Vulture W04
hrálo se Denně
od: 09. července 2014 21:11 do: 01. února 2016 17:17
Dobrodružství vedl(a) Belgefor
| |
 | Váš příběh začíná na transitní stanici v jedné ze slunečních soustav, která leží v okrajové oblasti lidské federace. V tomto sektoru živeném hlavně obchodem s ostatními soustavami a federacemi se nacházíte ať už náhodou či za nějakým účelem. Každopádně, všichni se nacházíte někde na této stanici, která funguje jako jakési odpočívadlo a záchytný bod pro lodě zvažující skok Tunelem do jíné soustavy. Váš klidný moment na této stanici připomínající obchodní centrum velikosti menšího města však brzy zkončí. Během následujících několika minut ovládne celou stanici panika, jenž změní místo v peklo. Občasné zprávy a informace z interkomu, počítačem generovaným hlasem, přeruší officiální znělka stanice. "Dobrý den, hovoří k vám president obchodní společnosti Loxistika Inchar gpr. Prosíme všechny aktuální obyvatele obchodní stanice Maldito Tempo o zachování klidu. Naše firma byla kontaktována terroristickou skupinou, která vyhrožuje destrukcí tohoto institutu. V rámci politiky naší společnosti je nekooperovat s terroristickými skupinami a proto prohlašujeme, že výkupné nebude zaplaceno. Prosíme tedy návštěvníky a obyvatele o klidný a koordinovaný přesun k dokům, kde budou přistavena- Hlas muže byl však přerušen mohutnými otřesy a resonujícím duněním, které vychází jakoby ze středu stanice. Panika přerostla v histerii během zlomku vteřiny a všichni přítomní se začali hrnout k nejbližším dokům. Mezi nimi se nacházíte i vy. Někteří piloti na své lodě nabírali lidi po svoji maximální kapacitu, někteří okamžitě vzlétly bez ohledů na ostatní. Shodou okolností jste se dostali na stranou stojící více účelovou transportní loď Vulture W04, které chyběl její pilot. Sekundárním vstupem, který byl otevřený jste se dostali dovnitř a k vašemu štěstí se spouštěcí klíč válel na sedadle ko-pilota. Zatímco jeden z vás se prodral až do kabiny a bez váhání nastartoval loď, zbylí se mezitím dostali na loď a automatický systém zapečetil postranní vchod. Většina z vás se s největší pravděpodobností ještě nikdy nesetkali a uvědomujete si, že zřejmě nejste jediní na palubě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podobně jako zvířata cítí zemětřesení, i ty jsi pocítil ihned, že se něco děje. Seděl jsi na barové stoličce, dojídal místní verzi pozemského kebabu a opíral se kvůli své výšce nohama o zem. Nohama a následně i celým tělem ti projel podivný pocit. Náhlý náraz vybrací, jako když jsi pod vodou a někdo vedle tebe skočí do bazénu. Pro svoji intenzitu a délku vlny ti však bylo ihned jasné, že se jedná o něco většího než vysypaný nákladní kontejner. Okamžitě jsi se postavil. Po první nejintenzivnější vlně jsi začal přijímati další menší, leč konstantní vibrace připomínající zemětřesení. Pocit znepokojení a animální instinkty se začali rychle hlásit o slovo. Jako na pérkách jsi čekal co se bude dít. Preventivně jsi rychle začal dojídat své jídlo, když v tom se z rozhlasu ozvala melodie této stanice. V momentě, kdy pak muž poprosil o zachování klidu, okamžitě jsi se rychlým krokem začal ubírat do nejbližšího hangáru. Poté co však vypukla panika, využil jsi svoji mohutnou postavu i rychlost a prodíral se rychle davem až do relativně vzdáleného, leč nejbližšího hangáru. Zde vidíš, že všechny lodě buď už pomalu odlítají a nebo nejsou vůbec aktivní. U několika lodí kapitán vpouští lidi dovnitř, ale u všech je taková fronta, že jsi vyhodnotil své šance zde jako mizivé. Díky své výšce vidíš nad 90% davu a všiml sis, že na samotném kraji v místě kde reflektory vypověděli službu je za několika kontejnery schovaná loď, které v okolní tmě přeci jen lehce svítí kokpit. Poté co se prodereš blíže, zjišťuješ, že postraní dveře této lodi jsou dokonce otevřené. Opatrně vcházíš dovnitř. Jak však vstoupíš, stanicí se roznese zvuk další velké exploze a začne se citelně třást. Instinkt nad tebou převezme skoro všechnu kontrolu. Do jedné ruky vezmeš pistoli a držíš ji před sebou. Přestože na Vulture řady W04 jsi nikdy nebyl, zjišťuješ že její rozložení je podobné typu lodí Buzzard od stejné společnosti. Rychle s pistolí napřed postupuješ až do kokpitu. Zde vidíš, že světla jsou ztlumená, přesto však všechny panely svítí, počítače jsou spuštěné a dokonce startovací klíč je položen na odkládacím stolku pilotské židle. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po vyslechnutí celé zprávy jsi na nic moc nečekal ani ty ani barman, ten uprostřed vybalování kartónu cigaret ztuhl. Celý kartón položil před tebe a zaběhl dovnitř zázemí s velkým chřestícím svazkem klíčů v ruce. Přestože již nemluvil ve společném jazyce, bylo ti zcela jasné, že to co trousil byl jeden dlouhý řetěz nadávek v jeho rodném jazyce. Jen velmi lehce si zaregistroval velký otřes, který vycházel jakoby z centra stanice. Z dálky se začal ozývat křik. Země začala lehce vybrovat. Okolo začali probíhat první obyvatelé s vyděšeným výrazem. Všichni běželi jedním směrem, dedukuješ že nejspíše k nejbližšímu hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Postával si opřený o zeď na kraji jedné ze zapadlejších uliček. Čekal jsi na osobu, která snad i měla mít nějaké kloudné vodítko k lidem stojícím za experimenty. Na místě určení jsi dobrou hodinu předem, aby jsi vyloučil možnost nějakého švindlu. Pušku máš sice přes rameno, ale připraven ji kdykoliv použít. Sleduješ lidi jak prochází okolo a očekáváš onu osobu, že se kdykoliv může vynořit z davu. Nikdo s karmínovým batohem se však neobjevuje. Uplynulo dalších asi 20 minut. Do schůzky zbývá přibližně čtvrt hodina. Z amplionu, který je zavěšen přímo nad tebou se náhle ozve znělka reklamního sdělení. Posloucháš ji jenom na půl ucha, protože se soustředíš na dav kolem. Náhle zaslechneš však něco o terroristickém útoku. Stejně jako všichni lidé na ulici znejistíš. Ještě než monolog správce skončí, ulicí se rozlehne zadunění a cítíš jak se zeď za tebou zaklepala. Většina lidí na nic moc nečeká a utíká pryč. Ještě chvíli stojíš a váháš. Čekáš, že se kurýr náhle objeví. Opravdu se ti nechce promrhat tuto příležitost. Po několika minutách se náhle ozve další zadunění vycházející ze stanice, tentokrát mnohem zřetelnější. Zem se citelně pod nohama začíná chvět. Na nic už nečekáš, protože poznáváš, že stanice se zřejmě začíná rozpadat. Většina lidí okolo již proběhla do hangáru a ulice již nejsou vyloženě zaplavené lidmi. Rychle se tedy dostáváš do nejbližší loděnice poněkud bočním vchodem. Většina aktivních lodí už odlétá. Buď někteří kapitáni ještě dobírají poslední lidi z velkých hloučků okolo a nebo jsou lodi kompletně neaktivní. Najednou si všimneš někoho kdo běží úplně do strany mimo celý dav. Odhadem kam běží, si všimneš že za několika kontejnery v oblasti, kde reflektory nefungují, stojí poněkud skrytá loď. V pološeru je však vidět, že kokpit lehce svítí a loď musí být tedy aktivní. Využiješ šanci, která se zde naskytla a vydáš se na kraj hangáru. Zde stojí poněkud ošuntěle vypadající loď, zrovna do polootevřeného bočního vchodu někdo zaběhl. Přiběhneš k lodi, vejdeš dovnitř a dveře se za tebou zabouchnou. Ihned si tak připravíš svoji pušku do rukou a pomalu procházíš úzkou chodbou až na místo kde se dělí na další 4 cesty. Vzhledem k tvé neznalosti plánu lodi tak po chvíli dorazíš někam co vypadá jako strojovna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Seděla si v jednom z umělých parčíků a čekala na transportní loď, která měla přiletět asi za dvě hodiny. V lehkém polospánku s nápojem extrahovaného z jakési lokální rostliny jsi odpočívala na lavičce s výhledem na fontánu uprostřed náměstí. Po chvíli se z nedalekého amplionu ozvala zpráva od správce stanice. Z polospánku tě až vytrhla zděšená reakce lidí okolo a i tobě pomalu začalo docházet co se děje. Náhlé zadunění, které rezonovalo celou místností jen dokončilo proces probuzení. Na nic moc jsi nečekala a rozeběhla se s davem, doufaje že k nejbližšímu hangáru. Po několika krušných minutách splývání s davem jsi dorazila do jedné z loděnic. Většina lodí už odlétala, ale stále některé ještě nabírali lidi. Bohužel však u většiny lodí byla tlupa okolo stovky lidí a spousta kapitánů měla co dělat aby uzavřela svůj hangár kvůli přeplněné kapacitě. Marně si se rozhlížela po okolí, než tě najednou smetla asi 3 metry vysoká osoba. Poté co si nabrala znovu rovnováhu jsi si všimla, že jen vágně humanoidní osoba si razila cestu až na kraj hangáru, kde jsi si až teď všimla poněkud skryté lodi. V pološeru způsobeném vyřazenými reflektory byl lehce vidět svítící kokpit, značící aktivitu lodi. Na nic moc jsi nečekala a snažila ses prodrat směrem k té lodi, protože k ní nikdo nešel a mohlo by tam být ještě místo. Podstatně pomaleji než obr jsi se prodrala davem. Sotva jsi ještě zahlédla jak zachází do lodi postranním vchodem, který nechal poněkud ledabyle otevřený. Ještě než jsi tam však vešla se najednou rozlehla halou další tlaková, tentokrát mnohem znatelnější vlna. Při dala jsi do kroku a vběhla do lodi. Poněkud stísněné schodiště ti nedělalo moc dobře, ale se strachem o výdrž stanice si pokračovala dovnitř, než jsi došla na místo, kde se cesta dělila na další 4. Raději si rychle pokračovala dál a po chvíli bloudění jsi došla až do obytné zóny s vchody do jednotlivých kajut. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otráveně jsi protočila oči, když jsi slyšela obchodní znělku. Otočila jsi se zpátky k nápoji louhovaného z nějaké rostliny s vlastnostmi podobným čaji a novinám na tabletech připojených ke stolu ocelovým lankem v oné kavárně. Hlášení moc nevěnuješ pozornost, čaj ti však málem zaskočí když přeslechneš něco o terroristickém útoku. Položíš neobvykle široký šálek zpátky na skleněný stůl a rozhlídneš se po ostatních návštěvnících kavárny, s podobně zmatenými a místy i vyděšenými výrazy. Ucítíš pod nohama lehký otřes jako když někdo o patro níže pustí stokilovou činku na zem. Na širokém šálku si všimneš výrazných vlnek, který značí jak celá stanice začala lehce vibrovat. Z venku se začne ozývat křik obyvatel a okolo výlohy utíkají první lidé s vyděšenými grimasami. Postupně se hloučky utíkajících lidí zvětšují a uvědomíš si, že všichni utíkají směrem k loděnici. Přestože se snažíš zachovat chladnou hlavu, začínáš cítit tíhu situace a fakt, že ti jde opravdu o život. Naposledy se tedy napiješ pití a vyběhneš směrem ven. Běžíš sice s davem, ale držíš se na okraji. Po chvíli splývání s davem se konečně dostáváš do hangáru. Mezi desítkami lodí vypadají aktivně asi tak 2/3 a jen ve zlomku z nich kapitáni nabírají lidi dovnitř. Většina ostatních lodí prostě startuje a odlítá pryč. U lodí, které skutečně nabírají lidi kvůli evakuaci jsou ovšem takové fronty, že odhaduješ svoje šance na velmi mizivé. Pátráš po nějaké lodi, která by vypadala jako použitelná k úniku. Poté co vylezeš na jakýsi stupínek pro dispečery si všimneš, že na samém konci hangáru, je ve stínu jedna loď. Reflektory v oné části vypověděli službu a loď je i částečně schovaná za přepravními kontejnery. Skoro jako by se ji tam někdo snažil schovat. Všimla jsi si také, že kokpit lehce svítí a tedy, že loď je aktivní. Očividně také nejsi jediná kdo si lodi všiml. V pološeru okolo jsi si všimla vyšší postavy, která trochu až překvapivě rychle běží směrem k ní. Na nic příliš neváháš a běžíš k lodi. V půli cesty se ozve ohromné zadunění celou stanicí, to tě donutí přidat v tempu. U lodi zjišťuješ, že boční dveře lodi jsou pootevřené. Okamžitě zabíháš dovnitř. Ocitáš se zprvu v úzké chodbě, která se náhle rozbíhá do asi 4 dalších odboček. Poté co vybereš jednu náhodně ocitáš se v něčem co je zřejmě jídelní místnost, která jeví známky používání. |
| |
 | soukromá zpráva od Di-oxyl pro Vpadnu do ulice pohroužené v chaosu následuje chvatem ostatní směrem k hangáru. Nikomu nevěnuju pozornost a prodírám se stále dál, ani se mi nepříčí smést kohokoliv na stranu a vmáčknout se, pokud utíká příliš pomalu nebo stojí-li mi v cestě. Stanicí se nesou strach nahánějící otřesy, mnohem silnější než ty předchozí, zatímco se snažím dostat k jakékoliv lodi, která by mne mohla vzít z tohohle oživlého pandemonia. |
| |
 | soukromá zpráva od Michael pro Velmi nepříjemné překvapení Po mnoha neúspěšných pokusech dostat nějakou informaci o lidech, kteří se mnou provedli Tohle, jsem se dostal jsem. Nejmenovaná obchodní stanice na okraji ničeho. Jak kloudné místo k bonzování. Trvalo to se sem dostat, ale jsem tady, opřený o stěnu a vyhlížející někoho s karmínovým batohem. To je vlastně jediné, co mi o sobě řekl. Není toho moc ale to postačí. Vůbec ale nechápu, proč jsem sem šel o hodinu dříve. Jak se tak dívám, tak by stačilo čtvrt hodiny. A to bych vlastně přicházel do toho reklamního triku, který mi skoro způsobil trvalé ohluchnutí. Proč je to do prdele tak hlasité? Chtějí, aby si lidé koupili jejich výrobky, nebo aby ohluchli? Čtvrt hodina do schůzky a on pořád nikde. Není se čemu divit. Čtvrt hodinka je dost dlouho na příchod. Ale já jsem tu jako největší hlupák už hodinu předem. Reklamy ale najednou přeruší hlášení. Zpráva o teroristech? A kontakt je v prdeli! První zadunění. To ještě není tak hrozný. Malé zachvění. Horlivě skenuji horizont, ale nic. Kontakt nikde. Ale vypadá to, že to přestalo. Kontakt se ještě může ukázat. Druhé zadunění. Tady už někteří i ztrácí rovnováhu. Nemá cenu ztrácet život. Kontakt si najdu někde jinde. Jdeme zpět do hangáru, kde s největší pravděpodobností bude zuřit chaos. Skrz hlavní chodbu mě ani nenapadne chodit. Ještě by mě ušlapali. Radši to vezmu boční cestou, kde jsem prakticky sám. Ani nevím, jestli se tady může chodit. Ale nejsou tady dveře, takže asi jo. A vskutku. V hangáru je chaos. Některé lodě odlétají prázdné a jen s posádkou. Někteří svědomití kapitáni se rozhodli, že těm, kteří v hangáru byli první, nabídnou pomocnou ruku. To je může stát život, ale budiž. Je to jejich volba. U všech lodí jsou už všichni nasáčkovaní, takže nemám šanci se tam dostat. Ale v temném koutě mé robotické oči něco zahlédly. Je to další poměrně malá lodička. A nikdo se tam necpe. Jdu tam! Před lodí ale přicházím na to, že někdo ji také viděl. Chviličku počkám, protože nechci jít hned za ním. Vcházím do lodi. Dveře se zavřely. Past? Pro jistotu si vytáhnu pušku. Jen pro jistotu. Čtyři cesty. Hmm... Tahle! Po vybrané cestě po chvilce docházím do strojovny. Jenom, abych tady na něco nesáhl. Pušku si dám do klidového režimu a jen tak se budu potulovat po strojovně. |
| |
 | soukromá zpráva od Kelly Philipsová pro Další místo na mé cestě kam vlastně?Už nevím rozhodla jsem se pokračovat ve své cestě i potom co se mi vrátila paměť a já zjistila že už nejsem součásti stáda.Nevím jestli se blížím k cíli vím jen že míjím patníky které mi říkají že už mi neotevřou.Když mně nenašli a já se nehlásila mysleli si že jsme tam padla jako ostatní. Obchodní znělka mně vyvede z mých myšlenek a já otráveně protočím oči.Vrátím se k něčemu co má být čaj a k tabletům které zde jsou. „Sůl epikurejská lahůdka.Jasně.“ To jsem zvědavá co tu zase bude.Chtělo by to nějaký cíl.Zarazím se když zmíní teroristický útok a málem se zakuckám čajem.Rozhlédnu se po kavárně kde začnou panikařit a panika zesílí když stanice začne vibrovat.Položím šálek s čajem a sleduji vlnky které se utvořili a snažím se uklidnit. Já to už zažila.Potom když jsme se probrala tak už kolem nikdo nebyl.Vyhrabala jsme se s příkopu a procházela zničenými místy abych se pokusila najít odpovědi na otázky kde to jsem,jak jsem se tu dostala a kdo jsem. A teď je to tu opět vzhledem k politice nevyjednávat a navzdory tomu že nás v tom hlášení uklidnili že bude všechno v pořádku vstanu naposledy se napiji čaje a pak se vydám za ostatními.Radši se držím u kraje a vyhýbám se středu protože netoužím po tom aby mně v případě že bych zakopla použili jako rohožku.Když dorazím do doků některé lodi se ani neprobrali,jiné hned startují a u ostatních je taková fronta že šance že se dostanu na řadu je velmi malá.Když se rozhodnu sama podívat po nějaké lodi všimnu si jedné která je ze zvláštního důvodu ukrytá v zadní části hangáru a rozeběhnu se k ní.Běžím k ní a zřejmě nejsem sama a vzhledem k tomu že útok je v plném proudu zrychlím a skluzem se zastavím u bočních otevřených dveří.Vběhnu dovnitř a pokračuji až někam kde to vypadá jako jídelna.Rozhlédnu se kolem zda tu někdo je či zda tu je aspoň nějaké jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dorážíš do hangáru, kde vidíš davy jak se hrnou k těm lodím co jsou aktivní. Spousta lodí stojí jen tak, očividně jejich kapitáni nedorazili a nikomu se nepovedlo do nich násilně dostat. U několika lodí, které ještě neodlétli nebo obyvatele ignorují, se vytvořili ohromné hloučky a kapitáni převážně logistických lodí postupně vpouští lidi dovnitř, kolik jim kapacity dovolí. U těchto lodí jsou však takové davy, že jsi to vyhodnotil jako bezpředmětné. Po chvíli rozhlížení okolo jsi si všiml jedince, který utíká úplně jiným směrem než všichni. Když jsi odhadl směr kam běží, všiml jsi si že vzadu hangáru, kde reflektory nesvítí je za kontejnery poněkud schovaná loď. V tamním šeru je i vidět matné světlo z kokpitu značící aktivitu lodi. Váhání, zdali to je dobrý nápad nebo ne vyrušilo další zadunění z centra stanice, tentokrát mnohem silnější. Z absence jiných možností jsi neváhal a běžel směrem k lodi. Zahlédl jsi ještě osobu jak zabíhá postranním vchodem dovnitř a zavírá za sebou dveře. S trochou námahy se ti podařilo opět "volantem" dveře otevřít a zabouchnout je za sebe. Jedinou cestu poskytovalo úzké schodiště. To tě dovedlo na křižovatku vedoucí do 4 dalších směrů. Po vybrání náhodné chodby jsi se po kratším bloudění dostal do větší haly, která bude nejspíše skladem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve strojovně je poněkud dusno, stísněně a moc světla zde také není, pouze z poblikávajícího panelu na jedné straně. Uprostřed strojovny je něco, co podle tvého odhadu bude nejspíše generátor nebo reaktor. Vypadá neaktivní, leč velmi tiše hučí. >Pokračování dle situace ve zbytku lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jídelna je relativně prostorná, ale spoře zaopatřená. Ve skříňkách okolo je spousta konzerv s armádním jídlem, několika snídaňovýma ceráliema a v chladící jednotce je několik menších hranatých barelů pravděpodobně piva, či jiné fermentovaného moku dle odéru linoucího se z lednice. >Samovolné pokračování dle situace ve zbytku lodi |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Strojovna Kupodivu v téhle strojovně není nic moc k vidění. Čekal jsem více, i když je to taková menší lodička. Není větší, než normální pokoj v obytné části a navíc je tam vzduch takový, jakoby tam nebyla ventilace. Více než polovinu místnosti zabírá reaktor, který nejspíše pohání motory lodi. Nejde slyšet nic, jenom tichý chod reaktoru. Nikdy nemůže být úplně vypnutý. Od prvního zapnutí musí být zapnutý pořád. Když už jsem tady, tak bych mohl zkontrolovat chod motorů a reaktoru. Přejdu tedy přes strojovnu k nejspíše poškozenému panelu. |
| |
 | soukromá zpráva od Suurgh pro Tahle stanice byla pro me idealni. Zapadle misto, kde nikdo neklade zbytecne blbe otazky. Ovsem jidlo tu bylo dobre. Co mi ho rusilo byly nejake divne otresy, kvuli kterym jsem si pokecal vousky a cenich. Nevrle jsem zabrucel a rozhledl se kolem. S nikym jinym to zatim nic moc nedelalo. Stara moudrost rika, ze jidlo je nejlepsi v zaludku a proto jsem se snazil co nejvice nacpat do sebe sve jidlo. Tohle bylo velice divne vsechno a tak jsem cekal co se bude dit. Prvni zminka o mozne bombe na stanici mi stacila. Naposledy jsem si kousnul a vyrazil jsem vpred. Nejak jsem se moc nedival, kdo se mi plete do cesty a proste jsem sel. Je mozne ze jsem smetl par lidi,ale nejak me to opravdu netrapilo. Kdo by se chtel semnou nejak vyrazneji hadat. Obcas byla moje velikost vyhoda. Cesta do hangaru proto nebyla takovym problemem, jako asi pro spoustu ostatnich bytosti na stanici. Ovsem v hangaru uz to tak snadno neslo. Ve frontach staly rady ruznych bytosti a kapitani s posadkami je pousteli do lodi. Mohl jsem zkusit to vzit stredem, ale asi bych skoncil s kulkou v zadech. Jeste ze jsem velky jak jsem, nebot jsem tak mohl videt pravdepodobne svou zachranu z rakve. prodiram se davem a celkem bezohledne se deru k lodi. Nevim zdali je to bouda nebo stesti, ale lod je otevrena. Spolu s pistoli v jedne ruce a kdyby bylo potreba okamzite vytazenymi drapy druhe ruky jsem se vydal do nitra lodi. Nikde nikdo nebyl, coz mohlo znamenat ze lod je proste nefunkcni,ale taky ze ji nikdo nevidel, preci jen je schovana dobre. Po zjisteni, ze v kabine je klic k lodi, nebylo o cem vahat. zastrcil jsem pistoli sedl do kresla a nastartoval lod. Diky bohu se dala nastartovat. Nechal jsem system zapecetit dvere a bez nejakych servitet jsem se rozhodl vyvest lod z hangaru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Loď se ti podařilo skutečně nastartovat. S poněkud velkým rachotem začala celá loď vybrovat, všechna světla v kokpitu se rozsvítila na plno jako při běžném provozu. Spousta panelů se náhle začala probouzet ze spánkového režimu. S ovládáním jsi nejsi úplně jistý, ale vypadá to, že je více méně standardní řízení přes dvě páky. Poněkud krkolomně se po chvíly dostaneš do vzduchu a skoro až elegantně vyklouzneš z hangáru do vzduchoprázdna. Poté co však přestaneš věnovat veškerou pozornost řízení, všimneš si že za sebou v kokpitu slyšíš pohyb a celkově máš pocit, že tě někdo celou dobu sledoval. Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Musim ricz, ze cela tahle lod byla velka plechovka. Sice nejsem nejzrucnejsi pilot,ale uz jsem parkrat lod ridil a tohle byl asi ten nejhorsi zazitek, ktery jsem zatim mel. Co se musi nechat tak je, ze lod slape jako hodinky. Coz byl velice dobry poznatek. Podle systemi nehrozila kolize s nejakym jinym predmetem alias lodi a ja v klidu vyvedl lod ven. Neprijemne bylo jen to, ze sedacka a paky nebyly dimenzovany na postavu mych rozmeru. Konecne kdyz jsem vyletel z hangaru a zjistil, ze jsem v bezpeci vesmiru, tak jsem zacal zase vnimat. Jen jsem zastrihal usima nad serii zvuku a zbystril. Zapnul jsem autopilota, nebot tady nebyla ani sance, ze bych do neceho vrazil a otocil jsem se za zvuky. Prohledl jsem si serii kabelu vseho druhu a s podezrenim sledoval co se deje. Sahl jsem znovu pro pistoli a zamiril jsem na to misto. Pomalu jsem vstal a zamiril vpred. Konecne jsem mohl i cuchat a poradne se soustredit. Je tu nekdo?! Ještli jo, tak vylez! prohodil jsem ke zmeti kabelu, pripraveny tam poslat par kulek kdyby to bylo nezbytne. |
| |
 | soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Nespala jsem pořádně už několik dní. Vlastně už možná několik týdnů. Kdo by to počítal? A dny se zdály tak otravně prázdné, stejně beznadějné... a ne a ne se probudit do ideálního světě, do kterého se mi nepodařilo ani usnout. A pak tu sedím na lavičce a vychutnávám si pití, o němž vím jen to, že bylo dražší, než by bylo vhodné, ale byl to můj drink na rozloučenou s touhle planetou. Balzám na nervy, chcete-li. A pak začalo to šílenství. Hluk a zmatek mi připomněl domov. Znělo to skoro jako slepice, když na ně útočí v noci liška. Taky byly tak bezbranné a utíkaly, aniž by věděly přesně kam. Vím, že jsem se nechovala jinak, jedna ze stáda. Při tom uvědomění jsem se zastavila, abych se pořádně rozhlédla, myslela a nějak se zachránila. *Ugf!* Seznámení se zemí nebylo zrovna ideální. Neříkám, že seznámit se se zemí je někdy fajn, ale určitě to není fajn, když jsou kolem vás davy a propukla panika. To mi popohnalo adrenalin v krvi a já se okamžitě postavila na nohy. Ne, že bych té vysoké hoře chtěla jít vynadat a dožadovat se omluvy, ale když jsem ji zahlédla, tak jsem se okamžitě musela rozejít za ním. Viděl nějakou cestu. A to plavidlo vypadalo prázdně! Dělala jsem, co jsem mohla, abych se k němu dostala. Jakmile jsem mohla, rozběhla jsem se. Ještě, že jsem neměla ráda ty módní výstřelky na úzkém podpatku, nebo tak něco podobného. Můj krok se zastavil ped schodištěm. Nevypadalo zrovna jako něco, kam bych chtěla jít. Ale jekot slepic mě donutil zvednout nohu, stisknout ruce v pěst a pak... prostě běžet. *Vše musí mít svůj konec a ten určitě není daleko, ta loď tak velká není... * uklidňovala jsem se. Jakmile jsem už byla na lodi a část z úzkým prostorem za sebou, tak mi tolik nevadilo po této lodi bloudit. Doufala jsem, že ucítím náznak startu, nebo něco takového, ale zároveň jsem se už tady cítila v bezpečí. Rozhodně víc než v davu venku. Zároveň jsem se snažila pamatovat si cestu, kterou jsem sem přišla. V momentu, kdy jsem dorazila ke kajutám, se dostavila zvědavost a další strach. Co kdyby majitel lodi byl nemorální a chtěl ji vyhodit zpět do pekel tam venku? A co když je teď někdo v těch kajutách? I tak jsem našla odvahu a když jsem kolem nich procházela, vypustila jsem z plic. "Halo? Je tu někdo?" |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro Dostanu se do jakéhosi skladu - přesně tam, kam se vůbec nepotřebuji dostat. Rukou si hbitě poupravím respirátor a zhluboka se nadechnu. Ve stoje ještě chvilku přemýšlím, kam se asi poděla ona osoba, avšak tlačí mne problémy životně důležitějšího rázu a tak se mi rychle vypaří z hlavy. Díkybohu, že jsem šťastnou náhodou narazil na volnou loď, Ne, štěstí neexistuje, pouze tvé vlastní schopnosti. Řeknu si v duchu. Opřu se o zeď a mýma vyboulenýma očima zkoumám místnost, v níž se nacházím. Můj pohled sklouzává po rozličných objektech, ale ze všeho nejdříve musím najít terminál lodi či jakýkoliv kompjútr, kterej mi řekne, kde jsem nebo aspoň ukáže mapu lodi - jestliže se nikdo nedostal k pilotní místnosti a stanice se rozletí na tisíc kousků, zatímco furt stojíme v hangáru, tak chcípnu. Kosmickou loď ovládat neumím, ale co mi zbejvá. Otevřu v rychlosti alespoň to, co mi přijde pod ruku a není zamčené, zatímco hledám počítačový terminál. Mám u sebe jen prázdnou brašnu s pouze několika genetickými vzorky, které jsou mi naprosto k ničemu v téhle situaci. PS: omluvám se, že jsem zapomněl na výbavu v životopisu - to je vše co mám při sobě kromě obleku, respirátoru a kreditů. Snad mi to schválíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Celý sklad je více méně až na jednu paletu, přes níž je přehozená umělohmotná plachta a pevně připevněná polykarbonátovými popruhy. Při hledání terminálů okolo nacházíš dva. Jeden,který s největší pravděpodobností otevírá vrata mezi tímto skladem a venkem lodi. Druhý odhaduješ dle svého uspořádání na interkom. Prakticky ihned po tom co projdeš celou místnost začne celá loď vibrovat a lehce se třást. Cítíš jak se loď zhoupla směrem nahoru a ztrácíš lehce balanc. Loď se s určitostí vznesla o několik čísel a lehce se celá houpe jako koráb na neklidném moři. Po chvíli i cítíš jak loď vyrazila poněkud nejistě dopředu. Po přibližně minutě a půl se již však dostala z umělá gravitace stanice a již začala platit pouze umělá gravitace lodi, čímž se stabilizovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Během toho co jsi procházela okolo kajut jsi nikoho neviděla ani neslyšela. Jedna z kajut byla však lehce pootevřená a vzhledem k jejímu inventáři odhaduješ, že je určitě obývaná alespoň dvěmi osobami, s největší pravděpodobností muži. Jakmile si nahlédla dovnitř začne celá loď vibrovat a lehce se třást. Cítíš jak se loď zhoupla směrem nahoru a ztrácíš lehce balanc. Loď se s určitostí vznesla o několik čísel a lehce se celá houpe jako koráb na neklidném moři. Po chvíli i cítíš jak loď vyrazila poněkud nejistě dopředu. Po přibližně minutě a půl se již však dostala z umělá gravitace stanice a již začala platit pouze umělá gravitace lodi, čímž se stabilizovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikdo na tvůj výkřik nereagoval, alespoň ne verbálně. Vidíš že za změtí drátů se něco natočilo křečovitým pohybem jakoby tvým směrem a zpoza kabelů vidíš jeden světelný bod. |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro Náklad je pevně připevněn, nepříjemné. Pozorně si prohlédnu oba terminály odhaduje jejich účel. Po krátkém uvážení raději oba nechám na pokoji, otevřít vrata by mi vůbec nepomohlo, nemluvě o tom, že nejspíš jsou během letu automaticky uzamknuté. Ani interkom se se neodhodlám použít, alespoň dokud nepoznám uprchlíka či uprchlíky, jemž se taktéž podařilo nasednout na tuhle loď, a to pěkně z dálky. Na stanici se vyskytovala všelijaká verbež, možná ani tahle loď není bez poskvrnky. Opustím sklad postupuje dále vnitř lodi, opatrně, dbaje na to, aby mé kročeje vydávaly co nejméně hluku. Bloudím chodbami bez jakéhokoliv určitého cíle. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Naprosto nestydatě jsem nahlédla do kajuty, kde byly různé věci, z nichž jsem usuzovala, že tu budou bydlet nejspíše dva muži. V koutku duše jsem se obávala, že za mnou uslyším nějaké to "Vynadívala jste se už dost?" a "To je soukromá kajuta." , nebo "Co tu děláte?". Místo zachraňování se svými slovy z trapné situace, jsem se musela zachraňovat z pádu, chycením rámu dveří. Naštěstí to dopadlo úspěšně a já zůstala s rozcapenýma nohama - ale přece - stát. Z této prapodivné pozice jsem se byla ochotná narovnat až v momentě, kdy se změnila gravitace na gravitaci lodi. Musela jsem se usmát. Přežila jsem! Letíme! Pak jsem se pustila trámu a polkla. Ale s kým tu letím? A ... kam? Bohužel mi nezbylo nic jiného, než sebrat odvahu, kterou jsem neměla, a najít zbytek posádky. |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Ocekaval jsem, ze se nekdo ozve, protoze postava obri kocky budi celkem respekt a ten kdo by tam byl tak vyleze, ale taky byla druha, moznost ze si ten druhy pusti do gati a bude stat primrazene na miste. Vydal jsem nespokojenou serii zavrceni, ze na mou vyzvu nikdo nereagoval a zacnu se priblizovat k zmeti kabelu. Tohle musim prozkoumat. V ruce mam pripravenou pistoli a druhou budu rozhrnovat draty.. Aby to slo lepe, tak vysunu drapy, ktere mi pripadne poslouzi jako sekundarni zbran. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvíli pomalé obezřetné chůze jsi se dostal zpátky na onu 5 četnou křižovatku. Cestou jsi nikoho nepotkal ani nezaznamenal náznaky něčí přítomnosti. Loď podle všeho letěla dále stabilně a stejným směrem. Jakmile jsi dorazil na křižovatku zaslechl jsi ozvěnu vycházející z jiné větve. Jak se zvuk pomalu blížil, rytmické údery ti prozradili, že to jsou něčí kroky blížící se směrem k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile jsi se dotknul kabelů, entita za nimi se kvůli vystrčeným drápům pohnula směrem zpátky plynulým pohybem. K tvému překvapení to však nebyla živá bytost schovávající se za změtí kabelů. Místo ní jsi se setkal s poněkud chladným pohledem směřovaným přímo na tebe. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvíli bloudění jsi se dostala zpátky na onu 5 četnou křižovatku. Cestou jsi nikoho nepotkala ani nezaznamenal náznaky něčí přítomnosti. Loď podle všeho letěla dále stabilně a stejným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prakticky ihned po tom co dorazíš k panelu začne celá loď vibrovat a lehce se třást. Generátor za tebou se s tlumeným hukotem rozeběhl. Celý panel i generátor se najednou rozzářili jak vánoční stromeček a začala blikat celá plejáda různých kontolek. I ze samotného generátoru vychází záře skrze nádržku s neznámou nyní proudící kapalinou vepředu celého mechanismu. Cítíš jak se loď zhoupla směrem nahoru a ztrácíš lehce balanc. Loď se s určitostí vznesla o několik čísel a lehce se celá houpe jako koráb na neklidném moři. Po chvíli i cítíš jak loď vyrazila poněkud nejistě dopředu. Po přibližně minutě a půl se již však dostala z umělá gravitace stanice a již začala platit pouze umělá gravitace lodi, čímž se stabilizovala. PS.: Omlouvám se za lehké zpoždění příspěvku, ostatním jsem tadytu časovou linku poslala již včera odpoledne a tebe jsem v nadbytku přízpěvků přehlédla. |
| |
| soukromá zpráva od Kelly Philipsová pro Jídelna je docela prostorná,ale jinak tam toho moc k nalezení není.Konzervy s armádním jídlem minu bez povšimnutí,ale ty snídaňové cereálie vypadají poněkud chutněji.Nakonec se rozhodnu otevřít jeden z menších barelů a ochutnat zda je tam skutečně pivo.Pak se i případně s tím barelem vydám na obhlídku lodi protože tu nejspíš nebudu sama.Jistě tu bude minimálně jedna osoba.Pomalu upíjím z toho nápoje a ostražitě se rozhlížím kolem na co narazím nebo koho potkám. /Ovšem kam vyrazit?Na ošetřovnu?Do strojovny?Ne na můstek./ Ostatní místa počkají a já se rozhodnu vyrazit na můstek.Je čas utéct a tak by měl někdo nastartovat loď (pokud se tak už nestalo).A pokud tu někdo je tak se tam jistě dříve či později setkáme. |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Jak jsem zjistil cele me mineni o tom, co se skryva za kabely bylo milne. Musim rict, ze me toponekud zaskocilo a az jsem na chvili zkoprnel. Hned jsem zpozornel a pripravil zbran, ale po velkem navalu adrenalinu jsem pochopil, ze kdyby me to chtelo zabit uz me to zabije. Zatahl jsem drapy a trochu nechal poklesnoit zbran. Byl jsem ale ve strehu. Kdo jšši? Zasislam nebot obecnou rec umim s trochou obtizi. Neboj še me. Nic Ti neudelam. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V barelech je něco čemu by se dalo říkat spíše vzdálený bratranec pozemského ležáku. Očividně proces výroby byl velmi podobně vzhledem ke svému charakteru. Surovina, z které začali je ovšem velice jiná a ve výsledku je pití relativně sladké s lehkým náznakem slanosti. Barel je sice přenosný, ale tak 20 kilo má stejně. Natočila jsi si to tedy do nejčístšího, nejméně používaného tupláku, který si zde našla. Prakticky ihned jak vykročíš směrem z jídelny se začně celá loď třást a vibrovat. Cítíš jak se loď zhoupla směrem nahoru a ztrácíš lehce balanc. Loď se s určitostí vznesla o několik čísel a lehce se celá houpe jako koráb na neklidném moři. Po chvíli i cítíš jak loď vyrazila poněkud nejistě dopředu. Po přibližně minutě a půl se již však dostala z umělá gravitace stanice a již začala platit pouze umělá gravitace lodi, čímž se stabilizovala. Po chvíli bloudění zjišťuješ, že se stejnou cestou blížíš zpátky ke křižovatky. Po příblížení tak na 7 metrů však slyšíš ozvěnu kroků vycházející směrem odtamtu. PS.: Omluva za zpoždění, momentálně jsi na stejné časové lince s ostatníma však. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vidíš přes sebou něco co vzdáleně připomíná ženskou postavu. Přestože jsi ho nikdy neviděl, z vyprávění co jsi slyšel dedukuješ, že se jedná o androida. Tato však nemá ani ruce ani nohy a spodní 1/3 torsa ji také chybí. Do výklenku je napojená velkým množstvím kabelů a ve vzduchu je stabilizována silnějšími kabely vycházejících z míst, kde by byl ramenní kloub a okolo pasu je připoutaná polykarbonátovými řemeny ke kolíkům zakotvených ve zdech. Zatímco na tebe stále upírá svůj pohled pootevře ústa a z reproduktorů v místnosti se ozve Sériové číslo PTX 28-59B. Aktuální jméno, Hej-plechovko. Aktuální účel, centrální výpočetní a navigační jednotna lodi typu Vulture W04. |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Kdyz jsem si uvedomil s cim mam tu cest, tak jsem zastrcil pistoli do pouzdra. Ta bytost mi nemohla ublizit. Rozhodne ne takovym zpusobem, kterym bych se nejak nemohl ubranit. Zvlastni bylo, ze tu byl tak priksirovany, ale pokud nejak prisel o nohy, tak to asi bylo nejlepsi. Buh vi, ale proc to tak je. Podle nazvu jsem dokazal, odvodit ze jeho nebo jeji vlastnik osloveni opravdu neresil.Muzes mi rict vice o lodi a o tom kdo ji vlastnil? Kdyz jsem si uvedomil s cim mam tu cest, tak jsem zastrcil pistoli do pouzdra. Ta bytost mi nemohla ublizit. Rozhodne ne takovym zpusobem, kterym bych se nejak nemohl ubranit. Zvlastni bylo, ze tu byl tak priksirovany, ale pokud nejak prisel o nohy, tak to asi bylo nejlepsi. Buh vi, ale proc to tak je. Podle nazvu jsem dokazal, odvodit ze jeho nebo jeji vlastnik osloveni opravdu neresil. Muzes mi rict vice o lodi a o tom kdo ji vlastnil? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vulture W04 je jedna ze série lodí společnosti Malvonzo&Co. Tato řada lodí určených pro civilní sektor je zaměřená na elegantní řešení většiny logistických problémů, s nimiž by se měl majitel této lodi setkat. První série této řady Vulture W01 začala universálního roku 254 422 a během následujícího desetiletí bylo vyrobeno přes 10 000 000 lodí toho typu, značících úspěch této řady. O dvacet let později na úspěch řady Vulture navázal mnohem známější řada Buzzard, které však byla za pouhých let zastoupena řadou Sparrowhawk, která odstranila designové chyby vnitřního prostoru předchozí řady a dnes se může pyšnit řadou ocenění jakožto top 5 transportní loď střední třídy. ... ... Informace utajena, zadejte přístupové heslo. |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro Ticho protne zvuk přibližujících se nohou, dlouho neváhám - rozhodně se nemám úmyslu s někým potkat - nyní už mnohem méně obezřetně přeletím křižovatkou do prázdné chodby, odkud se nic neozývá. Zprudka mi hlavou prolétají myšlenky a dohady, co teď? První moment jsem jednoduše utekl a vůbec nepřemýšlel, ne počkej, uklidním sám sebe, pokud byl/a na lodi stejně jako já a nepotkal jsem ho/ji, potom je mnohem větší pravděpodobnost, že si vybere chodbu, kterou ještě neprošel či neprošla. Ovládnu svůj nepravidelný dech a už znovu potichu se skryju za ohyb chodby vyhlížeje jedním okem neznámého. Záleží na tom, kdo se vynoří a hlavně kam zamíří. Kdyby náhodou zvolil mou chodbu, možná bych si troufl na neznámého promluvit, a nebo bych vzal nohy na ramena, třebaže bych se svou konstitucí atletovi neuběhl, ale loď skýtá dveře a křižovatky, což by mi útěk usnadnilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vidíš, že na křižovatku vešla relativně drobná zrzazovlasá dívka s přebytkem pih. Nevidíš, že by měla u sebe zbraň. Na chvíli se zde pozastavila. Na sobě má volnější kalhoty a svetřík. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Strojovna Po chvilce kontroly reaktoru se samotný reaktor rozběhl na plné otáčky. Kontrolní panel a samotný reaktor začaly výrazně svítit. Startujeme. Výborně. Na téhle stanici nechci strávit už ani minutu, i když je tam můj kontakt. Jak jsem na vlastní kůži zjistil, tak jim tady nejede vše tak, jak by si všichni přáli. Generátor umělé gravitace se zapíná až po nějaké chvilce od startu. O technickém stavu jsem pochyboval, když už jsem viděl její vnějšek. V téhle strojovně už nechci strávit ani minutu. Vydám se tedy zpět chodbou, kterou jsem přišel a dám se doprava. Pušku mám v klidové pozici - Levou rukou ji podepírám a pravou držím madlo, s tím že prst nemám na spoušti. |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro Ha, ženská, očekával jsem to už od začátku. S ní se bude určitě lépe povídat... alespoň doufám, působí neškodným dojmem, že by ani mouše neublížila. Pozastavila jakoby na rozpacích rozvažujíc, která cesta bude nejlepší. Přesto mi na ní něco nesedí, nemůžu tomu přijít na kloub. V mysli mi hučí, nedokážu se rozhodnout. Mám ji oslovit? Sledovat? Nechce se mi ani do jednoho. Dokonce mne napadne hodit k ní balíček cigaret a sledovat jak zareaguje, hloupý nápad. Nakonec se odhodlám k činu, tuhle příležítost si nenechám protéct mezi prsty. "Dívky by se neměly takhle potulovat po lodi," promluvím znáhla, avšak příliš nezvyšuji hlas a snažím se, abych zněl jako ten, co má vše přesně v merku, "jinak by mohly narazit na velkého, špatného vlka." |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Poslouchal jsem hromadu informací, které na mě vyvalil android. Podle toho co říkal, je tahle loď perfektní na všechno co se dá ve vesmíru dělat, pokud má člověk dostatek peněz na její opravy a provoz. Což v téhle době není lehká záležitost. Ve své podstatě jsem měl vlastní loď, tedy pokud není majitel někde vedle a nespí jako to dřevo. No, s každým se dalo vypořádat po dobrém nebo po zlém. Nad tou myšlenkou jsem se musel velice ošklivě pousmát. Dobžže. Děkuji. Teď nebylo třeba řešit nějaká hesla a hackování androida. Musím projít loď, jestli se tu nepohybuje někdo kdo by mě překvapil a je tak blbý že se nepřišel podívat, kdo to odlétá s jeho lodí. Opět jsem vytáhl pistoli a vydal se systematicky prohledat loď. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Připadala jsem si ztracená. Loď by potřebovala nějaké směrovky, jak najít kapitánský můstek, ubikace, jídelnu... a zbytek posádky, sakra! Ale nic takového tu nebylo, tak nezbývalo než se pustit jednou z těch uliček zase dál. Dávala jsem si přitom pozor, abych si zapamatovala, kudy jsem šla. V hlavě jsem si dělala poznámky o cestě, abych se tu aspoň nepatrně orientovala... A dál jsem hledala jiný život na téhle lodi, než jsem byla já. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro >Změna situace Poté co jsi dorazilan a křižovatku a pozastavile se při vybírání cesty, dostala jsi pocit že tě někdo pozoruje. Tvé obavy se vzápětí naplnily, když z uličky zády k tobě se ozval něcí hlas : // "Dívky by se neměly takhle potulovat po lodi," promluvím znáhla, avšak příliš nezvyšuji hlas a snažím se, abych zněl jako ten, co má vše přesně v merku, "jinak by mohly narazit na velkého, špatného vlka." // >Následující reakce sdílejte i s Di-oxylem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomalu postupuješ chodbami zpět. Asi deset metrů od křižovatky slyšíš na hranici zřetelnosti něčí hlas. "...by se neměly... po lodi... narazit na velkého ... lka." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro >Změna situace Několik vteřin po ozvěnách kroků jsi zaslechla i něčí hlas. Velmi nezřetelně, takže jsi nerozeznala co říkal, s určitostí ale to byl něčí hlas, pravděpodobně mužský (ale i o tom jsi nejsi jista) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsi relativně daleko ke křižovatce kterou jsi míjel, ale slyšíš již z dálky, že někdo dál chodbou mluví, leč nerozeznáš co říká. |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Vyšel jsem z kokpitu a doufal, že jsem tu opravdu sám. Uchechtl jsme se nad představou, že dvou metrová kočka se bojí jakéhokoliv majitele lodi. Jen málo kdo se mi mohl měřit do výšky a ještě méně kdo do síly. Pokračoval jsem chodbou a hlas co jsem slyšel se mi ne zrovna zamlouval. Už to, že šlo rozeznat že mluví čili asi na někoho se mi nelíbilo. Neboť to znamenalo dva problémy pravděpodobně a více možně. Mohl mluvit jen do vysílačky at to byl kdo chtěl, ale riskujte to na ukradené lodi. Pokračoval jsem v chůzi i když nyní opatrněji. Vytáhl jsem z pouzdra i druhou pistoli a šel opatrně a potichu s napnutými smysli vpřed. V případě potřeby můžu střílet na dva cíle zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Společnost Jdu ze strojovny a z dálky slyším hlasy. Jsou tak daleko, že ani nepoznám, jestli je to hlas muže, nebo ženy. V podstatě slyším jen útržky vět, ze kterých ale nedokážu poznat kontext rozhovoru. Pušku si chytnu pořádně do rukou, aby mě něco nepřekvapilo. Přijdu k rohu a nakouknu tak, abych je viděl, ale ne zas moc. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Zrovna jsem si už vybrala cestu, kterou se dám dál, když jsem uslyšela ten hlas. Samozřejmě, že jsem se vyděsila a příliš prudce jsem se otočila za tím hlasem. Srdce mi bilo příliš rychle v tu chvilku a já nemohla najít slova, a tak jsem na toho tvora jen mlčky hleděla s jednou rukou sevřenou v pěst u srdce. Rozhodně to neměl být náběh na to, abych se postavila do bojového postoje, nebo tak něco. Byla to samovolná reakce těla na ten úlek. Na mou obranu musím ale dodat, že mi to taky zas tak dlouho netrvalo, než jsem byla schopná odpovědět. V mé hlavě to mohla být celá věčnost, ale jsem si jistá, že kdyby to trvalo nějak moc dlouho, ten druhý by se ozval. Místo toho jsem otevřela ústa já. "Lepší potkat zlého velkého vlka na lodi a doufat, že není velký a zlý vlk, než zůstat na stanici a nechat své vnitřnosti vytvořit abstraktní dílo ve spolupráci se zbytkem lidí, co tam zůstal..." Vážně jsem se snažila, aby můj hlas nepřeskakoval z tóniny do jiné tóniny. A musela jsem se pochválit, že se mi to opravdu povedlo. Ano, sice to nebylo dokonalé a stejně se mi úplně nepovedlo zakrýt rozpaky a nejistotu smíšenou se strachem z tohoto "přepadení". Ale... aspoň něco, ne? "Vy... vy jste z posádky lodi?" dostala jsem ze sebe ve snaze obrátit rozhovor na informace výnosným směrem a nenechat se , jako malé jehně, dál děsit velkým zlým vlkem... |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro "To by jste mi příliš lichotila." odvětím přibližujíce se k ní malými krůčky, snad aby se nepolekala. "Já jsem taktéž ze stanice, ale zajímá mne, kdo jste vy, rusovlásko. Jméno není vůbec předné, spíš bych rád věděl odkud jste přišla. Podívám se jí zpřímá do očí, ani nemrkám, přemýšlím, jak dále postupovat. "Nebude-li vám vadit, dovolíte?" nečekám na její reakci a z brašny si vytáhnu jednu z cigaret a zapálím si, jen jedenkrát stačí a cítím se mnohem méně nervóznější a napjatý, dokonce i mysl mám jasnější a pronikavejší. Pokračuji ve svém monologu přerušovaném pouze potáhnutími z cigarety. "Předpokládám, že jste tam nic zajímavého nenašla, jinak byste odtamtud nepřišla nazpět. Ani zbraň jste nenašla, tss, tss, stejně jako já, no aspoň nás to staví do stejné roviny, i když musím říct, vy tedy cestujete na lehko" a lehce se pousměju, třebaže to přes můj respirátor nepostřehne. "Ale jen tak pro pořádek - co jste tam objevila? Já našel jen podělanej sklad." a naznačím cigaretou směrem k jedné z chodeb. "Mimochodem říkejte Doxle, nebo i klidně Dvojko nebo Dioxyle." Na chviku se odmlčím "Nuž záleží na tom, jak vám splyne po jazyku?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpoza rohu vidíš dvě osoby, humanoida se zváštním aparátem okolo úst a obličeje a relativně drobnou zrzavovlasou dívku. Nemají zbraně a zastihl jsi je uprostřed hovoru >Následující příspěvky již piš pro všechny |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpoza rohu vidíš dvě osoby, humanoida se zváštním aparátem okolo úst a obličeje a relativně drobnou zrzavovlasou dívku. Nemají zbraně a zastihl jsi je uprostřed hovoru >Následující příspěvky již piš pro všechny |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpoza rohu vidíš dvě osoby, humanoida se zváštním aparátem okolo úst a obličeje a relativně drobnou zrzavovlasou dívku. Nemají zbraně a zastihla jsi je uprostřed hovoru >Následující příspěvky již piš pro všechny |
| |
| A karkulka vlku uvěřila... "Poslužte si," zamumlala jsem nejistě. O ničení si vlastního zdraví jsem měla vlastní názor, ale proč bych tím kazila tak krásně křehkou spolupráci s tímto cizincem? "Byli tam jen kajuty," přiznala jsem bez potíží a podívala se směrem, odkud jsem předtím přišla. "Nijak zvlášť jsem je neprohledávala... Chtěla jsem jen najít.. kapitána lodi, nebo pilota..." snažila jsem se vysvětlit, aniž by chovala příliš podřízeně. Jenže to mi nikdy moc nešlo. Při poznámce o cestování na lehko jsem jen krátce sklopila pohled a dala si pramen vlasů za ucho. Ano, další z řady mých úspěchů. "Obávám se, že jsem své zavazadlo zapomněla v tom... zmatku..." "Je nějaký zvláštní důvod, proč bych měla hledat na téhle lodi zbraň, pane Doxle? Předpokládám, že z válečné zóny jsem se dostali, takže dalšího násilí není třeba..." Jedna z věcí, kterou jsem si opravdu nepřála bylo dostat se do situaci, kdy se budu muset prát o svůj vlastní život. A to z několika důvodů. Polkla jsem. Hůře se zabíjejí ti lidé, ke kterým máte nějaký vztah, ne? "Jsem Lorna MacPharlain, hlavně mi neříkejte Loli..." pousmála jsem se nad tou stupidní přizdívkou, kterou jsem na škole slýchala neustále. A jestli úsměv působil trochu ostýchavě a nervózně, tak přesně vystihoval to, jak jsem se cítila. |
| |
| Hledání babičky "V tom se právě hrubě mýlíte madmazel 'El'," povídám nenuceně, je mi docela jedno jak si chce nechat říkat, nicméně na přezdívce Loli neshledávám nic hloupého nebo špatného, docela se k ní i hodí. "Přece jste slyšela, že v tom mají prsty teroristi, ne? Potom i oni se museli někudy dostat ze stanice před jejím politovanímhodným explodováním, nebyli-li to sebevražední. Třebaže to je velmi nepravděpodobné, nikdy není na škodu být připraven na všechny eventuality." Zhluboka si potáhnu "Samozřejmě pokud se ukáže, že nejde o nic nebezpečného, pak posádce vyjádřím své upřímné díky za záchranu." Podívám se do všech chodeb podpíraje rukou svou hlavu, zas koukám do jaké šlamastyky jsem se zase dostal. "Ale není to docela divné? Tedy, že jsme na nikoho ještě nenarazily. Rád bych věděl kdo tuhle mrchu pilotuje." Pořádně si odkašlám a poté hlasitě zavzdýchám ze zoufalství, takhle se ubírat lodí, to je jako spoléhat na rozpočítadlo enyky, benyky... "Vrátíme se k průzkumu lodi?" vyzvu Lornu. "Pokračovat v rozhovoru můžeme i během chůze." |
| |
| Hledání babičky a najití vlka... Stál jsem za rohem a poslouchal hovor před sebou. Podle toho co jsem stihl vyposlechnout nebyli Ti dva členové posádky a nevím jakým způsobem se dostali na loď. Pokud stejně jako já, tak to tu bude ještě veselé. Když se chystali někam rozejít, tak jsem se vynořil já. Tu zatracenou mrchu jšššem z té štanice dostal já. Aktuálně jí nepilotuje nikdo, protože jsem se šel podívat co je s posádkou. Jmenuji se Suurgh. Když jsem vyšel z poza rohu, mohli Ti dva vidět velkého dvoumetrového kocoura, šedé barvy s černými proužky na čumáku, který v rukách svíral dvě pistole, které zjevně uměl používat. Pokud někdo byl znalejší mohl si uvědomit, že je to jeden z rasy Felynů z planety Mantichora A. Netvářil se zrovna nepřátelsky, ale na první pohled mohl na nezúčastněného působit velmi vražedně. Můžu se zeptat kdo jste Vy pane Doxle a slečno Lorno? Pistole povadly do polohy, při kterém nemířili přímo na ty dva, ale stačilo chvíle a oba dva mohli být spíše podobný cedníku a já chtěl, aby to věděli. |
| |
| Společnost Přišel jsem blíže ke konverzaci, takže mohu zřetelně slyšet, o čem si žena s nějakým mimozemským individuem povídají. Nijak moc mě to nezajímá. Spíše je jen pozoruji pohledem, abych si o nich udělal obrázek. Do jejich povídání se ale vmísí nějaký... Kočka? Co to má znamenat? A ještě k tomu zabiják. Dvě zbraně v rukou a do toho je ještě celý ověšený dalšími zbraněmi. Tenhle den bude ještě hodně podivný. Doxil je ten mimozemský humanoid, žena se jmenuje Lorna a kočka je Suurg. No... Snad si to zapamatuji. Už mě ale nebaví jen tak tady sedět a poslouchat je. Vyjdu tedy zpoza rohu a napřímím se. Pomalým krokem se rozejdu k nim. Pušku si raději pevně chytnu. Co kdyby ta kočka na mě nějak vystartovala. Vzhledem k její velikosti by to nebylo moc hezké, kdyby mě povalila na zem. Trojice může vidět poměrně urostlého chlapa s báglem na zádech, zásobníky do pušky na a samotnou puškou v rukou. Na sobě má hnědošedé oblečení se šátkem kolem krku. Stručně vypadá jako nájemný vrah. Také si mohou, ale nemusí všimnout šestice ampulek s lékem, které má přivázané u pasu na levé straně. Nepochybně si ale všimnou dosti výrazně svítících oči. "Pokud jste s ní odstartoval vy, Suurghu, tak je také možné, že nikdo z posádky lodi na palubě není." Dořeknu a přejdu přes místnosti, abych se konečně posadil. |
| |
| Vlk a myslivec "Madmazel, právě o tomhletom mluvím." pošeptám Lorně přes rameno dívaje se na dvojici pistolí v tlapách přerostlé kocoura a respekt budící pušku mířící k nám zase z druhé strany, kterou drží světélkující divoch. Oběma se v očích zří vražedný nádech a vypadají jako by se nemohli dočkat, kdy si to mezi sebou rozdají. Ani jeden z nich se mi nelibí, hlavně jak si jsou svou převahou jistí. Prekérní situace... Padne na mně pocit stísněnosti povstávaje mezi těma dvěma bez jakéhokoliv kvéru, jen s obnošenou brašnou, oblekem podobající se stylovejší bílé vestě a cigaretou. Na tohle nemám nervy, a potáhnu si. Otočím se ke kočce, ehm Súrgovi a odseknu "Jen další přeživší, ale to snad víte, když jste tak pozorně naslouchal z chodby. Teďkomc otázka pro vás, kam to vlastně letíme?" Nedovolím mu ani špitnout, když oslovím dalšího naslouchače, jež vyšel ze stínů "A vy jste zase kdo? No, příliš na tom nejspíš nesejde. Probůh, není vás tam víc, co poslouchají, bylo by příhodné je pozvat, aby se mohli také podílet na naší... konverzaci." |
| |
| Vlk, kocour v botách a assasín? Dnešní den pokračoval tedy naprosto úchvatně... Sotva jsem byla ochotná přijmout za společnost Doxla, který sám o sobě mě děsil jeho fyzickou převahou nade mnou, tak jsem se díky nově příchozím cítila jako spodní článek potravního řetězce. Paradoxně se velký zlý vlk pro tento okamžik stal mým spojencem. Nebo jsem v to aspoň doufala. Když se objevila v místnosti velká, kočka, volky nevolky jsem ustoupila krok. A velmi hloupě jsem jej ve své hlavě pojmenovala jako kocoura, i když jsem věděla, že to je naprosto špatné označení a kdybych měla chvilku času na přemýšlení, určitě bych se dostala k tomu, že bych správně určila jeho rasu. A ty zbraně v jeho rukou mi také nenechávaly moc prostoru na přemýšlení. Ale ne, tajemných vystoupení ze stínů zřejmě nebylo dost. O čemž nás přesvědčil další člen posádky, která už takhle vypadala různorodě a ne moc povolaně. Při jeho přecházení po místnosti jsem si jej dobře prohlédla. O zlomek vteřiny déle jsem se zastavila na ampulkách s léky, než na jeho svítících očích. Vážně vůbec nemám tušení, kde se ve mě ta odvaha vzala, ale přestala jsem úzkostlivě držet popruh své brašny přes rameno, kterou bych je nemohla ani omráčit, protože by se docela jistě při rychlejším škubnutí rozpadla. Udělala jsem krok do strany a dopředu. Jakkoliv bylo více bezpečné stát za Doxlem - nebo jak mi to mé podvědomí radilo - nebylo to vhodné mluvit na ně schovaná v koutě. Bála jsem se, že mi vypoví nohy službu, ale zázrakem mě zatím držely vzpřímeně. "Pánové," oslovila jsem je a dál si dala záležet, aby můj hlas neprozrazoval, jak jsou všechny moje vnitřnosti sevřené a jak se třesou. "Prosím vás, dejte ty zbraně pryč. Předpokládám, že nikdo z vás nechce umřít a stejně tak nechci umřít já, proto jsme přeci všichni utekli z té stanice, ne? " Našla jsem dokonce odvahu se po nich i podívat, ačkoliv jsem si byla jistá, že třeba i taková facka od kohokoliv z nich by mi dokázala způsobit frakturu. Tento pohled mě v tom utvrdil. Dalších přímých pohledů na ně jsem se tedy v příštích minutách snažila vyvarovat. Ale no... nikdy jsem nebyla skvělý řečník. A už nikdy ne v přítomnosti zbraní. |
| |
| Tahle párty se začíná zvrhávat.... Je vidět ,že kvůli tomu rychlému odchodu ze stanice jsem nějaký rozpačitý, protože jsem neslyšel čtvrtého člena naší veselé posádky. Což mě dost překvapilo, znejistělo a naštvalo. Ovšem tento vypadal už o trochu jinak než Ti dva předchozí a jeho velká zbraň se mi velice nelíbila. Střihnul jsem ušima a jednu ze zbraní přesunul jeho směrem. Stále jsem nevěděl, kdo z nich je kdo a hlavně co vlastně mají zalubem. Ono je rozdíl být přeživší hodný, zlý a nasraný. To jistě je možnost, která se zde nabízí. Další možnost je ta, že se představíte. Neříkám, že působím zrovna mile, ale když na někoho mířím, mám radši když aspoň vím kdo to je. Odpovím nově příchozímu, který se mi moc nezamlouvá. Vrátím se pozorností k Doxlovi. Kam míříme je složité, protože aktuálně nikam. Šel jsem projít loď, abych zjistil jestli tu někde jako špalek nespí zbytek posádky. Loď je nastavená, aby udržovala stabilní pozici. Podle toho co jste říkali, zde zjevně opravdu nikdo kromě nás není. Další mojí pozornost připoutala ta mladá žena. Evidentně byla velice vyděšená, ač se to snažila skrývat, tak to z ní bylo skoro cítit. Nedivím se jí, neboť kočka jako já, která stojí s dvojicí pistolí z čehož jedna jí míří někam do oblasti prsou není asi nejlepší vidina. Lorno jiššště, ale až se dozvím kdo je on a až odloží zbraň také. Nemusíte se bát. Věřím, že se tu nepostřílíme. Když jsem mluvil bylo slyšet, že mi občas ujede nějaké to písmeno a trošku si zašišlám. To se připisuje na vrub mému kočičímu původu. Elegantně schovám zbraň , kterou mířím na Doxla a Lornu, zatímco s druhou čekám na toho zabijáka. |
| |
| Příjemné přivítání Jenom přijdu do místnosti a všichni na všechny začnou štěkat otázky velmi nepříjemným tonem. Do toho se někdo snaží někoho uklidnit a někdo pro změnu něco vysvětlit. Všichni se tady překřikujte a nakonec se to tady zvrhne ve střílení... Tohle už jsem zažil. Nebylo to moc příjemné. Klidně přecházím přes místnost. "Kdo jsem? To právě není důležité. Ale jen z mé zdvořilosti vám to řeknu. Michael. Těší mě." Říkám, zatímco přecházím kolem dvojice. Posadím se, bágl položím na zem a hlavu otočím na Lornu. "Já teda ne. Ale tady u pana Kocoura bych dosti pochyboval. Nevím, kdo jej učil logice, ale mířit na někoho, kdo má momentálně v rukou větší arzenál, se většinou nevyplácí." Při dokončení věty otočím hlavu přímo na Suurgha. Velmi upřeně se na něj dívám a přitom pevně stisknu svou pušku. Na mé tváři se objeví něco jako mírný úsměv. "Ale chápu vás, kocoure. Máme to dosti podobné. Já si také vždy radši zjistím něco o mém cíli, než ho zabiju." Musím přiznat, že tahle situace se poměrně vyhrotila. Ale jeden z nás tu zbraň musí položit jako první. No dobře. Pušku si položím k báglu na zem. Ruce si dám na stůl. Jsem ale stále ostražitý, co se týče té kočky. V záloze mám ještě menší pistoli. |
| |
| Podivná sebranka Potichu si oddechnu, když oba pánové upustí od jakýkoliv nepřátelských úmyslů jako je provrtání si hlavu olovem...nebo jakoukoliv jinou smrtící municí. Po stručném představení se atmosféra víceméně uklidnila, edy alespoň prozatím. Na druhou stranu se navíc Lorna ukázala odvážnější a schopnější, než se na první pohled zdála, ale oný očividný strach nemohla skrýt. Zatočím se na místě a opřu se o zeď v nejbližším dosahu, zkoumaje každého přítomného odznovu svýma velkýma, temnýma očima bez duhovky či zorničky. Kocour se zdá být nabubřelý a přehnaně sebejistý stoje se zbraní všem na odiv, zato Michael se zdá být rozumnější, nicméně na jeho stálost bych nespoléhal. Připomíná mi trochu žoldáka lačného po pouhém cinkotu kreditů, vždy připraveného změnit strany, a chopit se příležitosti, neustále kalkulujícího výhodnost té či oné strany... na tři desetinná místa. Začnu mluvit znenáhla, nyní bez náznaku otrávenosti - ničemu by neposloužila - spíš všedním tónem podobnému jako 'nedopatřením jsem spolkl tubu arsenu, jaké bude zítra počasí?' "Takže co máte nyní v úmyslu, mohu-li se zeptat? V krátkodobém měřítku samozřejmě. Navrhoval bych tuhle loď zcela prohledat, ať víme na čem jsme." |
| |
| Další cestující Zřejmě to je ležák i když způsob výroby je jiný a i celková chuť je jiná.Tento ležák je poněkud sladký s jistou dávkou slanosti.A protože nejde ten barel nosit aniž bych si udělala kýlu nezbývá mi nic jiného než si natočit do nejčistčí sklenice a vydám se na další cestu.Ovšem pak se loď začně trást a vibrovat a v sklenici se začnou dělat vlny.Začínám mít problémy s rovnováhou protože ta loď se zvedá a zřejmě s ní někdo odlétá. A podle toho jak si počíná ne zrovna jistě. Konečně to někoho napadlo a když loď vyrazí brzy se dostane z dosahu umělé gravitace stanice čimž dojde k celkové stabilizaci.Při dalším průzkumu zabloudím a nakonec se vrátím ke stejné křižovatce odkud zaslechnu kroky.Navíc se k tomu přidá nějaký hlas zřejmě mužský což znamená že brzy dojde k setkání s ostatními kdo měli stejný nápad utéct ze stanice ze které bude brzy hvězdný prach zrovna na této lodi.A brzy je uvidím je to zrzka a pak nějaký humanoid který má na obličeji podivný přístroj. Asi respirátor,ale že se nedokáže nadechnout ani v klimatizovaném prostředí lodi?Asi potřebuje k dýchání jistou specifickou složku. Oba se o něčem baví a je to vážně podivná dvojice.Ta dívka našla kajuty,já jídelnu a z toho co jsem slyšela vypadá jako obyčejná turistka.Nebo tulák?Ne ten by se choval jinak.A pak se tu objeví Felyn zřejmě on byla ta postava která tak rychle běžela k této lodi.Zřejmě on se rozhodl že odstartujeme protože a vzhledem ke způsobu kterým jsme odletěli to nevypadalo že by to byl autopilot.A pak příjde další muž s puškou kterému s podivného důvodu svítí oči. Tohle je tulák,ale já ne.Jen jsem prodloužila cestu potom co se mi vrátila paměť. Poslouchám je a když to nejdřív vypadá že se postřílejí navzájem pak se to uklidní a já se rozhodnu k nim přidat.Počítala jsme že se potkám buď na můstku nebo cestou na něj. "Zřejmě jsme měli stejný nápad." Ti čtyři uvidí dívku s dlouhými hnědými vlasy které jí padají až na záda v hnědém oblečení a obnošenou brašnou přes pravé rameno.Za pasem má zastrčenou zbraň a na krku pověšený křížek. |
| |
| Uff střílet se nebude... Ten žoldák se mi moc nelíbil. Už z projevu hlasu z něj číšila arogance a dala se skoro i cítit. Trochu jsem párkát nekrčil nos, když jsem projevoval odpor k tomuhle stylu chování. Upřímně jsem ho nesnášel a kdyby to bylo za jiných okolností, asi bych mu roztrhl hrdlo a pak se díval jak dodělává. Dalším označováním mě za kocoura si u mě zrovna plusové body nezískal. Nezáleží na zbrani Michaeli, protože i malá zbraň Vás může poslat na věčnost než zmáčknete tu velkou. Jenom jsem odtušil a schoval svojí zbraň. Věřím ,že mám dost rychlé reflexy, abych se k němu v případě potřeby stačil dostat. Myslím, že moje zuby a drápy by s ním udělali rychlý proces, i když on asi nebude žádný zelenáč. Moje úvahy přeruší Doxl. Vidím jak si nás měří a myslím, že je rád že se to tu nezvrhlo v barovou přestřelku, která by neměla vítěze. Já osobně šel prohledávat loď, proto jsem byl ozbrojen. Pro případ nečekaných problémů. Pokud jsme do teď nenarazili na nikoho z posádky, asi je věc jasná, ale souhlasím, že bychom měli loď prohledat, abychom věděli na čem jsme. Za sebe mohu říci, že v kokpitu je pouze navigační android jinak nic živého. |
| |
| Žádné jatka nebudou... Nebo? Pan Suurgh má asi radši menší zbraně. Musím přiznat, že v tomhle máme poněkud odlišný názor. "To sice ano, Pane Suurghu. Ale větší puška je na zabíjení vždy lepší, než ta menší. Já osobně jsem zastáncem toho, že účel světí prostředky." Do toho ale už přichází další žena. Sakra... Kolik se nás tady ještě sejde? Tahle žena vypadá jako nějaký tulák. Hnědé oblečení a dosti starý batoh. Za pasem má zastrčenou malou zbraň, kterou asi používá pouze na osobní ochranu. Od té ale radši odvrátím oči pryč, abych mohl dokončit větu. Hlavu odvrátím od příchozí ženy zpět na Suurgha a toho také přejedu pohledem. "Navíc vy se ani nemusíte bát, že bych vás chtěl zabít. Nechci vás urazit, ale nevypadáte zrovna jako vědec, který se asi před pětadvaceti zabýval robotechnologií. Takže vy se o váš kožich bát nemusíte." Pohled vrátím zpět k příchozí dívce. Ta na to také nevypadá. Už nezbývá nikdo kromě zrzavé dívky a Doxila. Tihle dva už jsou kandidáti. "V téhle místnosti jsou vlastně jen dva, kteří by mohli být." S větou se střídavě a podezřívavě dívám na Doxila a Lornu. "Tak? Kdo vlastně jste?" Zeptám se obou najednou naprosto neutrálním tonem, ze kterého nemohou nic vyčíst. |
| |
| Velká seznamovací párty... Vytvořím si mentální poznámku k muži se svítícíma očima s několika vykřičníky za slovem NEBEZPEČNÝ. Rozhodně mě neuklidní svými slovy o tom, že své cíle nejraději nejdřív pozná, než je... *O můj bože, dělá se mi špatně.* Není to jen psychické nevolno. Hold nejsem na vyjednávání mezi zbraněmi stavěná. Což graduje v okamžiku, kdy jinak už umoudřenou atmosféru poruší další neznámý hlas. Nějaká žena. To mě uklidnilo jen na chvíli. Zřejmě jsem tady jediná bez zbraně. *No prostě super...* Pomyslím si zoufale nad touto nepříjemnou věcí, která hraje proti mě. Než stačím svoje myšlenky stočit jinam, opět promluví ten muž... Michael pokud jsem správně zaslechla předtím jeho jméno. Nejdřív se mi chce ustoupit, ale nohy mi prapodivně zkameněly, proto jen polknu a chytím se za popruh své brašny. "Jak už jsem řekla předtím panu Doxlovi, jsem Lorna MacPharlain, já... " *Kdo vůbec jsem? Nebylo by lepší mlčet? Sakra, teď bude myslet, že lžu, když jsem se odmlčela!* "Obávám se, že mi není dost na to, abych mohla být vaším cílem, pane Michaely," promluvím po pár vteřinách ticha. "Navíc se nezabývám robotechnologií, tak kdybyste si mě laskavě škrtl ze seznamu lidí, které chcete vidět mrtvé, byla bych vám moc vděčná. " *Je snad něco jako Frankensteinovo monstrum? * zeptám se sebe v duchu a konečně najdu opět dost odvahy na to, abych se na něj podívala přímo. |
| |
| Odpovědi Na mé nevšední otázky první odpoví Lorna. Stojí to trochu času a čekání, ale přeci jen odpověděla. Sice se znatelnou nervozitou v hlase, ale každá z odpovědí se počítá. Ale smysly mi radí, abych ji nevěřil. Co když něco skrývá? Byl bych velice nerad, kdybych musel zabít jednu ze dvou lidských žen, které jsou momentálně v naší skupince. "A čímpak se zabýváte, paní Lorno? Velice rád si vás ze seznamu škrtnu. Vlastně jste na něm ani nebyla." Tohle ji určitě potěší. Bylo by divné napsat si někoho na seznam a ihned potom ho zabít. To by zabralo zbytečně moc místa. Svou pozornosti obrátím vůči Doxilovi. Ten je trochu větším kandidátem, než Lorna. Jeho oblek a dýchací přístroj určitě nenašel někde na ulici v popelnici. Ten je dělán na míru. Ještě si to musí nějak udržovat, takže v tom báglu má ještě další čistící sadu. Vlastně by tam mohla být ještě nějaká směs. Velice by mě zajímalo, kde si na to vydělal. |
| |
| Pětice Jako další nepříjemnost se na scéně objeví lidská žena s dlouhými kaštanovými vlasy padajícími jí přes ramena a s křížkem umístěným přesně nad jejími přednostmi, oplývá mládím a velmi ženskými tvary - jeví se velmi atraktivní na lidské poměry, nicméně mne nijak nepřitahuje. Přesto mne zaujme dříve zmíněný křížek, kdoví jestli následuje křesťanskou víru - planetu Zemi či Terru (nejsem si jist, které je ono správné pojmenování) jsem ve svých volných chvílích se zájmem, ale pouze zbežně, studoval. Jako i několik dalších domovských planet určitých dalších xeno-typů. Zejména mne oslovila mě jejich historie a filozofie, jež se v ruku v ruce táhla s náboženskými směry, takže i v tomto směru jsem něco pochytil. Nicméně ze všeho největší starosti mi dělala starosti další zbraň, podivoval jsem se nad tím, proč mladá žena nosí u sebe něco takového. Aspoň to nemění přilíš na situaci, je naprosto jedno zbraní je místnosti, když k vašemu odstranění stačí jediná. Z ničeho nic se na mě a Lornu podezřívavě zadívá Michael, přičemž hned potom mi položí otravnou otázku kdo jsem. Docela mne jeho drzost namíchne, vždyť ani on nám nic moc neřekl, pouze prozradil své jméno. Oči mi slétnou k ampulkám naplněných jakousi tekutinou pro lékařské použití, to jsem díky své expertíze s to rozeznat. Zmínky o robotice mne popostrčí k teorii, že Michael má v organismu nanity, protože nic typicky robotického na jeho lidském těle neshledávám. Potom co na jeho otázku odpoví Lorna, se slova chopím já "Nejsem vůbec povinován vám cokoliv o sobě říkat, avšak když tak naléháte, odpovím vám stručně - robotika není součástí mého oboru. Řekněme, že toho hodně vím o molekulární biologii. Myslím, že s tímhle si budete muset vystačit, pane." |
| |
| Kontakt Takže nikdo na této lodi není kromě navigačního androida.Zajímavé i to jak byla tahle loď ukryta jako připravena možná pro odchod těch teroristů.Že by se chystali utéct touto lodí,ale my jsme jim to překazili?To teď musí být pěkně naštvaní.Snad tu nikdo z nich není i když tu máme někoho kdo by se o ně postaral.Michael pak začne mluvit o robotechnologií.Jistě tou jsem se zabývala taky a pak i medicínou.A pak jsem se toulala vesmírem v roztrhané špinavé uniformě a s touhle zbraní kterou jsem když jsem se po útoku probrala našla o něco dále.Jistě nebyla to energetická puška kterou jsem měla předtím,ale protože jsem si na ní tehdy nepamatovala byla jsem vděčná že jsem jí našla. Věděla jsem tehdy tyto věci.Jsem vědec,jsem doktor a jsem voják.A že jsem věřící. Znovu se podívám na Michaela a jeho svítící oči a lékařské ampulky u pasu.Buď má v těle nanity nebo se jedná o nějaké drogy.Já to zkoušela taky když jsem chtěla aby se mi vrátila paměť.Neznala jsem ani své jméno jistě vždy jsem si nějaké vymyslela,ale to nebylo ono.Lorna je no jako já když jsem nevěděla kdo jsem.Ona je možná jen cestující který se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě s osobami které rozhodně nechtěla potkat.Ale musím uznat že se drží.Ten podivný humanoid se zabývá molekulární biologii což mně nepřekvapuje.Že by to byl taky doktor? „No nemusíme se zrovna kamarádit,ale přece jsme neutekli ze stanice abychom se tu postříleli.Takže bychom mohli prozkoumat loď nebo se najíst.Vím kde je tu jídelna.“dodám potom. |
| |
| To je řečí... Sledoval jsem pátou členku naší malé skupiny, která se k nám přidala. Je ozbrojená, ale nevypadá že by tou pistolí ráda mávala jako Michael a případně já. Opřel jsme se o zeď a sledoval jsem to celkové hašteření. Michael se tvářil, jakoby v případě malé zmínky postřílel vědce. Vydal jsem jemné zamručení a podíval se na nově příchozí. Měla velice dobrý nápad, teda oba dva nápady. Jak ten jít do jídelny tak prozkoumat loď. Podíval jsem se na ní a vycenil zuby, ovšem ne ve výhružném, ale takovém spíše veselém úsměvu. Ač nevím kdo jsi, tak se mi Tvé nápady líbí. Navrhuji, aby jsme prošli jídelnou, kde si my hladoví něco vezmeme a poté vyrazíme do ostatních částí lodi. Zároveň by jsme měli vymyslet kam vyrazíme s lodí. Neboť všichni určitě máme jiné plány a chtěli jsme dělat něco jiného. Nějak moc nečekám na odpověď ostatních mám hlad a vyrazím k té neznámé ženě, aby mě zavedla do jídelny. Když jsme u ní, musím ještě poznamenat. Pokud jsme se nepostříleli kvůli tomu kdo jsme, tak kvůli směru letu určitě. Směju se s vyceněnými tesáky a i když to v nikom asi nenechá příjemný pocit, aspoň ví že kočka nemusí mít zbraně. |
| |
