| |
![]() | Soukromá jeskyně.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Upravila jsem si svou školní uniformu (Jen místo té mašle si představ takovou tu bílou kravatu :D) a šla do třídy. Když jsem tam přišla, všimla jsem si, že holky ze třídy jsou v hloučku před tabulí. Kristen na mě z hloučku mávla a já k nim se zvědavým výrazem ve tváři přišla. ,,Dneska má k nám do třídy přijít nějaký nový kluk. Démon nebo tak něco nevím jistě.." Šuškala mi a přitom se potulně usmívala a mávala kočičím ocáskem. Protočila jsem oči. Nevěděla jsem co čekali, ale asi prince na bílém koni. Dveře se otevřely, vešla učitelka a všichni si rychle sedli na místo. Šel za ní nějaký kluk a když se k nám otočil čelem a učitelka ho představila, všem spadla brada. I mě musím přiznat. Musela jsem uznat, že vzhledově byl mnohem dokonalejší, než princ na bílém koni. Hodně démonů bylo krásných, ale on byl skoro až nepřirozeně krásný. Místo rudnutí jsem se na něj, ale podezíravě zamračila. Něco se mi na něm nelíbilo. Vzhledově byl dokonalý o tom nic, ale.. Něco mi říkalo, že není tak sladký jak vypadá. Asi bude lepší se od něj držet.. Dál. Kim, uvědom se, si obyčejná holka, která akorát umí používat trochu magii, ani si tě nevšimne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Jako bys mě už teď neštval.. pomyslel jsem si v duchu a následoval mlčky učitelku s chladným pohledem. Brzy zpomalila krok a otevřela dřevěné dveře od jedné třídy. Hlouček děvčat, co se shromáždil u tabule se po zpozorování příchozího vyučujícího rozprchly zpět do svých lavic. Krátce jsem si povzdychl. Vykročil jsem za učitelkou. Řetěz, který byl doplňkem u mých černých tak krátce zazvonil společně s mými kroky. Postavil jsem se před tabuli a lhostejně pozoroval mojí 'údajně' novou třídu. "Dobré ráno přeji.." spustila učitelka poté, co si odložila pár svých věcí na kategru a přistoupila blíže ke mě čelem k třídě. "Tohle ode dneška bude náš nový spolužák, Shinro Kurai. Určitě jste..." začala vykládat všechny ty zbytečnosti okolo. Zamračil jsem se. Proč tu vlastně že musím být? Hlavní důvod mi pořád uniká, tak jsem jen beze zájmu zavřel oči, až mi vlasy trochu spadly do očí a poslouchal, než se vypovídá. I když to bylo velmi tiché, dívčí šuškání jsem slyšel do každého písmene. "Nuže, posaď se.." pobídla mě. Pootevřel jsem oči a rozešel se směrem k poslední prázdné lavici u okna. Co jsem kráčel mezi lavicema dívek, všiml jsem si jedné, která se tak zamilovaně netvářila. Dorazil jsem k židli, kterou jsem odšoupl a rozvaleně si na ní sedl a zaklonil hlavu. Neměl jsem v plánu poslouchat nějaký výklad. K čemu mi to bude? Chvíli jsem pozoroval pronikavýma očima strop. Po chvíli se mi přeci jen začaly zavírat.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Přestávka byla hotový horor. Všechny holky se kolem ně seběhly, kromě Kristen, která přišla s úsměvem k mojí lavici a začali jsme se bavit o jedné holce ze čtvrťáku. Házela po něm zamilované očka, ale přes tu tlupu, co se kolem něj mačkala by to sotva uviděl. ,,Jste jak hejno slepic." Zamručela jsem směrem k nim. Kristen se začala tiše smát. Zmkly, otočily se na mě vražedně a propalovali mě pohled. ,,Máš nějaký problém?" Zavrčela na mě Elizabeth, dračí démonka. Podívala jsem se na ní znuděným pohledem. ,,Jo, tvůj hlas se nedá moc poslouchat." Oznámila jsem jí jenom suše. Její oči se zůžily do uzké štěrbinky a zasyčela na mě nebezpečně. ,,Chceš se prát?" ,,A ty?" Takové dusno bylo ve třídě normálně. Ne, že bych ráda vyvolávala spory, ale ony se vážně nedaly poslouchat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Zvedl jsem oči směrem k démonce, která se očividně chtěla za otravnou poznámku prát. Dětinský.. "Jestli se chceš prát, rád ti to přání splním.. Uvidíme, jestli už potom budeš schopná ještě mluvit." pomalu jsem se postavil se záměrem, že se trochu projdu po chodbě. Stála přímo u mě, takže jakmile jsem se zvedl, byl jsem o hlavu vyšší než ona. Chvíli jsem jí sledoval nepříjemný a varovným pohledem. Jakmile slepičky zaregistrovaly, že se chystám projít, okamžitě mi ustoupily. Aspoň že tak. Krátce jsem i hodil očkem po té rudovlásce, která její slova brala nejméně vážně. Nezdálo se mi, že by byla nějakým druhem démona.. Tak či tak, mé kroky směřovaly mezi lavicemi ven ze třídy. Alespoň na krátkou chvíli než začne další hodina. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Ale všimla jsem si, že i on se na mě podíval, když kolem mě procházel. Byl sice krásný, ale šel z něj respekt. Takže jsem jen tiše doufala, že je bude od sebe nějak odhánět a ve třídě bude zase relativně klid. Hlavně jsem si všimla, že je celkem vysoký. Když začala další hodina, myslela jsem že umřu nudou. Angličtina není zrovna předmět, co by mě bavil, asi jako matika. Místo toho jsem se s podezíravým a ne zrovna milým pohledem otočila na Kuraie. ,,Hele, ne že bych chtěla vyzvídat, ale.. Ty nejsi obyčejný démon, že ne?" Sjela jsem ho zkoumavým pohledem. Jediné štěstí pro mě bylo, že jako člověk jsem na téhle škole neměla zrovna velké sebevědomí, takže jsem odolávala jeho kouzlu.. Vzhledu. Možná i osobnosti, líbilo se mi, jak Elizabeth vyděsil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Brzy jsem ale zaslechl hlas před sebou. Pootevřel jsem oko. Byla to ta rudovláska. Docela mě udivovalo, že se se mnou pokoušela bavit. Její otázka vyzněla ale docela vtipně. Tedy pro mě. "Co myslíš, maličká.." potutelně jsem se pousmál a zavřel oko, ovšem pořád jsem poslouchal. Jen ne zrovna výklad vyučující. Celá tahle škola mi připadala padlá na hlavu. Jako by démoni nějakou školu potřebovali, natož já.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Spíš mě zarazilo, že mi řekl maličká.He? Pomyslela jsem si jenom. Maličká? To vážně?! Já.. Nejsem sice nijak vysoká nebo tak, ale.. Teď si připadám trochu jako trpaslík. No nic.. ,,Myslím, že nejsi a v podstatě tu nemáš co dělat.. Ale stejně tu jsi." Usmála jsem se pobaveně a zajiskřilo se mi v očích. Jako bych doufala, že mě jeho přítomnost vyvede z každodenní nudy. Ne, že bych byla člověk, který miluje nějak moc akce, ale cokoliv je lepší, než se nudit při nudných hodinách čehokoliv. Pozorovala jsem ho, ale ostražitým pohledem. Jako bych čekala, že mě za moje slova snad bude chtít zabít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Vypadám na to, že potřebuju nějaké vzdělávání?" krátce jsem se uchechtl a pootevřel obě oči. Byly skoro až bílé a hodně pronikavé. Jen uprostřed se tyčila černá panenka. "Mimo to, ty jako démon nesmrdíš.. Takže by šla teoreticky položit podobná otázka i tobě." poté jsem těsně uhl hlavou tak, že mě minula křída, kterou po mě hodila vyučující. Vrhala na mě nepříjemný pohled náznaku, že mám být z ticha, aby mohla pokračovat ve výkladu. Podíval jsem se na ní se stejně chladným výrazem a nezaujatým, který se od doby, co jsem sem přišel, příliš neměnil. Nakonec jsem oči znovu zavřel, překřížil ruce na hrudi a pohodlně hodil nohy na lavici. Pokud by se to vyučující nelíbilo, musela by mě nejspíš shodit ze židle. Nepotřeboval jsem se učit, takže jsem školu alespoň plánoval prospat.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Právě, že nevypadáš. Takže jsi tu za trest nebo na truc bych tak řekla." ušklíbla jsem se pobaveně. Když, ale řekl, že rozhodně nejsme démon ani nic tomu podobnému, tak jsem sebou nepatrně cukla a trochu se zamračila, ale spíš podezíravě, než naštvaně. Oba jsme se vyhnuli křídě od učitelky, kterou po nás hodila a oba jsme na ní hodily stejně chladný pohled. Otočila jsem se čelem k tabuli a znuděně si podepřela bradu. Ach jo, když se konečně zabavím, tak mě vyruší.. Pomyslím si a vytrhnu ze sešitu kus papíru na který napíšu vzkaz. Démon nejsem, můžeš hádat, máš 3 pokusy :-P Napsala jsem na papír vzkaz a položila mu ho i s propiskou na stůl a pobaveně jsem se ušklíbla, to on naštěstí vidět nemohl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Shinro, když už nehodláte sedět normálně tak dávejte alespoň pozor.. Od toho tu jste." házela po mě vyučující zlé pohledy. Musel jsem v duchu podotknout, že tu jsem nedobrovolně. Jenže při takovém výkladu se opravdu pozor dávat nedal. Bylo to spíše jako ukolébavka.. Místo toho, abych se bavil zábavou, která mi není cizí, tu teď sedím a čekám, kdy konečně budu moct odejít. Čas byl pro tuto chvíli můj nepřítel. Vůbec to nevypadalo, že by se ručička na hodinách nějak viditelně pohla. Jenže pak jsem si přeci jen všiml kousku papíru společně s tužkou, co byl na mé lavici. Natáhl jsem se pro něj bez propisky. Před Kim po chvíli papírek jemně poletoval před nosem směrem k zemi. Byla na něm odpověď, ale nebyla psána tužkou, byla vypálená do papíru... Snadná kořist pro někoho jako já.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Najednou se přede mnou začal snášet onen papír. Chytla jsem ho do ruky a zvědavě si to přečetla. Pobaveně jsem se ušklíbla. Musela jsem uznat, že má pravdu. I když slovo kořist se dá pojmout, hlavně v pubertálním věku, tolik způsoby.. Nehodlala jsem mu, ale přiznat, že má pravdu. Pokud to teda myslí tak, že by mi chtěl ublížit nebo mě zabít. Nevzala jsem si taky tužku, jen po papíře přejela rukou, pak jsem jemně švihla prstem a papírek před něj doletěl. To záleží na tom, jestli mi chceš ublížit.. Bylo na něm krasopisně napsáno krví. Není jediný, kdo si takhle může zamachrovat. Asi jsem měla chuť mu trochu snížit ego. Pobaveně jsem se pro sebe usmívala a čekala, co mi na to odepíše. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Chytil jsem papírek, který poletoval směrem ke mě nazpět. Musel jsem znovu pozvednout jeden svůj koutek. Prstem jsem krev trochu setřel a z prstu jí krátce olízl. Nakonec se papírek znovu doputoval k lavici přede mnou. A když budu chtít? //gomene :D |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Zazvonilo. Nestihla jsem odepsat. Vlastně jsem možná neodepsala schválně. Vstala jsem z lavice dříve než on a naklonila se k němu. ,,Řeknu ti to takhle: Zkusit to můžeš." Řekla jsem mu polohlasem, aby to slyšel jen on a žádné zvědavě uší kolem. Pobaveně jsem se na něj smála, narovnala se a vyšla ze třídy. Ani jsem se po něm neohlédla. Schválně. Každá jiná holka by se ohlédla, já ne. Šla jsem na střechu školy. Byl tam celkem klid. Většinou tam nikdo nebyl a člověk mohl na chvilku vypadnout ven. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Povzdychl jsem si a vstal. Prošel jsem mezi nimi ven na chodbu. Jenže háček byl v tom, že šly za mnou jako omámené. Jo, tohle už mě docela rozčilovalo. Trochu jsem zrychlil tempo a zmizel v davu jiných lidí dřív, než by se za mnou stihly rozběhnout. Nakonec jsem mířil ven. Ven ze školy. Tohle zkrátka není nic pro mě, ať si otec říká co chce. Je to jen přítěž. Krátce po tom, co se za mnou zaklaply dveře a já pokračoval svým směrem venku, zazvonilo. Přeci jen ale tohle místo mělo jedno plus. Ta malá rudovláska měla něco do sebe. Byla člověk, tím jsem si byl jistý. A to znamenalo nový bod mého zájmu. Dělat ty samé věci do kola bylo už zkrátka ohrané. Zastavil jsem se na nádvoří a podíval se směrem ke střeše. Ten pocit jako kdyby tam byla. Co mi tak psala, očividně hodně ráda provokovala. Ale to se jí nemuselo vyplatit, zvlášť, pokud někdy přijde na to, co jsem opravdu zač. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Jasně, podle toho co mi psal by mě nejspíše zabil lusknutím prstů, ale to nebylo něco, čeho bych se bála. Ne v tuhle chvíli. Svezla jsem se po okapu dolů na zem a došla k němu. Ruce jsem měla za zády a ve tváři takový ten ''devil smile'' jako kdybych něco chystala. Došla jsem k němu a obešla ho se zkoumavým pohledem a tím zlým úsměvem ve tváři. ,,Nenarodil ses na zemi, takže jsi přímo z pekla.. Hm.. Nejspíše syn nějakého vysokého démona." Přemýšlela jsem spíše pro sebe, zastavila se a sjela ho pohledem na místě. ,,Kdybych nevěděla, že jsi něco, co je podobné démonovi, řeknu že jsi anděl. Jseš až nepřirozeně krásný." Řekla jsem mu. Očividně mě vůbec nezajímalo, že bych měla být na hodině a ho nejspíše taky ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Začala mě zkoumat. Skoro, jako kdybych byl nějaká figurína ve výloze s oblečením, které se jí nemálo zalíbilo. I když se nechovala jako ty slípky ze třídy, dalo by se říct, že jsem v ní probudil úplně ten samý zájem, jenže to dávala najevo úplně jiným způsobem. A z tohoto to přímo vyšlo najevo. "Čteš mi z očí?" řekl jsem s poněkud výsměšným úsměvem, který se mi objevil na tváři. "Každopádně nejsi daleko od pravdy. Zkus bádat hlouběji.." pozoroval jsem jí provokativním pohledem. Měla dobrý odhad, to se muselo uznat. Bez dalšího slova jsem sledoval, na co ještě přijde. Bylo docela zábavné sledovat ty její zamyšlené pohledy, které vypadaly, jako by mě snad skenovaly.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Právě sis pomyslel něco v tom smyslu, že se mi taky líbíš, stejně jako holkám ze třídy." Zatvářila jsem se pro změnu vážně. ,,To, že se mi líbíš popřít nemůžu, ale vážně by jsi mě urazil, kdyby jsi mě srovnával s těmi slepicemi ve třídě." Ušklíbla jsem se pobaveně. Kam se poděl můj plán držet se od něj dál? Dobře, pořád to mám na mysli, ale tohle provokování mě baví. ,,Hlouběji, jo? Hm..." Zamyslela jsem se a propalovala ho zkoumavým pohledem. Několikrát jsem ho s ním celého sjela. ,,Jsi z pekla a syn někoho vysoko postaveného.. Hmm.. Řekla bych Satan, ale to bych ti asi moc fandila." Řekla jsem. Ve skutečnosti jsem to plácla jen tak. Byla to určitá teorie, ale hodně nepravděpodobné. Ale čekala jsem spíš jeho reakci na tuhle teorii, ale spíše jsem čekala, že se mi vysměje, že jsem moc naivní. ,,A jen tak na okraj, líbíš se mi, ale stejně se od tebe budu držet dál. I když jsi zajímavý." Ušklíbla jsem se, aby si nemyslel, že se k němu budu vtěřit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Působíš skoro jako jasnovidka." zasmál jsem se na krátkou chvíli. "Ano, v podstatě přemýšlíš úplně stejně jako ony, jenže to dáváš najevo rozumějším způsobem, nemám pravdu?" sledoval jsem ji. Po tomhle pohledu by nejspíš ty bláznivé holky už dávno roztekly a lepily se na mě ještě víc. Jenže jsem si ten pohled příliš neuvědomoval. Po jejím odhadu jsem se krátce uchechtl. Vykročil jsem směrem k ní. "Dobře, pokud tedy víš, že jsem více založený druh démona, víš taky čím se někdo takový jako já živí?" v mém úsměvu se už objevil jistý náznak, který značil o jistém.. nebezpečí, co se její osoby týkalo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Ruce jsem měla spojené za zády. Nelíbilo se mi, že chtěl jít ke mě ještě blíž. A nebo věděl, že budu couvat a bavil se tím. Ostatně bylo to jedno. ,,Ano, asi máš." Odpověděla jsem mu. Mohl na mě házet jakékoliv pohledy chtěl, moje srdce bylo jako led. Zatím.. Nikdy to nevydrželo věčně, ale vždycky dostatečně dlouho. ,,Krví nebo lidskou duší..?" Odpověděla jsem s neutrálním, možná trochu překvapeným výrazem, jako by mě tahle skutečnost mě samotnou překvapila. A jak jsem pořád couvala, narazila jsem zády do jednoho stromu na nádvoří před školou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Jsi téměř blízko.." postřehl jsem v ní jistý kousek nejistoty jakmile začala přede mnou couvat. "Být tebou, nečetl bych ve mě až moc.. pokud si teda nechceš vyloženě ublížit." už neměla kam couvat, jakmile nevědomky narazila do stromu za ní. Zvláštní nepatrný znak, který jsem měl na tváři začal slabě ale tmavě modře zářit. Pousmál jsem se když jsem nakonec došel až k ní. Mohla ještě rychle utéct, ale nezdálo se mi, že by to chtěla udělat. Teda, tak jsem to odhadoval. "Dejme tomu, že mojí specialitou jsou hlavně lidské duše a čerstvá lidská srdce.." začal trochu foukat vítr, který na atmosféře mezi námi moc nepřidával. Přeci jen bylo stále zatažené a hnusné počasí.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Vyloženě ublížit.. Jo?" Zopakovala jsem po něm. Vyznělo to tak, že si snad i chci vyloženě ublížit. Nebylo to sice tak, ale znělo to tak. Spíše jsem tím chtěla říct, že to zní.. Zajímavě. Ne, že bych to chtěla zažít na vlastní kůži, ale nějakým záhadným způsobem, mě to snad i vzrušovalo nebo něco.. Něco takového. Když mi řekl, čím přesně se živí na sucho jsem polkla. Vítr na atmosféře moc nedodal, spíše mě jen víc vyděsil. Rychle jsem, ale zatřepala hlavou, jako bych z hlavy chtěla všechny ty děsivé myšlenky vyhnat. Odlepila jsem se od stromu a rozešla se jakoby směrem ke škole, po pár krocích jsem se, ale zastavila. Jen jsem se chtěla dostat do bezpečné vzdálenosti. ,,Nevěřím že by jsi něco takového udělala.." Řekla jsem, ale nedokončila jsem větu a otočila se k němu čelem. ,,.. Udělala mě.." Nevím proč jsem si to myslela, ale prostě jsem měla ten pocit. Skvělé, démon a mág oba se sebevědomím až do nebe, skvělá kombinace. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Třeba se ještě střetneme.." odpověděl jsem krátce. Jakmile se ale otočila, už jsem tam nebyl. Jednoduše jako by se po mě slehla zem. Objevil jsem se na místě, z kterého jsem skutečně pocházel. Nedalo se přesně určit, kde to bylo. Každopádně byla široko daleko krajina seschlá a ponurá. Měl jsem v plánu si s otcem promluvit z očí do očí. Vykročil jsem. Působilo to tu jako zvláštní svět. Cestou, kterou jsem kráčel, jsem potkal několik démonů. Někteří byli slabí, jiní byli podobné úrovně jako já. Ti slabší se ukláněli, ti silnější zkrátka z pravidla pozdravili. Ovšem samotný otec čekal až na samém vrcholu. Měl jsem v plánu mu pěkně vylíčit svůj názor na tuhle šaškárnu.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Myslím, že už dobře víš, na co si jdu stěžovat.." ušklíbl jsem se. "Nehodlám v tomhle divadle pokračovat." zastavil jsem před jeho trůnem a trochu pozvedl pohled, abych mu viděl do očí. Jasně mě donutil, abych se do té třídy zapojil, ale přesto mi sám neřekl jasný důvod. "Nemám zapotřebí se snižovat na tak nízko.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Usmál se na tebe otec, ale ne nějak příjemně a podepřel si bradu a loket si dal na opěradlo trůnu. ,,Většina těch démonek je z celkem vysoce postavených rodin a ty jsi můj nejstarší syn. Jednoduše chci, ať si tam vybereš někoho, s kým se oženíš." Oznámil ti, jako by se nechumelilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "C-cože?!" koukal jsem se na něj jako kdyby ještě byl omámený svým harémem. "Nepřipadá v úvahu. Nejsem žádná baba na ženění." řekl jsem narovinu. Upřímně, ale narovinu. "Teď vážně.." zvážnil jsem svůj pohled a sledoval ho. Ovšem na svém nesouhlasu jsem trval. "K čemu ti to bude? Jen tak ještě nezemřeš.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Jistě, nezemřu jen tak, ale potřebuji mít nějakého nástupce a tím se nemůžeš stát bez manželky. Nehledě na fakt, že většina tvých mladších bratrů už snoubenky má. A když to nechceš brát jako prosbu, ber to jako rozkaz." Řekl rozhodně. ,,Spíš mi řekni, čím to je, že jsi vždycky všechny holky jen posílal do háje." Šklebil se pobaveně. ,,Nechci po tobě, aby jsi zničil vesmír, jen ať si najdeš někoho, s kým budeš rád trávit večery.." Ano, narážel na to, na co si myslíš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Protoze mam jinej druh chuti nez ty, mozna proto. Proc chces jako nastupce me, kdyz je tu Akuma a ostatni?" usklibl jsem se. Netvrdil jsem, ze bych nemel divky rad, ale co si budem povidat, tohle je zkratka moc i na me. Zamracil jsem se ba nej. "Rozkaz odmitam.." Ano, tohle uz bylo hodne troufale. |
| |
![]() | ,,Dobře, řeknu ti to takhle- pokud chceš z té školy co vypadnout co nejdřív, tak si někoho najdi. Do té doby tam budeš chodit. Konec diskuze." Řekl otec a už se o tom očividně nehodlal dál bavit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "A když neuposlechnu.. drahý otče?" jeho oslovení jsem bral s hodně velkou ironií. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Ušklíbl se na tebe. Měl svoje poskoky, kteří prostě dokázali ovládat mysl. ,,Ale pokud se ti to vážně tak příčí, dělej si co chceš. Alespoň můžu zabít tu rudovlasou holku bez toho, aby ses na to ty díval." Řekl si spíše pro sebe, ale dost nahlas na to, aby jsi to slyšel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Pořád zapomínáš na to, že jsem TVŮJ syn, proto některé tvoje způsoby můžu obejít.." pousmál jsem se poněkud výsměšně. Nakonec jsem se otočil na patě a vykročil pryč. Můj kabát zavlál. Když bych jí zabil dřív, rozhodně mě nemůže nijak už dopálit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Bylo už po škole, ale mě se nějak nechtělo domů, tak jsem ležela na střeše školy a koukala na nebe. Nic víc. Ne, že bych přemýšlela nad něčím konkrétním, spíše jsem potřebovala nepřemýšlet nad ničím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Sice se to přes oblohu nezdálo, ale začalo se docela řádně stmívat. Bylo poznat jen to, že obloha tmavla. Romantický západ slunce ovšem chyběl. A já? Já byl daleko, avšak mé kroky rychle směřovaly ke škole. Škola bylo první místo kde bych začal hledat onu drzou rudovlásku. Musel jsem jí zabít dřív, než by to udělal otec. Neměl jsem sice rád když jsem se s ním musel předhánět, ale nehodlal jsem mu dělat psa. Hlavou se mi mihla jeho věta o strávení noci. Nasraně jsem zavřel oči a stiskl pěst. Ten starej úchylák.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Něco jsem tiše zašeptala a mávla jenom nepatrně zápěstím, co jsem měla u těla. Nejspíše si toho ani nevšiml. Vytvořila jsem kolem sebe štít, který on, ale vidět nemohl. I kdyby mi nechtěl nic udělat, byla to jistota. Zamračeně jsem ho sledovala a čekala co udělá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Už jsi přišla na to, co jsem vážně zač?" na zem spadla první děšťová kapka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Co po mě chceš?" Zavrčela jsem na něj a couvla. Nechtěla jsem se s ním prát, věděla jsem, že nemám moc velkou šanci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Pousmál jsem se. Byl to ten typ chladného úsměvu. V pod kabátě se trochu pohl i démoní ocas. "Dejme tomu, že tě radši zabiju vlastní rukou než tě nechat zabít rukou svého otce.. tentokrát jsem to řekl narovinu. Výjimečně.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Couvla jsem o další krok. Ale na druhou stranu.. Proč mě chtěl zabít sám? Neviděla jsem důvod. Byla jsem jen obyčejná holka, která uměla trochu ovládat magii. Tak proč..? Měla bych mu být úplně jedno, vůbec tu neměl chodit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Rodinné záležitosti.. Jestli si ale chceš mezi námi vybrat, stačí říct. I když smrt ode mě bude nekomplikovaná.." nezastavoval jsem se. Kolem mě se zapálil jeden modrý plamínek... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Měla jsem kolem sebe to ochranné kouzlo, ale to nevydrží věčně. Připadala jsem si jako.. Já ani nevím. Jako nějaké nevinné zvířátko ke kterému jde lev a chce ho sníst. Spíš černý panter. Čím blíž ke mě šel, tím více jsem měla ve tváři spíše vyděšený výraz než odvážný. Začala jsem trochu propadat panice. Mávla jsem rukou a kapky se najednou zmrazily, staly se z nich spousty ostrých střepinek. Mávla jsem rukou podruhé, tentokrát už s odvážnějším výrazem a střepinky se velkou rychlostí vydaly směrem k němu s úmyslem udělat z něj cedník. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Lehce jsem se předklonil tak, že mi skrze vlasy nebylo vidět do obličeje. Jen ze mě kapala krev, ale byl jsem stále živý.. Po chvíli jsem pohled trochu pozvedl jakmile útok střepinek ustal. Pomalu jsem se narovnával, i když to možná nebyl moc příjemný pohled sledovat, jak se ve mě střepy vyžívaly. "To není špatnej pokus.." lehce jsem pozvedl koutek a pomalými kroky jsem se znovu rozešel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Ne.. Nezabiješ mě.." Zašeptala jsem spíše pro sebe, abych zkusila sama sebe uklidnit. Vážně jsem se bála. Poprvé v životě, jsem se vážně bála. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Sice jsem si nic nezlomila, ale pravou nohu jsem měla tak dodřenou, že jsem neměla šanci se na ní postavit. Bolestivě jsem sykla a pořád trochu otřesená, jak jsem se trochu uhodila do hlavy jsem zůstala ležet na zemi a snažila se uvědomit, co jsem vlastně udělala. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Došel jsem až ke kraji a podíval se dolů. Opravdu skočila. Jestli z rozumu nebo z paniky, to jsem moc neřešil. Cítil jsem její strach. Přesto tu ale bylo něco, co mi říkalo, že je škoda jí zabít hned. Jenže jiná možnost nebyla. Trochu jsem sám sebe přistihl, že se začínám chovat jako dobrý než jako ten špatný. Pche.. Druhou rukou jsem chytil zábradlí a skočil následně taky. Těsně před zemí jsem měkce dopadl na nohy. Zle jsem se na ní podíval a začal si vytrhávat střepy ze svého těla, takže krev začala znovu o něco kapat. Ne že by mě to nějak bolelo, ale dvakrát příjemné to taky nebylo. "To nebylo hezký.. Nikdo mě už sakra dlouho nepopálil.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Hezkých není hodně věcí.. Mě se například nikdo nikdy nepokusil zabít a taky se mi to nezdá hezké." Řekla jsem. Nemohla jsem se pohnout. Skok z té střechy nebyl nejchytřejší. Byla jsem celá domlácená a odřená. Bolestivě jsem sykla, když jsem se pokusila pohnout. Ani nevím, proč jsem se, ale bránila. Stejně mě zabije jeho otec, pokud on říká pravdu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Proč se vůbec bráníš..?" byly to pomalé kroky, ale přesto se jistě blížily. A ona se nezmohla na krok.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Nevím.." Vlastně jsem ten důvod i věděla. Nechtěla jsem se tvářit slabě. Nechtěla jsem, aby on prostě přišel a zabil mě. Nebo kdokoliv jiný. I když jsem věděla, že když mě nezabije on tak jeho otec.. Tak proč? Sama jsem to nevěděla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Zastavil jsem se těsně před místem, kde jsem ucítil přítomnost jejího kouzla. Ušklíbl jsem se. Prudce se napřáhl a bez ohledu na to, jak moc to bude pálit jsem se do něj ponořil celý. Vztahoval jsem k ní ruku. I přes to, že čím jsem šel hlouběji, tím víc se má kůže popalovala. Chytil jsem ji. Nakonec jsem se k ní dodral i druhou rukou, i když jsem měl silně zatnuté zuby. Sklonil jsem bolestně hlavu. Ale i přesto.. Z mých zad prudce vyšlehla černá křídla, která při setkání se štítem začala krvácet.. Trochu a krátce jsem vykřikl. Nechytil jsem ji jen tak, pevně jsem jí držel a vyletěl s ní do vzduchu, i když s obtížemi. Držel jsem jí v náruči.. Nevypadalo to, že bych jí plánoval ublížit i přes zranění, která mi způsoboval její silný štít. Tak či tak, měl jsem jistým směrem namířeno.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,C-co to děláš?" Zašeptala jsem nevěřícně. Ve chvíli, kdy mě vzal do náruče štít se zrušil. Pevně mě držel v náručí a někam ze mnou vzlétnul. Nechápala jsem to. Ještě před pár okamžiky by mě určitě zabil, ale teď.. To nevypadalo, že mi hodlal nějak ublížit. Nechápala jsem to. Kdyby mi jednoduše řekl, že mi neublíží, štít bych zrušila. Ano, nejspíše bych to opravdu udělala, i kdyby mi lhal. ,,Proč si to udělal?! Já.." Co jsem měla říct? Nechtěla jsem ti ublížit. Asi by to nebyla tak úplně lež, ale asi by to vyznělo jako od slabocha, takže.. Jsem raději mlčela. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Temná křídla unaveně slehla k zemi. Vypadaly skoro až mrtvě, proto zmizely stejným způsobem jako se objevily. Sledoval jsem ji s trochu zamračeným pohledem. Předtím jsem to jasně ucítil. Byl blízko. Ten šmejd mě sledoval. Nejspíš tedy ne mě, hlavně jí.. Ale teď ho to mohlo alespoň na krátkou chvíli zdržet. Na její otázku jsem jí neodpověděl, ale ta vůně spálené démoní kůže taky nebyla moc příjemná. Po očku jsem se trochu rozhlídl po okolí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Vlastně jsem ani nevěděla, proč to dělám. Nejdřív se ho snažím zabít.. Ne, zabít ne, spíš jen odehnat a teď mu uzdravuji rány, které jsem mu sama způsobila. ,,Nejdřív mě chceš zabít a pak mi pomáháš.. Proč?" Nepodívala jsem se na něj. Dívala jsem se na své ruce, které byli na jeho kůži a léčily ho. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Řekněme, že není dobrej nápad, aby ses s někým určitým setkala.. Proč mi vůbec pomáháš.." víc jsem k tomu už neřekl. Trochu jsem ucukl, ale přeci jen se to začalo hojit. Zvláštní čarodějka... Lidská kouzla by na mě neměla žádný účinek ale její ano. Ale jakto? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,S někým určitým?" Podívala jsem se na něj pohledem, že by mi měl asi říct o co přesně tu jde. Pak jsem pohled ale znova sklopila k zemi. ,,A proč ne.. Ty si teď pomohl mě a já tobě.. Jsme si kvit.." Řekla jsem mu v podstatě po pravdě. Nic jiného mě ani nenapadlo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Řekněme, že kvůli panice by možná bylo lepší, kdybys to nevěděla.." teoreticky to byla pravda. Není zrovna moc příjemné vědět, že vás chce zabít samotný Satan. A stejně tak nebyl dobrý nápad se zdržovat dlouho na jednom místě.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Dobře, když mi to nechceš říct, řekneš mi alespoň, z jakého důvodu tě donutili jít do školy?" Potřebovala jsem vědět alespoň něco, když se vás někdo snaží zabít a vy vůbec nic nevíte, není to zrovna nejlepší. Byla jsem zmatená jak křeček na jižním pólu, když to řeknu dostatečně upřímně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Nesmíme se teď moc zdržovat.. Pojď" chytil jsem jí za zápěstí a pomohl jí vstát na nohy. Kam se vůbec poděl můj původní záměr? Sám jsem se sobě divil.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Kam jdeme?" Pořád mi nic neřekla já jen věděla, že mě někdo chce zabít. Nebo tím minimálně někdo vyhrožuje. Najednou mě, ale už nechtěl zabít on. Nevím proč. Ale byla jsem mu za to celkem vděčná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Kde bydlíš?" řekl jsem aniž bych se na ní otáčel, ale ani jsem ji nepouštěl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Pojď dál." Řekla jsem, počkala až vejde a zavřela za ním. Zula jsem se a na dveře mávla lehce rukou. Kdyby kolem někdo byl, ucítím to, ale zatím jsem nic necítila. Sundala jsem si svetr a hodila ho na gauč. ,,Jako doma, chceš něco k pití?" Podívala jsem se na něj letmo a šla do kuchyně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Nezdržím se dlouho.." řeknu když pomalu vykročím k nejbližšímu místu, kde si budu moct sednout. Už se setmělo.. Proto jsem byl tak nejistý. Noc byla vždy nejnebezpečnější. Řekněme že i já jsem jí využíval ke své zábavě a ostatní nebudou výjimkou. Sedl jsem si na gauč a trochu si očima byt prohlížel. "Ne..díky.." odvětil jsem jí na otázku. I když některá zranění vyléčila, některá ještě pořád byly otevřený. Po chvíli jsem nakonec vstal a zamířil do koupelny, které jsem si už všiml. Zavřel jsem za sebou a v koupelně ze sebe sundal kabát i tričko. Na nějaké vychování jsem teď ani nemyslel. Na levém boku byl docela slušný kousek. Živý kus masa ve kterém byl ještě zaražený velký střep. A nebyl sám. Stále jsem jich v sobě ještě pár měl, tak jsem je ze sebe začal vytrhávat. Trávil jsem v koupelně už několik minut. Podlaha byla trochu ušpiněná od krve se směsí temně černého peří.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Chceš vykrvácet?" Zamručela jsem a otevřela dveře od koupelny. Na první pohled mě nijak nezarazilo, že nemá tričko a je v podstatě polonahý. Neměla jsem čas ani náladu nad tím přemýšlet, sama jsem byla dodřená a domlácená. ,,Posaď se." Ukázala jsem mu na okraj vany a hrabal v lékárničce co tam byla vedle zrcadla. ,,Vyléčit ti to už nevyléčím, ale můžu ti to ošetřit." Řekal jsem mu. V mém hlase bylo poznat, že námitky se nepřipouští. Vzala jsem do ruky pinzetu a z velké rány na boku mu vytáhla malé střípky, které tam zůstali. Pak jsem ránu ošetřila desinfekcí a nakonec jí zašila. Nemohlo to bolet víc než vytahování těch střepů. Desinfikovala a zalepila jsem mu i zbytek menších ranek na těle a nakonec se dostala k jeho křídlům. Z nich jsem začala střepy vybírat rukama. Sem tam mě nějaký řízl, ale vypadalo to, že jsem si toho ani nevšimla. Spíš jsem si všímala toho, jak je jeho černé peří hebké a krásné. Jak jsem mu mohla ublížit..? Jasně, říkal, že mě zabije, ale.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Neprotestoval jsem, nemělo smysl mě ani ošetřovat. Nezregeneruje se to dřív, než se znovu nenasytím. Což bylo už asi před třemi dny. Začala mě prohlížet a vytahávat zbylé střepy, které jsem už vlastní rukou nevytáhl. Nijak jsem neuhýbal, bolest jsem už dávno necítil. Přeci jen jsem se ale musel trochu šibalsky uchechtnout. "Pomáháš někomu, kdo tě sám chce zabít.. Jaká ironie.." přešla k mým křídlům. Ty už byly o něco víc citlivější než tělo, proto při jejích dotecích po chvíli vždy ucukla a spadlo z nich na zem jedno či dvě další pírka zbarvená od krve. "Ovšem je těžší určit jestli bude lepší, když tě zabiju já nebo můj otec.." sledoval jsem ji. Moje oči byly tak pronikavé, že to leckomu mohlo připadat, jako bych i viděl skrz jeho, i když tomu tak nebylo.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Sklapni, můžeš si za to sám.." Řekla jsem mu jenom. Mohl si za to sám! I když jsem si vyčítala, že jsem mu ublížila, mohl si za to sám. Když řekl další větu o tom, že je těžké se rozhodnout. Postavila jsem se před něj, drobet se předklonila a zadívala se mu do očí. Byla jsem od něj jen pár centimetrů. ,,Pokud sis toho ještě nevšiml, tak se nehodlám nechat zabít." Dívala jsem se mu vážně a odhodlaně do očí. Nehodlala jsem do něj valit, že mi sám do teď pomohl. On sám věděl důvod, proč to udělal, byla to jeho věc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Pokud studuješ na té škole, dávno bys už měla umět, že na démony se spoléhat nedá.." držel jsem ji pevně a přitom ji sledoval. "Opravdu chceš vědět, kdo ti ještě kromě mě jde po krku?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Chci.." Řekla jsem jenom a pozorovala ho zamračeným pohleden. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Jaký je to pocit, když po tobě jde samotný Satan?" pousmál jsem se provokativně. "A teď si můžeš vybrat. Buď tě zabije on sám, nebo já.." víc jsem stiskl její krk. Když jsem ji tak pozoroval, vážně bylo škoda jí zabít jen tak. Byla hezká.. Ale to byly i oběti před ní. Všechny jsem je mohl zabít bez soucitu, proč teď nemůžu? Ušklíbl jsem se a nakonec jsem jí odhodil tak, že zády narazila do druhé zdi. Pomalu jsem k ní vykročil. "Neříkám, že nejsem vděčný za tvoje léčení, ale to můj záměr nemění.." barva mých očí se změnila na světle modrou. A stejně tak panenky se zbarvily do ruda.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Najednou se mnou švihl o protější stěnu. Svezla jsem se na zem a začala kašlat, jak mi skoro vyrazil dech. Unaveně jsem se na něj podívala, přesto s tím bojácným pohledem. ,,Tvůj záměr? Tvůj otec řekl, že mě zabije a ty si přišel s tím, že to raději uděláš vlastní rukou.. Chtěl si mě zabít, ale nakonec si mi pomohl.. Čím to je? Kdyby to byl kdokoliv jiný, bylo by ti to jedno a nechal bys jí zabít svým otcem nebo bys jí zabil hned.. Ale se mnou si hraješ.. Proč?" Řekla jsem mu, mezitím co jsem se držela za krk, seděla na zemi, zády se opírala o stěnu a zrychleně dýchala. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Proč.. To byla dobrá otázka. Musel jsem nad tím i já krátce přemýšlet, ale to, že jsem se zkrátka nechtěl nechat od otce zesměšnit mi jako pravý důvod nepřipadal dost dobrý. Na krátkou chvíli mě pohled na ní trochu zarazil. Lépe řečeno mi spíše něco připomněl. Ale na její otázku jsem ještě stále neodpověděl. "Stále jsi mi neřekla svojí volbu, na kterou čekám." pronesl jsem chladně. Jako by mě ta kaše okolo vůbec nezajímala.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Nečekala jsem odpověď, jen jsem chtěla, ať se nad tím zamyslí. Pak se mě znova zeptal. ,,Už jsem ti to říkala, nehodlám se nechat zabít nikým.. Chceš se snad znovu popálit?" Blafovala jsem, ale to on vědět nemusel. Neměla jsem sílu už na žádné kouzlo. Kdybych nebyla tak dotlučená a odřená možná, ale takhle.. Jsem mohla jen blafovat. Což by mě ovšem zachránilo jen před ním, ne před jeho otcem. ,,Ale.. Abych byla upřímná.. Kdybych někdy chtěla zemřít.. Tak spíše tvojí rukou.." Řeknu velmi vyhýbavou odpověď a můj pohled zjemní. Najednou není zamračený, ale nevinný a úplně normální. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Už nějakou chvíli jsem necítil, že by se otec potuloval někde poblíž, či nějaký jiný démoní parchant v jeho službách. Dobře jsem si pamatoval slova, která jsem řekl už na začátku - nezdržím se dlouho. Ale pak mě trkl malý nápad. Pokud opravdu neví, kde jsme skrytí, můžu mu namluvit, že jsem ji už zabil. Tím bysme si byli kvit. Kdyby se na mě teď podíval, nejspíš by tomu možná i uvěřil. Přeci jen jsem musel sám sobě přiznat, že mi jí bylo líto. Líto zabít ji hned... Očima jsem uhl ke kusům oblečení, které jsem odložil a poté zase na ní. "Snaž se přežít.. Dokud se nevrátím, chci to potěšení mít já.." pousmál jsem se provokativně. Luskl jsem prsty. Jako by se v místnosti prohnal lehký vánek. Mé oblečení se změnilo v hromádku černých pírek a já se doslova rozplynul. Po místnosti zbyla jen peříčka, která mi vypadala už když jsem vešel do koupelny.. Je na čase podat zprávu svému drahému tatínkovi... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Očividně ti dala zabrat.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "To sice dala, ale je mrtvá.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Bylo jasné, že by jí nejdřív několikrát znásilnil, pak by někomu řekl, ať jí několikrát znásilní a pak by jí pomalu zabíjel. U něj absolutně typické. ,,Ale dobře, zabil si jí sám.. Můžeš si dělat co chceš, přesně jak jsem řekl." Odpověděl ti. Sice to byl parchant, ale dokázal držet slovo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Víc jsem už k tomu nedodával, jen jsem se otočil a vykročil směrem od něj. V duchu jsem ale doufal, že na tuhle malou lež nepřijde.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Napustila jsem si vanu plné horké vody a vlezla si do ní. Voda se hned zabarvila dorůžova, když se ze mě smývala krev z odřenin. Umyla jsem si, ošetřila si rány a šla si lehnout. Na školu jsem se mohla vykašlat, byla jsem unavená a domlácená a vůbec na nic jsem neměla náladu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Měl nastat další školní den, jenže to nevypadalo na to, že se někdo dostaví. Počasí bylo taktéž zatažené, ale ne tmavé. Vzduchem začala na zem padat první sněhová vločka. A já? Já se vrátil zpět na lidský svět. Mířil jsem pomalými kroky směrem k domu, kde spala ta rudovláska. Bylo zvláštní že tak snadno zaujala mojí pozornost, což bylo neobvyklé. Dokráčel jsem před dům a podíval se nad sebe k oknům. Bylo ještě hodně brzy tak nejspíš spala. Na chvíli jsem si sedl na zem a opřel se o stěnu domu. Sněhových vloček začalo pomalu padat o něco víc, tak jsem je chvíli zamyšleně pozoroval. Už i nastával nejvyšší čas, abych se nasytil. Ale z nějakého důvodu jsem nemohl. Neodhodlal jsem se k tomu, což mohlo mít nemálo špatné následky... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Ucítila jsem jeho přítomnost. Vybrala jsem poštu a noviny a došla k hlavním dveřím. Otevřela jsem se a podívala se vedle nich. Seděl tam. Venku sněžilo. Nebylo zvykem, aby ve velkoměstech sněžilo, ale.. Sněžilo. Bylo to milé. Podívala jsem se na něj vážným pohledem, kterým jsem ho sjela. ,,Pojď dovnitř, jestli chceš.." Řekla jsem mu. To, jestli šel za mnou nebo ne, byla jeho věc, já ho nutit nechtěla. Vyšla jsem zpátky do svého bytu, kde jsem hodila noviny i dopisy na stůl v obýváku a šla si do kuchyně udělat kafe. ,,Tentokrát si už něco dáš?" Nečekala jsem, že tu bude bůh ví jak dlouho, byla to prostě slušnost. ,,Copak tu děláš?" Zeptala jsem se ho. Nečekala jsem, že se tu po včerejšku objeví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Po včerejšku mě ještě pozve k sobě domů? trochu mě to zaráželo. Ale nakonec jsem vstal a mlčky jí následoval. I když jsem otci zalhal, bylo to možná ještě nebezpečnější. Jestli by na to přišel, určitě by mi vlastníma rukama chtěl utrhnout hlavu a jí znásilnil a zabil tak jako tak. Proto jsem byl přeci jen trochu rád, když jsem mohl být u ní a hlídat ji. Jenže pro tenhle moment jako by se má záminka zabít ji úplně vytratila. Vešel jsem dovnitř. Ze slušnosti mi nabízela své pohoštění, ale to jsem odmítl náznakem zavrtění hlavy. Sedl jsem si na gauč, lokty opřel o kolena a dlaně spojil. Zamyšleně jsem si tak o dlaně lehce opřel ústa. Přemýšlel jsem. "Situace se možná nejspíš ještě zhoršila.. Měla bys s tím počítat." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Počítám, už od včerejška.. Není to něco co by mě rozhodilo.." Řeknu po pravdě a zadívám se z okna na sníh co tam padal. Pousmála jsem se pro sebe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Spíš řekněme, že jakmile někdo přijde na jednu věc, kterou jsem řekl jinak než jsem měl, znamená to smrt pro mě a pro tebe mnohem větší nebezpečí což je tak smrt a znásilnění v jednom.." na krátkou chvíli jsem uhl pohledem k oknu a pozoroval ty bílé vločky. Jako bych se v nich snažil najít odpověď.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Řekl jsi svému otci, že jsi mě zabil, že?" Byla to spíš řečnická otázka. Věděla jsem, že to tak je. ,,Tákže.. Když jsme teď oba relativně v klidu.. Už mi řekneš, proč tě otec donutil jít do školy? Myslím, že si to po včerejšku zasloužím.." Řeknu mu a vážně se na něj dívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Ví, že taková místa přímo nesnáším. Proto se mě tak snaží donutit, abych si našel démonickou snoubenku. Ovšem to plyne jen z toho, že je úchyl takže na mě vyvíjí tlak. Ostatní mé bratry už k tomu donutil, takže mu zbývám jen já." stále jsem se letmo opíral o spojené dlaně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Podívala jsem se na něj. ,,Neber to jako výsměch, ale nevypadáš na někoho, kdo by vůbec někdy v životě byl s nějakou holkou." Neříkám, že se holek bojí spíš.. Jimi pohrdá, to je lepší slovo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Jo.. to je pravda. Raději trávím život vlastní zábavou než sváděním holek." rozpustil jsem ruce a trochu natáhl jednu svou dlaň před ní. V ní se zažehl jasně modrý plamen. "Když tohle kdekoliv uvidíš, okamžitě zmiz. Je to jasný rys Satanovy moci. Je příliš silný na to aby tu byl, takže tyhle plameny nebude schopný skrýt.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Odložila jsem hrnek s Kafem a jen na něj kývla. Nemyslím, že to čekal, ale najednou jsem vylezla na všechny 4 na nízký stolek, co byl mezi mnou a jím, natáhla jsem k němu ruku, chytla ho za tričko, přitáhla si ho a políbila. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Jenže těsně před tím, než to stihla udělat, prudce jsem jej ruku chytil a zarazil ji. Zle jsem jí sledoval. "Tohle.. nezkoušej ani teď, ani nikdy.." panenky mi znovu varovně zrudly. "Pokud si ovšem přeješ žít dál..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Bojíš se?" Ne, že bych ho chtěla vyprovokovat k tomu aby mě zabil, ale byla jsem zvědavá, proč mě tak zastavil. Neodtáhla jsem se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Chceš vědět proč nikoho nemám?" opřel jsem se zády do gauče a překřížil ruce na hrudi. "Každá, která si se mnou něco začla, je už dávno mrtvá. Proto. Když se mi po ženské společnosti zasteskne, nemám problém si nějakou najít, užít si s ní a následně pozřu její duši a srdce. Jsou to tak dvě mouchy jednou ranou.." pozoroval jsem ji provokativně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Sice mi tohle říkal, ale jeho pohled byl provokativní. Stejně jako ten můj. Sladce jsem se na něj usmála. ,,Ale mě si ještě nesnědl.. I když nemůžeš popřít, že bys chtěl.. I když jsme spolu nic neměli." Pronesla jsem sladce, nevinně a provokativně. Bylo to kdo z koho.. Kdo to dýl vydrží. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Pokud si to přeješ, můžu to udělat. A ty by ses tak stala mojí součástí.." pousmíval jsem se o trochu víc. Poodhalil jsem tak ne příliš výrazné tesáky. "Už nějakou dobu hladovím.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Tak po tom vážně netoužím.. Teda, ne takhle." Otevřela jsem jedno oko, podívala se na něj a provokativně se ušklíbla. Bylo moc jasné, kam tím mířím. Župánek mi lehce sklouzl z jednoho ramene, ale to jsem neudělala schválně. I když musím přiznat, že se to hodilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "V tom případě si rád poslechnu, jak si to představuješ.." řekl jsem trochu pobaveným tónem a přitom z ní nespouštěl oči. Nemohl jsem zapřít to, že její snaha se mi i líbila. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Po čtyřech jsem k němu došla, ruce jsem mu položila na stehna, ale kolena nechala na kraji stole. Byla jsem od něj jen pár centimetrů. Skoro nic jsem nevážila, takže jsem se nebála, že by si začal ztěžovat, že jsem těžká. ,,Pochybuji, že ses ještě nikdy s žádnou holkou nemiloval." Zavrněla jsem provokativně, s provokativním úsměvem. Zorničky se mi zvláštně zúžily. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Dobrá záminka pro to, aby ty ses pokusila milovat s démonem, že?" snažila se mi rozehřát krev v těle, to bylo jasné. Netvrdil jsem ani to, že se mi pohled na ní nelíbil, ale nechával jsem ji, ať dál pokračuje ve svých gestech. "Na pohled nevinná, ale přesto jsi jistým druhem démona v srdci.." vlasy mi lehce spadly do očí, ale to neměnilo nic na tom, že jsem nespouštěl pohled z jejích očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Jsem čarodějka.. To mluví za vše." Uculím se na něj sladce a při tom mu celkem silně nehty přejedu po břiše, které jsem do teď hladila. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Ale i když jsi čarodějka, pořád jsi jen obyčejný člověk. A to nic nemění.." řekl jsem téměř tiše. To, co teď dělala, nemířilo vůbec dobrým směrem, ale ne pro mě. Spíše pro ní. Kvůli jejímu vlastnímu bezpečí. Ale tohle už bylo na její riziko, věděla, co tohle bude obnášet. "Jsi si jistá, že chceš pokračovat, i když víš, co se stane potom?" nepřestával jsem se zle usmívat. Věděl jsem, že to, co bude následovat potom, se opravdu stane. Měl jsem to ve zvyku už pěkně dlouhých pár set let. Ale ovšem jsem se jejímu svádějícímu postoji nebránil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,A už ti někdy obyčejný člověk ukradl srdce?" Pošeptala jsem mu pobaveně do ucha. Těžko říct, jestli jsem to myslela doslovně nebo metaforicky. Odtáhla jsem se od něj a ruku z pod trička vyndala. ,,A co se stane potom?" Zeptala jsem se tentokrát provokativně já. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Cítil jsem její dotek na své hrudi, ale mohla si všimnout, že mé tělo nemá zrovna teplou teplotu. Bylo studené.. Ale i přes to jsem ji celou dobře cítil. Její otázka mě ale donutila se znovu pousmát. "Ještě nikdy. Za to mě se to už podařilo. A ne jednou.. Obojími způsoby." po chvilce se ode mě odtáhla a já jí mohl znovu sledovat. "Už jsem se zmiňoval." bylo poznat, že to beru doslova a že to myslím vážně. Stále jsem měl na sobě její obvazy, ovšem zranění stále zůstávala. Stejně tak jako pocit hladu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,A já ti to taky už říkala. Nevěřím, že by si mě zabil." Řekla jsem jenom a slezla z něj a upravila si župan. Mohla jsem pokračovat, možná jsem i chtěla a spíš tohle byla jen další část mé provokace. Jeho tělo bylo studené, za to to moje až moc horké. Bylo to zvláštní, když jsem se ho dotýkala pod tričkem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "To je přesně to o čem mluvím. Myslet si to můžeš.." i přes to že se odtáhla, já na svém provokativním pohledu nepolevil. Pomalu jsem vstal z gauče s tím, že se už opravdu moc dlouho nezdržím. Měl jsem chuť prostě jít, někoho zabít a ukončit tak ta muka, která sužovala můj žaludek. Ale něco mi v tom bránilo a já nevěděl co. Takhle jsem měl jen jednu možnost a to vyhladovět.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Chceš se najíst? Jestli jo, znám někoho, kdo by ti za to i poděkoval.." Sledovala jsem ho vážným pohledem. A sebe jsem tím nemyslela. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Cože?" zkrátka jsem se tomu musel zasmát. Že někoho takhle 'rozdávala' mi přišlo trochu nereálné. Po chvíli jsem už ale pohled trochu zvážnil. "S hledáním oběti bych problém neměl..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Tak v čem je ten problém?" Svojí nabídku jsem teď už nezmiňovala. Buď jí příjme a nebo ne. Začala jsem se oblékat a bylo mi celkem jedno, že on je hned vedle. Do obýváku jsem vešla po chvilce v džínech do zvonu, které mi dělali relativně pěkný zadek a rudém tričku s výstřihem. ,,Jinak k tomu, že bys mě nezabil, já si to nemyslím, já to vím." Usmál jsem se na něj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro O jejím názoru, že jí nezabiju, jsem se už nemínil dohadovat. Zkrátka ať si myslí co chce, já vím svoje. Pootevřel jsem jedno oko. "Co je zač ta osoba, o které víš?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Bývalá kamarádka. Už léta se snaží spáchat sebevraždu, ale je to taky čarodějka a.. Prostě jí to nejde. Je z toho celkem nešťastná." Řekla jsem. Mohlo to znít hnusně, ale když znáte člověka, co se už tři roky snaží denodenně zabít, tak by jste mu to nejraději dopřáli. ,,Neptej se mě, proč chce umřít, sama to nevím." Pokrčila jsem rameny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Díval jsem se na ní s jedním pootevřeným okem. I když to byla poměrně zajímavá nabídka, nemohl jsem se odhodlat k tomu to udělat, i když jsem chtěl a potřeboval to. "Fajn, dejme tomu že jí předhodíš démonovi, což znamená mě. Ale problém je někde úplně jinde.." nakonec jsem oko zase zavřel a trochu si povzdechl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Zvědavě jsem se na něj zadívala. ,,V čem?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Nemůžu se přesvědčit k tomu, abych cokoliv do sebe dostal." A že mě to štvalo. Mít hlad a přitom je nemožné se najíst je dost nepříjemné mučidlo.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Vypadáš, jako by se ti to stalo poprvé." Přišla jsem k němu a položila mu ruku na čelo. Bylo studené. Bylo to spíše jen jako vtip nebo něco takového, než aby to bral vážně. ,,Horečku nemáš.." Řekla jsem a zase z něj ruku sundala, ale zůstala jsem stát u něj a založila ruce na prsou a trochu se zamračila. ,,Nerada to říkám, ale něco sníst musíš. Už jen kvůli těm ranám co máš ze včerejška." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro řekl jsem suše. Nechtěl jsem to nijak rozvádět. Brzy jsem ale ucítil na čele teplý dotek její dlaně. I když jsem to nerad přiznával, byl mi příjemný. Oči jsem neotvíral a aniž bych si to uvědomil, trochu jsem vydechl. Jako bych ani nechtěl aby ten dotyk přestal. Ale nakonec opravdu přestal. Pootevřel jsem obě oči abych se na ní mohl podívat. "Že mě tahle informace nepřekvapuje.." utrousil jsem trochu tiše |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Takže.. Je nějaký způsob, jak ti můžu pomoct, nebo.. Mi hodláš vyhladovět?" Zeptala jsem se ho nevinně a zvědavě zároveň. Položila jsem mu horké dlaně jemně na tváře. Všimla jsem si, jak předtím spokojeně vydechl. Bylo to zvláštní. Bylo mi horko a on mi tak.. Příjemně studený. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Venku se už jasně ochladilo. Chlad jsem ostatně cítil skoro pořád, ale ne tak příjemný a teplý dotek jako teď. "Abych pravdu řekl, ani já nevím jak z toho ven.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Nakonec jsem se překonala a přerušila tu centimetrovou vzdálenost mezi námi a políbila ho. Ne nijak vášnivě, spíše trochu zdráhavě a nejistě, jako bych se bála, že dělám něco špatného. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Pozoroval jsem ji tak zamyšleně a vážně až to bylo nezvyklé. A pak se to stalo. Všiml jsem si, že se začala opatrně přibližovat a zrušila tu vzdálenost pokušení mezi našimi pohledy. Ucítil jsem to. Ucítil jsem její nesmělý polibek, který už nebyl tak odvážný jako předtím. Už jsem se neubránil, nebo lépe řečeno nezabránil jí. Jako by někdo mávl proutkem a já byl až nezvykle 'krotký'. Zavřel jsem oči. Vytáhl jsem dlaně z kapes, dal jí je kolem boku a víc přitiskl na sebe.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Nechtěla jsem s polibkem přestat.. Nechtělo se mi. Cítila jsem se, jako by pro mě byli rty jako nějaká hodně účinná droga. Byl to hrozně zvláštní pocit. Začala jsem ho líbat. Už trochu víc odvážněji, ale pořád s lehkým zdráháním. Jako bych věděla, že nedělám zrovna nejlepší věc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Trochu jsem se od něj odtáhla a podívala se na něj. Nešlo mu vidět do očí. Schovával je za vlasy. Natáhla jsem k němu ruku a vlasy mu dala z očí pryč. Měl je modro-rudé. Jiného by to asi vyděsilo.Vzala jsem jeho tvář do dlaní, naklonila se k němu a políbila ho. Došlo na moje slova. Nedokázal mě zabít. I když chtěl. ,,Chceš vědět proč?" Pošeptala jsem po polibku a dívala se mu do očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Se zaťatými zuby jsem se na ní podíval. Bylo zřejmé že bych nejradši neváhal, ale zkrátka tu byla ta nechutná neviditelná zábrana.. Poslouchal jsem ji jak se mi to bude snažit vysvětlit. Byl jsem si ale jistý tím, že city v tom nehrajou žádnou roli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Vstala jsem z něj a rozešla se do koupelny s tím, že si dám sprchu a cestou jsem posbírala svoje oblečení. Nečekala jsem, že když vyjdu se sprchy ven, bude tu ještě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Netrvalo mi to příliš dlouho, než jsem na sebe oblékl i poslední kus oblečení. Podíval jsem se na svojí ruku a chvíli se na ní zadíval. Zle jsem se zamračil a sepjal ji v pěst. Pomalu jsem vstal a vykročil směrem k oknu, kde jsem začal pozorovat jemné sněhové počasí. Přinášelo mi tolik nepříjemných vzpomínek, že bych radši věčnost strávil někde v hlubinách pekla.. Slyšel jsem že vyšla ze sprchy, ale neotáčel jsem se. Nemohl jsem se na ní podívat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Zašla jsem do kuchyně, kde jsem si nalila do skleničky džus a na ex ho vypila. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Ale teď? Kdyby se na mě někdo podíval, nejspíš by se mi do očí vysmáli. Nebyl jsem to teď vůbec já. Ten, který je známý jako jeden z nejlepších vrahů a mučedníků svých obětí. Měl jsem vztek. Začal se mísit i s jistou nervozitou způsobenou z mého omezení. Barva mých očí se neměnila do běžné světlé. Podíval jsem se směrem ke kuchyni, kam odešla. Vykročil jsem směrem za ní tak, že mě nebylo téměř vůbec slyšet, ba dokonce vnímat mojí přítomnost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Věděla jsem, že je to moje vina, že se nemůže najíst, nedokázala jsem, ale přesně specifikovat proč. Teda.. Měla jsem jisté podezření, ale on by se mi vysmál a já si nevěřila tolik, abych to mohla tvrdit. Tudíž jsem si raději myslela, že to nevím. Neslyšela jsem, že by přišel do kuchyně, ani to, že by vůbec byl někde v bytě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Jakmile se jen malinko otočila, chytil jsem jí za tričko u krku a prudce přitáhl k sobě. Bedlivě jsem jí sledoval. Pootevřel jsem ústa. Jasně se tak vyjevily tesáky v mých ústech. Začal z ní vycházet jakoby hodně světlý kouř a ona mohla začít cítit, jak jí opouští síla. Včetně toho, jak ji začala přepadat náhlá únava. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro I když k němu něco cítím, nenechám se sníst. Zas na tolik ho ráda nemám a sex na tom nemění už tuplem nic. Probodla jsem ho vražedným pohledem, který jasně říkal, že jestli bude pokračovat, tak tentokrát se spálí ještě víc. A já už nebudu ta co mu pomůže. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Pustil jsem ji tak, že jsem jí lehce odhodil od sebe a vykročil rychlými kroky směrem k oknu. Dokořán jsem ho otevřel a vyskočil na jeho parapet. Do tváří mě štípl ledový vzduch, který stejně tak pronikl i do místnosti. Zamračil jsem se a z okna seskočil dolů.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Na venek, ale na mě nešlo nic poznat. Chodila jsem do školy, ven s kamarády, učila se.. Stejné dny jako před tím.. Ale ve skutečnosti mě to všechno hrozně zžíralo. Nemohla jsem to, ale dát najevo.. I když jsem hrozně chtěla. Chtěla jsem se někomu vybrečet na rameno.. Doslova. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Přes dny po mě nebyla jediná zmínka. Jen vždy večery jsem proseděl na nějaké střeše domu a pozoroval lidi pode mnou. Ale přes to všechno se mi pořád před očima odehrávalo to, co se stalo. Co se stalo mezi mnou a jí. Dnešní noc jsem to už ale zkrátka nemohl vydržet. Vstal jsem a seskočil dolů kousek za dva ožraly, co se potulovali ulicí. Oba dva jsem zezadu chytil za hlavy a ohnul je tak, že bylo slyšet hlasité křupnutí. Rudé panenky mi v záři měsíce jasně zářily. Jejich hlavy jsem stále nepouštěl. S jedním jsem do strany prudce škubl tak, že se tělo odtrhlo a v ruce mi zůstala jen jeho hlava, kterou jsem odhodil. Druhého jsem natáhl před sebe a vlastní rukou se dostal skrze jeho záda k jeho srdci, které jsem uchopil a vytrhl. Už nebušelo, ale pořád bylo teplé. Držel jsem ho v ruce s váháním. Nakonec jsem zatl zuby a rozdrtil ho tak, že se krev rozprskla všude. Zuby jsem se zakousl do jeho krku a vytrhl poměrně velký kus masa, který jsem odhodil. Původně jsem plánoval ho zmasakrovat víc, ale místo toho jsem ho odhodil k tomu druhému a vykročil. Zkrátka jsem si doslova vylíval vztek. A tihle dva mi k tomu nestačili, pokračoval jsem dál se záměrem zabíjet další.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Té noci se mi zdál sen.. Ne o nějakém vraždění, ale o něm. Jenom seděl na střeše a koukal do dálky. Probudila jsem se a bylo něco kolem jedné ráno. Věděla jsem, kde ta střecha je. Asi o 3 ulice dál. Jako malá jsem na tu střechu chodila. Oblíkla jsem si džínovou sukni, černé tričko, mikinu na to hodila bundu, kozačky a vyšla jsem ven. Ano, vážně jsem tam šla. Buď tam bude a nebo.. A nebo ne. Ať tak či onak, stejně bych už neusnula. Došla jsem k tomu domu. Měl asi 7 pater, byl celkem vysoký. A hlavně už pár roků opuštěný. Vešla jsem dovnitř a vydala se po schodech nahoru na střechu. Vyšla jsem nahoru. Opravdu. Seděl tam. Zády ke mě. Pomalu jsem se k němu rozešla. Musel mě slyšet, jak moje kroky dělaly otisky do jemné pokrývky sněhu na střeše. A nejspíše mě i cítil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Zaslechl jsem kroky za sebou. Trochu jsem sebou cukl ale neotáčel jsem se. Dobře jsem věděl že je to ona.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Jestli si myslíš, že ti to pomůže.. Můžeš sníst mě.." Řekla jsem vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Dřív bych to nejspíš udělal. Ale teď už ne.." rozhodně jsem se změnil. Až nechutně moc. To jsem vážně už nedokázal zabít obyčejnou holku? Možná to bylo tím, že ona obyčejná nebyla, ale kdoví.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Víš.. Možná jsem ti tu facku neměla dávat.. Možná.. By to tak bylo lepší.." Řekla jsem po chvilce tiše. Bylo tam, ale moc možná. Sama jsem se v tom nedokázala pořádně vyznat. ,,Nechci.. Nechci aby ses trápil.. Nedokážu to vysvětlit, ale.. Bolí mě to.." Řekla jsem a stiskla ruce v pěst. Normálně bych něco takového nikdy neřekla, ale.. Tohle bylo poprvé v životě, jsem jsem se cítila takhle slabě a.. Dávala to někomu najevo. ,,.. Každý den na tebe myslím.. Nevím, proč, ale.. Něco k tobě cítím.." Sama jsem nedokázala popsat co. Studený vítr mi rozhazoval vlasy a já ucítila, jak se mi po teplé tváři svezla jedna slza. Jedna jediná. První v mém životě.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Být tebou, neriskuj to. Neriskuj dávat srdce někomu jako já.." teď jsem to neměl na mysli doslovně. Zdálo se mi, jako by ve mě probudila soucit.. "Já už jsem dávno ztracený případ.." nakonec jsem k ní otočil pohled úplně a díval se na ni. Na tváři jsem měl stále trochu čerstvé krve.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Pozdě, už jsem to udělala." Nic jiného jsem mu na to říct nemohla. Nevěděla jsem co. Věděla jsem, ale že dát mu svoje srdce, i když jen metaforicky, asi nebyl ten nejlepší nápad ze všech. Opatrně jsem k němu natáhla ruku a pořád s tím úsměvem mu utřela trochu krve ze rtu. Ruku jsem stáhla zpátky k tělu a začala si utírat slzy. Tiše jsem se zasmála. ,,Promiň, normálně nebrečím.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Jedno jsem ale preci jen udelal. Sklonil jsem se k ni, rozevrel usta a natahl delsi jazyk kousek po jeji bradu, takze na nej dopadlo par jejich slz. Jazyk jsem pote zase skryl a oprel si sve celo o to jeji. Zavrel jsem oci. "Uz takhle je vysoka sance, ze po tobe driv nebo pozdeji pujdou otcovo demoni jakmile zjisti, ze zijes.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Přece musí být nějaký způsob, jak ho zastavit.." Řekla jsem si spíše pro sebe. Najednou mě něco napadlo. Podívala jsem se na něj. ,,Tvůj otec řekl, ať se oženíš, že? Vem si mě." Řekla jsem rozhodně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "To nepujde.." Rekl jsem trochu s povzdechem "Jsi clovek. Kdybych te pred nej privedl, rozhodne bys s jeho hormony hodne zahejbala." Usklibl jsem se znechucene. I tak by ji ale neprestaval usilovat o dusi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Jasně, asi bych pořád byla v nějakém nebezpečí, ale pokud vím, tak má Satan zakázané zabíjet kohokoliv z vlastní rodině. Ať už rukou vlastní nebo cizí.." Najednou jsem se trochu zle pousmála, jako kdybych něco chystala a naklonila se k němu. ,,A navíc, představ si mít spoustu času jen pro sebe." Zavrněla jsem z blízka a vášnivě ho políbila. Byl to ovšem jen návrh, jestli se ho ujme bude to jen na něm. ,,A kdyby ne jako snoubenku co třeba jako.. Hm.. Svého Mazlíčka nebo něco takového. Otec by měl radost, že tě zkazil." Ušklíbla jsem se pobaveně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Je to... Slozity. Existuje neco jako pravidlo.." Podival jsem se na ni vazne. "Jako prvni zabije me.. To uz je jasne. Mezi demony je lez povazovana jako nejlepsi zaminka a pravo pro to zabit sveho pribuzneho pokud tak uzna za vhodne.." To jestli me 'zkazil' nebo ne byla ted nejmensi starost. On zabijel rad.. A bylo mu jedno jestli by to byl i jeho vlastni syn.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Tak se na to prostě vykašleme. Buď na to přijde nebo ne.. To neovlivníme." Řekla jsem vážně. Neměly jsme moc jiných možností na výběr. ,,Nebo prostě jdi do školy, čapni první démonku, která ti padne pod ruku, vezmi si jí, tvůj otec bude happy, zapomene na mě a z té démonky si stejně později pravděpodobné udělá milenku, takže tě jí v podstatě baví." Řekla jsem první kravovinu co mě napadla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Je to sice kravina... Ale mozna by mohla zabrat. Na nejakou dobu by mohl upustit nad badanim zda jsem nelhal a treba by si uz nevzpomnel..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Odvedl si jí ještě ten den do pekla. Otec se tvářil.. Celkem nadšeně a bylo jasné, že tuhle noc s ní stráví on a né ty.. Možná díky bohu. Štěstí, že se tvému otci nenarodila žádná dcera, pravděpodobně by byla celkem chudák. Takhle máš jen několik bratrů. Jak ironické, že je tvám matka anděl.. Oh, to bys o tom ještě musel vědět, pardón. Pár dní si zůstal dole a ''věnoval'' se své snoubence. Aby otec náhodou nepindal. Takže si neměl ani páru, co se děje s Kim. Jediné co si mohl bylo doufat, že je v pohodě. Asi 14 dní, co si byl dole (A musíme podotknout, že furt hladový), si tě otec k sobě zavolal. Moc tě nenapadalo, co může chtít, protože měl až moc ''starostí'' s tvojí ''nastávající''.. Jestli rozumíš. Přišel si k němu.. A raději si možná neměl chodit. To co si viděl.. Prostě plán Kim zněl dobře, ale moc nezabral. ,,Podívej se, koho jsem dneska ráno našel." Řekl a cukl za řetěz co měl v ruce. U nohou mu, ne zrovna dobrovolně, seděla trochu dodřená a zakrvácená Kim. Byla nahá, jen kolem krku měla kožený obojek a k němu řetěz, který držel tvůj otec v ruce. Nevypadal naštvaně, spíš pobaveně. Raději nechtít vědět, co s ní dělal. ,,Víš, nezabiji tě. Ani jí. Tebe kvůli tomu, že ti chci předat trůn a jí kvůli tomu, že je vážně roztomilá.. A je s ní sranda." Zazubil se na Kim pobaveně. Ta se jen zamračila a uhnula pohledem do strany. ,,Takže.. Co takhle udělat dohodu..? Ty půjdeš na zem a najíš se.. protože když tě nezabiju já, tak tvůj hlad.. A pak ti jí vrátím.. Pokud o ní teda stojíš.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Ubehlo uz 14 dni a stale jsem nemel ani jedinou zminku o tom, co se deje Kim. Z nejakeho duvodu jsem ji uz dlouhou dobu nevidel a to me trochu znejistovalo. Premyslel jsem, zda se mi nejak umyslne nevyhyba? Z premysleni me ale za kratkou chvili vyrusil demoni poslicek, ktery mi dal vedet o tom, ze si me otec predvolal. Pro tuto chvili jsem bohuzel musel poslechnout. Za nekolik minut jsem jiz kracel mlcky smerem k otcovu trunu. Sedel v nem stejne samolibe jako vzdycky. Zastavil jsem se pred nim a zamracene na nej hledel. Jeho prvni veta do me bodla tak, jako bych to doslova citil na svem tele. Pri pohledu, ktery se i naskytl, jsem citil, jak ve me vre silna vlna vzteku. Silne jsem zatl zuby a sepjal dlane v pest. "Ty hajzle.." Procedil jsem mezi zuby a prudce vyrazil proti nemu. Pokouseli se me zastavit jeho posluhovaci, ale rychlym proklouznutim jsem se jim vyhl. Tesne pred nim me ale nakonec stejne chytili a pevne svirali. V me tvari byla jasne videt cista zurivost, touha po tom videt ho trpet a umirat. Odtahli me zpet pred trun, ale ja se branil skubavymi pohyby. Dokazal bych je odrovnat, ale doba, kdy jsem nejedl se znacne podepsala na me sile. Byl se oslabeny. "Proc zkratka nepredas trun nekomu z mych bratru?!" Kvuli tomu vsemu by se to ani nemuselo stat. Cim vic me drzeli, tim vic ve me narustal vztek. V tuhle chvili mi ale presto nezbylo nic jineho nez ho zle sledovat. Nevypadal jsem nijak tak, ze bych na jeho vydirani prestoupil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Ale pokud trůn opravdu tak moc nechceš.. Tak dobrá. Ale ona zůstane tady v pekle." Usmál se slizce a jazykem jí přejel po hebké kůži na krku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Ze zad mi vyslehla cerna kridla, ktere svym mavanim pridala na mem vyprosteni. A kupodivu ucinne. Vir ktery zpusobily jeho posluhovace odhodil nekolik metru ode me. Pomalu jsem k nemu vykrocil s umyslem vzit si, co nalezite patri me, nebo lepe receno patri do sveta lidi. Sledoval jsem ho ocima, ktere z modre barvy zacaly rudnout smerem od cervene panenky. "Stejnak by me zajimalo, proc se zrovna o me tolik staras. Na zadnou tvoji dohodu nepristoupim, dokud ji nevratis do lidskeho sveta a nenechas ji byt. Teprve pak nad necim zacnu uvazovat." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Proč se o tebe tolik starám jo..?" Zajiskřilo se mu v očích. Nevypadalo to, že ti to, ale řekne. ,,Do světa lidí? No tak.. Neříkej, že tobě samému by se nelíbilo, kdyby tady zůstala. Ve tvém vlastnictví.." Očividně trpěl představou, že si v některých věcech stejný jako všichni. ,,Ale pokud se najíš, když ti jí vrátím.." Vypadalo to, že ani jeden z vás nechce moc přistoupit na podmínky toho druhého. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Ne.. Byl bych mnohem radsi, kdyby nemusela videt to, mezi cim tu jeste ziju." Usklibl jsem se. Byly tu mnohem horsi veci, ktere by se ji urcite nelibily. "A odpoved na moji otazku jsem porad nedostal. Ani o me bratry se tak nestaras." Trval jsem na svem. Byl jsem neustupny. "Sveho pozadavku sevdockas jen v pripade, ze ji pustis.." Zamracil jsem se vic. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Dobře, vem si jí.." Řekl trochu naštvaně on řetěz z jeho rukou zmizel, na krku jí zůstal jen obojek. Strčil do ní, že mu spadla z klína ke tvým nohám. ,,Hmmm.. Když ti to řeknu, stejně mi neuvěříš.." Podepřel si hlavu a vypadalo to, že přemýšlí, jestli ti to říct nebo ne. Nakonec si povzdechl. ,,Tak dobře.. Víš, někdo jako já se může.. Může k někomu něco cítit.." Slovo láska asi vynechal záměrně. ,,Tvoje matka je anděl.." Vypadlo z něj. Takže si to shrneme. Tvůj otec se zamiloval do anděla a ty si výplod jejich.. Lásky? Nebo něco takového. No, i když to zní padle na hlavu, dává to ve všech ohledech dokonalý smysl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro To co rekl se mnou na venek ani nehlo. Jen na venek. Nepodival jsem se na nej, pohledem jsem uhybal ke strane. "To stale neni oduvodneni toho, proc mi pomahas." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Otec jen s úsměvem protočil oči. ,,Ty to nechápeš co? Si jediný syn, kterého jsem opravdu chtěl. Tvý bratři jsou jen cosi.. Nepovedeného. Nehledě na fakt, že jsi jediný svého druh. Na půl anděl na půl démon.." Bylo zvláštní slyšet něco takového zrovna od NĚJ. Od toho největšího parchanta, násilník a děvkaře na všech světech. ,,Pochopíš to.. Za čas.." S úšklebkem těkl pohledem ke Kim. Raději nevědět na co narážel. I když.. Asi si to tušil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Odchazim.." Rekl jsem jasne a otocil se na pate smerem k odchodu. Videt ten jeho nechutny oblicej mi uz pro dnesek bohate stacilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Takže na jednu stranu jsem byla hrozně ráda, když Kurai přišel a na tu druhou.. Bych se raději propadla do země, než aby mě viděl takhle.. Už jsem před ním brečela.. Doufala jsem, že to byla jediná slabost, kterou jsem mu ukázala. Ale když jsem se k němu přitiskla, když mě vzal do náruče a třásla se.. Nebylo to něco na co bych za sebe byla hrdá. Ale byla jsem šťastná, když mě nesl pryč. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Anděl a démon, plus něco jako že... láska? To se rovná malej parchant mé osoby. Dobře, teď ale vážně. Nějaké ty výjimky se vždycky naskytly, ale jedno mi nešlo do hlavy. Pokud vážně prohlásil to, že mezi nimi proběhlo něco jako láska, proč je i tak nadále tím nejhorším děvkařem? Je matka mrtvá? Vůbec jsem si ji nepamatoval ani si nijak nevybavoval její tvář. Mezitím co jsem přemýšlel jsem si všiml, že mi usla v teplé náruči (ehm, teda kabátu) poměrně tvrdě. *** Vzal jsem ji přesně tam, kam patřila - a to domů. Dbal jsem na tom, aby se nevzbudila a i se mi to dařilo. Povedlo se mi ji trochu očistit od krve a špíny a obléct ji alespoň do něčeho, co jsem našel v šuplíku s nějakým vhodným prádlem. Alespoň už nerušeně spala ve vlastní, čisté posteli. V tuhle dobu už byla hluboká noc. Seděl jsem na zemi, zády opřený o zeď a čekal až se probudí. Do té doby jsem měl čas alespoň nad tím vším přemýšlet. Měl jsem trochu přivřené oči. Můj žaludek svíral dlouhodobý a nepříjemný hlad, který mě nenechal spát na delší dobu. Když jsem nad tím uvažoval, má chuť k jídlu se ztratila v době, kdy jsem jasně změnil záměr Kim zabít. Jako by mi něco našeptávalo, ať už to nedělám. A v tu chvíli se objevila ta hnusná zábrana, která mi to nedovolila. Mé oči se za krátkou chvilku zavřely úplně. Co bohužel udělám. To že jsem nejedl se už trochu podepsalo na peří mých křídel. Z havraní černé se změnilo na trochu šedší. Co jsem vůbec byl? Nic. Vůbec nic.. Nic co by si zasloužilo kráčet dál cestou života. Zabíjel jsem vše, co mi přišlo pod ruku, ať už kvůli nasycení či jen vlastní zábavě. A to bylo něco, čemu se nedalo odpustit. Měl jsem toho na kontě už mnoho.. A tohle byl možná můj trest. Prostě neumřít, trpět hlady a cítit, jak jsem stále slabší. Musel jsem se trochu ironicky pousmát. Tak to tedy bylo. Přeci jen se mi vše, co jsem si vzal, začalo vracet stejnou mincí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Omlouvám se.." Řekla jsem. Omlouvala jsem se za všechno. Měla jsem pocit, že se omlouvám za vlastní existenci. Kdyby to, ale mohla zpravit omluva, byla bych šťastná. ,,Jestli.. Jestli na mě chceš zapomenout,.. Můžu to zařídit.." Mluvila jsem vážně. Budu raději, když na mě zapomene a bude žít relativně šťastně beze mě, než aby se takhle kvůli mě trápil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Kdo to je? položil jsem si otázku dřív než jsem se zorientoval a otevřel oči. Byla to ona, ten teplý dotek na tvářích mi byl dobře známý. Měla utrápený pohled, který mě donutil se trochu zarazit. Cítil jsem z ní, že jí přepadla silná lítost. A její omluva, kterou mi teď řekla, se v tom akorát utvrdila. Položil jsem na jednu její dlaň tu svou. "Ty v tom nehraješ žádnou roli.. Tohle je situace, za kterou si můžu já sám. Jen já a nikdo jiný." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Přestal si jíst, když si mě poznal.. Co když za to vážně můžu já? Možná.. Možná, že když zapomeneš.. Bude zase všechno v pořádku.." Nebyla jsem si tím jistá, ale co jiného jsem mohla dělat? Koukat se na to, jak se trápí. Udělala bych cokoliv na světě, abych mu pomohla. Viděla jsem, jak byl unavený. Nedivila jsem se mu. To co jsem oproti němu zažila já.. Je takové nic. ,,Lehni si do postele, jestli chceš, půjdu si dát sprchu.." Řekla jsem mu a chtěla vstát. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Zapomenout? Něco takového nejde udělat ani za pomoci kterýchkoliv kouzel. Paměť se nikdy nedá úplně vymazat. Ale bylo tu i to, že já zapomenout nechtěl, přesto její utrápený pohled bylo něco, co mě zžíralo mnohem víc než myšlenky či únava.. Chytil jsem jí za zápěstí když se pokoušela vstát a přitáhl ji k sobě tak, že spadla na mou hruď. Pevně jsem ji objal a bradu si položil na její rameno. Křídla, která už udělala malý nepořádek pár opadanými peříčky ji taktéž objala a skryla tak pod sebe. "Někdo takový jako já si trpět zkrátka zaslouží. Ale stojí za to snášet.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Na jednu stranu jsem se cítila příjemně, v bezpečí, že mi už nic neublíží, ale na tu druhou jsem cítila to, jak se trápí. Všechno to na mě nějak dopadlo. To co se stalo v pekle, to co se děje teď.. Když mě jeho otec odtáhl do pekla, za celou dobu, co mi tam dělal, jsme neuronil ani slzu, nedala znát jakoukoliv slabost. Jako by mi ani nedocházelo celou dobu co mi tam dělal.. Jenže teď jsem si to začala uvědomovat. Nevím proč. Ale udělalo se mi špatně od žaludku a do očí se mi nahnaly slzy. Nechtěla jsem brečet.. Tak moc jsem nechtěla. Tak moc jsem chtěla, aby bylo všechno v pořádku.. Aby se on netrápil.. Kvůli ničemu. O mě tu vůbec nešlo. Ruce na jeho hrudníku jsem stiskla v pěsti. ,,To není pravda. Nezasloužíš si to.." Nebrečela jsem. Slzy jsem držela v očích. Měla jsem co dělat, ať se nerozbrečím, ale nechtěla jsem před ním vypadat slabě. Víc jsem se k němu přitiskla a přitulila. Chvilku jsem mlčela, protože jsem měla pocit, že když promluvím ještě slovo, začnou mi z očí téct slzy. ,,Když.. Když budu brečet, budeš mě mít za slabou?" Zeptala jsem se ho. Jenže přesně jak jsem řekla. Už po prvním slově jsem mu máčelo tričko slzami. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Začít brečet není slabost, i když si to naprostá většina myslí. Mají z toho strach a proto to drží v sobě. Podle mě je to spíš přesný opak.." na krátkou chvíli jsem zavřel oči, abych jí mohl vnímat víc. Víc cítil její vůni, teplo a hřejivý pocit u srdce, který jsem necítil od svého dětství. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro (A kdyby to bylo anime, přesně tady by skončila jeden z dílů XD) Nepouštěj mě.. Nenechávej mě už samotnou.. Hlavou mi běhaly takové a jim podobné myšlenky. Celý život jsem byla sama a kromě kamarádů jsem neměla nikoho, v jeho obětí bych se cítila tak dobře a bezpečně. Přestala jsem brečet až po pěkně dlouhé době. Došli mi na to slzy a ze vzlykání mě bolely hlasivky. Jenom jsem na něm ležela a oddechovala. Nespala jsem. Jen jsem čekala, kdy mi uschnout slzy na tváři. Po nějaké chvilce jsem ho políbila jemně na krk. Divný po hysterickém pláči dostanu perverzní chutě, co to se mnou dneska jo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Najednou mě přepadl zvláštní pocit. Spíše představa toho, že je mlaďoučká, bezbranná.. A já měl nutkání jí ochraňovat, skrývat jí pod svými temnými křídly.. Prstem jsem narovnal jeden pramínek jejích vlasů, který jí neposlušně spadl do obličeje. Krátce na to jsem se sklonil a dlouze jí políbil. Přitom jí ještě trošku přitiskl k sobě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Narovnal mi jeden z pramínků vlasů, co mi spadl do obličeje. Následně na to, se ke mě sklonil a dlouze mě políbil. Dala jsem mu ruce kolem krku a ucítila, jak si mě přitiskl na své tělo. Zajela jsem mu rukou do vlasů a polibek změnila ve francouzský tím, že jsem mu pronikla do úst jazykem. Popelka, která vždy toužila po lásce. Utíká pouze ve školní uniformě. Magie, prosím zastav čas. Předtím, jak zlí lidé zasáhnou. Julie, která chce utéct. Ale nevolej mě tímhle jménem. Ano musíme se bát spojení. Když ne, tak to nebude zábava. Hej, chceš se mnou žít? V hlavě mi projel kousek textu jedné písničky. Nevím, jak mě to teď napadlo. Připadám si nějak divně.. Šťastně, lépe řečeno.. Jednu ruku jsem měla zabořenou v jeho vlasech a druhou jsem ho pohladila přes kalhoty, bříšky prstů, po stehně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Brzy se polibek změnil v líbání a to následně v líbání po francouzsku, které jsem jí opětoval se stejnou vášní. Nepouštěl jsem ji. Jako bych ji nechtěl pustit nikdy. Jako bych ji chtěl mít jen a jen pro sebe, nejen v tuto chvíli. Křídla sebou jemně mávly a poté pomalu zmizely. Něžně jsem ji položil na záda do měkkého koberce takže jsem byl znovu nad ní a pokračoval v líbání ve svitu vášnivé noci.. Dobrou noc otče, matko, Doufám, že budete mít hezké sny Je čas, kdy by už dospělí měli spát.. :P |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Mohl uběhnout tak měsíc, od doby, co mě odnesl z pekla. A já byla poslední asi 4 dny nějaká.. Protivná. On nejspíše nevěděl proč, ale já jo. Ze sexu vždycky nějak sešlo, tím, že jsem se z něj prostě vyvlíkla. Ne, že bych na něj neměla chuť, já měla, ale.. Bylo něco kolem 7 večer. Kurai byl v kuchyni a já nervózně už pár minut chodila v koupelně. Na moment jsem otevřela dveře. ,,Zlatooo? Jak přesně jsi vlastně starý?" Nikdy jsem se ho na to vlastně přesně neptala. Nebyl nějak důvod. Jakmile mi odpověděl, znova jsem se zavřela v koupelně a nervózně pochodovala po kachličkách a v ruce držela něco jako návod, který jsem si pořád četla dokola a dokola a při tom házela pohled na umyvadlo, kde ležela taková malá bílá věc a vedle mobil, na kterém běželi stopky. Po dalších pár minutách, jsem měla pocit, že se mnou švihne. Bledá jak stejně jsem koukala na onu malou bílou věc co jsem držela v ruce a klepala se jak osika. Kam se poděly ty kecy o tom, že antikoncepce je 99% účinná..? Pomyslela jsem si a přemýšlela co dělat. Nemůžu to před ním tajit! Přišel by na to a se mnou by za pár hodin jeblo o zem.. Je opravdu skvělé, když neumíte udržet tajemství, ani své vlastní. Všechno jsem nechala v koupelně a pořád rozklepaná a dost nesvá, s jistou křečí v žaludku jsem došla k němu do kuchyně. ,,Ehm.." Upozornila jsem na sebe, což jsem původně ani nechtěla, jenom jsem nemohla promluvit, díky knedlíku v mém krku. ,,Já.. Ehm.. No.. Já.." nemohla jsem se vyžvejknout. Měla jsem pocit, že to se mnou vážně jebne o zem. ,,Já..Jsme těhotná.." Zamručela jsem téměř neslyšně a koukala se na něj trochu vyděšeně s tím, že mě nejspíše teď zabije. Páč jestli né on, tak já. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Uběhl měsíc. Sám jsem se trochu udivoval, jak rychle to plynulo. Sice jsem zůstal v lidském světě, ale zkrátka jsem měl pud alespoň jednou za čas někoho zabít, proto jsem se občas v noci na zhruba půl hodinky vytratil, když spala. No co? Moje démonická stránka se neměnila. Seděl jsem v kuchyni a dumal nad trochou jídla, na kterém trvala, abych snědl. Bylo to malá porce, ale z mého pohledu to bylo jako bych žral hlínu. A ne, nenarážím na tvé kuchařské umění. Co jsem tak zpozoroval, poslední dobou byla nějaká nesvá. Byla víc nervózní a já nevěděl proč. Už teď byla v koupelně poměrně dlouho. Zrovna jsem váhal, zda sousto strčit do pusy nebo ne, ale v tu chvíli jsem zaslechl její kroky, proto jsem to raději rychle hodil do úst a spolkl, aby alespoň viděla nějaký rozdíl od doby, co mi talíř položila na stůl před nosem. Spustila. Hodně váhavě, jako by nevěděla jak mi to přesně vyložit. Jenže následující dvě slova mi to vyjasnila víc než dost. Trhl jsem sebou. "C-cože?" Dobře, tak tohle jsem opravdu NEČEKAL. Nešlo mi to do hlavy. Ne.. tohle ne.. Tohle vážně nepůjde. Ne, opravdu. Tohle nemůžu dovolit. Nadechl jsem se abych na ní působil klidným dojmem a nerozrušoval ji ještě víc. Vstal jsem a došel jsem k ní. Díval jsem se na ní upřímně. "Asi.. bych měl reagovat jako.." nemohl jsem se pořádně upřesnit. "..jako bych měl radost. Ale není to tak úplně doslova. Tohle nepůjde.." v očích se mi na vteřinku bleskla bolest. Moc dobře jsem věděl, co by to obnášelo a proto jsem to nemohl připustit. "Rád bych měl spokojenou rodinu. Ale... Zkrátka vím svoje a proto to nepřipustím." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Nevěděla jsem jak reagovat. Na jednu stranu, čekala jsem, že přesně tohle řekne, ale na tu druhou.. To zabolelo. Nevím proč, sama jsem to nejspíše nechtěla, ale.. Chtělo se mi brečet. Nemohla jsem se ani pořádně nadechnout, absolutně jsem nevěděla co říct, nebo jak reagovat. Nakonec jsem slzy udržela v sobě a trochu nervózně se pousmála. ,,Je mi jasné, že to nechceš, vlastně ani já ne.. Neměla jsem ti to ani říkat, promiň." Zasmála jsem se poněkud nervózním a skřípnutým hlasem, jak jsem měla v krku ten knedlík. I když jsem jeho slova nepochopila asi tak, jak to myslel, ale nedokázala jsem nad tím pořádně přemýšlet. Nechci to, že ne..? Čekala jsem tuhle odpověď.. Tak se uklidni.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Najednou jsem cítil, jak jsem začal litovat toho, co jsem udělal. Jako bych se za to cítil odpovědný. Za to všechno. A nakonec to skončí tak, že ten kdo jí ublíží, budu já. "To já bych se měl omlouvat. Neměl jsem to dopustit.." měla na krajíčku. A vidět ji tak jsem zkrátka nemohl. Otočil jsem se zpět k talíři, vzal ho a položil ho na kuchyňskou linku. Váhal jsem mezi tím, zda tu s ní zůstat nebo ji radši nechat chvíli samotnou.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Jako bych měla jít k zubaři.. Pomyslím si. Nahodím úsměv. Chtělo se mi brečet, ale věděla jsem, že nemůžu. Ne teď a ne před ním. Došla jsem k němu s tím úsměvem a pohladila ho po tváři. ,,Netrap se tím, dobře? Není to chyba ani jednoho z nás." Ujistila jsem ho. Bylo to zvláštní, vzhledem k faktu, že on měl dělat ochranku mě, ale já se o ně bála snad víc, než on o mě a měla potřebu ho pořád utěšovat. Vždycky jsem byla taková.. Brát problémy a starosti ostatních na sebe s tím, že jsem dost silná, abych to unesla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Chtěl jsem jí to vysvětlit, ale nešlo to. Má ústa jako by zamrzla a já nemohl použít ani jediné slovo, proto jsem mlčel. "Je mi to líto.." to bylo jediné na co jsem se zmohl. Dobře jsem věděl, že pro ní to je těžší než pro mě. To ona bude ta, která to bude prožívat. Ale přesto se mě snažila povzbudit, i když to znamenalo, že si na své tváři doslova úsměv vynutí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Nazdar.." Pozdravila jsem ho trochu zamračeně. ,,Ahoj zlatíčko, myslíš, že by jsi nám mohla dát minutku?" mrkl na mě. Kývla jsem hlavou a bez jediného slova jsem odešla do obýváku. Stejně jsem si potřebovala pročistit hlavu. Zavřela jsem za sebou dveře. Bylo to divné, normálně ho kopu, když se u nás objeví. Dneska jsem na to nějak neměla náladu. Pustila jsem si televizi a objala plyšového méďu, co tam seděl na gauči a začala do něj tiše brečet. Aby to ani jeden z nich neslyšel. ,,Proč jí to neřekneš?" Podíval se na tebe zvědavě otec. ,,Nemyslíš, že by jí to třeba pomohlo, aby to překonala?" Musí se nechat, že tvůj otec musel zažít skoro stejnou situaci, vzhledem k původů tvé matky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro No nazdar.. Přišel zase prudit? nedalo by se říct, že jsem měl moc nadšený výraz z toho, že tu zase je. Buď si sem přišel vylít svojí nadrženost nebo v mála případech má jiný záměr. Což by bylo neobvyklé. Přeci jen jsem ale začal poslouchat. "Mám jasné důvody k tomu, proč nechci aby k tomu došlo." Ušklíbl jsem se nad tím co mi řekl. "Co tu vůbec chceš?" sledoval jsem ho trochu zamračeně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,A řekneš mi ty důvody?" Vypadal, jako kdyby mu nedocházeli. Možná to jen hrál, těžko říct, ale nevypadalo to tak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Možná když mi zodpovíš mojí otázku.." trochu jsem se zamračil a otevřel oči. Dalo by se to nazvat jako.. férový obchod, dá se říct. Měl jsem vážný výraz. "Jestli mi nelžeš a mojí matku jsi miloval, proč se v tom případě honíš za kurvami? A kde je teď?" Dobře, doufal jsem, že alespoň na jednu z těch hlodavých otázek odpoví. Trčely mi v hlavě docela dlouho. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Co se týká tvojí matky.. Jak bych ti to jen.. " Přemýšlel jak ti to říct. ,,Co se týká tvojí matky, tak je naživu, ale.. Od té doby, co jsi se narodil se nestýkáme. Díky tobě se na náš vztah přišlo. Ne, že bych ti to vyčítal, to ne, jenom.. Kdybychom se scházeli dál, zabily by jí, což jsem.. Prostě nechtěl. A ohledně tvé druhé otázky.. Nemyslím si, že je pro to nějak specifický důvod. Je to přirozenost. To, že každou chvilku s nějakou kurvou spím neznamená, že k ní cokoliv cítím." Pokusil se ti nějak jemně vysvětlit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "To ale v podstatě neomlouvá fakt, že jí zahýbáš.." neodpustil jsem si poslední větu. Rukou jsem poté naznačil, že tuhle diskuzi končím. "Ty nevíš ani o zmínce, čím jsem si já jako dítě musel projít. Ty jsi čistokrevný démon, narozdíl ode mě. Nikdy jsem potomka v plánu neměl, nechtěl jsem stvořit stejnou hříčku přírody jako jsem já.." pozoroval jsem ho chladným pohledem. "A další z důvodů je ten, že nebudu riskovat, že jí někdo bude ohrožovat.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Mohlo mě to napadnout.. Pomyslím si, když Kurai řekne svému otci, proč to dítě nechce. Pevněji si k sobě přitisknu plyšového medvěda. ,,Přesně to jsme si říkali s tvojí matkou. Ne, že by si byl nechtěné dítě, ale věděli jsme, že.. Budeš jiný." Slyšela jsem, jak mluví jeho otec. ,,Spíš mi řekni, co budeš dělat, kdyby ti řekla, že si to chce nechat.." Připadala jsem si, jako by mi četl v hlavě a ptal se ho na to, na co já bych nikdy nedokázala. Opravdu jsem přemýšlela o tom, že bych si to nechala? Nevěděla jsem o té věci v břiše déle než hodinu a už jsem měla pocit, že k tomu něco cítím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Po chvíli jsem si sesbíral svých pět kostiček a dal se zpět dohromady. Abych řekl upřímně - na tuhle otázku jsem neznal odpověď. Nemohl jsem jí nutit aby se ho vzdala. "Já..." trochu jsem zmlkl. Nechtěl jsem Kim ublížit, ale už jen tím, že by se ten prcek narodil bych mu asi ublížil nejvíc a to jeho existencí. "Popravdě, nevím.." řekl jsem trochu spíše pro sebe. A kupodivu to byla holá pravda. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Jeho otec si s úsměvem povzdechl. ,,A já se tak těšil, že budu dědeček." Dodal. Váhala jsem, jestli to myslí ze srandy nebo vážně. Ale znělo to celkem vážně, fakt nevím. Satan nám měkne, to je špatný. ,,Ten malý možná nebude úplně normální, to je pravda, ale pokud bude vyrůstat tady na zemi, mezi dvěma, kteří ho budou mít rádi, myslím, že by šťastnější být nemohl. To není, ale na mě, to je na vás dvou." Pousmál se. Skoro to vypadalo, jakoby.. Jakoby se na tom malém, které zítra už nejspíše existovat nebude, snažil napravit chyby, které udělal s tebou. Pomalu jsem brala do ruky mobil, co jsem měla v kapse a hledala číslo na svého doktora. Nemohla jsem Kuraiovi ublížit.. Nešlo to. Musela jsem se toho zbavit, dokud to nebude na ultrazvuku vypadat ještě moc jako člověk. Protože potom bych to asi už nedokázala. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Já bych nebyl dobrým otcem. Jestli by to dítě mělo vyrůstat mezi lidmi, musel bych to nechat jen na Kim. Svůj pud zabíjet nepotlačím a myslím že pohled na zakrvácenýho tátu by asi ta nejlepší výchova nebyla.." trochu jsem hodil okem ke dveřím. Jako bych měl pocit, že tam Kim stojí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Ehm, dobrý den, tady Murasaki. Potřebovala bych zítra k vám nutně zajít, myslíte, že to půjde?" Doktor mi jen do telefonu řekl, ať za ním určitě ráno přijdu. Poděkovala jsem mu a zavěsila. Stála jsem před kurva velkým dilematem. Buď si to malé nechám s tím, že cca na 8 měsíců vypadnu k máme, která mě nejdřív přizabije za to, že mi teprve táhne na 18 a.. Kuraiovi prostě zmizím ze života s tím, že ho tím nebudu zatěžovat a nebo se toho hned zítra zbavím. Upřímně, nevěděla jsem, co mám dělat. Chtěla jsem být s ním, ale zároveň.. Jsem to možná malé chtěla. Bylo mi z toho na nic. ,,No, já už půjdu, mějte se tu pěkně." Řekl jen Satan a zmizel jak pára nad hrncem. Prostě jsem najednou necítila jeho přítomnost. Rychle jsem se odebrala na gauč, abych nezůstala u těch dveří a tvářila se, že se koukám na televizi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Achjo.. povzdychl jsem si. Začalo se to pěkně zamotávat. Vykročil jsem směrem ke dveřím, otevřel je a vešel. Mlčky jsem se podíval na Kim a zavřel. Usedl jsem na gauč vedle ní, ale zatím jsem se ještě neodvažoval přerušit to trapné ticho. "Jak.." utnul jsem to trapné ticho. "...to tedy je co se tvého rozhodnutí týče?" podíval jsem se jí do očí přímo, i když jsem jí její zdráhání mohl snad i vyčíst z pohledu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Nakonec promluvil první on. Poněkud nesvůj, ale promluvil. Co jsem mu měla říct? Přemýšlím o tom, že si to nechám, i když ty to nechceš? To jsem mu nemohla udělat. Asi bych to ani nedokázala říct. Podíval se mi do očí. Chvilku jsem do nich jen tak hleděla, ale nakonec jsem s nimi uhnula. ,,Nechceš ho. To úplně stačí. Zítra půjdu k doktorovi a on mi to vezme. Nic zvláštního nic hrozného... A kdyby sis to někdy rozmyslel.. Prostě si pořídíme další." Usmála jsem se na něj, i když trochu vynuceně. Vážně jsem tomu věřila? Tomu, že bude chtít někdy se mnou rodinu? Po tom co řekl? Nevím, třeba si to rozmyslí, ale trochu jsem o tom pochybovala. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Jo.. Chápu.." řekl jsem suše. Cítil jsem se hrozně, ale ona na tom musela být ještě hůř. Ona byla tou, která ten život v sobě nosila a já jakožto chlap tomu ani pořádně nemohl porozumět. "Vážně mě to mrzí.." řekl jsem trochu tišeji. "Zkrátka.. Bych nemohl žít s tím pocitem, že to prtě bude mít stejně zničené dětství jako já. I by dopadlo možná hůř.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Položila jsem velkého plyšového medvěda vedle sebe na gauč a obejmula místo něho Kuraie a položila se na něj. ,,Chápu to.. Ani jeden z nás není člověk, ale.." Na moment jsme zvážněla, ale hned na to se zase usmála. Možná to vypadalo i šťastně, i když mi při tom steklo pár slz po tváři. ,,.. Ale kdyby jsi byl člověk, určitě by jsi byl skvělý táta." Jak jsem tohle mohla tvrdit? Tak, že sama jsem otce nikdy neměla a tak jsem si dokázala představit, že on by byl jako táta opravdu úžasný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Jo.. Kdybych byl, možná jo. Ale já se už zkrátka nezměním.." díval jsem se na ni. Bylo to upřímné, ale já už se s tím za svůj život smířil. promiň :D |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Dobře, jednu věc bych ti možná vytkla. Jseš hroznej suchar." Pronesla jsem spíše ze srandy a provokativně a zatahala ho za jednu tvář. Ještě před chvilkou jsem měla chuť mít hysterický výlev a teď dělám blbosti.. Co budu bože dělat za další hodinu.. Nebo zítra ráno?! |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Auuu" Zahral jsem si na citlivku. Chytl jsem jeji ruku jemne za zapesti. Na tvari se mi objevil zlomyslny usmev ketry znacil o tom, ze ji to minil nejak vratit. "Opovazujes se tahat ta hubu Satanova syna? To nebyl dobry napad.." Chytil jsem i jeji druhe zapesti a drzel je obe v jedne ruce, druhou jsem ji pak zacal lehtat na bocich. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Začal mě lechtat na bocích. Chvilku jsem se držela, ale najednou jsem se začala hrozně smát a snažila se mu nějak vytrhnout. ,,Omlouvám se, omlouvám se!" Říkala jsem mezi smíchem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Omluva tentokrat nestaci.." Lehtal jsem ji stale vic a neprestaval, i kdyz jsem se uz musel taky zacit smat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Dobře, dobře, udělám cokoliv!" Smála jsem se. Už jsem pomalu nemohla smíchy ani pořádně popadnout dech. Aneb hurá lechtivosti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Dobre.." Pousmal jsem se. Ocima jsem se trochu nenapadne podival k oknu. Mel jsem takovy divny a znamy pocit. Neprijemne znamy. Lehce jsem ji polibil na celo a pomalu vstal. "Budu si muset.jit neco ven zaridit. Vratim se brzy." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Zvláštní, něco se musí dít.. Pomyslím si. Byla jsem zvědavá, kam šel a co se děje, ale.. Na to se ho můžu zeptat v klidu potom. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Po měsíci jsem se znovu vydal do světa démonů. Ne moc nadšeně, ale byl jsem tu. Co chce? Ano, byl jsem si jistý tím, že mě scháněl nejstarší z mých bratrů - Akuma. Dalo by se říct, že jsme byli zhruba tak stejně staří a stejně silní. Jen s tím rozdílem, že já dokázal lítat. Kroky jsem došel k jednomu pustému místu, kde se nacházel jeden větší pustý strom a několik hlubokých prasklin v zemi, jinak nic. Postavil jsem se kousek od něj a po očku se rozhlížel. Věděl jsem že tu je. Zády jsem se opřel o kmen a ruce si dal do kapsy. "Co chceš? Nepamatuju si že bys mě kdy scháněl.." řekl jsem nahlas s lhostejnou tóninou která značila, že bych byla radši tam, kde jsem byl doteď. Nenechal mě dlouho čekat, objevil se o kus dál než jsem stál já. Měl temně modré a dlouhé vlasy. "Jak jinak než si o něčem promluvit?" byli jsme si podobní ale to bylo zhruba tak všechno co nás spojovalo. Dalo se říct, že vztah mezi námi neodpovídal vztahu normálních bratrů. Když to shrnu, každej jsme se prostě staral o svoje věci a nezajímali se o toho druhého. Zamračil jsem se na náznak, že poslouchám. "Otec se ještě stále nerozmyslel o předání trůnu. Původně jsem ho měl převzít já, ale stále trvá na tom, že ho chce přenechat tobě, i když sis našel kořínek jinde. "Fajn, mam mu to poslat písemně aby ti ho předal?" řekl jsem trošku výsměšně. Objevil se přede mnou, chytl mě za krk tak, že jsem cítil jak se jeho drápy trochu zarývaly do mého krku a přirazil mě ke stromu. Jen trochu víc jsem se ušklíbl, ale pořád jsem ho chladně sledoval. "To nejspíš neprojde. Proto je jen jedna možnost." zle se usmíval. Vrhnul jsem po něm hodně zlý pohled, rukou jsem stiskl tu jeho, kterou mě držel a stiskl ji stejně silně jako on můj krk. "Však se na sebe podívej. Před očima se rozpadáš. Jak bys mohl vést tenhle svět?!" pozvedl jsem šibalsky jeden koutek nahoru. "Jestli mě chceš zabít, dám ti tu možnost. Otázkou je, jestli mě fakt donutíš zemřít.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Pomyslím si, už po nějakých dvou hodinách čekání. Nervózně jsem chodila po bytě a nevěděla, do čeho píchnout, abych chvilku myslela na něco jiného. Nakonec jsem si povzdechla, když jsem stála u kuchyňské linky a chtěla umývat nádobí. Vyhrnula jsem si tričko a položila si ruku na podbříško a povzdechla si. Asi máš tátu v průseru.. Řekla jsem tomu prckovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Důvodem tohoto dění, byl náš menší souboj. Akuma to s trůnem bral ze všech nejvíc vážně a proto mi opravdu šel po krku. Jenže pro mě byla tahle situace hodně špatná. Nebyl jsem schopný se bránit, byl jsem zesláblejší než jsem býval, proto jsem se zmohl jen na rychlé uhýbání. Stačila sebemenší chyba a má mě. Moc dobře věděl, co na mě platí, ale to jsem si uvědomil trochu později. Spíše do doby, než si nachystal mazaný trik a objevil se za mými zády. Zorničky se mi zúžily a já se prudce otočil. Kurva! Viděl jsem kolem sebe jen temnotu a černo. Jako bych měl nějaký bezesný sen.. Kde to jsem? proběhla mi hlavou otázka. A ne jedna. Co se vlastně stalo? Jako bych nevěděl absolutně o ničem. Jako bych jen... bdil kdesi v prázdnotě. Ale krutá realita byla taková, že jsem ležel na zemi v prachu. Kolem byla krev a skrze má záda se vyjímala tmavě rudá rána.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Kurai.. On.." Ani mi to nemusel říkat. Cítila jsem to. Jako bych najednou měla v srdci jedno velké prázdno. Podívala jsem se do země. Nebrečela jsem. Bolelo to tak moc, že jsem nedokázala ani brečet. ,,Chci ho vidět.." Řekla jsem jenom. Satan smutně kývl a vzal mě sebou do země démonů. Dovedl mě v jeho paláci do Kuraiova pokoje. Ležel na posteli, špinavý a od krve. Došla jsem k němu. Se smutným pohledem jsem ho pohladila po studené tváři. ,,Je mrtvý?" Zeptala jsem se tiše. Satan kousek za mnou zavrtěl hlavou. ,,Ne.. Ne tak úplně.. Jeho tělo vypadá jak mrtvá, ale jeho duše žije.. Jen.. Si musí uvědomit, že může žít dál.. Pokud chce. Ale to může trvat i několik měsíců.. Čas jde po ''smrti'' jinak." Řekl mi a dal mi tak malou.. Malilinkatou naději, že se mi Kurai vrátí.. I když jsem nevěděla kdy a za jakých okolností.. Byla tu šance. Kývla jsem hlavou že chápu a probírala Kuraiovi havraní vlasy. ,,Já.. Nechám si to dítě.. Ale až se probere.. Neříkej mu to, prosím." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Slyšel jsem hlasy. Hodně vzdálené.. Komu patřily? Znal jsem je vůbec? Ne... Rozeznal jsem jen jeden jediný. Dívčí.. Kim.. Cítil jsem se, jako bych se už neměl nikdy probudit. Byla tohle smrt? Nebo něco mezi? Jako by mě ale najednou přepadl strach. Strach, že se jí něco stane, že jí už nikdy neuvidím.. Z mého pravého oka začala stékat po tváři jedna krvavá slza.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Vrať se mi.. Budu na tebe čekat.." Řekla jsem mu a doufala, že to slyší. Ubíhaly dny, týdny, měsíce.. Za chvilku jsem už v bytě nebyla sama. A díky tomu malému zázraku, co se mi narodil a který jsem pojmenovala Aikuro, což je v překladu černá láska, jsem se usmířila s mámou, která mi chodila občas s prckem pomáhat. No a ze Satana byl dědeček. Objevil se minimálně jednou týdně a byl z prcka úplně na prášky. Ale to, že se Kurai pořád neprobíral mě trápilo. Uběhlo přesně rok a 8 měsíců od toho incidentu. Byla jsem pořád v tom jenom a samém bytě. Z pokoje, který byl před tím moje pracovna jsem udělala dětský pokojíček. I když Ai měl pořád tendence hrát si u mě v ložnici. Nezakazovala jsem mu to. Proč taky? Byla jsem zrovna v kuchyni a umývala nádobí. Dneska jsem měla dobrou náladu a nevěděla jsem proč. Jako bych měla pocit, že dneska Kurai.. Prostě příjde. Nakonec jsem se jen vysmála sama sobě, že už mi z toho hrabe. ,,Mamí..?" ozval se prcek z ložnice. ,,Ano?" ,,Oknem k nám přiletěl nějaký pán.." Řekl hodně špatnou a lámavou Japonštinu. Utřela jsem si ruce od vody a šla za ním. ,,Copak zlato, zase si hraješ na.." Nedořekla jsem, protože jsem zůstala nehnutě stát ve dveřích. Kurai stál v pokoji a koukal na Aikura, jako by nevěřil vlastním očím. A já tak koukala na Kuraie a snažila se sama sebe přesvědčit, že nemám vidiny. //Ai má černé vlasy a rudé oči jako Kim ^^ :D |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Aniž bych si uvědomil tu strašnou dobu, která utekla v tomhle světě, mě se to zdálo jako pouhých pár hodin spánku. Díval jsem se na ni. Můj pohled vypovídal o tom, že jsem cítil váhavý pocit, který mě nutil přemýšlet nad tím, jestli mě nejspíš s radostí uvítá, nebo hodně rychle vyhodí za to, že jsem ji nechal čekat tak dlouho. Všiml jsem si malého kloučka, který na mě zkoumavě hleděl. Trochu jsem se zarazil. Nakonec jsem si jen slabě povzdychl, pousmál se a znovu se podíval zpět k ní. Vypadala o trošičku dospělejší, narozdíl ode mě. Byl jsem pořád stejný. Trochu jsem nejistě polkl. Nevěděl jsem jak začít. Neexistovala žádná omluva na to, že musela znovu žít sama celou tu dobu. "Já.." Měla právo na to být naštvaná a já byl připravená na to její reakci přijmout s plnou parádou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Zlato, jdi si hrát na chvilku do pokojíku, dobře." Usmála jsem se na něj. Jenom na mě trochu nesvůj kývl a odešel. Postavila jsem se. Kurai vypadal furt stejně. Já byla, ale skoro o dva roky starší. Povyrostla jsem o několik málo centimetrů, vlasy jsem měla delší, v culíku a celkově už jsem nevypadala tak moc, jako dítě. Stála jsem před ním a hleděla mu do očí. Nevěděla jsem, jestli mu dát facku a nebo ho radostně obejmout. A on očividně čekal, jak se zachovám. Chtěla jsem mu tu facku dát, ale.. Nedokázala bych to. Udělala jsem to jednou.. Víckrát už ne. Opatrně jsem k němu natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Abych se ujistila, že se mi jen nezdá. Když jsem se ujistila, na tváři se mi objevil úsměv a v očích slzy. Opřela jsem svoje čelo o jeho. ,,Moc ráda tě vidím." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Mrzí mě to.. Máš plné právo na jakékoliv výčitky.." oči jsem poté otevřel abych znovu vidět ty její nádherné a třešňové oči. Připadalo mi to jako bych je neviděl další dlouhé staletí. Dal jsem jí pramínek vlasů za ucho jako jsem to vždy dělával. Chyběla mi její vůně, její úsměv, ona celá.. "Je mi líto že jsem tě nechal čekat.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Spíš.. Jsem se bála, že se budeš zlobit ty na mě.." Řekla jsem tiše. Narážela jsem na to, že jsem si Aie nechala i s vědomím, že on to nechce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro "Co jsem si tak všiml, má oči po tobě.." políbil jsem ji na čelo, přitáhl ji k sobě a silně objal. Jednu ruku jsem jí položil kolem zad a druhou na týl. I když uběhly skoro dva roky, pořád jsem byl ten vyšší já. Pořád mi připadala jako ta drobná, křehká dívka, která potřebuje mojí ochranu. "Nikdy.. jsem ti to nejspíš neřekl přímo.. ale.. Miluji tě" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro Každopádně jsem nevěřila svým uším, když mi řekl, že mě miluje. Pamatovala jsem si, jak mi říkal, že je hloupost, aby ke mě něco cítil.. Že to démoni nedokáží.. Ale on mi to právě řekl. ,,Já tebe taky.. Hrozně moc.." Řekla jsem po chvilce, kdy jsem se vzpamatovala ze šoku. ,,Můžeš mi slíbit, že už nezmizíš? Že zůstaneš se mnou?" Pošeptala jsem. Mohl mi něco takového slíbit? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Pozvedl jsem oči abych na ní znovu viděl, jenže váhavě. Nechtěl jsem, aby pocítila další zklamání. "Já.." trochu jsem si povzdychl. "..abych řekl pravdu, nemůžu ti takový slib dát.." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Wakaba Sayori pro ,,Já vím.. Jen jsem to zkoušela." Usmála jsem se na něj a políbila ho na rty. Což nebyl nejchytřejší nápad, protože to pro mě bylo něco jako.. Afrodisiakum. Navíc při vědomí, že jsem neměla sex skoro dva roky, z toho jsem měla 7 měsíců břicho skoro jako balón a pak se jen zvětšovalo.. Tomu moc neubíralo. Takže bylo jediné štěstí, že mě vyrušil malý Ai, který nás oba zatahal za trička a podíval se na mě zvědavě. Asi chtěl vědět, kdo to je, ani se mu nedivím. Skoro jako kdyby mu z oka vypadl, když pominu, že měl oči po mě. Vzala jsem ho s úsměvem do náruče. ,,Tohle je tvůj táta." Usmála jsem se na Aie a dala ho do rukou Kuraiovi, i s vědomím, že nejspíše nikdy malé dítě v rukou nedržel. Ai se mu koukal nevinnýma děckýma kukadlama do očí a po chvilce mu začal roztomile malýma dlaněma zkoumat obličej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kiryuu Zero pro Ucítil jsem drobné nutkání pokračovat, ale v tu chvíli mezi nás přiběhl malý klučina, který mě zvědavě pozoroval. Trochu jsem polkl, když mu vysvětlila že já jsem jeho otec. Chtě či nechtě, teď jsem ho držel v náručí já. Trochu zdráhavě jsem se pousmál. "Jo.. Ahoj.." řekl jsem trochu divným tónem, když mě začal se smíchem tahat za tváře a dělal tak s mým obličejem podivné grimasy, ovšem odhalil tak mé tesáky, které jsem skrýval ve svých ústech. |
| |
![]() | ******************************** NOVÁ HRA ******************************* Jak to bylo dlouho co jsem naposled viděla Yuki, Kanameho, Aida..? Rok? Rok a půl? Ani jsem si to neuvědomovala. Jasně, bylo mi po nich smutno, hlavně po Yuki, která byla moje nejlepší kamarádka.. Je.. Ani sama nevím. Jedinou společnost, kterou jsem měla byl Zero.. Který taky pořád myslel na Yuki. Na jednu stranu jí nenáviděl, protože byla upírka a čistokrevná k tomu, nehledě na to, že byla snoubenka a sestra Kanameho. Celkem ho to tenkrát vzalo. A mě ředitel hodil na krk ''povolání'' prefekty, nehledě na to, že mě šoupl do noční třídy s tím, že je někdo hlídat musí, když Kaname, jako jediný čistokrevný odešel.. Hahaha, hlídejte si bandu upírů, kteří se vás minimálně jednou v noci pokouší zabít. Naštěstí od doby, co jsem se naučila bojovat s katanou se mají trochu na pozoru. Jasně, všechno bylo relativně v klidu do doby, než se Yuki, Kaname a celý ten jejich spol, prostě jednoho dne objevil, že se vrací na Akademii. Teda, lépe řečeno, Yuki se prostě objevila u mě na pokoji s kufrem, radostně mě objala a rychlostí superdrbny mi tohle řekla. Zero byl zrovna v Asociaci kvůli nějaké misi. A myslím, že by ho trefilo, kdyby prostě přišel a první co uviděl by byl Kaname nebo Yuki. Takže jsem se rychlejším krokem vydala do města s tím, že si ho odchytnu a raději mu to řeknu. Potkala jsem pár minut cesty od školy. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ho s poměrně vážnou tváří. ,,Nechtěla jsem, ať tě trefí šlak, tak jsem ti chtěla říct, že Yuki a Kaname se vrátily zpátky na Akademii. Asi před patnácti minutama." Dívala jsem se na něj a byla zvědavá jak zareaguje. |
| |
![]() | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |