| |
![]() | Žijete v zemi Ferelgan kterému vládnou stále ještě neznámé bytosti. Ostrov je nedávno kolonizovaný. Kolují zvěsti o černém rubínu a kouli Falazara které tu jsou ukryty. Již mnoho dobrodruhů vyrazilo na cestu, ale buď se vrátili s nepořízenou nebo vůbec. Objevuje se však nová skupinka dobrodruhů která múže vše změnit. Bodou o nich psát kroniky Ferelganu nebo zahynou dříve než cokoli zažijí. To je již na vás. |
| |
![]() | Sedíte v přístavním hostinci. Kolem sedí spoustu dalších přistěhovalců a všichni jen klábosí o tom že tohle nemůže dobře dopadnout. Příběh o Černém rubínu se k vám také donesl a tak jste se rozhodli že chcete zažít dobrodružství, nebezpečí a vše co to sevou přináší. U jednoho ze stolů sedí mýstní velitel přístavu a zapisuje jména lidý a dalších kteří se vydali do divočiny. Stojí u něho několi trpaslíků a jeden elf. Na stole má ceduli s nápisem KAŽDÝ DOBRODRUH JE VÍTÁN a tak se k němu občas sejde skupinka lidí a poté odejdou z hostince do lesa. |
| |
![]() | Vy se tedy zvednete a že se půjdete přihlásit. Jakmile napíše velitel vaše jména tak doná tichým a troch výhružným hlasem. Jestli něco naleznete, tak si to můžete nechat, ale Ferliz vás ochraňuj jestli naleznete kouli či dokonce rubín a necháte si je, je to jasné Roté mávl rukou čímž vám naznčil ať odejdete a uvolníte místo dalším. |
| |
![]() | Hostinec Za celý můj život jsem již navštívil dost hostinců a hospod. Abych řekl pravdu, tak víc než dost. A tento je jeden z nich. Na první pohled obyčejný. Ovšem na druhý pohled... Sakra! Už tady trčím deset minut a pivo nikde. Asi toho hostinské- Cože? Při čekání zaslechnu, jak si lidé povídají o Černém rubínu. To by bylo krásné, mít takový rubín. A navíc to vypadá jako nebezpečné dobrodružství... Zvednu se ze židle. Už už se chci někoho zeptat, ale všimnu si stolu s cedulí. Každý dobrodruh je vítán. Zajímavé. Asi se přihlásím. Přijdu ke stolu. "Chci se přihlásit. Mé jméno jest Richard." Zatímco mě velitel zapisuje, dívám se na své budoucí... protivníky. Přitom poslouchám velitele. "Počkat. Takže když ten rubín najdu, NESMÍM si ho nechat?" Výhružně se zeptám, zamračím se a přitom se zadívám na sekeru, zastrčenou za pasem. Asi bude bitka. |
| |
![]() | Velitel si všimne tvého pohledu na svoji sekeru a projistotu sklouzne pravou rukou k jílci meče. "Tenhle rubín má nesmírnou moc a nikdo neví ce se může stát když ho u sebe budete mít delší dobu a navíc ho musí prozkoumat královští mágové" Poté se mírně zamračí a na jeho obličeji se objeví pohrdaví úškleb. Aha pán je trpaslík, to mě mohlo napadnout že si bude chtít hlavně nahrabat, no měl by s tebou někdo jíd. Sklouzne pohledem z trpaslíka a podívá se na člověka v kožené zbroji a plášti stojící za ním. Hej, pane požádal bych vás o to aby jste doprovodil tohohle trpasličího mága na výpravě, přecejenom si nejsem jist jestli mů můžu věři. Poté dopíše poslední písmeno trpaslíkova jména a zeptá se na jméno muže. |
| |
![]() | Hostinec Aha. Má meč. Takže bitka nebude. Přestanu se dívat na sekeru a začnu poslouchat jeho bláboly. To by byla hezká věcička. Chci ji mít! Poslouchám dál. Doprovod? Ale to... No a co, třeba mi bude pomáhat. Zklamaně zjistím, že to není kouzelník, ale nějaký bojovník nebo co. "Počkat. Mám ještě dvě otázky. Co všechno o tom rubínu víte? A kdo ho dostane, až ho ti mágové prozkoumají?" Zeptám se velitele a tajně doufám, že odpověď na druhou otázku bude: Já! |
| |
![]() | Velitel je se zatváří vítězně když si všiml že se tvé úmysly změnili a pak spustil. Zatraceně, musíš se furt vyptávat ?...no dobře ten rubín má moc ovládnout tvory na tomhle ostrově a ten kdo ho vlastní, tak mu dodává sílu. Na druhou otázku jen pokrčí rameny na znamení že neví a pak dodá. Co já vím, asi císař nebo někdo kdo má tu moc aby ho rubín nepohltil svojí mocí. Poté pokyne ať odstoupíš, protože si chce zapsat druhého dobrodruha, který tě bude doprovázet. |
| |
![]() | Hostinec To je hezké. Ale víš toho málo. Takhle ti donesu hromadu šutrů a ty ani nepoznáš, kterej je ten rubín. Chacha. Odstoupím od stolu a uvolním tak místo mému doprovodu. Podívám se na dobrodruhy, kteří už se přihlásili. Moc jich tady není, mnoho jich už odešlo hledat. Kam hledat? Rozhodnu se, že se už velitele nebudu vyptávat. Místo toho přijdu k jednomu stolu, u kterého sedí lidé a zeptám se jich: "Co všechno víte o tom rubínu? Nevíte, kde by mohl být ukrytý?" Snad mi toho prozradí více než ten velitel. |
| |
![]() | Skupinka se na tebe podívá. Jeden z nich si hltne piva a začne. "Takže zaprvé informace něco stojí a zadruhé proč bych ti to říkal, můj drahý konkurente ha ha ha." Celá skupinka se začne smát a pak jen zamávaj na rozloučenou. Vypadají že pořádně přebrali. |
| |
![]() | Hostinec Konkurent! Alespoň vím, na koho si mám dávat pozor. Platit? Ani náhodou! A rozhodně ne bandě opilců! Naštvaně se otočím a vrátím se ke stolu s velitelem. Když uvidím, že se můj doprovod ještě nepřihlásil, naštvu se ještě víc. "Dělej, nebudu na tebe čekat věčnost!" křiknu na můj doprovod a rychlým krokem se vydám ke dveřím. |
| |
![]() | Vtom z rohu vystoupil muž, vypadá jako elf, ale má několik odlišností. Přistupuje k trpaslíkovi a říká mu ať se na tyhle prymityvy vykašleš, že nejlepší bude prozkoumávat každou jeskyni a hledat různá vodítka, ale nejprve musíme sehnat mapu. |
| |
![]() | "Pojďte, pane trpaslíku, ostatní hledači už možná mají ten rubín na dosah, a vy tu sedíte a čepujete si pivo do chřtánu, njelépe bychom vyrazili okamžitě!" |
| |
![]() | Mezitím se všichni tři spojíte a výjdete před hostinec. |
| |
![]() | Venku je prázdno, před vámi je les do kterého vede cesta na pravo je pole a na levo loděnice. Stojíte na plácku o velikosti zhruba třicet krát třicet sáhů a je zde postavených několik chatrčí. Vy se moc nezdržujete a ihned vyrážíte do lesa. (jestli se mílím tak napište) |
| |
![]() | Hostinec Už nějaký čas jsem na cestách, ovšem od posledního úkolu je to už asi měsíc a můj váček již necinká ani když s ním mrštím o stěnu. Proto mě potěší, když se doslechnu o té výpravě za nějakým černým rubínem nebo co. Nejsou náhodou rubíny červené? To je jedno, hlavně když dostanu zaplaceno. Směřuji k důstojníkovi, u kterého se zájemci zapisují, ten se mezitím hádá s nějakým trpaslíkem. Poté si mě všimne a chce, abych na trpaslíka dohlížel. Upřímně po tom moc netoužím, ale už tak jsem se chtěl zapsat. Jistěže se přidám. Jmenuji se Beregon. Přistoupím k důstojníkovi a odpovím mu na všechno co potřebuje, aby mě zapsal, přitom po očku sleduji trpaslíka. Hmm, trpaslík mág, to se jen tak nevidí... Podle toho co říkal, se asi ten kámen pokusí ukrást. Mě by to ani nevadilo, pokud z toho ovšem také budu něco mít. Jen bych se chtěl zeptat, jaká je odměna? Poté společně s ostatními vyjdu z hostince a zapískám na Morgrima, kterého jsem nechal venku. |
| |
![]() | Venku Kromě toho bojovníka se ke mně přidá ještě nějaký elf. Společnost těch dvou mi trochu vadí, ale aspoň nebude během cesty nuda. "JDEME!" Zavolám na ty dva a vyjdu z hospody. Okamžitě mě zaujme les, ale...Ty chatrče!"Stůjte! Chci prozkoumat ty chatrče! Nějaké námitky? Ne? Tak jdeme!" Rázně zavelím a rychlým krokem se vydám k chatrčím. |
| |
![]() | Když přijdete k první chatrči, tak slyšíte jak řinčí železo. Vtom odtamtud vyběhne nějaká malý klu, asi jako Richard a v ruce nese kožený balíček. Ze vnitř chatče se ozve " Mrskni sebou darmožroute" Vypadá to jako obyčejná lidská chatrč kterou si zde ze dřeva postavilo několik osadníků. |
| |
![]() | Chatrč A je to kovárna! Podle zvuku řinčícího železa odhaduji, že je to kovárna. Dříve, než stačím tuto informaci říct ostatním, vyběhne z chatrče... trpas-...kluk. Je velký (nebo malý) jako já. A něco nese! Rubín! Chytím kluka za ruku. "Co to máš?", zeptám se sladkým hláskem. |
| |
![]() | Když kluka chitíš, tak nejprve vypadá viděšeně, ale poté řekne. "Mistr řekl že s nikým nemám mluvit a zanesu to veliteli, čeká na to a nesmím se opozdi" Poté se snaží vyprostit z trpasličího sevření. Když ho nepoštíš, tak zakřičí a z chatrče s nadávkami vyjde muž v kovářské zástěže. " Co to tu doprdele blbnete, okamžitě ho pusťe nebo špatně skončíte" a ukáže na dva rytíře stojící nedaleko. |
| |
![]() | Chatrče Tak vypadá to na pěkný výlet, trpaslík se okamžitě ujme velení a jde k nějakým sedláckým chatrčím a začne škrtit nějakého kluka. Bohové, kam sem se to dostal. Pusť ho! řeknu a vymaním chlapce z jeho sevření. Trpaslíci jsou sice silní, ale na mě nemá. Nejsme tady abychom terorizovali sedláky, slyšíš? Jestli po něm něco chceš, nemusíš ho hned škrtit! |
| |
![]() | Chatrče A sakra. Kovář. Rytíři. Pustím chlapce a nasadím medový úsměv. "Velice se omlouvám, mistře kováři, že vás vyrušuji při práci. Neměl jsem v úmyslu vás jakkoli obtěžovat. Jsem dobrodruh, hledající černý rubín a potřebuji malou pomoc. Smažme to, co se stalo. Potřebuji poradit." Už jsem skoro u konce, ale najednou po mně začne křičet ten... co jde se mnou. Proboha! Tos mi pomohl. Zamračím se a po krátké odmlce řeknu: "Neví, co mluví, kašpar. Chlapce jsem neškrtil, to by mě nikdy nenapadlo! Prostě jsem byl zvědavý, co to nese..." Oddechnu si. Snad ho překecám. |
| |
![]() | Kovář se zatváří naštvaně, ale pobaveně sleduje vaši skorohádku. "Tak vy jste mi pěkná patička"Začne mluvit trochu hlasitěji. Jestli si máme popovídat o tom černém kazu na meči tak to bude na dlouho" Poté na vás mrkne a pokyne rukou do vnitčku kovárny. |
| |
![]() | Chatrče Konečně se mi podaří vyrvat chlapce z trpaslíkových spárů ale hned poté přijde kovář. A dopr... Nic se nestalo, jen můj přítel byl zvědavý, co to chlapec nese. Poté ho následuji. |
| |
![]() | Kovář se za vámi ještě rozhlédne a poté zabouchne dveře. "Takže vy jste další nadšencci co věří těm pohádkám ?" Postavý před vás láhev piva a nabídne vám, poté vás vyzva aby jste se posadili. "Víte... há jsem tam taky kdysi šel, ale hned v druhé jeskyni jem málem přišel o ruku, když po mš skočil goblin." Poté se napije trochu piva. "Ale vy nechcete poslouchat blábolení starého kováře, co chcete vědět o tom nesmyslu? " Řekl a s obavami se podíval z okna. |
| |
![]() | Kovárna Otřu si pot z čela. Jupí, dopadlo to dobře. Černý kaz na meči? Co to ksakru je? Nezbývá mi, než se podívat. Spolu s tím jaksevůbecjmenuje se vydám do kovárny. Přitom sleduji svoji sekeru. Asi si nechám udělat novou. |
| |
![]() | Kovárna Já skoro dopadl podobně. Naštěstí mě zachránil jeden mág. usměji se. Takže ten pajzl má sekyru i když je mág... no, trpaslík se nezapře. Jak se vůbec jmenuje? Stejně bych jeho jméno asi ani nedokázal vyslovit, určitě v něm bude 200 generací jeho předků. Chtěli bychom vědět vše co víte, my sami máme málo informací. |
| |
![]() | Kovárna Vejdu do kovárny a sednu si na nejbližší židli. Pohádky? Nebezpečné pohádky! Poslouchám, jaké mají ti dva zkušenosti a uvědomím si, že jsem zatím nic neřekl. Bohužel mě nenapadne nic lepšího než se zeptat: "Máte pivko?" Přitom pořád poslouchám kováře. Určitě ví mnoho věcí, které by se nám mohly hodit... |
| |
![]() | Kovář vstane a přibouchne okno. "Takže nevím, nerad bych byl středem pozornosti, takže ani slovo nokomu od koho tuhle informaci máte." Nakloní se k vám a spustí. "Černý rubín má ležet na oltáři na tom nesevernějším severu, prý tam žijí podivné bytosti a rubín nedaji" Chvíli se odmlčí a poté pokračuje. Po cestě najdete mnoho jeskyní a starých hradů, ne nemám tušení kdo je postavil, ale asi staří elfové" Napije se piva, odkašle si a mluví dál. "Normální cesta neexistuje, mágové se prý domnívají že vchod je skryt v jednom z těch hradů či jeskyní a vede hlubo pod zemí." Vtom vejde do místnosti ten chlapec a kovář začne mluvit nahlas. "Takže, nic víc s tím neudělám, prostě to musíte hledat." Poté vá popostrčí aby jstesi vzali pivo sebou a odešli. |
| |
![]() | Kovárna Ten kovář je nějaký chytrý. Od koho to ví? "Podivné bytosti, nejsevernější sever... ty ale umíš vyprávět strašidelné příběhy, kováři!" Lehce se zasměju, což má zamaskovat můj strach. Poslouchám dál, ale už to není tak zajímavé. Vejde ten chlapec a kovář ukončí svoji přednášku. "Děkuji za informace, kováři. Ještě něco. Za kolik máš nejlevnější zbraň?" Podívám se na chlapce, zda je v pořádku. Snad z toho nebude mít doživotní trauma... |
| |
![]() | Když se zmíníš o nákupu, tak kovář ještě více zatlačí na to aby jste odešli a před tím než zamře řekne. "Promiňte pánové, ale já zbraně nevyrábím, jen podkovy a nástroje" Poté zavře dveře. |
| |
![]() | Venku Ani nevím jak, najednou stojím venku. S lahví piva v ruce. Vedle mě stojí ten doprovod. Hanba tomu kovářovi. Správný kovář dělá zbraně a ne podkovy. Otevřu svůj vak a dám do něho flašku piva. Někdy příště. Pak se otočím na toho bojovníka: "Co teď?" |
| |
![]() | "Naší hlavní prioritou by teď mělo být pořádně se vyzbrojit. Naše současná výbava rozhodně nebude stačit na vyřízení toho, co hlídá ten rubín. Ideální by bylo vystopovat skřety, kteí obtěžují nějakou vesnici, abychom vydělali peníze, a mohli si za to koupit pořádné vybavení. Nemá smysl umří hned na začátku. Richardovi by se určitě hodila lepší zbroj, Beregon by určitě nepohrdl stříbrnými šípy proti kouzelným příšerám či něčím jiným, a mě by se šiklo pár kouzelných nápojů či svitků, souhlasíte?" |
| |
![]() | Venku Souhlasím, jenom nevím, jestli tady něco takového najdeme, je to malá vesnice a jediný kovář kterého jsme potkali vyrábí jen nářadí. Jinak z luku střílet neumím takže spíš nějaký postříbřený meč. A nejsem si jistý, ale nebrání zbroj kouzlení? |
| |
![]() | Domluva "Neříkal jsem nic o zbroji pro sebe, a ano, zbroj brání kouzlení." pousměju se, a pokračuji v původním tématu. "Určitě tu někdě jsou skřeti, akorát musíš vědět, kde je hledat. Přemýšlej. Skřeti se usazují tam, kde je jim dobře a kde můžou rabovat. Takže rozhodně ne na severu. Tam je méně zvěře, krollí a sarkoní tlupy, a s těmi se věru střetnout nechtějte. Navrhuji, abychom vyrazili na západ." |
| |
![]() | Domluva Ano, ale trpaslík je také kouzelník, takže by mu moc k užitku nebyla. pousměji se. Poté začneme plánovat další cestu. Nebylo by lepší zeptat se lidí jestli tu nemají nějaký problém? Zatím nám jen někdo dal za úkol najít nějaký černý rubín, možná je zde toho víc? |
| |
![]() | Venku "To co říkáte, je dobrý nápad. Sice se zdržíme, ale zase budeme lépe vyzbrojeni. Já bych se poptal lidí. Pokud by nic nebylo, klidně bych šel někam na... západ. Tak kde to zkusíme prvně?" Zeptám se svých společníků. |
| |
![]() | Domluva "Lidé vždy mají nějaký problém, ať je to hlad, skřeti, vlci, daně, špatná sklizeň, ale pochybuji, jestli mají něco užitečného pro nás. Chudé vesnice si většinou vystačí jen tak tak. Zkusme zajít do nějaké vesnice u lesa. Možná tam sídlí hladový troll či zlobr, tak jdeme!" |
| |
![]() | Cooperace "Ale ještě před tím než vyrazíme, tak by bylo dobré, vědět o možnostech našich druhů, to nám umožní lépe kooperovat. Richarde, Beregon říkal že jsi také kouzelník, jaké umíš kouzla? Já umím *modré blesky*, *hypnoza*, *hyperprostor*. A ty Beregone? Válečník či Hraničář?" |
| |
![]() | Venku "Sakra, tak to jsme dva! Já umím taky blesky a pak ještě vodní dech a falešné stopy. Jinak souhlasím s tebou. Jde se do lesa." Podívám se na toho elfa (nebo půlelfa?) a pomyslím si: Hmmm, nebude to tak špatné, jak jsem si myslel. Magič. Možná, že s ním bude i sranda. Vtom si uvědomím, že jsem zapomněl na něco důležitého. "Ale umím i bojovat. S tímhle." Ukážu na sekeru, kterou mám u pasu. |
| |
![]() | Venku Dobrá, ale měla by být větší než tahle, jestli za to máme dostat pořádně zaplaceno. odpovím a poté se začneme vzájemně představovat. Upřímně mě nepřekvapilo, že mě považoval za hraničáře, ta zelená pláštěnka po otci už kdekoho oklamala. Já ale svého otce nenásledoval. Válečník. Zbroj a zbraně mám, ale můj měšec už je skoro prázdný, takže si toho asi moc dovolit nemohu. Mám dlouhý meč a štít, zbroj kroužkovou. |
| |
![]() | Venku Podívám se na Beregona. "No právě. Moc bych se zde nezdržoval. I kdybychom našli nějaký úkol, budeme tak mizerně oceněni, že to nebude stát za to. Asi se tedy shodneme, že půjdeme do toho lesa. Nic jiného mě nenapadá." Přednesu svůj návrh mým společníkům a doufám, že budou souhlasit. |
| |
![]() | Hurá na cestu! "Tak dobře tedy, jdeme do západních lesů!" řeknu svým dvoum slopečníkům. (pokud nic nenamítají, jdeme na západ do lesů) |
| |
![]() | Jde se! "Jdeme!" Zakřičím, přehodím si svůj vak přes rameno a jdu za tím (půl)elfem. |
| |
![]() | Výprava Souhlasím. Vyrážíme! zakřičím a následuji své dva společníky. |
| |
![]() | Vyrážíte tedy směrem k lesu. Vede do něho široká vyělapaná cesty, ale asi po deseti minutách je již cesta mezi vysokýmy keři tak úzká že musíte jít za sebou. Všude kolem jsou neprostupné keže, plné ostnů a nyd nimi se tyčí velké smrky. Cesta je blátivá a dělá vám nepříjemnosti, až asi po půl hodině výjdete na volnější plácek. Všímáte si udusané trávy a rozryté země. Když se trochu protáhnete z toho věčného krčení se mezi keři. Zaslechnete jak stromy zašumý. Když se ohlédnete, vidíte jen jak se hýbou dva protější stromy. Vtom se to samé stane za vámi. |
| |
![]() | Přepadení?! "Bacha, hvozd ožívá!" zakřičím na své dva společníky. Stromy...nevím, jak bojovat proti stromům, ale zkusíme prvně mírumilovnou cestu. "Hvozde, nejsme tví nepřátelé! Co takhle si prvně promluvit?" |
| |
![]() | Ze stromů se ozve hlasité chechtání a poté vidíte jak nějaká bytost vyskočila z koruny stromu a to samé se opakovalo i na druhé straně. Jedna dopadla za vás a druhá před vás. Jsou to chlupaté bytosti, s ocasi a myší hlavou. Jsou schrbené a hlasitě se chechtají tomu co právě elf řekl. "Vy naši ne, ale mi sssslll my vaši ano" řekne jeden a s napřaženou dýkou se vrhne na Richarda. Druhá příšera je neozbrojená a útočí na Beregona, Hexaton stojí mezi nimi. |
| |
![]() | Les Jdu do lesa po nějaké vyšlapané cestě, ale pak se najednou ta cesta zúží a tak musím jít v řadě. Je to nevýhodné, kdyby nás někdo napadl... Přitom se dívám na keře, zda na nich nerostou nějaké jahody, maliny nebo jiné lesní plody, ale nic. Jen ostny. Když jdu po té blátivé cestě, napadne mě nápad. Podívám se na svoje stopy (jdu bos) a zapamatuji si je (kvůli kouzlu Falešné stopy). Alespoň budu mít co vyčarovat. Snad se to bude hodit. Dojdu na plácek. Je tam udusaná tráva a rozrytá zem. Zajímavé... Najednou zašumí stromy. Když se na ně podívám, začnou se hýbat. Dostanu strach. "Chlapi, jsem vážně tak opilej a nebo se ty stromy fakt hejbou?" Zeptám se mých společníků a vezmu do pravé ruky sekeru. (Půl)elf něco zakřičí. A pak zkusí ukecávání. Držím sekeru a čekám, jak to dopadne. Špatně. Objeví se nějaké obludy. Megakrysy?!? Ani si je nestačím prohlédnout a jedna na mě zaútočí. Chytím sekeru obouruč a začnu s ní bojovat. Vak hodím tomu elfovi. "Hlídej!" Zakřičím na něho a seknu do... krysy? |
| |
![]() | Richard:ila a chtěla na tebe skoč "Krysa" se před tebou odrazila a chtěla na tebe skočit s napřaženou dýkou, tvoje sekera byla rýchlejší a při skoku ji stazila na zem. Ještě se zvedá a tak ji chceš zabít rychleji než to zvládneš. Napřáhneš se a zasekneš sekeru do její hlavy, ta se ji tam zasekne a mometálně nemáš čas na to ji vytáhnout. Její dýka zaletěla někam do trávy a Bregon mezitím zápasi s další. |
| |
![]() | BATOH! Cože, on po mě chce abych mu hlídal batoh?! To jsem nějaký pes nebo co?! Sakra, nejradši bych ho usmažil svýma bleskama hned na místě! Uvědomím si, že v batohu můžou být nám prospěšné věci, a tak ho zachytím, a tím zmírním jeho následný dopad na zem. "Hlídej si ho sám ty šmoulo!" zakřičím na oplátku, a tasím meč, kterým následně bodnu po kryse, útočící na Richarda. Beragon je bojovník, ten se o sebe postará. |
| |
![]() | Přepadení - Jsou všichni elfové tak divní? Procházíme lesem po cestě vyšlapané zjevně lesní zvěří, připomíná mi to domov, když mě otec jendou vzal sebou na lov. Taky jsme museli používat podobné cestičky a zrovna on znal v okolí každou z nich. Nakonec vyjdeme na menší plácek, okolo nás stromy zašumí a ve vrcholcích stromů se něco hýbe. Hexaton začne hned křičet nějakou pitomost o tom, že stromy ožívají a hvozd se na nás hněvá. To sou všichni elfové takoví, nebo je to jen on? Trochu zašumí v keřích a místo toho aby čekal přepadení si myslí že stromy užívají. Trochu se ušklíbnu, ale hned potom si uvědomím závažnost situace. Ale houby stromy. Přepadení, kryjte se! zakřičím a hned jak na nás zaútočí ti krysodlaci nebo co to je, zaujmu obranný postoj a nechám tu krysu aby se ke mě přiblížila. Poté jí svým štítem pěkně praštím a ještě omráčenou jí useknu hlavu. Tak jeden by byl, teď pomoct Richardovi. S tím se vydám pomoci Richardovi s tentokrát ozbrojeným nepřítelem. To jsou vážně jen dva? Takovéhle příšery obvykle útočí ve větším počtu, měli bychom zmizet, než přijdou další.[/i] navrhnu. |
| |
![]() | Oba krysodlaci jsou mrtví, zdá se že kolem je klid a tohle byl jen nějaký zbloudilý pár. Plácek vipadá docela pohodlně a na severu se stahují mračna a už jste zahlédli první blesk. |
| |
![]() | "Beregon má recht, měli bychom pokračovat, než se tu na nás sesype celé hejno. A vem si ten svůj bágl, leží tady." oznámím, a ukážu na batoh ležící na zemi. Mečem potom ještě otočím ty dvě krysy, abych se podíval, jestli nemají něco co by stálo za ukradení. Potom si očistím meč o trávu, ještě bych nějakým nedopatřením chytil lepru, to tak ještě... |
| |
![]() | Po boji Když vidím oba krysodlaky mrtvé, oddechnu si. Fuuuu. Tohle bylo něco. Ale jsem živej a moji společníci také. Vezmu svůj vak, ležící na zemi a podívám se do něho. Snad se ta flaška nerozbila. To by byl malér. Bez piva! Podívám se do trávy, zda nenajdu tu dýku. Pak se obrátím na toho půlelfa: "Co jsi to říkal? Šmoula? Co to je?" Rozhlédnu se. Na severu bude pršet a ten plácek vypadá pohodlně. Ovšem ty krysy..."Pánové, asi bude pršet. To znamená, že musíme zůstat tady. Má to ale háček. Krysy. Co myslíte, počkáme, až přestane pršet, nebo půjdeme dál?" Otřu si sekeru od krve. |
| |
![]() | Po boji Očistím si meč o trávu a krysodlakovo bezhlavé tělo odkopnu stranou. Teď jen musíme rychle zmizet, možná jen zabloudili, ale nechci riskovat. Na severu se stahují mračna, ale ještě je čas než se bouřka přižene až sem. A vstříc jí přece nejdeme, jdeme na západ. A když už, trocha deště nikoho nezabije. Lepší být mokrý než mrtvý. Pojďme, jestli vyrazíme hned, najdeme snad nějaký úkryt. S tím vyrážím dál. |
| |
![]() | Takže, Když elf prohledává krysodlaky, tak nic nenachází. Rozhodli jste se tedy jíd dále a hledat úktyt. Na západ nevede žádná cesta, ale to žádným směrem. Vtom si všimnete že křoví na západ je trochu řidčí a tak jdete dál. Cesta to není a musítew se prosekávat keři, ale nejsou trnité. Procházíte lesem a již záčíná pršet. Pár kapek se s úhozem blesku promění v průtrž mračen a voda teče všude. Vy však postupujete odhodlaně dál. Před vašima očima najednou ten kdo jde první zmizí. Vtom zjistíte že sklouzl do díry. |
| |
![]() | Kdo šel první? (vsadím se že Richard, ten je takový nadšený do všeho, a já naopak uzavřený jdu vzadu :D) |
| |
![]() | Díra vypadá jako vyhrabaná, nebo podbně vyrobená. Místo kudy tam Richard sklouzl je strmé, ale dá se po něm celkem seběhnout. Richard: Podivné, vypadá to jako nora, nebo něco, ale v dálce několika metrů vidíš hořící pochodeň. Ještě více vzdálené jsou nějaké hlasy. |
| |
![]() | "Počkej, jdeme za tebou!" Zahulákám na Richarda, chytnu první konec provazu, a hodím tam ten druhej. Připravuji sse slízt dolů, a podívám se na Beregona. "Jdeš taky dolů?" optám se, mezitím co přivazuji provaz ke stromu. |
| |
![]() | Díra Kurňá, dýku jsem nenašel a ještě tohle! "Sakra!" Zakleju, když spadnu do díry plné bahna. Kdyby nepršelo, snadno bych vylezl, ale teď mi klouzají prsty po blátivé hlíně. Podívám se vedle sebe a spatřím svůj "bágl". Provaz!, bleskne mi hlavou, ale pak uvidím tu chodbu s pochodní. A uslyším hlasy! A pak uslyším toho půlelfa, jak se sem snaží vlé-"Stůj, je tu nějaká chodba s pochodní!", zavolám na toho půlelfa. |
| |
![]() | U díry Jasně, tohle ale vypadá na doupě nějakých příšer, podle mě to tu mohli vyhrabat goblini. Musíme si dát pozor. Následuji Hexatona dolů, provaz je naštěstí dost silný aby mě unesl. Myslím že teď bych měl jít první já, jestli se něco stane, mám největší šanci to přežít. |
| |
![]() | Až slezu dolů, počkám až sleze Beregon, a schovám procaz do své torny. (provaz jsem jen otočil jednou kolem stromu, a udělal jsem něco jako klatku, takže provaz nedrží přímo za strom). "Tak, jdeme na to, soudruzi dobrodruhové, vpřed nebezpečí!" |
| |
![]() | "Beregone, běž první, já půjdu uprostřed, Richarde, běž poslední. Máte někdo pergamen? Měli bychom si případně kreslit mapu, abychom se zde nestratili." |
| |
![]() | Pergamen nikdo z vás nemá a tak musíte spoléhat na svůj orientační smysl. Jdete chodbou ve které teče voda z povrchu a kape ze stropu. Chodba je asi dvacet sáhů dlouhá a poté zatáčí do prava. Když nakouknete vidíte jednoho krysodlaka jak užírá z mrtvoli čehosi co vipadá jako králík. Zavětří a poté jde vaším směrem. |
| |
![]() | "Hmm...králík..." poznamenám, a potom poplácám Beregona po zádech. "Je tvůj, my si budeme šetřit síly na později." Mezitím kontroluju strop, abych případně zpozoroval příšeru známou jako "Zelený Sliz". |
| |
![]() | Díra To sú pablbi. Ja sem spadnu a oni sem vlezú. Su zvědavé, ak sa dostanem ven. Poslechnu ale toho půlelfa, stoupnu si nakonec řady, "bágl" si dám přes rameno a jdu chodbou. Krysodlak! Začnu se bát, ale půlelf se ujme vedení a dá rozkaz Beregonovi. Snad to dobře dopadne. |
| |
![]() | Vtom krysodlak strčí hlavu do chodby a Beregon mu ji jednou ranou setne. Pomalu pokračujete do místnosti. Je osvětlená malým ohništěm a vedle leží králík. Jtěny jsou hliněné a stropem prosakuje voda. V pravém rohu je hromada kožešin a v levém dolním rohu je truhlice. V pravé stěně je díra a vní dvěře z proutí. |
| |
![]() | "Beregone, kryj nás, Richarde, běž na kožešiny, já si poradím s tou truhlou." řeknu, a zamířím k truhle. stoupnu si k ní zezadu, aby kdyby v zámku byla otrávená šipka, tak aby mě to nezabilo. Namířím případným zámkem na zeď, a zkusím otevřít truhlu ze zadu. |
| |
![]() | Chodba Tak zdá se, že sme se dostali přímo do doupěte těch krys. Jdu první jak jsem ostatně sám navrhl a za chvíli dojdeme do místnosti, ve které si krysodlak pochutnává na večeři. Hexagon mi řekne, že ho mám na starosti já a v duchu s ním souhlasím. Škoda plýtvat kouzly na tohohle. Krysodlak nás zavětřil a blíží se naším směrem, takže počkám, až se přiblíží a vyrazím zpoza rohu a rychle mu seknu po hrudi, případně vykryji útok štítem. S tímhle by to mělo jít snadno. |
| |
![]() | Beregon se postavil zádi ke stěně vedle dveří a s připraveným mečem vás kryje. Richard prozkoumává kožešiny a v nich najde něco jako nedodělanou vycpávanou zbroj tak pro Hobita. Jinak tam nenajde již vůbec nic než prach a smrad. Hexaton otevře truhlu a víko mu zůstane v ruce. V truhle je nějaký klíč, dřevěná miska a kožený váček se šperhákem, Vtom si ale všimneš že se spodní část truhli posunula a je v ní mezera někam dál. |
| |
![]() | Doupě Nakonec to dobře dopadlo. Beregon je dobrý bojovník. Zabít krysodlaka jednou ranou... Vejdeme do místnosti. Je to zajímavá místnost. "Jasně, šéfe," zavolám na půlelfa a jdu se podívat ke kožešinám. Zbroj! Sice malá, ale co... Zkusím si ji nasadit, zda je to moje velikost. Pak se otočím na půlelfa. "Co jsi našel?" zeptám se ho. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vládce Falazar pro Samozdřejmě tě odzbrojili a nechali ti jenom tvoji koženou zbroj. |
| |
![]() | Richard: Pokoušíš se ji na sebe nacpat, ale je příliš úzká nevejdeš se do ní. Z vedlejší místnosi se ozývají hlasy stejně pisklavé jako měli krysodlaci v lese, ale jen si povídají a nepohybují se. Dá se všimnout že mezi protím jsou mezery. |
| |
![]() | "Našel jsem klíč, misku, šperhák...berem všechno....ale počkat..." řeknu Richardovi, a podívám se na ten otvor, a zašťourám v něm svým krátkým mečem. |
| |
![]() | Průzkum Krásná kořist. Klíč, miska, šperhák... Brzo budeme bohatí! "Já mám vycpávanou zbroj, ale je mi malá," řeknu půlelfovi. "To co jsi našel, si rozdělíme mezi sebe. Teď ale máme problém. Ve vedlejší místnosti jsou asi nějací krysodlaci. A pravděpodobně i více předmětů. Musíme se tam dostat dřív, než zjistí, že jsme tady." Při těchto slovech hodím zbroj do svého vaku a vak nechám ležet na zemi. "Vidím to takhle. První tam vleze Beregon, za ním já a pak Hexaton. Kdyby se to posralo, vyběhne první Hexaton, za ním já a jako poslední Beregon." Vezmu do ruky sekeru a podívám se na pravou stěnu, kde jsou dveře. |
| |
![]() | Hexaton: Odkrýváš víko do dalšího patra bedny. Jde to celkem snadno a tak to máš hned hotové, děláš při tom ale celkem velký hluk, takže riskuješ že si vás krysodlaci a přes svůj spánek všimnou. V díře pod bednou je asi daná ještě jedna a vní jsi nalezl. Malou dřevěnou kuš, Dýku s černým ostřím a ještě věci jako, měch na vodu, měšec s osmi stříbrňáky, a balíček se zkaženým jídlem. Vtrhli jste do místnosti jak vám určil Richard, a oba krysodlaky zabili bez jakéhokoli zbytečného hluku. Vtom na pravé straně místnosti uslyšíte takové učení, je to nějaký člověk, je svázaný a v ústech má roubík, na sobě koženou zbroj. Oproti trpaslíkovi je velký, ale na člověka i celkem malý. Místnost je malá, 4x4 sáhy. Uprostřed ohniště a v levém rohu stará zdobená skříň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vládce Falazar pro Zabijí krysodlaky a rozhlédnou se po místnosti. Když zahučíš tak se k tobě otočí a všimnou si tě. Jeden z nich je trpaslík a další dva vypadají na lidi, tedy alespoň podle velikosti. |
| |
![]() | Vezmu kuš, stříbrňáky, i černou dýku, kterou schovám k sobě. Zatím to nechám tajemstvím. měch na vodu by mohl být už dost špatný, a voda v něm otrávená, a zkažené jídlo taky nechcem. Nález kuše, stříbrňáků oznámím, a o stříbrňáky svěřím Beregonovi. Kuš budu používat jako zbraň. Jak pozabíjíme ty krysodlaky, tak se rozhlížíme po místnosti. "Richarde, postarej se o toho člověka, ale pouta mu zatím nech, nevíme co je zač, jen mu vem roubík, Beregone, kryj nás, já se podívám do skříní!" |
| |
![]() | Hexaton: Když otevřeš dveře skříně, tak tě do nosu praští strašný puch. Ve skříni je několik ryb ve značném rozkladu a také jsou tam pověšené kůže ze zvířat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vládce Falazar pro |
| |
![]() | Přibouchnu dveře! FUJ! "Fuuuj, to je smrad!" řeknu zvýšeným hlasem, a jdu se podívat, co říká ten člověk, když mu Richard zdělá ten roubík. |
| |
![]() | Když mi trpaslík vyndá roubík, přestanu se vrtět. "No, konečně nějaký civilizovaný bytosti. Už jste je všechny zabili? Jestli jo, tak je to dobrý. Už mě můžeš pustit, pane trpaslíku. Vypadáte jako slušný lidi." Snažím se být so nejslušnějí a nejmilejší, abych udělal dobrý dojem. Snad budou v pohodě. Nerad bych se dotal z vězení rovnou do vězení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vládce Falazar pro |
| |
![]() | "Zatraceně, toto se muže stát jen mě." Nadával jsem tichým hlasem sám pro sebe. Může mít někdo víc smůly než já? ptal jsem se sám sebe v duchu. Nejdřív mě málem zavalí strom a ještě spadnu do nějaké propadliny. Rozhlédl jsem se kolem. Opravdu vidím světlo? Nebyl jsem si jistý, protože stále jsem měl trochu mžitky před očima po tom pádu. Řekl jsem si potichu: "Výborně, další skupinka krysodlaků." Nevím proč, ale po několikati denním cestování mě povídání s mím vlastním já uklidňuje. Sundám si svůj obouruční meč ze zad a potichu se plížím za světlem. Snažím se pokud možno co nejvíce skrývat, aby mě v případě hrozby nepřátelé nespatřili jako prvního. |
| |
![]() | Zekusin: Pokoušíš se potichu plížit chodbou, ale když dojdež k otvoru ve zdi, tak zakopneš o neco vlhkého a chlupatého. Spadneš na zem, ale neuděláš žádný velký hluk. Podíváš se o co jsi zakopl a vidíš krysodlačí hlavu a kousek od ní tělo. Vejdeš do místnosti která je čtvercového tvaru, ze stropu prosakuje voda a uprostřed je ohniště. V jednom rohu jsou rozházené kožešiny a vedle tebe je otevřená bedna. V jedné ze zdí je otvor ze kterého vychází hlasy. Ostatní: Mluvíte s mužem který je svázaný, když vtom uslyšíte tilché žuchnutí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Vládce Falazar pro Nad sebou slyšíš jak někdo mluví, zrovna jsi se brobral z omráčení. Hlasy jsou lidské, nejsou to pisklavé hlásky krysodlaků. |
| |
![]() | Tak počkat musím s srovnat myšlenky- krysodlačí hlava, oheň, hlasy. To by mohla být snad nějaká civilizovaná rasa! vduchu jsem zajásal. Počkat! Něco se mi tady nezdá. Vstanu a opráším ze sebe smetí. Nejsem přecijen jediný kdo hledá ten drahokam. Co když mě budou chtít zabít? pomyslím si. Nebo co když je to přeci jen něco silnějšího. Když to zabíjí krysy, proč by to nezabilo i mě. Při tomto pomyšlení se mi orosilo čelo. *otřel si z čela krůpěje potu* Když tu budu nečinně stát, tak to nezjistím. Možná o mě neví, přecijen kožená zbroj nedělá takový rachot jako ta železná, kterou jsem nosíval jako nájemný žoldák. *dám svůj meč zpět na záda a vytáhnu kuši, kterou nabiji šipkou* Chtělo by to trochu víc světla, ať aspoň vidím po čem budu střílet bude-li to nutné. *vezmu hořící klacek z ohniště* "Ták Zeku, z hluboka se nadechni." Vyrazil jsem směrem za hlasy a ani jsem se moc nepokoušel skrývat svoji přítomnost. Jestli mě to co zabilo krysodlaky bude chtít taky zabít, tak nemám kam utéct. Buď to bude silnější než já nebo ne. |
| |
![]() | Díra pod podlahou Když se proberu tak toho zrovna moc vidět není, v díře je veliké šero. Ale když jsem chtěl vstát tak jsem zjistil že se moc nepohnu. Jsem svázany a to velice dobře Sakra, kde to jsem a proč jsem svázaný? Moment, co jsem dělal? Šel jsem po lese a hledal jsem bylinky, pochvíli jsem ztratil vědomí. Sakra musela tam být nějáká která měla uspávací učinnky. To by vysvědlo proč jsem v téhlé části lesa nepotkal tolik zvěře Rozhlížím se po díře co by mi mohlo pomoct, bohužel i když si oči už zvykli na osvětlení tak jsem tam nic neviděl. Když jsem ale zaslechl nějáký hluk z vrchu a následné lidské hlasy tak jsem promluvit, ale zabránil mi v tom roubík , s divnou pachutí, v ústech. Nemám navýběr. Sám se z toho místa nedostanu, tak se převalím na záda a nohama se pokusím prokopnout podlahu nademnou ( pokud teda na ni dosáhnu) nebo tím na sebe aspoň upozornit |
| |
![]() | Zekusim: Máš v rukou kuši a jdeš ke dveřím přitisknutý ke zdi. Rychle se otočíš a namíříš do místnosti. Tam stojí dva lidé a trpaslík. Také na zemi leží další člověk. A je svázaný. Ostatní kromě Klanira: Stále zrovna mluvíte s tím člověkem kterého jste osvobodili, když vtom do místnosti vtrhne muž v kožené zbroji a míří na vás kuší. |
| |
![]() | Nepřestávám s kuší mířit na podivnou trojci. "Kdo jste? Co tady děláte?" Křičím na trpaslíka a dva lidi. Nevěděl jsem co mám dělat, ruce se mi příšerně třásli a byl jsem z nervozity spocený. "Po-po-podivejte se, ať jste lupiči nebo kdokoliv, myslím, že bude lepší když se z této šlamastiky dostaneme společně než kdyby jsme se tu pozabijeli ne?" Pro jistotu na ně přestanu mířit kuší, aby věděli, že po nich nejdu, ale jsem stále ostražitý a připraven vystřelit, kdyby se do mě jeden z nich pustil. "Možná máme i společné zájmy, tak buď si v klidu promluvíme nebo se tady pobijeme čímž těm otravným krysám jenom pomůžeme." Kuše stranou pomyslel jsem si, ten trpaslík se divně tváří. "Ehm, dovolte abych se představil, mé jméno je Zekusin Gamlen a jsem tu za hledáním jistého rubínu." |
| |
![]() | Jdu za tím mužem, který právě vstoupil do místnosti. "Richarde, pohlídej toho co byl svázanej!" Pokud se přidá na stranu toho nově příchozího, a pokud má nepřátelské úmysly, tak bychom mohli být v obklíčení. "Nemyslím, že bychom se pozabíjeli, spíš bychom zabili tebe, a to vskutku nechceš, že ne? Zatím pomoc nepotřebujeme, narazili jsme na pár obyčejných krysodlaků, a k naší smůle a tvému štěstí tu žádný rubín není. Je tu stěží pár stříbrných." Nevytahuju žádnou zbraň, ale jsem připraven kdykoliv zareagovat na odpověď kouzlem. |
| |
![]() | Jeskyně Po zlikvidování pár krysodlaků a štědrého finančního daru od Hexatona nalezneme nějakého jejich zajatce, zjevně také hledače rubínu. Jak tě krysodlaci dostali? Asi si tě schovávali na večeři. Počkej, rozvážu tě. Skloním se, abych svůj slib splnil, když v tom sem vtrhne nějaký psychopat s kuší a míří na nás. Očividně se tu dost dlouho potuloval sám a vlezlo mu to na mozek. Klid příteli, nikdo tady nemá nepřátelské úmysly. A my tu také jsme za hledáním rubínu, i když pochybuji, že tu je. Na tohle místo jsme víceméně narazili náhodou. Přistoupím k němu blíž, se štítem po ruce, v případě jakéhokoliv podezřelého pohybu bych se jím snad stačil krýt. Jestli tady budeme otálet, tak nás tu ty krysy sežerou. Takže prosím přestaňte na nás mířit kuší a šetřete si šipky na krysodlaky. |
| |
![]() | "Omlouvám se, dneska není můj nejradostnější den. Všechno co udělám se nakonec obrátí proti mě. Takže máš asi pravdu elfe." *vytáhne šipku z kuše a vrátí si kuši na záda* Dovolte abych se představil, mé jméno je Zekusin a jsem bývalý voják královské armády. A hledám tu ten drahokam, nikoliv pro sebe. *podá ruku člověku, který se k němu přibližuje se štítem* "Nebojte já nejsem pro vás hrozbou, nejsem ani bandita, ani nechci nikoho z vás poranit. Jsem již několik dní na cestách, takže jsem vyčerpán a nejsem pomalu schopen bojovat. Do této jeskyně jsem před chvílí spadl jakousi dírou a teď jsem se tu potácel a nevěděl jsem co zabilo ty krysodlaky po cestě, tak jsem byl ostražitý." Během své řeči jsem si skupinku osob prohlédl. Ten elf nebo co to je mi byl nesympatický už od pohledu. Bude to tím, že nesnášim elfy. Každopádně já jsem se mu také nezalíbil očividně. No doufejme, že se tato politováni hodná situace uklidní. |
| |
![]() | "No, Beregone, pokud myslíš, že se těmhle dvoum dá věřit, tak si na sebe bereš zodpovědnost, až nás v noci propíchnou a okradou. Chcete tu ještě počkat? Venku je nepěkné počasí,¨ mohli bychom ho s klidem přečkat tady. |
| |
![]() | Místnost Po boji s krysodlaky si otřu sekeru od krve a podívám se na svázaného člověka. Chytím ho a vytáhnu mu roubík z pusy. Hexaton zatím prozkoumává skříň, ale podle toho smradu nenašel nic zajímavého. Obrátím se na toho svázaného: "Počkaj, počkaj, řekni své jméno a povolání! Nechci mít ve skupině zloděje nebo podobné hajzly." Pak vleze do místnosti nějaký šílenec a začne nás ohrožovat kuší! Naštěstí se z něho vyklube dobrodruh, mající stejné poslání. Stoupnu si k tomu chlapovi (co byl svázaný) a dívám se na něho podezřívavým pohledem. Ani neposlouchám, co si ostatní povídají. Esli seš zloděj, tak tě podříznu jak husu. Z mého mlčení mě vyruší až otázka Hexatona."Já bych zde počkal, ovšem... ...bych preventivně svázal ty dva a pak je zbil......bych si dával pozor na tyhle dva. Moc toho o nich nevíme a mohou být nebezpeční," odpovím Hexatonovi paranoidním tónem. |
| |
![]() | "Ty mi čteš myšlenky elfe! Podřiznout vás!" *pronesl s jasně zřetelnou ironií v hlase. "Urážíš mě. Proč by královský i když bývalý voják zabíjel lidi bez důvodu?" Pronesl jsem a myslel jsem si o elfově ještě horší věci než před chvílí. Takže ten člověk se jmenuje Beregon, výborně. *podrbe se na bradě* "Jak chcete, můžete mě zabít, ale já se jen tak nenechám, dále pak ještě vám můžu pomoci ve snaze dostat se z tohoto proklatého místa. Jak budeme venku můžeme jít každý svou cestou, ale aspoň prozatím navrhuji příměří. Nemám největší důvod něco krást, své vybavení mám. Pokud chcete tak se s vámi můžu podělit i o nějaké jídlo a vodu za předpokladu, že by jsme v této díře nějakou dobu museli zůstat. Pokud jsem správně slyšel jméno, tak ty jsi Beregon?" *Ukáže prstem na člověka* "Co myslíš, jsem důvěryhodný nebo ne?" |
| |
![]() | Richard: Když vindáváš muži roubík z úst, povšimneš si že leží na něajé dřevěné podalze, ale vypadá to že je pod ní prostor. |
| |
![]() | Jeskyně Nechte toho oba dva. Teď není čas na hádky. A Hexatone, teď na nás rozhodně nezaútočí, jestli se odtud chtějí dostat živí. I kdyby nás dostali (o čemž pochybuji) na krysodlaky by jim dost sil nezbylo. Až se odsud dostaneme, uvidíme dále. Potřesu si s tím vojákem rukou a řeknu: Já bych ti i věřil, podle tvého postoje je skutečně znát, že jsi býval vojákem. |
| |
![]() | Nález "Chlapi, pod tím svázancem je asi něco dutýho. Uhni," řeknu tomu muži. Jakmile se odsune, seknu do podlahy. Poklad pro mě! Sekám dál a až je v podlaze díra, nahlédnu tam... |
| |
![]() | "Děkuji ti, že mi důvěřuješ příteli. Opravdu pro vás nejsem hrozbou. A navíc budu jen rád, když mi pomůžete dostat se ven. Jak jsem řekl, jsem už velmi vyčerpaný, pár krysodlaků bych zvládl, ale nakonec bych se stal pro ně snadnou kořistí." *Zadívá se na trpaslíka a jde se k němu podívat co našel* |
| |
![]() | Nález: Jsi očividně zklamán, v díře je další svázaný muž. Na sově má koženou zbroj, roubík v ústech a zelený plátěný plášť. Podívá se na tebe s prosebným výrazem a zakroutí se. |
| |
![]() | Také se přijdu podívat, co "zajímavého" trpaslík našel. "Zase další přírůstek do skupiny! No já se z toho picnu, rychle pryč, než tu najdeme celý dav lidí...." řeknu Richardovi, ale po očku sleduju toho nově příchozího Zekusina. |
| |
![]() | Jeskyně "Jen klid trpaslíku, proč bych byl hned zloděj?" Svý povolání si radši nechám, co nejdýl pro sebe. Podle tónu jeho hlasu bych po prozrazení dlouho nežil. Když mi řekne ať uhnu, ihned to udělám. Musím vypadat jako obyčejný hodný človíček, co má rád společnost. Snad mě za chvíli rozvážou. |
| |
![]() | Klarin: Snažíš se kopnout do poklopu nad tebou, ale máš moc krátké nohy a jen do něho pro ně určitě neslyšně ťukneš. Když už se vzdáváš naděja tak se najednou poklop zařese a do obličeje ti vletí pár třísek. V poklopu vznikla díra kudy procházelo světlo a byly vidět další nárazy až ve víku vznikl dostatečný otvor pro to aby jsi vylezl ven. Nad dírou vidíš trpaslíka dřímajíci sekeru v rukou a oděného do nějakého hábitu. |
| |
![]() | Nejen trpaslíci vyskakují ze země, zdá se Zdá se, že Richard objevil dalšího zajatce těch krys, podle těch špičatých uší to je zjevně elf. Snad elfa nebude Hexaton tak podezírat... i když, elfové sou divní. My jsme pro ně ale asi taky divní. Vytáhnu elfa z jeho "hrobu" a sundám mu roubík, poté se začnu poohlížet po nějaké cestě pryč. Už jsme tu dost dlouho. |
| |
![]() | "Rozvažme ho." Pobídnu trpaslíka, protože je mi ho líto. Měl nejspíš sloužit jako žrádlo pro krysy a nebít trpaslíkova bystrého zraku, tak tu buď schnije nebo by ho krysodlaci opravdu sežrali. *podám trpaslíkovi nůž, aby přeřezal provaz* "Tu máš, ať se s tím nemusíš párat holíma rukama. Mimochodem jak se jmenuješ příteli? Tvé jméno tu ještě nezaznělo." |
| |
![]() | Nález A je to poklad jenom pro- Sakra! "To si snad někdo dělá srandu?" Vykřiknu, když uvidím dalšího svázaného muže. Není to poklad... Ach jo. Chytím ho za provazy a táhnu ho nahoru, ale..."Chachacha! Hexatone, to se ti povedlo..." začnu se hlasitě smát a upustím svázaného panáka do díry. Pak se ale vzpamatuji a vytáhnu ho nahoru. Pak mu vyndám roubík: "Kdo jsi a co hledáš v krysodlačím doupěti?" Zeptám se nevrle. |
| |
![]() | Jeskyně Ten Zekusin se zdá být slušným člověkem. Snad se už ten trpaslík vzpamatuje a rozváže mě. |
| |
![]() | Poodstoupím od toho všeho, abych měl o každém přehled, a mimochodem se kouknu do chodby, od kud jsme přišli, jestli se nevrátila mamka s taťkou, aby nakrmili malinká krysoláčátka... |
| |
![]() | záchrana Když se komečmě dostanu ven, tak mě muži rozvážou, tak vstanuvšechnu je sjedu pohledem a prohlednu místnost ve které se nachazím Jsem Klanir Klen podívám se opět ma trpaslík pohledem který říká , KDE JSI TY SKRČKU, a monotoním hlasem dodám Museli mě sem přenést když mě omrážili bylinky v lese To je mi teda skupinka , 3 lidi u který ani jeden nevypadá jako moudrý vůdce spíš bych řekl, že se budou hádat. Jeden skrček který si myslí že je mocný mág a ten poslední nestojí ani za zmínku Prohlednu si opět místnost kde by se mohlo nacházet moje vybavení Sice jsem vám vděčen za vaši pomoc ale nic se nesmí přehánět, jakmile najdu svoje vvybavení tak odejdu a začnu prohledávat vybavení místnosti |
| |
![]() | Klanir: Když prohledáváš místnost, tak se rozhoneš že se podíváš do dolíku v zemi, co je ukryt v rohu. Ale je to víc než jen dolík, v dolíku je mříž, je zamčená dřeveným zámkem a možná by tam mohlo něco být. Také dole vidíš světlo od pochodně a žebříh vedoucí dolů. Všichni: Děláte si svoje věci a navzájem se seznamujete, když se ozve skřípání a hlína nad vámi se začíná nadzvedávat. Poté celý hlinění strop vyletí i s kořeny a do místnosti se ve velkém válí voda. Zřemě se vyvrátil strom a byl někde blízko řičce nebo díky bouři vzniklému jezera. |
| |
![]() | Čistokrevní elfové jsou ještě horší Hned jak ho rozvážu, už vstane, zaujímaje postoj vládce světa, který shlíží na své otroky. Zvláště dlouhý pohled věnuje Richardovi, očividně ho představa trpasličího kouzelníka hluboce uráží. Možná je to neobvyklé, ale to elf zahrabaný v zemi taky. Při svém vyprávění nasadí tak arogantní pohled, že se skoro neudržím a vyprsknu smíchy. Naštěstí se nezasměju, ale na tváři se mi rozprostře úsměv. Jak chcete, ale nevím, jestli se odtud dokážete dostat sám, raději odtud vyjděme společě, možná je tu těch krysodlaků ještě víc. |
| |
![]() | "Zatraceně řekl bych, že krysodlaci nejsou teď náš největší problém!" Rozběhnu se k svázanemu člověku a upřu pohled na trpaslíka: "Ať už je cokoliv bude se nám hodit jeho pomoc!" *Vytáhne kudlu, rozřízne lano a pomůže mu vstát na vlastní nohy* Pojďte zmizíme odsud než se tady utopíme. *Sundá meč a vezme si ho do rukou* "Taste zbraně kdyby se nám do cesty postavili nějací krysodlaci, tak ať můžeme čistit cestu!" |
| |
![]() | Dolík Když si všimnu zamřížované cesty ihned začnu hledat něco čím bych mohl rozbít zámek, po chvíli hledání zavolám na ostatní POtřebuji se dostat za ty mříže támhle, je tam cesta dál a myslím si že tam bude i moje vybavení a vrátím se k mřížím |
| |
![]() | "Haló, nechci naléhat, ale jak vidím tu vodu, nemohli byste mě už rozvázat?" Jsem docela nervózní. |
| |
![]() | Potopa "Počkat, pán- A sakráááááá!!!" Zařvu, chytím svůj vak a začnu utíkat až k východu. Ten svázanej! Bleskne mi hlavou. Otočím se a se svým vakem běžím zpět do místnosti. Zbytečně. Muž je už rozvázaný. Utíkám pryč. Neotáčím se, dokud nedoběhnu k východu. "Chlapi, jste..." Snažím se zařvat, ale do pusy se mi vevalí voda. Hodím vak nahoru na zem a pak se snažím vyskočit z té díry. |
| |
![]() | Klanir: Zalomcuješ s mříží a ta se najednou nečekaně otevře a zámek praskl. Dolů vede provazový žebřík a také tam je vidět že voda jedním směrem odtéká a na druhé straně je světlo z pochodně. Pokud tě tedy nestrhne proud, tak ti utonutí nehrozí. |
| |
![]() | Jdu za elfem. Ostatní se tu už začínají topit, když máme vodu po kotníky, a třeba ještě něco shrbábnu, nebo se dostanu k něčemu, co budu moct shrábnout. |
| |
![]() | "Mít tady mága, tak nás všechny může dostat z této šlamastiky ven. Co si počneme?" Nějaká jiná cesta ven tu musí být. Tamtou dírou se ven nedostaneme když ní sem teče voda. "Moment, ta díra kterou jsem sem propadl by se dala použít, mohli by jsme si navzájem pomoci a dostat se ven! Rychle pojďte za mnou přátelé!" Zvolal jsem a vydal jsem se k onomu místu. |
| |
![]() | Místnost Když se mi povede otevřít poklop tak skočím na provazoví žebřím a snažím se co nejrychleji dostat dolů Musí tam být bud další cesta ven nebo veliká místnostdo které teďka teče ta voda, rozhodně se tam nachází moje věci slezu dolů a začnu se dívat kde by mohly být moje věci a taky se podívám kterým směrem teče tam voda |
| |
![]() | Povodeň Já si říkal, že to bylo moc snadný. Elf je zjevně pitomý, když chce lézt do díry kam teče voda. Prosímtě, nelez tam. Všechna voda tam odtéká a je daleko větší šance se utopit tam než tady. Stejnak je to jen po kotníky. Veď nás. řeknu Zekusinovi a následuji ho. |
| |
![]() | Voda přestává téct takovou mírou a už jen slabší pramínek dodává potopě sílu na to aby stále byla voda výš než obvykle. Hladina už jenom klesá, ale velice pomalu. Oba elfové slézají dolů po žebříku a mezitím na ně dopadá spoustu vody a bahna jak lezou v proudu otékání z povrchu. |
| |
![]() | Stojím tam, a nevím, co dělat, za kým se vydat, koho následovat. Za elfy dolů? No nevim. Někam pryč? Pokud tam nebude východ, bude to tam stejné jako tady. No, když se nemůžu rozhodnout mezi jedním a druhým, volím střed. Zůstanu stát a čekám, co bude dál. |
| |
![]() | Klanir,Hexgon: Slezli ste dolů a nad vámi panuje čistý zmatek. Dole zjišťujete, je voda odtéhá pryč nějákým šikmám kanálem a naproti němu jsou okované dřevené dveře. Vypadá to že jsou zamčené ale klíčovou dírkou prochází světlo. |
| |
![]() | Potopa Ať se neu- Teprve teď si uvědomím, že je té vody málo na to, abych se v ní utopil. A taky si uvědomím, že mí přátelé mohou potřebovat pomoc. Zamračím se, vezmu svůj promočený vak a vrátím se do místnosti. Vidím, že Hexaton a ještě nějaký další elf zmizeli. Do nějakého otvoru. Zavolám na ně: "Co tam vidíte?" |
| |
![]() | Beregone pojď! Ta díra není moc vysoko, kdyby jsme naskládali několik věcí a potom by jsi mě vyzvedl, tak by jsme mohli být na povrchu. Pozoruji díru a čekám až ke mě ostatní dorazí. Zdá se, že krysy tu už nebudou, alespoň ne v této části. Doufám, že ti dva elfové chcípnou. Rychle pojďte nám všichni pomoci. Společně bychom se tudy mohli dostat na povrch! zavolám dozadu a doufám, že trpaslík s tím co jsem ho rozvázal doběhnou. |
| |
![]() | Sklep celkem se mi uleví když vidím že voda mizí nějákým odtokovým kanálkem, zkusím otevřít dveře ale zjistim že je zavřeno. asi se to s tím stropem stává časteji jelikož jsou na to dost nachystán. potom ale zavolá trpaslík co tu je , podívám se nahorů tak, aby mě netekla voda a blato do obličeje a zavolám Jsou tu zamčené okované dveře, hodilo by se kdyby je někdo nedmčel nebo rozbil uhnu z pod žebříku abych nezavazel |
| |
![]() | Nevím, co dělat, sleduji trpaslíka, jak pobíhá sem a tam. Je tu zmatek, to je špatný. Co mám dělat? Nicméně stále se nemůžu rozhodnout, tak stojím na místě jak přikovaný. Uvidím, kam se hne trpaslík, a pak půjdu za ním. |
| |
![]() | "Hmm..nevím moc, co s těmito dveřmi dělat, kouzla na otevírání dveří zatím nemám... Ty dveře vybadají docela bytelně, ale mám tady jeden klíč..." vytáhnu klíč, který jsem našel předtím, a zkusím ho do těch dveří. |
| |
![]() | Hexaton,Klarin: Dveře se bez jakéhokoli skřípání otevřeli hned jak jsi otočil klíčem. Před vámi se objevila místnost, ale nebyla z hlýny jako ty dosavadní.Je 7x5x4 sáhů. Na zdech i na stropě je vápenec a na podlaze dřevěné rovné větve naskládané jako podlaha. Na pravé stěně je velký obraz a na pravé černý závěs. Na zdech je několik pochodní a ze stropu visí lustr se svíčkami. Uprostřed je velký stůl a na něm několik talířů a bílý ubrus. V pravém horním rohu je třímetrová postel, na které chrápe cosi obrovského. Vedle je o zeď opřená kovová palice a na stěně pověšené kožené, ale několika železnými pláty spevněné brnění velikosti tak pro Krolla. V levém dolním rohu je velká truhla a vedle vás na každé straně jsou zdobené skříně. Příšera na posteli jen zachrápala přetočila se čumákem směrem k vám a vy jste poznali že jde o něco podobného medvědovi, i když postava připomínala spíše medvědodlaka. Na sobě má oblečený fialový oděv prošívaný zlatou nítí a docela potrhaný. |
| |
![]() | Jeskyně Nemůžeme je tady nechat. Koneckonců, zdá se, že to přestalo. Lezu dolů do díry za těma dvěma, kteří našli doupě nějakého medvědodlka nebo něčeho podobného. Dobrá, tak tohle už je něco jiného než krysodlak. zašeptám. |
| |
![]() | Sakra! Pro co se rozhodnout. Už bych se měl někam hnout, a ne tady jetak stát. No, vody sem tolik neteče. Půjdu dolů, tam bych mohl něco získat. Když se takto rozhodnu, spěchám dolů za elfy. Provazový žebřík není ten nejbezpečnější způsob, jak se dostat dolů. Zvlášť tady, ve shnilý jeskyni. Ale mám na výběr? Když slezu dolů, rozhlédnu se. Kudy mohli jít? Pak zahlédnu siluety dvou postav u dveří. Támhle jsou. Jdu za nima. Když vejdu do místnosti, údivem se zastavím. "No, do prdele. Mizim," řeknu velice potichu elfům, když spatřím tu obludu. Pomalu couvám ven. |
| |
![]() | Dobrá máš pravdu, nenecháme je tady chcípnout. Když už jsme tu, tak společně. Vidal jsem se přímo za Beregonem. Mihl jsem toho co jsem rozvázal s pobíhajícím trpaslíkem. Vy s námi nejdete? otázal jsem se jich a začal jsem slézat po žebříku. Když jsem spatřil tu spící potvoru, tak jsem si řikál, že krysodlaci byli zlatí a vduchu jsem doufal, aby se neprobudila, proto jsem raděj ani nepromlouval. |
| |
![]() | Podivná místnost Když spatřím tvora na posteli ihned mi proběhne několik katastrofických scénářu ve kterých umřu protože nemám svoje zbraně Hlavně opatrně musím prozkoumat tu truhlu a skříně jinak zhebnu Když nás promluví muž zezadu, ihned mu ukážu rukou že musíme být zticha a potichu mu zašeptám do ucha Než ji vzbudíme, tak se podíváme do těch skříní a truhly po mém vybavení jinak v případném boji budu pouze přítěž a opatrně jdu po podlaze ke skříním a modlím se že podlaha nebude vrzat |
| |
![]() | Klanire. Potichu oslovím elfa a dám mu alespoň svoji dýku. Moc mu proti té nestvůře nepomůže, ale aspoň nebude chodit jen tak "na lehko". |
| |
![]() | Nemůžu věřit svým uším a Klanirovým slovům. Ten blázen tady chce zůstat a něco hledat? Tak to není pro mě. Ukážu mu gesto, ať si poslouží a sleduji ho opodál, abych případně nebyl první na ráně. |
| |
![]() | Jdu na to, co je na stole. Ostatní si to možná neuvědomí, ale příbory jsou v této době ne moc rozšířené. Zkusím potichu vzít příbory, talíře, i ubrus, a hlídám si tu spící obludu. "Zekusine, máš zbraň, krom té dýky? Ne že bych se o tebe bál, ale nechci bojovat sám s Klanirem až se vzbudí..." řeknu potichu. |
| |
![]() | Podivná místnost Když mi můž podává nůž, tak ho vezmu do ruky, lehce pokývnu hlavou na symbol vděku a pokračuji ke skříním a truhle které začnu prohledávat Ten tvor co tu je by mohl vědět něco o rubínu, podle jeho odlečení a téhlé místnosti bych řekl že by si sním mohl člověk i popovídat ale to budu zkoušet až budu mít čím se bránit a on nebude mít žádnou zbraň v dosahu |
| |
![]() | Neboj příteli, zbraň mám a jsem s váma. Sundám si obouruční meč ze zad a jsem připraven k útoku. Hlídám obludu, abych se mohl postavit mezi ni a spojence v případě, že by zaútočila. Přeci jen mám alespoň zboj. |
| |
![]() | Klanir: Dostáváš dýku kterou si připravíš i když tušíš že je k ničemu. Podlaha se zdá být stabilní. Když se blížiš k truhle, tak ta obluda zachroptá a převalí se. S obavami sleduješ jak je ta příšera na kraji postele a hrozí že spadne a probere se. Dojdeš až k truhle. Není zamčená. Otevíráš víko a to se s tichým skřípotem nadzvedne. Vevnitř je několik kusů oblečení, krátký meč, dvě knihy a toulec se šípy. |
| |
![]() | Postavím se po boku Zekusina, připraven s ním kdyžtak bránit ostatní. |
| |
![]() | Podivná místnost vytáhnu z truhlice toulec se šípi který si dám na záda, krátky meč si připevním k boku a postpně prolistuji knihy jestli mě něco nezaujme. Ten tvor je rozhodně inteligentní, ty knihy to dokazují. Žádná nemyslící bestie nebude mít schované knihy Vrátím knihy a otočím se k lidem kteří jsou se mnou v místnosti Odtáhněte mu tu zbraň vypadá to, že budeme mít pár otázek na toho tvora potichu zašeptám a pokračuji v hledání, otevřu skříně ve snaze najít svůj luk. |
| |
![]() | Kývnu na Beregona že budu potřebovat jeho pomoc a chopím se zbraně a beru ji ven z místnosti. Plížím se a snažím se dělat co nejmenší hluk. Na zbraň je na mě moc velká a kdyby se proti mě rozběhl, tak než vezmu do rukou svůj meč, tak mi vytrhne jeho palici a zatlučemě do země. |
| |
![]() | Medvědodlak spí tvrději než jste so mysleli a tak ho ani škvrzání skříní neprobudilo. V první skříni jsi našel pověšenou srnu, ale docela voněla, také tam byly tři velké nože. Ve druhé skříni jsi našel dlouhý luk, kožený vak, lano, krabičku se hřebíky a dva stříbrné šípy. Když bojovníci vytáhli palici z místnosti. Tak se stalo, že medvědodlak spadl s postele a probudil se. Zabručel, a napřímil se. Měl dobrých dva a půl metru a když zahlédl lidi ve svém pokoji zařval a chmátl do místa kdy byla palice. Když zjistil že tam není. Tak se mu na obličeji vytvořil vylekaný výraz. "Vy zbudit mě, velkého Gorna, proč tu jste, já vám nic neudělat když vy odejít. |
| |
![]() | Gorne! My jsme se sem dostali vlastně omylem. Hledáme východ a narazili jsme na tvou skrýš. Nechceme boj. Pomož nám prosím dostat se ven. Byl jsem z něj vyděšený víc než on z nás když zjistil, že nemá zbraň, ale nemusel jsem mu to hned dávat na jevo. Svůj meč jsem schoval na záda jako známku míru. |
| |
![]() | "Mohutný Gorne, řekni nám, kdo jsi? Máme před svýma bláhovýma očima příslušníka krollské rasy?" zeptám se uctivým tonem. V hlavě se mi rodí plán. |
| |
![]() | Podivná místnost Když jsem našel kožený vak, tak jsem do něj dal všechno ze druhé skříně a i jeden nůž z první skříně, všechny nože byli dobře udržovány takže by byla škoda je tam nechat všechny. Stříbrné šípy si vezmu do ruky mezi prsty a do druhé si vezmu luk a připravím se ve střelbě. Jakmile vythnou tu palici tak ho zbudíme a zeptáme se ho na pár věcí jenom se palice dostala z místnoti, tvor se vzbudil. Ihned jsem na něj namířil. Prvně sleduji počínání svých společníků Blázni, odkládat zbraně, ikdyž je to rozumný tvor.......vlastně protože je to rozumný tvor musí být člověk opatrný aby ho nenapadl Když si vyslechnuco řekli moji kolegové tak se lehce uchechtnu a začnu mluvit já ikdyž jsem pořád připraven k boji Jmenuji se Klanir, a jak už moji společníci řekli tak hledáme cestu cen, ale já bych měl na tebe jinou otázku, máš zajimavé knihy a peknou místnost. Určitě jsi tu již mnoho let, a určitě se to donesly nějáké informace které by se týkali černého rubínu, že mám pravdu sleduji každý jeho pohyb a snažím se odhadnou co bude dělat nebo jestli nám nelže |
| |
![]() | Gorn se k vám přiblíží a nevipadá že by chtěl útočit. "Já jsem byl jeden z vekých kouzelníků, můj kmen, ale mě kousnout medvěd a já útéct sem." Doufám že vy se zbavit těch krysa. Poté před vás poklekne a řekne "Sice oni mě otravovat, ale nosit věci tak já je nechat žít"" Zavrtí hlavou a poté dodá "Jestli vy přijíd zabít, tak vy vrítit zbrň a čestně bojovat" |
| |
![]() | Podivná místnost My nehledáme boj, jenom cestu ven a informace na které jsem se ptal sklopím luk ale pořád jsem připraven střílet |
| |
![]() | Jeskyně Krysy sou mrtvé, už tě otravovat nebudou. Chceme jen vědět, jak se odsud dostat a ještě jestli nevíš něco o černém rubínu. |
| |
![]() | Ne příteli to ne. Nepřišli jsme s tebou bojovat. Utákali jsme sem před vodou, která se nakonec ukázala, že nebyla hrozbou. Měli jsme z tebe strach, tak jsme přistupovali opatrně. Nechtěli jsme tě vylekat. Klanir se zdá být velmi prozíravím společníkem. Možná nás tento tvor může návezt na správnou cestu. Uvidíme co z něj vypadne. Zdá se, že nebyl dřive tím co je nyní. Pověz nám prosím o sobě víc. |
| |
![]() | Gorn zatočí dlaní a začne povídat. "Já pocházím z kmene Hokoku, byli jsme nejmocnější kmen Poilodů, když já mluvit jednou se strom, tak na mě zaútočit medvěd. Bohužel on být nakažený a tak já se proměnit v tohle" Odplivne si a poté pokračuje. "Vy se ptáte na černý rubín ? ó ano ten jsem viděl, je to krásný rubín, měl chránit naše města a hrady před zlými dlaky, ale jdenoho temného večera zmizel, dvatisíce příslušníků našeho kmene hledat, nikdo nenajíd a tisíc se nevrátit. Já myslet že rubín zmizet na dobro, ale před sto lety já vidět fialový démon jak on v pařátech nést, ten rubín. Od té doby já nevidět nesyšet, déle než sto let nic. Já nevědět kde on být, ale já myslet že on v severních jeskyních, vstup je prý někde u severního pobřeží v Dlacké jeskyni. Bohužel mapa být odnesena vodou" |
| |
![]() | Tak, plán A je v troskách, ale co, nedá se nic dělat, nemá smysl plýtvat magy na hypnozu, teď když víme, že je to nějaký šaman či co. Sice se můžezdát hloupý, ale to je jen proto, že neumí dobře naším jazykem...možná je velmi chytrý... Ale pokud dojde na boj, tak budu první kdo ho zabije. Škoda že hypnoza nebude fungovat, mohli bychom z něj dostat víc, než co je nám ochoten říct... přemítám, ale nevytahuju zbraň jako ostatní, a jen se opřu o zeď, a sleduju počínání svých druhů. |
| |
![]() | Podivná místnost POslouchám co nám říká Gorn Vypadá že nelže, takže pokud ho budeme chtít najít tak musíme na sever k dlackým jeskyním to budou dlouhá a nebezpečná cesta. Tp už nebude možné udělat samostatně, budu potřebovat společníky. Tihle lidi se nakonec předvedly jako spolehnutelná společnost a ten půlelf za svůj původ nemůže a vypadá taky schopně Děkujeme ti Gorne, velice jsi nám pomohl, a jestli by jsi byl tak laskav a ukázal nám cestu z tvého domu aby jsme tě nemuseli již obtěžovat sklidím svůj luk a šípy ale ruku mám pro jistotu položenou na svém meči a taky čím míň lidí o něm bude vědět tím větší šanci máme ho najít |
| |
![]() | Gorn přikývne a zabručí. "Nejlepší cesta odtud je..." dále nepokračuje, ale dříve než kdokoli z vás stihne něco udělat, tak napčřímí ruce a vi letíte do tunelu kudy odtéká voda. Jedete a nezastavujete se, všude stříká bahno a voda. Asi po třiceti sekundách vletíte do jezírka do které to vytíká. |
| |
![]() | Tenhle Gorn by byl užitečný na naší straně, proč by nemohl vyjít s námi? Gorne nechtěl by jste cestovat s námi na sever? Vaše znalosti i síla by se nám určitě hodila a možná by ten drahokam mohl pomoci i vám. Já sice pořádně jeho funkci neznám, ale i tak mám potřebu ho najít. Proč bychom ho nemohli vzít s sebou. Přecijen je silný a očividně ví to co by se nám mohlo hodit. |
| |
![]() | Jezírko Způsob vyprovození jsem opravdu nečekal, proto když jsem zkončil ve vodě. Tak jsem naštvaně vstal doběhl jsem ke vchodu do tunelu a zahulákal jsem do něj jak na lesy Řekl jsem ukázat cestu a né nás vyhodit, dopr.... je vidět, že jsem silně naštván, což mnohé překvapí jelikož jsem do teď žádné emoce neprojevoval. Chvíli koukám do vchodu jak kdybych čekal odpověď, ale když se otočím tak mám opět svůj nic neříkající výraz a zpustím Zhrňme si to, zjistili jsem, že rubím který hledá asi každý hledá se nachází na severu, to ví asi každý, ale mi víme v jaké části severu by se mohl nácházet je vidět že jsem schválně neřekl přesné místo kdyby nás někdo poslouchal Je to místo určitě velice nebezpečné a jedinec který tam bude sám nemá šanci přežít. A i kdyby jsme si každý našli svou skupinu která by nás doprovázela tak se šance na získáni silně snižuje, proto mám návrch že by jsme to neměli nikomu říkat a fungovat jako skupina, vnašem počtu členu by měl každý velikou část odmněny a naše šance by zůstali vysoke pozé se chvíli odmlčím a zeptám se souhlasíte se mnou? a počkám kdo se ke mně přidá |
| |
![]() | "Já souhlasím, polobratře Klanire. Naše tří členná skupina měla za cíl sehnat vybavení, a proto jsme se vydali na západ, ale očividně bez úspěchu. Zabíjet nevinné ještě nemusíme. Být banda zločinců, tak se s takovýmito malichernostmi nezabýváme...heh..." řeknu, a vylezu z jezírka, abych už dlouho v něm nevězel, a pak si uvědomím kritickou závažnost situace. "Pospěšte si, teď, když jsme v jezeru, namočili se nám pochodně, a všechno možné, i jídlo, rychle rozdělejte oheň, abychom to usušili, než se jídlo stane nepoivatelným a ostatní se nerozpadne!" zakřičím na ně, a hodím Bereganovi pár křesadel, po té, co vyleze na břeh. "Já s Klanirem a Richardem dojdeme pro dřevo, vy ostatní tu počkejte, a dejte sušit naše věci!" |
| |
![]() | No, tak takové vyprovození jsem nečekal. Zvláště po takovém přátelském jednání. Udělal to opravdu on nebo někdo jiný. Každopádně jediné co můžu udělat je vydat se na sever a sám cestovat je velmi nebezpečné. Vysápám se z jezírka na pevninu. Klanir začal promlouvat o tom, že by jsme se měli dát dohromady. Ten elf se mi zdál jako velký hlupák, ale čímdál víc se mi zdá rozuměnjší. Myslím, že se přidám pod jeho komandaci. Stejně vézt nejsem zvyklí, když jsem bývalí armádní voják. Jsem s tebou Klanire. V tvých slovech je pravda. Navrhuji také spojit se. Měli by jsme nejdřiv zjistit kde jsme a potom by jsme měli najít nejbližší město. Chvíli si tam odpočinou, nabrat výbavu a potom vyrazit na sever co vy na to? Otírám ze sebe bahno a rozhlížím se kolem. Zajímalo by mě co vůbec všichni s tím rubínem zamíšlí udělat. Chtějí ho pro sebe nebo stejně jako já pro někoho jiného? Co skrývají, jaké jsou jejich záměry? Měl bych to zjistit, ale nejdřiv musím získat více jejich důvěru. Známe se sotva pár hodin. |
| |
![]() | Povodeň Dobrá, tak teď sem rád, že jsme s ním nebojovali. Když na nás přivolal přílivovou vlnu, kterou nás spláchnul pryč, co by mohl udělat kdyby nás chtěl zabít? Raději o tom nepřemýšlet. Z jezírka se naštěstí dostanu snadno, moje brnění by mě sice stahovalo na dno ale vlna mě naštěstí vyklopila na břehu, takže mám štěstí. Poté elf začne navrhovat to, co jsem navrhl již já jednou v jeskyni. Proč také odporovat když už to byl i můj nápad? Souhlasím, sám jsem to chtěl navrhnout. Nabrat výbavu a poté se vybrat na sever byl náš původní plán. Dozvěděli jsme se totiž něco od kováře ve vesnici. Možná nás zradí, kdoví, ale jestli si nemůžeme věřit, proč cestovat spolu? Proto jim povykládám o tom, co nám řekl ten kovář. Mě samotného by zajímalo, odkud se to dozvěděl. Přinejhorším to je jenom nějaká povídačka kterou slyšel v hospodě. Poté počkám až přinesou dřevo a poté rozdělám oheň. |
| |
![]() | Jezírko První odpovědi mě celkem potěšili ale výraz v obličeji se mi nezměnil. Když sleduji jak jsou všichni mokří a od bláta tak souhlasím s Hexytonem Máš pravdu měli by jsme asi založi tábor a vysušit svoje vybavení co máme, at nejsou ztráty poté se ale podívám na Richarda který je asi nejvíc ze všech mokrý a špinavý, při své velikosti vypadá jako dítě které si hrálo v kaluži vody proto dodám Radši by jsme měli jít bez Richarda proto dřevo, jenom se na něj podívejte při druhém pohledu na něj mi pomalu vytrisknou slzy smíchem. Proto se otočím a vydám se do lesa pro nějáké dřevo, svoji výbavu mám pořád po ruce i když je mokrá nevíme kde se nacházíme a co na nás číhá |
| |
![]() | Také si vezmu svoje zbraně, stejně jako Klanir. Vezmu si svoji obyčejnou, i tu divnou dýku, a potom i svůj krátký meč. Následně se vydáme s Klanirem pro dřevo, jak naznačuje, bez RIcharda. "Navrhuji, abychom jim přinesli trochu dřeva na rozdělání ohně, a pak se ještě vrátíme pro větší zásobu, mezitím oni už můžou sušit věci, nebo ještě všichni dostaneme zápal plic, a bude s náma konec." navrhnu. |
| |
![]() | Jezírko Sedím v bahně. Vak, kalhoty i halenu mám promočené, ale to mě teď moc nezajímá. Hlavní je, zda jsem něco neztratil. Podívám se do vaku, zda je vše v pořádku a pak se otočím na dobrodruhy. "Chci vám něco říct. V tom doupěti... žili krysodlaci a mědvědodlak. Myslíte, že byli ti krysodlaci natolik inteligentní, aby svázali dva lidi? Ten medvědodlak byl zamknutý a za mříží. Nemohl to být on. Je to velmi divné..." Mezitím si svléknu halenu a začnu ji ždímat. "Jinak bych se rád zdržel. Nejsem ještě moc vybavený." Pokud nepočítám flašu piva od kováře a zbroj, do které se nevejdu. |
| |
![]() | U jezírka Nejsem si jistý jestli ten medvědodlak nebo co to bylo hovořil pravdu, ale na druhou stranu byl k nám přátelský. Dostal nás ven i když trochu netradiční cestou. Hlavní je, že nás nebudou už otravovat krysy. *rozhlédne se kolem sebe* Kde to jsme? Jak rozděláme oheň, tak by jsme měli vytvořit skupinky po dvou a prohledat to tady. Chtělo by to zjistit kde jsme a kterým směrem je nejbližší vesnice. Potřebuju si koupit nějaké vybavení, peněz mám na to celkem dost. Hlavně plátová zbroj by se hodila, to mi po vypovězení služby z armády bohužel nenechali a mě nezbylo nic jiného než kožená zbroj po otci. Jste všichni v pořádku? Nestalo se vám nic? Mám tu kdyžtak nějaké obvazy. Prohlédnu si naši skupinku a chce se mi smát z toho jak všichni vypadají zničeně a unaveně. Ještě, že nevidím sám sebe. |
| |
![]() | Díváte se kolem sebe, vidíte menší jezírko, které vypadá že vzniklo pomocí deště, kolem něho je několi skal a za vámi je listnatý les. Slunce je ještě za šedými mraky a lehce poprchává, začíná studeně foukat a také zřejmě přichází večer. Jelikož jste promočení, tak vám hrozí podchlazení a v tehle místech rychlá smrt. |
| |
![]() | Za chvíli se oba elfové vrátili s trochou dřeva, ale víc suchého nenašli. Hodili ho na zem a zapálili jste oheň. Máte dost dřeva asi na dvě hodiny, když budete šetřit tak na pět. Postavili jste si přístřešky a přpravili jste se na noc. |
| |
![]() | Večer Začne studeně foukat. Podle všeho je večer, bude to první noc v divočině. Vyždímanou halenu položím k ohni, alespoň se usuší. Pak vytáhnu všechny věci z vaku a rozložím je kolem sebe. Vidíte: 3 jablka, nůž, provaz a láhev čehosi. Pak vezmu mokrý vak a položím ho k ohni. Koženou zbroj mám taky sundanou a leží u mého skromného majetku. Pak se podívám po nějaké rovné větvi. "Pánové, kdo bude hlídkovat?", zeptám se. Sice trochu předčasně, ale co... |
| |
![]() | Tábor Nakonec přinesou dost dřeva na založení táboráku a já se pustím do díla. Zachvíli už oheň pěkně plápolá, naše věci se suší u ohně a stany jsou postavené. První hlídku si vezmu já, poté se budeme po dvou hodinách střídat. |
| |
![]() | Zkusím se nabídnout, abych vypadal ochotně. "Já to klidně vezmu, Beregone. Odpočiň si. Já jsem ležel na zemi," - Pravda, v né moc pohodlné poloze, ale co? - ", když vy jste bojovali s krysodlakama. Já jsem odpočatý, vy ne. |
| |
![]() | Né že bych nebyl ochotný pomoci přátelé, ale několika týdenní cestováni mě již opravdu unavilo. Pokud můžu poprosit, tak mě vzbuďte na hlídku až jako posledního. Abych se trochu prospal. Mé věci se suší u ohně a je mi poměrně zima. Ale suchý a skoro nahý neprochladnu tak snadno jako kdybych byl v tom mokrém. Už se těším jak se dostaneme znovu do civilizace. Promiňte přátelé, ale ještě neznám jména vás všech. Všichni jste se mi představili jen ty ne. *Ukáže prstem na chlápka, kterého rozvázal v krysodlačí jeskyni* Představ se nám příteli prosím. Pokud budeme spolu cestovat měli bychom o sobě něco vědět ne? Zdá se, že máme dobrou skupinu a společně nás čeká velké dobrodružství se spoustou nebezpečí. |
| |
![]() | A sakra. Co teď? Moc pravdy říct nemůžu, asi bych v týhle partě dlouho nepobyl. "No, tak rodiče mi dali jméno Tolvaj, ale těch pár kamarádů, co jsem měl, mi říkalo Tolvy. Jsem tady ze stejného důvodu jako vy - vypravil jsem se s ještě s nějakejma chlápkama hledat černý rubín. Zúčastnil jsem se tý výpravy, protože jsem cítil dobrodružství." - A prachy - "Snad vám nebude vadit, že vás nezatížim podrobnostmi ohledně cesty, vysvětlím jen, jak jsem se dostal do tý jeskyně. Teda - řeknu, co si pamatuji. Napad nás obrovský pavouk. Všichni jsme tvrdě bojovali" - kromě mě - "o život, ale přesto nás ta obluda po jednom dostávala, až jsem zbyl jako poslední." Hned jak jsem totiž zahlíd pavouka, utíkal jsem, seč mi síly stačily. "Věděl jsem, že nemám šanci, tak jsem začal couvat a jen se bránit. Když jsem se dostal daleko od pavoukova doupěte, on se vrátil a nechal mě tam. S obrovskou úlevou jsem si oddych, sesul se na zem, a usnul jsem z únavy." - To, jak jsem běžel - "No, a pak, když jsem se probudil, myslel jsem, že mě vomejou. Byl jsem tam, kde jste mě našli, svázanýho a beze zbraní, jen s timhle koženym brněním. A to je celej příběh. Fuj, to byl proslov." |
| |
![]() | Více méně Tolvajovi věříte a tak jste si hodili na okraj ohniště nějaké hřibky které dřevři našli v lese. S nocí přišla zima, ale i komáři kteří vás nenechali pořádně vyspat. První hlídka pomalu končí, když vtom zaslechne stráž nějaké údery nebo něco podobného. Zahledí se do tmy lesa a vidí drobné světlo. A také se odtamtud ozývají ty zvuky. |
| |
![]() | V táboře donesu spolu s Hexatonem nějáké dřevo, někdo rozdělal oheň. Moc jsem to nesledoval kdo, já jsem totiž chystal nějáké houby aby jsme je mohli udělat na ohni. Když už oheň hořel a houby byli již na ohni tak se představil Tolvaj. Tak bud je silnější než vypadá nebo umí teda dokonale lhát, ikdyž každý člověk který lže nevědomky kouká jinam, nebo mu tikají uči dýchá v jiném rytmu než běžně, ale on neprojevuje žádný z těchto příznaků. Asi toho umí víc než na co vypadá když už se ujala první hlídka služby, tak jsem si lehnul a sledoval oheň ve kterém praskalo dřevo. Nemohl jsem usnout, jelikož jsme spal velkou část dne a proto jsem jednou začas ošahal svoje vybavení jestli už je suché. Asi u třetího obracení jsem už usoudil že to už suší nebude a oblékl jsem se. Když jsem měl na sobě svoji zbroj a u ruky meč a luk, tak jsem usnul hned. Ale moc jsem se neprospal, jelikož nás prodil divný zvuk. Aniž bych na něco čekal jsem skočil na nohy a rukách jsem svíral pevně luk a několik šípů připraven střílet po nepřítely |
| |
![]() | Zvuky najednou utichli a světo zhaslo. Asi minutu je klid, a vtom se světlo objeví trochu blíž a bubny jsou hlasitější. Také slyšíte hučení jako Oooooooooooooommmmmmmmmmm Postupně se všicni probouzíte a sledujete co se to děje. |
| |
![]() | Neandrtálci, to nám ještě zcházelo. Uřežou nám hlavu, nacpou je čilipapričkama, scvrknou je, a přibijou na kůl...fuj. Vidím, že brácha Klanir už spěšně vstává, aby si to s nimi rozdal. Já tak nespěchám, ale stejně si vezmu svůj krátký meč i dýky, které ovšem zatím nevytahuju, a potom se rozhlídnu kolem. Snažím se držet u ostatních, kdyby mě něco přepadlo. |
| |
![]() | Najednou opět světlo i bubny zmizí, ale znovu se objeví a vypadá to že jsou opravdu blízko. To zvučné ooooooooommmmm je velice hlasité z lesa vylétávají ptáci a vidíte siluety na skalní stěně za jezerem. Vtom zafouká silný výtr a váš slbý plamínek zahasne, přístřešek zavrzá a lesy přestanou šumět i když na vás výtr doráží. Je tu něco divného, něco co odporuje všemu co jste zatím poznali. |
| |
![]() | "Beregone, kryj mě, budu bojovat kouzlama, ne na blíko! Klanire, střílej ze svého luku z dálky, kdyby se dostali až k nám, tak pomož Beregonovi..." začnu zorganizovávat obranu místa, a hodím mu svůj krátký meč. Dýky si nechávám do zálohy. "...Richarde, stoupni si vedle mě, pokud se objeví nějaká obzvláště silná příšera, tak se o ni postarám, ale nebuď zbrklý, řeknu ti, jak na to! Tolvaji, se Zekinusem nám kryjte záda!" |
| |
![]() | "Provedu." Kryjte záda, to je to nejlepší, co teď můžu dělat - bejt co nejdál od bojové linie. Jen aby nás ze zadu někdo nepřepad. |
| |
![]() | A znovu. Bubni stichly, hlasy odešly, světlo zaslo. Bezvětří, les mlčí, nikde nic. jen ticho a mir. Vtom blesk s čisté oblohy proťal vzduch a nad jezerem se vznášely čtyři siluety. V roukou držící louče a před nimi levitující kámen, čený kámen, čený vyzařující černou zář. Na kraji lesa se zjevily bubny, nic víc jen bubny a palice sami hrají. Postavi jsou děsivé ruce k vám natahují. Kamen černý se sám vznáší oni se mu klaní. Jen tajíte dech a jste strnulí strach vás ovládá. |
| |
![]() | Přízraky Probudím se hned, jak zaslechnu ty údery či co. Jak říkal můj otec, pravý válečník musí být vždy ve střehu a já měl vždy lehké spaní. Nejsou to Nevidění? Kouzelníci by je mohli poznat. Navleču se do brnění a se zbraní v ruce chvátám chránit Hexatona, držím se těsně u něj, připraven zaútočit na cokoliv co z té tmy vyleze. |
| |
![]() | Noc Ohřívám se u ohně. Někdo donese hříbky. Brrr, určitě jsou jedovaté! Pro jistotu se hříbků ani nedotknu. Lehnu si na zem a snažím se usnout. Bohužel to nejde moc dobře, pořád mě otravují komáři. Nakonec však usnu. Probudí mě hučení. Chvíli se rozhlížím, ale nic nevidím. Co to sakra je? Vezmu sekeru do pravé, nůž do levé ruky a postavím se. Hexaton mi rozkáže, abych se postavil vedle něho, poslechnu. Co to... Začnu se třást strachem. Blesk! Najednou se objeví čtyři panáci a černý šut-Rubín! Bleskne mi hlavou. "Hexatone, co to je?", zeptám se tiše a čekám na jeho odpověď. Nebo rozkaz? |
| |
![]() | Všichni jste se otočili k vznášejícim se postavám. Rubín stále zaří a postavi levitují a klaní se mu nad jezerem. Výrt skuší, ale stromy jako přibité. Postavi začínají o kolo rubínu kroužit a z něj vychází černé blesky. Všichni jste připraveni k boji, ale někde v hloubi duše cítíte že se jim nikdo nemůže rovnat. Konečně jste se vzpamatovali z prvního leknutí a máte schopnost konečně jednat. |
| |
![]() | Ani jsem si pořádně neodpočinul a teď tady ty postavy. Nerodastně jsem vstal a zkontroloval zbroj a výbavu jestli je už suchá. Ano je dost suchá na to, abych si ji už oblékl. Navleču se tedy do zbroje, nabiji svou kuši a do druhé ruky se chopím svého meče připraven zaútočit. Vůbec se mi tato situace nelíbí. Hexaton rozdal rozkazy. Jako válečník jsem lepší v první linii, ale přeci jen se svou koženou zbrojí toho moc nevydržím. Ach kdyby mi jen ti mizerové z armády nechali mou plátovou zbroj se štítem. Snad si ve městě pořídím alespoň podobnou. Pokud se do města dostanem, jestli vůbec přežijeme setkání s těmito podivíny. Buďte připraveni přátelé, nevíme co jsou zač, každopádně ten krystal co ovládají by mohl být rubín. Počkat. Co by dělal rubín tady? Neříkal Gorn, že by měl být u severních hor? Je to snad jen vidina? Čert vem ty parchanty! Ať je to kdokoliv nebo cokoliv bude lepší to nepodceňovat. Kryju vám záda, se svojí koženou zbrojí toho moc nevydržím i když jsem válečník. Možná bys mohl moji zbroj proměnit na chvíli v kamenou Hexatone, to bych se potom mohl postavit do první linie. |
| |
![]() | "Přátelé, myslím, že bychom měli hlasovat! Na jednou stranu nic neztratíme tím, když se budeme duchům klidit z cesty, ale zase na druhou stranu, proč jsme sem vůbec chodili?" řeknu svým druhům, a nechám je zamyslet. "Můžeme také počkat, a vystopovat, kde se ti duchové ukrývají. Já mylsm, že by bylo ideální pronásledovat je v utajení, a poté je vyřídit v nějakém ideálním místě, které by nám dávalo výhodu!" |
| |
![]() | Noc "To ano," odpovím jednomu z dobrodruhů. Je vidět, že uvažuje podobně jako já. Lehce se zasměji vidině kamenné zbroje: "To on nedokáže. Já jsu taky kouzelník a tohle je docela pokročilé kouzlo." Na chvíli se zarazím, zda jsem mu řekl pravdu. Tohle kouzlo jsem totiž ještě neprobíral. Z přemýšlení mě vyruší hlas Hexatona. "Nene, někdo si s námi hraje. To je určitě jen iluze typu "jděte pryč, bububu". Ale kdybych se mýlil, tak je jdu stopovat," odpovím se smíchem, ale ještě pořád se třesu strachy. |
| |
![]() | Zjevení další chvíli létají kolem kamene. Poté začnou zrychlovat a vytvoří ohromný vodní sloup který směřuje k vám. Vypadá to jako vaše poslední hodinka, ale místo tvrdého úderu masy vody se voda rozplyne a zjevení se začínají chechtat a létají vám nad hlavami. Zboří váš přístřešek a poté létají kolem vás. Srážejí vás k zemi a pronikavě se chechtají. Vtom se seřadí před vás a vy vidíte vznášet se svítící černý kámen před sebou. "Vemte rubín, vemte ho,vemte,vemte,vemte..." chraptí a pronikavě se chechtají. "Proč neberete, Richarde vem ho, vem ho, tví společníci ho chtějí, vem ho a zab je dříve než to udělají oni, oni to udělají zab je, znič je" Kámen stále více a více září, vítr do vás buší stále silněji. "Ha ha ha, no tak Beregone ty zab ty hlupáky, vem si ho a vládni" Přízraky mluví ve vašich hlavách, dopaluje vás to nemůžete nic dělat. Beregon do nich sekne, ale oni se jen rozplynou a z chechtáním zase scelí. "Vemte si ho, no tak je tak blízko"mluví hlasy ve vaší hlavě stále dál a opakují. |
| |
![]() | Zjevení Proboha Zekusine jsou to jen iluze, jen proklaté iluze. Stále jsem si tuto větu v duchu opakoval, ale hlas byl čímdál silnější. Snažim se odolávat. Spadnu na zem a zase se musím postavit, aby mě ty obludy mohli znovu schodit na zem. Co je tohle za ohavné zrůdy. Hrdelně zakřičím: Ááá vy parchanti! Nechte mě a mé přátelé na pokoji! Najednou jsem pocítil v sobě něco zvláštního něco jako skrytou moc, která by chtěla ven, ale já nevím jak ji ze sebe dostat. Znovu jsem spadl k zemi a zmocnil se mě pocit zoufalství. Už jsem nevstával. Moji přátelé byli také velmi vyčerpaní z toho co nám ty přízraky prováděli. Vzal jsem kříž, který jsem měl na krku: Bože dej mi sílu, mí přátele jsou v nouzi a já jim musím pomoci. Když né já, tak kdo jiný? Propůjč mi na chvíli tvoji moc a já ji v dobrém využiji. Udeřím na tyto bytosti tvým jménem. Zavřeů jsem oči a čekal jsem co se stane.. |
| |
![]() | Vpíjím se očima do toho vznášejícího se kamene. "Che, vy jedny bytosti, přestaňte mne štvát, kliďte se odsud!" zakřičím na ně. Ještě si svoje kouzla budu šetřit...zatím neprokázaly žádné nepřátelství, i když se chovají dost podivně. |
| |
![]() | Rubín. Tak blízko. Na dosah ruky. Skoro u nosu. V hlavě neustále slyším ty hlasy, které mě nabádají. No, jo. Už si pro něj jdu, nebojte. Uvažuj, Tolvy. Máš rychlé nohy, nikdo z tnich tě nedohoní - myslím při tom na mé společníky - Ale co kouzla? Sakra. Ty démoni mě před nima ochráněj. Musej. Vždyť chtěj, abych si ho vzal. Nemohou dopustit, aby se mi něco stalo. Vezmu rubín a pryč s ním někam hodně daleko. Pryč od těch, co o něm vědí, a hlavně co mě znaj. Jen se rozeběhnout a skočit. Nadechnu se, rozeběhnu se do sprintu a skočím po kameni... |
| |
![]() | Tolvaj skočil po tom co vypadalo jako rubí. Sevřel ho do dlaně a dopadl na zem. "Tolvaji, si hlupák,hlupák, ti jsi jen důvěřivec, chamtivec a hlupák" Křičí přízraky a divoce kolem létají. Tví přátelé ti nemohou pomoci. Přízraky do tebe narážejí a trhají ti oblečení, tahají tě za vlasy a prolétávají skrz tebe. "No tak, podvedl vás tak už ho zabíte, chce ho pro sebe, nedá vám ho, jen s ním uteče, zabíte ho no tak zabíte" Vřískají přízraky a divoce kolem vás křižují. Vtom znovu blesk z čitého nebe, přízraky jsou pryč, bubny ztichly vítr přestal narážet do vašich těl. Jste psychicky na dně, přizraky vás dohnaly až na pokraj sebeovládání. Vtom skončila noc a slunce se objevilo za obzorem. Ptáci zpívají své raní písně, ale voda již na místě kdy byla není. Jen čtyři černé pláště v na kamenech leží. Tolvaj rozevře dlaň a v rukou drží rubín černý rubín. Bylo to tak snadné, jen přestát ty přízraky ? pomyslíš si a pohladíš rubín. Vtom tě však začne ničit obrovská bolest dlaně ve které držíš rubín. A ten se promění v černý prach. Ze skal se ozve znovu ten strašný chechot a poté již nic, bolest přejde i když krev z Tolvajovích vytrhaných vlasů stále teče. Věci má rozškubané a je vyčerpaný jako zbytek družiny. |
| |
![]() | Koukám, jak se rubín mění v prach. To ne! To snad ne! Tolik utrpení pro nic? Asi ano... Pak se únavou a zklamáním skácím k zemi. |
| |
![]() | Sesbírám se pomalu ze země vyděšen ještě z těch přízraků. Jaktože jen tak zmizeli? Opravdu mě Bůh vyslišel. No nevím, to by bylo během mého cestování opravdový zázrak, protože zatím se mě štěstí vyhýba velkým obloukem. Vstaňte, musíme sesbírat všechny síly a vypravit se do nejbližšího města pro vybavení. V tomhle stavu, pokud se tu budeme jen tak válet jsme jen snadným žrádlem pro vlky. Přistopím k Tolvajovi. Co to jako mělo být? To má nad tebou chtíč po tom drahokamu takovou moc? Očividně nebyl pravý a ty přízraky nás chtěli zabít. Stála ti za to ta bolest? Mávnu na Hexatona jako znamení, aby přišel ke mě. Příteli můžeš ho vyprostit aspoň z té agónie, kterou právě cítí a vyléčit mu rány? |
| |
![]() | "Měl bych dva návrhy...hehe. Můžeš si vybrat, Tolvaji.... Prnví z nich, můžu tě obrátit v popel mordými blesky, za tu tvoji zradu mi to přijde velmi vhodné. Opravdu sis nemyslel, že bys jsi s ním mohl uprchnout mým kouzlům? A za druhé...můžu zrušit agonii tím, že budu bojovat o nadvládu nad tvým vědomím hypnozou...ano, to by šlo. Přijde mi, že bys asi chtěl to durhé, než umřít." Podívám se, výhrůžně Tolvajovi do očí, a sešlu na něj hypnozu. Tím bych měl vytlačit kontrolu jeho mysli svou vlastní magickou silou. Jak ji vytlačím, tak ještě přinutím Tolvaje dát si sám pořádně do zubů. "Už ti radím, aby jsi podobné srandičky nezkoušel, člověče." A s tím odejdu za ostatními. "Co si myslíte o těch přízracích? Co po nás chtějí?" |
| |
![]() | Noc hrůzy Přízraky mě nabádají, abych vzal rubín. Ne, ne, je to jen iluze, nesmím... Hlasy jsou stále silnější. Musím odolat... MUSÍM... "Nechte toho!" zařvu na přízraky. Nereagují. Musím vydržet, jsou to jen iluze... Nakonec se po rubínu vrhne jeden z mých druhů. Tolvaj. Přízraky na něho křičí, trhají mu oblečení i vlasy. I když jsem ozbrojen, nedokážu se pohnout. Zableskne se a přízraky zmizí.Konečně! "Bože, konečně jsou pryč," vzdechnu a otřu si z čela pot. Zbraně pustím do trávy a vrhnu se k Tolvajovi. "Není ti nic?" zeptám se opatrně. Pak se otočím na mé druhy: "Byly to iluze. Je tady někdo, kdo nechce, abychom se k rubínu dostali. Ale bylo to psycho." Zvednu sekeru a nůž z trávy a donesu je k hromádce mých věcí. "Jdeme. Nebudu se tady zdržovat." Zavolám na Zekusina a začnu se oblékat. |
| |
![]() | Richard má pravdu. Souhlasně kývám. Tím, že tu budeme sedět nic nezmůžeme. Jak jsem před chvílí řekl. Je čas poohlédnout se po civilizaci. Chudák Tolvaj, ta rána do zubů musela celkem dost bolet, navíc ještě když ji dal sám sobě, je to trochu ponižující, ale nic to nemění na faktu, že toto neměl dělat. Myslím, že si se mnou pak bude chtít pohovořit zbytek družiny o jeho důvěryhodnosti. Proč nám nechce moc říct o svém původu? Možná by bylo lepší kdybych ho nechal v té jeskyni svázaného-ho-ho... Ale k čertu, co to kecám? Vždyť já bych nenechal žádného člověka jen tak chcípnout! Jsem služebník Boha přeci a Bůh nám hlásá pomož bližnímu svému. Opráším ze sebe prach, který se na mě dostal jak jsem se válel po zemi když tu létali ty přízraky. Jdeme přátelé. Musíme se odsud co nejrychleji dostat. Pravil jsem a vydal jsem se na cestu. V duchu jsem děkoval Bohu, že nás z téhle šlamastiky dostal. |
| |
![]() | Sbalili jste si všechny věci a vypravili jste se k severu do Dlačí jeskyně a hledati civilizaci. Dlouhé hodiny niic jen les a stromy, občas malý potůček po dnimi tekl, ale nic než tohle jste nepřekonali. Vtom plamen vidíte v dáli. Snad to je vesnice ? co by lidé tady dělali, možná jen tábor další skupiny. Jdete tedy dál a zahlídnete kamennou zeď. Možná to je zbytek hradu, kde lídé se zabydleli nebo ne, možná tam žijí jen příšery. |
| |
![]() | Nevím jak vy, ale já bych se do té zříceniny nějak moc nehrnul. Pojďme raděj dál hledat civilizaci. Už mě celkem z toho všeho chození bolí nohy, ale tak co. Můžu být rád, že jsem vůbec na živu. Možná bych měl poprosit Boha o pomoc, aby nám ukázal cestu kudy se vydat k nejbližšímu městu. Přecijen jsem jeho věrný služebník, tak trochy pomoci z jeho strany by se nám mohlo dostat. Vezmu tedy kříž do rukou, sepnu ruce k sobě a pronesu modlidbu: Prosím Bože, spasiteli všeho lidstva, ochránce moudra a spravedlnosti, ukaž nám cestu kudy by jsme se mohli dostat do nejbližšího města. Bloudíme tu již hodiny. Čekám na odpověď od Vyšší moci a mezitím si všímám jak na mě ostatní podivně koukají. Inu oni opravdu nevypadají jako nábožensky založení. |
| |
![]() | "Já bych tam šel. Možná tam bude pár příšer, ale v našem počtu by to neměl být problém, a vypadá to jako dobré místo na přespání a hledání pokladu. Navíc, nemusíme řešit, kdo půjde první, že, Tolvaji? " |
| |
![]() | Přestože mám zavřené oči, okolí bedlivě poslouchám. Slyším Hexatonovu řečnickou otázku a monotóním hlasem mu odpovím: "První půjdu já." |
| |
![]() | Zřícenina "Souhlasím s Hexatonem. Otázkou je, koho můžeme očekávat. Krysodlaci by byli hračka, ale vážně nechci potkat nějaké další dobrodruhy. A pokud tam někdo bude, budou tam i nějaké předměty. Jdu." Podívám se na Tolvaje: "První nepůjdeš ani náhodou. Tvá chamtivost z tebe udělala trosku neschopnou boje. Půjdeme všichni naráz." Pak do pravé ruky vezmu sekeru a jdu pomalu ke zdi. Bude bitka. |
| |
![]() | Došli jste až ke zdi, kryjete se za ní a plýžíte se k okraji. Když akouknete, vidíte tři trpaslíky v černých kožených zbrojích. Sekery mají v pohotovosti a jedí maso. Vidíte jak další trpaslík hlídá vchod do zřícené budovy a u jeho nohu leží několik mrtvích postav, podobných elfům. |
| |
![]() | Zřícenina Po výstupu s přízraky konečně odejdeme někam pryč. Upřímně, spíše než že bych měl strach mě celá ta situace štvala, hlavně když se tolvaj vrhnul po tom rubínu, jakoby čekal, že ho vážně může ukrást. Hlupák... věřit přízrakům a zlu obecně je hloupost, a to nepočítám to, že by po něm šli všichni lovci odměn v čele s námi a císař by na něj vydal zatykač. I když ta rána do zubů hypnózou byla už přehnaná, navíc to bylo plýtvání magií. Po několika hodinách již dorazíme k civilizaci... ne dorazíme k nějaké dávné civilizaci nyní již obývané zásadně necivilizovanými bytostmi. A pár trpaslíky vraždícími elfy. Co se tam stalo? Možná to jsou také hledači rubínu a tamto byla jejich konkurence.Musíme si dát pozor, je možné, že ať už je přimělo zabít ty elfy cokoliv, je možné že k nám také nebudou mít přátelské úmysly. Ale nejdřív bychom měli zjistit, co se tu stalo. |
| |
![]() | Zřícenina Trpaslíci! A sakra! Tohle bude masakr. Pro ně. "Mám plán. Já odlákám hlídače a vy ho zbijete. Já mu seberu oblečení, převleču se za něj, půjdu do té zříceniny a trochu si s nima promluvím. Kdyby byli nepřátelští, tak na můj signál tam vletíte a zbijete je." Po přednesu se podívám na zříceninu. Jsou to sice mí soukmenovci, ale nepřátelé. A dobrý nepřítel je mrtvý nepřítel. |
| |
![]() | Souhlasím tedy s Richardovým nápadem. Jen si nejsem jistý jestli zavalitý trpaslík vzbudí pozornost jen jednoho stráže. Podle mě by ho nepřehlédl ani poloslepý dědek natož ti cizinci. S tvým nápadem převlečení souhlasím Richarde, ale toho strážce, ať raděj přiláká Tolvaj. Přecijen dovede se chovat tišeji než ty. Vždyť když chodí, tak to nemá daleko od plížení co se hlasitosti týče. *usměju se* Ať uděláte cokoliv přátelé buďte opatrní. Richarde a Tolvaji. Jděte provést svou misi a kdyby něco nevyšlo jak má, tak začněte křičet z plných plic a my ostatní vm příjdeme na pomoc. |
| |
![]() | Zřícenina celou cestu jsem velice zmlklý, přemýšlím o událostech v noci, napadá mě spousta utázek ale žádné odpovědi. ..... Co byli zač? Proč se nás snažili poštvat proti sobě? O co jim šlo? Co mělo za učel jejich malé divadlo..... Kdž se ale dostaneme k podivné zřícenině, tak zpozorním, pomalu se plížím za ostaními. Příplížíme se ke stěně a podíváme se za ni. Tam spatřím mrtvá těla elfů a mě zaplaví nenávist a hněv. Nevím jestli je to kvůli tomu že tam leží nějácí mrtvý elfové které neznám nebo jestli je to kvůli událostem z minulé noci, při který jsem nic nemohl dělat. Já vám dám šanci je dostat zašeptám nebuďte najivní s vaším plánem, čekáte že když se převlíkne trpaslím za jejich muže že ho nepoznají? Spíš je obejdu a napadnu je z jedné strany, budu mířit jenom na ruce a nohy a vy jim vpadnete do zad stisknu svůj luk v ruce |
| |
![]() | Vždyť se podívej na toho strážného Klanire. Je v podstatě stejný jako tady náš Richard. Možná o něco tlustější, ale toho si pořádně ani nevšimnou. Vždyť trpaslíci vypadají všichni v podstatě stejně. *Usměju se* Přátelé, ale co když oni nejsou ti zlí? Co když zabili ty elfy jenom v obraně? Toto je otázka na zamyšlení. Nerad bych zabíjel nevinné. Měli by jsme tam někoho vyslat, ať zjistíme jak zareagují. Nejlépe Richarda. |
| |
![]() | Vtom záblesk do prostřed ohniště a ty stíny je provokují. Plíživá hruza zde vlese kouzlí a vy slišíte jak trpaslíci kvílí. Poté se zjeví ten rubín, nikdo z nich neváhá a chmátne po něm. Po chvíli se začnou prát a dochází na sekery. Přízraky létají kolem nich a bubny hrají. Chechtají se nic víc neslyšíte. Trpaslíci se zabijí, všude ktev a rubín v kapse posledního živého. Vtom přízraky usednout do jejich těl a oni se s obrovským kvílením začali rozpouštět. Vejich střeva se škvařila a jejich oči zmizely. Zbyli jen kosti a i ty se rozpustily v prach. Přízraky se chechtají a s bleskem znovu zmizí. |
| |
![]() | Pěkná podívaná Takže takhle to je... Přízraky se zase objevují, tentokrát ale nejsme jejich obětí my, ale zrovna ti trpaslíci. Pozoruji, jak se navzájem pobijí a poslední přeživší si vezme rubín, ovšem moc dlouho si ho neponechá. Přízraky je totiž posednou a zevnitř rozežerou. A stejně náhle jako se zjevily i zmizí. Přemýšlím, již je mi to jasné, navzdory hrůze a utrpení, které jsme viděli jsem spíše ponořen v myšlenkách než znechucen Již jsem viděl horší věci. Takže ty přízraky zjevně útočí na všechny, kteří se ten rubín vydali hledat. Je možné, že ty elfy potkal podobný osud jako ty trpaslíky a oni je zde našli. Teď jen musíme zjistit, jestli je někdo vysílá, nebo je to nějaké prokletí spojené s rubínem. Také si musíme pořídit něco, s čím bychom s přízraky mohli bojovat, s normálními zbraněmi toho moc nezmůžeme. Zatím to nejlepší co můžeme dělat je ignorovat jejich pokušení, teď když vidíš, co by se ti stalo to snad dokážeš. řeknu Tolvajovi. |
| |
![]() | Přízraky se vrací Dohadujeme se, co udělat s trpaslíky, když vtom se opět objeví ty přízraky. A sakra... Naštěstí nejdou po nás. Trpaslíci jsou více chamtiví než my a tak se o rubín pobijí. Poslední přeživší si vezme rubín, ale přízraky ho ovládnou a rozpustí... Celému divadlu potichu přihlížím. Pak si otřu pot z čela. Pořád jsem nezapomněl na noc. Bylo to strašné. Je to poprvé, ale určitě ne naposledy. Musím se ovládat, abych nepodlehl pokušení. "Beregone, máš zajímavou teorii. Jde o to, že pokud by šlo ty přízraky porazit, už dávno by tady nebyli. Na cestu se vypravilo mnoho dobrodruhů, někteří by mohli vědět o slabině těchto... přízraků. Tak proč tu ještě jsou?" zeptám se Beregona. Přitom se ohlédnu ke zdi, jestli po trpaslících něco nezbylo. Stačila by dýka. Nebo něco k jídlu. |
| |
![]() | Ach ti trpaslíci... Zdá se že chamtivost těchto trpaslíků je přivedla do hrobu. Tolvaj může být rád, že ho nepotkal stejný osud. Každopádně byla to zajmavá podívaná i když celkem nechutná. Myslím, že i on si už teď dá pozor když spatřil co by ho mohlo potkat. Přátelé se začnou bavit o přízracích a o tom zda-li se je dá nějak porazit. Napadla mě myšlenka. Přátelé, nejsou ti přízraci něco jako duchové? Přeci jen, pokud by byli něco podbného, tak by na ně mohli působit stříbrné zbraně. Vím, že jsou přeci jen celkem dosti drahé, ale kdyby každý z nás, byl ozbrojen alespoň malým stříbrným mečem, nic by se myslím nestalo. Mohli by jsme je pořídit ve městě. Stejně se tam musíme stavit pro vybavení na cestu na sever, já si tam chci koupit zbroj a kdybych investoval do několika stříbrných mečů či dýk, tak by mi to nevadilo. Ukážu jim naditý měšec jako znamení toho, že na to mám. I když by po této koupi asi byl měšec rázem prázdný... |
| |
![]() | Mluvíte o tom jak by se přízraky dali odstranit a jste docela překvapení z toho co se událo. Jako první se sebere Richard a vkročí za zeď. Po trpaslících i po tom co na nich bylo nezbyl nic než stříbrný prach který vítr pomalu rozfoukává. Kolem ohniště jsou zdi do kruhu a vypdá to že tu byla věž, ale již dávno ji pohltil čas. (nebo neco jiného ?) Dva metry od ohničtě je kožená torna, zdá se být celkem plná. Mrtví elfové jsou oblečení jen v hadrech a vypadají že se též pozabíjeli navzájem, ovšem nejsou rozložení, zřejmě čas přízraků vypršel dřív než to stihli. Leží v oblouku za kterým jsou stará vrata. |
| |
![]() | U hradu Na Richardovu otázku odpovím tak, že ukáži na mrtvoly. Viděl jsi, co se stalo. Vzbudili v nich chamtivost tak silnou, že se navzájem pozabíjeli, ne že by to měli těžké, většina dobrodruhů je hodně chamtivých a tohle byli navíc trpaslíci. Promiň Richarde. ušklíbnu se. Také je možné, že těch přízraků je více než jedna skupina. Ten nápad nejdřív se vyzbrojit se ukazuje jako čím dál tím lepší, pokud budeme bojovat s podobnými věcmi budeme stříbro potřebovat, magie na všechny nevystačí. Poté přistoupím k vratům a zkusím, jestli jsou zamčená. Měli bychom ty elfy pohřbít, nebo aspoň zpopelnit. Já bych nechtěl, aby tu moje tělo leželo jako žrádlo pro mrchožrouty. |
| |
![]() | Nakonec jste všichni vešli do kamené bývalé věže. Šlapete v trpasličím prachu a snažíte se pohřbýt elfi. Vykopete je mělké díry a ty pak zaházíte kamením. Porozhlížíte se kolem ohniště a vidíte kromě torny i vrata. Beregon zkouší jesli jsou otevřená. Vrata vypadají že ano, jsou poněkud masivní a vystužená kovovými pláty. Jdou, ale poněkud snadno otevřít. Při bližším pohledu Beregegon zjistil, že klika u dveří je do tvaru letícího ducha. |
| |
![]() | Věž Ze zvědavosti jdu za zeď, abych se podíval po případné kořisti. Pár metrů od ohniště uvidím koženou tornu. A je plná kořisti! Vezmu ji ze země. "Něco jsem našel, rychle pojďte sem!" Zavolám na přátele a tornu otevřu. "Ne, nemusíš se omlouvat, to je u nás samozřejmost. Dobrý trpaslík je chamtivý trpaslík. A až dojdeme do města, tak mi to stříbro připomeň," odpovím Beregonovi. Po vyprázdnění torny následuji Beregona k masivním dveřím. "Vejdeme?", zeptám se. |
| |
![]() | Zatím co ostatní se rozhlíží po věži, tak Richard něco našel. Tornu otevřel a vysipal její obsah nelezl v ní: Dvě lahve piva, kylo soleného masa, 50 zlatých, čtyři deky, provaz, dvě louče a pozlacenou dýku. Je možné že před chvílí vyšli z poza dveří, ale to jsou jenom možné doměnky. Přesto vás ty vrata lákají a byla by škoda je tu jen tak nechat. |
| |
![]() | Zřícenina sleduji jaký náš trpaslík má ulovek a potom si prohlédnu dveře a kliku, vypadá to až moc lehce. Vypadá to až moc jednoduše, ale pokud to nezkusíme nic nezískáme, každému by se hodila nějáká dodatečná výbava a byla by škoda to nezkusit Nevím co vy, ale já tam jdu. POdle toho co jsem tu vyděli se ty podivné bytosti snaží uhnat každého do maximálního stavu chamtivosti a potom z něho vysají duši. U těch trpaslíků by ten poslední nejvíce chamtivý proto ho vycucali až z něj nic nezbylo. TAkže když se budeme kontrolovat tak by jsme měli být relativně v bezpečí dojdu ke dveří a chci vejít, ale vři vstupu si dávám pozor na případné pasti a příšery co by tam mohli být |
| |
![]() | Dveře se skřípáním pomalu otevřou. Když pustíš kluku, tak vidíš schody vedoucí hluboku dolů a přitom tě ovane mtrvolný puch. Vypadá to na nějakou starou hrobku nebo něco podobného. Vkročíš na první schod, ale přepadnou tě obyvy. "Měl bych asi přece jenom počkat na ostatní". Pomyslí si Klanir a udělá krok zpět, poté zavolá na ostatní a vyzve je aby šli za ním, podívat se co se tam skrývá. |
| |
![]() | Tak vám nevím přátelé. Jestli nás do té krypty nebo co to je nechcou vlákat ty přízraky. Co když tam je nějaký poklad a oni nás na něj chtěj nalákat a vyvolat v nás chmativost, abychom se navzájem pobili. Mám obavy z té podivné zříceniny. Zvláště potom co jsem viděl. Ti trpaslíci a nejspíš i ti elfové si to způsobili sami, ale přecijen mi jich bylo líto. Mám strach. Je opravdu dobrý nápad abychom šli všichni dovnitř? Co když je to opravdu past? Aspoň jeden z nás by měl zůstat venku a hlídat v případě, že by nás tam ty přízraky chtěli zavřít nebo něco podobného. Klanir už se žene dovnitř. Opravdu mají zájem prozkoumat tuto podivnou oblast. U Stvořitele já nechci. Pokud s tím souhlasíte, tak já zůstanu venku a té hlídky, kterou jsem před chvílí navrhoval se ujmu. |
| |
![]() | "Zekusine, myslím, že bych tady měl zůstat já. Já bych to volání nevydržel a zas bych se pokusil získat rubín, kdyby byla možnost. Já to cítím. Jestli mi nevěříte a nechcete mě tady nechávat samotnýho, bude tady se mnou muset někdo zůstat, ale já dovnitř nejdu." Já tam prostě nejdu, to pokušení ve mě hryže už teď, natož aby mě někdo ještě pobízel. Už nemůžu riskovat. Budu se držet zpátky. |
| |
![]() | Kořist Dvě láhve piva, solené maso, 50 zlaťáků, čtyři deky... "Jupíííí!" vykřiknu a začnu tancovat kolem hromady věcí. Tohle je kořist! Ale nevím, zda to dokážu všechno pobrat. A co kdyby- ne, tohle neudělám-no tak dobře, ale málo... "Pánové, domnívám se, že to všechno neunesu. Proto si kořist, navzdory mému přesvědčení..." Polknu. "...rozdělíme. Je to dvanáct věcí, to jsou dvě pro jednoho." Podívám se na hromadu a vezmu si láhev piva a 50 zlaťáků. "Teď vy. Pokud něco zbyde, beru to já." Pak se podívám na dveře. "Necháme tady Tolvaje. Pokud by tam byly ty přízraky, je po něm. A teď už pojďte, ztrácíme čas a čas jsou pen- rubín." |
| |
![]() | Zřícenina Tak tohle bych do Tolvaje neřekl. Zdá se, že přecijen bude trochu zodpovědný, když si uvědomuje riziko. Nebo se jen snaží zachránit si tu jeho kůži. No ať je to jak je to. Třeba se z něj po našich cestách stane zodpovědný člověk. Hehe, tomu sám nevěříš Zekusine. Richard se rozhodl rozdělit kořist?! no to snad ne. Zatraceně, já jsem do toho trpaslíka tipoval, že i kdyby měl proto udělat cokoliv, tak všechnu kořist odtáhne pro sebe. Já beru to solené maso, kdyby jste někdo měli hlad, tak mi řekněte a já vám kus uřežu. Ještě si vezmu pak jednu deku a ty peníze se nám budou hodit na nakoupení výbavy na sever, ale teď tedy pojďme dovnitř. Na hlídce zůstane Tolvaj a my ostatní prozkoumáme vnitřek tohohle... ať už je to cokoliv vzhůru dovnitř. |
| |
![]() | Tolvaj zůstává venku a vy váhavě vcházíte do dveří. Zapalujete louč a jdete po schodech dolů. Schody jsou dlouhé dvanác sáhů a jsou dosti strmé. Po stěnách roste mech a lišejníky. Když dojdete až na konec, tak vidíte pět sáhů dlouhou a dva sáhy širokou chodbu. Je zakončena sochou válečníka a pod ní leží žulová deska. Po stranách chodby jsou dvoje dveře a vypadají že jsou ze dřeva. Na stropě vysí tři neetopíři a na válečníkove meči sedí černá sova. Vypadá že je živá, protože se hýbe. Náhle k vám otočí svoji hlavu a přiletí k vašim nohou. "Co tu děláte, jste snad vetřelci co mrtvým nedopřejí spánek nebo pouze hlupáci co spánek chtějí pocíti ?" řekne sova a vy jste velice udiveni z toho co jste práve slyšeli. |
| |
![]() | Zřícenina Když vidím, jak se trpaslík dělí o kořist tak jsem dokonale šokovám, chvíli mi tvrvá něž mi dojde, že jsem světkem zazraku Tohle není možné, Trpaslík a on se dělí? já musím snít, být opilý, umírat........... nebo....... rychle se rozhlídnu po okolí jestli neuvidím nějákou halucinogení rostlinu, žádnou nevidím, tak se vrátím z kobky a vezmu si deku Díky řeknu pořád ještě šokovaně. Deku si ovážu kolem pasum aby mi trochu hránila tělo ale hlavně aby nu nezavazela. Poté se už se všemi vrátím do kopky a jdeme na průskum, chodba není zrovna dvakrát krásná. jdu až jako 3, nejsem na boj na blízko tak jsem zdžuji uprostřed svých spojenců. V ruce držím luk a jsem připraven střílet po všem co by jenom naznačilo útok. Nakonec dojdeme do místnoti ve které spatříme sochu bojovníka, na které sedí sova která na na nás promluví Nepřejeme si ani jedno z toho, jsme tu aby jsme zjistili co je toto za místo a pokud možno tak by jsme rádi získali nějáké texty které by nám pomohli proti těm podivným přízrakům řeknu klidně a přitom si dávám pozor na oboje dveře kterou jsou před námi. svoje zaskočení mluvící sovou na sobě nenechám zdát |
| |
![]() | "Richarde, kdybys uměl pořádně počítat, tak bys zjistil, že tu nemáme 12 věcí, ale 62, jelikož každý zlatý se počítá po jednom. Tedy, každému náleží 8 zlatých a 3 stříbrné. Myslím, že se shodnu se všemi, když po tobě budu chtít to zlato ROZDĚLIT." řeknu mu s trochou opovržení nad jeho chamtivostí. "To není návrh." ještě důrazně dodám, a poté se vydám s ostatními dovnitř. Obecně se mi moc nelíbí ten nápad, nechávat tam Tolvaje samotného, může se mu něco stát, anebo se může něco stát nám, jelikož on tam zůstane. Sice ještě nevím proč, ale zdá se mi to jako špatný nápad, ovšem nic nenamítám. "Pokud nám někdo bude nabízet ten hezky metaforicky řečený "věčný spánek", tak ho pošleme zpět i s jeho zbožím, a pokud se nám do cesty připletou nějaké hnijící zombie či kostlivci, tak nápodobně. Nech nás projít, magická sovo, a i když k tobě chovám nejhlubší respekt, nehodláme se tebou nechat zadržet." Pokud nás sova nenechá projít, tak se jí zeptám. "Čeho si žádáš za náš průchod?" |
| |
![]() | S Hexatonovým návrhem o rozdělení peněz musím souhlasit Richarde. Pokud s tím máš nějaký problém, stačí říct. Výhružně se podívám na trpaslíka. Chrám Opatrně postupujeme dovnitř. Jdu ve předu odhodlám bránit své přátelé. Najednou se na nás vznese ta sova. Kdo, kdo jsi? My jsme sem přišli jen ze zvědavosti smím-li podotknout. Nechceme vyrušovat klid mrtvých. Také pátráme po starobylých znalostech o Černém rubínu. Nevíš o něm čistě náhodou něco?... sovo? Celé se mi to tu nějak nezdá. Jsem ve střehu připraven zaútočit, protože tento tvor.. jeli to vůbec živé se nechová moc přátelsky. Uvidíme co se bude i nadále dít. Každopádně pokud je to hrobka mohla by zde být spousta kořisti. Čert vem tu sovu, už jsem si zatraceně dlouho nezabojoval! Vduchu jsem se usmíval, protože co by tu na nás mohlo vylézt jiného než nemrví. |
| |
![]() | Sova odletí a sedne si zpět na meč Válečníka. Já jsem Orenus, strážce téhle hrobky a vy jste ji znesvětili svým vstupem stejně jako ti bídní elfové. A přitom se vznese a proletí nad vašimi hlavami a poté znovu dosedne před vás. Dvakrát zahouká a poté začne znovu mluvit. Ó ano vzpomínám si na ten rubín, byl mocný, velice mocný a málem mě pohltil svoji mocí, asi dva dny jsem měl schopnost zničit či oživit vše, ale poté mi ho vzali zdejší kmeny. Za bouřlivé noci jsem si ho vzal zpět, ale jeho moc mě začala ničit a tak jsem ho odnesl do Dlačí jeskyně a tam by měl být dodnes" Poté se děje něco divného, sova mávne křídli a sešle na vás dvě ohnivé koule. Jednu zastaví štít a druhou odrazí meč, ale sova ji pošle zpět a ta již notně oslabená zasáhne Klanira. Ten odletí do zdi, ale nezdá se že by ho spálila. KDYŽ HLEDÁTE RUBÍN TAK SE PODÍVEJTE NA ONEN SVĚT křičí sova a sesílá vítr a vtom se odklopí žulové víko a z pod něj vyletí čtyři přízraky. Bubny se ozvou, ale tentokrát na vás již přízraky útočí přímo a snaží se vás zlikvidovat. Vtom se sova přemění v orla a také zaútočí. Zekusim ho však shodí ze vzduch a jen ji probodne na zemi a modré světlo vás všechny ozáří a vidí to i Tolvaj skrz dveře. Ticho, klid nikde nic. Přízraky zmizely a sova ani orel tu též nejsou, jen kamenný havran sedí tam kde předtím seděla sova. |
| |
![]() | Čekám u vchodu opřený o dveře. Očima sleduji okolí, ale ušima poslouchám, co se děje uvnitř. S někým se tam baví, tak to snad nebude zlý. Škoda, že jim nerozumím. Přitisknu hlavu co nejvíce ke dveřím. To však nepomohlo, tak jsem se opět postavil do normálního postoje. Hluboko ve mně však hryzala nesmírná zvědavost. Avšak ovládnul jsem ji, a dovnitř nenakoukl. Teď se však zvuky změnily. Hlas neznámého znatelně nabral na hlasitosti, a jeho tón zněl hrozivě. Pak jsem slyšel nejasný zvuk, a poté jako když někdo spadne na zem. Zvuky zevnitř se mění v strašlivé. Otočím se ke dveřím. Dovnitř nejdu. S tím nepočítejte pánové. Koukám tam na ty dveře, jako kdybych mohl vidět skrz. A záhy se to dokonce vyplní. Nesmírně silná záře prosakuje dveřmi a šlehne mě do očí, které ihned potom zavřu. Záře náhle pomine a pak - nic. Ticho. Klid. Mám obrovské nutkání jít dovnitř. V mojí hlavě bojuje chtíč s rozumem. Začnu se mlátit šetrně do hlavy. Pak šetrnost zmizí. Snažím se ovládnout sebe sama. Skloním hlavu a začnu chodit do kolečka. Jo, to pomáhá. Já tam nechci jít, nechci, nesmím. Když se uklidním, opět se vrátím zpět ke dveřím a snažím se zachytit každý zvuk. |
| |
![]() | To se mi nelíbí, ani trochu se mi to nelíbí. Že by zdrojem těch přízraků byla tadyta kobka a magie té sovy? Co to bylo vůbec za bytost? Jakého mohla být původu? Mámé se podívat na onen svět? Co to má znamenat? Sám tomu moc nerozumím. Každopádně nějak to proveditelné musí být. Nikoho nemůžeme jen tak obětovat, protože potom by nám stejně neměl jak informace sdělit. Klanire jsi v pořádku? Jak se cítíš? Přiběhnu k němu a pomůžu mu vstát. Zdá se, že spálený není, ale mohlo se stát, že mu úderná síla toho kouzla zlomila žebro a to by se mu potom špatně cestovalo. Buď by jsme ho museli ve městě nechat nebo by jsme se tam zdrželi o nějakou podstatnou dobu déle. Měli by jsme to tu prohledat. Možná tu ta sova něco schraňovala. Hlavně si dejte pozor na ty hroby, ať vám na záda neskočí nějaký nemrtvý. |
| |
![]() | "Wow...šance, že by se něco takového stalo právě nám v tento čas a na tomto místě je VELMI, VELMI mizivá! Ale což, všichni jsme skoro v pořádku, tak pokračujme!" řeknu jakoby klidně, ale to, co se právě stalo, mi opravdu vrtá hlavou. Stalo se to doopravdy, a potom se ty věci někam přenesly, nebo to byla jen iluze, která se doopravdy nikdy nestala? I ten havran se mi zdá podivný..."Co bychom měli udělat s tím havranem? Mám o něm špatný pocit...měli bychom ho zničit, nebo přinejmenším nějak zneškodnit, pokud je to víc než socha, což myslím že je." navrhnu, a podívám se na něj zblízka. Zkusím identifikovat jakkoukoli magickou aktivitu v tom havranovi, či v jeho okolí. |
| |
![]() | Hexagon se pomalu přibližuje k soše havara a jakmile na ni upře svůj zrak přemění se na sovu a socha se začne třást. Odtrhne pohled a socha znovu utichne. Hexao odstoupí od sochy a připraví se případně na boj. Když se Zekusin podívá do odkryté díry ze které vyletěly přízraky. Uviděl že je plná prachu a na dně leží spoustu černých kamenů. Zřejmě je používaly ty přízraky. Posvítído díry loučí a spatří železnou skříňku. Dveře na obou stranách jsou zamčené a nikde ani stopa po klíčových dírkách. Jen uprostřed je lebka s otevřenýmy čelistmi, mezi kterými je tmavá díra. |
| |
![]() | Místnost Ta sova je divná. A zřejmě i mocná... Dívám se s úžasem na ohnivé koule, které na nás sešle. Klanir to jednou koulí dostane, to však ignoruji. Hmmm, možná, že mi prozradí něco ze svých kouzel. Třeba ty ohnivé koule... Najednou se objeví ty přízraky a spolu se sovou/ orlem zaútočí. A sakra. Tasím sekeru a oháním se s ním po útočnících.Blesky mi moc nepomohou, sova určitě umí i nějaké štítové kouzlo...Zekusin nakonec orla probodne a přízraky i orel zmizí. "Konečně!" oddechnu si. Sekeru mám v pohotovosti a podle rady Zekusina prohledávám místnost. V hledání nejsem moc úspěšný, Zekusin však najde díru s falešnými rubíny. Vtom se socha začne třást a opět se objeví sova. Vezmu sekeru do pravé ruky a mávnu s ní výhružně před sovou: "Kšá, nech nás být, nebo tě rozseknu vejpůl." Chvíli se dívám na sovu, zda zaútočí, ale pak se vrátím k Zekusinovi a dívám se s ním do díry. Určitě je tam poklad. Pro mě... |
| |
![]() | Místnost Ta sova si opravdu nedá pokoj! Nechám ji ostatním, a stoupnu si o trochu dál, abych měl přehled o situaci. Zekusin se šťourá v díře, Richard mlsně za ním. Doufám, že si nemyslí, že nahrabe všechen poklad a pak s ním zmizí. Má ho pouze v úschově, později se rozdělíme. Chamtiví pajzli... pomyslím si, a ušklíbnu se. Zamířím s těm dveřím s lebkou uprostřed. Zkusím do té lebky strčit tu černou dýku, možná se něco stane. Sice to není moc pravděpobné, ale kdo ví. Udělám to tak, aby mi pokudmožno ta lebka neukousla ruku, protože to se teoreticky taky může stát. |
| |
![]() | Hexaton: Vytáhneš černou dýku a strkáš ji do otevřených čelistí lebky. Pro tvé překvapení se tam vejde celá a jeťe tam ruku srčíš po loket, než narazíš na stenu dveří. Šmátráš dýkou s nažíš se neco najíd, nic ti nepřipadá že tam je důležité, ale když chceš dýku vytýhnout, tak jako by se tam za neco zaklíníla, nějaký úchyt nebo podobně. Dýku pár obratnými pohybi vyprostíš a jsi rád že tam nezůstala. Vtom si ale všimneš že díra po nose lebky vypadá podivně, je to spíše kolo s menšími výstupky na bocích. |
| |
![]() | Místnost Podívám se do díry. A je tam poklad! Velká truhla plná peněz! Ale jak ji mám vytáhnout? Otočím se na ostatní. Hexaton píchá do nějaké lebky a zbytek stojí a mlčí. To je pomoc. Takhle tu truhlu nevytáhnu.Chvíli si prohlížím "skříňku". A co... kdybych do té díry skočil? Co když je hlubší, než si myslím? A navíc tam můžou být ty přízraky... Nakonec se odhodlám ke skoku. Vrátím se ke stěně, vak hodím na zem a pak se rozběhnu a skočím do díry. "Kdyby byly problémy, mám ve vaku provaz..." zavolám na ostatní z díry. |
| |
![]() | Richar: Skočil jsi do díry a zabořil jsi se až po kolena do falešných rubínů, ale v zápětí z nich byl do poloviny holení popel. Sklonil jsi se k truhle a zkusil ji otevřít, nejde to, vypadá zamčená, zatřepeš s ní a ze spodu vypadne klíč, strčíš ho do dírky a otočíš, cvakne to a vršek se sám otevřel. Ve vnitř byly dvě kulaté snad zlaté tyče s výstupky na bokou. Nic víc nic míň. |
| |
![]() | Díra Tady je ale rubínů. Tohle by byl krásný poklad, kdyby byly pravé. Ale nejsou! Achjo. Naštěstí je tady truhla. S pravým pokladem. Skloním se k ní a snažím se jí otevřít. Nic. Tak to su v řiti. Naštvaně s truhlou zatřepám...Klíč! Rychle truhlu otevřu. Pokl-Cože? V truhle jsou jen nějaké tyče. Zlaté tyče! Jednu hodím na zem a přikryju ji hlínou a popelem. Až se nikdo nebude dívat, tak ji vezmu a schovám si ji. Druhou tyč zvednu nad hlavu a zakřičím: "Je tu nějaká zlatá tyčka...s výstupkama!" Čekám, jak na to budou reagovat ostatní. |