| Čas na sváču... Trochu jsem si oddechla, když se tu začal ozývat hlas rozumu, který byl v této chvíli zastupován tou ženou, která nevypadala vůbec tak bezradně, jak jsem četla v někdejších románech od Elrike Norstedové... Naopak se podobala hrdince z jiné knižní série a ta všem... hm, jak to říkala s oblibou? A ano, nakopávala zadky. Mé sympatie pro kohokoliv z místnosti jsem stejně ale nehodlala rozebírat nahlas. Jen si občas nemohu pomoci a takové zvláštní věci mě napadají. Doufám, že to tak je i u ostatních lidí... Suurgh souhlasil též. To je už většina. To je na dobré cestě. Dovolila jsem si se trochu uvolnit a přiznávám, že se mi podařilo pozapomenout odpovědět na otázku Michaela ohledně toho, co dělám. Ale na to možná přijde řeč až později. Snad v přívětivější náladě. U něčeho s vysokým obsahem cukru... No, co, holky mohou snít, ne? "Jídelna zní opravdu jako dobrý návrh... Čl- ehem chci říct, můžeme se posadit a dohodnout se." Bylo to nejspíš zbytečné tlachání, ale já nikdy nebyla v tomhle odhadování, co se má říct a ne, dobrá. Krátce jsem se podívala na Dixla, který se mi doteď zdál jako také rozumným členem této malé komunity na lodi, jestli půjde taktéž. Na Michaela jsem se neodvážila podívat. Pak jsem se rozešla za Suurghem a tou neznámou. |
| |
| Kupředu!!! V duchu hned souhlasím s návrhem zamířit do jídelny, tedy ne zrovna kvůli jídlu, přestože jsem byl od včerejška docela vyhládlý, ale naskytla by se perfektní příležitost ostatní poznat. Prvotní nedůvěra mne ještě tak zcela nepřešla, ale mohl by se z toho vyklubat snad i příjemný zážitek... jestliže při jídle odloží své zbraně a i neshody - hlavně mě zajímá ona bruneta s její briskní rozvážností a vyrovnaností, dále bych se taky rád dozvěděl více něco o Lorně, pořád mi vrtalo hlavou a poštěstí-li se i o Michaelovi a jeho situaci. Vykročím směrem odkud přišla bruneta, ale ještě předtím se jí zeptám "Abych nezapomněl, prosím vás, mladá slečno, jak si necháváte říkat? Klidně můžeme mluvit za pochodu, pokud vám to nevadí." Nicméně otočím se ještě na Lornu čekaje na ni. Přece jen stolovat ve dvou by mne nebavilo. |
| |
| >Jídelna  Z hlavní lodní křižovatky jste vedeni Kelly Philipsovou chodbou na druhé hodině. Když dorazíte do jídelny/kuchyně, vidíte relativně rozsáhlou místnost. Po levé straně je kuchyňský kout vybaven poněkud špinavou kuchyňskou linkou a velkou řadou skříněk. Pod skříňkami vidíte vystavenou sbírku různých kuchyňských nožů, za kterou by se nemusel stydět ani leckterý šéfkuchař. V prostorném dřezu je jengu připomínající skládka neumytých kovových misek, aggových talířů a příborů. Polovina skřínek a šuplíků napůl otevřená, kde jsou vidět otevřené krabice a konzervy. Hned za kuchyňskou linkou je běžně vypadající lednice a hned za ní jsou mohutně vypadající kovové dveře s kulatým okýnkem, za kterým je vidět vnitřek prázdné mrazící místnosti. Směrem k přídi je do země zabudovaný pětiúhelníkovitý stůl s kupodivu ještě původními židlemi a lavicí na delší straně okolo. Celý stůl je pokrytý v skoro souvislé vrstvě plastových kelímků a několika sklenic, na kterých jsou reklamní loga různých "motorestových" stanic se zbytky gelpenu, pivo připomínajícího nápoje ze vyšlechtěných zelených řas a dalších levných lihovin. Za tímto stolem jsou na zdi ohromné kovové rolety podél celé přídi. Na pravo od vstupu je původní soustava gaučů ve tvaru U, zapuštěného stolu a velmi, velmi luxusní pohovky, která je opravdu jak pěst na oko, u strany stolu blíže k vám. |
| |
|  |
| |
| Čaj o páté Kelly nás zavede do prostorné, dobře vyhlížející kuchyně a jídelny, byť špinavé nádobí se válí ve dřezu a další se povaluje u jídelního stolu. Jako první zamířím do kuchyňského koutu a z jedné z nespočtu skříněk si vytáhnu balíček krekrů, které se zdají být poživatelné, snad i dokonce chutné. Nepořádek nechám na pokoji a velkým obloukem se vyhnu jídelnímu stolu a usednu do pohodlné pohovky napravo od dveří, krekry položím volně na stůl. Pozvu i ostatní, aby se ke mně připojili a klidně se sami obsloužili v kuchyni, myslím, že nikomu to vadit nebude. Dokouřím poslední zbytky své cigarety a vyhodím ji do koše užívaje si onu chvilku klidu, bezúčelně civím do zdi, nevnímám ani nahou kůži a perfektní tvary děvy na obraze. Barvy se mi splývají v jednu hnusnou šedou monotónnost. "Posaďte se, ať si můžeme konečně promluvit jako civilizovaní tvorové." promluvím ke všem, nicméně dámám nabídnu místo vedle sebe, tak se to sluší a beztak se mi nelíbí představa být tak blízko k Suurghovi. "Takže," začnu, "můžeme se buďto dohodnout kam zamíříme jako první anebo se lépe poznat. Je mi to docela jedno, zatím pojezte, chcete-li." a s tím uzmu pár kreků a schroupám je. |
| |
| Kuchyně Celá tahle velice vypjatá situace se nakonec zvrhne v to, že dostaneme hlad a v jakémsi patvaru zamíříme do kuchyně, kde by podle všeho mělo být jídlo. V klidném, ale ostražitém tempu jsme po chvilce došli do poměrně veliké místnosti. Já osobně jsem rád, že je tady více místa, než ve strojovně. A na rozdíl od strojovny tady nehučí pohon. Vybavení jídelny je stejné, jako v kterékoli jiné části lodi, kde jsme zatím byli... Hrozné. Kuchyňská linka je pod tlustým nánosem špíny a ani bych se nedivil, kdyby tam byli i krysy a jiní záškodníci. Do toho vstupuje sklad jídla v podobě polootevřených skříněk, který taky není zrovna v nejlepším stavu. Trochu světla na to vrhají ty nože. Ale jen trochu. V místnosti je ještě jeden jídelní stůl a také pohovka. Na tu si dělám zálusk jako první. Bágl si přehodím ze zad do rukou a z nich jej hodím na pohovku, která se pod tíhou prohne a vydá hlasitý zvuk. K báglu si položím také pušku, ale pistoli si nechám pro sebe... Jen pro případ... Po rychlém ubytování jsem si udělal zálusk na jídlo. Přejdu po místnosti k pultu a předem je mi jasné, co hledat... Sušené maso. To jediné tady bude aspoň poživatelné. Jakmile jej najdu, tak se mírně pousměji a přejdu zpět k pohovce, kde už sedí Doxyl. Opřu se o bágl a nohy si položím na pohovku. Místa je tady dosti pro všechny, tak proč se pohodlně nerozvalit? Ukousnu si z masa a polknu. Poté začnu mluvit. "Na seznamování bude dost času potom, co nastavíme kurz. Nemůžeme jen tak stát někde ve vesmíru." Domluvím a ukousnu si další kus. Ještě by to chtělo pití... To vlastně mám v báglu, takže to si taky vytáhnu. |
| |
| Mámo, já bych jed... Ještě jsem nedůvěřivě prohlížela otevřené skříňky s načatým jídlem, když se dva z nás už pustili do rozhovoru o tom, co s námi vůbec bude a na čem se musíme dohodnout dřív. Jedna plechovka vypadala nechutněji než ten chlápek s těmi nafouklými vnitřnostmi těsně před ním než... Zhoupl se mi žaludek a já vzala zavděk krekry, které už ukořistil Dioxyl. Jeden jsem si vzala a rychle se soustředila na jeho suchou chuť. Hlavně nic měkkého, nebo nedej bože pudinkové struktury. Sedla jsem si i vedle Dioxyla. Sice vypadal se všemi těmi přístroji u způsobem jídla divně, ale měla jsem z něj dobrý... přátelský pocit. Tak snad se mi to nevymstí... "Ať poletíme kamkoliv, musíme vzít v potaz, že máme omezené zásoby jídla... Pokud tedy nikdo z vás nenašel v nákladním prostoru nějaké zásoby, nebo velký mrazák se zásobama." Okusovala jsem krekr jen po pididrobcích, protože jsem měla špatný pocit, že tohle bude jedno z těch poživatelnějších věcí na téhle lodi. "Navíc... netrápí vás to, že ti... teroristé by mohli být i tady? Chci říct, Někteří určitě museli přežít, museli mít lodě, co když uvidí loď takhle stát ve vzduchu a budou ji chtít odstřelit, nebo... co když ještě nějakého toho teroristu potkáme tady na lodi?" Nebylo to moc optimistické, ale rozhodla jsem se vykonat malý abstraktní pád důvěry a podělit se s ostatními o starosti, které by mohli tížit i ne, nebo - ještě lépe - by mi je pomohli vymluvit. |
| |
| Zpátky do jídelny Suurgh se usmál i když není pěkné vidět Felyna se usmívat.Je to jako u Turků u nich i když mluví o běžných věcech tak to vypadá jako by si nadávali (a to i včetně toho valení očí) .Ovšem pak se mnou Suurgh souhlasí a ohledně plánu tak já ho zatím nerozváděla více než pokusit se utéct ze stanice.To kam se vydám potom jsem se rozhodla nechat až na potom.Zvlášť až potom jak se dohodneme s ostatními kdo na té lodi je protože jsem nepředpokládala že bych se sem dostala sama. Ale Suurgh má pravdu spojuje nás pouze to že jsme uprchlíci a to nemusí a rozhodně nebude stačit. Ta druhá žena vypadá pěkně nervózní nejspíš to bude jen obyčejný cestující který je ve špatnou dobu na špatném místě s osobami které by rozhodně nechtěla potkat.A to nemluvím o tom divném muži s dýchací trubici který mně osloví. „Já jsem Kelly Philipsová.“odpovím mu pak.Když pak dorazíme do kuchyně podívám se na tu špinavou linku a pak na konzervy.Jednu pak vezmu a ochutnám. „Vida pořád to chutná jako bramborová kaše.Až na to že tohle je šunka.“dodám když se podívám na tu konzervu podrobněji a hodím jí do dřezu.Rozhodnu se místo toho zkusit snídaňové cereálie ovšem nejdřív se podívám na mléko.Mléko je už zkažené a tak krabici otočím dnem vzhůru a vyleju ho na cereálie.Pak krabici pohodím vedle vytáhnu druhou a udeřím s ní na linku.Vrátím s nožem,podélně krabici rozpárám a chvíli sleduji jak mléko vytéká na linku než nůž položím vedle.Potom se rozhodnu taky pro krekry,natočím si opět pivo,posadím se poblíž Lorny a Doxla a začnu máčet krekry v pivu. „Jo teroristi asi měli tuhle loď připravenou k útěku ze stanice a tak na stanici musí být pěkně naštvaní.Ale pokud by měli lodě byli by vidět a pokud by tu někdo byl už by se ukázal.Tedy pokud není sám,ale i v tom případě jsou možnosti ho najít.“ Máčím krekr v pivu už moc dlouho a on se mi mezitím rozmočil úplně.Znechuceně ho vylovím tím druhým a pak pokračuji. „No jistě bude místo kde se dají pořídit zásoby.Nebo něco jiného ...“ |
| |
| Sváča! Ač jsem vyrazil jako jeden z prvních, tak jsem k jídlu dorazil jako poslední. Prvně jsme si pořádně prohlížel kuchyň a potom se až vydal pro konzervu, ale potom co Kelly zjistila jak na tom zdejší konzervy jsou jsem zvolil sušené maso, které sice nemám tak rád, ale je to aspoň jídlo. Zabral jsem si jednu ze sedaček a sledoval ty ostatní, kteří se zatím snaží vymyslet kam by jsme měli vyrazit. Lorna byla evidentně nervozní i když teď už nemělo moc být z čeho. Sedíme, jíme a jsme relativně v klidu. Nikdo nemíří na nikoho zbraní no co si přát více. Vytáhnu drápy na jedné pracce a roztrhnu obal. Pak je zase zastrčím. Dělám to s nedbalou elegancí, což znamená že neřeším jestli to někoho děsí. Přestalo mě aktuálně bavit, že stále stojíme na místě. Mňouknutím si vyžádám trošku pozornosti. Takže se shodneme na pár věcech. Nechceme se postřílet což beru jako plus. Další plus je ten, že víme že potřebujeme zásoby a taky prolézt zbytek lodi, jestli tu není nějaký zbytek teroristů. Pravděpodobně jsem jediný který s touhle kocábkou umí létat? Navrhl bych postup, že já, Lorna a Doxl vybereme nějakou rozumnou stanici či planetu tady poblíž, aby jsme nabrali zásoby a případně vysadili Ty kdo nebudou chtít. Kelly a Michael by mohli prolézt zbytek lodi jestli se tady někdo neschovává. Souhlasíte? Utrhnu zuby kus masa a čekám jestli k tomu někdo nebude něco mít. |
| |
| Cíl naší destinace "Pro mne za mne, stejně nemám co na práci, takže jsem - jak se to říká - na volné noze." povídám spolknuvše své kreky s nasazeným respirátorem "Mimochodem mohli bychom prozkoumat sklad, našel jsem tam jakési zboží pod plachtou, ale nedokázal jsem ji sejmout a ostatní bylo v bednách." Zapálím si další cigaretu a má ruka opřená o pohovku zaujme onu typickou 'aristokratickou' pózu s vyvráceným zápěstím. Kelly ani Michaelovi nezávidím, žádné teroristy zde nenajdou, to vím s jistotou - teroristi se takhle ke své kuchyni nikdy nechovají, vypadá to spíš na chásku vesmírných obchodníků v této chvíli roztrhaných na jednotlivé atomy, jež se vznášejí ve vesmírném vakuu teplotou blížící se absolutní nule. Nehledě na to, že loď je příliš malá, aby se kdokoliv schovával před pěti osobami. Přemítám však nad jinými věcmi. "Tedy kam máte v úmyslu vy dva cestovat? Já jako hédonista rád létám vesmírem, abych ukojil svou zvědavost a chuť po neznámých rozkoších, třebaže mi zpola stačí cigarety." při poslední poznámce se sám sobě zasměji. "Slyšel jsem o planetě Emest, určitě bychom ji našli v lodním systému - kdysi se na ní usadila jakási rychle expandující rasa, avšak tuto planetu opustili a tak po nich zůstala rozpadající se, ale obrovská městská aglomerace ležící na podél rovníku. Zeleň pokryla většinu architektury a organismy si vytvořily vlastní unikátní ekosystém." "A to není všechno" dodám rychle, aby mě nikdo nepřerušil Nakonec si Emnesty zabral obchodní syndikát Rémusat a zřídil překupnické městečko ve výšce 4 km visící ve vzduchu podepřené mrakodrapy staré civilizace namísto pilířů. Jsou zde početné hangáry pro lodě s možností opravy a dokonce i vylepšení a neobydlený povrch planety poskytuje více než dostatečné zdroje potravin a pitné vody, snad by se i dalo sesbírat i něco cenného." |
| |
| Kuchyně "Tulačka" se představí, jakožto Kelly Philipsová. Pozemské jméno, pozemský vzhled. Odkud asi může být? Tohle by nedošlo jen tomu největšímu tupci. Suurgh začne machrovat, že umí řídit jednu malou lodičku. Pche... A kdo to v dnešní době neumí? Pomyslím si, zatímco se začaly rozebírat plány do blízké budoucnosti. Všechny tyhle řečičky pustím jedním uchem tam a druhým ven. Kdo by se o tohle zajímal? Co jsem tak pochytil, tak s Kelly půjdu prozkoumat zbytek lodi. Přijatelná práce. Pilotovat se mi po dnešku zrovna moc nechce. Ale k výběru planety bych přeci jen něco měl. Něco trochu... Většího, protože Doxylův výběr se mi zdá trochu podivný. "Promiň Doxyle, ale tvůj výběr planety se mi zdá spíše, jako bys tam chtěl jet na dovolenou. Svůj účel to určitě má, ale já bych si potřeboval něco... Vyřídit." V hlase mi zazní hluboká nenávist a chtíč po pomstě. "Planeta Oeshara. Systém Jotera. Velká obchodní planeta. Je to asi čtyři, nebo pět systémů odsud, takže kousek cesty. Ale předpokládám, že s tímhle šrotem budeme zastavovat asi hodně často. Normálně by cesta trvala jeden až dva týdny, jenže s novou lodí. Tohle má starší motor, takže o dost déle. Pokud mi s mou... Prací budete chtít pomoct, můžete. Pokud ne, tak prostě pomáhat nebudete." Jakoby mi do teď někdo pomáhal. "Vyřídím si práci a můžeme jet dál. Nic víc, nic míň. Pokud někdo nemá výhrady, tak bych se pustil do prozkoumávání." Dořeknu a pomalu se začnu zvedat a dojídat sušené maso. |
| |
| Třesky a plesky Suughova ukázka drápů mě spíše zaujme, než vyděsí. No co, tak rozmanité společnosti jsem se ještě nikdy nepohybovala! Opravdu mě překvapilo, jak Kelly namáčela krekry do piva. Přišlo mi to více než divné, ale nekomentovala jsem to. Snad mě mohlo prozradit jen povytažené obočí. Byla zvláštní, tak sebejistá a odvážná... V duchu jsem si povzdychla. Můj přesný opak. Ani jedna planeta, co Michael nebo Dioxyl nabízeli, mi pořádně nic neříkala. Nikdy jsem nebyla dobrá v kartografii a na meziplanetární cestování jsem nikdy neměla. "Já nic proti tvé práci nemám, Michaele, když to nijak neohrozí nás, nebo se nestaneme hm... komplici...?" řeknu za sebe. "A no... já bych se mohla zatím podívat do skladu, kolik tady je tedy těch zásob, když mi ukáže někdo cestu," nabídla jsme se a podívala jsem se po ostatních. Nechtěla jsem být tak neužitečná, jak jsem si zatím připadala. "A někdo by se měl ujistit, že nás ta loď vůbec někam doveze... Já... se v lodích nevyznám ani trochu, ale nevypadá jako zrovna nejnovější model..." podotknu ještě. |
| |
| Sklad Ze všech těch zpráv o tom, kde kdo byl, mě nejvíce zaujal sklad. Pod těmi plachtami by mohlo být vše. Zbraně, jídlo, léky, nebo další drobnosti. Rozhodně stojí zato se tam jít podívat. Přeci tam nenecháme ty věci jen tak se povalovat? Zvednu se z pohovky a na záda nahodím těžký bágl. Poté se sehnu pro pušku a tu si vezmu do rukou. "Já jdu do skladu. Tak kdo jde se mnou?" Spíše se dívám po dámách, protože Suurgh určitě půjde pilotovat tenhle kus šrotu a Doxyl beztak půjde s ním. Já přejdu ke dveřím, kterými jsme prvé vstupovali a opřu se o ně. V téhle poloze se dívám jedním okem do chodby a druhým do kuchyně. Měli by se rozhodnout rychle. Ten sklad mě fakt zajímá. |
| |
| Cesta Suurgh drápy roztrhne obal a pak si mňouknutím vyžádá pozornost místo aby zařval. Říká že možná jako jediný s touto lodí umí řídit.Neříkám že jsme zrovna pilot,ale kdyby to bylo nutné ... To co pak říká dává smysl a já teď zrovna žádný cíl nemám.Chtěla jsme ho zjistit až na stanici a teď bych si nějaký vybrat mohla.Asi ten kde nabereme nějaké zásoby ovšem pak tu máme poslední věc. Já mám jít s Michaelem?S tím pošukem se svítícíma očima?A určitě mu nesvítí jen proto že nás rád vidí. Ale měli bychom prolézt zbytek lodi pokud se tu někdo schovává jistě ví že je v nevýhodě a tak čeká a až přijde jeho chvíle využít náš nejslabší článek.Můj pohled se stočí k Lorně protože všichni víme kdo je nejslabší článek.A ví to i Lorna proto je tak nervózní.Ona utekla ze stanice aby zjistila že pasažéři jsou poněkud jiní než by čekala nebo chtěla potkat.Doxl pak řekne že nemohl zvednout plachtu což mně zaujme.A taky to co se bude nacházet pod tou plachtou nebo v těch krabicích.Jistě to bude zajímavější než to co jsme našli zde.Mám takový pocit že jsme vešli do nějakého vraku.Proto to bylo tak stranou což je vidět podle těchto zásob tady v kuchyni. Jako by tu proběhla party ovšem před hodně,hodně,hodně dlouhou dobou. To co řekl Doxl vypadá celkem dobře.Na těchto planetách jsem chodila docela často občas i proto aby mi pomohli obnovit paměť(často to byla velmi bolestivá zkušenost).Doxl je překupník ne že by mně to překvapovalo nebo šokovalo.Ještě vzpomínám na tu turistickou loď kdy jsme byla jediným pasažérem.Tehdy ta žena mluvila jako Doxl a na to že jí přepadl cvok který ani nevěděl jak se jmenuje se docela držela. „Tam jsem byla i když by to chtělo generálku než budeme něco vylepšovat.Tahle loď je tak stará že se podobá těm které v animovaných příbězích vystřelují z praku.“odpovím pak Doxlovi.Pak se ozve Michael a já ho chápu když se mi vrátila paměť taky jsme si potřebovala něco vyřídit. „Myslím si že na podobná místa se nejezdí na dovolenou.To jedete na nějakou turistickou planetu s tropickým podnebím.A co se týká cesty můžu se pokusit upravit motor abychom letěli rychleji.“odpovím pak na Michaelův návrh.A pak se ozve Lorna no nechci jí brát její iluze navíc já mám dovolenou pořád.Tedy pokud se to dá nazvat dovolenou. „No myslím si že o tom jsem se měli ujistit už dřív.“odpovím pak Lorně a vydám se s Michaelem a nejspíš i s i ní do skladu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za jídelnou jste zahnuli hned do leva a poté doprava delší chodbou, která obcházela větší část tohoto patra. Jediné co vás cestou doprovázelo bylo tlumené hučení motorů z odněkud nad vámi. Jdete opatrně a pokoušíte se co možná nejvíce potichu, s tím jak máte na mysli to, že tu možná stále může být původní obyvatel/é této lodi. Po chvíli napjaté chůze, kdy Michael pevně držel pušku v ruce a byl připraven atakovat první pohyblivý cíl, který spatří, jste došli až ke schodišti směrem dolů, které vás zavedlo až na rozcestí Tam vám Lorna ukázala chodbu, o které mluvil Di-oxyl. Chodba vedla jakoby do levé zadní části lodi a zanedlouho jste spatřili další schodiště dolů. Pod schodištěm jste se ocitli na ochozu z ocelových roštů, který se táhl podél celého skladu, doplněno o most napříč skladem zhruba v 1/3. Podél celého ochozu zavěšeného asi 3 metry nad podlahou skladu je bezpečnostní zábradlí, které je v jednom místě nalevo zhruba upřostřed vylomené směrem do skladu. Oproti uzavřeným prostorům chodeb na vás najednou dýchl pocit většího prostoru a na Lorně bylo vidět, že se trochu uvolnila. Michael i Kelly rychle přejeli pohledem místnost, avšak žádnou potenciální hrozbu nenašli. Přední stěna skladu jsou ve skutečnosti hangárová vrata, která jsou sklápěna pomocí hydraulických pístů nacházejících se hned vedle nich, po stranách skladu. Všechny ostatní stěny skladu jsou pak obloženy jakýmisi polykarbonátovými deskami, které původně asi měli zdobit vnitřek skladu, nyní jsou však jen nezvratitelným důkazem zanedbání lodi se všema šmouhama a temnými místy, u kterých z dálky nejste určit, zdali se jedná o nějaký šmír a nebo možná i plíseň, jenž by vás už tu opravdu nepřekvapila. Kdyby jste přešli od schodiště do horního patra podél zadní stěny napravo, naleznete roštové schodiště vedoucí do přízemí skladu. To co vás však ale nejvíce upoutalo je jediná z mnoha rozházených palet, na které je něco naloženo. V přízemí po pravé straně je na jedné z palet cosi naloženo, celé přikryto gumovou plachtou výztuhami, zarovnávající celkový tvar na kvádr a to celé velmi pečlivě několikrát obvázáno bezpečnostními páskami i popruhy z umělé hmoty. Celý náklad je pak ještě přípoután k jednomu z nástěných panelů pomocí pružných lan. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lorna Rozabela MacPharlain, Michael a Kelly Philipsová opustili místnost. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Připadala jsem si zvláštně, když jsem ty dva navigovala. Ale naštěstí jsem si pamatovala cestu, co mi popisoval Di-oxyl. Usmála jsem se, když jsme došli do toho skladu. Ne proto, že to byl sklad, ale byly tu konečně větší prostory a já se nespletla! Člověk musí mít radost i z maličkostí. Tedy tak jsem já přežívala poslední dobou. Oceňovat drobnosti a nechtít toho od života moc. Ohlédla jsem se po těch dvou, jestli třeba neuvidí nějaké nepřátele, nebo jiné nebezpečí. V tomhle jsem jim věřila, i když jsem jinak o nich nevěděla nic až na jména, a i ta mohla být falešná. Šla jsem se rovnou podívat k tomu zvláštnímu a speciálně zabezpečenému nákladu. Hodlala jsem postupovat ne nebezpečně, tedy... přiměřeně. Prostě jsem zkoušela najít nějaký popisek, nápis, značku, cokoliv, co by řeklo, co je uvnitř. Opět jsem se ohlédla po těch dvou. "Myslíte, že je v tom něco cenného? Jinak by to nebylo tak zajištěné, ne? Nebo křehkého ... nebo... výbušného." Ano, na katastrofické scénáře jsem si vystačila bohatě sama. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stejně jako všechny ostatní i tato dřevěná paleta, na které stojí je dle tvého úsudku naprosto obyčejná dřevěná paleta. Má dokonce i vypálenou značku lidské federace, značící, že prošla prověřením, byla vyrobena podle všeobecně používaného designu, jenž se už pár století podle všeho nezměnil pro svoji jednoduchost, stabilitu a malé výrobní náklady. Na odvrácené straně jsi skoro u země našla dole na plachtě vytisknuté asi 10 cm veliké, leč značně odrané a zasviněné logo jakési firmy a nápisem pod logem. Oboje je však pouze stěží čitelné.  |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Sklad a jeho obsah Pomaloučku polehoučku jsme po chvilce úmorné chůze došli až do skladu, ve kterém by se mohlo vyskytovat plno zajímavých věcí. Snad jsme sem nešli nadarmo. Jít takovými temnými úzkými uličkami není zrovna dvakrát příjemný. A se skladem se naskytlo i příjemné překvapení. Prostor! Bylo tam tolik prostoru, jako na celé lodi. Jinde jsme se museli mačkat, ale tady má každý tolik prostoru, kolik chce. Ale hezky všechno popořádku. Nejdříve zajistit místnost a pak si zajistit osobní prostor. Nejdříve půjdou rohy a poté ostatní místa. Jakmile byla místnost zajištěná, tak jsem ihned přešel k velkému nákladu s plachtou. Potisk na plachtě jsem naprosto ignoroval. Prostě jsem chtěl vědět, co má takovou cenu, že si se zabalením dali tolik práce. "Křehké a výbušné věci na sobě obvykle mívají značky. Pokud vidím, tak na tomhle není nic. Je na čase rozbalit náš dáreček." Poté začnu nadzvedávat plachtu a po očku koukat, co je uvnitř. Jestli tam není past, tak shodím plachtu z balíčku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Povedlo se ti nadzdvihnout asi 10 cm plachty na jedné straně pod ní si vidět, že ať už to je cokoliv stojí to na jakémsi kovovém válci kruhového průměru. Stáhnout plachu z konstrukce se ti nepodařilo. Pásky a lana, které svazují plachtu s paletou a konstrukcí drží pevně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Náklad Dobře. Takže žádná past tam není. Takže na mé straně zavládne zklamání, protože když tam není past, tak tam asi nebude nic cenného. Nu což. Když už nic, tak je to to největší v tomhle prohnilém skladu. Pořád má cenu, abych se na to podíval. Ze zadní části pásku vytáhnu nůž, kterým přeříznu popruhy. Jakmile bude plachta uvolněna, tak buď spadne sama od sebe, nebo jí pomůžu dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvíli lomcování plachtou jsi byl nucen sundat celý rám. Jak jsi rám držel nad hlavou všiml sis, že je gumová plachta přidělaná přikurtovaná k rámu plastovýma samoutahovákama ("plastová pouta"). Pod plachtou se nachází jakási složitá kontrapce a i ta je ještě extra gumovýma lanama připoutaná k samotné paletě. S určitostí nepoznáš o co se přesně jedná. Základem je relativně velký ocelový válec o výšce asi 1 metru a průměru asi 40 cm. Z vrchu je válec uzavřený do jakési vystupující kopule, avšak tato kopule je proděravěná něčim co budou nejspíše větrací otvory, vzhledem k jejich uspořádání. Přibližně 20 cm od každého konce válce obepíná hlavní válec menší, ale o něco širší další válec. Toto celé je pak obklopeno ve změti drátů různých barev a vrstvou neurčité elektroniky skládajícící se z obnažených obvodových desek se zapojenýma součástkama. Pro laika to vypadá jako vykuchaný počítač s až zbytečným množstvím drátů, které vcházejí dovnitř ono základu podobného turbíně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Sklad K mému zklamání to není nic, co bych mohl použít. Ve své podstatě je to jen změť drátů, kterých je všude nad hlavu. To by mohlo zajímat spíše Lornu, nebo Doxyla, kdyby tady byl. Pro mně to ale nemá sebemenší význam. Nebo ho spíše nevidím. "Lorno? To je něco pro tebe." Povím Lorně, zatímco vstávám od zásilky. Je načase, abych otevřel něco dalšího. Začnu tedy přecházet od bedny k bedně a postupně je otevírat. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Sledovala jsem, jak se Michael pustil do toho otevírání té bedny. Poslušně jsem odstoupila stranou, abych nepřekážela. Po nějakých zvláštních pokusech se mu to povedlo použít, ale zřejmě tam nebylo nic, co by jej zajímalo. *To je něco pro tebe, Lorno? Vážně? * Pomyslela jsem si pochybovačně. Co on může vědět o tom, co je pro mě? Přesto jsem přistoupila k oné záhadné věci a prohlížela si ony trubice i kabely. Ano, tohle nakonec něco pro mě mohlo být. Ne, že bych byla počítačový génius, ale přeci jsem měla s sebou něco chytrého, stačilo by mi možná, kdybych to zvládla zapojit do jednoho z těch kabelů. A tak jsem se pustila do hledání, případně jsem zkoumala, jestli ta věc mi přímo něco nepřipomíná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezi dráty si nenašla žádný, který by ti přímo dovoloval se napojit na "patchworkový počítač", je li to vůbec počítač. Spíše se podle tvého odhadu jedná o pouhé vodiče signálu a elektřiny než specificky určené datové kabely. Ani na deskách jsi nenašla žádný vstupní bod či jakýkoliv displej, který by naznačoval možnost operovat s informacemi a daty. Nenapadá tě nic určitého co by to mohlo být. Připomíná ti to některé starší verze generátorů, které se dnes relativně pro jejich občasnou nestabilitu vzácně využívali v agrokultuře, když bylo potřeba dostat nějaký zdroj elektrické energie do míst, kde nebylo vedení či síť. K této verzi ti ovšem nesedí ta změť kabelů, která tam je navíc oproti normálnímu z těchto přenosných generátorů. Částečně to i připomíná starší turbíny, které se instalovaly do větrných pastí generujících elektřinu na pláních, ty jsou ovšem asi tak 10x větší. Napadá tě ovšem také, že by se mohlo jednat o nějakou uměleckou skulpturu... ale to je asi nejméně pravděpodobné v porovnání s předchozími možnostmi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vidíte Lornu jak chodí okolo onoho nákladu, avšak očividně nenalézá přípojku na onen počítač připomínající patchwork. |
| |
| soukromá zpráva od Kelly Philipsová pro Vydáme se do skladu Michael je vepředu s puškou a i já se rozhodnu taky vytáhnout svou zbraň zatímco Lorna se jako jediná neozbrojená nejspíš schová za nás odkud nás naviguje.Jdeme chodbou která oklikou obchází celé patro a společníkem je nám jenom hučení motorů.Dáváme si pozor protože i když tahle loď není tak velká aby se tu někdo mohl dlouho ukrývat taky se můžeme plést.Aspoň Michael se tváří jako by byl připravený zastřelit každého kdo bude tak hloupý a zkříží nám cestu.Dojdeme ke schodišti to nás dovede na rozcestí které nás dovede k dalšímu schodišti a to nás dovede konečně do skladu.Místnost totiž vypadá stejně prázdná jako celá loď až se mně zmocní podezření že tohle je loď duchů. Podle té kuchyně by to bylo docela pravděpodobné. Ochoz vede podél celé místnosti a zábradlí je poškozené jen na jednom místě,ale dole nikdo neleží.Je tu i most a tento sklad má i hangárová vrata stejně jako pocit zanedbávání který se line celou touhle lodí.A tento sklad je prázdný až na ten podivný náklad pod plachtou který je až moc dobře zabalený.A pak se to vydá Lorna prozkoumat což mně poněkud překvapí.Jistě chtěla jsem se k tomu vydat sama jen bych byla opatrnější zvláště potom co Lorna právě řekla. Pekelný stroj.Nesmysl kdo by líčil bombu v takovém vraku.A i kdyby pokud je ve stejném stavu jako zbytek lodi tak už nebude funkční. Zatímco Michael se rozhodne zajistit sklad já se pokusím prohlédnou si více ten náklad a případně i očistit logo než ho začne Michale párat.Potom se objeví něco co připomíná ruční práci a Michael vyzve Lornu.Nevypadá jako technik ovšem to ani já a tak udělám to co dělám obvykle v této chvíli.Vytáhnu ze své brašny stetoskop a přiložím ho na tu věc.Možná je to primitivní,ale občas to pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co Kelly odstranila vrchní vrstvu prachu, jenž začal již pomalu sedimentovat v horninu byl již potisk mnohem více znatelný a čitelný.  *Heltir je plodina nepozemského původu připomínající svojí celkovou podstatou původní pozemské fazole a jiné luštěniny. Využívá se proto jako levný zdroj velkého množství živin. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přiložila jsi stetoskop k mnoha místům na onom objektu, avšak z vnitřku nevychází jakýkoliv zvuk či jiný indikátor případné aktivity. |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro "Tak tedy, pane Suurghu, nasměrujte nás do pilotní kabiny, čím dříve odtud zmizíme, tím lépe." obrátím se kocoura signalizuje, že jsem dojedl, taky bych se napil, ale některé věci byly přednější a mnohem zajímavejší. Totiž možná bych to mohl pokládat za štěstí skončit tady na lodi, najmout si vlastní by určitě vyšlo dráž. Dost, přestalo mne bavit přemýšlet co by kdyby a Suurgh se nezdá jako příliš mluvný společník, tedy určitě by se našlo téma - jako jsou jeho pistole a schopnosti - o němž by se s chutí rozpovídal, ale nejsem si jist, jestli by uspokojilo nás oba. Zvednu se z pohovky a oslovím opět Suurgha "Když už jsme spolu jako dva xenotypy, mohu-li se zeptat, zajímal jste se někdy lidstvem? Většina z nich je hloupá a primitivní, ale najdou se takoví, co stojí za ohlédnutí a někdy i za přečtení. Totiž pár knih se mi podřilo sehnat - Alenka v říši divů, Gulliverovy cesty, Hamlet, Sibyla Futur... asi to není vaše doména, avšak... No raději pojďme, rozmyslel jsem se" Uvidím, kam se my dva rozhodneme poletět. Dveře východu z kuchyně se přede mnou otevřou a já si už po několikáté příložím k ústům, respektive respirátoru, cigaretu. Ještě se optám "Jaký vy máte úmysl s lodí a cílem naší destinace? Docela jste nemluvil, já se chci nejdříve podívat do lodního katalogu planet, ale jsem si jistý, že Michaelovu planetu navštívit nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Po té, co jsem se ujistila, že nikam nemůžu svůj malý počítač zapojit, odstoupila jsem od té palety. Shodou náhod jsem se podívala na místo, kde předtím stála Kelly a jak se teď nápis dá krásně přečíst. O, ano, hlavně že mám titul před jménem (*Falešně* připomnělo mi svědomí, ale nepřerušilo tok myšlenek.), ale aby mě napadlo si přečíst nápis, to ne. Chtělo se mi v tu chvíli zasmát, ale místo toho jsem raději zavrtěla hlavou. Připadala jsem si ještě víc neužitečná než doteď. "No, pokud nikomu nebudou luštěniny vadit k snídani, obědu a večeři, tak myslím, že na chvilku nám to vydrží..." řekla jsem spíš proto, abych něco řekla, než že by to bylo potřeba říct. "Našel jsi ještě něco?" optám se Michaela. Bylo by fajn, kdyby tu bylo ještě něco jiného k jídlu, nebo třeba takové ty další důležité věci, o kterých mám neblahé tušení, že tu nebudou, jako například šampón, mýdlo a podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Prázdný sklad Prošel jsem úplně celý sklad. Dokonce jsem byl i tam, kde by se i pavouci báli jít. Ale nic. Na otázku Lorny jen zakývám hlavou. "Ne. Tady už hodně dlouho nikdo nebyl." Otřu prst o dost zaprášené štafle. Prst je úplně špinavý. Sakra. Onen prst si otřu do kalhot. Proč jsme sem vůbec šli? A jo. Protože tahle... Věc byla pod plachtou. Už vím. Teď to ale můžeme zabalit, protože užitek nám to asi moc nepřinese. Je tudíž zbytečně, abychom to dále zkoumali. "Myslím, že pokud tady budeme jen ta stát a koukat na... Tohle," Ruku vymrštím do vzduchu. Chci tak označit tu věc, která se ještě před chvílí schovávala pod plachtou. "Tak jsme tady zbyteční. Myslím, že bychom se měli vrátit do jídelny a potom najít můstek. Jak tak poslouchám motor, tak jsme se ještě ani nerozjeli." Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Tři kusy naší nové posádky odešly a já tu zůstal sám s Di-oxylem. Nijak mi to nevadilo, sice pravděpodobně jsem nestačil jeho intelektuální výši, neboť jsem pouhý žoldák a ne studovaný profesor, ale zase nejsem tak tupý, abych se nechytal. Souhlasím. Čím dříve budeme pryč tím lépe. Sám jsem nechtěl nechat loď jen takto plout, ale chtěl jsem zjistit co kde jak. Bohužel se to protáhlo takto a my jsme tu zůstali trčet. Myslím, že je opravdu velkým štěstím, že nás nikdo doteď nesestřelil. Ukážu čumákem směrem ke dveřím, aby mě Doxl následoval. Sám se zvedá z pohovky a nahazuje téma lidí. Musím říct, že to je opravdu téma, s kterým u mě zrovna moc nepochodí, ale s pohledem na lidi má pravdu. Upřímně jsem se myšlenkou lidstva moc nezabýval. Víte, když žijete mezi piráty, žoldáky a podobnou spodinou tak poznáte většinou jen odvrácenou stranu této mince. Knihy, které zmiňujete jsme nečetl takže nemůžu o nich říci svůj názor. Můj život zrovna neoplývá časem na studium. Většinou v něm jde o ten život. Konstatuji, když vyvádím Doxla z jídelny a vracím se zpět na křižovatku, abych nás mohl nasměřovat do pilotní kabiny. Nemluvil jsem pane Doxle, protože jsem neměl co říci. Mě upřímně to je jedno kam poletíme, když to nebude vyloženě nějaké zapadlé místo, kde hrozí že Vás dříve sestřelí nebo zastřelí jen co vylezete z lodi. Já osobně bych na lodi rád zůstal, protože aktuálně jsem bez lodi a práce. Michael se tlačí do svých zájmů, já ale souhlasím s Vámi, že bude lepší podívat se do navigace a najít nejbližší a nejvhodnější místo. Myslím, že nám Plechovka pomůže. To je místní navigační jednotka. Jen podotknu, abych osvětlil kdo nebo co to je. |
| |
| soukromá zpráva od Kelly Philipsová pro Když odstraním nános tak to co uvidím mně poněkud zklame. Tahlfrod a synové.Směs fazolí a heltiru.Tohle je všechno? „No aspoň si můžeme udělat fazolačku.A až ty fazole sníme můžeme je použít i jako zbraň,ale bude muset jich být větší množství a budeme muset počkat až projdou zažívacím traktem.“ Potom sbalím stetoskop protože ať už je uvnitř cokoliv je to velmi tiché.A mně se nechce tohle všechno rozbalovat abych zjistila že uvnitř jsou jen fazole.Tedy aspoň zatím teď je nutné se dohodnout na místě kam zamíříme potom budu řešit tuhle záhadu. Tedy pokud to záhada vůbec je. „Pokud budeme mít luštěniny k snídani,obědu a večeři začne se mi stýskat po armádních přídělech.A to nemluvím o tom jak tady kolem bude cítit.“ Tahle loď je rezavý křáp,špatný vtip,ale to jsem věděla už předtím.Proto stála stranou jako by jí měla čekat generálka která se nestala. „Ano na tuhle loď zapomněl i sám čas.Dobře vzhůru na můstek.“odpovím pak Michaelovi.Tam jsem měla původně namířeno. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Bylo to docela zklamání, že jiné zásoby tu nebyly. Hodně to omezilo jídelníček a mojí chuť tu zůstat byť o vteřinu déle, než to bude nutné. Podívala jsem se na Kelly a chápala její komentáře. Dokázala jsem si představit, že armáda má lepší příděly, ale že v armádě byla i tahle slečna? Další informace o mých společnících. No, jestli budou všichni na mé straně až půjde do tuhého, jsem na tom vážně dobře. Ale to jen jestli. "Souhlasím, tady nemá cenu zůstávat," souhlasila jsem s ostatními. "Jen, docela mi přijde zvláštní, že by tahle loď neměla zásoby na ošetřování... Nenašel jste někdo ošetřovnu, nebo tak něco? Tam bych mohla být užitěčnější, než na můstku..." navrhla jsem, ale rozhodla se jít s nimi, pokud ani jeden nebude o ošetřovně tušit. |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro "Plechovka?" zopakuji onen název, jen ho slyším Doufám, že se nejedná o nějakou umělou inteligenci, ty nemám příliš lásce. Ne, že bych se jich bál, ale přijdou mi příliš mechanické, rozumné, kalkulující a zoufale málo idiosynkratické... tedy hovorově řečeno poťouchlé. I poťouchlost svědčí o zdravé mysli - občas dojdu i k závěru, že ta jediná nás jednoho od druhého odlišuje." Zabočíme opět na křižovatce, tentokrát však následuji Suurgha, který se zde vyzná mnohem líp než já. Nespouštím z něj ani na vteřinu oči. "Tedy než dorazíme k pilotní kabině, mohli bych se shodnout na cíli, a jak říká Šklíba" Pokusím se o ironii, která nejspíše nebude Surrghem pochopena, kvůli jeho neznalosti "'Nevíte-li, kam chcete jít, potom nezáleží, kudy se vydáte'." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Suurgh nasadil poněkud rozpačitý výraz a lehce pokrčil rameny. "To nevím pane Doxle, to bude na vás jak to posoudíte. Ale hádám, že se vám líbit nebude. A jak jsem řekl, mě destinace příliš nezajímá. Tohle je pro mě docela dobrá možnost být na lodi na trvalejší dobu opět." Pak na tebe mávne rukou ať ho následuješ. Cestou z jídelny se přikrčí aby se vešel do dveří a s jednou rukou na pouzdru pravé pistole zamíří směrem ke křižovatce. Následuješ ho a všímáš si, že jde s velmi soustředěným výrazem. Jeho uši lehce kmitají s každým nejjemnějším zvukem, která loď vidá. Po chvilce jste dorazili na křižovatku a shodou okolností vidíš, že ve stejný moment sem vešel i zbytek posádky. Ihned poté se Suurgh očividně uvolnil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rozhodli jste se opustit sklad s onou kontrapcí odkrytou a plachtou postavenou vedle ní. (Pokud jste ji opět zakryly, tak se zmiňte v diskuzi jako důležitý příspěvek.) V tichosti jste se vrátili stejnou, přimočarou cestu zpět na rozcestí. Michael uslyšel kroky, které se přibližovali a s puškou připravenou vystřelit se přitiskl ke stěně u vchodu. Když se objevila siluleta Suurgha s Di-oxylem hned za ním, sklonil zbraň. I na Suurghovi bylo vidět, že se uvolnil při žjištění, že jste to vy a na pozdrav pohodil hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou na rozcestí jsi stále hloubala nad onou věcí, kterou jste našli ve skladu. Pořád si nemůžeš úplně utřídit co by to mohlo být, ale přijde ti zvláštní kombinace firmy, která je podle všeho spracovatel zemědělských plodin a oné kontrapce, připomínající přenosný generátor energie. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou na rozcestí jsi stále přemýšlel nad onou kontrapcí, jenž jste našli ve skladu. Pořád ti něco nesedí na tom, že by takovou blbost někdo tak pečlivě zajišťoval. Mimo jiné před křižovatkou jsi začal pomalu pociťovat jakousi celkovou napjatost a svíravý pocit naznačující, že je čas na další dávku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou na rozcestí jsi stále přemýšlela nad onou kontrapcí ve skladu. Celou dobu máš podivný pocit, že něco nesedí. Několik metrů před vstupem na rozcestí jsi si uvědomila, že jsi nejsi úplně jistá, zdali jsi našla nějakou plechovku fazolí a heltiru v jídelně, mezi zbytky jídla. |
| |
| Na rozcestí Po chvilce zkoumání jsme společně usoudili, že jen tak bez cíle se potulovat ve skladu, není zrovna k dobré věci. Vydali jsme se zkontrolovat ty dva, kteří měli jít na můstek a nasměrovat loď k nějakému cíli. Snad nespustí autodestrukci. Sakra. Už zase? To bylo nějak rychle. To nemohla být hodina. Pomyslím si, když dostanu lehčí stah žaludku. Přírodě... Tedy Nanitům neporučíš. Zrovna sahám k pasu pro dávku, ale z toho mě vyruší kroky, které se ozývají z chodby. Co to je? Původní obyvatelé lodi? Zastřelit, či nezastřelit? Poté se mi naskytne výhled na obě postavy. A ne. To je jen Suurgh a Doxyl. Zastřelit, či nezastřelit? Nakonec pušku sklopím směrem k zemi. Je čas na další dávku. Od pasu si vezmu jeden injektor. Po loket si vyhrnu rukáv levé ruky. Ti pozornější si všimnou, že žíly jsou trochu více namodralé, než by měly být. A možná si všimnou také toho, že kousek kůže je zasažen Nanity. Vypadá to, jako bych byl z poloviny stroj. Jakmile se lék vpraví do těla, tak mohou slyšel jemné zasyčení, které se způsobilo dekompresí. Ampulku si strčím do boční kapsy báglu. "Nemáte být na můstku?" Optám se dvojice. |
| |
| Křižovatka Vcházeje na křižovatku všimnu si trojčlenné skupinky, jež se vydala do skladu a jak se zdá, buď nijak nepochodila, a nebo se byla ve svém průzkumu velmi rychlá... no, vzhledem ke mně a Suurghovi, my dva jsme se potáceli šnečím tempem. Pokynu jim rukou, aby nás snad neměli za nějaké další vetřelce na lodi a Michael do nás nevypotřeboval celý zásobník, jak se však zdá není třeba - všichni tři se k nám připojí. Chci podat vysvětlení, ale jsem tak zabrán do pozorování, jak Michael manipuluje a vpravuje si našedlou kapalinu ze skleněné ampulky do krve, přičemž se ozve lupnutí způsobené podtlakem, že ani neceknu a jako vyoraná myš zírám... samozřejmě ne přímo, to by bylo krajně neslušné, ale úkosem. Spíš jsem zaujat onou novotou a cizostí - ech, mé prvotní udivení rychle povadne a já nasadím neutrální, nezaujatý výraz. Na nejapnou otázku s klidem odpovím, "Člověk má být na tolika místech, avšak jen na pár je ho opravdu třeba. Aspoň nám nebudete moct vyčítat, že jsme vybrali špatnou destinaci." Dám se pomalu do kroku míře do pilotní kabiny, oslovím tentokrát Kelly, "Našly jste cosi? Nebo aspoň něco? Či nic?" |
| |
| >Rozcestí "Byl tam nějaký kovový barel s dráty okolo pod plachtou od fazolí. Asi nic extra důležitého." poznamenala poněkud frustrovaně Kelly. Lorna vypadala, že chce něco poznamenat. V půlce nádechu se ale jakoby rozmyslela a nic z ní ve výsledku nevypadlo. Suurgh stáhl ruku dál od jedné ze svých pistolí, když uviděl, že se jedná o Lornu, Michaela a Kelly. "To je škoda, doufal jsem, že by tam mohli být alespoň nějaké zásoby." vydal ze sebe. Kelly pokrčila ramen a pozdvihla obočí. "No, to asi my všichni. Podle všeho, tu bude někde schováno půl tuny fazolí a heltiru od značky "Tahlford a synové"... alespoň to stálo na té plachtě, v které to bylo." Nastalo asi na tři vteřiny poté tíživé ticho podkreslené pouze hučením motoru. Toho se ihned chopila Lorna a poněkud nejistým hlasem na sebe strhla pozornost všech přítomných. "Umm... tak... vydáme se do pilotní kabiny tedy?" |
| |
| Cesta na můstek Opuštíme sklad s tím úžasným a naprosto převratným objevem a vydáváme se opět zpátky.Začínám mít téhle lodi dost a vracejí se mi vzpomínky na jednu výletní loď.I když ta loď byla nová a situace byla poněkud jiná přesto se budu muset jít nakonec podívat do strojovny.I když se Michaelovi nedivím stejně si myslím že přehání.Kdyby tady někdo byl nespíš by se už dávno projevil nebo bychom ho našli pokud by se toužil ukrývat.To že Michael má v těle nanity mně přesvědčí když se pak rozhodne si aplikovat jednu z těch ampulí. Možná bych uvažovala i o jiných látkách nebýt toho místa na ruce.Ano za všechno tohle se musí platit a cená bývá občas příliš vysoká proto jsem odmítla vrátit paměť tímto způsobem. Doxyla pochopím i když od doby co si jistí lidé myslí že jsem mrtvá mně už nikde tak moc potřeba nebylo.A tak radši odpovím na jeho otázku. "Našli jsme fazole a taky heltir bude se to hodit jako zbraň až to projde naším trávicím traktem a nepřítel bude po větru." Možná se tam později vrátím a všechno to rozpojím a podívám se dovnitř.Pokud to jsou fazole a heltir ublížit jím to nemůže,ale teď ne. "No dalo by se to označit za zásoby ovšem po jejich konzumaci to bude velká zátěž na klimatizaci."dodám pak Suurghovi. Pak Lorna navrhne jít na můstek a já souhlasím přece jen tu nemůžeme jen tak trčet a měli bychom se rozhodnout kam vyrazíme. |
| |
| Mohli bychom zadat kurz? No... To sice ano... Ale vy jste měli jít na můstek. "Takže nic, co by stálo za tu nejmenší zmínku. Lepší strava je totiž v té jídelně." Vydám ze sebe a povzdychnu si. Fakt jsem doufal, že tam najdeme něco dosti užitečného. "A co vy? Našli jste něco zajímavého při průzkumu chodeb?" Doufal bych nějaké dobré jídlo. Nechám je v klidu promluvit. "Povídání bylo dost. Můžeme jít na můstek, aby jsme se odsud vůbec pohnuli?" Pronesu už skoro v odchodu na můstek. |
| |
| Prohlídka "Svižně dopředu, mí milí," zahlaholím kousek citátu z jakési knihy, který mi přijde docela příhodný. Odpovím ještě Michaelovi suše a lhostejně, zvolním krok, tak baych se dostal vedle Michaela a jeho svěšené zbraně a zamumlám "Ne, vůbec nic" jako bych vůbec neměl ponětí o jakémkoliv míněném sarkasmu a byl docela prostoduchý. Dorazíme konečně ke dveřím do pilotní kabiny a já natáhnu svou kostnatou ruku, abych je otevřel - pozorně si vše prohlédnu, interiér, vybavení, počítačové věcičky, dokonce i podlahu, přestože nás s tím seznámí Suurgh... tedy aspoň doufám, jeho mlčenlivému a sebejistému výrazu přící kočky se mi nechce ani trochu věřit. Klidně by nás nechal v bryndě, jen aby si zachránil kožích nebo se to hodilo |
| |
| Pilotní kajuta Mezi mě a Doxla se zatím vmísí zbytek naší skupiny, Ani jsme si neuvědomil čas, který jsme strávil s Doxlem. No když už jsou tady, tak aspoň můžeme jít všichni do kabiny a společně se domluvit kam letět. Kelly měla dobrou poznámku a já jsem se jí musel zasmát. Kelly pokud do mě někdo dostane fazole, tak to nebude klimatizace stíhat. Musel jsem podotknout než jsem se vecpal za Doxlem do pilotní kabiny. Nechal jsem ho si prohlédnout vše. Nejsme si jist jak moc se sem všichni vecpeme, ale snad ano. Sám jsem se posadil do pilotního křesla a otočil se na židli k ostatním. Vítejte tedy v našem kokpitu. Támhle je naše navigační a výpočetní jednotka, dle jejího vlastního výkladu s názvem Hej-plechovko. Přejmenoval jsem si jí na Plechovku. Snažil jsem se z ní dostat čí ta loď byla, ale jaksi mi to odmítá sdělit a já nejsem počítačový technik, abych to z něj páčil. Plechovko, kde je nejbližší sektor, kde by se daly sehnat zásoby a palivo? Představím Plechovku i kokpit. Napadlo mě zeptat se Plechovky, přeci jen je to navigační jednotka. |
| |
| A ten poslední vzadu... Opět se mi nějak povedlo dostat se na konec celého procesí. Částečně protože se všichni vydali tak rázně kupředu a taky to bylo mojí vinou, že jsem myšlenkami byla ještě ve skladu. Vše bylo rozhodnuto v momentu, kdy jsem se do kokpitu ani nevešla (?). Rozhodně tam bylo přelidněno. "Kelly?" oslovila jsem jedinou další ženu v téhle posádce. "Ještě skočím se na něco podívat do skladu. Hned budu zpátky. Na cíli mi moc nezáleží. Ano?" pokusila jsem se usmát, ale měla jsem moc práce s tím, abych už zase myslela na něco jiného a chtěla jít za svým myšlenkovým pochodem. Vlastně jsem ani nečekala na její reakci. Snad proto jsem si nikdy neuměla najít moc přátel. Teď, když už jsme loď více méně prošli celou, nepotřebovala jsem doprovod zpět. Nebo jsem si aspoň myslela, že už ji máme celou zkontrolovanou. A hurá do skladu. Opět. No co, aspoň si zopakuju cestu. |
| |
| >Řídící_můstek  Vedeni Suurghem jste vešli do řídící místnosti, cestou jste si všimli, že po stranách chodby jsou ještě dvoje dveře, které však byli zavřeny a na jedněch z nich byla dokonce žlutá nálepka se znakem biohazardu. Když vejdete přímo do místnosti, která je skutečně na pomezí řídícího můstku a kokpitu. Co do rozlohy je o něco málo menší než jídelna a tudíž se sem všichni relativně pohodlně vejdete. První čeho si všimnete, jsou stejné masivní plátové rolety, které jsou přímo před vámi na stěně, jako v jídelně. Všem tak rychle dojde, že se momentálně nacházíte přímo pod jídelnou, když si všimnete, že tato místnost má i přibližně stejný tvar. Po druhém pohledu do místnosti si všimnete hlavního pilotovacího panelu šikmo na levo. Za Suurghem rozvaleném v křesle, které kupodivu je velikostně tak akorát i pro něj, se nachází několik monitorů, které jsou momentálně v jakémsi utlumeném režimu s jedinou "aktivní" tabulkou na níž je napsáno "autopilot". Hned na to si všimnete i pák na manuální ovládání lodi, jenž jsou složené na straně křesla. Šikmo na pravo se naopak nachází protáhlý stůl s dvěma o poznání menšími křesly. Před každým z nich jsou dva panely a ovládací deska (dotyková deska sloužící jako klávesnice i myš na dnešní poměry). Čtyři monitory, které zde jsou, jsou vyplé. Napravo od nás se nachází kovová zástěna za níž je další panel pro jednoho s mnohem rozsáhlejší ovládací deskou a třemi monitory. Všichni uděláte několik kroků do místnosti, zády ke dveřím. Díváte se na Suurgha a pozadí za ním. V momentě kdy řekne "... jsem jí na Plechovku." Se ozve zpoza vás mechanický zvuk, což vás přinutí se otočit. Zobrazit SPOILER Tato vágně humanoidní kostra je zavěšená ve výklenku asi tři čtvrtě metru nad zemí, na ocelových lankách připevněných na skoby ve stěnách. Z celého jejího skeletu vychází různé kabely, které zachází do slotů ve zdech. Při pohledu na známky poškození výklenku a pozici otvorů pro kabely nabýváte pocitu, že zde pravděpodobně původně bylo něco jiného než ona. Zatímco jí sledujete, postupně natáčí hlavu na každého z vás s pronikavým pohledem zářivě modré diody v oranžově podsvícených očích. Přestože však její pohyb je strojově rigidní s dozvukem malých výkoných magnetomotorů, zanechává ve vás její pohled lehce nepříjemný pocit jako při výslechu. Zobrazit SPOILER Lorna sebou při jejím pohledu lehce cukla a zaskočená svoji větu směřovanou Kelly v půlce utla. Zamrzlá na místě tak zůstala stát, v kombinaci údivu a fascinace tak zůstala na místě. |
| |
| Plechovka - cožpak nemohl dát jiné jméno? Poloplastové, napůl kovová lebka si nás všechny sjede nepřijemným pohledem, při němž člověku naskakuje husí kůže (tedy kdybych chloupky měl). Čelist jí nepřirozeně visí, zatímco z ní vychází pravidelné klapání. Abych byl upřímný hned bych vzal nazpět mé "Svižně kupředu, mí milí" protože v nynější momentu jsem měl neuvěřitelnou chuť popadnout Suurghovu nebo Michaelovu zbraň vystřílet do Plechovky aspoň dva zásobníky, přesto jsem to neudělal. Tak velký despekt jsem choval ke strojům, ale první dojem může klamat, takže jsem zachoval mlčenlivou, pohrdavou tvář. Zdržel jsem se jakýchkoliv dalších soudů. "Suurghu," zeptám se, "jaké jsou jeho konverzační a rozumové schopnosti, jednoduše řečeno - jak je chytrý?" |
| |
| A hele... Droid Na můstek nás tak nějak zavedl Suurgh. Nastavit kurz a rychle pryč. Před můstkem si všimnu ještě dvou místností. Z nich mě zaujme jedna. V zaujetí asi nezůstanu sám, protože v téhle skupince je nejeden vědec. Na dveřích byl znak biohazardu. Dost divné na takovou lodičku. Snad to bude laboratoř, ve které se dá syntetizovat můj lék. Zásoby jsem si chtěl doplnit už na stanici, ale ze zcela očividných důvodů, mi to nevyšlo. Hned, když vstoupíme na můstek... Tedy kokpit, tak s příjemným pocitem si začnu vybavovat, kolik prostoru bylo v tom skladu. Tam jsme se aspoň všichni vešli úplně v pohodě. Nebo v jídelně. Tam taky bylo hezky. Ale Suurgh má místa dost. Ten si sedí v křesle. A to je mu nějak pohodlné. Snad to byl nějaký přerostlý člověk. Druhého kocoura bych tady už nesnesl. Rozhlížím se po celé místnosti, abych našel něco, s čím by se dalo nějakým způsobem pracovat. Hned, jak jsem našel navigační panel, tak se ozval tajemný zvuk. Všichni se nečekaně otočili. A tam byl zavěšený droid. Co ten tady dělá? Ale už aspoň známe uživatele, který zjevně využívá převážnou část energie. Její skelet je celkově dost poškozený a místo těch otvorů tam asi měla být další část skeletu. Ale co. Aspoň má zkušenosti. Ale ty její oči jsou hodně pěkné. To se musí nechat. Všichni si nejsou jistí, jestli to zastřelit, nebo se k tomu přitulit. A Doxyl už dokonce začal mluvit. Jako první ze skupinky. "Proč se jí nezeptáš sám? Vzhledem k rozsáhlosti kabeláže bych soudil, že jde o téměř plně vyvinutou umělou inteligenci." Otočím hlavu na skelet. "Je to tak?" |
| |
| /Řídící_můstek Skelet se s rigidním pohybem otočí na Di-oxyla. Chladné oči ho probodnou a on si všimne, že na chvíli se oranžová clona trochu pootevře. Jako kdyby ostřila, ihned se vrátí velikost zorniček do původní velikosti. Hlavou napřed se otočí na Micheala v momentě kdy ihned naváže na Di-oxyla. S šelestem kabelů se přestane tolik vyklánět z výklenku. Bez pohybu jednotlivých obličejových plátů se celou místností rozezní její hlas. Poněkud nečekaně hluboký, robotický, přesto však bezpochyby ženský hlas zní všude v kabině. "K dispozici je rozsáhlá databáza informací, jenž obsahuje informace dostupné v subnetu i další. Výpočetní síla nebyla nikdy určena." Poté se otočí na Di-oxl a její hlas se opět rozezní po místnosti. "Operační program obsahuje pokročilý balíček protokolů, jejichž cílem je simulovat strukturu hovoru a umožnit tak oboustranou a efektivní výměnu informací. Některé protokoly nejsou momentálně využívané. Neaktivované protokoly : Simulace osobnosti, simulace emocí, simulace empatie, simulace humoru." *** ERRATA - CHYBĚJÍCÍ OBRÁZEK V PŘEDEŠLÉM PŘÍSPĚVKU ***  //Doplňující info : -Mimo kabelů, které jsou potažené tím co dnes, její skelet a vše viditelné je tvořeno blíže neurčitou kovovou slitinou. -Obličejový plát spodní čelisti (všechny tři díly) nijak nepřirozeně nevisí, "ústa" má zavřená jako na obrázku. -Co se týče umělé inteligence, existuje jen o něco lepší než dnes. Sice mnohem lépe vyvolávají iluzi, že je počítač inteligentní, nicméně se jedná stále o seznam naučených postupů na předem připravené situace a algorytmy. Pravá umělá inteligence jako taková je i dnes spíše téma sci-fi. -Jediný postřehnutelný zvuk, který vydává jsou zvuky podobné dnešním hydraulickým elektromotorům. Nebo vrtačka na pomalý chod. |
| |
| ... Uhum... o čemže jsem to mluvila? Naprosto jsem zapomněla, co jsem chtěla Kelly říct. Něco takového jsem tedy skutečně ještě neviděla. Četla jsem o tom, jistě, ale na vlastní oči...? Ne. Musela jsem vypadat jako pitomec s tou pootevřenou pusou a naprostou neschopností ze sebe vymámit otázku nebo snad dokončit předchozí větu. Až po prvotním překonaném šoku jsem zavřela zase ústa a podívala jsem se po ostatních. Ale hned vzápětí jsem zase svou pozornosti věnovala tomu stroji, téměř až novému způsobu života, jak jsem si tyhle velmi už zajímavé tvory pro sebe pojmenovávala. |
| |
|
| |
| Ona mluví! Následuje ještě menší chvilka, ve které si... Ona, prohlížela ještě pár členů skupiny. Poté to začalo mluvit. Takže výpočetní síla nebyla nikdy určena? Teď nevím, jak si to mám přebrat. Buď je tak vysoká, že na to ještě nejsou stupnice, nebo kapitán byl prostě tak línej nato, aby se tím zabýval. To je jedno. Prostě nebyla nikdy určena. Ale vzhledem k tomu, jak mluví bych soudil, že spíše to první. Ale je načase přijít s nějakými otázkami. "Jak ti máme říkat?" Optám se když vidím, že nikdo ze skupiny se do toho zrovna nehrne. "A co znamená ten Biohazard v té chodbě?" Tohle je jedna ze dvou věcí, které mě momentálně zajímají. |
| |
| >Řídící_můstek_1.3 Otočí se zpátky na Michaela a probodne jej opět nepříjemným pohledem. "Momentální jméno bylo určeno jako Plechovka či Šrote na základě porovnávání četnosti oslovení. Výrobní označení je-÷đŁ&÷#´˝]#}{ł&{ł" V ten moment jakoby se zasekla. Z reproduktorů se ozvala ostře znějící směsice všemožných digitálně znějících zvuků, které dohromady vytvořili 4 vteřiny dlouhou nesrozumitelnou kakofonii. Během toho se postava zavěšená v kabelech začala nepřirozeně cukat jako člověk s epileptickým záchvatem. Poté jakoby nic pokračovala. "Biohazard nebo také biologický hazard se používá k označení biologických látek, které ohrožují svým charakterem a vlastnostmi zdraví organismů, nejčastěji však používáno v souvislosti s ohrožením člověka. Biohazard je také název hudební skupiny pocházející z členské planety Lidské Únie, Kalat." |
| |
| Na můstku Takže Plechovka? Tak prostě jí budeme říkat Suurghovým pojmenováním. Nu což. Pořád lepší, než jí říkat těmi zvuky, které před chvílí vydávala. Pochybuji, že by někdo dal vůbec první sekundu jejího jména. Ale její inteligence asi není taková, jak jsem si předtím myslel. Normální bytosti by došlo, že se ptám na to, co je za těmi dveřmi. Ona mi místo toho řekne, co všechno znamená biohazard. Takhle by to dál nešlo. Jestli něco neuděláme s její inteligencí, tak si s ní asi moc nepopovídáme. "Můžeš aktivovat vypnuté protokoly?" Počkám na její odpověď, případně menší pauzu. "A teď ještě jednou. Co je za těmi dveřmi, na kterých je nálepka s biohazardem?" Řeknu, jakoby byla úplně blbá. |
| |
| Salva Rychle seznám, že konverzace s počítačem bude běh na dlouhou trať - zajímalo by mě jestli někdo z legrace nenainstaloval 'vytáčecí program'. Mé otázky budou pokud možno přímočaré a jasné, zkusím jiný postup než Michael "Plechovko, jsi si vědoma jakékoliv biohazardu na této lodi. Jestliže ano, jakou povahu má tento biohazard?" Ugh, ono jméno budu muset nějak změnit - přijde mi nepatřičné počítač takhle nazývat, zejména když vypadá tak výhružně a lišácky. "Také bych rád viděl podrobný plán lodi - taky mi řekni, jak se jmenovala před námi, k jakému účelu sloužila a kdo byla její posádka a co se s nimi stalo, specifikuj také tvůj vztah k nim, je-li to možné. Dále nám ukaž svou databázi solárních systémů a planet pro určení naší další destinace." Srším na ni požadavky a otázky rozhodnut se nevzdát, klidně si s ní poměřím své síly, někdy dokážu být dost tvrdohlavý. A to je právě jeden z těch okamžiků a když neuspěju... nu tak si zapálím a nechám se o to pokoušet ostatní. |
| |
| >Řídící_můstek_1.4 Aniž by z tebe spustila oči, na chvíli se pozastavila. Poté lehce naklonila hlavu. "Specifikujte blíže vybrané protokoly." "Aktivní kamery nezaznamenaly existenci místnost označenou nálepkou jako potencionálně biohazardní. Specifikujte blíže danou místnost." Poté otočila hlavou na Di-oxyla. Zorničky jejích očí, při pohledu na něj, se několikrát zvětšily a zmenšily a poté se celá její postava narovnala v závěsu. "Neexistují žádné záznamy o přítomnosti pro lidi smrtelně nebezpečných látek biologického charakteru." *** Druhá odpověď po Michaelovi *** |
| |
| Na můstku Doxl si své prohlášení může nechat pro sebe nebo pro někoho koho to bude zajímat protože já to nejsem protože tohoto prohlášení jsem si dost když jsem byla v armádě.Jistě jsem si při cestě všimla toho nápisu biohazard na jedněch dveřích,ale to můžou být třeba jenom staré sušenky.Mně spíš zajímají ty druhé zavřené dveře u kterých toho moc neriskuji.Ale to už dojdeme na můstek a všichni se dostaneme do pilotní kabiny kde má být ještě služební droid. Tak to jsme zvědavá co to bude. Můstek se zřejmě nachází pod jídelnou aspoň podle těch rolet,ale Lorna se pak rozhodne jít do skladu a já vím kam.Není důvod aby byly fazole a heltir tak pečlivě zabalené a tak je tam jistě bude něco jiného.A protože kokpit bude asi ve stejném stavu jako zbytek lodi dostat se kamkoliv bude poněkud obtížné.Loď v současné době pracuje na režimu autopilota což mně poněkud neuklidňuje.Ovšem protáhlý stůl s dvěma panely a ovládací deskou a čtyřmi monitory mně zaujme tak že se k němu vydám.Ovšem pak mně zaujme další panel s mnohem rozsáhlejší ovládací deskou a třemi monitory než však si všimnu toho robota ve výklenku. „Tak tohle je navigační jednotka?Do toho bych radši strkala buráky.“ To že nic jako uměla inteligence neexistuje protože počítačová síť by musela být moc složitá si zatím nechám pro sebe. „Co toho robota pojmenovat Lorna?“navrhnu pak ovšem důvod proč zrovna Lorna neřeknu.Možná to ostatním dojde tedy kromě té dotyčné která se bude cítit polichocena a ne uražena protože si z ní děláme legraci.A následující reakce toho droida mně v tom potvrdí protože je stejně užitečný jako Lorna. „Skvělý takže tenhle droid je ve stejném stavu jako zbytek lodi.Hele Plechovko potvrď že jsi droid s kapacitou kapesní kalkulačky.“ Rozhodnu se zvolit jiný přístup než Michael a Doxl,jistě je v tom skrytá urážka,ale on je jen stroj nemůže se ho to dotknout. |
| |
| >Řídící_můstek_1.3.2 Robot zdánlivě na Kelly vůbec nereaguje a stále nespouští oči z Michaela. "Na přání potvrzuji, výpočetní síla však nebyla nikdy určena. Toto potvrzení se nedoporučuje považovat za objektivní." Po odpovědi jí oči na vteřinu kmitnou směrem ke Kelly a ihned se vrátí na Michaela. |
| |
| Na můstku Jak specifikujte blíže vybrané protokoly? To jako chce, abych jí řekl všechno, co by měl protokol obsahovat, nebo stačí jen název? S tímhle kusem plechu bude ještě hodně práce. Ale já chci vědět, co je za těmi dveřmi. To ale neznamená, že si to dolování informací nemohu nějak zpříjemnit. "Plechovko, aktivuj tyto protokoly: Simulace osobnosti, simulace emocí a simulace empatie." Na humor, který byl vytvořen procesorem, zrovna teď chuť nemám. To Kelly přichází s jiným humorem. Tohle a Lorna? No tak. Nemá to zapnuté ani základní protokoly. Počkám si na aktivaci vypnutých protokolů. |
| |
| >Řídící_můstek_1.4.1 "Aktivuji tři vybrané protokoly." Postava sklopila hlavu směrem k zemi jako někdo kdo se snaží intenzivně vzpomenout na věci při ústním zkoušení. Světelné ukazatele na jejím čele mezitím blikali nevídanou intenzitou a i oranžové světlo vycházející z jejích jednotlivých panelů v oblasti mozkovny svítily mnohem intenzivněji. Nakonec po několika vteřinách ukazatel aktivity na druhé kartě zleva rozsvítil na pár sekund červeně a opět se podívala na Michaela. "Operace selhala, nepodařilo se aktivovat vybrané protokoly." Následně Di-oxyl položil svoji druhou sadu otázek. Zarazila se. Robotovi se náhle zatáhly "zorničky" a skelným pohledem, který nemířil na nikoho z vás, začala mluvit hlasem o minimálně pár oktáv níže, což efektivně smazalo ženský aspekt hlasu. Zobrazit SPOILER "Nahrávám osobní data s omezeným přístupem, prosím zadejte heslo. Zbývající počet pokusů - 3. Pro zrušení přístupu řekněte STORNO."Poté zůstala naprosto strnulá ve stejné poloze. |
| |
| Na můstku Rozvaloval jsme se dál ve svém křesle a sledoval, jak se zbytek vyrovnává s Plechovkou. Bylo vidět, že byli velice překvapení, aspoň v první chvíli stejně jako já. Ono kdo by nebyl, když vidí takový kus plechu takhle visící ve zdi. Já osobně jsme nikdy těmhle androidům nerozuměl. Dobře vím, jaké existují nebo že existují, ale to je prostě všechno co o nich vím. Nedokážu říct, co mají za úkoly nebo všechno dokážou, ale co jsem viděl práci Michaela tak ten evidentně tušil jak se s takovými věcmi zachází. Co se mi, ale nelíbilo, že jsme se opět zasekli na droidovi a nepostupujeme dál. Za další aktivace protokolů citových a podobných nevím jestli je dobrý nápad u entity, kterou vůbec neznáme. Chci promluvit, ale když entita čeká na heslo, radši svojí mluvu zahájím trošku jinak. Storno. Mňouknu ze svého křesla, čímž připomenu že tam jsem ještě taky. Pardon, nevím jak takové věci fungují a nechtěl jsem, aby začala odpočítávat pokusy. Jenom se chci zeptat. Michaeli myslíš že je rozumné aktivovat jí tyhle protokoly? Nevíme co je zač a kam až se může v lodi hrabat. Teda já to nevím pokud Ty ano tak samozřejmě prosím. Je na mě vidět, že těm strojům fakt nerozumím. |
| |
| >Řídící_můstek_1.5 "Ruším zadávání přístupového hesla." Poté co Suurgh stornuje zadávání hesla, robot se očividně uvolní. Skoro jako kdyby se protahovala, zvláštně se v závěsu otočí na Di-oxyla. "Zobrazuji mapu lodi na sekundárním ovládácím panelu můstu teď." Natočí se poté torsem těla lehce bokem k panelu. S jistotou všechny napadlo, že kdyby měla ruce, tak by na přístupová panel ukazovala rukou. Když se otočíte, uvidíte, že se skutečně sekundární panel rozsvítil. Na nich již z dálky poznáváte, že se na každém monitoru zobrazuje schématický nákres lodi. Respektive na třech monitorech vždy jedno patro a na posledním nákresy nejspodnějších dvou pater. Zobrazit SPOILER |
| |
| Na můstku Dobré uvažování, dám Suurghovi bezvýznamný bod navíc za STORNO a přesunu se k monitorům. Nadšeně prostuduji všechny schémata pater lodi - možná Lorna-2 nebude tak tvrdolavá a umíněná jako mezek. Hodně místa, říkám si pro sebe v duchu, bude to to trvat notnou chvíli než vše důkladně prozkoumáme. Ale jako první se lehce pousměju nad hydroponickou pěstírnou (celou dobu přemýšlíme nad biohazardem a nakonec to jsou jen rostlinky), tam si zajdu jako první. Jen doufám, že tam nepěstovali jen fazole, rýži nebo hyper-oves, ten posledně jmenovaný měl zejména hnusnou, mdlou pachuť na zemdlení, třebaže rostl nejrychleji. Protože se zdá, že heslo nebude hned tak prolomeno, sdělím ostatním můj úmysl na chvíli se vytratit do hydroponické místnosti a obhlédnout ji, zatímco se oni budou snažit vypáčit další informace z plechovky pomlčka Lorny-2. Otočím se a chci vyjít ven, nicméně předtím se zeptám na triviální otázku, "Jak se tahle loď jmenuje, plechovko" |
| |
| Domluva s robotem Prohlížela jsem si robota déle než bylo záhodno. Poslouchala dotazy ostatních a pokusy s tím strojem komunikovat a cokoliv užitečného z něho dostat. Nijak zvlášť jsem se nehrnula do toho, že bych sama pokládala otázky. Moje pole působnosti leželo trochu jinde, než byl mechanický svět. Jistě, při své práci používala roboti, tedy ještě na škole, ale nikdy nevěděla, jak je opravovat. Jen jsem vždy spustila pár protokolů, nechala vyhodnotit situaci... *Asi jsem hold ze staré školy...* pomyslela jsem si docela zklamaně. Tenhle život uprchlíka mi vůbec nesedí sakra! A jak jsem si tak rozleptávala svoje vlastní myšlenky a více méně dobrou náladu, tak jsem zaslechla to, co řekla Kelly. Trhla jsem sebou a nechápavě (a zamračeně) jsem se na ni podívala. *Jasně a už jsem zase jako ve škole, co?* Myslela jsem, že po pubertě už takové problémy nebudou, ale zdá se, že vždy budou lidé tací, co si dělají z ostatních srandu, už jen třeba proto, že nemají tak hezkou postavu jako oni nebo proto, že neumím tak mluvit s lidmi a už vůbec ne s cizími! Nadechla jsem se k odpovědi, ale nic chytrého mě nenapadlo. "To si nemyslím, že je dobrý nápad..." odpověděla jsem Kelly po příliš dlouhé odmlce. A díky tomuhle jsem zase trochu nedávala pozor, co se děje s robotem. Vlastně, tuhle urážku jsem už zažila. Nebylo to náhodou v přípravce na vysokou? Ano, nazvali mě robotem už v pololetí a pak do konce kurzu mi třída neřekla jinak. No ale na druhou stranu, co jsem od těch lidí tady mohla čekat? Raději jsem začala poslouchat, co se děje s robotem. |
| |
| >Řídící_můstek_1.6 Ještě než Di-Oxyl odešel do pěstírny, robotka mu stačila odpovědět.  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyšel jsi z řídící místnosti chodbou a zanedlouho narazíš na dvoje dveře proti sobě. Ujištěn lodní mapou ignoruješ nálepku značící biohazard a vstupuješ dovnitř. Okamžitě ucítíš znatelně vlhčí, teplejší avšak přesto podivně svěží vzduch. Najednou se ti snáze dýchá a cítíš, že ve vzduchu je razantně větší množství kyslíku. Projdeš zástěnou těžkých, gumových pruhů, které mají zřejmě za úkol udržet atmosféru dané místnosti i při otevření dveří nebo alespoň omezit její únik. Po vteřince se přizpůsobíš na světlo této místnosti a porozhlédneš se po místnosti. Jedná se o klasickou obdélníkovou místnost bez oken. Všude jsou dané skříňky, které zcela určitě nejsou původní vybavení lodi. V každé skříňce je udělaný otvor shora a do ní je zasazena jakási nádoba, která je plná zeminou. Skoro v každém truhlíku roste nějaká rostlina, většinu z nich neznáš. Několik znáš od vidění, ale jméno ti nic neříká. Jednu však stoprocentně poznáváš, protože na ní rostou pozemské papriky. Obávaná rostlina s mnoha druhy, některé z nich jsou údajně velmi, velmi pikantní. Dost možná se jedná právě o tuto, protože přestože je rostlina relativně velká, její zelené plody tvarově připomínající lidské srdce jsou komparativně menší, než by jsi čekal. I na některých ostatních rostlinách jsou plody, ale žádný z nich nepoznáváš. Hned nalevo od vchodu není skříňka, nýbrž dřez, v kterém se válí napůl napuštěná konev pod kohoutkem. Na kohoutek je napojen ještě další kovová rozdvojka s vlastním kohoutem, na němž je napojená hadice stočená pod dřezem. Truhlíky po levé stěně hostí rostliny, které vypadají naprosto obyčejně, nemají ani květy ani plody, jen listy různých tvarů a barev. Na stěně naproti dveřím jsou pod stropem namontované skříňky a v květináčích pod nimi jsou menší rostlinky a dokonce jedna kolonie hub. Podél pravé stěny jsou razantně větší rostliny, právě tyto rostliny mají různé plody a zakrývají nějaký plakát, který na stěně za nimi visí. Z toho co však vidíš skrze keříky se jedná o nějakého mimozemského modela ve slipech. Prostředkem místnosti vede ještě dvě řady skříněk. Ve většině z nich není na první pohled nic. V některých jsou první lístky, ale i v těch dalších je zřejmě něco zasazeno vzhledem k podpůrným tyčkám a vlhké zemině. ///Vycházím z toho, že se Di-oxyl nezajímá tolik o rostliny jako spíše o živočichy, vzhledem k jeho sbírce živočišných genomů a jeho schopnosti. Pokud ne tak řekni a můžu blíže popsat rostliny. /// |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro Vypadá to tu jako spíš skleník než hydroponická pěstírna, tedy ne že bych byl jakkoli zklamaný - vůbec jsem nic extra a výjimečného od tohohle neočekával, možná to celé byla jen záminka, abych vypadl ven z místnosti, v níž ze zdi obrazně řečeno vyrůstala plechovka. Prohlédnu si každou rostlinku zvlášť pokoušeje určit aspoň pár, nicméně nejsem včerejší, a tak každému druhu rostlinky vytrhnu kousíček konce listu, opravdu stačí jen milimetrový kousek vložený do úst. Spolknu jeden po druhém, klidně bych mohl sníst všechny naráz, ale to by později zpomalilo, ačkoliv nijak dramaticky, proces analýzy a restrukturalizace DNA, nemluvě o tom, že bych měl trochu chaos v přiřazování charakteristik k jednotlivým rostlinám. Holt náš druh prapůvodně fungoval na principu prozkoumej všechny sekvence a jsou-li nějaké užitečné, pak je využij a zbytek, tj. ucelený obrázek, jde jaksi stranou. Tedy musím se přiznat, že i u mě tento instinkt přetrvával. Nikdy jsem si nehrál na to, jestli zkoumám genetickou informaci rostliny, živočicha nebo, proboha, ještě něčeho dalšího, podivnějšího. Nad tím si mohli lámat hlava taxonomisté, kam zařadit onen či tamten hnus fialovej. Já se podívám, tedy lépe řečeno zanalyzuju, a ihned vidím zajímavé specifika organismu, které jsou opravdu zvláštní a neotřelé. I když... kytky většinou oplývaly nudnějším genotypem. Kromě pár výjimek zahrnujících syntézy jedů a jiných sloučenin. Předpokládám, že tady už nic asi opravdu nenajdu, teda co by mělo nějaký význam, a rozhodnu se vrátit k mým dočasným společníkům. Projdu opět celou místností nazpět a poperu se s gumovými pásky, avšak když se zadívám na zavřené dveře, vzpomenu si na pronikavé robotovy oči a přeběhne mi mráz po zádech. Raději to tu důkladněji prozkoumám a, když budu u toho, můžu ty kytky zalít... a zapálit, rozhodně si zapálím cigaretu. Otočím se a dám se do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzal jsi a napustil konev. Zatímco si zaléval rostliny, které nebyly nedávno zalité, třídil sis informace z rostlin. Více méně všechny měli v genómu zapsanou syntézu nějakého alkaloidu nebo jiné složité organické látky, ať už v plodu nebo přímo v ní. Napadá tě, že skoro určitě má každá rostlina nějaký svůj účel zde a okrasa to nebude. Podle Výrazné chuti odhaduješ, že drobné rostlinky pod zavřenými skříňkami naproti dveřím budou nejspíše gastronomické bylinky. Spousta z nich má totiž místa, kde očividně listy nejsou, ale měli by být. Když sis zapálil cigaretu, uvědomil jsi si, že jedna z větších rostlin měla obdobnou chuť nebo spíše zanechávala podobný pocit jako cigareta. Připadá ti to zvláštní, protože jsi si jist, že takto přesně by tabáková rostlina neměla vypadat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je to pár minut co odešel Di-oxyl z místnosti. Kromě monotónního hučení motorů se občas místností ozvala šelest kabelů a elektromotory směrem od Lorny-2. Na monitorech vedlejšího kontrolního panelu byly stále zobrazené mapy s většinou detailů lodi. Společně se zataženýma plátovýma roletama, které pouštěli jen velmi tenké paprsky světla z venku a ozařovali všudypřítomný prach v místnosti. Toto ticho náhle přerušil již familiérní robotický hlas. "Přijímám žádost o otevření komunikační linky. Žádost přichází z nedaleké lodi s identifikátorem ACG34." Mezitím se za Suurghem rozsvítila levá obrazovka, na níž blikala ikona příchozího hovoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z reproduktorů někde v místnosti se ozval zvukový signál a hned po něm hlas robotky. "Přijímám žádost o otevření komunikační linky. Žádost přichází z nedaleké lodi s identifikátorem ACG34." Když jses otočil a rozhlédl po místnosti, všiml jsi si krabičky intercomu hned vedle dveří, která se rozsvítila po dobu předávání zprávy. |
| |
| soukromá zpráva od Michael pro Komunikace Jakmile Plechovka vytasí plánky lodi, tak se moje pozornost naplno přesune k nim. Docela mě překvapuje, že tahle loď má nějaké zbraňové systémy. Zvenku jsem žádné zbraně neviděl. Ale překvapení to je příjemné. Moc velkou naději tomu ale nedávám. Podle stavu zbytku lodi budou určitě zanesené hvězdným prachem. To si určitě užiji. Ale co. Kde jinde bych měl trávit volný čas, kterého tady bude víc, než dostatek? Ale je to blízko motorů, takže tam bude hezký hluk. "Plechovko, specifikuj," Chtěl jsem se zeptat na zbraňové systémy, ale v polovině věty mě přerušila. Takže se nás snaží kontaktovat nějaká loď, jo? No proč ne? Před chvílí tady vybuchla stanice, takže se dá očekávat, že to budou nějací uprchlíci. "Otevři kanál, Plechovko. Pouze Audio." |
| |
| soukromá zpráva od Di-oxyl pro Zaujme mě jedna rostlinka, která vyvolává identickou reakci jako mé cigarety, ach má krásnou chuť a docela obstojně uklidňuje. Sehnu se, abych si lépe prohlédl její listy protkané žilnatinou... což je jediné, co stihnu. Z interkomu se bez jakéhokoliv předchozího upozornění vyvalí robotčino oznámení. Prudce otočím hlavou na všechny strany snaže se rychle zorientovat a najít východ. Típnu nedopalek cigára v konvi, kde taky zůstane a rozběhnu se k můstku. Přičemž gumové pásky mě plácnou do tváře, ale to naprosto ignoruju. Aspoň, že můstek je hned za rohem, oddechnu si, nechtěl bych být nepřítomný, pokud jde o další přeživší výbuchu stanice nebo záchranné lodě. |
| |
| >Řídící_můstek_1.6.2 Na monitorech, kde se zobrazuje plán lodi se zvýrazní oranžovou barvou dvě místa. Jedna je přímo v řídící místnosti a podle všeho se jedná o třetí ovládací panel, který je vpravo od dveří. Druhé místo je ve svrchním patře s označením "zbraňový systém". "Shromažďuji informace o zbraňovém systému. ... ... Původní zbraňový systém instalovaný při výrobě byl nahrazen. Momentální zbraně jsou plasmové balisty vzoru Eloko-7. Zbraně jsou napájené dodatečně instalovaným generátorem umístěným v původním technickým skladu lodi, který byl zrekonstruován jako technická místnost pro napájení zbraní. Tento sekundární generátor byl napojen na přívod paliva do reaktoru pohoného systému. Ovládání zbraní bylo přepojeno do záložního ovládací panelu v řídícím můstku. Plasmový balista Eloko-7, výrobce Honner inc., funguje na principu iontového praku. V první fázi je vytvořen stlačený polarizovaný oblak přehřátých plynů a magnetickým prakem vržen směrem kupředu. Oproti ostatním energetickým, či projektilovým zbraním se jedná o relativně pomalou zbraň s rychlostí projektilu okolo 1000 pozemských metrů za sekundu. Malá rychlost je však vynahrazována znatelnou ničivou silou, které odolá jen malé množství známých materiálů. Nutno dodat, že energetické štíty povětšinou plně neutralizují efekt plasmových projektilů. Tento systém obrany lodí je však podobně vzácný jako lodní zbraně energetického typu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Inspirovaná Di-oxylem a popohnaná otevřením kanálu s nějakou další lodí jsem se rozhodla, že se vrátím do skladu, kde budu svojí pozornost věnovat oněm údajným fazolím. Celkem jsem o tom začala pochybovat, ale třeba se pletu. Ostatně i proto jsem se rozhodla neříkat to zbytku a prostě jít. Stejně si mě nikdo nevšímal a už vůbec jsem tu nebyla potřeba. A ať chtěla pojmenovat Kelly robota z jakéhokoliv důvodu po mně, byla jsem odhodlána ubránit svou čest tvrdou prací. Povzdechla jsem si, když jsem zase procházela úzkými chodbami lodi. *Vůbec netuším, proč jim musím cokoliv dokazovat... * zavrtěla jsem nad sebou hlavou a raději si pospíšila podívat se do skladu k oné velké bedně a prozkoumat ji. Byly tam nějaké otvory, které přehlédly, nebo snad úchyty, zámky...? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro /// Předem se omlouvám, měla jsem to včera rozepsaný a spadl mi počítač s popisem skoro na A4. Tohle bude trochu zkrácená verze, protože jsem líná a frustrovaná co se týče přepisování :I Došla jsi po známé cestě až do prostorného skladu. Už z ochozu jsi viděla, jak objekt stojí připoutaný k paletě s plachtou pohozenou vedle, tak jak jste to tam nechali. Válec je o něco vyšší než běžný standartizovaný barel. Zhruba v půlce ho obepíná asi 30cm široký prstenec rozšiřující jej asi o 10 cm. Dole jsou u země výstupky, které zřejmě slouží k zabránění převrácení věci. Mezi těmito nožičkami jsou síťované kovové mřížky. Úplně na vrchu je otvor v kterém jsou kovové listy jak z nějaké turbíny připevněné na kužel v samém středu. Listy jdou od kuželu těsně ke kraji. Kolem prstence jsou různě přidělané základové desky počítačů s tištěnými obvody a různými procesory, kartami a klasickými součástkami, které v počítači člověk očekává. Všechny tyto desky jsou navzájem propojené hustou sítí kabelů a drátů. Dráty však nevedou jen mezi deskami ale v mnoha místech i do prstence skrze zřejmě dodatečně vyvrtané otvory. Po bližším zkoumání celé počítačové koláže jsi stále nenašla žádnou část, která by celou věc zapínala nebo dovolovala její kontrolu. V jednom klubku jsi však našla zastrčenou plastovou anténku, která byla drátem kamsi připojená. Všimla sis také, že jedna deska, jenž je větší než většina ostatních, bude zřejmě hlavní. Je přímo napojená na prakticky všechny ostatní. Dokonce i karty a součástky vypadají poněkud... nověji než na zbytku. Vzala si jí opatrně do ruky a všimla sis že na šikmo k prstenci nebyla kvůli vůli všech těch kabelů na ní, ale protože byla opřená o něco pod ní. Nazdvihla jsi o něco více a uviděla si, že pod ní je zásuvka na elektrický proud, v níž je ohlodaná zástrčka napojená rovnou na desku. Hned nad ní byl zřejmě otočný vypínač na nastavování proudu vzhledem k popiskům okolo otvoru, z něhož vedou nesourodé dráty opět na hlavní desku. Jsi si nyní skoro stoprocentně jistá, že se jedná o ony přenosné generátory na elektřinu, které využívají v odlehlých oblastech, obvzláště v zemědělství. Nejsi si zcela jistá co má být ale zač ten počítačový patchwork kolem. Pokud si dobře vzpomínáš, tak ve válci měla být turbína generující proud a v prstenci integrovaný počítač, který má za úkol hlídat a regulovat množství vytvářené energie, nemluvě o kontroly nebezpečného přehřátí celé kontrapce. Také tě napadá, že většina těch generátorů měla externí zdroj paliva, nebo byly podstatně větší. Leda, že by se jednalo o nechvalně známé verze s miniaturním štěpným reaktorem, ty se však již po několik desetiletí nevyrábí po několika... fiascích. |
| |
| soukromá zpráva od Suurgh pro Odešel Doxl a Michael si vyžádal specifikaci zbraní. Podle toho co jsem viděl, zbraně byly efektivní, ale spíše na blízký boj kdy projektily neletí moc daleko a pro větší cíle. Malé cíle tím zasáhnout asi bude větší kumšt než je možné. Ovšem bylo to lepší než vůbec nic. Těsně potom se ovšem ozval i komunikační panel, při kterém odešla Lorna. Nedivil jsem se jí, že chce být co nejdál odsud. Byl jsem napnutý kdo se ozve. Bál jsme se, že to bude další loď těch pirátů. Lekl jsem se, že by mohli si opatřit novou loď a letí si zpět pro svojí. Ještě než se ozval Michael jsme se na něj podíval. Michaela mluv radši Ti. Ve mě je poznat, že jsem cizí. Kdyby to byli Ti piráti, tak asi někdo mezi sebou mají někoho jako jsem já. Čekal jsem co se ozve z toho komunikátoru. Otočil jsem se na židli a připravil se u řízení. Kdyby bylo potřeba, byl jsem připravený prásknout do bot. |
| |
| >Řídící_můstek_1.8 Plechovka přikývla na Michaelův rozkaz a na obrazovce před Suurghem se tabulka s příchozí komunikací změnila na klasický audio vizualizér. Z reproduktorů se začal ozývat šum. V pozadí bylo slyšet několik hlasů najednou, nebylo však rozumět o čem. Zřejmě nějaká anekdota, protože se ozýval i smích. Najednou se ozval jeden hlas mnohem hlasitěji a jasněji. Slyšíte, že je poněkud chraplavý a zní i relativně staře "Hej, zavřete klapačky tam. *kašel následovaný odkašláním* Hej, tady Ondat, zdravim, jste tam? Slyšíte mě? Jste v pořádku všichni?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Věděla jsem, že tohle je naprosto mimo moji působnost, ale z jakýchsi zvláštních důvodů mi tohle přišlo jako nejlepší možnost pro trávení času. Rozhodně lepší než být v kabině s nimi. Že by se ze mě stával asociál? Nechala jsem ty myšlenky být a prohlížela si tu věc v nákladovém prostoru. Snažila jsem se o dost důkladnou analýzu té věci. Částečně i kvůli tomu, abych tu zabila dost času. Obcházela jsem tu věc, prohlížela si ji ze všech stran. A našla jsem pár zvláštností. Ale nakonec jsem se zastavila u části, která se dala odchlípnout nahoru a pod ní se skrývala zástrčka v zásuvce. *Pokud to je ten generátor, tak by bylo nebezpečné to zapojit... ale vypojit... To by nemělo udělat nic špatného, ne? * usoudila jsem a pak jsem podle toho také jednala. Vytáhla jsem zástrčku a sledovala, co to s tím přístrojem udělá. |
| |
| Zmatek Potom, co se o překot vrátím na lodní můstek, zastihnu plechovku jak právě popisuje bojové schopnosti lodi. Bájo, máme iontový prak, co víc si přát, moc plechovce nerozumím, ale znatelná ničivá síla to jistí. Teď ještě zjistit se proboha děje. Připlížím se k Lorně z boku a zašeptám úpěnlivým a naléhavým hlasem "Co se proboha děje, madmazel L?" Doufám, že mi to někdo osvětlí. |
| |
| Ondat? Takže Eloko-7, jo? Bral bych novější, ale úplná vykopávka to taky není. Ale nemá k tomu daleko. 1000 metrů za sekundu. S tím by se dalo něco dělat. Jestli mi paměť dobře slouží, tak takové zbraně měly o něco vyšší rychlost. Myslím, že nějakých 1200-1300 metrů za sekundu. No co. Určitě jsou odpalovače zanesené nějakým svinstvem. Každopádně se na to budeme muset podívat. Taky by nebylo od věci si koupit něco, co s postupem času nebude úplně k ničemu. Nad Suurghovou poznámkou se poněkud usměji. Jo jo. Teroristé obvykle bývají jeho druhu. Typické. A ještě nato poukazuje. No není to roztomilé? Ale co. Na první pohled je sice na úrovni srovnatelné s teroristou, ale tím, že tady nezačal střílet, to celkem vyvrací. Jakmile se otevře kanál, tak můžeme slyšet něco jako divadlo. Všichni se tam smějí. Raději ani nechci vědět, co tam dělají. Po chvilce se ozve hlas nějakého vůdce. S tuberákem. Představil se, jako nějaký Ondat. No ovšem, že jsme tady. Kdo jiný by to zvedl? A proč ho zajímá, jak se zrovna máme? Logika některých lidí mě nepřestane bavit nikdy. "Ano. Jsme v pořádku... Ondate. Co si přejete?" Snad se na nás nechce nalodit. Ten kašel bych asi nepřežil. |
| |
| >Řídící_můstek_1.9 Po Michaelově odpovědi pokračovalo ticho. Asi tak o dvě vteřiny později, než by jste očekávali při normální konverzaci, rozetla šum komunikačního kanálu odpověď Ondata. "Hele, je ti nějak blbě rozumět... Co si takle něco dát... máte bloody mary?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokusila jsi se vytáhnout zástrčku skrytou pod deskou. Zatáhla si za ni, ale nechtěla vylézt ven. S trochou zapření a větší vynaloženou silou však neodolala a s hlasitým lupnutím vylétla ven. Máš pocit, že tam byla minimálně zalepená nějakým silným lepidlem nebo dokonce přípájená. Poté co jsi zástrčku vytáhla... se nic nestalo. Nezaznamenala si žádnou změnu na vnějším vzhledu. Máš ale hřejivý škodolibý pocit, že ať už to bylo cokoliv a funkce toho byla jakákoliv, skoro určitě to fungovat už nebude. Mezitím posloucháš, co se zhruba v pilotní místnosti děje, protože z reproduktorů je jejich rozhovor přenášen pravděpodobně do všech místností lodi, vzhledem k tomu, že je slyšíš i zde. |
| |
| Ondat Takže prý mi je nějak špatně rozumět. V podstatě se ani nedivím. Komunikace by v tomhle případě nebyl jediný problém A jakou bloody mary, sakra? Jestli si myslí, že nastoupí na Vulture, tak se šeredně plete. Bohatě si vystačím s touhle skupinkou individuí. "Ne, Ondate... Už nám došla. Přál by sis ještě něco?" Jsem více, než připraven, ukončit konverzaci. |
| |
| Hosté přišli Michael chce aktivovat protokoly které považuji za nadbytečné. Droid s osobností k smíchu,každý přece ví že nic jako umělá inteligence neexistuje.Počítačová síť by musela být moc složitá. Droid sklopí hlavu k zemi světlo na čele začne blikat společně oranžovým světlem vycházejícím z jednotlivých panelů na hlavě mnohem silněji.Po několika vteřinách této zběsilé aktivity se něco rozsvítí na pár chvíli červeně a (jak nečekaně) se nic nestane. „Co zkusit kopanec?Někdy to zabírá.“navrhnu pak ovšem to se slova chopí Doxl.Nepochybuji že by se mi ty data povedla získat i bez hesla. „Myslím si že by neměl být problém se do toho nabourat i když to by nebylo hackerství,ale archeologie“odpovím pak Suurghovi. „Navíc tohle je kus šrotu,být to kůň už dávno by ho zastřelili.“dodám pak i když asi ne všichni chápou jak to vlastně myslím.Ovšem nakonec se přece jen někam dostaneme a získáme aspoň schéma lodi.Doxl se pak rozhodne vydat do hydroponické místnosti i když tam budou jen fazole a další luštěniny a heltir.A nesmíme zapomínat na rychle rostoucí oves který chutná jako by byl několik dní naložený v siláži a na řasy s kvasinkami.Ovšem taky se dozvíme jak se tento vrak jmenuje.Lorna se mezitím naštve protože jí asi došlo jak jsem to myslela (a to že tu je ten droid užitečný stejně jako ona) a odejde nejspíš někam trucovat.A pak nás někdo volá.Doufám že nechce na palubu,ale vzít bychom to měli aspoň zjistíme co chce.Michael se ujme slova zatím co my se dozvíme jaké tu jsou zbraně. No mohlo být hůř. „Tohle je výletní loď.“ „Takže tu nejsou žádné zbraně?“ „Kromě té vaší ne.“ Zavrtím hlavou a rozhodnu se opustit můstek stejně jako předtím Lorna.Jen doufám že Michael bude nejdřív mluvit než začne střílet.Já se rozhodnu že se vrátím k té konstrukci do skladu kde má být heltir.Slíbila jsme si že se tam podívám až bude čas a teď je čas. Oni si na můstku poradí,tedy doufám.Taky bych měla najít Lornu a omluvit se jí.Asi si ten vtip moc bere. |
| |
| Problémy? Michael začal komunikovat s tou druhou lodí a já si začal přehrávat co se asi tak může stát. Snad je to jenom někdo, kdo utekl z té stanice jako my. Volající se představil jako Ondat. No bordel za ním svědčil o jistém neuspořádáním. Což by mohla být podobná sebranka jako jsme my a nebo prostě sebranka podobné té, která byla na téhle lodi. Slyšel jsem, že se jim nějak nelíbí co slyšeli a chtějí bloody mary. Sakra, kdo by chtěl po cizincích koktejl? To nevypadá dobře. Syknul jsem na Michaela a ukázal mu na ovládání zbraní. Sám jsem byl připravený u ovládání, abych v případě problémů mohl lodí pohnout. Všichni postupně opouštějí můstek a já doufám, že to tu zvládneme sami. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Skladem se ozvaly charakteristické zvuky mřížkovaných kovových panelů, z kterých jsou vyrobeny schody i ochoz skladu. Na něm se objevila Kelly a přišla přesně ve chvíli, kdy Lorna zápasila s něčím na onom objektu. Než dokázala určit přesněji, co tam dělá, škubla sebou Lorna směrem dozadu, jakoby něco z objektu vytrhla. Lorna vypadala ještě chvíli napjatě. Uvolnila se až momentě, kdy po pár vteřinách bylo jasné, že pravděpodobně nebude následovat žádný výbuch... ani nic dalšího. Objekt tam stále sedí na kraji místnosti jako nějaké novodobé umění v galerii. |
| |
| >Řídící_můstek_1.10 Po Michaelově odpovědi se ozvalo zaskřípění židle, které následoval tlumený a nesrozumitelný rozhovor Ondata s někým dalším. Cokoliv si říkali, mělo to poněkud pochybovačný tón. Opět se ozvalo zaskřípění židle a nyní mluvil Ondat opět relativně srozumitelně. "Hele Ludofe, nebudu ty tvoje kreténismy s tebou znova řešit, je mi jasný, že mě chceš jen nasrat. Dneska to máš povolený, zapni ale to video ať ti můžu aspoň popřát z očí do očí, když už nic jinýho." Ondat se odmlčel, rozkašlal se, ale i tak tam byla chvíle ticha, která značila krátkou odmlku. "Je tu i Knala, chtěla by tě vidět." |
| |
| soukromá zpráva od Lorna Rozabela MacPharlain pro Napjatě jsem několik vteřin sledovala, co se s přístrojem děje. Když se nerozhodl vybouchnout, ani udělat cokoliv, spokojeně jsem si vydechla. Napůl ucha jsem poslouchala dění na řídícím můstku. Netušila jsem kdo je ta druhá strana, ale zatím nám nevyhrožovali, ani po nás nestříleli, tak jsem se moc neptala. A koneckonců... ani nehledali žádné... uprchlíky nebo zločince, takže jsem byl zatím v klidu a mohla se soustředit tady na tuhle práci, která mě měla pouze zabavit a izolovat od zbytku posádky. A až pak mi došlo, že jsem předtím slyšela kroky. Nevnímala jsem je přes ono napětí z mého malého pokusu. Vzhledem ke stavu lodi byla jakákoliv manipulace s čímkoliv neznámým nebezpečná až hazardní. Otočila jsem se ke vchodu do skladu. *Slečna dokonalá, co ta tady chce? * pomyslela jsem si ne zrovna dvakrát nadšeně. Ano, ten vtip se mě dotkl. Což byl ostatně důvod proč jsem náhle vyhrkla: "Nejsou v tom fazole. Je to nějaký druh generátoru. Starší druh," shrnula jsem krátce své poznatky. Hlavně proto, abych jí dokázala, že nejsem nepotřebný pasažér, protože jestli jsem něco potřebovala víc než druhou šanci, tak to byla cesta do vzdálenějších koutů vesmíru. |
| |
| Ondate, máme problém Asi v půli mé rozmluvy zaregistruju, že mluvím jaksi s prázdným prostorem, který není vyplněn jaksi mým očekáváním - onou osobou jménem Lorna. Zdekovala se zatímco jsem byl sám zdekovaný v pěstírně. Právě se vyhla velké potíži, možná to bylo její předností, možná taky jedinou, kterou se mohla pyšnit. Totiž nemusela vůbec přemýšlet nad tím, co uděláme ohledně té lodi a Ondata. Jak bylo vidno Ondat a ostatní na palubě znali posádku naší lodi... tedy bývalou. Ti nejspíš právě kroužili kolem vraků vesmírné stanice a přerušovaně zaujímali prostor o rozměrech asi 300 km³, možná i víc, šlo jen o hrubý odhad. To však asi mrtvoly vůbec netrápilo. Zato mě trápilo, co řekneme těm lidem. "Sorry, ale ta exploze nám rozhodila lodní systémy.Chvilku nám potrvá je zas dát do cajku. Všecko nám tu blbne." promluvím k Ondatovi, sice polopravdivě, ale kdo by mi mohl vyčítat, že lžu. Když se to vezme kolem a kolem, tak ta exploze opravdu rozhodila systémy, neboť jejím následkem se tu octli lidé (oprava: lidé, jedna přerostlá číča a já, zelený mužík), kteří loď opravdu neznali. Rukou naznačím Michaelovi, že by měl něco rychle podniknout, takhle je nemůžeme oklamávat věčně. |
| |
| Rozhovory s Ondatem Dostáváme se do celkem choulostivé situace. Chtějí totiž, abychom zapnuli video. Zcela zjevně znají bývalou posádku téhle lodi. Jenže... Ona tady jaksi není. Prolezli jsme celkem velký kus lodi a nikoho jsme nepotkali, takže tady asi nejsou. A Doxyl tomu taky moc nepomohl. Poškození lodních systémů. To nám ještě chybělo. Po tomhle nám ještě budou chtít pomoct. A v té chvíli nastává problém. Budou se muset nalodit. Sakra. Musíme to nějak ututlat. "Ludof je poněkud... Indisponován. Ten výbuch s ním trochu zacloumal a on se trochu praštil do zad. Teď leží v lůžku a spí. Je o něj dobře postaráno. Do týdne bude zase dobrej. A systémy jsou taky vcelku dobré. Jsou to spíše jen... Kosmetické škody." Odkašlu si. "Pokud mu Knala chce nechat vzkaz, tak může." Dodám. Suurghův náznak prakticky ignoruji. Myslím si, že na zbraně nakonec nedojde. Navíc máme poměrně slabé zbraně a oni mají menší loď. |
| |
| >Řídící_můstek_1.11 Cože?! vykřikl Ondat a ihned poté propukl v dusivý chrchlavý kašel. Děláte si ze mne *kašel* prdel. Koho jste tam na-*kašel*. Po poslední salvě, za kterou by se nestyděl ani tuberák pracující v uhelném dole se nastolilo opět chvíli ticho. Ines, zapni tu zasranou kameru. Vzápětí slyšíte, jak se robotka za váma pohla a zpozorněla. Zapínám videosignál komunikační soustavy. Než jste se stačily byť otočit směrem na ní, na obrazovce před Suurghem se objevilo okno s živým snímkem druhé strany. V židli seděl a mračil se Ondat. Na první pohled bylo jasné, že se jedná o Vandala. Zobrazit SPOILER Ondat vypadal velmi staře, určitě přes padesát let. Měl nečesané vlasy pískové barvy a popelavou kůži. Seděl ve své židli v kostkované flanelové košili a tiše pěnil v hrobovém tichu. "Kdo k čertu jste. Okamžitě mi přiveďte Ludolfa nebo Hevu." |
| |
| Vandalové? Dobře... Uznávám, že tohle nebyl zrovna ten nejchytřejší krok, ale bylo to to první, co mě napadlo. No co. Vždyť mohl mluvit každý z nás. A nikdo nepromluvil, až tedy na Doxyla. Ale aspoň už víme, jak se jmenuje ten robot ve zdi. Ines. A podle ní to je moc složité na vyslovení. No dobře. Té robotce asi budeme muset něco vysvětlit. A taky je dobré vědět to, že je potřeba nainstalovat nějaký bezpečnostní program. Tahle Plechovka jich asi moc neobsahuje. Mimo to, že Ines, jak ji ten Ondat nazval, nemá tu nejmenší bezpečností ochranu proti čemukoliv, je tady také ten nepříjemný fakt, že Ondat už asi nabíjí jeho zbraně. Tohle není vůbec příjemná situace. Navíc už víme, s kým máme tu čest. Doteď jsem myslel, že je to nějaký menší obchodník. Ale ne. Je to Vandal. Spodina společnosti. Po té menší aféře v jejich systému se divím, že jsou takhle daleko. Ale možná to jsou oni, kteří odpálili tu bombu. Lehkým krokem přejdu ke zbraňové konzoli. Nesmíme je podceňovat. "Ani jeden z nich tady není, Ondate. Nikoho jiného jsme na lodi nepotkali, takže být tebou, tak počítám s tím, že zůstali na stanici." |
| |
| Vandalové a problém Upřímně mě celkem nasralo, když jsem zjistil že Michael na moje varování z vysoka kašle. Možná jsem nevypadal, jako ten nejchytřejší kočičák co viděl, ale rozhodně jsem taky nebyl idiot. No pokud on nebyl na věci připravený já ano. Rozhodně jsem tušil, že se může něco posrat. Než jsem se stihnul podívat a cokoliv udělat, slyšel jsem jak Ondat mluví na našeho androida. Teď už asi víme, že se jmenuje Ines. Podle obrazu jsem viděl a rychle si spojil s kým máme tu čest. Vandalové nejsou zrovna protivníci, kteří by stáli za slova. Tihle patřili jen oprátce a všichni v galaxii to věděli. Přejížděl jsem rukama po řídící páce a byl připravený na zahájení úhybných manévrů, když to bude potřeba. Doufám, že Michael ví co dělá. |
| |
| >Řídící_můstek_1.12 Na Ondatovi bylo vidět po Michaelově odpovědi, že se lehce začal klepat. Pomalu zvedl svoji pravačku, na které to bylo nejvíce vidět. Mlčky si přikryl dlaní přikryl ústa a němě, rychleji než normálně mrkal do monitoru. Pomalu se jeho dlaň přesunula přes jeho oči a čelo. "Ines..." začal nejistým hlasem a kabinou se ozvalo zavrčení, jak robotka zpozorněla. "Proveď scan vaší lodi a hledej signály Ludolfa a Hevy." Robotka pokrčila hlavu na stranu na moment a poté prohlásila. "Biosignály členů posádky Heva, Ludolf, nebyli nalezeny. Vzhledem k kritickému stavu snímačů 4, 6 a 9, nemusí být výsledky přesné." Nastalo ticho. Koutky rtů Ondata se skřivily dolů a na monitoru se objevila něčí lidská, okrová ruka bez malíčku, která zřejmě patřila nějaké ženě a přistála na jeho rameni. Ondat se jí pomalu chytl druhou rukou a pevně ji stiskl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kelly se podívala na Lornu a na moment svraštila obočí. Rozešla se směrem dolů po schodecha když byla na stejné úrovni co Lorna, podívala se na ní a na onu věc. "A na to si přišla jak? Proč by to měl být zrovna generátor?" řekla a upřela svůj pohled na bareloidní věc. |
| |
| "No, tedy, mrzí nás vaše ztráta," začnu pomalu a opatrně, ve skutečnosti jsou mi jejich mrňavé životy naprosto lhostejné "ale můžete nám zatraceně vysvětlit, kdo je vlastně Eva a Rudolfem?" Nahnu se ještě Michaelovi a nepříliš znepokojen zašeptám "Kdyby se snažil, nařídit Ines něco nepěkného, byl bych na tvém místě připraven videohovor ihned vypnout - nevypadá na chlápka, který takovéhle věci bere s klidem a rozvahou." Potom si zapálím další cigaretu, třetí, čtvrtou, pátou za dnešek? Kdo ví. |
| |
| Vandalové Do rozhovoru se poněkud těžkopádně vloží Doxyl. A kdo by to asi tak mohl být? Zcela zjevně je znal dost dobře, takže to asi nebude kuchař s uklízečkou. Tyhle dva posty tady nebyly asi odjakživa. Vzhled kuchyně a jídelny tomu napovídá. Poté mi ale pošeptá nějakou radu. No, to tedy nevypadá. Nevypadá nato ani jeho původ. Proč mám pořád pocit, že tohle nedopadne úplně nejlíp? "Co chcete, Ondate?" Zeptám se na rovinu. |
| |
| >Řídící_můstek_1.12 Ondat jakoby ignoroval zprvu Di-oxylovu otázku a zdánlivě i Michaela. Po chvíli, kdy jen hleděl šikmo od monitoru v naprostém tichu se konečně podíval do monitoru a chrčivě si odkašlal. "Heva byla moje dcera a Ludolf můj dobrý přítel, když už to potřebujete vědět... Podívejte... nejraději bych vás teď rozmetal na kousky, přestože jste na jejich lodi a ty kousky bych přetavil a vylisoval z nich kontejnery na hnůj, ale jediné, co můžu udělat je popřát vám šťastný den Zeleného Huvva." řekl nakonec s náznakem úšklebku. Jeho úšklebek se ovšem velmi rychle zmizel. "Řekl jsem.. Šťatný den Zeleného Huvva. opakoval více nahlas. Napojený robot za vámi se opět pohnul a dle jeho blikajících diod na čele, se o něco pokoušela, avšak není jasné o co. "Do háje s tím robotem! Proč ho vůbec sebr-" zakřičel, uhodil do stolu před sebou rukou a ihned na to se rozkašlal hrozivým způsobem a odstrčil ruku ze svého ramena. Když se jeho kašel uklidnil tak se opět podíval do monitoru s výrazem, v kterém byly náznaky potlačovaného hněvu a hlasitě funěl. "Podívejte...buď jste tak dobří a nebo máte neuvěřitelné štěstí vy tři. Hm... podívejte, očividně nad vámi někdo drží ochranou ruku, když jste ani teď ani na stanici neumřeli. Ovšem to se velmi rychle může změnit. Mám pro vás tedy návrh. Buď dokončíte úkol, který měli ti dva a nebo, přestože by to bylo plýtvání, loď, na které se nacházíte, rozmetáme na kusy." na chvíli se odmlčel a oddechl. "Podle vašich výrazů, je jasné, že jste je tam nenechali naschvál. Zachovali jste se tak, jak bych se zřejmě zachoval i já. Snažili jste se přežít a já to beru. Vaše smrt by mi momentálně a většině lidem tady udělala radost na chvíli, ale to ty dva zpět k životu nepřivede. Dávám vám tedy možnost svůj čin alespoň částěčně vykoupit. řekl vážným, leč přesto lehce chvějivým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se z interkomu, který celou tu dobu vysílal diskuzi zbytku posádky na velícím můstku a Ondata ozvaly slova "Šťastný den Zeleného Hevva", na obvodové desce se dvakrát rozsvítili některé diody a ozval se cvakavý zvuk, to je však jediné co se stalo. |
| |
| Můstek Ondat nám po chvilce dumání povypráví, jak by nás nejraději zabil. Všechno jen plané řeči, jak se ukáže později. Ondat řekne... Ines, jak se zjevně jmenuje, nějakou šifru. Den Zeleného Huvva? Zajímavá šifra. To mi připomíná to, že bych tenhle hovor měl co nejrychleji ukončit a udělat menší... Upgrade na Ines. To, že kontrolu nad ní má někdo, kdo ani není na téhle lodi, mě vůbec neuklidňuje. Po chvilce ale jaksi zjistí, že tahle šifra jaksi nefunguje. Nebo... Funguje, ale chyba je u nás. Naštěstí. Další důvod, proč Ines poupravit. Ondat se po zjištění, že žádná destrukce naší lodi nebude, celkem dost namíchne. Na normálního člověka je to celkem agresivní chlapík. Vandal. Prý to se velmi rychle může změnit. No to určitě. Nevěřím mu ani slovo. Kdyby chtěl, tak nás odstranil hned potom, co nás viděl. Ale jsem rád, že nám aspoň dal šanci. Moudrý chlap. Ale bláhový chlap. Snad si nemyslí, že budu dělat práci za někoho jiného? Pro začátek bychom to mohli nahrát tak, že to bereme. Hned potom, co se dostaneme na první planetu, rozebereme Ines, odstraníme jakékoli známky něčeho, s čím by nás mohl sledovat, a půjdeme si po svých. Vandalové se neproslavili zrovna svým intelektem. A není tomu ani dnes. Ale co už. Obě strany z toho vyjdou beze ztrát, takže vše je v pořádku. Ale pokud by ten jejich úkol měl něco společného se zabíjením, což si nemyslím, tak bych do toho možná i šel. Zhluboka se nadechnu a nad tímhle vším se zamyslím. Jak jsme se dostali až sem? Pak hodím jeden zlý pohled na toho robota. To všechno kvůli němu! Ale je to jen robot. A takhle byl naprogramován. Blbí programátoři! Pohled vrátím zpět na kameru. "Dobře, Ondate. Jsme dohodnuti. Jaký úkol máme převzít?" Povím klidně. Heh. Jestli nám tohle vyjde, tak z toho vyvázneme s novou lodí. |
| |
| Domácí přišel Do skladu vejdu zrovna ve chvíli kdy Lorna zápasí s něčím na tom objektu.Být to bomba tak by to bylo poněkud zvláštní zneškodňování výbušniny,ale Lorna na mně nepůsobila jako někdo kdo by přehnaně riskoval.Je tím nejnormálnějším členem ze všech a tak se jistě předtím ujistila že to co je před námi nevybuchne.Lorně zůstane nějaký kus v ruce a když se otočí nevypadá že by mně zrovna ráda viděla.Ten vtip se jí asi dotkl a já se jí nedivím.Jistě se cítí už tak neužitečná a můj vtip jí v tom ještě přisadí.Dojdu až dolů a přesunu pozornost k té podivné věci vyrobené stylem udělej si sám než se podívám na Lornu. „Takže zaprvé bych se vám ráda omluvila za ten vtip.Za druhé vím že tam nejsou fazole je tam i heltir.“ To se ti vážně povedlo. „Za třetí i kdyby to byl generátor doufám že jste ho nerozbila.No a za čtvrté možná máte pravdu a uvnitř je něco cenného.“ Můj proslov přeruší Ondat a je zřejmé že měl něco v plánu a jen poněkud neutěšený stav této lodi a zdejšího droida mu zabránil provést jeho pečlivě promyšlený a dokonale vybroušený plán.A jediné co teď může udělat je se naštvat. Nebo chce zde je jistě něco co chce či potřebuje.Proto ještě nezačal střílet nechce riskovat poškození nebo neví zda jsme to našli nebo ... Můj pohled se stočí k tomu zařízení pokud mám pravdu dalo by s toho využít.A pak je tu Michael pochybuji že by jim věřil vlastně pochybuji že by věřil komukoliv jinému než sám sobě. Nespíš se jich chystá ve vhodnou chvíli zbavit poněkud násilným a krvavým způsobem. Podrobněji si prohlédnu to co Lorna označila za generátor stejně jako místo se kterým předtím zápasila a prohlédnu si zásuvku pod deskou i zástrčku kterou právě Lorna drží v ruce. Tohle je bomba dojde mi stejně jako to že jí nejspíš Lorna rozbila.Obejmu jí což jí musí nejspíš dost udivit protože něřeknu proč jsem to udělala. Üž tuším proč nosí volné oblečení asi aby si jí ostatní nedobírali že má malá prsa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kelly tě přestane objímat a pak aniž by ti řekla za co to bylo se vydá k místu kde dřív svítily a cvakali jisté systémy a začne se mu věnovat. „Tohle není hackerství tohle je archeologie.“ Poznamená a skloní se nad to poněkud víc.Tebe opět udiví odkud vlastně Kelly je.Jistě i ohledně tebe tu jsou podobné otázky,ale o tobě si myslí něco jiného jak předtím poznamenala Kelly se svým vtipem.Po chvíli se však panel před tebou zblázní aby po několika minutách opět zhasl.A nejen to zjistíš že už neslyšíš žádnou další Ondatovu řeč,ukončil spojení nebo se jen přerušilo spojení se skladem?Ovšem ať už se stalo cokoliv zřejmě to nebylo dobré jak poznáš podle dalších Kellyiných slov. „Pitomý krám!Tahle loď je rezavý křáp,špatný vtip ta výletní loď na tom byla lepe.“po tomto prohlášení následuje několik sprostých slov které by dívka jako ona neměla znát.Pak Kelly nakopne ten panel a začne skákat na jedné noze.To nebylo moc vědeckém,ale je dobré vidět slečnu Dokonalou (jak jsi jí nazvala) když si s něčím neví rady.Mimoto uslyšíš další sprosté nadávky a překvapí tě kolik Kelly zná sprostých slov.Po jisté době panel opět ožije Kelly přestane skákat a poznamená: „Jo já jsem dobrá.“ Ovšem tobě se něco nezdá,bylo to až moc snadný. |
| |
| Můstek-Murphyho zákon v praxi Michael souhlasí a na Ondatově tváři se objeví něco co by se dalo označit jako úsměv.Rozhodně se už netváří jako by vás chtěl sežrat je to spíš pohled Napoleona po bitvě u Slavkova.Arogantní a vítězoslavný jako pohled každého kdo drží v rukách všechny trumfy (nebo si to aspoň myslí).Ovšem když se Ondat rozhodne k další působivé řeči opět se ozve Innes: „Varování,fatální chyba,narušení parity...“ Nedopoví a místo toho se opět ozve směs všemožných digitálních zvuků překrývajících se navzájem až to vypadá že je Innes v posledním tažení.Současně sebou opět začne škubat že to vypadá jako když zhasíná špatně střelený srnec.Světelné ukazatele na jejím čele opět blikají nevídanou intenzitou a i oranžové světlo vycházející z jejích jednotlivých panelů v mozkovně svítí mnohem intenzivněji.Na Ondatové tváři se rychle vystřídá překvapení i hněv a zrovna když na vás ukáže a chce vám něco říct obraz se rozmaže,zabliká a pak zhasne úplně.A nejen on jako by zhasínaly a vypínali se všechny systémy na můstku.Innes jako by celá ochabla,světelné ukazatele na jejím čele zhasnou stejně jako oranžové světlo v oblasti mozkovny takže teď visí na kabelech jako loutka kterou už nikdo nepoužívá.Vypadá to jako by jí někdo vypnul,ale kdo?Lorna nebo Kelly?Problém je že s Innes se zřejmě vypnulo i všechno ostatní.Tedy skoro všechno,světla pořád svítí a interkom funguje jak zjistíte když se k vám donese ženský hlas: „Pitomý krám!Tahle loď je rezavý křáp,špatný vtip ta výletní loď na tom byla lepe.“ Je to Kelly a po tomto prohlášení následuje několik sprostých slov které by dívka jako ona neměla znát.Potom se ozve rána a po něm další zvuk a další nadávky neboť Kelly zřejmě zná docela dost sprostých slov.Po chvíli však nadávky ustanou a vy si všimnete že opět některé systémy ožívají ovšem Innes je pořád vypnutá a ani spojení s Ondatovou lodí se neobnovilo.Nyní je to na vás spojíte s Kelly aby vám to vysvětlila (pokud možno bez nadávek a sprostých slov),podíváte se co se vlastně stalo nebo máte jiný nápad? |
| |
| Bože... S kým to tady jsem? Jakmile souhlasím s jeho návrhem pod rouškou lži, Ondat se vítězoslavně usměje. Koutkem rtů se také usměji. No jen počkej, až ti zmizíme z mapy. To už ti tak do smíchu nebude, malý mužíčku. Pomyslím si a vychutnám si tu představu Ondatova zuření. Z představy mě ale vyruší... Zase ten robot. Sakra ale už, co s ním je?! Všemožně sebou trhá jako šílený člověk. Na Ondatově vystřídá vítězný úsměv hněv s trochou překvapení. Takže to nečekal ani on a je naštvaný... Super, ten úsměv mě začínal štvát. To je ale škoda, co, Ondate? Probleskne mi zlomyslně hlavou. S tím robotem se ale najednou vypnul i obraz a vlastně všechno kromě světel. Škoda. Chtěl jsem si ještě užít ten pohled. Jakmile všechno zhasne, zezadu se ozve hlas... Ženský hlas. Kelly? Ano, Kelly. Do prdele... Co to zase udělala? Dobře... Měli bychom to asi jít prozkoumat. Hlasitě si povzdechnu, otočím se a vyjdu směrem, odkud se ozývají zvuky. "Kelly?! Co to má znamenat?" Jdu rychlým tempem s vytřeštěným výrazem. Ondat si může myslet cokoliv... Takže tady udělat cokoliv. Bože... |
| |
| A je po všem Stojím v poklidu před obrazovkou, kde se s naprosto stupidním a přebubřelým výrazem absolutního blbce usmívá Ondat. Jsem překvapený, že si ještě neposlintal celý kontrolní panel, co mi jen připomíná - odpudivou ropuchu. Robotka se náhle odporoučí v orgasmické křeči za doprovodu barevných světýlek, které si uspořádali divoké mejdlo v jejích diodách. A vezme přitom funkčnost celé naší lodi, loď se ponoří do temnoty, obrazovka zhasne. Jediný světlý fakt mimo to, že se nemusím dívat na Ondatův ksicht, a který mi zlepší náladu je Kellyino vulgární křepčení přes interkom. Takhle potmě, není to romantické? Vzpomenu si na onu erotickou linku, jež člověka měla přenést do sedmého nebe jen za 50 kreditů za minutu!!! Taky ta holka byla krajně neslušná, ale Kelly se v tom ohledu nemohla rovnat, ani v zápalu. Potáhnu si a nepozorovaně se přidružím k Michaelovi, elektroniku rozhodně nechám na pokoji a její zničení či zkratování přenechám někomu jinému. Tak aspoň, když jsem tak v nynjěší situaci zbytečný, požádám kočkochlapa, "Uhmm... Vím, že na to není nejlepší čas, ale byl byste tak laskav, Surghu, a propůjčil mi kapku vaší krve? Chlupy ne, ty mu zůstávají v krku. " |
| |
| Můstek- co to sakra je? Cenil jsem vztekle zuby, protože se mi nelíbilo přistupování na Ondatův návrh. Cokoliv co se nám sem vtlačí nebude zrovna košér. Snad, ale když už na nás nebude mířit jeho loď tak budeme moci vzít roha a jít si každý svojí cestou. Více či méně už teď mám chuť se na to vykašlat a jít si po svých. Potom se zblázní Innes. S pokrčeným nosem sleduji co se to děje a připomene mi to trhání nějaké zvěře, když jsem byl malý a špatně jí kousnul. Nejradši bych jí serval ze zdi, aby byl pokoj, ale pak se najednou vypne a všechno potemní. Aspoň světla svítí a jak jsem zjistil tak i interkom, protože z něj se line dost naštvaný ženský hlas a my všichni tady se můžeme tak leda divit, co to má znamenat. Ten proud nadávek je hodně upřímný, ale k té ženě mi moc nesedí. Ovšem ještě jí neznám. Michael se sice zeptá, ale nevěřím, že mu někdo odpoví. Já bych to nedělal. V tomhle stavu Ti možná tak utrhne hlavu a dá si jí na svačinu. Zkonstatuju a myslím to upřímně, protože když se samice naštvou to je občas o život. Potom se na mě s tou divnou žádostí obrátí Di-oxyl. A na co mojí krev? Zamračil jsem se a snažil se přijít na důvod takové žádosti. Teď jsme měli spoustu starostí trošku jiného rázu než řešit nějaké prkotiny. |
| |
| Nezavěšujte jste v pořadí Přestanu objímat Lornu a pak se vydám k místu kde dřív svítily a cvakali jisté systémy.Možná se mi povede odpojit Innes nebo ještě lépe zrušit Ondatův přístup a zařídit aby Innes poslouchala nás.No spíš mně přece jenom ostatním tak moc nevěřím.Ale to chce čas a toho moc nemám protože nevím jak dlouho ho tam dokážou zdržet. Pokud se Ondat rád poslouchá tak to bude jistou dobu trvat.A nemusel by si toho všimnout protože ho to nenapadne.Vandalové nikdy nevynikali inteligencí. „Tohle není hackerství,tohle je archeologie.“poznamenám když po chvíli šroubování,tahání a cvakání.Pak se však panel najednou zblázní když vytáhnu jedno vlákno aby po několika minutách opět zhasl. „Tohle zřejmě propojuje Innes s lodí.“ Tento předpoklad se potvrdí když zjistím že už neslyším žádnou další Ondatovu řeč.Ukončil spojení nebo se jen přerušilo spojení se skladem? „Pitomý krám!Tahle loď je rezavý křáp,špatný vtip,ta výletní loď na tom byla lepe.“ Následuje několik sprostých slov které by dívka jako já neměla znát pak nakopnu panel a začnu skákat na jedné noze. Nekopejte do věcí jen se ztrapníte. Protože interkom pořád funguje ostatní asi překvapí kolik znám sprostých slov.Po jisté době panel opět ožije ovšem Innes ne. Což znamená že Innes není nezbytně nutná pro řízení lodi.To je dobré. „Hlavu ne pane Suurghu mířila bych poněkud níž.“pronesu poněkud naštvaně než opět pokračuji a tentokrát mluvím k Michaelovi abych ho aspoň trochu uklidnila.Týpci jako on nejsou známí svou trpělivostí,tedy ne že bych potkala někoho dalšího. Zřejmě produkt genetického inženýrství a nanotechnologie kdy se snažili vytvořit dokonalého vojáka. „Podařilo se mi odpojit Innes od systému lodi abych mohla resetovat Ondatův přístupový kód,ale většina systémů funguje a Ondat sám od nás něco chce nebo potřebuje jinak by na nás už dávno zaútočil.“dodám než odpovím na Suurghovu otázku za Di-oxyla. „Oni se takhle učí.Že mám pravdu pane Doxle?“ |
| |
| A zase jenom problémy... Na cestě ke Kelly poslouchám, jak Doxl přemlouvá kočku, aby mu dal trochu jeho krve. K čemu ji asi může mít? A s kým to tady sakra jsem?! Evidentně ji chce pro vědecké účely, protože k čemu jinému by ji asi tak potřeboval. Nechci vidět, až se mě bude ptát, jestli mě může rozpitvat do posledního svalu. Abych pravdu řekl, tou otázkou si moji důvěru zrovna moc nezískal a na náladě mi to taky moc nepřidalo. Utrhne ti hlavu a dá si ji na svačinu. Nevím, jestli to tak dělají samice jeho druhu, ale s takovou ženou jsem se osobně ještě nesetkal... Spíše to vždy vzalo do ruky pistoli nebo nůž. Ne přímo utrhnout. Trochu níže? No... To už by záleželo na tom, jestli bych ji vůbec zamířit nechal. Ale spíše ne. A to by pro ni asi nedopadlo zrovna dobře. Resetovat Ondatův přístupový kod. Dobrý nápad, aby nás neodpálil prostřednictvím toho robota. Ale Ondatův druh se nikdy inteligencí zrovna nepyšnil... Takže by bylo dobré, kdybychom se s ním mohli spojit co nejdřív, nebo by to mohlo zajít až k tomu, že nás rozseká na prach. Jo, proč ne. Nehledě na to, že ten robot je pro nás zdroj informací o téhle lodi... Tedy ne, že bych si nemohl otevřít databanku, ale přes robota je to mnohokráte rychlejší. "Ach..." Povzdechnu si. "Zruš všechny přístupové kody a nahraj tam naše. Pak restartuješ toho debilního robota. Musíme se spojit s tím tupohlavem a domluvit to tak, aby nám dal pokoj. Pak zmizíme." Zaúkoluji Kelly, protože ti dva mají svou konverzaci a Lorna je uzavřená do sebe. |
| |
| Můstek-Innes opět v akci Jistě současná situace je poněkud napjatá protože nevíte co Ondat udělá.Vandalové nejsou zrovna známí svou trpělivostí a to že na vás ještě nezaútočil znamená že od vás něco chce.nebo spíš mu jde o něco na téhle lodi.Proto ten nabubřelý proslov,ale co to je?Je to to co je ve skladu (a rozhodně to nebude heltir či jakákoliv jiná luštěnina) nebo že by šlo o samotnou Innes?Dosud jste pokládali umělou inteligenci za sci-fi.Michael mezitím rozdá rozkazy a brzy se mu dostane od Kelly odpověď. „Počkat hezky postupně.Tohle je tak zastaralé že to není hackerství,ale archeologie.Podařilo se mi odpojit Innes od lodi,ale některé systémy jsou schopné pracovat i bez ní.Spojení s Ondatem můžete navázat sami.“ A skutečně jakmile Kelly domluví konzole před vámi začnou ožívat i když Innes je stále vypnutá.Ovšem otázkou je zda se dokážete v tom vyznat na jedné konzoli sice bliká bledě modré světlo,ale to muže znamenat cokoliv. „Co se týká přístupových kódů bude to vyžadovat čas a hlavně vaši přítomnost zatím zkusím Innes reaktivovat jinak.“ozve se opět Kelly a vy jste zvědavý jak.Odpověď na tuhle otázku se ukáže hned když se za vámi za objeví pohyb.To se opět narovná Innes světelné ukazatele na jejím čele přecházejí z červené,přes oranžovou do zelené a oranžové světlo v její mozkovně nejdřív bliká a pak začne opět zářit. „Systém restartován.Obnovuji předchozí spojení,frekvence vyladěna.“ Na obrazovce se objeví Ondat a kdyby to bylo možné řekli by jste že je vzteky rozpálený doběla.Nečeká až něco řeknete a ihned vyštěkne: „Co se to u vás do prdele děje?Innes vyžaduji vysvětlení.“ „Nelze provést příkaz.Přístup odepřen.Vy už mi nevelíte.“ Oznámí Innes a Ondata to viditelně šokuje. „Dobře a kdo je tvůj nový velitel?“ Innes se chystá odpovědět,ale místo toho vydá zvuk který vás donutí si přikrýt uši.Nejhůř je na tom Suurgh a tak si jen někteří z vás všimnou že se ten zvuk zřejmě přenáší i na Ondatovu loď.Ondat naštvaně rozmáchne rukama a obraz zmizí ovšem tentokrát ho zřejmě ukončil on sám. „Ech omlouvám se studený spoj.“ozve se z interkomu hlas Kelly ovšem na současné situaci je přece jen něco dobrého.Innes se tentokrát nevypne a při bližším pohledu si všimnete že se dívá na jednu konzoli.A na ní se postupně začíná objevovat schémata Ondatovy lodi.Už při prvním pohledu vám dojde že i když je Ondat pěkně namíchnutý pořád neaktivoval zbraně. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR