Věk trpaslíků
hrálo se Denně
od: 04. srpna 2011 20:19 do: 06. listopadu 2014 21:14
Dobrodružství vedl(a) Kajamysti
| |
 | V zemi Lenar, v říši čar a kouzel, v zemi v který žije nespočet obyvatel,příšer a zvířat, v zemi kde se dějí všelijaký podivnosti, se poslední dobou začlo mluvit o legendě která pravý toto. ,, Ten kdo má pět věcí, ten kdo je probudí k životu, ten sedne na trůn Lenaru. ,, Hromady králů posílaly své vojska hledat pět věcí. Nikdy se to nikomu nepovedlo. Ale poslední dobou se mluví že v Havraních horách v pevnosti Korad, kde vládne skřetí král Gardel se našla první věc. Nikdo neví co to je za věc, jen se povídá že ho Gardel našel a vlastní a chystá se najít ostatní čtyři věci a ovládnout Lenar. Věčina obyvatel Lenaru těmhle vyprávění nevěří. Na severu Lenaru ve Stříbrných horách je trpasličí králoství Terodan, kde vládne trpasličí král Gorlen Zlatovous, ten těmhle tvrzením o pěti věcí a o tom že první věc vlastní skřeti na západě uvěřil a hledá skupinu trpaslíků kteří se vydají hledat zbylí 4 věci, aby skřetí král Gardel nesedl na trůn Lenaru. V hlouby duše tuší, že cesta bude zbytečná a skupina trpaslíků se už nikdy nevrátí. Ale pořád si dává naději a legenda ho tak naplňuje a chce i ukázat všem ostatním obyvatelům že trpasličí rod něni jen hromada malích lidiček co v horách hledají drahé kovy a kamení , ale že to je neústupnej národ, kterej se jen tak něčeho nelekne a jen tak ho něco nezkolí. Takže král hledát zdátné veterány ale i nováčky, kteří umějí dobře zacházet se zbraní a vydrží přežít daleko v divočině. Nepohrdne ani společníkům co neumí bojovat, ale budou zajišťovat jídlo nebo třeba budou jinak užiteční. |
| |
| Je odpoledne. V Terodanu je dneska obzvlášť hlučno, říká se že Gorlen si už vybral tři trpaslíky kteří se vydají hledat věci. Uspořádal dneska soukromé sezení v který bude všechno řešit z vybranou trojcí a z jeho radou. Třem trpalsíkům dal vědět a mají se dneska do večera dostavit aby večer začla porada. Král se právě najedl a jde si lehnout do své královské ložnice. Cestou potkává svého dobrého rádce Oryho. ,, Dobrý odpoledne pane. ,, ,, Zdravim tě Ory. Co je dneska nového, kromě toho že dneska má dorazit trojce?? ,, ,, Dneska pane dorazila skupina špehů z jihu a přinesly nám nové zprávy. ,, Král se zarazí a napnutě se zahledí do Oryho očí . ,, Říkaly že se na jihu vypráví o tom, že Gardel vyslal svojí vybranou sklupinu skřetů pro další věc. ,, Krále to zaskočilo a říká. ,, Jestly Gardel ví kde je další věc a poslal pro ní svojí skupinu skřetů, tak je to špatné. No nic jsem unavenej proberem to večer při radě. Vzbuď mě kdyby někdo z trojce dorazil. Zatim se měj Ory. ,, ,, Zajisté pane, přeju dobrý odpočinek. ,, ,, Děkuju Ory zatim ahoj. ,, Král si jde lehnout a čeká až trojce dorazí. |
| |
 | Začátek cesty Konečně je tu den, kdy se můj život změní. Po tolika bitvách a letech strávených v armádě konečně budu následovat vznešenější cestu. Už od rána si balím svůj batoh a připravuju své věci. Brzo ráno se už se mnou loučili mí bratři, kteří zmizeli za svou prací. A při obědět zase matka a otec. V batohu mám vše potřebné. K tomu si beru věci jako do bitvy. Své brnění, které doplňuje jednoduchá helma s runou. Pak svůj bojový štít a jednoruční sekeru pro boj z blízka.  Za opasek z každé strany pak ještě zasunu jednu vrhací sekeru, která je trošku menší než jednoruční a trochu jiného tvaru. Na záda, k tomu ještě pověsím svou bojovou obouruční dvou čepelovou sekeru pro případy krvelačné bitvy, kdy by ostatní zbraně už selhaly. Takto vyzbrojne vyjdu ven ze svého domku a těžkými dusavými kroky mířím přímo ke králi. Je už trochu po poledni, ale nerad bych přišel na tohle setkání pozdě. "Sice má být setkání až večer, ale raději dřív nežli později." Usměju se pod vousy a dojdu až k velkým zdobeným dveřím, kde je osobní garda krále. Dveře vedou dál do síní, kde se s ním máme setkat. Nemohu si nepovšimnout, že dnes je v této stráži i můj bratr Mogli. Jen se pousměju a sdělím, že žádám audienci u krále, a že jdu na ono setkání, na které jsem se přihlásil. Jakmile vše vyřídí a zavede mě někdo z nich dovnitř počkám tam kde mne zanechají. Štít mi nyní visí na zádech překrývajis obouručnou bojovou sekeru a má jednoruční sekera mi visí a houpe se u pravého boku. Takto čekám na krále. |
| |
 | Dnes byl slavnostní den pro celou jednotku. Konečně ukončili dlouhý a náročný vstupní armádní výcvik. Večer je čekalo rozřazení do jednotlivých armádních složek podle předvedených výkonů. Přičemž se všichni těšili samozřejmě na oficiální žranici, která měla proběhnout vzápětí. Je právě poledne, doba oběda. Moren nepochyboval o tom, že zbytek jeho jednotky si dává do nosu, zatímco on tu stojí v pozoru s kručícím žaludkem. Přemýšlel, proč je tady. Bylo to krajně neobvyklé, obzvláště dneska. Kapitán zvedl oči od papírů a podíval se na Morena. "Jistě už se těšíš na večer." prohodil kapitán a nadzvedl jedno obočí. "Ano, pane!" To nebyla tak úplně pravda. Nečekal, že by se dostal některé z elitnějších skupin. Byl sice výborný bojovník, ale také velký průserář a vedení ho nemělo právě v lásce. Kapitán se něj nevesele usmál. Ani on ho neměl v lásce. "Obávám se, že tě zklamu," řekl škodolibě. "Chce tě totiž vidět kapitán palácové stráže. Řekl si o tebe osobně." Morenovi se rozšířili oči. Jen tam ne!, pomyslel si zhrozeně. Služba v palácové stráži se dávala za trest. Byla to směska těch nejneschopnějších, jejímž jediným úkolem bylo dělat dekoraci. Netušil, že tu všechny tak hrozně naštval. "Budeš se u něj hlásit přesně za dvě hodiny. Do té doby si sbal všechny věci, vezmi si je s sebou." A ani mě tu nenechá na slavnost, hajzl jeden. "ALe... Pane, to... To ne!" Kapitán se pohodlně opřel a ušklíbl se na něj: "Odmítáš poslušnost?" Moren sklopil oči: "Ne, pane." "Výborně, můžeš odejít." |
| |
| Moren zabušil na dveře. Za okamžik mu otevřel pomenší trpaslík ve zbroji palácové stráže. Prohlédl si Morena od hlavy k patě, pak si znechuceně odfrknul: "A ty tu chceš co?" "Moren Flin, Pane. Na váš rozkaz, pane." Kapitán překvapeně zamrkal. "Cože?! To si král nechal předvolat takový ucho, jako jseš ty? Já to jméno snad napsal blbě!" Tentokrát to byl Moren, kdo byl zmatený: "Jak? Král? Co..." Kapitán si rukou zatahal za vousy. pak se ještě poškrábal na hlavě. "No dobře. Takhle před krále nemůžeš, to by tě dal zmrskat. Támhle, na konci chodby, je náš zbrojíř. Řekneš mu, že tě posílám já, a že dostaneš plnou cestovní výstroj Královské gardy. A to ti povídám, než to na sebe natáhleš, tak se pořádně umej! A to co máš s sebou rovnou zahoď" Moren zavřel pusu, která se mu úžasem otevřela. "Můžete mi vysvětlit, o co jde, pane?" Kapitán se na něj ušklíbl: "Však oni ti to řeknou. Hlavně nečum tak blbě, jako teď." A s tím ho vyhodil ze své kanceláře. |
| |
 | Jednoho dne jsem na své cestě spatřil trpasličí hrad. Všude byli trpaslíci a tak mě napadlo že se optám. Zašel jsem do první krčmy kterou jsem našel a tam jsem se dověděl že se prý na hradě něco chystá. Neváhal sem ani minutu a vyrazil směr hrad. Stráže nebyly moc pozorné a tak jsem jednoduše proklouzl v davu. Rozhod jsem se že budu nejprve šmírovat. Našl jsem si okno a vylez na něj. Stoup jsem si na římsu a uvnitř stál trpaslík v robustní zboji, vtom někdo zaťukal na dveře. Když ten někdo vstoupil tak schytal pár nadávek. Když jsem uslyšel něco o králi naklonil jsem se a zrovna když vyhodil toho trpaslíka ven, tak mi uklouzla noha a spadl jsem skrz okno do místnosti. A je to v háji, teď mě pověsej |
| |
| ,, Cože??? ,, Překvapeně vyhrkne stráž a kouknou se na hobita. ,, Hobit??!! Co tady děláš??? Chtěl si krást co??!! Přiznej se jinak budeš o hlavu kradší??!! ,, |
| |
| Nnnn ne to vážně ne. Já chtěl jsem jen vědět co se tu děje. Doslech jsem se že se tu něco chystá a já vždy toužil potkat trpaslíky a vydat se po jejich boku na dobrodružství, moc vás prosím neubližujte mi.Úzkostlivě prosím a přitom klečím na kolenou s lomím rukama. Poté jim ukáži že nic nemám, že jsem nic neukradl. Zatraceně tohle vypadá bledě, snad když jim budu podlejzat tak mi neublíží. Vy jste určitě velcí a odvážní bojovníci, přece by jste neubližovali někomu jako jsem já. |
| |
| Trpasličí stráže chvíly přemejšlí a něco si šeptaj a pak jeden z nich povídá. ,, Umíš dobře mluvit a seš celkem dobrej špeh, že ses dostal až sem. Nevíme jestly to co říkáš je pravda, tak tě zatim dáme do žaláře a oznámíme to rádci Orymu a ten rozhodne co stebou. ,, Stráže popadnou Sama a odvedou ho želáře. Pak odejdou hledat rádce Oryho. Najdou ho ve společenské místnosti v králově sídlu. ,, Dobrý den pane. Hlásíme že jsme chytly hobita kterej se dostal až do zámku a šmíroval v okně a pak z něho spadl. Když jsme se ptaly co tu dělá, tak říkal že se dozvěděl o tom že se trpalsíci chystají na dobrodružství a že by chtěl vyrazit snima, tak tady odposlouchával a šmíroval. Nevíme jestly mu máme věřit. Teďkon je v zámeckým žáláři. ,, Ory se usměje pod vousy a praví. ,, Hobit říkáte?? A že proklouzl až do zámku jo?? A že se by chtěl s trpaslíky na dobrodružství jo?? ,, ,,Ano, pane. ,, Odpoví stráže. ,, Jdu si snim promluvit. ,, Usmě je se a jde se strážema do žaláře. Když tam dorazí, vidí tam hobita sedět a hrát si z kamínkama. ,, Zdravim já jsem rádce Ory. Slyšel jsem že si se vloupal do zámku. Jak se jmenuješ a řekni mi jak to všechno bylo a proč si se vloupal do zámku. Pravdu! Poznám to. ,, Zahledí se do hobitovo očí a pousměje se. |
| |
| Když příjde rádce a poloří mi otázku, tak se mu také podívám do očí a snažím se držet kamennou tvář. No tak dobře, já jsem Sam...Sam Jednonoha. To že jsem se vloupal do zámku, to není až taková pravda, spíš jsem do toho zámku spadl...přes vaše stráže jsem prošel lehce a pak už jsem jen pomocí hromady dřeva vyskočil až do okna."" Odmlčím se a zakašlu."Zatraceně, je tu zima jako v psinci, nemůžem si promluvit někde jinde"(jestli ano tak jdu tam kde je jinde, jestli ne tak pokračuji hned) "Proč jem zde byl, no to je jednoduché, stejně jako vás tak i mě lákají peníze a když jsem se dozvěděl že se někdo z vašich drůhů chystá na výpravu, tak jsem si řekl že by ta výprava mohla něco trhnout a tak jsem nejprve chtěl očíhnout terén a pak teprve začít zjišťovat kdo má s tou výpravou něco společnýho. Pak jsem se ho chystal zeptat, zda můžu vyrazit s ním či s nimi" |
| |
| Ory chvíly přemýšlí a pak řekne. ,, Vypadá to že nelžeš ale nerozhoduju o tutom já. Máš smůlu, budeš tady v zimě ještě nějakou dobu než se zeptam samotnýho krále a uvidíme jak to všechno bude. Zatim se měj Jednonoho. ,, Ory se usměje a otočí se že odejde, udělá krok ale pak se zarazí a řekne. ,, Přineste mu nějakou deku a nějaké jídlo ať nám tady neumře. ,, Zase se usměje. ,, Ano pane. ,, Odpoví stráže a všichni pak odejdou. Ory jde přímo ke královo ložnici. Dorazí tam a před ní hlídá stráž. ,, Král ještě spí ?? ,, Zeptá se. ,, Už ne Ory. Právě jsem vstal. ,, Odpoví Gorlen a šáhne ze zadu orymu na rameno. ,, Ááááá, Zdravim pane. Mam dvě nový zprávy. První je že Moren a Doran už dorazily. ,, ,, Áááá, výborně. Odveď je do jejich pokojů a dones jim jídlo a pivo. Musíme počkat na toho třetího. A ta druhá zpráva?? ,, ,, Ano pane. Ta druhá zpráva je že jsme chytli hobita kterej si říká Sam Jednonoha a chytli sme ho tady u vás v zámku. Říká že se sem vloupal kvůli tomu že se chce připojit k trpaslíkům na výpravu. Z jeho očí jsem neviděl žádnou lěž, ale vypadá že je vychtralej a mazanej. ,, ,, Hmm.. Chci ho vidět dneska na radě. Tam se rozhodne co snim. Jdu se najíst, zatim ahoj Ory. ,, ,, Dobře pane, mějte se a přeju dobrou chuť. ,, Ory zavede trpaslíky do svích pokojů a nechá jim přinýst jídlo, pití, oblečení a horkou vodu z dekou. |
| |
| Když mi přinesli dekju a skromné jídlo, tak jsem po něm bez poděkovaání skočil. Už jsem dlohých pět dní nejedl a ta přikrývka taky přišla vhod. "Ehm... prominte, a děkuji vám trpaslíků" Opravil jsem se jak mi slušnost velela, poté jsem se zamuchlal do deky a rozhold jsem se tochu si zdřímnout. |
| |
 | Začátek nového dobrodružství Přicházím do Terodanu. Před několika dny si mě najal sám trpasličí král, který pro mě prý má nějakou ''zakázku''. Bylo mi to docela divné, proč by si trpasličí král, který má rozhodně mnoho schopných válečníků, najímal zrovna mne. To už je teď jedno. Měl jsem se dostavit dnes a tak tu jsem. Už jsem došel ke vstupní bráně, takže není cesty zpět. Procházím městem, na kterém je znát, že se něco chystá. Vůbec to tady neznám, takže se musím poptat trpaslíků okolo, kudy se mam dát, abych došel ke hradu. Snad nepřijdu pozdě. To by bylo nevhodné... Snad mi nějaký kolemjdoucí poradí, kam se dát. Pokud už dojdu do hradu, nejprve se stráži představím: Zdravím, jsem Norsiros Iceulv. Jsem tu na rozkaz krále Gorlena Zlatovouse. Po představení sebe sama se lehce ukloním na znamení respektu. |
| |
| Stráž se ukloní a pravý. ,, Dobrý den pane, jste očekáván, pojď te za mnou. ,, Strážník ho dovede do společenské místnosti, kde už čekal informovaný Ory. ,, Dobrý den Norsirosi. Jsem Ory králův rádce. Jsme rádi že jste dorazil. Už jsme čekaly jen na vás. Pojď te za mnou, dovedu vás do vašeho pokoje, kde se před začátkem rady najíte a napijete. ,, Když ho Ory dovede do jeho pokoje a nechá mu přinýst jídlo a oblečení, tak si to zamíří přímo ke krály. Když dojde k jeho pracovně, zaťuká a pravý. ,, Pane omlouvam se že rušim, ale jen vám chci oznámit že už dorazil Norsiros. ,, Otevřou se dveře a vnich Gorlen. ,, Nerušíš přítely. To jsem rád že už jsme všichni. Zachvíly můžeš svolat rádce, tři trpaslíky a toho Jednohu. ,, ,, Dobrá pane, jen jsem teďkon Norsirosovi přinesl občerstvetní, tak bych počkal až se nají. Jinak už místnost pro radu je připravena. ,, ,, Výborně tak pak mi dej vědět až to začne. Já se zatim převlíknu a připravim. ,, ,, Určitě pane, zatim naschledanou. ,, Ory se odejde taky připravit. |
| |
| O hodinu později... Všichni kromě krále už sedí na svích židlýh v radě. Místnost je velká. Na zdech jsou pověšený mapy, obrazy a texty. Podel zdí jsou skříně z hromady důležitými svitky a dopisy. Všude vidíte u stěn všelijaký důležitý věci. V prostředku místnosti je obrovskej obdélníkovej stůl. To nejhezčí co je v místnosti a to na co tři trpaslíci a Sam momentálně koukaj je obrovská malba na stropě. Malba je stará a krásně namalovaná nějakým špičkovým malířem. Je tam namalována legendární vítězná bitva, při které byla odražena přes deseti tisícová armáda orců s trolama. U stolu sedí staří ale i mladí trpaslíci, kteří jsou v radě. Všichni jsou oblečeni do brnění. To je trpasličí zvyk. Dál tam je jeden starší trpaslík v hábitu. Na krku má plno amuletů. Je to nejlepší Terodanskej kněz a čaroděj, kterej je i členem rady. Ve vnitř i venku u dvěří stojí v pozoru dva královský gardisté kteří hlídaj. Doran, Moren, Norsiros a Sam kterej je hlídán jedním gardistou se už teďkon pozorují ale nic neříkaj. V čele stolu je velká kovová, pozlacená židle s ornamentama a podsedákem. Nikdo na ní nesedí a ani na židly která je hned vedle ní na levý straně. Všichni si povídají, smějou se, pijou pivo a někteří kouří dýmky. Najednou se otevřou dveře a v nich stojí Ory. Všichni stichnou a postaví se. ,, Dobrý den pánové. ,, Pozdravý a jde si sednout na místo. Za nim pak vyjde sám král. ,, Zdravim všechny a především hosty. ,, Všichni kívnou hlavou. Když si král sedne na pozlacenou židly, všichni si pak taky sednou. Gorlen se napije piva a pravý. ,, Jak věčina víte, tak jsme se sešly kvůli výpravě. Já, Ory a zbitek rady jsme dlouho vybíraly tři trpalsíky kteří na ní půjdou. Možná si pánové kladete otázku, proč zrovna vy (koukne se na trojci trpalsíků), ale vaše duše a vaše chování, když se spojí a začnou spolupracovat, tak se stanete jak jedním neporazitelným trpaslíkem. Hledaly jsme moc dlouho, ale jen vy můžete zabránit Gardelovi k nalezení dalších věcí. ,, Tři trpaslíci a Sam se zarazily a překvapeně koukají na krále. Gardela zná každej a všichni o něm vědí jakej je a jakou má sílu a moc. Král se na chvíly odmlčí a pokračuje. ,, Určitě ste slyšely o legendě která pravý tuto. Ten kdo má pět věcí, ten kdo je probudí k životu, ten sedne na trůn Lenaru. Říká se že Gardel nalezl první věc a má jí ve svém hradu Koradu. Nedávno jsme se dozvěděly že Gardel vyslal skupinu skřetů pro další věc. Jen doufáme že jí jdou hledat a ne že už ví kde je. Vy se vydáte do divočiny a do velkého nebezpečí nenápadně hledat ostatní věci. Víme že když se vám to povede a vy získáte ty věci, že Gardel upne svůj zrak na náš národ a na naší pevnost. Ale my se ho nebojíme, nikoho se nebojíme !!! (Bouchne pěstí do stolu a ostatní členové rady bojovně zasouhlasí!) Nesmíme dopustit aby Gardel oživil pět věcí a ovládl Lenar. Ostatní národy na to kašlou a nevěří tomu. Jenže já tý legendě věřím jako Gardel a nechci se pak poklonit tomu schnilímu čaroději! To rači padnu v bitvě! Ale tady jde o zemi! Nesmíme to prostě dopustit! (Zase se odmlčí)...Určitě si říkáte proč na tu výpravu nepošleme legie trpalsíků. Vy jako malá skupinka máte věčí naději že se k těm věcím dostanete. Naše legie by nebyli bez povšimnutí. Teď necham mluvit vás. Ptejte se na co chcete. Dořekne král, napije se piva a opře o opěradlo. |
| |
| Shledání s radou Po nějaké době konečně zasedneme v síni rady. Jak vidím jsou tu další dva trpaslíci a....hobit? "Co ten tu dělá?" Pomyslím si trochu udiveně pro sebe a v klidu sedím na své židli a prohlížím si vše. Ruce mám založené na stole a čekám, ža někdo příjde. Konečně se rada sejde. Když přichází král povstaneme a pozdravíme ho všichni jak se sluší a patří. Jakmile usedne usedneme také. Pak začne vyprávět proč jsme tu. Se zájmem ho sleduju a pousměju se nad tím vším co řekl. "To bude zajímavá výrprava." Zamyslím se a pohlédnu na krále. "S tím mohu jen souhlasit. Pokud je možné, že to existuje a ten skřet se pro to vydal ty věci musíme být rychlejší a najít to dříve a pokud možno tiše odstranit tu skupinu co poslal." Navrhnu a přelétnu všechny pohledem a pak se podívám na krále. "Měli bychom vyrazit co nejdříve." Podotknu a sleduju co přispěje zbytek. |
| |
| *Rozpačitě se rozhlédne kolem, značně nervózně.* V takovéto společnosti v životě nebyl a není si jistý, jak by se měl chovat. Nicméně právě nervozita ho donutí promluvit: "Můj pane, odpusť mi mou troufalost, ale proč právě my? Určitě máš ve svých řadách schopnější a zkušenější, nežli jsme my. Neznám své společníky, ale přinejmenším o své vlastní způsobilosti mám pochybnosti." |
| |
| Hostina: Spal jsem na slámě, ale klepal jsem se zimou. Najednou zavrzaly dveře od cely a tak jsem se probral. Byl to trpasličí srážný. Řekl mi že mě dovede do hodovní síně. Tam mi určil kde budu sedět. Rozhlížel jsem se kolem a viděl jsem jejich bodavé pohledy. Zatracení ochlastové, musí na mě takhle čumět. myslel jsem si pro sebe a mírně jsem se uchechtl. Asi je to tím že oni jsou navlečení v těch svých zbrojích a já jsem zde v roztrhaném kabátě. Vtom přišel do místnosti mě známý rádce a poté další trpaslík. Vidím jak všichni povstali, tak jsem je trochu opožděně napodobil. Po řeči toho trpaslíka jsem byl na rozpacích a trochu nevhodně jsem se přihlásil jako ve škole a zeptal se. "Pane trpaslíku, nevím nic o tom co se tu děje, ale proč jsem tu já ?" Stráže který u mě stál a kterého jsem si povšiml teprve teď mi dal pohlavek že jsem málem spadl na stůl. Kretén zatracenej, kdybych tu jen měl svoji dýku. Pomyslím si, ale poté spatřím to jejich kouzelníku podobného trpaslíka. Radši toho nechám, co když umí číst myšlenky nebo tak, to by mě mohlo dostat do maléruTak se šibalsky usměji a čekám na reakci té společnosti. |
| |
| Všichni vyslechly Dorana a pak Ory řekne. ,, O tom už jsme přemýšlely, ale rozhodly jsme že kdyby jsme najaly nějaký vrahy nebo vyslaly legii, upozornily by sme na sebe a Gardel by věděl že něco neni v pořádku a možná by zjistil že jdeme po těch věcech. My musíme být opatrný. Stačí nám jedna věc. Gardel musí mít všech pět věcí aby ovládl Lenar. Čtyři jsou mu k ničemu. Že pane? ,, Ory se koukne na Gorlyna ,, Ano, přesně tak. Vyslaly jsme však špehy aby zjistily jak velkou skupinu vyslal a kam se chystaj. ,, |
| |
| ,, Jak jsem pravil Morene. Právě to co máte vevnitř je ohromné. Ze společníkama si časem začnete rozumět. Hlavní je že musíte vždy držet při sobě a nesmíte se rozdělit a pohádat se. Jen vy společně dokážete nemožné. Neptejte se jak to vim.. stejně bych vám to neřekl. ,, Zasmě je se král. ,, Jednou poznáte co ej ve vás... ,, |
| |
| ,, Ááá.. Sam Jednoha jestly se nepletu. Jsem Gorlen Zlatovou. Počkej neříkal si že chceš s trpaslíkama na výpravu?? Že teďkon děláš že o ničem nevíš. ,, |
| |
| Téměř okamžitě se mi ten, zřejmě král věnuje. "A ano, jistě pane trpaslíku, ale přecejen je to na mě trochu zbrklé, nevím proti čemu stojím, co je vlastně zač ten, jak ste to říkal Garlen že ?"Zeptám se rychle a vytěkaně. Poté se rychle rozhlédnu a posadím se. Pane bože, to je ale trapný okamžik. Nejraději bych byl ve své boudě.Pomyslím si a zavrtím hlavou. |
| |
| Síň Když mne stráž zavede do místnosti k rádci, který se představil jako Ory, opět se ukloním na znamení úcty a respektu. Zdá se, že je tady velmi vážený a tak bych si to nechtěl moc podělat, jak u něj, tak u krále. Když mi sdělí, že mě vezme do pokoje, poděkuji. V pokoji si dám jen trochu jídla, nerad bych šel na tu poradu přejedený a už vůbec ne, aby mi tam bylo špatně. Převleču se do oblečení, které jsem měl v pokoji a už jen čekám do doby, než mě přizvou na poradu. Docela dobrý pocit, převléci se z toho oblečení, které už bylo nasáklé potem po cestě. Proto požádám někoho ze služebnictva paláce, jestli by byl tak hodný a dal mi to přeprat. Pak už jen čekám na poradu. Hodím si přes záda jen řemen se svoji válečnou sekerou, kdyby náhodou. Cítím se s ní bezpečněji. Když mne uvedou do síně, jen se podivím. Nic jiného se udělat nemůže. V tomto okamžiku je mi docela líto, že jsem v prostorách těmto podobným nemohl vyrůstat. Možná se ve mě probudili nějaké trpasličí ''city'', ale to je teď zbytečné řešit. Jen se kochám nádherou obrovské síně. Ani si nijak nevšímám ostatních rádců, usednu na své místo a nic neříkám. V mé blízkosti jsou ještě dva jiní trpaslíci a ještě nějaký hobit. Nakonec vyšla známá tvář. Ory... Všichni vstanou a následně přijde král, který jde hned k věci a sdělí nám důvod našeho svolání. Něco o pěti věcech. Možná by se to nemělo brát na lehkou váhu probleskne mi hlavou. Taky bych možná měl otázku, ale nevím, jestli se to bude hodit. Pokusím se to zaobalit tak nějak... slušně a patřičně pro tuto příležitost. Hobit by s námi prý měl jít taky. To mi moc nevadí, alespoň to bude takový nestranný pozorovatel a bude chladit trpasličí horké hlavy. Nakonec, když se problém s hobitem vyřeší, přihlásím se, na znamení toho, že mám otázku. Omlouvám se, možná bude znít můj dotaz docela neslušně, ale vy víte, že jsem žoldák a žoldáci jsou většinou za svou práci nějak odměněn... chvíli se odmlčím...Omlouvám se, ale toto jsem chtěl vědět... Po svém dotazu se posadím a čekám na odpověď... |
| |
| ,, Myslíš Gardela Same?? Je král skřetů z Havraních hor z pevnosti Korad. Je to čaroděj. Dosud nedělal velký problémi. Občas lidem obsazoval a vraždil vesnice a města, ale jinak v pohodě. Tohle děláme všichni. Jen my čistý rasy jakou jsou my, lidé, gnomové a tak dál, dobýváme vesnice a města těm divokým skaženým tvorům. Poslední dobou ho začala zajmat legenda o pěti věcí. Nevim jak ale našel první věc. Je velmi inteligentní a krutej. Musí něco mít nebo vědět jak ty věci hledat. ,, |
| |
| Když to dořeknu, tak mě opraví a já jen zakývu hlavou na souhla. "No ano tohi jsem myslel, nedával jsem moc velký pozor, promiňte" Vtom jsem zase ucítil kožený pohlavek na své hlavě a znovu jsem skoro spadl na stůl. Rychle jsem se odsunul a chytl to strážnýho za vousy. "Tak poslouchej ty zmetku, sice jsi mě přivedl z vězení, ale i já mám omezenou trpělivost" Křičím mu do obličeje a přidám hlasu na agresivnosti. Zatraceně, teď skončím pomyslím si, otočím se a řeknu."Promiňte pánové, to já, nevím co mě to popadlo" |
| |
| ,, Norsirosi to jsem přesně čekal že řekneš. ,, Řekne král a zasměje se. ,, Doufam že ti bude stačit sláva a bohatství. ,, Zasměje se ještě jednou. |
| |
| ,,Cha cha cha... Jde vidět že si nic nenecháš líbit Same a to je dobře. ,, Se smíchem říká král. zasmáli se všichni. ,, Klid strážníku. ,, Strážník kívl na rozkaz. ,, Ale teď konec srandy. Čas nás žene. Sam půjde sváma, bude dobrej společník. Umí dobře mluvit a je chytrej. A umí se nenápadně někam dostat. ,, Pousměje se. ,, Bude se vám hodit. ,, |
| |
| Jsem rád že mi to prošlo a docela se mi uleví. Tak to bylo o fous, doufám že se to už nestane.Když mi král řekl o tom že půjdu s nimi tak mi brada spadla skoro na zem. "Já ? no děkuji pane Zatovous, to je pro mě velká čest a jak že se to jmenují mí společníci?"A koukám po všech v místnosti. To mi bůh pomáhej, jestli jim mám dělat matku, tak to bude sranda. |
| |
| ,, Myslím že se představí sami. ,, |
| |
| To by myslím mohlo stačit... odpovím na královu nabídku odměny. Trochu se pod vousy pousměji. Nakonec se ale musím smát trochu více. Naprosto mne dostává ten hobit. Zdá se, že má obrovskou kuráž, když si dovoluje nadávat členovi stráží, který by ho mohl jedním sekem připravit klidně o hlavu. Myslím, že to bude velice dobrý společník pomyslím, když pozoruji jeho chování. Moc často ten smích u mě není, ale tento hobit ho ve mě dokázal zase na chvíli opět probudit. Měl bych se představit, to je pravda. Zdravím tě, jmenuji se Norsiros Iceulv a je mi velikou ctí tě poznat. Nabídnu hobitovy k podání ruku. |
| |
| Já se taky lehce pousměji a vidím že se mi jeden tpaslík předtavuje. "Ahá, zdravím já jsem Sambět Jednohoha Bilis, ale klidně mi říkej Same, Norsirosi" A také mu potřesu rukou. "Jestli bych si mohl dovolit namítnout, kde jsou mé věci...všechny"A ukáži na svůj chudý otrhaný kabátec. Jestli mám jít s těmi trpoši někam jinam nž na oběd, tak potřebuji boty a hlavně šaty.Pomyslím si a také to lehce upraveně řeknu. |
| |
| Dobře, Same. Jak už jsem jednou řekl, je mi ctí. Ještě řeknu a pak mu pustím ruku a posadím se. A teď mi zase Sam připomněl jednu věc na kterou jsem se chtěl také zeptat. Zdá se, že to bude docela nebezpečná výprava a má sekera a pár zbraní v zásobě mi stačit nebude, takže se musím zeptat i na tohle. Počkám, až se Sam dočká odpovědi a pak se i já zeptám. Pravda, taky bych se potřeboval tak trochu vybavit, nepočítal jsem s tak velkou výpravou, která bude zřejmě na dlouho. Tak se ptám zda-li by bylo možné se tady ještě dovybavit. Teď už asi nebudu rušit... a jen poslouchat... |
| |
| Povstane ve své nové zbroji a s novým obouručním mečem, kterou dostal od zbrojíře.Zbroj se mírně lišila od ostatních, protože na ní nebyli žádné odznaky a typické rytiny, zřejmě k zachování utajení. Mé jméno je Moren, jsem čerstvým členem Královské gardy. Po očku sleduje kapitána a krále, protože si svou zbrusu novou funkcí není moc jistý. Záměrně nepoužil příjmení, používá ho nerad, neboť mu připomíná minulost, které by se chtěl zbavit. |
| |
| téměř okamžitě se ke mě nakonil další trpaslík který vypadal jako jeden z níže postavených, protože neměl ani zdobenou zbroj ani medaile. "Těší mě Morene, Sam" a když jsem mu potřásl rukou tak se ke mě naklonil i třetí a tan se představil jako Doran Goldhammer, je navlečen ve velice hezké zbroji, ale přijde mi takoví, nejméně simpatický. No vypadá to na slušnou partu, ale i tak to bude fuška |
| |
| Síň Přlétnu všechny pohledem a tiše poslouchám jak si povídají. Na Morenovo představení se jen usměju. "Myslím, že to, že patříš ke gardě nikoho moc nezajímá Morene. Není důležité postavení, ale zkušenosti a ty na strážnici nenabydeš." Ušklíbnu se a natáhnu k pulčíkovi ruku na uvítanou. "Doran Goldhammer chlapče. Věř, že tvůj život ohlídám dostatečně." POusměju se a pak ruku zase po chvíli stáhnu a pohlédnu na krále. "Já jsem připraven vyrazit. Pokud potřebují ostatní dovybavit ať tak učiní. Měl bych asi zajistit nějaké poníky pro náklad a pro nás. Cesta bude dlouhá a tahat vše na zádech by nebylo ideální." Podotknu ke králi s klidem. |
| |
| Ory říká. ,, Pánové, věci se vám na cestu dostanou. Dostanete poníky a hromdy jídla z pitím. Tady máte mapu Lenaru. Dostanete i peníze na uplácení a kupování věcí. Dál vám dáme nějaký léčivý bylinka a tak.. No prostě všechno dostanete. Dáme vám pak Reda . ,, Zvedne klec ze sokolem. ,, Je to náš nejlepší sokol. Přes něj vám budeme posílat dopisy a vy nám. ,, Pak se ujme slova král. ,, Tak a teď už jen jedno a můžete se balit. Tam kam byste měly jít jako první je do Ještěřích bažin. Říká se že tam žije čarodějka co by o tom mohla něco vědět a dostat vás na další stopu. Tak a tímto radu ukončuju. Zatim naschledanou přátelé. ,, Král si stoupne a potom všichni ostatní. Pak se začnou pomalu rozcházet. Teď si jen zbalí trpaslíci a Sam věci který chtěj a pak už na svolení krále můžou vyrazit. Je to jen na nich kterou věc si vezmou. Hlavně aby pak nelitovaly že si to nevzaly... Říká si Ory |
| |
| Krátce po schůzce ho zavedli za zásobovačem, aby si poručil, co všechno si chce vzít s sebou. Překvapovalo, že to jde vše takhle ráz na ráz, ale nevadilo mu to. Těšil se, až odtud vypadne a tohle byla příležitost, která se náramně hodila. Byl upozorněn, že základní vybavení je již naloženo (lampy, louče, křesadla, jídlo, přikrývky, teplé oblečení, potřeby pro vaření). Protože už moc nevěděl co by ještě přidal, tak si řekl o lano a prak, svou oblíbenou zbraň z dětství, jen proto aby něco řekl a nevypadal moc hloupě. |
| |
| Jen co ta šaškárna skončila tak mě stráž dovedl do skladu a že prý si můžu vybrat co se mi hodí. Neodpustil si mě žduchnou, ale už jsem nevybuchl protože s takovými pitomci nemá cenu se rozčilovat. Rozhodl jsem se že si vezmu zbrusunovou koženou zbroj, lano s kotvicí, dýku a krátký meč, malou novou kuši, pět stříbrných šipek a čtyřicet obyčejných, poté jsem si vzal ještě černý kožený plášť s kápí a boty. Bylo mi řečeno že voda,jídlo a ostatní nezbytné věci jsou na oslech, ale co kdyby jsme o ně přišli tak jsem si vzal ještě velkýá vak na věci a láhev s vodou. |
| |
| ,, Jasně tady to máte pane. ,, Říká starej schrbenej trpalsík, kterej má na starost zásobárnu. |
| |
| Když zasedání skončilo, šel jsem (jako všichni ostatní) rovnou do skladu. Porozhlížím se kolem a přemýšlím, co by se ještě mohlo vzít, když už jsou všechny nezbytné věci naložené. Zásoby jídla mám své, vodu snad nějakou taky mám(e). Vlastně většinu vybavení mám svoje, ale přece jen, něco si tady vezmu. Nakonec mi padne do oka menší válečné kladivo, které se bude určitě hodit. Sice jsem z tábora ozbrojen až po uši, ale kladivo si pro jistotu vezmu s sebou. Ve svém pokoji jsem si nechal svou kroužkovou zbroj, pobitou u ramen dvěma pláty s runamy, takže tu nepotřebuji. Možná by se šikla nějaká helma. Zeptám se skladníka, kde mám hledat helmy. Když mi ukáže, vyberu si nějakou obyčejnější, ve které mi bude vidět do obličeje. Nepotřebuji, co se týče helmy nic extra. Možná bych ale požádal o nějaké kovářské vybavení, přece jen, jednu chvíli jsem se živil i jako kovář, a co když tam bude potřeba něco zpravit. Jinak už mám, když počítám i zbroj a zbraně na pokoji, všechno... |
| |
| Skladník mu všechno co si přeje dá, v četně toho kovářskýho vybavení. |
| |
| Všechno je zbaleno a rozloučili ste se se známíma. Tři trpaslíci a Sam jdete vedle sebe. Sam ještě vede dva poníky z věcma.Jdete po náměstí a vidíte jak všichni tleskaj a jásaj. Připadáte si najednou víc cený a slavný. U brány vidíte stát krále, Oryho, celou radu v četně čaroděje. Když tam přídete král říká. ,, Nezapomeňte posílat Reda. Hned jak se něco stane nebo se něco dozvíte. My vám zase budeme posílat informace které se vám budou hodit. ,, Král se odmlčí a říká... ,, Tak a teď náš čaroděj na vás řekne modlidbu. ,, Čaroděj kývne hlavou pak přijde před ně, zvedne ruce, zavře oči a začne si pro sebe něco říkat. Pak přestane a každýmu šáhne na rameno a kývne hlavou a nakonec řekne ,, hodně štěstí. ,, Pak přijde rada a Ory a rozloučí se a popřejou štěstí, zdraví a tak. Nakonec přijde Gorlen a povídá ke všem. ,, Přátelé budu upřímnej a řeknu vám že cesta nebude lehká. Musíte spolupracovat a než něco uděláte tak si to pořádně promyslete, když bude čas. Jen společně můžete uspět. Ať přivás stojí naši bohové. Hodně štěstí. ,, Ustoupí z cesty na bok a vy jen koukáte ven do té dálky. |
| |
| Všechno jsem si zbalil a pak jsem na výzvu nějakého trpaslíka vyšel ven. Spojil jsem se se svoji skupinkou a vedouc dva poníky jsem s nimi po boku procházel ulicí plnou těch trpošů. Cítil jsem se jako vládce, jako někdo významný... i když mi poník žvíkal plášť. Když jsme došli k bráně, tak mě tam čekla obřad kterému moc nerozumím a je mi celkem jedno co se děje. Poté mi ještě pkládá kněz ruku na rameno a přeje mi hodně štěstí. Štěstí...na to já nespoléhám, štěstí je hloupé a pouze magoři vkládají naděje do něčeho takového. Poté se postavím a jdu stranou pln radosti že tyhle pitomosti skončili a že se konečně dočkám něčeho jiného neš fackování od strážného. Naskočím na jednoho z poníků a popoženu společníky. "No tak, rychle skřeti nepočkaj a co teprve to krásně zatažené a příjemné počasí" Volám a mávám na ně. |
| |
| Byli konečně z města venku. Sundal si helmu aby mu vítr čechral vlasy. Poplácal poníka po šíji a trochu ho popohnal. Za městem se ani neohlédl. |
| |
| Při procházení zaplněným městem se jenom párkrát kouknu po ostatních trpaslících, tak po mých společnících. Jdu s hlavou skloněnou a už přemýšlím o výpravě. Až najdeme třeba nějakou věc, jak poznáme, že je to ona?? pomyslím si. Nakonec dojdeme až k radě v čele s Orym a krále. Po popřání hodně štěstí od čaroděje se pokloním a tiše poděkuji. Doufám, že se nebudeme muset spolejhat na štěstí... ještě si v hlavě trefně řeknu. Na Reda jsem skoro zapomněl, hned jak vyjedeme, musím se jich zeptat, kdo si Reda vezme na starost. A tak jsem vykročil vstříc novému dobrodružství, na kterém možná bude záviset příští léta lidstva. Ovšem, na to se teď pokouším nemyslet. Kromě sekery, která se mi houpe na zádech mám všechny věci na poníku. Zatím jedu tiše a nevšímám si zatím ostatních. Snažím se držet vzadu naší skupinky. |
| |
| Venku Už hodnou chvíli na ostatní čekám u poníků. Když se zbytek konečně dostaví vyvedu ho ven k bráně a poslouchám bláboly a pokřiky ostatních a pak i projevy krále a kněze. "Dělají jako bychom byli hrdinové, ale přitom si myslí, že jsme bblázni." Napadne mne a nechám ostatní ať na ponících vyjedou první ven a na chvíli se zastavím ještě u krále. "Nebojte dám na vašeho sokola pozor a budeme ho posílat......Jinak nevím zdali byl tohle moudrý nápad skřeti tu mohou mít špicla a dozvědět se tak o nás. Mějte se napozoru veličenstvo doba je zlá." Podotknu ještě s klidem a vyhoupnu se na poníka a pobídnu ho. Brzo dojedu ostatní. "Nežeňte poníky moc rychle jinak to tempo neustojí. A hlídejte toho Reda nebo jak se menuje ten pták." Podotknu a dojedu nějak tak do čela a jedu jako první dle instrukcí co jsme dostali. |
| |
| Když se rozloučíte, vyjdete ven a za váma se zavře brána od Terodanu. Je brzo ráno a vidíte jak kolem vás jsou všude makající trpaslíci. Všude vidíte obydlí trpaslíků. Na pravý a na levý straně vidíte obrovský obraný věže. Trpaslíci kolem vás chodí a jen koukaj a na levý straně vidíte v dálce velké hromady a třídění kamenů. Jak jdete pořád níž tak je trpalsíků pořád míň a míň. Vidíte před sebou pár domků, jeden mlýn, velký pole a trpalsíky pracovat...Cesta vede pořád dál.. |
| |
| Krátce po vyjetí: "Víte někdo, kde je ta plesnivá bažina, o které se mluvilo? Já jsem mapy nikdy moc nestudoval. Mám blbej pocit, že tu ježibabu jen tak nenajdeme." |
| |
| Chvíli to trvalo a jeli jsme mlčky, ale poté se nuda prolomila a já jsem se poté mohl vyjádřit. "No, nevím to jistě, ale na západ za řekou leží jedno město, jmenuje se Dřevák a za ním je temný hvozd kterým se dostalo jen pár lidí. Prý za ním je nějaká bažina nebo co" Odpověděl jsem na otázku Morena a zahleděl se do dálky. Zatraceně, ty mraky nevypadají dvakrát vábně. Pomyslel jsem si a projem mnou chlad. Při pomyšlení že za chvíli budu mokrý se mi nedělalo dobře, a tak jsem si na sebe hodil kápi. "Možná bude pršet, podívejte" pronesl jsem a ukázal jsem před sebe. |
| |
| Jdu pomalu, poslední v naší skupince. Mlčím a jen pozoruji krajinu, která se kolem nás moc nemění. Nakonec ticho přeruší Moren a následně Sam. Nakonec asi taky něco řeknu. Tak bychom se asi měli nejdřív vydat tam ne? Za zkoušku nic nedáme. řeknu, když Sam řekne, že o nějaké bažině ví. Tím líp, aspoň máme nějakou stop pomyslím si dále během chůze. Když Sam ještě řekne poznámku o mracích, upřu svůj pohled na oblohu. No, snad nejsme z cukru, abychom se rozpustili ne? I když by se jelo lépe samozřejmě v suchu... |
| |
| Už ste vyšly z trpalsičí říše a jdete dál po cestě. Dojdete na křižovatku tam se zastavíte a rozhodnete jakym směrem. Vidíte rozcestník kterej ukazuje na východ (píše se tam: Cesta na dálnej východ.) Na západ (Hůrka) a na jich (Etar). Když se podíváte na východ, vidíte cestu která se klikatí do strašný dálky přes kopce, louky a pole. Na západě a na jihu vidíte nedaleko lesy do kterých cesty vedou. |
| |
| Cesta Tiše jedu vepředu na svém poníkovi a poslouchám své společníky. "Déšť by nebyl příznivý pomáhá ke zničení našich zbrojí a zbraní raději ať je hezky." Zabručím a dál cestujeme skoro mlčky. Tedy já určitě. Až u rozcestí a rozhlédnu a kouknu pak na ostatní. Navrhjuji jet na jih do Hůrky v kopcích a loukách stejně bažiny nenajdeme." Pronesu svůj návrch a koukám na jich. "Mohli bycho mse také rozdělit ale pochybuji, že bychom se někdy ještě sešli." Dodám a zašklebím se. "Já bych asi přežil ale oni? Kdo ví." Čekám jak se orzhodnou. |
| |
| Došli jsme až k nějakému ukazateli. Doran začal navrhovat opak toho co jsem navrhl já. Zlostí jsem praštím do poníka, jako kdyby to byl stů a ten se vzepjal a já sletěl na zem. "Ty potvoro zatracená, radši půjdu po svých" Opráším se a přistoupím k trpaslíkovi. Teprve teď si všímám že i on je vyšší než já. "Ehm...Ten les co jsem vám navrhoval, ten leží na západě, ale vy mě zjevně ignorujete" řeknu klidným hlasem a mávám přitom rukama ve vzduchu. Jestli jste scestovalý jako já, tak prosím, ale já navrhuji aby jsme dojely do Dřevárny a prošli tím hvozdem. pokračuji a snažím se mluvit důrazně a jestli mě začne ignorovat, tak na něj ho upozorním že já mluvím s ním. Poté hodím na poníka zbytek svých věcí, kromě kápě a zbraní a chytnu ho za ohlávku. |
| |
| Zdá se, že tu máme první konflikt. Trpaslík, který se jmenuje, myslím, Doran, se nechcete jet podívat tam, kde bychom možná našli věc. Podle mého je to dobrý nápad o těch bažinách a špatný nápad hobita ignorovat. Jestli se můžu přidat do debaty... chvíli se odmlčím....jaksi mi uniká smysl cesty do Hůrky, nebo si snad myslíš, že tam v nějakym antikvariátu najdeme nějakou věc?? řeknu s jistou dávkou nadhledu. Ovšem, abych jen nekritizoval, rozhodně se nesmíme rozdělit. Asi bychom se fakt nenašli. Sdělil jsem názor, který mi někdo jen těžko změní. Sedím na poníkovi u rozcestí a kontroluji ještě jednou výbavu. Zdá se, že mám vše. Pro jistotu radši zkontroluji i své tajné zbraně, které mám schované. |
| |
| Mezi tím co trpaslíci rozhodujou kam půjdou, tak nad nimi začne trochu hřmít a po chvilce se spustí slabí déšť. |
| |
| Konflikt Za chvíli na to co domluvím uslyším žuchnutí hobita na zem. To mě rozesměje a otočím se napůl v sedle abych se podíval. Potom do mě začně hustit své teorie a jen s klidným a ledovým výrazem ho sleduji. Nakonec se zapojí i Norsiros. Počkám až oba domluví a přelétnu je pohledem. "Řídím se pouze instinktem. Nejsem ten z nás kdo nese mapu země a ani jí nemám nastudovanou Norsirosi. A je možné že tam někde leží věc, kterou nyní nehledáme nevím. A co se týče tebe Same neškodilo by ti, kdyby ses naučil prokazovat našim poníkům trochu úcty nevím, kde bys byl kdyby nenesel tvůj náklad, když už nenese tebe. A o se týče scestovalsti drahý hobite. Myslím, že mám nachozeno dost, abych byl schopen přežít déle než ty. Byl jsem v mnoha bitvách po boku svých bratrů a bojoval za svého krále a přežil. Máš snad ty nějaké takové zkušenosti?" Optám se klidně a bez většího zajmu nakonec a natočím poníka směrem, který navrhli ostatní. "Uznávám hlasovací převahu takže je vybrán směr. A pobídněte poníky a přidejme. Začíná pršet a to není dobré znamení musíme se dostat do nějaké vesnice nebo města co nejdřív. A tobě Jednoho navrhuji omluvit se svému poníkovi a jet na něm pokud nám chceš stačit. Myslím, že kvůli tebe ostatní zmrznout na kost nebudou chtít a zrezlé zbraně také nepomohou." Podotknu a pobídnu poníka do klusu a ještě se ohlédnu jestli ostatní jedou také. |
| |
| Konflikt: Doran se zase jednou vyjádří a já si začnu pod vousy brumlat nadávky a nasednu znovu na poníka. "Tak tedy na východ k řece" Pitomec trpoší, co si o sobě myslí já strávil v těhle zemích svůj život a on, on jen pomlátil pár goblinů a hraje si na velkého válečníka. Pomyslím si a zasměji se tomu, pobídnu poníka a dohoním skupinku. "Když si pospíšíme tak těm mrakům možná ujedeme" Křiknu a donutím poníka ke cvalu. |
| |
| Ale Doren taky docela dobře argumentoval, i když to, jak se pokoušel shodit před námi Sama nebylo moc dobré. Ale hlavní je, že jsme se nakonec domluvili. Takže se pojede rovnou, k bažinám, kde se možná setkáme s nějakými posluhovači Gardela. Ale měli bychom si pospíšit začíná pršet a já nechci mí hned co jsme vyjeli promočeny všechny věci a riskovat zreznutí výbavy taky není zrovna dvakrát moudré. A tak Sam vyrazil hned cvalem a já jsem taky pobídl poníka k rychlejší chůzi, ale zase to nepřeháním. Spíš takový klus. Doufám, že tady bude nějaká ta vesnice... Tak tedy vzhůru na východ... |
| |
| Jedete něco přes půl hodiny po cestě, když uvidíte v dálce malou vesnici. Jen pár baráků. Když tam dorazíte, tak se zrovna spustí silnější déšť. Vy jste přišly na náves. Ve vesnici žijí lidé. Zrovna tam vidíte hodně málo lidí v tomhle dešti. Vesnice se jmenuje Kořen a žije tam kolem 50 lidí. Mají tam jednu malou hospůdku a jednoho bylinkáře. Obchodovat jezdí do velkýho města Etar, kterej je odnich asi 13 kilometrů na jih. Chovají tam dobytek a pěstujou zeleninu, ovoce a obylniny. Z Etaru sem jezdí vojáci co tu kontrolují bezbečnost. |
| |
| Ačkoli to nemá moc v povaze, respektuje vedení starších a zkušenějších a moc se do roztržky nemíchá. Ve vesnici rychle seskočí z poníka, přiváže ho ke sloupku pod přístřeškem a svižným krokem jde do hospody, aby se schoval před deštěm. Oklepe ze sebe vodu a rozhlédne se. |
| |
| Hospoda Hospoda se jmenuje U Victorova piva. Je do obdélníkového tvaru. Podlaha je ze dřeva. Stoly jsou dubové do obdélníku. Všude jsou povešený nějaký obrazy, kožešiny, vycpaná zvířata atd Už je pomalu večer.... V hospodě sedí pár sedláků, pijou pivo a hrajou kostky o měďáky. Dva znich jsou už opilí a smějou se a buší do stolu. Hned na pravo od vchodu je stůl a tam sedí dva vojáci. Mají na sobě kroužkové brnění a na stole položený železný přilby. Jsou celkem svalnatý a jeden je už trošku starší. První má o židly opřenou jednoruční válečnou sekeru a šťít a druhej jedenapůlruční meč. Pijou pivo. V zadní části hospody, sedí nějaká osoba v kápí. Sedí sama. Kouří dýmku a pije pivo. Vedle sebe má opřenou krosnu a čouhá z ní nějakej meč. Hostinckej se jmenuje Victor Mlsnej a vlastní hospodu. Má delší hnědý kudrnatý vlasy a vousy oholené. Oblečení má kožené a bavlněné. Kolem pasu má přivázanou zástěru. Čepuje pivo a dává ho sví dceři Natálii Mlsný, která ho roznáši ( i jídlo). Je jí 22 let a je oblečená do poměnkový sukni a vlasy má svázaný poměnkovou stuhou. Vlasy má bloďaté a na pohled je velmi pěkná. Taky naní pokukujou ty dva vojáci. Ale teďkon už ne..... Když jste vyšli do hospody, tak hospoda stichla a všichni upřely zrak na vás. Ty dva vojáci se zamračily něco si špitly, napily se piva a opřely bradu o ruku a podezíravě na vás koukají. Tajemná osoba v kápí se na vás taky podívala , ale pak zase sklopila hlavu. Sedláci si něco mezi sebou pošeptaly a překvapeně koukaj na vás. I hostinckej a jeho dcera se na chvíly zastavily a překvapeně se na vás koukly. Jste už celkem daleko za trpasličí říší. I dkyž sem často jezdí trpaslíci, ale věčinou obchodníci nebo poutníci. Ale tři trpaslíci a jeden hobit (Z něho jsou zvlášť velmi překvapení...Hobity moc tady nepotkávaj.) všichni vyzbrojení a sebou velké náklady. To už někoho překvapí.... Takže teďkon ste vyšli do krčmy....  |
| |
| Vesnice: Když přijedeme do vesnice u které je cedule s nápisem "Vítejte v Kořenu" vzpomenu si na práci na zahradě a když si to dám dohromady že v kořenech většinou žijí mravenci začnu se hlasitě smát. Vtom mě do pláště uhodil větší tlak a strhl se liják. "A doprčic, kam se schováme?" ptám se sám sebe, ale poté uvidím jak Moren běží k hospodě a přivazuje poníka pod přístřeškem. Následuji ho a přitom se snažím vyhýbat loužím. Když poníka přiváži, tak z něho sundám hlavně svoje věci a měšec a poté vejdu do hospody. Vypadá obyčejně, je tu několik lidí, dva vojáci a nějaký podivín sedící v tmavém koutě, všichni se na nás podívají. "Co tak koukáte, vraťte se k pivu" řeknu a mávám rukama ve vzduchu, poté si to namířím rovnou k jedinému volnému stolu, ale když k němu dojdu a odsunu židli, tak mě chlap jako hora se slovy. "Tady sedím já" odstrčil a já jsem běžel pozadu dva metry a poté jsem spadl na zem. To snad není možný, co si to ten vidlák dovoluje...cože? on se ještě směje. Pomyslím si zlostně a už vytahuji dýku a mířím k muži co mě odstrčil. |
| |
| Vesnice V mírném dešti dojedeme klusem až do vesnice. Je vidět hospoda a všichni tam hne zamíří. Také tam zamířím a dojedu mezi posledními pod přístřešek, kde uvážu poníka a pohlédnu na Norsirose s vážným výrazem. "Počkej chvíli tady. Kdokoli by mohl ukrást náš náklad. Optám se vevnitř zdali tu mají nějakou stáj nebo taka přinejhorším hodíme alespon nejdůležitější věci dovnitř." Podotknu ke svému společníkovi a sundám svůj batoh z poníka a nahodím si ho na záda. Potom odvážu klec s naším sokolem a vezmu ho do pravé ruky. "Hned ti dám vědět." Dodám a zmizím za ostatními vevnitř. Mezitím jak vidím se už dostává hobit do problémů a tahá dýku. Rychle ráznými kroky dojdu k němu a chytnu ho levačkou za rameno a přitáhnu blíže k sobě. "Vzpamatuj se sakra Same. Nejsme tu abychom dělali rozruch. Pusť to z hlavy navíc jsou tu vojáci. Byl bys mrtvý nebo v žaláři ani by ses nenadál." Syknu mu do ucha a potom ho pustím a dál si ho tolik nevšímám. Místo toho dojdu za hostinským a jeho dcerou. "Brej podvečír pantáto. Já mí společníci putujeme zdaleka a chtěli bychom si pronajmout pokoje pokud se najde alespon nějaký volný. A také bychom potřebovali ustájit poníky pokud možno. Mokré počasí by jim neprospělo." Vyložím a trochu zakloním hlavu abych na něj lépe viděl. "Samozřejmě zaplatíme za nocleh i jídlo s tím si starost nedělejte." Mile se usměju a cinknu prstem o váček s penězi u pasu a počkám až dostanu své odpovědi. "Byli bychom tedy rádi, kdybyste nám připravili klíče od pokojů a kdyby vaše krásná dcera přinesla nějaké jídlo a pivo ke stolu." Dodám klidně jakmile dostanu informace a ukážu k nějkému volnému stolu. Potom vyrazím kolem svých společníků ven k poslednímu trpaslíkovi a poníkům abych mu sdělil zdali můžeme poníky někde ustájit nebo ne. A abych mu případně pomohl odnosit nejdůležitější a nepostradatelný náklad do našich pokojů kvůli bezpečnosti. |
| |
| Zdá se, že nám přeje štěstí. Zorvna, když se spustí liják, narazíme na osadu. Aspoň, že tak... probleskne mi hlavou, když se před námi začnou vynořovat první domy a usedlosti. Nakonec zamíříme tam, kam to asi trpaslíka nejvíc táhne, do hospody. Alespoň zbytek mé skupiny. Já zůstávám jen venku pod přístřeškem. Jasně, bez problémů. odpovím na Dorenův úkol. Ale radši si dávejte pozor... a trochu pomlčte o našem poslání. Nevíme, kde může mít ten skřet špehy... ještě radši varuji společníky. Dyštak jsme výprava deme hledat nějaký drahý minerály a nerosty. Pokud ti nevadí, že sem vymylel takovejhle falešněj úkol. ještě stihnu říct Dorenovi než zmizí ve dveřích do hostince. Mezitím, co je zbytek v hospodě, poplácávám poníky po hřbetech na znamení pochvaly za to, že nás nesli až sem, a že nás snad ještě daleko ponesou... |
| |
| Ještě víc lidi překvapilo jak se málem pustila rvačka mezi hobitem a sedlákem. ale potom už si začly pomalu všímat svího. Jen stráže pořád něco povídaly a koukaly na hobita a trpaslíky. Osoba v kápí občas zvedla hlavu a koukla na ně. Pak Doran šel za Victorem a požádalho o pokoje a aby mohl ustájit poníky. ,, Zajisté pánové, poníci budou dobře ustájeni a dostanou vodu ze senem. Co se týče pokojů, budete chtít každej svůj pokoj po jedný postely nebo budete všichni v jednom kde jsou čtyři postele?? ,, Když Doran odpoví nastěhujou se buď do jednoho velkýho pokoje nebo každej do svího a pak si jdou sednout k poslednímu volnýmu stolu co tam je. Natálie jim donese nějaký kuře, vajíčka a chleba a k tomu černé pivo. |
| |
| Hostinec "Jeden pro všechny bude stačit díky." Kývnu a dám mu pár mincí za jídlo a pokoj a klíč schovám do kapsy. Potm už jdu ven k poníkům. Venku Dojdu ke svému společníkovi a usměju se. "Tak poníci budou ustájeni pojď odvedeme je." Podotknu a pomůžu odvést společníkovi poníky do stájí, které budou nejspíše někde na boku hostince. "Vše důležité snad máme sebou snad nic neukradnou." Zašklebím se projistotu sundám náklady z poníků a vše zakryju trochou sena na jednu hromádku, aby to nebylo tak nápadné. Pojď brachu už nás čeká pivo." Dodám a jdu zpátky do hostince. "Opět hostinec Když jsem zase v teple až ted si všimnu že tahám stále sebou klec se sokolem. Jen se nad tím pousměju a zamířím k našemu stolu. Sednu si a postavím klec vedle sebe na stůl a pustím se do jídla a pití. "V klidu pojezme přátelé, poníci jsou v teple a my také." Usmívám se při jídle a vše splachuju pivem. Dávám si však pozor na ty dva vojáky a toho záhadného cizince. |
| |
| "Dobrou chuť!" Po cestě byl dost hladový a utahaný, tak byl rád, že sedí a pečínka mu přišla k duhu. Zaujal ho záhadný cizinec, jediný tu vypadal nezvykle a po očku ho sledoval. Těžko to přes tu kápi poznat, ale cítil na sobě jeho pohled. Neměl z něho dobrý pocit. Tiše k ostatním: "Všimli jste si toho obejdy v rohu? Pořád sem čumí." Když mu pak vzápětí hospodský přinášel další džbánek, zeptal se ho tiše: "Hele dědku, co je zač ten v rohu?" a udělá posunek hlavou daným směrem. |
| |
| Hostinckej se zarazí a potichu povídá. ,, Nejspíš je to hraničář. Dneska sem přišel v odpoledních hodinách a do večera byl zavřenej ve svím zde pronajmutým pokoji. Snikym nemluví. Pořád jenom kouří dýmku a pije pivo a tiše pozoruje. Jo a nevim proč, ale tu krosnu si vzal k sobě ke stolu...nechápu proč si to nenechal v pokoji...Tahat se stím. ,, Hostinckej kroutil očima a uškliboval se tomu a pak se z prázdnýma korbelama vracel k baru. Už čepuje nový. |
| |
| Hostinec: Jen co s dýkou v ruce udělám krok, tak mě se slušnými argumenty zastaví Doran, ještě se nadechuji a chci něco říci, ale poté mi dojde že by to vedlo jen k další hádce a tak zmlknu a všimnu si že jeden stůl se uvolnil a tak si tam všichni sedneme. Doran ještě něco domlouvá a mi dostaneme docela velkou večeři. "Óoooo, tak tohle si nechám líbit" zavýsku jak malé dítě a pustím se do jídla. Všimnu si jen že Moren neco říká. Přestanu hltat, jen prostě jím. A když domluví s hostinským tak dodám "No jo, tohle bude asi pohádkový Aragorn naší doby" začínám se lehce smát. Poté uříznu kousek masa a nabýdnu ho tomu našemu jestřábovi. Měl bych asi jíd spát, jestli chci být plný sil až zítra začneme. Pomyslím si, vyleji do sebe poslední zbytek piva a požádám Dorana o klíč, poté se došmajdám do pokoje a vysokým skokem houpnu na první postel a usnu. |
| |
| Venku Po chvíli přijde Doran, který už má zamluvený pokoj a domluvené stáje. Dobře. Tak teď chvíli projdeme deštěm ke stájím, kde poníky ustájíme. Doran měl dobrý nápad se sundáním zavazadel a zakrytím senem. Dobrej nápad řeknu a taky sundám z dalších dvou poníků zavazadla a také je zaházím senem. Opět projdeme deštěm a zaplujeme do hostince... Hostinec Když vejdu dovnitř, rozhlédnu se po celém hostinci a lehce se ukloním hlavou na znamení pozdravu. Vidím dva stráže, nějaké vesničany a nakonec ten tajemný muž v koutu. Nikoho si moc nevšímám a jdu si sednout k našemu stolu, kde už je připraveno jídlo a pití. Hned jak si sednu, ochutnám pivo a utrhnu si kousek z kuřete. Nakonec se někdo zeptám na toho v koutě. Asi nás pozoruje, přece jen, asi se tu trpaslíci moc často nevidí. No, zatím si ho nebudu všímat, ale asi až si půjdu lehnout, pokud tu bude pořád sedět, asi k němu půjdu a zeptám se ho, co tady dělá. Docela by mně zajímalo. Tak tu zatím sedím a pozoruji dění v hostinci. Na Sama to už asi bylo moc a šel si sednout. No nevadí. Já si asi zatím dám tak dvě, tři piva, aby nakonec naše cesta neskončila tady, kvůli mé kocovině... |
| |
| Když šel Sam spát už bylo tak kolem deseti hodin. Pár lidí už z hospody odešlo ale zase někdo přišel. Hostinckej a jeho dcera se skoro vůbec nezastavují a pořád obsluhují. Vojáci pořád sedí, popíjejí a občas okem na vás kouknou. Muž v kápí si vytáhne nějakou knihu a začne si číst a u toho popíjí pivo. |
| |
| Hostinec Přelétnu pohledem své společníky, když dojím a napiju se pořádně piva. "Ten cizinec nás zaujal asi stejně jako my jeho. A něco mi říká, že to nebude první ani poslední setkání." Zabručím si spíše pro sebe a pohlédnu na sokola a pak zase na ostatní. Hobit se mezitím zdekuje spát. Jen se tomu usměju. "Mladí moc nevydrží." Musím se rozesmát, když jsme sami jen my trpaslíci. Pak kouknu zase směrem k onomu hraničáři. "Počkejte na chvíli tady hoši půjdu omrknout našeho obdivovatele. Pohlídejte Reda." Ušklíbnu se na ptáčka a hodím si batoh na jedno rameno a rázným krokem dojdu klidně až ke stolu toho hraničáře. V klidu a bez ostychu si sednu na židli naproti něj a nakloním se trochu k němu. "Moje kámoše a hospodu možná oblbneš, ale mě ne. Není to náhoda, že si tu zrovna dneska dorazil taky a celou dobu co jsme tady nás pozoruješ. Kdo jsi a oč ti jde?" Přelétnu ho zkoumavým pohledem. Ruce mám založené na stole aby bylo vidět, že nemám v úmyslu mu ublížit. Pak koutkem oka sjedu k jeho zavazadlu a zase na něj. "Nejspíše sebou taky taháš něco důležitýho, když to nedáš z dohledu." Pousměju se a čekám zadli bude konverzovat. |
| |
| Když Doran přišel k osobě v kápí a začal k ní mluvit, proč je tady a o co jí jde. Tak osoba byla nějakou dobu sticha a pak zvedla hlavu. Byl to skřet... ,, Než se mě pokusíš zabít, vyslyš mě. Jsem Fars, Gardelovo knihovník a už mu nesloužim. Mam k tomu svůj důvod.... Stratil jsem k němu důvěru, jako no stratil ve mě. ,, Chvíly se odmlčí... ,, Nevim ani proč ti to říkam. Nech mě bejt a hleď si svího.... Každej máme svojí cestu. A jestly uznáš za správné, tak támhle jsou vojáci. Můžeš mi odkrýt kapí a dovést mě k nim a nemusíš se bát že budu pokračovat ve své cestě. Dělej co uznáš za vhodné, jako to dělam a budu dělat já !! ,, Ze skloněnou hlavou potichu řekne Doranovi. |
| |
| Hostinec Když zahlédnu tvář onoho cizince ruka mi automaticky slétne ze stolu k sekeře, ale začne mluvit a tak se trochu uklidním a rozhodnu se ho vyslechnout. Když domluví tak se k němu s trochou nenávisti nakloním. "Proč bych ti měl věřit? Jak mám vědět, že nejsi jen špinavý špeh?" Trochu zavrčím a sleduju ho. Naštěstí mí přátelé nemohou tušit co si povídáme. "Sakra co teď s ním?" Zabručím si v hlavě a zvažuju zdali ho udat nebo podobně. "Pokud ale mluvíš pravdu dokaž to. Řekni mi co víš o svém bývalém pánu. Pomož nám a získej si tak důvěru a možnost žít lépe." Syknu k němu a měřím si ho pohledem. Ve tváři mám už zase neutrální výraz. |
| |
| Skřet se zašklebí a rozhodnutě řekne. ,, Nic ti říkat nebudu !!! Pro mě život neni nejdůležitější. Neznam tě a nebudu ti říkat věci které jsou důležité. Odemě nic nečekej. Jak říkám buď si všímej svího a nebo zavolej stráže. ,, |
| |
| V hospodě vidím, že Doren moji myšlenku předběhl a šel k cizinci sám. Sakra, takhle neslyšíme, co tam říkaj. řeknu Morenovi, který tu se mnou u stolu zůstal. Vidím, že hraničář nechává nahlédnout Doranovi do tváře. Akorát tam přes trpaslíka nic nevidím. Nakonec asi budu muset jít blíž... Hlavně si přeju, aby Doran nevyvedl nějakou pitomost. Přece jen, nebylo by dobré tady dělat rozruch. A tak oznámím Morenovi, že už si jdu taky asi lehnout, ale při cestě k pokojům se zastavím u stolu, kde je Doran a cizinec. Skloním se k Doranovi a zašeptám mu do ucha: Hlavně nedělej žádný vylomeniny. Upozornit na sebe je to poslední co potřebujeme. Pak nám řekneš, kdo je to zač. Pokud tu zůstane do rána, ráno si s ním promluvím sám... ještě řeknu. Na konci řeči se hlasitě zasměji, aby to vypadalo, že jsem říkal společníkovi vtip. Pak už jen pokračuji do pokoje, kde vidím spícího Sama. Lehnu na nějakou postel a před spaním přemýšlím o tom cizinci... |
| |
| Skřet se zašklebí a rozhodnutě řekne. ,, Nic ti říkat nebudu !!! Pro mě život neni nejdůležitější. Neznam tě a nebudu ti říkat věci které jsou důležité. Odemě nic nečekej. Jak říkám buď si všímej svího a nebo zavolej stráže. ,, |
| |
| Cizinec "Jak myslíš." Zavrčím a výhružně se mi blýskne v očích. "Nejraději bych tě tu rozpáral jako krysu hned teď. Ani nevíš kolik tobě podobných jsem už zabil." Syknu k němu a opřu ruku o stůl. "Ale nechám tě tentokrát žít, ale zkřiž mi cestu podruhé a opravdu budeš moci uvažovat co bylo pro tebe nejdůležitější. Věčně." Znovu se mi zalesknou oči hněvem a pak jakoby nic vstanu a hodím batoh na rameno. Vrátím se ke stolu a vezmu klec se sokolem a vyjdu nahoru k našemu pokoji. Je naštěstí odemčeno takže se tam ostatní dostali vejdu za nimi dovnitř a sokola postavím na stůl. Kouknu po svém společníkovi, který ještě narozdíl od hobita nespí. "Na toho zahaleného šmejda si musíme dávat pozor. Pokud nám zkříží cestu ještě jednou jeho hlava bude zdobit někde zem....prospi se počkám na toho ochmelku a pak zamknu." Dodám a opřu se na posteli o zeď a čekám, až dojde Moren. |
| |
| Pokoj: Hej, hej same na vem si--jo děkuji--tak kdy bude ta Felizova oslava--zítra, ale co to tam v dáce je za jezdce--ááááá utíkejte Gahar-Sulští jezdci--"Na toho zahaleného šmejda si musíme dávat pozor. Pokud nám zkříží cestu ještě jednou jeho hlava bude zdobit někde zem....prospi se počkám na toho ochmelku a pak zamknu." Polekaně a s výkřikem se posadím a v ruce dřímám svoji dýku. Vidím jen temný pokoj ve kterém stojí dva mí přátelé. Uf, naštěsti zase jen sen Schovám dýku pod polštář a dojdu ke dveřím. Poté se otočím k Doranovi. "O jakém zahaleném šmejdovi si to mluvil a teď mě napadá, co byl zač ten chlápek v koutě?" (jestli mi řekne pravdu, tak navrhnu tvrdé vyslíchání, snad i mučení, jestli ne, tak otevřu dveře a křiknu ať se stiší a poté půjdu znovu do postele) |
| |
| Po tom, co zůstane u stolu sám, dopije a jde si lehnout za ostatníma. Tedy pokouší se. Zvednout se mu podaří až na druhý pokus. Cestou opile popřeje hostinskému dobrou noc a ještě stihne vrhnout ne právě přátelský pohled na cizince, o kterém zatím stále nic neví. Když se vymotá nahoru nad schody, ještě zamíří za Doranem, aby se zeptal, co zjistil. "Tak co? Víš ty, co je zhač? Ten šmejd! Tamten... V tý kápy... hnusák, co přád čuměl," opile vyřvává na celé patro, přestože má Dorana před sebou, a rukou ukazuje kamsi za sebe. |
| |
| Večer Když jsou všichni napokoji tak za nimi zamknu a přelétnu ty zvědavce pohledem. "Neřešte to ted. Ráno moudřejší večera. Pokud mi zkříží cestu znovu zabiju ho více není třeba vědět." Odvětím jim klidně. "prospěte se." Pomalu ulehám tak jak jsema snažím se usnout. |
| |
| Až půjdete spát, tak usnete za malou chvíli. Po dnešním dnu jste byli velmi unavení, tak jste usnuly hned. Noc Noc je klidná. Jednou, dvakrát se vzbudíte, ale jinak v pohodě. Druhý den - Rozbřesk Spíte a do pokoje se vám přes okno dostanou sluneční paprsky. Začnou zpívat venku ptáci a z dolejška se začnou ozývat hlasy. Začnete se pomalu probírat... |
| |
| Ráno: Proberu se z již klidného spánku a ještě chvíli hledím do dřevěného stropu, je dosti usmolený od kouře a mastnoty, ale jinak nudný. Udkopnu přikrývku a posadím se na postel. Vstanu a otevřu okenice kterými prosvítají paprsky raního slunce. "Uáá, dneska bude krásně a vypadá to na klidný den" zívnu potichu a poté se otočím a zkontroluji, jestli trpaslíci ještě spí, vtom mě zaujem blištivá přilba Dorana. Hmm, rád bych se podíval z blízka pomyslím si plížím se k Doranově přilbě, zvednu ji a prohlížím si rytiny na přilbě. Škoda že je to můj přítel, nebo snad že by nůž v jeho krku zniči přátelství, ale ne ne , nesmíme to dopusti, moje zlá strana nesmí napovrch šeptám" si a zápasím se svým vlastním zlem, poté položím pancíř zpět a sejdu dolů. Trpaslíci snad nic netuší, snad nic neslyší, snad tvrdě spí. Poté přivřu dveře a sejdu do hospody. "Hostinský, prosím vás o jednu snídani a něco tvrdšího k tomu, nejsem nějak ve své kůži." řeknu a posadím se co nevíce do rohu. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Posadím se na postel a promnu si oči. Nakonec se i zvednu, zkontroluji pokoj pohledem, obleču si věci, které jsem měl na sobě včera a vyjdu z pokoje. Sejdu do výčepu, kde si všimnu pár lidí a nakonec Sama, který sedí u hostinského se sklenkou před sebou. Tss, nasává už od rána... pomyslím si a pokračuji přes výčep, abych si ho zatím více všímal. Nakonec vyjdu z krčmy a rozhlédnu se po malé návsi vesničky. Přejdu přes ní a jdu zkontrolovat poníky a náš ukrytý náklad ve slámě... |
| |
| Ráno Když se ráno konečně vzbudím hobit už v pokoji není. Se zívnutím se posadím a protáhnu se. Trochu mě bolí tělo, přece jen spát v brnění není moc pohodlné, ale už jsem v celku zvyklý. Automaticky sáhnu po přilbě a nasadím si jí na hlavu. Pak vstanu a rozhlédnu se. "Ještě chrápou." Zašklebím se pro sebe. "No tak vstávat hoši je čas jít o dům dál." Houknu na ně a vezmu klec s naším sokolem Redem a scházím pomalu schody. Ani hlava mě moc nebolí, nebyl čas moc pít. Navíc ten skřetí parchant mi skazil všechnu náladu. "Snad je už pryč." Napadne mne a dojdu dolů zrovna, když si Sam objednává jídlo. "Hostinský hoď mi sem taky nějaký dlabanec a korbel piva na rozloučenou." Zasměju se a položím klec i batoh na zem vedle sebe a sám si sednu na židli naproti Sama. "Tak takhle se už dlouho zase nevyspíme to ti povídám." Pousměju se při čekání na jídlo a pivo a taky na zbytek party. |
| |
| Když mi hostinský přines moji objednávku, tak už si to po schodech šlapal Doran. Podíval jsem se na jeho přilbu a mé prsty už znovu nenechavě třepotaly. Také si něco objednal a poté si přisedl ke mě. Já jsem začal raději jíst aby jsem poté nezdržoval. "Máš pravdu, takhle tvrdě se nespí ani na skále a o tom já něco vím" Vypravil jsem ze sebe a nuceně se usmál aby jsem přestal myslet na to kolik by mi ta přilba hodila. |
| |
| V hospodě sedí pár sedláků. Ty dva vojáci právě scházejí po schodech dolů. Kouknou se na vás a pak si sednou ke stolu a objednají si snídani. Tajemný skřet nikde. Hostinckej a jeho dcera roznášejí jídlo a pítí. |
| |
| Po ránu vyspává kocovinu, není na pití moc zvyklí. Hlasitě chrápe v oblečení... |
| |
| Když zkontroluji poníky a věci, projdu se po návsi a prohlížím si zdejší domy. Jenom prostě nemám co dělat. Zdá se, že než se vzbudí Moren, ještě tu chvíli pobudeme. Když mě někdo během mé prohlídky návsi pozdraví, pozdrav mu opětuji poklonou hlavy. Nakonec se tedy vrátím do hostince, kde teď kromě Dorana a Sama sedí ještě pár sedláků a ty dva vojáci, co tu byli včera. Než si sednu ke stolu na snídani se dvěma společníky, jdu ještě zkontrolovat nahoru Morena. Když se vrátím do výčepu, dám si vydatnou snídani, kterou zapíjím něčím nealkoholickým. Nejlépe vodou. Dám trochu z mé snídaně i sokolovi, který doteď ještě nevylétl z klece. Poté ho přes mříže pohladím a čekám se společníky na toho opilce Morena. Samozřejmě, nejsem na něho naštvaný, jenom to trochu přehnal... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sam, Doran a Norsiros sedí u stolu a snídají. Moren ještě vyspává. Stráže sedí a vy vidíte, jak něco řeší a koukají na mapu. Většina sedláků snídá před prací. Nic zvláštního se neděje... Ale najednou... Uslyšíte vrzání dveří a do hospody vstoupí vysoký muž. Na sobě má kožešinu a obyčejné plátěné kalhoty. U pasu má zavěšený dýky a na zádech pověšený meč. V ruce drží okovanou hůl. Má blonďaté dlouhé vlasy a i trochu vousy. Všichni v hospodě upřou na něj zrak. Včetně trpaslíků a Sama. Stráže se zarazily a překvapeně na něj koukají. Ten mladší z nich chytil rukojeť meče a vražedně na něj kouká. K ničemu se nechystá, jen jsou ty stráže opatrný. Často proti divokým lidem vedou bitvy. Takže jsou velmi opatrný a ne že by se zrovna smáli. |
| |
 | soukromá zpráva od Veryn pro Vešel jsem do hospody a způsobil malé pozdvižení, nešlo to přehlédnout. Vida mladého vojáka jak sahá po meči, v první chvíli jsem už začal odříkávat formuli ochraného kouzla a sahat po vlastním meči. Ale když voják jen vrhal nenávistné pohledy a neútočil, rozmyslel jsem si to. Chápu proč tak reagoval, my, barbaři, jsme přemohli - a povraždili - mnoho těchto slabých lidí. "Nemusíme bojovat vojáku, nepřišel jsem jako nepřítel. Jsem jen unavený pocestný a ano jsem barbar, ale mám raději mír než zbytečnou krev." chvíli ho pozoruji jestli mi na to něco řekne "Chci se tu jen najíst a optat se na práci - mečem vládnu slabě, zato kouzla, to je mé řemeslo." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,, To doufám. Nerad bych tě zabil. Když budeš v klidu, tak budu v klidu já. ,, Nedůvěřivě hledí do Verynovo očí. ,, Dobrý den pane. ,, Začne hospodský. ,, Co si račte dát??... Doporučuju pečínku s chlazeným pivem. ,, Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro "To pivo mi šoupněte, ale pečínku musím oželet ač se mi na ní sliny sbíhají, to mi věřte. Dejte mi jen kus chleba a misku polévky." Rozhlédnu se kde je volné místo, sednu si s pivem ke stolu a čekám na polívku. Pozoruji po očku vojáky a lidi v hospodě. |
| |
| V hospodě je klid, vojáci znovu na svém místě a nic významného se neděje. Vtom, ale do hospody příjde obrovský člověk, dokonce větší než já a to jsem byl ve svém kraji považován za nevětšího. Když vidím jeho vybavení a povšimnu si reakce vojáka, tak jsem zaskočen, naštěsí ale dostane roznum, takže se děje jen to že se obr představí. Když dojde k zmínce o magii, začnu se smát i když se tomu snažím zabránit. "On a magie, nejsem si moc jist že se na to hodí" šeptnu a hodím hlavou po sedajícímu si barbarovi. Pohladím náš spoj s trpaslíčím králem a poté se pohodlně opřu a hodím nohy na volnou židli vedle mě. "Kde je ten ochrapa, začínám se nudit" zeptám se Dorana a zívnu. Poté vstanu a přejdu k barbarovi. "Dobrý den, vím že na mě shlížíte z výšky, ale rád bych vás upozornil, že jste nezavřel dveře a při takovém počasi je zde zima" řeknu pomalu a ukáži na dveře, poté čekám nadávky. |
| |
| Návštěva Kouknu ke dveřím, když vejde nově příchozí a trochu se podivím co je to za hromotluka. "Zajímavá postava." Jsem připraven zasáhnout, ale vypadá to vše klidně takže se nezapojuji až do doby, kdy promluví Sam. "Nepodceňuj někoho jen protože nevypadá že by něco svedl to je velká chyba Same." Poučím ho a ani nevím zdali mne vnímal protože už je zase někde jinde a vybavuje se s tím cizincem. Jen si povzdechnu nad tím, že zase asi letí do průseru, ale nechávám ho zatím v tom a dopíjím po snídani své pivo. |
| |
| Hobití přivítání slyším nějaké narážky na svůj vzhled a magické uměňí... ale nestalo se to poprvé, ani naposledy, pryč už je doba kdy bych se kvůli takový slovům a výsměchu popral nebo drzounovi zapálil šaty. Vlastně je to i ku prospěchu, nepřátelé mě v boji podcení - a je to často to poslední co v životě udělají... ,,Mýlíte se" řeknu malému drzounovi, pak rychle zaříkám jednoduchoučkou magickou formuli. Dveře se s hlasitým prásknutím "samy od sebe" zavřou. ,, Neshlížím na váš z výšky. Nehodnotím lidi podle velikosti, dobře vím že i malý hobit může způsobit velký problémy" snažím se zatvářit více přátelsky ,, I tobě přeji pěkný den.. počasí je dnes vážně mizerné.. " |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Když snídám, všimnu si nově příchozího, který se představí, jako barbar. Všimnu si, že barbar už sahá po meči a chce po barbarovi vyskočit. Taky už sáhnu po zbrani, kterou jsem si jako jedinou vzal z pokoje. Ovšem, když vidím, že starší kolega toho mladšího uklidní, taky stáhnu ruku ze zbraně. Ovšem, to by nebyl Sam, kdyby si hned něco nechtěl vyzkoušet. V tomto případě si chce vyzkoušet barbara, jestli opravdu dokáže kouzlit jak říkal. Sam, ještě než ho stihneme zadržet vyrazí od stolu a už si to šine k barbarovi, o kterém před chvílí utrousil poznámku. Když vidím, že spolu chvíli mluví, za chvíli vyjdu v klidu od stolu a říkám barbarovi: Omlouvám se milostivý pane za našeho společníka. Někdy moc nepřemýšlí... Doufám, že se moc nezlobíte... |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro "Heh, stěží mě kdo zve milostivým.." usměju se, pobaven tím že jsem pro někoho milostivý pán a ne barbar v roztrhaných šatech "za vašeho přítele se omlouvat nemusíte, nic se nestalo. Vím že mezi naším lidem je kouzelnické řemeslo spíše vyjímkou a nedivím se proto. Vůbec se nezlobím, jen na to počasí a prázdný měšec." "Víte, pane trpaslíku, jsem na cestě už dlouho, musel jsem odejít z rodného kraje a teď se protloukám jak to jen jde.. beru snad každou práci která se naskytne ale poslední dobou.. je to bída" dořeknu a pořádně se loknu piva "A vy cestujete, nebo zde pomáháte vojákům..?" |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro "Já že nepřemýšlím, já jen chtěl aby si zavřel dveře, to se u nás doma dělávalo" zabručím naštvaně a přitom se dívám do země. Poté si zaběhnu ke stolu pro pivo a vrátím se. Tady se asi rozhoří debata a já chci slyšet vše pomyslím si a nakloním džbán piva tak aby vše steklo do mých úst. "No tak mi cestujeme a hledáme nějáký art..." poté se zarazím a zakryji si pusu rukama. Sakra, tohle jsem neměl říkat probleskne mi hlavou a raději už nemluvím a nechám to na Norsirosovi. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Sleduju tiše co se tam děje a poslouchám. Když vidím jak je hobit ukecaný jen si v duchu povzdechnu a dorazím pivo. Jdu klidným krokem až ke svým společníkům a položím hobitovi težkou ruku na rameno. "Hledáme nějaký nový artisty, co by pobavili našeho krále. Už dlouho se neměl čemu smát a zábava je u trpaslíků třeba." Dokončím větu za hobita a mile se usměju. "Má moc rychlou pusu." "Tady náš hobit, je vyrchní vybírač nových talentovaných artistů, kteří pak předstoupí před krále." Dodám aby to bylo věrohodnější a abych hodil nějakou tíhu i na hobita. |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro "Musíte být docela významní když pracujete pro samotného krále" pokývám uznale hlavou. "Mezi náma, platí ten váš král dobře? Nebo spíš - platí? - ne že bych ze sebe chtěl dělat šaška, na druhou stranu nějaký magický trik by mohl krále obveselit- tím nemyslím tahat skřeta z klobouku.." |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Zašklebím se a přelétnu ho pohledem. "Že já to čekal." "Musíme však objet ještě hodně vesnic a měst." Dodám rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Doufám, že vás ten milostivý pán tedy nějak neurazil... Chtěl jsem být co nejzdvořilejší. Nerad soudím u lidí i u ostatních ras vnitřek podle obalu. řeknu barbarovi a na tváři také vyloudím úsměv. Ano jsme na cestě... ještě než dořeknu, skočí mi do řeči Sam, který málem vše prozradí. Naštěstí je tu Doran. Sice to s těmi artisty by se mi zdálo podezřelé, ale to je fuk. Hlavně, že jsme se z toho tak nějak dostali... |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro "Tedy cestujete po vesnicích a městech, stejně jako já. Jen já narozdíl od vás práci sháním - kdežto vy ji nabízíte... toho vašeho krále bych ale přeci jen rád navštívil.." nakloním se k blíže trpaslíkovi tak abych slyšel jen on a jeho společníci: "Mimochodem příteli nemáte ponětí proč tu jsou ti proklatí vojáci - vypadají že něco nebo někoho hledají?" |
| |
| Taverna Sedíte, pijete, někdo jí a hlavně si povídáte. Vidíte, jak hostinský přichází k Doranovi a říká. ,, Pane, uslyšel jsem ránu z vašeho pokoje, tak jsem se tam šel podívat. Zaťukal jsem a nikdo se neozval. Tak jsem očkem koukl dovnitř a tam otevřený okno a velectěný trpaslík a jeho věci byli fuč. Na stole byl jen tenhle vzkaz. Ukáže kus dřeva na kterým bylo vyrytý tohle : Takhle to bude nejlepší. Hodně štěstí. Hostinský na vzkaz a na vás kouká trochu vyděšeným pohledem. |
| |
| Právě jsem se usadil ke stolu, když v tom přišel hostinský, že prý nese vzkaz. Když vidím co je na kusu dřeva napsané, polije mě zlost. "Ten zatracený budižkničema, zasloužil by pod sekeru" křiknu a zabodnu díku do stolu, poté se opřu a snažím se uklidnit. Klídek, možná je to tak lepší, třeba tam něco zapoměl pomyslím si a vyskočím na nohy. "No tak já se půjdu podívat, jestli mám vše-- všechno" vypravím ze sebe vyzkouším jestli ještě něco nevyteče z korbelu a vyběhnu po schodech na horu. Okamžitě začnu prohledávat místo, kde Moren spal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přijdeš do pokoje a tam vidíš vaše věci kromě Morenovo. Jeho postel ustlaná. Jako by tu vůbec nikdy nebyl. Pak tě napadne se podívat do malého stolku se šuplíkem. Když šuplík otevřeš, uvidíš v něm jakousi krabičku. Nikdy si jí dříve neviděl. Je malá, tak 10x10x10 cm. Dřevo černé a nevybavuješ si, že by si někdy ho mohl vidět. Je to dřevo, ale černé jako uhlí. Po obvodu a na vrchu krabičky jsou vyřezaný jakýsi symboly. Když jí vidíš něco tě láká jí chytnout, ale něco ti říká, aby si neudělal chybu… |
| |
| Ztráta Když nás hostinský zavede do pokoje. Trochu se zamračím a přečtu lístek. "Vykašlal se na nás hoši. Pokračujeme sami." Řeknu neutrálně, i když v duchu mě v celku mrzí stráta jednoho z našich bratří. Pak se s nezájmem vrátím dolů a pohlédnu na seveřana. "Co se týče našeho krále jistěže můžeš klidně vyrazit není do víc jak den cesty na poníkovi." Pak se k němu nahnu. "Stráže tu jsou řekl bych kvůli pořádku, ale ne více nevím." Oděvtím klidně a kouknu na ostatní. "Dojezte pojedeme dál." Oznámím naší družině. |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro V místech kde spal Moren jsem objevil nějakou malou krabičku nebo co, ale bylo na ni cosi zvláštního. Ruce mi říkají at to vezmu, ale hlava mi radí opak, co to má znamenat myslím si a přitom upřeně hledím na krabičku, je tak fascinuící, nemohu z ní pořádně spustit oči. Co to má být, kdyť je to jen dřevo šeptnu si a hrábnu po krabičce, v tom mnou ale projede divný pocit, žádná bolest nic, prostě mě jen přepadne cosi jako, že to nemusí být bezpečné. No pro jistotu to vložím do vaku a důkladně zabalím. Poté uslyším jak někdo jde a tak vezmu několik věcí co jsem tam nechal a seběhnu dolů po schodech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cítils jako by ti něco vběhlo do hlavy, jak si na ní šáhl. Přejel přes tebe divný pocit. Najednou vše zase bylo v normálu. Necítil si žádnou změnu. Nic tě nebolí všechno fajn. Krabičku si zabalil do hadru a strčil do baťohu. |
| |
| Taverna Když ste pak šly z hostinským do vašeho pokoje, už tam byl Sam. Seděl u stolku a kouřil dýmku. Po Morenovi ani stopa. Jako by tam vůbec nebyl. Pak ste šli všichni dolů a Doran navrhuje Verynovi, aby šel do království. Pak Doran pobízí ostatní, abyste vyrazily co nejdřív. |
| |
| Nečekaný odchod Když sedíme a snídáme v krčmě, za chvíli k nám přijde hostinský se zprávou, že se asi něco stalo s Morenem. Konkrétně asi to, že vzal roha, asi když usoudil, že tato výprava není nic pro něj. Aspoň že tak, než poslouchat něco ve smyslu, že by to chtěl obrátit a ostatní řeči. Sam měl jako vždy docela nepřiměřenou reakci, když tady málem rozpůlil stůl svým tesákem. Nakonec to je ale on, kdo vyskočí a rozběhne se k pokoji. Já v klidu dojím těch pár soust, co my zůstalo ještě na talíři a pak až se zvednu. Ještě se omluvím panu barbarovi, že ho takto opouštím, ale že musím jít něco nahoru vyřešit. Nakonec, po zjištění, že je pokoj doopravdy prázdný, sešli jsme zase zpět do výčepu. Doran už navrhuje, abychom jeli dál. Nejsem proti. Můžeme, ještě si dám něco menšího a vyrazíme. Zkontroloval jsem poníky, jsou v pořádku... |
| |
| ,,Já také vyrazím. Najedl jsem a napil, ale práci nesehnal, nemám důvod se tu již zdržovat. A ti vojáci mě docela znepokojují... Vašeho krále rád navštívím - a měšec u něj zkusím naplnit. Možná budeme mít zatím společnou cestu?" |
| |
| Trochu se protáhnu a nadhodím si vak. "No tak to pochybuji pane, mi jdeme do lesů na sever odtud a vy jdete na západ" řeknu a opřu se o zeď u dveří a čekám až se mí společníci rozhoupou k pořádnému odchodu. To mě vždy tak byví, odcházímu už dobrých dvacet minut bručím si pro sebe a přitom znuděně ťukám do dřeva na stěně. |
| |
| Chvíli nevím, co si mám myslet o tom, jak se bude král a můj momentální zaměstnavatel bude tvářit, až mu na dvůr přijde žádat barbar o práci artisty. No, hold si to bude muset přebrat král po svém. Sam už je nedočkavý, proto do něj trochu šťouchnu a řeknu: Nebuď tak nedočkavý Same. Ještě jsme se ani s milostivým panem barbarem pořádně nerozloučili a ty už bys vyrážel. Nezapomínej, být trochu slušný se může vyplatit. Poté se zasměji. Nemám snad pravdu?? |
| |
| rozloučení "Neřekl bych že budeme mít stejnou cestu severský příteli. Naše je daleká a dlouhá. Nechť tě bohové ochraňují. Pojďte hoši." Rozhodnu nakonec a jdu do stájí za poníky, abych na ně zase naložil náklad a počkal na zbytek skupiny až budeme moci pokračovat. |
| |
| Rozloučení ,,Pak tedy přeji vaší skupině hodně zdaru." a zvednu korbel jako bych jim připíjel na zdraví. |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro Chvíli po rozloučení odejdu někam kde mě nikdo nevidí, na záchod třeba. Zkusím zakouzlit neviditelnost. Pokud se to podaří, budu sledovat trpaslíky za vzdálenosti tak 5-10 metrů aby si mě nevšimli podle zvuku kroků. |
| |
| Odchod z taverny u Viktorova piva z malé vesničky jménem Kořen Veryn se s vámi rozloučil a poté odešel. Chystáte se pokračovat v cestě. Red to nejspíš poznal, a proto lehce zakřehotal a zamával křídly. Je to jen na vás kudy půjdete. Do Etaru je to 13 kilometrů jižně. Jestli si pamatujete, jak jsme říkal že zde v Kořenu žije kolem 50 lidí a mají tu jednu hospodu, kde se nacházíte a jednoho bylinkaře . Místní lidé jezdí obchodovat do Etaru. Počasí je dneska krásný. Včera se všechno vypršelo a dneska je krásná, skoro bezmraká obloha a krásně hřeje sluníčko. Den vhodný na pokračování vaší cesty. Je lehce po rozbřesku. Pište, co chcete dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kouzlo se ti povedlo a nějak tě psychicky ani fyziky nevysiluje, takže ho můžeš udržet dlouhou dobu. Jakmile trpaslíci a hobit vyrazí, ty je teda budeš pronásledovat tak, aby ti neutekly a zase, aby nezjistily a nevytušily, že jdeš za nimi. |
| |
| Odchod Mávnu tomu seveřanovi na rozloučenou a zmizím ve stájích. Naložím znovu naše poníky a vyvedu je ven. "Nyní máme o poníka pro náklad navíc, když je nás o jednoho méně. Budou toho moci více snášet to je dobré. Tak pojedeme." Podotknu a vyhoupnu se za svého a pobídnu ho kupředu. Rozhodnu se vést nás do Etaru a ohlédnu se na své společníky. "Pohyb loudové, nebo nevyrazíme než se smrákne." Zasměju se a poplácám poníka po krku. |
| |
| Odchod Trvalo to dlouho, ale nakonec se všichni ti trpaslíci konečně odhodlali odejít. Když Doran otevřel dveře, sáhl jsem do kapsy a zkontroloval zda mám všechno, poté vycupital z hospody a počkal až to vyřídí s poníky. "Co myslíte, sežral nám to s těmi komedianty, podle mě... no to je jedno" ukončím rozhovor a odvrátím pohled od poníků, otočím se ke zdi a znovu sáhnu do kapes a zkontroluji že mám vše. Když jsou poníci naložení, vyjdu ze stínu střížky a krásné slunce mě oslní. Pitomý slunko, jako by nestačilo že je teplo, ještě bude tak svinsky hřát pomyslím si a zlostně kopnu do kamene. Dojdu k jednomu z poníků a horko těžko na něho vyšplhám. "Haló přátelé, pohněte trošku musíme do Etaru" tam bychom třeba mohli najít nasměrování do Dřevárny |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro Konečně odcházíme, ta krabička mi ale stále nedává klidu. Často ji kontroluji a docela se i bojím že ji ztratím že by to mělo něco s magií pomyslím si a výjdu na slunce. Když nasednu na poníka, pomalu tu krabičku vytáhnu a držím ji v rukou, tak aby to ostatní neviděli. Chvíli ji pozoruji a poté znovu vložím do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si prohlížíš krabičku, tak se na ní nic nezměnilo. Pořád černé uhelnaté dřevo z bílými vyrytými znaky. |
| |
| Opuštění Kořenu Sice jsem moc často na poníkovi nejezdil, ale i já cítil, jak se mu ulevilo od většiny nákladu, který teď nese chudák poník Morena. Tak jsme se sešli před krčmou, ještě popřáli mnoho zdaru Verynovi, který nás asi nebude mít moc rád po jeho zjištění, co že vlastně hledáme. Tak vyrážíme z malé vesničky, kde se toho stalo moc za jednu noc. Vede nás Doran, směrem k většímu městu, Etaru. Tentokrát nebudu protestovat. Cesta probíhá klidně, Sam překvapivě mlčí, a já zatím přemýšlím, co nás ještě na této výpravě může čekat. Nakonec z nudy si začnu hrát se svojí dýkou, která toho už mnohé pamatuje. Jedu jako poslední. Předpokládám, že Doran jede jako první, tak jsem pustil Sama přede mě, abych ho měl na očích... |
| |
| Jedu uprostřed, jsem sticha a ignoruji to co se děje kolem. To se mi ještě nikdy nestalo, vždy jsem ostražitý a ukecaný čím to je. Stále musím myslet na to co mám u sebe a co jsem našel. Mám to ostatním říci nebo ne ? říci či neříci toď otázka. asi po třech minutách tiché cesty a líného klapání popit se to ve mě prolomí. "Pánové, mám pro vás takový...nevím co to je" řeknu a s mírně klepajícím se hlasem a rukou sáhnu do kapsy. Vytáhnu ten předmět, nějakou tajemnou krabičku, černé dřevo bílé klikyháky. Natáhnu ruku a vyzvednu je do vzduchu. Přitom mi nějak podivně zklouzne ruka k dýce ani nevím proč, stále ji však mám pod pláštěm na jílci dýky. |
| |
| cesta Cesta ubíhá klidně a stereotypně až do doby, kdy nás Sam oslovi a něco začne ukazovat. Otočím se napůl v sedle, abych se podíval. "Co to máš za hračku?" Pozdvihnu obočí a chvíli to sleduju. "K čemu to je a jak nám to pomůže?" Doplním a pak zase koukám dopředu, abych měl přehled o tom co se v okolí děje. |
| |
| Cesta Zašlkebím se a oceknu. "Jak to mám kruci vědět ?!" a skloním ruku dolů. Rozhlédnu se a řeknu "Našel jsem to v našem pokoji, válelo se to na zemi já nevím co to je Když to dořeknu, znovu schovám krabičku do kapsi a otočím se na Nosirise "Co sy o tom myslíš ty ? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pronásleduješ je nějakou dobu. Pak ale najednou vidíš jak se zastaví a Sam něco zvedne nad hlavu. |
| |
| Pokračujeme v cestě, když chvilkové ticho přeruší kdo jiný než Sam. Vidím, jak z kapsy vytahuje nějaký předmět. Slyšel jak to hned Dorana zaujalo a že ani jeden z nás nich neví co s tím předmětem. Proto trochu popoženu poníka, abych jel na stejné úrovni jako Sam. Dovolíš? zeptám se ho a podívám se na předmět. Nějaká krabička. Chvíli přemýšlím, co by to mohlo být a jakou funkci. V tom mě něco napadne. Ty Dorane, ty si se bavil s tím cizincem, co byl v hostinci. Nemyslíš, že by to mohlo mít něco společného s ním? |
| |
| To si opravdu nemyslím. Odpovím svému společníkovi aniž bych se otočil v sedle na něj a jen pokračuju v cestě. "Spíše jestli to neztratil náš uprchlý opslední společník." Odvětím svůj nápad. |
| |
| Rozhodně z toho předmětu nemám moc dobrý pocit, ať je to kohokoliv. Myslím, že v našem putování ještě sehraje svou roli a vyčkává až vstoupí do našeho příběhu. Také řeknu svůj názor a zařadím se opět na konec skupinky. Poté jen málo mluvím a pokračuji v cestě za svými společníky a přemýšlím o tom všem. O zmizelém společníkovi, o artefaktech a o tom cizinci... |
| |
| Kudy?? Pokračujete v jízdě a jede asi 30 minut, když najednou narazíte na rozdvojenou cestu. Když se kouknete dopředu ta vidíte jak jedna cesta vede kolem lesu a jedna přes les. Na levý straně cesta stupuje asi po 400 metrech, do převážně listnatého lesa, a ta druhá se klikatí kolem něho. Zastavíte se a hledáte nějaký rozcestník. Ale nikde nic. Doleva nebo doprava??... |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro |
| |
| Cesta lesem... Stojíte a máte se rozhodnout, jestli půjdete cestou do lesa nebo kolem lesa... Náhle ale něco uslyšíte... Uslyšíte zapraskání křoví a nějaký bouchnutí z kamenem a tak... Tyhle zvuky ste uslyšely v lese... Tam kam vede cesta vlevo... |
| |
| Jaká cesta bude lepší? Když jsme dojeli k rozcestí, abych řekl pravdu, ze začátku jsem také nevěděl kudy. Když jsme viděli poprvé rozcestí, asi bych jel lesem, ale zaregistroval jsem, že poník je nějaký neklidnější. Což narušilo lehce i můj klid. Nakonec se ještě ozve docela zvláštní zvuk. Přitáhnu lehce poníkovi opratě, jen aby se uklidnil a poplácám ho na hřbetě. Tak co si o tomto rozcestí myslíte vy, přátelé? zeptám se ještě svých společníků, abychom se mohli rozhodnout kudy. |
| |
| rozcestí KOnečně dojeme na rozcestí. Chvíli uvažuju kudy dál když mě stejně jako ostatní vyruší nějaký hluk. Otočím se za zvukem a sahám po sekeře. "CO to sakra bylo?" Zavrčím a koukám tím směrem. "Skrz ten les bych raději nejel. V lesích žijí podivní tvorové a také jsou to domovy těch špicouchů nerad bych na ně narazil." Zabručím a kouknu na ostatní. |
| |
| Dojeli jsme na rozcestí, čekal jsem jak se mí společníci rozhodnou a poté se ozval nějaký zvuk z lesa. Doran reagoval dost nepřiměřeně, určitě to byl jen nějaký jelen či podobně. "No tak je to jasné, pojedeme kolem" řeknu a natočím poníka na správnou cestu, pobídnu ho a jedu jako druhý. |
| |
| Pokračování.... Jedete kolem po cestě kolem listnatého lesa. Koukáte často do lesa a pozorujete co je v něm a posloucháte zvuky z něj... Bez problému jedete dál, až se les dostane za vaše záda a vy pokračujete polními cesty dál... Po nějaký době jízdy, vyjedete na velký kopec a z něj konečně uvidíte v dálce Etar. Je po odpoledni a vy přijíždíte k bráně, kde hlídají stráže a kontrolují lidi, co odchází a přichází do Etaru. Když tam přijedete, tak stráž se na vás překvapeně dívá a pak vyhrkne. ,, Trpaslíci?? A hobit?? A takhle vybaveni a ozbrojeni?? Co chcete v Etaru?? ,, Stráž se na vás trochu nemile kouká a hlavně k vám vypadají dost nedůvěřivě. |
| |
| Tak jsme se rozjeli po cestě kolem lesa, cesta byla dlouhá, pohodlná a klidná. Stále však mi nedal spát pohled do tajemného lesa, byl to krásný a tajemný obraz hry světla a předmětů. Po chvíli jsme věli do mraku, byl vlhký a příjemný pro dech a poté jsem zahlédl býlou věž města, bylo to Etar. No konečně si odpočineme pomyslím si a když dojedeme k bráně zarazí mě výkřik ztrážného, zkloním se k němu a šeptnu "Em...mám takový pocit že vám upadl váček s penězi" a hodím mu balík zlaťáků který vezl můj poník. "Naše jména jsou nedůležitá a náš cíl rovněř, snad si rozumíme napřímím se a čekám na reakce. |
| |
| Cesta lesem se mi moc nezdá ale mlčím, jen se ostražitě rozhlížím. Kdžy je za námi je mi hned lépe a tím více, když vidím před námi Etar. Když dojedeme k bráně stráž nás zastaví a má otázky. Sam to hned začne řešit po svém pomocí peněz. Trochu se plácnu do čela a urovnám si vousy a otočím na svého společníka. "Hýřivý hobit." Syknu a pak se podívám na stráže. "Omluvte mého až příliš výřečného přítele. Jsme pouze poutníci, kteří si chtějí po dlouhé cestě na chvíli odpočinout. Nijak neohrozíme vaše město zbraně máme jen pro svou vlastní ochranu nikoli k argesi." Podotknu vlídne a pohlédnu do očí strážce. |
| |
| Strážný... Když Sam nabídne úplatu strážníkovy, strážník se zarazí a pak se dívá, jestli na ně nikdo nekouká. Když zjistil, že ne, řekl. ,, Máte pravdu milý hobite. Musel mi vypadnout. ,, Lehce si rukou zváží měšec a už chce něco říct, když mu do toho skočil Doran. Když mu Doran řekl všechno upřímně, tak strážní kývne a řekne. ,, Zajisté pánové. Vítejte v Etaru... ,, Usměje se a měšec si trčí do kapsy. Etar Je to velké město lidí. Vládne tu rod Narovců. Zdejší král má dceru a syna, který je následník trůnu. Město má kolem 10 000 obyvatel a vlastní obrovská pole, rybníky, cesty, pozemky a vesnice poblíž. Ve městě najdete všelijaké čtvrtě. Na hlavním náměstí je každý den trh a lidi z blízkých vesnic sem chodí prodávat a směňovat věci. Město má velké kamenné hrady ze čtyřmi bránami. První vede na sever, odkud jste přišly. Druhá na dálný východ, kde to už není z mapovaný na vaší mapě. Další vede na jih přes pole, louky, lesy, kopce, řeky a podobně. Poslední vede na západ, na daleký a tajemný cesty. Kdyby vás cokoliv o městě zajímalo, stačí zajít do místní knihovny. Ve městě najdete téměř všechno. Stačí se jen poptat…. |
| |
| Aspoň jsme se očividně dali správnou cestou, kolem lesa. Nerad zbytečně riskuji a cesta lesem by určitě byla menší risk. Nakonec dorazíme tam, kam jsme měli pro teď namířeno. Strážní si nás poprvé měří pohledem, ale zasáhne Sam a poté také Doran. Pokud ovšem ale budeme takto rozhazovat kvůli každému vstupu do města, nevím jak dlouho nám peníze vydrží. Nakonec se do města dostaneme. Postupně začínám zjišťovat, že peníze bohužel otevírají každé dveře. Osobně bych se šel já podívat na tržiště, tam se nakonec dá sehnat hodně věcí. A tak, opravdu při velkém štěstí bychom se mohli dozvědět o nějakých informacích o artefaktech a možná, ale to je opravdu velice nepravděpodobně, nějaký sehnat. Proto hned navrhnu navštívit tržiště mým společníkům. Také jim řeknu, že pokud se jim nechce, klidně půjdu sám a pak se někde sejdeme. |
| |
| Město Když projedeme branou kouknu na Iceulva a pak na Sama. Na toho ovšem v celku vražedně. "Same nevím co se ti v té tvé malé hlavě honí, ale příště jestli tohle uděláš useknu ti pazouru. Nebudeme vyhazovat tolik zlata pro nic za nic. Ty stráže by se nechaly oblbnout normálníma kecama." Zavrčím a povzdechnu si a pobídnu poníka. "Je vidět, že jsi ještě hodně mladý a máš hodně co se učit." Zabručím a mířím za Norsirosem k tržišti a doženu jeho poníka a jedu vedle něj. "Měli bychom si dávat na toho malého rozhazovače pozor je příliš lehkomyslný, unáhlený a nezkušený dostane nás do problémů." Syknu k němu tak aby to slyšel jen on. |
| |
| Sam si to hned od Dorana schytal. Nevím, asi bych se ho první zeptal, zda to byly naše zásoby nebo jeho osobní. Pokud to druhé, zas tak bych to neřešil, ale je zase pravda, že na nás docela upoutal pozornost. Souhlasím... proto co si myslíš o mém návrhu jít na tržiště. Šel bys radši všichni pohromadě, nebo že bych šel jen já a ty by si se zatím se Samem někam zašil a pak se všichni setkali? Pronesu stejným hlasem k Doranovi... |
| |
| Doran se na mě oboří, bez moc zjevného důvodu, peněz jsme dostaly mnoho, snad že by je chtěl pro sebe. To bude asi to co ho k jeho jednání vedlo, já jsem zajistil že nikdo v tomto městě zatím nezná, ne on tak by se nemě pokoušet vůdcovat O té doby jsem zticha, pozorně se dívám zda neuvidím něco co by se nám hodilo nebo podobně a všímám si toho že ti dva fousáči něco kujou. Sakra, taková drzost zasupím a hodím po nich kamínek "Hej, tady je třetí z vás, zatím jsi mě ještě nezabil Dorane sem mu nedal příležitost, to bude to, jinak by mě zabil a vzal si peníze. |
| |
| "Jedu s tebou na tržiště a ten skrček ať si dělá co chce." Odvětím k němu a jedu dál. Začneme si proohlížet stánky zatím nic moc zajímavého. Když přiletí kamínek a trefí mě do brnění ohlédu se v sedle na Sama. "Nepokoušej štěstí hobite." Zavrčím a už si ho nevšímám. "Sakra proč s náma král posílal tuhle rozhazovačskou štěnici co je totálně na nic." Povzdechnu si v duchu. |
| |
| Zdá se, že nám tu atmosféra trochu houstne. Snad se mi podaří ty dva aspoň na chvíli urovnat. Když po nás Sam hodí kamínek, který shodou náhod trefí zrovna Dorana, zřejmě si přilil olej do ohně. V duchu si povzdechnu, že tohle bude ještě těžké. Same, tak pospěš trochu, ať slyšíš na čem se domlouváme. pobídnu Sama, aby si nemyslel, že proti němu kujeme nějaké pikle. Ještě špitnu k Doranovi: Neboj se, hobiti neodolají mámení porozhlédnout se po tržišti, tak na chvíli vychladne a pak si s ním domluvíme místo srazu. Když dorazíme na tržiště, sesednu z poníka a vezmu ho za otěže. Takže si asi dáme na chvíli rozchod. Tak Same, pokud chceš, můžeš se tu porozhlédnout. Prokazujeme ti důvěru, že tě takhle pustíme i přesto, že si byl skoro po celou dobu docela opatrný. Neber to prosím osobně. Sejdeme se tak za hodinu a půl řekněme... u támhletý kašny... |
| |
| Tržiště Poníky necháte za bránou u stáje. Majitelovy dáte dva stříbrňáky a všechny poníky a vaše baťohy a zásoby necháte u něj. On je zodpovědný za věci, které ste si u něj nechaly pohlídat. Když tam skládáte věci, dáváte tam i Reda, který lehce radostně zakřehotá. Pak si vzpomenete, že byste měly poslat vzkaz do Terodanu králi Gorlenovi. Hodně se toho stalo, a jestli mu důvěřujete, tak by to měl vědět. Když si tam prohlížíte suroviny… Zjišťujete, že medovina už pomalu dochází. Sušené maso, chleba a ostatní jídlo už taky pomalu mizí. Poskládáte věci a vydáváte se na tržiště... Sam jde naštvaně za vámi... Jdete širokou ulicí a vidíte spousty lidí. Vidíte bohatý lidi v šatech a hedvábných oblecích. Vidíte i chudý občany ve špinavých hadrech. Je tu mnoho vrstev. Stráže se procházejí a hlídají tržiště před zloději a jinými lidmi co porušují zákony. Vidíte i pár žebráků, kteří stojí nebo sedí u zdí domů a žebrají. Všímáte si kromě lidí nějaký elfy, půlelfy, trpaslíky občas i hobita a u jednoho stánku s výbušninami a s všelijakými mechanizmy i dva gnomy. Je hezké počasí, takže je na tržnici narváno. Všichni z bližších vesnic a měst, sem chodí prodávat a kupovat věci. V zádí vidíte jeviště, kde se hraje nějaký divadlo a děti a někteří lidi se smějí a hází jim do rance měďáky a všelijaký věci. Vidíte třeba i hezký kamínky. Ty bohatší hodí třeba i kus chleba nebo nějaký šperk. Stánků a obchodníků je hromady... Jak se tak procházíte, tak vidíte obchodníky se všelijakým jídlem. Vína a alkoholické nápoje taky nechybí. Jak jdete dál vidíte i oblečení a šperky. Bylinkáři prodávají léčivý bylinky. Kováři zbraně a brnění. Kronikáři knihy. Alchymisti lektvary a tajemný přísady. Najdete tu skoro všechno… (Nebudu vypisovat všechno. Kdybyste hledaly něco konkrétního, napište mi a já řeknu, jestli to najdete nebo ne.) |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro Dlouho je tu jen samá nuda i když jídlo vypadá celkem k světu, nyní není překvapivě můj cíl. Hledám nějakého člověka co by mohl vědět něco o podivné krabičce, kdyžtak mu ji prodám jako umělecké dílo. Uchchtnu se a snažím se neskončit pod nohama velkých lidí, poté si všimnu těch gnomů. No ne, ti jsou dokonce ještě menší než já zaraduji se v duchu a vypravím se za nimi, cestou za mě ještě ti neomalenci vyprášili trochu prachu když do mě párkrát vrazili, ale nakonec jsem se dostal k těm menším. "Dobrý den lidičky, hledám někoho kdo se tady vyzná v trpasličích blbůstkách, kdyžtak mě nasměrujte" řeknu přívětivým hlasem a hodím mu měďák Tady je něco za informace |
| |
| soukromá zpráva od Veryn pro Pobaveně sleduji jak se hobit snaží podplatit strážného i jak za to dostává od společníků vynadáno. Překvapí mě jak jsou tito pánové bohatí ale nemám nijak zlodějské choutky.. ačkoliv jeden dva zlaťáky by jistě nepostrádali, ani by si jich nevšimli... z jejich hovoru usoudím že si z nějakého důvodu přejí zůstat v utajení. Jakmile ale vstoupíme do města, domněnky okolo družiny kterou jsem sledoval jdou stranou a já jsem skoro okouzlen rozsáhlostí města a tím co nabízí a co vše je tu k sehnání. Ještě zaslechnu že si skupina domluvila sraz u kašny, ale ani nevím jestli mi stojí zato je nadále sledovat a raději nehledat štěstí zde. Poté už se vydám prozkoumávat město na vlastní pěst. Chvíli sleduji divadlo, pak se porozhlédnu spíše ze zvědavosti po obchodech. Také mě zajímá zda tu sídlí nějaký opravdoví čaroděj a nejen kejklíř. |
| |
| Tržiště - město Etar Doran a Norsiros jdou tržnicí a když se podívají za sebe, tak vidí jak si jde Sam prohlížet třžiště a zajde mezi lidi. Sraz máte za hodinu a půl u kašny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přijdeš tam a vidíš dva gnomy. Na stole vidíš všelijaký výbušniny a olejničky. Dál vidíš hromady přístrojů a všelijakých hodin a jiných mechanismů. Vidíš i všelijaká nářadí. Pozdravíš je a řekneš, co potřebuješ. ,, Dobrý den pane. ,, Odpoví jeden a usměje se. Druhý gnom něco přebírá v bedně. ,, To je naše práce. O co přesně jde? Máte to u sebe?? ,, Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Konečně jsme se zbavili toho malého otrapy. Jedu dál vedle svého společníka a pohlédnu na něj, "KOnečně chvíle klidu. Mezi námi ten hobit se mi vůbec nelíbí. CO když je to špeh nepřítele? Jak mu můžeme věřit? Není z našeho rodu." Pronesu nahlas své obavy a obhlížím vše co tam je ale zatím nic nekupuji. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Procházíme tedy sami ulicemi a uličkami trhu. Koukám po různých stáncích a obchodnících, kteří prodávají své zboží. Koukám, jestli mne něco nezaujme. Samozřejmě si dávám i pozor na kapsáře, už vím, jak to při takovýhle setkání více lidí s nimi chodí. Vyslechnu si Doranovu stížnost. Odpovím: Nevím, myslím, že je jen trochu ukvapený a to je u jeho národa celkem normální. Možná to, že se k nám přidal je náhoda, možná ne. Abych řekl pravdu, jsem žoldák a původně jsem sem šel jen za zakázkou, ale na druhou stranu jsem rád, že jde se mnou někdo se stejného rodu, ale věř mi, že za svůj život jsem potkal mnoho velmi špatných trpaslíků řeknu svoji úvahu. Poté ještě pokračuji: Každopádně, snaž se prosím na Sama být trochu milý, mám pocit, že ještě nějakou roli sehraje, možná v náš prospěch tak aby nám neutekl. Pokud nás ovšem zradí, neboj se, možná v mé duši zabiju ten kousek slitování, který mi tam ještě zbyl. ukončím svoji řeč k Doranovi. Doufám, že se na mě nebude moc zlobit, že hájím Sama, ale takhle to prostě cítím. Nakonec se rozhodnu pro jednu akci. Zeptám se nějakého trpaslíka, kterého vidím kráčet proti nám, jestli neví něco o někom, kdo tady prodává starožitnosti a začnu se vydávat za sběratele těchto starých předmětů. Přeci jen, mohli bychom sehnat nějaké informace o artefaktech |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Vyslechnu Norsirose a jen pokývu hlavou. "Vím, že může být ještě užitečný i to, že mohou být trpaslíci co jsou špatní, ale zrovna Sam mi příjde....ech prostě mi na něm něco nesedí. Nevíme o něm vše co bychom měli." Pak jedu dál vedle něj. "Co se týče důvodu proč jsme tady já jsem tu kvůli svému rodu jsem věrný muž krále a udělal jsem to pro dobro všech knurlů." Pokrčím rameny. Pak se začne vydávta za nákupce starožitností ihned zaujmu post na který vypadám a to jeho ochránce a doprovod. To že jsem jen další sběratel by mi v mém brnění neuvěřili. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podáš mu předmět a on si ho pořádně prohlídne. Jakmile se ho ale dotkl, řekl že je tu něco divného. ,, Tohle není trpasličí, ani gnomí... Tyhle runy neznám. Je to zvláštní. ,, Zamračeně studuje krabičku a pak jí podává svému příteli. Ten pak odpoví. ,, Dobrý den pane, vůbec nevíme. Krabička je složitý a možná i magický mechanismus.,, Ztiší hlas. ,, My dva vám moc nepomůžeme, musely bychom to odnést do našeho cechu. ,, Gnomové zklamáni, že nepoznaly záhadnou věc, vracejí černou krabičku Samovi. A je jim to opravdu divné, protože v takovýhle věcech jsou mistři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trpaslík vám řekne, že na konci tržiště je šedovlasý starý chlap s knírem a že se jmenuje Marys. Ten že by něco mohl mít, že on prodává všelijaký takovýhle věci. Poděkujete a jdete tam. Dojdete a Maryse poznáte už z dálky. Na sobě má kožený kabát a dlouhé šedé vlasy má zajištěné sponou. Zrovna se baví s nějakými lidmi a vy čekáte, až domluví. Mezitím vidíte na stole spousty věcí. Mapy, pírka, amulety, kameny, obrazy, kroniky, dýky a jiný... Vidíte pak v zádu, za jeho stánkem bedny a truhly s dalšími věci. Když lidé odejdou, přijdete blíž a Marys hned na vás spustí. ,, Dobrý den milý pánové. Co si přejete?? ,, Řekne milým a starým hlasem a u toho se na vás usměje a rychle vás okoukne. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Až mi to odsouhlasí, jdu rovnou k věci. Víte, jsem docela nadšený student historie a věcí okolo toho. A někdy sháním věci, které s ní souvisí. Zvláště pak ty opředené všelijakými legendami a s velice zajímavým původem. Nemáte nějakou takovou? Nebo aspoň nevíte, kde bych ji mohl sehnat? Zeptám se Maryse a doufám, že se něco dozvím. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Jedu stále za svým společníkem a dělám mu mlčivou stráž. "Nechám to na něm dokud tonebude nutné." Pomyslím si pro sebe a sleduji jak mluví s prodavačem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když Norsiros a Doran přijdou k Marysovy a Norsiros se ho zeptá na všelijaký legendární a všelijaký tajemný věci, Marys odpoví. ,, Hm... Máte na mysli něco konkrétního?? ,, Prohlíží si nezvykle vybavené trpaslíky a říká si. ,, Co jsou zač??? Co hledají??? Moc mi jako historici nepřipadají... ,, Jeho pohled se změní na podezíravý a trochu nervózní a vystrašený. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Marys chvilku přemýšlí a pak řekne. ,, No většinou se o těchhle věcech píše v knížkách a podobně… Některý se našly a vlastní je obyvatelé Lenaru a jiných zemí. Některý se nikdy nenašly a málo kdo ví, jestli vůbec existují… A některý se zničil a většinou je spolkli draci i s rytíři, který tyhle věci vlastnily... ,, Řekne jim a to potichu, aby to neslyšelo moc lidí okolo a u toho se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Přelétnu pohledem prodavače a pak svého společníka. "Víte kde by takové místo mohlo být?" Optám se ho prozměnu já a upřu na něj svůj pohled. "Tohle bude ještě zajímavé." Ušklíbnu se pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Marys se na Dorana nechápavě podívá a řekne. ,, Jaké místo máte na mysli? ,, |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro Gnomům se zjevně nelíbí že tomu nerozumí a začínají být rozrušení, dokonce ani staroch tomu nerozumí a i když na to vezme svoje nářádí a snaží se bůh ví co najít, nenajde nic a na čele mu vyskočí žíla zlostí. Hm...asi jsou pořádně rozlobení, no já kdyby my někdo dal kus žvance jenž by jsem nedokázal říct co to je, asi by mě to taky naštvalo. Pak však padne pro mě nečekaný nápad "No já nevím, asi...nevím řekl bych že snad i ano, ale dejte pozor ať s tím nic neprovedete, možná to bude mít cenu já zatím jdu do hospody" vyřídím gnomům a začnu se prosmykávat mezi lidskými těly a přitou koukám kde má kdo co by se dalo štípnout. Hehe, super takových potenciálních majitelů mé ruky pomyslím si a promnu si ruce a štípnu jednomu dědovi housku z koše. Konečně jsem u dřevěných dveří do hospody a tak se neostýchám, zakousnu se do housky a vejdu dovnitř. Snad zde nebudou potíže v hospodě na mě padne příjemný průvan a žádný smrad, ovšem je zde trochu víc lidí než na venkově a tak si vezmu jednu z pšti židlí co je volných a sednu si do kouta kde je malý stolek a nikdo tam nechodí. Přehodím pře sebe plášť a vytáhnu svoj dýku - černé ostří se zaloskne v dením světle a oley z pochvy dobře drží na čepeli. Hlavně se neříznout, imuní vůči slabým jedům sice jsem, ale tohle je z obřího štíra pomyslím si a zašklebím se nad tou představou |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sam pučí gnomům neznámou černou krabičku s tím, že jí odnesou do svého cechu a že tam jsou starší a zkušenější mistři a znalci a že mají knihy a věci na rozluštění. Zjistí informace o té krabičce a že mu jí přinesou do hospody a že jim Sam za tu službu dobře zaplatí. Sam přijde do hospody a sedne si ke stolku na samotě v zadu. Dýku vyndá a položí si jí na stoličku vedle něj. Za chvíli přijde hostinský ,, Dobrý den pane hobite. Co si račte přát? ,, |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro To ale neni dobrý... potřebovali by sme nějaký informace hned. A ne je ještě hledat v knížkách... pomyslím si, když čekám, co vypadne z Dorana. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Odvětím klidně s pokrčením ramen. |
| |
| Tržiště - Marys, obchodník se starožitnostmi. Marys se zamyslí a řekne. ,, No pár jich znám. Třeba legenda o Stínový dýce. Dál třeba kámen ochrany. Stroj času v Kapradinová mohyle... Dál… Hmm... Třeba Hadí flétna a ještě mě jeden napadl. Ta... Truhlice hlubiny. Je jich víc, ale to byste se musely poptat někde jinde... Spíš třeba u knihovníka nebo tak... ,, ,, Co jsou zač?? Nějací dobrodruzi?? ,, ,, Nic mi do toho není, ale mohl bych vám pomoct líp a víc, kdybyste mi řekly kam se chystáte a proč ste na cestě.. ,, Řekne trošku vystrašeně a nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Sam Jednoha pro Je to zde docela útulné a obsluha je zde rychlá No já si dám malé pivo a chléb a kousek kuřete. odpovím na otázku a vyhodím na stů dva stříbrňáky, když se jeden z nich dokutálé, zaleskne se a hostinský se pousměje. "Bude to stačit ? zeptám se a zvědavě se podívám ke dveřím jestli snad už nedostanu žádné zprávy. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Děkuji, pokud bych vás mohl ještě obtěžovat, pověděl byste mi nějakou tu legendu? Třeba o tý Stínový dýce... ještě pronesu k Marysovi. Zajímalo by mě, jak dlouho už nás podezřívá, že k němu nejsme tak úplně upřímný. Jsem zvědavý, k čemu všemu ho bude moct ta zvědavost donutit. Čekám, že pokud se tu zdržíme na noc, budeme mít nechtěnou návštěvu... |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Jen kývnu nad tím co nám řekl a pohlédnu na něj. "Kam se chystáme? Tam kam nás nohy ponesou a proč? Inu tady můj společník má rád tajemné předměty a já mu je rád pomáhám získávat. Má sekera se alespon nenudí." Pronesu žertovně a částečně i vážně, aby si u nás udělal jiný obrázek než skutečně jsme. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský šáhne po stříbrňákách, usměje se a řekne. ,, Ano pane, ano pane... Samozřejmě. Budete si přát nocleh?? ,, Překvapeně a spokojeně se usměje. ,, To je dost peněz. Za tohle by měl pětkrát větší hostinu. Nejspíš nějaký bohatý obchodník. ,, Znovu se usměje a mírně ukloní hobitovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Marys se zamyslí a začne vám trošku důvěřovat. Koukne se na Dorana, vyslechne ho a řekne si. ,, Myslím, že mi nelžou... Opravdu to vypadá, že to jsou dobrodruzi, co hledají tajemný věci. ,, Pak se zpátky koukne na Norsirose, zamyslí se a řekne. ,, Omlouvám se pánové, ale musíte pochopit že teď to nepůjde. Musím tu prodat nějaký věci. Ale jestli máte velký zájem, tak bychom si mohly popovídat v hospodě u Raracha.... Ale nebude to laciné... ,, Trochu vystrašeně a nejistě dodá. Pak se si šáhne na svůj poloprázdný měšec a řekne. ,, Musíte pochopit pánové, že dnešní doba je zlá a jen tak stěží mam na jídlo a na placení daní. Informace co vám můžu poskytnou, jsou cenné. Takže máte zájem se v nějakou hodinu večer sejít v hospodě u Raracha? ,, Nejist řekne a prohlídne si trpaslíky. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Jo a zřejmě s námi bude náš třetí společník, tak abyste se nedivil. Děkujeme za všechno, zatím na shledanou Pronesu a už odcházím. Jen letmo pohlédnu na Dorana, jestli už se také chystá. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro "Slo to až moc dobře." Kouknu po společníkovi. "Bude v tom určitě nějaký háček." Zabručím za chůze. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Pokud už není čas, vyrazím ke kašně a hledám pohledem Sama. |
| |
| Je krásné počasí a nikde žádný černý mráček. Sluníčko hezky svítí a na tržišti je narváno. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro "Stejně se mi to nelíbí jde to moc hladce." Zabručí mi v hlavě ale snažím se toho nevšimat. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Když ještě procházíme tržištěm, všimnu si Doranova ustaraného výrazu. Děje se něco? zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Zavrtím hlavou a rozhlédnu se. "Války mě naučili, že hladce nikdy nic nejde když to není past." Dodám s menším úšklebkem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Každopádně si budu dávat na všechno pozor... ještě si dořeknu v duchu. Jak tak projíždím pohledem stánky, usuzuji, že tu nic, co by se mi líbilo nenajdu a tak jen řeknu Doranovi. Pojďme už za Samem, pokud proti tomu nic nemáš... |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Ušklíbnu se a na jeho další poznámku jen mírně kývnu. "Dobrá tedy i když ho nemám moc rád půjdeme." Zahučím a vydám se klidným krokem vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Norsiros Iceulv pro Když přijdeme ke kašně, všimnu si, že tu Sam ještě není, proto se rozhodnu opřít se o okraj kašny a prozatím čekat... |
| |
| soukromá zpráva od Doran Goldhammer pro Zabručím si a rozhlížím se okolo a snažím se ho najít v davech. "Nelíbí se mi to." Mimoděk sjedu rukou k hlave sekerky za opaskem. |
| |
| Samův příběh a vaše pokračování v příběhu. Na tržišti se Sam od vás rozdělil. Šel hledat někoho, kdo by mohl něco vědět o té tajemné truhličce. Došel ke stánku, kde prodávali dva gnomové. Prodávali všelijaký mechanismy, zámky, hodiny, výbušniny, nářadí a podobně. Sam jim ukázal krabičku, ale oni nevěděli co to je. Nabídli mu, že by se mohly zeptat ve svém cechu, že tam mají zkušenější mistry, co by to mohly znát a plno knih a vynálezů. Řekli mu, že by to mohly zjistit a přinést mu jí zpátky do hospody i s informacemi. (Samozřejmě za nějaký poplatek ;D ) Sam svolil a gnomové jí nechápavě odnesli do svého cechu. Sam čekal v hospodě, až najednou gnomové přišli a řekli mu, že s ním chce mluvit jejich mistr. Sam než odešel, řekl hostinskému, že kdyby se po něm ptali dva trpaslíci, že odešel s gnomama do jejich cechu, řekl to nenápadně, aby to gnomové neslyšeli. Pak s nimi odešel do jejich cechu. Pak, ale Samovi došlo, že měl zrovna čekat u kašny, že tam měl sraz s trpaslíky. Ale už vcházel do obyčejných dveří v jednom baráku. Vy trpaslíci jste čekaly u kašny a nadávaly na Sama, jak je nespolehlivý a podobně. Po nějaký době vám trpělivost vyprchala a vy ste si řekly, že zajdete do hospody, kde se máte sejít s Marysem. Přijdete tam, objednáte si pivo a pozorujete a povídáte si. Všimnete si, že na vás krčmář divně kouká. Není vám to jasný a je vám to i celkem nepříjemný jak si vás pořád prohlíží. Po chvilce sebere odvahu a přijde k vám. ,,Milý pánové, nepostrádáte jistého hobita? ,, Vy s překvapením řeknete, že ano a pak vám hostinský řekne všechno co se stalo, a co vám měl Sam vzkázat. Řeknete si, že tady na něj počkáte, že by měl brzy přijít. Jenže ste čekali dlouho a Sam nikde. Je osm hodin a vy ste seděly v hospodě. Za půl hodiny měl přijít Marys, ale vy ste se rozhodli, že Sam má větší přednost, než nějaký artefakty. Po Krčmářovo radě a radě některých lidí z hospody, ste se vydali do gnomího obchodního cechu s mechanismy a podobně. Když ste tam přišli, mile vás malý mužíčci uvítali a přivedli vás ke svému mistru Tarymu. Ten vám řekl, že si Sama sám nechal přivést a že mu chtěl vysvětlit, co to vlastně má a že takováhle věc se neprodává. Že to ani nemůže prodat, když na tu věc sáhl. Sice vás tajemná Samovo krabička zajímá, ale teď nebyl čas na nějaké vysvětlování. Chcete rychle najít Sama. Mistr gnomů vám řekl, že Sam odcházel s krabičkou kolem půl sedmé. Ale řekl vám kde nejspíš je. ,, Nerad to říkám, ale asi vím kde je váš Sam. Za městem v borovicovém lese, na jednom palouku u skály, bydlí jedna stará čarodějnice v jeskyni. Je strašně stará a vládne mocnými kouzly. Stará se sama o sebe a nikdo jiný ji nezajímá. Má několik sluhů a ochránců. Stráže a dobrodruzi, k ní už nechodí. Vždycky uprchne, nebo svého nepřítele zničí. Nemá ráda nezvané hosty… ,, Odmlčí se a pak řekne. ,, Myslím si, že to byla ona, protože e vypráví po městě, že její sluhové hledají partičku trpaslíků a jednoho hobita. Hned, když jsem hobita viděl s jeho krabičkou, usoudil jsem, že to je on a ona vás hledá kvůli té krabičce… Bohužel ho asi její tajní sluhové ve městě našli a přivedli ho k ní... Když se do zítřejšího rána neobjeví, jděte za místním čarodějem Adyrem. Je to můj dobrý přítel. Napíšu vám pro něj dopis. Pojďte se mnou, abyste viděli, co je v dopise napsáno, abyste si nemysleli, že vás chci obelhat. ,, Šli ste s ním k jeho pracovnímu stolku a Taryn začne psát. Milý Adyre. Posílám ti tyhle dva trpaslíky, který potřebují tvojí pomoct. Zjisti svými kouzly, zda čarodějnice Karola zajala jejich přítele hobita. Jestli ano a oni se ho budou chtít vydat zachránit, tak jim vysvětli, co to obnáší a na co si mají dávat pozor. Díky tvůj přítel Taryn. Složí dopis a zakončí ho svou pečetí. Poté vám ho předá. Pak se na vás Taryn mrzutě podívá a řekne. ,,Jestli se ukáže, že ho přece jenom čarodějnice zajala a vy se ho budete chtít snažit zachránit. Budete si muset najít další přátele. Sami dva to nezvládnete. Náš cech žádné bojovníky nemá a místní stráže a vojáci vám nepomůžou. Jediný jak vám můžu pomoct je takhle, že vám domluvím schůzku za Adyrem, který vám může dosti pomoct... Ale poslouchejte mě. Neznamená, že když jsem Adyrův přítel, že vám ve všem vyhoví. Musíte na něj zapůsobit… Teď už je to ode mě vše. Mám ještě nějakou práci. ,, Taryn vám připadá hrozně milý a že rád pomáhá. Ale není vám jasný, proč by se takhle s někým cizím zabíral a možná ještě sám sebe ohrožoval. Tak se ho zeptáte proč vám takhle pomáhá. On se usměje a řekne. ,, Čekal jsem, že se nato zeptáte… Mám s čarodějnicí Karolou nevyřízený účty... A hlavně, když se vám to povede, věřím, že bude mít ve své jeskyni dost cenných věcí, které mi přinesete. Takže váš dluh bude splacen. Já se Karoly nebojím. Ona ví, že se přátelím s Adyrem a s ním si nechce nikdo nic špatného začínat, ani Karola. ,, Poté co poděkujete a rozloučíte se s ním, se vrátíte s plnou hlavou zpátky do hospody. Doufáte, že se Taryn mýlil a že Sam na vás už v hospodě bude čekat. Jenže když tam přijdete, není tam. Dochází vám, že se nejspíš Taryn nemýlil. Je něco přes 9 hodin a obchodník se starožitnostmi Marys, už zde není. Víte, že máte zítra ráno zajít za čarodějem Adyrem a víte, že si musíte najít někoho, kdo by šel s vámi. Sami dva to nezvládnete. Tak sedíte s korbely v hospodě a rozhlížíte se, zda neuvidíte někoho, kdo by třeba za nějaký ten zlaťák šel s vámi. Musíte si někoho najít… |
| |
| Nečekaný zlom událostí Když dorazíme ke kašně a celou věčnost čekáme na Sama, trochu mi v hlavě začne hlodat červ, který mi říká: Doran měl pravdu, Sam vás zradil a už si nese informaceo vás Galderovi, kterýho můžete čekat každou chvíli... Snažím se tohoto červa umlčovat cestou, když už bychom měli být na schůzce s Marysem. Nakonec tedy přijdeme na místo setkání s Marysem. Pozoruji dění ve výčepu, když na nás promluví hostinský. Ano, to tedy postrádáme. Jak o tom ksakru víte? vyhrknu užasle na krčmáře. Proto tedy čekáme v hospodě, stejně bychom tu čekali, takže je to jedno. Dám si jedno pivo a pak už nic. Když v osm hodin večer usoudíme, že Sam asi nepřijde s Doranem si vyměním pohled, který jasně naznačuje, že bychom se měli jít podívat do toho gnómího cechu. Už sem pár gnómů potkal a nic proti nim nemám. Snad se to nebude muset změnit.... V rozhovoru s cechmistrem si vzpomenu na tu krabičku, kterou Sam našel v té osadě, kde jsme tenkrát nocovali. Úplně se mi vytratila z hlavy. Proto hned chci vědět, kam jí zanesl. Takže čarodějnice? Asi si s ní budeme muset poradit, co říkáš Dorane? zeptám se společníka, když se vracíme zpátky do hostince zkusit, jestli náhodou tam ještě není marys. Bohužel. Ani jsme se mu nestihli omluvit, snad na něj opět brzy narazíme. V hostinci koukám po někom, kdo by mohl vypadat, že má v boji praxi a potřeboval by si třeba přijít na pár zlaťáků. |
| |
| Hobití noha bere roha U kašny čekám se svým společníkem až příliš dlouho a poklepávám netrpělivě prsty o kámen okraje kašny. Pak už se to nedá vydržet. "Zatracený skrček." Zavrčím si a následuju Norsirose do hospody, kde se máme setkat s Marysem. Ten tam samozřejmě ještě taky není a hostinský na nás hned mluví. "Jen pár hodin a už nás zná celý město já ho zabiju!" Napadne mě o hobitovi a když se dozvím, že někam vypadl nechám společníka aby si povídal s hostinským a musím se plácnout do čela a přejet rukou po obličeji. "Bezva zase je v průseru." Nakonec to zaklopím k Norsirovi a taky si dám jedno pivo protože potřebuju nějak schladit vše co ve mě vře. Čas míhá a ani nás skřet ani ten druhý se neobjevují a začíná mě to dost štvát. Nakonec usoudíme že nemáme na výběr a musíme do toho cechu. Tam si pokecáme s gnomem a dozvíme se že ten jouda zapadl k čarodějnici. Podívám se ke stropu a trochu rozepnu ruce a udělám pomyslnou řeč k našim bohům. "Proč my? Proč nemůže bejt mrtvej a my mít klid." Hlesnu si a kouknu na svého společníka. "Mám sto chutí ho tam nechat ale ta krabička musí být důležitá takže nemáme na výběr." POvzdechnu si a stím se vrátíme do hospody. Tam si dám ještě jedno pivo a popíjím a sleduju sedící i nově příchozí. Vše jsou zatím jen samí srábci, které bychom přelomili ve dva. Začíná mi přpadat hledání dalších bláznů na záchranu našeho skrčka v celku beznadějné. |
| |
| Hospoda u Raracha Je večer a Doraz s Norsirosem sedí smutně v hospodě. Hospoda se jmenuje u Raracha a je ve Etaru vyhlášená za nejlepší. Je to taky tím, že krčmář Pete Javorník, má ve své hospodě jaký si mechanizmus, který větrá vzduch a zbavuje tavernu od dýmkového dýmu a dechu lidí. Pete tu čepuje zlaté i černé pivo a o víkendech (který zrovna je) večer hraje i muzika. Hospoda je veliká a Pete sem pouští všechno co má ruce a nohy. Nesmí se ho to však pokusit probodnout, a v tom horším případě dokonce sežrat. Trpaslíci smutně sedí a vyhlížejí, zda neuvidí někoho, kdo by šel snima, třeba i za nějaký ten zlaťák zachránit hobita Sama s jeho tajemnou krabičkou, od prašivý čarodějnice Karoly, která má svoje doupě někde v lese v jeskyni. (A netuší, že by třeba ty noví přátelé snimy mohly pokračovat v jejich hlavním úkolu… =o))  |
| |
 | Po práci "Tak, konečně dneska poslední, hrozný kolik mám teď práce, skoro mi připadá jako kdyby umírali pořád a pořád rychleji.." Odhodím lopatu a hřbetem ruky si otřu zpocené čelo, celodenní práce mi dala pořádně zabrat."Za dnešek jsem vykopal 15 hrobů" .. hrůza .. "a hned zítra se jich 6 naplní .. co se to děje" pomyslím si zkroušeně .. zajdu za Rarachovo korbelem, snad mi to zvedne náladu.. Zajdu se omýt trochu od hlíny a potu .. narychlo se ještě pokřižuji a vydám se do hospody. Ještě chvilku před tím než dorazím už slyším tlouknutí korbelů a rozveselené návštěvníky. Když otevřu dveře hluk se 2x tak zesílí... v hospůdce je celkem narváno a starej Pete má co dělat aby všechny zákazníky stíhal obskakovat.. Pomalu dojdu k výčepu a povídám.. "Pete hoď mi sem jedno prosím Tě, mám fakt žízeň" čekám na pivko a prohlížím si ostatní návštěvníky co tu jsou .. docela se podivím když zde vidím i dva trpaslíky.. Mimo: aby ste věděli kdo přišel tak stručnej popis->Stefan má rozložitá ramena, vypracované paže, zejména předloktí... a zbytek těla je na tom podobně... sem tam se najde i pozůstatek od spálení nebo pořezání. Dlouhé hodiny které nejspíš strávil u výhně se ukazují na jeho pleti, i když je běloch tak jeho kůže má nahnědlou barvu.. Ostře řezanému obličeji dominují vystouplé lícní kosti nad nimiž pod řidším obočím poskakují mandlově hnědé oči.. Na jeho tváři se po většinu času míhá jen úsměv a dobré slovo, ale též pro ránu nejde daleko. Jeho mírná ale zároveň výbušná povaha ho přivedla ne do jednoho problému. |
| |
9854.jpg) | Hospoda: Po dlouhé, předlouhé cestě lesem jsem konečně objevil to co jsem chtěl, objevil jsem města.Doufal jsem že trpasličí ale to jsem se hluboce mýlil, bylo to lidské město, ale město jako město.Už nepamatuji jak dlouho trvalo než jsem konečně spatřil lidské obydlí, či obydlí nějakého tvora co chodí na dvou nohách. Jdu k bráně ale jedna ze dvou stráží mě odstrčí zpátky svým boubelatým břichem a hlubokým opilým tónem na mě promluví:"Hej, prťavej, zaplať poplatek nebo ti něco uděláme."A hned na to se oba strážní rozesmějou.Ale to dělat neměly, to že mi řeknou o poplatek to ještě snesu, ale když mi někdo řekne prťavej tak to pěkně schytá.Napřáhnu se a vlepím mu pěkně do bradu nacož spadne.Ten druhej se na mě vrhne ale toho odrazím jedním kouzlem.Pak se na oba podívám a naštvaným a rozezleným hlasem řeknu:"Teď mě oba pustíte a já vám nic neudělám, a ještě jednou mi řeknete prťavej tak to schytáte."Načež vejdu do města. Hned co vejdu do města ucítím vůni kterou jsem dlouho necítil, vůni města jelikož jsem žil dlouho v lesích.Procházím se po městě které nevím jak se zatím jmenuje ale pak to uvidím.Uvidím nápis kde je napsáno:Hradební ulice města Etnar.Po chvilce nakonec objevím co jsme hledal, hospodu.Tišše otevřu dveře a vklouznu dovnitř nezpozorovaný ani jediným okem a naslouchám. Vzhled:  |
| |
 | Cesta do Etaru Po doručení dopisu jsem se ihned vydal do Etaru. Po cestě, která je velmi dlouhá, přemýšlím "Budu muset jít někam do větší hospody nebo hostince abych něco zjistil, protože sám nic nedokážu." a tak dále přemítám a cesta mi ubíhá celkem rychle, takže zanedlouho jsem v Etaru. Jakmile se přiblížím k bráně zamíchám se do davu a skryji se tak abych byl co nejnenápadnější - nestojím přeci o žádnou pozornost. Úspěšně se dostanu nezpozorován za bránu a vydám se do nejlepší hospody o jaké vím. Vstoupím dovnitř a vidím hospodu, celkem plnou tak se rozhlédnu a zahlédnu stůl, u kterého sedí dva trpaslíci - zamířím tedy k němu a zeptám se "Mohu si přisednout ? Nebude vám to vadit, ctihodní trpaslíci ?" načež se na oba trpaslíky tázavě podívám a čekám na jejich odpověď. Vzhled  |
| |
 | Město zvané Etar: Po mém dlouhém putování konečně narazím na město, na lidské město, skryji se pod kápi a plášť a projdu kolem dvou stráží.Konečně se těším a až si někde odpočinu, ale kde? Jak tak procházím městem tak vidím různé věci které jsou obyčejnější než trpasličí.Nakonec narazím na něco co hledám, na znak hospody.Vejdu dovnitř a jdu co nejblíž ke krbu jelikož je mi dlouho zima, znám zimu ale tohle je jiný.Pak si objednám pivo. Vzhled: Zobrazit SPOILER |
| |
| Lidské město Etar, hospoda u Raracha. V hospodě začíná přibývat návštěvníků. Peteho mechanizmus funguje a čistí vzduch, co se dá. V hospodě hraje příjemná muzika. Pete je u výčepu a obsluhu nechal na sví služce. Oba jsou pěkně uhnaní, protože je tu docela narváno. Doran a Norsiros sedí u stolu a před chvílí k nim přišel elf Kab. Hadrad nenápadně vešel a téměř si ho nikdo nevšiml, ani Pete. Sedl si do zádu na volný stůl a pozoruje a poslouchá ostatní v hospodě. Dergo, zahalený pláštěm přišel do hospody a sedl si na dřevěnou podlahu ke krbu. Batoh položil vedle sebe a objednal si pivo. Rozehřívá se u krbu. Dále tam přišel mladý muž jménem Stefan a sedl si k výčepu na židličku a objednal pivo. Začal si povídat s Petem, který zrovna hadrem utíral dno korbelu. Po chvilce sejde ze schodů od pokojů trpaslík jménem Magnig. Přijde k výčepu a sedne si na židli vedle Stefana. ,, Dobrý večer. ,, Pozdraví ho, usměje se na něj a potom se otočí na Peteho. ,, Zdravím Pete. Jedno chlazený a nějaký chléb a kus sýra. ,, Pete se na něj podívá, usměje a vyhrkne. ,, Dobrý večer pane Magnigu. Samozřejmě, hned to bude. ,, A začne mu čepovat pivo. Magnig se pak ohlídne za rameno a skoukne ostatní návštěvníky hospody. |
| |
| Hostinec u Raracha, nově příchozí Sedím u stolu a naštvaně na celou naší situaci usrkávám pivo. Nechápu, jak se to mohlo takhle zvrtnout. Měli jsme dobrou výchozí pozici, zvlášť mě štve to s Marysem. Nakonec ale, pokud to dobře dopadne, snad bych se mu mohl zítra jít zkusit omluvit a domluvit si jinou schůzku. Poté vyprázdním zbytek, který zůstal v korbelu a mávnu na hostinského, že bych si dal ještě jedno. Také pozoruji dění v hostinci a pod stolem si klepu do rytmu nohou. Všimnu si několika nově příchozích. Překvapivě, skoro každý z nich vypadá, že by nám možná mohl být nějak k užitku. Vyměním si pohled s Doranem a za chvíli se k němu nahnu a řeknu mu: Co myslíš, nakonec bysme mohli někoho sehnat... Poté nastavím korbel na ťuknutí a po onom dutém zvuku se napiji opět z korbele. Když přijde nějaký člověk se slovy, jestli by si mohl připomenout, opět se podívám na Dorana a kývnu na něj. Poté jen řeknu: Klidně se posaď, je přece plná hospoda, asi tě nenechám stát. Pokud to tedy tady mému společníkovi nevadí. Poté se už jen rozhlížím po hostinci a typuji si osoby, které bychom mohli teoreticky naverbovat... |
| |
| Hospoda, pivo = rozlité pivo Dlouho se ohřívám u krbu a popíjím pivo, když v tom projde kolem mě nějaký chysník s vidlema, nedává pozor a vrazí mi do kobelu pivo.Podívám se na něj vražedně ale ten už začne s nadávkami že jsem mu pocákal jeho plášť.To už mě naštve, nikdo a nikdy mi nebude říkat že jsem něco udělal špatně když jsem nic neuděla, proto se postavím na nohy, podívám se nahoru na něj a uštědřím mu pořádnou ranu do bradu ze které mu po chcilve začne tryskat krev"Radši si to přikrýj ty hovado, a ještě jednou mi rozliješ pivo"začnu na něj řvát. |
| |
| Hostinec Sleduju celé dění v hospodě a moc mě to nenadchne. Až když začnou chodit lidi zpozorním. "Zajímavé." Přelétnu pohledem každého koho si všimnu, že příjde. Upoutají mě zvláště noví trpaslíci v hospodě. "Jo to by byl dobrý nápad....navíc jsou tu naši bratři." Šeptnu, ale to už přisedá nějaký člověk. Vyměním si pohled se svým společníkem a kývnu. "Mě to nevadí." Řeknu s klidem. Pak mimoděk sleduju scénku, která se u krbu odehraje mezi trpaslíkem a vidlákem. Musím se ušklíbnout a kývnu na společníka, že sem za chvíli zpátky a dojdu k rozčilenému trpaslíkovi a dobrácky rozpřáhnu paže a jednou rukou ho poplácám po zádech. "Kašli na něj bratře. Pojď koupím ti nové pivo a popovídáme si co? Myslím, že tady moc často na krajany trpaslík nenarazí co?" Usměju sse na něj vřele. |
| |
 | Lenar Z procházky se do města stihnu vrátit ještě pořed uzavřením bran. S tím jak daleko jsem se na procházce dostal jsem s tím ani nepočítal. Myslel jsem, že přespím venku. Stejně v okolí žádná svinstva, se kterými bych se pral o kůži, nejsou. Vyběhl jsem nahoru do pokoje, kde jsem si odložil kabát, umysl si obličej, upravil se a vydal jsem se dolů na pivo. V Lenaru jsem už skoro dva týdny a Pete je velice příjuemný hostinský. Není tu ani, v jiných městech všudypřítomný, rasizmus vůči trpaslíkům, elfů a jiným nelidem. Dole jsem se vyškrábal na barovou židličku, která nebyla určena mé velikosti. Pozdravil jsem Peta, objednal si pivo a něco k zakousnutí. Potom se otočím na člověka sedícího vedle mě. Dobrý večer. Usměju se. Všimnu si trpaslíka, který vešel obezřetně, nebudíc nežádanou nápadnost, do hospody. Zvednu se a jdu k němu. Dobrý večír. Mé meno zní Magnig. Smím znut to vaše? Vypadáte, že putujete z daleka, nechtíl by ste pivo? |
| |
| Hospoda Zatím co čekám na pivo, příjde další trpaslík a krátce poté se strhne potyčka kvůli rozlitému pivku.. Ještě mi tu přidělají práci.. přistoupím k chasníkovi a povídám mu " Jdi si to omýt, a příště dávej pozor.. páni trpaslíci asi dnes nemají dobrou náladu.." otočím se za rozčileným trpaslíkem a jemu pravím "Omlouvám se za svého kamaráda, byl roztržitý a má už od malička prořízlá ústa.. omluvte jeho nerozvážnost..." Lehce se ukloním jak jsem byl učen u strýce.. "Jinak mé jméno je Stefan" pokračoval jsem zdvořile "Smím vědět co zde hledá trojice trpaslíků ? V našem městě se občas někdo okáže.. v hospodě ale né na delší dobu jak 5 minut pro doplnění zásob medoviny, určitě tedy chápete že jsem zvědavý.. Pokud Vás ale obtěžuji, stačí říct a já si půjdu po svých" odmlčím se a čekám na reakce trojice. |
| |
| Hospoda: Pozoruji dění v hospodě a pak vidím incident trpaslíka a vidláka, zatočím s vousy a pak ke mně příjde jeden trpaslík.Prohlédnu si ho a poslouchám jeho slova.Nakonec mu odpovím"zdravím, mé jméno je Hadrad a pocházím z daleka, děkuji, dám si rád pivo" |
| |
| Hospoda: Když ke mně příjde trpaslík a řekne ať jdu za ním kvůli pivu tak teda poslechnu a jdu za ním. |
| |
| Hostinec Začíná se to tady trochu zvrhávat. Moc nechápu, proč na něj ten další trpaslík vyjel. Na jednu stranu je mi trochu líto, že jsem nevyrůstal v žádné trpasličí říši, ale pokud by ze mě mělo vyrůst něco takového, tak o to ani moc nestojím. Nebo měl trpaslík jen blbý den. To je jedno. Doran hned vystartoval a snažil se ho uklidnit. Aspoň že tak... Trpaslíků tu opravdu velmi přibylo. Jeden už se postaral o pozdvižení, další se baví s tamtím člověkem a další dva jdou k baru. No nevadí. Já tady trávím čas s tím elfem, co si k nám přisedl, proto naváži konverzaci. Co vás přivádí do Etaru, milý pane? |
| |
| Dergo Kývnu a objednám nám ještě dvě piva a postavím se s ním o kus dál bokem u pultu. "Co tě sem přivádí bratře? Jinak já jsem Doran." Usměju se a přelétnu ho pohledem. "Vypadá, že ví co je to zbran." Napadne mne, ale nahlas nic neříkám jen upiju piva a čekám co bude. |
| |
| Hospoda: Nakonec s trpaslíkem dojdeme k pultu o který se opřu.Vezmu pivo které mi hostinský odnese.Pomaličku si ho zkoumavým pohledem prohlížím. "Já jsem Dergo, trpaslík z podhorské pevnosti Ersis III, přicházím jenom proto abych poznal svět jelikož tam začala být nuda.Co tebe sem přivadí bratře trpaslíku?" Z kousku pláště vyčuhuje kladivo. |
| |
| Hospoda Usměju se na Derga a kývnu. "Rád tě poznávám.....Mě? Ale jen dlouhá cesta a mimo jiné teď jedna menší výprava." Mávnu nad tím rukou a poškrábu se ve vousech. "Říkáš že se nudíš bratře? A co bys řekl na to, kdyby se tvé kladivo mohlo zase blýsknout?" Usměju se a upiju piva. |
| |
| Hospoda: "Jaká výprava mě to bude čekat a kolik z toho budu mít jestli přežiju?" Chytnu svoje kladivo a pohladím jeho rukojeť |
| |
| hospoda "Výprava? No musíme zachránit jednoho pulčíka. Teda nejde až tak o něho jako o něco co vlastnil. A co z toho budeš mít? Inu určitě na tom neproděláš." Usměju se a znovu upiju. |
| |
| Taverna u Raracha. Je deset hodin a muzikanti hlasitě a skvěle hrají veselé hospodské písně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Slabá záře měsíce. |
| |
| lfschrak - 21. ledna 2012 14:15 Taverna Když vidím že trpaslíci nereagují tak jen chvilku mlčky stojí a poté se otočím že už půjdu, v tom se mi ale udělá špatně... zrychlený tep.. krev mi pod kůží bublala jako nějaký elixír.. ano.. znám ten pocit.. opřu se o sloup, pak přejdu do rohu místnosti opřu se o stěnu.. zhluboka dýchám a pomalu se sesunu k zemi.. sedím a snažím se rozdýchat noční zážitek.. Potom vstanu.. dojdu zaplatit pivo.. a trpaslíkům pravím, "Omluvte mě ctihodní trpaslíci.. musím se vzdálit.. " a hodně rychle zmizím z hospody.. nečekajíc na žádnou odpověď.. Venku rychle zatočím do nějaké temné uličky co je trochu dál od taverny.. a čekám co se bude dít.. |
| |
| Zajdu k pultu, vezmu si dvě piva na můj účet a donesuje Hadradovi. ,, Neupejpej sa příteli, určitě ti vyschlo v hrdle. Smím su sednůt? Díky." Zavedu téma, nejprve na pití, pak na místí lesy a nakonec na tlupu, možná tlupy banditů, které tady v okolí jsou. Řekl jsem mu o nedávném přepadení karavany, ale už ne o tom že tam zahynul i můj přítel a můj obchodní kontakt, který mi přivážel zboží. Mezitím vypiju ještě pár korbelů piva a pak se oznámím: ,, Idu sa posadit ještě k těm trpaslíkům támdlenc. Ukážu rukou k několika trpaslíkům a dalším*. *Berme, že jsem si s ním nějakou dobu povídal a oni se mezitím hýbali. Doufám, že u toho stolu budou :-). Dejme tomu, že to bylo 20min. |
| |
| Hostinec Posadím se ke stolu, kde sedí trpaslík až poté co mi to dovolil. "Prosím 2x pivo." poté vyčkám, než donesou pivo a pokynu trpaslíkovi ať si nabídne. Poté naváže řeč "Co vás přivádí do Etaru, milí pane ?" já si usrknu piva a odpovím "Jedna taková menší výpravička, kterou zde musím splnit, jedná se o důležitou věc. A co přivádí tebe do tohoto města ? Je tu až příliš mnoho trpaslíků na to aby se nic nedělo." načež dopiji pivo a čekám na reakci onoho trpaslíka. |
| |
| Hospoda: "Ta nabídka se mi líbí bratře trpaslí....."Tentokrát do něj ze zadu vrazí jeden opilec."Tak jo, snesu že mi někdo vylil trochu piva ale zaplatil několika zuby, ale když mi někdo vylije celé pivo tak to už nesnesu"Napřáhne pěstí a vrazí mu do nosu, pak vytáhne kladivo a přetáhne ho po hlavě, ale asi příliš silně, jelikož mu začne z hlavy téct krev.Ale pak schová kladivo a kopne ho do hlavy."Hospodský, pivo a chci ho na jeho účet"a u toho kopnu do jeho hlavy. |
| |
| Konverzace u stolu Když spolusedící objedná pivo, i pro mě, pod vousy mi zacuká úsměv. To jsem si nemyslel, vypadá na elfa a k trpaslíkům je přitom docela zdvořilý... probleskne mi hlavou, když nám na stůl přistanou dva nové korbely. ÓÓ, děkuji pěkně. To abych vás také poté pozval, že ano? řeknu spolusedícímu a usrknu z piva. Aha, a do kdy musíte ten úkol který je za to výpravou splnit? Já tu mám něco podobného, našeho přítele unesla prý místní čarodějka, potřebujeme pár lidí na jeho vysvobození. Neměl byste čas? Takto jsem to na něj nechtěl vybalit, ale už se mi alkohol trochu začínal dostávat do těla, takže slova jsou už vyřčena. |
| |
| Konverzace u stolu Jakmile donesou pivo a trpaslík poděkuje a zeptá se, zda-li by mě taky měl pozvat odvětím "Ale ne, to nemusíte, já to dal jen tak na seznámení." načež se přívětivě usměji a znovu si usrknu piva. Poté dále piji pivo, když mi trpaslík navrhne akci na vysvobození jejich přítele, tak se odkloním od piva a chtivě pohlédnu trpaslíkovi do očí "Čas by se určitě našel, konečně změna každodenní rutiny, pomohl by jste poté vy mně ?" a po domluvení si objednám guláš se dvěma chleby. "Proč si myslíte, že by to měla být místní čarodějka, to je váš přítel tak důležitý, že se o něj zajímají tyto pochybné osoby ? Velmi rád se zbavím této čarodějnice, magií neuznávám jako prostředek k poražení nepřítele, takže se velmi rád přidám." |
| |
| Stůl, nový společník? Tak v tom případě děkuji dvojnásob. řeknu spolusedícímu když řekne, že nic nechce. Když jeho prvotní souhlas vystřídá návrh o protislužbu trochu mne to zaskočí, ale nakonec mne napadne jak odpovědět. Jo, to by bylo férové. Akorát nevím, jak by na to reagoval můj společník, ukážu k baru, kde se Doran baví s tamtím problémovým trpaslíkem ale měl by to pochopit. řeknu onomu sympatickému chlapíkovi. Ještě jak jste říkal to s těma trpaslíkama, já vlastně kromě tamtoho nikoho jinýho neznám poté se zasměji. Počkám, než si neznámý objedná a poté dodám. Nevím, proč měla zájem přímo o něho, možná vlastnil něco, co by jí mohlo zajímat. Ještě, když jsme se takto setkali u tohoto stolu, mohu znát vaše ctěné jméno? zeptám se a až se mi představí, nadzvednu korbel k přiťuknutí. |
| |
| Konverzace u stolu "Aha, já myslel, že když je tu tolik trpaslíků tak se chystá nějaká kutačská výprava za osvobozením ukradeného pokladu nebo tak." poté se usměji a rukávem si přeleštím bodce na ruce "Každopádně protislužba by se hodila, byl bych velmi rád. K té čarodejnici, nemyslím si, že zrovna s ní budou nějaké extra problémy, ale prostě nemám rád lidi, kteří využívají něco nečistýho ke svýmu prospěchu, to jen značí to, že jsou sami slabí a musí si pomáhat něčím nepřirozeným." načež dojím svůj guláš a podívám se na trpaslíka, který uklidňuje toho rozlíceného. "O málem bych zapoměl, já jsem Kab'Tylex, smím znát vaše ctěné jméno ?" a přiťuknu si s trpaslíkem, které již nyní znám a poté se rozejdu směrem k hádavému trpaslíkovi. Pokusím se uklidnit onoho rozlíceného trpaslíka a navázat přátelský kontakt. |
| |
| S dergem Přelténu pohledem další dení a bitku mého společníka a s ppovzdechem upiju piva. "To chce klid. Zbytečně nás tyhle šarvátky dotáhnou do průseru." Podotknu a kouknu k tomu ležícímu. "Takže hodně horlivý trpaslík. Asi je ještě mladý a nerozvážný." Napadne mne ale lepší nějaká posila než žádná. "Jsem rád že se ti má nabídka líbí a rádi tě jistě uvítáme na této výpravě." POusměju se. |
| |
| Taverna u Raracha - drsná událost Taverna pokračuje ve své zábavě. Brzy bude jedenáct hodin. Hudba hraje, všechno možné jídlo a alkohol se roznáší. Lidi se baví, smějí a některý i zpívají. |
| |
| Taverna u Raracha - drsná událost |
| |
| Rozruch: Chvíly si povídám s trpaslíkem který nakonec odejde a pak se to stane, ten trpaslík co zmlátil vidláka někoho zabil.Tiše vstanu a dojdu k tělu"Zavolejte felčára, ještě žije"Pak se podívá na jistého rytíře který chce odvést toho trpaslíka, zasáhnu."Pane bůhvíkdo, neodvádějte ho, ručím za něj, jinak udělám nejhorší věc co se mu může stát jestli nepřestane, useknu mu vous a to je pro trpaslíka dosti velká potupa" |
| |
| Ulička Chvilku rozdýchávám to co se mi právě stalo.. sednu si na bobek a čekám s hlavou mezi koleny.. Když se mi tlak i hlava dají do pořádku.. tak se pomalu postavím na nohy a projdu se.. vyčistím si hlavu.. Asi to už bude v pohodě.. otočím se a zamířím rovnou do taverny ještě na jedno.. Když otevřu Dveře.. naskytne se mi pohled na trpaslíka s kladivem v ruce a jednoho vidláka ležícího s ránou na hlavě v kaluži krve na zemi.. Dojde mi co udělal protože ten samý trpaslík praštil onoho chlápka co do něj strčil.. V tom se ale do toho už vkládá rytíř Zlatého meče.. hmm a trpaslík má po hehe... ovšem další trpaslík se do toho vkládá a říká že mu "ustříhne vous" ?? .. to bude asi jejich nějaká tradice či trest.. Tihle malý mužíčci jsou záhadní.. Pro sebe si však řeknu.. To já ale taky.. :-) |
| |
| Taverna u Raracha |
| |
| taverna Najednou se seběhne okolo všeho poprask a ani se nenaděju a je to skoro prázdno a nějaký rytíř tahá pryč našeho trpaslíka. Napiju se piva a kouknu se po nich. Přííliš pozdě něco dělat. Jeho mládí a nerozvážnost ho dostala do průseru. "Jo hold mladí stále spěchají." Pokrčím si rameny a dopiju pivo a kouknu přes lokál na Norsirose a dojdu k němu. "Škoda ho, mohl pomoci už to i přislíbil. CO už....Jak si pochodil ty?" Kouknu na něj a usedám na své staré místo vedle něj u stolu. |
| |
| Stůl Ne, to opravdu nehrozí, tohle je jen náhoda, že se nás tu tolik sešlo řeknu spolusedícímu a usmějí se. Snad nebude chtít na oplátku něco moc náročného, akorát by nás to zdrželo od našeho pravého poslání pomyslím si, když mojí pozornost upoutá onen potížista, který je nyní v držení nějakého rytíře. Konečně ho někdo uklidnil. Norsiros Iceulv, žoldák. Rád Vás poznávám, Kab´Tylexy Poté se onen elf rozhodne se trochu projít a ke mě se blíží Doran. Já pochodil celkem slušně, támhleten pán by se rád přidal. Akorát by chtěl protislužbu. Klidně mu s ní pomůžu... |
| |
| stůl Dosednu za stůl a vyslechnu novinky od svého společníka. "To je dobře s tím problém nemám i když je to cvelfouš. Škoda že zabásli toho trpoše chtěl jít s nám a nic za to nechtěl v podstatě. No co už nějak si vystačíme." Pokývu hlavou a zívnu. "Měli bychom koupit pokoj a přenocovat zbytek noci tady a pak pokračovat v rozdělané práci." Navrhnu mu a složím ruce na stůl. |
| |
| Stůl Nevim, měl trochu prudší povahu, takový umírají jako první řeknu Doranovi, napiji se piva a pokračuji ve větě. Co se tady ještě porozhlédnout? Pár lidí tu vypadá solidně Navrhnu ještě Doranovi a poté se jen porozhlížím po výčepu po nějakých potenciálních společnících. |
| |
| Hospoda: Nakonec odtáhly Derga ale s tím nic nenadělám, jeho osud mi byl jedno ale byl to trpaslík z hlubin, co se od nich dá čekat.Zase si sednu ke vzdálenému stolu kde sedím v pološeru, popíjím si své chlazené pivečko.Nahmátnu svouji knihu kouzel abych se ujistil že mi ji někdo neukrad......naštěstí tam stále byla.Koukám se po hospodě a dívám se všem do tváře, nejvíce mě zaujaly trpaslíci, ti dva kteří někoho shánějí ale pak se podívám dále, zahlédnu trpaslíka s kterým jsem dvacet minut hovořil, pak záhlednu ještě elfa, zamračím se, tuhle rasu jsem nesnášel ale byl jeden elf kterého jsem snesl.A ten je mrtvý. |
| |
| stůl "Fajn tak to zkus ty já na tohle štěstí nemám....a to že by umřel první nevadí alespon by nezabili tak brzo nás." Ušklíbnu se a rozhlédnu se po lokálu. "Tohle bude dlouhá cesta." Zabručím si v duchu a doufám, že nám nikdo neukradl poníky s nákladem. |
| |
| Hospoda Derga si odvedl rytíř s řádů Zlatých mečů. Po 40 minutách přišel znovu do hospody a vám oznámil, že Dergo dostal šanci jak nahradit svůj hřích. Že dostal úkol, aby zabil v blízkém lese pět banditů, co na cestách přepadávají kupce. Pak jeho trest bude smazán. Dergo prej mluvil o něčem, jestli by pro ně nějakou dobu mohl sloužit. Že si chce vydělat peníze a zabíjení ho prej baví. Na to náš velitel řekl, když se vrátíš s majetkem a s důkazem že si zabil bandity, budu o tom uvažovat. Takže milí přátelé, nevím, jestli ho někdy ještě potkáte... Tohle vám řekl. |
| |
| Stůl Zkusim tu ještě několik najít... potom, co Doran utrousí poznámku o rychlé smrti, rozesměji se na celé kolo. Za chvíli se zase uklidním napiji se piva a jako už po několikáté se rozhlédnu po lokále. Všimnu si, že u baru postává nějaký člověk, který vypadá solidně. Proto se chvíli zamyslím, poté se nakloním k Doranovi, pošeptám mu Zkusím tamtoho... ukážu k pultu a zvednu se od stolu. Vezmu si s sebou svůj žejdlík a vyrážím. Když už jsem u baru, přijdu k tomu člověku (Stefan) a pozdravím: Dobrý den, doufám že jste si z minulých incidentů neudělal špatný obrázek o trpaslících. Jste místní? |
| |
| U baru "Á zdravím mistře trpaslíku.. nejde o obrázek trpaslíků nýbrž trpaslíka. Je mi jasné že někteří z vašich řad jsou horké hlavy.. ale jinak ne.. mám rád trpaslíky, jako jakoukoliv jinou rasu žijící na zemi. A co se týče otázky druhé, ano jsem místní.. Mohu Vám být s něčím nápomocen ?" Chmm přišel za mnou trpasílk.. to se mi moc často nestává.. čekám co z trpasílka vypadne. "Jo a promiňte.. mé jméno je Stefan" |
| |
| Člověk Tak to jsem rád. I když, abych řekl pravdu, ani já moc trpaslíků neznám. Nevyrůstal jsem v žádné z trpasličích říši. řeknu člověku, se kterým jsem se dal do hovoru. Co mu mám sakra říct? No nic, něco budu muset... Možná byste nám mohl být něčím nápomocen. Náš přítel se dostal do menší lapálie s nějakou místní čarodějnicí. Sháníme několik schopných lidiček na pomoc. Omlouvám se, že jsem to na vás takto vybalil... řeknu mu. Sakra, už jsem to udělal zase. Teď se otočí na podpatku a uteče mi. Proč by asi nasazoval krk? Norsiros... Iceulv řeknu a nastavím ruku |
| |
| Trpaslík Čarodějnice ? hmm.. nejsou to troškaři.. " No mistře trpaslíku.. nápomocen Vám klidně budu.. Nevím zda jsem ve vašich měřítkách schopný ale určitě Vám rád pomohu.. Jen bych rád věděl o jakou lapálii jde.. určitě chápete že když budu pomáhat aspoň základ bych vědět mohl. Hm.. trpaslíci.. čarodějka.. mám před sebou asi zajímavé dny.. |
| |
| Člověk Každá ruka dobrá, jak se říká pronesu ke člověku a zasměji se. Děkuji za nabídnutou pomoc. Pokud to vyjde, odměníme se Vám. Jde o lapálii asi takovou, že onen nás přítel zřejmě vlastní nějakou věc, která je pro čarodějnici důležitá. Zítra ráno máme sraz s místním čarodějem a uvidí se. řeknu, ještě jednou poděkuji, ukloním se a jdu zase k našemu stolu. Když dojdu, řeknu jen Doranovi: Myslím, že máme dalšího... Řekni mi prosim tě ještě kdy máme sraz s tim čarodějem, nějak se mi to vykouřilo z hlavy. Promiň |
| |
| stůl Když se můj společeník vrátí. Přikývnu mu a nadechnu se. "Alespoň někdo je dost blázen s náma jít." Ušklíbnu se a pak se zamyslím a odpovím Norsirosovi hodinu našeho shledání (Obcházím to bo jsem si sám nevzpoměl :D) Mezitím si hraju se prázdným půllitrem od piva a sleduju společníka. "Jen aby se nám nepozabíjeli mezi sebou." Zabručím ještě a očima přelétnu osanzenstvo a zaregistruju kdo asi půjde s náma. |
| |
| Stůl a ještě hostinec No jo no, doufám ale, že ta krabička bude mít nějakej význam. I když by neměla, aspoň zachráníme přítele. řeknu Doranovi, který si zatím hraje s prázdným půlitrem a také projíždí pohledem osazenstvo hostince. Snad ne no. Pokud by je zabila čarodějnice, máme o starost míň, protože je nemusíme vyplácet. řeknu a zasměji se. Snad Doran pozná, že v tom byl kousek ironie. Po rozhlížení se po lokále zaregistruji jistého trpaslíka (Magnin). Pokud ti to nevadí, zkusil bych ještě támhletoho trpaslíka. Ať s náma nejdou jenom lidi a elfové... Zvednu se od stolu a mířím k onomu trpaslíkovi. Když u něj jsem, jen na něj promluvím: Zdravím, je nějakej závažnější důvod, proč jste přijel do Etaru? |
| |
| stůl "Che přítele, pěknej přítel." Ušklíbnu se a kouknu na Norsirose. "Jo v tom bude kousek pravdy, ale i pokud přežijou poníci umí rychle běhat." Zeširoka se zašklebím nad tím jak jsou trpaslíci upoutaní na matejek a neradi se dělí. "Fajn zkus to máš pravdu, že je třeba i někoho pořádného né jen ty velká ucha." Přikývnu a sleduji jeho počínáni. Půllitr už nechám ležet protože mě přestalo bavit koukat na prázdný korbel a povzdechem přemýšlím o tom co ještě bude a sleduju svého společníka kdyby vlítl do průseru. |
| |
| Seznámení Přisedne si ke mě trpaslík a rovnou na mě vybalí osobní otázku. A co je ti do teho galáne? Sem tu ze soukromé věci. A jak ti říkaj? Po předsvení se trochu uklidním a když mi zkráceně vyloží, co má na srdci, obměkčím se úplně a začnu se zajímat o podrobnosti. Popravdě, byl som tu ze sůkromé věci, ale teď už je stejnak fuč. Tož, nynějc teda závažnější důvod už nemám. Povídej dál Norsirosi. Pěkně znějící jméno. Pravé pro trpaslíka. Obědnám si pivo. Jeho příběh mě začal opravdu zajímat. Vážně zvažuji přidání se k výpravě. A z té krabičky může něco kápnout. A se svými obchodními kkntakty a možnostmi ještě více. |
| |
| Trpaslík Je mě do toho docela dost, omlouvám se za svou upřímnost... řeknu A abych nezapomněl, jsem Norsiros, příjmením Iceulv Docela se mi líbí, jak jde na všechno od lesa probleskne mi hlavou a pokračuji v konverzaci s trpaslíkem. A umíš se ohánět s nějakou zbraní? Potřebovali by sme pár chlapů na pomoc s jednou takovou lapálií. Jistě jste si všiml, že už tady delší dobu obcházím po lokále a bavím se s hosty. Náš přítel totiž získal věc, kterou asi neměl a nechal si jí. A bohužel se o ní začala tak nějak zajímat nějaká zdejší čarodějka... řeknu mu a čekám na reakci... A ještě že sem tak smělý, můžu znát vaše ctěné jméno? |
| |
| Nový přítel? ,, Možná si přeslech. Magnig. A tykaj mi Norsirosi, jestli máme jít spolem na čaroďajku. usměju se na trpaslíka. ,, Abych odpověděl přesně- sekerou sa oháňat umím a né zle, bo jsem v nejedné vřavě bojoval. Možem si přisednout k vám, kaď mám jít s vama? řeknu, snaže se důstojně seskočit s barové židličky. |
| |
| Hostinec Dobře, tak tě tedy zdravím Magnine. Také mi tedy tykej řeknu trpaslíkovi a poté pokynu rukou, abych mu naznačil. že jeho otázka byla vyslyšena a že ho chci uvést k našemu stolu. Snad teď bude Doran spokojenej pomyslím si v duchu a zasměji se... Poté ještě oběhnu lokál a snažím se sehnat ty, které jsem předtím obešel. Měli bychom se totiž nějak domluvit... |
| |
| Krčma u Raracha
|
| |
| krčma Když se konečně slezeme všichni k jednomu stolu skoro žasnu kolik bláznů se na tuhle akci našlo. Pohledem společníkovi naznačím, že bychom jim měli říci jen to co je nutné a nechám jej mluvit. Až když příjde hostinský přelétnu ostatní pohledem. "Ano přespali bychom asi ve vícelužáku s platbou si nedělejte problém." Odvětím klidně a jako správný hostitel party vtisknu hospodskému zlaťák. Nejspíše je to poprvé a naposled co za tyhle lidi něco platím tak ať se jim to otiskne jako dobrý dojem na paměti. "Tak jo bando měli bychom se jít prospat zítra to bude horký." Uzavřu nakonec. |
| |
| krčma Trochu zvednu obočí když vidím jak trpasík plácne zlaťákem.. ale pak se "vzpamatuju".. Přátelé, já bydlím kousek odtud.. a musím se na cestu přichystat.. zajdu domů.. rovnou tam přespím a ráno se tu stavím Pomalu se zvednu.. kývnu hlavou na pozdrav.. a odcházím z hospody. |
| |
| soukromá zpráva od Stefan Wolfschrak pro |
| |
| Krčma u Raracha Doran hodí Petemu zlaťák a on vytřeští oči a jeho celím tělem projede mráz. ,, Ty krááásy zlaťák. To musí být velmi bohatý trpaslík… Co teď mam dělat? ,, Pak si začne uvědomovat jaký, že to má hosty a že už ho takový štěstí dlouho nepotkalo. Ví, že jsou většinou trpaslíci chamtivý a velmi bohatí… Jen to nikdy nezjistil osobně… Až teď. |
| |
| krčma Reakce hospodského mě ani moc nezaskočí je jasné že prachy si bude chtít nechat dnes mi to už ale náladu nepokazí. Jen na něj s klidem pohlédnu. "Dnes o zlato nejde je ho dostatek ale to vím jen já a můj kolega." "Nechce si ho celý jako kompenzaci za způsobené potíže a ráno nám nachystejte za zbytek něco k snědku a jsme si kvit." Mávnu nad tím rukou a usměju se na Norsirose s výrazem, který jasně říká jak mě tahle scéna pobavila, a že vím, že tohle pomůže udržet skupinu pohromadě protože bude mít pocit, že jim máme co nabídnout. |
| |
| Krčma u Raracha |
| |
| Krčma u Raracha Lidé pomalu odcházejí a já stále sedím u jednoho stolu se všemi zůčastněnými. Pomalu se seznamujeme, ale já na sebe neprozrazuji nic důležitého, jen svoje jméno a proč jsme se tu vlastně sešli. Když už sedíme delší dobu a my jsme tu skoro poslední tak objednám pro celou skupinu pivo "To je na seznámení milí pánové. Když už spolu nějakou dobu budeme tak ať nejsme nepřátelé." načež pozvednu korbel piva na přiťuknutí a poté si loknu piva tak, že by mi kdejaký trpaslík mohl závidět. Když už dopíjím přijde Pete s tím, že už pomalu zavírá, tak se rozhlédnu po krčmě a uvidím, že už jsme opravdu poslední. Doran zaplatí za všechny takže si nemusím lámat hlavu s placením i přesto, že mám peněz víc než dostatek. Pepe málem skáče radostí, že mu Doran dal celý zlaťák a hned se začne snažit se zavděčit celé skupině. Nabídne nám ten největší a nejlepší pokoj a služka jde do pokoje, kde budeme pravděpodobně bydlet a začne plnit "příkazy" hostinského. Já se zvednu od stolu a rozloučím se "Tak pánové, já se rozloučím - půjdu si přichystat lože a obhlédnu pokoj." poté odnesu vypitý korbel Petemu a vydám se nahoru. Pokoj je již přichystaný, vypadá luxusně - téměř jako pokoj pro nějakou šlechtu. "Hostinský je zřejmě opravdu hodně rozradostněný, když pro nás dělá toto vše." a rozejdu se k poslední posteli u okna. Odložím si na noční stolek vedle postele své věci. Plášť si položím na polici nad mou postelí a obě dýky si dám pod polštář tak, abych je mohl kdykoliv rychle tasit. "No co, sice spolu jdeme na výpravu, ale jistoty není nikdy dost." Uložím se na postel a když služka donese další občerstvení tak si nabídnu a pokud nepřijdou ostatní ze skupiny dostatečně brzy tak toho na ně moc nezbyde. |
| |
| Krčma u Raracha - Je čas jít spát... Peteho služka připravila pokoj a dala do něj vše co měla, včetně jídla a pití. Krčma u Raracha - Příjemné ráno Brzo ráno do vašeho pokoje vlítnou první sluneční paprsky. |
| |
| Ráno v hostinci Večer už ani přesně nevím jak jsem zapadl do postele a v jakém stavu, byl jsem příliš unavený na přemýšlení a tak se budím až se zívnutím ráno. Vedle postele najdu svou výzbroj a tak se obleču a připnu vše co jsem si sebou přinesl. S dalším zívnutím omyju ve vodě obličej a až se připraví i ostatní sejdu dolů. HOstinský nás uvítá a ukazuje přichystanou snídani. "Super a máme vystaráno, ale to že ještě něco dostane si jen maluje." POusměju se pro sebe a sednu si k jídlu a začnu se ládovat a napájet, když mám takovou příležitost před cestou. Kdo ví kdy se zase dobře najím. "Tak jo doufám, že jste připraveni dneska to bude horký den." Pousměju se mezi sousty a sleduji své nové druhy. |
| |
| Ráno v hostinci Když mě ráno probudí sluneční paprsky svítící mi přímo do obličeje tak se tiše zvednu z postele, obléknu se a podívám se z okna, kde vidím nádherné nebe a když se začnou probouzet i ostatní vydám se jako úplně první na snídani. Pete se ihned ptá jak jsme se měli a chce zřejmě slyšet, že jsme byli velmi spokojení, tak mu tu radost dopřeji "Ano spalo se mi výborně. Vidím, že snídani jsi již přichystal. A večerní jídlo bylo taktéž výborné, ale se snídaní počkám na všechny." načež se mile usměji, posadím se ke stolu a počkám na všechny mé spolubojovníky. Jakmile přijdou tak se pustím do jídla. Naliji si jahodový čaj, k němu si dám sladké oplatky. Poté to vše zapiji výborným pivem a dám se do řeči "Tak kdy to vypukne pánové ? Jste plně přichystáni na pořádnou akci ?" |
| |
| Zbytek večera v hostinci a ráno Jak tak sedím a pozoruji naší partu, která se dala během noci dohromady, začínám mít dobrý pocit z toho, že bychom mohli proti čarodějnici uspět. Samozřejmě za pomoci toho, se kterým se ještě než na ní vyrazíme, máme setkat. Poděkuji Kabovi za pivo, se všemi si ťuknu, poté se ještě jednou představím a zopakuji náš úkol. Přátelé, bude to nebezpečné, proto, kdo by snad měl strach (nemám mu to za zlé) řeknu a dodám, poté pokračuji: chci aby ste si to rozmysleli. Jestli chcete riskovat, pro nás... Počkám na reakce, které byli vesměs pozitivní. Tak to sem rád Placení nechám na Doranovi. Koukám s potěšením na hostinského, který se snaží najít na vrácení. Počkám na reakci Dorana, poté jen dodám: To je v pořádku dobrý muži Už se naše skupinka začíná rozcházet do pokoje, já tedy také vstanu od stolu, a odcházím do pokoje. Rozhlédnu se, najdu si nějakou volnou postel a natáhnu se na ní. Sundám si oblečení, až jsem jen ve spodním prádle, veškeré vybavení si zasunu pod postel a poté v klidu usnu. Ráno se probudím jako jeden z posledních, obleču se, vyndám si vybavení a odcházím zpět do výčepu. Většina skupinky už tu je. Dobré ráno přeji... Poté jen zasednu ke stolu, odkrojím si kus sušené šunky, vezmu bramborou placičku a snídám. Když dojím, ještě si dám jablko. Na Kabovu poznámku zareaguji: Jak ty říkáš vypukne to asi za hodinu si dovoluji odhadovat. Já jsem docela připraven. Jak jste na tom vy? |
| |
| Doma-Ráno Když odejdu z hospůdky.. vemu to nejbližší cestou domů.. sbalím si na cestu nejpotřebnější věci.. a pomalu si jdu lehnout.. "pokojně usnu".. Ráno se probudím jak jsem čekal mimo dům.. lože.. vrátím se domů vezmu si věci a pomalu si to razím do hospody. Když vejdu všichni už sedí kolem stolu a pochutnávají si na snídani.. jelikož to u mě nebylo moc nadějné a zaspal jsem.. tak jsem rychle šel do hospody a na snídani jsem ani nepomyslel.. hladově se kouknu na snídani a hned se omluvim.. " Omluvte mé zdržení, měl jsem.. mm malé potíže.. omlouvám se.." pokynu všem hlavou a sednu si na volné místo. |
| |
| Zbytek večera v hospodě Nakonec se scuknem a seznámíme se se skupinou osattních dobrodruhů. Nechce se mi věřit se že nás na tak šílený výlet sešlo tolik. Tolik odhodlaných lidí, elfů a trpaslíků. Doran zaplatí hospodskému celým zlaťákem. Pete má co dělat aby se nepřetrhl chválou aby si Dorana naklonil a káplo mu ještě něco. Neodpustím si jedovatou poznámku. Co sa tak klepeš? Klid... Však Doran ti určitě dá zlaťák i zejtra. Nemusíš sa přechvalovat a předkláňat jak před kralevicem. Pche! Odeberu se do svého pokoje. Zamknu se, svleču a ulehnu do postele. Dlouho mi hlavou létají myšlenky na zítřek. Ráno v hospodě Vyjdu z pokoje a potkám Norsirose. Již cestou dolů se zapovídáme a i u stolu nám rozmluva jde. Postupně se sejdem všichni a Naši dva leadři začnou vysvětlovat situaci. Zdvořile nám nabízet abychom odešli bla bla bla. Kdyby si někdo cvrnknul do gatí, tak ať uteče, ale nemyslím, že se to v téhle kumpanii stane. Ale kdo ví, jak se zachová třeba nááš hrobař. Být ve stykuu s mrtvolami je něco jiného než je vyrábět. |
| |
| Ráno v hospodě Ráno mě probudí paprsky nového dne. V klidu se obleču, sbalím věci do baťohu a baťoh opřu o zeď a pomalu sejdu s ostatníma dolů. Svojí čarovnou hůl si vezmu sebou a opírám se o ní. Sednu si a pustím se do snídaně. Naliju si jahodový čaj a dám si k tomu cukrový placky. Ostatní pomalu taky začínají jíst. Po chvilce přijde Stefan a pak i Magnig. ,, Jsme všichni... ,, Řeknu si pro sebe a usměju se. ,, Dobré ráno. Já jsem zcela připraven... V noci jsem rozjímal a odpočíval. ,, Usměji se na ostatní a očkem po všech kouknu. ,, Tak jak začneme? ,, Tázavě se zeptám a přitom se podívám na Dorana a Norsirose. Potom si je prohlížím víc a zjišťuju, že u sebe nemají věci. ,, Neměly žádný baťohy, ani přes noc v pokoji. Kde mají všechny věci? ,, Nedá mi to a podívám se na Dorana s Norsirosem a řeknu. ,, Možná mi do toho nic není, ale vy nemáte na výpravu žádný věci? Neviděl jsem kromě vaší zbraně žádný baťohy a podobně. ,, Řeknu mile a na tváři se mi objeví nechápavý obličej. |
| |
| snídaně Po jídle vydechnu a zachytím otázku jednoho z trpaslíku a musím se usmát. "Jistěže máme vybavení a máme ho dostatek, ale čeká na nás ve stájích." Objasním tuhle otázku a pak pohlédnu na Norsirose. "Navrhuji rozdělit se na dvě skupiny. Jedna připraví vše na cestu a druhá půjde za tím mágem. V jedné budeš ty a v druhé já. Tak jak to uděláme?" Uhladím si vous a sleduji svého společníka jak se vyjádří on. |
| |
| Jsem rád, že ve skupince panuje docela dobrá nálada. Doran má dobrý nápad o rozdělení na dvě skupinky. Jo dobře. Co bys chtěl radši dělat ty? Já bych chtěl spíš připravit věci. Rád mám přehled o všem, ještě než jdu do boje. řeknu a usměji se na osazenstvo stolu. Každopádně zavolám na krčmáře: Krčmáři, klíče od stáje! Ať půjde připravovat věci kdokoliv, klíče od stáje s poníky a našimi věcmi rozhodně budou potřeba. |
| |
| domluvy "Fajn tak já najespíše se projdu za tím mágem jestli nám nějak helfne. No a jak rozdělíme mezi nás ten zbytek?" Kouknu po osazensvu a uvažuji s kým bych nejraději šel. "Kdo ví co jsou ve skutečnosti zač." Dodám si v duchu a kouknu zpátky na svého společníka. |
| |
| Domluva Mezitím co dojídáme tak se Doran s Norsirosem domlouvají na tom, kdo půjde kam a jakmile padne slovo o čaroději tak zblednu a ihned řeknu "Tak já půjdu radši chystat věci, protože při mojí povaze by jsem tomu čaroději pomohl maximálně tak do hrobu." naliju si poslední trošku jahodového čaje a pomyslím si "Magii nemám rád a kdyby nám nechtěl pomoct tak by pravděpodobně skončil v hrobě." |
| |
| Domluva Doran navrhne, že se družina rozdělí na dvě skupiny. Jedna bude ve městě shánět vybavení a balit věci na cestu a ta druhá půjde za přítelem gnoma Taryma... čarodějem Adyrem. Máme od něj dostat rady jak čarodějnici zabít a jak se k ní dostat a podobně. Hned mi hlavou prolítne... ,, Hmm... čaroděj... Tak tam rozhodně jdu. Chci se na něj podívat a zjistit co studuje a podobně. ,, Usměji se a okouknu na spolusedící. ,, Já jdu s Doranem za tím mágem... Přece je to jenom moje záliba... Magie. ,, Očkem přitom kouknu na Kaba, který když slyšel o čaroději, tak vypadal, že magii asi moc nemusí. |
| |
| Přichystaný věci. Mezi tím co se družina rozděluje, kdo kam půjde a domlouvá se, hostinský přinese klíč od stáje, jak si poručil Norsiros. Ve stáji jsou 4 poníci, 3 baťohy (Jeden Samovo) a Red. |
| |
| Domluva Když se začne domlouvat kdo kam půjde.. tak jen tiše sedím a poslouchám co a jak.. "Pokud to nebude vadit vydal bych se také s druhou skupinou za čarodějem" Nechce se mi trčet ve stájích.. a zatím jsem neměl moc možností se kouknout na nějakého čaroděje.. a takhle zkouknu hned dva najednou.. Pousměji se a kývnu na Harada. A"ukradnu" si ze stolu kousek placky.. pač už mi kručí v břiše jako kdyby lámali skálu... |
| |
| Stáje Omrknu poníky, všechny pohladím po hřbetě a na všechny zamlaskám. Vyndám z kapsy kůrky chleba co byli k snídani a dám jim je všem do tlam. Ať se taky posilní. Poté zkontroluji všechny věci (i Samovo). Mělo by být všechno, zkontroluji si zbraně, zvláště pak sekeru se kterou chci dnes ''pracovat'', nemůžu jít do boje s tupou. Pozoruji jen tak Kaba a pak se ho zeptám: Máš všechno co potřebuješ? Dyštak zajdem pro něco ještě do města, neni problém... Nakonec se ještě vrátím do výčepu, zašklebím se na hostinského a jen z legrace mu řeknu: Seš si jistej, že nám nic nezmizelo? V hlase mám trochu náznak humoru, ale zřejmě to asi nepozná a začne hned plašit... |
| |
| Stáje Vejdu do stájí a ihned zpozoruji 3 koně tak se ihned zeptám "Ten poslední kůň patří vašemu příteli, kterého půjdeme zachraňovat ?" a poté si prohlédnu vybavení, které je na třech koních. Když si prohlížím veškeré vybavení tak se mě Norsiros zeptá, jestli mám vše co potřebuji chladně a klidně odpovím "Ano mám vše. Díky za optání. Dýky, kuše, šipky i jed jsou na místě." a poté se podívám na sekeru Norsirose "Tak toto je tvá 'hračka' ?" načež se usměji a prohlédnu si postroje koní "Vše je pevně přiděláno - zřejmě se toho nikdo ani nedotkl." |
| |
| Domluva - Píšu za Magniga. Magnig vám řekl, že by se podíval po tržnici a nakoupil pár věcí na cestu. Přece jenom má v obchodování praxi. Vzal si od vás pár peněz a zeptal se v kolik a kde se sejdeme. Tak Doranovi a spol to bude taky chvilku trvat, než si s čarodějem popovídají. |
| |
| Stáje + náměstí Když vycházím ze stáje společně s Kabem a on utrousí poznámku na mojí zbraň. Ano, ale zahrávat si s ní ti moc nedoporučuji. Já už jsem na ní zvyklý a taky mi to dalo docela práci řeknu Kabovi, aniž bych na něj obrátil můj pohled. Když vejdeme do výčepu, vidím, jak se skupinka kolem Dorana a Magnin chystají vyjít ven. Počkejte ještě... zakřičím na ně a když na mě zareagují, pokračuji: Nechci vás tady pak honit po městě,až to bude všechno vyřízený. Sejdeme se zase u kašny, nejlépe třeba za hodinu! |
| |
| Směr čáryfuk Když se konečně rozdělíme pokývu hlavou a vstanu od stolu. "Za hodinu u kašny? Nedej se vysmát si počkáte dýl, kdo ví jak dlouho budeme muset mluvit s tím čáryfukem. ALe nejdřív počítám tak za dvě hodiny." Odvětím a pak rázně vyjdu z hospody následován snad svým dvoučlenným doprovodem a zamířím si to rychlým krokem přímo za čarodějem. V duchu doufám, že si pamatuji ještě popis cesty, ale tak případně vždy se můžu někoho optat. Mág? Proč tu nemají nějakého runového kouzelníka nebo tak něco jako je u nás, nebo kněží? Ti jsou lepší než mágové to jo." Probírám se myšlenkami, ale snažím se taky vnímat ty dva, kdyby se na něco ptali nebo podobně. |
| |
| Cesta k Adyrovi Doran, Stefan a Hadrad se vydají za mágem. Domluvili se, že budou mít sraz u kašny. |
| |
| Hospoda Dlouho snídáme a pormlouváme, domlouváme se. Já se samozřejmě přihlásím do skupinky joducí na tržnici- mé zkušené obchodnícké oko pozná kvalitu, ale zároveň bych si moc rád zašel za čarodějem. Ve válce jsem několik magigů potkal. Převážně to byly svrchovatí nafoukanci, ale když nebyli, byli to velice moudří lídé se kterými se dalo rozprávět celé večery. Však jsem často rozprávěl. Chvíli přestanu poslouchat a začnu vpomínat na válku. Na mrtvé kamrády. Na to utrpení. A taky na nová přátelství, která drží až do teď. Tvář mám stále kamennou. K tržnici Po snídani skočím do svého pokoje zabalit si v rychlosti věci. Nechám je tam, však si pro ně potom zajdu. Vezmu si jen plný měch. Původně jsem to měl na zboží. Poté, co má obchodní cesta skončila kvůli přepadení karavany jsem se je chystal utratit, abych si užíval a teď nám poskytnou vybavení na výpravu. Není mi jich líto, přesto, když přijdu dolů mi hlavy naší výpravy dali i nějaké svoje peníze, abychom byli aspoň trochu vyrovnáni. Již před nějakou chvíli jsme se rozešli. S Doranem jsme se domluvili na dvou a půl hodinách. Nákupy nebudou jen tak šup šup. Tržnice je tady velká a já budu ve svém živlu. Projdu ji celou, budu si prohlížet i věci, které nebudu chtít koupit a budu dlouze svými triky smlouvat, abych srazil cenu co nejníž. Třnice je obrovská. Od zbytku skupiny jsem se odtrhl a zaskočil do části se starožitnostmi, movitostmi, dřevem a podobným vybavaním honosných bytů. Možná bych něco nakoupil, nebo s někým domluvil na dovozu a udělal nová obchodní spojení. Žel, ne vše bylo tak krásné jako tržnice. Malý trpaslík s plným měšcem je příliš snadný terč, nato aby se ho nezkusilo okrást. Na chvíli jsem se ztratil, vyšel z tržnice a dostal se do nějaké staré části města. Domy byly vysoké a mnohem více krášlené než jinde. Tak, jak se to dělávalo dříve. My trpaslíci jsme si to uchovali, ale u lidí je dnes v módě něco úplně jiného. V jedné z mnoha malých, úzkých a vykrášlených uliček se přede mnou objevili dva lidé. Nevypadali moc slušně. Spíše naopak. Otočil jsem se, ale tam proti mě šli další tři. Uchopil jsem topůrko sekery u pasu. Oni vytáhli meče a dýky. ,, Tak jo, vy krysy. Keď už sa máme bit, tak se budem bit pořádně což? Nedám svou kůži lehko frájáři! Pojďte kurva! Hecoval jsem více sebe než je. Stihl jsem zabít dva. ..... |
| |
| Cesta za mágem Ldyž se domluvíme kdy se sejdeme tak Hadrad, Doran a já jdeme za mágem.. "He.. ještě nikdy jsem nebyl ve společnosti dvou trpaslíků.. uvidíme jak to pude, mluvení asi přenechám na nich.. nikdy jsem s žádným mágem nemluvil.. párkrát jsem je potkal ale to je asi tak vše." Celou cestu co jdeme jen mlčky koukám po okolí a čekám jestli se nějak blíž seznámíme nebo něco podobného.. konec konců jdeme spolu osvobodit jejich přítele. Když nic ale neříkají.. tak se nějak pokusím navázat konverzaci.. " Mmm mistři trpaslíci, je pravda to o vašich honosných městech.. krásných chrámech..je pravda to co se říká o vašich velkolepých stavbách ?" |
| |
| Cesta k Adyrovi Ještě než jsme došli k Adyrovi se Stefan zeptal na to, zda je pravda o našich stavbách, městech... Obrovských podzemních komplexech a podobně. Malinko se pousměji a očkem kouknu na Dorana, ten nic neříká a jde dál. Tak se pustím ke slovu. ,, Je mi už hodně let a jsem již starý trpaslík. Nežil jsem jako ostatní trpaslíci v trpasličích městech a osadách. Když jsem byl ještě dítě... ,, Zamyslím se... ,, Myslím, že mi bylo asi 14, tak jsem Odard, malí městečko ve Stříbrných horách na západ od Terodanu. Je to malí městečko pod horou. Tak jsem ho opustil... Z důležitých důvodů. ,, Znovu se zamyslím a sklopím oči... ,, Takže si moc toho nepamatuji... Ale pár věcí ano. ,, Usměji se na Stefana. ,, Pamatuji si na baráky z kamene. Na obrovské pilíře podebírající broušený strop obohacený starými runami a nápisy. Pamatuji si na dlouhé chodby, který vedli do nitra podzemí... I když Odard bylo jen malí městečko, přesto jejich stavby byli zdobený a kameníci je pořád zdokonalovali a opravovali... Kdyby ses chtěl někdy podívat na něco, co by ti vzalo dech... Jdi do Terodanu. Největšího a nekrásnějšího města trpaslíků. Nikdy jsem tam nebyl, ale říká se, že cizinci, který tam navštíví, už nikdy neodejdou a jsou okouzleni velkolepostí města.... Chrámy pokryté zlatem... Obrovský sloupy, který jsou tak vysoký, že oko nedohlédne... Těžko se o tom povídá, když jsem tam nikdy nebyl... Kéž tě cesty tam jednou donesou a uvidíš to, co já nikdy neviděl... Jen sem o tom snil. ,, Usměji se a pokračujeme v cestě, až dojdeme k Adyrovu baráku a vyjde k nám ta žena. |
| |
| Za čáryfukem Kouknu na své společníky, kteří si podívají o naší architektuře a musím se usmát. Počkám až oba domluví a přelétnu je pohledem. "Ano hlavní město je krásné a jedinečné. Je to to nejlepší dílo trpaslíků a jsem hrdý na to, že jsem zde žil takovou dobu." Možná ty dva trochu zaskočím, ale nenechám se tím rozptýlit. "Slovy se nedá vyjádřit jak krásné je. A také velmi silné, dobít ho che s bojovníky, kteří se v něm vyznají je skoro nemožné." Podotknu, ale to už jsme konečně u mága a otevře nám nějaká žena. Napřímím se do své plné výšky, a přelétnu jí pohledem. "Dobrý madam, hledáme Adyra je doma? Tedy pokud je to jeho dům. Potřebujeme radu posílá nás jeho přítel." Objasním ji a čekám jak bude reagovat. |
| |
| Adyr |
| |
| Adyr "Ale jen jeden jeho známý z místního cechu." Objasním ji. Nemám paměť na jména tak doufám, že bude vědět o koho se jedna přece jen těch zlodějských masterů tu nebude tolik. |
| |
| Adyr Doran řekne ženě, že ho posílá Tarym z cechu gnomích mechaniků a vynálezců. |
| |
| Adyr Když nás žena provede po malých pauzách domem konečně se dostaneme až do Adyrovy pracovny, kde sedí a prohlíží si nás z nějakého podivného křesla. Hned ze začátku vysloví vůči nám jistou nedůvěru čemu se nelze divit. Postoupím trochu v před a opřu si ruce o opasek a přelétnu pohledem mága. "Dle toho co se o vás proslýchá jste mocný a známý mág. Vyzařuje z vás moudrost a síla magie, kterou pozná každý. Nevěřím tomu, že byste nepoznal, kdyby vám někdo z nás lhal." Začnu klidným hlasem a pevně s emu dívám do očí. "Já jsem Doran Goldhammer a tohle jsou mí společníci. To, že nás posílá ten, kdož tvrdíme nám buď uvěříte či nikoli to je na vás. Ale přišli jsme žádat o pomoc a radu." Přednesu jménem naší skupiny. |
| |
| Adyr Adyr se pousměje a řekne k Doranovi. |
| |
| Adyr Povzdechnu si a poškrábu se prstem na helmě. "No jo safryš vlastně...moment." Podotknu a začnu prohmatávat náprsní kapsy, ale kde nic tu nic. "Herdek kam sem to.." Bručím si a hledám dál. Procházím vnitřní kapsy na hrudi, kapsy u kalhot ale stále nic. Odfrknu si a nenápadně se kouknu jestli to nemám náhodou v kalhotách. "U mého vousu zase nic." Zabručím nespokojenosti a pak mi to konečně sepne. "Ech hloupé pivo." Heknu a sehnu se a sáhnu do levé boty ze které vylovím trochu zmuchlaný dopis. "No tož tu to je. To posílá ten váš známej." Zamávám dopisem a donesu ho Adyrovi. Jo asi trochu smrdí ale není čemu se divit ty kožený boty hold nebyly dlouho dole. |
| |
| Adyr ,, Pane bože!... No jo no... Trpaslíci! ,, Řekne si v duchu a šáhne po dopise. Uchopí ho za růžek, aby se ho dotýkal co nejméně. Potom ho položí na stůl a koukne na pečeť. |
| |
| Adyr Vyslechnu co ten mág řekne a když chce něco Samovo poškrábu se za krkem a přemýšlím. "Eh, kurde no......jeho poník a věci zůstali z druhou půlkou skupiny....ymmm ale počkat..." Dojde mi to a sundám si svou kovokoženou rukavici. "Tohohle se určitě taky dotknul to vím, bude to stačit?" Optám se Adyra a nabídnu mu svou rukavici. |
| |
| Adyr a jeho rituál. Doran si sundá rukavici a podá jí Adyrovi. Adyr se lehce pousměje, ale pak se zamyslí. Potom koukne na Stefana a na Hadrada a pak nakonec se podívá na Dorana a řekne. ,, Na tvé rukavici je mnoho tvých dotyků... Bude to problém přesměrovat to na ten nejmíň zachycený otisk, otisk vašeho přítele... Ale snad to zvládnu. ,, Usměje se a pak řekne. ,, Prosím... Počkejte na mě ve společenské místnosti. Až rituál skončí... Přijdu k vám a řeknu výsledky. ,, Potom chvilku přemýšlí a pak pískne na dřevěnou píšťalku, kterou měl položenou vedle sebe na stolku. Ta píšťalka nevytvořila ani nejmenší zvuk... Jako by normálně vydechl. Po chvilce se ale ozvalo zaťukání a do Adyrovi pracovny vešla ta žena, která vás předtím k Adyrovi přivedla. |
| |
| Adyr Když je rozhodnuto přikývnu a vrátím se ke svým společníkům. O chvíli později nás odvádí Adyrova "služebná" do společenské místnosti, kde se usadíme a máme čekat. "Nerad na něco moc čekám." Napadne mne a začnu chroustat jablko. "Tak nešlo to tak hrozně jak by se dalo předpokládat. Snad brzo toho nohochlupa najdeme." Ušklíbnu se a dojídám ovoce. "Co vy dva nemáte strach z čarodějnice?" Povytáhnu obočí s mírným úsměvem. |
| |
| ČEKÁNÍ "No co se mě týče, čarodějnice mi nemůže ublížit, nebo spíš.. kdyby chtěla.. nebude to mít nejjednodušší" Řeknu a usměju se na Dorana. Pak pokračuji... "Vy už jste se setkali s nějakým jako je ona? A jak se k ní vlastně Váš přítel hobit dostal?.. Pochybuji že šel dobrovolně.." Vezmu si kousek masa a zakousnu chléb.. požvýkávám a čekám co se z Dorana vyšine. |
| |
| Čekání Podívám se na Stefana a řeknu. ,, Ty si neslyšel Dorana s Norsirosem v hospodě a ani teď Adyra?? Vždyť nám to říkali hodně krát, že jejich přítel hobit byl unesený čarodějnicí Karolou. Jdu ho pomoct zachránit a tím si vydělat nějaký peníze od trpaslíků. ,, Otočím se na Dorana a usměju se. ,, Já o té čarodějnici nic nevím, ale s lidmi, kteří umí magii... S těma jsem se už setkal hodně... Budeme chytřejší z informací, který nám doufám dá Adyr. ,, Usměji se a napiju se čaje. |
| |
| Hadrad a Stefan "Tak tak, uvidíme co nám Adyr sdělí." Kývnu a Stefanově otázce se nevěnuji protože byla již zodpovězena. "Co se mě týče s čarodějnicema a podobnými čáryfuky jsem se už setkal ale s jinými a to bylo za válek." Odpovím abych alespon trochu ukojil jeho zvědavost. "lidé jsou mladí a hodně zvědaví." Usoudím si znovu pro sebe. |
| |
| Adyr. Čekáte ještě nějakou dobu a už vám to připadá strašně dlouho. Najednou se ale otevřou dveře a Adyr vejde do místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Úkol od Taryma Podkopcího. ,, Zachu! ,, Zakřičí na tebe Tarym. Ty sis zrovna četl knížku o vodovodních přepadech a mlýnech, když na tebe zavolal váš šéf. ( Všechny postavy co jste už potkali, najdeš v Homepage… Je tam i Tarym. Přečti si co je zač. :) ) |
| |
| Cesta od Adyra. Jdete od Adyra ke kašně. Už ste tam měli být před čtvrt hodinou. Další čtvrt hodinu vám ale ještě zabere cesta. Trošku ste zrychlili krok. |
| |
 | soukromá zpráva od Zachel *Zach* Rodsky pro Přispěchám jak jen to jde. Jo! Konečně něco zajímavějšího než donášky nebo pomocný práce. ,,Děkuju. Přinesu vám všechny věci který za to budou stát. Nebo radši všechny. Gnom nikdy neví co se bude hodit." Zazubím se na něj. ,,Nashle." Rychle vyjdu ven ještě s širokým úsměvem. Zvážním když uvidím trpaslíky. Jejich trochu víc. |
| |
| Trpaslíci Tady jsou! Zrychlím krok a dojdu k trpaslíkům které mi popsal Tarym. Vidíte Gnoma s brýlemi na čele a zrzavými spíš růžovými vlasy a vousy. Na opasku má napravo nějaký vám neznámý vynález a nalevo má něco co by mohla být dvoustraná dýka. Na popruhu má středně velkou truhličku zdobenou zlatem. Směje se a má očividně dobrou náladu. Dojdu až k nim a pozdravím je. ,,Zdravím páni trpaslíci. Posílá mě mistr Tarym a prý jdete zachránit svého přítele od Karoly. Jsem tu od toho aby jste nesebrali nic co mi potřebujem. Kdy hodláte vyrazit?" Napřáhnu ruku postupně ke všem členům výpravy a silně a pevně jim jí stisknu. |
| |
 | soukromá zpráva od Taros "mladší" pro Procházím zalesněnou krajinou, mezi stromy problikávají sluneční paprsky a vítr mi chladí unavený obličej. Zbraně na zádech se mi zdají býti těžké a i ten doušek vody by se hodil. No nic, asi budu muset dorazit svoji láhev zabručím a odvážu měch, celý ho do sebe naklopím. Je zjevné, že to bylo to co jsem potřeboval. Najednou se mi svět zdál růžovější, ptáci jako by se rozezpívali a já jsem si v příjemné pohodě mohl dovolit usednout pod strom. Posadil jsem se do Arabinského sedu, zavřel oči a procházel své myšlenky a vzpomínky, rovnal je a uskladňoval do podvědomí. Hlava byla pročištěna, ale něco na zub by bodlo pomyslel jsem si a pokrčil rameny, mohutně se nadech a opřel se o kůru, hlava mi sjela na trávu pod stromem a víčka mi ztěžkla a já se ponořil do příjemného šlofíku... Au, zatracená sekera zasyčel jsem, odsunul ji od sebe a zasekl do kořene... |
| |
| Gnom Když dojdeme ke kašně už tam na náš čeká posila od Taryma, vskutku vysmátá a s růžovými vousy a vlasy, což mě zarazí nejvíc.. Sotva se představí, hned zapudím mou "udivenost" projdu kolem trpaslíků a též mu podám ruku. "Já se jmenuji Stefan, mít na cestách tak veselého společníka bude určitě velmi dobré." Zatím co se představuji si ho pozorně prohlížím.. Poté ustoupím a nechám i ostatní aby se představili. |
| |
| Ke kašně S Adyrem se už moc nevybavujeme a vracíme se rychle na naše shromaždiště, kde už tak budeme mís zpoždění. Je předpoklad, že jakmile se tam dostaneme ostatní tam už budou. Pokud ano mávnu na ně už s povzdálí. Všimnu si také gnoma, který k nám přibyl a představí se. Když mi stiskne ruku opětuji stisk o to pevněji. "Vítej mě říkají Doran." Kývnu a pak vyhledám Norsirose. "Tak už máme směr, ale do lesů se mi nechce." Zabručím, protože tohle se spíše místo pro cvelfouše a né horaly jako jsou trpaslíci. |
| |
| Kašna Když se vracíme od Adyra, vidím, jak k nám běží jaký si malý gnom. Na sobě má kufřík a je oblečený jako na nějakou cestu. Hned mě napadne, že běží určitě k nám a že nejspíš chce jít s námi... Taky že ano. Řekl nám, že ho posílá Tarym, aby přinesl věci a zkontroloval dohodu, kterou trpaslíci uzavřeli s Tarymem. Podám mu ruku a s úsměvem řeknu. ,, Zdravím… Jmenuji se Hadrad a vyznám se v magii… Jak se jmenuješ ty a jak se těšíš na cestu? ,, Tázavě se ptám gnoma, když jdeme ke kašně. Když ke kašně dojdeme, všimnu si Norsirose a Kaba, jak tam čekají. Věci a poníky nejspíš ještě nechali ve stáji, protože sem ke kašně na náměstí by je s nimi nepustili. Usměji se na ně a řeknu. ,, Omlouváme se za zdržení… Víme ale, co už máme dělat. ,, Poté mi dojde, že nám chybí Magnig a vzpomenu si, že nám říkal, že jde na tržiště koupit nějaké věci na cestu... Že se v obchodování z nás vyzná nejlíp. Pamatuji si, jak mu trpaslíci dávali plný měšec. ,, Že by s ním utekl?? Že by nás podvedl??... Doufám, že ne… Snad to jenom nestíhá. ,, Kouknu na Norsirose a pak na Kaba... ,, Kdepak je Magnig? Sraz jsme měli před více než půl hodinou... ,, Řeknu tázavě a hlas mi zní trošku podezíravě. |
| |
| Kašna Když procházíme po ulicích města s Kabem, nic moc se neděje. Trochu mi to trvá, než najdu kašnu (přece jen, nejsme tu dlouho a já se ještě nezorientoval). Tak se několikrát zeptám místních, poté Kaba, zda-li si alespoň trochu nepamatuje cestu. Nakonec tedy cestu najdeme a už vidíme zvolna se zaplňující náměstí, kde uprostřed stojí kašna. Naše skupinka tu ještě není, proto se po náměstí zprvu porozhlédnu a až poté jdu ke kašně. Po chvíli čekání se z jedné z postranních uliček vynoří naše skupinka. Je s nimi ale ještě někdo další. Jakási zvláštně vypadající postavička, z dálky tipuji nějaké dítě. Když přijdou blíž, ukáže se, že je to gnóm. Těší mne. Jsem Norsiros Iceulv. Jaké je vaše ctěné jméno? zeptám se gnóma. Když Hadrad utrousí poznámku o Magninovy, trochu se zarazím. To je pravda, už by tu měl být... Nevím. Trpasličí srdce je někdy slabé k penězům... Už bychom mohli vyjít, vše potřebné máme. Co rady od Adyra? |
| |
| Cesta Všechno máme zbaleno a uchystáno k cestě a protože se blíží čas srazu tak se vydáme na cestu, ale chvíli bloudíme, poté se mne však Norsiros zeptá zda-li si nepamatuji cestu a to si rychle vzpomenu a vedu nás, bohužel jednou nebo dvakrát špatně zabočím a tak se musíme zeptat ale jinak cesta probíhá naprosto v pořádku. Dojdeme ke kašně a notnou dobu čekáme než se zjeví naše skupinka, nedá mi to abych si nerýpnul "U Adyra mají asi hezký ženský co ?" A až poté si všimnu gnóma, který přišel se skupinkou "A zdravím já jsem Kab'Tylex, smím znát tvé jméno ? A mimochodem doufám, že nepoužíváš magii nemusel by jsi dopadnout nejlépe." načež se chladně usměji a čekám co se bude dít dál - poznámky o Magnigovi si nevšímám a netrpělivě si podupávám nohou "Tak kdy půjdeme do akce ?" řeknu mírně nabubřelým tónem a dál si podupávám. |
| |
| Družina Brzy se přidají další osoby a hned se ptají po mém jméně. ,,Jmenuji se Zachel Rodsky ale říkejte mi Zach. Rád vás všechny poznávám." Otočím se k Kabovi který zmínil magii. ,,Ne, to rozhodně ne. Magie není pro mě. Já používá techniku!" Zasměju se a pokračuji s ostatními. Tahle parta je prima třeba i osvobodí toho svého kamaráda. Obrátím se k celé výpravě. ,,Tak kdy vyrazíme?" S úsměvem se zeptám. |
| |
| U kašny. Když Kab řekne Zachovi. ,, Doufám, že nepoužíváš magii... Nemusel by si dopadnout nejlépe. ,, Hned se zarazím a otočím se na Kaba. ,, Já magii používám... A s tím se budeš muset smířit. ,, Řeknu mu a usměji se na něj. Potom se otočím k Doranovi a Norsirosovi, a řeknu. ,, Mám dojem, že ste dávali Magnigovi měšec. A už tu měl být před třičtvrtě hodinou! Doufám, že sním, neutekl! ,, Můj hlas se změní za naštvaný a hlasitý. ,, Půjdeme ho hledat? ,, Naštvaně a rozčíleně se zeptám ostatních. |
| |
| U kašny Podívám se na Hadrada, který se právě přiznal k užívání magie "No pokud ji nepoužiješ proti mne a nebudeš mne urážet tak to neberu v potaz - jinak bude dýka na tvém krku rychleji než vyčaruješ žábu." načež se jízlivě usměji a nabídnu se, že půjdu Magniga vyhledat sám. Sice jsem mu žádné peníze nedal, ale mohl bych si tak přilepšit ke svému jmění. |
| |
| Hledání Magniga. Kab se rozhodl, že se po Magnigovi, kterému dal Doran a Norsiros měšec s tím, že nakoupí na tržišti nějaký věci, podívá. Měl být u kašny před 45 minutami a doteď se neukázal. Hadrad si myslí, že utekl s penězi. Ostatní čekáte u kašny, až se Kab vrátí. |
| |
| Hledání Magniga Procházím tržiště, vyptávám se lidí, ale nic nemohu o Magnigovi nalézt - nikdo jej neviděl. Zkusím tedy zajít do nějakých propletených uliček, ale stále nic nenacházím. Zajdu - už bezradný - do hospody a zjistím, že Magnig zde má ještě batoh, zajdu dolů se zeptat hostinského, ten ale nic neví. Vezmu si tedy batoh Magniga a vydám se do stájí, kde rovněž není. "Když tu nikde není a věci sebou nemá nevypadá to dobře - možná ... ale to ne." a vydám se projít další putyky, kde ale rovněž není. Vydám se tedy ke kašně. "Tak vypadá to, že Magnig ani neutekl s penězi, ani že se ztratil. Jak vidíte nesu batoh ale Magnig nikde - vypadá to, že" na chvíli se odmlčím "někdo Magniga zabil a Vy jste tak přišli o své peníze." načež se podívám na své dýky a oči se mi chladně zablesknou. |
| |
| Magnig? Kab přijde a začne říkat něco o Magnugovi a batohu a dalších věcech. Trochu zmateně řeknu ostaním. ,,Kdo je Magnig a proč jste mu dávali peníze?" Prohlížím si všechny členy výpravy. Oni nemají peníze? To je lituju. Ale pokud nějak přemůžou Carolu tak by mohli v jejím sídle najít něco cenného. Všechno technické si ale zabavuji. Dále přemýšlím o tom jak to s výpravou dopadne a trochu rozpačitě sleduji sleduji ostatní. |
| |
| Ztracený člen "V tom měšci nebylo zase tolik, aby to tak bolelo. Jeho ztráta je hold hloupost. Když někdo neumí přežít jeho problém není čas oplakávat trpaslíka, který to zmrvil. Je čas jít. Dojdeme pro poníky a vyrazíme." Uzavřu debatu a o zmizelém trpaslíkovi, který mne moc netrápí. "Náš cíl je zhruba střed lesa, kde by mělo být čarodějčino sídlo. Předpoklad jest, že tam bude více nějakého odporu z lidí, které ovládla." Poskytnu základní informace a kývnu na Norsirose že vyrážíme. |
| |
| Poníci. Doran uzavře konverzaci a všichni se vydáte zpátky do hospody. |
| |
| Cesta Když jsem nic nezjistil a řeklo se, že půjdeme rovnou do akce tak jsem se vydal do hospody, šel jsem napřed abych stihl natřít šipky mým jedem. Jakmile dojdu do hospody vyndám si šipky a začnu je namáčet do jedu, který velmi rychle zasychá. Stihnu namočit 15šipek než uslyším zvuky příchozích, šipky rychle vložím do vaku tak jak mají být abych mohl rychle střílet. "Vypadá to, že tady ten pták..." ukážu na sokola Reda "... nedostal dost dlouho najíst pěkně tady kváká. Jinak já mám vše připraveno, můžeme tedy vyrazit." načež se zvednu, své věci si dám tak abych je mohl v případě nutnosti okamžitě odhodit a být připraven k boji. Zkontroluji si kuši, jestli je vše tak jak má být, připravím si jednu šipku pro případ rychlého výstřelu (i přesto, že normálně střílím velmi rychle, jistota je jistota). "Až budeme blíže mám jít napřed to prozkoumat ? V neslyšném pohybu jsem myslím si celkem dobrý a tak by to mohlo rozhodovat o naší výhodě v boji na život a na smrt." |
| |
| Už jdem ?? Když řeknou že trpaslík je nejspíše mrtvý.. začínám pochybovat jestli mají problémy jen s čarodějnicí.. No co to nevadí.. mě se stejně nemůže nic stát.. teda snad.. Rozhodlo se že půjdeme bez něj.. zašli jsme do hostince pro věci.. Když vidím jak si Kab namáčí šipky.. kouknu na svůj meč.. a říkám si.. No.. snad mi budeš stačit starý brachu.. už sme toho hodně prožili.. No zajdu si k hostinskému pro něco málo k jídlu.. Vždy mám potřebu mít pár věcí u sebe.. pač pořád si říkám "CO kdyby".. vemu si od něj chléb nějaký sýr atd.. a zaplatím mu.. poté se otočím k družině.. No.. a kudy tam chcete jít?.. přímou cestou nebo to obejdem.. |
| |
| Přípravy Nakonec jsme se tedy rozhodli, že s Magninem se nebudeme zaobírat. S tím s Doranem shodnu. Ještě tedy jdeme do hostince, kde si někteří z nás ještě potřebují něco zařídit. Já osobně už mám vše po ruce. Sekeru, a to je zřejmě vše co budu potřebovat v boji s čarodějnicí. Snad tam nějak budeme moci využít přírodní prostředí. Z toho se dá hodně vytěžit... Kaby, já jsem rozhodně pro. Chtělo by to prozkoumat okolí. A díky za připomenutí řeknu a nakrmím Reda. Radši bych nešel přímo cestou. Je možné, že už se to čarodějnici doneslo, že se na ní chystáme. Jste někdo ještě pro? |
| |
| Přípravy Moc se Magnigem nezaobírám protože jsem ho ani neznal a jdu s ostatními do hostince. Přijdeme do hostince a Kab už tam je. Pak se začnou bavit o taktice. ,,Já mám vše sebou. Rád vám pomůžu ale hlavně mám přinést věci pro cech." Při řeči poklepu na víko truhličky která mi visí na popruhu po boku. ,,Půjdu s vámi ale budu se držet zpátky." Pak se rozhlédnu po všech členech výpravy. ,,Tak vyrazíme?" |
| |
| Přípravy Po návratu do hostince posbírám všechny své věci a hodím si je na záda. Už jsem skoro zapoměl jak umí být ten batoh těžký. Zašklebím se nad tím a vyjdu k naším poníkům ve stáji jako někteří další. Norsiros nakrmí Reda nad čímž jen musím kývnout hlavou. "Jo bylo toho včera nějak moc a zapomněli jsme na toho chudáka." Zabručím a pak naložím batoh na jednoho z poníků. Na toho mého. A pořádně upevním. "Jop můžeme vyrazit bando." Kývnu a zamyslím se nad návrhy ostatních. "Souhlasím jít trochu oklikou by mělo být lepší. A mít někoho kdo se v lesích vyzná a udělá předsunutou hlídku také." Pokývu hlavou a volnou rukou uhladím vous. "Takže jestli jste připraveni tak půjdeme." Houknu na ostatní a vyvádím poníka ze stáje. |
| |
| Cesta Když jste si všichni sbalili, tak jste vyrazili na cestu. Těžký věci a Reda jste hodili na poníky, chytli jste je za otěže a vedli za sebou. |
| |
| Skalka Zastavíme u jedné skalky. Jdeme už lesem hodinu a vůbec se mi tu nelíbí. ,, Nejraději bych se viděl v hospodě, nebo někde v klidu na posteli a u toho studovat knihy. ,, I když je hezké počasí, vzduch v lese mi čím dál víc těžkne. Jako by se mi snažil naznačit, že chce, abychom do večera z lesa zmizeli... Že tu nemáme co dělat. ,, To byl taky nápad sem jít... Vím, že čarodějnice zajala vašeho přítele, ale ve vesnici u lesa nám řekli co se tu v noci děje... A já z toho nemám dobrý pocit. ,, Kouknu na družinu a shodím z poníka můj batoh a hůl si opřu o kámen a na jeden si sednu. Poté se znovu podívám na ostatní a pokračuji v povídání. ,, Nechci ale, aby jste si o mě mysleli že jsem srab... To ne. Jen se mi to nezdá jako dobrý nápad... ,, Poté se chvilku odmlčím a řeknu. ,, Mám hlad jako vlk... Rozděláme oheň? ,, |
| |
 | soukromá zpráva od Lilly O´Shannon pro Za současný stav si můžu jedině sama.Rodiče mi říkali nechoď tak daleko do lesa je to příliš blízko obydlí čarodejnice a les tam už není přátelský ani pro vílu.Zvláště tak mladou a nezkušenou jako jsi ty. Je sice pravda že jsem ještě mladá,ale v magii se docela vyznám a tak jsem je neposlechla.A teď kvůli své zvědavosti a z časti i z nudy to mám.Jistě teď už není důležité proč jsem se zatoula trochu dál než bych měla,ale narazila jsem na vlky tak jsem scie slyšela o hlídačích území čarodějky,ale myslela jsem že jim uletím a za její území mně už sledovat nebudou.Ale jako by vedla nějaká zlá síla nebo zlý vítr,ale když jsem nakonec přistála abych si odpočinula byly tam.Navíc to že je vede cizí vůle jsem poznala když neutekli ani před iluzí ohně či medvěda.Navíc bylo jich moc příliš moc a cizí vůle která která je řídila docela nelibě nesla když se někdo přiblížil poněkud blíže k jejímu území.Ikdyž to byla jen moc zvědavá víla.Z posledních sil jsem vyčarovala Kůži stromu,ale věděla jsem že tohle mně na dlouho neochrání.Ovšem vlci se stáhli jako by na něco čekali a pak se objevila ona,čarodejnice a já věděla že bude ještě hůř.Vyslechla jsem její řeč o tom že nikdo se nebude beztrestně potulovat po jejím území aže nemá ráda zvědavce zvláště moc zvědavé víly až k místu kde řekla že mi dá možnost jí sloužit. Jelikož další možností bylo stat se potravou pro její vlky neměla jsem na výběr.Od té doby jsem u ní jako služka která musí snášet její vrtochy a momentální nápady.To je udělej tohle Lilly,zmeň tohle Lilly a tak dále.Nevím jak dlouho tu jsem.První dny jsem sice počítala,ale pak jsem jsem to počítat přestala.Smlouva platila do konce života jedné z nás tak proč počítat? Dneska den končí,já právě zametám a pak si snad budu moci odpočinout než příjde další den a další práce.Nevadí mi drtit bylinky či semena nebo uklízet jejich směs po nevydařeném pokusu,ale snad nebudu zase muset čistit ty stopy krve.Ikdyž jsem to už dělala tolikrát vždy je mi u toho na zvracení. Je to příšerná práce.Prosila jsem čarodějku abych to už nemusela dělat,ale ona se u toho vždy jen smála. Koště mi přejede po nohách a vyvede mně z mých nepříliš radostných myšlenek.Protože jsem už zametla vzdychnu a jdu ho uklidit.Snad už po mně dneska nebude nic chtít. |
| |
| Skalka v lese Po hodné chvíli cestování tímhle nepříjemným lesem zastavíme u jedné skalky k odpočinku. Hadrad vyjádří své obavy a já jen se zabručením přikývnu a rozhlédnu se. "Taky se mi tu vůbec nelíbí, ten les je zlý a navíc patříme do hor a né sem. Kdyby šlo jen o toho hobita nikdy bych tu asi nevlezl." Zabručím a nedůvěřivě si prohlížím stromy. "Ach kde jsou naše tunely." Opírám levačku o topůrko sekerky za opaskem a upravím si zbraně na zádech. "S jídlem bych to raději řešil za pochodu. Přece jen plodů je tu dost a nějaké zásoby co nepotřebují tepelnou úpravu máme také. Moc se mi nechce dráždit tohle místo ohněm." Přejedu si rukou po vousu a kouknu na ostatní. "Navíc čím dříve půjdeme dál tím dříve budeme pryč možná ještě do setmění. Nemám zájem zjišťovat co tu ve skutečnosti v noci pobíhá." Cítím jak mi projede mráz po zádech. |
| |
| Cesta a Les Po celé dvě hodiny co jdeme do lesa si broukám nebo pískám. Má lehký krok apořád se směju. Pak ale dojdeme do lesa. Přestanu si broukat ale pořád víceméně veselý následuji trpaslíky. Dojdeme k skalce v lese. Začnou se bavit o lese ale já neztrácím veselost. ,,No tak páni trpaslíci. Vždyť je to jen les a navíc je den. Nikdy jsem neslyšel o živém zlém lese. Můžou ho obývat zlí lidé nebo zlá magie ale les sám je vždycky v jádru dobrý." Pak se začnou bavit o táboření. ,,Taky bych nerozdělával oheň. Možná že tu má ta čarodějnice někde nějaký pozorovatele a já bych nerad aby se naštvala kvůli nezvaným hostům." Pak se ještě širočeji usměju i když to mnohým z vás připadá nemožné a pak dodám. ,,Možná jsem menší ale sil mám dost. Pojďme dál a zastavme se až když vyleze tma a s ní možná i něco ještě těmnějšího." Navzdory mému veselí mluvím vcelku vážně. Pak vyndám onen vynález s trubicí, začnu ho leštit a stále se usmívám. |
| |
| Cesta a les Jak jsme se domluvili tak činím, jdu v čele skupinky několik metrů před, abych mohl v případě nebezpečí skupinu upozornit, neslyším tak žádný jejich rozhovor a ani se o to nesnažím. Musím se totiž chovat velmi tiše. Opatrně našlapuji, skrývám se, ze stínu do stínu (od stromu ke stromu). Po hodině cesty lesem, kdy se neděje nic neobvyklého se rozhodnu (i přesto, že já mám ještě dostatek sil) vyhledat něco k odpočinku. Prohlédnu si okolí a spatřím skálu, ke které se vydám abych prozkoumal ji a blízké okolí, zda-li zde není nějaké nebezpečí jako praskliny, uvolněné kameny a další věci, které by mohli ohrozit skupinku (to je otázka na PJ - našel jsem něco ???) Jelikož nevím nic o místních povídačkách tak jsem v klidu a zavolám skupinku s tím, že zde na chvíli posedíme. Jeden z trpaslíků navrhne abychom rozdělali oheň a já kvapně odpovím "Ještě není večer abychom rozdělávali oheň, světlo svítí a teplé jídlo je ideální až později, abychom necestovali s těžkým žaludkem. Pořádně najíst se můžeme až ..." a hodně ztiším svůj hlas "... porazíme onu čarodějnici." Po chvíli povídání se ozve gnóm s tím ať jdeme dál a já mu souhlasně odpovím "To je dobrý nápad, čím větší cestu ujdeme do večera tím menší bude nebezpečí." načež se zvednu a jdu opět napřed před skupinkou. |
| |
| Les Když dorazíme na kraj lesa.. tak se pro sebe pousměji.. Konečně les.. žádné město vesnice, kamenná cesta.. jaké blaho pro moje nohy! Okamžitě začnu lehčejc našlapovat a dostaví se i dobrá nálada..Po hodince chůze.. odhaduji že hodince.. vidím že trpaslíkům se tady asi moc nezamlouvá a slyším jejich obavy.. Mistři Trpaslíci.. řekl bych abychom zahodili chmury.. do setmění nějaký čas zbejvá a až se setmí pak si můžeme dělat starosti.. přes den je les bezpečný jako kterýkoliv jiný Pousměji se raději bych byl téhož názoru abychom vyrazili kupředu ať to máme rychlo za sebou a mohli si užívat úspěchu. Odpočiňme si a vyrašme. Zatím co ostatní posedávají.. já chodím z místa na místo. "Snad je tim nebudu štvát :D.." |
| |
| Les V obrovských síních trpasličích měst jsem nevyrostl, tudíž žádné negativní pocity ze vstupu do lesa nemám. Až na jeden. Něco tu visí ve vzduchu. Nedokážu si to přesně vysvětlit, možná to je jen další pocit před bitvou. Každopádně se mi nelíbí. Těkám pohledem sem a tam. Zřejmě to už je jen instinkt. Budu rád, až se konečně setkáme s něčím či s někým, kdo nám tuto negativní auru lesa trochu poodhalí. Jsem jediný, kdo to cítí? Ostatní se zdají být docela v klidu. Až na zbytek trpaslíků teda... ale těm zřejmě dělá problém les samotný... pomyslím si, když překračuji kořeny obrovských stromů. Když zastavíme u skály a začneme se domlouvat, zda půjdeme dál, jen se procházím vedle naší skupinky. Jsem pro, abychom pokračovali dále. Zastavíme až bude padat tma... Po opětovném vyražení jdu opět vzadu skupinky a mlčím. Tíha lesa na mě padá s každým krokem... |
| |
| Les "Nuže pokračujme." Kývnu když je rozhodnuto a jdu skoro v čele skupiny a prohlížím očima les. "Nemám strach z lesa ani z noci, jen se mi to nelíbí v tomto spojení a možností toho co tu přebývá. Navíc nikdy není dobrý dráždit les ať už v jakémkoli stavu dne." Nadhodím svůj úsudek a snažím se najít nějakého skrytého pozorovatele nebo podobně. "Ten kdo bojoval v horách, planinách i všude možně jinde ví co, které prostředí může skrývat a každý trpaslík ví, že lesy jsou pro trpaslíky nebezpečnější mnohem více než kopce a hory." Bručím si pod vousy spíše asi pro sebe. |
| |
| Les Dali jste si malou přestávku a rozhodli jste se pokračovat dál. Sice Hadrad byl proto udělat oheň a něco si upéct, nakonec jste si vzali jen něco studeného a rychle jste pokračovali dál. Pro Kaba Cestou si uviděl humanoidní stopy v hlíně... Brzy se však ztratily. |
| |
| Když pomalu uzavírám naší skupinku, mám čas na přemýšlení. Zajímalo by mě, co je ta krabička. Rozhodně si nemyslím, že čarodějnice by šla po Samovi. Leda že by chtěla nějakého společníka... No a co se stane, když tu uspějeme? Vydrží naše skupinka nebo se prostě jen s ''díky'' rozejdeme a půjdeme každý svou cestou? Jak porazíme čarodějnici? Já bych se přiklonil k vylákání a využití napadení zezadu. Není to sice moc čestné, ale ona má taky nad námi převahu. S těmito myšlenkami pokračuje cesta lesem docela rychle. Ale kam vlastně jdeme? Myslím, že čekáme, až si ona najde nás. Když se začíná už smrákat, zkontroluji zezadu chůzi všech z našich společníků. Koukám, jestli už nejsou unaveni. Tak jak přátelé? Chcete ještě pokračovat? Abychom měli dost času na rozdělání ohně. řeknu hlasitě dopředu... |
| |
| Táborák Jdeme až do doby kdy začne slunce ubývat, napadne mě že je čas na oheň a to samé řekne i trpaslík na konci družiny. ,,Dobrý nápad. Pojďme tady udělat tábořiště. A dost velký táborák. Ať případný uvítací výbor čarodějnice vidíme. A stínové zrůdy a nejrůznější magická stvoření nelezou k ohni. A vlci taky ne." Porozhlédnu se po nějakém místě na táboření. Pak začnu hledat dříví na oheň. Když už se navrší pěkná hromada tak si k ní sednu. Otevřu Truhličku a začnu se v ní přehrabovat. všimnete si že je v ní strašně železa, pokrouceného a zvláštního. Uvidíte i spoustu bílých váčků a několik mnohem špinavějších chřestících sáčků. A také uvidíte mnoho párů ponožek. Po minutě hledání vytáhnu křesadlo a pečlivě zabalený kus chleba. Chleba v papírovém obalu položím vedle sebe a jdu rozdělat oheň. Když už je vše hotovo šťastně se svalím na zem a začnu ukusovat chlebu, dřžící ho v papíru. |
| |
| Večer a oheň Oheň jste si rozdělali na lehce šikmém místě, kde nerostou stromy. Je to takový kruh v mírném kopci a kolem jsou kameny, které vám pomohly k výrobě ohniště a můžete je využít třeba i k sezení. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zametáš jeden pokoj v jeskyni. Je to velká místnost, ve který spí a bydlí Karolyny služebníci. V tomhle pokoji spíš i ty. Zobrazit SPOILER Už to budeš mít brzy hotový a chystáš se, že to Karole oznámíš a doufáš, že se už budeš moct vyspat. Najednou ale slyšíš... ,, Darate!!! Okamžitě vezmi pět chlapů a vezměte sebou Garanou. ,, Garanoa, to je jméno nestvůry, kterou Karola chová ve své jeskyni. Ty už si u Karoly dlouho a víš, že Garanoa často zahání a zabíjí lidi, který v noci do lesa zabloudí. Ale v tomhle lese žije samozřejmě i větší a horší nestvůry než Garanoa. Tenhle les je velmi starý a tajemný. Tohle je Garanoa... Do výšky měří něco málo přes metr a je dlouhá kolem 2 metrů. Je to křížený šakal s beranem... Nebo něco takového. Karola dělala pokusy... Každopádně je to hovado, které dokáže v pohodě skolit zdatného koně. Zobrazit SPOILER ,, Dobře paní a kde tu družinku máme najít? ,, ,, Najdete jí na levý straně od Mechových kamenů. Budou dělat oheň a světlo uvidíte. Buďte opatrný!! Všechny pobijte!! Nechci žádný rukojmí... A teď běžte!! Ať už jsou mrtví! ,, ,, Ano paní... ,, Za chvíli uslyšíš vrčení a škrábání po kamenech. Slyšíš i hlasy. Po nějaký době to ztichne a tobě je jasné, že Darat, pět chlapů a Garanoa odešli zabít družinku. Po chvilce ještě uslyšíš. ,, Paní... Proč jste zabití družinky svěřila Daratovi a né mě? Co když ten tupý sadista zklame a družina přežije... Co když zabijí Garanou?? ,, ,, Veryne... Tebe budu potřebovat tady. Družinu nepodceňuj... Jsou tam silní bojovníci a jeden čaroděj. Nevím proč, ale šly dlouhou dobu správnou cestou... Potom odbočily. Mám pocit, že jim někdo radil... Jestli boj přežijí a dostanou se až k nám... Budu potřebovat tvojí magii... Naše společná magie by je mohla zničit. Bohužel nejsem dost silná čarodějnice na to, abych je svými psychickými kouzly dokázala na takovou dálku ovládnout. Ale jestli přijdou blíž... Jejich mysl bude moje! Doufejme ale, že Deret nezklame. Naštěstí mám v lese plno zvířecích špehů a výsledek se hned po boji dozvíme... Zatím běž do své pracovny a připravuj se na možný boj. ,, ,, Dobrá paní... ,, Slyšíš kroky, jak odchází. Po chvilce uslyšíš, jak jde někdo k tobě. Je to Karola. ,, Běž spát. Pro dnešek to stačí... ,, Takhle vypadá Karola Zobrazit SPOILER Je dosti stará a životem v jeskyni špinavá a dosti vrásčitá. Větší popis Karoly pak bude v HP... Jen, až se s ní potkají i ostatní. Ty zas tak dlouho v jeskyni nežiješ a hlavně si víla a proto život v jeskyni neohrožuje tvůj krásný vzhled. |
| |
| Tábor Jdeme už dlouho a začíná se smrákat, což mi moc na klidu nepřidává. Alespoň jsme zrovna na vhodném místě. Jsou tu kameny a málo stromů a vhodný terén pro obranu tábora, kdyby něco. Navíc kameny jsou mi bližší než stromy, takže když ostatní chtějí zde rozdělat tábor nevadí mi to a jen přikývnu a zastavím. Podaří se jim rozdělat v celku velký oheň což je povzbuzující a nebezpečné zároveň. Snažím se zahnat špatné myšlenky tím, že napojím a nakrmím koně a Reda a zajistím je tak, aby nám neutekli, kdyby se něco stalo a oni se splašili. U většího kamene si sundám batoh a položím ho vedle sebe. Sám si sednu na zem a opřu se zády o kámen. Sundám si ze zad ještě popruh s oboustranou bitevní sekerou a štítem a položím je vedle batohu. Pak z batohu vytáhnu čutoru a kus chleba, který pojím a zapiju. Následně to tam vrátím a vezmu si brousek a začnu pečovat o své sekerky. Začnu nejprve s bojovou jednoruční, potom přejdu na své vrhací sekerky a zakončím to ostřením oboustranné bitevní sekery, které věnuji zvlášť péči. Dlouhou dobu se tedy z mé strany ozývá zvuk přejíždějícího brousku po ostří. "V noci bychom měli držet hlídky alespoň po dvou. Jednoho snadno přepadnou a odpraví po tichu. Dva to už je horší. Vezmu si pak první stráž, kdo chce hlídat se mnou?" Vzhlédnu od zbraně k ostatním a přelétnu je pohledem. Je vidět, že jako ostřílený válečník na opatrnost nezapomínám a zbroj a výstroj mám stále u sebe a připravenou do boje. |
| |
| Tábor Najdeme hezké místečko a před tím než zmizí i poslední paprsky slunce už máme pořádný oheň. Pak přijdou na řadu hlídky. ,,Já budu s tebou na hlídce. Stejně bych hned tak neusnul." Sním svůj chléb a začnu pečovat o podivný vynález co jsem měl za opaskem. Čistím ho a leštím, po chvíli se podívám na zamračenou oblohu. ,,Do háje. Asi bude pršet. Měl jsem si vzít alespoň malý stan." Po chvíli přehrabování vytáhnu nepromokavou celtu a dám si jí přes ramena protože už se začíná ochlazovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kab`Tylex pro Počas prohlídky si kontroluji veškeré své dýky a pevně je upevňuji, pokud by se nějaká uvolnila. Nabiji se kuši, kdyby mne náhodou něco chtělo překvapit a jsem stále ostražitý. Po prohlédnutí okolí se vrátím do tábora a dám si jídlo, které je (snad) již hotové. Po jídle si začnu brousit dýky a vydám se s Doranem na hlídku. |
| |
| Kabovo průzkum. Udělal si takový větší kruh, kolem ohně družiny. Prohledal si les 150 metrů na všechny stran od ohniště. |
| |
| Tábor Sedím u ohniště a jím kus kozího sýru, co jsem ještě našel v batohu. ,, Moc jídla mi nezbylo. ,, Jen tak prohodím k ostatním. Když dojím, chvilku odpočívám, po dlouhé cestě lesem. Potom se ale podívám na Reda, který si sedí v kleci na topůrku a čistí si peří. ,, Na co toho ptáka vůbec taháte? ,, Při tom se kouknu na Dorana a Norsirose. Ještě chvíli sedím a čeká, až se vrátí Kab se zprávami z průzkumu. Potom si vyndám jakou si knihu z batohu a začnu číst. Po chvilce, ale zvednu hlavu a řeknu. ,, Kdybych byl mocnější čaroděj, udělal bych tu jakou si magickou bariéru, co by nás možná ochránila, před zvířaty a podobně... Jenže to nedokážu. ,, Skloním hlavu, ale hned jí zase s rychlostí narovnám a s úsměvem řeknu. ,, Můžu aspoň kolem našeho tábora udělat jakýsi rituál, co by mohl zastrašit zlý duchy a stvoření ze všech konců pekel... Nejsme si jistý, zda to bude fungovat a jak to bude silný. Za celý život jsme to zkusil jen jednou a přes noc se mi nic nestalo. Tak to zkusím... Za zkoušku nic nedám. ,, Bez odpovědi se hned zvednu a vytáhnu z batohu jakýsi pergamen. Tamtu knížku nechám ležet na kameni. Dojdu tak deset metrů od táboru a začnu z pergamenu číst. Při tom jdu dokola tábora, a rukama kreslím do vzduchu jaký si znaky. Ty znaky jsou zlaté, je to zlatý kouř. Vám ty znaky nic neříkají a pro vás vypadají jen jako klikyháky. Po chvilce co je nakreslím do vzduchu se kouř rozplyne a oni zmizí. Při tom kreslení čtu a říkám jakou si modlitbu. ,, Arr do toratën itho Gonar... Lerator axar aftymo itho Gonar... Ken othima burad itho Gonar... Zutyn verat merot itho Gonar... Cenom holder tunymos itho Gonar... ,, Tohle říkám plynule a několikrát za sebou. Celý rituál trvá asi 15 minut. Potom si opět sednu a jen tak koukám do ohně a odpočívám. ,, Snad to pomůže... ,, Prohodím na hlas a čekám na Kaba. |
| |
| Tábor Když se konečně utáboříme, tak si najdu místečko kde se usadím a čekám co se bude dít.. Za chvilku už vesele poskakují plameny a trochu oživí tohle "pochmurné" místo.. Je pravda že když se setmí tak to tu je, no poněkud hrůzu nahánějcí.. Hadrad navrhne že že by mohl zkusit jakýsi rituál.. "chránit před stvořeními ze všech konců pekel?.. a sakra.. Hele, já se pudu teď proběhnout.. a zacvičit si.. znáte to.. musim se udržet ve formě.. a les je dobré místo pro trénink.. Pomalu se vydám od ohniště.. když jsem tak 60metrů od nich.. dám se do běhu a vyskočím tak kolem 3metrů vysoko a zachytím se nejbližší větve.. využiji setrvačnosti, pustím se a přeskočím na další větev.. té se pustím a zlehka dopadnu na zem.. a pak trochu rychlejším během pokračuji do noci oběhnout tábor.. dávám si ale pozor abych se moc nezadýchal.. Tak po 20 minutách se opět připojím ke skupince.. vytáhnu jídlo a něco málo pojím.. |
| |
| Pokec před spaním Hadrad kolem nás provede jakýsi rituál. Moc tomu nevěřím ale nějakou moc to má. Pak si jde Stefan zaběhat a po chvíli se vrátí. Ozve se i Kab. ,,Héj! Já si řekl o hlídku první! Ale jestli jí tak chceš tak na ní klidně buď." Pak změním směr rozhovoru ,,Jak se stalo že váš přítel padl do rukou té čarodějnice. A jak jste se vůbec sešli?" Moje zvědavost se opět ukázala. |
| |
| Posezení Kab odchází na obchozku, hadrad zkouší nějaké ochranné kouzlo, stefan jde protáhnout kosti do lesa a zach si s námi povídá. Jsme to zajímavá skupina, ale o to méně se mi to líbí. Takhle nikdy nevím koho jako mohu věřit. Když je Stefan pryč chvíli za ním koukám. "Na tom synkovi se mi něco nezdá." Zamumlám spíše pro sebe a ještě chvíli se věnuji sekeře. Když je rituál hotov, snad bude fungovat. "Proč sebou taháme toho sokola? Protože je to naše nejlepší spojka a je důležitý proto, a co se týče našeho společníka, tak byl asi prostě příliš neopatrný ve městě. No co čekat lehkovážný hobit." Pokrčím rameny a položím sekeru k ostatním zbraním, abych byl připraven. "Měli byste spát pak vzbudíme další hlídku." Podotknu a kouknu k temné obloze. |
| |
| Průzkum + Hlídka Počas průzkumu se občas někde zastavím a zkoumám podrobněji nějaké zajímavé místo, kde by se mohlo něco skrývat, našel jsem ale jen nějaké keře s lesními plody, které jsem si nasbíral a přitom jsem si pomyslel "Čerstvé plody se budou hodit při hlídce, šťavnatá chuť mne znovu postaví na nohy a doplní síly." Po další chvíli naleznu i nějaké houby a pokud jsou jedlé pár si jich nasbírám na večeři. Narazím i na nějakou menší zvěř a tak si něco malého ulovím "Teplá večeře - maso s houbami, už se těším." Mezitím co lovím zaslechnu nějaké podivné zvuky jako kdyby někdo kácel dřevo ale muselo to být o nějaký obrovský strom, nic takového jsem nikdy předtím neslyšel. Rozhodl jsem se vrátit z hlídky, abych všem pověděl, co jsem objevil a po cestě jsem narazil na obrovskou stopu, vypadala jako šakalí, ale byla mnohonásobně větší a 3-5 dní stará, protože jsem poznal, že stopu udělalo něco obrovského a nepřirozeného rozhodl jsem se to nesledovat i přes mé veliké zkušenosti. Když se vrátím do tábora tak si připravím kotlík, dám do něj vařit houby a mezitím stáhnu ulovené zvíře z kůže a rovněž jej dám vařit k houbám a povím všem ve skupině "Nenašel jsem nic zvláštního." chvíli se odmlčím a pak pokračuji "Snad až na rány jako od kácení dřeva, ale ty rány byly hlasitější a pronikavější, velmi nepřirozené, možná by stálo za to zjistit zítra o co se jednalo. Ale abych nezapoměl byla tu ještě jedna daleko podivnější věc. Narazil jsem na šakalí stopy, ale byly mnohonásobně větší a ten tvor, který je udělal byl dlouhý minimálně 2metry." řeknu naprosto klidně jako by se jednalo o věci naprosto běžné. Mezitím se mi udělá jídlo a já se do něj pustím jako bych týden nejedl. |
| |
| Čas jít spát. ,, Šakal dlouhý dva metry? To nechápu... ,, Chvilku se odmlčí a řekne. ,, Moje modlitba slouží jen proti spirituálním bytostem a bytostem pekelným... Jako například démoni, ďáblové, raraši, duchové, upíři, zombie, ghulové, a podobně... Proti všemu co jednou umřelo, nebo to prostě přišlo od nekromantů, nebo z pekla... Ale zvířata jako šakal a podobně. Na to se můj rituál nevztahuje. ,, Zakouká se do ohně a sní poslední kus sýru. ,, Na to nám snad pomůže jen tenhle oheň. ,, Řekne a hodí do něj kus klacku. Když dojím, připravím si věci na nocleh. Pod sebe jsem si připravil z větývek jehličí a natrhaný trávy, celkem měkkou postel. No je to lepší než čistá zem. Potom jsem vyndal z batohu svojí teplou deku, která je dost velká na to, abych se do ní celý omotal a spal. Když mám nocleh připravený, kouknu na Dorana, Kaba a potom i na ostatní, a řeknu. ,, Přibližně po 4 hodinách mě vzbuďte... Budu mít hlídku se Zachem, který jí chtěl. ,, Kouknu na něj a usměji se. ,, Nakonec pak budou mít hlídku Norsiros a Stefan, který jí budou mít až do svítání. ,, Navrhl jsem plán. ,, Kdyby se ale během hlídky něco stalo… Třeba byste něco viděli, slyšeli. Kdyby jste slyšeli jak vyjí vlci a blíží se. Kdyby se stalo cokoliv, co by nás mohlo ohrozit... Tak mě vzbuďte. ,, Ještě řeknu a poté se obalím dekou a lehnu na připravenou trávu a jehličí. Před usnutím se ještě chytím za amulety a se zavřenýma očima řeknu pro sebe jakou si magickou modlitbu. Potom se ještě pořádně natočím na oheň, aby mě krásně hřál, ale abych od něj zase nechytl, a už se zavřenýma očima klidně řeknu. ,, Přeji klidnou noc... Snad se všichni zdrávi dožijeme zítřejšího rána... A nezapomeňte mě vzbudit. ,, Řeknu a po chvilce usnu. |
| |
| čas si odpočinout "Tak jo.. nevadí.. rád si odpočinu.. stejně vždy celou noc nespím, takže mi hlídka nevadí.. " Po tom co pojím tak se kouknu kolem sebe kde by bylo asi tak nejlepší místo na ulehnutí.. najdu si menší ďolík blízko u ohně.. kouknu jestli tam není moc kamenů nebo nějaký zarostlý pařez... trochy místo vystelu a ulehnu.. neberu si nic na sebe žádnou deku.. bude mi teplo i tak. " jsem zvědavý co nás přes noc čeká.. rozhodně nás čarodějnice nenechá jen tak.. určitě už o nás ví.." Po chvilce přemýšlení se zavřenýma očima se mi povede usnout.. Spím lehkým spánkem.. abych se v případě potřeby rychle probudil.. Svůj meč mám vedle sebe, a pás od něho mám pod sebou, jílec je v pochvě zajištěný aby se nedal jen tak vytáhnout a jakékoliv hejbnutí s mečem by mě probudilo. |
| |
| A spát Už je tma. Kab oznámí svůj výsledek průzkumu ale ten mě nijak neděsí. ,,Je to divoká šelma a šelmy k ohni nechodí. To už se mi osvědčilo." Z truhličky vytáhnu deku, malý polštář a dýku. Deka je dost velká abych na ní mohl spát a přitom byl přikrytý. Je tlustá a nepromokavá a tak si najdu místo více méně bez kamenů a blízko ohniště a rozložím deku dýku zabodnu kousek od postele na dosah ruky. Pak si lehnu a ještě řeknu společníkům. ,,Tak mě vzbuďte na hlídku nebo kdyby se nás něco pokusilo sežrat. Dobrou." A usne. Nespí nějak hluboce ale proplížit by se kolem něj dalo docela snadno. |
| |
| Hlídka To co mi řekne můj společník na hlídku mne moc neuklidní. "Hodně velký šakal. Nechci ho potkat. Bohužel jsou i šelmy, které si k ohni troufnou. A bojím se, že to nebyl šakal, ale třeba nějaký druh lykana, i když o nich jsou hlavně pohádky na strašení malých knurlů, ale i tak se říká, že se po hustých lesích potloukaj." Zabručím a koukám do ohně. Sekerku mám na dosah ruky a tahle noc se mi vůbec ale vůbec nelíbí. "Tahle noc bude zlá, to jo." Přelétám očima okolo. Ne nebojím se lesa, ani toho co tu je, dokonce ani smrti, jen mám zlé tušení a to je možná ještě horší. |
| |
| Hlídka Dorana zjevně znepokojí dvoumetrový "šakal" a začne cosi povídat o lykanech a dalších podivných stvoření. Já tomu nevěnuji nějakou extra pozornost - bestie jako bestie. Své dýky mám připraveny a blíží se čas, kdy by se mělo jít spát a na hlídku. Oznámím tedy všem ve spolek "Každá dvojice bude držet hlídku po dobu 3hodin abychom se všichni vystřídali. Největší pozor nechť dáváte kolem 2-4hodiny, která je nejnebezpečnější na usnutí." Po chvíli až už jsou všichni ostatní uloženi ke spánku řeknu Doranovi tichým hlasem "Po prozkoumání krajiny navrhuji toto - ty budeš u ohniště a já si vylezu na strom tady na stráni a ty budeš u ohniště. Budeme k sobě zády každý hledět půlkruh aby nás nic nemohlo překvapit. Aby jsi zpozoroval každé nebezpečí rychle pohybuj očima z místa na místo, mněň vzdálenost kam koukáš a nedívej se upřeně na jedno místo, to ti potom unikne pohyb." poté co mu to sdělím se vydám na strom a dělám přesně to, co jsem poradil Doranovi. Semtam se rychle ohlédnu jestli je Doran v pořádku a oheň hoří. To vše dělám s napnutým sluchem abych slyšel i změněný pohyb trávy či cokoliv jiného, co změní zaběhnutý řád. To zahrnuje změnu šumu listí, trávy, křupnutí větévky či cokoliv jiného podezřelého i normálního, co by se později mohlo jevit jako problém. |
| |
| První hodina a půl na hlídce Jak už jste se dohodli, první drží hlídku Doran a Kab. Norsiros si taky po důkladném očištění a obroušení ostří svých zbraní, najedl a napil, a po nějaký době se taky uchýlil ke spánku. |
| |
| Hlídka První hodina hlídky probíhá naprosto klidně a nic se neděje. Normálním vesničanům by tma nahnala strach, že by se snad i pos***i, ale mě to jen trošku znepokojuje, ale navenek nejsem nijak neklidný. Pověstem o čarodejnici sice věřím, ale než abych měl strach mám chuť ji pořádně mučit za užívání magie. Mezitím co přemýšlím o mučení čarodejnice uběhne další půl hodina a začne se blížit bouřka. Hromy zní lesem, který je rozrážený rychlým větrem. Můj strom se začne lehce houpat, ale já na to nijak nereaguji, jsem jakoby srostlý se stromem. Sedím na větvi a pouze očima prohlížím krajinu jak jsem poradil Doranovi. Každý kdo by mne záhledl si bude myslet, že jsem jen další součást stromu. I přesto, že mám nutkání se pohnout tak se přemůžu a stále sedím naprosto klidně na stromu. V žádném případě se nedívám na měsíc, protože pak bych neviděl tak ostře ve tmě, nedívám se ani směrem k ohni, protože by to mělo ten samý účinek. Zkoumám pouze krajinu před sebou. |
| |
| Hlídka "Stál jsem již na dost hlídkách a bojovat ve více bitvách než si myslíš Kabe. Vím jak se hlídá." Kývnu k němu a usadím se na své místo a prohlížím očima svůj úsek. Občas postupem času i zívnu, ale jakmile příjde hromobití hned jsem ostražitý na 150% protože to nevěstí nic dobrého. Ruku mám stále poblíž zbraně a sleduju tmu okolo. "Tohle bude opravdu hodně dlouhá noc." Bručím si v duchu a hledám, kde se ukrývá nějaký nepřítel v našem okolí očima. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro K ohni. Hustá černá noc tě dohonila a ty už nemáš sílu a ani odvahu pokračovat černým kopcovitým lesem, o kterém se vypráví samí zlý věci. Pak uslyšíš přicházející bouřku. Hromy se tlumeně ozývají a silný vítr ohýbá hlavy borovic. To se ti ale vůbec nelíbí a na kroku ještě přidáš. Občas zakopneš a spadneš na zem. Občas narazíš do větve, nebo zapadneš do díry. Tma ti zabraňuje normálnímu vidění a v lese je ještě hustější a nebezpečnější. Naštěstí jsi trpaslík a tvoje vidění ve tmě je dobré a proto to jak tak zvládáš. Jak říkám... Jen s občasnými pády a tak. Po nějaký době si vylezl na obrovský kopec a před sebou si viděl pokračovat les, který se táhl z kopce dolů a dál po rovině... Les je ohromný. Byl to krásný rozhled v noci. Najednou sis ale v dálce v údolí lesa všiml jaký si světýlko... Byl to oheň. Od tebe není ani moc daleko a proto si se rozhodl k němu jít. Po nějaký době si k němu byl už blízko. Byl to velký oheň, a proto si ho mohl dobře vidět i z dálky. Pomalu se k němu přibližuješ a chceš zjistit, kdo u něj je a zda u nich budeš moct přenocovat. Víš, že kdyby si přenocoval v tomhle lese sám... Byla by to sebevražda a stal by ses velmi lehkou kořistí pro všelijaké potvory, co se v lese ukrývají. |
| |
| Pokračování v hlídce Už máte za sebou dvě klidné hodiny hlídky. Pořád neprší a jen fouká vítr a hřmí. |
| |
| Pokračování v hlídce Hlídka již trvá dvě hodiny a pořád pouze fouká vítr a hřmí. Doran za mými zády přikládá do ohně, aby nevyhasl. Občas zaslechnu jak Norsiros zařezává, ale protože to není nijak hlasité, tak mě to neruší. Oproti tomu, co říkali lidé, že zde budou podivná světýlka a zvuky, tak se nic neděje, hlídka je naprosto klidná až nudná. Ale po chvíli něco zaslechnu - jemné křupání větévek na pravé straně asi 100 metrů ode mne. Zvýším svou ostražitost na 150% a bedlivě sleduji pravou stranu a naslouchám jí, nezapomínám však ani na levou stranu, aby mne náhodou něco nepřekvapilo. Doran zjevně nic neslyšel a tak se spoléhám sám na sebe, nechci na sebe nijak upozornit a tak se ani nehnu, stále mám nabitou kuši položenou na nohou, připraven kdykoliv vystřelit. Spoléhám na to, že většina lidí (myšleno hromadně na všechny bestie) se nahoru nedívá a tak bych mohl mít největší šanci, pokud na sebe neupozorním. Dýky mám připraveny z obchůzky, takže po vystřelení mohu seskočit na záda protivníka a zbavit se jej. |
| |
| Něco přichází |
| |
| Hlídka Hlídka postupuje dál a stále je to nuda. Jediné rozptýlení je přikládání do ohně a řezání mého společníka, které mi nedovolí usnout což je dobře. Pak něco zaslechnu. Ihned se rychle natáhnu a uchopím do pravé ruky štít a do levé jednoruční bojovou sekerku. Bitevní oboustranná leží u mých nohou a vrhací mám za opaskem. Zahlédnu stejně jako asi Kab siuletu, která se blíží. Připraven se krýt před jejím útokem a opětovat jej sleduju okolí a jsem v celku blízko ohně, abych byl z části krytý. "Ukaž se zbabělče! Chceš-li bojovat chci vidět nejprve tvář toho, koho zabiju!" zavrčím a pevněji sevřu své zbraně. "U vousu mých předků vstávejte hoši máme hosta." Zabručím směrem k ostatním. Kaba záměrně neprozrazuji je naše skrytá výhoda, snad. |
| |
| Probuzení Uslyším jak na nás promluví Doran. Sednu si vytáhnu dýku ze země a vstanu. Pak otevřu oči. Párkrát zamrkám dýku hodím do levé ruky a vytáhnu svůj vynález. Pak spatřím siluetu. ,,Kdo je to? Co se děje?" Lehce zmatený ale stále jistý mám připravený vynález. |
| |
| Noční překvapení Když ležím vedle své sekery, u ohně a usínám, moc tomu nevěřím, že by se během noci něco mělo stát. Většina mágů jsou arogantní, takže ve své pýše zapomínají dávat pozor na odhodlané osoby... Proto se s klidem uložím ke spánku, očekávajíc klidné vzbuzení na hlídku se Stefanem. Uslyším bručení někoho. Otevřu oči, vidím Dorana stojícího s vytasenou sekerou u ohniště a Zacha předvádějící finesy s dýkou. Dojde mi, o co zřejmě půjde. Nebezpečí! Proto hned chytnu svou sekeru, hodím si ji do obou rukou a postavím se mlčky Doranovy po bok. Připraven? Snad budeme trochu sehraný, ještě jsme společně nebojovali... zašeptám k Doranovi s lehkým úšklebkem na rtech... |
| |
| Noční návštěva Když už skoro jsem usnul, tak mě z mého klidného usínání vytrhne nějaký křik.. "Jaký vousy zase.. " Posadím se kouknu se co a jak.. vidím že všichni zírají na jedno místo.. 50metrů od ohniště.. stojí nějaká silueta.. v mžiku stojím a třímám v ruce vytažený meč, skupina může ve světle ohně vidět že má na jílci vyrytého vyjícího vlka.. Vzbudil mě z mého spánku, ukaž se ať tě mohu poslat zpět odkud si přišel.. hrozivě zavrčim.. a čekám připravený kdykoliv zaútočit |
| |
| Noční návštěva Spí se mi poněkud špatně a v hlavě se mi honí prapodivný sny... Nic moc hezkého. Najednou ale můj spánek naruší nějaký hlas. Až po chvilce zjistím, že to jsou členové družiny a že je ještě noc. Pomalu rozlepím oči a začnu vnímat okolí a slova co mí pobočníci říkají. ,, Cooo? Kdo sakra?!! ,, Řeknu naštvaně. V rychlosti mi to dojde a já už rychle skáču na nohy a popadám svou hůl. ,, Takže nějaká návštěva jo? ,, Řeknu potichu a zamžourám na blížící se humanoidskou siluetu. ,, Spirituální a démonická postava to není... Už přešla přes moji bariéru. ,, Chvilku se zamyslím. ,, No... Nebo se kouzlení nepovedlo, nebo je ta postava natolik silná, že tím prošla. ,, Tohle si řeknu pro sebe, abych nezvětšil strach, který kolem nás krouží a snaží se do nás dostat. Svou hůl zamířím proti blížící se postavě a nahlas zakřičím. ,, Kdo jsi a co tu děláš? Když neodpovíš, zabijeme tě! ,, Zakřičím to dostatečně na hlas, aby to slyšela. Potom si začnu v hlavě formulovat jakýsi útočný kouzlo, abych byl připraven. Čekám, zda postava odpoví, nebo ne. Jsem připraven kdykoliv kouzlo aktivovat a ze své hole vypustit. |
| |
| Snad mě nezabijí. V pravé ruce držím svojí runovou sekeru a levou rukou odhrnuji větve stromů. S batohem a těžkou výzbrojí se jde lesem dosti špatně. Světlo ohně se čím dál víc zvětšuje a je silnější, jak se k němu přibližuji. Když už jsem docela blízko, všimnu si, že kolem ohně spí nějací trpaslíci, gnom a člověk. Jeden trpaslík sedí a nejspíš drží hlídku. Uviděl jsem to, díky světlu, které se od ohně sápalo. ,, Naštěstí mám za sebou tmu, tak že nepůjdu vidět. ,, Řeknu si pro sebe a svojí zbraň v ruce pevně stisknu. Pokračuji opatrně blíž k ohni a dávám pozor, abych o sobě nedal znát. ,, Sakra... Jak mám vědět, že to nejsou lapkové, co zde v lese na cestě přepadávají karavany.... Nebo to můžou být jen poutníci nebo dobrodruhové, co je jako mě tma dohonila a oni museli přenocovat v tomhle temném a nekonečném lese. ,, Chvilku ještě přemýšlím a pak si řeknu. ,, No... Jsou tam dva trpaslíci, a kdyby to byli lapkové, měli by tu někde svojí jeskyni, nebo stavení a tam by spali. Budu doufat, že mě nebudou chtít zabít. ,, Řeknu si pro sebe. Najednou při tom myšlení sem dával menší pozor na chůzi a šláp jsem na větev, která zapraskala. Kouknu se k ohništi a vypadá to, že to nikdo neslyšel. ,, Uff... Naštěstí to neslyšeli. Musím na ně zavolat, že jsem přišel v míru. ,, Už se chystám zakřičet, když v tom šlápnu na druhý klacek. ,, A sakra! ,, Řeknu si, když vidím, jak trpaslík u ohniště mě zpozoroval a pomalu začal všechny budit. Uslyšel jsem pár výhrůžek a bojových provokací. Potom ale zakřičel nějaký trpaslík, ať mu řeknu kdo jsem a co tu pohledávám. Ani chvilku jsem nepřemýšlel a zakřičel. ,, Jsem trpaslík Taros a přicházím v míru. Chci u vás jen bezpečně přenocovat. ,, Zastavím se schovaný za stromem a čekám, co se bude dít. Svojí sekeru mám přichystanou k boji... Kdyby se na mě rozeběhli, tak abych je mohl zbavit končetin. |
| |
| Trpaslík? Další? Postava vyjde z temnoty a uvidím že je to trpaslík. řekne něco o tom že přišel v míru. Zandám dýku ale vynález nechám v ruce jen ruku svěsím k tělu. ,,Už jsem si myslel že ty povídačky o démonech jsou pravda. Jak jsi se sem dostal a proč si sem chodil? A doufám že chápeš že tě musíme trochu prověřit. V této době, v tento čas a na tomto místě nemůže nikdo nikomu věřit." Obezřetně se snažím zjistit kdo je zač a proč bychom ho měli pouštět mezi nás. |
| |
| Bude zvonit umíráček ? Křupnutí jsem zaslechl podruhé, tentokrát zhruba 50m od nás. Po chvíli ostření uvidím i jakousi siluetu, snad humanoidní, ale nedokážu určit o jakého přesně humanoida jde. Po chvíli se dozvím, že je to trpaslík "Panebože, další trpoš, to tady bude přetrpaslíkováno jeslti se k nám připojí." pomyslím si v rychlosti a zůstávám dál neprozrazen a potom mne napadne menší hříčka. Trpaslík u nás chce přenocovat a plížil se, abysme jej neslyšeli, tak ho vyzkoušíme. Zjevně si myslí, že je teď v bezpečí, tak mu dokážu, že nikdy není v bezpečí. Pomalu si připravím, natočím se na větvi, abych měl tu nejvhodnější polohu pro střílení z kuše a opřu si ji o rameno, ale stále ji mám zpuštěnou dolů, abych náhodou nevystřelili. Prohlédnu si dráhu střely, tak abych střelil do stromu, za kterým je trpaslík schovaný (vidím jej z boku, takže bych mohl i do trpaslíka). Vidím dost překážek, ale dráha je vpodstatě přímá, takže nebudu mít problém se trefit, kam chci. Rozhodnu se střelit kuší přímo, rovně a ne žádným obloučkem, protože to by šipku mohl vítr zanést někam kam to nechci (třeba do trpaslíka). Zjistím si odkud vítr fouká a pokud fouká zleva nebo zprava tak zamířím více do toho směru odkud fouká vítr (fouká zprava tak zamířím víc doprava), pozvednu kuši, pořádně si ji opřu o rameno a ruku, kterou držím konec kuši si zapřu, aby mi náhle neuklouzla a já nestřelil mimo. Zacílím mírně proti větru, tak aby šipka dopadla někam do úrovně krku trpaslíka. Zkontroluji si, jestli se nezměnil směr větru nebo se trpaslík nepohnul a zmáčknu spoušť. "A teď by se měl pořádně vylekat." pomyslím si a už vidím jak šipka dolétá. |
| |
| Kabovo šipka Kab si založil šipku do kuše a připravil se na střílení. Nechtěl trpaslíka zabít, jen ho vylekat. Chtěl střelit do stromu, za který se trpaslík schovává. Vítr foukal silně a Kab se podle toho přizpůsobil. Když si myslel, že už je připravený a má dobře zamířenou kuši... Střelil. |
| |
| Návštěva Když postava vyjde ze stínu je to trpaslík, což mne trochu vyvede z míry, ale zachovám klid. Přelétnu jej pohledem a pak ostatní. "Je tomu opravdu tak, jen knurla může poznat zdali je jiný knurla opravdu upřímný." Zhluboka se nadechnu a opřu svůj mohutný štít o zem.(odkaz). Takto nyní vypadám jen štít leží na zemi u ostatních zbraní. S jednoruční bojovou sekerou v levačce a pravačkou opřenou o hlavici vrhací sekerky za opaskem udělám pár kroků blíže k trpaslíkovi. Kabova akce mne moc nepotěšila, jelikož tím prozradil svou přítomnost a trpaslíka i vyděsil. Po pár krocích se zastavím a upínám pohled na našeho hosta. "Napálit by nás chtěl, kdejaký zloděj, vrah nebo jiná temná bytost. Jsou-li tvé úmysly opravdu čisté a myslíš-li si, že tě mohu nazývat bratrem knurlou pojď blíž ke mě a řekni mi to do očí. Řekni taky odkud pocházíš." Vyzvu jej a očima sleduji i okolí, i když věřím svým společníkům. |
| |
| U tábora Stojím schovaný za borovicí a v ruce držím sekeru. Čekám na jejich odpovědi. Jako první se ozval gnom. ,, Cože?? Povídačky o démonech? O tom jsem nic neslyšel. ,, Cítím, jak se mi chce do těla dostat další strach, ale já ho zaženu pevnější stisknutím své sekery. Potom začnu nahlas odpovídat na gnomovo otázky. ,, Minulou noc jsem spal ve vesnici jménem Kořeny a za rozbřesku jsem se vydal dál do světa. Žiju na volný noze, která mě dovedla až do tohohle lesa. Asi jsem přešel bludný kořen a v lese jsem se ztratil. Potom mě chytla noc a já viděl z dálky světlo vašeho ohně. Tak jsem sem přišel, abych mohl u vás bezpečně strávit noc. Hned jak vylezou první sluneční paprsky, odejdu a víc už vás nebudu otravovat... Přísahám. ,, Odpovím gnomovi a čekám na jejich reakce. Potom se ale něco stane. Vidím, jak kousek vedle mě do stromu přilítne šipka a třísky ze stromu dolítnou až k mým nohám. Tohle jsem nečekal a dost jsem se lekl. Sekerou jsme při tom mávnul a málem jsem i zaklopýtl o další větev. Zhluboka vydechuji a snažím se zjistit, odkud ta šipka přilítla. Bohužel je vítr a velká tma, a to mi toho střelce zabránil naleznout. ,, Do háje!! Někdo si mě tu může v klidu odstřelit! Do háje! Jestli ta šipky byla mířená do mě, tak se semnou asi přátelit nechtějí. ,, Přikrčím se a schovám se ještě víc za strom. ,, Sakra!! ,, Potom na mě začne mluvit jeden z trpaslíků, ať jdu k němu a řeknu mu do očí, zda jsou moje úmysly pravdivé a odkud pocházím. ,, Rád bych přišel blíž, ale nehodlám při tom schytat šipku. Když ten střelec slíbí, že po mě nebude střílet a vy že na mě nebudete útočit, přijdu blíž se sklopenou sekerou a všechno vám řeknu. Přišel jsem v míru a nehodlám dělat problémy. ,, Zakřičím a schovaný čekám na jejich odpověď. |
| |
| Táborový host Vyslechnu co ten trpaslík říká. Kabova šipka jej očividně dost poděsila. Možná více než bylo potřeba. Nehnu ani brvou a sleduji trpaslíka. "Máš mé slovo, že pokud neprojevíš agresi ani já ani nikdo z mých společníků ti neublíží, to platí i o našem střelci." Řeknu vážně a rozhodně. "Máš mé slovo trpaslíka." Dodám a čekám zdali mu to bude stačit. |
| |
| U tábora. Trpaslík odpoví a já se ještě chvíli rozmýšlím. Potom odpovím. ,, No dobrá... Budu vám věřit, že už po mě střílet nebudete. ,, Sklopím sekeru dolů a pomalým krokem přijdu k trpaslíkovi. Zastavím se až přímo u něj. Přibližně jeden metr od něj. Abych mu dobře viděl do tváře a oni viděli dobře mě. Pořádně si každého prohlídnu, kromě toho střelce. Pořád nemám tušení kde je schovaný. Když na mě nikdo nebude útočit, tak svojí sekeru položím na zem, aby ještě víc věděli, že jim nechci ublížit. Potom podám trpaslíkovi, který se mnou mluvil svojí ruku a řeknu. ,, Jsem Taros a pocházím z trpasličího skalního města Goren. ,, Čekám na jeho reakci, a zda se i ozvou ostatní. POPIS POSTAVY |
| |
| Host Když se rozhodne trpaslík přistoupit ke mě a nakonec i odloží svou zbraň pokývu hlavou a zastrčím jednoruční sekerku za opasek a upřu na něj své modré oči. Většina hlavy se skrývá v helmě nebo je zahalená hustým rezavým vousem nebo vlasem vyčuhujícím z pod helmy. Když mi cizinec podá ruku usměju se a podám mu svou a pevně sevřu. "Věřím, že mluvíš pravdu Tarosi. Vítej. Já jsem Doran a pocházím z Terodanu." S tím jeho ruku pustím. "A ti vzadu jsou zbytek družiny a mí společníci." Mávnu obsáhlým gestem k ostatním a poplácám Tarose po zádech. "Tak pojď k ohni bratře noc je chladná." Usměju se a je vidět, že ze mne negativní pocity více opadly, když je tu zase o jednoho knurlu více. |
| |
| Host Když Doran a Taros dořeší všechny spory rozhodím ruce do stran a zasměju se. ,,Vítej k našemu ohni. " Sednu si k ohni a začnu se znovu přehrabovat v truhličce. Nakonec vytáhnu čutoru a důkladně se z ní napiju. ,,Máš přikrývky nebo něco takového Tarosi? Jsem Zach." Pak se otočím na ostatní. ,,Zůstanu vzhůru až do svý hlídky. Jsem tak probuzený že by měl neuspalo vůbec nic!" Vytáhnu svůj vynález a zkusmo se skrz něj podívám. |
| |
| U tábora. Když trpaslík, před kterým stojím, zastrkává svojí sekeru za opasek, lehce si oddychnu. ,, Tak jsem měl štěstí a jsou to dobrodruhové nebo něco podobného jako já. ,, Daruji mu lehký úsměv, když mi také podá svojí ruku. Představí se mi jako Doran a že je z Terodanu. ,, Rád tě poznávám, Dorane. Já jsem nikdy v Terodanu nebyl, i když je to naše hlavní a nejkrásnější město. O jeho velkoleposti a kráse jsem jen slyšel od přátel. ,, Potom mávne na zbytek družiny a já každého pozdravím kývnutím hlavy. Potom mě pozve k ohni a já na to kývnu hlavou a poděkuji. Zach se mě zeptá, zda mám nějakou přikrývku nebo tak. Na to odpovím. ,, Rád tě poznávám Zachu, moje jméno už si slyšel. A neboj, mám svojí deku. ,, Věnuji mu úsměv. Potom sundám ze zad batoh a vytáhnu z něj bílou deku z ovčí vlny. Položím jí na trávu u ohně a sednu si na ní. Je dost velká na to, abych druhý konec deky mohl ještě přehodit na nohy. I když oheň hřeje dost, stejně je to takhle lepší. Mám jí dost daleko od ohně, aby od něj nechytla. Potom uslyším, jak Zach řekne, že si už vezme hlídku. ,, Já jí klidně budu držet s tebou. Stejně se chci ještě najíst. ,, Řeknu a pozoruji ostatní. |
| |
| Tábor K vašemu ohni se přidal jistý trpaslík jménem Taros. Slíbil vám, že nebude dělat problémy a že přišel v míru. Vy mu věříte a nechali jste ho k vašemu ohni pustit. |
| |
| U ohniště Zjistilo se, že je to trpaslík. ,, Hmm... Kde se bere v těchhle končinách další trpaslík? Jsme v říši lidí... Moc divná náhoda. ,, Říkám si a poslouchám trpaslíka, jak se nám představuje pod jménem Taros a říká, že přichází v míru. ,, Moc se mi mu nechce věřit... ,, Říkám si a přemýšlím, jaký kouzlo bych na něj mohl použít. ,, Bohužel všechna kouzla co umím, by ho mohla zabít anebo by mu nebyli rozhodně příjemný. ,, Přemýšlím, ale to už schovaný Kab střílí ze své kuše. Jeho šipka se zabodla do stromu vedle Tarose a ten vypadal dost vylekaně. Nakonec Doran nového trpaslíka pozve až k ohni a podá mu ruku na uvítanou. I Zach vypadá, že Tarosovi věří. Dále to nekomentuji a tak se nově příchozímu představím. ,, Zdravím... Jsem čaroděj Hadrad. ,, Ruku mu však na seznámení nepodám, i když jsem kousek od něho. ,, Moc mu nevěřím... Nechce se mi věřit, že uprostřed černé noci v temném lese přijde zrovna trpaslík... Je to říše lidí a spíš tu narazíte na člověka... Třeba je to tajný špeh čarodějnice... Nebo je to jen náhoda. ,, Podezíravě pozoruji trpaslíka a přemýšlím. Nakonec se rozhodnu ho nechat na pokoji a jen si na něj dávat pozor. ,, Dorane, běž si lehnout a ty Tarosy taky. ,, Podívám se na Dorana a pak na nově příchozího a obdařím ho podezíravým pohledem. ,, Teď mám hlídku já a Zach. Ty se vyspi Tarosy. Tebe na hlídku potřebovat nebudeme. ,, Kývnu na Zacha, že už je čas hlídky a ať se na ní připraví. ,, Jo a Kabe, ty si běž už taky lehnout. My se už o hlídání postaráme. ,, Zakřičím, ale neotočím se na Kabovo polohu, kdyby měl ještě svoje plány. Při tom jak jsem zakřičel o tom, že se o hlídání postaráme, tak jsem pevně chytil svou hůl a mírně jí zvedl do vzduchu, aby šlo poznat, že vládnu mocnou magií a dokážu ohlídat tenhle tábor. Potom si vyndám z batohu svůj džbán s jablečným moštem. Jako čaroděj nesmím pít alkohol, když vím, že druhý den budu bojovat. Nesmím svojí magickou energii ztrácet alkoholem. Dále si vyndám ještě kus koláče a začnu ho pojídat a zapíjet moštem. Přiložím ještě do ohně a čekám, až si půjdou všichni opět lehnout. Nenápadně při tom pozoruji Tarose. ,, Ten trpaslík se mi nezdá... ,, Říkám si a přichystávám se pořádně na čtyř hodinovou hlídku. Ještě než pořádně usednu k ohni na hlídku, jdu zkontrolovat poníky, kteří jsou přivázaní u stromů opodál. Jsou 3 a jsou u nich ještě nějaký naše zavazadla a batoh zmizelého hobita a trpaslíka. Pohladím ležící poníky který spí a přijdu ke kleci s Kabem. Ten už taky spí. ,, Určitě mu zase dneska dali málo nažrat. ,, Utrhnu křupavý kraj koláče a hodím mu to do klece. ,, Až se probudí, bude mít hezkou snídani. ,, Usměji se a opět se vrátím k ohništi. Cestou ještě jednou podezíravě kouknu na Tarose a potom se už jen věnuji koláči, pitím jablečného moštu a přikládání do ohně. A samozřejmě hlídáním okolí. Svojí čarovnou hůl mám po ruce. Čekám, až si všichni ulehnou, abych mohl dále pokračovat v hlídce se Zachem. |
| |
| Hlídka Chvíli se ještě bavíme ale pak už je klid a po chvíli všichni spí. Já s Hadradem sedíme u ohně. Otočím se na něj. ,,Půjdu raději dál od ohně a nebudu se do něj dívat, tak nás spíš nikdo nepřekvapý. Budu chodit okolo tábora." Usměju se. ,,Jen tak sedět nebo stát by mě k smrti unudilo. A asi bych usnul." Vstanu, dojdu do tmy a počkám až si mé oči přivyknou tmě a pak začnu hlídkovat kolem. Chodím pomalu a tiše a sundám si z hlavy brýle a vložím je do truhličky. Mohli by vrhat různé záblesky a ještě bych někoho vyděsil. |
| |
| Hlídka Můj pokus o vystrašení trpaslíka se zjevně povedl na jedničku a trpaslík se vylekaně ještě více skryl, ale protože neví odkud jsem střílel tak jej stále mohu sestřelit šipkou, což samozřejmě nechci. Střílel jsem jen, abych jej vylekal, nechtěl jsem jej nijak zranit. Poté jej Doran pozve k nám k ohništi a řekne, že proti němu neprojevím žádnou agresi "A jak si tím může být tak jistý ???" pomyslím si s úsměvem na tváři a dál hlídkuji posledních pár minut před koncem hlídky. I přesto, že to vypadá, že přijde bouřka se nic neděje ... až teď začne poprchávat, sem tam pár kapek spadne, ale nic závažného. Po chvíli vykecávání všech u ohně na mne Hadrad zvýšeným hlasem promluví, že už si mám jít lehnout, že se o hlídání postarají "No, radši si lehnu dál od toho trpaslíka, jeden nikdy neví, co takový přivandrovalec udělá." ale i přesto se vydám směrem k ohni. Ovšem - nejdu normální cestou - opatrně slezu ze stromu, tak aby se ani jehlička nepohla a velmi tichým krokem, nejlépe jak umím, obejdu celé tábořiště, aby to vypadalo, že jdu z opačného směru, než kde jsem ve skutečnosti měl hlídkovací stanoviště. Když dojdu do tábora zrovna se Hadrad se Zachem domlouvají na hlídku. Přijdu tiše ze zadu k nově přichozímu a mírně pobaveně řeknu "Vylekaný, vylekaný ?" poté se s úsměvem na tváři odeberu na opačnou stranu ohně, co nejdál od nově přichozího. Odepnu si svůj plášť, ale mám v něm skrytou kuši, aby trpaslík neviděl, čím jsem na něj střílel, vždycky se hodí každá výhoda, proti možnému budoucímu nepříteli. Lehnu si na plášť a hlavu si položím na své věci. Dýky neodepínám, protože musím být stále připraven. Usnu klidným a nerušeným spánkem, ale i tak mám velmi lehký spánek a kdyby náhodou někdo v okolí ohniště vstal, tak se vzbudím. |
| |
| Další trpoš Když vidím že ze tmy vystoupí další trpaslík.. a hele.. další trpoš.. no.. byl bych raději za člověka..ale co se dá dělat no.. aspoň jsou prý houževnatí v boji....Přistoupím k nově příchozímu.. "Já jsem Stefan.. doufám že s sebou netáhneš problémy příteli.. " zazubím se.. Pak si jdu zpět ke své dece.. zachumlám se do ní.. a ještě nějaký čas koukám do ohně.. Když slyším jak Hadrad vyzývá ostatní aby si šli ještě odpočinout.. Tak pokývnu hlavou.. "Jo, půjdu si ještě pospat.. zítra na nás čeká dlouhý den.. a spát asi nebude čas.. " znovu se zazubím.. mám nějakou dobrou náladu.. Ulehnu u ohně.. dostatečně daleko na to aby mi neshořela deka.. chvilku do něj koukám a hlavou mi poletují myšlenky.. " co na nás asi tak zítra čeká.. jaké tajemství hobit ukrývá?.. proč ho čarodějnice unesla.. tyhle všechny myšlenky my ruší jinak poklidnou mysl před spánkem.. v němž tyto myšlenky následují prapodivné sny.. |
| |
| Dlouhá noc "Měl bys jej někdy navštívit je to krásný zážitek." Pokývu hlavou a usadím se k ohni. Chvíli ještě sleduji ostatní a mírně se usmívám a pak kývnu. "Ano prospat se je třeba." S tím si vytáhnu svou přikrývku. Obouruční bitvní sekera leží těsně pod mým batohem a je přes ní položen můj velký trpasličí štít takže je chráněná a schovaná. Před spaním si sejmu helmu a položím vedle batohu. Bojovou jednoruční sekeru vytáhnu z poza opasku a nechám ji ležet na dosah ruky vedle helmy. Vrhací sekerky pokládám jen kousek od sebe vedle ruky. Nůž skrytý v botě nechávám, kde je pro případ nouze. Spát budu tradičně v brnění protože oblíkat jej a navlíkat narychlo je nadlouho. Přikryju se a lehnu kousek od svého batohu dál od ohně, aby mi nic nepropálil. S přáním dobré noci pak usínám lehkým spánkem. |
| |
| Nově příchozí Když uvidím, že zpoza stromu vychází menší postava, ještě trochu přidám na své pozornosti. Už jsem slyšel o goblinech a šotcích, kteří se v noci přikradou a dělají různé záškodnické věci. Nakonec se ale ukáže, že další příchozí je jen další trpaslík (překvapivě). Hned říká, že nám nechce ublížit. Jak jinak, když jsme v přesile... říká taky něco o šipce. Netuším o čem mluví, ničeho jsem si nevšiml. Když přijde blíž, prohlédnu si ho od hlavy až k patě, jestli nenarazím na něco nápadného, co by ho prozradilo, že není obyčejný poutník. Poté se představím: Těší mne, jsem Norsiros Iceulv věnuji mu při tom neutrální úsměv. Když Hadrad řekne, že si vezme hlídku se Zachem, jdu se zase uložit ke spánku u ohniště. Co si o tom mám myslet? Každopádně budu ještě víc ve střehu než do teď. Tuto noc se moc dobře nevyspím. Taros před sebou viděl taktéž zrzavého trpaslíka s dlouhým vousem. Ovšem od Dorana se liším tím, že mám oholenou hlavu až na culík, který mu spadá k lopatkám. V jeho rukou vidíš válečnou sekeru. |
| |
| U plápolajícího ohně... Je čas spánku. ,, A sakra!... Začíná pokapávat! ,, Řeknu si sám sobě, ale nahlas, že to slyšeli všichni. Ještě chvíli sedím u ohně a koukám do něj. Potom se mi najednou představí další z trpaslíků. Říká, že se jmenuje Hadrad. ,, Zdravím... Jak už si slyšel, já jsem Taros. ,, Obdařím ho úsměvem, i když jeho podezíravá tvář se mi nelíbí. Ani ruku na seznámení mi nepodal. Potom začne Hadrad mluvit o tom, že mám celou noc spát, že hlídat nebudu. Taky mě obdaří ještě jedním nehezkým a podezíravým pohledem. ,, Nejspíš mi ten čaroděj nevěří... Je mi to celkem jedno, když mi nebude chtít nějak uškodit. ,, Říkám si pro sebe a při tom koukám do plápolajícího ohně. ,, Díky... Rád se prospím. Jen se ještě najím. ,, Řeknu Hadradovi a vytáhnu si ze svého batohu kus sušeného masa a křupavý chléb. Začnu pojídat. Potom ještě jednou hrábnu do batohu a vytáhnu kožený vak. Samozřejmě s pivem. Hned se napiju a dále jím. Malý gnom jménem Zach řekne, že bude hlídat tak, že bude chodit poblíž tábora kolem dokola. Potom odejde a začne obcházet tábor, jak řekl. Najednou se něco stane. Ze zadu na mě někdo promluví a projde kolem mě. Zeptá se mě, zda jsem vylekaný a trošičku jsem se ho i lekl. Lehce se zasměji a potom řeknu. ,, Zdravím... Já jsem Taros. ,, Chvilku přemýšlím a pak řeknu. ,, Ty jsi ten střelec co po mě střílel? ,, Čekám na jeho odpověď a přemýšlím. ,, To je divný... Vždyť šipka přilítla z jiné strany, než přišel. Možná to obešel... Těžko říct. ,, Přemýšlím, čekám na chlapovu odpověď a jím. Pak se mi představí další muž, pod jménem Stefan. I já se mu představím a dále jím. Pak řekne Doran, že bych měl Terodan někdy navštívit. ,, No... Třeba mě tam někdy nohy dotáhnou. ,, Usměji se a malinko se zasním do té představy. Jako poslední člen se mi představí trpaslík pod jménem Norsiros Iceulv. Také ho pozdravím a dojím zbytek jídla. Potom si připravím spaní. Dost daleko od ohně, abych nechytnul. A když už se mnou nikdo mluvit nechce, zaberu se do spánku. Svojí zbraň mám na dosah ruky. |
| |
| U ohně Jakmile přijdu k Tarosovi a promluvím na něj tak poznám, že se mírně vylekal, ale rozhodně ne tolik jako když jsem na něj střelil tu šipku. Představí se jako Taros, ale to jsem již slyšel, když se představoval jiným. Zeptá se jestli jsem ten střelec a já s úsměvem na tváři /který nevidí/ odpovím "No dovolte pane trpaslíku, já bojuji zásadně čelem a nijak zákeřně." načež si ulehnu na své místo. |
| |
| Pokračování noci. Taros k vám přišel a vy jste ho nechali u vašeho ohně přespat. |
| |
| Noční hlídka. Sedím u ohně a studuji jakou si černou knihu. ,, Proč mi sakra nejde naučit ta kletba satana. ,, Říkám si pro sebe a u plápolajícího ohně a ještě jedné svíčky, studuji dále z knihy. Všichni ostatní už spí a já dále studuji z knihy a přitom hlídám okolí. Vždycky po chvilce hodím kus dřeva do ohně a porozhlídnu se kolem sebe. Poté se opět věnuji studování. Uši mám ale napnutý, a kdybych cokoliv jiného slyšel, kromě chodícího Zacha, hned bych chytil svou hůl do ruky, která leží hned vedle mě, a byl bych pozorný. Občas se i vždy napiju, zkontroluji poníky a spící družinu. Jo a taky Tarose. Po nějaký době zakřičím na Zacha. ,, Hej Zachu... Kašli už na to. Budeš přes den unavený a je to i dost nebezpečný, takhle se toulat sám. Pojď si sednout ke mně. ,, Říkám mu a přitom uklízím knihu do batohu. Na tváři mám lehce zklamanou tvář. Dále sedím a koukám do ohně. |
| |
| Noční hlídka Asi dvě hodiny kolem chodím a už se začínám nudit když na mě zavolá Hadrad. Dojdu k němu a řeknu. ,,Dobře, máš pravdu." Sednu si k ohni a zeptám se Hadrada. ,,Kam vlastně jdete? A jak to že unesli vašeho přítele? A jak jste se sešli?" |
| |
| Noční hlídka. Zach se vrátí k ohni a hned mě obklopí několika otázkami. Já se jen pousměji a řeknu. ,, Já jsem se k družince připojil, jako ty až v Etaru. V hospodě. Neměl jsem co dělat a přivydělat si nějaký ten peníz nebylo k zahození. ,, Věnuji Zachovi lehký úsměv a pokračuji v povídání. ,, Jdeme najít toho hobita přece... Zaslechl jsem však, že má u sebe něco hrozně důležitého, kvůli čemu ho čarodějnice unesla. ,, Chvíli přemýšlím a pak řeknu... ,, Spíš si myslím, že tam jdeme hlavně kvůli té věci. ,, Potom se znovu odmlčím, ale hlouběji a déle a pak se ztišeným hlasem řeknu. ,, Myslím si, že Doran a Norsiros mají ještě jiný úkol a mnohem větší... Tuto je jen vedlejší... Ale jsou to domněnky. ,, Potom hodím kus dřeva do ohně a pokračuji v hlídání. |
| |
| Pokračování noci. |
| |
| Probuzení Během noci se proberu, vypadá to, že jsem moc dlouho nespal, oheň ještě ani nevyhasnul. Posadím se a protřu oči, mohutně zívnu a zjistím, že nejsem ani moc unaven. No jo, to jsem celej já, přes den chrápu a v noci nezamhouřím oko. Jelikož mi nejde spát, tak se neohrabaným pohybem vyvleču z přikrývky a nasadím si na hlavu plášť. Helmu a meč nechám tady, stejně jako většinu vybavení. No teda, asi se půjdu projít. Řeknu a popadnu sekeru do své pravé ruky jistota je jistota Chvíli se rozhlížím, a potom se vydám směrem kde je Hadrad a Zach, netrvá moc dlouho a uvidím jejich siluety Dobrej přátelé, jak se daří hlídka ? Prohodím a přiblížím se, na tváři mám dobrácký výraz žádající o rozhovor... |
| |
| Probouzení Začne pršet a u mě nastane jedna z vzácných chvil kdy nejsem nenapravitelný optimista. Do toho vstane Taros. ,,Nazdar Tare. Zrovna jsem chtěl jít vzbudit Stefana a Norsirose." Vstanu a jdu je oba probudit. Koneckonců hlídka mi už končí. To že se za chvíli zachumlám do voděodolných a teplých přikrývek mi spraví náladu a tak mi na tváři znovu hraje úsměv. |
| |
| Hlídka Naneštěstí když jsem došel na místo hlídky, tak začal pořádnej liják věci zmoknou, ale jsou pod stromy, takže by to nemělo být tak hrozné. Ti dva už se chystají ulehnout do svých přikrývek. Když Zach odchází, ještě šeptem křiknu Doufám že nebude vadit, že budu na hlídce taky, v tomto dešti bych stejně v životě neusnul. Řeknu a usměji se, poté si opřu svoji sekeru o strom a sám si sednu na kořen, který vyčnívá. Sakra, ani si nemůžu dát fajfku Zlostně procedím mezi zuby a opřu hlavu o strom. |
| |
| Probuzení Bum, bum, bum, bum, bum.. "co to k sakru..." na obličej mi dopadne snad milión kapek.. "hm, to je mi pěkný probuzení" Vstanu a rozhlédnu se.. Vidím že Taros už také vstal a jde k současné hlídce.. Zrovna slyším Zacha jak povídá že nás půjde vzbudit.. Vstanu uklidím si deku a vydám se k ním.. " Nebude třeba mě vzbouzet příteli, déšť už se o to postaral.." a irinicky se pousměji.. o chvilku déle nastane skutečný liják tak se jdu uklidit někam pod strom ale kde budu moct nerušeně hlídat tábořiště.. do toho se spustí pěkný vichr.. Sem tam se zvednu a obejdu si tábořiště a jsem docela rozmrzelý z tohoto počasí.. né že by mi to vadilo.. ale po takovýmhle lijáku bude les samé bahno a rozvodněná bažina a to se mi moc nelíbí.. " No rozhodně na tom nejsem tak špatně jako mistři trpaslíci" pousměji se pro sebe.. to mi trošku zvedne náladu a už mi není tak rozmrzele jak před tím.. |
| |
| Konec hlídky. To, že jsem byl unavený z celého dne chůze a že jsem hlídal náš tábor v tajemném lese, se ještě zvládnout dalo... Ale to, že se pár kapek promění za pěkný liják... To už bylo moc! ,, Do trollí prdele! Zatracený déšť! ,, Řeknu lehce nahlas a u toho mám zamračený obličej. ,, Naštěstí už moje hlídka skončila a já si můžu vlézt do kožešiny a spát. ,, Řeknu si pro sebe. Potom najednou vidím, jak k nám jde Taros. ,, No do háje! Jak to že on je vzhůru! To se mi snad zdá! ,, Zeptá se nás, jak se daří hlídka a já jen řeknu. ,, Už zrovna končíme a střídá nás jiná. ,, Zach se chystá vzbudit Stefana, ale ten se těsně před ním vzbudí sám. ,, Moc štěstí nemáš, Stefane. Snad ti déšť moc neznepříjemní hlídku a brzy pomine. Taros říkal, že bude hlídat s vámi. ,, Řeknu mu na pozdravení. Potom si zajdu do batohu a vyndám kukuřičnou housku. Utrhnu jí na půl a přijdu ke Stefanovi. ,, Na... Posilni se příteli. ,, Řeknu mu nahlas a podám mu půlku housky. Přitom se k němu nakloním a šeptem mu řeknu. ,, Dávej si pozor na Tarose. Moc mu nevěřím... ,, Řeknu mu to šeptem, aby to slyšel jen on. Potom Stefanovi věnuji pokývnutí hlavy a zakousnu se do své půlky housky. Potom jdu ještě ke spícímu Norsirosovi. ,, Tak už vstávej, medvěde… Máš hlídku ,, Řeknu hlasitěji a se smíchem a poplácám ho rameni, aby se vzbudil. Potom si to už mířím ke svému batohu. Vytáhnu z něj kožešinu, se kterou mám v plánu se přikrýt. Dojím housku a napiji se ještě vody. Potom si lehnu na samé místo co předtím a pod hlavu si dám srolovanou halenu. Přes hlavu si natáhnu kápí a ulehnu. Celí se do kožešiny zabalím. Svojí hůl mám položenou na kamení, hned vedle mě. ,, Přeji vám klidnou hlídku a ať ustane déšť a vítr. Dávejte pozor, ať vám neuhasne oheň v tomhle dešti. Když se nic nestane, tak nás až ráno všechny vzbuďte. ,, Řeknu a snažím se usnout. Až se mi to povede. |
| |
| Spánek! Když se Stefan vzbudí udělám krok k Norsirosovi ale toho už probouzí Hadrad. ,,Tak dobrou noc. Nebude moc dobrá jestli bude takhle pršet pořád. Dobrou hlídku. Snad vám přestane pršet." Sednu si na zem vytáhnu z truhličky velkou přikrývku do které se zabalím. Vyndám menší stočenou kterou opřu o truhličku tak aby mě vzbudilo kdyby jí někdo bral. Pak si o pokrývky opřu hlavu a lehnu si na bok. Pak se snažím usnout až nakonec upadnu do lehké dřímoty. Asi se probudím první. |
| |
| Hlídka Spím, spím, když najednou pocítím studené kapky jak dopadají na mé tělo. Otočím se na druhý bok a snažím se opět usnout. Za chvíli se mi to podaří. Ale moc dlouho mi to nevydrží, už do mě šťouchá Hadrad. Poznám ho podle hlasu. Zvednu se ze země, protáhnu se a podívám se na Hadrada. Hlídka probíhala klidně? zeptám se ho, zatímco jí housku. Vidím ale, že je tu víc postav u ohně. Všimnu si Zacha, Stefana, ale i nově příchozího Tarose. Dobrý večer ve spolek... Tarosi, proč nespíš? zeptám se s úsměvem na tváři. Poté si hodím přes hlavu přikrývku a porozhlížím se po okolí, hledám nějaký kámen, na který bych si mohl sednout a který by měl mít blízko k táboru a dobrý výhled do okolí. Vím, že to je malá pravděpodobnost ale co. Když najdu, poprosím Stefana, aby mi půjčil přikrývku, kterou si rozprostřu po tomto kameni. Když Stefan dokončí jednu ze svých obhlídek, zeptám se ho: Ani jsi se nezmínil, cos dělal, než si se k nám přidal... Pokud ti to ale nějak vadí, klidně mě odbij... |
| |
| Odpovědi na otázky, než jsem usnul. Norsiros se probere z tvrdého řezání a jako první věc co mi řekne je ta, jestli hlídka proběhla klidně. Já se na něj usměji a řeknu. ,, Hlídka proběhla klidně... Jen trochu poprchávalo a foukal silný vítr. Až teď u konce se takhle rozlilo. ,, Věnuji mu další úsměv. ,, Bohužel takovýhle počasí vyšlo na tebe a Stefana. ,, Řeknu a kousnu do housky. Norsiros se zeptá Tarose, jak to že je vzhůru. ,, Říkal, že ho vzbudili kapky... Že bude hlídat s vámi... Že by neusnul při tomhle počasí. ,, Řeknu dřív, než odpoví Taros. Pak jsem šel spát a usnul jsem, jak jsem to psal v minulém postu. |
| |
| Pokračování noci Jsou 3 hodiny v noci a lije jako s konve. Při tom fouká silný vítr a Borovicový les se hýbe a ozývá, jakoby při tom tančil a zpíval. |
| |
| Hlídka-odpověď Po pár obchůzkách se posadím ke stromu poblíž ohni a pozoruji odtud okolí. Když se mě Norsiros zeptá co jsem dělal před tím, než jsem se připojit k této skupince, dám si chvilku načas než zodpovím jeho otázku. " No, těsně před tím, jsem tu dělal zdejšího hrobaře.. mrtvol je vždy dost a tak o práci nebyla nouze.. ale ještě dlouho před tím.. jsem byl u svého strýce v Ismiru, kde jsem mu pomáhal v kovárně. Pak však náš Ismir přepadli kočovné "kmeny", divocí lidé a ochočení skřeti.. vraždili a pustošili, proto jsem se se strýcem dobrovolně přihlásili do armády na odboj. Konala se jen jedna bitva.. však byla zdrcující, zahubili jsme přes 2000 divochů a těch jejich skřetů, ovšem naše armáda na tom také nebyla dobře.. můj strýc při tom zahynul a já tedy zůstal v armádě nějaký ten čas.. 6 let jsou sloužil a poté jsem odešel do tohoto městečka a jsem tu dodnes... Odmlčím se a chvilku koukám do ohně.. " Do této výpravy jsem se rozhodl přidat kvůli tomu že už mě asi přestává bavit nudná práce hrobaře.. nejspíš mi chybí boj.. Poté se odmlčím a vzpomínám na všechny ty bitvy.. a potom.. se opět mezi nimi prodere na povrch ta nejhorší vzpomínka.. Můj osudový den......... |
| |
| Zajímavý příběh Stefane, taky jsem prošel bitvou, kdy bylo zničeno naše město, bylo napadeno trpaslíky z mě doposud neznámé země, byl jsem tehdy dosti mladý. Utekl jsem a skončil v klášteře v horách, kde jsem žil ve výcviku mnichů, naučil jsem se spoustu bojových chvatů a zdokonalil runové umění. Potom si opřu hlavu o kolena a zeptám se. A jak jsi na tom ty Norsirosi |
| |
| U ohně Poslouchám pozorně Stefanův (a následně i Tarosův) příběh a přitom sedím a koukám do ohně. Pamatuji ty časy, kdy takovéto kmeny brázdily země, bez ohledu na hranice států. Sám jsem je ovšem nepotkal. Museli to být obdivuhodní bojovníci... pronesu trochu zamyšleně. Poté se podívám na Stefana, který nyní vypadá hodně zamyšleně. Zřejmě vzpomíná... Nakonec, po chvíli ticha, začne mluvit Taros. Taktéž zajímavý příběh... Po otázce směřovanou na mě se jen pousměji. Jako bych nepřemýšlel dost často, co by se stalo, kdyby se něco změnilo... Mí rodiče byli trpasličí vyděděnci, proto jsem od útlého dětství žil mimo trpasličí říši. Jako dospívající trpaslík jsem odešel do učení k jednomu kováři. Během učení na kováře jsem ještě navštěvoval jednoho vysloužilého vojáka, který mne naučil základní techniky boje. Ve městě jsem se poté živil jako kovář. No a poté, mě přemluvili, abych se dal k žoldákům. A jsem doteď žoldnéř... |
| |
| Noc Déšť trošičku zmírnil, ale pořád dost prší. Pořád fouká vítr, i když se taky trošku zklidnil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Smysli Koukáš na tři světýlka, který jsou od vás přibližně 300 metrů. Zapojuješ všechny svoje smysli a snažíš se něco zjistit. Bohužel nic neslyšíš, ale když se pořádně zakoukáš do světýlek, tak si všimneš, že se lehce pohupují. |
| |
| Hlídka pokračuje, pro mé potěšení se déšť zmírnil a vítr přestane foukat, je to skoro tak pohodlné a je zde takový klid, že mi hlava začíná klesat. V podstatě na tom nezáleží, já stejně hlídat nemám. Pomyslím si s vnitřním úsměvem a zavřu oči, opřu si hlavu o strom a snad i trochu podřímu. Náhle mi do očí zasvítí nějaké malinké světlo. Zhasni tu dýmku, není to zdraví ? Zamrmlám a otevřu oči, v dálce vidím nějaká světýlka, pomalu se blíží k nám, ale je i možné že se pouze vyjasňují. O tomhle už jsem slyšel, mohly by to být bludičky, navádí lidi do močálů a tam je topí, ale pokud jsou to lucerny, raději si zajdu pro sekeru. Oznámím tiše a odejdu k ohni. Asi bych je měl vzbudit. Řeknu si, popadnu sekery a zatřepu se všemi se slovy aby se probudili, potom jdu zpět na místo kde jsme hlídali. |
| |
| Pokračování hlídky Zatím co si povídám u ohně, tak se déšť zmírnil ale i tak je to dost znepříjemňující.. Vyslechnu si Tarosův, poté i Norsirosův příběh.. "Obdivuhodní bojovníci... řekl bych že jejich schopnost bojovat byla obdivuhodná, ale jinak jimi pohrdám, vzít si na pomoc skřety, zabíjet ženy a malé děti, nevím co je větší zbabělost!!!" Chvilku pak přemýšlím o věcech které by se tuhle noc mohli ještě stát.. když se najednou před námi 3 světélka.. Kouknu se po ostatních jestli si jich všimli, vidím že nejspíš Taros ano.. "Norsirosi podívej, támhle jsou nějaká světélka, a nevím jestli i vy, nejspíš ne, ale já cítím nějaký puch, jako kdyby od nějakého zvířete. Pomalu se zvednu, přejdu k ostatním.. "vypadá to jako kdyby se blížili.. raději se přichystáme, kdyby to byla nezvaná návštěva" s Těmi slovy vytáhnu svůj meč.. Ti co jsou vzhůru si mohou všimnout v mihotavém světle ohně, že má na jílci vyrytého vyjícího vlka, stejného jako na jeho předloktí.. nevíte proč ale leze Vám z toho mráz po zádech. |
| |
| Spánek a probuzení Když jsem šel spát ještě nepršelo, ale ani déšť, který byl dost silný a vytrvalý mne neprobudil, neboť mám svůj plášť - teplý, voděodolný a k tomu i lehký, že mi nebrání v mé 'práci'. Vyspal jsem se nerušeně až do doby než mě probudil Taros. Okamžitě jsem byl na nohou, nabil jsem si kuši a hbitě vyskákal na strom, ze kterého jsem měl přímý výhled na ona 3 světélka. Chvíli sedím na stromě dokud plně nesplynu s jeho pohyby a pak naprosto nehnutě držím kuši namířenou směrem ke světélkům. Pokud to je obyčejný člověk či něco jiného humanoidního tak si mě to nemůže všimnout, dokud na sebe neupozorním. |
| |
| Probuzení Ani nevím jak dlouho spím, ale cítím jak se mnou někdo zatřese. Instinktivně sebou škubnu a málem dotyčnému natáhnu, než si uvědomím co se děje. Naštěstí si včas uvědomím, že je to Taros. Zamžourám a přivyknu tmě a rychle se posadím. "Co to?" Zabručím, když zahlédnu tři světýlka v dálce. uchopím svou sekeru a do druhé ruky štít a pohlédnu na ostatní. "Co to sakra je? Někdo na procházce? Nebo trojoká nestvůra?" Zavrčím a sleduju ty světýlka. |
| |
| Tábor - Že by problémy... ? Spím a snažím se načerpat co nejvíce energie. Až vysvitne slunce, budu muset mít v sobě dost magie... Bude to perný den a já potřebuji být duševně silný na čarodějnici. I když prší, můj spánek to nějak zvlášť neohrožuje. Najednou mě ale probudí Taros. Sice jsem se trochu lekl, ale hned jsem věděl, že se něco děje a já musím být připravený. ,, Co se děje? ,, Říkám, ale ani nepotřebuji odpověď. Vidím, jak všichni koukají jedním směrem a tak se otočím i já. Vidím v dálce tři světýlka. ,, Co to sakra je? ,, Stefan řekne, že cítí nějaký puch, jako od zvířete. Na to se zamračím a přitom na Stefana kouknu. I Když čuchám sebevíc, nic necítím. Zakroutím nechápavě hlavou a dále pozoruji tři světla. ,, Nevím co to sakra je! Taros může mít pravdu... Můžou to být bludičky... Nebo víly či hejkalové... Nebo to může být cokoliv jiného... Třeba i nějaké zvíře. ,, Přitom se podívám na Stefana. ,, Třeba to jsou pochodně, nebo lucerny... Nemám zdání. Na tu dálku to nejde poznat. ,, Trošku se zamračím z toho nic nevědění. ,, Každopádně bych byl ve střehu a nikam se nevydával. ,, Vidím, jak Kab opět leze na strom a já přikývnu hlavou. ,, Takhle nás může dobře krýt... ,, Říkám si. Poté pevně chytnu svojí magickou hůl a v hlavě už se mi formuluje zaklínadlo... Jen ho včas vypustit. |
| |
| Problémy Už usnu a chvíli se i cítím dobře, ale to už mnou třese Taros a budí mě. Vstanu .Vytáhnu svůj vynález a připravím ho. Když je připravený druhou rukou vytáhnu dýku. ,,Co to je? Co se děje?" Zeptám se a rozhlédnu se. Vidím že už jsou skoro všichni na nohou a sledují světýlka. ,,Bludičky? Tady? Nebo víly? Tohle je temný les. Tady to bude spíš ta trojoká nestvůra." Pousměju se ale jsem stále napnutý a čekám na to co se stane. |
| |
| Návštěva Naše povídání vyruší tři světelné tečky v dohledu od tábora. Taros neváhá a hned jde vzbudit ostatní. Nemám z toho dobrý pocit. Lépe jsem se cítil i když někdo neznámý vycházel z křoví. Ale z tohoto? Asi těžko. Mám pořád na ně upřený pohled, nevšímám si ničeho jiného. Pověstí o zatoulaných pocestných v močálech, kteří šli za neznámými světly jsem nikdy nechápal. Jak někdo může jít v neznámé a nebezpečné krajině zrovna za světly? Ale teď to trochu chápu. Jejich aura slibuje něco jako: Pojď, už máš toho dost. Zavedeme tě domů, kde si konečně odpočineš... Snažím se tomu vzdorovat, ale jde to těžko. Nemůžu od nich odtrhnout pohled, ale zároveň svou vůlí držím na zemi nohy, kterým přikazuji, že se nesmí hnout. Hadrade, pokud je to magické stvoření, vymysli proti tomu něco! křiknu zvýšeným hlasem na našeho čaroděje. Ať se na mě nezlobí, ale pokud to má takový vliv i na ostatní, tak dlouho nevydržíme stát na tomto místě... |
| |
| Tábor - Že by problémy... ? Když už jsme všichni připravený, že by se něco mohlo dít, tak na mě Norsiros promluví. Já se na něj ani nepodívám a jen řeknu. ,, Je to moc daleko... Jestli to přijde blíž, tak zasáhnu! ,, V ruce držím hůl a na jazyku mám připravený kouzlo. Jestli něco přijde, tak jsem připravený kouzlit. Pořádně pozoruji světýlka, ale i okolí kolem. Kdybych cokoliv uviděl, nebo uslyšel, hned se na to začnu soustředit. |
| |
| Noc Prší tak středně a vítr už taky fouká o něco míň. Je to lepší než předtím. Obloha je ale stále úplně zatažená. Takhle to vypadá, jen má obojek a je to větší. Když se podíváte někdo zpátky na ty světýlka, zjistíte, že to jsou tři louče a vidíte obrysy 5 humanoidů, kteří k vám běží. |
| |
| Co to je? Nakonec se ukáže, že to, co nás přišlo v noci navštívit nebyla stvoření lákajíc do močálů, ale nějaký mutant. Co ale znamenal ten pocit uvnitř mě? Jen záchvěv psychiky? přemýšlím. Po chvíli si ale uvědomím, že není čas na přemýšlení. Zvíře si vybralo mě za svou první kořist. Vyskočilo velmi vysoko, směrem na mě, teď už nemám pochyb že půjde na mě. Rychle se proto schoulím a kotrmelcem se odvalím ze svého původního místa, nyní místa dopadu zvířete. Po kotrmelci se chci rychle rozbalit a sekerou máchnout směrem ke zvířeti. Chci mu setnout rovnou hlavu, aby se v boji zbytečně netrápilo. Zuřivě máchnu sekerou a doufám, že moje paže jsou rychlejší než reflexy zvířete... |
| |
| Noc - Čas krve… Nezvykle velký šakal letěl na Norsirose. Měří v délce kokem dvou metrů a je vysoký něco přes metr. Jeho ale nejzvláštnější věc je ta, že má na hlavě beraní rohy a je fakt opravdu velký. Tohle hovado nečekaně a z velké rychlosti skočilo na Norsirose. Letělo fakt rychle a prudce. Norsiros však reagoval rychle a správně. Skoulel se do klubíčka a udělala kotrmelec do strany, aby ho rychle letící hovado nezamáčklo do země. Kdyby si neuhnul, tak by si letěl a byl by zázrak, zda by si náraz tak ohromně velké a rychle letící obludy přežil... A ještě při skoku měl otevřenou držku a drápy před sebou. Ty si tedy ale jen tak, tak uskočil. Chtěl si ho ještě seknout do hlavy, ale v té rychlosti a v tom překvapení si jen rozsekl prázdný vzduch. Šakal s lehčími problémy dopadl na zem. U toho odlítlo několik kamenů a on sám se lehce bouchl o strom. Stačil se však rychle vzpamatovat a hned zaútočit na dalšího, koho hned uviděl... Je to teď Taros. Šakal se tě snaží zasáhnout drápy do obličeje, jak nějaká kočka. Těch pět humanoidů jsou lidé. Běží proti vám a u toho zuřivě křičí. V ruce drží zbraně a nevypadají, že by s vámi chtěli kamarádit. Dva drží v ruce krátké meče, jeden sekeru a dřevěný štít, jeden drží dlouhý luk a ten poslední drží velký obouručný meč. Ti dva s meči a jeden s lukem drželi předtím pochodně a teď je odhodili na kamení, mimo stromy a větve. Ti dva s těma krátkými meči a ten jeden s tou sekerou, jsou oblečení v obyčejných a už ošuntěných kroužkových košilích a na ní mají kožený vesty… Ten s tím obouručným velkým mečem má na sobě plátovou zbroj. Ale jenom přední plech… Žádný nárameník, holeně, rukavice a podobně. Má kožené velké boty. Je dosti vysoký a může mít ty dva metry. Má taky široký ramena a pracky. Ten s tím lukem má stejnou zbroj jako ti tři vojáci s meči a se sekerou... Jen má kápí. Všech pět už jsou kousek od vás, a ten s tou holohlavou hlavou a s obouručným velkým mečem najednou zařve. ,, Všechny pobijte! Žádný zajatce! ,, Se řvem zrychlí běh. Už jsou u vás… Lučištník se zastavil a natáhl šíp. Míří na Stefana. Stefane, ty ale zrovna na lučištníka nekoukáš… Víš, že tam někde stojí, ale nevíš, že míří na tebe. Jsi teď překvapený dunivým dopadem obrovského monstra. Ostatní čtyři teprve k vám běží a nevypadá to, že by už měli rozhodnuto, na koho zaútočí. Ten s tou holou hlavou vypadá, že jim tu asi velí. |
| |
| Krvavá noc Když monstrum dopadne, jsem chvilku překvapený zuřivostí a vzteklostí zvířete, " to je snad hloupý vtip že slouží zrovna těmhle ubožákům" zašklebím se a s hrozivou grimasou zařvu a rozběhnu se, budu spoléhat na mou hbitost, akrobacii z parkuru a můj meč který ještě nezklamal, jistě riskuji ale takový je můj život.. Když se rozběhnu tak jako první zrychlím a menším obloukem se zkusím dostat zvířeti za záda.. Když jsem za zvířetem rychle vyskočím do vzduchu a zachytím se nejbližší větve stromu a vyskočím nahoru, tam chvilinku odhaduju co bude zvíře dělat abych náhodou nedoskočil na jeho rohy, určitě by to nebylo příjemné, takže obhlídnu situaci, a ze všech sil co v nohou mám se odrazím a mířím přímo na záda toho "hovada" když doskočím okamžitě se hovadu vrhnu po krku a oběma rukama mu stisku hrdlo a co nejsilněji stisknu, nohama zatím obejmu jeho břicho a pokusím se zaseknout pod jeho břichem nárty do sebe a taktéž co nejsilněji stisknout. Kdyby se zvíře začalo zmítat což určitě bude tak ještě víc zesílím v tisku na jeho hrdlo, počkám až začne popadat dech, poté svou pravou rukou se pokusím zvíře co nejsilněji bouchnout do čenichu, většinou taková to zvířata ho mají hodně citlivý, poté okamžitě vytáhnu nůž a zarazím ho zvířeti do oka. Po celou dobu doufám že se moji společníci zatím pokusí zabavit zbytek té chásky aby mi třeba někdo nezarazil sekeru do páteře. |
| |
| Příšera a hlupáci Příšera se vrhne po Norsrosovi ale on uhne kotoulem. Na to hovado už se řítí Stefan. Pořád trochu strnulý se otočím k lidem. Útočí a mají zbraně hlavně na blízko. Znepokojí mě střelec. Namířím na něj a zmáčknu spoušť. Ozve se hrozná rána co vyplaší ptáky v celém okolí a ke střelci letí olověná kulička a několik jejích rozžhavených úlomků. Zastrčím vynález za pas a stisknu malé tlačítko na dýce. Ta se roztočí a se silným vrčením se začne celá točit a řezat. rozeběhnu se naproti nejbližšímu muži. Když se setkáme využiju svojí malou výšku a skloním se. Pak začnu dýku tlačit skrz jeho stehno čímž mu působím nesnesitelná muka. Dávám mpozor aby se mi dýka nesmýkla a nepořezala mě. Jakmile by mě chtěl seknout tak uskočím dozadu a dám pozor na kameny. Měl by být dost zraněn na to aby mě neohrožoval. Pro jistotu když běžím k dalšímu protivníkvi po něm ještě seknu po hlavě. U dalšího jsem opatrný a vždyky uskočím dříve než mě zraní. Jdu po všech jeho odkrytých místech. Řežu, sekám, kopu i bodám. Stále nezapomínám na ostatní nepřátele a pokud by se ke mě někdo snažil přlížit seknu po něm rotující dýkou. |
| |
| Bestie a 5 lidí Když uvidím, že na Norsirose skáče obrovská bestie nic nedělá, protože ač jsem velmi zkušený střelec mé šance trefit letící monstrum jsou téměř nulové. Poté se přiblíží oněch 5 humanoidů, neváhám a připravenou kuši si přiložím k rameni, zacílím na lučištníka. Dávám pozor na vítr, aby nevychýlil mou střelu. Pokud vítr fouká proti mířím trochu výš, pokud fouká po směru mířím normálně. Pokud zleva nebo zprava tak mířím mírně proti pohybu větru, dávám si opravdu pozor abych lučištníka vyřídil jedinou ranou. Jakmile jsou všechny tyto věci zajištěny namířím lučištníkovina hruď těsně pod krk (do té jamky). Poté natáhnu kuši znovu, vložím do ní nejedovou šipku, protože lučištník je hrozbou největší a na ono monstrum stejně asi jed by na ono monstrum nepůsobil. Zacílím tak, abych netrefil Stefana, opět dávám pozor na vítr. Poté si mě pravděpodobně již někdo všimne, takže vylezu po větvích ještě výš, aby na mě nedosáhl ani ten muž s obouručním mečem. (pokračování příště .. nechci toho napsat moc :) ) |
| |
| Přepadení Z nenadání vyskočí ze skrytu nějaké černé psovito-býkovíte stvoření a vrhne se na Norsirose, ten však uskočí a já si s úlevou oddechnu, koutkem oka a hlavně plnou plochou ucha zjistím, že se na nás řítí několik velkých lidí. V poslední chvíli však stihnu zareagovat na tlapu té obludy a máchnu před sebou sekerami do křížového útoku. (6) Obluda však neustává ve svém útoku a tak odskočím dozadu, náhle slyším hlas nějakého bastarda, jak přikazuje, abychom byli zabiti. Jestli na tebe moje sekera dosáhne, neumřeš rychle ty sráči. Pomyslím si a vytáhnu z pochvy dýku, kterou mrštím co nejsilněji po tom co má ten sakra velkej obouručák. (3) Vtom na tu příšeru skočí jeden z mých společníků paráda, moje šance, jak se předvést Probleskne my hlavou a sáhnu do kapsy, vytáhnu boxer, který si nasadím na pravou ruku a vezmu své runové sekery. Vtom se ozve strašlivá rána, že div nevyletím z kůže a záblesk osvětlí celý tábor Tak makej ty kreaturo. Křiknu a vyřítím se proti příšeře, udělám skluz a s využitím síly pohybu i paže zaseknu jednu ze seker do krku té obludy (2) Info pro PJ Když se dostanu pod něho, tak mu dám plnou silou, která ve mě dřímá pěstí do břicha a se sekerou v ruce se vykutálím z pod monstra (2) Dále nechám příšeru příšerou a jdu se věnovat našim hostům, vyhlídnu si toho, co drží sekeru. Takže dvě stejné zbraně ? uvidíme která je lepší Křiknu a udeřím sekerou co nejvíc tak, aby se zasekla ve štítu a když se to podaří, přitáhnu se skočím mu za krk a udeřím boxerem do temena hlavy (4) |
| |
| soukromá zpráva od Taros "mladší" pro Hod na procentuální kostce (k%): 55% Hod na procentuální kostce (k%): 15% Hod na procentuální kostce (k%): 75% Hod na procentuální kostce (k%): 66% V tomto pořadí |
| |
| Ranní rozcvička Příšera, která přiletí k nám málem rozplácne Norsirose, naštěstí je dost rychlý. Jen na něj uznale kývnu. Než stihnu zareagovat už se mi společníci vrhají do zápolení s bestií a někteří i na lidi, kteří přibíhají. Největší hrozbou z nich asi bude ten s obouručákem a plátovkou. Nadechnu se a pevněji uchopím svou bojovou sekeru a štít a rozběhnu se k němu. "Špína musí zpátky odkud přišla! Teď poznáte jak bojují trpaslíci chásko!" Zakřičím burácivě a naštvaně. I přes svou malou výšku jsem hbitý i přes těžkou zbroj. Mnohočetné bitvy mne naučily se sní pohybovat rychleji než bývá normálně. Běžím směrem k chlapovi se sekerou a štítem, a když jsem skoro u něj a skloním svůj běh trochu doprava a štítem, který mám v pravačce a ho z běhu pěkně silně uděřím. Mělo by to s ním otřást a pokud to není nějaký svalovec možná jej i složit k zemi. O něj se však nezajímám a dobíhám k tomu s obouručákem. Věřím, že se o něj mí přátelé postarají. Jakmile jsem blízko holohlavému obrovi nastavím štít do obrané pozice protože předpokládám úder na hlavu vzhledem k mé a jeho výšce. Štít je dobrá slitina a měl by to vydržet a má paže snad také. Jakmile úder dopadne a jeho síla trochu odezní ihned udělám úkrok v před a seknu soupeři po nechráněné holeni. Pak se zase stáhnu a kryju. Koutkem oka si hlídám ostatní soupeře, ale nejvíce se věnuji jemu. Jsem malý a jeho meč je těžký takže spoléhám na to, že jej bud vykryju, a nebo mu uhnu a on se zasekne do země. Snažím se soupeře unavit nebo zbavit rozvahy a získat tak šance zasadit mu sečné rány do nohou nebo rukou v případě, že by se musel více sehnout. Na plátovku nemá cenu útočit. |
| |
| Krvavá noc... Stefan Rozhodl si se zaútočit na zmutovaného šakala. Rozeběhl si se a obloukem ho oběhl. Šakal zrovna útočil na Tarose a tak tě nějak moc nevnímal. Skočil si a chytl ses tlustý větve. Potom jsi na ní vylezl. Všichni můžete vidět Stefana, jak teď vypadá takhle a měří kolem dva a půl metru. Tvé zvýšené instinkty a chuť krve tě zaměřují na jedno místo a to na šakala, který vypadá dosti překvapeně, ale nevypadá to, že by se bál... Naopak... Zuřivě se proti tobě rozeběhl, rohama napřed. S tvojí nynější velikostí jste tak ve stejném měřítku. |
| |
| Krvavá noc... Zach Vidíš, jak na šakalovi sedí Stefan a šakal s ním lomcuje. Dále tomu už nevěnuješ takovou pozornost, protože jsou dál od tebe. Ty se teď zaměřuješ na lučištníka, který teď zrovna vstřelil šíp a ranil Stefana. Už si do luku dával další šíp, ale ty si v čas vystřelil ze svého vynálezu a trefil ho. Rozžhavené olověné kuličky trefili lučištníka do ruky a ten upouští luk se šípem a zdravou rukou si drží zakrvácené předloktí…. U toho klečí na kolenou a bolestivě řve. |
| |
| Krvavá noc... Kab Sedíš na větvi a míříš na lučištníka, který před chvilku střelil Stefana. Měříš vítr a dálku a chystáš se vystřelit. Jenže co se stalo... Dříve než si vystřelil, tak na lučištníka vystřelil někdo jiný. Byl to Zach a svým vynálezem zasáhnul pravý zápěstí lučištníka. Tomu upadl luk a s bolestivým řvaním padl na kolena a drží si poraněnou ruku. Ty ale znovu míříš a trefuješ klečícího lučištníka do levého prsa a prorazíš mu kroužkovou zbroj a je možné, že se to prorvalo i do plic. Ten spadne na záda a leží tam. Na tu dálku a ve tmě těžko vidíš, zda ještě žije nebo ne. |
| |
| Krvavá noc... Taros
|
| |
| Krvavá noc... Taros Když si viděl, že na šakala nemůžeš útočit, tak si se rozeběhl na chlapa se štítem. |
| |
| Krvavá noc... Doran Goldhammer V pravé ruce držíš štít a v levé sekeru. Rozeběhneš se pravou stranou na muže se štítem a snažíš se ho štítem odstrčit. To se ti povedlo a muž trošku zavrávoral, ale na nohách zůstal. Potom začal bojovat s Tarosem. |
| |
| Boj s velitelem Při první ráně do štítu to mnou otřese a já se zlomím do kolena. Se zavrčením spolknu nepřítelovu urážku a odrazím další drtivý útok, který příjde, ale už mne nedokáže tolik zviklat. "Tvá plešatá hlava se dnes dotkne země a vzdá mi hold v kaluži krve!" Zavrčí na něj a když seknu pod štítem cítím jak jsem mu rozřízl kůži na stehně, což se mu očividně nelíbí, ale mě naopak ano. Sice není rána hluboká, ale krvácet bude. "Vidíš škrábnul jsem tě." Ušklíbnu se a vidím jak se napřahuje k dalšímu útoku. Je mi jasné, že krýt to štítem při jeho zuřivosti by byla blbost a zabil by mě do země asi jako kolík. Proto počkám až se dostatečně napřáhne a získá setrvačnou sílu, kterou při hloubce svého nápřahu a vložené síly k tomu už nestihne ubrzdit ani dostatečně stočit a tudíž by si měl zabořit meč hezky do hlíny. Takže v této chvíli si kryju bok štítem a udělám rychlý úskok nalevo. Jakmile jeho meč zahučí do země okamžitě přejdu v útok a pootočím se k němu levým bokem a prudce seknu pokud možno do místa pod jeho bližším kolenem ke mě. Hned na to se o krok stáhnu připraven se krýt štítem, nebo znovu zaútočit. Nehodlám se nechat pohltit hněvem a útočit bezhlavě avšak spíše svůj hněv vkládám do rozvážných ran, které by mohly být obrovi osudové. |
| |
| Noc Pozoruji své spolubojovníky, kteří se po hlavě vrhli do bitevní vřavy. Koukám a shledávám, že do boje se šakalem by bylo hloupé, zvláště po tom, co se stalo se Stefanem. Poté si všimnu lučištníka, který zrovna padá na záda. Takže také vyřízený Všimnu si Dorana bojujícího s plešatým vůdcem. Tam se také plést nebudu... Takže zbývají ti s krátkými meči. Uchopím tedy pevněji sekeru a rozeběhnu se proti nim. Sázím ale na moment překvapení, proto se snažím na ně vyskočit nějak z boku. Když už jsem u nich, rozběhnu se proti nim, co nejtišeji, aby si mě všimli co nejpozději. Když už jsem blízko u jednoho, snažím se mu podseknout nohy. A na druhého, pomocí setrvačnosti z předchozího úderu útočím úderem shora. Uvidíme, jací to jsou šermíři... |
| |
| Vyrovnáme síly šmejdi... Když jsem se chystal, že vytáhnu nůž a zabiji ten "problém" jejich lučištník mě trefí do ramene, sice to není nijak vážné.. ale když jeden napíná všechny svaly v těle, a pak ho šíp škrtne do zatnutého trapézu, tak to s člověkem zacloumá.. po chvilce bolest postupně otupuje, ale bohužel jsem se nechal shodit od šakala na zem.. odkutálel jsem se do roští a hned na to jsem se musel zvedat a uskakovat před dalším jeho útokem.. a pak se to stane........... Vše ve mě se začne kroutit, svaly jsou jako v ohni.. hlava mi div nepraskne.. ruce, nohy, záda, hruď, vše se mi zvětšuje.. chlupatí.. obličej se mi protahuje.. a z mého řevu se pomalu ale jistě stává vytí.. když jsem zcela proměněný.. tak se postavím na zadní nohy.. a zuřivě zařvu na celý les.. ale to už na mě šakal běží.. avšak mé zvýšené reflexy, instinkty, síla, mi dávají jistou výhodu.. jakmile se ke mě rozběhne.. dopadnu zpět na všechny čtyři.. pro lepší rovnováhu.. v hlavě si zařvu "TAK POJĎ" ale to skupina a všichni ostatní slyší jen jako uši drásající řev. Čekám dokud u mě šakal není dostatečně blízko.. a poté vyskočím do vzduchu přímo nad něj s předními nohami-> drápy dolů, když jsem přímo nad šakalem, mrsknu s sebou ve vzduchu a otočím se tak abych byl ve stejné pozici jako on.. a snažím se mu spadnou přímo na záda za krk, pokud to nevyjde tak se mu snažím svýma drápama udělat paseku na zádech v oblasti páteře. Když dopadnu zpět na zem, okamžitě se rozběhnu proti šakalovi, je mi jasné že on se rozběhne proti mě hlavou, tam má nejsilnější lebku.. a rozhodně netoužím po střetnutí, takže když už jsme skoro u sebe, rychle změním směr a stočím se prudce doleva a tím samým způsobem jako u zad, se mu snažím rozervat žebra a hrudník, pokud se mi povede zaseknout dráp tak se chytnu a přitáhnu se k němu přimáčknu ho pod sebe a celou svou vahou a sílou ho tlačím na zem.. Celou pracku mu zarazím až po loket do hrudníku a stisknu vše co tam nahmatám.. a mocným trhnutím vyrvu vše co jde ven z hrudního koše.. Poté vemu obě pracky, jednou mu chytím horní, a tou druhou spodní čelist a zaberu oběma prackama od sebe.. dokud neuslyším praskání šlach, masa, kostí.. a nezůstane mi jedna část lebky v pracce... |
| |
| Koho zabít ... ? Když se Stefan celkem nečekaně promění na vlkodlaka tak já jsem dost daleko, aby ho náhodou nenapadlo mě sejmout, podle toho co jsem slyšel, tak je ten holovlavý maník v předním kyrysem jejich velitel, když to ten schytá tak je všechny snadněji dostaneme, vložím tedy otrávenou šipku do kuše a očima vyhledám velitele, zrovna bojuje s Doranem "Skvěle, tím líp aspoň nebude moct reagovat na mou střelu.". Chvíli pozoruji jak bojuje s Doranem a když vypozoruji jak se hýbe tak zacílím přímo nad jeho kyrys do krku - a protože jsem z boku tak do krční tepny - počkám si až bude zrovna po útoku na Dorana (ve chvíli kdy je meč dole) a vystřelím, opět si dávám pozor na vítr, ptáky případně, aby se tam někdo nevmotal, kdyby chtěl zaútočit na velitele stejně jako Doran, kuši mám pevně zapřenou o rameno, podepírajíc levou rukou. (49) Jakmile se stane s velitelem, co se stane, tak se rozhodnu zapojit přímo do boje, připnu si kuši k pasu, zvednu se na větvi, takže pokud se někdo podívá nahoru uvidí černou siluetu s vlajícím pláštěm ve větru, přeskočím na strom přímo nad muže, který drží dva meče, tiše, ale již jsem vidět - ne z jeho pohledu pokud se nepodívá přímo nahoru. (25) Vytáhnu si dýky a připravím se ke skoku na onoho muže ... (pokračování příště) |
| |
| Krvavá noc Všichni se už pustili do boje a i já chtěl... Jen mě prudký skok šakala velmi překvapil a já ztratil v hlavě kouzelnou formuli. Stál jsem hned vedle Norsirose, tak jsem taky radši odskočil a tím se mi zaklínadlo ztratilo. Všichni začali okamžitě bojovat. Jako první padl lučištník, který dostal žhavou kulkou ze zvláštního Zachova vynálezu. Potom ho dorazil Kab. Stačil však ještě předtím vystřelit šíp na Stefana, který zrovna seděl na šakalovi a snažil se, aby ho nesetřásl. Šíp ho však lehce trefil a tím pádem Stefan spadl na zem. Dále se ale ukázalo, že Stefan není obyčejný hrobník a válečný veterán, ale že je i nakažený vlkodlakem. ,, Já to věděl! Hned jak jsem ho poprvé viděl, jsem z něho cítil něco temného... Takže vlkodlak... ,, Potom ještě vidím jak Taros svým dřevěným boxerem uhodil do hlavy toho chlapa se štítem a sekerou. Vidím, jak boj pokračuje... Norsiros se vrhnul společně se seskakujícím Kabem na chlapy s mečem. Doran a Zach se věnují velitelovi... Stefan je stále v podobě vlkodlaka a bojuje se šakalem. V hlavě se mi dokonči formule a já se podívám na jednoho ze dvou můžu, co mají v ruce meč. Přimhouřím oči a natáhnu proti němu svojí hůl, kterou držím oběma rukama. Šeptem řeknu... ,, Alanta etera Toret... ,, Škubnu prudce holí dopředu, jako by přede mnou někdo stál a já ho chtěl propíchnout kopím. V tom škubnutí holí v před vykřiknu už ne šeptem, ale mohly to slyšet i ostatní... ,,Stonegord... ,, A z hole vylítnou o stran malinký kamínky, které se ještě před dopadem na zem, rozplynou ve vzduch. Z hole najednou vylítne rychlí obláček mlhy a letí jako vystřelený šíp a má tvar kamene. Jestli jsem zasáhl jednoho chlapa mečem, tak mu do pěti sekund znehybní svaly a kosti, a nebude se moct hýbat, jen může mluvit, vidět a slyšet. Celou dobu se držím dál od hlavního boje, aby mě někdo nezasáhl a podobně. Jsem ale na dostřel kouzel. |
| |
| Pokračování boje... Doran Jednal si rychle, ale promyšleně... Tvoje kroky a postupy byli taktické a tím pádem i účinné... |
| |
| Pokračování boje... Stefan Šakal běží proti tobě a ty si vyskočil do vzduchu a ve vzduchu si se otočil na jeho směr běhu a chtěl si mi skončit na zádech, ježe jsi dopadl na zem, co on proběhl dále... Asi byl moc rychlí, nebo ty si skočil moc vysoko. Šakal se rozebíhá znovu a velikou zuřivostí, rychlostí a silou. Ty chceš uskočit stranou, že ho pak vezmeš prackou po břiše a zasekneš se mu v ní a svalíš se sním na zem. |
| |
| Boj Můj tah byl úspěšný nepřítele jsem srazil na kolena a dostal jej do nevýhody tím, že on není zvyklý být tak nízko a já ano. Navíc krvácení když má přeťatou šlachu taky nebude příliš slabé. Je schopen se po mě znovu ohnat. Ale to se dalo čekat a proto mám již plán. Kryju se dál štítem pořád stejně, kdyby mne rána dohnala a utíkám bokem v půlkruhu okolo něj, abych se dostal z něj, kde nedosáhne mečem a otočit se pro něj bude namáhavé. V této chvíli právě se napřáhnu a seknu mu po zátylku, který je jak předpokládám nyní stejně vysoko jako ten můj vzhledem k tomu, že můj sok klečí. Kdyby se něco nevyvedlo tak se stáhnu o metr zpátky. |
| |
| Pokračování boje... Norsiros Rozeběhneš se proti jednomu chlapovi s mečem. Snažíš se na něj zaútočit z boku... |
| |
| Útok!!! Po té co jsem omráčil bojovníka se štítem, jsem vytrhnul svojí sekeru z jeho štítu a přišel jsem k němu. Chytil jsem tu jednoruční sekeru oběma rukama a vší silou mu jí zasekl do temena... Jeho lebka praskla a vystříkla z ní rudá krev. Nepřítel byl okamžitě mrtví. Poté jsem položil pravou nohu na jeho tělo a zapřel se a poté sekeru z jeho hlavy vytrhnul. ,, Uááá!! ,, Bojovně jsem zakřičel a popadl ze země druhou sekeru. Boxera jsem strčil do kapsy. Rychle jsem se rozhlídl a uviděl jsem, jak Doran bojuje proti veliteli... ,, Pomůžu mu s tím přerostlíkem!... ,, Ušklíbl jsem se a prohodil svoje sekery v rukou. Poté jsem se rozeběhl k jejich veliteli a stoupl na druhou stranu, co stojí Doran. Doran stojí na levý straně od klečícího velitele a já na pravý. Čekám, až bude dobrý okamžik, abych mohl zaútočit. |
| |
| Pokračování boje... Kab, Doran a Taros Kabe do své kuše si vložil otrávenou šipku a zamířil na velitele, se kterým bojuje Doran. |
| |
| Krvavá noc Při mém útoku na holohlavce jsem naprosto pohořel. Zatřepu hlavou a začnu nabíjet pistoli. Asi po minutě je pistole nabitá. Trochu zavrávorám když uvidím Stefana. Vlkodlak? To by mě nenapadlo. Všimnu si že na nohou stojí jen jeden muž. Namířím a vystřelím. (36) S dýkou v ruce téměř hned po výstřelu se na něho vrhám s dýkou. Seknu ho dýkou do ruky a následně do břicha. (86) Doufám že to už bude konec. |
| |
| Au Po tom co dopadneme se okamžitě snažím vydrápat na onoho tvora, a když se mi to povede tak zadní drápy mu zarazim do vnitřní strany stehen a tlačim obě do stran. Zuřivě zařvu a přední oba pracky se snažim zarazit do jeho hrudního koše, snad to teď vyjde. Když se mi to povede tak zopakuji to o co jsem se snažil předním, obě pracky sevřu v pěst a vytáhnu vše co jde, snažím se to rychle ukončit. Pokud se mi to nepovede a on mě setřese tak kousek odskočím, a vzápětí mu skočím po krku a všechny drápy zarazím do hrdla, zadníma prackama ho pořádně kopnu do přicha a pokud se mi ho povede protrhnout tak toho využiji. Snažim se ho dostat co nejrychleji na "kolena". Tenhle boj mě začíná štvát. Zatím co ho škrtím, tak ho svými tesáky pořádně hryznu do oblasti krku. |
| |
| Potíže na obzoru Uhnul jsem velitelovu meči, což mne dostalo do výhody. Kab jej pak zasáhl do krku a vypadalo to, že je po všem vzápětí však šípem muž škrábl Tarose do nohy. Ihned reaguji a jakmile je na zemi zaseknu do jeho zátylku a po posledním zaškubání se už nehýbe. Až nyní se vracím do reality a vnímám všechny v bitvě více. Stefana jako vlkodlaka jsem zaregistroval už předtím, ale nějak jsem to moc rychle přešel teď mi dělá větší starosti, protože bitva se chýli ke konci a kdo ví jestli zastaví svou krvelačnost a nebudeme muset bojovat ještě s ním. Měl jsem tušení, že je s ním něco v nepořádku, ale tohle bylo velmi znepokojivé. Avšak věřím, že bitvu dovedou ostatní do konce a očima slétnu k Tarosovi, který je v křečích na zemi už i mne dochází, že to musí být jed z šipky. Doběhnu k Tarosovi a chytnu ho rukou na které mám štít za rameno takže ho štítem částečně kryju. Sekerou jsem připraven se bránit kdyby něco a odtáhnu ho kousek stranou a zůstanu u něj, abych ho chránil a utišil. "Kabe! Sakra Kabe slez už dolů a pojď sem! Otrávená šipka sakra to jsou nápady! Mazej sem Taros potřebuje protijed jinak ho to dostane tak dělej!" Zaburácím na celé okolí, protože nevím kde náš střelec přesně teď je. Tarose nechám opřeného o strom a chráním ho. |
| |
| Pokračování boje... Zach a Hadrad
Pokračovaní boje... Stefan Ty v podobě vlkodlaka si stále bojoval se silným šakalem, který má beraní rohy. Oba dva jste se váleli na zemi, ale ty jsi byl rychlejší a obratnější. Vyškrábal si se dříve ze země a hned si na něj skočil. Svými zadními drápy si se mu zadrápl do stehen a svojí levou ruku si ho chytil pod krkem a pravou si mu zabořil do břicha. Už si chtěl chytnou střeva, žaludek a ostatní vnitřnosti... Že je vytrhneš z něho... |
| |
| Vítězství?.. Konečně je ten hajzl tuhej, ale ještě před tím mi nadělal pěknou paseku,, chvilku kolem něj chodím a zrychleně dýchám, pomalu se uklidňuji.. A najednou mě zase začne pálit celé tělo, to protože se proměňuji zpět na člověka. Proměna dokončena, ale co se to děje? Jak to že pálení nepřestalo.. rukou si sahnu na obličej.. v mžiku ji mám celou od krve, a ano.. můj hrudník je taky pěkně podrásaný.. Sesunu se na zem, a chvilku tam sedim a koukám na ostatní.. "Neměli by jste prosím nějaké oblečení?... a také něco co nahradí obvazy.. docela to teče.." Usměju se.. a začnu se rozhlížet kde by mohl ležet můj meč.. |
| |
| Stefan Když jsem zabil toho muže radostí nad vítězstvím jsem si poskočil. Pak jsem si všiml Stefana, jeho proměny a jeho zranění. Doběhnu k němu a začnu se přehrabovat v truhličce. ,,Mám tu nějaké lidské oblečení a spoustu čistých ponožek. Nejsou to obvazy ale pokud tu nikdo nemáte něco lepšího musí nám to stačit." Vyndám z malé truhličky hrubou košili a kalhoty. Po chvíli vytáhnu černou vestu. Ohlédnu se na Hadrada. ,,Neumíš nějak léčit?" |
| |
| Konec boje Boj skončil a my jsme zvítězili. Zjistilo se, že je Stefan vlkodlak a okamžitě jsem namířil svojí hůl proti němu. Zach řekne, jestli neumím léčit. S nechápavým pohledem jsem se podíval na Zacha a potom opět na Stefana. ,, S těmihle bytostmi není dobré se přátelit... ,, Řeknu si v hlavě a už se mi na jazyku formuluje zaklínadlo. V hlavě se pořádně zamyslím a vstřebám magickou energii a řeknu. ,, Spiritus anteloka... Estero karetua mento... Terysto spiritus tenmplero armor... Tantua spiritus targo!! ,, Vyhrknu a z hole mi vylítne záře a mlha, která kolem Stefana udělá jakýsi štít... Ve skutečnosti je to spirituální a démonická bariéra, co by mu měla zabránit projít. Vypadá to jakoby mlhavý obal, který dělá stěnu kolem Stefana. Je lehce modře svíticí, takový neonový a v něm jsou jakoby stříbrný vlákna... Takový pavučinky. Když bude mít Stefan kolem sebe bariéru, řeknu ostatním... ,, Postarejte se o Tarose... Tenhle by nás teď neměl ohrozit. ,, Řeknu pohledem na nahého Stefana, který se zrovna chystal obléknout do Zachovo věcí. Teď bohužel nemůže... Je uvězněn. |
| |
| Konec boje Velitele jsem trefil naprosto ukázkově do krku a začal jsem přeskakovat a hledat další vhodnou oběť, jak jsem tak hledal, tak jsem ani nezaslechl, že na mě Doran volá. Vypadá to, že nikoho takového jsem nenašel a Stefan se mezitím vypořádal s tou bestií. Já se rozhodl pro bezpečnost obejít celé okolí, takže po stromech obskáču tak 100 metrů kolem našeho stanoviště a potom se vrátím. Vidím Stefana jak silně krvácí a je v nějaké bariéře a Tarose, kterému již není pomoci, protože protijed se musí podat maximálně minutu od zasažení, a já díky mé obhlídce byl pryč déle než 5 minut. Poté, co zhodnotím situaci, řeknu všem jak vypadá okolí, jestli je čisté nebo je tam něco co stojí za povšimnutí. Nějaké jeskyně, pukliny, průrvy a tak dále, prostě věci, které nejsou v lese tak běžné a nebo zrovna zde vzbuzují pozornost. |
| |
| Končící souboj? Když lehce vrávorajíce klopýtnu o kameny, všimnu si, že má rána byla celkem úspěšná. Jen příště do úderu musím dát méně švihu, kdybych se netrefil, mohl jsem mít jeho zbraň v zádech pomyslím si, když naberu ztracenou rovnováhu. Přistoupím k na zemi ležícímu nepříteli a podívám se na něj ne moc příjemným pohledem. Očistím o listy ze stromů sekeru od krve a jdu k němu blíže. Skloním se nad ním a provrtám ho svýma očima. Co jste tu dělali, vaše banda, he? Chci slyšet všechno! pronesu chladným hlasem. Jen na slovíčku ''všechno'' si dám více záležet a trochu zvýším hlas. Zároveň se snažím dávat pozor na okolí, aby mě někdo z jeho bandy nepřepadl ze zálohy. |
| |
| Konec boje. Krev nepřátel se vsakuje do země a to prozrazuje jednu věc... Tenhle boj jste zvítězili. |
| |
| Po boji Chránil jsem raněného Tarose, jak jen to šlo. Bohužel jed se rozšířil a jeho tělo ochablo. Posmutněle na něj pohlédnu a vtisknu mu do ruky jeho zbraň. "Sbohem bratře nechť se setkáš s našimi předky zasloužíš si to, padl jsi jako pravý trpaslík." Poklepu sekerou o štít a pak si jej dám na záda a sekeru za opasek. "Norsirosi zabij toho vraha stejně víc neřekne a víme, kdo ho poslal." Odvětím tvrdě a pohlédnu směrem k Hadradovi a uvězněnému Stefanovi. "Hadrade, Stefan nás mohl zabít, nebo se o to pokusit již dříve, ale neudělal to i když nám tohle měl říci." Zabručím a pohlédnu po ostatních přítomných. "Mrtvé nechte zvěři. Tarose pohřbíme jako padlého spolubojovníka a ráno vyrazíme." Řeknu rozhodně a autoritativně. Tenhle boj se pro mne stává osobním, protože padl knurla jako jsem já. Padl jeden z mých bratří a odplata je žádána. |
| |
| Po boji Taros bohužel boj nezvládl. Neznal jsem ho moc dobře ale je to ztráta pro spolubojovníky trpaslíky. Zvážním a vzdám holt mrtvému bojovníkovi. ,,Doufám že dojdeš pokoji Tarosi." Nyní dojdu ke Hadradovi. Začnu mluvit. ,,Je možná vlkodlak ale vypadal že se více méně ovládá. Nevypadal jsi jako šílenec-vlk který vraždí dokud není jeho chuť po krvi ukojena. Ehm. Hadrade mohli bychom mu dát nejmíň nějaké oblečení? Stefan je sice vlkodlak ale já si myslím že jelikož nám pomohl a bez něj bychom tu potvoru nedostali. Mohli bychom mu prokázat tu vděčnost že nám pomohl." Podívám se do Truhličky a vytáhnu hromádku oblečení. Dojdu ke Stefanovi a řeknu. ,,Není to nejlepší a mohlo by to být trochu malý ale je to docela dobrý oblečení pro lidi. " Pak se ozve Doran. ,,Souhlasím. Měli bychom vyrazit." Vytáhnu skládací lopatku co mám jako součást věcí na táboření a dodám. ,,Rád pomůžu Dorane." |
| |
| Po boji Vděčně pohlédnu na Zacha a pravím k Tarosovi.. " Kdybych Vám chtěl ublížit, tak už bych to udělal nemyslíš?.. nejsem tu pro to abych Vás ohrožoval.. tak jsem toho zmetka zabít nemusel a mohla jsem Vás v tom nechat, přísahám že moje úmysly jsou stejně čisté jako Ty Vaše.." Znovu si sahnu na hrudník.. Sakra to je krve jak z vola!!.. Znovu vzhlédnu "Aspoň mi dovol si vzít něco na ty rány, neříkám že se to nezahojí, ale nechci mít další jizvy přes celé tělo..." |
| |
| Po boji Zamračeně hledím na Stefana, který je uvězněný v mým spirituálním kruhu. Mám proti němu nataženou hůl a hlídám každý jeho hýbnutí. Potom začne Doran a Zach říkat o tom, že Stefan je v pohodě, že ho mám nechat být. ,, Hm... Jak můžeme vědět, že se kontroluje, co když se promění a neovládne se a zaútočí na nás... ,, Po nějaký době přemýšlení řeknu. ,, No dobrá, pustím tě, ale pamatuj si, že od téhle chvíle jsi pro mě jen nečistá a zkažená duše! Zkus udělat cokoliv, co by mě a tady ostatní ohrozilo a tvou zkaženou duši pošlu do pekel! ,, Řeknu výhružně a v mích očích šlo poznat, že to myslím vážně. Poté si v hlavě něco říkám a se svou holí udělám prudký dva pohyby a spirituální kruh kolem Stefana zmizí. Já pomalým tempem skloním hůl a po chvilce pozorování Stefana, se narovnám a zhluboka nadechnu a vydechnu. Potom přijdu k Doranovi a řeknu. ,, Máš pravdu... Pohřbíme Tarose. ,, Řeknu a přijdu k mrtvému trpaslíkovi. ,, Dorane... Jeho věci, jako jídlo a podobně bychom si měli vzít. Pod zemí budou k ničemu. Zbraň a zbroj mu ale necháme... Ať jde do síní svých předků, jako bojovník. ,, Ohlídnu se po Doranovi a čekám na jeho odpověď. |
| |
| Po boji Když se Hadrad uklidní a pustí Stefana oddychnu si. Na jeho řeč jen kývnu. "Souhlasím. Nechť jej předkové příjmou s otevřenou náručí. Vykopejte hrob já přinesu nějaké kameny na mohylu." Podotknu a odložím svůj štít k ostatním svým věcem. Sekeru nechávám za opaskem a začnu nosit přiměřeně velké kameny vedle díry, kde pohřbíme padlého druha. "Tenhle den je chmurný, ale krev byla zaplacena krví." Mumlám si spíše pro sebe a po očku sleduji ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ležíš v posteli a už usínáš, když najednou uslyšíš. ,, Áááá!!... Veryne! ,, Po chvilce uslyšíš kroky a poté hlas. ,, Ano paní? ,, ,, Darat, Garanoa a těch pět chlapů jsou mrtví! Ta družina přežila, jen jeden trpaslík umřel. Mí špehové mi taky řekli, že jeden z nich je vlkodlak. Jsme v nebezpečí! Snad nepůjdou správným směrem, a když jo, tak se jim dostanu do hlavy! Připrav se na boj a zbuď chlapy, ať připraví pastě a ať se ozbrojí. Radši ať jsme připraveni. ,, Křičí naštvaně a trochu vystrašeně. ,, Ano paní... ,, Pak uslyšíš kroky, jak odchází. Ležíš v posteli a nějak ti z těch náhlých okolností nejde usnout. |
| |
| Obhlídka Na obhlídce nezjistím vůbec nic a tak se vrátím zpátky do tábora a jen vidím jak zrovna Hadrad uvolňuje nějaké kouzlo, které bylo kolem Stefana. "Okolí je čisté, minimálně na nejbližších 100metrů." oznámím tak nějak všem, ale aby to slyšeli jen uši nás a nikoho jiného. Poté Doran navrhne ať pohřbíme Tarose .. vykopeme hrob a navršíme na něj mohylu z kamení, s tím nesouhlasím a rozhodnu se dát svůj názor najevo. "Nemyslím si, že zrovna teď máme čas na pohřbívání a mohylu .. prostě ho někam schovejte a pohřbíme ho potom, až bude váš přítel volný. Nebo .. dělejte, co myslíte, já se jdu obhlédnout kolem." řeknu a vydám se prozkoumat cestu směrem k čarodejnici. Nabiji si kuši otrávenou šipkou a zkontroluji si veškeré zbraně, co mám. Hned jak zmizím z dohledu mé družině vylezu vysoko na strom, ale abych já dohlédl na zem a zkoumám cestu směrem k čarodejnici. Postupuju tiše, obezřetně a opatrně a snažím se zahlédnout sebemenší pohyb. Jdu tak 1kilometr napřed, za tu dobu snad stihnou navršit mohylu. |
| |
| Pohřeb S kamenem v ruce vrhnu na Kaba tvrdý neústupný pohled. "Možná vy máte ve zvyku nechávat své padlé na pospas zvířatům, ale my ne. I kdybych ho měl pohřbít sám udělám to. Zaslouží si to a zrovna ty bys měl být první kdo by pomáhal. Byl to jed z tvé šipky, který ho zabil! Jed o kterým si nikomu z nás nic neřekl!" Zavrčím trochu podrážděně a pak zatnu čelist a začnu nanášet kameny, abych na Padlém knurlovi mohl navršit mohylu a zakrýt a uchránit tak jeho tělo. Sekeru mu nechám šloženou na prsou, aby do dalšího života vešel jako bojovník. Nijak zvláště se nestarám o to jestli mi ostatní pomohou. Prostě dělám to k čemu jsem se rozhodl. |
| |
| Pokračování... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rány Rány byli dost velký, po nějaký době chůze se ti ale začínají léčit. Momentálně se ti na nich už tvoří malí strup a ty velké rány přestali krvácet. Cítíš se však slabý a na další boj nejsi moc silný... Dostal si dost zabrat. Vypadá to však, že se rány zahojí a budeš v pohodě... Jestli však náhodou nedostaneš nějakou otravu a podobně. Vyhovoval by ti tak den či dva dny odpočinku, aby se rány zahojili úplně... Díky tvé rychlé regeneraci. A nabral si opět sílu a energii. |
| |
| Další cesta Po uplynulé noci jsme se vydali znovu na cestu, sice to pro mé tělo není zrovna to nejlepší kvůli nedávnému souboji, ale nehodlám družinu zdržovat, už jsem byl i v horších patáliích.. Když se ztratili stopy, tak se zastavím, opřu o nejbližší strom, a prohodím "A co se bude dít teď?ten les je hluboký, nemůžeme se tam jen tak vydat a ztratit se.." Rány se mi začali zacelovat, snad do nich nechytnu žádnou infekci, to by moji regeneraci jen komplikovalo.. |
| |
| V lese Chvíli jsem ještě v noci oči zamhouřil, ale žádný pořádný spánek to nebyl. Raději jsem jen tak podřimoval, mohli být v houští skrytí další nepřátelé čekající jen na to až se v tichosti přiblíží a podřezají nám krky. Tu možnost jsem jim nechtěl dát. Naštěstí se nic takového nedělo a tak jsme za svítání vyrazili na další cestu lesem. Kdybychom neměli Kaba, už bychom se určitě ztratili, naštěstí nás vede a zdá se, že ví co dělá. Ovšem po chvíli už i Kab začíná být nejistý. Chvíli jen mlčím, poté ale když Kab začíná vypadat čím dál ztraceněji, zajdu k němu. Kabe, děje se něco? Cítíš něco co by na tebe mohlo mít nějaký špatný vliv? zeptám se ho lehce znepokojeným hlasem. |
| |
| Kouzla Jdu stále napřed a dávám co nejlepší pozor na cestu. Slunce svítí, takže vidím naprosto přirozeně a daleko. Ale začíná mi být nějak divně, mám jakoby zakalený zrak a ztrácím stopy, zastavím se tedy na jedné větvi, pevně se chytím abych nespadl a protřepu si hlavu, abych si vyčistil mysl, poté se zhluboka nadechnu voňavého lesního vzduchu a čekám zda-li se to zlepší. Pokud ano pokračuji dál, pokud ne, tak zůstanu stát a tiše zanadávám (jen v duchu) a pomyslím si ... magie, kouzla, čáry ... jak já tohle nesnáším ! ... Čekám na ostatní než přijdou a jsem stále ostražitý. |
| |
| Nečekané... Dál postupujete lesem a následujete Kaba, který jde kus před vámi. |
| |
| Kab Pokračujeme lesem a Kab jde kus před námi a stopuje. Chvíli asi bloudíme, protože Kab chodí ze strany na stranu... Asi nemůže najít stopy. Pak se však stane něco divného. Kab se zastaví a stojí nehybně otočený proti nám. My jdeme v klidu k němu, když to náhle ucítím... Jako když upír zvětří čerstvou krev... Ucítím ve vzduchu magii a v hlavě šumění a pískání. Rychle se pevně chytím hole a napřáhnu jí před sebe. V tom okamžiku zakřičím. ,, Magie! Cítím magii! Pozor!! ,, To už však Kab běží proti nám a v ruce drží křečovitě dýku. Běží na Dorana a chce ho nejspíš bodnout. Jakmile si všimnu jeho očí, tak zakřičím. ,, Pozor je začarovaný!!! ,, Rychle uskakuji kus stranou a hůl dávám před sebe. Soustředím se, co se bude dít a už se chystám na nějaké zaklínadlo. |
| |
| Souboj s přítelem Jdeme stále dál a já jsem stále připraven k boji. Nelíbí se mi tu o nic více než včera. Zvláště po pohřbu Tarose. "Nechť jej předci přijmou." Vzdychnu v duchu a pak vidím, že Kab stojí jdu dál za ním vepředu skupiny, nějak mi to nedojde než se otočí a běží k nám. Pak slyším Hadrada a vidím Kabovy oči. "Pro předky!" Zavrčím a sevřu topůrko své jedno ruční sekerky a s nádechem vyběhnu proti němu běžím však trochu bokem a chráním se svým štítem takže mám v plánu do něj narazit co největší rychlostí svou menší postavou aby přezemě přeletěl nebo jsem ho zastavil, i když mě to možná povalí. Při jeho výšce bych jej však mohl srazit nebo rozhodit. Nechci mu ublížit nejlépe ho štítem po nárazu omráčit, ale to se uvidí. |
| |
| Kab pod vládou kouzel Klidně kráčíme vpřed, věříme schopnostem Kaba. Vidím jak se vrací. Možná ztratil stopu nebo tak něco. Rozbíhá se s dýkou. Ohlédnu se, čekám že je někdo za námi ale vypadá to že Kab zešílel a chce nás zabít! Sáhnu pro pistoli a zakleju. Po souboji jsem ji zapoměl nabít! Vytáhnu dýku a vrhnu se na pomoc Doranovi. S dýkou mu mířím na nohy což pro mě není problém. Nejlepší by bylo kdyby se Doranovi podařilo ho omráčit ale když mu zraním nohy nebo ho schodím snad ho dokážeme zvládnout... |
| |
| Kouzla smrdí.. Když se Bab zastaví, je mi jasné že je něco v nepořádku, já jsem bohužel ještě pořád nenabyl všechny síly a nemohu nijak moc reagovat, proto raději odskočím stranou a snažím se zůstat v klidu. Koukám jak se družina přichystá na jeho útok, ovšem já jsem obezřetnější a koukám po okolí aby to nebylo jen odvedení pozornosti. |
| |
| Boj... |
| |
| Po boji Ucítil jsem náraz o můj štít a pak zahlédl jak Kab přeletěl jako párátko přezemne a zůstal ležet. Rychle se otočím a dojdu obezřetně k němu. "Odzbrojte ho, kdyby se probral Hadrade zkus zjistit, co mu je asi bude zakletý, nebo tak něco." Nervozně si prohlížím Kaba a kontroluju okolí. Trochu si protáhnu ramena po tom nárazu, ale jinak jsem klidný a snažím se přemýšlet zatímco ostatní dělají co umí. |
| |
| Kab Kab skončí na zemi a vypadá, že už nebude bojovat. Oči má bílé a z pusy mu teče slyna. Doran mi řekne, ať se na něj podívám a já přikývnu. Rychle přispěchám a kleknu si nad ním. Zkoumám jeho oči a výraz v obličeji. Poté přiložím svoje ruce na jeho čelo a zavřu oči. Nějakou dobu se takhle soustředím a asi po pěti minutách otevřu oči a sundám svoje ruce z jeho čela. ,, Ano... Jak jsem si myslel. Čarodějka se mu dostala do jeho hlavy a ovládala ho. Jenže musí se na to plně soustředit a být v jakémsi transu. Jak Kab spadl na zem, tak se asi přestala soustředit a pustila se od něj. Nyní už Kab není v její moci, a však bude nějak dobu v bezvědomí. ,, Poté sklesle pohlédnu na mé společníky a dodám. ,, Ta doba může být několik minut, hodinu, den, dva, týden, měsíc... Ale může trvat i roky... Či to nejhorší... Celý život. ,, Smutně vrátím zrak na Kaba a řeknu. ,, Potřebovali bychom nějakého zkušeného kněze, či elfskou magii... Ty by mu mohly nějak pomoct... Já mu pomoct nedokážu. ,, Vstanu a můj obličej je smutný. Poté se zarazím a v rychlosti kouknu do stran. ,, Musíme být opatrní a rychlí... Je možné, že čarodějnice očaruje dalšího z nás... ,, |
| |
| Kab Jsem rád že jsme zneškodnili Kaba bez jeho zranění. Hadrad se snaží zjistit co se s ním děje. Když nám řekne co zjistil a navrhne jak bychom měli pokračovat kývnu a řeknu. ,,Měli bychom jít pohromadě. Když se někoho pokusí ovládnout snadno uvidíme jeho podivné chování. Možná také to že Kab šel sám pomohlo čarodějce. Co s Kabem. Nést ho na zádech nám rychlosti nepřidá a nechat ho tu nepřipadá v úvahu. Nějaké nápady?" Otočím se po všech trpaslících. Pak jak si vzpomenu začnu nabíjet pistoli. Nikdy nevím kdy na nás vyskočí nějaký posluhovač té čarodějnice. |
| |
| šílený Kab Jak jsem čekal, tak se Kaba podařilo zadržet včas, alespoň tohle jsme zvládli.. no ale co teď ?.. vejít tam.. nebo se vrátit a zkusit to jinudy ? .. Každopádně má Zach pravdu.. musíme jít pohromadě.. každý zvlášť jsme zranitelní.. " Tak jo.. uděláme mu nosítka nebo něco tomu podobné a vyrazíme, nemůžeme se tu déle zdržet, třeba nás chtěla jen zdržet, měli by jsme vypadnout!!" |
| |
| Kab Když procházíme lesem, s Kabem se něco začne dít. Než se stihnu rozkoukat, Kab už je zneškodněn. Nechápu co se s ním stalo. Zřejmě v tom má prsty ta čarodějnice. Souhlasím se Stefanem, Kab je pořád náš společník. Máte někdo nápad z čeho udělat nosítka? pronesu nad omráčeným Kabem a porozhlédnu se kolem. Když už jsme v lese mohli bychom využít různé větve. Tak já se jdu asi podívat po materiálu na ty nosítka. Půjdete někdo se mnou? |
| |
| Kab Alespoň někdo.. "Jo jo já s Tebou půjdu" a s těmito slovy zamířím za Norsirosem.. |
| |
| Pokračování... |
| |
| Jeskyně Ujmu se nesení nosítek s Kabem, jde to celkem pomalu, v lese je nevhodný terén. Po nějaké chvíli dorazíme k jeskyni, před kterou vidíme stopy. I bez Kaba jsme celkem poznali o koho šlo. Naznačím společníkům ať zůstanou chvíli co nejtišší. Snažím se vyposlouchat nějaké zvuky z jeskyně. Nic se zevnitř neozve. Také nic neslyšíte? zašeptám do skupinky. Šel bych dovnitř, ale opatrně... |
| |
| Jeskyně Když znovu vyrazíme jdu trochu před skupinou připraven opět bojovat, kdyby bylo třeba. Ani nevím, kdo nese našeho společníka, ale to je teď jedno. Postupujeme kupředu, až se dostaneme k jeskyni. "Tak a jsme tu." Zabručím a kývnu. Nastavím štít, abych se lépe kryl a se sekerou v ruce vyrážím, jako první do jeskyně, protože se štítem to mám velkou šanci vybránit. "Držte se pohromadě a dávejte bacha." Mé oči zvyklé na tmu rychle přivyknou, takže bych neměl mít problém s orientací. |
| |
| Jeskyně Nosítka jsou hotova. Vyrážíme dál lesem který už mi začíná lézt na nervy. Brzy ale dorazíme k jeskyni. Stopy vedou dovnitř. Při vzpomínce na šakala se otřesu. Polknu a kývnu na Doranova slova. Pak ho následuji vstříc temné jeskyni. Jsem připraven bojovat i když doufám že se odsud dostaneme bez větších střetů. Boje jsou neuvěřitelně nebezpečné. Pořád mám trochu strach z té čarodějnice ale doufám že pomocí svých vynálezů a díky trpaslíkům které doprovázím budu v pořádku. Nechci se na téhe výpravě nechat zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Lilly O´Shannon pro Zametám velký pokoj ve kterém bydlím společně s dalšími služebníky čarodějnice.Jistě jsem ten nejlépe vypadající člen její skupiny pomocníků,dalo by se říct že jsem růže mezi spoustou trnů.Zamávám křídly a smutně se rozhlédnu kolem.I když to tu zametu sebelépe tak to pořád bude vypadat pořád stejně příšerně. Ale tohle je trest za mou zvědavost a neposlušnost. Vzdychnu a zavrtím hlavou protože tyhle myšlenky mi nepomůžou.Smlouva platí do konce života jedné z nás i když možná se jednou najde skupina dobrodruhů kteří se jí vydají Karolu zabít a možná i uspějí. Co si to namlouváš Lilly to je pravděpodobnější že se ti podaří utéct. Radši se vrátím k zametání brzo už to bude a pak si snad budu moct jít lehnout.Z mých myšlenek mně pravě vyvede Karola,zřejmě se někdo zatoulal poněkud dál do lesa než by pro něj bylo zdravé.Darat a pět jeho mužů tvoří trestnou výpravu a samozřejmě Garanoa která u toho nesmí chybět.Takže asi nepůjde o obyčejnou skupinu poutníků co náhodou zabloudili.Ne tihle sem vstoupili s jistým úmyslem,zabít jí a ona to ví proto všechna ta opatření. Že bych mohla doufat?Radši ne nebudu pak zklamaná když se moje očekávání nakonec nenaplní. Veryn je uražené že to nebylo svěřenou jemu,ale Daratovi a já skloním hlavu aby mi vlasy skryly úsměv.Když Karola dojde až ke mně a propustí mně vděčně vrátím koště a jdu si lehnout. Uvidím jak to dopadne možná budou mít štěstí.Dostali se docela daleko a nenechali se oklamat. A o něco později zjistím že tahle skupina se dostane zatím nejdál jak to šlo.Trestná výprava selhala,Darat i jeho muži a hlavně Karolin výtvor jsou mrtví,Garanoa konečně našla někoho kdo jí porazil a oni přišli jen o jednoho člena.Ale pokud to jsou trpaslíci tak to docela vystihuje i když asi všichni trpaslíci nebudou.Karola mezitím zuří a burcuje všechny k plné pohotovosti. Ještě jsme jí tak nezažila i když ještě se nikdo nedostal tak daleko. Stejně nemůžu usnout a tak se rozhodnu této situace využít protože pokud je většina pozornosti upoutaná na ty dobrodruhy nemusí si nikdo všimnout jedné víly zvlášť když si vypomůžu trochou magie.Pomalu vstanu a obezřetně se vydám na cestu ven. |
| |
| Jeskyně Když dorazíme ke vchodu do jeskyně, vidím že stopy šakala vedly odsud.. "Snad tam té havěti nebude víc.." Po tomhle zápase, nevím zda bych přežil další.. Když Doran, skrytý za štítem vykročí do jeskyně, vydám se hned za ním, v ruce držím svůj meč s vyrytým vyjícím vlkem na jílci. Pak se ohlédnu a vidím že Kab je vlastně pořád v bezvědomí a že ho je třeba dále pořád nést.. "Pomůže mi někdo s Kabem ? nemůžeme ho tu nechat, bůh ví co tu ještě pobíhá.." Zastrčím meč zpět do pochvy a sehnu se pro nosítka a čekám kdo mi s ním pomůže. (Pj jak to vypadá s mýma ranama ?) |
| |
| Jeskyně Do jeskyně vkročuji jako poslední, pro případ, kdyby to byla léčka a někdo by se nám chtěl dostat do zad. Stefan najednou zatasí, podivím se co se děje. Na výzvu, aby mu šel někdo pomoci s Kabem ihned zareaguji a jdu pomoci s nosítky. Položíme je hned vedle vchodu do jeskyně a opět vytasíme. Ve střehu pokračujeme dále do tmavé jeskyně. Mám připravenou sekeru k akci. |
| |
| Jeskyně |
| |
| Setkání Postupujeme tedy opatrně dál. Stále mám připravený štít. A pak uslyším křik a uvidím dva běžící muže. Neváhám a s hlubokým nádechem se rozběhnu proti nim a začnu bojově a hrozivě z plna hrdla řvát. (91% na bojový pokřik) Nezastavuji se a nastavím štít snažím se nabrat co největší rychlost než doběhnu k těm dvěma pak je pomocí svého štítu srazit k zemi, abychom je mohli líp dorazit. (70% na útok štítem a nepřátele) |
| |
| Setkání Pokračujeme do jeskyně. Je temná ale očividně obydlená. Naštěstí je můj gnomí zrak zvyklý na tmu a šero takže problémy nemám. Jak pokračujeme ozvou se kroky a řinčení a proti nám běží dva nepřátelští bojovníci. Doran se hned vrhne dopředu. Chodba je úzká. Sakra! Stojí mi v ráně! Vytáhnu dýku ale držím se zpátky. Čekám na moment kdy na mě zaútočí nebo kdy budu moct střílet bez obav. Jinak nechám trpaslíky ať je pobijí. Já tu konec konců nejsem od boje a spíš bych se jim tam pletl. |
| |
| Jeskyně Pokračujeme tedy dále do jeskyně. Zdá se, že dar, který každý trpaslík dostává do kolébky, se při výpravách do jeskyní neuvěřitelně hodí. Jsem přesvědčen, že normální člověk by zde v jeskyni možná viděl jen vzdálené světlo pochodní. Naopak já vidím náš ozbrojený předvoj, který neohroženě razí cestu tmou. Kráčíme dále. Najednou uslyším kroky, je mi jasné, že je Doran musel slyšet také, a tak bude určitě ve střehu. Mé smysly mě nezradily. Zpoza rohu vyběhli dva muži. A zahrát si v kostky rozhodně nechtějí. Já, jelikož jsem vzadu, dopředu neběžím. Myslím, že Doran je vyřídí rychle a motat se kolem trpaslíka, který se pravděpodobně v nejbližší době bude rozmachovat sekerou není zrovna dobrý nápad. Jen křiknu do tmy: Nech alespoň jednoho ve stavu, abychom ho mohli vyslechnout! Možná něco ví. |
| |
| Jeskyně Když pokračujeme dále jeskyní, není mi zrovna příjemné že je to tu tak malé nebudu zde moc využít svých schopností.. a nedej bože kdybych se proměnil tak by to byl ještě větší problém.. Ale alespoň celkem dobře vidím na to že tu je takové šero, na stěnách jsou ještě pochodně tak tu vidím dostatečně na to abychom viděli kdyby se na nás někdo chystal.. V tomhle hloubání mě ale přeruší řev nějakých dvou chlápci.. asi nejdou opejkat buřty.. ale to už Doran běží štítem napřed a řve co to dá.. Norsiros na něj ještě řve ať jednoho nechá žít aby se dal vyslechnout.. ale nejsem si jistý jestli ho Doran přes to všechno slyšel.. já zůstávám v klidu.. připravený zakročit bylo by třeba. |
| |
| Jeskyně Vešli jsme do jeskyně a jdu hned za Zachem. Kaba nese Norsiros se Stefanem... I když Stefan má ještě celkem pěkné zranění po boji s tou obludou, nevadí mi, že ho nikdo nevystřídá v nošení... Utajil nám kdo je!... A dokázal to skrýt i přede mnou! Pokračujeme spoře osvětlenou jeskyní, což nám ale nevadí, když náhle zpoza rohu na nás vyběhnou dva chlápci. Doran si je bere na starost... Jelikož tu moc místa není a další válečník by se tu nejspíše jenom pletl, tak využiji svou magii... Můžu stát tady v klidu vzadu a Doranovi mu má magie vůbec nebude překážet, nýbrž naopak... Soustředím se na toho, který je více do strany, než na koho běží Doran a v hlavě si zformuluji zaklínadlo... ,, Ať ví, co umím… ,, Zavřu oči a usměji se. ,, Alta esteron ulkantor ed farto... Lins norlte farto blod se... Turn se torto la gon... Intertian forsto se keltondo nalta... ,, Říkám zaklínadlo se zavřenýma očima a přitom svojí hůl, kterou mám nataženou před sebe, kroutím jako nějaký šroubovák. Kolem špičky hole se začíná míchat takový rudý dým. Vyvolávám zaklínadlo krev na toho jednoho nepřítele. (10%) |
| |
| Jeskyně |
| |
| Jeskyně Mé proražení nepřítelových řad mělo větší efekt, než jsem doufal. jednoho z nich jsem doslova smetl a o druhého se v zápětí postaralo kouzlo našeho druha. Krev pomalu vytékala všude okolo mrtvého těla. Bylo to až nechutné co magie dokáže. Nezdržoval jsem se však a rychlými kroky přešel k druhému z nich, který to přežil, ale je nyní bezbranný a snaží se dostat na nohy. Zastavím se až před ním a přišlápnu mu hruď aby dosedl zpátky do sedu nebo lehu, trošku se kryju štítem a jsem připraven zaútočit sekerou. "A ted zpíej ptáčku všechno co víš, nebo ti začnu usekávat prsty jeden po druhém." Ušklíbnu se a upřu na něj svůj pevný pohled. |
| |
| Jeskyně Přirazíš muže zpátky na zem a výhružně mu řekneš ať ti všechno řekne. Ten však chvilku mlčí a vypadá to, že přemýšlí. Sem tam bolestí zasténá. |
| |
| Jeskynní výslech "Hohoooo! Panáčku snad mi nechceš tvrdit, že jsi tu byl jen na procházce sbírat kamení." Zašklebím se trpce a jemně zakývu sekerou. "Tak mluv kolik vás tam uvnitř ještě je a kde je ta střapatá čarodějná mrcha?! Nemám na tebe celý den." Zabručím a prohlížím si ho. |
| |
| Jeskyně |
| |
| Kab Doran vyslýchá banditu a celkem se mu to i daří. ,, Jen doufejme, že nelže... ,, Řeknu a zašklebím se. ,, Bohužel neumím zjistit, zda lže, či mluví pravdu... K tomuhle se magie, kterou studuji, netýká. ,, Řeknu si v hlavě a pozoruji, co se bude dít dál. Najednou však uslyším Kabovo zachraptění a rychle se na něj otočím. Několikrát sebou škubl a poté opět v klidu leží v bezvědomí. Usměji se a v rychlosti položím svou ruku na jeho čelo. Zavřu oči a chvilku se soustředím... ,, Je to mnohem lepší než jsem čekal... Náš Kab má silnou vůli a tvrdý oříšek... Vypadá to, že se nemusíme bát, že takhle zůstane až do konce svého života... Když nám bohové budou přát, možná se ještě dnes probudí... ,, Řeknu s úsměvem a možná trochu více optimisticky. Poté se však otočím na banditu, o kterého se stará Doran a poté se podívám na cestu a zatáčku před námi... ,, Jen doufejme, že už je Karola dostatečně vyčerpaná... Jinak budeme mít ještě pěkné problémy. ,, Řeknu a poté dále pozoruji Dorana a toho banditu. |
| |
| Bandita Vyslechnu s úšklebkem banditu, který konečně začne zpívat. Zaslechnu taky Hadradovu poznámku a koutkem oka zahlédnu jak se vzdálí za Kabem. To, že bude v pořádku tak brzy je povzbudivé. Zadívám se na banditu. "Doufám, ve tvém zájmu, že mi nelžeš. Pokud jo najdu si tě a pak budeš umírat hodně pomalu. A teď zmiz, začni sekat dobrotu a modli se ať nás už nikdy nepotkáš. Zkus něco a tvůj mozek vymaluje zdejší stěny." Řeknu pevným a klidným hlasem a sundám těžkou nohu z jeho hrudníku a ustoupím o krok bokem. Jsem připraven bojovat, kdyby si nevážil mé nabídky, ale nechávám mu cestu pryč z jeskyně. "Tak už padej než si to rozmyslím!" Zavrčím a sleduji jej i chodbu, která pokračuje. |
| |
| Jeskyně Proběhne vyslech a potom Doran nechává hrdlořeza jít. Blbost. Ten se při příští příležitosti vrátí ke svému řemeslu. Hadrad si všimne že Kab už se začíná zotavovat. To je dobrá zpráva. ,,Je zvláštní že jsem zatím nevidě žádný nástroj nebo vynález pro který jsem sem byl poslán. Myslíte že je má všechny u sebe?" Rozhlížím se po chodbě. Nemám z toho dobrý pocit ale co. Sice nás není víc než jich ale máme vlkodlaka a trpaslíci jsou daleko lepší v boji než lidé. |
| |
| Jeskyně Když zaregistrujeme, že Kab zachraptí, pomalu kývnu na Stefana, abychom ho opatrně položili. Přitisknu mu prsty na krk a chvíli je tam nechám. Zjistím, že se mu tep docela zrychlil od normálu. Ale zatím přežívá, což mi následně potvrdí i Hadrad. Zach má pravdu, je to docela podezřelé, že jsme cestou vlastně neviděli nic, co by naznačovalo, že čarodějka má nějaké vynálezy, pro které sem byl poslán Zach. Ovšem mě s Doranem zajímá zřejmě jen Sam. Neříkal, že jsou ty dveře očarované? Jak je tedy otevřeme? Myslíš, že na to budeš stačit, Hadrade? Počkám, než se Kab jakž takž uklidní a poté pronesu: Tak jak? Budeme pokračovat? Jste připraveni na boj? |
| |
| Jeskyně Pomalu Kaba položíme na zem a čekáme až se uklidní, alespoň že on se začíná vzpamatovávat.. "Rozhodně budeme muset, připraveni k boji, přeci jsme nešli takovou cestu abychom se teď otočili a šli domů ?! Já se vracet nehodlám, i když mé zranění ještě nejsou úplně v pořádku.. nenechám se zahnat nějakou starou flundrou co neumí čestně bojovat!! Ať toho má kolik chce u sebe, ale všechny najednou nás zničit nemůže!! " Jsem naštvaný, hodně naštvaný.. ta baba mi leze na nervy.. Karola.. PCHE.. |
| |
| Jeskyně Bandita nám řekl něco o očarovaných dveřích... Hned mě to zarazilo. ,, Očarované dveře... Hmm... To bude problém. ,, Norsiros se mě hned na ty dveře zeptá... ,, No myslím, že to nebude lehké. Mohu zkusit zlomit kouzlo, ale bude to velmi obtížné... Zaprvé neovládám očarovávání a za druhé Karola je zřejmě velmi zkušená čarodějka... ,, Najednou se však zarazím a začnu přemýšlet... ,, Počkat, počkat... To je divné... ,, Říkám zamyšleně a u toho se mračím. ,, Jak dokázala permanentně očarovat věc? To čarodějové nedokážou... Jedině, že by to bylo dočasné, což znamená, že bychom mohli počkat, než kouzlo přestane... Ale permanentně očarovávat věci dokážou jen theurgové přes své sféry a jestli jí ty dveře očaroval nějaký theurg, je možné, že nás čeká ještě mnohem větší nebezpečí než nějací bandité a čarodějka... ,, Zamračeně zavrtím hlavou a rozeženu hrozivé myšlenky. Poté se podívám na každého z družiny... ,, Pokračujeme dál? Nesmíme jí dávat čas… ,, |
| |
| Kupředu "Tak jo není čas se zdržovat jdeme." Houknu na ostatní a opět vyjdu v čele formace obezřetně chodbou. "Bude to velmi milý shledání. Hadrade raději měj připravený nějaký ochranný formule přece jen s kouzlama zápasit moc my ostatní nemůžem." Podotknu k trpaslíkovi za chůze. Nemám osobně rád, když se někdo schovává za kouzla, protože je sám neovládám. |
| |
| Jeskyně Po tom co Doran vyslechl jednoho zlosyna a vzápětí ho nechal jít, rozhodli jste se pokračovat ve spěchu dál... |
| |
| Překvapení míjí překvapení Postupuji dál chodbou až do chvíle než se rozdvojí. "Sakra práce." Zamumlám a začnu sledovat stopy a rozhodovat se. V tom jsou však slyšet kroky. Pozvednu štít a připravím sekeru. Pak uvidíme nějakou dívku. Nepolevuji však na ostažitosti. "Kdo sakra jsi poletucho? Nemůžeme jí věřit může bejt nějaká potvora nebo kouzlo tý mrchy." Podotknu a bádavě si držím odstup a sleduji dívku. Po očku taky sleduju druhou chodbu. Pak se ozve výkřik a žuchnutí. Mám pocit, že se mi skoro snad zježil i vous. Po chvíli si uvědomím, že to byl Kab. "Utište ho kruci, už tak je asi moment překvapení v hajzlu. Sakra tak co s ní a kudy dál?" Jen letmo kouknu na ostatní a dál hlídám obě chodby a vílu. |
| |
| Setkání s trpaslíky. Ano nejdřív to vypadalo jako docela dobrý nápad.Se vším tím povykem ohledně skupiny trpaslíků kteří se sem vydali a nyní se dostali mnohem déle než ostatní si nikdo nevšimne prosté víly.Ovšem to že to je dobrý pocit zmizelo když přišel pocit že jsem zabloudila.Ten pocit se pak skoro změní v jistotu a tak já jdu pořád dál. Takhle to nejde nejsem moc zvyklá chodit po kameni.A taky vypadám hrozně,ale to budu řešit až později. Rozhodnu se to rozetnout teď a nebo nikdy a doufám že to bude teď.Rozeběhnu se a běžím a běžím dokud mi stačí dech.Vidím to tak že až vyběhnu z této chodby tak se budu muset vydýchat,ale už jsem uběhla docela velký kus cesty. Mohly bych si i sednout ... Ovšem moje další myšlenky jsou narušené když vyběhnu a stanu tváří v tvář skupině trpaslíků kteří někoho táhnou na nosítkách.Vyděšeně se zastavím a moje křídla se začnou nervozně hýbat.Přece jen jsem je nečekala.Nečekala jsem že se dostali až tak daleko a že se s nimi potkám.A i když vím proč sem přišli neznamená to že mně hned přivítají s otevřenou náručí.Taky bych se mohla pokusit utéct sama,ale bude lepší když jim nakonec pomůžu. „No kdo jsem to je asi vidět kdo jsem.Jsem víla.“odseknu pak tomu trpaslíkovi složím si ruce na hrudi a kousek se vznesu nad zem.Ale pak se ten muž na nosítkách probere začne řvát a pak z těch nosítek spadne.Leknutím se málem praštím do hlavy a když ten muž vstane a podívá se na mně tak mi to taky moc klidu nedává.Ale nakonec se přece jen rozhodnu sestoupit na zem a odpovím tomu trpaslíkovi který má ohledně toho překvapení pravdu a zároveň se mýlí. „Překvapení není Karola ví o všem co se zde děje,Tak jsem sem dostala i já.Neměla jsme na vybranou.“utřu si ušmudlanou rukou slzy a pak pokračuji. „Ale vy jste se dostali daleko.Nezabloudili jste a porazili jste i Darata a Karolin výtvor.Dostali jste se vážně daleko a teď když je její pozornost rozptýlená máte možnost uspět.A já nejsem kouzlo ani iluze jestli mi budete věřit je na vás.“ Složím si ruce na hrudi a čekám jak se rozhodnou.Jsou to trpaslíci s nimi se mluví vždy obtížně.Ale možná bychom si mohli navzájem pomoct jenomže právě pro jejich nedůvěru jsem jím to nenavrhla hned.Navíc sebou nemám zlato ani drahé kamení které by mi současnou situaci usnadnilo. |
| |
| Probuzení Kráčím si lesem, velmi opatrně našlapuji a snažím se být co nejtišší. Poté se mi začíná motat hlava a chtít spát. Na chvíli se zastavuji, protřepávám si hlavu a ... pak padám na zem s nosítek. "Co to sakra ?" řeknu již o poznání tišeji poté, co si uvědomím jak jsem zařval a jak na to reagovali ostatní členové družiny. Poté se posbírám ze země a podívám se na vílu "Zasraná magie, co ta tady ***** dělá ?" zeptám si, protože vím, že víly rozhodně nejsou nemagické. Poté z ní sesunu pohled a rozhlédnu se po tom kde jsme "SAKRA, jak se může najednou les ZMĚNIT v jeskyni ? Tady někdo moc ošklivě čaroval. Není možný, aby se něco takovýho stalo bez magie!" poté poslouchám jak ta víla mluví o výtvoru Karoly tak si hned řeknu "No jo ... jak jsem si myslel magie. Však počkej ty ... čarodějnice. Zabiju tě pomalu a krutě!" načež si zkontroluji své rukavice. S nimi se naštěstí nic nestalo. "Měli bychom se za ní vydat co nejrychleji, než se stihne zorientovat a vytvořit další monstrum." oznámím prostě a prokřupu si klouby. Ihned poté se protáhnu, abych byl připraven k boji. |
| |
| Kab a víla Procházíme chodbou když uslyšíme kroky. Než se nadějeme stojí proti nám jisté stvoření. Vypadá jako dost zubožená víla. Nevím jestli je nebezpečí nebo není, ale stejně se připravím užít mou zbraň. Doran promluví ale hned poté se ozve strašný výkřik. Trhnu sebou a mále vystřelím ale pak si všimnu že to byl jen Kab. Dobře alespoň už se probral, ale jeho křik nejspíš taky probral všechny v okolí. Víla nám řekne že Karola o nás ví a že ona sama není její výtvor nebo kouzlo. Možná lže. Pokud by byla takový výtvor tak by nám to stěží řekla. Ale zatím na nás nezaútočila, to je dobré znamení. Nikdo se k řeči nemá a tak promluvím já. ,,když tvrdíš že nejsi výtvor Karoly, co tu tedy děláš?" |
| |
| Víla "Buď si víla nebo poletucha mě je to jedno, stejně nemám důvod ti věřit úplně v klidu můžeš bejt jen jedna z jejích sviní, která nás naláká do pasti. Možná bychom jí měli urvat křídla a poslat pryč jako toho strážného jen nás bude zdržovat a věřit se jí nedá." Zabručím nedůvěřivě a těkám očima okolo do chodeb taky jsem připraven bránit se nebo zaútočit na vílu v případě potřeby. "Zatracená křídlatá potvora jen nás zdržuje." Přemýšlím co s ní. "Hadrade můžeš nějak zaručit že mluví pravdu?" Optám se za sebe. |
| |
| Pořád s trpaslíky „No co asi?Utíkám protože vy jste vytvořili zatím tu nejlepší příležitost.“říkám pak když odpovídám tomu elfovi který se zřejmě probral z čehokoliv co se mu stalo. Je toho na Karolu moc a tak asi přestává to co bylo působit.Ale oni jsou vážně blízko,ale co se dalo vůbec čekat od trpaslíků.Dostali se opravdu nejdál což bylo vidět už v lese kde porazili Daratův trestný oddíl a Karolin výtvor. „No já jsem Karolina služka.Dokud jedna z nás nezemře.Doufám nebo spíš jsem doufala že zemře ona.Vy jste se zatím dostali nejdál.Nečekala jsem že to vůbec bude někdy možné.“odpovím pak tomu gnomovi. „Já vás nikam vést nebudu nebo s vámi nepůjdu pokud nebudete chtít.Můžeme se rozloučit vy půjdete za ní a já zde počkám jak se vám bude dařit a já doufám že vám bude dobře.Tohle si vyřiďte sami.“dodám pak sednu si na zkřížené nohy,svěsím křídla a složím si ruce na hrudi.Ta trpaslící nedůvěra,bohužel kdybych měla nějaké zlato nebo drahé kamení tak by to šlo.A co jim nabídnout boj?Toho by si užili dost. „Mimochodem občas jsem uklízela Karolině pracovně a tam byli nějaké mechanismy.Vypadali jako pavouci které nějak pohání magická esence.Spíš by jste se měli obávat jich jsou to nějací špehové.A potom tam byli ještě nějaké mechanizmy,ale ty jsem si nedokázala pořádně prohlídnout.Jsem víla v tom se nevyznám a jsem i mladá.A byli tam i nějaký svitky a plánky jeden chlap se staral o údržbu a vyráběl to další člověk já jen občas pomáhala.“ Domluvím to a teď to nechám to na nich jak se se s tím vyrovnají.Možná mají ti trpaslíci moc těsné přilby. |
| |
| Víla Poslouchám její odpověď ale než se na ní zamyslím zmíní mechanismy které jsou nejspíš to pro co jsem byl poslán. Převládne znalec ve mě a já začnu mluvit. ,,Pavoukovci? Ona má informační pavoukovce? No teda fíha. Ty není nijak lehké sestavit aby poslouchali a viděli i když magie to může ulehčit. Naštěstí většina z nich se dá snadno odstranit. Pokud ale jsou z pořádného kovu třeba i magií vylepšení dají se využít i k boji. Vždycky jsem chtěl jednoho postavit ale jejich všestrané nohy jsou děsně těžké na sestrojení. Naproti tomu automatoni jsou lehčí. Ale nevím jak oc dobří jsou ve špehování. Pokud nejsou pravidělně udržovaní zevnitř začnou vrzat a skřípat. Pokud je ten muž o kterém mluvíš zkušený mechanik mohl by být problém. Se znalostí stavby mechanoidů jako jsou pvoukovci, s dostatkem času a dostatkem materiálu kreativní mechanik může proměnit prkenného sluhu ve vraždící mašinu na zabíjení. Pokud se ale dostanu blízko myslím že je můžu snadno znehybnit. Myslím ale že i rána sekerou na vhodně zvolené místo zabere. To většinou funguje na cokoliv pokud je sekera dost velká a ostrá." Většina ostatní už zřejmě přestala poslouchat ale mě to nevadí. Až teď si uvědomím že jen tak kecám a že bychom měli pohnout kostrou. Otočím se na vílu. ,,Tak co s tebou. Neber si to osobně ale stále ti nemůžem věřit. Nejspíš už ale nemáme moment překvapení tak pojďme." |
| |
| Kupředu Nervozně poslouchám tu poletuchu a taky to co řekne náš gnom. Ani za mák se mi nelíbí, že bych se na ní měl spoléhat. "Fajn tak jdeme vona ať si tu zůstane. S těmi mechoši si nějak poradíme roztřísknu je na náhradní díly a vona kdyby nám padla do zad tak jí někdo kuchnem." Podotknu jednoduše a stavím se k volné cestě, abychom mohli pokračovat. Jakmile jsou ostatní připraveni vyrazím ve střehu kupředu. "V jeskyni víla za chvíli tu budou běhat i nahatí elfové." Bručím si v duchu a vrtím hlavou. |
| |
| Kupředu, na co se zdržovat Víla ? no safra.. je tu až moc nelidských bytostí.. "I když já sám mám co říkat" uchechtnu se. No, lidi, neměli bychom se zdržovat, čím déle my tu stojíme, tím více má ta jedubaba času se připravit. Nenechám se zastrašit žádným... pavoukovcem?!.. ježiši marja.. jako kdyby jeden problém (šakal) nestačil. Opravdu mě ta baba štve, samé stroje a čáry. Přísahám na vlka ve mě, že jí to srdce vyrvu z těla".. chvilku se odmlčím, pak se podívám na ostatní.. "Tuhle" kývnu k víle "Bychom měli vzít s sebou, alespoň jí budeme mít na očích a třeba nám bude užitečná, když jí necháme samotnou tady, bůh ví co ji napadne udělat" |
| |
| Nově příchozí Když přijde víla (nebo co to je), docela mě to překvapí. Z mých zkušeností (hodně jich sice není ale co) jsem se s vílou setkal jen v lese. Zřejmě jsem se s nimi nesetkal v prostředích jako je toto. I když, v tomto lese už se budu divit máločemu. Zatím nechávám mluvit své společníky, aby jí ''proklepli''. Pozoruji Kaba na nosítkách a začínám si všímat, že sebou začíná mlít. Tyto pohyby vyústí až v křik, a během něho se nám vyhoupne z nosítek, takže se z transu probudil už na vlhké zemi. Jsi v pořádku, Kabe? zeptám se a hned mu podávám ruku, abych mu pomohl vstát. Nyní mě začíná zajímat víla. Co je to za úmluvu, sloužit dokud jedna neumře? zeptám se překvapeně. Nějak to nechápu, jak víla začala sloužit čarodějce. Doran ji chce krátkozrace nechat za zády. Bohužel v tomto stojím za názorem Stefana, neboť by se stále mohla hodit, a pokud to tu zná, mohla by nám být nápomocná. Souhlasím se Stefanem, myslím, že se nám ještě bude hodit... Zachův výklad si asi jako jeden z mála vyslechnu celý, chci vědět proti čemu budeme pravděpodobně bojovat. Takže se musíš trefit do určitého místa abys toho pavoukovovce, nebo jak se to jmenuje, zneškodnil? To bude těžký... vydechnu. Poté přejdu k nosítkům a vezmu je pod paží. Tohle se asi bude ještě hodit... |
| |
| Nově příchozí Z temné jeskynní uličky vyleze jaká si umouněná víla a my s ní začneme mluvit. Říká nám, kde se tu vzala a co všechno můžeme naleznout v jeskyni... ,, Hmm... Já jsem pro ji vzít sebou. Karoli iluze, či nějaké kouzlo to není. To bych určitě z ní cítil hodně magie... No radši si to ověřím... ,, Řeknu a udělám krok k ní a sáhnu na její ruku. Když na ní sáhnu, vím, že to není jen iluze a že je živá. ,, Vezme jí sebou... Kdyby dělala nějaké problémy a třeba nám lhala... Není problém, aby jí má magie zmučila tak, že už nikdy v životě nezalže. ,, Vyhrožuju jí a přitom se na ni zamračeně dívám. Potom však pohlédnu na družinu a řeknu. ,, Tak jdeme! Musíme spěchat! A ty se drž u nás, babo! ,, Řeknu a vydávám se chodbou, kudy přišla víla. |
| |
| Trpaslíci a víla Ten gnóm pak začne mluvit a zřejmě se v tom vyzná protože mluví a mluví a nějaké věci z toho dávají smysl a asi vím co bude tím plánem.Všechno rozsekat,tedy ne že by to jinak nefungovalo. Není problém který by u trpaslíků neměl násilné řešení. Nad posledními slovy toho gnóma jen pokynu rukou stejně se mi vracet nechce.I když čekat zde se mi taky nelíbí. Možná jí zaměstnají a já odsud uteču co bych taky dělala mezi trpaslíky? Už ta samotná představa je směšná.ale někdo tu má jiný nápad. Jo mně tak napadne něco dělat. „No vzhledem k všem těm vlkům kteří byli kolem mně jediná možná.“odpovím pak tomu dalšímu trpaslíkovi. „A vy by jste mohli být ti kteří mi umožní se z té dohody dostat.“ Myslela jsem a přála jsem si že to budou oni. Další trpaslík taky chce abych šla s nimi.Zpátky?A je to nutné?Je to nutné,jeden trpaslík se dotkne mé ruky aby se přesvědčil že nejsem iluze.Chápu víla v jeskyni to je jako trpaslík v lese.Nebo trpaslík,čaroděj.Divná kombinace ovšem chování nemá lepší jen arogantnější. Co by někdo říkal kastraci vlastní sekerou?Ať zjistí co se stane když se víla naštve.Nebo že dráždit vílu není dobré. Vzdychnu,vstanu v poněkud zbytečným gestu si opráším své už tak dost špinavé šaty a vydám se za trpaslíky. |
| |
| Jeskyně |
| |
| ,, Tak se znovu setkáváme... Je zvláštní, že jste se dostali až takhle daleko... Jste opravdu zajímavá skupina... ,, Ušklíbne se a zastaví se u bandity s kuší... Tak že těch třicet metrů od vás... ,, Bohužel nemohu dovolit, abyste pokračovali dál... Tohle je obydlí Karoly a vy jste sem vešli, aniž byste byli pozváni... Vyzívám vás, abyste opustili tuhle jeskyni, jinak budu nucen vás zabít! ,, Zdůrazní poslední slova a svojí hůl chytne pevněji. Poté si všimne Lilly a překvapeně vykulí oči. ,, Cože, ty si zdrhla?... Tak že ty si s nimi mrcho, jak myslíš! ,, Poté se opět podívá na vás a řekne. ,, Takže? Vzdáte se a odejdete, či si zvolíte cestu smrti a utrpení? ,, Hned poté zavírá oči a vy můžete zpozorovat, jak si něco potichu brblá pro sebe... |
| |
| Čas krve Nakonec se rozhodlo, že tu poletuchu budeme tahat sebou. Co se toho týče nijakou potěchu mi to nepůsobí jít vepředu s ní a důvěřovat tomu, že nás nezavede do pasti. "Do čeho, jsem se to zase namočil." Brblám si v duchu a postupuji kupředu. Pak uslyším nejprve kroky a pak uvidím ve tmě siluety postav, které se rychle blíží. Po chvíli i jejich ozbrojení. Neváhám a pozvednu svůj štít a připravím svou jednoruční bojovou sekeru k akci. Třetí postava není neznámá ale o to více znervóznující. Koutkem oka pohlédnu za sebe. "Pozor na kuši, může mít otrávené šipky, Hadrade postarej se o Veryna, Zachu ostatní prokažte, že si zasloužíte žít!" S tím se už nezdržuji a odstrčím neozbrojenou a moc nechráněnou vílu stranou a rozběhnu se proti nepříteli. Kryju se štítem a připravím si sekeru k seknutí po prvním nejbližším soupeři. |
| |
| Čas krve Když jsme popošli kus chodbou, narazili jsme na zrovna ne moc přátelskou skupinu "ochránců" tě zatracené babizny.. Už jí mám plné zuby.. pak mě napadne No.. už abych i měl Uchechtnu se.. "Veryne.. ty blázne.. opravdu si myslíš.. že.. ehm.. půjdeme jen tak pryč?! Hned poté se rozběhu proti prvnímu soupeři.. prvnímu který mi vleze do rány.. při běhu kličkuji jak se jen dá.. nechci být snadným terčem.. |
| |
| Další stráže Nakonec je víla s námi a my postupujeme dále chodbou. Znenadání se objeví několik strážců. První dva kteří se hned vrhnou do útoku, jsou jasní, ale ten třetí, mág, mě znervózňuje. Nechám ho Hadradovi, ani ho neznám narozdíl od mých přátel. Poté vyrazí kupředu Stefan. Je vidět že to je bojová bestie, podle toho s jakým zápalem se pustil do boje. Teď vidím že druhý z útočníků má těžkou kuši a chystá se střílet. Nu, to mu nemůžeme dovolit. Ani nepotřebuji pobízení od Dorana a už připravuji zbraň, která je nebitá. Moje olověná střela by neměla mít s koženou kápí nebo kroužkovou zbrojí moc problémů. Přesně zamířím, konec konců kuše ještě není nabitá a on zatím ani nemíří. Když jsem si jistý vystřelím. Už na začátku cítím že střela nebude vydařená ale i tak doufám že hromová rána a svištící olovo, vyděsí nebo alespoň znervózní střelce. Stefan běží po mé levé straně a tudíž, jak doufám a věřím, by ho má střela neměla zasáhnout. Hned začnu nabíjet protože bojovníků zblízka má tahle skupina víc než dost. |
| |
| Lepší stráže a asi mág Jdeme chodbou, já jsem stále obezřetný zda-li něco dalšího není proti nám. A dávám si pozor hlavně na magii. Nevím, co se se mnou stalo, ale rozhodně se mi to nelíbilo, takže si udržuji hlavu čistou, oproštěnou od všech myšlenek. Tak jako jsem to dělal při těch nejdůležitějších zakázkách, kdy bylo třeba nezanechat stopy a vyhnout se detektorům zlých myšlenek. V jeskyni není moc prostoru na mé akrobatické kousky, takže si připravím kuši, vložím do ní otrávenou šipku a natáhnu. Kuši držím směrem dolů do země, aby se náhodou nestala nějaká nehoda. Z temné chodby se vynoří 2 siluety a posléze i ta třetí. Jeden zběsile běží přímo proti nám a tak se rozhodnu jej ignorovat, protože vím, že se o něj postará někdo jiný. Ten druhý vypadá jako soupeř vhodný pro mě. Jen škoda, že nepřišel už s nabitou kuší, to by byly šance vyrovnané. Takto pro něj souboj snad skončí dřív než začal. Pozvednu kuši tak abych si toho pokud možno onen muž nevšiml (34%) a zamířím. Protože Stefan kličkuje jak blázen a neuvědomuje si, že máme ve skupince taky střelce tak musím zamířit o to obezřetněji. Zamířím onomu muži na stehno. Jednak mám otrávené šipky a druhak tam nemá žádnou pořádnou zbroj, která by jej ochránila, takže je větší šance, že ho to zabolí a tím vyvede z míry. Pokud není něčím nadopovaný tak nebude ani schopen soustředit se na cokoliv jiného natož vystřelit. Střílím. (81%) Poté vytahuji své dvě dýky a připravím se k boji, kdyby ten první bandita proběhl přes Stefana a Dorana. |
| |
| Boj Cestou tunelem se snažím být zticha, ačkoliv mne napadá mnoho otázek. A většinou se týkají Lilly. Ale teď je nepoložím. Neboť, jak už se mnozí přesvědčili v trpasličích městech, se zvuk v nízkých chodbách lépe odráží, takže slova mohou být zaslechnut ušima, ke kterým nejsou směřována. Nesu tedy v podpaží a mlčky kráčím na konci skupiny. Monotónní cesta se ve chvíli změní v celkem nenudící. A to v moment, kdy se vyřítí muž se sekerou, vyjde další muž s kuší a jako poslední náš starý známý. Kde ten se tu bere? Zajímavé... možná má něco společného s tím, proč Karola zajala zrovna Sama... Takto nějak vypadají mé myšlenky, když uvidím známou tvář. Vypadá to, že nás nešel přivítat jako přátele, ale jako vetřelce. Dobře, zase tak dobře ho neznám, aby mi dělalo problém rozdrtit jeho tvář řemdihem. Poté co se rozběhl Doran a po něm Stefan, spustila se naše palebná síla. Uvidíme, jakou bude mít úspěšnost. Já pokládám v klidu nosítka a a vytahuji z opasku jednu ze svých dýk. Jsem rozhodnutý, že podpořím myšlenku rychlého útoku na delší vzdálenost. Pokusím se vrhnout dýkou, směrem k Verynovi. Mířím na hrudník. Tak tedy leť, dobrý příteli... (12%) |
| |
| Boj s Verynem... Pokračujeme chodbou dál a vede nás víla, co si říká Lilly. Taky jí moc nevěřím, ale momentálně je lepší jí vzít sebou a mít jí na očích, než aby utekla a mohla něco udělat... ,, Může mít u sebe magickou černou truhličku, pro kterou jdeme, a kdybychom jí pustili, museli bychom jí zase nahánět... Takhle víme, že nikam neuteče a nic nám neudělá... No jen nám hrozí to, že nás vede do pasti... ,, Zamyslím se a nedůvěřivě se na ní podívám... Pokračujeme jeskyní a po nějaké chvíli najednou na nás vyběhnou dva další ochránci čarodějnice. Tentokrát má jeden velkou válečnou kuši a má i slušné brnění... Co mě ale nejvíce překvapí je čaroděj, který vyjde za nimi ze stínu. Podle vzhledu poznám barbara, nebo seveřana... Začne k nám mluvit a vyhrožovat nám, abychom opustili Karoli jeskyni, jinak nás bude muset zabít... Já se jen usměji a na chviličku zamyslím, jakou může ovládat magii. ,, Karola ovládá psychickou, tak že počítám, že bude umět něco od ní... Seveřané většinou umí magii živlů a to většinou země a ledu... Hmmm... Musíme být opatrní a rychlí! ,, Sotva co se proberu z myšlenek, už se družina vrhá do útoku... Doran zařve, ať se postarám o Veryna. Počítal jsem s tím. Na to se jen pousměji a odpovím. ,, Mile rád... ,, Najednou si všímám, že Veryn už má zaklínadlo na jazyku a tak by bylo riskantní teďka začít odříkávat útočné zaklínadlo, protože Veryn by byl určitě rychlejší... Proto se rozhodnu stoupnout přímo před Veryna a nastavit svojí hůl na obranu. Jakmile Veryn udělá na mě kouzlo, jsem připraven ho holí odrazit, či uskočit... Když nedělá nějaké psychické a jiné... To by bylo horší... |
| |
| Veryn a ostatní Nakonec jsme se všichni vydali na cestu. Trpaslíci a víla,jistě nejen trpaslíci,ale cesta je na mně jak jsem už předtím říkala a tak je vedu tou nejkratší cestou.Sice bych se tam už radši nevracela,ale čim dřív bude tohle všechno vyřešené tím dřív budu volná.No a pak se uvidí co dál.Asi se vrátím domů. Nejdeme moc dlouho a všimnu si dvou běžících postav a pak jedné která jde v klidu.Poznám z jeho postoje pózu která je podobná mágům ovšem ti dva vypadají jako bojovníci.První muž drží v ruce sekeru a druhý je ozbrojený poněkud více.Má kuši,kroužkové brnění a koženou helmu.Ten poslední je Veryn,zvláštní nečekala jsem že se opět setkáme.Ten arogantní pozér si mně všimne až se zpožděním,ale jistě prostou vílu každý přehlédne (zvláště mezi trpaslíky).Složím ruce na hrudi a odpovím. „Ne nejsem s nimi jen jsem využila téhle příležitosti protože mně už nebaví zde uklízet.A když už o tom mluvíme ráda se podívám jak tě tihle trpaslíci nasekají na kousky.“ Nebo ti ukážu co znamená štvát vílu.Jistě vím co se říká o naší proměnlivé povaze a prchlivému chování.Ano jsme náladové a prchlivé hlavně když nás někdo uráží. První trpaslík mně odstrčí a já jsem ráda že ně rovnou nezašlápl a vrhne se do boje.Ten gnóm vystřelí ze své podivné zbraně když se tak stane ozve se rána až si musím zacpat uši a společně ucítím že se něco pálí. Možná to odrovná toho střelce nebo Veryna. Všimnu si že gnóm není jediný kdo tu umí střílet a jeden člověk tu má kuši i když ne tak velkou jako ten druhý ovšem může z mí častěji střílet.Já se však soustředím na Veryna a tak zavřu oči,stisknu prsty které mám pořád položené na loktech a šeptem odříkám slova kouzla Drž. "Dumma atalanta." Kořínky si jistě najdou skulinu kterou se zde z podlahy,zdí i stopu dostanou a pak stačí nabrat jejich sílu a zvýšit jejich růst.Pak začít obtáčet kořínky kolem Veryna a pokud to je možné tak ho i svázat do kozelce. |
| |
| Je čas ukončit pár bídných životů.. Všichni se rozhodli pro útok.. to je jasné když si vyslechnem blábolení od toho nafoukance.. Co se týče mého cíle, zaútočím na prvního který se mi dostane pod ruku.. jakmile doběhnu k prvnímu tak se ho pokusím kopem obou nohou skolit na zem a tam ho uškrtit nebo mu vydloubnout oči.. jsem totálně naštvanej a vůbec se mi nelíbí co se tu děje.. chci škodit.. mlátit.. ublížit.. (48) |
| |
| Jeskyně |
| |
| Jeskyně Zvednu kuši. Ten střelec si toho nevšiml. "Výborně." pomyslel jsem si a zamířil. Střela vyšla úplně dokonale. Kdybych měl kuši silnou jako on, tak mu zcela jistě prostřelím stehno. Doran mezitím zlikviduje prvního nepřítele, respektive je s ním v souboji a já mu do něj nehodlám zasahovat, leda v případě, že by šlo do úzkých. Je sice ke mě zády a mohl bych jej lehko zlikvidovat, ale v tuto chvíli vyhodnotím toho kouzelníka jako větší hrozbu. Zrovna praštil holí do země. Zem se slaboučce třese, ale jde k nám jakási prasklina, velmi rychle. Není čas se tomu jakkoliv vyhnout, tak se pouze pevně postavím a díky mé připravenosti a reflexům to ustojím. Je to sice jen tak tak, ale nespadnu na zem, takže mohu zaútočit okamžitě. Vložím do kuše normální šipku a ... Ze země lezou kořínky. Mág jich několik zlikviduje, ale očividně to není dost na to, aby kouzlo přerušil. Kořínky ho stále obrůstají a stále sílí a sílí. Nakonec nebylo tak marné s sebou vzít tu vílu, pravděpodobně za to může ona. Nicméně i když jsem celkem překvapen, tak se nenechám pozastavit. Již několik mých známých příliš koukalo na magické výtvory a díky tomu zemřeli. Pozvednu tedy kuši, zapřu si ji řádně o rameno, zamířím Verynovi na hlavu a vystřelím (89%). |
| |
| V jeskyni Trpaslíci se vydají do útoku,ale ten gnom na tom není zrovna nejlépe.Výstřel jde naprosto mimo a poté co odštípne nějaké malé kamínky tak ten gnom letí dozadu. No a to se stane když používáte tyhle věci.Ale vypadá to že bude v pořádku protože se ta věc neroztrhla ani nevybuchla. A mně spíš zajímá jak dopadne s Verynem a mým kouzlem uvidíme zda bude žvanit nebo se zmůže i na něco jiného.I když ani to bude něco víc než žvanil protože jeho kouzlo začne působit dřív a z malé praskliny která se pak začne rozšiřovat a po zemi se šíří až k nám otřásat země a ze stropu na nás začnou padat kamínky.Nestojím to a spadnu na záda a nemusím vidět Verynovu tvář abych si nepředstavila jak se právě samolibě tváří.Pomalu vstávám a zjišťuji že začalo působit moje kouzlo a kořeny a kořínky začnou vylézat ze škvír a obtáčet se kolem Veryna.Ten se snaží a nejdřív se mu to i daří,ale kořínky vyrůstají i ze země,zdí a stropu jsou stále silnější a silnější.Veryn je nakonec spoutaný kořeny tak že je mu vidět pouze hlava a já se usměji a složím ruce prsou. „Jo neštvi vílu pokud nechceš ochutnat sílu přírody.Vidím že už nejsi tak arogantní.No řekni teď něco arogantního.“ Bandita s kuší se mezitím potácí a i když se mu podaří vystřelit tak se pak složí na zem.Ta šipka byla asi otrávená. |
| |
| Bitva pokračuje Soupeř se vyhne mému seku vyhne a opětuje to svým vlastním po mých nohách. "Parchante jeden tohle ti neprojde." Zavrčím v duchu a připravuju se uhnout to už se začne, ale země třást a já se musím pokusit zvládnout rovnováhu. Pokusím se pevněji rozkročit, abych neupadl. Štítem sjedu níže k nohám, abych při tom vykryl soupeřův sek. (55% rovnováha, 75% obrana štítem). Ať už můj pokus o obranu dopadne jakkoli, tak v případě, že se udržím na nohou okamžitě druhou rukou vyjedu vpřed a seknu svou sekerou po paži soupeře, ve které drží svou zbraň. Ta by mi měla být po seku příhodně nastavená, takže bych mohl mít větší úspěšnost.(44% sek) Pak jsem opět připraven se krýt nebo podobně, dle toho jak se zachová. Pokud bych neudržel rovnováhu pokusím se odsunout rychle z dosahu nepřítelova meče a popřípadě se krýt svým štítem. |
| |
| Boj Bohužel svou dýkou minu. No nic, v tomhle zběhlý nejsem. Naštěstí jsem nebyl jediný, který svým útokem na dálku minul. Zach si zřejmě špatně vypočítal zpětný ráz svého vynálezu a svou vlastní sílu a výsledkem bylo jeho lehnutí na kamennou zem. Jelikož teď bych se v boji ostatních asi pletl, přejdu k Zachovi, abych mu pomohl vstát, popřípadě zkontrolovat jeho stav. Když se otočím čelem k ležícímu gnómovi, uslyším bouchnutí dřeva do jeskynní ''podlahy''. Následně pocítím otřes pod nohama. (3% na udržení se na nohou). Zřejmě mě ale síla otřesu překvapila. Poté, pokud se mi podaří zvednout chci uskutečnit svůj plán jít za Zachem... |
| |
| Boj Zatracený krám! Když úplně minu, zas tak to nevadí, ale nechat sebou švihnout o zem? S klením a nadávkami se snam vstát a když se mi konečně podaří dostat se na nohy jakysí otřes projede okolní zemí. (88%) Naštěstí se mi podaří se udržet na nohou. Jsem vážně naštvaný a moje víra ve zbraň se blíží bodu mrazu. Až tohle skončí budu se jí muset dlouho věnovat. Teď je ale čas na boj s nepřítelem. Vytasím svou dýku ale raději se držím zpátky. Už zbývá jen Veryn a jeden bojovník se sekyrou. Nechci překážet mistrům trpaslíkům ale pokusím se dostat k banditovi z boku a alespoň ho pořezat či vyvést z rovnováhy. Konekonců už máme jasnou přesilu. (12%) |
| |
| Jeskyně |
| |
| Bílá exploze Ač se to zdá neuvěřitelné Verynovi se daří uniknout z kořenových pout. A to ne jen tak mimochodem. Provází ho silná bílá exploze a dost magie. Nechám tenhle problém lidem co magii rozumí víc. Bílý výbuch mnou trochu otřese, nejsm koneckonců zvyklý na žádná takováhle cvičení. S tím i přijde na řadu přehodnocení zájmů. Když vidím nakolik mi tu jde o krk, možná by bylo lepší stáhnout se a nechat to na mistrech trpaslících. Já jsem tu koneckonců jen kvůli zatím nenalezenému zařízení. Tochu poodejdu, nemá cenu se trpaslíkům plést pod nohy nebo se stavit do cesty magie ať už našich nebo Veryna. Ovšem další problém nejspíš nastanou. Vidím jak těžká šipka zasáhne Stefana. Hned k němu přiběhnu. Hádám že tady se projevuje vlčí vytrvalost, takováhle rána by normálního člověka zabila. Jenže zraněná bestie je kolikrát velký problém, nepozná ruku která ho chce být od ruky která chce bolesti ulevit. Navíc co já vím vlkodlaka nezabije zbraň z obyčejné oceli. Přistoupím ke Stefanovi a rád bych mu nějak pomohl protože mě dohání svědomí s tím že neplánuji moc pomoci v boji s Verynem. Proto jen začnu mluvit. ,,Ta rána potřebuje ošetřit. Jestli dovolíš?" Stále je ve mě trochu onoho přirozeného a dobře odůvodněného strachu z vlkodlaků. |
| |
| Bílá exploze, šipka.. Vy hajzly!! Sotva jsem se stačil pousmát že jsem ustál třas, když se mi hluboko mezi žebra dostane šipka z kuše.. "Agrrrhhh" dostane se mi z hrdla napůl lidské a napůl vlčí zařvání když klesám na kolena k zemi.. sotva dokleknu.. tak si sahnu na šipku.. DO HAJZLU!!! To bolí.. naštěstí žebra plíce nebyli zasaženy.. to bych se musel proměnit.. a ani tak bych neměl snad šanci na uzdravení.. V tom ke mě přispěchá Zach s nabídkou pomoci, je to od něj duchaplné, ale zrovna teď nemám na pomoc náladu. Otočím na něj oči, pohledem víc než výmluvným mu "neverbálně" řeknu ať zmizí že teď u mě není bezpečno.. Pomalu s vrčením vstanu, rozhlídnu se kolem.. chci se zapojit do boje, jo bolí to.. ale sakra musim tu k něčemu být.. musim pomoct.. Rozeběhnu se k Verynovi.. jasně.. není to nejlepší nápad.. ale to mě teď nezajímá, chci mu ublížit.. i když jsem při smyslech, tak moje vlčí já má zrovna teď chuť ublížit a já se tomu nebráním. Raději on než mí společníci.. Pokud se k němu dostanu, je mi jedno jak ale chci mu ji napálit, zlomit mu hnáty.. a zacpat držku aby nemohl kouzlit.. (39%) |
| |
| Jeskyně Vědom si vlčí zuřivost rychle ustoupím z cesty Stefanovi a když nic jiného, pustím se do nabíjení pistole. Ovšem už k ní nějaknemám důvěru. Tedy spíš ve své střelecké schopnosti. Přeci jen by se ale moha časem hodit. Sleduji Veryna a čekám zda bude má pomoc třeba a nebo jestli si to vyřídí Stefan či trpaslíci. |
| |
| Rychlý sled Poslední z nepřátel se osvobodil až příliš lehce, zdá se, že je to zkušený kouzelník, nicméně dal mi příležitost svým kouzlením zneškodnit jednoho z protivníků, který teď klečí v kaluži krve. "Čas to skoncovat." Lehce máchnu sekerou a zasechnu čepel raněnému do krku a nechám ho aby ho síla úderu povalila stranou. Pak už se chytám vyrazit proti poslednímu soupeři, když slyším zavrčení a dusavé kroky. Ohlédnu se a vidím běžet Stefana. Nehodlám se mu motat do cesty nejsem blázen a tak rychle se zády přitisknu na zeď k sobě přitisknu štít abych se kryl před čímkoli. Jakmile se prožene kolem. Tak více obezřetně kryjic se štítem začnu postupovat taky. "Sejměte toho hajzla neserme se s ním tak!" Povzbudím trochu skupinu, aby se probrala z mírného tranzu. |
| |
| Prostředník? Vypadá to že je po boji na zemi leží ten kušník a před námi visí spoutaný Veryn. Vypadá to že to nakonec vyjde a Veryn se už netváří tak arogantně. Ano to naštve když ho porazí drobná víla. Ovšem pak se stane něco co mně překvapí. Cítím shromažďování silné magická energie ovšem něco je tu špatně. Je toho moc takový narůst není obvyklý. Odkud se to bere? Tohle nemůže pocházet jen z Veryna pokud jí něco neurychluje, ale jeho hůl leží na zemi. Je tu však ještě jedna možnost a pokud mám pravdu tak je to špatné. Bohužel moje předpoklady se naplnili a Karola použila Veryna jako svého prostředníka. Proto ten velký nárůst vlila do něj svou magickou sílu a taky schopnost seslat dvě kouzla za sebou skoro bez přípravy. Nastane exploze ve změti zbytků kořínků osvětlí celou chodbu a pak se zformuje do podoby štítu který Veryna obklopí. Dobrá zpráva je že teď je loutkou i v doslovném pojetí protože za něj kouzlí Karola. Špatná zpráva,ale je že zatím co bude do něj proudit Karolina magická síla je téměř neporazitelný. Takže co má dělat teď? Nechat to na ostatních? Nebo pomoct s léčením? Nemá se on vyléčit sám? I když tohle by někoho zabilo a on ani nevypadá že by se mu něco stalo. A co ta gnomova podivná zbraň? Neprorazila by ten Verynův-Karolin štít? A pak se ozve ten trpaslík který to vidí moc jednoduše. A nejen on já vím plán je rozsekat ho na kousky. A co ten štít? Dobře nakonec se rozhodnu že pomůžu aspoň tomu vlkodlakovi. Ale jak Kůži stromu? Možná později teď zkusím něco jiného. Opět složím prsty soustředím se a odříkám slova kouzla Iluze. „Ardžalásta.“ Na chodbě se začínají objevovat netopýři a množit se takže celou chodbou se brzy žene kolem toho vlkodlaka celé hejno. |
| |
| Jeskyně |
| |
| Nevíte, s kým si zahráváte... ,, Ha, ha, ha!!! ,, Začne se zlověstně smát, když vidí, jak Stefan tupě narazil do štítu, který ho obklopuje. Pak se náhle podívá na Hadrada a v jeho očích vidíte trochu obavy... Nejspíš se obává, že právě on může ohrozit život Karoly. ,, Nemáte šanci vyhrát! Karola je mocná čarodějka... Všichni tu zemřete!!! ,, Zařve na vás a vzápětí začne mávat rukama kolem sebe. U toho má zavřené oči. Pak náhle ruce natáhne před sebe a oči otevře. ,, Naposledy vám dávám vybrat! Okamžitě odejděte, nebo tu všichni zemřete!... ,, Odmlčí se a poté zařve. ,, Jako on!... Astar dir orthgel!!! ,, Z natažených rukou mu najednou vytryskne blesk, který je směrovaný na Hadrada. Blesk vypadá nějak takhle:
|
| |
| Jeskyně |
| |
| Skrz a nikoli jinak Další běh událostí byl velice rychlý. Stefan udělal pěknou prasklinu do magického štítu toho parchanta. Nicméně vzápětí přišel blesk, který zamířil na našeho trpasličího mága. "Né!" Vykřiknu a škubnu sebou, Ohlédnu se na mága. Chtěl jsem hodit svůj štít, nebo jinak zabránit blesku najít cíl. Bohužel ve chvíli, kdy jsem reagoval už tuhnulo tělo našeho přítele na zemi. "Parchante! Za tohle zaplatíš!" Křiknu rozezleně a sevřu topůrko své sekery, až mi zbělají klouby na prstech. Kryjic se svým štítem se rozběhnu kupředu. "Bojujeme dál na co čumíte sakra! Seberte se chásko!" Křiknu abych povzbudil své spolubojovníky, Sám zastavím až u štítu a napřáhnu se. Vím kam chci mířit. Plnou silou seknu svým ostřím sekery přímo od praskliny onoho štítu v naději, že ho probourám skrz. Sázím na své svaly ač jdou proti magii. |
| |
| Skrz, zabít toho ničemu!! Jak to vypadá, tak nemám nijak velkou šanci že bych štít zrušil jedinou akcí, navíc, ten parchant zabil jednoho z trpaslíků!! Neznám je nijak dlouho, ale jsou to teď moji druhové ve skupině, i když byl to právě on, kdo navrhoval mi nevěřit.. nicméně, jeho náhlá smrt mě rozzuřila ještě víc.. Odběhnu zpět a záhy se otočím a vyrazím kupředu, všechnu svou energii dávám do toho abych rozbil ten zpropadený štít, už se mi ho podařilo nakřupnout, stačí se jen trefit do stejného místa. "Ty jeden zmetku!!! Jak se opovažuješ!!!!" Rozběhnu se opět proti němu, běžím a řvu jako kdyby to mělo být naposledy, jsem opravdu rozzuřený.. "Stejné místo, stejné místo, stejné místo" pořád si to opakuji, v očích mám zlost, ve které se odráží jediná malá trhlinka v magickém štítu.. Na rozbití tentokrát 50% |
| |
| Smrt čaroděje Stefan se pokusí rozbít štít Veryna ale pohoří. Veryn se zasměje a jedinou ranou zabije Hadrada. Trhnu sebou a doběhnu k jeho tělu. Nemůžu už ale nic dělat, jeho život už je pryč. Nejsem zas tak rozzuřený jako pánové trpaslíci, koneckonců jsem ho ani pořádně neznal, ale i tak měl ten zatracenec dostat co si zaslouží. Střílet po něm už radši neriskuji, zvlášť když by se kulka mohla odrazit od toho proklatého štítu. Naštěstí si na Verynovi silné kouzlo vybralo svou daň. Vytáhnu dýku a běžím směrem k němu ale dávám si velký pozor ať se nedostanu do cesty zuřícím trpaslíkům nebo Stefanovi pod ruce. |
| |
| Smrt čaroděje Už to vypadalo, že Veryna velmi rychle vyřídím, vždyť moje kuše je uzpůsobena k rychlé střelbě a je vcelku jednoduché ji natáhnout jednou rukou, přesto však Veryn velmi velmi velmi podivně způsobí výbuch, který mi zabrání jej sestřelit. Jsem z toho trošku zklamán, takže se na chvíli přestanu účastnit bojů a jen strnule stojím. Poté když se proberu z tranzu vidím, že je zde mrtvý trpaslík. Nikdy jsem trpaslíky neměl nějak extra v lásce, ale byl to náš jediný mág. Takže nyní máme proti Karole mnohem menší šanci, ale to je jen další důvod pro to se víc snažit. Pověsím si svou kuši k pasu a rychlé skočím po té těžké od toho bandity. Vkládám do ní šipku, natahuji ji a spolu s pokynem Dorana se pokouším zamířit tak, abych štít co nejvíce oslabil. Zamířím tedy pečlivě, kuši si zapřu o rameno a vystřelím do nějakého slabšího místa, ale tak abych nikoho z mých společníků netrefil. |
| |
| Veryn Jistě to s těmi netopýry nebylo nic moc,ale v současné době se toho moc dělat nedá.Zvlášť pokud ho Karola používá jako svého prostředníka.Je současná situace bezvýchodná?Chtělo by to zával,ale je to mimo mé schopnosti.Navíc nevím zda by to jeho štít vydržel i když asi ne vzhledem k tomu se v něm po nárazu toho vlkodlaka objeví prasklina. „Karola tě hlavně využívá jako svého prostředníka jinak by jsi tak mocný nebyl.“ Pak to dost odnese jeden z trpaslíků ovšem vypadá to že tenhle blesk ho naprosto vyčerpal takže šel do kolen. Doslova už nevypadá tak arogantně. To je dobrý horší je že něco nebo spíš někdo pořád udržuje ten štít.Ostatní se rozhodnou že využijí současné výhody a pokusí se prorazit skrz štít.Možná mně taky něco napadlo pokud by se mi povedlo tu mezeru v tom štítu trochu rozšířit mohla bych tam poslat vosy aby Veryna ubodali.Zavřu oči,soustředím se,složím prsty a znovu odříkám slova kouzla Drž. „Dumma atalanta.“ Pokud se kouzlo povede tak ze země začnou vyrůstat kořínky cpát se do té praskliny ve štítu a postupně sílit.Možná že se mi povede poněkud tu prasklinu roztáhnout. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím nerušit pokračovat se bude.Děkuji. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím nerušit pokračovat se rozhodně bude.Děkuji. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím nerušit pokračovat se rozhodně bude.Děkuji. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Doran Goldhammer vyřazen na vlastní žádost. |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| A postava Lilly O'Shannon vyřazena |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR