemi. Oba zjevně otřeseni nevysvětlitelným děním a také silným nárazem o zem či stěnu. Voják, jež dosud držel Ratzzin na zemi odskočil o pár metrů dál a namířil svou pušku na oba mutanty, zmaten tím co se stalo s prostou dedukcí, že s tím mají Ratzzin a Ortiz něco společného. ”Ležte! Ležte! Ani hnout! další, jež dosud obhlížel bezvládného Francise vyskočil a přiběhl k Fuxovi, jež se vzpamatovával z velmi bolestivého nárazu o zeď. ”Seržante???? Tohle muselo zranit i Francise… Ortiz, náhle zbavený prvotního nebezpečí ze strany vojáků se pokusil ztěžka vstát, avšak ve stejnou chvíli zarachotila dávka z automatické pušky a několik kulek se zarylo do země pod jeho nohama. Ortiz zavrávoral a spadnul, jedna z kulek prolétla jeho lýtkem a sprška krve potřísnila zem, s prostřeleným krvácejícím lýtkem se může ztěží postavit. Už snad po třetí tě něco zachránilo od jisté smrti, avšak nyní je situace jiná, stále je zde hrozba od vojáků a nyní nestojí u sebe. Nemůžeš si být jistý, že toto (až už to bylo cokoli) opět zabere.

Vypravěč - 15. června 2008 19:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Seržant Fux přiložil pistoli k spánku Ortize s jasnou myšlenkou ho na místě zastřelit, avšak stalo se něco nečekaného a nepředvídatelného, cosi, snad jakási neviditelná síla, zvedla Fuxe do výše a mrštila s ním o stěnu polorozpadlé budovy asi dva metry dále, stejně tak cosi odmrštilo vojáka jež přiklekl Ortize na zemi a i ten skončil o pár metrů dál na zemi. Oba zjevně otřeseni nevysvětlitelným děním a také silným nárazem o zem či stěnu. Voják, jež dosud držel Ratzzin na zemi odskočil o pár metrů dál a namířil svou pušku na oba mutanty, zmaten tím co se stalo s prostou dedukcí, že s tím mají Ratzzin a Ortiz něco společného. ”Ležte! Ležte! Ani hnout!" další, jež dosud obhlížel bezvládného Francise vyskočil a přiběhl k Fuxovi, jež se vzpamatovával z velmi bolestivého nárazu o zeď. ”Seržante???? Tohle muselo zranit i Francise…" Ortiz, náhle zbavený prvotního nebezpečí ze strany vojáků se pokusil ztěžka vstát, avšak ve stejnou chvíli zarachotila dávka z automatické pušky a několik kulek se zarylo do země pod jeho nohama. Ortiz zavrávoral a spadnul, jedna z kulek prolétla jeho lýtkem a sprška krve potřísnila zem, s prostřeleným krvácejícím lýtkem se může ztěží postavit.

Ratzzin - 16. června 2008 14:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Ty ssvi..," nedořeknu. Jen vytřeštím oči a zatnu ruce v pěst, i když to byla reakce spíše samovolná, než abych to opravdu chtěla udělat. Střelím pohledem po vojákovi, který na nás nyní míří z dálky a opravdu se ani nehnu. Zrovna teď mi nepřipadá dvakrát fajn umřít, když se stalo něco, co tady zřejmě nikdo nedokáže vysvětlit. A pak je tady mé bolavé tělo, které ani nechce, aby se hýbalo. Klid je prozatím dobré řešení. Jenže když se ozvou výstřely, donutí to sebou cuknout i mě, za což zaplatím hodně bolestivým píchnutím v boku. Následuje zase jen klid, pohled upřený na Jarvise. Pootevřu ústa a rozeklaným hadím jazykem proříznu vzduch, pak se jeho špičkami dotknu horního rtu. "Co..?" zašeptám a konečně zavřu pusu, od té chvíle kontroluji nejen Jarvise, ale i ostatní.

Ratzzin - 16. června 2008 14:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Ty ssvi..," nedořeknu. Jen vytřeštím oči a zatnu ruce v pěst, i když to byla reakce spíše samovolná, než abych to opravdu chtěla udělat. Střelím pohledem po vojákovi, který na nás nyní míří z dálky a opravdu se ani nehnu. Zrovna teď mi nepřipadá dvakrát fajn umřít, když se stalo něco, co tady zřejmě nikdo nedokáže vysvětlit. A pak je tady mé bolavé tělo, které ani nechce, aby se hýbalo. Klid je prozatím dobré řešení. Jenže když se ozvou výstřely, donutí to sebou cuknout i mě, za což zaplatím hodně bolestivým píchnutím v boku. Následuje zase jen klid, pohled upřený na Jarvise. Pootevřu ústa a rozeklaným hadím jazykem proříznu vzduch, pak se jeho špičkami dotknu horního rtu. "Co..?" zašeptám a konečně zavřu pusu, od té chvíle kontroluji nejen Jarvise, ale i ostatní.

Ratzzin - 16. června 2008 14:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Ty ssvi..," nedořeknu. Jen vytřeštím oči a zatnu ruce v pěst, i když to byla reakce spíše samovolná, než abych to opravdu chtěla udělat. Střelím pohledem po vojákovi, který na nás nyní míří z dálky a opravdu se ani nehnu. Zrovna teď mi nepřipadá dvakrát fajn umřít, když se stalo něco, co tady zřejmě nikdo nedokáže vysvětlit. A pak je tady mé bolavé tělo, které ani nechce, aby se hýbalo. Klid je prozatím dobré řešení. Jenže když se ozvou výstřely, donutí to sebou cuknout i mě, za což zaplatím hodně bolestivým píchnutím v boku. Následuje zase jen klid, pohled upřený na Jarvise. Pootevřu ústa a rozeklaným hadím jazykem proříznu vzduch, pak se jeho špičkami dotknu horního rtu. "Co..?" zašeptám a konečně zavřu pusu, od té chvíle kontroluji nejen Jarvise, ale i ostatní.

Ratzzin - 16. června 2008 14:07

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Ty ssvi..," nedořeknu. Jen vytřeštím oči a zatnu ruce v pěst, i když to byla reakce spíše samovolná, než abych to opravdu chtěla udělat. Střelím pohledem po vojákovi, který na nás nyní míří z dálky a opravdu se ani nehnu. Zrovna teď mi nepřipadá dvakrát fajn umřít, když se stalo něco, co tady zřejmě nikdo nedokáže vysvětlit. A pak je tady mé bolavé tělo, které ani nechce, aby se hýbalo. Klid je prozatím dobré řešení. Jenže když se ozvou výstřely, donutí to sebou cuknout i mě, za což zaplatím hodně bolestivým píchnutím v boku. Následuje zase jen klid, pohled upřený na Jarvise. Pootevřu ústa a rozeklaným hadím jazykem proříznu vzduch, pak se jeho špičkami dotknu horního rtu. "Co..?" zašeptám a konečně zavřu pusu, od té chvíle kontroluji nejen Jarvise, ale i ostatní.

Jarvis Ortiz - 16. června 2008 16:44

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Už jsem čekal snad jenom tmu, ale v tom se něco stane a Fux odletí několik metrů pryč odemě. Nechápu co se zase stalo. Pořád se to jenom opakuje a přichází to samo. Potom uslyšim kulky a dřív než stihnu cokoliv udělat mě jedna trefí a já spadnu na zem. konec? Projede mi hlavou, ale uvědomim si, že ještě žiju. Nestačmi vnímat nic v okolí, nejradši bych z toho špatnýho snu rychle vypadl, ale nejde to...

Jarvis Ortiz - 16. června 2008 16:44

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Už jsem čekal snad jenom tmu, ale v tom se něco stane a Fux odletí několik metrů pryč odemě. Nechápu co se zase stalo. Pořád se to jenom opakuje a přichází to samo. Potom uslyšim kulky a dřív než stihnu cokoliv udělat mě jedna trefí a já spadnu na zem. konec? Projede mi hlavou, ale uvědomim si, že ještě žiju. Nestačmi vnímat nic v okolí, nejradši bych z toho špatnýho snu rychle vypadl, ale nejde to...

Jarvis Ortiz - 16. června 2008 16:44

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Už jsem čekal snad jenom tmu, ale v tom se něco stane a Fux odletí několik metrů pryč odemě. Nechápu co se zase stalo. Pořád se to jenom opakuje a přichází to samo. Potom uslyšim kulky a dřív než stihnu cokoliv udělat mě jedna trefí a já spadnu na zem. konec? Projede mi hlavou, ale uvědomim si, že ještě žiju. Nestačmi vnímat nic v okolí, nejradši bych z toho špatnýho snu rychle vypadl, ale nejde to...

Jarvis Ortiz - 16. června 2008 16:44

soukromá zpráva od Jarvis Ortiz pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Už jsem čekal snad jenom tmu, ale v tom se něco stane a Fux odletí několik metrů pryč odemě. Nechápu co se zase stalo. Pořád se to jenom opakuje a přichází to samo. Potom uslyšim kulky a dřív než stihnu cokoliv udělat mě jedna trefí a já spadnu na zem. konec? Projede mi hlavou, ale uvědomim si, že ještě žiju. Nestačmi vnímat nic v okolí, nejradši bych z toho špatnýho snu rychle vypadl, ale nejde to...

P-024D - 16. června 2008 17:41

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Krátce poté co odneseme většinu nalezených beden s nejrůznějším vybavením do hlavní haly u vchodu ozve se exploze. Pokynu svým mužům aby drželi pozice uvnitř budovy laboratoře a s dvěma vojáky vyrazím hlavními dveřmi ven. Rychlým pohledem zhodnotím scénu před námi, vrak transportéru a shluk vojáků těsně u stále ještě dýmajícího vraku. Než stihnu skrze komunikátor ´požádat´ seržanta Fuxe o vysvětlení je právě Fux mrštěn nějakou neznámou silou o stěnu pobořené budovy několik metrů dále a hned po něm i další voják. Zakleknu a oba vojáci z mého doprovodu se rozptýlí do stran a vyhledají úkryt. Zaměřím ohnisko nebezpečí a zjistím že jím jsou ti dva nedisciplinovaní mutanti. Zazní několik výstřelů od nedaleko postávajících vojáků Fuxova týmu a poté jen sykne má primární paprsková zbraň.

P-024D - 16. června 2008 17:41

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Krátce poté co odneseme většinu nalezených beden s nejrůznějším vybavením do hlavní haly u vchodu ozve se exploze. Pokynu svým mužům aby drželi pozice uvnitř budovy laboratoře a s dvěma vojáky vyrazím hlavními dveřmi ven. Rychlým pohledem zhodnotím scénu před námi, vrak transportéru a shluk vojáků těsně u stále ještě dýmajícího vraku. Než stihnu skrze komunikátor ´požádat´ seržanta Fuxe o vysvětlení je právě Fux mrštěn nějakou neznámou silou o stěnu pobořené budovy několik metrů dále a hned po něm i další voják. Zakleknu a oba vojáci z mého doprovodu se rozptýlí do stran a vyhledají úkryt. Zaměřím ohnisko nebezpečí a zjistím že jím jsou ti dva nedisciplinovaní mutanti. Zazní několik výstřelů od nedaleko postávajících vojáků Fuxova týmu a poté jen sykne má primární paprsková zbraň.

P-024D - 16. června 2008 17:41

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Krátce poté co odneseme většinu nalezených beden s nejrůznějším vybavením do hlavní haly u vchodu ozve se exploze. Pokynu svým mužům aby drželi pozice uvnitř budovy laboratoře a s dvěma vojáky vyrazím hlavními dveřmi ven. Rychlým pohledem zhodnotím scénu před námi, vrak transportéru a shluk vojáků těsně u stále ještě dýmajícího vraku. Než stihnu skrze komunikátor ´požádat´ seržanta Fuxe o vysvětlení je právě Fux mrštěn nějakou neznámou silou o stěnu pobořené budovy několik metrů dále a hned po něm i další voják. Zakleknu a oba vojáci z mého doprovodu se rozptýlí do stran a vyhledají úkryt. Zaměřím ohnisko nebezpečí a zjistím že jím jsou ti dva nedisciplinovaní mutanti. Zazní několik výstřelů od nedaleko postávajících vojáků Fuxova týmu a poté jen sykne má primární paprsková zbraň.

P-024D - 16. června 2008 17:41

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Krátce poté co odneseme většinu nalezených beden s nejrůznějším vybavením do hlavní haly u vchodu ozve se exploze. Pokynu svým mužům aby drželi pozice uvnitř budovy laboratoře a s dvěma vojáky vyrazím hlavními dveřmi ven. Rychlým pohledem zhodnotím scénu před námi, vrak transportéru a shluk vojáků těsně u stále ještě dýmajícího vraku. Než stihnu skrze komunikátor ´požádat´ seržanta Fuxe o vysvětlení je právě Fux mrštěn nějakou neznámou silou o stěnu pobořené budovy několik metrů dále a hned po něm i další voják. Zakleknu a oba vojáci z mého doprovodu se rozptýlí do stran a vyhledají úkryt. Zaměřím ohnisko nebezpečí a zjistím že jím jsou ti dva nedisciplinovaní mutanti. Zazní několik výstřelů od nedaleko postávajících vojáků Fuxova týmu a poté jen sykne má primární paprsková zbraň.

P-024D - 16. června 2008 17:42
	soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Pomocí svého zaměřovacího systému zaměřím Jarvisovu hlavu (podle termálního vzorce by neměla být lebka nijak zvlášť chráněna) - a vystřelím.

Vypravěč - 16. června 2008 17:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ortiz spadl na zem, krev prýštila z jeho prostřelené nohy a nebyl schopen se ani soustředit díky bolestivého zranění. Ale to, co předvedl, se však zdálo asi příliš velkou hrozbou. Vzduchem prosvištěl rudý záblesk laseru, bez znatelného zvuku, tichý a smrtící, zasáhl Ortize do hlavy nechávaje za sebou jen propálenou díru z níž už ani krev nemohla kapat. Ortizovo tělo se již nadobro přestalo hýbat, byl na místě, bez jediného hlesu, mrtvý. Žádná schopnost ho neochránila proti střelci kterého nemohl vidět, žádná síla nemohla odvrátit smrtící paprsek soustředěných fotonů – laser. Veškeré úvahy o hrozbě jež by Ortiz mohl představovat se nyní rozplynuly, byl konec. Ortizův život a cesta zde končí. Seržantu Fuxovi se pomalu vrací vědomí, jeden z jeho mužů mu pomáhá na nohy. Ratzzin leží na zemi, možná přežije, možná ne, vojáci se nyní již nebudou štítit zabít někoho, kdo by představoval hrozbu ….

Vypravěč - 16. června 2008 17:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ortiz spadl na zem, krev prýštila z jeho prostřelené nohy a nebyl schopen se ani soustředit díky bolestivého zranění. Ale to, co předvedl, se však zdálo asi příliš velkou hrozbou. Vzduchem prosvištěl rudý záblesk laseru, bez znatelného zvuku, tichý a smrtící, zasáhl Ortize do hlavy nechávaje za sebou jen propálenou díru z níž už ani krev nemohla kapat. Ortizovo tělo se již nadobro přestalo hýbat, byl na místě, bez jediného hlesu, mrtvý. Žádná schopnost ho neochránila proti střelci kterého nemohl vidět, žádná síla nemohla odvrátit smrtící paprsek soustředěných fotonů – laser. Veškeré úvahy o hrozbě jež by Ortiz mohl představovat se nyní rozplynuly, byl konec. Ortizův život a cesta zde končí. Seržantu Fuxovi se pomalu vrací vědomí, jeden z jeho mužů mu pomáhá na nohy. Ratzzin leží na zemi, možná přežije, možná ne, vojáci se nyní již nebudou štítit zabít někoho, kdo by představoval hrozbu ….

Vypravěč - 16. června 2008 17:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ortiz spadl na zem, krev prýštila z jeho prostřelené nohy a nebyl schopen se ani soustředit díky bolestivého zranění. Ale to, co předvedl, se však zdálo asi příliš velkou hrozbou. Vzduchem prosvištěl rudý záblesk laseru, bez znatelného zvuku, tichý a smrtící, zasáhl Ortize do hlavy nechávaje za sebou jen propálenou díru z níž už ani krev nemohla kapat. Ortizovo tělo se již nadobro přestalo hýbat, byl na místě, bez jediného hlesu, mrtvý. Žádná schopnost ho neochránila proti střelci kterého nemohl vidět, žádná síla nemohla odvrátit smrtící paprsek soustředěných fotonů – laser. Veškeré úvahy o hrozbě jež by Ortiz mohl představovat se nyní rozplynuly, byl konec. Ortizův život a cesta zde končí. Seržantu Fuxovi se pomalu vrací vědomí, jeden z jeho mužů mu pomáhá na nohy. Ratzzin leží na zemi, možná přežije, možná ne, vojáci se nyní již nebudou štítit zabít někoho, kdo by představoval hrozbu ….

Vypravěč - 16. června 2008 17:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ortiz spadl na zem, krev prýštila z jeho prostřelené nohy a nebyl schopen se ani soustředit díky bolestivého zranění. Ale to, co předvedl, se však zdálo asi příliš velkou hrozbou. Vzduchem prosvištěl rudý záblesk laseru, bez znatelného zvuku, tichý a smrtící, zasáhl Ortize do hlavy nechávaje za sebou jen propálenou díru z níž už ani krev nemohla kapat. Ortizovo tělo se již nadobro přestalo hýbat, byl na místě, bez jediného hlesu, mrtvý. Žádná schopnost ho neochránila proti střelci kterého nemohl vidět, žádná síla nemohla odvrátit smrtící paprsek soustředěných fotonů – laser. Veškeré úvahy o hrozbě jež by Ortiz mohl představovat se nyní rozplynuly, byl konec. Ortizův život a cesta zde končí. Seržantu Fuxovi se pomalu vrací vědomí, jeden z jeho mužů mu pomáhá na nohy. Ratzzin leží na zemi, možná přežije, možná ne, vojáci se nyní již nebudou štítit zabít někoho, kdo by představoval hrozbu ….

Vypravěč - 16. června 2008 17:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ortiz spadl na zem, krev prýštila z jeho prostřelené nohy a nebyl schopen se ani soustředit díky bolestivého zranění. Ale to, co předvedl, se však zdálo asi příliš velkou hrozbou. Vzduchem prosvištěl rudý záblesk laseru, bez znatelného zvuku, tichý a smrtící, zasáhl Ortize do hlavy nechávaje za sebou jen propálenou díru z níž už ani krev nemohla kapat. Ortizovo tělo se již nadobro přestalo hýbat, byl na místě, bez jediného hlesu, mrtvý. Žádná schopnost ho neochránila proti střelci kterého nemohl vidět, žádná síla nemohla odvrátit smrtící paprsek soustředěných fotonů – laser. Veškeré úvahy o hrozbě jež by Ortiz mohl představovat se nyní rozplynuly, byl konec. Ortizův život a cesta zde končí. Seržantu Fuxovi se pomalu vrací vědomí, jeden z jeho mužů mu pomáhá na nohy. Ratzzin leží na zemi, možná přežije, možná ne, vojáci se nyní již nebudou štítit zabít někoho, kdo by představoval hrozbu ….

Ratzzin - 16. června 2008 17:57
	soukromá zpráva od Ratzzin pro Ticho. Ticho a prázdno. Oči se mi zalijí slzami, nekřičím, nevzmítám se. Už ne. Má budoucnost je pryč. Jen otřeseně hledím do boku, v nepohodlné póze, stále ležící, na zbytky těla, které pro mě znamenalo víc, než jsem si kdy chtěla připustit. I kdyby mě nyní pálili cigaretou, nepohnu se.

Ratzzin - 16. června 2008 17:57
	soukromá zpráva od Ratzzin pro Ticho. Ticho a prázdno. Oči se mi zalijí slzami, nekřičím, nevzmítám se. Už ne. Má budoucnost je pryč. Jen otřeseně hledím do boku, v nepohodlné póze, stále ležící, na zbytky těla, které pro mě znamenalo víc, než jsem si kdy chtěla připustit. I kdyby mě nyní pálili cigaretou, nepohnu se.

Ratzzin - 16. června 2008 17:57
	soukromá zpráva od Ratzzin pro Ticho. Ticho a prázdno. Oči se mi zalijí slzami, nekřičím, nevzmítám se. Už ne. Má budoucnost je pryč. Jen otřeseně hledím do boku, v nepohodlné póze, stále ležící, na zbytky těla, které pro mě znamenalo víc, než jsem si kdy chtěla připustit. I kdyby mě nyní pálili cigaretou, nepohnu se.

Ratzzin - 16. června 2008 17:57
	soukromá zpráva od Ratzzin pro Ticho. Ticho a prázdno. Oči se mi zalijí slzami, nekřičím, nevzmítám se. Už ne. Má budoucnost je pryč. Jen otřeseně hledím do boku, v nepohodlné póze, stále ležící, na zbytky těla, které pro mě znamenalo víc, než jsem si kdy chtěla připustit. I kdyby mě nyní pálili cigaretou, nepohnu se.

P-024D - 16. června 2008 19:37

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Po zneškodnění hrozby se opět postavím a se stále připravenou zbraní zamířím rychlým krokem k Ratzzin a mrtvému Jarvisovi. Snažím se sledovat nejbližší okolí, ale většinu pozornosti věnuji mutantce Ratzzin. "Seržante podejte hlášení." Promluvím když jsem téměř u mrtvého mutanta a Ratzzin. Můj hlas je vhledem k situaci až nepříjemně klidný a bez emocí. Dál se rychlým krokem přibližuji k Ratzzin a od boku na ní stále mířím svou puškou.

P-024D - 16. června 2008 19:37

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Po zneškodnění hrozby se opět postavím a se stále připravenou zbraní zamířím rychlým krokem k Ratzzin a mrtvému Jarvisovi. Snažím se sledovat nejbližší okolí, ale většinu pozornosti věnuji mutantce Ratzzin. "Seržante podejte hlášení." Promluvím když jsem téměř u mrtvého mutanta a Ratzzin. Můj hlas je vhledem k situaci až nepříjemně klidný a bez emocí. Dál se rychlým krokem přibližuji k Ratzzin a od boku na ní stále mířím svou puškou.

P-024D - 16. června 2008 19:37

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Po zneškodnění hrozby se opět postavím a se stále připravenou zbraní zamířím rychlým krokem k Ratzzin a mrtvému Jarvisovi. Snažím se sledovat nejbližší okolí, ale většinu pozornosti věnuji mutantce Ratzzin. "Seržante podejte hlášení." Promluvím když jsem téměř u mrtvého mutanta a Ratzzin. Můj hlas je vhledem k situaci až nepříjemně klidný a bez emocí. Dál se rychlým krokem přibližuji k Ratzzin a od boku na ní stále mířím svou puškou.

seržant Michal Fux - 20. června 2008 12:07

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otevřu oči. Jsem trochu dezorientovaný a chvíli mi trvá než si uvědomím, co všechno se stalo. Z hlasu seržanta PíDího usoudím, že si ten luxus můžu dovolit a nijak se vstáváním nespěchám. Ty dva podělaní mutanti chtěli ukrást transportér. Zastavili jsme je, ale přišli jsme o transportér a jeden muž je raněn. V hlavě se mi objeví obava. Postavím se konečně na nohy a nahlas zavolám. Všichni v pořádku? Pak pokračuji k seržantovi. Jeden ten mutant mě dostal nějakou nadlidskou schopností nebo co. Co se stalo?

seržant Michal Fux - 20. června 2008 12:07

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otevřu oči. Jsem trochu dezorientovaný a chvíli mi trvá než si uvědomím, co všechno se stalo. Z hlasu seržanta PíDího usoudím, že si ten luxus můžu dovolit a nijak se vstáváním nespěchám. Ty dva podělaní mutanti chtěli ukrást transportér. Zastavili jsme je, ale přišli jsme o transportér a jeden muž je raněn. V hlavě se mi objeví obava. Postavím se konečně na nohy a nahlas zavolám. Všichni v pořádku? Pak pokračuji k seržantovi. Jeden ten mutant mě dostal nějakou nadlidskou schopností nebo co. Co se stalo?

seržant Michal Fux - 20. června 2008 12:07

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Otevřu oči. Jsem trochu dezorientovaný a chvíli mi trvá než si uvědomím, co všechno se stalo. Z hlasu seržanta PíDího usoudím, že si ten luxus můžu dovolit a nijak se vstáváním nespěchám. Ty dva podělaní mutanti chtěli ukrást transportér. Zastavili jsme je, ale přišli jsme o transportér a jeden muž je raněn. V hlavě se mi objeví obava. Postavím se konečně na nohy a nahlas zavolám. Všichni v pořádku? Pak pokračuji k seržantovi. Jeden ten mutant mě dostal nějakou nadlidskou schopností nebo co. Co se stalo?

Ratzzin - 20. června 2008 13:28

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Ještě pořád jsem se nepohnula, až na chvíle, kdy mi horní polovina těla vyletí vzhůru, kterak vzlykám nad ztrátou nejlepšího přítele, bratra, nad tím jediným, co dávalo životu smysl. Tělesná bolest se vytratila, zůstala je ta duševní, trhající zbytky zdravého rozumu na kousky. Po chvíli bezúčelného pláče vzhlédnu k robotovi s jistou obavou a až poté si otřu slzy z tváří, načež pohled zase sklouzne k mrtvému. Snažím se uklidnit a naslouchat, vnímat, ne hlasy lidí, ale to kolem nás.

Ratzzin - 20. června 2008 13:28

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Ještě pořád jsem se nepohnula, až na chvíle, kdy mi horní polovina těla vyletí vzhůru, kterak vzlykám nad ztrátou nejlepšího přítele, bratra, nad tím jediným, co dávalo životu smysl. Tělesná bolest se vytratila, zůstala je ta duševní, trhající zbytky zdravého rozumu na kousky. Po chvíli bezúčelného pláče vzhlédnu k robotovi s jistou obavou a až poté si otřu slzy z tváří, načež pohled zase sklouzne k mrtvému. Snažím se uklidnit a naslouchat, vnímat, ne hlasy lidí, ale to kolem nás.

Ratzzin - 20. června 2008 13:28

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Ještě pořád jsem se nepohnula, až na chvíle, kdy mi horní polovina těla vyletí vzhůru, kterak vzlykám nad ztrátou nejlepšího přítele, bratra, nad tím jediným, co dávalo životu smysl. Tělesná bolest se vytratila, zůstala je ta duševní, trhající zbytky zdravého rozumu na kousky. Po chvíli bezúčelného pláče vzhlédnu k robotovi s jistou obavou a až poté si otřu slzy z tváří, načež pohled zase sklouzne k mrtvému. Snažím se uklidnit a naslouchat, vnímat, ne hlasy lidí, ale to kolem nás.

Vypravěč - 22. června 2008 10:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jasper i Petr na nečekané setkání s zmutovanou stvůrou zareagovali podobně, a to, dali se na útěk. Dolů s nejvyššího patra staré budovy, dolů po schodech, co nejrychleji to šlo. Venku začaly praskat výstřely s pušek, měli jste pocit, že slyšíte motor transportéru startovat. Odjedou bez vás? Jistě jste měli tyto obavy, jen štěstím jste při kvapném útěku dolů nespadli a vyběhli jste ven z budovy. Bylo to obrovské riziko, ale v rychlém sledu událostí jste ani neuvažovali nad nebezpečím a běh byl spíše dílem instinktu než promyšlené taktiky … Jasper vyběhl ven jako první, jen proto, aby zakopl o něco a spadl na zem. Bylo to tělo, toho co běžel z budovy ven před vámi, rozsápané na kusy ležící k kaluži krve a Jasper už koutkem oka, tak jak to plynová maska dovolovala, zahlédl onu stvůru s kterou jste se setkali. Byla blízko, u zdi budovy, obrovská a černá. Z její výrazné tlamy se blyštěly obrovské zuby zborcené krví, její tlapy spíše připomínaly chapadla zakončená ostrými drápy a místo obvyklých čtyř končetin jich měla šest… snad chtěla skočit, těžko říci, Jasper i Petr byli jistě blízko smrti … …. Avšak, do nestvůry narazil plnou silou rozjetý transportér a přimáčkl jí ke zdi, nestvůra sebou zmítala, přikleštěná ke zdi tíhou nárazu transportéru a řvala. Měli jste pocit, že jste zaslechli křik z transportéru: Rychle dovnitř!!! avšak to hlavní co bylo slyšet, byl řev zraněné nestvůry nyní přimáčknuté ke zdi transportérem, pokoušející se marně vyprostit. Rychlý pohled na okolí odhalil dalších pár těl, dva? Tři? Nebyl čas počítat … moc vás nezbylo.

Vypravěč - 22. června 2008 10:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jasper i Petr na nečekané setkání s zmutovanou stvůrou zareagovali podobně, a to, dali se na útěk. Dolů s nejvyššího patra staré budovy, dolů po schodech, co nejrychleji to šlo. Venku začaly praskat výstřely s pušek, měli jste pocit, že slyšíte motor transportéru startovat. Odjedou bez vás? Jistě jste měli tyto obavy, jen štěstím jste při kvapném útěku dolů nespadli a vyběhli jste ven z budovy. Bylo to obrovské riziko, ale v rychlém sledu událostí jste ani neuvažovali nad nebezpečím a běh byl spíše dílem instinktu než promyšlené taktiky … Jasper vyběhl ven jako první, jen proto, aby zakopl o něco a spadl na zem. Bylo to tělo, toho co běžel z budovy ven před vámi, rozsápané na kusy ležící k kaluži krve a Jasper už koutkem oka, tak jak to plynová maska dovolovala, zahlédl onu stvůru s kterou jste se setkali. Byla blízko, u zdi budovy, obrovská a černá. Z její výrazné tlamy se blyštěly obrovské zuby zborcené krví, její tlapy spíše připomínaly chapadla zakončená ostrými drápy a místo obvyklých čtyř končetin jich měla šest… snad chtěla skočit, těžko říci, Jasper i Petr byli jistě blízko smrti … …. Avšak, do nestvůry narazil plnou silou rozjetý transportér a přimáčkl jí ke zdi, nestvůra sebou zmítala, přikleštěná ke zdi tíhou nárazu transportéru a řvala. Měli jste pocit, že jste zaslechli křik z transportéru: Rychle dovnitř!!! avšak to hlavní co bylo slyšet, byl řev zraněné nestvůry nyní přimáčknuté ke zdi transportérem, pokoušející se marně vyprostit. Rychlý pohled na okolí odhalil dalších pár těl, dva? Tři? Nebyl čas počítat … moc vás nezbylo.

P-024D - 22. června 2008 13:06

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když z otřeseného seržanta vypadne, že za zničením transportéru stojí ti dva, jsem od Ratzzin již pouze tři kroky. To mutantka již stojí a její pohled přeskočil ze mě na mrtvého. Aniž bych zpomalil ve svém rychlém kroku, dorazím těsně k ní a jakmile jsem na krok od ní, moje levá ruka se prudce vymrští směrem k jejímu krku. Velice rychlým pohybem levé ruky se pokusím Ratzzin chytit za krk a sevřít na hranici kritického poškození životně důležitých částí. Pokud se mi jí povede za krk chytit pohybem plynule přejdu v z uchopení v nadzvednutí mutantky za krk několik cm do vzduchu. Po celou dobu jí strojově upřeně bez jediné známky emoce hledím do tváře a jsem připraven reagovat na případné nepředloženosti z její strany.

P-024D - 22. června 2008 13:06

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když z otřeseného seržanta vypadne, že za zničením transportéru stojí ti dva, jsem od Ratzzin již pouze tři kroky. To mutantka již stojí a její pohled přeskočil ze mě na mrtvého. Aniž bych zpomalil ve svém rychlém kroku, dorazím těsně k ní a jakmile jsem na krok od ní, moje levá ruka se prudce vymrští směrem k jejímu krku. Velice rychlým pohybem levé ruky se pokusím Ratzzin chytit za krk a sevřít na hranici kritického poškození životně důležitých částí. Pokud se mi jí povede za krk chytit pohybem plynule přejdu v z uchopení v nadzvednutí mutantky za krk několik cm do vzduchu. Po celou dobu jí strojově upřeně bez jediné známky emoce hledím do tváře a jsem připraven reagovat na případné nepředloženosti z její strany.

P-024D - 22. června 2008 13:06

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Když z otřeseného seržanta vypadne, že za zničením transportéru stojí ti dva, jsem od Ratzzin již pouze tři kroky. To mutantka již stojí a její pohled přeskočil ze mě na mrtvého. Aniž bych zpomalil ve svém rychlém kroku, dorazím těsně k ní a jakmile jsem na krok od ní, moje levá ruka se prudce vymrští směrem k jejímu krku. Velice rychlým pohybem levé ruky se pokusím Ratzzin chytit za krk a sevřít na hranici kritického poškození životně důležitých částí. Pokud se mi jí povede za krk chytit pohybem plynule přejdu v z uchopení v nadzvednutí mutantky za krk několik cm do vzduchu. Po celou dobu jí strojově upřeně bez jediné známky emoce hledím do tváře a jsem připraven reagovat na případné nepředloženosti z její strany.

Ratzzin - 22. června 2008 13:29

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nestačila jsem uhnout a otázkou je, jestli bych vůbec uhnula, i kdybych se soustředila na něj a ne na to, co se děje kolem. "Ppchh.." je jediné, co se mi podaří vypustit z úst. Mé ruce vystřelí ke krku a pevně sevřu jeho ruku, která mě tak nelítostně svírá, a velice krátce na to už necítím ani pevnou půdu pod nohama. Začnu zběsile kopat kolem sebe, jen aby mě pustil. Není jediný, kdo zírá na toho druhého, jenže mé oči prosí o uvolnění stisku.. a pomalu se znovu zalévají slzami, kterak se dusím a psychická bolest zmizela, změnila se zpět na fyzickou.. a strach.

Ratzzin - 22. června 2008 13:29

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nestačila jsem uhnout a otázkou je, jestli bych vůbec uhnula, i kdybych se soustředila na něj a ne na to, co se děje kolem. "Ppchh.." je jediné, co se mi podaří vypustit z úst. Mé ruce vystřelí ke krku a pevně sevřu jeho ruku, která mě tak nelítostně svírá, a velice krátce na to už necítím ani pevnou půdu pod nohama. Začnu zběsile kopat kolem sebe, jen aby mě pustil. Není jediný, kdo zírá na toho druhého, jenže mé oči prosí o uvolnění stisku.. a pomalu se znovu zalévají slzami, kterak se dusím a psychická bolest zmizela, změnila se zpět na fyzickou.. a strach.

Ratzzin - 22. června 2008 13:29

soukromá zpráva od Ratzzin pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Nestačila jsem uhnout a otázkou je, jestli bych vůbec uhnula, i kdybych se soustředila na něj a ne na to, co se děje kolem. "Ppchh.." je jediné, co se mi podaří vypustit z úst. Mé ruce vystřelí ke krku a pevně sevřu jeho ruku, která mě tak nelítostně svírá, a velice krátce na to už necítím ani pevnou půdu pod nohama. Začnu zběsile kopat kolem sebe, jen aby mě pustil. Není jediný, kdo zírá na toho druhého, jenže mé oči prosí o uvolnění stisku.. a pomalu se znovu zalévají slzami, kterak se dusím a psychická bolest zmizela, změnila se zpět na fyzickou.. a strach.

Petr "Kydy" Žemlička - 24. června 2008 06:40

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Po šíleném úprku z domu, kdy jsem si málem zlámal obě náty jen těžce oddychuji a doufám, že se mi maska už víc zevnitř nezamlží. Když Jasper spadne, mám co dělat abych brzdil a nesekl sebou taky. Sakra, sakra, sakra, je mi přes třicet a blbnu tu jak dvacetiletej, do prdele! Není čas na větší myšlenkové rozbory, jakmile uvidím nestvůru stuhnu a je vidět, jak se ve mě sváří, jestli se mám vůbec pohnout pomoct ¨Jasperovi vstátm, nebo utíkat dál, či se radši nehýbat. Uaa, té krve, skara, to není, jak když se praštíš hasákem Můj problem naštěstí vyřeší transportér, když však vidím, jak tělo obludy je ještě schopné řvát i po nárazu několika, mnoha tun auta, rychle pomůžu Jasperovi vyškrábat se na nohy a letím k uzávěru vstupu. Až vevnitř začínám zase normálně fungovat a uklidňuji se. Třesoucí se rukou začnu prohmatávat oblek, zda jsem si někde neudělal díru, při tom zběsilém honu. No to by ti ještě tak scházelo, jedna malá dírka a víš co se říká? Ne! No mohl bys tady pobíhat, jako váš kamarád na nárazníku! Ale kydy, nemoh bych takhle zmutovat. Myslíš? Víc než cokoliv jiného mi teď chybí trocha kouře, vím, že v otéčku je to docela blbost a tak jen nervózně žmoulám svoji dýmku a tvářím se jak na mučidlech.

seržant Michal Fux - 25. června 2008 10:43

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Dojdu k seržantovi, který drží tu mutantku. Seržante, pokud souhlasíte, na základně by ještě mohla být užitečná. Nevypadá, že by měla schopnosti, kterými by nás mohla ohrozit. Navrhuji jí svázat a dopravit na základnu. Na chvíli se odmlčim a čekám na seržantovu reakci. Tedy jestli jí zlomí vaz nebo pustí. Pokud by se ještě o něco pokusila nebo nás zdržovala, tak jí zabijem.

seržant Michal Fux - 25. června 2008 10:43

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Dojdu k seržantovi, který drží tu mutantku. Seržante, pokud souhlasíte, na základně by ještě mohla být užitečná. Nevypadá, že by měla schopnosti, kterými by nás mohla ohrozit. Navrhuji jí svázat a dopravit na základnu. Na chvíli se odmlčim a čekám na seržantovu reakci. Tedy jestli jí zlomí vaz nebo pustí. Pokud by se ještě o něco pokusila nebo nás zdržovala, tak jí zabijem.

seržant Michal Fux - 25. června 2008 10:43

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Dojdu k seržantovi, který drží tu mutantku. Seržante, pokud souhlasíte, na základně by ještě mohla být užitečná. Nevypadá, že by měla schopnosti, kterými by nás mohla ohrozit. Navrhuji jí svázat a dopravit na základnu. Na chvíli se odmlčim a čekám na seržantovu reakci. Tedy jestli jí zlomí vaz nebo pustí. Pokud by se ještě o něco pokusila nebo nás zdržovala, tak jí zabijem.

P-024D - 26. června 2008 12:29

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile chytím mutantku, přejedu jí dvakrát zkoumavým pohledem od hlavy až k patě, ale největší pozornost věnuji její tváři. Alespoň se to tak zdá, když jí bez hnutí upřeně hledím do tváře. Za chvilku ke mě přijde seržant Fux. Vyslechnu si jeho návrh, ale dál držím mutnatku ve vzduchu, skoro to vypadá že čekám až se udusí. Po seržantových slovech dál stojím nehnutě s upřeně sleduji tvář mutantky. Když téměř začne ztrácet vědomí z nedostatku kyslíku, stisk uvolním a nechám poloudušenou Ratzzin dopadnout na zem. "Svázat a hlídat. Při sebemenším náznaku komplikací zastřelit." Rozkážu seržantovi. "Potřebujeme se dostat za elektronicky zamčené dveře, má někdo z vašich lidí, nástroje, zkušenosti nebo výbušninu na jejich otevření?" Pokračuji a mutantky si již nevšímám.

P-024D - 26. června 2008 12:29

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile chytím mutantku, přejedu jí dvakrát zkoumavým pohledem od hlavy až k patě, ale největší pozornost věnuji její tváři. Alespoň se to tak zdá, když jí bez hnutí upřeně hledím do tváře. Za chvilku ke mě přijde seržant Fux. Vyslechnu si jeho návrh, ale dál držím mutnatku ve vzduchu, skoro to vypadá že čekám až se udusí. Po seržantových slovech dál stojím nehnutě s upřeně sleduji tvář mutantky. Když téměř začne ztrácet vědomí z nedostatku kyslíku, stisk uvolním a nechám poloudušenou Ratzzin dopadnout na zem. "Svázat a hlídat. Při sebemenším náznaku komplikací zastřelit." Rozkážu seržantovi. "Potřebujeme se dostat za elektronicky zamčené dveře, má někdo z vašich lidí, nástroje, zkušenosti nebo výbušninu na jejich otevření?" Pokračuji a mutantky si již nevšímám.

P-024D - 26. června 2008 12:29

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile chytím mutantku, přejedu jí dvakrát zkoumavým pohledem od hlavy až k patě, ale největší pozornost věnuji její tváři. Alespoň se to tak zdá, když jí bez hnutí upřeně hledím do tváře. Za chvilku ke mě přijde seržant Fux. Vyslechnu si jeho návrh, ale dál držím mutnatku ve vzduchu, skoro to vypadá že čekám až se udusí. Po seržantových slovech dál stojím nehnutě s upřeně sleduji tvář mutantky. Když téměř začne ztrácet vědomí z nedostatku kyslíku, stisk uvolním a nechám poloudušenou Ratzzin dopadnout na zem. "Svázat a hlídat. Při sebemenším náznaku komplikací zastřelit." Rozkážu seržantovi. "Potřebujeme se dostat za elektronicky zamčené dveře, má někdo z vašich lidí, nástroje, zkušenosti nebo výbušninu na jejich otevření?" Pokračuji a mutantky si již nevšímám.

Vypravěč - 27. června 2008 07:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco jeden z vojáků pomáhal stále otřesenému Fuxovi stát, druhý již nemeškal a jal se spoutat Rattzin. Rattzin zatím nebyla ve stavu, ve kterém by se zmohla na jakýkoli účinný odpor a brzy byly její ruce spoutány za zády lepící páskou jež se ukázala jako jediné užitečné pouta které můžete použít. Ale i tak, lepící páska byla dost pevná na to, aby nemohla být jednoduše protržena a svírala paže natolik, že nyní nemohla Ratzzin pažemi ani pohnout. "Zásoba munice, dalších výbušnin, všecho je ztraceno..." musel podotknout voják a poukázal na zničené, plápolající vrak transportéru. "... jen výbušniny jež jsme vynesli a zaminovali s nimi budovu, dodle rozkazů." Rattzin je nyní spoutaná, ruce má za zády, nicméně nohy ještě zůstaly volné jen aby jí mohli odvést dále a nikdo jí nemusel táhnout. Nicméně, vzhledem k tomu co si v posledních minutách prožila, její útěk naprosto nepřipadá v úvahu. Fux, ačkoli cítí bolest snad pod celém těle, zdá se není vážně zraněn nebo si vážného zranění není vědom. Jeden z vojáků z Fuxovy, jež při oné osudové roztžce utrpěl zranění se probírá z bezvědomí, avšak zjevně utrpěl mnoho zlomenin a byl schopen ztěží pohybu, snad jen za cenu velké bolesti. Odkudsi z dálky se nese rozzuřený, zároveň bolestivý řev zmutované nestvůry, zatímco výstřely jež praskaly z dálky utichly. A máte pocit, že slyšíte rachot motoru..

Vypravěč - 27. června 2008 07:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco jeden z vojáků pomáhal stále otřesenému Fuxovi stát, druhý již nemeškal a jal se spoutat Rattzin. Rattzin zatím nebyla ve stavu, ve kterém by se zmohla na jakýkoli účinný odpor a brzy byly její ruce spoutány za zády lepící páskou jež se ukázala jako jediné užitečné pouta které můžete použít. Ale i tak, lepící páska byla dost pevná na to, aby nemohla být jednoduše protržena a svírala paže natolik, že nyní nemohla Ratzzin pažemi ani pohnout. "Zásoba munice, dalších výbušnin, všecho je ztraceno..." musel podotknout voják a poukázal na zničené, plápolající vrak transportéru. "... jen výbušniny jež jsme vynesli a zaminovali s nimi budovu, dodle rozkazů." Rattzin je nyní spoutaná, ruce má za zády, nicméně nohy ještě zůstaly volné jen aby jí mohli odvést dále a nikdo jí nemusel táhnout. Nicméně, vzhledem k tomu co si v posledních minutách prožila, její útěk naprosto nepřipadá v úvahu. Fux, ačkoli cítí bolest snad pod celém těle, zdá se není vážně zraněn nebo si vážného zranění není vědom. Jeden z vojáků z Fuxovy, jež při oné osudové roztžce utrpěl zranění se probírá z bezvědomí, avšak zjevně utrpěl mnoho zlomenin a byl schopen ztěží pohybu, snad jen za cenu velké bolesti. Odkudsi z dálky se nese rozzuřený, zároveň bolestivý řev zmutované nestvůry, zatímco výstřely jež praskaly z dálky utichly. A máte pocit, že slyšíte rachot motoru..

Vypravěč - 27. června 2008 07:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco jeden z vojáků pomáhal stále otřesenému Fuxovi stát, druhý již nemeškal a jal se spoutat Rattzin. Rattzin zatím nebyla ve stavu, ve kterém by se zmohla na jakýkoli účinný odpor a brzy byly její ruce spoutány za zády lepící páskou jež se ukázala jako jediné užitečné pouta které můžete použít. Ale i tak, lepící páska byla dost pevná na to, aby nemohla být jednoduše protržena a svírala paže natolik, že nyní nemohla Ratzzin pažemi ani pohnout. "Zásoba munice, dalších výbušnin, všecho je ztraceno..." musel podotknout voják a poukázal na zničené, plápolající vrak transportéru. "... jen výbušniny jež jsme vynesli a zaminovali s nimi budovu, dodle rozkazů." Rattzin je nyní spoutaná, ruce má za zády, nicméně nohy ještě zůstaly volné jen aby jí mohli odvést dále a nikdo jí nemusel táhnout. Nicméně, vzhledem k tomu co si v posledních minutách prožila, její útěk naprosto nepřipadá v úvahu. Fux, ačkoli cítí bolest snad pod celém těle, zdá se není vážně zraněn nebo si vážného zranění není vědom. Jeden z vojáků z Fuxovy, jež při oné osudové roztžce utrpěl zranění se probírá z bezvědomí, avšak zjevně utrpěl mnoho zlomenin a byl schopen ztěží pohybu, snad jen za cenu velké bolesti. Odkudsi z dálky se nese rozzuřený, zároveň bolestivý řev zmutované nestvůry, zatímco výstřely jež praskaly z dálky utichly. A máte pocit, že slyšíte rachot motoru..

Vypravěč - 27. června 2008 07:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco jeden z vojáků pomáhal stále otřesenému Fuxovi stát, druhý již nemeškal a jal se spoutat Rattzin. Rattzin zatím nebyla ve stavu, ve kterém by se zmohla na jakýkoli účinný odpor a brzy byly její ruce spoutány za zády lepící páskou jež se ukázala jako jediné užitečné pouta které můžete použít. Ale i tak, lepící páska byla dost pevná na to, aby nemohla být jednoduše protržena a svírala paže natolik, že nyní nemohla Ratzzin pažemi ani pohnout. "Zásoba munice, dalších výbušnin, všecho je ztraceno..." musel podotknout voják a poukázal na zničené, plápolající vrak transportéru. "... jen výbušniny jež jsme vynesli a zaminovali s nimi budovu, dodle rozkazů." Rattzin je nyní spoutaná, ruce má za zády, nicméně nohy ještě zůstaly volné jen aby jí mohli odvést dále a nikdo jí nemusel táhnout. Nicméně, vzhledem k tomu co si v posledních minutách prožila, její útěk naprosto nepřipadá v úvahu. Fux, ačkoli cítí bolest snad pod celém těle, zdá se není vážně zraněn nebo si vážného zranění není vědom. Jeden z vojáků z Fuxovy, jež při oné osudové roztžce utrpěl zranění se probírá z bezvědomí, avšak zjevně utrpěl mnoho zlomenin a byl schopen ztěží pohybu, snad jen za cenu velké bolesti. Odkudsi z dálky se nese rozzuřený, zároveň bolestivý řev zmutované nestvůry, zatímco výstřely jež praskaly z dálky utichly. A máte pocit, že slyšíte rachot motoru..

seržant Michal Fux - 04. července 2008 13:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Seržante, budova vypadá bezpečně. Dokončete se svými muži svůj úkol. Můžete použít trochu výbušniny, co jsme rozmístili v budově. My zde počkáme se zajatcem, zraněným a tím mutantem Vickem, souhlasíte? Hluk z dálky mi trochu způsobuje starosti, ale nechci rozdělovat síly. Co se tam děje, zjistíme, až dokončíme naše úkoly tady. Pokud byste potřebovali, dejte nám vědět a my vám pomůžeme. A zkuste tam najít nějakou pořádnou lékárničku a něco co použijeme jako nosítka. Otočím se ke svým mužům a rozdám úkoly. Jeden muž se stara o Francise, jeden hlídá Ratzzin a ostatní se rozmístí k obraně budovy.

seržant Michal Fux - 04. července 2008 13:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Seržante, budova vypadá bezpečně. Dokončete se svými muži svůj úkol. Můžete použít trochu výbušniny, co jsme rozmístili v budově. My zde počkáme se zajatcem, zraněným a tím mutantem Vickem, souhlasíte? Hluk z dálky mi trochu způsobuje starosti, ale nechci rozdělovat síly. Co se tam děje, zjistíme, až dokončíme naše úkoly tady. Pokud byste potřebovali, dejte nám vědět a my vám pomůžeme. A zkuste tam najít nějakou pořádnou lékárničku a něco co použijeme jako nosítka. Otočím se ke svým mužům a rozdám úkoly. Jeden muž se stara o Francise, jeden hlídá Ratzzin a ostatní se rozmístí k obraně budovy.

seržant Michal Fux - 04. července 2008 13:27

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Seržante, budova vypadá bezpečně. Dokončete se svými muži svůj úkol. Můžete použít trochu výbušniny, co jsme rozmístili v budově. My zde počkáme se zajatcem, zraněným a tím mutantem Vickem, souhlasíte? Hluk z dálky mi trochu způsobuje starosti, ale nechci rozdělovat síly. Co se tam děje, zjistíme, až dokončíme naše úkoly tady. Pokud byste potřebovali, dejte nám vědět a my vám pomůžeme. A zkuste tam najít nějakou pořádnou lékárničku a něco co použijeme jako nosítka. Otočím se ke svým mužům a rozdám úkoly. Jeden muž se stara o Francise, jeden hlídá Ratzzin a ostatní se rozmístí k obraně budovy.

Jasper Dexter - 04. července 2008 16:56

soukromá zpráva od Jasper Dexter pro Na okamžik jsem jako zhypnotizovaný tím pohledem. Obluda je připíchnutá ke zdi jako motýl na podložce. Až zaskučení motoru mě vytrhne z toho podivného omámení a já se vrhnu za Petrem do bezpečí útrob transportéru. Jakmile jsem uvnitř a dveře se zavřou strhnu si masku ze zpoceného obličeje a zhroutím se do sedačky. Pomalu začínám litovat toho, že jsem se na tohle přihlásil. Vždyť tohle má být bezpečná oblast. Jsme jenom kousek od našeho domova. Tady by nic takového žít nemělo. A ti mrtví. Začíná mi z toho být trochu špatně. Ne z pohledu na mrtvoly, toho jsem se zbavil už dávno, ale z toho mrhání. Zemřeli pro nic a za nic. Tohle je dost nefér.

Ratzzin - 10. července 2008 18:52

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stále mlčím, sem tam zavzlykám a je těžké určit, jestli kvůli Jarvisovi nebo kvůli tomu, že mě ten robot před chvílí málem udusil. Nejpravděpodobnější je, že se jedná o první možnost, nebo jejich směsku. Chovám se spořádaně, žádné problémy. Možná, až bude lepší situace.. kdo ví. ".. nessedí to.." zašeptám svým syčivým hláskem, popotáhnu a pokusím se otřít stékající slzu o rameno. "Něco tady nessedí," nedívám se na své nadřízené, kterým jsme způsobili problémy, hledím do země. Poslouchám. Mrazí mě v zádech z toho, co se kolem pohybuje.

Ratzzin - 10. července 2008 18:52

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stále mlčím, sem tam zavzlykám a je těžké určit, jestli kvůli Jarvisovi nebo kvůli tomu, že mě ten robot před chvílí málem udusil. Nejpravděpodobnější je, že se jedná o první možnost, nebo jejich směsku. Chovám se spořádaně, žádné problémy. Možná, až bude lepší situace.. kdo ví. ".. nessedí to.." zašeptám svým syčivým hláskem, popotáhnu a pokusím se otřít stékající slzu o rameno. "Něco tady nessedí," nedívám se na své nadřízené, kterým jsme způsobili problémy, hledím do země. Poslouchám. Mrazí mě v zádech z toho, co se kolem pohybuje.

Ratzzin - 10. července 2008 18:52

soukromá zpráva od Ratzzin pro Stále mlčím, sem tam zavzlykám a je těžké určit, jestli kvůli Jarvisovi nebo kvůli tomu, že mě ten robot před chvílí málem udusil. Nejpravděpodobnější je, že se jedná o první možnost, nebo jejich směsku. Chovám se spořádaně, žádné problémy. Možná, až bude lepší situace.. kdo ví. ".. nessedí to.." zašeptám svým syčivým hláskem, popotáhnu a pokusím se otřít stékající slzu o rameno. "Něco tady nessedí," nedívám se na své nadřízené, kterým jsme způsobili problémy, hledím do země. Poslouchám. Mrazí mě v zádech z toho, co se kolem pohybuje.

Vypravěč - 13. července 2008 12:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylo s podivem, že ten zmutovaný podivný tvor byl schopen ještě řvát a zmítat se, když ho mnohatunový transportér přimáčkl ke zdi, protože mu musel doslova rozdrtit kosti a většinu vnitřních orgánů. Asi ale stejně zemře, podlehne zraněním jen o nějakou chvíli později … Transportér couvnul a rozjel se pryč, téměř okamžitě poté co jste se dostali dovnitř a zjistili, že jste přežili jen tři počítaje vašeho řidiče a velitele zároveň. “Měli by jsme se vrátit, tohle je až … “ to byla možná rozumná myšlenka, ale nikdy nebyla dokončena, protože s dunivým zvukem cosi narazilo na střechu jedoucího transportéru, možná druhý podobný tvor jako byl ten před chvílí. Vzápětí se rozstříštilo sklo v čelních průzorech a jakési drápy prorazily dovnitř, ano, musel to být další podobný tvor s kterým jste se již setkali. Transportér se chvíli hnal dále, jen řidič ztratil kontrolu nad vozidlem a transportér narazil do zdi nějaké budovy. Pak jste prudce zastavili až jste pomalu vypadli ze svých sedaček, ale cokoli co bylo nyní na střeše, přepadlo setrvačností dopředu. A znovu se prudce rozjeli, když jste se zbavili černého pasažéra … křik nestvůry byl slyšet z venku, čelní průzory dosud hermeticky uzavřené sklem jsou proražené. Opět cosi narazilo do transportéru, zdá se, že jste tím venku systematicky pronásledováni a stačí doběhnout i jedoucí transportér. Opakující nárazy do vašeho vozidla už ale nezvládl řidič a transportér s otřesem do něčeho narazil a zůstal stát, řidič nezvládl řízení a vozidlo nyní zůstalo stát. Nárazy jež otřásají nyní již stojícím transportérem pokračují, ale venku nyní rachotí střelba, slyšíte jak kulky narážejí do pancíře vozidla, avšak asi ten venku střílí spíše po stvůrách jež vás pronásledovaly. Řidič se s kletbami vrhl k vám do zadní části transportéru, tam bylo bezpečněji a zdá se, že transportér při posledním nárazu nějak uvízl …

Vypravěč - 13. července 2008 12:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylo s podivem, že ten zmutovaný podivný tvor byl schopen ještě řvát a zmítat se, když ho mnohatunový transportér přimáčkl ke zdi, protože mu musel doslova rozdrtit kosti a většinu vnitřních orgánů. Asi ale stejně zemře, podlehne zraněním jen o nějakou chvíli později … Transportér couvnul a rozjel se pryč, téměř okamžitě poté co jste se dostali dovnitř a zjistili, že jste přežili jen tři počítaje vašeho řidiče a velitele zároveň. “Měli by jsme se vrátit, tohle je až … “ to byla možná rozumná myšlenka, ale nikdy nebyla dokončena, protože s dunivým zvukem cosi narazilo na střechu jedoucího transportéru, možná druhý podobný tvor jako byl ten před chvílí. Vzápětí se rozstříštilo sklo v čelních průzorech a jakési drápy prorazily dovnitř, ano, musel to být další podobný tvor s kterým jste se již setkali. Transportér se chvíli hnal dále, jen řidič ztratil kontrolu nad vozidlem a transportér narazil do zdi nějaké budovy. Pak jste prudce zastavili až jste pomalu vypadli ze svých sedaček, ale cokoli co bylo nyní na střeše, přepadlo setrvačností dopředu. A znovu se prudce rozjeli, když jste se zbavili černého pasažéra … křik nestvůry byl slyšet z venku, čelní průzory dosud hermeticky uzavřené sklem jsou proražené. Opět cosi narazilo do transportéru, zdá se, že jste tím venku systematicky pronásledováni a stačí doběhnout i jedoucí transportér. Opakující nárazy do vašeho vozidla už ale nezvládl řidič a transportér s otřesem do něčeho narazil a zůstal stát, řidič nezvládl řízení a vozidlo nyní zůstalo stát. Nárazy jež otřásají nyní již stojícím transportérem pokračují, ale venku nyní rachotí střelba, slyšíte jak kulky narážejí do pancíře vozidla, avšak asi ten venku střílí spíše po stvůrách jež vás pronásledovaly. Řidič se s kletbami vrhl k vám do zadní části transportéru, tam bylo bezpečněji a zdá se, že transportér při posledním nárazu nějak uvízl …

Vypravěč - 16. července 2008 21:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ratzzin opakovala něco o tom, že něco „tady nesedí“, avšak skoro nikdo jí nevěnoval pozornost. Střelba z dálky utichla. Už před chvílí. Přišel jiný zvuk, motor, zvuk motoru, řev, známý řev stvůr s nimiž jste se tu setkali. Z jedné boční ulice, které ústili k areálu laboratoře se vyřídil starý obrněný transportér, jedna z těch černých, obrovských chapadlovitých stvůr přistála na něm jak se pokoušela dostat dovnitř, řidič transportéru nezvládl viditelně řízení a narazil do plotu jež obepínal areál laboratoře. Cizí transportér zůstal zaklíněný mezi kovovými překážkami a rozbitým zdivem oplocení, některá jeho kola se točila bezmocně ve vzduchu a stvůra poskakující nahoře se pokoušela dobývat se dovnitř. ”Kontááákt!“ zakřičel jeden z vašich vojáků z budovy, když zahlédl transportér i s nezvaným, zmutovaným „černým pasažérem na něm“. Z budovy začala rachotit střelba, i vojáci u vás začali střílet a stvůra se ocitla v palbě z dvou stran. Zmítala se na tranportéru a padla z něj k zemi, avšak nejisté zda je definitivně mrtvá... ... máte volnou cestu tak jako tak, od místa kde stojíte se dostanete do budovy, bezpečně. Místo odkud se vyřítil transportér a odkud by jste čekali další vlnu útočících stvůr, je v opačném rohu čtvercového areálu bývalé laboratoře. ... je zvláštní, jak si jsou ty stvůry podobné, a také, jak často nyní útočí, máte pocit že je to častější a intenzivnější než v minulých letech...

Vypravěč - 16. července 2008 21:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ratzzin opakovala něco o tom, že něco „tady nesedí“, avšak skoro nikdo jí nevěnoval pozornost. Střelba z dálky utichla. Už před chvílí. Přišel jiný zvuk, motor, zvuk motoru, řev, známý řev stvůr s nimiž jste se tu setkali. Z jedné boční ulice, které ústili k areálu laboratoře se vyřídil starý obrněný transportér, jedna z těch černých, obrovských chapadlovitých stvůr přistála na něm jak se pokoušela dostat dovnitř, řidič transportéru nezvládl viditelně řízení a narazil do plotu jež obepínal areál laboratoře. Cizí transportér zůstal zaklíněný mezi kovovými překážkami a rozbitým zdivem oplocení, některá jeho kola se točila bezmocně ve vzduchu a stvůra poskakující nahoře se pokoušela dobývat se dovnitř. ”Kontááákt!“ zakřičel jeden z vašich vojáků z budovy, když zahlédl transportér i s nezvaným, zmutovaným „černým pasažérem na něm“. Z budovy začala rachotit střelba, i vojáci u vás začali střílet a stvůra se ocitla v palbě z dvou stran. Zmítala se na tranportéru a padla z něj k zemi, avšak nejisté zda je definitivně mrtvá... ... máte volnou cestu tak jako tak, od místa kde stojíte se dostanete do budovy, bezpečně. Místo odkud se vyřítil transportér a odkud by jste čekali další vlnu útočících stvůr, je v opačném rohu čtvercového areálu bývalé laboratoře. ... je zvláštní, jak si jsou ty stvůry podobné, a také, jak často nyní útočí, máte pocit že je to častější a intenzivnější než v minulých letech...

Vypravěč - 16. července 2008 21:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ratzzin opakovala něco o tom, že něco „tady nesedí“, avšak skoro nikdo jí nevěnoval pozornost. Střelba z dálky utichla. Už před chvílí. Přišel jiný zvuk, motor, zvuk motoru, řev, známý řev stvůr s nimiž jste se tu setkali. Z jedné boční ulice, které ústili k areálu laboratoře se vyřídil starý obrněný transportér, jedna z těch černých, obrovských chapadlovitých stvůr přistála na něm jak se pokoušela dostat dovnitř, řidič transportéru nezvládl viditelně řízení a narazil do plotu jež obepínal areál laboratoře. Cizí transportér zůstal zaklíněný mezi kovovými překážkami a rozbitým zdivem oplocení, některá jeho kola se točila bezmocně ve vzduchu a stvůra poskakující nahoře se pokoušela dobývat se dovnitř. ”Kontááákt!“ zakřičel jeden z vašich vojáků z budovy, když zahlédl transportér i s nezvaným, zmutovaným „černým pasažérem na něm“. Z budovy začala rachotit střelba, i vojáci u vás začali střílet a stvůra se ocitla v palbě z dvou stran. Zmítala se na tranportéru a padla z něj k zemi, avšak nejisté zda je definitivně mrtvá... ... máte volnou cestu tak jako tak, od místa kde stojíte se dostanete do budovy, bezpečně. Místo odkud se vyřítil transportér a odkud by jste čekali další vlnu útočících stvůr, je v opačném rohu čtvercového areálu bývalé laboratoře. ... je zvláštní, jak si jsou ty stvůry podobné, a také, jak často nyní útočí, máte pocit že je to častější a intenzivnější než v minulých letech...

Vypravěč - 16. července 2008 21:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ratzzin opakovala něco o tom, že něco „tady nesedí“, avšak skoro nikdo jí nevěnoval pozornost. Střelba z dálky utichla. Už před chvílí. Přišel jiný zvuk, motor, zvuk motoru, řev, známý řev stvůr s nimiž jste se tu setkali. Z jedné boční ulice, které ústili k areálu laboratoře se vyřídil starý obrněný transportér, jedna z těch černých, obrovských chapadlovitých stvůr přistála na něm jak se pokoušela dostat dovnitř, řidič transportéru nezvládl viditelně řízení a narazil do plotu jež obepínal areál laboratoře. Cizí transportér zůstal zaklíněný mezi kovovými překážkami a rozbitým zdivem oplocení, některá jeho kola se točila bezmocně ve vzduchu a stvůra poskakující nahoře se pokoušela dobývat se dovnitř. ”Kontááákt!“ zakřičel jeden z vašich vojáků z budovy, když zahlédl transportér i s nezvaným, zmutovaným „černým pasažérem na něm“. Z budovy začala rachotit střelba, i vojáci u vás začali střílet a stvůra se ocitla v palbě z dvou stran. Zmítala se na tranportéru a padla z něj k zemi, avšak nejisté zda je definitivně mrtvá... ... máte volnou cestu tak jako tak, od místa kde stojíte se dostanete do budovy, bezpečně. Místo odkud se vyřítil transportér a odkud by jste čekali další vlnu útočících stvůr, je v opačném rohu čtvercového areálu bývalé laboratoře. ... je zvláštní, jak si jsou ty stvůry podobné, a také, jak často nyní útočí, máte pocit že je to častější a intenzivnější než v minulých letech...

P-024D - 16. července 2008 22:33

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamířím od mutantky zpět směrem k budově laboratoře, přistoupím ke stěně a hledám nejbližší nálož. Přikleknu k ní a deaktivuju ji, seberu nálož i s elektronickou roznětkou a vstoupím do budovy laboratoře. Neudělám však ani čtyři kroky uvnitř budovy když zaregistruji zvuk tůrovaného motoru, který následně utichne po tvrdém nárazu. Přiskočím ke dveřím a zakleknu u futra abych se co nejvíce kryl a zároveň měl přehled co se děje venku. "ÚSTŮŮŮP!! VŠICHNI DOVNITŘ!!" Zakřičím hned jak utichne střelba. "Máme tu kontakt, všichni se připravte!" Promluvím do komunikátoru svého družstva a připravím je na nadcházející problémy. Poté čekám až se všichni stáhnou dovnitř a případně jim poskytnu krycí palbu.

P-024D - 16. července 2008 22:33

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamířím od mutantky zpět směrem k budově laboratoře, přistoupím ke stěně a hledám nejbližší nálož. Přikleknu k ní a deaktivuju ji, seberu nálož i s elektronickou roznětkou a vstoupím do budovy laboratoře. Neudělám však ani čtyři kroky uvnitř budovy když zaregistruji zvuk tůrovaného motoru, který následně utichne po tvrdém nárazu. Přiskočím ke dveřím a zakleknu u futra abych se co nejvíce kryl a zároveň měl přehled co se děje venku. "ÚSTŮŮŮP!! VŠICHNI DOVNITŘ!!" Zakřičím hned jak utichne střelba. "Máme tu kontakt, všichni se připravte!" Promluvím do komunikátoru svého družstva a připravím je na nadcházející problémy. Poté čekám až se všichni stáhnou dovnitř a případně jim poskytnu krycí palbu.

P-024D - 16. července 2008 22:33

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Zamířím od mutantky zpět směrem k budově laboratoře, přistoupím ke stěně a hledám nejbližší nálož. Přikleknu k ní a deaktivuju ji, seberu nálož i s elektronickou roznětkou a vstoupím do budovy laboratoře. Neudělám však ani čtyři kroky uvnitř budovy když zaregistruji zvuk tůrovaného motoru, který následně utichne po tvrdém nárazu. Přiskočím ke dveřím a zakleknu u futra abych se co nejvíce kryl a zároveň měl přehled co se děje venku. "ÚSTŮŮŮP!! VŠICHNI DOVNITŘ!!" Zakřičím hned jak utichne střelba. "Máme tu kontakt, všichni se připravte!" Promluvím do komunikátoru svého družstva a připravím je na nadcházející problémy. Poté čekám až se všichni stáhnou dovnitř a případně jim poskytnu krycí palbu.

seržant Michal Fux - 17. července 2008 16:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Do háje co to je? Je v tom vůbec ještě někdo živej? Když to vypadá, že ta bestie co se vezla na tom transportéru chcípla anebo k tomu aspoň nemá daleko, rozdám rozkazy. Lukas a Jakob jdou se mnou k transportéru. Hlavně bacha na tu potvoru, máš jí na starost Lukasi. Pokynu vojákovi s plamenometem. Michael odvede tu zrádkyni do domu, Vinnie a Karlos odnesou Francise. Skain jde s nima a kreje je. Roland a Vigo zůstanou venku u vchodu a budou krejt nás. Vyrazím se svými dvěma muži opatrně k transportéru s puškou ve svých rukou.

seržant Michal Fux - 17. července 2008 16:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Do háje co to je? Je v tom vůbec ještě někdo živej? Když to vypadá, že ta bestie co se vezla na tom transportéru chcípla anebo k tomu aspoň nemá daleko, rozdám rozkazy. Lukas a Jakob jdou se mnou k transportéru. Hlavně bacha na tu potvoru, máš jí na starost Lukasi. Pokynu vojákovi s plamenometem. Michael odvede tu zrádkyni do domu, Vinnie a Karlos odnesou Francise. Skain jde s nima a kreje je. Roland a Vigo zůstanou venku u vchodu a budou krejt nás. Vyrazím se svými dvěma muži opatrně k transportéru s puškou ve svých rukou.

seržant Michal Fux - 17. července 2008 16:49

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Do háje co to je? Je v tom vůbec ještě někdo živej? Když to vypadá, že ta bestie co se vezla na tom transportéru chcípla anebo k tomu aspoň nemá daleko, rozdám rozkazy. Lukas a Jakob jdou se mnou k transportéru. Hlavně bacha na tu potvoru, máš jí na starost Lukasi. Pokynu vojákovi s plamenometem. Michael odvede tu zrádkyni do domu, Vinnie a Karlos odnesou Francise. Skain jde s nima a kreje je. Roland a Vigo zůstanou venku u vchodu a budou krejt nás. Vyrazím se svými dvěma muži opatrně k transportéru s puškou ve svých rukou.

Petr "Kydy" Žemlička - 18. července 2008 06:47

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro V tuto chvíli jsem rád, že jsem si na sobě nechal svůj atom bordel. Ve chvílích, kdy se vozidlo otřese prvními údery, hrkne ve mě a jsem jako ze dřeva, ale přeci jen uálost posledních pár mint má zajímavý vliv na můj organismus, adrenalin nahrnutý do těla přebírá vládu a já si arážím masku dřív, než se prorve přední průzor. Začínám být už pomalu, ale jistě naštvaný. Kurva, su mechanik, žádné Jonathan bRambo'r, nebo jak se menoval. Pokusím se při otřesech vstát, což možná není nejlepší nápad a při dalším otřesu sebou fláknu na zem. Ještě naraženej loket, no výborně, co potom, zlomená noha, vy kurvy, já vám dám. Pokouším se stále pomalu hemíždím tempem dostat k průzorům ve věži (jestli má tohle auto teda věž, pokud ne, tak k malým střeleckým otvorům na stranách) a vyhldédnout ven, co se to sakra děje. V tu chvíli už stojíme zaražení o bůh ví co a kolem se ozývá střelba. Jestli funguje kanón, kulomet, nebo cokoliv, začnu se seznamovat s ovládáním, marně vzpomínaje na svoji povinnou krátkou službu u armády. Možná mi pomůže můj cit pro techniku, možná ne, každopádně zkusím sejmout některou z těch příšer. Bastardi, poškodili jste naše auto, víte co to dá práce to přebrousit a znovu nalakovat. A jestli ste pohli s řízením, tý vole, já vám dám chuligáni jedni. To už však opadává adrenalin a začíná se i trochu projevovat věk a má přirozenější povaha.Počkat, vždyť venku někdo střílel. Ale kydy, to se ti zdálo, praksl ti bubínek určitě. Ale ne, určitě jsem slyšel střelbu a to občasné zabubnování na pancíře jsou určitě kulky. Snažím se průzory zahlédnout, kdo to vlastně střílí a kolik jich je. Nahlas k ostatním pronesu. Zdá se, že tam někdo je a de po těch potvorách Zopakuji to co už je všem asi zřejmé. Co budeme dělat? Nezbývá než čekat, co se bude dít, pokud nemohu pomoci v boji, snažím se odhadnout škody na vozidle a lámu si hlavu s tím, kde seženeme nový průhledný štít přes průzor.

Vypravěč - 20. července 2008 15:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Podzemí Epsilon Fort, laboratoř Laboratoř byla asi nejútulnější a nejčistší místo v celé základně a vlastně, byla tvůj domov po několik let, vojáci měli vždy tendenci důležité věci tajit a možná ani polovina generálových mužů nevěděla o její existenci. Ale vojáci už byli takoví. Zářivky na stropě zářily jasněji než kdy jindy, bylo jasné že generátory jedou nyní na plný výkon, tvou práci to rozhodně ulehčovalo, většina přístrojů fungovala spolehlivě a výpadky už nebyly tak časté, neměla jsi to nejmodernější, avšak vojáci se snažili dostat co nejlepší co mohly. Ale dneska byl zvláštní den, víš, že byl vyhlášen poplach, ale vše ostatní to už byla starost vojáků, nemusela sis dělat starosti. Ale bylo jasné, že brzy dorazí velitel a bude, jako povětšinou žádat výsledky. A dneska byl naléhavější než jindy, generál Magnus vrazil do laboratoře a nebyl ani dost trpělivý na to, aby čekal až se přechodová komora plně otevře. Byl vysoký a mohutný, jako většina takzvaných „supervojáků“, byl sice už starší ale stále v plné síle. (Tahle část projektu vlastně vyšla perfektně, vojáci jsou bojeschopní snad až do posledního svého dne.) Nikdy si nepotrpěl na přílišnou zdvořilost ostatně byl to voják tělem i duší, dneska ovšem ještě více. Doslova vrazil do laboratoře, letmo zasalutoval a spustil. “Zdravím vás, doktorko. Myslím, že potřebuji výsledky. Více než kdy jindy. Dneska zaútočili zmutovaní tvorové na základnu, až podezřele chytře, zjišťovali perimetr, rozmístění minových polí, několik se dostalo skrz. Naše hlídky venku byly odříznuty. Přišel jsem o třicet mužů za tento den. Zmutovaní tvorové postupují koordinovaně, mají svou taktiku … ze dne na den! A nemáme sebemenší tušení co za tím stojí, dosud nebyly ničím víc než zvířaty … a nyní … co ty vzorky z před dvou měsíců?“ nebyla schopna jsi mu odpovědět, ano, přesně si pamatuješ, ale nebylo na nic neobvyklého, vzorky nakažené tkáně a krve, stopy viru tam byly a virus opět zmutoval. Nebylo to nic neobvyklého, počínal si jako vždy, snad jen odolnější a ještě agresivnější, všechny mutace všech virů se vyvíjejí tímto směrem pokud jsou toho schopny.…velitel počkal na tvou odpověď a neuspokojila ho, až nyní teprve vysvětlil. Něco ti zdá se předtím neřekl. “Ty vzorky, ty byly z nakažených lidí jejichž mozek nebyl zasažen, zachovali si inteligenci a je logické, že pokud nyní ty … potvory postupují koordinovaně, něco nebo někdo musí velet. Tohle nic nevysvětluje. Vždyť nejsou ani schopny komunikace. Nebyly, dosud. A je jich stále dost, jak se mohou rozmnožovat tak rychle? Virus zasahuje do DNA a rozdílný počet chromozomů… vždyť by ani neměli mít mláďata!“ nyní se choval velitel naléhavě, je vidět že potřebuje výsledky, potřebuje vědět s čím bojuje a kde udeřit na zranitelné místo. A také nahradit ztracené muže. Byli to pořád ti samí, už deset let, a umíralo jich jen málo, ne tolik jako dnes podle velitelových slov. Takto to bylo vlastně vždy v moderní historii, vojáci se obraceli na vědce, s něčím co by zvrátilo průběh války.

Dr. Victoria Swan - 20. července 2008 16:43

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Desinfekční sprcha v přechodové komoře zasyčí a já zvednu hlavu od mikroskopu... Právě ve chvíli, kdy generál vchází do laboratoře. Na oficiality si nepotrpí, ale to mi nevadí... jednak jsem zvyklá a i já si myslím, že tady na ně není prostor, ani čas. Na první pohled na něm poznám, že něco není v pořádku... víc než jindy. Otočím se na malé laboratorní židli od stolu s přístroji a vstanu. Ale když mi řekne o smrti třiceti mužů, ta zpráva mě zasáhne. kdesi hluboko uvnitř to zabolí. Za ty roky jsem si k vojákům vytvořila bližší vztah. Nejsou pro mne jen subjekty výzkumu, jsou něco víc... Legie zatracených... odvržená a zapomenutá. Z počátku jsem možná zůstávala jen kvůli pocitu zodpovědnosti, ale teď je v tom něco víc. Přese všechno co se stalo, jsem nikdy nepochybovala o svojí práci. Bohužel na otázky ohledně vzorků mohu odpovědět jen to, co obvykle. Nové informace, však zcela mění situaci. Narůstající počet mutantů by se z biologického i epidemiologického hlediska dal vysvětlit různými způsoby. Takže to mě tolik nezaujme. Zásadní je však náhlá změna organizace, jakoby by dospěli na vyšší úroveň. Na delší okamžik se zamyslím. Mimovolně si pohrávám s pramenem plavých vlasů, který se uvolnil z uzlu. "To není dobré..." Promluvím zamyšleně spíš sama k sobě. Vzorky zasažených tkání jsou jedna věc... umožní mi ale sledovat jen výsledek. Nedávají mi možnost studovat proces, poznat drobné změny a odchylky. Bude potřeba znovu obnovit kompletní výzkum se vším všudy... tedy i s použitím živých objektů. V pozadí všeho si uvědomuji, co to bude znamenat... ale nikterak mě to nezasáhne. Zvednu hlavu a podívám se na generála. "Toho jsem se obávala." Přiznám a pokračuji. "Staré ekosystémy se zhroutily, zanikla veškerá společenství, která na Zemi byla. Virus se příliš rozšířil. Nakazil většinu známých forem života a nic nebylo schopno zastavit jeho postup. Jedná se o velmi mutagenní kmen. S každou mutací vzniká nová forma... odolnější a rychlejší, než ta předchozí. V tomhle spočívá dokonalost virů. Dokáží se zabudovat do DNA infikovaného organismu a změnit ho. Do td se projevoval jen jako virus... infekce, která napadá neřízeně oběti. Ale pokud začne vykazovat schopnost koordinace a kooperace na vyšší úrovni, nebo dokonce rozmnožování..." Na okamžik se odmlčím. To, co z toho vyplývá je... fatalistické. "Pak možná stojíme u zrodu nového druhu života, inteligentního a schopného osídlit planetu, A lidé... skončí jako dinosauři."

Vypravěč - 20. července 2008 16:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Generál se na chvíli zamyslel, posadil se na jednu ze židlí u laboratorního stolu a bylo vidět, že se vzdát nechce, odmítá přihlížet vymření druhu zvaného člověk, už to vypadalo, že udeří pěstí do stolu, avšak rychle se uklidnil. Ovládání emocí, ano, to je u vojáka důležité. “Ah… ano, dává … dává to určitý smysl, tvorové jež útočili na základnu a na které narazili mí muži mimo ni jsou zdá se stejného druhu, už od pohledu jsou si podobní a jsou, zdá se, nejlepšími lovci. Ano, vaše evoluční teorie, ta dává smysl. Možná, možná je to nový dominantní druh, který předpokládáte … “ uvažoval asi spíše nahlas, avšak potvrzoval teorie, pák se ovšem vrátil k očekávané otázce, kterou by jsi od vojáka čekala. “Ale jak vysvětlíte náhlý nárůst jejich organizace, tvorové zjišťovali perimetr než zaútočili, jaké úhly pokryjí palbou kulometná hnízda, kde jsou minová pole na což zjevně obětovali několik vlastních, aby zbytek mohl prorazit. Gamma dvě stě kilometrů na sever byla zničena, ti co přežili se stahují do naší oblasti, nemohu základnu udržet. Hlídky narážejí na odpor. Oni zdá se chápou techniku boje. Zvířata nejsou hloupá, nikdy nebyla, vždy měla nějakou organizaci. Avšak tohle, tohle je přílišný skok, nemyslíte? “ podíval se dolů do země, pak přeletěl pohledem laboratoř: “Vyslal jsem dvě čety do staré Federální laboratoře, budete mít další vybavení, možná i vzorky ale pochybuji na kolik vám pomohou. Lidé jako vy, stvořili nás, lepší, takže jde proces jistě ještě vylepšit. Pokud můžeme vyhrát tento … evoluční boj….co potřebujeme a kolik máme času? “

Dr. Victoria Swan - 20. července 2008 18:05

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Chápu zcela jeho pocity a nevadilo by mi, kdyby skutečně do stolu praštil. Stojím tiše vedle něj, nechám mu čas, aby vstřebat, co jsem mu řekla. Není to nic pěkného, ani jednoduchého. Na mne samotnou začíná tíha mojí úvahy také dopadat. Ale nehodlám se vzdát. Oni budou do posledního dne bojovat a stejně tak já nepřestanu hledat řešení. V tomhle jsme stejní. Jak však generál pokračuje, vysvětluje mi, jak přesně tvorové rozumněli taktice a způsobům lidského boje včetně technických detailů, má tvář o poznání zbledne. "Různé druhy zvířat mají mnohdy velmi podobné strategie lovu, v zásadě je jen několik typů... Ale... Ale tohle je něco jiného. Máte pravdu, generále. Není přirozené, aby zničeho nic ovládali lidský způsob boje včetně znalostí strategie a technických detailů." Podívám se na muže před sebou. To, co mě napadlo, jako jedna z možností, se mi ani nechce vyslovovat na hlas. Nemám podklady, cokoliv bych řekla, byla by to jen spekulace. Zpráva o novém vybavení je sice dobrá, ale vím, že ani to nebude stačit. Bude potřeba získat nové subjekty. V podobném případě je nutné poznat celý průběh infekce... zavést virus do původně zdravého organismu a pozorovat proměnu. A geneticky nedotčené organismy se nacházejí už jen v Habitatech. Ano, lidé jako já stvořili vás... a stvořili i tamto venku. Musí být klíč... Klíč k novému druhu. V hlavě se mi pomalu začíná rýsovat nová myšlenka, kterou mi vnukl generál... myšlenka nové rasy, nového ... dokonalého druhu. Když zas promluvím, zní můj hlas klidně a vyrovnaně... vím, co potřebuji a proč to chci. "Generále..." A také vím, že jemu se to v první chvíli nebude moc líbit. "Tohle, to.. co se děje, je skutečná hrozba. Mnohem silnější než všechno, s čím jsme se setkali. Je nezbytné poznat, co se změnilo. Odhalit příčinu jejich zlepšení. Potřebuji živý vzorek... ne jen kus tkáně, ale celého jedince. Nejlépe jednoho z těch, který projevil inteligenci, nebo dokonce velel jiným tvorům." Mluvím jasně a jistě. veškeré emoce nahradila chladná úvaha a logika. Jsem přeci vědec. "Musím porovnat vzorky a zjistit změny. A také je nezbytné obnovit výzkum. Infekce se dá rozpoznat jen tak, když máte možnost sledovat celý její průběh. Od nakažení zdraveného jedince až do konce proměny. Jen tak bude možné zjistit, co se s těmi tvory skutečně děje. A najít způsob, jak to zničit." Nadechnu se. "Generále, potřebuji zdravé, živé subjekty... nezasažené nákazou a nemodifikované." Řeknu to jasně a pevně. Vím, co to znamnená...

Vypravěč - 20. července 2008 18:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro “Kdo velel? To právě nemůžeme vědět, tamti .. .ano tento druh, jsou to asi jen pěšáci…. Musí….ano musí mít něco nebo někoho co jim velí … ale nevíme jak to vypadá… co máme hledat… tihle tvorové jsou všichni podobní, zdá se že jsou něco co si nepřítel může dovolit obětovat a přitom je to nám dostatečně nebezpečné….nebo je každý jedinec stejně inteligentní a prostě spolupracují… „ velitel mluvil s hodně pomlkami, spíše uvažoval nahlas než aby odpovídal, neví jak postupovat proti nepříteli když neví, jakou má velící strukturu, kterou by mohl narušit. Zdá taktiku, je to voják a právě nyní se taktika musela změnit. Vzhlédl k tobě a odpověděl rázně. “Ne. Vojenská intervence proti Habitatům je proti našim rozkazům!“ v tomhle neustoupí stejně jako ty, to čemu říkají vojáci „primární příkazy“ jsou pro ně i možná něco jako kodex cti. Zauvažoval a vstal ze židle, chtěl odejít, možná, ale zvedl ruku a ukázal gesto prstem na vás. “Počkejte. Oni znají naši taktiku. Jsou jako my? Oni zaútočí na Habitat pokud budou moci, na jejich místě by jednali podobně. My i nepřítel potřebujeme kontrolovat Habitaty … ano? Ano “ zdá se že nevydá rozkaz hned, ne proti Habitatu, avšak už přichází na to, že tam se může skrývat klíč, klíč pro obě strany “Potřebujeme přeskupit své síly. Základny jednaly odděleně, mám reálné velení jen nad touto základnou. Musíme všechny informovat, dejte nám několik hodin. Vám neprodleně zajistím první subjekty ke zkoumání, na základně je několik mutantů jež mají stále lidskou inteligenci, jsou na půli cesty mezi lidmi a těmi…“ sevřel ruku v pěst, zdá se že si vysvětluje postup po svém… “A potencionální špionáž!“ přistoupil k mikrofonu interkomu u dveří laboratoře “Tady generál Magnus, okamžitě zajměte všechny … rekruty … na základně, svázat, uvěznit. Při náznaku odporu okamžitě zastřelit! Rekruti… ti mutanti budou k dispozici výzkumu. Připravte vyslat další dvě čety na pomoc Fuxově jednotce a spojte se také s nimi. Potřebujeme zajistit vybavení z laboratoře, živé vzorky, ti dva co šli s nimi….ať je zajmou, jsou možná mnohem větší hrozbou než jsme si mysleli. Konec! “ razantní mluva, skoro křik do mikrofonu interkomu skončila. Generál se obrátil na tebe a vyndal z pouzdra u svého stehna pistoli, položil jí na stůl vedle tebe. “Mějte raději zbraň, pro jistotu. Těla zabitých, zmutovaní lidé na základně, těch pár, to je nyní k dispozici k vašemu výzkumu. Habitat je trochu složitější záležitost zvláště proto, že byly vybudovány jako neprodyšná pevnost … s hlídkami v obležení tam nebudu posílat nyní nikoho, prvně zachráním své muže pokud to bude možné a pak, budeme potřebovat asi novou základnu… “ otočil se k odchodu, ale bylo jasné, co myslí tou „novou základnou“, dotkl se panelu na stěně a otevřel přechodovou komoru. Ještě ale neprošel.

Dr. Victoria Swan - 20. července 2008 19:05

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro "Přesně tak, generále. Proto je nutné dostat jednoho z nich živého. Musíme zjistit, jestli jsou všichni na stejné úrovni, nebo tohle jsou jen pěšáci a mají někde velení." Přitakám. Jeho reakce ohledně habitatů mě nepřekvapila. O Primárních příkazech vím a přesně něco takového jsem očekávala. Netlačím na něj, vím, že si to musí sám rozmyslet. Přehodnotit situaci. Jistě, na habitaty se nedá zaútočit, ale je nutné je kontrolovat... pro jejich dobro. Jen tiše přikývnu. Když generál zmíní špionáž, přikývnu znateljněji. Právě to byla ta myšlenka, kterou jsem se neodvažovala vyslovit. Zrádce z našich řad. Tvář mám stále bledou, když můj zrak sklouzne ke zbrani na stole. Ještě před lety bych odpověděla, že stejně neumím střílet. Teď už nenamítám nic... naučila jsem se, oni mě naučili. Generál chce poslat posili pro ty, co jsou mimo základnu. Sevře se mi hrdlo, když si uvědomím, co jim může hrozit. Sice většinu z nich možná ani neznám osobně, ale jsou jedni z mých... Mám o ně ... strach. "Generále... dejte mi vědět, až se všichni vojáci vrátí na základnu, prosím. Z těch 30 jsou nějakcí zranění, kde bych mohla pomoci?" Můj hlas je na těch pár vět překvapivě měkký. Vím, že mu není lehko z toho, co se chystá udělat. Než odejde ještě tiše promluvím. "Děláte správnou věc. Někdy je nutné obětovat pár životů pro záchranu mnoha."

Vypravěč - 20. července 2008 21:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel se zdržel, poslouchal tě, i když byl při prvních slovech otočen zády, pak teprve se obrátil na tebe. Poslouchal tě dál, tvá starost o jeho muže ho zjevně vůbec nepřekvapila, věděl hodně a mnoho dokázal chápat. A sám nenesl to, že vojáci umírali, úplně lehce. Výcvik ho naučil mnohému, ale ani to čemu se říkalo „supervojáci“ se nikdy plně nezbavili lidských citů, jen byly často potlačeny do pozadí jejich myslí. Ale znala jsi ho dlouho a mohla sis být jista, i kdyby zůstal naprosto chladným, žádný velitel nenese fakt že jeho muži umírají snadno. Má odpovědnost. “Ne, doktorko. Mám pár mediků, není to příliš ale pro zdraví mých mužů to stačí. Mám víc mrtvých než zraněných a to je možná horší, ti se už nikdy nevrátí. Mohu vás ujistit, udělám vše aby se vrátili všichni … nebo alespoň většina z nich … “ odmlčel se a nyní se už otočil “Chci, aby jste se věnovala výzkumu. Tam vás potřebuji nejvíce, ti … “ udeřil slabě do své hrudi, snad to i mírně to zadunělo, protože jí kryla pro tyto vojáky běžná kevlarová kombinéza vyztužená kovovými pláty. “… tvorové, kteří útočili, mají drápy schopné rozseknout i kevlar našich kombinéz. Museli jsme použít ve většině případů plamenomety a granáty, abychom je skutečně neutralizovali. I po zdánlivě smrtelných ranách ještě byli schopni pokračovat v boji, bude těžké je zajmout, mají zdá se neskutečnou schopnost snášet zranění, sám jsem jedno z těch zvířat zasáhl do hlavy a bylo stále schopen boje. Proto vás potřebuji, aby jste prohlédla ostatky, také aby jste vyšetřila těch pár lidských mutantů které máme … pro začátek to bude nejlepší, když poskytnete mužům taktické informace, které potřebují. Zachrání to životy… “ možná nebyl spokojen že tlumí tvou ochotu pomoci, ale zjevně potřeboval více než někoho kdo by se staral o zraněné. Měl své polní mediky, bylo jich jen pár a nemohl si dovolit posílat je s každou jednotkou, ale se zraněními si dokázali poradit když ty jsi nemohla.

Vypravěč - 20. července 2008 21:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zarachotilo ještě pár dalších výstřelů, nestvůra jež spadla z transportéru, se stále zmítala a ozýval se zvířecí řev jak se ještě pokoušela zvednout. Nakonec musel někdo hodit ruční granát, byla to jistota, že už se nezvedne když uvážíte jejich nezvyklou schopnost snášet zranění. Exploze zaduněla okolím. Fux se svými muži postupovali podél plotu směrem k nabouranému transportéru, nevypadal příliš jako hrozba, neměl otočnou věž se zbraní a kdokoli byl uvnitř, nemohl na vás střílet. Tedy pokud ještě osádka vozidla žila. Fuxovi muži postupovali pomalu vpřed připraveni, avšak první si hrozby všiml jeden z mužů co šel vepředu… “Zpátky ….“ křikl a ve stejnou chvíli zvedl zbraň, zamířil nahoru a automatickou dávkou pálil. I vy jste si vzápětí všimli, nahoře, na střeše jedné z civilních budov stála nestvůra a připravovala se ke skoku. V těchto místech by vám skočila doslova na vaše hlavy. Fux se svými muži běželi zpět a kryli se palbou ze samopalů… … vzduch protnul laserový paprsek jež prorazil skrz nestvůru na protější střeše a ta se skácela dolů na zem, Fuxovi muži se stihli včas stáhnout, „PíDí“ musel střílet i když používáním laserové pušky již brzy vyplýtvá její energetický článek bez možnosti náhrady. Na protější střeše se objevovali další nestvůry a muži z budovy stříleli, Fuxovi muži museli zpět, zachránit svého zraněného, vrátit se k budově, odvlekli doslova i spoutanou Ratzzin. V blízkosti cizího transportéru nebylo bezpečno … zatím ne. Blížila se další vlna útoků…

Vypravěč - 20. července 2008 21:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zarachotilo ještě pár dalších výstřelů, nestvůra jež spadla z transportéru, se stále zmítala a ozýval se zvířecí řev jak se ještě pokoušela zvednout. Nakonec musel někdo hodit ruční granát, byla to jistota, že už se nezvedne když uvážíte jejich nezvyklou schopnost snášet zranění. Exploze zaduněla okolím. Fux se svými muži postupovali podél plotu směrem k nabouranému transportéru, nevypadal příliš jako hrozba, neměl otočnou věž se zbraní a kdokoli byl uvnitř, nemohl na vás střílet. Tedy pokud ještě osádka vozidla žila. Fuxovi muži postupovali pomalu vpřed připraveni, avšak první si hrozby všiml jeden z mužů co šel vepředu… “Zpátky ….“ křikl a ve stejnou chvíli zvedl zbraň, zamířil nahoru a automatickou dávkou pálil. I vy jste si vzápětí všimli, nahoře, na střeše jedné z civilních budov stála nestvůra a připravovala se ke skoku. V těchto místech by vám skočila doslova na vaše hlavy. Fux se svými muži běželi zpět a kryli se palbou ze samopalů… … vzduch protnul laserový paprsek jež prorazil skrz nestvůru na protější střeše a ta se skácela dolů na zem, Fuxovi muži se stihli včas stáhnout, „PíDí“ musel střílet i když používáním laserové pušky již brzy vyplýtvá její energetický článek bez možnosti náhrady. Na protější střeše se objevovali další nestvůry a muži z budovy stříleli, Fuxovi muži museli zpět, zachránit svého zraněného, vrátit se k budově, odvlekli doslova i spoutanou Ratzzin. V blízkosti cizího transportéru nebylo bezpečno … zatím ne. Blížila se další vlna útoků…

Vypravěč - 20. července 2008 21:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zarachotilo ještě pár dalších výstřelů, nestvůra jež spadla z transportéru, se stále zmítala a ozýval se zvířecí řev jak se ještě pokoušela zvednout. Nakonec musel někdo hodit ruční granát, byla to jistota, že už se nezvedne když uvážíte jejich nezvyklou schopnost snášet zranění. Exploze zaduněla okolím. Fux se svými muži postupovali podél plotu směrem k nabouranému transportéru, nevypadal příliš jako hrozba, neměl otočnou věž se zbraní a kdokoli byl uvnitř, nemohl na vás střílet. Tedy pokud ještě osádka vozidla žila. Fuxovi muži postupovali pomalu vpřed připraveni, avšak první si hrozby všiml jeden z mužů co šel vepředu… “Zpátky ….“ křikl a ve stejnou chvíli zvedl zbraň, zamířil nahoru a automatickou dávkou pálil. I vy jste si vzápětí všimli, nahoře, na střeše jedné z civilních budov stála nestvůra a připravovala se ke skoku. V těchto místech by vám skočila doslova na vaše hlavy. Fux se svými muži běželi zpět a kryli se palbou ze samopalů… … vzduch protnul laserový paprsek jež prorazil skrz nestvůru na protější střeše a ta se skácela dolů na zem, Fuxovi muži se stihli včas stáhnout, „PíDí“ musel střílet i když používáním laserové pušky již brzy vyplýtvá její energetický článek bez možnosti náhrady. Na protější střeše se objevovali další nestvůry a muži z budovy stříleli, Fuxovi muži museli zpět, zachránit svého zraněného, vrátit se k budově, odvlekli doslova i spoutanou Ratzzin. V blízkosti cizího transportéru nebylo bezpečno … zatím ne. Blížila se další vlna útoků…

Vypravěč - 20. července 2008 21:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zarachotilo ještě pár dalších výstřelů, nestvůra jež spadla z transportéru, se stále zmítala a ozýval se zvířecí řev jak se ještě pokoušela zvednout. Nakonec musel někdo hodit ruční granát, byla to jistota, že už se nezvedne když uvážíte jejich nezvyklou schopnost snášet zranění. Exploze zaduněla okolím. Fux se svými muži postupovali podél plotu směrem k nabouranému transportéru, nevypadal příliš jako hrozba, neměl otočnou věž se zbraní a kdokoli byl uvnitř, nemohl na vás střílet. Tedy pokud ještě osádka vozidla žila. Fuxovi muži postupovali pomalu vpřed připraveni, avšak první si hrozby všiml jeden z mužů co šel vepředu… “Zpátky ….“ křikl a ve stejnou chvíli zvedl zbraň, zamířil nahoru a automatickou dávkou pálil. I vy jste si vzápětí všimli, nahoře, na střeše jedné z civilních budov stála nestvůra a připravovala se ke skoku. V těchto místech by vám skočila doslova na vaše hlavy. Fux se svými muži běželi zpět a kryli se palbou ze samopalů… … vzduch protnul laserový paprsek jež prorazil skrz nestvůru na protější střeše a ta se skácela dolů na zem, Fuxovi muži se stihli včas stáhnout, „PíDí“ musel střílet i když používáním laserové pušky již brzy vyplýtvá její energetický článek bez možnosti náhrady. Na protější střeše se objevovali další nestvůry a muži z budovy stříleli, Fuxovi muži museli zpět, zachránit svého zraněného, vrátit se k budově, odvlekli doslova i spoutanou Ratzzin. V blízkosti cizího transportéru nebylo bezpečno … zatím ne. Blížila se další vlna útoků…

Dr. Victoria Swan - 22. července 2008 11:57

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Vyslechnu si jeho odpověď a přikývnu. Něco takového jsem čekala, ale musela jsem se zeptat. Informace o neskutečné odolnosti těch tvorů mě zarazí. Podívám se na generála se zcela vážným obličejem. "Ano, generále. Začnu ihned... a nepřestanu, dokud nebudu mít výsledek. Pokývnutím hlavy ještě pozdravím generála na odchodu, a pak se už jen věnuji své práci. Situace se děsivě změnila ze dne na den. Čím dál více se začínám přiklánět k myšlence v převratu formy života. Pokud je organismus skutečně zcela ovládán virem, je logické, že zásah do hlavy není nic platný. V hlavě si sice nachází centrální nervová soustava obratlovců, ale vir může proudit v krevním řečišti, být v každé tkáni... Ale přesto, někde musí být nějaké centrum. Snažili jsme se vytvořit supervojáka... a jak se zdá, příroda je vžy o krok napřed. Pomalu se začínám ponořovat do svých úvah. Poslední myšlenka má značně hořkou pachuť. Je nutné vyšetřit vzorky tkání těch tvorů... ale i tak bude potřeba mít jednoho z nich živého. Prozatím budou stačit i ti lidští. Vezmu ze stolu pistoli a zastrčím ji za opasek kombinézy vzadu pod pláštěm, aby nebyka na první pohled vidět. Seberu ze stolu několik nástrojů a uložím je do kovového kufříku s výstelkou. Přidám ještě několik sad zkumavek pro odběr vzorků krve a tkání. Zaklapnu kufřík a vyjdu ven z laboratoře. Jako doprovod si vezmu dva vojáky z jednotky, která má na storosti laboratorní komplex. Kdysi dávno bych se možná bránila... Ale poučila jsem se. Jeden z týmu vědců chtěl odebrat vzroky z živého mutanta, když se tvorové začaly objevovat. Odmítl asisitenci vojáků se slovy, že to zvládne... co by se asi tak mohlo stát, tvor je zajištěný. ... Našli jsme ho s rozpáraným břichem. Na počátku mě asistence vojáků s připravenými zbraněmi znervózňovala... když mi postávali za zády při práci. Ale zvykla jsem si. Teď je pro mne vědomí, že před mými dveřmi stojí hlídka, uklidňující...

Vypravěč - 22. července 2008 12:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Opustila jsi svou laboratoř, mimo vyhrazenou část s laboratoří, tady už nevládla takový čistota, krátká chodba tě přivedla z podzemí na povrch, kolem beton, kov a rez, pak výstup na povrch a velká tovární hala. Bývala to buď tovární hala či hangár, velká konstrukce z oceli a betonu, nyní nepoužívaná k ničemu jinému, skladiště či strojový park byl jinde. Tohle byla jen prázdná hala s pár zapomenutými bednami, nábytkem a harampádím, jež se k ničemu nehodila, nikdo by nepředpokládal, že laboratoř je pod ní. Možná záměrně nechávali tuto halu vojáci chátrat, případný nepřítel by šel dále než aby to tu prozkoumával. Ale nyní se to měnilo, už zde byl nějaký nábytek, tedy pár stolů a židlí. Desítka vojáků sem táhla tělo, velké tělo nějakého tvora viditelně zmrzačené mnoha zásahy s zbraní velké ráže, kombinézy vojáků byly pokryté krví a vypadaly tak hrůzostrašně, možná pro někoho ano. To by měl být jeden z tvorů, jež zaútočil na základnu, spíše pozměněná forma zvířete než člověk. Vojáci mrtvého tvora táhli dovnitř budovy, do hangáru, a přestože byl již zjevně mrtvý, tělo zmrzačené, i při této přípravě na něj vždy mířilo pár zbraní. A byli tu i slibovaní „polomutanti“, ale už jen dva, oba stále humanoidní, velké změny v jejich fyziologii nebyly patrné na první pohled, jejich tělo nepodstoupilo zjevné velké změny. Lidští „polomutantni“ byli přivázáni k židlím, tak aby mohli pohnout maximálně hlavou, a stále za jejich každého z těch dvou stál voják a tlačil mutantovi do zátylku hlavní zbraně. Nenechávali nic náhodě, nyní ne, už nic nepodceňovali. Měla si za zády dva vojáky z těch co byli vyčleněni chránit laboratoř, avšak v celém hangáru jich bylo ještě dalších patnáct. Generál šel celou dobu s tebou, nyní mluvil s nějakým vojákem, z zmutovaných lidí jež měli na základně přivedli dva z pěti, další tři jsou mrtví. Tohle jsi vyrozuměla z útržku hovoru mezi generálem a jednoho z jeho vojáků, nyní už neriskovali vůbec nic, všichni mohli být reálná hrozba. “…vezměte ze zbrojnice poslední pozůstatky hi-tech výzbroje, jestli ještě fúzní články nedegradovaly … ať má tým v blízkosti doktorky tu nejlepší výzbroj….těla všech tvorů buď spálit nebo předat výzkumu, ať doktorka rozhodne sama … nyní má výzkum prioritu… “ vysvětloval generál jednomu z poddůstojníků, k tobě se neobracel, nechtěl tě rušit ve tvé práci pokud by jsi něco nepotřebovala.

Dr. Victoria Swan - 22. července 2008 13:24

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Cestou na povrch vezmu jeden z dýchacích přístrojů a natáhnu si na obličej masku. Je to pro mne automatická činnost. Nikdo neví, co může být ve vzduchu. Kombinéza pod pláštěm mě ochrání před případným chladem, zářením a podobně. V první chvíli přivřu oči, světlo venku je jiné než bledé zářivky, na které jsem zvyklá. Několikrát zamrkám, aby oči přivykly. Následuji generála. Přítomnost tolika vojáků mne ani moc nepřekvapí, dá se to očekávat. Když vidím vojáky vláčející tělo, zatají se mi dech, než si uvědomím, že krev na jejich uniformách nepatří jim. Kdesi hluboko ve mně na okamžik vzkypí vztek na tu potvoru... Na to, kolik mých lidí zabili... Zatnu zuby a potlačím nutkání do té věci kopnout. Místo toho se ovládnu a začnu připravovat nástroje k odběru vzorků. Kufřík položím na stůl stranou od přivázaných vězňů. Vyndám jednu sadu na odběr vzorků. "Vzorky odeberu ze všech těl. I těch třech mrtvých. Všechny pak spalte." Vyjádřím se k osudu mrtvých. Tři sady na oběry podám jednomu z vojáků, kteří mne doprovázeli z laboratorního komplexu. Při některých činostech jsem potřebovala pomoc, zůstala jsem sama, takže mi pomáhal jeden z vojáků. Za ty dlouhá léta jsem ho stačila mnohému naučit, takže odběr zvládne i sám. Pošlu ho odebrat tkáně a krev ze tří mrtvých "polomutantů". Vím, že se na něj mohu spolehnout. Odebírané vzroky: * krev * mozková tkáň * kostní dřeň * svalová hmota * výtěr úst * chlupy. nebo vlasy (pokud jsou) Já sama půjdu ohledat tělo mrtvého mutanta a odebrat vzorky. Těch dvou živých si zatím nevšímám. Nejdřív chci skončit s mrtvými těly, aby mohla být spálena. Přeci jen jsou to potencionální zdroje infekce. Nasadím si ochranné rukavice a pustím se do prohlížení těla tvora. Veškerá svá pozorování namlouvám na puštěný diktafon. Nejdříve ho prohlédnu zvenčí. Zajímají mne hlavně utržené rány. Jak jsou hluboko, jak moc krvácely. Jestli jsou přeťaté tepny, nebo zlomené kosti. Prostudování ran by mi mohlo pomoci poznat v čem tví jejich odolnost. Jestli jsou tkáně odolnější proti poškození, a proto je těžké je zranit. Či jestli ke zranění dochází, ale tělo na ně nereaguje. Tvrdost kůže a odolnost tkání vyzkouším i řezem sklalpelem. Chci provést kompletní pitvu, podívat se na vnitřní anatomii tvora. Jestli byla nějak pozměněna. Postupuji velmi opatrně, abych se neporanila. Veškeré poznatky nahrávám. Odeberu vzorky z jednotlivých tkání a krve.

Vypravěč - 22. července 2008 16:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Voják, kterému si předala sady odešel splnit rozkaz a ty sis mohla prohlédnout tělo tvora, jednoho z těch, kteří útočili na základnu, a ten tvor je skutečně velký, dotáhnout ho zde muselo několik mužů, čtyřnohý tvor, variace snad na nějaké dravé zvíře je však větší než kůň, pro srovnání. Avšak tento tvor je dravec, hlava je zaoblená, s mohutnou tlamou s velkými, ostrými zuby. Velké množství svalů u čelistí, odhaduješ silný stisk čelistí při skusu. Oči jsou malé, ale zjevně dobře vyvinuté, čenich, čichové orgány neznatelné. Tělo je svalnaté a pružné, velmi pevné svalstvo, odhaduješ velkou obratnost a schopnost skoku, stavba končetin je netypická pro čtyřnohá zvířata, pohyboval se zjevně po čtyřech ale byl by schopen šplhat po dostatečně velkých překážkách. Žádný nebo zakrnělý ocas. Má vůbec netypickou stavbu těla s porovnáním s dravými čtyřnožci, ale bezpochyby efektivní pro obratnost a rychlost ve všech prostředích a terénech …. Zaráží tě velikost, tihle tvorové by potřebovali enormní množství potravy aby měli živiny pro tělo takové velikosti. Masité stravy, ten tvor bude dravec…. Tvor utrpěl četná zranění, většinou zásahy projektily velké ráže, četná střelná zranění, dále pak zranění výbušninou z bezprostřední blízkosti, utrhlo mu to zadní končetinu a krev z tvora stále ještě vytéká. Také zranění na hlavě, kulka prolétla hlavou v místě jednoho z očí. Od poranění soudíš, že vojáci stříleli ze všech stran a vystřelili mnoho kulek, až netypicky mnoho. Zkusíš skalpelem proříznout kůži, je černá a velmi pevná, skalpelem to téměř není možné, možná by kůže zastavila i projektil z zbraně malé ráže ale to je jen odhad. Exploze v bezprostřední blízkosti, to bylo pravděpodobný důvod smrti, potrhala většinu důležitých orgánů na boku a utrhla jednu končetinu. Musíš tvora nějak otočit, abys se mohla podívat detailem na vnitřní stavbu těla, tvor leží na boku jež byl protržen výbuchem …. … dvojice polo-lidských mutantů protestuje, mluví, nadávají, nechápou proč se s nimi tak jedná, a vůbec tě ruší od práce. ”Ticho! Vložili jsme do vás příliš mnoho důvěry … zachránili vás a teď znají všechny stvůry venku každý náš krok? Tohle mi ještě vysvětlíte… tedy pokud ještě budete schopni vypovídat …” ozval se hlas generála okřikujícího vězně, zjevně brzy dostanou uvěznění lidští mutanti roubík, generál jen mávl rukou na stráže aby se o vše postarali a přišel k tobě. “Co mi můžete říci, doktorko? Dohlédnu na vyslání posil pro naše obležené jednotky, ale .. je zde něco co by jste jim mohla poradit?“

Dr. Victoria Swan - 22. července 2008 19:51

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Zvednu se od tvora, oděv mám potřísněný stopami jeho krve. Ale tomu nevěnuji pozornost, až s ním skončím, budu vzhledem k jeho velikosti od krve stejně celá. Vydám pokyn, aby vojáci tělo tvora obrátili. Skalpel odložím a z kufříku vyndám elektrickou pilku na kosti. Připomíná hodně zmenšenou motorovou pilu, ostrý kotouč už se tou jeho kůží prokouše. Svým vzhledem a fyziognomií mi tvor připomíná dávné prehistorické predátory z třídy primitivních synapsidních plazů. Odpovídá tomu i velikost, vkloubení končetin, které je rozdílné na přední a zadní končetině, také minimálně diferenciovaný chrup, který je však velmi účinný při odtrhávání kusů masa... i velmi odolná kůže. Zřejmě má velmi oslabené centrum bolesti. Ani velké poškození orgánů nevyvolá šokovou reakci. Na magnetofon si poznamenám zjistit hladinu adrenalinu v krvi. Vysoká hladina adrenalinu snižuje bolest a krvácivost... může tak pokračovat i s velmi rozsáhlým zraněním. Zatímco vojáci přenastavují tělo tvora. Využiji chvilku, abych odpověděla generálovi. "Jejich kůže je velmi odolná... jako pancíř, nebo neprůstřelná vesta. Nemá smysl na ně střílez zbraněmi s menší ráží, kulky ani neproniknou hluboko. Větší ráže sice pronikají, ale nezpůsobí zranění, které by toho tvora vyřadilo. Je nutné ho zlikvidovat úplně. Nejlepší bude spálení, výbuch... nebo fosforové granáty." Na okamžik se zamyslím, pak pokračuji. "Myslím, že by mohly fungovat tříštivé náboje... dostatečně velké ráže, aby pronikly kůží a uvnitř explodovaly. Také hi-tech zbraně by měly být dostatečně průrazné. Generále, bylo by lepší, abyste jimi vybavil posily. Na základně jsem dostatečně chráněná jejím obranným systémem. Muži tam venku je budou potřebovat. " Řeknu to zcela vážně. Vím, jak je pro ně má bezpečnost důležitá, ale já tu jsem chráněná. Na základně jsem v bezpečí. Vojáci tam venku jsou v ohrožení a já nechci, aby tam umřeli další z "mých". Počkám na jeho reakci, a pak se ještě vyjádřím ke dvoum zadrženým. "K výslechu vám předám jednoho z nich, jakmile odeberu vzorky a provedu testy. Cokoliv nám mohou říct, může být stejně důležité."

Vypravěč - 22. července 2008 20:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro “Musíme vás chránit, nyní je výzkum klíčový…“ zaoponoval generál, ale brzy pochopil, že by jsi neustoupila a také že to je nejlepší volba, nemusela jsi naléhat. On musí chránit tebe, avšak i své muže, nechce a nemůže si dovolit je ztratit. “Seržante! Slyšel jste, zařiďte to, poslední pozůstatky hi-tech výzbroje se mohou používat, zařiďte ať je má vyslaný tým …“ obrátí se s tím na poddůstojníka nejblíže k němu, až generálův podřízený odejde obrátí se opět k tobě “Dobře, informujte mne tedy o všem co zjistíte, doktorko, musím se ještě o něco postarat, muži tady jsou vám plně k dispozici …“ a nyní tě opustí i generál, avšak stále v hangáru zůstává více než desítka vojáku jež ti mají být k dispozici ke všemu co budeš potřebovat, několik z nich se namáhalo s převrácením tvora, aby zůstal v přijatelné poloze, museli použít lano a upevnit k nějaké konstrukci. Jakmile je tělo připraveno, začneš s pitvou. Část jsi ani nemusela odkrývat, udělala to za tebe exploze, další část těla se rozevřela za zvuku tvé pilky a také za cenu velkého množství krve řinoucího se z těla, tuto pilku jsi byla nucena využít i na svaly a nejen na kůži a kosti. Vojáci přihlížejí, pokud je jim přikázáno pomoci, neprodleně asistují podle tvých pokynů a většina z nich nehne ani brvou, i ti co odvrátí hlavu se brzy podívají zpět, na krev a vnitřnosti jsou zvyklí. Jen lidským mutantům se zjevně dělá zle, ale těm příliš pozornosti neprojevuješ… K žaludku, střevům nebyl problém se dostat, abys mohla odebrat potřebné vzorky, další orgány přišly na řadu později. Tvor je s velkou pravděpodobností vejcorodý, bohužel tato část těla byla nejvíce poškozena a je zde více střepin než celistvých orgánů, se střevy je do podobné. Otevřít hrudní koš stálo hodně sil, více než tvých, ale i asistujících mužů, množství krve jež se roztéká po podlaze je značné. Podle toho, co jsi zjistila z pitvy, tvor má mnoho přebytečných orgánů, zdvojených, i srdce má dvě, pokud jde evoluci přisoudit nějaký záměr, vypadá to, že se snažila aby jeden orgán převzal činnost vyřazeného. Při pitvě ses dostala i k hlavě, mozek není vůbec podobný lidskému a není příliš vyvinutý, pokud máš soudit jen podle pohledu tvor nebude příliš inteligentní (troufalý odhad, stavba mozku nevypovídá o všem), zadní část mozku je zdá se ale více vyvinutá. Postoupila jsi pitvou dál, nabrala všechny potřebné vzorky včetně obsahu žaludku, kde bylo k nalezení docela dost nenatráveného masa a našla jsi i část lidské končetiny. V pomyšlení, že si tato „potvora“ pochutnávala na jednom z tvých druhů se tě zmocňuje pochopitelný vztek…. Alespoň že veškeré vzorky máš sebrané.

Dr. Victoria Swan - 22. července 2008 21:12

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Jsem ráda, že záchranný tým bude mít nejlepší vybavení. Sice jsem důležitá, ale oni také... Bez nich by moje snaha ztratila smysl. Proč zkoumat, když by nebylo pro koho... Civilisté do mých úvah jaksi nezapadají. Jsou pro mne spíše abstraktní pojem. Nikoho z nich jsem neviděla už léta, zatímco vojáci se o mne starají každý den. Nasadím si ochranné brýle a sevřu zuby, když pilka zavrní. Krev stříká ve vodopádech a brzy vypadám jak slavná postava Jacka Rozparovače. Je mi jedno, jestli se z toho někomu dělá zle... V mém těle je dost vzteku a adrenalkinu, abych nevnímala ani nechutný zápach zbytků oběda potvory. Příšerný nález mi zvedne žaludek a krev mi vzkypí další vlnou vzteku. Do záznamu zazní několim sprostých slov na účet tvora. Průběžně si dělám mluvené poznámky a odebírám vzorky. Přes vnitřní vztek postupuji systematicky a pečlivě. Většina zloby se rozpustila ve fyzické práci. Rozřezávání něčeho tak velkého i přes notnou pomoc vojáků je pro mne dost náročné. Když se vším skončím, vstanu a rukávem si otřu zakrvácený obličej. Bude to chtít pořádnou sprchu. Ale ve stojanu jsou vyrovnané zkumavky se vzorky a mám i cenné poznatky o anatomii. Vydám pokyn, aby tělo a všechny ostatky byly zlikvidováno a místo polito desinfekcí a posypáno pískem. Celá zakrvácená, víc než vojáci, kteří přitáhli tělo, vykročím ke dvěma mutantům. Z konečku prstů mi odkapává černající krev, nachové šmouhy na porcelánově bledé tváři pomalu zasychají, plášť už dávno není bílý... pro někoho slabší povahy na mne musí být hororový pohled. Opřu se jednou rukou o stůl před polomutanty. Zadívám se na ně. "Tak kdo z vás chce jít na řadu první?" Otáži se ledovým hlasem.

Ratzzin - 29. července 2008 16:21

soukromá zpráva od Ratzzin pro Nijak zvlášť se nebráním. Jen sem tam hodím po někom nepříjemným pohledem, když se nechovají tak, jak bych byla ochotná tolerovat, ale jsem zajatec a jsem si toho vědoma. Navíc cítím jisté zadostiučinění za to, co se teď děje, neboť jsem přesvědčena o tom, že by mě stejně neposlouchali. Druhou věcí jest, že ani já si přesně nemohla být jistá co a jestli se vůbec něco opravdu stane. Ovšem velmi ráda bych se dostala odsud, ať to znamená později podlehnout mučení či soudu nebo podobně. Nějaká naděje zbývá i v těch nejhorších chvílích.

Ratzzin - 29. července 2008 16:21

soukromá zpráva od Ratzzin pro Nijak zvlášť se nebráním. Jen sem tam hodím po někom nepříjemným pohledem, když se nechovají tak, jak bych byla ochotná tolerovat, ale jsem zajatec a jsem si toho vědoma. Navíc cítím jisté zadostiučinění za to, co se teď děje, neboť jsem přesvědčena o tom, že by mě stejně neposlouchali. Druhou věcí jest, že ani já si přesně nemohla být jistá co a jestli se vůbec něco opravdu stane. Ovšem velmi ráda bych se dostala odsud, ať to znamená později podlehnout mučení či soudu nebo podobně. Nějaká naděje zbývá i v těch nejhorších chvílích.

Ratzzin - 29. července 2008 16:21

soukromá zpráva od Ratzzin pro Nijak zvlášť se nebráním. Jen sem tam hodím po někom nepříjemným pohledem, když se nechovají tak, jak bych byla ochotná tolerovat, ale jsem zajatec a jsem si toho vědoma. Navíc cítím jisté zadostiučinění za to, co se teď děje, neboť jsem přesvědčena o tom, že by mě stejně neposlouchali. Druhou věcí jest, že ani já si přesně nemohla být jistá co a jestli se vůbec něco opravdu stane. Ovšem velmi ráda bych se dostala odsud, ať to znamená později podlehnout mučení či soudu nebo podobně. Nějaká naděje zbývá i v těch nejhorších chvílích.

Vypravěč - 02. srpna 2008 14:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co jsi skončila s pitvou netvora, část vojáků začala odklízet jeho tělo zanechávaje krvavé šmouhy na podlaze hangáru, z venku se ozvývají štěkavé rozkazy jak vojáci organizují vyslání další čety a také jak shromaždují těla zabitých mutantů ke spálení. Po chvíli je zápach desinfekce smíšený se zápachem hořícího masa a napalmu všude a je vnímatelný dokonce i přes utěsněnou plynovou masku, přestože velmi slabě. Jeden z vojáků, tvůj asistent, se již dostavil zpět a položil na blízký stůl sadu na odběr vzorků, jeho práce skončila. Beze slov se mírně rozkročen s rukama za zády postavil do předpisového postoje poblíž tebe, ale tak aby nepřekážel, a očekává další příkazy. A dva lidští mutanti, ti už nevypadají vůbec dobře, jejich kůže je snad bledší ještě více než by bylo způsobeno mutací, v jejich pohledu na tebe je cítit strach, na pitvu měli docela dobrý výhled a jelikož pocity a strachy lidí jim, i přes mutaci, nejsou cizí, jsou možná nyní vyděšení k smrti. Kloudnou odpověď na otázky z nich možná nedostaneš, i když jsou schopní mluvit, a kromě vyděšeného koktání nebyli schopni vůbec smysluplně odpovědět. Prohlédneš je, zběžně, jejich kůže zdá se vlivem mutace skutečně změnila barvu, snad se přizpůsobuje okolním podmínkám, těžko říci, nebude pevnější, možná spíše lépe snáší změné podmínky okolního prostředí. I oči jsou jiné, ano, změnily se a mají víceméně rysy patrné u některých zvířat, budou dobře vidět ve tmě i na světle. Vlasy mají, jako většina lidí, ale vypadá to, že jejich vlasy řídnou a odumírají (což ale osvětlí spíše vzorky). Pokud by jsi viru přisuzovala inteligenci, pák se zdá se rozhodl že takto to bude lepší, ale obecné pravidla evoluce prostě říkají, že v jejím rámci se tvorové přizpůsobují podmínkám nebo vymřou, pokud se nepřizpůsobili.

seržant Michal Fux - 06. srpna 2008 11:10

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro RYCHLE! Popoháním své muže do budovy, ale není to ani příliš nutné. Zaujmout defenzivní postavení. Všichni! Nechám všechny své muže bránit budovu. Ratzzin je dobře svázaná a Francis musí počkat. Na okamžik pohledem vyhledám toho mutanta (Vicka), abych zjistil co je s ním, ale pak i já zaujmu palebné postavení u jednoho okna. Zabezpečte dveře! Nečím je zabarikádujte. Tohle není vůbec dobrá situace, ale mohlo by to být i horší. Pokud nám nedojde munice, v takovéhle budově se dokážem držet dlouho. Rozhlédnu se kolem, jestli by nešly nějak zabezpečit okna, abysme tu byli jako v pevnosti a nikdo skrz ně nemohl. Hledám všechno co by se dalo použít. Kovové bedny, starý, těžký nábytek, cokoli co vypadá dost pevně a co by mělo jít nějak přidělat k oknům.

seržant Michal Fux - 06. srpna 2008 11:10

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro RYCHLE! Popoháním své muže do budovy, ale není to ani příliš nutné. Zaujmout defenzivní postavení. Všichni! Nechám všechny své muže bránit budovu. Ratzzin je dobře svázaná a Francis musí počkat. Na okamžik pohledem vyhledám toho mutanta (Vicka), abych zjistil co je s ním, ale pak i já zaujmu palebné postavení u jednoho okna. Zabezpečte dveře! Nečím je zabarikádujte. Tohle není vůbec dobrá situace, ale mohlo by to být i horší. Pokud nám nedojde munice, v takovéhle budově se dokážem držet dlouho. Rozhlédnu se kolem, jestli by nešly nějak zabezpečit okna, abysme tu byli jako v pevnosti a nikdo skrz ně nemohl. Hledám všechno co by se dalo použít. Kovové bedny, starý, těžký nábytek, cokoli co vypadá dost pevně a co by mělo jít nějak přidělat k oknům.

seržant Michal Fux - 06. srpna 2008 11:10

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro RYCHLE! Popoháním své muže do budovy, ale není to ani příliš nutné. Zaujmout defenzivní postavení. Všichni! Nechám všechny své muže bránit budovu. Ratzzin je dobře svázaná a Francis musí počkat. Na okamžik pohledem vyhledám toho mutanta (Vicka), abych zjistil co je s ním, ale pak i já zaujmu palebné postavení u jednoho okna. Zabezpečte dveře! Nečím je zabarikádujte. Tohle není vůbec dobrá situace, ale mohlo by to být i horší. Pokud nám nedojde munice, v takovéhle budově se dokážem držet dlouho. Rozhlédnu se kolem, jestli by nešly nějak zabezpečit okna, abysme tu byli jako v pevnosti a nikdo skrz ně nemohl. Hledám všechno co by se dalo použít. Kovové bedny, starý, těžký nábytek, cokoli co vypadá dost pevně a co by mělo jít nějak přidělat k oknům.

Dr. Victoria Swan - 12. srpna 2008 11:15

soukromá zpráva od Dr. Victoria Swan pro Na výslech v tuto chvíli nevypadají moc použitelně. Takže začnu odběrem vzrorků. Mám tu soupravy i pro odběr z živých organismů. Nic příjemného to nebude, ale v podstatě nestojím o to, aby se jim to líbilo. Při všech odběrech si je nechám pevně přidržet vojáky. Nic neriskuji. Už jsem zažila případ, že se lékař v obleku naklonil k nemocnému se snahou mu pomoci a ten mu protrhl oblek, nebo ho pokousal. Odběr krve proběhne klasicky. To samé vlasy a výtěr ústní dutiny. Zbytek vzorků se odebírá formou biopsie. Vyndám z kufříku pistoli na biopsii... z nástroje při stisknutí z pouště prudce vystřejí široká jedhla, která pronikne dost hluboko do organismu a tam odebere malý kousek tkáně. Používalo se to běžně v lékařství... spolu s analgetiky. Mozek nemá receptory bolesti, svaly jsou celkem mělko pod kůží... nejbolejstivější bude rozhodně odběr kostní dřeně ze stehení kosti.

P-024D - 12. srpna 2008 11:23

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile vidím, že se Fuxovi muži stahují a ostatní spustili krycí palbu, vydám se poklusem k bezpečnostním dveřím na tomto patře. Doběhnu až k nim a okamžitě začnu s přípravou trhaviny. V paměti si vyvolám vzorec po výpočet účinnosti trhaviny a snažím se odhadnout odolnost zabezpečených dveří. Přilepím trhavinu na dveře tam kde předpokládám uzamikací mechanismus a nastavím detonátor na 10vteřin zpoždění. Sepnu detonátor a schovám se do vedlejší chodby abych nebyl příliš vystaven tlakové vlně.

P-024D - 12. srpna 2008 11:23

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile vidím, že se Fuxovi muži stahují a ostatní spustili krycí palbu, vydám se poklusem k bezpečnostním dveřím na tomto patře. Doběhnu až k nim a okamžitě začnu s přípravou trhaviny. V paměti si vyvolám vzorec po výpočet účinnosti trhaviny a snažím se odhadnout odolnost zabezpečených dveří. Přilepím trhavinu na dveře tam kde předpokládám uzamikací mechanismus a nastavím detonátor na 10vteřin zpoždění. Sepnu detonátor a schovám se do vedlejší chodby abych nebyl příliš vystaven tlakové vlně.

P-024D - 12. srpna 2008 11:23

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Jakmile vidím, že se Fuxovi muži stahují a ostatní spustili krycí palbu, vydám se poklusem k bezpečnostním dveřím na tomto patře. Doběhnu až k nim a okamžitě začnu s přípravou trhaviny. V paměti si vyvolám vzorec po výpočet účinnosti trhaviny a snažím se odhadnout odolnost zabezpečených dveří. Přilepím trhavinu na dveře tam kde předpokládám uzamikací mechanismus a nastavím detonátor na 10vteřin zpoždění. Sepnu detonátor a schovám se do vedlejší chodby abych nebyl příliš vystaven tlakové vlně.

Vick Tainer - 12. září 2008 21:39

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Po celou dobu jsem se nepohnul. Navíc ještě díky kostěnému pancíři na hlavě dělám úplný dojem sochy. Jedině zblízka by se dalo poznat, že vůbec dýchám. Snad by si mně jen tak někdo ani nevšiml, skoro splývám s okolím. Že bych spal? Střelba, různé pokřiky, hrůzné chrčení nestvůr, ohlušující výbuchy. Začínám to vnímat jako omámený. Hmm? Nechápavě zamrkám a počnu registrovat zvuky okolí. V tom si však uvědomím alespoň půlku z toho, co se děje. ''AAARRH!!'' Zařvu skrz mou ''přilbu'' dunivě bolestí a chytnu se za spánky. Netrvá dlouho a můj křik přejde do tichého bolestivého mručení. Kde to zase jsem??? Nechápavě si prohlížím okolí a všechno to dění. Oprýskané budovy, sutiny, mrtvé mutanty... Jo vlastněě!! a plesknu se spokojeně do čela, že už jsem si vzpomněl ale v druhé chvíli se zajíknu. Ale zrovna v takovou chvíli?!?! Plesknu se znovu, silněji. ''Blbče!'' Znovu se rozhlížím a mapuji situaci, co se dělo mezi mým výpadkem. Támhle střílí z budovy, támhle utíkají vojáci před nestvůrami... uběhne asi deset sekund... á ti vojáci utíkají před monstry do budovy, co stojí za mnou. A mutanti jdou stále po nich... Stojím tam a dále hledím na haldy nestvůr jak si to ženou na budovu plnou střílejících vojáků a v neposlední řadě na mně. Ve spánku mi stále ještě bolestivě tepe a mě bude ještě chviličku trvat, než mi dojde, že pokud tady zůstanu, obdržím něco velmi bolestivého.

Vick Tainer - 12. září 2008 21:39

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Po celou dobu jsem se nepohnul. Navíc ještě díky kostěnému pancíři na hlavě dělám úplný dojem sochy. Jedině zblízka by se dalo poznat, že vůbec dýchám. Snad by si mně jen tak někdo ani nevšiml, skoro splývám s okolím. Že bych spal? Střelba, různé pokřiky, hrůzné chrčení nestvůr, ohlušující výbuchy. Začínám to vnímat jako omámený. Hmm? Nechápavě zamrkám a počnu registrovat zvuky okolí. V tom si však uvědomím alespoň půlku z toho, co se děje. ''AAARRH!!'' Zařvu skrz mou ''přilbu'' dunivě bolestí a chytnu se za spánky. Netrvá dlouho a můj křik přejde do tichého bolestivého mručení. Kde to zase jsem??? Nechápavě si prohlížím okolí a všechno to dění. Oprýskané budovy, sutiny, mrtvé mutanty... Jo vlastněě!! a plesknu se spokojeně do čela, že už jsem si vzpomněl ale v druhé chvíli se zajíknu. Ale zrovna v takovou chvíli?!?! Plesknu se znovu, silněji. ''Blbče!'' Znovu se rozhlížím a mapuji situaci, co se dělo mezi mým výpadkem. Támhle střílí z budovy, támhle utíkají vojáci před nestvůrami... uběhne asi deset sekund... á ti vojáci utíkají před monstry do budovy, co stojí za mnou. A mutanti jdou stále po nich... Stojím tam a dále hledím na haldy nestvůr jak si to ženou na budovu plnou střílejících vojáků a v neposlední řadě na mně. Ve spánku mi stále ještě bolestivě tepe a mě bude ještě chviličku trvat, než mi dojde, že pokud tady zůstanu, obdržím něco velmi bolestivého.

Vick Tainer - 12. září 2008 21:40

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Po celou dobu jsem se nepohnul. Navíc ještě díky kostěnému pancíři na hlavě dělám úplný dojem sochy. Jedině zblízka by se dalo poznat, že vůbec dýchám. Snad by si mně jen tak někdo ani nevšiml, skoro splývám s okolím. Že bych spal? Střelba, různé pokřiky, hrůzné chrčení nestvůr, ohlušující výbuchy. Začínám to vnímat jako omámený. Hmm? Nechápavě zamrkám a počnu registrovat zvuky okolí. V tom si však uvědomím alespoň půlku z toho, co se děje. ''AAARRH!!'' Zařvu skrz mou ''přilbu'' dunivě bolestí a chytnu se za spánky. Netrvá dlouho a můj křik přejde do tichého bolestivého mručení. Kde to zase jsem??? Nechápavě si prohlížím okolí a všechno to dění. Oprýskané budovy, sutiny, mrtvé mutanty... Jo vlastněě!! a plesknu se spokojeně do čela, že už jsem si vzpomněl ale v druhé chvíli se zajíknu. Ale zrovna v takovou chvíli?!?! Plesknu se znovu, silněji. ''Blbče!'' Znovu se rozhlížím a mapuji situaci, co se dělo mezi mým výpadkem. Támhle střílí z budovy, támhle utíkají vojáci před nestvůrami... uběhne asi deset sekund... á ti vojáci utíkají před monstry do budovy, co stojí za mnou. A mutanti jdou stále po nich... Stojím tam a dále hledím na haldy nestvůr jak si to ženou na budovu plnou střílejících vojáků a v neposlední řadě na mně. Ve spánku mi stále ještě bolestivě tepe a mě bude ještě chviličku trvat, než mi dojde, že pokud tady zůstanu, obdržím něco velmi bolestivého.

Vypravěč - 16. září 2008 13:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Okolím rachotí palba a zaduněly první exploze, obránci budovy byli nuceni použít granáty ve chvíli, kdy se pár stvůr dokázalo dostat do blízkosti budovy i přes četné zásahy z ručních zbraní, exploze granátů měli rozhodně svůj efekt když trhaly končetiny nestvůr, avšak připravili obránce opět o pár cenných výbušnin. V přízemí budovy, Fux se svými muži se snaží zabarikádovat vchod, dveře stále jsou na místě i když nedostatečně pevné, aby něco zadrželi, zavřené vstupní dveře byly následně zabarikádovány částí kovového nábytku jež vojáci našli. Není to příliš pevné, nicméně poskytuje to obráncům čas, čas zareagovat kdyby se stvůry pokoušeli dostat dovnitř. Střelba utichá, po pár mrtvých stvůrách se jejich zbytek, pokud nějaký zde ještě je, stáhl. Střelba utichla. Vojáci jsou zabarikádování v budově, Ratzzin, přestože spoutaná, byla zavlečena dovnitř s nimi. Přes veškerý boj a agresivitu zmutovaných zvířat, zjišťuje Vick venku že zůstal nepovšimnut, stál tam a určitě by některé ze zmutovaných zvířat mělo využít příležitosti aby na něj skočilo a alespoň se jej pokusilo rozsápat na kusy… avšak to se nestalo, zůstal nepovšimnut. Naprosto nepovšimnut, až je to neobvyklé. Zůstal tam sám, opět sám ...

Vypravěč - 16. září 2008 13:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Okolím rachotí palba a zaduněly první exploze, obránci budovy byli nuceni použít granáty ve chvíli, kdy se pár stvůr dokázalo dostat do blízkosti budovy i přes četné zásahy z ručních zbraní, exploze granátů měli rozhodně svůj efekt když trhaly končetiny nestvůr, avšak připravili obránce opět o pár cenných výbušnin. V přízemí budovy, Fux se svými muži se snaží zabarikádovat vchod, dveře stále jsou na místě i když nedostatečně pevné, aby něco zadrželi, zavřené vstupní dveře byly následně zabarikádovány částí kovového nábytku jež vojáci našli. Není to příliš pevné, nicméně poskytuje to obráncům čas, čas zareagovat kdyby se stvůry pokoušeli dostat dovnitř. Střelba utichá, po pár mrtvých stvůrách se jejich zbytek, pokud nějaký zde ještě je, stáhl. Střelba utichla. Vojáci jsou zabarikádování v budově, Ratzzin, přestože spoutaná, byla zavlečena dovnitř s nimi. Přes veškerý boj a agresivitu zmutovaných zvířat, zjišťuje Vick venku že zůstal nepovšimnut, stál tam a určitě by některé ze zmutovaných zvířat mělo využít příležitosti aby na něj skočilo a alespoň se jej pokusilo rozsápat na kusy… avšak to se nestalo, zůstal nepovšimnut. Naprosto nepovšimnut, až je to neobvyklé. ***** Útok skončil, stejně náhle jak začal, až bylo překvapivé jak rychle se nestvůry stáhly, avšak vám toto malé vítězství poskytlo trochu času. Fux, když se ujistil, že všechno je v pořádku, vydal se hledat druhého velitele, „PíDího“, zatímco Ratzzin zůstala v přízemí ve vstupní hale budovy, spoustná a hlídaná vojáky.

Vypravěč - 16. září 2008 13:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Okolím rachotí palba a zaduněly první exploze, obránci budovy byli nuceni použít granáty ve chvíli, kdy se pár stvůr dokázalo dostat do blízkosti budovy i přes četné zásahy z ručních zbraní, exploze granátů měli rozhodně svůj efekt když trhaly končetiny nestvůr, avšak připravili obránce opět o pár cenných výbušnin. V přízemí budovy, Fux se svými muži se snaží zabarikádovat vchod, dveře stále jsou na místě i když nedostatečně pevné, aby něco zadrželi, zavřené vstupní dveře byly následně zabarikádovány částí kovového nábytku jež vojáci našli. Není to příliš pevné, nicméně poskytuje to obráncům čas, čas zareagovat kdyby se stvůry pokoušeli dostat dovnitř. Střelba utichá, po pár mrtvých stvůrách se jejich zbytek, pokud nějaký zde ještě je, stáhl. Střelba utichla. Vojáci jsou zabarikádování v budově, Ratzzin, přestože spoutaná, byla zavlečena dovnitř s nimi. Přes veškerý boj a agresivitu zmutovaných zvířat, zjišťuje Vick venku že zůstal nepovšimnut, stál tam a určitě by některé ze zmutovaných zvířat mělo využít příležitosti aby na něj skočilo a alespoň se jej pokusilo rozsápat na kusy… avšak to se nestalo, zůstal nepovšimnut. Naprosto nepovšimnut, až je to neobvyklé. ***** Útok skončil, stejně náhle jak začal, až bylo překvapivé jak rychle se nestvůry stáhly, avšak vám toto malé vítězství poskytlo trochu času. Fux, když se ujistil, že všechno je v pořádku, vydal se hledat druhého velitele, „PíDího“, zatímco Ratzzin zůstala v přízemí ve vstupní hale budovy, spoustná a hlídaná vojáky. Mezitím, „Pídí“ ostřelil jedny z pancéřovaných dveří v prvním podlaží budovy, zjistil, že za nimi se skrývá menší laboratoř, průhledné stěny, přechodová vzduchová komora, lékařská část s velkou částí moderního laboratorního vybavení, nedotčená od chvíle co jí původní lidé opustili. Seržant Fux mezitím vyhledal PíDího, jež prohlíží objevenou laboratoř, jež je vlastně plná zařízení pro nějž jste tu vlastně přišli, pokud se máte na základně pokoušet do výzkum, to co potřebujete, je zde. Než jste se však stačili poradit o tom, jak vlastně tranportovat vybavení, když máte nedostatek mužů, munice a žádné vozidlo jež by jste mohli použít, vyrušil vás jeden z vojáků s přenosnou radiostanicí na zádech. Letmo zasalutoval a udýchaným hlasem spustil své hlášení oběma poddůstojníkům. Pane. V průběhu boje se ohlásila základna, posílají posily, další muže, máme držet pozici. Pokusili se o pitvu jednoho z těl tvorů jež zaútočil na základnu … mají tak silné svalstvo a pevnou kůži, že většina projektilů neprojde skrz, používat běžné zbraně je plýtvání municí. Nejlépe je spálit, napalm, či rozmetat výbušinami, či zbraně velké ráže …. odmlčel se, podíval se na oba poddůstojníky, Fuxe a „PíDího“ s jasnou otázkou Mám vás opět spojit se základnou?

Vypravěč - 16. září 2008 13:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Okolím rachotí palba a zaduněly první exploze, obránci budovy byli nuceni použít granáty ve chvíli, kdy se pár stvůr dokázalo dostat do blízkosti budovy i přes četné zásahy z ručních zbraní, exploze granátů měli rozhodně svůj efekt když trhaly končetiny nestvůr, avšak připravili obránce opět o pár cenných výbušnin. V přízemí budovy, Fux se svými muži se snaží zabarikádovat vchod, dveře stále jsou na místě i když nedostatečně pevné, aby něco zadrželi, zavřené vstupní dveře byly následně zabarikádovány částí kovového nábytku jež vojáci našli. Není to příliš pevné, nicméně poskytuje to obráncům čas, čas zareagovat kdyby se stvůry pokoušeli dostat dovnitř. Střelba utichá, po pár mrtvých stvůrách se jejich zbytek, pokud nějaký zde ještě je, stáhl. Střelba utichla. Vojáci jsou zabarikádování v budově, Ratzzin, přestože spoutaná, byla zavlečena dovnitř s nimi. Přes veškerý boj a agresivitu zmutovaných zvířat, zjišťuje Vick venku že zůstal nepovšimnut, stál tam a určitě by některé ze zmutovaných zvířat mělo využít příležitosti aby na něj skočilo a alespoň se jej pokusilo rozsápat na kusy… avšak to se nestalo, zůstal nepovšimnut. Naprosto nepovšimnut, až je to neobvyklé. ***** Útok skončil, stejně náhle jak začal, až bylo překvapivé jak rychle se nestvůry stáhly, avšak vám toto malé vítězství poskytlo trochu času. Fux, když se ujistil, že všechno je v pořádku, vydal se hledat druhého velitele, „PíDího“, zatímco Ratzzin zůstala v přízemí ve vstupní hale budovy, spoustná a hlídaná vojáky. Mezitím, „Pídí“ ostřelil jedny z pancéřovaných dveří v prvním podlaží budovy, zjistil, že za nimi se skrývá menší laboratoř, průhledné stěny, přechodová vzduchová komora, lékařská část s velkou částí moderního laboratorního vybavení, nedotčená od chvíle co jí původní lidé opustili. Seržant Fux mezitím vyhledal PíDího, jež prohlíží objevenou laboratoř, jež je vlastně plná zařízení pro nějž jste tu vlastně přišli, pokud se máte na základně pokoušet do výzkum, to co potřebujete, je zde. Než jste se však stačili poradit o tom, jak vlastně tranportovat vybavení, když máte nedostatek mužů, munice a žádné vozidlo jež by jste mohli použít, vyrušil vás jeden z vojáků s přenosnou radiostanicí na zádech. Letmo zasalutoval a udýchaným hlasem spustil své hlášení oběma poddůstojníkům. Pane. V průběhu boje se ohlásila základna, posílají posily, další muže, máme držet pozici. Pokusili se o pitvu jednoho z těl tvorů jež zaútočil na základnu … mají tak silné svalstvo a pevnou kůži, že většina projektilů neprojde skrz, používat běžné zbraně je plýtvání municí. Nejlépe je spálit, napalm, či rozmetat výbušinami, či zbraně velké ráže …. odmlčel se, podíval se na oba poddůstojníky, Fuxe a „PíDího“ s jasnou otázkou Mám vás opět spojit se základnou?

Ratzzin - 16. září 2008 15:29

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Pussťte mě!" zaúpím docela zoufale. Přece tady nemůžou jen tak stát, když se tam venku.. a já taky ne. Ať jsem už udělala cokoliv, třeba bych teď nějak mohla pomoci. Proti tolika lidem, bez svých, které bych znala a byli mi blízcí, stejně nesvedu nic. "Nemůžeme tady jen tak ssedět! Buď sse jich zbavit, nebo utéct..," snažím se vysmeknout z pout, ale ne agresivně, ještě chvíli bych chtěla žít. Zamračím se na vojáky.

Ratzzin - 16. září 2008 15:29

soukromá zpráva od Ratzzin pro "Pussťte mě!" zaúpím docela zoufale. Přece tady nemůžou jen tak stát, když se tam venku.. a já taky ne. Ať jsem už udělala cokoliv, třeba bych teď nějak mohla pomoci. Proti tolika lidem, bez svých, které bych znala a byli mi blízcí, stejně nesvedu nic. "Nemůžeme tady jen tak ssedět! Buď sse jich zbavit, nebo utéct..," snažím se vysmeknout z pout, ale ne agresivně, ještě chvíli bych chtěla žít. Zamračím se na vojáky.

P-024D - 16. září 2008 21:29

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Po ´otevření´ bezpečnostních dveří vstoupím do laboratoře. Chvilku nato dorazí seržant Fux a hned po něm i můj radista. Zanechám prohlížení nového objevu a otočím se k radistovi. "Navaž spojení." Prohlásím prostě. Pak otočím hlavu k seržantovi. "Postarejte se o zajištění obrany seržante. Vyšlete dvoučlenný tým, aby nálože na budově deaktivovali a použili je k zajištění perimetru kolem budovy. Musíme ji udržet do příjezdu posil." Vydám Fuxovy rozkazy. "Pokud to situace venku umožní vyšlete také dvojici vojáků k tomu cizímu vozidlu. Pokud by se dalo zachránit, nebo z něho dostat něco užitečného udělejte to." Doplním další úkol a čekám až potvrdí rozkaz.

P-024D - 16. září 2008 21:29

soukromá zpráva od P-024D pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Po ´otevření´ bezpečnostních dveří vstoupím do laboratoře. Chvilku nato dorazí seržant Fux a hned po něm i můj radista. Zanechám prohlížení nového objevu a otočím se k radistovi. "Navaž spojení." Prohlásím prostě. Pak otočím hlavu k seržantovi. "Postarejte se o zajištění obrany seržante. Vyšlete dvoučlenný tým, aby nálože na budově deaktivovali a použili je k zajištění perimetru kolem budovy. Musíme ji udržet do příjezdu posil." Vydám Fuxovy rozkazy. "Pokud to situace venku umožní vyšlete také dvojici vojáků k tomu cizímu vozidlu. Pokud by se dalo zachránit, nebo z něho dostat něco užitečného udělejte to." Doplním další úkol a čekám až potvrdí rozkaz.

seržant Michal Fux - 18. září 2008 15:56

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Když odrazíme útok, jdu za PíDím. Vyslechnu si hlášení radisty a následně "návrh" seržanta. Postarám se o to. Jdu zpět ke svým mužům. Vyberu čtyři vojáky, včetně Lukase s plamenometem a když odstraníme barikádu u dveří, tak aby jsme mohli projít, vyrazíme opatrně k transportéru. Další dva muži nás kryjí a zbylí dva mají za úkol deaktivovat nálože a i s nimi se k nám připojit, jakmile alespoň částečně zajistíme okolí budovy.

seržant Michal Fux - 18. září 2008 15:56

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Když odrazíme útok, jdu za PíDím. Vyslechnu si hlášení radisty a následně "návrh" seržanta. Postarám se o to. Jdu zpět ke svým mužům. Vyberu čtyři vojáky, včetně Lukase s plamenometem a když odstraníme barikádu u dveří, tak aby jsme mohli projít, vyrazíme opatrně k transportéru. Další dva muži nás kryjí a zbylí dva mají za úkol deaktivovat nálože a i s nimi se k nám připojit, jakmile alespoň částečně zajistíme okolí budovy.

seržant Michal Fux - 18. září 2008 15:56

soukromá zpráva od seržant Michal Fux pro Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Když odrazíme útok, jdu za PíDím. Vyslechnu si hlášení radisty a následně "návrh" seržanta. Postarám se o to. Jdu zpět ke svým mužům. Vyberu čtyři vojáky, včetně Lukase s plamenometem a když odstraníme barikádu u dveří, tak aby jsme mohli projít, vyrazíme opatrně k transportéru. Další dva muži nás kryjí a zbylí dva mají za úkol deaktivovat nálože a i s nimi se k nám připojit, jakmile alespoň částečně zajistíme okolí budovy.

Vypravěč - 19. září 2008 00:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Venku se střílí, bezpochyby, těžká palba z automatických zbraní a kulky občas zabubnují do pancíře pochroumaného vozidla. Řidič vypnul motor, nemělo to smysl, transportér uvízl na nějaké překážce a část kol se pravděpodobně točila jen bezmocně ve vzduchu, což je spíše tušení jelikož jste neměli možnost prohlédnout si vozidlo z venku. Petr se postavil a pohlédl ven průzory na okraji poklopu, transportér věž nemá, ale u poklopu ve střeše jsou stále průzory k pozorování okolí. ¨ Zahlédl jen letmo pár postav, lidských, jak střílí z automatických zbraní na něco mimo tvůj dohled. Přímo ve výhledu spadlo na zem mrtvé tělo jedné z nestvůr, snad z nějaké blízké budovy, ozbrojené postavy utíkají někam mimo tvůj dohled pravděpodobně se krýt v jedné z blízkých budov, občas vypálí za sebe se svých zbraní. Střelba utichá, rozhlížíš se průzory ven a ozbrojené lidské postavy se již vytratily, hledajíc ukryt v jedné z polorozbořených budov a okolí nese stopy, že se tu odehrávalo více bojů, stále znatelně jsi schopen rozeznat ostatky mnohem většího počtu mrtvých nestvůr. Zahlédneš i pár snad lidských těl i hořící vrak nějakého jiného obrněného transportéru, tady se bojuje avšak kdo s kým není tak úplně jisté. Podle toho co jde vidět průzory, transportér narazil do částečně kovového, částečně betonového plotu obklopující starší budovu uprostřed, plot prorazil a uvízl někde mezi rozbořeným oplocením z oceli a betonu, vozidlo s pásy by se dostalo bez problémů ven, avšak vy máte kolový transportér a zdá se jste uvízli na místě. Váš řidič se probral z šoku způsobenému nárazem, zjevně se při nárazu udeřil a na čele má stopy krve, avšak je při vědomí, ztěžka se zvedl ze sedadla a začal vyhlížet ven čelními průzory. “Jsme … u laboratoře, kam jsme původně mířili ….a … ti to stříleli, to budou … vojáci co tu nechala vláda po evakuaci, je s podivem, že ještě žijí. Eh přesněji… supervojáci … ták jim mnoho lidí říkalo, geneticky upravení zabijáci pro boj v nejtěžších podmínkách …poslední odkaz Federální armády…“ řidič se opět unaveně zhroutil do křesla pro řidiče, na zvěsti o „supervojácích“ zanechaných venku si každý z vás pamatuje, avšak jen zběžně, pro lidi uzavřené v habitatech bylo celkem lhostejné kdo je venku a ze „supervojáků“ se pro lidi jako vy stal spíše mýtus.

Vypravěč - 19. září 2008 00:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Venku se střílí, bezpochyby, těžká palba z automatických zbraní a kulky občas zabubnují do pancíře pochroumaného vozidla. Řidič vypnul motor, nemělo to smysl, transportér uvízl na nějaké překážce a část kol se pravděpodobně točila jen bezmocně ve vzduchu, což je spíše tušení jelikož jste neměli možnost prohlédnout si vozidlo z venku. Petr se postavil a pohlédl ven průzory na okraji poklopu, transportér věž nemá, ale u poklopu ve střeše jsou stále průzory k pozorování okolí. ¨ Zahlédl jen letmo pár postav, lidských, jak střílí z automatických zbraní na něco mimo tvůj dohled. Přímo ve výhledu spadlo na zem mrtvé tělo jedné z nestvůr, snad z nějaké blízké budovy, ozbrojené postavy utíkají někam mimo tvůj dohled pravděpodobně se krýt v jedné z blízkých budov, občas vypálí za sebe se svých zbraní. Střelba utichá, rozhlížíš se průzory ven a ozbrojené lidské postavy se již vytratily, hledajíc ukryt v jedné z polorozbořených budov a okolí nese stopy, že se tu odehrávalo více bojů, stále znatelně jsi schopen rozeznat ostatky mnohem většího počtu mrtvých nestvůr. Zahlédneš i pár snad lidských těl i hořící vrak nějakého jiného obrněného transportéru, tady se bojuje avšak kdo s kým není tak úplně jisté. Podle toho co jde vidět průzory, transportér narazil do částečně kovového, částečně betonového plotu obklopující starší budovu uprostřed, plot prorazil a uvízl někde mezi rozbořeným oplocením z oceli a betonu, vozidlo s pásy by se dostalo bez problémů ven, avšak vy máte kolový transportér a zdá se jste uvízli na místě. Váš řidič se probral z šoku způsobenému nárazem, zjevně se při nárazu udeřil a na čele má stopy krve, avšak je při vědomí, ztěžka se zvedl ze sedadla a začal vyhlížet ven čelními průzory. “Jsme … u laboratoře, kam jsme původně mířili ….a … ti to stříleli, to budou … vojáci co tu nechala vláda po evakuaci, je s podivem, že ještě žijí. Eh přesněji… supervojáci … ták jim mnoho lidí říkalo, geneticky upravení zabijáci pro boj v nejtěžších podmínkách …poslední odkaz Federální armády…“ řidič se opět unaveně zhroutil do křesla pro řidiče, na zvěsti o „supervojácích“ zanechaných venku si každý z vás pamatuje, avšak jen zběžně, pro lidi uzavřené v habitatech bylo celkem lhostejné kdo je venku a ze „supervojáků“ se pro lidi jako vy stal spíše mýtus.

Vick Tainer - 23. září 2008 10:24

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Ve svém zmateném postoji se náhle chytnu za hlavu. Společně s nestvůrným řevem nestvůr a četnými ohlušujícími výbuchy granátů si to uvědomím. ''Ááááá''!!! Křičím, kdy už se mí ''druzi'' na mně mají vrhat a odtrhávat kusy mých údů. Se zavřenými víčky jsem zapřený nohou a ruce natažené vpřed, jako bych se tak pokoušel o zastavení přicházejícího nárazu. Ale nepřišlo nic. V ohromení se narovnám, svěsím ruce a rozhlížím se kolem sebe. Tucty mutantů se plnou rychlostí ženou na budovu, zanechávajících za sebou jen rozvířený prach. Jsou všude kolem mně. ''Co to...?'' Kdyby na mně zaútočili, určitě by to bolelo ale on mně jen tak zemřít nenechá. Ale. Může i za tohle? Zajímalo by mně... Rychle se otočím k budově, ke které všechny ty potvory míří. Ach ano... jak jsem se do této situace dostal? Ano, to předtím... Blikne mi hlavou situace, kterou jsem po těch letech nejspíše prostě neunesl. Znovu se chytnu za hlavu s jasnou otázkou. ''Ale co teď??'' Nádech, výdech. To co vždycky, přece... navíc, když mám hlad. Připojím se k nejbližšímu mutantovi, který kolem mně proběhne. Pokud jsem schopný udržet s ním jeho rychlost, běžím těsně vedle něho. A to všechno jen, pokud si mně nadále nebude všímat. Jsem sám zvědav, jak daleko jejich ignorace povede. Teď se na něj pokusím vyskočit jako na koně. Nevím, jestli to v téhle rychlosti a jeho výšce zvládnu. Pokud ne, prostě se budu škrábat po jeho končetinách nahoru. No a pokud ho už ani tohle nepřiměje si mě všímat, mám volnou ruku, co s ním udělat... ale to vůbec neřeší, co ti všichni zbylí kolem mně... kruci...

Vick Tainer - 23. září 2008 10:24

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Ve svém zmateném postoji se náhle chytnu za hlavu. Společně s nestvůrným řevem nestvůr a četnými ohlušujícími výbuchy granátů si to uvědomím. ''Ááááá''!!! Křičím, kdy už se mí ''druzi'' na mně mají vrhat a odtrhávat kusy mých údů. Se zavřenými víčky jsem zapřený nohou a ruce natažené vpřed, jako bych se tak pokoušel o zastavení přicházejícího nárazu. Ale nepřišlo nic. V ohromení se narovnám, svěsím ruce a rozhlížím se kolem sebe. Tucty mutantů se plnou rychlostí ženou na budovu, zanechávajících za sebou jen rozvířený prach. Jsou všude kolem mně. ''Co to...?'' Kdyby na mně zaútočili, určitě by to bolelo ale on mně jen tak zemřít nenechá. Ale. Může i za tohle? Zajímalo by mně... Rychle se otočím k budově, ke které všechny ty potvory míří. Ach ano... jak jsem se do této situace dostal? Ano, to předtím... Blikne mi hlavou situace, kterou jsem po těch letech nejspíše prostě neunesl. Znovu se chytnu za hlavu s jasnou otázkou. ''Ale co teď??'' Nádech, výdech. To co vždycky, přece... navíc, když mám hlad. Připojím se k nejbližšímu mutantovi, který kolem mně proběhne. Pokud jsem schopný udržet s ním jeho rychlost, běžím těsně vedle něho. A to všechno jen, pokud si mně nadále nebude všímat. Jsem sám zvědav, jak daleko jejich ignorace povede. Teď se na něj pokusím vyskočit jako na koně. Nevím, jestli to v téhle rychlosti a jeho výšce zvládnu. Pokud ne, prostě se budu škrábat po jeho končetinách nahoru. No a pokud ho už ani tohle nepřiměje si mě všímat, mám volnou ruku, co s ním udělat... ale to vůbec neřeší, co ti všichni zbylí kolem mně... kruci...

Vick Tainer - 23. září 2008 10:24

soukromá zpráva od Vick Tainer pro Ve svém zmateném postoji se náhle chytnu za hlavu. Společně s nestvůrným řevem nestvůr a četnými ohlušujícími výbuchy granátů si to uvědomím. ''Ááááá''!!! Křičím, kdy už se mí ''druzi'' na mně mají vrhat a odtrhávat kusy mých údů. Se zavřenými víčky jsem zapřený nohou a ruce natažené vpřed, jako bych se tak pokoušel o zastavení přicházejícího nárazu. Ale nepřišlo nic. V ohromení se narovnám, svěsím ruce a rozhlížím se kolem sebe. Tucty mutantů se plnou rychlostí ženou na budovu, zanechávajících za sebou jen rozvířený prach. Jsou všude kolem mně. ''Co to...?'' Kdyby na mně zaútočili, určitě by to bolelo ale on mně jen tak zemřít nenechá. Ale. Může i za tohle? Zajímalo by mně... Rychle se otočím k budově, ke které všechny ty potvory míří. Ach ano... jak jsem se do této situace dostal? Ano, to předtím... Blikne mi hlavou situace, kterou jsem po těch letech nejspíše prostě neunesl. Znovu se chytnu za hlavu s jasnou otázkou. ''Ale co teď??'' Nádech, výdech. To co vždycky, přece... navíc, když mám hlad. Připojím se k nejbližšímu mutantovi, který kolem mně proběhne. Pokud jsem schopný udržet s ním jeho rychlost, běžím těsně vedle něho. A to všechno jen, pokud si mně nadále nebude všímat. Jsem sám zvědav, jak daleko jejich ignorace povede. Teď se na něj pokusím vyskočit jako na koně. Nevím, jestli to v téhle rychlosti a jeho výšce zvládnu. Pokud ne, prostě se budu škrábat po jeho končetinách nahoru. No a pokud ho už ani tohle nepřiměje si mě všímat, mám volnou ruku, co s ním udělat... ale to vůbec neřeší, co ti všichni zbylí kolem mně... kruci...

Petr "Kydy" Žemlička - 23. září 2008 11:02

soukromá zpráva od Petr "Kydy" Žemlička pro Začnu vzpomínat co vím o suerpvojácích, v současné chvíli se asi zařídím podle praivlda: Nepřítel mého nepřítele je můj přitel. Zkontroluji si znovu těsnost kombinézy a kouknmu (pokud je máme) na přístroje, jaké je venku složení vzduchu a radiace. Vzhledem k tomu, že je stejně v autě díra, vezmu zbraň a jdu si k východu hrát na hrdinu. Znovu se podívám ven průzory a pokud mi připadá, že je dostatečný klid, tedy spíš, že potvory zatím ztratili zájem, či se věnují vojákům vyrazím ven. V jedné ruce pistoli (teď si přesně nepamatuji, jestli jsem ji fasoval, jestli ne zabavím zbraň řidiči), v druhé velký hasák. Uklidním se a ještě u vchodu se otočím dovnitř. Nechtěl by mi někdo jít hlídat záda? Mám v úmyslu pokusit se vytáhnout vozidlo pomocí navijáku a případně kontaktovat ty ozbrojence. Pokud se někdo odhodlá, jeho pomoc přivítám, pokud ne, jdu si hrát na hrdinu sám. Klepu se jak osika a pomalu obcházím transportér. Naviják předpokládám, že bude vepředu, což není moc výhodné v současné situaci, asi budu muset lano protánout pod autem. A tak hledám vhodné místo, kde bych lano upevnil a vůbec koukám, jestli má mé snažení nějakou naději na úspěch. Pracuji pomalu a roztřeseně, přeci jen jediné nebezpečí se kerým jsem kdy pracoval bylo auto na zvedáku, kdy jsem se bál, že zvedák povolí. Pokud se mi nepodaří vyprosti vozidlo za pomoci vlastní techniky. Zkusím vyrazit k budově, kde jsem viděl mizet vojáky. Představuji si, jak to asi dělali akční hrdinové ve filmech a snažím se krýt a přebíhat a všechny ty triky, které si vojákům připadají směšné a zbytečné.

Vypravěč - 23. září 2008 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se venku bojovalo, Vick se pokusil o téměř husarský kousek jež zůstal ostatními téměř bez povšimnutí, zachytil se jednoho z obrovských tvorů jež se hnal vstříc budově a Vicka, možná proto že je jej mutant, ignoroval. Ovšem ve chvíli, kdy se Vickovi podařilo dostat na hřbet oné stvůry, nestvůra jej přestala ignoroval a „pasažér“ na hřbetě se jí přestal líbit. Udělala tak prudký obrat na místě, že Vicka shodila se svého hřbetu a on přistál na zemi ve špíně a troskách. Vick jakožto mutant má drápy na prstech a musel nestvůru nepříjemně poškrábat, avšak co se stalo pak, už přesně nevěděl. Když se probral bylo již po boji a vlna stvůr jež se vrhla na budovu již padla, rozstřílena automatickými zbraněmi či rozmetána granáty…. Po boji. Čtveřice vojáků vedená seržantem Fuxem vyšla ven z budovy, sbírá rozmístěné nálože, aby je opět mohla použít, tentokrát jako provizorní minové pole pro případ, že by přišla další vlna agresivních stvůr. Alespoň jedna z čtyřnohých stvůr, ačkoli zjevně mnohokráte zasažená kulkami ze samopalů, se stále ještě hýbala, ale sprška žhoucího napalmu z plamenometu jednoho z vojáků nadobro zhatila její pokus ještě někoho ohrozit a již definitivně vyřazená nestvůra se za křiku chvíli zmítala v plamenech, než nadobro utichla. Pro vojáky cizí transportér je zaklíněný v plotě obklopující areál, z jeho zadního výstupu se vynořila postava v protichemickém obleku ozbrojena pistolí a hasákem, začala vozidlo obhlížet. Kolový transportér je zaklíněn, díky ocelovým prutům a úlomkům betonu jež kdysi tvořili plot, přičemž část transportéru spočívá na zbytku betonového sloupu a drží část kol zvednutých ze země. Postava jež se vynořila z transportéru už neudělala nic, aby se jej pokusila vyprostit. Setkala se totiž s pěticí vojáků, jež právě obhlížejí okolí budovy, rozmisťují výbušniny a dorážejí ještě hýbající se stvůry. Když si všimli člověka v protichemickém obleku jež vylezl z transportéru, hlavně snad všech zbraní v okolí namířili na něj. Vojáci jsou značně mohutnější a o hlavu větší než onen člověk v protichemickém obleku s plynovou maskou na tváři, vojáci sami si to asi příliš neuvědomovali, neboť v poslední době přicházeli do kontaktu s sobě rovnými či mutanty, u nichž běžné lidské proporce prostě neplatily. Když onen člověk zahlédl supervojáky a hlavně jejich zbraní namířily na něj, zastavil se a čeká …

Vypravěč - 23. září 2008 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se venku bojovalo, Vick se pokusil o téměř husarský kousek jež zůstal ostatními téměř bez povšimnutí, zachytil se jednoho z obrovských tvorů jež se hnal vstříc budově a Vicka, možná proto že je jej mutant, ignoroval. Ovšem ve chvíli, kdy se Vickovi podařilo dostat na hřbet oné stvůry, nestvůra jej přestala ignoroval a „pasažér“ na hřbetě se jí přestal líbit. Udělala tak prudký obrat na místě, že Vicka shodila se svého hřbetu a on přistál na zemi ve špíně a troskách. Vick jakožto mutant má drápy na prstech a musel nestvůru nepříjemně poškrábat, avšak co se stalo pak, už přesně nevěděl. Když se probral bylo již po boji a vlna stvůr jež se vrhla na budovu již padla, rozstřílena automatickými zbraněmi či rozmetána granáty…. Po boji. Čtveřice vojáků vedená seržantem Fuxem vyšla ven z budovy, sbírá rozmístěné nálože, aby je opět mohla použít, tentokrát jako provizorní minové pole pro případ, že by přišla další vlna agresivních stvůr. Alespoň jedna z čtyřnohých stvůr, ačkoli zjevně mnohokráte zasažená kulkami ze samopalů, se stále ještě hýbala, ale sprška žhoucího napalmu z plamenometu jednoho z vojáků nadobro zhatila její pokus ještě někoho ohrozit a již definitivně vyřazená nestvůra se za křiku chvíli zmítala v plamenech, než nadobro utichla. Pro vojáky cizí transportér je zaklíněný v plotě obklopující areál, z jeho zadního výstupu se vynořila postava v protichemickém obleku ozbrojena pistolí a hasákem, začala vozidlo obhlížet. Kolový transportér je zaklíněn, díky ocelovým prutům a úlomkům betonu jež kdysi tvořili plot, přičemž část transportéru spočívá na zbytku betonového sloupu a drží část kol zvednutých ze země. Postava jež se vynořila z transportéru už neudělala nic, aby se jej pokusila vyprostit. Setkala se totiž s pěticí vojáků, jež právě obhlížejí okolí budovy, rozmisťují výbušniny a dorážejí ještě hýbající se stvůry. Když si všimli člověka v protichemickém obleku jež vylezl z transportéru, hlavně snad všech zbraní v okolí namířili na něj. Vojáci jsou značně mohutnější a o hlavu větší než onen člověk v protichemickém obleku s plynovou maskou na tváři, vojáci sami si to asi příliš neuvědomovali, neboť v poslední době přicházeli do kontaktu s sobě rovnými či mutanty, u nichž běžné lidské proporce prostě neplatily. Když onen člověk zahlédl supervojáky a hlavně jejich zbraní namířily na něj, zastavil se a čeká …

Vypravěč - 23. září 2008 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se venku bojovalo, Vick se pokusil o téměř husarský kousek jež zůstal ostatními téměř bez povšimnutí, zachytil se jednoho z obrovských tvorů jež se hnal vstříc budově a Vicka, možná proto že je jej mutant, ignoroval. Ovšem ve chvíli, kdy se Vickovi podařilo dostat na hřbet oné stvůry, nestvůra jej přestala ignoroval a „pasažér“ na hřbetě se jí přestal líbit. Udělala tak prudký obrat na místě, že Vicka shodila se svého hřbetu a on přistál na zemi ve špíně a troskách. Vick jakožto mutant má drápy na prstech a musel nestvůru nepříjemně poškrábat, avšak co se stalo pak, už přesně nevěděl. Když se probral bylo již po boji a vlna stvůr jež se vrhla na budovu již padla, rozstřílena automatickými zbraněmi či rozmetána granáty…. Po boji. Čtveřice vojáků vedená seržantem Fuxem vyšla ven z budovy, sbírá rozmístěné nálože, aby je opět mohla použít, tentokrát jako provizorní minové pole pro případ, že by přišla další vlna agresivních stvůr. Alespoň jedna z čtyřnohých stvůr, ačkoli zjevně mnohokráte zasažená kulkami ze samopalů, se stále ještě hýbala, ale sprška žhoucího napalmu z plamenometu jednoho z vojáků nadobro zhatila její pokus ještě někoho ohrozit a již definitivně vyřazená nestvůra se za křiku chvíli zmítala v plamenech, než nadobro utichla. Pro vojáky cizí transportér je zaklíněný v plotě obklopující areál, z jeho zadního výstupu se vynořila postava v protichemickém obleku ozbrojena pistolí a hasákem, začala vozidlo obhlížet. Kolový transportér je zaklíněn, díky ocelovým prutům a úlomkům betonu jež kdysi tvořili plot, přičemž část transportéru spočívá na zbytku betonového sloupu a drží část kol zvednutých ze země. Postava jež se vynořila z transportéru už neudělala nic, aby se jej pokusila vyprostit. Setkala se totiž s pěticí vojáků, jež právě obhlížejí okolí budovy, rozmisťují výbušniny a dorážejí ještě hýbající se stvůry. Když si všimli člověka v protichemickém obleku jež vylezl z transportéru, hlavně snad všech zbraní v okolí namířili na něj. Vojáci jsou značně mohutnější a o hlavu větší než onen člověk v protichemickém obleku s plynovou maskou na tváři, vojáci sami si to asi příliš neuvědomovali, neboť v poslední době přicházeli do kontaktu s sobě rovnými či mutanty, u nichž běžné lidské proporce prostě neplatily. Když onen člověk zahlédl supervojáky a hlavně jejich zbraní namířily na něj, zastavil se a čeká …

Vypravěč - 23. září 2008 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se venku bojovalo, Vick se pokusil o téměř husarský kousek jež zůstal ostatními téměř bez povšimnutí, zachytil se jednoho z obrovských tvorů jež se hnal vstříc budově a Vicka, možná proto že je jej mutant, ignoroval. Ovšem ve chvíli, kdy se Vickovi podařilo dostat na hřbet oné stvůry, nestvůra jej přestala ignoroval a „pasažér“ na hřbetě se jí přestal líbit. Udělala tak prudký obrat na místě, že Vicka shodila se svého hřbetu a on přistál na zemi ve špíně a troskách. Vick jakožto mutant má drápy na prstech a musel nestvůru nepříjemně poškrábat, avšak co se stalo pak, už přesně nevěděl. Když se probral bylo již po boji a vlna stvůr jež se vrhla na budovu již padla, rozstřílena automatickými zbraněmi či rozmetána granáty…. Po boji. Čtveřice vojáků vedená seržantem Fuxem vyšla ven z budovy, sbírá rozmístěné nálože, aby je opět mohla použít, tentokrát jako provizorní minové pole pro případ, že by přišla další vlna agresivních stvůr. Alespoň jedna z čtyřnohých stvůr, ačkoli zjevně mnohokráte zasažená kulkami ze samopalů, se stále ještě hýbala, ale sprška žhoucího napalmu z plamenometu jednoho z vojáků nadobro zhatila její pokus ještě někoho ohrozit a již definitivně vyřazená nestvůra se za křiku chvíli zmítala v plamenech, než nadobro utichla. Pro vojáky cizí transportér je zaklíněný v plotě obklopující areál, z jeho zadního výstupu se vynořila postava v protichemickém obleku ozbrojena pistolí a hasákem, začala vozidlo obhlížet. Kolový transportér je zaklíněn, díky ocelovým prutům a úlomkům betonu jež kdysi tvořili plot, přičemž část transportéru spočívá na zbytku betonového sloupu a drží část kol zvednutých ze země. Postava jež se vynořila z transportéru už neudělala nic, aby se jej pokusila vyprostit. Setkala se totiž s pěticí vojáků, jež právě obhlížejí okolí budovy, rozmisťují výbušniny a dorážejí ještě hýbající se stvůry. Když si všimli člověka v protichemickém obleku jež vylezl z transportéru, hlavně snad všech zbraní v okolí namířili na něj. Vojáci jsou značně mohutnější a o hlavu větší než onen člověk v protichemickém obleku s plynovou maskou na tváři, vojáci sami si to asi příliš neuvědomovali, neboť v poslední době přicházeli do kontaktu s sobě rovnými či mutanty, u nichž běžné lidské proporce prostě neplatily. Když onen člověk zahlédl supervojáky a hlavně jejich zbraní namířily na něj, zastavil se a čeká …

Vypravěč - 23. září 2008 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se venku bojovalo, Vick se pokusil o téměř husarský kousek jež zůstal ostatními téměř bez povšimnutí, zachytil se jednoho z obrovských tvorů jež se hnal vstříc budově a Vicka, možná proto že je jej mutant, ignoroval. Ovšem ve chvíli, kdy se Vickovi podařilo dostat na hřbet oné stvůry, nestvůra jej přestala ignoroval a „pasažér“ na hřbetě se jí přestal líbit. Udělala tak prudký obrat na místě, že Vicka shodila se svého hřbetu a on přistál na zemi ve špíně a troskách. Vick jakožto mutant má drápy na prstech a musel nestvůru nepříjemně poškrábat, avšak co se stalo pak, už přesně nevěděl. Když se probral bylo již po boji a vlna stvůr jež se vrhla na budovu již padla, rozstřílena automatickými zbraněmi či rozmetána granáty…. Po boji. Čtveřice vojáků vedená seržantem Fuxem vyšla ven z budovy, sbírá rozmístěné nálože, aby je opět mohla použít, tentokrát jako provizorní minové pole pro případ, že by přišla další vlna agresivních stvůr. Alespoň jedna z čtyřnohých stvůr, ačkoli zjevně mnohokráte zasažená kulkami ze samopalů, se stále ještě hýbala, ale sprška žhoucího napalmu z plamenometu jednoho z vojáků nadobro zhatila její pokus ještě někoho ohrozit a již definitivně vyřazená nestvůra se za křiku chvíli zmítala v plamenech, než nadobro utichla. Pro vojáky cizí transportér je zaklíněný v plotě obklopující areál, z jeho zadního výstupu se vynořila postava v protichemickém obleku ozbrojena pistolí a hasákem, začala vozidlo obhlížet. Kolový transportér je zaklíněn, díky ocelovým prutům a úlomkům betonu jež kdysi tvořili plot, přičemž část transportéru spočívá na zbytku betonového sloupu a drží část kol zvednutých ze země. Postava jež se vynořila z transportéru už neudělala nic, aby se jej pokusila vyprostit. Setkala se totiž s pěticí vojáků, jež právě obhlížejí okolí budovy, rozmisťují výbušniny a dorážejí ještě hýbající se stvůry. Když si všimli člověka v protichemickém obleku jež vylezl z transportéru, hlavně snad všech zbraní v okolí namířili na něj. Vojáci jsou značně mohutnější a o hlavu větší než onen člověk v protichemickém obleku s plynovou maskou na tváři, vojáci sami si to asi příliš neuvědomovali, neboť v poslední době přicházeli do kontaktu s sobě rovnými či mutanty, u nichž běžné lidské proporce prostě neplatily. Když onen člověk zahlédl supervojáky a hlavně jejich zbraní namířily na něj, zastavil se a čeká …

Vypravěč - 23. září 2008 16:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem k nefunkčnosti spojení přes komunikační satelity, jste nuceni se spokojit s zastaralými, ale přesto spolehlivě fungujícími přenosnými vysílačkami, tento typ vysílačky byl ve výzbroji snad padesát let a rozhodně nezapadá to toho nejmodernějšího. Radista stáhl s ramen přenosnou vysílačku, poklekl, vzal sluchátko vysílačky a snažil se naladit vaší komunikační frekvenci opět co nejčistěji, spojení se mu podařilo navázat téměř okamžitě a radista ti předal sluchátko vysílačky. Epsilot Fort, přijem! Generál Porskyj, podejte hlášení?

Vypravěč - 23. září 2008 16:21

Zatímco se venku bojovalo, Vick se pokusil o téměř husarský kousek jež zůstal ostatními téměř bez povšimnutí, zachytil se jednoho z obrovských tvorů jež se hnal vstříc budově a Vicka, možná proto že je jej mutant, ignoroval. Ovšem ve chvíli, kdy se Vickovi podařilo dostat na hřbet oné stvůry, nestvůra jej přestala ignoroval a „pasažér“ na hřbetě se jí přestal líbit. Udělala tak prudký obrat na místě, že Vicka shodila se svého hřbetu a on přistál na zemi ve špíně a troskách. Vick jakožto mutant má drápy na prstech a musel nestvůru nepříjemně poškrábat, avšak co se stalo pak, už přesně nevěděl. Když se probral bylo již po boji a vlna stvůr jež se vrhla na budovu již padla, rozstřílena automatickými zbraněmi či rozmetána granáty…. Po boji. Čtveřice vojáků vedená seržantem Fuxem vyšla ven z budovy, sbírá rozmístěné nálože, aby je opět mohla použít, tentokrát jako provizorní minové pole pro případ, že by přišla další vlna agresivních stvůr. Alespoň jedna z čtyřnohých stvůr, ačkoli zjevně mnohokráte zasažená kulkami ze samopalů, se stále ještě hýbala, ale sprška žhoucího napalmu z plamenometu jednoho z vojáků nadobro zhatila její pokus ještě někoho ohrozit a již definitivně vyřazená nestvůra se za křiku chvíli zmítala v plamenech, než nadobro utichla. Pro vojáky cizí transportér je zaklíněný v plotě obklopující areál, z jeho zadního výstupu se vynořila postava v protichemickém obleku ozbrojena pistolí a hasákem, začala vozidlo obhlížet. Kolový transportér je zaklíněn, díky ocelovým prutům a úlomkům betonu jež kdysi tvořili plot, přičemž část transportéru spočívá na zbytku betonového sloupu a drží část kol zvednutých ze země. Postava jež se vynořila z transportéru už neudělala nic, aby se jej pokusila vyprostit. Setkala se totiž s pěticí vojáků, jež právě obhlížejí okolí budovy, rozmisťují výbušniny a dorážejí ještě hýbající se stvůry. Když si všimli člověka v protichemickém obleku jež vylezl z transportéru, hlavně snad všech zbraní v okolí namířili na něj. Vojáci jsou značně mohutnější a o hlavu větší než onen člověk v protichemickém obleku s plynovou maskou na tváři, vojáci sami si to asi příliš neuvědomovali, neboť v poslední době přicházeli do kontaktu s sobě rovnými či mutanty, u nichž běžné lidské proporce prostě neplatily. Když onen člověk zahlédl supervojáky a hlavně jejich zbraní namířily na něj, zastavil se a čeká … Vypravěč - 23.Září 2008 16:11

Vypravěč - 23. září 2008 16:23
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Zůstala jsi v přízemí budovy, kam tě vojáci dovlekli, i když se jich část vydala ven stále jsi hlídána dvěma muži, na tvá slova nereagují a ačkoli to zkoušíš, pouta kterými jsi spoutána stále drží…

Vick Tainer - 24. září 2008 13:49

Musím teď vypadat komicky... Říkám si, když letím vzduchem a při tom návalu adrenalinu a náhlého očekávání bolesti křičím. No jo, mrška, byla rychlá. Ale mohl jsem ještě stihnout prorvat jí krk. Mihá se mi hlavou, když už nemůžu být od místa dopadu daleko. ...pozdě no. Ozve se tupá rána, řachocení suti a k vidění zbyde jen oblak prachu, který se velmi pomalu ustaluje ale o tom už já nevím... Otevírám oči a první na co reaguju je nedostatek kyslíku z důsledku toho prachu všude kolem. Začnu sípavě kašlat a zároveň se pokouším malátně vztát, držíce se za bolavou hlavu, která to nejspíše schytala při dopadu nejvíc. Zatřesu hlavou a rozhlédnu se. ''Sáákra.'' Prohlásím při pohledu na okolí, kde se povětšinu nalézá krev, stopy po střelbě, zbytky nestvůr... jen pár jich ještě kope z posledního. Ale jinak je okolí bez pohybu. Taky si uvědomuju, že jsem prořízl ticho, na které jsem si už odvykal. Žádné výbuchy, žádná střelba, žádné pokřiky... Že jsou mutanti mrtví znamená, že ti uvnitř budovy nejsou. Napadámě a v tu chvíli z budovy vychází skupina vojáků v čele s tím, co na mně předtím promluvil. Zaujatě sleduju likvidaci těch jedinců, co ještě vykazují známky života. Chystají se na další činnost ale náhle svou pozornost obrací k něčemu jinému. Ze zničeného vozidla se objevuje jakýsi zjev. Co to je?!?! S úlekem hledím na cosi neznámého... žlutě oblečeného. Ještě chvíli to zamračeně pozoruji a hlavou se mi mihnou obrazy vpomínek. To už je... příliš dávno... Asi si nevzpomenu, co je to přesně zač ale něco se mi plete, že to má co dělat s bezpečností nebo ochranou ale v tom obleku by měl být... člověk. Zamrkám. Beze slova stojím na místě a dívám se s jednoho na druhé a čekám, co kdo udělá.

seržant Michal Fux - 24. září 2008 15:08

Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř A co je zase tohle? Na Vojáka nevypadá. Zrovna venku likvidujeme zbytky mutantů, když mou pozornost upoutá postava, která vystoupila z transportéru. Dám rukou svým mužům rozkaz, aby zastavili a hlídali toho muže z transportéru. STŮJ!!! Odlož zbraně a dej ruce nad hlavu, ať na ně vidíme.HNED!! Pokud uposlechne, vyrazím se dvěma vojáky k němu. Kdo jsi? Co tu děláš? Je vás víc? A proč to máš na sobě? Zeptám se, zatímco na něho stále míří naše zbraně.

Petr "Kydy" Žemlička - 25. září 2008 14:59

U vozidla a rozstřílených potvor Samozřejmne se leknu vojáků, čímž, nejen že se třesu, ale ještě stuhnu. Vypadám asi trochu jako vybrační bruska v tuto chvíli. Po rázném příkazu na odhození zbraně pouštím okamžitě pistoli na zem. Jo, chtěl jsem si hrát na hrdinu, ale takhle určitě ne. Hasák zůstává v mé ruce, moje mysl tento důvěrně známý nástroj nepovažuje za tzbraň, navíc je to takové poslední pojítko s realitou. Ruce povezdnu nad hlavu, v protichemickém obleku se nehýbe zrovna dvakrát skvěle a tak teď vypadám spíš jak pózující orangutan, než jako civilista. Než se vzchopím natolik, abych mohl mluvit, jsou již vojáci u mě a tak rychle začnu maskou tlumeným hlasem ze sebe soukat cokoliv. Eeeee, no, jsem mechanik, teda hlavně jako automechanik a dělám tu to, eee, no, vytahuju auto z plotu Nic moc to ze mě neleze, přeci jen jsem zaskočen a vlastně ani tak úplně nevím, co ode mě chce. Otázku o počtu lidí ve vozidle přejdu a pokračuji. No, tohle mi dali, abych tady venku přežil. Prý tady je ve vzduchu hrozně moc malých neviditělných věcí, které by mě zabily, nebo změnily na něco.. Lehce, spíš očima, než celou hlavou naznačím směrem k již mrtvým zmutovaným potvorám. Jestli na mě vyloženě nikdo envyjede, ani mě nemlátí, ani mi nenadávjí a nekřičí na mě. Rozdýchám se a pak ze sebe, podpořen adrenalinem, vysypu rychlou (a dle mě odvážnou) otázku. Asi byste mi nepomohli dostat auto zpět na rovnou zem? Pak už radši tiše mlčím, nebo si skoro neslyšně mumlám se svým druhým já a z pod masky je možné občas zaslechnout ..ale kydy..

P-024D - 25. září 2008 18:01

Mrtvé město, opuštěná Federální laboratoř Stojím nad radistou a pozoruji ho jak navazuje spojení. Když se mu to podaří, vezmu si od něho sluchátko. "Seržant P-024D pro Epsilon fort. Generále zajistili jsme kompletně vybavenou a nepoškozenou laboratoř. Při pokusu o dezerci dvou muta-rekrutů jsme přišli o transportér seržanta Fuxe. Dochází nám munice, napalm i granáty jsme již téměř vypotřebovali, ale dle vašich rozkazů udržíme pozici do příjezdu posil. Těsně před posledním útokem před laboratoří havarovalo neznámé vozidlo, seržant Fux ho nyní prověřuje. Přepínám." Přeruším hlášení provedené strojově klidným a odměřeným hlasem a čekám zda se základna ozve s nějakými dalšími rozkazy.

Ratzzin - 29. září 2008 17:50

Mrtvé město - svázaná Tak asi teda křičet můžu. Vlastně se teď ani nebojím křičet, když jsou tady jen vojáci, snad z masa, kostí a s lidským mozkem a přemýšlením, které by se dalo přemluvit, místo toho, aby mě kvůli řevu zabili. U toho robůtka bych si nebyla tak jistá, popravdě vůbec. "Rozvažte mě! Sslyššíte? Kruci! Nejsste hlušší, to bysste tady nebyli!" cloumám sebou do stran, nehledě na bolet, kterou si sama způsobuji. Každá oděrka se zahojí, ale takový průstřel hlavy nebo vyhřezlá střeva.. "Áááá! To tady vážně chcete jen tak sstát? To je ššílené! ŠŠÍLENÉ! Oni tam umřou! Určitě umřou!" nechat je umřít z vlastního rozhodnutí a slyšet, jak si myslí, že třeba vyhráli. Brr. Přeběhne mi mráz po zádech. Ty potvory nejsou hloupé. Třeba se mi podobají méně, než si myslím, ale rozhodně nejsou hloupé. To nikdy nečetli žádné příběhy ze starých dob? "Pussťte mě!" zaječím znovu, velmi hlasitě.

seržant Michal Fux - 04. října 2008 14:11

Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Sleduju nedůvěřivě toho co vylezl z transportéru, prst na spoušti. Když zahodí pistoli, skloním svou zbraň k zemi. Pak kývnu na jednoho mého vojáka, aby tu pistoli sebral. Takže ten transportér je jinak v pořádku? Zeptám se aniž bych se konkrétněji vyjadřoval k osudu toho muže. Je nás tu dost, ale stejně nevim, jestli s ním jenom tak pohnem. Začnu obhlížet transportér a snažím se zjistit, jak moc je to s ním vážné. Nemáte vy něco, co by nám pomohlo? No můžeme ho zkusit sundat, ale nevím, nevím. Když to nepůjde, zkusíme ten beton pod ním odpálit malou náloží. Nechám se posuzováním situace trochu unést a až po chvíli si jakoby vzpomenu na toho podivně oblečeného "muže". Mimochodem, já jsem seržant Fux. Mohl byste nám prozradit své jméno a to odkud jste?

Petr "Kydy" Žemlička - 13. října 2008 13:53

Ulehčeně sundám ruce dolů a moje mysl se hned zaměří na problém s vozidlem. Menuju se Kydy, ale říkají mi všichni Petr Žemlička Mezitím si prohlížím okolí, zda by se dala najít nějaká páka, či něco o co zajistit naviják. Pak mi to dojde a rychle ze sebe vychrlím. Menuju se teda Petr Žemlička, ale všichni mi říkají Kydy. Tak to je, jo, tak. Transportér by měl být jinak v pořádku, ještě jsem neměl možnost prohlédnout ho pořádně, ale mělo by to něco vydržet. Problém ej to dostat na kola holt no. Mezitím co se pokouším podívat dolů, jak moc je vzpěra, an které uvízl podvozek pevná, vzpomenu si, že se mě ještě na cosi onen voják ptal. No jsem z nedaléké sféry, donedávna jsem tam žil vcelku spokojeně jako autoopravář, víte, ale na stará kolena jsem začal blbnout a zachtělo se mi mít ještě nějaké zážitky a pomoci komunitě.Vy jste ti supervojáci o kterých jsem slyšel? Jaktože vám tady vzduch a tak neublíží? Hmm, myslím, že malá nálož by mohla pomoci, bude-li správně dávkovaná, ale stejně bych to radši zkusil normálně "shodit"

seržant Michal Fux - 30. října 2008 16:23

Mrtvé město, před opuštěnou Federální laboratoří Hmm. Takže jste odborník. Když vám tu nechám dva své muže, zvládnete to? Já tu mám svoje úkoly, jako třeba to tu zabezpečit zatímco ho budete sundavat. Rozhlédnu se krátce po okolí, jestli neuvidím nějaké nebezpečí. Ale něco za něco. Popravdě mohl bych vás zajmout a ten transportér si vzít, ale já si radši nechám vojáka co by vás musel hlídat i vás k dispozici. Navrhuji vám, že se k nám na čas přidáte, dovezete nás na naší základnu a pak si pojedete svojí cestou. Tedy pokud byste se k nám nechtěl přidat? Zvedne se mi lehce pravý koutek, což je pravděpodobně znamená můj úsměv.

Údržbář (administrátor) - 07. ledna 2009 16:02

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář