Vampires live
hrálo se Denně
od: 04. května 2013 14:18 do: 26. května 2016 12:39
Dobrodružství vedl(a) Katherine Dark Pirce
| |
 | Soukromá jeskyně :-) ! |
| |
| Úvod :-) Kdo by neznal New York. Socha svobody, která zdravila miliony imigrantů, kteří připlouvali do Spojených států na přelomu 19. a 20. století. Nebo Empire State Building, patřící mezi nejvyšší mrakodrapy v zemi. Špičkové Vysoké, střední, základní školy. Jedna taková škola byla nejenže proslulá, ale taky dost žádaná. Chodili do ní žáci, kteří měli zájem se vzdělávat a rozvíjet tak své možnosti, dostat se na prestižní vysokou. Dále tu bylo mnoho parků, kde se scházeli žáci z ostatních škol. Parky sloužily nejen k učení, ale i k vyjádření se. Ano, bylo tam plno ´´gangů´´, kteří se vyjadřovaly nejrůznějšími způsoby. Tancem, rapem, malbou. Dále Skateboarding atd., ale většinu studentů se tam jen učilo. Toto město vypadá jako ´´ráj´´. Ale tak tomu není. Je zde plno Kasín, barů, klubů a nebezpečných uliček, kterým je radši se vyhýbat. Avšak, ne vždy tomu tak je. Hlavně mladí lidé se chodí do klubů bavit... New York je skvělé město, ale skutečně se ve městě pohybují jen lidi?... Obálka od ředitele Vážený / Vážená ... Oznamuji, že jste byl přijat/a na střední školu Kaplan International Colleges, kde se naučíte vše potřebné pro prestižní vysokou školu... Škola má 6 šest pater. Vaše třída je ve třetím patře v učebně číslo 560... dne 4.5 2013 v 8:00 je první seznamovací hodina v Centrálním parku na WalkStreet č. 33. Žáci se zde krátce seznámí. Poté budou odvedeni do školy na první hodinu matematiky, kterou skončí. Od dalšího dne začne normální vyučování... .................................................................................................................................................................................................................................................................................... Přeji plno úspěchů ředitel Edward Bennet... Michael Colwin Měl si velké štěstí. Dostal si se totiž na nejprestižnější střední školu. Dočetl ses to v obálce, která ti přišla od ředitele. Tvoje rodiče na tebe byly samozřejmě pyšný, ale ty si byl trošku nervozní, jak to zvládneš. V obálce stály všechny informace, které je třeba vědět. Ostatní řeknou nejspíš sami učitelé... Ráno... A je tu očekávaný první den. Zatím nerušeně spíš ve své posteli. Avšak zanedlouho přijde tvůj otec a pustí rádio. Trošku divné probuzení. To ano, ale lepší než aby se namáhal a budil tě sám... Caroline Forbes I ty si dostala možnost se vzdělávat v prestižní škole. Otec, byl na tebe pyšný. Jeho přítelkyně taktéž předstírala, že ano, ale ty si moc dobře věděla, že ne... Nenáviděla si jí a ona nenáviděla tebe. Jen před tvým otcem dělala, jak tě má moc ráda. Problém byl ale ten, že on doma moc nebýval. Měl plno práce. Matku si neviděla již dlouho. Opustila vás kvůli někomu jinému a proto si se rozhodla zůstat s otcem, to si ještě nevěděla, že si taky někoho najde. Věděla si, že matka bydlí kousek, ale nechtěla si jí vidět... Přečetla sis obálku a čekala na zítřek, který byl prvním dnem na střední. Ráno Vzbudil tě hlasitý štěkot. Pes patřil Messie (tátova přítelkyně). Měla si sice zavřené dveře, ale ten jeho pisklavý hlas byl slyšet i přes ně... |
| |
1731.jpg) | Ráno Už zase. Pomyslím si, otevřu oči a vražedně se podívám na rádio hrající v mém pokoji, poté mi zrak padne na otce který zrovna z pokoje odchází. Taky by jsi mě mohl občas vzbudit normálně a ne puštěním starého rádia. Obořím se ospale na otce a zvednu se z postele která pode mnou malinko zavrzá. Už dnes, dnes jdeš poprvé do nové školy, do té nejprestižnější. Místo úsměvu svraštím čelo, vstanu a přejdu k psacímu stolu na kterém leží otevřený dopis s papírem uvnitř. Už od začátku mám obavy, dilema jestli tam vůbec nastoupit. Já sám jsem si nikdy nepřišel talentovaný a bojím se že nezapadnu. Vezmu dopis, vyndám papír a znovu se začtu do textu na něm napsaném. Text si přečtu nejméně dvakrát a poté se pousměji a dopis položím. Ty to zvládneš a určitě zapadneš. Za pár minut už jsem dole na snídani. Převlečený, vysprchovaný, učesaný a především nervózní. Matka mě už několikrát poučovala jak se na škole chvat, ale já ji za slovo moc nebral. Rychle jsem snědl snídani a talíř hodil do dřezu. Vzal jsem si klíčky od domu a než jsem za sebou zavřel vchodové dveře tak jsem se ještě jednou odhodlaně podíval na rodiče. Já to zvládnu nebojte se. Usmál jsem se, zavřel jsem dveře a pomalým krokem jsem se vydal na pospas své nové škole. Za asi půl hodiny jsem byl na místě. Neměl jsem to nejblíž, ale ani daleko a tak sem se mohl cestou trochu ploužit a čas od času se podívat na tancující skupiny v ulicích. Nic méně, teď jsem stál před velkou budovou školy a prohlížel si její majestátnost. jde se na to. Pomalu se rozejdu k budově, vyjdu pár schodů, otevřu vchodové dveře a zmizím za nimi. |
| |
 | Ráno Prudce jsem otevřela oči... Hlasitý psí štěkot zněl jako siréna po celém mém pokoji. No... jestli se tomu dal říkat psí štěkot. Mě to připadalo spíš jako, když někdo tahá kočku za ocas. Pes nebyl můj. Díky bohu byl mé ´´macechy´´. Takže by mě nevadilo kdyby... třeba utekl, nebo tak... Horší věci radši neříkám. Psy mám ráda, ale když nemá rád mě, nemůžu mít ráda já jeho. Tak je to i s mou macechou Messie. Pomalu jsem si sedla na postel. Ten malý vořech stále štěkal. Vstala jsem a otevřela dveře. Stála tam Messie. V ruce měla toho voříška... ,,Dělej, ať nepřídeš pozdě!´´ řekla a pak už se jako každé ráno vydala pryč na nákupy... ,,Ach jo...´´ povzdychnu si a jdu se obléci. Trvá mi to docela dlouho, ale mám ještě čas... Chci se nasnídat, ale proč se namáhat. Stejně tu jako pokaždé nic nebude. Jdu pomalu protože si myslím, že mám ještě čas. Omyl... Nakonec jsem u školy. Stále se ale nezastavuji a vejdu dovnitř. Zastavím. Bylo tam tolik lidí. Po očku jsem koukala kolem sebe. Výtah....... soustředím se. Výtah tu byl, ale tak narvaný, že do toho třetího patra to vyjdu radši pěšky... Jdu po schodech nahoru. Je tam tolik schodů, že mě to vyčerpá dřív než dojdu do třetího patra. Beru to jako takovou rozcvičku. Začalo zvonit. Všichni se rozběhli do svých tříd. Jen já stojím. Začala jsem běžet ještě to poslední patro. Začala jsem hledat třídu. Celou cestu jsem běžela. Třída, třída! Konečně jsem viděla správné číslo třídy. Vtrhla jsem dovnitř bez zaklepání. Všichni už seděli na svých místech. Učitel již stál u prezentační tabule, na které bylo napsané jméno. ,,Máte nějaké vysvětlení pro pozdní příchod?!´´ řekl hrubě. ,,Ano, kdyby tady byly 4 výtahy místo jednoho, tak bych zcela jistě přišla včas...´´ řeknu a hrubost mu oplatím. Avšak netvářil se moc mile. Ukázal na místo vedle nějakého kluka. Třída byla rozdělená na holčičí polovinu a klučičí, tak proč já mám jít sem?... ,,Ehm... proč mám jít mezi kluky?´´ zeptám se zvědavě. Podívá se na mě přísně, ale pak nahodí falešný úsměv. ,,Protože již teď vím, že s váma budou problémy...´´. Oplatím mu falešný úsměv a sednu si vedle toho kluka. Nepřestávám se ale dívat na učitele svým provokativním úsměvem... |
| |
| Třeštěná holka. (Ty mám rád.) Když vejdu do školy rak se jen nervózně rozhlédnu a když zjistím že tu ještě není tolik lidí tak si oddychnu. Bál jsem se že budu jeden z posledních. Usměji se a dojdu výtahu do které ho bez jakéhokoliv čekání nastoupím, ještě s pár lidmi. Vystoupím ve třetím patře a rozhlédnu se sem a tam poté se rozejdu na stranu kde se připočítávají čísla a s každým krokem jsem nervózní víc a víc. To je, ale tříd. Pousměji se a když jsem u třídy tak si oddychnu a v klidu otevřu dveře. Ve svém obleku vejdu dovnitř. odkaz Dobrý den. Pronesu téměř k prázdné třídě a usadím se na stranu kde se nacházejí spíše chlapci. Najednou vejde učitel, nepozdraví, jen si odkašle, uchopí křídu a na tabuli napíše své jméno. Sedne si za katedru a několik minut ještě počká na opozdilce kteří se zdrželi a poté začne mluvit. Mluví asi pět minut když v tom se prudce otevřou dveře a do třídy vletí nějaká dívka která jde evidentně pozdě. Usměji se když profesorovi oplatí jeho argument, ale poté mi úsměv zmizí když ji posadí vedle mě. Moc hezká dívka, ale budu vypadat divně když vedle mě bude sedět. Malinko se narovnám na židli a nakloním se jí k uchu. Jmenuji se Michael, Michael Colwin. Usměji se na ni a poté se zahledím na profesora který se na nás vražedně podíval. Pardon. Zašeptám směr profesor a mlčky se opřu o opěradlo židle. |
| |
| Hodina Učitel zase začal mluvit o svém životě. Trošku divné na to, že jsme ve škole... Pak se ten kluk naklonil k mému uchu a řekl mi své jméno. Jenže učitel přestal mluvit a vražedným pohledem nás sledoval. Ach ano, to jsme si dovolili hodně. Přerušit jeho řeč o jeho ženě a dětech... Alespoň vím, že ten kluk se jmenuje Michael. Michael se tiše omluvil a hodina utíkala dál. Ještě že máme dnes jen tu jednu hodinu, protože ještě chvilku a zvedne se mi kufr z jeho rodiny... No... nic proti, ale koho zajímá že jeho dcera měla před týdnem chřipku?. Myslím, že se všichni shodneme, že nikoho... Po očku se na Michaela podívám a trochu se pousměji. Z tváře mi stále nemizí můj provokativní úsměv. Pak na mě ale učitel ukáže. Co chce? ,,Vy...´´ řekne a dívá se na mě přísně. ,,já?´´ řeknu a podívám se na něj nechápavě. ,,Očividně vás nezajímá, co tu říkám... tak, proč rovnou nejdete domů, abych vám dal neomluvenou hodinu?!´´ díval se na mě vážně. Co sem provedla? přemýšlím. Je to jasné... učitel si na mě zasedl...jako na základce... ale to se zmákne... ,,Promiňte, ale to, že vaše dcera měla chřipku sem podle mě nepatří... máme hodinu matematiky...´´. ,,Kdyby jste poslouchala řádně, tak by jste slyšela, že jsem řekl, že už je zdravá... a ano, máme hodinu matematiky, ale je to naše první hodina a myslím, že by jsme se ještě neměli učit...´´ ,,S tím souhlasím, ale váš osobní život mě opravdu nezajímá...´´ odfrknu znuděně. V tom už ale učitel přerušil konverzaci, protože začalo zvonit. ,,Hej... konečně...´´ řeknu nahlas. Učitel na mě vrhl ještě jeden vražedný pohled a odešel. Celá třída se záhy změnila v zoo. Všichni se hrnuli ven, užívat si sluníčka. Raději jsem čekala, než všichni odejdou. Avšak zaujal mě Michael. Nechtěla jsem být hnusná, ale musela jsem mu to říct. Stále ještě seděl, a tak jsem došla k naší lavici. ,,Víš, nechci být hnusná nebo tak, ale chci tě varovat dřív, než to vezmeš přes park... v tomhle...v tyhle hodiny jsou tam trochu jiný školáci...´´ podívám se na jeho oblek. Byl to skutečně pěkný oblek. Vypadalo to, že se na mě dívá trochu divně, ale takhle bude vypadat lépe. ,,Můžu?´´ zeptám se ho s pohledem do očí a vyčkávám na jeho odpověď. Ale musím přiznat... ano, byla to divná otázka... |
| |
| Můj oblek je nevhodný! Po té co se na mě učitel podíval tím svým pohledem poslouchám každé jeho slovo, když se najednou oboří na tu dívku a ta dívka zase na něj. Sleduji hádku mezi nimi, s rukou před pusou za kterou schovávám úsměv. Ještě než si ta krasavice vůbec sedne tak zazvoní a hodina je u konce. Chtěl jsem počkat pár minut než se za zvěř vytlačí ven a proto jsem zůstal ještě sedět, když v tom ke mě přišla ta dívka, stále jsem neznal její jméno a moc rád bych ho znal, ale v tom se na mě oboří, nasadím takoví svůj výraz který nasazuji vždy když se mi něco nelíbí a vyslechnu si každé její slovo. Nebil jsem tu jedninej v obleku a na první den mají vypadat všichni dobře. Na webu školy jasně stálo společenský oděv a kdyby jsi se místo hádek s učitelem radši koukla po třídě tak by jsi přišla na to že oblek mají skoro všichni a ne jen já! Obořím se na dívku. Myslím že já bych se za oblek stydět neměl, to ty by jsi se měla stydět za to, že jsi nepřišla v čas. Zatnu ruku v pěst a vstanu, podívám se na dveře a když vidím že už se třída vyklidila tak naštvaným krokem zamířím ven ze školy. Venku se opět rozhlédnu sem a tam a poté se vydám do parku hned před školou na kterém si senu na lavičku a vzdychnu. Co nadělám. Řeknu potichu, zavřu oči a zamyslím se. Nemusel jsem na ní být tak hrubý a rozhodně jsem jí tam nemusel nechat. Až teď jsem se cítil provinile, ale za chvíli jsem přestal vnímat vše kolem sebe a uzavřel jsem se jako by do sebe, to jsem dělal když jsem se cítil provinilý a musel jsem si vyčistit hlavu. |
| |
| ,,Na webu školy jasně stálo společenský oděv a kdyby jsi se místo hádek s učitelem radši koukla po třídě tak by jsi přišla na to že oblek mají skoro všichni a ne jen já! Myslím že já bych se za oblek stydět neměl, to ty by jsi se měla stydět za to, že jsi nepřišla v čas.´´ Než stačím cokoliv říct vystřelí ze třídy, jako přesně řízená střela. Asi jsem ho naštvala. Ne asi, zcela určitě... Šla jsem chvilku po něm, aby to nevypadalo, že ho chci naštvat ještě víc. Mé kroky směřovaly do parku, kde jsem skoro pořád chodila za kluky z jiných škol. V parku jsem došla přímo ke klukům, ale všimla jsem si, že na lavičce kousek od nás sedí Michael. Asi bych ho neměla provokovat... Začínám si sundavat oblečení. Pod oblečením do školy jsem totiž měla ještě jedno oblečení. Člověk by řekl, že se v tom upeču, ale jsem na to zvyklá. Na základku jsme se taky museli oblékat více do společnosti... Školní oblečení jsem si zandala do kabelky, kterou jsem hodila k ostatním batohům.  Po očku jsem se na Michaela dívala, nevypadal moc dobře... Mike, jeden z kluků mi podal skate a já ho s úsměvem přijala. Můj pohled, ale stále směřoval na Michaela. Nechtěla jsem ho provokovat, ale musela jsem se zeptat, jestli je v pohodě... Hodila jsem skate na zem a pomalu se rozjížděla. Až moje rychlost byla docela velká. Měla jsem co dělat, abych se vyhnula lidem, co procházeli. Zastavila jsem jen tak tak u Michaela. Byl vážně zázrak, že jsem vůbec zastavila. ,,Si v pohodě?... hele... sorry... já to nemyslela špatně...´´ snažila jsem se o omluvu, ale ty mi nikdy nešly... |
| |
| Caroline Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněla ta dívka ze školy a omlouvala se mi, ale proč, to já jsem na ni vyjel a ona za nic nemohla. Nic se nestalo, to já bych se měl omluvit tobě za moje hnusný chování. Já normálně boleky nenosim, ale na ten první den mi to přišlo prostě vhodné./b] Usměji se na ni a podívám se do jejích krásných očí. Vstanu z lavičky, hezky pomalu aby to před tou dívkou vypadalo dobře a znovu se usměji. Nechtěla by jsi někam zajít? Znám jednu dobrou kavárnu je to tady kousek, skoro hned za rohem. Chci jí oplatit to jak jsem na ni předním vyjel, prosím řekni ano, řekni ano. Nervózně přešlápnu na místě, ale stále se koukám na dívku stojící přede mnou. |
| |
| Michael ,,Nic se nestalo, to já bych se měl omluvit tobě za moje hnusný chování. Já normálně obleky nenosím, ale na ten první den mi to přišlo prostě vhodné.´´ ,,Nechtěla jsem tě naštvat...´´ odpovím a trochu se pousměji. ,,Nechtěla by jsi někam zajít? Znám jednu dobrou kavárnu je to tady kousek, skoro hned za rohem´´. ,,No...´´ přemýšlím a otočím se na kluky vzadu, kteří čekali na můj návrat. Bylo to možná trochu hnusné ode mě. Otočila jsem se zpět na Michaela a kývla jsem. ,, Tak... proč ne...´´ dodám s úsměvem.  Někdo mi poklepal na rameno. Byl to Mike. Chtěl abych šla zpět. Ovšem já jsem mu jen podala skate. ,,Dík za půjčení...´´ usměji se na něj. Pak už se ale otočím na Michaela. ,,Skočím si ještě pro batoh a můžeme jít....´´ řeknu a jdu zpět směrem ke klukům pro můj batoh. |
| |
| Michael Mike se na tebe chvilku díval vraždícím pohledem, ale bylo to jen proto, že si Caroline někam pozval. Zatím, co si šla pro batoh tě několikrát poplácal po rameni stylem ´´já si tě najdu´´. Nevypadalo to ale, že by si měl strach. Jak se říká ´´pes, který štěká, nekouše´´. Tedy ovšem jestli do té ´´skupiny´´ patří i Mike. Caroline si došla pro batoh a vrátila se zpět. Těsně se minula s Mikem, ale neslyšela, jestli jste si něco říkali. Čekala na to, až vyjdete do té kavárny. |
| |
| Kavárna Když si dívka odběhne pro batoh tak se ozve ten kluk, ten Mik se kterým se před tím dívka bavila. Ano měl pár řeší, ale to už tak bývá když má někdo někoho rád a on mu odběhne s někým jiným. Neboj se do půlnoci ji máš doma, stejně si nemyslím že mezi vámi něco je, možná jen velice dobré kamarádství. Otočím se k němu zády a zamířím na proti dívce která už se vrací s batohem, ale na konec se k němu ještě otočím. Teda možná po půlnoci a možná až ráno. Zavolám na něj, ale ta kráska to rozhodně nemohla slyšet jelikož byla ještě poměrně daleko. Tak půjdeme? Usměji se na dívku a když kývne tak se vydám přes park k silnici. Na křižovatce se rozhlédnu a přejdu ji, přeci jen je tohle rušné město a opatrnost je na místě. Za křižovatkou jdu nějakou dobu rovně po chodníku a po pár minutkách zahnu za roh a oči mi už padnou na kavárnu, malinko zrychlím a kdy mi zrak padne na dveře tak jen mrknu na blondýnku, otevřu dveře a vejdu dovnitř. |
| |
| Kavárna Vešla jsem hned po Michaelovi. Byla to skutečně krásná kavárna. Ale spíše romantického typu... Na zdech visely obrazy. Na stolech byla svíčka, kterou zapaloval pracovník po příchodu hosta. K dispozici byla vodní dýmka a nějaké sušenky zdarma. Sedla jsem si k jednomu stolu, který mi padl do oka. Byl u okna a to se mi na tom líbilo nejvíc. ,,Nemusel si mě nikam zvát, ničím si se ´´neprovinil´´ to já... sem prostě někdy až moc... no... prostě do všeho kecám...´´ usměji se na něj a po očku se dívám kolem. Poté obrátím pohled na Michaela. Chvilku se na něj dívám a jen se usmívám. Připadlo mi to hezké, že mě pozval i když se neznáme... Přeci jen, byl to náš první den ve škole... Znovu se na něj usměji svým milým úsměvem. odkaz |
| |
| Kavárna Vešli jsme do kavárny a usadily jsme se u okna. Na stole stále hořící svíčka a dřevěný stůl byl překryt bílím ubrusem. Ale musel jsem, já vím že to byla moje vina. Podám dívce jídelníček a sám si jeden vezmu. Dneska mají docela dobrou nabídku, mohl bych si vzít to jejich spešl exspreso. Oplatím dívce úsměv a ještě jednou si přečtu jídelníček, po té se rozhlédnu po kavárně, pohledem si změřím většinu stolů a poté se vrátím pohledem k našemu stolu a té překrásné dívce vedle mě. Víš občas se chovám tak trochu jako elegán, ale občas zase jako ten největší hlupák. Vypustím, spíše aby konverzace nestála a když nás svou přítomností konečně poctí servírka tak si objednám a trochu netrpělivě se podívám na blondýnku sedící vedle mě a v klidu počkám až i ona si vybere. |
| |
| Kavárna ,,Ale musel jsem, já vím že to byla moje vina´´. Podával mi jídelníček a já ho s úsměvem přijala. Hned jsem ho otevřela a pátrala, co by mě zaujalo... ,,Víš občas se chovám tak trochu jako elegán, ale občas zase jako ten největší hlupák´´ ,,To já taky...´´ trochu se tiše zasměji. ,,v sobotu je v parku takový malý závod, či zápas... a já tam budu účinkovat, nechceš se přijít podívat?´´ navrhnu mu za to pozvání. ,,Jedná se o skate, ale to už si asi pochopil, když si mě viděl v tom parku...´´ usměji se na něj. Jenže v tom přišla servírka. Michael si objednal a pak svůj pohled věnoval mě. Čekal, než si taky objednám. ,,Kávu s mlékem a cukrem´´ řeknu na servírku s úsměvem. ,,Za chvilku budu muset jít...jdu večer na jednu párty a potřebuji doma zabodovat tím, že se pro jednou vrátím brzo domů...´´ usměji se a čekám na kafe. |
| |
| Kavárna Na ten závod přijdu moc rád, ale na tom prokletým prkně moc neumím. Usměji se a trochu se rozhlédnu po kavárně. Můžeme odejít v kolik chceš, já mám celí dnešek volný a tak budu doma. Znovu se trochu pousměji a podívám se na vodní dýmku. Mám jí nabídnout vodnici? Nasadím trochu tázaví výraz a poté se podívám dívce do očí. Nedali by jsme i vodnici? Ale pokut nechceš nemusíme. Podívám se na ni, ale najednou přijde servírka s nápojem. Když ho položí na stůl tak se trochu napiji, ale ne moc jelikož je káva ještě horká a vrátím se k tématu o vodnici. |
| |
| Kavárna Na ten závod přijdu moc rád, ale na tom prokletým prkně moc neumím. ,,Vlastně jde o to jen udržet rovnováhu´´ trošku ho poškádlím a nahodím svůj zákeřnější úsměv, který v zápětí zmizí. Můžeme odejít v kolik chceš, já mám celí dnešek volný a tak budu doma. ,,No.. já nevím kolik budu mít času, ale večer jdu do klubu... a... jestli se chceš přidat, nebudu nic namítat...´´ Chvilku se na mě dívá zvláštním tázavým pohledem a pak se mi zahledí do očí. Takže se koukáme chvilku z očí do očí, což ve mě způsobilo menší nervozitu. Nedali by jsme i vodnici? Ale pokud nechceš nemusíme. ,,No...já nevím...´´ chvilku přemýšlím. Nervozita se mi dostávala na povrch, a tak bojovala s mým klidem. A to pouze po tom, jakmile se naše pohledy střetly. Bylo v tom něco jiného, než jen koukání z očí do očí. Viděla jsem v tom jiskru... ,,Měla bych už asi jít...´´ řeknu poněkud nervozněji a vstanu. Natáhnu se pro tašku, kterou mám položenou vedle sebe a hodím jí přes rameno... |
| |
| Konec krásné chvilky Nenaléhal jsem na tu krásku, vodnici jsem si dát nepotřeboval. Zdálo se mi, že jsem jí tou otázkou poněkud rozhodil, jelikož chtěla po nějaké době odejít a to si ani nedopila kávu. Nechci se vtírat, takže nevím jestli bych měl chodit. Trošku se na ni zamračím a podívám se po lidech kolem nás, připadá mi jako by se na nás každý díval. Pokud už chceš jít... Pousměji se na ni a zvedl jsem ruku na přivolání servírky, podíval jsem se dívce do očí a za stálého utápění se v nich vyčkám na servírku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nenaléhal na mě a to se mi zamlouvalo, protože nemám ráda ty kluky, co holku do něčeho ve vztahu nutí. A ne... řekla jsem ve vztahu..? to jsem říci nechtěla.. Myslela jsem tím kamarádského vztahu...asi... I když jsem vstala stále se mi koukal do očí a já zase jemu. Neříkám, že to nebyl příjemný hřejivý pocit, ale ta nervozita hrála větší roli... ,,Promiň...´´ řeknu a vystřelím z kavárny celkem rychle. Cítila jsem se trapně. Vypadalo to, jako kdybych před něčím utíkala, ale vlastně to byla pravda. Šla jsem na přechod, který byl hned kousek před kavárnou. Netrpělivě vyčkávám na naskočení zeleného světla na semaforu. Světlo ještě nenaskočilo a já vešla na přechod. Byla jsem si jistá, že světlo naskočilo, ale bylo mi divné, že ještě nikdo nešel. V ne příliš vzdálené dáli jsem zaslechla troubení a v tom mě někdo chytil za zápěstí a stáhl mě zpět na přechod. Byla jsem chvilku v šoku, ale když auto přejelo a já byla na chodníku místo pod jeho koly, ulevilo se mi. Otočila jsem hlavu a tam stál Michael. Pozoroval mě snad, když sem stála na přechodu, aby se ujistil, že dojdu v pořádku? Nebo byl ještě uvnitř, ale když zahlídl mojí blbost vyběhl aby mi pomohl? Nebo snad šel prostě jen na přechod, aby mohl jít domů?. Možností je mnoho a já se musím přiznat, že nevím, která je ta správná. Může to být jedna z nich, nebo kterákoli jiná... Tak či tak, zachránil mě před tím, abych se rozplácla na silnici, jako přejetá veverka... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Chvilku po Caroline jsem vyšel z kavárny, chtěl jsem jít domů, procházel jsem kolem přechodu a najednou jsem uviděl dívku, určitě to byla Caroline, chtěla jít na červenou, vypadalo to že není tak nějak ve své kůži, rychle jsem se rozeběhl a těsně před jedoucím autem jsem ji strhl zpátky na chodník. lidi na nás možná trochu divně koukali, ale mě to bylo poměrně fuk, zachránil jsem život holce která se mi líbila, ne trochu, ale hodně líbila. Jsi v pořádku? Usmál jsem se na ni, i když jsem byl pořád v šoku z toho jak vběhla pod kola jedoucího auta. Musíš být opatrnější. Pustil jsem ji a čekal na její reakci. // Promiň že to tak trvalo, ale mám spoustu zkoušení. :) |
| |
| Zachránce Chvilku jsem se vzpamatovávala. Byl to docela šok. Auto jelo docela rychle, a tak bylo jisté, že by nestačil zabrzdit. Ještě, že tu byl Michael. Lidé se a nás koukali divně, ale mě to v tu chvíli nevadilo... Chvilku jsem se mu dívala do očí. ,, Jsi v pořádku?´´ zeptal se mě starostlivě. Já jen přikývla, protože byl ve mě ještě mírný zmatek a k tomu, když se mě držel, cítila jsem takový divný pocit (dobrý). ,,Musíš být opatrnější.´´ řekl a pustil mě. ,,Já....já jsem jen chtěla přejít, ale nevšimla jsem si, že ještě jezdí auta...trošku jsem spěchala...a pak to auto..´´ raději jsem přestala zmateně komolit slovo přes slovo a s pohledem do očí jsem dodala. ,,Děkuji...´´ Auta dál splašeně jezdila, ale v tu chvíli jsem nevnímala nic jiného než jeho oči. Byl to velice zvláštní krásný moment..... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když přišla domů připravovala si věci na večer do klubu. To ale ještě nevěděla, že z toho večera si odnese vskutku nezapomenutelný zážitek. Ptáte se jaký? Ne, teď vám to neřeknu... Mezitím Michael šel taktéž domů. Přemýšlel nad Caroline? nebo už jí za tu chvilku dokázal vypustit z hlavy? To nebylo vůbec jisté, ale doma ho taky nečekalo zrovna velké překvapení. Jeho rodiče na dva dny odjeli a místo nich tam byla jeho babička. Ale upřímně, ani si nevšimla, že si už doma... Není to zrovna všímavý člověk, za to může ten věk... Měl si plno času ( v podobě 2 hodinek), aby ses rozhodl, jestli do toho klubu přijdeš, nebo ne. Chvilkami tě napadlo, že po tom fiasku to není dobrý nápad, ale opravdu chceš riskovat to, že se Caroline něco stane. Ano, chodí po klubech skoro každý večer a pokaždé chodila sama... Ale přeci jen, je to dívka..... |
| |
| Babička a klub Potichu jsem otevřel vchodové dveře, vešel jsem dovnitř a zase jsem je za sebou potichu zavřel. Už jsem chtěl jít nahoru do svého pokoje, když jsem si všiml vzkazu nalepeném na zábradlí u schodů. Ahoj Michaely, museli jsme s tátou nutně odjet, promiň, že jsem ti to neřekla, na starosti tě má babička, tak ji poslouchej a čas od času jí uvař něco k jídlu. Máma Ten vzkaz zněl jako pro nějakého malého kluka, ale byl jsem zvyklí, rodiče často odjížděli a mě nechávali s babičkou, která bydlela v baráčku nedaleko. Rychle jsem vzal papírek, vytáhl jsem tužku a z druhé strany jsem napsal. Ahoj babi, jsem rád, že jsi tu, budu nahoře ve svém pokoji, prosím neruš. Za dopisem jsem se ještě podepsal a udělal jsem babičce smajlíka, aby věděla, že je opravdu ode mne, poté jsem dopis vzal a potichu ho přimagnetoval na ledničku. babička byla na takovéhle vzkazy zviklá a tak by ji to nemělo ani překvapit. Po nějaké době opět vyjdu ven a zamířím do klubu o kterém jsme si s dívkou povídali v kavérně, ano vyrazil jsem brzo, ale proč ne... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Konečně jsem přišla domů a hned jsem zamířila do šatny, abych si vybrala něco vhodného do klubu. Musela jsem zazářit. Tak, jako vždy. Nikdy jsem nebyla kačátko, co sedí v koutě, proto mě plno lidí soudilo... Najednou se otevřely dveře od mého pokoje a tam stále macecha. ,,To je pěkné... vybíráš si šaty krásné šaty, aby si nikdo nevšiml tvého prasečího obličeje?´´ zasměje se a jako vždy, přidá kousek zákeřnosti. ,,Zlato věř mi, už ti nic nepomůže... leda....´´ zamířila k šátkům a jeden vzala. Poté mi ho hodila na hlavu. ,,Tohle je to pravé....´´ Okamžitě jsem šátek sundala z hlavy. ,,Obličej se dá vždy přeoperovat, ale tebe by v tom případě museli přeoperovat celou....´´ usměji se na ní falešně. Dívá se na mě tak, že by mě nejradši zaškrtila, ale smůla.... ,,Teď, když dovolíš... musím si vybrat něco na večer... chci si najít přítele dřív, než budu vypadat tak staře, jako ty...´´ řeknu a vychutnávám si to. ,,Co?´´ řekne nechápavě. ,,Já ale nejsem stará...´´. Pak jí to ale došlo. ,,Mrcho....´´ řekne potichu. Usměji se falešně a zamávám jí, aby už konečně odešla. Když konečně odešla, hodila jsem na sebe oblečení. (  ) Raději už vyrážím, protože než tam dojdu... A navíc, je jedno kdy tam přijdu, protože tam to žije 24 hodin denně a to myslím vážně.... |
| |
| Michael Colwin Ano, vydal ses do klubu, ale ještě předtím si se převlékl, protože do klubu se společenské oblečení moc nehodí. Po dnešním incidentu bylo překvapivé, že si do toho klubu šel. Přeci jen to vypadalo, že je z tebe Caroline kapičku nervozní. Proč si tam tedy šel?.. Provokace? Zalíbení? či snad snahu, získat si přátele? Už se stmívalo, ale tma ještě nebyla. Město se dávalo rychle do pohybu. Aut bylo více než přes den a nedalo by se říci, že na ulicích bylo v tuto dobu bezpečno, ale přece se o sebe umíš postarat. Bezdomovci se váleli před kluby, ve snaze získat alespoň nějaký peníze. Feťáci se potulovali kolem a i opilci se ti někdy připletli do cesty, ale tak to tu prostě chodilo... Když si došel před klub všichni na tebe koukali. Byl si takový nováček no, ale nechtěli ti nic udělat. Vešel si dovnitř. Uvnitř byla hudba tak hlasitá, že tě to na chvilku zaskočilo.odkaz Bylo tu dost lidí, a tak bude těžké Caroline najít... I když...Její chování na akcích je trošku...přehnané, a tak to možná těžké nebude.. Každopádně se bav a užívej si, třeba se ti podaří Car najít. Možná, že si ona najde tebe. U baru se podávalo pití jak alkoholické, tak nealkoholické. Je jen na tobě jaké si vybereš. Šel si k baru, když tě oslovila nějaká dívka s černými vlasy, zda si sní půjdeš zatančit. Přijmeš? Caroline Forbes Cesta byla docela dlouhá. I ty si narazila na pár...lidí, kteří ti moc nesedli, ale zvládla si to. Před klubem už si tě pár kluků prohlíželo, ale ty si jim pozornost nevěnovala, už jen z toho důvodu, že poznáš ten typ... Vešla si dovnitř a zamířila si rovnou k baru, kde si usedla a uprosila barmana, aby ti nalil alkoholické pití. Chtěl mít hlavně kšefty, a tak nalíval, co hrdlo ráčí.... Zatím co si pila, prohlížíš si ostatní lidi. Jak na parketu, tak u baru.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Cestou do klubu mi v hlavě proběhlo mnoho myšlenek. Cestou jsem potkala pár povalečů, co žadonili o peníze. Jednomu jsem dala, protože moc dobře vím na co to chce... Na chlast.. Ptáte se proč jsem mu dala? Dobře vím jaké to je utratit peníze za pití... Každý den jsem chodila do klubu... Plno lidem jsem tvrdila že nepiji, ale skutečnost je jiná. Neříkám, že jsem závislá, ale když je tak si prostě dám... Ptáte se proč piji? 90% lidí pije kvůli osobním problémům, a tak je tomu i u mě. Můj život byl na nic. Macecha by mi mohla dělat věkově ségru a táta je slepý, že sní je... Mohla jsem jít bydlet k máme, ale jak už jsem řekla, dlouho jsme se neviděli a vidět jí nechci... Takže? Co z toho plyne? Ano, skutečně piji, ale ještě tu nebyl nikdo, kdo by mi pomohl ven... Ptáte se co udělá táta nebo macecha, když vidí... jak jsem jaksi...no.. Nic. Většinou jsem jen trošku veselá, ale ne nikdy natolik, abych si nic nepamatovala. Nejsem alkoholik... Došla jsem před klub a myšlenky se mi vytratily hned, jak jsem zaslechla hudbu, která byla slyšet až ven. Před klubem si mě prohlíželo pár kluků, ale moc dobře jsem věděla o co jim jde... Proto jsem raději šla dovnitř... Uvnitř jsem zamířila rovnou k baru, kde jsem si sedla a poslouchala hudbu. Po očku jsem sledovala lidi na parketu a u baru. Bylo jich ale tolik, že jsem jich mnoho přehlídla. Objednám si pití. Barman se mi neptá ani na věk. Tady je to běžné, chce přece kšefty, ne?... Ano, takové je New York... Pravá tvář odhalena... |
| |
| Tanec? Tak jsem tedy vyrazil, klub nebyl dle mého názoru nejblíž, ale nijak jsem to nevnímal a cesta mi utíkala celkem rychle. Čas od času jsem potkal nějakého bezdomovce, feťáka, ale jinak nic zvláštního. Došel jsem až ke klubu a vešel jsem dovnitř, hned mi do uší „narazila“ poměrně dost hlasitá hudba, trochu mě zarazila, ale když už jsem si trochu přivykl tak jsem si to namířil k baru a objednal jsem si drink. Trochu alkoholu mi neuškodí a pak ke mně dorazila nějaká dívka, jestli si nechci zatančit, otočil jsem se na ni a přikývl jsem. Vstal jsem kopnul jsem do sebe drink a zamířil jsem k tanečnímu parketu. |
| |
| Bar Stále si nechávám nalévat pití, abych alespoň na chvilku zapomněla na svůj mizerný život. Držím skleničku v ruce a pohledem projíždím lidi na parketu. Klub byl jediné místo, kde jsem se odreagovala. Můj domov, který mě nikdy nezradil. Ani doma už jsem pomalu nebyla vítána. Tátovo přítelkyně už se třásla na to, až mě otec vyhodí. Měla ho na háku, a tak jsem mohla očekávat ledacos. Pohled jsem zastavila u někoho mnou velmi blízkého. Byl to Michael, který tančil z nějakou dívkou. Bylo vůbec štěstí, že jsem ho zahlédla, protože tady je to takřka nemožné. Klub je velký a je tu tisíce a tisíce lidí. Trochu jsem se pousmála a nespouštěla jsem z něj pohled. Po chvilkách jsem vždy upila ze sklenice s whisky. Chvilku jsem přemýšlela. Měla jsem chvilku takový divný pocit. Žárlivost? To je blbost, proč bych žárlila?. Nic spolu nemáme, je to jen kámoš. Ááá dost! Zamítla jsem všem myšlenkám, aby mě zaměstnaly. Snažila jsem se předstírat, že mě to nevadí. Přece nebudu žárlit na své kamarády. Nebo že by?...Ticho už! Přeci si nebudu povídat sama se sebou v hlavě! Nejsem blázen. Můj pohled byl ale zvláštní. Hodili se k sobě.... |
| |
| Klub I přes to, že má maličkost v tanci příliš nevyniká, tak jsem si tanec s onou dívkou poměrně užil, ale po nějaké době jsem se i já unavil, ale dívka byla poměrně vytrvalá, myslel jsem si, že už to nikdy neskončí, ale myslel jsem to svým způsobem i v dobrém slova smyslu, ale nakonec se dívka omluvila, že musí na záchod a tak jsem využil příležitosti a opět jsem se přesunul k baru, kde jsem si objednal další drink, myslím, že to byla nějaká ovocná vodka, ale sám to nevím jistě, docela mi to chutnalo a ve skleničce za chvíli nezbylo zase nic a tak jsem si objednal ještě jednu várku. Nakonec když se dívka delší dobu nevracela, tak jsem si sedl na barovou židli a upil drink... |
| |
| Bar Sedím u baru s pocitem viny. Nebudu říkat proč zrovna viny, stejně by mi to nikdo nevěřil... Prohlížím si neúnavnou dívku, která stále s Michaelem tancuje. Copak se nikdy neunavíš, nebo co?! Povídám si zas sama se sebou.. Už tomu tak je no... Docela mě to štvalo. Tedy až do té doby, než dívka někam odešla. Konečně... už jsem si myslela, že protancuješ celou noc... Hned jak jsem viděla že Michael jde k baru, vstala jsem a zamířila nenápadně k němu. Stála jsem těsně za ním a naklonila se k němu. ,,Přeci jen si přišel...´´ Řeknu mu tiše do ucha s mírným úsměvem. Nečekala jsem, že by přišel... Tedy ano, pozvala jsem ho, ale stejně... |
| |
| U baru Jen tak si sedím u baru a najednou na mě promluví nějaká dívka, leknu se tak že téměř nadskočím a prudce se o točím, při čemž mi padne zrak na Caroline. Nečekal jsem, že se tady potkáme, ale nějakým způsobem jsem v to tak hrozně moc doufal. Ahoj! Pronesu trochu nahlas, abych byl slyšet přes hudbu. Posaď se. Usměji se na ni a zamávám na barmana. Jeden drink pro dámu prosím. Podívám se na dívku. Tak co, jak je? Promluvím, abych nenastalo trapné ticho, dívka se kterou jsem tancoval se stále nevracela a ja jsem byl stejně radši, že jsem tady s Caroline. |
| |
| Bar Usmívám se a hned poté, co mi nabídne ať si sednu, poslechnu ho. Objedná mi drink, což bylo od něj hezké gesto. Zvednu skleničku, aby barman viděl co piji. Hned potom do sebe kopnu zbyteček whisky, aby mi barman mohl nalít nové. ,,Tak co, jak je?´´ Úsměv se mi nevytrácí a hned, jak dostanu pití spustím. ,,Mohlo by být líp, ale nestěžuji si...co ty?´´ Dívám se mu chvilku do očí a následně pohled odvracím na skleničku. Otáčím skleničku nejdřív zleva doprava a poté zprava doleva. Je to způsob, jak se vyhnout jeho pronikavým očím, které mě divně znervozňují... Dj najednou přestal hrát a místo hlasité hudby pustil něco nezvyklého... Pro mě nezvyklého. Pomalá, ale velmi lákavá hudba pohltila sál. Všichni najednou tancovali pomalým, ale krásným tancem. Je to nějaký vtip? Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Zvedla jsem se ze židle a kopla do sebe whisky. Ukloním se a dám ruku vpřed k Michaelovi. ,,Smím prosit?´´ Zeptám se s pobaveným úsměvem. Přeci jen to bylo trochu trapné, ale což... |
| |
| Výzva k tanci No já si taky nemám na co stěžovat, rodiče nejsou doma, hlídá mě babička která se o mě nestará, jen občas chce abych si s ní zahrál bingo, takže v pohodě. Usměji se. Moji rodiče mě drží dost zkrátka, chovají se ke mě jako k děcku. Znovu se pousměji a ani si nevšimnu že se změnila písnička dokud se Caroline nepostaví a nepozve mě k tanci. Myslím si, že by to mělo být naopak, ale budu moc rád. Chytnu dívku za ruku a zamířím s ní k parketu, když se postavíme proti sobě, tak jí dám ruce kolem pasu a ze začátku se začnu pohupovat na místě, abych tam jen tak nestál... |
| |
| Bar No já si taky nemám na co stěžovat, rodiče nejsou doma, hlídá mě babička která se o mě nestará, jen občas chce abych si s ní zahrál bingo, takže v pohodě. ,,Tak to si na tom stejně...´´ Moji rodiče mě drží dost zkrátka, chovají se ke mě jako k děcku. ,,Alespoň se starají...buď rád...já jsem pro ně neexistuji...´´ Parket Myslím si, že by to mělo být naopak, ale budu moc rád. Trochu se zasměji jeho pravdivé poznámce, ale což, pro chvilku se otočila role. Hned jak mi dá ruku kolem pasu, trochu zdřevěním. Ale hned jak se dáme do pohybu, cítím se skvěle. Dala jsem mu ruce kolem krku a chvilku mi to připomnělo něco jiné než ´´jsme kamarádi´´. Znala jsem ty pohádky, kde princezna najde svého prince a jsou šťastný navěky. Ale realita je jiná... Moc tomu nevěřím.... Ale alespoň na pár minut jsem si připadala jako princezna. Starosti byly pryč. Dívala jsem se mu do očí a v mých očích byla na chvilku jistá jiskra. Jiskra, která naznačovala nejšťastnější okamžik v životě. Ano, ještě jsem hezčí nezažila... Za chvilku hudba skončí a já sjíždím svými dlaněmi lehce na jeho hruď. Ale jako bych se něčeho lekla. Usmála jsem se a jemně jsem vyklouzla. Zamířila jsem zpět k baru. Zatím hrála jen tichá hudba, ale jen k tomu, aby si lidi mohli povídat. Nikdo netančil. Sedla jsem si k baru na naše místa a objednala si další whisky. Zase můj pohled skončil ve třpytícím se pití, které se díky světlu krásně lesklo... |
| |
| Na parketě Podíval jsem se Caroline hluboko do očí, možná jsem jí párkrát šlápl na nohu, ale nevypadala, že by jí to vadilo. Tanec se mi tak strašně moc líbil, bylo to neuvěřitelné, takové pocity jsem ještě necítil a měl jsem strašné nutkání dívku políbit, ale hudba skončila a ona se ode mě odtrhla a šla zpátky k baru, kde si objednala drink. Rychle jsem se vydal za ní a opět si sedl vedle ní, při čemž jsem si taky objednal. Říkala jsi, že jsi pro rodiče jako neexistující? Ale to přece není možné, musej tě mít rádi, někoho tak skvělého a překrásného jako ty přece ani nejde nemít rád. Usměji se na ni a napiji se drinku... |
| |
| Zpět u baru Říkala jsi, že jsi pro rodiče jako neexistující? Ale to přece není možné, musej tě mít rádi, někoho tak skvělého a překrásného jako ty přece ani nejde nemít rád. ,,S matkou se nestýkám. Bydlím s otcem a jeho přítelkyní...taková macecha...mohla by mi dělat sestru. Už jen čekám na to, až mě táta vykopne z domu. Čekám to brzo....´´ Napiji se s pohledem na něj. Není třeba přece něco skrývat. Říct vše na rovinu je vždy lepší, než lhát o tom, jak je moje rodina skvělá, ne? Nad jeho poznámkou o tom, že jsem krásná se trošku víc pousměji. Je milý. Takového kluka jsem nikdy nepoznala... ,,Podle toho co si mi tu zatím řekl, představuji si, že máš dokonalou rodinu...taky jedináček?´´ Nechám si nalít další pití, protože jsem již opět dopila. Kroť se děvče. opět si v hlavě povídám sama se sebou. To je přece známé... Muzika začala hrát, ale tentokrát to byla ta známa hlasitá hudba, kterou jsem znala. Vypiji skleničku s další whisky. Zatřesu hlavou, abych se trochu probrala. Už na mě tich skleniček bylo moc, ale nic nového... ,,Jdem tančit?´´ |
| |
| U baru No to tě táta snad nevykopne kvůli nějaký mrše, která je skoro stejně stará jako ty. Z dívčinýho hlasu jsem poznal, že macechu opravdu nemá asi moc v lásce a tak jsem ani nelitoval slov které jsem řekl. Dokonalou rodinu? Jak pro koho. Bohatý, pro pracovní partnery rodičů asi opravdu dokonalí, ale jak říkám, kdyby neodjeli, tak bych se sem pravděpodobně nedostal. Usměji se a dopiji drink. Už ne! Pomyslím si a usměju se. Ale Teď budu mít pár dní klid. Podívám se na dívku a vstanu. Jasně, že jdeme tančit. Opět se přesunu na parket a začnu "trsat." |
| |
| Klub No to tě táta snad nevykopne kvůli nějaký mrše, která je skoro stejně stará jako ty. ,,Omyl... vykopne. Už teď není moc spokojený, že tam bydlím...Něco si najdu...Táta je docela postavený, a tak peněz je dost...jediné co mi chybí je rodina...ale naučila jsem se s tím žít...´´ Dokonalou rodinu? Jak pro koho. Bohatý, pro pracovní partnery rodičů asi opravdu dokonalí, ale jak říkám, kdyby neodjeli, tak bych se sem pravděpodobně nedostal. Usměji se a chvilku mlčím. Ale Teď budu mít pár dní klid. ,,Klid?Tak zlé to být nemůže...buď rád, že duší nebydlíš spíš tady než doma...´´ Řeknu upřímně, ale v tom už odcházíme na taneční parket. Dj si se všemi tak nějak hrál. Chvilku pustil hit a pak zase pomalý, ale přesto krásný song. Jak pak člověk má zareagovat? Nastala ta trapná chvíle ticha. Hudba přestala hrát a já se Michaelovi dívala přímo do očí. Nevěděla jsem, jaká píseň přijde teď a tak jsem se ho stále držela. Až konečně hudba rozezněla klub. Tichá hudba, přesto se mi líbila. Trošku více jsem se nalepila k Michaelovi, aby jsme nebyli tak daleko od sebe. Přeci jen to vypadalo divně, když všichni na sobě viseli. Ale zase to bylo normální, když jsme jen kamarádi, ne?. Pomalu jsem dala své dlaně na jeho ruce, které měl na mých bocích. Ani nevím proč, bylo to něco jako reflex. Donutila jsem ho tím ruce sundat, ale stále jsem ho držela. Tančili jsme držejíc se za ruce... |
| |
| Parket Ale může to být tak zlé, to mi věř, ale nebudeme to teď moc rozebírat. Pousměji se na dívku a když písnička skončí, tak se ji také stále držím, než začne hrát nějaká další hudba. Následující písnička byla tichá, pomalá a já jsem ucítil jak se ke mě Caroline lepí, nevadilo mi to, naopak to bylo velice příjemné, jako bych na to celí život čekal a teď, to na co jsem čekal přišlo. Chytl jsem dívku za ruce, také jsem se k ní trochu přiblížil a začal jsem se pomalu pohupovat, abych jen nestál na místě, byl to příjemný tanec... |
| |
| Tanec Ale může to být tak zlé, to mi věř, ale nebudeme to teď moc rozebírat. Možná skutečně neměl dokonalý život. Moc jsem do Michaela neviděla, proto jsem jen kývla a dále to již nerozebírala. Přeci jen, je to jeho soukromí. Na paketu jsem se cítila nádherně, ale stále jsem byla maličko nervozní. Stále jsem nechápala, proč je ke mě tak hodný... Co z toho má? No pardon... ale vždy, když byl na mě někdo hodný... skončilo to špatně. Moje bývalá řada kluků nebyla podle mých představ, ale co je dnes podle něčích představ? Chvilku jsem se vlnila v rytmu, když píseň skončila a já opět jemně vyklouzla k baru. Už ho to muselo štvát... Objednala jsem si další pití. Možná jsem zkoušela co vydržím... Blbost... den jako každý jiný... |
| |
| Klub Píseň opět skončila, dle mého názoru až příliš brzy a Caroline opět odběhla k baru. Trochu, no trochu víc mi to vadilo, ale ona stála za to čekání a tak jsem zamířil k ní k baru a opět jsem si sedl vedle ní. Mě už prosím jenom colu. Kývnu na barmana. Nesmím to s alkoholem přehánět. Podívám se na Caroline. Hlavně se moc neopij. Usměji se na ni a když přede mnou přistane můj nealkoholický nápoj tak se napiji a stále se přitom dívám na dívku. Do kolika tady budeš? Zeptám se jí, na takovéhle akce nejsem zvyklí, ale s Caroline to bylo něco jiného, něco úžasného. Podíval jsem se jí do očí a vyčkal na její odpověď... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Hlavně se moc neopij. ,,Ach né, já nepiju...´´ Podívám se na něj. Byla jsem stále při smyslech, ale už o trošku více veselejší. Do kolika tady budeš? ,,Copak? nelíbí se ti tu?...já nevím...´´ Odpovím pravdivě s pohledem do jeho očí. Nikdy nebylo předem dané, kdy půjdu domů. Většinou jsem prostě ´´šla´´ vždy, když jsem chtěla. Poslední dobou jsem to ale s pitím začala přehánět a to, že jsem dcera prachatého podnikatele to nezlepšuje, protože peněz na pití v tom případě bylo více... ,,Ještě jednu, nebo dvě...´´ Ukážu na barmana skleničku. Nic nenamítal. Kšeft je kšeft. Přinesl mi na stůl dvě skleničky, ale místo whisky to byla vodka. ,,Ehm? to jsem si neobjednala...ale což...´´ Řeknu a kopnu obě najednou do sebe. ,,Ty už si nic nedáš?. Ta vodka je dobrá...´´ Usměji se na něj. Moje smysly už nebyly tak pozorné. Chvilkami se mi točila hlava, ale šlo to přežít. Objednala jsem si další pití, které jsem tak jako vždy měla hned vypité. ,,Půjdu tančit...´´ Řeknu a vstanu s mírným kymácením. Jakmile jsem však šla k parketu. Narážela jsem do lidí, než mě chytil nějaký kluk. ,,Co tu dělá taková kočička sama?´´ Řekne s divným tonem v hlase. ,,Čeká na kocouráá´! mňááu´´ Má docela práci, aby mě udržel, protože moc sama nepostojím. |
| |
| Konkurence? Podívám se na Caroline. Ne už si nedám a ty by jsi taky neměla. Řeknu s ne moc vážným tónem v hlase a dopiji svůj nápoj, abych mohl dávat pozor na Caroline, která šla opět na parket a narážela kývavým pohybem do lidí. Tak jo, zachovej klidnou hlavu. Ale pak jsem uviděl nějakého jiného kluka, který chtěl vyzvat Caroline k tanci, nevím kde se to ve mě vzalo, ale ucítil jsem něco jako žárlivost, došel jsem až k nim a řekl. Hele dej si odchod jo?! zatáhl jsem Caroline za ruku, ne silně spíše něžně a měl jsem v plánu z klubu odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vůbec jsem si neuvědomovala, co se děje. Prodírala jsem se mezi lidmi. Někdo mě držel za ruku, ale neviděla jsem kdo. Až venku jsem si všimla, že to byl Michael. Držel mě sále za ruku, ale jen tak jsem stála. Každou chvíli to vypadalo, že spadnu. Před klubem se válelo pár feťáků, kteří to taky ´´trochu´´ přehnali. Ovšem oni jinak než já, v podstatě to bylo podobné. Nebyl to moc příjemný pohled. ,,Měla bych jít domů...´´ Řeknu v podnapitém stavu a škubnu s Michaelovou rukou. Ovšem držel mě pevně, a tak jsem se mu zcela nevyškubla. Jenže jsem okolo sebe neviděla skoro nic. Hlava se mi točila a začínalo mi být zle. To všechno se spolčilo v jedno a mělo na následek to, že jsem narazila nosem do lampy. Naštěstí jsem v tu chvíli toho moc necítila. Zítra to bude horší... Otočila jsem se na Michaela, který mě nepouštěl. Měla jsem šrám na nose, který lehce krvácel. Skutečně jen lehce. Avšak byl dost vidět...S tím si make- up asi neporadí... Zase jsem se začala kymácet a padat... |
| |
| Totálně na mol Když ona osoba odešla tak jsem měl namířeno ven z baru, nešel jsem rychle, ale ani moc pomalu, věděl jsem, že na tom Caroline není dobře a tak jsem nemohl moc zrychlovat. Před barem se stala spousta událostí, jedna byla taková, že se Caroline praštila do nosu o lampu, bylo to docela vtipné, ale zadržel jsem smích a stále jsem na obličeji měl svůj normální pohled, na který byla Caroline zvyklá. Pochybuji o tom, že jsi schopna mi říct kde bydlíš. Pronesu potichu, možná, že to dívka ani nezaslechla. Po těchto slovech jsem vzal Caroline do náručí a pomalu jsem se s ní vydal temnými ulicemi ke mě domů. Přeci jen tam byla babička a rodiče se měli vrátit až za několik dní. |
| |
| Směr domov Nesl si Caroline k sobě. Cestou usnula. Byla docela těžká, a tak ses hodně pronesl. Měl si dobrý pocit z toho, že je doma babička a ne rodiče. Přeci jen, babička má volnější ruku. Trvalo dobrou půl hodinu, než si domů došel. Možná že si byl i rád, protože nést půl hodiny 50 kilo? Nestojí z řeč, každý si to umí alespoň představit. Došel si do baráku ke dveřím. Jak ale najdeš klíče, když máš Car v náručí?. Budeš si muset poradit. Doufal si, že babička už bude spát, ale omyl. Četla si v křesle. Tak pozdě? Měl si ale šanci jít do pokoje aniž by tě viděla. Možná tě zaslechne, ale rozhodně neuvidí. Stačí se jen modlit, aby za tebou do pokoje nešla. Nebo by jí to snad nevadilo? Možné je vše... |
| |
| Jak přes babičku Cesta trvala alespoň tak dvakrát déle než když jsem šel do klubu, ale nebylo divu. Když jsem došel k domovním dveřím nastal další problém, jak sáhnout pro klíče, nezbývalo mi nic jiného než Caroline na chvíli položit na zem a rychle sáhnout pro klíče a odemknout co nejtišeji to jde. Docela se to i podařilo a já vzal opět dívku do náruče, potichu jsem zadní častí těla zavřel dveře a potichu jsem šel kolem babičky, která mě, ale zaslechla. Ahoj Michaeli, už jsi doma? Nezbývalo mi nic jiného než odpovědět. Ahoj babi, jo už jsem tady, promiň, že jsem tady nebyl, ale s jedním kámošem jsme se učili a nějak se to protáhlo. Hlasitěji se uchechtnu, aby mě babička slyšela a neměla nutkání se otočit a potom jsem rychle s Caroline v náručí dorazil do pokoje. ufff. Oddechl jsem si když jsem dívku položil na postel. Vzal jsem peřinu a deku, které leželi složené na kraji postele, máma se o všechno postarala než odjela, peřinou jsem přikryl Caroline, které jsem nejdřív sundal boty a deku jsem rozložil na zem, abych si mohl také lehnout, potom jsem vzal jenom malí polštářek, zamkl jsem do pokoje, lehl si na zem vedle postele a během chvíle jsem usnul... |
| |
| Ráno Noc byla celkem klidná a jak už tomu bývá, nastávalo ráno. Sluneční paprsky se pomalu vkradly do oken. Venku byly slyšet nádherné melodie ptactva. Zatím to bylo poklidné ráno, ale schylovalo se k velkému průšvihu. |
| |
| Ráno Začala jsem se probouzet a to díky vlezlým slunečním paprskům. Pomalu jsem otevírala oči. Chvilku jsem je jen otevírala a hned zase zavřela, protože slunce bylo ostré. Nakonec jsem je plně otevřela, ale to co jsem viděla mě vyděsilo. Kde to jsem? Jedno jsem věděla jistě a to, že tohle není můj pokoj. Posadila jsem se na postel. Hlava mě už skoro nebolela, což byl úspěch. Jediné, co mě bolelo byl nos. Ale proč nos? Uviděla jsem Michaela, který se tak nějak taky probouzel. Měla jsem alespoň pocit jistotu, že jsem neskončila bůhví kde... Vstala jsem pomalu z postele tak, abych na Michaela nešlápla. Nechtěla jsem ho probudit. Bylo mi docela trapně. Možná, určitě ... jsem to hodně přepískla... Uviděla jsem své boty a vzala je do ruky. Zamířím ke dveřím, abych se tiše vytratila, ale brzy zjistím že je zamčeno a klíč tu není. Musí ho mít u sebe Michael. Opatrně se vrátím k němu, položím boty na zem a odkryji Michaela, který byl přikryt dekou. Začnu mu prohlédat kapsy, když mám pocit že se vzbudil. Tak to musí vypadat divně... Začíná ale jiný problém. Někdo se marně snažil otevřít zamčené dveře. Kdo? Ozval se hlas ženy, která očividně nebyla spokojená s tím, že se Michael zamyká... |
| |
| Probuzení Pomalu jsem otevřel oči, sluneční paprsky mě nijak neovlivňovali jelikož jsem ležel na straně postele kde nebylo okno, byl jsem odkrytý a nade mnou se skláněla Caroline. Ahoj, co to děláš? Pousměji se na ni, ale jakmile jsem uslyšel hlasy z poza dveří smích mě přešel. Sakra! Sakra! Sakra! Vystřelil jsem na nohy, deku kterou jsem byl přikrytý jsem hodil na druhou stranu postele, aby jí máma neviděla. Měli se vrátit až za několik dní. Řeknu Caroline a doslova ji strčím do skříně a zavřu. Promiň, ale buď potichu. Seberu klíč, který ležel na šuplíku v pokoji, asi si ho Caroline nevšimla a to díky bohu. Svižně doběhnu ke dveřím a ani si neuvědomím, že na sobě mám stále oblečení z klubu a určitě jsem cítit pitím. Ale i tak, přes mou nepozornost otevřu dveře. |
| |
| Podezření Matka se na tebe dívala chvilku zaraženě. ,,Nevěděla jsem, že se zamykáš...´´ Vešla bez pozvání do Michaelova pokoje. Jen ho lehce odstrčila. ,,Co to tu je za bordel?!´´ Řekla trošku přísně. Neměla moc ráda nepořádek. ,,Čí jsou ty boty?´´ Překvapeně na tebe kouká. Ano, hlavní osobu si schoval ale na boty si zapomněl. Najednou se ale k tobě nakloní. ,,Ty si kouřil a pil?!´´ Už vypadala dost dopáleně... |
| |
| Mamka Jo, občas se zamykám, aby jste mi nelezli do pokoje, jako třeba teď ty! Odseknu jí a podívám se na boty. Sakra, na ty jsem zapomněl. popojdu od mámy. Ne nekouřil a jo možná trochu pil, ty boty jsou kamarádky a co tady vůbec děláte, Měli jste přijet za několik dní. Opět odseknu, omlouvat mámě bylo na denním pořádku a nic moc se nezměnilo, věděl jsem, že nemá cenu Caroline zapírat, stejně by se o ní dozvěděla. Tak tohle je ta kamarádka. Otevřu skříň. A ty se mi přestaň plést do života! Opět odseknu, ale nezvyšuji hlas. |
| |
| Hádka Ne nekouřil a jo možná trochu pil, ty boty jsou kamarádky a co tady vůbec děláte, Měli jste přijet za několik dní ,,Tak ještě by jsi nás s otcem vyhodil, aby si tu mohl být s holkama jo a dělat bůh ví co?! si čím dál drzejší! co počkat?... pil si?!´´ Naštvaně se na tebe kouká. Hned jak otevřeš skříň, matčin pohled se upře na onu dívku. A ty se mi přestaň plést do života! ,,Dokud bydlíš pod mojí střechou, budeš respektovat má pravidla!´´ Naštvanost jí neopouští a trochu zle pokukuje po dívce, která vylezla ze skříně. Caroline vzala své boty a omluvila se. Chtěla odejít, ale tvá matka jí nechtěla pustit. Chtěla se o ní asi něco dozvědět, když jste tu spolu byli zřejmě celou noc a myslela vždy na nejhorší... Ty mámy... Zavolala svého muže, který šel do kuchyně, kde byla babička, která připravovala snídani. |
| |
| Hádka Dívám se na mámu a když na mě křičí tak to se mnou kupodivu ani nehne, doufal jsem, že Caroline teda odejde. Jo pil jsem! Tentokrát už zakřičím na matku a podívám se na Caroline. K ničemu mezi náma nedošlo a jestli jsou pod tvojí střechou tvoje pravidla, tak to bych se měl asi odstěhovat! Řeknu matce a když odmítne Caroline pustit, tak to mě ještě víc naštve. Nech aspoň jít Caroline. A sakra, teď dokonce ví její jméno. A nebo víš já půjdu s Caroline a vrátím se až vychladneš. Odseknu, ale ještě jsem se ani nehnul, asi jsem chtěl vědět jak matka zareaguje. |
| |
| Hádka K ničemu mezi náma nedošlo a jestli jsou pod tvojí střechou tvoje pravidla, tak to bych se měl asi odstěhovat! ,,A kam by si šel? pod most?´´ Řekne zlostně. A nebo víš já půjdu s Caroline a vrátím se až vychladneš. ,,Nikam nepůjdete! promluvíme si... přijďte do kuchyně...Myslím, že nám dlužíš vysvětlení...můžeme si o tom rozumně promluvit...´´ Řekla a nakonec odešla čekajíc s mužem a babičkou v kuchyni... |
| |
| Všechno jen kvůli mě... Poslouchala jsem jejich hádku, která opravdu nešla přeslechnout. Cítila jsem se provinile, protože všechno se stalo kvůli mě... Hned jak jeho matka odešla do kuchyně čekajíc na nás, měla jsem chvilku na to, abych se Michaelovi omluvila. ,,J-já se strašně moc omlouvám... promiň, je mi to líto...´´ Dívám se mu upřímně do očí a oči se mi lesknou od slz, které nemíním pustit na povrch. ,,Nechtěla jsem ti způsobit problémy...´´ |
| |
| Jen s Caroline Ne to já bych se měl omluvit, neměli by tu být, kdybych věděl, že přijedou nebral bych tě sem. Pousměji se na ni, ale přeci jen dost chabě. Neboj se, žádně problémy jsi mi nezpůsobila, takhle se hádáme už dost dlouho. Chytnu ji přátelsky kolem pasu a když se podívám na vchodové dveře, jestli nemůžeme odejít tak jsou zamčené. Tak to bude peklo. Pomyslím si a s Caroline vejdu do kuchyně... |
| |
| Kuchyně Oba vešli do kuchyně a všichni na ně upřeli pohled. Bylo ticho, než Michaelova matka spustila. ,,Už jsem se tak nějak smířila s tím, že máš přítelkyni nějakou pobudu, ale znáš mě...nesnáším nepořádek a lhaní!´´ Tím lhaním myslela nejspíš to, jak si řekl babičce když si přišel domů, že ses byl učit... O té přítelkyni to samozřejmě nemyslela až tak špatně. Šlo jen o to, že chtěla, aby ses seznámil s někým na úrovni. To ale nevěděla, že Caroline není zas tak úplně chudá. Spíše naopak. Poté svůj pohled otočila na Caroline. ,,Myslela jsem si, že jako děvče budeš rozumnější a najdeš si kluka, který má k tobě blíž...´´ Caroline se trošku zarazila nad její poznámkou, ale nic neříkala. Poté svůj pohled otočila znovu na Michaela. ,,Myslela jsem, že si rozumnější...´´ ,,Jdi to do pokoje uklidit a přijďte na snídani...Když už tady je, tak přece jí nenechám o hladu...Alespoň budeme mít možnost se trochu víc seznámit´´ Řekla přísně. Chtěla vědět všechno. Pak si všichni sedli ke stolu a matka čekala, až Michael odejte s Car poklidit pokoj. |
| |
| ,,Už jsem se tak nějak smířila s tím, že máš přítelkyni nějakou pobudu, ale znáš mě...nesnáším nepořádek a lhaní!´´ Bedlivě jsem poslouchala, co mu jeho matka říká. Mrzelo mě, že jsem hádku zavinila já. ,,Pobudu?´´ Řeknu a jsem trošku uražená, ale nedávám to znát. V tom už se ale na mě žena podívá a já raději zmlknu... ,,Myslela jsem si, že jako děvče budeš rozumnější a najdeš si kluka, který má k tobě blíž...´´ Trošku jsem se zarazila když řekla kluka... ale nějak mi to nevadilo... ,,Myslela jsem, že si rozumnější...´´ ,,Jdi to do pokoje uklidit a přijďte na snídani...Když už tady je, tak přece jí nenechám o hladu...Alespoň budeme mít možnost se trochu víc seznámit´´ ,,Za všechno můžu já...moc se vám omlouvám...´´ |
| |
| překvapení Čekal jsem velice velké kázání o tom jak jsem neměl dělat tohle a jak jsem neměl dělat támhleto, ale matka mě překvapila už jen tím, že Caroline mohla zůstat na snídani. Víš mami, Caroline je dost na úrovni. Otočím se a chci odejít, Caroline se začne omlouvat. Za nic se omlouvat nemusíš, nebyla to rozhodně tvoje vina. Šeptám ji do ucha. Mamka je trochu, no prostě hrozně ráda přehání . Řeknu když jdeme do pokoje. Zůstaň teda na tu snídani. Řeknu Caroline a začnu uklízet v pokoji... |
| |
| V pokoji Zůstaň teda na tu snídani. ,,Řekla bych ne, že se to nehodí, ale tvoje mamka má klíče...takže...´´ Usměji se na něj. Ale stále se cítím provinile. Pomalu k němu dojdu a obejmu ho. Je mi jasné, že to nečekal, podle jeho výrazu. ,,Děkuju...za všechno...´´ Položím si hlavu na jeho hruď slyšejíc tlukot jeho srdce. Bylo to ode mě asi moc troufalé, ale byla jsem mu skutečně vděčná, že mě nenechal někde venku... ,,Mohl si mě tam nechat a místo toho si mě vzal sem...opravdu se omlouvám za potíže...´´ |
| |
| Pokoj Úklid pokoje už je skoro hotový a už chci říct Caroline, že můžeme jít, když v tom mě obejme, opravdu jsem to nečekal a chvíli jsem byl zaskočený, ale pak jsem obětí opětoval a promluvil jsem. Nemáš zač, pro tebe cokoli. Usměji se na ni a chvíli jen tak stojíme. Nikde na ulici bych tě spát nenechal a nemusíš se pořád omlouvat. Znovu se pousměji, upravím jí vlasy a zase ji obejmu aniž bych se více hnul. |
| |
| Kuchyně Nakonec se oba po obětí vydali do kuchyně, kde usedli k ostatním. Na stole bylo už jídlo. Nejdříve panovalo trapné ticho, tedy než si to vzala do ruky Michaelova matka. ,,Ráda bych poznala tvojí rodinu...pochopíš přece že nedovolím aby Michael chodil s nějakou šmudlou...ale vypadáš docela mile´´. ,,Michaele, ráda bych aby si měl ve škole dobré výsledky a ne aby tě ovlivňovalo takové trdlo...snaž se, ať na tebe otec může být hrdý...´´ Než stačí jeho otec něco říci, jeho matka zase ´´přebírá trofej´´. ,,Chtěla bych se zeptat, zda míníš sem každý den brát pouliční dívky z barů...já jen abych povlíkla víc peřin´´ Stále narážela na to, že se jí nelíbí přítomnost Caroline, ale matky jsou matky. Jen se snaží Michaela chránit... |
| |
| Rozhovor Chtěla jsem se vyhnout takovýmto rozhovorům, ale nějak to nešlo... ,,Ráda bych poznala tvojí rodinu...pochopíš přece že nedovolím aby Michael chodil s nějakou šmudlou...ale vypadáš docela mile´´. ,,Šmudlou?!´´ Řeknu trošku uraženě, ale možná bych si to neměla brát tak vážně... Nad další otázkou, která patřila Michaelovi jsem raději pomlčela. Neměla bych se do všeho plést. ,,Chtěla bych se zeptat, zda míníš sem každý den brát pouliční dívky z barů...já jen abych povlíkla víc peřin´´ Prudce upustím vidličku na ovoce, která se hned po dopadu do misky ozve. Naštvaně vstanu od stolu. ,,Myslím že už asi půjdu...nějak nemám hlad... děkuji za snídani a milá slova...můžete odemknout...´´ Zamířím ke dveřím čekajíc, jestli mi přijde odemknout... |
| |
| Trapas Oba usedneme k snídani a po trapném tichu všechno může začít, když máma domluví, tak se chopím slova já, hned po tom co Caroline odejde ke dveřím, vstanu a hlasitě začnu. Tak aby bylo jasno, Caroline neni žádná holka z baru, chodí se mnou do školy a její táta je dost bohatej, abys věděla. Neměla by si jí urážet, rozohdně ne přede mnou. Také položím příbory a rozejdu se za dívkou která stojí u dveří, tentokrát já obejmu ji. Promiň, promiň, promiň, moc se omlouvám. Šeptám jí do ucha. Tohle já snáším každý den. Pokusím se pousmát, ale zraky přítomných mi nedovolí to udělat. Tak odemkneš mami?! Obořím se na ni, abych jí dal najevo, že tohle už opravdu přehnala. |
| |
| Raději se vypařím... Promiň, promiň, promiň, moc se omlouvám. ,,Raději půjdu...´´ Řeknu při obětí se slzou v oku. Měla pravdu... Jeho matka mě překvapila. Vstala hned jak jí Michael řekl ať odemkne. Odemkla a tvářila se dost vážně. Vyklouzla jsem z Michaelovo obětí. Jeho matka odešla si zpět sednout. Měli jsme tedy ještě chvilku pro sebe, i když nás nenápadně pozorovali. Chytnu ho za ruku a dívám se mu do očí. ,,Pojď se mnou ke mě...´´ Čekám na jeho odpověď i když vím, že se to teď moc nehodí... |
| |
| Odchod Konečně mamka odemkla, cítil jsem se tak strašně ohledně toho co všechno řekla Caroline, která zrovna přerušila naše obětí a místo toho mě chytla za ruku. Popravdě jsem trochu doufal, že tohle řekneš. Přiznám se potichu a podívám se na rodinu. Ahoj, nevím kdy se vrátím. Řekl jsem drze, ověřil si jestli mám peněženku, ve které jsem vždy nosil větší objem peněz a kreditku, mobil a klíče a pak jsem s Caroline vyšel na ulici... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pomalu jsme procházeli uličky. Stále jsem ho držela za ruku a koukala po lidech a ulicích. Byl to jako sen o kterém jsem chtěla, aby nikdy nepřestal. Auta nepřestávala jezdit a já se na chvilku zastavila, abych se na ně mohla dívat. Nakonec jsem se znovu rozešla směrem k hotelu, kde bylo naše bydlení. Nikdy jsem neměla vlastní dům, ale nechybělo mi to. Stejně tam skoro nejsem... Došli jsme až před hotel. Výška budovy byla neuvěřitelná, a tak jsem mu mohla ukázat moje nejoblíbenější místo. Vešla jsem s Michalelem dovnitř a zamířila přímo k výtahu. Jakmile jsme do něj vešli chtěla jsem mu něco říct, ale přistoupilo ještě pár lidí, a tak jsem raději mlčela. Vyjeli jsme až úplně nahoru do střešní apartmá. Hned jak jsme vyšli z výtahu dívala jsem se kolem, zda doma není ta blecha... Myslela jsem psa mé macechy. Vždy jsem chtěla psa a myslela jsem, že když ho tátova přítelkyně má, budeme si rozumět... ale omyl. ,,Pojď dál...´´ Řekla jsem Michaelovi a pustila jeho ruku. Bylo mi divné, že ten pes ještě nepřiběhl. Nikdy si ho nebere na nákupy. ,,Udělám ti něco k pití...´´ Vešla jsem do kuchyně, kde byl naprostý nepořádek. ,,Co to k sakru je?´´ Dívám se překvapeně. Lednice byla otevřená, ale nic v ní nebylo. Vše bylo Poházené po kuchyni. Kostky skoro rozpuštěného ledu byly po celé lince. Na zemi bylo vylito pití. Rozbité skleničky a puštěná voda, která tekla na podlahu. Hned jsem jí vypla, ale i přesto jsme s Michaelem šlapali ve vodě. ,,Promiň... já nechápu co se to děje...´´ Řeknu a zamířím na terasu, kde jsme měli bazén a lehátka. Na lehátku ležela žena. Byla ke mě otočená zády ale věděla jsem, že je to macecha. ,,Co je to tam za bordel?´´ Řeknu a vidím jak v ruce drží skleničku, který vypadá, jako kdyby v ní byla krev s vodou, ale to je nemožné. Musel to být nápoj, tedy alespoň já si to myslela. Ruka se jí třásla a znervozňovalo mě že nemluvila. Šla jsem pomalu k ní a vzala onu skleničku, ze které jsem se napila. Hned jak jsem dopila, jsem jí upustila a sklo se roztříštilo všude. ,,Michaele!´´ Křikla jsem na něj a začala couvat k němu. Macecha seděla a kousek před ní ležel její pes, který byl rozpitvaný. I hned mě to vyděsilo. To udělala ona? Macecha vstala a otočila se směrem na nás. Měla potrhané šaty a zorničky měla tak velké, že mi připomínaly Duhovou kuličku se kterýma jsem si jako malá hrávala s otcem. Měla jsem strach. Vypadala jako kdyby se zbláznila... Přitiskla jsem se zády na Michaela. Macecha byla bosa a podívala se na rozbitou skleničku ze které jsem se napila. Poté zase na nás. Byla v té skleničce krev toho psa? Nebo její? Vůbec mě nenapadlo, že to nemusí být jejich krev, ale někoho, kdo třeba ani nechtěl, aby v tom byla sebemenší kapka krve... Byla bosa, a tak šlapala ve skle, které bylo na zemi a šla pomalu k nám. Nakonec nás obešla a utekla do výtahu. Bez věcí, bez bot, s potrhanými šaty a rozcuchanými vlasy... Nechápala jsem ten smysl. Věděla jsem ale, že to musím uklidit, než přijde někdo z pokojské služby. Komu myslíte že by věřili? Svedli by to na mě! Podívala jsem se na Michaela a nevěděla co mu mám říct. |
| |
| Podivné setkání s macechou Držel jsem Caroline za ruku, vlastně celou cestu až k hotelu, byla to neuvěřitelná monstrózní budova, kolem které jsem párkrát šel, ale nikdy jsem uvnitř nebyl. Šel jsem dovnitř hned za Caroline, recepce byla velká místnost, ve které se zrovna pár lidí snažilo ubytovat, ale neměl jsem moc času na to si jí prohlédnout, jelikož jsme rovnou zamířili k výtahu, který nás měl odvézt na podlaží na kterém byl Caroliin apartmán. Vystoupili jsme nahoře a Caroline mě zavedla přímo před dveře jejího apartmánu, otevřela dveře a pozvala mě dál. Neprotestoval jsem a vešel jsem dovnitř, byl to nádherný velký apartmán. Caroline se hned nabídla, že mi udělá něco k pití, zatím jsem nic neříkal jen jsem přikývl, jelikož jsem byl docela vyprahlí za tu cestu co jsme sem šli, ale najednou jsem vyděl téměř zdemolovanou kuchyň, puštěnou vodu a zděšený výraz Caroline, která se vše snažila vysvětlit, ale sama nevěděla co by řekla. Určitě to není takhle zdemolovaný dlouho, ten led ještě úplně neroztál. Řeknu dívce a šlápnu na pár střepů, které pod mou váhou prokřupou. A potom se mi naskytne pohled na ženu ležící na lehátku, třesou se jí ruce, skoro jako by měla nějaký absťák. Zůstanu stát v pozadí a nechám Caroline ať vše vyřídí, ale pak zakřičí mé jméno a vrátí se ke mě, přitiskne se ke mě zády a já se dívám na ženu která právě vstala a začala šlapat v rozbitém skle, na tom by nebylo nic divného, já jsem taky šlapal po rozbitých sklenkách, ale ona byla vlastně úplně bosa, měla roztrhané šaty a dívala se na nás zvláštním pohledem, skoro jako by nás chtěla sníst. Nevěřil jsem, že by nás opravdu chtěla sníst, ale potom jsem si všiml rozpitvaného pejska, který ležel přímo před lehátkem, na kterém ještě před chvílí Caroliina macecha odpočívala. Pane bože. Pronesu potichu a podívám se na ženu která začala utíkat a nakonec nejspíš zmizela ve výtahu, už se nevrátila, ale já viděl Carolin zděšený pohled. Pokud jsem to správně pochopil, tohle byla tvoje macecha a zároveň se nechovala jako tvoje macecha. Podívám se na ni, s malým zděšením ve tváři a pomalu přejdu k psovi, který ležel vykuchaný na zemi, nikdy mi tyhle věci nevadili. Myslím, že to asi udělala ona. Řeknu dívce, když si dřepnu vedle mrtvoly. |
| |
| Nic nedává smysl... Pokud jsem to správně pochopil, tohle byla tvoje macecha a zároveň se nechovala jako tvoje macecha. Můj zaražený výraz neodešel, ale pořád mi nešlo do hlavy, proč by zabíjela svého milovaného psa. Také jsem se nemohla smířit s tím, že jsem se napila její krve. Nebo to byla krev toho psa? Tak či tak bylo to dost nechutné... ,,Pochopil si to dobře... nechápu to. Byl to její nejmilejší tvor...´´ Odpovím na jeho otázku nevědíc, co zatím budu dělat. Táta to nesmí vidět! V tom už ale Michael šel k mrtvému psovi. Nebo... vlastně k tomu, co z něho zbylo. Myslím, že to asi udělala ona. ,,Tomu se se mi ani nechce věřit... ale co s ním... ?. Otec by měl přijít ze schůze. Nevím kdy, ale tohle a tuto spoušť nesmí vidět!´´ Řeknu nervozně. ,,Za chvilku přijde uklízečka, která to uklidí... vymyslet můžu ledacos... párty, sešlost... ale ten pes tu být nemůže!...´´ |
| |
| Odklizení mršiny? Když to svedeš na párty, tak stejně můžeš mít problém, ale asi to bude to nejlepší co můžeš udělat. Možná bych měl být vyděšený, nebo tak něco, ale vůbec jsem se tak necítil, spíše naopak, měl jsem nutkání být ten, který vyděšený nebude. Musíme tu věc, řekl bych psa, ale nic moc z toho nezbylo, odklidit. Podívám se na Caroline a poodstoupím od oné mršiny valící se na podlaze před lehátkem. Chce to nějaký pytel, ze kterého nebude kapat krev, pokud se na to necítíš klidně to uklidím, ale určitě na to potřebuju rukavice. Snažím se mluvit pozitivně, i když se snažím být ten silnější, do odklízení mršiny se mi popravdě vůbec nechtělo. Takže, mám to uklidit? |
| |
| Úklid psa Když to svedeš na párty, tak stejně můžeš mít problém, ale asi to bude to nejlepší co můžeš udělat. ,,Doufám, že než se vrátí otec, uklízečka to uklidí...´´ Chce to nějaký pytel, ze kterého nebude kapat krev, pokud se na to necítíš klidně to uklidím, ale určitě na to potřebuju rukavice. Takže, mám to uklidit? ,,Asi bude lepší, když to uklidíš ty...něco přinesu...´´ Řeknu a běžím do obývacího pokoje, kde jsou schody vedoucí do mého pokoje. V pokoji hledám něco, co by Michaelovi v odklízení mršiny mohlo pomoci. Nakonec běžím zpět dolů k Michaelovi a podávám mu rukavice a ´´pytel´´. Byla to kabelka. ,,Nic jiného tu není...´´ Řeknu a pokrčím rameny. Koukám, jak to bude uklízet. Najednou mi nebylo nějak dobře. Možná je to z té mršiny. Každopádně jsem si sedla na zem a opřela o skleněné dveře terasy. Hlava se mi začala silně točit a srdce mi bušilo jako o závod. Snažila jsem si toho moc nevšímat, ale to opravdu nešlo. Alespoň jsem se uklidnila, když jsem slyšela hlas uklízečky, která jak doufám začne mým pokojem. Svět se se mnou nějak točil a já si připadala, jako kdybych nestála nohama pevně na zemi.... |
| |
| úklid Vezmu si od Caroline kabelku. Ehmm.... děkuju. Poděkuji i když to asi nebylo příliš vhodně, nandám si rukavice a pokusím se dvouma prstama zdvihnout psa do vzduchu, ale i přes to, že byl vykuchyný byl těžší než jsem si myslel a tak jsem ho musel vzít celou rukou, rychle jsem ho hodil do kabelky, sesbíral pár vnitřností válících se kolem a nakonec jsem si sundal rukavice, které jsem také hodil do kabelky, abych je náhodou nenechal někde ležet. Tak to by mělo stačit, ještě utřu krev. Zapnu kabelku, vstanu a seberu z kuchyně utěrku aniž bych se Caroline zeptal, viděl jsem, že jí není zrovna nejlíp a tak jsem začal rychle krev nasávat jen na půl utěrky, aby se mi krev nedostala na kůži. Tak a je to. Řeknu pro nějaké době, včas na to, abych zaslechl na chodbě uklízečku, rychle jsem hodil utěrku do dřezu, ani jsem nemusel pouštět vodu, jelikož dřez byl stále plný od toho jak Caroliina macecha nechala puštěnou vodu. Rychle jsem se vrátil ještě pro kabelku, nevypadalo by to, že by propouštěla krev, ale pro jistotu jsem ji schoval do jednoho z rohů místnosti, přesně v tu chvíli kdy uklízečka otevřela dveře... |
| |
| Úklid Tak a je to. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem slyšela že to Michael stihl. Přeci jen, já bych na tu mrtvolu asi šáhnout nemohla. Stále mi bylo špatně a moc jsem toho neviděla, ale snad to brzy přejde. Můj zrak nebyl již tolik dokonalý. Viděla jsem divně. Jako kdyby bylo všechno bílé. Oči mě pálily. Na povrchu nebylo vidět nic, byly úplně normální. Asi to bylo z toho šoku, co jsem před chvilkou zažila...Protože jinak si to vysvětlit neumím. Předstírala jsem jako že nic a pomalu se zvedla opírajíc se o skleněné dveře. Nějak jsem si neuvědomovala kde teď jsem, ale máme chvilku s Michaelem pro sebe, něž přijde otec a tak jsem se moje dočasné špatné vidění snažila ignorovat. ,,Děkuju za pomoc... sama bych to nezvládla...´´ Usměji se na něj. ,,Něco ti ukážu...pojď za mnou do mého pokoje...´´ Řeknu mile a rozejdu se. Ale... špatným směrem. Mířím si to přímo k bazénu. Tak co... každý se může zmýlit... |
| |
| Pokoj v bazénu? Ty bys to určitě zvládla taky, kdyby jsi neměla na vybranou. Usměji se na dívku a cuknu sebou, když se malinko zapotácí, ale chytne se, aby nespadla a tak usoudím, že větší pomoc nepotřebuje, ale ihned změním názor jakmile se místo do pokoje rozejde k bazénu, ještě dříve než tam spadne, ale opravdu už zbývalo jen pár centimetrů ji zachytím a usměji se. pokud nemáš pokoj v bazénu, tak už dál nechoď. Pronesu potichu a podívám se jí do očí... |
| |
| Trapas s bazénem a divný zrak pokud nemáš pokoj v bazénu, tak už dál nechoď. ,,Ehm... dělám si srandu...promiň, jdeme...´´ Otočím se a jdu opačným směrem tak pomalu, že i šnek by mě předehnal... ,,Máme hezké OTEVŘENÉ dveře do terasy, že?, Nebo myslíš že vypadají jako zavřený?´´ Snažím se z něj dostat zda jsou otevřený nebo zavřený. Nepamatuji se, zda jsem je nezavřela. Proto jsem slovo otevřené zdůraznila. ,,Jsou to velmi kouzelné dveře... škoda, že jsou zavřené, nebo otevřené... Vynikly by víc...protože je to pravé sklo...skutečně pravé...´´ Melu co nejvíc, abych zastínila divné otázky... ,,Kdybys je otevřel ehm... nebo zavřel.. možná by vypadaly líp, nebo myslíš že takhle je to dobrý?...´´ Natahuji levou ruku k Michaelovi, i když na 100% nevím, zda je přesně tam. Zrak se mi pomalu začal vyjasňovat, ale stále mě nenapadal důvod. Asi nějaký zkrat... v mozku. Dnes toho na mě bylo moc Pomyslím si a trochu se pousměji. |
| |
| Podivné chování Jasně jenom vtip. Zopakuji po dívce i když jsem věděl, že se asi něco stalo a, že nebude jakž takž v pořádku, ale nechal jsem ji v tom. Jo no teď jak jsou otevřený vypadají mnohem líp. Usměji se, stejně pochybuji o tom, že by mě Caroline viděla. Víš, pokud půjdeš takhle rychle, tak se k tobě do pokoje nikdy nedostaneme. Pronesu a mám co dělat, abych se nesmál nahlas. A co mi chceš ukázat ve tvém pokoji? Snažím se z dívky dostat nějaké informace, jelikož nejsem zrovna trpělivý člověk... |
| |
| Cesta k mému pokoji Jo no teď jak jsou otevřený vypadají mnohem líp. ,,Jasně, taky si říkám...´´ Řeknu ne moc věrohodně. Víš, pokud půjdeš takhle rychle, tak se k tobě do pokoje nikdy nedostaneme. ,,Ale jo... večer tam dojdeme...možná´´ Řeknu a když vím, že jsou dveře otevřený.. snad. Rozejdu se rychleji. A co mi chceš ukázat ve tvém pokoji? ,,No, né tak v pokoji jako nad pokojem...je to takové místo, kde se ti rozhodně bude líbit...´´ Usměji se a jdu dál. Jakmile se však dostanu dovnitř jdu trochu pomaleji. Svůj byt trochu znám, a tak se snažím dojít do pokoje. Už jsem u mých schodů, když uslyším výtah. Otec se vrátil, aby dokončil práci doma. ,,Zdravím mládeži...´´ Podíval se na Michaela a podával mu chlapsky ruku. ,,Jdu k sobě...kde je má beruška?´´ Rozhlíží se otec kolem sebe, ale nakonec jde k sobě. ,,Tak jdeme nedočkavče...´´ Už jsem trošku viděla, ale moc pestré to nebylo. Ale tak nějak už jsem něco rozeznala. ,,Můj otec pořád pracuje, a tak budeme mít klid´´ Řeknu a radostně se usměji, když najdu schody, po kterých vystoupám vzhůru. Přesně si pamatuji, kde to je a tak mi tentokrát špatné vidění nechybí. Udělám přesně 15 kroků a nátáhnu ruku úplně nahoru, co nejvýš. Sundavám tím žebřík po kterém lezu jako první nahoru. Dostanu se nahoru a rozhlížím se kolem. Nechtěla jsem udělat nějakou blbinu, a tak jsem raději stála na místě. Byli jsme na střeše budovy a byl odtud krásný, pro mě trochu neviditelný výhled. Ale i tak si dobře pamatuji ten výhled. Ale nejkrásnější to vždy zůstane v noci, když se celé město rozsvítí a ukáže svou pravou tvář...  |
| |
| Nádherný výhled Dobrý den pane, rád vás poznávám. Pozdravím muže a potřesu mu rukou, když otec zmizí opět se věnuji jen Caroline, která mě vede dál a dál přes pokoj a po schodech nahoru, jdeme pořád víš dokud se nedostaneme až na střechu, nevěděl jsem co mě bude čekat, ale když jsem vykoukl a nakonec úplně vylezl, tak mi zůstala ústa dokořan. Pane jo, to je nádhera. Usměji se a dívám se na tu krásu. Konečně, když se alespoň trochu vynadívám zavřu pusu a ještě jednou se podívám kolem dokola. Tohle je opravdu nádhera. Řeknu ještě jednou a stoupnu si vedle Caroline. |
| |
| Výhled Tohle je opravdu nádhera ,,Ano...Ano to je...´´ Usměji se a pohnu s levou rukou tak, abych mohla Michaela chytit. Ehm chyba... Pohnu následně z pravou a chytnu ho za ruku. Takové malé gesto. Přeci jen, teď se to hodí... ,,Vždycky jsem ráda zajdu a jen tak tu sedím...´´ Najednou jsem viděla zase normálně. ,,Já vidím!´´ Při pohledu na Michaela, který se tvářil zvláštně možná nechápavě jsem hned dodala. ,,Myslela jsem ten výhled... je opravdu krásný...´´ Řeknu a zadívám se mu do očí. Vítr si pohrával s našimi vlasy a byla to krásná romantická chvilka na střeše. |
| |
| Romantická chvilka To věřím, sedět tady a jen tak se dívat a přemýšlet, to musí být nádhera. Usměji se a když mě Caroline chytne za ruku tak ji stisknu a překvapeně se na ni podívám, když pronese Já vidím! Ale hned to vezme kolem a kolem a tak to nechám být jen řeknu Aha a otočím se na dívku, chvilku namířím myšlenky na tento krásný pohled a pak Caroline políbím... |
| |
| Polibek Jeho polibek je pro mě jako vysvobození. A hned jak polibek skončí, vrátím mu ho zpět. Je to kouzelná chvíle. Kapky z oblohy dopadají na mou ruku a zanedlouho začne pršet. To mě ovšem od polibku neodradí. Když i můj polibek skončí., zadívám se s úsměvem do jeho očí. Mohutné kapky deště dopadají na podlahu a vydávají zvláštní zvuk. Jakmile se otočím na Výhled, nevidím nic jiného než bílo. Ale v tomhle smyslu opravdu. Déšť byl tak mohutný, že nebylo vidět skoro nic. ,,Měli by jsme jít dovnitř...´´ Řeknu a pustím jeho ruku. Jakmile slezu Dojdu k rádiu a zapnu hudbu. odkaz Nabízím mu svou ruku a čekám, zda ji přijme na tanec. |
| |
| Romantická chvíle Ani mě příliš nepřekvapí když Caroline polibek opětuje, ale rozhodně mě překvapí, že začne pršet, bylo to trochu jako z nějakého romantického filmu a moc se mi to líbilo. Jo, asi by jsme měli jít dovnitř. Usměji se a za Caroline vlezu zpátky. V jejím pokoji pustí hudbu, což jsem taky nečekal, ale když mi nabídne ruku tak rozhodně neodmítnu, chytnu ji za ruku, přitisknu si ji na tělo a opět, jako v klubu, se začnu pohupovat ze strany na stranu. |
| |
| Tanec Hudba začala mírně zrychlovat. V tu chvíli jsem chytla jeho ruku a udělala pár otoček od něj a zase k němu. Byli jsme docela sehraný. Uměl skvěle tancovat a to mě ani trošku nepřekvapilo. Tancovali jsme celkem rychle a musela jsem si přiznat, že nám to šlo tak, jako by jsme byli v Hříšném tanci. Ano, skutečně to tak vypadalo. I některé ty kroky byly stejné nebo alespoň podobné. Po otočce, kterou jsem opět udělala, skončila jsem zády k němu. Zvedla jsem ruku a dala jí za jeho krk. Poté jsem se otočila k němu a dlouze jsem se na něj zadívala. Začala jsem se opět mrně pohupovat až do chvíle, než hudba skončila a nastalo ticho. Hned v té chvíli jsem zastavila své kroky a jen se na Michaela dívala. Tento den navždy zůstane v mých vzpomínkách. Byl to můj nejšťastnější den. Až na pár maličkostí... Nepřiznávala jsem si, že spolu chodíme. Nebo spíš jsem to neříkala nahlas, i když asi bylo jasné že ano. Jedním jsem si ale byla jistá. Nechtěla jsem být ani chvilku sama a nevidět ty jeho krásné a pronikavé oči... ,,Zůstaň tu se mnou...´´ Vyhrknu ze sebe aniž bych to chtěla říct nahlas... |
| |
| Tanec, romantika a smíšené pocity Bylo to úžasné, doslova mě překvapilo, jak Caroline umí tancovat, mě osobně to moc nešlo, ale nijak jsem na to nemyslel a nerušil tuhle překrásnou chvíli. Caroline se několikrát zatočila, přitiskla se ke mě a nějakou dobu jsme tancovali u sebe, byl to s největší pravděpodobností, ten nejvíc romantický tanec, který jsem kdy tančil, když hudba skončila, tak ne mě Caroline vychrlila, abych tu zůstal s ní, neměl jsem žádné námitky, doma by to akorát vřelo máminýma připomínkama a opustit Caroline se mi nechtělo. Zůstanu moc rád. Usměji se a sednu si na postel při čemž na sebe Caroline povalím a posadím si jí na klín. Tak co ta tvoje potrhlá macecha, vrátí se ještě vůbec? |
| |
| V pokoji Byla jsem ráda, že souhlasil. Musím ale přiznat, že mě to trošku zneklidnilo. Sedl si na postel a povalil mě na sebe. Trošku se posunu, abych ležela na posteli a hlavu měla v jeho klíně. Tak co ta tvoje potrhlá macecha, vrátí se ještě vůbec? ,, To skutečně nevím... Byla bych radši kdyby ne, ale...možná by měla alespoň kvůli otci...Nechci říkat, že jí tu chci...ale otec na ní dost visí a za chvilku mi s tím kde je nedá pokoj...Zblázní se z toho...´´ Přesně v tu chvíli přišel do pokoje otec s mobilem v ruce. Nenamáhám se vstát, protože mu bylo jedno co tu děláme. Došel až k nám a začal mi prohledávat kapsy. V tom si ale sednu na postel. ,,Co to děláš?!´´ Trochu naštvaně se na něj dívám. ,,Potřebuji tvůj mobil...Ještě mi nezavolala a bojím se, že se jí něco stalo a na tebe má číslo taky...Takže budu mít tvůj mobil raději u sebe...´´ ,,Co?!...Přece ti nedám svůj mobil!´´ Nechápala jsem tu starost, protože o mě nikdy takovou neměl... ,,Nic ti s ním neudělám! Jen chci mít jistotu, že mi nezatajíš, že volala..´´ ,,Co prosím?! Svůj mobil ti nedám!´´ Přitiskla jsem se víc k Michaelovi. Otec byl úplně posedlý. Chápu, že měl o ní strach, ale tímto mi dokázal mou pravdivou teorii...Je pro něj důležitější než já! Mám pro jistotu mobil v ruce, a tak mám alespoň bezpečí že mi ho snad nevezme... Sáhl po mé ruce myslejíc to vážně, že chce mít jistotu. Vyskočím ze sedu a stojím za Michaelem na posteli, aby ke mě nemohl. ,,Svůj mobil ti nedám!´´ Na otci bylo vidět, že je zoufalý ale co je mi do toho?! Svůj mobil mu prostě nedám! Co si vůbec myslel?! |
| |
| Otec Byla to pěkná chvíle, povídali jsme si, mohl jsem být jen s ní a s nikým jiným, myslel jsem si, že tuhle krásnou chvíli nemůže nic překazit, ale sotva co dokončila větu, vtrhl do pokoje Caroliin otec a začal, no přišlo mi jako by začal šílet z toho, že nemá poblíž svou milovanou ženušku, přítelkyni či co to bylo, pro mě to byla jen žena co zabila svého psa a pila jeho krev a to jsem nemyslel ironicky. Pane Forbesy. Vyhrkl jsem ze sebe a malinko jsem si poposedl když Caroline zvedla hlavu. Nechtěl jsem se do rozhovoru míchat, obzválšť proto, že Caroliin otec řešil "důležitou věc" a to, že mu nebere telefon jeho milovaná, když se Caroline schovala za mnou jelikož nechtěla, aby jí otec sebral telefon, tak jsem se potichu, ale přes to aby mě bylo slyšet, ozval já. Pane Forbesy, myslím si, že není čeho se bát, třeba se jí jenom vybyl telefon a nebo má tiché zvonění, protože je někde v nějakém salónu krásy. Pousmál jsem se, ne proto, že by mi připadalo směšné, aby šla do nějakého salónu, ale proto, že jsme ji s Caroline viděli odejít s roztrhanými šaty, ale o tom jsem se zmiňovat nehodlal. Víte kolikrát mě schání moje mamka a já mám zrovna vybitý telefon? Trochu jsem si vymíšlel. Opravdu se nemáte čeho bát. Poplácal jsem ho mužně po rameni a jen jsem doufal, že se tím nebude dál zabývat a že odejde z pokoje. |
| |
| Otec a nehezké překvapení Pane Forbesy, myslím si, že není čeho se bát, třeba se jí jenom vybil telefon a nebo má tiché zvonění, protože je někde v nějakém salónu krásy. ,,Možná máš pravdu...neměl bych jí tak nahánět...nechci vypadat jako nějaký žárlivý přítel... Jenže dnes jsem pro ni měl výjimečný program...Totiž, chtěl jsem ji požádat o ruku...Chtěli jsme se spolu přestěhovat do domu...Prostě jsem měl jiné plány, než ji nahánět...´´ Hned jak to dořekl spadla mi pusa dolů. Co jsem to slyšela? ,,Takže my by jsme se stěhovali konečně z hotelu?´´ Trochu se pousměji. Jeho pohled mě trochu zarazil. ,,No... spíš jsem myslel, že by jsi se sblížila se svou matkou...Znáš to... dlouhých let jste se neviděli..je na čase to změnit...´´ Řekl to tak opatrně. Naznačoval tím, že chtěl být se svou přítelkyní sám. ,,Co? Jako že bych šla k mámě abys ty mohl žít jen s ní?´´ Řeknu vážně a zároveň tázavě. Chtěla jsem se ujistit, že to tak skutečně myslí. Třeba si to jen špatně vykládám. ,,Víš...Ne, že bych nechtěl bydlet s tebou, ale si problematická a uvažuji nad zařízením, kde tě trošku převychovají...´´ ,,Nezvladatelná? Prosím tě! Jak to ty můžeš vědět! Nestrávíš se mnou ani minutu! Takže mě prostě chceš hodit do nějakého pasťáku či co?!´´ Kouknu se na něj překvapeně. ,,Ještě nevím... teď se o tom nebudeme bavit, když máš hosta...Je to neslušné...A neříkám hned...Myslel jsem, že by si tam žila, ale chodila by si normálně do školy.... Jen na takovou malou převýchovu...O tom jestli tam pojedeš a kdy si promluvíme zítra...´´ Usměje se na mě, ale zůstává v něm přísnost. ,,Jinak moc mě těší, že jsem tě poznal... Vypadáš jako hoch, který mou dceru naučí jak se má chovat...´´ Podával Michaelovi ruku. Nemohla jsem přestat na otce zírat. To myslel vážně? Zbláznil se? ,,Do žádného zařízení jít nepotřebuji! To ty by ses měl léčit! Jsi na ní tak závislý a přitom už se nevrátí!´´ Jej, možná jsem se trochu přeřekla... Opřela jsem se dlaněmi o Michaelovo ramena. ,,Nevrátí? Ty si jí vyhnala?!´´ ,,Já? Proč bych to dělala?´´ ,,Vypadněte...´´ Řekl otec tiše. ,,Co?´´ Řeknu tiše se slzou v očích. ,,Vypadněte! Sbal se a jdi k matce! Slyšíš?´´ To co řekl mě zaskočilo úplně nejvíc. Nikdy jsem nevěřila, že to řekne tak jednoduše... Trošku jsem zmáčkla Michaelovo ramena. Nakonec seskočím z postele a zamířím přímo ke skříni, kde vezmu kufr a začnu do něj házet oblečení a vše, co mám ve skříni. Když je jeden plný vezmu druhý a dám tam zbytek oblečení. V kufru není jen oblečení, kabelky a šminky...Jsou tam i mé slzy, které tam kapají. Stékají mi volně po tváři. Otec nakonec odchází se slovy. ,,Máte deset minut...Dokud se nevrátí nechoď mi na oči...´´ Dobaluji poslední zbytek věcí, jako jsou fotky. Naše společná fotka spadává na zem, kde se roztříští. Spadnu se slzami k ní. Začínala jsem se hroutit. Jak mi tohle může vůbec říct? Je to přece můj otec! Ani nevím, zda najdu odvahu k tomu, abych šla k matce ale někde sama v hotelu být nemůžu. Asi by mi nedali pokoj... Možná ano, ale spíše ne... Sedím na zemi a držím se za hlavu. Snažím si promítat nějaké vzpomínky z dětství. Pamatuji si, když rodiče byli ještě spolu. Byly to úžasné chvíle, kdy jsem se cítila jako rodina. Ale moc si toho nepamatuji, protože jsem byla ještě malá... Bylo mi také líto, že Michael to musel všechno vidět. Muselo toho na něj být taky moc... |
| |
| Hádka a vyhození Vypadalo to, že otec odejde a my dva budeme zase jenom spolu v pokoji a nikdo nás nebude rušit, ale to jsem se spletl, po tom co pan Forbes řekl Caroline se mi neskutečně znechutil a potom když chtěl, abych si s ním podal ruku, bylo to opravdu hnusné, s nechutí ve tváři jsem mu ruku stiskl. Caroline najednou začala mluvit o tom, že se její macecha už nevrátí, ale to neměla dělat, přesně kvůli tomu jsem se nezmiňoval o tom jakým způsobem odešla a, že už se asi nikdy nevrátí, myslel jsem si že otec Caroline takhle zareaguje, ale nevěděl jsem, že až tak strašně moc přehnaně. Máte deset minut. Řekl a já jsem se podíval na Caroline, která si začala balit všechny věci a nakonec se rozbrečela, rychle jsem k ní došel, podíval se na fotku a sedl si k ní, při čemž jsem ji dal ruku kolem ramen a přitiskl si jí k sobě na rameno. Pšššt, pššššt. Utišoval jsem jí a mírně jsem s ní pohupoval ze strany na stranu. Věděl jsem, že tady takhle nemůžeme sedět dlouho, jelikož Caroline musí odejít, tak jsem ji pustil, dobalil jsem jí věci a zapnul jsem oba kufry. Cítil jsem se strašně a dával jsem to docela dost i najevo, klepali se mi ruce, bylo mi skoro tak do breku jako Caroline, ale potlačil jsem to, s třesoucíma se rukama jsem sebral kufry a dal je před dveře hotelu, pak jsem se vrátil pro Caroline, kterou jsem vzal do náručí, jako tehdy když jsme šli z baru a zamířil jsem s ní ven z hotelového pokoje, ale ještě jsem se otočil na sedačku, na které seděl Caroliin otec a řekl jsem mu všechno co jsme viděli, jak jsme našli vykuchaného psa, jehož tělo leží v kabelce v rohu a jak jeho přítelkyně odešla, pak už jsem odešel z pokoje a zavřel za sebou dveře. Venku jsem Caroline položil na koberec, který zdobil chodbu a zeptal se jí Můžeš jít? |
| |
| Odcházení z ´´domova´´ Ani jsem si moc neuvědomovala, co se děje. Cestou z hotelu jsem uviděla otce na gauči a Michael mu vše řekl. Asi to neměl dělat, ale bylo správné mu říct pravdu. Venku mě položil na koberec a já se na něj dívala se slzami, které mi volně stékaly po tvářích. Můžeš jít? ,,Jo...´´ Řeknu tiše a vstanu. ,,Ale kam...Nemám kam jít. Jestli půjdu k matce tak až v neděli večer. Přes víkend doma nebývá a teď prostě nemám kam jít...´´ Řeknu polohlasem. Uchopím kufry a vytáhnu držátko tak, abych je mohla vozit za sebou. ,,Promiň za dnešek...Nebudu tě už otravovat...´´ Nevím sice kam půjdu, ale nemůžu ho takhle otravovat. Jedno bylo jisté... Dnes k matce nemůžu. Je sobota a pokud si dobře pamatuji, o víkendech jezdila k tetě, která bydlela daleko za městem. Nevím přesně kde, nikdy jsem u tety nebyla... Musím prostě bloumat po ulicích do zítřejšího večera, než budu moct k matce. I kdy ne, že by se mi k ní chtělo. Tolik let jsme se neviděli... Spíš bych byla u šíleného otce než u ní... ,,Je mi líto, co se dnes stalo...bude lepší když půjdu, aby sis to mohl doma vyříkat...´´ Rozejdu se s oběma kufry pomalu k výtahu... |
| |
| V hotelu Nejdřív jsem Caroline nechal domluvit, nechtěl jsem jí skákat do řeči a tak jsem si vyslechl všechno co mi řekla a když začala odcházet k výtahu, tak jsem jí hned před ním zastavil. Takže Caroline, za prví. Vytrhl jsem jí kufry z rukou. Nikam sama nepůjdeš a nemusíš se omlouvat. Za druhý. Zmáčknu tlačítko na výtahu. Půjdeš bydlet ke mě, nějak to mámě vysvětlím a určitě už trochu vychladla a za třetí. Strčil jsem dívku do výtahu. Už nechci, aby jsi o tom mluvila. Zmačknul jsem tlačítko dolů do recepce a když výtah ciknul, že už jsme na místě, tak jsem se s Caroliinými kufry vydal směrem zpátky k domu ve kterém jsem bydlel... |
| |
| Cesta k Michaelovi Takže Caroline, za prví. Michael mě vytrhl kufry z rukou a já se na něj v tu chvíli udiveně dívala. Nikam sama nepůjdeš a nemusíš se omlouvat. Za druhý. ,,Al-´´ Nedořeknu slovo, protože jsem přerušena. Půjdeš bydlet ke mě, nějak to mámě vysvětlím a určitě už trochu vychladla a za třetí. ,,Ale j-´´ Opět nedořeknu větu, když mě strčí do výtahu. Už nechci, aby jsi o tom mluvila. Chvilku jsem mlčelo ale nedalo mi to, a tak jsem opět začala protestovat. ,,Michaele...Já k tobě nemůžu...Zapomněl si jak se s tvojí mámou máme strašně moc rády?...´´ Řeknu za cesty, protože už míří cestou k sobě domů. ,,Myslím, že to není dobrý nápad...´´ Dám mu ruku na rameno a tím ho zastavím. ,,Postarám se o sebe´´ |
| |
| Protesty, protesty, protesty! Zastavím se hned jak mi Caroline sáhne na rameno. Možná se nemáš s mojí mámou zrovna v lásce, ale věř mi spousta lidí jí nemá v lásce a ani ona nemůže být tak krutá, aby tě nechala spát někde na ulici. Usměji se. Bude to v pohodě věř mi, určitě, když jí to oklikou vysvětlím, nebude protestovat a přece by to bylo jen na pár nocí, než se máma vrátí. Popojdu blíž k dívce. íš, záleží mi na tobě a rozhodně tě nikde na ulici, nebo v hotelu spát nenechám... |
| |
| Uklidňování Možná se nemáš s mojí mámou zrovna v lásce, ale věř mi spousta lidí jí nemá v lásce a ani ona nemůže být tak krutá, aby tě nechala spát někde na ulici. ,,Stejně si myslím, že to dobrý nápad není...´´ Bude to v pohodě věř mi, určitě, když jí to oklikou vysvětlím, nebude protestovat a přece by to bylo jen na pár nocí, než se máma vrátí. ,,Já ti věřím, ale..Jsou prostě věci, které k sobě moc nejdou...Tvá máma a já jsme jako kečup a mouka...´´ Víš, záleží mi na tobě a rozhodně tě nikde na ulici, nebo v hotelu spát nenechám... Dívala jsem se mu do očí a přemýšlela. Byl na mě tak hodný a já mu přidělávala jen samé starosti... ,,Nezasloužím si tě...´´ Řeknu a obejmu ho. |
| |
| Obětí Ufff. Pronesu když se mi Caroline z ničeho nic vrhne kolem krku, ale okamžitě pustím kufry a obětí jí opětuji. Ne, ty si ta nejúžasnější holka na světě a kdybych tě někam nechal teď jít, tak bych se bál, že už se mi nevrátíš. Povolil jsem obětí a dal jsem Caroline pusu, aby věděla, že to myslím opravdu vážně, potom jsem vzal opět její kufry a tentokrát snad opravdu bez protestů jsem se vydal k našemu baráku. Bylo mi jedno co si matka bude myslet, bylo mi jedno co si budou myslet ostatní, hlavně, že jsem byl s ní s Caroline... |
| |
| Pokračování k Michaelovi Ne, ty si ta nejúžasnější holka na světě a kdybych tě někam nechal teď jít, tak bych se bál, že už se mi nevrátíš. ,,Děláš jako kdyby se mi mělo něco stát...´´ usměji se na něj a ještě dodám. Schytala jsem jeho polibek a vůbec jsem se nebránila. Poté vzal opět mé kufry a rozešel se směrem ke svému domu. Začínám mít dost velké výčitky. Je to sotva pár dní co se s Michaelem známe a budu u něj spát. Nešlo tak o spaní jako o to, že jsem si nepadla do oka s jeho matkou a to je dost divné, když chci mít s Michaelem nějaký vážnější vztah, ne snad? Celou cestu jsem mlčela. Byla jsem nervozní, jako na našem prvním rande. Teď bohužel nešlo o rande ale opětovnou schůzku s jeho matkou, která na poprvé nedopadla nejlépe. Jak velká byla moje nervozita? Musím říci zcela upřímně, že jsem si připadala jako by mě Michael žádal např. o ruku. Vím, začínám bláznit. Ale neměla jsem z jeho matky nejlepší pocit. Šlo jen o to, že mě moc v lásce asi neměla... V domě Nakonec jsme došli do jeho domu... Stojíme před jeho dveřmi a neodpustím si svůj nervozní pohled. Stále nejsem přesvědčená, že je to správné rozhodnutí... |
| |
| Doma Zastavil jsem se před domem a na obličeji Caroline jsem viděl úzkost, nervozitu a bůh ví co ještě. Neboj se, možná to dobře dopadne. Usměji se na ní a vytáhnu z kapsy klíče, abych moh odemknout vchodové dveře do domu. Uffff, už jsem myslel, že je nemám. Usmál jsem se a po delším štrachání v kapse jsem konečně vytáhl klíče, které jsem strčil do zámku, ani jsem nemohl posoudit jestli jsou rodiče doma, jelikož garáž byla zavřená a tak jsem otevřela jak říkajíc na blynt. Ahoj mami jsem doma a mám tady návštěvu pokud ti to nevadí! Zavolal jsem přes celej barák a čekal jsem jestli se někdo ozve nebo ne... |
| |
| U Michaela doma Neboj se, možná to dobře dopadne. Trošku jsem se otřásla jako oslík. Myslela jsem si, že setřesu nervozitu alespoň trošku. Omyl... Uffff, už jsem myslel, že je nemám. ,,To já taky...´´ Řeknu tiše. Nervozita byla tak silná, že jsem chtěla utéct i bez kufrů... Ahoj mami jsem doma a mám tady návštěvu pokud ti to nevadí! ,,Slyšíš? vadí jí to...Měla bych jít´´ Řeknu, i když se žádný hlas neozýval. Jen jsem chtěla raději zmizet. Jen co jsem se otočila na odchod zaslechla jsem hlas. ,,Věděla jsem že se stejnak vrátíš s ní...´´ Řekne ženský hlas a já se v tu chvíli otočím. ,,Dobrej....´´ Řeknu nervozně. ,,Tak pojďte...´´ Řekne, ale bylo vidět že příjemné jí to není. ,,A co ty kufry proboha?´´ Dívá se na Michaela vyděšeně. Její představa asi byla ta, že se spolu sestěhujeme či co... ,,Nechcete si to pořádně promyslet? znáte se pár dní, možná týdnů! Přece máš na něco víc...´´ Řekne jeho matka a nervozně přešlapuje na místě. |
| |
| mamka kufry? Jo tyhle kufry. podívám se na dvě zavazadla,které Jsem táhl za sebou. No, věc se má tak, že táta Caroline vyhodil z bytu a teď nemá kam jít. Chabě se pousměji na matku. Rozhodně se spolu nechceme nastěhovat do nějakýho bytu. vysvětlím mamce a pak se podívám na Caroline. a jelikož mi na Caroline záleží, tak jsem jí nabýdl, že bude pár dní, než se vrátí její máma, mac bydlet u měl pokoji na posledních slovech jsem si dal záležet. Tak jsem doufal, že ti to nebude vadit, třeba se i trochu seznámíme a nebude to nadlouho. pousměji se, chytnou Caroline kolem pasu a přitisku ji na sebe... |
| |
| Rozhovor No, věc se má tak, že táta Caroline vyhodil z bytu a teď nemá kam jít. ,,Upřímně se nedivím...´´ Řekne jeho matka a trošku zákeřně se usměje. Dívá se na Caroline, která se trochu ušklíbla. a jelikož mi na Caroline záleží, tak jsem jí nabídl, že bude pár dní, než se vrátí její máma, moc bydlet u mě v pokoji ,,No...na ulici jí nevyhodím...ale...ne že by se mi to líbilo mít tu takovou....´´ Chvilku se odmlčí. ,,No...tak jo...´´ Ukáže na Michaelovo pokoj s mírným úšklebkem. ,,Ale zítra jedeme za tvým bratrancem. Zůstaneme tam pár dní... Caroline jistě nebude chtít zameškat školu a tak by bylo lepší, kdyby ráno odešla´´ Zle se usměje, ale v tom jí Caroline přeruší. ,,Moc ráda pojedu!´´ Řekne trošku provokativně a podívá se na Michaela jestli může... |
| |
| Za bratrancem? Věděl jsem, že máma neměla předem naplánovanou návštěvu bratrance, jelikož tyhle věci mi hlásí předem a pravděpodobně by mě na tak dlouho neuvolnila ze školy. Jsem rád, že ti to nevadí, no sice vadí, ale že ji tady necháš bydlet. Usměji se na mamku a líbnu ji na tvář, aby viděla, že jsem ji opravdu vděčný, pak jsem se podíval na Caroline. Budu moc rád když pojedeš, bratránek je docela dost nudnej a pořád se chce bavit jenom o traktorech, oni totiž mají na samotě farmu, civilizace kde nic tu nic, no a nejbližší město s jednou benzínkou, obchodem a tak hodinu cesty. Usměji se na ni a vezmu ji za ruku. Tak pojď půjdeme ke mě. Ještě jednou se usměju na mámu a vyrazím do svého pokoje s Caroline za sebou... |
| |
| Rozhovor Jsem rád, že ti to nevadí, no sice vadí, ale že ji tady necháš bydlet. ,,Není zač...Počkat ještě k bratránkovi... neřekla jsem to podstatný, proč tam jedeš...´´ Usměje se matka na Michaela trošku provinile. ,,Tvůj otec má práci mimo toto město a... no prostě budeš...ehm budete...´´ Opraví se trošku nepříjemně a pokračuje. ,,Budeš..budete jsem chtěla říct. Prostě a jednoduše...Budeš tam jen pár dní než se vrátíme... Nerada bych tě tady nechala s babičkou když víš jak to dopadlo...´´ Podívala se na Car od shora až dolů a trochu se ušklíbla. Nakonec odešla i s pocitem mírné viny, že Michael kvůli otcovo práci bude muset na pár dní k příbuzným. Budu moc rád když pojedeš, bratránek je docela dost nudnej a pořád se chce bavit jenom o traktorech, oni totiž mají na samotě farmu, civilizace kde nic tu nic, no a nejbližší město s jednou benzínkou, obchodem a tak hodinu cesty ,,Na farmě nikdy není nuda...Miluji koně...Jezdila jsem na nich.... doufám že tam budou...´´ Řekne Car a odejde s Michael do pokoje. Schyluje se k večeru a době spánku. Michael si chtěl jako předtím lehnout na zem. Caroline mu ale naznačila ať si lehne na postel. Položila si hlavu na jeho hruď a usnula. Zanedlouho usnul i Michael. Noc byla poklidná až na pár afér, které byly slyšet venku. Měli otevřené okno. Avšak není se čemu divit. Je to New York a už jste někdy viděli New York tichý? No tak vidíte... Ráno Do pokoje vtrhla Michaelovo máma. Vůbec jí ani nevadilo, že leží spolu. Jediný její problém byl, že zaspali! Museli vyjet hned, aby stihli vysadit Car a Michaela u příbuzných a odjet na letiště. ,,Vstávat, balit! Honem, honem!´´ Car už měla zabaleno, a tak se čekalo na Michaela. Cesta Nakonec všichni vyjeli včas. Cesta byla dlouhá a trochu nepříjemná, protože jakmile vyjeli z města, cesta byla hrbolatá. Avšak dalo se to přežít. Na farmě Byla to dlouhá cesta. Vyjeli brzo ráno a přijeli tam za necelých 5h. Bylo deset hodin a tak si dovedete představit, jak byla cesta náročná a jak brzo museli vyjet. Oba rodiče pomohli Vyndat kufry Car a Michaela a rozloučili se s Michaelem. Nešli se pozdravit ani s příbuznýma, protože měli naspěch. Letadlo přece! Vyjeli proto hned. Michael a Caroline stáli s kufry přímo u cesty, které vedla ke dveřím. Farma byla úžasná. Stáda koní se volně potloukala po louce. Byla slyšet prasata, husy, krávy a mnoho dalších zvířat. O chvilku později přicházel po cestě mladík s černým vlčákem. ,,Čus bratránku! Super že si zavítal konečně ke mě domů! naposled jsme se viděli?... no to je jedno´´ Řekne Jason a chce ho obejmout, ale svou pozornost přesune na dívku. Dojde k ní a políbí jí na ruku. ,,A jakou krásnou slečnu sis to přivezl..´´ Michaela mohlo udivit, že Jason se chová zdvořile. Už si ho dlouho neviděl a mohl se změnit... Bůh ví zda k lepšímu či naopak! |
| |
| Bratránek Vystoupili jsme z auta a kupodivu ochotně nám rodiče pomohli i s kuframa a vším co jsme sebou měli, mamka se rozloučila se mnou a táta dokonce i s Caroline, od začátku jsem věděl, že proti ní nebude mít tolik jako máma. Usmál jsem se na ně a zamával jsem jim, když mizeli v dáli. ufff.... Tak jsme tady. Protáhl jsem si nohy, jelikož jsem je měl po té cestě docela dost ztuhlí a ukázal jsem Caroline na stádo koní v dáli. Koně tady jsou a je tady i spousta dalších zvířat. Zaposlouchal jsem se do zvuků. Po pravdě mi tady nebylo ta na nic když tu se mnou byla i Caroline, se kterou jsem si to tady mohl náramně užít a určitě bude sranda. Podíval jsem se na osobu, která k nám mířila, okamžitě jsem poznal bratránka Jasona. Ahoj, věř mi, že kdybych nemusel nebyl bych tu. Pronesu a podívám se jak zdraví Caroline. Tohle je Caroline je to.... odmlčím se moje holka. Pronesu a udělám menší krok blíže k dívce vedle mě. Když se dostatečně přivítáme sehnu se k psovi a pohladím ho po hlavě... Tak, asi bys nás měl zavést do pokoje a pak něco podnikneme. Pousměji se a podívám se na všechny tři společníky... |
| |
 | Cesta do mého domu Caroline mě uchvátila hned jak jsem jí viděl. Chvilku jsem přemýšlel jestli to, že je Michaelova dívka myslí vážně. Ale nejspíš ano, protože dívka nijak neprotestovala. ,,No jasně že vás zavedu do pokojů´´ Zdůrazním poslední slovo. ,,Otec jel na slavnost, která je ve městě. Je to farmářská slavnost. Moc často se s ním neuvidíte, ale když už ano, tak to stojí za to...dělá si z každého srandu, i když to lidi většinou uráží...´´ Usměji se na Caroline. Jdu z druhé strany vedle ní a vezmu jí kufry. Dávám povel svému psovi, který prolézá plot a běží směrem k ovcím. Byl skvěle vycvičen, a tak jsem neměl strach že se něco stane. ,,Bratránku, bratránku... ani se mi nechce věřit že ty a ona...vždycky si byl takový puntičkář a hledal si tu pravou... myslel jsem že žádnou nenajdeš a zůstaneš forever alone do konce života!´´ Trošku jsem se uchechtl. Bavilo mě ho škádlit. Ale měl jsem pravdu. Já jsem vždy skočil po každé, co mi přišla pod ruku. Neříkám si tím sprostým slovem! Mám prostě rád holky a nejsem usedlý jako můj bratránek, toť vše... |
| |
| Cesta na farmu ,,Otec jel na slavnost, která je ve městě. Je to farmářská slavnost. Moc často se s ním neuvidíte, ale když už ano, tak to stojí za to...dělá si z každého srandu, i když to lidi většinou uráží...´´ ,,Taková slavnost musí být fajn...i když neumím si sama sebe představit, že bych na ní byla...na takový ´´humor´´ jsem už zvyklá že?´´ Řeknu s mírnou narážkou a pohledem na Michaela. Myslela jsem tím samozřejmě jeho matku. Ale musím uznat, že například jeho otec byl moc příjemný. ,,Bratránku, bratránku... ani se mi nechce věřit že ty a ona...vždycky si byl takový puntičkář a hledal si tu pravou... myslel jsem že žádnou nenajdeš a zůstaneš forever alone do konce života!´´ Začala jsem se smát. Ne, že bych byla hnusná, to ne! Ale přišlo mi vtipné jak to Jason řekl. ,,Jo to bylo dobrý!´´ Řeknu se smíchem a šťouchnu do Jasona. Jakmile jsem viděla Michaelovo pohled, raději jsem se odmlčela a ztichla. ,,Promiň...´´ Podívám se raději na oblohu a mlčím. |
| |
| Do domu Nikdy se mi moc nelíbilo jak do mě bratránek pořád narážel svými vtipy, jo jeho vtipy byli fajn, ale když to byla narážka na mě, tak se mi to nelíbilo a nelíbilo se mi ani když se Caroline začala smát, dobře nakonec to možná bylo trochu vtipný, ale to už bylo pozdě začít se smát, jelikož všichni přestali. No, vybírat si tu pravou, to není zas tak správný slovo, kdyby si měl takovou matku jako já, tak bys byl opatrný, než by si si vůbec někoho pozval domů. Podíval jsem e na Caroline a pousmál jsem se. Tady s Caroline se už poznali a myslím, že to nebylo zrovna nejhezčí setkání. Propletu svou ruku tou Caroliinou a pokračuji dál cestou k domu. Nevím s čím vším budeš chtít pomoc, ale rádi pomůžeme. Podívám se na Caroline. Caroline se sem už moc těšila a hlavně na ty koně. Ukázal jsem dozadu na stádo koní... |
| |
| Do domu Tady s Caroline se už poznali a myslím, že to nebylo zrovna nejhezčí setkání. ,,To potvrzuji... spíš jsem si připadala jako antilopa před lvem...´´ Nevím s čím vším budeš chtít pomoc, ale rádi pomůžeme. ,,Jasně že jo´´ Pousměji se šťastně. |
| |
| Cesta domů Tady s Caroline se už poznali a myslím, že to nebylo zrovna nejhezčí setkání. ,,To potvrzuji... spíš jsem si připadala jako antilopa před lvem...´´ Trošku zle jsem se podíval, když jsem viděl, že Michael chytl Caroline za ruku. Ani nevím proč. Spíš jsem žárlil, protože má holku. U mě to byly spíš takové ty jednorázovky... ,,Takhle si budeš připadat asi pořád...´´ Snažil jsem se Caroline Trochu rozrušit. Nevím s čím vším budeš chtít pomoc, ale rádi pomůžeme. ,,Jasně že jo´´ ,,Pokud se nebojíte práce tak proč ne´´ usměji se na Caroline. Nakonec stojíme u domu a já oba zavedu dovnitř. Vyjdeme schody nahoru, kde ukazuji Michaelovi jeho pokoj. Hned vedle je můj a ten poslední je speciální, protože je zde výhled na louku a tak jsem ho přenechal Caroline. ,,Své pokoje znáte, tak se zabydlete a přijďte dolů. Budu čekat před domem. Nahoře je ještě jedno patro, ale to je otcovo, tam prosím nechoďte... nemá to rád...schovává tam mrtvé farmáře, aby vyhrál na slavnostech´´ Začnu se smát v naději, že se vtip uchytí, ale jak se dívám na Michaela a na Caroline došlo mi, že jejich pohledy nasvědčují, že to berou vážně. ,,To je jen vtip...´´ Zakroutil jsem hlavou nechápavě a sešel dolů. |
| |
| Pokoje My si vybalíme přijdeme dolů a můžeš nám dát tu práci. Přátelsky jsem ho poplácal po rameni a podíval jsem se na Caroline. Tak já si vybalím a sejdeme se zase tady. Usměji se a zalezu do svého pokoje a zavřu za sebou dveře, Otevřu kufry, vybalím si věci, které jen tak hodím do šuplíku nebo do skříně, ale nějaké staré oblečení nechám venku, abych se do něj mohl převléknout a nemít na sobě to co jsem právě měl na sobě. Za pár minut jsem hotoví, počítal jsem s tím, že Caroline to potrvá o něco déle, měla víc věcí a hlavně to byla holka, vylezl jsem ven z pokoje a postavil se na místo, kde jsme předtím stáli a počkal jsem na Caroline, která snad brzo přijde... |
| |
| Pokoj a následná práce Pokoj byl překrásný. Zamířím přímo k oknu, kde mám senzační výhled. Vypadalo to, jako by se koně pásly přímo pod mým oknem. Sice tomu tak nebylo, ale i tak byli pár metrů od domu na louce. Byl to tak velký pozemek. Úplně jsem žasla. Ale vzpomínky se vraceli k maceše. Představa o vypití krve mě trochu zvedla žaludek. Nechtěla jsem na to pořád myslet ale nešlo to... Nakonec se převléknu a vydám z pokoje. Na chodbě už čeká Michael, a tak můžeme společně vyrazit za Jasonem. Jemně přejedu po jeho hrudi, když se setkáváme. ,,Už se těším´´ Řeknu, ale stále se necítím nejlépe. Chytla jsem se zábradlí a společně s Michaelem sešla dolů a následně ven, kde už čekal Jason. |
| |
| Práce Měl jsem jasnou představu o tom, co budou dělat. Chtěla jsem se nějak s Caroline sblížit a ukázat tak bratránkovi, že já jsem tu šéf. ,,Tak paráda! můžeme se pustit do práce...´´ Díval jsem se na oba. ,,Michaele... předpokládám, že sekat trávu umíš ty měšťáku... Protože potřebuji posekat příjezdovou cestu, která zarůstá. Potom tu trávu dej nahoru do stodoly, tam jí sušíme aby bylo seno pro koně a ostatní zvířata...Sekačku máš tam připravenou na začátku příjezdovky´´ Ukázal jsem směr a mírně se pousmál. ,,Kdyby došlo k jakémukoliv zranění, hlašte! Hlavně se sekačkou to neumí každej´´ Narážel jsem na to, že bratránek je z města. ,,A Car?...Smím ti tak říkat? Ty bys mi mohla pomoci čistit stáje pro koně, aby večer šli do čistého...´´ Řeknu a podívám se na oba, zda jsou této práce schopni. |
| |
| Sekání trávy Vyšli jsme ven a Jason nás ihned zaúkoloval, moje práce mi nevadila, trávu jsem překvapivě sekat uměl, ale připadlo mi, že Jason, chce mít za každou cenu s Caroline sám a mě okolo ní nechce. Překvapivě trávu sekat umim. Vražedně se na něj podívám a chytnu ho za rameno, aby šel se mnou dál od Caroline. Zkusíš na ní jenom jednu věc, moc dobře tě znám, na to abych přišel o co se snažíš. Nepřátelsky se usměju, aby Caroline o našem rozhovoru neměla podezření a pomalu jsem se vydal k příjezdové cestě kde už na mě čekala sekačka. Nastartoval jsem a pomalu jsem tlačil sekačku před sebou, práce šla pomalu, ale rozhodně mi nevadila... |
| |
| Hádka?...Ne, jen nervní bratránek Hned, jak mě Michael chytl za rameno trošku jsem sebou škubl. ,,Hele co máš za problém?!´´ Řekl jsem trochu zle. Zkusíš na ní jenom jednu věc, moc dobře tě znám, na to abych přišel o co se snažíš. ,,Dej si pohov bratránku! Tahle farma patří mě a otci, takže jestli nechceš spát v dešti u psí boudy tak se zklidni...´´ Mrkl jsem na něj a usmál jsem se. Sleduji jak odchází a Dojdu až ke Caroline. Vlastně...Začal jsem přemýšlet o tom, zda by nebylo lepší, aby nám můj bratránek pomáhal. Bude větší sranda. ,,Hej bratránku! Měl by si nám jít pomoct, trávu posekáš pak´´ Zákeřně se usměji a dám svou ruku Caroline na rameno, abych jí trošku natočil na stádo běžících koní. ,,Ten vepředu se jmenuje Hurricane a vede celé stádo, které bez něj nikam nejde. Je to jako generál. A ta po jeho boku je Lissa. Je to vůdčí kobyla, stejně jako ty...´´ |
| |
| Stádo Chvilku se divně koukám, když si Michael vezme Jasona stranou. Usmívá se, ale podle mě se něco děje. Ale co? Za chvilku, když Michael odchází, přijde ke mě Jason a chytne mě za rameno, aby mě natočil na stádo běžících koní. Byla to krása. Jako sen, ze kterého bych se nechtěla už nikdy probudit. Následně mi Jason šeptá do ucha slova. ,,Ten vepředu se jmenuje Hurricane a vede celé stádo, které bez něj nikam nejde. Je to jako generál. A ta po jeho boku je Lissa. Je to vůdčí kobyla, stejně jako ty...´´ ,,Jako já?...´´ Řeknu nahlas a podívám se na něj s úsměvem. |
| |
| Spolupráce ve stájích Už jsem chtěl nastartovat sekačku, ale Jason mě zastavil a nakonec řekl, abych šel s nimi, po pravdě jsem to ani nečekal. ale neměl jsem námitky, mnohem radši bych byl s Caroline než sám sekal trávu. Usměji se a odpovím. Jasně že jdu, lepší než tam bejt sám. Otočím se a vydám se kousek vzadu, zastaví se, aby bratránek ukázal Caroline koně a tak je pomalu doženu. Nic neříkám, ani mi to nepřijde vhodné a místo toho počkám, až se rozejdeme do stájí... |
| |
| Ve stáji Všichni jste se nakonec rozešli do stáje. Jason se celou dobu zajímal o Caroline a chtěl se dozvědět něco o jejím životě. Avšak Car byla dost uzavřená, pokud jde o její život. Možná to bylo plus, že mu tolik nevěřila. Jason vysvětlil, co je třeba udělat a všichni se pustili do práce. Nikomu z nich práce nevadila, a tak to šlo docela rychle. Caroline se snažila věnovat pozornost oběma stejně, ale někdy to nebylo lehké. Moc se jí nelíbilo, že se o ní Jason tolik zajímá. Nechtěla o své rodině mluvit, ale on jí stále ´´nutil´´. Začínala mít po chvilkách divné pocity. Chvílemi cítila jakousi vůni. Vůně jí docela vábila, protože takovou ještě necítila. Došla až ke zdroji. Tím byla ovce, která se asi zatoulala od ostatních. Klekla si a nasávala ovčí vůni, přímo u jejího krku. Oba dva se na ní divně dívali, ale zatím se nikdo nezmohl na jediné slovo... |
| |
| Ve stáji Cestou do stáje jsem se snažil, abych se o Car dozvěděl co nejvíce. Můj střed zájmu skončil u její rodiny. ,,A ty žiješ s oběma rodiči?´´ Pousmál jsem se zvědavě. ,,Ve městě to asi není to pravé, protože tam není klid, že?...a jaká je tvoje matka?´´ Ano, ptám se na moc informací, ale zajímalo mě to. Vypadalo to ale, že se jí o tom nechtělo mluvit. Ve stáji jsem rozdělil práci, ale i při ní jsem stále mluvil o její rodině. Zavalil jsem jí otázkami. na žádnou mi ale nechtěla odpovědět. Stále to ale zkouším. ,,Proč mi nic nechceš říct? jsou tvoji rodiče zombie nebo krvaví zabijáci?´´ Trošku posměšně jí sleduji. Byla dost uzavřená a to mi trochu vadilo, protože většinou mi vždy o sobě dívka pověděla vše... Ale ona je jiná... Najednou se vzdálila k ovci, která přišla do stáje. ,,Hele kdo k nám zavítal, asi se přišla nažrat...´´ Řeknu, ale stihnu hned co vidím, že k ní Car jde, klekne si a nasává její vůni. Eh? |
| |
| Ve stáji ,,A ty žiješ s oběma rodiči?´´ Už jsem si nevěděla rady. Jason se mi stále na něco vyptával a já nevěděla jak to zamluvit, popřípadě se z tohoto tématu vyvléci. Mlčela jsem a předstírala, že neslyším. ,,Ve městě to asi není to pravé, protože tam není klid, že?...a jaká je tvoje matka?´´ ,,Ne, ve městě to pravé není...´´ Řeknu a vyhýbám se řeči o matce. Nechtěla jsem o ní mluvit, když jí skoro neznám. A navíc si tím připomínám, že tam za pár dní půjdu. Jakmile jsem si na to vzpomněla naskočila mi husí kůže... ,,Proč mi nic nechceš říct? jsou tvoji rodiče zombie nebo krvaví zabijáci?´´ Upustím vidle a podívám se nervozně na Jasona a pak na Michaela. Jsem zmatená a nevím, co říct.... Nakonec seberu vidle a pokračuji beze slova.. ,,Hele kdo k nám zavítal, asi se přišla nažrat...´´ Začala jsem pociťovat zvláštní pach, který pro mě byl jako voňavka...Avšak takovou vůni jsem ještě ve sbírce neměla. Byla tak lákavá, že jsem měla chuť se od ní nikdy neodtrhnout, ale co to bylo? Šla jsem podle vůně a došla až k ovečce, která se na mě dívala. Zřejmě byla zvyklá na lidskou společnost. Kleknu si a začínám nasávat její vůni. Je to jako droga. Cítím, jak jí tluče srdce. Trochu mě to mate... |
| |
| Stáj Nelíbilo se mi jak se Jason pořád Caroline na něco ptal, bylo to skoro jako u policejního výslechu, ale nic jsem na to pořád neříkal. Ve stáji nám šla práce od ruky, držel jsem se blízko Car a poslouchal na co se Jason ptá, ale na konec už to stejně nevydržim a obořím, nebo ne přímo obořím, ale promluvím na Jasona. Caroline se tenhle výslech moc nelí... nedořeknu to a podívám se na dívku která začala čichat k ovci. caroline?! pomalu k ní zamířím... |
| |
| Ovce Chytnu ovci za obě strany krku tak, aby se mi nemohla vyškubnout a trochu jí k sobě přitáhnu. Byla to neuvěřitelná vůně. Skutečně jsem se s takovou ještě nesetkala. Najednou jsem ale přerušena. Caroline?! Přestanu slyšet její srdce, když zaslechnu Michaelovo hlas. Její vůni stále cítím, ale přesto se otočím. ,,Hm?...´´ Otočím se na oba dva, ale ovci stále nepouštím a to ani když se vzpírá... Vidím, že se na mě oba dívají trošku divně... |
| |
| Podivné chování Caroline... Začnu opatrně, popojdu k ní a dřepnu si vedle ní. Víš, čicháš tady ke smradlavý ovci a dokonce ji obímáš, cejtíš se v pořádku? Pousměji se na ni, jako bych to co jsem právě řek myslel jenom jako vtip, ale nemyslel jsem to tak. Caroline se v tuhle chvíli chovala zvláštně, trochu jako deseti minutová chvilková slabost, která na tebe přijde a odejde z ničeho nic. pust tu ovečku. Řeknu něžně, ale zároveň tak jako bych chtěl, aby ji položila, což jsem chtěl... |
| |
| Ovce Caroline... Stale z nej nespoustim pohled. Dosel az ke me a drepl si. Chvilku jsem mela takovy zvlastni pocit. Jako by pro me byl nebezpecny, ale to je preci blbost... Víš, čicháš tady ke smradlavý ovci a dokonce ji obímáš, cejtíš se v pořádku? Chvilku me to zarazilo. ,,Citim se dobre, nemela bych?" Reknu a koukam se na nej tak, jako kdyby byl ten divnej on. pust tu ovečku Zasmeju se a divam se mu do oci zatimco se ovce vselijak skubala, az to nakonec vzdala a cekala co se bude dit. ,,Ale ja ji prece nedrzim, je u me dobrovolne...'' Reknu a smich se ztrati a naskoci moje vazna stranka. |
| |
| Divné chování Stále se snažím udržovat smích, ale je to čím dál tím těžší, jelikož Caroliin smích se ztratil a já už neměl moc sílu být tak něžný. Caroline, to že u tebe je "dobrovolně" Řeknu ironicky ...No detžíš jí pod krkem a jakou dobu se cukala než vůbec zjistila, že to nemá cenu. Dvěma prstama něžně pohladím Caroline po tváři a pousměji se. Pojď doděláme tu práci a dáme si něco k jídlu a pak můžeme zajít třeba do města. Nakloním se k ní blíž. Budeme mít chvilku jenom pro sebe a Jason nebude dolejzat. Znovu se usměji a podívám se jak Caroline zareaguje... |
| |
| Divná Car Sledoval jsem ty dva a hlavně Caroline, která zřejmě vůbec nevěděla co dělá. Trošku jsem i já nechápal situaci. Michael se snažil Caroline říci, aby tu ovci pustila, ale ovce stále byla v jejím sevřetí. Po chvilce se na mě Caroline podívala a já došel k nim a silně jí chytil za jednu ruku. Caroline začaly slzet oči, což znamenalo, že tato metoda zabírá. Bylo mi jedno, zda Michael bude mít nějakou nečekanou reakci. Kdyby jí od začátku ukázal ´´pevnou ruku´´ poslechla by ho... Musí si jí holt vycvičit... Jak já vždy říkám... ´´Je to stejné jako zkrotit divokého koně...´´ Na povrch jí vylezlo pár slz, které stékaly po její tváři. Hned na to ovci pustila. Ovce utíkala neznámo kam, ale to nebyl náš nejhlavnější problém... |
| |
| Divná chvíle Připadám si, jako by ze mě chtěl Michael udělat blázna. Přesně tak si teď připadám. Ano zní to trošku divně. Tedy...proč by se o to Michael snažil, ale jinak si to vysvětlit neumím. Caroline, to že u tebe je "dobrovolně" Chvilku se odmlčel a já mu v tu chvíli věnuji naštvaný pohled. ...No držíš jí pod krkem a jakou dobu se cukala než vůbec zjistila, že to nemá cenu. ,,Nevím, co se mi tu snažíš naznačit, ale nechápu co tím chceš dokázat...´´ Pojď doděláme tu práci a dáme si něco k jídlu a pak můžeme zajít třeba do města. ,,Nechci jít do města...snažíš se ze mě udělat blázna!´´ Budeme mít chvilku jenom pro sebe a Jason nebude dolejzat. Podívám se směrem k Jasonovi a přemýšlím. Ovce sebou opět začala škubat, ale já to nějak neregistrovala. Najednou k nám přišel i Jason. To se proti mě všichni spikli?! Silně mě uchopil za ruku, která mi začala modrat. Na povrch se mi dostalo pár slz, které mi stékaly volně po tváři. Nakonec ovci pouštím a až v tu chvíli si uvědomuji, že jsem ji skutečně držela... |
| |
| ovce Dobře, možná to trochu vypadalo, že na Caroline mluvím jako na blázna, který právě utekl z blázince, ale myslel jsem to v dobrém a jak se Car chovala se mi vůbec nelíbilo, měl jsem jí moc rád a nechtěl jsem se s ní rozhádat. Co to děláš?! Obořil jsem se na Jasona, který Caroline surově chytl za ruku. Okamžitě jsem byl na nohách a díval jsem se na Jasona vražedným pohledem. Pust tu ruku. Řekl jsem klidně, ale hrubým hlasem, jako bych měl dát Jasonovi každou chvíli pěstí. Podíval jsem se jak ovce utíkala a znovu jsem se začal věnovat Caroline... |
| |
| Hádka Co to děláš?! ,,Si slepý a ještě hloupý?! Učím tvojí holku jak se má chovat protože ty to zřejmě neumíš!´´ Pust tu ruku. ,,Až pustí ovci´´ Usměju se na něj zle. ,,Víš, tvůj problém je ten....vlastně vždycky byl, protože si byl vždycky...takový...´´ Podíval jsem se na něj od hlavy až k patě. ,,Musíš převzít otěže, kámo...´´ Řekl jsem zle a díval se na něj. ,,Někdo to udělat musel, když je NĚKDO srab!´´ ,,Ale můžem si to vyřídit i ručně!´´ Vrhnul jsem se na Michaela v naději, že pochopí co jsem mu chtěl říct... Chvilku jsme byli v sobě, než mě Caroline chytila za triko a odhodila. Semlelo se to správně? Skutečně mě Caroline odhodila?! Hned po dopadu naštěstí do sena jsem se udiveně díval. Jak to udělala? Ještě jsem neznal holku co posiluje. Tedy jestli posiluje...Ale musí posilovat, jinak si to vysvětlit neumím... ,,Jste příbuzný! Nechcete se naučit spolu vycházet?!´´ Dívám se na Michaela naštvaně a raději mlčím. |
| |
| Hádka, která vše akorát zhoršila Dívám se na oba a chvilku si držím ruku na které se mi objevila modřina. Poslouchám jejich hádku trošku v rozpacích. Hlavu mám na prasknutí a jediné co mě zajímá je ticho! Nechápu co to se mnou dnes je, ale pociťovala jsem změny... Možná chřipka? Přemýšlím v rozpacích a neumím si to vysvětlit. ,,Ticho!´´ Křiknu zle a pohotově vstanu přičemž Jasona odhodím od Michaela. Nikdy jsem nevěděla, že mám takovou sílu... Možná se mi to vše jen zdá... Jason dopadl naštěstí do sena, které bylo poblíž. Ale co kdyby tam seno nebylo? Spadl by tvrdě a bůh ví, co bych zavinila. Dívala jsem se na Jasona a zároveň i na Michaela. ,,Jste příbuzný! Nechcete se naučit spolu vycházet?!´´ Dívám se hlavně na Jasona, který si začal. ,,Chci aby jste si podaly ruku!...´´ Řeknu, ale nic se zatím neděje. Možná se ani dít nebude... |
| |
| Rvačka Já nejsem srab, ale rozhodně se nehodlám chovat jako nějakej alfa samec, kterej si každou holku odvleče za vlasy do jeskyně! Zakřičím na Jasona a už se tím nehodlám dál zabývat, ale problém byl v tom, že se na mě Jason vrhnul a začali jsme se prát. Nějakou dobu to trvalo než Caroline, v čemž mě překvapila, odhodila Jasona do sena dost silně až jsem byl rád, že já nebyl ten koho odstrčila pryč. Potom po nás Caroline chtěla, aby jsme si podali ruce, já bych si s Jasonem klidně ruku podal, ale on si začal a já jsem doufal, že on bude ten první, kdo mi ruku stiskne. Stále jsem přemýšlel o tom jakou měla Caroline sílu, byla oproti Jasonovi taková drobounká a přes to ho takhle odstrčila pryč... |
| |
| Podání ruky Caroline měla vážný a docela děsivý pohled. Chtěla si prosadit svou, protože jí přišlo hnusné, aby se bratranci takhle nesnášeli. Jason pomalu došel k Michaelovi a natahoval ruku k podání. Je jen na Michaelovi, zda ruku přijme. Nakonec se všichni vrátili do práce a den utekl rychle. Nebylo na nic moc čas, ale zítra bude jistě času více. Všichni se odebrali do svých pokojů. Jason nemohl zapomenout na to, že ho přeprala holka. Proto si vzal své činky, které měl na stole a začal posilovat. Michael přišel do pokoje, ale měl nutkání si s Car promluvit a přemýšlel, zda má jít k ní do pokoje nebo počkat do rána. Caroline byla též ve svém pokoji. Chodila nervozně po pokoji a měla pocit, že se něco děje. Přemýšlela o tom a snažila se najít racionální vysvětlení, ale žádné neznala. Možná ani žádné nebylo. Přesto se bude snažit dělat, že se nic divného nestalo... Nechtěla na to myslet... |
| |
| V pokoji Jsem ve svém pokoji a přemýšlím o celé situaci, co se odehrála. Nechci na to myslet, ale jako by mě něco nutilo... Neumím si to vysvětlit a tak hledám logické reálně vysvětlení, které by mě mohlo ujistit, že jsem v pořádku. Prostě chřipka! Chodím nervozně po pokoji a myšlenky mě nedovolí si sednout. Nakonec vše vypouštím z hlavy... Sedla jsem si na parapet a sledovala koně, kteří mě alespoň trochu uklidňovali. Z oka mi vyplula na povrch jedna jediná slza, která se zastavila uprostřed mé tváře. |
| |
| V pokoji Stále přemýšlím nad tím, jak mě Caroline jen tak odhodila. Přece holka nemůže být silnější než já... Ne, že bych žárlil, ale byl jsem naštvaný. Vzal jsem si činky, které ležely na stole a makal na své kondici. Chvilku mě napadlo, že bych se měl jít Caroline omluvit, ale to počká do zítřka. Přece jí nebudu rušit.... Nakonec jsem se rozhodl činky odložit a prospat se... |
| |
| Ke Caroline Nakonec, když ke mě Jason natáhl ruku tak jsem ji stiskl a dál jsem se tím už nezabýval a dál jsem pracoval. Do pokoje jsem se vrátil pozdě, hned po práci jsem se šel vysprchovat a převlékl jsem se v podstatě jsem neměl co jiného dělat, ale měl jsem nutkání promluvit si s Caroline, možná by bylo lepší nechat to na zítra, ale přišlo mi, že Jason by se zase potuloval všude kolem nás, jenom aby jsme nebyli spolu sami a tak jsem se nakonec rozhodl zajít ke Car teď večer. Otevřel jsem potichu dveře pokoje, abych nerušil ostatní a hlavně, aby o mě jason nevěděl a potichu jsem přišel ke dveřím Caroliina pokoje a zaklepal jsem... |
| |
| V pokoji Ještě chvilku přemýšlím až pak si všimnu, že modřina na mé ruce zmizela. Co? Vstanu, otřu si slzu a hledám v kufru něco, co by mi to pomohlo zakrýt. Nedělala jsem z toho vědu, asi se dobře hojím... Vzala jsem si lehkou mikinu, teď večer se bude hodit... Zaslechnu klepání a otočím se směrem ke dveřím. ,,Hm?...´´ Řeknu si tiše a otevřu dveře. Stál tam Michael a v tu chvíli zaváhám, zda ho mám pustit dovnitř... Ale proč bych neměla?... Otevřu dveře dokořán a dojdu až k posteli, kde se posadím. Chci ho vyslechnout, co potřebuje... |
| |
| V pokoji Caroline otevře dveře a já vlezu dovnitř a pomalu zabouchnu za sebou, možná hlasitěji než jsem měl v plánu, ale doufal jsem, že jsem nikoho nevzbudil. Pomalu jsem došel k posteli a sedl si vedle Caroline. Konečně jsme chvilku sami, prosim tě co to bylo v těch stájích? Pousměji se na ni, ale když vidím její výraz úsměv zmizí. Pro...promiň, jestli nechceš nemusíme se o tom bavit, já jenom, že to bylo zvláštní. Chytnu dívku kolem ramen a opřu jí o sebe. S Jasonem jsme nikdy nevycházeli, nevím proč mě mamka poslala zrovna sem, možná na truc, věděla, že se nemusíme... Snažím se mluvit o sobě, aby Caroline přišla na jiné otázky s předchozí nezdvořilou otázkou na stáje... |
| |
| V pokoji Konečně jsme chvilku sami, prosim tě co to bylo v těch stájích? Mlčím a nic neříkám. Nechci se moc o tom bavit, protože ani já sama nevím, co to bylo... Pro...promiň, jestli nechceš nemusíme se o tom bavit, já jenom, že to bylo zvláštní. ,,Ehm...no...´´ Jak to zakecat? ,,Dlouho jsem nebyla na farmě a ta její vůně mi připomněla....třeba domov. Tedy domov! Ne, třeba domov řekla jsem to špatně...´´ Chytl mě kolem ramen a přitiskl na sebe a v tu chvíli na chvíli na chvilku zavřu oči. ,,Ty promiň...to, že jste se pohádali bylo kvůli mě...jen jsem to ovci chtěla...´´ Přemýšlím co říci, protože opravdu nevím co jsem s ní chtěla dělat... ,,Pohladit a trochu se pomazlit...miluji zvířata...´´ Řeknu a podívám se na něj. Věnuji mu polibek. S Jasonem jsme nikdy nevycházeli, nevím proč mě mamka poslala zrovna sem, možná na truc, věděla, že se nemusíme... ,,Možná proto tě jsem poslala... aby jste se více sblížili...dej tomu čas...´´ Znovu jsem ho letmo políbila a položila svou hlavu na jeho hruď. ,,Možná jsem to dnes trošku přehnala, ale...´´ Přemýšlím, zda mu to mám říct, nebo mlčet. A tak i s tou modřinou...říct či neříct? Nakonec jen dodám. ,,Ale už se to nebude opakovat...´´ Zvednu pohled k němu a dívám se mu do očí. |
| |
| pokoj Lehnu si a Caroliinu hlavu si opět nechám položit na hruď, přibližně do míst, kde předtim byla opřena. Polibkům jsem se rozhodně nevyhýbal, právě naopak jsem je opětoval. Prosím tě, nic jsi ne přehnala, měla jsi vidět jak se Jason tvářil, ale potom jak tě chytnul za tu ruku. nejdřív se pousměji a pak se zamračím, nechtěl jsem o tom co se stalo ve stáji už mluvit a tak jsem byl jen potichu. Nechal jsem na sobě ležet Caroline a poslouchal cvrčky venku na louce, něco takového ve velkoměstech člověk neslyší. Byla to krásná chvíle, jako by vůbec neměla skončit, konečně chvíli jen my dva s Caroline... |
| |
| V pokoji a další divná věc... Ležíme na posteli a já mám opět hlavu na jeho hrudi. Byla to další krásná chvíle. Prosím tě, nic jsi ne přehnala, měla jsi vidět jak se Jason tvářil, ale potom jak tě chytnul za tu ruku. ,,Nic to nebylo...jako by se to nestalo...zasloužila jsem si to...já jen... prostě jsem tu ovci nemohla pustit...´´ Ano, právě jsem přiznala, že jsem jí držela. Chvilku se odmlčím, abych neřekla příliš mnoho informací. Dávala jsem dobrý pozor, aby se mi rukáv mikiny nijak neodhalil. Začínalo mi být horko. ,,Půjdu se vykoupat...´´ Řeknu s dlouhým polibkem a vstanu. ,,Počkej tu´´ Řeknu s úsměvem a jdu ke kufru, kde si vezmu čisté věci. Jdu směrem ke koupelně. Docela mi trvá, než ji najdu. Nakonec se svléknu a vejdu do sprchy. Nechám na sebe stékat horkou vodu, jak jsem vždy byla zvyklá. Vždy jsem milovala horké koupele, ale nejednou...něco bylo jinak. Bylo mi to nepříjemné, a tak jsem si dala více studenou. Když jsem vypnula proud vody, usušila se a oblékla, ucítila jsem jakousi vůni... Byla to jiná vůně než ta ovčí. Odhodila jsem na zem staré oblečení a vyšla z koupelny. Proběhla kolem pokojů a následně po schodech do přízemí. Byla jsem hodně slyšet, ale to mi nevadilo. Stejně, Jasonův otec ještě nebyl doma. Ale každou chvíli by se měl vrátit... Vyběhla jsem ven. Mám mokré vlasy, ale nevadilo mi to. Voda stékala dolů na mé oblečení, které bylo za chvilku skoro mokré. Dveře od stodoly byly otevřené. Šla jsem tam a uviděla Jasonova otce. Na hromádce měl asi 3 králíky a jednoho právě stahoval z kůže. ,,Ahoj...ty musíš být Caroline. Michaelova matka mi o tobě povídala...´´ ,,Vážně? Ano, jmenuji se Caroline, ale říkejte mi klidně Car...Tak už jste se vrátil z farmářské slavnosti či co to bylo?´´ Muž se zasmál. ,,Ano... a přinesl jsem si dar od kamarádů farmářů...Doufám že máš ráda maso, protože pár dní ho teď bude habaděj...ale jestli ne, dali mi i zeleninu...´´ Ukázal do rohu stodoly, kde byl košík plný ovoce, který mi upřímně smrděl... ,,Ne, maso bude fajn...´´ Říkám a dívám se, jak jednoho z králíků připravuje. ,,Není už pozdě na kuchání králíka?´´ Usměj se a nespouštím z něj oči. Do kýble z králíka kapaly kapičky krve. Muž se opět zasměje. Byl milý... ,,Ano je, ale kdybych to neudělal, tak bych je musel nechat venku kvůli zápachu a mohl by mi je ukrást kuna...´´ Usmál se a pokračoval druhým králíkem. ,,Odnesla by jsi prosím ten pytlíček do mrazáku? Jestli máš strach z krve, tak já to pak udělám´´ Usměje se a podává mi pytlíček s masem od krve. ,,Ne...to je v pořádku´´ Řeknu mírně až divně se zlým úsměvem. Pak nahodím svůj obvyklý úsměv. ,,Hezký večer Pane Colwine a dobrou...noc´´ Můj pohled od něj odvracím a vycházím ze stodoly. Kouknu se do mého okna a blížím se k domu. Před tím než otevřu dveře se podívám na pytlíček. I mé ruce byly od krve. Měl by se ten pytlíček umýt. Trošku se zadívám na krev. Nejdříve ve mě vyvolá nechutenství, ale najednou opak... Držím pytlíček jednou rukou a tu druhou jemně olíznu. Až pak si uvědomím, jakou prasárnu to dělám! Vždyť jsem právě olízla králičí krev! Nijak jsem to neřešila. Ještě jsem si trošku lízla. Nepřipadalo mi to už tak divné... I když...Možná trochu. Olíznu si rty, aby byly zcela čisté a otevírám dveře. Snažím se je otevřít tak, abych je nezapatlala krví, ale najednou se dveře otevřely a tam stál Michael. ,,Uh...co tu děláš? Měl si čekat u mě ne? Potkala jsem Jasonova otce, kuchá králíky na zítřejší oběd...´´ Řeknu najednou plná energie. Znělo to trošku divně... Potkala jsem... Jak jsem ho mohla potkat, když jsem byla v koupelně?. No to je fuk... |
| |
| Honba za plechovkou coly. Caroline se odešla osprchovat a já se posadil na posteli, už nějakou dobu jsem měl poměrně velkou žízeň, ale nechtělo se mi odcházet, Caroline se delší dobu nevracela, doufal jsem, že se bude sprchovat ještě dlouho, jelikož jsem to už nevydržel a vylezl jsem z pokoje. Nejdříve jsem zamířil do ledničky do kuchyně, doufal jsem, že tam bude něco k pití, mám dojem, že Jason říkal, že plechovky s limonádou jsou vždycky buď v lednici a nebo ve sklípku, ale jak je to dlouho co jsem tady byl naposled, ale doufám, že všechno zůstalo při starém. Seběhnu schody dolů, přeci jen bych se vrátil do pokoje dřív než Car, otevřel jsem dveře ledničky, ale žádnou plechovku jsem neviděl, jen piva, ale věděl jsem, že to je jenom pro Jasoonova otce a kdyby se mu ztratila jenom jedna plechovka, tak by tady měl někdo opravdu problém. Rozhodl jsem se tedy zkusit to ještě ve sklepě, vchod dovnitř byl sice jenom z venku, ale nevadilo mi to, několikrát jsem tady už byl a docela, pokud si pamatuju cestu, se tady vyznám. Doběhnu ke dveřím a otevřu je, skoro na mě vpadne Caroline, někoho koho bych tady nejmíň čekal a ze všeho nejmíň bych čekal, že v ruce bude držet sáček s krví. Vyslechl jsem si co mi chtěla říct a pousmál jsem se. V pohodě, já měl strašnou žízeň, v ledničce nic neni a tak si dojdu pro plechovku do sklípku, chceš něco vzít? Zeptám se a usměji se, dám ji pusu na tvář a ještě řeknu. Sejdeme se zase u tebe v pokoji... |
| |
| Setkání V pohodě, já měl strašnou žízeň, v ledničce nic neni a tak si dojdu pro plechovku do sklípku, chceš něco vzít? ,,Jo...něco mi vem...je jedno co´´ Sejdeme se zase u tebe v pokoji... ,,Jasně....´´ Uvolním Michaelovi cestu a zajdu do domu. Zamířím do kuchyně, kde otevřu mrazák. Hodím tam sáček a následně ho zavřu. Vezmu ubrousky, které ležely na stole a utřu krev z mrazáku. Kouknu se kolem a když vidím, že je vzduch čistí, olíznu si ruce. Ani nevím proč jsem to dělala... Byla na nich přece krev... Následně si umývám ruce a obličej. Trochu se usmívám. Vycházím schody a zastavím se u Jasonova pokoje. Podívám se na svou zahalenou ruku, kde byla modřina a chci zaklepat. Slyším ale ze zdola klapnutí dveří, a tak se vydávám do pokoje, abych tam byla až se Michael vrátí. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem před chvílí udělala. Sednu si na postel a čekám... |
| |
| Cesta pro pití a zpátky Doběhnu až ke dveřím do sklípku, byla pěkná noc, nepršelo, na obloze ani mrak, který by zakrýval hvězdy a tak to byla příjemná cesta. Vlezl sem dovnitř a zatáhl jsem za šňůrku, která rozsvítila světlo, seběhl jsem dolů a našel jsem plato plechovek s colou, nic jiného tady nebylo kromě spousty láhví vína, některé z nich byly v jedný kopě u sebe a některé vyskládané ve futrech, řekl jsem si, že nemám co ztratit a vzal jsem jednu láhev z kopy, ze které rozhodně nebylo nic poznat, kdyby Car neměla chuť tak bych to sem zejtra prostě vrátil. Zhasnul jsem světlo zavřel dveře a s dvěma plechovkama a vínem jsem se vydal dovnitř i přes to jsem dával pozor, aby mě náhodou neviděl můj strýc, nevěděl jsem jak by zareagoval na víno, ale myslím, že by mu to nevadilo, byl to super chlápek. Zavřel jsem dveře a rychle jsem zamířil nahoru, Caroline už byla v pokoji, vlezl jsem dovnitř a zavřel jsem dveře. Tak máme tady dvě plechovky a malé vínečko. Pousměji se a položím věci na noční stolek... |
| |
| Opět v pokoji Tak máme tady dvě plechovky a malé vínečko. Trochu se pousměji a dojdu k němu. Uchopím jeho ruku a lehce ho políbím. Chvilku se s ním pohupuji, než ho docela velkou silou povalím na postel. Znovu ho lehce políbím. Sjedu k jeho krku, kam mu věnuji taky polibek. Slyším tlukot jeho srdce, ale vůbec mi to v tu chvíli nevadilo, protože se mi jeho tlukot líbil. Věnovala jsem mu několik polibků na rty, avšak pokaždé jsem sjela na krk. Jako by mě tam něco táhlo. Dívám se na jeho krk. Připadalo mi to až zvrácený... Ne, to není možné! Zkusila jsem to znovu. Věnuji mu polibek na rty, ale jako by to nešlo... ,,Promiň´´ Vstanu a bouchnu do skříně, přičemž vezmu láhev vína a snažím se jí otevřít. Marně... Ruce se mi klepou a mě se v tu chvíli nic nedaří... |
| |
| V pokoji Tak nějak se nechám Caroline vést, povalí mě na postel docela velkou silou, až mě to trochu překvapilo, ale nepřestávám jí líbat, hodněkrát mi polibkama sjela na krk, ze začátku to bylo příjemné, ale později už moc ne, ale nevadilo mi to, když najednou se omluvila, nevěděl jsem proč. Proč se omlouváš? Vstanu a zezadu ji obejmu kolem pasu, začnu jí pro změnu líbat na krku já, aby věděla, že mi to opravdu nevadí a později ji otočím na sebe a začnu ji líbat na rty. Vyndám jí z ruky láhev vína a položím jí zpátky na stolek, ale Car líbat nepřestávám... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Proč se omlouváš? Hned jak jsem vstala chytl mě zezadu za pas a líbal mě na krk. Zavřu oči a nechám si to líbit. Otočí mě k sobě a nepřestává mě líbat. Vyndal mi láhev z ruky a já se trochu vzpírala, ale nakonec jí pouštím. Pomalu se s ním blížím k posteli. Stále mám takové nutkání, které mě tlačilo ke krku, ale někdy na to zapomínám. Oba se svalíme na postel. Chvilku jsem ho přestala líbat a podívala se na něj. Sundám si mikinu a triko, které následně odhodím pryč. Začnu opět z polibky a dlaněmi zajedu pod jeho tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Svalím se s Car na postel, ale nepřestávám jí líbat, jen na chvíli když si sundá tričko a mikinu, pak jí začnu líbat dál. Nějakou dobu se jen tak líbáme, ale pak si sundám tričko i já, ruce hladí Caroline po těle, líbám jí. Je to opravdu romantická chvíle, která by neměla nikdy skončit, i kdyby někde vedle mě bouchla atomovka, bylo by mi to jedno. Začnu Caroline hladit jenom jednou rukou a pomalu si rozepnu pásek, potom ji začnu hladit opět oběma rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nepřestávala jsem ho líbat a přitom jsem se snažila jednou rukou rozepnout si kalhoty. Nevím jak, ale nakonec se mi to povedlo. Svlékla jsem je ze sebe a opět jsem ho začala něžně líbat. Při líbání mu s občasnými pauzami svléknu triko a tak jako on mě se ho všude dotýkám. Byla to úžasná chvíle a přála jsem si, aby takovéto chvíle byly často. Michael byl můj jediný dosavadní vážný vztah. Protože většinou se něco semlelo po klubech. Nikdy to ale nebyla skutečná láska.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Stále jsem Car líbal a u toho jsem si sundal kalhoty, cítil jsem se naprosto skvěle. Rozepnul jsem Caroline podprsenku, ale líbat jsem jí nepřestával, bylo to opravdu skvělé. Líbal jsem Caroline, hladil jsem ji po těle, leželi jsme na posteli a když jsme se náhodou nelíbali, tak jsem se na ni pořád usmíval... |
| |
| Ráno V tu noc se stalo mnoho věcí. Není potřeba dopodrobna vysvětlovat nebo popisovat. Každý si jistě představí své. Pro oba to byla jistě skvělá a nezapomenutelná noc, ale ani noc netrvá věčně...Brzo převzalo otěže ráno. Ráno Sluníčko vyšlo již brzo. Oba ještě spali. Caroline měla položenou hlavu na Michaelovo hrudi a nerušeně spala, až do té doby než slyšela, že někde v místnosti vibruje mobil. Něžně Michaela políbila v naději, že ho nevzbudí. Následně vstala, oblékla se a hledala svůj mobil. Michael se v té době již pomalu probouzel a ona mu chtěla vstávání zpříjemnit. Oba jistě nikdy na tu noc nezapomenou... |
| |
| Ráno Probudila jsem se, když jsem zaslechla vibrující mobil. Nejspíš byl můj. Lehce jsem Michaela políbila tak, aby se nevzbudil. I když se možná probouzel. Pomalu jsem od něj vstala a oblékla se. Mobil jsem nemohla najít, a tak jsem to zatím moc neřešila. Skočila jsem na Michaela, který se zcela jistě probudil. Protože to bylo nečekané a rychlé. ,,Vstáváme...´´ Políbím ho na povzbuzení, ale zatím žádná reakce. ,,Zlato?...´´ Řeknu tiše a znovu ho políbím. ,,Noták´´ Lehnu si k němu a opět položím hlavu na jeho hruď. Jeho srdce krásně bilo a tak nějak mě to uklidňovalo... |
| |
| Nečekané probuzení Ucítil jsem polibek, ale oči jsem nechal zavřené, až po nějaké chvíli jsem je začal pomalu otvírat a zase zavírat, když v tom na mě Car skočila a políbila mě, ano bylo to opravdu nečekané probuzení, přes to jsem nechal ještě oči zavřené a když si Caroline položila hlavu na mou hruď tak jsem je teprve otevřel. Dobré ráno miláčku. Nenechal jsem si ujít ji příjemně pozdravit. Chvíli jsem dívenku na sobě nechal ležet, ale pak jsem se pomalu zvednul, aby Car mohla dát hlavu dolů, políbil jsem jí a i já jsem se oblékl, pak jsem vzal do ruky láhev vína, která ještě pořád ležela na stolku, otevřel sem jí, sednul jsem si na postel a napil jsem se, hned potom jsem láhev podal Caroline, jestli si taky dá, ale nenechal jsem si ujít polibek, který jsem jí prostě musel dát... |
| |
| Ráno Zvedl se pomalu, abych mohla dát hlavu dolů. Šel se obléci, a tak jsem na chvilku opět zavřela oči. Otevřu je hned, jak si sedne na postel. Má v ruce flašku vína. Napije se a podává flašku mě. Neváhám a také se napiji. ,,Neviděl si můj mobil?´´ Znovu se napiji a pohlédnu na něj. Podávám mu flašku a čekám zda si jí vezme. Pokud ne, položím jí vedle postele. Vstanu a sednu si na něj s další várkou polibků. Následně odcházím do koupelny, než se tam všichni nahrnou. Otevřu dveře a uvidím dívku v přibližně stejném věku jako jsem já. ,,Ehm, kdo jste?´´ ,,Jo pardon...já jsem Alessa...Jsem tu s Panem Colwinem, ale už jsem na odchodu....´´ Řekne a odchází z koupelny, přičemž já mám otevřenou pusu. Hned co slyším klapnutí dveří začnu se smát. Musím říct, že Jasonovo otec rozhodně na věk nekouká... ,,Panebože...´´ Řeknu ne moc nahlas a odcházím do koupelny, kde vykonávám normální běžnou hygienu. Dveře od koupelny se otevřou a vchází Jason. Zrovna , když si dočistím zuby. ,,Hej...teď jsem tu já...Neboj už odcházím...´´ Řeknu s úsměvem, ale zdá se rozrušený. Praštil do stěny a mě úsměv spadl. ,,Zase si sem někoho přivedl!´´ Řekl zle. Musel mluvit o Alesse. ,,Si v pohodě?´´ Řeknu a položím mu ruku na rameno, abych ho uklidnila. Pevně chytl mojí ruku a otočil mě tak, že mě narazil na stěnu, kde byla železná trubka. Musím přiznat, že to dost bolelo.... ,,Přestaň!´´ Chvilku se na mě díval, pohladil mě a poté vystřelil jako střela někam ven. Vypadal, že ho ta dívka co tu byla dost rozrušila... Možná běžel za ní... Nechápala jsem jeho reakci. Nejdřív mě málem zlomí páteř a pak mě pohladí?... |
| |
| ráno Ne promiň neviděl jsem ho. zareaguji na otázku s mobilem a ještě se trochu napiju vína, které nakonec položím na noční stolek, když se Car jde umýt. Nějakou dobu ještě ležím v posteli, nemám náladu stávat a chci počkat na Caroline, ale když se nějakou dobu nevrací, tak se rozhodnu jít jí jaksi naproti. Dojdu k dveřím koupelny, akorát, abych viděl Jasona jak někam utíká a nakouknu dovnitř, když vidím, že tam Car stojí a nechápavě kouká, tak ji dám pusu a ještě nechápavěji se na ni podívám. Co se stalo? pousměji se a dívku obejdu, abych si teda, když už jsem tam byl mohl vyčistit zuby, kartáček už jsem tam měl od minulé noci a tak jsem si je bleskurychle vyčistil, Car tam stála a tak jsem se snažil být co nejrychlejší. Když si dočistím zuby, usměji se na ni a dám ji další pusu. Měli bychom jít na snídani. Pomalu ji zatáhnu za ruku, aby šla zamnou, ale nejdřív se ještě stavíme v pokoji, aby si tam Car, mohla dát věci jako kartáček atd... Nakonec jsme seběhli na snídani, ale vypadalo to, že dnes se jí co dům dá... |
| |
| V koupelně Michael vešel zrovna, když Jason vystřelil. Možná to bylo lepší, asi by se zase chytli. Věnuje mi polibek, který mu oplatím dřív, než se stihne otočit. Trošku ho tím škádlím. Co se stalo? ,,Skoro nic...´´ Řeknu a počkám, než i on si vyčistí zuby. Když i on byl připraven jít na snídani, trochu mě zatáhl za ruku na gesto, že už by jsme měli jít. Vydali jsme se nejdříve do mého pokoje, kam jsem si odložila věci a následně na snídani. V kuchyni nikdo nebyl. ,,Nezdá se ti, že má Jason nějaké problémy?...Možná...by sis s ním měl promluvit...´´ Podívám se na Michaela a otevřu ledničku, kde toho moc není, ale něco se tu najde. Chvilku na to jídlo koukám, ale mám divný pocit od žaludku, který jakoby mi říkal ´´Ne!´´. Zavřu ledničku a neliji si jen čistou vodu... |
| |
| v kuchyni Rozhlédnu se po kuchyni, nikde nikdo, pousměji se na Caroline. Abych to udělal radost, tak si si s nim teda promluvím, ale míč od toho nečekej. otevřu ledničku a vyndám jenom nějaký jogurt, který tam leží a rychle ho sním. Podívám se na Car a dám jí velkou pusu. Tak já tě teda opustim a najdu toho Jasona. Dám dívce ještě jednu pusu a potom ještě jednu a zmizím venku kde začnu hledat Jasona, když odcházel byl dost naštvanej a když je naštvanej chodí jenom na jedno místo... |
| |
| Hledání Jasona Michael odešel hledat Jasona. Moc dobře věděl kde je, protože si to pamatoval... Vydal se z domu a následně za něj, kde byla cesta. Šel necelých 10 minut, když zaslechl řeku. Příroda okolo byla okouzlující, a tak tě trochu mrzelo, že si zatím jen pracoval. Dnes je tomu vše jinak. Všechnu práci zastane Jasonův otec, a tak ty, Caroline a popřípadě i Jason máte volno. Co podniknete? Někam si zalezete? Nebo budete zkoumat okolí? Jedno je zcela jisté. Jason něco chce a když něco chce, vždy to dostane. Proto by se Michael měl mít na pozoru. Ale proč nad tím přemýšlet zrovna teď? Je krásný den a čas užívání si. Michael se dostal až k řece. Jason byl po kolena ve vodě. Řeka nebyla prudká. Naopak! Byla tichá a klidná, proto tam mohl Jason v klidu rybařit. Nahodil prut do vody a čekal, zda se nějaká nebohá rybičky chytne... |
| |
| Jason Zašel jsem za dům a šel jsem, věděl jsem kam Jason chodí, když má takovouhle náladu a jen jsem doufal, že jsem cestu nezapomněl od minule kdy jsem tady byl. Chvíli jsem šel, nebylo to dlouho, když jsem uslyšel řeku a věděl jsem, že už jsem blízko. Pak už jsem řeku i viděl a v ní stát Jasona, nevěděl jsem co mu mám říct, nikdy jsme se spolu takhle důvěrně nebavili a tak jsem začal pomalu. Hmmm.... Ahoj, slyšel jsem, že se něco stalo, chceš si o tom promluvit? Počkám jestli se na mě otočí a když ne tak si zuju boty, ponožky, vytáhnu si kalhoty co nejvýš a jdu co nejblíž to jde. Vím, že o tom asi nechceš mluvit zrovna se mnou, ale s kym jinym, s tátou určitě ne... |
| |
| Rybaření Stále jsem po kolena v řece a čekal. Poslouchám zpěvné ptactvo, když jsem zaslechl, že někdo přichází. Hmmm.... Ahoj, slyšel jsem, že se něco stalo, chceš si o tom promluvit? Otočil jsem hlavu k Michaelovi s povýšeným, až pohrdavým úsměvem. ,,Že se něco stalo? uhm?...Takže milost slečna si ztěžovala?...Ty chceš o něčem mluvit?´´ Úsměv mi stále nespadl. Vím, že o tom asi nechceš mluvit zrovna se mnou, ale s kym jinym, s tátou určitě ne... ,,Nechápu tě....o čem chceš teda mluvit?´´ Dívám se na něj a úsměv mi spadl. ,,Měl by ses zajímat o farmu, protože za chvilku odjedeš...´´ Ano, řekl jsem to správně... Mluvil jsem jen o něm... ,,Ale dík, že ses zeptal, i když nevím na co narážíš...nejsi tak špatnej bratránku....´´ Trochu se falešně pousměji a otočím. ,,Mimochodem, dnes jedu do města na zábavu, nechce se Caroline přidat? Můžeš taky ale myslím, že to pro tebe není...´´ Trochu se uchechtnu protože vím, že on byl vždycky ´´vzorné dítě´´. Samozřejmě tak úplně ne, ale nikdy nebyl ´´rebel´´... |
| |
| O čem je řeč? Nechápavě se na Jasona podívám. Jestli se stalo něco mezi tebou a Caroline, tak to vyřešíme potom, teď chci mluvit o tom, proč si tak rychle vystřelil s tý koupelny, jako kdyby si někoho chtěl chytit. Pronesu a poslechnu si jeho poznámku o zábavě ve městě. No, tohle by mě určitě nebavilo, ale s tebou bych Caroline nenechal o samotě. Trochu se uchechtnu, ale nijak víc se k tomu nevyjadřuji. Caroline si nestěžovala, že by si jí něco udělal, tak to řešit nebudu, ale myslím, že Caroline říkala, že někoho potkala v koupelně, nějakou mladou holku... Měl jsem dojem, že teď už jsem se konečně trefil tam kam jsem chtěl... |
| |
| Přišel vyzvídat, či co?! . Jestli se stalo něco mezi tebou a Caroline, tak to vyřešíme potom, teď chci mluvit o tom, proč si tak rychle vystřelil s tý koupelny, jako kdyby si někoho chtěl chytit. ,,Svou bývalku´´ Řeknu krátce. ,,Jak to vypadá má už novýho´´ Trochu se ironicky zasměji, ale dost mě to žralo.... No, tohle by mě určitě nebavilo, ale s tebou bych Caroline nenechal o samotě. ,,Copak, copak....bojíš se, že podlehne mému kouzlu?...Bojíš se správně...´´ Mrknu na něj a otočím se zpět k vodě. Caroline si nestěžovala, že by si jí něco udělal, tak to řešit nebudu, ale myslím, že Caroline říkala, že někoho potkala v koupelně, nějakou mladou holku... ,,Ano, svou bývalku...´´ Řeknu a čekám, že mu to dojde... |
| |
| Jason Poslouchám každá jeho slova, všechno jsem pochopil, nebo jsem si alespoň myslel, že pochopím, ale to co řekl o Caroline mě dostalo. Možná kdybys nějaké to kouzlo měl, ale to nemáš, takže se vlastně neni čeho bát. Už jsem skoro i zapomněl proč jsem tady a rozhodl jsem e to vzdát, věděl jsem, že s Jasonem to nemá cenu a tak jsem se otočil, vylezl z vody, vzal jsem si na sebe věci a ještě jednou jsem se na Jasona otočil. Tak koukám, že jsme s Caroline nebyli jediní kdo měl dlouhou noc. Otočil jsem se a začal jsem odcházet, věděl jsem, že s Jasonem to nemá cenu, ale co bych pro Caroline neudělal a měl jsem v plánu jí co nejdřív najít... |
| |
| Rozhovor u vody Nechtel jsem si priznat jeden fakt, a to ze je Caroline s nekym jako je muj bratranek. Pripada mi spis jako divka, ktera se neboji odvazat. Proto jsem ji taky chtel pozvat do klubu. Mel jsem pocit, ze ji Michael drzi u sebe jako trofej. Avsak jsem si jist, ze me podlehne kazda. Mozna se nekomu zdam namysleny, ale je to tak. Mel jsem vysoke sebevedomi, ale to jeste neznamena ze jsem namysleny, ne? Možná kdybys nějaké to kouzlo měl, ale to nemáš, takže se vlastně neni čeho bát. ,,Bratranku...bratranku, koukam ze jsi stejne najivni jako driv. Mel by sis uzivat dokud nejsi sam". Mrknu na nej a podlozim to falesnym usmevem. Tak koukám, že jsme s Caroline nebyli jediní kdo měl dlouhou noc. Zle se na nej divam. V tu chvili jsem mel chut mu...jednoduse vrazit! I kdyz musim rict ze se od te doby dost zmenil. Uz si nenecha vsechno libit a zkousi na me moji taktiku. Ale ma prohrany boj! ,,Byt tebou si jdu pripravit kapesnicek, aby si mel do ceho plakat az prides o holku, borce! kriknu na nej kdyz odchazi. Nikdy jsme si nepadli do oka a jak vidim ani po te dobe se nic nezmenilo... |
| |
| Po okoli Sedim u lesa a posloucham MP3, ktera me alespon na chvilku odhani od divne myslenky. Posledni dobou jsem mela cim dal vice hlad. Ale vite jaky byl problem? Jakmile jsem se podivala na jidlo bylo mi tak zle, ze...rozebirat to nebudu, to se nebojte... Je tezke uvedomit si, ze jsem nekde jinde nez u otce. Je mi tak brozne kdyz si uvedomim, ze uz ho neuvidim. Protoze i presto ze me nemel rad tak ja jeho ano. Kazde dite si vytvori k svemu rodici vztah a to i presto, ze je dite odstrcene. Nikdo asi ten pocit nezna, ale ten kdo ano vi, ze rodic mu nemusel davat lasku, ale daval mu penize, jidlo a strechu nad hlavou.... Poustim si hlasitou hudbu a vubec nevnimam okolni ticho a zpev ptaku. Potrebuji proste vypnout... Posledni dobou se mi zda ze nejsem ve sve kuzi. Celkove divne pocity ve me vzbuzuji podivne myslenky... Opru se o strom, prepnu pisnicku a zavru oci. Jsem alespon na chvilku zcela uvolnena... |
| |
| Kde je Caroline? Odešel jsem od Jasona a rozhodl jsem se najít Caroline, byl jsem snad úplně všude, u ní v pokoji u mě v pokoji, u Jasona v pokoji, v kuchyni, v domě jsem jí nikde nemohl najít a tak jsem se rozhodl jí jít hledat ven. Vyšel jsem ven a zamířil jsem rovnou na místo kde jsme včera pracovali, myslel jsem, že Caroline bude tam, ale nebyla a tak jsem jí hledal po okolí. Nakonec jsem jí našel opřenou o strom u lesa a zamířil jsem k ní, byla ke mě otočena zády a měla sluchátka, takže mě neslyšela a jelikož jsem jí nechtěl rušit tak jsem se posadil zády ke stromu z druhý strany, aby o mě nevěděla a když jsem zvedal ruce, aby jsem si je dal v bok, tak jsem se říznul o stéblo trávy, které vykukovalo nad všemi ostatními, jedna kapka spadla na zem a něco se stalo... |
| |
| U lesa Sedím u stromu, když ucítím něco, co mě donutí vstát. Odhodím Mp3 na zem do smetí s jehličím a obejdu strom s pozvednutými koutky. Vypadalo to jako mírný, avšak trochu šibalský úsměv. Stojím zhruba 2m od Michaela a dívám se na kapku, která byla na zemi. Byla tak malá, že by se dala těžko zaměřit, ale já jí viděla zcela dobře. ,,Řízl ses?´´ Dívám se na Michaela a v tu chvíli zapomínám kdo jsem. Touha po krvi byla tak silná, že všechno kolem mi bylo jedno. ,,Ošetřím ti to...´´ Řeknu a můj šibalský úsměv se zvětší. Jako bych v tu chvíli zapomněla, že bych mu nikdy neublížila. Něco jako posedlost... Mé zorničky se zvětšily a oči se začaly jakoby měnit. Pomalu začaly černat. Následně budou svítivě červené. Bude to ale chvilku trvat. ,,Neměl bys tu být sám u lesa...Přeci jen... divoká zvěř jako medvěd...vlk...rys...nebo něco jako člověk, by tě mohli ublížit...´´ Ne, nemýlím se. Opravdu jsem řekla něco jako člověk . Dala jsem to nakonec, abych to tak nějak zamaskovala... Popošla jsem k němu blíže a čekala na jeho reakci. Připravovala jsem se na útok. V tu chvíli to byla pro mě situace ´´Lev a antilopa...´´. |
| |
| Říznutí Caroline se u mě objevila tak rychle, že jsem to ani nezareagoval, dost mě to překvapilo, ale nebylo to nic proti tomu co se stalo potom, teda nebylo to nic převratného, ale jak si vůbec mohla všimnout tý skoro neviditelný ranky na prstu od stébelka trávy? No nevěnoval jsem tomu moc pozornost a usmál jsem se na Caroline. Jasně, dělej co umíš. Natáhl jsem k ní ruku a nastavil palec tak, aby ho měla blízko, přece se mi nemohlo nic stát... |
| |
| Říznutí Jasně, dělej co umíš. ,,Dobře tedy...´´ Usměji se ještě víc. Tuším, že víc už to ani nejde. Chytnu ho pod krkem a narazím na strom. Dám svou dlaň níže, na jeho hruď. ,,Musíš zavřít oči...připraven?´´ Svůdně se na něj podívám. ,,Hra pak může začít...´´ Popravdě ani nevím, proč jsem to říkala... Byla jsem v tu chvíli plná energie a slova jakoby nešla ode mě... |
| |
| Říznutí Musel jsem uznat, že Caroliina metoda uzdravování říznutých pacientů o stéblo trávy byla poněkud zvláštní a když mě narazila na strom tak opět následovalo překvapení její síly, ale nechal jsem se pomalu jsem zavřel oči a usmál se její vtipné poznámce. Dělej co umíš. Pronesl jsem ještě a pak počkal co bude následovat... |
| |
| Říznutí Když zavřel oči, chvilku jsem přemýšlela. Věděla jsem o všem, co dělám. Jediné, co jsem nevěděla, bylo proč to dělám... Sjížděla jsem pomalinku svou dlaní po jeho hrudi dolů a prudce se zakousla do své ruky tak, že krev vystříkla všude kolem. Jakmile však Michael chtěl otevřít oči, zastavila jsem ho. Začala jsem ho něžně líbat. V čem byl háček? V ústech jsem měla svou krev.... Proč?. Myslela jsem že spolu budeme takto navždy. Vše mi začalo docházet u hudby, kterou jsem předtím poslouchala. Nikdy jsem na to nevěřila. Nechápete o čem celou dobu mluvím? O tom, že jsem upír. Nesmysl? Jak vysvětlíte krev? Ne, maniak opravdu nejsem... Začínala jsem si srovnávat věci v hlavě. Už vím, co mělo znamenat to doma... Myslím tím konkrétně macechu a psa... Najednou všechno dávalo smysl a i já měla nový smysl života. Krev pro mě začínala být hodně důležitá... Ale po chvilce jsem se od Michaela odvrátila. Byla jsem k němu zády. Z úst mi tekla krev. V tu chvíli mi začalo docházet, že jsem udělala tu největší chybu v životě. Nebyla jsem si teď ničím jistá.... Co jsem to provedla! |
| |
| Podivný polibek Ucítil jsem malé kapičky na kůži a chtěl jsem otevřít oči, abych viděl co se stalo, ale Car mě políbila, tak jsem je nechal zavřené, v ústech jsem cítil podivnou chuť, jako bych už nějakou takovou cítil, ale nevěděl jsem kde, najednou polibek přestal, Caroline pořád nic neříkala a tak jsem otevřel oči. Caroline ke mě byla zády, u pusy jsem cítil podivné teplo a tak jsem si ji utřel do rukávu, byla to krev, nebo to alespoň tak vypadalo a ty kapičky na kůži vypadali taky jako krev, ale to přece nemohla... a nebo ano? Car? Pronesl jsem tišeji než obvykle když mluvím. Vstal jsem a pomalu jsem obešel Caroline tak, abych ji viděl do obličeje, pusu měla od krve a z ruky jí tekla krev... Caroline?! Pronesl jsem zděšeně a tázavě zároveň... |
| |
| Chyba Car? Jakmile uslyším své jméno, trochu sklopím hlavu. Caroline?! Zvednu hlavu a dívám se na něj provinile. Mé oči byly již ´´normální´´, ale stále se zvláštně leskly. Neměla jsem svou barvu, ale ani rudou. Značilo to, že uvažuji logicky... Otřu si krev do trička. Ruka na které byl můj kousanec se začala pomalu hojit. Trochu od něj odstoupím, abych byla dostatečně daleko... V očích mám slzy, které značí, že jsem je svou upíří stránkou zatím nepotlačila. ,,Mrzí mě to...´´ Řeknu a dívám se jinam, protože se mu nezvládnu dívat do očí. Ne potom, co jsem mu provedla! |
| |
| Vysvětlení? Tak nějak moje maličkost stále nechápala co se dělo, věděl jsem, že mě Car políbila, když v puse měla krev, to bylo asi všechno co jsem chápal a nic jinýho a co jsem už vůbec nechápal, bylo proč se mi omluvila. Proč se omlouváš, co se stalo? Popravdě to pořád moc nechápu. Podívám se na Car a snažím se pousmát, ale prostě to nejde, něco v jejích očích mi říkalo nesměj se, byli jiné než očí Caroline a to mě zneklidnilo... |
| |
| Provinilost Strach, provinilost a bezmoc. Základní složky, které jsem začala pociťovat. Výčitky mě budou pronásledovat, ať půjdu kamkoliv budou tam se mnou. Co jsem to provedla! Dívám se na něj a oči se mi začnou lesknout od slz, které chtějí na povrch. Je to známka toho, že jsem zatím své pocity nepotlačila svou upíří chladnou stránkou. Proč se omlouváš, co se stalo? Popravdě to pořád moc nechápu. ,,Ta krev je-´´ Zarazím se, když uslyším hlas v mé hlavě. Je to známka toho, že nejsem v tuto chvíli psychicky v pořádku? Zabila jsi jeho lidskost...Nenech ho trápit se po zbytek života! zabij ho dřív, než se tvá krev rozproudí po celém jeho těle! ,,Nechci ho zabít...Kdo jsi!?´´ Říkám rozrušeně. To ty si mu to provedla! Pomoc mu a ochutnej jeho krev! ,,Já jsem to takhle nechtěla!´´ Řeknu se slzami, které se konečně dostaly na povrch. Hlas v mé hlavě byl velice přesvědčivý, ale kde se tam vzal? Začnu padat, ale před pádem se chytnu nejbližšího stromu. Budeš čím dál víc unavená. Musíš jíst! Napij se!....Napij se!...Jinak časem zemřeš! ,,Nechci zemřít...´´ Vypadalo to, jako bych si povídala sama se sebou, ale tak to nebylo... Snažím se stát sama bez pomoci a chvilku mi to trvalo. Nakonec udržím rovnováhu a bylo mi zas lépe.... Chytnu se za hlavu. Vypadni z mojí hlavy! Nech mě být! |
| |
| Co se sakra děje? Poslouchám jak Car mluví jako by sama se sebou, nevěděl jsem co to znamená, nevěděl jsem co si o tom mám myslet, do očí jí v hrkly slzy, ale nevěděl jsem jak by zareagovala kdybych ji objal a tak jsem zůstal stát na místě. V puse jsem stále trochu cítil pachuť krve, ale bylo mi to fuk, teď jsem se zajímal jenom o Caroline. Jsi v pořádku? Co se děje? Už jsem to nemohl vydržet, přišel jsem k ní a přitiskl si jí na hruď, mírně jsem se s ní snažil pohupovat a uklidnit ji... |
| |
| Uklidňování Jsi v pořádku? Co se děje? V tu chvíli jsem se nezmohla ani na slovo. Jakoby mi někdo zalepil pusu. Přišel ke mě a přitiskl na sebe. Jeho krev se měnila, protože jsem necítila takovou chuť na krev. Cítila jsem, že už alespoň do poloviny nemá svou krev a to bylo zlé... Bylo to lepší jen v tom, že jsem necítila už takovou chuť ho zabít. I když co to říkám! Jen zlehčuji situaci. Pořád to nemění nic na věci, že za to mohu já! Lehce ho od sebe odstrčím. ,,J-já nemůžu...´´ Nemohla jsem být v jeho obětí...nešlo to... ,,Měli by jsme si o všem promluvit...v domě...´´ Řeknu stále rozrušeně. |
| |
| Od vody domů Rybaření už jsem měl plné zuby. Rozhodl jsem se vrátit na ranč. Cestou mě však čekal velký šok. Procházel jsem loukou a zdálky viděl Caroline a Michaela. Byli ještě dost daleko, a tak jsem zrychlil. Chtěl jsem nahodit šarm, ale pak jsem si něčeho všiml. Došel jsem kousek od nich, ale prudce se zastavil. Viděl jsem krev na trávě a jak na Car tak na Michaelovi. ,,Co to tu děláte?´´ Vyděšeně se na oba dívám. |
| |
| Jason, ignorace a v domě Stále jsem Caroline moc nechápal, ale když mě odstrčila a řekla, že si spolu promluvíme v domě tak jsem ji poslechl, neměl jsem ani důvod ji neposlechnout a tak jsme se vydali k domu. Nezastavovali jsme se, nedrželi jsme se za ruce neobjímali jsme se, nic z toho co jsme normálně, když jsme byli spolu dělali, jen tak jsme šli vedle sebe, když nás zastavil Jason, nahnul jsem se ke Car a zašeptal jí do ucha. Běž dovnitř a počkej u mě v pokoji. Otočil jsem se na Jasona, podíval se na kapičky krve, ale ignoroval jsem je jako by to bylo normální. Jasone nepleť se do toho, nikdy od tebe moc nechci, ale teď mě poslouchej, nech nás osamotě a nepleť se teď do ničeho kolem mě a Car. Zkusím to po dobrém jestli něco z toho zabere a vyčkám na reakci... |
| |
| Bratránek si hraje na vážného... Počkám než Car odejde, aby jsme to neřešili před ní. Jasone nepleť se do toho, nikdy od tebe moc nechci, ale teď mě poslouchej, nech nás osamotě a nepleť se teď do ničeho kolem mě a Car. Otočil jsem se a šel dovnitř přičemž jsem ramenem vrazil do Michaela. ,,Máš štěstí, že zrovna nemám náladu...´´ Zastavím se u schodiště. Ze shora byly slyšet menší rány, a tak se pomalu vydávám nahoru. Michael samozřejmě šel hned za mnou, nejspíš do svého pokoje. U mých dveří jsem se zastavil a otočil na Michaela. ,,Jo... a ta krev...Jestli se vraždíte navzájem, tak ať neušpiníte parkety...´´ Mrknu na něj a otevřu dveře přičemž uvidím Caroline, jak se mi hrabe ve věcech. Trošku jsem se naštval a aby ne...Hrabala se v mých věcech! Otočil jsem se na Michaela a pak zpět na Car s trošku zlým pohledem. ,,Co to tady děláš...´´ |
| |
| V pokoji Běž dovnitř a počkej u mě v pokoji. Nic jsem nenamítala a šla do domu. Vyšla jsem nahoru a zamířila po chodbě. Zastavila jsem se u Jasonova pokoje. Bylo pootevřeno a upřímně, byla jsem zvědavá. Nevím ani proč. Vejdu opatrně dovnitř a ještě se ujistím, zda někdo nejde nahoru. Tiše za sebou zavřu dveře. Jason se mi nezdál už od začátku, a tak jsem si ho chtěla trošku proklepnout. Začala jsem se hrabat v jeho šuplíkách a hledala bůh ví co... Měla jsem pocit jako bych ho znala... Je to asi nemožné... Zatím jsem nic nenašla a tak hledám dál v jeho věcech. Najednou se otevírají dveře a tam stojí Jason a Michael. ,,Co to tady děláš...´´ ,,Nic!´´ Vyhrknu a dělám jakože nic. |
| |
| Car v Jasonově pokoji? Šel jsem hned za Jasonem, chtěl jsem jít do svého pokoje za Caroline, kde měla čekat, ale ještě dřív než vůbec otevřu dveře uslyším Jasona jak se někoho ptá co tam dělá, tak jsem se šel podívat a v pokoji stála Car, trochu mě to překvapilo, ale kupodivu jsem si z toho nic nedělal. Myslím, že jsi na mě měla čekat u mě v pokoji, ale nevadí. Pousměji se, vražedně se podívám na Jasona, ani nevím proč, možná jen tak ze zvyku a dojdu ke Caroline a dám jí pusu na tvář, jako by se u toho stromu nic nestalo, chtěl jsem, aby Jason nic nevěděl. Půjdeme teda ke mě do toho pokoje? Usměju se na dívku teď už stojící vedle mě... |
| |
| Trapná situace V tu chvíli kdy mě viděli jak se hrabu v jeho věcech, myslela jsem že se do země propadnu ostudou... Přece hrabat někomu do věcí je neslušné... Ale potřebovala jsem nahrabat informace. Michael ke mě došel a dal mi pusu na tvář s úsměvem. Asi se snažil dělat jakože se nic nestalo... Hned jak mi dá pusu na tvář, otočím hlavu od něj a můj nehybný výraz se nemění. Stále stojím vedle něho, ale nedívám se na něj... Půjdeme teda ke mě do toho pokoje? Beze slova s neemočním výrazem jdu ven s Jasonova pokoje. Zamířím přímo do Michaelova, kde se posadím na postel a čekám než přijde.... Brala jsem tu situaci vážně, protože vážná je.... |
| |
| V pokoji Caroline zamířila konečně do mého pokoje a já jsem taky vylezl z Jasonova pokoje a otočil jsem se na něj. Představ si, že ta krev je z mrtvího králíka na kraji lesa. Kouknul jsem se na něj vážně, ale v mém hlasu byla slyšet ironie, hned po tom jsem zamířil do pokoje. Podíval jsem se na Car sedící na posteli, zavřel jsem za sebou dveře, které jsem pro jistotu i zamkl a podíval jsem se na Caroline. Vím, že se mnou chceš probrat něco strašně moc důležitého, chci vědět co, ale prosim tě, nadhoď mi to mírně, tvůj výraz se mi nelíbí... |
| |
| Pravda ven Vím, že se mnou chceš probrat něco strašně moc důležitého, chci vědět co, ale prosim tě, nadhoď mi to mírně, tvůj výraz se mi nelíbí... ,,Jasně...zkusím to co nejvíc obalit....´´ Řeknu a přemýšlím. ,,Právě teď už si nejspíš mrtvý´´ Ehm? to si to moc holka neobalila...řekni mu celou pravdu, že si ho zabila ty! ,,Pšššt!´´ Řeknu, abych utišila svůj hlas v hlavě na který si zvykám, ale v žádném případě to tak nechci nechat! ,,Moc jsem to neobalila, a tak to řeknu jinak...Tvoje srdce bije, ale nejsi živý...´´ Dívám se na něj stále bez jakékoliv známky pocitů... ,,To taky není ono, i když to znělo lépe...uhm... a co takhle...´´ Začnu přemýšlet nahlas. ,,Fantom?...Ne ne ne.. to není správné slovo...Zombie?...Něco v tom smyslu...jak to říct tak, abych to správně obalila...možná magické stvoření?...hmmm...´´ |
| |
| V pokoji Dívám se na Caroline s výrazem Asi si se zbláznila. Snaží se mi všechno co nejvíc obalit, pořád stojím před ní, ona sedí na posteli, nevěděl jsem co si o tom mám myslet. Takže já jsem podle tebe mrtvej muž, srdce mi sice bije, ale já jsem mrtvej. Podívám se na Car s podivným výrazem ve tváři. A máš na to důkaz? Pořád si myslím, že si ze mě dělá srandu... |
| |
| Vysvětlování Takže já jsem podle tebe mrtvej muž, srdce mi sice bije, ale já jsem mrtvej ,,Prosimtě nedívej se na mě jako na blázna...já to myslím vážně!´´ Dívám se na něj trochu uraženě. A máš na to důkaz? ,,Chceš říct, že mi nevěříš?´´ Nespouštím z něj pohled a trochu si odfrknu. Ukážu mu obě ruce. Ani stopy po kousnutí. ,,Nauč se důvěřovat své dívce dřív, než bude pozdě...´´ Podívám se na něj trochu vážně a odcházím pomalu ke dveřím... |
| |
| Že bych začal věřit? Nechtěl jsem se na Car koukat jako na blázna, ani mě se nelíbilo, když jsem se na ni tak díval, ale bylo to absolutní, pak mi, ale ukázala ruce, žádné kousnutí, které na zahradě ještě měla a žádná modřina, kterou jí udělal Jason, prostě nic, nikdo se nehojí takhle rychle. Caroline začala odcházet ke dveřím, tak jsem ji doběhl a rukou přidržel dveře, aby je neotevřelo. Dobře... myslím,,, myslím, že ti věřím. Podíval jsem se na Car, pustil jsem dveře a sedl si na postel... |
| |
| Debata Dobře... myslím,,, myslím, že ti věřím. Řekl a zabránil mi odejít. Poté si opět sedl na postel a já na něj otočila pohled. ,,Myslíš nebo víš?...j-já nevím jak ti to jinak říct...nechci to tady rozebírat, protože jak ty víš...i zdi mají uši...´´ Dívám se všude kolem. Pak svůj pohled zastavím opět u Michaela. ,,Poslyš...já vím, že to zní divně... ale poslední dobou jsem se chovala dost divně...ale...´´ Zarazím se, když opět promluví onen hlas. Trošku? Děláš si srandu holka? Vypadala si jak na prášky... ,,Pšššt...mlč, s tebou se teď nebavím...´´ Řeknu nahlas a okřiknu tak svůj vnitřní hlas. Ano, přiznávám že to vypadalo divně... ,,Ne... to není na tebe...´´ Řeknu směrem k Michaelovi. Dojdu k němu trošku blíž. Tak, že jsem těsně u něj a kleknu si k posteli. Dívám se na něj. ,,Můžu za to já...´´ |
| |
| Rozhovor Máš pravdu, tady i zdi mají uši. Podívám se na Caroline a pokusím se pousmát. Vím, že tohle by kluk sví holce říkat neměl, ale chovala si se zvláštně... a to znamená, že se takhle budu chovat i já? Podívám se na dívku, ale zarazím se, když jakoby sama sebe okřikne, nakonec se omluví, že to nebylo na mě, ale trochu mě děsila, snažil jsem se to nedávat najevo, obzvlášť potom co si ke mě klekla. Ty přece za nic nemůžeš, určitě za nic nemůžeš, jak by jsi mohla... Slezu z postele a sednu si ke Caroline na zem... |
| |
| Rozhovor Vím, že tohle by kluk sví holce říkat neměl, ale chovala si se zvláštně... a to znamená, že se takhle budu chovat i já? ,,J-já nevím...ani nevím jak se to stalo mě...někdy nevím co se děje okolo mě...Někdy se cítím divně...mám takové pocity, že si nejsem jistá zda já jsem já...někdy se neovládám a zapomenu i na osobu, kterou dobře znám...což si asi už poznal...´´ Stále se na něj dívám a nakonec si sednu tak, že se opřu zády o postel. Ty přece za nic nemůžeš, určitě za nic nemůžeš, jak by jsi mohla... Řekne a sesune se ke mě na zem. Trošku se od něj odšoupnu a začnu nervozně škrábat do koberce, ale jen lehce... |
| |
| Rozhovor Nevědě jsem jestli to co mi Caroline říká je pravda, ale byla tak strašně moc přesvědčivá, že jsem jí pomalu, ale jistě začínal věřit každé slovo. Seděli jsme spolu na podlaze, opření o postel, Car drápala do koberce, což mě trochu znervózňovalo, ale dělal jsem jako, že mi to nevadí. Nic si nevyčítej... Řekl jsem potichu, jelikož jsem věděl, že si Caroline pořád vyčítá ten krvaví polibek u stromu na konci zahrady... |
| |
| Rozhovor Nic si nevyčítej... Přestanu škrábat do koberce a zahledím se mu do očí. ,,Ty to nechápeš, to já ti to provedla...kvůli mě už nikdy nebudeš normální...přemýšlel si nad tím vůbec?...Jak se vrátíš domů? A i kdyby ses vrátil, jakou budeš mít jistotu že nikomu neublížíš, když já jsem byla schopna ublížit tobě? Jak si jednou někoho najdeš, aniž bys partnerce mohl poskytnout bezpečí před sebou samým?....Ano, zní to divně, ale nic se nedá předvídat...a jestli tomu je tak, v tom případě znám svůj osud...´´ Řeknu vážně, protože nikomu nechci ublížit a jestli je můj osud zemřít tak to respektuji. ,,Víš... když jsme byly poprvé na schůzce, byla jsem z tebe nervozní. Všichni se na nás v té kavárně dívali jako na pár a to mě v tu chvíli hodně vadilo. Nešlo tak jako o lidi, spíše o mě. Nechtěla jsem si připustit fakt, že by jsme spolu byli na rande....Pak si mě ale zachránil před tím autem a v tu chvíli přeskočila jiskra. Alespoň u mě ano. Musela jsem na tebe stále myslet a někdy mě to přivádělo do rozpaků.......Chtěla jsem ti to říct pro případ ž-....že už nebude možnost....´´ Dám svou ruku k té jeho ale dotýkám se ho jen kousíček.... |
| |
| Rozhovor Nevěděl jsem co na to mám říct, tolik slov najednou jsem od Caroline snad ještě ani neslyšel, myslel jsem si, že kvůli ní jsem takoví, ale nevadilo mi to, teď jsem byl s ní a to pro mě bylo hlavní. Mě ses líbila už od první chvíle, už od tý doby co jsme se spolu pohádali ve škole, kvůli obleku do kterýho mě máma narvala, už v tu chvíli jsem věděl, že když tě přivedu domů bude problém a věděl jsem, že mi to bude fuk, stejně tak jako je mi fuk co jsi udělala, protože, teď jsem s tebou a to je hlavní, na ničem jiném teď nezáleží. Chytnu Car ruku, kterou ke mě přoblížila. Ber to tak, že teď když jsme stejní, tak už mi nemůžeš ublížit? A můj život do budoucna, čert ho vem, nechci vědět co bude, hlavní je to co je teď a to, že jsem s tebou... |
| |
| Rozhovor Mě ses líbila už od první chvíle, už od tý doby co jsme se spolu pohádali ve škole, kvůli obleku do kterýho mě máma narvala, už v tu chvíli jsem věděl, že když tě přivedu domů bude problém a věděl jsem, že mi to bude fuk, stejně tak jako je mi fuk co jsi udělala, protože, teď jsem s tebou a to je hlavní, na ničem jiném teď nezáleží. ,,Michaele...´´ Sklopím pohled. ,,Děláš jako by se nic nestalo, ale stalo...Já měla být ta, která tě před tím měla chránit a ne ta, která tě do toho zatáhla...´´ Nechám sklopený pohled s provinilým výrazem. Položil svou dlaň na mou ruku a v tu chvíli na něj otáčím pohled. Ber to tak, že teď když jsme stejní, tak už mi nemůžeš ublížit? A můj život do budoucna, čert ho vem, nechci vědět co bude, hlavní je to co je teď a to, že jsem s tebou... ,,O to tady nejde...Nejde o to, zda ti budu chtít ublížit nebo ne...Bereš to všechno lehce...Je to jedno co bude v budoucnosti?...Dobře, tak začneme přítomností...´´ ,,Až za pár dní odjedeš, jak se začleníš do normálního života?...Není to jen tak...Sama mám co dělat, abych to zvládla...A přitom jsem na počátku....Nevím co mě bude čekat a bojím se, co bude čekat tebe...Nikdy nebudeš moct říct dívce ,,Miluji tě´´, aniž by si neměl chuť na její krev. Ano, možná se ti podaří se ovládat, ale ta chuť tam pořád bude...Jak s tím budeš moct žít?...Mohl bys rovnou říct na rovinu jejím rodičům ,,Miluju jí, ale mám neodolatelnou chuť jí sežrat...´´ Dívám se mu do očí. Byl neuvěřitelně klidný, ale byl asi jediný.... Měla jsem strach co nás čeká a nemine... |
| |
| Rozhovor Jestli jsem byl nervózní, tak jsem to na sobě rozhodně nedával znát, před Caroline jsem se snažil být klidný a vysvětlit jí, že ona za nic nemůže, jenže to nebylo tak snadné. Car, nevím jaký to bude, na každého to určitě působí jinak a proč bych někomu nemohl říct, že jí miluju? Ano, třeba ucítím nutkání si kousnout, ale jestli jí budu někoho opravdu milovat, nekousnu. Pousmál jsem se, nebo jsem se o to akorát pokusil a pevněji jsem stisk Caroline ruku, chtěl jsem jí strašně moc říct co k ní opravdu cítím a to se dalo říct jen dvěma slovy. Miluju tě Caroline. Usmál jsem se, tentokrát opravdu, aniž bych se o něco jen pokoušel. Vidíš, můžu to někomu říct, aniž bych ho chtěl sežrat, miluju tě Caroline a to se nezmění ať jsi ty nebo já čímkoliv na světě... |
| |
| On řekl...? Car, nevím jaký to bude, na každého to určitě působí jinak a proč bych někomu nemohl říct, že jí miluju? Ano, třeba ucítím nutkání si kousnout, ale jestli jí budu někoho opravdu milovat, nekousnu. ,,To není tak jisté...´´ Řeknu potichu. Trochu více mi zmáčkl ruku a v tu chvíli jsem nechápala proč. Než ´´to´´ řekl. Něco, co mě skutečně zarazilo...Nikdo mi nic takového neřekl! Miluju tě Caroline. Usmál se na mě a já se na něj dívala překvapeně. ,,Co?´´ Vidíš, můžu to někomu říct, aniž bych ho chtěl sežrat, miluju tě Caroline a to se nezmění ať jsi ty nebo já čímkoliv na světě... Nevím co na to říct. Hlavně z toho důvodu, že se mi to ještě nikdy nestalo. Skutečně to řekl? Trochu pozvednu koutky. Vypadalo to jako mírný úsměv, ale moc mi nešlo se usmívat. Byla jsem stále trochu v šoku. V očích se mi zaleskly slzy.... |
| |
| Rozhovor Znovu se pousměji, když na tváři Car uvidím mírný úsměv, dívám se na ni, jako bych nikdy nemohl odtrhnout pohled a druhou rukou, tou, kterou nedržím její ruku jí otřu slzy z očí, už jsem nechtěl říkat vůbec nic, chtěl jsem tam jenom sedět a dívat se jí do očí, bylo mi jedno co všechno se děje kolem, hlavně, že jsem byl s ní, sedl jsem si blíž k ní, ale zrak jsem neodtrhl. Usmíval jsem se, byl sem rád, že jsem s ní... |
| |
| Slova, která nedokáži říct...Proč? Díváme se z očí do očí. V tu chvíli mu chci říct to, co asi očekával. Nešlo to... Sleduji ho a snažím se mu říct slovo, co řekl on mě. Chtěla jsem mu to oplatit, ale nějakým důvodem to nešlo. Proto raději mlčím, abych nic nezkazila. Neumíš mu říct ani dvě slova co se týkají lásky?...ubohé... Hlas nesmí chybět...co?! Říkám v hlavě naštvaně. Pokládám svou hlavu na jeho rameno. Nechtěla jsem aby to znělo divně, že on mi vyznal lásku a já nic... ,,Taky tě..... mám ráda´´ Řeknu trošku oklikou, aby nevypadalo zvláštně, že jsem mu neřekla to samé, co on mě. ,,Co takhle něco podniknout?...Někam jet...jít...cokoliv...´´ Řeknu opřená o jeho rameno a zavřu oči. |
| |
| Konec rozhovoru, co podniknout dál? Usmál jsem se na Car, když na mi dala hlavu na rameno a podíval jsem se před sebe, byl jsem potichu a přemýšlel co by jsme mohli podniknout, potřeboval, jsem se trochu odreagovat. Mám nápad, dneska večer je ve městě nějaká zábava, nebo co to říkal Jason a tak by jsme tam mohli už teď, prošli by jsme se tam a pak až by ta "sranda" začala, by jsme šli tam, Jason tam pak určitě bude a hodí nás domů. Neotáčel jsem se na Car, nechtěl jsem, aby jí hlava spadla a tak jsem zůstal nehybně sedět, čekajíc na její reakci... |
| |
| Ven? Mám nápad, dneska večer je ve městě nějaká zábava, nebo co to říkal Jason a tak by jsme tam mohli už teď, prošli by jsme se tam a pak až by ta "sranda" začala, by jsme šli tam, Jason tam pak určitě bude a hodí nás domů. Začnu se smát. ,,O té zábavě to neříkáš moc nadšeně...Nechci tě nutit tam chodit...Ale ráda bych tam zašla...´´ Otočím hlavu tak, abych ji stále měla položenou na jeho rameni, ale viděla na něj. Mé oči se opět měnily na červenou. Nemohla jsem tomu zabránit. Rozhodla jsem se proto, koupit si kontaktní čočky, které by tomu měli pomoci. ,,Víš...možná bys měl něco vědět...Já asi-´´ Oddechla jsem si, když přišel Jasonův pes, který se netvářil moc jako hodný pes. Počkat? Jak to, že si otevřel dveře? To je tak dobře vycvičený? Stál a koukal na nás divným pohledem. Dala jsem pomalu hlavu z Michaelova ramena a dívala se na psa. ,,Co tu dělá?´´ Řeknu tiše Michaelovi, ale jakmile pes uslyšel mé slovo, štěknul. |
| |
| Pes? S tebou půjdu moc rád, i když je to nějaká zábava uprostřed zapadákova, na který jsem v životě nebyl a starý lidi mi tam budou říkat. Ty už si tady tak dlouho nebyl a kolik ti je? Usměji se na Caroline, ale úsměv mi zmizí z očí když do pokoje vleze Jasonův pes. Nikdy do mého pokoje nechodil, vlastně se furt držel u Jasona a takhle chovat jsem se ho nikdy neviděl. Zvláštně se na nás díval, já se díval na něho a když Car promluvila, tak štěknul. Co tu děláš? Neměl bys být u Jasona no tak, pryč! Zkusím to po dobrém i když trochu zvíšim hlas a dám důraz na slovo pryč... |
| |
| V pokoji S tebou půjdu moc rád, i když je to nějaká zábava uprostřed zapadákova, na který jsem v životě nebyl a starý lidi mi tam budou říkat. Ty už si tady tak dlouho nebyl a kolik ti je? ,,Tak strašné to být nemůže...´´ Usměji se na něj s kupodivu klidným pohledem. Když pes vešel do pokoje, trochu mě to zneklidnilo. Měl docela nepřítomný pohled a u takových plemen si člověk nemůže být nikdy 100% jist. Michael se mu snažil ukázat kdo je tu pánem, ale jak se zdálo, moc to nepomáhalo. Co tu děláš? Neměl bys být u Jasona no tak, pryč! Pes začal cenit zuby. Ukazoval nám tak, že tady velí on. ,,Co si to za psa! Jdi si hlodat kost!´´ Pes vyjel směrem k nám, ale hned se zase stáhl. Varování? Co vůbec chce? |
| |
| Pes?! Docela jsem se lek když na nás pes vyjel, ještě když jsme přijeli jsem se s nim mazlil, hladil jsem ho a škrábal a tulil se ke mě, jako kdyby jsme se roky neviděli, což vlastně byla pravda. ale teď jako by to ani nebyl on, byl úplně jinej. Takhle se nikdy nechová, teda aspoň jsem ho takhle se chovat nikdy neviděl. Pronesu ke Car, ale nespouštím pohled ze psa. Pojď, pomalu se zvedneme a zkusíme ho obejít, když to nevíde, tak asi budeme muset proskočit oknem no. Pronesu směrem ke Caroline jako ironii. Pomalu, ale opravdu pomalu začnu vstávat, stále Car držím za ruku a nespouštím pohled ze psa... |
| |
| Pes predátor...Ne, asi jen pes Nemohla jsem uvěřit svým očím . Pes k nám nebyl zrovna milý. Začal na nás bezdůvodně vyjíždět a začínala jsem mít z něho divný pocit. Možná to bylo tím, že z nás cítil něco jiného, než na co byl zvyklý. Jiný pach než lidský, ale to je blbost ne? Takhle se nikdy nechová, teda aspoň jsem ho takhle se chovat nikdy neviděl. ,,Asi má své dny....´´ Řeknu a dívám se na psa. Ale nezdá se být nijak starý... Pojď, pomalu se zvedneme a zkusíme ho obejít, když to nevíde, tak asi budeme muset proskočit oknem no ,,Tak to raději volím variantu B.´´ Řeknu trochu nervozně. Nechtěla jsem psa pokoušet. Přesto mě Michael držel za ruku a šel první. Tím, že šel první mě trošku ´´nakopával´´, abych udělala pomalé, přesto alespoň nějaké kroky. Pes byl zatím v klidu, ale nespouštěl z nás pohled. I on byl lehce nervozní. Snažila jsem se Michaelovo ruky pustit, protože pokoušet psa se mi 100x nechtělo, ale držel mě celkem pevně. Možná věděl, že bych se stáhla... |
| |
| Kolem psa a ven... Když jsem vstal, tak jsem věděl, že už nebude cesty zpět, když už jsme se dali na "útěk" před psem. Držel jsem Caroline co nejpevněji to šlo, přišlo mi, že od té doby co mi všechno řekla, už jí nemůžu ublížit a i kdybych jí měl zlomit všechny kosti, tak by přežila. Bude se tohle dít i se mnou? Přemýšlel jsem nad tou otázkou dost často, ale snažil jsem se to nedávat najevo. Došli jsme až ke dveřím, byla pravda, že pes na nás pořád koukal a byl jsem dost nervózní, ale věděl jsem, že by to vycítil a tak jsem to nedal na jevo, Pomalu jsem víc otevřel dveře a vytáhl jsem klíč ze zámku. Naposledy jsem se podíval na psa, vystrčil Car ven, zabouchnul dveře a zavřel jsem je. Myslel jsem, že po nás každou chvíli vyjede. Oddychl jsem si. Asi by jsme to měli říct Jasonovi a jít do toho města, už odsud potřebuju na chvíli pryč. Pousmál jsem se na Car a zamířil k pokoji jasona... |
| |
| Úspěšná mise Myslel jsem, že po nás každou chvíli vyjede. ,,Nebyl si sám...´´ Dívám se na něj. Asi by jsme to měli říct Jasonovi a jít do toho města, už odsud potřebuju na chvíli pryč. ,,To bude asi nejlepší...taky už potřebuji vypadnout...snad...´´ Řeknu poslední slovo nejistě, protože jsem mezi větší skupinkou lidí od té doby ještě nebyla. Tedy od té doby, kdy jsem poprvé ochutnala krev a málem zabila svého přítele... Krve už se nedotkneš! Ale ano dotkneš...nemáš pevnou vůli... Trochu se zamračím. Všimnusi, že Michael už je u Jasonovo dveří, a tak ho doběhnu. Bez jakékoliv slušnosti otevřu dveře dřív, než to udělá Michael. ,,Slušnost není nikdy na místě...´´ Řeknu na Michaela a dívám se na Jasona, který si vyměňoval polibek s jakousi slečnou. Slečna vypadala dost levně, a tak bylo jasné kdo to je...Nebo alespoň myslím že vím, kdo to je... ,,Ehm...ahá...nejdeme nevhod že ne...Ne, to skutečně není otázka´´ Dívám se na Jasona a tu dívku, který mi věnovali překvapivý pohled. |
| |
| V pokoji Měl jsem chvilku pro sebe a tak nějak jsem se nudil. Nevím komu zavolat a co si budeme povídat, moc slečen neznám. Tedy... znám ale je v tom háček, děvčata na jedenu noc s vámi již nechtějí nic mít, protože se vždy ozvu jen, když něco potřebuji... Ale to není můj problém, že si se mnou něco začali.... Chodil jsem po pokoji sem a tam a napadaly mě divné myšlenky. Nikdy jsem neměl vážný vztah a na můj věk mi to přijde divný. Přeci jen co budu dělat s tímto přístupem ve stáří? Ne, na to teď myslet nebudu...Jsem ještě mladý...Tedy alespoň zatím. Přeci jen jsem obvolal několik dívek z dřívejška. Většina položila telefon hned, jak jsem řekl své jméno. Což, mě to nepřekvapilo. Ale jedna souhlasila. Jmenuje se Leyla a upřímně si jí skoro nepamatuji... Ale nevadí... malé rozptýlení se vždy chodí. A v telefonním seznamu mám její jméno napsáno s hvězdičkou, což u mě značí příjemný večer... Čekání na ní bylo strašné. Nakonec jsem se dočkal. Přišla nahoru. Věděla, že nemá zvonit. Nějakým zázrakem si náš ´´vztah´´ pamatuje... Přišla ke mě do pokoje. Chvilku jsme si povídali, protože to chtěla vysvětlit. Já jakožto džentlmen jsem jí vyšel vstříc a lhal, že jsem byl mimo tenhle zapadákov. Ale chytla se rybička... Potom se postavila a dívala se na mé fotky. Chytl jsem jí za boky a otočil k sobě. Chvilku jsme se líbali, ale byli jsme přerušeni Michaelem a Car. ,,Ehm...ahá...nejdeme nevhod že ne...Ne, to skutečně není otázka´´ Řekne Car a v tu chvíli se na oba dívám překvapeně. Neumí klepat?! Proč sem lezou?! To není dobrá stránka před Car, ach jo... |
| |
| V pokoji Šel jsem pomalu ke dveřím a Car jsem nechal trochu za sebou, už jsem si na tu její rozdvojenou osobnost začínal trochu zvykat, přeci jen jestli se to bude dít i mě, tak bych asi měl. Už už chci otevřít dveře, ale Caroline mě přeběhne a otevře dveře ona, naskytne se mi pohled na Jasona a nějakou holku, kterou se mu zase podařilo sbalit, jak jinak že. Nevěnobal jsem jí pozornost, chytnul jsem Car kolem pasu, miloval jsem to jak je drzá a zároveň strašně hodná. Čau Jasone, nebudeme tě rušit, ale chci ti říct jenom dvě věci, takže za A, vycvič si psa. Hodil jsem mu klíč. Je zamknutej u mě v pokoji a za B deme s Car do města už teď, ještě před tou zábavou, ty tam pak přijedeš a tak se uvidíme... Dořeknu potichu a uvidím jak zareaguje... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Čau Jasone, nebudeme tě rušit, ale chci ti říct jenom dvě věci, takže za A, vycvič si psa. Hodil jsem mu klíč. Je zamknutej u mě v pokoji a za B deme s Car do města už teď, ještě před tou zábavou, ty tam pak přijedeš a tak se uvidíme... Čekám, než Jason odpoví. Mám v tuto chvíli skvělou, až podivně úžasnou náladu. Budeme tomu říkat Upíří hormony. ´´Každý to jistě zná... ´´. Ehm, nebo možná ne... No ale změn nálad si představit umíte ne? Chytnu Michaela taktéž kolem pasu a chvilku poslouchám to trapné ticho. Poté dám ruku pryč a dojdu k posteli, kde se posadím se širokým úsměvem. ,,Pokračujte, nenechte se rušit...já si tu sednu a budu vás pozorovat...ale nebuďte nervozní, jen se budu koukat...Rozhodně o mě nebudete vědět!´´ Dívám se na oba, kteří mají udivený výraz. ,,Cože?´´ Řekne dívka a nestačí se divit. ,,Klid simtě! To byla sranda´´ Řeknu taktéž s udiveným výrazem, že si mysleli, že bych se koukala. ,,Mimo...Jsem Car...´´ Podávám dívce ruku na pozdrav, která jí přijme. V tu chvíli její ruku zmáčknu tak silně, že se dívka zakroutí. Ehm ano, je to myšleno schválně. Popadla mě žárlivost, ale...nemám ponětí proč! ,,No nic...pardon mám...velmi pevný stisk, když potkám někoho nového...zvláště když jde o někoho jako-´´ Podívám se na ní od shora až dolů. ,,No no coment...heh... ale chtěla jsem říct lehkou děvu?...štětku?...pardooon nevhodné slovo... nechci být neslušná...´´ Řeknu s falešným úsměvem a dojdu až k Michaelovi, přičemž ho chytnu za ruku. ,,Jak si mi to řekla?! No já nevím, kdo se tu chová jak kdybych mu brala milence´´ Odfrkne si a zle se usmívá. Začnu Michaelovi mačkat ruku trošku větší silou a tím se snažím hodit do rovnováhy. Musel být chudák z našeho rozhovoru...no...raději mlčím. ,,Měli by jsme jít, aby tady někdo dostal zaplaceno plnou částku...přeci jen...zdržujeme...´´ Podívám se na dívku s mým slavným zlým úsměvem a pak otočím pohled na Michaela, který musel mít co dělat. Chudák jeho ruka... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dívám se na Caroline se stálím úsměvem, byla vážně v dobré náladě a to se bylo co divit, když mi před chvílí řekla všechno to co mi chtěla říct, ano stále se k tomu vracím, ale ještě mě to nepřestalo udivovat, nějakým způsobem sem Car tak strašně moc věřil. Štětka? Lehká děva? Ale co to tady padá za slova? Přemýšlím a usmívám se, trochu se zarazím když se dívka vyjádří k tomu, že to vypadá jako kdyby brala Caroline milence, ale nezdržuju se tím a trochu zmáčknu CCaroliin stisk a potom začala ruku mačkat ona mě, nevěřili by jste jakou má teď Caroline sílu, snažil jsem se to vydržet, ale asi to na mě bylo vidět, musela bejt vážně dost naštvaná. Máš pravdu půjdeme. Řeknu na konec a vyjdu ven z pokoje hned za Caroline, ještě za sebou zamknu dveře a vydám se pomalu po schodech dolů, směrem ke dveřím a dál k příjezdové cestě, po které se dostaneme až k městu. Zatím jsem viděl všude jenom pole, louky a v dálce les... |
| |
| Cesta do města a následně město... Michael a Car šli sice spolu ale chvílemi to vypadalo, jako by si byli cizí... Michael se skutečně po cestě snažil, ale Car ho chvílemi odmítala. Napjatá atmosféra donutila Michaela se zamyslet. Bylo mu divné, že Car je odmítavější? nebo že není tak přítulná jako předtím? Možná šlo jen o to, že měla blbou náladu. Když už se blížili k městu začala se Caroline k Michaelovi zase ´´tulit´´. Jakoby si najednou něco uvědomila. Nebo jen v Michaelovi nechtěla vzbudit podezření? Už byli ve městě. Město bylo poklidnější než New York, ale bylo tam také dost lidí, kteří chodili po ulicích. Avšak nebyl tam veliký hluk. Teď je na čase si jen uvědomit, kam půjdou.... |
| |
| Do města Cesta trvala dlouho, s tím jsem samozřejmě počítal, ale nepočítal jsem s tím, že by Car, byla taková odtažitá, chtěl jsem jít hlavně kvůli tomu, aby jsme byli spolu, bez Jasona a bez kohokoliv, kdo by nás mohl vyrušit. Až na konci, se ke mě začala Caroline tulit a tisknout, ale to už bylo trochu pozdě, přes to jsem jí vzal za ruku a podíval se na lidi ve městě. Normálně tady tolik lidí nikdy nebylo, to asi kvůli tý slavnosti. Kam bys chtěla jít jako první? Moc míst tady není, ale něco se najde... |
| |
| K městu a ve městě Nevím co to se mnou bylo. Nechtěla jsem se k Michaelovi přiblížit. Měla jsem stále takový divný pocit. Na Michaelovi toho moc poznat nebylo, ale nechtěla jsem, aby měl nějaké podezření či pochybnosti. Proto jsem se u města na něj namáčkla. Asi mu to bylo divné, ale nakonec mě chytl za ruku. Trochu se pousměji. Kam bys chtěla jít jako první? Moc míst tady není, ale něco se najde... ,,Chci aby si mě ukázal tvoje oblíbená místa...´´ Chytnu ho druhou rukou za bok. Čímž se přetočím tak, abych byla proti němu. Lehce ho políbím a snažím se vyvolat normální atmosféru. ,,Ale nejdřív...potřebuji čočky...tedy jestli tu něco takového je...jinak budu jako agent v černých brýlích...´´ Dívám se mu do očí. Čekám na jeho odpověď, než jsme oba přetaženi taškou jedné staré paní. ,,Tuto můžete dělat doma! Stojíte uprostřed chodníku, mládeži...´´ Řekne a jde dál přičemž se hned začínám smát. ,,Koukám, že lidi jsou tu mírně nevrlí...´´ |
| |
| Ve městě Dívám se Car z očí do očí, políbila mě a já jí polibek oplatil, chtěl jsem jí políbit znovu, ale praštila nás kabelkou nějaká důchodkyně, nejdřív jsem nevěděl kdo to je, ale když jsem se na ní podíval pořádně, tak jsem ji poznal, byla to pani... nemohl jsem si vzpomenout na její jméno, ale řekl jsem si, že toho využiju, myslím, že mě vždycky měla docela ráda a tak jsem se usmál co nejvíc jsem uměl, ale pořád jsem držel Car za ruku. Dobrý den! Vy si na mě nepamatujete? No to už je taková doba, já jsem Michael, Michael Colwin, vždycky jste mě a mého bratrance Jasona hlídala, když jsem přijel z velkoměsta. Podívám se na Car a mrknu na ní. Tak co, pamatujete si mě? |
| |
| Ve městě Byla to příjemná změna. Zase být ve městě. Až na tu Paní, která ale vůbec nebyla příjemná... Dobrý den! Vy si na mě nepamatujete? No to už je taková doba, já jsem Michael, Michael Colwin, vždycky jste mě a mého bratrance Jasona hlídala, když jsem přijel z velkoměsta. Mrkl na mě a já se pousmála. Tak co, pamatujete si mě? Paní chvilku přemýšlela. ,,No jistě!´´ Řekne s úsměvem a podává mu levačku a mě pravačku. ,,To jsem ráda, že tě vidím...Dlouho jsme se neviděli a ty si opravdu vyrostl!´´ Řekla a čekala s rukama na přijetí. Ruku jsem jí nepodávala a měla trošku zlý výraz. Bylo to kvůli tomu, že nesnáším když je někdo takový a pak čeká že si s ním podám ruku. Naivní... Falešně se usměji. ,,Koukám že tvou kamarádku? přítelkyni? vůbec neznám... tady moc nováčků nevídám, ale tvůj bratranec Jason se pěkně vybarvil...budu ráda, když se u mě zastavíš, jestli budeš mít cestu kolem´´ Vyčkala na odpověď a odešla. Nebyla tak nepříjemná jak na první pohled. Vypadalo to, že Michaela tu zná dost lidí. Bylo neuvěřitelné, že si ho někteří pamatovali i teď a zvedli ruku na pozdrav. Začala jsem si zvykat, že jdu s ´´celebritou´´. Bylo hezké, že měl tolik známých a přátel. Až do té chvíle, než na něj skočila nějaká holka a objala ho. Vypadalo to, že ho zná. Huh? Překvapeně a trochu nevrle se na ní koukám. ,,Michaele, jsem ráda že se opět vidíme...´´ huh, znova? Co to má znamenat? |
| |
| Šílenství ve městě? A co má bejt. Určitě přijdu, sice nevím jak to budu stíhat, nebudu tady tak dlouho, al zastavím se. Pousměji se a jdu dál, pořád držím Car za ruku, občas druhou rukou mávnu na lidi kteří na mě zamávaj, ale hodně z nich si ani nepamatuju a to už je co říct, když já mám na obličeje paměť. Ty jo, ani jsem nevěděl, že znám tolik lidí. Uměji se na Car a dám jí pusu na tvář, ale jakmile se od ní odtrhnu, někdo nám skočí do cesty a obejme mě. Ze začátku si nemůžu vybavit kdo to je, ale nakonec jsem ji poznal, byla to Jenifer, holka, která se mnou chtěla chodit už od malička a dokonce se líbila i mámě, ale já jí nikdy neměl rád.Ufff. Ahoj, myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím. Myslím si, že každý pochopil, že to myslím vážně, potřeboval jsem, aby věděla, že s Caroline chodím a že o ní opravdu nemám zájem, už jsem jí to řekl několikrát a to tak "na plnou hubu", ale nikdy to nepochopila. Tak, tohle je Caroline, Ukážu na tu perfektní holku vedle mě, je to moje holka. pronesu, aby jí to došlo. A tohle Car, to je Jenifer, holka se kterou nikdy chodit nebudu. Věděl jsem, že to nikdy opravdu nepochopí, když to řeknu a tak jsem vzal Caroline a začal jsem jí líbat. Doufal jsem, že to Jenifer dojde a přestane se do mě zaláskovávat, vždycky, když jsem tady tak i mě najde. Odtrhnu se od Car a podívám se na Jenifer. Tak, asi bychom měli jít. radši počkám na její reakci, ale je evidentní, že se jí chci zbavit... |
| |
| Ve městě Jako smyslů zbavená jdu s Michaelem po městě. Chvilkami se ani neorientuji. Chodilo okolo docela dost lidí a upřímně, neumím si představit sebe opět v New Yorku. I když vím, že se tam asi budu muset vrátit.... Začínám si všímat věcí, které jsem lehce přehlížela. Bouchání zavírajících se dveří, ozývající se hlasy lidí okolo, které občasně tvořily ozvěnu. Naslouchám svým krokům, které jsem o něco lehčí než obvykle. Ty jo, ani jsem nevěděl, že znám tolik lidí. Michael mě políbil na tvář a já se v tu chvíli usměji a trošku více stisknu jeho ruku. Pak ale přišla onen dívka, která byla očividně hodně ráda, že Michaela vidí. Bůhví, kdo to je... Ufff. Ahoj, myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím. Proč? Kdo to je? Kladu si tuto otázku a dívám se na dívku trochu zle a nepříjemně. Tak, tohle je Caroline ,,V plné své kráse...´´ Řeknu ironicky a trochu falešně se pousměji. Je to moje holka. ,,Současná holka, ´´krásko´´ od krav´´ Řeknu trošku drze. Myslela jsem to trošku urážlivě, ale jen jsem řekla co si myslím. Jsem přece ve svobodné zemi... Těsně na to, mě Michael začal líbat. Nejdřív jsem moc nechápala proč, až pak mi to došlo. Tak, asi bychom měli jít. Dodá, když naše líbání skončí. ,,Jo, to by jsme měli...Ale-´´ Podívám se na Jenifer. ,,Ale kdyby jsi měla čerstvá vajíčka od slepic, zavolej...Najdeš mě v telefonním seznamu pod zkratkou ´´Neotravuj huso...´´ Dívám se na ní Trochu naštvaně, ale snažím se zachovat klid. V očích se mi objevují žilky, které zaplňují mé bělmo. Dívka se na mě dívá trošku zvláštně a není divu. Vypadalo to, jako zánět spojivek...Nebo něco podobného.... |
| |
| Dál a dál po městě. Podívám se na Jenifer a její pohled je nezapomenutelnej, opravdu jsem si nemyslel, že to pochopí, ale vypadá to, že jí to konečně došlo a dá pokoj. Vážně bys mohla zavolat až budou vajíčka a nebo třeba čerstvě nadojený mlíko. Pousměji se, chytnu Caroline za ruku a dám se dál po cestě. Myslim, že je to tady. Ukážu na trochu zašlej dům, který se rýsoval uprostřed dalších domů. Tady by měli prodávat ty čočky. Pousměji se a pokud jsem si všim Caroliiných očí nedával jsem nic najevo. Asi bych si měl koupit do budoucna taky. Mrknu na Car a otevřu dveře obchodu, ozve se zvonek a mi vstoupíme dovnitř. Haló? Je tady někdo? Pronesu, když se za mnou zavřou dveře, ale hned když se podívám kolem, tak vím, že to je ten správný obchůdek... |
| |
| Ve městě Moc se mi líbilo, jak jsme společně tu dívku ´´setřeli´´. Alespoň na chvilku mi to donutilo přestat myslet na to, zda Michaela opravdu miluji. A pokud ano, proč jsem mu to nebyla schopna říci? Snad to je jen dočasné... Snažím se chovat tak jako obvykle, protože nechci u Michaela nějaké podezření že je něco špatně, na to ho mám moc ráda. Chytl mě za ruku a pokračovali jsme dál nazdobenou ulicí. Viděli jsme slunce, které se občas schovalo za mračna. Výzdobu, která se pohupovala společně s větrem. Bernardýna, který zatím marně čekal na svého majitele před obchodem. Kočku, která nervozně sledovala psa a pošťáka, který vybíral dopisy ze schránky. Zastavili jsme se u domu. Prohlížím si jeho chladný základ, který ve mě nevzbuzoval nic hezkého. Myslim, že je to tady. ,,Co?...tady?´´ Dívám se na dům, jako bych měla strach. To se mi nikdy ještě nestalo. Tady by měli prodávat ty čočky ,,A..aha...´´ Nedívám se příliš přívětivě, ale potřebuji je. Kdoví, co se mi stane s očima... Asi bych si měl koupit do budoucna taky. Pořád to bral na lehkou váhu. Jakoby mu nevadilo, že jsem mu zkazila celý život... Nebo to jen předstíral? Asi ne... Vešli jsme dovnitř a hned jak se za mnou zabouchnou dveře, trochu nadskočím. Haló? Je tady někdo? ,,Nikdo tu není... přijdeme jindy...´´ Řeknu nervozně. Lustr se mírně pohupoval ze strany na stranu. Byl starý a držel jen tak tak... Zem byla zaprášená, taktéž, jako ostatní věci. Avšak, pult s čočkami a výlohou byl naleštěn. ,,Trochu zvláštní kombinace uklízení...´´ Řeknu tiše Michaelovi. Najednou se lustr přestal houpat a za pult přišel mladý kluk, kterého doprovázel starý pán o holi. ,,Přejete si?´´ Řekl kluk s úsměvem. Podívala jsem se na starého pána, který měl roztrhané oblečení a kříž na krku. ,,Vla-st-n-ě ni-c...´´ Řeknu trošku...co si budeme nalhávat vyděšeně. Otáčím se, že raději odejdu. ,,Počkat slečno...´´ Řekl muž a když jsem se otočila, starý muž tam již nebyl. Kam zmizel? Dojdu až k muži a dívám se na čočky. Přičemž při pohledu do mužovo očí odskočí a jakoby se lekl. ,,Co se vám stalo?´´ ,,Mě?´´ Podívám se nechápavě na Michaela a pak zpět na muže, který si ode mě držel odstup. Dívala jsem se na čočky. U každého balení byla fotka, jak by měli oči přibližně po nasazení těchto čoček vypadat. ,,Vezmu si tyhle...´´ Ukážu na bledě modré čočky. Byly jako pomněnky. Muž mi je vyndal na pult se vším co je k nim potřeba. Podávala jsem mu mou kartu, ale on si jí nevzal a čekal, až ji položím na pult. Proč? Co mu bylo? ,,Pardon slečno ale vaše karta je buď zrušena, nebo nemáte na účtě žádné peníze´´ ,,Jasně...´´ Směji se, ale jeho vážný pohled mluví za vše. ,,Co?!´´ Co budu dělat? |
| |
| V obchodě Dobře, pravda byla taková, že se mi uvnitř moc nelíbilo a ten starej pán v ne moc vkusném oblečení, který zmizel, taky nepůsobil nijak věrohodně, ale vydržel jsem tam aniž bych na sobě dal něco znát. Koukám se na čočky, které bych si vybral a myslím, že mi pomalu začíná docházet co se to vlastně stalo, když mě Car pod tím stromem políbila, už jenom to jak se k ní prodavač choval ve mě vyvolalo podivné pocity do budoucna. Pravděpodobně už zítra se budu cítit jinak, ne moc jako člověk, ale snažil jsem se na to nemyslet. Víte Caroline má zánět spojivek. Kývnu na prodavače, abych trochu zastínil situaci. Jenifer určitě bude volat mojí mámě, vždycky byli spolu za jedno a teď když jsem jí naplno ukázal, že s ní nikdy chodit nebudu, tak to bude mazec. třeba mě sem máma poslala kvůli tomu. usměji se na dívku a podívám se na kartu, kterou prodavač nechtěl přijmout, protože prý je úplně vyždímaná. Myslíš, že ti táta moh kartu odstavit po tom co si mu řekla? tázavě se na dívku podívám a vytáhnu svojí peněženku, ze které vyndám svou kartu a podám jí prodavači. Přidejte k tomu prosím ještě támhlety hnědé. Ukážu na jiné čočky více vzadu u stěny. Hlavně ať už jsme pryč, vůbec se mi tady nelíbí. Pošeptám Caroline a prodavači naznačím, aby přidal a neflákal se... |
| |
| V obchodě Obchod se mi nezdál už od první chvíle. Prodavač byl sice milý, ale stejně na něm bylo něco divného. Snažím se to ale ignorovat , i když to jde těžce... Jenifer určitě bude volat mojí mámě, vždycky byli spolu za jedno a teď když jsem jí naplno ukázal, že s ní nikdy chodit nebudu, tak to bude mazec. třeba mě sem máma poslala kvůli tomu. ,,No možná že si měl matku poslechnout a tu husičku si rovnou vzít...ne?!´´ Řeknu trošku hnusně. Přepadla mě žárlivost, i když jsem vlastně neměla proč žárlit... ,,Ne...prosím tě promiň...´´ Řeknu omluvně a trochu trapně. Ano, bylo mi trapně... Prodavač položil kreditní kartu na pult. Trochu divně se na mě díval. Teď spíš pohledem ´´Ha! Nemáš peníze? Ty chudinko!´´. Myslíš, že ti táta mohl kartu odstavit po tom co si mu řekla? ,,Nevím...možná ano..´´ Dívám se na Michaela a mé oči se lesknou. Slzy chtěly ven, ale značně jsem jim bránila... ,,Budu muset zavolat matce, pokud má stejné číslo...vypadá to, že už nemám nic...´´ Michael podával svou kreditku muži za pultem. Bylo to pro mě trapné... Přidejte k tomu prosím ještě támhlety hnědé. ,,Ne...´´ Řeknu a muž položil hnědé čočky a tázavě se na mě podíval. ,,Ne? takže jen ty modré?..´´ Řekl muž trochu mírně naštvaně. Upřímně ho to asi moc nebavilo. ,,Ne, špatně jste mě pochopil...jen ty hnědé...koupím si je jindy... až dostanu peníze...´´ Muž si povzdychl a natáhl se pro modré čočky, že je tedy vrátí zpět na místo... ,,Mohla jste to říct rovnou, nemusel jsem je vyndavat..´´ Držel v ruce modré čočky. Do druhé ruky vzal hnědé a ty označil u kasy. ,,A vy máte obsluhovat a ne být na emailu...´´ Dívám se a vidím že nechal odkrytý závěs dozadu, kde byl počítač. ,,Takže co tedy? mám je tam vrátit? nebo co si tedy berete?´´ Díval se na Michaela a mě z toho vynechal. To není prodavač, ale blbec! |
| |
| Obchod Caroline, koupím je. Pousměji se a podívám se na prodavače, který se tvářil Vypadněte ať se můžu vrátit dozadu a dělat věci u kterejch jsem skončil. Vezmeme i ty modré i ty hnědé. Podívám se na Car, která otevírala pusu, asi na námitku. A nechci slyšet, že je nechceš, potřebuješ je. Pousměji se a dám jí pusu. Takže oboje a pospěšte si ať vás nezdržujeme od vašich věcí. Zle se podívám na prodavače a pak se uměji na Caroline. Když se prodavač konečně vypořádá, nebo spíš když už si konečně poradí s namarkováním a zaplacením, tak se jen nevrle rozloučím, podám Car její čočky a zamířím k východu na ulici. Na ulici bylo snad ještě rušněji než předtím, určitě kvůli tý zábavě nebo, nikdy tady nebývalo tolik lidí. Hele kdo támhle de, ono jí to nestačilo. Podívám se na dívku, která nepochopila jak na tom s Car vlastně jsem a už mířila přímo k nám. Držel jsem Caroline za ruku, stiskl jsem stisk a byl jsem dost naštvanej, že nás zase otravuje... |
| |
| Stále v krámě Caroline, koupím je. ,,Ne-e´´ Vezmeme i ty modré i ty hnědé. Chtěla jsem se s ním hádat dál, ale bylo by to asi marné... A nechci slyšet, že je nechceš, potřebuješ je. ,, Nutně ale ne...´´ Usměji se na něj ale v tom už dostávám krásnou pusu. Takže oboje a pospěšte si ať vás nezdržujeme od vašich věcí. ,,Věcí, které si pro příště zavírejte...protože-´´ Vracel Michaelovi kreditní kartu. ,,Protože mě opravdu nezajímá, že vám píše někdo ze seznamky pro zoufalce...´´ Usměji se na něj falešně a chci ho potupit. Michael mi podával čočky a pak už jsme konečně šli. A koho jsme neviděli...Jaké ´´překvapení´´. Jennifer. Ta holka má snad sledovací zařízení nebo co... Hele kdo támhle de, ono jí to nestačilo. ,,Zřejmě ne...´´ Dívám se na ní divně. Začala mávat a volat na Michaela, který mi stiskl více ruku. ,,Ne, že bych nebyla odolnější, ale ruku mi drtit zlato nemusíš...´´ Řeknu tišeji. V tom už je ale u nás. ,,Ahoj vy dva...to je ale náhoda...že?...´´ Chytla Michaelovo ruku a začala s ní třást na pozdrav. ,,Vím, že jsme nezačali zrovna nejlépe, a tak bych chtěla tebe a tvou kamarádku pozvat k nám na takovou malou oslavu, zítra...a dnes ty a tvá kámoška určo jdete na tu oslavu a chci ti dělat doprovod...všichni se seznámíme, prostě vše na pohodu!´´ Řekla se smíchem, který byl až vlezlý. Pisklavý hlas mě probodával uši. Občasné chrochtání ve smíchu ve mě vyvolalo pocit, jako bych byla v nějakém prasečáku a nakonec její vlasy vyčesané do dvou culíků a v tom sláma. No nic proti, ale kdo dnes takhle chodí? Chápu někdo nenosí modu to netvrdím, ale slámu ve vlasech? |
| |
| Nečekané setkání, ale opravdu nečekané? Promiň. Uvolním stisk a dívám se na dívku která si to k nám láduje jako nějakej namydlenej blesk, doufal jsem, že už jí nikdy neuvidím. To snad nemyslí vážně, jak nás může vůbec někam zvát a ještě k tomu jít jako můj doprovot? A chtít se seznamovat? Vytrhnu ruku z jejího sevření a už nechci slyšet ani slovo, takže volnou ruku, tu kterou nedržím Car zvednu jako úkaz toho, aby konečně mlčela. Buď aspoň na pět minut ticho! Řeknu trochu víc nahlas až se na nás pár lidí otočí, ale v tu chvíli je mi to fuk. Jak si vůbec můžeš myslet, že mezi náma něco bude, mám Car. Usměju se na holku kterou držím za ruku a která se musí cítit tak trapně. A ještě k tomu chceš, abych ti dělal doprovod, vim, že to asi myslíš dobře, ale jenom kvůli tomu, že ti moje máma pošle SMSku, aby ses mě pokusila sbalit, tak to nemusíš dělat. Běž třeba za jasonem, ten má nouzi o holky. Přitisknu se víc ke Caroline, kdyby mě chtěla Jennifer odtrhnout, přeci jen má teď Car větší sílu. Počkám, jestli k tomu i Caroline něco řekne, ale i tak jsem připravenej k co nejrychlejšímu odchodu, i když vím, že Car se ráda zaplétá do takovýchto konverzací... |
| |
| Lepík... Nalepila se na nás jako lepivá žvýkačka. Myslela si bůhví jak není vtipná, ale nebyla... To snad nemyslí vážně, jak nás může vůbec někam zvát a ještě k tomu jít jako můj doprovod? A chtít se seznamovat? Očividně chtěla něco říct, ale Michael jí to tak nějak zakázal... Buď aspoň na pět minut ticho! Takto jsem Michaela opravdu neznala... Jak si vůbec můžeš myslet, že mezi náma něco bude, mám Car. ,,Ale Michaele-´´ Řeknu, ale jsem jím přerušena. Chudák dívka jen mlčela. A ještě k tomu chceš, abych ti dělal doprovod, vim, že to asi myslíš dobře, ale jenom kvůli tomu, že ti moje máma pošle SMSku, aby ses mě pokusila sbalit, tak to nemusíš dělat. Běž třeba za jasonem, ten má nouzi o holky. ,,Proč za ním?!...Tedy proč zrovna za ním...vždyť má holku...asi...´´ Ano, zase mluvím z cesty. Bylo to tím, že jsem prostě nechtěla slyšet, že by Jason s někým chodil. Neptejte se mě proč... Ani já to nevím... Dívka se na nás chvilku divně dívala. ,,Ale mě přece nevadí, že s námi půjde jako doprovod....´´ Podívá se na mě lacině. ,,Hlavní je, že budeme spolu....a napadlo mě, že by jsme mohli vyrazit na skálu. Tam kam jsme vždycky chodili a tam, kde bylo naše první rande...pamatuješ? vzpomínáš? já ano...šli jsme se projít...´´ ,,První rande na skále?´´ Začínala jsem mít menší pochybnosti. Michael se k ní mohl chovat sebehůře, ale mohli to jenom hrát. V tu chvíli mě nenapadlo, že přemýšlím jako 3 leté dítě... ,,Mě si na první rande na skálu nevzal....proč ne?´´ Začínám být paranoidní... Jasně že mě nemohl vzít na skálu, když v New Yorku žádná není. Ale dojet někam jsme mohli, ne? Tak proč mě Tedy na skálu nevzal?! Dívka vytáhla fotky za ´´mlada´´. Vypadalo to, jako by měla vyfocené všechny Michaelovo pohyby nebo co... Koukala jsem na ten štos fotek, co drží v ruce s vyvalenýma očima... WTF? |
| |
| Hádka Pane bože, pane bože, pane bože... Na nic jiného jsem v tu chvíli nemyslel, přece nemůže jen tak vytáhnout naše foztky z dětství a začít je tady ukazovat. Ale Car, s tebou to bylo mnohem romantičtější, lepší, prostě to bylo skoro bych mohl říct magické. Když jsme byli u vás na tý střeše a začali jsme se líbat a pak začalo pršet, bylo to skoro jako z nějakého filmu. Usměju se na Caroline a vražedně se podívám na Jennifer, která pořád kouká na naše společné fotky, které pro mě už vůbec nic neznamenají a vlastně nikdy neznamenali. Jennifer, mezi náma nikdy nic nebude a rozhodně se mi to nechce řešit tady před všema lidma kteří tě znaj, přece nechceš, abych tě tady ztrapňoval, já odjedu a hned tak nepřijedu, ale ty tady budeš žít snad na věky a když tě teď ztrapním tak už ti to zůstane. Podívám se na Caroline a nakloním se k ní tak, abych jí mohl něco pošeptat do ucha, ale nikdo jiný to neslyšel. Ale jestli opravdu chceš vzít na skálu tak jít můžeme. Cestu si sice moc nepamatuju, ale aspoň to bude dobrodružství. Odtrhnu se od Car, ale pořád jí držím za ruku, pří čemž se podívám na Jennifer. Takže pokud mě omluvíš... Ve tvé společnosti se mi už nechce strávit ani minutu... |
| |
| Hádka Ale Car, s tebou to bylo mnohem romantičtější, lepší, prostě to bylo skoro bych mohl říct magické. Když jsme byli u vás na tý střeše a začali jsme se líbat a pak začalo pršet, bylo to skoro jako z nějakého filmu. ,,Jasně, proto si mě nevzal na skálu...´´ Dívám se na něj trochu uraženě. No upřímně mi nevadila skála. Vadilo mi to, že se tu ta husička jen tak objeví a začne mi vyprávět nějaké jejich schůzky. Jennifer, mezi náma nikdy nic nebude a rozhodně se mi to nechce řešit tady před všema lidma kteří tě znaj, přece nechceš, abych tě tady ztrapňoval, já odjedu a hned tak nepřijedu, ale ty tady budeš žít snad na věky a když tě teď ztrapním tak už ti to zůstane. Naklonil se ke mě a tiše dodal. Ale jestli opravdu chceš vzít na skálu tak jít můžeme. Cestu si sice moc nepamatuju, ale aspoň to bude dobrodružství. Dívka se na něj chvilku dívala a se smíchem dodala. ,,Ale prosím tě, trapnější než ta trapná chvíle ticha před polibkem? to ne...´´ ,,Co?´´ Řeknu zaujatě. Začala si vymýšlet lži, aby Michaela donutila přemýšlet, co se vlastně dělo. Ale to jsem přece nemohla vědět. Pomalu ale jistě pouštím Michaelovo ruku. Všude tam ukazovala jeho momentové fotky. Z různých festivalů, výletů a dokonce i u Jasona doma vyfocené, přes okno. Vlepila mi je do ruky, přičemž se jí nějaké rozsypaly a kolemjdoucí nás sledovali s vysmátým obličejem. Takže pokud mě omluvíš... Ve tvé společnosti se mi už nechce strávit ani minutu... Pustila jsem jeho ruku, abych se na fotky podívala. Bylo tam snad vše.... Jak se česal, čistil zuby, díval na televizi... Upustím fotky na zem a podívám se na Michaela. Všichni máme teď z ostudy kabát, protože dívčiny fotky se rozlétávaly kolem a lidé neváhali se podívat.. |
| |
| Hádka Ani jsem nevěděl, že mě Jennifer takhle fotila, vždyť přece... Jak se vůbec do toho baráku dostala? Vždyť mi jsme si v životě nedali ani jedinou pusu! Zakřičím skoro přes celé město, ať to slyší kdo chce, bylo mi to fuk, hlavně ať už to Jennifer dojde. To myslíš vážně? Tys mě takhle sledovala? Vždyť na většině fotek ani nevím, že si mě fotila. Podívám se na Car, která pustila mou ruku. Caroline je pro mě důležitější než kdy v životě budeš ty! Myslím, že jsem měl zatmění a ptáte se co to je? Říkáte pravdivé věci, které kdyby vás dotyčný pořádně nenaštval, tak by jste mu to nikdy neřekli, aby jste neranili jeho city... I když týhle fůrii bych to řekl kdykoliv. Nikdy si pro mě nic neznamenala, nikdy nebudeš tak skvělá jako Car, tak pěkná, tak hodná a zároveň rebel, nikdy se ti neudělá ďolíček na stejném skvělém místě jako Caroline. Dalo by se říct, že o Caroline skoro básním, říkám pravdu, ale asi, kdybych nebyl naštvanej tak bych to nikdy neřek, protože bych proto nenašel odvahu... |
| |
| Hádka Vždyť mi jsme si v životě nedali ani jedinou pusu! Michael začal být hodně nervní. Křičel tak nahlas, že lidé se jen po očku nenápadně dívali. Dívka měla slzy v očích, ale tak jako já jim nedovolovala vyjít na povrch. ,,Michaele...´´ Řeknu trošku mírně, protože to už bylo asi trochu moc. Myslím tím jeho chování vůči ní. Je to přeci jen holka. I když otravná, ale stále holka... To myslíš vážně? Tys mě takhle sledovala? Vždyť na většině fotek ani nevím, že si mě fotila. Tak na tohle jsem skutečně neměla co říci. Bylo to trhlý, trhlý na druhou... Dívka se na něj podívala trochu bojácně. ,,Já myslela...ž-e...t-y a já...a stále myslím...patříme k sobě...´´ Nikdy si pro mě nic neznamenala, nikdy nebudeš tak skvělá jako Car, tak pěkná, tak hodná a zároveň rebel, nikdy se ti neudělá ďolíček na stejném skvělém místě jako Caroline. ,,Michaele... to už vážně přeháníš!´´ Zvýším maličko hlas, aby na tu nebohou dívku tak nekřičel. Byla z toho chudák špatná... Ano, když si z ní děláme srandu fajn, ale tohle bylo už trochu moc... Dívce začaly téct slzy po tváři a lidé se začali scházet a drbat novinky... Otáčela jsem se kolem. Lidé dělali že se nekoukají, ale známe to... Dokonce i já se na Michaela dívám trochu vyděšeně.... |
| |
| Konec hádky Najednou bylo všechno pryč, byl jsem klidný, jako by se nic z toho předtím nestalo, nevěděl jsem co mě to popadlo a věděl jsem, že tohle bych v životě nikdy neřek, ale opravdu, proč jsem udělal něco takového? Pro....promiň.... já... Nevím co říct, vždyť ona vlastně za nic nemůže a já si to teď budu vyčítat. Omlouvám se. Začnu odcházet, myslím, že všichni vědí, že za mnou nemají chodit a. že se s nikým momentálně nechci bavit. Jdu asi pět minut, když dojdu ke kraji města, které míří přímo do lesa. Neváhám a vlezu do něj, jako malej jsem tady trávil většinu dne, ano les se hodně změnil, ale já jsem prostě šel dopředu. Došel jsem ke stromu, který byl větší než ostatní a sedl jsem si pod něj, zaposlouchal jsem se do ticha, ale bylo mi hrozně... |
| |
| Ve městě Koukám, jak Michael odchází. Moc dobře vím že si přeje být sám, a tak to musím respektovat. Stojím a dívám se na dívku, která měla stále slzy v očích. V tu chvíli je mi jí líto. Avšak to mi přejde hned jak se snaží něco říct. Myslela jsem, že to bude něco jiného... ,,Všechno si to zkazila...Kvůli tobě nemůže být se mnou...To se ti vrátí!´´ Toto byla její slova předtím něž odešla. Koukám se jak odchází s udiveným výrazem. To myslela vážně? Koukám se na lidi, který věděli že je po představení a tak raději pokračovali v cestě. Zůstala jsem ve městě sama. Co teď? Vydala jsem se dál, i když nevím kam. Pak mě napadlo, že jsme měli jít na tu slavnost. Kde ale je? Ptám se lidí kolem ale nikdo se mnou nechce komunikovat. Nevím kudy jít a ani cestu zpět do domu Jasona si nepamatuji. Bloudím po městě a lidí už se neptám. Jejich odmítavé pohledy a přehlížení mě stačilo. Dělali, že mě neslyší... Všichni z ulic postupně vymizeli, ale kam? Bylo najednou prázdno. Obchody byly již zamčené, a tak mi nezbývalo než dál hledat slavnost. Bylo ještě světlo, ale to nebude věčně. Kde je Michael? Snažím se poslouchat, zda neuslyším hudbu. Nic... Jen ticho a občas projelo nějaké to auto...Řekněme jedno za 20 min.? Později si všímám, že nejsem sama. Chodí za mnou jakýsi cizí muž, který dělá že za mnou vůbec nejde. Ale jde! Jeho chování ve mě vzbuzovalo pocit nebezpečí, ale tady v tom zapadákově? To ne, to bych spíše čekala v New Yorku. Nechávám to zatím plavat a stále se snažím najít onu zábavu, kde má být Jason a možná i Michael. Najednou se kus přede mnou objevil další muž, který stál uprostřed silnice v divném postoji. Co to má být? Otáčím pohled na muže, co byl kus za mnou a raději si to nasměruji do uličky hned vedle mě. Slyším, jak se za mnou muži rozběhli. Běžím uličkami nevědíc kam. Odpadkové kontejnery mi toho moc neřekly a kočky, co se mě lekly mi také nepomohly. Sednu si vedle kontejneru, protože tak mám šanci, že mě neuvidí... Kdo jsou ti muži? Slyším nějaké kroky, které se zastavili někde poblíž. Nevím o koho se jednalo, ale kroky směřovaly ke mě. Slyším cvaknutí zbraně. Vyděsím se. Nikdy jsem to neslyšela. Tedy ano, ve filmech ale tady nejde přece o film! Co mám dělat?! Chci vytáhnout mobil ale pak si vzpomenu, že je u Jasona doma... |
| |
| Zpátky do města Nepočítal jsem čas, který jsem strávil pod stromem, ale věděl jsem, že už tam musím sedět hodně dlouho. Nějakou dobu se mi ještě nechtělo jít, ale věděl jsem, že se každou chvíli začne stmívat a já bych potom nenašel cestu zpátky a tak jsem radši vstal a vydal se už po trochu vyšlapané cestě, která vedla snad zpátky do města. Co se to stalo, co to v tom městě mělo znamenat? Pořád jsem o tom musel přemejšlet, vždyť takhle já se přece normálně nechovám a nikdy jsem se nechoval, ale už to země trochu vyprchalo a teď mou prioritou bylo najít Caroline, kterou jsem tam nechal na pospas. Došel jsem na kraj lesa. Pomalu, potichu. Naskytl se mi pohled na město, nikdo tam nebyl, hodně se to změnilo, ulice byli prázdné a nic jsem neslyšel. Pomalu jsem se vydal směrem kde by snad měla bejt ta "párty." Šel jsem jednou ulicí a najednou jsem uslyšel podivné cvaknutí, dobře bylo to zvláštní protože tady nikdo nebyl, ale instinktivně jsem se ohlédl. Uviděl jsem dva muže, kteří na něco, nebo na někoho mířili zbraní. Pomalu jsem se vydal k nim, byli ke mě otočení bokem, takže si mě ze začátku rozhodně nemohli všimnout. Čím dál tím víc jsem se potichu přibližoval, ano možná to byla sebevražda, ale něco mi říkalo, že bych tam měl jít... |
| |
| Ve městě, které zřejmě není tak bezpečné jak se zdá... Nevědíc co mám dělat zaslechnu další kroky. Cítím mnou známou vůni...Michael! Nechtěla jsem aby se mu něco stalo, ale ani já jsem netoužila po kulce v hrudi. Jsem sice upír, ale kulka do srdce by mě může zabít. Nerada přiznávám, že jsem zranitelná, ale je to tak. Přemýšlím co udělat, protože jak bylo zřejmé tak si Michaela ještě nevšimli. Vystoupím z poza popelnice a stojím taktéž jako oni uprostřed uličky. Ruce mám u těla, ale mám mírně zvednuté dlaně, aby viděli že nic nemám. Nenápadně se dívám na Michaela. Cítím pot obou mužů. Jejich touhu zabíjet. Přeci jen máme něco společného! Pomalu ale jistě se mě zmocňuje touha zabíjet. Přesto ještě stále je ve mě lidskost a strach, který mě brání to udělat. Jeden z mužů zbraní ukázal na mou kapsu, kde byly čočky. Pomalu jsem sáhla do kapsy a čočky vyhodila na zem. Na mých rukách se lehce začaly rýsovat žíly, které pomalu naskakovaly i pod očima. Sleduji Michaela a přemýšlím, co chce udělat.... Lehce začnu přešlapovat z pravé nohy na levou. Jako bych se rozhodovala mezi dvěma světy. Oba muži na mě namířili zbraň. Nevím co chtějí udělat , ale zatím vyčkávám... |
| |
| Temná ulička Zastavil jsem se kus za muži, tak, aby si mě nevšimli, nevěděl jsem kdo je za tou popelnicí, ale zatají se mi dech, když vidím jak vyleze Caroline, která tam celou tu dobu seděla. V tu chvíli se mě zmocní vztek, ale pořád jsem potichu, protože ani nevím co chci udělat. vidím jak Car naskákali žíly, což bylo divný. Cítil jsem v sobě takovej vztek, jak vůbec mohli namířit zbraň na Caroline? Ještě chvíli stojím nic nedělám, protože ani nevím co udělat, ale pak, po tom co ti dva muži asi chtějí Car zastřelit, se vrhnu na toho prvního, na toho, který měl zbraň, protože tak bude Caroline aspoň trochu mimo nebezpečí... |
| |
| Ulička smrti? Chvilku panovalo ticho. Dokud se Michael nevrhl na muže se zbraní. Co to dělá?! Druhý muž se na něj chtěl vrhnout, ale v tu chvíli se před ním objevím jako duch. Rychlostí ho přitlačím na stěnu. Držím ho pod krkem a dívám se mu do očí. ,,Nechceš hrát podle pravidel, ty šmejde?...Jak myslíš....´´ ,,Pravidel? o čem to mluvíš?´´ Snažil se vysmeknout, ale nešlo mu to. Začal se škrtit. Dívám se na jeho krční tepnu. ,,Zahrajeme si hru, která se ti bude líbit....´´ Muž nemohl mluvit, a tak mu nezbývalo nic jiného než mluvit očima. Díval se na mě a pot mu stékal z čela. Otáčím pohled na Michaela, který měl co dělat. Bála jsem se, aby to zvládl ale věřím mu... Otáčím pohled zpět na muže, kterého držím pod krkem. Položím hlavu na jeho rameno. Cítím vůni krve. Muž byl nervozní, protože se chvěl, ale to v tu chvíli moc nevnímám... Vůbec teď nepřemýšlím o tom, že bych měla Michaelovi pomoct. Bylo to jako volání Seirénes, který svým krásným hlasem hnaly námořníky k jisté záhubě.... |
| |
| Temná ulička jediné co jsem zahlédl bylo, jak se Caroline vrhla na druhého muže, doufal jsem, že tohle udělá. Prvnímu muži jsem zasadil asi dvě pěstí, ale ani já jsem nezůstal bez úhony, nejdřív jsem dostal ránu do břicha a pak do tváře, snažil se na mě namířit zbraň a vysřelit, ale držel jsem jeho ruku pevně, tak že toho moc nezmohl. Neohlížel jsem se, jen jsem se snažil nepřítele zneškodnit, ale byl dvakrát větší a mohutnější než.li já, takže to byla poměrně makačka. Otočil jsem mu ruku tak, aby mu zbraň vypadla, což se mi povedlo a já ji odstrčil co nejdál to šlo, pokusil se pro ní sáhnout, ale dal jsem mu další pěstí, které mi oplatil. Už mě bolelo snad všechno v těle i na těle, ale nevzdával jsem se... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Stále držím muže pod krkem a mám na jeho rameni položenou hlavu. ,,Dělej! hejbni se!´´ Řeknu a táhnu muže za sebou. Seberu zbraň ze země, která ležela kus od Michaela a muže. Jakmile jsem zbraň sebrala muž mi utekl se sevření. Začala utíkat. Podívám se tím směrem a namířím na něj zbraň. Pak si ale všimnu boje, který se mi nelíbil. Namířila jsem na boj mezi Michaelem a mužem zbraň, ale nemohla jsem vystřelit. Mohla bych trefit Michaela. ,, Nezabíjej pokud nemáš důvod. Chraň pokud máš rád. Zabij pokud nenávidíš. Nech žít s bolestí, pokud chceš dát doživotní lekci...´´ Dívám se a zdá se, jako bych tato slova spíše křičela než říkala. Dojdu blíže a využívám toho, že ho má prozatím Michael pod kontrolou. Pokládám muži pistoli k oku, ale muž se vysmekne a pereme se o pistoli. Dvakrát vystřelil. Měl štěstí. Trefil Mou nohu a Michaelovo pravé rameno. Bolest byla silná, co si budeme nalhávat. A vsadím se, že i Michael nad tím nemávl rukou. Muži se podařilo vysmeknout a utíkal stejně jako jeho spolupachatel. Na něco ale zapomněl. Na věc, na kterou by zapomenout nikdy neměl. Utíkal beze zbraně. Vzala jsem jí do ruky a vystřelila. Kulka letěla tak rychle, že ani já sama jsem jí nezaregistrovala. Muže těsně minula. ,,Sakra!´´ Řeknu, ale to už byl muž z uličky. Vstávám trošku křečovitě. Noha mě bolela tak, jako by se oddělovala od těla. Nejspíš zasáhl kost. Podávám Michaelovi volnou ruku. Tu, ve které nedržím zbraň, abych mu pomohl vstát. Čekám jestli přijme ruku. Dívám se mu do očí. Samozřejmě, že se snažím bolest skrývat. Koukám po očku na jeho ránu. Vydávám se kulhavou křečovitou chůzí s pistolí v ruce uličkou kudy utekli. Něco mi říkalo, abych to nechala být. Jsme přeci oba naštěstí živí. Šel Michael za mnou? ,,Si v pořádku?´´ Řeknu za cesty, ale neotáčím se. Ani nevím, zda je za mnou. |
| |
| Postřelen Stále se peru s mužem, ale zaregistruji, že Car vzala do rukou pistoli a namířila na utíkajícího chlápka, ale nevystřelila, přiblížila se k nám a chtěla střelit muže se kterým jsem se pral do oka, ale ten jí sebral zbraň a dvakrát vystřelil. Áááááá Na víc jsem se nezmohl, strefil mě přímo do ramene, byla to neskutečná bolest a myslel jsem, že se snad už nehnu. Muž začal utíkat a Caroline mi pomohla na nohy, samozřejmě jsem její ruku chytl rukou, kterou jsem neměl zraněnou, ale i tak každý pohyb bolel, jako kdyby se bolest rozlévala po celém těle. Kulka určitě v ruce nezůstala, ale rána byla hluboká, tekla mi krev a tak jsem utrh kus ze své košile a zranění si ovázal. Neviděl jsem jestli je zraněná i Caroline a pomalu jsem se tedy vydal za ní, abych ji znovu neztratil z dohledu. Já sem v pořádku a ty? Nezranil tě? Tázavě se na ní podívám i když ke mě byl otočen zády. Co to bylo? Co po tobě chtěli? Měl jsem spoustu otázek a na žádnou z nich jsem neznal odpověď... |
| |
| Cíl Kulhavou bolestivou chůzí se snažím, aby v hlase nic poznat nebylo. Bolest mě nesmí skolit... á sem v pořádku a ty? Nezranil tě? ,,Ne...Nezranil...´´ Ano, řekla jsem lež ale v tuhle chvíli to bylo nejlepší... Co to bylo? Co po tobě chtěli? ,,Nejspíš nic...´´ Po očku se dívám na svou nohu. Z dálky jsou slyšet houkačky, které značí možnosti. A. Záchranka B. Policie Myslím že za B., ale s jistotou to určit nemohu. Strčím zbraň do pasu a přikryji trikem a bundou, kterou zapnu. Vykopnu dveře po straně jedné budovy. Kousek už končila ulička, ale policisté nebo záchranka teď bude jezdit okolo a bylo by lepší se do ničeho nenamočit... Strčím Michaela dovnitř, i když nevím, kde jsme. Zavřu za sebou dveře . Před námi vedli schody kamsi nahoru, a tak jsem strčila do Michaela, aby šel první. Nechtěla jsem, aby viděl jak se svírám nahoru po schodech. Nebylo to příjemné, ale teď byl pro mě nejdůležitější on... Vyšli jsme nahoru, kde byli další dveře. Po otevření jsme zjistili, že jsme na střeše. Aha... Strčila jsem do Michaela, aby popošel od dveří a já mohla projít. Dokulhala jsem až ke kraji střechy, abych si mohla sednou a opřít se. Na chvilku jsem zavřela oči bolestí. Avšak hned jsem je otevřela a sledovala co dělá Michael. Hlavně jeho ránu, která ho musela bolet... |
| |
| na střechu Bolest byla skoro nesnesitelná, ale snažil jsem se na to nemyslet. Za nedlouho jsem uslyšel z dálky zvuky sirén, nevěděl jsem zda to je záchranka, policajti a nebo dokonce hasiči, ale rozhodně jsem rozpoznal to jak mě Car strčila do nějaké postranní budovy, první strčení bylo ještě v pořádku, ale to druhé, když mi naznačila, abych šel první, už tak příjemné nebylo, jelikož se přitom dotkla, nebo spíše strčila do mé rány. Zaťal jsem zuby a bolestí nevykřikl, ale neměl jsem k tomu daleko. Dorazili jsme až na střechu, kde jsem se na chvíli zastavil, ale Car do mě zase strčila, abych šel, podíval jsem se přes okraj a viděl jsem teď už jen blikající sirény. podíval jsem se na Car, která si sedla a tak jsem se posadil vedle ní. Opravdu ti nic není? Tázavě se na ní podívám, protože mi rozhodně nepřišla v pořádku, ale mohl to být taky jenom šok z toho přepadení... |
| |
| Na střeše Oba jsme byli rozhození z toho co se stalo. Po chvilce si sedl vedle mě. Věděla jsem, že kulka bude ještě v noze, a tak mi nezbývalo nic jiného než ji vyndat. Opravdu ti nic není? Nechtěla jsem mu znova lhát. Nedívám se mu do očí, protože by poznal, že se něco děje. Raději se to snažím obcházet. ,,Budeme muset přespat tady... Určitě tu budou šmejdit přes noc...´´ Levou rukou si zakryji pusu, abych na sebe neupozornila před hasiči, policií či záchrankou. Vytáhnu džíny výše a sáhnu si do rány, která byla nad kotníkem. Snažila jsem se vytáhnout nezvaného hosta. Trvalo mi to zřejmě 5 minut, než jsem kulku vytáhla. Poté jsem si sundala letní bundu z lehkého plátna. Mohla jsem proto bundu začít trhat. Šlo to špatně, ale dalo se to. Látka silná nebyla a když se začalo v místě švové záložky, šlo to celkem lehce. Otočím se a zvednu se na kolena tak, abych u Michaela klečela. Pomalu mu sundavám zakrvácený kousek košile, kterým se snažil ránu obvázat, aby nekrvácela. Pomalu mu ránu obvazuji kusem z mé bundy, která už jako bunda rozhodně nevypadala. Naštěstí jsem měla džíny, a tak moje rána nebyla zas tak vidět. Tedy až na krvavou skvrnu na džínách. Zatím jsem neměla nic, čím bych si ránu obvázala, ale ošetřím si to ráno. ,,Ráno se vrátíme k Jasonovi a uvidíme co budeme dělat dál...třeba to bude v pořádku...´´ Chtěla jsem v to doufat, ale uvidíme. Na místě činu byla má Michaelova krev. I kdyby to byla nějaká rvačka a našli by tam kulku, určitě by si policajti něco vyvodili...Hlavně to, že zbraň tam neměla co dělat...A chci vidět jak by nám věřili, kdyby jsme jim vysvětlovali, že jsme byli oběti... Možná se budeme muset sbalit a raději zmizet, ale nechci nic uspěchat. Třeba to bude opravdu dobré. Nechtěla bych Michaela od všech odtrhnout. Jakmile mu ránu dováži, sednu si zpět a na chvilku zatnu zuby. Pak se otočím na Michaela a dívám se na jeho čerstvě zavázanou ránu. ,,Dobrý?´´ Mám o něj strach... |
| |
| Střecha Dívám se na Caroline, jak si odhrnuje džíny, pravda byla, že krve jsem si předtím nevšiml, přece jen už byla skoro tma a tak krev splývala s okolím. Souhlasím, budeme tady muset přespat. Přikývna Car, která si zrovna strčila ruku do rány. Co to děláš?! No nemělo cenu nic říkat, stejně jsem tím Car nezastavil a alespoň se jí podařilo vytáhnout kulku, kterou měla v noze, ale musela to bejt nesnesitelná bolest. Určitě to bude v pořádku, třeba ty policajti ani nejeli sem a místo toho jeli třeba na tu slavnost protože se tam strhla rvačka. Pronesu s menší nadějí v hlase směrem ke Caroline. Díky. Řeknu když mi ováže ruku a pokusím se pousmát, ale moc to nejde. Jsem v pohodě, mě ta kulka jenom škrábla a letěla dál, ty jsi na tom přece mnohem hůř. Přitisknu si car blíž k sobě, aby se mohla opřít o moje rameno. Pojď, prospíme se trochu... |
| |
| Střecha Přitiskl mě na sebe a v tu chvíli zavírám oči. Rána mě dost bolela, ale rozhodně méně než při chůzi. Jsem v pohodě, mě ta kulka jenom škrábla a letěla dál, ty jsi na tom přece mnohem hůř. ,,Ne nejsem...nic mi není´´ Řeknu vážným tonem, který byl jen nahraný. Nechci si dávat najevo slabost... Pojď, prospíme se trochu... ,,Souhlasím´´ Přes zavřené oči se prodírají slzy, které stékaly po mé tváři. Oči byly zavřené, ale slzy se dostanou všude... Doufala jsem jen v to, že se rána rychle zahojí. ,,Michaele?...... myslím že by bylo lepší, kdybych odešla...´´ Řeknu potichu. Nechtěla bych od něj odejít, ale možná by to bylo jediné správné rozhodnutí... |
| |
| Střecha O čem to mluvíš? Zeptám se jí tázavě a podívám se na ní tak, abych moc nehýbal ani s jedním ramenem. Proč bys odcházela? Skoro nemám slov a už zase začíná ta chvíle, spousta otázek a málo odpovědí. Proč chce odejít? To jsem jí opravdu tak zklamal? Hlavou se mi honily různé myšlenky, ale nevěděl jsem co mám dělat... |
| |
| Na střeše Oba napadlo jistě mnoho otázek. Jakmile Caroline začala s tím že by bylo lepší kdyby odešla. Byl Michael trošku nesvůj. O čem to mluvíš? ,,O tom, že bych odešla...sama...´´ Michael se snažil moc nehýbat a to bylo dobře, protože s každým pohybem by ho zasáhla bolest. Proč bys odcházela? Na to už Caroline neodpověděla, protože usnula. Raději usla, aby zapomněla na bolest. Odpovědi se tedy nedočkal, a tak to pro něj bylo horší. Caroline uvažovala že odejde, aniž by to Michael věděl, protože loučení by pro něj i jí bylo horší...Ale kdoví jak se to vyvine... Horší to bylo u Michaela. Nad čím přemýšlí? Odejde? nebo to myslela jen tak? Možná o tom? Možná ne... Měl by se jí zeptat? Jedno bylo jisté... Tato situace byla nejistá a to ho mohlo zneklidňovat. Přesto byl čas spánku a nakonec i on usnul. Ráno Bylo již 8h ráno a venku byl opět hluk. To také Michaela probudilo. Caroline ještě spala. Docela se uklidnil, že má Car vedle sebe. Mohlo jí napadnou cokoliv, protože u Car nikdy neví. Bylo taky možné, že se probudí a ona už tam nebude. Ovšem to rozebírat netřeba. Byla tam a to bylo hlavní. Možná díky bolesti a spánku tam ještě byla...Nebo ne? Spekulace netřeba... Stejně Michaelovi stále vrtalo v hlavě, jak to myslela o tom odchodu. Říkala to z rozrušení a z bolesti?... Začala se pomalu probouzet. Ze střechy byl krásný výhled. Obloha byla čistá a nebyl zatím na ní ani jediný mráček... |
| |
| Večer Caroline usnula hned po mé další otázce, určitě, aby nemyslela na bolest a nebo na to co mi řekla. Za to já jsem nad tím ještě hodně dlouho přemejšlel, než jsem konečně usnul. Myslel jsem na to, proč by odešla a doufal jsem, že až se ráno probudím Car tam ještě bude a nebude někde pryč, míle od tohohletoho zapadlýho města kam mě máma poslala. Nakonec jsem se, ale stejně ponořil do svých myšlenek tak, že jsem upadl do spánku a usnul jsem. ráno Probudil jsem se jako první a útěchou pro mě bylo, že Caroline vedle mě, nebo spíš opřená o mě pořád leží a spí. Ještě než se probudila, tak jsem přemýšlel o tom večeru, o tom co mi řekla, nemohl jsem to dostat z hlavy a to nebylo moc dobrý znamení, protože bych na to radši zapomněl. Dobré ráno. Řekl jsem Caroline, když se začala probouzet a rozhodl jsem se, že budu dělat jako by se nic nestalo. Jak jsi se vyspala? Dodám ještě a usměji se... |
| |
| Večer Vyhrkl na mě zase tolik otázek, které jsem ani já sama nevěděla. Na první otázku jsem mu odpověděla, ale na druhou si již nevzpomínám, tedy jestli nějaká druhá byla... Možná to že jsem usnula bylo vysvobození, abych nemusela odpovídat...Nebo ne? Ráno Pomalu jsem se začala probouzet a slyšela lidi, kteří už zřejmě vyšli do ulic. Dobré ráno. ,,Dobré´´ Jak jsi se vyspala? Řekl mile, jako by zapomněl co jsem řekla. Stále jsem měla ty myšlenky, ale nebudu to již vytahovat. Čím více mu to budu říkat, tím ho to bude bolet více, jestli odejdu... ,,Dobře..´´ Snažím se trochu pousmát, ale bolest mi brání. ,,Měli by jsme jít.. ale ne moc ve městě...Někudy oklikou...´´ Dívám se na něj s nejistotou, protože stále uvažuji nad pár věcmi. Pistoli mám stále schovanou, ale přes tričko jde docela dobře vidět, protože již nemám bundu. Nemohla jsem ji jen tak zahodit... Možná, že se někdy bude hodit. Čekala jsem až vyjde, abych šla za ním. A...po cestě by jsme si možná mohli promluvit o včerejšku.... Přemýšlím zda ano, či ne... |
| |
| Střecha Máš pravdu, měli by jsme jít, ale popravdě se mi nikam nechce. Byla to pravda, po tom včerejším incidentu se mi opravdu nikam nechtělo, protože jsem věděl, že se za námi budou lidi ohlížet a ukazovat na nás. Tohle není jako New York, tam se něco stane a lidi jdou dál, ale tady choděj pořád ti stejní lidi. Asi by jsme, ale opravdu měli jít, myslíš, že to zvládneš? Podívám se na dívčinu nohu. Rameno už mě skoro nebolí... |
| |
| Cesta zpět do Jasonova domu? Máš pravdu, měli by jsme jít, ale popravdě se mi nikam nechce. ,,Ehm... třeba na to už lidi zapomněli...´´ Řeknu ironickým tonem. Takhle jsem to říci nechtěla, ale stalo se. Moc dobře jsem věděla že mluví o tom, co se včera stalo. Asi by jsme, ale opravdu měli jít, myslíš, že to zvládneš? ,,Zvládnu co-´´ Zaseknu se a vážně se na něj podívám. ,,Nic mi není...´´ Povzdychnu si a jdu za ním. Sešli jsme schody, i když jsem je spíše v duchu ´´probrečela´´. A pokračujeme dál. Určitě věděl, jak se k Jasonovi dostaneme, co nejdříve. Ovšem nevyhnuli jsme se divným pohledům a nikdo se neodvážil jít proti ani vedle nás. Dokonce ani za námi a to už je co říci.... Chvilku se mi zdálo, že na nás koukají jako na vrahy, ale někteří spíše výsměšně. Zřejmě si všechno pamatovali... Ach jo... V pase se mi rýsovala zbraň, ale zatím se zdálo že si jí nikdo nevšiml. Kulhavým pohybem se snažím jít bez toho, aniž bych se zastavila. Nejdříve jsem měla chuť se zastavit, protože každý krok byl jako chodit po nožích. Cítila jsem, jako by se dvě kosti snažili spolu ´´vyjít´´, ale nějak jim to nešlo. ,,Teď myslím je správná chvíle, aby jsme si promluvili o včerejšku...´´ Odmlčím se na chvilku a sleduji jeho reakci. Pak opět mluvím. ,,To co jsem včera říkala...myslela jsem to vážně...nebyli to žádné bludy ani posttraumatický strach či co...já prostě jen...´´ Když už jsme kousíček za městem, seberu klacek ze země. Noha je hned lepší, když se mohu opírat. Vlastně mi to připomíná známý seriál ´´Dr. House´´. Tedy takhle jsem si alespoň připadala s tou nohou... |
| |
| Cesta z města a rozhovor Nakonec jsme stejně museli odejít, i když se mi nechtělo, už jenom kvůli tomu, že Car byla pořád zraněná, ano, řekla , že ne, ale já věděl, že jí noha pořád bolí. Šli jsme po ulici a lidi se za námi otáčeli, bylo mi tak blbě, když se na nás všichni dívali a ještě k tomu jsme šli pomalu kvůli noze Caroline. Konečně jsme se nakonec dostali kus za město, Caroline si vzala klacek a já si myslel, že už to bude dobrý, ale začala mluvit o včerejšku, o tématu, které jsem myslel, že už nebudeme v životě rozebírat. Proč bys chtěla odejít? To kvůli Jennifer? Podíval jsem se na ni, stál jsem vedle ní, ano zastavil jsem se, nechtěl jsem tento druh rozhovoru rozebírat za chůze. |
| |
| Rozhovor Zastavil se a tím mi dal najevo, že tento rozhovor bere vážně. Stejně jako já. Proč bys chtěla odejít? To kvůli Jennifer? ,,Ne, to rozhodně ne!...Jde jen o to....že si myslím, že to tak bude lepší...pro...pro nás oba...´´ Dívám se mu do očí s hrozným pocitem, že dělám možná špatně. Ale co když je to správné? ,,Víš...hodně si mi pomohl...a za to jsem ti samozřejmě vděčná....protože......protože nikdo jiný by to neudělal....ale...´´ Dívám se na něj trochu nerozhodně... ,,Prostě si myslím, že to bude dobré pro nás oba...´´ Řeknu jednoduše, abych mu tady nepřednášela nějaké dlouhé slohy... Chytnu ho za ruku a trochu se pousměji... ,,J-já... nechci být nevděčná... to vůbec! Si pro mě hodně důležitý...Ale...Tvůj život nabral jiný směr kvůli mě. Směr, který se mi nelíbí. Nelíbí se mi do čeho jsem tě zatáhla a už vůbec se mi nelíbí to, co se se mnou děje a možná bude dít i s tebou...´´ |
| |
| Rozhovor Nechám Caroline domluvit a když skončí tak jsem dám do rozhovoru já. Caroline než jsem tě poznal tak jsem se musel řídit přesně pokyny, které mi nadiktovala máma, ale ty jsi mě změnila, nemyslím k horšímu, myslím tím k lepšímu, od té doby co se spolu známe, tak spolu trávíme vlastně veškerý čas a nerad bych tě ztratil. Potichu se nadechnu a držím Car za ruku. Vážně mi na tobě záleží, to co si ze mě udělala? Zatím se se mnou nic neděje, vlastně asi kromě toho včerejška a toho rozhovoru s Jennifer. Ano řekl jsem jí, že to asi bylo kvůli tomuhle, protože já se nikdy tahle nechoval, nikdy bych nemohl ranit takhle cizí city. Otočím se na Caroline a chytím ji i za druhou ruku. Já tě do ničeho nutit nebudu, ale hodně mi na tobě záleží... |
| |
| Rozhovor Caroline než jsem tě poznal tak jsem se musel řídit přesně pokyny, které mi nadiktovala máma, ale ty jsi mě změnila, nemyslím k horšímu, myslím tím k lepšímu, od té doby co se spolu známe, tak spolu trávíme vlastně veškerý čas a nerad bych tě ztratil. ,,A to je taktéž ten důvod...j-já...no... trávíme spolu všechen čas a...vím že nad tím nebudeš přemýšlet, protože se ti to bude zdát nemožné....ale co kdyby se mi něco stalo...o že jsem jiná neznamená, že jsem nesmrtelná...´´ Dívám se na něj a ten jeho pohled se mi nelíbí. Jakoby mě nutil nika od něj neodcházet. I když to nedělal úmyslně, přesně tak to vypadalo.... Vážně mi na tobě záleží, to co si ze mě udělala? Zatím se se mnou nic neděje, vlastně asi kromě toho včerejška a toho rozhovoru s Jennifer. ,,Možná zatím, ale co když bude dít? Už tak je to pro mě těžké žít s pocitem viny...´´ Chytl mě za druhou ruku a dívali jsme se oba z očí do očí. Já tě do ničeho nutit nebudu, ale hodně mi na tobě záleží... ,,Ale to mě přece na tobě taky... jinak bych nechtěla odejít...´´ Stisknu jeho ruce. ,,Jde o to, že si myslím....že ti bude líp..´´ |
| |
| Rozhovor Proč by mi mělo bejt líp? Mě je líp s tebou, když jsme spolu mi dva a když nemusím poslouchat nikoho, přesně to jsem byl než jsem tě poznal, jenom loutka. Pousměji se na ni a pevněji jí stisknu ruce, ne tak, abych je drtil, ale prostě jen pevnější stisk. Bylo to z ničeho nic, prostě si řekla, že odejde? Ať se stane cokoliv jsem rád, že můžu bejt s tebou a ne to prožívat sám. Už nevím co říkat, Caroline měla vlastní hlavu, všechno jsem jí už řekl. U Jasona,že jí miluju, teď tohle, to co jsem řekl před jennifer. Všechno to byla pravda... |
| |
| Rozhovor a cesta Proč by mi mělo bejt líp? Mě je líp s tebou, když jsme spolu mi dva a když nemusím poslouchat nikoho, přesně to jsem byl než jsem tě poznal, jenom loutka. Dívám se na něj a nevím co říct. Cokoliv řeknu je to špatně... Mlčím a dívám se mu do očí. Jeho oči byly tak pronikavé. Jakoby mi říkali, že to mám nechat plavat, ale... Ať se stane cokoliv jsem rád, že můžu bejt s tebou a ne to prožívat sám. Říkal to skoro jako by to byla moje povinnost, když za jeho proměnu mohu já. Vlastně měl pravdu, ale já třeba nebudu schopna mu pomoct v ovládání. Už jen kvůli tomu, že s tím mám sama problém. ,,Nechápeš to...J-já...nevím zda dokážu být tvou oporou v touze po krvi...sama s tím mám problém a...a nebo zda ti mohu slíbit, že budu dlouho po tvém boku...Může se stát plno věcí...Ani teď tě nedokáži ochránit...nechala jsem, aby ti ublížil...j-já jen že....Místo toho, abych ti pomohla...´´ Nevím zda říct pravdu na rovinu. Ale vztah založený na lži není vztah... ,,Místo toho abych ti pomohla...rozhodovala jsem se, zda ti pomoci nebo se napít lidské krve...Nevím, zda se mi podaří žít ze zvířecí krve...Už to nejsem já...Jsem zrůda a potáhnu tě s sebou ke dnu...´´ Přitisknu jeho ruku ke své tváři a posunu se blíže k němu. |
| |
| Rozhovor u cesty Ale my jsme teď vlastně úplně stejní, můžeme si zkusit pomoc navzájem a já ti nic nevyčítám, vlastně ti rozumím a nebo ti porozumím až na tom budu stejně. Také udělám krok ke Caroline, už nemám co říct, opravdu ne, nechám to jenom na ní a na jejím rozhodnutí, ale přijít o ní, to by mě na dlouho zničilo. Vrátil bych se domů a na mě by se nahrnula vlna slov mé matky ,,Já ti to říkala." Ne, po dlouhé době jsem se cítil... svobodný... Přesně tak bych to řekl... |
| |
| Cesta k Jasonovi a u Jasona. Caroline Michaela objala. Vůbec netušila, zda se nebude spíše trápit když uvidí jak mu zničila lidskost. V tamtom měl ale pravdu... ´´Já to nadrobila já to musím uklidit...´´. Nevím zda to chtěl říct v tom smyslu, ale tak mi to znělo.. Oba šli dál. Michaelovo rameno bylo lepší, ale žádný zázrak to stále nebyl. Car noha stále bolela, ale snažila se s bolestí bojovat. Byla to dlouhá doba. Caroline stále zpomalovala, protože čím více nohu zatěžovala, tím více jí bolela a špatně se hojila. Zpomalovala kvůli bolesti. Naštěstí už byli skoro u domu. Došli k domu. Caroline otevřela dveře. Šla ihned doprava, kde byl obývák. Odhodila klacek a sedla si na gauč. Džíny byly dost nasáklé. Skoro to vypadalo, že byla celá pravá nohavice nasáklá od krve z rány. Michael stál ve dveřích obývacího pokoje a zkoumal svou ránu, která taky nebyla moc hezká.... Přesto oba po chvilce zamířili nahoru do koupelny. Slyšeli hlas Jasona. Byl ve svém pokoji, a tak snad mohli projít aniž by je viděl... V koupelně Car otevřela skřínku se zrcadlem, kde byla lékárnička. Podala Michaelovi obvazy a jeden obvaz schválně upustila. Jakmile se totiž Michael podíval na zem, vzala z poličky prášky na bolest a strčila je do kapsy. Ano, moc dobře věděla že to nesmí přehánět. Snadno se dá vytvořit závislost, ale to vypustila z hlavy. Doufala, že to díky spadlému obvazu Michael neviděl... Oba dva s obvazy a dezinfekcí, kterou Car držela v ruce, zamířili do Michaelova pokoje |
| |
| U Jasona Cesta byla pak už tichá. Ani jeden jsme nevěděli co říci. Po cestě jsem pomalu ale jistě zpomalovala. Bylo to kvůli bolesti. Naštěstí jsme ale byli již u domu. Vejdu dovnitř a zamířím na gauč, přičemž odhodím klacek. Jen jsem si chvilku sedla. Michael byl ve dveřích, a tak jsem sledovala jeho ránu. Musela jsem mu to ošetřit, a tak zamířím nahoru po schodech do koupelny. Cestou zaslechnu Jasona ale zdá se, že je ve svém pokoji. V koupelně otevírám skřínku se zrcadlem. Teda holka...vypadáš hrozně... Říkám si v duchu přičemž se hned přidává můj vnitřní hlas. To ne...takto vypadáš vždycky... Milý... Pomyslím si naštvaně a podávám Michaelovy obvazy. Jeden upustím na zem a čekám, až se na něj Michael alespoň koukne. Nebyla jsem si jistá zda se koukl dolů, ale asi ano. Rychle vezmu z poličky prášky na bolest a strčím je do kapsy. Ano, vím že je to risk ale... Ještě popadnu dezinfekci a vydávám se zpět do Michaelova pokoje, kde si sednu na postel. |
| |
| Domů Cesta byla dál už tichá, ale společnost s Car byla vždycky příjemná. Nakonec jsme došli až k domu, byl jsem rád, protože Car každým krokem zpomalovala. Na chvíli se Caroline posadila na gauč a pak jsme šli do koupelny, slyšel jsem Jasona a vypadalo to, že si o nás ani nedělal starosti, ale nedivil jsem se. Po tom co jsme vzali obvazy a všechno potřebné jsme se přesunuji ke mě do pokoje a museli jsme si to ovázat. Vyhrnul jsem Car džíny a začal jsem jí nohu ovazovat, doufal jsem, že mi ona potom pomůže ovázat i rameno... |
| |
| V pokoji, Michael me obvazoval ranu na noze. Hrala jsem si na hrdinku ale uprimne? Myslela jsem, ze si tu nohu radeji useknu. Mozna by to bolelo mene. Vidite? Ne, nejsem pesimista ale realista. V tom je velky rozdil a doporucuji si to pamatovat. Jakmile mi doobvazal ranu, vzala jsem dalsi obvaz a s provinilym pohledem mu sundavam kus latky od krve. Jeho rana take nevypadala dobre. Ne, neverila jsem mu ze je to dobry. Kdyby to bylo dobry tak by prece nekrvacel. Obvazi mu ranu a polozim svou dlan na jeho zdrave rameno. Z lehka ho polibim. ,,Je to lepsi?'' Pousmeji se a venuji mu dalsi polibek jako malou cenu utechy. ,,Znam i jinou cenu utechy, ale? nejsem si jista,zda si ji hoden Ano, delam si z nej srandu a provokuji ho. Bolest po prazcich zcela ustala a ja se citila naprosto skvele. Vim co si ted vetsina z vas mysli a ne, nemyslim na to az ucinek latky pomine...Mam prece dalsi...Uz se nechci stresovat a myslim, ne ja vim ze uz stresu bylo moc.... ,,Reknu ti svuj navrh, jo? Ja se pujdu vykoupat po noci na strese a? a pockam na tebe a pak? no nevim nevim..uvidime.. Usmeji se na nej trosku provokativne. ,,Co tomu rikas? Ale jestli chces jako odmenu....ja nevim, treba me srdce....nelze splnit........protoze to uz davno mas Znovu Michaela polibim. Divam se na nej. Mlcim. Cekam na jeho odpoved netrpelive. Zacinajici ''hlad'' mi nahanj strach. Co budu delat? Je mi trapne zadat Michaela at mi sezene neco k snedku. Zvlaste kdyz jde o krev. Navic jsem se zarekla ze zkusim, jak to pujde obecne bez krve... Radeji mu nic nerikam a vstanu. Stojim a pohled zamerim opet na nej. |
| |
| Pokoj Ovázal jsem Car nohu a sedl jsem si na postel, byl jsem rád, že jsem jí ani nemusel prosit a ona mi začala rozvazovat kus látky od krve, ano když jsem byl v klidu, tak mě rameno nebolelo a nebo alespoň ne tolik, ale teď, když se té rány Caroline dotýkala, jsem musel opravdu hodně zatnout zuby, aby jsem neskučel bolestí. Když Caroline ráno ovázala tak jsem si ulevil a převlíkl jsem si tričko, přeci jen jsme byli u mě v pokoji. Sedla jsem si zpátky na postel a podíval se na car, která mě právě políbila. Mnohem lepší. Usměji se a chci se jí zeptat jak je na tom ona, ale to už jsem dostal další pusu. Tenhle plán zní naprosto skvěle. Zasměji se a polibek Caroline opětuji. Vidím, že Caroline na něco pořád usilovně myslí, nevím na co, ale rád bych to věděl no to je jedno... A po tobě si půjdu dát sprchu i já a pak se sejdeme u tebe v pokoji co ty na to? Usměji se na Car a tentokrát jí dám pusu já... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Měla jsem hned lepší náladu. Skutečně mě noha zatím nebolela a bylo to znát. Snažila jsem se ukázat Michaelovi, jak moc ho mám ráda. Jenže...No...S pravdou ven...Stále jsem přemýšlela nad tím, že beze mě mu bude líp. Ano, stojím si pevně za tím. Víte, člověk udělá mnoho chyb, ale to že někoho ohrožuje na životě je mnohem horší. Myslím, tedy vím že já jsem Michaelova největší hrozba. Jenže? Jenže snad proto bych mu měla být stále na blízku a chránit ho, protože on dělá to samé. Je těžké nad tím takto přemýšlet. Nejde říct jednoduše ´´sbohem´´. Nejde to ani kdybych chtěla. Tolik mi pomohl. Vím, že sama bych to nikdy nemohla zvládnout. Čeká mě určitě ještě mnoho změn, ale mám jistotu že je se mnou. Jenže? Ano, stále je tu to jenže co mě žene do záhuby. Na všechno je buď ale nebo jenže... Snažím se to alespoň na chvilku dostat z hlavy... Tenhle plán zní naprosto skvěle. ,,Že?...Mám skvělé plány´´ Dostanu od něho polibek a já mu ho opět opětuji. A po tobě si půjdu dát sprchu i já a pak se sejdeme u tebe v pokoji co ty na to? ,,Fajn´´ Políbím ho a věnuji mu úsměv. ,,Třeba dostaneš dárek...´´ Řeknu aby byl zvědavý... Odcházím k sobě do pokoje. Dívám se na kufry. Ne, ještě jsem si zcela nevybalila a na chvilku mě napadlo si zabalit.... No tak...nemáš důvod tady zůstávat...odjeď dokud je čas... Ale ale...zase ten známý hlas, který mě tááák chyběl...ironicky samozřejmě A co tě tu drží? Nic mu nedlužíš...Musí to zvládnout sám! Tak jako ty! Ty se taky musíš naučit nebýt závislá na pomoci...Láska k němu tě zabije.... Dlužím mu toho hodně! Zapomněl si, že já byla ta kdo mu zničil život? Nepamatuji si, že by láska někoho přivedla do hrobu...A jak to ty můžeš vědět, když si jenom halucinace! Dobře... dělej si co chceš, ale pamatuj na mou větu! ´´Láska upíry přivádí k sebe šílenství´´...No a když už jsme u toho, napadlo tě někdy že nejsem jen halucinace? Nebudu se o tom bavit...buď zticha! Odfrknu si. Povídat si v hlavě s někým koho neznám nemá cenu. Ano, takhle věta zní divně, ale celé to je divné.... Vezmu ze svého kufru ručník a čisté oblečení. Vydávám se do koupelny, kde narazím na Jasonova otce. Ne, oblečený. Vím co by jste si vyvodili z věty ´´Narazila jsem v koupelně na Jasonova otce´´. Jen vás uklidňuji. ,,Omlouvám se...máte se zamykat´´ Řeknu a dívám se na něj. No tak dobře...přiznávám...Měl župan a bůhví co pod ním, ale měl župan... ,,Nevadí...jen hledám své prášky...Byl jsem si jist, že jsou tady...´´ Díval se do skřínky. Já v tu chvíli ztuhla. ,,Došli...nevadí, skočím do krámu pro další...no nic...nebudu tě rušit...´´ Řekl a rozešel se proti mě. Než vyšel z koupelny lehce mě plácl po zadku. Jaký otec takový syn? Že mě to nepřekvapuje... A? No...Měla bych asi přeskočit k té části kdy vyjdu z koupelny. Tak znáte to, nemusím popisovat jak se myji, ne? Vyšla jsem z koupelny. Čisté oblečení ve mě vzbuzovalo klid.. Ani nevím proč... Prostě a jednoduše, bylo to lepší než mít na sobě špinavé oblečení, ve kterém jsem spala venku... Vyjdu z koupelny a zajdu do svého pokoje. Špinavé oblečení dám do tašky zvlášť. Vyjdu z pokoje přímo do Michaelova, kde jen kývnu. Ano, koupelna už je volná. Trvalo to sice dlouho ale jsem holka. Musí to pochopit. Jakmile odchází čekám u dveří. Když slyším vodu vydávám se do Jasonova pokoje. Vběhnu tam jako uragán. Četl si knížku. Počkat počkat, říkám dobře že si četl? No ano, opravdu si četl... Trochu divně se na něj dívám. On čte? Prudce zavřu dveře a zamknu. ,,Ou ty si ale dračice...´´ Řekl a zasmál se. ..Nech si těch srandiček...Něco od tebe potřebuji´´ ,,Copak copak, bratránek není na to ten pravý?´´ Ano, skutečně měl asi dobrý a rýpavý den. ,,Na co ty hned nemyslíš...Co to, že mě to u takového prasáka nepřekvapuje?...Jde o to... Tvůj otec bere Vicodin, že?...´´ Dívám se na něj a trochu je mi trapně. ,,Hele o co ti jde? s pravdou ven´´ Díval se na mě zvědavě a zároveň vážně. ,,Chci aby si mi sehnal tolik krabiček kolik můžeš...´´ Řeknu a pohledem uhýbám do strany. ,,Co? Ses zbláznila? Zfetovaná? Jsi vůbec při smyslech?´´ ,,Děkuji Jasone, že si o mě myslíš jen to nejhorší...´´ Říkám ironickým zlým tonem. ,,Ne to ne, ale Vicodin je svinstvo...Mého otce už nic nebolí a stále ho bere a je na něm závislý...´´ ,,Hele Jasone, řeknu ti to mírně...Mě je dopr* fuk jak je to s tvým otcem! Chci to! a potřebuji! Jestli mi to nepřineseš budiž...pak se ale připrav na nelehký život, protože já jsem toho schopna!´´ ,,Uklidni se jo?!...Jen tě varuji...Seženu ti ho, když po něm tak toužíš...Ale něco za to...Nejsem hodný člověk a pomáhám jen za odměnu...Navíc... kdykoliv můžu říct Michaelovi že to chceš brát...nebo dokonce bereš...´´ Díval se na mé kalhoty, respektive na kapsu kam jsem si dala po převlečení krabičku s prášky. Došel až ke mě a díval se mi do očí. ,,Myslím, že ani můj otec by nebyl nadšený kdyby věděl že mu kradeš osobní věc...´´ Sáhl mi do kapsy a vyndal krabičku. Pevně jsem mu chytla ruku, ve které měl ´´mé´´ prášky. ,,Klid...přece se umíme domluvit...nebo ne?´´ Naklonil se ke mě na polibek. Okamžitě otáčím hlavu na pravou stranu. Trochu se zarazil. ,,Fajn...domluvit se nedokážeme...Dám to otci a Michaelovi povím pravdu...´´ Ukázal na dveře. ,,Ne-e! počkej...já...´´ Chvilku mlčím. Poté se ke mě znovu nakloní a stalo se něco, čeho budu litovat více než čehokoliv jiného... Políbil mě a chvilku jsme se líbali. Poté se ode mě odklonil a hodil prášky na zem. Seberu krabičku s prášky ze země s náznakem slz. ,,Rád bych si četl...takže...měj se...až bude tvá krabička s....no dám ti vědět...stejně se ještě uvidíme...´´ Pousmál se a ukázal na dveře. Odemknu, otevřu dveře a vyjdu ven přičemž je za sebou zavřu. Opřu se o ně a chci dál volný průchod slzám, když vidím, že Michael vychází z mého pokoje. Pohotově zavřu oči, aby se slzy vrátily tam kam mají. Avšak mám stále červené bělmo. Strčím prášky rychle do kapsy a otočím pohled na Michaela s vynuceným úsměvem. Snažím se dělat jako že se nic nestalo. ,,Promiň, nevěděla jsem že už jsi u mě...Myslela jsem že v koupelně budeš déle...´´ Odcházím od Jasonovo dveří přímo k Michaelovi. Silně ho obejmu. Ani nevím proč jsem to udělala... Ale vypadalo to jako omluva... Tedy pro mě to vypadala jako omluva pro něj asi ne... Ale přece nic neviděl, tak... Nechci se tím zabývat... ,,Krásně voníš...´´ |
| |
| Pokoj sprcha a zase pokoj Caroline odešla a já za ní zavřel dveře, sedl jsem si na postel a chtěl jsem chvilku přemýšlet. Pořád jsem musel myslet na to co mi Car řekla o svém odchodu a taky jsem přemýšlel o tom co se se mnou bude asi dít až se začnu ,,měnit." To co se stalo včera, jak jsem začal křičet před všema těma lidma na ulici a pak jsem si z toho skoro nic nepamatoval a nikdy bych tohle neudělal... bylo to už součástí té přeměny? Caroline to měla určitě z toho jak se napila z tý skleničky u ní doma a hned den potom se to na ní začalo projevovat a umě už to je den. Ležel jsem na posteli, koukal jsem do stropu a přemýšlel. Nechci, aby Car odešla, to co mi řekla... Ani nevím jestli to myslela vážně a teď se chová jako by se jí nic nestalo. Otevřeli se dveře a Caroline mi řekla, že už je koupelna volná a tak jsem vstal, vzal si ručník, nové oblečení, kartáček na zuby, voňavku a ostatní věci a zamířil ke koupelně. Když jsem otevíral dveře viděl jsem strýčka jak někam jede, asi do města, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Vešel jsem do sprchy a začal jsem s obvyklou hygienou. Navoněl jsem se a otevřel jsem dveře. Nejdříve jsem zamířil do mého pokoje, abych tam dal všechno co jsem sebou měl v koupelně a pak jsem hned zamířil do pokoje Caroline, ale nebyla tam. Chvíli jsem čekal, ale pak jsem se chtěl jít napít a tak jsem vyšel z pokoje, zrovna v tu chvíli, abych viděl jak Caroline odchází z pokoje Jasona. Hned ke mě šla a obejmula mě, nevěděl jsem proč, ale cítil jsem, že není ve své kůži, že se něco stalo. Díky. Usmál jsem se, když mi řekla, že hezky voním. Co se stalo? Tázavě jsem se na ni podíval... |
| |
| Na chodbě Kdyby vám někdo řekl, že vám sežene něco co skutečně potřebujete, udělali by jsme proto cokoliv? Ne? Vezměte to z mojí stránky. Jste sice upír, ale bolest cítíte stejně. Máte na výběr. Potlačit bolest, svou lidskost, své pocity. Avšak jediné co vám zbude bude nenávist, žádná lítost. Budete stroj, který zabíjí a nevadí mu to. Milovali by jste zabíjet a koukat se jak ostatní trpí. Už chápete proč nechci bolest vypustit? Byla bych zvíře! Pocity jsou jediná věc, která mě alespoň trochu vrací do normálního myšlení člověka... Doufám, že už jste pochopili proč jsem to udělala... Co se stalo? Podíval se na mě Michael tázavým pohledem. Možná by bylo správné mu říci pravdu, ale? Ale ztratila bych tak jediného člověka, kterému na mě záleží a mě záleží na něm. Co mám tedy dělat? Pravda není to nejlepší řešení, nebo je? Usměji se a zvednu pohled svých modrých očí. Nechce se mi odpovídat na jeho otázku... Odpovědět ale musím. ,,Nic se neděje...mělo by?...´´ Dívám se na něj s lesklýma očima a zatáhnu ho k sobě do pokoje, aby jsme nebyli na chodbě. Nerada bych Jasona potkala, i když vím že se tomu nevyhnu... V pokoji chvilku přemýšlím kde to je. Dojdu až ke kufru a začnu se v něm přehrabovat. Schovám onu věc do ruky a dojdu až k Michaelovi, přičemž ho trošku natlačím na dveře. Byl o ně opřený a tak jsem ho lehce políbila a dala mu do ruky náramek. Ne, nebyl dámský jestli vás to zajímá. Koupila jsem ho již dříve ale minulost netřeba rozebírat. Každopádně teď patřil Michaelovi. Vypadalo to trošku jako dárek na rozloučenou. Sama nevím co bude, takže nic netvrdím ani nepopírám. ,,Je tvůj a myslím, ne já to vím, že ti bude slušet´´ ,,Chci ti ho dát, protože ti věřím...Dokázal si mě udržet na nohách a pomohl si mi...J-já... upřímně nevím co víc říci...Si pro mě nejdůležitější člověk a ráda jsem tě poznala´´. Dívám se mu do očí s úsměvem. Byl pro mě hodně cenný a nerada bych ho ztratila... |
| |
| V pokoji Podívám se na Caroline a zavrtím hlavou, jako že o nic nejde i když jsem věděl, že se něco stalo. Šli jsme k ní do pokoje, kde na mě čekalo překvapení, nevěděl jsem co tím slovem myslí, ale za chvíli jsem se to dozvěděl. Vytáhla náramek, krásný náramek, políbila mě a dala mi ho, okamžitě jsem si ho nasadil na ruku. Děkuju, nevím co říct. Usměji se na Caroline a pořádně políbím. Sice, když mi náramek dávala, tak to znělo jako by se se mnou loučila, ale myslím, že neodejde. Podnikneme něco? Podívám se na ní, políbím jí a usměju se. A nebo chceš zůstat tady? |
| |
| V pokoji Byla jsem ráda za to, že se mu náramek líbí. Bylo to jediné drahé (až na mobil), co mi zůstalo. Otec mi zřejmě zablokoval kartu, takže nemám nic. Podnikneme něco? ,,Chtěla bych jí-´´ Jsem náhle přerušena klepáním. Vešel muž a natahoval k nám papír s nějakým razítkem. ,,Kdo jste?´´ No policista rozhodně ne...Měl by uniformu nebo odznak... ,,Venku čeká auto, tak si vezměte nějaké věci... počkám za dveřmi...máte 5 minut!´´ Řekl a šel za dveře. Byl celý v černém a do dveří se těžko vešel. Vůbec nás neposlouchal, prostě šel za dveře a tam čekal. Papír ale nechal na skřínce u dveří. Vezmu ho do ruky. Byly tam nějaké bláboly o svolení a pak podpis mého otce a ještě jeden, který jsem neznala. O jaké svolení? Co to je za blbost? Nebylo tam nic podstatného aby jsme věděli o co se jedná. Byl ten druhý podpis Michaelovo rodičů, nebo ten s tím ´´něčím´´ neměl nic společného? Podávám Michaelovi onen papír. ,,O co se tu jedná?´´ Podívám se nechápavě na Michaela. Hned na to vešel dovnitř muž. Byl rozlobený. ,,Nejste zabalený?!´´ Luskl prsty a dovnitř vešli nějaký dva další a balili nám věci. ,,Co to děláte?!´´ Muž zvedl ruku a dva další přestali balit. ,,Máme svolení vás odvést...více nemohu říci´´ ,,Do vězení?!´´ ,,Co? Ne...nejsme poldové, slečno...nemohu se s vámi bavit...šéf by mě sjel... takže mákněte nebo budu muset říct těm dvěma aby vám zabalili..´´ Díval se na nás a natahoval ruku pro papír s razítkem, který držel Michael. |
| |
| Pokoj Odsunu se ode dveří když uslyším ono zaťukání, podívám se na muže v obleku, který Caroline dával papír a mluvil o tom, že si máme jít zabalit, ale nejdřív jsem si chtěl papír prohlédnout. Když mi ho Car podala, tak jsem jen očima přelétl co tam bylo napsáno a dole jsem rozpoznal matčin podpis i když jsem nevěděl co to má znamenat. Co.. co to děláte. Promluvím na muže, když začnou balit věci a trochu mi spadne kámen ze srdce, když se dozvím, že to nejsou policajti a ten chlap neni zas tak děsivej, jak na první pohled vypadá. Dám Caroline pusu a řeknu jí, aby si šla zabalit, pak odejdu do svého pokoje pro svoje věci. jenom nahážu věci do jediného kufru, který sem měl a zavřu ho, sice trochu s obtížemi, ale zavřu ho. Vyjdu i s kufrem ven na chodbu a podívám se na Jasona, který vyšel z pokoje asi, aby se podíval co se děje. nevěnoval jsem mu pozornost a zamířil jsem před pokoj Car, která asi ještě neměla zabaleno a tak jsem čekal s tím mužem před jejím pokojem. Nic jsem neříkal i když by otázek bylo mnoho... |
| |
| V mém pokoji Michael to bral nějak v klidu. Tedy hned, co se podíval na ten papír. Řekl mi ať si zabalím. ,,Zbláznil ses?!´´ Odešel a já zůstávám v pokoji s jedním z těch mužů. Dva šli s Michaelem. ,,Slečno dělejte... nechtějte abych vám zabalil sám...už jsme měli být na cestě!´´ ,,Vy jste asi hluchý! NIKAM NEJEDU!´´ Začnu na něj křičet. V tom už mi ale začne muž balit. Vyjdu do chodby kde čeká Michael již zabalený. Po boku měl dva muže. Dívám se na jeho zabalený kufry. Vypadalo to, že se nijak nevzpírá. Zanedlouho vyšel muž s mými dvěma kufry. ,,Tak jdeme´´ ,,Asi jste nerozuměl dost jasně....JÁ NIKAM NEJDU´´ ,,Slečno nedělejte mi to ještě těžší...Pane domluvte jí... marníme čas..Už jsme mohli být alespoň půl kiláku, kilák na cestě...´´ ,,Marníme čas na to!? Nikam s vámi nejedu!´´ ,,Mám použít uklidňující léky nebo co?!´´ ,,Cože?´´ Řeknu překvapeně. ,,To se přece dává zvířatům, ne?!´´ ,,Pane...´´ Dívá se na Michaela a ukazuje na hodinky, přičemž vytahuje obušek. |
| |
| Uklidnění Caroline Podíval jsem se na Car když vyšla z pokoje a hned jsem věděl, že to nebere tak klidně jako já. Děláte si srandu?! Žádný prášky se tady nikomu dávat nebudou! Okřikl jsem muže a zle se na něj podíval. Objal jsem Caroline a pošeptal jí do ucha. Podepsala to i moje máma, to známená, že nám snad nic nehrozí, poznala si mojí mamku, vždyť víš, že pro mě chce jenom to nejlepší a kdyby to nebylo bezbečný, tak by to nepodepsala. Usměju se na ni a dám jí pusu. Tak pojď půjdeme. Chytnu jí kolem ramen a druhou rukou vezmu kufr. Tak snad můžeme. Nevěřil jsem jim ani slovo, věřil jsem jenom tomu, že to podepsala máma... |
| |
| Děláte si srandu?! Děláte si srandu?! Žádný prášky se tady nikomu dávat nebudou! ,,Nemůžeme za to, že je hysterická...´´ ,,Co si to dovolujete!´´ Michael mě objal a šeptal mi do ucha. Podepsala to i moje máma, to známená, že nám snad nic nehrozí, poznala si mojí mamku, vždyť víš, že pro mě chce jenom to nejlepší a kdyby to nebylo bezbečný, tak by to nepodepsala. ,,A-asi máš pravdu...´´ Řeknu a nevěřícně se dívám na muže přičemž mi Michael dá pusu. Pusu mu oplácím, ale nedalo by se říci, že mu v tomhle věřím... Chytl mě kolem ramen. Tak pojď půjdeme. ,,Ráda bych se alespoň rozloučila s Jasonem...´´ Řeknu a všichni tři muži se na mě divně dívali. Dokonce i Jason byl překvapený. Došla jsem k němu. Stál u dveří, které byly otevřené. Prudce jsem ho objala. Vypadalo to skoro až romanticky, ale to byla má taktika. ,,Budeš mi moc chybět!´´ Muži se začali divně usmívat a povídat si o nás třech mezi sebou. Jaká jsme pěkná ´´trojka´´... ,,Pusť mě..´´ Řeknu tiše a Jason dá z mých zad ruce pryč. ,,Dík..´´ Dodám tiše a rozběhnu se proti oknu. Pak už cítím jen štípání a následně pruský náraz dolů. Dva muži ihned běželi dolů a ten jeden strkal Michaela též dolů a vzal i mé kufry. Dopadla jsem tvrdě na zem a chvilku se nehýbala. Kašlala jsem a nemohla chytit dech. Sklo jsem měla zapíchnuté jen na pravé ruce, což bylo štěstí. Nemyslela jsem na bolest, protože rána se mi hojila rychle, stejně tak i Michaelovi. Začala jsem utíkat přes pole k lesu. Přede mnou se objevila další skupinka mužů se zbraněmi. Co to má znamenat? Spadnu na kolena. Jeden z mužů jde ke mě a pomůže mi na nohy. Odstrčím ho od sebe tak, že ode mě odletí. Ostatní na mě míří a vedou mě k autu, které vypadalo jako dodávka, jen bylo kovové. Otevřely zadní dveře a já vešla dovnitř. Byl tam Michael se všemi kufry. Zamkly zadní dveře dodávky a vyjeli jsme. Uvnitř dodávky to nebylo nic moc. Byly tam malé okénka s mřížky. Jinak tam nebylo nic...Prostě jako Železná kostka...Až na to že to nebyla kostka... Sedím u dveří a dívám se na Michaela. Poté si vytahuji sklo z pravé ruky. Šrámky se po jednom hojí. Za chvilku jsme slyšeli další auta. Byli jsme v nějakém městě. Jeli jsme dál a asi nás čekala delší cesta. Když si vyndám střepy, věnuji Michaelovi další pohled. Můj pohled byl vyděšený. Kam nás to vezou... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nepodařený útěk Zvláštně jsem se podíval na Car, když řekla ,že se chce rozloučit z Jasonem, nevěřil jsem, že to myslí vážně a taky, že ne.. Vyskočila z okna. Ano opravdu vyskočila. Muži se okamžitě rozeběhli, do těla se mi vhrnulo teplo, ale překonal jsem se a nic jsem nepodnikl, šel jsem před mužem, který mě tlačil dolů ze schodů. Já bych šel do pr**le i sám! Obořím se na něj a musím myslet na Caroline. Nastoupil jsem do obrněného auta. Neseděl jsem skoro ani dvě minuty a hned dovnitř natlačili i Car. Okamžitě jsem jí objal a zase si sednul na místo. Když jsem na ní po cestě tak koukal a díval jak si vyndává střepy a rány se po tom hned hojí, tak si uvědomím, že rameno už taky vůbec necítím a že je asi zahojené, ano, přeměna už taky začala. Lhal bych kdybych řek, že jsem o útěku neuvažoval, kdybys neutekla ty, tak bych se o to za nějakou dobu pokusil já. Pokusím se pousmát. Doufám, že se nám nic nestane... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Lhal bych kdybych řek, že jsem o útěku neuvažoval, kdybys neutekla ty, tak bych se o to za nějakou dobu pokusil já. Doufám, že se nám nic nestane... ,,Jo doufáš....Tak ty doufáš!´´ Vezmu do ruky svůj kufr, který leže u mě a hodím ho kousek vedle Michaela. Samozřejmě že jsem ho nechtěla trefit, ale neměla jsem k tomu daleko. Jakoby se ve mě probouzel neovladatelný vztek. Jakmile kufr vedle Michaela dopadl, auto se trochu zatřáslo a zaslechli jsme bouchnutí, které značilo ať se zklidníme. ,,Nechápu jak můžeš být takhle v klidu! Ani nevíš co všechno se může stát! jak jsme vůbec mohli nastoupit k někomu takovému!´´ Zvedám svůj druhý kufr. Chtěla jsem ho hodit ale místo toho jsem ho položila. Zavřu zoufale oči... |
| |
| Auto Podíval jsem se na Caroline, která byla značně naštvaná a nebylo se čemu divit. No tak uklidni se. Trochu se na ní obořím. Já taky nevím co po nás chtěj, ale musíme bejt aspoň v klidu a nedělat to ještě horší než to je. Nejradši bych tyhle dveře rozrazil a utek někam, kde nás nikdy nikdo nenajde, ale nejde to. Podívám se na ní, je to poprvé co jsem na Caroline zvýšil hlas. Až vystoupíme tak něco podnikneme, ale do tý doby musíme bejt v klidu... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro No přiznejme si, že jsem byla maličko hysterická. Bylo to kvůli špatným zkušenostem, které se mě vracely... No tak uklidni se. ,,Jak se mám asi uklidnit!´´ Dívám se na něj zle. Já taky nevím co po nás chtěj, ale musíme bejt aspoň v klidu a nedělat to ještě horší než to je. Nejradši bych tyhle dveře rozrazil a utek někam, kde nás nikdy nikdo nenajde, ale nejde to. ,,Nejde?....Nebo nechceš...To je něco jiného, Michaele...´´ Dívám se na něj trochu nedůvěřivě. Až vystoupíme tak něco podnikneme, ale do tý doby musíme bejt v klidu... ,,No...asi máš pravdu...´´ Řeknu poněkud klidněji. Jenže pak se mi mírně zatočila hlava. Najednou jsem nebyla v autě. Byla jsem v nějaké místnosti. Místnost byla tmavší a moc světla tam nešlo. Uprostřed místnosti byl starý stůl, na kterém ležely časopisy, káva a nějaké papíry. Podlaha byla křehká a v některých místech rozpadlá. Na zemi ležela mrtvola. Žena s blonďatými vlasy, krvavou blůzou a s nožem v ruce. Kosek od ní ležely oči, které byly zřejmě její. Ležela na břiše, a tak jí nebylo do obličeje vidět. Káva na stole se začala třást. Občasně se vylévala na stůl. Žena, která vypadala mrtvá se přetočila na záda. Teď již bylo zřetelně vidět, že nemá oči. Pomalu vstávala a blížila se ke mě. Lehce jsem tomu věřila, avšak stále jsem byla v autě. Je to jen halucinace, která vzniká následkem užití Vicodinu. Seděla jsem v autě stále v rohu. Vstanu a rozhlížím se. Mé zorničky byly velké a černé. Byla jsem zmatená, protože jsem nevěděla, že to co vidím je přelud... Vyndám z kapsy prášky, otevřu krabičku a snažím se vyndat prášek. Přelud byl tak živý...Ale chvilku mě bliklo před očima a já opět viděla Michaela. Přelud se ale opět vrátil... Marně se snažím vyndat s krabičky prášek. Ruce se mi klepou nervozitou a já panikařím. |
| |
| Auto Vypadalo to, že se Car aspoň trochu uklidnila, samotného mě překvapovalo, že se chovám tak moc klidně, nebyl jsem tip člověka, který by se nebál. Podíval jsem se na Caroline, která se najednou přitiskla ke zdi, nevěděl jsem co se zase stalo, ale vypadalo to skoro jako, že panikaří a před něčím se snaží schovat, ale kromě mě tam nikdo nebyl a když jsem vstal a přiblížil se ke Car tak víc panikařit nezačla. Zčernali jí oči a mnohem se zvětšili, ještě, že tady nikdo jinej nebyl a byli jsme tady jenom mi dva. Caroline, slyšíš mě? No tak co se děje. Chytnu jí za rameni a malinko jím zatřesu. No tak. Dívám se na ni pronikavým pohledem i když vím, že ona mě pravděpodobně nevníma. Nakonec, nevím jestli je Car už při smyslech si vedle ní sednu a snažím se jí probrat i když to skoro nemá cenu... |
| |
| Auto Zmatek. Takto se dá vystihnout můj dočasný stav. Moc dobře již vím, že to jsou halucinace. Už jen z toho důvodu, že se mi promítaly situace v autě s Michaelem a v domě s mrtvou ženou. Halucinace zatím ustaly... Caroline, slyšíš mě? No tak co se děje. Michael se mnou malinko třásl a snažil se mě ´´probrat´´. Zavřu oči a když je otevřu, převládá jen rudá barva. Otočím na něj pohled, který nevypadal moc přátelsky. No tak. ,,Ještě jednou na mě sáhneš a bude se tvoje hlava kutálet po autě´´ Dívám se na něj vážně a sleduji jeho reakce a každý jeho pohyb. Moc dobře jsem si uvědomovala co jsem mu řekla. Šlo o to, že láska, přátelství a pocity nebyly známé pro mou upíří stránku. Upíří stránka se snažila vyhnat lítost, lásku a jakékoliv dobré pocity.... |
| |
| cesta autem Měl jsem o Car strach, nikdy se takhle ne chovala a ještě větší strach než o ní jsem měl z ní. Chovala se tak strašně zle, že jsem ji skoro ani nepoznal . Ano věděl jsem že je to pořád ta stejná Caroline a při tom jiná a to me dělilo, nemohl jsem se zbavit pocitu, že tohle se bude dít i mě a myslím že už to pomalu lezlo na povrch a začínalo to. Snažil jsem se to co nejvíc potlačit, ale cítil jsem návaly vzteku a nebo jiných emocí, už to dlouho nevydržim. Věděl jsem, že se Car snažila to také potlačit, ale myslím že už to prostě dál nešlo. Caroline uklidní se, to jsem pořád já. Hlas skoro nezněl ani jako hlas Caroline, byl tak strašně zlí a ne jemný a upřímný. No tak nesmíš se tomu podřídit, překonáme to spolu. Pokusil jsem se na ni usmát a ruku jsem z ní sundal... |
| |
| Auto Nejvetsi muj problem byl s emocemi. Chtela jsem je zpet, ale mozna... Mozna, ze mi bez nich bylo lepe. Nestresovala jsem se co reknu, udelam a jak to bude vypadat. Bylo to jako rozdvojena osobnost. Jen v tom rozdilu, ze jsem si byla plne vedoma co delam a rikam. Tato vlastnost by se dala prirovnat k vlkodlakum. Ne, nechci se bavit o prerostlych chlupatych koulich. Ale nutno rici, ze i oni se zbavuji emoci a pocitu. Ne nadarmo se rika prirovnani ''Zabil by i sveho nejlepsiho pritele''. U upiru je to stejny. Jen my mame na vyber. Potlacovat svou bezcitnost, nebo...? Nebo ji uvolnit cestu. Vlkodlaci takove stesti nemaji... Caroline uklidní se, to jsem pořád já ,,No nerikej...takove zklamani...a ja myslela ze je to zajicek usacek'' Divam se na nej prazdnym pohledem a mozna malinko pobavenym. No tak nesmíš se tomu podřídit, překonáme to spolu Jeho veta me donutila premyslet. Po chvilce jsem ake zatrasla hlavou. Chytla jsem Michaela od krkem, ale jakoby se ve me neco zlomilo. Povolim stisk. Uz ho neskrtim, jen drzim. Najednou jako bych nevedela, co mam delat.... Auto zastavilo. Muzi vystoupili z auta a sli kamsi. Jeden se vratil, otevrel dvere a vlezl k nam. Dalsi chlap nas zamkl. Muz se na nas divne koukal. Byl silnejsi postavy. Mel vyholeniu hlavu a v ruce mel kafe a kolacky. ,,Co to tu delate?" Diva se, jak Michaela drzim za krk. Nebyl to pevny stisk, a tak to vypadalo, ze ho chci nejakym divnym zpusobem polibit. ,,koukam ze tady v zadu mate soukromi..." Koukal na Michaela a mrkl na nej. Polozil kafe a kolacky pred Michaela a zalezl se do zadniho rohu tak, aby jsme vsichni na sebe dobre videli. ,,Kolegove sli na kavu, uz tam budem... jen potrebuji par minutovou pauzu... ale az se vrati tak vyjedem...mam vas hlidat, ale myslim ze to neni zapotrebi...'' Pomau davam ruku z Michaelova krku pryc. ,,Hm...ze by obed?'' Reknu se sibalskym usmevem. ,,No obed bych tomu nerikal.. nevim co mate radi tak jsem vzal kolacky..." Usmal se na nas. Problem byl v tom ze ja narazela na neco jineho... ,,Myslim ze za me jste to trefil uplne skvele...ale nevim co tomu rekne on..." Podivam se na Michaela mrtvym pohledem. ,,Aha...no kdyz budete mit hlad vemte si...a nebo kafe na zizen i kdyz...vim neni to njc moc....Brzo tam budem...jidlo tam bude kralovske...vari tam skvele...'' Usmival se na nas a kazdym jeho pohledem jsem mela chut mu vyrvat srdce z hrudi... |
| |
| Auto Caroline se chovala opravdu zvláštně, vlastně jsem jí vůbec nepoznal, vlastně jako by to vůbec nebyla ona. Myslel jsem, že už bude v pořádku, ale najednou mě z ničeho nic chytla pod krkem. Docela pevně, skoro to, ale nebolelo i když by asi mělo. No... tak... co to... děláš? Pokusím se říct co nejsrozumitelněji, ale jak mi její ruka tlačila na krk, tak to moc nešlo. Nakonec konečně povolila, nebyla to taková ta Car, kterou jsem znal, ta hodná, byla to Caroline, bez duše? Nevím jak jinak to správně nazvat. Najednou se otevřeli dveře a vešel jeden z mužů a nesl koblihy a kafe, ano umíral jsem hlady, ale na něco takového jsem opravdu chuť neměl, vlastně už delší dobu jsem neměl chuť na normální jídlo. Stejně jako Car, když si ani nedala snídani, bylo to vlastně stejné. Kam nás to vezete, už nám to přece můžete říct. Pronesu, když Car pustí můj krk. Skoro se strachem ve tváři jsem od ní poodstoupil i když jsem věděl, nebo jsem si alespoň myslel, že je to jen chvilková nálada a za chvíli bude v pořádku. A ne díky, na tohle opravdu chuť nemám. Zhnuseně jsem se podíval na jídlo, které donesl... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Neslo o pouhou bezcitnost. Slo hlavne i to, ze jsem nic necitila. Vsechny pocity zmizely, i kdyz nekdy vysly na povrch, jako v tu chvili kdyz jsem Michaela pustila a uvedomila si co delam. V hlouby duse jsem mu nechtela ublizit, ale chranit. Vlastne i ted jsem ho chtela chranit. Davala jsem na povrh jen nektere pocity, protoze kdybych zavrhla vsechny, nevedela bych kdo Michael je.... Kam nás to vezete, už nám to přece můžete říct.. Muz mlcel jako hrob a zapl si mp3 prehravac. Vlastne si to nemusel poustet do sluchatek...Slyseli jsme ty jeho dechovky pres cele auto. Michael se ode mne odtahl. Avsak ja se prisunula opet k nemu. Pripadalo mi to jako hra, ale on to asi myslel vazne... Divam se jak Michaeluv nechutensky pohled sleduje jidlo. Divala jsem se na nej a premyslela. Stale jsem mela potrebu ho chranit a vedela jsem fakta. Bez nejake krve neprezije...Zvlaste kdyz jeste krev neochutnal...Az na tu mou... Divam se na nej pohledem a podle me mozna vi, co mam v umyslu. I kdyz jsem si plne vedoma, ze ochutnani lidske krve by znamenalo drogu, kterou bych musela mit za kazdou cenu.... Objevim se u muze a sluchatka se snurou ma najednou obmotane kolem krku. Zacal se skrtit ale nemohl rukama uvolnit. snuru kolem krku, marne se snazil. Dival se na Michaela a jsem nerozhodna. Cekam na jeho reakce. Je mozne ze muz se za chvilku udusi. Snura od sluchatek se mu zaryvala pomalu ale jiste do krku... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se na Caroline, která najednou bleskurychle obmotala strážnému šňůru kolem krku. Podíval jsem se na ni a nějakým způsobem se mi to i líbilo, teď jsem k němu mohl dojít a napít se, ale ne nemohl jsem. Cítil jsem tu vůni krve přes celé auto a při tom mi něco říkalo, baych to nedělal. Car, takhle ne. Podívám se na ní s hladovím pohledem v očích. Zavřeli by nás a dali na pokusy. Došel jsem k onomu muži a přetrhl jsem šňůru os sluchátek. Ani nevíš jak rád bych to udělal, ale opravdu ne Caroline, bylo by všechno mnohem horší. Podívám se muži do očí. Řekneš někomu jenom jedné slovo o tom co se tady teď stalo a vlastnoručně tě zabiju. Tentokrát jsem měl vražedný výraz v očích já, pořád jsem musel koukat na ten je ho krk, ale zatím jsem se držel... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Touha zabijet byla silnejsi nez cokoliv na svete. Mela jsem chut muze uskrtit, ale Michael me svym chovanim zarazil. Car, takhle ne ,,Co?" Reknu zarazene. Brala jsem to v tu chvili tak, jako by znevazoval treba to, ze se zeme toci a nestoji na miste. Zavřeli by nás a dali na pokusy ,,Ale- Reknu stale zarazene. Ani nevíš jak rád bych to udělal, ale opravdu ne Caroline, bylo by všechno mnohem horší ,,Ne, nebylo by to horsi...bylo by to osvobozeni...Michaele... Divam se na nej vazne. Me oci uz nejsou tak prazdne, ale stale se to misilo. Řekneš někomu jenom jedné slovo o tom co se tady teď stalo a vlastnoručně tě zabiju. Michael se dival muzi do oci a mohl si vsimnout, ze muz koukal tak zvlastne, jako ovlivnene. V tu chvili to docvaklo i me. Primim pohledem se da proniknout do mysli. Premyslive jsem koukala na Michaela a na muze, ktery parkrat prikyvl. ,,Chces branit prirode?...Chces odeprit kockovitym selmam jidlo? Odebrat koralovym utesum ocean? Ne? Tak se nesnaz ovlivnit kolobeh zivota... Divam se na Michaela vazne. ,,Ses si vedom, ze bez krve ani ne do mesice pojdes? neli driv.... Sehnu se a z boty vyndam maly kapesni nozik. ,,Ted bude ticho a vse bude v poradku... Divam se na muze a pote svuj pohled obracim na Michaela. ,,Mas na vyber...ale zemrit ti nedovolim, protoze ja budu ta, kdo zemre prvni.... Divam se na nej a riznu se do zapesti. Tak...? jaky mas nazor ted? Davam ti na vyber... Mou krev nebo jeho... Byla to vyjimecna situace, proto jsem mu davala svou krev. Samozrejme ze upir muze krev upira, ale je to jaksi nezvykle. Ale zaroven jedna ze dvou moznosti. Rana by se rychle hojila, a tak jsem musela mit nuz prilozeny k rane. Krev kapala na zem a muj vazny pohled nezmizel.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline, už se trochu zase chovala jako ona, teda alespoň už mě snad nechtěla zabít. Do takovíhle situace mě nemůžeš stavit! Víš co si vyberu. Podíval jsem se na muže. Ještě jsem byl docela dost překvapen, že jsem ho dokázal takhle ovlivnit, ale líbilo se mi to. Nedáváš mi moc na vybranou Car. Už jsem to skoro nemohl vydržet. Ta jeho vůně. Už dlouho jsem nejedl ani normální jídlo natož to na které jsem si musel zvyknout teď. Ne to přece nemůžu udělat! Zorničky mi zčernali a já se zakousl muži do krku. V tu chvíli jsem nemyslel skoro na nic jiného, jenom na tu skvěle chutnající rudou krev, kterou jsem nasával. Chvíli trvalo než jsem se odtrhl, ale rozhodně jsem ho nevysál celého, věděl jsem, že Caroline už dlouho nejedla a tak jsem musel myslet i na ní. Teď ty. Podíval jsem se jí do očí a rukávem jsem si otřel ruku... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pripadala jsem si v tu chvili jako ta nejhorsi, ale bylo to tak spravne....Nebo..alespon jsem si to tak myslela .Do takovíhle situace mě nemůžeš stavit! Víš co si vyberu. ,,Michaele, i upir muze vykrvacet.... Divam se na svou ranu a nutim ho tak, aby se nejak rozhodl. Nedáváš mi moc na vybranou Car ,,Ne nedavam, ale ted nejen ze jde o tvuj zivot, ale i o muj... Ma rana stale kapala na zem a misila se z krvi toho chlapka, ktera mu stekala diky memu skrceni pomalu dolu. Michael se mui zakousl do krku a na me tvari se objevil sibalsky usmev. ,,Spravne... Divam se na jeho chut. Teď ty. Dival se na me a muj usmev se rozsiril. Rychle se zakousnu do krku a vysavam z muze vsechnu krev co tam zustala. Krev steka po krku muze a po mych ustech. Pripadam si najednou jako v nebi... Vse ale konci, kdyz uz v muzi neni ani kapicka krve a je zcela suchy. Nastal ale jiny problem. Auto se najednou rozjelo. Otru si usta a podivam se na Michaela. Auto opet zastavi a tentokrat tak prudce, ze jsme oba spadli. Uslyseli jsme otevreni nejake brany a auto se opet rozjelo. Zastavilo se a slyseli jsme hlasy. Pomohla jsem Michaelovi vstat, ale hned jsem mu podkopla nohy. Sklonim se k Michaelovi a dam dlan na jeho zada, pricemz mu nozik vrazim do ruky. Zda se vam to surove? a co jsem asi mela delat? lezela tam mrtvola! Zacnu busit na dvere a kdyz otevrou nejaci muzi v bilych plastech, zacnu byt hystericka a vse jim licim. No...malou lez. Znate to...my nic on nas napadl. Vznikl zmatek. Jeden z muzu pomohl Michaelovi a vyndal mu z ruky nuz. ,,Jste v poradku? odvedu vas dovnitr a osetrim... Usmival se mile. Druhy muz me chytil za ruku. ,,Klid slecno....to se nam nestalo...jste v poradku? pojdme dovnitr. Dival se na me, ale muj pohled miril jinam. Divam se vsude kolem. Vysoke, cihlove zdi znepristupnily vyhled ven. Brana byla vysoka stejne jako zdi. Nahore byly draty s elektrickym proudem. Vse bylo tak vysoke.... U brany stala hlidka a vsimnu si budovy, ktera vypadala jako...nemocnice, skola ci co....Ve snu by me nenapadlo, co to je a. cim otec souhlasil! Okolo budovy byl park ci zahrada. Ruzni lide sedli na lavickach a vypadali dost zvlastne. U nekterych zvlastnich lidi byli pracovnici v bilych plastich. ,,Z-zas takovy sok to nebyl....Nemocnice neni ..meli by jsme jit... Podivam se na Michaela. Avsak jeden muz v bilem plasti se zasmal. ,,Slecno my nejsme nemocnice...klid.. zavedem vas dovnitr....nechceme prece zadne problemy...pane pojdte... Dival se na Michaela vazne. Cele to misto mi nahanelo husi kuzy a vypadalo to jako nejake senatorium, ale proc by me sem otec posilal? a hlavne proc by s tim souhlasila Michaelova matka....? Michaela vedli na opacnou sranj a me strkali na pryc od nej. Kazdy jsme meli jit do jineho vchodu, coz me rozhodilo. ,,Ne! bez nej nikam nejdu!,Michaele.... Snazim se otocit, ale stale do me stouchaji, at jdu dopredu. Docela me to znervoznovalo....a to dost...,,Prosim nechod pryc!" Snazim se dostat se k nemu. Neumela jsem si predstavit byt nekde v budove sama.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline jak začala vysávat z muže krev. Tak strašně moc se mi to líbilo, až mě to skoro děsilo. Nyní nastala ta situace ,,Nejdřív jsem něco udělal a pak myslel." A to co teď uděláme s mrtvolou, ale o to už se postarala Car. Kupodivu mě nebolelo, když mě srazila na zem. Ochotně jsem si od ní vzal nuž a navalil jsem na sebe mrtvolu, aby to vypadalo tak, že ona napadla mě. Car začala křičet a pak už nám uvěřili vlastně úplně všechno. Jsem v pořádku nesahejte na mě. Obořil jsem se na muže, kteří mi chtěli pomoct. Šel jsem co nejblíž ke Caroline to šlo. Netušil jsem na jakém to jsme místě, vlastně to vypadalo trochu jako blázinec a nebo nemocnice jak už se zmínila Caroline, ale zase nás ujistili, že to není ani jedno z toho. Šli jsme nějakou dobu ještě spolu, ale pak nás chtěli s Car rozdělit a to už byla Caroline hysterická a vlastně já skoro taky a nebo jsem k tomu neměl daleko. Otočil jsem se na muže, který se mě snažil odstrčit pryč a podíval jsem se mu hluboko do očí. Necháte nás jít spolu. Když už to jednou fungovalo tak proč by to nemohlo jít znovu. Podíval jsem se na Caroline a ona na mě. Zkus to taky. Řekl jsem normálním hlasem. Buď to slyšela a nebo snad alespoň odezírala, ještě jsem nevěděl jak moc jsme schopní v různých našich schopnostech... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylo zbytečné přemýšlet, kde to jsou. Nikdo se ale nemohl spolehnout na to, že pracovníci mluví pravdu. Skutečně se nejednalo o žádnou nemocnici ani sanatorium? Kde to tedy byli? To byly zatím nezodpovězené otázky. Možná by se dalo uvažovat o tom, že skutečně nejsou v sanatoriu ani v nemocnici ale co když je to práce ta nemocnice? Všechno bylo tak nejasné.... Michael se snažil pracovníky ovlivnit tak, jako se mu to podařilo předtím. Avšak byl tu malý háček a to ten, že to nefungovalo. Dělal to nějak špatně? Nebo to bylo tím že proměna není dokončena? Co ale chybí?...Ani Car se to nedařilo... V tom už je ale vedli do budovy. Cestou potkali pár...psychicky narušených lidí? No přiznejme si, že normální nebyli. Po pravé straně si jeden povídal sám se sebou. Před nimi přeběhl muž, který si hrál na to, že lítá v oblacích a jak se říká, do třetice všeho dobrého?...nějaká žena seděla přímo na cestě a hladila zem. Mohlo to v Michaelovi a Car vzbudit jakýsi údiv.... Budova byla uvnitř velká a zdi byly holé a bílé. Všude okolo byli pracovníci v bílých pláštích. Doktoři? Dole to vypadalo zvláštně. Něco jako nemocnice.. U výtahu, ke kterému vás zavedli jste převzati mužem s bílým pláštěm . Ten s vámi nastoupí a jedete do 3 patra. Když vystoupíte můžete si všimnout, že zdi jsou stejně holé a táhne se dlouhá chodba, která má konec kdesi.... Chodba byla prázdná. Nikdo tu nebyl. Jen snad milion dveří. Dokonce i dveře vypadaly zvláštně... Je snadné říci že s vámi pokračoval chodbou dál, ale tak to nebylo. Začal si vás prohlížet. Ano, pak pokračoval až skoro nakonec chodby. Cestou jste si mohli všimnout pokojů a divných zvuků. Přiznejme si, že celková atmosféra vypadala děsivě. Muž v bílém plášti otevřel pokoj na speciální kartu a ještě než jste vešli vás odchytil. ,,Moment´´ Řekl a začal sahat na Michaela v tom smyslu, jestli nemá zbraň. Poté do něj jemně strčil, aby šel dovnitř. Caroline neprohlížel ale sundal jí mikinu, i když se bránila nemělo to cenu... Zavřel dveře a na všechny vaše otázky mlčel a odešel. Byli jste v pokoje jen vy dva a nějaká holka, která se obecně nezdála v pořádku. Avšak popořadě. Stěny pokoje byly holé. Okno mělo mříže, které nebyly zrovna tenké. Postele byly tři. Jedna postel byla hned vedle oné dívky a další na druhém konci v rohu. V pokoji byla skříň, která nebyla nijak prostorná a dívčiny věci jí zabírali skoro celou. Dívka seděla na své posteli a dívala se na vás trošku nepřítomně. Měla rozcuchané, neudržované vlasy a její nepřítomný pohled tomu moc příjemného nedodával. Měla na sobě starší mírně špinavé šaty a v ruce držela nějaké obrázky. Nespouštěla z vás pohled a zdálo se, jako by vás moc nevnímala, ale omyl... Tak a je to na vás.... Co si o tom myslíte? Kde to jste? Nikdo vám to zatím neřekl, ale představa nějaká být může... ne? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tak jo. Tentokrát moje metoda nefungovala, ani jsem se moc nedivil. Šli jsme různými chodbami, opravdu to tady vypadalo jako v blázinci. Nezlobte se na mě, ale žena, která hladí podlahu. To je opravdu ujetý. Díval jsem se kolem sebe. Měl jsem chuť ty lidi co nás vedli zabít, ale ovládal jsem se. Měl jsem takovou chuť na krev. Cítil jsem to.¨ Kde to jsme? Pošeptal jsem Caroline do ucha, i když jsem věděl, že ona sama nemá ani ponětí. Ocitli jsme se v dalším patře. v další chodbě plné bílé barvy na stěnách. Nic jiného tam nebylo a to mě doslova deptalo. Doufal jsem, že tahle cesta už bude končit, ale museli jsme dojít až nakonec chodby. Chvíli to ještě trvalo, než jsme došli k jedněm dveřím, které ?doktor? netrpělivě otevřel. Opravdu si myslíte, že jsem si stihnul jako nějakej kretén vzít zbraň. Podíval jsem se zle na doktora a vlezl jsem do místnosti. Byla to opravdu malá místnost se třema postelema. Tak jo kde to sakra sme? Myslel jsem, že vybuchnu, ale musel jsem se ovládat. Podíval jsem se na dívku. Kdo jsi? A kde to jsme? Konečně jsem si teď mohl přitisknout Car k sobě ta tak jsem ji chytl kolem pasu a přitiskl se k ní. Mříže? Bílí stěny? opravdu jako v blázinci. Rozhlédl jsem se po místnosti, ale už jsem nic neříkal... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Myslela jsem si, že to co se do teď stalo již nemůže být divnější, omyl! Procházeli jsme s Michaelem kolem divných lidí. Tohle místo mi připomíná ústav a to bez legrace. Plno lidí, kteří si povídali sami se sebou? Nechci je urazit, třeba měli smyšleného kamaráda, ale je to každopádně ujetý. Při pohledu na ně jsem začala pomalu věřit, že je to psychiatrie. No ne? Před námi Proletěl muž, který křičel něco o oblacích a nakonec žena, která hladila podlahu. No co to má být? Kde to jsme? Pošeptal mi Michael do ucha, ale sama jsem nevěděla. ,,Vypadám snad jako někdo, kdo ví kde jsme?´´ Podívám se na něj a hned zpět na podivné lidi... V budově to nebylo o moc lepší. Holé stěny ve mě vyvolávaly paniku. Vše bylo tak depresivní. Avšak zatím jsem klidná a to je co říct. U výtahu nás vyzvedl jeden chlápek v bílým plášti, který vypadal jako doktor? Každopádně s námi jel výtahem a řekněme si na rovinu, moc příjemný nebyl.... Z výtahu pokračujeme opět depresivní chodbou. Cestou si všímám dveří, které vypadají dost zvláštně. Nakonec se zastavíme u dveří a Doktor? si Michaela prohlížel a začal kontrolovat, zda má zbraň. Opravdu si myslíte, že jsem si stihnul jako nějakej kretén vzít zbraň. ,,Spíš, kde by jsme jí vzali...´´ Podívám se na muže v bílém, který to bral až moc vážně. To už nás ale zavřel. Dveře cvakly. Pokoj nebyl nikterak velký. Tři postele, z dvě postele u sebe a druhá v druhém koutě. Otevřená skříň, která byla celá zabraná věcmi, kresbami a knihami. Stěny byly bílé a holé. Na okně byla mříž, která byla tlustější než má ruka. Tak jo kde to sakra sme? Dívám se na dívku, která z nás nespouštěla oči. ,,Nevím, ale ti lidé venku nevypadali jako lidé ze společnosti...´´ Kdo jsi? A kde to jsme? Dívka mlčela a jen nás sledovala, ale o to byla děsivější. Hlavně ty její oči. V ruce držela kresby černým uhlem od čehož měla špinavé ruce. Mříže? Bílí stěny? opravdu jako v blázinci. ,,Třeba to bude nějaký omyl....možná´´ Říkám nejistě. Také se rozhlížím po místnosti. Poté se opět podívám na dívku, která se nějak podivně usmívá. Podívá se na postel kousek u její a pak zase na nás. Její úsměv nebyl normální.... ,,No to ne...´´ Řeknu a vysmeknu se od Michaela, který mě chytl za bok. ,, S ní já v místnosti nebudu....ani náhodou!...A na tamté posteli u její spát nebudu...´´ Dívám se na Michaela vážně. Ta dívka nás sledovala s úsměvem a nevypadala že by nám chtěla uškodit, ale stejně! ,,Michaele, j-já....vždyť se na ní podívej....´´ Dívám se na dívku, která vstane a jakoby šla pomalu směrem k nám. ,,Ne! já to tak nemyslela!´´ Řeknu a ano, schovávám se za Michaela. Avšak dívka zahne ke skříni a vezme si černý uhel a papír. Dobře jsem upír, ale kdyby jste jí viděli.... Venku najednou padla tma. Tak ne úplně. Mříže a oknem se z venku zabednily, jako by to bylo úmyslně. Něco jako napodobení tmy, ale proč by to někdo dělal? V našem pokoji byla jen lampička, ale alespoň něco... Dívka položila papír na stoleček a lehla si do postele. Nechápavě se koukám na zabedněné okno. Při pohledu na dveře do chodby zjistím, že i v malém okénku, které bylo z divného plastu bylo tmavé. Což znamená, že všechny pokoje v patře byly ve stejné situaci. ,,Michaele, nerada to přiznávám ale mám strach...´´ Ano, já jsem právě přiznala strach. Heh.... Sednu si na postel v druhém rohu, protože v žádném případě nebudu u té holky...v žádném!... Ve tmě vypadala ještě děsivěji, a tak bych jí klidně dala roli v nějakém hororovém filmu, být režisérkou.... Dívám se na Michaela a poklepu vedle mě na postel, aby šel ke mě.... |
| |
| Pokoj V pokoji se mi nelíbilo už od první chvíle co jsem do něj vkročil a ještě víc se mi nelíbilo když se setmělo. Bylo to zvláštní být v pokoji s děsivou holkou, která psala uhlem na papír i po tmě. Caroline jasně dala najevo, že vedle holky spát nebude. Popravdě se mi do toho taky nechtělo, ale když už jsem si sedal na postel, tak mě naštěstí Car pozvala na svoje lůžko. Pokud ti to pomůžu můžu jí říct, že pokud na nás jenom šáhne tak jí zabijeme. Pošeptal jsem Car do ucha. Poslední dobou se mi tyhle slova až moc líbíla a to mě trochu děsilo. Sedl jsem si na postel a z toho individua jsem nespouštěl oči. Snad nás nebude chtít napadnout. Zašeptám tak, aby to neslyšela... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Tak snadné by bylo říci, že to vzdávám. Tak lehká by byla věta ,,Už dál nemůžu´´. Ale nešlo to jen tak říci. Nesmím zapomínat na to, čí je to vina... Udělala jsem tolik špatných věcí a pokaždé jsem před nimi raději utekla, ale teď nesmím! Nejde to...Ať chci sebevíc. I když poslední dobou cítím, že to nezvládám. A ta představa toho, že to nezvládám ani sama? A jak to budu zvládat i s jeho proměnou? Jak mu chci pomoct když vidím, jak jsem na tom sama? V místnosti jsem se cítila zvláštně. Najednou opět bylo světlo. CO?! Jakoby to bylo schválně... Dívka mi stále někoho připomínala a já si nemohla vzpomenout koho...Nebo jsem jen paranoidní? Pokud ti to pomůžu můžu jí říct, že pokud na nás jenom šáhne tak jí zabijeme. ,,Michaele!´´ Zvednu se z postele a dívám se na něj. ,,Myslíš, že se všechno dá řešit násilím a vyhrožováním? Raději nechci slyšet tvou odpověď... ´´ Sednu si zpět na postel a raději ani nechci slyšet jeho odpověď. Snad nás nebude chtít napadnout. ,,Myslím že ne, ale jistotu mít nemůžeme... je to blázen...´´ Dívám se na dívku, která se opět zvedla a šla ke skříni. Vzala uhel a kreslila po zdi. Vypadala skutečně jako blázen... Vstanu a zamířím k její posteli, kde měla položené ony obrázky. Dívka přestala kreslit na zeď a stoupla si přímo za mě. Trochu se kývala ze strany na stranu, ale já to neviděla. Soustředila jsem se jen na ty obrázky, připomínaly mi...no...nic... ,,To bys nevěřil, co si tu kreslí...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dobře, moje vražedné pocity byli silnější a silnější a měl jsem chuť někoho zabít, ale snažil jsem se to potlačit. Ale to byl vtip. Snažil jsem se to nějak zaméct pod koberec, ale Car nechtěla nic slyšet. Podíval jsem se jak Car vstala a sedla si na jednu z postelí na straně tý blázniví holky. Ne opravdu nevím co kreslí. Podívám se na dívku, která se zastavila za Caroline a byl jsem připraven zaútočit kdyby se na ni vrhla... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vím, že je nezdvořilé hrabat se někomu ve věcech. Avšak berme to z té slušnější stránky. Měla přece obrázky na posteli, ne? Do věcí jsem jí nehrabala... To by bylo pod mojí úroveň. Neboli? ....to dělám jen, když u toho ta osoba není... Dívám se na obrázky, které mě zcela uchvátily. Byly tak zvláštní. Na jednom byla žena, která držela cosi v ruce. Avšak obličej ženy byl rozmazaný.... Na druhém byla krajina. Uprostřed té krajiny byla chata, která byla polorozbořená. Dívka uměla moc krásně kreslit, ale nechápala jsem jaký má význam zkazit si výkresy. Proč zkazit? Ta žena na obrázku měla rozmazaný obličej a chata na druhém obrázku byla polorozbořená a v té krásné krajině to nepůsobilo hezky. Ale působilo to zajímavě... Ne opravdu nevím co kreslí. ,,Je to tak....zvláštní, ale zároveň...krásný...´´ Řeknu a položím obrázky zpět na postel, přičemž si všimnu že dívka stojí za mnou. Neotáčím se, ale překvapeně se dívám. Začínám si dávat dohromady pár souvislostí. ,,Potrhlá Beky...´´ Jejda... ,,Ehm...tedy Beky...´´ Otočím se a dívka upustí uhel a papíry. ,,Tak.... takhle jste mi říkaly?....Potrhlá Beky? Skutečně?´´ ,,Ehm...no...néé...samo že ne...´´ No tak ano, takhle jsme jí říkávali. Aby jste byli v obrazu, měla bych vám říci něco ze své minulosti. Od mala jsem nebydlela v New Yorku, ale v zapadlé vesničce. Nikdy jsem neměla problém najít si kamarádky a v té době jsem si našla partu, která byla ve vesnici populární. Tedy mezi mladou populací, samozřejmě. Ve vesnici bydlelo mnoho mladé generace, ale mezi nimi někdo vyčníval. Dívka, která žila s pastýřem nedaleko za vesnicí. Dívka chodila normálně do školy, ale nebyla zrovna výřečná. Nebo to bylo tím, že jsme jí moc mluvit nenechali. Dělali jsme jí špatné věci a zkráceně by se dalo říci, že jsme si na ní dost dovolovali. Nikdy to nikomu neřekla. Až jednou zmizela. Nikdy jsem jí už od té doby ve škole neviděla a pár dní po tom jsme se s otcem a matkou, to ještě byli spolu, odstěhovali. Člověk by ani nevěřil, že ji znova shledá. I když, neupravená, špinavá byla i předtím a to se o ní pastýř hezky staral. Ano, nebyla to jeho dcera. Přišla prý z lesa a on se jí ujal. Podivné, to ano. ,,Nevěřila jsem, že tě ještě někdy uvidím...´´ Podávám jí ruku. Avšak její pohled a ztuhlá tvář mi říkali, že mě ráda nevidí. ,,Jak mě poznala...Pachatelka se vrátila na místo činu....´´ Řekla, obešla mě a usadila se na postel. Zamířím zpět k Michaelovi. ,,Prosím tě Beky....je to už dávno...není třeba rozmazávat...´´ ,,Máš pravdu, není třeba rozmazávat...Koukám, že na tebe taky došlo´´ Lehla si a otočila se zády k nám. Došla jsem až k Michaelovi. ,,Známá...´´ Řeknu s pohledem k němu. ,,Musíme vymyslet, jak odsud pryč...Napadá tě něco?´´ Dívám se kolem a přemýšlím. ,,Musíme pryč dřív, než se z nás stane tohle... i když... ona byla vždycky taková...´´ Řeknu tišeji... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tak jo ta holka byla vážně ujetá. Díval jsem se jak si Caroline prohlíží dle jejího názoru divné obrázky, já jsem svůj názor neměl jelikož jsem na portréty samozřejmě neviděl. Pak se dala ta dívka s Car do řeči, ano opravdu do řeči. Vypadalo to, že se spolu znaj. Nevěděl jsem sice odkud, ale podle toho jak se spolu bavili to vypadalo, že se spolu roky neviděli. Jasně známá. Podíval jsem se na Car, když si sedla ke mě na postel. A proto jste jí říkali ujetá Beky nebo jak. Ano tohle řeknu samozřejmě potichu. Měl bych nápad jak se odtud dostat, ale asi se ti moc líbit nebude. Podíval jsem se na Caroline. Nebil to vlastně ani tolik plán, ale zjištění toho kde vlastně jsme a za jakým účelem by jsme tady mohli být. Prosím nezastavuj mě. Zahleděl jsem se Car do očí a pak už jsem byl v mžiku sekundy u dívky sedící na posteli. Jelikož jsem byl o něco málo větší než-li ona tak jsem ji chytl a umístil do úrovně svých očí. Tak a teď nám řekni kde to jsme. Ano do očí jsem se jí díval, kdyby náhodou zase zafungoval ten trik a pro mě to potom bylo jednoduší. Pokud se ke mě Caroline snažila přiblížit, tak jsem jí v tom nijak nebránil, asi bych se i nechal odtrhnout, ale potřeboval, nebo jsem spíš chtěl, zjistit co nejvíc informací... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Je těžké tvrdit, že násilím se nic nevyřeší, protože to prostě někdy neplatí. Ale tím vůbec nechci lidi navádět, aby se mlátili navzájem, to nikoliv! Prosím nezastavuj mě. ,,Michaele...´´ Řeknu, ale v tom už je u dívky a ptá se jí, kde to jsme. Nic jsem zatím nepodnikala, protože i mě to zajímalo. Došla jsem až ke dveřím, kde bylo okénko a koukala jsem, zda něco neuvidím. Odpověď dívky jsem zatím neslyšela ale... Dívka pomalu zavřela oči. ,,Kde myslíš...že jsi? Tady se lidi zbavují lidí, který mají dar...´´ ,,Nebo mentalitu...´´ Dodám, jakmile uslyším její slova. ,,Dar!´´ Okřikne mě. ,,Jaký ty si měla kdy dar...prosimtě....´´ Snažím se bouchat na okno, ale nevydává to žádný zvuk.... Divné. ,,Dar přátelství, ochoty pomoci...který někdo postrádá....´´ Řekla a podívala se na Michaela. ,,Zmiz dřív, než tě vezmou na testy...´´ Řekla a snažila se vysmeknout, ale držel jí pevně. No dobře, nechci se k tomu vracet. Ale ano, opravdu předešlou odpovědí myslela mě.... Je pravda, že jsem moc ochotná pomoci nebyla.... Tedy jí pomoci... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car jak se snažila zaťukat na sklo. Ano já mám dar, stejně tak tady Caroline, ale rozhodně to neni dar přátelství. Podíval jsem se na ni. Ano trochu jsem přeháněl, abych vypadal hrozivěji. Tak kde to jsme! Řeknu hlasitěji a zle a dívku chytnu pevněji. Než mě vezmou na testy? Sáhl jsem dívce jednou rukou na krk. Sice zatím jen jemněji, ale měl jsem v plánu i přitlačit. Řekneš nám úplně všechno. Za A kde to jsme. Za B co s námi budou dělat a za C. Jak odtud pryč. Podíval jsem se té holce hluboko do očí. Na to, že měla, jak tvrdila, dar přátelství tak moc přátelsky nevypadala.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ano já mám dar, stejně tak tady Caroline, ale rozhodně to neni dar přátelství. ,,Michaele!´´ Moc se mi nelíbilo, že o tom mluví jako o daru. Rozhodně to pro mě dar nebyl. I když některé smysly mi pomáhaly. Rychlost, čich, zrak, ale?... K čemu tohle všechno, když už nikdy nebudu žít normálně? Tak kde to jsme! Zatím jsem nic nepodnikala, ale začínalo se mi nelíbit Michaelovo chování. Ano, je třeba zjistit kde jsme a ano, možná trochu násilí pomůže ale zdálo se mi, že to pomalu ale jistě přehání. Než mě vezmou na testy? Vypadal překvapeně a není divu, to jsem byla i já. Dívka se zle pousmála. ,,Testy, které rozhodnou, zda budete tady nebo pojedete na dlouhý výlet...´´ Ani dívka sama přesně nevěděla, co říká. Vypadalo to jen že opakuje to, co slyšela.... Řekneš nám úplně všechno. Za A kde to jsme. Za B co s námi budou dělat a za C. Jak odtud pryč. Dívčin úsměv se mi moc nelíbil. Skutečně nevypadala moc přátelsky. Mlčela. Možná proto, že ani ona sama nevěděla, co říct.... ,,Michaele, to už stačí! nemyslíš?!´´ Dívám se na něj přísněji. Ano chápu násilí je za potřeba, ale násilí k dívce? Ještě k tomu, když je to kluk? Moc dobře vím, že za to nemůže on. Jeho pocity a nálady si dělají co chtějí.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline, když mi řekla ať už jí pustím. Nepleť se do toho! Jenom se na ní zle podívám a pak se opět podívám na dívku, kterou držím pod krkem. Pokud mi neodpovíš na otázky na které jsem se tě ptal, bude s tebe snídaně. Podíval jsem se na ni tak strašně moc zle, až skoro bezcitně. Tak co bude! Už jsem ztrácel trpělivost a cítil jsem, že moje oči se začínají měnit... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Jeho chování se mi hodně nelíbilo a to jak se mnou jednal taky ne.... Nepleť se do toho! ,,Cože?!´´ Podívám se na něj zle. Stále dívku držel a upřímně dívka začínala mít docela strach. ,,Jestli chceš zabít jí, musíš nejdřív zabít mě... Tak dělej! Pojď!´´ Upřímně jsem si nebyla jistá že mě nic neudělá. Spíše naopak, věřila jsem že ano....Jeho upíří stránka se ho snažila požírat tak jako mě. ,,Chceš soupeřit s někým bezbranným, jako je ta dívka?....Fakt ubohý! Nabízím ti stejně rovnocenného soupeře! Zabij mě!´´ Jdu pomalu k němu. ,,Dělej, zabij mě!!!!´´ Křičím na něj zle. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a upřímně jsem nevěděl co v tu chvíli dělat. Velká část mě nechtěl na Caroline za útočit, ale ta další a myslím, že to byla ta větší část jí chtěla rozervat na kousíčky. Ne Car, nesmíš mě vyprovokovat. Podíval jsem se na ni. Nechtěl jsem jí ublížit. NE! Zakřičel jsem, ale pak už si pamatuji jen to, jak jsem dívku odhodil přímo na onu skříň a Caroline narazil na zeď... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ne Car, nesmíš mě vyprovokovat. ,,Já na hru smíš a nesmíš, nehraju...´´ Zle se usmívám. Ucítím náraz a když otevřu oči....zabralo to! Michael dívku nechal být a narazil mě na zeď. Dívala jsem se mu do očí s provokativním úsměvem. ,,Tak na co čekáš! Zabij mě!´´ Nahnu hlavu na pravou strany a umožňuji mu tak přístup k mému krku. ,,Dělej! Nebudu tady čekat věčně...už mám křeč v krku...´´ Po očku se na něj dívám. ,,Michaele, no tak! po ničem víc netoužíš, než je krev! Nemáš žádný city, ne? Může ti být úplně jedno že mě zabiješ! a pamatuješ, co jsem ti řekla? Já zemřu první! Tak dělej! Zabij mě! Zabij mě!´´ Čekám, co se bude dít. V tu chvíli mi tak nějak bylo jedno, že jsem antilopa a on je lev. Hlavní bylo, že dívka byla v pořádku. A to jestli zemřu? Prosím vás... Stejnak už jsem mrtvá... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Díval jsem se Caroline hluboko do očí. Ne nezabiju tě. Část mě Caroline prostě zabít chtěla, ale miloval jsem jí tak, že jsem to udělat nemohl. Jestli nějakou krev, tak její. Ukážu na dívku a Caroline pustim. Cítil jsem, že oči už jsou alespoň částečně zase v normálu, ale začínal jsem mít trochu hlad... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ne nezabiju tě. ,,Ale ano zabiješ, dříve či později ano....´´ Dívám se mu do očí s vážným pohledem. Věděla jsem že bude den, kdy se třeba neovládne a budu ochotna položit svůj život za něčí, i když to není můj styl... Jestli nějakou krev, tak její. Ukázal na dívku a pustil mě. Chytnu ho za paži s mírným stiskem. ,,Michaele...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Jelikož už jsem byl o dost klidnější, tak jsem se jen vysmekl ze sevření Caroline. Její krev ano, ale teď ne. Došel jsem k ní a vzal jsem jí o náruče, i kdyby se bránila tak by s mou silou nic moc nezmohla. Pomalu jsem jí dones k její posteli a položil na ní. Došel jsem ke Caroline. Promiň. Podíval jsem se jí do očí, ale nevěděl jsem co víc říct.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Její krev ano, ale teď ne. Pomalu k ní došel a vzal jí do náruče a odnesl do postele. Poté se vrátil zpět ke mě. Promiň. Díval se mi do očí. ,,Michaele, asi si mě nerozuměl...´´ Můj pohled o hodně zvážní. ,,Jestli chceš její krev, budeš muset zabít nejdřív mě´´ Obejdu ho a sednu si na postel. Můj pohled k němu se moc nezměnil. Nebyl příjemný... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dobře. Věděl jsem, že jsem si to u Car pokazil tím, že jsem chtěl tu divnou holku zavít, ale že až tak to jsem netušil. Doufal jsem, že se odsud dostaneme dřív než budu mít až moc velký hlad. Vím proč jí tak chráníš, ale nakonec hlad ovládne dřív tebe než mě, už jen z toho důvodu, že krve z toho chlapa si měla méně než já. Taky jsem se trochu zle na Car podíval. Neměl jsem rád tyhle druhy hádek, ale neměl jsem skoro na výběr. Musíme se odsud dostat dřív než..... No ty víš. Doufal jsem, že alespoň v tomhle ohledu mi dá Car za pravdu... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vím proč jí tak chráníš, ale nakonec hlad ovládne dřív tebe než mě, už jen z toho důvodu, že krve z toho chlapa si měla méně než já. ,,Michale, to už stačí, jasný?!´´ Ne, skutečně jsem nechtěla poslouchat to, že hlad mě dřív nebo později ovládne. Ano, měl pravdu ale... ,,Nechci slyšet nic o tom, že budu mít hlad! Nechci slyšet nic, co se toho týká! Chápeš?! Protože jestli ti to není jasný, tak radši mlč....´´ Už se to dalo považovat za hádku... Musíme se odsud dostat dřív než..... No ty víš. Tak to je tak jediné, na čem by jsme se teď shodli... ,,Máš pravdu´´ Řeknu krátce. ,,Něco vymyslíme.´´ Najednou se otevřely dveře a vešel muž v bílém plášti. Nic neříkal, jen na nás koukal.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zle a mrtvím pohledem jsem se podíval na doktora který právě otevřel dveře. Už nám kurva řekněte, kde to jsme! Měl jsem pocit, že vybouchnu. Nevěděl jsem kde to jsme a to mě opravdu deptalo. Vím, že jsme se s Caroline pohádali, ale stejně jsem šel blíž k ní, aby jsme byli při nejhorším u sebe. Pořád mi na ní záleželo... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doktor se na vás chvilku koukal, jako by jste přišli z Marsu, ale nakonec odpověděl. ,,Jste v odvykacím centru... a tenhle ton si příště vyprošuji!´´ Podíval se na Michalela zle. ,,Vaši rodiče podepsali souhlas, který nám dovoluje pomoci vám...Asi si všimli, že berete drogy a mě jen zajímá jaké. Vím, že je to pro vás těžké říci, ale je to pro nás důležité...Podle toho určíme, zda zůstanete na tomto zabezpečeném oddělení, nebo vás přesuneme na normální lůžkové pokoje´´ Doktor se na vás díval trochu neklidně, ale po chvilce se usmál. ,,Nemusíte se ničeho bát...Berte to jako výlet...a mezitím bych sepsal potřebné papíry. Slečno? Pokud si pamatujete své informace pojďte prosím se mnou....Je mi jasné, že někdy drogy...No jednoduše, pojďte...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Michael už zase vyjížděl a to se mi nelíbilo... Avšak plně jsem ho chápala, doktor mlčel, ale o chvilku začal mluvit. ,,Vaši rodiče podepsali souhlas, který nám dovoluje pomoci vám...Asi si všimli, že berete drogy a mě jen zajímá jaké. Vím, že je to pro vás těžké říci, ale je to pro nás důležité...Podle toho určíme, zda zůstanete na tomto zabezpečeném oddělení, nebo vás přesuneme na normální lůžkové pokoje´´ ,,Odvykací centrum? Ale já jsem čistá!´´ ,,Nemusíte se ničeho bát...Berte to jako výlet...a mezitím bych sepsal potřebné papíry. Slečno? Pokud si pamatujete své informace pojďte prosím se mnou....Je mi jasné, že někdy drogy...No jednoduše, pojďte...´´ Vstanu, ale stále nechápu proč tu jsme. Já rozhodně nic neberu a že by bral Michael? Blbost.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dobře zase jsem trochu vyjel, ale prostě jsem přímo nenáviděl, když jsem neměl informace o dění ve kterém jsem byl středem pozornosti. Ehm... Já rozhodně drogy neberu. Podíval jsem se na Caroline. Věděl jsem, že ona taky ne. Chvíli jsem přemýšlel o tom, proč to vlastně moje máma podepsala, jak málo ve mě věřila. Určitě to bylo kvůli tomu, že jsem se bavil s Caroline a, že jí se to nelíbilo. Ne. Řekl jsem klidně, ano opravdu klidně. Postavil jsem se před Caroline a měl jsem v plánu jí nepustit, ale věděl jsem, že ona asi bude chtít jít. Tak.... Tak já půjdu taky. Jestli jde Car jdu i já. Podíval jsem se doktorovi do očí Věděl jsem, že tahle metoda zase asi fungovat nebude, ale kdyby náhodou... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ehm... Já rozhodně drogy neberu. ,,Nedivila bych se, kdyby jo...´´ No tak dobrá, možná jsem naštvaná na změnu jeho chování. I když vím, že bych mu neměla nic vyčítat, protože se chová stejně jako já.... Ne. Postavil se přede mě a v tu chvíli jsem se docela divila. ,,Co?´´ Tak.... Tak já půjdu taky. Jestli jde Car jdu i já Doktor se na nás díval trochu zvláštně. Skoro jakoby si myslel jen to nejhorší, ale nakonec kývl. ,,Alespoň vás budu mít oba z krku rychleji...´´ Usmál se, ale moc vtipné to nebylo... Vedl nás chodbou dopředu, zpátky k výtahu. Do výtahu jsme ale nenastoupili. Místo toho jsme zašli do dveří naproti výtahu. Měl pěkně vyzdobenou kancelář... ,,Koukám, že do pokojů moc neinvestujete...ale tak nevadí...hlavní přece je, že máte krásnou kancelář...´´ Podívám se na doktora trochu pobaveně. Pokynul svou rukou, aby jsme se posadili. Sednu si do židle, která byla potažená replikou zebří kůže. Dívám se na jeho stůl, který by svou cenou určitě zbořil tuhle starou barabiznu... ,,Nejdřív bych si s vámi rád promluvil...Dost často se mi nestává, abych dával do jednoho pokoje lidi, kteří spolu přijdou...´´ Otevře nějakou složku a ´´dělá´´ jako by v ní četl, ale nečetl.... ,,Dal jsem vás ale spolu, protože mi to přišlo správné...Víte, ta změna prostředí a tak...´´ Položil onu složku a díval se na nás. Opřel své záda o židli a překřížil ruce v hruď. ,,Ale nemohl jsem nezaslechnout jisté okolnosti, které mi napovídají, že není dobré mít vás dva pohromadě....Věřte, že bych nerad měl na oddělení takový hluk a nepokoje...Tady se mají lidi léčit, ne se zhroutit...´´ Pousmál se a naklonil se víc k nám. ,,Myslím, že by vám prospělo oddělit se....v tom smyslu, že by jste se potkávali ve společenské místnosti...Možná je to jen má domněnka, ale...podle mě máte jakési problémy a mám pocit...že tím narušujete chod mého oddělení. Mýlím se snad?´´ Podívá se na Michaela a poté na mě. Raději mlčím, protože jsem si vědoma že jsme byli slyšet na celé oddělení...I když... Chtěla jsem něco říct, ale...Upřímně jsem nevěděla co... Ano, chytli jsme se, ale.... ,,Co navrhujete?´´ Řeknu a podívám se na doktora, který mlčí a čeká na naše vyjádření.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Překvapilo mě, když nás doktor nechal jít spolu, ale byl jsem za to rád. Moje nálady se měnili poslední dobou častěji, ale teď, když už jsem byl zase jako dřív jsem se už na Caroline nemohl ani zlobit, i když ona na mě asi ano. Rozhlédl jsem se po kanceláři. Caroline měla pravdu, když řekla, že by jsme mohli mít i lepší pokoje, ale na druhou stranu jsem to chápal, už jen z toho důvodu, že jsme na odvikačce. Podíval jsem se na doktora, když řekl, že by bylo lepší kdyby jsme se rozdělili. Myslel jsem, že se Car chytne slova, ale když mlčela, tak jsem začal mluvit já. Podívejte, ano dneska jsme byli trochu hlučnější, ale to jen z toho důvodu, že jsme nevěděli kde jsme a tak jsme se trochu pohádali. Ano byla to lež, ale myslím, že neměl důvod mi nevěřit. Rád bych zůstal tady s Caroline i nadále na pokoji a vím, že nemohu klást návrhy, ale myslím, že by se nám hodil pokoj jen pro nás dva. I když jsme byli s Car těsně po hádce, nebylo moudré se rozdělit, už jen z toho důvodu co jsme teď zač a společně máme větší šanci na únik. Já osobně si myslím, že by jsme měli zůstat spolu. Podíval jsem se na Caroline. Teď bylo slovo na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívejte, ano dneska jsme byli trochu hlučnější, ale to jen z toho důvodu, že jsme nevěděli kde jsme a tak jsme se trochu pohádali. ,,Trochu...´´ Řeknu ironicky ale spíše potichu, aby to zbytečně doktor nerozpitvával. Rád bych zůstal tady s Caroline i nadále na pokoji a vím, že nemohu klást návrhy, ale myslím, že by se nám hodil pokoj jen pro nás dva. Já osobně si myslím, že by jsme měli zůstat spolu. ,,Doktore, doktore....Naprosto vás chápu...Říkáte si, co to tam bylo za křik a rušení klidu...Víte, abych vám to objasnila...někdy se prostě lidi zdají jiný než jsou....OBZVLÁŠTĚ NĚKTEŘÍ...´´ Při posledních dvou slovech se schválně podívám na Michaela jako narážku. ,,Ale jak jistě víte, někdy se stane že se lidi chytnou....I když za to může jen JEDEN z nich....Myslím, že by jsme to neměli řešit...Už jen z toho důvodu, že i váš čas je drahocenný....Pokud si ale myslíte, že dát nás zvlášť je řešení budiž....Ale? Pořád je tu to ale...Co se tedy stane? Nevíte? Heh stejně jak já...I když... návrh by tu byl...´´ ,,Prosím?´´ Řekl doktor zmateně. ,,Co to tady na mě hrajete za hru....? Možná že bych to ještě zvážil... a jestli je to vaše přání, zkusím to respektovat... ale? Pořád je nějaké ale, že?´´ Zasmál se. Ne, opět si myslel, že je moc vtipný. ,,Chci vidět nějaké výsledky...Ptáte se proč tu jste, ale hlavní otázka přeci je, co vám to přinese...A možná, že by bylo lepší kdyby jste byli spolu...Třeba tak vyřešíte svoje problémy vzájemně...Možná by bylo dobré zařadit vás do skupiny, která chodí ven do klidného prostředí....Povídat si o problémech....´´ ,,Rozhodně!´´ Zvýším nadšeně hlas. Nadšení sice předstírám, ale je to šance jak se vypařit. ,,myslím, že obzvláště NĚKOMU by toto sezení velmi pomohlo, že?´´ Mírně kopnu do Michaelovo nohy a usměji se na doktora. Doktor se na nás ještě chvilku díval a čekal na Michaelovo vyjádření. Poté se zvedl a vyšel ze dveří. Ukázal na pokoj hned vedle jeho kanceláře. ,,Tady můžete být spolu... Navíc při konfliktu budete hned vedle mě...takže budu moct přijít a pomoci vám....´´ Čekal, až vejdeme. Vejdu jako první. Pokoj byl úplně stejný jako tamten, ale nikdo v něm nebyl. Šla jsem přímo k oknu. Chtěla jsem si o tom ještě s Michaelem promluvit, ale určitě to nemá cenu... ,,Spokojený?...´´ Řeknu trochu nepříjemně když uslyším, že doktor zabouchl dveře a odešel... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Mírně jsem se zašklebil na Caroline, když do mě kopne. Ale samozřejmě. Rád si povídám. V tu chvíli jsem upřímně nevěděl co říct. Tak pilně jsem poslouchal rozhovor Caroline a doktora, že mě nic lepšího v onu chvíli nenapadlo. Pokoj jenom pro nás. To bude super. Řeknu doktorovi, když nám ukáže náš noví pokoj. Stejný, nic nového, mohl jsem alespoň doufat. Opravdu musíš bejt zase nepříjemná? Podíval jsem se na Caroline, když řekla méně příjemně než-li v kanceláři. Opravdu si myslíš, že za svoje změny nálad můžu já? Ty bys měla ze všech nejlíp vědět, že já za to nemůžu. Podíval jsem se na ni. Nekřičel jsem, mluvil jsem naopak potichu, aby nás doktor neslyšel. Mám dost depku už jenom z toho, že si máma myslí, že jsem na drogách a hádat se s tebou nechci. Sednu si na postel. Víš, rád bych si s tebou promluvil o tom co teď jsme a jaké to může mít následky. Ano, nebyla to ta nejlepší chvíle, ale byla to chvíle, kdy jsme měli alespoň trochu času pro sebe... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Opravdu musíš bejt zase nepříjemná? ,,Nejsem nepříjemná!´´ Řeknu normálním, přesto nepříjemným hlasem. Trochu nepříjemná sem, ale... Opravdu si myslíš, že za svoje změny nálad můžu já? Ty bys měla ze všech nejlíp vědět, že já za to nemůžu. ,,To netvrdím...jen...´´ Trošku se zarazím, protože nevím co říci. Mám dost depku už jenom z toho, že si máma myslí, že jsem na drogách a hádat se s tebou nechci. ,,Já se taky nechci hádat....´´ Povzdychnu si. Sedl si na postel a já si sedla k němu Víš, rád bych si s tebou promluvil o tom co teď jsme a jaké to může mít následky. ,,Jaké následky máš na mysli... ?...Nevidím žádné následky... ´´ Podívám se mu do očí. No, možná jsem k němu nebyla vždycky upřímná...Hlavně nedávno s Jasonem, když mi sháněl ty prášky... Neřekla jsem mu o té puse.... A asi bych mu to říkat neměla...Nebo ano? Ale co upřímnost? ,,Něco ti chci říct...Měla jsem ti to říct už dávno, ale-...´´ Sklopím pohled. |
| |
| Pokoj Podíval jsem se na Caroline. Dříve než jsem stihl říct jaké následky by to mohlo mít se, ale ozvala Car s tím, že mi muí něco říct a, že mi to měla říct už dávno. O co jde. Otočil jsem se na ní, abych na ní viděl. Musel jsem pořád myslet na to, že jsem teď upír, ale na to v jakém podání jsem to dostal si myslím, že to beru docela v klidu, ano moc se neovládám, ale to časem půjde... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nechci mu lhát, to ne! Ale nešlo jen tak říci ´´Hele, my jsme se s Jasonem líbali´´. To ne, takhle to nejde... O co jde. ,,O mě a o Jasona...´´ Řeknu, ale nedívám se na něj. ,,Víš, já a on...´´ Zaseknu se a nevím jak pokračovat... Nakonec pokračuji dál... ,,Když jsem byla u něj v pokoji...Tak...´´ Zvednu pohled a dívám se mu do očí. V mých očích bylo vidět, že se něco stalo. Ano, cítím se provinile. Nešlo to v sobě dusit, i když jsem mu stále ještě neřekla co se stalo, a tak si to vlastně může domyslet... Tedy pokud si to domyslí správně... ,,My jsme...´´ Nemohla jsem dál, jakoby mě něco zastavilo.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Poslušně jsem poslouchal každé Caroliino slovo. Nejdříve jsem myslel, že řekne něco na způsob, že se pohádali, ale pak, když se začala zasekávat a zadrhávat, jsem už věděl co pravděpodobně bude následovat. Caroline. Poklesne my hlas a hned, aniž by snad obyčejný člověk stihnul mrknout sedím na posteli na druhé straně místnosti. Jak.... Odmlčím se. Jak se to stalo. Byl jsem rád, že jsem se vůbec přiměl ke slovům. Popravdě jsem ani nevěděl jestli to chci od Car slyšet, ale co když zatím bylo něco víc... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Caroline. Bylo vidět, že ho to dost zasáhlo. Najednou se objevil na druhé straně na posteli a hned mi bylo jasné, že mě nechce ani vidět. Zatím jsem to nedořekla, a tak si mohl myslet cokoliv.... Jak.... Odmlčel se a tím mi více znervozňoval. Jak se to stalo. ,,Začalo to, když jsem měla zraněnou nohu. Nešlo o běžné zranění a...ukradla jsem Jasonovo otci Vicodin...jenže docházel a j-já...Já ho prostě potřebovala...´´ Podívám se na něj a je mi hrozně když vidím, jak to bere.... ,,Jason slíbil že mi je sežene, ale že za to něco chce...´´ Bylo mi špatně, ze sebe samé... ,,J-já prostě nemohla jinak! J-já ty prášky potřebovala...´´ Vstanu a jdu pomalu k Michaelovi. ,,Michaele...j-já-´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Sice jsem slova Caroline slyšet nechtěl, ale poslouchal jsem. Trochu jsem se zklidnil s pohledu na Caroline, když jsem se dozvěděl, že jí do toho Jason vlastně donutil, ale ještě víc jsem se naštval na Jasona z toho důvodu, že ji k tomu donutil. Ale mohla si mi to říct a nějak by jsme to vyřešili. Na mém hlase bylo poznat, že jsem klidnější, ale stejně jsem se s Car nechtěl moc bavit, ale musel jsem. Možná to malinko chápu. Řekl jsem potichu. Ale kdyby jsi to řekla mě, mohl jsem ti ty prášky sehnat. Tenhle důvod bych pochopil. Odmlčel jsem se. Až se mi Jason dostane pod ruku! Řekl jsem naštvaně, ale přes to poměrně tiše. To jak se chovám já mi Caroline taky odpouští a tohle nebyla její chyba, ano byl jsem naštvanej, ale nechal jsem jí dojít ke mě, aby mi to vysvětlila a já si s ní mohl popovídat o našem problému a budoucím plánu... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ale mohla si mi to říct a nějak by jsme to vyřešili. ,,To nešlo, nemohla jsem ti to jen tak říct....už v zájmu Jasona...protože o-on mě do ničeho nenutil...Něco jsem chtěla, ale něco jsem proto musela udělat....´´ Tak dobře, cítím se hrozně. V jistém slova smyslu jsem Michaela podvedla... Možná to malinko chápu. Ale kdyby jsi to řekla mě, mohl jsem ti ty prášky sehnat. Tenhle důvod bych pochopil. ,,To je ten hlavní důvod, proč jsem ti to nechtěla říct. Nechtěla jsem aby jsi věděl, že něco takového beru...´´ Dojdu až k němu a kleknu si k posteli. Dívám se mu do očí. Až se mi Jason dostane pod ruku! ,,Michaele, nemá cenu to takhle řešit...on za to nemůže, je to moje chyba...´´ Vstanu a sednu si k němu. ,,Spíše by jsme se teď měli zaměřit na to, co bude dál...Možná by jsme měli šanci na tom blbém sezení venku...I když hradby jsou docela vysoký a pod proudem....´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ale donutil tě, aby jsi ho políbila. Dobře, bylo na čase odbočit od tématu a pustit se do toho jak se dostat ven. Máš pravdu, stěny budou vysoké. Podívám se na Car. Ale jsme přese upíři. Jsme rychlí, silní, tak přece dokážeme přelézt nebo přeskočit zeď a ublíží nám vůbec proud? Podíval jsem se na Caroline. Začínám slábnout. Cítím to. Proto jsem chtěl, aby nás dali zvlášť do pokoje, nevěděl jsem, jestli bych dokázal nezaútočit na tu holku. Podíval jsem se ke dveřím. Někde tady musejí mít krev. Aspoň v těch pytlíčkách. Musíme se odtud alespoň pro tohle dostat teď. Podíval jsem se na Caroline a pomalu jsem došel ke dveřím, chytl kliku a silně, přes to co nejméně hlučně trhl... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ale donutil tě, aby jsi ho políbila. ,,Podle toho, co je pro tebe donucení...změňme téma... vyřešíme to až budeme venku´´ Teď bylo hlavní prioritou zmizet.... Máš pravdu, stěny budou vysoké. Ale jsme přese upíři. Jsme rychlí, silní, tak přece dokážeme přelézt nebo přeskočit zeď a ublíží nám vůbec proud? ,,Jsme upíři ale ne žádný rambo... proud by nás mohl i zabít, pokud by se dostal k srdci...Ale třeba tak silný nebude...´´ Začínám slábnout. Cítím to. Proto jsem chtěl, aby nás dali zvlášť do pokoje, nevěděl jsem, jestli bych dokázal nezaútočit na tu holku. Jak mu jen říci, že nechci další krev? Napadlo mě, že to možná bude lepší...Ano, došlo mi že bez krve dlouho nevydržím. Možná měsíc, dva, ale... No... to teď nebudu řešit. Dveře se otevřely a vypadalo to, že doktor není ve své kanceláři. Jak jsem to poznala? Nevycházel z jeho kanceláře žádný hlas... ,,Jdeme?´´ Řeknu Michaelovi a vyjdu na chodbu, kde bylo ticho. ,,To co hledáš by mohlo být v podzemí, protože krev potřebuje chladící prostředí...Musíme výtahem do podzemí...´´ Řeknu a dojdu k výtahu. Stisknu tlačítko. Výtah tu byl celkem rychle a prázdný, takže jsem nastoupila a čekala než nastoupí Michael. Dveře se zavřely a já zmáčkla tlačítko, které bylo nejníže. Předpokládajíc, že je to to správné. Cítím, jak výtah jede dolů. Najednou se prudce zastavil a dveře se otevřely. Podzemí bylo studené. Byla slyšet jen kapající voda. Světlo, které osvětlovalo chodbu blikalo, a tak se dalo předpovídat že za chvilku exne.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na otevírající se dveře a chtěl jsem vyjít ven, ale Car mě předběhla. Mohl jsem se jenom usmát, ano přes to všechno jsem se mohl jenom usmát. Jasně, že jdeme. Mám hlad. Zavřel jsem za sebou dveře a neslyšně jsem šel chodbou. Když jsem šel neslyšně, tak to neznamenalo, že jsem nešel rychle, ba naopak docela jsem přes chodbu pelášil až k výtahu, ve kterém už stála Caroline. Nastoupil jsem a už jsem cítil jak výtah míří níž a níž. Náš povoz, no dobře, tak výtah zastavil poměrně prudce, což jsem nečekal a tak jsem sebou trochu cukl. Vystoupil jsem a podíval jsem se kolem sebe. Vypadá to, že jsem nikdo moc nechodí a hlavně to tady vypadá jako z nějakého filmu. Podívám se na Caroline a malinko se ušklíbnu. Vidím to jít tudy. Ukážu na cestu před sebou. Důvodů proč se vydat tudy bylo rovnou několik, ale jen jeden byl důležitý a to, že jiná cest tudy nevedla. Tak jdeme. Projdu přímo pod blikajícím světlem a dál chodbou, než dojdeme k prvním dveřím... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Blikající světla, skoro tma, kapičky vody, které dopadají na zem do louže a tím způsobují ozvěnu. No neřekli by jste, že je to jak z hororu? Jenže? Jenže tohle je realita... Vypadá to, že jsem nikdo moc nechodí a hlavně to tady vypadá jako z nějakého filmu. ,,Musíme rychle...Budou nás hledat...Zkusíme najít potom cestu ven....Z každého podzemí vede cesta...´´ Moc se mi to tady nelíbilo, ale nedalo se nic dělat... Vidím to jít tudy. ,,Ehm...no neříkej... a já chtěla jít tamtudy....´´ Řeknu ironicky, ale mile. Na druhé straně byla jen zeď.... Šli jsme dál... Chodba byla čím dál divnější. Narazili jsme na dveře, které byly...no jak to říci.... špinavé od krve...Nutno podotknout, že krev byla již zaschlá. Prudce jsem kopla do dveří a to co jsem viděla mě zaskočilo. Vypadalo to jako nemocniční prostředí. Spíše jako operační sál. Nějaký kluk ležel na operačním stole celý rozpitvaný. Kolem něj se válelo plno divných pomůcek a mě to nahánělo husí kůži. Krev byla všude kolem již mrtvého pacienta a bylo zvláštní jen to, co dělá tady dole...Nějaké pokusy? ,,Tak dělej...Máš chvilku...za chvilku nás budou hledat... musíme pryč...´´ Čekám, co se bude dít. Má příležitost se napít, i když chudák mrtvola... Krev jistě nebude tak dobrá jako čerstvá, ale alespoň něco.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car když otevřela dveře, které odhalili mrtvolu. Opravdu si myslíš, že se napiju? Nějaká úcta ve mě zbyla a to určitě úcta k mrtvím. Podívám se znovu na mrtvolu a vlezu dovnitř. Důležitější je, kdo mu to udělal. Podívám se kolem sebe a všimnu si dalších dveří, které vedou do nějaké další místnosti. Prudce je otevřu a odhalí se mi místnost plná lednic a mrazáků. Vidíš? Ani jsme nemuseli chodit daleko a ani jsme nemuseli pít z mrtvoly. Rychle otevřu jeden mrazák a vezmu co nejvíc pytlíčků unesu. Nechci se ven vykrádat moc brzo a hlavně jsem musel myslet i na Caroline. Tak jdeme. Vyběhl jsem z místnosti k výtahu. Caroline snad hned za mnou. Nastoupil jsem, počkal jsem než nastoupí ona a zmáčkl čudlík našeho patra... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Opravdu si myslíš, že se napiju? Nějaká úcta ve mě zbyla a to určitě úcta k mrtvím. ,,No... myslím že souhlasíš když řeknu , že raději nebudu komentovat...´´ Důležitější je, kdo mu to udělal. ,,Myslím že vím...´´ Narazili jsme na další dveře v té samé místnosti a cítila jsem, co za nimi bylo.... Vidíš? Ani jsme nemuseli chodit daleko a ani jsme nemuseli pít z mrtvoly. ,,Chtěl si říct nemusel... ale...nebudu tě přerušovat...´´ Řeknu tiše, spíše pro sebe. Tak jdeme. Běželi jsme k výtahu a jeli opět nahoru. ,,Michaele, to ti nestačí dva pytlíčky?...Nemusel si toho brát tolik...Bude to nápadný, tedy jestli si všimnou, že něco chybí...´´ Vyjeli jsme nahoru a překvapivě ticho. Vypadalo to, že doktor se ještě nevrátil, a tak jsem jako první šla k nám do pokoje a sedla si na postel v rohu, opírajíc se o zeď. Sledovala jsem Michaela, který vešel hned po mě. ,,Jsem zvědavá, kam to schováš, protože tohle asi jen tak nevypiješ...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vystoupil jsem z výtahu hned za Car a hned za ní jsem vběhl do pokoje a zavřel jsem za sebou dveře. Jak jako kam to schovám. Vím, že je to tady malí, ale pokud to bude třeba tak to strčím i do polštáře. Pousmál jsem se, trochu jsem roztrhl polštář na posteli na které nikdo nespal a naskládal jsem tam pytlíčky. Jen dva jsem si nechal v ruce. Podíval jsem se na Caroliin výraz a hned jsem objasnil. Jeden pro mě a jeden pro tebe. Hodil jsem pytlík směrem ke Caroline a sám jsem odvíčkoval místo, kterým do pytlíku krev proudila a napil jsem se. Cítil jsem jak se mi vrací síla a tím pádem jsem pil víc a víc, ale nic to se mnou nedělalo, jen jsem cítil vracení síly... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Jak jako kam to schovám. Vím, že je to tady malí, ale pokud to bude třeba tak to strčím i do polštáře. Koukala jsem jako blázen, když to Michael začal rvát do polštáře, ale alespoň to bylo v bezpečí.... ,,Ty si blázen...´´ Tiše se zasměji, když to doskládal. V ruce držel dva pytlíčky a já moc dobře věděla k čemu to směřuje.... Dívala jsem se na krev a v hlavě si snažila říkat ´´Ne!´´. Jeden pro mě a jeden pro tebe. Hodil ke mě pytlíček, ale já ho nechala jen tak spadnout. I když upřímně jsem měla chuť ho chytit, rozervat a vypít všechnu krev.... Podívala jsem se na pytlíček, který dopadl před postel a zvednu pohled na Michaela. Krev tak krásně voněla....Musím se ale odreagovat.... ,,Uvažujme... kdyby se nám podařilo odejít od skupiny až půjdeme ven...co uděláme s tím proudem?....´´ Podívám se na něj přemýšlivě, a tak zapomínám na hlad a slábnutí.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na pytlík, který nechala Car spadnout před sebe na postel, ano tušil jsem, že to udělá a nijak mi to nevadilo. Sedl jsem si k ní na postel, ale cestou jsem sebral pytlík a položil ho na postel, kdyby si to náhodou rozmyslela. Možná by šlo zkratovat obvody, kdyby jsme našli hlavní vypínání. Navrhl jsem. Ale co když na to jdeme moc složitě? Kdyby nám udělali testy a zjistili, že nic neberem tak by nás pustili ne? Dobře, bylo tomu jen těžko k uvěření potom co jsme viděli v tom podzemí, ale i to byl návrh... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Michael si sedl ke mě na postel a vzal sebou pytlíček, který taktéž položil ke mě na postel. V tu chvíli jsem ho ale hned shodila zpět na zem. Možná by šlo zkratovat obvody, kdyby jsme našli hlavní vypínání. ,,Jenže kde je vypínač....někde dole v podzemí? nebo někde v hlavní budově...?´´ Přemýšlím. Ale co když na to jdeme moc složitě? Kdyby nám udělali testy a zjistili, že nic neberem tak by nás pustili ne? ,,No jistě...půjdeme na testy....krve....Z toho poznají že nemáme normální krev a skončíme na operačním sále místo toho nebožtíka....´´ Řeknu a dívám se na něj. Panebože, ta krev byla cítit po celém pokoji.... Co teď? Zachovat klidnou hlavu.... ,,Musíme na to jít chytře....Vymyslet něco, co by bylo hodně nenápadný....´´ Podívám se na něj a znovu přemýšlím. ,,Ale to vypnutí proudu nezní špatně...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usrknu z pytlíčku s krví a opět se dám do hovoru. Máš pravdu, vypnutí elektřiny je super nápad. Taky mě ještě, ale napadlo ovládnutí mysli toho doktora a ten by nás pustil, kdybych mu to řek a kdyby se to povedlo, ale teď, když jsem se najedl by to mělo jít. Podíval jsem se na Caroline. Podle mě tohle nebyl zas tak špatněj nápad, ale samozřejmě jsem počkal co na to řekne... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Rozhovor mě hodně unavoval, ale kvůli Michaelovi. Slábnu, cítím to... Jak člověk pozná, že už je čas jít? Jestli vás napadne stáří, tak to můžeme v mém případě ihned zavrhnout. Jak to tedy poznám? Musím to cítit? Máš pravdu, vypnutí elektřiny je super nápad. Taky mě ještě, ale napadlo ovládnutí mysli toho doktora a ten by nás pustil, kdybych mu to řek a kdyby se to povedlo, ale teď, když jsem se najedl by to mělo jít. ,,Možná ano...Mohla by to být jedna z cest, které by jsme měli zvážit...Ale co když to nevyjde? Jaký je jiný plán?....Musíme počítat se vším....S každou maličkostí či zádrhelem. Pokud by to nevyšlo, probudil by si v doktorovi mnoho otázek...Kdyby se někdo podíval do očí a řekl ať nás pustí...no...asi by to v něm nevyvolalo dobré myšlení...Co tedy po tom? A jestli to vyjde... Myslíš, že i kdyby jsme ho donutili po našem odchodu zapomenout, že by nás ostatní doktoři nehledali? a kdyby nás hledali, kam by jsme šli? a to si piš, že nás budou hledat, protože všechny ovlivnit nemůžeme....Musíme počítat se vším...Kam půjdeme....Jak unikneme, ale i jaké můžeme mít při útěku překážky....´´ Dívám se na něj a pomalu si lehám. Postel byla docela velká, a tak jsem si mohla lehnout a Michael tam mohl stále sedět. ,,Dobře, hlavní je útěk...To co bude po tom necháme na potom....Jaký máš tedy plán?´´ Dívám se mu do očí i přesto, že ležím. ,,Myslím, že to chce něco vymyslet, protože zítra budeme mít možnost....Budeme na pozemku venku... s tou partou bláznů...Takže se snad budeme moct vypařit, ale chce to rychlý plán....´´ Oči se mi pomalu zavírají a já si již více nepamatuji. Vidím jen tmu. Temnou a zastrašující tmu. Únava na mě dopadala rychle, ale držela jsem se. Spánek mi trochu pomůže... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Poslouchal jsem Car a nějakou dobu jsem jen přikyvoval. ,,Mohl bych to ovládnutí mysli zkusit nějakou oklikou, ale chvíli počkám, než si to tady vůbec pohlédneme. Myslím, že když ovládnu toho doktora, tak řekne svým kolegům, aby nás nechali jít a nebude to mít tak fatální následky, jako kdyby jsme utekli. Nakonec už jsem ztichl. Podíval jsem se na Car jak si lehla a po nějaké době jsem si vedle ní lehl i já. Byl jsem hned v lepší náladě. Natiskl jsem se blízko k ní a taky jsem zavřel oči... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sen patří jen nám. Někdy nás vtáhne do jakési své reality kdy mi vůbec nepoznáme, že jde o sen. Spousta vědců se snaží porozumět snům, které nás mnohdy zavedou na místa, které toužíme vidět. Tak tomu bylo i v Sanatoriu. Lidé snili o různých věcech. Například?...O svobodě projevu, svobodě pohybu a hlavně o neodsuzování. Sanatorium nebylo moc příjemné místo, a tak se uvěznění lidé snažili najít tu správnou cestu jak uniknout, a to uniknout do svých snů. Bylo by zbytečné říkat, že sny jsou součástí života, ale přesto to stojí za zdůraznění. Tak tomu bylo i u Michaela a Car. Ano, chci vám tím říct o jejich snech... *Na stole se třpytily kameny, které ukazovaly majestátnost tohoto pokoje. Stůl byl zrcadlový, a tak se v něm odrážely obrazy, které visely kolem celé místnosti. V Konstantní rovině. Skoro to vypadalo, že jsou kolem celé místnosti přesně na milimetr vedle sebe. V místnosti se vše ozývalo, něco jako velmi hlasitá ozvěna. Kroky tě zavedli ke stolu, kde kromě kamenů leželi ještě jakési deníky. Deníky od krve. Vzal si jeden do ruky, když si uslyšel, že někdo ťukal na okno. Otočil ses, ale nikdo tam nebyl. Místnost najednou ztmavla a zeď zůstala holá a černá. Přesto deník, který si měl v ruce, ti poskytoval světlo...Slyšel si Carolinina slova, která říkala při vašem rozhovoru. *Stejně mě jednou zabiješ*. Světlo z deníku sílilo, a tak si mohl vidět kaluž krve. Místo deníku si měl najednou v ruce bušící srdce. Srdce bylo černé, ale stále ještě bylo, i když usychalo. Najednou, jakoby do odlehlých končin temnoty vešlo slunce. Uviděl si na zemi dívku. Měla blonďaté vlasy. Od ní tekl proud krve. Ihned si se k ní vydal jí pomoci. Slyšel jsi své vlastní kroky. Než ses nad dívkou sehnul zjistil si, že je to Caroline. Chtěl ses k ní sehnout, ale objevil ses úplně někde jinde. Slyšel si krákot vran, které kroužili na rudé obloze. Před tebou byly náhrobky. Utíkal si a narazil na Carolinin hrob. A?...Co bylo dál?* ....... *Klapot kopyt, tě probudil z tvého spánku. Spala si na zemi v nějaké chaloupce. Uslyšela si zvony, které byly pro něčí smrt. Pro čí? Vyběhla si z domku a narazila přímo do nějakého člověka, který dělal že tě nevidí. Utíkala si a prodírala mezi lidmi, kteří šli ke kostelu. U kostela ses zastavila. Uviděla si sebe a Michaela. Oba jste stáli na malé stoličce, která vás dělila od smrti. Okolo krku jste měli provaz. Za vámi stáli dva muži a čekali na jakýsi pokyn, aby kopli do stoličky a ukončili tak váš život. Lidé křičeli slova, která byla myšlena k vašemu oběšení. Chtěli vás vidět mrtvé, proč? Najednou se záběr natočil jen na Tebe Car. Byl slyšet zvuk stoličky a reflex, kterým si sebou mlátila a snažila ses vysmeknout. Nešlo to, provaz byl moc silný... Co bylo dál?....* .... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tenhle sen se mi vůbec nelíbil. Viděl jsem Caroline ležet na zemi a od jejího těla pomalu tekla krev až ke mě. Ihned jak jsem to zareagoval a ještě k tomu jsem viděl srdce mě napadlo jestli to náhodou není její srdce, ale to jsem si nechtěl připustit ani na minutu. Okamžitě jsem se Caroline vydal na pomoc, chtěl jsem jí zpátky. Nemohl jsem se dívat na to nehybné tělo, které leželo na podlaze. Klekl jsem si k ní a natáhl k ní ruce, ale ještě před tím než-li se vůbec mé konečky prstů stihli dotknout blonďaté Caroline jsem se objevil někde jinde. Tušil jsem že ono místo. To místo na kterém se teď nacházím je sen, ale nevěděl jsem to jistě. Všechno bylo tak moc skutečné, až příliš skutečné. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Všude jenom náhrobky pod nimiž se nachází mrtví lidé, lidé kteří zemřeli už dávno. Rozeběhl jsem se, chtěl jsem odtud co nejrychleji to šlo, ale i přes to že jsem chtěl zrychlit do své upíří rychlosti to nešlo. Běžel jsem jako normální člověk. Na tom by nebylo nic špatného, ale já jsem se odtamtud chtěl dostat co nejdřív a když jsem běžel takhle pomalu, tak mě to přímo ubíjelo. Z ničeho nic jsem se zastavil. Nechtěl jsem se zastavit, chtěl jsem za každou cenu běžet dál, jelikož se mi ono místo vůbec nelíbilo, ale nešlo to, jako by mi někdo říkal "zůstaň." Podíval jsem se na náhrobek přede mnou, ne protože bych chtěl, ale protože mi to poradil instinkt a ten já jsem prostě musel poslechnout. Zatajil se ve mě dech, ustoupil jsem několik kroků zpátky a nějakou dobu jsem se nehýbal. Jediné co jste mohli se hýbat byli mé oči, které stále za sebou četli jméno Caroline Forbes. Pod jménem byl ještě nápis "odpočívej v pokoji," ale já jsem byl tvrdě zaměřen na jméno. Přišel jsem blíže k náhrobku. Sedl jsem si na studenou, travnatou zem a mlčel jsem. Skoro jsem chtěl brečet, ale držel jsem to v sobě jako by mě mohl někdo vidět. Pomalu jsem se konečky prstů dotkl studeného kamene a začal jsem vzpomínat na vše co jsem s Car prožil... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Klapot kopyt mě probudil ze spánku. Spala jsem na zemi v nějaké chaloupce, která byla čistá a upravená.Náhle uslyším zvony, které bily pro něčí smrt. Pro čí? Vyběhla jsem z domku a narazila přímo do nějakého člověka, který dělal že mě nevidí. Utíkám a prodírám se mezi lidmi, kteří šli ke kostelu. U kostela se zastavím. Uvidím sebe a Michaela. Oba jsme stáli na malé stoličce, která nás dělila od smrti. Okolo krku máme provaz. Za námi stáli dva muži a čekali na jakýsi pokyn, aby kopli do stoličky a ukončili tak náš život. Lidé křičeli slova, která byla myšlena k našemu oběšení. Chtěli nás vidět mrtvé, proč? Najednou se záběr natočil jen na mě. Byl slyšet zvuk stoličky a reflex, kterým jsem se sebou mlátila a snažila jsem se vysmeknout. Nešlo to, provaz byl moc silný... Lidé začali tleskat a radovat se. Cítím, jak se můj oběh krve zastavuje. Pomalu zavírám oči. Lidé ztichli a v tu chvíli tam byl naprostý klid. Začala jsem se houpat ze strany na stranu a byla již mrtvá. Krev kapala pomalu na zem a v tu chvíli jsem otevřela znovu oči. Nebyla jsem tak úplně mrtvá. Začala jsem sebou mrkat a podařilo se mi uniknout se sevření lana. Teď to bylo jen na mě. Zakousla jsem se do mladé dívky, která začala křičet. Všude byla panika a strach. Lidé utíkali a zamkly se ve svých obydlích. Dívka, která se stala mým obědem jen sebou bezmocně nechala manipulovat. Její krev mi stékala po bradě a kapala na zem. Nutilo mě to Pít a nezastavovat se. Poté jsem dívku pustila, a ta dopadlo přímo na zem. Byla slabá, a tak toho moc nezmohla. Silně krvácela a já pokračovala dál šířit paniku. Všude najednou bylo ticho. Vesnička byla prázdná a lidé se báli vyjít ven. Začala jsem ničit domy, ploty a vše, co mi přišlo do cesty, Až jsem jí uviděla. Malou dívku, která stála u jednoho z domů. Utíkala a já šla za ní. Dovedla mě až na místo, kde jsem viděla krutou realitu. A to, jak to bude postupně, když nepiji krev....Nechtěla jsem to vidět, utíkala jsem po cestě pryč až najednou kopí proletělo mým srdcem a ten, kdo mě probodl?...Byl...? Byl právě Michael... V tu chvíli se probudím celá vyděšená. Trvalo mi chvilku než zjistím, že to byl jen sen. Dost reálný sen.... Sednu si na postel a snažím se vzpamatovat.... Upřímně, myslela jsem že z lidským životem odcházejí i sny a jako upíra mě tohle pronásledovat nebude....Omyl.... Přemýšlím jestli to může být nějaké znamení ale ne, byl to jen sen. Sny si nás získávají a jsou čím dál realističtější. Jde jen o to, čemu věříme a čemu ne. I když ve snu to nejde rozeznat, bereme to jako skutečnost... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na holé zdi, které ve mě klid rozhodně neponechávaly. Otočím svůj pohled na Michaela, který byl zdá se vzhůru. Překulila jsem se tak, abych byla na něm. Lehce jsem ho políbila a dívala se mu do očí. ,,Slib mi něco...prosím´´ Znovu ho políbím a dívám se na něj vážněji. ,,Slib mi, že mě nenecháš trpět a zabiješ mě rychle....´´ Dívám se na něj tak, aby věděl že si z něho srandu nedělám. To ani nebyl účel. Šlo o poctivé přání... Třeba se jednou skutečně neovládne... V tom případě by byl ochoten zabít klidně i vlastní rodinu...Natož mě, když já jsem jen jeho přítelkyně... Políbím ho a chvilku ho líbám. Po chvilce přestanu a sleduji jeho reakce. ,,Víš, chci tím říct...že....že tě miluji....´´ Ano, konečně to šlo říci. Zopakuji to poněkud vážněji... ,,Miluji tě...´´ Řeknu se slzami v očích, protože tohle jsem ještě nikdy nikomu neřekla... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Mé oči se prudce otevřeli, ale tělo zůstalo nehybně na svém místě. Caroline byla vzhůru a jakmile si všimla, že jsem vzhůru začala mluvit, což mě uklidnilo, jelikož jsem měl nyní jistotu, že je naživu. Podívám se na ní malino vyděšeně, ale tento pohled zmizí během několika okamžiků. Věděl jsem, že se nemusím ovládnout, ale Caroline bych nezabil. Nebo jsem si to alespoň myslel. Slibuju. Musel jsem jí to slíbit po tom všem co se mi zdálo. Opětoval jsem jí všechny její polibky. A ty my slib, že mi nedáš důvod k tomu tě... Nestihl jsem doříct poslední slovo, jelikož mi Car právě řekla, že mě miluje. Po těchto slovech, jsem ani nebyl schopný jí zabít. Taky tě miluju. Řeknu co nejvíce romanticky a začnu Caroline líbat... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro A ty my slib, že mi nedáš důvod k tomu tě... Ano, jakmile zaslechl ty dvě slova, muselo ho to hodně překvapit... Usmála jsem se. Taky tě miluju. Začal mě líbat a já konečně snad věděla co chci... Najednou se otevřely dveře. Světlo se vhrnulo do našeho pokoje rychlostí blesku. Ve dveřích stál doktor. Přestala jsem se s Michaelem líbat. ,,Čas na mluvení o svých problémech...´´ Řekl nadšeně. ale díval se zle jak na Míchaelovi sedím. Bylo mu jasné co jsme dělali... ,,Co?´´ ,,Terapie....´´ Řekl krátce a ukázal rukou ať jdeme. Terapie je dobrý způsob jak utéct, ale co když to nevyjde? Nemáme ani plán, nebo ano? Vstávám z postele. Ucítím, jak se mi zatočí hlava a mé nohy se podlomí. Padám k zemi, to je jisté. Naštěstí se v čas zachytím o rám postele, který mi v tu chvíli hodně pomohl. Díky němu jsem nespadla na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dobře. Mohla to být krásná chvíle plná romantiky, kdyby to všechno nepokazil onen doktor, který právě vešel do pokoje. Ehm... Už jdeme. Pronesu malinko nervózně a podívám se na Car, které se právě podlomili kolena. Mohl by jste nás nechat chvíli o samotě? Jen se převlékneme a až budeme hotovi tak zaboucháme na dveře. Podíval jsem se doktorovi do očí a počkal jsem jak zareaguje... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ano, doktor si to vždycky uměl skvěle načasovat, jen co je pravda... Ehm... Už jdeme. Mohl by jste nás nechat chvíli o samotě? Jen se převlékneme a až budeme hotovi tak zaboucháme na dveře. Doktor si povzdychl a chvíli váhal, avšak nakonec vyšel ven a zavřel dveře. Nedalo by se říci, že byl zlý. Choval se k nám zatím dobře, ale kdoví kdo to v tom sklepě udělal... Skoro bych si troufala říct že on, ale nechci obviňovat bez důkazů.... Pomalu ale jistě se postavím na nohy. Trochu se zakymácím, jako bych měla opět spadnout. Avšak nepadám a to je dobré. ,,Jdeme?´´ Podívám se na Michaela tázavě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Jakmile se Car chtěla postavit na nohy, hned jsem byl u ní a podepřel jsem jí. Car, půjdeme, ale když už jsem mu řekl, že se převlékneme, tak by jsme to měli udělat. Podívám se na ni a přesunu se k věci. Začínáš slábnout. Musíš si dát krev. Podívám se na ni. Musela si jí vzít. Jiná možnost nebyla. Caroline, musíš. Došel jsem pro jeden pytlíček a natáhl jsem ruku ke Caroline... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Car, půjdeme, ale když už jsem mu řekl, že se převlékneme, tak by jsme to měli udělat. ,,Ale my tu nemáme své věci...´´ Dívám se na něj...Ani nevím kam je odnesli... Začínáš slábnout. Musíš si dát krev. ,,Ne, ale díky za nelákavou nabídku...´´ Dívám se na něj a snažím vykouzlit falešný úsměv. Caroline, musíš. Došel pro jeden pytlíček a podával mi ho. Trochu se zasměji. ,,Ty mi nebudeš říkat co musím a co ne...Spíš se soustřeď na to, jak nás dostaneš ven...´´ Podívám se na pytlíček s velkou chutí, ale... ,,Byla bych raději, kdyby si se do mé životosprávy nekecal...´´ Odstrčím pytlíček s krví i s jeho rukou. ,,Nech to na mě...ano?´´ Dojdu k němu, zatím bez potíží a políbím ho. V tom už ale doktor bouchá na dveře. ,,Hlavně dělejte...skupina čeká...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Trochu zoufale jsem se podíval na Car, ale i přes to jsem pytlíček vrátil na své místo a ještě před tím, než-li jsem řekl doktorovi, že může otevřít, jsem se na ni podíval. Rád bych se odtud dostal co nejrychleji to půjde, ale nevím jestli to zvládneme, když nebudeš dost silná. Ještě dřív než něco řekne jí políbím a zabouchám na dveře, aby doktor otevřel... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Rád bych se odtud dostal co nejrychleji to půjde, ale nevím jestli to zvládneme, když nebudeš dost silná. Nestihla jsem nic říct, protože mě políbil a zabouchal na dveře. Doktor otevřel trochu neklidný. ,,Sezení již začalo...Musím dodělat finance této...nemocnice pro... prostě této budovy...Sjeďte do přízemí a vyjděte ven, Hned vedle domu sedí skupinka, do které se zapojte...Pokud myslíte že tam netrefíte řekněte a já někoho zavolám....´´ Mrkl na nás a odešel k sobě. Šla jsem k výtahu, který jsem přivolala. ,,Pokud to bude co nejdřív, tak ano....´´ Odpovím na předešlou otázku a společně nastoupíme do výtahu, který nás odveze do přízemí. Vyjdeme ven a já Michaelovi věnuji zvídavý pohled. ,,Co uděláme? Chci odsud pryč, ale...´´ Dívám se kolem. Skupina byla hned vedle budovy, která ale byla dlouhá, a tak nás neviděli. Za bránou stáli dva hlídači. ,,Jaký je plán...?´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tak to by jsme měli plán uskutečnit co nejdříve to půjde. Podívám se na Car a pousměji se. Měla pravdu v tom, že ji nemohu říkat co má dělat a tak jsem jí alespoň podporoval. Tak jo dva hlídači. Odtud není poznat jestli je brána otevřená nebo zavřená, ale tak nebo tak by neměl být problém se přes ni dostat. Podívám se na Caroline. Teď půjdeme na sezení a večer utečeme. Každý si vezmeme jednoho strážného a dostaneme se přes hradby. Malinko se posunu ke Caroline a chytnu ji za ruku. Co ty na to? |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Tak to by jsme měli plán uskutečnit co nejdříve to půjde. ,,Budu se snažit tě dostat ven´´ Říkám tiše a dívám se na něj odhodlaně. Nechtěla jsem, aby tady zůstal ani minutu, nepatří sem! Tak jo dva hlídači. Odtud není poznat jestli je brána otevřená nebo zavřená, ale tak nebo tak by neměl být problém se přes ni dostat. ,,Snad....´´ Teď půjdeme na sezení a večer utečeme. Každý si vezmeme jednoho strážného a dostaneme se přes hradby. Co ty na to? ,,Dobře...´´ Řeknu a na mé tváři se vykouzlí úsměv, když mě chytne za ruku. ,,Michaele...Kdyby se něco pokazilo....chci...chci aby jsi se za každou cenu dostal ven, ano?´´ Vyrazíme směrem k sezení. Když zahneme za budovu, uvidíme partu lidí v kruhu. ,,Ach bože...´´ Řeknu a všichni se na nás otočí. Uprostřed toho kruhu seděla žena, která byla zřejmě psycholožka... ,,Pojďte a posaďte se...´´ Řekla takovým tím otravným psychologickým hlasem a ti blázni nám uvolnili místo. Sedli jsme si do kruhu a chvilku panovalo ticho. ,,Tak...zaměříme se na vaše duševno...Chci vědět jaké máte problémy a co vás trápí, společně to jistě vyřešíme...´´ Usmívala se na všechny v kruhu. Musela mít nějaké hypnotické schopnosti či co, protože se všichni hlásili a chtěli si povídat. Nejdříve se přihlásila dívka, která ihned a s chutí začala mluvit. ,,Víte...Dostala jsem se sem, protože jsem brala drogy...nejdříve to bylo jako dostat se do nebe ale...chtěla jsem čím dál víc dávky a... a mí rodiče na to přišli...Byli hrozně naštvaný, ale domluvili jsme se že půjdu sem a všechno smázneme...´´ ,,Stejně pro ně budeš vždycky jen feťačka z Odvykačky...Nikdy v tobě už nebudou mít důvěru...´´ Řeknu a znovu nastane ticho. Všichni se na mě a Michaela podívali trochu zle a já v tu chvíli zvedla ruku. ,,Mlčím..´´ Další byl nějaký kluk, který si stěžoval na alkohol a cigarety. Samozřejmě, že jsem si nemohla odpustit svůj názor. ,,Stěžuješ si na alkohol a cigarety? Spíš se zaměř na sebe...Ty si ten kdo tyto látky použil...´Oni za to, že existují nemůžou...´ Musela jsem říkat své názory už jen proto, že ta žena nic neříkala a jen se tak blbě usmívala. Prej psycholožka....jasně... A nejvíc mě dostal kluk, který si stěžoval na to, že si připadá sám...bydlí v zbohatlické rodince...podotýkám že říkal šťastné zbohatlické rodince. To mě namíchlo nejvíc... Na co si tedy stěžuje? No tak je sám a nemá sourozence.... Docela mě tím namíchl. Rychle se postavím a tím trochu s Michaelem škubnu., protože jsem ho držela za ruku. Pustím ho a otočím se na kluka. ,,Máš kde spát? Co jíst? Rodinu, která se o tebe zajímá, i když pracuje? Ano? Tak být tebou mlčím! Koho zajímá, že nemáš sourozence! Buď rád za to co máš! Nechápu že si tady jen kvůli své psychické narušenosti! Většího mentála jsem neviděla!´´ Dívám se na něj zle. ,,Slečno, dojde na vás řada...posaďte se...nebo nám snad chcete něco říct?´´ Všichni se na mě dívají odmítavě a kluk, kterému jsem řekla pravdu vypadal, že každou chvíli vybouchne. Dívka, kterou jsem nazvala navždy feťačkou vstala. ,,Takže tím chceš říct, feťák jednou feťák navždy?!´´ Dívala se na mě zle. ,,Chceš mi předvést že se mýlím?!´´ Dívám se na ní zle. Pracovnice vstala a dívku uklidnila. ,,Chci tu klid! Posaď se a hned!´´ To bylo snad poprvé, co jsem slyšela psycholožku křičet... Stále ale stojím a jsem připravena na vše....Chce útok? Dobrá! Jenže dívka se skutečně upokojila a sedla si ...Stejně se drog nezbaví... myslím si své, ale stále si nesedám.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dobře. Car si myslela, že kdyby se něco pokazilo, tak bych jí tu nechal, ale nenechal to co jsem řek jsem nemyslel moc vážně, ale nechtěl jsem, aby se plán pokazil. Samí cvoci. Pronesu potichu, když nás doktorka přivítá. Rozhodně to co jsem řekl nemohla slyšet. Řekl jsem to taky, aby to slyšela jen Caroline. Sedím opřen o židli. Stále Car držím za ruku a poslouchám všechny co mluví, když Car něco řekne, tak se zasměji, ano ty lidi museli být naštvaní i na mě, ale to mi bylo fuk. Jediný případ kdy jsem se nezasmál, bylo, když Caroline začala křičet na toho jednoho kluka. Nechal jsem ji křičet, jelikož měla pravdu. Car jsem zbil asi už jen já. Táta jí opustil. Za mámou nechtěla. Vstanu, když se postaví ta feťačka, kterou před tím Caroline namíchla. Psycholožka, nebo spíš ta ženská, která si psycholožka říkala ji uklidnila a dívka se posadila, ale Car ne. Rozhodl jsem se trochu s Caroline trhnout, aby se posadila, když si sedne, přihlásím se, abych mohl mluvit já. Takže, mým největším problémem je to, že jsem tady. Kdybych tady neměl Caroline asi bych se zcvoknul. Chytnu Car zase za ruku. Připadá mi, že všichni jsou tady blázni a já nevím, proč tady jsem, když nic neberu. Všechno řeknu, tak strašně moc klidně, až mě to samotného malinko překvapí. Široko daleko jsem nikoho neviděl, kromě našeho kroužku a po těchto slovech jsem se bál, že by mě mohl jeden z těch cvoků napadnout. Ne že by měl šance, ale asi bych se neovládl a mohl bych nás s Caroline prozradit. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro No neříkejte mi, že tihle lidé jsou v pořádku. Ne, skutečně nejsou a já se tohohle sezení zúčastňovat nebudu. Nejsem žádný cvok! Stále stojím, když mě Michael trochu zatáhne, ať si sednu. Posadím se tedy, ale trochu naštvaná. Pak se podívám a zjistí, že se Michael hlásí. Ach bože... Takže, mým největším problémem je to, že jsem tady. Kdybych tady neměl Caroline asi bych se zcvoknul. Chytl mě za ruku a já se usmála. Bylo to hezké... Připadá mi, že všichni jsou tady blázni a já nevím, proč tady jsem, když nic neberu. Ostatní se na něj výsměšně dívali. Doktorka vstala a šla k němu blíže. ,,Nejdůležitější je přiznat si závislost...všichni tady už to udělali, kromě vás dvou...´´ Položila mu ruce na rameno. ,,je to lehké...jen se přiznejte...bude to pro vás polehčující...Notak...´´ Můj stisk Michaelovo ruky se pomalu povoloval... ,,Tohle nemá cenu...´´ Řeknu a vstanu. Odcházím s pocitem bezmoci... ,,A co ty?...Ani ty mi neřekneš o svých problémech?´´ Řekne pracovnice a stále má ruce na Michaelovo ramenech. ,,Nechci vám ublížít, ale pomoci vám..Tak...budeme pokračovat...Sezení za chvilku končí...Chce se ještě někdo s něčím svěřit?´´ Posadila se zpět do kruhu. Vešla jsem zpět do budovy. Místo k výtahu jsem ale zamířila do pravé chodby. Potkala jsem cestou pár pracovníků. Až najednou mě chytl za paži onen doktor ze svého oddělení. ,,Toto je část, po které se pacienti nesmějí toulat...Přesunuli jsme vás s tím klukem na oddělení k mému kolegovi...Budete tam mít vše co potřebujete...Tak najdeme vašeho spolubydlícího a já vás tam odvedu...Nebudete mít zamžený pokoj, Zamčené bude pouze oddělení...Bude tam společenská místnost, slyšel jsem že nejste moc společenští....Ale to napravíme...´´ Držel mě dost pevně. No upřímně, takový stisk byl až moc. Kdybych neměla snížený práh bolesti, asi bych sebou cukla. ,,Tak za prvé...Co to děláte?´´ Podívám se na jeho ruku, která držela mou pažit tak silně, že sem tam začínala mít modřinu. ,,A za druhé....půjdu sama...Nemusíte mě drtit ruku...´´ ,,Tak poslyš...´´ Vzal mě za roh, aby na nás ostatní doktoři neviděli. Chytil mě pod krkem a já se zatím nebránila. ,,Vůbec mě nezajímá co si myslíš....Tudy se jde přímo do sklepa a tam není nic pro tvé oči...Takže se raději řiď mými radami....Jinak vaše kufry jsme prohlídly...Máte je v novém pokoji...´´ Pustil můj krk a zanechal tam tisk svých rukou. Poplácal mě po rameni. ,,Tak jdeme´´ Usmál se na mě a šel se mnou k výtahu. ,,Já bych raději našla svého přítele...´´ ,,Později...Nejdříve vás zavedu do pokoje....´´ Díval se trošku divně.. ,,A tady máte...´´ Řekl a nasadil mi před výtahem šátek, aby kolegové neviděli jeho výchovné metody v podobě otisků na krku... Výtah stále nejel. Ale tlačítko svítilo., a tak stačilo počkat. Bylo mi divné, že mě chce zavést na pokoj... Jasně, že to nezní divně, ale ten jeho ton a hlas se mi nelíbil.... ,,Na jaké patro, že to jdeme?´´ Podívám se na doktora. ,,Jste zvědavá...Možná až moc...Na druhé...Za chvilku tam budeme, až přijede výtah....´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na ženu, která mě najednou chytla za ramena. Nejdříve jsem ji v tom nechal, ale když Car začala odcházet a ona mě stále držela tak jsem promluvil. Pusťte mě, nebo vám ty ruce zlámu na padrť. Opravdu hodně zle jsem se na ni podíval a když si sedla doprostřed kruhu, tak jsem vstal a začal jsem odcházet. Uvnitř budovy jsem se zatím moc nevyznával a chtěl jsem najít Caroline. Prošel jsem různá patra, samozřejmě jsem jako první zamířil do našeho pokoje, ale byl zamčený, takže to vypadalo, že tam opravdu nebyla. Sešel jsem po schodech zpátky do přízemí a u výtahu jsem je spatřil. Car a toho našeho doktora. Caroline. Řekl jsem normálním hlasem protože jsem byl poměrně blízko u nich. Jsi v pořádku? Podíval jsem se na její malinko nechápavý výraz. vypadalo to, že se jí něco stalo. Měla na krku šátek, který před tím neměla a právě na něj jsem upřel pohled... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Stála jsem u výtahu s doktorem, a tak trochu jsem přemýšlela, zda má v tom co jsme viděli s Michaelem ve sklepe prsty. Něco mi stále říkalo že jo, ale nemůžu ho jen tak bez důkazu obvinit. Caroline. ,,Hm?...´´ Otáčím svůj pohled a uvidím Michaela. Jsi v pořádku? ,,Ano, ale myslela jsem že tam zůstaneš do konce sezení...´´ Dívám se na něj, ale on se dívá jen na můj šátek. Zamávám mu před obličejem svou rukou. ,,Není ti něco?´´ Dívám se na jeho upřený výraz. ,,Zrovna jsme vás šli hledat, máte nový pokoj v oddělení, kde budete mít i společenskou místnost...Tady se slečnou jsem to už důkladně probral, že?´´ ,,Ehm, jo....´´ Výtah přijel a já a doktor jsme nastoupili dovnitř. Chvilku jsem zaváhala, ale nakonec jsem vstoupila. Dívala jsem se na Michaela, který taky vešel. Vyjeli jsme do druhého patra přesně, jak doktor řekl. Vedl nás chodbou a tam zazvonil na zvonek. Otevřela mladá sestřička. Vypadala dost nezkušeně. Možná nováček. ,,Nesu vám přírustky..´´ Díval se na ní a vypadalo to, že je do něj úplně zblázněná. ,,Děkuji Pane doktore...´´ Kousla se do rtů a nastala chvilka flirtovacích pohledů. ,,Ehm´´ Řeknu a slečna nás pustí dovnitř. Dovede nás asi tři pokoje od společenské místnosti, která byla otevřená a zahlédla jsem tam pár lidí. V pokoji jsme měli 2 postele, skříň a naše kufry. ,,Tohle je váš pokoj...Sprchy a WC pro dívky jsou támhle a pánské támhle.´´ Ukazovala kus od nás na protější stranu. Navíc tam byli na dveřích paňáčkové ženského a mužského pohlaví.... ,,Nechám vás tady a když budete mít chuť, přijďte do společenské místnosti...Jinak kdyby něco tak já sídlím hned u dveří na oddělení, ale toho jste si jistě všimli cestou....Kdyby jste potřebovali prášky na spaní, nebo vás něco bolelo určitě přijďte...Jídlo a pití si můžete brát ve společenské místnosti, je tam kuchyňka....Bude se vám tu líbit....´´ Řekla, zavřela náš pokoj a odešla. Michael se na mě stále divně koukal, no respektive na můj šátek a já nevěděla, co mu mám říci. ,,Proč na mě tak divně koukáš?...Stalo se ti něco?´´ Dívám se na něj trochu starostlivě... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Když jsem konečně přestal neslušně zírat na šátek tak jsem se otočil na doktora. Dobře. Přesuňte nás kam bude potřeba. Pokusím se o úsměv, který se mi příliš nepodařil a pak jsem nastoupil do výtahu. Bez tebe bych mezi těma cvokama nebyl. Pronesu jako by to byla somozřejmost a počkám až výtah vyjede nahoru. Vystoupili jsme a já jsem šel až do pokoje mlčky. Poslechl jsem si co řekla ta sestřička a když nás zavřela v pokoji, tak jsem se ještě podíval na šátek, ale Car si toho všimla. Jenom že jsi ho neměla. Pronesu. Tak jo odtud se bude utíkat líp. Teď tady počkej musím si něco zařídit. Políbím Caroline a vyjdu na chodbu aniž bych jí něco vysvětlil. Prošel jsem kolem několika dveří až jsem se zastavil u zamčených dveří, kde seděla sestřička. Ahoj, mohu ti pomoct? Zeptala se když jsem zaťukal na dveře a ona otevřela. Vlastně můžete. Jemně, ale přes to prudce jsem ji narazil na stěnu v její kanceláři, podívám se jí hluboko do očí a začnu. Pustíte mě ven a až se vrátím tak zase dovnitř. Za pět minut si z rozhovoru nebudete nic pamatovat. Jediné v co jsem doufal bylo, že to zabere a měl jsem štěstí. Sestřička mě pustila ven a já jsem byl během minut na patř, kde jsme měli dříve pokoj. Prošel jsem neslyšně chodbou prudce otevřel dveře našeho pokoje. Prudce protože to vypadalo, že v kanceláři nikdo neni. Okamžitě jsem zamířil k polštáři kam jsem nastrkal pytlíčky a všechny jsem je vyndal. Během čtyř minut jsem byl zase zpátky a sestra mě pustila. Zamířil jsem zpátky do pokoje za Caroline. Promiň musel jsem je vzít, aby si jich nikdo nevšim. pronesu, když jsem v pokoji a vyndavám věci z tašky, abych do ní mohl dát krev... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Tenhle pokoj byl lepší, i když...Bylo tu více lidí a společenská místnost... Jenom že jsi ho neměla. ,,Ahá, myslíš ten šátek? Dostala jsem ho...´´ Snažím se pousmát, ale nejde to. Tak jo odtud se bude utíkat líp. Teď tady počkej musím si něco zařídit. ,,Al-´´ Nestačím nic říci, protože má slova přeruší jeho polibek. Ani poté nic nestačím protože odešel. ,,No...super´´ Ušklíbnu se a jdu ke kufrům. Začnu jeden ze svých kufrů prohledávat a vezmu si hygienickou taštičku a nové oblečení(odkaz) Vydávám se do koupelny. Otevřu dveře a tam ticho. Nikdo tam nebyl a bylo tam docela hodně sprch, které měli závěs. Položím oblečení a hygienickou taštičku na takový stoleček u umyvadel a Dojdu si ještě na WC. Jakmile vyjdu svléknu se, Vezmu ručník z čisté hromádky, který hodím přes okraj sprchy a zatáhnu závěs. Nechám na sebe téci vlažnou vodu a použiji sprcháč, který tam je. Konečně Oči mi září radostí. Vypnu sprchu a vezmu ručník z okraje sprchy. Obmotám si ho kolem sebe a odtáhnu závěs. Stála tam dívka. Dost jsem se lekla a proto jsem vykřikla. ,,Co tu děláš?´´ ,,Chci se jít sprchovat...´´ Odpoví mi uraženě. ,,Aha...A proč nejdeš?´´ Držím si ručník, aby nespadl a jednoduše se zeptám. ,,Sprchuješ se v mé sprše...´´ Řekne zle. ,,Jej...promiň..já nevěděla, že jsou označené...´´ Řeknu a pokrčím rameny. ,,Nejsou...Ale tohle je má sprcha...´´ ,,Aha...No...tak já raději jdu...´´ Řeknu a vyjdu ze sprchy směrem k umyvadlu. Dívka stála před sprchou, ale dovnitř nešla. Čekala, až odejdu. Vyndám si kartáček a pastu. Začnu s běžnou hygienou a nechám kapat ze svých vlasů vodu. ,,Pozor na podlahu!´´ Vykřikne najednou a já se tak leknu, že vyprsknu pastu všude kolem. ,,Co?´´ ,,Tvoje vlasy kapají na suchou podlahu...´´ ,,A-aha...´´ Řeknu nejistě a pokračuji v hygieně. Poté co se opět otočí se rychle obléknu. Usuším si vlasy ručníkem, takže jsou ještě mokré a hodím špinavý ručník do koše na špinavé ručníky. Vezmu špinavé oblečení a hygienickou taštičku a odcházím. Radši... Když vyjdu ven, uslyším, že si dívka pustí sprchu. Panebože...co to bylo za psychouše.... Dojdu do pokoje, ale Michael tam ještě není. Hodím špinavé věci do kufru. Najednou se otevřou dveře do pokoje, přišel Michael. Měl u sebe pytlíčky s krví a já jen sklopila oči. Promiň musel jsem je vzít, aby si jich nikdo nevšim. ,,V pohodě´´ Řeknu trochu zahraně a vycházím z pokoje. Zabouchnu za sebou dveře a jdu přímo do společenské místnosti. Chvilku se dívám na lidi kolem. Pár lidí hrálo stolní fotbálek. Nějaká dívčina si četla a ostatní hráli nějaké hry. Neznali mě, a proto mě sledovali. Došla jsem ke kuchyňskému koutku a otevřela ledničku. Vzala jsem si flašku s čistou vodou. Otevřu jí a napiji se. Sledovali každý můj pohyb a to bylo dost znervozňující... Začnu prohledávat šuplíky. Jasně...žádné nože...To mě mohlo napadnout... Vydám se k dívce, která si čte a sedí na gauči. Sednu si na druhý kousek gauče a dívám se na dívku. Čte nahlas, a tak jí poslouchám. Přemýšlet sama nad sebou nechci, a tak poslouchám její slova, jakoby to měla být malinká záře mezi temnotou. Najednou uvidím Michaela, který stál ve dveřích. Dívám se na něj tak...mrtvě. Jsem dost unavená, a tak jiný pohled nahodit ani nemůžu... Nejen já se na něj koukala, ostatní byli zvědaví a sledovali každý jeho pohyb... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vyděl jsem, že Car je osprchovaná a ani mě by neublížilo na sebe hodit něco čistého a provést hygienu. V koupelně se nic extra nestalo. Jen jsem málem uklouzl ve sprše, ale to bylo v mém případě celkem normální, ale poznal jsem, že nyní jsem rovnováhu vyrovnával lépe. Vyčistil jsem si zuby. Převlékl jsem se. Navoněl jsem se a na hlavě vytvořil účes. Vrátil jsem se do pokoje. Caroline nikde nebyla. Věděl sem, že odešla a tak jsem si vytáhl jeden pytlíček krve a vypil jsem ji. Nechtěl jsem, aby to Car viděla, když se snaží přestat. Opustím pokoj a zamířím přímo do společenské místnosti. Než vejdu tak se na pár vteřin opřu o futra dveří a usmívám se na Caroline. Nakonec se pohnu, sednu si hned vedle Car a ruku jí dám kolem ramen. Ano věděl jsem jak na nás všichni zírají, ale nějak mě to neznervózňovalo... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Michael stál ve futrech dveří, ale o chvilku později se přesunul ke mě a k dívce na gauč. Dal svou ruku kolem mých ramen a v tu chvíli se na něj podívám. Nervozita z lidí mě ubíjela. Měla jsem chuť ochutnat od všech alespoň kapičku krve. Bylo těžké odolat ale věděla jsem, že když teď něco zkusím, nebudu mít sílu utéci... Hlavní teď bylo dostat se pryč. Slábla jsem čím dál víc a bůh ví, jak to bude dál. Jedno bylo v tuhle chvíli jisté. Krev nechci. Moc dobře vím, že bez krve nepřežiji ale smíření se s osudem bude pro mě nejlepší... Položím svou hlavu na jeho rameno. ,,Krásně voníš...´´ Řeknu a položím svou dlaň na jeho hruď. Možná to nebylo vhodné před takovým ´´publikem´´ ale to mi v tu chvíli bylo jedno.... ,,Chtěla bych vidět pláž a moře...´´ Podívám se na něj. Ano, znělo to trochu divně, ale bylo to vždycky mé přání a....a tak nějak jsem mu tím naznačovala, že já se už do New Yorku nevrátím. Možná později ano, ale teď ne... ,,Přemýšlel už si o tom co bude? Co budeš dělat až se odtud dostaneme?´´ No a co, že náš rozhovor poslouchali ostatní. Stejně jsou mimo.... Možná se bude chtít vrátit domů, ale... ,,Chtěla bych začít znovu...někde...někde daleko odtud...´´ Dívám se na něj a hned jak to dořeknu se k němu opět přitulím a čekám na jeho názor... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Když se ke mě Caroline přitiskne tak jí políbím do vlasů. Půjdeme kam budeš chtít. Usměji se a nehybně sedím dál. Ne o tom jsem nepřemýšlel, ale někam spolu zmizíme. Kamkoliv. Mámu popravdě už nechci ani vidět. Vždyť kvůli ní jsem tady. Lidi se na nás pořád koukali a to mi dodávalo pocit, že my dva jsme tady normální. Všichni určitě byli pod nějakými sedativy, aby byli v klidu a tak mi bylo opravdu jedno co v té chvíli Caroline říkám. Začneme znovu. Usměji se a znovu Car políbím. Můžeme jet kamkoliv. Každou chvíli se pousměji a Car mám stále na sobě přitisklou... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ráda bych předem řekla, že všechno bude v pořádku, ale nešlo to. Nevím co jak bude, ale plánovat mě donutilo přemýšlet pozitivně...Nikdy jsem nevěřila, že skončím tady, ale přesto tu jsem. Osud nám někdy nadělí věci, které zrovna neočekáváme, ale takový je život. ,,Náš nový začátek´´ Říkám už trochu unaveně, ale za žádnou cenu nesmím usnout...Buď dnes nebo nikdy! Musíme se odtud dostat a když ne já, tak alespoň Michael! Najednou přišla sestřička ,,Tak mládeži...do svých pokojů...´´ Řekla mile a zase odešla. Všichni jako dobře vycvičení psi, šli do svých pokojů. Já jsem se stále válela po Michaelovi a bylo těžké sama sebe donutit vstát...Cítila jsem se tak dobře... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na sestřičku, která právě vešla do místnosti. Bylo na ní vidět, že z naší schůzky si nic nepamatuje. Podíval jsem se na Caroline a usmál jsem se. Půjdeme. Řeknu a pomalu vstanu, při čemž políbím Car. Chytnu ji do náruče a pomalu zamířím k pokoji. Položím Caroline opatrně na postel. Bylo ještě příliš brzy na to, aby jsme vyrazili a tak jsem si lehl vedle ní a jen jsem na ni koukal a usmíval se... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Byla jsem ráda, že mě odnesl. Potřebovala jsem všechnu sílu co doposud mám pro útěk. Síla mi ubývala a já to moc dobře věděla. Nešlo jen o sílu, šlo o hlad. Lhaní by mi bylo k ničemu, a tak na rovinu přiznávám, že mám hlad. Ale snažím se s tím vypořádat... Položil mě do postele a lehl si vedle mě. Díval se na mě a usmíval. Nedalo mi to a musela jsem se taky usmát. Jeho úsměv byl plný života a lásky. A můj? Ne...to nechcete vědět. Už jsem to nebyla já. Energická, hyperaktivní Car...Ale přesto v mém úsměvu byla láska, kterou jsem k němu cítila. Spoustu lidí by mi řeklo, že v takovémhle mládí lásku těžko rozeznat, ale mýlit se je lidské. Pochopila jsem že láska roste v každém věku a je třeba si jí vážit. ,,Copak? Nekoukej se na mě tím svým pohledem´´ Jemně strčím do jeho hrudi, jako malé poškádlení. Položím svou dlaň na jeho hruď a chytnu ho za triko, kterým škubnu tak, že si Michaela k sobě přitáhnu. Jsem těsně u něj a dívám se mu do očí. Lehce ho políbím a odsunu ho od sebe. Čekám na jeho reakci, ale než mu dovolím cokoliv říci, skočím na něj a věnuji mu další polibek. Jenže jsme se tak nějak překulili a spadli jsme z postele na zem. Musela jsem se smát, protože jinak to nešlo... ,,Michaele?´´ Dívám se na něj trochu zákeřně. ,,Kdy vůbec máš v plánu jít?´´ Dívám se na něj a znovu ho políbím. Přeruší nás otevření dveří. ,,Pardon...Nechci rušit....´´ Kluk se na nás díval trochu divně, asi proto, že jsme leželi na zemi. ,,Mám menší problém...V kuchyni je rozbité sklo a já se pořezal, ale sestřičku nikde nemůžu najít... nevíte kde je? Ptám se po všech pokojích, ale nikdo jí neviděl...´´ Pravou rukou si držel levou, kde měl zranění a čekal, zda mu pomůžeme. Cítila jsem lahodnou vůni krve, ale byla jsem v klidu a navíc docela slabá na to, abych hned zaútočila...Což bylo plus... ,,Ne...Já jí neviděla...Ty?´´ Podívám se na Michaela. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usmívám se na Caroline a když se usměje i ona, tak mi to mnohem zlepší náladu. Ale to je můj pohled. Usměji se ještě víc a když mě políbí tak polibek opětuji. Když na mě Car skočila, tak mě mírně zaskočila a možná proto jsme i spadli na zem. Ano taky jsem se musel začít smát. Já nevím... Ale rozhodně ne hned. Určitě ještě všichni nespí. A měl jsem pravdu, jelikož vešel do našeho pokoje nějaký mladík, který se pořezal. Krev jsem cítil, ale neměl jsem nijak velké nutkání ho napadnout, už jen z toho důvodu, že jsem před nějakou dobou jedl. Ne. Neviděl jsem ji, ale rád se po ní porozhlédnu. Popravdě mě v tu chvíli nenapadlo co může Caroline cítit. Hned jsem zpátky. Políbím jí a vydám se hledat sestřičku... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ne. Neviděl jsem ji, ale rád se po ní porozhlédnu. ,,Ne-e..!.´´ Řeknu zvýšeným hlasem trochu nervozně. Neumím si představit, že bych měla zůstat s ním sama. Zvláště, pokud má ránu.... Hned jsem zpátky. ,,Michaele´´ Řeknu, ale v tom už je pryč. ,,No...Myslím...že by jsi měl jít čekat do pokoje...svého pokoje...´´ Řeknu nervozně a posadím se na postel. ,,Ne...v pohodě...nebudu tě rušit...ale počkám tady u dveří...neboj ale...budu mlčet...´´ ,,O to nejde...ale...j-já...bojím se krve...´´ Snažím se vymyslet něco, čím ho přiměji, aby odešel. ,,Aha...No...mám se otočit?´´ Vstanu. V tu chvíli mám pocit, jako by mě nohy vůbec neposlouchaly. ,,Zmiz odsud!´´ Řeknu zle a chytnu se postele. Opravdu to vypadalo, jako by si moje nohy dělaly co chtěly. ,,Promiň...ale není ti nic?´´ ,,Zmiz!´´ Spadnu na kolena a chytím si hlavu. *Nemůžeš se tomu bránit...Nechceš umřít hlady...Víš proč?...Ty mě nezabiješ! Já jsem ty! Takže dělej...sladká krev...Koukni, vidíš? Vidíš jak mu stéká po ruce? Ne...nevidíš, protože nechceš...Podívej se tam* Ano, hlas mi tu dlouho ´´chyběl´´. Nevím co mám dělat. Pomalu zvednu hlavu a dívám se na kluka. ,,Jdi...prosím...´´ Dívám se na něj a moje oči se mění.(odkaz) Podívám se na kluka a nevím co mám dělat. ,,Vypadáš divně...Nemám někoho zavolat?´´ Díval se na mě a šel ke mě. Začnu couvat. ,,Nech mě být!´´ Řeknu a couvám od něj. ,,J-já nechtěl jsem...a-ani nevím co jsem provedl...´´ Zahnal mě do kouta a dal mi ruce na ramena. ,,Hele klid...nic se nestalo...Já půjdu, ale až se uklidníš...V tomhle stavu tě tady nechat nemůžu...´´ Řekl starostlivým tonem a díval se na mě. Prudce jsem ho chytla za triko a v tu chvíli jsme byli v dívčí koupelně. Nikdo tady nebyl a já ho odhodila. ,,Jak jsme se sem...´´ Řekl hned, jak se vzpamatoval z nárazu. ,,J-já ti říkala ať zmizíš, ale ty ne! Je to tvoje chyba! Nechci to udělat, ale on mě k tomu nutí!´´ ,,O čem to mluvíš? Kdo tě k tomu nutí? A co nechceš udělat?´´ ,,Pomoci mi...Nenuť mě to udělat...´´ Říkám zoufalá. Kluk s nechápavým pohledem jde pomalu ke mě. ,,Pojď...vrátíme se na pokoj, určitě už tvůj přítel našel sestřičku...Dá ti něco na uklidnění´´ Usmál se na mě když došel ke mě. Chytl mě za ruku a zvedl mi bradu tak, abych se mu dívala do očí. ,,Všechno bude v pořádku...jdeme...?´´ *Máš šanci! Dělej...ochutnej...jen ochutnej...* Vytrhla jsem se mu a vlezla do sprchy. Ne, vím co vás napadá...Byla jsem v oblečení... Zapnu horkou vodu. Spadnu na kolena a nechám se doslova škvařit zaživa. Ano, kůže mi rudla a vypadalo to jako popáleniny toho nejvyššího stupně. Plus bylo, že v tu chvíli jsem myslela jen na bolest a ne na to, jak ho zabít. Kluk se na mě vyděšeně díval. ,,Panebože! Co to děláš?!´´ křikl a vyběhl z koupelny jako střela. Byl hodně vyděšený... Stál neklidně před koupelnou. Přešlapoval a chytal se za vlasy. ,,C-co mám dělat...´´ Opakoval tiše asi stokrát za sebou... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Jako první jsem instinktivně zamířil do místnosti, kde už jsme se s doktorkou dříve setkal. doktorko? Rozhlédnu se, ale doktorka nikde. Zamířím spět do pokoje, ale Caroline ani onen mladík tam nejsou. Vylezu zpět na chodbu a v tu chvíli mi to dojde. Ten kluk krvácel a Caroline už dlouho nepila. Podívám se kolem a najednou z koupelny a to z dívčí vyleze onen mladík. Během okamžiku jsem u něj. Teď budeš chtít najít doktorku a na všechno co se tady stalo zapomeneš. Vejdu do koupelny a tam u vidím ve sprše Caroline. Vlezu k ní a je mi jedn, že teče voda. ,,Promiň" Řeknu jako první... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Bylo to pro mě jako uvolnění, i když bolestivé. Horká voda mě sice spalovala ale bylo to jediné řešení, jak ovládnout svou mysl. Už jsem pochopila, co na ní platí... Nemohla jsem dovolit, aby si mé druhé já dělalo co chtělo...Takhle to nejde!... Někdo vešel do místnosti. Nevnímala jsem své smysly jako čich, ale jen a pouze sluch. ,,Říkala jsem ti, aby si zmizel!´´ Řeknu trochu víc klidněji než předtím. Bolest mi pomohla k tomu, abych na krev nemyslela... Až potom jsem uviděla, že ten kdo přišel byl Michael. ,,Promiň" Řekl, ale jakmile se mě chtěl dotknout cukla jsem. Otočím kohoutkem, a tím zastavím vodu. Dívám se na Michaela a mé ´´popáleniny´´'se hned hojí. Kůže se okamžitě vrací do své původní podoby. Stále nic neříkám a mlčím. Stojím namáčklá v rohu a můj pohled směřuje stále do Michaelovo očí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline, která se právě přitiskla ke zdi. Promiň. Tak strašně moc se omlouvám. Neuvědomil jsem si to. V podstatě jsem nevěděl co mám dělat, když jsem se jí chtěl předtím dotknout odtáhla se ode mne. Pojď utečeme. Máme příležitost. Podíval jsem se na Car a pokusím se jí obejmout... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Promiň. Tak strašně moc se omlouvám. Neuvědomil jsem si to. Stále jsem nic neříkala. Bylo to ve mě. Ta zeď, co mi nedovolila nic říci. Popravdě, nevěděla jsem co říci...Až potom... Pojď utečeme. Máme příležitost. Pokusil se mě obejmout a v tu chvíli se skrčím a vyklouznu z jeho obětí. ,,Jdeme...´´ Vydám ze sebe a dívám se mu do očí. Poté vyrážím z koupelen ven a následuji Michaela, který ví, jak se dostat ven... Ano, plánovala jsem si s ním promluvit, ale ne teď...Nechtěla jsem být v ničí blízkosti... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car a malinko mě zklamalo, že se vysmekla z mého sevření. jasně že jdeme. Usměji se i když mi do smichu není a vyrazím. V pokoji si zbalim věci a nic v pokoji nenechám. Počkám až Caroline udělá to samé a pak zamirim přímo k oněm dveřím, které dělili naše oddělení od zbytku světa. Velkou silou trhnu dveřmi a vyrazím ven. Zamirim rovnou k výtahu. Počkám až nastoupí Car a zmacknu tlačítko ,,přízemí,, Dole na nás ale nečeká mile překvapení jelikož jakmile se otevřou dveře, tak tam stojí onen doktor, vedle ktereho jsme jednu chvíli měli i pokoj... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chvilku to vypadalo, jako klidné odcházení. Tedy? Tedy než jsme narazili na doktora, kterého jsme moc dobře znali. ,,Ale ale, kampak?...´´ Díval se na nás a došel až k nám. ,,Na procházku s kufry?´´ Díval se na nás podezřele. Možná to měl v popisu práce. No jasně že jo...Přece nemůže jen tak někoho pustit. ,,Víte...doktore...´´ Nevím co dále říct, a tak raději mlčím. Možná to bylo lepší, jinak bych řekla nějakou kravinu... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Poměrně jsem se doktora lekl a měl jsem problem, abych něco vůbec řekl.Nechám ho domluvit pak si poslechnu to malinko od Car a asi bude zase na mè maličkosti ujmout se slova. no víte... Popravdě? Zakoktam se, ale pak se ve mě co si probudí. Jako by to byla agrese, naštvaní z toho, že bych se měl vrátit. vite... Jsme na útěku. Pronesu zlejsim hlasem... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro no víte... Popravdě? Popravdě jsem se bála, co zase vymyslí... Avšak říct pravdu? To jsem skutečně nečekala... vite... Jsme na útěku. Co? Skutečně to řekl? Doktor se začal smát. ,,Teď mám na výběr...Dělat, jako že jsem vás neviděl a? a nebo zavolat ochranu...Tak co myslíte, že si vyberu?´´ Pobaveně se na nás koukal. Natahoval ruku. Heh...Moc dobře jsem věděla co chce, ale... ,,Můžeme se domluvit...Jsme přece rozumní...´´ Usmál se falešně a mrkl. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podival jsem se na doktora. Rozumní lidé? Pousmal jsem se. kdyby jste mluvil pravdu, tak jsme pro vás jenom feťáci který rozpitvate na stole. Ano teď jsem se prokec a to jsem neměl v plánu. V tu chvíli jsem byl nastvanej jak na nej, tak i sam na sebe, za to co jsem řek. Tak mi už půjdeme ne? Podíval jsem se na Car a pote na doktora. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Rozumní lidé? ,,Přesně´´ Řekl doktor zkráceně a vážně. kdyby jste mluvil pravdu, tak jsme pro vás jenom feťáci který rozpitvate na stole. ,,Co si to řekl?´´ Podíval se na Michaela překvapeně. Tak mi už půjdeme ne? Kývnu hlavou, ale doktor nám vstoupil do cesty. ,,tak to brrr...´´ Zle se díval. ,,Co z toho budu mít, že jsem vás jako neviděl? Měl bych kvůli vám hodně velký průser a to si nemůžu dovolit...´´ Vyndal z kapsy telefon a vytáček číslo. Vyrazila jsem mu telefon z ruky. ,,Hele doktore...Nechci žádný problémy...Zatím jsem klidná a nehodlám to měnit...Bylo by rozumné, aby jste nás pustil, jinak slovo ,,prosím´´ bude to poslední, co řeknete...´´ Doktor se na nás výsměšně koukal a nakonec sebral mobil a odcházel. ,,Venku je ochranka...Za bránu se nedostanete...Hodně štěstí, vlastně...stejně se uvidíme na mém oddělení, tak proč se rozčilovat?´´ Smál se zle. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na odcházejícího doktora. ,,Byl sice hod nej, ale teď mám chuť vyrvat mu srdce." Pronesl potichu a podívám se směrem k bráně. ,,Tak deme, nemáme moc času." Rozjedou se směrem k bráně. Hodně nenápadně, ale přes to svižně. ,,To zvládneme." Usměji se na Car a dám ji pusu. ,,můžeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Byl sice hod nej, ale teď mám chuť vyrvat mu srdce." ,,Tak deme, nemáme moc času." ,,Jo...´´ Řeknu se sklopeným pohledem. ,,To zvládneme." Snažil se mě povzbudit polibkem, ale po polibku ho od sebe mírně odstrčím a trochu sklesle se na něj podívám. ,,můžeme?" ,,Asi jo...´´ Dívám se na něj a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car a přikývl jsem. Nejprve pomalu jsem se rozběhl k jednomu ze strážních, ale postupně jsem zrychloval. Oběhl jsem místo kde stál obloukem a objevil jsem se za ním. Byla tma a tak druhý strážný, kterého jsem já viděl zřetelně, neměl o ničem ponětí. ,,Sladké sny." Zašeptal jsem a jedním prudkým pohybem zlomil onomu muži vaz. Chtěl jsem, aby se do plánu zapojila i Car, ale po tom co se stalo jsem nevěděl jestli je to dobrý nápad a tak jsem ji neřekl bližší informace mého plánu. Cítil jsem jak se ve mě vzbuzuje zuřivosti a zamířil jsem ke druhému strážnému, tedy strážné, jelikož druhá polovina ochranky byla žena. Když říkám žena, myslím tím opravdu namakanou mužatku. Jak se ve mě vzbuzoval pocit zabíjení tak jsem to nevydržel a ženu, které jsem také zacal ústa jsem začal vysávat. Krev v žene ještě zbyla, ale to jen z toho důvodu, že jsem se od ní odtrhl a ruku si dal před ústa. ,,To jsem neměl." Pronesl jsem spíše jen pro sebe a podíval se na ženskou z jejíhož krku tekla krev. Podíval jsem se na Car, která pravě dorazila s oběma taškamy došel jsem k ní. ,,Hotovo." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nevím zda bylo moudré utíkat, ani zda to někam povede...Ano, myslela jsem tím Michaela a mě. Byla ve mě menší nejistota, ale i tak bylo mou povinností se o něj snažit postarat....Dlužím mu to a to i přesto, že by byl se svou novou rasou spokojen... Nikdy jsem si nemyslela, že právě já budu stát v takovéhle situaci. A už vůbec jsem nemyslela, že budu utíkat z nějakého odvykacího centra... Šlo o velký krok do života...Tedy hlavně proto, že nemáme kam jít...Možná nás budou hledat...Možná ne. Ale uvažujte. Představte si, že jste doktor. Máte na starosti své oddělení a najednou zjistíte jisté nesrovnalosti. Ano, chybí vám pacienti! Co uděláte? Ohlásíte to? Nebo nad tím mávnete rukou? Vím jistě co by jste udělali.... Michael si vzal na starosti hlídku u brány a po ohlášení že je vše hotovo, vydávám se s kufry pomalu dál. Opravdu nevím kam. Vím jen, že tady zůstat nemůžeme. Ano, všude byla krev...Heh....Taky jste si všimli, že? Vůbec jsem na ní neměla chuť. Možná proto, že mé smysly slábly a stejně tak chuť na krev... Upřímně se ani nedívám, zda Michael jde za mnou... Byla jsem ráda, že jsme vypadli. Ovšem nebude to lehké. Široko daleko jsou jen lesy a louky, či pole... Celou cestu jsem mlčela, než jsem se zastavila. Byli jsme už dost daleko a vybočila jsem z cesty do lesů. Nešlo to jinak...Jít dál po cestě, našli by nás.... Kufry se špatně vláčely lesem. Zvláště, když všude byly větvičky a šišky... ,,V pohodě?´´ Řeknu dozadu a čekám odpověď. Nakonec jsme došli celkem daleko. Problém byl, že už byla tma a v tom není dobré pokračovat. Akorát by jsme se ztratili... Zastavím se a sednu si. Opřu se o strom a pozoruji Michaela. Nebyl to zlý ani naštvaný pohled, ale byl prázdný. Jako by někdo chtěl zahlédnout dno studny, která je stovky metrů hluboká a prázdná...Ano, taky by viděl jen temnotu... ,,Za tmy nemá cenu pokračovat...Navíc...na to, že jsme pryč nepřijdou hned....´´ Dívám se na něj a čekám, co bude dělat.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a vydal se za ní. Podle mě? Poslední dobou byla hodně náladová a její nálada se měnila každou chvíli. Před pár hodinami by vás umačkala štěstím a teď? Teď nevím co si myslet. Už zase. Šel jsem za Car a přemýšlel jsem o Caroline co bude dál. Chtěl jsem jí pomoct s taškami, ale nevěděl jsem jestli je to dobrý nápad, když se zrovna chovala takhle a tak jsem jí je radši nechal. Zabočil jsem tam kam ano a začal se prodírat lesy, do kterých má mlčenlivá přítelkyně zabočila. ,,Jo v pohodě." Pokusím se pousmát, ale moc se mi to nepovede a tak ještě ten kousek pokračuji mlčky, než Caroline zastaví a rozhodne o odpočinku. ,,Jo pokračování v cestě nemá cenu." Sednu si vedle ní a začnu přemýšlet. ,,Jsem rád, že jsme utekli, ale myslíš, že to byl dobrej nápad?" Tázavě jsem se zaposlouchal do ticha a pak jsem pokračoval. ,,Kam pudeme?" Snažil jsem se co nejvíc zabavit, ale neměl jsem dobrý pocit, už jen v tom, že jsem měl pocit, že nás někdo sleduje... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Sedl si ve dle mě a v tu chvíli trochu znejistím. ,,Jsem rád, že jsme utekli, ale myslíš, že to byl dobrej nápad?" ,,Nevím...Ale rozhodně lepší, než skončit dole ve sklepě...na tom stole...´´ Stromy se pomalu kymácely následkem větru, který sílil. Na obloze byl vidět měsíc, který krásně osvítil krajinu. ,,Kam pudeme?" ,,Co navrhuješ?...´´ Podívám se na něj a pak znovu na měsíc. Muselo existovat místo, kde by jsme byli šťastni....Snad... ,,Jedno vím jistě... New York je mimo mapu...Stejně tak Jason...´´ Možná jsem neměla říkat jeho jméno, ale nevěděla jsem, kde jsme to vlastně byli... Dala jsem svou ruku blíže k té jeho, ale nedotýkala jsem se ho... Jen jsem chtěla být v jeho blízkosti... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a malinko jsem znejistil, když řekla Jasonovo jméno. ,,Toho už nikdy nechci vidět." Pronesu a opět se zaposlouchám do tmy. Stále se nemohu zbavit nutkání, že nás někdo sleduje, ale možná to je jen můj špatný dojem z útěku. ,,Můžeme kamkoliv." Usměji se. ,,Je to jenom na tobě. Do Evropy, po státech." Pronesu a posunu trochu blíže mou ruku k té její... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Toho už nikdy nechci vidět." ,,Ale nemáš důvod ho nechtít vidět...Nechci, aby si kvůli mě nesnášel svého bratrance...´´ Dívám se na jeho menší nejistotu. ,,Můžeme kamkoliv." ,,Kam by se chtěl podívat ty?... ´´ Zeptám se ho opatrně a zadívám se na měsíc. ,,Je to jenom na tobě. Do Evropy, po státech." Trochu pozvednu koutek k úsměvu, ale není to hotový úsměv.... Posunul svou ruku blíž ke mě. Nejdříve jsem chtěla svou ruku dá pryč, ale...Ale nakonec jsem ji tam nechala. Naše ruce byli u sebe tak blízko, že se skoro dotýkaly... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Byla to pěkná chvíle, chvíle kterou jsem nechtěl přerušit. Chytl jsem Car za ruku a políbil jsem jí. Opět jsem se odtrhl a usmál jsem se. Nevěděl jsem jak na to Car zareaguje, ale jediné v co jsem doufal bylo, že to na ni zapůsobilo dobře. Zavál vítr a já už jsem teď stoprocentně věděl, že nás někdo sleduje. Ucítil jsem krev, ale nedával jsem na sobě nic znát a Caroline jsem také nic nenaznačil... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chytl mě za ruku a políbil. Odklonila jsem se od něj, ale v tom se odklonil on ode mě. Nechala jsem ho, aby mě držel za ruku a přemýšlela. Byla jsem docela unavená, ale ne z nedostatku spánku... Vítr sílil a začínalo být chladno... Najednou na můj nos dopadla kapka a hned na to se spustil silný déšť. Chtěla jsem jít najít nějaký úkryt nebo lepší místo, ale byly jsem slabá...Cítila jsem, jak moje tělo slábne a potřebuje lék...(krev) Za pár minut jsme byli zcela mokrý, ale ještě stále nepřestalo pršet. Podívám se na Michaela a pak opět na měsíc, který díky silnému dešti nebyl tak krásně vidět. Můj stisk ruky se zcela povolí. Chvilku, jako by mě ruka vůbec neposlouchala...Nemohla jsem s ní hýbat... Můj obličej a tělo bylo bledší než obvykle. ,,Chci jet na Floridu...´´ Řeknu krátce. ,,Snad to půjde...´´ Řeknu tišeji a unaveně. Vítr pomalu přestával, ale déšť ještě zesílil. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline. Byla slabá. Až moc slabá a já moc dobře věděl, že potřebuje krev. ,,Kvůli tobě pojedu kamkoliv." Usměji se a nechám jí ležet. I když jsem teď úplně promočený oblečení není o moc těžší. Podívám se na ležící Car a políbím jí na tvář. ,,Hned jsem zpátky." Rozhodl jsem se vypátrat onen pach a kdyby to byl člověk klidně jeho krev dát Caroline. Nemohu jí ztratit. Vstanu a pomalu se vydám za pachem krve... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Kvůli tobě pojedu kamkoliv." Pousměji se a skoro mám pocit, že chovat se k němu takhle nemá cenu... ,,Hned jsem zpátky." Políbil mě a vstal. ,,Michaele...Co když se ztratíš...´´ Řeknu, ale v tom už odchází. Zajímalo mě kam šel, ale to se asi hned nedozvím... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Onen člověk, či co to bylo musel vědět, že po něm jdu, jelikož začal utíkat. Ne neviděl jsem ho, to jsem prostě věděl, nevěděl jsem jak, ale věděl jsem to. Trochu jsem přidal do kroku, ale neběžel jsem, chtěl jsem si to vychutnat, nejsem normální, cítím to. Vím to, ale tenhle upíří svět ve mě vzbuzoval lecos a tohle byla jedna z těch věcí, které bych byl radši, kdyby se neprojevovali. Na chvilku jsem se zastavil a vzhlédl jsem k nebi. Chvíli jsem na sebe nechal padat studené kapky deště, poté jsem se nadechl a mé oči se opět změnili. odkaz Dal jsem se opět do rychlé chůze. Cítil jsem, že se ona osoba zastavila, pravděpodobně, aby ten běh rozdýchala a nebo si něco udělala, to mi bylo celkem fuk. Musel jsem jí dostat. Ne kvůli tomu, že by řekla, kde jsme, ale kvůli onomu instinktu lovit. Osoba se opět dala do běhu. Nevěděl jsem to jistě, ale myslím, že to byli mé zlepšené smysli, které na to všechno upozornili. Jelikož přede mnou to něco mělo veliký náskok, tak jsem se dal do běhu, aby mi neutekl. Netrvalo moc dlouho a viděl jsem tmavou siluetu postavy několik metrů ode mě. Byl to muž, který kulhal. Pravděpodobně si zvrnul kotník a proto se i zastavil. Už jsem od něj byl jen kousek. Už jsem ho chytal. Velkou silou i rychlostí jsem ho narazil na strom tak, že jsem uslyšel do konce i křupnutí nějaké kosti v těle. Tomu naznačoval i menší výkřik muže. Pořádně jsem se na něj podíval a poznal našeho doktora. Ano opět toho doktora, který by byl schopnej nás vystopovat všude. Pousměji se. ,,Vy si nedáte pokoj. To za námi půjdete všude?" Viděl jsem, že chce něco říct, ale zacpal jsem mu pusu. ,,Musíme zpátky. Řeknete mi všechno tam." Cestu jsem si více méně pamatoval i když jsem na malou chvíli ztratil, ale nakonec jsem cestu zpátky rozluštil. Doktora jsem táhl před sebou se zacpanou pusou. Došel jsem ke Car a doktora pustil. ,,Nepokoušejte se utíkat." Pronesu klidně a podívám se na ležící Car. ,,Haló Caroline." Pronesu něžně a slabě s ní zatřesu... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chvilku to skutečně vypadalo, že vody bude habaděj... Odpočívala jsem a upřímně? Nevadilo mě ležet ve vodě... Tak nějak už jsem chtěla, aby bylo ráno a my mohli pokračovat. I když jsem začínala mít o Michaela strach... Docela dlouho nešel, a tak jsem se bála že se ztratil... Najednou zaslechnu kroky. Nenamáhala jsem se ani zvednout. ,,Haló Caroline." Jemně se mnou zatřásl. ,,Přestaň se mnou třást...´´ Řeknu nepříjemně. Sednu si a opřu se zpět o strom. ,,A hele...doktůrek se přišel podívat...´´ Dívám se na něj zle a zároveň pobaveně. ,,Kde si ho vyhrabal?´ Podívám se na Michaela tázavě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na doktora, na Caroline, zase na doktora a pak zase na Caroline. ,,Potloukal se v lese." Zle se na něj podívám. ,,A teď co jste dělal doopravdy." Řeknu výhružně a počkám na jeho odpověď při čemž si sednu vedle Car... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Potloukal se v lese." ,,Koukám, že máte rád procházky při úplňku...´´ Dívám se na něj zle. Michael se ho zeptal co tam dělal, ale místo toho odpovídal na něco jiného... ,,Je mi jasné, o co tu jde...Vím co jste zač a vím, že jste byli v mé soukromé místnosti....Ve sklepě...Před 2 roky k nám přivezli případ. Dívku, která napadala pracovníky a netoužila po ničem jiném, než po lidské krvi. Dlouho jsem hledal příčinu, až jsem jí našel....Zabil jsem jí, abych neohrozil životy ostatních- Chtěl jsem ale vyzkoumat více, a tak jsem spolupracovníkovi řekl, ať zkusí mnoho věcí...Prozkoumat její krev, ochutnat, či smíchat s jinou...Test, kdy kolega vypil trochu krve mrtvé ženy byl úspěšný...Začal jsem pozorovat známky agrese...Věděl jsem, že se mění. Dlouho jsem pozoroval jeho přeměnu a chování...Nedával jsem mu 3 dny najíst a najednou jsem mu dal...Sledoval jsem jeho reakce, myšlení a vzhled, který se měnil. Musel jsem ho zabít, protože byl nebezpečný. Trvalo to asi 4 měsíce. Po 4 měsících to nezvládl. Nezvládal se ovládat a začal jsem mít problém s udržením...Nešlo to jinak´´ Postoupil k nám blíž. ,,Jste další, kteří mi přišli na oddělení a hned jsem upřímně věděl, kdo jste.... Moje pokusy skončili...Avšak sledování chování, je mé poslání....´´ Podíval se na mě a klekl si k nám. ,,Vidím ale, že problém nezvladatelnosti zatím nemáte...Avšak...´´ Podíval se na mě s úsměvem. ,,Avšak koukám, že tady je někdo na hraně....moc dobře to znám....´´ Trochu zákeřně se usmál. ,,Kam máš namířeno?´´ Podíval se na Michaela. Chápala jsem proč pro mě nemluvil. Schválně, viděl jak na tom jsem. ,,Mohl bych ti pomoct...zajistím bydlení pro nás...ale...chce to něco za něco...Zajistím potřeby a bydlení...ale chci zkoumat a dělat pokusy dál...Seriozní ne?´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pozorně jsem si vyslechl všechna doktorova slova a popravdě mě to šokovalo, že toho tolik ví a co vůbec udělal. ,,Vaše nabídka zní lákavě, ale moje odpověď je rozhodně ne." Pronesu a pomalu vstanu, kdyby bylo zapotřebí nějakého útoku. ,,Když půjdeme teď s vámi tak na nás budete dělat pokusy a pak, pak nás zabijete." Řeknu prozatím klidně. ,,Ale něco vám řeknu. Hodně jsem přemýšlel a ty lidi jste vůbec nemusel zabíjet. Lidí jako mi je na světě určitě mnohem víc a co, nikdo o ničem neví, což znamená, že se museli naučit ovládat." Pousměji se. ,,Nezabiju vás, ale nebudete nás sledovat." Popojdu blíže ke Caroline a nahnu se k ní. ,,Nevypadáš dobře." Zašeptám jí do ucha... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Vaše nabídka zní lákavě, ale moje odpověď je rozhodně ne." ,,Jak myslíte...Je to jen na vás, jak umřete... Podíval se na mě a já v tu chvíli trochu uhnula pohledem. ,,Když půjdeme teď s vámi tak na nás budete dělat pokusy a pak, pak nás zabijete." ,,Počkat, vy jste mi nerozuměli? Vy nikam nepůjdete...Já půjdu s vámi, kamkoliv...´´ Sledoval nás trochu se šibalským úsměvem... ,,Ale něco vám řeknu. Hodně jsem přemýšlel a ty lidi jste vůbec nemusel zabíjet. Lidí jako mi je na světě určitě mnohem víc a co, nikdo o ničem neví, což znamená, že se museli naučit ovládat." ,,Ano, ale kolik lidí byli nuceni zabít, aby se k tomu dopracovali?´´ Zasmál se. ,,Zabijete mnoho lidí, než se to naučíte...ublížíte svým příbuzným, uvidíte umírat lidi, které máte rádi...To skutečně chcete?´´ Díval se na nás a jeho úsměv ze tváře zmizel. ,,Ne...´´ Řeknu tiše a dívám se doktorovy do očí. ,,Nezabiju vás, ale nebudete nás sledovat." ,,Chci vám jen pomoci....´´ Díval se na nás a koukl se krátce i na měsíc, a pak opět na nás. Michael došel ke mě a naklonil se. ,,Nevypadáš dobře." ,,No dovol...ty taky nevypadáš nejlíp...´´ Řeknu a pomalu se zvedám. Trošku unaveně, ale stále to šlo skoro normálně. ,,Co po nás chcete...´´ Řeknu narovinu. ,,Já po vás nic nechci...Chci vám jen pomoci a sledovat, zda se vaše chování nebude vymykat kontrole...Kousek odtud je stará chata, kde můžeme přečkat noc...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Když mi Car odsekne musím se pousmát, ale úsměv mi zmizí když se opět podívám na onoho doktora. Nějakou dobu stojím mlčky a jen poslouchám rozhovor mezi Caroline a doktorem, ale pak se ozvu. Nápad to nebyl zas tak špatný, teda ne to, že by nás zkoumal, ale to, že má blízko chatu. ,,A když se naše chování vymkne kontrole, tak nás stejně zabijete." Pronesu prostě. ,,Jakým směrem je ta chata?" Zeptám se zvědavě a téměř počítám s tím, že mi odpoví... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,A když se naše chování vymkne kontrole, tak nás stejně zabijete." ,,Myslím, že to nebude třeba...´´ Podíval se na mě jistě a pak vytáhl z pravé kapsy staré hodinky. Nebyly to ledajaké hodinky, měly kompas. ,,Jakým směrem je ta chata?" ,,Jdete?´´ Trochu se pousmál. Došel až ke mě a vzal mé kufry. Rozešel se jistým směrem a já ho následovala. Krátce se ohlédnu, zda jde Michael taky, a tak pokračuje naše cesta. Ovšem nemusím vláčet kufry, což je v mém případě slabosti lepší.... ,,Za pár minut jsme tam...´´ Řekl znovu jistým hlasem... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vím že to byl můj nápad. Jít dál do oné chaty, ale myslel jsem, že on nepůjde. ,,Pár minut?! Zamyslím se a přitom se podívám na Car. Nevypadala moc dobře a já věděl, že si tu krev bude muset dát co nejdřív. Stejně tak jsem věděl, že jestli na mě ten doktor jenom šáhne, tak ho zabiju. Šel jsem pomalejším krokem než Car a doktor, ale když se Caroline otočila, tak jsem zrychlil krok a dohnal jsem jí. ..Můžeme mu věřit?" Zašeptám Car do ucha a podívám se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ..Můžeme mu věřit?" ,,Nevím...možná....´´ Podívám se na Michaela a sleduji okolí. Všechno bylo tak divné.... Šli jsme dál a mě připadalo, že chodíme stále dokola. Avšak doktor určitě dobře věděl, kam jde... Asi o 10 min. později jsme zahlédli onu chatu... odkaz Vzhled mi připomínal zchátralou budovu, ale bylo to lepší, než spát venku... Muž šel až k chatě a strčil do dveří, které vypadaly že vypadnou z pantů... Doktor nás uvedl dovnitř. Rozsvítil světla. Upřímně? Děsivé sídlo, ale bylo to dobré místo k přespání. ,,Jděte nahoru, je tam jedna ložnice...Já se vyspím tady na gauči...´´ Ukázal na gauč ve společenské místnosti.. Chata byla malá. Chodba se schodištěm nahoru. Po pravé straně kuchyň, po levé společenská místnost. Muž šel do kuchyně. Já jsem vzala své kufry a šla nahoru. Dům se mi zdál větší než na tři místnosti... Asi jsem se spletla. Nahoře vejdu do pokoje a odložím kufry. ,,Alespoň máme kde přespat...´´ Řeknu a dívám se na zaprášené věci kolem. Prach byl všude, dokonce i na posteli. Vyplývalo z toho, že dům byl řadu let nepoužívaný... ,,Měli by jsme si na něj dávat pozor...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Po mé otázce jsme šli vlastně už jenom mlčky. Pár minut jsem si teda představoval delší, ale rozhodně jsem si nestěžoval. Když jsme vešli do oné chaty rozhlédl jsem se kolem a pak jsem jen přikývl na to co doktor řekl. Pomalu jsem vyšel nahoru hned za Car a vlezl do pokoje. ,,Jo to jsem rád." Po tom jak bylo venku mi zaprášené věci nevadili a pomalu, abych nerozvířil moc prachu, jsem si sedl na postel. ,,Neboj dáme na něj pozor. Lehni si a prospi se. Já budu "hlídat"." Pousměji se a malinko pozitivněji se na ni podívám... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Musím uznat, že jsem byla unavená, ale to neměnilo nic na věci že jsem to chtěla skrývat. ,,Neboj dáme na něj pozor. Lehni si a prospi se. Já budu "hlídat"." ,,No...tak chvilku jo...Pak se vystřídáme...´´ Řeknu a lehnu si na druhou stranu postele. ,,Víš...´´ Podívám se na něj. Seděl hned vedle. ,,Chci se ti omluvit za své chování...´´ Dívám se mu do očí. Zajímalo mě, kde je koupelna, ale teď to přece řešit nebudu... Pokračovala jsem ve svém proslovu. ,,Nechtěla jsem být takový, jen...no...prostě promiň.´´ Posunu svou ruku a položím svou dlaň na jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a malinko jsem se pousmál. ,,Já to chápu." Usměji se a nechám její ruku na té mé, ale lehnu si a přitisknu se k ní. ,,Teď se, ale prospi. Musíš bejt hodně unavená." Usměji se a políbím jí do vlasů. Chtěl jsem zůstat vzhůru co nejdýl, aby se Caroline vyspala. Vyděl jsem jak moc je slabá a jak moc potřebuje krev, ale do ničeho jsem jí nenutil a ani jsem nemohl.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Přitiskl se ke mě a řekl, že to chápe. Avšak já to nechápu...Neovladatelné nálady pro mě není nic nového, ale až tak?... ,,Teď se, ale prospi. Musíš bejt hodně unavená." ,,Proč si to myslíš?´´ Podívám se na něj. ,,Nejsem unavená...Jen nevyspalá...´´ Řeknu s vážným pohledem. ,,Myslím, že si půjdu vzít něco k pití...´´ Zvednu se a dojdu ke dveřím. ,,Chceš něco vzít?´´ Čekám na jeho odpověď. Poté se vydávám dolů. Byla jsem mírně naštvaná proto že pravdu, kterou mi Michael říkal jsem nechtěla slyšet... Bylo to jako, když chcete malé holčičce namluvit, že víly neexistují. Tak jsem to brala já. Moje únava není způsobena slábnutím mého systému, ale jen dočasným spánkovou pauzou... Dole bylo ticho, a tak zamířím do kuchyně, kde je doktor. Připravoval si tam nějaké jídlo. Bylo mi divné, kde se tu jídlo vzalo, ale nechala jsem to být. Na přemýšlení jsem byla až moc unavená... ,,Můžu ti něco poradit?´´ Řekl doktor a hodil si do úst kousek usmaženého masa. ,,Vy mě? Nestojím o vaše rady...´´ Podívám se na něj a otevřu ledničku. ,,Nemohl jsem si nevšimnout, že se snažíš o něco co prostě nejde...Krve se nezbavíš a jestli ano? Tak zemřeš...´´ ,,Myslíte že to nevím?´´ Divně se na něj podívám. ,,Tak dejme tomu že to víš....Si chytrá dívka, ale něco mi k tobě nehraje...Proč to takhle vzdávat?´´ ,,Proč? Proč zrovna vy to chcete vědět?´´ Podezřele ho sleduji. ,,Něco ti řeknu...´´ Pošoupl ke mě skleničku s vodou. Vezmu jí do ruky a napiji se. ,,Měl jsem stejné problémy...S někým mnou blízkým...Prodloužil jsem jí život tím, že jedla lidské jídlo, po malých kouskách...Dodávalo jí to energii. Avšak když si vzala moc, šlo to...ehm...ven...´´ ,,O koho šlo?´´ Dívám se na něj. Ta jeho teorie o prodloužení života byla dobrá...Ale funguje? ,,Zapřemýšlej...Zda ti stojí za to, to zkusit...´´ ,,O koho šlo!´´ Řeknu tišeji ale zvýšeným hlasem. ,,Žili jsme tady, když moje žena otěhotněla. Dcera byl ten největší dar. Avšak do té doby, než začala chodit do města přes les. Jednou se vrátila. To jí bylo pouhých 17 let. Byla celá od krve. Brečela. Když už jsme o pár týdnů mysleli, že je vše za námi. Žena říkala, že se naše dcera mění. Nevěřil jsem jí to a dával jí prášky na úzkost. Udělal jsem z ní blázna, avšak měla pravdu. Naše dcera se měnila. Měnila v něco, co jsme neuměli vysvětlit. Když se naše dcera snažila napadnout mou ženu, zavřeli jsme jí do sklepní kopky pod domem. Prováděl jsem různé výzkumy. Trvalo chvilku než jsem přišel na to, po čem touží. Šlo jí o krev. Dával jsem jí krev po malých kousíčkách tak, aby zůstala na živu, ale nebyla příliš silná, aby se dostala z kopky ven. Poté jsem přešel na lidské jídlo, které jí dodalo energii, ale jen na krátkou chvíli, než zemřela. Její poslední slova prosila mě, abych jí pomohl...A tak se stalo...Zabil jsem vlastní dceru....´´ Otočil se svým pohledem ode mě. Měl stále otevřenou ránu v srdci. Bylo vidět, že se přes to nepřenesl. Hned jak to dořekl jsem upustila skleničku, která spadla na zem a roztříštila se na tisíce kousků, které se smíchaly s vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se na Caroline a pomalu přikývnu. Když odchází, tak se na ni jenom usměju a naznačím jí, že nic nechci. Vstanu. Opět pomalu, abych nerozvířil moc prachu a přesunu se k oknu, které otevřu. Chtěl jsem chvíli přemýšlet. Věděl jsem kolik lidí jsem od té doby co jsem se stal upírem zabil a s tím jsem musel co nejdříve přestat. Vždycky to ve mě něco vyvolalo, jako bych byl zvíře a to mě opravdu docela děsilo. Viděl jsem, že na každého ona přeměna působí jinak. Caroline měla změny nálad a já zase tohle, což mě pomalu dohánělo k šílenství. Podíval jsem se na ježka, který právě přeběhl po jehličí v lese, ano jiní lidé by ho neviděli, ale já ano. I tohle mě děsilo, ale bral jsem to tak jak to je. Najednou jsem uslyšel spadnout skleničku Neslyšel jsem žádný křik a tak jsem se dolů vydal pomaleji než jindy. ,,Děje se něco?" Podívám se na Car, ale i na doktůrka, který se s ní evidentně o něčem důležitém bavil... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Mlčím. Nevím co říci. Překvapeně se na doktora koukám. Ten se na mě podíval provinilým pohledem. ,,Tak moc mi jí připomínáš...´´ V tom Přišel dolů Michael. ,,Děje se něco?" ,,N-e...´´ Řeknu trochu nervozně. ,,Jen si povídáme a mě vyklouzla sklenička...´´ Usměji se na Michaela a podívám se na jídlo, které si doktor připravoval. ,,Kdyby si měl hlad, tak dole ve sklepě je krev... Dveře jsou ze strany schodiště...´´ Řekl a vydal se i s jídlem do obývacího pokoje. Dívám se na Michaela s opět mírným úsměvem. ,,Potřeboval si něco? Ptala jsem se tě, zda chceš něco k pití, nechtěl si...´´ Vyzvídám, co ho přimělo jít dolů... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usměji se na Caroline a jen kývnu na doktora, který všechno bral až s příliš velkým klidem, tedy dle mého názoru. Nechtěl jsem Caroline říkat, že jsem až do dalšího patra slyšel spadnout skleničku jako bych stál přímo vedle ní a tak jsem se nenápadně vymluvil. ,,Dostal jsem trochu žízeň a tak jsem šel za tebou." Znovu se možná až příliš mile pousměji. ,,Jdi nahoru. Za chvíli přijdu." Zamířím přímo do místnosti, kde zmizel doktor. Seděl na sedačce, nebo gauči. Byla na tom tak silná vrstva prachu, že jsem to vlastně ani nepoznal. ,,Chci se s vámi na něčem domluvit" Řeknu a sednu si vedle něj. ,,Jestli jste nás celou dobu poslouchal, tak víte, že chceme s Caroline odjet a vy jste říkal, že nás budete sledovat kamkoliv. Opravdu si myslíte, že je to moudré?" Tázavě se na něj podívám a zase opatrně vstanu. Dojdu k oknu, podívám se ven a pak se podívám opět na doktora. ,,Můžete si najít jiný subjekt. Rozhodně jsou nás na světě tisíce." Podívám se na něj a počkám na jeho odpověď.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Michael se vydal za doktorem. Měl nějaký konkrétní důvod? Caroline šla přímo ke schodům a simulovala chůzi. Místo toho šla vedle schodů, kde byly ony dveře... V tom se ale přesouváme k rozhovoru mezi Michael a doktorem. ,,Chci se s vámi na něčem domluvit" ,,Hm?´´ Díval se na Michaela doktor trochu zvědavě. ,,Jestli jste nás celou dobu poslouchal, tak víte, že chceme s Caroline odjet a vy jste říkal, že nás budete sledovat kamkoliv. Opravdu si myslíte, že je to moudré?" ,,Ano...mám své důvody, které bych nerad rozebíral...´´ Díval se provinile na Michaela a trochu se usmál. ,Můžete si najít jiný subjekt. Rozhodně jsou nás na světě tisíce." ,,Možná, ale....´´ Povzdychl si. ,,Na čem se chceš se mnou domluvit?...Jdi k věci...´´ ,,Chci....a-´´ Chvilku se odmlčí. ,,Chci aby žila...........Rozhodně vás nechci zabít...To ale neplatí o ostatních ze sanatoria, kteří po vás dřív či později půjdou...Není to ledajaké sanatorium...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se tázavě na doktora a moje domluva byla během chvíle pryč a nahradila ji zvědavost. Opět jsem si sedl na gauč, či co to bylo a začal jsem vyzvídat. ,,A jaké by to teda mělo být sanatorium?" Pokusím se pousmát, ale zvědavost je veliká, takže se mi to nepodaří. Je tady, ale ještě jedna otázka. Mnohem zajímavější. ,,Jak jste donutili dát mé matce svolení k mému zatčená, či co to bylo?" Tázavě se podívám a vyčkám na všechny odpovědi... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,A jaké by to teda mělo být sanatorium?" ,,Pro stvoření, co na tomto světě nemají místo....Jsou uvězněni, protože jsou až příliš nebezpeční na to, aby žili s lidmi. Možná, že někteří by mohli žít ve společenství lidí, ale nejde to... Já neurčuji jejich osud...Není to na mě...´´ Díval se na Michaela vážně. ,,Jak jste donutili dát mé matce svolení k mému zatčená, či co to bylo?" Doktor se tiše zasmál. ,,Žádný podpis nebyl...To co jsi viděl byla kopie...Tvojí matku jsme nikdy neviděli...´´ Hodil si do úst další kus jídla, protože již měl hlad. ,,Lidi, kteří jsou v sanatoriu jsou prohlášeny za unesené, či záhadně zmizelé...´´ |
| |
| Rozhovor Podíval jsem se na doktora a v tu chvíli jsem měl chuť mu něco udělat, ale vydržel jsem to a raději jsem přešel k věci. ,,Když půjdete s námi nebudete nám dávat léky, injekce a ani nějaký sedativa." Vážně se na něj podívám a na nějakou dobu se odmlčím. ,,A proč vás tolik zajímaj právě upíři?" Podívám se na něj. Docela dobře se s ním povídalo, ale nechtěl jsem to nijak protahovat a tak, když mi odpověděl jsem se rozhodl jít zpět do pokoje za Caroline. Když jsem jí tam, ale neviděl tak jsem se vrátil zpět do obýváku. ,,Neviděl jste Caroline?" Zeptám se doktora a zaposlouchám se do ticha, jestli nezaslechnu nějaké vodítko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Když půjdete s námi nebudete nám dávat léky, injekce a ani nějaký sedativa." ,,Co si to o mě myslíte....´´ Díval se na Michaela doktor trochu zle. ,,A proč vás tolik zajímaj právě upíři?" ,,Jen tak...Zvědavost je šílená vlastnost, že?´´ Usmál se na Michaela a věnoval se své večeři. ,,Neviděl jste Caroline?" ,,Je nahoře, ne?´´ Řekl trochu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Cítím se trochu nejistě. Nevím, zda mám otevřít dveře a sejít dolů. Něco, cosi mě tam táhlo. Nevím co... Otevírám dveře a vidím jen tmu, která jakoby nekončila. Jediné co vidím je první schod. Vstoupím na něj a podlaha trochu zavrže. Pokračuji dál a zavřu za sebou dveře. Nevím kam jdu, ale nic nevidím... Najednou málem spadnu, ale včas se zachytím. Schody končí. Je tady malá místnůstka, sotva pro 5 lidí. Uvidím malé okénko ve zdi s mřížemi, ve kterém je světlo. Pomalu jdu ke zdroji světla.Zjistím, že je to kopka, o které mi doktor říkal. Chytnu starou kliku a prudkým pohybem se snažím otevřít, ale nejde to. Otočím tedy klíčem, který byl v zámku. Následně jdou dveře otevřít, a tak se dostávám dovnitř. Ještě předtím než vlezu dovnitř, všimnu si při pohledu na pravou stranu, že je tam hromada pytlíčků s krví. Nakonec odolám a vejdu dovnitř... Je tu chlad. Ve zdech je cítit vlhkost. Malá místnůstka bez okna a se starou postelí mi naháněla menší hrůzu. Na staré posteli byla přikrývka, která byla skoro roztrhaná. Vedle postele ležela jakási kniha se zaschlou krví. V rohu místnosti byl řetěz s otěžemi. Na zdech se jen výjimečně objevilo bílé místo. Všude byla buď zaschlá krev, nebo otisky rukou z krve... Dojdu ke knížce a zvednu jí. Nejdříve váhám, zda ji otevřít, ale nakonec ji otevřu na konci a čtu. Už dál nemůžu. Jsem bez krve již dva týdny a slábnu čím dál víc. Třese se mi tělo. Toužím po krvi více, než po čemkoliv jiném. Výčitky mě sužují víc, než cokoliv jiného. Nikdy si neodpustím to, co jsem provedla mé matce. Chtěla bych vrátit svůj život na začátek. Začít znovu a zabránit, aby mi ten muž tolik ublížil. Otec říkal, že jsem ho měla poslechnout, ale láska byla pro mě jako zaslepení reality. Marně jsem se snažila nahradit realitu. Teď už vím, že to byla chyba. Jsem tu zavřená již 5 rokem a stále dokola přemýšlím, co se mnou otec udělá. Mám z něho strach. Donedávna mě krmil krví, ale přestal... Lámu si hlavu nad tím, zda mě pořád vnímá jako svou dceru. Myslím, že jsem pro něj cizí. Možná proto mě zavřel sem. Daleko od společnosti, kterou tak úzkostlivě potřebuji. Ale věřím, že to bude dobré a já zas spatřím slunce, les. A že ucítím vůni lesních borovic... Jakmile poslední stranu přečtu, schovám starý deník do mikiny. Vydávám se zpět ke dveřím. Avšak když je chci znovu otevřít, nejde to. Klapka na druhé straně se zaklapla. Normálně bych ty dveře vytrhla, ale...síla mi ubývala. Podívala jsem se na své ruce, které mě začali pálit. Měla jsem na nich šedé prasklinky. Vůbec jsem nechápala o co jde. Podlomily se mi nohy. Spadnu na zem . Chvilku mám zavřené oči, ale nakonec je otevřu. Doškrábu se k rohu kousek za dveřmi a opřu se o zeď. Nohy mě vůbec neposlouchají a ruce jen občasně. Mé oči zbělají. Cítím se unavená a něco mě nutí zavřít oči. Zavírám je, ale hned otvírám. A takhle stále dokola.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na doktora a malino odsekl. ,,Když jsem tam teď byl, tak tam asi nebude ne." Podívám se na něj tím výrazem. "A to si debil." A rozhlédnu se kolem. O Caroline jsem neměl strach. Věděl jsem, že se o sebe umí postarat jen mě zaráželo kam mohla jít. Ven asi ne v tomhle počasí. Prohledal jsem skoro všechny místnosti v domě, bylo mi jedno jestli se mnou hledal i doktor, ale já hledal na vlastní pěst. Na konec, když nebyla ani v koupelně ani v kuchyni ani v pokoji, jsem se rozhodl otevřít jediné dveře a to ty do sklepa. Sešel jsem pomalu dolů. ,,Caroline?" Ozval jsem se docela nahlas, ale nekřičel jsem.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chápala jsem, co se děje. Nebylo mi však jasné, proč takto brzo. Byla jsem hodně slabá a tělo mě stále neposlouchalo. Náhle jsem se mohla pomalu zvedat. Celé mé tělo bylo mírně našedlé a někde byli jakési červené prasklinky. ,,Caroline?" Uslyším hlas jako ozvěnu. Slyšela jsem to jako přelud. Začala jsem se motat k druhému rohu. Cestou jsem shodila malý stoleček, než jsem si konečně stoupla do rohu. Skoro nepoznávám, co je realita a co přelud. A co ten hlas? Uzavřené místnosti ve mě vyvolávaly úzkost. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se kolem sebe a až teď jsem si všiml dveří za sebou. Možná bych si jich ani nevšiml, kdybych neuslyšel vražení do nějakého předmětu. Okamžitě jsem byl u dveří a otevíral jsem je. Viděl jsem skrz mřížky Caroline. Konečně se mi, po menším zápasení, podařilo otevřít ony proklaté dveře. ,,Caroline!" Skoro zakřičím a podívám se na její šedou kůži. Potřebovala krev. Umírala a já o ni nechtěl přijít. Rozhlédl jsem se kolem sebe a uviděl pytlíčky s krví. Jeden jsem vzal a donesl ho Car. Byla to věc, kterou jsem ze všeho nejméně chtěl udělat, ale musel jsem jinak bych jí ztratil. Ztratil bych Caroline. Otevřu pytlíček a podívá se na krev. ,,Pij." Řeknu Caroline a strčím jí pytlík přímo před ústa... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Caroline!" ,,Ne...´´ Dívám se na něj. Nechtěla jsem, aby mě takto viděl... Na chvilku zmizel, avšak objevil se u mě s pytlíčkem krve. ,,Pij." ,,Ne...´´ Řeknu a jeho ruku lehce s pytlíčkem odstrčím. Dívám se mu do očí a trochu se pousměji. Svou dlaň přemístím na jeho tvář. ,,Nic mi není...časem to bude lepší...´´ Skoro spadnu, avšak stačím se Michaela chytnout. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Smutně se podívám na Caroline. ,,Ne. Tohle se nezlepší!" Řeknu výhružně a pytlíček opět přistrčím k její puse. ,,Ty víš, že se to nezlepší a já to vím taky." Pokusím se pousmát, ale nejde to. ,,Mám tě rád Caroline, ale takhle o tebe přídu." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Ne. Tohle se nezlepší!" Přisunul ke mě opět pytlíček z krví. ,,Zlepší...´´ Řeknu mírně a beru to s klidem.... ,,Ty víš, že se to nezlepší a já to vím taky." ,,Zlepší!´´ Křiknu na něj a v tom přijde doktor. ,,Děje se něco?...Panebože!´´ Řekne, když mě uvidí. ,,Mám tě rád Caroline, ale takhle o tebe přídu." ,,Třeba to tak má být...Ḿichale...´´ Dívám se na něj. Najednou zmizím a objevím se u doktora. Prudce se zakousnu do jeho ruky a vysávám z něj krev, která mi stéká po bradě. ,,Dostaň jí ode mě!´´ Křičel na Michaela vystrašeně. Upřímně? Nevěděla jsem co dělám... Přišlo to zničeho nic... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na doktora a hned jsem věděl že není dobrej nápad, aby tady byl. ,,Jděte pryč!" Okřiknu ho, ale moc to nezabere. Caroline je najednou u doktora zakousává se do něj a já v tu chvíli nevím co dělat. ,,Ještě chvíli počkejte." Jasně. Bylo to ode mě hnusný, ale potřeboval jsem, aby se Car napila co nejvíc. ,,To stačí!" Pronesu, když myslím, že už má dost a odtrhnu jí od doktora a narazím na stěnu. ,,jsi v pořádku?" Podívám se na ni a nenapadne mě nic jiného než jí obejmout. ,,Vypadněte!" Okřiknu doktora a stojím tam přímo naproti Caroline.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Cítila jsem čistou čerstvou krev přímo ze žíly. Byl to pro mě jako bonbon, který se dětem dává za odměnu. Nemohla jsem přestat a krev mě začala ovládat. ,,To stačí!" Zaslechnu a následně jsem naražena na stěnu. ,,jsi v pořádku?" Díval se mi Michael do očí, ale jako bych ho nepoznala. Krev mi v tu chvíli byla přednější. ,,Vypadněte!" Prudce narazím Michaela na stěnu, tak, abych tam nebyla já. Opět vyjdu proti doktorovi s jedním a tím samým úmyslem. ,,Ne-e!....Caroline...T-to jsem já!´´ Řekl a couval dozadu, přičemž krev z jeho ruky mu stékala a kapala na zem. Zastavím se a chvilku na něj koukám. Opět se rozejdu. ,,To jsem já...Copak mě nepoznáváš?!´´ Znovu se zastavím a začnu váhat.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car, která mě narazila na zeď. ,,Ne Caroline!" Ano mohlo to trochu znít jako bych okřikl psa, ale myslel jsem to v dobrém a pro její dobro. Dívám se na doktora, který se snaží přimět Car zastavit. Vs pamatuji se a dám se do pohybu. ,,Caroline ne!" Odstrčim Jíra sní i doktora, při čemž se dotknu jeho krvavé ruky ke které si musím přičichnout. Byla to úžasná vůně, ale nemohl jsem. Musel jsem zastavit Car. Odstrčim doktora ještě dál a přiblížíme se ke Caroline. ,,Tohle přece nechceš." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Caroline ne!" Okřikl mě a odstrčil. Chuť krve pro mě byla rozhodující. Bylo to jako něco, co mi dlouho chybělo... ,,Tohle přece nechceš." Mírně se zasměji a podívám se na něj. ,,Chceš říct, že víš co chci?´´ Výsměšně se na něj dívám. Doktor odcházel pomalým krokem. Nejspíše mu bylo zle. Není divu, ztratil hodně krve... ,,Chceš ho nechat takhle?...Aby vykrvácel?...Nehraj si na čestného, jo?´´ Dívám se mu do očí stále výsměšně. Vyslechnu, co mi chce říci a následně mávnu rukou a odcházím. Doktor byl již asi nahoře, tedy jestli vůbec. Když jsem odcházela, mihla jsem se a v tu chvíli jsem byla pryč. Avšak dveře u kopky, jsem nechala otevřené jen z centimetrovou mezerou. Chtěla jsem je zavřít úplně, ale něco ve mě mi to zakazovalo. Tímto gestem jsem ho jen chtěla varovat.... Navíc, dveře byly stále pootevřené, a tak i když těžce, ale mohl si je otevřít... ,,Nezapomeň za sebou zavřít, lásko...´´ Řeknu a jdu pomalu nahoru. Slyším, jak se otvírají ony dveře a on jde taky. Dojdu až k obýváku, kde je doktor se zavázanou rukou. Asi se již ošetřil. Ucítím, že je někdo za mnou. Byl to Michael. Značí to, že smysly se mi obnovují a zdokonalují. Otočím na něj svůj pohled a nevím co mám říci, proto raději mlčím. Nakonec položím dlaň na jeho hruď a přitisknu se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a věděl jsem, že má pravdu. Už jsem člověka zabil a udělal bych to znovu kdyby to bylo nutné. ,,O to přece nejde Caroline." Bylo to jediné co se mi chtělo říct před tím něž vyběhla. Silou jsem otevřel dveře a šel jsem pomalu ven. Věděl jsem, že teď na Carol nemůžu spěchat. Zavřel jsem za sebou dveře, ano přesně tak jak mě Car poprosila a šel jsem za ní. Vyjdu nahoru a téměř vzápětí na sebe nechám přitisknout Caroline. ,,Vidíte proč by jste neměl jít s námi?" Podívám se na doktora a Jenom nepatrně na Caroline. ,,Oba jsme pro vás až příliš nebezpeční!" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Krev změnila můj přístup. Měla jsem hned lepší náladu. ,,Vidíte proč by jste neměl jít s námi?" ,,Hej... tak brzdi...´´ Kouknu na něj protože vím, že narážel na mě. Odstrčím ho od sebe a kouknu se na doktora. ,,Oba jsme pro vás až příliš nebezpeční!" ,,Nebezpečná, ale stále svůdná...mňáu...´´ Řeknu pobaveně a dívám se na doktora. ,,Hele....říkat, že jsem nechtěla a ty kecy by byla blbost...Lhaní je má parketa ale už mě máte jistě prokouknutou....Takže to nemá cenu...Řeknu to na rovinu...Neříkám, že se chci změnit, mě o takhle vyhovuje, avšak tady Pan bručoun mě zakázal vás sežrat jako antilopu, což něco značí....Takže navrhuji, aby jste s námi pokračoval...´´ Jakmile řeknu Slova ´´Pan bručoun´´ myslejíc tím Michaela, poklepu mu na hruď aby věděl o koho se jedná.... ,,Berte to s klidem a hned ráno můžeme vyrazit....Teď se jdu prospat....To víte, nechat někoho žít je hrozná oběť...Unavenost sama...´´ ,,Co?´´ Dívá se na mě zaskočeně, jakoby mě nepoznával. ,,A nezapomeňte zavřít tu pusu, řekla bych pozor na mouchu, ale mohla by vám tam vletět spíše šipka...´´ ,,Jaká šipka?´´ ,,C-c...´´ Cuknu hlavou, kde může vidět terč se šipkami, který je stejně jako všechno ostatní zcela zaprášený... Najednou zaslechneme melodii. Byl to něčí mobil. Ale ani můj, ani doktorovo to nebyl...Byl Michaelovo? Podívám se na Michaela, zda je to jeho. ,,A hele...mobil...´´ Dívám se na něj pobaveně a je vidět, že mám něco za lubem. Poté vystřelím nahoru jako blesk a začnu mobil hledat. Ani nevím proč, ale chtěla jsem mermomocí vědět, kdo volá... A jestli je to Michaelovo mobil, mám menší podezření, že volá někdo, kdo by ho mohl donutit vrátit se.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Díval jsem se na trochu drsnější rozhovor mezi Car a Doktorem. Věděl jsem, že Caroline je teď drsnější, ale je to tím, že pila krev. Jak mě dřív záleželo na každém slově mé matky a teď? Vůbec nic. ,,Pan bručoun? Vážně?" Tázavě pozitivně jsem se na Caroline podíval. ,,Pro mě za mě si ho zab...." Nedořeknu slova jelikož začne zvonit telefon a já v něm ihned poznám mou znělku. Caroline se rozeběhne nahoru a já hned za ní. Měla náskok a tak byla rychlejší. Opravdu bych si nepřiznal, že jsem až příliš pomalej. ,,No tak Caroline." Podívám se na ni když hledá můj telefon a musím se usmát. Už dlouho s ní taková sranda nebila. Musel jsem být rychlejší, chtěl jsem se pustit do hledání, ale Car byla rychlejší. ,,Dej mi ho." Řeknu před tím než ho zvedne... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,No tak Caroline." ,,Ano?´´ Zasměji se a hledám jak o život, než ho najdu. ,,A helé koho jsem našla...´´ Usměji se na něj a mávám s jeho telefonem před jeho obličejem, avšak tak, aby mi ho nevytrhl. ,,Dej mi ho." ,,Zamyslím se...Asi to není správné...že?´´ Zákeřně se usměji a mobil zvednu s mužským hlasem. ,,Hlasová schránka 453 a jak dál? Mluvte...´´ ,,Michaele...Tady...tady je máma...J-já...volala jsem ti k Jasonovi, ale řekl mi že tam nejsi... kde teda jsi?...Mám o tebe strach, tak se prosí-´´ Přeruším její poslední slovo, avšak už svým normálním hlasem. ,,Prosím´´ ,,Cože?´´ Řekne divně. ,,No poslední slovo co jste chtěla říct bylo prosím...já to jen zkrátila...Tak se mějte...´´ ,,Ne! prosím nezavěšuj...Caroline....Prosím...dej mi Michaela...´´ Řekne vystrašeně. ,,A co z toho budu mít?´´ Vždycky něco za něco. ,,Dobrý pocit...Caroline, jsem jeho matka...a mám o něj strach...´´ Řekne vážněji. ,,Koukám, že zrovna nastoupil do auta a kamsi odjíždí...Ale nebojte, řidiče znám... Jmenuje se Marley....Tak hezký den...´´ ,,Jako tvůj mrtvý pes?...Caroline vraťte se...Jste ještě mladý na to, aby jste sami cestovali...´´ Dodal mužský hlas. Moc dobře jsem ten hlas poznávala. Byl to otec! ,,Caroline! dej mi mého syna!´´ Dívám se na Michaela a přemýšlím, zda telefon položit, ale Michael mi ho vytrhl z ruky. ,,Ne!´´ Snažím se ho dostat zpět a položit.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dívám se na Caroline, která právě zvedla telefon a zapojím svůj sluch. Ano nebyl to nikdo jiný než moje matka. Kdo jinej by mi taky volal když všichni na kom mi záleží jsou tady a to je Caroline. Ze začátku jsem s mámou ani nechtěl mluvit, ale pak jsem se rozhodl jí taky něco říct. Už chci vzít Car telefon, ale pak uslyším jejího otce což mě na nějakou tu chvilku zastaví. ,,Co tam dělá on?" Zamyslím se, ale pak stejně vytrhnu mobil Caroline z ruky. ,,Počkej zlato popovídám si s maminku." Zasměji se a, aby Car měla přehled tak zapnu tlačítko na hlasiště. ,,Ahoj mami." ,,Kde jste?" Ozve se vyděšený hlas. ,,To jsi zapomněla na slušné vychování, kterému si mě vždycky učila a ani nepozdravíš?" Uchechtnu se a dojdu ke dveřím, abych zamknul a doktor nás nerušil. ,,Jsme hodně, hodně, hodně daleko a máme v plánu jet ještě dál viď Caroline?" Políbím dívku a když se od dívky odlepím skoro zakřičím do telefonu. ,,Dobrý den pane Forbesy. Co vy na tom druhym konci telefonu?" Zeptám se tázavě, ale to už má telefon zase Caroline. ,,hej vrať mi ho. Já si chci ještě povídat." Zsměju se.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Jsme hodně, hodně, hodně daleko a máme v plánu jet ještě dál viď Caroline?" Usměji se na něj, ale nakonec mu stejně telefon vytrhnu. Avšak, ještě stihl promluvit k mému otci. ,,hej vrať mi ho. Já si chci ještě povídat." ,,Ty malej zmetku! Okamžitě se vraťte! Otec za tebe má zodpovědnost!´´ Byl to někdo, koho bych už NIKDY nečekala. ,,CO?´´ Podívám se na Michaela. Macecha? Mám halucinace? Podávám Michaelovi telefon a sedám si na postel, protože se mi trošku zamotala hlava. Energie bylo dost, avšak ten nával co se přisunul s jejím hlasem.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Poslouchal jsem rozhovor a popravdě jsem se i já zarazil. Sedl jsem si vedle Otřesené Car a vzal si telefon. Všechna radost byla pryč a já jsem musel říct to co by řekla i Caroline. ,,Proč by jsme se měli vracet?!" Křičím do telefonu. ,,To tady tatík vyhodil Caroline za to, že mu řekla pravdu. Za to, že jste stvůra, která všemi jenom manipuluje!" Dám telefon opět na normální volání a přiložím ho k uchu. ,,Vy se do toho nemáte co cpát." Cítil jsem jak se ve mě probouzí mé upíří já. ,,kdybych moh, tak bych vás zabil jedinym pohybem a nechal vás vykrvácet na koberec na kterym jste vykuchala svího psa." Ano tohle jsem zmiňovat nechtěl a uslyším prudké nadechnutí své matky, která byla určitě udivena tím co jsem právě řekl. Hovor jsem neukončil, ale telefon jsem položil na stolek a došel jsem ke Caroline kterou jsem chytil za ruku. ,,Dobrý?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,kdybych moh, tak bych vás zabil jedinym pohybem a nechal vás vykrvácet na koberec na kterym jste vykuchala svího psa." Musím uznat, že to zase začal trochu přehánět, ale nechala jsem ho...Je to na něm, že? *Koukám, že přeměna jde rychle...* ,,Heh, zase ty? Nestojím o tvé rady...´´ Řeknu tišeji, když ke mě Michael přišel a chytl mě za ruku. ,,Dobrý?" ,,Jo...já jen že...´´ Povzdychnu si a podívám se mu do očí. *Vypadá drsně...* *Ano to vypadá* Ano, konečně jsem přišla na to, jak si povídat s hlasem tak, aby to nikdo neslyšel. Ehm, tak to znělo divně, pojďme k jinému tématu... Michaela políbím a po polibku mu věnuji úsměv na důkaz, že je vše ok. Stáhnu Michaela k sobě na postel. Když v tom doktor začne klepat na dveře. ,,Musíme zmizet!...rychle!´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vím přehnal jsem to, ale pokaždý když jsem se naštval, tak se ve mě probudilo moje upíří já a začínal jsem mít pocit, že nemyslí na nic jiného než zabíjení nebo krev. Usměji se na Car a nechám se stáhnout na postel, když v tom zaťuká doktor. ,,Děláte si srandu? Zrovna teď?" Políbím Caroline a vstanu. ,,Už jdeme." Dojdu pro mobil. ,,Už nevolejte. Tohle číslo si vymažte." Típnu telefon a strčím ho do kapsy. ,,Asi vážně musíme jít. Znělo to naléhavě." Pousměji se a vezmu doposud nevybalené tašky. Dojdu ke dveřím a otevřu je. ,,Co se děje?" Mám dojem, že předem znám odpověď, ale přesto se zeptám... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Děláte si srandu? Zrovna teď?" Začnu se smát. Jinak to nikdy nebylo. Jakoby to bylo pravidlo. Pokaždé, když máme chvilku sami pro sebe, někdo nám do toho skočí... ,,Asi vážně musíme jít. Znělo to naléhavě." ,,Ach jo...´´ Řeknu a vstanu, přičemž vezmu své tašky. ,,Co se děje?" Zeptá se Michael doktora a doktor pohotově odpoví. ,,Ví kde jsme...Musíme zmizet! hned!´´ Řekl a šel rychlou chůzí dolů, přičemž už bylo světlo. Ani jsme si toho nevšimli. Doktor otevřel dveře a vyšel ven. Šla jsem hned za ním, avšak jakmile jsem vylezla, moje kůže hořela. Začala se škvařit. Okamžitě jsem zalezla zpět za práh dveří a sledovala, jak se má pokožka hned hojí. Podívám se na Michaela a doktora... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na doktora a přikývl jsem. ,, Jdeme." Rozejdu se za Caroline, která ale, jakmile vyjde ze dveří se popálí. ,,Car!" Vyhrknu a podívám se ven na denní světlo. ,,Jsi v pořádku?" Podívám se na její hojící se ruku a i když vím, že je tak se musím zeptat. Ani jsem nezkoušel jít ven já, protože jsem moc dobře věděl co se stane a, že by mi to kůži taky spálilo. ,,Slunce?" Podívám se tázavě na Caroline... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Jsi v pořádku?" ,,No..já-´´ Dívám se na svou ruku. ,,Slunce?" Chtěla jsem mu odpovědět, ale přerušil mě doktor, který do nás strčil. Zavřel dveře a zamkl. ,,Sakra!´´ Řekl zle. ,,Musíme se mít na pozoru...Vyjdeme k večeru....Ale...do té doby musíme hlídat...A nebo....Můžete ven, ale? Máte nějaký dlouhý kabát s kapucí?...Možná tu nějaké mám...Přinesu vám oblečení, které si vezmete...Aby vás nikdo nepoznal...Bohužel věci, které máte tu musíte nechat!...´´ Šel hledat oblečení a kabáty. ,,Co budeme dělat?´´ Podívám se na Michaela, když doktor odešel někam nahoru. Hned se vracel a měl jakési oblečení. Michaelovi hodil kabát a věci na převlečení a? a zbraň. odkaz odkaz ,,Zbraň a věci jsou starší, ale alespoň trochu zachovalé´´ Řekl doktor a podával věci i mě. Ale něco mě překvapilo. odkaz odkaz₊kapuce Chcete vědět, co se mi nezdálo? Oblečení bylo fajn, ale? Proč já mám v opasku jen dvě mačety a Michael zbraň? Což jsem slaboch na to, abych měla zbraň? ,,Převlíct, honem! Musíme jít...Odletíme prvním letem, který poletí...´´ Nebyl čas na otázky, vím... Šla jsem se převléci. Při mých upířích schopnostech to bylo za chvilku a koukám, že i Michael se převlékl... Musím uznat, že mu to slušelo... Nandám si kapuci a čekáme na Michaela. Pak vycházíme ven a slunce nám již zatím nemůže ublížit. Ale přece nemůžeme chodit zahalení.... Musí to nějak jít... Šli jsme za doktorem, a tak byl čas na mou otázku. ,,Pardon, ale proč má mít Michael zbraň a já mačety?´´ Dívám se na něj trochu zle. ,,Za prvé si nebezpečná už jen tím, že si mě chtěla zabít...Za druhé, s mačetami se naučíš rychle a uvidíš, že ti pomůže tvá upíří rychlost...Budeš jako stroj...A za třetí, Michael je chlap, přece mu nedám mačetu...Patří mu zbraň...Michaele, máš tam náboje, tak opatrně...´´ Dodal a usmál se na nás. Podívám se na Michaela. Zahalený vypadal vtipně. ,,Vypadáš jak černokněžník...´´ Strčím do něj a chytnu poté za ruku. Neměla jsem páru kam jdeme, ale doktor to vědět musel...snad... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a jakoby skrz zeď ven. ,,něco vymyslíme." Pousměji se a chytnu oblečení, které mi podá doktor, který právě přišel do místnosti. ,,Super." Vezmu i zbraň a podívám se na ní. ,,Hned jsem zpátky." Podívám se na Caroline, která právě odběhla pryč a já odběhnu směrem do kuchyně. Rozhlédnu se po kuchyni, pak se rychle převléknu. Pistoli si dám dozadu za kalhoty a ještě se trochu upravím. Naposledy se rozhlédnu po místnosti a ještě vezmu jeden z nožů, který se válel po lince. ,,Moh by se hodit." Pomyslí si a dám ho do jedné z kapec co nejšikovnějším způsobem, abych do ní neudělal díru. Pak se teprve vrátim zpátky ke dveřím, které vedou ven z chaty. Vyjdu ven hned za doktorem a poslechnu si Caroliin dotaz na který se pousměju. ,,Ale zlato. Ty mačety ti slušej mnohem víc." Usměji se a chytnu ji taky za ruku. ,,Jo tak černokněžník jo?" Taky do ní trochu vrazím a vydám se s ní za doktorem, který snad ví kam nás vede. O noži jsem zatím někomu neřekl ani slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Ale zlato. Ty mačety ti slušej mnohem víc." Dříve, než se naše ruce propletly, sáhnu pravou rukou do levé strany opasku a levou rukou do pravé poloviny opasku. Rychlostí vyndám mačety a v tu chvíli je má Michael u krku. Musel poznat, že to byla jen hra. Kdyby ne, netvářila bych se tak mile. Mačety ihned zandám a v tu chvíli se naše ruce spojí. ,,Máš pravdu...Líp se s nimi zachází...Jsem jako ninja, jen rychlejší´´ Ano, bavilo mě si dělat sama ze sebe srandu.... ,,Jo tak černokněžník jo?" Taktéž do mě trošku vrazil a já mu to opět oplácím. ,,Tak...zloduch? či Pan zlovolný, zlomocný?´´ Zasměji se, ale v tom máme problém. Uslyšíme jen cvaknutí pojistek od zbraní. Bylo tam přibližně 5 mužů. Nevím to jistě, protože jsem se neotočila. ,,Buďte v klidu a nikomu se nic nestane´´ Řekl hrubý hlas a uslyšely jsme kroky. Pomalu ale jistě pouštím Michaela a sahám na mačety. Avšak ostatní kolem nás utvořili kruh, aby na nás viděli. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se na Caroline a mile se usměji. Líbilo se mi když si ze mě dělala srandu. Hned vypadala mnohem líp. Najednou uslyším nějaký hlas. Nepatřil ani doktorovi a rozhodně ne Caroline. Patřil někomu cizímu, někomu kdo se nás snažil zbavit. ,,no tak klid." Napočítal jsem šest mužů, ale někde jich mohlo být víc. Vím, že se ode mě Caroline odtáhla, ale já se k ní naschvál přitisknu. ,,Vezmu si tři nalevo a ty tři napravo?" Počkám na nějaký signál a mezitím se od Car zase odtáhnu. ,,Co od nás chcete." Snažím se je nějak zabavit... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Vezmu si tři nalevo a ty tři napravo?" Nenápadně jsem kývla. V tu chvíli jsem dokázala něco, co nikdy za život. To mi připomnělo, jak jsem upírem najednou ráda... Vytáhnu mačety a než muži stačí mrknout, mají to v sobě. Zbýval mi jeden, ale ten raději utekl. Ovšem Michael to měl těžší. Vrhli se na něj. Nechala jsem ho. Byl to jeho boj... Pomalým krokem jsem šla k mrtvým mužům a vyndala z nich své mačety, které jsem strčila zpátky do opasku. Doktor se díval, jak to Michael zvládá, aby mu v případě nutnosti pomohl, ale myslím, že to nebude třeba. Jako upíři jsme měli jistou výhodu. Rychlost a přesnost byla v boji hodně důležitá, a právě to dělalo z upírů výborné bojovníky... Málokdo si všimne, že v jeho blízkosti je upír... Vypadáme přesně jako lidé, a tak je těžké nás rozeznat. Tedy, pokud zrovna neděsíme lidi v baru tím, že si místo vodky dáme něčí krev. I to se stává. Avšak ti, kteří by něco viděli budou jisto jistě mlčet. Známe to. Dnešní svět se mění a lidé si to raději ani nepřiznávají... Sledovala jsem Michaela a taktéž jako doktor jsem byla připravena pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline, která ihned vyrazila. Nečekal jsem, že zaútočí tak rychle a ostatní muži zaútočili na mě. Teda spíš se na mě jenom rozeběhli a tak už jsem je nechal, aby mě povalili na zem. ,,Au." Řeknu spíš jenom jako posměšek, protože mě to ve skutečnosti vůbec nebolelo. Koutkem oka jsem se podíval na Car, která se už s muži vypořádala a čekala co udělám já. Vzal jsem jednoho muže, kterého jsem povalil na sebe a udělal i jakýsi štít. V týhle příležitosti jsem vytáhl nůž a podřízl jsem muži hrdlo. Hodil jsem ho na jednoho muže a druhého jsem odstrčil a v tý příležitosti když byl takhle daleko, jsem vytáhl pistoli a zastřelil jsem ho. Ano ještě tady byl jeden muž, který se také snažil krýt, ale nebylo mu to co platné. Vzal jsem ho a hodil jsem ho směrem na Jeden ze stromů, když byl asi v půlce letu doběhl jsem za něj, chytil ho za letu a zlomil mu vaz. Sebral jsem nůž, schoval pistoli a otočil jsem se na oba dva přihlížející. ,,Jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Věděla jsem, že si Michael s muži poradí. Věřila jsem mu, i když? I když vždy se něco může pokazit. ,,Jdeme?" Pokračovali jsme dál. Avšak nedalo by se říci, že jsme byli zrovna výřeční. Bylo ticho, ale alespoň jsme mohli poslouchat okolí. Šumění stromů, zpěvné hlasy ptáků. Doktor byl celou dobu nesvůj. Nevěděla jsem proč, ale nic neříkal, a tak jsem se ho musela zeptat. ,,Je vám něco?´´ ,,Ne...jen představa co budeme dělat, kam pojedeme...Jak se uživíme...Jak se navzájem ochráníme, protože oni to jen tak nevzdají....Trochu mě to nutí přemýšlet...´´ *Myslíš, že doktorova rodina ještě žije, kromě té dcery?* *Nevím* Doktor měl na krku zvláštní šátek s nějakým znakem a chvilku mi to připomínalo jakési bratrstvo nebo skupinu? Nevím jak jinak to říci... Přemýšlela jsem, zda něco netají... Najednou nás s Michaelem doktor zastavil. Ukázal jistým směrem. Byl tam černý vlk (odkaz), který jakoby nás sledoval. Namířil na něj zbraň. Položím svou ruku na zbraň. Vlk k nám začal přicházet se staženým ocasem. Došel ani ne dva metry od nás. Doktor měl stále namířenou zbraň, ale nestřílel, alespoň zatím ne... Vlk mě něčím přitahoval, jako bych ho znala. Ale to přeci není možné, ne? Podívám se na Michaela a pak zpět na vlka. Vlk začal kňučet a došel až ke mě. Lehl si, ale hlavu měl stále natočenou tak, aby na mě viděl. Nechápala jsem jeho chování. Sednu se k němu a položím na něj zvou dlaň. Vlk byl podivně krotký... Možná až moc. Doktor a Michael se netvářili moc důvěřivě, ale já měla zvláštně hezký pocit. ,,Caroline, to se mi nezdá....Nechme ho být...Nemusí to být vlk...´´ Narážel na něco v oblasti, že by to mohl být vlkodlak. ,,Uhm...? koukněte se na ty očíčka... to nemůže být zlé stvoření...Navíc ke mě přišel sám...´´ ,,No právě´´ Řekl tišeji doktor... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Držel jsem Car za ruku a skoro celou cestu jsme šli mlčky, než se před námi objevil černý vlk. Zbraň jsem nevytáhl, ale doktor jo. ,,No tak sklopte to." Pustil jsem Car a podíval jsem se jak se k nám vlk blíží. Nebyl jsem důvěřiví, ale nechal jsem Caroline ať si dělá co chce, přece se o sebe umí postarat a mnohdy i lépe než já. ,,V tomhle souhlasím s doktorem. Nevíme co je zač." Zle se na mě podíval. V jeho očích jsem viděl něco... neuměl jsem to popsat, ale by,o to zvláštní. ,,Co je zač?" Zeptám se blbě. Tak jako bych nikdy vlka neviděl. Měl jsem dojem, že kdybych se k němu přiblížil, tak by mě nepřivítal vřele a tak jsem zůstal na místě a koukal jsem z odstupem... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Potkat vlka, kterého se mohu dotknout pro mě bylo nezapomenutelné. Nikdy se mi to ještě nestalo a ne, nepřišlo mi to v tu chvíli divný... ,,V tomhle souhlasím s doktorem. Nevíme co je zač." ,,Co s vámi je?...Je to jen vlk...´´ Postavím se a podívám se na Michaela a pak trochu přísně na doktora. Jakmile se dívám na doktora, vlk si sedne a dívá se na Michaela trochu nepřátelsky, ale ne moc. Spíše prázdně... ,,Co je zač?" ,,Pokračujeme! Nemůžeme si dovolit tu stát...´´ Řekl doktor zle. Propletla jsem svou ruku s tou Michaelovo a políbím ho. ,,No tak vy dva!´´ Rozejdeme se za doktorem, avšak vlk jde stále po mém boku... Doktor se po očku díval na vlka a říkal si, že je na něm něco divného... Ale možná je to jen obyčejný vlk. Najednou mnou a Michaelem proletěla kulka. Dva muži, zřejmě pytláci nás zahlídli. Byli asi 50 m od nás... Kulka nám s Michaelem proletěla břichem... Prudce se otočím. Pytláci měli v ruce mrtvou zvěř a zbraň. ,,Co tu děláte!? To je můj revír!´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Přijmu sevření ruky Car a opětuji ji polibek. ,,Jasně jdeme." Usměji se a malinko nedůvěřivě se podívám na vlka, který šel po boku Car. Nevadil mi. Jen v něm něco bylo. Chvíli jsme šli. Nebylo to dlouho a najednou mnou proletěla kulka. Vlastně to se mnou ani nehnulo a rána se začala hojit. Otočil jsem se a uviděl jsem lovce. Nechtěl jsem je hned zabíjet, ale něco mi říkalo, že stejně nebudeme mít na vybranou. ,,Opravdu vypadáme jako lovci?" Dobře v tom novým obleku tak trochu vypadáme, ale přece si to nemůžou myslet... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nikdy mě nenapadlo, že se toho za den stane tolik. Doufala jsem, že horší to snad být nemůže. Teď již vím, že mám být připravena na vše. ,,Opravdu vypadáme jako lovci?" Jeden z lovců se trochu zamýšlel. ,,A co tu děláte?...Aby jste pochopili-´´ Sklapl pojistku od zbraně a pokračoval. ,,Tohle je soukromý les a vy tu nemáte co dělat...´´ Řekl mírným hlasem, přesto zlým. Muž k nám šel s divným pohledem a zbraň zandal zpět. Byla jsem v pozoru. Došel až k nám Viděla jsem, že všichni jsme v pozoru. ,,Hele...Vy jste neviděli nás, já neviděl vás...´´ Podíval se na nás všechny a pak na vlka. ,,Hezké zvíře...Ale...Kde jste ho našli? Myslím v kterých končinách lesů...Tady se takovýhle potvůrky nevyskytují a jejich srst by mohla dost vynést...Černého vlka jsem viděl naposled před 15 lety...´´ Chtěl si vlka blíže prohlédnout, ale dočkat se vzteklé reakce, a tak se raději stáhl. ,,Má divné oči...´´ Řekl zvědavě. ,,Takového vlka jsem ještě neviděl...Prodáváte ho?´´ ,,Uhm? aby jste z něho udělal rohožku? sotva...´´ Řeknu zle, ale doktor rozhodně byl pro prodej. Proč? ,,Myslím že by bylo lepší, kdyby s námi již nepokračoval....´´ Podíval se na mě přesvědčivě. Chvilku přemýšlím. *Copak ti to ještě nedocvaklo? Si hloupější než vypadáš...* *Ale, hlas se zase ozval a snaží se být vtipný....* *Vážně nevíš kdo to je? To ti to nedošlo?* *Pouč mě...milý hlase* *Někdo, koho už znáš...a záleží ti na něm, i když si to nechceš přiznat...* ,,Ach bože!´´ Řeknu překvapeně. Ano, chvilku mi to trvalo. Nakonec jsem si to domyslela. To není možné, ne? Podívám se na reakci ostatních na moje vykřiknutí a překvapený výraz. Musela jsem to zakomponovat tak, aby nikdo nic nepoznal. ,,Ach bože, vážně si myslíte že by s námi neměl pokračovat? Je to jen pes...´´ Řeknu klidně, ale svým pohledem zamířím na vlka. Dívám se na něj po očku, aby to nebylo tak nápadné. Nejde mi to do hlavy, to přeci není možné! ,,Neprodám, nedám ani nepůjčím! To je moje zvíře, takže se obraťte a hurá lovit jinam...´´ ,,Caroline...´´ Řekl doktor naštvaně. Podívám se na Michaela a sleduji jeho reakce. ,,Dám za něj 30 000 dolarů....´´ Dodal tiše lovec a sledoval vlka. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Díval jsem se na rozhovor mezi Car, doktorem a lovci. caroline vykřikla něco ve stilu ,,ach bože" snažila se to zakecat, ale ja věděl. Nebo jsem si alespoň myslel ze na ní zase mluví ten hlas. Podíval jsem se na lovce, ktery nabizel 30000 za vlka a presto ze bych se ho rád zbavil Car přirost k srdci. Řekla ze nemá zájem. Podíval jsem se na ně zle a pak na vlka, který se na mne zvláštne koukal... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Když se mě Michael zastal, trochu jsem se pousmála. Avšak kdyby věděl kdo to je, možná že by ho spíše nechal lovci. Ale ne, to snad ne... Lovec se usmál a odcházel. Nebyl z toho moc nadšený. Přišel o kůži, za kterou mohl dostat pěkný balík peněz. Podívám se na Michaela trošku nervozně. ,,Uhm...díky...´´ Řeknu a nakonec se pousměji. ,,Tak jdem! kvůli rozhovoru jsme ztratily mnoho minut! Najdou nás dřív než lusknete prsty...´´ Řekl doktor nevrle a pokračoval. Rozešla jsem se za ním. Cesta byla tichá. Možná až moc. Nikdo se s nikým nebavil a to mě trochu zaráželo... Můj vnitřní hlas byl proto mým jediným komunikujícím společníkem. *Nechápu proč si mi donutil abych mu pomohla* *Caroline, to ty sama...Ty sama si o něj nechtěla přijít...Já ti jen řekl, kdo to je....* *C-cc jasně...* Vyšli jsme z lesa. Doktor věděl kam šel a tímto nám to dokázal. Byli jsme na silnici, která vedla neznámo kam. ,,Máme na vybranou... buď stopnout auto, ale pochybuji že nám zastaví...Nebo zastavit auto a...pohovořit si s řidičem...Ironie samozřejmě...A nebo? A nebo jít pěšky..´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Šel jsem potichu. Pořád jsem měl pocit, že Car ví kdo ten vlk je, ale mě nikoho nepripominal. Zastavil jsem se hned za doktorem na kraji silnice. ,,Mam nápad." Pousmeji se a rozejdu se do silnice. Počkám až pojede auto a nechám se srazit, když auto zastaví, začnu pomalu vstávat a vydam se k ridici... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dříve než Michael došel k řidiči, řidič vystoupil. ,,Panebože, není vám nic? Moc se omlouvám...Neviděl jsem vás a byl jste uprostřed silnice!´´ Chvilku jsem uvažovala, zda nepůjdu Michaelovi pomoct, ale jakmile jsem chtěla udělat krok, vlk na mě zavrčel. Proč? Sedla jsem si k vlkovi a dívala se na něj vážným pohledem. ,,Víš o tom, že jsi jen pes, že?...´´ Jako bych mu tím cosi naznačovala. Vlk uhnul pohledem. ,,Dobře...nebav se se mnou...Ale jako vlk si roztomilejší...nejsi tak agresivní a lakomý...´´ Vlk opět zavrčel, ale pak do mě šťouchl. ,,Nebudu tě hladit...Jaso...Jasore.....´´ Řeknu nervozně a podívám se, jak je na tom Michael s odvozem... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na řidiče, který právě vylezl z auta a já jsem se k němu pomalu blížil. ,,Jsem v pořádku, ale vy nebudete." pousměji se a jakmile k němu dojdu chytnu ho za ramena. ,,Budete náš osobní šofér. Odvezete nás kam budeme potřebovat a jakmile to uděláte na všechno co se stalo a stane zapomenete." Podívám se na něj a když jen tupě přikývne pošlu ho směrem do auta a vydám se zpět za naší malou skromnou skupinkou. ,,Odvoz zajištěn." Až teď si všimnu že mám vykloubený jeden z prstů a jedním pohybem druhé ruky ho nahodím zpátky do původního stavu. ,,Jdeme?" Podívám se na vlka jako bych chtěl, aby zůstal, ale nic neříkám... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vlk se prudce rozběhl a naskočil do auta. Pokrčím rameny a usměji se. na Michaela. Vydám se k autu a taktéž nastoupím. Doktor se taktéž vydá k autu, avšak se zlým pohledem. Něco ho užíralo, ale co? Nasedl vedle řidiče. Čekalo se na Michaela a pak jsme vyjeli. Jeli jsme dlouhou dobu a vlk se celou dobu díval na Michaela.... Cesta trvalo asi hodinu... Dojeli jsme až na letiště, kde nás muž vysadil. Otevřu dveře, vystoupím ven a čekám na ostatní. U letiště stálo mnoho lidí. Doktor se rozešel jako první do velké, majestátní budovy. Přímo k nějaké přepážce. ,,Chci letenky...někam...kamkoliv...´´ ,,Ehm?...´´ Dívala se na něj slečna divně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Počkal jsem až všichni nastoupí a potom, aniž by někdo stihl mrknout okem jsem se objevil vedle Car na sedačce. Byla by to pěkná chvíle, kdyby mezi námi celou cestu neseděl vlk jehož pohled mě přímo ubíjel k tomu na něj zakřičet "sedni", ale ovládl jsem se. Zastavili jsme až na letišti a já jsem vystoupil hned po doktorovi. Za mnou Car a vlk. I když jsem pochyboval o tom, že by s námi mohl letět, ale nechal jsem ho jít prozatím s námi. Podíval jsem se na doktora a na ženu na níž začal mluvit. ,,nechte to na mě." Opět se jí podívám do očí. ,,Najděte letadlo, kde nejsou vyprodané letenky." Podívám se ironicky smutně na vlka. ,,Ty s námi asi letět nemůžeš." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,C-cože?´´ Podívám se na něj překvapeně. ,,Proč by nemohl? Jasně že poletí!´´ Dívám se na Michaela a doktora, kteří zjevně moc nesouhlasili. Jejich pohled mi ale nestačil. ,,To ne....on jede taky....´´ Dívám se na ně, jako by na tom měl záležet můj život. Proč? *Moc přehráváš...* *Zmlkni!* Podívám se na slečnu milým pohledem. ,,Ehm...Slečno...Máte moc hezký....hezkou uniformu...ladí vám k očím...přece by jste neoddělila také milé stvoření od jeho rodin- majitele!´´ Řeknu a narychlo opravím poslední slovo. ,,Psi mohou být mezi zavazadly...Ale jsou za ně zvláštní příplatky...Taky je potřeba očkovací průkaz a cestovní pas...Ano, nekoukejte na mě divně i pes musí mít pas...´´ Řekla, když viděla můj divný pohled na psí pas... ,,A-l-e já nic takového nemám...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car a její zoufalí pohled, který mě nutil pomoct jí s tím psem do letadla. ,,Dobře máš to mít." Pousměji se a dám jí pusu. ,,Nepotřebujete vidět žádný pas, doklady, očkovací list a nebudeme muset platit za letenky." Podívám se na letušku a počkám jak zareaguje, když nám dá lístky šoupnu je doktorovi do ruky a odtáhnu si Car malinko stranou. ,,Řekni mi prosím upřímně co s tim psem máš." Podívám se a pokusim se pousmát. ,,jestli s náma má letět chci to vědět." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Ehm, díky bohu...´´ Oddychnu si. Michael mě odtáhl kousek stranou. ,,Co to-´´ ,,Řekni mi prosím upřímně co s tim psem máš." ,,Co s ním mám? Nejsem zoofil... Michaele, je to jen pes...´´ Dívám se stranou. Vyhýbám se Michaelovo očím. ,,jestli s náma má letět chci to vědět." ,,Chceš vědět co?...prostě...vždycky jsem chtěla zablešenou kouli, jako náhradu za psa, který mi umřel...´´ Ano, lhala jsem.... Ale nevěděla jsem v tu chvíli, co říct... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nakonec mi to snad řekneš, ale to, že mi to nechceš říct teď znamená akorát to, že by se mi to nelíbilo a budu na pozoru." Podívám se na psa i doktora a vydám se zpátky k nim. ,,Za chvíli nám to letí, musíme jít." Pronesu jakoby nic. ,,A kam to vůbec letíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Nemám ti co říct...´´ Řeknu, ale v tom už se Michael vydává zpět. ,,Za chvíli nám to letí, musíme jít." ,,Doufám, že je to letadlo bezpečné...´´ Dodám spíše pro sebe... ,,A kam to vůbec letíme?" Doktor se zasmál. ,,Kilt....´´ Řekl se smíchem a pak se přestal smát. Dal nám nápovědu, ale nic k tomu neřekl. Šli jsme uličkou a dostali se k jednomu ze 5 tunelů. Přivítala nás letuška a vzala si naše letenky. Pokračovali jsme uličkou, než jsme se dostali do letadla, kde nás další letuška usadila. Seděla jsem u okna, pode mnou ležel pes, který měl jistou protekci. Jinak by byl v zavazadlovém prostoru. Jako upír se dá zařídit věcí... Nakonec doktor si sedl před nás s Michaelem. Letadlo čekalo na povolení k letu a my se mezitím pořádně usazovali... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Doktor podal letušce letenky a my jsme společně nastoupili do letadla. V letadle jsem byl už několikrát, ale tentokrát to bylo jiné, už jenom z toho důvodu, že tady byla Car a já byl upír a ne člověk. Pes si lehnul pod Car a já si sedl k oknu letadla. Na chvilku jsem se podíval ven, ale hned zase dovnitř. Usmál jsem se na letušku, která šla kolem mě, ale jenom z toho důvodu, že ona se usmála na mě. ,,Už se docela dočkat." Pousměji se a chytnu Caroline za ruku. ,,Jsme upíři." Zašeptám ji do ucha. ,,Co myslíš, že by se stalo, kdyby jsme skočili úplně z tý největší výšky?" Podívám se na Car. Nebylo to kvůli tomu, že by mě to zajímalo, ale kvůli tomu, abych prolomil ticho... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Čekali jsme, než letadlo vzlétne a vypadalo to, že Michael se nemohl dočkat. Okolo šla letuška, která se na Michaela podivně mile usmívala, a tak jsem nenápadně strčila nohu do uličky, aby zakopla. Ha! Říkám si v duchu, když vstává. ,,Jsme upíři." Zašeptal a následně dodal. ,,Co myslíš, že by se stalo, kdyby jsme skočili úplně z tý největší výšky?" ,,Zlámaly by se nám všechny kosti v těle?...nevím...´´ Stisknu jeho stisk a dám mu pusu, přičemž pes na Michaela při puse skočí, ale hned si zas lehne. ,,Možná by z nás byly placky...´´ Usměji se na Michaela. ,,Jason...´´ Řeknu nekontrolovatelně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Opětuji jí polibek a pak jí dám ještě jednu pusu. Skoro ze sebe vlka odstrčím a chvilinku je ticho dokud Caroline neřekne jason. Prudce se na ni otočím. ,,Co jsi to řekla?!" Vyhrknu, ale ne nahlas... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,J-já? N-ic´´ Řeknu nervozně a čapnu rychle pokyny pro cestující, které byly položené v úložném prostoru před námi. ,,Ehm...Měl by sis vzít tu příručku...vypadá to, že cesta letadlem je pro tebe stresující...´´ Snažím se dělat že čtu, abych nemusela již na nic odpovídat. Jak jsem se mohla takhle prokecnout. Vypadal dost naštvaně? překvapeně? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Chvíli jsem díval na Car, ale pak jsem se od klonil a opět jsem ji chytl za ruku. ,,Nabuď tak ve stresu." Usměji se a dám ji pusu na tvář. Letadlo konečně začalo startovat a jakmile se pustil motor musel jsem si na chvíli zacpat uši. Můj sluh byl silný a na tohle nebyl zvyklí. Přemýšlel jsem jestli to Car taky slyšela. Usmál jsem se na ni a po líbil jsem jí. ,,Tohle bude nový život." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,J-já nejsem ve stresu...´´ Řeknu a koukám, jak si na chvilku zacpal uši. Oprávněně, protože i pro mě to bylo dosti nepříjemné, když letadlo zapnulo motor, který se následně trochu utišil... ,,Tohle bude nový život." ,,Ano´´ A nechám, aby mě políbil. Následně přišla letuška s občerstvením. ,,Nedáte si něco?´´ Dodala s úsměvem. ,,Jason je tady....´´ Podívám se na Michaela vážně, avšak vážný pohled hned zmizí. Musela jsem mu to říct, ale ta jeho minulá reakce nebyl moc pěkná. ,,Koukám že tu máte buráky...jsou dobré? už jste je měla?´´ Jakmile by chtěl Michael něco říci, skočím mu do řeči slovem ´´Pšššššt´´ Avšak letuška již nemohla nadále vydržet mé ustavičné kecání o burácích, a tak raději odešla. Otáčím pohled na Michaela s trochu nervozním úsměvem. ,,Byla dost nepříjemná, co?´´ Snažím se to zakecat.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se na Car když opět řekne jméno mého bratránka a tentokrát i dodá, že je tady. Přemýšlím co bych řek a několikrát se i snažím promluvit, ale zastaví mě. ,, Ji byla nepříjemná, ale vrať me se k tomu Jasonovi." Pousměji se. ,,Řekl jsem ti, že za to do čeho tě donutil ho budu nenávidět." Stále držím Car za ruku a okem těknu k vlkovi, ale nemám ponětí o tom kdo to je. ,,Ať je kde je. Je to parchant, kterýho, když uvidím tak se asi neudržím a budu ho chtít zabít. Já vím jsou to silná slova." Podívám se Car do očí. ,,Nikdy jsem ho neměl rád a za tam to ho nenávidím." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Jen si povzdychnu a čekám, co bude dál. ,,Řekl jsem ti, že za to do čeho tě donutil ho budu nenávidět." ,,Michale, ale on mě do ničeho nenutil!´´ Řeknu nahlas, načež jsem přerušena doktorem a jeho hlasitým ´´Pšššt!´´. ,,Ať je kde je. Je to parchant, kterýho, když uvidím tak se asi neudržím a budu ho chtít zabít. Já vím jsou to silná slova." ,,Zvaž to ještě....nemáš důvod...´´ Povzdychnu si znovu. ,,Nikdy jsem ho neměl rád a za tam to ho nenávidím." Odvrátím od Michaela pohled. Poté se mu podívám do očí. ,,Michaele, v dnešní době to prostě jinak než ´´něco za něco´´ nefunguje...pochop to...Být v jeho situaci, udělám to samé....´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se na Caroline vážným pohledem, který byl tak upřený až i mě to připadalo divné. ,,Ano. "Něco za něco", ale nutit tě do toho, aby si ho políbila za nějaký blbí léky mi přijde... no prostě co se stalo stalo se..." Konečně uhnu pohledem a podívám se za sebe kde na nás koukala divným pohledem nějaká číňanka, která nám pravděpodobně i rozuměla. Otočil jsem se opět dopředu a podíval se na vlka, který se na mě divně díval. ,,Kouká na mě jako člověk." Řeknu ne zle, ale ani ne moc příjemně.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Nic nebylo nucené...pochop to už...´´ ,,A vy neposlouchejte cizí rozhovory....Asi jste si spletla let...Čína je jiným směrem....´´ Pak se otočím zase na Michaela. ,,Kdyby mě nutil, vypadalo by to jinak....měli by jste si to vyříkat...´´ Podívám se na něj. ,,Kouká na mě jako člověk." ,,Ehm...´´ Řeknu a poplácám psa po hlavě, přičemž vyjde do uličky a jde kamsi. ,,Nezapomeň počůrat kufry...´´ Cestující se na mě zle otočili. ,,Teda ne aby si počůral kufry, zlý pes....´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Už jsem vlastně neměl co říct. Za to co se stalo jsem se na car nezlobil a i kdyby to bylo jinak tak já jsem to pochopil takhle a asi si zatim budu stát, protože měnit názor by bylo trapný. ,,A tak nebo tak jsme se hádali vždycky, vždycky jsme se prali a vždycky jsme se na ničem neshodli." Pousměji se. ,,Už se nechci hádat." Usměji se nad vtipem s kufry i na Caroline. ,,Jak dlouho poletíme? Je načase prozkoumat nová místa." Změním konečně téma... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Už se nechci hádat." ,,Jak dlouho poletíme? Je načase prozkoumat nová místa." ,,Ty mě neposloucháš, že?´´ Sklopím pohled. ,,Poslouchat, neposlouchat?! Kjuci uz...Ja měla sednout jinam...´´ Povzdychla si číňanka otráveně. ,,Čopak vy nepochopit, že ten muž být tu s vámi?´´ Dá si sluchátka do uší a ještě párkrát zanadává... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na číňaku, která řekla něco co mě trklo přímo do hlavy. ,,Ten...Ten vlk." Podívám se na Caroliin provinilí pohled a aniž bych něco řekl tak ji "přeskočím" a vydám se hledat toho vlka. ,,jak sem moh bejt takovej debil a nepoznat to?" Nadávám si a koukám na místa, kde by se mohl ten pes nacházet.. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,ne! Michaele!´´ Křiknu potom, co mě přeskočí a vyběhnu za ním. ,,jak sem moh bejt takovej debil a nepoznat to?" Doženu ho, jdu s jeho rychlostí kroků dál s ním. ,,Michaele přestaň...zastav se...´´ Snažím se mu nějak domluvit. |
| |
| Prudce se zastavím a podívám se na Caroline. ,,Tys to celou dobu věděla a neřekla si mi to?!" Obořím se na dívku a opět se dám do chůze. ,,jak si mi to vůbec mohla udělat? Věděl jsem, že něco tajíš, ale tohle si mi měla říct!" Nevěděl jsem co dělat. Cítil jsem jak se ve mě zvedá vztek, který doufám nevybuchne na povrch, ale sílil. V letadle to nebyla dobrá zpráva neměl jsem kam utéct a hlavně když jsem naštvanej tak mám chuť zabíjet. ,,Kde je!" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,A teď vidíš proč! si jako šílenej...Děsíš lidi!´´ Řeknu zle. ,,jak si mi to vůbec mohla udělat? Věděl jsem, že něco tajíš, ale tohle si mi měla říct!" ,,A co jsem ti tak hrozného udělala? Zamysli se! Ještě před chvilkou jsi byl zcela klidný a teď? zakládáš si na maléru....´´ ,,Kde je!" Vypadal hodně rozzuřeně, avšak pro mě neprávem! ,,Chceš ohrozit nás všechny? Tebe, mě, doktora a hlavně? Jsou tu lidi, nejsme tu sami!´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty tady mluvíš o ohrožení lidí? Já chci jenom Jasona." Podíval jsem se na lidi co na nás koukali. ,,Jenom malá hádka. Hleďte si svého." Přijde k nám letuška, která se nás snaží uklidnit a já hraju jako, že se jí to daří a jakmile mi nabídne čaj jdu za ní do takové té malé místnůstky kde jsou jen letušky a stevardi. ,,Musím najít Jasona, ale teď mám hlad." Zakousl jsem se do letušky. Chvilku po zakousnutí jsem se odtrhl a podíval se na bledou ženu, která byla stále na živu. ,,Proč si to nejdeš ovázat a věnovat se svým věcem? Mile se usměji a dívám se jak stewardka odchází jako trénovaný pes. Nevěděl jsem co se stalo, ale prostě se to zase stalo. Byl jsem teď už trochu klidnější, ale stejně jsem chtěl najít Jasona. ,,tak pokračujeme v hledání." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Co když se něco zvrtne?! Jsme ve vzduchu! proboha Michaele!´´ Viděla jsem vše, co Michael dělal. Byla jsem celou dobu s ním, ale jak to tak vypadá, bylo mu to jedno. Letuška byla pro něj něco jako hračka na vybití energie. Nelíbilo se mi to, ale to nebyl ten hlavní problém, kterým bych se teď měla zabývat... Postavím se mu do cesty a dívám se na jeho rty obalené krví. ,,tak pokračujeme v hledání." ,,Michaele...´´ Sleduji ho a jakmile se mě snaží obejít, zablokuji mu opět cestu... ,,Proč ta letuška....proč né já?...´´ Řeknu a dívám se na něj, abych ho zaměstnala. ,,Proč, když chceš krev nezabiješ mě?!´´ Ano není sice mrtvá, ale stejně... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Protože tebe miluju Caroline a nikdy bych ti nic takového nemohl udělat." Ano. Myslel jsem to naprosto upřímně. Vzal jsem kapesník z balíku plného jiných, úplně stejných bílích ubrousků. ,,Když ti slíbím, že Jasonovi nic neudělám a jenom mu vynadám. Budeš se ještě zlobit?" Podívám se na ni a utřu si rty. ,,Nedokázal bych ho zabít. Přece jenom je to můj bratranec." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Právě teď to děláš...I když se mě nedotýkáš vysáváš mi všechnu krev...´´ Dívám se na něj zranitelně. ,,Když ti slíbím, že Jasonovi nic neudělám a jenom mu vynadám. Budeš se ještě zlobit?" Vyndal si kapesník, aby si otřel rty. ,,Já se ale nezlobím...zlobit se a zklamat je něco úplně jiného...´´ Řeknu a dívám se mu do očí. ,,Jako ty můžeš být zklamán ze mě, tak já jsem zklamaná z tebe....není to zlost ani nenávist...Je to jen zklamání...´´ Dořeknu s pohledem do země. ,,Nedokázal bych ho zabít. Přece jenom je to můj bratranec." ,,Ale ano dokázal...Stejně tak, jako by si dokázal zabít mě...´´ Řeknu, položím mu svou ruku na rameno a následně odcházím s vědomím, že by mu snad nic neudělal... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Po nějaké době. Nepočítal jsem minuty, ale nebylo to mnoho jsem se rozešel k sedačkám na kterých jsme před odchodem seděli. Caroline ta seděla a koukala do uličky, jestli náhodou neuvidí, asi Jasona. Došel jsem k ní. ,,Promiň." Řekl jsem potichu, tak, aby to slyšela jen Caroline. ,,Věř mi. Jasonovi bych neublížil a tobě, tobě bych v životě nemohl zkřivit ani vlásek." pousmál jsem se. ,,Ne že by to šlo. Protože jsi mnohem silnější než já a taky rozumnější." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Nech to být...´´ Řeknu a snažím se trochu pousmát. ,,Věř mi. Jasonovi bych neublížil a tobě, tobě bych v životě nemohl zkřivit ani vlásek." ,,Zatím...´´ Řeknu přesvědčivým hlasem. ,,Ne že by to šlo. Protože jsi mnohem silnější než já a taky rozumnější." ,,Zkoušíš na mě lichotky?´´ Zasměji se a pustím ho sednout. Avšak jakmile si sedl, ucítil na své pravé noze chvilkovou bolest. Jason ležel na zemi a jeho ocas byl přímo pod Michaelovou nohou. Jakmile na něj Michael tedy šlápl, Jason zareagoval... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Caroline a usmál jsem. Prošel jsem před ní a chtěl jsem se usadit, když v tom mě Jason kousl do nohy. Ano sice jsem na něj šlápnul, ale to neznamená, že mě musí kousat. ,,Děláš si srandu?!" Trochu vykřiknu, ale nic mu neudělám a usadím se... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Michaele, šlápl si mu na ocas...´´ Usměji se zákeřně a dám mu pusu. Vstanu a omluvím se, že na chvilku budu pryč. Jdu směrem k místnosti pro letušky. Za nimi je Wc, na který údajně jdu... Avšak místo toho zamířím do zavazadlového prostoru. Otevřu dveře a ihned je za sebou zavřu. Začnu prohrabávat kufry a brát si peníze a vše, co by se mohlo hodit.... Berte to jako půjčku...kterou...nevrátím... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Když Car odejde, tak se zaměřím na Jason. ,,Jak si nás našel? A proč si nás hledal?" Podívám se na psa tázavě a kdyby nás někdo slyšel, tak by mu to muselo připadat opravdu divné... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Došel až k nějakým schodům. Bylo možnost si povšimnout cedule "vstup zakázán, nebezpečí", ale to vlkovi bylo jedno. Vydal se po schodech dolů. Bylo tu několik aut, jedna rakev a jakési bedny. Vypadalo to jako místnost pro převoz velkých věcí... Vlk se zastavil a jeho kosti se začaly lámat, přitom vydával pisklavé zvuky jako náznak bolesti... Pomalu a bolestivě se měnil. Pomalu šlo již rozeznávat tělo lidské od vlčího... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Šel jsem za vlkem, který si to okamžitě namířil do místnosti s zákazem vstupu. Samozřejmě jsem šel za ním, jelikož mě zajímalo co se bude dít a tak nějak jsem si myslel, že si to vlk i přeje. ,,Co tady děláme?" Podíval jsem se na něj a opřel jsem se o stěnu. ,,Jestli chceš čórnout auto super, ale...." Větu nedokončím jelikož uslyším prasknutí, kvíknutí a zase dokola. Jason se začínal měnit. ,,Bože!" Zíral jsem na jeho proměnu a nevydal jsem ani hlásku... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Po chvilce jsem to byl já, v celé své polonahé parádě. Polonahé? Ano, jako vlk jsem přeci na sobě neměl žádný oděv... Takže? Takže jsem byl jen v trenýrkách. ,,Našel jsem vás snadno...Sledoval jsem vás celou dobu...Každý váš krok...´´ Usměji se. ,,Caroline šla obstarávat peníze, a tak si můžeme promluvit...Jdou po vás, to je jasné...Ale? při vší úctě...Irsko? Tam vás najdou hned! Mají tam svou základnu...Což není dost chytré tam jet...´´ Díval jsem se na něj s tím, že doktor je možná jejich komplic a veze je přímo do jámy pekelné... Možná ne, ale? Pořád je tu to ale... ,,Chci aby si věděl, že to co je mezi mnou a Caroline...je...něco jako...neumím to vysvětlit...stejně bys nevěděl o čem mluvím...´´ Pousměji se a odvrátím se od tématu. ,,Být vámi si na doktora dávám pozor...Už od začátku věděl, že nejsem jen vlk...´´ |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,A kam jinam. Museli jsme odletět hned a tohle bylo jediný místo, kam nebyli vyprodané letenky." Podívám se na něj výrazem jako by to sám nevěděl. ,,Tady nejde o to jak si nás našel. Spíš proč si nás sledoval." Podívám se mu do očí, ale pohled ihned odvrátím. Nechtěl jsem ho ovlivnit a pochybuji, že by to šlo. ,,Na doktora? Já mu nevěřim od tý doby co s náma je jenom. No chval se k nám líp než ty když jsme u tebe byli ubytovaný." Pousměji se a ano opravdu jsem se schválně vyhnul tomu co říkal o Caroline, jaký je mezi nimi vztah. ,,Jak dlouho už si....Tohle?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Začal jsem se smát. Tohle nebyly jediné letenky!vše bylo předem domluvené! ,,Prosím tě... bratránku... si opravdu tak tupý? Tohle celou dobu plánoval!´´ Přestanu se smát a zvážním. ,,Tady nejde o to jak si nás našel. Spíš proč si nás sledoval." ,,To je složitý..." Řeknu a pohledem uhnu do strany s úsměvem. ,,Jak dlouho už si....Tohle?" ,,Necelé 4 roky...a ty tohle?´´ Ano, cítil jsem to z něj. Jako vlkodlak mám silný čich... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dlouho ne." Odvrátil jsem pohled a rukou jsem přejel po rakvi s mrtvím.... někým. ,,A ještě jednou mi řekni že jsem hlupák a.... zabít tě nemůžu. To jsem slíbil Car, ale ublížit? O tom nic neříkala." Podíval jsem se opět na něj. ,,A když si tak chytrej proč si nás nevaroval předem?" Teď jsem měl opravdu chuť vzít Car a z toho letadla skočit. Rány se nám hojili, tak proč by jsme to nemohli přežít? Byla to hloupá otázka, ale na chvíli jsem se nad ní zamyslel. ,,měli by jsme se vrátit. A ty mi pro příště neříkej co mám dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,A co chceš jako dělat? zavřít mě do rakve?´´ Zasměji se když vidím, že po ní přejel svou rukou. ,,A ještě jednou mi řekni že jsem hlupák a.... zabít tě nemůžu. To jsem slíbil Car, ale ublížit? O tom nic neříkala." ,,Přemýšlej...Proč mě nedala tomu lovci? proč mi dovolila jít s ní?´´ Donutím ho přemýšlet. ,,A když si tak chytrej proč si nás nevaroval předem?" ,,Uhm....a jak? Měl jsem skákat a štěkat...? vlez mi na záda! nejsem ze země Nezemě...Kdy si viděl aby vlk uměl mluvit...Nemohl jsem se před doktorem proměnit...jde po mě...Protože vím že vám chci pomoct...proto nechtěl, abych šel s vámi...´´ ,,měli by jsme se vrátit. A ty mi pro příště neříkej co mám dělat...´´ ,,Vrátím se později...Bude mi to chvilku trvat... než se...Doktor mě nesmí vidět...´´ Zakuckám se a vyplivnu chuchvalec chlupů. ,,Bleh..´´ Mé tělo bylo zjizvené a jizvy vypadaly jako kousance. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak já jdu a ty.... ty si vem do zásoby něco na sebe." Podívám se na něj a vyjdu ven. Dojdu až k sedadlu na kterém jsme seděli a Caroline už tam "vesele" vysedává. ,,Ahoj." Dám jí pusu a opět si sednu vedle ní. ,,Musíme odtud vypadnout." Zašeptám jí do ucha, aby nás doktor neslyšel. Věděl jsem, že Jason mluví alespoň z nějaké části pravdu a i přes to co se mezi námi stalo jsem mu věřil. ,,Nemyslím odtud jako to místo kam letíme, ale myslím z letadla. Co nejdřív." Celou dobu jí šeptám do ucha a vypadá to, že nás doktor zatim neslyšel... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otáčím svůj pohled na Michaela. Nic neříkám. Dal mi pusu a sedl si vedle mě. ,,Musíme odtud vypadnout." Pošeptal mi. ,,Co? co to meleš?´´ Řeknu trochu vážně. Pil? ,,Nemyslím odtud jako to místo kam letíme, ale myslím z letadla. Co nejdřív." Povzdychnu si. ,,Ty si pil?´´ Podívám se na něj, ale to bych přeci poznala...ne? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Stále jí šeptám do ucha. ,,Ten doktor po nás jde a jakmile vystoupíme z letadla, tak tam na nás bude čekat zásahovka." Podívám se Car do učí. ,,Neptej se mě odkud to mám." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Uhm...dobře no...´´ Řeknu nejistě... ,,Ten doktor po nás jde a jakmile vystoupíme z letadla, tak tam na nás bude čekat zásahovka." "Michaele prosím, ušetři mě svých domněnek...Doktor nám pomohl!´´ ,,Neptej se mě odkud to mám." ,,Neptám, protože je to blbost...Doktor nám pomohl a kdyby chtěl, mohl nás předat zpět...A rozhodně by nešel proti svým lidem...´´ Narážím na situaci v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,A co když ty lidé k němu ani nepatřili? Co když nás veze úplně někam jinam?" Podívám se na Car. ,,Ale když ti řeknu, že to mám od Jasona tak budeš souhlasit a budeš chtít utéct?" Řeknu trochu zle. Začnu přemýšlet nad tím, jak by jsme sebou mohli vzít i Jasona, přece jenom mi pomohl a já ho ve štychu nechat nemůžu. Vždycky jsem byl až moc hodnej. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Michaele, paranoia se považuje za nemoc...užívej si letu...a jdi si pro něco k pití..." Řeknu a povzdychnu si. ,,Ale když ti řeknu, že to mám od Jasona tak budeš souhlasit a budeš chtít utéct?" "On ti to řekl?" Řeknu zaujatě a překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,No, řekla si ať ho nezabiju, tak se s ním snažím vycházet." Pousměji se, ale stejně na mě bylo vidět, že jsem naštvanej. ,,Vidíš? A proto by bylo dobrý vědět co se s náma stane, když skočíme z toho letadla." Pronesu a podívám se na vlka, který právě dorazil zpátky k nám. ,,Ahoj." Pozdravím ho a podívám se ke dveřím co vedou z letadla a chvíli musím překonávat nutkání, abych opravdu vyskočil. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,N-no to jsem ráda...a o čem jste se bavili? je o tom?" Zvědavě se vyptávám. ,,Vidíš? A proto by bylo dobrý vědět co se s náma stane, když skočíme z toho letadla." "Zabijeme se...Michaele jsme upíří, nejsme nesmrtelní...tohle by bylo velké zranění...ale....v zavazadlovém prostoru byly padáky..." Uvidím vlka. Trochu se pousměji... Najednou se něco začalo dít. Letadlo se začalo třást. Letuška začala panikařit a na všechny křičela, ať si okamžitě zapnou pásy... "Co se to děje?!" Letadlo šlo rychle k zemi. Jak to?! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře. Jdeme pro ty padáky a skáčeme." Řeknu tentokrát už nahlas, jelikož kolem byla panika. ,,Jasone jdi se přeměnit zpátky. rychle. Takhle nevyskočíš." Podívám se na Caroline. ,,Musíme zmizet. Sama si řekla, že by jsme umřeli. Padák je jediná šance." Podívám se na paniku kolem sebe. Stejně si nikdo nevšimne, že jsme zmizeli. ,,Tohle... budu rád když přežiju." Věc kterou bych před Caroline nikdy neřekl nahlas. ,,jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,jdeme?" Povzdychnu si a podívám se mu do očí. "Ne..." Řeknu a položím svou dlaň na jeho ruku. "Nemůžu...." Dodám krátce a otáčím od něj svůj pohled, přičemž dávám svou ruku z té jeho. Panika byla rychlá. Lidé se snažili zachovat klid, ale upřímně jim to moc nešlo... "Musíte být živý! T-teda...nechci aby jste zemřeli...Musíme jít na plán B..." Vyhrkl na nás doktor, který se zvedl ze svého místa. Na jeho hlase byla poznat nervozita. Možná, z nesplněného úkolu? *Dovést nás na určené místo?* |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vy na mě nemluvte a neříkejte mi co mám dělat." Vrátím se zpět ke Caroline. ,,Ale Car. Musíme odtud zmizet." podívám se na odcházejícího Jasona, kterému se výjmečně asi můj plán zamlouval. ,,Car neboj se. Mi to zvládneme. Společně" Podívám se jí do očí a políbím jí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Micha-" Chtěla jsem mu něco říct, ale v tom byl opět u mě. ,,Ale Car. Musíme odtud zmizet" "Musíte...Já nikam nejdu..." Podívám se na odcházejícího Jasona. ,,Car neboj se. My to zvládneme. Společně" Políbil mě a díval se mi do očí. Políbím ho opětovně a podívám se mu do očí. "Jdi" Řeknu a snažím se na tváři vykouzlit úsměv. Nechtěla jsem jít, protože byl menší problém. Padáky tam byly jen dva a padáky neměly takovou hmotnost, aby udrželi dva na jednom padáku při skoku. Nechtěla jsem, aby se Michaelovi a Jasonovi něco stalo... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne Caroline. Ty jdeš s náma." Podíval jsem se na ni a chytl jí za ruku. ,,Počkáme tady na Jasona a pak VŠICHNI zmizíme." Dal jsem důraz na slovo všichni a usmál jsem se. ,,Teda všichni kromě doktůrka, kterej na nás ušil past." ,,Kde je ten Jason?" Pomyslím si a podívám se dopředu i přesto, že říkal, že mu to trvá dýl. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chytl mě za ruku, jako by mě chtěl dovléci k seskoku násilím. Letadlo sebou cuklo, a tak jsem spadla na Michaela, který spadl na další lidi. Panika v letadle rostla. ,,Počkáme tady na Jasona a pak VŠICHNI zmizíme." ,,Teda všichni kromě doktůrka, kterej na nás ušil past." ,,Chceš ho tu nechat?" Udiveně se na něj koukám, když se zvedneme. Jason nešel, a tak jsem o něj začínala mít strach... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Musíme ho tady nechat. Ano neni to z mojí hlavy, ale Jasonovi v tomhle nějak věřím. Podívám se opět do míst kam Jason odešel, ale stále ho nevidím přicházet. ,,Dojdu se tam podívat co ty na to?" Dám Car pusu a zamířím do míst kde Jason zmizel... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezitím doktor odešel ze svého místa kamsi... Má to nějakou souvislost? Nebo jde jen a shodu náhod? Michael se vydal rychle na své místo, aby to řekl Car, když uviděl něco, co vidět nechtěl. Doktor a Jason skočili s padáky... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Jason nikde nebyl a místo na kterém by údajně měli být padáky bylo prázdné. Schválně jsem se ještě pořádně rozhlédl po místnost i když jsem věděl, že tam Jason není a vydal jsem se zpátky za Car. Už z dálky jsem viděl, že na doktorově místě nikdo nesedí a to mě ještě víc znervźnilo, když v tom jsem si všiml jak doktor s Jasonem vyskakují ven. ,,Neee!" Zakřičel jsem a chtěl jsem je zastavit, ale nepodařilo se mi je chytit a oni vyskočili ven. Rychle jsem došel ke Caroline. ,,Tohle neni pravda. jak jsem moh tomu parchantovi vůbec věřit!" Bylo vidět, že jsem dost naštvaný a rozhodně jsem to před Car netajil. ,,Musíme najít jinej způsob jak zmizet." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Tohle neni pravda. jak jsem moh tomu parchantovi vůbec věřit!" ,,Co? o čem to mluvíš?´´ Dívám se na něj nechápavě. ,,Musíme najít jinej způsob jak zmizet." ,,Pořád tě nechápu Michaele...o čem to sakra mluvíš?!´´ Zvědavě na něj koukám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jason byl celou dobu domluvenej s doktorem a před chvílí spolu oba skočili z letadla a tím nám vzali naši jedinou šanci na útěk." Odvrátím od ní zrak. ,,Tak jo jdeme." Neříkal jsem Caroline kam, ale měl jsem v plánu jít se podívat co se to sakra děje, takže vlastně přímo do kabiny letadla za pilotem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ne...T-to by neudělal" Řeknu nejistě. ,,Tak jo jdeme." Zvedla jsem se a šla za Michaelem. Po cestě do nás vrazilo mnoho lidí, kteří panikařili. "Uhni" Strčím do jedné ženy, která na mě spadla, ale já jí včas chytila... Najednou ucítím prudký náraz. Letadlo dopadlo na tvrdou zem a začalo hořet. Cestující byli v bezvědomí, tak jako my dva s Michaelem. Letadlo hořelo a moč času nám nezbývalo. Pomalu jsem začala otvírat oči, tak jako Michael. Měla jsem ránu na hlavě, která se pomalu hojila, ale ani Michael na tom nebyl nejlépe. Pomalu se začnu zvedat. Někteří lidé se probrali a taktéž se snažili uniknout, než letadlo bouchne. Nemohla jsem se ale odhodlat k tomu, abych se zvedla. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pomalu jsem otevíral a zavíral oči a nějakou dobu jsem viděl kolem sebe jenom záblesky a útržky paniky. Dopadli jsme na tvrdou zem a já jsem se divil, že vůbec někdo náraz přežil. Ucítil jsem kouř a uvědomil jsem si, že je letadlo v plamenech ihned jsem by už čilejší a oči jsem měl otevřené. Pomalu jsem se posadil a uviděl jsem vedle sebe Car. ,,Jsi...Jsi v pořádku?" Řeknu slabě, ale cítím jak se ve mě zvedá síla a pomalu se začnu plazit ke Caroline, jelikož se ještě necítím na postavení se na nohy... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Asi ano...jen mi trochu třeští hlava a ty?" Snažím se postavit a už mi to pomalu jde. "Musíme zmizet...letadlo za chvilku bouchne!" Podávám mu ruku, když to vypadá že stojím... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jo, musíme zmizet." Chytnu Car za ruku a rychle doběhnu k dveřím letadla, které se pokusím násilím otevřít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Když jsem začínala normálně a plně vidět. Všimla jsem si, že jsme kdesi. Nevěděla jsem kde, ale někde jsme přistáli. Bylo to pole. Kde jsme to ale byli? Ti co přežili byli zranění, a tak si navzájem pomáhali... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ucítil jsem prudký náraz vlny, která nás odmrštila o něco dál a s námi i několik lidí, kteří buď zůstali mrtví, nebo vážně zranění. Když jsem se opět trochu vzpamatoval rozhlédl jsem se kolem, všude byli krvaví lidé. Ano krvaví, všude jenom krev, která voněla po okolí a já věděl, že si jí nemohu dát. ,,Musíme odtud pryč." Podíval jsem se na Car a na to v jakém je stavu. ,,můžeš utíkat?" Cítil jsem jak se mi na těle kousek po kousku hojí každá rána a měl jsem chuť co nejdříve zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Musíme odtud pryč." "N-ne....Nemůžeme jen tak odejít..." Ne, nebyla jsem blázen, to si ani nezkoušejte myslet. Nemohli jsme odejít... Co Jason?! Nechte toho, on nás nepodvedl! ,,můžeš utíkat?" Pomalu se postavím a vyndám si střep v ruce, který tam byl cela zabodnutý. Udělám krok dopředu, ale opět se zastavím. Hlava mě tím nárazem třeštila. "Raději bych si tu někam sedla..." Řeknu, ale můj pohled se najednou otáčí. Hlava si nevšímala třeštění a zaměřila se na něco jiného...krev. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na Car a v jejích očích jsem viděl, že ona jí cítí taky. Přišlo mi, že nemám tak vážná zranění jako ona a tak jsem jí vzal do náručí. ,,Musí...musíme pryč... Krev." Vypotím ze sebe a polknu slinu, kterou způsobila chuť po krvi. Podívám se Caroline do očí a začnu rychle utíkat pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otáčím na něj svůj pohled, který byl stejně krvavý, jako mé oči. "Ty už chceš jít? Tak brzo?" Řeknu s úsměvem a pevně ho držím za tričko. Následně ho odhodím silou zpět, blíže k lidem. Ve vteřině jsem u něj a podávám mu ruku, abych mu pomohla vstát. "Myslím, že stojí za to se zdržet..." Usmívám se při pohledu na bezmocné lidi a čekám, zda mou ruku přijme. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Chtěl jsem utéct dřív než někomu ublížím, ale teď už je stejně asi pozdě. ,,Proč ne?" Pousměji se a podívám se na zoufalé lidi kolem letadla. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zasměji se a dám mu ruku na hruď, aby stál a nic zatím nedělal. "Nutno ale říci, že já jsem se vrátila první...Takže? tohle všechno je moje...a...já se nerada dělím...co s tím?" Šibalsky se na něj usměji a roztáhnu svůj úsměv. "Jak s tebou Caroline může být...Měla by se starat jen o sebe...Protože? upíři neznají bratra... " tato věta byla skutečně divná, nebo se ti to zdá normální?... Podle toho jak jí pojmeš... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tak nějak jsem dělal, že jsem větu přeslechl a znovu jsem se usmál. ,,Takže závod." Pronesu a nečekaně se rozeběhnu k prvnímu ze zraněných lidí. Když jsem nad tím teď tak přemýšlel, tak je to jedinečná příležitost jak se nakrmit, jelikož se to může svést na havárii letadla... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Takže závod." "Závod?" Podívám se na něj divně. Rozběhl se k jednomu ze zraněných lidí. I já se objevil u jednoho člověka, ženy a bez váhání jsem se zakousl do jejího krku. Lidé okolo začali panikařit a utíkat, i když byli vážně zranění, a tak stejně časem odpadnou i beze mě... Ženu, která byla skoro bez krve, ale stále žila, jsem odhodil kus ode mě. Vydal jsem se s krvavou pusou pryč. Načež jsem si vůbec Michaela nevšímal... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nechtěl jsem nikoho zabít a tak ještě živé lidi jsem prudce odhazoval dál a zakusoval se do dalších. ,,Ne." Řeknu potichu a před další objetí se zarazím. ,,Tohle ne." Rozeběhnu se směrem ke Car a odstrčím jí od své oběti, kterou právě vysávala. ,,Tohle nemůžeme." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Odstrčil mě a já na něj upřu pobavený pohled. "Nemůžeš? Nebo nechceš?" Utřu si pusu od krve a pomalu odcházím. "Být tebou si ujasním, co chceš...a našel bych si místo k přespání...tady je to večer ale sakra divoký!" Otáčím se za chůze na něj se šibalským úsměvem. "Ale je to jen návrh, dělej si co chceš...já jdu..." Mávnu rukou na naznačení ,,Ahoj, měj se"... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Opravdu si myslíš, že mi dva jsme zrovna ti co by se o sebe nedokázali postarat?" Nejprve jsem udělal pár kroků k odcházející Caroline, ale pak jsem zamířil pryč pár metrů od ní, ale tak abych na ní stále viděl. Šel jsem mlčky několik metrů od ní a přemýšlel jsem, když v tom mi zazvonil telefon. Divil jsem se, že to všechno přežil a vůbec, že má ještě baterku. Podíval jsem se na displej a samozřejmě na něm napsáno MÁMA. Stiskl jsem zelené tlačítko a pomalu telefon přiložil k uchu. ,,Řek sem ať nevoláš." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Vy dva určitě..." Zastavím se a otáčím na něj pohled. Někdo mu volal... ,,Řek sem ať nevoláš." "No tak....přiznej se...řekni co vlastně jste! Možná nemáte dost odvahy ale nemůžete to skrývat!" Křiknu na něj pobaveně. Věděl jsem, že se ho bude ptát, co se děje. A? Jako vždy, měl jsem pravdu...Ptala se ho... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ticho. Telefonuju." Okřikl jsem Caroline a zaměřil se na mámin hlas. ,,Kde ste? Proč se tak divně chováš Michaeli?" Slyším jeji vyděšený hlas, který se mnou nic nedělá. Dříve ných možná hned jel domů, ale teď už ne. ,,Spadlo s náma letadlo teď jdu s Caroline pomalu....někam kde nás nenajdete." Uchechtnu se do telefonu. ,,Tak musím jít." Dávám telefon od ucha, slyším jak do něj máma křičí a vlastně snad i brečí, ale je mi to jedno. Hodím telefon na zem a když se ne rozbije tak ho prudce rozšlápnu. ,,Co se s tebou stalo?!" Zakričím na Caroline a v mžiku sekundy jsem u ní. ,,Co to s tebou je?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Se mnou? nic...Jsem prostě takový...." V mžiku byl u mě, a tak jsem se mu mohl dívat přímo do očí. ,,Co to s tebou je?" "Jak říkám...se mnou nic... To ty tady lžeš svým blízkým...Já mít rodinu řekl bych pravdu..." Dívám se mu do očí s mírnou pobaveností. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co jsi zač?" Opravdu jsem nevěděl, jestli je to Car, nebo kdo, ale rozhodně se to něco tak nechovalo a já jsem chtěl tu usměvavou super Caroline zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Klídek jo?!" Položím mu taktéž ruku na rameno a trochu ho odstrčím. "Nevidíš snad? Nebo ti mám koupit brýle? " Falešně a pobaveně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro I přes to, že jsem viděl Caroline, tak se nechovala jako Caroline a já nevěděl proč. ,,Proč se chováš tak divně?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro " To je tvůj názor...Chovám se normálně...Tak, jako vždy..." Zadívám se na něj. "Chovám se tak, jak mě nevlastní otec vychoval..." Poplácám ho po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kdo jsi!" zakřičím. ,,Caroline nemá nevlastního otce!" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pousměji se, když mě opět narazí na strom. ,,Caroline nemá nevlastního otce!" Zavřel jsem oči a má tvář dostala šibalský úsměv. Tak nějak jsem nevěděla, co se stalo. Nic jsem si nepamatovala a když jsem otevřela oči, zjistila jsem že jsem naražená na strom. A kdo byl ten, kdo mě tam narazil?...Michael. "Co to děláš?!" Odstrčím ho od sebe trochu zle. "Kde to jsme?" Rozhlížím se kolem a po očku ho stále trochu naštvaně sleduji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ca... Car? jsi to ty?" Podívám se na ni, ale za pár vteřin jí opět narazím na zeď. ,,Pokud jsi to opravdu ty, tak mi řekni něco o mě co ví jenom Car a nikdo jiný." Podívám se na ni a stisk nepovoluji. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ne...to je kocour v botách, jasně že jsem to já" Dívám se na něj divně a sleduji jeho podivné chování. Opět mě narazil na stěnu. "Michaele!" ,,Pokud jsi to opravdu ty, tak mi řekni něco o mě co ví jenom Car a nikdo jiný." "Je ti něco? Vypadá to, že si se po tom výbuchu uhodil do hlavy..." Avšak jeho stisk byl skutečně silný. "Michaele já nevím...Tak...třeba...jak jsem tě urazila první den ve škole...ten oblek? Nevím, co chceš slyšet..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,promiň, ale stalo se něco divnýho." Malinko poodstoupím. ,,Nejdřív si vysála polovinu pasažérů kteří přežili pád a pak si se chovala divně." Podívám se do země a pak opět na Car. ,,Mluvila jsi v mužském rodě a tak jsem vlastně poznal, že to nejsi ty." Otočím se, jako by nás měl někdo pozorovat. ,,Představila ses mi jako Sebastian, pak si zavřela oči a byla to zase ty." Vím, že jsem to na ní vybalil strašně rychle, ale nevěděl jsem jak jinak to vysvětlit. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj starostlivě. *Škoda že si nic nepamatuješ...Volala Michaelova matka...* "Volala tvoje máma?..." Zeptám se Michaela opatrně, abych případně nevypadala blbě, kdyby to nebyla pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jak říkám nebyla jsi to ty." Tázavě se na ní podívám, když se zmíní o mámě. ,,Ano. Máma volala, položil jsem to a mobil rozbil." Nevěděl jsem co Car říct, ale rozhodně jsem musel vypadat jako blázen. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj trošku divně. "A....nebyl tam náhodou...i můj táta?..." Zeptám se ale pak zavrtím hlavou. "No nic...měli by jsme pokračovat...Nemůžeme stát na jednom místě, zvlášť, když nevíme kde jsme..." *Je to tady v noci docela nebezpečný...Spíš přesně tady ne...* *Fakt? a kde?* "Je to tady večer docela nebezpečný, tak by jsme měli jít..." Usměji se na něj a rozejdu se směrem, který mi něco říkal. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vůbec netuším kde jsme." Řeknu po chvíli chůze, když cesta nikam nevede. ,,Do čeho si se to dal? Proč si vůbec někam letěl?" Pomyslím si, ale myšlenky ihned vyženu. Dojdu blíže ke Caroline a chytnu jí za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řekl a chytl mě za ruku. *Ale já jo...již jsem tu byl* "Neboj...vím kde jsme...tedy já ne...ale...prostě mi věř..." Řekni Michaelovi a jeho ruku stisknu více, ale stále jemně... Čím dále jsme šli, tím méně bylo vidět na cestu. Okolo se začala tvořit mlha... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Věděl jsem, že má Caroline něco v hlavě, vlastně to tam má snad už od té doby co se stala upírem, ale teď když to byla zase Car jsem se na to snažil nemyslet. ,,Je to čím dál tim horší. teď nevidim ani na krok." Začínal jsem být docela mrzutý a taky unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Je to čím dál tim horší. teď nevidim ani na krok." "To bude dobrý...snad..." Řeknu a zastavím se při pohledu na motel. "Tady si odpočineme a pak půjdeme dál... Řeknu a zamířím k motelu blíže.Pomalu sahám na kliku, když mě něco zastaví. Divný pocit. Proto do dveří mírně kopnu, abych na kliku nemusela sahat. Pokoj byl obyčejný a všude byl prach a...popel. Dlouho tu asi nikdo nebyl... Pustím Michaela a zamířím k posteli, kde byla lampička a kupodivu fungovala. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pousměji se a zamířím směrem tam. ,,Aspoň něco." Vejdu dovnitř a jdu přímo za Caroline. ,,tady se trochu prospíme, ale budeme muset dál." Sednu si vedle ní na postel a po chvíli si lehnu a dívám se do stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Začínalo mi být podivně špatně. Můj žaludek se sevřel a já vstala z postele. "Půjdu se tu porozhlédnout..." Řeknu a jdu. Nevšímám si svého pocitu bolesti žaludku... Lidem se to stává přeci často... Ano, nejsem již člověk, ale nehrotím to... Obcházím jednotlivé pokoje, zda nenajdu něco, co by nám na cestě dál mohlo pomoci. Bylo tady jen 10 pokojů, a tak to bylo lehké. Našla jsem kufřík se zbraněmi a nějaké peníze v pokoji číslo 8. Byl to temný pokoj. Temnější, než všechny okolo. Strčím peníze do kapsy a vezmu kufřík, který hodlám donést až do našeho pokoje. Chci vyrazit zpět, ale něco se dělo. Musím se chytnout postele. Skutečně se něco dělo. Začala jsem ze sebe dostávat krev. Krev, o které jsem nevěděla, kdy jsem jí naposled pozřela... Vyzvracela jsem krev na postel a i na kufřík se zbraněmi. Chvilku jsem se na krev dívala. To přece není možný... ne? vydávám se pomalým krokem zpět do našeho pokoje, kde uvidím Michaela, jak leží na posteli. Hodím na něj kufřík z krví. "T-tady jsou zbraně...vyber si..." Řeknu a vydám se okolo postele do koupelny. Zavřu za sebou dveře a dívám se do zrcadla, které bylo prasklé. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jasně porozhlédni se." Sám se na chvíli postavím na nohy a pomalu se začnu procházet po pokoji a prohlížet si různé věci, které jsou tam vystavené. Po chvilce opět přejdu k posteli a opět se na ni natáhnu, podívám se na přicházející Car a rychle chytnu kufřík, který na mě hodila. Otevřu ho a vyndám zbraň, kterou si dám místo té staré zezadu za džíny. ,,Po tobě se pudu vysprchovat já, ani si nepamatuju, kdy jsem se sprchoval naposled." Houknu do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "No super..." Řeknu tiše. ,,Po tobě se pudu vysprchovat já, ani si nepamatuju, kdy jsem se sprchoval naposled." "To těžko zlato....nejde voda..." Křiknu na něj a otáčím se na odchod, ale? V tom něco zahlédnu. Rozhrnu si své krásně blonďaté vlasy a spatřím malý černý pramínek. "Co ten tady sakra dělá?!" Řeknu tiše a na pramínek pustím zpět své vlasy, aby nebyl vidět. Vydám se z koupelny přímo k Michaelovi a vezmi si dvě zbraně, které se mi nejvíce zamlouvaly. Chtěla jsem si z opasku vyndat mačety, ale mohly by se hodit, a tak si beru jen jednu zbraň, kterou si dám do boty... Svalím se na Michaela. Ležím na něj na břiše a dívám se mu do očí, ale nic neříkám.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak ze sprchy nic nebude." Řeknu spíše pro sebe a nechám na sebe Caroline skočit. Usmívám se na ní a několikrát jí políbím. ,,Vypadá to tady už dlouho opuštěně." Rozhýbu trochu konverzaci. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro *Aby ne...Všichni jsou mrtví...Teda skoro...* "Všichni jsou mrtví" Dívám se kolem, ale pak se kouknu znovu na Michaela. "Teda skoro všichni mrtví..." zamyslím se, co to znamená... "Víš...Myslím, že by jsme měli pak raději odjet... Tohle místo je divné..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jak tohle všechno víš?" Opět jí políbím a pak pomalu přikývnu. ,,je to tady tokové temné." Potvrdím její tvrzení. ,,Ale kam pudeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Víš že ani nevím..." Řeknu po polibku, abych to nějak zamluvila... ,,je to tady takové temné." "Jo...mlha je způsobená únikem z dolů, které pořád hoří..." Poslouchám svůj vnitřní hlas. ,,Ale kam pudeme?" "Nevím..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,můžeme jít kamkoliv, ale musíš mi slíbit jedno." Dám z obličeje pryč úsměv. ,,Když ještě někdy potkáme Jasona, tak mi dovolíš ho zabít." Tohle jsem myslel naprosto vážně, to co udělal se nedalo odpustit a já už jsem s ním neměl trpělivost. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "A co?" Dívám se na jeho úsměv, který zmizel. Tak i já zvážním. ,,Když ještě někdy potkáme Jasona, tak mi dovolíš ho zabít." "Ne" Řeknu krátce, vážným hlasem. "T-to ti dovolit nemůžu..." Dívám se mu do očí a on mohl vidět, jak se mé oči leskly... Odvádím tohle téma... "Měli by jsme prospat..." Odvalím se na druhou půlku postele a dívám se do stropu.. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Zradil nás a já už mu dál věřit nehodlám." otočím se na bok, ale na odvrácenou stranu od Car. ,,Až ho uvidím tak ho zabiju." S těmito slovy zavřu oči a ponořím se do klidného spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nechtěla jsem, aby Jasonovi ublížil. A zrovna tak, aby Jason ublížil jemu. Nesmějí se k sobě dostat... Vypadalo to, že Michael usnul. I já opět zavírám oči, avšak ne na dlouho. Spala jsem myslím klidně. Ani si nepamatuji, jestli se mi něco zdálo. Avšak něco mě přinutí otevřít oči. Byl to dotyk. Studený dotyk. Pomalu otvírám oči. Trochu se leknu. Byla tam dívka. Malá dívenka. Vypadala zvláštně. Černé vlásky, bílý obličej. Vypadala trochu temně. Pak zmizela. Zdi najednou začaly černat. Pokoj se rozkládal, jako by jsme ho polili žíravinou. "Michaele!" Začnu s ním třást. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co... Co se děje?" Řeknu ospale a ještě pár vteřin nechám oči zavřené a otevřu je až o několik vteřin později. ,,Co se to deje?!" Vykřiknu a najednou jsem úplně čilí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Promnu si oči. "To....ten pokoj....Stěny...stěny začaly mizet a rozežírat se... a.... j-já se dotkla té dívky..." Říkám zmateně a koukám okolo sebe. Pokoj skutečně vypadal zcela nedotčený... "A t-ta holka..." Ne, nic jsem nebrala! Já to skutečně viděla!... "Ta holka tu byla..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Říkám rychle, ale zároveň i tiše, když se nechce uklidnit. ,,nikdo tady není už je dobře." pronesu potichu, a rozhlédnu se po místnosti, abych si jí prohlédl pořádně. ,,musíme pryč." Zkontroluji jestli mám všechny zbraně a vstanu. ,,Rychle!" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se kolem docela vystrašeně. Cítila jsem to... Sledovala nás, ale proč? Vstanu a raději spolu vyběhneme ven, ale? Mlha byla ještě hustější, chtělo to baterku, kterou jsme neměli... Nedalo se nic dělat, než pokračovat bez ní... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zarazím se jakmile rychle vyběhnu ven. ,,jestli tady vážně něco je musíme jít dál." Pronesu a je to poprvé kdy jsem si pomyslel jak moc byl můj život jednoduchý, když jsem byl člověk. ,,Někde tady by snad mohlo být nějaké město." Rozejdu se pomalu jedním ze směrů. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trochu ucuknu pohledem. "Jak to mám vědět?..." Podívám se na něj a on spustí poznámku, že musíme jít dál. Kývnu. Měl pravdu. Zůstávat tady by nebyl dobrý nápad. ,,Někde tady by snad mohlo být nějaké město." "Jo...to je..." Řeknu jistě. Skoro až tak, jako bych to sama dobře věděla. No..možná taky ano... Rozešel se jedním směrem a já se trochu zamyslela. Stála jsem na místě, dokud jsem neuviděla že se v mlze ztrácí. "Počkej" Řeknu normálním hlasem a doběhnu ho. Nebylo by moc přívětivé, kdyby jsme se rozdělili... Obzvláště teď. |
| |
| Město? Michael a Caroline pokračovali dál. Nevěděli kam jdou, nebo ano? I přesto pokračovali. Mlha stále neustupovala a zdálo se, že ani neustoupí. Měli menší problém, protože ani jejich upíří schopnosti jim nepomohli. Zrak měli sice výborný, avšak ne teď. Mlha si pohrávala jak s jejich zrakem, tak i s čichem. Jak?...Cítili krev. Spoustu krve. Avšak? Problém byl ten, že ani podle čichu nemohli určit, jakým směrem se mají vydat. V tomhle byl vůdčím Michael. Jakoby věděl kudy jít. Možná to nevěděl, ale vypadal tak...jistě. Dlouho to vypadalo, že nic nenajdou. Až do chvíle, kdy mlha začala mírně ustupovat. Avšak ne moc... Jen tak, aby bylo trošku vidět na krok. Jenže to mělo háček. Začala ustupovat za cedulí. A tak přišli tváří v tvář jménu města, které bylo oběma neznámé.  Teď je tu ta otázka. Budou se chtít s městem seznámit? Nebo se otočí a odejdou? Na levé straně byla skála a na druhé sráz neznámo kam. Byla tedy možnost jít po silnici vedoucí k městu a nebo? Nebo se otočit a odejít. Jaká možnost bude pro ně lepší? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Chytl jsem Caroline za ruku a vydal jsem se pomalu jakým si směrem. Za normálních okolností, bych šel svižně, aby jsme se od onoho hotelu dostali co nejdál, ale to za mlhy nešlo a tak mi byl každý krok úlevou od vzdalujícího se hotelu. ,,Určitě někam brzo dojdeme." Pokusil jsem se marně pousmát, jelikož ani já jsem nevěděl, jak daleko od civilizace jsme a jakým směrem bude aspoň jeden člověk. Cítil jsem krev, nevěděl jsem odkud, neviděl jsem odkud a přes to jsem měl pocit, že je to hodně blízko. ,,Počkej." Zastavil jsem pomalu Car, když jsem spatřil ceduli s názvem města. ,,Konečně alespoň nějaký náznak civilizace." Tentokrát už se pousměji a popojdu blíž k ceduli. ,,jdeme? Nemáme co ztratit." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívala jsem se na ceduli trošku zvláštně. Moc se mi to nelíbilo... ,,jdeme? Nemáme co ztratit." Zamyslím se. "Ne ra-" Na chvilku se zarazím. "Jdu..." Řeknu nahlas a s povzdychem se vydám k Michaelovi a následně dál. |
| |
| Silent Hill, město mrtvých V listopadu roku 1974 vypukl ve městě požár. Město se snažili evakuovat, ale celé se proměnilo v peklo, kde lidé umírali a ztráceli se. Nebyla nalezena ani polovina těl. Město bylo odříznuto od světa a uzavřeno - stalo se z něj město duchů Skutečnost byla ovšem mnohem děsivější, než si kdo dokáže představit. Ve dne město zahalila hustá mlha a po ulicích se pohybovali stíny posledních obyvatel, kteří zde žili s vědomím, že nastal konec světa. S příchodem temnoty vždy město pohltilo peklo. Temnota přicházela vždy se sirénami, které upozorňovali tehdejší lidi na nebezpečí. Pokračovali dál. Dostali se až do města. nebe padal popel. Okolo byly prázdné, některé polorozpadlé, domy. Auta, která postrádala dveře, skla, či kola. Někdy se jim mohlo podařit zahlédnout osobu v okně, která se skrývala před temnotou uvnitř. Avšak ani uvnitř už není bezpečno. Bylo to jen velmi zřídka, protože většina z nich byla v nedalekém kostele. Kostel byl chráněn před temnotou, ale na jak dlouho? Popílek stále padal a někde utvářel jakési malé hromádky. Špatně se tu dýchalo, ale nebylo to tak zlé. Brzy však něco zahlédli. Oba se zastavili. Proti nim šlo něco...něco zvláštního. Jakási nelidská stvůra. Její výška i vzezření připomíná (ač vzdáleně) člověka. Tělo má pokřivené, pohybuje se trhanými pohyby. Obličej neurčitý, bez tváře. Chybí jí ruce (spíš to vypadá, jakoby jej tělo vcuclo do sebe). Hrudníkem a břichem se táhne otvor, ze kterého monstrum vystřikuje černou tekutinu, o podobných účincích jako kyselina. Jde v podstatě o člověka uvězněného ve vlastní kůži - ve vlastním těle. Zrůda byla ohavná a trhavými pohyby se k nim pomalu blížila.  |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ufffff..... Vypadá to tady strašidelně." Pronesu potichu a najednou spatřím kus od nás něco, něco divnýho, už předtím jsem viděl pár lidí, kteří koukali z okna a pak se pět schovali, ale tohle. Tohle bylo něco zvláštního, bylo to jako člověk bez rukou, jako něco co trpí bolestí a jde to směrem k nám... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Naštěstí jsme nebyli moc zasaženi. Michaelovi to zasáhlo levou ruku a mě pravou. Byla to nesnesitelná bolest. Ruka se nám rozežírala a naše upíří schopnost regenerace se snažila s tím bojovat, avšak marně. Najednou regenerace přestala. Jak to? Kůže byla trochu rozežraná. Vypadalo to, jako by byla popálená a trochu rozežraná zároveň. Chtěla jsem vytáhnout zbraň, stále jsem se však nevzpamatovala z oné bolesti. Ale monstrum už bylo skoro u nás. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro zasažena byla i Caroline, ale popravdě jsem tomu nevěnoval moc pozornost, jelikož se mi mlžilo před očima bolestí. Car.... Caroline." Procedím mezi zuby a najednou má regenerace přestane. ,,Pryč.... Hned." Na nic víc se nezmůžu, ještě chvíli cítím bolest bez jakéhokoliv pohybu a pak když je to monstrum kousek od nás rychle chytnu Car za ruku a kousek odběhnu do čehož dám téměř všechnu svou dosavadní sílu a skácím se na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Najednou se země okolo nás začala zatemňovat a rozežírat. Ano, doslova rozežírat. Všechny domy kolem. Auta i ostatní věci, které tu ležely. To monstrum to doslova sežralo zaživa. Nevěděla jsem co to bylo, ale hlavní bylo to, že nám to pomohlo. Pomalu jsem zavírala oči. Do konce i Michael zavíral oči, tedy jestli jsem si všimla správně. Bylo to jako záměr. Něčí záměr, který nás nutil je zavřít. Pak byla všude jen temnota. |
| |
| Michael Pomalu si otevřel oči. Probudil ses tak z temnoty. Avšak realita nebyla o moc hezčí, než temnota ve snu. Rozhlédl ses kolem sebe a s bolestí ruky, která se nezahojila, ses pomalu posadil. Byl si v jakémsi skladě. Okolo tebe byly figuríny, a tak ses trochu lekl. Avšak jen do té doby, než ses uklidnil a zjistil, že to jsou opravdu jen figuríny. Vlastně, ještě něčeho sis mohl všimnout.... A to bylo to, že jsi byl sám. Aby bylo jasno bez Caroline, která byla bůhví kde. Něco si ale zaslechl. Možná sis na chvilku myslel, že to může být Car. Proto si se vydal mezi regály k místu, odkud hluk šel. Čekalo tě překvapení. V rohu místnosti byla dívka. Dívka, která vypadala skutečně vyděšeně. Trochu se třásla a při pohledu na tebe se schoulila více v rohu. Jakoby čekala něco jiného, nebo spíše někoho? Viděla snad něco, čeho se bála? Caroline Pootevřela si oči a na chvilku je opět zavřela. Když si je opět otevřela, byla jsi venku. Nebylo to stejné místo, kde jste byli s Michaelem. Mohla sis něčeho všimnout. Michael tu nebyl, a tak jsi tu ty byla úplně sama. A nebo ne? Před tebou byla jakási větrací šachta a ty si z ní slyšela nějaké zvuky. Věnovala si tomu pozornost. Ovšem dokud si nezjistila, že se k tobě někdo blíží. Byl to jakýsi stín. Začala si panikařit a snažila ses dostat do oné šachy. Avšak víko nešlo otevřít.... Vypadalo to tedy, že tě stín polapí. Avšak? Podařilo se ti otevřít onu šachtu. Vlezla si dovnitř a víko rychle nasadila zpět. Začala si lézt malou temnou chodbičkou. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Moc jsem si nepamatoval co se stalo, teda vlastně jsem si od té doby co jsme s Car odběhli dál nepamatoval vůbec nic a kde vůbec Car je? To mě donutilo se posadit. Caroline nebyla nikde poblíž a vypadalo to, že ani nikde v blízkém okolí. Najednou sem něco zaslechl. ,,Možná Car." Pomyslel jsem si a vydal jsem se tím směrem. Šel jsem rychle a u toho jsem přemýšlel jak dlouho jsem byla asi mimo. Cítil jsem hlad, bolest v ruce a.... Uviděl jsem dívku, kterou sem nikdy předtím neviděl a vypadalo to jako by se něčeho bála. Možná figurín, které byli kolem, ale v to jsem moc nevěřil. ,,Ah.... Ahoj." pousmál jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ah.... Ahoj." "Pšššt...u...uslyší nás.." Řekne tiše a rozhlíží se kolem sebe. Pomalu vstane, avšak stále se rozhlíží, jakoby něco nebo někoho čekala. Pomalu k Michaelovi dojde a lehce ho obejme. Byla ráda, že po dlouhé době někoho vidí. Sama už ani nevěděla, kde jsou její přátelé. "Naše auto zabloudilo a mlha nás dovedla až sem..." Řekne a stále Michaela odmítá pustit. Teda do té doby, než něco zaslechnou. "To je ono...to monstrum!" Řekne tiše, vyděšeným hlasem. Pustí Michaela a chytne ho za ruku. "Honem!" Začne ho táhnout kamsi na konec řady regálů. Následně za regály vleze. Trochu se třese, a tak musí dávat pozor, aby se regály také ,,netřásly". Čeká, zda Michael půjde za ní a souká se regály dál. Najednou se zastaví a pohled upře na Michaela. Najednou se před Michaelem v regále místo figuríny objeví plastová hlava. Ano, skutečně plastová hlava. Hlava s figuríny. Avšak? Ona se hýbe! Z pusy jí šel na chvilku křik. Za chvilku byla pryč. Michaelovi se tak naskytl pohled na monstrum.  Dívka se začne namáčklá na zdi sunout pryč. "Honem!" Špitne tiše na Michaela. Monstrum se zatím marně snaží dostat za regály, a svou nešikovností shazuje krabice a figuríny. Dívka se dostane k šachtě a marně se jí snaží otevřít. Nakonec jí otevře a Michaela pustí jako první. Ona sama jde až po něm. Avšak monstrum jí chytí za nohu a zakousne se do ní jednou ze svých hlav. Ona se však stihla zachytit. Dívá se do šachty a křičí. "Pomoc mi, prosím!" A teď? Michael má na výběr. Buď si zachrání krk a nechá jí tam. Nebo? Nebo jí pomůže. Avšak s riskem, že oba nestihnou utéci a bude po nich... Možná se s ní dostane v bezpečí ven, ale? možná také ne... Co tedy udělá? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Přišla ke mě a obejmula mě. Obětí jsem neopětoval a místo toho jsem zasyčel bolestí jak mi stiskla zraněnou ruku a potlačil jsem chuť po krvi. ,,kdo by mě měl slyšet?" Řeknu tedy tentokrát taky potichu a rozejdu se za ní když mě zatáhne za ruku. ,,Mlha je dovedla až sem? Koho? je sama, třeba to ostatní zabilo." Otázky, na které jsem se nechtěl alespoň zatím ptát nahlas a najednou jsem uviděl tu hlavu. hlavu, která se ale hýbala. ,,Co... Co to je?" Pronesu tiše a podívám se kam dívka odběhla. Povedlo se jí otevřít šachtu a mě nechala vlézt jako prvního, ale to něco jí chytlo za nohu. ,,vytáhnu tě!" Nemohl jsem jí tam nechat. Nic mi neudělala a chtěl jsem jí dostat odtud, když teď pravděpodobně vidím jaké peklo tady jak dlouho prožívala. Seskočil jsem zpět dolů, byl jsem naštvaný a tak se mé oči změnili. Vší silou jsem narazil rukou narazil do hlavy, která držela onu dívku za nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se sklonila pro přívěšek. Hned jí zaujal. Byl skutečně krásný. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Hej!" Zakřičeli a rozběhli se ke mě. Začala jsem utíkat. Zvláštní bylo, že mé schopnosti nešli použít. Jinak bych jim dávno utekla. Běžím chodbou neznámo kam. Avšak po chvilce nemám kam jinam utéci, protože je tu konec chodby. Brzy mě oba doběhli a zastavili se kus ode mě. Okamžitě vytáhnu zbraň. "H-hej... to snad nebude nutné...klid..." Bez váhání odcvaknu pojistku a čekám co bude. "Ztratili jsme kamarádku... potřebujeme tvou pomoc...dlouho jsme nikoho nepotkali...kromě..." Zarazil se. Moc dobře jsem věděla, že myslí nějaké stvůry. "Jak si můžu být jistá, že vám můžu věřit" Namířím zbraň na toho druhého. "Pojď...něco ti ukážeme..." Vydala jsem se tedy s nimi... Bůh ví co se z nich vyklube, ale byla jsem připravená... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vylezli jsme ven, konečně jsem po nějaké době viděl slunce. Přišlo mi to jako hodně dlouho, jako bych tam byl snad věky a tak vidět něco takového bylo příjemné, ale pak jsem si všiml přívěsku na zem a krve. ,,Ne." Pronesl jsem potichu a podíval jsem se jak ona dívka zvedá přívěsek. ,,To snad ne. Pořád jsem mluvil potichu." Vytrhl jsem dívce přívěsek z ruky a pomalu jsem se sesunul k zemi. ,,Caroline." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Zeptám se zmateně. Vytrhl mi přívěšek z ruky, jako by to byl klenot. Sesunul se k zemi ke kaluži krve a vyslovil jakési dívčí jméno. Okamžitě jsem pochopila onu situaci... Noha mě stále bolela a tak jsem si k němu sedla. "Určitě je na lepším místě..." Snažím se ho povzbudit a dám mu ruku na rameno. Nevěděla jsem si v takovéto situaci rady. "Neměli by jsme tady sedět..." Řeknu s mírným úsměvem. "Taky jsem asi přišla o kamarády a kluka...ale my jsme na živu... Musíme si někde odpočinout...někde, kde bude bezpečno" Řeknu, protože ta noha chtěla odpočinek, alespoň na chvilku... "Jsem Zoe..." Pořád byl soustředěný na ten přívěšek, ale snad bude komunikovat... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty to nechápeš." Řeknu potichu. ,,Caroline není mrtvá, nás není zas tak lehké zabít víš." pousměji se jako by to bylo úplně normální a vytáhnu z poza opasku zbraň. Otevřu jí a zkontroluji náboje, kterých je docela dost. ,,Fajn." Vytáhnu nůž a dám ho Zoe do ruky. ,,já jsem Michael a tohle se ti bude hodit." usměji se a přívěsek stisknu pevněji do ruky. ,,Musíme se hnout, ale dokud nenajdeme Car. Mojí holku. tak se nikam nejde." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "J-jak to myslíš?" Podívám se na něj divně. Pak si všimnu jeho zbraně. "Počkat...ty máš zbraň?" Dívám se na něj ještě divněji. Možná trochu vyděšeně. Michael mi dal nůž a tak jsem ho schovala opatrně do pasu. ,,Musíme se hnout, ale dokud nenajdeme Car. Mojí holku. tak se nikam nejde." "Chceš říct, že tady budeme hledat někoho, kdo je očividně mrtvý?...Takhle se odtud nedostaneme...a co takhle jít hledat východ a při té příležitosti se koukat jak po ní tak i po mých kamarádech?" Dívám se na něj. Bylo na mě vidět, že už chci najít cestu ven. Byla jsem tu až moc dlouho na to, abych se tu ještě zdržovala. "Ale vážně bych si potřebovala odpočinout..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vysvětlil jsem dívce a zbraň vrátil zpátky. A neboj, po tvých kamarádech se podíváme taky." Pousměji se a vstanu, když jsem na nohou tak pomohu i dívce, která měla zraněnou nohu. ,,jak jsi na tom?" Prohlédnu si zranění a uvědomím si, že je fajn po dlouhé době nedostat hlad jenom při pohledu na krev. ,,Jak dlouho tady vůbec jsi?" Rozejdu se a pokud dívka potřebuje podepřít. Podepřu ji. |
| |
 | soukromá zpráva od Jack Carter pro Podíval jsem se na svého společníka a najednou jsem něco zaslechl. Věděl jsem, že bych měl utíkat, ale instinktivně jsem se ohlédl a spatřil jsem dívku, která vylezla z šachty u recepce. ,,Stůj." Pronesu, ale ne moc nahlas, aby nás neslyšeli. Rozeběhl jsem se za dívkou, která začala utíkat. Když jsme byli už skoro u ní a ona asi věděla, že nám neuteče, tak vytáhla pistoli, které jsem se upřímně dost lek. ,,No tak." Snažím se jí uklidnit. ,,Jsme na stejný vlně." Bylo vidět, že nám alespoň částečně uvěřila a tak jsme jí vedli směrem k onomu místu. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Jak dlouho tady vůbec jsi?" "Upřímně nevím... Nemám pojem o čase... Víš, tady se všechno tak... tak zastaví..." Řeknu a přijmu jeho pomoc. Podepřel mě, a tak to pro mě bylo lepší. Zatím jsme nenarazili na nic divného, a tak jsem mohla jen doufat, že ani nenarazíme. "Jak dlouho si tu ty?" Řeknu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "To sotva krasavče...jestli něco zkusíte, budete mít kulku rovnou v hlavě..." Upozorním ho, když sním jdu bůhví kam. Nevěděla jsem kam mě vede, až mě nakonec dovedl do pokoje 314. Byl to normální pokoj a vypadalo to, že tu přežívají... Ale...Nedůvěra tu byla... Prudce se na něj otočím a dám mu zbraň k hlavě. Neměla jsem sice své schopnosti, ale boje se rozhodně nebojím. "Tak hele...nevím co tím sleduješ...co po mě teda chceš..." Řeknu vážně a dám zbraň dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,probudil jsem se, našel jsem tě a teď jsme tady. Takže moc dlouho ne, ale na druhou stranu vůbec nevím jak dlouho jsem byl mimo. Teď když jsem neměl svou sílu jsem cítil jak jsou lidi těžcí, ale nedával jsem na sobě nic znát a potichu jsem šel dál. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Myslím, že tohle není ideální město na život" Rukama zachytím popílek, co z nebe padal. "Myslíš, že je ještě někdo živý?" Podívám se na něj zvědavým pohledem. Nedávala jsem tomu moc šanci, ale chtěla jsem slyšet jeho názor. "Neměli jsme na ten výlet vůbec jezdit..." Řeknu s povzdychem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Podle mě jsou všichni mrtví." Řekl jsem to na rovinu, jelikož nemělo cenu cokoliv přehybat, nebo upravovat. Tázavě jsem se podíval na dívku. ,,Na jaký výlet? Jak jste se sem vůbec dostali?" Podívám se na ni a stále ji lehce podpírám. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Hele co to děláš?" Řeknu vyděšeně, když mi přiloží zbraň k hlavě. ,,Co po tobě chci? Jenom dvě věci." Obořím se na ni mírně, samozřejmě že ne moc, jelikož vypadala nebezpečně. ,,chci abys přežila a aby si nám pomohla najít mojí přítelkyni Zoe, která někam zmizela." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "No.. čekala jsem mírnější odpověď... Ale alespoň jsi upřímný..." Trochu posmutním. ,,Na jaký výlet? Jak jste se sem vůbec dostali?" "Jeli jsme na výlet do hor... Můj přítel říkal, že to bude fajn...Není městský typ. Rád cestuje...a navíc... to mezi námi není teď moc ideální... proto jsme tenhle výlet podnikli... Ale ztratili jsme se... a teď jsme tady... Postupně se nám všichni ztratili... Bylo nás osm..." Řeknu a trochu se ušklíbnu. "Já jsem mu říkala, že to není dobrý nápad... Jsem spíše městský typ... mám ráda romantiku... a ne štípání od komárů pod stanem...Ale to už je jedno..." Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Začnu se smát. Skutečně jsem vypadala dost pobaveně, a také jsem byla! "A proč bych to jako měla dělat?" Můj pohled zvážní. "Co je mi do tvé přítelkyně? Sám si jí ztratil...sám si jí najdi..." Dívám se na něj a čekám na jeho reakce. Poté si sednu na postel a sleduji je. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kdyby tohle místo nebylo tak divný a bylo to normální město, tak by se to nikdy nestalo." Cítil jsem se divně, jak bez svých upírských schopností, teda nejprve jsem si myslel, že je to tím, ale teď jsem měl zvláštní pocit, jako by od žaludku, ale neuměl jsem to popsat. ,,Kam jdeme?" Řeknu rychleji než se dívka stihne zeptat jak jsme se sem dostali my. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ty vůbec netušíš kde jsi a co tady žije za stvoření, který tě dokážou jediným pohybem zbavit hlavy." Řeknu drsně, ale chtěl jsem aby to té dívce došlo, aby si uvědomila, že s hledání Zoe potřebuji pomoct. ,,Bylo nás osm a postupně se všichni ztráceli, umírali." Rozhlédl jsem se kolem, jako by nás mohl někdo slyšet. ,,Sama nepřežiješ." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "J-já myslela že to víš ty... Neznám to tu..." Otevřu jeden postranní vchod nějakého domu a vejdu dovnitř. "Alespoň na chvilku si někde musím sednout... Venku není bezpečno, ale to ani uvnitř...Takže musíme být na pozoru" Dívám se kolem a sednu si hned u schodiště. Nechtěla jsem jít nika daleko. Alespoň jsem tak měla možnost se podívat na svou ránu, která nebyla tak strašná... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pousměji se. ,,To je dobrodružství." Vlezu za dívkou do domu a nechám jí se posadit, pořád jsem si myslel jak jsem nezranitelný, ale naopak jsem věděl, že bych se nehojil. ,,Musíme najít Caroline i tvého přítele." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Omyl...moc dobře vím kde jsem a co tu je...." Řeknu zle. Byla jsem naštvaná, protože vážně... co mi bylo do jeho holky?! ,,Bylo nás osm a postupně se všichni ztráceli, umírali." "To je mi líto, ale není to má věc...Je to jejich věc, že se nechali zabít..." Řeknu bezcitně, ale myslejíc to vážně. ,,Sama nepřežiješ." "A že seš tak jistý... Vidím, že znáš můj osud... Hele upřímně, nepotřebuji další dva krky na víc..." Dívám se na oba dva. Jeden z nich šel prohlédnout okolí, a tak jsem byla s jedním mužem sama. Dívám se na muže. Bylo mi ho líto. "Tvoje přítelkyně je nejspíš mrtvá... Takže ti radím, ať odejdeš dokud to jde..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ona neni mrtvá! Ne dokud nenajdu její tělo a nepřesvědčím se o tom sám." Zakřičím a cítím, jak jsem teď bezcitný já. ,,A proč tady vlastně pořád si? Taky někoho hledáš viď?!" Nahodím nepříjemné téma. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Za chvilku budeme pokračovat..." Pousměji se. "Alespoň mi můžeš říct, jak si se sem dostal a odkud jsi..." Upřu na něj ty své psí oči. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Lidská pošetilost..." Řeknu a zavrtím hlavou. "A proč tady vlastně pořád si? Taky někoho hledáš viď?!" "I kdyby...tobě do toho nic není..." Vstanu a obrátím pohled k oknu. Žádné světlo, jen tma... "Tak jinak...Proč bych ti měla pomáhat?...Vypadám snad jako nějaký spasitel?...Protože to rozhodně nejsem...hraji jen sama za sebe...a když už tak ne za ty, které neznám..." Dívám se na něj a dojdu k němu blíž a dívám se mu do očí. "Nedělám dobré skutky, protože se mi to nevrátí... Nepomáhám, protože mě taky nikdo nepomůže... a nevěřím, protože lidi jsou svině..." Pokrčím rameny se šibalským úsměvem, ale stále nespouštím pohled z jeho očí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,víš je to hodně složité a je to moc na dlouho a na něco takového nemáme čas." Snažil jsem se jí toho prozradit co nejmíň. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Dobře, když mi nechceš pomoct, tak to uděláme jinak!" Obořím se. ,,Ty mi pomůžeš najít Zoe a já tobě toho koho hledáš ty, ano nejsem debil, někoho hledáš." Opět jsem se rozhlédl kolem. ,,Tobě možná na životech jinejch nezáleží, ale mě jo." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Snažíš se z toho vyvléci...chápu" Tiše se zasměji. Vypadalo to, jako by o tom nechtěl vůbec mluvit. Proč? "Ale myslím, že bych to pochopila.." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Dobře, když mi nechceš pomoct, tak to uděláme jinak!" Byl hrubý, a tak mu položím zbraň na hruď. ,,Ty mi pomůžeš najít Zoe a já tobě toho koho hledáš ty, ano nejsem debil, někoho hledáš." "Ty si to asi nepochopil...nepotřebuji tvou pomoc...a je mi úplně volný, že ty potřebuješ pomoct...jak jsem řekla...sám si ztratil, sám si jí najdi...A takovej ton si nech pro někoho jinýho...Nejsem zvědavá na někoho, kdo na mě bude křičet " Řeknu vážně a usmívám se, skoro až zle. ,,Tobě možná na životech jinejch nezáleží, ale mě jo." "Co?" Podívám se na něj překvapeně a dám od něj zbraň pryč. Touhle otázkou mě zaskočil... "Tohle nebudu poslouchat...si ubožák..." Řeknu a zandám zbraň. Ano, skutečně mě tím překvapil. Ta otázka mě tak zaskočila, že jsem ani nevěděla ve zmatku co říct, a tak ze mě něco vypadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Právě že tohle je jedna z těch věcí, který by jsi v životě nepochopila." Podíval jsem se na ni. ,,A právě proto o tom nechci mluvit." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Už sme tady ztratili spoustu lidí a já už další ztratit nechci, jestli chceš umřít tak si jdi." Musel jsem jí nějak způsobem donutit aby mi pomohla, něco mi říkalo, že ona jí najde. ,,Divim se jak z tebou může někdo vydržet." Nemyslel jsem to upřímně, spíš jenom takoví popošťouchnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Podívám se na něj a opřu se o zeď u schodů. Na chvilku zavřu oči. byla jsem dost unavená a poprvé za dlouhou dobu jsem měla pocit bezpečí. Byl to přeci jen muž... "A kam máš namířeno?...Až se dostaneš ven..." Ano, byla jsem pozitivní... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Už sme tady ztratili spoustu lidí a já už další ztratit nechci, jestli chceš umřít tak si jdi." "Jestli chci umřít?! Beze mě tady nepřežijete!" Obořím se na něj. ,,Divim se jak z tebou může někdo vydržet." "Co prosím?! Asi špatně slyším nebo co...zahráváš si z ohněm hošánku..." Najednou se vše ozývá hrozný křik. Jde to z chodby. Znělo to, jako jeho kamarád. Vytáhnu zbraň a jdu na chodbu, přičemž do muže strčím ramenem. Samozřejmě schválně. Jeho kamarád tam ležel na zemi. Asi 20 metrů od našeho pokoje. Některá místa měl rozežraná tak, jako by ho někdo polil kyselinou. Občasně mu byli vidět i kosti. Jdu rychlím krokem k němu ujistit se, že je skutečně mrtvý. Ano, byl mrtev. Nikde ale nikdo nebyl... Otočím se na muže a vydám se zpět k němu. Vlastně jiná možnost nebyla. Muž ležel na konci uličky. Projdu kolem muže a pokračuji dál. Něco tady bylo, a proto by byla chyba tu zůstávat. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zamyslel jsem se. ,,My ani nevíme, cestujeme hodně daleko, tam kam nás vítr zavane." Pousměji se. ,,Tak ještě chvíli a pak by jsme měli zase vyrazit." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ne! To snad ne!" Nevěděl jsem co dělat, ta holka byla tak sebejistá, neústupná a drsná. Věděl jsem že musíme pryč, ale nevěděl jsem jestli jsem vůbec schopen chůze, jestli je Zoe mrtvá tak už sem jenom jedinej kdo z naší skupiny přežil. Chvíli to trvalo, ale postavil jsem se a jediné co mě hnalo vpřed, bylo to že Zoe určutě někde žije. ,,Musíme jít!" Rozejdu se pomalu pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,My ani nevíme, cestujeme hodně daleko, tam kam nás vítr zavane." "Tak to vám závidím...Taky bych chtěla jen cestovat a nemít starosti v podobě společného života s přítelem...Hodně pracujeme, aby jsme se uživili..." Pousměji se mile. Tohle se mi asi nikdy nesplní. Jen tak cestovat. ,,Tak ještě chvíli a pak by jsme měli zase vyrazit." "Dobře... ale myslím si, že teď není dobré vyrážet..." Ovšem chtěl vyrazit aby našel svou přítelkyni, což mi přišlo romantické... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Musíme jít!" Prudce se zastavím. "Musíme?! Sakra chlape kdo řekl, že jdu s tebou..." Řeknu zle a znovu se rozejdu jistým směrem nezávisle na tom, zda jde taky, nebo jde jinudy. Nepotřebovala jsem jeho společnost...Obzvláště ne proto, že ve mě vzbuzoval jisté překvapivé věci, jako pocity... Chvilku mě zaskočil tak, že mi ho bylo líto a chtěla jsem mu pomoct, ale přece se nenechám takhle zlomit. Proto by bylo lepší, kdyby se mnou nešel a otočil se. Samozřejmě, že jsem mu nemohla poručit ,,Hele! nechoď za mnou!", i když bych chtěla. Protože šlo o to, že on si mohl chodit kudy chtěl a kam chtěl. Ta svobodná země... Pak jsem se ale zastavila. Podívala jsem se na pravou stranu k výtahu. Blikalo tam světlo. Chvilku mě to znervoznělo. Vlezla jsem dovnitř a prohlížela si výtah, zda tam nebylo nějaké vodítko, jak Michaela najít. Ale ne, nic tam nebylo což znamenalo jediné, nebyl tu. Pak ale něco zaslechnu z pravé strany. Nevylézám z výtahu a sleduji muže, který zřejmě něco viděl, podle jeho pohledu. Slyšela jsem zvuky. Něco se k němu muselo blížit, protože jeho pohled nebyl příjemný... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Věř mi občas to neni sranda, koukej kde jsme skočili." Rozhlédl jsem se kolem. ,,Nevíš za jak dlouho začne noc?" Podle toho bych se zařídil a buď vyrazil dál a nebo zůstal. ,,Doufám, že se odtud co nejdřív dostaneme." Bolela mě moje ruka a stále se nehojila, doufal jsem, že se mi vrátí mé schopnosti co nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Musel jsme vypadat dost vlezle, ale to mi bylo fuk, nechtěl jsme být sám, nechtěl jsem jít sám. Došli jsme až k výtahu do kterého dívka ihned vlezla a já jsem pro jistotu zůstal ve venku, což nebyl dobrý nápad. zděšeně jsem se podíval, bylo to něco.... neuměl jsem to popsat, ale něco to bylo, pomalu jsem začal ustupovat, nešlo to ke mě rychle, ale přes to mě to mělo za chvíli chytit. ,,Pomoc." Řekl jsem potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Tady se den a noc nerozlišuje...pořád je to stejné...tma...nic víc než tma... ale poznáš to podle toho, jak padá popílek... Proto říkám, že by bylo lepší jít později..." Dívám se na něj. ,,Doufám, že se odtud co nejdřív dostaneme." Povzdychnu si. "Taky doufám...Chci domů...ani nevím, kdy jsem naposled viděla slunce..." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Začal ustupovat. Monstrum šlo jistě přímo k němu. Slyšela jsem ohavné zvuky, které se blížily. ,,Pomoc." Zmáčkla jsem tlačítko od výtahu. Dveře se pomalu zavírala a já tak zavrhla posledního člověka, který přežil. Moje lidskost byla vypnutá. Jenže potom, co jsem slyšela jeho prosbu o pomoc... Trošku mě to zlomilo. Dveře se skoro zavřely, když jsem mezi ně dala ruku, a tak se otevřely. Najednou to nešlo. Nemohla jsem ho tam nechat, když jsem viděla, že mu jde o život... Bylo to něco jako zlom. Jakmile se dveře otevřely, monstrum prošlo kolem výtahu. Bylo ohavné. Avšak plazilo se po zemi, a tak se k muži blížilo hodně pomalu.  Vyšla jsem z výtahu a namířila zbraň na monstrum. Přesněji na jeho hlavu. Pak zaznělo několik výstřelů a monstrum bezmocně spadlo na zem. Došla jsem k němu a mírně do něj kopla, abych se ujistila, že je mrtvé. Pak jsem se rozešla dál k nedalekému schodišti. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Možná jsem se v ní spletl, možná jí opravdu na někom záleží a já se choval jako debil. Rozešel jsem se za ní směrem ke schodišti a za chvilku jsem ji dohnal. ,,Děkuju a promiň co jsem řek." Přišlo mi to jako dobrá šance na omluvu i když jsem nevěděl, jestli o to bude stát. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Snažil jsem se nemyslet na bolavou ruku a jenom na to jak se odtud dostat a jak najít Caroline. ,,Dobře. Nějakou dobu tady zůstaneme. Vidim, že jsi unavená a tak se prospi, ale vážně ne moc dlouho, nevíme co tedy může být." Bylo to divné místo, ani jsem nevěděl jestli je odtud cesty ven a tohle místo nějakým způsobem potlačovalo moje hojící i jiné schopnosti, které by se mi teď hodili- |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Pomalu ale jistě jsem usínala. Věděla jsem, že kdyby něco Michael mě jistě vzbudí. Byl ke mě moc hodný, a tak jsem měla alespoň trochu pocit bezpečí.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Na jeho omluvu nijak nereaguji. Hlavně z toho důvodu, že jsem si nechtěla přiznat to, že jsem mu pomohla. Pokračuji dál. Nakonec se dostanu ke schodišti, které sejdu. Projdu kolem recepce a vyjdu ven. Popel padal jako splašený, a tak mě došlo, že se něco děje. Venku bylo mrtvo, ale na jak dlouho? Nelíbilo se mi to. Ten popel něco značil. Ano, předtím padal taky, ale méně. Vydám se po silnici pryč kolem aut a kol, které byly již v zašlém stavu. Pokračuji opatrně, avšak sebejistě dál. Nakonec zajdu do jisté uličky. Ještě jdu pár metrů, než uvidím dům. Bylo by lepší někde přenocovat, i když se tu noc asi těžko pozná. Byla jsem docela unavená a v tomhle stavu bych byla sama sobě nebezpečná. Pokračuji do zahrady, protože plot neměl vrátka. Domek byl lepší, než jít do nějakého panelového domu či obchodu. To by bylo jistě nebezpečnější. Pokračuji a následně vcházím do domu. Nejprve stojím ve dveřích, abych se ujistila, že je vše v pořádku. Nakonec vcházím dovnitř a jdu po schodech nahoru. Horní patro je lepší, kdyby se do domu chtěla dobýt nějaká nevítaná příšerka.. Kopnutím otevřu jeden pokoj. Nic tam nebylo, a tak úlevně vydechnu a zamířím k posteli. Zandám zbraň a sleduji svou ruku, která se stále nehojila. Dost to bolelo.... Dokonce to chvilku vypadalo tak, že se chce na povrch dostat pár slz. Avšak to jsem slzám nedovolila... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Caroline kde jsi. Vím, že jsi na živu, ale kde tě mám hledat." Malinko jsem si poposedl. Teď byl chvilku čas, kdy se dívka nedívala a tak jsme se mohl podívat na ruku, nebylo to tak strašné, kdyby se mi částečně předtím nezahojila, bylo by to mnohem horší a tak by se měla brzo i zahojit.. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Venku bylo víc popele než v jiné dnu... Teda pokud byl den, to já jsem nepoznal, jelikož byla opravdu tma. Šli jsme pořád dál a dál a nikde nikdo, naštěstí, bůh ví kdo, teda spíš co, tady ještě je a nebo může být. Vešel jsem do uličky a poté i do domu, do kterého se ta holka dobila, šel jsem za ní dokonce i do patra a pak do pokoje. ,,Pomůžeš mi teda?" Stále jsem nedostal odpověď, i když se na povrch dralo více a více její lidskosti. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Povzdychnu si a snažím se zachovat svou nelidskost. Moc to nešlo. Bolest mi nedovolovala zase zapojit tu bezcitnost. Přesto snaha byla... Povzdychnu si. "Už jsem ti řekla, že tvou přítelkyni hledat nebudu...prošmejdím tohle město, abych našla svou blízkou osobu a ne někoho cizího... " Byla to nepřímá odpověď ale mělo to stejný smysl, jako kdybych řekla ano. Lehám si na levou stranu manželské postele a dívám se na svou ruku. "A zavři ty dveře...a taky zamkni...nechci nezvané hosty v podobě příšer..." Řeknu hrubě, jako bych nechtěla projevit žádnou přátelskost. Možná z jediného důvodu. Spřátelit se s ním by znamenalo to, že v případě jeho nečekané smrti, bych to vzala těžce... A já nechci dávat průchod pocitům... Možná i z toho důvodu jsem nechtěla, aby se mnou šel... Tak a měl na výběr. Mohl ihned odejít hledat svou vyvolenou, nebo jít se mnou, i když jsem tvrdila, že se mnou nejde. Takže spíše výraz za mnou... Každopádně... má lidskost se vracela, což se mi nelíbilo... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Jdu na to." Zamknul jsem dveře a podíval se z okna. Na ulicích zatím nikdo nebyl. Pořád jsem si myslel, že mi pomůže ano věděl jsem to v povaze jsem měl vtíravost a taky tvrdohlavost a tak, když jsem si něco usmyslel tak to prostě bylo. ,,Je to zlé?" Sedl jsem si na druhou stranu postele a podíval jsem se na ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Je to zlé?" "Ne...snad ne..." Řeknu tiše a ruku položím volně na postel. "Jak se jmenuješ..." Řeknu a otáčím na něj hlavu. Ani nevím, proč mě jeho jméno zajímalo... Už jsem přeci řekla, že jdu sama! Ach jo... ta hloupá lidskost, která mi zůstala... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Jsem Jack. a ty?" Podíval jsem se na ní tázavě a malinko jsem ztišil hlas, aby nás nikdo neslyšel. ,,Koho hledáš?" Odvrátil jsem pohled od ruky. ,,Byla bys už pryč, kdyby si nikoho nehledala." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Caroline" Řeknu krátce a stále ne moc příjemným hlasem... Prostě jsem si nechtěla zvykat na to, že je tu někdo další... Chránit člověka a tady by bylo těžké... I když, už jsem ho vlastně jednou zachránila. Ššššt už! Okřiknu své myšlenky ,,Koho hledáš?" ,,Byla bys už pryč, kdyby si nikoho nehledala." "Je jedno koho hledám...Spíš bys měl vědět, že jít za mnou není dobrý nápad... Nemůžu ti to zakázat, škoda to, ale já ti nepomůžu... Jsi na to sám..." Řeknu, i když z mého hlasu vyznělo něco úplně jiného. Já jsem ho prostě v tom hotelu nemohla nechat, aby ho ta příšera zabila... "Měl by ses vydat vlastním směrem..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Byl jsem unavenej a tak jsem si lehl na postel, už hodně dlouho jsem nespal. ,,Půjdu s tebou, co když jsou někde spolu?" Byl to jenom blábol, protože už jsme taky trochu mluvil z cesty. Aniž bych cokoliv řekl zavřel jsem oči a ponořil jsem se do říše snů... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Právě naopak..." Řeknu vážně. ,,Půjdu s tebou, co když jsou někde spolu?" "Pff..jasně..." Řeknu, ale je zřejmé, že už se ponořil do říše spánku. Tak i já jsem si dopřála zasloužilý spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vypadalo to zatím dobře. Nic se nedělo, a po chvilce i Michael usnul. Zasloužil si to po tom, co se událo. Ovšem nespali dlouho. Michael se probudil jako první. Nemělo to určitý důvod. Jen a pouze mu spánek stačil. Zoe se neprobouzela, a tak? Vzbudí jí už Michael? Je čas jít? Nebo jí nechá ještě spát? Jack and Car Oba jste si dopřávali zasloužený spánek. Museli jste si odpočinout, aby jste mohli pokračovat v cestě. Ta chvilka spánku byla poklidná. Nic se nedělo a bylo ticho. Avšak nenechte se zmýlit. Venku toho čeká ukryto mnohem víc... Caroline se probudila jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Odemkla jsem dveře, které vydaly hlasitý zvuk a následně je otevřela. Pokračovala jsem dál ve své cestě, abych Michaela našla. Ne, nehlídala jsem, zda se Jack vzbudil a šel za mnou. Prostě jsem šla ze schodů dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,ne prostě nemohla počkat." Rozčiloval jsem se v duchu a pomalu jsem jí dobíhal. Nic jsem neříkal, vlastně jsem na to neměl ani náladu a tak jsem šel jenom mlčky za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Museli jsme se hnout dál, už jsme na jednom místě zůstali až moc dlouho. ,,Zoe." Pronesl jsem jemně a malinko s dívkou zatřásl. ,,musíme jít." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Proč se prostě neotočíš a nejdeš hledat svou přítelkyni? Nechci aby si šel se mnou...ani za mnou, nebo co to vlastně děláš..." Řeknu za chůze, ale neotáčím se na něj. Musela jsem mít kontrolu nad okolím. "Jestli se mnou zůstáváš jen kvůli mé zbrani...tak fajn..." Otočím se na něj a vytáhnu zbraň, kterou mu podávám. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Myslím že vím, kde by mohli být...nebo se prostě můžeme zeptat..." Řeknu a opatrně vyjdu z domu. Nikdy nemůžeme tušit, co se venku ukrývá... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře půjdeme." Mírně mě zaskočí tím, když řekne že by jsme se mohli zeptat. ,,Koho se chceš ptát? Myslím, že tady tě spíš něco zabije." S těmito slovy otevřu dveře ven a vydám se prostě nějakým směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Nejdu kvůli zbrani a pochybuju o tom, že zrovna mě by pomohla. Nikdy jsem jí v ruce nedržel." Řeknu prostě a pořád jdu za ní. ,,Už nechci, aby někdo umřel, ty se vyznáš, seš drsná a cítím se aspoň trochu v bezpečí." Pousměji se, ale to Caroline opravdu nemohla vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Panebože..." Řeknu tiše a zbraň zandám, pokračuji v cestě. Uhm... a opět šel za mnou...jak ,,překvapivé". ,,Už nechci, aby někdo umřel, ty se vyznáš, seš drsná a cítím se aspoň trochu v bezpečí." "Se mnou a v bezpečí?...Na filmy moc nekoukám, ale mám pocit, že by to mělo být naopak" Podívám se na něj pobaveně za cesty. Poprvé tak mohl vidět úsměv, který nebyl ani zlý, zákeřný, či něco jiného... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "myslím, že nás pustí dovnitř... Musíš ale tvrdit, že věříš...Nevím v co, ale to nás pro teď nezajímá..." Usměji se a vedu ho uličkou. Museli jsme být opatrní, protože tu čekalo mnoho nástrah, které jsme neviděli. "Jak dlouho už jste spolu?" Podívám se na něj s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Řeknu prostě a vydám se do ulic. ,,Jak dlouho jsme spolu? Zas tak dlouho ne, ale i tohle je složitější." Pousměji se a rozhlížím se kolem, musím se mít na pozoru. ,,jak dlouho vy?" Rozhejbat konverzaci bylo nejlepší řešení a tak jsem nemlčel a začal jsem se taky vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,my je najdeme." znovu se pousměji a počkám až Car otevře dveře, pak vyjdu jako první ven. ,,Nemůže to tady bejt tak velké." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Stále se držím svého. Nechtěla jsem polevit... Už ten úsměv bylo jakési zatmění... "Větší, než si myslíš..." Řeknu a když vyjde ven prudce se zastavím. Stála tam žena. Byla zahalenější a oblečení měla špinavější od popílku, který stále padal.  Trochu mě to zaskočilo. Co tu dělala a kdo vůbec byla? Krátce se podívám na Jacka, ale jen velmi krátce, pak můj pohled ulpěl na ženě. ta se na nás dívala jako na zjevení... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Usměji se a vedu ho dál. "Taky už spolu žijete? Nebo teprve začínáte?" Ano, byla jsem trochu více zvědavá, ale mám to v povaze... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Kdo to je? Ani nevím jestli jsem tady někdy potkal člověka." Řeknu opravdu potichu směrem ke Car, tak, aby to žena neslyšela. ,,toho bych mohl využít, když bude ochotná mluvit, tak možná bude vědět, kde je Zoe." Zamyslel jsem se a pak jsem se podíval na Car a hned zase na ženu. ,,Konverzaci, ale nechám na ní." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pousměji se a rozhlédnu se kolem sebe, jako kdyby nás měl někdo sledovat. ,,My, jestli bydlíme spolu? No je to... Prostě zase složité." usměji se a opět se rozhlédnu kolem sebe. ,,Budeme muset najít nějaké bezpečné útočiště, kde se ukryjeme, když po nás něco půjde." Zamyslím se. ,,může to být dům, do kterého není snadné se dostat." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řekl směrem ke mě. Spíše potichu, takže jsem to slyšela jen já. Pokrčím rameny a rozejdu se proti ženě, avšak těsně se jí vyhnu a chci pokračovat dál. Ona mě stihne chytit za paži. Proto se na ní otočím. "Zkáza je blízko..." Řekne s vážným pohledem. "Tady ti tvá rasa nepomůže...jsi jen člověk..." Podívá se na mě a pak po očku na Jacka. "On neví co jsi zač, že? Jinak by s tebou nešel..." Řekla, jakoby mě znala... Mlčím, nechci lhát, a tak na tu otázku neodpovídám a podívám se na Jacka. "Hledám svou dceru... To ona tohle všechno způsobila... Pomůžete mi jí najít?..." Podívá se na Jacka smutně. "Co to tady zkoušíte... najděte si jí sama! nejsem ústav pomoci..." Řeknu a vysmeknu se jí. "Si stejná jako ona... T-ty jsi démon... Nejsi člověk! Uteč chlapče! Uteč!" Začne utíkat a zmizí v mlze. "Blázen..." Řeknu si spíše pro sebe a podívám se na Jacka.... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "V kostele...V kostele jsou nějací lidé...zlo dovnitř nemůže... ale jak říkám, nevím zda nás tam pustí..." Řeknu a zastavím se, když se před námi rýsuje onen kostel. Kostel byl holí bez života, ale při pohled na dlouhé a úzké gotická okna bylo poznat, že je tam živo... Vycházelo od tamtud silné světlo... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře půjdeme tam." Usmál jsem se a rychlím krokem jsem se vydal směrem k velké budově. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ta ženská byla šílená." Pronesu, když ona žena odběhne někam pryč a podívám se po městě. Očima prolétnu různé budovy jako, kostel, baráky, paneláky. ,,Kam půjdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj krátce s pozvednutým koutkem na mírný náznak úsměvu. "Nevím...budeme pokračovat dokud je nenajdeme..." Ano, poprvé jsem naplno řekla že hledám i jí. Musela jsem se asi praštit do hlavy... "Doufám, že je najdeme dřív než bude....neřekla bych tma...spíš hodina smrti...Tmu tady nerozeznám..." Dám za chůze ruku před sebe a zachytím pár kousků popílku. Docela jsem přemýšlela...Neměl chudák nic, čím by se mohl bránit... Ach jo...zase ty emoce... Zastavím se a svou rukou zastavím i jeho. "Počkej..." Řeknu s povzdychnutím. Nechtěla jsem být tak hodná, protože hodná nejsem! ale... "Měl by si něco mít...Něco s čím by ses mohl nějak bránit..." Řeknu a podávám mu braň, kterou nejdříve vytáhnu. "Alespoň něco..." Podávám mu jí se slovy a nedívám se mu do očí, protože tam se rýsovala starost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dostali jste se až ke kostelu, který krásou skutečně neoplýval. Ale co tady taky ano... Šli jste po dlouhých schodech nahoru k velké vstupní bráně, kde jste zaklepali. Spíše Zoe zaklepala, aby jsme byli přesnější. Dveře se otevřely a tam stála žena. Typická žena od pohledu. Jak to myslím? Myslím to tak, že na ní bylo vidět že je v nějaké sektě... Otevřela dveře dokořán a vás tak osvítilo světlo. "Pokud jsou vaše úmysly čisté a nechcete sem přivést temnotu, povede se vám vstoupit dovnitř...." Sledovala, zda ve vás není temnota, která by je chtěla zničit... Nechtěla vás pustit dovnitř, ale nakonec ukázala rukou a sledovala, zda půjdete dovnitř nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jdi první." Řekl jsem Zoe, když žena konečně domluvila a byla ochotna nás pustit. Šel jsem hned za dívkou, ale když jsem chtěl vejít do kostela, tak to nešlo a já moc dobře věděl proč... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Na chvilku mě to zarazilo, ale pak jsem konečně po zbrani sáhl a vzal ji do ruky s tím, že jsem jí zatím nezandal. ,,Musíme je najít a pak odtud zmizet." Řeknu potichu a podívám se na zbraň v ruce. ,,Zoe by hledala nejbezpečnější místo ve městě, místo kam se ta monstra jen tak nedostanou." Podívám se po městě. ,,Ale kam by šla?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu ironickým a docela hnusným hlasem. Hlava mě začala silně třeštit. Přirovnala bych to k tomu, jakoby mi někdo do hlavy v intervalech řezal... "Zoe, Zoe, Zoe! Přestaň už!" Podívám se na něj s bolestí v očích. Opřu se o dveře nějakého obchodu. No opřu...spíše do nich narazím, protože se potřebuji něčeho chytit. Avšak nemám se čeho chytit, a tak sem o ně alespoň opřená. Měla jsem pocit, jako by hlava každou chvilku měla prasknout. Strčím do dveří tak, že se otevřou. Křečovitě spadnu na zem, avšak opět zase vstanu, protože se nehodlám tak lehko vzdát... Z hlavy mi šla bolest přímo až do srdce. Dveře od obchodu zůstaly otevřené, protože vypadli dole z pantu. Snažím se stát, ale palčivá bolest srdce mi to nedovolí. Narazím na bar a následně se mé kroky otočí tak, že spadnu na stůl, u kterého stály židle. Stůl byl chatrný, a tak se zhroutil na zem a já s ním. Nechápala jsem, co se děje. Snažím se zvednout, ale nemůžu. Podaří se mi posadit a následně vstát. Avšak můj balanc není moc dobrý, a tak spadnu stranou k výloze a propadnu sklem, které se roztříštilo, ven. Ležela jsem mezi sklem, a tak se snažím vstát.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemohl si vstoupit, bylo to tím, že si byl upír? Nebo proto, že si neměl dobré úmysly? Najednou si začal pociťovat bolest u srdce. Bolest tě srazila na kolena. Avšak nevěděl si, že se to samé děje i Car. Proč? Proč se vám to děje? To je ta otázka, která není zodpovězena. Žena se na tebe výsměšně dívala. Zoe vyběhla ven podívat se, co se děje. Žena před vámi zavřela dveře. Avšak ještě předtím řekla... "Zlo tu není vítáno" Uslyšel si jen prásknutí velkých dveří, spíše brány, kostela. Bolest ti znemožňovala pohyb, ale přeci jen si se pokoušel vstát, až se ti to nakonec podařilo. Zoe u tebe seděla a marně na tebe mluvila... Ty si však neslyšel jí, ale hlas Caroline... Jakoby tu místo Zoe stála Car... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se hloupě, ale stejně to vypadalo jako, že mě neslyší. ,,Ca...Caroline? Co se dějě?" Zkusil jsem to znovu, ale bez reakce... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nevěděl jsem co se dělo, ale cítil jsem příšernou bolest u srdce. Nějakou dobu jsem se zmítal v bolestech a pak jsem ji uslyšel. Ano, nepletl jsem se, byla to Car,jako by byla vedle, mě a já věděl, že to nebyla pravda. ,,Caroline, caroline!" Kříčel jsem, i když jsem věděl, že neni po blíž, ale ten její hlas? Jako by byla. Najednou mě to trklo. ,,Kostel jsem u kostela, počkám tu na tebe, slyšíš mě?" Zmítal jsem se v bolestech, možná na mě Zoe volala, ale já nic neslyšel. ,,ke kostelu!" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nakonec vše utichlo. Srdce mě přestalo řezat a dokonce i hlava už se zdála v pořádku. Stále jsem ležela mezi sklem. Byl u mě i Jack, čemuž jsem se docela divila. Začala jsem cítit podivný chlad. Ano! Cítila jsem, jak se mé upíří schopnosti vracejí. Na chvilku se mi zamlžilo před očima, ale hned jsem zas viděla jako ostříš... Podávala jsem Jackovi svou ruku, zda mi pomůže vstát... "Nic mi není...jen...vrácení do normálu trošku déle trvalo..." Ano, skutečně tato věta zněla tak, jako bych to předtím nebyla já... Ale upřímně? Je mi jedno jak to znělo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Michaele, si v pořádku?" podávala ti ruku Zoe, aby si mohl vstát. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Caroline." Řekl jsem pomalu, když už jsem to vzdával. Nějakou dobu jsem stál ještě vedle ní, nic jsem neříkal a pak konečně začala reagovat, přestala se choulit v bolestech a já jí podal na pomoc ruku. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se a to už dívka řekla něco čemu jsem úplně nerozuměl. ,,Do normálu?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nevěděl jsem jestli mě slyšela, ale naděje jsem tomu dávat nechtěl. Bylo tady, ale ještě něco, cítil jsem se zase tak jak jsem měl, smysli byly v pořádku a můj hlad obrovský. Zoe mi podala ruku, musel jsem se dlouho ovládat, abych jí nekousl a pak, když jsem si byl teprve jist jsem jí ruku podal a zvedl jsem se. ,,Oficiálně nejsme mrtví, ale potřebuju nějakýho člověka." Řekl jsem potichu. Cítil jsem vyschlo v puse, ale snažil jsem se na to nemyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trochu nejistě. Pomohl mi vstát a já jeho ruku ještě nepustila. ,,Do normálu?" "Ehm...jo...do normálu..." Dívám se mu do očí a pomalu jeho ruku pouštím. Stále z něho nespouštím pohled. Najednou popílek padal tak silně, že nebylo vidět ani na krok. Dokonce ani já se svým upířím zrakem jsem nic neviděla. Najednou Jacka něco chytlo za nohu a začalo táhnout pryč. Jack tak spadl na zem a mizel. Skočila jsem po něm a chytla jeho ruce. Snažila jsem se vzepřít, ale nešlo to. Síla mi byla k ničemu, když jsem se neměla o co zastavit. Něco ho muselo kousnout do nohy, protože na krátko zakřičel. Marně se snažím někde zachytit. To něco, nás oba dřelo po zemi. "Ne" Řeknu a stále se snažím vzepřít, ale o betonovou silnici asi těžko. Naráželi jsme do věcí, které se na silnici válely. Až najednou jsem se zachytla o kraj nějakého domu. Silně jsem se zapřela. Jacka jsem držela jen jednou rukou. Poté jsem se zapřela i nohama. Neviděla jsem toho, kdo ho držel. Jediné co jsem věděla bylo, že to co ho drželo mělo velkou sílu... Nešlo to ale! Nemohla jsem ho tam nechat. Snažila jsem se bojovat a zapojit celou svou sílu. Nakonec se mi podaří Jacka zatáhnout, aby nebyl v sevření toho stvoření, nebo co to bylo. Rychle vezmu všechnu svou sílu a Jacka hodím za roh, kde jsem se vzepřela. Byly tam otevřené dveře od nějaké malého panelového domu. Měl jen dvě patra. Vypadalo to jako zadní vchod. V poslední sekundě jsem se zachytila o futra, zatímco on byl uvnitř hned za prahem. Držela jsem se cítící, že mě něco drží a táhne k sobě. "A-ž se pust-ím, zavřeš dv-eře!" Řeknu trhavě, protože jsem se snažila udržet. Věděla jsem, že se asi moc dlouho neudržím, a tak mu řeknu, co jsem slyšela od Michaela. Třeba ví, kde je jeho přítelkyně. "Až popel př-e-stane padat, jdi ke ko-stelu..." Mé ruce krvácely. Držela jsem se pevně a tlak byl velký. To něco mě stále nutilo, abych se pustila. Někdy i škubavými, přesto silnými, pohyby. Najednou se k popelu přidaly i sirény... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Jak to myslíš?" Podívám se na něj trochu vyděšeně. Moc jsem ho nechápala, ale něco mi říkalo, že něco není v pořádku. Řekl to sice potichu, ale přesto jsem ho slyšela... Chvilku jsem se zadívala do jeho očí. "Musíme zmizet..." Podívám se na něj, když už není vidět na krok. Popel začal padat jako splašený a později začaly i sirény, které zdůrazňovaly nebezpečí. "Nic nevidím! Kam se schováme!?!" Dívám se na něj čím dál vystrašeněji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já vidím dobře, až moc dobře, nevíš kde by tady mohli bejt lidi?" Neléhám. I přes to, že jsem měl strašnou žízeň jsem se nehodlal Zoe ani dotknout. ,,Tohle je moc na dlouho na to, abych to vysvětloval." Pronesu opět tiše, jelikož jsem měl v puse vyschlo víc a víc. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Cítil jsem neskutečnou bolest v noze, jak se do mě to něco zakouslo. Chtěl jsem se ohlédnout, ale nešlo to, ruce jsem měl natažené před sebou a Car mě za ně držela. Chtěl sem vykřiknout, ale šok mi to nedovolil a tak jsem sebou jen cukal. Trvalo to dlouho, už jsem skoro ani Car neviděl, ale najednou mě vytrhla z kousnutí a odhodila pryč. Netušil jsem kde se v ní vzala ta síla, ale v tu chvíli to bylo fuk. ,,nenechám tě tu." Řeknu konečně něco, když mě pošle ke kostelu. Zaslechnu sirény, ale netuším co se děje... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Už se pomalu pouštím, síla mi docházela. "Zavři ty dveře, Jacku!" Tím že zavře dveře a já se pustím... budu vědět, že je v bezpečí. Ani nevím proč mi na něm tak záleželo... To něco se mnou škublo a já se tak držela jednou rukou. Bylo vidět, že už se vlastně skoro nedržím, protože má ruka se třásla. "Zavři je!" Zopakuji mu můj požadavek a dívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Já vidím dobře, až moc dobře, nevíš kde by tady mohli bejt lidi?" "Jedině v kostele..." Řeknu, ale pak se zamyslím. "Naproti kostelu je jeden motel...a tam je jedna žena, která byla vyhnána...z kostela...potkala jsem jí..." Řeknu, ale stále nechápu co po lidech chce.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Řeknu potichu. ,,Řekněme ale že si s pár lidma potřebuju trochu popovídat." Strašně rád bych hned teď vyrazil do motelu, zakousnul se do tý ženský a nabral síly, ale opustit tohle místo, když jsem co nejblíže k nalezení Car, to prostě nne. ,,Ci kdyby jsi zakleala na ten kostel a řekla že jsem zraněnej? Oni by vylezli." V tuhle chvíli mi bylo trochu jedno co si Zoe myslí i to co před ní udělám, měl jsem prostě hlad... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ne!" Vykřiknu a pomalu vytáhnu zbraň, na kterou jsem si instinktivně vzpomněl. ,,Promiň." To promiň jsem myslel na to, kdybych se strefil do Car. Namířil jsem zbrań do tmy a několikrát vystřelil.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vytáhl zbraň a začal střílet do tmy. "Vyplejtváš si náboje, blázne jeden!" Ano, byla jsem naštvaná. A to z toho důvodu, že mu hrozilo nebezpečí. Najednou mě to něco pustilo. Byl slyšet jakýsi...výskot? Nevím přesně co to bylo ani čemu se to podobalo. Začnu se zvedat. Dívám se na jeho nohu. Byla od krve a přiznejme si, že ho to muselo bolet... Jenže...no... já měla hlad. Nechtěla jsem mu ale za žádnou cenu ublížit... proč?! Zvednu se a po očku se dívám na jeho zranění. Nevím ani co mám říct. Teď ale nebyl čas... Na cestu nebylo vidět a je možné, že to co nás chtělo zabít tu stále ještě je... Strčila jsem do něj a vlezli jsme dovnitř. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Neměly zámek... Což byl problém... A teď? Teď byl vhodný čas na řeč... "Říkala jsem ti, abys zavřel dveře...mohlo tě to zabít!" Řeknu se zvýšeným starostlivým hlasem, ale nekřičím... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "No dobře..." Podívám se na něj ne moc příjemně. Nechtěla jsem lhát, ale jeho oči mi říkaly, abych to udělala... Bylo to tím, že měl na mě jakýsi divný vliv... Začínala jsem si na něj divně zvykat... Zaklepala jsem na dveře a nic. Nikdo neotvíral. Zkoušela jsem to znova a znova, až nakonec otevřela nějaká žena. Nebyla to ta vedoucí pošahané skupiny. "Nemůžu vás sem pustit... potrestala by mě... on je mi světkem..." Dívala se kamsi nahoru. Byla skutečně divná... Vyšla před práh aniž bych jí něco řekla, ale jakmile to udělala, ostatní za ní zavřely dveře. "Zrádce!" Mohli jsme s Michaelem zaslechnout. Začala bušit na dveře a prosit, aby jí otevřeli... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ..Zachránil jsem ti život." Řeknu potichu. ,,Udělala si pro mě to samí a né že ne." Dívám se dívce hluboko do očí, na chvilku uhnu pohledem, ale opět se zaměřím jenom na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,postačí." Řeknu pro sebe a pousměji se. Dojdu pomalu k nim a usměji se jak jen nejmileji mohu. ,,Nebojte to bude v pořádku." Řeknu mile a podívám se na Zoe. ,,já jí uklidním." Vezmu ženu dál, tak, aby na nás Zoe neviděla a podívám se jí do očí. ,,Nekřič." Potom se zakousnu do jejího krku. Nějakou dobu saju, vysaju jí až úplně do sucha. Cítím jak se ve mě zvedá síla. Konečně ženu odhodím stranou a chci se vrátit ke kostelu, ale kus ode mě stojí Zoe a kouká na mě... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ale za cenu toho, že si ohrozil svůj..." Ano, byla jsem trošku naštvaná. Avšak jen proto, že jsem o něj měla strach... ,,Udělala si pro mě to samí a né že ne." Dívali jsme se z očí do očí. Na chvilku uhnul pohledem, ale opět jsme se střetli. Moc dobře jsem věděla, že potřebuji krev... Ale nešlo to... Prostě to nešlo! Dívám se na něj a uhnu pohledem. Pootevřu dveře, ale stále nebylo vidět, a tak je opět zavřu. Pak odpovím na jeho poslední odpověď. "Jo...možná udělala, ale to bylo něco jiného... Já svůj život neohrožovala" Řeknu a opět ucuknu pohledem a projdu kolem něj. Bylo tam točité železné schodiště. Ukážu aby šel první. "Zvládneš jít?" Dívám se na něj a tím mu značím, že bych mu pomohla a třeba ho podepřela. "Nemůžeme zůstat tady dole...odpočineš si a pak půjdeme dál a já ti pomůžu najít-." Chvilku se zaseknu a pak pokračuji a dořeknu to. "tvou přítelkyni" Podívám se jinam, abych se mu nemusela dívat do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "C-co si jí to udělal?" Zeptám se opatrně, protože bych nerada byla další na pořadníku... Začínám se trochu klepat, měla jsem strach. Klepu se jako ratlík a dívám se mu do očí... "Zabil si jí...je mrtvá..." Říkám zmateně. V tu chvíli jsem prostě nevěděla, co mám dělat... "Neubližuj mi prosím" Dívám se na něj se slzami v očích a dám ruce mírně před sebe. V tu chvíli jsem z něj měla strach... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Odmítnu její pomoc a zamířím po schodech nahoru sám. ,,Dobře. A koho teda hledáš ty?" Teprve teď jsem si uvědomil, že mi to Car ještě neřekla. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,proč bych ti měl ubližovat?" Zahledím se na ní tázavě. ,,opravdu si myslíš, že kdybych tě chtěl zabít, tak chci, aby si přivedla někoho z kostela?" Nevěděl jsem co říct. ,,Přirostla jsi mi k srdci a zabít bych tě nemoh a co sejde na ostatních lidech? Ty už jsou stejně mrtví." Snažil jsem se být milí, ale věděl jsem, že jsem zároveň i hodně morbidní. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zase se zeptal, prostě jsem mu to musela říct... "Přítele" Řeknu a vycházím schody nahoru, stejně jako on. Vyjdeme nahoru a tam jsou dveře, které otevřu já. Chtěla jsem se ujistit, že tam nic není. Byla tam chodba a několika dveřmi a na konci chodby výtah. Šla jsem první a snažila se otvírat dveře od bytů. Bylo jich tam 5, ale otevřený byl jen jeden. Hned u výtahu, což nebylo moc dobré, ale co se dalo dělat. Vešla jsem dovnitř první a vytáhla mačety. To proto, kdyby tu byl nezvaný host. Bylo tu docela málo pokojů. Dětský pokoj, který byl snad strašidelnější než kdybych teď byla venku. Dále ložnice a kuchyň. Zandám mačety a podívám se na Jacka. Tak jsem se bála, abych mu neublížila... Hlad sílil a... prostě jsem měla strach. "Jdu si odpočinout...Ta noha potřebuje klid..." Řeknu a krátce se podívám jak do jeho očí, tak na jeho krk. Poté pohled odvrátím opřu se o zeď u ložnice a sesunu se na zem. Dávala jsem tím tak najevo, že já budu tady hlídat. Hlavně jsem nechtěla být blízko něj... Co kdybych se třeba neovládla...nebo tak... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Byl hned u mě. "J-a-k si to udělal?" Dívám se na něj překvapeně. Byl to mžik, nemohl sem ke mě dojít! ,,opravdu si myslíš, že kdybych tě chtěl zabít, tak chci, aby si přivedla někoho z kostela?" "No...nevím..." Řeknu a stále se trochu třesu. Ale bylo to logické, kdyby mě chtěl zabít udělal by to hned... Nemohla jsem uvěřit, co jsem od něj zaslechla. I když byla pravda, že on mi taky přirostl k srdci. Dívala jsem se mu hluboce do očí a začínala jsem mu věřit, že mi neublíží. "Je pravda, že kdyby si mě chtěl zabít...už by si mě zabil..." Snažím se trochu pousmát, ale zatím to nešlo. "Taky...si... mi přirostl k srdci..." Zahledím se mu opět do očí, ale pak svůj pohled přemístím... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Musíme zůstat tady." pousměji se. ,,Přijde sem Caroline. Snad." Podívám se kolem, žádné nebezpečí nehrozilo, tedy prozatím a tak jsem se posadil na schody před kostelem. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,potom tě v hlídání vystřídám." Lehnu si na postel, tak, aby byla noha v klidu a o něco opřená. ,,trochu se prospíme a vyrazíme." Usměji se, zavřu oči a usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Přijde sem Caroline. Snad." "Aha... proto nechceš nikam jít..." Řeknu mírně zklamaně, ale přesto se snažím usmát, aby to na mě nebylo poznat. Posadím se vedle něj a sleduji okolí. I když nic vidět nebylo. Ale představovat si to můžu, ne? Najednou byl slyšet jakýsi zvuk. Sirény přestaly a místo toho, jakoby kousek od nás něco bylo, ale kde? Znělo to jako vrčení... "Co to je?" Řeknu tiše Michaelovi. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ne...není třeba" Řeknu a rukama si zajedu do vlasů. Pokrčím nohy a hlavu si tak položím na kolena. Bylo to strašné. Ta krev mě...lákala. Hodně lákala. Stále jsem si ale říkala že nesmím! Říkala jsem si to jako psovi, ale jinak to nešlo! Vypadalo to, že spí, a tak jsem šla k oknu. Sedla jsem si k němu. Byl tam gaučík v okně. Můj pohled ale směřoval na Jacka. Přesněji na krev. Ráda jsem koukala na krev... I když to bylo těžší se udržet na "vodítku"... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nůž." Řeknu potichu a místo toho jí dám do ruky pistoli. ,,Stůj za mnou, něco tady je." Koukám se kolem, skoro nic jsem neviděl, ale to bylo jedno, protože jsem spoustu věcí slyšel. ,,pořád to nevidím." Řeknu potichu a přitisknu Zoe až ke zdi kostela... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "A-le já s ní neumím zacházet..." Řeknu nervozním hlasem. Přitiskl mě ke kostelu a řekl, že nic nevidí. Jak by taky mohl?... Od kostela šlo světlo, a tak alespoň schody byly osvětlené. Schody se táhly až dolů, a tak jsme mohli něco zahlédnout. Ze tmy vycházela divná krvavá stvůra. Měla podobu psa, ale opravdu jen podobnou stavbou... "Co to sakra je?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ani se nehni." Řeknu potichu, když spatřím to monstrum, které trochu připomínalo psa. ,,Neutíkej." připomenu ještě jednou a pak skočím úplně z hora až dolů, přímo na "psa" a vrazím do něj nůž, což ho, ale nezabilo... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Poté na něj skočil a zabodl do něj nůž. Chtěla jsem střílet, ale nevím jak. A také jsem se bála, že trefím Michaela. "Michaele!" Křiknu starostlivě. Bála jsem se o něj. Hlavně proto, že ten "pes" se mu málem zakousl do ruky. Poté se mu prudce zakousl do ruky a já nevěděla, co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Panebože! co tu děláš?!" Řeknu vylekaně. Možná to vypadalo, jako kdybych opět chtěla jít bez něj, ale... Ale tak to nebylo! |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Řekl jsem přece, že tě vystřídám." Řekl jsem potichu, když se na mě otočila. ,,nevypadáš dobře." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,?Tak už chcípni." Procedím mezi zuby a trochu zasyčím, když mě pes kousne do ruky. Znovu do něj bodnu nůž, který mi, ale po vytažení vyklouzne z ruky a tak tu příšeru vezmu a co nejprudčeji ji hodím na nejbližší stěnu. Co nejrychleji, než se "pes" zvedne doběhnu k Zoe a vytrhnu jí zbraň z ruky, nabiju a vystřílím několik ran do monstra, které se právě z vedalo. Pak opět doběhnu k němu a pro jistotu ho ještě párkrát bodnu a pak se, skoro celí od krve vrátím zpátky k Zoe a podívám se na hojící se ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "A já řekla, že není třeba....něco jsem zaslechla na chodbě" Řeknu mu pravdu, i když pochybuji, že by mi věřil... ,,nevypadáš dobře." "Věř, že líp už vypadat nebudu..." Trochu se na něj pousměji. Má bílá tvář skutečně vypadala trochu nezdravě, ale jiné už to nebude... Zaměřím se na jeho oči, abych nevnímala tu krev. Měla jsem takovou chuť se napít.... Ale nejen to... Byly jsme tak blízko že... Nechte to být. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Když se u mě Michael objevil, moc jsem si z boje nepamatovala. Bylo toho na mě moc. Byl od krve a tak se na krev koukám, jakoby v ruce držel mrtvolu... "Si v pořádku? J-akto že se hojíš? co jsi zač..." Poslední větu řeknu vážně a trochu nepříjemně. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Nemyslel jsem na bolavou nohu a v tu chvíli jsem nemyslel vlastně skoro na nic a pak jsem jí políbil... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tys to vážně ještě nepoznala?" Ruku dám pro jistotu za záda a narovnám si jeden prst, který jsem měl vykloubený. ,,Jsem....Jsem upír." Řeknu potichu, stejně už nebylo co tajit. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chtěla jsem ho políbit já, ale věděla jsem, že by to bylo špatné... Avšak? Já ho nezastavila... Nechtěla jsem ho zastavit... Bylo mi jasné, že je to vůči Michaelovi hodně nespravedlivé, ale nešlo to... Skutečně ne! Nemohla jsem ho zastavit! Nechtěla jsem! Jenže byl to přece člověk...A... já ne. Chvilku jsme se líbali, než jsem ho jemně odstrčila. "To nemůžeme..." Dívám se na něj a mrzí mě, že to takhle musím říct... Byl to přece člověk a já... já z toho byla nervozní. Obzvláště, když jsem jeho krev cítila přímo před sebou... Přesto jsem mu chtěla polibek opětovat... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Dívám se na něj a slyším křupnutí prstu. "Upír?" Dívám se na něj překvapeně. myslela jsem, že to jsou jen pohádky... "Takže...jsi jako upíři z filmů?" Ano, byla to trapná otázka, ale nevěděla jsem k čemu ho přirovnat.... "A jak... jak se to stalo?" Řeknu překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,No to zase ne." Podívám se kolem. ,,Tohle je úplně něco jinýho a něco jinýho to bude." Další otázka mě překvapila ještě víc. ,,To je dlouhý příběh." Ano, často jsem se touto větou vyhýbal věcem o kterých jsem nechtěl mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Promiň. Tohle se nemělo stát. já mám Zoe a ty máš toho svýho kluka a tohle se nemělo stát." Bylo mi strašně líto, že jsem to musel říct, ale k Zoe jsem toho pořád cítil až moc na to, abych mohl něco takového udělat. Sedl jsem se na postel, stále jsem měl od Car odvrácený pohled a nechtěl jsem se na ni podívat. ,,Tohle se nemělo stát." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Furt a stále se z něčeho vyvlékal, a tak jsem ho prostě musela přimět, aby se mnou mluvil i o věcech...o kterých mluvit nechce... ,,To je dlouhý příběh." "Máme čas...chci ho slyšet..." Pousměji se na něj a jdu k němu blíž a blíž, až jsem od něj asi tak 30 cm.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Mlčím a nic neříkám. Odešel zpět do ložnice a já popoběhla za ním. "Jacku počkej" Jenže v tom už byl na posteli. "Ne...Já nikoho nemám..." Odpovím na jeho předešlou odpověď, kvůli které byl tak špatný. Ano, bylo ode mě hnusné to takhle říci. Hlavně proto, co pro mě Michael udělal, ale... "Já toho nelituji kvůli němu.." I když jsem kvůli Michaelovi taky toho litovala, nechtěla jsem mu to dělat ještě těžší. "Až bude vidět, vydej se k tomu kostelu..." Řeknu a vydám se ven z bytu a zmáčknu tlačítko, na přivolání výtahu, který kupodivu fungoval... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Kam jdeš?" Řeknu nahlas a vypajdám z pokoje ven. ,,Ty si jen tak odejdeš?" Nevěděl jsem co to do ní zase vjelo, ale nechtěl jsem, aby mě opustila. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Moje přítelkyně se změnila v upíra, to jsem o tom ještě nevěděl a potom, když jsme jeli k mímu bratránkovi, daleko od města, tak mě proměnila." pousmál jsem se. ,,nechci to moc rozebírat." Přešlápnu na místě. ,,Náš vztah je trochu... Zvláštní." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro S povzdychnutím se otočím a naše pohledy se opět střetnou. "Tak mi řekni, co mám teda dělat! Mám ti pomoct hledat tvou přítelkyni? Vlastně proč ne, že? Můžeme být trojka...Ve trojce se to vždycky líp táhne..." Řeknu trochu zklamaně a naštvaně. I když spíše ironicky vážně. Byla to taková směsice všech pocitů. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "To i fakt udělala?...a to si jí to jen tak odpustil?" Zeptám se zvědavě a snažím se i mile. "Jo... já chápu, já bych to taky asi moc nechtěla rozebírat..." Jakmile řekne že jejich vztah je zvláštní... No... nešlo to...Prostě jsem ho políbila... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne. Tohle..." Nedořeknu to a dívám se dívce do očí. ,,Teď jsem ti tady řek historku se svojí přítelkyní a ty mě jen tak políbíš?" Snažím se mluvit mile... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Díval jsem se dívce do očí a chtěl jsem změnit téma. ,,A proč bych měl chodit ke kostelu?" změním téma rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Jasně že ne...já vím co si tím říkal...nikdy se to nestalo...hm? to si chtěl říct...Fajn, ať je po tvým...Nikdy se to nestalo a nikdy jsme se neviděli..." Dívám se na něj a klamaně ucuknu pohledem. Otočím se od něj a znovu zmáčknu výtah, který ještě nepřijel. ,,A proč bych měl chodit ke kostelu?" "Chtěl si jí najít...ne?...prostě tam jdi..." Řeknu krátce a už začínám mít vztek na výtah. Jsou tu přece jen dvě patra, tak kde sakra je! |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Nechápala jsem to... ,,Teď jsem ti tady řek historku se svojí přítelkyní a ty mě jen tak políbíš?" "Nějak nechápu tu pointu... co je na tom špatného...?" Dívám se na něj vážně. Sklopím pohled a čekám na jeho reakce... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,A co kdyby jsme šli ke kostelu spolu a tam se rozdělili?" Navrhl jsem a podíval jsem se na výtah. ,,Myslíš, že přijede?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tohle prostě nemůžu." Podívám se na ni smutně a rukou jí zvednu sklopenou bradu. ,,Ty máš svého přítele a já svojí přítelkyni." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ne...to nepůjde...bylo by to ještě horší..." Otočím se na něj. Myslel si, že jsem drsná, ale tohle mě dostalo na kolena. Nemohla jsem s ním být ani minutu, když jsem věděla, že... No to je jedno... ,,Myslíš, že přijede?" Uslyším jak se otevřely dveře od výtahu. "Mě to nemrzí...a je mi líto, že to tebe mrzí... Nejsem svině, takže...budu hrát to tvoje nic se nestalo...ale dělám to jen kvůli tobě..." Řeknu a přemýšlím, jaké tlačítko zmáčknout, protože tlačítka byla nezvykle vedle sebe a neměla žádný popis. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Můžeš... jen nechceš..." Mě to bylo hned jasné... Zvedl mi bradu, takže jsem se mu koukala přímo do očí. ,,Ty máš svého přítele a já svojí přítelkyni." "Když myslíš..." Řeknu naštvaně, ale chápu ho.... "Kam teď půjdeme? Přece nebudem čekat, než popel ustoupí..." I když byla pravda, že jsme neviděli na krok.. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu potichu. ,,Caroline přijde určitě brzo." Řeknu potichu a podívám se směrem do ulic. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Mě připadá jako by si chtěla ty, aby to vypadalo jako že se nic nestalo." Řeknu hrubě a otočím se směrem ke schodišti. ,,Sbohem." Rychlou chůzí zamířím ke schodům. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Mě připadá jako by si chtěla ty, aby to vypadalo jako že se nic nestalo." Rozběhnu se za ním. Byla jsem hodně naštvaná. Spíš jsem zuřila. V-vážne to řekl!? "Teď si ze mě děláš srandu že?!" Silně ho chytím za paži a donutím ho, aby se na mě otočil. "Nebyl si to právě ty, kdo tohle řekl, nebo alespoň naznačil?! A aby ses necítil provinile, házíš to na mě?! Já nikdy nechtěla, aby jsem dělala že se to nestalo!" Dívám se na něj vážně a sleduji jeho nepříjemný výraz. "To ty si řekl, že se to nemělo stát! Takže to teď neházej na mě..." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Caroline přijde určitě brzo." "A co když ne, Michaele.....Co když nepřijde a ty tu budeš čekat...." Řeknu naštvaně. Ano chápu ho, ale to to pro něj nic neznamenalo, ten polibek? "Co když si tak naivní, že se třeba vydala ven bez tebe..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ukážu směrem ke kostelu. ,,Ona by mě našla a já bych jí taky hledal." pousměji se. ,,Ale to neznamená, že pro mě nic neznamenáš, hodně sme spolu tady toho zažili." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Po chvilce naše líbání ustálo a mě se tak naskytl opět pohled do jeho krásně modrých očí. "Nechápu tě..." Řeknu a čekám jestli mi to nějak vysvětlí... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "A to je jako všechno....? Nic víc neřekneš?" Dívám se na něj zklamaně. Myslela jsem, že pro něj něco znamenám, ale něco víc než jen třeba kamarádka... "Je vidět že k sobě máme odlišné city..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,možná k tobě cítím něco víc." Řeknu když jsem se od ní odtrhl... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pousměji se. ,,Nechtěl jsem se s tebou líbat kvůli Zoe." Řeknu potichu. ,,Pořád je to moje holka." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj stále nechápavě... ,,Pořád je to moje holka." "A já? náhradnice?" Dívám se mu do očí. Nechtěla jsem, aby to vyznělo tak hnusně, ale musela jsem mu říct, jak to cítím. Cítím se naštvaná, zklamaná, smutná.... Všechny pocity netřeba říkat... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Políbil mě... Byl to znak toho, že ke mě něco cítí? ,,možná k tobě cítím něco víc." Opravdu to řekl? Trochu se pousměji. "To já taky...Už od první chvíle v tom skladě...ale stačí to na vztah?..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Řeknu potichu a otočím se od Car. ,,pudeme k tomu kostelu a uvidíme jestli tam budou." Řeknu trochu sklesle a pomalu zamířím ke schodům. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já nevím." Nevěděl jsem co říct, nepřišlo mi to fér vůči Car. ,,Možná." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Aha...tak to je škoda..." Řeknu trošku zle, ale spíše jsem se cítila jen zrazená... ,,pudeme k tomu kostelu a uvidíme jestli tam budou." "Nechtěl si říct spíš bude?" Řeknu a za cesty do něj mírně ramenem strčím, čímž jdu první já. Nechtěla jsem být taková, ale tím co dělal mě ubíjel víc, než kdybych v sobě měla 100 ran revolverem... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "T-to je v pořádku...Já nespěchám... jen chci vědět na čem jsem..." Dívám se na něj. On se na mě nedíval. ,,Možná." "Možná to ukáže čas..." Usmívám se na něj a dám mu ruku na rameno... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pomalu jsem kulhal ze schodů, protože noha mě ještě bolela. ,,Ale musíme si pospíšit." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,A co tvůj přítel?" Podíval jsem se na ni trochu zoufale, ale přes to jsem se alespoň trochu usmíval. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ne to ty si musíš pospíšit...Nebo spíše chceš.. Říkám si v hlavě. Když sejdeme schody otevřu dveře a na mě vypadne dívka. Chytla jsem jí jednou rukou, aby nespadla na zem. Nevím kdo to byl, protože jí neznám. Jediné co vím je, že je vykuchaná, jako kapr na Vánoce. Dobře, měla bych s těma přirovnáníma přestat. Ale skutečně to tak vypadalo. I když měla rozkuchané jen břicho. Trochu se pousměji, ale tak, aby to Jack neviděl. Asi by nebylo dobré se smát tomu, že je mrtvá... Úsměv mi spadne a já se na Jacka otočím. Přitom stále dívku přidržuji v jedné ruce, kterou mám pod jejími zády. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "J-já nevím...pro mě je to spíše nejlepší přítel...Ale..nechci mu ublížit..." Podívám se na něj trochu smutně. Bylo ošklivé to říkat. Zvláště, když jsem s Jackem strávila takovou dobu... Hodně mě podržel, protože jsem měla problémy, ale ani on to neměl lehké... "Myslím, že bych si dokázala představit být s někým jiným..." Ano, pořád je tam slovo myslím... "Nechci aby to vyznělo nevděčně, ale i když mi pomohl...tak..." Podívám se do Michaelovo očí, které mě zcela unášely... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Caroline a zoe. Dvě holky a jednu z nich si musím vybrat. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Sešli jsme až dolů a Caroline otevřela dveře, okamžitě na ní vypadla mrtvola, byla to dívka. Hned jsem poznal, že to není Zoe. Naštěstí, ale na tohle jsem moc neměl žaludek a tak jsem se otočil, abych se na to nemoh dívat. ,,promiň, ale tohle mi trochu vadí." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočil se, a tak jsem poznala, že to skutečně není nic pro něj. Měla jsem ale hlad a musím říci, že pro mě to byl zlatý důl... "No...to chápu... Možná by bylo důstojné...odnést tu mrtvolu nahoru... a nenechávat jí tady..." Dívám se chvilku na něj, i když je otočený, a pak se podívám na mrtvou ženu, spíše dívku. Vypadala dost mladě. "Mladá, naivní a hloupá" Řeknu vážně tichým hlasem a zaměřuji se na dívku. Jinak to říci nešlo, když se nechala zabít... Ano, ano, říkáte si.."Bůhví jak to bylo", ale pro mě to není omluva, ale výmluva... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Netlačím na tebe...Jen chci aby si to věděl, až k něčemu dospěješ..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Pokud ti to nevadí, tak jí tam odnes, já bych to nezvlád." pousměji se i když to car nevadí a když odejde, tak si sednu na schody a počkám na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usměji se a opřu se o zeď kostela. ,,Ale nevím jestli vůbec můžu s někým chodit, když jsem to co sem." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Pozoruji jeho reakce. Zdál se mi opravdu nerozhodný. ,,Ale nevím jestli vůbec můžu s někým chodit, když jsem to co sem." "Michaele, proč bys nemohl? Myslíš, že jako upír smíš chodit jen s upíry?...protože tak to určitě není" Stojím si za svým názorem. Podle mě to tak určitě není! I když... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Jistěže...ráda dělám dobré skutky...." Řeknu a projdu kolem Jacka táhnouc mrtvolu nahoru po schodech. Když vyjdu nahoru otevřu dveře a vyjdu na chodbu. Zavřu je za sebou a vezmu mrtvolu do obou rukou. "Řekla bych ti, ať nekřičíš, ale myslím zlato, že to potřebovat nebudeš..." Řeknu a zprudka se do dívky zakousnu, jako bych už nikdy neměla vidět jídlo. Měla jsem skutečně velký hlad a tohle byla příležitost. Myslela jsem, že se snad krví udávím. Byla tak výborná. Tak..neodolatelně výtečná. Nešlo jen o pocit plného břicha. Šlo o sladkost, na kterou dítě po obědě čeká. Tohle nebyl oběd, ale ta sladkost. Nakonec ženu odhodím, ale zapomenu na krvavou pusu. Scházím po schodech zpět k Jackovi a pokračuji až k východovým dveřím, kde se zastavím a otočím se na něj. "Jdeme?" Sáhnu na kliku a čekám, zda půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Sklopím hlavu a za chvilku jí zase narovnám. ,,Ještě nějakou dobu tady zůstaneme a pak půjdeme." Pronesu prostě. ,,Nemůžeme se tu zdržet dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Počkal jsem až otevře dveře a pak se na mě podívala. Pomalu jsem ustoupil o několik kroků dál. ,,Co... Co to máš na obličeji? krev?" Díval jsem se na pusu jako zhypnotizovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Sakra! Mlčím a nic neříkám. Můj pohled trošku zvážní a sklopím pohled. "N-o...No...to je..." Nemá cenu lhát! "Krev...je to krev.." Podívám se na něj trochu provinilým pohledem a v mých očích byl strach. Ne strach o sebe. Strach o něj. O to, že jsem si tím podepsala rozsudek. Rozsudek, že ho ztratím. Utřu si pusu od krve do dolního okraje trička a pak tričko zase stáhnu dolů. "Já...ráda bych ti to vysvětlila...ale..." Ano, poprvé v životě jsem se bála tak moc, že mi to bylo vidět v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Kdyby si chtěl, už mě dávno zabiješ, jak si říkal... věřím ti...a pokud jde o ostatní...musíš jíst..." Dívám se na něj vážně. Opravdu jsem mu věřila. I když se mi 2x nelíbilo, že se živil lidmi... Je něco jako kanibal... "Říkal si, že chceš na ní počkat, ne?" Můj pohled se mění na trochu žárlivý.... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Co jsi zač? A nebo víš co? Radši to vědět nechci." Opatrně jsem Caroline obešel a vyšel ven a zamířil ke kostelu s tím, že jsem se nechtěl ohlížet, jestli mě Car sleduje... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu. ,,A tady bych nenechal ani toho největšího nepřítele." Odtrhnu se od zdi a začnu pomalu chodit sem a tam, když v tom spatřím nějakého kluka mířícího směrem k nám. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Poprvé jsem věděla, že se mě zmocňovaly emoce. Jako upír si ani nepamatuji, kdy se mě naposled zmocnily. Mé slzy volně vytékaly ven a já se za ním rozběhla. Nemohla jsem ho nechat jít samotného. "Jacku počkej!" Doběhnu ho a jdu vedle něj, i když vidím, že z mé přítomnosti asi není nadšený. "Já ti to chci říct... nechci před tebou nic tajit, ale nechci ti tím ublížit a hlavně....Hlavně tě nechci ztratit...i když vím, že je asi pozdě..." Už byl skoro u kostela, protože jsem tak nějak cítila pach člověka. Věděla jsem, že tam je ta, kterou hledá. Utřela jsem si slzy, i když mé oči vypadaly, jako by je zaplavila nějaká Tsunami. Následně se zastavuji u schodů. Nahoře tam stál Michael a dívka. Tak nějak jsem se neodvažovala jít nahoru a podívat se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Jacku?..." Řeknu a podívám se krátce na Michaela. byla jsem hodně překvapená, ale tak nějak jsem nevěděla, co mám dělat. Pomalu scházím schody a v mých očích je trocha provinilosti. Byla jsem ale ráda, že ho vidím. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Zastavil jsem se pod schodama a počkal jsem až ke mě Zoe dojde, pořádně jsme jí objal a políbil. Ano. Pořád jsem k ní něco cítil, ihned jsem ucítil provinilost a taky jsem věděl, že mě to bude provázet pořád. ,,Chyběla jsi mi." Řeknu potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Potom jsem se oklepal a dřív než by mohl někdo mrknout jsem byl před Caroline, nic jsem nedělal, jenom jsem se na ní díval, viděl jsem její oblečení od krve, její opuchlé oči, ale stále jsem nic nedělal a jenom tak stál. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se Michaelovi do očí a snažím se překonat svůj pocit viny a své city, ale...nešlo to. Nemohla jsem nic říct, ani nic udělat. Proto jsem od něj trošku odstoupila a sklopila pohled. "Promiň...j-já...já prostě nemůžu...nejde to" Řeknu vážně a znovu se na něj podívám. Vážně jsem nevěděla co říct, protože nebylo ani co... Po očku se podívám na tu dívku a Jacka. Začnu pomalu odcházet. Cítím se tak...zlomená, zabitá... Musela jsem Michaelovi hodně ublížit, ale nechtěla jsem! Věřte mi... Nemohla jsem se mu podívat ani do očí.... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Po polibku jsem ho mírně odstrčila. Nechtěla jsem mu tím ubližovat ještě víc. Po očku jsem se podívala na Michaela, abych mu tím něco naznačila. bylo to pro mě těžké, ale říct, nebo alespoň naznačit pravdu, bylo to nejlepší řešení. Tedy alespoň lepší než lhát. "Víš....taky si mi chyběl...ale spíš jako...jako kamarád..." Pohladím ho po tváři a sjedu na jeho rameno. Bylo to nejsprávnější gesto, co jsem kdy udělala. Myslím to, říci mu pravdu. Díval se na mě tak mile, ale já mu ten pohled oplatit nemohla...nešlo to. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Já to chápu." Pousměji se a otočím se za odcházející Car a zamířím směrem k ní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Strašně rád bych byl s tebou, ale..." Pocity ve mě vířili a já nevěděl co dělat. Byl jsem naštvanej, zamilovanej a.... Pomalu jsem zavřel oči a rozhodl jsem se to všechno vypnout a tak jsem vypnul svoje pocity. Když jsem oči opět otevřel, tak už v nich bylo vidět jenom prázdno. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Je mi to líto... Je mi líto, že jsem vám způsobila problémy... Bude lepší, když jí nic neřekneš a začnete znovu...Vážně..vážně mě to mrzí" Poslední větu jsem řekla obzvláště upřímně. Nechtěla jsem nikomu stát v cestě. Ano, byl to můj styl, ale jemu jsem ubližovat nemohla. Musela jsem respektovat to, že chce být s ní. Vlastně mi nic jiného ani nezbývalo. "Nechci lhát a říkat, že vám přeji nový začátek...Ale můžu popravdě říct, že ti přeji štěstí...a pokud...pokud je to s ní...tak budiž..." Pousměji se. Avšak trochu zklamaně. Nechtěla jsem, aby se kvůli mě cítil nějak provinile, to ne! Právě proto jsem mu řekla, že mu přeji nový začátek s ní. I když to nebyla pravda... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Tak buď...nic ti v tom nebrání, ne?" Podívám se jak zavřel oči. Když je otevřel...měl je...prázdné. Bez života. "Michaele...co se děje... ona sama odešla..." Říkám. Třeba se cítil provinile, a tak možná proto měl v očích prázdnotu. A nebo? Nebo v tom bylo něco jiného? Položím mu ruku na rameno. "Michaele...já... chci být s tebou" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Rozešli jsme se." Řeknu potichu a Car pohladím po vlasech a v tu chvíli jsem úplně zapomněl na to co se stalo tam v tom domě. ,,Už nejsme spolu a já můžu bejt s tebou." Usměji se a otočím se na dění, které se dělo kousek od nás mezi Zoe a Michaelem, ale nevypadalo to tak, že by bylo všechno v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Sbohem." Pronesu a začnu odcházet s tím, že projdu kolem Jacka do kterého opravdu prudce vrazím a pak se postavím před Caroline... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Už nejsme spolu a já můžu bejt s tebou." Můj úsměv ale zmizí, když vidím, jak k nám Michael jde. Vrazil do Jacka a tím jsem se s Jackem pustili. Stoupl si přede mě a svým pohledem mě nechal trpět, protože mě zžírala vina... Dívám se do jeho očí a vina koluje v celém mém těle. Jeho oči byly jako by do nich někdo nalil temnotu. Nevěděla jsem ani co říci, protože ten jeho pohled byl ubíjející. Začínala jsem si dávat a vinu, že vypnul své pocity. Měla jsem pocit, jakoby mi to nechával pořádně sežrat, ale chápu ho. Mé slzy opět stékaly. Vina byla i v mých očích. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Rozběhla jsem se za Michaelem. Skutečně řekl sbohem a chce jen tak odejít? "Michaele!" Rozběhnu se za ním. Prostě jsem cítila, jako bych měla za úkol ho takhle nenechat odejít. Možná ne, možná jsem ho jen já odejít nechtěla nechat. Dívám se na Jacka a pak na Michaela. Viděla jsem, jak se na tu holku Michael díval a to se mi moc nelíbilo. Začínala jsem si myslet, že to z něj udělala ona. To ona ho přiměla k tomuto kroku. Ona byla vina! Kvůli ní mě chce opustit! V mých očích byl vztek... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Co to děláš!" Zakřičel jsem na něj a otočil ho směrem na sebe a taky jsem ho odstrčil. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To si neměl dělat!" Řeknu tak chladně a kluka chytnu. ,,Rozluč se se životem." Usměji se a kluka hodím daleko od sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Michael Jacka odhodil a já se v tu chvíli postavila Michaelovi do cesty. Dala jsem mu ruku na rameno. "Michaele...takový ty nejsi...Jestli chceš někoho trestat tak mě...Já ti nechtěla ublížit...a vím, že jsem ti ublížila hodně..." Dívám se do jeho prázdných očích, když mě někdo klepe na rameno. "Si spokojená?!" "C-?" Nestačím to celé doříct, protože dostanu ránu. Přesněji facku od té holky. Věděla jsem, že je to právem... Michael v tu chvíli zmizel k Jackovi, protože když jsem se otočila nebyl tam. Otočím se na Jacka. Ano, byl u něj. "Ne!" Řeknu, ale ta holka mě zastaví. "Zabila si ho! Vzala si mi ho! Vzala si mi oba!" "J-já...." Ani nevím co říci... Pak ale sebere kus dřeva a míří ho na mě. Ano, to byl nástroj, kterého jsem se bála... Zvláště, pokud by byl blízko mého srdce. "Zmiz odsud.." Řeknu zle. Nakonec se otáčím a udělám krok dopředu s úmyslem jít za Jackem a Michaelem. Avšak ucítím bolest. Ta holka mi...Co?! Kus dřeva vylézal z mého břicha a všude se rozprskla krev. Pak ho vytáhla a já spadla na zem. Přesněji na záda. Zatím mě držela v šachu. znovu nade mnou držela ono dřevo. Přímo nad hrudí. "Si na sebe hrdá?!" "Ne...nejsem" Řeknu a trochu se chvěji. Bojím se, že si ti dva něco udělají. "Michaele ne!" Křiknu, i když nic nevidím. "Oni si to spolu vyřídí a myslím, že my taky... Protože ty si zabila jeho já zas tebe...!" Bodla mi znovu do břicha a já se snažila marně dřevěnou tyč vyndat. "Upíra nelze jen tak zabít, ale o vykrvácení nikde nic nepíšou ne?" Usměje se na mě a já se dále marně snažím tyč vyndat. Avšak držela jí a vždy, když jsem mohla mít převahu, začala sní v mém břiše kroutit a já tak ze sebe vydala jen křik. Ani jsem netušila, že by tohohle byla schopná, i když jsem jí neznala. Ona zamířila pohledem na Michaela a Jacka. Měla dobrý pocit. Vypadalo to, že to všechno dělá pro Michaela. Byla jím posedlá nebo co!? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Doběhl jsem až k tomu klukovi a dal jsem mu normální silou několik pěstí a pak jsem ho kopl do břicha, byl ještě při vědomí a tak jsem ho zvedl do výšky svých očí. ,,Nikdo mě nebude odstrkovat!" Křiknu mu do obličeje a odhodím ho stranou s tím, že, když narazí na stěnu tak zaslechnu několik křupnutí a on skončí v bezvědomí. Chtěl jsem ho dorazit, ale nedalo mi to a musel jsem se podívat na zápasící dívky, když jsem uviděl Zoe jak zabodává Car dřevo do břicha. Najednou jsem ucítil bodnutí u srdce, jako by mi bylo Car líto. Odvrátil jsem pohled zpět k chlapci a už jsem k němu pomalu zamířil, ale otočil jsem se, doběhl k Zoe a odstrčil jí, tím jsem Car asi zachránil a pak jsem opět zamířil pomalu směrem k chlapci... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "P-r-o-s-í-m ne..." Dívám se mu do očí, i když jsem tam stále viděla jen temno. Mé oči byly od krve, a tak to způsobilo, že z mých očí stékaly krvavé slzy. Slzy bolesti. "Michaele...prosím...nedělej mi to ještě horší, než to mám..." Nohy se mi částečně podlamují, ale snažím se vydržet. Položím svou krvavou ruku na jeho hruď jako za starých časů. "Stále k tobě něco cítím, ale prostě..." Podívám se po očku dozadu na Jacka, který byl v bezvědomí. "Nechtěj, abych k tobě cítila místo citů nenávist..." Dívám se na Michaela a po očku se dívám na Zoe, která mě stále pohledem probodávala. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Když na mé položila ruku, tak jsem jí jediným pohybem ruky strhnul dolů. ,,Vypadám jako někdo komu by vadilo, kdyby ho někdo nenáviděl?" Usměji se zle, až moc zle a Caroline odstrčím. ,,Drž se ode mě dál, než si to rozmyslím a zabiju i tebe." Dojdu až k onomu chlapci, ale těsně před ním se zastavím a pak jediným pohybem zmizím pryč z města... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nemohla jsem tomu uvěřit. Takového jsem ho neznala. Vážně jsem ho vůbec nepoznávala. Ale najednou v mém životě bylo prázdno. Nebyl tu a docela mi chyběl. Otočím svůj pohled k dívce, která se rozběhla směrem, kudy Michael zmizel. Já v sekundě byla u Jacka, která byl hodně pomlácený. Sklonila jsem se k němu. Moje rána se pomalu hojila, ale stále z ní tekl trochu krve. "Jacku..." Řeknu, ale nešel vzbudit. Byl v bezvědomí, a tak jsem musela čekat... Jenže tady? Ne... Ještě se podívám směrem kam šla dívka. "To je ale naivní tele..." Řeknu nahlas a vezmu Jacka do náruče. Vypadalo to dosti zvláštně, ale jinak to nešlo. I když díky zátěži, protože byl dost těžký, se rána spíše opět zvětšovala. Avšak nemohli jsme zůstat tady v krvi. Obzvláště když jsem věděla, že v této situaci ho nemůžu ochránit... Byla jsem až příliš slabá... Musela jsem počkat, až se rána zahojí a on bude schopen jít.... Rozhlížela jsem se, ale moc toho nevidím. Jdu s ním v náručí a obcházím dveře od domů, které jsou všechny zamčené. Proto ho zavedu do nějakého krámku. Spíše kavárny. Tam ho položím na starou zaprášenou lavici a sama si sednu naproti na druhou lavici. Držela jsem si ránu a na chvilku bolestně zavřela oči. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Běžela jsem, co mi nohy stačili. Musela jsem ho najít. "Michaele!?" Křičela jsem kolem a vůbec mi nedocházelo, že se tak vystavuji nebezpečí. Zoufale se rozhlížím a doufám, že ho znovu spatřím. Bylo to jako pouto, které mě k němu táhlo. "Michaele prosím! neodcházej!" Rozhlížím se i mezi výlohami a marně ho hledám. Doufám, že ho znovu spatřím, protože mě zasáhl smutek. Smutek z odloučení. Bylo mi jedno že ke mě nic necítí. Co to říkám? On mě miluje! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Chvilku jsem jen tak stál a dýchal jsem a ani jsem se nerozhlížel kolem. Bylo mi jedno kam půjdu, co budu dělat, ale hlavně jsem chtěl jít a tak jsem se pomalou a klidnou chůzí zamířil jakým si směrem. Možná to bylo směrem k městu a možná taky ne. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Moc jsem si nepamatoval co se stal. Pomalu jsem se posadil a uviděl jsem Caroline, která se zraněná drží opodál. ,,Pane bože! jsi v pořádku?" Řeknu ze všech sil i když mě každý pohyb pusy neskutečně bolel. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Běžela jsem dál, ale už jsem skoro nevěděla kudy. Mlha se pomalu ztrácela a já v dálce uviděla ceduli, která označovala konec města. "Ano!" Řeknu a běžím dál. Nevidím ale jen ceduli. Později i Michaela, který odchází kamsi pryč. "Michaele! to jsem já! počkej na mě...." Říkám, ale nevypadá to, že by čekal. "Ale no tak... zrada nemusí zničit náš vztah..." Dotěrnost byla vždycky má vlastnost... I když jsem si to nechtěla přiznávat... Doběhnu ho a jdu kousek za ním. Vydýchávám se za chůze, protože už nemůžu... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočím na něj svůj pohled a oči od krve. Vypadalo to skoro jak z hororu. Avšak s rozdílem že v očích nebyla touha zabít. "Ehm...jo..." Řeknu, i když mě při každém slově rána dala najevo, že tu je... "Ty si v pořádku?" Řeknu tišeji a trošku přivřu oči. Rána se mi hojila, ale on na tom byl hůř... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Bylo mi i líp, ale dá se to vydržet." Na jednu stranu jsem mluvil pravdu a na druhou lhal. ,,Mohu ti nějak pomoct?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Neohlédl jsem se, nezastavil jsem se, šel jsem prostě pořád stejnou chůzí dál. Slyšel jsem jak mě dívka doběhla a jak zpomalila. Cítil jsem její dech, ale přes to jsem se ani na minutku neotočil. Možná jsem k ní dřív něco cítil, ale teď už jsem necítil nic. Došel jsem k nějaké silnici a vydal jsem se na jednu ze stran, směrem snad k nějakému městu, kde bych se mohl nakrmit. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj s mírným bolestným úsměvem. "Věř mi, není jak...To bude v pohodě..." Na chvilku jsem dala ruku pryč z rány abych viděla, jak to vypadá. Nebylo nic vidět, a tak jsem musela vyhrnout latexové tričko a podívat se. Byla tam jen jizva a okolo ní krev. Stáhnu tričko zpět a podívám se na Jacka, který skutečně nevypadal dobře. Pomalu se zvednu a dojdu k němu. "Neměl ses nechat vyprovokovat... mohl tě zabít..." Řeknu starostlivým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Michaele, myslím že jsme začali špatně...tak už se na mě nezlob...já se taky na tebe nezlobím, že si mi nedovolil jí dát životní lekci" Usmívám se na něj, i když je ke mě otočen zády a následuji každý jeho krok. "Kam půjdeme? Vegas, Cuba či New York?....nebo jinam?" Naléhala jsem na něj? Ne, jen jsem chtěla slyšet plán jeho cesty. byla jsem ochotna ho následovat kamkoliv... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kam půjdeme? My! nepůjdeme nikam! To já půjdu kam já budu chtít!" Křičel jsem ,,A ty bys měla bejt ráda, že nejsi mrtvá, protože jestli na mě budeš ještě chvíli mluvit, tak ti tu hlavu utrhnu!" Opět se v klidu otočím a pokračuji v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Nevypadal moc silně a vůbec kde se v něm vzalo tolik síly?" Nehýbám se, protože jsem věděl, že by mě každý pohyb bolel. ,,To přece neni možný." V hlavě mi to tak trochu vířilo. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Není třeba aby si na mě takhle křičel...budu mluvit až sám budeš chtít...chápu, že ta mrcha tě naštvala a ty si to jen vyléváš na mě..." Stále se usmívám a sleduji ho. Pokračoval a já neváhala a pokračovala dál. Doufala jsem, že už nás nic a nikdo nerozdělí... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Stále ti to nedošlo? Nepoznal si, co je on a já zač?" Dívám se na něj tázavě a vyhrnu si kousek tričko, aby viděl onu jizvu. "Před chvilkou tu ještě byla rána, na kterou bych pravděpodobně zemřela...Ale to si viděl sám... tak kde je teď?" Dívám se na něj a tričko stáhnu opět dolů. Bojím se mu říct co jsem. Bojím se že odejde. Ne nemyslím teď když nemůže...myslím pak. Bojím se, že se na mě bude dívat jinak... "Bojím se ti to říct..." Dívám se na něj se strachem a pak pohledem ucuknu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Ale to přece nebylo možné, vždyť neexistují. To přece nejde. ,,Já...Já vím co jsi zač." Podívám se na ni trochu zděšeně, ale to není poznat pod modřinami na obličeji. ,,Ale jak?..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jí asi furt nedošlo, že moje emoce jsou vypnuté a já nevim jak je zapnout a ani nechci." Pomyslím si a zrychlím do kroku, abych se dostal co nejdříve do města a nebo někam blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Sleduji ho vážně. Skoro jakoby na tom závisel můj život... Vlastně ano, závisel... Upíři nejsou nepřemožitelní a nechci skončit někde jako pokusný králíček... "Got a secret Can you keep it? Swear this one you'll save Better lock it, in your pocket Taking this one to the grave If I show you then I know you Won't tell what I said Cause two can keep a secret If one of the m is dead…" Řeknu tiše a ještě vážnějším hlasem. Myslela jsem to vážně. Nechtěla jsem ho strašit. Hlavně ne tou poslední větou, ale... Závisel na něm můj život a já mu věřila. Přesto jsem se bála, abych se nespálila. Ptáte se ještě, proč jsem to řekla anglicky a potichu? Nikdy nevíte, kdo vás může sledovat. Ne, nejsem paranoidní. "Příběh o tom jak se to stalo...ti řeknu v nejbližší době... ale musíme se odtud dostat..." Pousměji se, a tak se můj vážný výraz vytratí. Vážně jsem ho nechtěla strašit, a tak jsem radši s tímhle tématem přestala úplně. Avšak ještě jsem mu chtěla říct jednu větu, kterou jsem chtěla aby slyšel a věřil mi v ní. I když vím, že to pro něj bude těžké. "Jacku...chci aby si věděl...že bych ti nikdy neublížila... Vím, že je v tomhle těžké mi věřit... Zvláště potom co víš, co jsem zač. Ale věř, že bych ti nikdy neublížila..." Pohladím ho po tváři s mírným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Šla jsem celou dobu za ním. Moc mě mrzelo, že si mě nevšímá, ale potřeboval se s tím asi srovnat. Někdy to člověku trvá, i když... on vlastně není člověk. "Myslím že vím, jak by se ti ulevilo..." Řeknu potichu, abych ho tím moc nenaštvala. "Pomsta..." Dodám ještě tišeji. Ano uznávám, spíše já jsem se chtěla pomstít, ale to jsem raději nezmiňovala. "Myslím, že už jsme blízko města..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Vím, že ne." Byl jsem sice ještě dost otřesený z toho co jsem se teď dozvěděl, ale snažil jsem se to dusit v sobě a nedat na sobě nic nic najevo. ,,Jdeme." Řeknu potichu a prostě a pak se bolestně postavím a ještě bolestivěji zamířím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Prej že zachvilku budeme blízko města, když to bude nějaké větší město, tak se tam zdržím, bude to vlastně neomezený zdroj jídla. ,,Pomsta? Já se mstít nepotřebuji, já už nepotřebuji vůbec nic." Zastavil jsem se. ,,ještě že už jsme blízko města." A s těmito slovy zmizím, teda nezmizel jsem úplně jen jsem rychle zamířil směrem k městu, ale pro Zoe to bylo jako bych zmizel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Jsi si jistý, že nechceš ještě chvilku ležet být v klidu? Nevypadáš dobře..." Řeknu trochu starostlivě. Přeci jen, opravdu nevypadal dobře. Vyšli jsme s obchodu a já ho následovala. Snad šel správně... Po očku se podívám na svou ruku, která zvláštně brněla... nebo bych měla říci..mravenčila? To je jedno.... Začínalo mi být nějak divně, ale proč? Není možné abych měla po tak krátké době hlad... Ne, to muselo být něco jiného. Zatím jsem to ignorovala. Špatně od žaludku může být každému... I když... bylo to divné... Zvláště, když už nejsem člověk. Nechtěla jsem ho dobíhávat, i když byl asi 2m přede mnou, a tak jsem se prostě objevila u něj. Pořád mi bylo ale nějak divně... Viděla jsem najednou všechno černě. Tedy až na obrysy věcí. Viděla jsem obrysy, ale u některých věcí jsem to nepoznala. Třeba u poškozených jízdních kol, které byly na cestě. Avšak velké obrysy jako domy jsem poznávala dobře. Trošku mě to znervoznělo, ale brala jsem to tak, že se stal nějaký zkrat... Dobré bylo, že mi už nebylo špatně od žaludku... I když vidět tmu a jen bílé obrysy, se mi taky moc nelíbilo. Kdykoliv jsem uviděla na zemi něco bílého, co jsem nerozluštila, ač to byl třeba kousek tyče nebo nějaké malé věci. Raději jsem to obešla. Najednou jsem si nebyla moc jistá a bála jsem se že někde "budu lízat zem". No dobře... že spadnu. Jednodušeji to říct nelze. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Pomsta? Já se mstít nepotřebuji, já už nepotřebuji vůbec nic." "Tak to asi nejsme na stejné vlně, ale nevadí..." Řeknu tiše a škodolibě. Touha po pomstě byla velká, ale díky němu jsem jí zatím potlačovala. Najednou zase zmizel. Byla jsem už docela naštvaná, ale pro něj bych udělala všechno, a tak jsem sama pokračovala k městu. Prostě jsem musela následovat jeho kroky... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Měl jsem velké bolesti byl jsem rád, že jsem šel, pak se Car objevila vedle mě, ale popravdě? Nevěnoval jsem tomu moc pozornost a mojí prioritou bylo dostat se ven Najednou se, ale začala Car chovat zvláštně a tak jsem se zastavil. ,,jsi v pořádku?" Řeknu potichu a chtěl jsem jí podepřít, ale neměl jsem sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nemohl jsem se dočkat až se dostanu do města, bude tam krev a snad spousta zábavy. Najednou mi začala brnět ruka na které byla rána od kyseliny a začalo se mi temnit před očima, ale v cestě jsem nepolevil, nebo jsem to zatím nepotřeboval... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Najednou se Jack zastavil. Upřímně? Všimla jsem si toho, až když na mě promluvil, a tak se zastavím taky. "Já? měla bych se spíš ptát tebe... jsem v pohodě....jen chci být co nejdřív venku..." Pousměji se. V tuhle chvíli bych řekla, že jsem se mu dívala do očí, ale to bych lhala. Viděla jsem jen obrys postavy, takže jeho oči jsem skutečně neviděla. Byl to zvláštní pocit, ale jak říkám, snažím se tomu nevěnovat příliš pozornosti. Pak se opět rozejdu dál. "Myslím, že jdeme správně..." Pousměji se. Podívám se napravo za cesty, kde byly obrysy těl. Byly to ale figuríny. "Je tu nějak moc lidí, na to, že tohle město je...ehm.. takové..." Pokračuji a sleduji okolí. Po cestě jsem si stále vyčítala to, co jsem Michaelovi udělala... On mi přece pomohl... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevěděl si co se děje ale cítil si, že i přes to, že máš vypnuté emoce něco cítíš. Něco ti chybělo, nebo spíše někdo? Emoce se nevracely, ale tento pocit si stejně měl. Chtěl si být sám, nikoho nevidět a jen si užívat. Zoe se tě zatím marně snažila najít. Najednou si něco uviděl. Před tebou začínalo město. Neslo název "Rosewood". Zamířil si blíže a uviděl nějakou ženu kousek od začátku města. Píchla pneumatiku... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pořád jsem měl chuť vraždit, ale jako by mi někdo chyběl, snažil jsem se na to nemyslet, ale moc se mi to nedařilo, dokud se přede mnou neobjevil název města a potom jsem spatřil dívku s píchlou pneumatikou. ,,Píchla jste?" Usměji se a nabídnu se s výměnou rezervy, ne proto že bych něco cítil, ale měl jsem s ní jiné plány. ,,Tak a je to." Usměji se, když je pneumatika vyměněna a hned potom ženu přitisknu na zeď. ,,Nastav ruku a nekřič." Zakousnu se do nastavené ruky a chvilku piji, pak stisk povolím a opět se dívce podívám do očí. ,,Tak teď si to ovaž a odvez mě do města." Nasednu do auta, protože jsem si moc nevěřil, že bych zvládnul dojít po svejch. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ehm to jsou figuríny, asi ti to tady začalo moc lézt na mozek." Pokusím se o vtip a opět si to namířím po cestě snad ven z města. ,,Pak by jsme měli zamířit do nějakého města pro něco k jídlu, už si ani nepamatuju, kdy jsem se pořádně najed." pousměji se a pokračuji v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Tak fajn, bylo mi trapně. "No....jasně... že to jsou figuríny..." Podívám se stranou. ,,Pak by jsme měli zamířit do nějakého města pro něco k jídlu, už si ani nepamatuju, kdy jsem se pořádně najed." "Souhlasím..." Řeknu, i když každý máme jiný jídelníček. "A máš potom nějaký určitý plán? samozřejmě že se zdržíme než ti bude lépe... ale...já....nemůžu nikde zůstat příliš dlouho..." Jistě by bylo nápadné, kdyby mizelo tolik lidí za pár dní či týdnů... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Láká tě užívat si? Jen do toho! Nic tě nebrzdí... Avšak, tohle město má maličkou chybu. Není příliš velké a zmizení člověka se tu hodně řeší... Vlastně co to říkám? Svoboda! Když si vystoupil přišel k tobě strážník. Nováčky tu často nevidí. "Dobrý den, Pane... co vás sem přivádí?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,já nevím kam bych jel, ale vždycky jsem se chtěl podívat do New Yorku." pousměji se. ,,Prej je to tam úžasný." Držel jsem se těsně vedle Car a měl jsem dojem, že už vidím hranice města. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,postačí." Usměji se a podívám se na strážníka, který ke mně právě přišel. ,,Mě? Co mě sem přivádí?" Měl jsem takovou chuť zabíjet, ale věděl jsem, že by to tady v tomhle městečku bylo moc vidět a tak jsem jenom policajta narazil na zeď jednoho z domů. ,,Krev." Usměji se. ,,Nebudeš křičet, ani si nic pamatovat. nikomu o tý ráně neřekneš." po těchto slovech se mu zakousnu do krku, něco z něj vysaju a pak se vydám hledat nejbližší klub. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trochu nervozně, ale nijak to nerozpitvávám. "Někam jinam?" Řeknu a trochu se pousměji. Moc jsem o New Yorku nechtěla slyšet... Nevím, zda se tam někdy odvážím když vím, že je tam můj otec... Zrak se mi pomalu vracel do normálu. Nechápala jsem co se děje, ale nechtěla jsem se tím zabývat. Zakoukala jsem se dopředu. Viděla jsem na kilometry daleko, když jsem chtěla. Uviděla jsem město. "Pár kilometrů odtud je město...Seženeme něco k přespání... " Znovu se pousměji, když opět vidím ostře. Jdeme těsně vedle sebe, a tak ho za chůze jemně pohladím po zádech. Samozřejmě jemně, vždyť je chudák na padrť... Pak se zastavím. Nabídnu mu svou ruku. "Zrychlíme to, ne? chci být co nejdříve pryč..." Řeknu a čekám, zda přijme či ne.... Krátce zapřemýšlím, co asi Michael dělá... Nemohla jsem na něj přestat myslet...nešlo to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Strážník byl na tvém z mnoha "seznamů lidí", z kterých se ještě napiješ. Tohle tě vyhovovalo. O nic se nestarat a na nic nemyslet. Komu by to to nevyhovovalo? Avšak, stále tu byla jakási překážka. V hlavě si stále slyšel hlas. Ten hlas si znal. Nejdříve ti to bylo jedno. Říkal sis, že ti na nikom nezáleží. Přesto by si rád věděl, zda je jistá osoba v pořádku a myslím, že ona to cítila stejně. Ano, byl to Carolinin hlas, který ti ulpěl v hlavě. Přeci jen, zažili jste věci, které obyčejný člověk jen tak nezažije. Zvykli jste si na sebe... Uviděl si klub s divným názvem. Vlastně tady bylo všechno divné. Nebylo to velkoměsto, a tak tu panovalo jiné rušno než ve velkoměstě. Zamířil si do klubu. U baru sedělo pár mužů, co pili tvrdý alkohol. Přes den tu moc lidí nebývalo. Barman místo obsluhování koketoval s pár mladými ženami, které stály vedle baru a pár mužů hrálo kulečník o peníze, které volně ležely na kraji kulečníkového stolu. Byl to spíše bar než klub, protože v Rosewoodu se klubu jako je v New Yorku nedočkáš... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Jinak nevím, kam bych jel, nebo kam bych chtěl." Vrátím se ještě k onomu tématu. Podívám se na Caroliinu ruku a ani nevím co chce dělat, ale ochotně jí ruku podám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Než jsem vešel dovnitř, tak jsem se ještě u dveří zastavil a pomyslel na ten divný pocit, který jsem cítil už poměrně dlouho, vlastně od té doby co jsem zmizel z města. konečně jsem otevřel dveře a vešel dovnitř, ihned jsem cítil jak se na mě otočilo několik očí, kteří mě pozorovali, jelikož mě ještě neviděli. Došel jsem k baru a posadil se na barovou židli. Chtěl jsem počkat než mě barman obslouží, ale vypadalo to, že se ke mě nehlásí a, že to ani nemá v plánu. ,,Bejt váma bych přestal někoho balit a radši mě obsloužil."/b] Řeknu zle a vražedně se na barmana podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Myslím, že to Jacka muselo trošku při cestě bolet. Přeci jen jsem ho držela za ruku a funguje to stejně, jako kdybych běžela. Akorát, že mě přitom nikdo nevidí. Takže... jen jedno slovo vystihuje onu situaci....chudák Jack.... Podívám se na Jacka a pousměji se na něj. "Koukám, že si to zvládl a snad bez velkých bolestí.... ale jinak by jsme sem šli minimálně půl hodiny, či hodinu...." Řeknu s úsměvem a zatáhnu ho, aby jsme vyšli z uličky. Cestu nám zkříží jakýsi strážník. Měl uniformu a tvářil se důležitě. Měl ránu na krku, která nebyla příliš velká. Byly poznat kousance.... Michael? Chtěla jsem ho obejít, ale křížil nám cestu. "Zdravím... jste nový, že? To poznám... nováčkové tu nebývají příliš dlouho...." Díval se na nás trochu výhružně. "Co tím myslíte? vyhrožujete nám?" Řeknu zle. "Doufám, že se vám tu bude líbit..." Zle se usmíval a já se na něj dívala zvídavě, co má za plán...jak nás odtud vyštípat... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Barman se ušklíbl a došel až k tobě. "Co si žádáš?" Řekne trochu zle. Přeci jen si ho vyrušil od děvčat, které si očividně vynucovaly jeho společnost. Obsloužil tě. Pak mu to ale nedalo, a tak se zeptal. "hele kámo....řeknu ti to narovinu, protože se mi celek zamlouváš.... nováčky tu nikdo nemá rád a měl bys zmizet... šerif je místní Sherlock Holmes a jeho banda tu slídí.... Nic osobního v tom nehledej.... Nemá rád nováčky, kvůli události, co se tu stala než se stal šerifem..." Pousmál se a mrkl na dívky. Pak se opět podíval na tebe. "Jsem Zeyne..." Podával ti ruku, na které měl jakési tetování... Bylo zvláštní už tím jak vypadalo. Bylo to oko s nějakými ornamenty. Vypadalo to, jakože patří do nějaké skupiny či spolku.... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Musim říct, že mě bolela hlava a, že se mi strašně motala hlava a bylo mi na zvracení, ale ustál jsem to. ,,Vážně myslíš?" Pousměji se a vyjdu za ní z postranní uličky města, kde uvidím nějakého chlapa, vypadal jako policista a měl ránu na krku. ,,Ehm my jenom procházíme." Pousměji se na policistu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Whisky." Počkám až donese pit, domluvíí a pak začnu mluvit. ,,Já taky nemám rád lidi, já vlastně nemám rád nikoho." Řeknu zle. ,,A se šerifem jsem se už potkal." Vstal jsem a naklonil jsem se k barmanovi. ,,Co se tady stalo." Neměl jsem záruku, že by mi to řekl a tak jsem ho radši ovlivnil. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Přesně..." Řeknu s nepřátelským úsměvem. Strážník se na nás díval, jakoby jsme něco provedli... "Takže... pokud nechcete mít problém, tak vypadněte..." Strážník se na mě podíval zle a snažil se udělat dojem, aby jsme ho brali vážně. "Heh...vyhrožuješ mi? Zatknout tě můžu i za urážku....tak si to uvědom, děvče.... Jsem vedoucí tohohle města..." Na mě nepůsobil jako hrozba...to rozhodně ne... "A co když ano?... vyhrožování mi jde" Dívali jsme se z očí do očí a vypadalo to, že po sobě skočíme jako kočky.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Tenhle šerif má temnější minulost než si všichni myslí... Před rokem zabil 10 lidí, ale nikdo mu to nedokázal... všichni z něj mají respekt...kromě nás.... Ten chlap musí sedět a ne se starat o pořádek, když si ho neumí udělat nejdřív v hlavě..." Usměje se na tebe a taky si naleje whisky. "Víš...tohle město je v totální pr*...." Zasměje se a ťukne skleničkou tvé. "Na zdraví, kámo... tady budeš vždycky vítanej.... dokud tě odtud šerif nevypakuje..." Usměje se a vydá se zpět ke slečnám. Chtěl ses tu alespoň na pár nocí zdržet, a tak si začal přemýšlet, kam se zašít. Motel? Hotel? |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Neni zrovna přátelský, ale mám dojem, že si s nim Car poradí." Pomyslím si a dál sleduji to jejich střetnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Díky." Poděkuji, zaplatím a namířím si to ke dveřím. Vyjdu ven z baru a ihned se začnu shánět po místu, kde bych mohl přespat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Narazil si na nějaký motel poblíž baru. Vešel si dovnitř a tam ticho. Šel si k recepci a muž ti dal klíče. "12" Následně ses zapsal a prohlídl sis jména ostatních 4 lidí. Vydal ses k výtahu a následně si vyjel nahoru. Dveře se otevřely. Na chodbě nikdo nebyl, a tak šel přímo ke svému pokoji, který si otevřel. Bylo to tu celkem malé, ale stačilo to.... Večer si měl namířeno jít opět do baru. Jen si dávat pozor, koho tam potkáš... Zatím si měl chvilku času, aby sis odpočinul a zapřemýšlel kdo bude na tvém jídelníčku jako další.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Díval se zle a varovně. "Heh? vyhrožování vám moc nejde... zkuste změnit ten psí čumák a možná to půjde líp..." Řeknu a strčím do něj tak, aby jsme mohli s Jackem projít. Už teď mi bylo ale jasné, že si na něj musím dávat pozor. "Tak... najdeme nějaký motel a pak zajdeme na něco k snědku..." Usměji se na Jacka a pokračujeme v cestě. Někde tu něco takového na přespání muselo být...ne? Minuli jsme jakýsi bar a kousek byl motel. Na hotel jsme neměli, vlastně ani na motel, avšak nezbývalo ne si pronajmout alespoň motel a schrastit peníze... Nechtěla jsem svou moc využívat... Neptejte se proč... Vešli jsme do motelu. Byl starší, ale nic hrozného. No... luxus to nebyl, ale na pár dní to stačí. Došli jsme k recepci. "Chtěli by jsme nějaký pokoj..." Řeknu, ale v tom už nám chlap podává klíče s visačkou, kde je číslo pokoje. "14" "Potřebuji, aby jste se mi zapsala..." Řekl znuděně a koukal kamsi pod pult, kde měl časopis "Hot girls". Podám Jackovi klíče a ukážu na výtah. "Pak tě najdu" Dodám a v tom už mi muž podává zápisní listinu. Eh? jsou tu jen tři lidi? Říkám si pro sebe posměšně. Pak jdu vyplňovat prázdnou kolonku, kde je jméno, příjmení a číslo pokoje. "Aria Montgomery, 14" S povzdychnutím se vydám k výtahu a zmáčknu tlačítko na přivolání. Přijde ke mě chlap. Asi čekal taky na výtah. Výtah přijel. Nastoupím společně s mužem a zmáčknu tlačítko "druhé patro". V každém patře bylo 7 pokojů, takže bylo logické, že to bude v 2. patře... Muž se na mě chvilku nenápadně díval. "Usuzuji, že když jste v tomhle motelu tak neoplýváte penězi...." Řekl zvědavým tonem. "Usuzuji, že vy jste jeden z vlezlých hostů..." Usměji se nepřátelsky. "Mohu vám nabídnout dva táci.... za... malou službičku..." Řekl a pousmál se. "Prasáku!" Řeknu znechuceně. "Co?... ne! já myslel jinou službu....potřebuji doručit jeden balíček...." "Vypadám snad jako roznášková služba?" Zasyčím zle. "Ne... tak nic... mohu to nabídnout někomu jinému... 2 000 nejsou malé peníze..." "Počkejte... co to je za balíček?" Zvědavost mi nedala... Ukázal mi balíček, ve kterém byly drogy. "Šerif to tu hlídá a potřebuji někoho spolehlivého... " Usmál se znovu. "Jste si šlehnul, nebo co?! chcete, abych donesla někomu drogy?! Ne....v tomhle nejedu..." Řeknu zle a otočím se od něj. "Tak fajn....no...myslel jsem, že se podělím o prachy... ale když se bojíš...." "Nebojím!" Okřiknu ho a v tom výtah zastaví na 2. podlaží. "Dobře... kdy a kde mám být?" Muž se široce usmál. "Večer v baru... je to jediný bar tady, takže se neztratíš... předej to barmanovi...on už bude vědět..." Jeho úsměv byl podlí. Nepochybně to byl dýler. "Tady máš telefon....zavolám ti, kde se sejdeme, abych ti dal peníze...zklameš a poplaveš v tom s námi...." Ehm... tak jich je víc?! "Fajn...." Řeknu. Vezmu si telefon a balíček do ruky. Podal mi ještě hnědou paruku. Muž mi ještě podává svůj dlouhý černý kabát s kapucí. Kabát byl dlouhý až na zem. "Jo... a řekni mu, ať navalí těch pět litrů... nejsem charita... Když to zvládneš hodně si vyděláš, kotě..." Poplácal mi po rameni a hodil mi na hlavu ten kabát, který chytím stejnou rukou, ve které mám balíček. Následně odešel a já to tak mohla říci nahlas. "Debil...." Pronesu a vydám se nakonec chodby, kde je pokoj číslo 14. Zaklepu a čekám na odezvu... Následně jsem vpuštěna dovnitř. Zavřu za sebou dveře a Jacka políbím. Následně ho obejdu a balíček, kabát, paruku a mobil házím na gaučík. Nebylo to tu velké, jen jeden pokoj.... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Vyjel jsem výtahem, uslyšel jsem cinknutí, dveře se otevřeli a já mohl vystoupit. Podíval jsem se na obě dvě strany, abych mohl podle čísle na dveří určit kudy se vydat a pak jsem zamířil na jednu ze stran. Otevřel jsem dveře pokoje, vešel dovnitř, opět zavřel a počkal na Car. Došel jsem Caroline otevřít a nechal jsem se políbit, podíval jsem se na věci, které položila a pousmál jsem se. ,,Kde jsi to vzala prosim tě?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na něj nejprve z venku a i přes to jak vypadal jsem vešel dovnitř, jelikož to postačí. Došel jsem až k recepci, zapsal jsem svoje jméno a vzal si klíče. Vyšel jsem po schodech do pokoje a zabouchnul jsem za sebou dveře. Nejprve jsem se po pokoji porozhlédl a pak jsem si lehl na postel. ,,Měl bych se zbavit toho šerifa, může bejt nebezpečnej a pak bych si moh už jenom užívat." pomyslím si a usměju se nad svou myšlenkou. ,,Večer se de do klubu." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na věci a pak na Jacka. Chvilku jsem mlčela. "Dal mi to ten chlap na recepci..." Usmála jsem se na něj a pokrčila rameny, Vydám ze sebe další lež. "Ani mi neřekl čí to je..." Vždyť...jednou předám balíček a končím ne? Nebo ne? Skočím na postel. Avšak uvědomím si, že neřekl v kolik večer... A jelikož se to nezdálo, ale bylo 7h... no chtělo by se to připravit a pomalu jít... Vstanu z postele, vezmu věci a rozhlížím se. Byly tam dveře, kde byla koupelna. Ach takže dva pokoje... I když v tomhle se dalo jen tak tak otočit. Dost malá koupelna. Začala jsem prohrabovat skříňku nad umyvadlem a našla něco, co by se mi mohlo hodit na zkrášlení. Nasadím si paruku a černý kabát a vyjdu ven v úplně jiném světle. Byla jsem až sama překvapená, jak člověk s parukou a jiným líčením vypadá jinak! "Tadá..." odkaz Řeknu na Jacka, který ležel na posteli a skočím k němu. Jsem teoreticky teď nad ním, a tak ho políbím. "Tak co?" Pousměji se na něj a znovu ho políbím. "Zajdu pro něco k jídlu... říkal jsi, že máš hlad..." Věnuji mu další polibek a vydám se ke dveří. Předtím si však do kapsy od kabátu onen mobil a balíček. Nasadím si kapuci. Vyjdu ven a v tu chvíli zmizím dřív, než by náhodou Jacka napadlo jít taky... Vyjdu z motelu a hledám bar. Trvalo jen chvilku než jsem ho našla. Skutečně, ten muž měl pravdu... Vejdu dovnitř a jdu směrem k baru. V kapuci jsem ihned vzbudila ticho. Až na hudbu, která tu hrála pořád. Ostatní však mlčeli a jen koukali. Sednu si k baru, vedle nějakého muže a sundám kapuci. V tu chvíli u ostatních vzbudím ještě další obdiv. Po chvilce je to ale přejde a věnují se svým dámám a kulečníku. Bylo tu celkem asi 20 lidí, což nebylo ani moc, ani málo... Nevšímala jsem si muže vedle mě, a tak jsem nepoznala, kdo to vůbec je...Michael! Dívám se na barmana, který koketoval s dámami. "Hej! Mám vlézt přes ten bar a nalít si sama?!" Okřiknu ho. Pousměje se a přijde ke mě. "Jistěže ne....to by byla škoda, aby taková kočka lezla přes plot, když může být v pelíšku..." Usmál se na mě a nalil mi Whisky, o kterou jsem si neřekla, ale nevadila mi. "Kecy si nech pro nějakou, co ti na to skočí..." Řeknu zle a fláknu na stůl balíček. "Hej... opatrně číčo... je to drahý materiál..." Řekl a dal rychle balíček za bar, aby ho nikdo neviděl. "Teď naval těch pět táců... nemám na to celej večer..." Řeknu a věnuji mu zlý úsměv. "Vypadám na to, že bych měl po ruce tolik peněz? Vyřiď svému Bosovi, že mu to splatím později..." Zasměji se. "Jistě...nebo tě prostě zabiju... vezmu si peníze a balíček zpět....bude to jackpot..." Dodám s úsměvem. Muž za barem vytáhl peněženku a dal mi na stůl ony peníze, které jsem ihned schovala do kapsy. "Vyřiď šéfovi, že chci další..." Řekl a dal mi na stůl láhev whisky, aby se mohl opět věnovat svým slečnám. Nalila jsem si. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přemýšlel si o šerifovi. Byl zvláštní, i když svým chováním tě ZATÍM neobtěžoval. Kdoví, zda bude jen štěkat a nekousat... Už ses rozhodl že půjdeš do baru, tady si se nudil. Chtěl ses tam s někým dát do řeči a ochutnat jeho poklad(krev). Bude ale těžké někoho takového najít. Nikdo si většinou moc nepovídá, až na Zacka... I když ty by si spíš uvítal dámskou společnost. Zvedl ses a vydal do baru. Bylo tu celkem klidno, a tak sis objednal pití. Zeyne ti nalil a trochu divně se na tebe díval. Myslel si, že hned odjedeš... Seděl si na baru a sledoval kolem dámy, které byly rozmístěné po baru. Žádná tě ale nezaujala, a tak si zatím jen popíjel... Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla postava. Byla zahalená, a tak si nemohl poznat, zda je to muž či žena. Postava si sedla vedle tebe. Už si chtěl něco udělat, aby odpálil/a, avšak ta postava si sundala kapuci. Naskytl se ti tak pohled, který ti vzal dech. Nevěděl si, proč tě zrovna tato dívka přivedla do stavu, kdy si nevěděl co říct. Chtěl si přece ženu na to, aby si jí zabil, ne na ní tupě zíral. Vypadalo to že ona si tě nevšimla. Sledoval si, co se dělo za objednávku mez ní a Zeynem. Věděl si, co je v balíčku... Nebyl si blbý. Pak Zeyne odešel a nechal na aru flašku. Dívka si nalila a ty si měl tak příležitost jí oslovit.... Nebo to necháš být a najdeš někoho jiného? |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Usměju se a podívám se za odcházející Car do koupelny, když zmizí tak si pomalu sednu na postel a po chvilce si i lehnu, aby mě úplně všechno nebolelo. Když Caroline vylezla, tak jsem jí vůbec nepoznal. Chvíli jsem si myslel, že jí někdo vyměnil a teď se za ní chtěl vydávat. ,,Páni. Vypadáš skvěle. Nepoznal bych tě." Znovu se usměju. ,,Dobře. nevadí, když nepudu? Ještě mě všechno bolí." Ještě se dívám jak Car odejde a pak pomalu zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nešel jsem nikam jinam než do klubu, tady snad ani nikam jinam jít nešlo. Zamířil jsem rovnou k baru, tolik lidí už nestichlo, protože mě už někteří předtím viděli, ale i tak se na mě někteří podívali. Objednal jsem si zase whisky a chtěl jsem prožít noc plnou adrenalinu a krve, ale nemohl jsem najít vhodnou ženu, která by se mi zamlouvala. Najednou někdo vešel, ještě jsem nevěděl jestli to byl muž nebo žena, ale cítil jsem divný pocit, pak si sundala klobouk. Ano byla to žena a mě začalo být srdce ještě víc než normálně. Nevěděl jsem co se děje, nevěděl jsem jestli jí oslovit a nebo odejít, ale tahle příležitost se mi nemohla, nebo nemusela už nikdy naskytnout. Otočil jsem se směrem k ní a vzal jsem si láhev, kterou položil barman před dívku a beze slova jsem si nalil. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trochu se pousměji. Vezmu skleničku do ruky. Napiji se, přičemž se na muže otočím, jako podekování. Zakašlu se, když uvidím...že je to Michael! Jakmile už se nedusím, zvednu se od baru. "Ehm...díky" Řeknu nervozně při pohledu do jeho očí. Dlouho jsem se mu do očí nedívala, protože podle očí každý, každého pozná... Vydám se z baru ven, a pak pokračuji pomalým krokem na opačnou stranu než je motel. Slíbil jsem přeci něco k jídlu. Avšak uslyšela jsem za sebou kroky.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Najednou dívka vstala a začala odcházet, já jsem šel hned za ní, ne proto že bych chtěl, ale protože jsem cítil, že musím. Vyšel jsem ven a vydal jsem se za ní. Na ulici nikdo nebyl. ,,Stůj!" Zakřičel jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zakřičel a já zastavila. Skoro jako cvičená opice. Avšak neotáčela jsem se na něj. "Potřebuješ něco?" Řeknu a mám se na pozoru... Přeci jen, posledně nebyl zrovna "milý". V duchu jsem se modlila, aby mě nepoznal. Protože... protože jsem nechtěla, vidět ho takhle... trhalo mi to srdce... Ještě stále si to vyčítám... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Proč se blízko tebe cejtim tak divně?" Jediná věc, která mě teď opravdu zajímala. ,,Si přece jako ostatní." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Po tom co mi řekl jsem mu chtěla něco říci, ale nakonec se otáčím, aby můj pohled nebyl příliš dlouhý. "Musím jít..." Řeknu bez odpovědi na jeho otázku a pokračuji pomalu v cestě. Chcete říct pravdu? Jen tak mezi námi... Měla jsem takovou chuť ho obejmout a rozmačkat. Byla jsem ráda, že jsem ho viděla. Uvědomila jsem si, že stále k němu něco cítím. Možná víc než k Jackovi. Avšak už je pozdě... Navíc jsem s Jackem... Za blbost člověk platí... I když... k Jackovi taky něco cítím. Avšak ne tolik... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nikam nejdeš." Co nejrychleji to šlo jsem se objevil před ní a rukou jsem jí zastavil. ,,Kdo jsi?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Co?" Řeknu ale v tom už je přede mnou. Zastavil mě svou rukou a zeptal se, kdo jsem. Dívala jsem se mu do očí. Chvilku jsem přemýšlela, zda mu to mám říct... Nakonec ho obcházím a pokračuji beze slova ve své cestě. Nebyla jsem si jistá, zda je dobrý nápad mu to říci... I když vypadal, že byl do toho nějak zažraný a chtěl to vědět... Proč? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Myslíš to vážně? Vážně ses mi jenom tak vyhnula?" Tentokrát normální chůzí jí doběhnu a chytnu za ruku. ,,Nerady bych tě tady na místě zabil, tak mi řekni kdo jsi." Řeknu zle, mnohem zleji než jsem mluvil před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trochu se pousměji. "Ne... já se ti nevyhnula....prostě jsem tě obešla" Řeknu pobaveně. V tom mě ale chytl za ruku, a tak jsem se opět zastavila. ,,Nerad bych tě tady na místě zabil, tak mi řekni kdo jsi." Vyškubnu se mu ze sevřetí, aniž bych se na něj otočila. Stále přemýšlím, zda mu to mám říct, ale... Tahle bych si jen víc ublížila... Být v jeho blízkosti mě akorát pokoušelo... Nechci udělat tu chybu, abych ho třeba políbila... Vidíte? už zase melu... nejde to... "Jdi si svou cestou a na mě zapomeň... nikdy jsme se nepotkali a nikdy nepotkáme...It´s all..." Řeknu a pokračuji dál. Jakoby jsem nic neslyšela. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jak můžu něco cítit. Jak můžu něco cítit, když jsem vypnul emoce, jak." Řekl jsem docela nahlas, ale i tak jsem mluvil sám se sebou. Podíval jsem se za odcházející dívkou a rozhodně jsem nehodlal jí nějak ztratit, potřeboval jsem zjistit co se to se mnou v její blízkosti dělo. ,,Vážně jsi tak paličatá a budeš riskovat život?" Opět jí doběhnu a chvíli jdu vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Vážně jsi tak paličatá a budeš riskovat život?" Paličatá? nejsem paličatá... Pokračuji a aniž se otočím dám ruku nahoru, otočím jí a krátce mu zamávám. "Měj se..." Řeknu a uvědomím si, že možná trochu paličatá jsem, ale jen malinko! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Rychle jsem ji doběhl, chytl, zaběhl s ní do jedné z temných uliček a narazil jí na stěnu. ,,tak co jsi zač!" Zakřičím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,tak co jsi zač!" Zakřičel na mě, což se mi nelíbilo! Ale tím že mu ukážu i sílu, poodhalím svou část... Proto jsem si to nechala líbit a jen se trochu pousmála. Nekoukala jsem se mu ale do očí. Můj pohled jsem zabodla do země. "Nestačí ti prostě to, že mě neznáš a ani nepoznáš?...Nemusíš znát ani mé jméno ani nic jiného...Najdi si na výslech někoho jiného..." Říkám s úsměvem, který stále i s pohledem směřoval do země. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty promluvíš." Řeknu sladce, ale přes to je v mém hlase slyšet zlost. ,,Od teď jsi můj zajatec, dokud nepromluvíš." Opět ji chytnu a zamířím ven z města... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pobaveně se na něj podívám. "Vážně? považuješ se za jasnovidce?...protože ti to asi moc nejde" můj úsměv je stále pobavený, pak ale spadne, když řekne další větu... "Zajatec? víš že už není 19. století? otroctví je zločin..." Škodolibě se usměji a nechám se táhnout kamsi pryč. Avšak brzy zjistím, že pryč z města. Mohla jsem utéct mrknutím oka, nemohla jsem tu přece nechat Jackaa.... Ale něco mi říkalo, že tak Jacka držím v bezpečí, když je co nejdál od Michaela. Jenže pořád nechat ho tam samotného? To se mi moc nelíbilo...jenže v tu chvíli jsem nemohla nic dělat. Najednou začal zvonit telefon v mé kapse, který mi dal ten dýler. Sáhnu do kapsy a telefon vytáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ušklíbnu se a pokračuji v cestě z města. Najednou zazvoní telefon. Rozhodně nebyl můj, protože já sem ten svůj rozbil, ale byl tý holky. ,,Vážně ho chceš zvednout?" Vytrhl jsem jí telefon z ruky a zvedl ho. ,,Co chcete." Řeknu nepříjemně do telefonu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zle se pousměji. Následně,když mi zvonil telefon, normálně mi ho vytrhl z ruky. "Chce mi dát mé peníze, ale když už si mě "jako" unesl, tak mi je dáš za něj že?" Dobře, bavilo mě si z něj dělat srandu, ale to i když jsme byli spolu. Jsem prostě taková. Uslyšela jsem, jak někdo ten telefon típl, protože začal pípat. "Vypadá to, že s tebou někdo nechce mluvit..." Natáhnu ruku a vyžaduji svůj, teda vlastně dýlerův, telefon. "Teď když dovolíš, Mich-" Zastavím svou řeč, abych to nedořekla. Slyšel by tak své jméno... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tady nesmíme zůstat. Pojedeme někam daleko." Usměji se a pak se nachvilku pozastavím, když se ta holka zasekne u nějakýho slova, který znělo skoro jako moje jméno, ale nechal jsem to být. ,,Co třeba nějaké větší město? Tam někoho zabiješ a ani si toho nikdo nevšimne." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Daleko? Heh...třeba New York?...No co.. poškádlit ho můžu... ,,Co třeba nějaké větší město? Tam někoho zabiješ a ani si toho nikdo nevšimne." "New York bude to pravé co si chtěl říct, ne?" Pobaveně se na něj podívám. Najednou slyšíme troubení a v tom se Michaelovi vyškubnu. Následně ho srazí jakési auto. Byl to druh nějakého Volva? Věděla jsem, že jemu se nic stát nemůže. Utekla jsem do jedné z mnoha postranních uliček a proplétala jsem se mezi uličkami. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z auta vystoupila parta kluků, možná tak 18 či 19? Vypadali dost opile a když ses zvedal přišli k tobě. Trochu se motali, ale ne zas tak moc. "Hele kámo! on se zvedá, tyvole..." Řekl jeden z kluků, který řídil. Ostatní jen tupě čuměli. Nejen že si měl vykloubenou ruku, a tak tě čekalo aby sis jí nasadil, ale při nárazu se ti dívka ztratila. Věděl si ale, že nemůže být daleko. "Jste v pohodě?" Dívá se na tebe. Neměl si ani jedno škrábnutí, až na tu ruku, kterou si můžeš později nasadit zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Víte jak je to nepříjemný, když si to do vás jen tak nakouří auto? ,,Au." Pomalu cítím, jak se moje kosti spravují a mé rány zavírají. Podívám se na auto, které zastavilo a na dívku jsem v tu chvíli ani nepomyslel. ,,Děláš si srandu! Tak snad dávám pozor na cestu!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluk pokrčil rameny a byl trošku zmatený. "Stane se... fakt mě to mrzí tyvole...Neviděl jsem vás...Teda viděl ale neudělal jsem to schválně.... Pokud chceš někam hodit, nebo hodit do nemocnice, která tu není ale nevadí.. klidně vás tam hodím... kamkoliv... hlavně nevolej fízly.." Ano, kluk měl strach. Teprve před pár dny dostal řidičák a takovýto prohřešek by byl vážný. Musela by ho vrátit... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já nepotřebuju do nemocnice, jenom se potřebuju rychle zahojit." Dojdu až ke klukovy a rukou mu překryju pusu. ,,Měl si dávat pozor na cestu." Řeknu mu do ucha a zakousnu se do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro No jo... měla jsem na tělocviku se všemi držet krok už na začátku... kondice mizivá... Říkám si v hlavě a snažím se popadnout dech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile ses do muže zakousl, ostatní se rozutekli. Člověk by si myslel, že má skutečný přátele. Avšak když jde do tuhého zjistí, že místo pomoci zdrhnou. Chudák kluk... Jeho krev ti chutnala. Měl skupinu A, která byla upíří druhá nejoblíbenější. Jakmile si s ním skončil rozhlédl ses. Všichni zmizeli. Jediné co tu nechali byl jejich přítel v tvých rukách a auto. Co teď s mrtvolou? Pohodíš jí? Měl bys ale rychle zmizet... Nebo? Nebo ho snad šoupneš do kufru? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Musim se ho zbavit." Pronesu pro sebe a otevřu kufr auta. Stejně jsem neměl v plánu se zdržet a tak mi bylo jedno kdo ho najde. ,,Musim najít tu holku." Pomyslím si a opustím ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Bože... tady jsou všichni nějak zabezpečený..." Řeknu tiše a pokračuji, až dojdu do slepé uličky. No bezva... Řeknu si pro sebe s mírným úšklebkem. Něco zaslechnu. Otočím se, ale nikdo tu nebyl... Stále jsem ale něco slyšela... Dojdu až k plotu slepé uličky a snažím se uvolnit jeden kus, abych mohla prolézt... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nahlížel jsem i do obchodů, ale prostě nikde nebyla, ale vzdát jsem se nehodlal. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podaří se mi vyběhnout zpět na hlavní ulici. Uviděla jsem to auto, co Michaela srazilo. Bylo kousek ode mě. "To jsem si nepolepšila, když jsem zase tady..." Řeknu nabručeně a otočím se. Asi o 30m dál jsem viděla Michaela. Uff... takže je v pořádku... Vydal se směrem ke mě, a tak jsem se rozběhla k autu, kde jsem se zabouchla a každé dveře zvlášť zamkla. Neměla jsem totiž klíče... Někdo klíče od auta musel vzít... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Chtěl jsem jí rychle chytit, ale dřív než jsem stačil zareagovat vlezla do auta a zamkla. Doběhl jsem k němu a podíval jsem se na dívku. ,,Mě neutečeš." Chytl jsem aouto objema rukama a vymrštil jsem ho. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vymrštil auto a já v tu chvíli přestala z obvyklými žertíky. Opravdu z něj šel strach a když ho vymrštil, začala jsem křičet. "Michaele...!" Znělo to hodně vyděšeně, což se mi často nestávalo. Auto prudce dopadlo na silnici, avšak bokem. Následně se z boku převrátilo na střechu. Auto tak bylo obrácené. Začala jsem cítit benzín, což nebylo dobré. Snažím se dostat ven, ale dveře mi nejdou odemknout. Benzín byl cítit intenzivněji a hrozilo, že auto může každou chvilku bouchnout. Začnu mlátit do skla, ale šlo to špatně, protože tu nebylo dost místa. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Bylo to jako by ve mě něco hrklo a já musel Car zachránit. Jakmile auto dopadlo na zem tak jsem k němu doběhl a vyrval jsem dveře, chytl jsem a Car a odběhl s ní do bezpečné vzdálenosti. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se mu do očí. Sleduji v nich něco, co mi předtím chybělo. Musím se přiznat že pro mě bylo lepší, když jsem to nebyla já... Když jsem hrála někoho, kdo nejsem. Bylo to snazší, protože ta bolest nebyla tak silná. Jeho pohled mě zžíral. Auto najednou bouchlo a jeho kousky se rozletěly do všech možných stran, přičemž já jsem se v tu chvíli na Michaela přilepila. Auto ještě chvilku hořelo, ale už to vypadalo dobře a hlavně bezpečně. Trochu se od Michaela odtáhnu. "Promiň..." Řeknu lítostně a nespouštím z něj oči. Ano, třeba mi neodpustí, ale víte co? Pochopila bych to. Skutečně.... To co jsem provedla bylo strašné... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že mě donutila nějakým způsobem zapnout moje emoce, ale ona to udělala. Věděl jsem že musím pryč. ,,Nevím jak si mě donutila zapnout pocity Caroline, ale tohle si nemůžu dovolit." Podíval jsem se kolem sebe. ,,Já už nechci nic cítit." S těmito slovy zmizím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Michaele!" Křiknu se slzami, ale nikde nikdo. Bylo pozdě. Spadnu na kolena a své ruce položím na oči. Zhroutila jsem se. Opět jsem ho ztratila... Vstala jsem a převrátila popelnici kousek ode mě. Prostě jsem do ní kopla. Stejně tak, jako do poštovní schránky a dalších popelnic. Za chvilku uslyším sirény. Byl to šerif. Zastavil přímo u mě. "Nastupte si..." Řekl zle. "Ne" Řeknu stejným tonem jako on a praštím mu do kapoty takovou silou, že tam má otisk mé pěsti. Vyprsklo na mě kousek vody ze stěračů, když se je snažil umýt? Těžko.... Udělal to schválně. Má kůže se rozežírala, ale zase hojila. Rychle jsem schovala ruku, aby to neviděl. "Slečno, nedělejte problémy..." Řekl zlým, přesto klidným hlasem. Nastoupím do auta a nechám se tedy svést. Jedem krátce, když zastavíme a k auto přijdou dva strážníci, kteří mě chtějí odvést. "Sáhnete na mě a setnu vám hlavu" Říkám jim vážně a jdu sama tam, kam chtějí. Do policejní stanice, kde mě odvedou do cely. "Co?...teď jsem jako vězeň?" Zasměji se zle. "Máte číslo na někoho, komu máme zavolat?... V tomhle rozrušeném stavu vás sám nepustím...už tak jste toho natropila dost..." Řekl stále stejným tonem v hlase. Mluvil vůbec jinak než zle a klidně? "Zavolejte do motelu a chtějte pokoj číslo 14...." Pokrčím rameny a kopnu do mříží, přičemž se trošku ohnou. "Slečno...ničit vybavení je trestný čin!" Řekl konečně vytočeně. "Vážně? Tak v tom případě dělám dobrou věc..." Usmívám se zle a sednu si následně na zem. Šerif volal do mého motelu... Tak snad Jack přijde... "Šerife?" "No?" "Už jste mu volal?" "Ano..." "Máte děti?" "Co je to za hloupou otázku..." "Tak máte?" Zeptám se naléhavě. "Ano" Odpoví a zakroutí nechápavě hlavou. Zvednu se a hlavu dám k mřížím. "V tom případě by jste je měl chránit..." Řeknu výhružně a zle. Stále je v mém hlase pobavenost. Poté si opět sednu na zem a pískám si. Šerifovi už to začínalo pomalu lézt na mozek... Mě taky... byla jsem otravná. Najednou ke mě někoho přidali. Byla to ta dívka, co mě chtěla zabít. "Hej ty bledá dívko" Řekne zvědavě. "Nemluvím intošsky... promiň" Řeknu a pokrčím rameny. "Někoho mi připomínáš..." Dívá se na mě zvědavě a sedne si kousek ode mě. "Fakt? Ty mě taky..." "Vážně?" Řekne ještě více zvědavě. "Ne... ale vypadáš jako prase na jedné farmě, kde jsem byla s otcem jako malá..." mrknu na ní. Šerif nás přeruší. "Tohle není vězení, jen cela předběžného zadržení... jestli chcete můžeme vás přesunout! Takže držte už pysk...Jo a slečno... máme někomu zavolat?" Podíval se na tu dívku. "Ne... nemám komu.... jedna mrcha mi přebrala hned dva..." Řekne zle. "Ta mrcha má jméno" Zle se na ní usměji. Chvilku přemýšlí a nakonec jen zatřese hlavou. Asi stále nic nepochopila... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nemůžu jí tam jen tak nechat." Jako bych cítil něco jenom k ní a k ostatním lidem ne i kdybych jí chtěl zabít, tak sem cítil, že bych to nemohl udělat. Vrátil jsem se na místo, kdy jsem jí nechal a akorát jsem viděl policejní auta jak jí nakládají a odvážejí. Samozřejmě jsem se vydal hned za policií a zastavil jsem se až před stanicí. Počkal jsem pár minut a pak jsem vešel dovnitř. Za stolem seděl nějaký policajt. Nebyl to šerif. Zeptal se mě co potřebuju a tak jsem se na něj usmál, došel jsem k němu a podíval se mu do očí. ,,Nikdy jsem tu nebyl." Řeknu potichu a projdu kolem něho dál do stanice. Zastavil jsem se až u rohu, za kterým byla cela ve které byla Car. Využil jsem svého sluchu a poslouchal každé slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pomalu jsem se narovnal a zvedl ho. ,,Cože? Je ve vězení?" Divím se, pak se jen rozloučím a slíbím, že dorazím. Vstanu a okamžitě zamířím ke dveřím. Teda jdu docela pomalu, protože mě ještě bbolej nějaký části těla, ale snažil jsem se jít co nejrychleji. Na recepci nechám klíčky a rozloučím se. Chodím po městě a snažím se najít stanici i přes to, žě to tady nebylo největší jsem jí, ale za žádnou cenu nemohl najít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívala se na mě zvědavě. "Říkám, že ta mrcha má jméno...." Dívám se jí do očí. "Caroline?" Řekne a podiví se. Pokrčím rameny. Vstane a já vstanu taky. "Vím, co jsi zač..." Řekne upřímně, ale nezdálo se, že zle... Dobrá herečka.... "Jsi chytrá..." Řeknu a dívám se na ní podezřívavě. Dojde až ke mě. Díváme se z očí do očí. Ani jsem si nevšimla, že sahá do kapsy. "Mrzí mě to..." Řeknu, tentokrát upřímně. "Mrcha zůstane vždycky mrchou...." Ucítím jak mě něco píchlo do ruky. Prudce jí odstrčím, a tak do mě nestihne vpíchnout celou dávku oné mně neznámé látky. Dopadne na druhou stranu mříží a injekční stříkačka jí upadne, ale za mříže. "Sakra..." Řekne zle. "Co si mi to píchla!?" Řeknu a trochu panikařím. "Klid... jen sporýš... budeš ospalá..." Mrkne na mě. "Dostanu nás odtud...Hned jak zabere... nechci aby si mi ublížila..." Začala mi brnět ona ruka, do které mi to píchla ale zatím jsem se ospalá necítila. Prudce jsem vyrazila proti ní. Uhla do strany, čímž jsem jí minula. Trošku se mi točila hlava a cítila jsem, že začínám být unavená, nikoliv ospalá... Ještě že mi nepíchla celou dávku... "Být tebou si sednu... čím se víc zatěžuješ, tím rychleji to jde do oběhového systému..." Řekne, ale já se tak lehce nechtěla vzdát. "Co tomu policie řekne, když mě uvidí takhle?... ty si jediná kdo tu se mnou byl... budeš na jejich hledáčku..." Snažím se jí postrašit. "Tam už dávno jsem...." Řekne a dojde ke mě. Už jsem neměla sílu se bránit, ale nevypadalo to, že mi něco chce teď a tady udělat... Sotva se držím na nohách, ale i přesto jí pomalu obejdu a chytnu mříže, s kterýma začnu třást. "Šerife!" Křičím. "Pomoc! Je to blázen!" Zoe si v pohodě a klidně sedla. Čekala, až se budu cítit ospalá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zaslechl si, jak Car křičí na šerifa. Místo toho si uviděl, jak policajt za stolem běžel k cele. Zastavíš ho? Necháš volný průběh situacím? Možná, že se někdy vyplatí poslouchat cizí rozhovory... Nebo ne? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na místo, kde prozatím seděl onen policista a pak jsem se podíval přes roh k celám. Akorát jsem viděl, jak Car dostala injekci a je malátná. Odvrátil jsem pohled, podíval jsem se na šerifa a pak zase na dívky. Caroline začala zoufale křičet o pomoc a najednou ve mě něco prasklo, najednou jsem cítil tak silný nával emocí, že mě to samotného úplně zasáhlo. Vzpamatoval jsem se akorát ve chvíli kdy směrem ke mě běžel ten policista. Rychlím pohybem jsem ho doběhl, zacpal pusu a ránou loktem omráčil. Nemohl jsem se dívat a nemohl jsem ani slyšet jak Car trpí v rukou toho blázna a tak jsem pomalu došel k cele. ..Šerif sice nejsem, ale snad postačím." Usměji se a po dlouhé době je můj úsměv naprosto upřímný. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Otevři! otevři! otevři! prosím!" Snažím se co nejrychleji dostat ven. Přičemž zahlédnu, jak Zoe mřížemi prostrčí ruku a sebe svou injekci a zamíří ke mě. Začínám být zoufalá. Mé vidění již není tak ostré. Trochu popojdu od mříží, když se ke mě Zoe dostane moc blízko. Skočí po mě jako dravá šelma. Moc dobře věděla, že jsem malátná... Snaží se do mě píchnout zbytek dávky. Avšak ze všech zbývajících sil, držím její ruku s injekcí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Rychle jsem doběhl zpátky k policistovi, vzal mu klíče a vrátil se zpátky k cele. ,,Už to bude Car." Rychle jsem odemkl odtrhl Caroline od Zoe, vyběhl s ní ven a zabouchl zase mříže, tak, aby tam Zoe zůstala, pak už zbývalo jenom zamknout a to jsem taky udělal. ,,Už je dobře." Sesunul jsem se s Car na zem a objal jsem jí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Sesunul se se mnou na zem a objal mě. ,,Už je dobře." Poslouchám jeho uklidňující slova a pozoruji, jak přišlo několik strážníků. Šerif měl náhradní klíč, a tak Zoe odemkl. "Vypadněte..." Řekl prostě. "Brzo se uvidíme...." Řekla Zoe při pohledu do mých očí a na Michaela se příjemně a mile usmála. "Vy jí vážně necháte jen tak odejít?! Je to maniak!" Řeknu v Michaelovo obětí, ale pohled směřuji na šerifa. "Ne! to vy obě.... Takže zmiz než si to rozmyslím a zavřu vás obě... ne do vězení ale na psychiatrii...." Nemohla jsem uvěřit, že takhle Zoe chránil... Proč? Pomalu jsem se postavila, i když jsem moc dobře nedržela balanc. Podívám se na Michaela. Šerif ukázal rukou na východ a naléhal... Pak se ale něco stalo. Vyšli jsme před policejní budovu. Stála tam Zoe a Jack... A zase to tu bylo... Střetnutí známé čtveřice... Teď ale doufám, že to bude poklidně... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak se uklidněte mi už jdeme." Řeknu klidně a postavím se hned jak si stoupne Car. Pomalu zamířím k východu s tím, že Car přidržuji, aby neupadla. Když jsem vyšel ven, tak tam na mě čekalo, ale nepříjemné překvapení. Zoe i ten kluk, kterýho jsem tak zřídil, když jsem vypnul emoce stáli proti sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Konečně." Usměji se, když stanici konečně uvidím a zrychlím krok, abych tam byl co nejdříve, ale těsně před vchodem na mě čeká nemilé překvapení. ,,Co ty tady děláš?" Pronesu směrem k Zoe, která se přede mě postavila. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Ale...ale ale...kdopak tu je..." Podívala jsem se na Jacka. Můj pohled byl sebejistý. Hodně sebejistý. "Koukám, že si přišel pozdě..." Otočila jsem očima doprava. "A jak se vůbec máš? Si šťastný? Na jak dlouho? Jen do teď? škoda..." Odpovídám za něj a zle se usmívám. Otočím se na Michaela a Caroline. "Koukám že únava přichází pomaleji... jsi tvrdý oříšek...ale? Každý oříšek se jednou rozlouskne..." Pokrčím rameny a sleduji je. "Paruka ti možná umožnila být někdo jiný a zbavit se viny... ale viny se nikdy nezbavíš... " Poslouchám její reakce. "Vyhrožuješ mi?" Zasměji se. "Přesně tak...zlato..." Pak se zaměřím na Michaela. "Jak ses dnes měl?" Usměji se na něj co nejmileji můžu. "Nechtěl by si zajít na kafe?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nechtěla jsem se mezi ně plést, a tak raději mlčím. Museli si to vyříkat sami... Pak se ale zase zaměřila na mě. "Vyhrožuješ mi?" Řekni zle, ale v mém hlase je únava. "Přesně tak...zlato..." Poté mě ale něco zaskočilo. Najednou se změnila. Byla milá, ale jen, když mluvila s Michaelem... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Cítil jsem v sobě žárlivost, kterou jsem potlačoval co jen to šlo. Po té jsem pohled raději odvrátil a jen jsem poslouchal rozhovor mezi nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pomyslím si a pak se na ni podívám. ,,Na kafe?! Vážně se mě ptáš jestli pudu na kafe?! Zvýším hlas. ,,Ty si šílená. Že je šílená?" Podívám se nejdřív na dívku a pak na Car. ,,Vypadám jako někdo komu by na tobě záleželo?" Možná jsem k ní před tím něco cítil, ale teď už jenom nenávist za to co udělala Caroline, kterou jsem opravdu miloval. ,,S tebou bych nešel ani do pekel." Ano byl jsem zlej, ale chtěla zabít Car. ,,Takže, aby bylo jasno, mezi náma nic nebude." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Ty si šílená. Že je šílená?" Přeruší můj pohled Michael. "Nepochybně ano..." Pokrčím rameny a dívám se na Zoe, která ve mě viděla kořist... *Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž* *Zase ty?* *Radím ti dobře.... teď to budeš potřebovat... Věř mi, že se ti to vyplatí....* Trochu se pousměji. "Zoe...zlato...proč to všechno nehodíme za hlavu... co se stalo, stalo se... Není třeba se v tom rýpat... Ráda bych ti nabídla...vlastně vám všem..." Podívám se na Zoe, Michaela a Jacka a dále pokračuji. "takový malý výlet...co si o tom myslíte? Pojedeme za dobrodružstvím...spolu..." Usmívám se na všechny, i když na Zoe falešně... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Poslouchám, co ta mrcha říká. Bylo zvláštní, že se ke mě najednou chovala tak mile. Mile se usměji. "Ty by si mě vážně chtěla sebou?" Řeknu trochu nadšeně. Tohle mi ještě nikdo nenabídl... Koukám na reakce ostatních a já jen souhlasně kývnu. Ano pravda, s ní jsem nikam jet nechtěla... Ale... byla bych v blízkosti Michaela. A navíc? Něco na mě určitě zkouší, jinak by nebyla tak milá... Nebo jen vážně chce být moje kamarádka? |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Ehmm....Klidně." Řeknu nejistě protože s Michaelem, jak ho obě dívky několikrát nazvali jsem nikam jet nechtěl. ,,A kam by jsme jeli?" Zeptám se nejistě a udělám několik kroků k celé skupině. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Jo. Jasně." Řeknu až moc příjemně, ale rozhodně se mi to nezamlouvalo. Jet někam s holkou, která se se mnou rozešla, holkou, která mnou byla posedlá a klukem ´, kterýho jsem málem zabil. ,,Já jsem rozhodně pro velkoměsto." Usměji se. ,,Ve velkoměstě někoho zabijete a nikdo si toho nevšimne." Řeknu spíše pro sebe, ale moc dobře vím, že to všichni slyšeli. ,,Takže jak?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro *Tvůj? Snad náš, ne?* *Tak náš...* Usměji se, když všichni souhlasí....relativně. "Skvělé..." Řeknu trošku podle, ale znělo to skoro normálně. Nasadím si opět svou paruku. Neptejte se mě proč. Cítila jsem se v ní líp.... "Tak to uděláme takhle...zítra ráno v 5h se tu sejdeme...přesně... vše potřebné zařídím..." Věnuji Michaelovi něžný polibek na tvář. Ano byl v tom cit... Následně pak Zoe poplácám po rameni. Jackovi věnuji taktéž polibek na tvář a pomalým krokem odcházím neznámo kam. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Takže... pánové... ráno v 5...tady" Řeknu s mrknutím a odcházím na opačnou stranu než Caroline... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Celou dobu jsem o tom tak nějak přemýšlel a nemohl jsem se zbavit pocitu, že má Car něco za lubem. Myšlenek jsem se zbavil až, když jsem si lehl do postele a konečně jsem usnul. Ráno kolem půl pátý jsem se probudil a jelikož byl ještě čas, tak jsem si dal konečně pořádnou sprchu. Bylo by fajn i vyměnit oblečení, ale neměl jsem co vyměňovat a tak jsem se oblékl do toho v čem jsem předtím byl. Namířil jsem si to hned před před stanici. Bylo přesně:50. když jsem na místo dorazil, ale nějak mi to ani nevadilo. Na čekání jsem měl času dost. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Rozloučil jsem se se Zoe a i s Michaelem, i když od něj jsem se držel dál, abych neudělal nějaký špatný pohyb a nedopad jako před několika hodinama. Zamířil jsem do motelu a celou cestu jsem se ani nezastavil, ani neotočil.¨ Vyzvedl jsem na recepci klíče, odemkl pokoj a položil jsem se na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chtěla jsem to mezi Michaelem a mnou urovnat... No dobře, taky mezi námi třemi. Ano, řekla jsem třemi... Zoe byla taková má pojistka, že mi mé plány nepřekazí...znám jí...alespoň za tu dobu jsem poznala její zákeřnost. Hlavní bylo, že jsem snad vše potřebné zařídila. Umím být docela užitečná v jistém slova smyslu. Courala jsem celé ráno a přiznávám, že jsem unavená. Už byl skoro čas schůzky, a tak se vydám na místo určení. Během brzkého rána se dalo zařídit tolik věcí...Ne, nemám na mysli jen cestu. Nové oblečení bylo základ. odkaz A ještě jedna novinka... Mé vlasy. Ano byly hnědé... Stejné, jako paruka. Takže si mohli myslet, že mám stále paruku, ale nebylo to tak... Když dojdu blíže vidím, že tam již někdo je...Michael. Stojím kousek od něj a usmívám se. Byla jsem ráda, že jsem ho zase viděla... Teď zbývalo počkat na ostatní... Dojdu k němu tak, abych byla skutečně jen kousek od něj. Mlčím a jen se mu dívám do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Rozhodla jsem se proto hrát "Caroline hru". Pomalu se vydávám na předem určené místo, protože už byl čas. Jdu ovšem pomalu... jsem si jistá, že ona by počkala... Nakonec docházím na místo... Michael a ona tam už jsou.... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Rychle jsem vystřelil i když mě ještě něco bolelo a hned jsem vyrazil ze dveří. Na recepci jsem nechal klíče, ani jsem se neodhlásil, proč vůbec a rychle jsem zamířil na místo. Samozřejmě jsem dorazil jako poslední, ale bylo mi to fuk. ,,Můžeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu s úsměvem na Jacka a projdu kolem Michaela. Šla jsem tak první, aby mě ostatní mohli následovat. Mířila jsem pryč z města, což byl jisté. Sotva pár metrů za městem stálo auto. Nastoupila jsem na místo řidiče a čekala, než ostatní nastoupí. Následně jedu jistým směrem. V autě byla napjatá atmosféra. Nemusela jsem být děda vševěd, abych to poznala.... Jeli jsme sotva půl hodiny, když jsem zastavila u vlakové stanice. Vypadala opuštěně, ale to bylo tím, že vlakem nikdo moc nejezdil. Vylezu z auta a vydám se na stanici, kde čekal jakýsi chlap. "Šéf ti to zařídil... ale v tomhle městě tě už nechceme vidět... vydírat umíš dobře... ale víš, že kdyby si se prořekla, stáhl by tě ke dnu sebou?" Odstrčím ho tak, aby nebyl u ostatních. "Hele, bacha na jazyk... a zmiz...." Řeknu zle, přičemž muž odchází a ještě všechny pozdraví za odchodu černým kloboukem. Čekali jsme na zastávce na vlak, který by mě za nedlouho přijet. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Stále mám pochybnosti ohledně Caroline. Nerada to přiznávám, ale kontroluji, aby se Jack ani Michael moc ke Car nepřibližovali... Žárlila jsem na oba dva... I když jsem chtěla chodit s Michaelem... Jack byl u můj přítel tak dlouho... a... záleželo mi na něm.. Takže jsem nechtěla, aby ho dostala zrovna ona. "Proč jedem vlakem?" Zeptám se, ale na mou otázku mi neodpověděla. Všimla si, jak jí hlídám...aby nebyla blízko nich... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Došli jsme až k auto, kde jsem si sedl na místo spolujezdce a čekal jsem kam nás auto zaveze. ,,Na nádraží?" Pomyslím si, ale myšlenky zaženu jakmile vylezu z auta. Jdu až na stanici, kde zahlédnu chlapa, který se začne bavit s Car. Nedá mi to a jejich rozhovor si díky svému sluchu musím poslechnout, ale nic moc jsem se nedozvěděl. ,,V kolik to jede?" Usměji se mile na Car a jelikož mi tak nějak došlo, že se Zoe snaží držet mě a toho kluka od sebe, tak jsem ke Car šel ještě blíž. ,,Promiň, ale tak nějak sme se ještě nepředstavili. Jsem Michael." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Vystoupil jsem na nádraží a šel jsem si stoupnout k Zoe, tak nějak mi přišlo, že bych se s ní měl usmířit. ,,Jo já jsem Jack." Pousměji se a pokusím se navázat konverzaci se Zoe. ,,jsi naštvaná viď?" Tak nějak mi ani nedošlo, že se se mnou chce bavit jenom kvůli tomu, aby mě dostala od Car co nejdál. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pokrčím rameny s úsměvem. " Je to soukromý vlak... takže... skutečně nevím..." Dívám se jak se navzájem představí a můj úsměv se rozšíří. Líbilo se mi, že už po sobě nejdou... Snad. Rozepnu si kabát, protože mi bylo horko. Najednou na stanici zastavil vlak. Byl dlouhý a vypadal docela staře. odkaz Nechala jsem, aby všichni nastoupili, a pak nastoupím i já. Nevěděla jsem, kdo vlak řídí, ale to mi bylo fuk. "Chovejte se tu jako ve vlaku...Každý sám? společně?...prostě si někam zalezte..." Usměji se na ně a ukážu na kupé. Bylo jich tu mnoho, ostatně, jako v kterémkoliv jiném vlaku, a tak si mohli vybrat jaké chtěli. Každý sám, či dohromady... Je to jedno. Je jich tu dost. Poté se vydám uličkou a zalezu do jednoho kupé, kde si sednu tak, že nohy dám na protější sedadlo. Dívám se na ten krásný výhled. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Zalezla jsem do kupé, které bylo o dvě dál, než kam zalezla Caroline. V duchu jsem byla ráda, že mě pozvala. Určitě bych někde bloudila a nevěděla, kam jít. Vlastně já skutečně nemám kam jít. Nemám dům, byt, nic.... Prostě nic. Takže něco k jídlo, pití a ubytování? Pak je tenhle výlet pro mě. Dívala jsem se z okna a sledovala, jak mizíme kamsi daleko.... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,měl bych si se Zoe promluvit." Projdu kolem kupé Car a vlezu do kupé k Zoe a zavřu dveře. ,,Je tady volno viď? Pousměji se a sednu se naproti ní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Jakmile jsem nastoupil do vlaku, tak jsem si sedl ke Car, protože k Zoe ani Jasonovi jsem nic necítil. Usměji se a sednu si na proti ní, trochu vedle, abych jí nezasednul nohy a taky je natáhnu. ,,Tak co. Řekneš mi kam jedeme?" Usměji se. ,,A ty s tím klukem... Jackem, chodíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pousměji se na něj. Byla jsem ráda, že si sedl do mého kupé... "Nemáš rád překvapení?" Usmívám se na něj, a pak se podívám z okna. Jeli jsme rychle. ,,A ty s tím klukem... Jackem, chodíš?" Otočím na něj svůj pohled. Na tváři již nebyl úsměv. "Na to se tě můžu zeptat já taky..." Dobře... narážím na Zoe... Pak opět otočím pohled z okénka. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Je tady volno viď? Rozhlídnu se kolem. "Myslím...že ano...jak vidíš sám" Trochu se pousměji a zaměřím na něj svůj pohled. "Proč si tady...?" Podle mě to mělo nějaký důvod... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Řeknu potichu. ,,Ale já s ní nechodim. viděla si jak je šílená?" Usměju se, i když to car asi nevidí. ,,Víš. chybíš mi." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,protože si myslím, že by jsme si měli promluvit." Nevěděl jsem co říct. Teda říct jsem toho chtěl hodně, ale nevěděl jsem kde začít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pousmívám se a můj pohled stále směřuje ven. ,,Víš. chybíš mi." Překvapilo mě to. Vlastně hodně překvapilo. Podívám se na něj zvídavýma očima. Pak je můj pohled opět normální. "Ty mě taky..." Řeknu tišeji, ale vážným hlasem. Na mé tváři je lehký úsměv |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,protože si myslím, že by jsme si měli promluvit." Dívám se mu do očí a pokrčím rameny. "Když myslíš....tak mluv...." Dívám se na něj a čekám co z něj vypadne. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Začnu pomalu a na chvilku se odmlčím. ,,já pořád nevím ke komu toho cítím vic. Jestli k tobě, nebo ke Car." Řeknu potichu. Už mě to tížilo delší dobu. Nevěděl jsem, jestli jsem neudělal chybu, když jsem se se Zoe rozešel. ,,Už dlouho o tom přemýšlím." Vlastně jsem o tom přemýšlel už od té doby, co jsme odešli z města, ale nechtěl jsem o tom nikomu říkat... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ano nějakou dobu jsem měl vypnuté pocity a pak ten nával emocí, co mě zasáhl, le tohle bylo tak upřímné jak už to jen mohlo být. ,,promiň." Řeknu předem a pak Caroline políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chvilku se líbáme, ale pak ho jemně odstrčím. Nechtěla jsem to kazit.... "Ehm...promiň, ale je to na mě... moc rychlé..." Řeknu a dívám se na něj ztraceně. "Michaele...já nechci aby sis to špatně vyložil...taky si mi chyběl...a....chci být s tebou...ale musím si být jistá, že když budu s tebou budeme oba šťastný..." Chytnu ho za ruku a dívám se mu do očí. Teď to mohlo vypadat, jako že mě miluje, ale co když to tak není? Musela jsem si být jistá... a to jsem si prozatím nebyla... "Dej mi prosím čas...já vím, že to není lehké... ale já potřebuji vědět to, že naše láska je skutečná..." Čekala jsem na jeho reakce. Chápavost, naštvání, ignorace, nebo něco jiného? Ano, měla jsem strach... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Jacku...ale víš že bys o tom neměl mluvit jen se mnou?....Ale hlavně... ty by si sám měl vědět, co chceš....musíš poslouchat srdce... chyběl si mi, ale nevím, zda bych do toho chtěla jít znovu...j-já nevím proč, ale... jako bych cítila jakési pouto... Pouto k Michaelovi, které mě nutí být stále v jeho přítomnosti..." Přemýšlím a dodám. "Jako závislost...." Dívám se na něj vážně a čekám, že mi něco řekne. "J-já bych udělala cokoliv... to, že tu teď jsem neznamená, že jí nechci zabít... Člověk by měl být chytrý, chytřejší než jeho nepřítel...a tebe.... tebe chci ochránit...." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pronesu prostě a udivím se nad Zoeinými slovy. ,,Ale pokud sis nevšimla, on tě moc v lásce nemá." Podívám se na ni opatrně a pak ven na krajinu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já vím, moje chyba." Usměji se a pevněji stisknu její ruku. ,,Vždycky tady budu jenom pro tebe a počkám na tebe, dokud se nerozhodneš."" Usměji se a Caroliinu ruku nepouštím. Najednou uslyším nějakou ránu. ,,Slyšela jsi to?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Slyšela jsi to?" Podívám se na něj trošku divně. "Uhm...a co?" Zvednu se, přičemž pustím jeho ruku. "Asi bych měla zajít za tím, kdo to řídí, protože se mi tu něco nelíbí..." Vstanu s divným pocitem a jdu dopředu, avšak zastavím se u dveří kupé, kde byla Zoe. Otevřu je, ale až pak vidím... ehm... to co vidím... Prudce zatáhnu posuvné dveře a pokračuji naštvaná dopředu, abych zjistila, kdo řídí tento vlak... |
| |
| "Časem ti to určitě dojde.... dej tomu čas" Dívám se na něj, kupodivu až moc mile. Pak ale řekl něco, čím mě vytočil. ,,Ale pokud sis nevšimla, on tě moc v lásce nemá." Snažila jsem se uklidnit. Nahnula jsem se přímo k němu a zle se na něj podívala. "Možná ne...zatím ne, ale co není může být... to ty by ses měl mít na pozoru...ne říkat, kdo mě má rád a kdo ne...protože jsme na tom stejně..." Řeknu tiše a následně ho políbím. Vlastně ani nevím proč jsem to udělala. Následně se ale odtáhnu. Jediné co jsem viděla a slyšela bylo, jak se dveře od kupé otevřely... Caroline nás viděla... Ha! |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Uslyšel jsem zavření dveří a otočil jsem se, věděl jsem, že nás Car viděla, ale co hůř. Místo toho, abych za ní běžel s dobrým vysvětlením co se to stalo jsem jen seděl a zas tak težkou hlavu si s tím nedělal. ,,Proč si to udělala?" Obořím se na ni. ,,Od toho máš přece toho Michaela." Rýpal jsem do ní. ,,Tady je aspoň vidět, že o tebe nestojí." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Něco mi říkalo, že tady někdo je a já nevěděl kdo. Prostě jsem to cítil. Vytáhnu nůž, který jsem měl vlastně pořád u sebe a vydám se opačným směrem než Car. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Zle se usměji. "Máme dvě možnosti... buď jsem větší mrcha než sis myslel, nebo tě chci chránit...protože ty se "spálíš"..." Dívám se na něj vážně. "Michaela? ou... ty žárlíš?" Zasměji se. ,,Tady je aspoň vidět, že o tebe nestojí." Pokrčím rameny. "Když myslíš... myslet si můžeš co chceš... ale stojí o mě... ale jak vidím, ty taky" Škodolibě se na něj podívám. "Pomohla jsem ti v rozhodování... nic víc..." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Šla jsem se podívat, kdo řídil náš vlak. Otevřela jsem kabinu a tam? Vzkaz! Ano, jen vzkaz! Podívám se na vzkaz a vezmu ho, přičemž ho otevřu. "Šťastnou cestu..?." Zamyslím se. "Sakra!" Řeknu a dívám se na mnoho páček a čudlíků. Nikdo mě neučil jak zastavit vlak. Ani jsem nedoufala, že bych to někdy potřebovala.... Rozběhnu se rychle zpátky. proběhnu kolem kupé, kde byla... no to je jedno. Vrátila jsem se ke kupé, kde jsem byla s Michaelem ale nikdo tam nebyl. Doběhla jsem proto k Zoe a Jackovi. Nechtěla jsem. Jsem naštvaná, ale musím to teď skousnout. Otevřu jejich kupé. "Nerada ruším hrdličky" Řeknu hnusným tonem. "ale vlak nikdo neřídí..." dořeknu spíše vyděšeně a rozběhnu se dál, zda narazím na Michaela... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cesta netrvala dlouho šel jsem rychle a žádné překážky mi v cestě nestáli. ,,Co se děje?" Zeptám se Car, když do ní skoro vrazím po cestě zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Zakřičím. ,,Jediný co jsi zapříčinila je to, že Car už o mě nikdy stát nebude." Řeknu tentokrát tišeji a podívám se na otevírající se dveře, kde stála Car. ,,Cože?!" Teď nebyl čas na hádky. Okamžitě jsem vstal a zamířil do uličky, kde jsem se zastavil a podíval na obě strany. ,,proto tady nikdo neni." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Vidíš? vyřešila jsem to za tebe.... nemusíš děkovat hned" Pak jsem ale zase vletí Caroline. "Nikdo vlak neřídí?!" Vyběhneme s Jackem do uličky. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Můj pohled zvážní. "Vlak jede sám..." Podám mu lísteček, kde bylo popřání hezké cesty. Samozřejmě ironicky... Pak vyběhl Jack a Zoe. "Takže... taková zvláštní otázka... umí někdo z vás řídit vlak, než se dostaneme na nějaký rozbočení a vlak buď vykolejí, nebo spadne z útesu?" Podívám se na všechny a snažím se být klidná, i když nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Vážně myslíš, že tady někdo řídí vlak?" Zeptal jsem se ironicky a podíval jsem se ven z okna. ,,Co záchranná brzda." Napadlo mě, ale nikde jsem nic co by se tomu podobalo neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Snažil jsem se zachovat klidnou hlavu a dokonce se mi to i dařilo. ,,Až tu brzdu najdeš, tak zavolej." Uchechtnu se, chytnu Car za paži a otočím jí na odvrácenou stranu než se dívali ty dva. ,,Víš, že jestli budeme muset vyskočit, tak jedinej kdo tady má šanci na přežití jsme mi dva že jo?" Pustil jsem jí. Nedržel jsem jí nijak silně. ,,Vim tam jeětě stojíte? Tak hledám nebo něco dělám ne." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj trochu zle. "Myslíš, že kdyby tu byla záchranná brzda, plašila bych vás?! Moje oči vidí dobře...možná až moc..." Poslední slova zaměřím na Zoe a pak zpět na Jacka. Poté se rozhlížím kolem. "V řídící kabině musí být nějaká brzda..nebo... něco takového...nebo ne? ve vlacích se nevyznám..." Podívám se na něj. Pak mě ale Michael chytl za paži a otočil, aby nás zřejmě neslyšeli. "Ale nemůžeme je tu nechat! i kdybych tu holku k smrti nesnášela!..." Řeknu tiše, aby neměli možnost nás slyšet... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já je tady taky nechci nechat, ale jak je chceš dostat z vlaku řítícího se takovouhle rychlostí?" Pousmál jsem se, aby nic nevypadalo divně a pak jsem se zase otočil na skupinu. ,,Myslim, že tenhle vlak zbavili všeho, co by ho bylo schopno zastavit." Já vim. Moc náladu jsem asi nikomu nezvedl, ale to mi bylo trochu fuk. ,,Možná....Možná budeme muset vyskočit." Řeknu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Ano byl jsem naštvanej. On fakt chtěl, aby jsme skočili. ,,Nemáte nějakej lepší nápad?" Podívám se na všechny. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Vyskočit?! Jsi normální?! to nemůžeme přežít! Ten vlak jede jako splašený!" Řeknu zle. Ale měla jsem pravdu. Tohle prostě nemůžeme přežít a když ano? Tak zdeformovaní... "Možná ses nedívala všude..." Řeknu směrem ke Car a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trochu nervozně. Pak ale vidím, jak všichni začínají vyšilovat. "Možná ses nedívala všude..." Co?! "Heh co?!... nemám se proč rozčilovat a špinit si ruce... o to se postará vlak až vykolejí nebo spadne!" Řeknu pobaveně, i když i já měla strach. Pak se rozběhnu opět k řídící kabině. Bylo tam mnoho páček a knoflíků, ale... Nevím co mám zmáčknout! Začnu tahat za všechny možné páčky. A mačkat všechny knoflíky, co tu byly. No co! Byl to stav nouze! Chvilku jsem zapnula stěrače, blikaly světla a bůhví co ještě. Dívám se kolem a všimnu si, že jsme na mostě, pod kterým byla...no řekněme hodně prostoru. odkaz Najednou se vlak prudce zastavil tak, že pár vagonů viselo z mostu dolů. Teď už ale vážně hrozilo, že se zřítíme kompletně. Jediné, co nás drželo nahoře, byla půlka předních vagonů. Zadní část celá visela. Snažila jsem se moc nehýbat, abych vlak neuvedla do pohybu, protože teď by to bylo riskantní. "Jste v pořádku?" Křiknu na ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jo jsme v pohodě." Odpověděl jsem Car a podíval jsem se dolů z mostu. ,,Tohle je jediná šance." Řeknu nahlas. Nechtěl jsem se hýbat a tak jsem to hold musel říct nahlas. ,,Car? Co kdyby si každej z nás vzal jednoho z nich a vyrazli by jsme přední sklo. Tak by jsme se mohli dostat ven?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Čekám, než ke mě dojdou. Ovšem vlak se začne hýbat. "Všichni ke mě!" Křiknu, aby vlak zase držel rovnováhu... Ale co teď? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jdeme. Jdeme!" Už jsem z té pomalé chůze byl trochu na prášky, ale byl jsem rád, že jsme se dostali ke Car. ,,Nejlepší by bylo vyrazit okýnko a tím se dostat ven." Bylo to vlastně to jediné co mě v tuhle chvíli napadalo. ,,Hlavně nikdo ani krok." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trochu zapřemýšlím. "Máš pravdu....Chci aby si tím oknem proskočil..." Řeknu vážně. No dobře, znělo to hnusně, ale tak jsem to nemyslela. Nic na vyražení tu nebylo a Zoe a Jacka tím pověřit nemůžeme. A mě? Mě taky ne... Stojím na záchytném bodě... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře. Dobře. Ale jenom kvůli tobě." Řeknu tiše. ,,Možná až to probourám, tak stabilita nebude nejlepší. Musíte bejt rychlí." Dodám ještě a pak se co nejrychleji rozeběhnu proti sklu a skočím ven. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Cože?! Ty tim chceš proskočit?" Skoro než to stačím doříct, tak už se rozeběhl a prostě skočil ven. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Rychle...musíte pryč!" Podívám se na ně a snažím se držet stabilitu vlaku. Věděla jsem, že Michael už je v pořádku, což mě trochu uklidnilo, ale ještě jsem čekala než vyleze Zoe a Jack. Jenže když vylezli, tak... Nevím co dělat... Zda stihnu zmizet dřív, než se vlak zřítí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nebylo to zrovna příjemné.¨ Na rychlo jsem si ještě vytáhl jeden menší střep a pak jsem pomohl oběma lidským pasažérům co vylézali z vlaku. ,,Car. Když použiješ upírský schopnosti tak to stihneš." Zavolám na dívku a už jsem připravenej se pro ní vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Strašně příjemné..." Trochu je pobídnu, aby se na mě přestali dívat. "Všichni v pořádku?" Podívám se na každého zvlášť. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Všichni v pořádku?" Podívám se stranou, protože dala jasně najevo, že se jí to nelíbí. Mě by se taky nelíbilo, kdyby na mě koukali, když si nasazuji kloub zpět. Vlastně, já bych asi ani nemohla... Fuj... Raději bych šla k doktoru. "Relativně...psychická újma tu je..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já sem v pohodě." Pousměji se a taky na chvilku odvrátím pohled. ,,Ale kde jsme to skončili?" To byla docela zajímavá otázka, protože jsem neměl ani páru. ,,Car. Kam jsme měli namířeno? To by nám mohlo pomoct v tom ke jsme teď." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Zajímavá otázka." I když jsem s ním nerad souhlasil tak v tomhle měl pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pošetile se uchechtnu. "Vážně si myslíte, že jsem měla přesný plán kam jet? Řekla jsem výlet..." Dívám se na všechny vážně. Pak se rozhlížím kolem. "Vypadá to, že výlet je do koutů, které jste ještě neviděli..." odkaz Řeknu trochu pobaveně. Ne, nechtěla jsem je naštvat, ale znáte mě. "Půjdeme po kolejích a určitě najdeme nějaké město... vesnici, nebo... něco podobného" Nasadím si kapuci, protože tady bývá slunce prudké. Zatím se skrývalo, ale bylo jisté že vyjde. Vypadalo to jako polopoušť. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jo, měli by jsme si pospíšit." Řeknu klidně, ale byl jsem nervózní ze slunce, přece musí být způsob jak bejt imunní. Pomyslím si a vydám se podel kolejí vedle Car. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ehm... pravdou je, že vím proč mě chtějí zabít..." Podívám se za cesty na Michaela vážně. "Mám něco...něco hodně vzácného..." Snažím se šeptat co nejtišeji. "Proto jsem se rozhodla vypadnout..." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Sledovala jsem ty dva. Myslím tím Michaela a Car. Já šla vedle Jacka a tak nějak jsem si to užívala. Potřebovala jsem si zlepšit náladu... "Jsou sladcí, že? Možná kdybych nebyla tak sobecká řekla bych, že jim to sluší..." Usmívám se falešně, ale úsměv vypadal mile. "No jo... co naděláš..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,A co máš?" Cítil jsem zvědavost. Ohlédl jsem se, jestli nás opravdu Jack ani Zoe neslyší. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,A to děláš schválně?" Řekl jsem zle. ,,Asi jsem si to pokazil tim jak si mě políbila." Řeknu ještě zleji a snažím se přijít na to co si oba říkají. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočím se i já. Chtěla jsem mít jistotu, že nás opravdu nikdo neuslyší. A pak? Pak to vyndám kapsy... odkaz odkaz Podám mu jeden z těch prstenů s nápisem "S", aby si ho mohl lépe prohlédnut. Zdálo se to jako laciný kus, ale to rozhodně nebyl... Jenže to sebou neslo větší problémy, než jsem si myslela... "Hezký prsten..." Řekne Zoe trochu, jakoby patřil jí. "Jo... to je... je tvůj..." Řeknu s úsměvem na Michaela, avšak Zoe si to asi přebrala jinak. "Ehm...já myslela Michaelovo..." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Přesně...musím si nějak vylepšit náladu...ne?" Usmívám se na něj. "Pokazil? Nemohl si nic pokazit...nic si nedělal..." Řeknu a zrychlím, abych se přidala k nim. "Hezký prsten..." Řeknu a podívám se dozadu, zda Jack jde taky k nám, nebo půjde sám... "Jo... to je... je tvůj..." Řekne a mé oči se rozzáří. Michaelovo? Zaslechnu... "Aha..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty vypadaj skvěle." Řeknu s údivem v hlase a jeden, který mi Car podá si vezmu do ruky. ,,Cože? Můj?" Usměju se. ,,Dí.. díky." Pronesu trochu nejistě, ale pak si prsten nasadím. ,,Vypadá skvěle." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ten se k ní nějak má." Ano hodně jsem žárlil, ale mohl jsem si za to sám. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "No... Myslím, že je to krásný prsten...skutečně..." Usmívám se na Michaela a snažím se rozhýbat konverzaci. "Ale není ti blbý si vzít takový dárek?" Pak ale znejistím. "Teda ne... promiň... takhle jsem to nemyslela..." Pokrčím rameny. Někdy jsem se prostě neuměla zastavit, i když jsem chtěla říct něco špatného. "Jsem zvědavá kam dojdeme..." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ráda jsem si s lidmi hrála. Herecký talent se nezapře... Pokračovali jsme dál a já si všimla, že Jack se k nám moc nehrne, na rozdíl od Zoe. Nasadím si druhý prsten a trochu zpomalím, abych se tak dostala k Jackovi. Dala jsem tak prostor Zoe a Michaelovi, i když nevím, zda jsem udělala správně... Možná ano. "Je všechno v pořádku?..." Dívám se na něj za cesty. Byl nějak zamlklý a nespolečenský, z čehož mi došlo, že se něco děje... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Jo všechno je v pohodě, jenom nevím kam jdeme a to mě znervózňuje." Ano lhal jsem, ale nechtěl jsem říkat co mě opravdu štve. ,,Ty si je vážně nechala samotný?" Pousměju se a pozoruju dvojici před náma. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Počkám až Car odejde. ,,Nedávala by mi to, kdyby to nemělo nějaký význam." Řeknu tiše a malinko zrychlím do kroku, jelikož jsem chtěl najít nějaký stín než vyjde slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trochu nejistě. Moc jsem mu nevěřila, ale třeba mu křivdím. "Myslím, že to snad nebude až tak zlé...vypadá to, že spolu vychází..." Podívám se pobaveně na Jacka a pak na Zoe a Michaela. Začalo vycházet slunce. Pomalu jsme viděli, jak se k nám slunce blíží. "Stůjte!" Řeknu a v té chvíli začíná mé herecké představení. Dojdu k Michaelovi a sundám z něj jeho kabát, který pevně držím v ruce. Svůj taky sundám a dívám se na slunce. "Myslím, že jsme to předtím přehnali... slunce nám nic neudělá..." Chvilku byla napjatá atmosféra a předstírat nervozitu byl zážitek, ale pomalu se slunce blížilo k nám. Pevně jsem držela kabát, aby mi ho Michael popřípadě nemohl vytrhnout z ruky. Najednou se ta stalo... Slunce se k nám dostalo a pomalu stoupalo od nohou nahoru... Začnu se pobaveně smát, protože všichni měli vážný obličej. Když už na nás dopadají sluneční paprsky, podám Michaelovi jeho kabát. "Máš ho alespoň jako suvenýr..." Poplácám ho po rameni se stále pobaveným výrazem. "Heh... měli jste se vidět!" Začnu se znovu smát a pokračuji v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Car ke mě přišla a sundala ze mě kabát. ,,Pane bože co to děláš?!" Vyhrknu ze sebe a pokusím se kabát vyrvat Caroline z ruky, ale držela ho pevně a mě se to prostě nepodařilo. Díval jsem se jak k nám pomalu míří paprsky slunce a měl jsem chuť začít utíkat, ale něco mi říkalo, abych zůstal a tak jsem jen stál a čekal jsem na osudové popálení. Paprsky se dostali až k nám, ale nic se nestalo. Víte jak úžasný to byl pocit, když jste nemuseli mít nic co by vás chránilo před světlem? ,,To si mi to nemohla říct?" Houknu na car, která se zase dala do pohybu a pak jsem se podíval na prsten. ,,Že by?" Pousmál jsem se a Car jsem doběhl. ,,Tohle je tak skvělej pocit." Usměji se. ,,Ale stejně by jsme mohli už někam dorazit." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na Zoe trošku zle, ale jen chvilku. Po očku se podívám na Jacka, který se stále trošku stranil. Samozřejmě si s ním budu chtít promluvit, ale ne tady a teď... Za cesty se to skutečně moc nehodí.... Pak mi to ale nedalo... Viděla jsem to... Viděla jsem, že není ve své kůži. Říkal, že je nervozní z cesty, že neví kam jdeme? Podle mě je to blbost... Opět zpomalím a zastavím Jacka. Položím mu ruku na rameno a párkrát po něm přejedu, takže ho vlastně párkrát pohladím. "Hele...Chápu, že nejsi ve své kůži, ale neměl by si chodit sám...drž se ve skupině...nebo jdi alespoň vepředu... V poušti toho může být hodně a ve skupině je to vždycky lepší..." Sjedu po jeho ruce , ale jen kousek. Svou ruku přemístím na jeho záda, abych mu lehce naznačila, ať jde... Najednou ale uvidím město. No město.. Znáte takovéto typické městečko, uprostřed ničeho? Jo, tak to je přesně ono. Dole vedla silnice, spíše zaprášená cesta, která k němu vedla. Westernové městečko? Zřejmě ano, protože můj zrak na dálku se nemýlil, všude byli koně a nikde žádná auta... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nijak mi to nevadilo a tak jsem šel sám, přece se nezařadím vedle Zoe. Fakt jsem jí moc nemusel i když ona do mě byla beznadějně zamilovaná. Asi. Najednou v dáli uvidím město. ,,Město." Usměju se a malinko zrychlím do kroku. ,,Mám hlad." Dobře to jsem si mohk nechat pro sebe, ale stejně. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Neřikej, že by tady něco mohlo žít, ale jestli tě to uklidní..." Usměju se a přidám se blíž ke skupině a při tom zrychlím do kroku, protože i já jsem nemohl přehlédnout město, které se začínalo rýsovat kus od nás. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ahoj... všiml jsem si...vašeho vzhledu... potřebujete nějak poradit?" Trochu zvláštně se na něj podívám. "Vzhledu? To spíš já bych měla koukat na tebe...." Řeknu trochu zle. "Potřebujeme nějaký hotel?" Řeknu nejistě. "Hotel?" Začal se smát. "Takže jste z města" Na tom mi nepřipadá nic vtipného... "Je tu něco vtipného? Já jen, že to asi nevidím... vlastně jo... přede mnou vidím klauna..." Muž se trochu zle podíval, ale nakonec se pousmál. "Máme tu starý motel, ale turisty tu nemíváme..." Řekl a ukázal dozadu na starou, polorozpadlou budovu. "Ehm... díky" Pokrčil rameny. "Jsem dobrák od přírody...tamhle je pošta, obchod a bar... i když tam bych sám nechodil..." Dal povel koni a odjel. "Vesnickej balík..." Řeknu nezaujatě a pokračuji dál se skupinou až k motelu. Vedle motelu je vidět, že okolo města skutečně nic není. Prostě město daleko od civilizace. Není divu, že jsou tak... ano ano... vážím slova. Avšak uviděla jsem ohradu. Měli tam krásné koně, což ihned přilákalo mojí pozornost. Nakonec se vydávám do polorozpadlého motelu, který vypadal, že jakmile fouknu do zdí, prostě se rozpadnou. Možná to klame... Když vejdeme dovnitř, uvítá nás stará žena. "Turisty tu moc nemíváme..." Řekne s úsměvem. "Máme pouze dva volné pokoje..." Řekne mile. Divně se na ní podívám. "Dva volné pokoje? Říkala jste, že jsem turisté moc nejezdí..." Žena souhlasně kývla. "Slečno... to ano, ale my máme pouze dva pokoje...Celkem tři, ale ten třetí je můj..." Podávala nám klíče a ten její úsměv už mi lezl na nervi. "Po schodech nahoru a jsou tam hned dvoje dveře... nemůžete minout... Kdyby něco, vyjděte schody k mému bytu..." Usmála se a odešla. Skvělé... jen dva pokoje... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Konečně. Aspoň něco." Usměji se a udělám krok do města. Skoro hned jak jsme vešli k nám přijel nějaký chlap na koni. Chtěl jsem zahájit konverzaci, Ale Caroline byla rychlejší. Dobře. Já bych vedl konverzaci s někym kdo se nám snaží pomoct trochu jinak, ale u Car jsem na to byl tak nějak zvyklí. ,,Nás budou milovat." Usměju se a zamířím směrem k motelu. Vevnitř mě překvapí nějaká hodná stará paní, která nám vysvětlí, že mají jen dva pokoje a oba volné. Což mě nepřekvapilo. Podívám se na všechny tři spolucestující a pak na dva volné klíče. ,,Jak to rozhodíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dám ruce nahoru, jakože já s tím nemám nic společného. Tak nějak jsem doufala že si to vřeší a já si konečně alespoň na chvilku odpočinu... Pak ale Zoe sáhla po jednom z klíčků a odcházela. "Okey!" Vzala jsem druhý a společně na schodech jsme se všelijak předháněli a strkali. A to jsem si myslela, že dětská léta už jsou za mnou... Nakonec jsme doběhli ke dveřím a snažili se dveře odemknout. Ovšem museli jsme se vyměnit, protože každá odemykala špatné dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jako malí." Usměju se na Jacka a pomalu vyjdu schody. Nakloním se k Jackovím očím. Tak, aby to Car neviděla. ,,Spím s Car." Nebylo to kvůli tomu, že bych chtěl spát s Car, ale kvůli tomu, že nechci spát se Zoe. Pomalu dojdu ke Car do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Když jsme vyšli na horu tak se ke mě, ale Michael nahnul a najednou jsem měl strašný pocit jít ke Car do pokoje. Když Michael vešel ke Car tak já jsem vešel do pokoje k Zoe. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ležím na posteli na břiše a studuji, co všechno tu je a co ne. I když? I když by bylo lepší říct co tu je, než co tu není.. Protože těch věcí co tu je, je skutečně málo.... "Předpokládám, že si večer dáme "večeři"...." Řeknu s úsměvem a podívám se na Michaela. Ano, on věděl co tím myslel, ale nechtělo se mi to tady říkat. Jak se říká... i zdi mají uši. Plánek mě docela zaujal. Hlavně slovo, že tady je automat. "Yeah! Věděl si, že tady v tom zapadákově je dole v hale automat?....moccacino...uhm..." Dívám se na název "moccacino" s mlsným jazykem. "Co kdybych ti dala nabídku... přineseš mi moccacino a uvidíš, jestli něco dostaneš...na oplátku..." Šibalsky se na něj usměji a čekám na jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Jack vešel ke mě do pokoje a já tak nějak přemýšlela. Dívám se do letáčku, co všechno tu chybí. "Musím říct, že to není tak špatný... na divokém západě jsem ještě nebyla..." Řeknu s úsměvem a uvolním mu pravou část postele. "Možná, že tu bude i nějaká zábava, na kterou by jsme mohli jít..." Pobaveně a mile se usměji. "Zábava ve westernovém stylu...jaj..." No tak dobře, město by bylo lepší. Třeba Kanárské ostrovy nebo Maroko. To však nemění na tom to, že divoký západ je vzrušující. Tedy, pokud se tu zdržíme jen pár dní... Ještě než dojde k posteli vstanu a dojdu k němu. Dívám se mu do očí. "Možná.... možná jsem to v tom vlaku přehnala.... ale...musím říct, že se mi to líbilo..." Usmívám se a jdu k němu blíže a blíže. Skoro to vypadalo na druhý polibek... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Šek jsem směrem k posteli, když v tom šla Zoe blíž a blíž ke mně. ,,Jo. Trochu si to přehnala." Nesměju se a malinko mě zaskočí, když řekne, že se jí to líbilo. Nemohl jsem říct, že mě ne, protože to bych lhal. Když u mě byla Zoe takhle blízko, tak jsem jí strašně moc chtěl políbit, ale váhal jsem. ,,Co kdyby přišla Car." Bádám v myšlenkách. ,,Ale u ní to už mám stejně spočítaný." Pomyslím si a dám Zoe pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Taky už začínám mít hlad, ale asi tady moc velkej výběr mít nebudou." Podívám se ke dveřím. ,,Ale vždycky se něco lepšího najde." Pousměji se a na chvilku si sednu na postel. ,,mě spíš překvapuje, že je tady vůbec elektřina." Ono to nebylo zas tak od věci, když jste se na město podívali z venku. ,,Dobře. Jedno mocca pro dámu." Usměji se a opustím pokoj. Sejdu schody dolů a usměji se na pani co nám dala klíče. Automat funguje?" Podívám se jak žena s úsměvem přikývne a tak dojdu až k ní. ,,prosím pár drobných na mocca." Při těchto slovech se jí koukám do očí, přece jenom jsem neměl žádné peníze. ,,Děkuji." Usměju se, když peníze konečně dostanu a dojdu až k automatu ve kterém koupím nápoj. ,,tak super." Dojdu zpátky nahoru a vejdu do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Když se Michael vrátí, vezmu si moccacino a chvilku ho jen sleduji. Pomalu s moccacina upíjím, než ho do sebe hodím celé. Přiznejme si, tak velké nebylo. Pak se postavím a zamířím k Michaelovi. "Připravený na svojí odměnu?" Řeknu s šibalským úsměvem. "Klidně s odměnou počkám" Trošku provokuji a následně Michaela políbím, načež se začneme líbat. Po chvilce to zastavím a můj úsměv se rozšíří. "Co říkáš na mojí odměnu?" Políbím ho znova, ale krátce. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Chyběl si mi...." Řeknu po polibku upřímně. Avšak stále tu byl on...Michael... Nechápu, proč jsem k němu cítila takovou závislost, ale.... já prostě nevím. Teď na to nesmím myslet. Znovu Jacka políbím a věnuji mu hned několik polibků. Když polibky skončí, musím se ho zeptat... "Možná...by jsme mohli začít znovu" Dívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,taky si mi chyběla." Přijmu její polibek a usměju se. ,,Možná ano." Znovu se pousměji a sednu si na postel. ,,Ale to je na tobě." Vždycky, když jsem ještě nebyl pevně rozhodnutý tak jsem nechával volbu na druhých, ani jsem nevěděl proč, ale prostě jsem to dělal. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nečekej. Chci odměnu." Usměju se začnu se s Car líbat. ,,Lepší odměnu si ani vymyslet nemohla." Usměju se a přijmu její další krátký polibek. Dojdu k posteli a sednu si na ní. ,,Co bys řekla tomu, že by jsme zašli do toho baru, dali si něco k pití a sehnali "jídlo?" Usměju se a podívám se Car do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dojdu k němu a dám své ruce na jeho ramena. "Jdeme?" Řeknu natěšeně. Bylo skvělé cestovat, i když se hrnulo mnoho problémů. Nikdy nic není dokonalé... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Ehm... a proč to necháváš na mě a říkáš možná?...pořád nejsi rozhodnutý?" Dívám se na něj s úsměvem . "Možná by pomohlo, kdyby jsme někam vyrazili... Tady se moc toho asi dělat nedá, ale nějaká zábava tu možná bude..." Trochu ho pobídnu, jestli by chtěl jít. Ale možná, že odpočinek by byl pro nás to pravé... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Zalžu. ,,Nevím jestli někam chci, možná bych si spíš odpočinul, ale můžeme klidně někam zajít." Usměju se. ,,Je tady prej bar." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jasně, že jdeme." Jemně jí zatáhnu a otevřu dveře od pokoje. Došel jsem až dolů a znovu jsem se usmál na recepční. ,,neměl by bejt problém to nají..." Než to stihnu doříct, tak už bar vidím před sebou. ,,Jsme tu." usměju se a s Car vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Avšak, měl v sobě kouzlo... odkaz Musela jsem se smát, když mě chytili za ruku a táhli mě dokola. Chytla jsem Michaela, aby šel taky. Snažila jsem se napodobit jejich tanec a nakonec musím přiznat, že nám to s Michaelem šlo. Byli jsme vážně dobří, i když tomu těžko uvěřit... Tanec avšak trval jen pár minut. Nakonec se všichni rozpustili ke svým sklenkám. I já jsem zamířila k baru. Moje nálada je teď lepší, než kdy předtím. Všude smích, pití, ale hlavně? Zábava! A musím přiznat, že lepší než v New Yorku... Ano, myslím to vážně. Bylo to tady tak zvláštní... A ten tanec byl...skutečně nádherný. "To tady žije takhle pořád?" Řeknu na barmana. Byl to starší, avšak milý muž. "Tady jste na západě slečno..." Mrkl na mě a nalil mě a Michaelovi whisky. Upřímně? Když se rozhlédnete neuvidíte nic jiného než whisky. Avšak byla úplně jiná než u nás... Tvrdší, ale lepší... Myslím chuťově. "Díky, že si mě sem vzal..." Řeknu Michaelovi a když uvidím, že se znovu tancuje zatáhnu ho a ani ho nenechám dopít si whisky. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu, ale zatím neodpovídám na to, zda spolu chodíme. Chtělo to čas... Chytnu Michaela za ruku a táhnu ho za sebou. Chtěla jsem se bavit. Tak, jako dřív ve městě... Hned jak jsme vyšli před náš motel uvidím bar. "Skvělé, ne?" Usměji se a když k němu dojdeme, otevřu dveře. Uvidím Michaela a Caroline, jak tančí nějaký tanec. Avšak já všechny tanečníky obcházím k baru, kde barman nalije mě i mému doprovodu. Muzika se mi moc nelíbila, ale co čekat tady? |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Tak jdeme do baru." Byl jsem sice dost unavený, ale co bych pro Zoe neudělal. Vyšli jsme před motel a vlastně hned před ním byl starý bar. ,,Super." Vešel jsem dovnitř a podíval jsem se na tancující lidi, mezi nimiž jsem poznal i Michaela s Car. Ani kdyby mi šlo o život, tak bych se k tanci nepřidal, protože jsem tancovat neuměl a tak jsem šel směrem za Zoe a sedl jsem si vedle ní k baru. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podle mě nám to moc nešlo, ale vypadalo to, že Car vidí praví opak. ,,to bylo super." Usměju se, když dotancujeme a dojdu k baru, kde si nechám nalít whisky a trochu se napiju. ,,Znova?" Znovu se usměji. Tak jdeme. Nechám se zatáhnout na parket a začnu znova tancovat, ale při tom si i všimnu, že do baru přišel Jack a Zoe. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Odtancovali jsme náš druhý tanec a všichni nám začali tleskat. Dobře... bylo vidět, že jsme turisté... "Byl jsi skvělý" Řeknu a vydám se zpět k baru, kde nám barman nalil další skleničky. "Na účet podniku! Jste skvělý tanečníci!" Smál se mile. Musím přiznat, že mě to potěšilo. Přeliji si Michaelovo whisky do své skleničky a položím mu ruku lehce na záda. Barman mu nalije další a já sleduji, jak barman žongluje s láhvemi. nabídnu se, že to zkusím. Ale upřímně? Se dvěma láhvemi to šlo samo, ale jakmile mi jich dal šest? No myslím že si to domyslíte když řeknu, že mi zbyla v ruce jedna láhev. Odevzdávám jí barmanovi, který se na mě očividně nezlobí, protože se baví i okolní lidé. Pokrčím rameny. "Co čekáte od měšťáků..." Usměji se na ostatní a sednu si zpět na místo, kde se věnuji Michaelovi. "Myslím, že za chvilku bude čas..." Podívám se na něj jistě. On chápal jak to myslím... Hlad sílil... "Myslím, že by jsme zítra měli vyrazit dál...Nic nám v cestování nebrání, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Sedl si vedle mě na bar, a tak jsem ho po očku sledovala. "Trochu jiný klub, než ve městě, co?" Podívám se na něj a napiji se whisky. "Ale... jsem ráda, že si tu se mnou... i když je to tady...no... takové..." Položím svou ruku na tu jeho. "Máte něco k jídlu?" Řeknu barmanovi a on jen kývne. Podá mi lístek, abych si vybrala. Ukážu ho i Jackovi. "Dáš si něco?" Nakonec Michael a Caroline přišli k nám. No spíše než k nám, zpět na bar. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty si byla lepší." Usměji se a úsměv mi z úst nemizí. ,,Na účet podniku? To si nechám líbit." Pronesu směrem k barmanovi a nechám, aby si Car ode mě nalila mojí whisky, protože jsem věděl, že mi barman dolije. Ještě víc jsem se začal smát, když Caroline začala žonglovat a pak skoro všechny láhve rozbila. ,,jo vím, že je skoro čas." I když jsme se bavili o vážné věci, tak jsem se pořád smál. ,,Co tamten? odkaz Podíval jsem se na Car, když jsem nenápadně kývl na muže. ,,Nevím jestli chceš vlastní, nebo se podělit o jednoho, nebo jednu. |
_01.jpg){kind=link}
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Z myšlenek a různých věcí, abych se na ono místo nemusel dívat mě vytrhla až Zoe. ,,ne nic si nedám." Usměju se. na jídlo jsem neměl ani pomyšlení. Musel jsem se na ně, ale podívat, vypadali spolu tak nějak šťastně. ,,Ano." Řeknu potichu a doufám, že to Zoe pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na Michaela a po očku sleduji Jacka, který se na mě díval. Moc jsem to nechápala, ale raději jsem odvrátila pohled. Zamířím k Zoe a Jackovi. Přičemž vypiji skleničku jak Zoe, tak Jackovi. "Jste jako leklé ryby..." Usměji se na ně. "Chcete jít tančit?" Dívám se na oba. Zoe mi odpověděla a dala jasně najevo, že o mojí přítomnost nestojí. Dívám se na ní překvapeně. "No...tak fajn..." Dívám se na oba. Byla jsem hodně překvapená a zklamaná. Bod pro ní... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Všimla jsem si, že Jack je malinko...nesoustředění, či zamyšlený. Ale očividně jsem ho toho "komatu" dostala. "Jsi v pohodě? Zdáš se mi myšlenkami jinde...." Zeptám se ho a čekám na reakci, když přijde Caroline. Vypije nám skleničky z whisky, jakoby se nemusela ani ptát. "Hej..!" Řeknu trošku naštvaně, ale bylo jí to jedno. "Chcete jít tančit?" Dívá se na mě s otázkou Caroline. "Tančit?...vypadám snad jako nějaký kovboj s nevkusným oblečením a stylem hudby?" Trochu se uchechtnu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ne." Řekl jsem jenom, když se zeptala, jestli půjdu tančit. Mávl jsem na barmana a objednal pro nás oba další pití. Ano, jenom pro mě a Zoe. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usmál jsem se a pomalu jsem zamířil k muži. ,,Dobrý den mohu vás poprosit..." Podívám se mu do očí. ,,Aby jste se mnou šel ven?" Pousmál jsem se, když muž zamíří přímo za mnou a hned jak jsme venku tak zamířím do nejbližší temné uličky. ,,Tak rychle Car." Řeknu si pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chvilku se na ně dívám. Připadám si...divně. Zraněná... Dívám se na jejich pití, a pak se krátce podívám na ně. "Ehm..." Vydám ze sebe zaskočeně. Dívám se na Jacka, a tak nějak mi to docházelo. "Vypadá to...že...asi nejsem vítaná..." Otočím se na odchod a ještě než odejdu řeknu. "Hezký večer..." V mém hlase bylo klamání. Ano, byla jsem zklamaná... Nakonec vycházím s baru ven. Jdu stále rovně, cítím člověčinu... Ano, už jsem to podle pachu poznala. "Tady jsi..." Řeknu, když Michaela a toho muže uvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Tobě taky hezký večer...uvidíme se ráno" Řeknu zle, aby už konečně odešla. Pak se obrátím pohledem na Jacka. "Dnes máme večer jen pro sebe.... ještě se vtírala..." Řeknu pobaveně a vypiji pití, co mi Jack objednal. "Jsi dnešní večer pořád nějaký skleslý... vážně ti nic není?" Usměji se a objednám další pití. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jo. Konečně jsi tady." Podívám se na toho chlapíka. ,,Nekřič." Pousměji se. ,,Chceš začít? Já nemám takoví hlad." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Upřesnil jsem, když se mě Zoe zeptala. ,,Barmane další sklenku prosím." Usměju se a Zoe lehce políbím. ,,Chceš něco dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pokrčím rameny a dojdu až k muži, přičemž se mu prudce zakousnu do krční tepna. Tak prudce, že krev vystříkla kolem, ale jen chvilku. Pak už jsem se krve zmocnila já. Stékala po mých ústech, bradě a kapala po kapičkách na zem. Ovšem většina jeho krve pronikala do mých žil. Dlouho jsem jí neměla. Bylo to něco úžasného, jako bych se někde vznášela. Pevně jsem k sobě muže přitiskla, aby ani kapka nepřišla nazmar. Nemůžu přestat, jeho krev mě naplňuje. Dává mi smysl života. Nabíjí mě. Cítím, že má upíří část začíná převažovat. Neovladatelnost je teď mou prozatímní vlastností. Nezvládala jsem to. Nezvládla jsem se otrhnout. Moje tesáky se začaly klubat víc. Cítím, jak mě rostou. Tu bolest nemůžu zapomenout. Avšak nepřestávám. Nechci se muže vzdát. Je to jako psí kost... Svému psovi by jste taky nebrali kost, aniž by na vás zavrčel ne? Správně... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Chci se jít projít....jen my dva....sami..." Políbím ho a začnu ho chvilku líbat. Pak se napiji pití, co mi objednal a zvednu se. "Nebo chceš jít jinam?" Usměji se na něj a položím svou ruku na jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Dobře, tak se jdeme projít." Vstanu a sáhnu do kapsy, kde jsem měl posledních pár peněz na zaplacení a dal jsem je na bar. ,,Jdeme?" Chytnu Zoe za ruku a zamířím ven. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Všude jsem cítil krev a měl jsem takoví hlad, tak jsem došel k muži a do krku jsem se mu zakousl z druhé strany. Necítil jsem žádný pohyb, protože jsem mu řekl, aby se nehýbal. Žádný řev nic, bude to pro něj klidná smrt. Do krku mi stékala krev a já se nehodlal odtrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívala jsem se Michaelovi do očí. Byli jsme od krve. Prudce ho narazím na zeď s mužem v ruce a políbím ho. Pak se rozhlédnu a dojdu k nejbližšímu kontejneru, kde muže vyhodím mezi odpadky. Krátce se na Michaela ještě podívám, když zmizím. Zmizela jsem tak rychle, jakoby to ani nebylo možné. Ale víte co? u upírů je možní vše... Objevím se u stáda koní, kteří jsou nuceni být v ohradě a čekat, než pro ně bude nějaká práce. Jeden z koní přišel ke mě blíž, a tak si stoupnu na dřevěnou ohradu. Cítil že jsem od krve a chvilku váhal, ale nakonec ke mě přišel. Dotkla jsem se jeho hlavy. Jemně, abych ho nevyděsila. Uslyším kroky, a tak se otočím. Byla to Zoe a Jack. Michael byl poblíž, cítila jsem to, ale neviděla ho. Dám koně svou dlaň pryč a zaměřím se na ty dva. Nemluvila jsem. Cítila jsem touhu po krvi. Seskočím s ohrady a udělám pár kroků. Jsem přibližně 10 metrů od nich. Dívám se na ně a stále jen mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Je v pořádku? Kde je Michael?" Špitnu k Jackovi tiše, ale myslím, že to slyšela.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pak Car zmizela a tak jsem se ze začátku normálními kroky vydal za ní, ale na konec jsem taky z ulice zmizel a zastavil se až u jednoho uschlého stromu vedle stájí. Zatím jsem zůstal ve tmě a jenom jsem sledoval co Car dělá, ale pak přišel Jack se Zoe a já věděl, že je zle i když jsem prozatím v klidu stál na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Nevím..." Nevěděl jsem co se děje a potichu jsem stál a Zoe nepouštěl. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Na procházce?" Pousměji se, avšak tak zvláštně. Jako bych to ani nebyla já. Přesně vím co dělám, ale neumím si říct dost! "Takhle pozdě by se nemělo chodit ven..." Zle se usmívám s začíná být celkem dost tma, takže mé oči září. Koně začali být nervozní, protože věděli, co mám v plánu. Zvířata to vždy vycítí... Začali nervozně běhat v ohradě. Jakmile zvednu ruku, bojácně se zastaví a ani se nehnou. Můj úsměv se rozšířil, a tak byly vidět mé špičáky, které byly o hodně větší a silnější než předtím. Ani teď jsme s Michaelem nebyly dokonalý upíři, i když jsme toho uměli mnoho. Chybělo nám toho ještě málo...avšak dost na to, aby jsme řekli.. ,,máme upíří krev..". Udělám krok dopředu, přičemž Zoe udělal krok dozadu, čímž sebou vzala i Jacka. Trochu pobaveně se usměji a svůj pohled přesunu do stany. Když mé pobavení zmizí, znovu na ně upřu pohled. Najednou jsem zmizela. Chvilku se mohli rozhlížet, kde jsem. Objevím se znovu na místě, jako předtím. Zhruba 10 metrů. Jenže teď Jack stojí sám. Zoe stojí přede mnou a já jí objala pod krkem svou rukou tak, abych jí neškrtila...ale ani se nemohla vyvlíknout. Jakmile by chtěl Jack udělat krok k nám, udělám já krok zpět. "To bych nedělala..." Řeknu zle, když udělá jeden krok dopředu. "Koně jsou nepředvídatelná zvířata..." Naznačuji, že zmizím se Zoe do ohrady, zda se ke mě přiblíží. "Jedním úderem kopyta, dokážou všechno...Někdy se jim nedá věřit..." Znovu zvednu druhou, volnou ruku a koně začnou znovu v ohradě nervozně pobíhat. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Konečně..." Řeknu tiše Jackovi, avšak najednou mě něco prudce od Jacka odtrhlo. Najednou jsem byla sevřena pod krkem. Byla to Car. Koukala jsem vyděšeně na Jacka. Nevím, zda je to nějaká hra...ale strach byl teď u mě na prvním místě. Zvláště, když jsem slyšela ty koně, kteří jí zvláštně poslouchali... "C-caroline...n-e... prosím..." Řeknu vystrašeně, ale bylo vidět, že mě neposlouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Udělal jsem krok do předu a ona krok dozadu. ,,Car. V klidu Zoe pust, takhle to být nemusí." Zkusil jsem udělat další krok, ale Caru dělala další krok vzad. Pak jsem něco uslyšel, byl to Michael, přišel nás zachránit? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ahoj Jacku. Ahoj Zoe." Usmál jsem se, když jsem došel až k nim. ,,Je to směšné, jak tady prosíte o pomoc." Oba jsem si změřil pohledem. ,,Vždyť vás skoro ani neznáme." Podíval jsem se na Caroline a došel jsem k ní blíž. ,,Víš, že by se nám mohli ještě hodit? Třeba ještě na jednu věc." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Udělal další krok, a tak jsem udělala krok vzad. "V klidu? Já jsem v naprostém klidu..." Usmívám se na něj zle. Pak ale uvidím Michaela. Došel ke mě blíž, ale já se trochu od něj stáhla. Hlídala jsem si svou "kost". ,,Víš, že by se nám mohli ještě hodit? Třeba ještě na jednu věc. Dívám se na něj, ale sleduji co Jack dělá. "Poslouchám..." Řeknu směrem k Michaelovi, ale sleduji hlavně Jacka, aby se o nic nepokusil...Znám takové taktiky, kdy jeden odláká pozornost a druhý zachrání... Avšak zatím si nikoho nepouštím do větší blízkosti, i když je Michael asi o trošku blíž než Jack... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co třeba na tohle?" Došel jsem až k jackovi a chytl jsem ho tak pevně, aby se mi nevytrhl. ,,Přiznáte se k zabití toho chlápka v popelnici za barem." Řekl jsem potichu. ,,Nehýbej se." Pustím ho a dojdu kus ke Car. ,,Co ty na to? A nebo máš ´v plánu něco jiného?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na něj zle. "Chtěla si mě zabít...jaký je to pocit, být kořist a ne lovec?" Řeknu Zoe do ucha a prudce se do ní zakousnu. Začala křičet. "Prosím ne! Caroline ne! Jacku...prosím! Michaele!" Prosila, dokud ještě měla sílu. V okolí nikdo nebyl, tím líp pro nás... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Teď si na řadě ty Jacku." Dojdu až k němu. ,,Dělám to jenom pro tvoje dobro. Víš jak by si byl smutnej, kdyby Zoe umřela a ty ne?" Usmál jsem se a do Jacka jsem se zakousnul. Na chvíli jsem se odtrhl. ,,Můžeš křičet o pomoc, ale moc ti to nepomůže." Opět se do něj zakousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zase jsem měla ten divný pocit od žaludku. Byla to vina? Ne... to určitě ne. Vejdu do motelu. Žena již asi spala, a tak jsem v pohodě vyšla nahoru do mého pokoje. Lehnu si na postel a sleduji strop, jakoby se nic nedělo... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Ležela jsem na zemi v křečích. Bolest byla neuvěřitelná a jen tak tak jsem si držela ránu. Mé oči se zavíraly, ale stále jsem při smyslech. Díky tomu, že si ránu držím mám šanci. Proto se snažím postavit. Ještě jsem nechtěla umřít. I když jsem věděla, že i kdybych přežila...ona mi nikdy pokoj nedá... Dívám se na Michaela. Poprvé jsem v něm viděla stvůru... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nechávám tě naživu jenom proto, že je na živu Zoe. Příště, až se ještě potkáme, tak tě už zabiju." Zamířím do motelu. Došel jsem do pokoje a viděl jsem tam ležet Car, tak jsem si sedl vedle ní na postel. Pomalu jsem jí prstem utřel trochu krve, i když to moc nepomohlo. ,,Měli by jsme odejít." Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pomalu jsem se začal po zemi plížit k Zoe, ale šlo to pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočila jsem se tak, abych se dosoukala k Michaelovi a hlavu mu položím do klína. Zavřu oči, ale plně ho vnímám. Slzy mi stékají po tváři. "Chci jet až zítra" Sednu si a obejmu ho. Držím ho pevně a chvilku ho odmítám pustit... Pak ho ale pouštím se slovy. "Smiji ze sebe tu krev" Řeknu a věnuji mu lehký polibek. Vydám se z pokoje a přes chodbu rovnou do koupelny. Zavřu a zamknu. Vezmu si osušku. Pak se ale stalo něco, co nikdy nezapomenu... Všechna krev šla ven... Přímo na podlahu. Jakoby moje tělo krev nepřijímalo... Chvilku jsem jen seděla na zemi a dívala se na tu spoušť kolem. Cítila jsem, že se něco děje, protože upír, který nepřijímá krev?...nelogické.... Začnu čistou utěrkou utírat z podlahy krev. Zvednu se a osušku hodím do špinavého prádla. Krev je teď ale rozmazaná všude. Chci zapnout vodu, ale nejde. Super! Vezmu další osušku a snažím se koupelnu zcivilizovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zoe a Jacka našli náhodní chodci. Okamžitě zavolali zdejšího doktora, který je po převozu k sobě ošetřil. Byli v kritickém stavu, ale je o ně dobře postaráno. Ráno budou převezeni do nemocnice do města... Tedy, pokud to přežijí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,V klidu se vyspíme a půjdeme až zítra." Vstanu a začnu pomalu chodit po pokoji sem a tak, věděl jsem, že musíme odejít a jet do nějakého velkoměsta. Ano je jich hodně, ale já se bojím, že budeme muset do New Yorku, poslední dobou mě to tam táhlo víc a víc a já nevěděl proč. ,,Sakra." Řeknu potichu, když si nevšimnu postele a omylem do ní kopnu. Pomalu dojdu ke koupelně, protože tam Car byla už docela dlouho a zaťukám na dveře. ,,Jsi v pořádku?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Co teď? Pak ale někdo zaťukal na dveře. Lekla jsem se a shodila poličku, na které byly sprchové gely. Polička nebyla upevněná, a tak to šlo snadno. ,,Jsi v pořádku?" Ehm...pravdu? ne... "Jo...jo jsem, jen nejde voda, tak se to snažím opravit..." Odkopnu sprcháče ke straně a snažím se něco dělat s tou krví. Použiji i starý sprchový závěs. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kdyby jsi něco potřebovala tak řekni." Zamířím zpátky do pokoje a ze začátku jsem si chtěl lehnout, ale na spaní jsem neměl ani pomyšlení. Zatím jsem se jenom procházel po pokoji a furt měl divný pocit, vlastně teď jsem měl dva. Jeden, ten s tím New Yorkem a druhý, jako by se mělo něco stát a já nevěděl co. Nejradši bych odešel ještě dneska, ale možná bude opravdu lepší počkat do zítřka. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vykouzlím na své tváři falešně přesvědčivý úsměv a vyjdu z koupelny. Zavřu dveře a vrátím se do pokoje. Hodlala jsem to Michaelovi říct, ale... Ale ne teď. "Myslím, že by jsme měli vyjet hned...." Usmívám se na něj a obrátím se na odchod. Můj úsměv spadl. Neměla jsem důvod předstírat úsměv, když jsem se na Michaela nedívala. Vím, přetvářka je hrozná, ale nemyslím si že je dobré, aby to teď věděl... Ne, když jsme se k sobě vrátili... Odcházím z motelu a doufám, že Michael jde za mnou. Zamířím přímo ke koním. Přesněji vedle do malé stodoly. Vezmu vše potřebné na osedlání koně a vydám se do ohrady. Osedlám koně, který ke mě předtím přišel. odkaz Už jsme měli nějaké to pouto. Čekám, až si koně osedlá i Michael. Následně nasednu a dám koni pokyn, aby vyjel. Zdatně přeskočil ohradu a následně zpomalil a cvalem vyjížděl z města. Ohlídnu se, zda Michael jede také. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vyjdu ven před motel a rozhlédnu se kolem a podívám se na měsíc. ,,Když pudeme hned, tak budeme dost daleko." Pomyslím si, ale Car má lepší plán a to osedlat koně. Na koni jsem jel jenom jednou, i když jsem měl zvířata rád, tak na koně nebyl nějak čas. Nějak jsem nasadil sedlo a nasedl jsem na koně. ,,Jedeme." Řeknu koni a i já s ním přeskočím ohradu a rychle zamířím ven z města. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Jedu krokem a sleduji okolí. Upřímně ani nevím, kudy vyrazit. "Chci si o něčem promluvit, ano?" Dívám se na něj za jízdy. "Kdyby se něco stalo...cokoliv...chci aby si jel do New Yorku za otcem a do Nashville v Tennessee, za... mojí sestřenicí..." Pousměji se na něj a čekám, zda by mi vyhověl... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře." Podívám se před sebe. ,,nevěděl jsem, že máš sestřenici." Opět jsem se otočil na Caroline. ,,A kam by jsi chtěla jet teď?" Mě osobně to táhlo do New Yorku, ale věděl jsem, že tam Car nebude chtít a tak jsem ho před ní zatím nezmiňoval, možná později. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zasměji se. "No...vlastně jsem jí naposled viděla, když mě bylo 5 a jí 6..." Usměji se na něj. "Nevím...Kam dojedeme..." Poplácám koně na krku. "Víš...Moc mě mrzí to...to co se stalo v Silent Hillu..." Podívám se na něj provinile. Skutečně mi to bylo líto. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Už na to nemysli." Podívám se zase na chvilku před sebe a pokusím se Car nahodit jízdu do New Yorku. ,,přemejšlela jsi co v poslední době dělá třeba tvůj otec? Jak mu bez tebe asi je?" Nevěděl jsem, jak moc to Car veme nebo ne, ale zeptal jsem se na to. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trochu se pousměji, abych schovala přílišnou lítost. Pak ale nadhodí otázku, která mě pobavila. "Co?" zasměji se mile. "Jasně že ne....proč bych měla přemýšlet co dělá....je to jeho život a beze mě mu je líp..." Podívám se před sebe, abych koni dala správný směr a pak opět na Michaela. "Jediné na co jsem myslela bylo, jak vysvětlil, že nechodím do školy...." Pobaveně se usměji. "Jak tě to vůbec napadlo?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jak mě to napadlo?" Rozhodl jsem se to Car říct, věděl jsem, že mě s tím pošle k čertu, ale to bylo fuk. ,,Víš, chtěl jsem se do New Yorku znovu podívat. Ne za matkou, otcem, nebo babičkou, prostě jenom tak." Malinko jsem popohnal koně. ,,Je to velké město a dvou upírú si nikdo nevšimne a budeme moc jíst jak budeme chtít." Táhlo mě tam sice ještě něco, ale to jsem Caroline zatím nehodlal říct. ,,Ale můžeme do jiného velkého města." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj vážně. "Upřímně?..." Podívám se na něj. "Chci se někde usadit..." Podívám se na něj vážně a pak odvrátím pohled. "a...nechci aby to bylo velkoměsto..." Dodám sklesle. Nechtělo se mi do velkoměsta hlavně kvůli tomu, co se tam stalo. Možná, že to překonám, ale... bojím se... Ano, jako bych se tam bála jet. Ať jde o New York nebo o nějaké jiné město... Myslím to obecně... "Pochopím, zda ty....budeš mít jiný názor....ale...já se prostě do velkoměsta vrátit nemůžu...leda, že by to bylo někde vedle New Yorku... Někde dál... vesnice... maloměsto... Je divné to takhle říkat, ale potřebuji si zvyknout..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro I mě se do velkoměsta moc nechtělo, už jenom proto, že mě to tam táhlo jsem se tam bál jet. ,,Najdeme si nějakou pěknou vesničku, nebo maloměsto a tam se usadíme." Pousměju se. ,,Ale teď?" Podívám se do předu. ,,Co by jsi řekla na menší závod?" Usměju se a pobídnu koně k běhu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Než to stačím doříct, pobídne koně. "Podvádíš!" Pobídnu svého koně a vyjedu rychle za ním. Začalo svítat. Nějak podivně brzo... Brzy se okolo nás hromadily stromy. Už to nebyla jen suchá poušť. Po chvilce, když jsem jeli dál, narazili jsme na skály. Jeli jsme mezi nimi. Dovedlo nás to až k jezírku a vodopádu. odkaz Mohli jsme ho objet a pokračovat v cestě... ale... To by byl hřích. Už sám o sobě byl krásný... Voda v něm byla tak čistá. Sesedla jsem z koně a dala mu volnost. Věděla jsem, že neuteče. Šel přímo k vodě, aby se napil. "Co takhle si zaplavat?" Škodolibě se na Michaela usměji. Rozběhnu se a skočím přímo do vody. Tak křišťálovou vodu jsem jakživ neviděla. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zastavili jsme se až u vodopádu a vlastně bylo už i skoro světlo, museli jsme jet dlouho. Sesedl jsem z koně a nechal jsem ho ať se napije a napase tý trochy trávy, která byla kolem. ,,Skvělej nápad." Usměju se, sundám si boty a taky skočím do vody, hned vedle Car. ,,Tohle jsem potřeboval." Usměju se a Caroline políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ne...tohle jsi potřeboval" Potopím mu hlavu, ale jen na chvilku, přičemž od něj odplavu, blíž k vodopádu. Plavu k němu pět a když se střetneme, znovu ho políbím. Následně ho znovu potopím. No co... bavilo mě to! "Zase si na to skočil!" Začnu se smát. "Chceš další polibek?" Škádlím ho, i když už musel vědět, že ho zase potopím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Caroline mi pořád věnovala polibky a já je opětoval. Políbil jsem Car a usmál jsem se. ,,počkej chvilku." Vylezl jsem z vody a rychle doběhl nahoru na vrchol vodopádu. ,,Pozor tam dole!" Zakřičel jsem a skočil jsem dolů. Když jsem se vynořil, tak jsem doplaval ke Car a políbil jsem jí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Následně mě políbil, což byla cena útěchy. Políbila jsem ho taky, když se mi zase udělalo zle... Falešně jsem se usmála a chytla Michaela, tak, abych nemusela moc plavat. Nechtěla jsem si to přiznávat, ignorovala jsem to. Nebo jsem se alespoň snažila to ignorovat. Políbím ho a plavu zpět na břeh. Vylezu z vody a zuji si boty, které byly mokré. Sundám si i tričko, které dám na sedlo svého koně, aby uschlo. Lehce ho poplácám. "ty víš jak mi je, co?" Řeknu tiše, přičemž kůň vyžadoval další pohlazení, které mu věnuji. "Myslím, že by bylo dobré pokračovat, ale až mi to trochu uschne..." Usměji se na něj a čekám, až vyleze z vody. Sednu si na kraj a sleduji vodopád. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Sedl jsem si vedle ní a chytl jí za ruku. ,,Za chvilku vyrazíme." Usměju se a Car políbím. Podívám se kolem na tu krásnou krajinu. ,,Je to tady úžasný." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Dobře...měli by jsme...ale ještě chvilku..." Pevně držím jeho ruku. "Jo... to ano...je to tu nádherné..." Pustím jeho ruku a obejmu ho. Avšak stále mám svou hlavu opřenou o jeho rameno. "Nashville...Yellow Creek RD....dobře si to zapamatuj, ano?" Trochu do něj šťouchnu. "Je to důležitá adresa..." Možná jsem až moc naléhala, ale chtěla jsem, aby to moje rodina věděla.... Pak jsem vstala. Nasadím si své boty, tričko a nasednu na koně. Vyjedu dál... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vstanu, nazuju si boty a nasednu na koně. ,,Proč ti tak záleží na tom, abych to věděl?" Zeptal jsem se Car, když jsme vyjeli. ,,Můžeme se tam zajet podívat. Společně, i když nemusíš velká města." usměju se a podívám se před sebe na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trošku oklikou. "Ona nežije přímo ve městě... Je to asi 10 minut do města... Je klidné městečko...neviděla jsem jí tak dlouho....ale spolu tam nemůžeme...Chci být s tebou sama..." Usměji se na něj za jízdy. "Jen si to prosím zapamatuj...chci aby si jí pomohl..." Usmívám se na něj, ale zároveň se snažím koukat na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře." Usměju se a pobídnu koně, aby jel malinko rychleji. ,,Doufám, že už se brzo někam dostaneme." Byla to sice krásná krajina, ale bylo potřeba se dostat do města a nebo alespoň někam k civilizaci. Ještě jsem nevěděl kam by jsme mohli jet. ,,Máme chatu v takoví malý vesničce dál od civilizace. můžeme zajet tam, i když nevím jestli tam v tuhle dobu nebude teta. Máme jí tak nějak na půl a ona tam moc ráda jezdí." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pousměji se na něj a doufám, že brzy narazíme na nějaké město. Právě naopak. Kus od nás v dálce jsem zahlédla vlak s vlakovou stanicí. Vyrazila jsem tím směrem i přesto, že s vlaky nemáme dobrou zkušenost. "Chtěla bych se usadit v nějakém menším městečku... někde na předměstí..." Začnu básnit. "Přemýšlel si někdy o tom?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Alijaška, ale přesný místo neznám. To bych se musel zorientovat až tam." Zahlédnu vlakovou stanici, ale nijak nespěchám. ,,O tomhle snad každý někdy přemýšlel. Bylo by to krásný." Usměju se na Car. ,,Vždycky se mi tohle líbilo. Malé město, dům a někdo v něm se mnou." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu nervozně. Kroť se..! Řeknu si v hlavě. "Myslel si tím mě, že?" Škodolibě se na něj usměji. V tom už jsme u nádraží, kde stojí chlap. Průvočí.... Sesednu z koně. "Dobrý den...Jede nějaký vlak na Aljašku?" Mile se usměji. Muž se začal smát. "To byl dobrý vtip..." Zakousl se do svého sendviče. "Ne ne... vy jste mi asi nerozuměl...myslela jsem to vážně..." Muž se na mě díval jako na blázna. "Ne...nic tam nejede...Leda na hranice Aljašky... Do maloměsta Dawson.... Je to městečko u velkého Canadského jezera...Ale asi míli, kdyby jste jeli lesem je Aljaška...." Zakousl se znovu do sendviče a já měla chuť mu ho shodit na zem. "A-ha..." Řeknu a podívám se na Michaela a pak zas na chlapa. "Kdy jede další vlak?" Muž s plnou pusou odpověděl. "Za hodinu" Obrátím se na Michaela. "Chceš jet?" Bylo to na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usměju se a na nádraží sesednu z koně. Poslechnu si rozhovor mezi Car a tim chlapem. ,,Nikam jinam stejně nemůžeme." Podívám se na obě dvě strany kolejiště. ,,pojedeme. Nemusíme dojet až tam. Můžeme vystoupit kdekoliv." Znovu se usměju a chytnu Car za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pousměji se, když mě chytne za ruku. "Chceme jet do Aljašky...kde seženeme lístky?" Chlap se na nás podíval. "U mě...dojdu pro ně" Hned jak chlap odešel, schytal Michael jeden z mnoha polibků, které mu věnuji. Chlap nás hlasitým "Ehm" vyrušil a podával nám lístky. Pak se podíval na koně. "To asi neprojde..." Řekl a pokrčil rameny. "Projde..." Řeknu zle a pak se trošku uculím. "Chápejte... tady svého koně nechat nemůžu..." Povzdychl si, ale nic neříkal. Vlastně je mi jedno co si myslel a chtěl... Pak se podíval na Michaela. "No jo! Jste to vy..." Řekl a odběhl. Podívám se nechápavě na Michaela. Pak přiběhl celý udýchaný zase zpět a podal Michaelovi leták. Byl tam Michael a já. Jeho rodina a můj otec nás hledají... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dojdu až k muži a pevně ho chytím. Ani se mu nepodívám do očí, abych ho ovlivnil a jen pronesu. ,,Tohle nikomu neřeknete. Dáte nám lístky a nikdy jsme se neviděli." Pak mu vytrhnu leták a několikrát ho roztrhnu. Muže pustím, ale jsem připravený, kdyby něco zkusil a dojdu zpátky ke Car. ,,Oni nás vážně hledali?" Řeknu, jako by to bylo něco co se nikdy nemohlo stát. ,,Mě to, ale nezajímá." Řeknu prostě, usměju se a Car políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řekl a políbil mě. "Zajímá..." Řeknu vážně po polibku a odvrátím od něj pohled. Prostě jsem měla pocit, že ano... Tak...tak jsem to prostě a jednoduše musela říct takhle naplno. "Vím že jo..." Řeknu tiše, protože si za tím stojím. Možná se pletu. Muž nám podal lístky. "Jestli si je chcete vzít sebou, sundejte sedlo... pokud ne, přivažte je tamhle... odvezu je...." Usměji se na muže a dojdu ke svému koni, ze kterého sundám sedlo. Odhodím ho na zem a poplácám koně po hřbetě. "Žijete tu někde poblíž?" Zeptám se zvědavě. "Měli by jste jim zavolat, že jste v pořádku..." Odpoví naštvaně. "Ehm...." Otočím se od něj a dělám, že ho neslyším. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Počkal jsem až z koně sundá sedlo a domluví s tim chlapem. ,,Záleží mi na rodině, bylo by dobrý kdyby věděli, že jsem v pořádku, alr to nic nemění na tom, že bez nich a s tebou se mám líp." Řeknu potichu i když vím, že Car slyší. ,,Neříkám, že kdyby jsme nejeli do New Yorku, tak bych to nevydržel a šel se za nima podívat, asi bych šel." Najednou jsem měl pocit, že to chci Car říct všechno. ,,kdybych měl telefon, tak už bych jim asi i zavolal, ale nijak zvlášť bych se k nim nehlásil, jenom, aby věděli, že jsem na živu." Bylo to všechno venku a i přes to, že bych rodičům rád zavolal, tak jsem mnohem radši byl s Car. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočím se od něj. "Nikdy jsem neřekla, že se s nimi nemůžeš stýkat! Klidně za nimi jeď na jak dlouho chceš... v ničem ti nebráním!" Podívám se na něj vážně. "Tak to prosím přestaň říkat takovým tonem..." Řeknu trochu lítostně. "Říkal to normálně..." Řekl chlap a znovu si ukousl svého sendviče, přičemž už ho snědl celý. "Ptal se vás někdo na slovo?! Já tedy rozhodně ne..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ale to přece vůbec neni pravda, mnohem radši jsem s tebou a můžu jim zavolat." Usměju se a podívám se na chlapa co dojedl sendvič. ,,Jste tady od toho, aby jste pracoval a ne poslouchal cizí rozhovory." Zle se usměju a dojdu ke Car. ,,nechci, aby sis myslela, že mě nějak držíš, protože to neni pravda a neřikej, že jo, protože není." Usměji se a lehce Car políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočím se od něj. "Prostě nechci aby sis myslel, že tě tady držím...Můžeš s nimi být v kontaktu...." Řeknu a otočím se zpět na něj. Pak zaslechnu vlak, který následně zastavil na zastávce. Kůň avšak dovnitř nechtěl. Měl domov tady, a tak jsem mávla rukou. "Ani zvíře se mnou nevydrží..." Nastoupím do vlaku a procházím mezi cestujícími. Jeden z cestujících mě chytl za paži. Otočím se na něj. "Prosím?" Zeptám se zvědavě. "Nemůžu uvěřit, že si to ty..." Usmívá se na mě muž. "Jo...to já taky ne... a kdo jsi?" Dívám se na něj divně. "Caroline... nedělej, že mě neznáš..." Zasměje se. "Mike...Mike Stenling! OMG!" Objemu ho. Tenhle vlak byl tak starý, že ani kabinky tu nebyly, jen čtyř sedadla. "Naposled jsem tě v New Yorku viděl....jé to už je doba! Pamatuješ? Byla jsi nejlepší v naší partě... nechybí ti skate?" "No popravdě ani ne... už...neskejtuji..." Usměji se na něj a trochu se od něj odtáhnu. "Co tady děláš?" Usměji se na něj. "Jedu zpět do New Yorku...Byl jsem u známých.." Sednu si naproti němu a čekám na Michaela. "Aha..." Řeknu nezaujatě, protože se o New Yorku nechci bavit. "Už...nechodím do školy... mám rodinu..." Začnu se smát. "Fakt? to je skvělý!" Řeknu mile. Pak přijde Michael. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usmál jsem se a podíval jsem se na přijíždějící vlak. Koně jsem nechal na místě a nastoupil jsem. ,,Běž na před hned přijdu." Popravdě jsem se šel podívat dopředu jestli ve vlaku vůbec někdo je a chtěl jsem si prohlédnout co nejvíce pasažérů. Došel jsem ke Car a podíval jsem se na kluka, který seděl naproti ní. Od někud jsem ho znal, vypadalo to, že jsou s Car kamarádi a pak jsem si vzpomněl, bylo to ten den co jsme se s Car viděli poprvé. No prostě s timhle klukem jsem si nepad do noty. ,,Ahoj." Pousměji se, možná trochu falešně a sednu se vedle Car. ,,Aspoň, že vlak někdo řídí." Usměji se a dám jí pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na Michaela. "Jede do New Yorku...a...my taky..." Řeknu trochu vystrašeně, ale zatím to zvládám dobře. Pak přišla nějaká dívka a sedla si vedle něj, přičemž jí Mike políbil. "To je moje přítelkyně" Usměji se na ně. "Těší mě..." Řeknu a zvednu se na odchod. Rušit je nechci. Chytnu Michaela za ruku a táhnu ho pryč. Posadím se kus od nich na prázdná místa. "Chci aby si viděl svojí rodinu, aby si s nimi mluvil a... a vídal je..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nechal jsem se Car odtáhnout a jakmile jsme si sedli tak jsem se jí podíval do očí. ,,já vím, že do new Yorku nechceš a tak tam jet nemusíme. Já je tak moc vidět nepotřebuju." Usmál jsem se. ,,Teď se cítim, jako bych tě nutil do něčeho co nechceš, takže jestli jet nechceš, tak nejedem." Chytl jsem Car za ruku. ,,Ani nevím, jestli se na ně můžu podívat." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu potom, co ho vyslechnu. "Myslím, že je na čase udělat krok dopředu..." Usmívám se na něj. Ano, v mých očích je strach, ale dřív nebo později by jsme tam museli... "Myslím, že bych měla navštívit....otce" Řeknu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Chtěl bych, aby si pro mě něco udělala." Na chvilku odvrátím pohled ven z okýnka a pak se na Car zase podívám. ,,Prosím. Pojď za rodiči se mnou." Usmál jsem se. ,,Nevím jestli bych za nimi mohl sám." Odmlčím se. ,,Nevím, jestli bych to zvládnul." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj. "Tvoje rodiče mě nesnáší..." Snažím se pousmát, i když to nejde. "Měl by si za nimi jít sám..." Přesednu si vedle něj, abych si mohla o něj opřít hlavu. "Nevím...zda bych to zvládla...ale je to tvá rodina... měl by si tam jít sám..." Upřímně? nechtělo se mi tam, ale... možná kvůli němu... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nemají tě zrovna v lásce, ale patříš ke mě a oni se s tím musí smířit." Jemně jsem Car políbil do vlasů. ,,Hodně by si mi tím pomohla a já bych potom mohl zajít s tebou za tvým otcem." Byl to jenom návrh, nevěděl jsem ani jestli Car bude stát o společnost, když se uvidí s otcem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Políbím ho hned poté, co mě políbí do vlasů. "Nejsem si jistá...Víš už tak je pro mě dost těžké, vrátit se tam..." Potřebovala jsem čas, protože to pro mě bylo rozhodující. "Bojím se, že se mnou vymete stejně jako dřív... co když mě ani nechce vidět?" Řeknu Michaelovi. Ano, mluvím o otci.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tentokrát se už nenecháš. jsi silnější, statečnější a.... no to správné slovo.... drsnější." Políbím Car. ,,já budu u tebe, budeme pořád spolu." Znovu Car políbím. ,,Nějak se to vyvrbí." Sice jsem byl nervózní, ale chtěl jsem tomu dát volný průběh. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Nebudu využívat toho, kdo jsem...proti otci..." Řeknu zle. "Protože na to nejsem pyšná..." Podívám se na něj. "To, kým jsem teď mi ukázalo plusy ale i mínusy...." Musela jsem myslet na Jacka... Jak na tom asi je... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Převoz byl těžký, protože museli letět vrtulníkem. Přistáli na střeše budovy a následně byli převezeni na pokoj, na intenzivní péči. Ukáže jen čas, kdy se probudí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ale já nemyslím to co jsi. Změnila jsi se a tím nemyslím to že jsi upír." Poslední slova zašeptám potichu. ,,Pokud ti to nebude vadit, tak se zkusím trochu prospat, nepamatuji si, kdy jsem se pořádně vyspal naposled." Usměji se a tak, aby Caroliina hlava nespadla se uvelebím a zavřu oči... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba dva vystoupili z vlaku a chvilku se rozhlíželi. Bylo to něco, co jim vrátilo několik vzpomínek. Možná špatné, možná dobré vzpomínky. Kam půjdou? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se kolem sebe a najednou se mi vybavilo tolik vzpomínek, kolik jenom mohlo a ne jenom ty dobré, ale i ty špatné. ,,To bude v pohodě." Snažil jsem se nahlas uklidnit Car, ale i sebe. ,,Měli...Měli by jsme jít." Chytnu Car pevně za ruku. ,,Možná si nejdřív seženu nějaké čisté oblečení, tohle už mám na sobě několik dní." Nevěděl jsem jestli chci jít a tak jsem se podíval na Car. ,,půjdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu rozhodně a vydám se s Michaelem směrem k městu. "Máš pravdu, šaty by se hodily..." Usměji se na něj, stále trochu nervozně. Sleduji každého člověka, jako bych se bála, že narazím na svého otce. Kontroluji každou ženu pohledem, zda to náhodou není macecha, která sice zmizela...ale... nikdy si člověk nemůže být jistý... Brzy jsme došli do města a zamířili jsme do nejbližšího obchodu. Když vejdu pustím Michaelovo ruku. "Půjdu si něco vybrat..." Řeknu a nechám Michaela, aby odešel do pánského oddělení. Vzala jsem si na sebe pár věcí (odkaz) a staré věci nechám v kabince. Taktéž i cenovky, které jsem z nového oblečení jednoduše strhla. Vyjdu z kabinky a spadne mi čelist. Macecha?! Ano, je to ona! Právě si zkoušela šaty, které vypovídaly o nějaké výjimečné události. Nasadím si sluneční brýle a dělám že jí neznám. "Ty šaty jsou krásné, že?" Řekne trochu nafoukaně. Nic neříkám jen kývnu hlavou. Po hlase by mě poznala... "Připomínáte mi mou dceru...zmizela..." Řekla výsměšně. "Dceru?!" Byla jsem překvapená. "Ano... Je to má nevlastní dcera ale před měsícem..." Nedořekla větu, ale ukázala snubní prstýnek s diamantem. Můj překvapený výraz byl větší. Ještě že mi neviděla do očí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Prohlédl jsem si několik věcí a pak jsem si jich pár vzal do kabinky, kde jsem se převlékl. (odkaz) Na konec jsem si vybral něco slušnějšího a oblečení co jsem si nevybral jsem nechal v kabince. S placením jsem se nemusel nijak trápit, protože čipy, které oblečení chránili před krádeží, už tam dávno nebyli. Chtěl jsem jít na proti Car, ale viděl jsem jí jak si povídá s ženou. Ano! Určitě to byla její macecha. ,,no to snad ne." Řeknu potichu a rozhodnu se na Car počkat raději venku před obchodem, aby mě macecha neviděla, protože nepochybuji o tom, že by mě poznala. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Tak jo... to stačí!" Řeknu naštvaně a žena se podivila. "Hm?" Podívá se na mě divně. "Raději už půjdu..." Jdu směrem ke vchody, který byl zároveň i východem. Vyjdu ven a až poté zjistím, že tam stál Michael. "Ještě chvilku mluvení o svatbě a měla by tu botu co si zkoušela obtisklou na čele!" Řeknu znuděně a zároveň naštvaně. Opravdu mě nebavilo poslouchat, jak si s mým tátou užívá... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nevšímej si jí, přece tě nepoznala." Chytnu Car za ruku. ,,Vypadáš skvěle." Políbím jí a vydám se směrem, kde by měl být náš dům, ve kterém jsem žil. Car jsem pořád držel za ruku a šel pomalu vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu zle. Vidět jí znovu mě připomnělo staré časy. Michael mě chytl za ruku, a tak se trochu pousměji. "Skvěle? I mojí radost z mody mi vzala...." Začnu poznávat onen směr, kudy jdeme. Zatím mlčím... "Je zvláštní být zase zpátky..." Rozhlížím se. Ať se kouknu kamkoliv, vidím lidi. Lidi, kteří vyhazují kelímky od kafe. Nebo lidi, které jdou do práce, z práce. Všechno se točí kolem lidí. Je neuvěřitelné, kolik jich tu je.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,je to tak strašně zvláštní pocit, netušil jsem, že se sem ještě vrátim." Čim blíž se k místu určení blížíme, tím víc mi to připomíná staré časy. ,,Už budeme na místě..." Na chvilku jsem se zastavil a nadechl jsem se. ,,popravdě Car? Mám docela strach." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na něj, dokud nedodá, že budeme brzy na místě. ,,popravdě Car? Mám docela strach." Poplácám ho po rameni se slovy. "To bude dobrý....noo...tak...hodně štěstí...." Otáčím se na odchod nervozně, abych z toho vyvázla. Popravdě, ale opravdu popravdě se mi tam nechtělo... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Počkej Car, prosím." Zavolám na ní. ,,Já to bez tebe vážně nezvládnu, nemusíš nic dělat, stačí, když budeš stát vedle mě." Pousměji se a doběhnu ji. ,,Zvládneme to." Nechtěl jsem ji moc přemlouvat, ale i tak jsem dodal. ,,prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "No tak jo..." Řeknu nevrle. "Ale skončí to špatně...nesnáší mě..." Řeknu si spíše pro sebe a možná trochu naštvaně. Z jeho matky pro mě neplyne nikdy nic dobrého... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To není pravda....Dobře tak možná." Pronesl jsem také potichu. ,,Ale to, že tě nemají rádi oni, to nic neznamená..." Znovu se usměji a opět chytnu Car za ruku. ,,Už tam budeme." Dojdeme až k domu, už to bylo tak strašně dlouho co jsem ho viděl naposledy a najednou jsem ucítil spoustu vzpomínek. ,,Uffffff." Oddychnu si, když zastavím před vchodovými dveřmi s Car vedle sebe. ,,Jdeme na to." Zašeptám, pevněji stisknu náš stisk ruky s Car a zazvoním... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šli jste po chodbě a následně po schodech. Došli jste až před dveře, které byly otevřené. Vešli jste dovnitř a hned na Michaela vylítlo plno objetí. Byl tu jeho otec, matka a dokonce i jeho babička. Caroline lehce pustila tvou ruku a trochu poodstoupila. Objetí ti připomnělo...domov. Ano, musel sis to přiznat. "Kde jsi byl? Jsi v pořádku?" Řekla matka Michaela a hned na něj hrnula otázky různého typu. "Nechceš udělat něco k jídlu? Čaj nebo kafe?" Usmívá se. "Nebo si chceš jen popovídat? Vrátil ses?" Usmívá se čím dál víc. "Koukám, že sis přivedl nové děvče... to jsem moc ráda..." Ukázala na kuchyni, aby jste si šli sednou. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro I přes to, že mi to všechno připomnělo domov, tak jsem to na sobě nechtěl moc ukazovat a tak jsem stál jako dřevo, s rukama dole a, když mě konečně pustili, tak jsem se snažil odpovědět na otázky. ,,Ehmmm. Tak. Nemusí tady nikoho zajímat, kde jsem byl. Ano jsem v pořádku." Odmlčím se a malinko poodstoupím blíž ke Car, ale vypadalo to, že jí máma nepoznala. ,,Nemám hlad a nemám náladu si povídat a nevrátil jsem se." Ano. všechna ta slova jsem myslel vážně, protože jsem se vrátit rozhodně nehodlal. ,,Mami..." Nevěděl jsem, jestli říct pravdu, ale myslel jsem, že nemá cenu nic tajit. ,,Tohle je Caroline." Ucítil jsem v sobě silnou nervozitu. ,,Víš co? Leda něco na uklidnění. Whisky s ledem?" Ani jsem si neuvědomil co říkám... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pobaveně se otočím, jinak bych pukla smíchy. No ano, on to vážně řekl! Jeho matka měla najednou výraz, jakoby jí uletěly včely. "Ehm... jestli on whisky, tak já kafe....a asi silný..." Řeknu jeho matce a projdu kolem ní. "No počka-" Nestihla doříci, když v tom už sedím u stolu. Nebudu přece čekat na pozvání, které nedostanu ne? Jeho matka ke mě přišla, vlastně mě obešla. Michaelovi nalila whisky, což mě dost překvapilo. "Led nemáme" Dodala a mě zalila kafe, které měla připravené pro sebe. Avšak místo cukru mi tam dala sůl. Podala mi ho. "Děkuji" Řeknu a napiji se, přičemž do vyprsknu zpět. "Pardon... je to horký..." Řeknu se zlým pohledem na Michaelovo matku. Nechtěla jsem jim to hned zkazit, a tak o soli mlčím. Pak si k nám rodina přisedla. "Myslím, že máme právo vědět, kde jste byly...." Řekl jeho otec s pohledem na Michaela. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dojdu ke stolu a sednu si vedle Car, ,,Nevadí." Pousměji se a vezmu si do ruky whisky. ,,Kde jsme byli?" Podívám se na Car a pak na otce. ,,Tak v rychlosti vám řeknu nejdůležitější místa." Poposednu si na židli. ,,V blázinci, v pár hotelech, v nějakym úchylnym městě a ve westernoví vesničce." myslím, že jsem řekl ve zkratce všechno a pomalu vstanu. ,,na chvilku mě omluvte." Pomalu dojdu do kuchyně a zrak mi padne na nože vyskládaných ve stojanu. Instinktivně sáhnu pro ten největší a schovám ho. Potřeboval jsem bejt nějak ozbrojenej, když poslední nůž jsem ztratil a pistoli nechal Zoe. Pak se vrátím zpátky ke stolu a sednu si. ,,ještě něco chcete vědět?" Po těchto slovech vypiji whisky na ex. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Co? "Michaele...." Trošku ho umlčím. "Myslím, že si toho řekl, až moc..." Ano, myslím ten blázinec... Na chvilku odešel a já se bez svolení vydala do jeho pokoje, kde jsem se sedla na postel. Ano, vzpomínala jsem. Trošku se pousměji. Také jsem si všimla, že jeho pokoj zůstal přesně takový, jako když odešel.... Zvláštní tu znovu být... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "A kde budeš teď?" Posmutní trochu matka. "Vrať se domů...prosím" Řekla ještě smutněji. Zřejmě si jí chyběl. Což je pochopitelný, byl to přece její syn. Pardon, vlastně pořád je... Tedy až na maličkost, že je teoreticky mrtvý... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kam teď? Asi. Kam mě vítr zavane." Nechtělo se mi moc mluvit. ,,Nechci zůstat tady. Nechci se vrátit." Řeknu potichu a zamířím do svého pokoje, kde byla Car. ,,Nějak jsme to zvládli." Sednu si vedle Car a usměji se na ní. Ano. Tohle byl ten upřímný úsměv, ne ten falešný co jsem házel na rodiče. ,,Co to pude půjdeme." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Jo...zdá se, že jsme to zvládli..." Podívám se na něj. "Ne... promiň...já půjdu hned..." Vstanu a zamířím rovnou ke dveřím. Prostě to nešlo. Nemohla jsem tu být. Stejně tak jsem si nebyla jistá, zda zvládnu jít za otcem... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře. Půjdu s tebou." Zamířím za Car a u dveří zavolám na mámu. ,,Jdu. Možná se ještě vrátím." Ucítím jak mě matka chytla za ruku a že prý nikam nejdu. ,,Běž napřed hned jsem tam." Houknu směr ke Car a podívám se na ruku, kterou máma drží. ,,Co chceš?" Vyštěknu možná malinko přehnaně. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Heh?" Dívám se na pramínek dost překvapeně. Kolem mě chodilo tisíce lidí, kteří si mě naštěstí nevšímali.... Schovám pramínek do kapsy a dělám jakože nic. Problém byl v tom, že to nešlo jen tak nechat... Věděla jsem kam zajdu... Pro radu... Čekám na Michaela a přitom se opřu o zeď. Sleduji stánek s novinami a časopisy. Je až nemožné, kolik toho tady je... Tolik časopisů, které jsou k ničemu... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Prosím, nechoď..." Řekla se slzami. "Jsi pro mě to nejdůležitější, co mám... a zrovna ses vrátil... Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála..." Slzy jí stékaly po tváři a kapaly na zem. Dívala se ti do očí. "Michaele...." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Rozhodl jsem se rodičům o mém novém já noc neříct, což byla asi samozřejmost. ,,Vypadám..." Nevěděl jsem jestli to říct, jestli jí zlomit srdce, ale i tak jsem to řekl. ,,vypadám jako někdo koho zajímalo, jak moc si se o mě bála? Jako někdo kdo by tady chtěl zůstat a vyprávět vám o tom všem? Jako někdo kdo tady chce vůbec zůstat?" Odmlčím se. ,,Přijdu se na vás podívat, ale teď chci být s Car." Vytrhnu se z matčina sevření a pomalu zamířím směrem, kterým šla Car. Když dojdu ke Caroline, tak se na ni jen usměju i když mi bylo v tu chvíli na nic. ,,Tak jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Uculím se na něj a dodám. "potřebuji si něco maličkého zařídit, takže...na chvilku zmizím...dáme si sraz za pár hodin tady, ano?" Podívám se na něj s úsměvem. "Je to důležité..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jasně. Já si zajdu zatím pro novej telefon." Políbím ji na cestu a pak se vydám do nejbližšího obchodu s telefony, který v new Yorku byl. V obchodě se na chvilku zdržím a kouknu po nějakých telefonech, ale zatím si nemohu vybrat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vešla jsem přímo do nemocnice. Hned jsem ucítila ten hnusný "pach". Ano, nemocniční pach. Byl všude. "Bleh..." Řeknu nahlas a pokračuji dál k výtahu. Musela jsem vyjet pár pater, protože můj přítel, dělal na jednotce intenzivní péče. Jak vím přesně kde? Heh... taková směšná historka. To až jindy... Dveře výtahu se najednou otevřou a já pokračuji tichou uličkou, kde jsou pokoje. Pokračuji až nakonec chodby, kde je můj známý přítel. Zaťukám na dveře a jednoduše vejdu. "Koukám, že si povýšil..." Řeknu pobaveně. "Kdo jste?" Řekne trochu zle a vstane. "Byly časy, kdy by si mě poznal za každou cenu...." Zasměji se. "Caroline?" Řekne překvapeně a dodá úsměv. "Jo...jen jsem ti přišla připomenout, že mi něco dlužíš..." Usmívám se zle. "Nic ti nedlužím!" Zavrtí hlavou nesouhlasně. Vyndám z kapsy šedivý pramínek vlasů. "Potřebuji pomoct zjistit, co se děje..." Řeknu vážně a trochu vystrašeně. "Ať je to cokoliv... Ne....vždycky si mě do něčeho namočila..." Řekl zle. No... možná měl pravdu... "Necháš mě v tom?!....necháš mě šedivět?!" Zle na něj zvýším hlas, přičemž se začne smát. "Co je tu vtipného?" Zeptám se zle a zároveň tázavě. "Nic...hele chápu, že máš nějaké problémy, ale já jsem tady ve zkušební lhůtě...takže..." Ukáže rozhodně na dveře. Odcházím ze dveří s pramínkem vlasů se slovy vyžadující pomstu. "Však ono na tebe jednou dojde... hlídej si krk... v noci je New York nebezpečný!" On za mnou vyběhne na chodbu se slovy. "Vyhrožuješ mi?! To já mám vyhrožovat tobě..." Řekl a zalezl do toho svého kamrlíku. Pokračovala jsem dál a cestou k výtahu se dívala do pokojů. Malým okénkem, které bylo skleněné. Měly to všechny dveře. Dokud jsem to neuviděla. Byl tam Jack?! Ne... to není možné! Říkám si a vrátím se k jedním dveřím, které následně otevřu. Vypadal, že je v bezvědomí? Nebo má uspávací léky? nebo spí? Něco z toho... Pomalu dojdu k jeho lůžku. Přepadla mě jakási lítost... Vztek na sebe samou. Sednu si k jeho posteli, avšak na druhou stranu, kdyby šel nějaký doktor, či sestra, abych se mohla někam schovat. Do skříně? To by bylo trapný... To je fuk. Chvilku jsem ho sledovala, když jsem uslyšela sestru a doktora. Schovala jsem do maličké koupelničky, která tady byla na každém pokoji. I když... někdy zbytečně. Slyšela jsem, jak doktor sestře řekl, ať dá pacientovi probouzející léky. Jakmile je sestra podala a odešla, otevřela jsem dveře od koupelny a vydala se znovu k jeho posteli. Chtěla jsem počkat, až se vzbudí, i kdyby se probudil až večer... Sedla jsem si k jeho posteli a jen ho sledovala.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tenhle ujde." Pronesl nad jedním telefonem od samsungu a ukázal jsem ho prodavačce. ,,Vemu si tenhle." Hodím na prodavačku úsměv a přejdu k pokladně. ,,Na účet podniku." Pronesu do jejich očí a telefon si vezmu a odejdu. ,,Fajn." Byl sice ještě čas, ale neměl jsem co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Viděl jsem kousek cesty do nemocnice vrtulníkem a chvilku před operací, než jsem padl do narkózy. Pomalu jsem otevřel oči, viděl jsem rozmazaně a chvilku mi trvalo než jsem rozpoznal postavu která seděla u postele. ,,Ca......Caroline?" Byl to poslední člověk kterého bych tady čekal. První co jsem ale udělal bylo, že jsem odvrátil pohled. ,,Jdi pryč." Řekl jsem potichu, ale věděl jsem, že mě slyšela. Nemohl jsem se na Car koukat jako předtim, ne potom co mi Michael udělal a co Car udělala Zoe. ,,Jdi pryč." Řekl jsem znovu. ,,Jsi monstrum." Dodal jsem a zmáčkl jsem bzučák na přivolání sestry. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Nemůžu odejít..." Řeknu tiše, avšak v tom už sestra otevírá dveře a já mu před očima zmizím. Sestra vejde a jde přímo k Jackovi. "Potřebujete něco?" Zeptá se a čeká na jeho odpověď. Objevím se před ní. "Zapomeň co vidíš....nevracej se, dokud ti doktor nenařídí, že máš jít pacienta zkontrolovat.." Řeknu rozhodně a vážně do jejích očí, přičemž kývne a odchází. Otočím se znovu na Jacka. "Tak za prvé...Zoe chtěla nejdřív zabít mě, ne já jí...Tehdy v tom vězení...ale o tom jindy... Jsem tu z jiného důvodu..." Dívám se na něj a radši zůstávám dál od jeho postele. "A když už jsme u toho...já a monstrum?" Dívám se na něj vážně a jdu k němu blíž. "Jestli jsem za ten čas, kdy už nejsem člověk něco zjistila tak to, že lidi jsou větší monstra, než si umíš představit..." Dívám se na něj vážněji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Měl si ze svého mobilu radost, vždyť byl po dlouhý době jediný, který si držel v ruce. Najednou do tebe někdo narazil. "Dávej pozor na cestu, šmejde!" Uslyšíš hlas, který ti byl známý. Nemohl si uvěřit svým očím. Byla to Zoe! Avšak? Neměla na sobě ani škrábnutí... Jak to? "Michaele..." Řekla a oči se jí rozzářily, jako plamínky. Co dělala v New Yorku? A proč není v nemocnici?... Přece... vypadalo to s ní vážně...ne? Co uděláš? I když... je tu komplikace, ulice je plná lidí... A ještě něco... Měl si zvláštní pocit...Jaký? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co tady děláš?" Pronesl jsem zle směrem k ní, protože jsem doufal, že už jí neuvidím. ,,Doufal jsem, že už se neuvidíme." Řekl jsem potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Řekl jsem tentokrát už nahlas hned potom co odešla sestra. ,,Kvůli tobě a Michaelovi jsme se Zoe malém umřeli a vy jste si v klidu odkráčeli pryč, jako by se nic nestalo, ale ono stalo." Začínala mě bolet hlava z toho jak jsem mluvil, ještě jsem se plně nezotavil. ,,Prostě mě nech na pokoji a už mě nikdy nehledej." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dojdu k němu blíže a sleduji přístroje, na které je napojený. "Necítím se provinile... nic jsem ti neudělala a nikdy bych ti nic neudělala...ale proto tu nejsem...takové řečičky nikoho nezajímají..." Sednu si a odšoupnu se kousek od jeho postele. Ještě chvilku si prohlížím přístroje. "Doufám, že máš rád společnost...protože já stejně neodejdu..." Pravou botou si sundám levou botu a následně skopnu i druhou botu. Nohy si položím na jeho lůžko. Natáhnu se na židli tak, aby mi to bylo příjemné. "Ptát se tě jak si na tom asi není nejlepší konverzace co?" Natáhnu se pro jeho kartu, kde zapisovali jeho stav pro případnou vizitu. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Jsem na zdravotní procházce po tom, co jsem málem skončila pod kytkami...Co tu děláš ty?" Zeptám se zvědavě. "Neuvidíme? Tak ty si doufal... To není moc milé...Přesto nás osud seslal k sobě..." Mile se zasměji. Měla jsem dobrou náladu. "Nechceš zajít na kafe? Platím..." Mrknu na něj a mile ho šťouchnu. Jako by jsme byli staří známí, který se dlouho neviděli. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Řeknu trochu chladněji a prohlédnu si ji pomalu od hlavy až k patě. ,,A jak to, že jsi "zdravá?" Měla by jsi ležet v nemocnici." Uchcechtnu se a začnu odcházet do jedné z prázdných holích uliček. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pootočil jsem se a jen jsem shodil Caroliiny nohy dolů, pak jsem se zase odvrátil od ní a díval jsem se na noční stolek, který byl u postele. ,,Ty jsi ještě tady?" Pronesl jsem, ale neotočil jsem se. ,,Vypadni! Hned!" Řekl jsem dost nahlas až jsem to skoro zakřičel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Shodil mé nohy dolů a otočil se ode mně. "Zdvořilý..." Pak se ale zeptal jestli jsem tady. No dobře, ne moc příjemným tonem. "Jo..." Řeknu na jeho otázku, taky ne moc mile. No co... On ke mě taky moc milý nebyl. "Víš, že křik ti akorát uškodí?" Řeknu klidně a sáhnu po časopise, který ležel na stole. Najednou přijela sestra. Byla to jiná než minule. Přivezla jídlo, které mi podala. "Jsem jako roznášková služba! nic jiného tu nedělám..." Říká tiše a zle. Trochu se usměji. Vypadalo to, že tu na praxi, protože to měla na vizitce... Tak to bylo celkem jasné. Odešla se stejnými naštvanými slovy. Vstanu i s jídlem a obejdu postel. Kleknu si na kolena a tác s jídlem, které bylo dietní, protože byl stále napojený na přístroje, mu podávám. "Chceš?..." Zeptám se a snažím se být milá... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Usměji se na něj a sleduji, jak si mě prohlíží. "Dáváš mě do nemocnice? Zas tak špatně na tom nejsem hele... jinak bych tu nestála a nezvala tě na kafe..." Mrknu na něj. "No tak... jedno kafe...nebo se bojíš?" Následuji ho po celou dobu prázdnými uličkami onoho rušného města. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne, že bych se bál, ale v New Yorku nejsem kvůli tobě a... Upřímně? Moje přítelkyně tě málem zabila." Pronesu ironicky a stále stojím na místě. ,,Ne, že by mi to vadilo." Ohlédnu se kolem sebe, jestli mě někdo nesleduje a když vidím, že ne, tak se v mžiku objevím u Zoe. ,,Nevykládej si to špatně, ale mezi náma už nikdy nic nebude." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pronesu a otočím se zase na druhou stranu od Car. ,,Ty ani nevíš, co jste mi provedli že ne?" Říkám potichu. ,,Když jste nás tam nechali, pomalu jsem cítil, jak se ze mě vytrácí život a ztrácím síly." Mluvím potichu. ,,Našli nás hodně pozdě, ale pořád jsme byli při vědomí, okamžitě do nás začali pumpovat krev a po vás se vyhlásilo pátrání, ne jenom kvůli tomu co jste udělali nám, ale protože jste byli hledaní za to že jste utekli." Otočím se Caroliiným směrem, ale nedívám se na ni, nýbrž na stolek se šuplíkem, který otevřu a vytáhnu plakát. ,,Tohle je poslední co si pamatuju a co jsme vzal." Rozložím ho a podívám se na dva hledané. ,,Co kdyby jme hned teď zavolali třeba na číslo tvého otce?" Začnu provokovat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ta otázka mi zaskočila. Jasně že jsem věděla co, ale...nechtěla jsem se o tom moc bavit.... "M-mě je to líto...." Řeknu tiše, ale jistě. Poslouchala jsem ho. To o pátrání mě nezajímalo, ale hlavní byla věta, která mě dostala nejvíc... ,,Když jste nás tam nechali, pomalu jsem cítil, jak se ze mě vytrácí život a ztrácím síly." V mých očích se objevily slzy. Slzy provinilosti a lítosti. ,,Co kdyby jme hned teď zavolali třeba na číslo tvého otce?" V jeho hlase jsem cítila provokaci. Ano, patřilo mi to. Mlčím. Nemám k tomu co říct, protože jsem ani nevěděla co říct. Vytáhnu z kapsy hustý pramen šedých vlasů. Poté řeknu tichým hlasem. "Prosím tedy, zavolej mu a řekni, že jeho dcera umírá..." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Zasměji se. "Už si mi to několikrát říkal.... chci tě pozvat na kafe a myslím, že bys měl jít...Mohl by ses dozvědět zajímavé info..." Mrknu na něj. "Nic víc v tom není... Myslím, že už každý máme svůj život..." Ano, lhala jsem v naději, že se ke mě možná jednou vrátí.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Proč mi to info neřekneš tady? A hlavně, proč by na tom měla být Car špatně?" Nevěděl jsem co tím myslí, ale rozhodně mě to zajímalo, s tím, že se mi s ní, ale nikam jít nechtělo. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ty...Ty umíráš?" Strašně mě to zaskočilo. ,,Jak? Já myslel, že nemůžete?" Byla to zvláštní otázka, ale musel jsem se na to zeptat. ,,A proč mi to vůbec říkáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trošku zmateně. Svou situaci jsem vůbec nechápala. Vypadalo to, jako by mě předbíhal čas. "Jednak proto, abych ti ukázala že volat mému otci není nejlepší nápad a....taky proto... že si nemám s kým promluvit...Snažila jsem se, aby mi můj známý nějak pomohl, ale...povýšil a nechce se zaplést do špinavé práce..." Schovám pramínek vlasů zpátky do kapsy. "Pak jsem tě tu zahlídla a...chtěla jsem se jen ujistit, že si v pořádku..." Řeknu upřímně. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Tady ti to neřeknu...takže ona se má zatím dobře? to je fajn...." Usmívám se mile a zároveň falešně. "Takže? bereš to kafe? nebo mám odejít?" Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jenom na chvíli a jenom kvůli tomu, že jsem zvědavej." Řeknu potichu a zamířím do jedné z kaváren, které byli poblíž a vlastně po celém New Yorku. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Teď už vidíš, že jsem v pořádku. Co kdyby jsi si o tom promluvila s Michaelem?" Řekl jsem sice mírněji, ale stejně i docela chladně. ,,On je stejný jako ty, třeba ti pomůže." Začínalo se mi chtít spát, byl jsem pořád ještě otřesený. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj. "No... asi bych měla jít..." Řeknu a vstanu na odchod. "Ještě...ještě jednou se chci omluvit...Cítím pocity 2x silněji, než ostatní...V tu noc jsem...byla naštvaná...naštvaná na tebe...Chápej...nejdřív ta pusa a pak to v tom baru...Mohl jsi mi to normálně říct... ne mě ignorovat..." Řeknu a zamířím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Usměji se na něj a pokračujeme do kavárny, kde se usadíme. Chvilku se na něj jen s úsměvem koukám, až poté objednám dvě kávy. "Zvědavost je dobrá vlastnost v určitých mírách..." Řeknu, jakmile donesou kávu. "Caroline udělala velkou chybu, že se napila z mé krve..." Řeknu s úsměvem. "Jak se říká... na každého jednou dojde..." Dám si do kávy cukr... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pak jsem se pomalu uložil do spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co jsi jí udělala." Procedím naštvaně mezi zuby a cítím jak se pomalu moje oči mění a tak přeměnu zastavím. ,,Co jsi jí udělala." Řeknu znovu a ruce dám v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Usměji se. "A nebuď tak hrubý...snažím se být milá..." Zvednu se. "Měla bych už jít...ahoj... doufám, že se ještě uvidíme..." Řeknu a vycházím s kavárny do uličky, která byla postranní. Abych se vyhnula davu lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Stůj!" Zakřičím, když za ní vejdu do uličky. ,,Řekni mi víc." Doběhnu k ní a narazím jí na zeď jednoho z domů. ,,Řekni mi to nebo přísahám bihu, že ti zlomim vaz." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu, ale v tom mě narazí na zeď jednoho z baráků. "Zlomíš vaz? Do toho...budeš to právě ty, kdo si bude vyčítat co udělal..." Usměji se a trošku ho odstrčím. "Zabiješ mě? V tom případě zabiješ i jí...respektive její šanci..." Řeknu vážně a snažím se ho odstrčit. "Když dovolíš...mám teď v plánu důležitější věci..." Otočím svou hlavu doprava, kde uvidím stát Caroline. Asi 20 metrů od nás. Zamávám na ní. Dělám, jakože jí mám na háku, což je pravda. "Zavolej mi, až budeš sám... řeknu ti víc...jak jí pomoci... ale něco za něco..." Nakloním se k němu, přičemž mu do ruky dám své číslo. Následně ho obejdu a pokračuji v cestě. V tom jsem ale naražena na stěnu. Caroline mě drží pod krkem a škrtí mě se slovy. "Měla jsem tě zabít hned v tom městě...Co tu chceš?!" Snažila jsem se jí odstrčit. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car....počkej." Pronesu a objevím se u ní, při čemž jí sáhnu na ruku. ,,Něco se s tebou děje viď? Něco zvláštního." Pronesu potichu a nejistě a pak se podívám na Zoe. ,,A ona ví co." Měl jsem na obličeji, tak vražedný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trochu jsem stisk povolila. "Nic od tebe nechci....zmiz a opovaž se někde poblíž mě objevit!" Řeknu vážně. "Kdyby jsme tu byli sami, zabila bych tě...tím si buď jistá...Takže být tebou si dávám pozor, kudy chodíš..." Řeknu prostě a odcházím uličkou do velkoměsta. Jak se říká...nálada pod psa. Už vím proč. Stejně jsem to teď cítila i já. Měla jsem v plánu jít zítra Jacka znovu navštívit, avšak raději jsem si to nechala pro sebe.... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu prostě a odcházím na druhou stranu. Nemínila jsem jít stejnou ulicí, aby Caroline měla své kecy o tom, že je sleduji. Nestálo mi to za to.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co se s tebou děje? Musí se s tebou něco dít." Nemyslel jsem si to jenom kvůli tomu, že mi to řekla Zoe, byla pravda, že Car vypadala trochu jinak. ,,Kam chceš jít?" Změním trochu téma, ke kterému se hodlám stejně ještě vrátit. Chtěl jsem se dokonce ještě sejít se Zoe, ale jenom kvůli tomu, abych se dozvěděl víc. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj vážně. "Seženeme si nějaké bydlení... Nemáme kam jít a celou noc po městě courat nehodlám..." Ano, možná jindy rozhodně ano, ale teď jsem měla pocit, že bez krve budu slábnout. Avšak musela jsem předstírat, že se nic neděje. Třeba se skutečně nic neděje... "Pak by jsme si mohli sehnat něco k jídlu..." Řeknu jistě. V mém hlase nejistota poznat nebyla... Ale uvnitř mě byla. "Ale jak tady najdeme nějaké bydlení?..." Tady to není tak lehké jako jinde.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Po něčem se podíváme." Řeknu potichu a rozhlédnu se kolem sebe. ,,Co když nic k bydlení nenajdeme?" Řekl jsem trochu starostlivě. ,,Promiň, ale do hotelu, na jedu noc se mi moc nechce, chtělo by to nějaký byt nebo dům." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu vážně. "Mě se taky do hotelu nechce...." Řeknu rozhodně, ale co když nám nic jiného nezbývá? "Možná o něčem vím..." Řeknu nejistě a rozejdu se směrem k nemocnici. Poblíž bydlela má známá. Došli jsme na místo. Byl to dům, kde bydlela sama a v rušném New Yorku je zázrak, když má někdo dům sám pro sebe. Většinou jsou paneláky. Avšak v téhle ulici, ačkoliv byla hned u hlavní silnice to bylo jinak. Domy vypadaly jako rodinné domky, z čehož jste usuzovali, že je to menší paneláček, ale tak tomu nebylo. Vyšli jsme schody a já zaťukala na dveře. Otevřela žena, kterou jsem neznala. "Dobrý den, omlouvám se že vás ruším...nevíte, kde je bývalá majitelka tohoto domu?" Dívám se na ženu. "Ne..." Řekla hrubě a chtěla mi zavřít před nosem. Avšak já mezi dveře dala ruky a pevně se zapřela. Prudce je otevřu a žena spadne na zem. Umožním Michalovi prvnímu vstup. Následně jdu i já. "C-co to děláte?! nemůžete mi sem jen tak vlézt! zavolám policii!" Křikla na nás. Zavřela jsem dveře. Instinktivně jsem to nechala na Michaelovi. On ví co dělat... Dole byla kuchyně a obývací pokoj. Nahoru se mi jít nechtělo ale předpokládám, že tam bude koupelna a ložnice. Všimnu si dveří vedoucí do zahrady za domem. Byla malá, ale klidná. Město bylo sice slyšet, ale stejně to byla krása. Když uslyším kroky spustím. "Lepší než nic..." Usměji se, ale neotáčím. "Je to tu docela hezké...ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Policie nebude nutná." Pronesu a zvednu ženu. ,,V tomhle domě jste nikdy nebydlela, už nějakou dobu jste na ulici a jste ráda, že se uživíte." Pronesu vážně do jejích očí, pustím jí a dívám se jak vychází ven ze dveří. Pomalu zamířím do míst kam šla Car a zastavím se kousek za ní. ,,Je to tady krásný." Usměji se, dojdu ke Car a ruce jí dám kolem břicha. ,,Odpočineme si chvilku a pak půjdeme na něco k snědku?" Zeptám se jí a dám jí pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ano..." Odpovím na jeho otázku a obejmu ho. Držím ho tak pevně, až mu skoro znemožňuji dýchat. Jako bych už ho nikdy neměla vidět. Mé objetí je láskyplné, i když to tak moc nevypadlo. "Jsem ráda, že jsme zpátky..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já taky." Podívám se ven z okna a pak Car pustím. ,,Jenom si zavolám a hned jsem zpátky." Odešel jsem do vedlejší místnosti a vytáhl jsem telefon, kde jsem vytočil číslo mámy. Nejprve jsem chtěl zavolat Zoe, ale nějak jsem nenašel odvahu. Nechal jsem telefon zvonit a počkal jsem až ho matka vezme. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ale....nevěděla jsem že Paní Marrinová s někým bydlí..." Řekla sousedka, která koukala přes plot, který byl zděný, takže jinak by přes něj neviděla. Musela stát na židli. Musela jsem jít tedy vysvětlovat, že Paní Marrinová je moje a přítelovo příbuzná a odjela.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Telefon zatím vyzváněl, ale nikdo to nezvedal. Když už si to chtěl típnout, zvedlato tvá matka. "Paní Colwinová, prosím?" Ozve se v telefonu. "Halo?" Ozve se znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ahoj mami to jsem já, chtěl jsem jenom, abys věděla, že jsem v pořádku a s Car se máme fajn." Ano. Narážka na Car, měla být provokace, ne proto, aby máma byla naštvaná, ale proto, aby si na ní konečně zvykla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekla mile. "A... a kdy zase přijdeš? zítra? prosím, řekni že ano...." Naléhala na tebe smutně. Pořád si byl její syn, a tak o tebe měla jednoduše starost... "Víš... ráda bych tě..................a Caroline............pozvala na večeři..." Řekla a dost se přitom musela překonat, aby vyslovila její jméno... "Nebo můžeme někam zajít...třeba v 20:00 je v muzeu výstava umění, to by se ti...vám... mohlo líbit..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře, mohli by jsme zajít do muzea. Uvidíme se v osm." Rozhodně jsem tam nechtěl kvůli nějaké výstavě, ale protože se tam rozhodně bude shánět jídlo o hodně lépe než v ulicích. ,,Přijdeme k vám před dům." Dodám ještě a položím telefon. ,,Zlato?" Zavolám na Car. ,,Dneska večer půjdeme na výstavu a najdeme si tam něco k snědku." Usmál jsem se a šel jsem směrem ke Car. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Uslyším z domu. Díky bohu! Zachránil mě! "Jsem tady..." Řeknu naléhavě. "Je mi líto, že si s vámi nemohu dále povídat, ale musím jít...jistě budu Paní Marrinovou pozdravovat, tedy jestli jí někdy uvidím..." Řeknu staré zvědavé paní a jdu směrem k Michaelovi. "A proč zrovna na výstavu?" Usměji se na něj a položím mu ruce na ramena hned jak jsem u něj. Bylo to po dlouhé době, co mě někam vzal. Ano, byla jsem ráda... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Už dlouho jsem se nijak nevzdělával a popravdě...?" Řeknu poslední slova nejistě. ,,Musíte se trochu spřátelit s mojí matkou, která si mě chce evidentně nechat jenom pro sebe," Znovu se trochu pousměji. ,,Bude tam hodně lidí." Upozorním Car a znovu jí políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trošku se ušklíbnu. S ní? Popravdě? Nechtělo se mi tam s ní... "Nemyslím si, že je to dobrý nápad..." Dívám se na něj dám z jeho ramen ruce pryč. "Nemá mě ráda a upřímně? já k ní taky žádnou lásku nechovám..." Dívám se na něj ne moc mile. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nemůžu říct, že jí nemám rád, ale poslední dobou jak se vtírá jí taky moc v lásce nemám." Pokusím se pousmát, ale moc se mi to popravdě nepodaří. ,,A co, kdyby jsme tam šli a pak někam zmizeli?" Navrhnu. ,,Přijdeme tam, ztratíme se v davu a někam zmizíme." Byl to jenom návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj. "Je to tvoje matka, ne moje..." Řeknu s pohledem do jeho očí. "Takže mi chceš říct, že tam půjdeme a hned se vytratíme? To není dobrý nápad...Když už tam chceš za matkou jít... měl by si s ní strávit více času..." Trochu si povzdechnu. "Jdu si sehnat šaty na večer...Měl by sis sehnat oblek, který by se hodil k mým novým šatům..." Provokativně do něj šťouchnu a rozejdu se ke dveřím do města, přičemž vezmu klíče, které ležely tam, kde žena upadla. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Měla by si začít zvykat." Řeknu malinko hrubě a podívám se ke dveřím. ,,Jo. Půjdeme si něco vybrat, už dlouho jsem na sobě nic slušného neměl." Zamířím ven, počkám až Car zamkne a pak pomalu, vedle Car, kterou chytnu za ruku zamířím do nějakého obchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu vážně po cestě do nejbližšího obchodu. "Navíc? Nevím jestli zvládnu být v blízkosti tvojí matky..." Řeknu s úšklebkem. Nejvíce mi vadily ty její poznámky. I když? Já to dělám taky... Snažím se každého hned urazit... Zastavila jsem se u obchodu a vešla jsem dovnitř. Pustila jsem Michaelovo ruku. Začala jsem se přehrabovat v drahých šatech, co stály na stojanu. Po očku jsem se koukala na Michaela, který si vybíral obleky. Nakonec jsem našla ty správné! odkaz Byly tak krásné...I když drahé, ale to mě nemusí sužovat. Dojdu s šatama, které držím na ramínku k Michaelovi. Vidím, jak se přehrabuje v oblecích, a tak na sebe upozorním. "Ehm..." Držím šaty před sebou, div mu je nehodím na obličej. "Tak co? Jak jsem vybrala?" Usmívám se. Když vidím, že je nemůže vidět, protože jsem mu je doslova strčila těsně před obličej trochu je od něj odtáhnu. "Dojdu si vybrat doplňky a boty....Vsadím se, že tvoje matka bude mít nějaké výtky..." Řeknu zle. Ano, to byla moje záliba, nakupování. Najednou se ale otevřely dveře do obchodu, a tam byla Michaelova matka. "My o vlku a vlk za humny...." Řeknu sklesle. "Michaele!" začne na něj mávat a usmívat se. "Vybíráte oblečení na večer? Taky si musím něco vybrat...." Řekne nadšeně. "Ještě sis nic nevybral?" Podívá se na Michaela. "Pomůžu ti...chceš?" Mile se usmívá. "A... Caroline...ráda tě vidím" Řekne viditelně ironicky. "Ty s námi večer nejdeš? Máš nějaký bál či ples?" Narážela na mé šaty. "Ne...jdu s vámi, ale mladší generace hold mají jiný a viditelně lepší styl no..." Narážím na její stáří. "Půjdu na ty doplňky..." Řeknu Michaelovi a jdu blíže ke kase. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nemohl jsem si vybrat, ale měl jsem dost času, když ke mě přišla Car a nalepila mi své šaty na obličej. Začnu se smát a počkám až poodejde dál. ,,Jsou naprosto dokonalí." Dojdu k ní a políbím jí, když v tom spatřím matku, jak vejde do obchodu. Ehm....Ahoj." Řeknu trochu zaraženě a nakloním se k uchu Car. ,,Ta mě snad sleduje." Pronesu a nechám jí odejít. ,,Ne. Vyberu si sám." Řeknu prostě a sáhnu po jednom obleku, po kterém jsem koukal už dřív, ale nevěděl jsem jestli si ho vzít, ale teď, když jsem ho držel jsem věděl, že je super. (odkaz) Dokonce i kravata a košile, kterou k ní doporučovali byla super a tak bylo jasno. ,,Sejdeme se večer." Dojdu k pokladně, ne za Car, ale, abych "zaplatil." ,,Na účet podniku." Řeknu jako samozřejmost do očí a počkám, až mi z obleku prodavačka sundá bezpečnostní čip. ,,Tak fajn, já jsem si vybral." Řeknu Car a podívám se, jaké doplňky si vybrala. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu a dám k prodavačce šaty. Chvilku to vypadalo, že mám jen šaty...ale? Ale pak mi další zaměstnanci nesli stovky věcí. Samozřejmě, že to všechno nebude jen na večer... to ne! Prodavačka se na mě divně podívala a zaměstnanci byli rádi, že tu kupu oblečení nemuseli držet. Odhadem bych mohla s jistotu říci, že budu mít tak 5 velkých tašek? "To si vážně vezmeš jen ten oblek? Nezasáhla tě nákupní horečka?" Dívám se na Michaela, přičemž se kouknu na prodavačky zoufalý pohled. Všechno to oblečení, včetně Michaelova obleku dávala do tašek. Nakonec jich dokonce bylo šest, takže jsem se sekla jen o jednu tašku... Poté se podívala na Michaela, zda je to všechno, nebo ještě něco bude chtít, aby mu mohla dát zaplacený účet, i když neplatil... jeho matka nám koukala přes rameno. Opravdu to vypadalo že nás sleduje... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nevím, jestli si ještě něco vybrat." Vzal jsem si účet i když jsem neplatil. ,,Nikdy jsem v tomhle vybírání nebyl moc dobrý." Usměji se na prodavačku. ,,Za chvilku si to vezmeme." Podíval jsem se nenápadně na matku. ,,Ale mohl bych si ještě něco vybrat." Pořádně jsem Car políbil, možná, aby máma byla trochu zaskočená a pak jsem se, samozřejmě s Car vydal ještě pro nějaké věci. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Chodila jsem s ním mezi regály a dívala se na věci, které se mu zalíbily. Avšak nebyli jsme sami, jeho matka nám byla v patách a pořád nám...vlastně Michaelovi ukazovala nějaké trička, kalhoty či bundy a mikiny. Přišlo mi to vtipné. Čekala jsem, než si vybere nějaké věci, ale jeho matka mě znervozňovala. "Ehm...zlato...já...počkám na tebe u pokladny....vyberu si ještě nějaké přívěšky a hodinky..." Řeknu a divně se podívám na jeho matku, která byla jako náš pes. Projdu kolem ní přímo k pokladně a koukám se na hodinky. Nakonec jedny přihodím k nákupu. Pobaveně jsem se dívala na jeho matku, která pokaždé, když si Michael něco vzal, zakroutila nesouhlasně hlavou. Avšak nic neříkala, aby si Michael vybral podle sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře, počkej u pokladny." Bylo mi až moc trapně, když mi máma říkala co mám dělat. Vybral jsem si několik džínsů, triček, košilí a dalších věcí. ,,Tak hotovo." Pronesu směrem ke Car, když už jsem u pokladny a oblečení je na ní položené. Bude trvat, než dá prodavačka vše do tašek a tak jsem se začal rozhlížet po nějakých hodinkách a když matka opět zakroutila hlavou, tak jsem se na ní otočil. ,,Nevrátil jsem se proto, aby jsi mi říkala co mám a co nemám dělat, už se můžu rozhodovat sám co a jak a ty mi do toho nemáš co mluvit." Nezvedal jsem hlas, jelikož jsem nechtěl vyvolat pozdvižení. ,,Ahoj večer." Vezmu tolik tašek kolik poberu, aby jich Car nemusel nést tolik a zamířil jsem ven z obchodu, směrem k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pokračovali jsme dál až domu. Trvalo mi, než sem odemkla s těmi tašky. Nakonec se mi to ale povedlo. Vešli jsme dovnitř a já nohou zabouchla vchodové dveře. "Nemůžeš to tvé matce vyčítat... bylo to přehnané, ale svým způsobem vtipné..." Řeknu s úsměvem. Ne, tím jsem ho nechtěla naštvat, spíše jsem jen řekla pravdu. Chtěla jsem tašky položit, ale někdo zvonil. Tedy... asi by bylo logické je nejdříve položit a pak až otevřít, ale já to udělala tak, že jsem loktem otevřela a tašky stále držela. Na schodech stála malá holčička. No holčička... mohla chodit tak do 6 třídy? No prostě malá holčička! Vypadala roztomile, ale co tu chtěla? "Je doma maminka?" Řekla a já překvapeně upustila tašky na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já vim, že bych jí to neměl vyčítat, ale..." Větu nedokončím, když uvidím holčičku a uslyším její slova. ,,Pane bože." Pronesl jsem a cítil jsem v sobě víc lidskosti než kdy dřív. Došel jsem až k ní a podíval se jí do očí. Věděl jsem, že bych neměl, ale... ,,Pojď dovnitř, sedni si a společně počkáme na maminku, my jí taky hledáme." Nevěděl jsem co jiného dělat, ale věděl jsem, že tady nemůžeme zůstat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na dívku, která vypadala šťastně. Vzala si z ledničky džus a sedla si znovu ke stolu. "Maminka šla někam ven a ještě se nevrátila?" Řekla mile a s úsměvem. "Vy jste kdo?" Dívala se na nás. "Ehm..." Nic mě nenapadlo, a tak jsem na ní vyhrkla takovou rychlostí, že se lekla. "teta a strejda!" Dívám se na ní. "Promiň...jsem na tebe moc rychlá že?..." Podívám se na ní a pak na Michaela. Pohledem mu naznačím, ať jde se mnou. "My se hned vrátíme, ano?" Odcházím do vedlejšího obývacího pokoje. Docela mě to rozhodilo... "Co jsme to provedli...." Řeknu, jakmile Michael vešel do místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ano já jsem strejda Michael a tohle tetička Car." Řekl jsem pomalu. ,,My se ještě neznáme, byli jsme dlouho pryč." Vymýšlel jsem za pochodu a pak jsem šel za Car. ,,Pane bože, tohle snad není pravda." Řekl jsem mírně vyděšeně. ,,Musíme tu ženskou najít." Pronesl jsem potichu a podíval jsem se směrem do pokoje, kde seděla holčička. ,,Zabavíš jí, já se po té ženě pokusím porozhlédnout." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Hlavně rychle...bůhví, kde už je...a zda si na dceru vůbec pamatuje..." Řeknu nejistě. "Heh já? Proč tu nezůstaneš ty?" Dívám se na něj. Rozhodně jsem nevěděla, jak se o holčičku starat, a tak byť i ta představa s ní zůstat samotná mě děsila. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ustoupil jsem. ,,Řekl jsem jí, že je bezdomovkyně a ať se drží v zapadlých ulicích." Pronesu tiše. ,,Daleko se dostat nemohla." Zamířím ke dveřím k holčičce. ,,Hlavně rychle." Zamířím tedy do pokoje a mile se na holčičku usměji. ,,Teta se šla podívat za tvojí maminkou a za chvilku budou hned obě zpátky." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Uculím se s mírnou škodolibostí. "Super..." dodám nadšeně. Nakonec se rozejdu ven, kde procházím temnější části města. Ehm... no moc se mi to nelíbilo, ale něco jsem dělat musela. Právě tam by se žena měla zdržovat. Na zemi plno bezdomovců, kteří se marně snažili ze mě vytáhnout nějaké peníze. Gauneři, ničící popelnice pro zábavu. Někdo mi položil ruku na rameno. Byl to nějaký kluk. "Nemáš cígo?" Škubnu ramenem, aby jeho ruka spadla. "Ne..." Pokračuji dál, přičemž mě opět chytí, ale za paži. "Počkej... vím že máš..." Otočil mě na sebe a díval se na mě vážně. "Ne...nemám... a koukám, že dělám dobře, nechci dopadnout jako ty...." Řeknu s falešným úsměvem a vyškubnu se mu. Rozběhl se tak, aby mě předběhl. Klekl si na kolena přede mně a položil mi ruce prosíc mě na boky. "Stačí jedna..." Koukal na mě zoufale. "Mám ti to říct znovu, nebo to tvůj chorý mozek nepobírá? Nemám!" Řeknu vážně a skopnu ho na zem, abych mohla pokračovat. V tomhle mi New York skutečně nechyběl.... Říkám si v hlavě zle. Pak ale uslyším kroky. Bylo jich víc. Ucítila jsem silný náraz na stěnu. Na obličeji se mi objevil šrám, jakési škrábnutí. Začali mě prohledávat, zda mám nějaké cigarety. Jednoho jsem prudce odkopla a druhého odhodila. Jakmile to ostatní viděli, rozutekli se. Hezký uvítání zpět... Rozejdu se dál, najednou ji uvidím. Ženu, kterou hledám. Ležela mezi bezdomovci. Avšak, ležela jinak, než oni. Oni alespoň ještě dýchali. "Co se sakra stalo?!" Křiknu na bezdomovce. Jejich nechápavý výraz mě překvapil. "Co jí je?!" Ukážu na ženu. "Nevíme... přišla k nám a řekla, že neví kdo je, ale že je bezdomovec... přijali jsme jí, ale ta parta kluků nás okradla... což se tu stává běžně... avšak ona jim nic dát nechtěla... a tak..." Pokrčil rameny. "Tak něco dělejte! záchranka! policie!" Křiknu zle. "Slečno, je mrtvá přes 15 min...a nekřičte na mě!" Obořil se na mě. "Promiňte..." Řeknu držejíc se stěny, protože mi bylo najednou nevolno. Nakonec jdu pomalým krokem zpět myslejíc si, že nevolnost je způsobena proviněním... Prudce zaklepu na dveře, protože nemám klíče. Setřu si z tváře trochu krve ze šrámu a znovu zabouchám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cítil jsem se hrozně, přece jenom jsem to byl já kdo jí ovlivnil, aby odešla, proč jsem musel říct zrovna slovo bezdomovkyne? Uslyšel jsem zvonek a podíval jsem se dívce do oči. ,,Zůstaň tady." Pronesl jsem tiše a došel jsem otevřít dveře, kde stála Car, ale sama. ,,Co se stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Když jsem se uklidnila, řekla jsem krátce. "J-e mrtvá..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To-to ne." Vypust jsem bezvládně z úst. ,,A... Seš si tím jistá?" Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. ,,Třeba byla ještě naživu a můžeme ji ještě zachránit." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj zle, když se mi zeptá, zda jsem si tím jistá. Trochu mě to urazilo... "Byla mrtvá... jsem si tím jistá..." Řeknu vážně a podívám se dívčiným směrem, která na nás mile koukala, avšak díkybohu nás snad neslyšela. Lehce jsem se na ní usmála, aby nepoznala, že se něco děje. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ale co budeme dělat?" Podíval jsem se na holčičku a pak na Caroline. ,,Mam...mám ji vymazat paměť?" Nevedel jsem co v téhle situaci udělat, určitě jsme zabili už lidi co měli rodiny, ale tohle bylo jiné. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj. Panikařím stejně jako on, ale zbavit se jí? Na to bych neměla srdce. Podívám se směrem k dívce, která začala smutnit. Došla jsem až k ní a klekla si. "Víš...tvoje maminka jela na výlet...a už se možná nevrátí..." Řeknu a holčičce kapaly slzy. "A co tatínek? teta nebo babička?" Podívám se na ní v naději, že by jsme jí třeba předali otci. "Znám jen vás..." Usměje se, ale na za chvilku zase začne smutně vzlykat. "Tak víš co teď uděláme? Ty půjdeš nahoru do pokojíčku a počkáš tam na mě, ano? Přinesu ti nějakou svačinku....Potřebuji si se strejdou promluvit" Řeknu a usmívám se na dívku, dokud nezajde za roh a následně po schodech nahoru. Sednu si na židli a hlavu nechám volně spadnout na stůl. "Ehm..." Natočím jí tak, abych na Michaela viděla. "Cítím se provinile...což by se dít nemělo..." Řeknu vážně. "Vím, že je nejlepší způsob jí říct, ať odejde....ale to bych se cítila ještě hůř... viděla jsem New York v zapadlých ulicích a věř mi, že tamtudy by měli chodit stovky policistů se zbraněmi..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Možná by jsme ji mohli někoho najít, nejakou náhradní rodinu." Zamyslel jsem se a pak jsem si vzpomněl. ,,Mami známá vždy chtěla holčičku, ale nemohla mít děti." Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Nebudu to já, kdo jí odvede z jejího domova a taktéž to nebudu já kdo jí vysvětlí, že bude u cizích lidí..." Dívám se na něj vážně. "Dobře... odveď jí, ale mě do toho netahej...jdu si lehnout...než půjdeme na výstavu... s tvou matkou..." Řeknu a pomalu jdu nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Přinesu a zamirim do pokoje za dívkou. Cítil jsem se strašně, ale došel jsem k holcice a aniž bych ji ovlivnil jsem ji řekl. ,,Sbal si věci, projdeme se." Počkal jsem na holčičku, pak jsem s ní zamířil ven a vydal se směrem na metro, s tím ze jsem ji vzal její kufřík. Došli jsme k domů, který byl krásně zarizen. Sklonil jsem se k holcicce a podíval se ji do oči. ,,Jsi...jsi z dedskeho domova a já jsem te sem měl dovést." Věděl jsem, ze si žena dala už před delší dobou k adopci přihlášku a tak jsem zazvonil.,,dobrý den. Mam pro vás skvělou správu tohle je vaše nová dcera." Nevěděl jsem co rict a tak jsem se i ji podíval do oči. ,,Přijmete ji a budete ji milovat, jako by jste ji měla celý život." To co jsem udelal mi rvalo srdce, ale bylo to to nejlepší. ,,nashledanou." Rozloučil jsem se a vrátil jsem se zpátky do domů, kde jsem si lehl vedle Car, ale neusnul jsem, jen jsem do večera premyslel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Tak jak to dopadlo?" Řeknu a věnuji mu lehký polibek na krk. Stále oči neotvírám. "Nechceš říct nějakou trapnou výmluvu, jakože mě nefunguje žehlička, abych nemusela na výstavu s tvou matkou?" Řeknu s mírným úsměvem. "Myslím, že je to skvělá výmluva..." Řeknu pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Řekl jsem prostě a usmál jsem se na Car a pak když zacala mluvit o zehlicce jsem se zasmál ještě víc. ,,Ne, ne, ne, z toho už se nevykroutis." Políbil jsem ji. ,,Výmluva je to originální, ale někdo mě přece před moji starostlivou matkou musí ochránit." Znovu jsem se usmál. ,,Měli bychom se připravit." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Povzdechnu si. Nechtělo se mi tam... "No...když už jsem si vybrala ty krásné šaty...." I když se tvé matce nelíbí, což mě nepřekvapuje... Pomalu vstanu a zamířím dolů, kde zůstaly ony tašky. Snažím se je všechny pobrat a jdu pět nahoru. Avšak pár mi jich v naší ložnici popadá. "Ehm...nevadí, to se uklidí jindy..." Řeknu a sáhnu do tašky, kde jsou jistě mé šaty. Ne, tak chyba... byl tam Michaelův oblek. Hodím mu ho a snažím se najít svou tašku. Konečně jsem našla ony šaty, a tak hledám zbylé doplňky a boty. "Zabírám si koupelnu..." Řeknu a vyjdu ze dveří s oblečením a šperky, přičemž zabouchnu dveře, aby ho náhodou nenapadlo si koupelnu zabrat jako první. V koupelně jsem se cítila nejistě. Přeci jen, nebyla to má koupelna. Chvilku jsem se přehrabovala v sarapetičkách, díky kterým jsem vypadala alespoň nějak na úrovni. Nakonec jsem se oblékla a upravila. Vyšla jsem z koupelny a zamířila přímo do ložnice. Dveře jsem prudce otevřela. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Díky." Chytnu oblek a pak si dojdu do tašky i pro košili, kravatu a hodinky. ,,Fajn. Já se převléknu tady." Sundám ze sebe oblečení a pak na sebe hodím oblek. ,,Super." Pronesu, když se podívám do zrcadla. Opravdu jsem myslel, že budu vypadat hůř, ale bylo to fajn. Počkal jsem na Caroline a jen jsem občas kouknul na hodinky, kolik zbývá ještě času. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Hezký oblek..." Řeknu provokativně, ale mile. Dojdu k němu a dívám se mu do očí. Lehce ho políbím. "Měli by jsme pomalu vyjít... Asi si vezmeme taxíka, ne?" Usměji se na něj. Ne, skutečně se mi nechtělo jít v takových podpatkách celou cestu tam. Upadly by mě nohy. Všimnu si jeho mobilu, který měl v kalhotách hozených na posteli. Dojdu k posteli a kalhoty zatřesu, aby mobil vypadl. "Hej...kde si ho vzal?" Řeknu naštvaně. "Byl si v obchodě a mě si ho nevzal?" Řeknu a trošku se ušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usmál jsem se a jen jsem přikývl, když pronesla větu o taxíku. ,,Promiň." Usmál jsem se, když vytřásla můj telefon. ,,Ale co kdyby se ti ten, co bych ti vybral nelíbil?" narazil jsem na skulinku a pak jsem jí telefon vzal. ,,Zítra ti nějaký seženu." Znovu se usměji a políbím jí. ,,Půjdeme a nějaký taxík cestou stopneme, je jich tu spoustu." Pomalu zamířím ven. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro V taxíku jsme toho moc nenamluvili. Oba jsme byli možná nervozní. No..já určitě. Nakonec nás taxi zavezl na místo. Čekala jsem, než vystoupí Michael, a pak vystoupím i já. Muzeum bylo obrovské, skoro si ho nepamatuji, a tak jsem ráda, že jsem ho znovu viděla. Konalo se tu mnoho večírků a výstav. Stála jsem před vchodem, kam šlo jen několik lidí z vyšších vrstev. Pro ostatní tato výstava děl nebyla, jelikož byla drahá... "Co kdyby jsi šel dovnitř a já si prohlížela díla na plakátech tady venku?" Řeknu výmluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se kolem sebe, jestli už jsou tady rodiče a pak jsem se na Car usmál. ,,všechno bude fajn a budeme v pohodě." Usmál jsem se a v tom jsem uviděl rodiče, matka už z dálky mávala, ale já místo toho, abych udělal totéž, tak jsem chytl Car za ruku. ,,Ahoj." Pronesl jsem jenom tiše, když matka pozdravila. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu, ale v tom už se falešně usmívám jejím směrem. Zamířili jsme dovnitř. Bylo tam plno výstavních kousků, avšak? Takové malůvky by zvládlo dítě v 6. třídě. Byly to jen skvrny. "Dojdu si pro víno..." Řeknu uvnitř, když jeho rodina stojí s námi u jednoho z děl. "No...alkoholik se pozná hned" Řekne provokativně hned. "Slyšela jsem, že víno zabraňuje výskytu vrásek...Ou...asi jste to nevěděla..." Dívám se na ní posměšně a vydám se k muži, který rozdával víno, přičemž si vezmu sklenku. Stoupnu si k jednomu z děl a prohlížím si ho. Chtěla jsem dát jeho rodina trochu soukromí. Najednou ke mě přišel muž. V ruce měl téže skleničku vína. "Líbí se vám?" Řekl směrem k dílu. "Upřímně? ne... ani trochu... takovou čmáranici bych zvládla i já..." Řeknu výsměšně. "Ehm...aha....no já jsem tvůrce těchto děl..." Řekl pobaveně. "Ou....pardon, moc se omlouvám... já.... to jsem skutečně nevěděla..." Řeknu trapně. Muž jen kývne a na tváři se mu objeví ještě pobavenější výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekla ti matka a snažila se ti upravit kravatu. "S otcem jsme si říkali, zda by si nechtěl jet s námi do Miami Beach...." Usměje se mile. "Domek přímo na pláži a? Plno nových známostí..." Pošťouchne tě ze srandy. "Jen na pár dní... odpočinek od New Yorku..." Usměje se mile. "Taky mě napadlo, že kdyby si jel... mohla bych ti dát kreditní kartu a posílat ti tam nějaké peníze... aby jste nějak nestrádali... bůh ví, zda pracuje.. nebo se někdy uráčí pracovat..." Řekne směrem ke Car, která se baví s nějakým mužem. "Přemýšlej o tom..." Úsměv se jí rozšířil. "Víš co mi tohle dílo připomíná? tvůj první školní den...." Ukázala na skvrnu, která byla černo šedá s nádechem zelené barvy. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře." Usmál jsem se, když Car řekla, že si zajde pro víno a pak jsem se otočil na matku. ,,Víš mami. Nemám zájem někam jet, teda jet někam bez Car." Pronesl jsem upřímně, nemělo přece cenu něco tajit. ,,Kreditku? Tu taky nepotřebujeme, my si vystačíme." Pousměji se a podívám se na onen obraz. ,,Ano. Když jsem ještě neuměl malovat a kreslil jenom fleky." Zasměji se a také sáhnu pro jednu sklenici s vínem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je tam místo pro dva...snad..." Řekne nevrle. Moc se jí nelíbilo, že si jí opět zmínil. Jako by tě chtěla mít jen pro sebe. "Ale jdi, ty si nemaloval jen fleky...." Zasměje se mile. "Víš... nijak ti nevyčítám jak chceš žít, i když si ničíš život... avšak, chtěla bych tě zpět do svého života, i kdyby to mělo znamenat to, že s tebou bude... ehm... ona...proto si myslím, že by bylo dobré jet do Miami... měla bych čas jí poznat lépe... a mohli by jsme být spolu jako rodina... ale...o jednoho člena navíc..." Řekne poslední slova trošku nevlídně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Možná bych i jel, ale nevím co na to Car, tohle budeme muset probrat a popřemýšlet o tom." Pronesu odtažitě a podívám se směrem ke Car. ,,Omluvte mě." Pousmál jsem se na rodiče a zamířil ke Car. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Michaele, tohle je malíř...malíř těchto obrazů...Jak jste to říkal? Nick? " Řeknu s úsměvem. Muž podává ruku Michaelovi se slovy. "Ano Nick..." Zasměje se krátce. "Omluvte mě prosím...musím obejít více lidí... jinak... rád jsem vás poznal, jste vtipná..." Políbil mi ruku na rozloučenou. "Ani bych nevěřila že někdo takový, který má zdravý rozum a charisma, může nakreslit takové patlanice.." Podívám se na Michaela. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To je pravda. To bych mohl nakreslit i já." Usmál jsem se a Car jsem políbil. ,,Predstav si to, ale moje matka se s tebou chce spratelit." Řekl jsem tiše a u toho jsem se zasmál. ,,Kuje pikle." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj pobaveně. Moc jsem tomu nevěřila. Proč bych taky měla? Od první chvíle na mě byla jako sup, který čeká na zdechlinu. "Něco se mi na tom nezdá...." Řeknu zvědavě a podívám se nenápadně jejím směrem a když se na mě podívá, lehce jí falešně s úsměvem zamávám. "Co ti říkala?" Její pohled byl jiný. Nebyl tak...vražedný? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Odmlcim se, ale pak pokracuji. ,,Že nas zve někam na dovolenou, kde se sblizime." Pronesl jsem pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ta megera nás někam pozvala?" Pak se ale zamyslím, co jsem vlastně řekla... "Ehm...promiň... chtěla jsem říct tvoje matka..." Falešně se usměji. Ne, nechtěla jsem to říct... Ještě jsem se z vína ani nenapila. Ani nějak nemám chuť... Ehm co? Slyšíte dobře. "Na... vem si to...." Dám svou skleničku s vínem Michaelovi do ruky. "Jsem hned zpátky... pokud najdu WC..." Řeknu, ale následně uvidím ceduli s velkým nápisem. Takřka nepřehlédnutelným. Šla jsem na WC z menší nevolnosti. Opřela jsem se o stůj se zabudovanými umyvadly a snažila se, abych se co nejdříve mohla vrátit. Najednou vyšla ze záchodu žena. Chvilku se na mě dívala. Umyla si ruce a vlídně se usmála. "První měsíce jsou nejhorší..." Řekla milým hlasem a vydala se pryč. Divně jsem se podívala jejím směrem. Upravím si vlasy a nechápavě se ještě jednou podívám na dveře, kudy žena odešla. Co tím myslela? Pak se vydám zpět do sálu a zamířím přímo k Michaelovi. "Myslela jsem si, že na tyhle výstavy nechodí cvoci, ale zřejmě ano..." Poodstoupím kousek dál k černobílému fleku. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že jen stojíme a nebavíme se. Ne, nebavila jsem se, ale předstírat můžu, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,A já myslel, že na tuhle vistavu chodej jenom cvičí." Popošel jsem také k onomu obrazu a pak přešel k dalšímu. ,,Tohle je jako docela nuda." Podíval jsem se kolem sebe. ,,Jak dlouho to bude ještě trvat?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na něj, ale v tom přijde jeho matka. "Překvapivě" sama. Sleduje nás, nebo co? "Caroline, moc ti to sluší... jste krásně sladění..." Usmívá se mile. "Heh? jste si vědoma, že to jsou ty šaty z dneška?...." Dívám se na ní, zda není opilá. "Jistě že to vím... ráda bych vás oba měla na pár dní v Miami... určitě ti o tom Michael říkal..." Řekla mile. "Popřemýšlím o tom... ale když mě omluvíte... budu muset odejít....zapomněla jsem zalít kytky..." Řeknu a chci jít, když mě jeho matka chytne za paži. "Ale kam by si šla...můžeme si popovídat...." Řekne a vleče nás s Michaelem do vedlejšího sálu, kde byl zamluvený stůl. Sedli jsme si ke stolu a začali nosit jídlo, které jsme si neobjednali. Avšak pohoštění bylo již zajištěno. Všichni okolo měli stejné jídlo... "Tak jak se máte...Co práce Caroline? Hledáš nějakou?" Zeptá se zvědavě. Trochu si povzdychnu a na její otázku raději neodpovídám. "Vlastně.... ano!" Řeknu zbrkle a mile. "Chtěla jsem to nejdříve říct Michaelovi, ale když už jsme se tady sešli... Mám novou práci, ale nechci to tady hned rozkřikovat...." Řeknu a začnu jíst dort, který byl přede mnou. "Pardon, budete to?" Řeknu a vezmu si dort jeho matky a i Michaelovo. Ano, slyšíte dobře...já...jedla. Snědla jsem všechny dortíky. "No... přemýšlela jsem o tom výletě a možná by to nebyl tak špatný nápad... ještě se domluvíme, že?" Podívám se na Michaela a pak se zvednu. "Omluvte mě..." Dodám a dojdu k protějšímu stolu, kde vezmu další tři dortíky, které dám na jeden talíř. Následně jdu zpět ke stolu a sednu si. "Kde jsme to skončili? Ach ano...přikláním se k možnosti jet..." Spořádám další dortík, jako malinu. "Nemyslíš, že už si jich měla dost? Bude ti špatně...." Řekla jeho matka. Spíše to znělo, jako by mi to přála. A nebo říkala "budeš tlustá"... "Ehm..." Odšoupnu zbytek dortíků. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Svůj koláč jsem Car dál, protože na normální jídlo jsem neměl ani pomyšlení a měl jsem spíš chuť na,něco jiného. ,,Ano stále o tom přemýšlíme." Pronesu potichu a usmivam se na Car, kterou, když odloží dort chytni za ruku. ,,Mami?" Zeptám se opatrně. ,,Proč jsi tak hodná?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Jeho matka se netvářila moc mile. "Tak já už nevím.... snažím se s vámi sblížit a zase je to špatně..." Řekne smutně a vstane od stolu na odchod. "Počkejte...sedněte si..." Řeknu z donucení. Úsměv jí vyskočil na tváři, opět. "Popřemýšlejte o tom výletě... chci Michael mít alespoň chvilku poblíž... i za cenu toho, že se s tebou budu muset sblížit..." Dívá se na mě a pak mile na Michaela. "Víte co? Jděte domů a promyslete si to... bylo by fajn někam vypadnout, ne? My už také půjdeme...." Vstala od stolu a odcházela. "Konečně...domů..." Řeknu a vstanu. "Půjdeme už?" Zeptám se netrpělivě a unaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tohle bylo divný, ale vypadneme." Usmeju se a zamirim k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Máte tu poštu paní Marrinová...." Podám Michaelovi poštu s úsměvem. Byly to jen pohledy nějakých lázních. "Možná by jsme mohli zítra po mé práci zajít třeba do kina...nebo někam ven..." Zeptám se Michaela a jdu nahoru, přičemž zamířím rovnou do koupelny. Koupel mi pomohla trošku se zamyslet nad tou nabídkou, ohledně Miami.... Nakonec vyjdu z koupelny v noční košilce, která sice nebyla moje, ale když už tu zůstala... Zamířím rovnou do ložnice, kde spadnu na postel, jako ta nejlínější osoba. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Počkal jsem než Car vyjde z koupelny a pak jsem se došel umýt i já. Vzal jsem si na sebe jedno z pižam, které jsem si koupil a lehnul jsem si vedle Car na postel. Ještě chvíli jsem nemohl usnout a přemýšlel co si Car našla za práci, ale nakonec jsem se také uložil ke spánku a usnul jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Caroline spala, zatímco Michael se probudil. Klepání neustávalo. Rozhodl se vstát a zjistit, co se děje. Vstal a rozešel se rozespale ke schodům, když bušení přestalo. Ještě uslyšel cinknout zvonek, ale jen krátce. Sešel dolů a cestou rozsvítil. Prudce otevřel dveře. Byl tam dárkový košík a na něm vzkaz: You're eating for two, bitch? - A Párkrát ses rozhlédl kolem. Kdo to poslal? Kdo je A? Je to jen chabý vtip? Měl by to Caroline říci, nebo nic neříkat? Mnoho otázek, málo odpovědí. Jediný Michael ví, co je správné, že? "Doufám, že máš dobrý důvod tady ve 3h blbnout a dělat rámus...Vypadá to, že víno je pro tebe jako energeťák..." Řekne Caroline scházející ze schodů. Šla si pro vodu do lednice, a tak si měl na vybranou. "Hrát hru s A.? Přijít na to, kdo je A sám, nebo? ukázat Caroline vzkaz a nechat to být? Co uděláš?" Je to jen na tobě... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Caroline taky sešla dolů, ale kvůli tomu, aby se napila a tak balíček schovám a usměju se. ,,Bouchali na dveře jenom nějací ožralí lidi." Zakecám situaci a počkám než Car zase odejde nahoru. ,,Hned jsem tam." Usměji se a vezmu balíček, který položím na stůl a otevřu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Promluvíme si o tom ráno...očividně trpíš nespavostí a máš zálibu v buzení ostatních... vezmi si prášek na spaní..." Řekla trochu nevrle, ale jen z rychlého probuzení. Vzal si balíček a položil ho na stůl. Rozbalil si ho a tam bylo úplně obyčejné jídlo a? A adresa! Adresa čeho? Půjdeš to ráno zjistit? Necháš to být? Měl by ses vrátit nahoru a ráno si to pořádně promyslet... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podíval jsem se na adresu a pak jsem jídlo schoval, rozhodl jsem se tam ráno zajít, ale teď jsem se chtěl vrátit do postele a dospat zbytek večera. Došel jsem nahoru, opatrně jsem si lehl vedle Car a pomalu jsem usnul a spal až do rána. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pak si ale uslyšel naštvaný hlas ze zdola. "Michaele!" Chvilku ti trvalo, než ses vyhrabal z postele. Nakonec si pomalu sešel dolů. Stála tam Caroline se zacpaným nosem. Na stole ležela mrtvá kočka s vykuchaným břichem. Okolo ní lítaly mouchy. Něco bylo zvláštní, stejně jako na vzkazu i tady se objevoval na kočce nápis. Spíš podpis sprejovými barvami. Co tam bylo? -A Ano, jen toto. "Za prvé... a to jako první si nechal celou noc otevřené dveře.... vykuchal si kočku a dal jí na JÍDELNÍ stůl a ještě? Překvapí mě ještě něco?" Dívala se na tebe naštvaně Caroline. Myslela se, že si to byl ty. Byl si to ty? Nebo řekneš o neznámém "tyranovi", který v noci tady obtěžoval? jedno si ale věděl s jistotou! A. tu byl/a! Jinak by se tu neobjevila ta kočka s nápisem -A. Určitě si dveře zavíral, ale? Ale nezamykal! Přesto si věděl, že byly zavřené. "To že je to náš byt neznamená, že mi budeš dávat mrtvé rozkuchané kočky na stůl..." Ušklíbne se. "Být tebou už nepiji..." Čeká, zda k tomu něco řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,promiň, ale já to nebyl." Pronesl jsem a podíval jsem se na podpis. ,,Asi nějací vtipálci." Pokusím se situaci zamluvit a vytáhnu igelitový pytel, do kterého dám kočku. ,,Cestou jí někde vyhodím a zajdu ti pro ten telefon." Usměji se a dám Car pusu. Dojdu nahoru, kde se převléknu a pak opět sejdu dolů. ,,Řekneš mi jakou tu práci jsi si našla?." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu s nervozním úsměvem. "To je výslech?" Dívám se na něj chvilku, než ucuknu pohledem. "Děkuji za ten mobil... já jdu za chvilku do práce a vrátím se až večer..." Řeknu s úsměvem a polibek mu oplatím. Nechtěla jsem mu lhát kam místo práce budu chodit... lepší mlčet, ne? Nakonec jsem počkala až odejde. Oblékla jsem se. Upravila, abych nešla jako strašák... prostě běžná hygiena. Myslím, že to popisovat nemusím... Vydám se z domu přímo do nemocnice. Tedy... ještě malá zastávka pro dvě Latte v kelímku, uzavřeném kelímku...Taky jste z toho tak divně šťastný? Já ano... No to je jedno... Když už jsem v nemocnici, vyjedu výtahem až na chirurgii. Nenápadně schovám Latte za záda před sestrou, která právě šla. Nakonec kopnu do dveří, které se otevřou. Byl tam Jack, ale přidali mu tam nového společníka. Byl otravnější, než se zdál... "Latte bude asi už studený, ale co nadělat..." Pokrčím rameny s úsměvem na Jacka, ale pak si všimnu, že u protější stěny je nějaký chlap. "Ehm... zdravím..." Řeknu a otočím se na Jacka. Možná byl naštvaný, překvapený, že jsem tu... Ale jak už jsem řekla, nezbaví se mě... "Zrovna jsem tady mladému muži povídal trápení s mojí starou... zamilovala se do elektrikáře... přitom já jsem kominík! není to lepší?!" Řekne muž a mě došlo, že to tu chudák Jack musel poslouchat celou dobu...pořád dokola. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šel si na místo určení, ale moc ti to nepomohlo. Byla to pobočka, kde můžeš adoptovat dítě na dálku. Něco jako pomoc v nouzi. Na skle bylo sprejem naspáno. That you certainly do not need - A. Nic víc... Možná to byl jen hloupý vtip, nebo? Máš čekat něco dalšího? Ne, určitě ne... Následně jsi zamířil do prodejny telefonů. Díval ses, který by si Car vzal. Najednou na jednom mobilu byla přilepená cedulka -A. byla to jen náhoda? Mobil byl zapnutý a pípala tam jakási zpráva. Prodavač mobil vyndal a položil na pult. Moc dobře věděl, co má dělat... Dostal zaplaceno... Odešel dozadu si dát kafe. Bylo mu jedno, zda si mobil vezmeš, nebo ne. Jeho práce byla ti ho předat... Zpráva na mobilu se zobrazila a ty si mohl zahlédnou vzkaz. start game? You've got to bring girlfriend mobil ... Or do you Let Him? Greedy! -A Co uděláš? Necháš si tenhle mobil, kdyby náhodou přišla další sms? Nebo ho dáš Car? Nebo ho tu necháš a Car vezmeš jiný? Nebo si ho vezmeš a dáš jí ten svůj? Tolik možností, jakou zvolíš? |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Věděl jsem, že se Car vrátí, ale upřímně jsem doufal, že to bude později a ne hned další den. ,,Co tady děláš?" Rozhodl jsem se s ní tentokrát alespoň mluvil, ale stejně jsem jí už nevěřil a důvěru u mě už asi nikdy nezíská. ,,Díky." pronesu tiše a vezmu si kafe. ,,Mám návštěvu, tak prosím na chvíli TICHO." Využil jsem situace. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Připadalo mi, že teď ten nápis vidím úplně všude, když jsem šel do prodejny telefonů a díval jsem se, jaký by jsme vzal a hle, najednou na jednom z telefonů bylo zase to červené A. Prodavač, aniž bych ho poprosil telefon vyndal a já si přečetl sms. ,,To snad neni možný tohle." Řeknu po přečtení zprávy a telefon dám do kapsy, pak vyberu ještě jeden pro Car, ano hodlal jsem si tenhle nechat pro sebe, hlavně kvůli tomu, kdyby ten někdo napsal. Nevěděl jsem v kolik se Car vrátí a tak jsem se rozhodl, že zajdu ještě za mámou a tátou, už jsem se zmínil, že oba pracují doma? No to je fuk, tak jsem zamířil tam... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Povzdychnu si a vezmu ze stolu ubrousky, abych to ze země setřela. Nechápala jsem, co se to děje, ale byla bych radši kdyby se to nedělo... "No...moje chyba...." Řeknu, když Latte setřu ze země. Posadím se na židli. "Je ti líp?..." Podívám se na něj tázavě.Za chvilku uslyším chroustání. "Máš tu krysy?" Řeknu a rozhlídnu se. Ne! Byl to zase ten chlap. Začínal mě štvát. "Mám citlivý sluch a nemám rovna náladu... nemohl by jste to chroupat jindy? až odejdu?" Řeknu nervozně. Muž zavrtěl hlavou. Podívám se na Jacka trochu lítostně... Chudák, musí s ním být tady 24h denně... Najednou přišel doktor. Čirou náhodou můj známý. "Co tu zase děláš?! jasně jsem ti řekl, že ti nepomůžu...nemůžu používat přístroje jak se mi zachce... jdi ke svému obvodnímu lékaři..." Řekl zle. Vstanu a vleču ho ven z pokoje. "Prosím... jen si popovídáme... ty mi dáš prášky... a já budu zase ok" Řeknu naivně. Ukázal na svou kancelář. Došli jsme tam a já si s ním sedla. Začala jsem mu říkat své obtíže a on začal něco psát. "Díky bohu...chřipka?" Řeknu, ale místo toho mi dal doporučení na gynekologii. "Co? chci po tobě prášky... ne doporučení k nějakému lékaři..." Řeknu naštvaně a vážně. "Prášky nepřipadají v úvahu..." Pokrčí pobaveně rameny. "Víš co?! jdi se vycpat! Ty si asi zapomněl, kdo ti dal prachy, když si je potřeboval!" Strčím doporučení do kapsy a zle se na něj dívám. pak se můj pohled změní. "P-počkat...C-co?!" Řeknu, když mi to dojde. zasměji se. "Ne...to není možný..." Řeknu pobaveně. "Příroda je nevyzpytatelná... avšak nic není jisté...nemusí to tak být.... musíš tam pro kontrolu zajít..." Řekl a ukázal na dveře. "Mám moc práce" dodal mile. vyjdu z jeho kanceláře. Duchem jsem však někde jinde. To není možné...ale sám říkal, že to není jisté... třeba to tak nebude.... Přemýšlím... Dojdu až k Jackovi do pokoje. "J-já...musím jít..." Řeknu zaskočeně. Ano, byla jsem zaskočená...nevěděla jsem, co si o tom myslet. Určitě to bylo falešný poplach. Muž jedl arašídy a stále chroupal. "Víte co?! Jste na jednotce intenzivní péče..." Řeknu, dojdu k němu a balíček mu prostě vytrhnu a celý si ho vysypu do pusy. Muž na mě koukal, jako bych mu vzala lízátko. Vzala jsem mu jen arašídy, bože! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šel si za svými rodiči. Najednou ti přišla sms na onen nový mobil. Když ti lže cizí člověk, je to jiné, než kdyby ti lhal člověk, se kterým právě teď žiješ -A Sms tě donutila přemýšlet, ale rozhodně tě nepřinutila nejít ke své rodině. Matka seděla na schodech domu. Slzy jí tekly proudem a trhala fotku tvého otce... Možná sis mohl domyslet, že se něco stalo... Ale co? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co chceš?" A víc jsem si textu nevšímal. Došel jsem až do ulice, kde už byl dům na dohled a já uviděl matku, jak sedí na schodech a něco trhá, nejprve jsem myslel, že jenom nějaký obyčejný papír, ale pak jsem zjistil, že je to fotografie a ona brečí. Doběhnu k ní a sednu si vedle ní, při čemž jí vezmu kolem ramen. ,,Co...Co se stalo?" podívám se na kousky fotografie spadaných na zemi a rozpoznám otcův obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Blokl si onen člověk příchozí volání a zprávy? Bylo by to chytré... Tvoje matka byla rozrušená. "T-tvůj otec....zmizel...Prostě se nevrátil domů..." Sotva popadne dech, když se zase rozbrečí. "Mě tady nechal....V-olala j-sem policii a ta ho začala hledat...zatím marně...Telefon má vypnutý...." Začne znovu hysterčit. Možná na tom něco bylo, že zmizel zrovna teď... Třeba se vrátí a někde se jen zapomněl. Nebo? ...Nemysleme hned na to nejhorší... i když... Znovu ti zapípala sms. Přečteš si jí? *Zahrajeme si hru, jak najít tatínka? -A* |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tvrdě jsem zmáčkl telefon, ale nerozbil ho a pak jsem mamku uklidnil. ,,najdu ho. najdu tátu." Pronesu tiše a vstanu. ,,Neboj se." Pokusím se pousmát a pak naštvaně zamířím pryč. Ze všeho nejvíc bych teď potřeboval Car, ale mohl bych to zvládnout i bez ní, vypadalo to, že ono A je až příliš nebezpečné, ale kvůli otci jsem se to rozhodl risknout. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Najednou mě objal takový divný pocit. Vstala jsem a došla do ledničky pro vodu. Oči jsem měla rudé. Nebylo to od mé rasy, bylo to od slz. Prokleté slzy... Opřela jsem se o kuchyňskou linku a otevřela vodu, ze které jsem se napila. Druhou, volnou rukou si prohrábnu vlasy a následně prudce hodím láhev s vodou o zeď. Zeď byla mokrá a trošku poničená, ale jen trošku. Následně převrátím stůl i se židlemi. Opřu se znovu o kuchyňskou linku. Uklidňuji se a zároveň přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro *Zahraj si se mnou hru a tvůj otec se v pořádku vrátí domů... Neposlechneš? Tvého otce najdou rozřezaného na kousky, které ani tvá nelidskost neslepí... - A* Výhružná sms? Zbývalo jediné... počkat, co napíše dál... Svého otce si chtěl za každou cenu najít. Nemohl si zapomenout na to, jak tvá matka brečela. Vracel ses domů, ale celou cestu ses netrpělivě díval na mobil, i když už nepípal. Ano, pochopitelně ses o svého otce bál... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vypadalo to, že dokonce ono A ví i něco o tom, že nejsem člověk a to mě děsilo ještě víc. Otevřel jsem domovní dveře a vešel jsem dovnitř, první mě zaujali převrácené židle a stůl a potom jsem uviděl Car, vypadala docela zničeně. ,,Co...Co se stalo?" Došel jsem k ní a objal ji. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Špatný den v práci..." Trochu popotáhnu. Povolím sevření a následně se od něj trochu odtáhnu. "Děkuju..." Sáhnu po mobilu, který je viditelně nový... Nikdy jsem ho u Michaela neviděla, a tak mi došlo že možná bude pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Víš Car. Něco se děje..." Začnu pomalu. ,,Včera, jak jsem se v noci vzbudil někdo mlátil na dveře, když jsem otevřel, nikde nikdo, jenom dopis s podpisem A." odmlčím se. ,,Pak ráno ležela na stole vykuchaná kočka, kde byl podpis A." Vysvětloval jsem pomalu. ,,když si ráno odešla do práce a já jsem šel pro tvůj, telefon, tak mi nějaký divný prodavač dal tenhle telefon a tam mi začali chodit zprávy od onoho A." Věděl jsem, že je toho na Car moc, ale prostě jsem mluvil. ,,Pak jsem se šel podívat za rodiči, ale tátu někdo unesl a chvíli na to mi začali chodit smsky zase od onoho A jestli si zahrajeme hru a, že jinak najdu tátu mrtvého." Věděl jsem co musím udělat, ale nevěděl jsem jestli do toho Car půjde se mnou. ,,musím ho najít, toho A a zabít." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj. Bylo toho najednou moc. Počkat, jeho táta se vážně ztratil? "Víš co? skočím nám pro Latte a pak se dohodneme co uděláme...ano? Pomůžu ti ho najít..." Podívám se na něj rozrušeně a jdu ke dveřím a následně ven. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku se nic nedělo... Díval ses na mobil. Chodil rozrušeně po bytě. O pár minut později opět zapípal mobil. *Zatáhl si do toho tu mrchu? Alespoň mám více lidí na hraní... Tvoje rodina je v bezpečí, řekla jsem v bezpečí? Pozdravuj tu mrchu....brzo se uvidíme... Ps: Na přechodu před kavárnou je "bezpečno.".. -A* Kdo si s tebou takhle hrál? A jak A věděl, že Caroline jde do blízké kavárny? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Došel jsem až k ní a vešel jsem dovnitř. Uviděl jsem Car a hned zamířil k ní. ,,Vidí nás." Zašeptal jsem jí do ucha a ukázal smsku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj vážně. "To že tvůj otec zmizel? s tím A nemá nic společného, jen se chce zviditelnit!" Řeknu tiše zle. "Přejete si?" Řekne obsluha milým hlasem a přeruší náš rozhovor. "Nic... děkuji..." Řeknu naštvaně a otočím se na Michaela. "Teď to řešit nebudeme...hlavně se uklidni... začínáš být paranoidní... Michaele... je možné že nás A sleduje, ale je to jen pes, který štěká a nekouše....tak se prober...Musím do práce..." Vyjdu z dveří tak prudce a naštvaně, že se zákazníci ohlédnou. Přecházím ulici a vydávám se jistým směrem. *Práce? skutečně?... Lež je začátkem, rozchod koncem... -A* |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Šel jsem směrem ke stanovišti, bylo to takové to stanoviště, kde byli rozestavěné budovy, ale nikdy nebyli dokončené. Vyšel jsem až do nejvyššího patra a podíval jsem se kolem sebe. ,,Ukážeš se mi?!" Za křičel jsem a u toho jsem držel v ruce telefon. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jedno bylo jisté, měl by ses mít na pozoru... *Doma na tebe čeká překvapení... Chceš ho vidět? nebo raději budeš dále neúspěšně pátrat? -A* Ať už se rozhodneš jakkoliv, doma čekalo překvapení. Možná nevítané. Lež je vždycky nevítaná, že? Na stole ležela obálka s nápisem -A V obálce bylo něco, co by tě mohlo zaskočit... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Šla jsem do nemocnice, abych navštívila Jacka.Měla jsem kabelku, do které jsem si dala důležité věci. Znáte holky. Avšak? Mezi zbytečnostmi, byla i fotka... Sáhla jsem do kabelky, abych fotku dala svému známému tady na chirurgii, který jí založí do mých spisů. Ne, nebyl gynekolog, ale měl můj spis... "Ne..." Řeknu výsměšně a hledám dál. Fotka nikde nebyla! Hledám dál. Kleknu si na zem a obrátím kabelku vzhůru nohama, takže z ní všechny věci vypadly. Fotka skutečně nikde nebyla. "Sakra!" Křiknu naštvaně. Kam se poděla?! naházím věci do kabelky a rozběhnu se k výtahu, abych jela do prvního patra, kde byl onen gynekolog, který jí pořizoval. Byl to ultrazvuk... 3. týden... Třeba jsem jí tam zapomněla... Uklidňuji se. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pomalu jsem obálku otevřel, nebyl tam žádný vzkaz nic, jenom fotka, kterou už jsem viděl, třeba ve filmech, byla to fotka z ultrazvuku. Nejprve jsem nevěděl, co by tady dělala zrovna ona, ale pak jsem se podíval dole na jméno a nějaká čísla, bylo tam napsáno jméno Caroline. Opatrně jsem poodstoupil, fotku pustil a chytnul jsem se pevně židle, abych náhodou nespadl, netušil jsem, jestli je to pravda, ale najednou toho bylo nějak moc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Avšak nevšiml sis jen obálky. Na kuchyňské lince stál balíček. Byl to dárkový balíček. Když si to otevřel byly tam tři letenky. Letenky do Miami. U nich byl vzkaz. *Musíš zařídit, aby jste všichni odjeli....co nejdřív! Tvůj otec dlouho vzduch mít nebude...Až tam všichni tři budete, dostaneš stopovačku, kde ho najít... -A* Co to sakra mělo znamenat?!jaký vzduch? je někde zavřený?! Začalo se ti dělat zle. A na tebe tlačil, aby si vzal rodinu dřív než bude pozdě, pro tvého otce... Co když lže? Tahá tě za nos?... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nikdo telefon nebral a tak jsem nechal vzkaz. ,,Odlétáme do Miami, ještě dnes večer." Poté vytočím číslo matky, která křičela do telefonu a řeknu vlastně to samé. Pak telefon položím a podívám se kolem sebe. ,,jestli mému otci zkoutíš jediný vlásek na hlavě, vytrhnu ti srdce z těla." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Avšak nějak ti to nedalo. Už se pomalu stmívalo a Caroline stále nikde. Udělala jí něco A? Pokud ano, proč nepíše? Byl jsi nervozní a to tě hnalo k takovému šílenství, že si nevěděl co máš dělat. A tě doháněla k šílenství! Už jen ten pocit, že tam venku někde je! Že se drží kolem tebe a tvé rodiny a může kdykoliv komukoliv z tvé rodiny ublížit. Ta nejistota byla horší než jistota, že se něco stalo! Ano, je to hnusné, ale je to tak! Najednou se otevřely dveře. Caroline vešla do domu s kelímkem od kafe v ruce. Kafe? Ano kelímek od kafe, ale v tom je přece kofein, ne?! Odhodila kabelku na zem ke schodům a začala prohrabovat šuplíky v předsíni. Vypadalo to, že něco hledá a taky ano... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Najednou se otevřeli dveře a objevila se Car, která se vydala hned něco hledat. Vzal jsem fotku a dal před sebe. ,,Hledáš tohle?" Nasadil jsem naštvaný výraz, ale odlet byl teď důležitější. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro ,,Hledáš tohle?" Zvednu hlavu. Trošku se překvapím když vidím, že onu mojí fotku má on. "Co prosím? hledám mobil.........co je s tebou?" Dívám se na něj divně. Vypadal vytřeštěně a upřímně? V tu chvíli jsem se ho docela bála... Nevypadal moc při smyslech. Možná byl, ale nevypadal tak. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Musíme letět, nemůžu ti to vysvětlovat a budu vypadat asi jako blázen, ale prosím...." Musle jsem asi opravdu vypadat jako magor, ale i tak jsem potřeboval odletět, abych zachránil tátu. ,,Vim, že mi nevěříš, ale prostě mě někdo sleduje..." Podívám se Car do očí. ,, A ne! Neni to paranoja.!" Dodám než něco řekne. ,,poletíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj vystrašeně. Jako bych ho nepoznávala. "Věřím ti, že tě někdo sleduje, ale nikdo životu nebezpečný...jen si z tebe někdo střílí..." Dojdu k němu blíže. "Ty jsi koupil letenky a tři?" Podívám se na něj překvapeně. Jako vážně? "Michaele...klid jo?... sedni si a uklidni se..." Řeknu a dojdu těsně k němu. "Už to zašlo moc daleko...dej jsem ten mobil..." Řeknu zle. "Ten člověk tě chce zbláznit! dej jsem ten mobil...." Řeknu znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Natáhl jsem ke Car ruku s mobilem, která se mi neuvěřitelně moc klepala a když jsem jí telefon dal, tak jsem si sedl na židli. Ani sem moc netušil, co se se mnou děje, ale cítil jsem se strašně. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Důkladně jsem si sms přečetla. Chápala jsem, že měl strach. Avšak stále si myslím, že je to jen nějaký pokus o vtip, jak Michaela dostat na dno. "Tak...jeď....měl by si jet..." Řeknu i když se mi to moc nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nevím... Nevím jestli jet, nevím co dělat, nevím co a jak." Mluvil jsem potichu. ,,Vidí mě, ví o každém mém kroku, slyší všechno co řeknu a ví co jsem zač." Samozřejmě jsem tím narážel na to, že ví, že jsem upír. ,,Nem...nemůžu." Zakoktám se. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Došla jsem až k němu a klekla si na jedno koleno. Položím mu ruku na rameno a druhou rukou jemně zvednu jeho bradu. "jestli to A. myslí vážně, tak by si měl odjet..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se Caroline do očí a konečně jsem trochu klidnější. ,,Nevím co dělat." Měl jsem to v hlavě pomíchané a nevěděl jsem co udělat dřív, ale věděl jsem, že musím A najít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se na něj vážně. Opravdu to vypadalo, že A. ho doslova zžírá zaživa. Viděla jsem ten jeho pohled. Vůbec se mi nelíbil. "Jestli má A. pravdu a tvůj otec zemře, měl by si jet" Řeknu upřímně. Dívám se mu do očí. Nevěděla jsem, co jiného mu říci... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře, pojedu, buď opatrná." Znovu jí políbím a pak vezmu letenky. ,,Vrátím se co to půjde." S těmito slovy odejdu ze dveří, zamířím pro matku a pak na letiště... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu s úsměvem a nedávám na sobě znát, že se mi to moc nelíbí. Oba jsme své čísla měli, takže by v tom neměl být žádný problém. Cítila jsem se hrozně, že odjížděl. Avšak musel... Byla tma, a tak jsem se vydala nahoru, dát si zaslouženou koupel. Napustím si vlažnou vodu. Svléknu se a mobil položím na oblečení. Ano, lhala jsem mu že hledám mobil, ale to vám jistě došlo. Vlezu do vany, přičemž se snažím odreagovat. Přemýšlím nad tím, zda je vhodná doba na to, abych mu vůbec řekla pravdu. I když si myslím, že stejně pravdu ví. Na chvilku přivřu oči. Avšak vyruší mě rána. Chvilku zpozorním a opět zavřu oči. Nakonec vylézám z vany. Měla jsem divný pocit, a tak jsem se osušila, oblékla a vyšla z koupelny do ložnice. Zavřu dveře a skolím se na postel. Zavřu oči a snažím se usnout. Cítila jsem se tak...divně. Takový velký dům a byla jsem tu sama... Prostě mi bylo divně. Znovu jsem uslyšela ránu. Zvedla jsem se a šla pomalu z pokoje, po schodech dolů. Uviděla jsem otevřenou ledničku a na zemi otevřená sklenice s kompotem. Ohlídnu se a ledničku zavřu. Chci jít k vypínači a rozsvítit, protože jakmile jsem zavřela ledničku byla tma, ale zaslechla jsem znovu ránu. Šlo to ze šatníku, který byl zabudovaný pod schody. Došla jsem až k němu a prudce ho otevřela a zatáhla za provázek, čímž jsem tam rozsvítila světlo. Nikdo tam nebyl. Zhasla jsem světlo a šatník zavřela. "Už začínáš být taky paranoia..." Řeknu si tiše a vrátím se zpět nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro *Koukám, že sis nové oblečení ještě nedal do skříně? Ještě se nezabydluješ? -A.* Zazvonil ti mobil. Nebyl to ten, na který ti chodily sms, ten si přece Caroline nechala. Avšak byl to tvůj! Jak to, že A zjistil tvé číslo?! A jak může vědět, že ony tašky leží stále na zemi v ložnici? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tentokrát jsem sms A napsat zkusil. ,,Co chceš a co mám dělat až doletím?" Usměji se na matku a pak už jdu směrem k letadlu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Najednou ti zabrněl telefon. *Nevím...ani nevím kde je...Hezký výlet -A* Co tím A. myslí? Psala přeci že tvůj otec potřebuje pomoct! Nebo to byla past? Hlasatel hlásil, že odjezd tvým letem je za 15 min. Vedle vás si sedl nějaký chlap. Přesněji vedle tebe. Zdál se nenápadný. "Michael?" Zeptal se a chvilku se na tebe díval. Poté ti podal dárkovou krabičku, kde byl řetízek tvého otce a tvůj klíč od bytu s cedulkou -A. Nakonec odešel. Ano, chtěl si za ním jít co to má znamenat, ale vypadalo to, že nic neví. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nevěděl jsem co si o tom myslet, byl to snad důkaz, že je ještě naživu? ,,Kontaktovala si policii, když si zjistila, že táta zmizel?" Zeptám se matky a pak se podívám před sebe, jestli bude A vědět co se děje za letu v letadle, tak to znamená, že musí být tady. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vypadalo to, že se každou chvíli zhroutí, ale ne kvůli tvému tátovi. "Nekontaktovala...j-á...udělala jsem něco hrozného..." Řekne a polkne. Poté od tebe odvrátí pohled. Vyndala z kapsy obálku, kde byly peníze. "D-dostala jsem....zaplaceno" Špitne tišeji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co...jsi...udělala?" Zeptám se pomalu a podívám se kolem sebe, jestli se na nás někdo podezřele nedívá. ,,Mami! No tak! Co si udělala?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívala se ti do očí a prosila o odpuštění, ale ty si stále nevěděl co udělala, tak si jí přece nemohl odpustit. "Chtěla jsem tě chránit..." Posmutněla a podala ti svůj mobil, kde našla sms. *Chceš ho chránit? Jsi jeho matka...Michael musí odjet z města... sám...pomoc mu v tom... -A* *Kdo jsi? a proč musí odjet z města?* *Nezáleží na tom kdo jsem, ale jak si můžeme vzájemně pomoct... obálku máš před dveřmi. Najdeš tam 30 tisíc...konej, nebo budu konat já... -A* To bylo vše, co v mobilu tvá matka měla. A co je tedy s tvým otcem? Je v pořádku? Byla tohle jen hra, jak tě dostat z města? Pokud ano, tak proč se do toho zapojila tvá vlastní matka?! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co jsi udělala?" Zeptám se potichu. Nechtěl jsem to udělat, ale věděl jsem, že mi to matka jinak neřekne a tak jsem se jí podíval hluboce do očí. ,,mami co jsi provedla?" nechtěl jsem to udělat, ale musel jsem, abych se dozvěděl víc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekla a hleděla ti hluboko do očí. Skutečně to řekla? Ona co?! Zabila ho?! Den je čím dál víc divnější. "Chce zabít všechny" Řekne tvá matka a vezme si buráky, co dávaly letušky. Jakoby se nic nestalo... Psychická nemoc? Nebo jen bezcitnost? "S tvým otcem jsme si stejně vůbec nerozuměli...hádky...lži..." Řekne smutně a zavzpomíná. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jak si to mohla udělat?!" Zakřičím tak, že se několik lidí otočí a cítím jak se letadlo dalo do pohybu. ,,tak proto si se ke Car chovala tak mile? Věděla si, že umře?" Ano. Musel jsem vystoupit, ale nevěděl jsem jak. Podíval jsem se na matku, která mi dala ruku na rameno. ,,Nešahej na mě! Nemůžu se na tebe ani podívat!" Nezakřičím, ale řeknu nahlas, pak vstanu a dojdu ke dveřím do letadla. Podívám se ven z okna a dveře otevřu, nebyli jsme ještě tak vysoko a tak vyskočím, přece jenom jsme ještě nebyli vysoko... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekla tiše. Ale pak si začal křičet ať na tebe nesahá. "Michaele, prosím!" Žádala znovu o odpuštění. Avšak ty už si dávno šel pryč. Právě jste vzlétali, a tak i pár metrový seskok pro tebe byl nebezpečný. Letadlo vytvářelo tlak, takže si po nárazu na zem prudce odletěl. Narazil si prudce do plotu. Chvilku se ti točila hlava, ale přeci jen, být člověk jsi již 100% mrtev. Pomalu si vstával. Měl si podlitiny na obličeji a v ruce zabodnutý kousek drátu, který sis vyndal a rána se zahojila. Avšak podlitiny zůstávaly. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Už toho bylo dost!" Řeknu zle a vydávám se po tmě pomalu a potichu dolů. Bylo ticho. Hrobové ticho, které říkalo, že tu nikdo není, nebo je? Prohrábla jsem si úlevně vlasy, když za mnou spadla váza. Musím přiznat, že jsem se lekla. Prudce se otočím, ale nikdo tam nebyl. Jdu pomalu k váze a začnu sbírat střepy. Uslyším něco nahoře, a tak střepy položím. "Co to sakra je?!" Řeknu a vydám se nahoru po schodech. Rozhlédnu se. Pokoje byly zavřené a nevypadalo to, že tu někdo je. Otočila jsem se na odchod zpět dolů, abych mohla douklidit střepy. Avšak cítila jsem, jak do mě někdo strčil. Nečekala jsem to, a tak se kutálím ze schodů až dolů, kde se praštím do hlavy. Podívám se směrem ke schodišti a vidím postavu v černém. Černé volné tepláky, černá volná mikina a kapuce, přes kterou nebylo poznat, kdo to je. Ten někdo pomalu scházel ze schodů ke mě. Otočila jsem se na něj a plazila se od něj. Vstanu a chci jít proti ní/němu. Ucítím prudkou bolest. najednou zjišťuji že osoba stojí přímo přede mnou a nůž mi zabodla do žaludku. Chtěla bodnout do břicha, což by bylo smrtelné, sice ne pro mě.. Prudce jsem nůž vytáhla a namířila ho proti postavě. Takzvaně jsme se přetahovali o nůž. Bylo blbé, že jsem byla poslední dobou slabá. Ano důvod znám, ale co s tím mám dělat? Takže osoba měla podobnou sílu, jako já. Zapíchla jsem nůž krátce do jejího boku, přičemž ho obrátila proti mě. Byla ta osoba A? Nebo snad někdo jiný? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Odstoupil jsem od plotu, rozeběhl se a pak jsem ho přeskočil. Musel jsem okamžitě domů. Caroline tam byla sama, musel jsem jí pomoc. Rozeběhl jsem se směrem k ulici, kde jsem si mohl chytit taxi a pak zamířit k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nezdálo se to, ale na zemi bylo mnoho krve. Když zjistím, že nemůžu zamknout, snažím se rozběhnou nahoru. Uklouznu po krvi, a tak jsem ještě krvavější než předtím. Přijde mi sms, která mě ještě víc zaskočila. *Michael v tom jede se mnou... jaký je to pocit, když odjede, aby jsi ty mohla zemřít? Tohle bylo jen varování, že se příště vrátím -A* Snažím se vyšplhat po schodech ale jak říkám, byla jsem opatlaná od krve a dost do klouzalo. Když už jsem se konečně dostala nahoru zaslechnu otevírající se dveře. Okamžitě se rozběhnu ke koupelně, kde se prudce zavřu a zamknu. Chvilku jsem opřená o ony dveře a panikařím. Uvidím zbraň, která ležela na zemi . U ní ležel odznak, který byl oné ženy. Byla policistka? Vezmu zbraň do ruky a přitom se nalepím do rohu stěny. Sesunu se na zem a jsem jako myška. Slyším kroky. Mám namířenou zbraň směrem ke dveřím, ale ruka se mi docela hodně třese... Avšak ze zbraní se cítím bezpečněji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Rychle jsem prošel celou spodní část domu, ale nikdo tady nebyl, tak jsem se rychle vydal na horu po schodech. Na hoře jsem malinko zpomalil krok a prošel jsem všechny místnosti, kromě koupelny. Dveře od koupelny byli jediné dveře, které byli zavřené a tak jsem došel k nim a vzal za kliku. Zamčeno. ,,Caroline? Jsi tam? To jsem já Michael." Řeknu nahlas a znovu vezmu za kliku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pak jsem zaslechla Michaela. "Nepřibližuj se ke mě!" Řeknu tišeji, vážně, ale musel to slyšet. Pak novu zabral za kliku. Vstala jsem a nevěděla co dělat. Je do toho zapleten, jak řekl A.? Otevřela jsem okno v koupelně a podívala se dolů. Byla to docela výška, ale v tu chvíli mi nic jiného nenapadlo. Jenže jakmile jsem byla v okně, měla jsem strach. Strach z výšek a to jsem nikdy neměla... Chytla jsem se nad oknem kraje střechy a chtěla jsem vylézt nahoru. V tom jsem uslyšela, jak se dveře otevřely, ale byly přece zamčené, ne? Stál tam Michael. "Zůstaň tam kde jsi!" Řeknu. vystrašeně. Stála jsem v okně. Jednou rukou jsem se držela a v druhé jsem držela zbraň. Byla jsem v tu chvíli rozklepaná, jako ratlík.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car. Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se, ale pak jsem se zastavil, když řekla ať zůstanu kde jsem a namířila na mě zbraň. ,,Car, potřebuju vědět, že jsi v pořádku, matka si nechala zaplatit, zabila mi otce a chtěli zabít i tebe, musel jsem se ujistit, že jsi v pořádku." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro " A tuhle historku ti nadiktoval A.?! Jedeš v tom s ní!" Řeknu zle a pobavenost zmizí z mé tváře. Musela jsem chvilkami balancovat, protože rovnováha si dělala co chtěla... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu a udělám malinký krok v před. ,,Ja jsem se A snažil zabít dřív než ty Car." Věděl jsem, že se něco stalo... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro To, co řekl mi trošku pomohlo k tomu, abych mu věřila, ale co když to právě A. chtěla? V jiných situacích bych se komukoliv pro svou ochranu postavila, ale věděla jsem, že to nejde... Byla jsem unavená, slábla jsem a dokonce i A měl stejnou sílu, jako já. Tedy pokud to byl A. Snažím se balancovat a sáhnou do kapsy, kde byl mobil od A, celý od krve. Držím v ruce zbraň, s kterou se snažím držet pokraje okna tak, abych mohla mobil hodit Michaelovi... Byla tam ta zpráva od A. *Michael v tom jede se mnou... jaký je to pocit, když odjede, aby jsi ty mohla zemřít? Tohle bylo jen varování, že se příště vrátím -A* |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ale Car, jel jsem jenom hledat otce a pak jsem se stejně dozvěděl, že je mrtví." Opět jsem šel malinko dopředu. ,,Vrátil jsem se hned, jak mi došlo, že se s tebou může něco stát." Snažil jsem se Car uklidnit jak jen to šlo. ,,Vyskočil jsem kvůli tobě z letadla." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ani nevím, proč jsem mu uvěřila. Slezu z okna, ale stále mám na něj namířenou zbraň. Nakonec zbraň dopadne na zem. Chvilku se na něj jen dívám. Nakonec jdu pomalu k němu a silně ho objemu. Bylo mi jedno, že jsem byla od krve. Trošku jsem ho ušpinila, ale potřebovala jsem se cítit bezpečně a on mi to bezpečí dodával.... Stále jsem v něj měla menší nedůvěru, ale to kvůli A. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jsi v pořádku?" Prohlédnu si jí a znovu jí obejmu. ,,Jsi zraněná?" Byl jsem ušpiněn od krve, stejně tak Car, ale bylo mi to jedno. ,,Potřebuješ krev, aby ses uzdravila." Pronesu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řekl starostlivě, avšak já už nemohla říct, že ano... "Ne...nejsem" Bylo to snad poprvé, co ode mě slyšel něco jiného, něž ano. "Já se nemůžu napít krve..." Řeknu tiše, ale jistě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jak to, že nemůžeš krev přijmout?" Věděl jsem co se stane, když Car dlouho krev nedostane. ,,Jak... jak je to dlouho?" Caroline potřebovala krev, aby se uzdravila... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu a položím si hlavu na jeho hruď. "Pamatuješ, na ten ve westernovým městě? Už od té doby...všechna krev...šla ven..." A to jsme vlastně ještě předtím byli v Silent Hill...tam taky žádná krev... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zoe řekla, že Car něco udělala a že si zasloužila zemřít, ale nestihla říct co a já se v tu chvíli začal, že ona je jediná, kdo by to mohl vědět. ,,Vím kdo ti může pomoc." Řeknu potichu. ,,Zůstaň doma. Snad se budeš ještě hojit." Sešel jsem dolů, vytáhl jsem telefon a číslo na Zoe, které vytočím... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Halo?" Řeknu zabraná do televize a čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Michael. Sejdeme se za dvacet minut u toho obchodu, kde jsme se viděli naposled." Pak telefon položím a dojdu ke dveřím. ,,Já na to přijdu a uzdravím tě." Zavolám na Car a vyjdu ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Michaele...co tedy chceš?" Usměji se na něj. Jindy jsem byla milá, ale teď jsem neměla proč. "Zavolal si takhle na večer... to není dobré... tak to vyklop...nemám mnoho času..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co jsi Car provedla?!" Byl jsem až moc naštvanej na to, abych se udržel na uzdě a tak jsem ji chytl pod krkem. ,,Proč nemůže přijmat krev!" Držel jsem ji pod krkem pevně, nepouštěl jsem jí, cítil jsem její tep. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Hej!" Řeknu nesouhlasně. "Já? Já jí nic neprovedla...to ona sama...." Řeknu zle a naštvaně. "M-my-slí-m že ti někdo da-l dost ná-pověd..." Řeknu trhavě, protože měl pevný stisk.. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Proč nemůže přijmat krev." Tentokrát jsem to řekl normálně nahlas, ale zle. ,,Od tý doby co se z tebe napila, neni v pořádku." Pronesu. ,,Co jsi jí provedla." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Dívám se na něj vážně. Tímto jsem se k tomu teoreticky přiznala, ale já měla za úkol, obálku jen předat a postrašit Caroline. Jinak bych si taky nemohla dovolit takový byt, jako mám teď... Někdo si mě najal...Ne, nevím kdo. Šlo jen o prachy, nic víc... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jak se z toho dostane." Podívám se kolem sebe, jestli nás někdo nesleduje. ,,Umírá a jestli umře, tak umřeš i ty, takže mluv." Bylo mi jedno, kolik jsme toho prožili společně, tady šlo o Car a ta je přednější. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu vážně. "Můj úkol byl jen ti to říct...a taky ta obálka...zkus do ní dostat trochu krve tak, aby jí v sobě udržela....Ale skutečně ti jinak neporadím..." Dívám se na něj. "Dostala jsem zaplaceno za práci, kterou jsem splnila..." Řeknu povýšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Potřeboval jsem sehnat krev a kapačku, abych se pokusil do Car dostat krev přes žílu a pak jsem musel sehnat i nějaké jídlo, které by mohla sníst. Takže jsem zamířil do nemocnice a pak do obchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Horší to bylo s tím, že si uvažoval nad tím, že by Car mohla....no... Ani si nevěděl proč tě to napadlo. Moc sis to nechtěl připouštět. Snažíš se pro ní něco udělat, ale co když marně? Pokusíš se přesto o to? Nebo to necháš být? Otevřel si dveře. Avšak měl si plné ruce. Nakoupil jsi dvě tašky jídla. Byl to zvláštní pocit když víš, že nejíš lidské jídlo, i když na chuť můžeš, ale nepotřeboval si to... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car? Možná vím jak ti pomoct, teda aspoň dočasně." Začal jsem vyndavat jídlo a pak pomalu i krev, kterou jsem zatím dal do lednice. ,,Zvládneš sejít dolů?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Co to tady děláš?" Řeknu divně a sleduji jak vyndavá jídlo z tašek. Nechápavě zakroutím hlavou a dojdu k ledničce, kde si vezmu další vodu, měla jsem žízeň. "To, že mě A trochu vystrašil neznamená, že jsem nemohoucí..." Usměji se na něj pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu potichu. ,,Ale jestli nemůžeš přijmat krev, tak můžeš zemřít." Musel jsem to Car říct a stejně jsem věděl, že ona sama to věděla. ,,Uděláme si jídlo a pak zkusíš krev." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj a pak na jídlo. Odložím vodu zpět do lednice. Dojdu až k němu a dám mu ruce na ramena. "Až budu mít hlad, najím se...prostě ho teď poslední dobou nemám...nic v tom nehledej..." Vždycky se to dá svést na virózu, ne? "Michaele....jen mi je poslední dobou špatně....nic víc....Každému je občas špatně...nemusíš panikařit...neumřu..." Nebyla jsem si jistá, ale dávala jsem si záležet, aby to v mém hlase nebylo poznat... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Samozřejmě, že neumřeš." Chytil jsem ji za boky a dal jí pusu. ,,ALe tohle stejně musíme vyřešit." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu po jeho polibku. "Vše je v pořádku" Můj tón zvážní. "Prostě mi nebylo dobře...pořád v tom hledáš něco víc... jíst můžu začít kdykoliv...až budu mít chuť" No... možná ne kdykoliv, ale uklidnit ho nějak musím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,nevadilo by, kdybych si šel na chvíli lehnout?" Byla pravda, že na mě najednou padla únava, která mě dohnala, za dobu co jsem nespal. ,,Jsem unavený." Pomalu pustím Car a zamířím nahoru, kde si sundám věci od krve a natáhnu se na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu s úsměvem, ale v tom už odchází nahoru. Zabouchla jsem dveře a šla ven. Avšak ne do velkoměsta, ale na zahradu. Došla jsem až na konec menší zahrádky a prudce se rozběhla. Chtěla jsem vyskočit na okno dětského pokojíčku v druhém patře. Přece ještě nejsem tak slabá, abych nevyskočila... Říkám si pošetile. Ano, vyskočila jsem tam, ale neměla jsem sílu se udržet, a tak jsem spadla prudce na zem. Trošku jsem bolestí přivřela oči. Opět jsem vstala a znovu došla na konec zahrady. Zkusila jsem to znovu, ale neúspěšně a dokonce s pár šrámy. To snad není možný! Sednu si celá polámaná na houpací lavici u domu s tím, že to budu zkoušet dál a dál! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Usnul si rychle, byl si unavený, a tak to bylo pochopitelné. Avšak najednou tě něco ze spánku probudilo. Prudká bolest. Měl si tak tvrdé spaní, že ses neprobudil již předtím. Sáhl sis ke zdroji bolesti, na hlavě. Zjistil si, že tam máš zabodnutý nůž. Ano slyšel jsi dobře, nůž! Na bílé zdi bylo napsané A. v kruhu a pod tím vzkaz: Příště to bude do srdce... Co teď s nožem v hlavě?! Vytáhnout ho? Avšak jakmile ses ho dotkl, ucítil silnou silnou bolest. Nůž sice nebyl hluboko, ale i přesto to bolelo jak čert... Horší by bylo, zda by to A. udělala do srdce... To je jediné místo, jak upíra zabít. Ale k tomu by se snad A. neuchýlil, nebo ano? Je to opravdu takový šílenec? Je stále tady v domě? Jak se sem vůbec dostal? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zkusil jsem nůž vytáhnout, ale prostě to moc bolelo. ,,Caroline!" Zakřičel jsem. ,,Máme problém!" Znovu jsem se pokusil nůž vytáhnout, ale prostě to nešlo. ,,Vem krev a prosim rychle přijď." Věděl jsem, že sám nůž nevytáhnu a že to bude muset udělat ona. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Panebože..." Řeknu překvapeně. Michael měl v hlavě zabodnutý nůž. Pak si všimnu vzkazu od A. Ona tu byla?! Znovu?! Najednou jsem uslyšela, jak někdo běží po schodech nahoru k nám. Prudce zavřu dveře a snažím se je udržet pod tlakem, který vynalézá druhá strana. najednou uslyšíme hlas. Byl Zoe. "Pusťte mě dovnitř! prosím!" Otevřu dveře a Zoe spadne na zem. Lekne se Michaela. Chtěla jsem se jí zeptat co tu dělá a proč, ale nebyl čas... Došla jsem až k Michaelovi a podala mu krev. "Bude to rychlé, ano?" Řeknu a koukám na nůž. Poté ho chytnu a prudce vytáhnu. Musela to být velká bolest... ale jinak to nešlo. Najednou Zoe zamkla. "Co to sakra děláš..!" Řeknu zle, ale zaměřím se pak na Michaela. Podám mu druhý pytlíček krve, aby se mu rána zahojila. I když se hojila sama od sebe, krev k tomu nepotřeboval tak nutně. "Někdo se mě snažil zabít...byla jsem tady, abych tě zastrašila...ale vymklo se to... Teď jde ten neznámí co si mě najal i po mě, abych nikomu nic neřekla... Málem mě sejmul v mém vlastním domě!" Řekla se slzami vystrašeně. Podívám se na Michaela, jak je na tom. "A co já s tím? Jak vidíš, ani nás neušetří..." Řeknu zle. "Prosím...neposílejte mě ven...Pomůžu vám... dokážu vám pomoct v této... znám o upírech všechno... jen mě prosím neposílejte ven...nemám se kam vrátit..." Jde blíž k nám. "Tady taky nejsi v bezpečí! A. ví, kde jsme..." Řeknu zle. "Za dveřmi mám kufr....prosím... já se nemám kam vrátit... navíc vím jak ti pomoct to zvládnout... můžeme se bránit spolu... Přece na nás tři A. nemůže!" Vydá ze sebe vystrašeně. "Tak jak ti je?" Podívám se se slovy na Michaela. "Mám skočit ještě pro krev?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pak jsem vzal pytlík krve a začal jsem z něj pít. ,,Díky." Pousměji se a když pytlíček dopiji, tak vezmu i druhý a také ho celí vypiji. Cítil jsem jak se mi rána hojí. ,,Díky, už nepotřebuju." Usměji se a chytnu Car za ruku. Podívám se na Zoe, ne moc příjemně. Pomalu se posadím na posteli, pořád Car držím za ruku a u toho se dívám na Zoe. ,,Tak nám teda řekni, jak Car zase začne přijímat krev a můžeš tady zůstat." Byla to slušná nabídka, kterou přece nemohl odmítnout. Konečně jsem byl schopen sáhnout si na místo, kde byl zabodnutý nůž, sice jsem ještě bolest cítil, ale už se to dalo vydržet. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu a dívám se na ně. Nerada jsem se dívala, jak Michael a Caroline spolu vycházejí... Nejsem blázen...jestli vás napadlo tohle! "Řeknu vám toho víc... pomůžu vám, jak to zvládnout, ale...nenuťte mě odejít... Chce mě zabít..." Moc příjemně se na nás netvářila, ale bylo vidět, že to překousne, jen aby nemusela být sama... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Samozřejmě že jen oblečení a boty, šperky, hodinky atd., to není důležité. Vezmu obě tašky do rukou a otočím se na Michaela, a pak na Zoe. "Jdeme...Zvládneš jít?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jo. Zvládnu to." Sice se mi ještě hlava motala, ale zvládnul jsem se posadit a pomalu jít dolů ze schodů. Podíval jsem se na Caroline a vzal jednu tašku. ,,Ukaž vezmu to." Sice mi nebylo nejlíp, ale zvládnul jsem to. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Zvládnu to..." Až nakonec jsem tašku pustila. Ani nevím co jsem si tou taškou chtěla dokazovat... Ale trocha posilování, by mi neuškodila... Slábnu a to se mi nelíbí. Vždycky jsem chtěla mít navrch... I když myslím, že to posilování nespraví.... Rozmýšlela jsem se kam jít, a pak jsem si vzpomněla. "Už vím kam pojedeme... Ale dávejte pozor, zda nás nikdo nesleduje..." Řeknu vydám se jistým směrem. Zanedlouho už jsme na autobusovém nádraží, kde se zastavím na jedné určité zastávce. Tam nějaký chlap prodává lístky. Trošku zastaralý způsob na to, že je to v New Yorku... Ovlivnit ho nebyla žádná těžká práce, avšak měla jsem divný pocit... Podala jsem Zoe a Michaelovi jízdenku. "Wyoming" Bylo to místo, kde jsem měla menší rezervu... co se týče bydlení... Pustila jsem tašku na zem a sedla si na ní. Byla jsem docela unavená, ale nechtěla jsem to na sobě dávat znát. Zoe si taktéž sedla na svůj kufr, aby odvedla pozornost od toho, že jsem unavená... Byla ke mě opět divně milá... Musím si na ní dávat pozor... "Ve Wyomingu...jsem dřív bydlela s matkou, která se kvůli mě přestěhovala do New Yorku, aby si mě rodiče nepřehazovali...Avšak... pak už jsme se nestýkaly... Ani si jí nepamatuji...byla jsem malá..." Řeknu, abych jim ujasnila kam jedeme... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,A nebojíš se, že by tam mohl někdo být?" Zeptám se Car a nakonec si taky sednu na tašku. Trochu jsem si prohmatal ten bolestiví bot. ,,Jestli se nebojíš, že by tam třeba mohla být tvá matka." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu trošku tišeji, abych o tom nemusela moc mluvit... "Hlavní je, že by jsme tam měli šanci, že nás A. nenajde..." Usměji se a vstanu, když autobus přijede. bylo tam hodně lidí, ale snad tam nějaké místo bude. Řidič nám otevřel dolní kufr na věci a následně jsme nastoupili. Našla jsem si místo a zaplula k oknu, abych mohla sledovat, jak odjíždíme z New Yorku. Zoe si sedla přede mě a trochu se na mě usmála. Já snad špatně vidím... usmála? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dám tašku do kufru, který nám otevřel řidič a pak vlezu do autobusu, kde si sednu vedle Car. ,,Můžeme jen doufat, že nás A nebude sledovat." pronesu tiše a opět chytnu Car za ruku. ,,Máš ještě ten telefon?" Zeptám se a pokud mi ho dá, tak ho vyhodím z okýnka ven. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se, když mě chytne za ruku. "Mám..." Řeknu a telefon mu dám, přičemž ho vyhodí ven... Najednou mi Zoe podává vodu. "Chceš?" Zeptá se a já kývnu. Autobus se již rozjel, a tak jsme mohli zatím s klidným svědomím říci, že bude klid. Možná... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co když nás bude pořád pronásledovat?" Prostě mi to nedalo, když mě naposledy A sledovala, tak věděla o všem co jsem udělal, aniž bych ji zahlédl. ,,Ale necháme to být." Usměji se na obě dvě dívky i když na Car o něco víc a mileji. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na něj a napiji se, přičemž tu vodu vyplivnu. "Fuj...co to je?" Řeknu a vodu jí podám zpět, přičemž se napije ona taky. "Voda s minerály...." Řekne a divně se na mě dívá. "není to tak hrozné..." dodá vážně. No... je trošku mokrá zem, ale nevadí... "Měla by jsi pít minerály...." Řekne vážně. "A to jako proč?" Ušklíbnu se a zle se na ní podívám. "Ehm...no..." Podívá se na mě a pak raději řekne něco jiného. "Jen tak...minerály jsou zdravé...hlavně se nestresuj...klid..." Otočí se od nás. Viděla jsem jí na očích co chce říct. "Klid? já jsem v klidu...navíc stres není nic špatného...a už se otoč!" Řeknu zle a nevrle. Neměla jsem náladu na její narážky... "Musím tě upozornit, že Wyoming není New York..." Řeknu s úsměvem. "je to něco jako předměstí" Pokrčím rameny... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cítil jsem jak se mi zavírají oči, ale nechtěl jsem usnout, určitě ne po tom co se stalo. Usmál jsem se na Car a podíval jsem se po autobusu, připadalo mi, jako by mě všichni pozorovali i když to přece nemohla být pravda, tak jsem se raději otočil na Car a díval se přes ní věn z okýnka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Najednou autobus zastavil a všichni začali vystupovat. Prodrali jste se ven, vzaly svá zavazadla a šli za Car. Opravdu to tu bylo klidné. Nebylo to velkoměsto, ale ani vesnice. Prostě maloměsto na předměstí. Bylo to tu klidné. Kousek od zastávky byl obchod s potravinami a vedle kavárna. To je vše co tu je. Avšak bývá tam přeplněno, hlavně kvůli tomu, že je tu jediný obchod a kavárna. Došli jste až na konec oné ulice. Kolem vedlo ještě spoustu dalších malých uliček, ale takhle byla ta hlavní. Na konci byl po pravé straně jeden dům a po levé další. Cesta tu končila, ale začínala cesta do lesa. Nalevo u domu seděl muž ve vašem věku, který si četl noviny a ležel v trávě. V puse měl stéblo trávy a divně si vás prohlížel. Zatím jste na něj nijak nereagovali a šli naproti do domu o pravé straně. Caroline moc dobře věděla, že klíče jsou pod rohožkou. odkaz (bez toho auta, samozřejmě :D) |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Cesta byla unavující, ale nakonec jsme to všichni přežili. Zavedla jsem je až k našemu domu, když se na nás divně díval soused od naproti. Jako malá jsem ho znala, ale nebyla jsem si jistá, a tak jsem raději nic neříkala. Vzala jsem klíč pod rohožkou a chtěla odemknout, když nás ten muž přerušil. "Hej! počkejte...to není váš dům... nemáte tu co dělat!" Řekl podezřívavě. "No dovol... to je můj dům..." Ukáži na dveře, kde byla cedulka s mým příjmením. "Forbes? Caroline?" Podivil se. "Ne... jsem Santa..." Mířím na něj pěstí na pozdrav. "Pamatuješ si mě?" Usměje se. "Jo... ráda bych si povídala, ale už musíme... zabydlet se..." Řeknu a odemknu. "Stav se..." Řekl a chtěl odejít, ale ještě se zastavil. "nepředstavíš nás?" dodal mile, ale trošku divně. "Ehm...jasně...Tohle je Zoe a Michael..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pak na nás vyjel onen muž, kterého Car prostě a jednoduše setřela a odemkla, já jsem muži jen mávl, když nás představila a pak jsem vešel dovnitř do domu, kde jsem položil tašku hned u vchodu na zem a rozhlédl jsem se po celém domě. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu pobaveně, když vidím jejich obličeje. Možná byli překvapení. "Nahoře je ložnice a dva pokoje pro hosty...tady dole je kuchyň s jídelnou, knihovna, obývací pokoj a pracovna..." Mile se na ně usměji a snažím se je slovně provést po domě. "Tamty skleněné dveře vedou na zahradu, kde je bazén..." Je pravda, že jsem sem nechtěla jezdit, ale nemáme kam jinam jít... Zavedla jsem je nejdříve na zahradu. Slunce začalo trochu nepříjemně pálit a v tu chvíli jsem si řekla... Ještě že máme své prsteny Pak se podívám na oba dva. "A? nejlepší na tom je? na střeše je terasa s posilovnou...výborná to věcička..." Usmívám se na ně mile. Možná jsem to s tou dobrou náladou přeháněla, protože jsem moc dobrou náladu neměla. Být zpátky se mi nelíbilo, ale zvyknu si... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To je úžasné Car." Usměji se a zamirim na zahradu, kde se podívám na bazén a na všechno kolem. ,,Posilovna říkáš? Rád bych si zacvicil, ale později." Políbim Car a opět vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Oplatím mu polibek a jdu dovnitř s ním, přičemž Zoe si sedne k bazénu. Zastavím Michaela a věnuji mu další polibek. "Můžeme jí věřit?" Řeknu tiše, aby nás Zoe neslyšela. Vyčkám na jeho odpověď a následně se vydávám ke dveřím, které vedou na ulici. Otevřu je s plánem jít ven. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nevím, vypadala videsene, ale budeme na ní dávat pozor." Znovu Car polibim. ,,Chceš někam zajít?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pokrčím mírně rameny. "Tedy ne, že bych někam nechtěla zajít...ale...půjdu se podívat za svým starým známým..." Podívám se na dům naproti. "Můžeš někam zajít se Zoe... nebylo by dobré, aby byla sama..." Podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře. Já něco podniknu." Pak se na Car jen podívám tupím výrazem, když řekne, abych zašel někam se Zoe a podívám se jak zavře dveře. ,,Pít." Řeknu si pro sebe prostě a zamířím do kuchyně, kde si vlastně uvědomím, že nic neni a ani nebude, dokud něco nekoupím. Došel jsem za Zoe. ,,Vydrž tady, hned jsem zpátky." Pak zamířím do krámu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ukázal mi staré společné fotky ale když už jsem byla v menším transu, odvedl mě až k domu. Trochu jsme to přetáhli a to jsem u něj byla sotva hodinku... Rozloučila jsem se v rámci možnosti a vešla do dveří, kde mě překvapila Zoe. Spadla jsem na ní, ale v čas mě zachytila. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Co to je?!" Řeknu zle na muže. "Zavzpomínali jsme na staré časy..." Pokrčil rameny pobaveně. I on vypadal dost napití... Nakonec odešel. Sotva jsem Caroline držela. "No počkej!" Řeknu opět zle, ale v tom už byl pryč. "Zcvokla ses?!" Řeknu a snažím se jí dostat nahoru po schodech do ložnice, kde jí následně položím na postel. Chtěla jsem jí dát přednášku, ale usnula. "To snad není možný! sobecká a neohleduplná!" Zakřičím, protože ona se stejně nevzbudí... Jdu naštvaná dolů, kde si sednu v obývacím pokoji na gauč s časopisem. Můj naštvaný výraz mluví za vše... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Připadalo mi, jako by na mě lidi vrhali pohledy, když mě tady ještě ani jednou neviděli, ale třeba se mi to jen zdálo. Zaplatil jsem, vyšel z obchodu a zamířil jsem zpátky do domu. Otevřel jsem dveře a hned jsem se vydal do kuchyně. ,,Ahoj!" Zavolal jsem přes dům, ale bez odezvy. Došel jsem do obývacího pokoje a uviděl naštvanou Zoe. ,,Co se stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Skoro nic..." Otočím stránku listu tak silně, že se přetrhne... "Caroline už se vrátila od souseda..." Podívám se na něj a časopis položím na konferenční stoleček. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Už je doma? Fajn." Nijak jinak na to nereaguji. Dojdu k jednomu z křesel, která v místnosti byla a posadím se, přeci jenom za posledních několik dní jsem toho chození měl až dost. ,,A to jste se spolu zase rafli, nebo co?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Pobaveně, ale naštvaně se na něj dívám. "V tom případě bych měla říct, že je doma jenom její čtvrtka..." Dívám se na něj vážně. "Rafli? To nebylo třeba... s ní se nedalo mluvit...sotva šla...natož mluvit..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak se třeba trochu opila no. A nebo třeba taky trochu víc." Zasměji se a vstanu. ,,Půjdu se na ní podívat." Rozejdu se směrem ke schodům a pak až nahoru, kde otevřu dveře jednoho z pokojů. ,,Ahoj." Pronesu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu zle. "Jdi... třeba už bude při vědomí...bylo by na čase..." dodám a nechám ho odejít... Stejně si už nemáme co říci... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Už jsem nějakou chvilku nespala, když přišel Michael. "O další kázání nestojím...dveřmi jsi přišel, dveřmi můžeš odejít..." Řeknu a chytnu si hlavu, která se mi točila. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,nepřišel jsem ti kázat, můžeš si dělat co chceš, mě je to jedno, já nejsem někdo, kdo by ti poroučel." Usměji se. ,,Jenom jsem se chtěl podívat, jak ti je." Sice jsem viděl, že moc dobře ne, ale i tak jsem se jí na to zeptal. ,,Až malinko vystřízlivíš." Pronesu. ,,Už si troufáš? Už si troufáš něco "zakousnout"?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ano, opět lžu... Postavím se... Tedy v rámci možností. "Vystřízlivím? Já nejsem opilá..." Řeknu a snažím se jít ke dveřím, ale motám se. "Ne...jdi...sám..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,nevypadá to tak." Tak nějak jsem si nechtěl připustit, že by jí mohlo být něco víc, než, aby byla jen opilá. ,,Asi půjdu. Na noc." Pronesu potichu a dojdu zase ke dveřím. ,,Nechám tě osamotě." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu, i když ho vidím jen tak na půl. "Navíc...přece tu nebudu jen tak ležet..." Snažím se na něj usmát a tak nějak ho obejdu. No spíš do něj strčím. Moje rovnováha nebyla nejlepší. Dotočím se až ke schodům, kde se nejistě zastavím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne Car. Nejsi v pořádku." Pronesu potichu a přiznám si to. ,,Počkej." Usměji se a vezmu Car do náruče. ,,Vezmu tě dolů." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro No... tohle jsem říct nechtěla, ale pravda se ze mě sypala sama. D9ky mému podnapilému stavu. Možná to nebyla pravda, ale cítila jsem to tak. "Stejně tak, jako tahle mrcha..." Řeknu, když jsme dole a vidím Zoe, která se dívala na televizi. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nechte toho hádání." pousměji se a podívám se ven, kde ještě bylo trochu vidět. Nadechl jsem se a ucítil jsem krev. ,,Buď jsou tady krysy a nebo vetřelec." Pronesu znepokojeně a znovu se nadechnu, i když jsem víc spoléhal třeba na krysy, tak jsem si nemohl být jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začínalo ti být špatně. Mohla vás A vystopovat? Ano? Ne? Jestli ne, tak co tady dělá tohle? Byl to nějaký chabý vtip? Jestli ano, tak proč kusy tvořily písmeno A.? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Otevřel jsem pomalu vchodové dveře a udělal jsem krok ven, když v tu chvíli jsem do něčeho šlápl a tak jsem s nohou rychle ucukl a zadíval jsem se na to. Kusy těla tvořili písmeno A a nic víc. ,,Pane bože... Ne." Už tady zase byla ta věc s tím, že nejsem v bezpečí a nikdo kolem mě. Nevěděl jsem, jestli to říct Car a Zoe, ale možná by to bylo nejlepší... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Okolo nebylo nic, kromě pole a pár stromů. Najednou si zahlédl starou, nepoužívanou a na půl schátralou továrnu. Jakmile ses k ní dostal blíže, pomalu jsi otevřel dveře. Chtělo to hodně síly. Dveře byly staré a rezavé, a tak se ti je podařilo jen pootevřít. Protáhl ses dovnitř jen stěží, ale nakonec přece. Uvnitř to vypadalo úplně normálně... Stará, nepoužívaná továrna. Bylo tam pár pásů, horní patro celé z kovové konstrukce a ticho. Tedy dokud se nezapnuly stroje. Jak? Pásy se začaly hýbat a po nich i vnitřnosti, které se následně na konci pásu rozdrtily. Avšak? Najednou jsi něco spatřil. Byla to...hlava? Čekal jsi, než se to k tobě přiblíží. Ano, byla to hlava. Nebylo by důležitá, zda to je hlava, ale čí... Patřila...Caroline...Ne! ne její! co vás to napadlo... Patřila jejímu otci... V oku měl zabodnutý nůž se vzkazem. *Kdo bude další? jeho dcerka? -A.* |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne. To není pravda." Řekl jsem potichu a rozhlédl jsem se kolem sebe. ,,Nech nás na pokoji, ať si kdo si." S těmito slovy jsem co nejrychleji vyběhl z budovy a zastavil se až po zabouchnutí dveří domu, což netrvalo dlouho když jsem použil své upíří schopnosti. Věděl jsem, že teď už to Car říct musím. Rychle jsem došel do pokoje a Car objal. ,,Je...Je mi to líto." Pronesl jsem, protože jsem si moc neuvědomoval, že jsem to Car ještě neřekl. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Díky upířím schopnostem, které jsem ještě měla, i když slabší, jsem se s kocoviny dostala celek rychle. Najednou jsem však slyšela silné bouchnutí dveří. V mžiku, aniž bych si uvědomila co se stalo, objevil se u mě Michael a objal mě se slovy. "Líto?" Řeknu, když mě mačká tak, že mě snad chtěl zamáčknout jako hřebík... "A co ti je líto?" Zeptám se a trošku ho poplácám po zádech, aby stisk povolil... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Začnu pomalu a pořád Car držím v ojetí. ,,Sledoval jsem jednu stopu až do nějaké staré stodoly a tam..." Pustím Car a zdrceně sednu do křesla. ,,Pustil se stroj a na něm byl tvůj otec... Kousky tvého otce." Řekl jsem potichu. ,,Uviděl jsem jeho hlavu, oddělenou od těla a na ní vzkaz, že budeš další." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Jestli je tohle nějaký vtip, tak to vůbec není vtipný!" Křiknu na něj zle a ani na chvilku si nepřipouštím, že by můj otec byl mrtev. Pak jsem ale viděla ten jeho obličej. O-on nežertoval? Proběhla mi v hlavě ona myšlenka, která mě uvedla do jakéhosi transu. Tedy jen na chvíli. Vyběhla jsem z dveří jako střela a bylo mi jedno, kolik energie tím spotřebuji. Hlavně proto, že jsem běžela jako člověk a ne jako upír. I když jako člověk jsem mývala taky dobrou fyzičku... Tedy... do té doby, než to...přišlo. Běžela jsem co nejrychleji. Na krev jsem sice neměla ani pomyšlení, ale cítila jsem jí... Nelákala mě, ale můj čich je můj čich... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kdo jsi A?" Podíval jsem se kolem sebe, jako by se mi teď měl ukázat. ,,Proč to děláš, ty víš, že až na to přijdeme tak tě zabijeme." Mluvil jsem si tak trochu pro sebe, než jsem konečně vstal a pomalu vyšel ven. Neměl jsem v plánu jít za Car, ale prostě se jen projít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Bylo ticho. Chvilku jsem se rozhlížela. Uviděla jsem na páse, který vypadal nepoužívaně dečku. Byla by bílá, ale byla celá od krve. Pomalu k ní dojdu a jedním, rychlým tahem jí sundám. Věděla jsem totiž, že pod ní něco bylo... Byla to hlava! Hlava mého otce! Sesypala jsem se k zemi. "Ne...Ne... Ne..." Říkám tiše se slzami opřená o stěnu pásu, kde byla ona hlava. Najednou se pásy rozjely a hlava tak nějakým nedopatřením spadla přímo přede mě. Ruku si dám před pusu, protože jinak by se po okolí rozléhal můj křik... I když by mě nikdo nemohl slyšet... najednou se ony kovové dveře prudce zavřou. "C-co?!" Rozhlížím se kolem a slyším různé zvuky strojů. Zvuky byly silné a díky mému dobrému sluchu jsem to slyšela silněji a silněji. Začalo mě pískat v hlavě. Šlo by to vydržet, ale pak se zapnuly všechny stroje. Hlub byl slyšet až ven. S těžkostí jsem vzala mobil a vytočila Michaelovo číslo. Věděla jsem, že mě neuslyší, ale nevěděla jsem, komu jinému zavolat. Snažila jsem se otevřít ony dveře, ale nešlo to. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Najednou ucítím vibrace v kapse a chvilku mi trvá, než si uvědomím, že je to telefon a sáhnu pro něj. Byla to Car a tak jí telefon zvednu, ale z druhé strany uslyším strašný rámus, jako by nějakého stroje, nebo spíš několika strojů. ,,Haló?" Pronesu, ale z druhé strany se nic nezívá, věděl jsem, že jsem ten zvuk strojů už někde slyšel a pak mi dojde, že v továrně, kde jsem našel hlavu Caroliina otce. ,,To snad ne!" Položím telefon, vrátím ho do kapsy a rozhlédnu se po ulici, kde v té chvíli nikdo nebyl a tak zmizím na místě a rozeběhnu se k továrně.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Najednou se rozběhnu pryč od dveří. Proplétám se mezi stroji, které jen mlčí... Vzadu uvidím díru ve zdi. Byla malá, ale člověk se tudy může hravě protáhnout. Byla tu A.? Protáhla jsem se dírou ve zdi. Utíkala jsem. I tentokrát jsem použila upíří schopnost. Byla jsem nedaleko a vlakové stanice. Byla jsem tu sama. Nikde ani živáčka. Tedy, pokud tu není někde A. Sesunula jsem se na zem a slzy rozhodně nešetřila... Chtěla jsem, aby všechno tohle skončilo. Proč se to děje zrovna nám? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doběhl jsi k továrně, která byla zavřená. Nebyla snad předtím otevřená? I přes zavřené dveře si ale cítil krev. Carolininu krev. Stalo se něco? Mohla se přeci jen o něco škrábnout. Přeci jen v továrně mezi stroji se může stát ledacos. Jedno ale bylo divné...to ticho! V telefonu byl hluk... Ale jestli nebyla tady tak kde? Ale co potom ta vůně její krve?! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Prošel jsem celí její vnitřek a pak jsem se rozhlédl kolem sebe. ,,Car?" Pronesl jsem trochu víc nahlas, ale nekřičel jsem, přišlo by mě jako by mě někdo sledoval, možná A, nevěděl jsem. Vyšel jsem ven a obešel jsem továrnu kolem dokola a pak jsem vytáhl telefon, kde jsem vytočil číslo Car. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Najednou mi zazvonil mobil. Vyndala jsem ho z kapsy a upustila, avšak mobil stále vytrvale zvonil. Bála jsem se, že to je A... Bála jsem se podívat... Nakonec sáhnu po mobilu a opatrně se podívám. Zvednu mobil, ale...jako bych nemohla nic říci. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pomalu přecházím z místa na místo, byl jsem nervózní a telefon držel u ucha. ,,Caroline? Jsi tam." Zeptám se nejprve opatrně. Pak zamířím pryč od budovy nějakým směrem, lepší Car hledat, než stát na místě. ,,Car to jsem já Michael." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Můžete mě poradit, ale stejně to bude jedno... Musím zůstat... Seskočím dolů do kolejí a stojím. Ano, slyšíte dobře, jen stojím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Procházel jsem rychle po městě a koukal se skoro všude, kde jsem mohl, lae Car jsem nikde neviděl, byl jsem odkonce i v obchodě, ani nevím co mě to napadlo, ale Car prostě nikde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Někdo ti telefon zvedl a z dálky bylo slyšet něco jako vlak. Je to možné? Přeslechl ses? Caroline nebavilo stát, a tak si sedla na okraj stanice. Jakmile zaslechla vlak, postavila se. Otočila se zády tak, aby srážku s vlakem neviděla. Nechtěla vidět, jak se vlak řítí rychlostí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Už jsem byl kousek od něj a v dálce jsem už viděl přijíždějící vlak, který mě nevím proč znervózňoval. Došel jsem až na stanici a uviděl jsem Car stát uprostřed kolejiště a vlak už byl jen kousek od ní. Co nejrychleji to šlo jsem se rozeběhl, samozřejmě jako upír, strhl jsem Car na stranu, až jsme spadli a podíval jsem se jí do očí. ,,Co to děláš?" Pronesu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu taky tiše, když mě strhne. Samozřejmě počkám, až vlak odjede. "Nechci žít takhle...ve strachu..." Dívám se mu do očí. Poprvé upřímně musím říct že lituji, že už není konec... Kdyby nepřišel v čas... tak... No vy víte. Ale uznejte, že by se tím všechno vyřešilo... Ne, nechci uvažovat jako nějaký blázen...ale uvažujte logicky... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,My dva najdeme A společně a společně se ho zbavíme, nemůže nám takhle ovládat život, ale pokud to chceme udělat tak se do toho musíme vrhnout po hlavě." Pustím Car a usměji se na ni, poté se rozhlédnu kolem sebe. ,,Jdeš...jdeš do toho se mnou?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Dobře..." Řeknu a lehce ho políbím, přičemž rukou mrštně chytnu cosi, co k nám letělo. Byl to jako reflex... Překvapeně se podívám na svou ruku, a pak se rozhlížím. Nikdo tu nebyl. Skutečně? V ruce jsem měla šíp. Ano! skutečný šíp, který se mi částečně zaryl do ruky. Slyšel nás A.? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty jo. Pěkný." Usměji se, ale šíp mě znervózňoval, nemusel jsem ani hádat od koho je. ,,Najít... zabít." Podívám se kolem sebe, spíš na místo odkud šíp přiletěl. ,,Nebudu zjišťovat kdo to je." Vstanu a pomůžu na nohy Car. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívala se vám do očí a namířila zbraň, přesně mířící na tvé srdce. Zdálo se, že se zbraní umí zacházet...Věděl jsi to? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To neni pravda." Necítil jsem lítost, necítil jsem nic, od té doby co zabila mého otce. Namířila na nás luk do kterého nasadila šíp. Netušil jsem, že tohle umí. ,,Mami co to děláš?! Lepší otázka. Co Tady děláš?!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekne poněkud vážněji. "Nemůžu porušit naší dohodu... byla bych na řadě místo vás!" Řekne zoufale. "Chci zpátky svého syna! Syna, kterého jsem měla tak ráda! Dokud jsi mi ho nevzala..." Řekne naštvaně, ale zároveň smutně směrem ke Car. "Teď už vím, že můj syn je mrtvý!" Zakřičí a zahodí luk. Přičemž v ruce má jakousi pistoli. Ovšem zvláštní pistoli.... "Vím co jsi zač! a také vím, co jsi udělala mému synovi!" Dívala se na Caroline a moc dobře věděla, že je upír, stejně jako ty.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Mami Uklidni se!" Zakřičel jsem na ni a podíval se jak si vzala do ruky pistoli. ,,Caroline mi aspoň nezabila otce." Pořád jsem byl na matku naštvaný. ,,Mě už nikdy zpátky nedostaneš, já už nikdy nebudu jako dřív a ani nechci." Rychle, samozřejmě jako upír jsem se rozeběhl, vytrhl matce pistoli z ruky a vrátil se zpátky. ,,Takhle to být nemusí." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zavíraly se vám oči. Jeli jstme kamsi dlouhou cestu, o tom jste však nevěděli. Jakmile jste otevřeli oči, mysleli jste, že vám upadne hlava. Rána do hlavy byla silná a nebýt toho, že jste upíři, byly by jste již zcela jistě mrtví. Byly jste v jakési...co to jen bylo... podzemní vězení? Okolo vás byla tma a do vlhké tmavé, kamenné místnosti nakukovalo jen pár slunečních paprsků. Kovové dveře byly pootevřené. Od dveří se mohlo jít rovně, protože jak po pravé, tak po levé straně byly mříže, které měli elektrický, silný náboj. Na pravé straně byla za mříži Caroline a na levé ty. Najednou se kovové dveře otevřeli a vešel muž či žena. Nebylo to poznat, protože byl zahalen do černého pláště s kapucí. Sledoval vás oba. Díval se na vaši prozatímní bezmoc. Možná udělal dobře že vás oddělil... Spolu by jste jistě byli silnější. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ..Caroline?" Řekl jsem potichu a když už jsem viděl malinko líp, tak jsem se podíval na druhou stranu mříží. ..Car?" pomalu jsem vstal, akorát ve chvíli, kdy vešel někdo zahalený do místnosti. ,,To ty jsi ten A?" Cítil jsem jak se mi oči začali přeměňovat, ale ovládl jsem to. ,,Co po nás chceš?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekl pobaveně, protože on byl v bezpečí a zjevně mu na tvém bezpečí nezáleželo. Teď už si věděl, že postava je muž. Podle hlasu... Otočil se v uličce mezi mřížemi spíše k tobě a došel těsně před mříže, protože věděl, že se k nim stejně nemůžeš přiblížit, tedy pokud nechceš být prudce odhozen. "Teď mě poslouchej...to co od vás chci není nic složité... jen pár testů..." Řekne a sundá si kapuci. Byl to Jason! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Byl jsem tak naštvanej a v tom si ten někdo odkryl kapuci. ,,Ty? Myslel jsem, že si mrtvej, nebo spíš doufal." Řeknu zle. ,,Takže ty jsi A? A co to znamená. Amatér?" Chtěl jsem po něm vystartovat, ale věděl jsem, že by mi něco ublížilo, zas tak hloupej neni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Usmíval se na tebe zle. "A.? Ne... Dostal jsem tip, jak si užít trochu zábavy...Nevím kdo mi kdo poslal, ale důležité je to, že si mohu užít srandu..." Usmál se znovu zle. "Brzo se uvidíme...Budu hned zpátky..." Odcházel a prudce za sebou zabouchl dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car?" Nevěděl jsem, jestli je Car ještě v bezvědomí, nebo jestli celí rozhovor slyšela. ,,Měl jsem ho zabít, když jsem měl tu možnost, mohl jsem ho vyhodit z letadla a kolik jsem měl příležitostí předtím." Mluvil jsem nahlas. ,,Musíme se odtud nějak dostat." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pak jsem uslyšela své jméno, a tak se snažím postavit. Trošku se mě ještě motala hlava. Rána do hlavy byla silná. Hlav mě třeštila. Podívala jsem se kolem sebe. Na zemi pode mnou byla krev z té rány, která je díkybohu zahojená, ale dlouho se hojit nebudu, když jsem poslední dobou krev nepřijímala. "N-ekřič tolik..." Chytnu si hlavu. "Co jsi mohl a nemohl udělat, to je snad jedno..." Říkám tiše, aby mě hlava netřeštila ještě víc. Jakmile se zvednu dojdu k mřížím a dívám se na ně. Dám těsně před ně ruku, ale nedotýkám se jich. Cítila jsem to. Měly v sobě náboj, což působilo na mou ruku jako jemné chvění... "Panebože!" Řeknu a dívám se na svou ruku. "Nemám svůj prsten!" Křiknu i přesto, že mě bolela hlava. "O-on mi sebral prsten, proti slunci!" Tak určitě ho sebral i Michaelovi... Sakra! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já o taky nemám." Pronesu a jdu dál od mříží. ,,Musíme se přes ně nějak dostat, nevím jak, ale musíme." Netušil jsem, jak Jack mohl něco takového udělat a poslouchat A. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Chcete?" Schoval pytlíček do kapsy od kabátu. Pak vyndal uspávací pušku a namířil jí na Car. "Vypadá to, že jí budu muset odvést...A. nechce, aby si jste byly spolu...." Pokrčil rameny. "Ale... mám nabídku...protože jsme příbuzní..."[/b Čekal, jak odpovíš. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nikam jí nepovedeš." Zareagoval jsem ihned a přiblížil se k mříži, která byla pod proudem. ,,Jakou nabídku?" Opět jsem malinko poodstoupil a nasadil zvědaví výraz, který jsem držel dokud mi Jason neodpověděl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Trocha tvé krve za její život...." Pokrčil rameny. Jakoby mu bylo jedno, jak se rozhodneš. Dal do uspávací pušky uspávací šipku a čekal, jak se rozhodneš. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To myslíš vážně?" Podíval jsem se na Car, pak na injekce a pak na Jasona. Nechtěl jsem, aby nás s Car rozdělili, protože spolu jsme silnější. ,,Dobře. Dostaneš co chceš." Pomalu jsem vzal první stříkačku a bodnul jí do žíly. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nejen to, viděla jsem i Jasonovo pobavený výraz. Následně Michael zabodl stříkačku do žíly. "Michaele ne!" Křiknu na něj. "Nedávej mu to, co chce! Bůh ví, jak to použije!" Přiblížím se blíže k mřížím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vyndám naplněnou stříkačku a zabodnu do žíly druhou, když se i ta naplní tak třetí a pak poslední čtvrtou. ,,Teď jsi spokojenej?" Pomalu vstanu a jdu k mřížím, abych mu mohl tři injekce podat, když ke mě natáhne Jason ruku, tak mu tu čtvrtou bodnu do ruky a zmáčknu její konec. Netušil jsem co to s ním udělá, byl to vlkodlak a tak jsem neměl ani páru. ,,Tady máš." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Usmál se na tebe a prudce se ti zakousl do ruky. Problém, o kterém jsi nevěděl byl ten, že vlkodlačí kousnutí je pro upíry smrtelné. Jen jeho krev tě může zachránit... Vzal si od tebe tři stříkačky s tvou krví. Strčil je do kapsy a mávl na tebe. Jeho oči byly žluté a plné síly. Živil se upíry, protože upíří krev byla pro něj jako trofej. Takže tvá krev byla pro něj jako třešinka na dortu. "Zbývá ti možná pár hodin, bratránku..." Podíval se na tvé kousnutí a odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Musíme se odtud dostat." Nevěděl jsem, jestli Car kousnutí viděla, ale nehodlal jsem jí nic říct. Lepší zemřít takhle, než, aby mě nějaký A mučil věky. ,,Máš nějaký nápad, jak se odtud dostat?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekne Car, protože věděla, že tě Jason kousl. Pak ale Jason znovu přišel. Měl v ruce skleničku s krví a injekční stříkačku. "Moje práce je skoro dokončena...teď...dám vám na vybranou... buď uděláte to, co vám řeknu a já vás pustím a nebo? nechám vás tady umřít hlady... I když ty dřív umřeš na otravu mými slinami z té rány..." Usměje se na tebe škodolibě. "Tady v té sklenici je má krev, která ti pomůže, ale něco za něco..." Hodil ke Caroline injekční stříkačku s divně zabarvenou krví. Byla divně tmavá. Většinou je krev světlá nebo lehce tmavá, ale takhle byla vyloženě tmavě červená. Dále jí hodil flašku s další krví, která byla zřejmě tvoje, podle barvy... "Píchneš si krev s injekce a pak vypiješ krev tady toho ubožáka..." Podíval se na tebe. "Slyšel jsem od...ehm..., že si dlouho krev neměla a pokud to neuděláš, zemřeš...vím co máš v sobě a tím se toho zbavíš...věř mi...a navíc? Zachráníš přítelovi život..." Podíval se na Caroline a zvedl do ruky skleničku, kde byla jeho krev na tvou záchranu. "Promluvte si o tom...stejnak uvidím, zda si to píchneš...v tom případě přijdu s protilékem...pro...mého "milovaného" bratránka..." Pobaveně se usmál a ukázal na kameru, která vás snímala. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Poslouchal jsem co Jason říkal a cítil jsem jak už pomalu začínám slábnout. ,,Car, nesmíš to udělat." Pronesu potichu, když bratránek odejde. ,,Nevíš co to s tebou udělá, co když Jason lhal." Nevěřil jsem mu už ani slovo a právem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Víš co mi tu právě teď říkáš?! Říkáš mi, ať tě nechám umřít!" Řeknu zle a seberu injekci ze země. "V tomhle tě vážně neposlechnu...Nenechám tě zemřít!" Dívám se na Michaelavážně. "Pamatuješ moje slova? Jestli někdo zemře, budu to já, kdo zemře jako první..." Prudce zapíchnu stříkačku do žíly a chvilku váhám. Nakonec odhodlaně zmáčknu její konec. Ukážu stříkačku směrem ke kamerám, na které ukázal Jason a stříkačku prázdnou odhodím. "Buď budeme žít spolu, nebo jen jeden z nás, ale v tom druhém případě to budeš ty..." Řeknu a sáhnu po lahvi s krví. Otevřu jí a snažím se jí vypít najednou. V tu chvíli jsem cítila čí to je krev. Tu první jsem sice nepoznala, ale tu druhou ano... V láhvi byla Michaelova krev. I on to musel cítit. Najednou se prudce rozrazí dveře. "Tak...vidíš jak to šlo rychle..." Přinesl svou krev v lahvi, kterou hodil k Michaelovi, aby ho náhodou nenapadlo znovu zaútočit. najednou otevřel mříže od mé klece. "Slib je slib, že?...Krev by se měla dostat do tvého těla do pár hodin..." Hodil po mě ovladač našich klecí. Ne, tohle neříkal mě... Říkal to na kameru. A. nás musel odněkud pozorovat! Prudce na něj chci zaútočit, ale zmizel. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale Michael byl přednější. Čekala jsem, zda tu krev vypije, protože jinak ho ven nepustím... Vím, trošku hnusná metoda, ale přeci nechce umřít kvůli své chybě vůči Jasonovi... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Uslyšel jsem jak někdo pět otevřel dveře, něco ke mě přistálo a odemkli se mříže. Viděl jsem, že to co ke mě dopadlo byla krev a ne ledajaká, byla to Jasonova krev, která mě měla vyléčit, jelikož jsem byl na zemi, kde jsem se svíjel v bolestech a potil se, tak jsem se k láhvi začal plazit. trvalo to trochu dýl, ale konečně jsem se k ní dostal, otevřel jí a začal pomalu pít. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Jsi v pořádku?" Položím mu ruku na rameno. Ležel na zemi, a tak to byla asi zbytečná otázka. Najednou se kus od nás propadl strop a budova se začala bořit, avšak Michaelovi ještě nebylo líp a bude trvat, než to zabere. Já jsem naopak díky jeho krvi byla čilejší, a tak jsem se snažila Michaela vzít do náruče. "Teď si to vyměníme" Usměji se na něj, i když vnímal jen tak na půl. Zmizím dřív, než by kdo napočítal do tří. Objevila jsem se v oné továrně. Takže to byla kopka pod továrnou? Okamžitě se rozběhnu ke dveřím. Díkybohu jsem onu továrnu již znala. Unikli jsme dříve, než se továrna celá zbořila. Zbyly jen trosky a prach, který se začal vířit kolem nás. Nechtěla jsem, aby nás po cestě domů někdo viděl, a tak jsem použila svou schopnost. Objevili jsme se u dveří našeho domu jako nic. Ovšem nemohla jsem otevřít dveře, a tak jsem do nich kopla. Naštěstí nevypadly s pantu, ale otevřely se. Zabouchnu je zpátky nohou a vydám se ke gauči, kde Michaela položím. "Jaký je to pocit, když tě přes práh přenese žena?" Políbím ho jemně na čelo a usměji se na něj. Bylo vidět, že mu je stále špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cítil jsem jak mě položila na gauč a políbila mě. Před očima jsem měl rozmazáno a tak jsem je nechal zavřené, stejně bych nic neviděl a akorát se mi motala hlava. Dí... díky." Pokusím se pousmát na Car i když se mi to moc nepodaří a otevřu trochu oči. ,,Asi budu potřebovat trochu krve, ale nevím jestli ještě nějakou máme." Potřeboval jsem se posílit a tohle byla snad jediná možnost. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Krev dostaneš..." Jemně ho pohladím a vstanu. Dojdu přímo ke skleněným dveřím, které odtáhnu. "Zoe... čteš si knížku?" Řeknu mile. Pak jí prudce chytím a táhnu za sebou až k Michaelovi. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Četla jsem si knihu na zahradě. Bylo tam ticho a klid, které někdo přerušil....Caroline...jako vždy. "To už jste-" Nedořeknu, protože jsem přerušena. "Jo...čtu....chceš se podívat?" Řeknu mile, ale v tom mě prudce chytne a kamsi táhne. "Přestaň!" Křiknu zle, když mě dotáhne k Michaelovi. Nějak jsem nechápala, co se děje. "C-o se ti stalo?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Zoe?" Nevěděl jsem, jestli se můžu napít, ale byla to jediná krev v okolí, sáhl jsem proto pomalu po její ruce a pak jsem se do ní zakousl. Nevysál jsem jí úplně, ale zas tolik krve jsem v ní vážně nenechal a tak pravděpodobně omdlí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Mohl si trochu ubrat..." Podívám se na něj a vezmu Zoe ruku. Jednou rukou jí držím pod zády, jako na záklon a druhou držím její ruku, ze které se lehce napiji. Opravdu jen lehce, aby neměla nějaké následky. Gauč byl prostorný, a tak Zoe položím k Michaelovi s trochu pobaveným úsměvem. Kam jinam jsem jí měla dát? Přece jí neponesu až nahoru... "Je to líp?" Podívám se na Michaela. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Může bejt ráda, že jsem jí nevysál úplně." Uchcechtnu se a pomalu se posadím. ,,Mnohem líp." Cítil jsem se teď opravdu dobře. ,,Za to nás bude nenávidět, ale to je jedno." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na něj. Už se stmívalo....ani nevím, jak dlouhou dobu jsme tam byli.... "Půjdu si lehnout...myslím, že by se mi hodilo trochu spánku..." Řeknu a jdu ke schodů se slovy. "Přijď co nejdřív...nechci tam být sama..." V pokoji jsem si chtěla rovnou lehnout, ale místo toho jsem se svalila na zem. Měla jsem křeče po celém těle. Cítila jsem, jak mé tělo hoří. Samozřejmě uvnitř. začala jsem se kroutit ze strany na stranu ve snaze, zapomenout na křeče. Když se křeče už daly vydržet, šla jsem pomalu ke koupelně, kterou jsme měli v pokoji. Prudce jsem za sebou zavřela dveře a svalila se podél dveří tak, abych je zablokovala. Cítila jsem, jak mi v krvi prudí cosi "horkého". Za chvilku to však bylo v pořádku. Křeče přestaly a já se cítila skvěle... Ehm... Otevřela jsem dveře a šla přímo k posteli, kam jsem ulehla na zasloužený spánek... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Otevřel jsem dveře, vzal si něco v čem bych mohl spát a zašel se do koupelny, kde jsem si dal nejprve sprchu a pak jsem se převlékl. Vrátil jsem se opět do ložnice a lehl si vedle Car a pomalu také usnul. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trošku jsem se od něj odtáhla, ale ta jeho vůně mě tak lákala...Až jsem si připadala divně. Přesunula jsem se tak, abych byla nad ním. Chvilku jsem se dívala na jeho krk a následně jsem se k němu pomalu přibližovala. Přiznejme si to... chtěla jsem do něj zakousnout... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co to děláš zlato?" Otočil jsem se na ni a tím pádem jsem si lehl na záda, pak jsem se k ní naklonil a dal jí pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Odkloním se od něj tak, že si lehnu na bok a dívám se na něj. "Já jen...kontrolovala jsem, zda si v pořádku..." Řeknu trochu neupřímně, ale úsměv to zachraňoval. "hezky voníš..." dodám a dívám se na jeho krk. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Díky." Pousměji se. ,,Ty taky." Usmíval jsem se na Car a pak jsem jí dal pusu. ,,vypadáš skvěle." Pronesu a dám jí další pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nejdřív to začalo dím, že mě kousla do krku a pak, to co se stalo s jejíma očima bylo zvláštní. ,,Caroline? Jsi v pořádku? Co se děje?" Pomalu vstanu z postele a malinko poodstoupím. ,,Mo tak klid?" Nevěděl jsem co je s Car a tak jsem byl pro jistotu připraven zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu a sednu si na postel. Nechápala jsem, proč vstal. Možná... mi to trochu nedocházelo. Než se mu rána zahojila, krev mu stekla trochu po krku. Pomalu vstanu, abych ho tím nijak nevyděsila, i když svým chováním spíše děsil on mě. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ano narážel jsem na její oči, které vypadali opravdu jinak, než ty moje. ,,Možná si to ani neuvědomuješ a chováš se zvláštně, může to být tím co ti dali vypít." Byla to jediná vysvětlitelná teorie. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Překřížím ruce na hrudi a ignoruji jeho poznámku o zrcadle, protože to znělo jako urážka... "Co to tady meleš?...já nejsem ta, kdo tu děsí okolí..." Řeknu trošku naštvaně a jdu pomalu k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Rychle, samozřejmě jako upír jsem se rozeběhl, vzal zrcadlo postavené v rohu a vrátil se před Car a zrcadlo před ní postavil. ,,Tvoje oči nejsou moc v pořádku a ty se taky chováš zvláštně." Pronesu tišeji. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Michaele...nic nevidím..." Podívám se na něj a vezmu do ruky ono zrcadlo... "Chovám se normálně...to ty se chováš divně... ale chápu to... byl to dlouhý den..." Natáhnu po něm ruku doufajíc, že ho chytnu za jeho ruku a zavedu ho do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Oči jsem viděl pořád takové zvláštní, ale snažil jsem se na to nebrat ohled. ,,Popovídáme si zítra." Lehl jsem si a zavřel jsem oči, při čemž jsem vnímal vše. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Jako upír mohl vidět celou místnost a každý můj pohyb i přesto, že měl zavřené oči a podle mě toho právě teď využíval... Ležím na zádech, ale stále ho po očku sleduji. Pošoupnu se tak, abych byla kousíček od něj. Hlídal mě...ale proč?! "Neměla bych jít pro tvé klidné spaní spát raději dolů? nebo ještě lépe ven?" Řeknu ironicky naštvaně. Věděla jsem, že nespí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Zůstaň tady, jsem v pohodě, poslední dobou jsem ve stresu pořád." Pousměji se i když ne moc přesvědčivě. Nebyl jsem na pozoru jenom kvůli Car, ale i kvůli A. ,,Až se zbavíme A tak budu mít teprve klidné spaní." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu, i když ten jeho úsměv nebyl vůbec přesvědčivý. "To já taky..." Usměji se na něj a zavřu oči. Pak je ale opět otevřu. Ta krev na jeho krku...Krev, která se vsákla do košile... Trochu jsem se k němu přitulila. Prudce jsem se mu zakousla do krku. A-ani nevím proč! Bylo to něco jako reflex! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car.. Caroline." Svou ruku dam pod její krk a prudce jí od sebe odmrštím na jednu stranu místnosti, pak se přemístím sám na druhou stranu pokoje a dívám se na Car. ,,Co to děláš?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Dívám se mu do očí s pusou od krve. Jeho krev jsem měla skoro po celém obličeji. Až pak si uvědomím, co jsem udělala. Utřu si rukou krev z obličeje. "J-já...p-romiň...j-já jsem jen..." Nevěděla jsem co říct. Pomalu jsem k němu zamířila. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nechoď ke mě, tohle musím nejdřív strávit." Pomalu jsem otevřel dveře a pak vyběhl z domu, směrem do lesa. Zastavil jsem se na místě, pod jedním velkým stromem a sedl jsem si, musel jsem trochu přemýšlet a všechno si urovnat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Bezmyšlenkovitě shodím lampičku ze stolečku u postele. "Michaele!" Zakřičím zle. Jako bych...měla emoce čím dál silnější. Měla jsem pocit, jakoby mě...opustil či co... dá se to až nepochopitelné, ale...je to tak. Měla jsem pocit, že odešel a už se nevrátí. Možná tomu tak nebylo, ale možná ano... Šla jsem dolů, ale Zoe již nebyla na gauči. Zaslechla jsem jsem klapnutí dveří. Dívala jsem se kolem. Uslyším rámus, který mi řekl, kde je Zoe. Měla jsem...vztek. Ne na ní, ale na sebe... Ona byla jen terč. Otevřela jsem dveře od sklepa. Dveře byly hned za schody, kousek od prosklených dveří, které umožňovaly jít ven...na zahradu. Otevřu dveře. Bylo rozsvíceno, a tak jsem se vydala dolů. "Zoe?" Řeknu lákavě. Dojdu dolů. Byla tu malá místnost. Sotva 4x4m. Avšak, byly tu i kovové dveře s mřížemi nahoře. Opatrně je otevřu a vejdu dovnitř. "Zoe..." Řeknu a olíznu si ret. Najednou se ony dveře zavřely a zamkly. V malém mřížovitém okénku jsem viděla Zoe. "Klid, jo? Musíš se uklidnit!" Řekne zle. V tom už ale na ní vystartuji. Přes kovové dveře to nebylo moc možné, ale trošku jsem je vytvarovala. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Kde je ale Michael? Nestalo se mu tam nahoře nic? Okamžitě se rozběhnu tam, ale nikdo tam nebyl. Ze sklepa slyším skučení a silné rány., až mě to samotnou děsilo. Vrátím se zpět dolů a ujistím se, že i dveře od sklepa jsou řádné zavřené, pro jistotu... Nevím co dělat, a tak vyběhnu ven a začnu křičet Michaelovo jméno v domněnce, že mě uslyší. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Už jsem viděl dům a před ním Zoe, která na mě volala. Pomalu jsem došel až k ní. ,,Co se děje?" Obejdu jí a vejdu dovnitř, kde si sednu na křeslo. ,,Proč tak ječíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Co se děje a proč tak ječím?! Tvoje přítelkyně se mě právě snažila zabít! a kdybych nezasáhla, už je ze mě palačinka!" Křiknu na něj zle. "Musíme pryč! jde po nás! je to monstrum!" Řeknu a mé kolena se klepou víc, než kdy předtím. Bylo to možná tím, že jsem si toho z útoky A. zažila své... A teď ke všemu Caroline! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vstanu a narazím Zoe prudce na zeď. ,,Budeš nás muset zavřít oba, protože já nikam nejdu." Pustil jsem jí, myšlenky jsem si urovnal a věděl jsem, že Car teď bude přiíjmat jen upíří krev. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu přesvědčivě, ale v tom ucítím tlak na záda. Narazil mě na zeď. "Musíš být totálně slepý! Michaele! Není jisté, zda se vůbec podaří naučit jí ovládat se! Co když...ti ublíží..." Řeknu poslední slova trochu tišeji a starostlivým hlasem. Ano, měla jsem o něj strach.... "Je to nebezpečné..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak slepý, jako ty láskou ke mě, když si mě sledovala na každém kroku?" Nevěděl jsem, jak moc je Car nebezpečná, ale věděl jsem, že jí nemůžu opustit. ,,Teď pudu dolů a Car pustím, dokážu se jí ubránit, nemá v sobě tolik krve." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu oklikou, aby jsme to více nerozebírali... "Michaele... to nemůžeš...jestli se dostane ven z domu....měla by zůstat pod kontrolou...." Řeknu, ale pak zaslechnu něco jako.... ticho. Že by se uklidnila? Nebo zkouší hru, jak se dostat ven... "Michaele...radím ti dobře... ani ty sám, ani já s tebou.... nezvládneme jí, když jí pustíš..." Dívám se na něj vážně. Přiznejme si, že jsem se i trochu bála... ale to teď stranou... Chtěla jsem zůstat s Michaelem a bez něj prostě odjet nemůžu... Stále jsem měla za to, že on je ten pravý, i když to zatím tak necítil, ale co není může být, ne? Nejsem šílená!...ššššt... "V jedné knížce jsem četla jednu dobrou a užitečnou radu..."Zabij dřív, než zabije ona tebe" Řeknu tiše, ale musel to slyšet. "Můj otec studoval takovéhle tvory...Pracoval v jednom...sanatoriu a dělal na nich pokusy... znám chování všech těchto...monster, nočních tvorů?...nevím jak to říci... Věř mi...Je tu možnost, že se to nepodaří... Neměli by jsme to pro naši bezpečnost zkoušet..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tvůj otec dělal pokusy na našem druhu?" Nevěděl jsem jak jinak upíry nazvat a tohle znělo zajímavě. ,,A tím chceš říct, že jsi mu s tim vlastně pomáhala." Objevil jsem se u ní a opět jí chytl a tentokrát jí hodil na křeslo. ,,Vypadni odtud a hned." Byl jsem tak naštvaný, nikdy jsem netušil, že by mě mohlo tohle tolik naštvat. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu, ale v tom mě hodil na křeslo. "Chci ti...tedy vám...jen pomoci..." Trošku jsem hrála na city... "Michaele...nemůžu odejít! A. mě zabije! Prosím... j-já...ti pomůžu... znám toho víc než ty...ale prosím, nemůžu jít ven! Č-eká tam na mě..." Řeknu a dívám se na něj. Bylo vidět, že je dost naštvaný... Znovu bylo slyšet ze sklepa jakési....kvílení? "Michaele...nevěř jí...hraje to na nás! Chce jen zdrhnout! neumí se ovládat...i když bude vypadat že je v pořádku, není!" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře, řekněme, že ti věřím a že je to pravda." Sednu se na sedačku a poslouchám zvuky ze sklepa. ,,Jak jí můžeme pomoct? Jak se zbaví závislosti na upíří krvi?" Na tohle jsem odpověď nemohl najít ať jsem hledal jak jsem hledal. ,,Musíme jí pomoct, ať to sotjí cokoliv." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Dívám se na něj a pokrčím ramena. "Můžeme to zkusit, ale nic ti nezaručuji..." Řeknu vážně. "Možná by bylo dobrý, kdyby jsi za ní šel....Mluvil s ní...Povídání je dobrý způsob uklidnění...Ale...nechoď k ní..." Vstanu a podívám se směrem ke dveřím do sklepa. "Bude se topit ve lžích, jen aby mohla ven...Možná bych mohla ještě něco zjistit...je tu někde nějaká knihovna či co?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu potichu a zatím nemám v plánu za Car jít. ,,Knihovna tady musí bejt, ale nevim jestli v tuhle hodinu budou mít otevřeno, přece jenom je skoro noc." Ani jsem si neuvědomil, jak dlouho jsme byli pryč a vlastně jsem teď nemohl ani ven. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu trošku ospale. "Ty bys měl taky....Jdi v klidu spát...zítra to probereme...co a jak..." Usměji se na něj a zamířím ke schodům a dále nahoru, kde mám možnost se alespoň trochu prospat... I když, jestli bude Car celou noc mlátit do dveří, moc toho stejně nenaspím. I když, teď byl docela klid... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Když už tam byla menší skulinka, snažila jsem se soukat ven. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nakonec jsem usnul, zdálo se mi jak Car už nebude jako dřív, probudil jsem se až za světla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku jsi přemýšlel, což nikdy neuškodí. Pak si ale trošku zpozorněl. Bylo totiž ticho... Úplné ticho. Že by se Car uklidnila? Zatím jsi to ještě nevěděl, ale Car se v noci vydala na takovou malou procházku mezi lidi... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Myslel jsem, že se Car třeba už uklidnila, ale sám sem tomu moc nevěřil a tak jsem se odhodlal k tomu kroku jít do sklepa. Otevřel jsem dveře, rozsvítil a vešel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Měl si nutkání vejít dovnitř, ale co když je hned za rohem a čeká, až ony dveře otevřeš? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Mohla utéct a nebo se schovat za roh a tak jsem dveře nechal zavřené, sesunul se na zem a opřel se o zeď. ,,Nechci ti to dělat, takhle tě mučit, ale bojím se, že jsi nebezpečná." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Byla jsem celou noc v lese. Marně jsem hledala nějakého tuláka, který by po lese bloudil, či se šel projít. Tedy až k ránu. Narazila jsem na muže, který šel zřejmě na procházku. Měla jsem hlad... No dobrá, možná jen chuť, a tak byl mojí první obětí. Jeho tělo jsem nechala bezvládně ležet u jednoho stromu. Beztak se rozpadne, ne? Časem... Trošku jsem ho zahrabala listím... to by mohlo pomoci. Byla jsem od krve a potkala dívku, která šla s nějakým batohem, zřejmě z tůry. Stála sice daleko ode mě, ale i přesto jsem k ní kdykoliv mohla. Dívala jsem se na ní trošku pobaveně, když v tom začala křičet. Možná proto, že jsem byla od krve, co já vím... nebo to byla prostě jen hysterka. Nic jsem jí zatím nedělala! neměla proč křičet! Ale zpět k věci. Jen tam stála, křičela a sundala si batoh. Dala ho před sebe. V tu chvíli jsem již byla téměř 10 metrů od ní...možná. Dala svůj batoh před sebe. "J-d-i ode mně!" Zakoktala první slovo, jakoby šla na popravu... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Rychle jsem vstal a ještě rychleji vyběhl z domu, směrem za křikem. Zastavil jsem se až těsně u Car. ,,Dost!" Pronesl jsem směrem ke Car a podíval se na dívku, před kterou jsem doběhl. ,,Utíkej a na všechno zapomeň." Pak jsem se otočil na Car. ,,nedělej to." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nechal tu dívku normálně odejít. No spíše jí dovolil utéct. Mé mé oči svítili. Avšak ne rudě, ale žlutě. Dívám se mu do očí. Tak nějak jsem nevěděla, co od něj čekat, ale to nejspíš on cítil stejně i ode mě... "Jdi mi z cesty..." Řeknu zatím klidným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nikam nejdu, ale to ty jdeš se mnou." Pronesu přísně a zle a cítím, jak se mi mění oči. ,,Proč to děláš?. tohle musí přestat Car, musíš se z toho dostat." Udělal jsem poměrně velký krok k ní a pak jsem se zastavil v útočné a zároveň bránící pozici. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu zle a sleduji ho. Každá jeho krok. "Proč to dělám?" Zasměji se. "Chceš abych ti připomněla, čím se živíš ty? Jsi úplně stejný! Takže myslím nemá cenu se ptát, proč to dělám..." Trošku jsem na něj vyjela, ale pak jsem se zase zklidnila. "A teď...říkám ti jdi mi z cesty...." Řeknu poněkud hruběji, než předtím... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Obořím se na ni a pomalinku začnu chodit do kruhu. ,,Nejsme stejní, protože já zbytečně nezabijím nevinné lidi." Znovu se na ni obořím. ,,A teď pojď se mnou." Kdyby nás teď někdo viděl, tak by si rozhodně nemyslel, že jsme pár. ,,Poslední šance." Když i přes to Car nejde, tak se rozeběhnu, chytnu ji a hodím na strom. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu výsměšně. "Asi jsi neslyšel....nikam nejdu!" Dívám se na něj zle. Hodil mě na nedaleký strom. Silně jsem se bouchla do zad, ale podařilo se mi v sekundě vstát. Byla jsem trošku otřesená, ale vztek byl silnější. "Co to mělo být?! Rozhodl ses mě zabít?! Tak pojď! Nemám co ztratit!" Pak ale ucítím krev. Krev, která šla z města. Ta mě volala k sobě... Rychlostí jsem se rozběhla k městu po pachu. Věděla jsem že mě bude sledovat, ale je možné že mě nechá být... Bylo mi to jedno. Na krátko jsem se otočila a viděla ho kus za mnou. Zastavím se a otočím a něj. "Hleď si svého!" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Hned od vidění bylo vědět, že Car je na tom špatně a i přes to, že jsem jí nechtěl ublížit jsem od toho neměl daleko. ,,Nemůžu si hledět svého, když zabijíš nevinné!" Křiknu. ,,Napij se a nech je být, ale nezabíjej." Město už bylo téměř na dohled. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Poslouchala jsem jeho slova, ale neuměla jsem k tomu cokoliv říct... Zabíjet pro mě bylo přirozené, jako náplň života. Dívám se na něj. "Nebudu zavřená v nějaké kopce jen kvůli tomu, že jste se Zoe posedlý!" Krátce se dívám za sebe, protože pach krve stále sílil... Nervozně přešlapuji a mé oči začnou slzet a více svítit. Bylo to k nevydržení. Měla jsem nutkání najít onu krvavou pochoutku... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nemusíš bejt zavřená, ale neumíš se ovládat, až to odkážeš, budeš si moct dělat co chceš." Podíval jsem se směrem k městu. ,,nesmíš už nikoho zabít." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Začnu tleskat. Samozřejmě ironicky. "Nebudu váš experiment..." Mé zorničky se začaly zmateně třást. Vypadalo to zvláštně, protože žlutá barva v mých očích tomu dodala na šílenosti. Nervozně jsem se po očku koukala za sebe. Ta krev mě...volala... "Najdi si jiného pokusného králíka...." Opět jsem se rozběhla k městu. Krev mě k sobě táhla stále silněji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Nedořeknu, protože Car odběhne, nejprve jsem chtěl vyrazit za ní, ale nakonec jsem změnil názor a místo toho jsem zamířil do domu, abych se poradil se Zoe co a jak, protože tohle nebylo normální. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Ahoj...Jsi jako duch..." Řeknu vylekaně, ale mile. "Celou dobu tu byl klid...ticho...a pohoda...Žádné rány...." Usměji se na něj a otočím se zpět na film. "V lednici jsou pytlíčky s krví..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Caroline v noci utekla, našel jsem jí, ale nemohl jsem jí zastavit." Pronesu tiše a zamířím do kuchyně, kde vezmu jeden pytlíček krve, otevřu vršek a začnu sát. ,,nevim jak se jí to povedlo, je teď mnohem silnější." Dodám a vrátim se k Zoe. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Ano, cítila jsem se trapně, že jsem to nevěděla. "Možná to tak být nemusí...Oslabená Car je bezpečná Car..." Pokrčím rameny s pohledem na pytlíček a v ruce držím Oměj, kterou zvednu výše a natáhnu ruku více k němu. Naznačuji dost jasnou věc... Avšak, nechtěla jsem ho nutit, aby to nevypadalo, že na něj tlačím... Ale nijak by jí to neublížilo... "Netlačím na tebe... rozhodnutí je na tobě... Ale jestli je teď někde venku...to...není příliš dobré..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Co to je?" Nikdy jsem tu rostlinu neviděl, ale myslel jsem si, že není jen tak na okrasu. ,,Co máš v plánu?" Podívám se na Zoe a sednu vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Podívám se na něj trochu pobaveně. musím se přiznat, že jsem ráda byla součástí toho všeho. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro I přes to, že se teď neovládala, tak jsem jí pořád měl rád a hodně jsem toho k ní cítil. ,,Dobře uděláme to." Připustím nakonec a podívám se na jednu malou kytičku. ,,A jak to do ní chceš dostat?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Usměji se na něj, ale pak mi bliklo. "Buď tohle a nebo je tu ještě jedna varianta, ale ta je nebezpečnější... Musíš to sníst a nechat jí, ať se z tebe napije...Je to vlčí mor takže... tobě to neublíží, ale ona by mohla... než to začne účinkovat...Většinou do pár minut, ale nikdy nevíš..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře, udělám to." Řeknu prostě a tišeji než obvykle. ,,Tak to uvaříme a já to vypiju, pak ještě Car najít a donutit jí, aby se ze mě napila." Podívám se ven z okna a pak zamířím do kuchyně, kde začnu připravovat vše potřebné. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak. Na zdraví a do dna." Vezmu hrnec a rovnou z něj nápoj vypiju. ,,Ahhh." Pronesu ironicky, když dopiji. Jdeme na to. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Byla jsem unavená... Ale ne tak, abych se nedokázala bránit. To jen, že jsem celou noc courala venku... Zavřu oči a nechám volně plynout myšlenky.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Procházel jsem mezi stromy, na pár větších skalkách jsem se taky díval, ale nemohl jsem jí najít, až nakonec u jednoho stromu, jsem jí uviděl. ,,Zraněná." Pronesu potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Zraněná, ale ne hluchá a bohužel ani mrtvá...jestli chceš vědět tohle..." Možná jsem narážela na to, že by mě chtěl vidět mrtvou, ale to byla jen taková... pošťuchovačka... Oči neotvírám a stále si užívám tmu, kterou před nimi mám. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vážně myslíš, že bych tě rád viděl mrtvou? Jak si to můžeš myslet." Sáhl jsem na hrubou kůru stromu a lehce jí pohladil. ,,Miluju stromy." Zarazim ruku co nejvíc do kůry a co nejprudšeji ji strhnu dolů. ,,Vážně je úplně zbožňuju." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu, ale stále oči neotvírám. Pak ale pootevřu oči. "Co to je zase za hru? Hra jak dostat králíka do klece...?" Otevřu oči úplně a tentokrát mají mou barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Podívám se na ni a podívám se na svou už zahojenou ruku. ,,Víš přemýšlel jsem, mohla by jsi pít ze mě, když mě teda úplně nevysaješ a neublížíš mi." Podíval jsem se na ni nevinně. ,,Musíme držet spolu." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Sleduji jeho podezřele milé chování. "Takže... už se mnou čirou náhodou nechceš mrsknout o strom? Já jen, že bych se postavila... Ne vážně...Nejsi naštvaný ani podrážděný...Tak o co jde...? Jaký je v tom háček..." Podívám se na něj trochu podezřívavě.... "Držet spolu? Dneska a vlastně i včera to tak nevypadalo, když jste mě nechali po tmě ve studené a vlhké kopce...Co se změnilo?..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Promiň, ale nečekaně si mě kousla, nevěděli jsme co se děje a hned po tom si někoho zabila a chtěla zabít." Pousměji se na ni. ,,Vážně se moc omlouvám a víš co mě napadlo? Mohli by jsme se začít trénovat v boji a svičit proti A." Pokusím se Car chytnout za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Chováš se divně..." Podívám se na něj stále podezřívavě. Dovolím mu, aby si vedle mě sedl. T-ta...jeho vůně...byla...neskutečná... Nechám se od něj chytnou za ruku, ale stejně mi to přijde nějaké divné. "Měla bych jít...někoho si vyhlídnout..." Řeknu a odsunu svou ruku blíže ke mě. Stále ještě sedím a dívám se mu přímo do očí. Měla jsem menší nedůvěru... "Jsme tu sami, že jo...?" Dívám se kolem, protože mi hlavou probíhají různé představy o tom, že je Zoe tady a něco udělá... Udělala by vše, aby Michaelovi vyhověla... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ano jsme. Nikoho neslyším, nevidím. ani necítím." Ještě jednou se podívám kolem sebe. ,,Proč se na to ptáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se do jeho očí. "No...tak se měj...začínám mít hlad..." Poplácám ho po rameni a vstanu. Divila jsem se vůbec, že mě k sobě pustil... Myslela jsem, že okolo nás vytvoří minimálně 200 zdí, které by nás od sebe oddělovali... Po tom...co se stalo... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Zůstaň" Dojdu k ní a usměji se na ní. ,,Prosím." Dal jsem jí pusu a znovu usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "No...tak dobře...ale..." Prohlížím si ho. "ale měla bych jít... Nechci ti znovu ublížit..." Řeknu klidným a docela milým hlasem. Byla jsem při smyslech, protože jsem se plně nasytila a vyblbla přes noc... Má vlčí polovina si dala oddych, ale brzy se zase probudí, protože začínám mít hlad...nebo chuť...Nerozlišuji to... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Když mi ublížíš, tak se vyhojím." Opět si sednu ke stromu a rozhlédnu se kolem sebe. ,,Jak dlouho můžeme zůstat v tomhle městečku, než si někdo všimne, že nejsme lidé?" Začal jsem trochu uvažovat. ,,Nebude moct nikde dlouho zůstat, nebudeme stárnout, nebude nemocní, nic." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj vážně. Bylo zvláštní, že mi nabízel svou krev... jen tak... Ale krev je krev...nelze odmítnout. "Brzy by jsme měli odjet...Ale lidé nestárnou tak rychle..." Pobaveně se na něj usměji. Dojdu k němu sednu si vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nevadilo by mi to." Pousměji se. ,,Ale ne hned, musel bych se na to nejdřív připravit." Ano. Nechtěl jsem, aby se ze mě hned napila, když mi v žilách koloval mor. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zeptám se zvědavě, Byl na mě divně milý. Teda ano, vždycky byl na mě milý, ale... Po tom co jsem mu OMYLEM udělala...Samozřejmě, že jsem byla ráda, že se s tím snaží nějak vyrovnat... Ucítila jsem krev... Zavřu oči a když je otevřu, prudce září. Zvednu se a rozhlížím, z jakého směru cítím onu krev. I kdyby to byla jen kapka, ucítím to... Zmocňovala se mi touha po krvi... Nebyla to lidská krev... byla zvířecí... Sklopím na Michaela svůj pohled a chvilku ho jen mlčky sleduji. Něco v hlavě mi pořád opakovalo, že mám krev přímo před sebou, ale pak se hlas přerušil a nějaký jiný mi řekl, že to nesmím! Že on má být jediný, komu nikdy neublížím! Co tedy mám dělat? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usměji se a podívám se Car do očí, které opět chytli žlutou barvu. Určitě opět cítila krev a tak jsem se pořádně nadechl. Ano opravdu bylo něco cítit. ,,Caroline ne." Řeknu jemně a podívám se směrem odkud cítím krev. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "J-já musím..." Dívám se směrem odkud krev byla cítit. Nešlo s tím bojovat. Hlasy v mé hlavě byly silnější, než já. "Michaele...zmiz odtud dříve, než se něco stane..." Snažím se to říci klidně, ale bála jsem se, že mu zase ublížím. Cítila jsem, jak se mě ona vlčí půlka zmocňuje a mě začíná zajímat jen krev. Nic jiného, než krev. však stále jsem byla trošku oři vědomí za žádnou cenu jsem mu nechtěla ublížit! |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nikam nejdu, protože vím, že nechceš nikomu ublížit." Řeknu také klidně a postavím se před ní a i já teď cítím krev silněji. ,,Nedělej to. Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Snažím se uklidnit tím, že se budu soustředit na krev a ne na jeho vůni, která mě nutila ochutnat jeho krev... Prudce ho narazím na strom, ale hned od něj ustoupím. "P-romi-ň..." Řeknu omluvně a trochu rozklepaně. "T-o jsem nechtěla..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vidíš, nechceš nikomu ublížit a ani mě ne." Podívám se na ni. ,,Ale, nechci, aby si ublížila někomu jinému, takže maximálně tak ublížíš mě." Ano, myslel jsem to vážně. Vzal jsem ze země jeden ostřejší kus kamene a řízl jsem se, aby vytekla krev. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Křiknu a zavřu své oči. Snažím se svým smyslům říkat "Ne!". Opět ho narazím na strom. Dívám se mu do očí a on může tak vidět, jak se mé zorničky opět třesou. Opět zavřu oči, abych to zastavila. Nešlo to...Zakousla jsem se mu přímo do krku a nemohla se odtrhnout... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Čekal jsem až mor začne působit, ale pomalu jsem cítil jak mě opouštějí síly. ,,Promiň." Řeknu už slabým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Motala jsem se mezi stromy dokolečka. Měla jsem pocit, jakoby do mě stromy narážely. i když to bylo naopak. "Co se to děje? Co si mi to provedl!?" Křiknu na něj zmateně a začnu se od něj motat pryč. Měla jsem pocit, jakoby mě stromy snad pronásledovaly. Zastavím se u jednoho stromu kousek od něj a pevně se ho chytnu. Dívám se kolem sebe. všechno bylo tak... jiné... Koukala jsem na Michaela. Viděla jsem ho, i když se tak nějak točil, stejně jako stromy. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cítil jsem jak se znovu hojím a došel jsem až k ní. ,,Promiň, ale seš nebezpečná jak ostatním, tak i sama sobě." Chytil jsem jí a cítil jsem jak se brání, a věděl jsem, že tak bych ji do domu nedostal. ,,Dokáže nás zabít pouze kůl do srdce že?" Nechtěl jsem to udělat, ale šel z Car strach a tak strašně moc se bránila, i přes to, že v sobě měla ten vlčí mor, že jsem to peostě musel udělat. Bylo mi tak strašně, ale i přes to jsem jí zlomil vaz. Věděl jsem, že jí to nezabije, ale i tak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Možná si měl menší výčitky, ale udělal jsi správnou věc. Nijak jí to neublíží, a tak jsi jí mohl v klidu vzít. Ale co si s ní chtěl dělat? Kam jsi jí nesl? Měl jsi nějaké úmysly? Byly dobré, nebo špatné? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Fungovalo to." Řeknu Zoe sklesle a dojdu si pro krev, aby jsem se posílil, když se mě Car snažila vysát. ,,Co dál?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Pokrčím rameny. "Asi jsme dali silnou dávku, jinak by byla při vědomí..." Řeknu a začnu jí zkoumat pohledem. "Nechci to říkat...když....no...ale prostě si myslím, že to s ní nepůjde... lepší by byla jiná varianta..." Nechtěla jsem, aby byla mrtvá...Ano, možná ano, ale to s tím nemělo co dělat... Myslela jsem na dobro všech v okolí a hlavně nás s Michaelem.... "Je nebezpečná...nezapomínej na to...bylo by lepší, kdyby jsme nic neriskovali... a tím že žije...toho riskujeme až až...." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Nikoho zabíjet nebudeme, Car je v klidu jenom protože jsem jí zlomil vaz, musíme jí držet v bezvědomí." Okem se podívám na Car. ,,Tak jí budeme dávat jak vlčí mor, tak něco proti upírům a zároveň i krev, aby přežila." Nic lepšího mě nenapadlo. ,,Jenom než přijdeme na to co a jak." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Podívám se na něj překvapeně. "Takhle žít nemůže...Můžeme jí dávat oměj do krve, aby byla slabá, ale nejde jí dávat všechno.... Tím by jsme jí zabili....Něco jako předávkování..." Podívám se na ní pak na něho. "Ale přijde ti to správné?" Dívám se na něj vážně. "Navíc... oměj se nesmí používat dlouhodobě...jinak hrozí infekce v krvi...Podle mě je jednoduší řešení to co jsem řekla... Chápu, že to nechceš udělat ale... Asi nebude jiná možnost..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Zabiješ jí a pak já zabiju tebe, pokud to chceš riskovat, tak to udělej." Nevěděl jsem koho bych se mohl zeptat na radu, ale určitě musí na světe existovat víc upírů i vlkodlaků a třeba i hybridů. Podíval jsem se na Car a na Zoe. ,,Budu muset někde sehnat pomoc, která by nám mohla říct co s ní udělat, aby se dokázala ovládat." Měl jsem v plánu se vydat někam, kde bych mohl potkat nějakého upíra, který by mi pomohl. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu vážně. "Pomoct jí může jedině člověk, který má na ní určitý vliv...Musí ho poslechnout, když bude na obzoru krev.... Přesvědčit jí, že krev se přijímá pro potravu, ne pro zábavu..." Dojdu k němu a pak jdu ke Caroline. Přiložím jí svou ruku na čelo. Stále byla studená jako led, což bylo pozitivum... "Mohla bych být pokusný králík...Aby jsme mohli trénovat....Ale nevím, zda to nebude marné...zkoušet to..." Dívám se na něj a podívám se na oměj, kterou jsem dala do vázy pro případ, že by jsme jí potřebovali... "Ale měli by jsme co nejdřív odjet...Nemůžeme riskovat, že nás A. najde..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty se A hodně bojíš viď? Jako kdyby nás nikdy nikde nenašel a hlavně, tohle Car udělal on, nikam nepojedu a místo toho ho kontaktuju." Ano! Myslel jsem to vážně a nebyl to vtip, dřív než Zoe stihla něco říct, tak jsem ještě dodal. ,,Dávej na ni pozor." A pak už jsem zmizel ven směrem k místu, kde ještě předtím stála stodola, doufal jsem, že mě uslyší a nějak mě kontaktuje nazpátek. ,,A Chci s tebou mluvit. Hned." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Bratránku...ty starý brachu... potřebuješ něco? Mám vyřídit vzkaz tomu nahoře? Nebo si jdeš jen tak pokecat?" Řekl provokativně. Očividně se dost bavil. "Není dnes krásně? No... možná ne, ale bylo i hůř..." Usmíval se mile, ale zároveň zle. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ať mi pošle kohokoliv jiného, ale s tebou já mluvit nehodlám." Řeknu zle a podívám se na něj vážně. ,,Kdyby jste z Car neudělali monstrum, vše by bylo v pořádku." V kapse jsem měl poslední kousíček vlčího moru, ale hodlal jsem ho použít až v poslední chvíli a to jestli vůbec. ,,Takže ty se mi kliď z cesty a ať se mi postaví A sám a nebo mi pošle na komunikaci někoho jiného, někoho chytřejšího, rozumnějšího a prostě... ne tebe." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekne a zasměje se. "Máš smůlu...buď já, nebo další krok..." Pokrčil rameny. "Neudělal jsem z ní žádné monstrum...Jen je to nové...jak bych to řekl "mládě?"...Neovladatelná, nespoutaná...takovou jsi jí přece poznal už tehdy v kavárně, když jste šli na rande, ne? Akorát si tehdy ještě o tom nevěděl..." Usmíval se. Cože? Jak se dozvěděl o vašem prvním rande? Vždyť tam nebyl... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jak ses o tomhle dozvěděl?!" Byl jsem až příliš naštvaný, cítil jsem jak mi vylezli tesáky. ,,Mluv!" Nehodlal jsem s ním mít slitování a byl bych i schopný ho zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řekl trhavě. "Je tu a-le m-al-ý problém...P-o-tř-ebu-ji DVD..." Narážel na to, že to nemá kde pustit, ale co? "U-ž mů-žeš tu ru-ku d-át pr-yč..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře mluv, něco zkus a je po tobě a to, že jsme příbuzný mě vůbec nezajímá." Pokud někam půjdeme, tak zamířím za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vešel dovnitř, jakoby to dělal běžně a zamířil rovnou k televizi, kde zapnul DVD. Vložil do něj CD a podíval se na vás všechny. Caroline už byla vzhůru. "Teď tu žijete ve trojce jo?" Zasmál se, ale jakmile viděl tvůj výraz zmačkl raději tlačítko. "Špinavá práce už tě nebavila?" Mrkl na Zoe... Očividně se znali. Jak by nemohli... Když se DVD spustilo, bylo vidět všechno... Všechno od vašeho prvního rande. Bylo to něco jako tvůj život s Caroline. Každý moment byl natočený a sestříhaný. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Díval jsem se téměř bez mrknutí až nakonec nahrávky a pak, když televize zčernala jsem se podíval na Jasona. ,,Jak? Proč?" Podíval jsem se na něj a už jsem byl zase docela naštvaný. ,,Odpověz." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyndá CD z přehrávače a zlomí ho. "Jestli vám něco řeknu, zabije mě...musíme to udělat jinak..." Řekne a vezme kousek papírku, kam napíše adresu tak, aby to nikdo neslyšel. "Nečtěte to nahlas... jeďte!" Vystřelil z domu jako vítr. Možná vám hodlal pomoci, možná ne. Hlavní bylo, aby jste se drželi na pozoru... Tak co? Vyrazíte na ono místo? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jdeme." Pronesl jsem odhodlaně, když Jason odešel. ,,Tady zůstat nemůžeme a alespoň někde zůstaneme v bezpečí, snad." Rychle jsem sbalil nějaké věci, včetně krve a vrátil se zpátky. ,,Čim dřív odejdeme, tim líp." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu, když už chce odejít. Zamířím k televizi, kterou shodím. Ano, mohla jsem jí jednoduše dát pryč, ale takhle to bylo akčnější. Bylo tam tlačítko. Jakmile jsem ho zmáčkla, stěna se otevřela a tam byly zbraně. "Měli by jsme si něco vzít...pro jistotu..." Řeknu a beru si rovnou opasek se zbraněmi a kabát, který vysel uprostřed. Patřil mojí matce, ale to je na dlouho. Alespoň tak dobře schovám tlustý pásek s naskládanými zbraněmi... "Vezměte si co chcete... Nikdo už to potřebovat nebude..." Trochu se odmlčím. Bylo pro mě těžké to znovu vidět. Než si vyberou, vydám se směrem z domu. Čekám na ně před domem. Nelíbilo se mi, že by Zoe měla měla mít zbraň....Musela jsem to ale nějak skousnout...Co kdyby se A. ukázal?...musela nám pomoci... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vážně?" Podíval jsem se na Car, pak na zbraně a pak zase na Car. ,,Něco si vezmu." Oznámím a vezmu si dvě střelné zbraně, jednu dám zezadu za džíny a druhou do ponožky, pak vezmu ještě pár nožů, které byli ve krytu, který se dal zapnout třeba za pásek a nebo kolem nohy a tak jsem je schoval na těle. ,,Můžeme jít." Také vyjdu ven a trochu víc se schovám do oblečení, protože pomalu začínalo vycházet slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chtělo se to nějak poradit. Podle názvu jste usuzovali, že by to mohlo být v Londýně. Proč by ale Jason chtěl, aby jste jeli do Londýna? Dostali jste se na letiště. Letuška vás nechtěla pustit, ale vy víte jak si to zařídit. Museli jste se mít na pozoru. A. může být všude....Což je pro vás nebezpečné... Šli jste uličkou a dostali jste se ven. Přesněji tam, kde stálo letadlo. Trošku jste váhali, ale nakonec jste nasedli. Mohli jste se jen modlit, aby to byl klidný a pohodový let... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,To bude v pohodě, říkejte si, že uvidíte další část světa." Pousměji se a trochu si upravím zbraň za opaskem, jelikož mě tlačila. ,,Netušim do čeho jsme se to zapletli, ale nebude tak lehké se z toho vymotat." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Snažila se mě nenápadně řezat. Upřímně, pomáhalo mi to... I když ta bolest... "První let?" Řekla žena hned vedle, jejíž sedadla byly odděleny uličkou, kde procházela letuška. "N---n-e" Řeknu trhavě. "Ehm...aha..." Usměje se a věnuje se svému časopisu.... Zoe položí mou ruku na její sedadlo, přičemž se trošku šoupne k Michaelovi a prudce mi do ruky zabodne nůž. Bolest mi pomáhala, ale bála jsem se, že se stane něco, co nechci aby se stalo... Krev se nasávala do jejího sedadla a ona se snažila nožem všelijak kroutit. "Není vám dobře slečno?" Řekla letuška a v u chvíli jsem jí prudce chytla onou volnou levou rukou. Držela jsem jí tak silně, že se jí začala rýsovat modřina. "T-to bolí!" Řekne tiše, aby nezaujala pozornost cestujících. Zoe mi pomalu vytáhne nůž z ruky a já bolestí letušku pustím. Chytne mě za bradu a otočí mě na sebe, přičemž má možnost, spatřit mé změněné oči... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Hlavně, ať si toho nikdo nevšimne." Usměji se na ženu přes uličku a pak i na letušku, už zase tady byl ten divný pocit, takoví ten "někdo tě sleduje, dej si pozor." Mohl to být A a nebo někdo z jeho poskoků. ,,Musím si odskočit." Měl jsem trochu hlad, ano zase a tak jsem vzal jeden pytlíček krve z tašky a nenápadně ho schoval, pak jsem vlezl do kabinky a zakousl se do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vypil si pro jistotu dva pytlíčky, aby si měl jak sílu, tak aby si neměl brzy hlad. Jakmile ses podíval na zrcadlo uviděl si nápis, napsaný krví. *Jaký je to pocit? Pocit, když se ti hroutí život?"Uvidíme se v Londýně.... A.* Tento vzkaz tě zaskočil. A. v tomto letadle byl dřív než vy? Nebo je tady s vámi? |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro I když se mě Zoe snažila krotit, moc jí to nevyšlo. Jakmile Michael odešel vstanu a vydám se uličkou kousek dopředu. Zastavím se a sleduji letušku, která právě onou uličkou chtěla projít. "Slečno, nemůžete běhat po letadle jak se vám zachce..." Řekla, ale následně již jen mlčela. Měla jsem sklopenou hlavu, a tak mi vlasy zakrývaly obličej. Upřímně? ještě že tak... I když jsem se nedívala směrem k sedadlům věděla jsem, že jsem zaujala pohledy lidí, kteří si různě špitali. Určitě ve smyslu, co to je za blázna... Nasávala jsem pach krve letušky. Ne... netekla jí krev, ale nějakým zvláštním způsobem jsem to cítila... Slyšela jsem bušit její srdce. Cítila jsem její strach a mírné chvění... Prokroužím si hlavu, přičemž můj obličej je stále skryt. Uslyším Zoe, která vstala ze svého místa. Nemluvila, ale přesto jsem věděla, že vstala ona... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pro jistotu jsem nápis smazal a umyl vodou, pak jsem klidně odemkl a vyšel jsem ven. Na konci uličky jsem viděl, Car se sklopenou hlavou a Zoe. Rychle jsem zamířil k nim a podíval se po okolních lidech. ,,Co tak čumíte, vypadá to jako by tady bylo něco k vidění?" Chytnul jsem Car za ramena. ,,Ne. Tady ne, Car." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zatím jsem stála, protože jsem ani nevěděla, co chci udělat. Letuška udělala krok dozadu, čímž mě jaksi podráždila. Udělám krok blíže k ní, čímž donutím udělat krok i Michaela, jelikož mě nedržel moc silně. Spíše mi chtěl jen naznačit, ať toho nechám. Narovnám svou hlavu tak, bych na letušku plně viděla. Ta začne křičet. Následně začne utíkat k cestujícím první třídy a já mám v plánu běžet za ní... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne!" Řekl jsem nahlas, protože už všechno bylo jedno, když skoro všichni všechno viděli. ,,Sedni si a nech jí." Strhnu jí sebou na sedadlo. ,,Ze mě... Napij se ze mě." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Ty máš takové štěstí... že mi na tobě záleží..." Řeknu, protože jinak by tu již ležel na zemi ve své vlastní krvi. Ale... u něj to nešlo... Z mých očí se pomalu vytrácí ona barva. Žlutá barva, která ve své přítomnosti neznačí nic jiného, než smrt někoho v mém okolí. Zandám zbraň a ještě chvilku sleduji jeho očí. Nedokáži pochopit jak je možné, že jsem se tentokrát na ženu nevrhla... Můj pohled do jeho očí přeruší ona vystrašená letuška, která jakmile mě vidí, prosviští dozadu, kde rozdává pití. Trošku zle se pousměji jejím směrem. Uslyším, jak se lidé za námi ze svých míst zvedají a jdou si sednou dozadu. Můj úsměv je širší. To se jako všichni báli, nebo co? Nic špatného jsem přeci neudělala, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Hlavně klid, až budeme na zemi tak něco podnikneme." Řeknu jemně a podívám se na tu letušku, kterou zastavím, jakmile jde zase kolem nás. ,,Víno." Pronesu a nechám jí odejít. ,,Cesta bude dlouhá." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Opět se zadívám do jeho očí, které byly...tak zvláštně čisté... Moc se mi líbily...Dokonce více, než jindy. Zaslechla jsem, jak se zavřely dveře od záchoda, a tak jsem mohla doufat, že tam jde nějaký cestující. "Víš...měla bych jít zkontrolovat Zoe..." Řeknu nervozně, protože ten člověk jistě nebude na záchodě věčně.... Snažím se o to, aby mě pustil a já mohla jít... "Neměla by tam zůstávat sama..." Podívám se na něj nervozně, i když při pohledu do jeho očí se trochu zklidním. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,jasně, běž." Abych byl upřímný, tak, když Car nachvilku odejde, tak se aspoň letuška třeba zklidní. Nebylo co dělat a tak jsem na chvilku zavřel oči... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu a pomalu projdu uličkou, přičemž na mě všichni nenápadně zírají a naklánějí se od uličky pryč. Na to jen zavrtím hlavou. Projdu kolem Zoe, ale ta si mě naštěstí nevšimla. Měla sluchátka, která byla ke každému sedadlu. I když hudba v nich byla divná... Následně už stojím u kabinky, přičemž počkám, až jí někdo zevnitř odemkne. Jakmile jí někdo zevnitř odemkne a chce jít ven. Prudce otevřu dveře a člověka zatlačím zpět dovnitř. Byla to žena. Ona žena, která se mi ptala, zda letím poprvé. "Teď nekřič...bude to rychlejší, než si myslíš..." Řeknu jí klidně do očí a pro jistotu za sebou zamknu. Prudce se jí zakousnu do krku. Nebylo to nikterak těžké, protože nekřičela, ani se nevzpírala. Pomalu cítím, jak z ní odchází život. Přičemž mám pocit, jakoby můj život začínal.... Najednou žena spadne na zem. Nedýchá ani se nehýbá. Vyjdu z kabinky a na dveřích, kde stálo otevřeno, přetočím cedulku na "mimo provoz". No co.. mohli jít na záchod vedle... a navíc...nechci žádné problémy, dokud nepřistaneme. Vrátím se úplně dopředu a sednu si opět k Michaelovi. Mé oči zářily, avšak ne tak jak je zvykem, nýbrž jinak. Je to řečeno teoreticky...zářily totiž štěstím... Letuška přinesla víno, ale nijak se k nám nehrnula. Stála i s tácem kousek od nás. Ruce se jí tak klepaly, že i tác se pod náporem chvěl.. "To se mám jako zvednout? Klidně pojďte blíž....Já nekoušu..." Řeknu výsměšně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usmál jsem se na letušku a vzal jsem si od ní nápoj. ,,Děkuji." Upil jsem a položil na stojánek. ,,Nevím jestli tam letět, vsadím se, že A tam převezl i mou matku, aby mě vyprovokoval." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Usměji se na něj. "Proč by to dělal? Kde vůbec je?" Zeptám se, protože o jeho matce jsem neměla žádné zprávy... "Stejně už nemáš na vybranou...jestli jsi si nevšiml, už letíš..." Řeknu mu tiše do ucha a jemně ho políbím na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Z letadla už jsem jednou vyskočil a klidně to udělám zas." Dobře, předtím to moc dobře nedopadlo, ale to ještě nebyla dobrá vejška. Trošku jsem se od Car odtáhl a znovu se napil vína. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Znovu se k němu nakloním tak, abych vzala jeho víno. Napiji se a položím jeho víno zpět na místo. Poté se od něj odkloním, ale ještě předtím mu dám ruku pod bradu a natočím ho k sobě. Věnuji mu delší polibek. "Když odmyslíme, že to natočil A. ...Musím říct, že bylo hezké...vidět naše začátky..." Řeknu mile. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Skoro až jsem zapomněl, jak to všechno začalo." Políbil jsem ji a také jsem se napil vína. ,,Nevíš jak dlouho bude trvat cesta?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Ze srandy ho strčím, před polibkem. "Na to nejde zapomenout..." Dívám se na něj tak, jako by to bylo včera... "Cesta? Ehm... no to nevím...Dlouho určitě ne...." Položím svou ruku na tu jeho. "Máš ponětí, jak tu adresu v Londýně najdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jasně, že se to nedá zapomenout." Podívám se ven z okénka a pak opět na Car. ,,Prostě se zeptáme na cestu a nebo chytneme taxi a ono už bude vědět." Usměji se a znovu Car políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj. "Jasonovi se nedá věřit a abych byla upřímná....moc se mi tam nechce...." Podívám se z okénka, kde jsou vidět jen mraky. "A taky by jsme si měli dávat pozor na Zoe...Už jednou byla spolčená s A. ..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jasně, že to může bejt past." Otočil jsem se na Zoe. ,,já už jsem jednou Jasona sejmout chtěl, ale ty pořád neeeee a takhle to odpadlo." Rejpnu si do Car a dopiji zbytek alkoholu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj s falešným úsměvem a snažím se dělat, že to neslyším. "Pokud si dobře pamatuji i ty ses "spolčil" s někým, komu se nedá věřit...." Ano, narážela jsem na Zoe. Nic lepčího mě v tu chvíli nenapadlo... "A dokonce si myslím, že jsi měl něco více, než jen" spolupracovní" vztah...." Rejpnu do něj. No a ne snad? Chápu, že bylo třeba si V Silent Hillu pomáhat, ale... Víme své... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesl jsem potichu a podíval jsem se na Zoe také. ,,A co třeba ty a ten... tamten... Jack?" Usmál jsem se na Car šibalsky a pak jsem se otočil zpátky. ,,Ale měli by jsme změnit téma." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zaraduji se z toho, že jsem možná měla pravdu. Má radost ovšem skončila, když se zmínil o Jackovi. Upřímně? zaskočil mě tím... "Eh, co?" Řeknu zaskočeně. "J-o t-en..." Nevím co říct... Tak nějak mi vypadlo vše, co jsem zamýšlela říci. "Máš pravdu...Nebudeme se o tom bavit... Hlavně, že si uznal svojí chybu...." Dobře, neuznal žádnou svojí chybu, ale i to pomyšlení mi hřálo u srdce. Nechtěla jsem být ta špatná já a svést to na někoho byl ten nejlepší způsob. najednou před námi byla letuška. Vzala Michaelovo prázdnou skleničku, ale nějakým nedopatřením se o ní řízla. bylo to zvláštní, avšak hned před námi byl prostor, jelikož tam nebyly již žádná sedadla a na protější zdi byla lékárnička. Na rtech se mi objeví zlý úsměv. Nakloním se k Michaelovi. "Hmmm... cítíš tu vůni? tu sladkou vůni? to vypadá na 0 pozitivní..." Šeptám mu sladce do ucha. Vůně se hrnula až k nám, a tak jsem se čím dál víc snažila ho provokovat, proč? Protože i on v sobě má neodolatelnou vůni po krvi... Teď je jen otázka, zda bude silný, nebo se mi to podaří a slečna se stane možnou obětí. "Krev skapává na koberec...Slyšíš to?" Dívám se na kapky, které skutečně padaly na zem. Já jsem byla již plná, a tak zatím nehrozilo, že bych se na ní vrhla. "Ta lahodná vůně se dostává po celém letadle, že?" Políbím ho na krk, trošku provokativně. "No tak...Vezmi si jí...Je bezmocná....Máš rozhodně navrch..." Pohladím ho na košili po hrudi. Letuška si ustřihla náplast a opatrně si jí nalepila. Avšak i tak jí trvalo, než vrátila lékárničku do původního, urovnaného stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vypadne ze mě, když se letuška řízne a Car začne provokovat. Cítil jsem krev opravdu silně a téměř jsem nemohl odolat a málem jsem se na letušku vrhl. ,,Ne. To ti nevyjde." Prudce zmáčknu jedno opěradlo sedadla tak silně, až se zam začne tvarovat obtisk mé ruky. Pomalu jsem vstal a podíval se na letušku. ,,Děte jinam." Řeknu zle a při tom jí ani neovlivním, pak si opět sednu. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu tiše, když vstane a řekne letušce, aby šla jinam. Myslela jsem že ho zlomím... Že v něm probudím jeho touhu. Touhu po krvi. Opět si sedl, atak na něj zaměřím svůj pohled. "V čem byl problém?" Pousměji se. "Právě sis nechal utéct tu nejlepší krev ze všech krevních skupin..." Zavrtím nevěřícně hlavou. "To snad není pravda..." Řeknu tiše, spíše pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Usměji se na ni a políbím jí, také spíše provokativně. ,,Vážně myslíš, že mě jen tak zlomíš, to chce víc snahy." Vstanu a podívám se na Car. ,,Dojdu si ještě pro nějaké pití." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu, i když vím, že ovládání je těžké, když mám hlad. Ale o tom se teď nebavím... "Jednou se to určitě povede... a pak mi budeš ještě vděčný..." Dívám se na něj tak...jistě. "N-no-no-no-no" Chytnu ho dříve, než odejde. "Vezmi mi rum...když už tam jdeš..." Andělsky se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Tentokrát si vyhlídnu jinou letušku, protože tamta z nás už musela být na prášky. ,,Láhev rumu." Přece nebudu brát jen jednu, nebo dvě sklenky. ,,Díky." Pomalu odejdu a vracím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Počkejte..." Podívala se ti do očí a začala tě zkoumat. Skoro jakoby věděla, že nejsi člověk. "O-mlouvám se...ale... neznáme se odněkud?" Znovu si tě pozorně prohlíží. Žena vypadal něco málo kolem třicítky? "T-to asi bude nejspíš pro vás..." Řekla a hrabala se v kapse. "Moment... když mi to předal, zahrabala jsem to v kapse k jiným věcem. Prohledávala svůj rozepnutý kabát. "Myslím, že vás mám nasměrovat po přistání správným směrem, ale nejsem si jistá...Michael?" Zeptá se opatrně na jméno a podává ti ruku. "Lara..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne. Myslím, že se neznáme." pokusím se mile pousmát a pak se podívám na věc, kterou najde v kapse. ,,Ano jsem Michael a rád vás poznávám." Byla pravda, že jsem z toho opravdu rád nebyl, protože kdo jiný by mi posílal vzkazy než A. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vážně řekla do našeho domu? Eh... "Ale...myslela jsem, že je vás víc....Tedy podle toho, co mi říkal..." Usmála se. "No...nevadí....Můžeš si sednout ke mě do první třídy..." Ukázala opačným směrem něž si chtěl jít. "Upřímně A. může být kdekoliv... takže si dávej pozor na slova..." Pošeptala ti do ucha a podala ti obálku, kde byl klíč. Od čeho? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne je nás víc a už, už bych se měl vrátit." Vzal jsem si od ní ten onen klíč a otočil jsem se. Došel jsem zpět na místo, ale nic jsem neříkal. ,,Tady to je." Položil jsem flašku, otočil se nenápadně na ženu a pak zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Slušně mě pozdravila, ale něco mi na ní nesedělo. Stručně mi vysvětlila, kdo je a co má za úkol. Napiji se z flašky a položím jí. "Vážně?...to je hezké..." Podívám se falešně mile na Michaela a pak na ní. Po očku si jí prohlížím. Měla v botě nůž, který na pohled nebyl vidět. "Klidně si k nám sedněte... Jasonova partnerka nesmí zůstat sama..." Ano, to už bylo přehnaně milé, ale chtěla jsem, aby si sedla. Jakmile si sedla mezi mě a Michaela, i když s opatrností, otočím k ní pohled. Poté se k ní otočím celá a prudce jí chytnu pod krkem tak, aby nemohla dýchat... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car opatrně, ať to nikdo nevidí." Podíval jsem se kolem sebe, ale nikdo na nás nekoukal a tak jsem se otočil na ženu. ,,Mluvíš mi z duše Car." Pronesu, když se podívám na její ruku pod jejím krkem. ,,Tak co nám řeknete?" Ano. Snažil jsem se na ni být předtím milí, ale tyhle informace mě zajímali. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Nevím co chcete vědět" Řekne a přitom kašle. "Jason mi dal instrukce, abych vás dovedla do bezpečí...skutečně nevím, co chcete slyšet...." Podívá se na Michaela a pak na mě. "Adresu již znáte a důvod proč chce mluvit v jiném městě asi taky... A. ho sleduje...stejně jako vás..." "Takže... nám nemáš co říct.... tudíž si nám k ničemu..." Pokrčím rameny a vytáhnu zbraň, kterou rychlým pohybem nabiji. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vstanu a seberu jí pistoli, kterou odjistím. ,,Zůstaňte tady a my, si promluvíme." Počkám až vstane a půjde trochu dál. ,,Co to děláš? Může nám pomoct, bude to znít divně, ale asi jsem začal Jasonovi trochu věřit.* Mluvím potichu, kdyby nás náhodou někdo poslouchal. ,,Hele necháme jí žít a při nejhorším se jí zbavíme až v Londýně." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Byla jsem dost naštvaná. Vstanu a jdu kousek dál. "Co to dělám?! Chráním naše bezpečí, protože nemůžeme věřit nikomu..." Pak se ale pozastavím nad jeho slovy o Jasonovi. "Takže věříš..." Zasměji se pobaveně a silně stisknu jeho ruku, abych ho odtáhla kousek dál, abych se ujistila, že nás neslyší. "Zbláznil ses?! Hrabe ti z toho?! Věříš nějaký ženský co tvrdí, že má poslání nás dovést v bezpečí tam, kde je Jason?!" Ne, nekřičím na něj, spíše mluvím vážně. Pustím jeho ruku a tím uvolním stisk. "Michaele... jakou máme jistotu, že mluví pravdu?!....žádnou...Nechci skončit opět někde v kopce...." Podívám se na jeho ruku, kde držel mou pistoli. Natáhnu svou ruku, zda mi pistoli podá. Lidé už se na nás raději nedívali, protože....no nejspíše měli strach... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Brzy by jsme měli být na místě." Podívám se z okénka. ,,Čim dřív tim líp, cítím v tomhle letadle napětí, jakoby všichni pasažéři byli proti nám." Vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na ženu zle. Žena se zvedla, že půjde na WC. Byla jsem ráda, že konečně odešla.Mohla jsem si s Michaelem znovu promluvit. "Já...Michaele, já se vážně myslím že není dobrý, když si jí pouštíme takhle k tělu....Nebo ty snad věříš těm jejím kecům o Jasonovi? Ten by si nikdy nenašel takovou holku...natož tak pěknou..." Řeknu trošku pobaveně. "Zbavme se jí dřív, než se zbaví ona nás..." Dívám se na něj vážně, než uslyším křik oné ženy. Sakra! Nedošlo mi, že jde na WC....Ale jasně tam byla cedule, že je mimo provoz! Nebo... Nebo ne? Sesunu se na sedadle tak, jako bych říkala "Já ne". |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu prostě a najednou uslyším ten onen křik, vidím jak se všichni otočí a několik letušek mířících k místu, rychle vstanu a zamířím k toaletám, kde uvidím ženu jak křičí nad mrtvím tělem. Prudce ji chytnu, otočím na sebe a do očí řeknu. ,,Ticho, vrať se na místo." Počkal jsem, až přijdou letušky a také jsem je ovlivnil, poté jsem opět zavřel dveře a jednu letušku speciálně ovlivnil, aby tam nikoho nepouštěla. Vrátím se na místo a zle se podívám na Car. ,,Tohle myslíš vážně? Jak jsi to mohla udělat? Někoho takhle zabít?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Před těmi lidmi si říkal, že tady ne... Ale neřekl jsi, že nikde jinde nesmím....Nechápu, proč to tak hrotíš...." Dívám se mu do očí. "Nemáš mi co vyčítat...poslechla jsem tě....Nezabila jsem tu osobu před ostatními..." Řeknu necitně a sleduji jeho oči. Jeho oči se mi tentokrát nelíbily. Byla v nich zloba... a začínaly se trochu červenat. "Klid jo? Ber to s klidem...Nic tak hrozného se nestalo...Neměla tam lézt..." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cítil jsem, jak se mé oči zbarvují, ale v tu chvíli mi to bylo fuk. ,,Co když měla rodiny? Na to si nemyslela? Nebo kdyby to prasklo a všichni se všechno dozvěděli? To by jsi potom vyvraždila letadlo?" Byl jsem vážně naštvanej a rozhodně jsem to neskrýval. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj a sleduji přeměnu jeho očí. "Co když neměla rodinu... tak nikomu chybět nebude, ne?" Trochu se pousměji a dodám. "Kdyby to bylo třeba, tak ano...vyvraždila bych letadlo pro naši záchranu před odhalením..." Jeho oči se mi vážně nelíbily. "No... vidím že s náladou na tom nejsi nejlíp...měla bych se jít projít po letadle..." Sleduji ho a chci vstát. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jdi si kam chceš a dokud letadlo nepřistane, tak mi nelez na oči." Takovíhle vztek jsem na Car snad ještě nikdy neměl. Otočil jsem se trochu na Zoe, ale nevšimala si mě, naštěstí a tak jsem se na chvilku opřel a zavřel oči, aby ze mě ten vztek vyprchal. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Dobře...jdu se bavit sama..." Řeknu s úsměvem, i když jeho chování mě zaskočilo.... Byl skutečně naštvaný, takového jsem ho ještě neviděla... Tedy naštvaného na mě, aby jste rozuměli. "Jsi upír Michaele...ne, člověk....Je čas se taky bavit.... Ne jen přemýšlet nad tím, zda měl ten člověk rodinu...Kdyby jsi takhle přemýšlel, nemohl by si zabít nikoho..." Dodám a začnu odcházet. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pomalu mě začínala cesta letadlem vytáčet a čim víc mě cesta vytáčela, tim vic jsem měl chuť na krev. Pomalu jsem došel až k jedné cestující (odkaz) a upřeně se jí podíval do očí. ,,Nemohla by jste jít na chvíli se mnou?" Jasně, že jsem ji ovlivnil, jinak by nešla. Sledoval jsem jak vstala a pak jsem ji zavedl do jedné z kabinek. ,,Nekřič." A zakousl jsem se jí do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pach krve bych cítila kdekoliv. Bylo to něco, co se mě zmocňovalo. "Omluvte mě... něco jsem zapomněla..." Usměji se na ní klidně a položím skleničku opatrně na bar. Vydám se tím směrem, do druhé třídy a nasávám pach krve, abych určila přesné místo. Všimla jsem si, že Michael není na svém místě, a tak mě to docvaklo. Procházím uličkou kolem lidí a mile se na ně usmívám, přičemž vidím, jak se raději otáčí. Skončila jsem u jedné z kabinek, kde se vůně krve ve vzduchu rozplývala nejvíce. "Cítíš ten pocit? Pocit, když můžeš někoho zabít? Ten pocit, když někoho zabiješ je nezapomenutelný, vzpomínáš?" Řeknu, aby to slyšel, ale aby to neslyšeli ostatní lidé. "Zabij jí...Je to jen člověk..." Řeknu tiše ke dveřím, ale jelikož byl upír, tak to určitě slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Na chvíli jsem přestal pít tu skvělou krev. ,,Já jí nezabiju." Pronesu potichu, tak aby se nestalo, že by to náhodou někdo mohl slyšet. Opět se do ruky zakousnu a když vidím, že se s ženy začíná vytrácet barva, tak se opět odtrhnu. ,,Zavaž si ránu, na všechno zapomeň." Utrhnu pár ubrousků a otřu si pusu, pak otevřu kabinku a pustím ženu ven. ,,Vidíš. Umím se ovládat, i když jsem občas až příliš zbrklí, tak se umím ovládat." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Proběhne mi hlavou nechápavě. Pak otevřel kabinku a ženu ovlivnil, jak jinak... Když už chtěla odcházet, lehce jí chytím za ruku. Žena byla v klid, ale měla nechápavý pohled. Podívám se na Michaela. "Ovládat se? Chceš zapomenout, že jsi upír?" Podívám se na něj a ženu prudce zatáhnu tak, abych jí nasměrovala do kabinky, přičemž prudce spadne na Michaela. Vlezu do kabinky a zamknu jí za sebou. Je to trošku stísněné, ale nevadilo mi to. Žena se zmateně dívala na mě a Michaela. "Neboj zlatíčko... jen bu tiše a stůj jako socha..." Řeknu jí do očí, a pak svůj pohled přesídlím na Michaela. "Chceš předvést, jak se to dělá? Nebo to dokončíš sám?" Podívám se na něj a koukám, jak je v pasti. Ano, to byl účel, aby nemohl ven... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Díval jsem se jí do očí a ženu, kterou jsem ovlivnil jsem poslal za sebe. ,,Ne já jí nezabiju a ty taky ne, už jsem zabil tolik lidí, že mě to nudí Caroline a už lidi zabíjet nechci." Pronesu rázně. ,,Nepopírám, že jsem upír, ale prostě nechci zabíjet lidi, čím toho dosáhneš, když zabiješ každýho z koho se chceš napít." Bránil jsem Dívku tělem, tak aby se k ní Car nedostala. ,, za chvíli budeme na místě a ty jí nezabiješ." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Překvapeně se na něj podívám. Vzal ženu za sebe tak, abych na ní nemohla. "Čím toho dosáhnu? Michaele...uvědom jsi, že nejsi žádný upír záchranář..." Podívám se na něj pobaveně. "Nezabiju? Máš pravdu...nezabiju jí..." Řeknu a chvilku se odmlčím, aby tak získal jistou naději. Po chvilce dodám. "Zabiju někoho jiného... nechci jít přes tebe...Na to mám ještě myšlení na správném místě..." Otočím se s úmyslem kabinku odemknout a najít si jinou oběť... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne nikoho nezabiješ." Car byla úplně šílená, pořád chtěla jenom zabíjet a to jsem nemohl dovolit, počkal jsem až se otočí, že jde ven a opět jsem to udělal, opět jsem jí zlomil vaz. ,,Promiň." Pustím ženu ven. ,,Zapomeň na všechno." Podívám se na Car a chytnu jí do náruče. ,,Tak jdeme." Vyjdu ven a nesu ji mezi lidma, kteří se na nás otáčejí. Dojdeme až na místo, položím ji do sedadla a sednu si vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Začali jste klesat a tobě začalo silně pískat v uších. Měl jsi sluch lepší, než kdokoliv z těchto lidí. Slyšel jsi nejen pískot, ale i silný motor. Bylo to dost nepříjemné a trvalo to docela dlouho, než konečně letadlo prudce přistálo a o chvilku se i zastavilo. Letuška chvilku počkala, až bude možné vystoupit a nakonec šla ke dveřím, aby mohla vyprovázet hosty... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Hodlal jsem na zbytek svého "týmu" počkat někde venku, kde bude mnohem více klidu než tady a tak jsem vyšel ven. Podíval jsem se na Zoe. ,,Ano. Musel jsem to udělat, neptej se." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Musel? Nebo chtěl?" Rýpnu si do něj provokativně. Nechápala jsem, proč tu ještě čekáme. "Jdeme už?" Zamávám na Michaela mobilem, kde byla smska od neznámého čísla. No... s Jasonovo podepsáním... Pokrčím rameny. "Tak si tu zůstaň, ale já půjdu tam, kam mi napsal... Chci se A. zbavit jednou pro vždy..." Řeknu a vydám se jistým směrem, který vede z letiště, kde jsou taxíky... U jednoho z taxíků stál muž, který nám otevřel dveře. Jakoby přesně věděl, kam máme jet a kdo jsme. Podívám se, zda Michael jde taky. Nechtěla jsem do auta nasedat sama.... Už jsem si toho zažila dost, ne? "Pardon..." Řeknu ještě než nasednu a když vidím, že Michael už chce nasedat, zastavím ho. Otevřu kufr a škodolibě se na něj podívám na něj a pak na Car se zlomeným vazem... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vážně myslíš, že kdybych nemusel tak bych to neudělal?" Zamířil jsem ihned za ní a zastavil se před autem, kde Zoe otevřela kufr. ,,Vážně? Do kufru? Ne!" Sednu si do auta na sedačku a Car posadím vedle sebe, tak aby se opírala o mě. ,,Takhle můžeme jet." Podívám se na Zoe. ,,Ale kám vůbec?" |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu upřímně a vážně svůj názor... Zavřu prudce kufr a i já nastoupím do auta. "Možná vím kam..." Řeknu řidiči onu adresu, ale jak je vidět, není z toho nadšený. "Je to blbá čtvrť...není moc bezpečná...Hlavně nás nesní nikdo sledovat...Ty víš, koho myslím..." Auto se rozjelo a řidič mířil na ono místo. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Díval jsem se ven z okýnka, při tom jsem párkrát, ale jen zřídka kouknul na Car a Zoe. ,,Kdy už tam budeme?" Pronesl jsem nepříjemě k řidiči, protože cesta mě znervózňovala a nelíbila se mi. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Nebude zabíjet? Uvidíme, jak to dlouho vydržíš pod mým vedením, zlato... Proběhne mi hlavou. Pak se zeptá řidiče na cestu a ten mu nepříjemně odpoví, že je hustý provoz. Zastavili jsme a čekali, než se kolona aut pohne. Mezitím ve vedlejším pruhu auta volně jezdila. Na chvilku zavřu oči. Hlava se mi lehce motala. Řidič si pouštěl hlasitě hudbu z 80. let a mě třeštila hlava ještě více. Pomalu a opatrně přesunu ruku tak, abych mohla otevřít dveře. Což se mi prudkým pohybem povede. Následně s nimi prudce švihnu, aby se zavřely. Byla jsem tak v pruhu silnice a auta se mě snažila objíždět a silně troubila. Jedno se zastavila těsně přede mnou a já položila své ruce na jeho kapotu. Snažím se ustoupit z pruhu do dalšího, kde také jezdí auta, avšak s větší rychlostí. Trošku se motám, ale snažím se dostat ze silnice na ostrůvek, který byl uprostřed oné silnice. Ostrůvek byl travnatý, a hlavně bych se tam mohla trošku srovnat. Zatím jsem viděla jen rozmazaná auta, které se mě pokoušela nepřejet... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Zakřičím na řidiče, když Car vyskočí. Když auto konečně zastaví vystoupím a volným krokem se mezi auty vydám za Car na ostůvek. ,,Můžeš mi říct co to děláš?" Podívám se kolem na přihlížející lidi a pak zase na Car. ,,Tady stejně nic sama nezmůžeš, takže nastoupíme zpátky do auta a pojedeme na to místo." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Co já dělám? Co děláš ty!" Řeknu a podívám se směrem k přihlížejícím lidem, kteří vypadali jako flek. Opět obrátím pohled na Michaela. "Jsi upír! Ne záchranná stanice pro ochranu lidí!" Řeknu a v tu chvíli mě zajímaly pohledy lidí, které jsem bohužel nemohla vidět. Při jeho poznámce, abych nasedla zpět do auta se trochu pousměji. Otočím se na lidi. "Oni jsou naše potrava...měli by jsme jim to ukázat..." Olíznu si lehce horní ret. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne nedělej to." Vykřiknu a podívám se na lidi. Někteří už stihli vylézt z aut někteří ještě ne. ,,Mě nevadí někoho zabít Car, ale nesmí to být okaté. Nesmí." Mluvím tak, aby mě ostatní přítomní neslyšeli. ,,Lovíš až příliš nápadně. Nemůžeš jen tak všechny vyvraždit, protože chceš." Jdu pomalu směrem ke Car blíž a blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otočím se na Michaela. Jako bych na chvilku....zaváhala. Vidím jak se ke mě blíží, a tak se snažím couvat, i když jsem ještě neměla tu správnou rovnováhu. Ovšem už začínám lépe vidět. "Nechci zabíjet jen pro potravu...a už vůbec ne tak, aby to nikdo neviděl..." Řeknu rozhodně. Narazím zády na sloupek, který byl uprostřed a dál pomalu couvám od Michaela. Blížím se tak k druhé straně ostrůvku, kde je taktéž rušný silniční provoz. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Car já tě miluju, tak prosím pojď a nasedni zpátky do auta. Dojedeme na to místo a tam uvidíme co dál. Ano vím, že chceš dělat rozruch, ale ten můžeš dělat i potom." Viděl jsem jak několik lidí vystoupilo z aut a koukají se na nás. počkal jsem až Car zastaví, tedy pokud zastaví a pokud ano, tak jsem k ní rychle došel a políbil ji, aby se cítila v bezpečí a tak, že mi může důvěřovat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Kladu si otázku, když slyším slovo "milovat". Trošku mě to zaskočilo, a tak se zastavím a chvilku ho nehybně pozoruji. Lidé z nás měli televizi, protože nás pomalu ale jistě "nenápadně" obklopovali. Měla jsem silné nutkání, které ihned zmizelo, jakmile se Michael rozešel proti mě. Pohotově zavřu oči a čekám jen to nejhorší. Místo toho ucítím na svých rtech polibek. Překvapeně otevřu oči. Moje city začali hopsat, jako na horské dráze, kde jezdíte nahoru a dolů. Nechtěla jsem si přiznat, že mé city jsou rozhodující, protože jsou má slabá stránka... Chvilku ho sleduji a po očku se podívám na lidi kolem nás. V mých očích je vidět jiskra. Jiskra, která značně naznačuje, že city se dají probudit... Mlčky jsem se rozešla pomalu k autu a nasedla. Čekám, než nasedne i Michael, ale pak si něčeho všimnu.... Chybí tu Zoe... Kde sakra je? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Kde je Zoe?" Podíval jsem se po autě, jako by snad měla být schovaná v nějaké skulince a pak se obrátil k řidiči. ,,Kde je ta holka, co tady byla s námi?" Musel určitě odejít, když jsem Car přemlouval, aby se vrátila do auta, ale kam mohla jít? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kapky deště pomalu dopadaly na okno auta. Řidič pokrčil rameny a znovu nastartoval auto. Opět jste se rozjeli svižným tempem, avšak atmosféra byla divná. Už jen proto, že Zoe "zmizela". Možná vystoupila a odešla, ale proč by to dělala? Jaký by k tomu měla důvod? Jeli jste necelou půl hodinku, než začalo doslova lít jako z konve. Řidič skoro neviděl, ale přesto jste stále pokračovali v cestě, až za město. Po chvilce opět přestalo pršet. Bylo ale stále pod mrakem. Jeli jste po silnicích, které byly hned vedle obrovských útesů, které omývalo samo rozbouřené moře. Řidič prudce otočil auto k jedné z nevyznačených cest. Měli jste tak namířeno přímo k jeho konci, kde byl jen sráz a ono moře. Najednou otevřel své dveře a za jízdy vyskočil. Bůh ví, jak dopadl.. Vyskočil z opravdu velké rychlosti. Co ale vy? Je to další pokus o to se vás zbavit? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Moc jsem se s Caroline nebavil, bylo mi špatně z toho co jsem jí udělal a doufal jsem, že se jí city pomalu začnou vracet. Byla teď něco víc. Přestalo pršet a my jeli pořád dál, když najednou řidič někam zabočil a vyskočil. ,,A už je to tu zase." Pronesu překvapivě v klidu a podívám se na Car. ,,Co uděláme?" |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Michaele!" Křičela jsem z plných plic a následně jsem byla spláchnuta další vlnou. Pomalu ale jistě jsem ho začínala ztrácet a to nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré! Jedno bylo jisté.... Vlny nás oba dostávají od sebe, úplně jiným směrem.... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Na jednu stranu jsem věděl, že jsem mrtví a tak jsem se nemohl utopit, ale na druhou stranu jsem se chtěl dostat co nejrychleji ven. Car byla rychlejší a už vyrazila okénko. Voda se sice dovnitř valila rychleji, ale já jsem mohl v klidu vyplavat na povrch. Vynořil jsem se a rozhlédl jsem kolem sebe. Kus ode mě byla Car, ale jak vlny dělali své, tak jsme se od sebe vzdalovali. Chtěl jsem plavat co nejrychleji k ní, ale vlny do mě naráželi a silně mě táhli daleko od ní. ,,Car!" Zakřičel jsem z plných plic. ,,Caroline. Najdu tě." Nevěděl jsem jestli mě uslyší, ale plavání už jsem prostě vzdal. Nechal jsem se unášet dál a dál proudem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zastavím se u domu, který vypadal prázdně. Jeho majitelé museli někam odjet, protože dům byl zvenku a snad i zevnitř udržován. Přeskočím plot na zahradu a jdu raději zadním vchodem. Byl sice zamčený, ale s tím jsem si hravě poradila. Rozhlédla jsem se po domě, jako by byl můj vlastní... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vlny do mě mlátili a já věděl, že se budu muset pustit a plavit se dál, abych se dostal na břeh. Car je určitě v bezpečí, ale sem už se nedostane. Zavřel jsem oči a pustil jsem se. Ihned jsem cítil jak jsem zajel pod hladinu moře, ale nepotápěl jsem se. Za pár minut jsem se zase vynořil a pak opět potopil. Vlny si s mým tělem pohrávali jako s pytlem hadru. Trvalo dlouho než jsem se dostal konečně na břeh. Myslel jsem, že cesta bude nekonečná, ale konečně jsem se chytl jednoho tlustého prkna, které podpíralo molo. Podíval jsem se před sebe a uviděl pláž. Nikdo tam nebyl, ale už bylo pozdě a tak to bylo pochopitelné. Doplaval jsem na břeh a lehl jsem si na písek. Už dlouho jsem se nenakrmil a byl jsem vyčerpaný. Potřeboval jsem si sehnat nějakou krev a něco nového na sebe a pa. Pak jsem musel najít Car. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vyšla jsem nahoru a zapátrala v šatníku těch lidí. Našla jsem si oblečení a pak si dala sprchu. Nemůžu zde zůstat dlouho, co kdyby se vrátili. Hned jak jsem si dala sprchu, odcházím z domu, ovšem druhou stranou. Bylo to malé předměstí, ale město nemůže být přece daleko. Byla jsem pořád unavená, ale má krev zajistila, alespoň nějakou energetickou hodnotu. Okolo mě chodili lidé, kteří mě sice neznali, ale přesto mě s úsměvem zdravili. No jo... předměstí. Ne, já jsem nezdravila... Bylo skvělé totiž sledovat, jak jejich úsměv mizí. Pokračuji dál, než mě zastaví nějaká paní, zda nevím, kde je tu obchod. "No dovolte?" Řeknu trošku nabručeně. "Vypadám snad, že jsem odtud?" Trošku na ní zavrčím. Ano, slyšeli jste dobře, zavrčím, něco jako pes. Stará paní popadne svou hůlku a co nejrychleji se belhá pryč. Při pohledu na ní jen zavrtím hlavou a pokračuji. Najednou se zastavím, kdy proti mě někdo stojí. Vlastně oba jen tupě stojíme. Ani nevím, co bych totiž měla dělat. Proti mě stál někdo, s kým jsem si byla v minulosti hodně blízká. Nečekala jsem, že ho ještě někdy potkám. Byl to Jack. Pomalu jdu blíže k němu a zastavím se tak dva metry před ním. Ani nevím, co říct. Co tu vůbec dělal? "A-hoj..." Podívám se na něj trošku překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro To tě ale neodradilo a začal sis vybírat podle sebe. jakmile sis vybral, šel jsi do kabinky, aby ses převlékl. Už jsi byl skoro oblečený, když někdo vlezl k tobě do kabinky, omylem. Nemohl jsi uvěřit svým očím. Byla to Zoe. Měla kupu oblečení a vypadala...že jí netrápí, že vám zmizela. "Ehm...?" Podívá se na tebe překvapeně a oblečení jí vypadne z ruky na zem. Ano, všechno. "C-co tady děláš?" Podívá se na tebe překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Šel jsem po ulici v nějakém městě. Nebylo malé, ale ani největší. Díval jsem se kolem sebe po obchodech a u toho jsem pozoroval jak se na mě dívají ostatní kolemjdoucí. Nakonec jsem našel co jsem hledal a vešel jsem do jednoho obchodu. Prodavačky se na mě nekoukali zrovna mile, jako to bylo obvykle, ale nevšímal jsem si jich. Vybrat oblečení netrvalo moc dlouho. Věděl jsem co mám rád a tak jsem prostě sáhl po své velikosti. odkaz I přes to že jsem nepochyboval, že mi oblečení padne jsem ho musel zkusit a tak jsem zamířil do kabinek. Jednu jsem otevřel, ale když jsem chtěl vejít dovnitř, tak jsem zjistil, že kabinka je obsazená, ale ne někým neznámým, ale Zoe, kterou jsem už dlouho neviděl. ,,Co ty tady děláš? To je to co mi řekneš? To ty jsi se na nás vykašlala." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Přistěhoval jsem se sem k babice, řekla, že když ji pomohu, tak mě u sebe nechá bydlet. Trvalo dlouho než jsem se vzpamatoval z toho co se vlastně za celou tu dobu událo a rozhodl jsem se to hodit za hlavu a nikoho z těch lidí jsem už nechtěl potkat. Našel jsem si práci. Zatím za nic moc peněz, ale postačilo to, když jsem měl kde bydlet. Akorát mi končila směna a šel jsem nakoupit, když v tom mi zazvonil telefon. ,,Ano babi. Ne babi. Jasně, že na sebe dám pozor a koupim mlíko." Zavěsil jsem a otevřel dveře obchodu. ,,Děkuji nashledanou a přeji pěkný den." Poděkoval jsem prodavačce a vyšel jsem z obchodu ven, snad se vším co jsem potřeboval k obživě. Položil jsem nákup na zem, urovnal ho a opět ho zvedl. Zrak mi padnul na dívku, kterou jsem znal. Dívku, kterou jsem doufal, že už nikdy neuvidím. Udělal jsem několik kroků vzad, že uteču, ale viděla mě a přišla ke mě. Jediné co z ní vypadlo byl pozdrav a nic jiného. ,,Ne! Nepřibližuj se ke mě. Nechci s tím mít nic společného! Už nikdy." Řeknu důrazně, ale přesto potichu, abych neudělal povyk kolem sebe. ,,Jdi pryč a nech mě být." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro ,,Já se na vás nevykašlala... jen jsem měla menší zařizování...." Trochu se na něj zamračím, ale nedalo se na něj zlobit. Pousměji se. "Moc ti to sluší..." Rozhlédnu se. "Ale cože jsi tu sám?" Překvapeně spočinu pohledem u něj. "Nezajdeme někam? o všem si promluvit? musím ti toho hodně říct..." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řeknu když vidím, že není ze mě moc nadšený. Pomalu zvednu ruce, abych mu je ukázala. "Už stojím...ale nic ti neudělám..." Dívám se mu do očí. Byla jsem hladová, ale taky jsem s jistotou věděla, že se raději nakrmím ze sebe, než z jiného člověka... Nechci riskovat, že se přestanu ovládat. "Jacku..vážně klid..." Sleduji ho a vidím, že o mojí společnost vážně nestojí. "Nemám skoro žádnou sílu, natož abych něco chystala..." Snažím se pousmát, ale jeho výraz mě donutil raději to nedělat. Najednou po něm skočím a srazím ho tak na zem. Nákup se rozsypal. Sleduji jeho reakce. I přesto, že jsem unavená jsem si všimla několik nábojů, které se k nám řítily. Najednou z poza rohu vyjelo prudce auto. Byly tam muži se zbraněmi a řítili se přímo k nám. V tom dobrém případě, bych se jim postavila, ale takhle? Netroufám si zvednout ani tužku...( :D ), natož se postavit nějakému gangu, co po nás jde... Spíš po mě, ale teď je v tom i on... Auto už bylo skoro u nás. "Utíkej!" Křiknu na něj a pokouším se zvednout, i když silný náraz na zem, mě trošku ochromil. Cítila jsem se hodně slabě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Dala ruce před sebe, což mě malinko uvolnilo, ale stále jsem byl napjatý co bude dál. Ano! Vypadala celkem vyčerpaně, ale rozhodně jsem jí nechtěl pomáhat. Ještě by se ze mě, jak to říkají,... nakrmila. Otočím se k odchodu a chci odejít, když v tom mě Caroline porazí na zem a já se nemohu téměř ani hnout. Uslyším střelbu a zvuk pneumatik auta. Najednou jen cítím, jak se Car zvedla a zařvala ať běžím, i přes to, že jsem ji rozhodně neměl chuť poslouchat a vše mě bolelo od toho jak mě shodila jsem se zvedl a rozeběhl jsem se. Zabočil jsem do jedné temnější průchozí uličky a cítil jsem jak začínám být po běhu vyčerpaný. ,,Nemůžu." Pronesu zadýchaně po nějaké době běhu a zastavím se. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ne! Prostě jsi se na nás vykašlala, ani si podle mě nepočítala s tím, že by jsme se mohli potom znovu setkat, to tvoje zařizování bych chtěl vidět." Odmlčím se a zaposlouchám se, jestli někdo není kolem. ,,Car na tom nebyla dobře, chtěla zmizet, skoro zemřela a ty si prostě jen tak odkráčíš." Byl jsem opravdu dost naštvanej. ,,Klidně by jsi jí zabila, kdyby jsi mohla." Najednou se zarazím a znovu se zaposlouchám. Rychle otevřu kabinku, vtáhnu starší ženu dovnitř a zase zavřu. ,,To vás neučili, že poslouchat cizí rozhovory se nesluší?" Ušklíbnu se a narazim ji na stěnu. ,,Nekřič." Pronesu hluboko do jejích očí a něžně se jí zakousnu do krku. Nějakou dobu jsem jako přisátý a pak se odtrhnu. Žena poměrně zbledla, ale stále byla schopna pohybu a rozhodně přežije. ,,Nikomu nic neřekneš, jinak tě zabiju." Pronesu něžně a pohladim ji po tváři. ,,tak zmiz." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Moje plíce byly horší, než plíce kuřáka. Dýchala jsem tak, jako bych nemohla popadnout dech. "Pojď..." Řeknu, když uslyším auto a otevřu dveře, které vedli do domu. Jdu po schodišti až na střechu. Jakmile se dostanu na střechu spadnu hned u dveří na zem a opřu se. bylo to vyčerpávající, ale zvládla jsem to... Kde je Jack? Rozhodne se vyjít za mnou schody? nebo se nechá zabít? Osud je prostě osud... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Trošku se ušklíbnu. Ani jsem si nevšimla, že nás špehovala nějaká žena, ale vypadá to, že Michael si s ní poradil... Měl asi hlad, ale byla jsem docela ráda, že se nezakousl do mě. "Když teď půjdeš se mnou, všechno ti vysvětlím" Podívám se mu do očí, když propustí ženu. "Jo... a ještě k tomu... Ano... klidně bych jí zabila, ale o to teď nejde... jsme v tom všichni..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Jdu hned za ní, necítím nic jiného než vyčerpání, slyším jen svůj hlasitý dech z běhu, ale přemůžu se na posledních pár schodů. Hned co vyběhnu za Car zavřu dveře a svalím se naproti ní. ,,Kdo..kdo to zase je." Přes zrychlený dech skoro nemohu ani mluvit. ,,Jdou po nás ještě?" Neměl jsem nic jiného než otázky. |
| |
| Dívám se za mizící ženou a hned jak je z dosahu, tak se zase podívám na Zoe. ,,Dobře! To si rád poslechnu jak se chceš obhajovat." Prudce otevřu kabinku, na sobě nové oblečení a zamířím k pokladně. ,,Peníze nepotřebujete." Podívám se prodavačkám do očí a až mou větu zopakují vyjdu hned z obchodu ven. Jdu rychle a nevím jistě jestli jde Zoe za mnou. Zatočím do jedné uličky a tam vlezu do kavárny. Sednu si a počkám na Zoe a nebo číšníka. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj, když vidím, že se svalil naproti mě. "Neptej se, jestli po nás jdou teď, ale kdy nás nechají být..." Tím jsem mu tak lehce naznačila, že si nás najdou. "Ale jestli chceš jít, tak si jdi...jak se říká, žijeme jen jednou... A pokud už tě život nebaví a chceš skončit pod kytkami, ráda ti donesu alespoň nějaký ten stonek...uvidíme, jestli tam bude i květ..." Podívám se na něj vážně, abych mu dala najevo, že po něm půjdou... |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Držela jsem s ním krok, načež jsme byli v kavárně. Sedla jsem si k němu. "Nechci se obhajovat....navíc jsem zjistila, že ty, já a Caroline máme ten problém, že nás chtějí... Nevím proč, ani co mají v plánu, ale rozhodně si nás najdou, takže musíme být opatrní..." Podívám se kolem sebe a vytáhnu kartičku od hotelu. "Naposled jsem viděla muže, kteří byli v černém...přespali ve stejném hotelu...hledali mě...hledají tebe a hledají i Caroline..." Podívám se mu vážně do očí. "Máme hodně možností, co můžeme udělat... ale podle mě, by jsme měli odjet... pryč...odtud... jsou tady a brzo nás najdou..." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ale no tak Car. Podívej se na sebe." Rozhodl jsem se být teď já ten zlej. ,,Vždyť ani sama by jsi jim neutekla, vypadáš děsně a od tý doby co jsme se viděli naposled, si se změnila k horšímu." Odmlčím se a posadím se. ,,A teď mi chceš tvrdit, že jediné místo kde jsme v bezpečí je s tebou? To snad nemyslíš vážně." Uchechtnu se a stoupnu si na nohy. ,,S tebou rozhodně nikam nejdu. Hned jak bude čistý vzduch, tak odcházím." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jo tak ty jsi šla sama, člověk co věděl že po něm jdou a šel sám pryč i přes to, že my jsme mu mohli pomoci." Nevěřícně se na ni podívám, ale i tak vím, že má asi v něčem pravdu, protože už jsme málem zemřeli ve vodě a to určitě nebylo všechno. ,,Neodjedu odtud dokud nenajdu Car. Určitě je někde tady ve městě, cítím to." Objednám si jen malou kávu a pokračuji. ,,Ty si myslíš, že já nemám v plánu odjet? Pojedu za nějakými příbuznými společně s Car a pak se uvidí." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Překvapeně se na něj podívám. Ano, měl pravdu, ale stejně mě to dost...vzalo... "Co jsi to řekl?" Můj překvapený výraz byl silnější. Postavím se na nohy a dojdu těsně k němu. Dívám se mu do očí. Musel vědět, že nic neudělám, a tak mohl zůstat v klidu. "Změna k horšímu?" Dívám se mu stále do očí, ale teď už vážně. "Víš ty co... máš pravdu... avšak... mám na výběr...Živit se pořád svou krví, jako chudák a s jistotou vědět, že moje krev mě dlouho neuživí...Nebo?" Nakloním se k jeho uchu. "Nebo zabíjet lidi...tak co...co myslíš, že jsem si vybrala..." Pošeptám mu tiše do ucha a zase se odkloním. "V bezpečí se mnou nebudeš....nemůžu tě ochránit, protože sotva ochráním sebe... ale ve dvou máme větší šanci..." Podívám se na dveře. Vím, že tu ještě krouží a jen tak to nevzdají, a tak si ještě hodám sednout, abych neplýtvala energií. Avšak ještě se mu dívám do očí. "Dělej si co chceš...Můžeš odejít hned teď...budou mít radost, že jeden ze seznamu je pryč..." Můj pohled již není tak vážný. Dojdu kousek od něj a sednu si ke dveřím, kde se opřu. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu zle. "Nejbezpečnější je to v noci..." Povím mu své zkušenosti. "Mám tu kousek pokoj v hotelu... počkejme alespoň do té noci..." Zastavím ho a podívám se na něj. "Mám tam všechno potřebné...zbraně a nějaké informace..." Čekám na jeho rozhodnutí... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Nevěřil jsem jí ani slovo, naposledy, když jsme se viděli jsem kvůli tomu málem umřel a nějakou dobu jsem byl v nemocnici. ,,Je mi jedno v kolika máme větší šanci, já s tebou nechci mít nic společného. Už nikdy." Dojdu ke dveřím a ještě se na Car podívám. ,,Jdi si za tim svým Michaelem, je stejný jako ty a on tě dokáže ochránit. Já s tim nechci mít nic společného." Otevřu dveře a zmizím v nich. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Dobře, ale bez Car odtud prostě neodjedu, to mě opravdu nepřinutíš." Podívám se na ni a nechám před sebe položit kávu, kterou právě donesl číšník. ,,Půjdeme hned jak si dopiju kafe. Nevim jak už je to dlouho co po mě nikdo nešel, ale takhle mám ještě alespoň chvilinku klidu." Napiju se. ,,Já Car najdu." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Otevřel dveře a tím mě odstrčil. Následně v nich zmizel a než došel dolů, stála jsem u dveří ven. "Smím ti alespoň otevřít naposledy dveře?" Pohrdavě se na něj usměji, když mě někdo předběhne a snaží se je z druhé strany otevřít. Snažím se je držet, ale mé síly na to nestačí... "H-ezký, že tam tak stojíš, ale sama je neudržím" Řeknu a cítím, jak má ruka povoluje. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu tišeji. Nechci vyvolávat konflikty, a tak raději již mlčím. Byla jsem ráda, že přijal ten hotel, protože je tam bezpečněji... "Ale za dva dny odtud z přístavu odjíždí loď...Je to příležitost..." Řeknu mile. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Nic bych proti tomu neměl, aspoň bych měl jistotu, že už jí neuvidím, ale pak na dveře začal někdo tlačit a Car je držela zavřené. Ještě jsem nebyl připraven umřít a tak jsem se k nim vrhnul taky. ,,nemáme šanci je udržet." Cítím jak pomalu povoluji. ,,Je to naše poslední spolupráce a je jenom kvůli tomu že nechci umřít." pronesu, aby jsme si vše ujasnili a pak k ní natáhnu ruku. ,,tak se ksakru napij." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,tak to potom máme dva dny, aby jsme jí našli." Mrknu na Zoe a zbytek kafe naráz vyklopím do krku. ,,tak aby jsme šli." Pousměji se a zamířím ven z kavárny, ale hned po výlezu se proti mě rozejdou dva muži v černém obleku. ,,Sakra." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Poslední spolupráce, která nevyjde podle plánu..." Řeknu a snažím se dveře držet co nejsilněji. "Támhle máš dveře" Ukážu hlavou, za schodama byly dveře. Vypadalo to jako dveře od nějaké uklízecí komory... "Jdi" Řeknu, protože vím, že už ty dveře dlouho neudržím. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Udělej něco! Tím že budeš stát, nás nezachráníš!" Řeknu naštvaně a schovám se za Michaela. Muži nabijí zbraně a začnou střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Odstrčím Zoe stranou, ale tak, aby mohla i ona střílet. Podívám se na nejbližší kulku, které se rychle vyhnu a zamířím k prvnímu nepříteli, kterého srazím na zem podkopnutím nohou a uspím silným pěstím do obličeje. ,,Sejmi toho jednoho vlevo a já toho posledního vpravo." Křiknu na Zoe a bleskově se objevím u muže. ,,Dobrou noc." Chytnu ho a hodím ho docela dost přes silnici pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Když už to má být poslední akce, tak jak má být." Znovu k ní natáhnu ruku a hluboce se jí podívám do očí. ,,Tak už se napij. Nemohu tě ovlivnit jako ty mě, ale prosim tě o to." Zapřu se ještě víc o dveře. ,,Přežijeme." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Řeknu a vyndám zbraň, kterou namířím na onoho chlapa. Zmáčknu spoušť a prostřelím jeho hlavu skrz na skrz... Následně se podívám na Michaela. Složil skoro všechny muže... Bez něj bych to jistě nezvládla. Musím se ho držet. Ano, i takové myšlenky mám. Většina lidí kouká na svou záchranu, ne? Mile se na něj usměji a zandám zbraň. "Jsme skvělý tým.." Dojdu až k němu a podívám se mu do očí. Položím mu svou ruku na jeho rameno.... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Něco mi ale slib" Hluboce se mu podívám do očí s vážným výrazem. "Až se napiji, zmizíš do té komory a počkáš, než odejdu..." Řeknu vážným tonem. Jemně se mu zakousnu do ruky a čerpám z jeho krve energie. Cítím, jak se mě moc krve začíná zmocňovat, a tak dokud ještě můžu, přestanu pít.Celá od krve mu z posledních sil řeknu. "Jdi tam a za žádnou cenu nevylézej, když tu budu já..." Řeknu částečně zle, ale to jen pro jeho bezpečí. "Nechci ti ublížit...záleží mi na tobě..." Odstrčím ho od dveří, a tím to převezmu já. Dveře s přehledem udržím. Najednou začnu couvat do rohu, kde je částečně tma. Dveře se otevřely, docela prudce. Ve dveřích stáli pouze dva muži se zbraněmi. Další nás asi šli hledat jinam, či co. V rohu byly vidět jen mé oči. Namířili na mě zbraň. Ozvalo se několik střelných ran. Ovšem pak nastalo ticho. Tedy do té doby, než se z onoho rohu začalo ozývat silné vrčení. Muži trošku couvli, ale ne moc. Vystoupila jsem ze tmy a dívala se jim přímo do očí. Vrhla jsem se na ně jako na výprodej bot v obchodě. Měla jsem takový hlad, nebo tomu budeme říkat chuť? Jejich vnitřnosti mě zajímaly nejvíc. Srdce bylo pro mě jako zlatý důl. Ostatní orgány ušly, ale spíše jsem se po srdci věnovala krvi. Okolo zbyly jen zbytky roztrhaného masa a krev. Sedla jsem si mezi krev a schoulila se. Trošku jsem se třásla. No.. spíš jsem vypadala jako ratlík, nebo čivava... Jako kdyby mi byla zima, to ale nebyla...Nevím zda to byla vina... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Ucítím jak se mi zakousne do ruky a raději se na to nedívám, protože jsem neměl stoprocentní jistotu, že bych to ustál. Car se odtrhne a i přes to, že se cítím oslabený, tak zamířím k místu kam ukázala. Oslabeně otevřu dveře a vlezu dovnitř. Nějakou dobu slyším jen občasné výkřiky a pak nárazy. Vše utichne a slyším jen své hlasité dýchání. Neodvažuji si otevřít dveře, ale nakonec vstanu a pootevřu je. Uvidím Car a tak raději dveře zase zavřu. Neměl jsem sílu jít za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ona je dobrá." Pomyslím si a pak se konečně pohnu. ,,Dobrá práce Zoe." Rozejde se ke mě. ,,Ano tým jsme dobrý, ale jenom tým." Sundám její ruku a rozejdu se k hotelu. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Jasně, že jen tým..." Trošku zabručím pro sebe. "Hotel je už kousek... ukáži na hotel, který by svou "krásou" odradil snad všechny návštěvníky tohoto města. "Není to nic moc, ale uvnitř je to snesitelné..." Řeknu a když k němu dojdeme vejdu dovnitř. Na recepci byla žena, která mi ochotně hodila klíče, znala mě. Zamířím chodbou dál. Nebyl tam výtah, protože to nebyl vícepatrový hotel. Bylo tam asi 20 pokojů. Ten poslední byl můj, protože jsem chtěla mít pojistku jak utéci a hlavně klid. Odemknu pokoj a Michaela pustím jako prvního. Pokoj nebyl nic moc. Jen pokoj a koupelna. Okolo postele byly poházené zbraně. Tak okatě? Ano, proč ne? "Odpočiň si, než...vyrazíme" Podívám se na něj a ukáži pohledem na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Pomalu se k němu vydám. Mohlo to vypadat tak, že ho jdu zabít. Zastavím se těsně před ním a chvilku jen mlčky stojím a pozoruji ho. Mohlo to vypadat špatně ale věřte, že jsem špatné úmysly neměla. Ač mě samou mě to překvapilo. Čekala jsem, že se krve nevzdám a stane se ze mě zvíře. Po chvilce mu podávám ruku, která byla od krve. Vlastně, byla jsem celá od krve. Trošku se na něj pousměji. "Tak pojď...tady odpočívat nemůžeš... brzo jsem někoho pošlou..." Čekám jestli mou ruku přijme, abych mu s chůzí mohla pomoci... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Neměl jsem sílu se vůbec hnou, a kdybych tady zůstal, tak by mě stejně našli a tak jsem neměl co ztratit a ruku jsem Car podal. Počkal jsem až mi pomůže na nohy a pak jsem jí nasměroval naprosto přesně, aby věděla kam má jít. ,,K babice." Pak jsem omdlel. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Máš pravdu na pár minut se natáhnu a pak musíme najít Car, jinak se nejede." Pronesu trochu rázněji a lehnu si na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zvedla jsem ho ze země a vzala ho do náruče. "Víš o tom, že jsi docela těžký?" Usměji se na něj za cesty. "Ano a taky vím, že si povídám sama se sebou..." Špitnu k němu, když vidím, jak se na mě jedna slečna dívá. Raději se mi vyhnula. No ani se nedivím, jsem od krve a ještě nesu muže... Logika. Nakonec jsem došla k onu baráku. Jak jsem věděla, že je to zrovna ten barák? Podle pachu... Jack se tu musel nějakou dobu pohybovat... Nevěděla jsem, zda je někdo doma, a tak jsem bez zaklepání vešla dovnitř. Slyšela jsem televizi. Televize běžela nahoře, takže jsem zamířila do obývacího pokoje, který byl dole. Položím lehce Jacka na gauč a čekám jestli se vzbudí. No... víc času nemám... Nechci aby mě tady někdo viděl... Říkám si v hlavě, protože jsem věděla, že někdo je nahoře. "Jacku..." Špitnu tiše a snažím se s ním zatřást. Ale nic... "No tak...probuď se..." |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Falešně se usměji, když uslyším její jméno. "No...a jak ses od tý doby měl?" Ano, byla to blbá otázka. Sednu si k němu na postel a koukám na něj. "Víš..." Posunu svou ruku blíž k jeho, ale jen o kousek. "Ani jsem ti nepoděkovala za to, že si mi pomohl...sama bych je nezvládla..." Posunu svou ruku zase o pouhý milimetr blíž k jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Dobrá celkem jsem lhal, protože jsem se měl doslova příšerně, ale nechávat se utěšovat od někoho, komu nevěřím se mi taky nechtělo. ,,Není zač, ale to mezi námi nic nemění." Pronesu celkem jedovatě a odsunu svou ruku od té její. ,,Trochu se prospím." Lehnu si na postel a zavřu oči. Neměl jsem náladu mluvit a ani myslet. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Pootočil jsem hlavu a viděl jsem Car. ,,Co--Co se stalo?" Pronesu slabým hlasem a zaposlouchám se do hrající televize z patra nahoře. ,,Babička je doma. Měli by jsme odejít." Pronesu tiše, ale přes to se nezvedám. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Pomohla jsem ti na nohy, ale asi zbytečně" Pokrčím rameny a usměji se na něj. "Svalil ses mi na zem" Řeknu s mírnou narážkou, ale nemyslela jsem to nijak špatně. "Odejít? Takhle chceš někam jít?" Podívám se v jakém je stavu. "Zůstaň tady a odpočívej..." Řeknu a postavím se. "Ustelu si venku a budu hlídat dům... aby tady bylo bezpečno...." Řeknu rozhodnutě. "Budu něco jako hlídací pes bez boudy" Usměji se a mrknu na něj. Ovšem najednou se mi začala točit hlava. Svalila jsem se skoro na zem, ale zachytila jsem se gauče. Dál si jen pamatuji, jak se mi zavíraly oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Někdo vám všem šel po krku. Nebylo vám jasné kdo, ale chcete na to vůbec přijít? Máte možnost....Cesta ale nebude lehká...Dostanete se na místa, kde by jste být neměli a nikdy nechtěli být... Zoe a Michael Oba jste se probudili v nějaké budově. Budova byla temná, ale viděli jste, že jste v nějakém skladě, nebo dílně? Oba jste byli svázáni jakýmsi řetězem a něčím omámeni, protože jste se cítili unaveně. Slyšeli jste, jak někdo zvenku volá s někým přes mobil. Ale zaslechli jste jen větu: "Máme je, zavoláme si ohledně předání a peněz..." Tahle věta byla klíčová, protože bylo jasně dáno najevo, že jste v průšvihu... Tak...co dál? Caroline a Jack Začali jste se pomalu probouzet. Oba jste byli svázáni tlustým řetězem, který se vám zarýval do kůže, která zatím jen mírně krvácela. Avšak při jakémkoliv pohybu se řetěz více zarýval do ranky. Bolela vás hlava a oba jste se cítili tak, jako by jste pili snad celý týden v kuse. Místo okolo vás vypadalo divně. Byli jste opřený v rohu polorozpadlého domu. Vlastně to ani nebyl dům. Měl jen 3 stěny. Kousek od vás byla zapnutá televize, křeslo, matrace a pivo. Najednou někdo přicházel a měl v ruce telefon. S někým asi dovolal, možná.... Usedl k televizi. Natáhl si nohy a po očku se na vás podíval, zda jste v pořádku. Pak svůj pohled upřel opět na televizi. Napil se piva a sledoval fotbalový zápas. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Neprobudil jsem se, ale v posteli kde jsem usnul, ale v nějakém starém opuštěném skladišti na zemi. Z dálky jsem slyšel jen tichý hlas, který pravděpodobně mluvil s někým v telefonu, protože další hlasy jsem už neslyšel. Chtěl jsem se zbavit provazů, ale už dlouho jsem se nekrmil a tak to nešlo snadno a vlastně prakticky vůbec. ,,Zoe? Jsi v pořádku?" Pronesu potichu, když uslyším zasténání. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Zrak mi padl na fotbalový zápas, který hrál v televizi a pak jsem pohnul hlavou ke dveřím, do kterých právě vlezl nějaký muž. Nepromluvil jsem. Neřekl jsem ani slovo, protože jsem na sebe nechtěl upoutávat pozornost a něco mi říkalo, že se slova ume brzy Car. Viděl jsem rozmazaně a připadalo mi, jako kdybych měl znovu omdlít, ale snažil jsem se udržet při vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro "Jo... jsem v pořádku..." Řeknu tiše a se strachem v hlase. "Kde to jsme?" Podívám se na něj unaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Unaveně jsem se podívala na řetěz, který se mi zarýval do kůže. Pak se podívám kolem sebe. Moje oči byly červené. Avšak nebyly tak zářivé, jako vždy. Byly vybledlé. Pomalu se postavím. Věděla jsem, že prakticky nemůžu nikam se pohnout. Byla jsem jak pes uvázaný na řetězu. Podívám se směrem k Jackovi. Chtěla jsem se ho zeptat, zda je v pořádku, ale myslím, že jsem viděla dost. Slova nejsou třeba. Chlap, který seděl kus od nás měl televizi tak nahlas, že mi to opravdu moc nepomáhalo, ale spíše naopak. Slyšela jsem to snad tisíckrát hlasitěji. Najednou se muž zvedl. Asi proto, protože viděl, že stojím. Šel ke mě. Jakmile ke mě skoro došel. Sesypám se na zem přímo do rohu a dám ruce před sebe. Neměla jsem sílu se nijak bránit. Podíval se na mě a na Jacka. "Zítra vás předám...dnes to spolu nějak musíme přežít..." Řekl a hodil směrem k Jackovi a ke mě nějaké sušenky. Najednou odešel. Nevím kam, ale vypnul přitom televizi, což mě trošku uklidnilo. Trhám s řetězy, ale ne moc silně. Když vidím, že to nemá cenu, raději přestanu. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu směrem k Zoe a snažím se mít klidný hlas. ,,Musíme se odtud dostat." Podívám se kolem sebe, ale nikoho nevidím a když se zaposlouchám tak ani neslyším. ,,Musíme zjistit nějaké informace. Provazy nepřetrhnu, už dlouho jsem se nekrmil." Přemýšlím co udělat, když v tom dostanu nápad. ,,Když si informace nemůžeme zjistit sami, tak si zavoláme odbornou pomoc." Pousměji se. ,,Heeeeeeejjjjjjj! Ty debile, okamžitě mě pojď rozvázat!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Podívám se znovu kolem sebe a opravdu tohle nevypadalo jako místo, kde by někdo mohl trvale bydlet. Tenhle chlap to tady musel mít jako přechodné místo, které používal jen když si vzal nějaké oběti, tak aby nezjistili kde bydlí. Celkem mě překvapovalo jak jsem dokázal ve strachu a panice logicky uvažovat. ,,Co s náma chcete dělat?" Zeptám se dost drze. |
| |
| soukromá zpráva od Zoe Callwins pro Začal být celkem ostrý, ale najednou mu kolem hlavy proletěla kulka. Z dálky se blížil jakýsi chlap. Měl v ruce zbraň. Už podle toho, jak vypadala lze usoudit, že to není obyčejná zbraň. "To jsi mluvil na mě, kámo?!!" Řekl zle a postavil se dostatečně daleko od nás, aby jsme k němu nemohli. "Tak aby jsme si to ujasnili" Namířil na Michaela zbraň. "Já nejsem žádný Hej nebo Počkej!" Mrkl na nás a lehce se pousmál. Došel kus od nás, kde si sedl a zapnul tišeji staré rádio. "Odkud jste, kdo vás chce a proč vás chce?" Řekl, jakoby nevěděl, komu má nás, jako "zboží" předat. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Řekl a podíval se na Jacka. "Dostanu prachy a zmizím..." Řekl, jakoby ho ta "špinavá" práce nebavila... Hodil po Jackovi flašku s vodou a dodal. "Mám vás udržet při životě...nic víc..." Pokrčil rameny prostě. Tak nějak jsem vnímala, co se kolem mě děje, ale bylo mi zvláštně. Trošku jsem se třásla, ale ne! Strach to nebyl... Byla mi zima. Co? Ano, slyšíte dobře....zima... Už to je samo o sobě zvláštní. Muž vstal a mířil ke mě. Začala jsem mírně vrčet. Muž zřejmě nechápal a tak se zastavil. "Jste vážně divný..." narážel na to vrčení. Nakonec došel až ke mě a sáhl mi na čelo. Nejdříve jsem sebou cukla, ale nakonec jsem se ani nehnula. Vstal a došel až k židli u televize, do které kopl. "Sakra!" Shodil i televizi. Jako by měl z něčeho strach. Jde o nás? Bylo docela vtipné, že si nevšiml, že měl klíče v kapse... Vlastně už neměl... Držela jsem klíče v ruce, ale ještě nebyla ta správná příležitost.... Odešel ven někomu volat, a tak jsem se podívala směrem k Jackovi. Natáhla jsem svou ruku zaťatou v pěst. Jako bych mu něco podávala. Ano, v ruce byl ten klíč. Až bude noc, bude moct zmizet! Čekám, jestli se ke mě pohne blíž, abych mu otevřela dlaň a předala mu onen klíč... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Já nejsem žádně hej a počkej?" Zopakuji jeho slova a sleduji jak si sedá k rádiu. ,,Proč vždycky my musíme být ti zlí?" Podívám se mu do očí a pak se zaměřím na staré rádio, které tiše hrálo. Rozhodl jsem se být k muži upřímný, třeba by nám mohl nakonec pomoci a nebo bych si mohl alespoň získat jeho důvěru a pak ho nějak dopálit. ,,Jsem z new Yorku a chtějí nás protože jsme jaksi nebezpeční." Pronesu normálním hlasem jako by nic. ,,Ale proč nás chtějí? Na to vám jen tak neodpovím, protože to sám nevím." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Padl mi do ruky klíč a já ji pevně opět stiskl. ,,Máš i svůj klíč, aby jsi se odsud dostala?" Pronesu celkem mile, i když jsem byl na Car stále naštvaný. Kdyby jsme se nepotkali, tak by se tohle nestalo. ,,Bez tebe nejdu. Nenechám tě tady a hlavně se ani moc daleko sám nedostanu." Pronesu tiše a podívám se za opět přicházejícím mužem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nebezpeční? To vidím..." Tváří se podivně mile. "Tohle není práce pro mě a pokud vás nepředám ok, budu za to zodpovědný já... zabijí mě..." Podívá se již přísněji. "New York..." Zamyslí se. "No jo! NY! Tam jsem jednou byl...ale nic moc..." Mrkl a otevřel pivo. "Chceš?" Podíval se na tebe a ukazoval flašku, kterou k tobě poslal. Ta se dokutálela až k tobě. "Třeba máte něco, co ten někdo chce..". Pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj a sklopím pohled. "Jacku, teď mě poslouchej... Musíš jít sám...nemám ponětí, kde jsme, ale kolem nás vidím jen trošky na míle daleko... Někde ale musí být nějaká civilizace...Když půjdeš sám, můžu ho na určitou dobu zdržet..." Řeknu a znovu se na něj podívám. "S nikým se nebav, pokud mu nebudeš důvěřovat... Nikde dlouho nezůstávej a už vůbec se moc neukazuj...spíše choď mezi troskami, které tě z části ukryjí...ano?" Snažím se trochu pousmát, ale myslím to vážně a tak mám i vážný ton. "Kousek odtud je voda...slyším jí...to by mohla být možná cesta ven..." Řeknu jako malou radu na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Tak jako tak jsem pouta odemkl, jak Car tak sobě. ,,Třeba se ještě potkáme." Snažil jsem se jí povzbudit, ale v hlouby duše jsem doufal, že se to nestane. Už jsem nechtěl být ve smrtelném nebezpečí. ,,Ty to zvládneš. Najdi Michaela." Tímto se s ní rozloučím a dám se na útěk. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Pivo? Proč ne." Natáhl jsem se pro nápoj a otevřel jsem si ho. Pohnul jsem rukou směrem k muži, jako náznak imaginárního ťuknutí a napil jsem se. ,,Možná vám to nepřijde, ale jsem opravdu nebezpečný. Jenom jsem teď dlouho nedělal to díky čemu nabývám na síle." Pousměji se a nedám mu onu klíčovou informaci, proč jsem slabý. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Klekla jsem si na kolena a čekala, než muž přijde. Najednou přišel a zděsil se. "K-kde je!?" Řekl zle a zamířil ke mě. Chytl mě za obě ramena a třásl se mnou, přičemž se mu prudce zakousnu do krku. Snažil se mě odtlačit, ale byl slabý. Jakmile se jednalo o krev, nic se mnou nehnulo. Pomalu jsem spadla na kolena. Samozřejmě i s ním. Zanedlouho v něm nezbyla ani jedna kapička krve. Ovšem...slyšela jsem další hlasy. Někdo se blížil. Proto jsem v mžiku rychlostí zmizela. Nevím, zda jsem tam měla tělo takhle nechávat, ale neměla jsem na výběr. nebyl čas na to ho schovat! Našla jsem správný směr, pach lidí. Věděla jsem kudy jít do nejbližší vesnice. Problém byl v něčem jiném. Vydala jsem se úplně opačným směrem, protože jsem cítila potřebu pomoci. Proč? Nikdy jsem nikomu nepomáhala... Mé oči svítily tak jasně, že takhle už dlouho nesvítily. Viděla jsem tak dobře, jako když jsem se stala upírem. "Už ani krok..." Řeknu Jackovi. Ano, dohnala jsem ho, ale to proto, že jde špatným směrem a ke všemu stačí krok a skončí špatně. Ano, musel být "rád", že slyší můj hlas. Ironicky samozřejmě. Měla jsem svou ruku na jeho rameni a trochu se k němu nakloním a pošeptám mu do ucha. "Jeden krůček....jeden jediný krůček a zůstal bys tu sám...a za chvilku bez nohy..." Pousměji se a otočím ho směrem ke mě. "Přímo za tebou je past, ale to je ten nejmenší problém....Jdeš na špatnou stranu...Na téhle straně nečeká nic dobrého... " Pokrčím rameny a dám pryč svou ruku z jeho ramene. "Vyber si jiný směr...jo...no... a být tebou bych si pospíšila... brzo přijdou na to, že je něco v nepořádku...Hledají nás..." Řeknu a vydám se středně rychlým krokem správným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Chtějí tě zabít?..." Podíval se na tebe podivně. "Bylo mi řečeno, že jsi cenné zboží...mám s tebou zacházet tak, aby jsi došel v pořádku, takže mi už konečně řekni...co umíš..." Začne se více usmívat. Zvědavost se někdy nevyplácí... "A mimochodem...Budete převezeni přes moře... to je jediné....co vím..." Mrkne na tebe. Ba ne... on toho ví mnohem a mnohem víc... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Rád by jsi věděl co umím? Ukážu ti to když mě rozvážeš. Slibuji, že tě nezabiju a že neuteču. Jsem slabý, stejně bych to nedokázal." Trochu se napřímím a nechám vylézt tesáky, které mu nepatrně ukážu, pak se jen znovu napiju piva. ,,Vypadáte jako milej chlapík." Dodám jen tak mimochodem. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Ehmm... Díky." Pronesu tiše a pomalu se vydám na druhou stranu. ,,Nemám páru kde jsme a jak pryč." Je slyšet zoufalství. ,,Musíme najít pomoc a civilizaci, mám hlad." Podíval jsem se kolem sebe, ale široko daleko jsem nic neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ty si myslíš, že tě rozvážu? Tak naivní nejsem hochu" Podíval se na tebe a pak na svou ruku. Měl tam znamení, jakési tetování. "Něco ti řeknu, jo? Zahrajeme si takovou hru..." Podíval se na dívku (Zoe) a namířil na ní zbraň, přičemž zmáčkl spoušť. Kulka jí projela hlavou a ona se složila na zem. Zoe se rozplynula. Opravdu! Ona zmizela. "Teď by jsme si měli určit pravidla..." Řekl a šel pomalu blíže k tobě. "Nechci nic jiného, než se zbavit téhle špinavé práce, protože s tebou nechci mít nic společného... jasné?! Takže na mě nehraj psychologické hry, ať tě rozvážu, ze mě nezabiješ, protože já zabiji tebe...pokud se o něco pokusíš, ty sráči..." Usmál se a vrátil se zpět na místo. Ovšem bylo jasné, že nějak to musí jít, aby jsi se odtamtud dostal...Ale JAK? |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj za cesty. "Směr máme správný...." Řeknu jistě. Najednou uvidím les. Cítím, že to nebude jen tak. Pokračuji dál, načež se zastavím kousek před začátkem. "Kanibalové či domorodci, zvěř, pasti, nebo ti co nás hledají... Tenhle les nebude jen tak...Tak hodně štěstí v překonání překážek..." Řeknu a mířím k lesu. Les vypadal spíše jako nějaká džungle... |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Zní to děsivě, ale jdu s tebou, asi mi stejně nemám na výběr." Malinko se pousměji a zastavím se až před děsivým lesem. ,,Vypadá nebezpečně, ale třeba je to jediná možná cesta." Pronesu a udělám první krok. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro I když jsem byl trochu mimo z toho co udělal Zoe jsem počkal až se otočí a ze všech svých upírských sil jsem se zvedl a opřel jsem se tiše o zeď. Stál jsem ohnutý k zemi, protože druhý kus řetězu k ní byl přidělaný. Cítil jsem jak mě opouští síly, ale vzepřel jsem se a ze všech sil jsem řetěz alespoň trochu povolil tak, abych dosáhl na muže. ,,Já jsem ten kdo určuje pravidla." Pronesu a zakousnu se do bílého krku. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zastavím se kus v lese a otočím se na Jacka. "Popřála jsem ti šťastnou cestu jak projít tento les... neřekla jsem ti, že si tě beru na triko..." Dívám se na něj s úsměvem. Byl to takový ten známý ironický úsměv. Vezmu ze země kámen. Ježiš ne! co si to o mě myslíte!? Nechci to po něm hodit. Hodím to kus před sebe, přičemž kamínek propadne v síti, která byla nastražená mezi stromy. Lehce síť odpinknu a pokračuji dál. "Podle pastí bych řekla, že tu někde žije nějaký primitivní kmen...ale i takové kmeny mohou být nebezpečné..." Řeknu a pro jistotu poslouchám okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevěděl jsi kde jsi, kam máš jít, ale měl jsi vůbec nějaký cíl? Kolem tebe nebylo skoro nic, ale vydal ses dál, tady přece zůstat nemůžeš... Najednou jsi měl jít sám, nevadí ti to? Přeci jen, většinou je lepší společnost, tedy pokud nejsi samotář... Uslyšíš nějaký zvuk, je to harfa? Co? Co to je za blbost? Ano! Je to harfa... Co dělá harfa tady? a kdo na ní hraje? Šel si po zvuku, protože...no... zvědavost je hrozná vlastnost... Uprostřed ničeho stála harfa, ale nikdo na ní nehrál... Už ani zvuk nebyl slyšet. Tohle místo je prostě divné. Raději jsi šel dál, když tu na tebe "vybafla" nějaká žena. "Kdo jsi?" zeptala se překvapeně. "Myslela jsem, že tady už nikoho nepotkám..." "ale jsem ráda, že tě vidím, Michaele..." Kdo je ona žena? a jak to, že zná tvé jméno? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Říkal jsem ti, že jsem nebezpečný." Vzal jsem zbraň, kterou na mě mířil a zastřelil s ní Zoe. Namířil jsem na něj a vystřelil, ale trefil jsem ho tak, aby kulka minula důležité orgány a on jen pomalu a bolestivě zemřel. Vydal jsem se ven z místnosti. Slyšel jsem nějakou hudbu, bylo to opravdu krásný zvuk, ale tady? Byl jsem zvědavý a tak jsem za ním šel. Opuštěná harfa uprostřed místnosti. Najednou se přede mnou objevila žena. Nevěděl jsem kdo to je, ale ona se okamžitě dala do řeči. To ona byla první kdo řekl mé jméno a tak mi to nedalo a narazil jsem ji na zeď. Ne bolestně, ale silně. ,,Kdo jsi? A co tady děláš? A jak to že znáš mé jméno?" |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Upřímně už bych byl rád někde daleko odtud." Pronesu upřímně a podívám se do šera před sebou. Venku bylo hezky a sluníčko svítilo, ale husté stromy vytvořili skoro tmu a postupně to bylo horší. ,,Jen ať už je to za námi." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívala se na tebe, ale prozatím nic nedělala... "Tvé jméno znám...už jen proto, že tě již dlouho sleduji..." Pousmála se žena a zmizela. Objevila se za tebou a "zaťukala" na tvé rameno, aby ses obrátil. "Hledáš cestu pryč? V tom případě hodně štěstí..." Říkala, jako by měla snad něco v plánu... Nebo to jen tak vyznělo? "Jsi tu již dlouho?" Podívá se znovu na tebe, ale následně odvrátí pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj trochu nechápavě. Byl to nechápavý pohled proto, že jsem myslela, že už se dávno vydal svým směrem. Les se opravdu rychle ponořoval do tmy. Čím jsme šli dál, tím byl temnější. "Vypadá to, že budeme mít společnost" Řeknu tišeji a poslouchám vrčení okolo. Zastavím se a sleduji, kde "návštěva" je... Svým dobrým zrakem jsem viděla, že je jich tak deset. Běhají kolem nás mezi stromy. Přibližně 2ém od nás. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Ty mě sleduješ? a proč to děláš?" Snažil jsem se být v klidu, nedat nic najevo, ale bylo to těžké. ,, Ovšem, že hledám cestu pryč a najdu ji a doufám, že bez tebe." Najednou se žena objevila za mnou a poklepala mi na rameno. ,,Sám nevím. Byl jsem mimo." Už mě začínalo její vyslýchání štvát, ale snažil jsem se udržet. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Podíval jsem se kolem sebe, nic jsem ale neviděl, ale věděl jsem, že Car je cítí, cítí jak jsou blíž a blíž. ,,Myslíš, že je zvládneme?" Pošeptám Car do ucha a dále se se strachem ohlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Usmála se na tebe, ale spíše ze zvyku, než z milosti. "Víš...asi už budu muset jít..." Pokrčí rameny a sleduje tvé reakce. "I když, kdyby si mě vzal sebou...určitě bys udělal dobrý skutek..." Pokouší tvé smysly tím, že se ti dívá do očí. Její oči byly totiž tak krásně čistě modré, že lze na nich oči nechat... "Vezmeš mě sebou?" V pohledu se jí mírně projeví škodolibost... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Trošku ho poškádlím a usměji se. Přičemž nepřestávám sledovat okolí. Nebyli to jen vlci... To bylo jasné už podle pachu. I když vzhled vlka měli, všichni moc dobře víme, co jsou zač. *Myslím, že problémy nechtějí...* Řeknu si v hlavě, přičemž myšlenku pošlu i Jackovi. Najednou se kus před námi objeví vlk. Zatím jen stojí a sleduje nás. Stál mezi stromy a bylo jasné, že není sám. Věděla jsem, že jsme zřejmě na jejich území a to oni neradi, ale nedalo se nic dělat, musíme najít cestu pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Jsi silná, to se musí nechat, ale já taky." Právě se mě snažila přemluvit, snažila se na mě použít to stejné, co já jsem používal na lidi, aby udělali přesně to, co jsem chtěl. ,,Kolik ti je let?" Podíval jsem se na ní tázavě. ,,Čím je upír starší tím je silnější a ona byla silná." Pomyslel jsem si. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Podíval jsem se na vlka před sebou, vlastně před Car a pak teprve přede mnou ja kse na nás dívá. Nevěděl jsem vůbec co mám dělat, tyhle věco jsem se rozhodl nechat na Car, ale já jsem se nervózně rozhléžel kolem sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mrknu na něj a sleduji okolí. "Když mě vezmeš sebou, nebudeš litovat..." Pokrčím rameny, ale rozhodnutí je samozřejmě na něm. "Ty si neměl být upírem...Ani ta holka... Upíři vytvořené jiným upírem jsou odpad...Upírem se musíte narodit, aby jste byli čistí...A to, že je ta holka ještě míšená s vlkodlakem je špína!" Mé vlasy chvilku zčervenaly, ale zase se vrátily do původní barvy. "Dřív nebo později vás zabijí..." Opět pokrčím rameny již s klidem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Vlk najednou a pohotově vyskočil. Směrem k nám, tedy na nás! Silně jsem ho odrazila a on spadl na strom. Zaslechli jsme jen silné zapísknutí, než padl na zem. Vyrazila jsem k němu a narazila ho na zem tak, aby se nemohl hýbat. Okolo Jacka a i mě se v tu chvíli sesunulo asi 20 vlků, s čímž jsem nepočítala. Vstala jsem a držela vlka za kůži za krkem nad zemí. Otočím se a vidím, že jsme takřka v pasti. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Už teď vidím, že to nemáš v hlavě úplně v pořádku a ještě k tomu bych tě měl brát sebou?" Uchechtnu se nad její úvahou, ale pak se zarazím. ,,Jak to myslíš, že upíři vytvoření jiným upírem jsou odpad? Já jsem myslel, že ani jinak upír vzniknout nemůže." Podíval jsem se na ni udiveně s tázavým výrazem ve tváři, ale pak jsem ho ihned zase shodil. ,,Proč by nás měl někdo zabíjet? s Car jsme dohromady dokonalí a nezastavitelní." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Upíři? Proč ne i vlkodlaci." Pomyslím si a pak se podívám na každého z nich vystrašeným pohledem. ,,Co budeme dělat Car?ů |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemám to v hlavě v pořádku? Vím toho víc, než si myslíš a věř, že blázen nejsem" Zasmála se pobaveně. "Jak jsi slyšel, upíři vytvořený upírem jsou ODPAD..." Zdůraznila ještě znovu ono slovo, aby sis ho pořádně zapamatoval. Ovšem přivedla tě na tu otázku: Jak jinak tedy můžou vzniknout? na tuhle otázku ti neodpověděla. "Dokonalí a nezastavitelní?" Pobaveně se zasměje. "Vidím, že vůbec nic nevíš... Máš mylnou ale vtipnou představu Michaele...Nechám tě v tom a půjdu tedy..." Pokrčí rameny. "Jste v nebezpečí...nejsi upír, ale odpad.. tak s tebou budou zacházet i oni..." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Kdyby tě to zajímalo jsou to vlkodlaci.." Řeknu s klidem, když zaslechnu jeho myšlenku. Rozhlédnu se kolem tak, že sleduji okolí v rázu metrů a kilometrů. Les, les a jen les? Lehce a klidně si kleknu na kolena a otočím hlavu na Jacka, aby udělal to samé. Najednou se všechno zvrhlo. Jeden vlk kousl druhého. Výměna názorů? Vlci ode mne odstoupili a všichni začali někam utíkat. Že by se blížili k lesu další vetřelci? Ovšem hlavní "Alfa samec" tam zůstal s námi a hlídal nás. Jakmile jsme udělali sebemenší pohyb, hlasitým štěkotem nás varoval. Najednou se pomalu vydal k Jackovi. Po očku jsem ho sledovala, protože jsem se nemohla hýbat, abych ho nenaštvala. Uslyšela jsem jak vlci v dálce vyjí. Ano, někdo je blízko lesa... Alfa samec musel jít za svou smečkou, a tak mu "nezbývalo" nic jiného, než se nás zbavit... A začal u toho, kdo mu byl nejblíže, Jack. Začal mu trhat ruku. Kousance začali krvácet a bolest musela být velká. Pravá ruka se hned ocitla v krvavém objetí. Zareagovala jsem hned jak to šlo a okamžitě do vlka narazila. Odletěli jsme oba na strom, kde jsem se ho snažila držet. Vlk se ovšem vysmekl a chtěl dokonat své dílo. Dokončit to, co začal, zabít ho. Chytla jsem ho za hřbet a z plných sil ho držela. Vlk se nechtěl vzdát. Ovšem pak uslyšel opět vytí a zadními tlapy mě silně udeřil a odhodil na strom. Utíkal za svým druhem, který zjevně potřeboval pomoct. Okamžitě jsem se objevila u Jacka. Klekla jsem si k němu. Sundala jsem si mikinu a okamžitě mu celou ruku obvázala, nebo jsem se alespoň snažila. Položím mu svou dlaň pod hlavu. Musel mít obrovské bolesti a všechno to byla moje vina. Měla jsem ho ochránit. Chránit ho za cenu svého života. Počkat co? Přemýšlela jsem o tom, co se mi honí v hlavě. Jako bych k němu nějak "Přilnula" s pocitem, že ho musím chránit. Se slzami v očích sleduji jeho oči, v kterých byla bolest. "Je mi to líto" Řeknu tiše. Slzy prudce stékají po mé tváři. Jeho bolest, jako by byla i moje bolest. Cítila jsem jeho bolest. Jeho strach, bezmoc. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Přemýšlel jsem, díval jsem se na ni. Možná by mi mohla pomoci, dočasně. ,,Počkej. Jak to teda myslíš s tím oni a, že jsem odpad? Když mi odpovíš vezmu tě sebou." Těchto slov možná budu později litovat, ale co. Došel jsem pomalu až k ní a podíval jsem se jí do očí. ,,Rád bych věděl všechno." |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Viděl jsem jejich vzájemnou nenávist v očích, ale nemohl jsem s tím nic udělat, vlastně jsem ani nechtěl, jen tak jsem tam stál a najednou... Ležel jsem, ležel jsem na zemi a tělem mi projela neskutečná bolest, která měla jedno výrazné ohnisko na které jsem se nedokázal podívat, já se vlastně ani neodvážil nechtěl jsem. Měl jsem zavřené oči, čas od času jsem je otevřel, abych se podíval co se děje, ale před očima jsem měl jen bílo. V tuhle chvíli se mi chtělo umřít, nebylo to poprvé, nebylo to naposled, a nebo snad ano? Opravdu tady teď umřu na téhle zemi? Ucítil jsem jak mi někdo sáhl na ohnisko bolesti a ovázal ho, ale ztratil jsem spoustu krve, až moc krve.Otevřel jsem oči, cítil jsem, jak mi po oku stéká slza. ,,Zabij mě." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokrčí rameny. "Řekla jsem ti toho až moc..." Sklopí hlavu a opět jí zase zvedne. "Pokud budeš žít, bude to těžké...Nikdy nebudeš žít normálním životem... Pokud zemřeš, dočkáš se klidu..." Řekne přesvědčivě a pak se podívá jistým směrem. "Jdi dál..." Podívá se ti do očí. "Odpovědi najdeš jinde..." Řekne vážně. "Vezmeš mě tedy sebou?..." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Zabij mě Dvě slova, která jsem slyšela a probleskla mi znovu v hlavě. "Psst...všechno bude dobrý..." Pošeptám mu do ucha a vezmu ho do náruče. Pomalu s ním pokračuji dál. O chvilku později se zastavím. Začínalo se lesem prodírat prudké slunce. Bylo horko. Tak najednou? Pomalu ho položím tak, že ho opu o strom, aby neležel. Neměla jsem na sobě moc vrstev a tak horko způsobovalo, že jsem skoro nemohla dýchat. Byla jsem na to citlivější, než lidé, tak si představte třeba 30 stupňů a ještě si to zdvojnásobte... Ve skutečnosti nevím kolik bylo... Do nejbližšího stínu ke stromu jsem položila jeho... a i tak byl na půl na slunci. Jakoby slunce zaplavilo celý les. "Slyšíš tu vodu?" Řeknu tiše, protože můj hlas už byl vyschlý. Samozřejmě tu žádná nebyla, ale tím, že je zraněný se mu můžu dostat do mysli, aby bolest nebyla tak silná. Mohla jsem mu ukazovat věci, které se skutečně nedějí. "Jsi na nádherném místě. Ptáci zpívají. Louka se čepýří svými stébly.." Už skoro nemůžu mluvit. "Za-pomeň na chvi-lku na t-u boles-t" Snažím se mu pomoct, ale už se vrací zase zpět ze své mysli. Nebyla jsem dost silná, abych ho přesvědčila, že na bolest se dá chvilkově zapomenout. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pronesu neutrálně a podívám se na ženu, která stála přede mnou. ,,Nevím kde jsem, nevím jak se odtud dostat a vlastně ani nevím jak najít Cae." Udělám několik kroků dopředu a zastavím se. ,,A vlastně ani nevím kdo jsem já." Rozejdu se s jednou z uličrk dopředu. ,,DOufám, že jsi rychlá." Rozeběhnu se rychlostí upíra a koukám, jestli běží za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Najednou jsem jí uslyšel. Nikde jsem neslyšel ani neviděl nic z toho co popisovala, ale nechtěl jsem jí tu radost kazit. Chtěl jsem, aby si myslela, že jsem v klidu, že jsem v pořádku a já mohl v klidu odejít. ,,A-Ano." Pronesu lehce, potichu, téměř bez sil a skoro mrtvě. Připadalo mi, že to není jen kousnutí vlka co mě zabijí, ale jako by mě něco otrávilo, jako by se mi to dostalo celým mým tělem, až k srdci a tam udeřilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikoliv, běží před tebou. Zastaví tě. Před vámi byl les. Hustý les. "Neměl bys tam chodit" Řekla a sledovala tě. "Máš šanci si to rozmyslet... obejít ho....trvá to déle, ale prosím...nechoď tam" Řekla vážně. Opodál bylo slyšet štěkání psů, vlků... Blížili se. "Oni nemají rádi hosty..." Podává mu ruku, aby ho donutila jít jinudy. Najednou jsi uviděl, jak z lesa někdo vyběhl. Byl celý od krve a běžel směrem k vám. Byla to dívka. V ruce držela zakrvácený nůž. Zoe? To nemůže být ona! vždyť je mrtvá! nebo ne? "P-omoc....Pom-o-c-te mi!" Křičela na vás a v tom žena pomalu mizela. "Nechoď tam" Řekla naposledy, když v tom k tobě doběhla ta dívka. Vypadala přesně jako Zoe. "Prosím...potřebuji pomoct" Řekne s brekem a nůž od krve jí spadne na zem. Cítíš tu krev. Jakoby byla hořká... |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Mé oči se pomalu otvíraly. Otevřely se celkem rychle, protože jsem spatřila člověka, který stál přímo přede mnou. Otíral mi čelo. Voda byla spíše jen vlažná. Okamžitě jsem se chtěla zvednout, ale v tu chvíli jsem ucítila tupou bolest. Zamířila jsem pohledem k místu bolesti. Někde v blízkosti Zevního šikmého břišního svalu jsem měla vražený nůž. "C-co-" Nestačila jsem doříct ani slovo, protože mě muž přerušil. "Klid...nikdo vám neublíží, snažím se vám pomoct" Řekl tak...klidným hlasem. "Teď to trochu zabolí..." Řekl a prostě a jednoduše mi nůž vytáhl. Rána se nechtěla hojit...byla jsem slabá, ale ne tak slabá... Najednou vzal jehlu. "C-co to děláte!?" Snažím se pohnout, ale jakoby to nešlo, tak alespoň křičím o pomoc. Muž prudce zabodl jehlu do začátku rány a začal to sešívat. Vydezinfikoval to a následně to přelepil. "Nesmíte se moc namáhat, jinak vám stehy prasknou" Usmál se a píchl mi něco do žíly. Po chvilce jsem cítila hybnost již lépe. Vzal mě do náruče a nesl kamsi nahoru. Byly jsme v takovém starém sídle. Upřímně? vypadalo dost nepoužívané...Bylo tedy zvláštní, že zde on bydlí...Tedy..bydlí tu vůbec? Lehkým kopnutím otevřel dveře od pokoje. Uviděla jsem Jacka. Najednou se mi ulevilo, že je v pořádku. Tedy spal, ale vypadal celkem dobře. Měl čisté oblečení, stejně jako já. Jenže, kde jsme se tu vzali? a co po nás ten chlap chce? Položil mě vedle Jacka a milým hlasem řekl. "Odpočívej...tady už vám nikdo neublíží..." Řekl mile a odešel. Okamžitě jsem Jacka začala budit. "Jacku..." Začala jsem do něj strkat. "Vstávej!" Řeknu tiše, aby nás náhodou ten chlap neslyšel. Podívám se po místnosti. Vypadala děsivě. Všude byli klauni. Stěny celé místnosti měly poličky, na kterých klauni byly vystaveni. Ovšem nejděsivější byl jeden klaun, co seděl na houpacím křesle s harmonikou v ruce. Byl v životní velikosti, proto byl tak děsivý. Hlavu měl otočenou pryč od naší postele, což mě trošku uklidňovalo. "Jacku, prosím!" Řeknu vyděšeně. Viděla jsem jak se probouzí, a tak jsem s ním začala trochu třást... "Pr-osím..." Začnou se mi třást ruce. Najednou se hlava klauna prudce otočí k nám. Začnu křičet a položím svou hlavu na jackovo hruď. Najednou se Jack probudil. Cítila jsem to, protože si pomalu sedal a tím mou hlavou "jakoby" shazoval. "T-en klaun...se hýbe..." Řeknu tiše a nechci se ho pustit. Držím se ho jak klíště. Ono je to tak...Abych vám pravdu řekla z klaunů mám hrozný strach.. Co říkáte? Že by jste to beze mě nepoznali? Nebuďte hnusný! Je to trauma z dětství... Klaun už měl hlavu zpět od naší postele a nenaznačovalo nic tomu, že by se ani nijak pohnul. Přitisklá jak klíště na Jackovi sleduji klauna. Jak je to možné? Jak to, že má hlavu tam, kde jí měl? Mám halucinace ze strachu? V každém případě Jacka pustím a trochu mu opráším hruď, abych nevypadala jak srab. "No...promiň... bylo to jen...asi jsem se zmýlila...moje chyba..." Stále sleduji klauna, ze kterého nespouštím oči... Čekala jsem, zda Jack něco řekne. Třeba jak se cítí... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Vyběhla ta dívka od krve, slyšel jsem ten štěkot a viděl jsem onu dívku, která k nám běžela, jako by jsme ji zrovna padli do náruče. Došel jsem k ní a chytl jsem jí za ramena, bylo opravdu těžké se ovládnout, protože jsem se už dlouho nekrmil, ale snažil jsem se. ,,Co se děje? Co jsi zač?" Vypadalo jako Zoe, což nebylo možné, naopak to bylo divné, ani se netvářila, že mě zná. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Podle jejího zděšeného výrazu jsem se vzbudil až na několikátý pokus a ihned jsem se snažil reagovat, i když to moc nešlo. ,,Co-co se děje?" Podívám se na místo kam koukala Car, ale viděl jsem jen obyčejného klauna, nic víc, vypadalo to jako by z nich měla strach, ale nechtěl jsem to rozebírat, tohle téma je všem nepříjemné. ,,Ano. Asi se ti jen něco zdálo." Pomalu se pokusím posadit a opřít se zeď za postelí. ,,kde to jsme?" Zeptám se tázavě a pokoj si prohlédnu. ,,Vypadá to tu celkem děsivě." |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Nevím kde jsme..." Řeknu a podívám se na něj. "Ale musíme odtud pryč..." Říkám tiše, aby nás náhodou muž nezaslechl. Klaun zatím nehybně seděl na houpacím křesle, ale stále mě svým vzhledem děsil. Najednou se však jeho hlava otáčela k nám. Začala jsem se třást jako ratlík. Ano jsem silná, měla bych si věřit, ale tohle bylo moc. Navíc... Teď jsem zase tak silná nebyla...Trauma z klaunů si nesu již od mala. Ztuhnu a snažím se co nejvíce schovat za Jacka. "V-vi-d-ě-l jsi to?" Zeptám se tázavě a stále tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemohla popadnout ani dech. "Prosím... pomoc mi" Svalila se na kolena a prosila tě. Smečka vlků se blížila směrem k vám. Zatím jsi jí neviděl, jen slyšel. Pomalu si je již začínal vidět. Bylo jich mnoho....Možná příliš mnoho... Co teď? Jak se zachováš? Pomůžeš jí? Necháš ji zemřít? |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro ,,Neboj se. Všechno je v pořádku." I přes to, že jsem se jí snažil uklidnit vypadala pořád vyděšeně. Najednou opět vykřikla, rychle jsem se otočil a možná, že jsem zahlédl malinký pohyb, ale ne tak velký abych něčemu tak nemožnému dokázal uvěřit. ,,Prosím tebe. Všechno je v pořádku, ale pokud na tom trváš, tak můžeme odejít hned, jak se mi udělá lépe." Odsunul jsem se ke kraji postele a pomalu jsem se postavil, při čemž se mi malinko zamotala hlava. ,,To půjde. Tak jdeme." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,No tak. To bude v pořádku." Pokusil jsem se jí uklidnit a můj zlepšený sluch, čich, zrak věděli, že vše není v pořádku, věděl jsem, že vše je v nepořádku a že musíme pryč. Už příliš dlouho jsem nejedl na to, abych bojoval s tolika nepřáteli a hlavně bych je asi ani nedokázal porazit. ,,Tak jdeme." Vezmu dívku do náruče a upírským "krokem" začnu rychle mizet. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím nerušit |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro "Opravdu jsi schopen jít dál?" Můj hlas byl stále trošku vystrašený, ale pomalu se srovnával. "Víš..." Sklopím hlavu a ztiším hlas. "všechno mě to mrzí..." Podívám se mu do očí s upřímností. I když v mých očích to nikdy skutečně nemohlo být poznat, když nebyly lidské. "Cítím bolest stejně jako ty..." Samozřejmě jsem to myslela jako tu vnitřní. "Vím, že už jsem to říkala několikrát..." Mé oči se najednou změnily na černé s červenými zorničkami. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ne, pardon... Spíše jako zraněnou srnku... Co to tady plácám? Prostě v tobě mohla vidět kořist. Co myslíš? Jak se zachováš? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Důvěřuj jen sám sobě, jen tak budeš mít jistotu. Utíkal jsi s ní proto, aby ses dozvěděl víc? Nebo se projevovala tvá jemná stránka? Tak či tak, pomohl si jí. Když ses zastavil a konečně měl chvilku, protože snad po vás už nešli, měl jsi možnost. Zeptáš se jí? Zastavil jsi u skály, kde byl příjemný chládek. "Děkuji ti..." Špitla dívka a nedůvěřivě na tebe koukala. Její oči se krásně leskly a ona vypadala jako panenka. Radost se zakousnout, ne? Až teď sis mohl všimnout, že ruce měla pomalované. Znaky si nemohl přečíst, byly zřejmě jinou řečí. |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Mohl jsem se s ní naučit snažit vycházet, ale to bylo asi tak všechno a to ledatak do konce naší společné cesty, poté aby každej šel tam odkud přišel a vedl si svůj vlastní život. Už. Už jsem jí chtěl nabídnout dočasné příměří, když v tom se její oči změnili a nebyl to zrovna nejhezčí pohled, který jsem zažil. Opravdu to vypadalo, jako kdyby mě chtěl někdo sníst. ,,Car. Uklidni se." Odtáhnu se od ní a pomalu, i přes to, že celkem stěží se pokusím vydat směrem ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Naklonil jsem hlavu a podíval jsem se na ní. ,,není možné, aby jsi to byla ty. jsi stejná a zároveň jsi jiná.Máš jiný pach, jiné chování a tetování." Dívka pravděpodobně vůbec nevěděla o čem to mluvím, ale v hlavě se mi toho honilo hodně. Najednou na mě přišla ta chuť, ten hlad. I přes to, že jsem to dělal nerad jsem se na dívku podíval. Podíval jsem se jí do očí a pousmál jsem se. ,,Nekřič." Nehodlal jsem jí zabít, ale potřeboval jsem se nějak posilnit a tak jsem jí lehce kousl do krku. Skoro jako kdybych zapomněl jak krev chutná, ale dokázal jsem se ovládnout. Nechal jsem v ní dost krve na přežití a odtrhl jsem se od ní. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Mé oči vypadali, jako by byly prázdné. "Kam chceš jít.." Jakmile to dořeknu, zorničky mi zmizí. V mých očích se rozplyne temnota. Lehce jsem se pousmála a podávala mu ruku. Přijme ji? Dívám se na něj, i když vlastně není vidět, kam přesně se koukám. Čekám... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Její krev byla dost zvláštní. Najednou se tvá pusa začala rozežírat. Jako bys právě vypil kyselinu. Rozežíralo tě to zevnitř. I když se to zároveň díky tvé nelidskosti hojilo, dostalo tě to na kolena. Byla to nepředstavitelná bolest. "Chutná?" Řekla trochu se pousmála. Natáhla k tobě ruku. "Dej si ještě" Co to znamená? Co je zač? |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| soukromá zpráva od Jack Carter pro Nevěděl jsem jestli se jí mám bát, nebo cokoliv jiného, ale v tuhle chvíli jsem si u ní nebyl jistý ničím. ,,Já? Chci odtud pryč a jestli ty chceš něco udělat mě, tak si posluž. Zase jsi mě zatáhla do problémů, které jsem nechtěl." Couvl jsem od ní dál. ,,Tyhle problémy si řeš s Michaelem." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Ta bolest. Ta neskutečná bolest. Musel jsem si kleknout na kolena, abych to vůbec vydržel. Cítil jsem jak se hojím, ale zároveň jsem stále dokola zraňován. Nechápavě jsem se s přivřenýma očima podíval na dívku. ,,Co jsi zač?" Chytl jsem se za břicho, protože bolest byla v tu chvíli nejsilnější asi tam, i přes to, že mě bolelo úplně vše. ,,Za....Zachránil jsem ti život Jen jsem se po...potřeboval posilnit." Procedil jsem mezi zuby. ,,Nechtěl jsem tě zabít." Při těchto slovech jsem to už nevydržel a lehl jsem si na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Caroline Forbes pro Podívám se na něj se šibalským úsměvem a trošku sklopím pohled. Udělám krok dopředu a natáhnu k němu ruku blíže. "Chci ti něco ukázat, nemáš se čeho bát" Můj úsměv zmizel, jakmile jsem to dořekla. Jakmile mi ruku stále nepodával, rozešla jsem se k němu. Zastavila jsem se přímo u něj. V mých očích byl plamen. Přiblížím se svým obličejem k tomu jeho a chvilku ale jen opravdu na chvilku se mé oči znovu změní. "Já ti nechci ublížit...chci tě chránit" Řeknu vážným hlasem a trošku naštvaně. Proč tak najednou? Na chvilku zavřu oči, jako by mě něco bolelo. A taky že ano. Cítila jsem, jak moje "srdce" bije méně a začíná ukazovat, že je něco špatně. Snažím se to ignorovat. Opět otevřu oči a sleduji jeho oči. "Pojď..." Podívám se k oknu... "Dveřmi jít nemůžeme" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ono se to někdy nevyplatí" Otočila tě tak, aby ti mohla koukat do očí. "Někoho mi připomínáš..." Zamyslela se. Pak sáhla do kapsy a vyndala nějaký přívěšek. Přívěšek měl zvláštní znak. "Máš dobrý srdce...jen ti to někdy ujede.." Zasmála se. Účinek její krve pomalu ustupoval. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR