Andor.cz - online Dračí doupě

VIP!

Večer

Musím přiznat, že jsem byla trochu naštvaná na Kristen, že šla bydlet s Aryou a já tak zůstala na pospas nějakému prvákovi, kterého mi měli přifařit do pokoje. Nebyla jsem z toho bůh ví jak odvázaná a asi jsem byla na holky i trochu naštvaná, že mě v tom nechali takhle plavat. I když jsem se ředitele snažila usmlouvat na výjimku a to třílůžkový pokoj, stejně mi to nedovolil. Neměla jsem ten den moc dobrou náladu, což mě nutilo přemýšlet i o mé rodině. A to mi na náladě nepřidávalo. Nebyla jsem na téhle škole dobrovolně.. První rok. Spíše první měsíc. Ne, že bych doslova žrala celou noční třídu, ale.. To vám řeknu později..
Nebylo těžké přelézt cihlovou zeď, která oddělovala školu od okolního světa spolu s velkou železnou bránou. Měla jsem na sobě černé tričko s krátkým rukávem, které mi odhalovalo ramena a černé džíny. na mém levém rameni jsem měla tetování černé hvězdy. Byli malinké, málo kdo si jí všil i když jsem měla skoro pořád ramena odhalené. Z části asi proto, že jsem nosila pořád rozpuštěné vlasy.
Vyšplhala jsem na jeden ze stromu a posadila na na jednu větev, která mě schovávala a zároveň jsem viděla do oken noční třídy. Vždycky na nich bylo něco jiného, ale nikdy jsem nepřišla na to co.. Ale nikdy jsem nepozorovala noční třídu jako takovou.. Vždycky jen jednoho.. Takumu.. Jeho dědeček vlastní velkou firmu, která je známá po celém světě a můj otec s ní obchoduje. Když jsme oba byli ještě malí, tak jsme se párkrát díky tomu setkali.. Nevím jestli si mě pamatuje, vlastně si ani nemyslím, že si mě někdy všiml.. Z části protože jsem se snažila, aby mě neviděl, i když jsem.. Doufala, že si mě všimne.. Neštvali mě ostatní holky z denní třídy, kterým se taky líbil, ale jedna z noční. Sára.. Nemám nic proti blondýnám jako takovým, ale.. Na ní jste se podívaly a bylo jasné, že Takumu jen využívá.. Přišla v pololetí minulého roku. Od té doby.. Se přestal Takuma usmívat jeho příjemným úsměvem, který mě vždycky tak hřál.. I jeho oči se změnily.. Bylo v nich.. Něco zlého.. Ale přesto za ní pořád chodil.. Jako její ochranka.. Bolelo mě to.. I teď stál u ní. Byla jsem spíše smutná než naštvaná.. Nikdy jsem na něj neměla odvahu promluvit, i když jsem nikdy nebyla stydlivý typ, tak u něj.. Jako bych se snad i bála.. Vypěstovala jsem si k němu platonickou lásku.. A teď jsem toho z části i litovala, protože to.. Bolelo.. Ale nedokázala jsem se toho pocitu co jsem k němu cítila vzdát.
Teď k tomu, co vlastně dělám na téhle škole. Otec mě sem poslal, protože jsem ho naštvala. Skoro mě vydědil. Víte, nikdy jsem nebyla tatínkův mazánek i když jsem byla jedináček. Snad proto, že si vždycky přál kluka a já i přes to, že jsem byla holka a mám chování.. Trochu jako kluk, tak mě neměl rád tím víc. Když už jsem holka, měla jsem podle něj chodit na plesy, tančit, vyšívat a chovat se jako dáma..
Jistě a taky jsem mohla díky tomu umřít nudou. Takže řekněme.. Že teď mezi mou a mým otcem.. Nejsou vřelé vztahy.. Ani trochu. Doslova se nesnášíme.
Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo nebyl. Na tváři se mi objevil ďábelský úsměv. Seskočila jsem ze stromu a vydala se do školy.. Doslova. Na chodbách byla tma, ale nikdo po nich nechodil. Došla jsem až ke dveřím noční třídy. Rozhlédla jsem se. Všude bylo ticho. Nenápadně jsem si přidřepla k zemi a přilepila ucho na dveře. Slyšela jsem skvěle. Teď mi už jen zbývalo spoléhat na můj rychlí útěk a konvičku, pokud mě někdo načape.

Poslední prázdninový den a od zítra se všechno změní. Byla jsem přijata na Cross Akademii z čehož má moje matka ohromnou radost, ale k čemu to všechno? Rodiče se mi rozvedli, když mi bylo pět a od té doby musím matce pomáhat po finanční stránce, takže po nocích pracuji v baru jako číšnice. Svou matku mám velice ráda, protože ona se mě aspoň narozdíl od otce nevzdala a vzala si mě do své péče, i když jsme na tom nebyly nijak dobře. Otec si mě snaží kupovat přes drahé oblečení a nyní i financování školy, ale nejsem hračka, kterou si za tohle koupí. Jsem normální člověk, který s sebou nenechá jen tak manipulovat.
Netěším se do té školy. Budu tam na internátu, i když žiju s matkou hned vedle ve městě, ale když už to platí otec tak proč ne. Tedy aspoň takto to řekla moje matka. Nejsem příliš inteligentní, protože školu jsem hodně zanedbávala. Co jiného má člověk dělat, když nechce skončit na ulici? Byla jsem problémová to je pravda párkrát jsem i kradla, ale poté jsem většinou jen pomáhala matce prodávat cokoliv šlo ať se společně uživíme. I jsem tancovala na ulici, když mi bylo 7 let, avšak bylo to málo. Jednou jedinkrát za mnou otec přijel a dal nám peníze, ať se nám daří. Spíše ať se daří mě, takže od 8 let jsem se mohla věnovat škole, ale nebylo to nijak lehké, takže jsem toho moc nepobrala a byla jsem většinou pozadu, ale se soukromým učitelem jsem e to doma většinou doučila, takže jsem se potom vytáhla na tu lepší příčku žáků na škole.
Ale teď? ...
Už je mi patnáct let, takže všechno si zařizuji sama ať matka má co nejvíce odpočinku. Peníze od otce dávám jí, protože já je osobně nepotřebuji. Stačí, když si napíšu, co chci za oblečení a mám ho. Ano, zní to, že jsem snob, ale nebýt otce nemám asi nic. Ale teď se to změní.
Matka se vzchopila a našla si nového přítele Jima, který je celkem v pohodě, ale jsem nakonec ráda, že budu na tom internátu. Předělávají náš dům ať to je pro ně pěkné a peníze posílám matce, protože jsem zvyklá, i když je stále proti. No co, hold láska mezi dcerou a matkou je trošku moc silná a v tomhle jsem měkota.
Když jsem dorazila na kolej už se stmívalo a já šla na svůj pokoj. Nebyl to tedy jen můj pokoj měla jsem ho mít napůl s jednou dívkou, ale ta, již prý bude v druhém ročníku, což mě celkem zamrzelo. Na pokoji jsem jí také nepotkala, ale věci tu měla. Jen jsem se lehce pousmála a vybalila si své věci do skříně a připravila si postel, až půjdu večer spát. V práci mi dali na týden volno, ať si zvyknu na školu. Můj šéf byl v tomhle ohledu skvělý, kdykoliv a cokoliv jsem něco potřebovala, stál za mnou. Převlékla jsem se do oblečení, co jsem zvyklá nosit, protože uniformy nám prý dají až další den.
Zapadlo slunce a já se šla ještě projít po škole, protože moje bříško mělo hlad. Ani jsem se mu moc nedivila, když jsem celý den jen vyšilovala co si vzít s sebou do školy, ale nakonec jsem to nějak tak vymyslela a jsem tady. Jídelnu nebylo problém najít, akorát zde nebylo moc jídla, takže jediné co mělo utišit mé břicho byl banán s jablkem, ale přeci aspoň něco. Když jsem procházela venku nikoho jsem neviděla, což byla zvláštní, když je krásné teplá letní noc a všichni by byli zalezlí na svým pokojích? V jedné budově, která byla poměrně daleko se svítilo. Ano, vím, že zde je i noční studium, ale nevěděla jsem, že studují už teď. Lehce mě popichovala zvědavost se jít blíže kouknout, ale radši jsem ten nápad hodila za hlavu a šla si sednou k jedné z fontán, které byly kousek od vstupu do internátu.
Posadila jsem se na vyvýšený obrubník okolo kašny a dopřála si chvilku klidu pro své jídlo.
,,Hej ty! Tady nemáš, co dělat jdi na svůj pokoj!“ slyšela jsem za sebou dívčí pisklavý hlásek a jen e otočila pře rameno s překvapeným pohledem.
,,Neslyšela jsi mě vypadni odsud!“ křikla znovu dívka a šla dost naštvaně ke mně.
,,Klid, omlouvám se myslím, že není nic špatného na tom být v tomhle krásném počasí venku, takže ne nikam nejdu, ale děkuji.“ Odpověděla jsem jí s úsměvem a došla ke mně úplně nasupená.
,,Říkám Ti..“ nedořekla to, protože byla přerušena.
,,Nemusíš tolik řvát Yuki, myslím, že to stačí říct i normálně.“ Byl to nějaký kluk, který vypadal poměrně dost znuděně. A obrátil poté svůj pohled na mě. ,,Ty jsi tu nová, že? Na zdejší škole je zákaz vycházení po západu slunce. Byl bych rád, kdybych tě mohl poprosit, ať si tady teda dojíš a potom jdeš na svůj pokoj. Jako prefekt bych měl potom problémy a nechce tě tam nutit jít násilím hned první den, co tu jsi.“ Řekl celkem vážně, ale ta holka byla pořád rudá vzteky.
,,Proč by měl být zákaz vycházení, když je takhle krásně? Neusnu takhle brzo, ale děkuji za informace.“ usmála jsem se i na něj a zakousla se opět do banánu.
,,Já ti to říkala Zero budou s ní jen potíže!“ hudrovala ta holka, myslím, že říkal Yuki.
,,No jo furt jdi hlídat jinde..“ poslal jí radši pryč a kouknul se zase na mě. ,,Opravdu by bylo lepší kdybys nás poslechla, protože z tohohle by mohly být jen věší potíže než jsou teď. V tvém přijímacím dopise nebyly pravidla ohledně této školy?“ zeptal se zvědavě.
Jen jsem zavrtěla hlavou a zase si kousla do banánu.
Chytnul se za hlavu a bylo vidět, že mu to radost moc neudělalo. ,,Tak to jsi ta jediná, která bohužel ten papír nedostala. Prosím už jdi na svůj…“ nedořekl to protože byl přerušen.

Večer

Osobně jsem byl rád, že jsem měl dva měsíce klid. Žádní upíři, které bych nechtěl vidět, chodily mě navštěvovat jen Aido, Takuma, Akatsuki a Ruka. A vzhledem k tomu, že to byli mí přátelé, byl jsem i rád. Akorát Yuki bude určitě naštvaná, že jsem za ní během prázdnin nepřišel.. Změnila se. Nevím, co se s ní stalo, ale přestávala být.. Tak milá a nevinná, jaká bývala. A Zero na ní tenhle špatný vliv neměl, to se ho musím zastat.
Začínám si rozumět víc se Zerem než s Yuki? Bůh mě musí opravdu nenávidět, když mi tohle dělá.
Navíc mě začínala štvát Saria.. Jako Kuran mám pořád největší moc a Saria se mě snaží prostě zničit. A hrozně jí to baví.. Nehledě na to, že nějakým super ultra zázračným způsobem na svou stranu přetáhla Takumu. Nechutné, ale.. Je to v podstatě jeho věc.. Myslím.
Ucítila jsem, že se venku něco děje, ale ostatní si ničeho nevšimli. Prostě jsem se zvedl a zmizel. Takuma je pořád můj zástupce i když na strane Sáry. Musím mu věřit. Jinak bych se z toho zcvokl.

Bylo to u fontány. Zero a nějaká.. Holka. Očividně nováček, podle toho, co jsem zaslechl co jí říká Zero. Vynořil jsem se ze stínu lesa.
,,Copak, takový povyk už první večer?" Koukl jsem se letmo na Zera a pak sjel pohledem to děvče. Vypadala drze a problematicky už od pohledu. S úsměvem jsem si povzdechl. Byla pěkná, to se jí muselo nechat.

Večer jako každý jiný co by se na tom mělo změnit? Došli jsme do své třídy a opět jen seděli na místě a čekali až nám Kaname povolí jít ven, pokud vůbec, když dnes měli přijíždět studenti do ranní třídy. Bylo to stále stejné a tím pádem i stále nudné. Někdy jsem rád vzpomínal jsem to bylo v mém dětství, myslím tím, kdy jsem pomáhal otci s firmou, protože vracet se k mému dětství by bylo nadlouho.
Obchodovali jsme především s jednou firmou, i když si nepamatuji z jakého důvodu, ale vždy jsem se velice bavil. Její majitel měl dceru,která nevím proč, ale vždy se chovávala a snažila se ať si jí nevšimnu, nebo nevím, kam tím směřovala, ale ta pozornost byla ještě větší aniž by o ní ona věděla. Bohužel když jsem jel nedávno s otcem abych viděl tu dívku nebyla tam, ale překvapivé bylo, že její otec říkal, že je u nás na škole, takže budu mít oči na stopkách, i když v tom je jeden problém.. Saria.
Nemohu říct, že by byla velký problém, protože byla krásná a dokonalá jako každý upír, ale .. Co k tomu vůbec mohu více říct? Jednou mi zachránila život, což je pro nás upíry dost vzácné, protože je to jediná věc co máme věčně, včetně našich špičáků. Dlužím ji ochranu a společnost za to co pro mě udělala. I když se těším, až se toho zbavím, protože ona pískne a já musím jít. Nemusel bych, ale je to zdvořilost za její záchranu a tím pádem… Musím…
Všichni se tam bavili, co přijde za nové studentky, protože ano byla nás převážná většina kluků. Kaname akorát zmizel a bylo vidět jak hned Saria zvedla hlavu, jako kdyby najednou byla vedoucí a hlavní upír ona. Ale mě vyrušilo něco úplně jiného zaslechl jsem něco na chodbě.
,,Nikdo nikam nepůjde, dokud se já nebo Kaname nevrátí.“ Oznámil jsem třídě a zmizel také jako Kaname, avšak já se vrátil do školy a šel potichu do našeho patra, kde byla naše učebna, abych zjistil co vyrušilo mou pozornost.
Ve tmě jsem viděl obrys dívky, která seděla u našich dveří a nejspíše poslouchala. Jak normální, ale takováto drzost hned první den. Pomalu jsem se dále k ní ze zadu blížil a když jsem byl za ní odtáhl jí ke dveřím a přitiskl ke stěně naproti třídě, aby nebyl slyšet vevnitř hluk. Na pusu jsem jí dal ruku, ať nekřičí a prohlédl si jí. Byla mi velice povědomá, ale nevzpomněla jsem si odkud.
,,Co tady děláš? Máš být na svém pokoji, pokud nevíš cestu mile rád tě tam dotáhnu.“ Nebyl jsem zrovna příjemný, ale takováto troufalost jít, až k naší třídě byla nevídaná.

Pohlédla jsem směrem, odkud přišel další hlas a jen si opět kousla do posledního kousku banánu a vesele se pousmála. Ano, byl to další poměrně pěkný kluk, akorát se mu také nelíbilo nejspíše to, že jsem venku. Jeho pohled byl zvláštní a něčím možná i strašidelný, ale více jsem tom nevěnovala pozornost, protože to jak si mě prohlédnul, nebylo zrovna dvakrát příjemné.
,, Nic se neděje Kurane, akorát nováčkovi vysvětluji pravidla školy, protože náš milovaný řiditel je zapomněl poslat. Co tady děláš ty? Nemáte být dneska náhodou všichni ve třídě?“ zamračil se lehce Zero .. Jo byl to Zero říkalo mu tak ta holka co odešla rudě nafoukaná pryč.
,, Nejsem žádný nováček ó velký Zero nebo jak se to jmenuješ, příště když bude problém si nejprve uvaž tu svojí holčičku na provázek, než na mě začne řvát za to bych byla zase velice vděčná já tobě. A když vám tady tolik vadím, tak tedy pardón.“ Ušklíbla jsem se celkem naštvaně a už jsem se i postavila. Bohužel jsem byla obou těm klukům tak někam po rameně, takže jsem si nějak moc extra vyskakovat nemohla, ale bohužel drzosti jsem se nemohla vyhnout. Tohle byl můj zlozvyk, který nešel odnaučit, ale dokud jsem byla v klidu, tak to je v pořádku.
Otočila jsem se teda k odchodu, ale zastavil mě pevný stisk na mém zápěstí, za který jsem se reflexivně otočila. Držel mě ten kluk Zero a vypadal už podobně jako ta holka co předtím odešla.
,,Takhle se ke mně chovat nebudeš..“ zamračil se a bylo vidět, že tohle myslí opravdu vážně. Akorát ten strach jsem z nějak extra moc nepoznala.
Lehce jsem se přikrčila a zatřásla se, avšak s úsměvem na rtech. ,, Už se velice bojím velký Zero.“ Ušklíbla jsem se a otočila jsem se k němu tedy celá čelem. Stačil jediný krůček a on začal balancovat mezi zemí a kašnou, přičemž jsem se mu vytrhla a poodešla ke dveřím na internát s úsměvem.
,, Jen udrž rovnováhu ať nejsi mokrý.“ Mrkla jsem pobaveně a ještě se koukla na toho kluka co přišel.

Nikoho jsem neslyšela, takže jsem málem dostala infakr, když mě někdo zezadu popadl za tričko. Byla jsem tak překvapená, že jsem ani nestihla vykřiknout. Napadlo mě, že to je asi nějaký učitel a teď mě sprdne jako malou holku, která něco rozbila. Přitiskl mě na stěnu a dal ruku na pusu, abych neřičela. Moje překvapení bylo najednou, ale ještě větší. Úplně jsem cítila jak mi buší divoce srdce, jak jsem hleděla do těch nádherných zelených očí. Jenom jsem na něj překvapeně koukala a nechtělo se mi věřit, že je tak blízko u mě. Byl naštvaný. Bylo mi jasné, že jsem to přepískla.
Sundala jsem jeho ruku z mých úst a nadechla se, že něco řeknu, ale nějak jsem teď nevěděla co. Mám.. Ne, nepamatuje si na mě. Nebudu to ani zkoušet. Takže jsem nakonec nahodila falešný nervózní úsměv.
,,Já.. Byla jsem moc zvědavá, omlouvám se.. Já.. Půjdu zpátky na pokoj.." Vlastně jsem měla co dělat abych se nerozbrečela.

Nevěřícně jsem na ty dva hleděl. Oba se chovali jako malé děti. Zero byl vždycky cholerický, ale nikdy jsem si nemyslel, že by ho takhle vytočila malá holka. Zatím co Zero udržoval rovnováhu ona chtěla zdrhnout. Zero nakonec rovnováhu udržel a chtěl jí chytnout a osobně dotáhnout na pokoj. Došel jsem mezi ně a oba je chytl za zápěstí, Zera trochu pevněji, přece jen, je to lovec.
Hodil jsem po obou káravé pohledy.
,,Ty nebuď na prefekty drzá, dělají jenom svojí práci, takže je poslouchej, protože jinak ti to řkne někdo z noční třídy a to se ti vážně nebude líbit." Usmál jsem se na ní mile, i když jsem jí v podstatě vyhrožoval tím, že si do ní někdo kousne, to ona ale nevěděla, jenomže jeslti bude dělat tyhle scény a věci kdykoliv, když jí někdo řekne že má něco dělat, tak se to rychle stane.
Pak jsem se podíval na Zera. ,,A ty se nerozčiluj kvůli každé malé holce. I když ti Yuki taky leze poslední dobou na nervy." Ani se mu nedivím, že je tak na nervy. Já bych byl taky. Yuki musela asi udělat pěknou scénu. Nakonec jsem je oba pustila a po obou hodil znova káravý pohled.

Vypadala opravdu překvapeně, ale trochu vylekaně neumím správně popsat ten pohled, co mi věnovala, ale nebyl to ani pohled jako všech dívek z denní třídy. Tenhle byl něčím výjimečný, akorát jsem nemohl poznat čím.
Když mi sundala ruku z jejích úst bylo vidět, že chtěla říct i něco jiného než jen tu omluvu, takže jsem přivřel oči a už se nemračil, ale stále koukal naštvaně.
,,Co jsi chtěla předtím říct? “ zeptal jsem se zvědavě a pohlédl jí do očí. Byly zářivě modré a opět mi připomněla tu dívku z dětství. Něco mě napadlo. Držel jsem jí za zápěstí a šel s ní pomalu pryč, ať ji dovedu na její pokoj, kde má správně být.
,,Neřeknu na tebe, že jsem tě našel u nás u třídy, když mi s něčím pomůžeš. “usmál jsem se na ni, ale dál ji vedl pryč. ,, Měla by na této škole být jedna dívka, kterou znám, i když ne moc dobře, ale rád bych ji celkem viděl. Jmenuje se Kim, avšak více toho sám nevím, protože za tu dobu co jsem jí neviděl se mohla hodně změnit. Pokus se mi zjistit kdo to je a nechám ten dnešek být, dobře?“ zastavil jsem se s ní asi v půlce cesty na její internát, ale poté se opět rozešel dál ať nás nezastav Zero ani Yuki, nechtěl jsem mít první den problémy a jí jsem neměl v plánu je také udělat.
,,Jako malá měla Kim černý vlasy, který se jí lehce vlnili a zářivě modrý oči… Po pravdě byla ti i celkem podobná.“ Usmál jsem se na ni, a poté zastavil přes zadními dveřmi internátu. ,,Zjisti mi kdo to je a příště nikam nechoď ať nemáš zase problémy. Pokud se ti to podaří je všechno v pořádku.“ Dodal jsem a ještě si ji jednou prohlédl.

Jenom jsem nechápavě zírala a nechala se táhnout k intru. Držel mě za zápěstí a mě chvilku trvalo, než mi docvaklo co mi vlastně říká. Teď jsem měla na výběr.. Buď mu o sobě řeknu nebo.. Bože to je pako! Pomyslím si. Byl trochu roztržitý. Trochu hodně. Ale usmíval se tak vesele, jak si pamatuji, ne tak mrtvě, od doby co tu byla Sára.. Saria.. To je jedno.
Zastavil se před dveřmi na denní internát. Už od poloviny cesty jsem se držela, abych se nezačala smát. Znova si mě prohlédl. Musela jsem se začít smát. Smála jsem se ještě nějakou chvilku, nakonec jsem se uklidnila a jen si s úsměvem utřela slzy od smíchy.
,,Ty jsi ale ťula.." Řekla jsem a usmála jsem se na něj. ,,Já jsem Kim." Znova jsem se zasmála a cvrkla ho do nosu.
,,Upřímně, celkem mě udivuje, že si na mě vůbec pamatuješ." založila jsem ruce na prsou. Nakonec jsem se ale trochu škodolibě usmála. ,,Takžeee.. To znamená, že nic neřekneš a přitom jsem ti zjistila to co jsi chtěl vědět. Obě strany spokojené, ne?" Tvářila jsem se sice tvrdě, ale uvnitř mě někde něco brečelo štěstím a srdce mi tlouklo pořád stejně divoce. Chtělo se mi utíkat, ale nohy se neměli k pohybu.

Když se mezi nás postavil ten druhý kluk, protože Zero vypadal ještě hůř než ta Yuki, byla jsem mu lehce vděčná, ale ten jeho pohled byl zvláštní. Usmíval se a přitom se na nás mračil. Zvláštní tahle škola.
,,Omlouvám se, ale drzost je lidská vlastnost a hold ne každý umí držet jazyk za zuby, ale pro příště si tedy vyžádám povolení od řiditele, protože od příštího týden tu budu po večerech skoro každý den a nechce se mi tohle zažít každý den. Ale děkuji vám za výchovnou řeč… vám oběma, ale když už to zašlo, až takto daleko půjdu tedy na svůj pokoj, ať máte vy dva klid.“ Odpověděla jsem potom už jen s lehkým úsměvem na rtech. Nemohu za to že hold to jak mluvím byl můj zvykl a nešlo to jen tak odnaučit.
,,Jak se nemám rozčilovat, když tvojí holku přisoudila ke mně? A ano přehnal jsem to promiň.. Em jak se jmenuješ, když já jsem ten ó velký Zero?“ koukl na mě a bylo vidět, že čeká odpověď.
Lehce jsem se ušklíbla. ,,Myslím, že když se zeptáš řiditele, komu jedinému neposlal pravidla školy dozvíš se to rychleji než Tondy mámit ze mě, protože nemám v plánu tobě a ani tobě říct. Navíc ty jsi se ani nepředstavil.. Po pravdě ani jeden z vás…“ dodala jsem a pohlédla na oba kluky, který tu přede mnou stáli. ,,Ale ať mi konečně pustíš to zápěstí, které mi jen tak mimochodem škrtíš jmenuji se Yuri.. A ráda bych šla teď spát.“ Dodala jsem a pohlédla na toho co mě držel s lehce zamračeným pohledem. Ten jeho stisk opravdu bolel.
,,A mě něco říkej, když ty holky jsou takový..“ koukl Zero na toho Kurana a zamračil se na mě potom. ,,Pust ji ať jde na pokoj a já mám klid na hlídce.“ Dodal a koukl opět na toho kluka.

Její smích mě celkem překvapil, ale její slova nakonec byla ještě horší.
Skvělý máš jí přímo před nosem a nepoznáš jí Takumo ty jsi, ale idiot.. Nadával jsem sám sobě v duchu a jen se lehce usmál nad jejím cvrnknutím do nosu.
,,Kdo by si nepamatoval holku, která se pořád schovávala za tatínkovo židli, aby nebyla vidět? A když šla jednou číšnice tak do ni strčila, takže jí všechno spadlo?“ musel jsem se také usmívat, protože ty historky byly opravdu veselé. Byla malá, zvědavá, ale stydlivá, což bylo vidět na jejím schovávání.
,, Nevím jestli obě strany jsou spokojené, ale myslím, že tohle už vysvětluje proč jsi se tam nadechovala a já věděl, že tě znám, ale nevzpomněl si odkud. Není lehké někoho poznat, když vyrostl. “ lehce jsem jí rozcuchal vlasy a usmál jsem se.
,, Měla by jsi jít na pokoj, ale aspoň už nebudu muset hledat tu holku co se bude zase někde schovávat. “ opět jsem se usmál a prohlédl si ji s úsměvem na rtech.
Vyspěla opravdu krásné a i upírky proti ní nebylo dokonalé. Asi to bylo její lidskostí, která mě vábila, ale věděl jsem, že nemohu, což bylo celkem smutné, takže jsem jen sklopil hlavu.
,,Příště až tě někde uvidím a budeš se schovávat sebe lépe nebudu už tak hodný je ti to jasné? Mohl tě tam najít někdo jiný a měla by jsi více problémů než si jen dovedeš představit. Takže teď mazej na pokoj.“ Usmál jsem se ještě jednou, protože jsem se po dlouhé době zase cítil sám sebou. ,,Dobrou noc Kim.“ Dodal jsem a dal jí jen letmou pusu do vlasů a pomalu se už otočil k odchodu.

Pustil jsem jí a ona odešla. Oba jsme za ní hleděli, než zmizela.
,,Je pěkná co?"
,,Jak je Yuki?"
,,Proč se ptáš, když to víš?"
,,Třeba se znormalizovala.."
,,Ne.."
,,Fajn.."
,,Proč tam furt koukáme?"
,,Já nevím.. Čekáme, že se vrátí?"
,,Tupě naivní?"
,,Jo.. Jdi hlídat.."
,,Jdi do třídy.."

Nějak jsem se rozešly po svých.. Hmm.. Myslím, že bych na ní měl dohlédnout. Jo, jasně, přesně takhle jsi před pár měsíci reagoval i na Yuki.. nejsme děvkař a nedělám to protože bych k ní něco cítil.. I když je pěkná.. Jo, jasně a k Yuki cítím spíše.. Odpor poslední dobou.. Mohlo to být horší.
Byl jsem tak 3 hodiny ještě ve třídě a pak jsem dal třídě rozchod. Já sám jsem se přesunul na parapet okna té dívky. Spala. Ve druhé posteli spala ještě jedna dívka. Ta nebyla tak pěkná. Takže jsem se nakonec díval jen na spící Yuri.

Začal mluvit o těch trapasech, které jsem před ním měla jako malá. Zrudla jsem a dala si ruce před obličej.
,,Pane bože, nemluv o tom prosím, připadám si trapně." Řekla jsem sice se smíchem, ale vážně jsem si připadala dost trapně, když jsem si na tohle teď vzpomněla. Znáte to, snažíte se zapůsobit, případně schovat a naděláte jen více škody, než užitku.
Dala jsem ruce z obličeje a nechala si rozcuchat vlasy. Odevzdaně jsem se pousmála.
,,Já tě poznala hned." Přiznala jsem s úsměvem. Políbil mě do vlasů. Začervenala jsem se a smutně za ním hleděla jak odchází. ,,Dobrou noc.." Dodala jsem polohlasem. Chtěla jsem ho zastavit, obejmout, zeptat se, proč se furt s ní, jestli se zítra uvidíme, jestli na mě někdy myslel.. Ale nechala jsem ho prostě odejít. Nadávala jsem si do idiotů.

Na pokoji jsem potkala tu holku. Představila se jako Yuri. Vypadala celkem v pohodě. Až na to, že jsem tam přišla zrovna když se převlíkala. Stane se. Chvilku jsme si ještě večer povídali, odkud jsme, já jí řekla, jak to chodí normálně na škole.. A pak jsme tak nějak usnuli.

Zašla jsem za roh, ale na rtech měla stále úsměv, i když musela jsem přiznat, že jsem se možná i trošku bála. Když přišel ten druhý nebyl už tak milý, avšak ten jeho úsměv, i když ke mně a Zerovi mluvil vážně byl úžasný. Vypadal jinak než ostatní kluci co jsem, kdy viděla. Jeho rysy byly výraznější a pleť velice světlá, ale třeba se mu jen nedaří opálit. Oproti tomu Zerovi vypadal, jako kdyby ho někdo vytesal z mramoru. Chladný, ale přesto dokonalý. Avšak i ten Zero byl pěkný, akorát trošku nervák a ta Yuki byla příšerná. Hodila jsem to radši rychle za hlavu, protože jsem už šla na pokoj.
Šla jsem si do sprchy, ať si shladím hlavu a mohu si jít, potom hned lehnout. Avšak, zrovna když jsem se převlékala do černých minikraťásků, přišla moje spolubydlící, takže jsem na sebe hned hodila deku z postele a lehce zčervenala. Trapas hned na začátku nebyl zrovna příjemný, ale představila se mi jako Kim a, že je tu už druhým ročníkem. Snad budu s ní mít možnost si někdy popovídat o trošku víc, protože obě jsme šly hned spát.
Ve tmě jsem si dlouho přemítala to, co se stalo u té kašny, i jsem se překonala, když jsem viděla, že Kim nejspíše spí a vytáhla si svůj deníček, který jsem měla zastrčený pod madrací.
Napsala jsem tam, co se mi přihodilo během sezení u kašny a popsala prozatím všechny, který jsem potkala. Takže v popisu byla Yuki, Zero, Kim a ten další kluk, který se mi ani nepředstavil, ale příjmení měl Ku… Ku- něco, na to si snad ráno vzpomenu, protože ráno je moudřejší večera. Zhasla jsem baterku a přitulila se k polštáři, ať se mohu propadnout do svého snového světa. Venku jsem zaslechla nějaké zašustění, ale nejspíše to byly jen stromy, takže jsem konečně zavřela oči a usnula.
***
Crrr!!!
To nejodpornější co jsem, kdy slyšela. Na mém stole zuřivě skákal budík a stihla jsem ho, tak tak zamáčknout, ať už je zticha. Posadila jsem se na posteli, protáhla se a promnula si oči. Měla jsem půl hodiny před normálním budíčkem, co měl být na této škole, takže jsem si šla potichu udělat ranní hygienu a oblékla se o věcí na běhání. Ano, byla jsem příšerně aktivní. Byly to teda jen krátké, ale volné kraťásky a modré tílko, které bylo na tělo. Sklusala jsem schody z internátu a šla se proběhnout. Neznala jsem okolí školu, spíše jen areál, ale nějak jsem se nebála. Horší než včerejší večer to být nemůže.
,,Yuri!“ uslyšela jsem za sebou starší hlas a otočila se za ním. Kráčel za mnou řiditel s miloučkým úsměvem na rtech. ,,Ty určitě budeš Yuri, že? Tvá matka v dopise psala, že bude potřebovat chodit do práce, tak mě napadlo, jestli si nechceš jít dát se mnou snídani do kanceláře, ať to probereme?“ usmál se velkoryse a já jen kývla, protože vypadal, že by mu to udělalo radost.
Pořád o něčem povídal a povídal, vypadal jako velice šílený člověk. U sebe v pracovně mi udělal teplý čaj a dostala jsem nějakou bábovku k tomu. Skvělé hned první den školního roku snídat po boku řiditele školy.
,,Volal jste mě pane řiditeli?“ uslyšela jsem za sebou známý hlas a sklouzla o něco více do křesla.
,, Ano Zero, byl by jsi tak hodný a vysvětlit tady Yuri pravidla naší školy po vyučování, které dneska bude krátké? Já mám moc práce.“ Usmíval se mile a já radši dal potichoučku jedna.
,,Yuri? Ale jistě, proč ne..“ jeho odpověď byla znuděná a šlo poznat, že se mu do toho moc nechce.
,,Nemáte radši nějakou příručku, kde si to přečtu sama?“ skousla jsem si ret a zatvářila se nevinně.
,,OoO ty jsi andílek..“ řiditel byl celý paf, takže jsem se postavila a jen poděkovala za snidani a připravila se k odchodu.
,,Nezapomeň jí to Zero říct.. synáčku můj..“
,, Nejsem váš syn!“ křikl ten kluk. A já radši s lehkým úsměvem proklouzla ven.
,,Myslím, že ty pravidla jsem včera pochopila, takže se tím nemusíš tolik zatěžovat.“ Usmála jsem se trošku nervózně.
,,Yuri! Tady máš ten papír na noční vycházení.“ Křiknul ještě řiditel a přinesl mi papír, další dal Zerovi, ale byly dva. ,,Den druhý dej prosím Kanamemu.“ Jen znovu poděkoval a popřál nám pěkný den ve škole.
***
Ve třídě jsem nějak moc nezapadala, i když jsem si vzala tu jejich uniformu, ale nějak jsem se v tom moc necítila, avšak co nadělám.
Hned za dveřmi mě dočapla Yuki a začala na mě řvát, jestli nevím, kde je Zero a, že s těma vycházkami budu mít problémy, protože si mě bude hlídat a hromada dalších keců.
,,To stačí Yuki jdi, musím ji vysvětlit pravidla..“ozval se za mými zády Zero a já si jen potichu oddechla. Malá záchrana aspoň od té holky.
Došli jsme k té fontáně, kde jsem byla večer načapána a Zero mi začal vysvětlovat pravidla školy. Snažila jsem se poslouchat, ale byla to blbost nad blbost. Své názory jsem si ale nechala pro sebe a všechno mu odkývala.
,,Rozumíš tedy tomu?“ i se lehce na mě usmál.
,,I když mi to přijdou nehorázný blbosti, tak ano rozumím.“ Usmála jsem se mile a naklonila hlavu na stranu.

Vypadala opravdu velice roztomile, když zčervenala a zakrývala si obličej rukama.
,,Dobře omlouvám se, ale vždy jsi vypadala u toho strašně roztomile, i teď jsi. Akorát jsi hold trošku vyrostla.“ Pousmál jsem se.
,,Vždy jsi měla dobrý postřeh a pamatovala si lidi, tedy aspoň, co o tobě říkal tvůj otec. Ještě jednou dobrou.“ Dodal jsem a odcházel. Její pohled jsem cítil na svých zádech a čekal jsem, kdy se za mnou rozeběhne, že mi chce ještě něco říct, ale neudělala to. Ano trošku mě to mrzelo to jsem musel přiznat, ale byla člověk a to nebylo moc dobré, když jsem se tak nad tím pozastavil.
Došel jsem opět do třídy, ale Kaname tu nebyl, ale nikdo si nedovolil odejít. Saria si mě hned zavolala k sobě a můj pěkný večer se zase proměnil v můru.
***
Když jsme se vraceli šel jsem ihned spát, protože jsem měl v hlavě příliš otázek. Kanameho jsem nikde nenašel, ale on měl povolení chodit ven, on jediný. Jen v kalhotách jsem si šel lehnout do postele a během chvilky usnul.

Nepozoroval jsem jí moc dlouho. Asi hodinu. Nakonec jsem se musel vrátit do třídy. Ale nějak mi na ní nešlo zapomenout. Nebyla jako ostatní dívky. Jak často vidíte krásnou dívku s tak nádhernými vlasy? Měl jsem z ní takový zláštní pocit. I když jsem nechtěl, tak jsem nad ní musel přemýšlet. I když bylo vidět, že je problémová.. Třeba zrovna to mě na ní tak lákalo.. Její divoká povaha.. která pohrdá pravidly.
K ránu jsme šli zpátky na intr a spát. Já jsem ale nespal. Ležel jsem na gauči a probíral se nějakými dopisy ohledně upířiho banketu co má za pár týdnů být a ještě nějakými novinkamy z rady starších. Božemůj, nejraději bych to všechno hodil za hlavu.. Jsem unavený.. Nemyslel jsem to, ale tak že se mi chce spát. Hodil jsem jeden z otevřených dopisů na zem a zadíval se z okna na slunce, co pomalu vycházelo. Trochu to bolelo, ale byl jsme zvyklý, jako všichni upíři. Neumíráme, když jsme na slunci, jen nám to není příjemné.
Stejně by mě, ale zajímalo, jak vypadá za dne..
Myslím na věci, na které bych myslet neměl, vím, ale není to jedno? Jsem jeden z mála čistokrevných, ale hlavně jsem nejvýše postavný čistokrevný.. Můžu si dělat co chci, i když se to jiným nelíbí. Ale není to tak, že bych chtěl někomu ublížit.
Nakonec jsem se zvedl a oblékl si černou košili a bílé kalhoty. Přišla za mnou Serei, že mě někdo hledá, dole v hlave. Zvědavě jsem zamrkal a v rozepnuté košili jsem dolů do haly sešel. Všichni už spali.
Usmál jsem se na stříbrnovlasou dívku, když jsem jí viděl, jak stojí dole v hale a čeká na mě. Musel jí sem poslat ředitel, jinak by jí tu vrátný nepustil. Došel jsem s tím úsměvem až k ní.
,,Copak pro tebe můžu udělat?"

Zero měl příliš práce, takže poslala mě s papírem pro toho Kanameho na noční internát. Byla jsem nesvá, protože tam mohou jen prefekti a lidé ne, proto si mě vrátný tak moc prohlížel, ale když jsem předala vzkaz od Zera, tak mě poslal dál. Došla jsem až do ohromné haly, kde jsem se jen z úžasem rozhlížela dokud nepřišla nějaká dívka, které jsem též ukázala vzkaz od Zera. Řekla mi, ať se posadím a chvilinku počkám, poté odešla někam po chodech nahoru.
Sedět se mi zrovna nějak dvakrát nechtělo, takže jsem si to tam jen prohlížela a byla opravdu fascinována, dokud mě nevyrušily kroky.
Jeho hlas byl milý, někomu by přišlo, že až falešný, ale nevyznala jsem se v tom, ale jeho úsměv byl okouzlující. Lehce jsem sklopila hlavu a vyndala ze své uniformi dopis od řiditele.
,, Tohle jsem vám měla donést Kaname-sama, jen bylo nemilé se dozvídat vaše jméno od někoho jiného, když jsem už měli čest se poznat včera akorát, trošku za špatných podmínek.“ Uculila jsem se nevinně a podala mu dopis. Sama jsem nevěděla co tam je, jen vím, že si to četl i Zero a celou tu dobu potom velice přemýšlel, avšak s pohledem upřeným na mě, takže se mi to nijak extra nelíbilo, protože znáte to tušení, když se píše o vás a vy nesmíte nic vědět? To jsem právě teď měla.
Prohlédla jsem si ho ještě jednou, když si pročítal dopis a v jeho očích byla vidět únava, když jsem ignorovala tu reakci na to, co jsi přečetl.
( tak buď ji má povysvětlit pravidla, nebo to je jen ohledně yuki a že ona bude nová prefetka, vyber si :D )

Ráno byla katastrofa na entou. Měla jsem pocit, že jsem zaspala, i když jsem všechno stíhala tak o 10 minut napřed. Umýt se, oblíknout se do uniformy aneb fuj tajxl.. Taky jsem jí neměla až ke krku, ale porozepnutou.. Jít se nasnídat a hup do třídy. Náš třídni byl vždycky divnej, ale hlavně to byl učitel tělocviku. A i když se nám to nelíbilo sebevíc my druháci jsme se učili už od prvního dne, stejně jako třeťáci a podobně. To jen prváci měli takový volný den.. Pfff.. Svině. Ale i já byla prvák..
Každopádně jsme už ten den měli tělocvik. A ne, my nemohli něco hrát, museli jsme jít běhat jak.. Nikdy mi to nevadilo, ale tohle bylo vždycky o držku. Hodinu jak sebevrah běhat a tu druhou si to vyžírat v posilovně.. Nasrat.
,,Já.. To vzdávám.." Postěžovala jsem si moji kamarádce Lily, když jsme běžěli kousek od nočního intru.
,,Tak.. zaboč na noční intr.. Třeba.. ti tam otevřou.." Řekla mi udýchaně ona a zasmála se. Nevěděla, že ale řekla něco, co jsem vzala vážně.
Měla jsem na sobě tohle . Z pasu jsem si jenom sundala černou mikinu, hodila jí na sebe, zapla a prudce zatočila do lesa k nočnímu intru. Výraz Lily musel být zábavný.
Doběhla jsem, až k nočnímu intru, ale ne ke dvěřím, ale k oknům. Vyšplhala jsem na jeden strom poblíž a z něj slezla do otevřeného okna na chodbu. Všude bylo ticho. A na dveřích byli jmenovky. Věděla jsem, že bych tu neměla být a měla bych jít pryč, ale.. Já ho potřebovala vidět.. I když jsem věděla, že spí a nejspíš ho probudím.. Jenom jsem ho potřebovala vidět.. Zase. Celou noc jsem na něj myslela. Nemohla jsem ho dostat z hlavy.. I teď mě to užíralo.
Procházela jsem kolem dveří a hledala ty s jeho jménem. Po chvilce jsem je našla a otevřela. Tiše jako myška jsem nakoukla a viděla ho, jak jen v kalhotech leží na postely a spí. Skoro jsem upustila slinu. Tiše jsem za sebou zavřela a přišla až k němu. Byla celkem zima, jak venku tak i v jeho pokoji, těžko říct proč.
Vzala jsem deku a opatrně jí přes něj položila.

,,Takže ty jsi Yuri? Krásné jméno.." Poznamenal jsem jen tak mimochodem mezitím, co jsem četl dopis. Ten ovšem nebyl tak úsměvný, jak by se mohlo zdát. Vypadal jsem asi celkem zamyšleně a přečetl jsem si ho pro jistotu i 2x, aby se neřeklo, že neumím číst a něco jsem přehlédl, jenže.. Ne, četl jsem správně.
Nakonec jsem dopis složil, dal do kapsy a pak se na Yuri opět usmál. ,,Pojď se mnou." Řekl jsem jí a došel do své kanceláře. Byla velká a vypadala.. Draze. Ale byla uklizná a hlavně se v ní člověk cítil příjemně.
,,Posaď se, napíšu ředitely odpověd a řeknu ti, co v tom dopise bylo." Řekl jsem a sedl si na židli za svůj stůl a začal psát na čistý papír ředitely.
,,Pamatuješ si na Yuki? Tu ukřičenou prefektu?" I když to byla spíše řečnická otázka, chtěl jsem se ujistit.
,,Tak tu teď nahradíš, jako prefektak.. Samozřejmě, jenom pokud budeš chtít." Zadíval jsem se na ní zvědavě. Tak trochu jsem pochyboval, že to příjme. Ale.. Bylo to jen její rozhodnutí.

Nešlo mi nijak dobře usnout, ale oči jsem měl zavřené, byl jsem jeden z mála, kdo měl slabý spánek, takže by mě vyrušilo cokoliv. Zrovna jsem vzpomínal, jak jednou jedinkrát se na mě Kim podívala, tedy přímo do mých očí, ale to bylo dávno. Povzdechnul jsem si a nechal své myšlenky volně plynout.
Uslyšel jsem své dveře, ale byl jsem líný se otočit a bylo by nějak tak jedno, kdo to je, potřeboval jsem spát, i když to bylo ještě těžší. Ucítil jsem přes sebe deku, a když se ruka, která ji na mě pokládala přiblížila, chytil jsem jí a osobu stáhnul na sebe.
,,Co..?!..Kim!“ pustil jsem jí ruku a posadil se, tím pádem i ona. ,, Co tady děláš? Víš, že sem nesmíš, navíc koukám, že máš tělocvik nebudou tě hledat?“ pozvednul jsem obočí a lehce se zamračil. Avšak musel jsem nechat, že na její postavě to vypadalo..vrr.. Ještě po probuzení se ovládat bylo celkem i nad mé síly, ale musel jsem. ,,Musíš jít pryč Kim, budou z toho jen problémy jak pro tebe tak i pro mě.“ Řekl jsem vážně a trošku smutně se jí podíval do očí. ,, Navíc já na rozdíl od tebe spím přes den a ne v noci, takže jsem i unavený.“ Zamluvil jsem to a protáhnul se. Pořád seděla na mém klínu a já jí měl u sebe, zdroj včerejší radosti a mého úsměvu.. tak blízko..

Málem jsem dostala infarkt. Myslím, že by měl dostat medaili za to, jak mě dokáže pokaždé překvapit a vyděsit. tiše jsem vykřikla, musela jsem se krotit, abych nevzbudila ještě někoho. Chytl mě za ruku a stáhl na sebe. Začervenala jsem se a nechápavě mu hleděla do očí. On ale vypadal skoro překvapeněji, než já.
Pustil mojí ruku a posadil se. Takže jsem mu teď seděla na klíně a koukala mu do očí. Vypadala jsem, že vůbec nevím proč se tak rozčiluje, i když jsem to věděla moc dobře.
Moc mluvil, takže jsem mu nakonec položila ukazováček na rty a tím ho zastavila.
,,Nerozčiluj se tak." Usmála jsem se na něj nevinně. ,,Tak za prvé, nebaví mě neustále běhat jak blbeček dvě hodiny, takže jsem se tu šla schovat, za druhé i kdyby mě hledali, bude mi to upřímně jedno.." Řekla jsem klidně a sundala mu prst ze rtů. Bože můj.. Je tak neuvěřitelně sexy, jak je bez košile nebo trička. Jasně, klid, ovládej se Kim.
,,.. A za třetí, pokud to nikomu neřekneš, nikdo nezjistí, že tady jsem." Mrkla jsem na něj spiklenecky a zadívala se mu přímo do těch krásných zelených očí. I když to byla jen chvilka, měla jsem pocit, jako bych se v nich topila. Byli tak nádehrné..
Potřebovala jsem se nějak donutit z něj odtrhnout pohled. Seděla jsem mu na klíně, jako malá holka a.. Měla pocit, že se moc dlouho neudržím.
,,A kdo říkal, že nemůžeš spát dál. Já si taky ráda zdřímnu." Řekla jsem nakonec rychle a lehla si do velké postele vedle něj na bok, zády k němu, i když s provokativním úsměvem a stáhla na sebe deku.

Kanameho pohled se mi také nelíbil jako ten Zerovo. Avšak na lichotku pro mé jméno jsem se jen pousmála a lehce zčervenala se svěšenou hlavou. Když mě vyzval ať jdu za ním šla jsem a poté se i posadila v jeho .. kanceláři. Pokoj větší než by si kdo dokázal představil, byl úžasný a navíc krásný, avšak nebylo se čemu divit. Jen jsem kývla a rozhlížela se kolem. Záhady nočního internátu bylo pořád větší a větší, avšak všechno bylo dokonalé, možná až příliš.
,,Tu Zerovo, nebo vaší holku? Nevím, kdo vyhrál tu hádku nakonec.. Tak ano bohužel si jí pamatuji i od dnešního rána ještě. Proč?..“ na mou otázku jsem hned dostala odpověď.
,,Emm cože?“ nevěřícně jsem zamrkala a koukala na něj, ale tvářil se vážně, což nebylo nějak moc dobré znamení. ,, Jsem na této škole první den a hned tohle není to trošku příliš? Ale to mi moc nepomůže, protože nevím, co to obnáší jen to, že budu večer hlídat lidi, ať nelezou ven. Asi chápu, že na zkoušku to jen nepůjde, že?“ protože i na to mi Zero, řekl, že to nejde. Ale sám mi prozradil, že by byl pro, i když jsem ho prý štvala..
,, Zero je pro, když to navrhl řiditel, tak nejspíše i on, ale co vy Kaname-sama?“ zeptala jsem se zvědavě s nakloněnou hlavou. ,, Neměla bych od vás uškrcený krk místo toho zápěstí, když to přijmu?“ uculila jsem se pobaveně, ale poté se zamyšleně zahleděla ven.

Tiše jsem se zasmál. ,,Yuki naní ničí holka.. A i když tě to nejspíše nezajímá, tak nebyla vždycky tak protivná, ale to je od věci." Yuki.. Moje holka.. Dobře, chvilku jsme spolu chodily, to nemůžu popřít, ale to bylo ještě v době, kdy se chovala normálně.
Yuri vypadala překvapeně. Jenom jsem si opřel hlavu do dlaně a s úsměvem jí poslouchal.
,,Och, za tu ruku se omlouvám, doufám, že tam nemáš modřinu.. Byla by to škoda." Úsměv se mi trochu rozšířil. Ne tak úplně jsem odpověděl na všechny její otázky. Opřel jsem se pohodlněji do své židle. Myslím, že tohle bude trošku.. Fuška.. Proč zrovna na mě nechal ředitel to nejhorší.
,,Pověz mi, Yuri-chan.. Tušíš, proč má tahle škola tak přísné pravidla a noční třídu?"

Asi jsem vyděsil, protože ještě vykřikla, ale ruku jsem jí na rty nedal, naštěstí se rychle utišila, takže to bylo v pořádku. Když mi přiložila prst na rty zatvářil jsem se celkem překvapeně a hleděl jí do očí, protože jsem poplouhal co říká. Vybadala už normálně, ale neměl jsem moc radost z toho, co říkala.
,,Nemělo by Ti to být jedno, že tě budou hledat vyhazov z této školy by nebyl moc dobrý. Ale co se toho běhání týče to ti rozumím. Běhat jak křeček v kleci je nudné.“ Měl jsem zvláštní přirovnání, ale nikdy jsem neměl rád běhání koleček, protože mi to připomínalo křečky. Její mrknutí bylo veselé, takže jsem se jen musel pousmát nad jejím pohledem. Bylo to krásný, jak se jen koukala, ale ten její pohled byl normální, aspoň pro mě. Všichni lidé na nás takto koukají, ale jediné co mě štve, že nikdo nesmí vědět pravdu. Smutně jsem si povzdechl a sklopil hlavu, přičemž ona slezla a lehla si v posteli. Byla jako malá holčička, která přišla, ať ji někdo obejme a uspí. Když na sebe stáhla deku a uvelebila se, bylo štěstí, že je zády ke mně. Vlasy jí spadli z krku a mně se otevřel pohled na to krásné sladké lákadlo. Musel jsem zavřít oči a zatnout ruce v pěst. Zvednul jsem se z postele a došel ještě zamknout, protože by nebylo dobré, ať sem přijde kdokoliv další, dokud tu Kim bude. Jak jsem stál před dveřmi měl jsem na ní přímý pohled a vypadala sladce. Ne jako normální holky, které vídám, ale opravdu kouzelně. Vrátil jsem se k ní zpátky a lehl si tedy za její zády a sám koukal do stropu. Pro upíra není moc zvykem mít vedle sebe ležet krásnou mladou dívku, která mu k tomu všemu tak neuvěřitelně moc voní.
,,Nemám lehké spaní, ale pokud chceš tak se prospi ty, budu zatím hlídat, ať sem nikdo nepřijde.“ Řekl jsem a pohladil jí po vlasech, přičemž ji nenápadně zakryl ten holí krk. Jak se mám nadále ovládat když mám strašnou chuť. Dal jsem si ruku na čelo a zavřel oči. Tak moc bych ji chtěl obejmout a nepustil, okusit její krev, říct jí pravdu, akorát… nic z toho jsem nemohl. Neměl jsem na to. Otočil jsem s čelem k jejím zádům a hladil jí po vlasech. Takto spávala Yuki u Kanameho, ale to bylo dávno, navíc jsem u něj cítil nějakou jinou dívku, avšak nechtěl jsem to řešit. Byl jsem teď šťastný.
,,Nemáš nějakou pohádku na dobrou noc?“ potichu jsem se zasmál, když jsem jí potichu zašeptal svou otázku do ucha.

Jeho promluva o Yuki byla zvláštní, po pravdě mi přišlo, že ho její změna i celkem mrzí. Nechtěla jsem se v tom moc motat. ,, Věřím, že mohla být skvělá kmoška, akorát teď se s ní asi už moc rozumět nebudu, když ji nahradím. Bude asi naštvaná.“ Řekla jsem si spíše pro sebe a sklonila hlavu. Nechtěla jsem mít nepřítele a zvlášť ne ji, protože byla opravdu zvláštní a neměla jsem ponětí, co od ní mám očekávat.
Pohlédla jsem na své zápěstí, které jsem i zvedla. ,, Modřina tam není, bývaly i horší věci.. “řekla jsem potichu, protože se mi nechtělo vzpomínat na období hádek mých rodičů, kdy jsem si to nemálo schytala i já.
Jeho otázka mě zarazila a pohlédla jsem zvědavě na něj. Už jsem o tom přemýšlela, ale po pravdě nikdy jsem nevymyslela nic pořádného.
,,Nemám ponětí, proč se tahle škola dělí a denní a noční a už tuplem nechápu ty pravidla, avšak je blbost, aby jste byly z jiné planety. “ potichu jsem se zasmála vstala z toho křesla.
,,Nevadí?“ věnovala mu letmý pohled, protože při tomhle se mi opravdu sedět nechtělo.
Šla jsem k oknu za ním a opřela se o trám a koukala ven.
,, Známe filmové hvězdy nebudete, protože to by se tu lidé chovali jinak. Na prince a princezny už nevěřím, takže už nemám žádné další nápady, co by se zde mohlo dít Kaname-sama.“ Řekla jsem a otočila svůj pohled přes rameno k němu.
,,Nejspíše mi to budete muset prozradit vy.“ Dodala jsem s úsměvem a sedla si na roh jeho stolu a koukala zvědavě na něj. Neměla jsem ponětí co mi, řekne, ale věděla jsem, že to nebude jen tak. Cítila jsem zrychlený tep svého srdce, ale na rtech jsem měla stále lehký úsměv a hleděla na tu dokonalou mramorovou sochu.

Zvedl se z postele. Otevřela jsem jedno oko a sledovala ho. Přišel ke dveřím a zamkl je. Znova jsem oko zavřela a jen se pro sebe spokojeně usmála. Cítila jsem, jak mě sleduje. Čím déle jsem tu byla, tím více mi létaly motýly v břiše. Byl to příjemně nepříjemný pocit. Stulila jsem se kvůli tomu do klubíčka, ale nepomohlo to. Pocit byl spíše silnější.
Znova ke mě přišel. Lehl si vedle mě na postel a začal mě hladit po vlasech. Cítila jsem ho těsně za sebou. Měla jsem hroznou chuť se otočit, ale ovládala jsem se.. Zatím. Nevím proč zrovna on na mě takhle působil.. Bylo to snad tím, že jsem ho znala už jako malého kluka? Všichni z noční třídy byli dokonalí, ale on.. Takovým jiným způsobem, který jsem nedokázala vysvětlit.
Usmála jsem se. ,,Pohádku na dobrou noc?" Řekla jsem si spíše pro sebe a otočila se k němu čelem. Dívala jsem se mu přímo do očí.
,,Jednu možná ano.. Za devatero kopci a devatero řekami žila jedna dívka a jeden chlapec. Jednoho dne přišel chlapec k dívce a vypadal smutně. Řekl dívce, že potřebuje utěšit. Dívka se usmála a řekla mu:
Chceš abych tě utešila jako sestra.." Odmlčela jsem se a políbila ho na čelo.
,,Jako kamarádka.." Znova jsem se odmlčela a políbila ho na tvář.
,,Nebo jako milenka..?" Přiblížila jsem se k jeho rtům. Ani na chvilku jsem nezaváhala a políbila ho. Ale byla to jen chvilka. Hned jsem se od něj odtrhla a sladce se na něj usmála.

S úsměvem jsem jí poslouchal. Neví to.. Což je dobře. Jenže, pokud příjme práci prefektky, bude se s tím faktem, co jí teď řeknu muset smířit, ale hlavně mu uvěřit. Jenom jsem se víc usmál, když vstala a spokojeně jsem kývl hlavou.. Měl jsem na ní takhle lepší výhled.
Chtěla to vědět ode mě. Můj úsměv zmizel a nahradila ho vážná tvář.
,,Řeknu ti to, ale v tom případě, budeš muset místo prefektky přijmout." Počkal jsem, až mi kývne. Nadechl jsem se a znova vydechl. Nemám rád tohle vysvětlování.
,,Z jiné plateny nejsme, to máš pravdu.. Ale nejsme ani lidé. Jsme upíři." nenechal jsem jí prostor pro nějakou reakci, jenom proto, aby to zpracovala v hlavě.
,,Ano upíři. Bytosti žijící mnohem déle, než vy lidé. Živíme se krví a máme různé schopnosti. Nadlydskou sílu, rychlost a spousty dalších věcí.." Vysvětlím ji v rychlosti. Je to složitější, ale to ona teď nepotřebuje vědět. Jen by se to všechno.. Zkomplikovalo.
,,Proto ty pravidla."

Když se schoulila do klubíčka trochu jsem se lekl co se děje, ale když se usmála a začala povídat, věděl jsem, že je pořádku. Položil jsem si hlavu na polštář a sledoval ji, akorát její slova velice popichovala. Kdybych mohl říct, že mám srdce, věděl bych, že se nejspíše pohnulo s každým jejím pohledem někam pryč. Když se ke mně přiblížila a políbila mě na čelo, koukal jsem nejprve nechápavě, ale když pokrčovala dál, zatnul jsem ruce, protože bylo příliš blízko.
Nebo jako milenka …
Slyšel jsem to v uších ještě, když se ke mně přibližovala a políbila mě. Byl jsem překvapen, takže jsem na ni nechápavě hleděl a zavřel oči. Ten pocit co jsem měl být úžasný, ale přitom jsem věděl, že by měla jít. Nechtěl jsem jí pustit, nemohl jsem. Objal jsem ji a stáhl ji k sobě na svůj hrudník a obličej zabořil do jejích vlasů. Neměl jsem sílu mluvit … To co udělala bylo odvážné, tohle bych nezvládl ani já sám.
,,Kim …“ šeptnul jsem potichu zoufalým hlasem, a poté ji od sebe oddálil. Připadal jsem si poražen, což nebylo zrovna fajn, když já jsem upír a ona jen člověk. JEN člověk …
,, Co ji řekl, ten chlapec?“ pohlédl jsem ji do očí, akorát mi bylo jasné, že sama uvidí ve mně rozrušení. Ono není jen tak dostat první pusu od holky, když mi tak došlo …

Objal mě a přitiskl k sobě. Cítila jsem, jak je napnutý. Možná jsem to trochu přehnala, ale.. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak mě objímal, jak měl tvář zabořenou v mých vlasech a jjá tak mohla cítit jeho dech na mém krku a ramenu. Spokojeně jsem se usmála a začala ho hladit ve vlasech.
Po chvilce se ode mě odáthl. Vypadal.. Poraženě. Jako bych ho tím polibkem dostala na kolena. Netěšilo mě to tak moc, jak by asi mělo. Spíše jsem si připadala provinile. Přesto jsem se na něj usmála a pohladila ho po tváři.
,,Odpověděl: Proč se mě ptáš, když jsi se sama tímhle polibkem stala mou milenkou?" Milenkou.. Vždycky se mi to slovo líbilo. Dva lidé, co se milují, ale nikdo o nich nesmí vědět. Je to takové jejich tajemství..
Vždycky jsem byla dost akční, ale také romantická na to, abych si slovo milnci vykládala právě takhle.
Neměla bych na tohle myslet.. Ale.. Já chci být tvojí.. I když jsem v tuhle chvíly o sobě přemýšlela v podstatě jako o věci.. Byla to vzrušující představa. Být jenom jeho a podvolit se, všem jeho přáním..

Jeho úsměv byl krásný, a když jsem se usadila na stůl jeho pohled se změnil opět ve vážný.
,, Nemám ráda rychlá rozhodování, ale v tomhle případě asi nemám moc na výběr, takže to místo přijímám.“ Pohlédla jsem mu s lehkým úsměvem do očí. Vypadal nervózně, pokud se to u někoho z mramoru dá říct.
,,Emm…“ nevěřícně jsem na něj hleděla a seskočila ze stolu a šla si opět stoupnout k oknu. ,, Upíři? Jasný…“ bylo těžké tohle v sobě zpracovat, ale neměla jsem moc na výběr.
,, Dále než mi lidé? … Kolik vám je Kaname-sama … Nebo radši ne, nechci to vědět … O tom jak mluvíte mi připomínáte mé dětské noční můry … Akorát, kde máte někoho, kdo vám dává krev? A to je vás upírů, tak málo, že jste zrovna na této škole, a nebo jsou i další, kteří jsou podobný těm o kterých se mi v dětství zdálo?“ otočila jsem se k němu a hleděla vystrašeně. V dětství jsem se vždy strašně bála, protože mě strašil otec, že tak zahynuli jeho rodiče, akorát jsem tomu nevěřila, protože jsem doufala, že upíři neexistují, ale co teď …
,,Pravidla chápu … Teď už je chápu …“ sklopila jsem hlavu, ale poté se zahleděla ven do dálky.
,, Potřebuji mluvit s otcem …“ bylo mi jasné, že Kaname-sama nebude vědět důvod, ale musela jsem. Otočil jsem se tedy čelem k němu a chtěla jít pomalu pryč, akorát jsem se zastavila a ještě jednou si ho prohlédla, tentokrát mi ten mramor dával smysl.
,, Jak ledová mramorová socha … “řekla jsem spíše potichu pro sebe a pomalu šla pryč.
,, Až si promluvím s otcem půjdu řiditelovi oznámit své rozhodnutí. Děkuji za váš čas Kaname-sama.“ Řekla jsem, ale hlavu už měla sklopenou k zemi. To co jsem se dozvěděla byla přímá rána, až příliš a já se bála, že jeho slovům nemohu věřit.
Během té chvíle jsem cítila změnu sama v sobě drzost a odvaha zmizeli a já v sobě cítila strach a odpor.

Žasnul jsem nad jejím chování, které bylo milé, jako kdyby se starala o někoho šíleného a nemocného. Dalo by se říci, že jsem běhal té chvíle i zešílel, ale neměl jsem na vybranou. Její chování bylo víc než překvapivé a já proti ni neměl zábrany. Ani bych nechtěl.
,, Nemyslím, že jim to dlouho vydrželo, každá pohádka má svou zápletku a já moc šťastných konců nezažil.“ Promluvil jsem a prohlížel si ji. Z toho jak to řekla, bylo cítit, že by si někdy tohle sama v životě přála, akorát já ji nikdy nebudu moc i něco takového dopřát, kvůli tomu čím jsem.
,, Ach Kim …“ sklopil jsem hlavu a zavřel oči. Od té doby co mě pohladila na tváři jsem si tam její ruku držel a nechtěl ji pustit.
Potom co zvládla a dokázala by jsem se měl propadnout do samotného pekla, protože upír nemá být takto slabý, ale příliš si mě získala a já nevěděl cestu zpět.
,,Co jsi to jen provedla …“ dořekl jsem potichu a opřel si čelo o její rameno.

Usmála jsem se. Držel mou ruku na své tváři a odmítal jí pustit. Byl to hrozně krásný pocit. Začervenala jsem se trochu ve tvářích. Myslím, že v tom poznal to, že po něčem takovém toužím i já.
,,Kupodivu vydrželo.." Zasmála jsem se tiše. Prohlížel si mě.. Právě jsem se pěkně prozradila.. Hmm.. Sakra.
Ale vypadal najednou tak nějak.. Zničeně. skoro mi ho až bylo líto. ,,Konec je takový, jaký so ho uděláš.." Pošeptám.
Opřel si hlavu o mé rameno. Začala jsem ho znova hladit ve vlasech. Objala jsem ho. Vypadala jsem trochu smutně. Sama jsem nevěděla, co jsem to provedla. Ale.. Necháapal jsem, proč se kvůli tomu tváří tak smutně.
,,Co se děje? Proč se tváříš tak zničeně?" Zeptala jsem se ho starostlivě. Cítila jsem jeho dech na svém rameni. Bylo to příjemné. Necítila jsem se sama.. Jako několik posledních pár roků..

Musel jsem se pousmát, když se zmínila o mém věku. Nechal jsem úsměv už na tváři a jen jí klidně sledoval jak odchází. Když už ale byla u dveří, musel jsem se zatvářit vážně.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se jí. Věděl jsem, že mi řekne, že je, i když já jsem cítil opak. Nevěděl jsem, co se stalo v její rodině a ani jsem po tom nehodlal pátrat.. Zatím. je to její věc a nikomu se nepřísluší zasahovat jiným bytostem do soukromí. Ani nám upírům.
Nejsem až tolik rozdílní.. Pomyslím si. Lidé se nás bojí a my jimi.. Pohrdáme? Nevěděl jsem, jak to nazvat.. Ne, nepohrdáme.. Ne všichni.
Oni se, ale vždy báli, toho co je jiné a silnější než oni.. Lidé.. Jsou slabí. Ale né všichni a já jsem doufal.. Že se nás upírů nebuáde bát, tak jako většina. Nebo se nás štítit. Kdyby ani.. vyčítal bych si to.

Usmál jsem se, když řekla, že vztah, těch dvou v příběhu vydržel. Ale opravdu se mi prozradila, byla jako otevřená kniha v, které jsem si mohl číst, akorát ona byla ta co mně měla v hrsti.
,,Mé konce nejsou moc pěkné, i když jsem se snažil sebevíc Kim..“ řekl jsem potichu a užíval si její dotek v mých vlasech. Připadal jsem si jako malý chlapec, který se nechává hladit od matky, akorát ona byla obyčejný člověk, která si kolem prstu zvládla, jen pár slovy a polibkem omotat upíra.
,, Omlouvám se Kim… Měla.. Měla by jsi jít hodina tělocviku bude u konce, ať nemáš problém.“ Dodal jsem a pohlédl jí do očí. ,,A, co se děje?“ lehce jsem se musel usmát. ,, Byl jsem přemožen obyčejnou dívkou …“ přejel jsem prstem po jejích sladkých rtech a chtěl jsem je znovu. ,, Mohl bych? … “ zeptal jsem se, ale stále hleděl na její rty. Došlo mi, že já se na rozdíl od ní zeptal, ale ano… Ona teď byla mou paní a já obyčejným člověkem, který je v její moci jako loutka.

Za něco se mi omluvil, ale já nevděla za co. Ale neptala jsem se. Některé věci nepotřebuji vědět.. I přes mou zvědavost.. Jsem věděla, že je neco lepší nechat jen tak být, protože pak by mě to jen mrzelo.
,,Nechci odejít.." Šeptla jsem smutně. Měla jsem pocit, že když odejdu, tak se rozbrečím.. Že mě to bude bolet mnohem víc, než když jsem musela nad ránem odcházet po celovečerním sledování jeho dokonalé maličkosti.
Zadíval se mi do očí. jako by mi chtěl něco říct. Nakonec ale prstem přejel po mých rtech. Zeptal se mě. Bylo to zvláštní. Jako by se něčeho bál. Usmála jsem se kývla. I když jsem měla pocit, že dělám něco, co bych neměla.

Když promluvil, opřela jsem se o trám dveří a jen se lehce pousmála. ,, Nejsem přeci žádný slaboch, ale děkuji Kaname-sama.. a omlouvám se za tu soch… jen nečekala jsem až takovéto tajemství. Měl by jste se vyspat vypadáte zdrceněji než já a to je co říct. “ pousmála jsem se pobaveně a odešla pryč. Spíše jsem přímo prchala a běžela na svůj pokoj. Mobil jsem nenáviděla, ale nebyla jiná možnost. Zuřivě a rozklepaně jsem psala číslo otce na dispei a dala ho vytáčet.
,, Ahoj dceruško v pořádku? Rád tě slyším ..“ uslyšela jsem otcův hlas a oddechla jsem si.
,,Také tě ráda slyším otče, měla bych prosbu jak jsi mi jako malé vyprávěl ten strašidelný příběh o svých rodičích, věřím, že to bylo pravdou, i když jako malá jsem nevěřila a sám jsi říkal, že máš o tom nějaké dokumenty. Mohl by jsi mi je poslat sem do školy. Budeme mít referát o bájných svořeních, tak bych to chtěla dát jako příběh, ale neprozradím nic.“ Poprosila jsem otce a slyšela jsem jeho povzdechnutí.
[b],,Do dvou dnů to tam budeš mít ano miláčku? Pošlu ti něco i na přilepšenou, pěkně se bav musím pracovat mám tě rád..“[/b] řekl mi a zavěsil.
,,I já tebe a děkuji..“ stihla jsem jen říci a lehla si do postele. Nezapomenu na ten pohled, co mi věnoval Kaname-sama, opravdu jsem se bála, ale nebylo se čemu divit. Akorát jsem si dala brouka do hlavy, že to překonám ... Musím a on sám mi s tím pomůže, protože chci objasnit vraždu otcovo rodičů.
Stihla jsem zajít ještě za řiditelem, než se začalo blížit odpoledne a já společně se Zerem šla k té ohromné bráně, kde mají hlídat prefekti. Všichni na mě hleděli, jako na podfukáře, protože prváci a prefekti bylo divné i mě.
,,Ignoruj to, ono to časem přejde.“ Šeptnul mi Zero a opřel se na jedné straně brány a já stále vedle něj.
,, Budu ti to věřit.. “ usmála jsem se sladce a čekala až půjde noční třída.

Povzdechnul jsem si, protože jsem začínal cítit, že se ostatní probouzí, což by nebylo moc dobré. Vypadala rozrušeně, ale tím byla ještě více roztomilá než předtím.
Její úsměv a povolení něčeho po čem toužím… Nechápal jsem její úmysly, ale měl jsem chuť.
Chytl jsem její bradu mezi dva své prsty a přitáhl její rty ke svým. Byly slaďoulinké, ucítil jsem v ní i malé vzrušení a touhu, akorát to by nekončilo dobře. Nebyl to tak krátký polibek, jak ona dala mě. Užíval jsem si, že je tak blízko u mě a nechtěl jí také posílat pryč, avšak musel jsem. Odtáhl jsem se od ní a s úsměvem ji pohlédl do očí. Pohladil jsem její tvář a užíval si jen ten pohled.
V ostatních pokojích to začalo ožívat. Smutně jsem si povzdechnul a pohlédl na dveře a u na hodiny na stěně.
,,Teď už musíš opravdu jít během hodiny mám jít do školy já a potřebuji se ještě převléknout…“ dodal jsem, ale poté jsem se zamyslel a pohlédl ji do očí. ,,Zůstaň v mém pokoji a já se vrátím, akorát musím jít přemluvit Kanameho-sama, že mi není zrovna nejlépe.“ Uculil jsem se a vstal postele a, když jsem odešel z pokoje opět zamknul.
U Kanameho to nebylo moc lehké, nikdy mi prozatím nebylo špatně, ale dneska ano. Pochopil to, protože poznal, že jsem unaven, ale Kim naštěstí nikdo necítil, což bylo jen dobře. Výhoda upírských aromatických pokojů. Počkal jsem až všichni odešli a vrátil se do svého pokoje trvalo to asi hodinu a půl, avšak tady to nejde rychleji dokud všichni neodejdou.

Mohla to klidně odmítnout, ale já jí musel postrašit. Záleží na tom, co řekne ředitel, ale vzhledem že ten vyšinutý blázen miluje děti, tak by jí snesl i modré z nebe, ale to skoro každému studentovi.
Mohlo by se nějak zařídit, aby měla pokoj sama..
Jo, tohle není moc dobrý nápad. Už tak to vypadalo, že se bojí. Raději nechci pomyslet na to, jak by reagovala, kdybych se najednou objevil u ní v pokoji.
Přišel za mnou Takuma. S tím, že mu není moc dobře. Malou chvilku jsem mu to i nechtěl věřit, protože voněl trochu jako člověk, ale při pohledu do jeho očí jsem viděl, že toho má vážně dost. Ani se nedivím, muset neustále stepovat za Sariou.. Hm, alespoň dneska bude sranda vidět jí nervit. Dovolil jsem mu tu zůstat.

Cesta do tříby by byla stejně nudná a stereotipní, kdybych tam viděl stát Yuri. Zvedlo mi náladu, že to místo prefekta vzala. Jeko jí jedné, jsem věnoval opravdový úsměv. I když jak řekla.. Pořád jsem trochu jako socha. Ale to my všichni.
Dobře, Takuma vypadá víc jako člověk než upír.. Pomyslím si, když si vzpomenu na ty jeho ksichty, ale to je teď vedlejší..

Vzal mou bradu mezi prsty. Najednou.. Jako bych se bála, ale přitom jsem ho toužila políbit. Pořád ve mě hryzal pocit, že bych tohle neměla dělat, že je něco špatně.. Že já dělám něco špatně. Ale nedokázala jsem přijít na to, proč tenhle pocit mám.
Políbil mě. Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě. Nebyl jako já, že se hned odtáhl. Ten polibek byl dlouhý.
Když se odtáhl, musela jsem si přejet jemně jazykem po rtech, abych zachytila poslední sladkou chuť toho polibku. Skoro se mi až chtělo škemrat o další. Ale na to jsem byla pořád dost hrdá.. Zatím.
Podíval se na hodiny a já taky. Posadila jsem se a trochu smutně kývla. Věděla jsem, že budu muset odejít. Pak jsem na něj, ale jen zvědavě zamrkala. Chtěla jsem to odmítnout a říct, že odejdu, ale nenechal mě. Hned odešel a ještě za mnou zamkl. Nechápavě jsem zírala, ale nakonec se jen pousmála a pokrčila rameny. Takže.. Zajdu si dát sprchu.. Pomyslela jsem si a sprostě se mu přifařila do koupelny, kde jsem se osprchovala. Usušila jsem se a ještě sprostěji na sebe hodila košili, co měl přehozenou na pohovce v pokoji. Sahala mi až do půlka stehen. Hodila jsem na sebe ještě kalhotky a podívala se na sebe do zrcadla a musela se tiše zasmát. Vypadalo to jako v těch romantických filmech, kdy se spolu dva vyspí a holka na sebe dá košili toho kluka.
Přišel asi za hodinu a půl. Mě alespoň stihly uschnout vlasy. Ležela jsem na posteli a prohlížela si svůj přívěšek. Byl to takový ten otvírací, že si tam můžete dát fotku.

Hlavu jsem měla plnou všeho o čem mi říkal řiditel jak mě poučoval a Zero měl být můj učitel proti upírům. A hned dneska jsem měla první trénink. Dostala jsem zbraň podobné co měla Yuki, tedy řiditel to říkal, avšak tato byla upravená, aby mi padla. Byly jsme v tělocvičně a stáli na kladině, i když Zero se furt kýval ze strany na stranu. Vypadalo to směšně, dokud nezačal útočit. Odrážela jsem jeho útoky, aniž bych věděla jak, ale on nepřestával. Popostrkával mě ke konci kladini, dokud jsem nešlápla do prázdna a neslítla k zemi.
,,Au.“ Chytla jsem si kotník a zamračila se na Zera. ,, Na první trénink nejsi moc hodný.“ Dodala jsem a postavila se s pomoc stěny o, kterou jsem se musela opírat.
,,Upíři nejsou tak hodní jako ti co máme tady, jsou i tací, kteří nejsou vychovaní, a před nimi se mi musíme umět bránit, takže pokračujeme dále.“ Řekl a seskočil, také na zem.
Stiskla jsem pevně zbraň a tentokrát jsem zaútočila první já, bylo to nemožná, s jakou lehkostí odrážel mé útoky, avšak nemohla jsem bojovat jako všichni potřebovalo to něco pořádného.
Dřepla jsem si na bobek a v jediném krátkém okamžiku než to Zero poznamenal jsem mu podkopla nohy a srazila ho tím k zemi. Klekla jsem si mu na hrudník a ostřím mu mířila na krk. Zhluboka jsem oddechovala a koukala mu do překvapených očí.
,,Tohle se ti povedlo, akorát co by jsi dělala, kdybys neměla tu zbraň?“ vzal mi ji a odhodil pryč. Jeho pohled byl zároveň vyzívavý, ale i jsem se bála, akorát sama jsem si slíbila, že to překonám, takže jsem se uculila a začala ho lochtat. Začal se smát a choulit do klubíčka. ,,Přestaň! “řekl během křečí a smíchu. Přestala jsem, ale dál na něm seděla celá rozesmátá.
,,Koho dalšího mám porazit, když ty jsi už prohrál?“ uculila jsem se a pohlédla do tmy, odkud se vynoří nějaká přesila.

Zůstal jsem stát opřený o stěnu vedle dveří a jen na ní užasle hleděl. Nebála se, je pravda, že ani nevěděla čeho, ale i tak. Oblékla si mou košili a ležela v posteli, neviděl jsem, co tam dělá, ale vypadala … Svůdně a vábila mě i jen tím jak tam ležela. Došel jsem ještě k oknu a zatáhnul závěsy, protože západ slunce je sice romantický, ale jeho záře bolí. I po tolika letech to štípe do kůže.
,,Víš, že není slušné někomu jen tak brát oblečení?“ uculil jsem pobaveně a došel k ní, přičemž jsem se posadil na postel. Hrála si se svým řetízkem, ale nepostřehnul jsem zda-li tam má fotku nebo ne, avšak tohle je její tajemství a nechtěl jsem být zvědavý, i když jsem byl.
Prohlížel jsem si v šeru její křivky a dokonalou postavu. Kolikrát se mi stane, že mi v posteli leží polonahá dívka a čeká na mě? Asi mockrát ne.
Lehnul jsem si vedle ní na břicho a hlavu měl natočenou k ní, i když jsem nechal zavřené oči. Měl jsem toho opravdu dost, ale ona byla obyčejný člověk, co se to nikdy nesmí dozvědět.

Dobře, nebudu lhát tím, že jsem dal dneska všem rozchod hodně brzy a sám jsem šel sledovat Yuri a Zera. Připadal jsem si trochu jako malý puberťák, že jí takhle špehuju, ale nemohl jsem si pomoct. Navíc, bylo to zábavné.
Zero měl ovšem pravdu.. Bylo jen málo upírů, kteří by neublížili lidem. A většina z nich byla právě na téhle škole. Yuri si to asi neuvědomovala, ale kdyby jí někdy v noci ve městě prostě přepadl level E.. Ne, nepřeju jí to, nikomu. Koukat se na zničenou lidskou existenci, která má šílený hlad a bolesti.. Jenom kvůli jiným čistokrevným, kteří mají hlad. Nikomu tenhle osud nepřeju. Spousta lidí se neuvědomuje, co se stane, když se nechá kousnout čistokrevným, ale on jim potom nedá svou krev.. Jenom bestie s neukojitelnou žízní.. Naštěstí nethle jed mám jen já, Saria a pár dalších.. Zbytek upírů si může kousat jak chce a lidem se nic nestane.. Hmm, asi trest za naší sílu, těžko říct.
Tiše jsem se zasmál, když se Yuri koukla do stínu mým směrem. Nemohla vědět, že tam jsem, ale byla to pěkně načasovaná náhoda.
,,Můžeš to zkusit třeba na mě."

Cítila jsem na sobě jeho pohled, když vešel do pokoje. Jenom jsem se na něj usmála a znova se zadívala na přívěšek. Byla tam fotka. Mladé ženy s černými vlasy, stejně jako mám já. Zatáhl závěsy a já najednou skoro nic neviděla. Byl to zvláštní pocit. Rozhlédla jsem se po pokoji a viděla jen obrysy. Přívěšek jsem zavřela a dala si ho zpátky kolem krku.
,,Neboj, já ti ho vrátím.. Někdy." Vesele jsem se na něj usmála a pozorovala ho, jak ke mě přišel a lehle si břichem na postel a natočil hlavu ke mě. Měl zavřené oči. Vypadalo to, že spí. Musela jsem se usmát. Políbila jsem ho do vlasů a lehla si na bok čelem k němu.
Trvalo to jen chvilku, ale hodně rychle se mi začaly klížit oči a přemohl mě spánek.

Ten hlas mě bodl u srdce, takže jsem si skousla ret a pustila Zera. Poraněnou nohu jsem měla pokrčenou a rukou se držela kladiny. Nechtělo se mi dále trénovat a ne zvlášť proti němu.
[b],,Příjemnou prohru Yuri…“[/b] bylo jediné co mi Zero řekl a odešel. Opět jsem s ním byla sama, navíc v tělocvičně byla tma a šlo tam jen lehké osvětlení od měsíce.
,, Bylo to myšleno ze srandy Kaname-sama …“ chtěla jsem to nějak zamluvit a opět si sedla na zem a chytla si poraněný kotník. Cítila jsem i jen na dotek, že otekl, ale nevěděla jsem, co s tím přesně mám, avšak bojovat musím pořád.
,,Navíc nevím jestli by to bylo tak snadné po prvním tréninku bojovat proti tvrdé soše. Nebylo by to fér.“uculila jsem se a dál hleděla do tmy.
,, Nemáte náhodou hodně práce u sebe v kanceláři, co se týká nového začátku školy, nebo dohlížíte na výcvik nového prefekta?.“ Překvapovalo mě, že byl vždy tam, kde bych ho po pravdě nechtěla, ale asi musel, protože jiné vysvětlení jsem neměla.
Opět jsem se postavila a vyskočila na kladinu, ať se posadím a houpala jsem nohama.
,,Zero není moc upovídaný, ale řiditel říkal, že mu přijde veselejší. Myslíte si také, že to bude takhle lepší, když i Yuki má jít nejspíše pryč ze školy, protože s ní má problémy i samotný řiditel.“ Dodala jsem se sklopenou hlavou. Radši jsem s ní rychle zavrtila a usmála se.
,, To vás sem opravdu přivádí jen to, ať můj trénink dále pokračuje, nebo co to je Kaname-sama?“ měla jsem na tváři lehký usměv a podívala se ven, kde svítil měsíc.
,, Jsou i upíři odlišní od vás… Proč o nic nevím nic?.. Zrovna o nich bych měla vědět více a bohužel přednáška o tom zbyla opět na vás Kaname- sama, takže… Poslouchám“ uculila jsem se a přestala houpat nohama. Ty informace jsem potřebovala i k tomu případu mého otce, ale to jsem prozatím říkat nechtěla.

Nad jejími slovy jsem se jen usmál, ale dál zůstal ležet. I když s polibkem do vlasů a jejím úsměvem mi bylo krásně. Nepotřeboval jsem nic víc, když ona sama zavřela oči a pomalu usnula, přikryl jsem ji a pozoroval ji. Její hlavu jsem měl v klíně a hladil ji po vlasech. Sám jsem seděl a opíral se o polštář.
Mé oči zářili ve tmě, protože jsem je měl rudé a toužil po ni. Toužil ji opět ochutnat, protože tak neodolatelně voněla a já ji měl tak blízko. Dlouhou dobu jsem takto seděl a jen hleděl ven, akorát nemohl jsem usnout. Potají jsem si i prohlédl fotku ženy, která byla v jejím přívěšku, ale ona to nebyla. Vypadaly velice podobně, nejspíše to byla její matka, ale nevěděl jsem to jistě. Položil jsem ji zpět na polštář a lehnul si vedle ní, avšak ležela ke mně zády. I tak jsem ji objal a snažil se všechny problémy hodit za hlavu. Byl jsem teď v sedmém nebi pokud se tam může stvůra jako já dostat.

Víte, vždycky jsem měla zvláštní sny. Takové.. Až moc reálné. Ale málo kdy mám zlé sny.. Ale.. Těžko říct, jestli to byl zlý sen.
Vím, že v tom snu jsem ležela v posteli a spala. Najednou jsem ucítila na svém krku horký dech a uslyšela, jak za mnou někdo oddechuje. A pak už jen štiplavou bolest na krku, jako by se mi do něj zabodly dvě jehly..
Zalapala jsem po dechu a prudce se posadila na posteli. Rozhlédla jsem se po pokoji, kde byla úplná tma. Pomalu jsem si zvykla na tmu. Utřela jsem si zpocené čelo. Koukla jsem se vedle sebe. Takuma klidně spal. Oddechla jsem si, že jsem ho nevzbudila. Rychle jsem si vzala svoje oblečení a jeho košili mu přehodila přes pohovku. Políbila jsem ho jemně do vlasů a sešplhala po okapu z jeho okna a rozběhla se k sobě do pokoje. Byla jsem vyděšená.. Nevím proč, ale noční intr mě najednou hrozně děsil. Něco na něm.. Bylo špatně.. A já od tamtud chtěla pryč, i když to pro mě znamenalo, že opustím Takumu, ale.. Hlas uvnitř mě mi říkal, že je něco špatně. Doběhla jsem k sobě do pokoje, hodila na sebe pyžamu a snažila se usnout. Podařilo se.. Připadala jsem si lépe, než na nočním intru.

Ráno jsem si dala sprchu a šla normálně do školy. Po škole jsem dělala, že se učím, dokud se nesetmělo. Rychle jsem se převlékla odkaz A vyrazila jsem ven. Došla jsem až k nočnímu intru a znova se otevřeným oknem na chodbě dostala dovnitř.
Došla jsem do Takumava pokoje a začala ho opatrně prohlédávat, jestli něco nenajdu. V šuplíku od nočního stolku jsem našla černou krabičku se znakem naší akademie. Orevřela jsem jí. Byli v ní bílé tabletky. Zvědavě jsem jí vzala do pusy. Hned se mi ale zvedl žaludek a musel jsem jí vyplivnout zpátky do ruky.
Chutná jako.. Jako krev..

,,Klid, dělám si srandu." Ujistil jsem jí s úsměvem a přišel k ní. Klekl jsem si k ní a vzal její kotník opatrně do ruky. Stačil mi jen dotek, abych jí uzdravil. Postavil jsem se a s úsměvem jí sledoval, jak se posadila na kladinu a poslouchal jí.
,,Jenom jsem se na tebe přišel podívat, jak se ti daří." Vysvětlil jsem jí v podstatě po pravdě. Pak jsem se, ale musel zatvářit vážně. Založil jsem ruce na prsou. Situace s Yuki mě sice trápila, ale říct jí o levelech E mě trápilo ještě víc.
,,Upíři se rozdělují na levely. První je Level A. To jsou čistokrevní upíři. Mají největší sílu a ostatní upíři je musí poslouchat. Pak jsou vznešení, level B. Nejsou tak silní, jako čistokrevní, ale mají nějaké schopnosti. Umí ovládat mysl, led, oheň.. A podobně. Pak jsou šlechtici, level C. Ti se akorát upíry narodily, ale nemají nějaké schopnosti. Pak level D. To jsou upíři, kteří byli kdysi lidé. A nakonec je level E. Také upír, který byl kdysi člověkem, ale trochu jinak než level D.."
Na chvilku jsem se odmlčel.
,,Čistokrevných je dneska hrozně málo, tady na škole jsem to jenom já a Saria. Jako jediní můžeme udělat z lidí upíry. Máme totiž v zubech jed. Když, ale chceme udělat z člověka upíra s vlastním úsudkem a vůlí, musíme ho nejdříve kousnout a pak mu dát svou krev. Když ovšem člověka jenom kousneme, stane se z něj postupem čas zrůda s neukojitelnou žízní. Vraždící bestie. Aby žádný upír nemusel lidem ubližovat, bereme tohle.." Vytáhl jsem z kapsy tabletky.
,,Jsou to krevní tablety. Není to nic moc, ale dá se z toho žít." Řekl jsem a dal je zpátky do kapsy.

Když jsem se probudil byla už pryč. Lehce jsem se usmál a udělal svou ranní hygienu, avšak neměl jsem moc dobrý pocit z toho, že jen tak zmizela. Do večera jsem čekal ve svém pokoji a dělal, že mi je o něco lépe, ale tentokrát mi už zůstat na internátu neprošlo, takže jsem musel jít do třídy. Přičemž jsem byl opět zástupem Kanameho. Seděl jsem na parapetě a hleděl ven, což zarazilo samotnou Sariu a ryla do mě celý večer. Nebylo to moc příjemné, avšak já měl své myšlenky úplně jinde.
Chtěl jsem říct Kim pravdu a promluvit si o tom i s Kanamem, akorát ten měl dost potíží s novou prefektkou, takže k tomu nebyla prozatím příležitost, ale potřeboval jsem ji. Avšak k tomu všemu jsem začínal cítit ve svém krku hlad a mé tabletky zůstaly v mém pokoji. Musel jsem si pro ně dojít.
Oči mi už rudě zářili, když jsem oknem skočil do svého pokoje, kde jsem se opět zarazil. Můj hladový pohled spočinul na NI.
,,Kim?!“ můj hlas byl potichý, jako kdybych šeptal, ale neměl jsem na víc. Během okamžiku jsem byl u ní a praštil s ní o postel. Bohužel své žhnoucí oči jsem ignoroval a velice se mračil. ,, Co si myslíš, že tady děláš?!“ zeptal jsem se a pohlédl směrem, kde byla. Na stole byly mé tablety. Olízl jsem její rty, a poté jen zavřel oči. ,,Proč jsi ochutnávala moje prášky? Proč jsi se sem vůbec takhle vloupala? Máš spát!“ nemluvil jsem už nijak potichu a možná jsem to i přenáhěl. Držel jsem jí ruce pevně nad hlavou a druhou ruku měl z druhé strany jejího těla než jsem seděl, ať mi neuteče.

Jeho úsměv mi udělal radost, ale ještě více mě překvapil chladivý pocit na mém kontíku, který přestal bolet. Doufala jsem, že se mi tohle vysvětlí také. Pozorně jsem poslouchala jeho slova a přitom na něj hleděla.
Level E… Upíří zrůda…
,,Stávají se občas s těmi bestiemi i problémy? Myslím tím, že by dokázali zabít třeba celou rodinu, nebo jen tak někoho přepadnout?“ bylo mi jasné, že pozná, že mé otázky mají nějaký cíl a směr, ale neměla jsem v plánu prozrazovat, co chci jistit. Možná až později.
,,Není to asi jako v těch bájích, že upír si přemění vyvoleného člověka pro svého životního partnera, a nebo, že upír je vždy jen s upírem? “ na tohle jsem byla zvědavá já samotná, protože jsem nechápala jak někdo tak dokonalý by mohl mít po boku jen obyčejného člověka. ,, Aneb vy upíři se nemůžete přeci zamilovat do člověka, a pokud ano, asi neskočí zrovna růžově.. “ chytla jsem si krk a promnula ho. Myslím, že mu to tímto náznakem došlo.

Uslyšela jsem za sebou hlas. Polekaně jsem se otočila. Za tohle ho jednou zabiju. Pořád mě musí takhle děsit. Ale teď to bylo extrémně. Měl rudé oči. Vykřikla jsem, když se u mě objevil a hodil mě na postel. Chtěla jsem se z ní zvednout, ale najednou byl nade mnou a držel mi ruce nad hlavou.
Zamračila jsem se na něj. Byl naštvaný, ale já v podstatě taky. Chtěla jsem se posadit, ale nemohla jsem.
,,Chci vědět pravdu! To co skrývá noční třída..!" Mluvila jsem stejně hlasitě jako on. Nedokázala jsem si jeho rudé oči vysvětlit, ale napadaly mě spousty možností, ale..
Upíři..? Nikdy jsem v podobné věci moc nevěřila, ale.. Krásně to do sebe zapadalo.

Neptal jsem se, kam těmi otázkami míří. Raději. Byla to její věc.
,,Nevím, jestli celou rodinu, ale je celkem časté, že napadnou jedince a.. Zabijou ho, kvůli svému hladu." Řeknu trochu s odporem, protože levely E nemá rád skutečně nikdo, ale většinou nemůžou za to, že se z nich staly zrůdy.
,,Hmm.. Pro čistokrevného jako já je těžké být s člověkem. Ale pro ostatní upíry to takový problém není. Jde vlastně jen o to, že když se neovládnu já, musím už z člověka udělat upíra, když ho kousnu, stejně jako jiní čistokrevní. Když se, ale neovládne jiný upír, většinou se člověku nic nestane." Vysvětlím, v čem je asi největší háček.
,,Ale jinak.. Z části je to, jako v těch bájích. Když se my upíři do někoho zamilujeme, je to do konce života.. Pokud mu tu lásku, ale vyznáme. Je to z části kvůli zákonům a z části protože my upíři dokážeme milovat jen jednoho člověka i když náš věk je mnohem mnohem delší než lidský."

Vypadala naštvaně jako já, ale mému vzteku smíchanému s hladem se to nevyrovná. Zavřel jsem oči a pustil ji, přičemž, jsem se posadil na postel zády k ní a zakryl si obličej rukama.
,,Pravdu? " neměl jsem právo na to jí něco říct, takže jsem jen zavrtěl hlavou. ,, Nemohu ti to říct Kim, teď jdi pryč. Hned!“ slyšel jsem svůj hlas, který začal nabírat vztek a nenávist, ale z jediného důvodu. Z neúprostného hladu, který dráždil můj krk. K tomu všemu její blízka přítomnost s vroucí krví byla skoro nesnesitelná.
,,Myslíš si, že když mi budeš prolejzat pokoj, že se něco dozvíš? Nebylo by lepší se mě předtím zeptat? Já ti začínal věřit a cítil se jednou být sám sebou, ale zkazila jsi to. Jdi okamžitě pryč.“ Zatnul jsem ruce a postavil se, protože jsem se ovládal jen z posledních sil. Potřeboval jsem, ať odejde, ať se sem nevrací a já se stanu opět takovým jako předtím.
,,Byla to chyba.. "věděl jsem, že jí to ranní, protože já sám jsem ranil sebe, protože to co jsem řekl se mě samotnému hnusilo a nelíbilo. Nechtěl jsem být bez Kim, akorát překročila příliš brzo hranice za, které já bohužel nemohu.

Jeho hlas mluvil za vše a více jsem slyšet nepotřebovala. Propletla jsem si prsty mezi rukama a jen na ně hleděla. Jako malá jsem takto usínala, protože jsem se potom nemála, že jsem sama, akorát teď jsem měla jiný strach.
Nechtěla jsem vědět více, nechtěla jsem už s upíry mít nic společného, protože jsem se stále více a více bále co se dozvím, až dostanu záznamy od mého otce.
,,Jsou, ale tedy i čistokrevní, kteří lidi pokoušou jen pro svou zábavu a nechají se na pospas krveprolití. Jinak by nebyli žádní levely e nemám pravdu?“ zeptala jsem se a seskočila před něj dolů a podívala se mu do očí. Byla jsem mu po ramena, takže jsem musela zaklonit hlavu, ale nevadilo mi to.
,, Vyznání lásky má hodně způsobů, ale nebudu vás nutit k dalším přednáškám Kaname-sama.“ Usmála jsem se vesele. ,,Abych vám zvedla náladu jsem připravena na prohru … “řekla jsem s lehkým úsměvem a hravě mu pohlédla do očí. Věděla jsem, že by stačil nejspíše jeho jediný pohled a byla bych v tahu, protože mi připadalo, že někdo jako je on by občas, také potřeboval trošku více klidu a zábavy. A jak mluvil o moci upírů, a jak mi vyléčil nohu, asi to nebylo vše co umí.

Nevěřícně jsem na něj hleděla a nevěřila vlastním uším. Bolelo to, ho taky, ale zároveň jsem ale byla naštvaná. A on taky. A já to tak nechtěla nechat.
Rychle jsem vstala z postele, klekla si před ně a vzala ho za zápěstí a dala mu ruce z tváře pryč a zadívala se mu vážně do očí.
,,A kdybych se tě zeptala, řekl bys mi to? .. Tomu přece sám nevěříš.." Řekla jsem už normálním hlasem.
,,A původně jsem ti tu neprohledávala pokoj, šla jsem si jenom pro přívěšek." Řeknu nasupeně, stoupnu si a vezmu ho z nočního stolku. Pak vyskočím z okna a jdu pryč.
Jistě, tohle byla skoro lež.. Původně jsem tam šla pro přívěšek, co jsem tam nechala, ale.. Neodolala jsem.

Její slova bodala jako jehli, které mi zplsobovali nesnesitelnou bolest. Nedokázal jsem ji sám říct, zda-li bych ji prozradil pravdu, ale opravdu jsem nejspíše lhal, nebo snad ne? Avšak kdyby přišla nejprve za mnou bylo by to lepší, předešlo by se tomuto záchvatu.
Když odešla chvíli jsem tam jen seděl, a poté udělal něco čeho budu litovat. Seskočil jsem oknem za ní, ale dostihl ji až u lesa. Opřel jsem ji o strom a začal dichtivě a hladově líbat. Nemělo to vysvětlení a já nechtěl přestávat, protože todle bylo lepší než celá krev. Dávalo mi to štěstí, i když z toho se nenajím. Uvědomil jsem si její ruce na své hrudi, které mě odtlačovaly a tudíž jsem přestal a pustil ji.
,,Odpusť Kim... Kdyby jsi nejrpve přišla mohlo by se tomhle všemu předejít, i když možná to ,že se mě teď bojíš bude jen lepší.. Utíkej dál... nemohu ti bránit.." oddálil jsem se od ní až k dalšímu stromu který jsem za svými zády objal a zaryl do něj své nehty. Tolik jsem po ni toužil. Chtěl jsem ji říci pravdu, mít někoho kdo by mi porozuměl, ale přitom jsem ji jen vyděsil.
zvednul jsem pohled a pohlédl na ni zoufale a smutně, avšak stále s rudou září. ,,Ach Kim.." šeptnul jsem skoro neslyšeně.

Utíkala jsem. Neohlížela jsem se. Chtělo se mi brečet, byla jsem naštvaná, ale spíš na sebe, než na Takumu. Ale pořád jsem si říkala, že nestojí za to, abych brečela. Myslím tahle situace.. Nevěřila jsem tomu, že se to urovná, ale.. Chtěla jsem. V ruce jsem tiskla přívěsek s fotkou mé matky.
Najednou jsem ucítila, jak mě někdo chytl a přitlačil zády na strom. Bylo mi jasné, kdo to je, ale jednou bych si prosila setkání, při kterém nedostanu infarkt. Měl by za to dostat medaili.
Začal mě divoce líbat. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chvilku jsem mu polibky oplácela, ale pak mi začal docházet kyslík, ale on ne a ne přestat. Položila jsem mu ruce na hrudník a chtěla ho odtlačit. Odstoupil. Zrychleně jsem dýchala a trochu polekaně na něj koukala. Přívěšek jsem pustila na zem, ani jsem si to neuvědomila.
I když měl rudé oči.. A já se možná vážně trochu bála.. Přišla jsem k němu a vzala jeho tvář do dlaní.
,,Nebojím se tě.. Ne tak, jak bych asi měla.. A je mi jedno co si zač.. Pořád tě mám ráda.." Začala jsem ho líbat,i když ne tak dychtivě, jak on předtím mě.

,,Ano, máš pravdu." Musel jsem kývnout hlavou i když nerad. Pohrdal jsem takovými upíry, ale pro radu starších to bylo naopak něco.. Co by mě dělat každý upír..
Jenom jsem se na ní usmál, když mi řekla, že je připravená na prohru. Opravdu mi stačilo jen mrknout a dostal jsem jí do mdlob. Chytil jsem jí do náruče před tím, než spadla na zem.
,,Když to chceš.." Řekl jsem si spíše pro sebe a objevil se s ní u ní v pokoji. Její spolubydlící tu nebyla, tak jsem jí položil do postele a usmál se.

Nestihla jsem nic udělat a podlamovali se mi kolena. Nebýt jeho rychlosti asi by k tomu všemu byla i pořádné boule na hlavě.
,,Zrovna až takhle rychlou prohru jsem nechtěla, ale nevadí.." řekla jsem s lehkým úsměvem když mě chytil těsně před dopadem na zem. Připadala jsem si oproti němu příšerně malinká a bezmocná, když neudělal vůbec nic a já prohrála.
Puf..
Najednou jsme byli v mém pokoji a položil mě na mou postel, koukla jsem, kde je Kim a lehce se zamračila. ,,Měla by tu být..."řekla jsem si potichu. No jo role prefetky se dostává rychle pod kůži.
,,Příště bez upírských sil a trošku více fér by bylo lepší. Takhle vám to ani nemohlo zvednou náladu, když jsem nemusel nic udělat.. Tenhle způsob boje by mě nebavil." posadila jsem se a opřela se o polštář. Zezadu vykukoval deník, protože jsem ho posledně strčila jen pod polštář. Rychle jsem ho schovala celý za polštář a nevinně se uculila.
,,Co umíte dalšího Kaname-sama? Krom léčení, teleportování se a bez jakéhokoliv pohybu zneškodnění člověka?" byla jsem opravdu zvědavá co někdo jako on umí.

Viděl jsem v jejích očí strach, ale překonala ho a došla až ke mě. Nedokážu pochopit lidskost a přesněji to co ona cítí, protože já cítil není jen hlad a vztek na sebe samotného.
,,Nebojíš? Jsi blázen pokud tohle říkáš Kim... Nevím jestli je možné mít ráda něco takového jako jsem já, ale nebudu ti brát tvá slova. " pousmál jsem se lehce a užíval její dotek, při kterém jsem zavřel oči.
Její polibky, které mi dávala byly plné něhy, oproti tomu jak jsem byl předtím já dychtivý. Nechtělo se mi přestávat ji polibky oplácet, ale bez většího použití síli, jsem ji od sebe odtlačil.
,,Budeš mít problémy, že nejsi na svém pokoji Kim.Ne každý je jako já. Pravdu ti řeknu příště.." bylo těžké ji to říci, protože jsem věděl, že nemohu, ale jinak nemohu. ,,slibuji" pohlédl jsem do jejich oči a nechal své oči změnit do normální zelené barvy, i když to stále opravdu hodně sil.
,, Půjdu tě doprovodit do tvého pokoje, ale slib mi, že dokud nepřijdu nebudeš už dělat takovéto výpravy. Nemohu přijít hned, protože pokud se ví, že jsi byla po noci pryč, budou z toho veliké potíže. Přijdu hned jak to bude možné, ale pochop, že tohle je tisíckrát horší než si zahrávat s obyčejným ohněm."díval jsem se ji vážně do oči a odtáhl ji od sebe úplně.
Došel jsem pro její řetízek a zezadu ji ho připnul na krk. ,,Měla by jsi si ho více hlídat." pošeptal jsem jí do ucha a jen se lehce usmál.
Dělal jsem si to ještě horší, než to bylo, ale nechtěl jsem a hlavně nemohl jsem o ni přijít. Protože... Protože... Ona byla ta, kdo mě dokáže zachránit.

Záviděla jsem ji a z hlouby své duše jí nenáviděla. Vzala mi všechno a to hned první den. OD prvního dne jsem se k Kanamem nesetkala a ani Zero nebyl zrovna příjemný. Věděla jsem, že v tom má prsty ta potvora. Když mi vzala i mé místo měla jsem jeden jediný den volna, který se trošku zkomplikoval. Místo odpočinku a relaxuj, který jsem si plánovala jsem se potkala s upírem, avšak čistokrevným, kterého jsem sama neznala. Nejprve jsem chtěla útočit, ale nakonec jsem to vzdala. Svým smutkem jsem se nechala pohltit a on mě přeměnil.
Probudila jsem se ještě stále mimo akademii, ale byla jsem silnější než, kdy předtím. Byla jsem upír. Došla jsem na svůj studentský pokoj, avšak až v podvečír, kdy všude, již bylo ticho.
Užívala jsem si ten pocit, který ve mně byl a nechala se jim naplnit. Tak moc by ho teď chtěla potkat a ukázat mu čím opravdu jsem. Ona na tom také ještě nemohla být nejlépe, takže bych měla i dobrou svačinku. Musela jsem se při té představě olíznout, protože jsem opravdu potřebovala krev. Navíc s NÍM jsem opravdu potřebovala mluvit, protože se mi vrátila paměť, takže jsem toho věděla mnohem více než předtím, což se mu nyní nebude líbit. Došla jsem se jen osprchovat a převlékla se z té odporné denní uniformy. Byla jsem už noční zvíře. Oblékla jsem si černé legíny a dlouhé rudé tílko. Poznávala jsem, že nejsem sama sebou, protože upíří krev mě lehce pozměnila, ale nevadilo mi to, byla jsem šťastná.
Pomalu jsem se procházela po školním areále a čekala, kde HO najdu. Všude bylo hromové ticho, což bylo velice nepříjemné, když si vzpomenu na tu drzou nánu. Ale později se na mě usmálo štěstí. Zaslechla jsem potichý rachot z tělocvičny.
Trénink, že mě to nenapadlo hned …
Pomalu jsem tam došla a přes okénko jen viděla tu mrchu s Kanamem jak ji drží v náruči. To mělo být moje místo a ne její. Než jsem tam došla byli pryč, ale věděla jsem, že si ho najdu. Přeci jenom on o mě, již také musel vědět, když v jeho blízkosti je jeho právoplatná snoubenka s čistokrevnou krví upíra.
Došla jsem do jeho pokoje a lehla si k němu do postele. Vyčkávala jsem až mi přijde má kořist.

Přišel jsem na pokoj a myslel, že mě omeje. Hlasitě jsem si povzdechl, tak abych na sebe upozornil. Yuki ležící na mé posteli.. To nevypadalo jako nejlepší vyhlídka na tenhle den.
,,Víš o tom, že jít do něčího pokoje bez souhlasu se nedělá?" Řekl jsem a vážně se na ní zadíval. Musela vědět o tom, že jsem poslední dobou spíše s Yuri než s kýmkoliv jiným. A nejspíš jí to štvalo.. Trápilo mě to? Abych řekl pravdu, ne. Jestli Yuri nelhala a ředitel jí chtěl vážně vyloučit.. Mohla si za to sama.
,,Co chceš?" Přešel jsem rovnou k věci a zavřel za sebou dveře.

Události poslední dnů mě.. Znervózňovali. Ne, kvůli Kanamemu, který pořád někam mizel a drbalo se, že za tou novou prefektkou. Pro mě tohle byla spíše výhoda. Jako další čistokrevná jsem takhle v podstatě mohla ovládat celou třídu, ale.. I když jsem měla spousty dalších poskoků, tak jeden mi tu chyběl.. Takuma.. Má láska.. Ano, nazývala jsem ho tak a on věděl o mých citech k němu, jenže.. Asi nebyli ta úplně upřímné. Ne, nebyli..
Akorát jsem využívala jeho milé povahy a krásného vzhledu, jenže.. Poslední dobou někam mizel aji on. A já nevěděla kam, ale.. nejlepší, je zeptat se, ne?
Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje a počkala, až mi dovolí vejít. Nemusela bych, ale pořád to byla slušnost. Vešla jsem s mým typickém úsměvem ve tváři a vůbec svou nevinnou tváří. Ten lidský pach v jeho pokoji, mě ale okamžitě udeřil do nosu. Nikdo tu nebyl, jen on, ale..
Úsměv jsem na tváři nechal a zadívala se na něj.
,,Takže ty mě opouštíš kvůli nějaké lidské dívce.. Můj Takumo?"

Musela jsem se culit nad jeho chovám a posadila jsem se, abych na něj lépe viděla.
,,Je snad hřích, že jsem tě chtěla vidět? chyběl si mi.. " koukla jsem na něj užasla a usmála se. Bylo vidět, že muto je všechno úplně jedno, ale mě nebylo. Opravdu jsem žárlila na tu pitomou naivku, která si snad myslela, že by ji mohl mít rád.
,,Nechci nic, jen se poptat jak se daří nové prefetce a také ..." zamávala jsem rukou se snubním prstýnkem. ,,Také proč jsi mi nikdy neřekl bravdu bratříčku?" usmála jsem se tentokrát to byl triumfní úsměv a čekala na to co mi on sám řekne. Nebylo to lehké, když jsem jen tak přišla, že chci vědět pradu a k tomu jsem upírka, ale stále jsem byla slabší... Prozatím..

Zaťukání na dveře mi přakazilo plán jít za Kim, ale hned jsem věděl kdo to je.
,, Dále.." řekl jsem potichu a posadil se na postel.
Její slova mě udeřila přímou ranou, jen jsem se lehce usmál a zavrtil hlavou.
,,To bych si nedovolil má paní, akorát se tu potloukala nějaká dívka, tak jsem ji musel doprovodit na její pokoj ať tam je v pořádku. A chodil jsem sem hlídat, aŤ se to neopakuje to je vše." pohlédl jsem do jejích úžasně modrých očí. Jediné co bylo špatné, že já oproti ní jsem nebyl tak moc silný, jak bych chtěl. Né jen kvůli sobě, ale i kvůli Kim. Nesmí zjistit, kdo to byl a hlavně co se mezi mnou a Kim stalo. Měla by z toho velké problémy a bůh ví jestli by zůstala v pořádku. Polil mě strach a lehnul jsem si do postele.
,,Tato hloupost vás napadla jen kvůli tomu pachu tady má paní?" zeptal jsem se, když jsem si držel hlavu, která příšerně bolala. Věděl jsem, že se opět snaží si mě omotat svými chapadly a stáhnout opět ke dnu, ale já už nechtěl. Nemohl jsem kvůli NÍ.

Své odpovědi jsem nedostala Kaname se zdál velice rozrušený, a tak rychle zmizel. Nechápala jsem jeho náhlé chování, ale nesvědčilo to nic dobrého. Když odešel šla jsem se v klidu osprchovat, ale byla jsem vyrušena Zerem zrovna, když jsem jsem byla jen v ručníku.
,,To jsi mi nemohla něco říct?!" otočil se hend jak přišel a já se jen musela smát.
,,Ty jsi vešel bez toho aniž bys zaklepal, tak pardón, ale co se děje?"tázala jsem se zvědavě a prozatím si sušila aspoň vlasy.
,,Máš nový pokoj jen pro sebe, protože jsi prefetka, tak ať se nerozšíří nějaké řeči. Počkám za dveřmi obleč se a potom ti pomůžu přenést věci." pohlédl na mě přes rameno a věděla jsem, že si mě prohlíží. Neměla jsem se za co stydět, ale bylo to lehce nepříjemné a zamrazilo mě vzádech.
Když tedy odešel převlékla jsem se zpět do uniformy a pobalila si věci, ať mi tím může pomoci. Kim byla stále pryč, což bylo jediné plus a doufala, jsem, že ji nikde moc nepotkáme, protože by se to vysvětlovalo dost složitě.

Takuma mě doprovodil na intr. Rozloučila jsem se s ním a šla na pokoj. Před dveřmi stál Zero a zrovna z nich vycházela Yuri s taškama. Zvědavě jsem na ně zamrkala.
,,Ahoj Zero?" Zero se na mě vesele usmál a rozcuchal mě.
,,Čus prtě.." Urovnala jsem si vlasy a povzdechla si.
,,Děje se něco, co bych měla vědět?" Zamrkala jsem na oba zvědavě.
,,Yuri je teď prefetka, tak má vlastní pokoj." Pokrčil Zero jenom rameny. Najednou se ke mě naklonil a očichal mě.
,,Co to sakra..?"
,,Smrdíš jako Takuma." Začervenala jsem se a hodila po něm trochu nevrlý pohled.
,,Nech si to pro sebe jo?"
,,Jasně, jasně, tak my jdeme, opatruj se mrně." Zašklebil se na mě a i s Yuri odešel.
Smrdím, jo?

Jejich rozhovor jsem neslyšela, ale bylo vidět, že Zero se s Kim zná. Nějak moc jsem se v tom nepiplala. Dostala jsem nový pokoj. kde jsem si vybalila a Zero stál jen u okna a koukal ven. Bylo vidět, že je nervózní a to ještě více než předtím. přestala jsem vybalova ta došla opatrně k němu, akorát necelý metr se od něj zastavila.
,,Zero? Jsi v pořádku? připadá mi, že tě něco tápí..." řekla jsem potichu a lehce váhavě. Bylo mi jasné, že né hned druhý den si získám něčí důvěru, akorát jeho pohled mě trápil.
,,Emm.. Jo jsem v pohodě, jen Yuki se vrátila.." poznamenel potichu a cítila jsem jak její jméno řekl z odporem. nepotřebovala jsem více vysvětlování a lehce se zamračila.
,,To asi nesvědčí nic dobrého, že?" věděla jsem odpověď předem. Jeho oči se změnili. Byl v nich vztek a nenávist, když se otočil čelem ke mě.
,,Co myslíš, když je teď u Kanameho?" pohlédl na mě zvědavě s lehkou narážkou.
,,Myslím, že Kaname-sama se o sebe umí postarat sám, i proti nějaké upírce jménom Yuki." pousmála jsem se lehce s nakloněnou hlavou.
,,Hmm... Také možné.. Musíš ještě za řiditelem.. dostaneš ještě jednu zbraň.. Speciální.." poznamenal jen tak mimořeč Zero, ale bylo vidět, že z toho radost nemá.
,,MOhu tam jít hned?" jen mi kývnul a já tedy odešla.

***

,,Jsem rád, že jsi přišla ještě dneska Yuri. Dostaneš paralizující náramek, akorát k čemu slouží se mi to moc říkat nechce." poznamenal řiditel.
,,Že by k tomu aby někoho paralizoval?"uculila jsem se pobaveně, ale on se neusmíval a jen si urovnal brýle na nose.
,,Je to pro Zera... Doufám, že nebudeš nucena to použít. Má tetování na krku, kdyby byly problémy přilož to k němu a bude. Na více se mě neptej a jdi se prospat." chtěl mě rychle odbít, ale zarazila jsem ho.
,,je pravda, že se Yuki vrátila do školy?" zeptala jsem se vážně a odpovědí mi bylo kývnutí.
,,Pokud to dovolí Kaname-sam bude zde i studovat v noční třídě, jako jeho snoubenka." více jsem nechtěla sylšet a vyběhla pryč od řiditele. Nevrátila jsem se ani do svého pokoje, ale šla ven.
Soubenka?...
Během pár dnů a už jsem byla takhle zmatená. Několikrát jsem se prošla kolem lesa a došla opět k fontáně, kde už čekal Zero s rukama překříženýma na prsou.
Nemusel nic říkal, stačil jeho pohled. Posadila jsem se vedle něj a jen si opřela lokty o kolena a hlavu si složila do dlaní.
Oba prefekti byly mimo, což znamenalo jen problémy.

Bylo to zvláštní označení, že? Prý smrdíš, taková troufalost, ale je to možné... Tím, že je Takuma jiný? Viděla jsi u něj krevní tabletky, viděla rudě zářit jeho oči... ypadal jako noční můra, ale stále tě přitahoval. Teď snad ještě více než předtím. Před chvilkou jsi ještě byla s ním, ale teď určitě tam zase bude ta mrcha. Proč s ní vůbec je ti neřekl a ani pravdu proč se choval tak zvláštně. Věděla si, že zde bude nějaké tajemství, ale Zero Ti ho také neprozradí a Takuma také ne. Byla ti prozrazena velká tajnost, že Yuri je nová prefetka a ti hlídají, aby se něco nestalo, takže by také vše měla vědět. U ní by to nemuselo být tak, těžké, ale kdy za ni jít. Bylo na ni poznat, že je unavená, ale odešla s Zerem ven hlídat. Máš na ní přímí výhled z okna. Vše je teď na tobě jestli ůjdeš říct Yuri at se jde prospat, že vypadá jak smrt, a nebo počkáš na jinou lepší příležitost.
Vypadalo to, že oba jsou mimo, protože tam jen seděli a koukali před sebe.
Co se to tady sakra pořád děje? napadala tě vůbec nějaká odpověď natuto otázku, a nebo jsi jen tápala v mysli, zda-li tě něco nenapadne?
Zero vstal něco řekl Yuri a odešel. nejspíše šel na průzkum. Nyní by možná prošla tvá tajná akce na zjištění tajemství. Akorát opatrně..

Byla jsem naštvaná.. Naštvaná jakože naštvaná a to tak, že celkem hodně. Dobře, nebylo to tak vážné jak tvrdím, ale koho by nenaštvalo to, že si Kaname prostě odjede k sobě do sídla, páč jsou dva dny volna a vezme sebou i Takumu, Aida a podobně..?
Prostě.. Jsem neměla ty dva dny pořádně do čeho píchnout, protože lidi jako já, Zero a Yuri jsme tu prostě museli zůstat.. Ne, nebyla jsem prefekt, ale ze Zera jsem prostě to o upírech vymlátila, když Takuma den po tom incidentu odjel. Řekl mi to. Musel, páč bych ho jinak asi přizabila.. Hmm.. Mám Zera ráda, ale ne, nelituju ho.
Jenže hned na to se nějak zázračně doneslo k řediteli že to vím a tak si ze mě udělal poslíčka. Když někomu něco potřeboval, tak tam s tím posílal mě. Zero s Yuri jsou prý moc agresivní a Yuki moc naivní.. Jistě, vezmeme si ten zlatý střed, proč ne.
Myslím, že jsem zrovna dělala něco v tom smyslu, že jsem lozila po stromech a dělala jiné vylomeniny.. Čekali jsme totiž s Yuri na Kanameho a spol.
Opravdu příjemné, když se vám pod nohy ulomí větev a spadnete na zadek přímo před upíry, kteří zrovna šli bránou na pozemek školy.

Seděla jsem s Kim na jednom stromě, protože jsme vyčkávali až se vrátí upíři ze svého výletu.
Odjeli strašně brzo, takže jsem s Kanamem předtím neprohodila ani slovo od té noci co jsem dostala náramek na Zera. Ten se začínal chovat občas podivně a často mu bývalo nevolno, takže se k nám přidala Kim. Nebyla úplný prefekt, tedy aspon tak mi to bylo řečeno, ale jako pomoc byla skvělá.
Křup..
Nestihla jsem jí varovat, ale jak tam ležela na tý zemi držela jsem v sobě vygeb, protože zrovna procházeli upíři. Ano, nemohla mít lepší první setkání. Seskočila jsem k ní, protože Takuma pomoci nemohl a tím pádem stála zády přímo k vedoucímu, protože j ke Kim natahovala pomocnou ruku. Ano ví, že se ke Kanamemu nemá stát zády, ale nějak extra mě to momentálně netrápilo. Kolem paže měl přivinutou Yuki, která vypadala jako pijavice, která nemá v plánu se ho pustit. Možná mi ho bylo líto, ale radši jse mto hodila za hlavu a usmála se na Kim.
,,V pohodě?" zeptala jsem se s úsměvem.
,,Ty si dovoluješ k nám stát zády!" uslyšela jsem ten pisklavý hlásek za svými zády a stiskla pevněji rukojeť své schované zbraně.
,,Pardón my lady, ale jak vidím od vás se nikdo nehrnul jí pomoci. Narozdíl já aspoň vím.." pohledem jsem zavadila o Kanameho a lehce se zamračila, rpotože jsem svou větu nechtěla dokončovat. Byla by to urážka upírů jim říci, že já jako člověk narozdíl od nich aspoň něco cítím zatím co oni ne.

Když jsme se vraceli po dvou týdnech do školy celkem jsem se i těšil, i když nebylo moc na co, protože přeci jen s Kim jsem se nerozloučil moc v dobrém. Saria si mě celé dva týdny opět omotávala kolem svých prstíků, což začínalo opět štvat i samotného Kanameho.
Když jsme se vraceli zrovna jsem o ní přemýšlel a šel jako Kanameho stín, portože saria se courala někde vzadu. Když v tu z čistého neme si před námi sedla doslova řečeno Kim na prdel. asi to celkem bolelo. Avšak v tu chvíli, kdy jsem chtěl vykročit jí pomoci zatáhla mě zpátky Saria a opřela si hlavu o moje rameno. Otráveně jsem si jen povzdechnul a sklopil hlavu. Chtěl jsem za ní jít, ale todle bylo hrozné. Nechtěl jsem být jako psík přivázaný na vodívku.
Yuri zakročila a její slova nebyla zrovna pěkná, i když se říkalo, že je něco mezi ní a Kanamem, ale ten nám nic neprozradil, takže jsem nikdo nic nevěděli. Dokázali jsme si domyslet co chtěla říci, pohlédl jsem na Kanameho, protože za tohle by ta osoba skončila mrtvá. Všichni měli ruce na svých zbraních připraveni zasáhnout. I Yuri byla připravená, ale tu spíše rozdráždila se mi zdálo Yukiina namyšlenost. Byla to zapeklitá chvíle.

Byly to dva dny, jak pojď na mě z boku.. Nechápal jsem, proč jsem sebou bral Yuki.. Měl bych kolem sebe raději kohokoliv než jí. Děkoval jsem Aidovi za to, že jí občas zabavil, i když on z toho zrovna nadšený nebyl. A Saria tam někde byla s Takumou a typnu si, že on se cítil stejně jak já..
Zaznamenáno, příště nechat Yuki na akademii.. Poznamenal jsem si v hlavě.
Byl jsem rád, když jsme konečně přijeli. Těšil jsem se na Yuri a i na to, jak se zbavím Yuki.. Dokonce jsem viděl i Zera rád! Já vím, že Yuki je moje snoubenka a sestra, ale.. Potřebovala by občas trochu proplesknout. Jenže mít za zády nasranou upírku, snoubenku a sestru k tomu taky není zrovna nic moc.
Trochu zmateně jsem se koukal na malou Kim, která před nás spadla. Pomohl bych jí, ale Yuki na mě byla jak pijavice, takže jsem si jen smutně povzdechl, když se na Yuri ohradila.
,,Yuki nech toho.." Řekl jsem jí výhružně i když tiše. Yuki najednou zbledla a trochu ustrašeně se na mě koukla.
Na Yuri jsem se pouze usmál. ,,Omlouvám se paní prefetko." Řekl jsem jí pouze se sladkým úsměvem a moje oči doslova jiskřily štěstím, když jí viděli.

Yuri mi pomohla na nohy. Trochu nervózně jsem se na ní pousmála.
,,Jo jsem v pořádku, děkuji." Pak po ní, ale vyjela Yuki. Zmateně jsem koukala po všech přítomných. Napětí ve vzduchu by se teď dalo krájet. Jediný Kaname po chvilce vypadal, že je v pohodě, ale zbytku buď zářily rudě oči nebo měli ruce na svých zbraních.
A ani jeden z nich nevypadal, že by chtěl ustoupit. Připadala jsem si trochu trapně jako jediný bezbranný člověk tady. Musela jsem tohle trapné ticho a napětí nějak rozříznout.
Chytla jsme Yuki za zápěstí a odtáhla někam opodál. ,,S tebou chtěl mluvit ředitel.." Řeknu a popostrčím jí, ať už laskavě padá. Načež skoro všem řeknu, co po nich ředitel chtěl a tak se celé tohle shromáždění postupně trochu zmatené rozešlo. Snažila jsem se nepodívat na Takumu a Sariu a nedát na jevo to, jak to bolelo, když jsem jí viděla, jak si ho přivlastňovala.
Poslední dva kdo tam zůstaly byla Yuri a Kaname. Saria měla jít za Zerem a samozřejmě sebou i Takumu. Jakmile zmizeli z dohledu, ani jsem Yuri nemávala a asi i moc rychle jsem se rozběhla k upířímu intru a do Takumova pokoje, kde jsem nechala trochu nepořádek za poslední pár dní. Spala jsem tam.. Měla jsem ráda tu vůni.. Stihla jsem uklidit jen většinu jeho oblečení, které jsem používala jako plyšáka. Uslyšela jsem, jak vešel do dveří. Rychle jsem se k ním otočila čelem a za zády schovávala košili, kterou jsem nestihla uklidit. Postel byla rozházená a neustlaná a na ní pár papírů a tužka. Začervenala jsem se a jen se nervózně usmívala.
,,A-ahoj.."

On se mi jen tak prostě jako kdyby se nic nedělo, ale ostatní to jen tak nechápali. Také se divili jeho klidnému chování. Když Kim odtáhla Yuki, lehce jsem se zasmála jak se s ní vůbec nemazlila a prostě jí od Kanameho odtrhla. Saria s Takumou museli za Zerem a všichni ostatní se postupně někam rozkázeli. Také jsem chtěla jít s davem, ale cítila jsem jeho pohled, který mi to nedovoloval.
,, Omlouvám se, že jsem vám rozčílila upíry Kaname- sama." řekla jsem potichu, protože mě nenapadalo moc co bych měla říci. Těšila jsem se až ho uvidím, ale k čemu. Stejně teď má spoustu práce ohledně Yuki a já měla také práci se Zerem. JEdnou mě chtěl pokousat, ale nepovedlo se mu to. Jedinou výhodou bylo, že jsem měla pár známých v nemocnici, kde jsem mohla získávat krev, i když poslední dobou jsem mu musela dívat svojí, porotože dárců bylo málo, avšak to on nesměl vědět.
,, Ve své pracovně máte papíry ohledně toho co vám říkala Kim odřiditele a .." zarazila jsem se a povzdehcla si. ,,A také návrhy na svatební pozvánky a další takové nesmysly. Prý aŤ máte čím zabavit Yuki, že prý vělice ráda plánuje nějaké akce." dodala jsem a koukala na své špičky bot, protože toto bylo něco co jsem nechtěla říkat, i když jsem musela.. Neměla jsem to ráda.. Ale jeho... To nevím..

Šel jsem se Sariou za Zerem, portože jsem tam byl její sílou odvlečen, ale poté mě ero vyhnal, že to s ní musí probrat sám a ať nepočítám, že se brzo vrátí. Po pravdě byl jsem mu za to vděčný. Pomalu jsem se loudal na svůj pokoj, kde jsem se těšil na svůj pořádek a klid, ale nějak to všechno dopadlo úplně jinak.
Jen co jsem otevíral dveře bylo mi jasné, že to nebude, tak jak jsem si to představoval. Když jsem večel dovnitř a v mém pokoji bylo pološero stejně jsem viděl Kim jak tam uklízí . Za zádama měla něco schovaného a už byla jen neustlaná postel s hromadou papírů.
,,Ahoj?.. To nechci slyšet. Žádám po tobě vysvětlení proč je můj pokoj vzhůru nohama? a co schováváš za svými zády, a také co je na těch papírech? Pokud mi to neřekneš podobrým, půjde to pozlém." říkal jsem přičemž jsem se k ni přibližoval a u svého posledního slova si jí k sobě přitáhnul. Jednou rukou jsem jí držel ruce stále za zády a druhou jsem měl na jejích bocích. ,,Tak copak pěkného se dozvím tentokrát?" koukal jsem jí s úsměvem do očí. Byl jsem pobaven, protože něco takového jsem nečekal, i když jsem přesně věděl co se tu dělo. Cítil jsem tuvíce její pach než svůj, takže jsem vše chápal, ale i tak jsem tochtěl slyšet.

Vypadal celkem naštvaně. Zatvářila jsem se nejistě a na sucho polkla, přesto jsem z něj nespustila pohled. Připadala jsem si trochu jako srnka po které se chce vrhnout hladový vlk.
Přišel až ke mě. Chytl mi ruce za zády a přitáhl si mě k sobě. Dal mi druhou ruku kolem pasu. Košili jsem pořád držela.
Nakonec se usmál. Byla jsem ráda, že není tak moc naštvaný, jak to na první pohled vypadalo.
Začervenala jsem a stydlivě uhnula pohledem do boku.
,,No víš.. Když jsi odjel tak.. Se mi stýskalo a nemohla jsem spát, tak.. Jsem spala tady.." Vylezlo ze mě polohlasem.
Nervózně jsem si skousla spodní ret.

Byl jsem rád, že malá Kim mě zbavila Yuki a postupně i ostatních upírů. Jenom jsem jí lehce pokynul hlavou jako děkuji a pak se věnoval Yuri. Usmál jsem se, když se omluvila. Přišel jsem až k ní a pohladil jí po vlasech.
,,Neomlouvej se, nemáš za co." Řekl jsem jí mile, aby si s tím nedělala hlavu. Jakmile, ale sklopí hlavu a začne mluvit o plánech na svatbu, tak si jen povzdechnu. Vezmu její bradu mezi prsty a dám jí jemně nahoru, aby se mi podívala do očí. Sladce se na ní usměji.
,,Žádná svatba s Yuki nebude, takže.. Si se tím netrap, dobře?" úplně jasně jsem jí viděl na očích, že jí to z nějakého důvodu trápí i kdyby mi lhala sebevíc.
,,Ale Yuki o tom ještě neví." Mrknu na ní pobaveně. ,,Takže pššt." Přiložím si prst na ústa na znamení, že by nebylo dobré, aby se to dozvěděla dříve než bude nutné.

Vypadala sladce, když se červenala a přitom byla nezvózní. Nemohl jsem se na ní zlobit nešlo to, i když ten nepořádek mohla uklidit.
,,To jsi řekla co jsi tady dělala, ale stále mě zajímá co je na těch papírech, nebo se mám kouknout sám ? " zeptal jsem se sladce a přesunul se společně s ní blíže k posteli. Nemohl jsem od ní odtrhnou pohled. Vyndal jsem jí z rukou svojí košily a hodil ji na křeslo. Jen jsem si ji zvědavě prohlížel. Změnila se za tu dobu co jsem jí neviděl, ale k lepšímu. Byla teĎ také prefetka, i když né úplně nejspíše ,protože neměla zbraň a měla by asi jen pomáhat, ale i tak to znamenalo, že jí uvidím častěji, což by se mi zamlouvalo. A ani by mi nevadilo, kdyby spala v mé posteli kam půjdu spát já odpoledne a bude mi po ní krásně vonět.
,,Příště si vem nějakého normálního plyšáka a netahej všechno moje oblečení. " uculil jsem se a zvednul jí ukazováčkem bradu ať se mi podívá do očí. Byl jsem nadšen že ji vidím, ale nedovolil jsem si to počem jsem toužil. Opět ochutnat její sladké rty.

Zrudla jsem ještě víc, když začal mluvit o papírech. Přesunul se se mnou k posteli. Zamrkala jsem na něj zvědavě a hned na to zase pohled sklopila.
Zvedl mi bradu abych se mu podívala do očí. Nebyla jsem schopná pohled už odtrhnout. Doslova jsem se topila v těch nádherných zelených očích.
Počkala jsem, až mě pustí a rychle jsem začala papíry sbírat, nakonec je zmuchlala a rychle vhodila do koše.
,,Není na nich nic zajímavého." Řeknu v podstatě pravdu. Jen spousty srdceryvných básniček a jeho podobizny.. Celkem podařené, abych tak nějak řekla, ale spíše všechno jen náčrtky.
,,A ohledně té košile.." Odmlčela jsem se přišla k němu a položila mu dlaň na tvář. Postavila jsem se na špičky a políbila ho. Možná déle a vášnivěji než jsem původně chtěla, ale nemohla jsem si pomoct. Byl to tak opojný pocit, znova cítit jeho rty na svých.
,,.. Plyšák by tak pěkně nevoněl." Řekla jsem, když jsem se odtáhla, ale jen o kousek.

Choval se stále mile, jako kdyby se nic nedělo. Překvapoval mě čím dál tím více. Když se mě dotknul cítila jsem jak mým tělem projel mráz a já se lehce otřásla.
,,Netrápím se tím, jen.." zavrtím hlavou a vyčaruji rychlí úsměv.,, To je jedno, ale jak si přejete Yuki- sama nic neřeknu. Měl by jste jít vyplnit ty papíry. Dneska budete mít od Yuki nejspíše klid tráví dnešní večer s řiditelem."dodám s lehkým úsměvem.
Já potom musím najít zase Zera, dneska ještě nedostal krev, trošku mi s tím vrtal hlavou, ale díky jeho tajemství jsem se k němu cítila blízko a velice jsme si rozumněli. Ale todle nikdo nesměl vědět. Nepřála jsem si to já tak ani Zero.

Musel jsem se potichu zasmát, když všechny ty papíry vyhodila. Škoda, že jsem jí neřekl, že vím co na nich je a, že jsem si už pár schoval, ale to bylo jedno.
Teplo..Když se dotkla mé tváře opět jsem na rtech vykouzlil jemný úsměv a svou tvář přitulil k její teplé dlani. Ale co následovalo, bylo ještě lepší. Když se políbila, chytil jsem jí kolem pasu a přitáhnul co nejblíže k sobě. Nechtěl jsem, ať toto nikdy končí. Připadalo mi, že z té krásy se mi rozkočí hlava na milon malých kousíčků. Když se odtáhla zatnul jsem ruce v pěst na jejích bocích a nechal zavřené oči. Neuměl jsem se zase ovládat, kyž byla takto blízko. A ta její neodolatelná vůně. Chtěl bych jí celou pro sebe, protože to bylo slaďoulinké, ale i z toho bolela hlava, jak to byla silná vůně.
,,Tohle už nedělej.. Není lehké se ovlédat Kim." doal jsem se smutným úsměvem a s pohledem na ní s rudými oči.

Chtěla odejít. A já z toho nebyl zrovna nadšený. Chytl jsem jí za zápěstí a jemným trhnutím k sobě přitiskl. Objal jsem jí druhou rukou kolem pasu a políbil jí.
Yuki se může jít i se sexem zahrabat někam. Tohle je milionkrát lepší, než cokoliv, co jsem kdy zažil sní. Nevěděl jsem, proč se zrovna s Yurim cítím tak jak se cítím, ale bylo to úžasně.
Odtáhl jsem se a podíval se jí se šibalským úsměvem do očí.
,,Myslím, že lepší přivítání jsem si přát nemohl." Pronesl jsem provokativně.

Ucítila jsem, jak zatnul ruce v pěst. Smutně jsem na něj pohlédla. Věděla jsem, že je nejspíše těžké se ovládat, ale.. Nevěděla jsem jak moc. Jak bych taky mohla?
Znova jsem ho pohladila po tváři.
,,Nemusíš se ovládat.. Pravidla jsou přece od toho, aby se porušovala ne?" Řekla jsem polohlasem. Bylo úplně jasné, na co tím narážím. Nechtěla jsem ho k tomu nutit, ale na druhou stranu.. Jsem chtěla vědět, jaké to je. Být kousnutá upírem. Jasně, takhle představa by se nejspíše líbila každé pubertální holce, ale.. Já na rozdíl do té většiny věděla, že upíři existují.

Nejprve jsem chtěla být proti a ruce mu dala na hrudník, ale jeho polibek byl.. paralizující. Poddala jsem se jeho polibku, protože sama jsem z něco cítila vášeŇ a touhu, i když to byl normální polibek. Překvapeně jsem zamrkala když se odemně odtáhnul a šibalsky se usmál.
Měla jsem pořád nutkání mu dát facku, ale v jeho očích jsem se ztratila s jeho slovi jen sčervenala a sklopila pohled k zemi.
,,Myslím, že bych měla jít hlídat Kaname-sama. Přivítání jste dostal, ale teď na vás čeká práce a mě také. Nechte si to na jindy.. Emm.. spíše.." otočila jsem se k němu zády a zavrtila hlavou, jako kdybych si to všechno chtěla urovnat.
Po tomhle jsem celou dobu toužila, ale Yuki by mě rozcupovala na kousky a nešlo to. Po pravdě jsem se ho stále nepřestávala bát. I když jsem neměla důvod, nejspíše, ale byl to čistokrevný upír. Miloval se určitě se svou snoubenkou a já nechtěla být jako svatební dárek k zakousnutí. Všechno mi to vrtalo hlavou, byla jsem z toho opravdu mimo.
Během jeho nepřítomnosti jsem byla v jeho pracovně, protože jsem musela dělat papírování místo něj, i když toho nebylo tolik. Našla jsem jeho schovku s pravou krví.
,,A měl by jste si pořídit, nějakou čerstvou krev. Tu co máte schovanou už zapáchá." mrkla jsem na něj zase provokativně přes rameno já. Neuvědomovala jsem siv tuchvíli, že mám vlasy vyčesané do drdolu, takže mám úplně holý krk.

Její dotek působil jako lék, takže jsem se usmál a opět zavřel své oči, abych se mohl přitulit k její dlani. To co řekla, ale bylo přiliš. Odstrčil jsem jí do postele a naklonil se nad ní.
,,Tohle už nikdy neříkej ano?!" nemluvil jsem mile. Kladl jsem na to důraz, protože to by nešlo a ona to musí vědět. ,,Pokud poruším pravidla jsem vyloučen ze školy, porotže Kaname ví všechno. A bylo by to ještě horší, protože Saria by to nedovolila vznikly by rozepře a skončilo by to tak, že tu budu jako její mazlíček a to se mi moc nechce. Stačí mi ten závazek jako mám teď. Nepokoušej mě ano?" hleděl jsem jí zářícíma očima do těch jejích. Věděl jsem sám, že po ní toužím více než po čemkoliv jiném. Také mi bylo i jasné, že ona sama chce vědět jaké to je, ale nebyla připravená a já také ne..zatím. Navíc jsem nemohl. Zbývalo mi jen počkat, než Kaname zase udělá den volna, den bez pravidel, aneb den kdy můžeme ochutnat opět lidskou krev, i když né všem to bylo dovoleno.
LEžela tam jen tak ezmocně v mé posteli a já jako hladový vlk na ní koukal.

Byla jsem odloučena od svého milovaného Kanameho a zanechala jsem ho s tou potvorou lidskou po které on sám pořád koukal. Celé ty prázdniny jsem strávila já po jeho boku né ona. Muselo jí být jasné, že nemá ani nejmenší šanci a jemu by mělo pomalu dojít, že pokud s ní neco bude mít zabiju ji.
Ano, žárlila jsem a opravdu hodně. Zaprvé jsem jsem jeho sestra, takže i ochránkyně, ale k tomu všemu jsem i jeho snoubenka a byla jsem odhodlána mít svatbu. A né jen to, chtěla jsem s ním mít i dítě, ale nevěděla jsem jak se to během toho týdne povedlo. Budu muset na ošetřovně ukrást nějaký test, ať jsi jsem více jistá, ale Kaname teprve uvidí jak mu dokážu zamotat život. Když jsem byla malá a vymazal mi vzpomínky slíbil, že budem navždy spolu a nepřestane mě milovat. Bude na čase mu ty vzpomínky obnovit a já přesně věděla jak. Večer jsem trávila se svým "otcem" chtěla jsem mu udělat radost a ani mi to nevadilo. Probírali jsme jak jsem se měla a jak e cítím jako upírka. také se mi omlouval, že mi neřekl, ale chápala jsem ho. došlo i na téma svatba a řekl něco o tom, že ve svém pokoji mám potom překvapení, tak jsem zvědavá.

Kaname když jsem to, řekla něco chtěl namítnout, ale přišel za ním Aido, že má dost své práce v racovně. Jen si mě prohlédnul, jak jsem dokázala něco takového říct, protože bych měla vědět, že to může být můj konec. Mohl se zakousnout do mého krku a vyspát mou krev, ale naštěstí se tomu tak nestalo.
Celý večer jem hlídala, ale ještě jsem předtím stihla z pokoje Yuki vzít ty časopisy se svatebními motivi. Prohlížela jsem si je nakonec ve svém pokoji a jen se usmívala. Bylo to pěkné něco takového si pročítat, ale vyrušil mě Zero.
Přišel do mého pokoje a zhroutil se vedle mé postele. Dotáhla jsem ho do koupelny, kde jsem ho opláchla studenou vodou, ať se probere. Jen se mi podíval do očí a než jsem sihla zaraegovat, měla jsem jeho zuby ve svém krku. Potichu jsem vzdechla a zavřela oči.
Upíří kousnutí je jako extráze, ale věděla jsem, že on to nebude omět v sobě udržet, protože on byl level E, ne upraví upír.
,,Přesta.. Přestaň Zero.." šeptala jsem už nakonec, protože mi brýl více kreve než by měl. Pomalu jsem omdlévala, ale nakonec se odtrhnul azoufale na mě hleděl.
,,Yuri.. o-omlouvám se.. nevím co mě to popadlo.. pomůžu ti.." řekl mi a pomohl mi omýt ten zakrvácený krk. Poté mi ránu i zalepila omotal kolem krku můj rudě červený krajkový šátek, aby nebylo nic vidět. chvíli seděl vedle mé postele a vypadal ztrápeně.
,,Měl by sji to pořášit s Kanamem-sama. Nikdo nechce, at trpíš." řekla jsem potichým hlasem a usmála se na něj.
,,Juki navykládala řiditelovi, že jako upír budu ještě více nebezpečný, protože budu ovládat několik schopností a všemožné blbosti. Vysmála se mi a provokovala mě svou vlastní krví. Mrzí mě že jsi to odnesla zornva ty. Neměl bych tady být." pomalu se zvedal, ale zadržela jsem ho položením své dlaně na jeho ruku.
,,Jsem tvá kamarádka a to žádná Yuki nezmění. Je mi jedno co jsi a pokud budeš potřebovat pít jsem tady pro tebe. Radši já než nějací obyčejní lidé Zero. Tohle si pamatuj." pohladila jsem ho unaveně po táři a on mě objal.
,,Jsem ti velice vděčný, ale nejde přeci, ať tě mám jako potravu. Kanamemu.." nedořekl, protože jsem mu kočila do řeči.
,,Tomu to může být jednu jeho snoubenku je Yuki né já." mluvila jsem vážně.
,,ale přesto něco mezi vámi je."
,,To nepopírám, ale nebudu jeho loutkou, protože ho Yuki nebaví. Kdybž budeš cokoliv potřebovat dej mi vědět."řekla jsem s úsmvěvem a místo odpovědi dostala vášnivý polibek. Chvilku jsem byla zmatená, ale poté ho lehce Zerovi oplatila a usla v jeho náručí.

***

Když jsem se ráno probudila Zero byl pryč a já se oblékla do uniformi a vzala si bílí šátek, který se k ní více hodil. Procházela jsem se po areálu školy, protože na hodinu se mi nějak zrovna extra jít nechtělo a urovnávala jsem jsem si v mysli vše co se v noci odehrálo. Políbil mě Kaname i Zero. Zero pil mou krev a já mu slíbila svou pomoc, kdykoliv bude potřebovat. Nejspíše jsem zešílela, ale Kaname měl svou Yuki a bylo mi jedno jestli bude naštvaný. Já jsem sama sebou a ať mi řekne cokoliv byla jsem odhodlána si stát za svým.

Tu noc, kdy jsem Kim pohodil na svou postel jsem ji jen vášnivě líbal, protože jsem nebyl schopný smočit své rty v jehí krvi, i když mě o to nekolikrát prosila. Věděl jsem, že Saria na to, že jsem s KIm i přišla, ale momentálně mi to bylo jedno. Byl jsem šílený, protože jsem měl po svém boku tu nejsladší osobu z celého světa.
Když usla v mé posteli opatrně jsem ji přenesl do jejího pokoje, kde ji ještě chvilku sledoval a poté se vrátil na svou pokoj, kde mě již čekala saria. Nadávala mi a spoustu dalších věcí.
POprvé jsem se jí vzbouřil, ale nebyl to dorý nápad. Byla odhodlána, že dalšího dne odjíždíme společně mi dva, protože já jí jsem zavázán jako její služebník. Chtěla at na ni zapomenu, ale to nebylo možné. Prý si zítřejšího rána půjde promuluvit s Kanamem. V hlouby své duše jsem doufal, že nic takového on sám nepovolí, ale musí vymyslet dobrý argumet. Zbyten večera jsem proseděl na svém posteli a obazoval si rány od Sarii. Pokousala mi ruku a i krk. Byla úplně šílená a tím pádem několikrát silnější než já.

***

Dalšího dne ráno kdy jsem se probudil, aniž bych veděl, že jsem vůbec usnul jsem proseděl celý den u okna vyhlížel ven. Očekávala jsem kdy do mího pokoje vtrhne saria at si sbalím věci a nebo kdy sem přijde Kim a Saria ji bude chtít roztrhat na kusy. Ani jedna představa se mi nelíbila. Odebral jsem se ze svého pokoje na léčebnu, protože jsem potřeboval sestru, která mi obvazy ováže lépe než já sám.

O tom co bylo mezi mnou a Zerem Kaname- sama zatím nevěděl. Možná jo, ale celý týden jsem s ním nemluvila a to za mnou Zero přišel ještě dvakrát. Tentokrát byl vždy opatrnější a já opět usínala vždy v jeho náručí. Bylo to úžasné mít vždy u sebe někoho u koho jsem v bezpečí. Yuki začala být oblíbenou i když byla upírkou a bylo vidět že Kanameho to znepokojuje. Hodila jsem za hlavu celého Kanameho a snažila se věnovat Zerovi, možná i více než jen kamarádka. Ještě jednou mě políbil, ale od té doby dále už nic. Možná mě to i trošku mrzelo, ale nechtěla jsem na něj tlačit.
Zero byl poslán od lovecké asociace na týden pryč, takže jsem noční hlídání měla na starost sama, i když Kim mi byla nápomocná. Řiditel dovolil, ať mi pomáhá, takže jsme každá měla svou část školy.
Já zrovna seděla opět na svém oblíbeném místě u fontány a máchala si šátek, který jsem měla lehce od krve a studený si ho obvázala kolem krku. Bylo to příjemné, lehla jsem si na okraji fontány a koukala do nebe na hvězdy.

Dobře, byla to asi jedna z nejkrásnějších nocí v mém životě a já další dva dny umírala blahem, když jsem na ní vzpomínala. Ale přesto jsem měla pocit, že je něco špatně. Po těch dvou dnech jsem to už nevydržela a znova se pokusila tajně dostat do Takumova pokoje. Jenže před ním mě čekala nepříjemná návštěva. A kurva.. Pomyslela jsem si, když jsem uviděla Sariu, která mě pevně čapla, hodila k němu do pokoje a zamkla.

Za vypravěče:
Když si šel zpátky do svého, před dveřma byla Saria a sladce se na tebe usmála a pokynula ti, ať dojdeš až k ní. Dotkla se tě a všechny rány se ti najednou uzdravily.
,,V pokoji máš ode mě dárek. Chci, ať se z něj napiješ.." Byl to spíše jasný rozkaz. Pak se jen usmála a odešla. Když si otevřel dveře, uviděl si Kim v černé krátké sukni a bílém tílko jak na tebe zvědavě mrká a vůbec netuší o co jde.

Jednou za čas mě to prostě popadne a pak.. Jsem trochu nebezpečný pro svoje okolí. S rudýma očima se toulám večer po pozemcích školy a hledám něco co by mi zavonělo. Zní to hnusně, ale my upíři prostě občas takové dny máme a pak nevíme o světě. Jen o krvi.
Uviděl jsem jí na fontáně. Počkal jsem, až se postaví a během sekundy jsem byl za ní. Pevně jsem jí chytnul kolem pasu. Neřekl jsem ani slovo a jen nasál její vůni. Jazykem jsem přejel po jejím krku a chvilku na to se do něj pomalu zakousl. Během chvilky mi do hrdla proudila sladká rudá tekutina. Byla dokonalá. Nic lepšího jsem nikdy v puse necítil. Myslel jsem si, že nedokážu přestat.

Nechal jsem vůbec o co se jedná, ale když mi Saria řekla svůj rozkaz jen jsem jí ho odkíval, ale když jsem otevřel dveře a viděl co po mě chce otočil jsem se zpátky k ní a nechápavě na ní koukal.
,,Uděláš to a nemáš na výběr." rozkázala a já jí zavřel dveře přes nosem. Oči mi začala rudě zářit a došel jsem ke Kim před kterou se mi podlomili kolena a já se hlavou opřel o její nohy.
,,Co jsi tady kruci dělala?! Neměla jsi sem chodit.." řekl jsem ji potichu a stlačil jí k sobě k zemi, ať si klekne předemně a zahleděl se do jejích očí těmi svými ohavnými, které mysleli jen na to jak ukojit svůj hlad.
,,Promiň, ale jsem její loutka a musím poslouchat.." nenechal jsem ji za celou dobu nic říci a zakousl se do jejího krku, i když jsem se snažil opatrně cítil jsem jak sebou trhla. Chatnul jsem ji za ramena a pil tu její úžasnou krev jako smyslů zbavený.

,,He?" Vypadlo jen ze mě překvapeně, když si přede mnou Takuma klekl. Lépe řečeno se mu podlomila kolena.
,,Co se děje?" Byla jsem zmatená jak lesní včela. Takuma mě, ale sebou jen stáhl na zem, abych si klekla naproti němu. Dívala jsem se mu do rudých očí a přemýšlela o co jde. Ale po chvilce mi to došlo. Saria.. Pomyslela jsem si ve chvíli, kdy jsem jen šokovaně klečela a čekala, až mě kousne do krku.
Nepatrně jsem sebou cukla, ale Takuma mě pevně chytnul za ramena. Držela jsem. Na jednu stranu to byl celkem příjemný, opojný pocit. Až jsem chápala, proč jsou na tom někteří lidé závislí. Na druhou stranu, jsem po čase přišla na to, že to už trochu přehání a mě začíná být špatně a točí se mi hlava. Začala jsem sebou vrtět a chtěla ho od sebe odtrhnout. Umřít jsem vážně nepotřebovala.

Když jsem se postavila přehodila jsem si vlasy přes jedno rameno, takže jsem měla holý krk, lehce jsem se ještě protáhla a chtěla jít pyč, ale byla jsem zadržena. Nečí ruce mě chytili kolem krku a následovně se mi ostré tesáky zakously do mého krku.
,,Já myslela, že jsi pryč.." řekla jsem potichu a ruku dala za sebe a projela do klučičích vlasů, ale ty byly jiné než Zerovo. Sjela jsem pohledem na ruce, které mě drželi kolem pasu a měli na sobě bílou uniformu. Cítila jsem jak mi přejel po zádech mráz.
,,Ka-Kaname-sama?" šeptla jsem potichu a chtěla se od nej odtrhnout, protože jsem cítila jak se mi podlamují kolena. Cítila jsem se celkem už slabá.
,,To stačí..já.. já už nemůžu.." šeptala jsem potichu a cítila jak mi i pomalu upadá ruka z jeho krku dolů podél těla.

Poslcouhal jsem její tlukot srdce a její krev kroudila do mých rtů. Byla to jako extáze! Neukojitelně sladké a výborná extáze! Za dveřmi se ozvali kroky. Byla to Saria, která odcházela a já e mohl od Kim odtrhnout a želosně smutně se jí podívat do očí. Svléknul jsem si košili a dal ji na její krk.
,,Tolik se omlouvám Kim, ale nemám na výběr, když mi něco poručí. Doufám, že jsi v pořádku. Na tvůj pokoj tě odnesu.." sklopil jsem pohled k zemi a dál klečil na zemi jako velká hromádka neštěstí.
,,Jak se ti mám omluvit?" hlavu mám sklopenou k zemi, ale jsem opravdu na dně. Tohle jsem nikdy nechtěl udělat, ale jen kvůli pitomé sarie to udělám?! To jsem tkaový slaboch?! Rozhodnul jsem se bojovat!
Vzpořím se Sarie a je mi jedno co mě to bude stát, ale Kim už nikdy ona neublíží!

Odtrhl se. Vypadal jak hromádka neštěstí. Sundal si košili. Ok, přiznávám, že jsem měla tendenci po něm teď vyjet, ale ovládal jsem se. Objala jsem ho. Chvilku jsem ho jen tak beze slov objímala.
,,Nezlobím se na tebe.." Pošeptala jsem. ,,Nemusíš se mi nijak omlouvat, byla to moje chyba, ale rozhodně se na tebe nezlobím." Říkala jsem mu pořád polohlasem a objímala ho.
Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. Pousmála jsem se. Opravdu jsem se nezlobila. V mých očích nebyl ani náznak po tom, že bych mu to dávala za vinu nebo.. Že bych se na něj jakkoliv zlobila.
Políbila jsem ho. Ucítila jsem svojí krev. Podle mě chutnala úplně normálně, ale nebyla jsem upír, takže jsem nic neřekla. Chci tím říct, že Takuma vypadal, jako kdyby měl nějakou extázi, když ze mě pil.

Neodpověděl jsem na nic z toho co mi řekla. Byl jsem ze dvou věcí mimo provoz. Zaprvé se v mých žilách vařila krev. Měl jsem ohromný vztek na Sariu, které mě donutila tohle udělat. Bylo to tak ohavné, že se opravdu budu bouřit a je mi jedno co se mi stane, ale nadéle její loutkou už nebudu. Nechci! Druhá věc byla Kim. Její krev.. Byl dokonalá a já měl její chuŤ stále na jazyku. Navíc byla hloupoučká, protože mě utěšovala a obímala. Bylo to sladké, ale pořád to bylo naivní. Kdybych nechtěl neudělal bych to, i když to si teď jen možná nalhávám.
Její polibek byl teĎ dokonalejší než, kdy předtím. Když se odemně odtáhla slabě jsem pozvednul své koutky a pohladil jeji dokonalou tvář.
,,Musím si jít s ní promluvit. Jdi k sobě na pokoj poku to zvládneš. Jestli ne je ti to taky k dispozici." zvednul jsem se ze zemně a na tváři se mi objevil opět onen naštvaný a tvrdý výraz. Došel jsem ke dveřím a přes rameno se podíval na Kim, která stále seděla na zemi s mojí košilí na svém krku. Slabě jsem se pousmál a šel za Sariou. Svůj pokoj jsem, ale ještě zaknul, aby se tam nikomu nemohlo nic stát.
Chtěl jsem několikrát ochutnat její krev, ale né tímto způsobem. Saria mi všechny mé krásné plány překazila a já byl odhodlán dnes večer prolít její krev.

Odtrhl jsem se od ní, když jsem ucítil, že začala ztrácet sílu. Pořád jsem byl, ale mimo.
Ušklíbl jsem se na ní pobaveně a utřel si pusu od krev. Oči mi rudě žhnuli.
,,Dáváš někomu svou krev? Nech mě hádat.. Zero?" pronesl jsem pobaveně, ale vlastně dost pohrdavě.
,,Tvá první reakce totiž určitě nepatřila mě." Dodal jsem a tiše se zasmál. Ok, kevám, mám tenhle svůj děsivý stav rád.

POdlomila se mi kolena a padla jem k zemi chytla jsem si krk a z hluboka oddechovala. Byla jsem z něj zmatená, ale přitom se mi to líbilo. Celou dlouhou dobu jsem pro něj byla nikdo a teĎ se choval už jako Yuki.
,,Do toho co dělám ti nic není. Neměl by jsi si hlídat svojí nevěstu?" řekla jsem srze zuby a kolem krku si ivázala šátek co jsem měla v kapse.
,,Vám by nepatřila žádná z mých kladných reakcí Kaname-sama. Zvlášť né v tomhle stavu. JDěte si radši někam užívat se svou milovanou a nebo zabíjet svůj žal tou skaženou krví, kterou stále máte ve své skryté schovce na tyhle situlace, i když jak koukám i vy sám nejste tak dost silný na to se usmět ovládat." usmála jsem se pohrdavě přes rameno a stoupla si, ale zády k němu.
Cítila jsem jak se moje tělo chvěje, ale zatla jsem ruce v pěst a otočila se k němu s pohrdavým pohledem. Vypadal děsivě to jsem musela uznat, ale zrovna já se ho nebála. I teď by mi bylo jedno kdyby mi vyrval srdce z těla, ale neudělá to, i když je možná v tomhle stavu vzpomínky měl stejné, i když po tom co jsme se celý měsíc neviděli si nejsem jistá jestli je to stále stejné. Když přijeli ten jeho polibek jsem si stále pamatovala, ale nyní? Teď byl úplně jiný..

Poslední dobou byl Kaname jako vyměněný. Byla jsem pro něj vším a už si nevšímal ani tě čubky Yuri. Vděčila jsem tomu své vlastní krvy. Ano, ono nebylo těžké naleznout jeho krvavé zásoby a přidat tam svou krev. Došlo mi, že když jste upírem a pijete dlouho něčí krev stanete se na ni závislý. Jeho poutu ke mě se tím zesílilo. Během měsíce, který uplynul jeho touha vzrostla a já byla jen ráda. Přestával být tak poslušný a já měla svého miláčka pod svou mocí. Byl jako loutková postavička, které jsem tahala za šňurky. Dneska jsem musela bohužel odjet za loveci, protože tam byly neschody a on musel hlídat školu. stala jsem se jeho pravou rukou.
Do měsíce bych se měla vrátit, ale byl tam ZEro a já měla opět své choutky ale on mě nenáviděl. POtřebovala jsem s tím neco udělat naví ted z nej bylo cítit něco jiného. byla z něj cítit krev a byl silnější.
Věděla jsem díky komu, jen jsem doufala že ta svině nezíská Kanameho. Zero byl ted její poznala jsem to. Jak to bude dál? Kaname byl můj a já doufala že zůstane,ale pokud ne rozervu její hrdlo na kusy!

Jenom jsem na něj nechápavě a zvědavě koukala svýma dětskýma očima. Odešel a zamkl mě u sebe na pokoji. Sundala jsem jeho zakrvácenou košili z krku a podívala se na ní. Povzdechla jsem si. Co má v plánu? Udělat něco Sarii? Vždyť je to.. Šílené. Bála jsem se o něj a na druhou stranu jsem věděla, že nemůžu nic udělat.
Šla jsem si do koupelny umýt krk a obličej. Ránu na krku jsem nechala být tak jak byla, už ani nekrvácela. Lehla jsem si k němu na postel a prostě přemýšlela. Byl to.. Vlastně hrozně krásný pocit. Kdyby to bylo za jiných okolností, bylo by to lepší, to je pravda, ale i taky..

Došel jsem před dveře Sarui a na okamžik se zastavil aurovnal si myšlenky v hlavě. Byl jsem do půl těle na rtech jsem měl krev, ale oči mi opět žhnuly rudou barvou, protože jsem měl nervy na kraji propasti. Otevřel jsem dveře bez zaklepání nebo vyčkání povolení vstoupit.
,,Ty svině!" zařval jsem a šel k ní s myšlenkou rotrhat ji na kusy.