Vampire love - VIP
hrálo se Domluvený termín
od: 14. listopadu 2013 10:18 do: 05. prosince 2013 15:14
Dobrodružství vedl(a) Raene-san
| |
 | Soukromé dobrodružství pro předem domluvené osoby. Myslím, že není potřeba nic dodávat :) Půjde o školu pro upíry. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Cross Academy Denních tříd je celkem 8. Od prváku do čtvrťáku, při tom každá je 2x. Tzn. A a B. Třída A se zaměřuje na přírodní vědy třída B na humanitní. V každé třídě je okolo dvaceti studentů. Škola je soukromá a internátní. Nikdo nedojíždí, většina studentů je zde i o víkendu kvůli vzdálenosti a domů jezdí jen na delší prázdniny. Přes víkendy jsou tady i různé kroužky a kousek pod školou je městečko se stejným jménem, jako akademie. Cross. V denních třídách se nachází spíše dívky. Noční třída je pouze jedna. Je zde kolem třiceti studentů, kteří se učí zásadně v noci. Od západu slunce do jeho východu. Většinou se učí věci jako politilogii (Samozřejmě tu upírskou, která je trochu jiná, vysvětlím níže), etiketu, literaturu, astronomii a podobné složitější věci, ale většina hodin je spíše taková volnější. V noční třídě se nachází spíše kluci. Akademii hlídají celkem čtyři prefekti. Dva z noční třídy, dva z denní. Vždycky dívka a chlapec. Hlídají jak pořádek ve třídách tak to, aby se dívky z denní třídy po nocích netoulali venku a celkově moc nešmejdili kolem noční třídy. poznáte je podle pásky na ruce s tímto znakem.odkaz třídy Průkazky ubytovaných Mapa školy Na každém mostě je brána s jedním dalším hlídačem, který podle věku rozhodně není student, kterému musíte ukázat průkazku ubytovaného, než vás pustí dovnitř. Upíří politika Čistokrevní jsou sice něco, jako šlechtici v upířím světě, ale i oni nad sebou mají ''nadřízené''. Takzvanou upíří radu, která dělá většinu rozhodnutí důležitých pro upíří svět. Většinou jsou velmi staří, bohatí a mocní. A málo kdy je tam nějaký čistokrevný. Většina z nich je pouze vznešených. |
| |
 | soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Pohledem přejedu přes zdobený strop a sjedu jím na nástěnné hodiny s velkým, houpajícím se, závažím. Škola mi začíná za necelou hodinu. Jsem zvědav, co budeme probírat z toho udávaného a kolik z toho, co jsem tak nějak vyčetl mezi řádky. Nemám rád upírskou politiku. Kdysi můj otec mě k ní táhl. Nutil mě být její součástí. Odolal jsem a on se mě zřekl. Už je to asi osm let... Seberu se z postele. Z rozházeného oblečení vyberu nějakou slušnou kombinaci. Volné kalhoty, bílé tričko a ze zvyku to doplňuji velkým černo bílým šátkem kolem krku. S počítačem v jedné ruce a s taškou s papíry přes rameno opouštím pokoj. Překvapuje mi, jaké je zde ticho. Je to pro mě velká změna o proti kterékoliv z mých předchozích škol. Jsem mezi svými... uklidňuji se. Zatím jsem jich viděl jen pár, vlastně ani nevím, kolik nás tu je. Kráčím po mostě a rozhlížím se. Je to tu krásné... pomyslím si a prohlížím si most vedle. Vyruší mi až hlídač. Ukáži kartu a jsem vpuštěn do školy. Přijde mi to tu trochu jako věznice. Nevím zda by mě pustil i přes den ven... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Dobře, nemůžu popřít, že i mě zajímá Noční třída. Ale spíše z.. Praktického hlediska, než že bych tam měla nějakého svého idola, kterého musím vyfotit. Noční třída byla sama o sobě plná záhad, Učili se v noci, nikdo k nim nesměl.. Jako by se jednalo o syny prazidentů, než o cokoliv jiného. Ale proč v noci? To mi unikalo. Málo kdy si zvykne mít takový režim, že ve dne spí a v noci se učí.. A to jste je i celkem často potkali, jak se ve dne flákají někde před školou pod pečlivým dohledem prefektů. Takže můj večer vypadal jednoduše. Oblékla jsem si obyčejné džíny a bílé tílko, tenisky, šedou mikinu a oknem se tiše vyplížila na střechu a z ní se poměrně šikovně dostala na zem bez toho, aby si mě někdo všiml. Maximálně moje spolubydlící, která je naštěstí tak vyděšená slepička, že se neodváží ani z toho okna vystrčit hlavu. Nejhorší je vždycky dostat se zpátky na intr. Ale většinou se nechám načapat, jak tu někde poletuji a normálně se odvést po mostě do pokoje. Sice je z toho vždycky průser jak mraky, ale já mám méně práce. Noční třída se už dobré dvě hodiny učila. A pokus nejsem totální debil v matice a poznávání hodin, ještě by měli mít hodinu. Došla jsem k nejužší straně řeky, která tekla kolem obou intrů, aby se nedali obcházet. Měla jsem tam udělaný takový nenápadný most z kusů dřev a kamenů. V té tmě to tedy vždycky bylo o hubu, ale nějak jsem to přešla a dostala se ke škole, kde jsem začala šmejdit tiše kolem a hledat otevřené okno. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Zabralo mi to celou hodinu a i část další. Teprve ta třetí hodina mě zaujala. Místo upírské etiky, či politiky to byl jeden z odborných předmětů. Nadpis vypadal celkem zajímavě, ale ten profesor. Totálně to zabil. Místo aby říkal o fotosyntéze, začal vyprávět příběhy o tom, jak málo vzduchu stačí upírům k dýchání. Už je mi jasné, že tady asi nevydržím po celou dobu studia. Dávám tomu půl roku... pomyslím si, když skončí naprosto nudná hodina. Místo abych čekal na další řeči o historii se zvednu. S naprostým klidem pak odejdu před šokovanými spolužáky. Mám pocit, že mě odsud za záškoláctví nevyhodí. Navíc testy snad nějak dám. pomyslím si a vyloudám se z budovy školy. Pomalou chůzí pak zamířím přímo k mostu ke kolejím denního studia. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Jak mám v týhle tmě hledat otevřený okno, když je všude zhasnuto!" Postěžovala jsem si poměrně nahlas, ale s vědomím, že jsou všichni uvnitř a učí se, mě to nijak nebolelo. Najednou jsem za rohem budovy uslyšela kroky. Byli pomalé. A najednou další. Rychlejší a ráznější. Pak zvuk, jako když někoho tvrdě popadnete za rameno. ,,Hm..? Ty si z noční třídy.. Nemáš se učit..? Padej do třídy, nebo se alespoň nepoflakuj kolem školy, ale na intru.." Uslyšela jsem nějaký mužský hlas. Prefekt! Problesklo mi polekaně hlavou a dala jsem se na útěk. jenže po pár rychlejších krocích, jsem s hlasitým bum a ,,Au!" Narazila do něčeho, co bylo asi strom. Rychle jsem se zvedla a zdrhala někam pryč. Prefekta jsem za sebou běžet neslyšela, ale ani tak jsem se nezastavovala. Přes své zrychlené dýchání jsem ani neslyšela zurčení vody. Šlápla jsem do ní, polekaně vykvívkla a chtěla couvnout, jenže místo toho mi noha podklouzla a já se válela v řece celé. Mokrá a navíc byla zima. Rychle jsem se přes reku dostala, nějak poslepu a až pak zjistila, že nejsem u svého intru, ale na nočním. Já běžela někam úplně do prdele! Zděsila jsem se a uslyšela, jak za mnou prefekt asi vážně běží. Rychle jsem se celá mokrá zvedla ze země a běžela k nejbližšímu otevřenému oknu, kam jsem zalezla a zavřela ho za sebou. A mohla jsem hrdě drkotat zuby. A pořád jsem toho moc neviděla. Tak maximálně ty bílé stěny. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro S hlavou plnou myšlenek na malování přejdu po správném mostě. Kartičku jen vytáhnu a upír mě pustí dál bez zbytečných otázek. Vejdu hlavním vchodem a hned na kraji zahnu do chodby vedoucí k mému pokoji. Otevřu dveře a zamířím hned ke stolku s věcmi. Ještě jsem to všechno nerozbalil, ale vím přesně, kde to mám v batohu. Ovšem z mých myšlenek mě jaksi vyruší podivný pocit. Popotáhnu nosem a rozhlédnu se. Můj šestý smysl cítí něco, z čeho se většinou ukáže strach. Jednoduše cítím tu někoho pocity sice jen nepatrně, nevýrazně, ale cítím. Pohled mě okamžitě padne směrem k oknu. K oknu a dívce. Kdo je to? celkem se leknu. „Jaká je voda?“ zeptám se nakonec, protože mě nic jiného nenapadne. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ještě polekaněji jsem sebou trhla, když si mě dotyčný všiml a promluvil na mě. Skoro se mi zastavilo srdce. Určitě to byl někdo z Noční koleje, ale já viděla sotva obrys jeho postavy. ,,Ehm.. Mohl bys rožnout? Nic nevidím.." Řekla jsem lehce otráveným tónem, i když mi srdce poměrně vyděšeně bušilo. Ale nemohla jsem tady přece dělat, že se bojím. To se ke mě nehodí. Jak vůbec ví, že jsem mokrá..? Pomyslela jsem si. Třeba jsem šeroslepá a nevím o tom.. Proto nic nevidím a on mě jo. ,,Studená.." Rozhodnu se mu nakonec odpovědět, když si sundám mikinu a položím jí vedle sebe na zem. Klepu se jak nějaký drahý pes a mám co dělat, abych nedrkotala zuby. Pod bílým tílkem mi prosvítala modrá podprsenka a celkově se mi to nepříjemně lepilo na tělo. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Chvíli mi trvá, než se rozhodnu udělat těch pár kroků k vypínači. Pŕeci jen je to celkem pěkný pohled. Kazí ho jedině ten strach v okolním vzduchu. Vydechnu a během chvilky rozsvítím. Jaká škoda, že neuvidím to samé bez toho strachu. postesknu si a dojdu ke skříni v rohu. Vytáhnu krajní osušku. „To je škoda...“ konstatuji a podám ji jí. Potom se raději klidím stranou na cca tři metry vzdálenou židli. „Můžu se tě na něco zeptat?“ začnu trochu zamyšleně. „Jak a proč ses dostala sem. Navíc do mého pokoje?“ dodám a nečekám na odpověď k předchozímu dotazu.První patro a asi jediné otevřené okno, které viděla.... napadne mi hned odpověď. Ale proč a jak se dostala ke kolejím? je stále nezodpovězená otázka. Asi bych měl zavolat prefekta, ale něco mi říkalo, že nemám to srdce někomu zavařit jen kvůli zvědavosti. Nejsem takový ... vůl. „Jo jsem Will...“ řeknu jako bych si vzpomněl na něco, co mělo být hned na začátku. Za chování jedna mínus pane Greene! vzpomenu si na důtku na jedné ze škol. Jen jsem nepozdravil včas a dostatečně vznešeně ředitele nějaké školy... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Děkuji." Řekla jsem, když mi podal ručník, do kterého jsem se zabalila. Udělalo se mi trochu lépe a přestala jsem alespoň drkotat zuby. Začínala jsem mít strach, že se kousnu do jazyka. Přitáhla jsem si k sobě kolena a dál seděla na zemi pod oknem. Když se mě zeptal, jestli se může na něco zeptat, zvědavě jsem se na něj podívala a zamrkala. Už jsem se nebála. Neměla jsem nějak důvod. ,,Utíkala jsem před prefektem, ale v tý tmě jsem dorazila sem místo na svůj intr.. Takže jsem skočila do prvního otevřeného okna, které jsem viděla.." Řekla jsem a trochu nervózně se pousmála. ,,Já Kimberly.. Nemáš být náhodou ve škole?" Ušklíbla jsem se na něj pobaveně a víc si přitáhla ručník k tělu. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Zdravím...“ řeknu s úsměvem, protože se mi uleví, když vnímám, jak se její strach rozplývá. Jako když se voda odpařuje. „Můžu to zkrátit na ... Kim?“ zeptám se trochu váhavě. „No, škola mě přišla jaksi hodně nudná.“ řeknu a přemýšlím, co mám dělat dál. „Nechceš si sednout na postel?“ navrhnu nakonec, protože mi přijde divné, když sedí na zemi a jinou židli už nemám. Jen rozhrabanou postel... Což mi připomíná, že tu mám hrozný nepořádek. Mě tu nepřijde zrovna chladno, ale jí? Nevím, jak to lidi vnímají. Všichni ve škole nadávali, jaká je tam zima, přestože mě bývalo akorát. Na druhou stranu když lidi řinčí a nadávají na vedro, tak mě je taky akorát. „Nezmrzneš?“ zeptám se nakonec starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Přestala jsem se smát, když se zeptal, jestli si nechci sednout na posteli. Váhavě jsem se na něj zadívala. Normálně se moc neostýchám, ale teď mi to přišlo takové.. Zvláštní. Jiné, než kdyby se mě zeptala nějaká moje spolužačka. ,,Přežila jsem i horší věci.." Řekla jsem s lehkým úsměvem, když se mě zeptal, jestli nezmrznu, pomalu se zvedla ze země a sedla si na kraj postele. Snažila jsem se neklepat, ale moc to nešlo. Přišlo mi, že tu má celkem chladno.. Ale možná to bylo jen kvůli té vodě. ,,A děkuji, že si mě tu nechal a nezačal na mě hned křičet." Usmála jsem se na něj děkovně. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Za to se neděkuje.“ odpovím se samozřejmostí. „Jen bychom si měli dát pozor, aby tě nikdo neviděl. Mám pocit, že jinak...“ chtěl jsem říct by tě mohli umlčet, ale zarazil jsem se. Upíři udělají cokoliv, aby svou rasu udrželi v tajnosti. „... by to mohl být velký průšvih“ dodám po krátké pauze s úsměvem na tváři. Jak ji během řeči pozoruji, vnímám, že se třese a taky vím, že strachem to není. Měla by se ohřát a hlavně vyměnit to mokré oblečení. uvědomím si. Chvíli přemýšlím, co s tím. Na patře je sprcha a taky vím, že o pár pokojů bydlí holka. Přestoźe nejsem zrovna sukničkář, co by balil každou, neznamená, že se po nich nedívám. No a upírská dívka je celkem výjimečná věc. „Nechceš se dojít osprchovat? Možná bych ti mezi tím dokázal sehnat nějaké oblečení...“ navrhnu, protože pochybuji, že by tady na koleji zamykal a kdo z upíru bude řešit pár chybějících kousků oblečení... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Když se odmlčel, zvědavě jsem na něj zamrkala. ,,Jinak co?" Pobídla jsem ho, aby to dořekl. Když řekl, že by to mohl být průser, pobaveně jsem se ušklíbla. ,,V průserech lítám od doby, co tu jsem, nic zvláštního." Odvrátila jsem tvář a trochu si odkašlala. když mi nabídl sprchu, zadívala jsem se na něj jako na nějakého svého boha a spasitele. ,,Opravdu bys to pro mě udělal?" Udělala jsem na něj psí prosebné oči, jako bych byla nějaký malý štěně. Vstala jsem z postele a pomalu se rozešla ke dveřím. ,,Eto.. Na chodbě, že ano?" Chtěla jsem se ujistit s nervózním úsměvem a pak se vydala tam, kam mě poslal do sprchy. Svlékla jsem ze sebe mokré oblečení a pustila na sebe horkou vodu. Nebyla jsem tam moc dlouho, jenom, dokud jsem neodmrzla.. A nezačala kašlat jak tuberák. Skvělé.. Pomyslela jsem si, když jsem se zabalila do ručníku, vzala věci a opatrně rychlejším krokem zase přešla k Wilovi do pokoje, kde jsem za sebou tiše zavřela. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Zatím co ona spěchala do koupelny, samozřejmě klučičí, tak já se přemístil ke dveřím pokoje, kam jsem viděl jít tu dívku. Opatrně zkouším otevřít a ejhle povolí. Upíři nikdy nezamykají, kdo z upírů potřebuje krást? No přeci já a jedu po dámském oblečení... uchechtnu se, protože mi to přijde celkem vtipně ujeté. Naštěstí nemá moc skříní a tak oblečení nacházím celkem snadno. Proč má všechno jen černý? překvapí mě, co vidím. Nakonec nad tím moc nepřemýšlím a z hromádky spodního prádla vezmu z každé jeden kousek. Ať si toho nevšimne... prosím kohosi. Největší problém se ukáže vybrat něco k tomu. Otevřu a zavřu i ostatní skříně. Opravdu tu má jen šaty. Jak takhle může někdo žít? děsím se. Nakonec vyberu jedny ze skupinky, které vypadají tak nějak normálně. Nemyslím si totiž, že by Kim ocenila černé lesklé, či dlouhé až na zem nebo nějaké krajkové. Děs. Ani jedno tričko a normální kalhoty vrtím nechápavě hlavou a společně se spodním prádlem to beru k sobě na pokoj. Tam vidím Kim. Už zase sedí na posteli a hromádka na zemi dává tušit, že toho zrovna moc na sobě nemá. Uvědomím si, že musím být do červena. „Eehh, něco jsem ti přinesl...“ řeknu s notnou dávkou nervozity. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Jé, děkuji." Řekla jsem se šťastným úsměvem. Nechtěla jsem moc zjišťovat, kde to sehnal, tak nějak jsem tušila, že to vlastně ani vědět nechci. Vzala jsem si oblečení, co mi podal a odešla trochu opodál, kde jsem si pod ručník oblékla kalhotky, takže nebylo nic vidět. Pak jsem si stoupla zády k Willovi a sundala si ručník. Rychle jsem si oblékla podprsenku a jednoduché černé šaty, co mi přinesl. Mokrý ručník i mokré oblečení jsem poté přehodila přes topení, které jsem zapla mezitím, co byl Will pryč a které začalo mezitím příjemně hřát. Znova jsem zakašlala. Bolelo mě to. A motala se mi hlava. Bála jsem se, že začínám mít teplotu. Dnešek je pěkně na dvě věci.. Pomyslela jsem si poměrně otráveně. ,,Někdy si ty věci přijdu vyzvednout." Řekla jsem. Nechtělo se mi je tahat v ruce, byli mokré, tím i poměrně těžké a v té tmě.. Ne, děkuji. Raději se tu potají vydám někdy přes den, když všichni z noční budou spát. V tomhle lese je stejně jedno, jestli jdete přes den nebo v noci.. Je tak hustý, že by jednoho jeblo. Chtěla jsem už dojít k oknu, že z něj vyskočím a prostě půjdu k sobě na pokoj, ale místo toho se mi zatočila hlava tak, že jsem se lehce zakymácela a musela se znova posadit na kraj postele s rukou přiloženou na horkém čele. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Chtě nechtě nemůžu ji říct, aby zůstala. Kdyby ji tu našli dopadla by stejně. Ne, to si nevezmu na krk! Starostlivé ji sleduji. Snad ji ještě někdy uvidím. pomyslím si. Jenže ona místo aby se vytratila do noci, tak se málem natáhla. Okamžitě jsem stál u ní. Teprve pak mi došlo, že bych se měl chovat lidštěji. „Jsi v pořádku?“ vyděsím se. Už je mi úplně šumák, co si budou myslet a co by se mohlo stát. Zůstane tu! „Mám pocit, že bys tu měla zůstat.“ řeknu dosti panovačně. Nedávám ji šanci moc protestovat. Roztáhnu peřinu a vyházím z postele všechno svoje oblečení. Když ji takhle „připravím“, zaváhám. Něco mi říká, že ty šaty by se jí ještě mohli hodit a propocené přes noc budou asi nepoužitelné. Trochu nervózně ji tedy navrhnu, zda by si je nechtěla sundat a zalehnout pod peřinu. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Přes to jsem se na něj zmateně podívala, když poměrně panovačně řekl, ať tu zůstanu. Nechápavě jsem na něj zamrkala, když rozestlal postel a dal z ní pryč svoje oblečení. Tomu lehkému klučičímu nepořádku jsem se nijak nedivila, u mě to vypadalo dost podobně, takže to nemělo smysl komentovat. Zaváhala jsem, když řekl, že bych tu měla zůstat. Váhavě jsem se podívala na něj a pak na postel. Nakonec jsem si sundala šaty, které jsem položila na jeden z nočních stolků vedle postele a jen v podprsence a v kalhotkách jsem si lehla do postele a přikryla se peřinou. Postel byla velká, skoro jak manželská. Nebylo se čemu divit, noční třída měla celkově luxusnější intr, než my. Ne, že by mi to vadilo. Ležela jsem více na pravém kraji a snažila se nevšímat vlastní hlavy. Trochu jsem zakašlala. ,,Promiň, že tak otravuji.." Řekla jsem tiše a letmo se na něj zadívala. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Nic se neděje. Jen se vyspi ať je ti zítra trochu líp.“ řeknu mile a odeberu se ke stolu, kde jsem nechal počítač. Zapnu ho a pustím se do práce. To že upíři jsou bohatší má hromadu důvodů, tím zásadním je, že nemusejí spát tak dlouho. V noci se učí, přes den pracují a někdy odpoledne si zdřímnou. Na jedné střední jsem si spolužáci vytvořili firmu vytvářející internetové stránky. Do teď mi posílají práci... Chci pracovat, ale zjišťuji, že se nedokáži soustředit. Dřív či později vždycky sjedu pohledem na Kim. Tohle jsem teď nepotřeboval... vyčtu si, ale moc dobře vím, že tohle si člověk nevybírá. Tohle je dáno z vyšší moci, jak rád říkám... Zavřu notebook, tady nejde pracovat. Nakonec přeci jen vyhrabu stojan a obří blok. Blok opřu o stojan a do ruky vezmu tužku. První skica netrvá dlouho. To až následovné vytahování tvarů a pokus o textury. Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem viděl Kim poprvé. Mokrá, skrčená u okna. Jen na kresbě není tma, ale krásné v podstatě denní světlo. Zaberu se do práce a příliš nevnímám okolí... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,To jsem já..?" Zeptala jsem se tiše. Vypadalo to, jako já. Jen pěknější. Jednou rukou jsem si protřela oči, abych lépe zaostřila a víc si přitiskla deku k tělu. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Po nějaké době se zaberu do kreslení natolik, že i to občasné pokašlávání vnímám tak nějak z dálky. Kreslení je pro mě vůbec taková odpočinková činnost. Vlastně pak už ani nepřemýšlím nad tím, co kreslím, aspoň tedy ne jako na obraz. Vzpomínám na tu situaci, kterou kreslím. Asi kvůli tomu mě dojde, že Kim stojí za mnou až ve chvíli, kdy se tam objeví. Pozdě, už to neschováš. vysmívá se mi mé podvědomí. „Ehhh, no ... jo... Takový pokus.“ řeknu a okamžitě se snažím to schovat. „Už je ti líp?“ zeptám se. Okamžitě hledám nějakou výmluvu, jak utéct. „Nechceš čaj?“ zeptám se, ale to už jsem na cestě ke stolu, kde stojí varná konvice. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Pokud máš nějaký černý.. Tak ráda.." Řekla jsem s úsměvem a poměrně drze si vzala blog do ruky a sedla si s ním na postel. Druhou ruku jsem si dala před pusu, abych si mohla zakašlat, čímž jsem si přestala držet deku, která ze mě sklouzla, takže jsem seděla na posteli jen ve spodním prádle a deka mi zakrývala maximálně ledviny, ale nijak mi to nevadilo. Jak jsem tu zatopila, bylo tu hned teplo a příjemně. ,,Proč mě maluješ?" zeptala jsem se ho a zvědavě na něj zamrkala. Asi o tom nechce mluvit, ale mě to upřímně zajímá. Nestává se vám každý den, že se vloupete do pokoje někoho, ke komu se nesmíte ani přiblížit, onemocníte tu a ten dotyčný vás ještě maluje. Trochu zasněně jsem se na obraz pousmála. ,,Ale je to krásné.." Musela jsem říct. Poprvé jsem se sama sobě líbila. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Ještě lovím hrnek a pak se otočím. Na chvilku zadržím dech. Podvědomě. Sedí tam a ručník klesl. „Nemohl jsem pracovat. A no ... nic lepšího mě jaksi nenapadlo.“ řeknu popravdě. Chvíli ji sleduji a přemýšlím zda dostanu vynadáno nebo ne. Mé zamyšlení přeruší klokotání vody. Každý angličan by mě vynadal, jenže já nehodlám přesně hlídat teplotu na osmdesát stupňů. Zaliji vodou dva hrnky. Chvíli počkám a pytlíky položím na flekatý talířek od barev. Pochválí mou kresbu. Začervenám se, ale potěší mi to. Neslyším názory na své obrázky příliš často. „Díky“ řeknu nahlas, ale v duchu si dodám „jen jestli to není tím, že objekt je krásný...“. Přisunu k posteli židli a na ní postavím oba hrnky. Ještě přidávám cukřenku a dvě čajové lžičky. celou dobu si dávám pozor, abych na ni příliš nezíral. Ale její tělo je jako magnet pro mé oči... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Hele.. Wille.. Nechceš mi náhodou něco prozradit?" zeptala jsem se ho zvědavě mezitím co jsem vzala do rukou svůj hrnek s čajem a trochu usrkla, abych si nespálila jazyk. ,,Co jste vlastně zač..? Chci tím říct.. Není moc normální, aby studenti studovali přes večer a navíc měli ochranku.. Co jste zač? Pokrevní příbuzní anglické královny?" Sice to mohlo znít lehce s nadsázkou, ale kupodivu jsem svou otázku myslela poměrně vážně. Chtěla jsem tomu přijít na kloub. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Jelikož si všimnu, co hodlá udělat, sednu si vedle postele na zem. Ono to není zas tak nepohodlné, protože před postelí je vysoký koberec. Zády se opřu o rám postele a vychutnávám si čaje, zapomenu na to, že bych měl mít opařený jazyk. Takže malými doušky upíjím. Pak mi pokládá otázku na kterou se mi zrovna moc nechce odpovídat. Dokud neví, kdo jsme, snad jí neublíží. Rozhodně má větší šanci, než když jí to vyklopím. Chvíli tedy přemýšlím, jak odpověď, lhát nehodlám, ale pravdu říct se mi taky nechce. „No, řekněme to takhle, anglická vláda by nás nejraději neviděla...“ odpovím tajemně, protože mi nenapadnou slova, kterými to vysvětlit aniž bych řekl, že nejsme lidi. Nevěřila by anebo by naopak věřila. Tak či tak bychom měli ještě větší problém než máme teď. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Jednu nohu jsem mu přehodila přes jedno rameno a druhou přes druhé. Lehce jsem ho stehny přitiskla trochu pevněji zády k posteli a pobaveně se usmála. ,,No tááák.. Trochu konkrétněji.. Prosím." Uculila jsem se nevinně, i když on to asi vidět nemohl, vzhledem k faktu, že byl zády ke mě. ,,Už dva roky se vám snažím přijít na kloub. Je to iritující, víš." Pronesla jsem spíše tak nějak ze srandy a lehce pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Pak mi dá nohy přes ramena. Neříkám, že je to nepříjemné, ale trochu mě to vyvede z míry. Ještě jsem nepotkal holku, která by se takhle chovala. Není otravná, není provokativní ani nic podobného. Je krásná a přitahuje mi, ale moc dobře vím, že bych měl udržovat odstup. Nedá mi to lehce ji přejedu po lýtku horkým prstem. Chvíli přemýšlím nad jejími otázkami... Nemůžu jí to říci. přesvědčuji sám sebe, protože mé obrany z nějakého důvodu v její blízkosti mizí. Je podivná, záhadná, kouzelná... „A co jsi za tu dobu zjistila?“ zeptám se nakonec trochu napjatě. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Jeho hlas zněl poněkud napjatě. Pousmála jsem se. Ne pobaveně, spíše tak nějak tajemně a.. Možná trochu škodolibě. Trochu pevněji jsem ho přitiskla nohama k posteli. ,,O to právě jde.." Pronesla jsem tak nějak tajemně, dala za sebe ruce a opřela se o ně. ,,Nic." Řekla jsem zcela upřímně, trochu otráveně, možná až znuděně. ,,Dokonce jsem se jednou vloupala do kanceláře ředitele.. Nic. Prostě nic. Jako by jste byli úplně obyčejní studenti. Ale i idiot by přišel na to, že nejste.. Takže.." Až při posledním slově jsem se zase tak nějak tajemně pousmála. ,,.. Budu tě tu držet, v téhle poloze, dokud mi něco neprozradíš.. A nebo v horší poloze, to záleží na tobě." Pronesla jsem pobaveně, možná trochu i škodolibě. Těžko říct, jak moc vážně to znělo, ale snažila jsem se, aby to znělo nebezpečně. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Přemýšlím, jak ji rozmluvit pátrání. Měl bych jí říct, že je to nebezpečné, ale tuším, že by to jen vyvolalo ještě větší zájem. Nakonec si prvně chci něco ověřit. „Jaká je ta horší poloha?“ zeptám se s úsměvem, dokázal bych si představit hodně nepohodlných poloh, ale do žádné z nich by mě nedokázala dostat. Můj otec ano a vlastně si to i praktikoval... Kdysi to bylo potřeba, nedokázal jsem vydržet tu touhu. „Není na nás nic zajímavého, ve všem jsou jen peníze a podivné návyky, jednoduše se nám líp spí přes den. Miluji noční oblohu...“ snažím se to zase zaonačit a lechtáním na chodidle ji přesvědčit, aby mě pustila. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,To ti nevěřím." Řekla jsem zase s tím tajemným a lehce škodolibým tónem, který naznačoval, že mu tuhle výmluvu prostě nesním. Ohledně peněz měl pravdu, to určitě, ale jinak jsem mu nevěřila, že jsou obyčejní studenti. Když mě začal lechtat na chodidlech, začala jsem sr tiše chichotat a párkrát nohami cukla, ale nevadilo mi to natolik, abych ho pustila. Jen jsem povolila stisk. ,,Nech toho.." Řekla jsem chychotavým hlasem pobaveně. Sundala jsem z něj nohy, klekla si na zem vedle něj a začala tlačit na jeho rameno směrem k zemi s úmyslem ho na ní povalit. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Pohlédnu na ni s úsměvem na tváři. Dávám si pozor, abych se díval do obličeje. „A já myslel, že jsi děsně nemocná. Neměla bys být zalezlá v posteli?“ zeptám se smíchem a chytím jemně její ruku na svém rameni. Kdyby někdo přišel a viděl nás, asi by omdlel. „Nemůžu ti to říct. Nevěřila bys a dostalo by nás to do problémů.“ povolím nakonec, ale vzápětí si nadávám. Opravdu si nadávám. Tvé rozhodnutí zlomila holka... směji se sám sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Když se zeptal, jestli nemám být nemocná, zvědavě jsem na něj zamrkala. Zarazilo mě to. ,,Když o tom mluvíš, cítím se trochu lépe." Řekla jsem upřímně. Teplotu jsem asi pořád měla, ale už ne tak vysokou. Sáhla jsem si na čelo. Pořád bylo poměrně horké. Hm, kruci.. Ale.. Proč vlastně kruci? Můžu tu s ním zůstat. Déle. Třeba ještě jednu noc. Teď když nad tím tak přemýšlím.. ,,Hele.. Na to, že jsi vůbec nespal vypadáš.. Dobře." Trochu podezíravě jsem se na něj podívala. Normální člověk by už dávno usnul, ale on ne. Vypadal v klidu. Jako by před chvilkou vstal plný energie. Najednou mě chytl za ruku, co jsem měla na jeho rameni. Zvědavě jsem na něj zamrkala. Hm, příjemné.. Jakmile se, ale zmínil, že bych se bych se mohla dostat do problémů, rozzářili se mi oči, jako malému dítěti. Tedy.. Nás by to mohlo dostat do problémů. Jemu jsem problémy ale působit nechtěla. Najednou jsem nevěděla jak se zachovat. Jestli mám dá vyzvídat nebo toho nechat. Je na mě moc hodný a milý.. Nemůžu i jeho tahat do nějakých problémů. ,,Jasně.. Promiň.." Dostala jsem ze sebe a provinile sklopila pohled k zemi. Pokusila jsem se využít chvilky jeho nepozornosti a znova se ho různým tlačením a pošťuchováním pokoušela dostat na zem. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Když se omluví za svou zvědavost, je mi divně. Zvědavost je dobrá věc. Neměla by se potlačovat, ale na druhou stranu, je to pro naše dobro. Nevím to jistě, ale myslím si, že kdyby se někdo z upírů dozvěděl o tom, že jsem jí to řekl... Nevím jak by to dopadlo, ale tuším, že by zemřela. Stratila by se a tělo se nikdy nenašlo. Nemohu to dopustit... mé myšlenky doputují kamsi daleko od té krásné dívky vedle mě. Nakonec mi přestane hrát si na kameňáka a nechávám jí dělat, co se jí zlíbí. Dostanu se na bok a jelikož jsem jí nepustil ruku, stáhnu ji sebou. „A co máš vymyšleného teď?“ optám se jí. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Tak co? Pořád mi nic neřekneš?" Zeptala jsem se ho tiše a lehce pobaveně. Nedocházeli mi, že jsem pořád jen v černém spodním prádle a že na něm sedím dost.. Provokativně. Nevnímala jsem to. Nebyla jsem takhle zvyklá vnímat kluky. Proto mi ani to držení za ruku nepřišlo nijak.. Divné nebo zvláštní. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro S červenými tvářemi se jí dívám do obličeje. Je mi úplně jedno, že mi klečí na zápěstích. Nakonec to nevydržím a můj pohled sjede níže a níže a pak se vrátí nahoru. Během toho z ní vypadne záludná otázka. Chvíli váhám. „Jsi krásná...“ odpovím úplně něco jiného, než chtěla vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Rychle jsem se musela zamračit, když jsem si uvědomila, že nechci, aby kdokoliv viděl, že i já dokážu být nějak zranitelná. ,,Nejsem.." Zaprotestovala jsem tiše. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Dojdu ke dveřím a otevřu je. Přesně. Prefekt. Chvíli se na sebe díváme, pak mírně kývnu hlavou. „Chyběl si na upíří historii, jsi v pořádku? Nepotřebuješ krev nebo něco jiného?“ zeptá se starostlivě poměrně tiše. Přesto si myslím, že to pod postel mohlo být slyšet... „Jsem v pořádku, jen už tu látku znám. Považoval jsem za zbytečné zabírat místo na hodině.“ odpovím klidným hlasem. V duchu si přeji, aby prefekt nebyl příliš pozorný. Nakonec kývne a odejde. Chvíli se za ním dívám. To je jako vše? Žádné napomenutí? usměji se. Tahle škole třeba nebude zase tak zlá... řeknu si, ale v duchu už přemýšlím, jak tohle vysvětlím dívce pod postelí. Tiše zavřu dveře a otočím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro C-Cože? Pomyslela jsem si a v hlavě mi to začalo šrotovat. Nebyla jsem nějaký přehnaný realista ani snílek, ale o existenci upírů jsem v životě nepřemýšlela. Ale nikdy jsem jí nepotvrzovala ani nevyvracela. Automaticky mi to do sebe navíc hned zapadlo. Učí se v noci, jsou hlídaní proto, aby nám neublížily.. A jsou bohatí a krásní. Jakmile jsem uslyšela jak se dveře zavřela, vylezla jsem rychle zpod postele. ,,Tak o tohle jde. Vy ani nejste lidi!" Vyhrkla jsem na Willa poměrně překvapeně, ale neznělo to nějak.. Nenávistně, vlastně jsem se ho ani nebála. V ruce jsem držela černé šaty. S tichým smíchem jsem si přejela rukou po obličeji. ,,Bože můj, já jsem, ale blbá. Tohle by mě ani ve snu nenapadlo." |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Nejsi blbá, to neříkej...“ rozmlouvám jí to celkem nešťastně. Cítím se mizerně a radši si sedám na postel. „Nesmíš o tom nikomu říct. Ani slovem. Kdyby... Kdyby měli jen tušení, že něco víš, zabijí tě. Ztratíš se a nikdo tě už nenajde. Proto jsem nechtěl, abys to věděla...“ snažím se jí to vysvětlit. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Já.. Nech mě si to trochu promyslet.." Řekla jsem zcela upřímně, ale bylo to i trochu smutné. Hodila jsme na sebe šaty, sebrala svoje věci z topení a během chvilky jsem už v pokoji nebyla. Vyskočila jsem z okna a rozběhla se na intr k sobě na pokoj. Bylo toho na mě nějak moc. A já nechtěla Willovi nijak ublížit jen.. Pokud se mu vážně líbím, čemuž nevěřím, bude mě chtít vidět znova. Bože, ty jsi ale sobecký hovado.. Pomyslela jsem si o sobě, když jsem se velmi nenápadně dostávala přes svůj můstek na řece a pak oknem k sobě do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Probouzím se. Budík ukazuje deset. Udiveně se dívám ještě na mobil. Opravdu, spal jsem celých pět hodin! To se mi už dlouho nestalo. Pln energie jsem jako pružinka vyskočil z postele. Sprcha, čisté oblečení a jednu sklenici vody ve které nechávám rozpustit tabletu. Kim mě nakazila, vylézám oknem, místo abych to obcházel dveřmi. Nadechnu se čerstvého vzduchu a podívám se na nebe. Rukou si zastíním slunce, ale i tak zamžourám. Chvíli mi trvá, než si oči zvyknou. Pak se rozběhnu. Běžím. Po několika kolečkách se zastavuji u jedné vodní plochy. Mezi stromy schován a podle všeho sám. Svléknu se a skočím do ledové vody. Chvíli plavu, načež vylezu obléknu si nejnutnější a během dalšího okamžiku jsem zpět v pokoji. Sprcha, oblečení a jdu ven. Bez cíle. Počkat, vlastně mám cíl. Vybavuji si mapku areálu. Vzpomínám si, kde mají kolej lidi a pak zamířím přímím směrem. Narážím na vodu. Chvíli jdu po břehu načež narážím na místo, kde trochu ční kameny nad vodu. Usměji se a s rozběhem to přezkáči. Stíny pak dojdu až k budově. Ve stínu se opřu o strom a čekám, kdy se začnou vracet lidi ze školy. Přeci tam nejsou do večera, ale ani to by nebyl problém. Lákadlo mám velké... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Šla jsem do sprchy. Z hlavy jsem neustále nemohla vyhnat Willa. Spíše ten fakt, že je upír. Proč mě to nikdy nenapadlo? A proč mě to neděsí? Ano, to byla otázka. Proč mě to neděsí? Proč místo toho, abych se ho začala štítit nebo cokoliv jiného mě to spíše k němu ještě více přitahuje. V hlavě jsem si neustále opakovala jeho slova, že jsem krásná. Pořád jsem cítila ruku na svém lítku. A vůbec se mi to nelíbilo! Kdykoliv jsem si na to vzpomněla, začalo mě šimrat v podříšku a rozbušilo se mi srdce. Šla jsem si ještě na chvilku lehnout, než mě vzbudil budík a já byla donucena jít do školy, kde se toho tedy moc nedělo. Kromě nudných hodin psychologie a angličtiny. Ani mě nenapadlo se někomu zmínit, co jsem dělala celý večer a co jsem se dozvěděla. Ale neustále jsem nad tím musela přemýšlet. Ne, že bych tedy došla k nějakému závěru.. Když skončila škola, vydala jsem se s dalšími zpátky na intr. Slunce už pomalu zapadlo, ale pořád bylo dost světla. Měla jsem na sobě krátkou džínovou sukni, bílé tričko s černýma kočičíma ťapkama a černou rozepnutou mikinu. Tak nějak jsem si vyčítala, že jsem včera utekla. Co když se Will neukáže? Tak je to prostě lhář.. Řekl mi mozek. Povzdechla jsem si. Došla jsem na pokoj a otevřela okno, abych tady trochu vyvětrala. Pořád jsem měla trochu teplotu a tak jsem se občas třásla zimnicí a občas mi bylo horko. Třeba teď mi bylo horko, i když jsem se ještě před chvilkou drkotala zimou. Štvalo mě to. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Obezřetně se pak vydám na chodbu. snažím se vždy poslouchat, zda někdo nejde. Jednou jsem se musel dokonce kus vrátit a obejít nějakou dívku jiným patrem. Sejdu zase dolů a nacházím nástěnku. Hledám a nakonec nacházím. Několik papíru A4 se skobkou v rohu. Téměř všechny koleje to mají podobně, tedy většina, kde jsem kdy byl. Prstem jedu po seznamu Ka.. Ke.. Ki... Kimberly Earl našel jsem orlici jednu. Číslo pokoje... pak si ještě v malém požárním plánku nacházím, kde to je. Otočím se a udělám pár kroků, když se přede mnou objeví nějaká dívka. Chvíli na mě zírá. Snažím se být nenápadný, ale nějak pozná, že sem nepatřím... Usměji se a ona zmizí. Úsměv taky. měl bych se ztratit, zavání to průšvihem... říká mi svědomí, ale jen zrychlím. Dojdu ke dveřím se správným číslem. Ťukám tiše, vždy s krátkou pauzou. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Si cvok? Co kdyby ti někdo viděl? Já jsem se s průsery za patami narodila, ale ty nejsi ten typ.." Zprvu jsem mluvila vážně, ale poslední věta zněla spíše pobaveně. Pokynula jsem mu hlavou, ať si sedne na postel od spolubydlící, na které byla jen deka zelené barvy, protože peřiny měla v peřiňáku. Moje postel byla povlečená do světle modrého povlečení s proužky jiných odstínů modré a váleli se na ní plyšáci. Ale jinak to tu vypadalo poměrně uklizeně, kromě několika sešitů a tužek na mém stole. Sedla jsem si na kolečkovou židli u mého stolu, vzala do ruky hrnek s čajem a otočila se šelem k Willovi. Byla jsem tři metry před ním. ,,Tak copak potřebuješ?" Zeptala jsem se a dala nohu před nohu. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Co potřebuješ? na tohle jsem zrovna připravený nebyl, ale během chvilky jsem to vymyslel. „Chci si ověřit, že nejsi marod. Navíc...“ zaseknu se a přemýšlím, jak pokračovat. Nakonec to nechávám být a sedám si na postel, kam mě před tím poslala. „Máte to tu hezké. Kdepak je?“ zeptám se a prstem ukáži na postel pod sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Když, ale nedořekl svou větu, přestala jsem se mračit a zvědavě na něj zamrkala. ,,Doma, má v nemocnici babičku, tak chce být s ní." Řekla jsem vážně a trochu tišeji, jako bych tím chtěla naznačit, že se o tom nechci nějak více bavit. ,,Co si chtěl říct?" Vyzvídám hned zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Eehh, no ... chtěl jsem se na tebe podívat.“ řeknu s trochu červenými tvářemi a začnu pohledem zkoumat, co je na stole za jejími zády. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,To je milé." Usmála jsem se na něj sladce a napila se čaje. ,,Ah, málem bych zapomněla." Řekla jsem, odložila čaj na stůl a na chvilku zimzela v koupelně, co jsme měli v pokoji. To byla jedna z výhod holčičího intru. Každý pokoj měl vlastní koupelnu. Když jsem se vrátila, měla jsme v rukou obyčejnou malou černou igelitku ve které byli černé šaty, kalhotky a podprsenka, co jsem měla včera na sobě. ,,Tohle by se asi mělo vrátit." Usmála jsem se na Willa děkovně a tašku mu předala. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Tím, že řekne, že je to milé to dorazí a já zrudnu jak jen upír může. Jsem rád, že zmizí, mám čas to rozdýchat. Když se ale vrátí a předá mi tašku, podívám se dovnitř. Zase igelitku zavřu. „Já to tam neponesu. Zrovna moc se mi nechce jít k té holce. Jí to stejně nebude chybět...“ řeknu sebejistě a podám jí to zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Kolik ti je vlastně roků? 100? 200?" zeptala jsem se vážně, ale šeptem a při tom jsem se mu z té blízky dívala upřeně do očí. Jako bych mu viděla až na dno duše. Při tom jsem se necítila nijak nervózně, ani nic podobného. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Copak? To se mě bojíš?" Zeptala jsem se tiše, položila ruce na matraci kousek za jeho zády a tím se na něj trochu víc natiskla. Ne, že bych provokovala, spíše mi to přišlo.. Zábavné. ,,Myslíš snad, že bych ti mohla nějak ublížit?" Pronesla jsem pořád tiše a poměrně tajemně. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Určitě by mě mohla zničit tím, že by se otočila a odešla, tím, že by odešla ze školy. Jakoby se něco v mém mozku přepnulo, nechtěl jsem ji opustit... Rukami vyjedu výš, až do jejího podpaží, kde ji podepřu natolik, že jí zvednu ruce o které se opírala. Teď její váha spočívá na mých lehce pokrčených rukách. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Sebe? Myslíš tím, že se bojíš, že mi nějak ublížíš?" Zeptala jsem se tiše, ale vážně. Když mi položil ruce na boky, začalo mě opět šimrat v podbříšku a trochu se mi sevřel žaludek nervozitou. Když vyjel rucema víš a já na něm byla celou váhou, položila jsem mu jemně ruce na tváře a bříšky prstů začala jemně jeho tvář zkoumat. ,,Psychicky? Jak to myslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Že odejdeš, že zmizíš. Tak to myslím...“ vysvětluji poslušně. Otec by mě pochválil. Tedy pokud by neviděl naši polohu. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Neboj, nikam odejít nehodlám." Řekla jsem mu. Nevím, proč jsem nic z toho, co se dělo, nebrala nijak vážně. Chtěla jsem, ale nešlo to. Ne, že bych ho nějak neměla ráda nebo tak, ale prostě jsem se to snažila všechno brát s lehkou nadsázkou. Došla jsem zpátky k židli pár metrů před Willem a posadila se na ní. ,,Pověz mi něco o sobě.. Myslím o tvojí rodině, minulosti.. A tak." Zadívala jsem se na něj zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „A co bys chtěla vědět? Přeci jen má historie je trochu dlouhá.“ zeptám se, ale když už zmínila rodinu, začnu s ní. „Mám otce, který je v současnosti jedním ze šlechticů upírské společnosti. Pak jsem mýval dva rodiče, ale to už je dávno. Oba zemřeli při světové válce a i já měl zemřít. Jenže mě našel můj upírský táta, staral se o mě než jsem vyrostl a pak mě proměnil. Před přibližně dvaceti lety jsme se pohádali a já od něho utekl... To je takové shrnutí.“ vyprávím odevzdaně, jakoby se to mě vůbec netýkalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Jak se vlastně z člověka stane upír?" Zeptala jsem se zvědavě bez toho, abych nad tím nějak přemýšlela. Ne, že bych se chtěla stát upírem, ale i tak. ,,A.. No.. Proč jste se s tátou pohádali?" Zeptala jsem se už o dost opatrněji a lehce si skousla spodní ret. Nechtěla jsem ho nějak naštvat nebo tak. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Chtěl abych šel do rady...“ odpovím jednoduše částečnou pravdu. Popravdě chtěl abych buď zabil, či si vzal jednu upírku z rady a pak zabral její místo... „A co ty? Jak ses vzala na téhle škole? A kolik ti vlastně je?“ zeptám se tentokrát já a poslední dotaz doprovodím výrazným úsměvem, protože vím, že na mě nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Když se zeptal mě, zmateně jsem zamrkala, jako by mě vytrhl z nějakého toku myšlenek. ,,Já..?" Zopakovala jsem skoro nevěřícně. ,,.. Žiju u babičky.. Tedy.. Školu mi platí prarodiče. S našima se nebavím.. Nebo spíše oni se mnou.." začala jsem se v tom tak nějak zadrhávat, jako by mi tohle téma nechtělo jít moc přes jazyk. ,,.. Měla jsem starší sestru.. Jenže umřela.. Bylo mi 14.. Rodiče mi to do dnes dávají za vinu. Nikdy mě neměli moc rádi.. V podstatě mě vyhodily z domu.. A já nechtěla prarodičům moc překážet, dělat jim problémy a tak.. Tak jsem šla sem." Babička je moc hodná a děda hodně bohatý. Nemám s nimi problém a mají mě rádi. Byla jsem ráda, že jsem se v tomhle nějak vyžvíkla. Fakt, že mám ještě dvojče, které je doma s rodiči a naši ho mají rádi jen proto, že je to kluk.. O tom jsem mlčela. Hrozně mě bolelo, když jsem tenkrát odjela k babičce a musela ho opustit. Nechtěla jsem na to vzpomínat. ,,Ale jinak mi je 17.. Měl by sis připadat pedofilně." Pokusila jsem se pronést tak nějak s humorem a usmát se. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Pedofilně?“ vzpomínám, co to znamená. Nakonec si vzpomenu na ty nechuťárny z jedné školy. Dědeček s vnučkou a podobně. Málem se mi udělá zle. „Ty ve mě snad vidíš starého pána, co chodí o holi?“ zeptám se smíchem. „Nejde o skutečný věk, ale o ten jak to říct ... psychický? No, všichni mě berou jako devatenácti letého spratka, tak se tak i cítím. A od devatenácti k sedmnácti mě to přijde naprosto normální.“ ubezpečím ji a vstanu z postele. Mžiknutím oka se přesunu k její židli a dám ji ruku na rameno. „Zapomeň na to, co ti rodiče udělali. Jen se tím trápíš...“ řeknu jí a nakloním se k jejímu uchu. „Jsi mladá a krásná, užívej si života a to zlé hoď za hlavu.“ řeknu šeptem se stopami smíchu. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Pobaveně jsem se zasmála, když začal mluvit o věku. ,,Ne, to ne.." Řekla jsem se smíchem, když se zeptal, jestli mi připomíná dědu o holi. Vstal z postele a uznávám, že jsem se lekla, když se najednou objevil vedle mě. Polekaně jsem sebou trhla a zadívala se na něj. Najednou jsem se cítila trochu nesvá. Rozbušilo se mi srdce. Když řekne, ať hodím rodiče za hlavu, skloním hlavu a pohled k zemi. Najednou mě to tak nějak mrzelo. Ne kvůli rodičům, kvůli bratrovi. Stýskalo se mi, ale snažila jsem se na to nemyslet. Když se jeho dech otřel o můj krk, zachvěla jsem se a ruce co jsem měla složené v klíně jsem stiskla v pěst. Po zádech mi přejel mráz. Smutně jsem se usmála. ,,Já vím.." Řekla jsem tiše. Pak jsem zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Vážně. ,,Co bys udělal, kdybych ti nabídla svou krev?" |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Jak se zeptá, udělám krok vzad, jako bych si uvědomil, že jsem moc blízko. Sednu si na zem kus před ní a dívám se na ni pátravým pohledem. „Proč ses na to zeptala?“ dostanu ze sebe nakonec. Ta otázka mě mrzí... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Zajímalo by mě, jaký je to pocit.." Řekla jsem absolutně vážně a upřímně a dívala se mu při tom do očí. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Zvednu třesoucí se ruce a strčím je mezi nás. Dlaně prostrčím mezi jejíma rukama a položím je na ramena. Hlídám si, aby se nepřiblížila víc. „Nedělej mi to, prosím...“ ozvu se tiše a prosebně na ni pohlédnu. Pohled do jejích očí mě dostane z těch špatných myšlenek a vrátí mě do reality. „Nekousnu tebe, ani nikoho jiného. Stačí, že to odnesl jeden člověk...“ řeknu tiše a protočím ruce tak, že ji držím za podpaží před sebou. Stáhnu ji tak, že sedí na mě a má oči téměř na úrovni mých. „Nechtěj to vědět. Je to horší než drogy...“ vysvětlím ji to. „Slib mi, že nikdy nikoho z upírů nebudeš prosit...“ prosím tiše a dívám se jí do očí... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Já nechci, ať mi ublížíš.. Jen si nemyslím, že je správné, aby jsi neměl krev.." Dobře, uznávám, že tohle je jen jedna ze dvou věcí. Vážně chci vědět, jaké to je. Je to sice poměrně sobecké, ale je to tak. ,,Nikoho.. Jen tebe.." Dodala jsem tiše a vážně se mu zadívala do očí. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Nechci ti ublížit. Tobě ani nikomu jinému.“ řeknu nakonec. Přehmátnu, tak že má mé dlaně na lopatkách a opřu si bradu o její rameno. Aspoň neuvidí těch pár slz, které vyvolaly vzpomínky. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Položil mi ruce na lopatky a bardu na rameno. Zatvářila jsem se smutně a starostlivě zároveň. Objala jsem ho a trochu víc ho k sobě přitiskla. Nebo spíše já k němu. Jemně jsem mu jezdila dlaní po zádech, jalo bych se ho snažila uklidnit. ,,Ale já přeci nechci, ať mi ublížíš.." Řeknu a snažím se mu tím vysvětlit, že já to jako nějaké ublížení rozhodně neberu. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Jedině... Napadá mi, že možná kdybychom použili moderní způsoby...“ napadl mi způsob, jak se dostat k lidské krvi bez rizika. „Kdybychom použili injekci... Ale není to nutné. Lidskou krev nepotřebuji.“ odmítám její nabídku. Je obětavá a možná až moc. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Když řekl, že jsem krásná a že se mu líbím, neubránila jsem se mírnému začervenání ve tvářích a poměrně stydlivě jsem uhnula pohledem někam do boku. Když řekl, že lidskou krev nepotřebuje, přísně jsem se na něj zamračila. Jako matka, které se nelíbí, že dítě nedojedlo večeři. ,,Nelíbí se mi to.. Chci tím říct.. Myslím si, že to není správné.." Dostala jsem ze sebe po pravdě. Pak jsem se k němu trochu více přiblížila a zadívala se mu do očí. ,,Vím, že by jsi přestal včas. Věřím ti. Ale je to na tobě.." Řekla jsem tiše. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Proč na tom tak trváš?“ zeptám se po chvíli ticha během kterého poslouchám, jak jí tluče srdce. Na můj zvyk až pŕíliš rychle. Navíc si uvědomím, co by to znamenalo, kdyby nás tu někdo takhle zahlédl... Rychle se rozhlédnu a zaposlouchám. Nikdo. Nakonec to nevydržím a políbím ji na krk. Dávám si pozor, abych se zuby ani nedotkl její kůže. Hezky opatrně. Po této důvěrnosti jsem si ji pak zase přivinul. Nikdo mi tě nevezme... řeknu si a mile se usměji, což nemůže vidět... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Najednou se mě zeptal, proč na tom tak trvám. Trochu mě to zarazilo. ,,Jsem masochistka.." Odpověděla jsem polohlasem a poměrně vyhýbavě, i když jsem na jednu stranu mluvila pravdu. Teď jsem řekla ten sobecký důvod. Prostě jsem to chtěla zkusit. Protože mě ta představa vzrušuje. když mě políbil na krk, zatajila jsem dech a srdce se mi nepěkně rychle rozbušilo. Seděla jsem na něm skoro jako v šoku. Tělem mi projelo zachvění a já nevěděla, jak se zachovat, kromě toho, že začnu rudnout. Najednou jsem na chodbě uslyšela rozjívené hlasy. Polekaně jsem sebou trhla a rychle se z Willa pokusila stát. ,,Rychle musíš zmizet, jinak budeš mít.." V tom se otevřely s rachotem dveře a rozjívené dívčí hlasy utichly. Ve dveřích stály čtyři holky a koukali jak opařená selata. Zrudla jsem jak rajče a nenápadně začala popostrkovat Willa k oknu, ať okamžitě a bleskurychle zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Svižným krokem, ale přesto nikoliv plnou rychlostí, dojdu k oknu a otevřu ho jedním pohybem. Pak seskočím a zmizím mezi stromy. Jakmile se dostanu z dohledu otáčím se. Chytnu se za strom a lehce do něho uhodím čelem. Jak jsem mohl být tak nepozorný... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Na hodině upírské genetiky se dokonce přihlašuji s dotazem a ptám se, co se stane, když upír svou oběť necucá úplně. Chvíli na mě blbě kouká celá třída, ale profesorka nakonec odpoví, že pití lidí je zakázáno, ale z minulých století je známo, že oběť přežije a že nezískává žádné prvky genetické výbavy upíra. Pak téma zamluví zase svým výkladem. Kimina žádost mi stále vrtá hlavou. Nevím, co na tom vidí. Po školní výuce se vracím i se zbytkem upírů zpět na ubytovnu. Chvíli přemýšlím a dokonce si i popovídám s klukem ze sousedního pokoje. Ukáže se, že je nahluchlý. Prý se pár let bavil tím, že si chodil na diskotéky sednou k reproduktorům... Nudím se. Už po půlhodině. Nejde mi kreslit nic jiného než Kim. Nedokáži se soustředit na práci... Obléknu se co nejvíc jako člověk a vydám se ven. Tmavými zahradami a přes vodu se zase dostávám k lidem. Stoupnu si pod okno a dívám se nahoru. Nakonec se rozhodnu a beru otevřené okno jako pozvánku. Skok mě vychází akorát, sedím na parapetu a dívám se dovnitř. Je krásná, přestože spí. Krátká bílá košilka, která lehce prosvítá. Trochu se zastydím, že takhle špehuji. Taky by se mohla líp přikrývat. Seskočím dovnitř a zakašlu. Nezabírá to. S červenými tvářemi dojdu k posteli a přetáhnu přes napůl odhalená záda deku. Před necelým dnem nastydne a teď tu spí takhle... nechápu a lehce nadávám nad svéhlavostí dnešní generace. Nakonec se ale usměji a sednu si k jejímu pracovnímu stolu s tím, že počkám, jestli se časem neprobudí... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Na stole jsem měla zapnutý notebook, na kterém nebylo bohužel nic moc zajímavého, jen otevřený youtube s pár písničkami, skype a pak nějaká složka s nějakými dokumenty. Na zbytku stolu byli nějaké sešity, papíry a propisky. Sem tam byl na nějakém papíru náčrtek něčeho, jako by se pokoušela kreslit, ale moc jí to nešlo. Na většině papíru, ale byli nějaké spisky. Ani ne tak zápisky do školy, jako spíše různé povídky a básničky. V těch se dalo jen těžko vyznat, protože nebyli přepsané, často tam bylo více poškrtaného než napsaného a vždycky se na kraji papírů objevilo nějaké slovo, které bylo šipkou přiřazeno někam úplně jinam. Prostě zmatek. Když už se sny nedali vydržet a já znova ze spaní znepokojeně zamručela, donutila jsem se otevřít oči s tím, že se chci sakra dneska vyspat a ne se furt převracet z jednoho boku na druhý a vlastně ani nespat. Otevřela jsem oči a všimla si, jak za mým psacím stole někdo sedí. Byl to jen obrys nějaké postavy, byla tu moc tma na to, abych viděla detaily, ale poznala jsem Willa. Věděla jsem, že to je on. ,,Wille?" Zakňourala jsem tiše, jako ublížené štěně a z postele unaveně natáhla ruce na znamení, že chci, aby přišel ke mě. Cítila jsem se sama, smutná a vůbec. Bylo mi na nic. Snad z toho jsem měla ty špatné sny. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Nevypadala, jako že by se jí spalo nějak skvěle, ale nevím, jak bych ji pomohl. Navíc, jak se překulila, zase odhrnula peřinu někam stranou a já byl celý nesvůj z její postavy. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Mám zlé sny.." Postěžovala jsem si tiše a skoro až plačtivě. Vážně jsem si připadala jak malé dítě, ale právě teď jsem toho moc nechtěla, jen obejmout a aby tady byl se mnou. Natažené ruce jsem mu dala kolem krku a pokusila se ho k sobě nějak jemně přitáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „A kdo tě teď bude přikrývat?“ zeptám se jí, protože já to budu těžko, když musím klečet vedle postele a být nahnutý těsně nad jejím obličejem. Tak nějak mě napadlo, že bych si mohl lehnout vedle ní, vešli bychom se tam oba, ale na druhou strnu má nervozita byla větší a nechtěl jsem, aby to špatně pochopila. Nic mě neznervózní víc, než když mám dělat oporu milé a krásné dívce v bílé noční košili, pod kterou toho asi moc nemá... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Chtěla jsem odfrknout něco v tom smyslu, že nepotřebuji přikrývat, i když mi najednou začalo být chladno, když se o tom zmínil. Zabořila jsem obličej mezi jeho krk a rameno. ,,Tak si lehni ke mě.." Řekla jsem tiše. Spíše jsem to zahučela do kůže na jeho krku. Nechtěla jsem ho pouštět. Bála jsem se, že když ho pustím, zmizí. Nechtěla jsem být sama. Nevím, co mě to popadlo. Nikdy jsem se takhle necítila. Takhle zranitelně a sama. Nelíbil se mi ten pocit. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Spokojená?“ zeptám se trochu nervózně a kdyby nebyla jen napůl bdělá, určitě by jí neušla moje červená barva... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Zavřu oči a přemůžu se. Zvednu ruku a položím jí na peřinovou hromádku vedle sebe. Lehce ji přivinu k sobě. „Takhle usneš?“ zeptám se trochu pochybovačně. Slyším, jak jí tluče srdce a tak vím, že nespí. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Možná.. Nevím.. Záleží na tom..?" Zeptala jsem se lehce nejistě, spíše nejistě sama sebe, než že bych byla nejistá jím. Možná trochu naschvál jsem se zavrtěla tak, aby moje, už tak krátké vlasy, více odhalily krk. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Jenže všecko dohromady mě taky budí chuť a ten krásný krček přede mnou... Stojí mě opravdu hodně sil, se trochu nenatáhnout a nepolíbit ji na krk. Z políbit, pak ještě jednou a pak zajet zuby... Ne! okřiknu své myšlenky. Ovšem neznamená to, že bych ruku sundal z její šíje. Prsty sami od sebe přejíždějí jemné chloupky zezadu na krku. „Ale musely by být překrásné...“ přinutím se promluvit, ale už i na mém hlase je slyšet změna tónu... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Zůstaň tady.. Prosím.. Já.. Už nic neudělám.. Pokud nechceš.." Byla jsem trochu zmatená. Nechtěla jsem aby odešel, ale připadala jsem si, že jsem ho tou provokací nějak.. Rozesmutnila. Že jsem ho donutila k něčemu, co nechtěl. ,,..Pokud nechceš.." Zopakovala jsem tiše a nohami odhrnula peřinu ze sebe úplně. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Jakoby něco tušila, odhrne peřinu úplně a mě se odhalí i kus bílých kalhotek. Polku. „Já... Nechci ti ublížit a víš, že bychom neměli...“ řeknu tiše už hlasem ve kterém je nervozita slyšet úplně. Polknu. Pohladím ji daní na lopatce. Zavřu oči a snažím se dýchat. Snažím se zklidnit. Už takhle mě srdce bije, jak člověku. Slyším, že je na tom podobně... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Neměla bych dělat hodně věcí.." Řekla jsem ti, chytla si okraj košilky a začala jí pomalu vyhrnovat. ,,Neměla bych šmírovat Noční třídu.." Řekla jsem, když jsem košilku měla už u pasu. ,,..Spát s upírem v jedné posteli.." Řekla jsem, když košilka byla už pod prsy. ,,Nebo se před ním dokonce svlékat.." Dokončila jsem nejtišeji, když jsem si košilku přetáhla přes hlavu a nechala jí položenou na posteli za sebou. Uvědomovala jsem si, že mě vidí. Ale kdyby bylo světlo, nikdy bych to neudělala. Takhle jsem měla prostě.. Pocit, že nic nevidí, i když jsem věděla, že vidí. Jako člověk jsem si to prostě nedokázala představit. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Nedýchám, když se svlékne. Ležím a obdivuji ji. „Nevíš, co jsi právě provedla...“ vymáčknu ze sebe. sednu si, abychom měli obličej v podobné výšce. Tričko s potiskem přetáhnu přes hlavu a hodím ho vedle postele. Volné kalhoty ho následují. Vyrovnané skóre. Já v boxerkách a ona v bílých kalhotkách... Natáhnu ruce a obejmu ji. Své ruce jí prostrčím pod podpažím a daněmi ji hladím po lopatkách a žebrech. Nakonec si ji lehce přitáhnu a přitisknu na hruď. Rty přitisknu na ty její a dlouze jí políbím. „Měla bys něco vědět. Upír a člověk – nemůžou mít nikdy děti...“ řeknu tiše. Zatímco jí objímám a mezi slovy líbám. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Dlouze mě políbil. Polibky jsem mu oplácela, i když možná troch méně jistě, ale líbilo se mi to. Celá tahle situace. Necítila jsem se nijak, zle, pohoršeně, ani jsem neměla pocit, že dělám něco, co bych neměla. Tiše mě obeznámil s faktem, že ať se stane cokoliv, tak nikdy neotěhotním. Vzrušilo mě to ještě víc. Nepřestával mě líbat. Obkročmo jsem si na něj sedla tak, aby se můj klín třel o ten jeho. I když to bylo přes látku, zachvěla jsem se vzrušením. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Pomalu si lehl a jakmile ležel, překulil mě pod sebe. Otevřela jsem oči a v té tmě našla ty jeho a zadívala se do nich. Nebála jsem se, ani nic podobného. Nehty jsem mu lehce přejela po zádech, až dolů ke kraji trenek, které jsem mu bez nějakého většího přemýšlení stáhla, tak daleko, jak jsem jen dosáhla. Rukou jsem našla jeho úd, který jsem vzala opatrně do ruky, která se mi lehce chvěla. Cítila jsem, jak je horký. Párkrát jsem rukou pomalu jela nahoru a dolů. Jako bych měla snad pocit, že není vzrušený dost. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Zapřu se hrudí o její ňadra a rukami sjedu níž, k jejímu pasu. Zaháknu prst za okraj kalhotek a popotáhnu je níž, kam až dosáhnu. Cestou nahoru pak jedu prsty po její kůži. Vyjedu až pod ňadra, kde pohladím jejich rozhraní s hrudníkem. Nakonec však zase sjedu dolů. Tentokrát po jejích rukou k jejímu klínu. Naše ruce se potkají. Ona si hraje s mým údem a já jí přejedu prsty přes její citlivá místa.Cítím, že vlhne, ale to i já, stejně jako že mě tvrdne... „Miluji tě...“ vydechnu tiše a vtisknu jí polibek na krk. Ještě několikrát ho opakuji, abych při několikátém pokusu lehce zavadil o kůži předními zuby. na chvilku ztuhnu, ale pak polibek zopakuji znovu... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Když řekl, že mě miluje, na chvilku jsem zatajila dech a přestala se úplně hýbat. Moc jsem nechtěla věřit svým uším. Jasně, musel mě mít alespoň trochu rád, ale nečekala jsem, že tak moc. A hlavně, když mi to řekl.. Uvědomila jsem si, že to, co k němu od první chvíle cítím i já, není jenom nějaká sympatie. Celý život se bojím zamilovat, protože si myslím, že by mi to mohlo jen ublížit a teď to dopadne takhle? Políbil mě na krk. Jednou, dvakrát.. Lehce jsem zaklonila hlavu. Jakmile jeho zuby přejeli, byť jen omylem, po mé kůži, celá jsem se zachvěla vzrušením. Už jsem to nevydržela a nasměrovala špičku jeho údu na vchod do mého klínu. Byla jsem sice panna, to ano, ale nebála jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Její prsty mezitím směřují můj nástroj správným směrem. Lehounce se opírám a pomalu vnikám dovnitř pomalu a opatrně. Ruce zvednu a počítám její žebra... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Chvíli váhám, ale pak to nevydržím. Během přírazů jednoduše olíznu krk a překvapivě jemně se opřu o její kůži na krku. Cítím, jak pronikám. Cítím, jak těsně pod povrchem pulzuje život. Pak nezbývá než odsávat teploučkou krev.... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Z dálky pronikne do mého mozku slovo. Dost. Jenže ho neberu v potaz. Saji dál a když se mi pokusí odstrčit od toho kanálku štěstí, zaúpím. Přirazím naplno do jejího klína až ji svým klínem popostrčím po posteli trochu výš. Přesněji tak, že mé zuby zajedou ještě trochu hlouběji. Silou se k ní přimáčknu. Ruce ji držím jak v okovech. Teplá krev. Čerstvá krev... |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Slyšíš?! Přestaň!" Křikla jsem na něj o něco tvrději, aby se to k němu doneslo. ,,Mě.. Mě je jedno, jestli.. Mě zabiješ, ale.. Tobě to už tak.. Jedno.. Nebude.." Dostala jsem ze sebe přes vzrušené sténání a pocit, jak začínám mít ve svém těle křeč z orgasmu. Prohnula jsem se v zádech a dostala ze sebe táhlé a vzrušené zakňučení, mezitím co se mé tělo trochu chvělo v křeči. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Teprve táhlé zakňučení mě lehce probralo a já přestal sát. Zuby jsem z rány nevytáhl, ale přestal jsem. Proč přestáváš? Dál! Další krev... hlásí se o svůj příděl mozek. Opatrně tedy začnu znovu sát. Tentokrát už jen po malých douškách. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Prosím.. Dost.. Nech toho.." Dostala jsem ze sebe skoro až ubrečeným tónem. Ne, že bych si nadávala, že jsem nějak hloupá, ani jemu jsem v mysli nijak nenadávala. Jenom jsem myslela na jeho slova o tom, že mě nechce najít.. Prázdnou a bez života. Nešlo mi o mě, ale o to. aby se to nestalo. Teď, když vzrušení odeznělo, cítila jsem nepříjemnou pálivou bolest na krku. Znova jsem zakňučela, ale tentokrát ne vzrušeně, ale spíše bolestivě. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Chvilku na to se všechny mé svaly povolí. Změknou a já se svalím vedle ní. Přičemž z ní vyjede i můj úd celý od sperma. Dýchám zhluboka se zavřenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Chyt mě pod zády a přitiskl na sebe. Znova jsem zavřela oči. Dlouze mě políbil na tvář. Najednou mě pustil a svalil se vedle mě. Ucítila jsem, jak ze mě vyjel. Kdybych se necítila tak slabá, dala bych si určitě druhé okolo. Ale pochybuji, že v tomhle stavu buch to přežila. Přetočila jsem se ne bok a položila mu hlavu na hrudník. Měla jsem zavřené oči a byla si jistá, že pěkných pár hodin se nehodlám jakkoliv pohnout. ,,Až se vzbudím, chci pokračování.." Řekla jsem zcela bez okolků, jako by mě tu právě skoro nezabil a pomalu jsem začala usínat. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Jsi v pořádku?“ zeptám se tiše lehce zmateně. Uvědomuji si, že jsem z ní pil, jak z demižonu. donutím se zvednout své ochablé ruce a přitáhnu si ji výše. Přitáhnu si ji tak, že leží na mém těle a já mám před očima její krk. Držím ji pevně, aby neuhnula. Očima se snažím rozpoznat, jak moc zlou ránu jsem jí způsobil. Nejsou to dvě téměř neviditelné dírky, ale pořádně velký krvavý oblouček. Musel jsem být hodně hluboko... dojde mi a přivinu ji k sobě. Přes ránu přejedu jazykem a vetřu tak do ní své sliny. Zahojí se bez jizev... Objímám jí a nakonec nevím proč se rozpláču, jak malé dítě u jejího ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Neplakej.. Nic se mi nestalo.. Není přece důvod.." Utěšovala jsem ho a nepřišlo mi to nijak divné. Nechtěla jsem, aby si cokoliv vyčítal nebo byl kvůli něčemu smutný. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro „Jak se cítíš?“ zeptám se po chvilce vzpamatovávání. Já se cítil naprosto skvěle, možná až s pocitem, že mám energie na rozdávání. |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro Zeptal se mě, jak se cítím. Zvědavě jsem se mu zadívala do očí. Vypadala jsem dost překvapeně, protože on vypadal poměrně.. Aktivně. ,,Unaveně.. Trochu mě bolí hlava.." Řekla jsem upřímně, dala ruce z jeho tváře, položila mu hlavu na hrudník a zavřela oči. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro |
| |
| soukromá zpráva od Kimberly Earl pro ,,Ty tu musíš zůstat.." Řekla jsem nakonec o něco tišeji, ale za to upřímně a při tom mi hrál na tváři spokojený úsměv. Zabořil mi obličej do vlasů. Bylo to hrozně příjemné. A mě to netrvalo moc dlouho a prakticky během pár minut jsem jsem usnula jak zabitá. A nehodlala jsem se vzbudit dříve, než zítra k večeru. |
| |
| soukromá zpráva od William Ethan Green [1] pro Vidím tak celkem pěkně, jak se rozednívá. Sleduji, jak paprsky ranního slunce pomalu zaplavují pokoj a prozařují tak prachová zrnka ve vzduchu. Je to krásné, ale ještě hezčí je ten pocit, když „člověk“ má vedle sebe někoho blízkého. Pohladím Kimberley po holém rameni. Cosi zamumlá, ale evidentně spí v klidu dál. Měl bych ji probudit. uvědomím si po chvíli. Měla by jít do školy... napadne mě totiž zhoubná myšlenka, že bychom den mohli strávit i jinak. Zase si zpomalím čas. Rukou ji odhrnu krátké vlasy z krku a jemným polibkem se jí snažím probudit. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR