Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 09. listopadu 2014 23:02

Jsou zde čtyři elementy a to jsou Voda, Vzduch, Oheň a Zem. Společně tyto elementy tvoří život. Už hodně dlouho každý tento element chrání jedno království.  Ale před více jak 50 lety vypukla válka. Válka elementů. Elementy, co dříve v harmonii tvořili nádhernou říši, teď stojí proti sobě ve válce. Nikdo neví jak to může dopadnout, nikdo neví kdo vyhraje.  Království si neuvědomuje, že se navzájem potřebují. Místo harmonie budují armády. Už tolik životů padlo, jen kvůli válce, u které už se zapomnělo proč začala. Každý element má své pro a proti, každý element je jiný a přesto jsou všechny tak důležité.

Vypravěč - 10. listopadu 2014 20:20

Legenda Čtyři posvátné elementy tvoří dohromady život. Je to země, která tvoří půdu pod nohama, zajišťuje rostliny, ale také zkázu ze zemětřesení. Je to voda, co zavlažuje půdu, poskytuje důležitou složku pro život, ale dokáže i zabíjet krutým mrazem a lavinami. Je to Vzduch, co dodává kyslík, je to vánek který čistí vaše myšlenky, ale dokáže ničit spolu s tornádem. A je to Oheň, který zajišťuje teplo a světlo, ale také dokáže ničit a spalovat. Tyto živly ovládají život na zemi a dokáží ho také zničit. Čtyři království chrání každé jeden element. Každé království má své centrum, kde je uschován talisman živlu. Tento talisman ne zdrojem veškeré jejich síly, proto ho nechávají vládci tolik hlídat. talismany Výukové centrum pro budoucí vojáky. Voda Právě se nacházíte na hlavním místě učení. Už vás naučili teorii, teď ale teprve přejdete k praxi. Stojíte před klidným mořem a posloucháte jeho šum. Je to tu velice klidné. Před vás si stoupne jakýsi trochu postarší muž v černém obleku. Všechny si vás prohlédne a s klidným hlasem řekne. "Vodní umění je ta nejkrásnější magie. Zde vás naučím jak i z malinké kapky udělat vodní vír a postupně už ani nebudete tu kapku vody potřebovat." Pak máchne rukama a ve vzduchu s nimi naznačí jakýsi ornament. V tu chvíli se z moře z ním vyzvedne obrovská vodní koule, nechá ji přesunout kousek od vás zmrazí ji a pustí. Z ní se s nárazem na zem nadělají kousky ledu. Ty poté s mávnutím ruky velikou rychlostí pošle proti obrovskému kamenu do kterého se zabodnou. Oheň Jste v nějaké místnosti kde je tma, ani nepípnete. Pak se ale s hlukem rozhoří obrovská pochodeň a postupně i další kolem celé místnosti. Pak se rozletí dveře a vstoupí obrovský chlap s bradkou. Změří vás všechny pohledem a spustí s ruským přízvukem. "Tak doufám, že tu jste všichni. Dávejte pozor, nehodlám se opakovat. Oheň je ten nejmocnější živel. Rozdává světlo a teplo, ale dokáže spalovat a to je hlavní. Budu vás učit, jak správně používat útoky, jak se bránit s magma před vodou a různé fígle na vzduch." Zasměje se. "Nejvíc zabírá kouř a popel!" Přijde k vám blíž a vy můžete konečně spatřit jeho jizvu přes obličej. Pak natáhne velkou dlaň před vás a luskne, s lusknutím se mu na dlani objeví plamen. Vzduch Jste ve velmi vysoké místnosti která je bílá a vzory větru jsou pozlacené. Profukuje zde jemný vánek, který příjemně uvolňuje. Za malinkou chvilku přijde mladá žena v bílých, lehkých šatech. Mile se na vás usměje a s jemným hlasem vám řekne. "Moc mě těší, že jste zde. Naučím vás tu všechny, co nejlépe ovládat vzduch, hurikány, počasí a let. Vzdušný národ je ve vzduchu skoro neporazitelný. Proto je velice důležité, abych vás naučila správně a rychle letět" S těmito slovy se vznese do vzduchu. Podívá se na vás a znovu se mile usměje. Ve vzduchu si vytvoří jakýsi mrak a sedna si na něj. "A ti zdatnější naučím i manipulovat s mraky. Máte nějaké otázky?" Zem Jste někde v hlubokém lese. Všude se ozývá šustot listů. Pak přijde jakási žena v hnědo zeleném oblečení. Také jste si všimli, že má dvě zelené čáry na obou stranách obličeje. Vypadá trochu jako moderní amazonka. Usměje se na vás a pokyne rukama. V tu chvíli se ze země začnou vynořovat kořeny a sestaví se do takovým menších lavicí. Pokyne vám ať si sednete a sama si sedne. "Zem je živel tisícerých možností. Můžete ovládat nerosty, ale i čivou přírodu. Když jí porozumíte najdete v sobě rovnováhu stejně jako lesy."

Jack Cartshon - 10. listopadu 2014 20:48

Výukové centrum pro budoucí vojáky ohně Udělalo na mě veliký dojem to jak se pomalu postupně začali rozhořívat ty pochodně. To bylo vážně něco! A ten chlápek k tomu. Dělalo to dojem. Teorii ohně už máme za sebou a teď se to bude zkoušet na živo. Rozhodně plánuji být nejlepší! Porazím všechny od země až po každičkou kapku vody! Mám na to 3 důležité kroky. 1. projít teorii a praxi 2. zvládnou všechny možné útoky (hlavně ten s magma) 3. zabít každého nepřátele kterého uvidím. Je to boj. Boj za můj národ! Nic jiného teď pro mě není důležitější. Začal jsem poslouchat, co ten Rusák říká. A poslouchal jsem každičké jeho slovo. Po nějaké době si na dlani udělal plamen ohně. Ccc... vytahuje se tohle já už umím taky. Nasadil jsem úšklebek a udělal přesně to co on. Na dlani se mi také objevil plamen. Podíval jsem se na něj a v očích mi žhnuly plameny hrdosti. Problém z toho mít rozhodně nebudu, potřebují vojáky a úplný idioty vzít do armády nemůžou.

Henrietta Saunderson - 10. listopadu 2014 21:27

Výukové centrum - země Nečekala bych, že naše vyučování bude probíhat v lese. Čekala jsem spíš nějakou soutěsku, nebo vysoké skály, to je přece prostředí, ve kterém jsme nejsilnější. Ale zároveň si uvědomuji, že to dává smysl. V čím horších podmínkách budeme trénovat, tím spíše budeme připraveni na ostatní živly. Když se objeví žena, která je pomalovaná "válečnými barvami". Nechá kolem nás vyrůst lavice, abychom si měli kam sednout. Samotné by mi vyhovovalo spíše sedět přímo na zemi, ale když to chce takhle... Když mluví o silách našeho živlu, které se budeme učit ovládat, vzpomenu si na knihu, kterou jsem nedávno čekala. Byla to jedna z mála existujících kopií, protože myšlenky, které v ní byly vyjádřeny - tedy myšlenky o tom, že všechny živly musí být propojeny, aby odemkly svůj plný potenciál - byly společenství odsouzené téměř jako kacířské. Nejprve mě napadne, že se zeptám, co si o tom naše nová učitelka myslí, ale potom si to rozmyslím. Nechci přece, aby si myslela, že jsem nějaký dezertér. Místo toho se začnu soustředit na to, co nám říká. Ovládat živou přírodu. Zní to trochu jako sen, ale vzpomenu si na jednu příhodu z dětství, hrála jsem si na zahradě. Vylezla jsem na strom, ale neudržela jsem se a spadla jsem. Pádem jsem si vyrazila dech. Jak jsem tam tak ležela a snažila se nadechnout, rozkvetly kolem mne fialové květy. Pak mě našla matka a pomohla mi chytit dech... Začnu prstem přejíždět po "živé" lavici v naději, že se zase objeví nějaké květy.

Julie Kordex - 10. listopadu 2014 21:38

Výukové centrum pro budoucí vojáky vody Doteď jsem neustále seděla zavřená někde v místnosti a najednou stojím pár metrů před širým mořem. Jeho šum mě uklidňoval, ale zároveň znérvozňoval... Bála jsem se budoucnosti, války. Ale pro pomstvu své matky udělám cokoliv! A hlavně zničím oheň. Ten kus života, který mi zabil, to jediné co jsem měla. Z mého přemýšlení mě vyrušil až jakýsi člověk, který se postavil před nás v černém obleku. Začal nám něco vykládat, ale já mu nevěnovala ani kapku pozornosti. Stále jsem se soustředila na moře. Když v tom se mi obraz změnil z moře na jakousi obří kouli vody, která se přiblížila k nám, náhle se z kusu vody stal led. Ledová koule. Než jsem si ji stihla pořádně prohlédnout, roztříštila se na miliony kousků. Všichni jsme zůstali udiveně stát na místě. Kousky se náhle vymrštily a praštily sebou o skálu, do které se zároveň zabodly.

Erik Attano - 11. listopadu 2014 11:24

Výukové centrum pro budoucí vojáky vzduchu Já i všichni ostatní jsme se dostali do velmi vysoké, bíle vymalované místnosti. Prohlížel jsem si pozlacené vzory větru, které se ve světle jemně leskly a dodávaly tak všemu určitou krásu, která se těžko popisuje. Jako když vidíte, jak skrz mraky pronikají paprsky slunce, které vás nutí je sledovat. Jemný vánek mi lehce pohyboval s prameny vlasů na obličeji a když se za námi ozvaly kroky, otočil jsem se. Přicházela mladá žena v bílých šatech, se kterými i ten lehký vítr, co tu byl, lehce povlával. Usmála se a promluvila, čímž na sebe upoutala pozornost opravdu všech. Vysvětlila nám, co zhruba nás tak plánuje naučit a když se vznesl do vzduchu, pousmál jsem se. Připomínalo mi to vystoupení na náměstí, kdy jsem do vzduchu takto zvedal svou mladší sestru, abych tak její vodní umění podporoval. Ani jsem si to pořádně neuvědomil a visel jsem sám několik centimetrů ve vzduchu nad zemí. Naprosto stabilně, takže to mohlo také vypadat, jako kdybych stál na průhledném schodu. Když vytvořila mrak, na který se posadila, pousmál jsem se a krátce jsem zvedl ruku, čímž jsem se hlásil o slovo. Když si mě všimla, promluvil jsem. "Jak vás máme oslovovat?" ,zeptal jsem se, protože jsem nesnášel takové to "hej ty.". Krátce na to jsem se snesl, teď už vědomě, na zem se stáhl jsem si ofinu přes pravé oko více do obličeje a čekal jsem na odpověď.

Vypravěč - 11. listopadu 2014 19:48

Oheň Jack Ten Ruský chlápek se na tebe podívá. Nadechne se a stoupne si. Ty netrpělivě čekáš co bude. Ale tvé obavy jsou najednou tu a tam, když se předtím obrovský chlápek dělající dojem usměje od ucha k uchu, uhasí plamen na své ruce a řekne hrdým hlasem. "Máme tady talent. Je vidět, že máš oheň v duši" Zasměje se a pomalu začnete s výukou Voda Chlápek v černém se na vás znovu podívá. "Ta bychom mohli začít s výukou že." Popojde blíž k vám. "Jděte blíž k vodě, zkoncentrujte se a zkuste vytáhnout malinký pramínek z vody" názorně vám to předvede. "Představujte si jak vám místo krve proudí v žilách krev, vnímejte to šumění moře a pak udělejte několik pohybů ruky." Vzduch Erik Mile se na tebe usměje. "Můžete mi říkat Evelyn." Pak se podívá na vás všechny. Pomalu se snese na zem. "Tak přejdeme na výuku." Luskne jednou a vítr se zvětší, podruhé ještě se zvětší, po třetí vytvoří se bouřka, po čtvrté se venku vytvoří tornádo a po páté je vše při starém. "Ovládáte to hlavně myslí. A za prvé vás naučím léhat! Malá pomůcka na to je, že si představíte že letíte." Podívá se znovu na tebe. "někteří to už, ale umí. Tak to můžete zdokonalit." Usměje se na tebe. Zem "Nejprve se naučíme ovládat neživou přírodu. Je to lehčí ovládnout a je to dobrá obrana proti ohni." Koukne po vás. "Je několik druhů, jak ji můžete ovládat. Jeto pohyby ruky a mysli, nebo rovnováhou vaší mysli. První věc je, že jen myslí musíte najít zdroj toho co použijete. Například kameny pod půdou." Porozhlídne se a pak mávne rukou směrem vzhůru a z jednoho místa se vysune ze země obrovský kámen. "Je tu někdo, kdo už toto hledání umí?"

Teress Whatson - 11. listopadu 2014 20:12

Výcvikové centrum pro budoucí vojáky země Vyučování v lese? Takhle praštěný nebyl ani brácha. Pomyslím si, když stojíme uprostřed lesa a čekáme na učitele. Netrvalo dlouho a před námi se objevila žena s zelenými pruhy na obličeji. Pousmála jsem se a když kolem začali "růst" lavice, ustoupila jsem asi o krok dozadu. Až když se lavice s židlí zformovali do přijatelné podoby, posadila jsem se a poslouchala jsem co říká. Ovládání živé přírody mě moc nezaujalo, za to kamenné brnění, nebo vytvořit tunel pod zemí, to bylo to, co jsem se chtěla učit a zdokonalovat se v tom. Pozorně jsem poslouchala rozmluvu o důležitosti a síle zemního živlu. Přimělo mě to usmát se. Bylo to něco, co vykládal bratr na každé své hodině jako úvod. Tedy, nikdy to neznělo tak uhlazeně ale myšlenka byla dost podobná. Profesorka začala s prvním kouskem vyhledávání kamenů pod zemí. Pousmála jsem se. Většinou se mi to už dařilo, ale nechtěla jsem se ztrapnit, když by mi to teď zrovna nešlo. Radši jsem proto mlčela.

Henrietta Saunderson - 11. listopadu 2014 20:20

Výukové centrum země Máme začínat ovládáním neživé přírody? Je sice fajn, že chtějí začít od základů, ale vážně si nemyslím, že je nutné začínat cvičením pro děti jako vyvolávání kamenů, ne? Postavím se, natáhnu před sebe ruku a zakroužením zápěstí vytáhnu ze země několik drobnějších kamenů, které pak sepjetím obou rukou spojím k sobě v jakýsi neumělý štít. Pak ruce roztáhnu a kameny se rozkutálí po zemi. Podívám se na "učitelku" a povytáhnu jedno obočí. "Myslela jste to nějak takhle?"

Teress Whatson - 11. listopadu 2014 20:33
	Výcvikové centrum pro budoucí vojáky země Když dívka vedle mě udělá onu věc, pousměji se. Myslela jsem, že po mě chce nějaký obrovský šutr. Tohle samozřejmě umím taky. Nohou jsem zakroužila v zemi a ven vyjelo několik menších zelených a modrých kamínků. Upřeně jsem se na ně zahleděla a vytvořila z nich miniaturu zeměkoule. Nebylo to, že bych se chtěla vytahovat, jen jsem nechtěla být za blbečka.

Henrietta Saunderson - 11. listopadu 2014 20:41
	Výcvikové centrum země Když dívka poblíž vytvoří z kamínků model země, trošku se zarazím. Možná jsem to neměla brát na tak malou váhu. Znovu zvednu své již vyvolané kameny a vyvolám několik dalších, ještě menších, a po chvilce z nich vytvořím drobnou želvu a postavím ji na svoji lavici. Nesnáším, když mě někdo trumfne...

Vypravěč - 11. listopadu 2014 20:53

Zem Ta učitelka zatleskala. "Ano, já vím, že tohle lehké. Tak dáme něco těžšího ne?! A Holky obě jste výborné, nemusíte se předhánět." Usmála se na vás všechny. "Doufám, že to všichni umíte. Jestli ne, tak se k tomu můžeme pak vrátit." Zvedne se a jde směrem k jednomu stromu a pokyne vám ať jdete blíž k ní. Pak mávne rukou a z velikým otřesem vyleze ze země nějaký červený kámen. "Rudy, jsou v neživé přírodě nejmocnější zbraň. Dá se z něj udělat cokoliv. Od štítu až po malinké střípky, které jsou ale smrtící. Vyhledat rudu je těžší něž vyhledat kámen a je i velice těžké se do naučit ovládat. Tohle je rubín. Je to vcelku lehká ruda." Ruku dá nad rubín a rychle rozevře dlaň a rubín se roztříští na několik malinkatých střípků, které se po nadzvednutí ruky vznesou a když ta žena mávne rukou směrem k jednomu stromu, střípky se velikou rychlostí rozletí k němu a všechny se do něj zabodnou. "S jedem některých rostlin mohou sloučit jako jedovaté šipky. A máte možnost, že se minimálně jedna zabodne na kůži." Podívá se po vás. "Chce si to někdo vyzkoušet už teď?" poznámka poznámka: Jestli si to budete chtít vyzkoušet. Dbejte na to, že s vaší magií jste pořád více méně na začátku a tohle je o něco vyšší kalibr

Jack Cartshon - 11. listopadu 2014 21:42

Výukové centrum ohně Jeho nadšení mě těšilo. Byl jsem rád, že je ten chlapík v pohodě. I když to, co jsem předvedl není nic extra, ale umím toho i víc jen se nebojte. Pak začala výuka. První a základní útoky jsem zvládl v pohodě, ale jakmile se na řadu dostávali těžší útoky a obrana měl jsem menší problém. Budu to muset trochu dopilovat. Ale jak řekl ten Rusák mám oheň v duši. Sice jsem to věděl už předtím, ale pochvala hřeje u srdce. A mám pořád v hlavě tu myšlenku, že nechám vypařit každou kapku vody na téhle planetě!

Julie Kordex - 11. listopadu 2014 21:51

Výcvikové centrum voda Konečně se z toho všeho vzpamatuju. Můj pohled ale stále směřuje k tomu kamenu... Když v tom z ničeho nic promluví ten muž v černém. "Tak bychom mohli začít s výukou že." Řekl klidně a přečel blíž k nám. "Jděte blíž k vodě, zkoncentrujte se a zkuste vytáhnout malinký pramínek z vody" Mluví dál a pak máchne rukou a ten pramínek vody vytáhne. "Představujte si jak vám místo krve proudí v žilách voda, vnímejte to šumění moře a pak udělejte několik pohybů ruky." Dívá se na mě, přímo na mě. Rozklepu se, ale nevzdám to. Hrdě vystoupím a přeju blíže k moři. Představila jsem si místo krve v sobě vodu, šuměla mi v těle. Sakra Jul, soustřeď se a nevymýšlej kraviny! Začala jsem pohybovat rukou a přitom se soustředila na moře. Voda se jemně rozvířila ani ne za desetinu vteřiny se z hladiny zvedl pramínek vody. Měla jsem ze sebe radost a hrdě se podívala na muže.

Andie Crowfel - 12. listopadu 2014 02:21

Výukové centrum ohně Stála jsem na místě jako přibitá. Bylo vidět jen velice zřídka. Když se však rozsvítily pochodně, spatřila jsem všechno okolo. Vedle mně stál nějaký kluk ale já mu nevěnovala příliš pozornosti. Více mne zaujal prapodivný muž vzhledem připomínající nějakého rusa. Postavil se před nás a začal něco kecat. Já si při jeho výkladu jen upravovala nehty. Když pak na jeho dlani začal hořet plamínek, pomyslel co si jako asi myslí když předvádí něco co mám dávno za sebou, ale stejně nevydám ani hlásku. Když pak ale to samé udělá i vedle stojící kluk, chce se mi smát. Místo toho však nasadím kamenný obličej. ,,Nerada vám rušim ten váš kroužek, ale já bych radši šla někoho pořádně uškvařit." pronesu a při tom je oba "spálím" svým pohledem. To uý nejsem tak v klidu jako před chvílí a oba dva mohou doslova cítit ten žár tepla který ze ne sálá díky mojí bojechtivosti.

Vypravěč - 12. listopadu 2014 17:48

Oheň Rusák zpět nasadí kamenný výraz. "Stoupněte si každý k jedné pochodni, které jsou okolo místnosti." Když tak učiníte výuka může začít. "Oheň je nezkrotný a mocný živel. A tokový musí být i ten kdo ho ovládá." Začal chodit od jedné pochodně k druhé sem a tam s rukama spojenýma za zády. "Základní útoky pravděpodobně umíte. Tak dáme něco těžšího." Zastaví se u jedné volné pochodně. Ruce dá před oheň, jako by se hřál a pakrychle udělá pohyb směrem nahoru. Z pochodně se oheň mnohonásobně zvětší a vyšlehne až ke stropu. Pak udělá několik pohybu rukou a z obrovského ohně se stana hořící obrovský had, který jakovy vylejzá z pochodně. Had se prolétne nad vašimi hlavami a po zatnutí pěsti najednou zmizí. Vaše zraky se upřou na Rusáka a ten pomalu rozevře dlaň ve které je tento had, avšak v miniaturní velikosti. "Tak a teď to zkuste vy!" poznámka poznámka: Až to budete zkoušet. 1. je to o něco těžší než základní útoky. 2. každému se objevuje jiné zvíře. 3. Podle toho jak je veliký oheň, tak velké bude zvíře.

Vypravěč - 12. listopadu 2014 19:14

Voda "Pořád se na něj soustřeďte a snažte se to udržet." Když vidí, že to už všichni dokázali.... "Tohle je ta lehčí část, teď..." Též nechal z vody vylézt pramínek, postupně ho zvětšoval a jak hýbal rukou tak se pohyboval i pramen. Z těchto pohybů napsal z vody ve vzduchu nějaké jméno. To jméno bylo Sebastian. "A jmenuji se Sebastian, ale říkejte mi Seb." Usmál se na vás a pak pomalu pustil vodu zpět do moře. "A teď vy!" poznámka Poznámka: Je to o něco těžší něž předtím, ale se základními útoky se to nějak zvládnout dá.

Julie Kordex - 12. listopadu 2014 19:33

Výcvikové centrum voda Pramínek jsem stále držela, tak jak mi řekl. Konečně jsem mu i tu svou kapku pozornosti věnovala. Bylo to lehké.. Celý svůj život pracuji s vodou a útoky nejsou nic těžkého. Ne pro mě. Najednou začal s pramenem pohybovat a utvořil z toho své jméno. Takže Sebastian, Seb - dobře. Když dal prostor pro nás. Hrdě jsem se usmála a pohla rukou, máchla jsem jí a utvořila tak své jméno. Když jsem byla mladší, psala jsem takhle neustále. Bavilo mě to. Takže teď je to pro mě zkrátka hračka. Hrdě jsem se podívala nad hladinu, kde se tyčilo dokonale napsané mé jméno.

Henrietta Saunderson - 12. listopadu 2014 19:45

Výukové centrum země Když jsme napomenuty, že se nemusíme předvádět, jen pokrčím rameny a následuji učitelku ke stromu, kde je nám předvedeno ovládání rud. Trochu mě překvapí, že je za nejlehčí považován rubín, obzvlášť proto, že jsem si ho nikdy nevšimla ve velkém množství. Chci to zkusit, a jsem odhodlaná alespoň rudu vyvolat, když nic jiného. Natáhnu ruku před sebe a snažím se vycítit v zemi pod sebou něco zvláštního. Chvilku to trvá, ale za chvíli se mi podaří vytáhnout kus rubínu téměř tak velký, jako měla učitelka. Neudržím ho ale ve vzduchu, takže spadne. Sakra...

Teress Whatson - 12. listopadu 2014 20:03

Výcvikové centrum pro budoucí vojáky země Učitelka nás napomenula a tak jsem se už dál nesnažila a nechala svůj model zeměkoule dopadnout na zem. Přesunuli jsme se ke stromu, kde nám učitelka začala vykládat o ovládání rud a vytáhla obrovský rubín. Pousmála jsem se a pozorovala jsem, jak to samé dělá moje spolužačka. Pousmála jsem se, ne však, ze škodolibosti, ale protože byla tak paličatá. Bude s ní nejspíš ještě sranda. Natáhla jsem ruku před sebe a nějakou dobu jí tam držela. Snažila jsem se najít ještě nějaký rubín, což byl opravdu problém. Malých bylo spoustu ale těch velkých, to teda ne... Až po nějaké době se mi podařilo jeden najít. Byl ale dost hluboko, a tak bylo dosti náročné ho dostat ven, nakonec se mi to přece jen povedlo. Byl sice nepoznatelně menší, než ty dva již vytažené, ale já měla dobrý pocit, že jsem to zvládla i z takové hloubky.

Erik Attano - 12. listopadu 2014 20:46

Výcvikové centrum pro budoucí vojáky vzduchu. Evelyn se představila a já se jen pokusil si to jméno zapamatovat. Předpokládám, že tu bude docela dost noých jmen, tak aspoň tohle jedno by nebylo od věci vědět. Sledoval jsem, co nám předvedla za všechny možné změny ve vzduchu a já se pousmál př ipředstavě, že brzy budu umět to samé. Tedy snad. Když se dostala k létání, usmál jsem se a při slovech, že budeme mít možnos se dokonalit, jsmese vznesl do vzduchu, zatímco jsem čekal, jestli se bude dít ještě něco ze strany ostatních.

Jack Cartshon - 13. listopadu 2014 19:02

Výukové centrum ohně Přešlo se k výuce a každý se měl postavit k jedné z pochodní. To, co pak předvedl ten týpek bylo fascinující. Docela mě zajímá, co bude moje zvíře. Přišla řada na nás. Tohle je už těžší kalibr, ale já si věřím. Pořádně jsem se nadechl a soustředil se jen na svou pochodeň. Natáhl jsem ruku před sebe a snažil se zvětšit oheň. Tahle část šla velice dobře. Zvětšil se o dost, sice né do takové výšky jako toho Rusáka, ale celkem to ušlo. Pak přišla ta horší část. Představoval jsem si tolik zvířat. Pak jsem přestal myslet na zvířata, ale na ten oheň co je ve mě. Pak se v ohni pomalu začal objevovat vlk. Nenabral takovou podobu jako jeho had, ale alespoň vím že mám vlka. Po nějaké době neúspěšného nucení vytvořit vlka, jsem to na chvilku vzdal. Možná se to nezdá, ale je to dost vyčerpávající.

Vypravěč - 13. listopadu 2014 20:27

Voda Seb pochválil všechny ty, co to dokázali. A to byla drtivá většina. Těm, co s tím měli problém řekl jak by to mělo být správně. pak se podíval na Julii. "Výborně Julie, je vidět, že máš talent." Budeme pomalu zvyšovat úroveň." Odkašlal si. "Teď udělej te to samé, jen až budete mít napsané jméno, tak ho postupně zmrazte, až tak budete mít nechte led roztříštit a kousky ledu se snažte alespoň chvilku udržet ve vzduchu." Pak vám to předvedl. Vyvedl pramen z vody a napsal znovu Sebastian. Pak to začal pomalu mrazit. Postupně se od S pomalu až do N zmrazil úplně. Nechal led roztříštit a pak s ním levitoval nad vodou. Když se ujistil, že všichni viděli, nechal je spadnout do vody a vyzval vás aby jste začali. poznámka poznámka:nechávat levitovat led je velice těžké a rychle vysiluje. Zem Učitelka se na vás dvě usmála. "Výborně, máte v sobě něco zvláštního a máte nevýslovně skvělou schopnost." Podívala se na vaše kameny. "Je moc dobré, že jste je dokázali vytáhnout nahoru, jste obě velmi talentované. Zkuste je i roztříštit na malinké šipky. Vím, že je to ještě asi těžké, ale někdo s takovým talentem, jako máte vy dvě. Musím se přiznat, že já jsem tohle v základních útocích neuměla, jako velká většina" Mile se na vás usměje a dá vám prostor vyzkoušet si roztříštit rubín. poznámka je jen na vás, jestli to uděláte, nebo ne. A když ano, nebude to tolik šipek a tak malinké šipky. Vzduch Když se vznesl Erik do vzduchu ostatní se pomalu přidali. Evelyn se usmála a obletěla ten váš hlouček kolem do kola. "Výborně, první úkol máte splněný! Teď už jen zbývá otázka. Jak moc jste rychlí?" Odstoupila vám z cesty a tím vás vyzvala aby jste se předvedli. Všichni najednou jste se rozletěli velkou rychlostí a lítali jste pořád do kola, každý jinou rychlostí. "Výborně, to je dobré, už můžete dolů." A sama se také snesla. Pak otevřela dveře a vyšla ven, vy za ní. "Tak a teď, prosím pojďte za mnou." Šli jste beze slova za ní až na nějakou dráhu. Ona si z jednoho schodu vzala připravené stopky. "Když řeknu vaše jméno, stoupnete si na čáru a až dám povel tak můžete letět. Je to 800 metrů a je to na čas." Pak četla nějaké jména a postupně lítali, někteří měli hodně dobrý čas a některým celkem ušel. "Black Erik!" Šel jsi na čáru a připravil se. "Připravit...pozor...teď" poznámka Čas říkám já. Takže je jen na mé dobré vůli, jestli budeš rychlý nebo ne? Jejich rekord je 16 minut a 24 vteřin. + když letíš, jsi o dost rychlejší něž když běháš, ale nezkušení se rychle vysílí.

Erik Attano - 13. listopadu 2014 20:48

Výcvikové středisko budoucích vojáků vzduchu Všichni okolo mě se přidali a Evelyn okolo nás proletěla jedno malé kolečko. Oznámila nám, že první úúkol už je za námi, tak jsem se spokojeně pousmál. Při vyslovení úkolu druhého jsem společně s ostatními začal kroužit a vyhýbal jsem se těm, kteří byli přede mnou a začínali postupně zpomalovat. S létáním už jsem nějaké ty zkušenosti měl, díky tréninkům s ostatními venku. Tím, že jsem jim prostě vzlétl a pohyboval se nad nimi, jsem většinou vyhrával. Až na povel Evelyn jsem se spolu s ostatními snesl dolů. Vyšli jsme za ní ven a dostali jsme povely. zamračil jsem se. 800 metrů není tolik, ale teď už jsem nějakou dobu letěl, tak bych měl zkusit se nějak dostat na konec řady. Necítil jsem se unaveně, spíše jsem jen chtěl mít rezervu. Když se letí na čas, měl bych dost zabrat. Protáhl jsem se a sáhl si na špičky nohou s nataženýma nohama. Prokřupal jsem s krk a na moent jsem zavřel oči, abych se zkoncentroval a dokázal se soustředit pouze na jeden cíl a to: Letět co nejrychleji. Povedlo se mi to tak akorát. Sotva jsem otevřel oči, neuběhlo ani deset vteřin a ozvalo se moje jméno. Nebyl jsem první a musel jsem uznat, že ti přede mnou byli dobří. Nesmím zklamat, jinak se s otcem neshledám! Postavil jsem se na čáru a vytáhl jsem z kapsy letecké brýle, které jsem si natáhl na hlavu. Připravil jsem se do mírného předklonu, jako kdybych chtěl vyběhnout, alejakmile se ozvalo slovo "teď", jako na povel jsem udělal dva krátké kroky a odrazil jsem se do vzduchu, abych nabral nějakou počáteční rychlost. Vzduch mi v letu šlehal do obličeje a vlasy vlály kdesi za mnou. I delší ofina a kapuce. Ofinu jsem musel odhrnout kvůli prostorové orientaci. Snažil jsem se držet ruce a nohy u sebe, abych měl co nejmenší odpor vzduchu a soustředil jsem se jen a pouze na cestu, kterou jsem letěl. Všechny myšlenky jako kdyby odletěly společně s větrem.

Julie Kordex - 13. listopadu 2014 22:31

Výcvikové centrum voda Jeho chvála mě zahřála u srdce, opravdu. Cítila jsem hrdost. Usmála jsem se. Nebudu děkovat za něco, co o sobě vím. Jsem egoistická a co? Je to boj, ne nádherné rekreační malování. Jeho přání je mým rozkazem, pomyslela jsem si, když mi zadal úkol. Mávla jsem rukou a opět jsem napsala své jméno. Dobře tohle by šlo, teď přišla na řadu ta těžší část, vím, že to je těžké. Zkoušela jsem to už párkrát, ale je to velmi vyčerpávající. Začala jsem u J, to šlo lehce. Bylo to první písmeno, zmrazilo se rychle a silně. U šlo ještě také lehce, ale dále to vyžadovala opravdu velké soustředění. Bylo to vyčerpávající. Musím zmrazit přesná písmena, postupně a správně. Plus držet zbývající písmena ve skupenství kapalném, než přejdou na pevné. Konečně jsem došla k E... Klepaly se mi ruce a myslela jsem, že každou chvilku omdlím, ale nesměla jsem to vzdát. Z posledních sil jsem dodělala své jméno, oddychla jsem si. Ale ještě nebylo vyhráno, musela jsem sebrat posledních svých pár sil a roztříštit jméno na miliony malých kousků, které poté musím chvilku udržet ve vzduchu. Nadechla jsem se a prudce pohla rukou, ano jméno se rozříštilo. Jenže ve vzduchu vydržely kousky jen několik vtěřin, došly mi síly a já upadla na zem. Kdo by čekal, že to bude až tak moc vyčerpávající?

Andie Crowfel - 14. listopadu 2014 01:12

Výcvikové centrum ohně Nulová reakce od chlapíka mne celkem vytočila. Když nás poslal každého k jedné pochodni, myslela jsem že na něj pěkně vrhnu a zabiju ho, pak se moje myšlenky stočily jinam když nám začal ukazovat kouzla. Tohle už mělo něco do sebe. Obrovský had se protáhl nad našimi hlavami a když muž zavřel ruku a znovu ji otevřel, had tam byl. Vyzval nás k tomu aby jsem si to zkusili. Věřím si. Ostatně jako vždycky. Nejdřív si ale počkám co předvede kluk co je tu se mnou. Vlk. Tedy alespoň to vzdáleně vlka připomínalo. Usoudila jsem že si věřím víc než on a proto se otočím na pochodeň. Zadívám se na ní jako bych jí něco vyčítala a pak natáhnu obě ruce. Spolu s tím do ohně doslova vypustím veškerou zlost. Nepřemýšlela jsem nad tím co za zvíře to bude nebo jak vysoko oheň pude, prostě jsem se jen vyventilovala. Překvapilo mne co se stalo. Oheň sálal až moc vysoko a velký byl až moc. Zformoval se z něho drak vysoký asi 5 metrů. Mohutně zaburácel a vypustil z tlamy sloup ohně. Zavřela jsem ruku a drak opravdu zmizel. Když jsem ji otevřela, byl tam a stále flusal plameny. Teď navíc pobíhal sem a tam. Příšerně jsem se potila až mi přišlo že se zhroutím. Je mi nemožné horko a mám propocené tílko. Když si však uvědomím, že mi to vyšlo, a celkem ve velkém stylu, lehce se usměju a podívám se na Rusáka. ,,Jak mi to šlo?" zeptám se a nadzvednu pravé obočí.

Vypravěč - 14. listopadu 2014 16:21

Oheň Rusák se po polo neúspěchu podíval na Jacka. "Dej do toho víc života. S trochou víc energie bys to dokázal. Za nějakou dobu to vyzkoušíš znova." Pak popošel k Andie. Trochu se na tebe zamračil, ale pak pohled zjemnil a podíval se na strop, který byl trochu ohořelý. Pak se na tebe podíval a přikrčil se aby ti viděl přímo do očí. Očekávala si že přijde nějaká chvála, ale on na místo chvály chraplavým hlasem s ruským přízvukem řekl. "Ten strop se bude těžko opravovat. Podle mého názoru by dívky neměli bojovat. Nedávají do toho to co muži." Pak se obrátil a šel k dalšímu studentu. ... "Přejdeme k dalšímu velmi účinnému útoku." Dal ruce před sebe a pravou rukou luskl. S tím se mu ve dlani objevil plamen. "S tímto můžete udělat skoro každý útok. Pokud toto neumíte jste tu k ničemu." Dal plamen na ruce před obličej a druhou ruku dal nad něj a pak foukl. Z jeho rukou vyšlehly obrovské plameny, které dosahovali skoro všude. "To byl jeden z útoků" Řekl, když dal ruce od obličeje. Nad plamenem nedal druhou ruko a udělal nad plamenem několik kol, díky tomu se plamen přetvořil v takový míč o něco větší než je tenisový míček. Ten pak hodil velkou rychlostí z okna a když mávl rukou ve veliké rychlosti se vrátil zase zpět. "Další útok! Chci aby jste mi každý teď tyto dva předvedli. Nechám vám čas si to vyzkoušet." poznámka Ten první útok je o něco lehčí. A ten druhý, problém není vytvořit u kouli, ale přinutit ji, aby se vrátila zpátky. Jo a musíte jí pak chytnout + nezapomenout že letí obrovskou rychlostí. Vzduch Když si doletěl Evelyn na tebe chvilku nevěřícně koukala a nic neříkala. Pak se, ale vytrhla z "přemýšlení" a usmála se na tebe. "16minut 35 vteřin. Chybělo ti 11 sekund do vzdušného rekordu. Jsi rozená rychlost." Poslala tě si sednout a pak pokračovala ve stopování času ostatních. Když jsi si sedl, všichni, kdo slyšeli jaký je tvůj čas se na tebe dívali, přímo do tebe vypalovali díry pohledem. Někteří žárlili jiní se na tebe dívali jako na hvězdu. ... Pak vás Evelyn vzala z pět do předchozí učebny. Poprosila vás aby jste se nějak rozmístili okolo stěn místnosti. "Když chcete používat vzduch, je důležité mít čistou hlavu, jelikož vítr je velice lehký element, ale je těžký na učení. Bez úplné koncentrace to nezvládnete." Pak udělala několik krouživých pohybů rukou a pomalu se začala tvořit malé tornádo, které se zvětšovalo, ale zastavilo se ve výšce jejich kolen. "Zkuste to taky" Vybídla vás a sama stále držela tornádo aktivní. poznámka Malé tornádo udržet je docela lehké, ale chce to soustředění. Ale kdyby to tornádo bylo větší je velice těžké ho udržet. Voda Seb k tobě přišel a s vážným obličejem ti podal pomocnou ruku, aby ti pomohl vstát ze země. Když jsi s jeho pomocí vstala, mile se na tebe usmál. "Jsi v pořádku?" Zeptal se a pustil ti ruku. "Jestli ji hodně vyčerpaná, tam je nějaké pití." Ukázal směrem k altánku, ke kterému vedli veliké schody. "Trochu si odpočiň a za chvilku se vrať. Máš v sobě obrovský potenciál." Usmál se a pak se začal věnovat ostatním. poznámka V tom altánku je nějaké citronová limonáda a lavička. Altánek

Jack Cartshon - 14. listopadu 2014 16:33

Výcvikové centrum ohně Ta holka mě naštvala. Nemusí se tu tolik předvádět a jestli si chce hrát, tak fajn budeme si hrát. Zamračil jsem se na ni a pak věnoval vnímání tomu Rusáku. Kývl jsem hlavou na to, že to někdy zkusím znovu. Když se přesunul k tý holce a pozorně poslouchal, co jí řekne. Když jsem slyše, že jí za to vlastně vynadal, zákeřně a zle jsem se na ní ušklíbl. Dobře jí tak. Pak přišly na řadu další útoky. Pořádně jsem sledoval, co Rusák dělá. To první jsem už dávno uměl. Luskl jsem prsty, a foukl do dlaní ve kterých se mi objevil oheň. Plameny se rozletěli do stran a ve veliké míře. Podíval jsem se na něj a potom s výsměchem na Andie. Pak přišel úkol druhý. Plamen, co jsem měl pořád na dlaních jsem zformuloval do ohnivé koule a hodil z ohna. Mávl jsem rukou a chtěl aby se vrátila, ale na první pokus to nevyšlo. Tedy mám pokus druhý, Znovu jsem udělal tu kouli a hodil. Pak jsem jí začal přivolávat z pátky. A koule opravdu přiletěla, chytl jsem ji, ale jak letěla rychle tak při chytání mě odsunula trochu dozadu něj se konečně uklidnila. Vyšloto a já byl spokojený, ale pro jistotu jsem to vyzkoušel znovu. Přece jen do třetice všeho dobrého.

Henrietta Saunderson - 14. listopadu 2014 18:56

Výcvikové centrum země Máme se pokusit roztříštit rubín na drobné šipky. Nejdřív chvíli zírám na kámen, který jsem znovu zvedla do vzduchu a přemýšlím, jaký povel by byl nejlepší. Nakonec se rozhodnu pro roztáhnutí prstů do šířky, a jsem odměněna rozpadnutím kamene na asi deset menších kusů. Není to nic špičatého "šipkovitého", i když některé kusy vypadají dost ostré. Mávnu rukou a pošlu úlomky směrem k jednomu ze stromů. Když se některé z nich zabodnou, jsem nadšená a trochu provokativně povytáhnu obočí na holku, která se mi zatím vždy vyrovnala. Tak co ty na to?

Erik Attano - 14. listopadu 2014 22:01

Výcvikové středisko budoucích vojáků vzduchu Doletěl jsem zpátky k Evelyn a sundal jsem si letecké brýle. Postavil jsem se před ní, abych slyšel, jaký byl můj čas. Měl jsem pocit, že ke konci sem přes všechnu snahu začal zpomalovat. Potřeboval jsem si trochu vydechnout, byl jsem dost rozcuchaný a neupravený. Zavřel jsem levé oko a upravil si znovu patku tak, aby nebylo vidět. Potom teprve jsem si pořádně všiml, že Evelyn je jaksi v.. záseku, nebo jak jiak t onazvat. Zmateně jsem se na ni podíval a krátce jí mávl rukou před očima. "Um.. Halo?" , zeptal jsem se opatrně a podíval jsem se na ni. Krátce na to se vytrhla ze zamyšlení a usmála se na mě. Oznámila mi čas a já jenom přikývl. ..Měl ych to zlepšit. "Děkuji." , na to jsem si sednul a všímalsi nepříjemných upřených phledů ostatních, proto jsem lehce svraštil obočí. Nejvíc mě dostávali ti, co koukali žárlivě. Měl jsem chuť pronést nějakou tu peprnou poznámku, ale nakonec jsem si to ušetřil. Nebudu zlem rozdmýchávat větší zlo. Když jsme skončili s letem, vrátli jsme se do učebny a romstili jsme se podle pokynů po okrajích místnosti. Já si mezitím stihl už odpočinout, tak jem byl si připadal v pohodě. Poslouchal jsem, co nám vyprávěla a sledoval jsem její příklad malého tornádka. Když pokynula, ať se pokusíme o totéž, nejdříve jsem se rukama lehce rotkl stěny a zavřel jsem oči, abych si mohl pročistit hlavu. Nebylo to složité, nějaké výrazné myšlenky se mi v ní nehnaly, jen jsem je musel upozadit. Až když jsem byl soustředěný jen na zem přede mnou a vypustil jsem naprosto svoje okolí jsem otevřel oči a zadíval se na podlahu, kde jsem si začal představovat, jak nejprve malý větřík, který tu profukoval začíná pomalu rotovat ve větším kruhu přede mnou. Tak metr v průměru. Okruh, ve kterém rotuje, se mu stále zmenšoval po několika málo centimetrech a protože se celý vzdušnšý proud nevešl do menších kruhů, začal se točit vrhůru. Postupně a pomalu. Po necelé minutě se průměr zmenšil zhruba na třicet pět centimetrů a menšil se stále, až se dostal přibližně na pět centimetrů. Tou dobou mi malé tornádo dosahovalo ke kolenům a já se soustředil jen na jeho tvar. Nakonec se tornádko začalo vznášet těsně nad zemí a smenšilo svůj průměr úplně u země na naprosté minimum.

Julie Kordex - 15. listopadu 2014 12:31

Výcvikové centrum voda Přišel ke mě Seb, a pomohl mi vstát. Byla jsem mu vděčná, ale momentálně jsem se cítila dost poníženě.Nezvládám ani základ. Proběhlo mi hlavou a já se to snažila zamaskovat. Nepostíš svou matku, když se to nenaučíš. Hlásek mě ale stále nechtěl opustit. "Jsi v pořádku? Jestli ji hodně vyčerpaná, tam je nějaké pití." Zeptal se mě, když už jsem byla na nohou. Usmála jsem se a vyšla vstříc altánku, který mi nabídl. Ještě rychle řekl: "Trochu si odpočiň a za chvilku se vrať. Máš v sobě obrovský potenciál." Jeho slova mě opět potěšila. I když jsem tomu nevěřila. Přišla jsem do altánku a posadila se na lavičku. Nalila jsem si limonádu a přemýšlela o tom, jak to bude dál. Chtěla jsem za každou cenu uhasit všechen oheň, co existuje.

Vypravěč - 15. listopadu 2014 17:14

Voda Julie Seděla si na lavičce se skleničkou citronové limonády. Dívala si se na ostatní, jak se tam snaží udělat to, co ty. Docela se začínáš bavit. Pak zjištíš, že v altánku nejsi sama. David Podle dohody se Sebem jsi šel k moři, aby jste předvedli ten souboj pro mladé studenty. Vešel si do altánku, aby jsi se dostal k moři a tam si spatřil Julii. Vzduch Evelyn se na vás dívala a pořád držela své tornádo. Pak ho pustila a ono otevřeným oknem vyletělo ven. "Vzduch se ovládá hlavně svou myslí, pohyby rukou jsou minimální. Tak že si to teď vyzkoušíme. Stála na místě a jen nadzvedla ruce. Pomalu se kolem ní začal sestupovat vzduch a točil se kolem ní, tím se okolo ní vytvořil jakýsi štít. ke štítu se začali přitahovat listy a ti co měli čepice tak o ní přišli. Pak štít z ničeho nic zmizel a ona vás vyzvala aby jste každý postupně to vyzkoušeli také.

David Johnson - 15. listopadu 2014 19:46

Zelenáči ,,Nejdu náhodou pozdě?" Zamyslel jsem se, ale pak jsem se podíval na hodinky a vyvrátil jsem svoji úvahu, protože jsem měl ještě celých deset minut čas a už jsem byl téměř na místě. Neměl jsem rád trénování nováčků a proto jsem to nedělal, ale když mě můj kamarád poprosil o ukázku boje za použití vody? Neměl jsem námitky. Byla to už celkem dlouhá doba co jsem byl zelenáč já a nerad jsem na tyto časy vzpomínal, to už bylo na co vzpomínat. Před několika lety se stala nehoda, u které jsem dostal silnou ránu do hlavy a pamatuji si už jen to co bylo potom. Oba moji rodiče při té katastrofě zemřeli a já si ani nepamatuji jejich obličeje. Zahnal jsem špatné myšlenky na minulost a vešel jsem do altánku, kterým jsem musel projít. Zrak mi padl na dívku, která seděla uvnitř. ,,Ahoj." Pozdravil jsem a pousmál jsem se. Úsměv byla věc, ke které jsem se musel nutit, nesnášel jsem smích. ,,Nováček?"

Julie Kordex - 15. listopadu 2014 19:56

Výcvikové centrum voda Seděla jsem a popíjela pořád tu limonádu. Musela jsem se smát nad ostatníma žákama, vůbec jim to nešlo. Konečně odpadla má nervozita. Okolí bylo nádherné rozhlížela jsem se a najednou se mi přímo před očima vynořil člověk. Kluk, hnědé vlasy a menší strniště. Pozdravil mě a já mu odpověděla. Snažil se smát, ale falešný úsměv já poznám. "Nemusíš se přetvařovat, pokud ti není do smíchu nesměj se a ano nováček, bohužel." Tvářila jsem se neutrálně. "A ty jsi?" Zeptala jsem se stroze.

Erik Attano - 16. listopadu 2014 05:54

Výcvikové centrum budoucích vojáků vzduchu Sledoval jsem, jak Evelyn nechala své tornádo vlétnout oknem ven. Krátce poté, co mluvila, jsem svoje tornádo prostě nechal rozpustit stejně volně, jako jsem ho vytvořil. Během toho jsem sledoval ukázku. Vítr v místnosti byl silný, takže mi nahnal kapuci s kožíškem do obličeje a povlávaly mi v něm vlasy směrem k ní. Byl jsem rád, že jsem sám neoplýval čepicí, jinak bych ji už neměl. Nadzdvihl jsem ruce zhruba do úrovně hrudního koše a nechal jsem před sebou pomalu rozrotovat vzduch, stejně jako ona. Jen na rozdíl od ní mi to šlo pomaleji, ale nakonec to vypadalo obdobně. Vzduch jsem postupně nechal proudit směrem ke mně a vždycky se daný proud rozbil o štít, takže potom jenom volně odletěl o něco dál, než se novu dostal do výseče zhruba o sto sedmdesáti stupních, kde už jsem ho k sobě zase táhnul. Na můj štít se připlesklo asi deset listů, nějaké ty kamínky a štěrk, co jsme sem z venku natahali na botách a když jsem se snažil přidat, vyletěl komusi z kapsy i kapesník. No, to jsem úplně vidět nepotřeboval.

Andie Crowfel - 17. listopadu 2014 05:04

Výcvikové centrum ohně To jak mně ten Rus ztrapnil byla jedna věc, ale to že zpochybnil moje schopnosti, mně nevídaně rozpálilo. Okamžitě jsem vyštěkla. ,,Já si zase myslim, že ste tak trochu teplej, ale to je asi věc názoru." pronesu uštěpačným hlasem přímo na něj. Když nám pak ukáže další útoky, opravdu jsem si začala myslet, že nás tu nic nenaučí jelikož vše co nám tu doteď převedl, už celkem zvládám. Po tom co Jack dokončí snahu o chycení koule, já už se připravuji. trochu mně rozhodí jeho výsměšný pohled ale nedávám tomu velkou váhu a radši se soustředím na útoky. Dám ruku před obličej a zlehka fouknu. Místnost pak zahalí o něco menši plamen než byl ten Rusův. Pak, když plamen ustane, přejdu k vytváření koulí. Nevytvořím však jednu, ale dvě. Doufám že mu tak dokážu, že nejsem úplně bezmocná. Když koule chvíli levitují nad mýma rukama, lehce jima trhnu a koule se vyřítí a nechávají za sebou čáru žhavého vzduchu. Když se pak vrací, nechám je před chycením spojit a jakmile se spojí, nastavím ruce před břicho a koule mi do nich opravdu vlítne. Pak rozevřu dlaně a koule, která tam pořád je, teď pulsuje jako by chtěla bouchnout ale je zavřená v obalu. Kouli potom nechám pomalu slábnout až úplně zmizí. Oba útoky se mi tedy vydařily. Jsem sice pocená jako pes ale alespoň se mi to zatím daří vše na první pokus. Na rozdíl od Jacka kterému teď věnuji pohled naznačující aby se víc snažil. Pak ho dokonce oslovím. ,,Když si tak věříš, co si dát jeden menší souboj. Už dlouho sem nikomu nenatrhla prdel." prones a mile s dávkou sarkasmu se na něj usměju.

Teress Whatson - 18. listopadu 2014 14:12

Země Pozorovala jsem jak dívka vedle mě vytvořila několik ostrých úlomků. Soustředila jsem se na svůj rubín. Přimhouřila jsem oči a kámen se zformoval do jedné velké šipky. Zamračila jsem se trochu víc a snažila se jich udělat více ale nakonec jsem se na to vykašlala a poslala jsem obrovskou šipku proti stromu. Zabodla se do něho a upřímě řeeno, když by byla poslána větší silou, možná by strom dokázala pokácet. Podívala jsem se na učitelku. Když by jsme se spojili, dokázali by jsme udělat v podstatě to samé co učitelka...

David Johnson - 18. listopadu 2014 17:22

rozhovor Podívám se na dívku, která vypadala, že jí vyloženě nudí hodiny se začátečníky a tak jsem se s ní dal trochu do řeči a na rozdíl od jiných nováčků se mi začínala trochu líbit. ,,Já jsem David, už dávno nejsem nováček a s ovládání vody mám spoustu zkušeností." Pousměji se a podívám se do davu ostatních nováčků. ,,Mám vám ukázat s vaším učitelem, jak vypadá správný souboj." Udělám několik kroku dopředu a pak se zastaví. ,,Tak pojď, ať nepřijdeme pozdě." Rozejdu se směrem k ostatním.

Vypravěč - 18. listopadu 2014 19:56

Vzduch Postupně jste to udělali všichni a Evelyn rozhodně nehodlala na něco čekat. Nepatrným pohybem mávla rukou a v místnosti se objevil průvan, který s obrovskou ránou zavřel najednou všechny okna a dveře. "Tak vidím, že to umíte a musím říct, že i mě to pomalu přestává bavit. Tak si dáme souboje. Nejdřív Dva proti dvěma a až potom jeden proti jednomu." Vytáhla znovu ten papír, co měla na rychlostních testech a začala hledat jména. "K dispozici máte všechny útoky, co umíte a celou tuhle místnost. Souboj probíhá ve vzduchu a jakmile se dotknete země končíte." Evelyn řekla první čtyři jména a mohl začít souboj. Tenhle první souboj probíhal docela v klidu a bez zranění. Po nějaké chvilce spadla na zem jedna holka a hned po ní zadkem napřed její spolu hráč. Vyhrál tedy ten druhý tým a ti se přidali k ostatním s velikým úsměvem na rtech. "Erik Attano a Cassidy Stefman proti Howtonům" řekla pak Evelyn a ty si šel spolu s dalšími do středu místnosti. Mohl sis všimnout, že Cassidy je ta dívka, co ti jako jediná fandila na rychlostních testech. Když se na tebe koukla taky a zjistila, že jí věnuješ pohled usmála se a popřála ti hodně štěstí. Svůj pohled si věnoval i svým "protihráčům" (blonďatí kluci dvojčata), viděl si jak se na něčem domlouvají a nakonec si plácli. Všichni jste se pak vznesli do vzduchu a Evelyn vám to odstartovala. Obě dvojčata na tebe začali útočit a Cassidy si skoro vůbec nevšímali. Nejspíš jim nepřišla jako hrozba, ale na tebe útočili hned a tys měl, co dělt abys všechny ty útoky stíhal odrážet a útočit na to si teď ani nemohl myslet. Cassidy se sice snažila zaútočit, ale její útoky opravdu nebyly moc dobré. První dvojče na tebe vypustilo střední tornádo a to druhé součastně prudký proud vzduchu. Věděl si, že oba dva odrazit nedokážeš. Odrazil si tornádo a už jen čekal až tě zasáhne proud vzduchu. Jenže když si se otočit. Byla mezi tebou a proudem Cassidy s obrovským štítem, který si ty sám ještě nebyl schopný se svou úrovní vytvořit a bylo také znát, že jí to dává hodně zabrat. Rozhodně si pochopil, že ona nemá dobré útoky, ale její obrana nemá chybu. Když si všimla, že už si na ní přišel usmála se a řekla: "Teď ty!".... poznámka Cassidy Země "Kdyby jste se spojili tak by jste se dokázali to co já!" Usmála se na vás. "Máme toho ještě mnoho před sebou, ale stejně se vás zeptám. Co se teď chcete z neživé přírody naučit?" Podívala se na všechny a opřela se o strom. Nejspíš chtěla vědět, co koho spíš zajímá. Jestli útoky nebo obrana. "Takhle k živé přírodě bychom přešli za pár dní a pak se znovu vrátili k neživé a takhle na střídačku. Proto se vás ptám. Stejně se tam potom vrátíme, ale jestli se chcete něco naučit rovnou, nebo něco zdokonalit?" Oheň Rus tvou poznámku ignoroval a dál si šel hledět ostatních. Vypadá to, že na holky je opravdu vysazený. I když byl na opačné straně místnosti, rozhodně tě slyšel. „Souboje vám ještě nepovolím. Ne s tak horkokrevnou hlavou, navíc nemohu dát ženu proti muži.“ Vypadá to, že tě s tímto rozdílem bude ještě dlouho s*át. Pak jste se dali do dalších útoků, jako ohnivé kruhy na zemi, co se zvětšují do štítů, nebo ohnivé šípy atd. Když se už schylovalo k večer, všude se setmělo a světlo drželi už jen pochodně. Rus vás poslal do vašich pokojů a připomněl vám, že zítra se tu sejdete po obědě. poznámka Pokoje jsou po čtyřech v patře a je rozdělené klučičí a holčičí křídlo. V přízemí je společenské místnost s ledničkou, konvicí na kafe a dalšími věcmi na občerstvení. O pár bloků dál je jídelna, kde dostáváte snídaně, obědy a večeře. Snídaně: 9:00 oběd: 12:30 večeře: 19:00

Julie Kordex - 18. listopadu 2014 21:00

Usmála jsem se na něj a poslouchala ho. ,,Já jsem David, už dávno nejsem nováček a s ovládání vody mám spoustu zkušeností." Odpověděl mi a díval se na mě. Hned se mi líbí, konečně někdo s kým se tu bude dát bavit. "Těší mě, mimochodem jsem Julie."Řeknu a postavím se. Asi bychom se měli opravdu už jít. Podívám se směrem k ostatním. Vypadá to, že už skoro končí s útoky. Hodím do sebe poslední lok citronové limonády a ještě se podívám na Davida. "Tak půjdeme?" Postavila jsem se ke schodům a podívala se na něj. Ještě jednou jsem se usmála a naznačila pohledem, jestli už jde.

Erik Attano - 18. listopadu 2014 21:29

Výcvikové středisko budoucích vojáků vzduchu Jak by řekl klasik: Oh, shit. Evelyn se rozhodla tentokrát v místnosti udělat průvan, kterým zabouchla dveře a okna. Chvíli jsem čekal, jestli se po nás bude chtít to samé, ale nakonec se přistoupilo k zápasům, což se mi úplně nelíbilo. Vybrali ke mně do dvojice Cassidy, která se na mě usmála. Udělal jsem velice krátce totéž a vyslechl jsem si instrukce. Že by se mi nějak závratně líbila představa toho, jak dostanu na prdel, to ne, ale jaksi jsem moc na výběr neměl. NAsadil jsem si znovu letecké brýle. Vznesli jsme se do vzduchu a v tu chvíli začal hon na mě. Cassidy byla jaksi opomíjená a já nestíhal dělat nic víc, než se nějak bránit a vyhýbat. Často se dali předpokládat prostory, kam budou jejich útoky mířit. Samozřejmě, že se snažili mě srazit na zem. Nebo mi dát kleště. Snažil jsem se uhýbat vždy jinam, než předtím a hlavně nepravidelně, aby neměli přesnou představu o tom, kam poletím, ale v jednu chvíli mě dostali do kleští a já věděl, že oba útoky neodrazím. Odrazil jsem jeden, který jsem předpokládal, že by mě smetl k zemi spíše a očekával jsem náraz vzduchu, ale to se jaksi nestalo, protože poryv větru zastavila Cassidy. Sledoval jsem silný štít, ale jen na moment. Když na mě kývla, udělal jsem to samé. Zatímco se oni nestihli přeskupit jinak, aby se ke mně dostali, zvedl jsem ze země všechno, co se dalo. Všechen písek, kamínky a klidně i propisku Evelyn, to mi bylo jedno. Každopádně jsem jim to vmetl do ksichtu. Kdybych zasáhl oči, byl bych rád, ale i kdybych netrefil přímo oči, mělo by jim to znepříjemnit vidění a donutit je zrak buď odvrátit, nebo oči na moment zavřít. V tu chvíli jsem se pokusil o co nejsilnější poryv větru do každého z nich, čímž jsem se je pokusil srazit k sobě, nebo alespoň vyvést z rovnováhy. Tak jako tak, druhý slabší poryv jim měl zvednou trička, mikiny, nebo zkrátka oblečení na horní polovině těla a zakrýt jim to obličej. Využil jsem toho, že jsem byl blízko stěny. Rychle jsem k ní doletěl, odrazil jsem se směrem k nim, ale o dost výš, aby se nestihli dostat nade mě a rychle jsem poslal poryv větru jim přímo nad hlavu. Pokud stáli u sebe, strefil jsem oba a snažil se je srazit dolů, pokud byli odděleně, mrštil jsem jím jen po jednom, zato stejně silně. Hned poté jsem poslal tornádo po druhém, čímž jsem ho chtěl zaměstnat, než jsem se dostal během několika málo vteřin znovu k Cassidy a hlavně ke stěně, aby mě nemohli poslat šikmo k zemi. Na moment jsem se udýchaně opřel o stěnu a strčil jsem jednu ruku za záda, kde jsem pro případ, že by to nesrazilo ani jednoho z nich, tvořil co nejsilnější nashromáždění energie, které jsem měl v úmyslu jim poslat v podobě poryvu větru. Takového řezavého a ostrého, protože jsem do něj zrnko po zrnku sbíral všechen nepořádek ze země, který už stihl dávno spadnout.

Vypravěč - 22. listopadu 2014 20:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzduch Tím co jsi předvedl, jsi si vysloužil obdiv tamtěch dole. Někteří i zatleskali, když na zem spadlo jedno z dvojčat. Mezitím Cassidy pořád držela ten štít. Dokud jsi byl za ní byl jsi v bezpečí. Ale druhé z dvojčat se na tebe pořádně naštvalo. Začalo plnou silou posílat prudký vítr do Cassidy, sice to držel všechno štít.., ale na Cassidy bylo vidět, že už dlouho nevydrží. Podívala se na tebe a řekla. "Až to pustím, tak jsi znovu na řadě." Potom počítala do tří a pustila štít, v tu dobu se do ni trefil prudký vzduch a ona odletěla hodně daleko, ale těsně nad zemí to vybrala, takže v souboji ještě neskončila.

Teress Whatson - 23. listopadu 2014 12:05

ZEMĚ Učitelka v podstatě v zápětí pronesla mou myšlenku nahlas. Pousmála jsem se na dívku vedle sebe a zařekla se, že se s ní nebudu předhánět. Zkusím příště nějakým způsobem dotvořit její kouzlo. "Já bych ráda zkusila něco postavit. Četla jsem, že si někdo pomocí schopností postavil obrovský nádherný dům. Neříkám, že máme zkoušet hned dům ale myslím, že nějaká ta hradba by se hodila." Pousměji se na profesorku a poslouchám, jak nám vysvětluje jak bude do budoucna probíhat výcvik.

Erik Attano - 23. listopadu 2014 12:37

soukromá zpráva od Erik Attano pro Byl jsem rád, že jsem se zbavil alespoň jednoho z dvojčat, protože jsem se mohl soustředit jen na jeden cíl. Krátce jsem si dovolil odpočinout, ale to, co jsem nashromáždil v pravé ruce za zády jsem pustit nehodlal. Když začala počítat, připravil jsem se k odražení se od stěny. Hned, jak jsme to napočítali, odrazil jsem se šikmo doprava vzhůru. Stejně jako předtím. Během krátkého letu jsem sledoval Cassidy, jak těsně vybrala pád a usmál jsem se. Bylo dobré, že jsme pořád oba dva. Zatímco dvojče sledovalo Cassidy, stejně jako já, dostal jsem se mu do zad a volnou levou rukou jsem rychle mávl šikmo dolů, čímž jsem mu poslal proud, který ho měl vyvést z rovnováhy. Minimálně aby si nebyl úplně na moment jistý tím, jak stojí. Když se ke mně začal otáčet, všechno nashromážděné svinstvo ze země jsem mu znovu vmetl do obličeje. Tentokrát ho toho trefilo více, než předtím, protože se to nedělilo mezi dva. Vzlétl jsem o něco výše a dole přímo pod dvojčetem jsem začal tvořit co největší tornádo, ale tak, aby ho zatím ani nelízlo. Posunul jsem se přímo nad něj a poslal mu pro změnu jiné, zhruba stejné velikosti. Potom jsem nechal tornáda, aby se k sobě vzájemně přibližovala, dokud ho mezi sebou nescvakla. Kdyby chtěl uhnout, posílal jsem mu vzdušné proudy, které nesly všechen sajrajt ze země, střídavě ze všech stran, abych ho co nejvíce udržel na jednom místě a nutil ho mít alespoň ztížené vidění a dýchání. Mezitím jsem se od něj vzdálil až ke stěně, o kterou jsem se lehce opřel. Musel jsem uznat, tohle celé mě dost vyčerpávalo. Vydýchal jsem se a sledoval to. Po několika málo vteřinách jsem se pomalu šouravě přesunul k Cassidy. "Jsi v pořádku?" , zeptal jsem se udýchaně, ale oči jsem stále nespouštěl z dvojčete. Kdyby útočilo, byl jsem připravený uhnout.

Vypravěč - 23. listopadu 2014 18:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cassidy kývla hlavou a pousmála se. "Jo jsem díky." Vypadalo to, že ona na tobě přímo visí pohledem. Mezitím dvojče se dalo nějak dohromady, ale udýchat vymýšlelo plán. Cassidy taky přemýšlela, jak ho dostat na zem. vymyslela toho mraky, jen by to chtělo větší úroveň. Pak luskla prsty a podívala se na tebe. "No jasně. Mám plán, můžeš ještě?" Podívala se na tebe tázavě, ale oči jí pořád těkali na toho kluka, aby věděla jestli neútočí. "Když budu na tobě držet štít, můžeš jít k až k němu, ale neudržím ho tak dlouho, takže to musíme udělat hopem" Cassidy kolem tebe udělala takovou vzdušnou kouli a držela jí na tobě. Ty si se rychle dostat až k němu, ale on poslal nečekaně tornádo na Cassidy a ona nestihla zareagovat, spadla na zem a štít kolem tebe zmizel.... (jestli chceš vyhraj, nechávám to na tobě)

Vypravěč - 23. listopadu 2014 18:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Teda, jste došli k ostatním a tam Davida přivítal Seb. Podal ti ruku a doširoka se usmál. "Jak se vede ty stará hromádko neštěstí. Pořád se držíš pravidla, že se neusmíváš?" Pozvedl jedno obočí a pořád se smál. Pak se podíval na Julii. "Tak vy už se znáte, to je fajn." Podívá se znovu na Davida "Pozor, tohle je jedna z nejlepších, nepokaz mi ji." Pak šel říct ostatní, že předvedete souboj. Nakonec jste se postavili proti sobě a on na tebe ještě zavolal. "Jsi připraven znovu prohrát?" A pak po odstartování pospal proti tobě proud vody, který se postupně rozdělil do mnoha menších...

Erik Attano - 24. listopadu 2014 12:36

soukromá zpráva od Erik Attano pro Když řekla, že je v pořádku, přikývl jsem a sledoval, jak se dvojče dává dohromady. Nevěděl jsem, za jak dlouho něco vymyslí, nebo udělá. Mezitím ale Cassidy navrhla plán, tak jsem ji poslouchal. "No, tak nějak jo." , dostal jsem ze sebe v odpovědi a byl jsem rád, že jsem dřív trénoval s klukama, jinak bych už dávno ležel na zemi. "Dobře, zkusím to." , přikývl jsem a hned jak okolo mě vykouzlila vzdušnou kouli, vyrazil jsem co nejrychleji k protivníkovi. Než jsem ale stihl cokoliv udělat, Cassidy ležela na zemi a já byl na dvojče sám. Neměl jsem štít, tak jsem co nejrychleji vytvořil kousek před sebou stěnu a letěl dál přímo proti dvojčeti. Moc síly už mi nezbývalo, tak jsem se pokusil po něm tu stěnu rychle poslat a odrazit ho. Jakmile ho zasáhl vzdušná stěna, přiletěl jsem přímo nad něj a strčil jsem do něj tak, že jsem se pokusil co nejvíc zabrat v letu, abych ho shodil. Jakmile se dotkl země, nestihl jsem už ale zabrzdit a spadl jsem přímo na něj, tudíž jsem na zemi ležel také.

Jack Cartshon - 24. listopadu 2014 17:41

soukromá zpráva od Jack Cartshon pro Oheň Zbytek hodiny proběhl už rychle. Nějaké ty další útoky. Tyhle jsem už uměl perfektně. A já se jenom pousmál. Jsem rád, že ve mě něco je. I když ta soutěživá holka mi vrtá hlavou. Je to tak trochu mrcha.... trochu větší mrcha. Když nás pustil do pokojů byla už celkem tma. Ani mi to ale nevadilo. Došel jsem až do pokoje, kterej mám už teoretické výuky. Natáhl jsem se na postel a koukal do stropu. Za nějakou doby měla bejt večeře, ale já nemám hlad, nejspíš tam nepůjdu. Místo toho jsem se sebral a šel si dát do společenské místnosti kafe. Sednul si do křesla a vklidu popíjel kávu zatímco velká většina byla na večeři.

Julie Kordex - 24. listopadu 2014 19:32

soukromá zpráva od Julie Kordex pro Došli jsme dolů k moři a ti dva se hned začali bavit. Bylo zajímavé je poslouchat. Potom se zničeho nic Seb podíval na mě. "Tak vy už se znáte, to je fajn." Řekl a já se jen usmála. Poté se ale zase podíval na Davida a řekl něco, co mě zahřálo u srdce. Mm jedna z nejlepších, nemusí mi až tak moc zvedat ego. Už tak je dost velké. Než jsem se stačila vzpamatovat, začal boj. Vou, to jsem nečekala tak rychle. Postavila jsem se opodál a pozorovala to. Začátek vypadal tak trochu jako mé výbuchy hněvu na strom. Ano, vždycky když jsem naštvaná, tak si vylívám zlost na něčem.... Pozorovala jsem je, ale pohled mi vždy padl nenápadně na Davida, byl zajímavý a nebral mě jako tu méně cennou.

Henrietta Saunderson - 24. listopadu 2014 20:25

Země //ano, vím, jsem příšerná kopírka nápadů... Kdybychom se spojily? Podívám se na druhou dívku a všimnu si, že se na mně usmála. Trochu udiveně zvednu obočí a taky se usměju, ale to už je otočená zpátky k učitelce a mluví o stavitelství. Já se pak přidám: "Slyšela jsem, že je možné zemi využít i tak, že funguje jako jiné živly. Je třeba pravda, že můžete zvednout kámen, na kterém stojíte a vznést se?" Tuším, že učitelku tahle teorie moc nepotěší, ale opravdu mě to zajímá...

Vypravěč - 24. listopadu 2014 21:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Učitelka se na vás dvě podívá. A první se začne věnovat Teress. "Ano, stavit více méně budeme štíty, ale jestli chcete můžeme si někdy postavit něco jiného, ale více méně to bude na stejném principu." Pak se podívala na Sophii. Nevypadala moc spokojeně. "Ano více méně to jde, ale my jsme ve vzduchu zranitelní, i když proti vzduchu máme velké výhody. Tím, že je stáhneme na zem kořeny. Oproti ohni, ten můžeme udusat pískem a chránit se kameny a Oproti vodě tam je proti ní dobrá obrana a někdy ji můžeme odříznout od zdroje vody" Pak se usmála na všechny. Tak zítra začneme se živou přírodou. Zatím můžete jít do svých pokojů. Za hodiny by měla být večeře tak se všichni dostavte. poznámka Ubytování: pokoje po čtyřech na zemi společenská místnost ze které se chodí na klučičí, nebo na holčičí koupelnu.

Teress Whatson - 24. listopadu 2014 21:13

soukromá zpráva od Teress Whatson pro ZEMĚ Dívka vedle mě měla zajímavý dotaz. Usmála jsem se na ní a pozorně poslouchala učitelku, protože mě zajímali odpovědi na obě naše otázky. Když jsme se dozvěděli, co budeme do budoucna dělat, oznámila nám, že můžeme jít na pokoj a za hodinu bude večeře. Usmála jsem se a kývla hlavou. Pak jsem se vydala na pokoj. Hned jsem si zabrala horní postel. Přijde mi přece jen lepší spadnout na někoho, než když se někdo zřítí na mě. Hned jsem se na posteli natáhla na záda a jednu ruku si dala pod hlavu. Druhou jsem si čárala cosi na stěně prstem. Najednou se na ní začali objevovat bílé květy lilie.

Henrietta Saunderson - 24. listopadu 2014 21:29

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Nijak mě nepřekvapilo, že učitelka byla mojí otázkou nenadšená. Hned se mě pokusila od tohohle nápadu odradit, takže jsem se rozhodla se takovýchhle poznámek raději zdržet. Vydala jsem se na pokoj. V tom, do kterého jsem byla přidělena, už je ta dívka, se kterou jsem se potkala během hodiny. Leží nahoře na palandě a nechává na stěně růst lilie. "Hezké kytky," ozvu se. "Já jsem Sophie." Ssednu si na postel pod ní a rozhlédnu se po pokoji. Zatím to tu vypadá dost nevlídně, trochu sterilně, jako by tu nikdy nikdo nebyl. Ale to se brzy změní, obzvlášť pokud ta dívka bude pokračovat v "liliotvoření". //pardon improvizuju

Teress Whatson - 24. listopadu 2014 21:41

soukromá zpráva od Teress Whatson pro ZEMĚ Hrála jsem si s květy na stropě, když přišla ta dívka, s kterou jsem se na hodině předháněla. Usmála jsem se na ní a když se představila odpověděla jsem. "Díky... Já jsem Teress..." Podám jí dolů ruku, zda jí příjme. Chvíli jen tak ležím a tvořím si nad postelí květiny, ale pak mě to přestane bavit. Seskočím z postele a vydám se k oknu, z kterého vykouknu... Nějákou dobu se rozhlížím ale pak zase odejdu od okna. Je vidět, že nevím, co bych samou nudou dělala.

Henrietta Saunderson - 24. listopadu 2014 21:51
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Potřesu si s Teressinou nabízenou rukou a pokračuji v prohlídce pokoje. Není velký, jen tak akorát pro ty čtyři osoby, co tu mají bydlet, a i tak nejspíš budeme občas zdrhat, abychom si od sebe odpočinuly. Je vidět, že Teress se nudí, tak navrhnu:"Nechceš se zajít mrknout do té společenské místnosti? Třeba tam bude něco, čím se půjde zabavit..."

Teress Whatson - 24. listopadu 2014 21:54
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro Přecházela jsem po místnosti, když v tom se ozvala Sophie. "No.. To jo celkem dobrý nápad." Pousměji se a vydám se společně s ní dolů. Když dojdeme, rozhlédnu se. Hned mi do oka padl kávovar. "Nedáš si kafe?" zeptala jsem se s úsměvem a sama si ho hned začala připravovat.

Vypravěč - 24. listopadu 2014 21:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzduch Cassidy ti ze země fandila. Jakmile jste oba byli na zemi Cassidy k vám přiběhla a jakmile si vstal pověsila se ti kolem krku a pak se rychle pustila a zasmála se. "Já ti věřila, jsi nejlepší. Jo!" Dvojčata se ze země naštvaně zvedla a odkráčela od vás co nejdál. Pak postupně šli i ostatní. Evelyn vás pak všechny pochválila. "Výborně, každý jste v něčem skvělí a společně tvoříte perfektní tým." podívala se hlavně na vás dva. "Pro dnešek vám už dám volno. Na nástěnce ve společenské místnosti budete mít rozpis. Teď už vás, ale nechám jít. Pokoje máte pořád stejné." Cassidy: "Díky za skvělou hru" Usmála se a odešla do pokoje. Ve společenské místnosti pak seděla na sedačce a četla. poznámka rozpis: snídaně:9:30 oběd:13:00 výuka:14:00 večeře:19:00 Společenská místnost: knihovna, stolní fotbálek, křesla, ledničky, kávovary. holčičí křídlo: koupelny na konci chodby klučičí křídlo: koupelny na pravo od schodů:

Erik Attano - 25. listopadu 2014 14:13

soukromá zpráva od Erik Attano pro Volno Opatrně jsem se zvedl ze země, ale v tu chvíli jsem měl okolo krku .Cassidy. Zmateně jsem zamrkal, než jsem jí lehce oplatil úsměv. "Bez tvého štítu bych to nezvládl." , odpověděl jsem a postavil jsem se ke kraji místnosti, aby mohly další páry bojovat. Když skončili všichni, ozvala se znovu Evelyn. Ukončila pro dnešek výcvik a řekla nám, kde najdeme rozpis. Vydal jsem se do svého pokoje, stejně jako Cassidy a po nějaké době do společenské místnosti, kde jsem se nejdříve porozhlédl, než jsem se posadil vedle Cassidy na gauč s kytarou. "Cassidy, znáš něco z tohohle?" , zeptal jsem se a položil vedle ní na pohovku dva štosy s papíry, na kterých byly vytištěné noty. Některé písničky byly známé, jiné moc ne, ale většinou byly poměrně sympatické melodií i výškou.

Vypravěč - 25. listopadu 2014 15:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzduch Erik, čas: 18:24 Cassidy (Pokud nevadí, budu jí psát v první osobě.) : Moc mě potěšilo, když si Erik přisedl. Poposedla jsem si abych na něj viděla a pousmála jsem se. Vzala jsem si ty všechny noty do ruky a začala v nich listovat. Některé jsou známé a některé ani moc ne. O některých jsem ani neslyšela, ale těch bylo opravdu málo. Pak jsem mu je vrátila. "Některé jsem hrála na klavír" Potom mě zaujala jeho kytara. Nikdy mi na ní nešlo hrát ať se mě to táta snažil naučit. "Páni, hraješ na kytaru. Pěkný. Mě to na ni nikdy nešlo. Nejspíš mám talent jen na ten klavír a ten se ještě nedá přenášet." Vzduch Legion, čas: 18:00 Když si přišla ho jedné z hlavních místností. Uvítala tě Evelyn. "Ahoj, moc ráda tě poznávám. Já jsem Evelyn a budu tě od zítra učit." Evelyn věděla, že se dostavíš později, kvůli rodinným záležitostem. [Napadlo mě, že by se ukázalo, že tvého Bratra zabili Vojáci Země, když nedaleko udělali zemětřesení, které se dostalo až k vám dvěma a zasypala tvého bratra kameny. Jestli nechceš tak si tam něco vymysli, proč jste přišli pozdě. :)] Evelyn tě pak zavedla do tvého pokoje. Jsi tam společně s Cassidy a dalšíma dvěma. V pokoji bylo prázdno, jelikož všichni už byli ve společenské místnosti, venku a nebo už šli na večeři. Evelyn stála vedle tebe a chvilku čekala. Pak si odkašlala. "Rozpis je ve společenské místnosti. Byla bych ráda, kdybys sis to tu ještě před večeří, která je v 19:00, celé prošla. Podívala se na náměstí a tak. Jestli chceš mohu tě tu provést. A výuka zítra začíná v 14:00" Pousmála se a čekala na odpověď. poznámka rozpis: snídaně:9:30 oběd:13:00 výuka:14:00 večeře:19:00 Společenská místnost: knihovna, stolní fotbálek, křesla, ledničky, kávovary atd. holčičí křídlo: koupelny na konci chodby klučičí křídlo: koupelny na pravo od schodů Jídelna několik bloků od společenské místnosti

Legion - 25. listopadu 2014 17:02

soukromá zpráva od Legion pro No jistě! Proč nedorazit první den pozdě! Zrovna dneska! Zrovna dneska to museli zase řešit. Proč sakra?! Kolikrát jsem za ten rok slyšela, že za to můžu já! A teď nám je milostivě oznámeno, že to byli ty krtci! Jsem tak rozčílená! Zaprvé mi zabili bratra a za druhé mi zníčili vztah s matkou! No, a ještě mi zlomili nohu ale to je drobnost. Jestli se mi nějakej z nich dostane do rukou, tak bude prosit, aby sem ho zabila!!! Nasupěně jsem se dostala až před školu. Párkrát jsem se zhluboka nadechla. Musím se uklidnit. Tady bude tolik lidí... Nevím, jestli to zvládnu. Budu muset. Budu muset, kvůli bráchovi! Jistě se tu naučím spoustu zajímavých věcí, co se budou hodit. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se kolem. Hned ke mě přišla jakási mladá dívka. Představila se jako Evelyn a očividně bude moje profesorka. Pokusila jsem se o co nejmilejší úsměv ale s momentální náladou se z toho stal spíše škleb. "Já jsem Legion..." Představila jsem se nejistě a čekala na další pokyny, které v zápětí přišli. Dovedla mě do mého budoucího pokoje. Trochu mě překvapilo, že tu budeme čtyři. Dva by šlo. Já a jeden člověk, na kterého si rychle zvyknu ale já a tři? No, můžu být ráda, že nespím venku... "Dobrá. Já to asi zvládnu sama..." Tento úsměv se mu už i začínal podobat. "Děkuji..." Poděkuji ještě a počkám až odejde. Využiji, že na pokoji nikdo není a hledám, zda mi někde nechali místo na věci. Když jsem ho našla, naskládala jsem je tam a vůbec jsem se vybalila. Mohlo mi to trvat tak deset minut. Povzdychla jsem si, když jsem ze spodu batohu vyndávala bratrovu a mojí fotku, jak se oba vznášíme nad řekou. Postavila jsem si jí vedle postele, která na mě očividně zbyla. Po té jsem se rozhodla tedy vyrazit na průzkum. Hodila jsem na sebe šedou mikinu s kapucí a vyrazila ven. Prošla jsem náměstí, i okolní domky (Předpokládám, že jich tam je víc). Venku se mi ale nelíbilo. Až moc nových tváří a já si připadala nejistě. Vstoupila jsem zpět do domu a našla umývárny. Nevypadali zrovna zle... Nakonec jsem zabrousila do společenské místnosti. Nebude to zřejmě mé oblíbené místo, moc lidí a žádný klid. Byl tu ale kávovar, což mě mile potěšilo a hned jsem si jednu černou kávu dala vařit. Rozhlížela jsem se po lidech okolo a zkoumala je, až dokud nebyl šálek hotový. Vzala jsem ho oběma rukama a vyrazila si sednout na jedno z volných křesílek.

David Johnson - 25. listopadu 2014 19:50

soukromá zpráva od David Johnson pro Zápas začíná Pomalu jsme došli k ostatním, ne které jsem se jen znechuceně podíval a pak jsem se podíval na svého přítele, se kterým mám zápasit. ,,Ano pořád se nerad směju." Pronesu chladně a pak se podívám na blonďatou dívku, která se mnou přišla. ,,Říkala, že je talentovanější než ostatní. Moc jsem jí to nevěřil, ale když to říkáš ty." Počkám, až odejde o něco dál, aby jsme se mohli pustit do boje. Jako první začal lehkým útokem, nedivil jsem se, protože přeci jen jsou všude kolem nováčci. Zvednu ruce, nechám před sebe postavit tenkou stěnu z vody, kterou zmrazím a tím zabráním jeho útoku. ,,Tak lehce to nepůjde." Pronesu a uchechtnu se. Nechám spadnout "štít" a nechám povolat další vrstvu vody, kterou přeměním na několik ledových koulí a pošlu je směrem na soupeře.

Henrietta Saunderson - 25. listopadu 2014 19:54
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro "Kafe? Ne, díky," Zavrtím hlavou na Teressinu nabídku. "Já radši čaj," dodám a vydám se ke konvici, abych si připravila vodu. Zatímco se vaří, pozoruju svoji novou spolubydlící. Vypadá docela mile, ale to nemůžu tak brzy posoudit. Ticho se prodlužuje, ale mě to nevadí, stejně mě žádné téma pro mluvení nenapadá...

Teress Whatson - 25. listopadu 2014 20:14

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Pousmála jsem se. "Čaje jsou fajn, jen v nich není dost kofeinu pro mě..." Zazubím se. "Ale taky je mám ráda. Nesmí to ale být taková ta obarvená voda, co tvrdí že je čaj..." Usměji se a vyndám z kávovaru velkou černou kávu. Počkám, až bude mít Sophia svůj čaj hotový a pak se zeptám. "Posadíme se sem?" Hodím hlavou k páru křesílek. Pokud souhlasí, posadím se na jedno. Pokud ne, poslouchám, co má v plánu.

Henrietta Saunderson - 25. listopadu 2014 20:19

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro "Ve skutečnosti, v pořádným černým čaji je víc kofeinu než v kafi," usměju se na její vysvětlení ohledně kafe. "V čajových lístcích je asi o tři procenta víc kofeinu než v kávových zrnech." Moje voda se vaří, tak si připravím právě takový čaj jaký jsem popisovala. Černý, silný a horký. Opatrně si na něj foukám, aby byl o něco chladnější, a přikývnu na nabídku se posadit. "Ano, to bude fajn," řeknu.

Teress Whatson - 25. listopadu 2014 20:23
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro Její znalost čaje mě mile překvapila. Uznale jsem kývla. "Wau... Vidíš... To je celkem zajímavý..." Usmála jsem se a posadila se na jedno z křesílek. Chvíli jsme přemýšlela, jak pokračovat v rozhovoru, až jsem nakonec pokračovala takovou typickou otázkou. "Co máš ráda, kromě čaje?"

Henrietta Saunderson - 25. listopadu 2014 20:30
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro "Kromě čaje? Hm..." dělám jako že přemýšlím. "Hlavně déšť a teplo. Ale docela si užívám třeba šifry a podobný logický hádanky. A ty?" zeptám se na oplátku. Nevím, co jí na té věci o čaji tak překvapilo. Mě vždycky připadalo, že čaj mě probudí mnohem líp než kafe...

Teress Whatson - 25. listopadu 2014 20:38
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro "Děšť a teplo? To jde dohromady?" Pousměji se. "Je fakt, že když prší v létě je to hodně příjemné..." Opřu se v křesle a když domluví, na okamžik se zamyslím. "Mám ráda čtení ale hlavně tréning. Trénuju skoro pořád..." Usměji se mile.

Vypravěč - 25. listopadu 2014 21:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Voda David Seb stál klidně a chvilku to vypadalo, že se nechá dobrovolně zasáhnout. Pak, ale příšerně rychlím pohybem ruky vytvoří skoro stejné prameny a ty roztříští ledové koulena ostré střepy. Ty pak velikou rychlostí pošle proti tobě. "Už zase si hraješ jenom s ledem?" Zasmál se a pro větší efekt si nechal u nohou vyvěrat ze země vodu. Měl to tak i připravené pro další útok. Julie Když jste všichni koukali na souboj. Přišel k tobě jeden kluk. "Jsi vážně dobrá. Až budou souboje, rozhodně budeš soupeř na úrovni." Usmál se na tebe. "Nebude to asi tolik efektní, jako to mají oni, ale bude to skvělé"

Julie Kordex - 25. listopadu 2014 21:23

soukromá zpráva od Julie Kordex pro Můj pohled byl zaměřený na Davida, když v tom mě vylekal něčí hlas. Otočila jsem se a zahlédla zelenookého blonďáčka. Vypadal velmi mladý, ale silný. "Děkuji, také nebudeš k zahození." Řeknu s úsměvem na tváři a můj pohled opět zaměřím na souboj. Po té, ale kluk znovu promluví. To už nic neříkám a jen se dál věnuju sledování boje. Za chvíli mi to, ale nedá. Otočím se k tomu klukovi a jemným hláskem se ho zeptám. "Tvé jméno?"

David Johnson - 25. listopadu 2014 22:06

soukromá zpráva od David Johnson pro Souboj Než ke mě doletěli špičaté kusy ještě jsem stihl promluvit. ,,Jenom s ledem? Spíš se rozehřívám." Tentokrát se dokonce i pousměji, ale spiklenecky. Těsně před tím, než ke mě doletí útok, který můj soupeř použil skočím do vody. Nějakou dobu se nic neděje, jenom cítím jak se mé oblečení nasáklo vodou, ale pak nechám vodu vznést a sebe s ní. Vytvořím v podstatě většího sebe z vody a uprostřed se nachází má maličkost. Prudce vrhnu rukama dopředu a všechna voda se vrhne na mého soupšře, ale už beze mě, já se opět postavím na své místo.

Vypravěč - 26. listopadu 2014 18:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Voda David Vodu, co si nechal vyvěrat u nohou rychle vznesl nahoru a poslal proti proudu. Oba útoky se srazili a všechna voda dopadla na zem ve stejném místě, pak se odplavila do moře. "Tak že přitvrdíme." Znovu nechal vyvěrat vodu u nohou a pak ty horké prameny poslal proti němu. Prameny se bořili do země a znovu vynořovali čím vál blíž tebe, jako lochneska. Když se vynořili až u tebe spirálovitě tě obtočili a tak si byl chycen. Tuto vodu nechal zmrazit, takže se z toho stala pevná past. A když si dupl, od jeho nohy začali téct klikatě slaboulinké pramínky směrem k tobě. Když se přiblížili k té ledové pasti, pomalu se sunuli po ledu na horu a na konci se překlopili a tekli k tobě směrem dolů. Začali se hrozně rychle točit kolem tebe a tvořili tam menší malý vodní vír, který se postupně zvětšoval a tvůj pohyb byl omezen ledovou bariérou. Julie Kluk se na tebe usmál a podrbal se ve vlasech. "Jsem Daniel. A ty jsi?" Vypadalo to, že se mu docela líbíš, aby se nezačal červenat podíval se na právě probíhající souboj. Taky se u toho usmál a po očku se na tebe díval.

Henrietta Saunderson - 26. listopadu 2014 18:26
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Usměju se taky. I když je ta holka trochu moc optimistická,na můj vkus. "Já taky docela ráda čtu. Není to něco, co bych potřebovala každý den, nejsem ten člověk, co by trávil hodiny a hodiny nad knížkou, ale ráda si přečtu to, co mě zajímá. Četlas teď něco zajímavého, v poslední době?" zeptám se. "Jaké knížky tě zajímají?"

Julie Kordex - 26. listopadu 2014 18:58

soukromá zpráva od Julie Kordex pro "Julie." Odvětím rychle, vlastně mě jeho jméno ani tak úplně nezajímalo, jen jsem nechtěla být nezdvořilá. Stále se dívám na souboj. Zezačátku to bylo lehké, ale teď už je to zajímavé. Zkouším sledovat každý jejich pohyb, ale přitom mě vyrušuje Danielův pohled. Rudý jako rajče se mi snaží vyhnout, ale přitom netuší, že svou snahou o nenápadnost je až příliš moc nápadný.

Teress Whatson - 26. listopadu 2014 20:57

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Zasměju se. "Tak to já taky ne... Spíš, když je nálada nebo když je venku hnusně..." Odmlčím se a zapřemýšlím. "Čtu hlavně odborné knihy. Spoustu nápadů na ovládání mám z různých knížek... Ale když si chci odfrknout, sáhnu spíš po dobrodružných nebo detektivních knihách. Celkem mě baví zjistit kdo je vrah ještě před zvratem..." Usměji se a usrknu si horké kávy.

Henrietta Saunderson - 26. listopadu 2014 21:01
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro "Já nejradši čtu různé filozofické věci. Třeba teorie živlů a takové věci," řeknu a pak se kousnu do jazyka. Co jí to říkáš? Nedostala ses kvůli tomu už do dosti problémů? Radši se to pokusím zamluvit. "Když jsem unavená, tak si docela ráda čtu něco humorného. Romantika taky nevadí, ale nesmí to být nic supersladkého..."

Teress Whatson - 26. listopadu 2014 21:13
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro Povytáhla jsem překvapeně obočí. "Teorie živlů?" Šeptnu. "O co v tom jde?" Zeptám se zvědavě a poslouchám, co říkáš dál. "Já teda romantiku moc nemusím... Ale tak, když se to nepřehání..."

Erik Attano - 26. listopadu 2014 21:14

soukromá zpráva od Erik Attano pro Společenská místnost "Ty hraješ na klavír?" , zeptal jsem se udiveně. Hra na klavír zní hezky, obzvláště, když to někdo umí. Ale všiml jsem si potom jejího pohledu na kytaru. "Co ty víš ,třeba jednou budou vyrábět piána do kapsy, aby se mohlo hrát kdekoliv." , pokrčil jsem rameny. Upřímně, co já vím, třeba to opravdu někdo jednou vymyslí. "Je tam nějaká, kterou máš ráda?" ,zeptal jsem se. Měl jsem chuť hrát, ale nevěděl jsem, kterou z toho všeho, tak právě proto mě napadlo se takhle zeptat. Když do pokoje přišla další osoba, otočil jsem se a zkoumavě si ji na chvíli prohlížel. Měl jsem pocit, že jsem ji na tréninku neviděl. Možná přišla později, každopádně si sedla do křesílka, které bylo naproti nám. Mohl by ses zkusit socializovat, abys nakonec neznal jen Cassidy a ta dvojčata. , napadlo mě, tak jsem po chvilce zvedl ruku a lehce jí zamával. "Ty jsi přišla až teď, že? Mám pocit, že jsem tě tam neviděl." ,nenapadla mě inteligentnější otázka. Nebo jako jo, napadly mě další, ale byly buď vlezlé, nebo debilní. To nepotřebuju.

Henrietta Saunderson - 26. listopadu 2014 21:18

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Tohle je docela překvapení. Ne to, že neví, co je teorie živlů, utajit se to lidi snaží, ale přece jen bych nečekala, že se mě přímo zeptá. "No, já bych ti to asi neměla vůbec říkat. Už tak je dost zlé, že o tom vůbec vím..." snažím se z toho nejprve vykroutit. Pak si povzdechnu a rozhodnu se, že to nemá cenu. "Jde hlavně o propojení všech živlů. Jako jsem se ptala na hodině ohledně toho létání. Jde třeba o používání věcí, které nejsou jen jedním živlem, třeba bláto. Ale někteří si myslí, že to můžeš dotáhnout tak daleko, že jen hodíš jedno zrnko písku do jezera a můžeš ovládat celé jezero..." Zakroutím hlavou. "Ale to je jeden z nejradikálnějších názorů..."

Legion - 26. listopadu 2014 21:24

soukromá zpráva od Legion pro Seděla jsem na křesílku, foukala si horkou kávu a nenápadně koukala po společence. Byla tu jen jedna dvojce. Roztomilá blondýnka a.... kluk. Zhluboka jsem polkla a doufala, že si mě nebudou všímat. To mi bylo v zápětí ale hned vyvráceno. Nejistě jsem zvedla oči od hrnku, jakobych se bála, že mi ho chce vzít. "No... Nebyla... Měla jsem nějaké... rodinné záležitosti..." Odpovím tiše a mírně se pousměji. Pak očima přejedu noty a kytaru, kterou mají u sebe....

Erik Attano - 26. listopadu 2014 21:31

soukromá zpráva od Erik Attano pro Sledoval jsem, jak reaguje. Možná jsem ji měl nechat být, asi jí tohle bylo nepříjemné. Po její odpovědi jsem trochu zaváhal, jestli se pokoušet dál pokračovat v řeči, ale nakonec jsem si řekl, že kdyby ji to snad tak štvalo, tak by se - doufám - ozvala. "Myslím, že to ničemu nevadí. Jsem Erik a tohle je Cassidy.", představil jsem nás oba dva a všiml si pohledu směřovaného ke kytaře. "Eh.. máš nějakou oblíbenou písničku?", zeptal jsem se opatrně. Měl jsem pocit, že mluvím s něčím, co má větší strach ze socializace, než já. Ale to možná bylo právě to, proč mě lákalo se s někým takovým bavit. Přeci jen, bylo by celkem fajn se s někým v tomhle podobným bavit. I když, co taky soudíš podle první minuty, co ji vidíš? Nemáš ty jenom pocit, že je lepší mít někoho, kdo se na tebe nekouká naštvaně, jako polovina dalších? , napadly mě v duchu zákeřné otázky, na které jsem pro teď radši nehledal odpověď.

Legion - 26. listopadu 2014 21:49

soukromá zpráva od Legion pro Když začal představovat sebe i dívku, nejistě jsem se usmála. "Já jsem Legion..." Odpověděla jsem na pozdrav. Očividně si všimnul i toho, že jsem se koukla na kytaru. Už alespoň vím, čí je. Nejistě jsem na se na něho podívala. "Jistě... Jen..." Odmlčela jsem se. Opravdu se chci ztrapňovat svým hudebník vkusem? Nebo spíše nevkusem? "Pochybuji ale, že jí budeš znát... není zrovna na playlistu nejhranějších písniček." Pokračuji. Můžu jí zahrát já... Ne! Ticho!!! Opovaž se! Nic takového... Rok jsi na to nesáhla, tak se tu nebudeš...

Erik Attano - 26. listopadu 2014 21:55

soukromá zpráva od Erik Attano pro Nejisté vymáčknutí se mě tak trochu pobavilo. Je pravda, že některé písničky, jejichž názvy byly na notových papírech natištěny v hiraganě musely trochu překvapit i Cassidy, ale nic tomu neříkala. A upřímně pochybuji, že by je snad jedna z nich znala. "Jak se jmenuje?" , zeptal jsem se. "Třeba budu vědět.", pokrčil jsem rameny a krátce si upravil dvěma prsty okraj ofiny přes pravé oko. Potom jsem lehce nadzdvihl jedno obočí, ale to ona pořádně poznat nemohla. Vzal jsem kytaru do ruky a opatrně jsem jí ji podal. "Nebo ji můžeš zkusit zahrát ty." , navrhl jsem a krátce se pousmál směrem k ní a následně i k Cassidy.

Legion - 26. listopadu 2014 22:19

soukromá zpráva od Legion pro Pozorně jsem pozorovala Erika. Byl něčím tak zvláštní ale nedokázala jsem říci čím... Byl trochu podobný bráchovi. Hlavně tou ofinou. Ben si jí upravoval úplně stejně... Po výzvě jsem chvilku váhala a přemýšlela, zda mu jí říct. Váhala jsem ale až moc dlouho, takže jsem byla potrestána. Najednou se před mnou houpala kytara. Mám jí zahrát?! Já?! Bože!!! V mých očích jsi v tu chvíli mohl vidět zděšení i překvapení. Dobrou minutu jsem na kytaru jen koukala, jakobych netušila, jak se vůbec drží. Zhluboka jsem polkla, nejistě odložila šálek na stolek a opatrně se natáhla pro kytaru. "Já ale..." Znovu jsem polkla. "Dlouho jsem nehrála..." Kouknu na něho nejistě a pořád trochu vystrašeně. Kytara mi seděla na pravém koleni a já nejistě držela krk a zkoušela si bez hraní akordy. Nemůžu hrát! Rozhodně ne před nima! A ještě navíc tuhle! Ještě navíc k ní zpívat! Bože.. teda, Bene!! Pomoc mi!!! Zhluboka jsem se nadechla a spustila. Mohli jste si všimnout, že písničku hodně prožívám a postupně se mi začali lesknout oči... Na konci písně už mi z očí ukápla slza. V podstatě hned po posledním tónu jsem kytaru rychle předala Erikovi a bez jediného slova vyběhla ven. Pryč z místnosti i z budovy... Utíkala jsem až jsem našla opuštěné místo dál od ostatních, i když na mě bylo od domku vidět. Naštvaně jsem kopla do kamene na zemi. V tuhle chvíli jsem už regulérně brečela. Proč mi to ty pitomci museli dnes omlacovat o hlavu? Zrovna dnes! Já myslela, že už je to za mnou! V nejhorší možnou chvíli!!!

Vypravěč - 26. listopadu 2014 22:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cassidy Pousmála se na Erika."Já mám ráda let her go" Pak se dívala jak přichází ta nová dívka. Chvilku poslouchala váš rozhovor. Pak se vám omluvila a šla do pokoje. Vzala si tam jednu knihu. Nakonec prošla kolem vás a sedla si venku a začala číst. (Všimnout si můžete i nemusíte) Přes okno můžete vidět, jak po nějaké době od vádí Cassidy pryč jeden z pracovníků tady. A odvádí jí docela surově. Drží ji pevně za loket a vede pryč. čas:18:55 Většina už jde na večeři.

Andie Crowfel - 27. listopadu 2014 02:01

soukromá zpráva od Andie Crowfel pro Oheň Rus jako by mně neslyšel. Burcuje mně to na nejvyšší možnou míru. Nakonec se ale pouštíme do několika dalších útoků a jelikož už nejsem s to mu odporovat, poslušně provádím co mám. Jsem pořád naštvaná, ale už to ze mně netáhne jako z mrtvýho hniloba. Nakonec nás pustil na pokoje. Pokoj. Místo kde sem aspoň svoje. Můžu si aspoň trochu odpočinout a nechat tělo se zotavit. Sem malinko unavená, ale hlavně hladová. Jelikož by měla být za chvilku večeře, počkám si na ni a až bude čas, dojdu si. Po večeři si na pokoji hraju s plamínky. Jen tak. Nudím se. Nakonec vyrazím do společenské místnosti. Nečekala sem že jeden kluk, ten co mně štval nejvíc, tam už seděl. Z lednice si vezmu vodu a posadím se přímo proti němu. Hodím si nohu přes nohu a budu ho po očku sledovat pohledem vraha. ,,Ty asi holky moc nemusíš co?" pronesu k němu vyčítavě. Pak se na něj podívám a sarkasticky se usměju.

Erik Attano - 27. listopadu 2014 12:29

soukromá zpráva od Erik Attano pro Mávl jsem na Cassidy, kterou jsem předtím svým příchodem vyrušil od čtení a nechal ji si vedle číst. Poslouchal jsem, jak Legion hraje na kytaru. Hrála hezky a znělo to pěkně, jen byl v hlasu poznat poněkud teskný tón. Když se jí začaly lesknout oči, bylo mi jasné, jak tohle celé skončí a taky že se tak stalo. Dala kytaru stranou a vyběhla z místnosti. Honem jsem srovnal papíry, uklidil je do desek, kytaru i s deskami dal do obalu, ten jsem si hodil na záda a vyšel za ní. Nechtěl jsem jí nic provést a to, jakou píseň si vybralka byla její volba. Necítil jsem se zodpovědný za to, jaké emoce to v ní vyvolalo, ale cítil jsem se odpovědný za to, že se vůbec něco stalo. Když jsem se dostal ven, ztratila se mi mezi lidmi. Vylétl jsem tedy do vzduchu, abych ji znovu našel, což se mi poměrně rychle povedlo. Sledoval jsem kam míří a letěl jsem pomalu za ní, aby se mohla mezitím aspoŇ trochu vydýchat. Doletěl jsem k ní, když ke mně zrovna stále zády. Ani jsem nedosedal na zem, jen jsem se držel několik centimetrů ve vzduchu. "Eh.. Promiň." , dostal jsem ze sebe po docela dlouhém přemlouvání se k vůbec nějakým slovům. Co se říká brečícím holkám? Když to byla malá sestra, bylo to něco jiného, než tohle. "Neměl jsem v plánu tě nějak rozbrečet, nebo tak." , zkusil jsem ještě něco říct, než jsem pro jistotu znovu zmlkl. Ve vzduchu jsem stál poněkud bezradně.

Legion - 27. listopadu 2014 19:56

soukromá zpráva od Legion pro Myslela jsem, že jsem sama ale najednou se za mnou ozval hlas toho chlapce. Prudce jsem se otočila, až se mi zamotali nohy a já málem spadla. Naštěstí jsem se stihla vznést, takže to jen vypadalo dost prapodivně ale země jsem se nedotkla. Když jsem držela rovnováhu ve vzduchu, podívala jsem se na Erika a poslouchala ho. "Za to nemůžeš." Odpovím rychle na vysvětlenou a utírám si slzy. "Nemám zrovna dobrý den." Dodám ještě na vysvětlenou...

Teress Whatson - 27. listopadu 2014 21:41
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro S jedním obočím nahoru na ní koukám a poslouchám. Jistě, vím že jsou některé knihy zakázané ale nikdy jsem se k nim dostala. Jsem přece jen zvídavý človíček, tak se hned musím ptát dál. "Nemáš nějakou takovou sebou? Slibuji, že na ní budu dávat obrovský pozor! Hrozně mě to zajímá..." Špitnu tiše a ještě se rozhlédnu, zda nás nikdo neposlouchá...

Erik Attano - 28. listopadu 2014 10:54

soukromá zpráva od Erik Attano pro Sledoval jsem ji, jk vylétla do vzduchu, i když mi došlo, že jen nechtěla zakopnout před někým, kdo je tu s ní a koho vidí poprvé v životě. patrně jsem se pousmál. "Neměl jsem v plánu ti něco připomenout, nebo tak." , oznámil jsem jí opatrně a rozhlédl jsem se. "Co kdybychom šli na večeři?" ,zeptal jsem se jednoduše a opatrně jsem si znovu poupravil ofinu, aby nebylo vidět druhé oko. "Nebo jestli ti pomůže se svěřit, tak to můžeš zkusit. Tereticky by se ti mohlo ulevit a já nemám důvoid někomu cokoliv říkat." , pokrčil jsem ramen a nechal to jednoduše na ní.

Legion - 28. listopadu 2014 15:45

soukromá zpráva od Legion pro "Jo.... Já vím.... V pohodě...." Odpovím rychle, aby si nepřipadal špatně. Opravdu za to nemohl. Mohla jsem odmítnout. Nebo prostě zahrát něco jiného... nebo taky vůbec nechodit do společenky. "Jo... Asi by jsme měli jít." Vytáhnu z kapsy telefon a podívám se na něj. 18:59!!! "Jo určitě by jsme měli jít. Za minutu je sedm!" Dodám rychle a vyrazím k jídelně. Erik pak začne mluvit něco o úlevě ze svěření. Nejistě k němu zvednu oči. "Promiň. Radši si to nechám pro sebe...." Špitnu sotva slyšitelně.

Henrietta Saunderson - 28. listopadu 2014 16:59

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Jsem trochu nervózní z toho, že se tu o tom takhle bavíme. Na Teress je taky poznat jistá nervozita, ať už z toho, že šeptá, nebo z toho, jak se opatrně rozhlíží. Její zájem mě docela potěší. Ztiším hlas do šepotu a odpovím:"Promiň, ráda bych ti něco půjčila, ale trochu se bojím. Do teď uvádím v nebezpečí jen sebe, nechci ti způsobit nepříjemnosti." Pak se zhluboka nadechnu a dodám. "Ale jestli na tom trváš, tak by se něco asi našlo..."

Jack Cartshon - 28. listopadu 2014 17:55

soukromá zpráva od Jack Cartshon pro Vzhlédnu a přendám si hrnek kafe do druhé ruky. Pousměju se a potom na ní hodím úšklebek. "To tedy ne! Já Holky přímo miluji."Na to miluji dám veliký důraz a škádlivě a rošťácky se na ni usměju. " To ten Rus." Upil jsem a položil kávu na konferenční stolek. Trochu se na křesle rozvalil. Ta holka mě začíná čím dál víc udivovat a tím i zajímat. Nejdřív mě nesnáší a teď si se mnou povídá. Nu dobrá tedy. Pousměji se na ni. "Jsi ohromě silná. Máš výborné útoky. Ale učitel to neocení, za to si všímá víc mě. Jo taky bych se neměl rád." Chvilku si odmlčím. "Teď jde už jen o to jak moc jsi dobrá, aby si udržela vztek na uzdě. ... A pro to se tě zeptám. Budu potřebovat před tebou nějakou zbraň, nebo ji dobrá a svůj vztek máš v malíku? Rozmysli se dobře, nerad bych, aby někdo přišel k úrazu." Znovu vezmu hrnek a opřu se s ním v ruce. A pak si sám pro sebe zamumlám. "Většinou ten zraněný já nejsem" Ale to už rozhodně slyšet nemohla. Myslím, že jsem právě začal geniální hru. A navrch mám samo sebou já.

Andie Crowfel - 29. listopadu 2014 04:18

soukromá zpráva od Andie Crowfel pro Jakmile jsem se posadila, už po mně pokukoval. Jeho pohyby byly jistý a plynulý. Nervózní nebyl. Teda pokud neni mistr klamu. ,,Nejsem si jistá jestli ti co si řek, byla urážka nebo kompliment, ale budu to brát spíš jako výtku." pronesu po jeho dlouhém proslovu a lehce se předkloním načež si na nohu položím loket a podepřu si hlavu. Všimnu si taky že si něco zamumlá pod fousy, ale nevím co to bylo. Podle všeho ale soudím že se zase snažil bejt vtipnej sám pro sebe. ,,A jo, svůj vztek na uzdě udržim. Teda pokud se mi chce. A to záleží natom kdo se jak ke mně chová. A vzhledem k tomu že ten rus se ke mně příliš přívětivě nechoval, musela jsem ten vztek vyplavit." pak se odmlčím, přehodím si nohy a nepřítomně si upravuju tílko. Pak se na něj zvědavě podívám. ,,Kde sme to...? Jo. Už vim." pronesu s úsměvem a lusknu. ,,Ty a zbraň? Chlap jako hora a proti holce by si bejval vzal zbraň?" pronesu vyčítavě jako bych tu jeho otázku brala vážně. Ve skutečnosti jí ale moc velkou váhu nedávám. ,,Hraje hru. Ale já jí umim hrát taky. Snaží se mě zmást a zamotat mi hlavu. Ale to se mu nikdy nepovede. Doslova ho uzemníš a zadupeš 10 stop hluboko. Pak to zase vykopeš a rozsekáš na kousky." ta představa mi vykouzlila úsměv na tváři. To jsem si ale uvědomila pozdě a náhle zjišťuju že se na něj blaženě usmívám. Proto se zase opřu do křesla a nahodím svůj obvyklý pohled co říká: ,,Ještě se na mně podivej a ztratíš se v propadlišti dějin."

Teress Whatson - 29. listopadu 2014 21:44

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Nebezpečí? Co je na knížce tak nebezpečného?! "No... Pokud nechceš...." nedokončím větu, protože zjistím, že chce pokračovat. Pozorně jí poslouchám. Divím se, že mi brácha neřekl, že něco takového existuje... Budu ho za to muset zbouchat, až se vrátim! "To by bylo super! Slibuju, že když jí u mě najdou, nikomu neřeknu od koho jí mám ano?" Usměji se. Je mi jasné, že by z toho mohla mít taky pěkný problémy...

Henrietta Saunderson - 01. prosince 2014 19:30

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Kývnu. "Tak dobře. Chceš něco teď hned, nebo stačí později? Mám je v pokoji." řeknu. Jsem rozhodnutá, že nebude úplně od věci se o tom s někým podělit. "Některé nejsou až tak převratné. Jde hlavně o harmonii, o odkazu vládců a tak vůbec. Znáš vládce, ne? Prapůvod války?" ujišťuju se. "Oni totiž prý věděli o tom, jakou moc živly mohou mít... My se dnes spíš jen dohadujeme..."

Erik Attano - 04. prosince 2014 12:36

soukromá zpráva od Erik Attano pro "Eh.. Dobře~.." , dostal jsem ze sebe, i když mi bylo jasné, že mi asi není úplně příjemná tahle situace. Komu by taky byla, že? "Tak jo, tak jdeme." , řekl jsem a snesl jsem se na zem, abych mohl jít vedle ní. Alespoň jsem zjistill, že jsem pořád o dost vyšší než ona. Musel jsem se tomu pousmát. "Jsem docela zvědavý, co bude k jídlu." , napadlo mě. I když jsem to možná řekl spíše jen proto, aby řeč nestála. Když tak tiše zašpitala, povytáhl jsem jedno obočí. Ženský. Všechny jsou stejný. Radši budou fňukat, aby otom mohly před někým říct, že jsou hrozně v pohodě a večer budou řvát do polštáře. Tohle se koukám nališí ani u jedné, co jsem zatím kdy viděl. "Jak chceš ty, byl to jen návrh." , odpověděl jsem jí s pokrčením ramen. Oči jsem radši neprotáčel v sloup. To si nechám pro příště.

Teress Whatson - 04. prosince 2014 23:14
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro "Stačí asi potom na pokoji..." Usměji se na ní. Jsem už dost zvědavá ale je mi jasné, že budu muset dávat trochu pozor. Pokaždé, když se na něco zeptá, jen přikývnu. "Jistě... Takže teoreticky, když by všechny čtyři živly spolupracovaly, mohli by mít neuvěřitelnou sílu?"

Legion - 06. prosince 2014 20:08
	soukromá zpráva od Legion pro Snesla jsem se také zpátky na zem a po jeho boku se vydala k jídelně. Nervózně jsem si hrála s lemem trička. "To nevím ale na uvítanou by to mohlo být něco dobrého..." Odpověděla jsem na zmínku o jídle a dál jsem se nevěnovala své předešlé scéně. Snad se na ní rychle zapomene.

Vypravěč - 06. prosince 2014 20:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jídelna byla čistá a už plná lidí. V rohu byl dlouhý stůl s různým jídlem. Na začátku byli tácy a talíře na to jste si mohli nandat všechno co jste chtěli. Všechno to bylo do modro-bíla. Stoly se leskly a všechno vypadalo hrozně čistě. Usadili jste se naproti sobě k jednomu stolu u zdi. Byli tam všichni, tedy až na Cassidy. Nikde tam nebyla, ne to není nutné řešit že?! Byl tam i oddělený tůl, kde seděla Evelyn a nějací další dospělí.

Vypravěč - 06. prosince 2014 20:32
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Daniel se usmál a snažil se zakrýt to jeho červenání. Potom se na tebe usmál. "Hele až skončíme, nechceš zajít třeba na kafe. Nemají tu žádný kavárny a ve společenské místnosti je kávovar. Můžu ti jedno kafe udělat."

Julie Kordex - 08. prosince 2014 23:32
	soukromá zpráva od Julie Kordex pro Pozorovala jsem boj, když v tom na mě opět promluvil ten kluk. Nuceně s falešným úsměvem na tváři se k němu otočím. "Ehm, jo třeba." Řeknu rychle a opět svůj pohled přesměruji k boji.

Erik Attano - 09. prosince 2014 22:56

soukromá zpráva od Erik Attano pro "Jo, to by bylo fajn." ,odpověděl jsem možná trochu zbytečně suše. Ale tak bylo to stejně jedno, protože za chvilku jsme vešli do místnosti, která byla sice velká a čistá, ale bylo tam přeplněno. "..Moc lidí." ,zasyčel jsem podrážděně. Neměl jsem tohle rád. Rád mám svůj prostor. Ne, když někde sedím, nebo stojím a všech dvacet lidí, co okolo mě projde, do mě musí drknout. Je to nepříjemný. Líbilo se mi barevné zpracování místnosti, modrá je fajn barva. Taková uklidňující a příjemná. Vzal jsem si tác, na který jsem si naložil něco k jídlu. Nakonec to byl pudink s horkými malinami navrchu. K tomu jsem si vzal nějakou sklenici s vodou a po porozhlédnutí se jsem zamířil ke stolu, kde jsme nakonec proti sobě s Legion seděli. Rozhlédl jsem se okolo, ale co Cassidy odešla si číst na chodbu, neviděl jsem ji. Je pravda, že potom jsem jí už jakkoliv nevěnoval pozornost. Tak teď mě zarazilo, že tu není. "Nevidíš Cassidy? Tu blondýnku ze společenky předtím." ,zeptal jsem se Legion.

Henrietta Saunderson - 12. prosince 2014 17:19

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Když jsme s Teress domluvené, že stačí, když jí tu knížku dám až potom, jen trochu nervózně kývnu a upiju čaje. Pak se věnuju její další otázce. "Ano," odpovím. "Podle všeho ale jediní, kdo věděli jak správně a funkčně spolupracovat, byli vládci před válkou. Někdo jde až tak daleko, že tvrdí, že bychom mohli vytvořit nové elementy. Nebo taky čistou energii, což mi připadá pravděpodobnější. Každopádně je jisté, že nějaký významný účinek by spolupráce měla...Moc ráda bych na tohle téma někdy experimentovala," zasním se. Pak posmutním a pokrčím rameny. "Ale je nepravděpodobné, že bych dokázala zklidnit představitele každého z živlů alespoň na tak dlouho, abychom se na něčem takovém domluvili. Obvzvlášť oheň by byl asi problém..."

Teress Whatson - 14. prosince 2014 22:30

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Zaujatě ji poslouchám. Její nadšení bylo dosti znatelné ale nijak to na mém nadšení pro věc neubralo. Spíš naopak. "Když se nad tím zamyslíš, jsou věci, které dokážou ovládat dva živly... Třeba taková láva nebo bláto. To dokáží ovládat i oheň a voda... Pokud to funguje takhle každý zvlášť, muselo by být úžasné to spojit a spolupracovat. Skupina, co by tohle pochopila by byli ti nejsilnější bojovníci vůbec. Mohli by zastavit válku lusknutím prstů...." Přemýšlím nahlas. Možná bych toho měla nechat. Zní to tak, že bych z toho mohla mít pěkné problémy. Ne! Na to jsem moc zvědavá...

Legion - 14. prosince 2014 22:48

soukromá zpráva od Legion pro S Erikem jsme došli až do jídelny, kde se mi ale vůbec nelíbilo. Místnost sama osobě byla krásná ale ty davy nenažranců, ty byli děsně! Všichni se strkali a drkali a bůh ví co ještě, jen aby se dostali k jídlu. Měla jsem šílenou chuť se na páté otočit a odejít bez jídla ale... jo, nechtěla jsem vypadat jako zbabělec. Tak jsem se jen c Erikově stínu protlacila ke stolu, nabrala si první věc, co jsem viděla a rychle vypadla pryč z toho davu. Z mého sociálního šoku mě dostane až Erikova otázka. Trochu se zamračím a rozhlednu se. Nikde jsem ji však nezahlídla, i když v tom davu jsem jí mohla lehce přehlédnout.... "Bohužel... Nikde nic..." Rozhlednu se i na stoly, kde sedí pár šťastlivců, co nebyli ušlapáni v té vřavě.

Jack Cartshon - 16. prosince 2014 20:18

soukromá zpráva od Jack Cartshon pro Od Začátku Pousměji se nad těmi slovy a že jich bylo. Znám ale i ukecanější holky. Hodím do sebe poslední zbytek kafe. hrnek jsem položil na nejbližší stolek. Znovu se na ní podívám. Zahazuji svou hru stejně to nebude mít cenu. Ona je na rozdíl od ostatních naivních holek chytrá. Odkašlu si. "Tak tenhle začátek se mi moc nelíbí. Takže znovu. Já jsem Jack. Jsem moc rád, že tě poznávám." Podám jí ruku na pozdrav, jak se to normálně dělá. Upřímně, moc nechápu význam, ale tak zvyk je zvyk. Jestli ruku přijme nebo ne to už je její věc. Každopádně se potom znovu opřu do křesla a dívám se na ni. "Pro začátek by tohle šlo. Je to rozhodně lepší než bavit se tu o tvé výbušné povaze."

Andie Crowfel - 17. prosince 2014 01:52

soukromá zpráva od Andie Crowfel pro Nový začátek Očividně jsem pro něj větší sousto než proti němu kdy stálo. Možná je to dobře, možná taky ne. Nad něčím chvilku přemýšlel. Mezitím ho ustavičně sleduji. Připadá mi jako by váhal. Ale nad čím, to nevím.To jak však pak začal úplně od začátku, mně notně překvapilo. Když se znovu přetavil, podal mi ruku. Chvíli váhám zda jí přijmout nebo ne. Nechám ho chvilku čekat ale nakonec se natáhnu a ruku mu podám. ,,Já sem Andie." pronesu a kopíruji jeho pohyb opření do křesla. Nelíbí se mi ale jak mně sleduje. Jako by na mně pořád něco hledal. Začínaj mi tuhnout nohy, proto si je přes sebe a pak si upravím vlasy. ,,A jen tak mimochodem, já neřekla že mám výbušnou povahu." pronesu a usměju se. Na chvilku se mi v hlavě začala točit myšlenka toho že se k němu snad začnu chovat jako správná dívka, tu představu ale zase rychle zavrhnu. Nikdy sem správná dívka nebyla, nejsem a podle všeho taky nikdy nebudu. Pak nahodím svůj roztomilý úsměv a začnu si svoje fialový vlasy nakrucovat na prst.

Erik Attano - 18. prosince 2014 21:14

soukromá zpráva od Erik Attano pro Jídelna Legion vypadala zaraženě. Skoro mi připadalo, jako by ji všichni ti lidé na jednom místě děsili. Ani já si nijak extra neužíval superplnou místnost, ale zatím jsem to zvládl. Můj ochranářský pud mě chtěl jí nějak pomoci, ale poté mi odpověděla. ani ona Cassidy neviděla. Znervózňovalo mě to a já se ještě několikrát rozhlédl. "Přemýšlím.. Nelíbí se mi to. Jasně, předtím si šla číst, ale od té chvíle jsem ji neviděl.." , řekl jsem ustaraným hlasem, ale potom jsem se na Legion zkusil pousmát. "Nepůjdeme ji po jídle najít? Ji, nebo Evelyn? Ta by mohla vědět, kde je." ,zeptal jsem s a chvilku si dovolil přemýšlet nahlas.

Legion - 18. prosince 2014 21:24
	soukromá zpráva od Legion pro Urputně přikývnu. "To by bylo asi dobré... Kdo ví, co se jí stalo..." Rozhlédnu se ještě a pak už se jen věnuji svému jídlu a snažím se co nejvíce vypustit vnímání lidí okolo. Vrrrr.. Taková vřava! Budu chodit na jídlo asi až na poslední chvíli, ať tu už nikdo není...

Erik Attano - 18. prosince 2014 21:44

soukromá zpráva od Erik Attano pro Jídelna "Dobře." ,řekl jsem a sundal si z hlavy po celém dnu letecké brýle. Zjistil jsem, že mi akorát ženou vlasy víc do talíře, takže mi ztěžovaly možnost se najíst. Nechal jsem už Legion v klidu, bylo mi trochu trapné ji pořád otravovat s tím, že bych se na něco ptal. V tichosti jsem se najedl a počkal i na Legion. Teprve poté jsem se zvedl, vzal oba dva tácy a odnesl je. Vzhledem k tomu, že jí očividně bylo ještě nepříjemnější, než mě, se cpát mezi lidi, přišlo mi to správné. Vrátil jsme se za chvilku k ní a rozhlédl jsem se, jestli někde neuvidím Evelyn.

Vypravěč - 19. prosince 2014 20:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Posun Dny, týdny, měsíce uplavaly jako voda uletěli jako vítr a každou minutou jste byli silnější a silnější. Souboje dostávali úroveň a všechno bylo v pořádku. Tedy až na to že Cassidy už tam nebyla. Nikdy se nikde neukázala. Jako by se dočista vypařila a nikdy se o ní nemluvilo. Když jste se někoho zeptali tak odvedl řeč na jiné téma. Postupně jste se dostali až do armády. Některé dali do hlavního útoku, některé dali na boje z blízka, některé dali na boje z daleka. Vás dva dali do týmového útoku. Jste oba v jednom týmu z mnoha. S vámi je tam ještě nějaký kluk. Už jste se zapojili do menších soubojů, ale do pořádné války ještě ne. Zatím jste se celou dobu jen cvičili. Do armády jste měli nastoupit až za týden. Vaše skupina teď měla společné ubytování. Dělil se na dvě místnosti jedna byla pro Legion a druhá měla palandu pro dva kluky. Koupelny byli no ubytovnu dál rozdělené na dívčí a klučičí. Zavedli vás na ten pokoj ať si to tu ten týden užijete a potom už to žádná sranda nebude. Ve skříni jste měli dvě uniformy, jednu do boje a druhou na udílení cen a dalším věcí. Vybavení bylo primitivní. Ten třetí klučila si tam dal věci a šel někam věn. Všechno jste to tam znali, celou dobu vás tu cvičili a zaučovali. Ubytováni jste byli předtím ale na ubytovně pro nováčky. Teď jste už prvotřídní vojáci!

Erik Attano - 21. prosince 2014 11:21

soukromá zpráva od Erik Attano pro Čas utíkal rychle. Dny se měnily v týdny, ty se měnily v měsíce a já se víc a víc blížil svému cíli dostat se do armády. Pořád jsem věřil tomu, že to, proč jsem se sem přidal, se splní. Nebo.. věřil jsem tomu doopravdy, nebo jsem se jen snažil si najít záminku, pod kterou jsem maskoval to, že mě tohle celé možná trochu lákalo? Těžko říct. Bylo trochu smutné, že Cassidy se vypařila už po prvním dnu tréninku a nemohl jsem na ni zapomenout. Ne kvůli tomu, že bych k ní pociťoval nějaké přátelství nebo něco na ten způsob, ale spíše mě nutilo nad ní přemýšlet to, že kdykoliv jsem se někoho zkusil zeptat, okamžitě odběhli od tématu, nebo to ignorovali. Koho by nenutilo se nad tím zamýšlet? Bylo by fajn, kdyby nám alespoň řekli, proč to tak je. Tak jako tak, zůstala tu se mnou alespoň Legion. Za tu dobu jsme se stali něčím, co by se dalo nazývat přáteli. Nebál jsem se na ni spolehnout, stejně, jako jsem doufal, že se mohla spolehnout i ona na mě. Nevím, jestli se našemu vztahu dalo říkat přátelství, ale mohli jsme spolu celkem v klidu trávit čas, ať už jsme se pokoušeli o komunikaci, nebo jenom seděli vedle sebe. Myslím, že jsme se vzájemně nějak neotravovali. Nakonec jsme se společně opravdu dostali až do armády. S Legion nás přeřadili do společného týmu ještě s jedním klukem, kterého jsem pořádně neznal. Je pravda, že jsem tu skoro nikoho neznal. Týmů bylo hodně. Opravdu dost. Během tréninku mi nikdy nepřišlo, že je nás tu tolik. Několik soubojů už jsme měli za sebou. Nastoupili jsme na společné ubytování. Měl jsem s sebou několik svých věcí a zamířil jsem s druhým klukem na společný pokoj. Druhý pokoj byl jen pro Legion. Obhlédl jsem krátce prostor, abych našel, kde jsou koupelny, jinak jsem to tu znal. Věci jsem si uklidil do skříně, ve které byly dvě uniformy. Celkem to šlo. Když jsem měl těch několik kusů oblečení ve skříni hezky srovnané, povzdechl jsem si. Kytaru jsem si nechal opřenou o stěnu vedle postele. Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem si jenom sedl na parapet k oknu a koukal jsem ven. Napadlo mě jít za Legion, ale teď ji asi chvilku nechám být, ať si vybalí a ať má chvilku svůj klid.

Vypravěč - 22. prosince 2014 18:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Posun Souboj nakonec vyhrál Seb, i když to bylo jen tak tak. Všechny vás pustila na kolej.. A pak každý den pořád vyučování! Dny, týdny, měsíce uletěli jako vítr uplavali jako voda a každou minutou jste byli silnější a silnější. Souboje dostávali úroveň a všechno bylo v pořádku. Postupně jste se dostali až do armády. Některé dali do hlavního útoku, některé dali na boje z blízka, některé dali na boje z daleka. Julii dali do boje z blízka. Vaši skupinu pro boj z blízka dostal David, protože už je zkušený a už byl několikrát v boji. Dali tě do vojenské ubytovny spolu s nějakými dalšími holkami Ve skříni jste každá měla dvě uniformy. Jednu modrou pro boj a druhou slavnostní stříbrnou se znakem vody na prsou. (to samé u Davida) Po několika týdnech Davidovu skupinu poslali na hranice vody a ohně. Prý jsou tam nějaké šarvátky a potřebují posily. Tak jste si zabalili. Tyto hranice nebyli daleko a tak vás nechali jít pěšky. Každý má batoh na zádech s oblečením a jídlem na pár dní. Cesta bude trvat cca den a noc, takže máte sebou i lehké stany.

Vypravěč - 22. prosince 2014 18:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Posun Souboj nakonec vyhrál Seb, i když to bylo jen tak tak. Všechny vás pustila na kolej.. A pak každý den pořád vyučování! Dny, týdny, měsíce uletěli jako vítr uplavali jako voda shořeli jako papír a každou minutou jste byli silnější a silnější. Souboje dostávali úroveň a všechno bylo v pořádku. Postupně jste se dostali až do armády. Některé dali do hlavního útoku, některé dali na boje z blízka, některé dali na boje z daleka. Jacka dali do boje z blízka a Andie do boje z daleka. Dali vás do vojenských ubytoven. Ve skříních jste měli dvě uniformy. Jednu rudou do boje a druhou slavnostní zlatou se znakem ohně. Po několika týdnech skupinku s důstojníkem poslali na hranice ohně a vody. Prý tam vypukly šarvátky a máte pomoct ohni. Mezi skupinku vzali Jacka i Andie a plno dalších neznámých lidí. Rychle jste si zabalili batohy. Cesta bude trvat dva dny a tak máte na zádech obrovské batohy, plné jídla, oblečení a lehkých stanů. Před chvilkou jste vyrazili.

Legion - 27. prosince 2014 20:14

soukromá zpráva od Legion pro Čas plynul až nečekaně rychle. Ani mi to nepřišlo a najednou jsem byla právoplatným členem armády a především "ostříleným" vojákem a ne tím zelenáčem, jako první den... Cassidy se už neobjevila... Nikdy. Nikdo o ní nemluvil a jakoukoliv otázku se snažili zakecat. Očividně to nebylo nic, co by se jim líbilo. Když by něco provedla snad by to řekli ne? Co mohlo být tohle mi často vrtalo hlavou ale už jsem po tom nepátrala. Byla jsem v armádě! Prohlížela jsem si náš pokoj. Naprosto mi vyhovoval. Byla jsem sama a zároveň ne. Měla jsem pokoj jen pro sebe a vedle byl Erik ještě s nějakým klukem. Erik... Myslím, že si celkem rozumíme a to, že jsme spolu v týmu mě hodně potěšilo. Nerada bych se seznamovala s dalšími novými lidmi a jemu jsem už věřila. No, věřila... Věřila jsem, že mě nepodrazí, nepráskne a nic podobného ale o Benovi jsem mu nic neřekla a ni vůbec o tom, že bych kdy měla bratra... Úhledně jsem si srovnala komínky oblečení do skříně a našla uniformu. Spokojeně jsem se usmála a zaslechla, jak ten druhý kluk odchází z pokoje. Zašklebila jsem se a rychle na sebe natáhla slavnostní uniformu. Spokojeně jsem se prohlédla v zrcadle a napochodovala (do slova) do Erikova pokoje. Zastavila jsem se až před ním a s vážnou tváří jsem zasalutovala. "Pane, je na čase oslavit naše přijetí do armády!" Pronesu spíše jak hlášení z mise a pořád se tvářím naprosto vážně...

Erik Attano - 31. prosince 2014 10:23

soukromá zpráva od Erik Attano pro Seděl jsem na parapetu a začínal pomalu klimbat. Když už se m ibrad skoro dotýkala hrudníku, otevřely se dveře a já se pomalu probíral. Najednou ale osoba promluvila, jako kdyby to byla nějaká generálka a já doslova vyskočil a zasalutoval. Rozespala jsem se podíval na osobu přede mnou a zjistil, že to je Legion. Otráveně jsem se na ni ušklíbl, když mě překvapia takhle nepřipraveného a zvedl z postele za ní polštář, který jsem jí lehce hodil na hlavu. "Madam, neděste mě tak!" ,pronesl jsem podobně vycepovaným vojenským hlasem jako ona, než jsem se zakřenil a spoustil ruku, čímž jsem přestal salutovat. Stál jsem ale pořád narovnaný. Postojem jsem velmi okatě parodoval takové ty papaláše, kteří stojí, hruď bypnutá, stažené půlky, paty u sebe. Potom jsem se na ni zašklebil. "Mám se snad také převléknout do slavnostního?" ,zakřenil jsem se a povytáhl s úsměvem jedno obočí. Polštář, který jsem jí nechal spadnout na hlavu se zvedl ze země a položil se zpátky na místo, kde jsem ho vzal.

Legion - 02. ledna 2015 22:52

soukromá zpráva od Legion pro Erik měl naprosto rozkošnou reakci a já měla opravdu co dělat, abych udržela svou kamennou tvář a nevybuchla smíchy. Do obličeje mi přistál polštář, který jsem nenechala ani dopadnout na zem a držela jsem ho ve vzduchu, až jsem ho mrskla zespodu Erikovi do obličeje. "No... Jak chceš... Já spíš myslela, že by jsme mohli někam zajít. Určitě tu bude něco, kde se dá oslavovat a zároveň být v minimální společnosti." Pousměji se.

Julie Kordex - 03. ledna 2015 16:46

soukromá zpráva od Julie Kordex pro Oheň Každý den byl pořád stejný, moc jsem se tam s nikým nebavila. Jediný člověk se kterým jsem si tam jakž takž rozuměla byl David, ale s tím jsem se vídala málokdy... Jen když nám něco ukazoval. Dny oplavaly jako voda a my se stávali silnější a silnější. Často jsem bojovala a nemyslím si, že to bylo nejhorší. Snažila jsem se podávat ty nejlepší výkony a když jsem byla opravdu vyřízená, vždy jsem si vzpomněla na matku... Energie a chtíč války mne okamžitě nabudil energií. Brzy jsme se dostávali do armády a já se dostala do té v boji z blízka. Byla jsem ráda, po zjisštěn, že nás vede David. Přeci jen to doufám nebude takov otrava. Byla jsem na ubytovnbě s nějakýma holkama, moc jsem se snima nikdy nebavila. Všechny dívky byly tak společenské a bavily se spolu, neustále. Ale já byla jiná, s nikým jsem se nebavila a nikdo se nebavil se mnou. I když se snažili spřátelit, nějak jsem to odmítla. Jsem tu, abych bojovala a ne se s nima bavila. Ve skříni jsem měla dvě uniformy, jejich vzhled mne nijak extra nezajímal. Nebyla jsem nikdy moc vybíravá. Nemohu ani popsat své pocity, když nám oznámili, že jsme poslání na hranice vody a ohně. Okamžitě ve mně vzplanul vztek k ohni. Šli jsme tam pěšky, ale mě bylo vše jedno. Při každém kroku se mi naply svaly na nohou a já cítila, že se blížíme. Mám na zádech batoh, ve kterém jsou potraviny a další věci, ale je pro mě jako pírko.

Erik Attano - 05. ledna 2015 21:07

soukromá zpráva od Erik Attano pro Nechal jsem si polštář vhodit do obličeje a před dopadem jsem ho zachytil rukou. Potom jsem se usmál. "Tak to najdeme." ,navrhl jsem zárocveň s lehkým pokrčením ramen a prošel okolo Legion směrem ke dveřím. Jednou rukou jsem ji mezitím chytil lehce a rukáv a táhl ji ke dveřím, druhou položil polštář zpátky na postel. Jakmile jsme byli mimo pokoj, rozhlédl jsem se po chodbě a nakonec zamířil směrem vlevo, kde jsem si myslel, žeje východ. "Tak co, vojand, jak se cítíte?" ,zeptal jsem se s povyaženým obočím a pravil jsem si patku rchlým dotykem dvou prstů na levé rce.

Vypravěč - 05. ledna 2015 21:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Posun "Tady to nebude jako na výcviku. Tady se s vámi nikdo párat nebude. Neušetří vás jen pro to, že jste dívka. Nikdo tam venku nezná slitování. Chci aby jste to věděli. Jakmile se rozhodnete, už není cesty zpět" Za zněl hlas generála v zelené uniformě. Na prsou měl několik vyznamenání a pochodoval před vámi jako páv. "Takže se rozejděte do pokojů." Zavelel a všichni odešli do svých ubytoven. Ubytovny vypadali z venku trochu jako jeskyně. Zevnitř už to bylo jako v levnějším hotelu. Sophia i Teress mají pokoj spolu. Jsou taky spolu ve stejné jednotce. V jednotce rychlého úderu- tato jednotka je velice rychlá, všechno se stává v okamžiku. Nemají na starost jen jeden cíl, ale snaží se jedním útokem zasáhnout co nejvíc nepřátel. Obě jste se dostali do pokoje. jsou tam dvě postele naproti sobě a obrovská společná skříň. Obě v ní máte dvě uniformy. Jedna slavnostní zelená a druhá do boje. Momentálně máte po zbytek dne volno.

Teress Whatson - 10. ledna 2015 14:34

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Stála jsem v pozoru a pozorovala toho magora, co před námi tajtrdlíkoval a vykládal nám něco ve smyslu, že jsme vlastně jen holky... Jo, dobře... Dost si to přibarvuji ale tak nějak mi to z jeho proslovu přišlo. Na pokoji jsem byla se Sophie. Vybalila jsem si věci a zkoumavě si prohlédla uniformu. "Hmm... vypadají dobře. Co myslíš?" Vyndala jsem neslavnostní uniformu a přiložila si jí k tělu. "Myslíš, že jí můžeme nosit pořád?" Při těch slovech jsem se podívala ven z okna, zda jí na sobě někdo má.

Legion - 10. ledna 2015 14:54
	soukromá zpráva od Legion pro "Fajn ale asi by nebylo vhodné tam jít v tý uniformě..." Zaculím se a na okamžik vletím zpět do pokoje, kde si vezmu zase džíny a mikinu. Vyběhnu z pokoje a nechala se chytit za rukáv od Erika a šla za ním ven. Tam jsme vyrazili doleva. "No, jako voják..." Pousměji se. "Plná pocitu zodpovědnosti a starosti o lidi okolo nás..." Usměji se.

Erik Attano - 10. ledna 2015 15:42

soukromá zpráva od Erik Attano pro "Jo, to je fakt. Asi by koukali." ,zasmál jsem se. "Taky bychom teoreticky mohli skončit dřív, než pořádně začneme. Ještě by si potom klepali na čelo, jaké blázny sem pustili." ,dodal jsem ještě předtím, než zapadla do pokoje a opřel jsem se o stěnu vedle dveří. Než se převlékla, jen jsem se líně protáhl a prokřupal si krk. Když se ukázala, mile jsem se usmál. "Jo tak plná zodpovědnosti, jo?" ,povytáhl jsem obočí s lehkým úšklebkem. "Co zodpovědnost za mě, tu přebíráš taky?" ,nedokázal jsem si to odpustit, i když jsem čekal narážku typu že už jsem dost velký, nebo ze mě naopak udělá mimino. "Ale jo, chápu to." ,řekl jsem potom a vyšel hlavními dveřmi ven. "Kam chceš jít?" ,zeptal jsem se jednoduše. Mně to bylo jedno, tak může vést ona.

Legion - 10. ledna 2015 17:02
	soukromá zpráva od Legion pro Zaculila jsem se. "No jistě... Jsi něco jako..." ...brácha. Zarazila jsem se. To co jsem původně chtěla říct jsem spolkla. "Jo... To víš, že jo..." Rozcuchala jsem ti vlasy s lehkým uculením. "Jak se cítíš ty?" Usmála jsem se a když jsme vyšli ven jsem se k tobě otočila. "No... Co to tu trochu prozkoumat?" Vyrazila jsem prvním směrem, co mě napadl...

Erik Attano - 10. ledna 2015 18:01

soukromá zpráva od Erik Attano pro Jakmile začala mluvit, čekal jsem, co z ní vypadne, ale nakonec se to nestalo. Jen se zarazila a chvilku působila tak nějak smutně. Lehce jsme svraštil obočí a přemýšlel, jestli se ji na to zeptat, ale to je to, nad čím přemýšlím při každém takovém záseku. Nakonec jsem to tak ale vždycky nechal být. Ví, že kdyby chtěla, může mi to říct a když nechce, je to její věc. Do věcí cizích by se nikdo srát neměl. Nechal jsem si rozcuchat vlasy a jakmile skončila, lehce jsem si je rukou upravil, ale koukal jsem na svět tentokrát oběma očima. Patku jsem měl rozházenou na všechny strany, musel to být docela vtipný pohled. Ne každý potřebuje vidět obě moje oči, ale tady mě to nějak netrápilo. Navíc, krom ní tu stejně nikdo nebyl, tak to bylo fuk. "Já?" ,zarazil jsem se a chvilku přemýšlel, ale nakonec jsem se s ní nejdříve rozešel náhodným směrem a nemohl si odpustit poznámku. "Objevíme veškeré záhady tohoto místa!" ,pronsl jsem s detektivním přízvukem, jako kdybychom šli zkoumat vraždu, ale potom jsem se zahleděl dopředu a vrátil se k původní otázce. "Jak se cítím.. No.. Jsem zvědavý, jak se nám bude dařit a jak moc odlišná bude skutečná bitva. Přeci jen, do teď jsme bojovali hlavně proti vládcům větru, ale jak is poradíme s ohněm, nebo tak?" ,pronesl jsem s určitým dětským nadšením. "A taky.. říkal jsem ti přece, proč jsem se sem přihlásil.. Doufám, ž ho třeba potkám. Co já vím, třeba opravdu ještě pořád žije a já se s ním po tolika letech uvidím." ,pronesl jsem lehce zasněně, ale bylo mi jasné, že tátu velmi pravděpodobně nepotkám. Přeci jen, odešel do války když mi bylo sedm a pamatuju si ho jen matně. Možná jsem si spoustu věcí o něm i vymyslel..

Legion - 12. ledna 2015 12:53

soukromá zpráva od Legion pro Zasměji se. "Jistě komisaři! Mám zavolat pro posili?" Zaculím se na něj se spokojeným úsměvem. Pak začne odpovídat na otázku a já zas trošku zvážním. "Mě by spíš zajímal boj proti zemi. Na ten se vyloženě těším a ráda bych se v něm naučila co nejvíc..." Pronesu možná až moc pomstychtivě. Když ale pokračuji, soucitně na tebe kouknu. "Nesmíš být ale zklamaný, když ho nenajdeme... Pomůžu ti ráda ale... Když se to nepovede, nesmíš být zklamaný..." Koukám na něj jak na malé dítě, i když to není myšleno nějak zle.

Erik Attano - 13. ledna 2015 00:12

soukromá zpráva od Erik Attano pro "Myslím, že posily nebudo třeba, když jsou tu takoví dva ostřílení profíci, jako jsme my dva. Ne, že bych nás chtěl vychvalovat." ,pronesl jsem naoko vyhloubačným tónem připomínajícím rozmazlenou princeznu v mužské verzi a když řekla, že se těší na boj proti zemi, povytáhl jsem obočí. "Proč zrovna proti zemi? Ten mě láká asi tak nějmíň." ,přiznal jsem a na moment se víceméně zasnil. "Představ si, že proti tobě pošle vládce ohně, nebo vody proud a ty jim ho v ohnivém, nebo vodním tornádu vrátíš. Nemůžu si pomovt, ta představa mě hrozně láká. Ale.. u země.. Leda po nich házek kořeny." ,pronesl jsem s opravdu velkou dávkou nadsázky, ale svým způsobem, opravdu mi boj se zemí nic moc neříkal. Jen co nasadila svůj soucitný pohled, lehce jsem protočil očima a chytil ji za tvář, za kteoru jsem ji lehce zatahal. "To je samozřejmost, přeci jen, kdyby byl naživu, tak by se za tu dobu aspoň pitomým dopisem ozval, ne?" ,pronesl jsem sice vesele, ale myslel jsem to naprosto vážně. Možnost, že by můj otec žil, jsem na 99% vyloučil. To jedno % bylo pro strýčka příhodu. "Ale je to hezká utopie." ,řekl jsem s lehkým pokrčením ramen.

Henrietta Saunderson - 14. ledna 2015 22:04

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Před námi se naparuje náš generál a vysvětluje, jak moc to bude jiné, než při výcviku. Už tehdy nás nikdo nešetřil, tak nevím, co to zase plácá... Když dojdu s Teress do našeho pokoje (díkybohu, že jsme zase spolu), začneme vybalovat a zkoumat nové uniformy. "No, na tobě nevypadá špatně, ale já budu katastrofa jako vždy..." usměju se, když si jednu z nich Teress prohlíží. "Když má být jakoby "běžná" tak asi jo? Já bych myslela, že to bude standard, ale možná ne..." pokrčím rameny na druhou otázku. "Mě by spíš zajímalo, co se tu dá dělat..."

Teress Whatson - 16. ledna 2015 21:13

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Jakmile mi má domněnka byla potvrzena, hned jsem si začala uniformu oblékat. "Můžeme zkusit najít něco jako hernu. Mohli by tu něco takového mít..." Pronesu mezitím, co skáču po jedné noze ve snaze dostat nohu do nohavice. Když už jí mám na sobě, hned se postavím před zrcadlo a začnu pózovat. Je to celkem směšné. "Zkus si jí... Zajímalo by mě, zda jsem jediný člověk, co v ní vypadá jako žabák..." Zasměju se a prosebně se na Sophie otočím.

Legion - 16. ledna 2015 21:19

soukromá zpráva od Legion pro Zaculila jsem se. "Jo... Jen to řekni nahlas, jsme prostě nejlepší!!" Zasměju se a pokračuji v rozhovoru. "Proč zrovna kořeny? Nepřijde ti výhodnější po nich hodit to, co oni samy neumí ovládat? Krtky bych opravdu ráda brzy potkala..." Když se tam poslouchám, možná ze sebe mám trochu strach. Měla bych se klidnit. Ten potvorák mě zatahal za tvář. "Dobře víš, jak to myslím..." Usměji se a mrknu na něj. Před námi se objeví něco jako bar a já kouknu na Erika. "Jdeme?" Vím dobře, že nemá rád lidi stejně jako já ale tady to vypadá klidně...

Erik Attano - 19. ledna 2015 20:32

soukromá zpráva od Erik Attano pro "Jsme prostě nejlepší!" ,dostal jsem ze sebe o něco hlasitěji než normálně, ale zase jsem nějak moc nekřičel. "Nevím, napadly mě jako první." ,pokrčil jsem jednoduše rameny a ušklíbl jsem se,když jsem pustil její tvář. "Samozřejmě, že vím." ,odpověděl jsem sladce a uculil se. Když se před námi objeví cosi jako bar, krátce si ho prohlédnu, ale nakonec uznám, že je tam pměrně klidno a tak jednoduše kývnu a společně s Legion vejdu dovnitř. "Chcete ke stolku, madam?"

Henrietta Saunderson - 19. ledna 2015 20:41
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Sleduju s pobavením, jak Teress bojuje s uniformou. "I jestli jako žabák, tak pořád líp něž já," namítnu na její poznámku, ale začnu si ji oblékat taky. "Vidíš? O nic lepší," řeknu pak a předvedu se otočkou. "Ale jestli všichni vypadají stejně, tak bychom asi mohly vyjít ven a porozhlédnout se tady..." navrhnu pak.

Teress Whatson - 19. ledna 2015 21:11
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro Pozoruji, jak se oblékne taky. "Jo... To je dobrý nápad. Můžeme zjistit, co se tu dá dělat..." Zaculím se a bez čekání vyrazím ven z pokoje. Po cestě si uniformu ještě trochu upravím ale pak už letím nedočkavě ven. "Tak kam?" Otočím se až když vyjdu z budovy.

Henrietta Saunderson - 19. ledna 2015 21:14
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Ani se nestačím vzpamatovat a Teress už je venku. Jejda. Rozeběhnu se za ní, abych ji dohonila. Venku se trochu bezradně rozhlédnu. "No, to nevím. Tak pojďme doprava a uvidíme, co se stane?" navrhnu nakonec nejistě.

Legion - 19. ledna 2015 21:20
	soukromá zpráva od Legion pro Po chvíli chůze jsme se dostali k baru. Zkoukla jsem Erika, zda je připravený a vešla dovnitř. Hned mi došlo, že zas tak klidný jak jsem doufala není. Snad se to tu dá přežít. Erik se hned zachoval jako gentleman. "Ale jistě..." Zaculím se a následuji ho ke stolu, kde se posadím a objednám si kolu s rumem. "Co si dáš ty?" Usměji se na něho.

Vypravěč - 19. ledna 2015 21:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro V baru Všechno to tu vypadá tak čistě a bíle a taky tak elegantně. Někdo by snad i mohl říct, že to není armádní bar. Jakmile se usadíte přijde k vám blonďatý barman a roztáhne doširoka úsměv. "Jsem rád, že jsem zavítali i někteří nováčci. To jste se rozhodli opít se hned prví den? To je náš generál tak přísný?" Mezitím míchá vaše drinky. Potom vám je dá a odejde k dalším. Když odejde tak vidíte na stěně tabulku s nápisem: Zůstaňte použitelní pro boj! Pod tím je několik vysmátých smajlíků. Nejspíš to tam dal barman pro pobavení.

Jack Cartshon - 20. ledna 2015 19:33

soukromá zpráva od Jack Cartshon pro Posun Jsem oficiálně v armádě. Tedy přesněji v boji na blízko. Pamatuji si, jak ještě před nějakou dobou jsem se teprve cvičil. Postupem času jsme se dostali až sem. Je tu dost rozruch, ale jsou tu pravidla a každý má své místo. Je to tu celkem fajn. Líbí se mi tu. Za několik dní nás poslali na hranice ohně a vody. Alespoň nějaká zábava a navíc jde i Andie. Tak jsem si sbalil saky-paky a šel. Nešlo nás moc, ale nejspíš to bude stačit. Viděl jsem tu i několik lidí se kterými jsme se cvičili.

Erik Attano - 23. ledna 2015 22:11

soukromá zpráva od Erik Attano pro Když si Legion u stolku objednala rum s kolou, jen jsem se usmál a sobě objednal červené víno. Zato jsem svo pozornost stočil k muži za barem. "No jasně, jsme naprosto zoufalí a potřebujeme se pořádně nalít.",zasmál jsem se a jakmile se otočil s tím, že od nás odejde a ukázala se cedulka, musel jsem se ušklíbnout. "Tak to je docela.. výstraha." ,řekl jsem s kývnutím hlavy směrem k cedulce.

Teress Whatson - 24. ledna 2015 20:17

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Sophie mě po chvilce doběhla a já si v klidu kráčela směrem, kam navrhla cestu. "To bude boží, pochodovat tady v uniformách. Nikdo si ani nevšimne, že jsme nováčci..." Zaculím se, když procházíme kolem nějakých vojáků. "Tedy doufám..." Zasměju se. "Hele, co si jít něco zkusit?" Navrhnu. "Můžeme najít nějaké odlehlé místo, kde si zkoušet nový triky co nás napadnou. Mě totiž jeden napadl a chci to zkusit..." Zaculím se.

Legion - 24. ledna 2015 20:26

soukromá zpráva od Legion pro Bar vypadal opravdu příjemně a i barman se mi zamlouval. Zdál se jako pohodář. "To z nás ta nezkušenost tak sálá, že to jde tak poznat?" Zasměju se, když jsme hned nazváni nováčkama. Chtěla jsem pokračovat ale místo mě odpověděl Erik. Až jsem se na něj vykuleně podívala. "Ne... Do němoty se ožere jen on... Já ho pak ponesu..." Zaculím se, když se trochu proberu z prvotního překvapení. Je fakt, že vidět opilého Erika by mohlo být opravdu zajímavé... Při reakci na ceduli se pousměji. "My přece nastupujeme až za týden... takže týden můžeme být v lihu..." Zasměju se.

Erik Attano - 27. ledna 2015 14:01
	soukromá zpráva od Erik Attano pro "Třeba vypadáme vyloženě jako tréninkem unavení zuboženci." ,řekl jsem s pokrčením ramen a mrkl jsem na Legion. Potom jsem se ale zarazil a dost dotčeně jsem se na ni podíval. "Viděla jsi mě snad někdy ožralého?" ,pronesl jsem s dost ironickym povytažením obočím. "Jo, ppjď, nalijeme do sebe co nejvíc alkoholu." ,zakřenil jsem se a rozhlédl se po baru.

Legion - 27. ledna 2015 22:42
	soukromá zpráva od Legion pro "Bohužel neviděla, ale podle tvého přístupu typuji, že brzo uvidím..." Zasměji se provokativně a ucucnu z koly. "Co myslíš? Kdy se dostaneme do pořádný akce? Už se nemůžu dočkat..." Zasměji se a narovnám. Očima pozorně přejedu osazenstvo celého baru.

Erik Attano - 28. ledna 2015 09:13

soukromá zpráva od Erik Attano pro "Tak zlý to snad ještě nebude." ,řekl jsem jen s lehkým úsměvem na rtech a vzal mezi prsty levé ruky sklenici s vínem, ze kterého jsem lehce upil. Potom jsem se na ni během řeči podíval a chvilku přemýšlel co odpovědět, přeci jen, tak nějak jsem neměl moc šanci to zjistit. Ale nakonec jsem prostě pokrčil rameny a lehce ve vzduchu zatočil sklenicí, takže se ve vínu začal tvořit malý vír. Než se ale stihl tak docela objevit, přestal jsme a hladinka se znovu uklidňovala. "No, nejspíše za ten týden, pokud ho tu přežijeme." ,pronesl jsem s trochu zamyšleným tónem. "Spíš by mě zajímalo, jak dlouho vydržíme." , přiznal jsem nakonec.

Legion - 01. února 2015 21:50
	soukromá zpráva od Legion pro "Pokud ten týden budeme trávit stejně jako dosavadní čas tady, budeme naložený v lihu!" Zasměju se při představě jak nás odtud odváží naložené v obřích zavařovačkách. Pak ale Erik pronese něco při čem zvážním. "My? My jsme klíčové osobnosti!" Zasměju se. "My budeme psát dějiny!" Pozvednu skleničku jako při přípitku a pořádně se napiji.

Erik Attano - 02. února 2015 00:11

soukromá zpráva od Erik Attano pro Po její další poznámce a smíchu jen naprosto vážně zakroutím hlavou a naznačím takové to gesto jako "uklidni se, uklidni se", ačkoliv mi začínají samotnému cukat koutky, takže už nyní musela poznat, že je to jenom divadlo. Ale i tak v něm pokračuji. "Ne, radši knihu." ,pronesl jsem tak vážným hlasem, jaký jsem jenom dokázal vykouzlit a nakonec se znovu usmál. Když na moji super vážnou fylosofickou otázku odpověděla tím, že budeme psát legendy, radši jsem přemýšlení nechal za sebou a jenom s úsměvem přikývl. "My je psát nebudeme. Ale někdo jiný o nás ano." ,naznačil jsem také gesto na přípitek a upil. Na rozdíl od ní spíše méně a jakoby s rozvahou. Přeci jen, víno se neexuje.

Vypravěč - 02. února 2015 16:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za nějakou tu chvíli vstoupí do baru voják v uniformě. Má na ní několik vyznamenání a tváří se moc vážně. Rozhlídne se po baru, když uvidí některé tváře zamračí se a vytáhne papír. Chviličku v něm něco hledá a potom řekne několik jmen. Všichni co byli v baru a byli přečteni přijdou k němu něco jim řekne a oni odejdou. Voják potom pokračuje dál. Odkašle si. "...Legion Aranu...Erik Attano..." Oba dva i se skleničkou v ruce k němu hned přispěcháte spolu s dalšími. On vás všechny prolétne očima. "Jsem major Stefman. Povedu vaši skupinu. Na hranice vyrážíme ještě dnes večer, proto sbalte důležité věci a nějaké jídlo. Cesta není dlouhá bez přestávky tam dojdeme za několik hodin. Více informací dostanete ještě než vyrazíme." Koukne se na hodinky. "Všichni se sejdeme za 3 hodiny na náměstí. Můžete jít!" Zavelí a všichni se rozutečou. Jenže než stihnete odejít chytne vás za rameno. S vážným výrazem na vás znovu pohlédne a teprve, když mu věnujete všechnu svou pozornost spustí. "Jsem si vědom toho, že jste měli mít volno a že jste byli přiřazeni k týmové jednotce..." Rozhlédne se kolem a znovu si odkašle. "Přesto se vyskytli menší komplikace a proto jste byli přiřazeni do mého oddílu. Týmová jednotka jste pořád, ale už pouze ve dvou." Legion postí rameno a jeho pohled teď míří pouze na Erika. "Bylo nám řečeno, že první den jste se hodně bavil s Cassidy Owlen. O čem přesně jste se bavili?" Pustil ti rameno a nadzvedl jedno obočí. ... Když jsi odpověděl nechal vás jít.

Henrietta Saunderson - 09. února 2015 11:18
	soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Zasměju se, když Teress nadhodí, že ani nebude poznat, že jsme nováčci. "No, jestli budeme jediné, kdo tu bude tak trošku bezcílně bloudit..." Na návrh jít trošku "experimentovat" s novými triky kývnu. "Já jsem pro. Možná pokud zajdeme tam za ten roh, bude tam nějaký prostor," navrhnu. "Co tě napadlo?" zeptám se ještě dodatečně.

Legion - 18. února 2015 22:43

soukromá zpráva od Legion pro Musela jsem se smát. Opravdu ten vtip k Erikovi tak pasoval, nebo se mi to jen zdálo. Už jsem chtěla poznamenat, jakou bichli o nás jednou napíšou ale v tom jsem zaslechla naše jména. Zvedla jsem hlavu a pozorně poslouchala. Cože? Už dnes odjíždíme? Co se sakra stalo? První myšlanky prolítli jen tak zběžné hlavou a já se zaměřila na vnitřní přípravu na cestu. Už jsem si v hlavě připravila seznam věcí, co vzít sebou, když přišel velitel k nám a začal to řešit s náma a pak už jen s Erikem. "Promiňte, co je s tím druhým klukem?" Zeptám se ještě než poodstoupím aby měli soukromí. Jo, jen zdánlivé, protože mám uči napnuté snad až ke stropu, abych slyšela co si povídají.

Teress Whatson - 18. února 2015 22:48
	soukromá zpráva od Teress Whatson pro "Musíme bloudit nenápadně..." Zasměji se a začnu chodit jak tajný agent z filmu z šedesátých let. Vyrazím za roh o kterém mluvila ale když jí mám říct, co chci zkusit, trochu se k ní nahnu. "Napadlo mě vyzkoušet pomocí země ovládat vodu..." Zaculím se. Mám už v hlavě jasný plán a jsem opravdu celkem zvědavá, zda se to povede.

Henrietta Saunderson - 19. února 2015 08:11

soukromá zpráva od Henrietta Saunderson pro Když se zmíní o svém plánu, nejdřív na ní zůstanu chvilku zírat, jestli to myslí vážně, ale pak se rozzářím. "Tak to mě zajímá..." Když dorazíme na místo, které se zdá být natolik stranou, že sem snad nikdo jen tak nepřijde, rozhlédnu se kolem. Ještě pořád by se to dalo vylepšit... Přitáhnu několik kamenů a postavím z nich jakousi prozatímní zeď, která by nám měla přidat ještě trošku soukromí. "Takže, co jsi měla na mysli? Jak bys to udělala?"

Teress Whatson - 19. února 2015 18:36

soukromá zpráva od Teress Whatson pro Uznale jsem kývla na Sophie. "Dobrý nápad, ta zeď.." Usměji se a podívám se na kaluž uprostřed prostoru. "Asi takhle... Hlínu umí většinou ovládat každé děcko... Když spojíš hlínu s vodou, vznikne ti bahno, který je vlastně z obou živlů. takže by jsme ho měli zvládnout ovládat..." Usměji se a začnu do kaluže drolit kusy hlíny. Když je kaluž dost bahnitá, poodstoupim a pro lepší soustředění přizavřu oči. Pak rukami udělám pár gest s pokusem bahno zvednout do vzduchu. PROSÍM PJ O VYJÁDŘENÍ, ZDA TO PŮJDE ČI NE NEBO JESTLI MUSÍME TRÉNOVAT.

Vypravěč - 19. února 2015 22:15
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Půjde to, ale trénovat se musí, jelikož je to z půlky voda a tu vy ovládat neumíte.

Erik Attano - 10. března 2015 11:27

soukromá zpráva od Erik Attano pro Ještě chvilku jsme spokojeně seděli a povídali si, než se v baru objevil voják, očividně výše postavený, než my. Zvědavě jsem ho sjel pohledem, když si odkašlal a jakmile vyslovil naše jména, s neutrálním výrazem jsem se zvedl a došel jsem k němu. Nechali jsme si vysvětlit, co že se teď má dít a chtěl jsem se rozejít pryč, stejně jako ostatní, když mě i Legion chytil za rameno a prohlédl si nás. Zvědavě jsem se na něj zadíval. Když nám vysvětlil, že zůstaneme ze tří jen já sLegion, povytáhl jsem jedno obočí. Ovšem to, na co jsem se chtěl zeptat, se zeptala o na a ne já. Proto jsem mlčel, dokud nedošla řeč na.. Cassidy? Zarazil jsem se a lehce jsem pootočil hlavu, takže jsem se na majora díval jen jedním, odkrytým okem. Poměrně zkoumavě. "Nic extra. Byli jsme ksobě přiřazeni jako dvojice při prvním tréninku." ,odpověděl jsem mu popravdě a když se rozhodl, že nás nechá jít, pořád jsem postával. "Mohl bych vědět, proč je okolí takový ohlas a přitom je její jméno skoro tabu?" ,zeptal jsem se ho vážně.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR