W30K - Nová hereze
hrálo se Dvakrát týdně
od: 01. prosince 2013 02:29 do: 26. května 2016 12:39
Dobrodružství vedl(a) katcher
| |
 | 31. milénium. Velká křížová výprava, vedená Císařem, vrcholí. Lidstvo opět dosáhlo na hvězdy a další a další kolonie se přidávají k Císařství. Za pomoci dvaceti legií Vesmírných mariňáků, vedených Primarchy, se konečně blíží Zlatá éra lidstva. Za Krusádou se ale skrývají také potoky krve, vyvražděné světy těch, kteří nechtěli přijmout Pax Imperialis a tisíce mrtvých nelidí, od kterých musela být galaxie očištěna. Cui licitus est finis, etiam licent media. Na každou akci je ale adekvátní reakce a Císař dal do pohybu prastaré síly, které se mu již několikrát snažili zhatit plány. O lidské impérium se zajímají děsivější síly nežli prastaří Eldar..Kdo podlehne vábení moci, kdo se vyvleče z pavučiny lží a kdo si udrží víru? Náš příběh začíná ke konci Krusády. Za pár dní byli všichni Primarchové pozváni na Ullanor. Hvězdný systém, kde skončila válka proti Orkům, kteří byli potlačeni třemi legiemi, v čele s Vlky Luny, pod vedením Hora Lupercala. Plánují se velké oslavy, vojenská přehlídka a důkaz síly Impéria. Někteří primarchové odmítli, někteří se dostavili, ať už s doprovodem či skromněji. Císař má prý pro všechny důležitou zprávu.. Tolik k úvodu, stejně většina z nás ví, jak to bylo dál. Ale co kdyby se situace vyvinula jinak? Co kdyby čestný titul ArciZrádce nedostal Horus, ale třeba Konrad Kurze? Jak by se vyvíjeli dějiny lidského Impéria dále? Přežil by Císař? A to se dozvíme v následujícím dobrudružství… Hledám teda poněkud netradiční sbírku postav..Není je třeba představovat, ale přeci jen : Lion El´Johnson, primarcha Temných Andělů – Strategický génius, jeden z nejlepších stratégů. Ale šeptá se o něm mnohé. Třeba to, že má velkou slabost pro ne zrovna férové chování. Tu ránu pěstí mu Leman nikdy neodpustí. Fulgrim, primarcha Císařových dětí. Jediná Legie, která může nosit císařskou Orlici na hrudi. Legie i Primarch jsou posedlý touhou po dokonalosti a chtějí se přiblížit Císaři. Perturabo, primarcha Železných válečníků.Mlčenlivý, hrozivý obr. Génius, co se týče obléhání a stavby opevnění. Chladný logik, věčně tiše soupeřící s Rogalo Dornem. Leman Russ, primarcha Vesmírných Vlků. Divoký barbar pro jedny, neohrožený válečník pro druhé. Nepatří mezi nejgeniálnější mezi svými bratra a k problém přistupuje často velmi přímočařeji. Ale jeho práce má také výsledky, mnohdy mnohem lepší. Rogal Dorn, primarcha Císařských pěstí. Zarputilý, zásadový, chladný. Primarcha, u kterého nikdo nikdy neviděl úsměv. Brilantní stavitel pevností a perfekcionista. Konrad Kurze, primarcha Pánů Noci. Nebo také Noční lovec. Děsivý a bledý, jeho oblíbenou zbraní je strach. Celé systémy se vzdaly, když se dozvěděli, kdo se blíží. Primarcha, trpící děsivými sny o nejjisté budoucnosti. Sanguinius, primarcha Krvavých andělů. Též zvaný Anděl, pro jeho křídla. Inkarnace krásy a dokonalosti, v jistém slova smyslu. Inspirující vůdce a vynikající šermíř. Angron, primarcha Pojídačů světů. Válečník, oproti kterému je Leman gaučový pes. Neustále a neuvěřitelně naštvaný, Angron žije jen pro potěšení z ničení a zabíjení. Pro mnohé je to spíše živel než osobnost. Horus Lucercal (Vlci Luny) – Briliantní stratég, všemi obdivovaný, Císařův nejblíbenější syn.Jeho slabinou je ctižádostivost. Magnus Rudý, primarcha Tisíce synů. Mág, mystik, obr a kyklop. Mnoho označení pro jednoho z nejnadanějších Císařových synů.. ..a další, které není třeba představovat. Dobrodružství je také možno se účastnit za jiné postavy, povětšinou první kapitány (Kharn, Abbadon) či jiné drsňáky bez báze a Hany (Loken, Garro ,Malcador) či někdo z Marsu. Tam je jen otázka zapojení, protože ano, hra se bude točit okolo primarchů. Požadavky : Snášet terror Jediného a Mocného Boha (PJ/GM) Rámcovou znalost světa W30K a toho, čím se liší od W40K. Žádná Inkvizice a tak.. Jistá toleranci k GM.. Základní znalost gramatiky a stylistiky. Rozumné příspěvky. K tomu patří ale bohužel a bohudík myšlenky postav, které by – z pochopitelných důvodů – neměli vidět ostatní. Takže šeptem posílejte i GM. Nabídky : Zajímavý příběh…hmm…Grimdark…Potoky krve…Zrada…Tisíc slonů Hraní v snad udržitelné kadenci (Nikoliv 1 příspvek za hodinu, ale nikoliv týdenní věšáky) Krásný setting Warhammeru a Impéria předtím, než se to celé pokazilo. Smrt. Hrozí všem. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Jediná věc, z které máš strach. Nepřirozená, divná věc. Velké vědomí, velká moc…naštěstí spící. Nejsi schopen to správně pojmenovat. Zároveň tě děsí a zároveň fascinuje, protože je to něco silnějšího než ty. Co to je? Jak to ovládnout? „V znalostech je síla, dobře je skrývej.“ Ostatně, „zmizelá“ knihovna Vlčího Řádu hovoří za své…Až skončí Krusáda, bude dosti času na řešení tohoto problému.. A to je také jeden z důvodů, proč jsi část své Legie nechal doma. Mohli by mluvit, někdo by se mohl ptát a nemuselo by to celé dopadnout dobře. Ostatně, Luther je jen člověk a na Křížovou výpravu by neměl sil..Pověřil jsi se důležitým a čestným úkolem. Bez jeho správy Calibanu a nových rekrutů by Legie nevydržela nápor a ztráty, které měla i navzdory své nadřazenosti. Co se týče působení Temných andělů během Krusády, sklidil jsi mnoho úspěchů a Pamětní síň tvé vlajkové lodi, Křídlo Temnoty, zdobí mnoho trofejí a memorabilií. Všechny operace, ať už proti světům, které se odmítli přidat či proti xenos, byly provedeny čistě, překvapivě a svým způsobem sterilně. Plýtvání zdroji a časem ti víceméně nikdy nešlo. Udeřit v nejvhodnější okamžik, maximalizovat ztráty nepřátel, minimalizovat své. A to že vaše údery byly značně nečekané, protože na onom světě slavili svátek hojnosti a štědrosti? Vy jste Temní Andělé, nositelé slova Císaře a podobné pohanské nesmysly vás nikdy nezajímaly. Víš, že Lorgar by se za to na tebe tvářil asi zašmutile, ale on už je takový. Tak jak tak ti přijde, že tvá snaha nebyla dostatečně oceněna. Spousta tvých bratrů je, přiznejme si to, hloupější. Rozhodně nedosahují tvých výšek a mrhají svým potenciálem. Metoda „Vlítneme tam a rozbijeme pár hlav“ sice funguje, ale prosím…Ostatně, také moc dobře nechápeš, proč Císař toleruje činy Angrona a Konráda. Vnitřně chápeš, že režim postavený na strachu nemůže dlouhodobě fungovat..To, že dovedeš budovat a vládnout jsi již ukázal na Calibanu. Nyní je Krusáda v nejlepším. Vše jde, tak jak má… Zpráva o tom, že se máš dostavit na Ullanor tě překvapila. Dobře, poražený galaktický systém a vyhlazeno pár orků, ale proč ta pompa? Proč ta zpráva? Rozhodně to není obvyklé. Ale na zprávě je pečeť samotného Císaře a sám víš, že této „prosbě“ nejde odmítnout. Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Každý den ale není posvícení, spousta tvých bratří a druhů se změnilo pouze ve vzpomínky a v jména, na které se připíjí na hostinách. Sven Harpunář, Kjold Hlavosek, Ymur Silný a další, další. Tichý zástup mrtvých válečníků…Tvých válečníků. Je jednoduší tvářit se jako barbar, zuřivě máchat mečem a poté večer do sebe naklopit sud Fenriského ležáku…Ale o samotě, kdy jsou s tebou jenom Freki a Geri, dva vlci z Fenrisu, už situace není tak bouřlivě veselá. Je několik věcí, které ti dělají starosti a které musíš vyřešit sám. Pár problémů, které ti trošku nedají spát. První je Canis Helix a její nestabilita..Ačkoliv jsi hlavně válečník a rýpání v podobných věcech necháváš jiným bratrům, stále jsi Primarch a tvůj intelektuální potenciál je neporovnatelný s Astartes. Helix je tvé dědictví Legii, tvůj odkaz a také prokletí, které jsi jim nevědomky zanechal. Počet incidentů proměny v Wulfeny se pomalu, ale jistě zvyšuje. A to není dobré. Že by to mohlo mít na svědomí Oko Zla? Ostatně z Fenrisu to do té podivnosti není moc daleko.Zatím díky euforii z Krusády nebyl čas se tomu věnovat, ale do budoucna by to mohl být problém, který by ohrozil samostatnou existenci tvé Legie v té podobě, v které ji chceš mít. Naštvaně si promneš čelist a vzpomeneš si na staré heslo, které si viděl na Teřře. NEMO ME IMPUNE LACESSIT aneb „Nikdo mě neurazí beztrestně.“ Tu ránu pěstí Lionovi nezůstaneš dlužen. Ostatně, nejde o ránu, ale o celou tu urážku. On ti vzal něco, co bylo po právu tvé. A to neměl. Ostatně, s více bratry zrovna nevycházíš v dobrém. Třeba s Magnusem Rudým, kterému naštěstí Císař utl ty jeho nechutné čáry a zvrácenosti. Z toho nikdy nebude nic dobrého. Ať se Tisíc Synů naučí bojovat a ať zvednou čumák z knih. Čáry nikdy nikomu neprospěly, zatímco v pořádném meči a bolteru, vedených válečnickou zuřivostí, je síla lidstva. Corax to chápal, Rogal Dorn také a na Nikee to dali najevo. Jiní bratři jsou, hm, trošku problematičtější. Ano, Horus Lupercal, Rogal Dorn a pár dalších včetně Vulkana si zaslouží úctu. Konrád?Kde je válečnická čest v duchaplném masakrování? Angron? Ten se pomalu, ale jistě stává jen problémem. Na rozdíl od něj se stále ovládáš a to dokonale, i když to tak občas nevypadá… Zpráva tě zastihla při oslavách vyčištění jednoho světa, kde místní populaci byla zužována Eldary, jezdících na obřích ještěrech. Byl to dobrý boj. Zpráva o tom, že se máš dostavit na Ullanor tě překvapila. Dobře, poražený galaktický systém a vyhlazeno pár orků, ale proč ta pompa? Proč ta zpráva? Rozhodně to není obvyklé. Ale na zprávě je pečeť samotného Císaře a sám víš, že této „prosbě“ nejde odmítnout. Zobrazit SPOILER |
| |
 | soukromá zpráva od Leman Russ pro Vzkaz mě zastihl v momentě kdy jsem meč zarazil do srdce snad posledního Eldara co tady je. Freki a Geri mezitím pomalu trhají na kusy jeho, i oproti nim, mohutného ještěra. Co bylo překvapivější než naše poměrně snadné vítěství je ten vzkaz. Zrovna jsme vyčistili planetu a hned mám odletět na nějaké setkání, kdyby to nebylo od Otce nejspíš bych ten vzkaz nechal být. Ale něco mi říká že tohle bude důležité, i pro mě a mé vlky. Imperium má pořád spoustu nepřátel se kterými je potřeba se vypořádat. Další slavné bitvy kam vést mé udatné Hvězdné vlky a další planety co osvobodit. A my se místo toho budeme zdržovat s nějakým shromážděním, které se určitě ještě protáhne. Prudce vytrhnu meč z eldara a položím si ho na rameno. Rovnou zavolám jednoho z vlčí gardy abych mu předal rozkazy: Necháme tady jednu lod s vojáky, kdyby se pokusili eldaři vrátit. Bude to pro vojáky vítaný odpočinek před další misí. Já se vydám v nejrychlejší bárce na Ullanor spolu s vojáky kteří se nejvíce vyznamenali během boje o tuto planetu. Na lod je pozvu pod jednoduchou výzvou, dávám vám možnost setkat se s Císařem. Tyto adebty nechám na velitelích družstev, přece jen oni sami nejlépe posoudí jak si v boji vedli. Už s vyčistěným mečem se vydám do výsadkového člunu aby nás odvezl nahoru do lodí. Freki s Gerim, jdou samozřejmě po mém boku, ještě špinaví od krve toho ještěra. V hlavě mi víří hromada otázek. Nejen ty se kterými si lámu hlavu pořád ale i to náhlé Císařovo zavolání. Proč tak náhle? Proč zrovna Ullanor? Nejpravděpodobnější mi příjde že se chce vypořádat s narůstajícími problémy mezi legiemi. Přece nemůže nechat Conrada a Angrona nechat vraždit celé planety, navíc bez důvodu. Naštěstí Magnusovy zatnul jeho bláznovství, ted ještě aby se postaral o ně. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Závist, omezenost, neschopnost vidět věci v širším měřítku. To vše eskalovalo na Nikee. Tvé argumenty a touha po vědění byly ubity barbarstvím, tmářstvím a předpojatostí. Někteří se prostě nedostanou z svého stínu, který jen mlátí někoho tupě do hlavy, rozbíjí a ničí. Tebe a Tisíce synů se to dotklo nejvíce, přeci jen jste na tomto učení byli životně závislý. Nyní je tvá Legie neohrabaná, nemotorná a tak trošku zastaralá. To vše jen díky tmářství a nařízení. Ale jedno staré terranské rčení říká, že kde není žalobce, není ani soudce. Z fluktuací warpu jsi si jist, že někteří členové tvé Legie se stále věnují studiím a praktikováním toho, co bylo Lemanem nazváno „čarodějnictvím.“ Na rozdíl od ostatních bratří byla tvá Legie stažena na Prospero, na přeškolení a převýcvik. Nepanuje zrovna dobrá nálada. I ty sám trávíš většinu času sám, v své malé skleněné pyramidce. Až na tu jednu jedinou noc vše probíhá značně monotóně. Na tu jednu jedinou noc, kterou nemůžeš dostat z hlavy a to díky snu.. Planeta, povrchem odpovídající Měsíci, jen trošku namodralejší. Jediné, co je na jejím povrchu, je jakýsi Eldar. Vysoká, štíhlá postava, zahalená v plášti, černějším než noc, zdobeným podivnými ornamenty. Opírá se o hůl a podívá se tvým směrem, cítíš z něj neuvěřitelnou moc..Zlomek té původní, kdy Eldaři vládli celé Galaxii. Sundá si helmu a odhalí tak ušlechtilou tvář, s ostře řezanými rysy a mandlovýma očima, v kterých se značí moudrost eonů. „Přináším varování, mon keigh. Tvůj stvořitel dal do chodu nevědomky strašný stroj řetězících se událostí, končících kataklysmem pro celou vaši říši. Ničivé síly jsou již v pohybu a spřádají okolo vás svojí pavučinu. I ty jsi v ní lapen a zapleten. Tvý bratři se také stávají pomalu, ale jistě jen pěšáky v Velké hře. Nabízím ti pomoc, je ale jen otázkou, jak s ní naložíš….“ Řekne rytmickým, nepřirozeným hlasem a přistoupí k tobě a cosi ti vtiskne do dlaně. Probudíš se a ruce máš malý, namodralý kamínek, vybroušený do perfektního oválu.  O několik dní později přijde zpráva o tom, že ty a tvý nejlepší se máte dostavit na Ullanor, za účelem oslavy vítězství nad orky. Zpráva tě překvapila. Dobře, poražený galaktický systém a vyhlazeno pár orků, ale proč ta pompa? Proč ta zpráva? Rozhodně to není obvyklé. Ale na zprávě je pečeť samotného Císaře a sám víš, že této „prosbě“ nejde odmítnout. Zobrazit SPOILER |
| |
| První krok... Ullanor. Vcelku nezajímavý systém, další z stovek, které lidské Impérium pod Císařovým vedením obsadilo, vyčistilo od orků a připojilo k neustále se rozrůstající říši. Slavné vítězství nad Orčím Waaagh! Urlakka Urga a zašlapání do země celé jeho chatrné říše. Sto tisíc vesmírných mariňáků z legií Bílých Jizev a Ultramariňáků, v čele s Horem Lupercalem a jeho Vlky Luny, kteří si to jako hrot oštěpu namířili přímo do středu nepřátel a dle oblíbené Horovi strategie „Usekni hlav a zbytek umře“ porazili za cenu vysokých ztrát orčího šéfa..Zbytek jeho říše se poté začal rozpadat jak domeček z karet a po celé systému se vztyčovaly vlajky s imperiální orlicí. Ullanor 4 se začal pomalu předělávat na svět, který spatří Imperiální Triumf, slavnostní přehlídku, paradenmarš na počet tří Legií. Bourají se hory, plní se údolí a na celé planetě panují ruch, který z planety dělá skoro mraveniště. Chystá se oslava, kterou Galaxie již dlouho neviděla. Samozřejmě nic nejde bez mírných komplikací, ale ty jsou opravdu, opravdu mírné. Buď občasné selhání techniky, lidského faktoru anebo prostě morálky. Adeptus Arbitres nezahalí. Ale to je jiný příběh. Ten náš se začíná odehrávat v okamžiku, kdy nedaleko Ullanoru se z warpu vynoří vlajková loď samotného Císaře, Zlatý orel. V ten okamžik se hemžení zdvojnásobí, někteří omdlévají z náboženského osvícení, prostě panika. Astropathický provoz trojnásobně zhoustl s tím, jak další gigantické lodě vypadávaly z warpu. A že jich bylo, rozhodně víc, než kdokoliv čekal. Setkání. Snad všichni Primarchové, jak se zdá, obdrželi pozvánku, podepsanou jejich otcem. Mnozí přijali, někteří z důležitých důvodů odmítli. Ale dorazilo Vás tolik, co nikdy. Skoro to zde začíná připomínat Terru a v současný okamžik se pravděpodobně jedná o největší koncentraci imperiální síly v jednom segmentu. Všichni ale víte, že návštěva nebude trvat dlouho, tak maximálně týden. Kvůli běžné ceremonii by sem většina z vás nepřijela, ale v dopise stálo, že se jedná o důležitou a naléhavou událost. O co ale jde, to neřekl..Některé z vás primárně žene zvědavost, jiné povinnost a další jen možnost oprášit staré křivdy a trošku si přisadit.. Nyní je několik hodin před slavnostní ceremonií. Vašeho otce jste zatím neviděli, pouze Malcadora Sigilitu, který vypadal značně unaveně a ustaraně. Ostatně, jako vždycky. Být Císařovou pravou rukou a nejbližším spolupracovníkem nemůže být jednoduché. Malcador se za Císaře tak nějak omluvil, že prý poslední dobou „není v své kůže“ a je „nezvykle zádumčivý“ a poté vás opustil. Nezbývá než čekat. Váš doprovod, vaši nejlepší vojáci byli zařazeni do vítězného průvodu, což je jedna z největších poct a uznání, kterého se jim mohlo dostat. Vám leč přísluší místo na nejčestnější tribuně, po boku svého otce.. Ale to až za chvíli. Nyní jste v slavnostním sále narychlo zbudovaného komplexu..Všude visí vlajky, obrazy zachycující některé z vás při slavných vítězstvích či zajímavosti, objevené a nalezené během Krusády. Uprostřed sálu je velký stůl, na kterém je, jak se tak říká, hojnost jídla a pití na ukojení hladu a žízně. Škoda že také neukojí nervozitu, která z některých skoro kape. Být v jedné místnosti se svými „bratříčky“ po tom, co vám provedli v minulosti, je skoro výbušná směs. Ale respekt a úcta k vašemu otci vás přeci jen drží zkrátka… Nyní je poslední možnost prohodit pár slov, než zhruba za hodinu vyjdete za aplausu celé planety na slavnostní tribunu… |
| |
 | soukromá zpráva od Magnus Rudý pro "Jsem-li něčím vinen, tak je to pouze snaha o šíření vědomostí" Ta bolest ze zrady. Sužující. Spalující. "Pokud budeš nadále procházet Warpem, Magnusi, slibuji ti, že tě zničím. Jméno tvé a tvé legie bude vymazáno z Imperiálních záznamů, navždy." Ne z lidských srdcí, ale paměť zapomene, zapomene na to, oč jsme se snažili. Proč? Za co? Jsem tak bezbranný vůči hlouposti svých bratří, co na tom, že jsme toho tolik dokázali? Proklínám tě, tebe Otče, i své slepé bratry! Vás všechny! Ten chlad. ta prázdnota. Obklopen svými Tisíce syny, zavržen svou rodinou, proč? Jednám v nejlepším zájmu Impéria. Vytvořil jsem dokonalou strategii založenou na spolupráci, co z toho zbylo? Nic! Ne, musí se pokračovat dál. Nemůžete psykerovy zakázat používat svoje schopnosti, ne. Nechci vidět zbytečně umírat své Syny. A ty víš, co tím vymyslím, Ahzeku. "Podřídíme se vůli Císaře, ale kdyby mezi vámi a vaší smrtí stálo jen jediné kouzlo, použijte jej. Narodili jste se s darem, tak jej využívejte. Zůstaneme Rudými čaroději z Prospera, i když nám doba nepřeje a i když nás můžou prohlásit za zrádce. Nebudeme ohrožovat naše životy jenom proto, že mnoho mých bratrů si nevidí ani na špičku nosu a Otec nechápe, že to, co děláme je správné. Naučme se tančit, jak oni pískají, ale nezapomínejme rytmus vlastních srdcí!" Samozřejmě, byl tady ten sen. Pokud to ovšem byl sen. Spíš vize. La ani u jednoho se nestává, že by jste se potom probrali a měli toho víc, než to, s čím jste do snu, či vize upadli. Někdo by se zeptal, proč to udělal, nebo co je ten kámen zač, mě zajímalo jen jediné, jak to udělal A proč mě to ještě nenapadlo. Ano, byla tady možnost teleportace, ale pouze předmětu? Bylo náročné prolomit ochranu Prospera a Skleněné pyramidy. Někdo to dokázala, jak? Pozoroval jsem své Syny, atmosféra zoufalství se vznášela nad námi všemi. Zoufalství. pokoření. Beznaděj. Přesně to, co dokáže Konrád během chvíle, dokázal Koncil během několika hodin. Úchvatné. Kdos e učí od koho? Setkání na Ullanoru Druhé kolo Koncilu - Ullanor, soud chytřejších těmi hloupějšími. Chtěl jsem si vymyslet nějakou omluvu, abych tam nejezdil. Myslím, že bych chtěl některé z nich zabít, jednoho po druhém. Co s Russem? Uděláme něco unáhleného? Něco, co nás oba potěší. "Ahzeku, ať se připraví Photep a Kult Skaraba, vyrážíme na Ullanor." Cesta na Ullanor mi poskytla dost času přemýšlet, ne že bych v poslední době přemýšlel málo, jenže pořád tady byl ten malý modrý kámen. Nechat si pomoc od Eldarů? Lion by asi moc nesouhlasil. O co tady jde? Co je ta hrozba? má nějaký tvar nebo je to jen blábolení psychicky nestabilního, ne to ne, na to byl až příliš příčetný. Co měl tedy na mysli, když říkal zlo? Ano, všichni jsme pouze loutkami, více či méně. A co když to nedefinované něco již dávno zastínilo Otcovu mysl, co potom? A co když to postihlo některého z mých bratří? Nebo co když se to teprve stane? Ta představa mě opravdu vyděsila. Bratr proti bratru, idea proti ideji, stejně jako na Nikai. Pozoroval jsem modrý kámen snad celou cestu, zkoumal jsem jej co je zač a zda-li se skrz něj dá najít majitel, jen tak okrajové jsem se snažil,a by mě nespatřil ve Warpu Otec. Samozřejmě, že jsem to musel dělat Imperiálním způsobem, ne vlastním. Respektuji nařízení svého Otce, dokud někomu nepůjde o život. Věřím, že chaos, který tady vznikl z celého toho obrovského podniku má za následek to, že jsme tady všichni, všichni na jednom místě. Nemohli bychom se každý pohybovat jinde? Třeba na opačných koncích vesmíru? Asi ne. Ne, že bych proti některým svým bratrům něco měl, ale je lepší domlouvat ses nimi jinak, než tváří v tvář. Některé jsem viděl rád, některé ne a některé jsem ani vidět nechtěl. Procházením po místnosti a prohlížením obrazů jsem si krátil čas. Zabít těch několik nervózních minut. Roboute po vítězné bitvě. Rogal před dobýváním hrdinsky skloňen nad plátny. Jaghatai a jeho jízda. Fulgrim, který prosvětluje sám celé plátno. Andělský Sanguinius. Návštěva Císaře na Konrádově domovském světě. Lion se svou Lví gardou. Lion a Russ při bitvě Dunu. Šel jsem dál. Petrurabo. Mortarion. Corax, ve vzduchu. Angron drtící své nepřátele ohromnou silou. Lorgar spodobněný, coby spravedlivý dohlížitel na čerstvě dobitý svět. U dalšího obrazu jsem se zastavil mnohem déle. Můj první velký triumf. Já a spousty mrtvých nepřátel. 'Tehdy se zdálo vše mnohem jednoduší. Povzbuzeni takovým vítězstvím jsme se hnali dál chtějíc všem dokázat, že za to stojíme. Russ a Mortarion, zabít je málo.' Vypadám zamyšleně, ztrápeně a unaveně, zhruba tak, jak v tuto chvíli asi Otec, i když každý trpíme zjevně na něco jiného. Nevím, jak všem nám drahého Císaře, ale mě trápí jeho rozhodnutí z Koncilu. Nepřítomně jsem vytáhnul malý modrý kámen a začal si s ním pohazovat, zíraje na můj obraz. Vyhodit. Zachytit. Vyhodit. Zachytit. Znova. A Znova. A ještě jednou. A pořád. Přemýšlel jsem. 'Měl bych to říct Císaři? Ať už mu řeknu cokoliv, bude si myslet, že se jej snažím přesvědčit o jeho rozhodnutí, ale o tom Eldarovy by vědět měl. Samozřejmě, že bych se snažil přesvědčit jej, aby si to rozmyslel, jenže stejně bych se k tomu dostal. Co to musí být za zlo, kvůli kterému nás chtějí Eldaři varovat? Není to úskok z jejich strany? Ne. Nebo možná? Ne. Každý kdo nevypadá jako člověk, nemusí být hned podezřelí, či lhář. Já o tom něco vím. Takže operujme s tím, že měl pravdu. Musím Otce varovat? Taky mu nemusím vše říkat, když on mi neříká skoro nic. Chci znát tajemství Warpu, ale ty se Otče nepodělíš. Musím je hledávat sám. Znova objevovat to, co ty už dávno znáš. Sám se spálit, když ty jsi tomu mohl zabránit. Jenže ty to neuděláš, protože posuzuješ svět ze svého úhlu pohledu, ne z pohledu nás, jak s oblibou říkávají Fulgrim s Lorgarem, nedokonalých bytostí, proto nemůžeš vidět to, co dokážeme vidět mi, a proto mi nikdy neuvidíme to, co vidíš ty.' |
| |
| Ullanor, moji drazí bratři Věřím, že chaos, který tady vznikl z celého toho obrovského podniku má za následek to, že jsme tady všichni, všichni na jednom místě. Nemohli bychom se každý pohybovat jinde? Třeba na opačných koncích vesmíru? Asi ne. Ne, že bych proti některým svým bratrům něco měl, ale je lepší domlouvat ses nimi jinak, než tváří v tvář. Některé jsem viděl rád, některé ne a některé jsem ani vidět nechtěl. Procházením po místnosti a prohlížením obrazů jsem si krátil čas. Zabít těch několik nervózních minut. Roboute po vítězné bitvě. Rogal před dobýváním hrdinsky skloňen nad plátny. Jaghatai a jeho jízda. Fulgrim, který prosvětluje sám celé plátno. Andělský Sanguinius. Návštěva Císaře na Konrádově domovském světě. Lion se svou Lví gardou. Lion a Russ při bitvě Dunu. Šel jsem dál. Petrurabo. Mortarion. Corax, ve vzduchu. Angron drtící své nepřátele ohromnou silou. Lorgar spodobněný, coby spravedlivý dohlížitel na čerstvě dobitý svět. U dalšího obrazu jsem se zastavil mnohem déle. Můj první velký triumf. Já a spousty mrtvých nepřátel. Vypadám zamyšleně, ztrápeně a unaveně, zhruba tak, jak v tuto chvíli asi Otec, i když každý trpíme zjevně na něco jiného. Nevím, jak všem nám drahého Císaře, ale mě trápí jeho rozhodnutí z Koncilu. Nepřítomně jsem vytáhnul malý modrý kámen a začal si s ním pohazovat, zíraje na můj obraz. Vyhodit. Zachytit. Vyhodit. Zachytit. Znova. A Znova. A ještě jednou. A pořád. Přemýšlel jsem. |
| |
| A takhle to začíná Všichni primarchové a sám Císař lidstva na jednom místě. Tahle kombinace mi příjde výbušnější než orčí mina na kterou jsem právě šlápl. Snad každý pud v mém těle napovídal že to nedopadne dobře a něco se stane... Něco co ovlivní nás všechny. Všechen ten zmatek, nacpání tolika marináků do jednoho sektoru, ikdyž by mohli být užitečnější jinde. Minimálně jedna dobrá věc z toho vzejde určitě. Pro mladší vlky to bude životní zážitek, účast na přehlídce, možná i uvidí Císaře na vlastní oči. Doma na Fenrisu o tom budou mluvit celé týdny. Ale zpátky do místnosti kde jsme. Přišel jsem tam následován svým nejvěrnějšími společníky. Freki a Geri, moji dva vlčí bratři, se drží klidně u mě. Ale pohledy jim neustále utíkají ke stolu s jídlem. Pokud mě někdo dokáže porazit v množství snědeného jídla jsou to právě oni. Zrovna jsem se s Vulkánem docela živě bavil o těch obrovských ještěrech co mají na planetě. Docela mě zaujali a rád bych s nimi porovnal síly, jen na to mít dost času. Nakonec se s ním rozloučím přátelském poplácání po rameno. No přátelské, normálnímu člověku bych tím nejspíš polámal nějaké kosti v těle. Od něj si to namířím rovnou ke stolu kde si vezmu korbel s pivem a hodím kus masa Frekimu s Gerim. Čím blíže byla ta chvíle setkání se s otcem tím víc jsem musel myslet na to co se chystá. Kdo ví co si to na nás vymyslel. Instinktivně začnu Frekiho hladit po hlavě a prohlížet si ostatní bratry v místnosti, očividně stejné nervozní jako já. |
| |
 | Ullanor Vcházím do sálu, oděn do bohatě, mistrovsky zdobené zbroje, přes niž mám přehozený těžký, temně fialový plášť ze silného sametu. Jeho lemy jsou zlatě vyšity propletenými, abstraktními motivy, spony, držící jej na náramenících, pak připomínají malá, zlatá křídla. Bílé, dlouhé vlasy mám, jako ostatně vždy, pečlivě rozčesané. Na drobných, téměř dívčích rtech pak hraje jemný, snad až podvědomý úsměv. Není tam proto, že bych byl spokojený, či šťastný. Prostě… tak je. Nevnímám jej. Ne o nic víc, než třeba fakt, že kladu jednu nohu před druhou, když jdu. Jsem ponořen ve vlastních myšlenkách. Po očku sleduji výzdobu místnosti a zdá se, že mě to, alespoň prozatím, zajímá o něco více, než holá fakta, jako například kdo je přítomen a kdo není. Protože, to si musím přiznat, jsem si to nezjišťoval předem. Tak trochu by se dalo říci, že poté, co mi Ferus při dálkovém přenosu ze své lodi oznámil, že se nebude moci ze závažných důvodů moci účastnit, jsem na přítomnost či nepřítomnost ostatních bratrů tak nějak zanevřel. Ne, že bych je neměl rád – dalo by se říci, že až na drobné rozmíšky si se všemi bratry – když už ne přímo rozumím, tak jsem s nimi schopen alespoň vyjít v míru. Takže nesdílím popuzení některých jiných – alespoň předpokládám, že někteří bratři budou zase v sobě. Jistě – i já se s bratry občas pohádám. Hlavně pak, pokud se snaží nějak útočit na mou ješitnost, nebo srážet mé ego. Pokud se posmívají velikosti třetí legie. V mnoha případech. Ale vždycky brzy vychladnu a vůči žádnému si nepřechovávám trvalou zášť. Jako třeba Russ s Lionem. Přehlídka za chvíli začne – a jak se zdá, bratři zde ještě dost možná nejsou. Nemyslím si, že je nevidím jen proto, že věnuji větší pozornost freskám a žebroví místnosti, než rozhlížení se níž, třeba v úrovni vlastních očí. Ne – kdyby tady byli, určitě by se spustil nějaký lomoz, rachot, hádka, hlasitý, bodrý hovor. Vše, co k našim rodinným shledáním patří. Na chvíli sjedu pohledem dolů a zavadím jím o stůl, na němž jsou mísy s cizokrajnými jídly. Ze zvědavosti vezmu do ruky jakýsi kus ovoce, převaluji jej v ruce, se zájmem prohlížím. Jeho ladné, jakoby malované, křivky, odlomenou stopku, lehkou prohlubeň uprostřed. Barvu zapadajícího slunce… vyženu své myšlenky z hlavy a zvednu oči zpět nahoru. Rozhlížím se, kde všichni jsou a uvažuji, zda přijdou včas. Já jen velmi nerad chodím na poslední chvíli – a už nikdy nechodím pozdě. Zachytím pohledem Magnuse. Stojí daleko, sleduje obrazy a čímsi si zamyšleně hází. Russ a jeho dva vlci, již u stolu, pije, jak mu jeho přirozenost a pudy velí. Nevím, zda bych měl jít spíše za Magnusem, nebo za Lemanem - nebo oba přehlížet. Přijde mi takové nekorektní, chovat se, jako by zde nebyli. Také mi přijde obhroublé na ně volat, když nejsou u sebe, ale každý úplně jinde. Ach, bratři - nemůžete se alespoň jednou chovat nějak... já nevím, kulturně? Abych se mohl chovat kulturně i já? Odložím ten kus ovoce, aniž bych jej okusil - kdo ví, zda jsem to vůbec kdy měl v plánu a přejdu do místnosti tak, abych pokud možno byl co nejblíž oběma a přitom vyloženě ani u jednoho z nich. Aby si to třeba někdo nevyložil špatně, nebo se neurazil. Za dnešní noc tady stejně bude hádek dost. "Buďte zdrávi, bratři," pozdravím je poté melodickým, jasným hlasem. Protože někdo s tím začít musí. Proč Leman dal přednost pivu před Magnusem? |
| |
 | Ulanor Žádný okamžik v historii lidstva nemůže být větší. Tak, jako vede Císař lodě Astronomicanem skrze nejisté cesty, přivedl i nás, své syny, na toto jeviště hostící budoucnost. Netroufám si ani hádat, co mě zde čeká, přesto tváří v tvář takové koncentraci moci a síly impéria si mohu být jistý jen tím, že ať už přenese na naše bedra jakékoliv břímě, nemůže být těžké dost na to, abychom ho neunesli... Ne, to není ono. Kráčeje prostory, v jejichž útrobách je místnost nám vyhrazená k čekání, vztekle mažu předchozí věty z datatabletu. To je ostatně jeho jediná výhoda před listy pergamenu a vůní inkoustu. Snažím se stejně, jako jsem přikázal svým mužům, zachytit dojmy a pocity z této chvíle. Nemusím mít analytické myšlení Perturaba, abych s chladností stroje spojoval i nepatrné kamínky do mozaiky pravdy, nebo bystrý vhled Magnuse, aby mi bylo jasné, že půjde o něco... převratného. K tomu, abych na celou sešlost nahlížel s radostí, mi pak stačí prostá víra v to, že Císař vede naše kroky správnými cestami a vědomí, že to tak bude vždy a všude, protože se děje jeho vůle. Ostatně právě proto ještě ve chvatu po cestě zapisuji své dojmy tak, jako jsem o přikázal svým důstojníkům. Tuto chvíli bych rád nějakým způsobem začlenil do své knihy o Imperiální pravdě, neboť jsem si jist, že bude více než vhodným důkazem Jeho moudrosti a prozíravého vnímání. "Buďte zdrávi, bratři." Jak mrzuté! Zdá se, že tempo postupu mé expedice se odráží i v příchodu sem. Zatím to totiž vypadá, že jsem tak nějak poslední příchozí a nezbývá než doufat, že Fulgrim v té své touze po dokonalosti, jakou mají někteří jeho vojáci, přišel na vteřinu přesně a já tedy díky tomu stále ještě včas! Tedy pokud se něco za ta léta nezměnilo. Ta atmosféra zde je zarážející. Magnus zabloumaný a strannou, Russ co se raději věnuje svým psovitým mazlíčkům, nic z toho nepatří mezi to, co bych čekal. Po letmém rozhlédnutí si rovněž všímám, že tu nejsme všichni. Předpokládám, že to byly neodkladné povinnosti, které ostatním bratrům v účasti zabránily a určitě šlo o úkoly velmi významné. Ne, že bych se na setkání se všemi těšil, ale kolikrát se nám stane, že nás takto Císař povolá? Když nic jiného, mohu s klidným svědomím uznat, že třeba takový Angron mi chybět příliš nebude. Přílišné zahledění do válečnictví nebo masakrace nepřítele mi totiž přijde jako krok zpátky na naší cestě za osvětou a svobodou lidstva. Že to sdílí i jiní mí bratři? Jsme jako hvězdy na nebi - každý jiný i když všichni přinášíme do vesmíru světlo. To ve zkratce znamená, že se s tím musíme nějak naučit žít. "Je mi ctí se k tvým pozdravům připojit, Fulgrime. A vyjádřit potěšení nad tím, že mohu zas dlít mezi bratry. " Jeho slova tak vezmu o dost všeobecněji, tedy ke všem primarchům zde, než je dost možná zamýšlel. Z toho, jak se postavil mezi Russa a Magnuse mám zvláštní pocit. Mohla by ta odměřenost souviset s koncilem, který se nedávno odehrál? Je tolik otázek, které bych si rád položil a ještě raději bych je s někým prodiskutoval. Někým konkrétním. Zatím to vypadá, že každý má nějakou zábavu, takže i proto zamířím nejprve k Fulgrimovi! S trochou štěstí a nostalgie možná zmírníme napjaté očekávání, jež je kolem nás. |
| |
 | Ullanor Dorazil jsem na planetu se svou vlajkovou lodí v doprovodu několika plně obsazených útočných křižníků, v pravdě mne sice potěšilo, že mé muže zařadili do vítězné přehlídky, avšak více než nabubřelé oslavy mne víc zajímají důvody, které svedli většinu promarchů na jedno místo. Vcházím do sálu sám bez jakéhokoliv společníka, ve své bojové zbroji a se svým bleskovým spárem na levičce. Přesto jsem udělal několik ústupků slavnosti, mezi nejviditelnější patří, že jsem odložil svůj tryskový batoh s havraními křídly. Místo něj mám černý plášť s bílím havranem. Přejedu pohledem všechny přítomné a pouze kývnu na pozdrav, avšak neřeknu nic, ikdyž my při pohledu na opíjejícího se Russe trošku zacuká obočí. Dojdu k jedné z volných stěn, pokud možno v jednom z rohů místnosti a opřu se o ni. Klidně si vytáhnu tablet a začnu si číst. Upírám oči na obrazovku a pročítám si pozorně řádek po řádku. Když promluví Lorgar zvednu oči od tabletu a tázavě si ho začnu prohlížet. „ Představíš my svého pobočníka Fulgrime? Mám za to, že ho neznám“ Pronesu tichým ale jasným hlasem aniž bych se pohnul ze svého místa. |
| |
| Protože někteří se neumí chovat slušně ani na Ullanoru! Co jsme to za rodinu? "Je mi ctí se k tvým pozdravům připojit, Fulgrime. A vyjádřit potěšení nad tím, že mohu zas dlít mezi bratry." Lehce sebou cuknu, když se mi za zády ozve Lorgarův hlas. Otočím k němu hlavu a věnuji mu úsměv. Nejsem zrovna z těch hádavých a prudných bratrů, takže jimi ani moc nešetřím. Ne, pokud jsme všichni takhle v soukromí, dalo by se říci, až v rodinném kruhu. Nadechnu se k odpovědi. Alespoň někdo totiž vypadá, že se mnou mluví. Je tedy pravda, že Lorgarovi to někdy mluví až příliš, takže se dost možná není čemu divit - ale jsem rád. Jsem rád, že mi jedinou odpovědí nebylo občasné klepání kamene o keramit a nebo mlaskání a srkání od protějšího stolu. Než však stihnu bratra přivítat, dorazí další z nás. Corvus, s tím svým nezúčastněným, přezíravým pohledem. A datatabletem. Bratři! Tak probůh. Začínám být frustrovaný. A Corvus po chvilce zvedá od svého tabletu hlavu. „Představíš my svého pobočníka Fulgrime? Mám za to, že ho neznám“ "Koho?" Střelím pohledem okolo místnosti. Jako bych snad hledal nějakého ukrytého velitele Císařových dětí, který se sem proplížil, aniž bych to věděl. Nebo něco jiného, co by se dalo považovat za pobočníka - než mi dojde, že tím myslel Lorgara, stojícího vedle mě. K ČERTU S VÁMI, BRATŘI! Je to tak těžké, nezačít se hned urážet? Dopřát otci alespoň tolik úcty a respektu, že spolu hodinu, JEDNU HODINU před přehlídkou budeme vycházet? Nemůžeme si alespoň HRÁT na jednu velkou šťastnou rodinu, když je to jen na chvíli? Doufám, že Horus brzy přijde. Že je můj velký bratr usměrní. Že něco udělá. Asi čekám zázraky. Jsme tady zatím jenom my. A i kdyby přišel... nic mi nezaručí, že... Nádech, výdech. "Corvusi, tohle je Lorgar, náš bratr," odpovím. Mám takový ohavný pocit, že konstatuji zjevné. Ale nevím, co jiného bych mu měl odpovídat, abych nevyvolal hádku. Kor, když mám pocit, že bych měl odpovědět dřív, než se nadechne Lorgar, protože pak by to nemuselo dopadnout dobře. Neumíte to alespoň předstírat? Zeptám se v duchu sám sebe znovu. Na pár chvil? "Měl jsem za to, že se znáte." |
| |
| Hej občas se každý rozruší, že nezná bratra! Tohle mě zarazí. Vzhledem k tomu, že to jsou prostory jen pro primarchy, je přeci více než evidentní, že tu nejsem jako první, druhý nebo třeba desátý kapitán. Proto, snad automaticky, se v mé tváři objeví úsměv. Ono "smát se a mávat, hoši" je totiž věc, která hodně pomáhá a pak, pokud se usmíváte, jen těžko může někdo tušit, co si opravdu myslíte. "Jde zajisté jen o drobné nedorozumění" Odpovím s klidem, rozvahou a úsměvem. Co na tom, že je to v podstatě, ať už jakkoliv myšlená, hrubá pohana. Vždyť se od astartů lišíme tak, jako se oni liší od běžných lidí. Nejsem prchlivý a už vůbec nestojím o zbytečný svár, takže tu trochu hrdosti a osobní pýchy rád zahodím. Když nic jiného tak proto, že si to dnešek zaslouží a pak, sám zdůrazňuji důležitost morálních kvalit, nebylo správné je odložit stranou. Nebo nějak slovně inzultovat hrdost mého bratra Coraxe v odvetu. |
| |
| "...a kdo nám to přichází" Ano, neshody a tahanice. Ty se stávají, mezi bratry tuplem. A mezi Primarchy obzvláště. Někteří v duchu děkují tomu, že Angron někde zůstal.To by totiž pravděpodobně stůl nebyl vcelku. Dveře do sálu se opět poněkud těžkopádně otevřou a dovnitř vstoupí dva bratři, které poznáte na první pohled. Už jen to, že jsou poněkud větší díky prastarým zbrojím. Jedna je vyvedená v sytě modré barvě a druhá v šedomodré, s vyvedeným Okem. Jak Roboute, tak Horus jsou evidentně v dobré náladě a Roboutovi lze z tváře vyčíst pobaveně zdvihlé koutky, což u něj značí "pobavení". Oba nechají doznít vtip či příhodu, kterou se společně bavili a podívají se po místnosti plné svých bratří. Jeden nepotřebuje být telepat, aby odhadl atmosféru v místnosti..Nejenom Nikea zanesla semeno sváru mezi bratry, i když u nějakých to není zas tak na první pohled vidět... Horus se opět zširoka usměje a napřáhne ruce v přátelském gestu uvítání a celým sálem se nese jeho hlas, zvučný a dunivý. "Bratři, tak rád vás opět vidím..Jsem rád, že jste se přijeli podívat na oslavu našeho vítězství nad Orky..." pronese a usměje se "Bude to prý stát za to..." Poté přijde k stolu, podívá se s takovým úšklebkem na Lemanovi vlky a vezme si nějaké hrozny.. |
| |
7724.jpg) | Příchod Všechny síly soustředěné na jednom místě... Možná jsme porazili Orky, ale tímhle válka nekončí. Bude ještě hodně bojů, vyhraných i prohraných, ať už chceme nebo ne. Jsem opravdu zvědav, co bude předmětem naší malé rodinné sešlosti. Určitě nás Otec nechce pouze vidět a zeptat se, jak se nám daří. Pomalými kroky přicházím ke dveřím do sálu. Přede mnou jsme slyšel své dva bratry, Robouta a Horuse, aspoň, že nejdu úplně pozdě. Nerad někam spěchám, stejně jako stavba opevnění a následné obléhání, nic se nesmí uspěchat, každý detail musí být na svém místě a ve správný čas. Dveře se zrovna zavírají, když vyjdu zpoza rohu. Kývnu na své dva společníky, nejlepší muže ze své gardy, kteří se zúčastní přehlídky. Oba se zastaví na místě, otočí se a zamíří směrem, kde bude určitě nějaké pohoštění pro ně. Těší mě, že jsou dost informovaní na to, aby si dokázali sami najít cestu. Opřu se jednou rukou do dveří a pomalu vstoupím do sálu. Už je tu několik mých bratrů a jde to znát na atmosféře. "Bratři, tak rád vás opět vidím..Jsem rád, že jste se přijeli podívat na oslavu našeho vítězství nad Orky... Bude to prý stát za to..." Aspoň někdo se snaží být přátelský. Leman se opět chová tak, jak má ve zvyku, je spolu se svými mazlíčky a zaplňuje své žaludky. Magnus stojí bokem, ale ne tak moc jako Corvus. Fulgrim a Lorgar jsou jediní, kteří vypadají na to, že se snažili o nějakou přátelskou konverzaci. "Taky tě rád vidím, Horusi," pronesu, když procházím kolem něj a Robouta. "Stejně jako vás ostatní, bratři." Tolik ke zdvořilostem a prakticky ke všemu, co bych chtěl říct. Budu v tichosti, tak jak mám ve zvyku. V nejhorším, což je možné, že k tomu dojde, budu muset zasáhnout, abych své bratry od sebe odtrhl. Snad budou mít rozum. |
| |
| Ullanor, zachovat chladnou hlavu a milý úsměv Přicházely ke mně hlasy. Z dálky. Přítomnost více bratrů, dveře se musely několikrát otevřít. Hlas Corvuse, ne ten mi za pozornost opravdu nestál. ‚Co říkal?‘ Hlas, mě tak známý mě vytrhnul z jakési letargie, do níž jsem se uvrhnul. Chtěl jsem se otočit, abych ho pozdravil, v tuto chvíli byl kámen někde ve vzduchu, nenaraziv na ruku, která by jej opětovně vyhodila, letěl k zemi. Pozoroval jsem jeho pád se směsicí údivu a úvah. Sáhl jsem po své moci, ohýbat se mi opravdu nechtělo. Myšlenky, které mi následně proletěly hlavou, byly více než přesvědčivé. ‚Nikae. Koncil. Císař.‘ Tak jsem se teda ohnul, abych následně uschoval kámen na své místo. „Horusy. Roboute.“ Odložil jsem většinu depresí stranou a donutil se „vyčarovat“ něco blízce podobné úsměvu a potěšení. Je pravda, že tyhle dva jsem viděl rád. ‚Má to ovšem něco společného s tím, že se za mě na Nikae postavili?‘ „Fulgrime. Lorgare. Petrurabo.“ Pozdravil jsem ještě další ze svých bratří, když jsem došel blíž. Nechtěl jsem kazit Horusovu dobrou náladu, nepřipadalo mi to tak správné. Navíc tohle byla skupina, ze kterou si jeden i rád popovídá, ještě Sanguiniuse. Ne, že bych chtěl Coraxe s Lemanem vyignorovat záměrně, ale po Nikaei bylo spousty věcí na řešení a můj postoj ke svým bratrům jsem si ještě nerozmyslel, nepředpokládal jsem, že je tak brzy potkám. Na Prosperu na to nebyl čas a na Photepu vlastně také ne. „Musely to být velké boje, bratři, že nás bylo tolik svoláno. Nevíte, co má náš Otec v plánu?“ Podle složení to zatím vypadá, že by se případný společný oběd nemusel zvrhnout. Jenže filozofická diskuze se z toho stane, jestli to bude jediná chvíle, kdy si budu moci s Otcem promluvit. |
| |
| Ulanor "Jde zajisté jen o drobné nedorozumění," odpovídá Lorgar smířlivě. Vděčně mu krátce položím ruku na nárameník zbroje, načež ji zase stáhnu pryč. Alespoň někdo má rozum nepřilévá oleje do ohně. Protože z mého pohledu už ten plamen vzájemné nelibosti hoří dost. Po koncilu ještě víc, než kdy předtím. Mě samotného se nedotkl tak, jako některých jiných bratrů. Ne přímo. Svůj názor jsem tehdy vyslovil - byť byl poměrně neutrální. Takový ten, který nenadchne ani neurazí nikoho. Ta debata byla dost peprná i beze mě. Takže dokud se nikdo nestrefoval do mé osoby - a že tam byli jiní, do kterých se šilo, ach ano - tak jsem se nečepýřil. Praktikuji to i teď, takže odhlédnu od Lorgara a věnuji smířlivý úsměv drobných, jemně řezaných rtů o bratru Coraxovi. Než stihne něco vysvětlit, nebo říct, nebo to zamatlat a uhrát do outu, vchází do místnosti Horus s Roboutem, oba v družném hovoru. Jako by do téhle chladné místnosti přinášeli to přátelské teplo, které zde doposud chybělo. "Hore," pozdravím svého bratra a znovu pozvednu koutky. Robouta pak vítám pokývnutím hlavy. Horus mi byl vždycky blízký. Však naše legie bojovaly pospolu. „Musely to být velké boje, bratři, že nás bylo tolik svoláno. Nevíte, co má náš Otec v plánu?“ Ptá se Magnus, který nás také už zaregistroval, pozdravil a zapojil se do hovoru. Gestem ruky, kryté zdobnou rukavicí, pozdravím také mlčenlivého, rozumného Perturaba. "Hore, vyprávěj nám, jak jste je roznesli na kopytech," vyzvu největšího z bratrů. S vědomím, že tohle by nás na chvíli... mohlo přivést na jiné myšlenky. Na jiné, než vzájemné spory. Společný nepřítel. Však to je taky osvědčená taktika, nebo ne? |
| |
| Když začnou přicházet ostatní bratři začnu se poměrně vesele usmívat. Očividně mě jejich příchod potěšil daleko víc než přítomnost Magnuse. Od koncilu jsme se prakticky nebavili a náš vztah je na bodu mrazu. Pro změnu s ostatními bratry vycházím myslím docela dobře. I přesto je to jen otázkou času než se spustí nějaká hádka, alespon že Lion tady není. "Fulgrime, Lorgare. Rád vidím že se vám daří." V tom začnou přicházet další bratři. Zejména Corax a jeho narážka na Lorgara mě donutila začít se dost nemístně smát. Málem jsem i neudržel v puse pivo co jsem právě pil. Freki se očividně nudil a vyrazil na průzkum místnosti. Pomalu jde okolo Fulgrima s Lorgarem, které nezapomene očichat, až k magnusovy. U něj si sedne a začne ho také opatrně očichávat. Zároven pozorně sleduje ten kámen se kterým si hrál. Já se od stolu pohnu až s příchodem Hora a Robouta. Položím korbel zpátky na stůl a vyrazím jim naproti. S už veselím úsměvem je přivítám a vlastně se tak přidám do hloučku s ostatními bratry. "Hore, Roboute, byla to výborná bitva, jen lituju že jsem se nemohl účastnit taky." Složím jim mírnou poklonu a na Fulgrimův návrh jen spokojeně přikývnu. "Jen do toho, chci to taky slyšet." Přidám se k přesvědčování, ikdyž to ani není potřeba. Občas se krátce ohlédnu na Magnuse a Coraxe. U Magnuse vím že je na mě a pár bratrů naštvaný, ale Corax by se klidně mohl zapojit. |
| |
 | Ulanor Proč Kalibáne, jsem byl povolán na Ulanor. Setkání s otcem je krásná vyhlídka ale nemuseli bysme tu být skoro všichni. Ne že by mě mí bratři štvaly...ale všichni na jednom místě...doufám že se neporvou. Půjdu chodbou ve své naleštěné černé zbroji vzor mark III a s rozpuštěnými čerstvě učesanými vlasy. Není pochyb že jsdu pozdějc. Tuto skutečnost mi i potvrdí záda Horusova a Gilmanova přede mnou. Potichu příjdu za tyto dva zmíněné, poplácám je po ramenech, nakloním se mezi ně a.. Zdravím bratři, a gratuluji vám k vašemu milému vítězství nad tou zelenou chátrkou. Vyloudím na tváři přívětiví úsměv. Tak povídejte bratři, vydím natěšené pohledy ostatních bratří...povídej Horusy nebo ty Gilmane, pochlubte se svími činy. Znovu se usměju. Snad je má dobrá nálada nezabije. Svěsím své ruce z jejich ramen, přejdu ke stolu a naliju si s karafy do číše červené víno. |
| |
 | Ullanor Uplynuly již skoro dvě hodiny od chvíle, kdy se za jasného záblesku následovaného divokým mihotáním fialovo-modrých paprsků vynořila z warpu Nightfall, bitevní loď třídy Gloriana a vlajková loď mé legie, s eskortou tvořenou dvěma křižníky. Každá z lodí nesla hrdě emblém legie Night Lords - okřídlenou lidskou lebku - předzvěst smrti z našich rukou, před níž nelze uniknout. Tentokrát ale Nightfall nepřišla rozsévat smrt ze svých baterií, stejně tak jsem ani já se svými bratry neplánoval potrestat místní populaci za její zločiny vůči Císaři. Ne, tentokrát přicházím v míru, pozvánka na projednání důležité události je v mých očích rozkazem, jenž musí být vyplněn. Má to tak být. Už na první pohled je mi jasné, že na vybavení sálu se nikterak nešetřilo, celé místo na mne z vnitřku působí spíše dojmem katedrály či památníku, což mi po krátkém zamyšlení vcelku dává smysl. Ullanor byl důležitým milníkem v historii Impéria, přesto v mých očích jde o více než vítězství. Jde o zprávu, kterou vyslal našim četným nepřátelům Horus svými činy. A o zprávu, kterou vyslal nám. A toto místo se jednou stane monumentem jeho poselství. Většina bratří je již přítomna v sále, dokonce i samotný strůjce toho triumfu dorazil mezi nás, on je také jediným primarchou, kterému na uvítání pokynu hlavou. Ostatním se dostane jen netečného výrazu, který na mé tváři není žádnou novinkou - stejně jako Fulgrim se svým nepřirozeným úsměvem či Magnus hledící na svět jen jedním okem, i já jsem vyobrazitelný jen jediným myslitelným způsobem. Je to tak lepší. Nevím jak mi bratři, ale já dávám přednost, když si mou tvář dobře pamatují. Rogal, Vulkan nejsou přítomni. Magnus je pochopitelně zde, stejně tak Lorgar. Fulgrim, Perturabo. Dostavili se i rivalové Lion s Lemanem, u druhého jmenovanému mne zarazí, že si přivedl své 'mazlíčky', nechce se mi zamýšlet nad důvodem a tak doufám, že dokáží ovládat svůj temperament lépe než jejich pán. Není to ale jediné vření pod pokličkou, ve vzduchu visí desítky důvodů k hádkám, názvy planet a kampaní, vedoucí k okamžité vraždě klidu a smíru mezi bratry. Zatím si mnozí vyměňují zdvořilostní fráze. Opravdová zvědavost nebo předstíraná zvědavost? Ta otázka se mi rozezní v hlavě více než jednou, ale lhal bych, kdybych řekl, že i já nejsem zvědavý ohledně některých detailů. Ale ne, ne. Zvědavost je zrádná, odtahuje pozornost od důležitých detailů. Nesmírně důležitých detailů. Byl bych nerad, kdyby ceremonie upozadila ono naléhavé sdělení, ačkoliv o naléhavosti začínám mít pochyby. Navzdory jim ale věřím, že Otec má důvod, proč tak jedná a proč to bude probíhat tak, jak nařídil. Má Legie zatím odvádí dobrou a důslednou práci, mí velitelé jsou schopní a zasvěcení, vědí přesně co mají dělat a já nemám sebemenší důvod o nich pochybovat. Přesto ta část mne, jež je naučena očekávat jen to nejhorší chce zpět na Nightfall, zpět mezi mé soukmenovce z Nostrama. Než abych se utopil v moři jízlivostí a jiných zdvořilostí, raději si vyberu poklidný koutek poblíž východu a se založenýma rukama se rozhlížím po zvěčněných scenériích Ullanorských bojů. Toť místečko příhodné na chvilkové rozjímání. Zatím. |
| |
| Ullanor Zrovna si nalévám číši vína, když se Fulgrim začne zajímat o příběhy bitvy. Podobně nadšeně zareaguje i Leman. Já si zachoval svůj klid, není proč se rozrušovat a nutit je povídat o svých triumfech. Však oni je milerádi prozradí sami, takhle si jen budou moci užívat tu pozornost více než předtím. Nicméně... nemůžu říct, že mě to také nezajímalo. Dobývání je pro mě náplní života a tak jsem vskutku zvědav, jak se hrůzostrašní Orci zachovali při střetu s Adeptus Astartes. Sleduji, jak se jeden z vlků, které si přivedl Leman, potuluje po místnosti. Očividně ho čekání baví stejně, jako nás všechny, jeho druh to ale zvládá s klidem. Pomalým lenivým krokem projde okolo každé z mých bratrů a očichá si je. Pak zamíří ke mě. Inteligenci v jeho očích nejde přehlédnout. Chytré a smrtonosné zvíře, lepší popis by pro něj asi nebyl. Rozevřu dlaň, když je u mě. Jemně se jí dotkne čenichem a pokračuje dál. Očividně nenaplňuji jeho požadavek ohledně zábavy. Proto s úsměvem zvednu obočí, když si sedne k Magnusovi a začne sledovat kámen, se kterým si hází. No, teď jen aby si ho všiml Magnus. Dorazí Lion se svým bujarým veselím. Myslí to jako provokaci nebo má pouze dobrou náladu? U našeho Lva aby jeden hádal. Snad se nepustí do potyčky s Lemanem, to by nám chybělo, aby se ti dva poprali, když máme vyjít před lid. Nechybí už ani Konrad se svým ledově klidným vystupováním. Pozdraví Hora, další nevěnuje víc pozornosti než obvykle. Jeho klid a chladný přístup by se mi někdy hodil při tvorbě opevnění. V takovém případě by možná byly ještě dokonalejší, než doteď byly. |
| |
| Ullanor Dotaz na ono vítězství má u obou bratrů rozdílný dopad. Horus se tak trošku pousměje a zablýskne se mu v očích, asi jako každý, kdo rád vypráví o svých triumfem, zatímco Roboute se zamračí. Horus trošku teatrálněji rozpřáhne ruce a začne vyprávět. Ne nahlas, ne křikem a ne přehnaně... "Jako hrot oštěpu jsme s Duchem Pomsty prorazili skrze nepřátelské lodě na vysoký orbit..Má legie provedla klasický výsadkový manévr skrze Drop pody a Bouřné orly. Já a moji Justaeryni jsme se skrze teleportarium vysadili do samotného středu orčí pevnosti..Sám jsem se doslova prosekal zástupem těch největších orků až nahoru, utkal jsem se s URlakem. A byl to vcelku rychlý proces, vlastnoručně jsem ho shodil z hradeb...To vyvolalo mezi orky paniku a rozprchli se proti nastoupené Legii. Naběhli si na kopí..." V jeho hlase je hrdost, ale nikoliv bezbřehé chvástání. Při jeho vyprávění Roboute mlčí a tváří se podmračeně.. Horus se jen podívá na Magnuse a - ačkoliv je to nemožné - pokrčí v své zbroji rameny. "Nevím, proč nás Císař svolal. Sektor je čistý a Krusáda bude pokračovat dál. Pravděpodobně s námi chce projednat nějaké strategické plánování či něco podobného..." |
| |
| Ullanor, všichni vlci patří na řetěz Konrad. Lion. Začalo se nám to množit, což znamená, že čas do zodpovězení našich otázek přirozenou cestou se krátí. Pozoroval jsem jedno z Russových psisek, jak se ke mně blíží stejně nenápadně, jak Titán po bojišti. Vážně jsem zvažoval, že jej praštím, ale kolem a kolem, mohlo by ses tát, že bych následný spor mohl prohrát. Taky bych mu mohl uštědřit přátelské psykerské poplácání. Aha vlastně ne. Nemůžu. Takže ho nechat tak a riskovat, že mi těmi svými zubisky prokousne keramit. Úžasné. "Zmiz." Zavrčel jsem na něj. Od určité doby mám velmi silnou averzi na chlupaté věci. Poslouchal jsem zkrácenou Horusovu verzi, ale měl jsem pocit, jako by mi něco unikalo. Někde v jeho výpovědi, ne, jenom prostě něco neřekl. "A jak se na to díváš ty, Roboute?" Zeptám se jednoho z mých bratrů, znám tenhle typ výrazů, nebo mi alespoň něco připomíná. Mě, když se výjimečně podívám do zrcadla, nebo na lesklou plochu. V mých slovech není žádná zlověstnost, ani nic takového, to si nechávám pro jiného, Roboute mi nikdy nic neudělal. |
| |
 | Pozdě ale přece Náhle se uprostřed vyprávění o té slavné bitvě se prudce rozrazí dveře. Dovnitř vejde další z primarchů. Svou výškou moc nepřevyšuji ostatní, ale to nic nemění na mých schopnostech a oddanosti společné věci. Na sobě mám svou normální zlatou, bohatě zdobenou zbroj se speciálními dírami v zádech pro má bílá křídla. Vlasy mám ledabyle volné a rozcuchané od očividně rychlého kroku. Hrudní plát se mi rychle zvedá a zase klesá zároveň s mým dechem. "Bratři! Tak rád vás opět všechny vidím." Vypadne ze mě už ve dveřích a rovnou zamířím do největšího hloučku kde se začnu se všemi nadšeně vítat. Má radost ze vzájemného shledání působí opravdu upřímně. Postupně všechny bratry alespon poklepu po rameni (spíše vzájemné obejmutí pokud se tomu nikdo nebude bránit) až nakonec zamířím ke Konradovy a nakonec Coraxovy, kteří se drží tak nějak bokem. Rovnou k němu dojdu a samovolně roztáhnu křídla abych si je protáhl. "Proč jste tady tak sami? Jsme všichni bratři a měli by jsme využít téhle šance konečně být po dlouhé době spolu." |
| |
| Ulanor Nakonec to přeci jen zabírá. Jsem rád. Bratři se ke mně přidávají, vyptávají se Hora na podrobnosti. Dokonce i Horus se nakonec nenechá pobízet dále a podvolí se jejich dotazům. Jsem rád, že to tak dopadlo. Tedy - alespoň do doby, než se zase něco zkazí a někdo se popere, pohádá - cokoli. Trochu se uvolním, společně s celkovým napětím v místnosti, které tak nějak vyprchává, zatímco Horus mluví. Samozřejmě, že jej poslouchám - zajímá mě to. I přes to, že jsem se ptal spíše proto, abych přivedl své bratry, kteří spolu nechtěli komunikovat, na jiné myšlenky. Po vzoru Liona si také během proslovu naliji vína. Mám víno rád, doufám, že to, které je zde na stole, bude stejně zdařilé, jako například výzdoba místnosti - nebo monumentálnost planety, připravované na přehlídku, jíž budeme přihlížet. Přičichnu si zkusmo ke sklenici a mrknu na bratra, který si nalil již přede mnou. "A jak se na to díváš ty, Roboute?" Ptá se Magnus - ale než stačí Robout, jehož výraz je o trošku zadumanější, než ten Horův, odpovědět, světe div se, rozletí se dveře. Veselý tón posledního příchozího bratra naplní místnost. odkládám víno - tak, jako jsem předtím odložil ovoce (dnes mi zjevně NENÍ PŘÁNO se najíst a napít!) a jdu se se Sanguiniem přivítat v přátelském objetí. "Jdeš pozdě," vyčtu mu s úsměvem, když se vítáme. Vlastně jsem nečekal, že dojde. Měl jsem za to, že jsme všichni. Je to příjemné překvapení - už proto, že čím víc zde bude těch komunikativnějších bratrů, jako je třeba Lion nebo Sanguinius - tím větší je šance, že... no, že budeme alespoň předstírat, že jsme i po tom zpropadeném koncilu rodina. Když něco podobného Sanguinius připomíná i Konrádovi a Coraxovi, vracím se ke svému vínu. A Lionovi. A aby nás tam nebylo málo, zamávám i na Lorgara. Už za to, s jakou grácií přijal tu drobnou inzultaci. |
| |
| Ulanor Po drobném nedorozumění pak přichází pro změnu porozumění? Alespoň tak to působí, když přijde Horus s primarchou Ultramaríny do zdejšího sálu. Rozhodně si umí získat svou pozornost i bez toho, aby vám přímo strčili čumák před ruku, jako to dělají ty psovité šelmy Russa. Musím ale uznat, že vypadají opravdu zajímavě a ten intelekt, co se jim zračí v očích, je pro mě překvapující. Asi proto je nechám, ať si mě očuchají a zkusím jednoho pohladit, než si začne všímat jiných, zajímavějších hostí naší sešlosti. Poté se rozpoutá čilí hovor a poněkud stručné líčení. Skutečně by si to zasloužila víc, než jen ta holá, kusá fakta, vždyť tolik orkských cizáků pohromadě snad nikdo ještě neporazil. Nic méně to říká od srdce a to je něco, co sebelepší popis prostě nenahradí. Sprchu otázek pak pozoruji spolu se zdařilým přepadem Liona a záhy i příchodem Sanquinia. "Jdeš pozdě." Zatímco sahám po poháru vína, dostává se mi k uším nejen ta rádoby výtka, ale i zdvořilé zamávání od Fulgrima. Konečně je radost a pocit sounáležitosti v těchto zdech a tomu se jen těžko říká ne. "Omluv mne, bratře." Řeknu Coraxovi a zamířím k těm dvěma. "Fulgrime, o Sanquiniovi je přeci známo, že pořád někde lítá." Doufám, že můj malý vtípek padne na úrodnou půdu a snad pobaví některé ze zamlklejších bratrů. Snad úsměv a lehké mrknutí napoví, že to nebylo myšleno jakkoliv zle. Přeci jen u mutací je lepší se držet zkrátka. |
| |
| Ullanor Horovi to nedalo a po chvilce začal vyprávět. K mému zklamání své vyprávění opravdu zkrátil, připravil o všechny detaily, na které se má taktická mysl těšila. Škoda, někdy se ho budu muset zeptat na detaily ohledně Orkském opevnění na této planetě. Neujde mi zachmuřená tvář bratra Robouta. Zřejmě má na výsledek bitvy trochu jiný pohled. Čekal snad větší řež? Nebo menší ztráty mezi našimi muži? Povšimnu si, jak si Fulgrim nalije vína a zkoumavě k němu přičichne. Mrkne přitom na mě a tak mu pokynu mou číší, aby mu víno chutnalo. Mé chuti sedlo, spíše sladké s jemnou dochutí. Později okusím i další pokrmy, které tu pro nás byly připraveny. "A jak se na to díváš ty, Roboute?" Padne otázka, která byla dost podobná tomu, co se mi honilo hlavou. Očividně na to oba bratři měli jiný pohled, rád bych slyšel i ten Roboutův. Ale dřív, než může odpovědět, vrazí do dveří zadýchaný Sanguinius. Zas tak pozdě nejdeš, aby jsi musel utíkat, bratře. pousměji se pro sebe. Jeho příchod vnese další kapku světla do stále mírně napjaté atmosféry. A Fulgrimova radost z jeho příchodu taky pomůže. Po koncilu není vše tak růžové, jak bývalo... aspoň někteří se snaží udržet rodinu pospolu. Rozpřáhnu ruce, když mě Sanguinius jde pozdravit. "Vítej, Anděli." pronesu s úsměvem na rtech a poplácám ho po zbroji na zádech. Potřebujeme někoho, kdo se nás bude snažit co nejvíce stmelit a kdo ví, třeba bude Sanguinius ten, kterému se to časem povede. Dokud se nebudou ostatní chtít pobít. Minimálně Leman a Magnus... těm dvou by bodla partie šachu na vyřízení problému... a pak asi duel. |
| |
| Když uvidím že se Corax moc nemá k řeči přejedu pohledem po všech přítomných. Až při pohledu na Magnuse se na vteřinku zamračím. Ale i to bylo dost dlouho aby si toho nějaký z bratrů všiml. Zamířím rychlými kroky okolo stolu k Magnusovy. Po cestě si stihnu rychlým a elegantním pohybem nalít víno do sklenice a vzít kus nějakého masa. V té zbroji by to mohlo i působit jako složitý úkol. Pomalu zamířím okolo bratrů k Magnusovy. "Omlouvám se, upravoval jsem si vlasy přesně jak jsi mi poradil, jen mi to zabralo víc času než jsem čekal." Odpovím na Fulgrimovu kousavou poznámku se stále spokojenějším úsměvem. Nezapomenu také mírně pozvednout skleničku jeho směrem v jemném přípitku a ochutnám víno. U Magnuse chodím kus masa jednomu z Rusových vlků a podrbu ho pořádně za ušima. Poté se už konečně dostanu k Magnusovy. Chytím mu pevně ruku na pozdrav a nakloním se k němu. A zpříma se mu zahledím do jeho jediného oka. "Je mi líto co se stalo na Koncilu... Zkusím se za tebe ještě přimluvit u Otce." Řeknu docela hlasitě aby to slyšeli i ostatní bratři co poslouchají. Málem jsem zapomněl na tu slavnou bitvu co vybojovali Horus a ostatní, ale nejspíš se už pochlubili tak se na to musím optat později. |
| |
| Ulanor "Fulgrime, o Sanquiniovi je přeci známo, že pořád někde lítá." Tiše si odfrknu potlačovaným smíchem a povytáhnu pobaveně obočí. Tohle bylo v zásadě velmi trefné. To samé by se vlastně dalo říci i o Coraxovi - a bylo by to možná ještě o dost pravdivější. Nedokážu posoudit, nakolik totiž Sanguinius svá křídla doopravdy využívá a nakolik je jen vystavuje na obdiv. Přesto... Když už o bratru tak hezky mluvíme, zatímco stojí opodál a věnuje se jiným, zachytím koutkem oka jeho pohled a přípitek. Oplatím stejným gestem a také si konečně vína upiji. Trošku lituji, že jsem při vítání a našich úvodních poznámkách nestihl dodat něco jako "a dobře jsi udělal, bratře!" protože se musel věnovat také ostatním bratrům. Ať už se jeho pozornosti dožadovali, či ne. Musím uznat, že je velmi dobré. Umím tyto věci ocenit. Vždycky jsem uměl. Stejně tak, jako věřím, že jsem dost možná jediný, kdo se pozastaví nad nádhernou rytinou a zdobením zlaté číše, když ji oddaluje ode rtů. Jsem už prostě takový. Přemýšlím nad těmito věcmi. Zajímají mne. Estetično. Vrátím se pohledem zpátky k Lorgarovi. "Přes tu svou rozlétanost ale nakonec přišel. Co myslíš, že zdrželo od příchodu ostatní bratry?" Svou otázku v podstatě adresuji i Lionovi - a kterémukoli jinému bratru, který je dostatečně blízko, aby náš rozhovor, který se nese v umírněném tónu, ne halasně, ani ne šeptanou, slyšel. "Když se ke mně doneslo pozvání a bylo mi řečeno, že budu mít možnost se s vámi - a s Otcem -" což samozřejmě vyslovím s neskutečnou úctou a obdivem "- setkat, neváhal jsem." |
| |
| Společné setkání Při Prohlášení "Corvusi, tohle je Lorgar, náš bratr," Se zarazím a pak pronesu klidně. " Ještě jsem neměl osobně to potěšení. Rád tě poznávám Bratře Lorgare. Omlouvám se za mou chybu." S tím se vrátím ke svému místu. Pak opět sklopím oči ke svému tabletu a začnu pročítat řádky. Není my ale dopřáno si v klidu číst. Vejde Horus s Roboutem a hned na sebe strhne pozornost. Kývnu oboum na pozdrav stejně jako Perturabovi který vejde do sálu hned za nimi. Při Magnosově poznámce se trošku usměji, ale když se rovnou zeptá zda Horus ví proč jsme tady napnu uši, ikdyž navenek vypadám pořád zabraný do tabletu. Jen když se Lion začne potichu krást k Horusovým zádům nadzvednu obočí a kývnu mu na pozdrav. Stejně tak když vejde Konrad. Horusově vyprávění naslouchám a při tom ho porovnávám s oficiální správou, kterou celou dobu čtu. Při poznámce o možném strategickém plánování pronesu tiše. " To podle mne bude něco většího, to by nás náš Otec všechny nesvolával. Většina vede vlastní směr tažení, možná zvědi narazili na něco většího než byl tento waazag ." Pak opět utichnu. Pak se tu objeví Sanguinius a začne objímat ostatní trochu zavrtím hlavou, když se přes Konráda dopracuje až ke mě vyjdu mu trochu vstříc a nabídnu ruku. "I já tě zdravím bratře. Nemyslím si, že bych v této místnosti byl sám a jak máš na mysli využít šanci?" Mlčky hodím pohled na Russe, který se nalévá pivem a v duchu zadoufám, že ho na přehlídce nebudeme muset podpírat.Ale nesnažím se svého bratra nějak zdržet. Na poznámku o tom, že se Sanguinius přimluví nechám takticky bez povšimnutí a v duchu doufám , že přehlídka brzy začne abychom se mohli vrátit k nějakým užitečným činnostem. |
| |
| Ullanor Sanguiniuse jsem měl rád. Museli jste se hodně snažit, aby jste jej nenáviděli, prostě se vám tak nějak dokázal dostat pod kůži. Přijal jsem jeho ruku i slova, jako člověka, který nevědomky jitří čerstvou a hlubokou ránu. "Děkuji ti, bratře." Prohlásil jsem klidně. Netušil jsem, jestli si uvědomil, že v místnosti je také Leman. A v doslechu. "Jestli se ti podaří přesvědčit někoho, kdo mi vyhrožoval smrtí, budu opravdu rád." Svět by se měl brát reálně a s nadhledem. Ani jsem nevěděl, proč jsem to takto řekl, možná proto, že Sanguinius ani nikdo z přítomných není z Legie, neboť a právě proto, s nimi jsme to už probrali odpředu dozadu, také i odzadu dopředu. Soud na Nikaei. "Chvíle kdy C9sař nedopřál sluchu převaze svých Synů", znělo to dost dobře na to, aby si to Lorgar někam napsal, kdybych to dokázal vyslovit "Ale odvraťme se pro tuto chvíli od toho, co se stalo na Nikaei, ke dnešku se nehodí, jsme přece na Ullanoru, ne?" Čím méně se o Nikaei bude mluvit, tím lépe. A ono už to vypadalo tak nadějně. |
| |
| Ullanor Ne, netvářím se přátelsky a ani to nemám v úmyslu. Zakousnu kus pečeně, ostatně každý stress ventiluje trošku jinak. A někdo jídlem a pivem. Každopádně, co by to bylo za poslouchání příběhu o boji bez jídla a piva. S nějakými bratry si nějak zatím nemám co říct. Ne teď, ne tady. Ostatně, celá tahle oslava je jenom zdržení pro mě a mé Vlky. Je mnoho bojů, co chce být vybojováno a ty musí počkat díky pompézní oslavě pompézního bratra. Oslavou samotného boje by byla hlava toho orka naraženého na kůlu. Takhle? Ale Císař je Císař. "Musel to být dobrý boj, Hore." ocením Horovu osobní statečnost. Je dobré, že jde příkladem jak své Legii, tak i ostatním. Dopiju další pivo z svého korbelu a podívám se na Magnuse, který z nějakého důvodu upoutal Frekiho pozornost..I když mu Magnus přikáže, Freki jen s zájmem natočí hlavu a dál pozoruje nikoliv Magnuse, ale onen modrý kamínek, s kterým si můj rudý bratr pohazuje. Jen tak jemně hvízdnu a Freki se vrátí ke mě a sedne si vedle mé nohy..Já vykročím směrem k Magnusovi a s úšklebkem se ho pobaveně zeptám.. "Frekimu se líbí ten kamínek, bratře..." |
| |
| Ullanor Roboute se na Magnusovu otázku jen zamračí o trošku víc.. "Já a má Legie jsme na okraji soustavy čistili planetu jednu po druhé, společně s Jaghataiem. Pěkně metodicky, precizně.." řekne a pak kývne hlavou směrem k Horovi. "Několik týdnů strategické plánování jen proto, aby si poté Horus řekl "Vlítneme přímo doprostřed a rozbijeme pár hlav.", pff. Něco podobného by jeden čekal spíše od Angrona nebo od Russe.." Výše zmiňovaný se jen pousměje "Nebýt zásahu Vlků Luny, osvobozování Ullanoru by stále ještě probíhalo..." řekne a cosi v jeho tónu naznačuje, že debata na toto téma je již u konce. A ostatně, to nebyl jediný zásah do vašeho znovushledání, i když si ho někteří neužívali tolik, co jiní.. Dveře se opět otevřou a v nich stojí Malcador Sigilita. "Ctění Primarchové, je čas. Následujte mne, prosím." |
| |
| Konečně nastal čas. "No nevím jestli dokážu zázraky, ale můžu to zkusit." Odvětím Magnusovy a podrbu se rukou na temeni hlavy, spolu s nevinným úsměvem. Přítomnost Lemana mi nevadila. Podle mě Otcovo rozhodnutí nebylo správně a rozhodně se s tím nehodlám tajit, i kdybych si tím měl vysloužit ránu od Lemana. Jakmile se otevřou dveře prudce otočím hlavu. Na chvíli jsem si asi myslel že je to náš Otec, proto když se tam objevil Malcador kousky mi mírně klesly. Okamžitě ale vyrazím směrem k němu a přátelsky ho poplácám po rameni. "Malcadore, jsem rád že tě vidím.. Doufám že se vám oběma daří." Optám se spíše zdvořilostně a počkám na ostatní. Nakonec se asi zařadím vedle Fulgrima. "Jak se vůbec daří tobě bratře? Poslední roky na sebe nikdo z nás nemá čas, natož aby se vídal s bratry... Začnu se vyptávat a dopiji víno co mám ještě ve sklenic. Skoro to působí že chci prohodit aspon pár s slov s každým z přítomných bratrů. Nestává se často že se setkáme, natož aby jsme byly skoro všichni na jednom místo a já toho hodlám řádně využít. Pro všechno to nadšení bych i zapomněl proč tady jsme. |
| |
| Ullanor Přikyvuji, když poslouchám Coraxovu teorii o tom, proč nás Císař svolal, respektive nesvolal. Existence další, snad i větší hrozby, byla pádný důvod proč nás všechny opět přivést na jedno místo, ať už jako rodinu nebo jako služebníky Impéria. Proč nás Otec nechává čekat? Pokud se jedná o něco tak velkého, proč tu není a již nám nevysvětluje své záměry? Sanguinův zájem o Magnuse mě nepřekvapí, vždycky se snažil být ostatním nablízku a pomáhat jim. Pokud teda neměl naprosto opačný názor, ale na tom jsme byli všichni stejně. Za své jsme bojovali co nám naše síly stačily, někteří přímo, jiní oklikami. Na Nikae jsem se k problému nevyjádřil. Nikomu jsem tím neublížil, nikoho si nenaklonil. Koncil by zřejmě skončil stejně ať bych hlasoval jakkoli, Císaři nikdo odporovat nemůže. Dám si další doušek vína. Po tom, co nám Roboute řekl, se nedivím že je zachmuřený. Něco takového naprosto chápu, taktizování je k ničemu, když si někde vezme iniciativu do vlastní ruky a naprosto ignoruje plány. Ne všeho se dá dosáhnout brutální silou nebo nečekaným útokem. Horus mohl padnout do léčky, být překvapen počtem nebo připraveností nepřátel a my bychom místo oslav drželi smutek za padlého bratra. Zavrtím hlavou, když Horus svůj postup obhajuje. Zásluhy mu patří, ale vsadil mnohem víc, než si mohl dovolit. Naježí se mi vlasy na krku, když si všimnu, jak se Leman zvedá a míří k Magnovi. Vlku bláznivá! Tohle nedopadne dobře, všichni známe Russovu náturu a ta je taková, že se s ničím nepáře. Nedávné rozpory nestihly vychladnout a on už by chtěl rozpoutat další. Naštěstí se otevřou dveře a vstoupí Malcador. Konečně. Chce, abychom ho následovali a tak také uděláme. Brzo staneme před Otcem a vše bude vyjasněno. Zařadím se vedle Robouta. "Kolik jste toho věděli o Orkském ležení, než do něj vtrhl Horus?" zeptám se ho, protože mě to upřímně zajímá. A pokud na to bude dost času, promluvím si s ním o jeho plánu na dobytí systému, rád se něčemu přiučím nebo přinejmenším zaměstnám svou mysl představováním jeho plánu. |
| |
| Ullanor, uáá Dnešek je zřejmě uzpůsoben k nedostávání odpovědí. Myslel jsem, že půjde a Russe praštím, ne ale, to bych nebyl já. Jenže, ... "Chceš mě i o..." Zvedal jsem modravý kámen do výšky očí, když se otevřely dveře. O Malcadore, moje záchrano. Mávl jsem nad tím rukou a nechal jsem větu nedořečenou a s radostí přivítal přítomnost tohoto člověka, který mě byl schopen dostat na chvíli od Russovy pozornosti. Volejte sláva a následujte. Na otázky kam bude čas až potom. Zařadím se někde k Fulgrimovi a Sanguiniovi. Kámen jsem sevřel v dlani. 'Proč já ho sem vlastně nosil?' |
| |
| Ulanor "Přes tu svou rozlétanost ale nakonec přišel. Co myslíš, že zdrželo od příchodu ostatní bratry?" "Velcí nepřátelé a ještě větší vzdálenosti." Po pravdě si neumím představit, že by se našel někdo, kdo by se tohoto setkání úmyslně vzdal. Jen u Magnuse by se dalo najít pochopení, ačkoliv ten mi přijde příliš moudrý na to, aby se mohl poddat tak nicotnému trucování. "Ani já bych si tu možnost nenechal ujít." Přidám se k Fulgrimově radosti z našeho shledání. "A doufám, že ať už Císař má lubem cokoliv, budeme mít možnost spolu všichni strávit nějaký čas. " Dá se říci, že titul "Císař" jsem pronesl s nemenším respektem, jaký si ten, kdo stojí nad námi všemi, jen zaslouží. "Ctění Primarchové, je čas. Následujte mne, prosím." Okamžik naší nevědomosti zřejmě brzy skončí. Tohle vědomí přeruší jak rozbor bitvy s orky, úvahy nad riskováním Hora, tak i napjaté okamžiky potenciálního střetu Lemana a Magnuse. Během okamžiku se tak všichni připravujeme na předstoupení před císaře. Zaujmu místo vedle rudého obra. S trochou nadsázky se tak snažím zafungovat jako případná izolace od... řekněme potenciálních potíží. Ostatně jeho "chceš mě i o" se dá snadno doplnit na "tohle připravit" a řekl bych, že by to mohlo být hořlavější než promethium. "Magnusi..." V myšlenkách mě napadá sto a jedna věc, kterou bych mohl říct. Žádná mi však nepřijde dost vhodná, správná nebo k něčemu dobrá. O to víc mě tíží ironie faktu, že prvnímu z Nositelů Slova zrovna teď ta správná chybí. Narozdíl od jiných, slávou bitvy očarovaných bratrů, v něm jakožto badateli a mysliteli vidím víc spřízněnou duši. "...jsem rád, že tě vidím, bratře." O to víc, že to tady musí být pekelně těžké. Snad můj pocit sounáležitosti jdoucí ruku v ruce s upřímnou radostí správně prostoupí má slova. |
| |
| Ulanor Už to skoro vypadá, že se vyhrotí potyčka. Zatímco poslouchám, co mi odpovídá Lorgar, sleduji úzkýma, hodnotícíma očima, jak se Russ blíží k Magnusovi. Nejsem z toho zrovna nadšený. Nakonec tedy příchod Malcadora přivítám s povděkem. Alespoň nemají možnost se projevit. I přes to, že bych si rád promluvil s mnoha se zde přítomných bratrů, musím uznat, že tohle je asi nejlepší, co se mohlo stát. Takže jdeme na přehlídku. Už. Zatímco si nacvičeným pohybem odhrnu vlasy z očí a upravují plášť, přiřadí se ke mně Sanguinius. "Jak se vůbec daří tobě bratře? Poslední roky na sebe nikdo z nás nemá čas, natož aby se vídal s bratry..." Můj andělský bratr v zásadě nikdy nezklame. I přes dusnou atmosféru se snaží... udržovat nějakou tu přátelskou konverzaci. "Není to jednoduché," odpovím, ale stále se u toho usmívám - takže to dost možná buďto nebude taková hrůza - a nebo to hrůza je a úspěšně to maskuji. "Má legie není příliš početná, ale přesto ve jménu Otce dobýváme nové planety. Dělá mi ale starost Koncil," přiznám se pak tak tiše, že to mohou slyšet asi jen Sanguinius a Magnus, kteří stojí nejblíže. Přestože slova jsou určená výhradně Andělu. "Zasel mezi bratry svár. Tentokrát je to jiné, než naše staré, drobné spory." Povzdech. Věnuji Sanguiniovi utrápený pohled. Ano, snáším tyto "rodinné problémy" špatně. Tady nejde o drobnosti, jako že Horus a Roboute se přou o orčí problém - to ne. To je normální, bezvýznamné. Smaže se to. Tohle... mi dělá starosti. |
| |
| Ullanor Zdá se, že mé rozhodnutí ukrátit si dlouhou chvíli rozjímáním nad Ullanorským tažením musí být náležitě potrestáno. Katem je v tomto případě Sanguinius, mým spoluviníkem Corax. "Proč jste tady tak sami? Jsme všichni bratři a měli by jsme využít téhle šance konečně být po dlouhé době spolu." Pozvednutí obočí je mou všeříkající odpovědí, zčásti za to může zmatení z nesmyslně položené otázky a zčásti přesvědčení, že na řečnickou otázku se neodpovídá. Alespoň verbálně. Jsme spolu. V jedné místnosti. Vrátím se ke své původní kratochvíli a pokračuji v rekapitulaci Ullanorské kampaně. Dějiny píší vítězové, to je první dojem, který z těch maleb mám, ačkoliv bych rád věřil, že legie mých bratří vítězily s přehledem na každém kroku, realita bývá zpravidla horší. A krvavější. Debata v místnosti se pohybuje mezi výměnou zdvořilostí a vyvolávání kletého jména Nikaea, to místo bude ještě dlouhá léta symbolem záště vůči některými z bratří, pokud se tedy dokáží smířit s Otcovým verdiktem. Slova vrchního librariana mé legie sice do mé mysli zanesla sémě pochybnosti nad spravedlivostí verdiktu, přesto stále vnímám Otcova slova jako zákon. Téma ale bylo protentokrát zřejmě vyčerpáno a hovor se přesouvá do příjemnějších rovin. Slovní výměna mezi Roboutem a Horem a je to první, co mne na okamžik donutí zvažovat, zda se nahlas k tématu vyjádřím či nikoliv. "Vlítneme přímo doprostřed a rozbijeme pár hlav." O tom to přece nebylo. Už mám na jazyku argument o významu Horova činu následujícího až po zmíněném 'vlétnutí', zaslechnu ale svůj hlásek sdělující mi, že bych o tom měl nyní pomlčet. Vhodný okamžik teprve přijde. "Ctění Primarchové, je čas. Následujte mne, prosím." To je novinka, kterou přijmu s povděkem. Správně, je nebezpečné ztrácet čas. Bez zaváhání následuji Malcadora, ač mi vidina přehlídky nedělá zrovna radost. Nejsem miláček davu. Spravedlnost se nemusí líbit. Na druhé straně, setkání s Otcem se blíží... |
| |
| Chodbou Vlivem okolností jsem si couvnul a sladil krok s Lorgarem, proč ne? Jak je to dlouho, co jsme spolu nepohovořili? „I já tebe Lorgare.“ Prohodím. Jak je to dlouho, co jsme s Otcem stáli na jeho světě, když mu bylo řečeno, kdo je? Chvíle to už zajisté bude, jak se ten svět jmenoval? Colchis? Ano. Byl to on. Po válce? Asi byl docela nervózní, jeho tradiční výřečnost někam odplula, nebo na něj čeká na jeho lodi. „Mohl bys mi prosím poradit, bratře?“ Loragar byl v mých očích trochu filozof, mírně moralista a částečně, no to je jedno. Přemýšlel jsem, jak bych to správně zformuloval. Do mých myšlenek se vkradly Fulgrimova slova ‚Ano, samozřejmě, všichni se bojí, aby někdo neudělal něco unáhleného, nebo alespoň unáhlenějšího než obvykle.‘ „Představ si, že ti někdo něco zakáže dělat, a pak se něco zvrtne, ty víš, jak by se to dalo řešit, ale musel by si porušit zákaz. Porušit, nebo neporušit?“ Možná, ale jenom možná, nebo také ne. Kdo ví. Čekal jsem, co vymyslí. Určitě pochopí, jak to myslím. Říkat mu o možnosti toho, že tam můžou padat hlavy, se mi opravdu nechtělo. Navíc to nebylo ani tak důležité, byl podstatný rozdíl v tom, když bylo něco osobní a důležité. A smrt byla příliš osobní. |
| |
| Chodbou "Bude-li to v mých silách" Chtě nechtě, více slíbit nemohu. Ochota a snaha je místy dokonce i u nás, běžným lidským možnostem tolik vzdáleným, to jediné, co můžeme doopravdy zaručit. Chvíli na to přichází i otázka jež je velice záludná. Vůbec to má hořkosladkou příchuť v tom, že jí položil mě, což je zakaleno faktem, že se vůbec taková věc musí řešit. "Ke správné odpovědi kromě vhodně položené otázky je potřeba i správný čas a místo." Odpovím s vědomím, že bych raději znal... řekněme detaily. Nemluvě o tom, že můžeme být kdykoliv nuceni hovor utnout svým přijetím. "Až nám Císař sdělí své záměry, rád bych s tebou, zabředl do..." Na vteřinu se odmlčím. "...hledání pravdy. Zajisté najdeme v těchto zdech více klidu a prostoru." Pokud možno někde, kde by nebyla přítomnost bratrů s výbušnější povahou, kteří by mohli chytat za slovíčka nebo se nechat unášet řevnivostí a hněvem. "Čistě hypoteticky ti mohu prozatím jen říci, že jsou-li dvě cesty zrádné, je lepší hledat nebo stavět tu třetí." Naivní? Naděje je leckdy to poslední, co máme. Když má naděje rozdělila Colchis dvojmo v občansko-náboženské válce, byla to právě ona, co mi pomohla ji ukončit vítězně. |
| |
| Je čas Popíjím víno a zamyšleně hledím na vyobrazení bratra Jagataje se svými válečnými železnými oři. Počat Sangvinius ?? Co ten tu, sakra? Praštím se svou keramitovou dlaní do čela (samozřejmě tak abych neomdlel, nerozcuchal se a ani jinak neporušil svůj reprezentativní vzhle) což mě zaručeně probudí se stavu zamyšlenosti.. Zdravím tě můj andělský bratře. Řeknu směrem k Sangviniusovy. No jo celí Horus. Tam kde se postupuje takticky a pomalu, snaží se urvat největší cti....ale zase orkové byly zničeni...no účel světí prostředky. Usměji se a vzpomenu na můj poslední útok který proběhl v něčem čemu říkaly den díkuvzdání.... "Ctění Primarchové, je čas. Následujte mne, prosím." Konečně pomyslím si, dopiju číši a pomalu se vydám za Sigilitou |
| |
| "Ovšem. Náš neustálí boj si vybírá svou daň. Jsem jen rád že slavíme vítěství na všech frontách.. A hlavně jsme všichni v pořádku a doufám že i otec. Jeden z koutků mi vystoupá trochu víš v jakémsi smutném úsměvu. Mluvím potichu aby mě mohl slyšet jen Fulgrim, možná někdo vedle. Když zmíní koncil instinktivně se krátce ohlédnu na Magnus. "Koncil by sám o sobě nebyl až takový problém... Nejspíš bylo potřeba to řešit. Pro Magnuse to ale bylo nejvíc osobní ze všech. Přestože nás většina stála za ním Otec se rozhodl podle sebe." Rukou si prohrábnu vlasy, abych je odsunul z čela. Křídla mám stažené, aby nezabírali moc místa. Je to pro ně prakticky stejně typická pozice jako Fulgrimův úsměv. "Všechny rány se snad časem zacelí. Jen nějaké bratry měl někdo dát do jedné místnosti a pustit je až si to vyříkají... Vím trochu drastické, ale nechci aby nás vzájemné rozepře rozhádali... Jako ty z koncilu." Povzdechnu si. Očividně se mi také nelíbí naše vzájemné rozepře, a snažím se pořád vymyslet jak to urovnat. Přece jen nechybí moc aby se například Lion s Russem znovu poprali když se setkají na jedné planetě. |
| |
| Chodbou Poslouchám, co mi andělský bratr říká. Dokonce tomu věnuji i větší pozornost, než té myšlence, která se mi vkládá do hlavy - myšlence na to, že mám štěstí, že se vedle mne zařadil zrovna on - jak vznešeně vedle sebe budeme při přehlídce vypadat. Anděl a Fénix. To je tak... "Přestože nás většina stála za ním Otec se rozhodl podle sebe." Povzdech. Vracím se do reality a vnitřně se napomenu. Zrovna bych se měl věnovat důležitějším věcem, než jsou úvahy o estetičnu, vlastním vzhledu a tak podobně. Nechám jej domluvit a věnuji mu lehce smutný úsměv. S vědomím, že brzy vyjdeme do lóže a uvidíme otce. Že se nám společný čas, který můžeme využít k nějakému tomu hovoru, krátí. Že je okolo příliš mnoho uší, které rozhovor nemusí a nepotřebují slyšet. Že není hezké, smýšlet o svých bratrech, jako o někom, kdo by něco NEMĚL SLYŠET. Že jsem asi sám tak trochu zabředl, ač jsem nechtěl, do toho kolotoče podezřívání, nešvarů a drobných tajemství. "Chtěl bych si s tebou po přehlídce promluvit, bratře," Oznámím mu, natáhnu k němu svou paži a krátce, impulzivně stisknu jeho dlaň, schovanou ve zbroji, načež ji zase pustím. "O samotě. Potřebuji to s někým probrat." Ano, to je pravda. Rozhodně potřebuji mít možnost si s někým otevřeně promluvit. Slyšet cizí názor. A kdo je vhodnější, než nejempatičtější z bratrů? Navíc jsme teď, před přehlídkou, měli jen velmi málo času. Který musel být rovnoměrně rozdělen tak nějak i mezi většinu jiných. Potřebuji Sanguinia na chvíli jen pro sebe. Musím s ním mluvit. |
| |
| "Přehlídka se blíží." Zajímalo by mě co se honí ostatním bratrům hlavou. Většinou to dokážu dost dobře odhadnout. Ale od Koncilu mi příjde že se bratři snáší čím dál méně. "Ale sa...." Náhlé zmáčknutí ruky od Fulgrima mě překvapilo až se zastavím a na vteřinu zaváhám. Poté se hned znovu rozejdu po jeho boku. Vždycky i přišlo že ze všech bratrů jsme si nejpodobnější, minimálně co se týká vzhledu a přesto mě teď překvapil. "Promin bratře, překvapil jsi mě.... Pokud na to budeme mít čas určitě bych s tebou strávil chvíli sám... Myslím že je toho spousta o čem mluvit." Zatřepu hlavou abych vyhnal myšlenky co mě odvádí od toho důležitého. Otázka je co chce probrat. První instinkt mi řekl že je v tom něco víc. Jenže konec konců je to můj bratr a nemám důvod mu nedůvěřovat. Už tak se půlka bratrů hádá jako děti na pískovišti, jejich hádka ale může vyústit v zničení celých planet a boje mezi nimi. Pokud budeme mluvit o našich "rodinných" událostech z poslední doby určitě by se to nějakému z bratrů moc nelíbilo. Dlouze se zadívám na Malcadora, podvědomě se snažím vytušit co se mu asi honí hlavou. Slyšel jsem že Otci se v poslední době nedaří jako dřív. Snad mu tohle setkání pomůže. Ostatně jsem tady jen kvůli němu a jeho žádosti, ta přehlídka se mě netýká. Měli by si ji užít hlavně vítězové této bitvy. Horus s Roboutem a samozřejmě také Jaghan. "Upřímně bratře jsem rád že jsi to navrhl, prospěje to nám oběma." Odpovím ještě po delší pouze, plné zpětného hodnocení chování přítomných bratrů. |
| |
| Chodba Naslouchám a při Roboutově líčení toho co se událo zavrtím hlavou. Stejně tak se my čím dál méně líbí Magnusovi řeči, ale hádat se s nimi nebudu. Naštěstí příjde Malcador a já se odlepím ze svého místa a vydám se následovat našeho průvodce. Svižným krokem dojdu k Roboutovi s Perturabem a zařadím se na druhou Roboutovu stranu. " No vykašlat se na plány sice není úplně dobrý přístup, ale přímí útok na vrchního orčího bosse je podle mne poměrně dobrý způsob jak si usnadnit tažení. Ikdyž se úplně neslučuji s tím jak taktně mlčí o strátách svého doprovodu. Jeden přeživší je podle mne poněkud málo." Jdu spolu s téměř všemi bratry za naším průvodcem. |
| |
| Ullanor - Chodba Přidá se k nám Corvus a sdělí nám svůj názor na Horusovo ignorování taktického plánu. Má i nemá pravdu. Nedá se vyvrátit, že přímý útok na samotnou hlavu orkského waaaagh je odvážný, ba přímo troufalý čin, a může vyústit v rychlý konec bojů, ale stejnou práci mohla odvést orbitální puma vržena na správné místo. Nemluvě o tom, kolik mužů ztratil. Lidé i adeptus astartes se dají nahradit, stojí to čas a bohatství, ale co když záhy po jejich ztrátě přijde čas, kdy budou potřeba? "Bez plánování a držení se taktického plánu se z nás stanou stejní divoši, jako jsou orkové. Tupé, nemyslící stvoření, které bojují pro radost z boje a pro boj samotný. Nikdy bych svým mužům neodpustil, kdyby bezhlavě změnili taktiku a rozhodli se pro něco tak nebezpečného, jako je výpad do nepřátelského území." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dokonalost. Jako jeden z mála bratrů je tvým cílem dokonalost po všech stránkách, nejen po té válečnické. Věc, na kterou snad všichni tvoji bratři zapomněli a vnímají sami sebe jen jako válečníky, bojovníky či jinak pojaté stroje na ničení. Ano, na rozdíl od Astartes ty a tvý bratři jste nikdy nebyli lidmi. To víte asi všichni a otázkou je, jak se k tomu postaví jednotlivý z vás. Ty jsi se vydal cestou dokonalosti, jak fyzické, tak psychické. Kdyby šlo použít nějaké označení, tak na staré Teřře byl pojem „renesanční člověk.“ Nikdo si už není moc jistý, co to tehdy znamenalo. Každopádně část tvé vlajkové lodi zabírají různé ateliéry, knihovny, obrazárny..Sám víš, že díky tomu tě někteří bratři mají za zženštilého, slabého a poněkud měkkého. Do očí ti to ale neřeknou a nejsi si zcela jist, zdali ten pravý důvod jejich „přetvářky“ není náhodou Horus. Kdo bych chtěl rozhněvat velkého bratříčka. Poslední měsíce Krusády ti ale přijdou v něčem podivné. Jako by někdo do perfektně seřízeného stroje nasypal písek či jakoby někdo rozladil jednu strunu v perfektně naladěném pianu.Zatím nejsi zcela schopen říct to, kde se ona „chyba“ bere, ale tvá dokonalá mysl má pocit, že tam jistě je.. Už jen onen Koncil. Nikdy předtím se nikdo z bratrů neodvážil s Císařem debatovat či s ním nesouhlasit. Možná že někteří bylo dlouho mimo světlo Císaře a zapomněli, že on je o několik řádů nad nimi a že jeho rozhodnutí nelze chápat dle součastných měřítek. Anebo je to světlo, které oslňuje a oslepuje? I v tobě trošku hlodá červík pochybností..Přeci jen, to jak se Císař zachoval nejen k Magnusovi, ale i Lorgarovi ti přijde poněkud přehnané. Kdo by se jen nenechal uctívat jako Bůh? Císař, bytost mimo lidská měřítka, k tomu má ty nejlepší předpoklady. A místo postupu vpřed pouze zakazuje a vyhrožuje… Blíží se zajímavé časy… |
| |
| Ullanor I Horus se vydá s ostatními..ačkoliv nějaké záležitosti si ještě zaslouží odpověď. Komentář Perturaba a Coraxe vyvolá jen pobavený úšklebek "Myslím, bratři, že máte trošku odlišný pohled na věc. Corvusi, nevím, co ti našeptali vrány, ale přežilo jich mnohem více. Ony nové zbroje jsou o mnoho lepší než ty staré. A ano, na nohou zůstal stát pouze Ezekyle, v tom máš pravdu. A v dlouhých bojích, kde by se osvobozoval sektor planeta po planetě by ztráty byly mnohem, mnohem vyšší.." Poté se trošku podmračeně otočí na Perturaba.. "Bratře, bratře, ty a ty tvá děla..Přehlížíš symboliku celé věci a ta je někdy důležitější než samotný výsledek. Osobní, blízké zapojení syna Císaře v boji a doslovné svrhnutí orčího tyrana z hradeb? Nic nemůže znamenat vítězství lidskosti nad barbarskými orky, než toto.." Poté se tak nějak pousměje a jen dodá smířlivěji.. "..ale každý jsme jiný, každý máme jiné způsoby a prostředky, jak dosáhnout cíle, že?" Pak se už jen otočí a vydá se dál, bok po boku Malcadorovi.. |
| |
| Tak moment "Máš pravdu bratře." Přikývnu. V roztržitosti zapomínáme na spousty věcí. Jsem trochu unaven. Ano unaven. Unaven světem, zatím dělám jenom drobné chyby, ale ... Měl bych si dopočinout. Kdy? V hrobě. Jistě, v hrobě. Úžasná představa. Nechat se ukolébávat myšlenkami na smrt.. Pokud se na to podíváme z dalších úhlů, není to snad nemoc? Počínající nemoc vědomí? Ne, to už bych poznal. Nebo ne? Nepoznal? Jak řekl ... Rozhlédnu se zmateně kolem. "Lorgare, nevidíš tady někde Jaghataie? Pokud se účastnil dobívání sektrou, měl by tady přece být ne?" Pomyslel na to někdo? Nebo ne? Jistě, mohl se někde nějak, ale je to Jaghatai, když už je tady Horus, Roboute, proč tady není i on? Jaká věc mu zabránila tady nebýt? Je nás tady sice jen polovina a mnoho věcí zabránilo ostatním bratrům tady být, ale mělo by nás být teď v tuto chvíli o jednoho víc. Ne snad? |
| |
| Moment? "Když o tom mluvíš, nevybavuji si jej." Jak říkal Magnus, měl by tu být, pokud ovšem v tom všem rodinném mumraji, který tu vznikl prostě po vzoru jiných bratrů nedržel odstup. Nebo že by dával někde nějakým nepřátelům okusit, jak hořce chutná khanův hněv? Dočišťovací operace? Nějaké bleskové tažení? I to je mi záhadou, kterou rozlouskne patrně jen on sám. |
| |
| Khan? Magnus i Lorgar stojí za mnou, takže - no, jejich hovor prostě tak nějak napůl vyslechnu. Ne, že bych tedy poslouchal záměrně, to bych si nedovolil a ani mě to tolik nezajímá, abych musel - ale otázka ohledně Jaghataie se mi vypálí do hlavy, jako by mi ji Magnus zaječel do ucha, namísto toho, že se zcela normálně Lorgara zeptal. Pohledná tvář se stáhne úvahou, snad až automaticky se rozhlédnu okolo, zda jsem bílého bratra nepřehlédl - i když dost dobře vím, že ne. Musel bych být idiot, abych si nevšiml jednoho z bratrů - což samozřejmě nejsem. Na druhou stranu jsem se nad tím ani nepozastavil, dokud to Magnus neřekl, takže... Takže tenké, upravené obočí, stáhnu v podmračení ještě víc. Možná, že přeci jen jsem idiot! Přinutím se nasadit zpátky svůj neutrální a oproti jiným "sourozencům" víceméně přívětivý výraz. Otočím se krátce na ty dva. "Měl jsem za to, že se k nám připojí později, že je s Otcem." Ano, tohle je vlastně nejschůdnější vysvětlení. Nebýt na přehlídce - to je hloupost. Je to JEHO triumf. Pal čert, že jsem "neměl za nic," protože jsem nad tím vůbec neuvažoval. Teď už nad tím uvažuji - a příště si na to dám pozor. |
| |
| Ullanor - Nezvěstný bratr? Horův úšklebek mě nijak nepotěší, ale má pravdu. Ztráty se díky jeho bezhlavému útoku zredukovali, jenže Robouteho názor na tuhle záležitost je jasný. A já s ním souhlasím, jedna věc je zachránit životy ochránců říše, něco jiného je nenaslouchat názorům svých bratří. Možná přehlížím symboliku. Možná že mi příjde hloupé se vrhat do nepřátelského ležení, ale přinejmenším bych o tom ostatní informoval a připravil plán této operace. "Ano, bratře, to máme." odpovím klidně a nechám Hora odejít. Pýcha přechází pád, bratře. Má důvod se takhle naparovat, podařilo se mu zvítězit opravdu velkým způsobem, ale měli bychom mít na paměti, že je to naše práce a povinnost sloužit Císaři a Impériu, nenechat se ovládnout mocí, kterou nám to dává. Ostatní začnou mluvit o Jaghataiovi. Pravda, nepřišel za námi, když jsme čekali, až budeme přizvání k Otci. Jak řekl Fulgrim, určitě bude s Císařem, není důvod aby se nezúčastnil vlastních oslav dobití této planety. Dočišťovací operace, velení, cokoliv mohl dát bokem, když je tu možnost se opět sjednotit v rodinném kruhu. Tak proč ale nepřišel za námi? Možná mu Otec prozradil své záměry dříve než nám a již se vydal konat jeho vůli. Ano, tak to nejspíše bude. Otec nám vše jistě brzo vysvětlí. To pomyšlení mě pohladilo po duši, až jsem cítil, jak se mi zvedají koutky v zachmuřené tváři. |
| |
| Ullanor Horus mi mluví z duše, zdlouhavá a vyčerpávající kampaň nemůže skončit uspokojivým vítězstvím, čím dříve přijde smrtící úder, tím lépe. "Orkové jsou primitivní, pověrčiví. Boj je baví, neutíkají před ním, dokud je vede někdo silný," přeruším dosavadní mlčení proudem nahlas vyřčených myšlenek, tedy spíše výňatkem z bojové doktríny, kterou přijala má legie. "Ale když Horus jim Horus předhodil jeho zlámané tělo, vyvolal tím v jejich dušičkách *strach*," postavím se alespoň verbálně za Hora s vědomím, že si stejnak u některých bratří již nepohorším. Ti, kdož jsou slepí, nikdy neprozřou. "Může-li umřít ten nejsilnější z nich, může umřít kdokoliv. *To* je zlomí. A nezáleží na tom, zda boj trvá týden či dekádu," završím svou krátkou promluvu a opět utichnu, co bylo podstatné jsem ze svého pohledu řekl. Jaghatai, z trojice hrdinů Ullanorského tažení se jako jediný nepřišel vmísit mezi ostatní. Původně jsem si myslel, že se zúčastní až uvítání s Otcem, případně mu povinnosti nedovolily se zúčastnit. Fulgrimova domněnka, že Jaghatai obdržel přednostní uvítání je rovněž možná, byť mne nenapadá důvod, kterým by si takovouto audienci zasloužil. Stalo se během kampaně něco, co nám nebylo řečeno? Pokud by si v mých očích někdo zasloužil takovou poctu, byl by to Horus. Jaghatai je ale narozdíl od Robouta schopen obdobně kreativního myšlení, v takovém případě bych si rád poslechl, o co mělo jít. |
| |
| Ullanorský triumf [/u][/b]Cestou se do debaty o nepřítomném Jaghataiovi přidá Roboute..Trošku rozmrzele a nenadšeně, ale stále s takovým svým odstupem. „Náš bratr nás opustil na vlastní žádost zhruba dva měsíce nazpět..Svojí účast v rámci ullanorského tažení nepovažoval za hodnou oslavy..Nechal zde zástupce a Čestnou gardu, zbytek Bílých jizev někde pravděpodobně zabíjí orky. Jsem si zcela jist, že záležitosti, kvůli kterým jsme sem byli povoláni, budou s Jaghem vyřešeny později. Vždyť ho znáte, aby zde zůstal měsíc, tak by jste ho museli přikovat a schovat mu motorku. “ V hlase mu zní jistá kyselost. I on si myslí, že by Jaghatai měl být přítomen. Na další rozhovory už ale není čas, před vámi se otevřou velké dveře a vy vystoupíte na pódium a z toho, co se rozevře před vámi se i vám na chvilku zastaví dech. Těch pár měsíců se rozhodně nepromarnilo. Vše připraveno na imperiální Triumf. Planina před vámi byla celá srovnaná a z nosného podloží byla vytesána monumentální imperiální orlice. Před palácem, z kterého trčí ono pódium, je nastoupená téměř neuvěřitelná síla Impéria. Nastoupení zástupci Legií, stejně jako téměř kompletní mužstvo Ultramariňáků a Vlků Luny, přítomné v sektoru. Kousek dál jsou nastoupeny Čestné gardy přítomných, některé jsou větší, některé menší. A pak nesmírné množství Imperiální Gardy. Pluky, vozové parky, dělostřelectvo, vše, nač lze jen pomyslet. A vzadu ano, mocné stroje ničení a zkázy z Legie Titanicum. Mocně se tyčí nad vším a i velké tanky jsou maličkaté oproti titánovi třídy Imperator. Neuvěřitelná přehlídka moci a síly. K dokonalosti už stačí snad jen aby nějaké křižníky přistály z orbitu. V vzduchu je cítit napětí a nervozita, avšak vaše vystoupení na podium jakoby utišilo a zklidnilo všechny, kdo se na této rozsáhlé pláni nacházejí..Respekt a téměř posvátná úcta k vám a tím i k Císaři vyvolala zde ticho mezi miliony. Na onom malém podiu, kde vyvěšeny vaše praporce je i velký trůn, nad kterým se tyčí ona orlice. Místo pro Císaře, avšak zatím bez Císaře.. Avšak téměř jakmile se tak nějak rozestavíte pod své praporce, zjasna směrem od Trůnu se objevil záblesk, který začal pomalu růst, až se vcelku rychle proměnil v malé, oslnivé slunce, které ale nepálilo. Ozářilo celou planinu a poté, co zlehka zhaslo, lze před trůnem spatřit postavu v zlaté zbroji, kterak jednoduchým gestem zdraví všechny nastoupené. Císař osobně. Jeho příchod vyvolá to, co by šlo označit jako vlna veselí a radosti. Nadšení a radost je téměř cítit v vzduchu a zvláště mezi členy Imperiální gardy se šíří i trošku hysterie. Nastoupení Astartes se zachovají více profesionálně, avšak i mezi nimi panuje něco, co by šlo označit jako rozruch.. Vše však utichne při jednoduchém gestu zdvižené ruky. Najednou je ticho, že by bylo slyšet upadnout špendlík. Poté Císař promluví svým jasným, melodickým hlasem. Ačkoliv nepoužívá žádný zesilovač či techniku, všichni slyší to, co říká. A všichni, od posledního gardisty přes Astartes mají pocit, že hovoří jen k vám.. „Moji drazí válečníci, dobyvatelé vesmíru a sjednotitelé lidstva. Je mi ctí dnes zde stát a moci se kochat tím, co jsme společně vytvořili – lidské Impérium napříč celou Galaxií. Jsem na vás hrdý.“ Nejsou to nijak velkolepá slova, není to připravená řeč plná patosu…ale efekt jí je mnohem, mnohem větší. Každý v sobě cítí onu pýchu a to, že jemu Císař děkuje a je na něj hrdý. „Ullanor nebyl velký, opevněný systém. Není nijak zvláště význačný. Je ale důležitý a to proto, že to je další krok k sjednocení Lidstva. Je to význačné vítězství, stejně důležité jako jakékoliv jiné od toho dne, kdy jsem opustil Terru. A to si zaslouží oslavy, stejně jako postup celé Krusády..“ Jakmile Císař utichne, ozve se jásot, potlesk, provolávání slávy, ovace a další projevy čirého nadšení a téměř až exktatické slávy..Císař jí nechá chvilku prostor a poté opět zvedne ruku. „Nechť Triumpf započne….“ Řekne, odmlčí se a poté se usadí do svého trůnu a následuje opravdu nádherná vojenská přehlídka, velkolepá ukázka vojenské síly Impéria. Pro některé z vás je to časem možná trošku nudnější, ale i tak neméně ohromující. Zástupy jak Astartes tak Gardy vzorně pochodují a vzdávají hold Císaři a i vám. Alespoň máte nějaký čas na přemýšlení či odpočinek. Přehlídka trvá masivních 6 hodin. I tak je udržena morálka a pozornost, minimálně u Císaře. Občas utrousí nějaké vítězství či hrdinský skutek, kterým se jednotka proslavila během Krusády. V okamžiku kdy skončí a podle rozpisu je konec, Císař povstane a vyžádá si pozornost všech prostým zvednutím ruky. „Je zde ještě věc, kvůli které je tento Triumpf důležitý..“ chvilku se odmlčí „Bohužel musím své místo velitele Krusády přenechat jednomu z svých synů.Krusáda již dosáhla svého vrcholu a každý z vás všech již nepotřebuje mé vedení a rady. Mé světlo ale bude lidstvu zářit dále…“ Ticho. Následuje jen mrtvolné ticho. Nikdo neví, zdali jásat, plakat či to, jaká bude budoucnost. „Nerad bych ale zvolil zbrkle. Proto jsem pozval své syny a proberu s nimi, který z nich se ujme Krusády a bude pokračovat v sjednocování Galaxie. Tento moment, moment Ullanorského triumfu je zlomem v budoucnosti lidstva. Je milníkem toho, že budoucnost Lidstva se blíží rychleji, než jsme čekali. Je to důvod k oslavám, nechť vypuknou!“ A opravdu, vypuknou. Mezi Gardou velmi, velmi bouřlivé, mezi Astartes mírnější..A co se týče vás, primarchů, tak je to na každém. Na rozdíl od všech ostatních, vaše blízká budoucnost bude vcelku těžká. Poté se konečně otočí na vás a věnuje celou svou pozornost vám. A usměje se. „Moji synové. Jak rád vás opět vidím..Ano, i tebe Magnusi. S každým vás si máme toho tolik co vyprávět, bohužel nejsme pány Času. Zůstanu na orbitu týden, to je dost času na rozhodnutí alespoň v této záležitosti. Rád bych si s každým z vás promluvil o samotě…“ pousměje se. „Na mé lodi jste vítáni tak, jak vám to bude vyhovovat…“ Tyto slova byla určena jen vám. Poté následuje opět drobnější záblesk a jak váš otec, tak Malcador Sigilita byli přeneseni.. Nyní je jen na vás, co dál..  |
| |
| Přehlídka Obávám se, že ani mé možnosti daleko přesahující běžné smrtelníky nebudou stačit k tomu, abych dokázal popsat pocity, které ve mě přehlídka vyvolává. Pýcha, hrdost a utvrzení v našem poslání je neuvěřitelně opojnou odměnou za každý den bojů a odloučení. Tváří v tvář téhle síle nemůže obstát žádný nepřítel. Lhostejno zda cizácká svoloč nebo pomýlení z řad našeho vlastního druhu. Plody technologie i udatnosti jsou sice smutnou, přesto více než dostatečnou alegorii toho, že před pádnými argumenty imperiální pravdy neobstojí žádný šalm a falešné náboženství. Tak, jako je jen jeden Císař, je a bude jen jediná pravda. Podobný pocit osudovosti jsem začil jen jednou. Snad proto se cítím nyní tak, že kdybych zavřel oči, mohl bych se znovu ocitnout na Colchis v době, kdy mi vize zjevila příchod Jeho a Magnuse! To vše je pak konfrontováno s faktem, že by tento, řekněme, důležitý úkol měl převzít někdo jiný. Musím uznat, že mě to dokonale překvapilo, vždyť v první moment kdo si neříká, kdo jiný než On nás má vést hvězdami? Na druhou stranu právě zodpovězení této otázky teď leží na našich bedrech, takže je třeba šok odložit stranou a začít uvažovat. Nic méně než se tak stane, je čas vyřídit jednu důležitou záležitost. "Magnusi..." Usmát se upřímně a působit pozitivně - to je rázem o dost těžší. I tebe, Magnusi... Možná je to mým životem v chrámu, že o slovech příliš přemýšlím. To, jak jej zmínil zvláště mezi všemi svými syny, to mi připomenulo břemeno, jaké asi musí nést. Nebo tím snad chtěl... to ne, to by On neudělal. "...než přijde náš čas, připojíš se ke mě při prohlídce pomníku tohoto triumfu?" Mám pocit, že jinak se o tomhle místě, sálech a možná i celé planetě ani hovořit nedá. Pokud svolí, tak se úklonou prozatím rozloučím s ostatními bratry a spolu s ním opustím tuto naší "pozorovatelnu". Míříce tak různě po chodbách tohoto manifestu síly a jednoty impéria. "Musím tě ale varovat, že hodlám pak tvůj důvtip vyzvat na souboj v hledání správných otázek a odpovědí." Přisadím s lehce přehrávanou vážností. Jsme bratři a pošťuchování k tomu patří ať je prosté, nebo jak to bývá, má-li tu a tam v sobě i něco navíc. |
| |
| Náhlá zmínka o Jaghataiově nepřítomnosti v mé hlavě okamžitě vyvolali obavy o něj. Klidně ho nějaký ork mohl vážně zranit nebo hůř zničit mu motorku... Všechny ty obavy se nakonec na pár vteřin promítly i na mém výrazu. Nechybělo moc a svěřil bych se bratrům se svými obavami. Naštěstí Roboute mě vyvedl z omylu než jsem začal šířit paniku. Co mě to vůbec napadá? Zrovna Jaghatanovy s jeho taktikou by byla opravdu velká smůla kdyby se mu něco stalo. Nemluvě o tom že bych to věděl. Poznám když se něco stane někomu z mých spolubojovníků, natož jednomu z bratrů. Před vstupem na balkon ještě znovu nasadím spokojený úsměv a rychle se ohlédnu na Fulgrima. Když už nic vidím se s bratry a otcem. Všechna ta síla Imperia soustředěná na jednom místě působila opravdu majestátně. Všechny ty pohledy tisíců lidí směřovali k nám. Dívají se na nás téměř jako na bohy a to tady ještě není otec. Nikdy jsem takové velké oslavy neměl rád, ze všech těch lidí jsem byl nervozní. Raději jsem na Baalu se svou legii, nebo někde v soukromí s bratry. Tohle nejspíš patří k tomu kdo jsme. Nakonec o krok ustoupím at nejsem tak dobře vidět. Kdo ví co všechno se jim honí v hlavě? Velká chvíle přišla, náš otec,velký Císař lidstva přišel. Všechno tohle naplánovat mu nejspíš zabralo týdny nebo dokonce měsíce. Mírně se ukloním na znamení úcty, ikdyž to nejspíš ani neuvidí. Během přehlídky se mi hlavou honila spousta věcí. Svolal nás otec jen kvůli této přehlídce? Aby dokázal jak je lidstvo silné? Většinu přehlídky strávím zamyšlený s pohledem upřeným na otce. Údajně na tom ted není nejlépe, ale určitě to dokáže výborně skrývat. Z několika hodinového zamyšlení mě vytrhnula až otcova poslední zpráva. Chce aby jeden z nás vzal jeho místo? Ale proč? Copak musí dělat něco důležitějšího než vést lidstvo? Dobře zvolí svého zástupce. Nevnese to mezi bratry zbytečný svár? Téměř jsem zapomněl pod náporem té novinky dýchat. Až po minutě se zhluboka nadechnu a počkám až otec zmizí stejně rychle jako se objevil. "Nepůjdeme se projít? Myslím že by se mi hodilo trochu vína..." Pronesu směrem k Fulgrimovy. Ještě jednou se ohlédnu na všechny ty odvážné muže a zamířím zpátky do chodby, kde počkám na bratra. |
| |
| Přehlídka Nemám příliš času na to, abych se nepřítomností Jaghataie zabýval nějak blíže. Vlastně mi nakonec vysvětlení jeho nepřítomnosti docela stačí. A přehlídka začíná. Narozdíl od některých jiných bratrů se stavím na dobře viditelné místo a vše, co vidím před očima, si viditelně užívám. Vpíjím se pohledem pronikavých, světle modrých očí do vojáků, nastoupených přede mnou, do upraveného okolního prostoru, výzdoby. Plnými doušky se doslova nadechuji vší té nervozity, která je něčím jiná, než typický neklid před bitvou. Bez viditelného důvodu rukou pokynu členům své vlastní čestné gardy. A pak, po zlatém záblesku, se pohledy všech, včetně mě, upřou na Otce. Ne, nezastírám, že na něj hledím v téměř nábožné úctě. Pro mě i přes... jistá nedorozumění poslední doby, je Císař stále živoucím vzorem absolutní dokonalosti. Jeho slova mne hluboce dojímají - a musím říct, že poselství, obsažené v těch, které se týkají nás, mne vnitřně rozruší. Na malou chvíli si představuji sám sebe, v čele Krusády. Jaké by to asi bylo? Jaký bych byl vůdce? Přijde mi to jako by se přede mnou otevřely obrovské, pomyslné dveře - možná bych se mohl pokusit otci vyrovnat, být jako on. Ostatně - není to to, co jsem vždycky chtěl? Nebyla by tato funkce perfektním prostředkem, jak toho dosáhnout? Jak by reagovali bratři? Ta poslední myšlenka mne zchladí. Jako by mi někdo polil hlavu kýblem ledové vody. Protože určitě nejsem sám, kdo touží. Ne, to rozhodně ne. Týden na orbitě. Můžeme s ním mluvit, doporučit, nebo na něj sami dělat dojem. Jak k tomu přijdou ti bratři, kteří jsou příliš daleko na to, aby se mohli o tu poctu osobně ucházet? A ať zvolí kohokoli - jak to přijmou? Vždyť jen málokterý z nás vyjde se všemi bez rozdílu. Pohled mi bezděčně zabloudí k Sanguiniovi. On ano - jenže bratr, ač k němu mám vnitřně velmi blízko, není vhodným kandidátem. Koho z nich bych vlastně podpořil, kdyby na to přišlo? Protestoval bych proti nějakému? Nechci si to přiznávat, ale po tom kolotoči hádek poslední doby docela jistě vím, že ano. Mnoho jich mi z mnoha důvodů nepřijde vhodných. Možná by mi nepřišli vhodní ani bez rozmíšek, už pro to, jací jsou. Upřu zrak na procházející vojáky a aniž bych je pořádně vnímal, ponořen v myšlenkách, sevřu nejen čelisti, ale také zábradlí lóže. Ne. Všechno je špatně! Všechno! Copak potřebujeme další sváry? Zbytek přehlídky strávím pohroužen do vlastních myšlenek. Mám toho v hlavě tolik, že si téměř nevšimnu zmizení otce. "Nepůjdeme se projít? Myslím že by se mi hodilo trochu vína..." "Hm?" lehce sebou trhnu. Byl jsem nesoustředěný. Mrknu, vzpamatuji se a nasadím úsměv, pevně rozhodnut nedat nikterak najevo, že jsem se na - jak dlouho vlastně? - úplně ztratil sám v sobě. "Jistě," stihnu odpovědět, než se má k odchodu z lóže. "Bratři," krátce jim kývnu na rozloučenou. Něco mi říká, že s mnoha z nich se rozhodně ještě uvidím. Velmi brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Následuji Sanguinia, v duchu uvažujíc nad tím, jak moc proslov otce změnil celou situaci. Chtěl jsem si s ním promluvit už předtím. Říct mu, že mám starosti - už proto, že mám takový ten pocit, že by mě pochopil - byť se od sebe v mnohém lišíme. Upřímně, představa, že bych plakal na nárameník třeba takovému temnému a vůči celému světu zapšklému Konradovi, se mi například vůbec nelíbí. Teď - toho mám vlastně na srdci mnohem víc. A beztak nejsem sám. "Víno," syknu panovačně na okolo procházejícího sluhu. V tom, jak jednám se svými bratry, popřípadě vlastní legií - a všemi ostatními, je poměrně markantní rozdíl. Sleduji toho člověka chladnýma očima, které neočekávají nic víc ani nic míň, než pokud možno okamžité a bezchybné splnění rozkazu. Sundávám si rukavice. Stejně, být to na mě, oblékl bych se i na přehlídku jinak, než do zbroje. Jenže už tak jsem terčem zvláštních... možná i pomluv některých svých bratrů. Nebudu řeči o své zženštilosti podporovat tím, že bych jako jediný z nich přišel oděn do něčeho jiného. Jako bych si pro bratry svůj úsměv šetřil, jakmile víno dostanu a otáčím se k Sanguiniovi, podávajíc mu jednu ze dvou sklenic, můj pyšný, odměřený výraz roztaje a v chladných, světle modrých očích se objeví zase ten známý, vřelý lesk. "Mám starosti, Sanguinie. Starosti, které dost možná nevyřeší všechno víno na planetě." Pozvednu skleničku, jako bych si chtěl připít - dost možná to působí lehce ironicky. "To, co nám právě oznámil otec-" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Také se bojím že víno nám nepomůže tuhle situaci vyřešit, to dokáže jen otec." S povděkem příjmu skleničku a také naznačím pohyb jako při přípitku. "Po té události na Nikae je tohle jako dřevo do ohně, jen se tím rozdmýchají spory mezi bratry." Pomalu se rozejdu dál do chodby. Hlavu mám zakloněnou a sleduji výzdobu a styl stropu. "Určitě tě taky napadlo co na to všechno řeknou bratři, určitě se zase rozhádají s tím koho zvolit, kdo se tam hodí a proč." Naklopím do sebe skleničku a pokynutím ruky si nechám donést další. Nervozně si protáhnu křídla a otočím se Fulgrima. "Spíše mě napadá jiná věc... Neměli by jsme přemýšlet proč to chce otec udělat místo koho?... Rozhodně nějak nezpochybnuji jeho rozhodnutí, určitě k němu dospěl po dlouhém rozjímání... I přesto mi to příjde zvláštní co myslíš?." Vypustím na Fulgrima proud myšlenek. Podle mého odhadu nás napadly podobné věci, chci si to spíše ujasnit a vůbec zpracovat celou tu informaci. |
| |
| Triumf Nejvyššího Jistě. Dávalo to smysl, i když … Ten triumf. Kam až oko dohlédlo. Tam kde mluví zbraně, umírá rozum. Jsou věci, dosažitelné diplomatickými jednáními, ale jsou místa, kde to nejde. Zde? Ano, jistě. Ale zasloužil si to ten svět, pokud dějiny píší vítězové, tak ano. A tady jsou pouze vítězové, nikdo jiný. Na Ullanoru není místo pro poražené. Poražení nemůžou nést hlavu hrdě vztyčenou při takovémto vytržení z reality všedního zabíjení. Zato ti všichni, jež zvítězili? Moc. Hrdost. Toto jsme stvořili. Na toto můžeme být hrdí a bude se na to vzpomínat celé generace. Zůstane v záznamech Impéria i poté, co mi, obyčejní lidé zemřeme, byli jsme u toho, to jim řekneme, stálo to za to. Zachovával jsem si svůj obvyklý výraz „zamyšlený ve velmi příjemné náladě“. Vše je v pořádku, alespoň pro teď, pořád není má kapitula prohlášena zrádci, pořád máme respekt, pořád jsem primarchou Tisíce synů, pořád jsem bratrem svých bratrů, i když někteří z nich by o to asi nestáli, kdyby si mohli vybrat. Toto je triumf, nejen moci Císaře a jeho Impéria, ale i můj, že tady dokážu stát, spolu se svými bratry. ‚A někdo z nás to měl očekávat, nebo ne? Nemyslím Otče, že by toto byl vrchol Krusády, k vrcholu je ještě daleko. Galaxie je velká a tohle, tohle tvé rozhodnutí se mi zdá jako šílenství. Vytvořil si věci, které dokážeš korigovat jenom ty sám, avšak teď to všechno opouštíš, necháváš jiným. Koho zvolíš velitelem? Který z bratrů se vyšvihne nad ostatní? Kdo to dokáže? Koho budou všichni poslouchat? Jak je toto tvé rozhodnutí složité? Osvětlíš nám jej?‘ Při slovech svého Otce se na něj obrátím. ‚Kdo? Kdo tě nahradí?‘ Oslavy začaly. Jim oslavy a nám zřejmě … Ano, chvilky strávené v rodinných soukromých zájmových kruzích. Úžasné. ‚Cože?‘ Mé jméno mě trochu vyhodilo z pracně udržovaného klidu. Jediná věta „I tebe“, nemyslel to vážně? Opravdu chce jitřit čerstvou a nezhojenou ránu? Nebo kam tím směřuje? Nebo to myslí opravdu jen tak jak to říká? Je to Císař. Kdo ví. Pozvání na loď je opravdu upřímné, dalo by se vyložit i jako, očekávám, že se dostavíte co nejdřív. Očekává se, že se budeme snažit dosáhnout onoho titulu vojevůdce? Nebo, že budeme orodovat za bratry, ze kterými si rozumíme, nebo za menší zlo? Pozoroval jsem prázdné místo, když mi hlavou táhla myšlenka: ‚Náš rozhovor se vojevůdcovství týkat nebude, náš rozhovor bude mít mnohem jiné téma.‘ Otočil jsem se a pohlédl z balkonu dolů na Imperiální armádu, pokoušeje se najít rudé zbroje svým Synů. „Bratře.“ Řekl jsem a podíval se na Lorgara. Pomník Imperiálního triumfu, jaké přesné označení. „Rád se k tobě připojím, dokud neseberu dost odvahy k návštěvě našeho Otce.“ S těmito slovy s vydám s ním. „Otázky a odpovědi bratře, to nebývá vždycky jednoduché. Položit otázku ano, ale dát na ni odpověď?“ Jeho přítomnost pozvedla mou náladu k výšinám, o kterých se mi v nejbližších měsících skoro i přestalo zdát. „Ptej se.“ Vyzvu jej. Po šesti hodinách strávených více méně jednou věcí, jsem zvědav s čím přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Mám se ptát! Jenže, kde začít? Stovky, tisíce otázek mi víří hlavou a čas, jenž nám byl dán, ani zdaleka není schopen pokrýt to kvantum možností. Magnus mi je nejbližším bratrem a to nejen tím, že to byl on, kdo kráčel po boku císaře, když přišli na Colchis. Je to myslitel, osoba s trochu jiným pohledem na věc než kdokoliv jiný z mých bratrů a fakt, že cítí bolest, mě samotnému otevírá ránu na duši. Přitom teď si nejsem jistý, jak a na kolik se mám ptát. "Dát odpovědi? Někdy stačí místo odpovědi nabídnout jen lepší otázku, bratře a vše se rázem změní." Nebýt v plné zbroji a na světě, jež je hotovým pódiem, mohli bychom tu zdánlivě polemizovat o tom, jestli je sklenka poloplná nebo poloprázdná. "Proto jsem rád, že se můžu ptát." Můj úsměv se trochu vytratí a nahradí jej starostlivě vážný výraz. "Kromě přízně, Magnusi, jakou k tobě chovám, ti chci dát pochopení nebo tolik z něj, kolik jen dovedu." Nezbývá než doufat, že pro něj pochopení znamená totéž, co pro mě - ohromný dar, který jsem já u něj nalezl. Na moment se tedy odmlčím s vědomím, že je přejít k věci není až tak lehké, jak bych chtěl. "Vím, že je to kruté, ale chci vědět vše, Magnusi, o Prosperu, koncilu, warpu a císaři. Vše co mi budeš ochoten sdělit, abych mohl co nejlépe odpovědět na to, na co ses mě před přehlídkou ptal." Myslím, že není třeba "Zda porušit, nebo neporušit" více zmiňovat. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Poslouchám Sanguiniovy myšlenky, vyřčené nahlas. V tuto chvíli ani neobdivuji výzdobu. Možná, že jsem se jí nabažil cestou sem, možná, že jsem příliš ponořen ve světě svých úvah - a možná se snažím soustředit jen a pouze na to, co mi bratr říká. I ze své sklenice jsem upil jen mírně. Zatím. Válím víno na jazyku a přemýšlím, zda mi vůbec chutná. Zda v této situaci dokáži jeho chuť... plně ocenit. Mé myšlenky se zase rozbíhají směry, kterými nechci. "Důsledky, bratře." Vydechnu nakonec. "Netrápí mne ani tak průběh. Zatím ani otázka proč se to děje - byť bych ji rád v budoucnu otevřel také. Ač se bojím, že se bude jednat o mlácení prázdné slámy a odpověď nám může poskytnout jen on sám." Rozhlížím se po nějakém klidném místě. Komnatě, simulaci zahrad, čemkoli, kde bychom mohli mít chvíli klidu a pohodlí. Na mé lodi by to bylo o tolik jednodušší. "Co pak, až Císař jednoho z nás zvolí? I kdyby se samotná volba obešla bez hádek - jako že neobejde, po Nicaei ne, v to nemůžeme ani doufat - dovedeš si představit, co se stane ve chvíli, kdy jeden z bratrů doopravdy titul vůdce krusády získá? Pochybuji o tom, že se před ním ostatní bratři skloní. Všichni. Bez odporu. Na něco takového nejsme připraveni. Zatím nás, i přes osobní neshody, pojí láska a úcta k Němu." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Myslím že bude záležet koho otec zvolí... Normálně bych řekl že by měl volit podle schopností vést tak rozsáhlá tažení, čímž by se nám výběr zúžil... Jenže." Smutně se usměji. "Bratři jsou rozhádaní a když zvolí špatně může to mít nedozírné následky... Proto myslím že nejmoudřejší by bylo zvolit někoho koho budou všichni... Nebo alespon většina ochotná uznat na té pozici..." Zamumlám spíše zamyšleně sám pro sebe. Je to prakticky jen opakování bratrových slov. "Nejlepší by nejspíš bylo jít rovnou za otcem at rozptýlíme naše domněnky... Do té doby... Kdo myslíš že by na tuhle pozici byl nejvhodnější? Myslím že Horus nebo Roboute by odvedli skvělou práci... Případně." Omluvně se podívám Fulgrimovy přímo do očí. "Možná že ty by jsi se na to místo hodil... nenapadá mě žádný bratr co by proti tobě něco mě, jedině.... Zastraceně!" Zatnu pěsti a zatřepu hlavou. "Proč se musíme bavit o takových věcech? Kdyby vše zůstalo jaké je ted bylo by to nejlepší." Další povzdech. Nakonec se zastavím u okna a začnu se rozhlížet po panorama Ullanoru. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Pomalu jsem se nadechl. Zabýval jsem se v hloubi duše Nikaei, probíral jsem ji ze všech stran tak moc, že mi nejdřív nedošlo, co říct, když budu mluvit s někým jiným, kdo není … Ale což, je to můj bratr ne navíc, je to Lorgar. „O Prosperu?“ Zamyslím se. „Prospero nemá žádné tajemství bratře, možná o něm nevím.“ Usmál jsem se při té představě. „Jak víš, byli jsme čaroději a mysliteli, dobrovolně vykázáni do exilu, do návštěvy našeho Otce. Ve zkratce, vytvořil jsem neobvyklou strategii za pomoci lidí, kterých si nesmírně vážím a moci, které se mnozí bojí. A nejenom obyčejní lidé. My jsme dobře věděli, co děláme. Ostatní si to nemysleli. Učence se zbavíš jednoduše. Stačí ti pořádně pádná zbraň. Jsou místa, kde prostě argumenty nefungují jak mají, ať jsou sebelepší, ale to víš lépe, než já. Warp bratře, o který na Koncilu šlo je nepříliš dobře prozkoumaný prostor. Dimenze mnoha možností, zdroj síly …“ Chtěl jsem mu předvést jak to myslím, ale pak jsem si vzpomněl, že Císař vlastně není tak daleko. Místo toho, jsem raděj vytáhl modrý kámen a začal si s ním pohazovat, abych nějak zaměstnal ruce a nezačal čarovat malé věci, jen tak, protože bych mohl. „Který dokáže jak tvořit, tak ničit. Podle rukou v niž se ocitá. Je to úchvatné vábení, mohl by jsi dokázat mnohé věci. Dokážeš předvídat další tah přítele i nepřítele, léčit, či zaštítit své blízké, poslat zprávu těm vzdáleným, vybudovat stavby, nad kterými zůstává rozum stát, či pochopit svět. Je tu samozřejmě i odvrácená strana. Destrukce, kterou předvádíme po galaxii za účelem zvětšování Impéria. A nikdo ti nedá možnost, zachránit mozky celé planety, ne, jsou to nepřátelé Impéria a měli by být zničeni. Na Nikami mě můj vlastní bratr prohlásil zrádcem Impéria, měl bych být taky zabit?“ Položil jsem řečnickou otázku a rozhodil rukama v keramitové zbroji. „Za to, že Impérium odmítlo cvičit všechny s psykerským talentem, samozřejmě, že se to zvrhne, je jen málo takových, kteří dokáží kráčet cestou, která znamená zničení jiného bez toho, aniž by jim někdo ukázal kudy. Měli pravdu, to ano, je to moc nestálá, proto se s ní musí umět zacházet, ale je to také moc, která by se neměla zapomínat a odhánět. I mi máme právo na život, takový, jaký jej chceme mít.“ Byla to jedna z těch vět, které jsem ve svém vlastním dětství tak často slýchával. Nenechme se trápit Impériem, žíjme tak jak chceme, zkoumejme, veďme o tom učené diskuze, neboť inteligence je ve vesmíru málo. Čemuž není tak těžké věřit, ani teď po tolika letech. „Koncil byl vlastně soud těch chytřejších, těmi hloupějšími. Vím, jak si vážíš našeho Otce a to, co teď řeknu neponeseš pravděpodobně kladně, ale byla to od něj ohromná chyba, něco se s ním děje a já nevím co. I přes svůj výraz vypadá utahaně a Malcador by nám nelhal. Pořád o Nikaei přemýšlím, proč k ní došlo, jak se tomu dalo zabránit. Řekl, že mě zabije, že jméno mé legie vymaže navěky z Imperiálních záznamů, říkal, že kdo se bude stavět proti jeho rozhodnutí musí být zničen. Je nemocný. A není to nemoc fyzická, ale nemoc ducha. Nevíš, jak rád bych nahlédl do budoucnosti, chtěl bych zjistit, co se s ním děje, avšak nechci ohrozit své Syny. Je nás málo a jsme do jednoho myslitelé. Od myslitelů se neočekává, že půjdou do boje jako Angronovci. Očekává se víc. Nechtěl jsem sem letět. Na Prosperu vládne nálada, která nevládne ani u poražených. Jsme zničeni. Brodíme se na dně vlastního zoufalství. Bylo nám odepřeno studium, které z nás dělalo to, čím jsme byli. Hledáme nový cíl a nemáme se k čemu upřít. Doufám, že s tím něco udělám. Musí tady být nějaká cesta? Jak můžou dva umlčet hlas rozumu? Nechápu. Chci se podívat znova do budoucnosti a nechci vidět umírat své Syny. Nechci. Císař vidí svět ze svého úhlu pohledu, kdy je možné úplně vše tak, jak si to přeje, ale nedokáže svět sledovat nijak jinak. On k tomu určitě měl důvod, stejně jako mají Mortarion s Lemanem důvod k tomu nenávidět mě a to, co představuji.“ Tohle nebyla samochvála, tohle byli jen holá fakta. Uvědomil jsem si jednu věc, před Lorgarem jsem řekl víc, než komukoliv jinému on Nikaei, vyjma příslušníků mé Legie. Co já bych bez tebe dělal? „Nechci nenávidět svého Otce, ale připadá mi, jako kdyby mi schválně nedával jinou možnost. Nechápu, je to zkouška? Co tím sleduje? Kam tím míří? Neřekl mi ani proč, proč nemám dělat věci tak, jak jsem je doposud dělával? Věřím, že bych jeho důvody pochopil, kdyby alespoň slůvko ztratil. I tebe Magnusi. Co to znamená? Proč? To se pravděpodobně nedozvím, dokud neseberu dost odvahy se jej zeptat. Možná bych to měl udělat brzy. Nevím. Existuje tolik věcí, které bych mu chtěl říci, ale nevím jak je vezme, jenže to nezjistím, dokud se jej nezeptám.“ Povyhodil jsem kámen. A znova. Ještě jednou. Pak mnohokrát. Možná by nebylo tak špatné být Císařem, nevím jestli bych to zvládnul, spíš ne, ale zato by mi nikdo nediktoval, co mám … „Dělat ze schopnostmi, které mi byly dány.“ Prohodil jsem nakonec. Podíval jsem se na Lorgara, těch slov nebylo málo, ale odrážely do jednoho můj duševní stav. Trochu zoufalí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Musím myslet jasně a nechci, aby mě touha po titulu zaslepila. Vlastně bych si to celé měl pořádně rozmyslet. Dost možná to nemusí být taková výhra, jako si namlouvám. Jenže kdo? Kdo jiný? "Horus je vynijakící válečník, podpořil bych jej, kdyby bylo třeba. " Dojdu za Sanguiniem, který v krátkém záchvatu vzteku odešel k oknu a konejšivě mu položím ruku na nárameník. Vypadá bez rukavic oproti části zbroje až směšně malá. "Nevím, proč se o tom musíme bavit. Třeba je to jedna ze zkoušek, které nám otec přichystal. Třeba jej zajímá, jak z ní vyjdeme." Já v to doufám. "Ty také vycházíš se všemi bratry dobře," nadhodím pak. Ani nevím proč. Nedovolil bych, aby jej nastrčili do čela tažení. Čistého, vizionářského Sanguinia, který nese spory mezi bratry ještě hůře, než já. Než kdokoli jiný. Politika všeho toho hnusu, který by se mu dostal pod nohy by jej semlela. Alespoň já tomu věřím. Jsem příliš pyšný, abych si připustil, že to samé hrozí i mi? "Také musíme počítat s bratry, kteří tady nejsou. Takový Dorn by určitě také odvedl skvělou práci. Kolik z nich se bude cítit ublíženě, protože se nemohli na volbě podílet?" |
| |
| Ullanor, přehlídka Začínám mít pocit, že Jaghatai je ten nejrozumnější z nás. Ať už to byla předtucha o tom, co se zde bude dít, či jen nechuť opustit bojiště, pro které byl stvořen, Jaghatai pokračuje v boji proti nepřátelům Impéria. A. My. Neděláme. Nic. Nejsem hrdinou Ullanoru a moc se nepovažuji za hrdinu Impéria, proto se netlačím k zábradlí, abych byl všemi viděn. Podstatné je vidět vše a nebýt viděn, to se ale snadno říká, provedení nebude tak snadné. Postavím se na levou stranu balkónu, kousek od zábradlí, abych neubíral místo těm z nás, kteří dychtí po možnosti se vystavit před nastoupenými davy. Se založenýma rukama a ledovým pohledem si pečlivě prohlížím dvě nastoupené legie, jen Titáni vedle nich vypadají velkolepěji a to mě donutí sjet zrakem na reprezentativní vzorek mé legie, mé nejvěrnější. Pedantsky zhodnotím jejich postoj, seřazení, cokoliv co by naznačovalo chvilkový deficit pozornosti. Otcovo zjevení mě donutí na chvíli sklopit zrak, z intenzity záře Jeho aury i z posvátné úcty vůči osobě, která se snaží udělat galaxii lepším místem. Mluví krátce, přesto Jeho slova dopadají na přítomné silněji než demonstrace síly Impéria, počáteční vyzdvihování úspěchů bojů na Ullanoru se přelije v onu informaci, Císařovo rozhodnutí, kvůli kterému jsme zde byli svoláni. Jeden z nás má zastoupit Jeho místo, pozici vrchního velitele, není čestnějšího postu pro kteréhokoliv z věrných Impériu. Není. Ale i toto sdělení je rychle protkáno obavami. Hryžou moc silně na to, abych je dokázal ignorovat. Císař nás vedl moudře, jeho cíle jsme přijali za naše, jeho velení se nikdo otevřeně nevzepřel. Ale co se stane, až se úřadu chopí některý z bratrů? Bude velet moudře, bude ctít hodnoty svého předchůdce, svého Otce? A nebo dá průchod potlačované zášti, skryté závisti, zhoubné marnivosti, slepé touze po moci... Týden, jeden jediný týden, během něhož může dojít k pohřbení celého Impéria. Bude to perný týden, tím jediným jsem si nyní jistý... |
| |
| Přehlídka Polknu kousavou poznámku o našeptávání vran a co si myslím o symbolice. „ Není potřeba vyvolávat hádky v tento slavnostní den. Ty můžeme odložit na jindy.“ Jdu spolu se svými bratry chodbou a naslouchám jak se ostatní zajímají kde je Khan, mě při té příležitosti neunikne, že tu chybí i Vulkan, ale je také dost možné že byl příliš daleko než aby stihl v nějakém rozumném čase doletět. Při Roboutově poznámce se trošku pro sebe usměji. „ Ano, já bych se zachoval stejně, kdybych tu měl tři měsíce čekat až se uspořádá přehlídka. No nic já naštěstí dorazil pár dní před přehlídkou, takže se to dá vydržet.“ Vejdu mlčky na tribunu a postavím se někde stranou, ale vyloženě se neschovávám do stínu. Na tváři mám neutrální výraz, když přehlížím vskutku působivou sílu co zde shromáždila. „ Tolik vojáků shromážděných zde na přehlídce, když je vesmír plný nepřátel. Na druhou stranu je potřeba dát všem najevo, že patříme do jedné velké „rodiny“ a že nejsou ve vesmíru sami.“ Z úvah mne vytrhne objevení císaře, prudce se otočím k místu odkud vzešel záblesk, ale když uvidím našeho společného otce tak se usměji. Trošku ustoupím abych nezacláněl ve výhledu na našeho otce a sám lituji,že musím být zde a ne se svými muži tam dole. Přehlídka se táhne a já se zájmem poslouchám zajímavosti o jednotlivých oddílech. Největší překvapení mne, ale teprve čeká a jen roky zkušeností z důlního měsíce my umožní opět nasadit neutrální tvář. Přesto přemýšlím: „ Hmm Jsou tu důvody pro i proti, ale koho asi zvolí to je dobrá otázka.“ Náš otec zmizí a zanechává za sebou otázky. Já ještě počkám jestli nebude přehlídka nějak pokračovat, ne že bych si takové velké akce užíval, ale bylo by nevhodné odejít předčasně. Nezdá se však, že by měla pokračovat a někteří bratři se už trousí pryč. A já na okamžik zalituji, že jsem si nevzal teleportační maják. Otočím se na přítomné. „ Bratři. Asi poletím za naším otcem hned bez zbytečných odkladů, sveze se někdo v hromovém jestřábu na Otcovu loď se mnou?“ Na okamžik počkám zda někdo projeví zájem a pak se otočím a rázným krokem se vydám k kosmoportu. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zamumlám si pro sebe a s povděkem příjmu Fulgrimovo gesto. Pomalu se otočí k němu a narovnám. Když zmínil mě překvapilo mě to. Bylo to jako dostat další ránu po té první. "Já se na to místo ze všech bratrů hodím snad nejméně... Ti o kterých jsem mluvil jsou výborní stratégové. Ty, Leman a Jaghatan jste výborní válečníci, před kterými se třesou nepřátelé v celé galaxii... A já? Oproti ostatním nevynikám snad v ničem..." Upřímně se mu zadívám do očí. Na chvíli jsem vypadal opravdu vážně, očividně mě zatím ani nenapadlo že by o mě otec vůbec mohl uvažovat jako o svém nástupci. "Pozvánku na Ullanor dostali všichni bratři, bylo tam jasně řečeno že to bude důležité. Určitě se s nimi otec spojí pokud tady nedojdeme k nějakému souhlasu... Ikdyž na Nicae také byla většina z nás s Magnusem a přesto otec vydal ten zákaz." Hlavou se mi pořád honí hromady věcí. Přesto se všechno neustále točí kolem otcova rozhodnutí. Nehodlám ho nějak zpochybnovat, určitě je nezbytné. "Možná se na to díváme špatně, co se spíše ptát kdo z nás je připravený vzít na sebe takové břemeno?" Položím nakonec otázku co mě zrovna tížila asi nejvíc. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Neubráním se úsměvu, když řekne, že nevyniká v ničem. "Sanguinie," zlehka zavrtím hlavou a odmávnu, aby nám přinesli další víno. Upřímně mě pobavil - i v tuhle... problematickou hodinu. "Jak můžeš říct, že nevynikáš v ničem takovým tónem?" Lehce zavrtím hlavou a vezmu si tu přinesenou, novou skleničku. "Každý z nás má po otci něco. Něco v čem vyniká, to ano. Víš, čím jsi výjimečný ty? Říkají o tobě, že máš od všeho trochu. A já tomu věřím. Jen-" Povzdech. "Podpořil bych tvé jmenování, ale bojím se, že na něco takového máš..." chvíli hledám ta správná slova, "- příliš ušlechtilou povahu. Čímž se dostáváme ke tvé poslední otázce. Co si vlastně od někoho, kdo zaujme otcovo místo, slibujeme? Jaké vlastnosti od něj očekáváme?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Otázka je jestli mít od všeho trochu stačí pro úkoly co nás čekají." Zahýbu rukou abych rozpohyboval skleničku s vínem. Červené, přesně jako jméno a krev mé legie. Co kdyby to opravdu byla co se mnou dovede imperium k sjednocení a zničení jeho nepřátel? Ne to je nesmysl... Otec určitě zvolí někoho jiného a více vhodného. "Všichni mi pořád říkají že jsem vizionář, já si vždy přišel spíš jako někdo kdo se jen snaží vyrovnat svým bratrům. Ušlechtilý... Pouze chci pokračovat v otcově vizi, protože když do toho každý z nás nedá všechno může. vše co jsme do ted udělali skončit špatně." Několikrát za sebou rychle mrknu. "Určitě se tě nesnažím přesvědčit aby jsi řekl otci at zvolí mě! Něco takového bych nemohl chtít po nikom." Okamžitě dodám, ze strachu aby si to bratr nevyložil špatně. "Myslím že hlavní bude aby unesl všechny ty povinnosti a vycházel s bratry. Na co je silný vůdce když ho někdo odmítá poslouchat?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Zato já bych to chtěl po všech!" Zasměji se do sklenice vína. Těžko říct, zda to byl žert, nebo upřímné přiznání - nebo upřímné přiznání, řečené v žertu. Rozhodně u toho působím... tak nějak vesele. Já sám vlastně nevím, jak moc vážně to myslím. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc rozpolcený jsem. Ano, toužím se vyrovnat otci. Toužím po tom víc, než po čemkoli jiném ve svém životě. Být jako on. Být dokonalý. Na druhou stranu - tohle může být spíše mým hrobem. Tou chvílí, kdy se na mé křišťálově čisté vizi vlastní budoucnosti utvoří praskliny a celý svět, který jsem si tak pracně před očima stavěl, celá ta perfektní konstrukce se mi před očima zhroutí, jako domeček z karet. Chci to pokoušet? A kdo by nechtěl? "Upřímně - kdo z nás by po tom netoužil?" Tentokrát se dívám do očí já jemu. Jako bych v nich hledal... snad odpověď? "To je podle mě ten hlavní problém. Já sám nevím, zda se dokáži sklonit před bratrem, jehož jmenování bych nepodpořil. Po koncilu jsme zjistili, že ani Císařova vůle není... dostatečným prostředkem ke zjednání poslušnosti a pořádku." Protože On by si nepřál, abychom mezi sebou měli spory. Přesto Magnus dost možná věří, že jej Otec nemá rád tak, jako ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Já bych se bez něj určitě obečel, vím že nějací bratři o něj budou stát mnohem víc než já...[ Navíc mám už tak dost svých starostí. Ale to máme všichni."/b] Ach ano Nicae, o Ullanoru nejspší budeme debatovat ještě déle než o koncilu. Tam je jednalo hlavně o Magnuse, ale tady se bavíme o osudu celého imperia. "Musím s tebou nesouhlasit.. V té situaci nás udržela jen Otcova přítomnost aby jsme se nezačali prát jako malé děti... Magnus s Lemanem by se do sebe pustili bez váhání, nebýt někoho kdo je udrží na uzdě." Pomalu si protáhnu hlavu do stran. "Občas závidím Arngronovy s Lemanem že se o takové věci vůbec nestarají... Otec nejspíš chce aby jeho zástupce také zvládl udržet bratry... Nejspíš by pomohlo kdyby se setkávali co nejméně to půjde." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Některé věci se špatně poslouchají a jsou-li pravdivé, rozumně podložené, dovedou drásat ducha o to víc. Mám pocit, že žádný meč, žádná zbraň z těch, jež byla tady dnes k vidění by nezvládla otřást primasem a celou legií více než jediný verdikt. Jeho verdikt. Ještě chvilku přemítám o tom všem, co mi bylo vyjeveno a že toho nebylo málo. "S těžkým srdcem musím v mnoha ohledech souhlasit." Úsměv je ta tam. Místo něj mé tváři vévodí zamyšlení. "Dle imperiální pravdy neexistuje nic, co by věda nedovedla vysvětlit. Nic se této tezi nevzpírá více než zákaz studia a vytvoření přehrad na vodách poznání." Jsem zastáncem poznání, věřím v sílu čistého vědění a fakt, že samo o sobě není amorální, dobré ani špatné. Dokonce tak moc, že neváhám spálit jakoukoliv pomýlenou věrouku nedodržující zásady naší pravdy a obětovat celé roky tomu, aby podobné teze naprosto opustily myšlení těch, jež si zotročily. "Ostatně i v mé legii jsou Epištolové s tímto talentem." Mluvit o tom jako o daru nebo prokletí se mi ve světle těchto chvil nezdá příliš moudré. "A jen velmi málo věcí bych neobětoval proto, abych jim pomohl." Každý muž mé legie je důležitý. Pravda, nejspíše není to pouto tak těsné jako z Prospera, přesto si jich všech cením. Ostatně jim mnohé dlužím. Nemálo z nich přišlo o vše, když se vrhli do války za osvobozením Colchis. Byli ochotni zaplatit jakoukoliv cenu za mou vizi a její naplnění, tak jak to činí dnes. Vlastně, ta chvíle, kdy jsem přišel o víru svého světa, ten zmatek a prázdno je dost možná podobný tomu, co zažívá teď můj bratr. Jen... mé trápení bylo mnohem kratší. Smutně vzdychnu. "Co se té nenávisti týče, zní jako příliš silné slovo. Oni jen nechápou, Magnusi a jsou vyděšení." Skutečně doufám, že až tak silný negativní cit, jakým nenávist rozhodně je, u nás tak silně nezakoření. Naivita? Bude-li to jediným stéblem, až budu po krk v bahně zoufalství rád se jej chytím. "Russ je zaslepený slávou a udatností na tolik, že nic jiného než svou verzi těchto cností nechápe." Sice tím neříkám, že by Magnuse přímo miloval, ale snažím se zmírnit hrot oné zášti jak jen to jde, byť místo skutečného hájení připomínám paradoxně malost jeho ducha. "Mortarionův svět ovládali pak ti, jejichž činy se onomu kouzlení podobaly. V tom vidí zajisté nebezpečí, ne ve svém bratru." Naproti tomu Mortarion má skutečný logický důvod. "Myslím, že podobný strach sdílí i císař, neb tyto síly jsou schopny napáchat ve špatných rukou mnohem větších škod než konveční zbraně. Snad proto se rozhodl takto." Rozhodně se nedá říci, že bych s tím souhlasil. "Věřím, že Otec je moudrý a časem své rozhodnutí změní a využije tuto příležitost k tomu, aby vše řádně osvětlil." "Do té doby, Magnusi, ti zatím radím dle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Položím ruku na jeho rameno. "Nehledej odpověď ve věštbách, dokud jsou jiné možnosti. Je-li to krutá zkouška, nemůžeš udělat ničeho horšího, než přinést svým synům selhání." Jen ta představa, že by se to mohl ostát je strašná. "Neříká se mi to snadno, bratře, ale zatím respektuj jeho výnos. Uč ty, kdož mohou být astropaty a těm ostatním, nemůžeš-li jim předávat tyto znalosti, můžeš jim snad pomoci zušlechtit ducha, hledat způsoby, aby byli silní ve chvíli, kdy je vyzvou vlastní síly k boji a jejich charakter bude čelit zkouškám. Takto by snad mohl psykerům skutečně pomoci, aniž by musel doopravdy provozovat to, je zvláštní na to jen pomyslet, čarodějnictví. Formy meditace a udržování duševní čistoty nejsou přeci kouzla." Dodám s nadějí v hlase. Ano naděje, to je to, co magnus doopravdy potřebuje. Co potřebuje celý tento vesmír a já mu to toužím z celého srdce dát. "A své učence, zkus nechat vybudovat maják vědění, který přetrvá i tuto těžkou noc. Každou zmínku, každý střípek poznání můžeš uschovat a zajistit pro dobu, kdy bude třeba. Humanitní vědy, fyzikální nauky, genetika... souhrn lidského poznání je sám o sobě skutečný úkol hodný badatele, není-liž pravda?" Alternativy! Tak jak jsem pravil, když jsou dvě cesty špatné, hledám tu třetí, rozšiřuji možnosti a... věřím. Víra dodává sílu všem, kteří ji mají. "A bude-li třeba, Nositelé slova půjdou s hrdostí po tvém boku na pouti za moudrostí a budou při tobě stát tak, jako hodlám já, můj nejdražší bratře!" Skutečně, jsem přesvědčený o tom, že jde nalézt cestu a věřím, že právě Magnus je tím, kdo by ji dovede najít za každých okolností. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Ano, přímo na místě nás držel na uzdě On. Ale zdá se, že nedokázal zabránit o tom, aby o něm někteří z nás... začali pochybovat. Pokud to zajde dál, následky by mohly být-" Jenom zavrtím hlavou a potlačím touhu do sebe tu sklenici kopnout naráz, tak jako to se svou první udělal můj andělský bratr. Nevím, jak přišel Sanguinius na to, že se Leman o tyto záležitosti nestará. Podle mě se o ně stará - a možná i víc, než by bylo třeba. Proč by jinak proti Magnusovi vystupoval tak ostře? "Otec nejspíš chce aby jeho zástupce také zvládl udržet bratry... Nejspíš by pomohlo kdyby se setkávali, co nejméně to půjde." Je to kruté, ale je to tak. Nikdo z nás, bez otcovy ruky nad námi, by nedokázal udržet na uzdě víc bratrů pohromadě. Na druhou stranu, vidina toho, že bychom od sebe měli být všichni pokud možno izolováni - mě stejnou měrou děsí, jako fascinuje. Na druhou stranu... "Otec chce, aby Impérium bylo jednotné. Pokud se od sebe izolujeme, popliveme vše, co tak pracně stavěl." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Znovu upiji vína a dlouze se odmlčím. Asi se snažím urovnat si myšlenky. Konečně po celé té době mi přestala hlava létat kolem a začala se více soustředit na momentální situaci. Nakonec pohled zvednu k Fulgrimovy a provinile se mu zadívám do očí. "Tohle je nejspíše poprve a naposled co ode mě někdo něco takového uslyší... Nemluvím o izolaci... Ale spíše zaměstnáním bratrů na tolik aby na takové věci jako vzájemné rozepře neměli čas soustředit... Nikdo nemusí vědět že je to jen kvůli jejich rozepřím." Můj pocit provinilosti se ještě prohloubil s tím jak jsem to vyslovil nahlas. Už jen fakt že mě něco takového napadlo mě pobuřuje, natož mluvit o tom s jedním z bratrů, jakkoliv blízkým. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Vyděšení. Jistě. Běžný strach z neznámého. Vlastně teď trápí i mne. Jenže řekni Lorgare, co nás to má naučit? Nespoléhat se na jednu věc?“ Ještě k tomu nespolehlivou, která se může kdykoliv obrátit proti tobě? Zkusili jsme to. „Nenávist. Nenávist pohybuje rukama mužů třímajících zbraně. To díky ní, konají všechny ty činy. To díky ní zabíjejí.“ Je to tak pro ně jednoduší, nepřipadají si pak jako zvěř, kterou se pomalu ale jistě stávají. „Sláva a udatnost Lemanovy jsou pověstné. Stejně jako jeho prudkost a barbarskost.“ Stejně jako vše, co dělá. Přímočarý Russ neohlížející se, co svými činy napáchá. „Mortarion.“ Povzdech. Bratr, který si hodně zažil, jako většina. Zažil a bude zažívat. Jako mi všichni. Optimismus? Na místě. „Připadá mi, jako by se nikdo nedokázal povznést na to, co zažil, prožil a co jej ovlivnilo. Všechno, co hodnotí, hodnotí za pomocí vlastních zkušeností." ‚Což zdá se mi ohromnou chybou.‘ Poslouchal jsem jej dál. „Konvenční zbraně. Tady bych ti mohl i oponovat, zničení celé planety za pomoci psykerské síly je o něco náročnější, než konvenční a všeobecně uznávaný exterminátus.“ Lorgare, kdyby všichni dokázali formulovat slova jako ty, svět by byl mnohem jednoduší a příjemnější místo. „V Otcovu moudrost se snažím věřit, ale v poslední době, … I nejpevnější základy se občas otřásají pod náporem větru a ty mé nejsou tak pevné, proto jsem se sem také vydal, chci znát odpovědi. Hlavně chci vědět, co jej k tomu vedlo. Na Koncilu moc sdílný nebyl, pohrávám si s myšlenkou, že bych jej měl co nejdříve navštívit, ale sám si toho potřebuji ještě mnoho rozmyslet.“ Když mi položil tuku na rameno, zastavil jsem se. Kámen klapnul naposled o keramit, než se na nějaký čas odmlčel. Selhání, jak často o něm v poslední době uvažuji, kde jsme selhali? Co jsme udělali špatně? Kdo ví. „Jenže bádání o takovýchto věcech je příliš všední bratře, když jednou upřeš pohled do Warpu a začneš prozkoumávat jeho tajemství, je to jen slabá náhrada. Ale ano, máš pravdu. Něčím se zaměstnat musíme, nějaký nový cíl. Nový cíl a staré skutečnosti. Zkouška to je pro nás pro všechny. Je nasnadě, jestli přišla ve chvíli, kdy jsme na ni ještě nebyli připraveni. Což se nám pravděpodobně ukáže vzápětí, katastrofy na sebe nenechají dlouho čekat.“ Ano. Asi jsem ztratil naději v lepší zítra, naději, kterou bych teď opravdu potřeboval. Mohl bych věřit, že je to jenom jedno velké nedorozumění, ale byl bych příliš naivní. Příliš. Nedorozumění, nám se vyhýbá možnost udělat nedorozumění, špatné rozhodnutí ano, ale nedorozumění ne. Od toho jsou tu jiní. My si to nemůžeme dovolit. Jeho poslední slova byla jakousi záplatou na mé vědomí. Říkala, že svět tak černý, jak si chci představovat a že … To taky. „Nesmírně si toho cením, Lorgare.“ A byla to pravda. Možná existovala ještě nějaká malá jiskřička naděje, kterou jsem přehlédl, možná je vlastně řešení celé situace mnohem jednoduší. Možná, je krásné slovo, udržuje vás v naději. Mám přece možná o argument víc. Podíval jsem se na kámen ve své dlani. „Možná existuje ještě jeden argument.“ Podíval jsem se zpět na Lorgara. „Dáváš mi naději, bratře, naději v lepší zítra a v okolní svět.“ Kráčeli jsme dále, jak se můj bratr vyjádřil, pomníkem triumfu a já si vzpomněl na ten sen. Na sen, co vůbec nebyl snem. Zamyslel jsem se. „Kde bereš tolik víry a naděje, že ji máš dostatek na rozdávání ostatním?“ Byla to vlastně jenom taková myšlenka. Vím, že se víra nedá koupit, ani nijak podobně obstarat, jenže … Pořád umírá poslední. A s tím, co jsem chtěl Císaři říct, budu potřebovat obojí. Když už nad tím uvažuji, připouštím možnost jejich existence v mém životě, což samo o sobě je dobrá cesta. Cesta tu je vždy. Někde. Neztrácet víru, víru v co? V to, že na konci budete vítězem? Nebo alespoň nebudete poraženým. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Ale co se týče jeho prohlášení o tom, že by dotyčného napadl - musím se smutně pousmát. "A pak by ses připojil k těm mnoha, kteří spolu již v podstatě nepřímo bojují? Ne - spory mezi bratry se musí řešit mírovou cestou, věřím tomu, že je to jediná možnost. Jakmile jeden na druhého vztáhneme ruku-" jen zlehka zavrtím hlavou, snad abych tu myšlenku vyhnal z hlavy. Není příjemná. "Už teď je to problematické." Znovu se napiji a lehce se ušklíbnu. "Pokud bys někdy něco o zpochybňování otce zjistil - slib mi, že si o tom se mnou promluvíš dřív, než-" uchechtnu se té přestavě. Nemůžu si pomoci. "- než jej půjdeš zničit ve jménu Impéria." "A k tomu zaměstnání bratrů - Impérium se neustále rozšiřuje. Už teď jsme společně dobyli tolik světů - že pokud budeme v křižádě za sjednocením-" málem jsem řekl "podmaněním si" "-galaxie pokračovat, brzy nutně bude muset nastat situace..." nakreslím na parapet prstem jakýsi střed, z nějž vycházejí do všech směrů čáry. Každá z nich dost možná může reprezentovat jednu legii. "...Kdy budeme od sebe příliš daleko na to, abychom se mohli vídat." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Ne opravdu jsme to nemyslel tažení s celou legii jen když se na něj někdo nebude dost usmívat... Ale i tak galaxie je velké a kdo ví co všechno nás v ní čeká... Myslím že by jsme si měli dávat pozor." At se snažím jak chci nedokážu se dostat do dobré nálady. Asi mi pomůže jedině rozhovor s otcem. Když Fulgrim nakreslí jednoduchou mapu naší výpravy dlouze se na ni zadívám, až to vypadá jakoby mě přivedl na nový nápad. "Na druhou stranu technologie se vyvíjejí a lodě cestují čím dál rychleji.. Nemluvě o tom že naše legie jsou čím dál více soběstačné..." Zvednu pohled od parapetu zpátky k bratrovy. "Je dobré že se tak rychle Imperium rozpíná, jenže brzo by mohl nastat problém s logistikou. Jak jsi řekl čím dál od sebe budeme tím složitější bude vzájemná komunikace a případná pomoc... už ted mnohdy stíháme jen tak tak odvracet útoků orků a eldarů... Ale to je jen takový postřech mimo téma." Opravdu z toho všeho začínám přemýšlet o úplně jiných věcech. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Smutek a dusivý příkrov černých vyhlídek jsou nelehcí nepřátele. O dost vytrvalejší soci to jsou pak ve chvíli, kdy se stanou spojenci mého bratra. Na jednu stranu musím obdivovat jeho kritický rozum a rozvahu. Není jediná stránka mých slov, kterou by nerozebral, neanalyzoval a terpve po té není reagoval. Vskutku, začínám chápat staré rčení "Požehnaná mysl příliš malá na pochyby", když je to rácio mého bratra, co je zbraní namířenou na jeho vlastní srdce. Vlastně, dovede leckdy zasáhnout i to mé. Exterminatus - jak pěkně to zní? Skutečně, máme prostředky k tomu, abychom vyhladili celý svět, bude-li třeba nebo... budeme-li to chtít. Bomby, ať už s prastarým tajemstvím atomu nebo jiné, sofistikovanější s hlavicemi virů. Chtě nechtě mě z toho zamrazí v zádech. Nejprve jednou, co by se mohlo stát, při akceptován ítoho způsobu "čestnějšího boje" a po druhé, když zjistím, že i ty tajuplné síly by toho byly schopny. Nezbývá než děkovat... Císaři za to, že to doposud nikdo neudělal. Silně mě pak znovu zasáhne jeho mluva o Něm, našem otci. Ta alegorie je více než příhodná. Nemýlící se Císař, majestátní vůdce lidstva, osoba mající vždy pravdu už proto, že je to on, kdo nám ji dal a teď, teď se nejspíš mýlí. Vždyť sám věřím v to, že je to chyba a proto jen souhlasně přikývnu, když mi toto Magnus sdělil. Mé základy jsou možná hlubší, bytelněji stavěné, přesto to neznamená, že bych necítil to, jak se o mě tato bouře opírá. „Nesmírně si toho cením, Lorgare.“ Je to pravda? Přijde mi, že jsem toho zmohl tuze málo. A snaha, snaha se sice cení, ale je-li marná, tak je i málo platná. „Možná existuje ještě jeden argument.“ "K ránu bývá noc nejčernější." Přitakám tomu, co by mohlo být blýskáním na lepší časy. „Dáváš mi naději, bratře, naději v lepší zítra a v okolní svět.“ Kéž bych ti ji mohl dát víc, Magnusi! Vlastně, kéž bych ti toho mohl dát víc. "Jeden sečtělý muž, jistě ho znáš, řekl:" Udělám menším pomlku, abych měl jistotu plné pozornosti. Zkusím více/méně zdařile hovořit tónem, jakým Magnus. „Připadá mi, jako by se nikdo nedokázal povznést na to, co zažil, prožil a co jej ovlivnilo. Všechno, co hodnotí, hodnotí za pomocí vlastních zkušeností." Použít vlastní zbraň proti oponentovi, to je vždy něco úžasného. "Znáš mou minulost. Žil jsem v bludech a pro jediný sen, vizi, jsem vydal vše, na čem mi tehdy záleželo všanc." Hořkosladké je vzpomínání na časy, kdy jsem neměl o rozlehlosti vesmíru ani zdaleka takové ponětí, jak odnes. "Mé prsty nestačí, abych spočítal, kolikrát jsem váhal za bezesných nocí. Kolikrát se zdálo, že přinesu na Colchis akorát zkázu. Nestalo se tak. A nejen v mém životě, ale i když se dívám kolem sebe, je to znát. Vždyť i v historii lidstva je plno takových okamžiků. Zoufalství a naděje kráčí ruku v ruce a bolest střídá štěstí. Realita má zkrátka mnohem více barev než černou." Možná to zní zvláštně, ale já tomu věřím. "To mi říká můj rozum skrze zkušenost a intuice skrze srdce. " Vsadím se, že mu to přijde bláznivé. Rozhodně bych se tomu nedivil. "A proto mám dost naděje pro ty, kdo ji chtějí přijmout." Bez ní bychom nebyli ničím jiným než dalšími tyrany. "Já - lepší vysvětlení ti asi nemohu dát." |
| |
| Přehlídka Dojdeme na balkón, ze kterého je vidět všechna ta moc, disciplína a oddanost, které vojáci věnují Impériu. Naplní mě klid a pýcha, když vidím, jak každý jeden muž má své místo, stojí na něm a ukazuje, že v jednotě lidstva je síla. Jak Astartes, tak obyčejní gardisté, všichni sloužíme jedinému cíli. Stoupnu si pod svůj praporec. Všimnu si, jak se někteří z bratrů schovávají do stínů, aby na ně nebylo pořádně vidět. Někdo ale musí být viděn, a tak si stoupnu blíže k zábradlí a shlížím na tu krásu. Spokojeně se podívám na svůj skromný doprovod, postavený na začátku průvodu a musím se usmát. Někteří tu mají nashromážděnou půlku kapituly a já pouze dva muže. Lidé jásají, hluk, jenž vydávají, je ohlušující a to jsme od nich vcelku daleko. Být tam dole... musí to být omamné. A najednou se mezi námi zableskne a zjeví se Otec. Co davy začaly dělat po jeho příchodu, se s tím předtím nedalo srovnat. Ukloním se a s úsměvem sleduji, jak začíná svou řeč. S podobným nadšením sleduji celou přehlídku. Pro některé mé bratry je to nudná záležitost, ale já se odmala vyžíval ve válečných strojích a tohle se nezměnilo. Možnost si v klidu prohlédnou Titány, tanky Sicaran, transportéry Phobos a mnoho jiných skvělých strojů, které zaručili postup Krusády, stejně jako muži, jenž je obsluhují. Se smutný úsměvem sleduji, jak odjíždí poslední stroje a vojáci. Otec opět promluví a tím si získá veškerou mou pozornost. Jak by taky ne, není nikoho jiného, kdo si zaslouží, aby ho poslouchali úplně všichni. Ale to, co nám oznámí... o svém odchodu a jmenování svého nástupce... Ne, tohle nedává smysl. Krusáda postupuje, Imperiální síly dobývají sektor za sektorem, proč by teď měl odejít samotný vůdce těchto sil? Nemluvě o tom, jaká je situace mezi námi od naší poslední sešlosti. Někteří tu událost stále mají v paměti dost živou na to, aby je mohlo něco takového naštvat víc, než už teď jsou. Chce snad nás Otec vyzkoušet naší poslušnost? Poslechli bychom každý jeho rozkaz, nemá proč nám nevěřit a zkoušet nás... Konečně promluví přímo k nám, ale nedá nám šanci se ho zeptat teď. Místo toho nám řekne, abychom za ním přišli sami, až budeme moci. Máme na to týden, což není krátká doba, ale není ani dost dlouhá na to, aby se to stihlo všechno vyřešit a probrat. Ale On určitě moc dobře ví, co dělá, jinak by to neměl v plánu. Zmizí a po chvilce strnulého ticha se bratři rozdělí. Sanguin s Fulgrimem, Magnus s Lorgarem... Aspoň někteří si spolu stále rozumí. Kývnu Fulgrimovi na rozloučenou, když odchází se Sanguinem. Po chvilce se má k odchodu i Corvus a oznámí nám, že se hodlá k Otci dostavit hned. Je to dobrý nápad, své myšlenky nám řekne brzo a budeme mít dost času o nich přemýšlet. "Poletím s tebou" řeknu a přidám se k němu. Ráznými kroky opouštíme balkón a zbylé bratry, směr kosmoport. "Kdo myslíš, že bude vybrán, Bratře?" zeptám se Coraxe, když mě přemůže zvědavost znát jeho názor. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nad perturabovou otázkou se na okamžik zamyslím aniž bych zpomalil chůzi. Pak pokrčím rameny. " To je těžká otázka, bratře." Na okamžik se odmlčím a pak pokračuji." Měl by to být někdo klidný a zdrženliví. Takže nám hned vypadnou Russ, Khan a Angron." Počítám na prstech. "Já bych se na tu práci nehodil, protože rád operuji nezávisle na ostatních stejně jako Konrad, ikdyž se naše postupy úplně neslučují." Pak pokrčím rameny. " Tak se nám trochu zúžil výběr, tak kdo nám zbývá? Vulkan, Roboute, Rogar, Horus, Manus a nebo ty byste byli dobrými kandidáty. Co se ostatních týče." Znovu pokrčím rameny. "Sanguinius s Fulgrimem jsou moc posedlí dokonalostí než aby byli veliteli, které potřebujeme. Co se týče Magnuse rudého s Lionem ti mají příliš mnoho tajemství a hrozilo by, že je jejich tajemnství pohltí nehledě na to, že v případě Liona by byli problémy s Russem, ale s tím budou problémy tak jako tak, ať bude vrchním velitelem kdokoliv." Při poslední větě se usměji. "Koho bys volil ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Na druhou stranu technologie se vyvíjejí a lodě cestují čím dál rychleji.. Nemluvě o tom že naše legie jsou čím dál více soběstačné..." Soběstačné. Ano, to legie jsou - právě proto mluvím o tom, že jednou nastane čas, kdy se každý... asi dost možná vydáme svou cestou. A nevím, zda se na ten moment, slibující nám všem určité osvobození mám těšit - a nebo se jej děsit. Neměli bychom držet pohromadě? Na druhou stranu si nejsem jist, nakolik je má vlastní představa dokonalého, harmonického celku Impéria reálná. Přál bych si, aby byla. A věřím otci, že dělá vše, co udělat může, aby tomu tak bylo. Že bez něj by se vše rozpadlo. A jsem zase u toho. Zvládne nový... nástupce to, co po něm Císař žádá? "Naše legie jsou rychlejší, než vývoj technologií," uchechtnu se nakonec. Nemusí to být pravda - ale zní to hezky, takhle to říct. A já měl vždycky cit pro... určité drama. "Už ted mnohdy stíháme jen tak tak odvracet útoků orků a eldarů... Ale to je jen takový postřeh mimo téma." Povytáhnu obočí. "Cením si toho, žes mi to řekl," řeknu po chvilce určitého uvažování. Začínáme se v tom motat, mnohdy i v kruzích. Je načase... změnit téma. Alespoň na chvíli. Nechci jet za otcem hned, určitě to udělal někdo jiný - a já nerad čekám, až mne přijme. Budu na to mít dost času později, určitě ano. "Kdo myslíš, že byl na Ullanoru v právu? Roboute, nebo Horus?" Jako bych se vlastně ptal na počasí. Nechci tím říct, že by mi bylo jedno, co odpoví - spíše... evidentně zřetelně a na první pohled nezastávám ani jednu stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Po chvíli nasadím už o něco uvolněnější úsměv. Má pravdu naše legie jsou rychlé, o mé a Bílých jizvách to platí dvojnásob. Vskutku jsme potřebovali změnit téma a rozpor Robouteho a Hora bylo výborné téma. "Dobře zvolené téma bratře... Dej mi chvilku" Prsty si začnu bezděčně třít bradu. Pohled zabodnu někam k nohám mého bratra. Porovnávám si v hlavě všechny pro a proti. Roboute měl pravdu že to byla nebezpečná mise s velkými ztrátami... Na druhou stranu Horus tím prakticky celé tažení vyhrál v jednom jediném útoku. Ještě si v hlavě urovnám fakta a vyjedu pohledem zpět k bratrovy. Také se posilním trochou vína. "Myslím že Horus v té situaci udělal nejlepší možnost věc co mohl... Jen si ten útok měl lépe promyslet a zajistit si krytí.... Nechybělo málo a mohli by jsme místo slavností být na pohřbu. Já osobně bych tu základnu nechal pořádně vybombardovat a když by byly ještě zmatení rychle se tam objevil a zabil toho náčelníka než by si uvědomil že má umřít. Zamyšleně pozvednu obočí na Fulgrima, abych tím potichu naznačil že mě zajímá jeho názor. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Vybombardovat?" Zopakuji po něm s úsměvem, jako bych se přesvědčoval. Zvláštní. Pokud Roboute tak otálel - proč taky neposlal orkům nějaké to pozdravení z orbity a vedl zdlouhavé boje? Popravdě, já také nejsem nijak velkým zastáncem útoku z orbity. Ne, že bych proti němu něco měl, jen... se se svou legií zabýváme jinými typy útoků. Ve většině případů. Navíc... "Já bych se pravděpodobně zachoval velmi podobně, jako Horus," přiznám. Ono to vlastně není až takové překvapení. Naše legie by nespolupracovaly, kdybychom si navzájem s velkým bratrem nehověli. "S tím rozdílem, že bych možná více přemýšlel nad ztrátami ve vlastních řadách." Pokrčím rameny se smutným úsměvem. "Nemám příliš početnou legii - a ač nepochybuji o tom, že každý z nich by za mne s láskou položil život -" a to myslím smrtelně vážně, mí vlastní vojáci mne adorují téměř stejně, jako já zbožňuji svého otce "- jen velmi nerad jimi marnotratně plýtvám, jako Horus." Ošklivé nařčení. Uvědomuji si to! "Útočil bych rychle, zacílil přímo do srdce... ale dost možná bych si vybral... jiný moment. Táhlo se to týdny - co by zkazil jeden den, "promarněný" pečlivým plánováním?" |
| |
| Ullanorský triumf a počátky intrik Mlčky jsem poslouchal slova svých bratrů. Mlčky jsem si vyslechl obavy i stížnosti na to, že tu někteří chybí. Co naplat, ne všichni se můžou, nebo chtějí, ulívat. A někdo musí pokračovat v bránění a dobývání území pro Impérium. Škoda každé rány, která padne vedle. A škoda každé vteřiny, která se neodehraje na bojišti. I tahle přehlídka dává oponentům lidstva z řad xenos drahocenný čas. Poslední věta mého bratra v modro-zlaté zbroji mi zvlní rty do pobaveného úšklebku. Sám jsem dorazil teprve pár dní, snad týden, zpátky. S sebou jsem měl samozřejmě nějakou část svých Andělů, abych i já mohl předvést své muže před Otcem-Císařem a před svými hašteřivými bratry. Nemám příliš v lásce tyhle boje o moc, vždyť... Jsme si rovni. Ale už není čas vzpomínat. Před námi se otevírají zdobené dveře a my vcházíme na balkonek. Nad námi vlají prapory a tak se postupně řadíme každý pod svůj. A mezi deseti a deseti stojí trůn, zatím osamocený, prázdný. Podobně jako já. Jedinou útěchou je, že tu netrpím jen já. Ani můj vlčí bratříček se netváří nijak nadšeně. Musím se usmát. A zamávat těm nadšeným tisícům, které v očekávání zase umlkly. S okřídlenou helmou v levém podpaží jsem se pohodlně postavil a pravačkou se opřel o zábradlí. Všichni jsme čekali na toho jediného, který chyběl mezi námi. Dáváš si na čas, Otče. Přecijen, přesnost je výsadou králů. My o vlku, a vlk stojí pár metrů od nás. Pak se zablesklo a otec byl mezi námi. A tam dole, pod tribunou, se rozpoutalo masové šílenství. Provolávání slávy Musel jsem přivřít oči, ale bylo jasné, kdo tam je. Jasnější, než to světlo, ve kterém se objevil. Zlatá zbroj se krásně leskla ve sluneční záři a ruka slavnostně kynula shromážděným. Radostné pokřiky ale utlo jiné zdvižení ruky. Najednou se mi zdá, že i můj dech je příliš hlasitý. Otec se s úsměvem nadechl a dal se do slavnostní řeči. Samozřejmě i mě napadlo, jestli ho můžou slyšet i ti úplně vzadu, ale tahle myšlenka má vcelku jednoduché vysvětlení: je to Císař, sjednotitel lidstva, první a poslední obrana proti démonickým silám Warpu. Zavřel jsem oči a vychutnával si chválu, kterou otec pěl, byť jsem nepatřil k tomuto tažení. Cítím se jako skutečný lev, koupu se ve světle Císařovy přízně. A jsem pyšný, že ho mohu nazývat otcem a skvělé válečníky tohoto tažení svými bratry. Následuje promluva přímo o Ullanoru a dovolení k započnutí oslav. Což samozřejmě dav pod námi vítá s radostí lidem vlastní. Obzvláště Garda se raduje, než se dav znovu uklidní pod otcovým gestem, jen aby pár vteřin na to spustil přehlídku. Šest hodin pochodu. Vojáci jsou vyrovnaní a seřazení, takže vypadají jako hýbající se oseté pole různých barev. Země duní a otřásá se, jak se pod námi pohybují stovky, možná tisíce a výš, vojáků. A hlavně duní díky přítomnosti vojenské techniky a... Titánů. Obří stroje. Stroje na smrt. Ironické, že jejich vršky vypadají jako paláce obývané lidmi. Chodící zkáza prošla a tak se otec zvedl z trůnu a vyžádal si pozornost zvednutím ruky. Podíval jsem se jeho směrem, jako jsem se díval i při jeho předchozí řeči k lidu. „Bohužel musím své místo velitele Krusády přenechat jednomu z svých synů.Krusáda již dosáhla svého vrcholu a každý z vás všech již nepotřebuje mé vedení a rady. Mé světlo ale bude lidstvu zářit dále…“ Jeho slova jsou horší, než střely vlajkových lodí. Moje vyhlídky na krátký odpočinek v rodinném kruhu se rozplynuly, jako kouř u ústí bolteru. Někdo z nás má nahradit Otce ve vedení krusády. Otec ale ještě neskončil. Proč? Proč najednou opustit plánovací stůl a stáhnout se? Horší než předchozí slova jsou však ty následující. My... My si máme vybrat sami mezi sebou?! Otče! Jestli jsem byl předtím překvapený, teď jsem radši zavřel oči, aby mi nevypadly. Davy pod námi se opět hnuly, tentokrát se militantně rozcházejí do svých provizorních domovů, aby oslavily toto velkolepé vítězství. Znovu jsem otevřel oči, otec se otočil k nám. Znovu jsme se, aspoň na chvíli, mohli koupat v jeho pozornosti. Týden... Lhůta, která mi teď připadala jako věčnost. Z našeho kruhu se vybere nástupce našeho otce, který bude vést tuto křížovou výpravu proti cizím silám. Který bude velet i ostatním bratrům. Z celého srdce jsem doufal, že to nebude Angron. Po přemístění Otce i jeho rádce se naše rodinná sešlost začala jaksi drolit. Sanguinus s Fulgrimem, Magnus s Lorgarem. Vrána k vráně sedá. Nu což, rychle jsem si odchytil přítomné vítěze a poblahopřál jim k jejich kampani. Napřed Roboutemu, poté až horkokrevnému Horovi. Perturabo se připojil k chvátajícímu Corvovi. Nechal jsem je postupně všechny odejít a helmu jsem položil na zábradlí. Najednou se mi chtělo utéct od všech těch povinností, vrátit se zpátky. A to nejlíp v čase, do dob, kdy jsem běhal po pralese a mou jedinou starostí bylo, jak přežít do dalšího rána. Povzdychl jsem si a nasadil si helmu. Nebylo kam spěchat, nebylo ale ani s čím otálet. Možná někde odchytit Lemana a poměřit s ním síly, možná napřed jít na slyšení k Otci, než si nechám od Vlka zlomit nos a natrhnout obočí. Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. Klučičí šarvátky u dospělých generálů, kteří rozšiřují hranice lidského území a vytěsňují xenos za vytyčující se hranice. Otočil jsem se a rychle jsem se rozešel směrem ke kosmoportu. Napřed Otec, vlčí poražené skučení si vyslechnu až potom. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pokrčím mohutnými rameny. "Přece jen znáš Hora, když si vezme něco do hlavy musel by jsi mu to z ní vymlátit kladivem." Já na rozdíl Fulgrima mám relativně početnou legii. Nemluvě o vysoké počtu útočných oddílů s tryskovými batohy. Už jen díky tomuto faktu bych nejspíš měl jistou výhodu oproti Horovy s jeho těžkými jednotkami. "Útok do srdce je ta nejrychlejší cesta k vítěství, problém je aby to dotyční přežili... Jeden, dva dreadnoughti by pomohli jako těžká podpora. Ale je těžké tohle posuzovat když nevíme všechna fakta... Možná se ta situace vyskytla jen na chvíli a tak Horus jednal než o ni přijde." Také je pravda že kromě železných pěstí mám asi nejvíce dreadnoughtů a tak je hojně využívám jako podporu kdekoliv se nedostane jiná těžká technika. Zrovna Roboute by o tomhle mohl povídat. Má snad nejpočetnější legii z nás všech. "Mimochodem bratře, o čem jsi to se mnou chtěl tak naléhavě mluvit než jsme se odebrali na přehlídku?" Optám se už konverzačním tonem, co naznačuje jisté uvolnění z mé strany. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Poslouchám, jak Corvus postupně vyřazuje kandidáty a jiné bere na vědomí. Prakticky shrnul to, co jsem si myslel, jeho názor se nijak nelišil od toho mého. Věděl jsem, že on a Konrád jsou spíše jednotlivci a role vůdce celého Impéria by pro ně byla možná i nepříjemná. Stejně tak bratři, kteří mají rádi boj a napětí, nebo ti, kteří, aspoň podle mě, hledí spíše na sebe. Zníš jak někdo, kdo si o sobě moc myslí, Perturabo. "Souhlasím s tebou, bratře. Horus svým vítězstvím získal body, které by mu mohli přinést přízeň Císaře, ale myslím, že by něco takového zaselo mezi nás jen další svár. Hlavně mezi více ambiciózní bratry. A já bych se mezi vhodné kandidáty neřadil, nejsem ten typ vůdce, kterého by Lidstvo potřebovalo. Nejsem na to dost výřečný, to snad víš." usměji se. "Možná je Otec na tom podobně jako my, neví koho si vybrat. A proto si s námi chce promluvit, zjistit náš názor na věc. Nebo myslíš, že je za tím něco jiného? Dořešení nedávných událostí?" zeptám se napůl sám sebe, napůl svého bratra. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Chvilku se zamyslím a pak zavrtím hlavou. " No co se týče Horuse máš snad pravdu, ale na druhou stranu vychází dobře, tedy až na jisté výjimky s většinou bratrů. Co se kandidáta týče, podle mne nepotřebujeme jen charismatického vůdce, ale i dobrého organizátora. V pravdě myslím, že hlavní a nejtěžší starostí nového velitele bude zajistit abychom se neservali mezi sebou, spíš než vést hlavní krusádu. To jinak já ti nevím." Na otázku zda se nebude řešit něco jiného se poškrábu na bradě. " No máš asi pravdu, že Otec stojí před obtížným rozhodnutím a já bych s ním v tento okamžik neměnil. " Při bratrově otázce jestli je za tím něco jiného nakrabatím čelo. " Myslíš na Magnuse, že ano? Dělá my trochu starost, on nese ty změny z nás nejhůře, ikdyž se mu vůbec nedivím. Změnit způsob boje své legie není jednoduchý úkol.Jinak, nevím co dalšího může náš Otec chtít probrat, ale já nejsem jeho důvěrník. Máš ty nějakou informaci?" Trošku se usměji. " Vždyť jsem se svým doprovodem dorazil včera. Když jsme u doprovodu. Všiml jsem si, že tvá legie zde neměla příliš silné zastoupení." Trošku my pocukávají koutky, když toto pronáší a pak zvážním. "Na druhou stranu, kdybych věděl, že se bude jednat o přehlídku, tak bych si sebou taky nebral tolik vojáků. Ale zpráva byla nejasná, tak jsem dorazil v dostatečné síle, abych v případě potřeby mohl podpořit zbylé bratry a navíc až tady ty oslavy skončí budu se moci hned vrátit k tažení. " |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro "Vskutku. Potřebovali bychom vystupování Sanguina a Fulgrima, mou a Dornovu taktiku a strategii, tvou schopnost pracovat samostatně a nelpět na ostatních, Konradovo ovládání strachu, Lemanovu zuřivost a neústupnost... prostě nás všechny, abychom dokázali Otce zastoupit." Ne... nebude to možné, aby Císař vybral toho pravého. Všichni máme své chyby, své nedostatky, které z nás nedělají ty pravé. Musí za tím být něco jiného, něco, co chce Otec vyzkoušet, vyřešit... Ale co? Co je tvým cílem? Přikývnu, když Corvus zmíní Magnuse. Přesně toho mám na mysli."Bohužel, nevím víc než ty. Na koncilu jsem se nevyjádřil, ale nesouhlasím s Otcovým rozhodnutím. Magnusova legie je mocná taktická výhoda, síla, jenž nám do rukou dává trumf proti nepříteli, kterého musíme zničit. Tak proč nevyužít všechny prostředky, když je máme." Moje slova se shodují s myšlenkami. S úsměvem si promnu krk. "Tušil jsem, že se bude jednat o oslavu zdejšího vítězství. I když byla přehlídka velkolepá a moci si prohlédnout tolik síly na jednom místě je... extatické, koncentrace vojáků na jednom místě nikdy není chytré. Své muže jsem nechal držet pozice a bránit světy, které jsou pro nás důležité." Vzpomenu si na všechny ty stroje, děla, zbraně, které Impérium vlastní a napadne mě šílená myšlenka. "Co myslíš, dokázala by všechna palebná síla pozemní armády pohnout s planetou, kdyby vystřelila?" Cítím, jak mi cukají koutky, když se snažím udržet vážnou tvář. Ale i přesto hloupý vtip mě trápí momentální situace. Tolik otázek, tak málo odpovědí. A jestli nám Otec poskytne nějaké další, to je hned další otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Ale je těžké tohle posuzovat když nevíme všechna fakta... Možná se ta situace vyskytla jen na chvíli a tak Horus jednal než o ni přijde." "To je pravda," usoudím nakonec. Ostatně - nevíme toho o moc víc, než nám řekli Horus s Roboutem - což je v zásadě hrozně málo. Když jsme u toho, rád bych si promluvil také s Horem, ale nevím, kde je. Asi jej budu muset vyhledat později, určitě má někde na orbitě svou loď - jako my všichni. "Mimochodem bratře, o čem jsi to se mnou chtěl tak naléhavě mluvit než jsme se odebrali na přehlídku?" Nebylo to "tak naléhavé," vezmu si třetí víno. V zásadě se stejně nemohu opít, takže příliš neřeším, kolik toho vypiji. V soukromí už vůbec ne. Na společných akcích se snažím zachovávat určité dekórum, ale tady... je jen můj bratr - který do sebe svou první skleničku kopl, jako by to byla pálenka. Můžu si to dovolit. "Prostě jsem s tebou chtěl mluvit. Probrat s někým ten proklínaný koncil, přijít na jiné myšlenky," pokrčím rameny. "No, na jiné myšlenky jsem přišel už při přehlídce, pokud jde o tohle. Takže to nebylo tak důležité." Z okna se zahledím kamsi na nebe, jako bych tam snad něco mohl vidět. "Myslíš, že už je některý z bratří u otce?" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokrčím rameny. " No v zásadě s tebou souhlasím, ale naše krusáda se rozbíhá do všech směrů a je jen otázkou času, než začnou být komunikační prodlevy mezi jednotlivými cípy příliš velké. Dává smysl, že se náš Otec usadí uprostřed a bude nadále koordinovat naše akce. Takže spíš potřebujeme někoho, kdo když tu na hranici nebude náš otec bude urovnávat naše spory. Trošku se usměji. "A že jich mezi sebou nemáme málo, viď bratře." Co se týče tématu magnuse zatvářím se rozpačitě. " Víš bratře já jsem na tom koncilu byl dokonce jsem tam i mluvil a nebylo to lehké. Magnus má pravdu v některých věcech, to že nepřítel používá lasery nás nám nesmí bránit v jejich používání. Na druhou stranu jsem viděl příliš mnoho nadaných lidí jak jsou tou silou pokřiveni do karikatur lidí. V pravdě já jsem stál plně na straně knihovníků. Úplně zakázat nadání by bylo hloupé a souhlasím s tebou, že jsou chvíle, kdy je jeho použití nejsnadnější cestou k vítězství. Na druhou stranu zde platí, že je to zbraň a jako s takovou se s ní musí zacházet. Z dělostřelecké baterie přece také nemůže otáčet a střílet každý jak ho napadne, ale musí mít nějaký cíl a omezení, nebo to povede k masakru spojenců. Já sice chápu, že to pro našeho bratra musí být tvrdé a nesnadné, ale přiznejme si jen málo lidí má jeho pevnou vůli a sebeovládání, možná by se dala najít nějakou střední cesta, ale to by při její hledání nesměli být na dohled vlci s fanatiky." Při poznámce o přehlídce pokrčím rameny. " Bohužel se ke mně zpráva o dobytí sektoru dostala ve stejném čase jako pozvánka, takže jsem předpokládal, že bratři budou potřebovat pomoc s nějakou nedobytnou tvrzí." Poslední dvě slova pronesu s úsměvem. " Jinak souhlasím že shromáždit tolik vojáků na jednom místě bez strategického důvodu není moudré. Občas je to sice potřeba, ale zde my to připomíná spíš plýtvání než cokoliv jiného." Nad otázkou zda by ta síla dokázala pohnout z planetou se na okamžik vážně zamyslím, pak pronesu pomalu. " Nooo, to není moc pravděpodobné, většina zbraní nemá dostatečnou sílu a nejsou dostatečně fixované. Možná by dokázali vytvořit zemětřesení, ale na posun planety bys potřeboval poněkud větší děla jako jsou například děla z bitevních bárek." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Piloti nebyli příliš rádi, když jsem je odchytl, ale když jsem se zmínil, aby mě odvezli na vlajkovou loď mého otce, jeden zalapal po dechu, druhému zazářily oči. Samozřejmě ne doslova. Vlastně ani pořádně nevím, co bych s ním udělal. Každopádně, po protokolu a nalodění mé maličkosti, jsme vzlétli. Chvíli nás držela gravitační pěst, ale postupně slábla. I když je v Thunderhawku umělá gravitace, poznáte, že opouštíte atmosféru. Stejně jako jsme se ohlásili dole na kosmoportu, ohlásili jsme se i Otcově vlajkové lodi, aby nás nerozstřelili, a aby nás vůbec pustili dovnitř. V pořádku jsme přistáli a já dal volno svým synům. Jeden ze sluhů se mě ujal a spletí chodeb a výtahů mě dopravil k přijímací místnosti. Menší sál se příliš nelišil od toho Terranského. Samozřejmě až na velikost. Naproti dveřím stál trůn, na němž seděl otec. Bratři byli pryč. Vlastně ani se příliš nedivím, meškám za nimi alespoň dvě hodiny. Za tu dobu museli otci předložit své návrhy na nástupce v čele krusády, na post Warmastera. S helmou v podpaží jsem došel pomalu a rozvážně před trůn na stupínku. Poklekl jsem na pravé koleno a sklonil hlavu. „Otče,“ zašeptal jsem a zvednul se opět na nohy. „Nezdržím tě, ale žádal jsi nás o radu...“ Přešlápnul jsem z nohy na nohu a raději pak přenesl váhu na obě nohy stejnoměrně. „Jsem nerad, že nás opouštíš, ale jistě k tomu máš své důvody, jinak bys tak nečinil. Je mi ale mnohem hůř, když vidím, jak se bratři druží v malé skupinky a začínají s intrikami.“ Povzdychl jsem si. „Kdybych měl volit sám, vybrat bych si nemohl. Každý z nás je výborným generálem a stratégem. Každého z nás naše legie milují, ale tebe miluje celé lidstvo. Všichni k tobě vzhlížejí s nadějí, nalézají v tobě oporu a sílu dál bojovat.“ Sám jsem se začal ztrácet ve svých řečech. „Každý z nás dvaceti je výborný stratég. Já osobně bych ale vůdcovství nesvěřil horkokrevným, jako je třeba Leman nebo Horus. Ano, každý z nich se umí rozhodovat rychle a ve výsledku správně, ale... Za jakou cenu? Nevím jak jinak ti poradit, otče, a nerad bych jmenoval nějakého z mých bratrů, neboť bych v čele Krusády nejradši stále viděl tebe.“ Podíval jsem se do jeho božské tváře. „Nyní, pokud dovolíš, vrátím se zpět na Ullanor za svými oslavujícími bratry. Rád bych tě tam viděl s námi a věřím, že nejsem sám.“ Uklonil jsem se a pomalu začal couvat, než jsem se po dvou krocích zastavil a znovu napřímil. „Vlastně ještě jedna věc mne trápí, otče,“ tentokrát jsem byl skutečně nejistý. „Určitě víš o té podivné mlhovině, která jde z Calibanu vidět. Právě ona mne trápí, neboť mí Andělé údajně pozorovali jakési pulzování a krátkodobou změnu barev.“ To, co mám na mysli není nic jiného, než Oko Teroru. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Lorgar to se slovy uměl, ocitoval vám to vše, co uznal za vhodné, ano, byl to vynikající řečník. ‚Realita má tolik barev, kolik jich přisoudíme a nejenom barev, ale i kombinací. Devatenáct kombinací barev základu Imperiální reality, pak je jich víc, neustále víc a víc, nabalují se na sebe a tvoří jeden vzorec, ten vzorec není dokonalí, má své chyby, je ovšem lidský, vytvořili si jej lidé a lidé v něm žijí. Nebo to alespoň tvrdí. Každý den života, jsi blíž k smrti, blíž a blíž. Každou bitvu, kterou bojuješ si ke smrti blíž a blíž. Jeden zbloudilí výstřel, jedna špatně pochopená věštba, vteřinka zpoždění. O kolik by byl svět jednoduší, kdyby …‘ Odchytl jsem své myšlenky, než se stihly příliš vzdálit. „V bludech, kterým jsi tenkrát věřil.“ Zamyslil jsem se. „Nemůžeš soudit svou minulost, když v ní již nežiješ.“ Tak, teď by mělo po bolesti přijít štěstí, jenže nikdo neříká, jak rychle, jak brzo. Někdy. Jistotu máte jednu, pokud bude fungovat Lorgarův vzorec, ještě dřív, než ke mně dorazí další bolest, přijde štěstí. Dá mi ji můj Otec? Bylo by krásné tomu věřit, ale za pokus to stojí. „Ve svém vlastním utrpení zapomínám, co prožívají, či prožívali ostatní.“ Všechno je to vlastně jenom řetězec, každý článek závisí na dvou okolních, když jeden odpadne? Roztrhne se celý řetěz, tohle Císař vytvořil? Řetěz ze svých synů, který odolá nástrahám celého času? A nebude v něm ani jediný chybný článek? „Myslím, že tomu rozumím. A obdivuji tě za to.“ Zatvářil jsem se poněkud nepřítomně, když mě cosi napadlo. Budu potřebovat čas, abych si to urovnal v hlavě, jenže, kolik mám času? Kolik mám času, než už bude pozdě? Zalétl jsem pohledem k modrému kameni. Možná méně než si myslím. „Každé vysvětlení, které se ke mně v poslední době dostává je vlastně darem. Ještě před nějakým časem jsem je nedokázal správně docenit, teď?“ Mávl jsem nad tím rukou, cynismus, který se v tom všem ukrýval mi, ale dodal jakousi lepší náladu. Ironií je, že jsem najednou dostal všechnu tu potřebnou odvahu předstoupit před Otce, ale stejně ne dřív než za dva dny, mnoho z bratrů k němu přispěchá hned dnes, někteří zítra, já potom. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Tak nakonec mohu mít pocit, že se mi podařilo Magnusovi alespoň trochu pomoci. Nic méně mi vrtá hlavou ještě jedna věc, kterou v průběhu naší řeči zmínil. Znělo to dost vážně a nejsem sto určit, na kolik to bylo vyřčeno do pléna jen tak a nakolik by to mohla být... vize? Ne, nechci po něm, aby věštil, sám jsem mu navrhoval, aby tak nečinil. Ne, nebudu vířit znovu hladinu. Zvláště, když je jeho smutek pořád dost velký. "Magnusi, než půjdeš k císaři, nebo až odejdeš... " Tohle ještě nabídnout musím. "zbude-li nějaká otázka, kterou jsi se zdráhal vyslovit, nebo ji nepoložil, rád ti přinesu odpověď." Ačkoliv se na našeho otce těším, pochybuji, že zrovna já bych nemohl počkat třeba až na konec. A když jsem opětovně u těch otázek, ještě jedno by bylo dobré vědět. "Vzhledem k dnešnímu dění, koho považuješ z našich bratrů za nejlepšího pro post vojevůdce?" |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Promnu si čelist. Corvus vlastně sám řekl, jak by se naše spory daly řešit. „To tedy máme... možná až moc, na to, že bychom měli být rodina, která drží Impérium pohromadě. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybychom neměli Otce a měli si naše problémy řešit sami. Nicméně, jak si sám řekl, fronta je už tak veliká, že bude čím dál tím těžší se stýkat. Tím pádem nám odpadnou nepříjemné potyčky. Pokud Otec nebude na frontě a bude nás koordinovat, vše bude snad v pořádku.“ Pak ale jaký by měl důvod volit svého nástupce? Každý z nás vede své vlastní boje, občas si navzájem pomůžeme, ale to není důvod, aby ho někdo zastupoval. „Sdílím s tebou tenhle názor ohledně síly, kterou disponuje Magnusova legie.“ Usměji se nad tím, jak je všechno relativní. „Když pochopíme, jak tato moc funguje, ovládneme ji. Počátky všech zbraní doprovázely neúspěchy, kdy jsme se učili z našich chyb. Magnus se toho daru nevzdá, bratře. Možná není tak tvrdohlavý jako Russ, ale najde způsob, jak obejít Otcův příkaz a přitom ho neporuší.“ Jsem rád, že se mnou bratr souhlasí. Koncentrace sil, která by se dala využít jinde, je plýtvání a neměly bychom čekat s tím, aby se jednotky vrátily do boje. Nicméně si tyto oslavy zaslouží, nechme je si to užít. Usmívám se při představě, jak všechny děla Impéria míří do nebe a najednou střílí. Taková ukázka moci by zastrašila všechny protivníky, dokonce i ty orky, kteří se prý nebojí. Všichni máme v sobě strach, xenos nejsou žádnou výjimkou. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Otázky? Ne. Je jich tolik Lorgare, že bys to nestihl ani za století, ale něco přece jenom ano. Měl jsem vizi bratře, vizi velké místnosti. Bylo tam několik postav. První, čeho jsem si všimnul, byla osoba na řetězu, který se táhnul od obojku na krku, až po skobu v zemi. Nepříčetně škubal ocelovými články a snažil se osvobodit, přes šero jsem nejdřív nepoznal o koho jde, ale byl to Angron. Spoutaný jak zvíře. Myslil jsem, že jej osvobodím, mou pozornost však upoutaly další věci. Na kamenném stole leželo něco, co snad dřív mohlo být Konrádem. Pod ním, hromádka bílého peří slepená krví. Leman trhaný svými vlky na kusy. Náhle se zjevilo zlatě světlo a vedle mne se zjevil Otec. Řekl, že jsem na řadě, usmál se a ukázal před sebe. Na zdi si visel přibitý ty bratře a vedle bylo jedno místo volné. ‚No, tohle ti opravdu nepovím.‘ „Otázky? Ne Lorgare, mé další otázky mi zodpoví náš Otec.“ Doufal jsem, že to snad nebylo příliš hlasité. „A ohledně vojevůdce? Abych ti řekl pravdu, tak nevím. Jedinou jistotu, kterou mám, je to, že já to nebudu. Pokud bych měl vybírat z těch, co tady jsou … Roboute je dobrý stratég, ale jako velitele celého tažení? Další myslitelný může být Lion, nebo Horus. Lion je trochu radikálnější, ale Horus, Horus je Císařovým nejoblíbenějším synem. Ne. Ne. Kdyby má slova dokázaly v tomto problému něco změnit, hlasoval bych pro Sanguinia. Nemá problém s nikým, dokáže vystupovat a velet. Navíc, Sanguinius je také symbol. Symbol lidí, kteří tvoří Impérium. Co myslíš ty?“ Otázka zní, vidíš to stejně jako já bratře? Nebo ne? My dva vojevůdci nebudeme, pokud se nestane nějaká chyba |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Prví den ne. Druhý den? Ne. Třetí? Mám dost odvahy? Ne nemůžu to déle odkládat. Třetí den, rozhodl jsem se navštívit svého Otce, času už moc nezbývalo a můj, můj taky pomalu docházel. Musel jsem co nejdříve vyrazit na Prospero, ne zdržovat svůj odjezd díky vlastnímu strachu. Co mu chci vlastně říct? Nic. Usměji se. Vůbec nic. Vlastně, skoro všechno. Nedávno jsem se před tebou musel pokořit Otče, je to docela nepříjemné i teď, ale nedáváš mi jinou možnost, než se s tebou setkat, můžu tě nenávidět, jak chci, ale pravda je taková, že nesnesu pomyšlení na to, že by jsi svou neschopností vidět některé věci zničil Impérium, všechny ty jednotlivé planety se svými odlišnými kulturami a vědomostmi, všechny ty rozdílné přístupy k životu. Zlatý orel. Nebylo těžké jej na pozadí všech těch hvězd najít. I ve vesmíru, oproti němuž byl malinký se dokázal vyjímat nesnesitelným způsobem. Nebylo už nic, čím bych si ten přílet oddálil. Mohl bych používat lodní teleport, také bych si mohl otevřít vlastní portál, nebo bych mohl letět thunderhawkem. Nakonec jsem se rozhodl využít teleportačního paprsku, což znamenalo informovat Orla o plánu své návštěvy. Zlatý orel dokázal vždy překvapit, ať už to byla drobná změna ve výzdobě, nebo obměna techniků, už nebyla cesta zpět. Vydal jsem se ke svému Otci. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Zas mi mluvíš z duše, Magnusi." Souhlasně kývnu na jeho úvahy. "Vojevůdce musí zosobňovat celé tažení, musí být víc než jen taktik nebo politik." Skutečně, ač bych tomu nevěřil, výraz "politika" je asi nejpříhodnější. Jak jinak vystihnout to, že je třeba po špičkách tančit kolem vznětlivosti Angrona nebo Lemana? Dbát na to, že Robout má své plány, které se nemění a respektovat třeba i touho po riskování? "Jsou jen tři z našich bratrů u nichž váhám." Jiní mi z toho či onoho důvodu do té pozice vyloženě nesedí. Ostatně mezi ně patřím já i on. Bratři nás mohou mít rádi, mohou nás respektovat, ale jen málo z nich by bylo ochotných se nechat vést. "Jak jsi jmenoval - Horus, jež má k císaři nejblíže." Taktik, slušný řečník a i když má své odpůrce, věřím, že jich zdaleka není tolik, co jiných. "Rozhodně Sanquinius jemuž nechybí náklonnost bratří, ani bojová zdatnost spolu s idealismem, bez něhož bychom se staly pouhými tyrany." Nelze zkrátka jen brát, je třeba i dávat a on v roli anděle spasitele našeho císaře, kdo by byl do slova vhodnější? "Pak ještě Fulgrim." Dodám svého třetího favorita. "S mnoha bratry vychází, jeho legie má úspěchy a jeho touha po dokonalosti by mohla být skvělým palivem pro vykonání mnoha dobrého." Nu to jsou mí kandidáti. "Vpravdě nejvíce váhám mezi ním a Sanquiniem." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nad tím, že se mnou Perturabo v důvodu proč otec opouští přední linie souhlasí jen kývnu. Spolu už dojdeme na kosmodrom. Trochu pochvalně pohlédnu na hromové jestřáby vyrovnané na přistávací ploše. Rázným krokem dojdu k jednomu ze zde stojích strojů na jehož boku se skví Havran znak mé Legie. Ještě k němu ani nedojdu, když z něj rychle vyběhnou pilot s kopilotem oba mariňáci. " Připravte stroj ke startu. Děkuji." Otočím se na svého bratra a zatímco oba mí podřízení zmizí ve stroji přátelsky kývnu. "Až po tobě bratře." Nastoupím do stroje a usedám do jednoho z křesel naproti svému bratru. " Víš bratře mám jisté obavy s používáním této síly. Máš pravdu, že se musíme učit z chyb, ale v tomto konkrétním případě by nás chyba mohla stát velmi mnoho." Nad tím že bude Magnus hledat způsob jak pokračovat v používání síly se zatvářím trošku nešťastně. "Právě toho se bojím bratře. Rozhodně by v tom, ale neměl pokračovat sám, jeden člověk zaměřený na jeden cíl snadno propadne tunelovému vidění, ale ode mne Magnus radu nepříjme. " Odmlčím se když motory jestřába naskočí a na okamžik se vnitřek stroje ponoří do rachotu, který ale rychle pomine, když se stroj odlepí od země. Chvilku se ponořím do mlčení, ale pak se rozhodnu změnit téma. " No bratře jak se ti a tvé legii daří jinak? Slyšel jsem že tvá legie jde od vítězství při dobíjení silně opevněných pozic k vítězství." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Vykonání mnoho dobrého, to jistě, ale může se to zvrhnout proti němu.“ Ale každý meč má dvě ostří a list v knize dvě strany. Vše má svůj klad i zápor a pokud. Zase ovšem stojí za zmínku, co by se stalo, kdyby se Otec rozhodl udělit titul Vojevůdce Lorgarovy? Musel by se změnit koncept celé krusády. „Ať to nakonec bude kdokoliv bratře, kdo převezme velení nad armádami, krusáda jako taková se změní, nejdřív to nepůjde poznat, bude to postupné. Nový vůdce, byť se bude snažit Otce napodobit sebevíc, jím nebude.“ Bude jenom mizerným stínem v nezáviděnihodné pozici. „Na jednu stranu si ovšem myslím, že být vojevůdcem nebude tak požehnání, jako prokletí. Jenom udržet jednotlivé bratry od sebe bude vyžadovat nespočet trpělivosti a umu, nemluvě o tom, na kolik si budeme a od koho chtít nechat rozkazovat.“ Vzato z několika úhlů pohledu, jsem rád, že nejsem vhodným kandidátem. Až to tady skončí, mohl bych se vrátit na Prospero, a pod záminkou restrukturalizace jednotek, tak dlouhodobě setrvat. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Místní starport je velký, přeci jen zajišťuje provoz pro neuvěřitelné množství pěchoty. Nad nimi ale značně vyčníváte a všichni vám tak nějak ustupují z cesty..Astartes mlčky, obyčejní lidé občas i s strachem. Kdo ví z čeho. Jestli z vás či z budoucnosti. Nikdo si dnes není jist tak nějak ničím. V starportu se vyskytuje nepřeberné množství techniky, od malých plavidel typu Arvus přes Hromové jestřáby až po monstrózní lodě Imperiální gardy či lodě Legií Titanika. Vás se nikdo na nic neptá, přeci jen není těžké vás poznat a ne, nikdo si vás nedovolí legitimovat či jakkoliv zastavit..Jen váš původ je propustka skoro kamkoliv…Jsou ale místa, kam se ani vám pravděpodobně moc nechce, jako třeba „ležení“ Vesmírných Vlků.. V finále vyberete stroj Havraní gardy. Pilot i technická obsluha stroj vyklidí a nechá vás v něm samotné, pokud ovšem nebudete mít jiné přání. Předletová kontrola ukáže dokonalou přípravu a to, že stroj je plně připraven a že proběhla všechna posvěcení od kněží Adepta Mechanica. Cesta na orbit a navedení na Císařovu loď proběhlo opět hladce, bez sebemenších problémů. Po zadokování vás přivítá vcelku skromný uvítací výbor, tvořený jedním z Adeptus Custodes. Po výměně zdvořilostních frází vás provede lodí..Vaše pouť skončí v jakémsi předsálí Císařovy pracovny, menším sálu, jemuž dominuje velká, zlatá orlice a císařův osobní praporec, který dobře oba znáte. Prastará relikvie, pod kterou váš Otec sjednotil Terru. V pracovně u stolu potkáte Malcadora Sigilitu, který se probírá jakýmisi dokumenty a hlášeními. Když vejdete do sálu, vstane a společensky se ukloní.. „Corve, Perturabo….Vítám vás.“ A pousměje se. Kdo ví, kolik toho Císařův důvěrník ví a jakou roli hraje.. „Dovnitř ale pouze po jednom, v tom byl Císař explicitní. Ten druhý se mezitím musí spokojit s mou společností…“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Nad velikostí místa, kde jsme, se nepozastavuji. Pro takovou akci musí být připraveno zázemí, malý přístav by nikdy nezvládl takový provoz a i kdyby ano, pohyb v něm by trval věky. Mou mysl trápí hloupé věci, jako například to, že jedna dobře umístěna bomba by mohla silně ochromit naše jednotky. Ale něco takového by si nikdo nedovolil provést. O tom svědčí strach, kteří z nás obyčejní lidé mají. U Adeptus Astartes je něco takového přímo nemyslitelné. S přikývnutím příjmu pozvání do hromového jestřába Havraní gardy. Tyto stroje jsou stejné, jako v jiných kapitulách, ale každý má kousek své osobnosti, který se nedá zapřít. Jakoby kousek atmosféry legie na vás dýchl při pohledu na jejich stroje. „Souhlasím. Každá chyba má svou cenu a tohle by mohla být ta, která nás bude stát hodně.“ Zamračím se, když Corvus nabídne, nebo spíš jen navrhne, aby Magnusovi někdo pomohl. Taková věc je troufalá a hraničí se vzpourou proti našemu Otci. „Od nikoho z nás si zřejmě nenechá poradit a jeho rádci budou stejně zaslepení jako on. A nebo se oba dva pleteme a Magnus už toho o tom nadání ví tolik, že se dělit nechce. Možná si s ním o tom zkusím promluvit.“ Během chvilky se jestřáb vznese do vzduchu. Ve zbroji ani nejde cítit přetížení. Pak nás už čeká jen klidný let k lodi Císaře. Usměji se, když se Corvus ptá na legii. „Jde to dobře, sám to znáš. Někdy to je lehčí, než jindy. Orkové nejsou nijak dobří stavitelé, co se opevnění týče. Ale umí si vybrat místo, které se těžko dobývá, což se tím kompenzuje. Je to pro mě jistá výzva, ale popravdě, chytrých náčelníků u orků moc není. To by ti spíš povyprávěl Leman, jak umí být zuřiví válečníci. A co a tvůj jetpack? Stále protahuješ pera?“ Po přistání nás uvítají Custodes. Respektive jeden z nich. „Vítejte, synové Císaře. Již jste očekávání.“ Kývnu mu na odpověď pozdravu a říkám si, jestli opravdu ví, že nás Otec očekává, nebo si to pouze myslí. Zavede nás do předsálí Otcovy pracovny. V ní se pyšní zlatá orlice, znak Impéria a Císaře, a jeho praporec. Jak jednoduchý a přitom mocný symbol. Časem bude celý vesmír sjednocen pod tímto znakem. „Děkuji,“ odpovím Malcadorovi a také se mu ukloním. Z jeho úsměvu mě mírně mrazí, nikdy jsem důvěrníka Císaře neměl v oblibě. A proto, když připomene skutečnost o tom, že k Otci musíme jednotlivě, vykročím a se smutným úsměvem se otočím na bratra. „Starší mají přednost,“ a mířím ke dveřím, které vedou do Otcovy pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Lion Místní starport je velký, přeci jen zajišťuje provoz pro neuvěřitelné množství pěchoty. Nad nimi ale značně vyčníváš a všichni ti tak nějak ustupují z cesty..Astartes mlčky, obyčejní lidé občas i s strachem. Kdo ví z čeho. Jestli z tebe či z budoucnosti. Nikdo si dnes není jist tak nějak ničím. V starportu se vyskytuje nepřeberné množství techniky, od malých plavidel typu Arvus přes Hromové jestřáby až po monstrózní lodě Imperiální gardy či lodě Legií Titanika. Tebe se nikdo na nic neptá, přeci jen není tě těžké poznat a ne, nikdo si vás nedovolí legitimovat či jakkoliv zastavit..Jen tvůj původ je propustka skoro kamkoliv…Jsou ale místa, kam se ani tobě pravděpodobně moc nechce, jako třeba „ležení“ Vesmírných Vlků.. Tvoji piloti pracují mlčky a tiše a jsou soustředěni na úkol, ostatně jako kdokoliv z tvé Kapituly. Let i zadokování proběhne hladce a v doku tě přivítá vcelku skromný uvítací výbor, jeden z Adeptus Custodes. V sále jsi již několikráte byl a vždy vypadal více..rušně a bylo zde více lidí, hlasitý hovor a strategické plánování v plném proudu. Oproti tomu je dnes velmi tichý a jediným mužem zde je Císař, sedící na svém trůnu. Na Císařově tváři je milý úsměv a zdá se, že je plný klidu a míru.. „Lione, synu, není třeba klečet…“ promluví s otcovským tónem hlasu, který jsi od něj skoro neslyšel. Ostatně, málokdy jste byli sami. Císař vyslechne tvou řeč, nepřerušuje tě a nechá tě mluvit. Je zadumaný a přemýšlivý…celou dobu ale cítíš, že jeho pozornost je upřena jen a jen na tobě…místy je to až nepříjemné, pocit že nejmocnější mysl lidské rasy se věnuje jen a jen tobě..Jako by viděl skrz tebe a do hloubi tvé duše. „Nikdy jste nebyli soudržní, každý jste jiný. Unikátní. I to je jeden z důvodů, proč se Krusáda štěpila..“ konstatuje Císař zjevné. „Mezi tvými bratry jsou další, co jsou i horkokrevnější než oni dva, vůči kterým chápu, že máš jisté výhrady a beru to v potaz…“ pousměje se Císař, ačkoliv to znělo možná trošku jako výtka. „Věř mi, že kdybych mohl zůstat v čele Krusády, tak zůstanu. Ale nemohu. Stejně jako se nemohu připojit k oslavám..Práce žel nepočká.“ Pousměje se. „Je zajímavé, že se ptáš. Právě ona anomálie, Oko Terroru, je jedním z důvodů, proč se musím vrátit na Terru…“ řekne a pravicí ti pokyne na židli a stůl, které v sálu jsou. „Stále máme ale něco času, takže pokud chceš strávit nějaký čas debatou o tomto galaktickém fenoménu, můžeme…“ dokončí Císař svou větu a čeká na to, jak se rozhodneš. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Při prohlášení bratra o tom, že Magnus se možná už o vědění dělit nechce mě zamrazí a pak zavrtím hlavou. „Osobně doufám, že tak daleko zatím není. Přeci jen, ten sněm se odehrál relativně nedávno a do té doby používala jeho legie svou sílu otevřeně. Něčeho takového bychom si snad všimli.“ Přesto si v duchu dělám poznámky, že se na Prospero musím více zaměřit. Nad poznámkou svého bratra o orčím stavitelství se zatvářím rozmrzele. „ Máš pravdu, většinou v jejich opevněních není žádný řád a to pak stěžuje práci při jejich infiltraci a dobývání.“ Pak se usměji. „Ano pořád ho používám, on dává možnost rychlého přesunu na lepší pozice. Ale poslední dobou se zabývám prací se zvědy, už jsem dokonce přemýšlel, že bych trochu pozměnil strukturu legie, aby se víc podobali těm Russovím, protože působíe podobně.“ Úsměv se my ještě více rozšíří. „ Alespoň v této oblasti.“ Na palubě otcovi lodi dojdu ke svým pilotům. „Vypněte motory a odpočiňte si, nevím na jak dlouho to bude.“ S tím opustím jestřába a kývnu na přítomného člena Custodes. „ Pak bychom našeho Otce neměli nechat čekat.“ Vejdu do místnosti a rychle ji přejedu pohledem. Přítomného důvěrníka akceptuji a pozdravím kývnutím hlavy, ale můj pohled přitáhne prapor a pro sebe se usměji. „ Vždy když ho vidím mám pocit větší jistoty“ Úsměv my trochu povadne, když zjistím, že máme vstupovat po jednom. Můj bratr se se slovy „ Starší mají přednost.“ Už dere do sálu a já si neodpustím proti výpad. „ Dobře stařečku, až se vrátíš bude tě tu čekat berle aby ses měl o co ve svém stáří opírat.“ Pronesu s špatně skrývaným smíchem a pak si dojdu k jedné ze stěn o kterou se opřu. Pohlédnu na Malcadora. „ Co je nového?“ Zeptám se neutrálním hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tři dny. Tři dny, které pro tebe byly obzvláště dlouhé. Ačkoliv se na celé planetě slavilo a veselí bylo téměř hmatatelné, okolo tebe a tvého doprovodu byl spíše podivný chlad a ticho. Celá planeta pulsovala energií, energií které jsi se ty nesměl dotknout. Ani trošku. Tři dny izolace a užírání. A něčeho, co jsi u sebe nikdy nečekal… Strach. Nedůvěra. Obavy. Pocity, které jsi předtím nikdy neměl. Proč jinak by jsi to odkládal tak dlouho? Občas si říkáš, čím to, že se Lorgar srovnal s Císařovou vůlí tak snadno. To, čím si Urizen musel projít na Monarchii, je také nepopsatelné. Celá Legie, klečící v popelu světa a Lorgar, k kterému se Císař zachoval jako k malému dítěti…A nyní ?Nyní se vás ptá na otázku, která nemá odpověď. Přesun na Zlatého orla proběhl bez problémů a bez jakýchkoliv obstrukcí. V teleportariu na tebe čekal skromný uvítací výbor v podobě jednoho mlčenlivého člena Adeptus Custodes..V mysli tě ale trošku zastudí. Jako by ti někdo na temene umístil něco studeného, slizkého..Tiché Sesterstvo. Nějaká z nich musí být na Orlu. Běžný psyker by jejich přítomnost neodhalil, ale tvá moc se rozpíná daleko. Mlčenlivý Custodes tě provede lodí a vaše pouť skončí v jakémsi předsálí Císařovy pracovny, menším sálu, jemuž dominuje velká, zlatá orlice a císařův osobní praporec, který dobře oba znáte. Prastará relikvie, pod kterou váš Otec sjednotil Terru. V pracovně u stolu potkáte Malcadora Sigilitu, který se probírá jakýmisi dokumenty a hlášeními. Když vejdete do sálu, vstane a společensky se ukloní..“Magnusi Rudý….“ pozdraví tě stařec „..Císař tě již očekává.“ Dveře do pracovny, lemované zlatým orlem se ti otevřou.. Pracovna připomíná spíše menší trůní sál a ano, jeho dominantou je trůn a na trůně Císař. Jeho síla a moc tě trošku donutí přivřít oči. „Magnusi, můj synu…“ pronese Císař a upne na tebe svůj pohled a svou pozornost. Cítíš se poněkud nejistě. Aby také ne. Ta nejmocnější a nesilnější mysl lidské rasy se v tento okamžik věnuje jen a jen tobě a je na tebe plně soustředěna. „Nejprve máme nějaké věci k probrání, jako s ostatními Primarchy. A pak jiné záležitosti, které tě pravděpodobně trošku překvapí. Ale nepředbíhejme událostem…“ řekne Císař poněkud stroze. Vypadá znaveně, neusmívá se a v tváři se mu značí zamyšlení.. „Koho by jsi ty jmenoval Vojevůdcem?“ zeptá se a rukou ti pobídne k stolečku, na kterém je připraveno nějaké to pohoštění – víno, plátky masa, ryby… |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro „Na jednu stranu si ovšem myslím, že být vojevůdcem nebude tak požehnání, jako prokletí. Jenom udržet jednotlivé bratry od sebe bude vyžadovat nespočet trpělivosti a umu, nemluvě o tom, na kolik si budeme a od koho chtít nechat rozkazovat.“ "Rozhodně bude potřebovat veškeré dovednosti i podporu, jež bude mít k dispozici." Ani zde se nelze příliš přít. "Dívám-li se na to takhle, pak mi lépe do té pozice sedí Fulgrim nebo Horus. Sanquinius by mohl být příliš shovívavý vůči svým bratrům v rámci tažení. " Vpravdě neumím si představit, jak by co by vůdce uplatnil svou autoritu vůči komukoliv. "A jak mluvíš o té změně, bratře, náš cíl zůstane vždy stejný. O tom jsem naprosto přesvědčený, vždyť proto jsme se narodili nebo spíše byli Jím stvořeni. "Ať bude velet kdokoliv, bude mít tentýž stejně důležitý úkol." V tomto směru mi dopřává klid i fakt, že skutečně dosti vyhranění bratři nejspíše zvoleni nebudou. To už bych spíše věřil, že si otec vybere mě. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Pozornost. Mám ji celou pro sebe. Otec mě nechává hovořit a zamyšleně se opírá na svém trůně. Jsem rád, ale zároveň... Ano, je to nepříjemné. Vím, že mi z otcovy strany nehrozí nebezpečí, ale jeho pohled je jako by se mi někdo hrabal ve vnitřnostech. Poposedne si, změní polohu na svém velkém zdobeném křesle. A mluví. Tentokrát do jeho řeči nezasahuji já. Mám rád otcův hlas, je hluboký, zpěvný. V připodobnění na archaická období to je, jako by rytíř slyšel hlas samotného Boha. Vlastně, tak tomu je i z pohledu každé vteřiny ubíhající v sále. Kývl jsem, ve znak pochopení, a napůl se uklonil, jako vděk za vyslyšení a přijmutí mé rady. Málokdo je prchlivější. Snad jen Angron, Berserker. Ten je nebezpečný i sám sobě. Letmo jsem se ušklíbnul. Každopádně bych v boji proti tomuhle barbarovi stanout nechtěl. Otec se omluvil, že nemůže zůstat kvůli práci. Na čem, nebo kvůli čemu, to už neřekl. Když jsem se ale zeptal na mlhovinu, nyní mně už známou jako Oko Terroru, zdál se překvapený. I já jsem byl překvapený, když mi řekl, že právě Oko je jedním z důvodů, proč nemůže zůstat. Nevěřícně jsem zamrkal. Tu tam byla chuť vrátit se zpátky dolů, mezi oslavující. Zatím. Pro teď zvítězila zvědavost, čtěte touha po vědění. Vděčně jsem kývl a přešel k židli. Od pasu jsem si odepnul meč a spolu s helmou jsem jej položil opatrně na stůl. Poněkud nedůvěřivě jsem se podíval na židli, do které jsem se nakonec opatrně usadil. Kupodivu, unesla mě. „Klidně hovoř, otče, já Tě poslouchám. Nemůžu se dočkat, až se o tom fenoménu dovím více. Navíc po uslyšení jména, Oko Terroru, mám strach o své bratry na Calibanu, jestli jim nehrozí nebezpečí nějaké warpové bouře.“ Poposunul jsem židli, abych viděl na císaře, a předloktí jedné ruky jsem položil na stůl, zatímco druhý loket byl na opěradle židle, dlaň položenou na stehně. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Strach. Pro tebe nástroj vítězství a nástroj na ovládání a podrobení ostatních. Strach, který ty nemáš. A to všichni ví. Opak je ale pravdou..On je důvod, proč se tvá Legie jmenuje Pánové noci. A proč pro tebe neexistuje to, čemu si říká klidný spánek. Ony sny, ony sny.. Doslova a do písmene Galaxie v plamenech.. Císař prohlášený za Boha. A mrtev. Bezprecedentní vraždění a čistá likvidace planet, vše v jménu Impéria. Světy utopené v krvi lidí. Bezbožné pole zabíjení. Prostá jatka. A vše pod dohledem Imperiální orlice. Zakrvavená, stojící na hromadě mrtvol… Celé Impérium se změnilo ve vlastní pitoreskní parodii, propadlo se do tenat korupce a zla. Vědu nahradilo tmářství, víru nahradil strach. Strach z odplaty. Strach z trestu. Strach ze zatracení. A Astartes? Ti se z osvoboditelů a andělů stali popravčí četou. Viděl jsi hořet Prospero, které vyplenili Vesmírní vlci. Viděl jsi Žrouty světů zašlapávat do země Salamandry. Viděl jsi Ultramariňáky, jak kosí tvé syny po stovkách. Viděl jsi ale také jednu tajemnou postavu v černé zbroji, oděnou v kápi ne nepodobnou Temným andělům. Válečník, ozbrojený dvěma pistolemi a mečem, který nikdy nevyndá. I on se občas modlí. A víš, že krom toho, že jsi viděl jeho, tak on viděl tebe. Viděl jsi začátek a viděl jsi konec. Oko se otevřelo a Galaxie hoří. Poté následuji vždy jen probuzení. Jsou to jen sny. Bohužel, tvé sny se často vyplňují. Příliš často na to, abys je nebral na lehkou váhu..I ty se často probouzíš, orosený studeným potem..A víš, že v tomto okamžiku, v celé Galaxii není nic, čeho by jsi se měl bát. Strach máš z jen z jedné věci – to, že se tvé sny vyplní…a Galaxie nakonec shoří. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Mluvil jsem s bratry, se svou osobní gardou - i jinými, kterým věřím a vážím si jich - a nebo vím, že oni věří mně a váží si mě. Tak či onak, k otci jsem nespěchal. Měl jsem na to přeci jen týden - a někteří se, jak vidno, mohli přetrhnout, aby tam byli co nejdříve. Nejsem takový. Jsem ambiciózní, to ano - ale zakládám si na správném načasování. Perfektním příchodu. Všech těch maličkostech. Navíc jsem za Otcem nechtěl spěchat hned ve zbroji, kterou jsem měl na přehlídce. Dal jsem si drobnou mezizastávku na své lodi na orbitě a převlékl se do fialové róby s pláštěm, který táhnu dobré dva metry za sebou po zemi. Jeho spodní lem zdobí zlatě vyšitá, stylizované, fénixí pera. Někteří by mohli říci, že jsou paví. I to by možná bylo přijatelné. Do vlasů jsem si nechal nasadit ozdobnou, zlatou čelenku s podobným rytím. Ozbrojen jsem lehkým, zdobným a elegantním mečem. Spíše pro efekt. Jsem rád upravený. Jdu poslední? Ne, věřím, že určitě ne. Navíc je jisté, že jsem návštěvu neodkládal proto, abych se mu vyhnul - ale spíše pro to, abych si zajistil, že na mě bude mít dost času, protože s bratry už... leccos vyřídil později. Procházím otcovou lodí, po boku personálu. Podpatky dobře padnoucích bot vydávají o kovovou podlahu lodi hlasitý, nepříjemný zvuk, rezonující chodbou a zase zpět. Nechávám se před něj uvést, ať už mě přijme kdekoli. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař na trůně se trošku pousměje.. „Máme čas, než přijde další z bratrů. Zatím se žádný další neohlásil…“ pronese Císař a zamyšleně si promne bradu. „Warpové bouře s tím také souvisí. A celá možnost mezihvězdného cestování...“ Do síně vejde Malcador a donese Císaři nějaké občerstvení, pravděpodobně víno z Terry. „Warp je oním problémem. Ačkoliv již více než sto let používáme mezihvězdný pohon, založený na translaci warpem za ochrany Gellarova pole, mé výzkumy v tomto směru se, hmmm, poněkud opozdili…“ pronese Císař zamyšleně. „Jak se zdá, tak všechna problematická témata – warpový pohon, psykeři, anomálie a všechny ostatní fenomény jsou spojené dohromady…A nikoliv náhodně.“ Podotkne Císař. „Zdá se, že lidstvo je ohroženo víc, než jsem si kdykoliv uvědomil…“ a poté se odmlčí. Nic dále nevysvětluje. Je si plně vědom tvého intelektu a toho, že stačí prosté a stručné nadnesení situace a že zbytek ti dojde. Přeci jen, jsi Primarch. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Zlatý orel. Chlouba Impéria. Uschoval jsem modrý kámen, který jsem již hodnou chvíli držel v ruce a vydal se chodbami. Nesmím ho před Císařem vytáhnout, dokud na něj nebude čas. „Malcadore.“ Oplatím mu zdvořilost. Nádech, dáme se do toho. Přece by mě nechtěl zabít již dnes, všem na očích, to by nezakryl. Nebo ano? Císař, ve své okázalé zlaté dokonalosti. Středobod Impéria. „Otče.“ Jsem tak rád, že mám tvou plnou pozornost, stejně jako na Nikaei, není-liž. Usadil jsem se a vyslechl svého Otce. Jeho otázka byla jednoduchá, očekávaná. Několik dní zpátky jsme to probírali s Lorgarem, jenže to co jsem řekl svému bratru, nemůžu opakovat svému otci. Naštěstí, podle jeho slov to vypadalo, že to, o čem bych chtěl mluvit, je na pořadí. Bylo jasné, že spěchá, že je znaven vývojem situace. Mohlo to znamenat něco krajně znepokojivého, věci nejdou podle plánu. Kterého z bratrů prokleji svým návrhem? Koho bych jmenoval Vojevůdcem? Nikoho. Nikdo tě nedokáže nahradit, i když by rád. „Nevím.“ Řekl jsem popravdě. „Nedokáži vybrat jméno, které by tě v této křižádě nahradilo. Možná Sanguinius, Horus, … Fulgrim.“ Jména tří bratrů, kteří mě na Nikaei hájili. Ironie osudu? Ne, nic jako osud neexistuje. „Proč vlastně odstupuješ, Otče? Z jakého důvodu? Co tak závažného tě žene na Terru, když je nadmíru jasné, že pokud má toto tažení pokračovat správně dál, musíš v jeho čele stát ty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Malcador se při vašem „vtipkování“ o stáří trošku podmračí. Na něm se totiž, na rozdíl od vás, čas poněkud nepěkně podepsal, ačkoliv by nebylo dobré Sigilitu podceňovat. Vaše popichování ignoruje a vrátí se k svým papírům.. Do místnosti poté vejde mladší žena, oblečená v prosté, černé róbě a na kovovém podnosu nese konev a pár vojenských, plechových hrnečků a mlčky je položí k Malcadorově stolu. „Děkuji ti, Celestýno…“ pousměje se Malcador a nalije si čaj. Sál zavoní bergamotem. Dotyčná se jen ukloní a odejde. Malcador se podívá na tebe a na šálky a nakonec ti také jeden nalije a nějak se ani neptá. „Hmm, nového?“ zamyslí se a nervózně si promne bradu.. Pak se tak nějak stařecky uculí a odpoví „Až na to, že Císař opouští Krusádu a zrovna se rozhoduje o tom, jakého z vás jmenuje Vojevůdcem, tak víceméně nic. Blíží se restrukturalizace celého Impéria a víceméně až na Císaře nikdo moc neví, co bude dál v horizontu pár desítek let…“ Poté si vezme šálek, zavře oči, přivoní si a poté usrkne horkého nápoje.. Otevře oči a opětuje ti zvídavý pohled. Jeho oči vypovídají o tom, že před tebou nesedí bezmocný stařec, kterému stáří rozpustilo mozek. Ba naopak. „Co se týče stability Impéria a postupu Krusády, tak víceméně nic zajímavého…“ řekne a podívá se do papírů „zběžně nějaké útoky orků, potyčky s Temnými Eldary, nějaké ty zmizelé lodě. Nahodile, žádný vzorec. Vše běží tak, jak má. A to je dobře…“ dokončí a unaveně si povzdychne „Škoda, že to nemůže pokračovat věčně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Císařova Loď. Orbita Ullanoru. Pochybuji, že si mého odchodu kterýkoliv z bratrů všimnul, rozděleni na dvojičky a dokonce jednu trojici jsou příliš unášeni slovy, než aby si povšimli mlčenlivého jednotlivce. Rozhodl jsem se vyčkat jeden den, jeden jediný den, než předstoupím před svého Otce. Odklad, který by mohl být považován za neuctivý a já bych se těžko mohl takovému obvinění bránit, obhajoba založená na potřebě urovnat vlastní myšlenky a...předtuchy, mám-li to tak nazvat...by sebrala mým slovům jakoukoliv váhu. A já budu mít co říct, tedy za předpokladu, že mi Otec položí vhodné otázky. Už slyším své bratry, kterak mne plísní za takovou hrubou myšlenku, pokládal snad kdy Otec jiné otázky? Předstupuji k jeho provizornímu trůnu, tak jako dávno na Nostramu i nyní zdvihám levou ruku a snažím se chránit své na temnotu uvyklé oči před jeho zářivou aurou. Oslepující manifestace Jeho síly a vůle, schopná přeměnit noc v den, tak jako tehdy předvedl na mé domovské planetě. Ti, kdož Temnotě upsali svůj život věřili, že je jejich patron ochrání a dovolí jim prohlédnout skrze světlo na bytost, která přišla jejich svět očistit. Jenže jejich patron se rozplynul a oni zůstali slepí, slepí stejně jako jejich víra. Pokleknu před svým Otcem, projev oddanosti syna a zároveň potvrzení, že na dávné lekce nezapomínám, Temnota nikdy nepřemůže světlo a Night Haunter se vždy bude sklánět před Císařem, Pánem Světla v galaxii. "Otče," oslovím jej, ač hlavu stále nechávám skloněnou jako projev nejvyšší úcty. "tak jako mnohokráte po tvém prvním zjevení na Nostramu tě pokorně žádám o slyšení," pokračuji ve formálním duchu, nikoliv jako syn či dokonce přítel, ale jako velitel jedné z jeho armád. "Ullanor je nepochybně důvodem k oslavám, zlomili jsme další baštu odporu a zajistili zářnou budoucnost mnoha světům, dostáli jsme spravedlnosti, jak bylo slíbeno..." Pomyslné 'ale' nechávám viset ve vzduchu, uvnitř doufám, že nejsem jediný, kdo má pochybnosti. Mohu jen spoléhat na to, že nejsem jediný, kdo je vysloví nahlas. Přesto cítím, že...," začnu a rázem se zarazím - skutečně hodlám před Císařem strhat význam Ullanorského Triumfu? Před vlastním Otcem zpochybnit padlé ze tří legií mých bratrů? A vše založím na vizích k nerozeznání od nočních můr? "Odpusť mi, Otče, neboť jsem se nechal unést," vezmu svá předchozí slova zpět, velmi špatně zvolená slova, měl bych dodat. Proto raději přejdu k jádru mých obav, k událostem, které dle mého mínění ovlivní budoucnost více než jedna - byť dlouhá - kampaň. "Má otázka zní: Kdo tě nahradí ve vedení Tvých armád? Komu se dostane té cti?," zeptám se Otce na to, co mne nejvíce tíží. Nejsem sice znalcem charakteru a většinu bratrů neznám tak, jak by si možná zasloužili, přesto nezávidím Otci jeho volbu. V tichosti proto čekám na odpověď a snažím se zahnat představy toho či onoho bratra v pozici Warmastera. Ne podle slov, ne podle vzhledu, ale podle činů bych jej měl soudit. A tak se stane, dá-li Císař. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Důležitý úkol? Ano. Být tím, jenž bude rozdávat rozkazy k ničení jednoho světa za druhým, kolik vědomostí ještě bude takto bezohledně zničeno? Než nebude víc světů, které se můžou připojit k Impériu a než nebude víc civilizací, od kterých bychom se mohli učit.“ Bylo to spoustu protimluvů tahle Imperiální pravda. „Omlouvám se, nechal jsem se unést.“ Mávnu nad tím rukou. Měl jsem dost času na přemýšlení. Vědomosti, které Otec stavěl nadevše, nechával svými syny ničit, jednu po druhém. Mohl jsem to neschvalovat, ale snažit se Otci vysvětlit, že dělá chybu, nebo že si protiřečí, bylo těžší, než donutit Lemana někoho odprosit. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Je jednoduché kritizovat rozhodnutí, jehož příčiny neznáme a jehož důsledky se projeví za dekády. Avšak odpověď a řešení nedovedeš navrhnout ani ty. Proto, před samotným Císařem, se rozhodneš vzdát se svého názoru a přiznat svou nevědomost.. Tři dny strachu vyústily v jedno slovo, přiznávající nevědomost. Při tvém návrhu tří bratří se Císař jen pousměje, avšak neříká nic. Je mu zcela jasné, kam hovor bude směřovat. Nechá tě mluvit, nepřerušuje tě a neskáče ti do řeči. Chová se zcela jinak, než na Nikae. Poté se jen pousměje a promluví.. „Důvod, který mě žene na Terru, je přímo spojen s budoucností a přežitím lidstva jako takového.. Bohužel ani zde není tolik času, abych ti detailně vše vysvětlil..“ řekne a poté se chvilku odmlčí. „Bude mnohem rychlejší a snažší, když to spatříš sám. Proto se ke mně připojíš na konci týdne a společně poletíme na Terru. Tvůj doprovod se vrátí na Prospero. To je rozkaz.“ Zazní nekompromisně slovo Císaře. „Pouze na Teře jsi schopen plně pochopit příčinu a následek toho, před čím se snažím Lidstvo zachránit. Pouze tam pochopíš.“ Usměje se Císař. „Jsi pro mě velice vzácný, Magnusi. Važ si toho. Byly ti předurčeny jiné, vyšší cíle. Ale vše v pravý čas.“ Dodá Císař milým, otcovským tónem. „Trápí tě mnoho otázek a tak se pokusím odpovědět alespoň nějaké z nich. Nikea byla nutnost, činnost Librarií a tvé Legie rozvířila hladinu Warpu více než je snesitelné. Kolik toho vlastně víš o pravé podstatě Warpu, synu?“ zeptá se Císař s trošku mentorštějším tónem, než by se ti možná líbilo. Chvilku počká na tvoji odpověď a poté dále pokračuje, dívajíc se ti do očí…a skrze ně do duše. Alespoň tak ti to přijde. Ačkoliv jsi mocný, tak Císař je stále nesrovnatelný. „Mrzí mne to, že celý Koncil stále vnímáš jako zradu a křivdu. Hrozí další Stará Noc a koncil v Nikee je jedním z krokům, který ji odvrátí. Je mi to líto, Magne, ale nemohu riskovat osud lidské rasy.. Doufám, že to časem pochopíš. Ty i Tisíc Synů. “ Poté se chvilku zamyslí a dodá „Jsem schopen ti zodpovědět další dotazy, ale bohužel na dlouhé rozpravy není mnoho času, restrukturalizace Krusády si žádá více pozornosti. A ano, musím se vrátit na Terru, čeká nás tam mnohem důležitější úkol než sjednocení Lidstva…“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Dojdu pomalým krokem ke malcadorovu stolu a pohlédnu na hrnek. „ Smím?“ Kývnu směrem k nalitému hrníčku a pokud svolí opatrně si ho vezmu do rukou. Poznámka o restrukturalizaci mě zaujme více než to, že se má volit nový vojevůdce. „ Hmm? Možná byste my mohl říci více o té restrukturalizaci? Čekají nás nějaké velké změny?“ Nad jeho hodnocením krusády jen pokývám hlavou ale zarazím se když si povzdechne, že to nepotrvá věčně. „ Co tím máte na mysli? Hvězd obsazených lidmi je ještě bezpočet a my máme ještě na desetiletí práce nebo máte ne mysli něco jiného?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Respektuji tvůj názor, bratře, není zač se omlouvat." Ano, učit bychom se měli i od nepřítele, je-li to nutné. Na druhou stranu, jaké vědění nám mohou dát pomýlení? Ty cenné poznatky, které nejsou zatížené bludy jejich pochybných věr, se sám snažím zachovat, ovšem je otázkou toho, v jakém rozsahu to Magnus myslím. Celkově vzato je dobře, že o tom můžeme mluvíme spolu, mám totiž pocit, že zrovna toto téma má více než jednu třecí plochu pro spor. "A ano a nepůjde-li to jinak, nic jiného nám nezbude." Ostatně sám mohu říct, že jsem slovy obrátil na imperiální pravdu nejeden svět, dost možná tolik, kolik jsem musel přesvědčit silou. Zkrátka a dobře, násilí není řešení, nýbrž prostředek. "Nic méně ten, koho si zvolíme, může tažení vést jinými cestami. Proto bychom měli volit moudře a znovu mi tak na mysl vystává Fulgrim nebo Sanquinius. Oba by mohli mít pro umění, kterým i schraňování vědomostí bezesporu je, pochopení. Zrovna tak pro možnost dokázat bez krveprolití to, co si jiní musí vybojovat." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Malcadorovi jsem kývnul. Přecijen to je Otcova pravá ruka, a první lord Terry. Pokud se nemýlím. „Warp je nebezpečný sám o sobě, nemluvě o neregistrovaných psycherech. Nebo snad v rukách nějakých pochybných kultistů, kteří vzývají jakési svoje temné modly, které svoje přívržence pokřivují.“ Viděl jsem takových už tucty a řeknu vám, není to příliš pěkný pohled, když vychrtlému člověku roste ze zad osvalená ruka. „Takže naším nepřítelem je Warp. Nebo něco v něm, je to tak?“ Možná jsem primarch, ale z otcových slov skládám střípky velmi pomalu. „Jak s tím souvisí ono Oko Terroru, otče? Je to snad nějaká warpová bouře?“ Podíval jsem se na něj, hledajíc u něj další nápovědy a nebo celé odpovědi. „Takže hlavním cílem krusády není rozšířit Impérium, ale dostat pod svou kontrolu co nejvíce surovinových a lidských zdrojů, než se to něco dostane z Warpu?“ V tomhle jsem byl nejistý, větu jsem splácal z vlastních domněnek. A pořád tu byl neodbytný pocit, že mi otec neříká vše. (Nejsem si jistý, co všechno o Warpu/Chaosu/démonech víme) |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Nebylo co dodat, jako by všechno, co řečeno mělo být už řečeno bylo a všechno, co by bylo řečeno potom by už bylo zbytečné. O c o nám vlastně šlo? O to, nahradit Císaře na ejho postu Vojevůdce, někým, kdo to zvládne, jenomže … Ano. Kdo to může zvládnout? Byla to jako hádanka. Hádanka složitá, bez nápovědy, bez jakéhokoliv možného logického vyústění. Vypadalo to, jako hádanka bez správné odpovědi. Jako snažit se pochopit pravou podstatu warpu, bez toho, aniž by jste do něj nahlédli. Bylo to šílenství. Snaha o to, dosadit na místo vojevůdce někoho, kdo toho nepokazí tolik. Před jehož slovy se skloní většina bratrů, … utopická představa. Proč by jsme to nemohli vést všichni naráz, každý si jít svou cestou? Protože takto by to nikdy nefungovalo. Pohazoval jsem si s kamenem a cítil jsem se trochu prázdně. „Setkal ses někdy s Eldary, bratře?“ Jenom otázka, aby řeč nestála? Ne. Tohle znamenalo mnohem víc, zatím jsem však nevěděl, jestli chci Lotharovi říct, co všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Poslouchám pozorně jeho slova. To nemyslí vážné? Kdyby věnoval chvíli tomu, že by se to pokusil vysvětlit, místo toho, aby říkal, že na to není čas, možná bych to už pochopil. Terra? Bylo to jako sen. Ne jako zlý sen, nebo dobrý sen. Najednou se přede mnou otevřela možnost zjistit, o co vlastně jde, odhalit tu záhadu před kterou mě všichni postavili a ani se neobtěžovali mi to oznámit, ale … Nelíbilo se mi to. Měl bych být se svými Syny na Prosperu, pokračovat ve výzkumech, snažit se najít smysl při novém uspořádání věci. Něco mělo být jinak? O tom nebylo pochyb, jakási vize kdysi dávno, jenže budoucnost je neustále v pohybu, každé rozhodnutí ji změní, někdy více, někdy méně. Tohle možná je jedno z nich. Určitě. „Na pravou podstatou Warpu, jsem se já ani moji Synové nedokázali přesně dohodnout. Není ani tolik možností, ale neustále jsme objevovaly nové věci, než si mi před nedávnem řekl, že mě zabiješ.“ Zlé? Ano, ale užíralo mě to příliš dlouho. Přesně Otče, tak zní ty slova, zrada a křivda. Časem to možná pochopím a možná i odpustím a možná též dojdu k východisku, které bude pro nás výhodné. Možná. Časem. Možná je to bizardní představa, ale Lion je víc Císař, než kdokoliv jiný, bez výčitek útočí tam, kde to bolí nejvíc. Ač sem se tomu bránil sebevíc, vytáhl jsem onen modrý kámen a začal si sním v jedné ruce pohrávat, velmi mimoděk. „Rád příjmu tvé pozvání na Terru, Otče, i bez rozkazu. Všechny otázky, které mám mi budou pravděpobně zodpovězeny v několika následujících týdnech, až na jednu, jež mi nedává klid.“ Zavřel jsem oči, abych si urovnal přesně znění oné věty. "If you treat with the Warp, Magnus, I shall visit destruction upon you. And your Legion's name will be struck from the Imperial records for all time" Odmlčel jsem se. “Proč?” A v tom jednom proč, se skrývalo všechno ostatní. Všechno. Proč to neřekl jinak? Proč zvolil tuhle cestu? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dveře do císařovy pracovny, lemované zlatým orlem se ti otevřou.. Pracovna připomíná spíše menší trůní sál a ano, jeho dominantou je trůn a na trůně Císař. Jeho síla a moc tě trošku donutí přivřít oči. „Perturabo, můj synu…“ pronese Císař a upne na tebe svůj pohled a svou pozornost. Cítíš se poněkud nejistě. Aby také ne. Ta nejmocnější a nesilnější mysl lidské rasy se v tento okamžik věnuje jen a jen tobě a je na tebe plně soustředěna. „Rád tě po dlouhé době vidím...“ pousměje se na tebe Císař a jeho hlas zní zvláštně, tak nějak otcovsky. Pokyne ti rukou k malému stolečku, na kterém je víno, ovoce a nějaký sýr.. „Než se dostaneme k oné palčivé otázce, jak se ti daří?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Ano, jako s piráty, otrokáři a nevypočitatelným druhem." Odpovím po pravdě. Přeci jen jsem nestřetl tolik různých nepřátel jako jiní a ani jsem je nevyhledával. "Předpokládám, že za tvým dotazem je něco jiného než můj povrchní vhled do tajů xenoss." Co tím chtěl naznačit? Možnost se od nich učit? Vpravdě nemám nic proti tomu učit se od lidí, ale od nelidí? Lze to? Vyvstává mnoho dalších otázek a dá se říci, že i morálních dilemat. Přeci jen převzetím hodnot nebo myšlenek jiného druhu můžeme snadno zapomínat na identitu toho vlastního nemluvě o tom, že Císař vydal jasné instrukce. "Jsem jedno ucho, Magnusi." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Jsem po tátovi!!! Rozhovor se Sanguiniem ve mně probudil tak nějak niternou touhu mluvit i s ostatními bratry. Vrátil jsem se na svou loď a den počkal, přemýšlel. Dost času jsem strávil sám, věnoval se všem těm věcem, které mi za normálních okolností pomáhaly nepřemýšlet o světských záležitostech a ztratit se někde v nitru vlastní fantazie. Zvláštní, za normálních okolností mi to pomáhalo. Nyní jsem barvy, které jsem matlal na plátno, vnímal jen tak nějak matně. Tahy štětcem se stávaly svým způsobem nepormyšlené, instinktivní, nedokonalé, hloupé. Frustrovaně jsem toho nechal. Na to, že bych mohl například pokračovat ve své rozdělané soše, jsem pro jistotu ani nepomyslel. Mohlo by to dopadnout, jako s obrazem. Mohl bych ji frustrovaně vyhodit. S tím rozdílem, že na tom plátně jsem neztratil desítky a stovky hodin práce, takže mě to tolik nemrzí. MATLANINA! Ne - nesmím nad tím přemýšlet. Nesmím se nechat unášet vlastní ctižádostí, touhou po moci. Chutí dokázat otci, že zrovna já jsem jej hoden. Ona to vlastně není chuť. Je to touha. A přesto ve mně hlodají sekundární myšlenky. Že nejsem ten pravý - a kdo vlastně je? "Horus, Corax, Dorn, Roboute. Všichni to jsou výborní stratégové a u vojáků mají respekt... Přesto by takový určitě někdo myslel že se na to místo nehod." Slyším v hlavě Sanguiniova slova. Trošku mě bodne u srdce, že mě zařadil do stejné škatulky, jako Lemana - ale vím, že to tak okřídlený bratr nemyslel. Ať už tak či onak - pokud já nebudu ten vyvolený, chci mít alespoň jistotu, že si poslechnu několik různých názorů, než se rozhodnu. Že budu na správné straně, až přijde na rozhodování. Na nějaké... strategicky výhodné. Je třeba vyzpovídat někoho, kdo už u otce BYL. A jediní, o kom vím, jsou Corax a Lion. Corax, protože o tom mluvil, když jsme odcházeli a nabízel možnost převozu ostatním - a nevím, kdo s ním nakonec letěl, či ne; a Lion, protože se o tom prostě mluvilo, že přidusal na kosmoport jako velká voda. Který je mi bližší? Ono to vyjde asi tak nastejno, řekl bych. Zvolím si tedy Liona - ostatně, když na to přijde, mohu vyzpovídat oba, než k otci půjdu. Možná to stihnu ještě dnes! Pokud budou ochotní - byť vím, že nemají důvod mne odmítnout . nemáme spolu žádné spory. Když jdu na můstek, personál Císařovy pýchy (...kdo mou osobní loď pojmenoval podle otcova přirození?) se mi na potkání klaní a i vlastní legie mne zdraví uctivým pokývnutím hlavy. "Potřebuji, aby jste odeslali mé pozvání Lionu El Johnsonovi," oznámím tiše, ale zcela jasně a bez možnosti jakékoli argumentace, když dorazím na místo. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~PS: přines mi květiny~ Druhý den, po přehlídce, ti pravděpodobně kdosi donese zprávu o tom, že ti z orbity, z Císařovy pýchy, mé osobní lodi, přichází neoficiální, ale neméně srdečné pozvání k osobní návštěvě. Na to, jak si obvykle potrpím na jisté melodramatično a obřadnost, je zpráva poměrně kusá - což znamená, že ta recitační a nedůležitá omáčka okolo je sice dlouhá, jak čtrnáct dní, ale pořád tak nějak kratší, než obvykle. Z toho, co se dá mezi řádky pochopit s tebou potřebuji něco probrat - nebo se tě na něco zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Když dostáváte krátké, stručné a jasné zprávy, překvapí vás, že najednou držíte cosi, co by se dalo považovat za novelu. Rychločtením a hledáním mezi řádky se pak dopracujete k tomu, že vás jeden z bratrů zve na rozmluvu. Zavrtěl jsem hlavou a povzdychl si. Normálně by stačilo pět řádek a pozvánka by byla na světě. Ne, on musí napsat báji. Asi byste čekali něco takového od Lorgara, že? Chyba lávky, zve mě Fulgrim. Ano, bylo to poněkud... Nežádoucí. Otravné by to bylo po přijetí deseti takových zpráv během... Hodiny. Ne, že by toho můj perfekcionistický bratr nebyl schopen, ale asi si nechce kazit rodinné vztahy. Unaveně jsem se protáhl a kývnul poslovi, že se za bratrem vypravím, když už to kvůli mě zestručnil. Nejradši bych si ještě nějakou tu chvíli pospal, ale spánek odešel stejně, jako přišel. Za nějakou hodinu jsem se se čtyřmi dalšími Anděly a dvěma piloty nasoukal do Thunderhawku a odlétl posnídat na loď mého bratra Fulgrima. Budu mít nalétáno víc, než kdo jiný. Protokol proběhl, brzo jsme dokovali na palubě jeho (vlajkové) lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Na bratra už čekám. Oděn v dlouhé, fialové róbě, která mi spadá až ke špičkám bot, vzadu ji za sebou zcela neefektivně a nesmyslně táhnu. Vstával jsem brzy. Nejen proto, že jsem Lionovu návštěvu očekával. Jsem zvyklý si přivstat. Pokud mám času nazbyt, obvykle dávám přednost tomu, že jdu dříve spát a dříve vstávám, než abych to praktikoval naopak. Pokud pobývám přímo na planetárním povrchu, vstávám již při východu slunce, popřípadě sluncí; protože ten pohled prostě miluji. Všude je jiný... a přece svým způsobem stejný. Těžko bych to vysvětloval komukoli, kdo nemá uměleckého cítění ani co by se za nehet vešlo. Navíc je to nepodstatné. Mám za sebou i svou obvyklou sérii ranního cvičení a koupel. Co se cvičení týče, absolvovala je se mnou osobně i má fénixí garda. Mám rád společnost. Vždycky jsem měl. Vzhledem k tomu, že jsem z odpovědi vyrozuměl, že Lion počítá s tím, že spolu posnídáme, jedl jsem zatím střídmě; jen abych dostál jakési té ranní rutině, kterou si udržuji v dobách, kdy není legie ve válce. Ve zdejších končinách mají zvláštní ovoce. Dle toho, co jsem slyšel, zde mají i zvláštní vejce. Nechal jsem si je přivézt. Jsem na to zvědavý. Gastronomické excesy různých koutů galaxie jsou jedna z mých mnoha ne zrovna bojových zálib. Tedy - já je nevytvářím, já je jen konzumuji. O to větší radost z nich mám. Interiér lodi je zdobný. I příletový hangár, kde čekají mí osobní strážci, oni narozdíl ode mne ve zbrojích, byť nemají přilby, je vymalován freskami; byť o dost jednoduššími, než jsou ty, které se nacházejí hlouběji. Mohutné, hydraulické dvoukřídlé dveře, vedoucí dál do lodi, pak zdobí obrovský emblém dvouhlavé orlice. Jsem evidentně velmi hrdý na to, že mi otec dovolil užívat svůj znak a nosit jej na hrudi. Vlastně to každý dost dobře ví, netřeba to opakovat. "Bratře," nevykročím směrem k němu, čekám, až přijde on; přesto s respektem skloním hlavu. Bílé vlasy mám vyčesány na temeni a sepnuté tepanou, kovovou sponou, ve tvaru ptačího křídla. Od ní se táhne několik drobounkých řetízků, zdobených perlami, padajících mi volně na rameno, stejně, jako několik zdánlivě neposlušných pramenů vlasů. Jsem odporná, marnivá bytost a velmi dobře to o sobě vím! "Jsem rád, žes přijal mé pozvání." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Koncil... Mám pocit že otec to udělat "MUSEL" Jen nevím proč... Kdyby to alespon Magnusovy vysvětlil nebo to vyřešili v soukromí..." Povzdechnu si a pomalu dojdu k Fulgrimovy abych se podíval jeho směrem. "Určitě tam vyrazil Corax, nikdy se s ničím zbytečně nezdržuje...." Pronesu se zamyšleným výrazem. Téměř vypadám že se snažím spojit s otec telepaticky. "Možná tam jsou možná ne, ale já budu určitě další kdo tam vyrazí." Zahledím se Fulgrimovy do očí. "Ne že bych to s tebou nechtěl probrat, ale čím více mluvíme tím je mi jasnější že všechny naše otázky zodpoví pouze otec... Navíc pochybuji že bych dokázal myslet i na něco jiného... Půjdeš taky? Chci to mít co nejrychleji za sebou." Optám se nakonec a pomalu se rozejdu směrem k přístavní plošině s mým thunderhawkem. (nebo co to používáme na transport?) Myšlenkami se pořád vracím k jeho oznámení, snažím se ho prozkoumat ze všech stran. Všechny cesty vedou do slepé uličky, ze které mě vyvede jen náš Otec. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Jak se zdá, Sanguinius chce vyrazit za otcem taktéž co nejdřív. Chápu jeho rozhodnutí - byť se s ním plně neztotožňuji. Dost možná budu mít jen jednu jedinou audienci - a je třeba si vše řádně promyslet. Sesbírat informace, zjistit vše, co bych mohl potřebovat znát, nebo se mi to mohlo hodit. Zkrátka a dobře si musím udělat mezizastávku na Pýše. Možná i na pár dní, než se tam vydám. Nemluvě o tom, že ač svého bratra ctím a mám rád - asi bych byl raději, kdyby se to obešlo bez kohokoli dalšího. Stejně tak, jako jsem si Sanguinia zabral jen pro sebe, hodlám si na chvíli "ukrást" i našeho otce. Někdo by mohl říci, že je to ode mě sobecké - ale já to tak necítím. Půjdeš taky? Chci to mít co nejrychleji za sebou." Bál jsem se té otázky. Jen krajně nerad anděla odmítám. Jen nevýrazně zavrtím hlavou a roztržitě si upravím rozpuštěné vlasy rukou. "Zatím ne. Nemohu spěchat, potřebuji si toho mnoho rozmyslet, než se za Otcem vydám. Budu na orbitě. Na Císařově Pýše jsi kdykoli vítán." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Vyšel jsem v doprovodu svých lidí, oděn v jakési roucho, které obvykle nosívám při různých oslavách a svátcích. A to už buďto na Calibanu nebo mimo něj. Ale bez své zbroje jsem si připadal... Zranitelný. Dalo by se říct, že skoro nahý. Meč jsem ale neodložil. Ne, že bych bratrovi nevěřil, ale vesmír je nevyzpytatelný. A nebojte, zbroj je v thunderhawku, tak se jí snad nic nestane. Tmavě šedé roucho tvořilo kontrast s medově zlatou záplavou vlnitých vlasů, které mi končily notný kus pod rameny. Rozhlédl jsem se po vyzdobeném hangáru a pokýval hlavou. „Bratře,“ ozval se hostitel a pozornost mých zelenomodrých očí se přesunula k němu. Usmál jsem se. On svou přípravou strávil několik hodin. Umělecky vyčesané vlasy, umělecky ušité oblečení, umělecké všechno. na tohle si Fulgrim potrpěl. Ne, že bych se taky nerad válel třeba v horké vodě, ale studená poslouží úplně stejně. Uklonil jsem se trochu hlouběji než on a došel k němu. Zvedl jsem ruce, čímž mi volné rukávy roucha (kutny) sjely k lotům. Podal jsem si s bratrem ruce a zdravě mu je stiskl, lehce potřásl. „Já jsem rád, žes mne pozval,“ dál jsem se usmíval. Znovu jsem se rozhlédl. „Máš to tu vskutku velkolepě vybavené, ale, mám-li být upřímný, jsem radši za pevnostní zdivo občas ozdobené gobelínem.“ Rytíř, křižák, co byste čekali. „Nuže, ty jsi tu pán, tedy vedeš.“ založil jsem ruce, rukávy se spojily. Možná jsem proti jeho výsosti narcismu jako nějaký žebrák, ale vůbec mi to nevadí. Pořád mám v imperiálních deskách číslo jedna. Inu, legie... Chá chá! |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Když mi třese rukou, nějak zvlášť se s tím nepárám. Přitáhnu si jej za ruku blíž a krátce, energicky obejmu. Nebudeme si přeci třást rukou, jako bychom byli cizinci na pracovní schůzce. Doufám, že to, že je u mě rád, myslí upřímně a ne jen jako formalitu. Opětuji jeho úsměv. „Máš to tu vskutku velkolepě vybavené, ale, mám-li být upřímný, jsem radši za pevnostní zdivo občas ozdobené gobelínem.“ "Mám rád hezké věci," odpovím a dramatickým gestem rukou obmáchnu všechno okolo. Nevím, zda bych zrovna svůj přistávací hangár nazval "velkolepým" - ale to už dost možná bude věc zvyku. "Pár gobelínů tady mám také, občas si z dobyté soustavy přinesu... nějaký ten suvenýr." No a občas si jich tady natahám hrozně moc a nejraději bych pobral i některé výplody architektury, které se mi tady nevlezou. Mám... takovou slabost pro tyhle věci. Zaplácávám ji alespoň obrazy, sochami, freskami, rytinami - líbí se mi i dřevožezby a docela nedávno jsem objevil velmi krásně otesané mramorové sousoší, značící.... hm... cosi. Nevím, co to je. Ale líbí se mi to! „Nuže, ty jsi tu pán, tedy vedeš.“ No, rád bych řekl nějaký ten plk jako "má loď je i tvou lodí" - ale... má loď je především a hlavně MOJE. A já krajně nerad lžu. Odpovím tedy jen potěšeným úsměvem a pokrčením ramen. "Tak pojďme, důležité věci vyřešíme u snídaně." Elegantně se otočím na podpatku čelem vzad, je div, že jsem se do brokátové róby, která je mnohem delší, než by být potřebovala, nezamotal - a zařadím se vedle Liona. Když procházíme dveřmi dál do lodi, má osobní garda se pohybuje v dostatečném odstupu - aby mi nešlápla na oblečení. Pravděpodobně něco podobného naznačí i ochráncům bratra. Přiznejme si, že by bylo opravdové faux-pass, kdyby mě První přišlápli, přidusili za límeček a vysvlíkli. Cesta dál do lodi je dokonalým spojením funkčnosti a zdobení. Nic zde nezavází pro případ, že by se jednotky musely rychle dostat na odletovou palubu - a přesto to zde, hlavně díky malovaným stěnám, nevypadá pustě a nevlídně. Hřejivá, žlutá světla, osvětlují fresky malované světlými, pastelovými barvami. Na řadě je typické "jak se máš" "ach ano, mám se dobře" "co děláš" a "dobyl jsem tamten svět, to musíš slyšet." Je asi pravda, že každý máme při vyprávění o dobývání jiná měřítka na to, co je zajímavé a důležité - ale... jsem tolerantní člověk. A dobrý posluchač. Jsem vlastně i poměrně zdatný vypravěč, když se to tak vezme. Když se pak z prostorů, které mají vojenské využití dostáváme ještě hlouběji, funkčnost je odsunuta do pozadí ryzí estetikou. Mramor, drahé kamení, závěsy, obrazy, holografická okna promítající vše možné. Alabastr, zlaté aplikace, měkké, ručně tkané koberce. Mám rád hezké věci. Rád o nich i mluvím, takže pokud se Lion nad čímkoli podiví, nebo jej to viditelně zaujme, jsem schopen mu říci, jak jsem k tomu přišel. Rád se mezi nimi procházím, dívám se na ně, přemýšlím a ztrácím čas v úvahách. Má osobní garda se tak nějak postupně oddělí pryč. Nemám pocit, že při snídani s bratrem potřebuji obránce a svou reprezentativní funkci již splnili. Před jídelnou se zastavím. Nevím, zda má v úmyslu si své vojáky vzít sebou - jsem připraven tento fakt akceptovat, pokud to bude nutné - a nebo ne. Přímo se jej neptám. Proto dveře přes ovládací panel nechám otevřít a pokynu mu zdvořilým "až po tobě, bratře." Doufám, že se vyjádří sám. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Vejdu do Otcovy pracovny. Opět mě ohromí, jak to tu vypadá. Krása, síla, vše spojeno v jedné místnosti, která má pouze doplnit krásu toho, co leží v její samotném středu. Císařům trůn. A na něm samotný Císař, ochránce všeho lidstva a můj Otec. Pokleknu na koleno a skloním hlavu, napůl z úcty, napůl z toho, že z té vší síly, jež vyzařuje, je těžké se na Otce dívat zpříma. „Perturabo, můj synu…“ osloví mě. Cítím, jak na mě dopadne jeho pohled, celá mysl Boha-Císaře se upíná jen a jen na mě. Běhá mi z toho mráz po zádech, i když je to můj Otec. Povstanu. „Rád tě po dlouhé době vidím...“ usměje se na mě a já mu úsměv opětuji. Jeho hlas mě uklidnil, není tak... no mocný jako jeho aura je, ale zněl... mile. Starostlivě. „Taky tě moc rád vidím, Otče, je ctí být s tebou takhle o samotě, i když se nejedná zrovna i příjemné záležitostí.“ řeknu napůl šťastně a napůl smutně. Vzpomenu si přitom na Magnuse. „Než se dostaneme k oné palčivé otázce, jak se ti daří?“ „Vskutku dobře, Otče, boje pokračují, dobýváme planetu za planetou. Jestli to takhle půjde dál, budeme páni celého vesmíru za velmi krátkou dobu.“ V hlase mi jde slyšet zápal pro věc. Těší mě, že můžu sloužit Otci, zabíjet jeho nepřátelé. Bohužel, existují i problémy, které se musí probrat. Sám jsem zvědav, co ho trápí. „Otče... proč si nás sem všechny přivedl? O jak velký problém se jedná?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Byl jsem možná trochu zaražený tím prvním obejmutím, ale... Každý to naše bratrství bere jinak. Přešel jsem to mlčky, stejně jako jeho výklad o krásách tohoto místa. To, že jsem mlčel ale neznamenalo, že jsem ho neposlouchal. Když muži mlčí, jsou spokojení. „Každý si z rozšířeného území impéria něco přineseme. A když už nic hmotného, tak alespoň poučení a zkušenost.“ Kývnul jsem s pousmáním. No a pak přišlo to vyzvání, aby jakožto místní pán „domu“ vedl. „Tak pojďme, důležité věci vyřešíme u snídaně.“ „Abych se přiznal, tak snídaně byla jedním z aspektů, který rozhodl, že tvé pozvání přijmu,“ řekl jsem, sotva jsem s ním srovnal krok. Za každým z nás šla osobní garda v dané zbroji. A samozřejmě s dostupem. Hlavně kvůli Fulgrimovi a jeho vlečce. Inu, aspoň nemusí zametat. A nemyslete si, že bych nechtěl vidět, co kdybych mu jeho šaty přišlápl. „Dokonce se o tobě tvrdí, že máš lepšího kuchaře, než Otec,“ nadsadil jsem. Zbytek cesty... No, jak to říct. Kdybyste sešrotovali Fulgrimovu loď, byla by to obdobná pohroma, jako když vzplála Alexandrijská knihovna. Nebo kdyby lehl popelem Louvre. Odhadl bych, že tak aspoň pět procent hmotnosti lodi je umění. Zkrátka a dobře... Muzeum a nebo spíš kdejaká galerie by se mohla jít bodnout, otrávit, oběsit, zastřelit a rozplácnout se o vodní hladinu pod nějakým vysokým útesem. Z počtu kousků umění až oči přecházejí. Obrazy jsem přestal počítat po dvaceti metrech, sochy někde u čísla třicet. Nechal jsem ho mluvit a odpovídal na jeho otázky. Občas jsem odpověď trochu rozvedl, ale víceméně jsem spíš brouzdal očima po umění. Co svět, to kus, co soustava, to chodba. A věřím, že možná ani sám Fulgrim neví, kolik tu vlastně čeho má. Každopádně tak trochu lituju všech, kteří se o jeho ukořistěná umění musejí starat. Ať už jde o oprašování, nebo stěhování a instalaci nových kousků. Fulgrim na tohle musí být pes. Vede nás hlouběji a hlouběji. Architektura lodi samotné se mění, jako by Fulgrim nikdy nepočítal s tím, že by se případní nepřátelé dokázali dostat takhle hluboko. Sochy ukazují rukama, div vám nevypíchnou oči, obrazy jsou plastické... Jdeme po ručně tkaných kobercích ze srstí exotických zvířat, mramor se chladně usmívá zpod nich, holookna kopírují něco jako východ slunce, který se děje na světě pod námi. Osiřeli jsme, zůstal jsem jen já, Fulgrim a dva z mé gardy. Dva spolu s piloty zůstali v hangáru, dva mě doprovázeli. Je mi jich tak trochu líto. Sám jsem zvyklý se svým mužstvem být, jíst, příliš se od nich nelišit, nepovyšovat se nad ně. Ano, kážu jim a vrčím rozkazy, ale ten, kdo nás hlavně vede bude brzo sedět zase zpátky na Teřře. Konečně jsme došli k jídelně. „Říkám to nerad, ale mám hlad jako vlk.“ Možná je škoda, že se některé frazeologismy neformovaly jinak. „Počkejte zde, bratři,“ otočím se na svůj doprovod a vstoupím. Udělám několik kroků, než se zastavím a počkám, až se za bratrem zavřou dveře. „Našlo by se něco ve tvé skvostné kuchyni i pro mé vojáky, bratře? Nejsem si jist, jestli snídali.“ Najednou si připadám, jako rodič, který se stará o děti. Posléze se usadím, kam mi ukáže. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion~ "Počkejte zde" řeší situaci. Posnídáme v soukromí. Dobré rozhodnutí, Lione. „Našlo by se něco ve tvé skvostné kuchyni i pro mé vojáky, bratře? Nejsem si jist, jestli snídali.“ "Možná by bylo pohodlnější, kdyby posnídali v jídelně s mými muži, než tady, na chodbě." DEKÓRUM! NEJSME VE VÁLCE, NEMUSÍME DO SEBE CPÁT PROTEINOVOU PASTU TAM, KDE KLESNEME ÚNAVOU K ZEMI! "Za chvíli je někdo vyzvedne a odvede k snídani, neměj strach," příliš pozornosti jim nevěnuji, natož, abych se k nimi loučil. Pro mě jsou vojáci mých bratrů... no, prostě vojáci mých bratrů. Nijak zvlášť mě nezajímají, dokud mi nejsou nějak zásadně užiteční. Uvedu Liona dále a abych dostál svým slovům, vyšlu skrze datatablet, který odněkud vezmu, krátkou zprávu s rozkazem. Štíhlé a elegantní prsty se po dotykové holoobrazovce rozběhnou velmi rychle, takže jej vzápětí odkládám s pocitem toho, že jsem splnil, co jsem slíbil. Místnost je zařízená ve světlých barvách. Obrovské holookno nacházející se naproti dveřím, vyvolává dojem pohledu z terasy nějakého hezkého paláce na město, které je dost možná až příliš nádherné na to, aby někdy někde doopravdy existovalo. Vypadá, jako by bylo postaveno ze slonoviny, nebo dokonale vybělených kostí. Ranní sluneční záře měkce ozařuje věže a věžičky s vyřezávanými chrliči zlatými barvami. Mezi budovami prosvítá upravená, uklidňující zeleň. Květy, podloubí se sochami. Jen lidé tam chybí. V promítaném městě není ani živáčka. Těžko říci, zda se jedná o lenost konstruktéra, chybu, nebo záměr. Osvětlení jako takové je vypnuté, umělé okno, jak se zdá, zvládne osvětlit celou místnost, takže je velice jednoduché zapomenout, že se nacházíme na lodi. V rozích u dveří se pak nacházejí dvě zrcadlově obrácené, ale stejné sochy jakýchsi elegantních, ženských bytostí, oděných do rób, které někdo zdatně vysochal tak, že působí jakýmsi dojmem průhlednosti a jemné látky. Zdi jsou celé pomalovány freskami. V protějším rohu, vedle okna, se pak nachází opravdová, funkční, mramorová kašna. Jedná se o sochu jakési antické vodní nymfy, která drží v ruce džbán, z něhož konstantně vytéká voda do malé nádrže pod ní. V té plave několik vodních tvorečků. Plýtvání? UMĚNÍ! Vyhrnu si dlouhé rukávy a natáhnu ruce pod tekoucí vodu, abych si je opláchnul. Působí to jako rutina, nějak zvlášť se tím nezabývám. Kousek vedle je zavěšená zdobná klec s jakýmsi žlutým, metalicky se lesknoucím ptákem s kulatou hlavičkou, malým papouščím zobáčkem a dlouhými ocasními pery. Probírá se peřím a nevypadá, že by si nás všímal. Dostal jsem jej darem od fénixí gardy. Údajně jej sehnali na jednom ze světů, které jsme připojili k Impériu. Přišlo jim to, jako příhodný dárek. Řekněme, že jsem zatím nějak nezaznamenal, že by pták hořel a povstával z popela - ale rozhodně mi udělal radost. Takovým tím úsměvným způsobem. Naproti kašny, na druhé straně místnosti, taktéž v rohu, se nachází jakési vyvýšené místo, zdobené závěsy, které jsou momentálně roztažené a připevněné ke stěnám. Dle všeho se ale dají spustit a rožek takříkajíc "odstínit." Samotné místo je pak zdobené bordózlatým kobercem s vysokým chlupem a mnoha, mnoha polštáři. Uprostřed se nachází malý stoleček, na který už obsluha nosí vše možné. Nejedná se o jídelnu, jako takovou - ale já tady občas jím. Nebo relaxuji. Pokynu bratru směrem k polštářům. "Pokud dáváš přednost židli, popřípadě lehátku a vyššímu stolu, mohu to zařídit." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro „Samozřejmě, že jsem nečekal, že by jedli za dveřmi. Děkuji, žes mne pochopil a děkuji, že se o ně postaráš.“ Vděčně jsem se pouklonil, a byl Bratrovi víceméně v patách. Samozřejmě s odstupem, abych mu nešlápl na ten jeho hábit, kterým si tu vlastně vytíral podlahu. Odněkud čapnul tablet, vyťukal na něj svými pěstěnými prstíky rozkazy a příkazy, a poté ho opět někam založil. Když si tak vezmu, moje ruce jsou oproti těm jeho takové... Asi bych řekl sedlácké. Nehty mají ale tendenci pořádně tvrdnout, skoro bych řekl na drápy. Od rukou ale k prostředí. Holookno, respektive jakýsi balkonek poskytoval výhled na kýčovité město. Dobře, nebyl to úplně kýč, ale... Něco tomu chybělo. Ano, život, nějaký ruch v ulicích. Z kostěně bílých staveb po chvíli bolí oči, jak se od nich odráží světlo vstávajícího slunce. Stejně tak se třpytí i zlatí chrliči, lemy okapů a špičky střech. Potěšující je, že když už tam architekt neumístil žádné živočich, nahradil je aspoň zelení, která vrhala v rodícím se dni ještě dlouhé stíny. Na trávě a keřích se leskla rosa, květy a poupata se pod doteky neexistujících paprsků pomaličku otevíraly. Na chvilku jsem zapomněl, že jsem vlastně vprostřed lodi a pomalu jsem se rozešel k obrazu na zdi. Prsty jsem přejel po hologramu, který se rozechvěl. Skoro polekaně jsem se stáhl a zavrtěl hlavou. Prošel jsem k jedné ze ženských soch a otočil se přes rameno na její zrcadlový klon. Fulgrim a jeho věčná dokonalost. Ano, přechází z toho oči a zatajuje se dech, ale... Třeba toto by mi úplně stačilo, nemusel bych si z lodi dělat muzeum. Až teď jsem si vlastně všiml kašny. Malá mořská víla, nebo nějaká její sestřenice s velkou amforou, ze které tekla voda. A pořád dokola. A na dně se líně povalovalo několik kapříků. No, možná to nebyli kapříci, prostě nějaké ryby. Císař ví, kde je Fulgrim zase sebral. Po jeho příkladu si opláchnu ruce a pak si do misky z dlaní nechám trochu vody napustit. Přičichnu k ní a zhltnu jeden doušek, než vodu nechám protéct mezi prsty a ruce si nad jezírkem otřepu. Zbylou vodu následně nechám schnout jejím přirozeným způsobem. Kanárek-rajka poplašeně zacvrlikala, když jsem kolem ní procházel příliš blízko. Zastavil jsem se a chvíli ptáčka zpěváčka v jeho klícce pozoroval. Očka jako korálky na mě mohly pohled nechat. Nejspíš byl zvyklý jen na svého majitele ve fialové róbě, mě bere jako vetřelce, predátora. Tak, že jsem jím byl, ale v klícce se mu nemohlo nic stát. Nemohl ven, ale zase nikdo nemohl dovnitř. Paradox, jakých vesmír nabízí mnoho. Hostitel zamířil k salonku plném polštářů, a já ho mlčky následoval. Tour de jídelna spělo ke zdárnému konci, na kterém čekal pohár. Snad zmrzlinový. Takže jsem zul sandály a bosýma nohama si užil chlad mramoru, než jsem vstoupil na huňatý koberec. Kdyby to byl „anglický“ trávník, asi bych byl ohromen mnohem víc. Začínám chytat Fulgrimovy návyky! A to tu nejsem ani hodinu! Paniku ale nechme imperiální gardě. „V pořádku, už jsem pár takových seancí na polštářích zažil v dobytých sektorech,“ usmál jsem se vlídně. Jen s tím rozdílem, že se většinou do polštářů vsakovala krev těch, kteří odmítli přidat se na stranu Císaře. Mnohdy to byla škoda, protože tím svět ztratil své osobité kouzlo, které mu „guvernér“ dával. Kývl jsem odcházejícímu služebnictvu a usadil se naproti bratru, pod zadek jsem si strčil jeden polštář, nohy zkřížil do tureckého sedu. „Než začneme jíst, rád bych se tě zeptal, proč tvé vysněné město pozbývá obyvatel,“ mávnul jsem k holooknu, které tvořilo hlavní zdroj světla v místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Konejšivě promluvím několik slov k poplašenému zvířeti v kleci, zatímco si Lion prohlíží interiér. Mám sto chutí podotknout, že je město "jako živé, že?" když se jej pokusí doktnout. Ale jedná se jen o zlomek sekundy a jeho oči už jsou jinde. Kouzlo okamžiku je ztraceno, tak to nechávám být. Při zaslechnutí známého hlasu se pták uklidňuje, dokonce v odpověď něco dotčeně zacvrliká. Z nějakého důvodu vypadám uvolněně a klidně, když s tím zvířetem "jednám." Jako by mě na pár minut naprosto vytrhl z kruté reality všedního bytí, plného starostí. Otevřu klec a ponechám jej jeho osudu - byť zrovna nevypadá, že by měl chuť vyletět ven. Pak se otočím. Mám zde hosta. Hosta, který si vyzouvá sandály a chystá se usadit. Způsobně čekám, než si Lion najde místo, které je mu nejpohodlnější a pak si vycvaknu přezky opánků i já. On volí turecký sed, já složím nohy zboku napůl pod sebe. Sedím si tak zčásti na jedné patě, druhá leží vedle mě. Nohy mi překrývá řasení róby. Natáhnu se po jedné ze skleniček, které již na stole jsou. „Než začneme jíst, rád bych se tě zeptal, proč tvé vysněné město pozbývá obyvatel,“ ...a ustrnu v polovině pohybu. Mimoděk pohledem sklouznu k holoprojekci. "Pokud jde o tohle - mé vysněné město samozřejmě v mých snech vylidněné není," stále držím ruku tak nějak na jednom místě, jako bych zapomněl v pohybu pokračovat - a nebo rukou ucuknout pryč. "Problém je v projekci. Zatím nikdo nepřišel se simulací lidského ruchu tak dokonalou, abych se s ní ztotožnil. Procházející osoby se brzy začínaly opakovat, vše se znovu a znovu promítalo stejně, v krátkém cyklu." Až nyní pro skleničku sáhnu, obemknu ji prsty okolo hrdla shora. "Rozčilovalo mě to." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Cukl sebou. Pobaveně jsem to okomentoval tichým ušklíbnutím. Ztuhl, přestal se hýbat. Kromě hlavy. Tou se podíval směrem k oknu a jeho spodní čelist určovala kadenci slov, jazyk se hýbal v ústech. Kývnutím jsem dal najevo, že rozumím, předchozí chuti plácnout ho přes strnulou ruku jsem odolal. „Nezbývá tedy, než hledat schopného animátora.“ Pousmál jsem se. Moje mysl vyplivla několik možných řešení Fulgrimova smyčkového problému, ale všechny byly složité, a sám jsem se v nich příliš nevyznal. Ne, tohle není moje pole působení. Tím je služba vlasti. Sáhnul po sklenici, já si vybral hrnek, jen... Poněkud bezradně jsem zůstal koukat na několik konviček, nejspíše s čajem. Předal jsem hrnek, pro obyčejného smrtelníka spíše takový kýbl, levé ruce a pravou se poškrábal na tváři. En ten týky... Náhodně jsem jednu z konviček vybral a opatrně si nalil do šálku. Co jsem si vybral vypadalo jako přibarvené mléko. Vonělo kořením, nejspíš zázvorem. Po prvním doušku ale příjemně řezalo v krku. (Ano, jedná se o masalu/yogi.) Zatvářil jsem se uznale a stejně tak jsem i zamručel. „Zajímavé pití,“ usmál jsem se na bratra. „Ale teď k těm věcem, kvůli kterým sis mě sem vlastně pozval. A dobrou chuť,“ kývnul jsem na něj a sám si uzmul prázdný talířek, pohledem vybírajíc, čeho si naberu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Zajímavé pití, "Pokud dovolíš-" Naberu mezi prsty jakési naprosto neznámé koření z jedné planety a s úsměvem mu je nasypu do hrnečku. Jakoby se zatřpytilo, když padalo ve vzduchu. "Je ještě lepší, když ho je tam přidáš. Pěstují je na jednom z míst, které jsem k Impériu připojil a děsím se dne, kdy mi dojde." Celé to doplním jedním z těch svých odzborujících úsměvů. Pak si ruku zlehka opráším do róby, než se natáhnu pro vejce. Je... na lidské poměry opravdu veliké. Vlastně je veliké i na mé poměry, ale já mám docela apetit, když chci. „Ale teď k těm věcem, kvůli kterým sis mě sem vlastně pozval. A dobrou chuť,“ "I tobě, bratře," popřeji a nepřítomně naklepávám lžící vršek vejce, načež špičku začnu systematicky loupat. Nechám jeho slova chvíli doznít a uležet. Mluvil jsem již se Sanguiniem, ale potřebuji znát názor většiny bratrů. Ne ten, kterým se prezentovali na veřejnosti. Pokud možno ten UPŘÍMNÝ. "Chci se zeptat na víc věcí - a asi to vezmu popořadě. Nikaejský koncil." Působím nenuceně, sleduji sůl, kterou si vejce naměkko posypávám, jako by se mě to celé příliš netýkalo. Byť se mě to týká. Jsem nervózní. Někde hluboko uvnitř. "Co si o něm myslíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pošlu zprávu, že si se svým bratrem chci sejít co nejdříve a pokud mě přijmeš tak se přesunu na tvou loď. Přilétám v obyčejném hromovém jestřábu, který se nijak neliší od stovek jiných, které jsou k vidění v této soustavě. Já sám mám na sobě upravenou zbroj, svůj typický batoh jsem protentokrát vyměnil za maják teleportu. Po přistání nechám posádku (tři mariňáci) v raketoplánu a sám vyjdu ven do hangáru a rozhlédnu se na tváři mám zamyšlený výraz, který dalo by se říci je pro mne typický a čekám až mne někdo z posádky osloví. |
| |
| Ullanor Dojím, dopiji a zvednu se, abych se mohl zúčastnit přehlídky. Z planety je úplně jiné místo, než kterým bývala. Po pozabíjení všech cizáckých zmetků je z planety jeden velký pomník. Moc a síla. Otec se k nám připojí. Jeho slova nechám plynout a nijak na ně nereaguji. Proč také? Pokud se k něčemu rozhodl, k čemu to řešit. Má dost rozumu, aby věděl, co dělá. Nemám důvod být nějak zvláště proti. Dívám se na našeho otce zpříma, nemám důvod klopit zrak nebo nějak sbírat odvahu na cokoliv. Má můj respekt a loajalitu. Nejsem ale bez dechu pokaždé, když ho potkám, uvidím nebo s ním mluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ Měl jsem tak trošku tušit, že když se objeví na jednom místě tolik bratrů, budu doslova na roztrhání. Však se všemi vycházím poměrně dobře. Jistě - našlo by se pár těch, kteří proti mě jisté výhrady mají, například Konrad - nebo pár těch, kteří o mě pochybují - ale s žádným nevedu otevřený spor. Nemám ostatně spory rád. Ano, jsem arogantní a marnivý, je to jedna z mála jizev, hyzdících mou dokonalost. Ale s bratry se snažím vycházet, jak nejlépe to jde. Coraxova zpráva přijde během poledne poměrně nečekaně. Odpovídám mu obratem. Přes to, že jsem v podstatě před malou chvílí domluvil s jiným z bratrů. Perný týden. Jak se asi cítí otec? Schůzi naplánuji na čas, odpovídající Terranské třetí hodině odpolední. Na bratra již čekám v příletovém hangáru. Ano, uvažoval jsem o tom, že nebudu spěchat tak, jak jsem spěchal, abych tam byl načas a pošlu někoho, kdo jej za mnou dovede - ale nakonec jsem to zavrhl. Chci vidět jeho výraz, až bude procházet vší tou nádherou. Už příletový hangár, kde čekám se svými osobními strážci, (oni narozdíl ode mne ve zbrojích, byť nemají přilby,) je vymalován freskami; byť o dost jednoduššími, než jsou ty, které se nacházejí hlouběji. Mohutné, hydraulické dvoukřídlé dveře, vedoucí dál do lodi, pak zdobí obrovský emblém dvouhlavé orlice. Jsem evidentně velmi hrdý na to, že mi otec dovolil užívat svůj znak a nosit jej na hrudi. Vlastně to každý dost dobře ví, netřeba to opakovat. Přesto to tak nějak dělám. Nelze si nevšimnout, že Corax vystupuje sám, bez své čestné gardy. Beru to jako gesto důvěry a určité neformálnosti. Na sobě mám dlouhou, těžkou róbu z fialovo zlatého brokátu, kterou táhnu dobrých pár metrů za sebou po zemi. Vlasy mám, jak vidno, čerstvě přečesané, až na pár copánků, zdobených stříbrnými kroužky, rozpuštěné, zdobí je několik vetkaných řetízků, ležících na mém temeni a spadajících mi mezi bílými prameny na záda. "Vítej, bratře," zavrním tichým hlasem a vytrhnu jej z jeho zamyšlení. "Je to pro mne velká čest, že ses rozhodl mne navštívit." Počkám až ke mně přijde blíž a sevřu jej v krátkém, impulzivním objetí. Nebo alespoň určitém pokusu o ně, protože bratr se sem rozhodl zavítat ve zbroji. Já sám zbroj nenosím, pokud to situace vyloženě nevyžaduje. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Fulgrim mi hned něco do „čaje“ nasypal. Trošku nedůvěřivě jsem chvilku hleděl na hladinu v hrnečku, než jsem s tím zamíchal. Rozpačitě jsem kývl na jeho vysvětlení. ne, že bych bratru nevěřil, ale po včerejším rozhovoru s otcem jsem poněkud... Opatrnější, než jsem býval. Fialka naproti mně se usmíval od ucha k uchu, pobaveně, jako vždycky. Já se tvářil jako někdo, kdo toho ví víc, než je v danou chvíli třeba. A nevěděl jsem, jak se toho rychle zbavit. Tak jsem radši jakýsi napůl provinilý výraz schoval za ten masivní hrnek. Nakonec to koření přece jen zvýraznilo určité tóny chutí. Nebo to bylo jen placebo a moje tělo si to myslelo. Přisunul si k sobě vajíčko, které by lidi označili za pštrosí. Nebo dračí. Na Calibanu máme v džungli kasuáry. Strašné svině, obzvláště ti, kteří byli pokřivení. Ještěže žádní tací už nejsou. Vděčně jsem kývnul, připadal jsem si jako kočka v přepravce. Najednou jsem chtěl být zase mezi svými bratry, mezi černými zbrojemi. Odložil jsem masalu a systematicky si na jeden krajíc chleba namazal slabou vrstvu másla a na ni med. Nepříliš složitý pokrm. Chvíli mlčky koukám, jak si loupe vajíčko, zatímco do mě mizí první chléb. „Nikaejský koncil. Co si o něm myslíš ty?“ Trhnul jsem sebou už při první větě. Označení Magnuse za heretika, omezení či zákaz psycherství a čarování. Spolu s informacemi ze včerejší noci... „Hlavní knihovník Temných andělů Elikas, který mě na koncilu zastupoval, se vyjádřil, myslím dost jasně.“ Rozhodl jsem se nasadit masky, byť jsem byl překvapený otázkou. „Ty sám jsi byl, pokud dobře vím, taktéž pro to, aby knihovníci v jednotlivých armádách byli zastoupeni. Dle mne by měli být pod cíleným a přísným dozorem. Síly Warpu nejsou nic, s čím by bylo radno si pohrávat, to ano, na druhou stranu.... Pokud by nám v této kruciátě měli psycheři a navigátoři pomoci k vítězství, musí být zachováni.“ Vítězství. Vítězství lidstva, na tom jediném záleží. Protože jen hrstka ví, málokdo tuší, že tohle není kvůli rozšiřování vlivu. Tohle je proti všem, proti všemu. Jen aby lidstvo zůstalo zachováno. „Nebyl jsem na koncilu, nezažil jsem atmosféru, která tam panovala. Neviděl jsem do očí Magnusovi, neslyšel jsem obvinění ze strany Mortariona...“ zavrtěl jsem hlavou, a sáhnul po čaji, osvěžil jsem rty. „Ale pokud to fungovalo doteď, tak proč to měnit? Pokud se Otci a některým bratrům nelíbí psychické síly, ať zřídí dozor nad kapitulami, které jejich pomoc hojně využívají. U nás jich není mnoho. Všehovšudy jeden kaplan na tři čtyři tucty obyčejných astartes.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El Johnson~ Možná jsem svou otázku nespecifikoval dost jasně. Povzdechnu si a s odpovědí si dávám načas. Jako bych zpracovával, co mi řekl. Ostatně - i to jsou informace, které by se mi třeba mohly v konečném důsledku hodit, až se budu snažit nějakým způsobem celou situaci v hlavě rozebrat a přehodnotit. Proto také s bratry mluvím. Jejich pohled na věc je důležitý a možná mi dopomůže složit část mozaiky, zvané "vlastní názor," která mi ještě chybí. "Nemluvím o průběhu nebo rozhodnutí. Nechci zpochybňovat otce, ani zvažovat, zda bylo dobré, či špatné." Odpovím mezi jednotlivými sousty. "Jde mi o celek, o princip. O svár, který to zaselo mezi bratry. Cítil jsi tu atmosféru před přehlídkou? I tu po ní? Všichni se rozešli po svých. Jako bychom se neznali, nebo..." pokrčím rameny. "Víš, jak to myslím?" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Když zpatřím svého bratra s čestnou stráží mé rty se pohnou v náznaku úsměvu a mimochodem zabloudím pohledem k reliefům zdobící zbroje čestné stráže. "Zajímavé, jestli pak to má nějaký učel krom estetiky? Spíše bych řekl, že ne." Opětuji obětí svého bratra. I já tě zdravím. Jsem rád, že jsis na mně našel trochu času. Chtěl jsem tě vidět a probrat pár záležitostí než se opět všichni vydáme do různých koutů galaxie.Ale to nebudeme probýrat v hamgáru." Kývnu ke dveřím s orlicí a pomalu se k nim vydám. " Já odlétám hned jak se náš Otec rozhodne, ale předpokládám, že to nebude dřív než koncem týdne. Když už jsem toto téma trochu načal. Kdo myslíš, že se stane vojevůdcem? " Na okamžik se zatvářím zamyšleně. " Nevím jestli se my ty změny líbí, ale na druhou stranu potřebujeme jednotnou vládu a politiku, ikdyž si nejsem jistý jak budou ty změny přijaty. Někde budeme muset připomenout, že impérium může nasadit ocelovou pěst. To ukáže až čas. " "Jinak už víš od těch změnách co příjdou? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař ti naslouchá, nepřerušuje tě a jeho rysy se nemění. Má stále kamenou tvář a dává ti prostor mluvit. Poté, co skončíš, se trošku pousměje oním způsobem "Ano, i toto jsem viděl a ano, i o tom jsem přemýšlel." "Magnusi, synu, zamysli se..." řekne Císař. "Ty i já víme, že nic jiného, žádná jiná hrozba, žádost, prosba či výhrůžka krom této by ti nezabránila v tom, co jsi dělal." "Touha po vědění a po objevování, Magnusi, nejsou něčím, co by mělo být trestáno. Ale nějaké věci je lepší nevědět a nechat je spát, protože by se mohli probudit.." pousměje se Císař. "Bohužel, mé teorie se prokázali jako pravdivé. Nevíme toho o Warpu mnoho, synu, a obávám se, že je možnost výskutu značně mocensky silnějších, hmm, tvorů, hluboko v Warpu...Bohužel, plný rozsah jsem ti schopen vysvětlit až na Teřře." Císař si poté zamyšleně promne trošku bradu.. "Bohužel, než se tato záležitost vyřeší, je třeba držet jakýkoliv kontakt s Warpem na minimu. Veškerý, Magnusi." |
| |
 | soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Ullanor Spolu s dalšími kronikáři sleduji monumentální přehlídku, kterou uspořádal sám Císař. Z počátku je snad na všech kronikářích patrné vzrušení a nadšení, že se právě oni mohou této velkolepé podívané zúčastnit. Po několika hodinách monotónního pochodování bojových jednotek už nadšení některých značně upadá. Sama jsem myšlenkami někde jinde... Nakonec se rozhodnu vytratit. Nikdo z nich si mého odchodu nevšimne, nejsem zrovna výrazný typ... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ "...Ale to nebudeme probírat v hamgáru." S těmito slovy se můj bratr sám suverénně rozejde ke dveřím, které vedou dále do lodi. Má osobní garda vypadá lehce zmateně. Jeden z vojáků nejistě přešlápne. Selim, nejmladší ze včech čtyř přítomných osobních strážců, na Coraxe hledí s neskrývaným překvapením v očích jeho vedle stojící bratr do něj nenápadně dloubne, aby se vzpamatoval, zavřel hubu a necivěl. Podívám se na Coraxe, na ně, oni na mě, zpátky na Coraxe. Celé to trvá jen sekundu, dvě. Rozhodil mě. "Jistě, jako doma," zamumlám a protože nevím, co s rukama, upravím si vlasy a rozejdu se za ním, sbírajíc zbytky svých myšlenek, abych mohl takzvaně "pokračovat, kde jsem skončil." No - měl jsem v plánu jej obšírně přivítat, pak odeslat pryč gardu, nechat mu chvíli, aby se pokochal interiérem a pak jej pozvat dál, ale... místo toho jenom mávnu na svou čestnou stráž, aby vysmahla a připojím se k němu s vědomím, že jsem to pořád ještě JÁ, kdo zná cestu do SVÉHO salonku na SVÉ lodi. Cesta dál do lodi je dokonalým spojením funkčnosti a zdobení. Nic zde nezavází, pro případ, že by se jednotky musely rychle dostat na odletovou palubu - a přesto to zde, hlavně díky malovaným stěnám, nevypadá pustě a nevlídně. Hřejivá, žlutá světla, osvětlují fresky malované světlými, pastelovými barvami. "Když už jsem toto téma trochu načal. Kdo myslíš, že se stane vojevůdcem?" Corax na to jde zjevně pěkně zostra. Žádné zdvořilostní kecy okolo. Otázky, jak se máme, co jsme dobyli, jaká byla přehlídka. Chvíli se rozmýšlím, zatímco s ním srovnávám krok. Než stihnu odpovědět, Corax pokračuje. Už jsem zapomněl, jak je přímý a pragmatický. "Jinak už víš od těch změnách co přijdou?" "Změny?" Přes jemně řezanou tvář přelétne zmatený výraz. "Ne, nevím, ještě jsem u otce nebyl. Chci si promluvit nejdříve s vámi, než jej navštívím." K otázce o vojevůdci se vraťme později. Ty změny mě zaujaly. Sepnu ruce k sobě, pod volnými, dlouhými rukávy. "O Jakých změnách to mluvíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Čaj je dobrý, voňavý..Malcador se podívá a tak trošku pokrčí rameny.. "Krusáda je logistická noční můra, ačkoliv si to většina neuvědomuje. Zásobování, předávání rozkazů, nemluvě o ne zcela spolehlivém mezihvězdném pohonu. A do toho je potřeba zakomponovat nějak nově vzniklou Imperiální gardu..." Malcador odloží čaj a ukáže na nějaké papíry, popsané malým, drobným těsnopisem. "Je potřeba vyřešit subordinace, vztahy, fungování a tak dále..Tvůj bratr Roboute mi byl vcelku nápomocen. V finále to pro vás bude znamenat větší suverenitu, flexibilitu a možnost operování. Společné operace budou průhlednější a jasnější, zamezí se tím sporům mezi Legiemi..." Malcadorův hlas je unavený a trošku nudný. Přeci jen, je to především byrokrat, že? "Krusáda bude pokračovat, dokud není řečeno jinak. Ano, máš pravdu v tom, že "práce" je ještě dost. Jak jsi si ale všiml, čím více Impérium roste, tím Krusáda ztrácí trošku dech. Ale Císař pracuje na vcelku zajímavém řešení..." pousměje se Malcador trošku tajemně. "Ale nemá cenu předbíhat událostem." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro "S Okem je to složitější, není to jen běžná anomální krátkodobá porucha jako warpové bouře, avšak s největší pravděpodobností se jedná o...hmmm..." Císař se chvilku zamyslí a promne si bradu. Formulovat popis Oka Terroru tak, aby šel pochopit, je složitý úkol i pro Císaře. "..jakési prolnutí mezí naší realitou a Warpem. Stabilní brána do Warpu, ano.." Císař se chvilku odmlčí, vyslechne tvá slova a poté pokračuje.. "Všechny ony kulty, psykeři - ať již ti šílení nebo Librarius, všechno toto čeří vody Warpu a upoutává pozornost. Nežádoucí pozornost, Lione." povzdechne si Císař. "V tomto se mýlíš. Krusáda opravdu měla sjednotit roztroušené lidstvo. Bohužel, jak se ukazuje, je třeba pro záchranu Lidstav podniknout jiné kroky a ty si vyžadují moji přítomnost na Teřře." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Po několika hodinách přehlídka končí. Porozhlédnu se po svých vlcích a nikde je nevidím. Evidentně zase tak záhadně zmizeli jak to v posledních několika dnech často dělají. vydám se je tedy stopovat. Chci přijít na kloub tomu, co se s nimi děje. Vezmu si s sebou pořádný korbel piva do jedné ruky a do druhé ruky velký kus kýty. Je možné, že ještě někde hodní přeživší zelený ksindl, ale to mi přijde trochu nepravděpodobné. Zase se asi někde flákají a loví něco, co by asi úplně neměli. Ukusuji kýtu, zapíjím to z korbele. Za nějakou dobu zahodím jak kost , tak korbel. Myslím, že se postupně přibližuji k místu, kde by se ti dva mohli nacházet. Jsem zvědavý, co tam najdu. Polosežrané orky, gardistu nebo nějaké jiné zvíře. Kdo ví. Ale bude lepší, když na to přijdu já, než někdo jiný. Cítím přítomnost vlků stále jasněji. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Jak se zdá svého bratra i jeho stráž jsem trochu vyvedl z míry, ale přesto zachovám vážnou tvář. Jdu s ním do salonku a cestou po očku sleduji fresky na stěnách a v duchu přemýšlím, zda je to zbytečný luxus nebo ne. Při jeho zmatení při narážce o změnách se trošku usměji. " V pravdě já to poprvé také neslyšel od našeho otce. Znáš to když si člověk najde čas na hovor s obyčejnými lidmi dozví se mnoho zajímavého." Na okamžik se odmlčím a pak pokračuji. " No moc toho nevím, krom toho že to vytváří hlavně Roboute s Malcadorem, samozřejmě pod dohledem našeho otce, ale jak se zdá dojde k nějaké reorganizaci. Nejsem si příliš jistý jak moc se to dotkne nás a našich legií, ale mám za to, že se to bude především vztahovat na obyčejné lidi a vojáky. Něco z toho se nás bude určitě týkat, kvůli tomu, že náš se otec rozhodl jednomu udělit titul svého zástupce." Na okamžik se opět odmlčím a pak pronesu pomalu. " To mne dovádí znovu k otázce k tomu kdo bude vojevůdcem, ještě jsi my svůj názor neřekl." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Souhlasně pokyvuji hlavou logistika je opravdu problém. Při prohlášení o volném operování nakrabatím čelo. "Vždyť my už operujeme volně! Tedy někteří, musím uznat, že někteří si moc volnosti neužijí jako Dorn s Perturabem." Promluvím pomalu. " Ano vím, že logistika je problém, ale to byla odjakživa, už od doby co jsme se vydali na tažení, ikdyž máte pravdu, že se v některých místech naše zásobovací linie velmi natáhli a konvoje nemají nikdy jistotu, že dorazí na místo určení bez ohledu na doprovod." Při představě, že se naše akce stanou přehlednější a jasnější se trošku usměji. " Nejsem si jistý, zda zpřehlednění akcí a zavádění posloupnosti velení bude úplně ku prospěchu, někteří z mých bratrů se špatně přizpůsobují plánům které nevymysleli sami. Mohl byste my říci více? Co nám dá možnost větší volnosti?" Osobně sice v duchu pochybuji, že bych já , Russ, Khan nebo do důsledku i Noční přízrak potřebovali větší volnost. Ikdyž na druhou stranu by to mohlo pomoc Ultramaríně s Železnými válečníky, se zájmem poslouchám co my řekne. Když se na řadu přijde krusáda na maličký okamžik se zatvářím rozpačitě. " Vím, že máte do určité míry pravdu, ale ono to není ani tak, že bychom ztráceli dech, spíš se proti nám obrací velikost prostoru, který jsme již dobili, musíme si krýt záda a zázemí a navíc se s každou soustavou dál od terry zvětšuje prostor, který musíme dobýt, abychom tu soustavu zabezpečili. Můžeš my alespoň naznačit co má otec za řešení?" |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „O co mi vlastně jde bratře, potřebuji rozřešit jednu zvláštní situaci.“ Při řeči jsme došli na jeden z příliš mnoha balkonů, Ullanorské panorama mohutných oslav. Proč já to vlastně dělám? „Nedávno mě kontaktoval jeden Eldar. Varoval mě před nebezpečím a hrozbou, která by mohla mít katastrofální následky pro celé Impérium.“ Odmlčel jsem se. „A nabídl mi pomoc.“ Pozoroval jsem Lorgarův výraz. „Přemýšlím, co to mělo znamenat. Je-li to úskok, nebo to myslel upřímně.“ Věřil jsem jim zhruba stejně tolik, co většině svých bratrů, skoro vůbec, ale kdybych řekl, že bych se z jejich psykery nechtěl nikdy potkat, lhal bych. Asi bych s nimi nechtěl moc bojovat. Spíš se od nich učit. Přece jenom, ... |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Fulgrim mi převysvětlí, jak vlastně narážku na Nikaeu myslel. Kývnul jsem, znovu do sebe klopíc trošku čaje. „Promiň, že jsem tě prve zle pochopil,“ podíval jsem se na hladinu v prozatím mém hrnku a hrknul do sebe zbytek jeho obsahu, jen abych si mohl zase dolít. „Svár to jistě mezi námi zaselo, ale Koncil nebyl rozhodně prvním, a mám nepříjemný pocit, že ani posledním, klínem mezi námi. Každý jsme jiný, každý reagujeme na ostatní jinak, ale... Je nás dvacet a jsme bratři. Bylo by něco v nepořádku, kdybychom se nehašteřili a nehádali.“ Zakroužil jsem hrnkem a objal ho oběma rukama, abych si je o horkou nádobu hřál. „Mnohem větší dopad než Nikaea mělo včerejší otcovo prohlášení, že z nás vybere jednoho, který po něm převezme post vedoucího téhle kruciáty. Mezi námi, doufám, že to nebude třeba Angron.“ Pokýval jsem hlavou a jednou rukou se poškrábal na nose a usmál se. „Já osobně bych byl nejradši, kdyby velitelem zůstal Otec, žel, má jiné povinnosti,“ povzdychl jsem si, doufajíc, že jsem konečně odpověděl na Fulgrimův dotaz. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Přemýšlí, jak by mi vysvětlil, co je vlastně Oko Terroru. Nakonec to podal jednoduchou a srozumitelnou formou. Málem mi spadla brada. Oko je prostě stálá otevřená díra do Warpu umožňující čemukoliv jít dovnitř a ven?! To jako fakt? Bradu si nakonec mne nejen otec. Snad je to jakési gesto vyjadřující zpracovávání informací. Všechno to čeří warp a upoutává pozornost. Ale pozornost koho, čeho? Sakra, škoda, že táta má takovou strašnou tendenci mluvit neúplně a nebo v hádankách. Nejhorší je, když dává neúplné hádanky. Jiné kroky pro záchranu lidstva... „Před čím vlastně lidstvo chráníme, Otče? A teď pomiňme xenos, které jsme dosud potkali.“ Zvážněl jsem, něco mi říkalo, že mi... Ne, nelže, jen neříká všechno. A že s tím má něco společného Oko a to, co je ve Warpu. Respektive v Oku. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ Když se mi omluví za to, jak mě pochopil, jenom zavrtím hlavou na znamení, že za takové věci se snad omlouvat nemusí a ulomím si pořádný kus pečiva. Pak jej poslouchám dál. Překvapuje mne, že jej koncil příliš neznepokojuje. Možná výsledek - ale je dopady, průběh. Jenže já viděl, jak se Magnus díval. Tehdy - i včera u přehlídky. Na druhou stranu - tady mi asi pšenka nepokvete. Lion to nepovažuje za příliš důležité - jen jako jednu z mnoha drobných potyček. Takže to nemíním rozmatlávat. „Mnohem větší dopad než Nikaea mělo včerejší otcovo prohlášení, že z nás vybere jednoho, který po něm převezme post vedoucího téhle kruciáty. Mezi námi, doufám, že to nebude třeba Angron.“ Lehce se zakuckám překvapením. "Angron?" Mám co dělat, abych před tím stihnul polknout a neřekl to s plnými ústy, jako nějaký barbar. „Já osobně bych byl nejradši, kdyby velitelem zůstal Otec, žel, má jiné povinnosti,“ "Proč by to měl být Angron," odbudu tuhle možnost mávnutím rukou. Ale ono... ono to hlodá! Co kdyby? To je zrovna jeden z těch bratrů, před nimiž bych se asi nesklonil. Ne, že bych si Angrona nevážil, jako válečníka. Jen bych nechtěl skončit pod jeho vedením. Já bych vlastně příliš nechtěl skončit pod vedením nikoho, ale bojím se, že dost možná nebudu mít příliš na výběr. Bohužel. Tragédie, vážení. Povzdechnu si. "Otcovo rozhodnutí mne překvapilo, ale jak říkal Sanguinius, určitě pro to má své důvody. Kvůli novému vojevůdci jsem s tebou ostatně chtěl mluvit. Mluvil jsi s otcem. Já za ním ještě nebyl. Máš nějaké podezření, nebo tip, kdo by to mohl být?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro „A nabídl mi pomoc.“ Zvláštní, že zrovna Magnus bere něco takového tak vážně. Logika přeci říká, že jiné formy života nemají nejmenší důvod podporovat sílu a stabilitu císařem vedeného lidstva, vždyť je to proti jejich zájmům. Ostatně, i kdyby se od nás lišili sebevíc, je jím vlastní stejná chamtivost a touha vládnou, což dokázali a stále dokazují mnohé světy ovládané symbionty a jinými entitami různých Xenoss. Dá to práci, ale potlačím známky nevole, kterou ve mě tato možnost vyvolává. Je to absurdní císař je... je rozhodně někdo, kdo by nemá takové pokoutné pomoci zapotřebí a spolu s ním i celé lidstvo. Vůbec takové paktování s cizáky je notně proti současné doktríně. Nutno podotknout, že kdyby současná doktrína nedostala v Nicae na frak, tak bych teď asi začal naléhat, aby na to zapomněl a toho nečlověka ztrestal. "Řekl, co za tu pomoc chce, nebo jakého charakteru bude?" Zeptám se s polonepřítomným pohledem jasně prokazujícím, jak se mé myšlenky toulají a hledají, čeho se chytit. "A jaké nebezpečí tě tak znepokojilo?" Musím to vědět, nakonec je těch náznaků příliš. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ Když se pak z prostorů, které mají vojenské využití dostáváme ještě hlouběji, funkčnost je odsunuta do pozadí ryzí estetikou. Mramor, drahé kamení, závěsy, obrazy, holografická okna promítající vše možné. Alabastr, zlaté aplikace, měkké, ručně tkané koberce. O každém kusu, který tady mám, bych byl schopen dlouze a zasvěceně mluvit - hodiny a hodiny. Jenže Corax má na starosti zjevně něco jiného, než obdiv k mému umění. Kolik má vlastně času, že se chová, jako by chtěl vše vyřešit už po cestě? Mi osobně to nepřijde, jako vhodná doba pro konverzaci takového charakteru. Cožpak nás i otec neučí, že vše má svůj čas? Je tady čas na zdvořilostní debatu a pak je zde čas na řešení akutních problémů - a já měl za to, že teď má být ten první! Cestou odněkud vylovím datatablet a naťukám do něj krátkou sérii příkazů. Na druhou stranu to, co mi vykládá, je neskutečně zajímavé. Změny? Roboute a Malcador? Nejsem si jist, zda jeho "když si člověk najde čas na hovor s obyčejnými lidmi dozví se mnoho zajímavého." mám brát jako skrytou výtku. Já s obyčejnými lidmi totiž mluvím málokdy - a pokud ano, tak upřednostňuji umělce. Představa, že bych si měl co říct s nějakým gardistou je... směšná! Reorganizace mě zajímá mnohem víc, než problémy s novým warmasterem. Ptal bych se. Ptal bych se dál a snažil se vytáhnout cokoli bližšího. Ale Corvus přechází zase zpět k původnímu tématu. Naštěstí jsme za tu dobu stihli dojít ke vchodu do mého soukromého salonku. Namísto odpovědi štíhlými prsty přejedu přes otevírací mechanismus. "Až po tobě, bratře." Můj tón už dává poměrně jasně najevo "PRVE SI SEDNEME, JAKO CIVILIZOVANÍ LIDÉ, VOJEVŮDCE POTOM." Jediné, v co doufám je, že mi tady tou zbrojí něco neshodí, nebo neponičí. Jsem z toho celý takový nějaký nesvůj. Možná, že by bylo vhodnější jej vzít někam, kde je více prostoru, třeba na můstek, nebo do míst, kde se za normálních okolností ve zbrojích chodí, sedává... a tak vůbec. Ale nepřijde mi to zdvořilé. Jsem zmítán hlubokým morálním dilematem, které žádný z bratrů nemůže beztak pochopit. Kromě Sanguinia. Ten vždycky věděl. Místnost je zařízená ve světlých barvách. Obrovské holookno nacházející se naproti dveřím, vyvolává dojem pohledu z terasy nějakého hezkého paláce na město, které je dost možná až příliš nádherné na to, aby někdy někde doopravdy existovalo. Vypadá, jako by bylo postaveno ze slonoviny, nebo dokonale vybělených kostí. Odpolední sluneční záře měkce ozařuje věže a věžičky s vyřezávanými chrliči zlatými barvami. Mezi budovami prosvítá upravená, uklidňující zeleň. Květy, podloubí se sochami. Jen lidé tam chybí. V promítaném městě není ani živáčka. Těžko říci, zda se jedná o lenost konstruktéra, chybu, nebo záměr. Osvětlení jako takové je vypnuté, umělé okno, jak se zdá, zvládne osvětlit celou místnost, takže je velice jednoduché zapomenout, že se nacházíme na lodi. V rozích u dveří se pak nacházejí dvě zrcadlově obrácené, ale stejné sochy jakýchsi elegantních, ženských bytostí, oděných do rób, které někdo zdatně vysochal tak, že působí jakýmsi dojmem průhlednosti a jemné látky. Zdi jsou celé pomalovány freskami... a ano, na mnoha z nich jsem já. V protějším rohu, vedle okna, se pak nachází opravdová, funkční, mramorová kašna. Jedná se o sochu jakési antické vodní nymfy, která drží v ruce džbán, z něhož konstantně vytéká voda do malé nádrže pod ní. V té plave několik vodních tvorečků. Plýtvání? UMĚNÍ! Kousek vedle je zavěšená zdobná klec. prázdná, ale dle peříček na její dně, evidentně obývaná. Naproti kašny, na druhé straně místnosti, taktéž v rohu, se nachází jakési vyvýšené místo, zdobené závěsy, které jsou momentálně roztažené a připevněné ke stěnám. Dle všeho se ale dají spustit a rožek takříkajíc "odstínit." Samotné místo je pak zdobené bordózlatým kobercem s vysokým chlupem a mnoha, mnoha polštáři. Mezi nimi se zrovna tetelí obyvatel klece. Jedná se o metalicky zlatě se lesknoucího ptáčka s kulatou hlavičkou, malým papouščím zobáčkem a dlouhými ocasními pery. Když nás spatří, přestane ozobávat zlatý lem jednoho z polštářů a vyletí ke stropu, načež se usadí na kašnové soše a pozoruje Coraxe kulatými perličkami černých očí. Dostal jsem jej darem od fénixí gardy. Údajně jej sehnali na jednom ze světů, které jsme připojili k Impériu. Přišlo jim to, jako příhodný dárek. Řekněme, že jsem zatím nějak nezaznamenal, že by pták hořel a povstával z popela - ale rozhodně mi udělal radost. Takovým tím úsměvným způsobem. Uprostřed místnosti pak stojí stůl se dvěma židlemi. Za normálních okolností dávám přednost sezení v polštářích - ale bratr má zbroj. A pochybuji, že by se kvůli odpolední kávě hodlal vysvléct. Takže můj oblíbený rožek nehrozí. To také dost možná vysvětluje to, co jsem psal do datatabletu. To - a občesrtvení, které na stolek přináší můj personál. Naznačím bratru, že míříme k tomu stolu, počkám, až se usadí a sednu si také. "Ke tvé otázce," naliji si z konvičky čaj a zkusmo k němu přičichnu. "Nejsem si jist, kdo by měl být novým vojevůdcem. Ano, uvažoval jsem nad tím a uvažuji nad tím od té chvíle, kdy Otec vyřknul, že jednoho z nás jmenuje - ale stále se nemohu rozhodnout. Seznam těch, kteří to dle mého názoru být rozhodně nemohou je... o mnoho delší, než ten druhý, kladný," pokrčím rameny. "Napadlo mne, že díky načasování zde, na Ullanoru, to dost možná bude jeden z těch, kteří jej dobyli. Khan, Guillman... nebo Horus. Přesto..." odmlším se, jako bych chtěl něco dodat, ale pak jen zavrtím hlavou a raději přiložím misku s čajem ke rtům. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Kráčím půl kroku za svým bratrem a zpočátku se zájmem sleduji fresky, ale s větší vzdáleností od vnějšího vesmíru se chodby zaplňují různými uměleckými předměty a já nasadím neutrální výraz, ikdyž osobně považuji za hloupé na bitevní lodi upřednostnit estetiku před praktičností avšak nehodlám začínat zbytečnou hádku. Když dojdeme do salonku rychle ho přejedu pohledem, trošku zavrtím hlavou když můj zrak spočine na fontánce, ale většinu mé pozornosti přitáhne obrazovka. Ujdu pár kroků a prohlédnu si zobrazené město, pak můj bratr usedne ke stolu a já dojdu ke stolu a opatrně usedám, napřed opatrně nepřenesu váhu jestli židle nepovolí a až pak dosednu plnou váhu. Poletujícího ptáčka sleduji jen periferním viděním. Nad prohlášením svého bratra o seznamu pokrčím rameny. „ Máš pravdu že spousta z nás, jako třeba já, Agron, Russ nebo Konrát se na tu práci zřejmě nehodíme. Já s Konrádem a nakonec i Khan raději operujeme nezávisle na ostatních, Russ s Agronem neuznávají jinou taktiku než přímí útok a jsou moc výbušní. Magnus, Mortarion s Lionem mají moc tajností a mohli by se do nich zamotat. Osobně typuji že se vojevůdcem stane jeden z následující sedmi Horus, Roboute, Vulkan, Perturabo , Manus, Sanguiniusa ty, pokud dokážeš udržet svou touhu po dokonalosti na uzdě. Neuraz se, ale dokonalost není to co se často vidí na bitevních polích, je tam příliš nejistoty, krve, emocí a v neposlední řadě i smrti. Mohl bych tam řadit i Dorna, ale pokud ten post dostal on tak bychom s ním nevydrželi. Už teď jeho narážky na jeho dokonalé zvládnutí obrany zvedají Perturaba ze židle a já s ním souhlasím. Není ve vesmíru opevnění, které by se nedalo dobýt, stejně jako v něm není bezpečné místo. Ně která místa mohou být bezpečnější než jiné, stejně tak jsou tvrze, které se dobývají hůře než jiné. Já jsem otci navrhnul aby to byl někdo z vás sedmi, nepřijde my správné abych když tu jednou jsem a otec se mne zeptal abych ho odbyl, že o to místo nemám zájem.“ Trošku spiklenecky se nakloním kupředu a usměji se. „ Mezi námi kdybych věděl, že se bude jednat pouze o přehlídku a jednání o místu vojevůdce, asi bych se vymluvil jako Khan s Vulkanem a Morilonem. Nebo bych si sebou nebral pět útočných křižníků plných mariňáků, bohužel přišlo oznámení s vyhlášením oslav současně s žádostí o setkání tak jsem myslel, že je někde problém.“ Na okamžik se odmlčím. „ Vstoupit na tenký led a zeptat se jak se mu líbila přehlídka? Hmm to by mohlo vyprovokovat přednášku o estetice, takže přejdeme na bezpečnější téma. „Líbí se my tvůj projektor, také mám podobný ve svých komnatách,“ „krom dalších projektorů a počítačů.“ „Co je to za město na obraze? Další cíl nebo tvá domovská planeta?“ Já mám většinou na obrazovkách zobrazený postup mé legie nebo další cíle. Jak se vůbec tvé části krusády daří? Perturabo a já válčíme stejně jako většina ostatní s orčími válečnými bandami co ty? Naleješ my prosím trošku toho čaje?“ Kývnu ke konvici. |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Vlci Dorazím na místo, kde jsem se s nimi obvykle sešla. Náměstí je tiché a prázdné, v bezvětří se nepohne ani lístek. Vkročím na kdysi dlážděné prostranství a zarazím se. Zastavím se a rozhlédnu kolem sebe. Něco tu nesedí... Nedokáži popsat ani pojmenovat, co to je... ale něco je jinak. Opatrně vykročím zas směrem ke kašně. Když jsem od ní asi na deset kroků, náhle se zpoza kašny vymrští vlk a v mohutném skoku dopadne těsně přede mne na všechny čtyři. Ačkoliv jsem měla podivné tušení čehosi, tak se leknu. Bezhlesně otevřu ústa v úleku a ucouvnu. Vzápětí hluboce vydechnu s rukou položenou na hrudníku. Vlk se "zatváří" spokojeně, evidentně potěšený, že mu jeho číhání vyšlo. Dokáži jen od sebe rozlišit, i když neznám jejich jména. Tenhle je o něco světlejší a menší... má také divočejší povahu. Druhý větší, tmavší je spíše klidnější. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ "Neuraz se, ale dokonalost není to co se často vidí na bitevních polích, je tam příliš nejistoty, krve, emocí a v neposlední řadě i smrti." Zacukají mi koutky. Nejraději bych se začal smát nahlas. Nevím proč mi tohle vysvětlení přišlo tak vtipné, možná proto, že... "Bratře - já už na bitevním poli byl. Nebo myslíš, že si tady jen tak sedím, zatímco vy bojujete a nechávám se ovívat pavím vějířem, zatímco rozjímám o tom, jak moc jsem úžasný?" Říkám to v žertu. Je vidět, že se mě to doopravdy nedotklo. Spíš naopak. Fakt, že mne zmínil, jakožto vhodného kandidáta - byť za tím bylo ono pomyslné (a směšné) "ale," mi neuvěřitelně lichotí. Ctižádost, ukrytá kdesi hluboko ve mně, se zatetelí. Společně s mým egem. Pak mu odpovím s naprosto vážnou a klidnou tváří. "Dokonalost má mnoho podob. Je složité ji obsáhnout, nebo zaškatulkovat." A je také složité někomu vysvětlovat, že za dokonalost lze považovat i čistě oddělenou hlavu od těla nepřítele. Na druhou stranu, pokud by dal vyloženě najevo, že mne považuje za špatného bojovníka, asi bych cítil určitou potřebu jej vyvést z omylu. Takto... se vlastně ani nemohu zlobit. "Nicméně, vraťme se k bratrům, vhodným pro úděl vojevůdce. Nesmírně mi lichotí, že mne mezi ně řadíš. Nebudu zde předstírat, že by to pro mne nebyla velká čest - nebo že bych po tomto titulu vůbec netoužil," Ostatně mne překvapuje, že se najdou bratři, kteří nás vést nechtějí. Přivádí mne to na pochyby o tom, zda je vůbec dobrý nápad, po něčem takovém toužit. "To máme stále sedm bratrů, což je příliš mnoho. Podle mne je také důležité, aby ten, jehož otec zvolí, dokázal vycházet se všemi, nebo alespoň s většinou bratrů. Aby měl respekt. Perturabo je chytrý a klidný, ale nejsem si jist, jak by zvládal komunikovat. Přijde mi... příliš tichý. Možná jej ale jen dostatečně neznám. Manus a Vulkan zde nejsou. Ale rád bych znal jejich názor." Ferrus je mi ostatně velmi blízký. Lituji, že nemohl přijet. Jeho pohled na věc, vždy diametrálně odlišný od toho mého... by se mi hodil. „ Mezi námi kdybych věděl, že se bude jednat pouze o přehlídku a jednání o místu vojevůdce, asi bych se vymluvil jako Khan s Vulkanem a Morilonem. Nebo bych si sebou nebral pět útočných křižníků plných mariňáků, bohužel přišlo oznámení s vyhlášením oslav současně s žádostí o setkání tak jsem myslel, že je někde problém.“ Povzdechnu si a mimoděk vezmu na hřbet ruky ptáka, který se osmělil a přiletěl na stůl. Chvíli jen tak předstírám zájem o jeho peří. Když už jsme u těch přiznání... "Mezi námi, měl bys být rád, že máš svých pět útočných křižníků čím naplnit. Má legie je stále žalostně malá..." No, ale dost fňukání! „Co je to za město na obraze? Další cíl nebo tvá domovská planeta?“ "Kéž by se jednalo o další cíl," uchechtnu se. "Ne - je to prostě dílo umělce, fantazie." "Pokud udržíš svou dokonalost na uzdě...." dobře - tak nebudu říkat, že se jedná o mé vysněné, DOKONALÉ město. "Neexistuje. Ale skrytě doufám, že jednou třeba bude. Je to sen, který by se mi jednou mohl splnit. Až skončí válka." Zasněně se usměji, ale pak se vrátím zpět do reality. "Má domovská planeta není nijak krásná. Továrny a kouř. Bída a neutěšenost." Už to není tak zlé, jak to bývalo - a přesto, v porovnání s jinými skvosty, které jsem viděl, je peklem. "Jak se vůbec tvé části krusády daří? Perturabo a já válčíme stejně jako většina ostatní s orčími válečnými bandami co ty? Naleješ my prosím trošku toho čaje?“ "Ach, tohle." Vezmu konvici, ze které jsem si naléval já a odliji bratru do přichystané misky. Ukážu na další dvě a jídlo, které se nám na stole začíná díky služebníkům tak nějak kupit. "Posluž si." Bral jsem to jako samozřejmost, že si nabídne bez svolení. "Myslím, že je to všude stejné. S tím rozdílem, že já nemohu vést bitvy vašich rozměrů, mám jen několik stovek mužů, byť každý z nich dost možná vydá za deset. Soustředíme se na menší planety, často osídlené lidmi, nebo neznámými, primitivními druhy, určenými k anihilaci. Někdy bojuji po boku některého z bratrů. Orkové se nám do určité míry vyhýbají - nebo se možná my vyhýbáme jim. Ne, že bych proti min nikdy nestál." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Technicky vzato s Coraxem - ale zde jsem jen já... a má vlastní hlava~ Vojevůdce. Ten titul mě velmi brzy začne strašit ve snech... minimálně do konce tohoto týdne. Pak, s trochou štěstí, se upokojím a přijmu otcovu volbu. S trochou smůly mne bude děsit ještě velmi dlouho poté. Nejsem k bratrům plně upřímný, musím se přiznat - ale musím se jim zpovídat ze všech svých vnitřních pochodů? Už tak jsem mnohem otevřenější a přístupnější diskuzi, než mnozí jiní. Corax je, navzdory své podivínské povaze, nezvykle upovídaný. Zdá se, že toho má na srdci mnoho, chce mi toho spoustu říci - a já jej jsem ochoten vyslechnout. Ani na chvíli mne nenapadne, že bych třeba nebyl. Být dobrým posluchačem má své nesporné výhody. Například získání informací. Což mi připomíná, že bych jej pak měl vyzpovídat, ohledně těch změn, o nichž mluvil. Teď ale uvažuji nad něčím jiným. Že mnoho bratrů titul vojevůdce prostě a jednoduše nechce. Že je to možná příliš velká zodpovědnost. Ne - rozhodně bych ji neodmítal. Přijal bych tento úkol s hrdostí a pokusil se Císaři přiblížit, jak jen by to bylo možné. Mí bratři, i přes to, že je mám rád, jsou v mnohém... omezení. Nebrali by to tak, jako já. Vnímali by bojiště, plány zkázu a hnus. Pro mne by to byla cesta k dosažení alespoň části otcovy božskosti. Opravdu jsem řekl božskosti? Ach... měl bych s tím přestat, On si to nepřeje, sám to přeci říkal. Na druhou stranu, v mých očích se, jakožto nezpůsobilejší k vedení války - a o tom přeci ten titul bude - jeví Horus. Strávil jsem s velkým bratrem mnoho času, naše legie dobývaly systémy, bok po boku. Jeho vojáci, s těmi mými. Jistě, nějaká rivalita se vypozorovat dala, hlavně mezi muži našich legií - ale já s ním vždy vycházel velmi dobře. Podpořil bych jej - nebýt jednoho faktu, který mi to celé hyzdí. Jeho svéhlavost a tvrdohlavost. Doteď jsme si byli rovni, nikdy mne nebral, jako podřízeného bratra, i přes to, že početnost mé a jeho legie se nemohly rovnat. Nyní, pokud by se stal vojevůdcem, by mi začal velet. Stál bych formálně pod jeho velením, pod jeho rukou. Horus by si nenechal do ničeho mluvit. Až příliš bolestně (hlavně pro mé ego) si uvědomuji, že bych mnohdy musel takzvaně držet hubu a krok. Mé protesty proti čemukoli by dost možná utnul hned v zárodku. Dost možná by mi i neustále připomínal, že ON je tady vojevůdce. "Cením si tvého názoru, bratříčku, ale uděláme to po mém." Vidím to před očima. Kolikrát jsme se jen pohádali, když jsme na některé aspekty tažení měli jiný názor? Tomu by byl konec. Prosadil by si svou pravdu ze svého postavení. Je tady ovšem i jiný bratr, jehož všichni milují a budou mu naslouchat. Bratříček ušlechtilé, empatické povahy, jehož, i dle Coraxových slov, určitě leckdo navrhne. Naivní a vizionářský Sanguinius. Bratr, jenž mne miluje a dá na můj názor. Bratr, který si není sám sebou dost jistý na to, aby titul chtěl. A to je právě ono. Já chápu, proč Sanguinius ten titul nechce. V jeho vlastním zájmu bych si taktéž nepřál, aby jej získal. Bylo by to pro něj obrovské břímě, nejsem si sám jist, zda by to na svých bedrech unesl. Přesto... kdyby byl vojevůdcem on, v jeho područí by mi bylo určitě mnohem lépe, než v tom Horově. Protože on mi bude naslouchat. Jsem zmítán vnitřním bojem. Jsem doopravdy tak ctižádostivý, abych upřednostnil svůj vlastní prospěch před bratrem, jehož mám upřímně rád? Sváří se ve mně chvíle, kdy si přijdu jako zrůda, jenž by Anděla sprostě využila ve chvíli, kdy by zjistila, že ona sama se Vojevůdcem nestane... a chvíle, kdy si říkám, že bych to vlastně udělal pro nejlepší zájmy všech z nás. Nakonec by Sanguinius dost možná ani netrpěl. Požádal bych otce o přidružení se k jeho legii, namísto té Horově. Trávil bych s ním dostatek času na to, abych mu pomohl to břímě snášet. Ve stejnou chvíli, jako bych mu našeptával své rady, bych mu také hladil jeho zlomenou duši. Jsem zrůda. Tohle nemůžu myslet vážně! Ne, nejsem. Je to to nejlepší, co bych v tu chvíli mohl udělat. Pro sebe. Ne. Pro něj! pro nás pro všechny. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro "Ne, to neřekl." Vzato kolem a kolem, docela dost toho neřekl, a pak už se mi jej nepodařilo kontaktovat. Musí to jít přes ten kámen. Nějak. Pokud by se ... "Náš Otec prý dal do pohybu věci, o kterých je lepší nemluvit. Pokud můžu soudit, vypadal i docela, že jej to trápí. Do jaké míry, těžko určit. Proč se tím vlastně zabývám, říkal jsem ti, co se stalo na Nikaei. Pokud se to něco, ta hrozba, jak říkal pohybuje Warpem, možná už rozumím, proč mám zakázano se jím pohybovat já." Možná proto. Bratře, tvá přítomnost je nejenomže značně inspirující, ale určitý odstup od situace mi při konverzaci s tebou přináší světla do tohto šerého dne. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Prohlášení mého bratra mě na okamžik zarazí. „ Já přece netvrdím, že neumíš bojovat nebo zahálíš, jen jsem řekl svůj názor.“ Nad tím, že se dokonalost nedá zaškatulkovat nedá pokrčím rameny. „Má pravdu, ale každý hledáme dokonalost někde jinde.“ Když se bratr vrátil k tomu, kdo bude vojevůdcem a já se usměji vědoucím úsměvem. „ Dej si pozor bratře, na své přání aby se ti nesplnilo.“ Nad tím, že je Perturabo příliš málo charismatický pokrčím rameny. „ To máš sice pravdu, ale na druhou stranu nemá sklony k výbuchům. To se podle mne také důležité, ale na druhou stranu, když budeme rozebírat vlastnosti, tak nám nezbude nikdo. Horus je chlubivý a manipulativní, Roboute zas moc rád vytváří pravidla a nedokáže porušit. Vulkan se pomalu rozhoduje. …. A takto bych mohl pokračovat. Jinak bych také rád znal názor Vuklana s Manem, ale takto důležitou zprávu nemůžeme posílat přes prostor. “ Pak dojde na počty legií a já se zatvářím trošku soustrastně, ale můj bratr rychle změní téma směrem k tomu městu a já se zatvářím zamyšleně. „ Ano i můj domov by se dal stěží nazvat rájem, ale přesto je to domov.“ „ Jseš si jistý, že musíš čekat až válka skončí? Roboute v celku často mnění planety podle svého obrazu a když si najdeš nějakou pěknou planetku tak jsem si jistý, že by ti podpůrné složky rády se stavbou města pomohli, ale musel bys sis dát pozor aby z toho neudělali nějaký“ Na okamžik se zarazím jako bych hledal správné slovo, pak ho najdu.. „ Paskvil. Protože mám občas dojem, že byrokracie si žije vlastním životem.“ Vezmu si misku a pomalu umíjím při posunku bratra směrem k jídlu se vesele usměji. „ Ne děkuji já toho moc nesním, nech si něco pro Russe, kdyby tě navštívil.“ Při tom jak popisuje své tažení a já kývám hlavou, pořád ta samá bolest a tou je málo vojáků. „ Výš bratře já v obřích bojích bojuji spíš nerad. Když je na bojišti půl milionu vojáků, ztrácí mobilitu a jedná se většinou o vyhlazovací střed. Já spíš působím se svou legií rozdělenou do mnoha menších jednotek, které útočí na větší množství cílů, oslabujího a nutí protivníka rozptýlit síly. Bohužel mám za to, že na orky platí jen opravdu jen velké počty vojáků. V zásadě poměrně často používám podobnou techniku co zde použil Horus, ikdyž z toho nedělám divadlo výstřel z odstřelovačky je občas nejednodušším řešením, když orkové ztratí vůdce pak se už musí „pouze“ všichni pobýt a spálit, ale to výš sám. Jen mezi námi zajímalo by mě jak úspěšní by byli Russ s Agronem, kdyby začínali s dvěma sty vojáky. Znovu se usměji, při té představě. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ "Horus je chlubivý a manipulativní, Roboute zas moc rád vytváří pravidla a nedokáže porušit. Vulkan se pomalu rozhoduje. …. A takto bych mohl pokračovat. "S Roboutem bychom se dost možná zbláznili. Jsme zvyklí si dělat víceméně, co chceme. Kdyby nám dal kromě příkazu o tom, kterým směrem se dát a co dobýt taky pevná pravidla... no, nevím, jak by to dopadlo," Ušklíbnu se a mimoděk začnu ukazováčkem drbat ptáka na hrudníčku, v mezičase mu podám kousek jakéhosi namodralého ovoce ze stolu. Jde vidět, že jsem, co se týče návštěvy, už o dost uvolněnější, než při prvním setkání, které neproběhlo dle mých dokonalých představ. Co se týče toho, že nemůžeme bratry informovat, jen přikývnu. Došlo mi to už včera... což je ostatně jediný důvod, proč jsem Ferra nekontaktoval. Když se stočí rozhovor zase k městu, zadívám se na ně a zamyšleně přimhouřím oči. "Právě proto, bratře. Bojím se, že bych zadal plány, nechal jim tam materiály... a když bych se vrátil, zděsil bych se. Musel bych na to dohlížet sám, protože..." Jsem chorobný perfekcionista. Pokrčím rameny, místo abych větu dokončil "A teď, když je tažení v plném proudu, opravdu nemám čas na to, abych se někde usadil a stavěl si vlastní, vysněný svět. A i kdyby mne nebylo ve válce potřeba - co by řekli bratři na to, že bych se rozhodl nebojovat a věnovat se... jiným věcem? Ne. Navíc je to bezpředmětné. Mám od Otce poslání, stejně, jako my všichni." "Jen mezi námi zajímalo by mě jak úspěšní by byli Russ s Agronem, kdyby začínali s dvěma sty vojáky." Tady někdo lechtá moje ego. A mi se to, jako obvykle, líbí. Nevím, zda se to bratři prostě naučili, ale na lichotky jsem vždycky slyšel. Takže to kvituji velmi, velmi potěšeným úsměvem. "Myslím, že by si je nechali při první příležitosti vyzabíjet do posledního muže," uchechtnu se. Ono to tedy není příliš vtipné - ale, ehm. Hehe. "Já neplýtvám. Nesmím. Každý z mých mužů je až příliš cenný. A i kdyby nešlo o dobu výcviku a zkušenosti - z žádného boje si zpět nepřineseš všechny genoštěpy." "Horovu strategii jsme rozebírali už se Sanguiniem," vrátím se pak k tématu Ullanoru. "Možná, že z toho udělal zbytečné drama - ale znáš velkého bratra. Zakládá si na hrdinských činech. Je ctižádostivý a rád zastiňuje ostatní," nemyslím to zle. Když mluvím o Horovi, usmívám se takovým tím vědoucím úsměvem. Máme k sobě blízko. "Není divu, že z něj Roboute, který nebyl schopen tažením nijak efektivně pohnout, protože nemyslí dostatečně pružně, mohl včera vyletět z kůže" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokrčím rameny. „ Víš bratře ono to tak nějak možná dopadne, protože si přiznejme, že Roboute vede největší legii a ač se můžeme ušklíbat nad jeho sklonem vytvářet pravidla, je výkonný vojevůdce. V tom případě nebude hlavním problémem najít odpovědi, ale otázky které se musí položit, abychom mohli pokračovat dál nezávisle. V pravdě si nemyslím, že zrovna my dva bychom měli největší problém, ikdyby to dopadlo jak říkáš, ale podle mě osobně to není moc pravděpodobné. „ Znovu upiji. Při tom jak si bratr stýská nad tím, že nemá čas. „ Víš drahý bratře já jsem neříkal nic o přerušení bojů. To jak by se to dalo provést, to je jedna z těch jednodušších otázek. Vyber si nějakou hustou hvězdokupu, vyber si svět v jejím středu, který se ti líbí a tam vztyč svou vlajku jako na své operační základně, ze které budeš vyrážet dobývat zbytek hvězdokupy a na kterou se budeš vracet kvůli přeskupení. A čirou náhodou si tam vytvoříš své město. Neslo by samozřejmě pár uskálí a potíží. Jako jsou zajišťovací jednotky pro tvou operační základnu, ale věřím že by sis s tím poradil. “ Říkám s úsměvem. Mé prohlášení o Russovi se trefilo a já naslouchám, že neplýtvá a já souhlasně kývám hlavou, ale současně přejedu pohledem po pokoji a trošku nakloním hlavu na stranu. „ No, alespoň v tomto neplýtvá. Takže možná s toho časem vyroste.“ Mou pozornost přitáhne, že tu strategii rozebírali s dalším bratrem. „Opravdu? Copak si Anděl z Baalu myslí o tom jak ukončil Horus tažení?“ Říkám s opravdovým zájmem. „ No v něčem z toho musím souhlasit, ale ne ve všem. Horus má své chybičky a je zbytečné je pořád dokola rozebírat. Ale Roboute s tažením hýbal, jen vybral pomalejší způsob než co udělal Horus a já se přikláním spíš k Horově řešení, nehledě na to, že očividně stejný názor sdílel Khan jinak by to Horus neprotlačil. Jinak já jsem se s naším bratrem Sanguiniem nehovořil. Jak on vidí jmenování vojevůdce?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Přikývnu a položím sklenici na parapet okna vedle. "Jakmile s otcem skončíme a na chvíli se zastavím na mé lodi, dám ti vědět." Ještě se na chvíli otočím k bratrovy. Podle mého zamyšleného a částečně nepřítomného výrazu už jsem duchem jinde. Kývnutím a posmutnělým úsměvem se s ním rozloučím. "Snad se sejdeme co nejdřív a o něco moudřejší." Na to se otočím a začnu rychle rázovat na přistávací plochu s přistavěným transportem. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Takto to zní logicky. Docela. Ano, tento part vyhrál. Byť se mi to přiznávalo velmi opatrně, měl pravdu. Ale mohl mě alespoň varovat, nevěděl jsem, jestli mu bylo jasné, kolik nedorozumění z toho vzešlo a ještě určitě vzejde. ‚Nějaké věci?‘ Mluví oba o tom samém? Ten Eldar i Císař? A pokud ano, pokud budeme operovat s tím, že měl ten Eldar pravdu, tak by měl mít Otec zastaralé informace, nebo mi neříkat plně celou pravdu. Což by nebylo poprvé. Ale ne, ten Eldar nemohl lhát. Oba říkají v jádru podobnou věc, což znamená, že oba mají pravdu a že: „Jestli to dobře chápu Otče, věci, o kterých mluvíš, že by se mohli probudit, jsou již dávno vzhůru. Nevím, jestli omezením užívání schopností mě a mých Synů ty věci opětovně uspíš.“ A hrozí zánikem civilizace a jen ten Eldar pravděpodobně ví, co dalšího. Pokud se mi jej nepodaří kontaktovat v nejbližších několika dnech, tak na Teřře už vůbec ne. ‚Jak s mou pomocí naložíš?‘ Impérium musí vydržet. Planety nesmí hořet jenom kvůli tomu, že někdo si myslel, že jsou věci, ke kterým nemůže dojít. A kvůli tomu, že jsou věci, které se nemusí vysvětlovat. Tohle všechno se nesmí položit jenom kvůli tomu, že ty jsi Císař a myslíš, že víš vše. Pravděpodobně to víš, jenže vždy existuje drobnost, která ti ušla. Malá, nepodstatná, stejně jako by mohla ujít mně. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "To by vysvětlilo jeho zvláštní rozhodnutí." Zamyšleně pokývám hlavou. Kdo ví, možná tyto věci vysvětlují i jiné jeho kroky. Nezbývá než doufat. Ostatně víra je věc zkoušek a ten kdo s ní vytrvá, tomu mnohdy náleží mnohonásobná odměna! "Nic méně, proč jsi nakloněn tomu, věřit někomu z xenoss? Určitě je za tím něco víc než jen pocit starostí tajemného eldar." Magnus by přeci nedal jen tak na nějaký pocit, na to je příliš rozvážný. Něco mi na tom pořád nesedí, něco musí chybět. "A chystáš se jej znovu zkontaktovat, bratře?" Dodám vzápětí. Ostatně mám pocit, že pokud bych nedostal možnost to vidět a zkrátka slyšet, cítit, uchopit, jen obtížně se mohu rozhodnout, čemu mám věřit. "Pokud ano, rád bych byl u toho a stál při tobě." Náhle mě napadne ještě jedna věc. "A jak moc vlastně jsou tyto mé otázky součástí tvého "porušit, či nikoliv"?" |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Narážku na Angrona... Nepochopil. Nepochopil ten vtip. „Pokud by nás Otec nechtěl ztrestat, tak snad Angrona nezvolí. A myslel jsem to jako vtip, Fulgrime.“ Mrknul jsem na něj spiklenecky. Inu, všichni nejsou hned po ránu nastartovaní. A jestli se Sanguiniem slavil skoro do rána, není se čemu divit. Jsme sice nadlidi, ale pořád jen lidi. Zatímco mluví a ptá se, po očku měřím to pštrosí vejce. Měřím ho se svým hladem, nerad nechávám zbytky. A když už ano, tak jen kosti. Bez morku. Jeden by nevěřil, jak dobré to s trochou soli je. Taky to je tak trošku vzpomínka na moje dobrodružné mládí. „Podezření bych měl, tip však nikoliv, neb jsem s Otcem o budoucím veliteli Krusády nemluvil. Ano, doporučil jsem mu, aby velení nenechal horkým hlavám, jako je právě třeba Angron, a taky jsem mu řekl, že bych viděl nejradši jeho v čele výpravy. Magnus po Nikaei taktéž vypadává ze hry. Ohledně mého podezření...“ Nakonec jsem si vejce přisunul a umně špičku odklepl příborovým nožem, který byl nejspíš i stříbrný. „Mám dojem, že zvolí Hora. Všichni víme, že ho našel jako prvního, tudíž se v něm Otec nejspíš zhlédl nejvíc. Ne, že bych ho neměl rád,“ nabídl jsem si chléb a vajíčko si osolil, „ale je to skoro stejně horká hlava, jako je Angron. Na druhou stranu, je třeba se občas rozhodovat rychle.“ Jen je třeba i určitá taktika, ne střemhlavé a téměř sebevražedné vrhnutí se na centrální nejstřeženější svět. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Postupně se dostávám těm dvěma na stopu. Ta mě vede do míst s nějakou výzdobou. Vlky už cítím naprosto jasně, ale cítím také ještě něco navíc. Jemný pach lidské bytosti. Dá se určit, že ne muže. Napadne mě, že necítím krev, a tedy asi nedošlo ještě k tomu, že by ti dva ulovili nějakou holku. No... myslím, že nebudu čekat na to, až to udělají a vyrazím směrem k vlkům. Vyjdu z poza nějakého rohu a namířím si to rovnou k nim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vše, co ti tvrdili, je lež. Oko se otevře a galaxie shoří. Ty to víš, ty jsi to viděl. Nebylo to lehké, nebylo lehké pokorně s celou Legií klečet v popelu Monarchie před Císařem a Roboutem. Nebylo lehké spálit Lectitio Divinatus. Nejtěžší bylo přijmout fakt, že Císař je jen a jen člověk... Kor Phaeron, během tvého pokání, předložil nespočet materiálů a prastarých záznamů a postupně jste dospěli k závěru, že něco jako „Bohové“ skutečně existují. Ty sám jsi pohlédl pravdě do očí a spatřil jsi to, co před vámi všemi Císař skrývá. Bohové existují. A on to není. Bohové, mocné bytosti ukryté v Warpu, ovlivňující lidskou existenci od jejího začátku. Jediná věc, které se Císař bojí. Ukázali ti mnohé, mimo jiné i budoucnost, kde lidstvo uctívá mrtvolu na Zlatém trůně a lidská existence je zahalena temnotou. Další dobu temna, další Dlouhou noc. Takovou budoucnost pro vás připravil Císař. Viděl jsi i něco z bližší budoucnosti. Viděl jsi Prospero hořet a Lemana, nařizující s ošklivým úšklebkem, srovnání Tizcy s zemí. Několikráte jsi se přesvědčoval, že to je lež, ale kdesi v hloubi duše víš, že to je pravda..Sám jsi se vydal do Oka Terroru a spatřil jsi nespatřené – čistý warp, nezkreslený Gellarovým polem či jinými prostředky... Bohů Chaosu jsi se ze začátku bál, bál jsi se jejich požadavků a příkazů, ale oni se ti v finále vysmáli. Ač to zní divně, věděli, že pravda je na jejich straně a že osud všem již byl předepsán..a že ani ty, ani Císař ho nemůžete změnit.. Poté si tě Císař zavolal na Ullanor. Plný rozporů a zmatku jsi vyrazil, ale v pár věcech máš jasno – Bouře se blíží a nepůjde zůstat nestraný... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař chvilku přemýšlí a pak odpoví, jasným a neochvějným hlasem.. „Před zkázou, zosobněnou téměř nepředstavitelnou inteligencí, která má pouze a jeden jediný účel : Ničit. Této entitě se podařilo již kdysi zničit říši prastarých Eldarů a zdá se, že expandující Impérium bohužel přitáhlo její pozornost...“ dokončí a poté se pousměje. „Ale není se čeho bát. Pokud půjde vše tak, jak má, tak toto bude jen další milník v dějinách lidstva, spojeného skrze celou Galaxii...Leží před námi sice mnoho práce, ale časem doufám, že se třeba podaří i ono Oko Terroru zacelit.“ dokončí Císař a chvilku se odmlčí. „To je důvod, proč se musím vrátit na Terru a proč nemohu již zůstat v čele Krusády...A jistě chápeš, že tyto informace nelze řešit debatou, veřejně či plošně. Ostatně, nejsem si jist, na kolik budou někteří z tvých bratří chápavý.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař tě nechá mluvit a poté se z trůnu drobně pousměje..Cítíš se najednou klidnější, jistější..a dá se to i říci, v bezpečí. „To, milý synu, je důležitá otázka...“ konstatuje zjevné. „Vím zatím, kdo si titul Vojevůdce nepřisvojí. V mnohých případech to není chyba jednotlivých Primarchů, nemohou za to, jaké jsem je stvořil...“ řekne a trošku smutněji si povzdychne. „Jaký je tvůj názor na tuto věc, Konrade? Můžeš mluvit zcela otevřeně, zůstane to jen mezi námi. Ostatně, dobře vím, že ty o ten titul nestojíš. Strach je sice vynikající zbraň, to víme oba, ale Vojevůdce musí být i něco jiného – symbol Impéria, symbol Lidskosti, symbol Naděje...“ Konec věty Císař neřekne, ale tobě je poměrně jasný „...což ty, Noční lovče, nejsi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Ano, Krusáda pokračuje nadmíru uspokojivě...“ pousměje se Císař „..a mnohé velké skutky čekají.“ podotkne, chvilku se odmlčí a poté pokračuje. „Volba nového Vojevůdce není něco, co se dá uspěchat. Také to není nic, co se dá řešit po astropatických zprávách. Je to příliš důležité.“ dodá a trošku se pousměje. „Některé věci si žádají osobní přístup a toto je jedna z nich. Tato volba rozhodne o dalším postupu Krusády a o osudu Impéria. Nerad bych zvolil nevhodně....a také je občas dobré vás všechny vidět.“ ukončí. „Koho by jsi uvítal jako mého nástupce, Perturabo?“ zeptá se zcela vážně Císař a nechá ti prostor na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař se trošku pousměje.. „Staré Terranské rčení říká,že Zlo nikdy nespí a není daleko od pravdy.“ Při tvém ohrazení jen zvedne ruku na symbol toho, že na toto téma se již nehodlá bavit. „Ano, Magnusi. Nevíš. Omezení plošné psykerské aktivity, hlavně poté koncentrované, získám čas, čas v řádech desítek let. V zájmu lidstva je důležité, aby ty i Tisíc Synů jste byli trpělivý. Nikea se nedotkla jen tebe, neboj se...“ dokončí Císař a podívá se vstupní dveře do předsálí, v kterém sedí další mocný psyker, Malcador. „Vše v plném rozsahu pochopíš na Teřře.“ dodá Císař. „Je třeba zastavit další Dlouhou noc...“ dodá a odmlčí se. "Máš ještě nějaké otázky? Pokud ne, tak Zlatý Orel ti je zcela k dispozici..." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro S bratry jsi mluvil, i s osobní gardou a jiným doprovodem. Jejich názor je vesměs shodný a to, že by na pozici prvního muže Krusády viděli nejraději tebe. Ach ta loayalita. Většina je ještě schopná přidat koho ne, drží se to oblíbeného výčtu – Angron, Mortarion, Leman, možná i Jaghataiovo jméno místy padne...Tvá legie prostě nemá pochopení pro jisté aspekty tvých bratří. Někteří by jmenovali na místo Vojevůdce Hora či Dorna, jiní Sanguinia. Velmi často to končilo debatou jaký by měl onen Vojevůdce být „nejvíc. Ty víš jaký. Dokonalý. Bohužel, rozmarné představy jsou trošku rozbořeny dodatkem „...jako Císař.“. Och ano, přemýšlel jsi, jaké by to bylo, kdyby jsi byl zvolen ty – a kdo z bratří ne? Poté jsi si představil reakce výše zmíněných, ale i poněkud skromnějšího Dorna či Ferra Mana. Představa sebe samého, jak se snažíš rozkazovat Lemanovi nebo Konrádovi dovedla tvojí mysl až k karikaturální představě sebe sama, koukající vzhůru a vysokým hláskem se snažící prosadit svou vůli. Jako páv komandující lva. Všechna ta krása najednou dostala trošku nahořklou pachuť. Vojevůdce, Pán Války. Šeptaný a uctívaný titul, persona dramatika, kterou všichni respektují a jejíhož hněvu se bojí. Nikdo s potřebou být krásný. Ne, ne, ne, všechno špatně, všechno špatně. Na čase se uklidnit civilizovaným způsobem. Třeba akvarelem. Nakonec i ty se vydáš k Císaři. Posádka tvého Hromového jestřába vyřídí vše potřebné a zanedlouho tvé podpatky klapnou o podlahu paluby císařské lodi. Dostane se ti vcelku skromného uvítacího výboru v podobě jednoho z Adeptus Custodes. Ten tě mlčky provede skrze loď až k jakémusi předsálí..To je bohatě zdobený sál, ozdobený mnoha praporci z slavných taženích a hlavně – Císařovým osobním. V předsálí je také vcelku masivní kulatý stůl, za nímž před hromadou papírů sedí Malcador Sigilita a probírá se nějakými zprávami..Když vstoupíš, vzhlédne k tobě od papírů a pousměje se „Fulgrime, vítej. Tvůj otec tě již očekává..“ řekne a ukáže k velkým, zlatým dveřím, vyvedeným v zdi v motivu orla..Dveře se otevřou a ty spatříš císařovu pracovnu. Té dominuje hlavně trůn a hlavněji na něm Císař, je vcelku nemožné ho přehlédnout. Jako by jeho samotá existence vyplňovala celý prostor.. Císař se na tebe usměje a vstane z trůnu.. „Fulgrime, můj synu, tak rád tě vidím...“ řekne milým, zvučným hlasem a rukou pokyne k stolečku, na kterém je občerstvení – nějaké víno, plátky masa, hrozny ovoce.. „Než přejdeme k vážným záležitostem, rád bych se zeptal, jak se ti daří...“ zeptá se s až překvapivě otcovským nádechem v hlase Císař a opět si sedne na svůj Trůn. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Zavolám na tvou vlajkovou loď a požádám o setkání, pokud by ti to vyhovovalo. Je na tobě zda budeš radši když se setkání uskuteční na planetě nebo na lodi jednoho z nás. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro "Zdravím, lorde Coraxi. Můj Primarcha se s vámi rád setká na vaší vlajkové lodi Stín Císaře. Věřím, že jej do dvou hodin můžete očekávat." Zpráva dorazila od vysoce postaveného příslušníka Tisíce synů. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Odpověď přijde obratem. " Rádi vás přivítáme na naší palubě." Hangár Když plavidlo kterým přiletíš dosedá už v hangáru stojí čestná stráž a já osobně. Stojím v energozbroji tepově stejné jakou nosí má osobní stráž, ale na rozdíl od ní, nemám přilbu. Když raketoplán dosedne vypne se má osobní stráž do pozoru. Já sám přešlápnu a pozoruji jak se otevírají vrata. Na tváři mám uvolněný úsměv. " Vítám tě bratře." Hangár samotný je prostý ale čistý a očividně dobře udržovaný, i v tento moment se po něm pohybují členové posádky a věnují se práci na strojích nebo jen prostému uklízení. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ Musím uznat, že Corax má dobrý nápad. Zatímco jsem se utápěl ve snění, plánování a občasné melancholii nad svými nesplnitelnými sny, vyplněné očekáváním konce války - už jsem dávno mohl realizovat. Je pravda, že jsem se do toho nikdy nijak zvlášť hluboko neponořil a odůvodňoval si sám sobě, že na takové věci, jako stavbu vlastního světa prostě nemám čas. Na druhou stranu - mít vlastní ráj, kam bych se mohl vracet... no, myslím, že nad tím budu ještě hodně uvažovat. Věnuji bratru jeden z těch svých vroucích, potěšených úsměvů. Možná, že jsem zrovna dostal ono poslední popostrčení zvenčí, které jsem potřeboval, abych začal. Teď už jenom najít si nějakou panenskou planetu ve vyhovující soustavě. No a taky bych se mohl vrátit k věci. „Opravdu? Copak si Anděl z Baalu myslí o tom jak ukončil Horus tažení?“ "V zásadě se jeho názor od toho našeho moc neliší," pokrčím rameny, "věří, že velký bratr udělal dobře, když vše rezolutně ukončil - ale že okolo toho na druhou stranu nadělal zbytečný humbuk. Co se týče jeho vlastní strategie - prý by orky vybombardoval," uchechtnu se. "Jinak já jsem se s naším bratrem Sanguiniem nehovořil. Jak on vidí jmenování vojevůdce?“ Citlivé téma. Vskutku. Na chvíli, jako bych se nad něčím zamyslel, hledíc na hladinu čaje, jako bych si potřeboval uspořádat myšlenky, nebo v ní hledal odpovědi. Pak si povzdechnu a vzhlédnu zpět. "Věří, že Otec má své důvody, proč vojevůdce jmenuje. Doufá, že se mu s těmito důvody svěří, nebo alespoň něco naznačí. Alespoň v to tedy doufal, než odletěl na Otcovu loď. Od té doby se mi neozval, ale věřím, že to brzy udělá. Má starosti, stejně, jako já. Že to mezi nás všechny zaseje svár - ať už bude zvolen kdokoli." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El Johnson~ "A myslel jsem to jako vtip, Fulgrime.“ "Jsou věci, o nichž se nežertuje," odtuším tiše a nakrčím obočí. Rozhodně ne v době, jako je tahle. Angron v našel čele, by byl ten pomyslný hřebíček do rakve. Žádná velká sranda - alespoň tedy ne dle mého úsudku. Přeci jen se tady mluví o osudu Impéria. A já bych krajně nerad, aby směřovalo... no, do míst, kam Slunce nesvítí, pokud se chápeme dobře. „Mám dojem, že zvolí Hora. Všichni víme, že ho našel jako prvního, tudíž se v něm Otec nejspíš zhlédl nejvíc. Ne, že bych ho neměl rád,“ pokračuje pak Lion. "Ten mne také napadl," přiznám se. "Byť ne proto, že byl nalezen první," ušklíbnu se. Nejsem si jist, co Lion myslí, jako vtip a co ne. Jeho smysl pro humor je... zvláštní. Přinejmenším. Odsunu vyjezenou skořápku a rozhlížím se, co bych zpráskal dál. Apetit mi ostatně nikdy nechyběl. "Jsou dobrá," utrousím směrem k vejci, které si Lion zrovna vzal, mimořeč. Pak si na talířek naložím opečené, tenké, mastné plátky masa. A ještě vaječnou omeletu. Když už jsem vejci začal. "Uvažoval jsi někdy, jaké by to bylo, kdybys to byl ty?" Pohodlně se opřu o polštář za sebou a lehce se zavrtím, abych se usadil. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Při poznámce o vybombardování pokrčím rameny. " Osobně moc nevěřím, že by to pomohlo, orčí bosové mají většinou solidně opevněnou základnu proti palbě velkých děl. Dost možná hlavně proti svým protivníkům a zničení planety považuji za příliš velkou cenu." Zamyslím se nad tím co my můj bratr říká. " No jeden důvod ti dát mohu bez přemýšlení. Tím je vzdálenost. Krusáda se šíří všemi směry od terry. To je skvělé, ale na druhou stranu komunikační prodlevy začínají být příliš velké na to abychom mohli jednoduše operovat. Jedním z důvodů proč asi náš otec chce jmenovat vojevůdce, je ten aby se mohl vrátit na terru a koordinovat naše impérium i tažení přímo ze středu, kde je vzdálenost poloviční." Nad tím, že to zaseje svár pokrčím rameny. " To hodně záleží na tom kdo bude jmenován a jak se ke své nové funkci postaví. Pokud nechá většině bratrů volnost tak moc problémů nebude. Na druhou stranu pokud si ať to bude kdokoliv dám mě, Russe, Konráda nebo Khana na hodně krátké vodítko budou problémy, protože bych musel změnit své vedení války." Na okamžik se odmlčím, úsměv my zmizí a pak pomalu promluvím. "Když jsme už u změny vedení války, mluvil jsi v poslední době s Magnusem? Vím že změny co se odehráli na koncilu nenese dobře. Chtěl bych si s ním o tom promluvit, ale zatím se snažím spíš našlapovat opatrně. Dost se ho dotklo, že jsem se postavil za knihovníky a nevím jestli ho to už přešlo." Zatvářím se dalo by se říci ztrápeně. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Máš pravdu, nejspíš to zbytečně uspěchávám." Lehce se ušklíbnu a nakloním hlavu na stranu, což doplním o pokrčení ramen ve stylu "vždyť to je přece tvoje věc." Stejně, i kdybych mu dal za pravdu, nebo se jej snažil poučit o tom, že vše má tak nějak... svůj čas, tak by to nevydržel a za Otcem letěl. Nebo ne? "Snad se sejdeme co nejdřív a o něco moudřejší." "Netvař se tak," napomenu jej s úsměvem, když se se mnou loučí. Objímám jej, stejně, jako on mne, když jsme se vítali. "Svou chvilku starostí už jsme tady měli. A ještě mít budeme, věř tomu." I v mém hlase jsou znát určité obavy, ale je vidět, že se je snažím maskovat za optimismus a svůj věčný úsměv. "Nashledanou, Anděli. Třeba to vše nebude tak zlé, jak nám připadá." S těmito slovy považuji náš rozhovor za ukončený. Napadá mě milion a jedna myšlenka, když sleduji záda svého odcházejícího bratra. Načase se vrátit na Pýchu. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro "Dlouhou noc?" Přikývnu. Dobrá. Nezbývá než čekat, jak to všechno vlastně bude pokračovat. "Ne Otče, všechny otázky, které mám mi doufám zodpoví můj pobyt na Teřře. Prosím, dej mi vědět, až budeš chtít vyrazit, do té doby budu trávit svůj čas na Photepu." Počkám, než mě propustí, rozloučím se a odejdu. Mám spousty věcí na přemýšlení. Spousty informací a několi odpovědí, které jsem potřeboval. Utěšovala mne představa, že zbytek se dozvím a možná, že mé schopnosti ovládat warp se po dobu mého nuceného neprocvičování tolik neoslabí. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Když jsem se vrátil od Císaře, zjistil jsem, že mi jeden z mých drahých Synů zařídil ještě další návštěvu. Úžasné. Stín Císaře Pro návštěvu svého bratra jsem zvolil to stejné roucho, které jsem upřednostnil při návštěvě Císaře. Zlato-rudo-modré roucho. Byla otázka, co Corax potřebuju, popovídat si? Proč ne. Čekal jsem, než thunderhawk přistane, abych se mohl nechat přivítat od svého bratra. Některé věci se nemění. Corax, věčně stejný, i kdyby mělo padnout Impérium. "Děkuji bratře, rád tě opět vidím." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Kontaktoval mě skrz Warp. To je to, co mě na tom zajímá a navíc, mi poslal tohle.“ Ukáži mu modrý kámen, se kterým si v poslední době pohrávám. “Warpem, skrz ochranu celého Prospera a moji pyramidy. To je to, čemu nemůžu uvěřit. Kdyby mi chtěl lhát, tak k tomu nevynaloží tolik úsilí.“ Ano. Pravděpodobně to bude něco víc, než to, co trápí jednoho Eldara. Zbývá už jenom otázka, jestli opravdu vynaložil tolik úsilí, aby si z nás, coby mladší rasy utahoval, ale to spíš ne, odporuje to vší logice. „Mám takový zvláštní pocit, v poslední době se děje něco, … těžko se to popisuje. Různé ozvěny, vidění. Abys pochopil, psykeři můžou vidět do budoucnosti, občas to přichází samo . Nedávno jsem viděl dost zlé věci. Našeho Otce něco trápí a Malcador též nevypadá úplně v pořádku. Nikae. Ten Eldar.“ Chystám se jej znovu zkontaktovat? To je otázka. Vyjde to? „Pravděpodobně ano, ale až poté, co navštívím Otce a promluvím s ním. Jak moc s tím souvisí? Velmi, neboť se budu pro jeho kontakt muset ponořit do Warpu, možná hlouběji, než bych myslel.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Už jsem zapomněl, jak je otec... ne, božský není to slovo. NESMÍ být. On to řekl. Takže se vraťme k univerzálnímu "dokonalý." To přesně je. Jestli jsem měl během těch pár dní, strávených zde, mezi bratry, nějaké pochyby, už samotná Jeho přítomnost je rozpouští. Jak jsem mohl zapomenout a pochybovat? Ne. Určitě jsem nepochyboval. Ne doopravdy. Má mysl se vehementně příčí si něco takového byť připustit. Těžko říci, zda je můj automatický respekt k němu zcela přirozený, nebo předem uložený v mém genetickém kódu. Otce prostě a jednoduše miluji. Víc, než ostatní bratři. Alespoň já tomu věřím. Když on vstává, já zcela automaticky poklekám. „Fulgrime, můj synu, tak rád tě vidím...“ "Otče," odpovím mu tiše, když vstávám a pokývám hlavou na znamení, že jsem občerstvení zaregistroval. Jenže momentálně chuť k jídlu nemám. Mám na práci tolik... důležitějších věcí. Vlastně jednu. Co je totiž důležitějšího, než milovaný Císař? „Než přejdeme k vážným záležitostem, rád bych se zeptal, jak se ti daří...“ Cítím se potěšen, že se o mne otec zajímá. Po pár mentálních fackách, které mi předchozích pár dní uštědřilo, mi to dělá doopravdy dobře. Odpovědět "určitě by se mi dařilo lépe, kdyby nebyla válka," jaksi nepřipadá v úvahu. Znám povahu úkolu svého i svých bratří. A ještě nám zbývá spousta práce. "Už mi bylo i mnohem hůř," přiznám nakonec upřímně. "Přesto si poslední dobou přijdu... ustaraný. Má legie ve Tvém jméně přináší Tvé světlo do stále nových světů a připojuje je k Impériu, takže bych vlastně mohl a měl říct, že se mi daří. Rozšířil jsem své sbírky o mnoho uměleckých děl, ne cestách galaxií jsem viděl spoustu... inspirujících věcí. Přesto ty sám víš, jak na tom Třetí je. Nemám mužů nazbyt - a v každé bitvě, ať se snažím tomu zamezit jakkoli, nějakého ztratím." A pokud to tak bude pokračovat dál, nebudu mít žádné muže... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ " No jeden důvod ti dát mohu bez přemýšlení. Tím je vzdálenost. Krusáda se šíří všemi směry od terry. To je skvělé, ale na druhou stranu komunikační prodlevy začínají být příliš velké na to abychom mohli jednoduše operovat." "Jistě, ale podle mě to není jen o vzdálenosti," nevypadám úplně přesvědčeně. Ne - ono v tom bude něco mnohem hlubšího. Což se s malými věcmi, které si my můžeme vydedukovat, pojí. "Což bude pro vojevůdce problém. Tohle jsme s Addělem řešili také. Že ve chvíli, kdy každý rozšiřujeme Impérium jiným směrem - a ono to jinak ani nejde - se každý z nás zároveň svým bratrům vzdaluje. Brzy nastane moment, kdy nebudeme moci požádat o podporu v boji, protože budeme vědět, že to prostě a jednoduše nestihne včas. Proto si říkám, že ani to krátké vodítko, o němž mluvíš, nemusí hrozit. Protože..." asi bych neměl ale spiklenecky se na něj ušklíbnu. Stejně, jako se on ušklíbl na mě, když se mi svěřil s tím, že vědět, že jde o přehlídku, ani by se neobtěžoval tady jezdit. "...bude vojevůdce, ať už to bude kdokoli, dost blízko na to, aby věděl, co vyvádíš?" Takže asi tolik ke krátkému vodítku. Pak se rozhovor stočí k Magnusovi. "Chtěl bych si s ním o tom promluvit, ale zatím se snažím spíš našlapovat opatrně. Dost se ho dotklo, že jsem se postavil za knihovníky a nevím jestli ho to už přešlo." "Nemluvil," přiznám se. "Mluvil jsem zatím jen se Sanguiniem a Lionem. Z toho, co jsem viděl před přehlídkou mám pocit, že Magnus ...zahořkl. Já se za něj tehdy v zásadě postavil - nebo jsem minimálně nevyslovil opačný názor. Odporovat Russovi by nebyl problém - ale odporovat Otci?" Zavrtím hlavou. "Sám víš, že něco takového prostě nedokážu. Věřím, že otec měl pro své rozhodnutí důvod. Jen... jen nevím, jaký. A ani Magnus jej neví, což je asi příčinou jeho zloby. Je to jedno velké nedorozumění. Alespoň z mého pohledu. Přesto... otec byl tehdy tvrdý." |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Ullanor - náměstí Je vcelku paradoxní, že zatímco celé hory i údolí byla srovnána se zemí kvůli přehlídce, zůstaly nedaleko od těchto míst zachované ruiny polorozpadlého města z dob ještě před orky. Zřejmě nikomu nepřekáželo, nikoho nezajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Tentokrát jsem to já, kdo působí unaveně. Tahle slova, všechno co říká, útočí na obavy, které se snažím si nepřipouštět. Přesto právě nyní, testuje mou naději naprosto nečekaným způsobem. Nejhorší na tom je fakt, jak to po jeho slovech všechno nádherně zapadá. "Tak to možná disponuji nějakou formou psykerského talentu." Nadhodím s úsměvem, který je pramálo veselý. "Viděl jsem galaxii hořet, Magnusi." Upřeně se mu zadívám do očí, nebo bych měl spíše do oka? Instinkt a zvyk je zkrátka takový. "Viděl jsi to taky, když mluvíš o vizích?" S žádným ze svých bratrů bych o tom nedovedl mluvit tak otevřeně jako s ním. On více než kdo jiný chápe a naslouchá. A věřím mu tak, jako věřím, že existuje naděje. Ať se stane cokoliv, ty... věci, entity, nesmí dostat co chtějí. Jejich výsměch je krutý, jejich lačnost je děsivější než cokoliv, co jsem poznal, přesto... proč by se tak prezentovali? Proč by se namáhali, kdyby byli tak neporazitelní, jako se tváří? Není tomu tak, vyráží na zteč, do útoku, protože se bojí. A je na nás, abychom zavčasu poznali, co je správné a hájili to třeba i životy. "A asi jsem viděl, když o tom mluvíš, i to, čeho se Otec bojí." Dodám s vážnou tváří a obnovenou sebekontrolou. Skutečně i já mám starosti a jedna z nich se drží toho, abych nepodlehl tomu, co mi bylo dáno jako neměnný osud. Osud, který odmítám akceptovat, stejně jako některé jiné věci! |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro „Fulgrime, děláš, jakoby měl Angron šance na zvolení. Sice to je skvělý válečník, ale stratég nepříliš vysokých hodnot.“ Ano, ohledně Angrona jsem kritický, ale bál bych se mu to říci do očí. Omluvně jsem se na Fulgrima usmál a dal se do jídla. Vejce vskutku byla fenomenální. A k nim onen chléb, který nejspíš teprve nedávno dopekli... Vlastně byl ještě trošku teplý. „Ne, Horus by určitě nebyl zvolen kvůli svému pořadí v nalezení,“ přitakal jsem. „Možná kvůli jeho odvaze v osvobozování tohohle systému. I když vyřítit se na centrální svět zahleněný orky je spíše šílenství.“ Zamračil jsem se nad vlastními slovy. Možná až moc silná byla. „To, co je v mnohých očích heroický čin, je u mě vyváženo nerozvážností. Vždyť obětoval skoro celou jednotku terminátorů.“ Zůstal jsem zamračený, než jsem se uklidnil dalším soustem. Ne, nerad bych viděl Hora v čele výpravy. Mohlo by to mít jisté... Nepěkné následky. A nebo jsem se příliš zasmušil při vzpomínce na hovor s Otcem. Fulgrim si zatím mlsně vybírá, co by ještě sezobnul z velkého stolku mezi námi. Připomíná mlsného kocoura, který kouká na pětici myší zahnaných do kouta. Nakonec si vybral smaženou slaninu a další vejce, tentokrát ve formě omelety. Zakroutil jsem s úsměvem hlavou. Kam to všechno dává? Úsměv ale trošku ztuhne, když se zeptá na zatím nejožehavější otázku tohoto rána. „Kdybych to byl já?“ Ano, byl jsem tím zaskočen, překvapen a nebál jsem se to dát najevo. „Mám-li být upřímný, nejsem si jistý, jestli bych nedokázal zkrotit tuhle naši rodinnou smečku. Nejlíp nás na uzdě drž Otec, ale s tím, jak odchází...“ Do skleničky jsem si nalil čisté vody a napil se. Ano, tohle, takzvaně, bodlo. „Ne, nedokážu si příliš představit, že bych to měl být já. Už kvůli tomu, že mám vyhraněný názor na zbrklé závěry a radši déle vážím, byť to je také na škodu.“ Sakra, připadám si, jako kolovrátek. „Pochybuji, že by otec zvolil mě, žádného úžasného vítězství, po kterém by Otec uspořádal přehlídku, jsem nedosáhl.“ Ano, jsem skromný a možná moc se podceňuji, ale nepřítele kosím stejně, jako ostatní. Na tom teď nesejde, je čas pokořit zbytek vejce. „A když už jsi to načal, dokázal by sis sebe samotného představit v čele krusády?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Napřed semínko beznaděje, že bojujeme proti něčemu, co dokázalo smést eldary na naši úroveň, byť se mnozí v posledním výdechu smáli nám, lidem. Otřásl jsem se při vzpomínce na umírající xenos, kteří se smáli a mluvili o nějakém... Ne, raději jsem to vytěsnil z paměti, tak nepříjemné mi to slovní spojení bylo. Otec mě ale nakonec i uchlácholí, že má plán. A že pokud vše půjde, jak má, pak dokážeme společnými silami i tuto trhlinu do Warpu zacelit. Zůstala zde malá pochybnost, ale.. Čert ji vem. Z otce sálala jistota a síla. Společně to dokážeme. „Neměj strach, Otče, mezi bratry nebudu šířit žádného slova o čem tu hovoříme.“ Usmál jsem se. „Ale... Rád bych se o našem nepříteli dozvěděl víc. Jak vypadá, jak ho poznat, jak proti němu vést boj... Abychom společně dokázali odvrátit hrozbu visící nad celým lidstvem, jak říkáš.“ Byl jsem pevně rozhodnut do posledního dechu vést válku proti tomu zatím neviděnému nepříteli. Kvůli lidstvu, kvůli sobě, kvůli Impériu, kvůli Otci. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Tonoucí se stébla chytá a já se jsem nyní v bahně až po uši. Stébel se mi nedostává, zatímco hladina se vzdaluje. Ne, nepomáhá tomu ani košile kajícníka a modlení se k odpuštění. Císař říká, že není bůh a já váhám, je-li tomu tak, když muka jež jsem cítil byla způsobená snad božím dopuštěním? Ďas vem písmo svaté, jsou to slova a mohou kdykoliv vzejít z mého srdce! I kdybych měl kámen po kameni navždy rozbořit Monarchii, aby ten svět již nebrázdil vesmírem, ať se tak stane, byla by-li to jeho vůle. Ale... brát mi mou... pravdu? Ve vesmíru, kde pravda je to jediné, co skutečně máme. V jeho jménu umřeli tisíce nevinných, jen proto, že jsem v něm viděl boha jímž není nebo si to odmítá připustit! Chrání nás? Jistě, císař chrání! Směje se nám? Pak nás chrání tím, že se učíme lokat krutost poučení po litrech! Khor Paeron chtěl napravit mé trápení a učinil tak tím nejhorším možným způsobem. Zjistil jsem, že pojmy jako "bůh" mají místo v našem reálném světě a jsou daleko, tuze daleko za hranicí toho, co bychom zvali příčetností. Krvežíznivá monstra, pokleslé entity bažících po krutých hrách, loutkaři osudů a ti, kdož se koupou v rozkladu. To jsou tváře boží, čtyři děsivé a pokroucené obrazy emocí a instinktů, jež všichni cítíme. Zakázal jsem mu o tom mluvit, s kýmkoliv a pokud by o tom přeci jen mluvil, nechal bych jej zmizet. Ne, nikdo se nemohl, ani nesmí, dozvědět fakt, že imperiální pravda je pravdou jen z části. Rozum a světlo vědy dovede rozehnat všechny stíny, až na ty čtyři. Vesmír se změní a bude hořet, uděláme-li chybu. Přijdu o bratry, jež chovám v srdci i ty, s nimiž tolik nevycházím a Císař, Císař bude parazitovat na životech lidstva, které se zavázal z tyranie falešných věr vymanit. Právě toto je fakt, který mi dodává víru. Císař má, musí mít vize, jinak by nás nenašel, jinak by se nedělo velké sjednocení. Proto popírá své božství, nechce se stát tou mršinou a dopřát tak temnotě vítězství! Nebo, nebo je to on, kdo přivede galaxii ke kolapsu a velké temnotě? Nejsem si úplně jist, přesto když jsem hleděl do propasti a propsat hleděla do mého nitra, uvědomil jsem si jednu věc. Strach. Absolutní sžírající strach. Nyní, s odstupem dní, mi dochází, proč tak činí. Nebo si mé zoufalství samo vyrábí falešné světlo na konci tunelu. Ty... zrůdy se bojí, musí se bát, jinak by se netvářili tak silně, jinak by nezasahovali, nesnažili se mě zlomit. Je to test víry, císař mě zkouší, abych v krizové chvíli neklesl na duchu, protože on, jen ON chrání! Nebo mě osud chrání před tím, abych slepě věřil v lež? Ten zmatek je k vzteku! A s ním, s ním nic prozatím neudělám. Ne do doby, než se poradím s císařem a možná s Magnusem? Nejdražším bratrem, jemuž musím pomoci nalézt naději. Tu samou naději, co učiním svým stéblem, naději - že vše můžeme zvrátit a nalézt dobro, nebo alespoň to menší zlo, až se o něm bude rozhodovat! Zatím inklinuji k tomu věřit v Císaře. Právě proto teď, ve věčné noci vesmíru, znovu a znovu bilancuji na palubě své lodi nad tím, jestli jsem se rozhodl správně. Po Monarchii jsem upravil některé teze. Císař nese spásu a sjednocení, císař si nepřeje modly, největší poctou Císaři je ušlechtilý čin! Nebo to, co se špitá tajně v úzkém kruhu mých astartů - kacířství vzniká z nečinnosti. Věří mi, věří mi absolutně, stejně jako miliardy lidí na podrobených světech. A budou mi muset věřit víc. Spasitel musí být rychlejší a musí mít víc možností! Dosavadní snaha nestačila, to mi ta lekce řekla a taky to, že příště musím být připraven. Tváří v tvář tomu, čím disponuje Robout, jak bych mohl obstát, přijde-li temnota? V plné síle? A oni, oni budou dozajista mocnější. Proto jsem na svých světech založil "Militia Libertas", milici svobody. Každý občan mnou osvobozených - to slovo mám rád už proto, že zní líp než dobytí - světů a nejen jich má tak právo bojovat za mě a Císaře. Ti první budou davy se základním výcvikem, početné a vášnivé bezpočty mužů a žen se zbraněmi rukou a vírou. Mnoho zemře než se z nich stanou vojáci. Již teď lituji vysoké ceny, kterou za osvobození a očištění dalších budu muset zaplatit a budou platit dokud, nebudu mít dost sil, nebo se čas rozhodnutí nenaplní. Tak jako na Colchis, čas mého rozhodnutí, protože já z nich jediný mohu vidět a mohu dát jejich potenciál do pohybu. Jejich následovníci pak budou těžit z delší přípravy. Napříč mými světy vznikají "Campus Libertas" jež přijímají sirotky a děti z rodin, které mají více než jednoho potomka, aby mu dopřáli vzdělání ve vojenství, imperiální pravdě a vkuli do žil má slova "Skrze oddanou službou k vykoupení" poddané trochu stravitelněji "Obětí jedince, k životu milionů". Tak, jako již připojené světy posilují řady mých astartes, budou mít možnost nevhodní kandidáti pomoci zkrátka jinak a na druhou stranu, z talentovaných mohu mít dobré kandidáty. Tyto oddíly pak chci uvést pod velení vizí majících apoštolů a některých bratrů, obzvláště nadaných v tom, jak podpořit lidská srdce k udatným činům. Věřím, že tváří v tvář nadřazenosti skupinkám mariňáků v srdci jejich jednotek nad jakýmkoliv nepřítelem, získají odvahu a udatnost k boji do posledního dechu. A já, já získám další karty, které budu moci vyložit při finálním zúčtování. Své karty, ať mé rozhodnutí padne kamkoliv! Abych je získal učiním i několik dohod s Adeptem Mechanica, bude-li to nutné. Povedu výpravy, expedice, abych získal jejich vědění výměnou za nástroje, jež dám svým lidem do rukou, jen co získám možnost. S tím a těžkým srdcem právě teď mířím na Ulanor. Možná tohle je to, co chce? Proto nás volá? Ať je to jakkoliv, do mé unavené tváře se teprve nyní vrací život a s každým dnem ho bude přibývat. Mám svou naději, naději jakou jsem si našel na dně moře zoufalství. Naději, kterou si odmítám nechat vzít, kterou naplním a než se tak stane, budu sjednocovat lidstvo tak rychle, jak jen to půjde a ještě mi zbude dost mužů na to, aby vykonaly nezbytné očišťovací procesy připojení. Císař chrání a kdyby to mělo přestat platit, tak budu chránit já před tou temnou budoucností. Pro naději a všechno dobré, co s sebou přináší. A taky proto, abych se z toho nezbláznil. Protože bez naděje budu mrtvolou v živém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro "Každá živoucí bytost má slabé psykerské nadání, bratře." Řeknu klidně. To, co následovalo mě ovšem zneklidnilo, nebo spíš, přidalo dílek na celou skládačku. Galaxii hořet? Já viděl hořet Prospero, ano, není to celá galaxie, ale pro mě je mnohem důležitější, než existence lidské rasy. Mnohem. Pro záchranu Prospera obětuji cokoliv. "Něco podobného." Odvětím z bolestí v hlase. Něco mnohem horšího. Nezbývalo mi, než mu naslouchat. Pozorovat jej a naslouchat všem jeho slovům. "Kdo jsou? Jak vypadají?" Zeptal jsem se. Musím to vědět, musím. Byla tady jedna velmi problematická věc. Pokud budou mít některé věci něco společného s jinými věcmi, bál jsem se na to pomyslet, mohlo by to mít velmi katastrofické následky. nebo ne katastrofické následky, spíš se budu muset vydat domů a vysvětlit věci osobně, protože tuhle informaci bych neposlal po žádném Synovy. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Přitakám, když zmiňuje, že se volba nesmí uspěchat. A má také pravdu v tom, že řešit to přes půl galaxie by bylo obtížně a vystupování tváří v tvář toho ukáže nejvíce – klady, zápory, skryté věci... „Nerad bych zvolil nevhodně....a také je občas dobré vás všechny vidět.“ „To nikdo z nás, Otče, všichni chceme, aby jsi zvolil toho nejlepšího.“ Že je nás dobré vidět, to je možná pravda, přeci jen, jsme rodina, ale naše vztahy nikdy nebyly nejlepší a teď se o tom už ani nedá uvažovat. A pak se Otec ptá na to, co jsem čekal. Vzpomenu si na rozhovor s Coraxem. Argumenty jsem si opakovat nemusel... jediný, kdo mi zůstal v hlavě jako nejsprávnější volba byl... „Roboute... myslím, že by to měl být on.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro A to si počkej, jaké věci budu vyprávět večer u táboráku! Něco podobného! Tak málo toho v mém životě nemohlo říct tak moc! Zajímalo by mě, jestli viděl taky skon svého světa. Mám o tom mluvit? Vpravdě nevím, nevím jestli ho chci vystavit podobné bolesti, jakou já zažil na Monarchii. "Prastaré mocné entity." Dodám bez emocí - sebeovládání je pro mě vždy, když se mi to vrací na mysl důležité. "Po Monarchii jsem pátral, hledal jsem a nalezl záznamy o jejich uctívání, dokonce i na Colchis." Dodávám fakta, jež jsem našel. "Nedají se snadno popsat, mají mnoho tváří, ale všechny lační po krvi, těší se z rozkladu i krutosti a snaží si hrát na loutkaře osudu." Dodám to málo, co jsem zatím vstřebal. "Zastrašují, slibují, ale ať nabízí cokoliv, hodlají vzít mnohem víc než dávají znát." "Hlavně nás chtějí zbavit naděje, Magnusi, a zlomit nás tak." Tentokrát se na mé tváří objeví odhodlaný výraz a planoucí pohled někoho, kdo věří tomu, co říká. "Protože ani oni nejsou všemocní a bojí se toho, co můžeme s jejich načrtnutou budoucností udělat." Ostatně, kdyby se nebáli, neměli by takové prezentace moci zapotřebí a pak, nevěřit v tuhle naději, asi bych zešílel. "Pokud se zachováme moudře." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Když můj bratr vystoupí z hangáru a pozdraví mne , kývnu hlavou na pozdrav. Mávnu rukou a čestná stráž odpochoduje. „ Pojď bratře nebudeme se bavit v hangáru.“ Kývnu směrem k pancéřovaným vratům z hangárů. Na kterých se skví znak mé legie. Bílý havran na černém poli. Kráčíme chodbami, natřenými na šedo a jen tu a tam se objeví freska zobrazující nějakou významnou bitvu, většinou hvězdnou. Dojdeme do poměrně velké místnosti, které vévodí kulatý stůl s židlemi pro více než pětatřicet přítomných, uprostřed stolu je holoprojektor. Na stěnách je několik obrazovek s počítačovým zařízením. Na stropě je nakreslená galaxie. Pokynu směrem ke stolu. „Posaď se, bratře. Je jedno kam, všechny židle udrží i jednoho z nás v plné zbroji. Přeješ si něco na pití či k jídlu.“ Počkám až si bratr sedne a pak si dvě židle vedle a otočím se i s židlí přímo k němu. „ Jak se vede?“ Pronesu trošku nejistým tonem. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokrčím rameny, co na tu odpověď říci? „Samozřejmě, že to není jediný důvod, ale to víme oba. Proč to rozpitvávat, který důvod je to konkrétně, dokolečka dál. Je to zbytečné.“ Nad přemýšlením o krátkém vodítku se trošku usměji. „ Máš nepochybně pravdu, už teď vede má legie útok v minimálně dvou hlavních směrech, ikdyž zatím se jedná spíš o taktické rozhodnutí než o taktické. Já rád dělím svou legii do menších jednotek, které bojují relativně nezávisle na ostatních.“ Rychle zvednu ruku v obraném gestu. „ Já vím, že ty vzhledem k počtu svých mariňáků to můžeš dělat jen stěží a nijak se ti to nesnažím. Předhazovat. O co my jde, že se při vedení tažení budeme muset stále více spoléhat na naše velitele a na to, že si povedou dobře. Takže budeme muset operovat spíš jako stratégové než vojevůdci.“ Pak se stočí řeč na Magnuse a já začnu trošku rozpačitět. „ Abych pravdu řekl, měli jsme s Perturabem poměrně dlouhou debatu na to téma. Na jednu stranu ho chápu, protože měnit zaměření celé legie není lehké pro nikoho, ale na druhou stranu se nějaké zákony přijmout museli. Sice stojím plně na straně knihovníků a také jsem to řekl na koncilu, ale zrovna u našeho bratra by se možná hodila nějaká výjimka, ale všeobecně mám za to, že tak jak to dopadlo je to přijatelné.“ Nad poznámkou o Russovi mávnu rukou. „ Víš bratře Russ nebyl tím kdo ten sněm svolal a byl hlavním odpůrcem, ikdyž patřil k těm nejhlasitějším. Byli to inkvizitoři, Mortilion a já. Russ neuznává jiný způsob boje než čelný útok a lsti nenávidí. Takže jeho argumenty byli spíše emonciální než věcné. Větší problém jsme byli Moritilion a já, ikdyž já jsem nevěděl jak vyřešit to dilema než přišli knihovníci. Přece s lodí a jejími děli nemůže operovat každý kdo si zamane, musíme mít nějaký řád. To je podle mne základ se kterým tento výrok stojí a spadá. Já viděl mnoho lidských bytostí, které jejich síly pokřivili v karikatury sebe sama. Takže musíme mít nějakou normu nebo šablonu podle které se můžeme řídit. Nedá se to řešit na koleně, jako nějaký taktický problém. Také jsem v tomto smyslu řekl otci svůj názor.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Na chvíli zavřu oči a zhluboka se nadechnu. S výdechem si začnu všechno pomalu urovnávat v hlavě. Strávím tak několik minut než se prudce otočím a dojdu k transportu. Otevřu dveře do přepravního prostoru a jednoduše rozkážu pilotovy jako cíl otcovu lod. Ted už jen počkat než mě dopraví na místo. Místo bezpečného připoutání začnu chodit prostorem tam a zpátky. Ruce mám vojensky založené za zády. Po asi půl hodině letu se dostaneme k té nejspíš nejmajestátnější lodi v sektoru. Lod samotného císaře lidstva. Pohled na ni mě vždy inspiruje. Moje vlastní lod je také bohatě zdobená, ale ani zdaleka se otcově nemůže vyrovnat. Dalších několik minut obdivování. Vždy se mi podaří znovu najít další prvek lodi kterého jsem si dříve nevšimnul. O moment později se konečně ocitnu na jeho lodi a automaticky zamířím do jeho... Asi by se hodilo říct komnat. Mám dobrou pamět, a tak přesně vím kudy se dostat z hangárů přímo k otci. Kromě toho snad ani nejde necítit jeho téměř božská přítomnost. Konečně ty až obyčejně působící dveře, dělící mě od Otce a našeho tak důležitého rozhovoru. Nejraději bych si předtím dal jedno z Lemanových piv. Ještě jeden hluboký nádech a výdech před mým ohlášení u Otce. Rychle si prohlédnu jeho osobní ochránce, jakoby nějaké potřeboval. Konečně mě uvedou dovnitř k Otci. Na nic nečekám a okamžitě zamířím dovnitř. Instinktivně sklopím hlavu. Je asi jediný před kým se cítím téměř jako dítě. "Otče..." Oslovím ho s veselím úsměvem a zamířím přímo k němu. Neubráním se nutkání přátelsky ho obejmout. "Jsem rád že se po tak dlouhé době vidíme..." Pronesu vesele a opatrně si ho prohlédnu. Snažím se odhadnout jestli je v pořádku |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Spory mezi bratry při společných taženích jsou právě jedním z důvodů restrukturalizace. V zkratce se zamezí sporům. Ono upřímně, Coraxi, kdy bylo k podrobení systému potřeba více než jedna Legie Astartes? Za podpory nově vzniklé Imperiální Gardy by nasazení dvou a více Legií bylo značné plýtvání silami...“ Tvojí poznámku o tom, že dech vám nedochází vezme v potaz a kývne.. „Omlouvám se, že jsi si to špatně vyložil. Právě ono problematickým kontrolováním čím dál většího prostoru jsem myslel “docházení dechu„. Postup Krusády je pomalejší a méně dynamický. To by se mělo změnit.“ „Větší volnost...Je třeba myslet na úrovni Krusády, Coraxi. Zcela chápu, že třeba ty a Jaghatai máte specifickou bojovou doktrínu, ale jiní bratři – například Alfarius s Omegonem či i Konrád – nám místy dělají problémy v synchronizaci tím, že na nějaký čas prostě zmizí. To se vcelku změní. A proto je důležitý titul Vojevůdce..“ dokončí stařec a opět usrkne něco málo čaje. „Tvůj otec je značně tajnůstkářský a já to hodlám respektovat. Ale poslední dobou se zabývá alternativním způsobem cestování vesmírem...“ řekne Malcador a větu nechá vyznít do ztracena. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ Na Lionovu odpověď jen pokrčím rameny. Je pravda, že vždycky byl tak nějak... nenápadný? To je asi to slovo. Zase, na druhou stranu - na přehlídky to počítat nemůžeme. To by se nám výběr zúžil na tři adepty, že ano. „A když už jsi to načal, dokázal by sis sebe samotného představit v čele krusády?“ "Tak samozřejmě," a vzhledem k tomu, že jsem byl nařčen z nedostatečného smyslu pro humor... "Stál bych tam, zlaté vavříny ve vlasech, třívrstvý plášť z nejjemnějšího pravého hedvábí povlávající ve větru a shlížel, jak mé děti i bratři pod mým vedením v Otcově jméně dobývají jeden svět za druhým. V každém bych si nechal vztyčit obrovskou, bílou sochu. Na každém z nově připojených či osídlených světů by umělci ještě dlouho zpívali písně o mé velkoleposti a kráse. Hrála by se divadla a skládaly opery." Nechám své slova dramaticky doznít. Pak zapískám na ptáka, který se chystá vyletět z klece. Skřekne mi zpátky (ach ano, zpěvavý moc není, spíše vřeštivý - ale co se dá dělat), přiletí za mnou a vyšplhá se mi na nohu. Dloubnu do něj prstem, předstírajíc náhlý ptačí zájem a pak se obrátím k Lionovi zpět. "A teď vážně. Dost možná bych si dokázal představit sám sebe v čele otcova tažení. Vždy jsem se snažil být jako on, připodobnit se mu, co jen to půjde. Jakožto vojevůdce bych tomu byl asi nejblíže. Na druhou stranu," pokrčím rameny. "Je to velká zodpovědnost. A problematická funkce. Takže si uvědomuji, že to asi nebude tak růžové, jak bych si to maloval. Navíc - myslíš, že by mne nějaký z bratrů navrhl?" No dobře - Sanguinius o tom mluvil - ale to beztak řekl jen, protože mě má rád. "Většina z nich si myslí, že jsem změkčilý," mávnu jen tak ledabyle okolo, abych naznačil něco jako "rozhlídni se okolo sebe." "Protože se kromě války zajímám také o umění a obklopuji se krásnými věcmi." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ "Russ neuznává jiný způsob boje než čelný útok a lsti nenávidí. Takže jeho argumenty byli spíše emonciální než věcné. Povzdech. Občas se prostě... nechápeme. To bude tím, že si nevidíme navzájem do hlavy - přesto ta malá nedorozumění jsou taková úsměvná. "To jsem uvedl, jako příklad. V překladu jsem tím v zásadě myslel, že jsem se schopný za svůj názor pohádat naprosto s kýmkoli, Russ byl jen první, kdo mě napadl." Pokrčím rameny. Bylo to tedy tím, že byl asi nejvíc slyšet, tak se mi vybavil jako první. "Však mě znáš - mám vlastní hlavu," byť se tak občas netvářím. Ono je to mnohdy výhodné, co si budeme povídat. "Ale proti Otci bych si nedovolil vystoupit. Veřejně, ani v soukromí. " "Já viděl mnoho lidských bytostí, které jejich síly pokřivili v karikatury sebe sama." Myslí to obrazně - ŽE TO MYSLÍ OBRAZNĚ? Naliji si čaj a nabídnu sušenku. Já nemůžu za to, že si Corvus nechce nabídnout. "Rozhodnutí samotné se mne příliš nedotýká, protože nadání mých mužů tkví obvykle jinde. To, že čeho mám strach, jsou důsledky. Myslím, že mezi námi je už dost zlé krve na to, abychom si mohli dovolit řešit trucovitého a zahořklého Magnuse, který to vše evidentně bere jako útok proti své osobě. Doufám, že mu Otec domluví. Že mu vše vysvětlí a uklidní jeho rozbouřenou mysl. Protože jestli ne..." lehce zavrtím hlavou. "Nechci myslet na to, jak by to mohlo dopadnout." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Začal vyjmenovávat svoje plány, kdyby nakonec byl zvolen na post velitele a krusádě by se vedlo. Koutky mi začaly povážlivě cukat, než jsem se krátce, ale od srdce zasmál. „Bratříčku, ty si to vážně představuješ jako umělec, poeta.“ Odvětil jsem na jeho řečnění a dal se do jídla. Rozhodně jsem to nemyslel zle a doufal jsem, že to tak nepochopil. Zapískal na tu svou rajku, která seděla na prahu té své zlaté klícky. Až možná odpudivým skřekem mu odpověděla. Zaškaredil jsem se. Zvuk nehtů na tabuli mi přišel oproti tomu líbeznější. Mávnul křidélky a doplachtil až k nám. Chvilku zvědavě koukal na mou osobu, než doskákal ke svému pánu a usadil se mu někde na koleni. Začal se probírat pírky, než do něj Fulgrim píchl prstem. Pták zase zavřeštěl, teď snad ublíženě a poposkočil. Podíval jsem se na bratra s poněkud smíšenými pocity. Pobavené oči a koutky povytáhlé v úšklebku, čelo svraštěné, prosíc o umlčení toho tvora. Nebo aspoň neprovokování. Vrátil se k našim politickým debatám. Už jsem byl někde v půlce vajíčka. A vskutku bylo dobré. Pokýval jsem hlavou. Fulgrim byl duší takový... No, skoro klon Otce. Aspoň co se taktiky a většiny názorů týče. Císař ale neshromažďoval umění ze široka daleka. A to, jak sám řekl, je pro další bratry jakousi překážkou. „Nevidím problém v tom, že shromažďuješ obrazy, sochy a další věci. Musel bych stejně odsuzovat Angrona, že tak rád prolévá krev, nebo že Magnus hledá jiné cesty, než je fyzické dobytí. Každý jme nějaký, každý jsme střípek Císaře a dohromady ho tvoříme.“ Normální lidé by se teď nejspíš konejšivě obejmuli. Já se jen povzbudivě usmál. „Fulgrime, netrap se kvůli tomu, co říkají ostatní. Každý z nás toho má za sebou ví než dost, než nás Otec našel. Já běhal po pralese, než mě našli rytíři, ty jsi z hladovějícího těžařského světa udělal prakticky jednu z perel centrální galaxie.“ Mrknul jsem na něj a ještě o trochu víc se usmál. „Tvou největší neřestí je sběratelství... A tohle vřeštící kuře.“ Ukázal jsem na pestrobarevného tvora příborem. „Zpíváš tisíckrát líp, než on. Ale i tak ho máš rád, že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Narazil jsem na své vlky. Z jejich chování usuzuji, že něco skrývají. Jsou tak průhlední, jako by si mysleli, že mě můžou oblbnout. Jeden z nich ke mě přijde. Lumpové... pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lijon Eljonson~ „Bratříčku, ty si to vážně představuješ jako umělec, poeta.“ "Protože také umělec jsem," zavrním tiše v odpověď, odložím rozjezený talíř, na který už nemám chuť a přitáhnu si sorbet z jakéhosi cizokrajného ovoce, který zrovna servitor přinesl. Je lehce rozpuštěný, tak, jak to mám rád. Posypu si jej zhusta kořením, které jsem předtím cpal Lionovi do čaje a chvíli si v ruce pohrávám se zdobnou, stříbrnou lžičkou, než se do něj pustím. „Nevidím problém v tom, že shromažďuješ obrazy, sochy a další věci. Musel bych stejně odsuzovat Angrona, že tak rád prolévá krev, nebo že Magnus hledá jiné cesty, než je fyzické dobytí. Každý jme nějaký, každý jsme střípek Císaře a dohromady ho tvoříme.“ "Ale ty odsuzuješ Angrona, protože prolévá krev. A nejen proto," krátce povytáhnu obočí, když se mu s úsměvem a lžičkou v koutku úst podívám do očí. Pak lžičku vytáhnu a pokračuji. "Mezi námi - já také. Bratr má zcela určitě mnohé ctnosti, ale pro mne zůstane navždy jen ..." povzdech s lehkým, shovívavým úsměvem,"barbarem. Toho nejhrubšího zrna." Nad dalšími slovy se musím pozastavit. Ne - já se netrápím tím, co o mně bratři říkají. Jejich názory na mne jsou mnohdy přízemní a pošetilé. Museli by otevřít své vnitřní oko a oddat se umění a krásnu, aby pochopili. nenutím je to dělat - ale na druhou stranu vím až moc dobře, co se o mně za mými zády šeptá. Ale fénix vnímá a poslouchá. Všechny ty drobné úšklebky, náznaky nevyřčeného. Je to, jako rozkrývat smysl básně, hledat v abstraktním obrazu smysl. Dokážu to, tak nějak ze své přirozenosti. Ano, nejsem tak přirozeně empatický a čistý, jako třeba Sanguinius a má mysl je na mnohých místech zkažená špatnými zkušenostmi, nebo blokována pocity, vjemy a vzpomínkami, od nichž se nemohu odpoutat - ale pořád jsem velmi vnímavý. Když chci. „Tvou největší neřestí je sběratelství... A tohle vřeštící kuře. Zpíváš tisíckrát líp, než on. Ale i tak ho máš rád, že?“ "Není to neřest, Lione!" odhalím v upřímném, pobaveném úsměvu řadu perlově bílých, dokonale rovných zubů. "Je to ctnost. Obojí. Ať už se jedná o umění, nebo tohoto... opravdu jsi jej nazval kuřetem?" Obratně vypreparuji z ovocné mísy jeden hrozen a dotírajícímu ptákovi jej podám. Chytí si jej do pařátku a začne zkoumat drobným, papouščím zobáčkem. "Nikdy neurážej Fénixe, Lve." Mrknu na bratra. "Je to nádherné zvíře, "táhle, zamyšleně jej pohladím po hlavičce, přes křídlo a záda, až k dlouhým, předlouhým, lesklým ocasním perutím."elegantní a vznešené. Při poledních paprscích holografického slunce se jeho peří leskne, jako živoucí zlato. A on tam sedí, klidně, ví, že jej pozoruji a vystavuje se mi na obdiv. Miluje pozornost a.... ach ano, je to ten nejhorší pěvec, jakého jsem kdy slyšel, takže asi nebude až tak úplně, jako já!" "Dostal jsem jej darem. Selim, mladičký voják z mé legie, si na jednom z připojených lidských světů všiml, že je tamní lidé chovají. Přinesl mi jej. Někteří starší to považovali za troufalost, drzost. Dost možná se jej od tohoto záměru snažili odradit. Mí nejmladší, byť je vroucně, otcovsky miluji, jako všechny své muže, se mnou z tradice netráví svůj čas, vyjma nejnutnějších momentů." Lehce popostrčím ptáčka z cesty, aby mi nezavázel a zase se vrátím ke svému dezertu. "Mi osobně tohle gesto přišlo úsměvné. Úsměvné, krásné... a také chytré. Mezi námi, myslím, že kapitán jeho tehdejší roty se mu to snažil zakázat jen proto, protože to jeho nenapadlo dřív. Selim je nejmladším členem mé osobní gardy, kterého jsem kdy měl." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Vážený bratře, vzhledem k úkolu, který na naše bedra uložil Císař, chtěl bych využít tvé moudrosti a poradit se ohledně možností volby vojevůdce. Najdeš-li si pro svého bratra trochu času, urči prosím hodinu a den případné návštěvy. Lorgar." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Vážený bratře Fulgrime, osud v podobě vůle našeho Otce nás po dlouhé době znovu přivedl na jeden svět a zanechal tváří v tvář nelehkému úkolu. Rád bych využil tvé moudrosti a přisvojil si něco tvého času a milé společnosti. Třeba, nebudeš-li vytížen, i nad pohárem vína z Colchis, jež bych vzal s sebou, s vědomím, že i tváří v tvář povinnostem lze obdivovat kouzlo a krásu okamžiku spolu s poklady tvých slavných sbírek. Prosím, nebudeš-li plně vytížen, uveď datum a hodinu. Lorgar |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Už i Lorgar se snaží o sběr informací? To ho nejspíše zklamu, ale... Když si chce pohovořit o volbě a nejspíš i o dalších věcech, proč by ne? „Ctěný bratře, nechť jsi zdráv a svěží! Jsem rád, že u mě chceš hledat moudrost, byť si jí sám nejsem vědom. Byl bych tedy rád, pokud bys přijal mé pozvání na oběd, a to dnes, v první hodinu odpoledne. S radostí zodpovím Tvé dotazy a pokusím se Ti poradit. Lion“ No, začínám se bát, že za tenhle týden zpohodlním až hanba. Je čas se dát tedy do příprav. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar Aurelian~ Můj drahý Lorgare. Velmi si cením Tvého zájmu a z celého srdce Tě ujišťuji, že si na Tebe a Tvou návštěvu čas udělám. Nestává se často, že by se sešlo tolik bratrů na jednom místě. Nemluvě o okolnostech našeho shledání. Vzhledem k tomu, že navrhuješ víno, dovolil bych si termín našeho setkání určit na večerní hodiny. Přijmi prosím tuto zprávu zároveň také, jako pozvání k večeři. Ujišťuji Tě, že osobně dohlédnu a zařídím menu tak, aby i někdo tak nadaný slovy, jako jsi ty, na chvíli ztratil řeč. Souřadnice i čas je zaslán v příloze zprávy. Jsi očekáván. S láskou, Fulgrim Fénix. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Fullgrimm~ dark future Zmlsaně odložil vajíčka se slaninou a nabídl si sorbetu z něčeho tmavomodrého, co by se dalo připodobnit borůvkám. Nejspíš. Přidal zase to cizokrajné koření, než začal dlabat. A po prvním soustu málem přestal držet pohromadě. Málem se rozplynul. „Odsuzuji Angrona za to, jakým způsobem tu krev prolévá.“ Následuje konstatování, že Angron pro mého umělecky zaměřeného bratra zůstane navždy jen nějakým obyčejným barbarem. Pokývu chápavě hlavou, nic jiného mi asi nezbyde. A dál konzumuji. „Fulgrime, omlouvám se, ale jedinými zvířaty, které dokážu ocenit, jsou šelmy, predátoři. Sokol, orel, lev, vlk, štika...“ Vyjmenuji krátce. Fulgrim kontruje tím, jak se jeho pestrobarevný kanárek pěkně leskne v zapadajících holo-oknech. Pokrčím rameny. Nejsem až takový estét. „Nikdo není dokonalý,“ mrknu na bratra s provokativním úšklebkem a odložím příbor, i vyjezenou skořápku. Ubrouskem jsem si otřel rty a napil se holé vody. Následoval příběh, jak Fulgrim ke klícce a jejímu obsahu přišel. Dojemné. Skoro. Veliké skoro. Dloubl do kanára, který zase dotčeně vřískl a vrátil se k ještě o trochu víc rozteklému sorbetu. „Zajímavý příběh, vskutku,“ zamnul jsem si bradu a zapřemýšlel, jestli mi kdo něco přinesl. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ „Nikdo není dokonalý, "Otec ano," odpovídám tiše, spíše pro sebe, ale přesto tak, aby to bylo slyšet. Pokud není vyloženě DOKONALÝ, tak k tomu má alespoň nejblíž ze všeho, co jsem kdy viděl nebo poznal. „Zajímavý příběh, vskutku,“ pokrčím rameny a pokývám hlavou. Nevím, nakolik je zajímavý a asi to nedokáži posoudit - ale já jej mám rád. Připomíná mi tu chvíli překvapení, kdy jsem svého "fénixe" dostal. Rád dostávám dárky - a dostávám je často. Ale tenhle byl.. v něčem jiný. Alespoň pro mě osobně. "Jednou mi tady lord Eidolon vtrhl tak nepatřičně, že pták uletěl chodbou ven do lodi. Myslel jsem si, že jej přetrhnu. Až mne překvapilo, jak upřímně dokáži zuřit... byť by někdo mohl říci, že se jednalo jen o nicotné zvíře." ... a kdyby mi jej tehdy osobně a s nejponíženější možnou omluvou nedonesl zpět, asi by můj lord velitel upadl v nemilost. Pak mi něco dojde a zlehka se uchechtnu. "Na to, že dokážeš ocenit šelmy všeho druhu, ale tvůj vztah s naším Vlkem moc nevypadá, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Náměstí Jeden z vlků pomalým, pružným krokem přijde k dotyčnému cizinci, aby se s ním podle všeho pozdravil. Tiše se krčím za římsou kašny a snažím se ani nahlas nedýchat. Jakmile onen muž promluví, z nejistého tušení se stane jistota. Nemůže to být nikdo jiný než primarcha Leman Russ. Nikdo jiný by nemohl k tak majestátním šelmám promluvit takovýmto tónem a stylem. Jeho hlas, ačkoliv se nese v přátelském duchu, je silný a hrubý. Nezní jako hlas obyčejného muže, smrtelníka...
|
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Ano, Otec vskutku dokonalý je. Kdo tvrdí opak, většinou končí na zemi. A pak v zemi. Aspoň co mi paměť a zkušenosti sahají. Prohrábl jsem si těch pár nesvázaných pramenů, a protáhl se. Jsem šťastně napapaný, už jen dopít skoro vychladlý čaj a z konvičky si nalít další várku. Teprve teď jsem si ho dosladil medem a rozmíchal ho v něm. Ňam. Fulgrim se skutečně rád poslouchá. A já mu to neberu, koneckonců si mě sem pozval on, tak ať mluví hlavně on. Za správného muže by totiž měly hlavně mluvit činy. „Každý je naštvaný, když přijde o něco, co je mu drahé.“ Chvilku jsem uvažoval, že bych se na polštářích natáhl. Ale Fulgrim si rýpne. „Jako kočky a psi, asi takhle bych to přirovnal. Zatímco já si v kritických situacích zachovávám chladnou hlavu, on by nejradši začal cupovat všechno zuby a rukama. Navíc jsem říkal vlci, ne psi. Russ stejně není vlk. Vždyť je zrzavý jak liška.“ (Russ=Fridrich z oprásků. A nevím, jestli to hrát, jakože už jsme se poprali, nebo nás to teprve čeká.) |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ "Navíc jsem říkal vlci, ne psi. Russ stejně není vlk. Vždyť je zrzavý jak liška.“ Podám ptákovi kostku ananasu a položím jej na polštář vedle, načež si natáhnu nohy a opřu se o zeď zády. Misku s dezertem si položím do klína - trošku se zatetelím, protože mi v první chvíli přijde studená - ale jak se říká, člověk si zvykne i na šibenici. Až na to, že já nejsem člověk... a nevím, co to přesně ta šibenice vlastně je. No - staré odkazy a rčení Terry. Co se dá dělat. "Takže se to určuje podle barvy vlasů?" Uchechnu se nakonec a natáhnu ruku, abych k Lionovi popostrčíl tác se zákusky, což doplním o tiché "dej si, jsou opravdu dobré." "V tom případě - co jsem já, bratře? Jednorožec?" |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Přede mnou stojící vlk něco zamručí. Plácnu ho přes čumák a zavrčím na něj. Chvilku se na sebe díváme, ale pak ustoupí a já jdu ke kašně. Tam je ještě druhý a zkouší se mi také motat do cesty. Přeci jen ale ustoupí. Ví, že bych jim to jen tak nenechal.
|
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Budoucnost má jednu velmi zvláštní vlastnost, bratře, není neměnná. Jakékoliv tvé rozhodnutí ji může změnit.“ Možná by se budoucnost vyvíjela i jinak, kdybychom si dnes nepromluvili. Existují věci, mezi jedním a druhým, na které nestačí ty správná slova a běžné termíny. ‚Mluvili s tebou? Po tom, co se událo na Monarchii?‘ Byl jsi bez víry, bez naděje, sražen do prachu a já ti nemohl pomoci, protože byť jsem ti to nikdy neřekl, tak se mi určitá část tvoji doktríny nelíbila. Jenže já také, proč nepřišli za mnou? Většina bratrů měla za svůj život jednu, či více chvil, kdy to vypadalo, že už to dál nepůjde, ale šlo to. Nakonec to vždycky šlo. Možná v tom byl vzorec, ovšem … Ne. O tenhle vzorec nikdo nestojí a já ještě méně. Hlavně nestojím o další hlasy v hlavě. Pokud jdou za Lorgarem, který ne tak dávno byl donucen zříci se víry. Proto nepřišli za mnou, já vidím cesty. Ty ne bratře. Položil jsem mu ruku na rameno. Teatrální gesto, ale vždycky pomáhá. Oběma zúčastněným stranám. „Budoucnost si určujeme mi sami. Můžeme se utápět v zoufalství a neříkám, že to není jednoduší, než hledat naději, jenže ve chvíli, kdy dorazíš na dno, můžeš už jenom nahoru. Říká se, že neexistuje nepřítel, který by se dokázal vzepřít moci jednotného Impéria. Bratře, víš alespoň, proti čemu stojíš, ne? Víš, kdo se plíží ve tvých vizích. Tušíš, kvůli komu se děje to, co se děje.“ Podívám se mu do očí. „A to je víc, než vím já.“ Sundal jsem z jeho ramene svou ruku. „Když jsem se vrátil z Nikaei, řekl mi jeden z archivářů mé legie …“ Poté, co pobývat v mé společnosti přestalo být životu nebezpečné. „Nezapomínej, kdo jsi. Komu jsi přísahal. Odkud jsi přišel, kam jdeš, neboť když nevíš, kam jdeš, můžeš sejít z cesty a ztratit se. Jak říkáš, musíme se zachovat moudře.“ A my dva se moudře zachováme, tomu věřím, Nikaea, Monarchie a pořád tady jsme. Nebylo těžké se od Lorgara nakazit jeho zápalem, občas to zakrývalo logický úsudek, ovšem jako by horšího nebylo. „Rád bych je viděl. Poznal protivníky, jež se ukrývají ve Warpu, a kteří mému zraku zůstávají skryti.“ Vidět to, čeho se Otec bojí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus The Red~ Cca třetí den na orbitě Ullanoru - zpráva z Císařovy Pýchy na Photep. Drahý Magnusi, jak sis jistě všiml, nebylo nám před přehlídkou dopřáno spolu prohodit o samotě pár slov. I po ní jsme se rozprchli svými směry a nebylo nám dopřáno, abychom spolu mohli hovořit. Z celého srdce si přeji to napravit. Vždyť - jak často máme tu možnost se s bratry vidět, aniž bychom byli ve válce? Přijmi, prosím, mé pozvání na Císařovu Pýchu. Byl bych velice potěšen, kdyby sis na mne, ve svém zcela určitě nabitém časovém rozvrhu, vyčlenil nějaký ten čas. Návrh času, společně se souřadnicemi pozice zasílám v příloze této zprávy. S láskou a v očekávání Tvé návštěvy, Fulgrim Fénix. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Fulgrim~ Fulgrim dál krmí toho svého... Kanárka. Vždycky jsem si myslel, že zpěváčci jdou hlavně po zrní, občas nějaké to jabko... A někteří maso. Třeba jestřábi. Krom těch hromových, ti jedou na trochu jinej pohon. Fulgrim se opře o zeď, a já teď trošku lituji, že za sebou nějakou taky nemám. Nu což. Prohodím nohy v tureckém sedu a narovnám se. Páteř tiše zalupala, já si úlevně oddechl. Ne, že by mě záda trápila, ale vždycky po tomhle následuje jakési... Uvolnění v nich. Když už jsme u těch rčení, tak zvědavost zabila kočku. Na druhou stranu se má zkusit všechno. A dezert se vždycky vleze. Opatrně jsem vzal malý talířek s jedním z koláčků. Nebo spíš dortíků. Chvilku jsem ho zkoumal, než jsem sundal provázek a mašli. Být Fulgrimovým kuchařem je buď za odměnu, nebo za trest. „No dobrá, kvůli barvě vlasů a vousů nejspíš ne, ale...“ Uzmul jsem ze zákusku marcipánovou růži a dal si ji do pusy, když mi skočil do řeči. Záhadně jsem se usmál. „Bratříčku, asi se budeš divit, ale vycpaného jednorožce mám. Není ale bílý jako tvé vlasy. Je černý jak noc a oči mu rudě žhnuly, jako by v nich měl řeřavé uhlíky. Z nozder mu šel dým a kam vstoupil, tam za ním zůstávaly vypálené otisky kopyt.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ Sleduji Liona, jak zkoumá dortíček a neskrývám takový ten výraz "vím, že to je úplně úžasné a jsem na sebe hrdý, protože mám ty nejlepší kuchaře, taky jsem si s jejich výběrem dal záležet!" Sám pak lžičkou naruším další složitý sirupový obrazec na "hladině" sorbetu. „Bratříčku, asi se budeš divit, ale vycpaného jednorožce mám. Není ale bílý jako tvé vlasy. Je černý jak noc a oči mu rudě žhnuly, jako by v nich měl řeřavé uhlíky. Z nozder mu šel dým a kam vstoupil, tam za ním zůstávaly vypálené otisky kopyt. Lehce se zamračím a odložím prázdnou misku. "Pak to, bratře, nebyl jednorožec, ale nějaká genetická modifikace koně. A nebo si ze mě utahuješ," zabručím tiše a vezmu si sklenici ovocné šťávy. Zamyšleně si bratra prohlížím, zatímco si strkám do úst třešíňku shora - a pak, jakoby mimochodem, dodám "Zase." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro cca o tři hodiny později z Photepu na Císařovu pýchu Astartes seděl bez zbroje ve svém pohodlném křesle a dělal přesně ty věci, které byste od příslušníka Tisíce synů čekali, četl knihu. Jednalo se o pověstí a báje jednoho malého, skoro zapomenutého světa, jenž vynikal svou geniální filozofií a vínem. Množstvím dobrého vína. Objevili jej už docela dávno, v době, kdy galaxie ještě dávala nějaký smysl. Báje, kterou zrovna studoval, se týkala jakési mnoha chapadlaté stvůry se zrcadlovou kůži, která sídlí hlubok v mořích a čeká na svoji příležitost. Už při podrobném nedávném zkoumání zjistil, že ono moře je pravděpodobně Warp. Jeden z astropatů si vyžádal vstup, neboť nesl důležitou zprávu pro Magnuse, ovšem primarcha na lodi v tuto chvíli nebyl, nebylo jasné, kdy se vrátí, takže zprávu přebral jeden z jeho velitelů. Astartes ani nezvedl hlavu od knihy, pouze převzal zprávu a studoval dál onu knihu. Ta kapitola byla příliš zajímavá, než aby jeji čtení přerušil. Pod vou hodinách zavřel knihu a podíval se na zprávu. „Fulgrim? Primarcha Císařových dětí? Co ten může chtít?“ Na Císařovy děti měl velmi dobré vzpomínky, oni na něj též. „Áha.“ Následovala půl minutka, během níž si tento astartes urovnával, kde se zrovna pohybuje jeho primarcha. Lorde Fulgrime, Fénixi a ctěný primarcho Císařových dětí, Váš bratr, lord Magnus je v tuto chvíli na návštěvě na Zlatém orlovi a následně na to je již pozván na Stín Císaře. Pro vaše setkání navrhuji zítřejší den, neboť si jsem jistý, že jakmile se vrátí z této návštěvy, bude velmi znaven. S pozdraven a přáním příjemného dne, kapitán 3. Společenství a Magister Templi kultu Pavoni, Hathor Maat. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Corvus Corax. Bratr, který hlasoval na Nikaei proti mně. Ale musíme odpouštět, už proto, že toto je jeho území a já jsem zde hostem. „Pravda, jsou rozumnější místa.“ Vydal jsem se do útrob lodi po jeho boku. „Děkuji bratře, rád si nechám něco přinést, čas, kdy jsem naposledy něco jedl, začíná spadat do pravomocí kalendáře.“ Vybral jsem si židli, nad kterou byli hvězdy, které mi nejvíce připomínali segment, kde je můj domov. „Mohlo by to být horší.“ Pronesu zvolna. Vždycky to může být horší. „Co ty a tvá legie a dny, co budou nadcházet, teď, poté co náš Otec odstoupí a vrátí se na Terru?“ Jeho slova jsem měl ještě docela čerstvě v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Po návratu od svého bratra jsem si šel odpočinout, jaké bylo mé zjištění, že mě za několik hodin čeká další návštěva, platba za to, že si nechcete nikoho pustit na svou loď. Pro návštěvu svého bratra jsem zvolil zlato-rudo-modré roucho, nebyl jsem z těch, co na návštěvy chodí v power armoru, výjimku tvoří návštěvy Císaře, ale o tom jindy. Ohlásil jsem svůj příjezd s asi hodinovým předstihem na Fulgrimovu loď a byl jsem přesný. Požadování dokonalosti může být někdy velmi, velmi tuhým soupeřem. Psychicky jsem se připravil na to, co příjde. Na Fulgrima. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus Rudý - tedy dosti nepřímo... a protože určitě chcete v postu pičuse Édu, bude tam i Éda!~ Umělé, teple žluté světlo zalévá rozlehlou místnost, lemovanou změnšeninou antického sloupoví. Mezi některými ze sloupů je umně malovaná freska, popřípadě zlatě vyšívaný prapor legie. Zdá se, že i v rozmístění a střídání fresek je... určitý systém. Stejně tak, jako do interiéru dokonale zapadá několik vhodně rozmístěných, anticky vypadajících soch z bílého mramoru. Jemně tesaná roucha jim padají přes bosá, kamenná chodidla na leštěnou podlahu ze světlého kamene, pokrytou na několika místech vysokým, plyšovým kobercem. Naproti zdobným vchodovým dveřím se pak nachází cosi, co by s trochou fantazie mohl být gauč. Nebo postel. Každopádně, ať už je to cokoli, je to plné polštářů. A mezi nimi, v samotném středu, ležím já. Zasněný pohled, upřený kamsi na strop, jako bych tam, zatímco naslouhám tiché hudbě, která místností zní, viděl. Přes sebe mám nonšalantně přehozeno jen velké plátno ze světle fialového hedvábí, malovaného zlatou barvou. A proč? No protože kousek ode mne sedí na židličce malíř a překresluje si mne tak, jak ležím, na plátno, aby pak podle tohoto obrazu mohl vymalovat novou fresku. Mou. Vlastní. Zprvu mi to přišlo jako dosti špatný nápad, přeci jen - kdo má fresky sebe sama? Ale čím déle jsem nad tím uvažoval... řekněme, že nakonec jsem nebyl proti. prostě ji jen nebudu dávat někde, kde na ni uvidí příliš mnoho cizích očí. Protože spousta mých milovaných bratrů jsou prostě a jednoduše přízemní barbaři... a určitě by neocenili, jak vysoce umělecké tohle dílo bude. "Kdybyste mohl trošku natočit hlavu..." "Ach, ale jistě," Podložím si ji rukou - a umělec zhodnotí, že je to možná ještě o něco lepší, takže začne šile překreslovat. Mám je rád. Můžou se pro mne roztrhat a. "Můj pane, přišla vám odpověď z Photepu," vstoupí do místnosti můj lord velitel. "Výborně Eidolone. Čti. Jsem zaneprázdněn." Jsem rád takhle.. zaneprazdňován. Zvláště, když neválčím. A vzhledem k tomu, že se Eidolon moc netváří, tak asi zprávy nebudou moc dobré. "No? Tak na co čekáš?" "Prosím ctěný primarcho, tu hlavu zpátky doleva... jinak to nedokreslím." S povzdechem se od svého komandéra zase otočím zpátky. A dál už poslouchám jen... hm - odmítnutí? Buď proklet, Coraxi, pomyslím si s jemným úsměvem na tváři, který dává tušit, že to nemyslím zrovna upřímně. Prve mi tady vtrhneš, jako velká voda, pak odmítneš mé pohoštění - a nakonec mi ještě sebereš Magnuse před nosem? Myslím, že si o tomhle příště, až se setkáme, určitě promluvíme. "Takže, Eidolone - vzkaž astropatům že - diktuji..." Den poté - přílet Magnuse Rudého Dát mi vědět pouhou hodinu před příletem samozřejmě hraničí téměř s mučením. Naštěstí jsem o návštěvě Magnuse věděl již od předchozího dne, takže jsem se mohl důkladně připravit předem... a tak mi hodina stačí. Upřímně, když přijde na nutnost boje, dokáži se připravit velmi rychle - ale rodinná shledání... to bylo vždycky něco jiného. Vždyť za hodinu bych snad nestihl ani se pořádně vykoupat! Nehledě na to, že Magnus zjevně nemá zrovna ponětí, jak dlouho se připravuje jídlo, pokud má vypadat k světu. Takže... díky za to, že včera nemohl. Už příletový hangár, kde čekám se svými osobními strážci, (oni jsou narozdíl ode mne ve zbrojích, byť nemají přilby,) je vymalován freskami; byť o dost jednoduššími, než jsou ty, které se nacházejí hlouběji. Mohutné, hydraulické dvoukřídlé dveře, vedoucí dál do lodi, pak zdobí obrovský emblém dvouhlavé orlice. Jsem evidentně velmi hrdý na to, že mi otec dovolil užívat svůj znak a nosit jej na hrudi. Vlastně to každý dost dobře ví, netřeba to opakovat. Přesto to tak nějak dělám. Na sobě mám dlouhou, těžkou róbu z bílo zlatého brokátu s floralovým vzorem, kterou táhnu dobrých pár metrů za sebou po zemi. Vlasy mám, jak vidno, čerstvě přečesané, stažené na temeni do drdolu, který by se dal nazvat jednoduchým, nebýt faktu, že jej zdobí několik obotaných platinových řetízků, z nichž mi některé padají na záda. Mezi jednotlivými očky řetězu se pak třpytí drobné ametysty, ladící mi k očím. Těmi je zdobená také úzká, zlatá obručka v mých vlasech. Jemně řezanou, až androgynní tvář mi pak lemují dva pečlivě vybrané prameny bílých vlasů. "Magnusi, tak rád tě vidím," Ano, vypadám pořád stejně. Jsem krásný, zkažený, možná trošku dekadentní. Se zasněným úsměvem na rtech a lehce přivřenýma očima. Vycházím bratru vstříc a objímám jej. "Už jsem zapomněl, jak jsi veliký," uchechtnu se. Samozřejmě, že je to pitomost, protože jsem jej viděl před pár dny. Ale znáte to. Takové ty typické věci, které se prostě říkají. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Svým způsobem se mi strašně uleví, když i Magnus potvrdí mou víru v to, že budoucnost není striktně daná. Rozhodně to patří k těm málo věcem, které potřebuji i takřka polobůh, nebo nově polospasitel lidstva? To není podstatné, podstatné je, že máme nepřítele, máme vědomí jeho existence a nově mám problém s tím, že je chce Magnus vidět a to dřív, než zpalane vesmír v dost možná poslední bitvě. Svým chtě nechtě se pak musím usmát, nad gestem ruky na rameni, které mi v podstatě oplatil můj bratr. Před pár minutami jsem mu pomáhal hledat alternativy a teď mi oplácí stejnou mincí! Ironie? Ne, jen důkaz faktu, že společně dokážeme změnit hvězdy a budou-li hořet, udupeme ten žár a na popelu postavíme nové impérium, bude-li to třeba! "Nežádáš jednoduchou věc." Chvilku rozmýšlím nad jeho slovy. Znát nepřítele? Vidět? Mohlo by to leckoho zlomit, na nějaký čas to zlomilo i mě! Na druhou stranu, je to Magnus a pak, pokud bych nemohl věřit jemu, že to zvládne, že to znovu zvládnu čelit všem těm strašlivostem jejich moci, tak komu? Možná Císaři? Císař sice chrání, ale své bitvy si musíme vybojovat sami. "Ale dobrá, pokusím se je znovu najít, abys mohl hledět do propasti a cítit, jaké to je, když se ona dívá na tebe. Po Ulanoru, jakmile to bude možné." S trochou dobré vůle a hrubé síly to půjde. Už teď mám jasno, že vyšlu Khora, aby prohledával vesmír, hledal stopy a jednu po druhé budu bašty těch zel ničit a pátrat po jejich slabinách a praktikách, aby je mohl nalézt a čelit jim. Je moudrý, dovedl mi velmi pomoci v pátrání a zajisté tomu tak bude nadále. "Když mluvíš o warpu, ocenil bych bratře, nějaké tvé poznámky nebo spisy o něm. Mluvils o ochranách a znameních a já věřím, že by to mohlo pomoci i jiným světům, vlastně mě napadá, že když je Prospero perlou vesmíru, proč galaxii neobohatíš o celý náhrdelník? Je více světů hojných na psykery a ty bys pro ně byl lepší vůdce, ochránce a správce než bych já kdy mohl a ať by budoucnost připravila cokoliv, moudrost a duch Prospera by bezpečně dlel na více místech." Dodám svým způsobem snad i možnost, jak se pojistit proti jedné z těch odporných vizí. Russ proti Magnusovi, bratr s bratrem... tomu bude třeba zabránit. Nějak. "Hodlám o tom mluvit s císařem a pak, kteří bratři by mohli být otevřeni tomuto varování?" Nemáme všichni mezi s sebou stejné vztahy a já bych mohl třeba někoho opomenout, nebo se mylně domnívat, že by mohl být vůči mým slovům hluchý. "A hlavně, kdo všechno myslíš, že by nám naslouchal i z postu vojevůdce?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro S láskou... Věřím, že existují jen dva bratři, kteří by se takto oháněli city a ještě bych jim věřil, že to tak míní od srdce. Jen Fulgrim a Sanquinius. Musím uznat, že když kráčím k jeho lodi, stále se musím tomu trochu smát a pak, kdo by čekal, že válečník by ocenil něco takového? Když jsem u toho smíchu, pak musím chtě nechtě uvažovat nad tím, jestli zvolil večeři jen proto, aby to přes den všechno stihl. Dokonalost si žádá čas a umím si představit, že by donutil všechny členy své lodě - astartes nevyjímaje - popadnou prachovky, utěrky a leštěnky, jen proto, aby každému příchozímu vytřel zrak. Co hůř, úplně vidím, s jakou ochotou a vervou by to pro něj udělali! Nic méně nekráčím k jeho lodi se svou osobní stráží proto, abychom zjistili, kam sahá oddanost našich legií. Ostatně ta moje by se na povel "skočte" rozdělila rovněž na dvě půle, z nichž jedna by se ptala "kam" a druhá "jak vysoko". Zkrátka a dobře věřím ná a my jejich důvěru musíme oplatit řádným vedením. Zvláště teď a s vědomím toho, co jsem viděl... K lodi dorazím se svým doprovodem, jež má společného s vojenskou ostrahou jen málo. Mí Nositelé nemají zbrojí a až na jediného nemají ani zbraně. Tím jediným je Crudelis, nadějný válečník s výtečnou bojovou zdatností, jež by si přál cvičný souboj s nějakým z Fulgrimových šampionů. Ostatně věřím, že mu Fulgrim vyhoví. Jednak se rád chlubí bojovou zdatností svých válečníků a já bych docela rád věděl, jak na tom bojově jsme a pak... myslím, že rysy jež nosí shledá pohlednými. A on má pro krásu zkrátka slabost. Já sám jsem pak oděn v prosté černé kutně na níž jsou bílou nití vyšity symboly a obrazce z Colchis. Přísahy a sliby, jež jsem se zavázal složit a dodržet a které jsem jsem vlastní rukou na tento kus oděvu vyšil. Byť to pro mě místy bylo peklo, neboť tato činnost vyžaduje trochu jiných kvalit a je o něco těžší, než jsem původně čekal. "Lorgar Aurelian, srdečně zdravím a žádám o povolení vstupu na palubu." Ohlásím se večer v domluvený čas. Pravda, trochu stroze, ale zase netuším, kdo je na palubu. A takové "ahoj brácho" by nebožákům na můstku mohlo docela zamotat hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Setkání s primarchou Pokorně stojím před samotným primarchou, z počátku nenacházím odvahu podívat se mu do očí. Pohlédla jsem nanejvýš na jeho rozložitou hruď, která je v úrovni mých očí. Leman se tyčí do mohutné výšky, je jako socha z kamene vytesaná v nadživotní velikosti. Je tak mohutný a vysoký. Adeptus Astartes jsem viděla již dříve. I oni jsou proti mužům a gardistům mnohem vyšší, rozložitější... silnější. Ale Leman... Leman převyšuje bezesporu i astarty. Posvátná bázeň, kterou každý člověk musí cítit, stane-li před ním, však není dána jen jeho fyzickou podobou. Vyzařuje kolem sebe určitou auru síly a moci. Sotva se jen mohu domýšlet, kolika boji prošel... Na kolika planetách a světech válčil ve jménu Císaře. Cítím jeho pohled na sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Moudrosti si nejsem vědom... Skromnost tam, kde by každý očekával pýchu? Jedno je jisté, Lion je schopen pro vítězství nebo získání výhody udělat cokoliv, jak se zrcadlí v jeho tažení. To si myslím, že jej činí mnohem moudřejším než některé přímější bratry. Vpravdě musím uznat, že když vyrážím za Lionem, jsem krapet nesvůj. Přeci jen je to v prvé řadě, alespoň dle mého mínění, válečník a já, já jím každým coulem nejsem. I proto jsem se rozhodl, že nemá smysl brát s sebou zbraně a zbroje, takže spolu se svým doprovodem kráčím k jeho lodi v prostém oděvu. Jediné výjimky tvoří Crudelis, můj šampion, jež doufá v souboj s některým z Andělů a pak já. Má odědní tvoří černá kutna, co se odlišuje jen tím, že má bílou nití vyšité symboly z mé rodné Colchis. Jsou to přísahy, jež se zavázal složit i vyplnit a niti jsem svou vůli vnutil osobně. Bylo to peklo, byl to boj hlavně proto,že šití si žádá jiných kvalit a vůbec to bylo složitější, než jsem čekal! "Lorgar Aurelian, srdečně zdraví a žádá o povolení vstupu na palubu." Řádně se ohlásím s vědomím, že netuším, kdo je na můstku a pro mnohé lidské vojáky či personál by prosté "Čau brácho, kde se flákáš, mám už docela hlad" docela zmatečné. On taky Lion není zrovna jedináček. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Mé srdečné pozdravy, bratře Sanquinie, Císař na naše bedra vložil nelehkou váhu odpovědnosti a rád vyhledal tvou moudrost, i příjemnou společnost vnášející svěží vánek dobré nálady mezi jinak leckdy rozhádané bratry. Nebudeš-li povinnostmi příliš vytížen, prosím urči čas a místo případného setkání, neb bude mi ctí ti vyjít vstříc. Tvůj bratr Lorgar |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Fulgrim~ Můj výraz během studie dortíčku spíš vypadal, jako bych řešil hlavolam, aneb „jak se do toho sakra leze?!“ Nakonec jsem takticky začal shora a dopracoval se i k tomu, že onen minule zmíněný provázek a stužka jsou nejedlé. Proč tam tedy jsou? Jejich funkčnost je nulová. Fulgrim se pyšně dul, než se opět začal věnovat tající ovocné dřeni. Až teď mi došlo, že skoro vše, co jsem tu jedl a pil, bylo buď fialové, nebo se to k fialové hodilo. Fulgrime, možná to už přeháníš. A než jsem dopověděl o tom vycpaném koni s rohem, už měl dřeň snědenou a prázdnou misku odkládal na stůl. Mračil se, nevěřil. „Bratře, genetika a věda naší doby jsou sice mocné čarodějky, ale tohle rozhodně modifikace koně nebyla.“ Zamračil jsem se stejně jako on, nelíbilo se mi, že mě označuje za nějakého bajkaře, který ho tahá za nos. „Věř si tedy čemu chceš,“ pokrčil jsem rameny a chvíli ho mlčky pozoroval. Teatrálně se krmil a napájel, předváděl se stejně jako ten jeho opeřený mazlíček, který svým hláskem trhal ušní bubínky. Ušklíbl jsem se a zavrtěl lehce hlavou. Snad jako bych nemohl uvěřit, že jsme bratři a zároveň synové jedné a téže osoby. „Mám pocit, že můj čas se nachýlil. Pokud tedy nemáš dalších otázek či žádostí, rád bych se vrátil ku svým synům a bratřím. Rád jsem tě viděl a rád jsem ochutnal po dlouhé době tvou kuchyni.“ Pomalu jsem vstal, spojil ruce dlaněmi a vděčně se uklonil. Už tedy zbývalo jen se obout a zase spletitými uličkami vyrazit v jeho skvostném doprovodu opačnou cestou, než jsme přišli. Hangár byl stejně zdobený až příliš. Aspoň tedy na mé zvyklosti. „Ještě jednou děkuji za pozvání, a že jsi královsky pohostil nejen mne, ale i mé muže.“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Stisknu tlačítko v opěradle. „ Doneste nějaké jídlo a pití pro mého bratra.“ Za okamžik vejde několik členů posádky, kteří nesou několik táců s jídle a láhev vína s dvěma nádobami. Postaví je na stůl před nás a já jim posunkem poděkuji a pošlu pryč. „ Pokud bys chtěl něco konkrétního v opěradle po tvé pravici je komunikátor, který tě spojí s obsluhou.“ Už neřeknu na co je sklopný panel v levém opěradle. Nad otázkou co já a mí podřízení pokrčím rameny. „ Ještě přesně nevím. Přesněji jsem se ještě nerozhodl, nejsem si jistý zda neprovedu nějaké změny ve struktuře mé legie. Také přemýšlím, že poskytnu pár svých vojáků a lodí buď Perturabovi nebo Fulgrimovi jako odporu, ale spíš Fulgrimovi, on se možná chystá rozjet jeden projekt a bude možná potřebovat hlavně lodě a podpůrné jednotky. Pak se usměji. „ Co ty bratře? Jak se daří tobě?“ Začínám obtížnější část konverzace. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar Aurelian~ Protokol proběhne bez průtahů, nebo problémů. Však bratr Lorgar je očekáván už nějakou dobu, o tom, že přijede, se všeobecně ví. I tak by, v mírové oblasti, jako je tato, neměla imperiální loď problém přistát mi na palubě - i neohlášená. Na druhou stranu, já si na etiketu vždy potrpěl, takže je jen dobře, že bratr zachovává zásady slušného chování a ohlašuje svůj přílet. Odebírám se směrem do hangáru, společně se svou osobní stráží, hned poté, co zjistím, že se blíží a bude přistávat. Díky tomu by se dalo říci, že na bratra, ve chvíli, kdy ze své lodi vystoupí, již u východu z hangáru čekám. "Tudy pane,"uctivě jej uvádí personál a vyvádí mezi zaparkovanými loděmi jeho i jeho osobní.... hm... jsou to vůbec ochránci? ... jeho doprovod na místo setkání. Už příletový hangár, kde čekám se svými osobními strážci, čtyřmi muži, oděných do tradičních zbrojí, s helmami způsobně u pasu, odhalujíc tak své čisté, jemné tváře, je vymalován freskami; byť o dost jednoduššími, než jsou ty, které se nacházejí hlouběji. Zlatavé žebroví stropu a pestré barvy. Mohutné, hydraulické dvoukřídlé dveře, vedoucí dál do lodi, pak zdobí obrovský emblém dvouhlavé orlice. Jsem evidentně velmi hrdý na to, že mi otec dovolil užívat svůj znak a nosit jej na hrudi. Vlastně to každý dost dobře ví, netřeba to opakovat. Přesto to tak nějak dělám. Jak se zdá, své těžké róby, které jsem nosil posledních několik dní, jsem pro dnešek odložil. Na sobě mám hedvábnou košili, která plynule přechází z krémově broskvové barvy na ramenou do modrých tónů, a světle modrý plášť se stojacím límečkem, bez rukávů, sepnutý na hrudi jedinou, zlatou sponou. Vše doplňují bílé kalhoty a boty v barvě košile - pokud to tedy, vzhledem k delšímu střihu, vůbec košile je. Vlasy mám pečlivě rozčesané a rozpuštěné, nezdobené ani jednou sponou, obručí či řetízkem. Dnes jsem evidentně vsadil na něco, co já sám nazývám "jednoduchostí" a "prostou elegancí." "Lorgare, vítej," na smyslných, jemně řezaných rtech, které by mi mohla závidět kdejaká žena, se zformuje jemný úsměv. Přistupuji k bratru blíž a s jakousi bezprostřední srdečností, která je mi, alespoň v jednání s bratry (protože kdo mě někdy viděl jednat s kýmkoli, koho nepovažuji za sobě rovného, ten ví, že tohle není výsada všech) jej krátce a energicky objímám. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ „Mám pocit, že můj čas se nachýlil. Pokud tedy nemáš dalších otázek či žádostí, rád bych se vrátil ku svým synům a bratřím. Rád jsem tě viděl a rád jsem ochutnal po dlouhé době tvou kuchyni.“ Ah? Jsem jediný, komu to po tom jeho "Tak si věř, čemu chceš," přijde uražené? Zatvářím se zmateně. Přes jemnou, klidnou tvář přelétne stín pochyb - nebo možná výčitek. Vyčítám sám sobě, že jsem se dost možná choval příliš teatrálně. Že jsem jej svou poznámkou popudil. Přeci jen - i když jsme bratři, zase tak blízcí si nejsme - a já na to na malou chvilku dost možná zapomněl. Nechtěl jsem se jej dotknout! To poslední, co potřebuji, je poštvat jednoho z bratrů proti sobě, nebo jej popudit něčím, co jsem tak nemyslel. "Bratře, urazil jsem tě?" Zvedám se také, což se neobejde bez jistých problémů, díky abnormální délce fialové róby. Takže to dost možná nevypadá tak elegantně a nenuceně, jak bych chtěl. "Omlouvám se, neměl jsem v úmyslu se tě dotknout." Ano - i přes jeho formálnost a úklonu a vše okolo... mám takový špatný pocit. Možná za to může jen načasování jeho odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Miss Cruciáta~ "Jako vždy je radostí tě vidět, Fulgrime." Vřelé přivítání, vřelá slova, co si přát víc? Snad jen se můžu těšit na ty okamžiky, až někteří ze členů mé skutečně jen protokolárně nezbytně nutné čestné stráže, budou jak u vytržení z divů, které dozajista uvnitř Fulgrim ukrývá. Věřím, že případný obdiv pak potěší a udělá radost nejen mě. "Zdá se mi to, nebo dovedeš vymyslet tolik zajímavých a překvapivých variací odívání, jako je v galaxii hvězd?" Chtě nechtě se musím pobaveně usmát. Mám pocit, že i kdybych přinesl pravdu stovce světů, viděl miliony oděvů, stejně bych byl zase překvapený tím, co při nějaké příští příležitosti vymyslí. Začínám uvažovat, jestli třeba můj přístup není obzvláště omezený a mnozí bratři zkrátka s vědomím, že těch možností je TOLIK nosí raději zbroj z obav ztráty příčetnosti! Inu, asi mohu děkovat Císaři, že mi stačí čistá kutna a není-li zbytí, pak zbroj. Černá, u které je hned jasná barva, narozdíl od některých kusů, které na něm mohu vidět! |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Fulgrim~ Začal se tvářit tak nějak všelijak. Hlavně asi pochybovačně, myslí si asi, že mě urazil. No, na to by se musel snažit mnohem mnohem víc. Ale na tohle je hlavní přeborník Russ, tomu stačí většinou jen otevřít hubu a už bych mu jednu natáhl. Na druhou stranu, nejspíš se s ním nemáme tolik rádi jen kvůli tomu, že jsme si tak moc podobní. „Bratře, urazil jsem tě?“ Prudce se zvedl, až málem zase upadl. „Notak, opatrně, opatrně.“ Natáhl jsem k Fulgrimovi ruku, aby se případně stačil chytit. „Ne, neurazil, neboj se,“ usmál jsem se vlídně. „Nemíním se s tebou hádat. Pokud nevěříš, tak tě rád někdy uvidím na lodi u sebe a toho jednorožce ti ukážu.“ Dál jsem se usmíval. „Mimochodem, tady máš drobek,“ ukázal jsem na jeho hruď, kde se údajně kousek jídla měl vyskytovat. Jakmile se podíval, zespod jsem ho cvrnkl do nosu a od srdce jsem se zasmál. „Promiń, ale nemohl jsem si pomoct,“ položil jsem mu ruku na rameno, jen abych ho po něm poplácal. „V pořádku? Promiň, ale musím vyřídit nějaké administrativní věci. Nuže... Můžeme?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar Aurelian~ "Zdá se mi to, nebo dovedeš vymyslet tolik zajímavých a překvapivých variací odívání, jako je v galaxii hvězd?" Vyvolá to na mé tváři úsměv. Je to vlastně první hlasitá reakce na oděv, které se mi od bratrů, kteří mne sem přišli navštívit, dostalo. Corax a Lion jaksi... no, asi je to moc nezajímalo. Navíc mi neušlo, jak Lion sledoval konec mojí dlouhé róby, který jsem za sebou táhnul. Takovým tím pohledem "to si tady tím zametá?" popřípadě "jaký to má smysl?" Tohle je samozřejmě něco jiného! "Ach, můj oděv?" Podívám se na něj, jako bych si jej teprve teď vlastně všiml, nebo jej viděl prvně. "Co se tohoto týče, tak si je nenavrhuji sám, bratře. Tedy," uchechtnu se. Válečníkům bych to nepřiznal - ale Lorgarovi? "Tedy VĚTŠINU z nich." Plavným pohybem dlaně si uhladím hebký, svrchní kabátek modré barvy. "Pracuje pro mne jedna velmi nadaná mladá dáma, která se o můj šatník stará, za pomocí několika servitorů." A jednu mám také na péči o vlasy, když to potřebuji. Šperky si ve většině případů kovám sám. Je to o dost jemnější práce, než to, čím se zabývá Ferrus - ale mi to vyhovuje. Navíc u toho není tolik špíny a hnusu. "Vzkážu jí od tebe kompliment. Určitě si jej bude velmi cenit." Pohled mi sklouzne na oděv bratra. "Původně jsem uvažoval o jedné ze svých vyšívaných rób, ale dobře, že jsem to neudělal. Ještě bys mne zahanbil." Zkoumavě přejedu dvěma prsty po rukávu jeho vyšívaného černého roucha. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Zahanbil? Tebe?" Začnu se opět smát. "Jestli se něco vyrovná tvému vkusu, tak jedině smysl pro humor." A chvilku mi trvá, než se vzpamatuji. Ostatně sám dobře vím, jak daleké je to opravdovým skvostům mistrů svého řemesla, natož bratra s čistou láskou k perfekcionismu. "Jsi příliš laskavý, Fulgrime." Klid se mi alespoň trochu vrací. "Věř mi, to se snáze přiblížím tvému šermířskému umění než citu pro eleganci!" Vzhledem k tomu, že bojuji s palcátem mu asi dojde, jak daleká cesta by to pro mě byla! Ostatně já ten palcát nemám jen tak pro nic za nic, ale hezky se ovládá a je s tím poměrně jednoduché někomu vtlouct rozum do hlavy. Je to můj poslední pádný argument! "Ne, bratře, jestli je věc, ve které bych tě zahanbit dovedl, musel bys ji hledat jinde." Přátelsky mrknu. "Třeba ve slovní kopané - tam by mohl mít Nositel Slova navrch." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lorgar~ Crudelis má smůlu, bojovat se nebude. Jediná místnost, která bude pošpiněna krví, je a navždy bude jen a pouze kuchyně. Základ každé domácnosti. A základ každého dobrého jídla. U mě sice nenajdete zdobené dortíčky, jako mi ráno naservíroval Fulgrim. Ale takové pečené sele, uzený losos... Vybrané lahůdky rytířských kulatých stolů. Ne, nepřevlékal jsem se, zůstal jsem ve skromné šedé kutně. V něčem podobném určitě přijede i Lorgar. Ušklíbl jsem se, k pasu si jako obvykle připásal svůj meč. Ne, že bych měl snad s Lorgarem bojovat, ale Fulgrim se taky věčně zdobí orlicemi. „Lorgar Aurelian, srdečně zdraví a žádá o povolení vstupu na palubu.“ Ne, já na můstku nestojím. Společně se svými dvěma strážci, které jsem od rána vyměnil, čekám na svého bratra v hangáru. „Povolení uděleno.“ Ozval se stroze jeden z Andělů, pilot to mohl vzít na přistání. Stál jsem tam jako socha nějakého bojového kněze, ruce spojené v širokých rukávech. Váhu jsem rovnoměrně rozkládal na obě nohy v mírně rozkročeném postoji. Vlasy jsem měl ale rozvázané, koženou šňůrku jsem si už předtím ovázal kolem levého zápěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El'Johnson~ Jeho ruku chytám v zásadě až automaticky. Je to takový ten reflex, kdy vám ji někdo podá, tak po ní hrábnete, ať už se potřebujete chytit, nebo ne. Hned ji ale zase pustím a s lehce nakrčeným obočím si róbu uhladím. Bylo to uspěchané, hloupé, nemotorné... a asi bych vymyslel i mnoho jiných přídavných jmen, ale rozhodně ne perfektní. Tak či onak mne ujišťuje, že uražený není, takže mohu být klidný. Na výzvu, že se můžu stavit jednorožce obdivovat, jen přikývnu, jako že to beru na vědomí. Ostatně - pokud mi vyjde do konce týdne čas... dost možná bych se podívat zašel. Ony i vycpaniny jsou svým způsobem umělecká díla... navíc, kdy jindy budu mít šanci zahlédnout něco takového? „Mimochodem, tady máš drobek,“ "Hm?" Skloním hlavu, abych se podíval, kam ukazuje - a jsem prstem zespodu cvrnknut do nosu. Lione, to snad...! Nadechnu se, abych něco řekl. Dal najevo své překvapení - dost možná i popuzené. Přeci jen - jsem dospělý muž a nemůže mne takhle... „Promiń, ale nemohl jsem si pomoct,“ ...dehonestovat. Zase vydechnu a s udiveným úsměvem zavrtím hlavou, když mi plácá po rameni. "Můžeme?“ "Jistě, doprovodím tě." Před odchodem ještě vrhnu poslední pohled na ptáka, který se dal, bez dozoru, do rabování ovoce na stole a vezmu do ruky datatablet, stejně, jako při příchodu. Cestou z místnosti na něm pořád ještě něco klepu a zasílám. "Tví muži se s námi setkají v hlavní, spojovací chodbě." Opětně se děje to samé, akorát, jakoby naopak. Minule se cestou výzdoba každou chodbou stupňovala, tentokrát ji, jak se blížíme k vojensky využívaným prostorám, ubývá. Vojáci Lva se k nám doopravdy tak ve tří čtvrtinách cesty připojí, následováni mými muži. "Bylo mi ctí tě hostit, bratře," oznámím téměř obřadně a zase stejně formálně, jako když přijel. "Doufám, že se naše cesty znovu střetnou co nejdříve." Co se neformálních formalit... nebo formálních neformalit? .... týče, znovu Lva krátce obejmu. "Šťastný let." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar Aurelian - A PIŠTE TADY TY JMÉNA, KOMU TO POSÍLÁTE, PROTOŽE JÁ SI TO CHCI JEDNOU V KRONICE ZPĚTNĚ PŘEČÍST A KRONIKA JE ZESRANÁ, NEVYPISUJE TO A NIKDY NEZJISTÍME, PRO KOHO BYLO CO! Děláte, jako byste to tam nikdy neviděli, ten bordel. Kurva už. Chci to perfektní! Čitelné a tak! LORGAREEEEE! ~ "Jsi příliš laskavý, Fulgrime." To dost možná ani ne, byť se snažím. Spíše chápu myšlenku výměny komplimentů. Navíc, pokud něco dokáži ocenit, je to poctivá ruční práce. Jistě, má své nedokonalosti - jako ostatně téměř vše. Ty se dají odstranit připuštěním si vlastních chyb a touhou se zdokonalit. Tím, že se nespokojíme s tím, co už máme či dokážeme. Ta výšivka musela zabrat hodně času... a žádný stroj Impéria by nedokázal napodobit tu originalitu, jakou šití jehlou, nití a vlastní rukou poskytne. Ale o tom až jindy. "Věř mi, to se snáze přiblížím tvému šermířskému umění než citu pro eleganci!" Nutno říci, že při téhle poznámce to v mé gardě popuzeně zašumí. A ozve se nejedno tiché zalapání po dechu. Umlčím jejich nevyřčené protesty úkosým pohledem, takovým tím, který naznačuje, že to není jejich věc, mají zmlknout a nehodlám přistoupit na žádné kompromisy. Pak, když otáčím hlavu zpět k Lorgarovi, zase mám na tváři svůj typický, zasněný úsměv. "Ach, o tom silně pochybuji," odpovím mírně. To jen, aby mé děti netrpěly a nenačůraly si vzteky do armorů. "Ne, bratře, jestli je věc, ve které bych tě zahanbit dovedl, musel bys ji hledat jinde. Třeba ve slovní kopané - tam by mohl mít Nositel Slova navrch." Jemně nakloním hlavu na stranu, jako bych nad jeho slovy uvažoval. "Víš bratře, vzhledem k tomu, že se jen krajně nerad nechávám zahanbit - a na tomto poli bys mne dozajista porazil, nebudeme to ani zkoušet. Jen tak mezi námi, na příští roucho zkus stříbrnou, nebo zlatou nit. Myslím, že to bude mít úplně jiné kouzlo. Ale dost už o oblečení. Půjdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Fulgrim~ Chytil se mé natažené tlapy, ustálil se, upravil a zakabonil. Ne, nejspíš nepočítal s tímhle vývojem událostí. To ani já ne. Na pozvání jen kývl, nejspíš si v hlavě nadával, že si jako Pan Dokonalý musí dávat větší pozor. Chuť rozcuchat ho v tu chvíli jsem nahradil oním vtípkem s cvrnknutím. A ono to vyšlo! Nafučeně se nadechl, ale neřekl nic, já se jen smál, div jsem se nezačal lámat v pase. Omluvil jsem se mu, on se vyfoukl a dokonce i usmál. Obuli jsme se, já si odpustil poznámku o tom, že jsme pořád jen lidi, Fulgrim se naposledy podíval na toho svého krákala, vzal datatablet a už jsme byli na chodbě. To se nebojí, že mu uletí jako předtím? Zprávu o připojení mých vojáků jsem přešel pouhým vděčným kývnutím. Na okamžik jsem se zastavil u jakéhosi zvláštního díla. Na první pohled to byly jen barevná sklíčka v různých vzdálenostech na titěrných pevných drátcích. Jejich barevné stíny ale tvořily toho Fulgrimova vrabce. Opět jsem se dal do kroku. V hangáru jsme se rozloučili. Já mu zase chytil ruku na předloktí, on mě objal. „Já zase děkuji za tvou pohostinnost a doufám, že ti ji brzo budu moci splatit, bratře.“ Vděčně jsem kývl na přání šťastného návratu, než jsem se téměř ve dveřích Hawku otočil. „Dej si pozor na drobečky!“ Houkl jsem na něj s úsměvem a zamával mu. Odpich a už jsme byli pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Bratr Fulgrim. Dokonalí jako vždy. Působivý, pompézní, možná až trochu moc. Jako Imperiální vzor nevypadal špatně, ale jako Vojevůdce, ne, že by mi na tom nějak záleželo, moje legie se až do mého rozkazu do roziřování Impéria nezapojí, ale Fulgrim Vojevůdce? „Fulgrime.“ Bratrsky mu položím ruce na záda, obejmout jej nemůžu, je mnohem menší než já. Prostě je to technicky nerealizovatelné, leda že bych si ho zvedl do úrovně očí. Ne. „To je zvláštní, já zapomněl, jak si malý.“ Usmál jsem se a vrátil mu „kompliment“. ‚A pořád stejný.‘ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Ač se to zdá skoro nemožné, tak docela dobře bratře, Ullanor mi odpověděl na několik mých otázek, které jsem si již nějakou dobu kladl.“ Ano bratře, od Nikaei. Ale to ty víš, to není tak těžké uhádnout. Pamatuješ na svá slova? Já jsem ty tvoje ještě nezapomněl. „Já ji zrovna provádím, není to nic jednoduchého.“ Vypudím z hlasu všechnu jedovatost, Corvus za to nemůže. Je to pouze informace, nic jiného. „Fulgrim rozjíždí projekt? Něco zajímavého?“ Pravděpodobně to bude mít docela dost co dělat s dokonalostí a bude to megalomanské, jak už má Fulgrim ve zvyku, ale ať už rozjíždí cokoliv, bylo by zajímavé se to dozvědět. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Žena se vzdorovitě zahledí do mých očí. Je to nezvyklé u smrtelných, ale přidá jí to na zajímavosti. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus~ „To je zvláštní, já zapomněl, jak si malý.“ "Jsem velký duchem, bratře," oznámím s lehkým úsměvem na rtech, když se od něj odtáhnu. "To mi asi bude muset stačit," poznamenám a naznačím, aby mne následoval. Je to takové vtipné. Nejvyšší a nejmenší z primarchů společně, na jednom místě. Ten výškový rozdíl mezi námi mě ostatně nikdy nepřestane udivovat. A jen tak mimochodem - je dobře, že mě nezvedl. Stačí, že mě Lev, když už mě byl na návštěvě, cvrnknul do nosu, jako malého parchanta. Udělat mi to před mými muži a ne v soukromí, zlámu mu ruce. Takhle jsem nasadil strategii "usmívat se a dělat, že se mě to absolutně nedotýká." Doufám ostatně, že se mi to jednou zúročí, nebo tak něco. "Pojďme, nebudeme si povídat v hangáru." Elegantně se otočím na podpatku čelem vzad, je div, že jsem se do brokátové róby, která je mnohem delší, než by být potřebovala, nezamotal - a zařadím se vedle Magnuse, přičemž mu rukou naznačuji, že do dveří má vejít první. Když jimi pak dál do lodi, má osobní garda se pohybuje v dostatečném odstupu - aby mi nešlápla na lem roucha... no a také ze zdvořilosti. Jsou to mé tiché, dokonale disciplinované stíny. Nedoprovázejí mě celou cestu - vzhledem k tomu, že Magnus si svou čestnou stráž nevzal, tiše a nenápadně se odpojí ve chvíli, kdy se napojíme na chodbu, ve které je vchod do prostor jim vyhrazeným. Cesta dál do lodi je dokonalým spojením funkčnosti a zdobení. Nic zde nezavází, pro případ, že by se jednotky musely rychle dostat na odletovou palubu - a přesto to zde, hlavně díky malovaným stěnám, sloupoví a gotickému žebroví, které je v klenbě taktéž vymalováno barvami, nevypadá pustě a nevlídně. Hřejivá, žlutá světla, osvětlují fresky a nápisy na stěnách, hlásající historii tažení a hrdinské činy mne a mých mužů. Cestou se snažím udržovat konverzaci na zdvořilostní úrovni a nijak nenarážet na žádné citlivé téma - na to ostatně bude čas potom, nic nemíním uspěchat... a delikátní věci si žádají... delikátní načasování. Jsem si toho vědom, i přes fakt, že uvnitř hořím zvědavostí. Když se pak z prostorů, které mají vojenské využití dostáváme ještě hlouběji, funkčnost je odsunuta do pozadí ryzí estetikou. Mramor, drahé kamení, závěsy, obrazy, holografická okna promítající vše možné. Alabastr, zlaté aplikace, měkké, ručně tkané koberce. Mám rád hezké věci. Rád o nich i mluvím, takže pokud se Magnus nad čímkoli podiví, nebo jej to viditelně zaujme, jsem schopen mu říci, jak jsem k tomu přišel, proč, odkud to je a jakou to má pro mne hodnotu, popřípadě jak to na mne působí, jako dílo. Rád se mezi svými sbírkami procházím, dívám se na ně, přemýšlím a ztrácím čas v úvahách. A tohle je jen zlomek toho, co mám uložené v galeriích a prostorách, které jsou vyhrazeny jen pro umění. Před svým osobním salonkem se zastavím. Nemířím do Heliopole, ani jiného oficiálního sálu. Nepřijde mi to nutné. Ani vhodné. Mé soukromé prostory bohatě postačí. Dveře přes ovládací panel nechám otevřít a pokynu mu zdvořilým "až po tobě, bratře." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jsem schopen okamžitě vyrazit v transportu na tvou loď. Což také udělám pokud máš čas. Myslím že tvůj názor bude vítaným světlem v už tak ne moc světlé chvilce. Tento týden mám vyhrazený právě pro vás, mé nejdražší bratry, takže čas si určitě najdu. Sanquinius |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Při prohlášení Fulgrima se opravdu vesele zasměji. " Víš bratře to by se dalo říci o většině z nás. Řekni my bratra, který nemá vlastní hlavu." Když dojde na otázku vystoupení proti otci, zatvářím se trochu nešťastně. " I já bych s tím měl trochu problém, rozhodně na veřejnosti. Ale očekává od nás, že budeme říkat svůj názor. Pokud bychom jen kývali na to co říká nejsem si jistý zda by máš otec s námi spokojen." Pak se trošku uvolním. " Naštěstí se takové střety jako byl koncil nestávají často." Při bratrově prohlášení pokývám souhlasně hlavou. " Plně souhlasím, snažil jsem se přesvědčit Perturaba aby si s ním také promluvil než půjde za otcem. Sám bych byl asi spíš pro výjimku pro Magnuse a jeho legii, když ne úplnou tak alespoň přechodnou ať nemusí svou legii měnit tak skokově. Možná by to chtělo aby si s Magnusem promluvil někdo kdo není tak zainteresovaný." Pak se protáhnu. " Dobrá bratře, už asi budu muset jít." Pomalu vstanu. "Děkuji ti žes mě přijal bratře. Když budeš chtít pomoct s tím projektu, rád ti pomůžu se zajišťováním zázemí, zatím co tví válečníci budou vést hlavní tažení. Stačí říci." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Trošku mne zarazí narážka na Ullanor a okamžik přemýšlím co to může znamenat, ale zároveň my to připomene proč jsem ho pozval na svou loď. " Hmm, bratře když už jsi narazil na otázky na které najdeme odpovědi v této soustavě. Kdo myslíš že se stane vojevůdcem? Máš nějakého favorita?" Vím jak špatně to zní, ale přesto tu otázku nějak položit musím. Nad tím, že to co dělá není nic jednoduchého já pokrčím rameny. "Už jsi byl za otcem? Mám za to, že se náš Bratr Perturabo s ním na téma toho koncilu hodně mluvil. Já sám sice jsem všeobecně pro přijetí, ale možná by se dali udělat nějaké ústupky. Když sám výsledek je ústupkem mezi buď a nebo jak se to snažili postavit inkvizitoři. Jinak už víš o té reorganizaci co potká nás všechny?" „Fulgrim rozjíždí projekt? Něco zajímavého?“ Trošku se usměji. " No jak to říci, on se ještě úplně nerozhodl, ale v zásadě se bude jednat o předsunutou základnu jeho kapituly, ale co se týče počtu válečníků je na tom z nás nejhůře. To mu dělá určité problémy s krytím. Nepochybuji, že se mu podaří tu základnu vybudovat, pokud se do toho pustí.No na podrobnosti se musíš zeptat jeho, ale prosím neříkej mu, že jsem ti něco naznačil." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro K postupu krusáddy se zamyslím. "Myslíte, že to ta imperiální garda tak dramaticky změní? Ano pokraje lépe zázemí a umožní některým hlavně Perturabovi volněji dýchat, ale stejně podle mého hlavní tíha bojů zůstane nadále na našich bedrech." Při poznámce o Konrádovi se usměji. "Víte zrovna Alfraius je špatným příkladem, on většinou mizí aby sledoval jak si jeho legie povede a dává tak svým mužů víc zkušeností s nezávislým velením než většina ostatních bratrů. Pokud má kruáda úspěšně pokračovat musíme dříve nebo později rozdělit naše legie a zrovna jeho na ten okamžik bude nejlépe připravena." Nad alternativním způsobem cestováním nakrabatím čelo. " Myslíte jako například eldarské brány sítě?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ "Naštěstí se takové střety, jako byl koncil, nestávají často." Přivřu oči a ztěžka vydechnu. Pak si políbím ukazováček a prostředníček pravé ruky, "Ale zůstávají s námi navždy, natáhnu se přes stůl a dotknu se dvěma prsty bratrova hrudního plátu tam, kde by měl normální člověk srdce. "-tady." Trvalo to jen kratičkou chvilku. Zase se z jeho osobního prostoru stahuji pryč. "Možná by to chtělo aby si s Magnusem promluvil někdo kdo není tak zainteresovaný." "Možná by se měl odreagovat něčím jiným a přestat na to myslet." Dodám. Co už - mně to pomáhá. připomenout si v době války výdobytky civilizovaného Impéria. Divadla, opery, umění. "I když mi se to samozřejmě lehko říká. S jeho problémy jsem se nikdy nepotýkal." Pokrčím rameny, jako by to mělo znamenat vše. "Děkuji ti žes mě přijal bratře. Když budeš chtít pomoct s tím projektem, rád ti pomůžu se zajišťováním zázemí, zatím co tví válečníci budou vést hlavní tažení. Stačí říci." Úsměv. V náhlém popudu otočím hlavu ke své projekci. Ke snu, který mi až doposud přišel... ne vyloženě nesplnitelným, ale v kategorii "na to budu mít dost času jindy, později." Jenže Corvus ve mně probudil mé staré touhy, které jsem se sám sobě zavázal potlačit. Jsem za to rád. I já někdy potřebuji přijít na jiné myšlenky. "Jsi laskavý, Coraxi," zavrním tiše, když se k němu otočím a řadím se vedle něj k odchodu. "Rozhovor s tebou byl skutečně inspirující. Jsem opravdu rád, že jsi ke mně zavítal. I přes to, žes nepřijal mou pohostinnost." Lehce se zamračím na tácy netčeného jídla. "Doprovodím tě zpět. A po cestě," krátká odmlka je vyplněna mechanickým pípáním tlačítek ovládání dveří, po nichž se rozběhnou mé štíhlé a elegantní prsty, "- bys mi mohl říct něco bližšího o těch změnách, které jsi nakousl ze začátku." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Corax Stařec jen uskrne trošku čaje a pokračuje „Inu, o tom,že ponesete hlavní tíhu Krusády na svých bedrech se nikdo nehádá. Garda pak spíše převezme ty nudné povinnosti jako hlídkování v sektoru, řešení občanských nepokojů a tak dále..“ Poté mu cosi pípne na stole a jen se na to podívá a unaveně si povzdechne. „Vypadá to, že náš společný čas vypršel. Císař tě očekává, Coraxi.“ Dveře do Císařovi pracovny se otevřou, Perturaba nikde nevidno. Vejdeš dovnitř a dominantou celé pracovny je tvůj otec, Císař, sedící na menším zlatém trůnu a usmívá se.. „Coraxi, jak se daří? Doufám,že jsi nečekal dlouho...“ přivítá tě a rukou ti pokyne k malému stolečku, na kterém je připraveno nějaké občerstvení. Onu palčivou otázku zatím nevyslovil.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Ano, Dlouhá noc. Období, kde došlo málem k zániku Lidstva jako takového...“ dovysvětlí Císař. Čekal jsi nějakou lekci, opravu, korekci..Ale nic takového nepřišlo. Jen milé dovysvětlení. „Na Terru se vracím po vyhlášení titulu Warmastera. Do té doby, prosím, využij času k oslavě Triumfu a k napravení vztahů mezi bratry. Nyní chápeš o trošku více.“ dodá Císař otcovsky, mile..„Děkuji ti za návštěvu.“ řekne tónem, který ukončuje rozhovor a pokyne ti k dveřím. Při odchodu za sebou jen uslyšíš poslední věc, řečenou ustaraným tónem.. „Magnusi...“ následuji chvilka ticha „Neproveď prosím nějakou nepředvídatelnost.“ Poté se dveře otevřou a tebe čeká ono předsálí. Volnost, propuštění, svoboda... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Hovory, hovory....a občerstvení teda nic moc. Ani vajíčko.[/u] Ačkoliv ty by jsi – velmi kritická myšlenka! – svému vlastnímu smalltalku nevěnoval pozornost, Císař je plně soustředěný a poslouchá každé tvé slovo..Na konci se pousměje a naváže. „..a vysoké standarty při náběru rekrutů se snižovat nebudou. Jen ti nejlepší a nejdokonalejší mohou k Císařovým dětem, že?“ Není to ironie, není to sarkasmus. Jen konstatování faktu. „Každý má svůj způsob vedení Legie a nikdo mu do toho nemůže vstupovat...“ pousměje se Císař. „Ale k tomu, co je potřeba vyřešit. Koho by jsi ty nejraději viděl na pozici Vojevůdce a koho nikoliv, Fulgrime?“ otáže se Císař s zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Chystám se něco říci, ale vyruší mne pípaní. „Děkuji za hovor.“ Trošku kývnu na pozdrav a vejdu za otcem. Rychle přejedu pohledem místnost , ale rychle se pohledem vrátím ke svému otci. „Zdraví tě otče.“ Nad otázkou otce se zatvářím rozpačitě. „ Ne nečekal jsem dlouho měl jsem zajímavý rozhovor s Malcadorem. Co se mne týče já se mám dobře, ale mám pár starostí.“ Na okamžik se odmlčím a pak pokračuji. „ Mohl bys my říci něco víc o reorganizaci co nás čeká? Navíc my dělá starost můj bratr Magnus. Také mne zajímá který bratr se stane vojevůdcem. “ Přejdu k hlavním tematům kvůli kterým jsem přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Hovory o Zlu. A tak vůbec. „Mé výzkumy v této oblasti postupují, Lione..“ řekne Císař a poté pokračuje „Bohužel, toto není protivník, kterého by šlo porazit mocnými zbraněmi či silou paží. Sídlí v Warpu, velice hluboko, a je před námi v bezpečí. Jediné, co zatím lze, tak je omezit jeho vliv. A to chce vůli a čistotu...“ Poté si Císař povzdychne.. „A stejně jako všechny bytosti z Warpu, jsou přitahováni psykery. Proto Nikea. Škoda jen, že to dodnes Magnus nechápe.“ „Ale netřeba si zoufat, nějaké plány jsou v průběhu, některé se vykonávají. Jen to chce čas a jednotu...Pokud nemáš další otázky, synu...“ řekne mile a pokyne ti k dveřím.. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~The Emperor~ Výzkum pokračuje, plány jsou pomalu uváděny do chodu. Protivník neporazitelný zbraněmi nebo obecně hrubou silou. A je hluboko ve Warpu, chráněný před námi, stejně jako my jsme částečně chráněni před ním. Vlastní pevnou vůlí a čistotou. Jeho pozornost přitahuje psycherství, proto Otec vyvolal Koncil, kterého jsem se bohužel nezúčastnil osobně. Obvinění Magnuse bylo vážné, ale... Já osobně bych ho podpořil, byť bych zároveň psycherství omezil. Proto ten zvláštní pohled Magnusovým směrem na přehlídce. Promnul jsem si kořen nosu a na chvíli zavřel oči. Zpracovával jsem informace, snažil se je roztřídit do souvislostí. Moc dlouho mi to netrvalo, spíš jsem si v hlavě radši prošel celý náš rozhovor znovu. „Už tedy půjdu, Otče.“ Otevřel jsem oči, zvedl se ze židle, a uklonil Pánu lidstva. „Vlastně dvě otázky mě napadly. Je v ohrožení před Nepřítelem jen Magnus? A jestli jsi Nepřítele pojmenoval sám, nebo někde našel jeho jméno, taktéž bych jej rád zvěděl. Je to první krok k jeho porážce.“ Meč jsem si zatím připnul k pasu, helmu následně vzal do levého podpaží. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Cýzař~ „..a vysoké standarty při náběru rekrutů se snižovat nebudou. Jen ti nejlepší a nejdokonalejší mohou k Císařovým dětem, že?“ "Jistě," odpovím klidně a spojím ruce před sebou tak, že mi dlouhé záhyby rukávů přepadnou přes dlaně. O rekruty by nešlo. Ale ta replikace genoštěpu nám zabírá trochu víc času, než by měla. Měl jsem jich málo do začátku, množí se pomalu... někdy si říkám, jak bych na tom asi byl, kdyby se mí muži množili, jako ti Gullimanovi. Jako krysy. „Ale k tomu, co je potřeba vyřešit. Koho by jsi ty nejraději viděl na pozici Vojevůdce a koho nikoliv, Fulgrime?“ Díky rukávům, které mi překrývají ruce, není vidět, jak jsem je nervózně zaťal do sebe. Faktem je, že jsem nad tím uvažoval dlouho, mluvil s mnoha bratry a zjišťoval jejich názor, rozhodoval se a trpěl svou vlastní nejistotou. Většinou vím zcela jistě, jak postupovat a jak zvolit. Vidím před sebou vše, jako nenamalované plátno - stačí se podívat, chvíli rozjímat, chytit inspiraci a jen je zaplnit. Jenže teď si přijdu, pokud zůstaneme u metaforických vyjádření, jako bych skicoval. Mám několik náčrtů - a žádný se mi nelíbí dost na to, abych jej dokončil. "Těžká otázka, otče." S povzdechem se mi lehce zachvějí světlé řasy. "A to i přes fakt, že jsem ji očekával." S nádechem se rozmýšlím, jak pokračovat. Dobře si uvědomuji, že cokoli řeknu, může ovlivnit můj další život. Kdo se stane vojevůdcem je dost možná nejdůležitější rozhodnutí na několik století. "V případě, že by ta čest neměla připadnout mně," trocha té zdravé průbojnosti je třeba "- myslím, že nejvhodnějšími adepty jsou Horus se Sanguiniem." Jsem stvůra v "lidském" těle. I přes to, že vím o tom, že Sanguinius mi řekl, že být vojevůdcem nechce a není si jist sám sebou... a já jej tady přes to navrhuji. Ale tady rozhodujeme o budoucnosti Impéria. Útlocit musí stranou. ...že? Na ty, koho nechci, nemíním ukazovat prstem - ale v zásadě by se dalo říct, že je to "kterýkoli jiný z bratrů." Na nic si tady nehrajme - mnoho jich mám rád... ale u většiny z nich bych dost mižná bral tak trochu, jako osobní urážku, kdyby měli být zvoleni přede mnou. Ještě jedna věc. "Otče," oslovím jej zamyšleně. "To, že ses rozhodl odstoupit z tažení..." hledám ta správná slova, "- znamená to, že začneš Impérium chystat na nadcházející období míru?" |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Bratře, pokud je je jediný důvod, jediná pochybnost, rád se s nimi setkám, až přijde na ně čas. Nechci tě ohrozit.“ Nechci, aby ses zlomil, příliš mi na tobě záleží. Mnohem víc, než na komkoliv z bratrů. „Vůdce psykerů.“ Ochutnám to slovo. Všichni imperiální psykeři. Pořád je tady ovšem Nikaea. „Nebudu se stavět proti vůli Otce, vyčkám času, kdy dojde k tomu, že udělal chybu. Doufám jen, že v té době již nebude pozdě. Rozšířit učení Prospera, pravda, to mi ještě nezakázal.“ Nebyla v tom jedovatost, bylo to jenom konstatování, já nezapomínám a pořád mi ještě dluží vysvětlení. A to vysvětlení, nebude jednoduché. „Našeho Otce čeká velmi náročný týden.“ Usměji se, když si vyslechnu, o čem chce s Císařem mluvit. „Dobrému řečníkovy naslouchá každý, pokud má ty správné argumenty, ale myslím, že je těžké usuzovat, kdo bude, či nebude naslouchat, ať už čemukoliv. Moc mění charakter. Ne všechno, co platí tento týden, může platit i příští. Můžeme se setkat po Císařově prohlášení, nevím jak tvá legie, ale mí Synové se v nejbližších měsících z Prospera nepohnou, takže já nikam nespěchám.“ Nebudeme si nic nalhávat, Impérium si za to může samo, že má o legii ve vesmíru méně. Aby to nebylo špatně pochopeno, ne že bych Impérium nenáviděl, já proti němu nic nemám, je jich mnoho a svých Synů a Prospera a vědomostí na něm uložených si cením mnohem víc, než své hrdosti. „Myslím, že na konci týden budu mnohem chytřejší, než teď na jeho začátku.“ Ne neutíkám od jeho slov, ale potřebuju přemýšlet, bez určitého množství střípků neposkládám správný obrazec, což je mrzuté. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Moc mění charakter." Pro sebe to znovu zopakuji, snad proto, abych to již nikdy nemohl ztratit z mysli. Myšlenka tak silná, jasná a zřejmá, že jsem ji se stejnou samozřejmostí úplně přehlédl. Magnus je jeden z nejmocnějších, oč cennější a upřímnější tento poznatek musí být? Je to povzbudivé stejně, jako fakt, že se mu možnost přinést ostatním psykerům formu klidu nepříčí. Vzhledem k tomu, že vypadá místy zadumaně, tak se mi asi i podařilo splnit svůj osobní úkol - dodat mu něco jiného než úvahy nad křivdami osudu. "Znovu máš pravdu, můj drahý bratře." Usměji se tentokrát od srdce. "Rád bych se s tebou znovu nějakou formou spojil, až naše audience u Císaře budou za námi." Nadhodím v plén tuto nabídku. "A do té doby, asi budeme mít oba o čem přemýšlet." Skoro uvažuji o tom, že bych jej obejal. Ono "skoro" tam docela svítí, vzhledem k tomu, jak je velký by to bylo směšné a pak - to není hodné učenců, ačkoliv jsem za jeho přítomnost rád tak, že nemám dost slov k popsání! |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Sanquinius~ Tvá slova jsou pro mě potěšením, můj vzletný bratře.! Bude mi ctí ti večer poskytnou pohoštění a dlít již tak brzy ve tvé společnosti. Věřím, že pokud neučiníme každou minutu přínosem v tomto nelehkém čase, tak ji vyvážíme alespoň radostí tak, aby ji nešlo litovat. S potěšením, Lorgar |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Favorita? To je bratře těžká otázka. Vyber někoho, kdo na to bude mít a za kým ostatní z bratří půjdou? Ale pokud, tak Sanguinius. Jako symbol, pro obyčejné lidi, a je to jediný z bratrů, za kterým většina dobrovolně půjde, nebo se minimálně smíří s tím, že je vojevůdcem a budou jej poslouchat.“ Už jsi byl za Otcem? Dobrá otázka Corvusi. „Před chvíli jsem se od něj vrátil. Co se týče ústupků, to ukáže čas. Nemálo z předních příslušníka Impéria jsou psykeři, nevíš, kolik jsi toho takzvaného čarodějnictví v životě využíval, dokud jej musíš přestat používat.“ Ale na toto téma bylo řečeno již příliš slov, a další řečena ještě budou. „Reorganizace? Ne, nikdo mi nic neřekl.“ Já už reorganizuji. Sice ne příliš aktivně a důsledně, ale tohle mě opravdu zaujalo. S Otcem již musel mluvit, to je jasné, takže co zajímavého se dozvěděl. Zmínku o Fulgrimovi přejdu. „Zeptám se ho.“ Nic víc k tomu není důležité. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Lion ten El jako ten výrobce šamponů. Jonson!~ Musím uznat už na první pohled, že Lionovi tu kutnu příliš nevěřím. Ne, tenhle muž na mě působí v prvé řadě jako voják než jako někdo, kdo by raději slovy burcoval jiné k činům. O tom je ostatně i jeho minulost byť pošramocená tou skvrnou tajemnosti během prvních nejranějších let. Možná porto přijal jméno Lion? Stal jsem králem Calibanské džungle? Tyhle úvahy je ovšem třeba pustit z hlavy. Já a mí čtyři strážci právě máme tu možnost střetnout se s dalším primarchou a mohu jen slyšet, jak zkušenější šeptem radí mladším, aby se skutečným synům císaře nedívali do očí, aby nezůstali jen tak zírat. "Je mi ctí, tě vidět bratře." Udělám pár kroků k němu. Stejně by mě zajímalo, proč zvolil kutnu. Je to znak toho rytířského řádu, jež založil? Střílí si ze mě? Pokud má takový zvláštní smysl pro humor, pak klobouk dolu. No a nebo tím chce ukázat skromnost a pokoru? Vzhledem k tomu, že má vzhledem ke svým úspěchům mnoho věcí, na něž může být hrdý, je to neočekávané. "A mít možnost vkročit na území velkého Lva." Lehce skloním hlavu v pokorném gestu. Rozhodně jej a jeho vůli respetkuji tak, jako každého bratra. Přiznám se, že jsem krapet nervozní neboť zrvona s ním jsem doposud příliš času nestrávil. On bojoval, já leckde spravoval a až nyní budu mít možnost si o něm udělat snad řádný a plně vybarvený obrázek. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fulgrim Objímač Rodriguez~ "Rozumím bratře a taky rozumím tomu, co umím." Dodám po souhlasném kývnutí na jeho návrh s nití. Který jen tak mimochodem nemám v nejmenším plánu zrealizovat, přinejmenším ne vlastnoručně a rozhodně ne tak brzy. "Proto omluv má špatně zvolená slova. Chtěl jsem jen říct, že abych se ti v jedné z mnoha těch oblastí dorovnal, budu potřebovat nejen mnoho času ale navrch zázrak." Přeci jen mi reakce jeho mužů došla a tak je omluva na místě. K tomu, že jsem se jej nějakým způsobem dotkl mi přijde i ta jeho rada ohledně oblečení i ten důraz slov okolo. Já osobně jsem to celé pochopil jako ukryté varování. Nu což, když uděláme chybu, je nutné ji čelit. Jako na Monarchii, jako právě teď. S odhodlaným pohledem a uctivým skloněním hlavy. "A než vyrazíme, rád bych ti za tvou pohostinnost předal malý dar." Jeden z mých strážců po těchto slovech přistoupí a podá mi knihu. Je velká, zdobená drahým kovem i kameny nesoucí znaky velmi precizního zpracování. Ze všech svých světů jsem hledal jen ty nejlepší umělce pro tento dar, protože nic menšího by nemělo smysl. Ostatně jsem si připravil i dary pro další z bratrů, které jsem doufal, že uvidím a dostanu příležitost k předání. Žádný jsem rozhodně nepodcenil. A jakmile ji otevře, rovnou mu sdělím, proč jsou její listy prázdné. "Jak vidíš, je to jen schránka, pouhé pouzdro a já doufám, že pocítíš radost až ji naplníš svým uměním." Doufám, že se mu bude líbit. "Poezie, válečné spisy, deník Císařovo nejmilejších, ať učiníš cokoliv, věřím, že jedině tvá ruka ji přinese dokonalost." Taky doufám, že se mu přijde libá i myšlenka, jež se s tím darem pojí. Je skutečně jedním z nejtvořivějších a kdyby nebyl jedním z vůdců Andělů smrti, mohl by být můzou lidu impéria. No a možná drobet jejich pýchou a marnivostí. To ale chodívá ruku v ruce, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Oproti všem předpokladům z něj vylezu jen já bez jakéhokoliv dalšího marináka. Proč taky? Už od výstupu z transportéru mám na tváři mírný úsměv. Mé oči ovšem prozrazují hluboké zamyšlení. Křídla jsou složené za zády a vystupují mi nad hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Takové to na dně nerozpustné kávy křížené s nějakým ogarem~ Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Duis pellentesque purus ac felis aliquam facilisis. Suspendisse cursus nec elit sit amet auctor. Sed tempus nec augue sit amet ornare. Nam elit dui, ultrices in sagittis a, luctus in magna. Donec vestibulum pretium eros, quis ultricies est volutpat et. Vivamus magna tortor, suscipit in semper quis, molestie in neque. Pellentesque convallis, metus in iaculis venenatis, justo mauris feugiat ligula, feugiat fermentum neque ante id ipsum. Vivamus id convallis lacus. To aby řeč nestála. A z nejspíš krátkého příspěvku se stala trošku větší tapeta. „Je mi ctí Tě přivítat a pohostit, bratře,“ vrátil jsem mu pozdrav a došel k němu a po lehké úkloně jsem si s ním podal i ruku. Nebo spíš po válečnicku si s ním stiskl předloktí. Po konstatování, že tohle je moje území jsem se široce usmál. „Stojíš jen a pouze na dalším kousku Impéria, bratře. A nejsem zase tak velký, podívej se na Magnuse.“ Uchechtl jsem se. Nebylo to myšleno zle. „Nuže,“ pokynul jsem k východu z hangáru, počkal než bratr vykročí a zařadil jsem se vedle něj. Já a on v čele malé výpravy, za každým z nás doprovod ve dvojstupu. Čtyři mariňáci vedle sebe a stejně by bylo místo aspoň na jednoho po každé straně chodby, než by začalo být těsno. Inu, byly to obyčejné chodby bitevní lodi, ničím jsem je nezdobil, na rozdíl od umění sbírajícího Fulgrima. Ale ten nemá mnoho vojáků, aby se musel místem nějak příliš zaobírat. Chaň vás Císař mu to říct do očí. „Předpokládám, že naše rozprava se bude točit hlavně kolem volby,“ podíval jsem se na bratra, zatímco jsem dál pokračoval v cestě za... Hodovní síní. Při nastěhování většího počtu stolů bych se nás tam vedlo všech dvacet bratrů, dokonce i s Císařem a Malcadorem. A to vše u jediného kulatého stolu. Koneckonců, jeho malý bráška na nás čeká i dnes. Po několika zatáčkách jsem se zastavil a otočil se na bratra a jeho syny. Hlavně tedy na ně. „Pánové, je mi líto, že Vás musím takto odbýt, ale rád bych s Lorgarem,“ jednou rukou jsem pokynul ke zmíněnému rukou, „zůstal v osamoceném hovoru. Mí muži Vás zatím zavedou do jídelny, kde budete pohoštěni.“ Ano, myslel jsem i na bratrův doprovod. Je totiž důležité správně se starat o své vojsko. Být k nim tvrdý, ale zároveň otcovsky milý. Být jedním z nich a přitom jimi být oslavován jako primarcha, což jsem vždy přijímal jen zlehka. Vždy jsem zmínil Luthera, který z divocha pobíhajícího v lese udělal civilizovaného člověka, vždy jsem zmínil Císaře, který nám udělil titul První legie. Ano, zde jsem zmiňoval Otce až druhotně, ovšem jen kvůli časové posloupnosti. Podíval jsem se na bratra, který jim velel, já vyslovil jen žádost. Bylo jen a jen na něm, jestli mi vyhoví. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Nad jeho poznámkou se pousmějí. Bude muset. Větší nebude, i když by možná rád. Co to vlastně je dokonalost v jeho očích? Pořádně jsem si jej porhlédl. ‘Netřeba slov.‘ Pravda, hangár není zrovna dvakrát vhodné místo na rozhovor. „Ne? Na tom něco bude bratře.“ I když, jenom hangár vypadá mnohem zdobenější, než většina část Coraxovy lodě. To bude ten rozdíl, každý jsme jiný. A každý považujeme za krásné něco jiného. Hodně z nás si myslí, že to Fulgrim trochu přehání s výzdobou, jenže … Není to tak hrozné, když se na Císařovu pýchu nedíváte jako na válečnou loď, ale spíš honosné hlavní město kultivované planety. Ne, že bych patřil mezi odpůrce, či obdivovatele umění, ale zlato a bílý mramor je zlato a bílý mramor. Hrdé pyramidy Tizci vzpínající se k nebesům. Snažím se udržet krok v nezávazné konverzaci, nikdy mi to moc nešlo. Na plané tlachání není chuť, když můžete vynalézat, objevovat, nebo se jen z čisté radosti dělit o nové poznatky. Nakonec jsem našel zajímavé téma, jednalo se o fresku, která mi cosi připomínala, vyvedená do podrobných detailů a nesmírného množství barev. Jenom si vzpomenout, kde to bylo, ještě že Fulgrim to věděl. A zjevně si pamatoval i spousty věcí kolem toho. Jeho soukromé prostory jsem poznal okamžitě, to mi stačil jen pohled ze dveří. ‘Skoro jak u mne. Skoro.‘ “Děkuji bratře.“ Usmál jsem se a vkročil dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus~ Místnost je zařízená ve světlých barvách. Obrovské holookno nacházející se naproti dveřím, vyvolává dojem pohledu z terasy nějakého hezkého paláce na město, které je dost možná až příliš nádherné na to, aby někdy někde doopravdy existovalo. Vypadá, jako by bylo postaveno ze slonoviny, nebo dokonale vybělených kostí. Sluneční záře měkce ozařuje věže a věžičky s vyřezávanými chrliči zlatými a narůžovělými barvami. Mezi budovami prosvítá upravená, uklidňující zeleň. Květy, podloubí se sochami. Náměstí, kašny a sochy. Domy umění. Jen lidé tam chybí. V promítaném městě není ani živáčka. Těžko říci, zda se jedná o lenost konstruktéra, chybu, nebo záměr. Osvětlení jako takové je vypnuté, umělé okno, jak se zdá, zvládne osvětlit celou místnost, takže je velice jednoduché zapomenout, že se nacházíme na lodi. V rozích u dveří se pak nacházejí dvě zrcadlově obrácené, ale stejné sochy jakýchsi elegantních, ženských bytostí, oděných do rób, které někdo zdatně vysochal tak, že působí jakýmsi dojmem průhlednosti a jemné látky. Zdi jsou celé pomalovány freskami, některé jsou doplněné o zdobné zlaté nápisy, připomínající význačné události, které freska zachycuje. V protějším rohu, vedle okna, se pak nachází opravdová, funkční, mramorová kašna. Jedná se o sochu jakési antické vodní nymfy, která drží v ruce džbán, z něhož konstantně vytéká voda do malé nádrže pod ní. V té plave několik vodních tvorečků. Plýtvání? UMĚNÍ! Kousek vedle je zavěšená zdobná klec. V ní pak sedí na bidýlku zlatý pták s malým, papouščím zobáčkem a drobnou, kulatou hlavou. Jeho ocasní pera jsou neskutečně dlouhá; až na barvu, která se metalicky leskne, připomíná staré, vyhynulé Terranské quetzaly. Nelze si nevšimnout, že můj první pohled, když vejdu do místnosti, patří zvířeti. Zdá se, že jej z nějakého důvodu mám v oblibě. Naproti kašny, na druhé straně místnosti, taktéž v rohu, se nachází jakési vyvýšené místo, zdobené závěsy, které jsou momentálně roztažené a připevněné ke stěnám. Dle všeho se ale dají spustit a rožek takříkajíc "odstínit." Samotné místo je pak zdobené bordózlatým kobercem s vysokým chlupem a mnoha, mnoha polštáři. "Omluv prosím neformální charakter našeho setkání," naznačím rukou, aby si vybral na pódiu místo, které mu bude nejpohodlnější. Rozdíl velikostí mezi lidmi, mariňáky, primarchy... no a nyní i primarchy mezi sebou tak nějak mohou fa fakt, že jsem od stolů a židlí jako takových v zásadě upustil - alespoň na místech, jako je toto. "Nepřišlo mi vhodné, scházet se v Heliopoli, která je určená pro stovky válečníků." I přes to, že můj audienční sál je opravdu hezký a stojí za shlédnutí. "Navíc, když zde jsi host." A lidí na trůně už sis asi na Zlatém orlu užil dost. Servitoři začnou nosit na stůl jídlo a pití prakticky všeho druhu. Usazuji se kousek od bratra, ať už si vybral k sezení jakékoli místo a naznačuji mu, ať si poslouží. Sám si nechávám nalít bílé víno, zatímco si zálibně prohlížím umělecky vyřezávané ovoce. Nevím, jak začít. Jak to nakousnout, abych nepůsobil příliš vlezle a všetečně. "Ve včerejší zprávě stálo, že jsi byl na Zlatém Orlu," rozhodnu se to nakousnout lehce... obšírně. "Mluvil jsi s otcem?" Vítej, blbá, řečnická otázko! Zrovna jsem tě hledal! Doufejme, že Magnus nebude ironický a neřekne "ne, jenom jsem se tam rozhlídl a jel zpátky, nestálo to za řeč." Všichni totiž víme že "mluvil jsi s otcem?" zní o dost lépe než "o čem jsi s otcem mluvil?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař se jen posuměje a mávne rukou „Reorganizace Krusády a následného fungování je plně spjata s volbou nového Vojevůdce. Ono ty změny jsou spíše systematické a nic vysloveně drastického se neplánuje...“ V okamžiku, kdy zmíníš Magnuse, tak Císař trošku pokrčí rameny. „Magnus i Tisíce Synů je pod účinností mého osobní výnosu z Nikee. Musí se s tím smířit, je to jen otázka času A který bratr se stane Vojevůdcem?“ pousměje se Císař „Koho by jsi na té pozici viděl nejraději ty, Coraxi? Koho by jsi respektoval a koho ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro http://wh40k.lexicanum.de/wiki/Malal - a v němčině Čeština je vyhynulý jazyk, ve Warhammeru se s ní už nepočítá „To ano. Navrhuji setkat se po Otcově prohlášení.“ Byla tady taková myšlenka, mnoho z bratrů má spousty různých informací, a když se mi je podaří poskládat dohromady, mohl bych mít konečně jasno v tom, co se tady děje, dít bude, nebo dělo. „Na konci týdne budeme oba z této situace mnohem chytřejší, v tom lepším případě. V tom horším se vyrojí mnohem víc otázek, než je teď, v což nedoufám, protože to by situaci značně zkomplikovalo.“ Jako by nestačilo, že už je tak dosti kompikovaná. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Ta kašna mě zaujala, vůbec její logická existence na lodi. Pokud šlo o Fulgrima, logika musela jít většinou stranou. Pozoroval jsem rybičky, zatímco mi hlavou poletovala zlomyslná myšlenka, na Russe, který by toto zajisté umělecké dílo považoval za malý předkrm. „Neformální? Vždyť jsme rodina, bratře, i když to tak mnohdy nevypadá.“ Vytrhnu se ze zamyšlení a přesunu se k polštářům. Vypadá to jako dobrý nápad, i na Prosperu jsme zjistili, že nejlépe se filozofuje vleže. Pro začátek zvolím něco červeného vína a pravděpodobně budu pokračovat, třeba tam tím, vůbec to nevypadá špatně. „Hathor.“ Zašeptám tiše. Co ten do té zprávy všechno napsal? „Ne Fulgrime, nemluvil jsem s Otcem, to on mluvil se mnou.“ Tomuhle drobnému poučení nešlo odolat. Svým způsobem to byla pravda, i malá příjemná jedovatost, kterými si ulehčuji velmi rád život. Mnoho mých Synů tvrdí, že čím jedovatější poznámky, tím chytřejší duch a hbitější jazyk. A jedovatost řečená s úsměvem není jedovatost. Navíc, definujte jedovatost a jízlivé poznámky. Nejenom, že je definujete, obhajte je. „Jak vidno, úspěšně, zatím tady ještě jsem a moji legii nic nehrozí.“ Nevím, jestli mu mám říct, že jedu na Terru, na osobní pozvání Císaře, raději ne, nebo ne hned. Možná raději nikdy. „Mám ale pocit, že jsem poslední, kdo našeho Otce navštívil, teď už má nerušený čas na to, probrat se našimi návrhy a moudře zvolit Warmastera.“ A pokud bude dobře, tak i svou volbu osvětlí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Lorgar se mi omlouvá - což by mě za normálních okolností uklidnilo - kdybych byl samozřejmě naštvaný, jako že nejsem. Já vím, jak to můj bratr myslel - a nemíním se tady zaobírat nějakými žabomyšími válkami. Ne, že bych se nikdy žádné neúčastnil - ale zrovna není "ta vhodná doba," že ano. "A než vyrazíme, rád bych ti za tvou pohostinnost předal malý dar." Zbystřím. "Dar?" Zopakuji zcela nesmyslně. Hned poté je mi předána kniha. Nečekal jsem, že pro mne má Lorgar dárek. Upřímně mě to ale těší. Jedná se o prvního bratra, který mi pochválil oděv a prvního, který mi donesl dárek - naše setkání sotva začalo a já musím říct, že jsem spokojen s tím, jak se vyvíjí! Na druhou stranu nelze nebýt lehce podezřívavý - chce po mně Lorgar nějakou službu? Ujištění? To ostatně brzy zjistím. K mému drobnému překvapení je kniha prázdná. "Poezie, válečné spisy, deník Císařovo nejmilejších, ať učiníš cokoliv, věřím, že jedině tvá ruka ji přinese dokonalost." Pokud po mně nic nechce, pak se budu hodně divit. Ale i kdyby - na tváři se mi objevuje úsměv, když prsty přejíždím po nádherných, řemeslně zpracovaných deskách. Samozřejmě, že se mi to líbí. Myšlenka, kniha samotná... i fakt, že si vzpomněl, že rád... dostávám hezké věci. "Špatně hledám slova, abych vyjádřil svůj vděk a míru překvapení, bratře," oznámím mu, když od knihy vzhlédnu a následně ji předám jednomu ze svých mužů, aby mi ji nesl. "Jsi vskutku velmi pozorný. Je hanba, že mne samotného nenapadlo, přinést ti také nějaký dar. Doufám, že večeře... ti to vynahradí." Zlehka se ušklíbnu. Tak nějak spiklenecky. "Původně jsem si myslel, že na ni doopravdy dohlédnu osobně - dokonce jsem se o to pokusil. Ale zjistil jsem, že nádobí má v mé přítomnosti záhadné tendence padat kuchařům z rukou. katastrofa." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Při tvém otázce už se Císař neusmívá. Spíše si tak nějak smutně povzdechne.. „Všichni jsou v nebezpečí. Jak Astartes, tak i tvoji bratři. Otevřená mysl je jako pevnost s nehlídanou branou dokořán. V nabídce je mnoho, ale za jakou cenu...“ Na tvoji otázku na jména Císař chvilku váhá.. „Nomen omen, můj synu. A také se říká, že pokud znáš něčí jméno, máš nad ním jistou moc. Ale i tak tě žádám, Lione, aby jsi ty jména nepoužíval. Jsou to jména démonů z prastarých časů, neuvěřitelně mocných a jen jejich vyslovení je zločinem...Ona jména je přitahují a volají. Ale zde, zde nikoliv..“ řekne a poté poněkud dramaticky k tobě vztáhne ruku. „Jsou 4 síly Chaos. Khorne-válečník, Démon Krve, sedící na svém trůnu z lebek, Slaanesh-Temný princ, démon zapovězených slastí a Požírač duší. Tzeench-Mág, Měnič Cest, Pán nad kouzly. Nurgle-Nemocný, Bůh Smrti a Moru....“ Při vyslovení těchto jmen v Trůním sále trošku potemní a maličko se ochladí. Jen přítomnost Císaře stále jakoby svítí a hřeje v temnotách. Po chvilce se vše vrátí do normálu.. „Střez se jich a jejich uctívačů...Snažil jsem se zahladit všechny zmínky o tomto nebezpečí, leč marně. Ale ano, je zde způsob...Sbohem, Lione El Johnsone, můj synu. Čeká nás budoucnost, kterou musíme stvořit..“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař sedí na svém trůně a s zájmem tě mlčky poslouchá. Připomíná spíše sochu z staré Terry než žijící bytost. Cítíš se před ním malý, je těžké být středobodem jeho pozornosti. Jakoby jsi tváří v tvář žijící dokonalosti najednou spatřil všechny své vady... Poté, co se k onomu palčivému tématu vyjádříš, tak jen mlčky kývne. Kdo ví, co zde řekli či řeknou tvoji bratři a kdo ví, jak se v této místnosti mluvilo o tobě. To ví jen a pouze Císař. Na tvoji poslední otázku se jen pousměje... „Kéž by, synu, kéž by. Ale v temné a děsivé budoucnosti Lidstva je jen válka...Je naším úkolem, aby následky byly co nejmenší a krom tmy bylo pro lidstvo také nějaké světlo naděje. Zatím se nám to daří, ale budoucnost...budoucnost je nejistá. Lidstvo bohužel není Fénix.“ dokončí Císař. „Tvůj názor byl vyslyšen a já ti za něj děkuji. Nyní tě již nebudu zdržovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař sedí na svém trůně a s zájmem tě mlčky poslouchá. Připomíná spíše sochu z staré Terry než žijící bytost. Poté, co se k onomu palčivému tématu vyjádříš, tak jen mlčky kývne. Kdo ví, co zde řekli či řeknou tvoji bratři a kdo ví, jak se v této místnosti mluvilo o tobě. To ví jen a pouze Císař. „Roboute...Ano, má mnoho kvalit, které ho k tomu předurčují. Ale neuspěchával bych rozhodnutí.“ řekne Císař, poté vstane z trůnu a sejde k tobě. „Děkuji ti za tvůj názor, byl vyslyšen.“ řekne a poté ti podá ruku na rozloučenou. Stále má pevný, válečnický stisk.. Pokyne ti k dveřím, které vypadají zcela stejně jako ty vchodové, jen jsou na jiné straně malého, trůnního sálu... Za nimi již čeká Custodes, který ti pomůže najít cestu lodí zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokrčím rameny. "No, z hovoru s Malcadorem jsem nebyl jiného dojmu, ale dobrá, ale nechme to, až probereme důležitější věci." Nad tím, že Magnus je pod výnosem se zatvářím rozpačitě. "Hodně jsem o tom přemýšlel. Svůj názor všeobecně jsem sice nezměnil, ale po rozhovoru s Perturabem jsem dospěl k názoru, že by možná bylo dobré, udělat alespoň nějaké dočasné ústupky co se týče mého bratra a jeho následovníků. Aby nemusel svou legii měnit tak nárazově a měl čas vyvinout vlastní bojové doktríny, když už musí měnit ty stávající." K tomu kdo by měl být vojevůdcem pro změnu já pokrčím rameny. "No Russ s Agronem jsou na to moc prudcí a postrádají diplomatický takt. Já, Konrad, Alfraius a Khan rádi působíme nezávisle a jdeme kam nás nohy zanesou, ikdyž se naše postupy liší. Takže by pro nás byla role vojevůdce spíš přítěží a problémem pro ostatní, protože by museli držet s námi krok. Lion, Mortilion a Magnus mají spoustu tajemství a je velká pravděpodobnost že by se během svého velení do nich zamotali, nehledě na to, že Magnuse by Russ s Mortilionem jako vůdce nepřijali. Stejně tak by Russ s Lionem dělali problémy tomu druhému, kdyby byl zvolen jeden z nich. Pak jsou tu ti u nich si nejsem jistý, jako třeba Lorgar, který vkládá příliš mnoho času a zápalu do konverze než aby se věnoval přímo tažení. Sanguinius s Fulgrimem jsou dobří vůdci, ale musel by je někdo hlídat při jejich touze po dokonalosti. Dorn je skvělí velitel a stratég, ale na druhou stranu už teď kolem sebe trousí poněkud arogantní narážky a nejsem si jistý jestli by se to s povýšením ještě nezhoršilo už teď se Perturabovi zatínají pěsti kdykoliv přijde řeč jeho směrem. Perturabo je skvěli velitel, správce a mistr obléhacích technik, ale zas se drží plánů a neustoupí od nich, ale to není zdaleka jediný,také není tak charismatický jak by se na tu funkci asi hodilo a sám má o svou způsobilost na tuto funkci pochybnosti, což ale na druhou stranu může znamenat, že si je svých omezení vědom a může je využít. Pak je tu skupina bratří, kteří by se na tu práci hodili, ale každý má své stinné stránky: Vulkan se pomalu rozhoduje a mění názor, což může být pro vojevůdce stejnou měrou nevýhoda jako výhoda, výhodné je to v tom, že může sloužit jako dobrý sudí, protože nemá tendenci vybuchovat jako například Agron. Ale na druhou stranu by se pomalé rozhodování mohlo stát osudným v případě, kdy se situace radikálně změní. Manus zase netoleruje žádnou slabost, to sice není špatný přístup, ale při jednání s lidskými impérii by to byl problém, protože by začal boj ikdyž by nemusel a dalo se to vyjednat. Roboute je to skvělý velitel a je fakt, že jeho legii je bezpochyby největší, avšak má tendenci vytvářet pravidla a občas se do nich zamotá. Navíc by ty pravidla zkoušel uplatňovat i na ostatní legie a to by se nedopadlo dobře. Horus je z nás nejvýřečnější a je skvělým velitelem, ale na druhou stranu mám za to, že je příliš chlubiví a manipulativní. Shrnuto a sečteno, žádný z nás nedosahuje tvých kvalit. Já vojevůdcem být nechci. Říkám na na rovinu a bez obalu." Pohlédnu přímo na otce. |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Únos Cuknutí hlavou mi moc nepomohlo. Primarcha mne za bradu drží dál. V modrých očích se mi zaleskne odpor a vzdor, ale dál se už nesnažím vymanit. Je mi jasné, že s jeho silou bych si spíš ublížila a on by mne stejně nepustil. Jsem stále překvapená chováním primarchy. Oni jsou přeci první po Císaři, jeho synové... polobozi, válečníci a velitelé legií. Více než lidé, více než muži a dokonce více než astartes... A on? Chová se takhle? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař sedí na svém trůně a s zájmem tě mlčky poslouchá. Připomíná spíše sochu z staré Terry než žijící bytost. Poté, co se k onomu palčivému tématu vyjádříš, tak jen mlčky kývne. Tvůj proslov by docela dlouhý a i tak ti do něj Císař nevstupoval či tě nepřerušoval. Kdo ví, co zde řekli či řeknou tvoji bratři a kdo ví, jak se v této místnosti mluvilo o tobě. To ví jen a pouze Císař.Ten poté vstane z trůnu a sejde k tobě. „Děkuji ti za tvůj názor, Coraxi, byl vyslyšen.“ řekne a poté ti podá ruku na rozloučenou. Stále má pevný, válečnický stisk.. Pokyne ti k dveřím, které vypadají zcela stejně jako ty vchodové, jen jsou na jiné straně malého, trůnního sálu... Za nimi již čeká Custodes, který ti pomůže najít cestu lodí zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Dost mě překvapí, když mne otec vyprovodí aniž by řekl, zda s mým názorem souhlasí, ale přesto sevřu ruku a trošku se usměji když my ji otec stiskne. " Ještě jedna věc než odejdu. Mohl bys říci něco o tom novém způsobu cestováním vesmírem?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císařovi na tváři zůstává milý úsměv.. „Jak se zdá, budu si muset promluvit s Malcadorem...Aby nepředbíhal událostem. Ale ano, na něčem pracuji.“ dodá Císař. „Pokud se to povede..Jistě si dovedeš představit přínos bezpečného cestování po celé Galaxii prakticky v nulovém čase.A to pouze jen jako vedlejší produkt mého nového projektu.“ pousměje se tajemně Císař. „Ale jak jsem říkal, nepředbíhal bych událostem. Budoucnost je nejasná.Na viděnou, můj synu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař je z tvé návštěvy také potěšen. Vstane z trůnu a vyrazí k tobě. „Sanguinie, můj synu..“ řekne a milujícím, otcovským tónem a přátelsky tě obejme. Ačkoliv někteří z tvých bratrů mají jisté vnitřní světlo či lze z nich cítit vnitřní sílu, Císařova osobnost je spalující a vyplňuje skoro celá sál.. Císař se nevrátí na svůj trůn, ale místo toho pokyne k menšímu stolečku, kde je připraveno vcelku skromné občerstvení. Nějaké plátky masa, hroznové víno. troška vína..Císař si trošku naleje do kalichu, který není nepodobný relikviím tvé Legie. Na svůj trůn se nevrací, zřejmě s tebou bude mluvit v stoje, jako rovný s rovným... „Než přejdeme k té palčivé otázce, jak se ti daří, synu, tobě a tvé Legii? Dlouho jsme se neviděli....“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Trošku se usměji. " Prosím nedělal bych z toho aferu. Já to nikomu neprozradím, jen jsem zvědavý, ale pokud myslíš že je předčasné aby se o tom mluvilo budu to respektovat. Na shledanou otče." S tím opustím otce a po chvilce i jeho loď. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Snad by to ani nemohlo být lepší... Daří se nám čím dál lépe. Rekruti jsou čím dál lepší a naše výsledky pořád stoupají... Hlavně území dobýváme čím dál rychleji." Okomentuji krátce situaci mé legie. Vím že nějací bratři mají problémy, ale mým andělům se daří. Mírný úsměv co jsem měl na rtech se pozvolna vytratil. "Omlouvám se Otče, ale pořád mi na mysl přichází ta volba...." To že otec zůstal stát spolu se mnou mě potěšilo. Vypadá to že se mnou opravdu bude jednat na rovinu. "Proč vůbec krusada potřebuje někoho kdo tě bude zastupovat? Imperiu se drží čím dál lépe." Zeptám se opatrně. Rád bych v té věci měl co nejdřív jasno. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pýcho tady thunderhawk 4 z legie krvavých andělů... Žádám o povolení k přistání.... Opakuji tady thudenderhawk 4 z legie krvavých anděl...Žádám o povolení k přistání, čas příletu přibližně 10 minut." Žádné udání důvodu nebo vysvětlení. Jen ta žádost. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Magnus~ "Věřím, že budeme o pár odpovědí bohatší." Dodám nakonec. Minimálně já již bohatší jsem díky hovoru s ním. "Do té doby, hodně zdaru a štěstí, bratře." Podám mu ruku, abych se mohl řádně rozloučit. "A děkuji za to, že mám znovu nad čím přemýšlet." Spolu s tím, pokud nebude nic namítat, vyrazím na svou loď. je toho přeci jen plno, co je třeba udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Sanquinius~ Nemohu popsat, jak radostná byla zpráva o Sanquiniově příchodu. Vždyť, přestože nemám příliš sporů s ostatními bratry, jen málo jich má alespoň špetku pochopení, nebo hrstku snahy. Přeci jen tento anděl je oblíbený snad každým z nás. Upřímně si neumím představit, jak by tak klidný a laskavý primarch, zuří-li, mohl být opředený tolika historkami o strašném a spravedlivém hněvu. Přeci jen, on je nejen doslovně "Jako andílek"! To všechno se mi honí hlavou, když kráčím prostorným hangárem své lodi. Ten je zdoben, kromě klasickou heraldikou rytinami přísah a textů, které jsem se já i má legie odhodlali dostát. Sjednocení lidstva, ochota k oběti, to a spousta dalších drobností prostupující vším, co konáme. A také lecčím z toho, co nás císař donutil spálit. Spěchám k němu a jen matně slyším tiché podivení mých mužů nad tím, že přišel sám. Ostatně jeho gesto, jak věřím, je gestem vřelosti a bratrství, ačkoliv... mi to přijde jako škoda, nevzít s sebou pár těch, co si to zaslouží. Astartes hovořící po spolu jako my - to by mohlo pomoci budovat pevná pouta nejen mezi námi a pak, reakce bojových bratrů na pravé syny císaře je, alespoň pro mě, leckdy zdrojem pobavení. Dokonce i teď, kdy se předpisově rozestoupí a vzdávají hold. Přestože jejich pohledy více než jasně hovoří o tom, jak pečlivě se směsicí respektu i zvídavosti hledí na primarchu. "Buď vítán, můj bratře!" Vzhledem k tomu, že si na protokol zjevně absencí stráže příliš nepotrpí, nehodlám váhat s bratrským objetím a musím uznat, že jeho křídla jsou fascinující. Tak moc, až doufám, že nebude mít problém s chodbami na lodi, které - upřímně mi tu ještě takový anděl nekráčel, takže ani netuším, jestli mu nebudou dělat problémy. Ale zase, jsou projektované na nás a jestli se sem vešel Magnus, tak On se sem musí vejít taky a když nic jiného, tak s trochou dobré vůle a hrubé síly jde všechno! "A věz, že vše co je mé, je ti k dispozici." Znovu, čistě preventivně, vrhnu pohled na prázdný prostor, který má za sebou. "Což by platilo i pro tvé muže, kdybys s sebou nějaké vzal." Dodám pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Příjmu nabízenou ruku. „I já děkuji tobě bratře, konečně tuším, co nedává našemu Otci spát.“ Rozloučil jsem se s ním. Dlouho jsem stál na balkóně a shlížel dolů. Pohazoval si s kamenem a přemýšlel, přemýšlel, co bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Bílé sloupy Heliopole. Prapory, sochy, černý, kamenný trůn čele obrovské místnosti, která by se dala přirovnat ke starým terranským antickým senátním sněmovním síním. Těžké závěsy vínové barvy, padající od vysokého stropu až k bílé podlaze, protkané stříbrnými nitkami. Dnes, stejně jako po mnoho jiných dní, se zde ale nescházejí desítky, někdy i stovky lidí a nezasedají při válečných radách, popřípadě slyšeních. I trůn je prázdný. Namísto toho před ním stojí leštěný, černý kulatý stůl. I přes to, že formálně by měl všechny stavět na stejnou úroveň už jen tím faktem, že nikdo nesedí v čele - není zde pochyb o tom... že některé věci nefungují, jak mají. Ne v přítomnosti osobností, jakými jsou primarchové. S teatrálním povzdechem si prohrábnu prsty pramen vlasů, které mi volně spadají podél levé tváře. Nijak se nesnažím zakrývat ustaraný obličej. Jsou chvíle... kdy to prostě není třeba. Nyní jsem ostatně mezi válečníky, kteří jsou mi nejbližší. Sedí okolo mne, rozesazení poděl kruhu, někteří mají před sebou datatablety. "Julie, prosím, zopakuj mi ještě jednou, jak jsi mys-" Než stihnu větu doříct, vytrhne mne hydraulické zasyčení obrovských, zdobených vrat. Zamrkám. K mému překvapení tam stojí Selim. Člen mé osobní stráže, jehož jsem upřednostnil před mnoha staršími a zkušenějšími. Mladý, ambiciózní, odvážný... lehce udýchaný a vyplašený. "Lorde," osloví mne a je na něm poměrně dobře poznat, že čelit podmračeným pohledům mých kapitánů a komandérů... asi nebude jeho životním snem, ani něčím, co by si přál zažívat častěji, než tak... nikdy? "Selime, co se děje?" Jenže já pro něj mám slabost. Vždycky jsem měl... tedy od té chvíle, kdy jsem si jej pořádně všiml. Do té doby byl jeden z mnoha. Má stejné, modrofialové oči, vlasy, lehce zvlněné, mu v bílých záplavách padají na ramena. "Astropati oznamují, že se ozval lord Sanguinius." "Výborně," stále nechápu, kde je ten problém. "Oznámili také, čeho si můj bratr žádá?""Za.... za deset minut přistát v našem hangáru." Dobrá, opravuji se. NAPROSTO CHÁPU, KDE JE PROBLÉM. "Julie, vyřešíme to příště. Osobně doufám, že příště bude tvůj... výklad problému srozumitelnější a jednoznačnější. Selime - běž za Biancou a Isabelle. Potřebuji je. Obě. Hned teď - před půl hodinou bylo pozdě. Vespasiane, Eidolone - Do hangáru. Kdybych to nestihl včas, uvítáte bratra s náležitou úctou, která mu náleží. Solomone, zburcuj kuchyň - na to vážně nemám čas. Ostatní - rozchod. Ne, Marie - teď ne-" utnu jej dřív, než se pořádně nadechne, zatímco se zvedám, považuji vše za vyřízené a dlouhými, plavnými kroky odcházím pryč. Jednoduchá, bílá tóga, stažená na rameni tepanou sponou, za mnou zlehka povlává. Půl hodiny! Nemohl mi můj drahý bratříček dát ani tolik času? Přemýšlím, zda ta přepadovka je doopravdy myšlená, jako žert. Protože pokud ano - je vskutku krutý! Zdobnými chodbami se proženu, jako velká voda. Samozřejmě, že si pohrávám s myšlenkou, že bych tak nějak mohl zůstat v tom, v čem jsem a nějak všechny ty pro mne potřebné formality okolo našeho setkání neřešil... jenže... jenže já si to prostě představoval jinak. A brát mi mé utkvělé DOKONALÉ představy DOKONALÉHO setkání... to je skoro až trestné! "Bianco!" Nervózně vtrhnu do chrámu ženy, která má na starosti mé oblékání... pro všechny lepší příležitosti. Selim se rozhodně vyznamenal, protože Bianca, vysoká, extravagantní žena ve středních letech, jejíž rudé kadeře spadají až kamsi pod zadek, sepnuty zlatou sponou, už tam na mne čeká a komanduje servitory. "Můj pane," odpovídá lehce rozmrzele. Jen málo lidí si ke mně může dovolit to, co ona. Jediné, co trochu hyzdí krásu každého okamžiku, stráveného s jejím géniem, co se návrhů šatstva týče, je fakt, že už ji mám sebou na tažení dvě dekády... a za další dvě už tady nemusí být. "Už je tady?" ozývá se zpoza jednoho z mnoha regálů s drahými látkami dívčí hlas lady Isabelle. Šlechtičny, která se rozhodla raději cestovat, coby umělkyně s naší expedicí, než aby se vdala a věnovala se... tomu, čemu by měla. Nemám jí to za zlé. V kombinování šperků a úpravě vlasů je neskutečně nadaná. Za krátkou dobu dokáže vytvořit učiněné zázraky. A já teď zrovna zázrak potřebuji. Protože mám... hm... tři minuty? Dvě? Možná pět... nebo deset - nebuďme troškaři. Než se Sanguinius vypakuje z Thunderhawku, chvíli to potrvá. "Vskutku, Isabelle," odpovídám tím směrem, odkud jsem ji slyšel. Je mladičká a drzá. Zpočátku, když si dovolila poprvé přes čáru, jsem ji chtěl nechat popravit - ale odpověď, kterou mi tehdy dala, mne téměř rozplakala. "Pokud je to přání mého pána - tak klidně zemřu. S jeho jménem na svých rtech a láskou ve svém srdci." Nemohl jsem. Byl to podlý, ženský tah - který mi ukázal, že se od nich mohu ještě lecčemus učit. "Lord Selim říkal, že nemáme čas," zamručí Bianca a luská dlouhými prsty na servitora, aby přinesl cosi v rudooranžových barvách. Neurčitého původu a tvaru - jediné, co mohu soudit je, že se jedná o hodně... látky. Kdyby jen té. "Bianco-" "Můj pane - bylo by to ještě o mnoho lepší - dnes ráno mne napadlo, jak celý dojem umocnit, ale nečekala jsem, že..." zlehka si odkašle- "Tu tógu." Pohled typu "na co můj lord čeká?" mne přinutí si prudce rozepnout sponu i zdobený kovový pásek a vše shodit na zem. "Tohle si oblečte," podává mi bílou, přiléhavou tuniku, jemně v lemech vyšívanou zlatými a měděnými vzory "To jste ještě neviděl, Bianca je génius. Mám tady k tomu takovou moc hezkou-" "Isabelle, přestaň žvanit a čiň se trochu." "Aby ses nezbláznila. Můžete mi prosím, vytočit hlavu trošku do strany?" přitahuje si k mému pravému boku židli, na kterou vyskakuje. "Mohl bych si případně i sednout, pokud-" "To nepůjde, stůjte, kde jste," odpoví, zatímco mi prsty pročísne vlasy a nasadí do nich jednoduchou, tlustou a masivní zlatou příčnou čelenku. "Kdyby vás tlačila za ušima, musíte si ji trošku roztáhnout prsty, možná jsem ji nechala udělat o trošku menší." "Už jsem vydržel i větší... příkoří, než nějaký šperk." Na má ramena je servitorem nahozena jedna z nejzdobnějších rób, jaké jsem na sobě poslední dobou měl. Možná, jaké jsem KDY na sobě měl. Je zlatorudá, zdobená u límce peřím a drahokamy. Rukávy nejsou příliš široké, ale zdá se, že z nich visí jakési kusy oranžové hedvábné látky - jako nějaký druh... blány, kterou mají třeba polétaví savci. V první chvíli si nejsem jist, jak to nazvat. Od pernatého límce se mi po zádech dolů táhne tenoučký, hedvábný plášť, s hedvábnou batikou, připomínající plameny. Stejná je také na těch kusech látky, které visí z rukávů. "Bianco, já nevím, jestli ta čelenka je dost-" "Rozhodně je. Šperky něco takového nemohou zastínit. Být to na mě, tak nedávám ani tu." "Já nevím - Lorde, hlavu zpátky. Počkat, opatrně - nechci vás píchnout." "Už jsem-" "Já vím, měl horší rány, než špendlík v hrudi." S povzdechem obrátím oči ke stropu a nechávám si špendlit vepředu róbu tepanou, zlatou sponou, taktéž se symbolem ohně. "Není to trochu přehnané?" "A bude to zase jako minule? Můj bratr měl lepší šaty, než já? Tohle už jsem si jednou vyslechla." Bianca. Bianca je hubatá, egoistická... a já ji svým způsobem miluji, protože jsem vždy dokázal uznat génia. "Zvládly jsme to za tři minuty čtyřicet. Ještě náramky..." "Ne, Isabelle, náramky nechci. To už je moc..." "Ani malý, tenký a...?" "Říkal, že nechce, takže si laskavě odnes i ten náhrdelník, než se naštvu." "Ty tomu vůbec nerozumíš-" brblá zatímco si to rázuje kamsi dozadu. Pak se na mě ještě otočí a změří si mne zdálky. "Tají se mi dech. Jste tak..." "Isabello, dej mu pokoj. Hotovo. Tady-" cítím lehký tah na krku, když mi vzadu rovná a jaksi čechrá dlouhou hedvábnou látku. Pak se vrací. "Až půjdete, roztáhněte ruce. Ne moc, jen tak, jakoby jste to dělal úplně mimoděk-" Lehce mi jednu ruku přizvedne do úrovně pasu. "- takhle. Budete okouzlující. Jste skutečný, živý fénix" Jen přikývnu. "Ještě boty!" **** Jdu pozdě. Vím to. Nemohu za to!!! Ale asi ne TAK pozdě. Protože ve chvíli, kdy se s charakteristickým sykotem otevírají zlaté dveře, zdobené dvouhlavým orlem, oddělující lodní hangár od zbytku lodi, mí první dva komandéři, společně se Selimem, který už také stihnul doběhnout (mám ho opravdu rád, je to neskutečně multifunkční kuřátko!) vysvětlují, že hned přijdu a dle gestikulace mého bratra mým jménem vítají a zvou déle. Takže - mohlo být hůř. Faktem je, že vypadám naprosto klidně a vyrovnaně - jako bych nikdy nespěchal. Jako bych se v šatech a špercích, které mám právě teď na sobě, snad i narodil. Plavnými kroky se nesu z nakloněné plošiny, vhodné pro výjezd a průjezd vozidel všeho druhu, na úroveň podlaží hangáru. Ruce natažené, lehce od těla, abych dal vyniknout dlouhým, hedvábným cárům, které za mnou při rychlejší chůzi vlají a plápolají, jako živý oheň. Umělé světlo se zlatavě vpíjí do mých bílých vlasů a odráží se zpět od obručky, posazené v hlavě. "Sanguinie, konečně." Zavrním klidně a rozkošnicky přivřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fulgrim~ "Co se týče daru, Fulgrime, při všem tom úsilí, které do všeho vkládáš, je to jen malá známka vděku, jež si zasloužíš." Dodám potěšený tím, že se mu dar líbí. Přeci jen, co dát někomu se sbírkami, jako má on? Do poslední chvíle jsem si nebyl jistý tím, jestli místo potěšení neuvidím polovičatý úsměv a vřelé "Díky" za jaké by se nemusel stydět odmeřeností ani Dorn! "Doufám, že je soudíš mírně." Dodám měkce, přičemž se musím smát. "Vůbec se jim nedivím, že když mají oči jen pro tebe, netuší, co činí jejich ruce." Šeptnu, jako bychom kuli pikle nejvyššího řádu. Mé dobré náladě přidá i představa, jak Fulgrim někam vejde a všichni jako by ztuhli v čase, načež se celá ta dokonalost a řád změní v chaos ze změti hrnců, rozbitých talířů, převrhnutých pánví a kdo ví co ještě! Z toho všeho bordelu by pak mohl mít větší radost snad jen disciplínou posedlý bratr z Ultramaru, u nějž má nejspíše každý podšálek své přesně dané místo i vteřinu, od které se tam má nacházet. Zajímalo by mě, jestli Fulgrim sdílí podobné pobavení z toho, jak na nás Astartes nebo obyčejní lidé hledí. Já se musím přiznat, že leckteré reakce některých mých mužů mě baví ještě dlouho po té, co mají svůj úděl čestné stráže splněný. Ačkoliv, když zvážím jeho perfekcionismus, asi ho to většinu času štve a řeší to stylem "co si neudělám, to nemám". Jestli na to přijde řeč, musím se zeptat. "Musím přiznat, že už hořím nedočkavostí, Fulgrime." Při slovech o nedočkavosti zdvihl hlavu jediný ozbrojený člen mé stráže. Na krátký moment, jako by chtěl něco dodat, načež se to snažil zamaskovat. Marně. Pokud nepočítám ty, co nesou sudy slíbeného vína, ale to... to považuji za nástroj míru a hledání imperiální pravdy, nikoliv zkázy. Pokud se to s něčím samozřejmě nemíchá. "Má můj strážce Crudelis snad něco na srdci?" Znovu si neodpustím úsměv, tentokrát lehce škodolibý. "Já-můj pane-" Zdá se, že můj nositel náhle nezná správná slovíčka. "Věřím, že tu můžeš promluvit bez obav - samozřejmě s tvým svolením Fulgrime." Jakmile mu jej dá, tak učiní jeden odhodlaný krok vpřed, chystá se něco říct a pak, ještě pár vteřin prostě kouká na Fulgrima a nemůže tomu evidentně uvěřit. "Crudelisi, pořádně se nadechni a pak otevři ústa. Půjde to samo, jsi přeci Nositel slova!" Popíchnu jej a položím mu otcovsky ruku na rameno. Zdá se, že tahle podpora mu přeci jen přišla vhod. "Můj pane Fulgrime, Císařovo děti mají skvělou pověst a já už dlouho prahnu po souboji s nějakým z vašich šampionů. Chci být tak dobrý strážce vašeho velectěného bratra, jak jen to půjde a doufám, že se tímhle hodně naučím. " Dvě věci se mu nedají upřít - upřímný zápal a odhodlání no a jistou formu obdivu k Císařovo dětem. Přeci jen informace o tom, že chystám nové tažení je čerstvá a pomyšlení na skutečný, velký a slavný boj mnohým začne vařit krev. No a druhá věc je, že jeho přednes není nejlepší, slova možná jdou od srdce, ale mluví rychle, pod vlivem emocí a nejspíše ve strachu, že zapomene, co vůbec chtěl. Nerad to přiznávám, ale tohle mě baví. No a verdikt nad ambicemi mládí leží už na bedrech mého bratra. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Lejnon Nejsem zase tak velký? Musím uznat, že jeho způsob mluvy a jednání se mi čím dál víc líbí. I to jak, bez nějakých příkras se "zbavil" doprovodu o lecčems hovoří. "Děkuji za tvou pohostinnost, Lione." Gestem naznačím, aby se podvolili jeho přání, což učiní bez váhání. Pravda, Crudelis sice na moment zdvihl hlavu, jako by něco chtěl, ale rychle si to rozmyslel. Nu, možná svou příležitost dostane jindy. "Volba je rozhodně jedním z nejzásadnějších témat, která hodlám probrat." Dodám a pak se chtě nechtě musím smát. "Než se k tomu ale dostaneme, pověz, proč jsi znám jen jako velký generál a ne hlavně jako muž s velkým nadhledem?" Tohle by mě zajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zamířím rovnou k nim a začnu se s nimi nadšeně vítat. Vždy rád vidím své bratry, a to nejen ty pokrevní. Do rozhovoru s nimi jsem se zabral natolik že mi vypadlo proč tady jsem. Z ničeho nic zasyčeli dveře. Jako nějaký přízrak se tam zjevil můj bratr. No na chvíli jsem byl na pochybách jestli je to opravdu on. Šaty okolo něj vytváří dojem ohně. Vypadá opravdu majestátně... Jako fénix. Okamžitě se mi na tváři objeví úsměv a vyrazím proti němu. Celou cestu k němu očima projíždím jednotlivé záhyby jeho oděvu. Až když se dostaneme k sobě pevně ho obejmu. Také při tom instinktivně roztáhnu doširoka křídla. Nejspíš to vypadá úchvatně. Fénix a anděl spolu. "Fulgrime, nikdy mě nenapadlo že by jsi mohl vypadat ještě... Dokonaleji. Ale jak se od tebe dá čekat, vždy dokážeš něčím překvapit." Přestože se tím moc nechlubím, mám podobně jako můj bratr cit k umění snad všeho typu. Ostatní bratři by nejspíš něco takového ani nedokázali ocenit. Na rozdíl od něj mám na sobě svou zlatou zbroj. Téměř nikdy ji nesundávám. Připomíná mi za co bojujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Bratrovy objetí bez problému vrátím. Také konečně založím křídla, abych nezabíral moc prostoru. !Neboj bratři z mé kapituly mají dost nabytý program aby se nenudili během mé návštěvy." Ještě jednou se podívám na okolní marináky. "Nemusel jsi dělat takovou slávu jen kvůli mému příjezdu... Není to až taková sláva." Okomentuji tiše, s neustálím úsměvem. Nečekal jsem že by Lorgar dělal takovou slávu jen kvůli mému příjezdu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Cýzař~ Ale v temné a děsivé budoucnosti Lidstva je jen válka. Nějakou chvilku se nemám k odpovědi a snažím si v hlavě pospojovat vše, co mi otec zrovna řekl. Jsou věci, které mi unikají. Jako bych měl někde mezi určitými znalostmi a fakty mezeru... kterou je třeba něčím vyplnit - ale já absolutně nevím čím. Ta bílá místa na mé osobní, vnitřní mapě poznání... mne trochu děsí, mám-li být upřímný. Děsí a vytáčí. „Tvůj názor byl vyslyšen a já ti za něj děkuji. Nyní tě již nebudu zdržovat.“ Zamrkám. Nebude zdržovat? On mne? Přijel jsem zde kvůli němu! Mám tolik času, kolik si bude přát - tak proč se mne snaží vypakovat po prvních pěti minutách? Cožpak není rád, že mne vidí? Schválně jsem zvolil pozdní čas, abych měl otce na chvíli jen pro sebe, aby to bratři stihli již přede mnou. Aby měl otec čas. Proč tedy...? Popudil jsem jej? Rozčílil? Je to vyšší záměr? Zkouška? Srdce mi krvácí, že nevím, co po mně Otec vlastně chce. Že mu to nemohu splnit. Že mám otázky - na které nikdy nedostanu odpověď. Jasně naznačil, abych jej již neobtěžoval a vypadl si po svých. "Tvůj názor byl vyslyšen." Ve fialově opaleskujících modrých očích se na chvíli mihne stín bolesti. Cítím se jako štěně, které dostalo i přes svou nehynoucí oddanost a lásku, kterou projevuje, ránu přes čumák. Bez vysvětlení. Otče... proč? "Chtěl jsem-" hlesnu tiše, téměř neslyšně. Pak nepatrně zavrtím hlavou, jako bych odporoval sám sobě. Nakonec zvednu pohled zpět k otci. "Sbohem, Otče." Odpovím tiše, s vyrovnaným a nečitelným výrazem ve tváři. "Jsem rád, žes mne přijal." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Když se s bratrem střetneme a já se zastavím, můj odev se zachová zcela opačně, než jeho křídla. Pomalu, v tetelivých záhybech klesá dolů tak, jak to umí jen nejtenčí pravé hedvábí a nic jiného na světě. Lichotí mi. Všichni bratři mi lichotí. Všichni asi ví, jak mi to dělá dobře, slyšet na sebe chválu. Vnitřně se zatetelím, což se navenek projevuje úsměvem, který skryji do hrudního plátu jeho zlaté zbroje, doufajíc, že mne neumačká. Věděl jsem, že to udělá dojem - už ve chvíli, kdy jsem se poprvé viděl v zrcadle v Biančině ateliéru. Upřímně - kdyby přijel takový Konrád, tak bych si na sebe nic podobného nevzal, protože by mě urazil, nazval pár nelichotivými slovy... načež bych jej asi vykázal z lodi. Jenže Konrád beztak nepřijede - byť na orbitě Ullanoru je také. Prostě... mě příliš nemusí. Já mu to nemám ostatně za zlé, také se mu rád vyhnu, pokud můžu. "Ty jsi ten pravý, kdo má co říkat o překvapení, Sanguinie," zavrním měkce. "Takový nečekaný přílet!" Vrhnu tázavý pohled na svou gardu. Odeslal jsem je tady tak rychle, že jsou spíše "vítací výbor" než garda, co si budeme povídat. Jsou oděni v bílých róbách, přepásaných zlatým pásem, na levé straně hrudníku pak mají každý vyšitého drobného zlatého orla. V dobách míru mí astarti, stejně, jako já, dávají přednost jinému oděvu, než tomu z keramitu. Naštěstí se zdá, že jsi shledal mou gardu dostatečně... zábavnou, než jsem stihl dojít. Neujde mi, že jsou ze Sanguinia všichni tak nějak v rozpacích. Ne, že bych se divil. Asi nečekali, že si s nimi začne družně povídat. Ale to už je můj bratr. Vždy s velkým, otevřeným srdcem. "Nehledě na to že..." zamyšleně přejedu konečky prstů po rudé insignii vepředu na jeho zbroji. "Bratře - chystáš se bojovat?" |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Císař~ No, co na to říct? Dozvěděl jsem se víc, než ví mí bratři. Dalo to práci a nejsem úplně spokojený s výsledkem, ale mohlo to dopadnout přímým odmítnutím mi poskytnout jakékoliv informace o našem nepříteli. Nepříteli, který sborově nesl jméno Chaos. Kývnutím, úklonou a tichým šeptnutím jsem se zavázal, že se jejich jména nedostanou přes mé rty. Otec začne temné síly jmenovat, jednoho po druhém, i s výkladem, nad čím mají moc, co je jejich aspektem. A s každým jménem světla kolísají víc a víc, chlad se vkrádá z temnot vesmíru a budí napřimovače chlupů, nepříjemně přejíždí po páteři. Ale stačil jediný pohled na Otce a vše bylo zase v pořádku. Jako když padáte a někdo vás chytí, jakýsi opěrný bod. Otřásl jsem se. „Děkuji, Otče. Nechť jsi zdráv a svěží.“ Pravou ruku jsem zatnul v pěst, udeřil se jí do místa, kde mám srdce, tedy jedno z nich, a poté se i uklonil. Odcházel jsem s rozporuplnými pocity. Způsob? Způsob pro co a nebo k čemu? |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Horst Fuchs~ „Děkovat nemusíš, bratře, jednou mi ji taky oplatíš.“ Počkal jsem, až se náš doprovod ztratí a teprve poté jsem pokynul, abychom opět vyrazili na cestu. „K volbě ti řeknu to samé, co Fulgrimovi u snídaně,“ pousmál jsem se tak trochu tajemně, napínajíc Lorgara v tom, co přijde. Položil mi ale otázku. Byl jsem překvapený. „Tohle jsem opravdu nečekal,“ koupil jsem si čas prázdnou větou a prohrábl si vlasy. Což už Lorgar udělat nemohl. „Historii nepíší vítězové, ale remembranceři. A ti většinou působí v poli, netrávím s nimi hodiny filozofickými a jinými rozmluvami, musím se starat i o chod legie. S tím nadhledem bych byl opatrný. Nemám příliš velký nadhled, aspoň co si sám myslím. Informace jsou moc, která často vyvažuje i počet vojáků nebo jejich elitnost.“ Rukama jsem se opřel do dvoukřídlých dveří, které se pod mým náporem otevřely a před námi se objevila malá hodovní síň. Neměla víc, než půl fotbalového hřiště. A uprostřed ní byl prostřený stůl. Podlahu zdobila mozaika, jakési Calibanské panorama, osvětlení působilo, jako by to byly louče... A krb. Sice byl falešný, ale důvěryhodný. Dokonce z něj sálalo teplo a plameny se důvěrně přiživovaly na imaginárním dřevě. Inu, na své „domovské“ planetě topím dřevem. Dveře se za námi zavřely, tleskl jsem a tlumeně začala hrát hudba. „Prosím,“ pokynul jsem svému hostu k jedné ze židlí, nebo spíš křesel, a když se usadil, zeptal jsem se: „Pivo, víno, pálenku, medovinu?“ |
| |
| Středa Všechny lodě na na orbitu zaznamenají to, že se něco blíží z Warpu. Loď se astropaticky ohlásí jako Světlo Císaře, vlajková loď Císařských pěstí. Rogal Dorn míří mezi nás a díky svému zpoždění nebude nadšený. Translace křižníku proběhne v pořádku a za nedlouho se Světlo Císaře připojí k složitému baletu ostatních lodí na orbitě.. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Mícův nejbližší bratr~ Zaskočil jsem ho? No to je jedině dobře. Upřímně on mě také překvapil zmínkou o Fulgrimovi. Ne, že bych byl překvapen tím, jak se dovede postavit i na kolbiště slov ve velkém turnaji "politiky", ale že byl až tak rychlý? A co vlastně Lionovi říkal? Sháněl podporu, chtěl podpořit - to a spousty dalších věcí mi vrtá hlavou, jako třeba jaké šaty mohl vymyslet pro Liona a zda jej donutil vyměnit kutnu za ně, alespoň pro pár minut. To by byl okamžik, hodný vepsání do historie! Historii nepíší vítězové? Je to opravdový názor? Vítěze? Nedobyl jsem toho tolik jako jiní a přesto jsem si toho hořkého faktu vědom. Historii může psát jen ten, kdo přežije a co hůře - pravda je a bude vždy jen tím, čemu ostatní věří bez ohledu a navzdory tomu, jaká je realita. „Pivo, víno, pálenku, medovinu?“ "Nechám to na tobě, Lione. S bratrem po boku můžu čelit jakémukoliv soupeři." Byť by to znamenalo, že pro tuto chvíli čelíme tváří v tvář strašlivému soupeři - Alkoholu, nad kterým ještě nikdo nevyhrál a snad jen Russovo astartes remizovali! "Máš to tu útulné. Má být tato síň nějakou připomínkou místa z tvého světa?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pokud by jsi byl Angron, tak zuříš a rozkopeš velitelský můstek. Pokud by jsi byl Konrád, tak by jsi nechal navigátora a astropatha stáhnout z kůže, pomalu ale jistě. Vztek v tobě sice bublá, ale nedáváš to najevo. Sám dobře víš, že cestování Warpem má svá úskalí, nejistoty a komplikace a bohužel, tentokráte jsi se obětí warpové bouře stal ty a tvůj křižník. Zpozdění skoro týden. Týden u něčeho důležité. Kdo ví, co Císař zamýšlel a proč vás všechny svolal. Soudě podle obsazenosti orbitu je zde podstatná část primarchů. Čas jednat. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Otcova strnulost mě mírně znervózňuje. Těžko říct, co se mu honí v hlavě a jestli můj hlas bude mít vůbec nějakou váhu. Pohne se teprve až řeknu, koho bych zvolil. A nejprve je to pouhé přikývnutí. Poté vstane, poděkuje mi a ujistí mě, že jsem byl vyslyšen. Podaná ruka označuje konec našeho rozhovoru. S úsměvem ji stisknu, stejně pevně, jako on. Stále má sílu. Pokyne mi a já jeho rozkazu vyslyším. Custodes mi pomohou najít cestu lodí zpět do hangáru. Tam už na mě čeká Thunderhawk, aby mě mohl dopravit na Železnou krev. Letu nic nepřekáží a během chvilky jsem na palubě. „Pane,“ pozdraví mi mí muži. „Jsem rád, že jsem zpátky.“ Usměji se na ně. A to je tak všechna komunikace, která proběhne. Oni mají svou práci a znají ji. Já... já momentálně pouze musím počkat, až Otec zvolí a pak se budu muset vrátit zpět na linii. Když dorazím do svých kajut, začnu si sundávat zbroj. Systematickými a přesnými pohyby sundávám část po části a cítím, jak její tíha ze mě opadává. Čas si chvilku odpočinout. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Před kýmkoliv jiným by jsi své rozpaky dovedl skrýt či alespoň se tvářit tak, aby nic nebylo poznat. Před Císařem nikoliv. Veškeré drobné tiky či jiné věci, jako třeba rozšířené zorničky, ti přijdou zcela očividné, zcela jasné, zcela...neadekvátní. Nedokonalé. Císař tě stále sleduje a stále se usmívá. Poté, co téměř neslyšně hlesneš a zavrtíš hlavou se jen zeptá svým jasným hlasem. „Co jsi chtěl, Fulgrime? Trápí tě ještě něco?“ Otázka, na kterou jsou dvě odpovědi. Jedna není dobrá a druhá je lež. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař se stále mile usmívá. „To rád slyším, že se ti daří..Jsem na tebe hrdý, synu.“ Hovor poté dospěje k vážnějšímu tématu, ale Císařův spokojený a milý výraz mu z tváře nezmizí. Podívá se na tebe a v očích má pohled otce, vysvětlující synu nějakou banalitu. „Nehledej v tom žádné složitosti, synu. Je něco velmi důležitého, co musím dodělat na Teřře a nikdo jiný to za mě nedokáže. Proto již nebudu moci stát v čele Krusády a někdo mě musí zastoupit. Někdo, kdo toho bude hoden a schopen...“ Císař se chvilku odmlčí a poté pokračuje „Krusáda a sjednocení Lidstva je stále důležité. Zajištění jeho budoucí existence je ale důležitější. Proto musím vybrat někoho, někoho z vás, kdo převezme Krusádu..“ Podívá se na tebe svým pohledem a usměje se oním uklidňujícím způsobem, který umí jen ..inu...bohové. „Koho by jsi v pozici Vojevůdce nejraději viděl ty, Anděli? A koho nikoliv?“ |
| |
 | soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Vzorný postoj, kamenná tvář, ruka chráněná nejlepší zbrojí ve vesmíru, hladí hladce oholenou bradu. A přestože zevnějšek působí jako samotný maják klidu a rozvážnosti, vnitřní prostor mého já je rozbouřen a rozhněván. "Nechť Svatý Otec a Ferrus konečně příjdou s něčím, co tyto démonické vlny ovládne a uklidní, dle přání lidstva. Celý týden zbytečného pachtění v immateriu. Měl jsem tu být již před mnoha dny. Tohle je nepřijatelná hanba mne a mé kapituly." Zarmoucen nad prokletým immateriem, se pootočím na svého lodního kapitána. Je to drobný a široký muž. Plnovous, který si udržuje vždy stejně dlouhý a k mému nemalému pobavení až komicky hranatý ve mě vždycky zanechává podezření, zda tento muž nepochází z Fenrisu. Domovské planety mého bratra Lemana. "Kapitáne, spojte mne se Svatým Otcem, Císařem. Musíme vysvětlit naše zpoždění. Nechceme přeci, aby se na nás Svatý Císař hněval." Promluvíl s malou špetkou sarkasmu. Doufám že tím trochu pozvednu nízkou morálku mé posádky. Vím, že všichni jsou již znavení a podráždění z neúspěchu. Jen blázen, nebo hlupák by si myslel, že je jediný z celé lodi, který je tímto zpožděním rozezlený. Celá má posádka si to odnáší stejně. Klidně se podívám na shromážděné lodě a s úsměvem počítám jednotlivá plavidla. Dívám se na rozdílné barvy, znaky a jména. "Leman, Fulgrim, Magnus, Sanguinius, Corvus, Lion...Perturabo, Lorgar, Konrad a Angron ? Co může být tak důležité, že mne otec povolal sem ? Možná bych měl opět navrhnout opětovné sestavení křižácké výpravy. Bude nutné očistit velký počet planet. Mnohé jsou nakažené kacířstvím a monstry temnot." Když je komnet mezi mou a Císařovou lodí ustanoven a, pokud si Císař bude přát, navoděn i video-přenos, při zobrazení Císařovy tváře provedu mírnou úklonu. "Síla a věčnost ti stále žehná Otče. Odpusť mi mé zpoždění. Immetirum a cesta skrze něj umějí být velmi komplikované. Byl jsem zdržen, když jsem se snažil rychle odpovědět na tvé volání. Smím vědět, o co se jedná, můj Císaři ?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Věřím, že tu můžeš promluvit bez obav - samozřejmě s tvým svolením Fulgrime." Lehce, tázavě pozvednu obočí. "Jistě," odpovídám klidně, zatímco uvažuji, co asi tak může v tuhle chvíli tak nutně chtít. PO MNĚ. To poslední je na tom ostatně nejvíce zarážející. Že chce mluvit se mnou. No budiž. Tak do toho, drahoušku, co máš na srdíčkách? "Můj pane Fulgrime, Císařovo děti mají skvělou pověst a já už dlouho prahnu po souboji s nějakým z vašich šampionů. Chci být tak dobrý strážce vašeho velectěného bratra, jak jen to půjde a doufám, že se tímhle hodně naučím. " Zamrkám. Nejsou návštěvy bratrů kouzelné a plné úsměvných momentů? JSOU! "Mohl bych vůbec odporovat a klást překážky tvé touze se zlepšit? Jsem si jist, že-" Opravdu jsem chtěl říct "komandér Eidolon?" po tom, co tady Lorgar řekl? Zbláznil jsem se a chci toho chlapce nechat zabít? Přelétnu svou gardu rychlým, hodnotícím pohledem. "- se tě Selim rád ujme." Můj nejmladší člen gardy se automaticky dotkne zlaté orlice na hrudi, rty neslyšně zformují překvapené "já?" "Předpokládám, že proti tomu nic nenamítáš." Je to spíše oznámení hotové věci, než nějaká otázka. A abychom předešli nějakým... vnitřním nenávistným tlakům uvnitř mé gardy, které by jej mohly ovlivnit, dodávám: "Bratr Crudelis-" pamatovat si jména se mi vždycky osvědčilo "-nám svou touhou velmi lichotí. Předpokládám, že nezklameš jeho očekávání, budeš mu nápomocen, pokud to bude potřebovat - a budeš bojovat čestně." Nedodám už očividné "nepřejte si, jestli jej zřežete do bezvědomí, aby jste si spravili pochroumané ego a ukázali mu, kdo je tady nejlepší šermíř." "Jistě, lorde." "Výborně. To bychom měli. Tak pojďme, už se v hangáru i tak zdržujeme déle, než je třeba." Zařadím se vedle Lorgara a rukou naznačím, aby do dveří, vedoucích z hangáru pryč, vstoupil první. Cesta dál do lodi je dokonalým spojením funkčnosti a zdobení. Nic zde nezavází, pro případ, že by se jednotky musely rychle dostat na odletovou palubu - a přesto to zde, hlavně díky malovaným stěnám, sloupoví a gotickému žebroví, které je v klenbě taktéž vymalováno barvami, nevypadá pustě a nevlídně. Hřejivá, žlutá světla, osvětlují fresky a nápisy na stěnách, hlásající historii tažení a hrdinské činy mne a mých mužů. Když se pak z prostorů, které mají vojenské využití dostáváme ještě hlouběji, má garda se, společně s Crudelisem, odpojí a zamíří do části, která je vyhrazená pro astarty. Funkčnost celého prostoru je odsunuta do pozadí ryzí estetikou. Mramor, drahé kamení, závěsy, obrazy, holografická okna promítající vše možné. Alabastr, zlaté aplikace, měkké, ručně tkané koberce, prapory... Mám rád hezké věci. Tohle je ale stále jen zlomek toho, co mám uložené v galeriích a prostorách, které jsou vyhrazeny jen pro umění. Víno je taktéž cestou pravděpodobně předáno servitorům, kteří je odnesou do kuchyně. Co se zbytkem gardy - či je vezme sebou, nebo pošle se svým malým šampionem, je už na Lorgarovi. "Překvapilo mne, že tvá osobní stráž není ozbrojená," prohodím cestou jen tak mimochodem ke svému bratru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus Rudý~ Hned poté, co si nabídne víno, si s ním lehce přiťuknu. Stihneme to ještě dříve, než mi odpoví. „Ne Fulgrime, nemluvil jsem s Otcem, to on mluvil se mnou.“ Poválím víno v puse - můžu být rád, že mi nezaskočilo. Samozřejmě, že mi neuchází kyselý podtón jeho slov. Polknu a mám se k odpovědi. Rád bych jej uklidnil a usměrnil. Nějakým způsobem mu řekl že... „Jak vidno, úspěšně, zatím tady ještě jsem a moji legii nic nehrozí.“ "To jsem rád," hlesnu místo toho všeho. Přeci jen... to, co se stalo na koncilu... "Na Nicaei to vypadalo dost... nehnutě." „Mám ale pocit, že jsem poslední, kdo našeho Otce navštívil, teď už má nerušený čas na to, probrat se našimi návrhy a moudře zvolit Warmastera.“ "Nebyl jsi poslední," odpovídám klidně. Vidím, že se Magnus rozhoduje, co by si k vínu zakousl, tak jen tak mimochodem ukážu prstem malé kulaté zapékací mističky, zdobené ovocem, sirupem a jakýmisi cizokrajnými květy. "Zkus tohle - to mám obzvláště rád-" Mezitím nám servitor přinese i dort. Ty mám taky obzvláště rád. Jsou takové... osobité a dají se vzhledově přizpůsobit... absolutně jakkoli. Věnuji mu krátký, spokojený pohled. Pak se vracím zpět k tématu. "Já u otce ještě nebyl. Chci si promluvit se svými bratry, než se za ním vydám." Chvilku si počkám a během té chvíle upiji vína. Čekám, zda Magnus má potřebu něco dodat - ale zjevně čeká také, co ze mě vypadne. Tak budiž. Budu to muset nakousnout sám. Ono se to asi i očekává, když už jsem si jej tady pozval. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že přijde a začne vést sáhodlouhý monolog na téma "já, bratři, warmaster a vše okolo" jako Corax. "Když už jsme u toho - bude ti připadat příliš všetečné, když se tě zeptám, čeho se váš rozhovor týkal? Nelze si nevšimnout, že máš stále... jisté výhrady... ke všemu co se stalo. Nemám ti to za zlé a nic ti nevyčítám, ale-" Podívám se na sklenku, jako bych uvažoval, zda se napít znovu, ale místo toho se rozhodnu to doříct celé. "- rád bych to celé pochopil. K tomu potřebuji vědět, co se děje z tvého pohledu." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fůla~ Gestem rovněž nakážu svým mužům, aby nás zanechali v soukromí. Přitom mám možnost vidět prostory tolik odlišné od jiných lodí. Dá se říct, že jsem místy docela uchvácen, neboť na palubě válečné lodi bych čekal mnoho, dokonce i té Fulgrimovi, ale tohle opravdu ne. Uprostřed trnů smrti a krutosti války dlí takový květ. A to je dost možná teprve začátek. "Překvapilo mne, že tvá osobní stráž není ozbrojená," "Jsme tu přeci jako přátelé a bratři, ne jako bojová síla impéria." Odpovím překvapeně s vědomím, že taková věc jako potřeba výstroje a výzbroje u bratra mi přijde prostě zcestná. Tedy s výjimkou některých, od kterých cítím jistý odstup. Dá se říci, že je to pro mě osobně gesto toho, že rozhodně nehrozí mezi námi plná otevřenost. "Ačkoliv nevím, jestli toho nebudu litovat. Má nevhodná slova některé popudila a omluva, zdá se, nepadla na úrodnou půdu. Což by mohlo z mé strany působit další komplikace." Dodám s trochu nejistým tázavým pohledem. Přeci jen s tou vší okázalostí okolo bych se ani nedivil, kdyby měl můj bratr i herecký talent a dar přetvářky. Ostatně, co víc je okulibá krása než malebné pozlátko? "Je to se mnou těžké, Fulgrime." Zní to docela smutně a ono to tak trochu je. Dokonce i ve světle toho, s jakým obdivem a fascinací prohlížím zdejší díla. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Ačkoliv nevím, jestli toho nebudu litovat. Má nevhodná slova některé popudila a omluva, zdá se, nepadla na úrodnou půdu. Což by mohlo z mé strany působit další komplikace." Nesouhlasně na malou chvilku zatnu čelisti. "Věř, že mne jsi nikterak neurazil," odpovím už zase s klidným, vyrovnaným výrazem. "Ale mé Děti jsou velmi hrdé a občas nedůtklivé. Co se hrdosti týče, věř, že na jejich chování při tvém příletu hrdý doopravdy nejsem. Jejich nedostatek disciplíny je ale věc, kterou si s nimi vyřeším později, v soukromí." Můj výraz tak trošku napovídá, že to zrovna nepřeháním. Tohle drobné pochybení beru jako poskvrnu svého dobrého jména. Mí nejbližší a nejdražší se rozhodně mají z čeho zpovídat. "Jak to myslíš, že je to s tebou těžké?" Štíhlé prsty hbitě otlapkají holopanel, který otevírá dveře. Naznačím Lorgarovi, aby šel dál. Místnost je zařízená ve světlých barvách. Obrovské holookno nacházející se naproti dveřím, vyvolává dojem pohledu z terasy nějakého hezkého paláce na město, které je dost možná až příliš nádherné na to, aby někdy někde doopravdy existovalo. Vypadá, jako by bylo postaveno ze slonoviny, nebo dokonale vybělených kostí. Zapadající, večerní slunce je halí do rudozlatého hávu. Mezi budovami prosvítá upravená, večerem tmavá, uklidňující zeleň. Květy, podloubí se sochami. Náměstí, kašny a další sochy. Domy umění. Jen lidé tam chybí. V promítaném městě není ani živáčka. Těžko říci, zda se jedná o lenost konstruktéra, chybu, nebo záměr. Na stropě bíle svítí několik kruhových, vestavěných světel. Jen umocňují dojem toho, že je večer a my shlížíme z budovy na město, namísto toho, abychom byli na lodi. V rozích u dveří se pak nacházejí dvě zrcadlově obrácené, ale stejné sochy jakýchsi elegantních, ženských bytostí, oděných do rób, které někdo zdatně vysochal tak, že působí jakýmsi dojmem průhlednosti a jemné látky. Zdi jsou celé pomalovány freskami, některé jsou doplněné o zdobné zlaté nápisy, připomínající význačné události, které freska zachycuje. V protějším rohu, vedle okna, se pak nachází opravdová, funkční, mramorová kašna. Jedná se o sochu jakési antické vodní nymfy, která drží v ruce džbán, z něhož konstantně vytéká voda do malé nádrže pod ní. V té plave několik vodních tvorečků. Plýtvání? UMĚNÍ! Kousek vedle je zavěšená zdobná klec. V ní pak sedí na bidýlku zlatý pták s malým, papouščím zobáčkem a drobnou, kulatou hlavou. Jeho ocasní pera jsou neskutečně dlouhá; až na barvu, která se metalicky leskne, připomíná staré, vyhynulé Terranské quetzaly. Nelze si nevšimnout, že můj první pohled, když vejdu do místnosti, patří zvířeti. Zdá se, že jej z nějakého důvodu mám v oblibě. Naproti kašny, na druhé straně místnosti, taktéž v rohu, se nachází jakési vyvýšené místo, zdobené závěsy, které jsou momentálně roztažené a připevněné ke stěnám. Dle všeho se ale dají spustit a rožek takříkajíc "odstínit." Samotné místo je pak zdobené bordózlatým kobercem s vysokým chlupem a mnoha, mnoha polštáři. Když dojdeme, servitoři už stůl zaplňují překrytými mísami, tácy, talíři, příbory i sklenicemi. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Císař~ „Co jsi chtěl, Fulgrime? Trápí tě ještě něco?“ Všiml si? Dost možná jsem v pokušení si v duchu říct "příliš pozdě, příliš málo." A přitom bych tak toužil, to dokázat. Ostentativně zasyčet "Už nic!" Otočit se a hrdě odkráčet pryč, než si to rozmyslí. Jenže já to nedokážu. Prostě a jednoduše mi stačí jediný pohled na jeho usmívající se tvář a vyschne mi v hrdle. Ví o tom? Kam až vědomosti Otce sahají? Pokud ví, jak vnitřně trpím - proč to dělá? Proč mne zkouší a týrá, ubíjí svou přezíravostí? Nebo to doopravdy nemyslel zle? Proč se najednou ptá, jako by mu na tom záleželo? Pokud nevěděl, co jeho slova způsobí - dost možná by to znamenalo, že má nějaké nedostatky... ne. Ne, nechci na to myslet. Určitě mě jen zkoušel. Je to součást nějakého jeho velkého plánu. Záměru, který má. Jako vše, co dělá. Já jen... Polknu a hledám správná slova. Řasy se mi chvějí potlačovanými emocemi. "Trápí mne, jak jsem sobecký, Otče." Téměř to zašeptám a sklopím oči k zemi. "Trápí mne myšlenky, které mám. Trápí mne, že jsem s tebou chtěl strávit víc času a nedbal, že máš určitě příliš mnoho práce na to, aby ses mohl věnovat někomu, jako jsem já. Že jsem se-" nádech. Už to prostě musí ven, když jsem to nakousl. "- že jsem se na tebe v duchu rozčílil. Odpusť mi. Asi nejsem tak silný, jak jsem si myslel, pokud si něco takového dokáži byť připustit." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Egomastrubátor number one~ "Toužíš po dokonalosti a já ji na vrub dneška moc... nepřidal." Tentokrát jsem to já, komu dochází slova. když mě pobídne, abych vešel."To je fantastické." Tiše vydechnu nad všemi těmi divy, co tu jsou k vidění. Sám nevím, na co bych si sáhl, podíval se blíže nebo zeptal první. Na vesmírné lodi lze čekat leccos, ale hotový park? Galerii? To bych potřeboval mít nějakou vizi, abych byl doopravdy připraven čelit tomu, co tu na mě čeká - naprostý úžas. "Ty sochy-" Nakonec si najdu přeci jen to, co mě zaujme najvíce. Ostatně nejednu síň jsem vyzdobil sousoším na počest císaře, jako připomínku slavných činů a podobně. Nejednu jsem pak nedávno taky musel strhnout. "Před dekádami, staletími na Colchis bych býval přísahal, že jsou živé a nějaký vrtoch boha je musel uvrhnout do kamene." Přiblížím se tedy nejprve k nim. Lehce a zvědavě se jich chystám dotknout, načež se opatrně, bezeslov ujistím u Fulgrima, zda můžu. "Kdo je vytvořil? A mají reálnou předlohu, nebo jsou ztělesněnou fantazií?" |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Na tváři vykouzlím úsměv. “Na Nikaei to vypadalo všelijak, podle toho, z jakého úhlu pohledu jsi se na to díval.“ On z podobného, co já. Každý potřebujeme pár bratrů, co za vás půjdou na kraj vesmíru. Ulovil jsem si tedy jednu z oněch zapékacích mističek, ano, jsou věci, které mu upřít nemůžu, má vkus. Nebyla vůbec špatná. Jeho další slova mi trochu zanikla při pohledu na dort, který servitoři dovezli a který … Asi jsem se i zatvářil zaskočeně, sjel jsem pohledem z oka k Fulgrimovi, pak na oko, na Fulgrima. „Musím uznat, bratře, máš opravdu velmi dobrý vkus.“ Slovo děkuji na Prosperu skoro neexistuje, a slova úcty, či obdivu, jak bych vám to jenom řekl, mám trochu problém s běžnou konverzací. Jenom doufám, že si to můj bratr ještě pamatuje. O čem, že jsem s Císařem hovořil? „Tak já to vezmu od začátku. Možná to bude trochu delší.“ Varuji jej předem. S rozmyslem se opět napiji rudého vína, pokud chce vědět, jak to vidím já, musí se připravit na nával slov, ve zkratce to dost dobře říct nejde. „Jak víš, byli jsme čaroději a mysliteli, dobrovolně vykázáni do exilu, do návštěvy našeho Otce. Ve zkratce, vytvořil jsem neobvyklou strategii za pomoci lidí, kterých si nesmírně vážím a moci, které se mnozí bojí. A nejenom obyčejní lidé. My jsme dobře věděli, co děláme. Ostatní si to nemysleli. Učence se zbavíš jednoduše. Stačí ti pořádně pádná zbraň. Jsou místa, kde prostě argumenty nefungují jak mají, ať jsou sebelepší. Až to došlo až k Nikaei.“ Během řeči jsem si zakrojil dílek z dortu. S rozmyslem jsem jej umístil na talířek, uzmul si vidličku a pohodlně se zpět opřel v polštářích. „Koncil byl vlastně soud těch chytřejších, těmi hloupějšími. Pořád něm přemýšlím, proč k němu došlo, jak se tomu dalo zabránit. Řekl, že mě zabije, že jméno mé legie vymaže navěky z Imperiálních záznamů, říkal, že kdo se bude stavět proti jeho rozhodnutí musí být zničen.“ Oddělil jsem kousek z části, jež jsem mě na talíři a přemýšlel, že je pošlu někam směrem k mým chuťovým pohárkům. „Nevíš, jak rád bych nahlédl do budoucnosti, připadám si neobyčejně slepí, avšak nechci ohrozit své Syny. Je nás málo a jsme do jednoho myslitelé. Od myslitelů se neočekává, že půjdou do boje jako Angronovci. Očekává se víc. Nechtěl jsem sem letět. Na Prosperu vládne nálada, která nevládne ani u poražených. Jsme zničeni. Brodíme se na dně vlastního zoufalství. Bylo nám odepřeno studium, které z nás dělalo to, čím jsme byli. Hledáme nový cíl a nemáme se k čemu upřít. Doufal jsem, že s tím něco udělám.“ Čas na kousek dortu, poklidně rozžvýkaný, nebyl vůbec špatný, a pokud přičteme ještě ty barvy … „No a s Otcem jsme právě o tomto mluvili, zejména o tom proč mi řekl, že mě zabije, jeho odůvodnění docela chápu, ale mohl mi to říct dřív. Možná nebral v potaz to, že i psykeři můžou dělat velmi neuvážené věci s mnohem většími následky. Moc dlouho jsme spolu ale nemluvili, také se ptal na mé preference ohledně Vojevůdce.“ Ano Fulgrime, zmínil jsem mezi nimi i tebe. Znova jsem se napil a dokončil již definitivně svou součastnou řeč. „Víš bratře, já odpouštím, jenže nezapomínám. Pořád si budu pamatovat, že místo jakékoliv možnosti diskutovat jsem byl hrubě umlčen, že když jsem se dožadoval vysvětlení byl ke mně hluchý a pořád si budu pamatovat, jaký byl jeho otisk ve warpu, když jsme se potkali poprvé a jaký, když vynášel na Nikaei rozsudek.“ Neberte to tak, že bych jej zabil, kdybych mohl, ne, to nepřichází v úvahu. Odmlčel jsem se a rozhodl se věnovat onomu dortu, za kterého jsem si zakrojil již předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus~ „Musím uznat, bratře, máš opravdu velmi dobrý vkus.“ Musím se usmát. Jsem rád, když někdo mou snahu ocení. Nebudu raději říkat, že měl být původně v barvě jeho legie, ale červená mi na dortu přišla nějakým způsobem příliš agresivní. Mohl by si to vyložit jako skrytou urážku - což bych jednak nechtěl a druhak by to nebyla pravda. Je to prostě jen o... vnímání barev. „Tak já to vezmu od začátku. Možná to bude trochu delší.“ Jen přikývnu, doliji si vína, uzmu ze stolu misku černých oliv a pohodlně se zády opřu do polštářů. Nechávám bratra mluvit a vstřebávám informace, které ke mně proudí. Dost možná mi to pomůže osvětlit několik věcí a vyplní určité mezery, které mám. "Řekl, že mě zabije, že jméno mé legie vymaže navěky z Imperiálních záznamů, říkal, že kdo se bude stavět proti jeho rozhodnutí musí být zničen. Ze rtů mi unikne těžký povzdech. Několikrát předtím mne napadlo, zda by to Otec doopravdy mohl udělat. Zabít jednoho z nás. Jistě, když to vezmeme z pohledu faktu, že on je velitelem a my jeho komandéry - je zcela logické, že by mohl přistoupit i k takto radikálnímu kroku, kdyby se mu někdo vzepřel. I já bych to udělal, odpravil bych vlastnoručně jakéhokoli kapitána, který by ohrožoval ostatní. Ale... my jsme jeho synové. Je to něco jiného. Musí být. Pak Magnus oznámí, že už mu otec řekl, proč mu vyhrožoval smrtí - a že to chápe. Viditelně se uvolním. Dost možná, že se to vysvětlilo... no a hůře už nebude. Jeho poslední věta mne však zaujme. "Otisk? Jak to myslíš?" Znamená to, že se Otec změnil? Jak? Proč? "... a jak ti tedy osvětlil, že ti vyhrožoval smrtí?" Doufám, že to není příliš otázek naráz. Upřu na bratra tázavý pohled modrofialových očí a napiji se znovu vína, čekajíc na odpověď. Nebo odbytí s tím, že to není má starost. I to bych ostatně pochopil. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Před dekádami, staletími na Colchis bych býval přísahal, že jsou živé a nějaký vrtoch boha je musel uvrhnout do kamene." Ach, Lorgare. Jaký jsi musel být prosťáček, že jsi věřil v bohy. Přijde mi to tak... svým způsobem neskutečné. Já vím, že každý pocházíme z jiného světa a vnímáme tedy věci jinak - ale stejně. Možná, je to tím, že jsme na Chemosu opravdu neměli čas na přemýšlení o tom, kde jsou bohové a za co mohou a za co ne, když jsme bojovali o přežití se zdroji, které jsme měli k dispozici. Stavět svatostánky, někomu děkovat, nebo se klanět iracionálním bytostem v době, kdy nás sužovaly zcela racionální problémy? Ne. Ne, děkujeme. A když jsme se z nich dostali a začali namísto živoření žít - tak jsme věděli, že to není zásluha bohů. V tomto jsem svým způsobem pragmatik. Jediným "bohem," jemuž bych to věřil, je Otec. Jenže Otec není bůh. Protože kdyby jím byl, nechával by se tak nazývat - nebo by minimálně nebyl proti. Bůh neexistuje. Ani jeden. "Kdo je vytvořil? A mají reálnou předlohu, nebo jsou ztělesněnou fantazií?" "Nevím, kdo je vytvořil," přiznám se a jako bych je taktéž viděl prvně, i já přejedu prsty přes záhyby kamenného roucha. "Tedy pokud chceš znát jméno sochaře. Ale předlohou musela být fantazie," věnuji mu měkký úsměv. "Přinesl jsem si je jako válečnou kořist z jednoho ze světů, který jsme připojili s Horem k Impériu. Tyto sochy se nacházely ve... svatostánku. Jedná se pravděpodobně o zpodobnění jakési modly, bohyně. Místa víry z rozkazu Otce zpravidla strháváme k zemi. Jenže... ty sochy nemohou za myšlenky lidí, kteří je tvořili. Jsou to jen díla, vytržená z kontextu, vyrvaná ze sutin. nejsou o nic svatější, než ty, nebo já. Jejich ponecháním nevzdávám hold žádné domnělé modle - ale člověku, který je tesal. Podívej, jak jsou dokonale stejné. Jak živě působí. Byla by věčná škoda, nechat je tam ve chvíli, kdy muži odpálili nálože." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Jak bych ti to jenom vysvětlil. Ve warpu poznáš každou bytost podle toho jak září, silnější víc, slabší méně. Různé barvy a tvary. Za tu dobu, co jsme se potkali poprvé se v té jeho něco změnilo, nemusí to být nic fatálního, stačí, aby dotyčný učinil nějaké důležité rozhodnutí, nebo aby změnil nějaký ze svých názorů.“ Dopřeji si další kousek dortu. „Ty i já víme, že nic jiného, žádná jiná hrozba, žádost, prosba či výhrůžka krom této by ti nezabránila v tom, co jsi dělal. Takto to formuloval. Myslím, že se mílí, ale do očí mu to říkat nebudu. Ono by stačilo, kdyby své rozhodnutí objasnil. Nemusíš vyhrožovat, když máš argumenty, které budou zaručeně fungovat. Je pravda, že informace, které mi dal včera, by měli mnohem větší sílu, kdyby byly řečeny ještě na Nikaei. Nemusel by tehdy sám popřít to, o co se snaží, o šíření vědomostí a osvěty.“ Což se nelíbí Lorgarovy, ani mně, když jsem u toho ani mojim Synům a určitě i mnoha ostatním. Kdo by se nám divil, kolem Císaře není mnoho těch, kterým záleží na slovech, většina se opírá o rozkazy. Proč, nebo jak už pro ně nehraje roly. „Občas mi připomíná, že se snaží dělat věci těžší, než jsou.“ Zahledím se mu do očí. Hluboko, až za ně. Jak vlastně přemýšlí? „Ale je to pravděpodobně jenom moje teorie násobená o celkové nepotěšení, které mě v jeho přítomnosti potkává. Nic dalšího v tom není.“ Jestli mu tehdy došlo, jakou katastrofu bych mohl rozpoutat, existují místa na které by nemusel dosáhnout. Existují místa, ze kterých bych mu mohl zle ublížit, ale já to neudělal. Ne, nebyla v tom zbabělost, byl v tom strach, strach o všechny ty mrtvé vědomosti a psykery. Spokojeně jsem dojedl zbytek dortu na talíři a začal se opět věnovat vínu. „Pochyboval si někdy bratře o svých rozhodnutích?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Příbuzný Švejkových polních kurátů~ Výběr nechal na mě. Možná bych mu měl všechno nalít dohromady, aby si užil tu směs čtyř chutí dohromady. Nechme to stranou, sáhl jsem po medovině a každému z nás nalil. Nejdřív Lorgarovi, poté až sobě, jak se na správného hostitele sluší a patří. „Ano, je připomínkou síní z Calibanu, ale je jiná. Zdi nejsou z kamene, ale z klasického kovu, pokryté falešným vzorem, krb a louče taktéž nejsou pravé.“ Ledabyle mávnu ke zmiňovaným věcem, ve druhé ruce držíc kalich. „Mám radši pravé teplo ohně v bývalém hradě Řádu, nyní pevnosti mé legie. Ale to jsi sem nepřijel poslouchat,“ přivřel jsem po poslední větě trošku oči. „Ale napřed... Na co se napijeme?“ Natáhl jsem ruku nad stůl s lahůdkami, kdy se mnohé skrývaly ještě pod pokličkami. Co se ale už dalo postřehnout bylo několik bochníků chleba, zelenina a ovoce čerstvé či nakládané v různém láku, ve slupce vařené brambory, půlená vařená vajíčka, nastrouhaný křen... |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Plný pohádkář, tedy Full grim!~ "Rozumím bratře." Rozumím? Doopravdy? Nakonec záleží na úhlu pohledu, jaho argumenty jsou relevantní a podložené zajímavými názory. Co se týče samotné presumce neviny děl není pochyb, že je to výtečná obhajoba. Sám jsem mnohdy váhal, co stojí za ponechání a co by mělo skončit v prachu... ale vždy jsem zatvrdil své srdce a pokud daný skvost nesl jen malou špetku protestů proti imperiální pravdě, dopřál jsem mu věčné zapomnění. Zkrátka a dobře, rozumím, přestože sám bych na jeho místě s trochou smutku v srdci rozbil vlastníma rukama tyto skvosty, kdybych býval jen vzdáleně tušil tajemství jejich původu. Upřímně, již nyní uvažuji, jaké... očistné rituály vykonám, až dorazím do své lodi. "Jen zřídka se najde v srdci velkého válečníka i tak velký cit a pochopení." Složím mu své uznání. O čem asi přemýšlí Angron? Russ? Navíc jedno Fulgrim alespoň pro klid duší těch, co kdysi věřili udělal - dostal to z jejich dosahu. Prezentovat to jako triumf, je pro zavedení a udržení správné doktríny rovněž účelné. Přesto všechno musím hluboko v srdci těmto věcem nedůvěřovat. Přinejmenším od doby, co jsem viděl. Jak závidím bratrovi jeho klid a sladkou nevědomost! Poklad, o nějž jej možná jednoho dne připravím já, nebo krutý vesmír. "Nepocházejí z tohoto města?" Ukáži na to dovedné ztělesnění ehm, měl bych-li znovu sáhnout k příměrům nepopulárním a teologickým, ráje? Nedivil bych se, kdyby to neslo jméno Eden nebo podobný hold civilizaci. "Vypadá, jako by pro krásu bylo stvořené." Dodám a na moment se mi zaleskne v oku slza za Monarchii. Nevím, čí je to město, nebo kde leží a zda našel ty sochy v něm, ale je dokonalé. Tak dokonalé, jako pro mě byl můj památník Císaře. Kdybych na moment zavřel oči, přísahal bych, že cítím teplo popela i dým linoucí se ze vzdálenějších požárů. Pak by stačilo pohlédnout jen trochu výše, abych zřel na jeho přísnou tvář, kterak z hůry na mě hledí jako bůh říkajíc, že nic takového není. Výsměch? Krutost? Našel bych miliony slov i emocí, včetně hněvu i dojmu zrady ale... pak bych prohrál. "Umím si totiž představit, jak by se tam takové skvosty vyjímaly." S nově nabitým klidem dokončím své myšlenky. Má... slabost mohla trvat vteřinu? Dvě nebo tři? Byl to okamžik, poměrně vysilující, přesto nyní jsem opět zpátky plný síly a odhodlání. Je naděje, vždycky byla a bude. Tu si vzít prostě nenechám. Od Nich, od Něj, od nikoho. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Simba~ "I tak je možnost slyšet slova bratra potěšující." Dodám na jeho "tohle není hlavní program dne". Skutečně, ač nepostrádám zvědavost, taje a krásy jeho rodné planety nepatří mezi mé primární cíle při této návštěvě. Jsou mnohem prostší, jasnější a bohužel i nevděčnější. "Co třeba na to, ať nám štěstěna přeje?" Nadhodím to první, co mě nejenže napadne, ale co si myslím, že bychom opravdu potřebovali. A ruku na srdce, příznivý výsledek pravděpodobnosti nezní ani zdaleka tak nádherně a vřele, jak bych si přál. Nemluvě o tom, že pokud budeme mít štěstí, zvolíme správného vojevůdce, zmenší se rozkoly mezi bratry, tažení půjde hladce, otci... asi bude líp. A to, co s čím jsem se setkal a viděl, se nikdy nezjeví... v takové síle. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař se jen pousměje. Nikoliv pobaveně, spíše hrdě. Poté udělá něco, co jsi asi nečekal. Vstane, pomalu sestoupí z svého trůnu a po schůdcích přistoupí k tobě. Za sebou táhne nádherný rudý plášť s zlatou výšivkou orla. Sestupuje mlčky, jediné, co duní v sálu jsou jeho kroky. Zastaví se u tebe a položí ti ruku na rameno. „Hlavu vzhůru, synu. V nadcházejícím čase musíte býti všichni silní a jak sám dobře víš, prvním krokem k dokonalosti je přiznání si chyby. Ne každý z Primarchů by toho byl schopen.“ Poté se chvilku odmlčí, kdo ví, ještě přemýšlí či si přerovnává myšlenky. Pokyne rukou k dveřím.. „Málokdo, zvláště z nás, je absolutním pánem svého času. Pojď se se mnou projít po Zlatém orlu...“ Poté ti jen mlčky upraví jeden neposedný pramen vlasů, který ti při klopení hlavy spadl.. „Celé toto setkání nemá v historii obdoby. Je náročné pro všechny zúčastněné a i pro celé Impérium. A ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak ano, i pro mě.“ Poté vyjde z dveří, kde jsou mu věnovány dva zvídavé pohledy. Jeden od Malcadora a druhý od onoho Custodiána. Císař je však odbyde jednoduchým gestem své ruky a prohlásí.. „Pokud by jste mě hledali, mířím s svým synem na můstek a následující hodinu si nepřeji býti rušen...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Voxové spojení je ustanoveno a nerušeno. Přenos je čistý. Na holoprojektoru se objeví tvář nikoliv Císaře, ale ustaraná tvář Malcadora Sigility. „Rogale Dorne, buď pozdraven. Já i Císař jsme rádi, že komplikace nebyly drastičtějšího rázu..“ Poté se trošku pousměje. „Vítám tě jménem Císaře na Ullanoru. To, co se zde má probírat, už není žádné tajemství, tvůj Otec to řekl tvým bratrům a inu, přešlo to do sféry veřejně známé..“ Poté se stařec chvilku odmlčí, ačkoliv ani to tě nepřipraví na „jobovku“, která následuje. „Císař bude odstupovat z čela Krusády a svoji pozici přenechá jednomu z vás, Vojevůdci.“ Malcador opět nechá trošku prostoru, aby jsi tuto informaci „vydýchal“ a poté pokračuje. „Vojevůdce bude jmenován na konci týdne. Do té doby by rád konzultoval osobní preference jednotlivých Primarchů...“ Stařec se podívá mimo záběr a kývne hlavou. Poté mlčky odejde a na obrazovce se objeví dobře známá tvář, lemovaná havraními vlasy. Císař. „Zdravím tě, synu. Jsem rád, že jsi nakonec dorazil. Rád bych znal tvůj názor na onu situaci, avšak nehodlám to řešiti v časovém pressu či po voxu. Čas, který zbývá do konce týdne, prosím využij k dobrému promyšlení a poté jsi vítán na Zlatém orlu. A ano, jsem si jist, že někteří tvoji bratři tě také rádi uvidí. Doporučuji, aby jsi využil čas také k tomutu aspektu tohoto setkání, je možné, že některé z nich poté dlouho neuvidíš....“ Císař dohovoří, počká na tvoji odpověď a poté se spojení mezi křižníky ukončí... |
| |
| Čtvrtek Křižníky opět hlásí přítomnost dalšího plavidla v Warpu. Podle volacích signálů by se mělo jednat o vlajkovou loď Požíračů světů. Vypadá to, že i Rudý Anděl dorazil na rodinné setkání. Po výměně identifikací a dočinění protokolárních požadavků je jasno. O chvilku později začne Zlatý orel vysílat na všech frekvencích a točí se k Angronově lodi bokem.. „Hovoří Zlatý orel, k uším primarcha Angrona, velitele XII. Legie. Hovoří Císař.“ Poté následuje troška statického šumu a z voxu zazní hlas Císaře. „Angrone, jsem rád, že i ty jsi dorazil. Žádám si tvoji přítomnost na palubě Zlatého Orla co nejdříve to bude možné. Přijdeš pouze s svým prvním kapitánem, Khârnem a přijdeš neozbrojen na důkaz toho, že chápeš...“ Následuje drobná odmlka. „I ty jsi můj syn a velice nerad bych na tebe musel vztáhnout svou ruku. Ullanorské setkání je ale natolik důležití, že pokud mi nedáš jinou možnost, budu muset jednat.“ Chvilka statického šumu. „Zlatý orel končí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro K tomuto : Zobrazit SPOILER ...ZATÍM nedošlo. Jsme v fázi, kdy Císař řekne cosi něco jako Butchers nails jsou špatnééé, ááááno? |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Pisálek~ „Za muže by měly mluvit hlavně činy, bratře.“ Usmál jsem se, výraz dávající tušit, že to není myšleno zle. Snad to tak i pojme. „Ach, ano, štěstěna je vrtkavá a ráda mění své vyvolené. Snad si ji tímto přípitkem nakloníme na dlouhá léta. Na štěstí!“ Ťukl jsem si s bratrem pohárem a napil se. Spíše na chuť. Tahle medovina byla na chuť. Měla barvu poledního slunce a její chuť byla víc medová, než jakákoliv jiná. A byla hustá, skoro jako sirup. Skoro. Chvíli jsem mlčel, snad jsem Lorgarovi dával čas, aby si vychutnal a ocenil chuť tohoto tekutého zlata, které pochází od nás, z Calibanu. „No, jak jsem ti řekl předtím, budu se dnes už podruhé opakovat. Ohledně volby velitele tažení jsem Otci neporadil. Sám bych tam nejraději viděl jeho, aby to zbytečně nezpůsobovalo rozkol mezi námi,“ Zvedl jsem se ze své židle a jednu po druhém odkrýval pokličky, pod kterými se skvěla uzená kolena, klobásky, uzená krkovička, kuřata, nadívaná holoubata, jeden bažant, losos, pstruzi, daněk a... Pečené selátko divočáka. Ukázal jsem na tabuli. „Jen si vyber.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus~ "Je pravda, že informace, které mi dal včera, by měli mnohem větší sílu, kdyby byly řečeny ještě na Nikaei. Nemusel by tehdy sám popřít to, o co se snaží, o šíření vědomostí a osvěty.“ Ale jaké informace? CO ti Otec řekl? Mám sto chutí se zeptat, vytáhnout to z něj, být neodbytný. Ale uvědomuji si, že kdyby to chtěl říct - tak by to řekl rovnou a nečekal by, zda se zeptám, nebo ne. Proto mlčím. Nechci na bratra zbytečně tlačit. Nepříjemných chvil si už zažil poslední dobou dost. „Občas mi připomíná, že se snaží dělat věci těžší, než jsou.“ Klidně a s jemným úsměvem na rtech, bez jakékoli negativní emoce vepsané ve tváři, opětuji jeho pohled. Já věřím, že Otcovy záměry... prostě jen nechápeme. Ano, ze své pozice občas považuji některá jeho rozhodnutí za... přinejmenším zvláštní. Ale věřím, že je má mysl prostě a jednoduše nemůže obsáhnout, uchopit a vidět v širším kontextu. Občas mne to trápí. Také si říkám, zda má důvěřivost... nebo hrdost, protože pohled odmítám jen tak sklopit, není spíše na škodu. Je možné, aby mi bratr například četl myšlenky? „Ale je to pravděpodobně jenom moje teorie násobená o celkové nepotěšení, které mě v jeho přítomnosti potkává. Nic dalšího v tom není.“ Rozvláčně se natáhnu a položím levou dlaň na hřbet Magnusovy ruky. Ta má je proti té jeho až směšně malá. "Já věřím, že brzy všichni pochopíme, proč se to stalo. On... neudělal by to, aby ti ublížil." Pak ruku zase stáhnu a složím v klíně, vedle misky oliv. „Pochyboval si někdy bratře o svých rozhodnutích?“ "Samozřejmě," odpovídám zcela automaticky, bezmyšlenkovitě. "Každý by měl o svých rozhodnutích pochybovat. Přemýšlet nad nimi. Snažit se najít lepší cestu. Pokud bych o svých rozhodnutích nepochyboval, znamenalo by to, že jsem dosáhl dokonalosti... a nebo jsem hloupý a pošetilý." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Jakmile jsem uchopil Isoldi...Isolde... prostě Isi, vyrazil jsem k prvnímu místu, kde je možné, aby přistál Thunderhawk. Bude lepší, když si... kronikářku... odvedu, co nejdříve. Vlci se různě rozptylují a mění místa, kde se pohybují. V podstatě to funguje tak, že se vydávají do různých směrů a prozkoumávají terén kolem nás. Kronikářka se cestou trochu vzteká. Nemůžu se jí divit. Asi... Vlastně to tak hrozné není. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro "Jak zajímavé a přesto...očekávané. Otec musí být celou touto výpravou nekonečného běsnění znaven. V daleké temnotě vesmíru není nikdo tak zatížený tíhou odpovědnosti jako náš otec. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro "A vůbec...divoký vlk často vidí to, co trpělivá sova nevidí." "Navažte spojení s lodí primarchy Lemana Russa.", přikážu své posádce. Potom s rukama založenýma za zádya s přátelským (stále naprosto vážným) pohledem pozoruji videoprojekci. Doufám, že mi Leman na mé volání odpoví. Jediný na koho se krom něj mohu vzpomenout je Konrad, Horus, Sanguinius a Lion. |
| |
 | soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Stojím na můstku ve své zbroji vybaven jako do bitvy, však se také z jedné vracím. Zasraní orkové, zdržely mě a to nám ještě nebyly ani rovnocennými protivníky, zmrdi. Zlostně bouchnu pěstí do dlaně. Hlášení. Řeknu ostře. Po tom co mi podají hlášení, začně loď mého Otce vysílat nikoliv příznivou zprávu. Cože, tak on mi ještě chce vyhrožovat použitím násilí, MĚ ! mám ho v kurva velké úctě je to můj otec přes všechno co mým požíračům měst nechal udělat…ale tohle, nevěří mi sakra!… Zatnu pěsti a chladně prohlásím. Čas si o mnoha věcech promluvit z otcem. Odmlčím se a začnu vydávat rozkazy. Připravte mi můj letoun, Kharne slyšel si rozkazy Otce letíš se mnou..vem si klidně zbraně ale necháš je v Hromovládci, též naložte to kopí z Agrubského systému jako dar. Otočím se na podpatku své kovové boty a zamířím do své zbrojnice. Všichni své rozkazy znají, každý ví kde je jeho místo, můžu být na ně hrdý. Zbrojnice Dojdu do výklenku vykládaného bronzem, ametysty a lebkami nejlepších nepřátel. Mezi tím vším leží mé zbraně. Vezmu si jich jen pár ale odložím je až před přistáním… S touto myšlenkou sundám ze stěny dvě bodné dýky a na svá místa položím všechny zbraně, které mám u sebe, pomalu s poctou a úhledně je tam vyrovnám. Bude stačit… Hromovládce-nástup-let Pokývnutím pozdravím Kharna vybaveného jak do války. Mám ho vlastně velice rád, vyzval mě a dokázal mi být dobrým soupeřem, asi právě proto žije ještě. Usadím se v hromovládci naproti Kharnovy a zavedu s ním diskuzi nad minulím střetem z orky nad stavem mužstva atd… Až se budeme blížit k Otcově lodi, nechám nás patřičně ohlásit a dám pokyn Kharnovy aby odložil zbraně, též je odložím ale zbroj si nechám…… Až přistaneme, vystoupím s hromovládce a po právé ruce mi bude kráčet Kharn, nesoucí zabalený dar. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Jen zřídka se najde v srdci velkého válečníka i tak velký cit a pochopení." Odpovím úsměvem. "Válka není to jediné, co mne zajímá, Lorgare. Je jen prostředkem civilizace. Ne jejím důsledkem. Alespoň... tomu rád věřím. Co budou dělat někteří jiní bratři, až přijde doba míru? Snažím se žít tak, abych nezapomněl na všechny ty malé věci, které dělají lidi lidmi." Pak se mne ptá na město. Do srdce se pomalu ale jistě plíží hrdost. Není prvním bratrem, který se mě na ně ptá. Evidentně poutá pohledy... když ne všech, tak alespoň většiny. A Corax ve mně zasel... určité semínko touhy. Nebo už tam bylo dávno, ale on je jen zalil, aby rašilo dál. Moje město. "Umím si totiž představit, jak by se tam takové skvosty vyjímaly." "Já také, Lorgare," odtuším klidně. "Jednou, až nastane ten správný čas, věřím, že tě v tomhle městě uvítám. Jenže nyní je můj domov tady." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Táta Cýzař~ To, že se otec zvedá, zaregistruji až podle zvuku, protože od jisté doby tak nějak zahanbeně hledím na špičky svých bot... nebo kousek před ně. Mám pocit, že po tom, co jsem řekl, se otci snad ani nemohu podívat do očí. Až když jsem to celé vyslovil nahlas, uvědomil jsem si, jak se za svou slabost stydím. Jak toužím to celé napravit. Být příště rozhodnější, nepoddat se svým osobním vnitřním nářkům. Když zjistím, že se zvedá, ohromeně k němu zvednu oči, rozšířené úžasem. Ne. Nečekal jsem to. „Málokdo, zvláště z nás, je absolutním pánem svého času. Pojď se se mnou projít po Zlatém orlu...“ Překvapeně vydechnu, když konečky prstů zavadí o můj spánek a upraví mi vlasy. Je to jedno z těch nevysvětlitelných, prostých, něžných gest, která občas dělám také. "Otče," šeptnu. Oddanost, s níž to vyslovím, je zcela zřetelná. Mohl bych stejně tak říct "můj pane" a vyšlo by to dost možná nastejno. V duchu se nenávidím za to, že jsem byť jen na minutu pochyboval. Jak jsem mohl zpochybnit jeho lásku? Já? Syn se zlatou orlicí na hrudi? Na jeho další slova jen omámeně přikývnu a zařadím se vedle něj. Po ničem jsem netoužil víc, než s ním strávit víc času. A teď se mi to plní. "Otče, pověz mi," oslovím jej, když vyjdeme z místnosti, v níž seděl Malcador, "jak velké bývalo kdysi Impérium? Chci říct - říkal jsi, že nás čeká v budoucnu jen válka. Znamená to, že bývalých světů ještě zbývá tolik, že je Sjednocení v nedohlednu? Protože pokud ne-" na pár sekund si skousnu spodní ret zuby, než jej pustím a pokračuji "- tak jak velký problém může být, ustanovit hranice a bránit je před orky?" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro "Ale zůstávají s námi navždy," Když se můj bratr natáhne aby se dotkl mé hrudi trošku sebou trhnu. " Má pravdu, ale s tím nic neudělám." Už na odchodu mávnu rukou nad bratrovými slovy. "Jsi laskavý, Coraxi." " Ale to je maličkost, která nestojí za řeč, většina ostatních bratrů by ti také ráda pomohla." Cestou k hangáru, přemýšlím co říci na otázku o změnách. " No Otec se to snaží bagatelizovat s tím, že se ty změny týkají hlavně nového titulu vojevůdce, ale mám podezření že to bude víc. Možná ne přímo v organizaci našich legií, ale spíš v jejich působení." Pronesu klidně a kráčím k hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro NAd volbou svého bratra se hluboce zamyslím. " No nevím jistě, zda je náš bratr Sanguinius by sice byl dobrou volbou, ale nedělá ti starosti jeho touha po dokonalosti? Jsou si v tom hodně podobní s Fulgrimem. Já bych spíš přikláněl jednomu z následující trojice k Vulkanovi, Horus nebo Roboute. Všichni tři jsou dobří řečníci, stratégové a jsou respektovaní a také nemají skoro žádnou zlou krev mezi ostatními bratry." Nad tím, že můj bratr nic o reorganizaci neví mne nepřekvapí. " No bavil jsem se na to téma s Malcadorem, nejsem si úplně jistý jak moc se nás to bude týkat. Otec se to ale snaží bagatelizovat a říká, že to bude hlavně spojeno s novým titulem vojevůdce. Ale ty změny vytváří Malcador s naším bratrem Roboutem, samozřejmě pod dohledem našeho otce." Pokrčím rameny. " Co plánuješ ty až, tady ta sláva skončí?" Zeptám se s upřímným zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Sedím na svém místě na palubě své lodi. Je to již několik dní. Astropaté zaznamenali přílet další lodě. Dorazil můj bratr Dorn. Alespoň někdo s kým se dá rozumně mluvit. Většina mých bratrů je někde zašitá a nejspíše kují pikle kvůli tomu, co Císař chystá. Podle mého názoru je to hloupost a co si Císař rozvrtal, tak si to má dát dohromady a pak udělat to, co chce udělat nyní. Je to cesta špatná a volba Císaře nás ovlivní na dlouhá staletí. Komunikační důstojník se na mne obrátí s tím, že nás volá Rogal. Dám mu pokyn, aby nás spojil. Vyslechnu si Rogalovu zdravici a odpovím: |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Mne samotného toto jmenování nijak nezajímá. Nejvyšší autorita je pro mne a mou kapitulu stále ještě Císař. A jediný, kdo by snad mohl na místo vojevůdce usednout je Horus. Není třeba přehánět, když řeknu že on je z nás nejsilnější. Silnější než Russ a mazanější než já. "Immaterium je nevyzpytatelné bratře, rád tě vidím.", řeknu s přátelským tónem. Jeho druhá věta mě upřímně rozesměje. "Neboj se bratře. Pokud moje pevnosti budou potřebovat ochranu, nechám nepřítele našeho Impéria, aby si na nich vylámal svá nečistá ústa. Hvězdní vlci mají určitě dost nepřátel, na kterých se mohou vyřádit bratře. Úsměv mi zmizí z tváře a opět se mi navrátí má kamenná, vážná tvář. Tvář nejlepšího stratéga v Impériu. "Pověz Lemane, jak pokračuje volba vojevůdce ? Bude jím nakonec Horus, nebo jiný z našich bratrů ?" |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Když se můj bratr zeptá na to, jak jde volba, rysy v obličeji mi ztuhnout a promluví: |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro "Co tě trápí Lemane ? Toužíš snad po místě vojevůdce stejně jako Fulgrimm a Perturabo ?" "Dobře Lemane. Ale nač ty tajnosti ?", zeptám se zpříma. Ať už dostanu jakkoukoliv odpověď od Lemana, přikážu, aby byl připraven malý letoun pro mě a mou stráž. Vyberu si pouze čtyři nejvěrnější bojovníky z řad Imperiálních Pěstí. Doufám, že se Leman nebude cítit uražen, ale mí vojáci by se na lodi brzy rozhodli vzít jeho loď útokem, kdybych šel sám. Usměji se. Občas mne můj jakoby božský status unavuje. Když jsou mí muži připraveni stejně jako letoun, vtloukám jim do hlavy ještě poslední moudro. "Nezapomínejte bratři, jsou to Vlci z planety Fenris. Jejich loď i způsoby na Vás budou možná působit nepatřičně, ovšem nechte si své poznámky pro sebe." Potom vykročím, vyzbrojen svým zlatým rotomečem a překrásným stormbolterem u opasku do letounu. Který by mě měl odvézt k Lemanovi. Jediné co je třeba, je Lemanovo povolení k vstupu na jeho loď. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fulgrim~ Žít tak, abych neopomněl na všechny ty malé věci, které dělají lidi lidmi. Je to zvláštní, zní to tak prostě a působí to neuvěřitelně naplňujícím dojmem. Jenže je to doopravdy jednoduché? Co budu vlastně dělat v době míru? Když si zrekapituluji celý svůj život, neustále jsem lidem přinášel naději, snažil jsem v nich vzbuzovat zápal pro myšlenky, které jim mohli zlepšit život, byť je leckdy vykoupili krví. Co bych dělal v době míru? Napadá mě spousta věcí a žádná se přitom příliš neliší od toho, co většinu času dělám teď. Škoda, že jestli se nepříznivá znamení vyplní nebude žádný mír. Nikdy a nikde. "Navzdory vší té kráse a luxusu kolem musím uznat, že jsi nakonec asi nejpraktičtější ze všech bratrů." Ne, nenese to ani stopu ironie, jen jistou porci překvapení. "Zatímco ostatní sní o domově, ty si jej bereš s sebou se vším, co je ti drahé. Velmi chytré, Fulgrime." Musím uznat, že mě samotného by to nikdy nenapadlo. "Budu se na ten den, kdy mě provedeš ulicemi, těšit, bratře. A bude-li něco, čím bych jej mohl uspíšit, rád to vykonám." V souvislosti s tím nabídnu i svou pomoc někoho, kdo už nádherné město postavil, ačkoliv se císaři zrovna dvakrát nelíbilo. Inu vzplanula v něm tehdy touha trochu jiného rázu. "Ty ryby z kašny a nebo ten pták - to všechno je z různých míst, nebo jsi všechny střípky krásy nalezl na jediném místě?" Přesunu svou pozornost k dalším dvěma věcem, které dráždily mou zvědavost. Pravda, biologie mi nikdy příliš nešla a ani v podstatě nezajímala, přesto jde o tak neobvyklé divy, až mi přijde škoda si nechat proklouznout byť sebemenší smítko pravdy o nich a jejich původu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Werther 40k~ Mluvit činy? Čin i slovo může být jedním, alespoň dle mě. Bez myšlenky není činu a slovo je dle mě stejně dobré vyjádření myšlenky jako rána do hlavy. Tedy pokud se pohybujeme ve velmi obecné rovině a řešíme vyřknuté teze z čisté upřímnosti, protože rána pěstí vám doopravdy lhát nemůže. Ale to je věc názoru a trochu odlišných ideologií. Nic méně musím přiznat jisté sympatie tomuto rytířskému jednání. "Budu všude chválit tvou pohostinnost, Lione." Rozesměje mě, jakým způsobem ztěžuje volbu jídla dalším a dalším pokrmem. Vzhledem k tomu, že nejsem vybíravý s vděkem si nabídnu to, co je prostě nejblíže. "Císař v našem čele by byl ideální stav, žel naše životy jsou ideální jen zřídka." Souhlasně kývám hlavou s vědomím, že i po dění na Monarchii by v čele všech bratrů byl i pro mě stále nejlepším mužem v čele tažení Císař, alespoň nyní. Inu kdo ví, jaký bude warmaster a kterak nám umožní přehodnotit toto mínění? "Takže není bratr, jehož bys s tím nelehkým titulem viděl raději?" Položím otázku s tím, že se mi příliš nezdá, aby nevybral žádného kandidáta, když nás o to sám ON požádal. |
| |
| Středa-přílet Dorna Když senzory ohlásí, že se něco blíží z warpu vyhlásím na všech lodích své flotily, které jsem sebou přivedl bojovou pohotovost. Vejdu na můstek, zatímco většina posádky zaujímá bojové pozice. " Admirále, zformujeme naši flotilu do formace X s vlajkovou lodí ve středu a lehkými loďmi na vzdálenějších koncích." S tím usedám do svého velitelského křesla a mlčky čekám zatímco má flotila zaujímá formaci, přímo proti přilétajícím jednotkám. Tvářím se neutrálně a počítám jak dlouho to trvá a přitom sleduji s úsměvem jak se z warpu skutečně vynořuje Dornova vlajková loď. Kdyby to byl nepřítel má flotila by za pár okamžiků začala manévrovat přímo proti ní, takto jen setrváváme ve formaci písmene X téměř na místě. Pohlédnu na svého admirála Yiraka, který právě promluví. " Flotila je na pozicích a všechny naše lodě jsou v plném bojové pohotovosti. Čekáme na další rozkazy." Pronese úsečnou výslovností, která značí, že pochází z mého domovského světa a já vděčně kývnu. "Zručně a přesně provedeno. Zrušte poplach a dejte pokyn zbytku naší flotily ať se vrátí na původní místa." S tím se zvednu a pak se ještě usměji. " Pošlete zprávu na Světlo císaře. Že je zdravíme a vítáme v soustavě." S tím opustím můstek, ikdyž si seskupení znovu projdu později v klidu abych viděl co by se dalo zlepšit. Při probírání se záznamem si všimnu, že eskorty našich lodí zaujali pozici jako poslední. Ne že by mne to překvapovalo, protože eskortní lodě se většinou drží po boku lodí, které doprovází, ale je to potřeba vzít v potaz. Navíc se trochu usměji. " Když už tu tvrdnu tak, alespoň využiji čas a příležitost k tomu abych procvičil své kapitány. Čtvrtek I tentokrát když ohlásí přílet plavidla z warpu vyhlásím poplach avšak tentokrát nejdu na můstek, nýbrž sedím v zasedací místnosti. "Flotila se s formuje do stěny, eskorty ať se drží u svých mateřských lodí. Yiraku dohlédněte ať nejsou žádné potíže." Ze své zasedací místnosti sleduji na holoprojetoru formování své flotily. Většině mých kapitánů to přijde zbytečné a únavné, avšak já jsem velitel a musí mne poslouchat. Tentokrát se mé lodě s formují rychleji, protože eskorty se nemusí přesouvat tak daleko. Usměji se, když se z warpu skutečně vynoří Rudý anděl a už se chystám zrušit pohotovost, když zazní rozkaz mého otce. " Copak se asi děje? Neměl bych zrušit poplach nebo bych ho naopak měl nechat? Zrušit Agron je náš bratr a navíc jsme zde všichni. Přesto" Aktivuji komunikátor. " Admirále Yirako, zrušte formaci ať se lodě vrátí na původní místa, avšak nechte v rámci cvičení pohotovost stupeň pod bojovým poplachem. Také mě spojte s Rudým Andělem. Nahrávat. Zdravím bratře vítám tě v soustavě. Konec vysílání. Admirále Yiriko. Pošlete to na Anděla, kdyby došlo k jakékoliv změně dejte my okamžitě vědět. Corax konec." Opět se vrátím k původní činnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Let probíhá víceméně v klidu. Debata ohledně orků není zrovna nejvýživnější, přeci jenom – vy máte zbroje a zuřivý jste zhruba stejně. Oni ne. Vaše setkání s orky byly velmi často jednostrannou záležitostí, pokud se v hře nevyskytla nějaká ta stompa či Gargantuan. V hangáru na tebe čeká Císař osobně, jak zjistíš po vystoupení z Hromovládce. Není sám, společnost mu dělá – jako vždy – Malcador Sigilita a nějaký Custodián. První věc, které si všimneš je to,že všichni jsou neozbrojeni. Malcadorovu hůl by jsi těžko za zbraň považoval, v rukou hubeného starce je to opravdu jen úřad moci. Císař se zrovna neusmívá, tváří se vážně, ale co jsi schopen postřehnout, tak je docela rád ,že tě vidí. „Angrone, synu...“ řekne Císař a vykročí k tobě „Dlouho jsme se neviděli.“ pozdraví tě a kývne na Kharna. „Musím s tebou probrat několik důležitých věcí. Následuj mne...“ řekne a po vyřízení všech náležitostí se společně s tebou a doprovodem vydá dále do lodi.. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Odpovím mu na jeho pochvalu. Vůbec netuším co jiného bych mu na to odpovědět nemohl. Jeho pochvala pro mě byla jako najít bezpečný úkryt kdysi na Baalu. Jen málo co se tomuto pocitu může vyrovnat. Jeho pohled na mě pořád působil tím uklidnujícím dojmem, jakým jsem potřeboval. Dal mi tím možnost v klidu vyslyšet co mi říká a rozmyslet si co mu odpovědět. "Pokud je to tak důležité že musíš své místo přenechat jednomu z nás, nepochybuji že je to věc naprosté nutnosti... I přesto..:" Na chvíli se odmlčím a prohrábnu si rukou vlasy. "Od chvíle kdy jsi nám tu novinku oznámil neustále o tom přemýšlím... Nejlepší by bylo kdyby jsme takovou volbu nikdy nemuseli dělat." Hluboký povzdech. "A spousta z bratrů by se na to hodila... Rogal, Corvus, Lion, Horus, Jaghatan... Každý z nich je vyjímečný taktik a vůdce. Lidé je obdivují a následují... Na druhou stranu nějací z bratrů se zajímají více o to být první v boji než o své vojáky." Přiznám s jistým smutkem v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro "Raději až osobně, bratře. Mám svá podezření, možná obavy. Máte povolení k příletu a přistání." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císařovi a tvé kroky klapou unisimo chodbou Zlatého Orla. Po tvé otázce se Císař zastaví a podívá se oknem, které je před vámi, ven....na širý vesmír, velkou prázdnotu. Prázdnotou, kde plně vyzní to, jak jsou imperiální flotily malé a v galaktickém měřítku bezvýznamné. „Toto je otázka, na kterou neznám odpověď, synu. Před Velkou nocí se vesmírem cestovalo jinak...“ řekne Císař a položí dlaň na velké okno, jakoby se chtěl dotknout samotného Lidstva „A nevím, jak daleko bylo Lidstvo se schopno dostat. Staré záznamy o technologii mezihvězdných letů jsou útržkovité, ztracené a sám jsi během Krusády viděl, jak se lišila jednotlivá osídlení, zvyky a i technologická úroveň..“ Císař chvilku zamyšleně hledí na hvězdy, poté se podívá na tebe a pousměje se, leč trošku smutně. „A ačkoliv svým vnitřním zrakem dohlédnu daleko, nejsem schopen spatřit všechny přes celý vesmír. Proto Krusáda musí pokračovat a Věk Sjednocení musí přetrvat. Nelze nakreslit červenou hranici a zbytek Lidstva za ní nechat napospas osudu...Nemohu se nepokusit zachránit každého, skutečně každého člověka v Vesmíru. Nemohl bych žít s tím,že jsem někoho dobrovolně nechal zemřít v prachu a tmě..“ Chvilku se odmlčí a poté pokračuje v chůzi pomalu chodbou.. „Orkové? Nejsou systémový problém. Je to náhodný faktor, kterého se nelze zbavit. Jejich druh je tak odolný,že vždy budou nějaké problémy s Orky. Naštěstí,v galaktickém měřítku jsou zanedbatelní. To samé Eldaři či Temní Eldaři. Prakticky vymřelé rasy. Vesmír, tak jak jsme ho v součastné době objevili, neobsahuje vážného nepřítele, proti kterému by byla třeba celoImperiální mobilizace...A doufám,že nikdy nepotkáme, synu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro S vlky Když se trochu uklidním, začnu více vnímat i druhou stranu této situace. Kdyby mi někdo před hodinou řekl, že mne bude v náruči sám Leman Russ odnášet z planety ke své lodi, myslela bych si, že zešílel. Ale někdy se stávají i ty nejpodivnější věci... |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Moje vlastní čtyřčlenná garda v zářivé zlato-žluté zbroji, si jako jeden muž udeří do hrudi, když se Russ přiblíží a pokleknou na jedno koleno. Je to přehnané gesto, několikrát jsem je nato upozorňoval, ale potom co mě mí vlastní synové žádali, aby směli projevovat jiným primarchům zaslouženou úctu, neubránil jsem se a povolil jsem jim takové chování. Ohlušující vytí hvězdných vlků je jako příjemný vánek bratrství. Když uvidím Lemana, opět se mi na tváři objeví můj neobvyklý úsměv a pevně sevřu jeho paži. "Je to velká čest, bratře. Jak vidím, stále máš úsměv pravého hvězdného vlka.", pronesu s humorem a hledím do Lemanových očích. Jsem si jist, že stejně už dávno ví dle pachu, co se mi honí v hlavě. Nervozita a neskrývaná zvědavost. "Máme o čem mluvit.", řeknu chvíli potom až nepříjemně vážným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~LOLgar~ "Zatímco ostatní sní o domově, ty si jej bereš s sebou se vším, co je ti drahé. Velmi chytré, Fulgrime." "Nepřijde mi, že bych měl jinou možnost. Nač se ubíjet jakýmsi iracionálním steskem, když je Císařova Pýcha tak trochu malým světem sama o sobě? Mám na starosti důležitější věci, než se utápět v melancholii." Ať už tím myslím vedení války, studium, nebo umění. Ono je to těžko říct... a ono je to v zásadě asi i jedno. Namísto toho plynule pokynu ke stolku, kam zrovna dorazil předkrm. "Ty ryby z kašny a nebo ten pták - to všechno je z různých míst, nebo jsi všechny střípky krásy nalezl na jediném místě?" "Abych se přiznal, nemám nejmenší tušení, odkud jsou ryby," odpovím, když se zuji, vylezu na vyvýšený stupínek a složím na polštáři z fialového sametu nohy pod sebe. "Řekl jsem tehdy, že by se mi líbilo, kdyby v kašně něco plavalo - a s další zásilkou soukromého proviantu mi přišlo pár ryb." Servitor mezitím nalévá víno, které Lorgar přinesl. Ostatně - je to slušné gesto. Když sám trval na tom, že přiveze k večeři víno z Colchis, byla by snad až urážka, kdybych nechal přinést nějaké jiné. "Pták je trochu jiná pohádka. Dostal jsem jej darem od jednoho ze svých Dětí. Na jednom z lidských světů, který jsme připojili k Impériu našeho Otce takové, jako je on, tamní lidé chovali jako mazlíčky. Bylo to až symbolické. Dostat darem fénixe," pokrčím rameny a zatvářím se tak nějak... asi dojatě. Pak zlehka pozvednu sklenici vína. "Na co si připijeme, bratře?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Corvus Corax~ " No Otec se to snaží bagatelizovat s tím, že se ty změny týkají hlavně nového titulu vojevůdce, ale mám podezření že to bude víc. Možná ne přímo v organizaci našich legií, ale spíš v jejich působení." "Zajímavé," odtuším nakonec a dále se to rozhodnu neřešit. Ostatně - zdá se, že nic dalšího bratr už neví... a i tak mi řekl dost zajímavých věcí. Doprovázím jej zpátky, ze zdobných průchodů a dlouhých galerií až přes vojensky strohé prostory, (alespoň v tom smyslu strohosti, jak jej chápu já) až do hangáru. "Opatruj se, bratře," řeknu mu, když se loučíme. "Brzy se uvidíme... na ceremonii korunování Vojevůdce." Je to takové trošku hořkosladké pomyšlení. Pořád moc nevím, co si od toho mám slibovat a mé pocity jsou rozporuplné. Když pak odejde, může ve svém transportéru, kde nechal své muže zjistit, že oni rozhodně za dobu, kdy na něj čekali, nepřišli zkrátka. A narozdíl od něj dost možná pohostinstvím zdejšího personálu neopovrhli. Rozmazlovat cizí "děti"... a ostatně - proč ne? Budou si naši legii alespoň pamatovat v dobrém. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Neboj byla s nimi zábava." Odpovím na jeho tázavý pohled. Nerad bych aby kvůli mě měli problémy, tak ani moc možností co říct nebylo. "No řekl jsem si že se zastavím a nechtěl jsem se zdržovat posíláním vzkazu. Než by jsi ho přímul, zpracoval, odpověděl, byl by večer. Takhle na sebe máme víc času." Vysvětlím krátce můj náhlý přílet. "Chtěl jsem ti vynahradit můj náhlý odlet k otci.... A má zbroj. Moji muži také nosí zbroj na lodích a nechci si dopřávat luxus, který nemají oni. Nebylo by to fér." Druhý důvod byl že ve vším tom zmatku mě ani nenapadlo brát na sebe cokoliv jiného. Znovu si prohlédnu jeho šaty. "Rád bych poznal toho kdo vytvořil tento skvost, taková krása se nevidí moc často." Ohodnotím znovu jeho šaty. Jsou opravdový klenot. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Moji muži také nosí zbroj na lodích a nechci si dopřávat luxus, který nemají oni. Nebylo by to fér." "To zajisté nebylo. Mi třeba nepřijde fér své muže nutit nepřetržitě zbroj nosit. Je určená pro válku... jenže zrovna teď vedeme své boje v trošku jiné rovině," mávnu rukou ke své osobní stráži, oděné do bílého plátna, jako by to tak nějak mělo vysvětlit vše. "Já například před malinkou chvílí bojoval ve tvém sevření o holý život." Prsty, které jsem měl položené na jeho hrudním plátu jej hravě šťouchnu, načež ruku stáhnu. "Rád bych poznal toho kdo vytvořil tento skvost, taková krása se nevidí moc často." "Pokud si to přeješ, mohu vás představit... ale mám dojem, že by se z tebe všechno to zlato pokusila rozčileně strhat, aby tě mohla převléct. Je horší a uvzatější, než orčí warboss. Okouzlující žena, vskutku. Nicméně si cením tvého zájmu, bratře. Pověz mi," vyzvu jej aby mě následoval, "Vyplatilo se ti k Otci spěchat?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Cýzař~ Takže neví. Nikdo neví, kam až hranice Impéria sahala. To pro nás znamená jediné - rozšiřovat je - rozšiřovat je a dost možná ani nevědět, že už jsme původní hranici dávno překročili. Práce, na jejíž konec nelze dohlédnout zkrátka a dobře jen proto, že nevíme, kde ten konec je. Dost možná jej můžeme překročit, osídlit nové světy... a stejně se nikdy nezastavíme, protože někteří z nás stále budou v srdcích chovat strach, že tam někde za světy ještě existují lidsky osídlené planety. Tohle myslel tou nekončící válkou? Sleduji Otce, ve tváři lehce přemýšlivý výraz. Ani potěšený, ani nešťastný. Ostatně - teď se mi dostalo určité formy pravdy a poznání. Kdyby řekl prosté "bojujte, mír nenastane-" asi bych se ptal. Asi bych byl nešťastný z vlastní nevědomosti. Považoval bych to za zbytečné. Takto, když přede mne vyskládal určitá fakta, vím, že se s tím nějak smířím, poperu a srovnám. Vlastně mi nic jiného nezbývá. Otec má pravdu. "Pak to znamená, že je konec války v nedohlednu ne proto, že bychom čelili nepřátelům - ale proto, že nikdy nezjistíme, zda už jsme u konce. Pokud tedy nemáme ve vesmíru nepřítele, který by se nám vyrovnal - proč jsi zmínil potřebu "být silní víc, než kdykoli předtím?" Odpusť mi, že jsem tak smělý, ale znělo to, jako bys očekával nějaké problémy - větší, než s jakými jsme se potýkali doposud." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Na jeho štouchnutí odpovím jen překvapeným pozvednutím obočí. Vypadá to že bratr je v opravdu dobré náladě. Nad jeho upozorněním se jen začnu smát. "Tu ze mě zkouší ztrhat i orkové a zatím neuspěli.. Proč by měla ona uspět? Rozejdu se bok po boku s Fulgrimem. Po cestě si prohlížím jeho lod. "A to jsem si vždycky říkal že moje zbroj je dostatečně ozdobená. Sám jsem s tím pomáhal." Začnu si ji prohlížet. Pěkné oblečení je zajimavé, ale zbroj je pro mě úplně jiná kategorie. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Vidíš a ve zbroji by jsi takový boj hravě zvládl... Navíc já je nenutím, dělají to sami a dobrovolně. Zbroj je pro nás druhá kůže." "Všimni si, že zatím jsem stále naživu. Nebojuji totiž jen hrubou silou. Jsem příliš ...charismatický na to, abys mi jen tak ublížil." Ano, mám v zásadě dobrou náladu. Prvotní stres, který mne zaplavil ve chvíli, kdy mi řekli, že tady za deset minut mám vypakovaného anděla v plné parádě, pominul ve chvíli, kdy jsem jej viděl a přišel přivítat. S některými bratry... jdou formality stranou. "Věř mi, že za ani ne pět minut čistého času bys před ní přešlapoval nahý a ještě si vyslechl otázku, co ti na tom tak trvalo. Jen při tom pomyšlení mám sto chutí tě za ní vzít, Sanguinie," uchechtnu se. Cesta dál do lodi je dokonalým spojením funkčnosti a zdobení. Nic zde nezavází, pro případ, že by se jednotky musely rychle dostat na odletovou palubu - a přesto to zde, hlavně díky malovaným stěnám, sloupoví a gotickému žebroví, které je v klenbě taktéž vymalováno barvami, nevypadá pustě a nevlídně. Hřejivá, žlutá světla, osvětlují fresky a nápisy na stěnách, hlásající historii tažení a hrdinské činy mne a mých mužů. Co se gardy týče, poslušně a tiše se zařadila kamsi za nás a udržuje si uctivý odstup. Těžko říct, zda proto, aby mi nepošlapali šaty - a nebo je to součást protokolu. "A to jsem si vždycky říkal že moje zbroj je dostatečně ozdobená. Sám jsem s tím pomáhal." "Tvá zbroj vypadá samozřejmě spektakulárně, bratříčku," odpovím mu s jemným úsměvem. "Ale nepřej si mě, pokud s ní zatrhneš nějaký závěs, nebo zničíš koberec. Pak bych tě byl nucen přetrhnout, jako hada." Když pak postupujeme do lodi dál, funkčnost celého prostoru je odsunuta do pozadí ryzí estetikou. Mramor, drahé kamení, závěsy, obrazy, holografická okna promítající vše možné. Alabastr, zlaté aplikace, měkké, ručně tkané koberce, prapory... Mám rád hezké věci. Tohle je ale stále jen zlomek toho, co mám uložené v galeriích a prostorách, které jsou vyhrazeny jen pro umění. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Pacific(fulg)rim No znovu mohu čelit překvapení. Žádný svět stižený krutým osudem, nemilosrdnou bitvou, výjimečným hrdinstvím, osudovou krásou, ale jen akt snahy udělat radost svému předrahému vůdci. Nebo, pokud odhlédneme od těchto ideálů rovněž dosti hojné a dosti lidské "přihřátí polívčičky". S tím, jak se tu vaří a v kolika variantách, to bude asi hojně populární. "Těžká otázka, nech mne o tom chvilku popřemýšlet." S přehnanou vážností chytnu svou sklenku. "...a to nejen proto, že je mi až líto se pustit do jídla, jež tak nádherně vypadá." Skutečně, kolik práce za tím muselo být jen proto, aby se to snědlo? S trochou fantazie si umím představit, jak by to někteří bratři nechali ladem proto, že by si to spletli s ozdobou? Nebo jiní, co by to možná snědli i s tácem, inu jsme jako každá rodina - rozmanitá skupina lidí. Nebo nadlidí, či polobohů dle výkladu. "Co třeba na štěstěnu, at se nás směje?" Nadhodím pobaveně. "Budeme-li mít štěstí, vše, co nás čeká, dobře dopadne a..." Nadhodím spiklenecký tón. "Uznej, že to zní lépe než přípitek na příznivý výsledek pravděpodobnosti." V jednom musím dát opozičním řečníkům a filipikám na adresu imperiální víry v rozum a světlo vědy za pravdu - je to jen pramálo romantické! I když o tolik bezpečnější... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Pan Aureliján~ "...a to nejen proto, že je mi až líto se pustit do jídla, jež tak nádherně vypadá." "Taky to můžeš nechat tak... a ono se to časem na tom talíři zkazí a pak se to stejně vyhodí. Jsou situace... v nichž musíš volit menší zlo." Se sklenkou způsobně mezi prsty jen pokrčím rameny. Jeho spiklenecký tón tak nějak přecházím bez většího viditelného povšimnutí. Štěstěna sama o sobě by nebyla problém. Ale ono to "ať se na mě směje" v kombinaci s něčím, co by dost dobře mohlo být jménem pro nějakou božskou entitu - no, nepřijde mi to vyloženě vhodné. "Takže na štěstí," volím nakonec kompromis a pozvedám sklenici. "A ať ti chutná." Následně si připíjím. Musím uznat, že víno z Colchis je velmi dobré. Počkám, až host začne jíst jako první a teprve poté se do předkrmu pustím i já. "Lorgare," oslovím jej mezi sousty po malé chvilce mlčení. "Co si myslíš o událostech posledních dní... a těch, které mají nastat?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro TAŤULDA OD ZKUMAVEK Jo a je třeba pátek! Narozdíl od jiných bratrů jsem poměrně otálel s okamžikem, kdy předstoupím před otce. I navzdory tomu všemu, čemu jsem čelil právě jeho zásluhou a svému vnitřnímu zmatku musím přiznat, že ve mě se pere zároveň i touha vidět znovu jeho světlo. Tak, jako lidé vzhlížejí k nám, my musíme vzhlížet k němu, svému stvořiteli. Pořád niterně doufám, že když budu s ním, budu se těšit z jeho přítomnosti a zapomenu na všechnu nejistotu a příkoří, takže nejenže se budu držet své naděje, ale získám dost sil, abych zatvrdil své srdce i odvrhl fakt, že by se mohl stát tou mršinou ubíjející vše, co kdy pomohl vytvořit. Očekávám na okamžik, kdy dostanu povoleno vejít a uplatnit své právo na audienci oděn kupodivu do zbroje. Spíše působím, jako bych se chystal jít do války než jako by to měla být rodinná návštěva. Na druhou stranu, neplním tím v podstatě jeho přání? Co mi dal najevo na Monarchii, po čem on prahne? Mohu jen ukázat, že jsem se z toho poučil. To a dál jen doufat. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Fulgrime, nemusím ti číst myšlenky, abych věděl, na co se chceš zeptat. A ne, ani ti je číst nechci, nebylo by to vůči tobě, jako mému bratru slušné a navíc to dělat nesmím.“ Zaútočil jsem na další dortíček s úsměvem a klidem sobě vlastním. „Šlo asi o toto, nevím, jestli to vyjádřím správně, sám jsem si to spíš poskládal z útržků konvezací s Lorgarem.“ Jiní s bratrů se mnou budou jen zatěžko mluvit o tom, co je trápí, než bratr mému srdci nejbližší. „Které mi pak následně potvrdil Císař. Jak jsem si myslel, ve Warpu nejsme sami, jenže toho, co jsem já a mí Synové považovali za banální energii, se Otec bojí. Ať už je to cokoliv, tvrdí, že to ještě do poslední doby spalo a teď se začíná probouzet. Jejich probuzení se prý ale dá odložit o několik desetiletí tím, že se omezí užívání psykerských sil, což mohl klidně říct ještě na Nikaei, nebo se to snaží skrýt, aby předešel všeobecné panice?“ Nemohli bychom si prostě všichni zároveň sednout na jedno místo a o informace se podělit? Nemohli, navzájem bychom se sežrali. „Proto se vrací na Terru, myslí si, že z tama dokáže ovlivnit budoucnost.“ Upiji vína a nechám jej, ať si to přebere. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař se na tebe stále jemně usmívá a poté jen kývne.. „Ani nevíš, jak je pro mne ta volba těžká. Ale bohužel, rozhodnout nějak musím...“ dodá trošku posmutněle. „Každému z vás byly do vínku dány jisté kvality, které jiní bratři nemají, ať už se jedná o vytrvalost, vládu nad strachem či neuvěřitelná zručnost. Vůdce ostatních ale není prvoplánově ani jeden z Vás...“ řekne Císař, chvilku se odmlčí a pokračuje.. „Bohužel, nemohu vést Krusádu dále....“ chvilku poslouchá tvůj výčet a opět se začne trošku pousmívat. „Jedno jméno, Sanguinie. Jen jedno..kvalit tvých bratří jsem si zcela vědom.“ zeptá se. Nikoliv naléhavě, nikoliv ostře. Ale zeptá. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fulgrim [/b] Císař chvilku mlčky pozoruje hvězdy a poté obrází svůj zrak na tebe a opět se trošku pousměje.. „Třeba existuje jistá hranice, konec vesmíru. Sám tomu ale moc nevěřím...“ řekne a poté se opět vydá skrz Zlatého orla a hovor pokračuje v onom procházkovém duchu.. „Celou dobu jsem v čele Krusády a Lidstva stál já. Ta doba ale skončí. Lidstvo musí být jednotné, aby přežilo. A vámi počínaje, příklady táhnout, Fulgrime...“ Vaše kroky tiše duní lodí a ačkoliv vládne na chodbách běžný ruch,všichni se vám vyhýbají, trošku podivným způsobem váš obtékají, jako by jste zde vůbec nebyli... „Jsou jisté věci, které nejsem schopen předpovědět. Věci, jejich budoucnost je nejasná i pro mě. Důležité věci, věci které hýbou galaxií. Jako například vaše ztráta...“ Císař se chvilku odmlčí a poté pokračuje „A poslední dobou je budoucnost velmi, velmi zastřena. Je dobré být opatrný.“ „A ano, bojím se. Ale to jsem se bál vždy. O existenci a budoucnost celého Lidstva...“ řekne Císař trošku posmutněle...Můstek se blíží. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Smutně sklopím hlavu. "Mé srdce takovou volbu zásadně odmítá... Ale pokud na tom trváš zvolil bych Robouteho... Ze všech bratrů má největší legii a světy které dobije prosperují jako žádné jiné... Pokud by se měl někdo z nás zhostit takového úkolu je to právě on..." Odůvodním svou volbu. Stojím si za ni, ale i přesto mi na mysl přišel můj rozhovor s Fulgrimem. *Co když se na to místo opravdu hodím nejvíc já? Nedokážu si představit co všechno může taková funkce zahrnovat.* Zatřepáním hlavou rozeženu tyto myšlenky. "Dozví se alespon nějací z nás důvod tvého odchodu?" Pokusím se opatrně vyzvídat. Také jsem si vzpomněl na další věc o čem si chci s otcem promluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař jen odvětí.. „Někdy musíme dělat volby, které naše srdce odmítá.Nelze se tomu vyhnout, nelze to odložit a nelze to obejít.“ Na tvou odpověď jen souhlasně kývne „Tvůj názor byl vyslyšen a vzat v potaz.“ řekne Císař a nalije si trošku vína. Zatřepeš hlavou a zeptáš se na důvod, proč vlastně Císař opouští Krusádu. Otázka, která trápí jistě i jiné bratry. Otázka možná palčivější než to, kdo bude Vojevůdce. „Důvod mého odchodu je prostý. Přežití Lidstva jako takového je důležitější než jeho sjednocení...“ řekne Císař prostě. „..a kvůli tomu se, bohužel, musím vrátit na Terru.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus~ „Fulgrime, nemusím ti číst myšlenky, abych věděl, na co se chceš zeptat. A ne, ani ti je číst nechci, nebylo by to vůči tobě, jako mému bratru slušné a navíc to dělat nesmím.“ "Vážně?" Pozvednu v tázavém gestu jedno obočí. "Protože pokud to neděláš - jak jsi věděl, že zrovna uvažuji, zda mi je dokážeš číst a zda to děláš?" To, že se do jídla nenechává pobízet mne těší. "Zkus ještě tohle," poradím mu tiše a přisunu k němu tác, kde několik takových kousků stojí. Lehce se třesou, když s nimi hýbu. Když zmíní Lorgara, chápavě přikývnu. Vím, že si tihle dva rozumí. Je jen logické, že svá trápení jako první svěřil zrovna Lorgarovi. Na druhou stranu... Lorgar je také dost možná poslední dobou nešťastný. Nevím, zda... by nebylo vhodnější, aby si oba promluvili s někým jiným, než aby navzájem živili svůj žal a otevírali si rány. "Ať už je to cokoliv, tvrdí, že to ještě do poslední doby spalo a teď se začíná probouzet. Jejich probuzení se prý ale dá odložit o několik desetiletí tím, že se omezí užívání psykerských sil, což mohl klidně říct ještě na Nikaei, nebo se to snaží skrýt, aby předešel všeobecné panice?“ Zaseknu se v půli pohybu. Zamrkám. Cože? „Proto se vrací na Terru, myslí si, že z tama dokáže ovlivnit budoucnost.“ "Takže ty mi tvrdíš, že ve Warpu existuje něco, čeho bychom se měli bát." A že to provokujeme magií. "Ano, mám za to, že se snaží předejít panice." Nakonec přeci jen najdu řeč, zatímco má mysl zpracovává všechno, co teď slyšela. Říct mi to někdo jiný... asi jej nazvu lhářem a vyprovodím. Ale ve světle událostí poslední doby... "Kdyby náš Otec vyhlásil to, cos mi zde řekl veřejně... " zavrtím hlavou. "Mluvíš o odložení. Odložit - to jsi řekl. Ne zamezit. Máš tedy pocit, že probuzení... TOHO" nevím, jak to nazvat. NEVÍM - JAK - TO - NAZVAT! Jsem frustrovaný! "...je neodvratné? Vraťme se ke tvé otázce. Jestli jsem někdy litoval svých rozhodnutí. Protože se mi zdá, že nějakým způsobem souvisí s tím, co mi zde říkáš. Magnusi... tys někdy svých rozhodnutí litoval?" Nechám nám oběma dolít víno a věnuji mu zkoumavý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Čtvrtek - astropatická zpráva na Světlo Císaře Můj drahý Dorne, s potěšením jsem včera (a předpokládám, že nejen já, ale mluvím nyní snad za všechny bratry) zjistil, že ses rozhodl připojit k našemu důležitému, byť poměrně neobvyklému, rodinnému setkání. Vzhledem k tomu, že nikdy nevíme kdy a za jakých příležitostí se znovu sejdeme, rád bych situace využil a prohodil s Tebou pár slov. Nikterak důležitých - ale upřímných a bratrských. Pokud by Tě to příliš nezatěžovalo, dnes večer bych Tě rád navštívil. S láskou, tvůj bratr Fulgrim Fénix. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Táta Cýzař~ "...lidstvo musí být jednotné, aby přežilo. A vámi počínaje, příklady táhnou, Fulgrime... Naráží na něco konkrétního? Určitě ví, že dosazení mnohých bratří bych bral téměř jako osobní křivdu, protože nemám pocit, že by byli o cokoli lepší, než já - a tak nejsou v pozici, aby mi mohli rozkazovat. U jiných bych to dokázal překousnout... z úcty a přátelství k nim. Snaží se mi tedy otec naznačit, že na mne spoléhá a věří, že nebudu působit, byť z trucu, problémy navíc? Pokud ano, dělá to dobře. Minimálně teď, když kráčím vedle něj a dmu se pýchou z faktu, že se mi doopravdy rozhodl věnovat chvíli ze svého času, jsem plně přesvědčen o tom, že jej nemíním zklamat. Rozhodnutý být "tím dobrým příkladem." "Důležité věci, věci které hýbou galaxií. Jako například vaše ztráta...“ Na chvíli se ztratím v myšlenkách, hledíc tak jaksi sice před sebe, ale jakoby skrze vše, do dálky. Nejednou mne napadlo, jaké by to asi bylo, kdybychom se tehdy neztratili. Vyrůstali bychom všichni společně? Byli bychom jiní? Chápali se víc navzájem, protože bychom pocházeli ze stejného světa a prostředí? O kolik hádek by bylo méně? Nebo více, třeba i kvůli malichernostem, které by se s námi táhly od dětství? Milovali bychom se, jako praví bratři - nebo bychom se nenáviděli o to víc? Jak by teď vypadalo Impérium? Nebo naše legie? „A ano, bojím se. Ale to jsem se bál vždy. O existenci a budoucnost celého Lidstva...“ "Prosím, neříkej mi, že se bojíš," vrátím se myšlenkami zpět do poměrně kruté reality. "Pokud dokáže tváří v tvář budoucnosti pocítit strach i někdo, jako ty, Otče - pak bychom my, maličcí, měli zmírat čirou hrůzou." Znovu si vzpomenu na Magnusova slova. Stále nevím, jak s nimi naložit... byť celá ta hrůza začíná svým způsobem zapadat do sebe. Mám se Otce zeptat? Pomůže mi to nějak? |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Co si myslíš o událostech posledních dní... a těch, které mají nastat?" Jak zdánlivě jasné je to, co říká. Měl taky nějakou vizi? Ostatně v jejich jménu se točí mnoho věcí v oněch dnech, které rádi nazýváme poslední třebaže doufáme, že po nich budou ještě nějaké další. Pokud možno to nebudou dny označitelné za líbivé rčení "začátek konce". Chvilku si tedy dopřeji na přemýšlení, než přijdu s nějakou odpovědí. Předně jsem nikdy neslyšel, že by Fulgrim měl k těmto věcem náchylnost a pak, pokud si vzpomínám, snad jeho kapitula nemá ani žádné Epištoli, knihovníky nebo jakékoliv jiného psykery ve službě. Vše nasvědčuje tom, že myslí onu veselou "rodinnou politiku". "Vpravdě nejsem si příliš jist tím, co si myslet mám nebo v co věřit." Odpovím nakonec zcela po pravdě. "Post vojevůdce bude znamenat změnu, to je jisté, ovšem kam povede a jak náročná bude si netroufám říct. Osobně se připravuji na nejhorší a doufám v to nejlepší - přesně dle rady moudrého přísloví." Dodám bez obalu. "Jak to vidíš ty, Fulgrime? Vidí tvůj cit pro dokonalost odpadlé jablko sváru nebo strom plodů příležitostí?" |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Sanguininius také nemá žádnou zlou krev s nikým s bratrů. Otázka zní, jestli se přikláníš k tomu, aby vojevůdce dokázal svou přítomností inspirovat astartes a nebo obyčejné lidi.“ Chvilka odlky. „Proto to nevím, s Malcadorem jsem již dlouho nemluvil.“ Ne, že by mi to nějak zvlášť chybělo. Chápu, že být poradcem našeho Otce stojí hodně nervů, ale být synem Císaře, to je taky o nervy. „Malcador s Roboutem.“ Zamyslím se, určitě to bude nakonec vypadat zajímavě. „Já? Osobně nic důležitého, mám v plánu vrátit se na Prospero a osobně dohlížet na přecvičení mé legie. Pokud se nic nezmění, ale pochybuji o tom.“ Velmi o tom pochybuji. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na konci chodby vejdete do velkého výtahu..Dveře se pomalu zavřou a výtah se pomalu rozjede nahoru.. Císař ti dává prostor přemýšlet, dělat si své spojitosti a své úvahy. A stále se usmívá... „Fulgrime, strach je zvláštní, úžasná věc, o které by mohl vyprávět Konrád..“ řekne Císař konverzačním tónem.. „Strach znamená i respekt a také to, že nám na něčem či někom záleží. Ano, mám strach. A vždy jsem měl.“ Chvilku se odmlčí a poté se na tebe podívá uklidňujícím, zlatavým pohledem. „Důležité ale je, jak s svým strachem naložíme....“ Dále nic. Žádné vysvětlení, žádná další lekce či žádný katechismus. Jen náznak...Výtah se blíží a za chvilku budete na můstku, kde se Císař pravděpodobně vloží do koordinace Krusády a kdo ví čeho. Váš společný čas se krátí. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Žito 40k~ Uchechtl jsem se. Prostě jsem musel. „Pohostinnost? Ale notak, Lorgare, tohle je slavnostní oběd. Nestává se často, aby někdo z mé početné rodiny zavítal na návštěvu.“ Nabídl si uzeného kolene, uznale jsem kývl nad dobrou volbou. „Samozřejmě nemusíme sníst vše, každopádně není příliš zvykem nechávat zbytky,“ dodal jsem snad s pobaveně výhružnými jiskřičkami v očích. Sám jsem si uřízl kousek selátka. Kdybychom měli skutečně prázdné žaludky, určitě by na stole nezůstal ani drobeček. Poukázal jsem bratrovi na křen a hořčici. Jen s nožem v pravé ruce jsem se pustil do ořezávání masa ze své porce prasátka. Vložil jsem jeden kousek do úst a poslechl si, že i Lorgar by nejraději viděl v čele Krusády stále ještě otce. Kupoval jsem si čas tím, že jsem ještě žvýkal první sousto. Lorgar naštěstí ještě přišel s otázkou, jakou jsem slyšel už od primarchy třetí legie. Zavrtěl jsem hlavou. „Taková moc s sebou přináší ještě větší zodpovědnost. Každá chyba by mohla ohrozit nejen nás, ale celé Impérium. Nejsem si jistý, že kdokoliv z nás je připravený na něco takového.“ Pak jsem se pousmál. „Mám ale pocit, že to bude Horus. Z Fulgrima jsem si ráno vystřelil, že by to mohl být Angron, naneštěstí můj vtip vzal asi příliš vážně.“ Zvedl jsem zelené oči k naproti sedícímu Lorgarovi. „A koho bys nominoval ty? Už příliš nesejde na nějakém tajnůstkářství, svoje jsem Otci už řekl a pochybuji, že by mě navštívil v následujících dnech ještě někdo z bratrů.“ To už jsem si vzal pohár s vínem, které jsem nám předtím také nalil. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Mourek 40k~ Není zvykem nechávat zbytky. Inu když se někdo nepohodne s Russem, tak asi nemá tendence dál myslet i na jiné psi, natož jim ještě nechávat něco od stolu. Je to sice hospodárná zvyklost, ale kdyby se vzala do důsledku, asi bych se raději držel polévky! "Angron? Jistě, ten by mluvil činy víc jak slovy." Chtě nechtě se musím při té představě pousmát. Je to obávaný válečník, přímočarý taktik hrdina a jak už to s hrdiny bývá, strašlivý blázen. Ne, on skutečně nemůže být vojevůdce už proto, že by většinu z nás patrně zkusil pobít ve vzteku, že máme jiný názor a osvědčené způsoby vedení Velkého Sjednocení než on. A koho bys nominoval ty? Už příliš nesejde na nějakém tajnůstkářství, svoje jsem Otci už řekl a pochybuji, že by mě navštívil v následujících dnech ještě někdo z bratrů.“ "Horus zní jako vhodná volba, má k císaři blízko, vhodný taktik i dobrý diplomat." Uznám, že na jeho pocitu něco je. "Na druhou stranu Fulgrim je i s malým počtem astartes úspěšný a císař si i jeho legii dost považuje." Kdo jiný má taky právo rekrutovat z Terry a nebo nést jeho osobní symbol na hrudi? "Ještě Sanquinius má nepochybné kvality a přitom není snad s žádným z bratrů ve sporu či řevnivosti." Vyjmenuji posledního, kdo mi přijde schůdný. "Jakýma očima na ně hledíš ty, Lione?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Osobně se připravuji na nejhorší a doufám v to nejlepší - přesně dle rady moudrého přísloví." Je třeba říci, že je Lorgar v odpovědi... svým způsobem odměřený. Na to, jak je obvykle výmluvný mi to, co mi řekl přijde... svým způsobem až strohé. Na druhou stranu to chápu. Ona ta strohost je na místě. Možná si není jist, zda mi může své preference říct... nebo chce prve znát můj názor, než vysloví svůj - kdo ví? "Jak to vidíš ty, Fulgrime? Vidí tvůj cit pro dokonalost odpadlé jablko sváru nebo strom plodů příležitostí?" "Nelze popřít, že je to velká příležitost," odtuším opatrně. "Bude jen na novém vojevůdci, jak zvládne smířit svářené bratry. Můžeme jen doufat, že to bude někdo dostatečně schopný a zdatný jak na poli války, tak zběhlý v politice." Servitoři mezitím přinášejí mísy a tácy. Pečené masové plátky, pečené ryby, zapékané sýry, sladce i ostře vonící omáčky, pečená holoubata, zeleninové saláty, přílohy... a další víno. Snažil jsem se, aby zde Lorgar našel v zásadě cokoli, na co by si mohl vzpomenout, že by měl chuť... nebo alespoň našel jídlo, které by bylo jeho původní představě typu "na co mám dnes chuť" dostatečně blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fulgrim~ "Dokonale výstižné!" Zdvihnu číši, abych dal za pravdu jeho názor. Ostatně to hlavní, to jak to alespoň já cítím, srhnul naprosto přesně. Kdyby stačila válečná zdatnost, můžeme se směle bít za Angrona a Císaře s vědomím, že na louce poseté květy těl jednoho vyroste i nádherný strom svobody nebo dost možná tyranie, jako z nejhorších nočních můr. Mých nočních můr! "Přiznám se bez obalu, že právě to je jeden z motivů, proč hledám tvou moudrost, drahý bratře." Ano je jich... více. "Přísně soudíš, tvůj pohled sebemenší odchylky nepromíjí a jak ukazuje tvá tvůrčí duše, umíš vidět víc než jen první zdání. Tak se tě ptám, bratře Fulgrime, kdo jsou dle tebe ti, co nosí vojevůdcovské cnosti?" Letmo ochutnávám to či ono s vědomím, že ať si vyberu cokoliv, bude to dobré. Vlastně by mi přišlo až líto, kdybych neochutnal všeho, čeho si můj bratr usmyslel, že je třeba. Už pro tu práci, kterou to dalo. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Přiznám se bez obalu, že právě to je jeden z motivů, proč hledám tvou moudrost, drahý bratře." Moudrost? Zatímco si rovnám na talíř maso jakýchsi divokých ptáčků vedle zeleninového salátu, nemůžu se nepousmát. Řasy potěšeně zakmitají. Úsměv samozřejmě v zásadě patří Lorgarovi - ale směřuji jej kamsi do mísy s omáčkou. Mí bratři se poslední dobou... doopravdy činí, co se týče hlazení mého ega. Nebo jsem si zatím vybíral jen ty.... jen ty dobré. Doufám, že mne nerozmlsají a tak v blízké době nenarazím u těch... prudších... tvrdě na čumák. "Přísně soudíš, tvůj pohled sebemenší odchylky nepromíjí a jak ukazuje tvá tvůrčí duše, umíš vidět víc než jen první zdání. Tak se tě ptám, bratře Fulgrime, kdo jsou dle tebe ti, co nosí vojevůdcovské cnosti?" "Ach, Lorgare - ty mi lichotíš," lehce maso zaliji a přidám si ještě zeleniny, než začnu jíst. "Nejsi prvním bratrem, který se mě na tuto otázku ptal. Byť... jsem si od té doby svou odpověď... možná rozmyslel, nebo poupravil. Těžko soudit, který z bratrů by měl být tím vyvoleným. Musí to být někdo, kdo se všemi, nebo alespoň s většinou bratrů vychází. Někdo, kdo si je schopen zjednat respekt. Někdo, koho budeme schopní a ochotní následovat. Bez výhrad a zbytečných pochyb a nářků. Nerad bych, aby sis myslel, že je můj úsudek zkalen mým přátelstvím k nim - ale osobně věřím, že Horus se Sanguiniem jsou nejvhodnějšími kandidáty. Samozřejmě, že jsem uvažoval nad tím, jak bych se tohoto úkolu zhostil sám. Co bych udělal, jaký bych byl vůdce. Ale dost možná to má... svým způsobem hořkosladký nádech." Doliji si vína. "A teď mi pověz, bratře - co si myslíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fulgrim~ "Nu, moc si mi to nezjednodušil, Fulgrime." Smutně se usměji. "Sám váhám mezi Horem, Sanquiniem a tebou." Zadívám se mu do očí s vědomím, že to co říkám, je čistočistá pravda. "Trochu mě překvapuje, že tak, jak to podáváš se vzdáváš kandidatury, proč bratře?" Co za tím stojí? Odkdy by se někdo jako on vzdal tváří v tvář výzvě? Spíše jsem očekával, že ten, s kým se setkám mě bude přesvědčovat o své vhodnosti a velkoleposti, jež je ochoten a hlavně schopen císařství přinést. Je to tak moudré a tak skromné, můj drahý bratře, až ti to nemohu věřit. Přinejmenším ne jen tak! |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Opravdu váhal i mezi mnou? Není to první bratr, který něco takového naznačuje! "Trochu mě překvapuje, že tak, jak to podáváš se vzdáváš kandidatury, proč bratře?" V klidu spolknu sousto z úst, než začnu mluvit. "Tak to není, Lorgare," zavrním tiše. Líbí se mi, že mě bratři označují. Nemohu si pomoci. Líbí se mi to! Samozřejmě, že se už pár dekád snažím být vyrovnaný, pokorný, přijímat kritiku a vše považovat za svou cestu k dokonalosti, nástroj zlepšení... ale mé ego... ono... no, prostě řekněme, že je lechtivé! "Jen říkám, že celé vojevůdcovství bude mít mnoho stinných stránek a nejsem si jist, jak se k celé záležitosti postavit. To ovšem neznamená, že bych nebyl ochoten takový titul a zodpovědnost přijmout. S některými bratry bych se musel naučit vycházet... jinak, aby mne začali brát na vědomí a začali respektovat," lehce, nesouhlasně se zamračím. Ano, já prostě VÍM, co se o mně v některých legiích za mými zády povídá! "Ale kdybych nepřijímal výzvy - neznamenalo by to, že jsem zbabělý? Že nejsem schopen čelit problémům? Snažím se být synem našeho Otce. Přiblížit se jeho ideálu. Co by mne k tomu posunulo více, než kdybych nastoupil v čele vojsk na jeho místo? Na druhou stranu mne děsí, že tolik bratrů tuto poctu odmítá. Mám... určité rozpaky." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Vždy jsem si myslel, že hlavní zásluhu na tvých vítězství má šermířský talent, ale je to hloubavá mysl, které je třeba se obávat." Zatímco mluvil, dál jsem popíjel a ujídal s vědomím, že znovu a znovu musím souhlasit. "V tomto ohledu mám to..." Chvilku přemýšlím, jak to nezvat. "Štěstí, že nikdy nebudu vhodným kandidátem a jediné, co mohu udělat, je snažit se být dobrým bratrem a snažit se podpořit warmastera jak nejlépe dovedu. " Ano, to je jediné, co mohu pro tažení udělat. Otázkou ovšem zůstává, bude-li to pro lidstvo dost. Mám, mohu a měl bych přeci jen učinit mnoho věcí, než se čas nachýlí. "Co říkáš na Sanquinia? Má skvělé vztahy s bratry, mohl by být tím, co přetrhaná pouta zkove znovu v jeden řetěz a pak, nechybí mu podobně jako tobě taktický či bojový um" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Kéž by takto smýšleli všichni bratři. Bojím se, že mnoho z těch, kteří z mého pohledu vhodnými kandidáty nejsou, vezmou jako osobní křivdu, když právě oni nebudou zvoleni." Ano - i já se musím přiznat, že mám jen pár bratrů, před nimiž bych se byl ochoten a schopen vojensky sklonit, kdyby bylo třeba. Neznamená to, že ty ostatní nemám rád - to ne. Vycházím dobře s mnoha jinými - Ferra mám například upřímně rád takovým tím... nepochopitelným způsobem, který nás k sobě, navzdory naší odlišnosti táhne - ale nemyslím si, že by byli lepšími vojevůdci, než bych mohl být já. Zabolelo by to. Byť... pokud by to byla otcova vůle... kdo jsem já, abych ji zpochybňoval? "Co říkáš na Sanquinia? Má skvělé vztahy s bratry, mohl by být tím, co přetrhaná pouta zkove znovu v jeden řetěz a pak, nechybí mu podobně jako tobě taktický či bojový um." Nemít tak dobré sebeovládání, možná, že bych sebou cuknul, jako by mě někdo přes záda vzal bičem. Už jen při myšlenkách, které jsem nedávno měl a na něž jsem si vzpomněl. "Sanguinius-" Si není jistý sám sebou, titul vojevůdce nechce, je příliš křehký a ušlechtilý na to, aby se dokázal brodit vším tím hnusem a řešit politiku... "By dle mého názoru byl dobrým vojevůdcem. Snoubí v sobě všechny vlastnosti, které bych od někoho v tak důležitém postavení očekával. Jen..." Se bojím, že by to vznešeného a nevinného bratříčka sežvýkalo a semlelo zaživa... "Postrádá určitou rozhodnost." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Rozhodnost, bratře?" Tohle mě dost... překvapuje. "Může ji někdo z nás, když rozhoduje o osudu světů a astartů z jeho vlastní krve postrádat? Osvětli mi to, prosím." Na druhou stranu je možné, že Fulgrim do něj vidí více než jiní, ostatně s kým by hovořil Magnus tak otevřeně jako se mnou? Je mi nejbližším bratrem tak, jako Fulgrimovi dost možná je Fero a Sanquinius. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Možná, že "rozhodnost" nebylo to správné slovo, které jsem měl užít." Vysvětlím po chvilce váhání. "Spíše dost možná... sebevědomí. Sanguinius si absolutně neuvědomuje... své osobní kouzlo. Alespoň mi to tak přijde. Víš co mi řekl ještě tam dole na Ullanoru?" Dám si malinkatou pauzu, kterou vyplním jídlem. "Že každý máme po otci něco, v čem vynikáme - a on že není výjimečný vůbec ničím." A ano, když nyní jeho slova opakuji - musím se začít upřímně, pobaveně smát. Jsem jediný, komu to zní jako dobrý vtip? |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Když zprávu dočtu s kamennou tváří napíši odpověď. Bratře Fulgrime, Bude mi ctí. Tvůj bratr, Rogal Dorn Nemá smysl jakkoliv zprávu rozvádět. Chápu Fulgrimovu touhu potom spatřit své bratry předtím, než nás otec definitivně rozdělí a vyšle do nejtemnějších částí galaxie. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Uhmmm „Důležité ale je, jak s svým strachem naložíme....“ Jen přikývnu. Spíš dost možná sám pro sebe, protože jsem se tak nějak vnitřně rozhodl... to téma nakousnout. Ostatně, je to dost možná "teď nebo nikdy, protože už nemáme moc času. Otec bude za chvíli muset jít vládnout universu... a já budu mít o dost menší, ale přesto (alespoň pro mne) poměrně důležité starosti. Je to zvláštní. Když se neválčí a netrávím čas na bojišti, plánování a poradách... mám jakýsi zvláštní přebytek volného času. A to na tom, vzhledem ke svému společenskému družení se s bratry asi nebudu zdaleka nejhůř. Takový Corax se musí nudit, jako pes, když předvádí na orbitě taktické manévry. Že? "Kdyby ses někdy bál něčeho konkrétního, Otče," Jedna ruka, překrytá rukávem tak nějak nenápadně žmoulá mezi prsty jemnou látku jeho podšívky, "něčeho, co bychom my ještě neznali, nebo nemohli pochopit... řekl bys nám o tom?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Hadice~ "Náš bratr má vskutku smysl pro humor." Přidám se k jeho pobavení, ačkoliv musím dát Sanquiniovi určitým způsobem za pravdu. Je to idealista, snílek a na rozdíl od císaře je dost empatický, aby věděl, že lidské a skoro lidské bytosti mají nějaké city. Tyto nejpřednější kvality rozhodně s císařem nesdílí, protože On chápe lidské srdce asi tak, jako bolter taje lehké večerní poezie. Vůbec, přičemž nemá nejmenší problém to prostřelit. "Vykonávání funkce warmastera by se mu stalo příslovečným peklem..." Slovní obrat, který je pohou metaforou pro systematické nepříjemnosti, z dob starých věr má i dnes své využití. "Pak tedy, dle mě zbýváš ty, ačkoliv se do této úlohy nehodláš aktivně stavět a Horus." Tak mě napadá, že Fulgrim Hora zná přeci jen lépe než mnozí jiní bratři už díky společným začátkům při dobývání galaxie. "Znáš jej lépe než jiní, jaký by byl Horus vůdce?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ "Bude mi ctí." Jak strohá je bratrova odpověď? Nutí mne to přemýšlet, zda to myslel vážně a jen mu přišlo zbytečné přidávat k odpovědi další slova - a nebo to nemyslel upřímně, ale díky určitým... společenským konsensům mne prostě nemohl jen tak odmítnout. Doufám, že díky Dornově příslovečné praktičnosti to bude to první. "Můj lorde a opravdu nechcete....?" "Ne, Isabelle, v žádném případě. Ten náhrdelník je opravdu nádherný - ale na setkání, které mne čeká, naprosto nevhodný." Isabella Eleonora Thorne, drobná terranka, vplétající mi do sepnutých vlasů zlaté řetízky, si jen povzdechne a zafixuje své dílo sprejem. "Nemyslím si, že by jste se měl vzdávat všech těch skvostů, které máte rád, jen proto, aby jste nepopudil-" "Jenže tady nejsi od toho, abys o takových věcech přemýšlela a rozhodovala." Okamžitě toho lituji. Hbité prsty, probírající se mi drobnými zbytky uvolněných vlasů pod temenem, sebou viditelně cukly, jako by dostala ránu. Na malou chvilku skousnu spodní ret, než se nadechnu k omluvě. Ale ona je rychlejší. "Omlouvám se, můj pane." Nechtěl jsem. NECHTĚL JSEM! "To je v pořádku, Isabello." "Ještě vám to povytáhnu tady," jehlice hřebenu nabere pramen vlasů kousek nad spánkem a zkušeně jej vytáhne, aniž by rozbila celé své předchozí dílo, "hotovo." Vstávám a prohlížím se v zrcadle. Bílá, splývavá róba s dlouhými rukávy bez výraznějšího zdobení sahá až k zemi, na světle fialovém plášti je pak zlatou nití mistrně vyveden Císařský orel. Podobný emblém, jako je vyšit na celé zadní straně pláště, jej pak vepředu svírá v podobě zlaté spony. Vlasy mám stažené kus nad temenem a svázané do uzlu, zdobeného visícími zlatými řetízky. Jeden mi pak padá zlehka do čela. Kromě toho jsem prost veškerých ozdob. Boty pod róbou, byť jsou sotvakdy k vidění, jsou lehké sandály se zlatými pásky a drobnými sponami. "Rád bych ti řekl, že si doopravdy cením tvé práce," zavrním tiše, smířlivě a skloním se ke své stylistce, abych jí vtiskl krátký polibek na hřbet její ruky. ***** Firebird, loď trošku jiného konstrukčního typu, než jsou běžné, po úspěšně proběhlém protokolu hladce přistává v docích vlajkové lodi Pěstí. Loď, vycházející z původních Stormbirdů, je upravená tak, aby působila... o dost elegantněji a majestátněji, než její předchůdci. Navrhoval jsem jej sám - a sám jsem byl přítomen u jeho přestavby. Nebo alespoň většiny z ní. Jen velmi nerad nechávám takovéhle věci náhodě. Stejně, jako jen velmi nerad spěchám, nebo dávám najevo nedočkavost. Proto čekám až do chvíle, kdy se plošina sklopí - a pak ještě chvíli. Až pak se, vyrovnaným a hrdým krokem, vydávám ven. Neozbrojen - alespoň formálně. Můj meč nese lord komandér Eidolon, jeden ze čtyř členů mé osobní gardy, kráčející ve zbrojích po mém boku, po dvou z každé strany, všichni uctivý kousek za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Když dostanu zprávu o přibližujícícm se letounu, dám rozkaz k otevření našich lodních hangárů a nechám pro Fulgrima připravit standartní, počestnou gardu, která je při návštěvě každého z primarchů přítomna. Je to v zásadě celá bojová posádka mé lodě, vyskládaná do dvou dvojřad, které stojí vzorně v pozoru, s rukou na srdci a hlavou sklopenou. Fulgrim si jako vždy sází na dramatičnost, před mou typickou praktičností. Poznávám jeho komandéra Eidolona, jehož několik z mých synů považuje za...nevhodně arogantního. "Císař stvořil každého z nás, dle části své duše i těla. Zdá se, že Fulgrimovi synové jsou jako vždy naplněni plamenem sebezdokonalování a ctižádostivosti. Je dobré, vidět zase jednoho z mých bratrů v zářivých barvách Císaře." Když před Fulgrimem stojím, obklopen čtveřicí svých nejvěrnějších bojovníků, nosím na sobě svou nejlepší zlato-stříbrnou zbroj zdobenou znaky kříže, orlů a znaků Císaře, které spojené s dlouhými listy nejrůznějších litanií a dlouhým, bílým pláštěm, dodávají mé postavě na mohutnosti a podtrhují kamenný vzhled mé tváře. Já sám jsem ozbrojen pouze svým zlatým rotomečem, který sebou nosím vždy a všude. Je to jako třetí paže, která je se mnou propojená. Když uvidím Fulgrimovu tvář, nedivím se povídačkám, které ho popisují jako "svůdce planet". Před Fulgrimem má garda poklekne a skloní hlavu. Já sám pouze pomalu a s vzácným úsměvem na tváři vyrazím k Fulgrimovi s rukama přátelsky roztaženými, vítajíc jej na své palubě. "Bratře Fulgrime, je to už opravdu velice dlouho. Vidím, že jsi neztratil nic ze svého stylu pro umění !", pronesu přátelsky, doufajíc, že tím zaženu napětí, které panuje v myslích mých synů. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Neodepisoval bych Sanguinia," namítnu na Lorgarova slova. Nesnažil jsem se tím říci, že by Anděl nebyl vhodným kandidátem na post vojevůdce - spíše jsem tím chtěl naznačit... že by dost možná potřeboval podpořit. Trošku popíchnout sebevědomí, odmést trošku té své" milé a úsměvné "skromnosti. Věřím, že kdyby mu několik bratří vyjádřilo podporu," Což jsem zatím neudělal, protože tam dole na Ullanoru mi přišlo jako nejlepší nápad, cpát se do role vojevůdce sám a vlastně mi sobecky velmi vyhovovalo, že ji odmítal, "byl by si jistější. Sanguinius by byl bezesporu dobrým vůdcem. Mám jej příliš rád na to, abych o tom dokázal pochybovat. Je ovšem důležité, jak se k celé záležitosti postaví on. Pokud jen čeká na poslední impulz - jsem ochoten mu jej dát. Pokud bych vojevůdcem neměl být já, pak bych se nejochotněji sklonil právě před ním." Odložím talíř, vezmu si čistý a naložím si na něj jehněčí plátek a rýži se šafránem. "Horus by byl také velmi schopným velitelem. Je mezi bratry respektován - a mezi námi, oba víme, že si svůj respekt zasloužil tím, jak velký válečník to je. Na jednu stranu bych zvolení Hora uvítal - a na tu druhou se obávám jeho tvrdohlavosti a svéhlavé povahy." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Musím lehce zahanbeně konstatovat, že Dornovo uvítání je dokonce lepší než to, které jsem bratrům nabídl já. Tam, kde příchozí vítala pouze má garda a já, nyní stojí nastoupený dvojřad, čekající, až okolo nich projdu. Nádherné. Rogal mne, jak to tak vypadá, vítá v dobrém rozpoložení. Takže nebyl strohý proto, že by mě zde nerad viděl... a nebo umí velmi dobře hrát opak - což si nemyslím. I když by k tomu momentálně mohl mít i důvod a tak vůbec. Uvažuji, zda jsou jeho roztažené ruce vybídkou k objetí. Nejsem si tím tedy úplně jist. Nemít na sobě zbroj, ale nějaký mírovější oděv, neváhal bych. Na druhou stranu - Coraxe jsem taky objal i přes tento... drobný zádrhel. Takže jen nepatrně a nepoznatelně skousnu stoličky pevně k sobě a vyrážím bratru vstříc, načež mu věnuji krátké objetí. Nijak to nepřeháním - stejně to pořádně neucítí, takže je jedno, zda jej sevřu v rukou pevně a nebo jen tak, aby se neřeklo. "Cit pro umění nelze ztratit, Rogale," zavrním, když se odtáhnu. "Věřím, že je to něco, s čím se každý do určité míry rodí. Bylo by to, jako bych přišel o ruku, nebo nohu. Ne - vlastně ne. Obojí se dá, narozdíl od něj nahradit." Nejsem si úplně jist, proč je okolo cítit taková zvláštní, vypjatá atmosféra. I mí muži vypadají svým způsobem takoví našponovaní. I když přes jejich pracně pěstované sebeovládání to lze jen velmi těžko poznat. "Jdeš pozdě, promeškal jsi veškerou zábavu." Což ti do určité míry závidím, protože ta přehlídka byla spektakulární, ale dosti nekonečná. Co si budeme povídat... |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nad, spíše drzým, prohlášení se hlasitě usměji. Malá má kuráž, což se mi zamlouvá. Lehce jí uchopím za tu její malou bradičku a přejedu po ní prstem. Jenom lehce. Pak jí naznačím, aby se připoutala. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Fulgrimova slova mne nepředstavitelně zarmoutí. Je pravda, že se zde možná rozhodovalo o budoucnosti galaxie a já jsem zde nebyl. Opět ve své mysli prokleji prokleté, nespolehlivé warpové skoky, které impérium stále plnohodnotně neovládá. Stejně jako Fulgrim, i já věnuji svému drahému bratrovi krátké a upřímné objetí. Omluvně pokývám hlavou. "Máš pravdu bratře, warpové skoky jsou stále nespolehlivé. Snad mi otec odpustí. Ovšem o tom si můžeme promluvit v mých komnatách. Pokud si budeš přát, mohou tví synové strávit nějaký čas mezi komnatami mých synů. Jsem si jist, že si přeješ promluvit mezi čtyřma očima." S tím se na místě otočím a pokynu Fulgrimovi aby mne následoval. Když se otočím a vydám se k odchodu, povstanou mí synové jako jeden muž a pomalým a rozvážným krokem nás vyprovodí ven z hangáru. Potom co Hangár opustíme, se imperiální pěsti naposledy, slavnostně udeří do hrudi a ze slušnosti k Fulgrimovi zůstanou na svých místech, dokud nebudeme s Fulgrimem z dohledu. Potom se navrátí ke svým povinnostem. Cestou do svých komnat nehledím Fulgrimovi do očí, ovšem má slova patří jen jemu. "Pověz mi bratře, o jakou "zábavu" se jednalo ? A prosím, pokud to bude další příběh o Lemanově roztržitosti, nemám zájem.", opět se poněkud nešikovně pokusím o vtip, ovšem zjišťuji, že před takovým jako je Fulgrim, musím vypadat ze společenského hlediska poněkud...vratce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Na něco jsem v zásadě zapomněl. Na smysl pro humor. Nebo spíše na to, že Rogal jej... v určitých aspektech žití tak nějak postrádá. Nechci tím tvrdit, že já sám jsem veselá kopa, která se dokáže prosmát večerem a při každé příležitosti se dobře bavit. Už pro to, že zachovávám určité dekórum - v určitých situacích. Ale on si mou výtku, která nebyla myšlena tak úplně vážně, vyložil evidentně... no, jako výtku. Chvíli pozoruji jeho vážnou tvář, zatímco mluví. Musím lehce zaklonit hlavu, abych do ní pořádně viděl. Je svým způsobem frustrující, být dost možná nejmenším z bratrů. "Pokud si budeš přát, mohou tví synové strávit nějaký čas mezi komnatami mých synů. Jsem si jist, že si přeješ promluvit mezi čtyřma očima." "Jsem si jist, že mé Děti tuto možnost uvítají," odpovím zdvořile, což, jak se záhy ukazuje, v praxi znamená, že nebudu muset dávat žádný povel, protože má garda velmi dobře chápe jemné náznaky, tu a tam skryté v tom, co říkám. Proto se cestou samovolně přidruží k Dornově ochráncům. Lord Eidolon mne vyhledá pohledem, snad aby se beze slov optal, co s mou zbraní. V odpověď jen sklopím pohled k zemi, zavřu oč, znovu je otevřu a upřu na něj. Přikývne a zbraň si nechává. Považuji za mírové gesto, pohybovat se po lodi svého bratra neozbrojen. Následuji svého bratra - a taktéž mu nevěnuji příliš pohledů. Rozhlížím se okolo sebe, hodnotím, jak to tady vypadá. Srovnávám s vlastní, umělecky zdobenou lodí. Zajímám se o své okolí. "Pověz mi bratře, o jakou "zábavu" se jednalo ? A prosím, pokud to bude další příběh o Lemanově roztržitosti, nemám zájem." Příběh o Lemanově... cože? "Myslel jsem především přehlídku. Byla..." NESKUTEČNĚ NEKONEČNÁ! "... to dokonalá ukázka síly Impéria. Tolik vojenské techniky a vojáků najednou, kráčejících po planetě, která byla vytvořena a přestavěna jen pro tento jeden triumf, v pomník slávě našemu Otci. Země se otřásala, vše dunělo. Bylo to... nemohu to ani popsat. Nedokázal bych to ani nakreslit, nijak vystihnout." Svým způsobem to bylo nejen zdlouhavé, ale také neutěšené. Všude byl beton. Jako by někdo prostě vzal a celou planetu jím pokryl. A my tam stáli, přemýšlejíc o svárech, které mezi bratry panují, o slovech Otce - Císaře... o časech, které nastanou. Všichni spolu ...a přesto každý sám. "Ullanorský triumf je něco, co si navždy zapamatuji." Možná, že se do té poslední věty vkradla troška té vnitřní rozmrzelosti a hořkosti, kterou vzhledem k některým aspektům celého Ullanorského triumfu cítím. Pokud ano, jednalo se jen o nepatrný náznak, jako by skrze plátno prosákla jediná, drobná kapka - a zase zmizela. "Leman naštěstí nic nevyvedl. Dost možná to ani nestihl," vrátím se s lehkým úsměvem k původnímu tématu. "Když jsem vešel do sálu, v němž jsme se měli připravit na přehlídku, sotva vyhuhlal pozdrav, přes ústa plná masa a pití," úsměv se, zcela nenuceně, o kousek rozšíří, když si na toho přízemního burana vzpomenu. "Nestihl jsem se s mnoha bratry ani pozdravit. Většina byla zahloubaná do svých vlastních problémů, někteří se ostatních stranili. Až příchod Anděla rozbil pomyslné ledy. On a vzápětí za ním Horus." Povzdech. "Nestihl jsem si s velkým bratrem promluvit, než přehlídka začala." A po ní jsem bych odchycen někým jiným. Což rozhodně nebylo nepříjemné ani nevítané. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Bohuslav Sobotka 40k~ Další doušek vína následovaný kusem skvělého masa. Ne, že bych si třeba neužíval saláty, zeleninu a ovoce, ale... Maso je prostě maso. Lorgar zatím mluvil a já přemýšlel, co mu odvětit. A proč při tom neposlat něco žaludku, že? „Horus i Fulgrim mají k Císaři skutečně nejblíž,“ pokýval jsem hlavou, „ale na prvním jmenovaném mě zaráží jeho horkokrevnost. Občas je třeba jednat, ale jeho téměř sebevražedný úder v místním tažení jej stál skoro celou skvadronu terminátorů.“ Ano, v tomto jsem se rád rýpal. Já osobně bych se nejspíš do takových bojů nevrhl, všechno hezky popořadě. „Fulgrim... Jeho ta honba za krásnem a perfekcí jednou zažene do záhuby. Jinak ano, oba mají z Otce snad nejviditelnější znaky.“ Fulgrim se mu snaží co nejvíce přiblížit a napodobuje ho, Horus tohle dělá tak nějak... Ze sebe, nemusí se ani příliš snažit. Což je vskutku oceněníhodné. „A ohledně našeho andělského bratra mám jediné pochybnosti. Dokázal by ukočírovat naši rodinu plnou rozdílů a diferencí? Tam vidím snad jedinou Sanguiniovu slabost; zdá se mi příliš milý, důvěřivý.“ Dark Angels... „Promiň, bratře, asi jsem příliš velký škarohlíd,“ potřásl jsem zlatou hřívou a podíval se na svůj talíř. „Na každém z nás bych dokázal najít nějaké zlo, abych dokázal, že jediný, kdo může stát v čele výpravy, je Otec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Výtah se zastaví a Císař se na tebe podívá, stále má na tváře drobný úsměv.. "Synu, znalost, kterou nejsi schopen pochopit či správě vyložit..." řekne potichu "..je špatná znalost, špatný a nebezpečný nástroj. Nástroj, kterým se jen zraníš, protože jej nebudeš správně používat. Na rozdíl od toho, co hlásá Magnus, já jsem přesvědčen, že jsou některé věci, které je lepší nevědět..." řekne Císař a dveře od výtahu se otevřou.. Na velitelském můstku Zlatého orla vládne onen nepopsatelný balet personálu, hučí to zde jako v včelím úlu...V okamžiku, kdy se Císař objeví na můstku, celý tento chaos zmlkne..Císař jen mávne rukou "Pokračujte v své práci..." zadá rozkat a balet se rozjede nanovo. Je to opravdu nádherný pohled, můstek Orla je asi tak dvakrát větší..Nemluvě o tom,že velká sekce můstku se zabývá pouze zpracováním zpráv z celé Galaxie... Císař se k tobě neotočí, ale vyrazí pomalu vpřed k jedinému volnému křeslu na celém můstku. Ačkoliv místo křesla by se hodilo použití termínu trůn. Kapitánský Trůn vlajkové lodě celého Impéria. Mlčky si na něj sedne a na chvilku zavře oči... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po nějaké té voxové komunikaci mezi loděmi i tvůj transport dosedne v doku Zlatého orla. V doku tě čeká vcelku skromné uvítání - osamocený člen Adeptus Custodes, který tě mlčky provede Zlatým orlem do Císařovy pracovny. Před samotnou pracovnou je velký sál, s kulatým stolem. Celý sál je vyzdoben vlajkami, relikviemi z tažení a memorábiliemi. Vskutku impozantní výzdoba. Na jednom konci stolu sedí Malcador Sigilita a věnuje se nějakému papírování. Věnuje ti pohled od svých papírů. Evidentně není zrovna nadšen, že tě vidí. Zdá se, že tu ránu na Monarchii ti zatím neodpustil.. Chvilku mlčí a pak jen stroze pronese "Císař tě očekává, Lorgare..." Dveře, stylizované do orlího křídla se tiše odsunou a nic ti nebrání vstupu do Císařovo pracovny...Té dominuje zlatý trůn oprostřed, velmi ikonický a silný symbol...a na něm, nečekaně, Císař. Jeho zrak na tobě spočine, ale tentokrát poznáš, že se nehněvá. Monarchie je už za vámi. "Lorgare, synu..Rád bych se zeptal, jak se ti daří. Slyšel jsem, že máš hodně práce..." řekne Císař a čeká na odpověď. Jeho hlas je sice milý, ale otázkou je, zdali v sametu není zabalená další facka kovovou rukavicí. Stejně jako na Monarchii. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro "Máme o čem mluvit, bratře. Půjdeme si o tom promluvit do jednacího sálu." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Na rozdíl od toho, co hlásá Magnus, já jsem přesvědčen, že jsou některé věci, které je lepší nevědět..." Neměl bych se v tom rýpat - už proto, že Otci evidentně došlo, kdo mne těmito myšlenkami naočkoval. Mám Magnuse rád, ale jsou věci, které nejsou bezpečné. Ani pro něj... a pro mě už vůbec ne, buďme na chvíli trošku sobečtí. Rozčílit Císaře je jedna z nich. Nechci uškodit svému bratru - a sobě, sobě už vůbec ne. Když vystupuji z výtahu, mlčím. Byť bych rád hned v odpověď zvolal něco jako "ale Otče!" a začal ihned spatra argumentovat. Znám své místo i hranice, za něž se mohu pouštět jen s nejvyšší opatrností. Od svých vlastních dětí bych nečekal nic menšího - a proč bych se měl já chovat jinak? Proto jsem si vědom toho, že pokud chci něco říci, dodat, měl bych svá slova opatrně volit. Na chvíli neříkám nic. Přejdu na místo, odkud se mi skýtá nejlepší výhled na celou scenérii místního mumraje a jako bych chvíli jen tak nasával atmosféru a rovnal si myšlenky. "Rozumím ti, Otče." Odpovím nakonec a otočím se k trůnu, na který se stihl usadit. "A ač mám strach, aby to, čemu se budu vyhýbat, nepřišlo samo a..." ...nepoužilo jako nástroj mne? Takové věci by mne neměly napadat. "neublížilo nám všem jen proto, protože nebudeme vědět, jak neznámému čelit, dám na tvé rady." Stokrát nacvičeným pohybem odhodím plášť jednou rukou za sebe a znovu před Císařem pokleknu, upírajíc pokorně oči k zemi. "Vždy jsi nás vedl moudře - nemám důvod o tvých slovech pochybovat." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro - Fulgrim - Ruch na můstku ti přijde fascinující. To, co vypadá jako naprostý zmatek, obsahuje složité vzorce a komunikační postupy. S příchodem Císaře se ale vše změní. Nejsi si zcela jist jak, ale aktivita je mnohem více horečnatá, avšak tok informací tam i ven se několikráte znásobí. ...a Císař jen sedí na velitelském Trůnu a má zavřené oči. Klidně dýchá a jeho mysl pravděpodobně zpracovává hlášení z celé Galaxie. Snad jediná mysl, jediná vůle, která je schopná udržet představu a přehled o dění v celé Galaxii. Mysl, okolo které se točí astronavigace. Dokonalá mysl, který je nyní zaměřena ven...Chvilku se díváš na hvězdy a přemýšlíš, jak daleko sahá moc Císaře... Poté Císař otevře oči a opět se jeho pohled obrátí na tebe. Vstane z trůnu a položí ti ruku na rameno.. "Není potřeba přede mnou klečet, synu. Rád jsem tě viděl a doufám, že i v budoucnosti bude na podobné procházky čas. Nyní mne ale omluv...Dávej na sebe pozor, Fulgrime. Na sebe i své bratry." řekne, pousměje se a poté se vrátí na svůj trůn. Je čas odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro A to "tyvole a už vypadni, kdo ti má pořád psát," schované v příspěvku je tak milé! ~Táta Cýzař~ Zvedám se tedy, když si Otec nepřeje, abych mu prokazoval úctu - kterou si stejně dle mého názoru plně zaslouží - a přikývnu. Jeho poslední slova mne přinutí se zlehka usmát. "Spolehni se, Otče. Udělám vše, co bude v mých silách." Než se stihne obrátit zpět, položím na jeho ruku, která mi spočívá na rameni, tu svou a krátce, naléhavě ji stisknu. Vlastně bych pro Něj udělal vše, o co by mě požádal - i kdybych si nebyl jist, zda to v mých silách vůbec je. "Děkuji ti, že sis na mě našel čas. Přeji si, aby se temné vize budoucnosti nikdy nenaplnily." Pro mě osobně je dost temná už myšlenka toho, že povedeme své tažení v nekonečném vesmíru věčně. "Uvidíme se brzy na Ullanoru." S těmito slovy se otáčím k odchodu. V jemných rysech navzdory nepříznivým zprávám zcela jasně vepsán klidný, spokojený výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Opět pokrčím rameny. "No to máš pravdu. Osobně jsem rád, že volba neleží na mých bedrech. Já jsem naštěstí otci už řekl, že já vojevůdcem nechci být v žádném případě. Takže se mne ta volba přímo osobně dotýkat s velkou pravděpodobností nebude." Trošku se usměji a pak zvážním. " Pravděpodobně se mne, ale budou dotýkat následné události. Mám trochu obavy z těch změn, které vytvářejí Malcador s Roboutem. Otec kolem toho moc informací nepouští a to my tak trochu dělá starosti." Pak můj bratr pronese: „Já? Osobně nic důležitého, mám v plánu vrátit se na Prospero a osobně dohlížet na přecvičení mé legie. Pokud se nic nezmění, ale pochybuji o tom.“ Zatvářím se trošku nerozhodně a po chvilce pronesu. " Hmm máš nějakou představu jak dlouho to bude trvat? Pokud bych mohl nějak pomoci, lidmi, technikou nebo jakkoliv stačí říci. Neříkám, že bys měl přecvičit svou legii podle té mé. To rozhodně ne." Tvářím se klidně a opravdu tomu co říkám věřím. "Ale má legie, používá techniky boje bližší té tvé než například Agron s Vulkanem. " |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Kývnu na svého bratra. " Rád jsem tě zase viděl." Při poznámce o korunovaci sebou škubnu a pak se usměji. " No jestli bude ceremonie opět trvat šest hodin tak se asi neuvidíme.Navíc myslím, že vyhlášení nebo jmenování zní lépe než korunovace. To my zní trochu moc archicky, vzhledem k tomu, že vedeme velkou krusádu. No na každý pád na viděnou." S tím se otočím a vejdu na přistávací rampu svého raketoplánu. Mé plavidlo za pár okamžiků začne nahazovat motory a bez otálení odletá na mou loď. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ Trochu mne mrzí, že jsem měl v posledních dnech naplánovaných tolik setkání, že jsem ještě se všemi bratry nestihl mluvit. Pokud tedy počítáme ty rozumné. Za Angronem, který se zjevil včera mne to upřímně příliš netáhne - stejně, jako zatím neplánuji sám od sebe navštívit Russe. Ale stále zde jsou tací, kteří by můj pohled na věc a celkově vzato názor mohli obohatit. Třeba Perturabo. Přiznám se, že jsem nějakou chvíli čekal, zda se neozve sám - ale radiový klid z jeho strany tak trošku potvrzuje mou vlastní teorii toho, že co si neudělám sám, to ke mně samo jen tak nepřiletí. Nad tím vším - a mnohými dalšími problémy uvažuji, zatímco stojím pod proskleným průzorem, vyztuženým kovovými vzpěrami a pozoruji ty lodě bratrů, na které odsud mohu dohlédnout. Ve svěšených rukou klidně držím datatablet, spíše mimochodem, než že by momentálně, když jsem zadumaný do svých myšlenek, měl nějaké vetší využití. "Selime," oslovím služebně nejmladšího člena své osobní gardy, který jediný je zde se mnou, protože ostatní se momentálně věnují výcviku mužů. Byť prozatím stál v uctivé vzdálenosti, přistoupí blíž a zahledí se na mne svýma fialovo modrýma očima. Je mi fyzicky tak podobný, až mne mrazí. Fakt, že jsem mnohem menší, než mí bratři a tak své muže vlastně ani příliš nepřevyšuji, pokud vůbec, tuhle podobu pozvedá do úplně nové roviny. "Půjdu navštívit bratra. Potřebuji, abys astropatům předal vzkaz." S těmito slovy mu předám datatablet, který mám v rukou. Beze slova věnuje dlouhý, zkoumavý pohled Perturabově lodi, která se zrovna nachází v zorném úhlu průzoru. Z těch, které lze vidět, je ostatně ta jeho jediná, která patří bratru, s nímž jsem ještě nemluvil. Členové mé gardy mají několik chyb - ale hloupí rozhodně nejsou. Vrátí se očima zpět ke mně, kývne a s tabletem v rukou odchází dohlédnout na splnění mého přání. Přivřenýma očima sleduji jeho vzdalující se záda, krytá sametovým pláštěm temně fialovorudé barvy. Pak se zase otočím zpět. Za lodí se rýsuje kus Ullanoru. Ta planeta je neskutečně bezútěšná... ***** Astropatická zpráva Můj drahý Perturabo, pokud by Tě to příliš nezatěžovalo, rád bych Tě zítra navštívil a prohodil s Tebou pár slov. Volba vojevůdce se blíží - a já bych rád znal Tvůj názor na celou situaci... nehledě na fakt, že jsem s Tebou dlouho nemluvil, protože naše expedice poslední dobou zřídka přišly do kontaktu. Vzhledem k tomu, že nikdy nevíme, kdy budeme znovu mít to štěstí se setkat, rád bych celé věci čekání na volbu využil co nejlépe. S láskou, tvůj bratr Fulgrim Fénix. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Chvíli jsem se přemáhal abych si také nenalil víno. Ikdyž mi vlastně nic nedělá nerad bych si na něj moc zvykl... možná by neškodilo dát si jedno z lemanových piv. "Ještě jsem se tě chtěl zeptat na jednu věc... Nejspíš se ted dlouho neuvidíme tak bych to rád vyřešil..." Pomalu se nadechnu na sebrání odvahy. Moc s tímto tématem nechci začínat, ale tohle je asi jediná možnost na hodně dlouhou dobu. "Byl celý ten Koncil na Nikae a jeho výsledek tak nutný? Myslím že pro Magnuse to byla horší jako urvání paže a vypíchnutí jeho oka... Určitě se to nemusel dozvědět každý marinák ve vesmíru.... Navíc pokud by měl takové schopnosti někdo dokázat ovládat je to určitě Magnus." Instinktivně se rozkročím a mírně roztáhnu křídla v očekávání naprostého zboření mých poznámek. Cítím že jsem to musel udělat a bude to stát i za to pokud tím Otce rozčílím. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Odpovím mu s veselím úsměvem... Takové odvedení od problémů je přesně to co potřebujeme, speciálně v takové vážné situaci. Celou cestu otáčím hlavou pořád na jednu a druhou stranu ve snaze zachytit všechny ti obrazy, sochy, látky, květiny a kdo co všechno ještě se tam vyskytuje. Bylo to složitější než uhlídat Lemanovy vlky aby se neroztrhali navzájem dříve než dojde nepřítel. Dokonce i samotná stavba chodeb byla architektonická kráse. Člověk by tady dokázal trávit celé dny a stejně by našel něco nového co obdivovat. "Bráško musí jít za námi? Pokud chtějí at se k nám klidně přidají... Myslím že jsme dost velcí aby jsem nepotřebovali hlídání..." Nenápadně se k bratrovy nakloním aby mě neslyšeli. Čím hlouběji v lodi jsme byly tím více jsem se zastavoval u jednotlivých děl a obdivoval. "Takové nádherné obrazy! Musím poznat toho kdo je vytvořil!" Podobné projevy obdivu ze sebe vydávám čím dál častěji. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "To zní jako výzva hodná Primarchy! No veď mě bratře, jsem na to zvědav." Pokud to udělal proto, aby mi totálně vzal vítr z plachet a já na malou chvíli úplně ztratil řeč - může si připsat body k dobru. Protože jestli jsem něco nečekal, byla to jeho touha potkat mou osobní návrhářku a... Sanguinie, ty mě s tou svou bezprostředně milou povahou nikdy nepřestaneš překvapovat. "Dobře - ale je to opravdu jen na... tvoje vlastní nebezpečí. A neříkej, že jsem tě nevaroval," uchechtnu se, zatímco zpracovávám fakt, že návštěva bratříčka se tak nějak zvrtla v event "oblečte si svého Sanguinia." A jestli jsem si myslel, že jobovkám je konec, tak jsem se evidentně přepočítal! "Bráško musí jít za námi? Pokud chtějí at se k nám klidně přidají... Myslím že jsme dost velcí aby jsem nepotřebovali hlídání..." Přidají? Nemohou se k nám jenom "tak přidat!" Existují určité zásady, které ctím. Já své Děti miluji nade vše - trávím s nimi dostatek času, starám se o jejich pohodlí, pokud je to jen trochu možné - ale to neznamená, že se se mnou a svým bratrem budou kamarádíčkovat, jako se sobě rovnými. "Nemusí za námi jít, pokud si to nepřeješ." odpovím tiše s vlídným úsměvem. Upozorním jej na jednu obzvláště hezkou olejomalbu a zastavím se. Má garda se v zásadě přesně a souběžně zastaví se mnou, stále si udržujíc ten pedantský odstup. Otáčím se k nim. Mám za to, že kdybych řekl "můj bratr si nepřeje, aby jste tady byli, tak si můžete jít po svých," Sanguinius by nebyl zrovna šťastný. Už proto, že by to vyznělo v jeho neprospěch. "Zvládneme to s bratrem sami, můžete jít." Všichni se zlehka dotknou zlatých výšivek císařského orla na hrudníku a zlehka se ukloní nejprve mně a pak i Sanguiniovi, načež odkráčejí pryč. "Lepší?" "Takové nádherné obrazy! Musím poznat toho kdo je vytvořil!" "To v mnohých případech nebude možné, bratříčku. Mnoho z nich jsou válečnou kořistí, nebo dary z připojených světů. Spousta uměleckých děl, která zde mám... má vlastní historii, pokud se někdo zajímá o to, jak jsem k nim přišel - ale u většiny neznám autora," vysvětluji když se zase rozejdeme. Občas okolo nás proplují nějací ti členové personálu, ale vždy si hledí svého a své práce, občas se zmohou na obdivný pohled, než zase pokračují. "A tahle abstrakce je třeba moje... akorát že už na ní nejsem tak hrdý, jako v době, kdy jsem ji věšel. Přijde mi, že jakmile v ní jednou spatřím pár drobných chyb... přestanu vnímat cokoli jiného, kromě právě těch chybných částí." Nakonec se přeci jen dostáváme do prostor, které nejsou tak obrovské a působí takovým tím dojmem mého soukromého sektoru. Ruch tak nějak postupně slábne a je nahrazen klidem, občasným proplutím nějakého toho služebníka a tichou hudbou. Ruka se zastaví pár centimetrů od ovládání dveří. "Jsi si tím svým rozhodnutím opravdu jistý?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Usměju se a rozloučím se s nimi pokývání hlavou. S trošku provinilým výrazem se podívám směrem kterým odchází. Nechtěl jsem je přímo odhánět, nemám moc šancí promluvit si s marináky jiných kapitul, stejně jako s bratry, tak této šance chci naplno využít. "Je to škoda... Určitě by se měli vést záznamy jednotlivých děl. To ale určitě děláš." Když mě bratr upozorní na jeho malbu a chyby v ní pečlivě si ji prohlédnu z dálky a zblízka. "Za takové dílo bych se nestyděl ani já! Ale na co myslím... Musí to být dokonalé že?" Pohodím na bratra obočím. Na chvíli mě zamrzí že jsem se nikdy nevěnoval pokusům o vytvoření nějakého uměleckého díla. Sám se o ně zajimám, ale nikdy jsem to nechtěl zkoušet... Až do ted. U dveří se na bratra pobaveně usměji. "Chováš se jakoby mi měli okamžitě useknout hlavu a ještě si ji upéct na ohni... Nedostala mě ani ta eldaří věštkyně před pár měsící, proč by měli tyhle?" Sám dveře otevřu a plný očekávání vejdu do té Fulgrimem tak obávané místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Pohodlně sedím v křesle, postaveném před panoramatickým sklem na mé lodi, Železné Krvi. Se sklenkou vína v ruce pozoruji lodě stojící na orbitě Ullanoru, jak zde ztrácí čas postáváním, když by mezitím mohli poskytovat palebnou podporu jednotkám na planetě, na jiné planetě než je ta, která je již dobyta. S jistou hořkostí upiji z poháru a pohlédnu na šachovnici. „Jezdec na F-7,“ pronesu a sleduji hologram, jak můj jezdec likviduje nepřátelského střelce. V následujícím tahu mi Duch stroje vrací úder a připravuje mě o něj. „Věž na F-7.“ Výměna dvou vysokých figurek za jednu s tím, že jsem tímhle tahem získal strategickou pozici v nepřítelově křídle. Chybí mi hráč, který by byl rozmanitější. Opět vzhlédnu k černotě vesmíru a přemýšlím o záměrech Otce. Bezmyšlenkovitě točím sklenicí. Ne, nechápu to, proč se najednou chce stáhnout zpátky. Bez něj nebude mít krusáda ikonu, poneseme pouze vlajku. Nebude sám přihlížet vítězstvím, motivovat vojáky a zastrašovat nepřátelé. Jak stařec bude stát vzadu a radit nám! Přestaň plácat hlouposti. Všechno má své důvody. uklidním se. Mávnu rukou na šachovnici a zavřu nudnou partii. Vyvolám simulaci dobývání tvrze, kterou nechám náhodně vytvořit Duchem. Stejně tak se postará i o okolí, jednotky, počasí. Vytvoří dokonalou projekci bitvy, dokonalou až na to, že vojákům chybí duše. Jak Adeptus Astartes, tak orkům. Dopiji sklenku, když se mi na datapadu objeví zpráva. Odeslal ji Fulgrim. „...nezatěžovalo...navštívil...Tvůj názor...“ projíždím zprávu rychlostí. „...štěstí se setkat...čekání na volbu využil co nejlépe.“ Donutí mě se to usmát. Mezi nám se dají ti, kteří se snaží rodinu držet pohromadě, spočítat na prstech jedné ruky. Ostatní to možná nemyslí zle, ale jejich potyčky nepřináší nic dobrého. Zakroutím krkem, v obratlích mi zakřupe a rychle naťukám svou odpověď. --------------------------------- Astropatická zpráva Milý Fulgrime, rád tě uvítám na Železné Krvi. Chápu tvou potřebu probrat volbu i se mnou a někoho, s kým bych prohodil několik slov, neodmítnu. Jen se budeš muset spokojit se skromnou výzdobou mé lodě, nepotrpím si na umění tak, jako ty. Přeji klidnou cestu, Perturabo |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "To nebylo nutné.. Já jen nejsem zvyklý na takové dodržování protokolu v soukromí... Ale děkuji." Neujde mi jeho zkroušený výraz, když odcházejí. Způsob, jakým je sleduje... "Bratře, netvař se tak," řeknu mu jemně. Už je to podruhé během tohoto týdne, kdy jej takto napomínám, ano, uvědomuji si to. "Věř mi, že poslat je pryč bylo z mé strany to nejcitlivější, co jsem pro ně mohl udělat. Mé Děti velmi lpí na tradicích a protokolech. Jsou perfekcionalistické, stejně, jako já. Kdybys po nich vyžadoval, aby otevřeně a uvolněně mluvily ve tvé přítomnosti, vlastně bys je svým způsobem týral. Nevěděli by, co mají dělat a jak se mají zachovat, aby dostáli svým zásadám. Jejich snaha ti vyhovět by se přirozeně bila se vším, čím se normálně řídí. Tvá pozornost a otevřenost by je uváděla do rozpaků... a ty mi nechceš trápit mé muže, pokud to nebude nezbytně nutné - že ne?" "Chováš se jakoby mi měli okamžitě useknout hlavu a ještě si ji upéct na ohni... Nedostala mě ani ta eldaří věštkyně před pár měsící, proč by měli tyhle?" "Protože proti orkům a eldar se lze bránit," ušklíbnu se a dveře otevřu. "Až po tobě," rozmáchlým gestem jej uvedu dovnitř, do místnosti lemované a protkané vysokými regály, plnými látek, stojany, krejčovskými pannami, obrazovkami, místy vystlané výkresy a datatablety. Na pohled je, kromě pár servitorů, stojících v klidovém režimu, prázdná. No... ne moc dlouho. Zpoza jednoho regálu totiž dřív, než se stihnu ohlásit, vykoukne blonďatá hlava. Otevře ústa v jakési nevyřčené otázce, pak si všimne mého bratra, vytřeští zelené oči na jeho křídla, trhaně se nadechne. "BIANCO! Bianco tomu neuvěříš!" Provede jakýsi asi automatický pokus o upravení si dlouhých bílých šatů a vydává se k nám. "Páni já... já nevím co mám říct," zrůžoví ji tváře, když si uvědomí, co se vlastně okolo ní děje. To už zpoza jiného regálu přichází i Bianca, ve tváři ten svůj typický polonaštvaný výraz, v rukou datatablet, kterým zrovna vypadá dost zaujatá. Příliš na to, aby se rozhlížela okolo sebe. "Isabello, už jsem ti říkala, abys mě neotravovala, mám zrovna volno..." "Tak to se vám velice omlouvám, slečno Bianco, že rušíme vašeho génia ve volném čase." Cukne sebou a vzhlédne. Nebýt rychlé reakce Isabelly, asi by se ten datatablet, který ji vypadl z rukou, roztřískl o mramorovou podlahu. "Lorde, ale to..." "Můj bratr by vám chtěl něco říct." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Pertutrabo~ Firebird, loď trošku jiného konstrukčního typu, než jsou běžné, po úspěšně proběhlém protokolu hladce přistává v docích Železné krve. Loď, vycházející z původních Stormbirdů, je upravená tak, aby působila... o dost elegantněji a majestátněji, než její předchůdci. Také je nepoměrně zdobnější, než tradiční vojenské modely - byť neztratila nic ze své funkčnosti. Spíše naopak. Navrhoval jsem si Firebird sám - a sám jsem byl přítomen u jeho přestavby. Nebo alespoň většiny z ní. Jen velmi nerad nechávám takovéhle věci náhodě. Stejně, jako jen velmi nerad spěchám, nebo dávám najevo nedočkavost. Proto čekám až do chvíle, kdy se plošina sklopí - a pak ještě chvíli. Až pak se, vyrovnaným a hrdým krokem, vydávám ven. Neozbrojen - alespoň formálně. Můj meč nese lord komandér Eidolon, jeden ze čtyř členů mé osobní gardy, kráčející ve zbrojích po mém boku, po dvou z každé strany, všichni uctivý kousek za mnou. Já sám do zbroje oděn nejsem. Mám na sobě dlouhé, světle fialové roucho z těžkého přírodního sametu, vyšívané zlatou a stříbrnou nití. Na rukávech se leskne několik vsazených menších rubínů; stejně tak i na spodním lemu - přičemž jeho zadní část je o dost delší, než ta přední, takže ji táhnu dobrý metr a půl za sebou po zemi. (což vysvětluje, proč je to roucho, i když je bílé, podšité tmavou barvou, když jím vytírám podlahu, kudy chodím.) Stejný rubín, ale větší, mám posazený asymetricky zboku na příčné zlaté čelence v rozpuštěných vlasech. Na hrudníku mi pak róbu spíná zlatá masivní spona ve tvaru císařského orla. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Když se objeví blondatá hlavy se spokojeným výrazem pohodím obočím. "Tak přece jen za tu krásu nemůžou jen servitoři." Pošeptám směrem k bratrovy když se k nám začne blížit. Jejich rozpaky mě téměř rozesmály. Podívám se na bratra jako bych žádal o povolení. Udělám k jim pár kroku a poté se, nejspíš nečekaně pro všechny přítomné mírně ukloním. "Klaním se vašemu geniu dámy... Ty šaty, které má muj bratr jsou... Zkrátka úchvatné! Větší skvost jsem už dlouho neviděl... Tedy pokud nepočítám vás dvě a mého bratra samozřejmě." Pronesu pochvalu, která mě napadlo v momentě kdy jsem viděl ty šaty. Uvidíme co ony na to. Taky mě napadlo že bych se měl začít chovat víc jako primarcha. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Líbí se vám, to mne těší," odpoví Bianca s takovým tím upřímně polichoceným výrazem - přestože je jasně patrné, že žádnou jinou reakci vlastně ani nečekala. Ona je jedna z těch, kteří znají svou cenu a nemíní se skrývat za falešnou skromnost. Vlastně jsem to na ní vždy obdivoval. I na Isabelle, když se to tak vezme. Jak se v tak malinkatých ženských může vzít tolik osobnosti. Rozhodnu se situaci trochu pomoci. Se škodolibým úšklebkem na rtech. Upřímně? Dost možná jsem něco takového potřeboval. Nemyslet na chvíli na všechny ty hrůzy okolo nás. A... tak dobře jsem se nebavil už dlouho. Je to takové - situační. I to, jak se Isabella pomalu a nenápadně přesunuje tak, aby si pořádně mohla prohlédnout bratrova křídla. "Sanguinius se stydí si říci, ale snaží se naznačit, že by taktéž chtěl zbroj vyměnit za oděv od vás, Bianco." Zdá se, že ve chvíli, kdy dostane návrhářka něco, jako povolení, nebo pokyn.... nebo cokoli, co jí osvětlí důvod naší návštěvy, (protože jí asi vrtal hlavou) jako by se v ní probudila úplně jiná osoba. "Zajímavé, rozhodně. Samozřejmě mi to lichotí, to nemohu popřít..." prohlédne si jej zepředu - a zboku taky, pak přejde kamsi za bratrova záda a volá servitory. Já se mezitím pohodlně usadím do měkkého křesla a nechávám anděla, aby si své přání... asi užil. "Můžu ho pak učesat?" Ptá se mě tiše Isabella, jako bych o tom měl rozhodnout já. Počkat - já o tom vlastně rozhoduji. Hahá! Ehm ehm.... důstojný výraz, Fulgrime. Nasaď důstojný výraz. "Samozřejmě. A dej mu jakékoli šperky uznáš za vhodné," syknu tiše. "Ta zbroj bude muset dolů, doufám, že to servitoři zvládnou, protože jsou nastavení na jiné - ruce zvedněte nahoru, lorde Sanguinie, jak to z vás mají asi dostat." Bianca je kouzelná. Zatímco ho komanduje, hledá na stole... cosi. "Až to budete mít," pokračuje, aniž by jej nechala protestovat, "Tak se mi postavíte támhle na ten stupínek, musím vás přeměřit..." zdá se, že už vytáhla papír, který hledala. Přeskenuje jej datatabletem a pak přenesený obraz jakéhosi návrhu začne elektronickým perem upravovat přímo na obrazovce. "Máte nějaké speciální přání, nebo víte o něčem, co by tam bezpečně nemělo být?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Ano, ona svéhlavost a horká krev je něco, co mi rovněž dělá starosti." Odpovím zamyšleně. "Přeci jen leckdy je moudřejší vyslechnout varování než se přímo pustit do boje s následky." Dodám zpola tak nějak pro sebe. Vůbec celá ta úvaha o tom, kdo bude nejlepší vůdce si žádá mnohé,od mnohých a aby toho nebylo málo, v sázce rovněž bude mnoho! "Jsem rád, že tak věříš svému bratru Sanquiniovi, Fulgrime, skutečně vojevůdce -ať už nebo kdokoliv - bude potřebovat maximum podpory." Souhlasím s jeho tezí. "Přesto, jestliže pochybuje teď i přes respekt bratří, dovede si věřit ve chvíli, kdy se stane terčem jejich nenaplněné ctižádosti? Právě to mě nyní od úvahy jeho doporučení narozdíl od tebe či Hora odrazuje." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Ten v těch botách "Naopak bratře, nahlížíš opatrně a přesně nacházíš mnohé překážky. Na tom není nic špatného, ba naopak mě to utvrzuje v tom, že jsem s prosbou o radu na správném místě." Dodám na jeho omluvu. Přeci jen císaře by nezpochybnil nikdo, navzdory všemu co udělal... komukoliv z nás. Dokonce i to, jakým způsobem jednal zůstává ve stínu toho, kým doopravdy je. "Přesto, dovol mi snad až jízlivou otázku - jestli se ti žádný z primarchů nepozdává, jak naplníš otcovu prosbu o radu? Nehodláš k ní snad být hluchý, bratře?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro CÍSAŘ Stojím oněměle tváří v tvář tomu, co jsem považoval za modlu všeho, zač stojí žít. Pro Fulgrima symbol perfekcionismu, pro Vulcana hodnot v život, pro Magnuse kdysi souputník warpem a ten, jež mu umožní spatřit mnohé. Pro každého z nás byl a je otec něčím, žel pro mě zrovna někdo, kdo sype do mé rány sůl a tančí v okovaných botech po prachu toho, co bývalo mým snem. Jak se mi asi může dařit? Klečel jsem před jeho vůlí v prachu Monarchie, cítil hmatatelný smutek všech ve své legii i těch, kteří mi věřili a které jsem v ten jediný nekonečný okamžik zklamal. A nejen je, zklamal jsem i sebe. Já... ani nevím, v co jsem vlastně doufal? Možná v prosté "rád tě vidím, synu"? Nejsem naivní, i kdyby nebyl nebo není bohem připustit chybu není hodno jeho majestátu. Císař je lidský proto chybuje a proto chyby nepřiznává! Co teď říct, dát mu pravdivou nebo společensky přijatelnou odpověď? "Jsem zdráv a šťasten z toho, že rodina je znovu spolu." Tohle je pravda, nepopiratelná. Dokonce i když jej nyní vidím, je snadno pochybovat o tom, jakou budoucnost může lidstvu přinést. S ním po boku by bylo tak snadné vysmát se všem těm hladovým stínům z hlubin warpu. Žel, to je boj, který musím vybojovat sám. "A přestože zažíváme těžké časy volby a já sám se snažím napravit pochybení vyvěrající z nenaplnění své role při velkém dobývání mohu říci, že tak dobře, jak jen to jde. " Zvednu svůj zrak, abych na Něj mohl pohlédnout. "Jak se daří tobě, můj ustaraný císaři a otče?" Co mi řekne spasitel lidstva? Hne vůbec brvou? Sám nevím, co víc si myslet. Můj zmatek se tváří v tvář jeho přítomnosti snad ještě více prohlubuje. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro 'Bratře, potřebuji s tebou v sobotu mluvit, je to důležité. Kdy a kde se můžeme setkat?' Magnus |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Lorgar Císař stále poněkud monoliticky sedí na svém trůně a pokud si všiml tvého vnitřního zmatku, tak to nedává najevo. Je možná trošku vtipné, že po tom všem, co jsi viděl a prožil, tě tento...člověk? Entita? Polobůh? je schopen přivést do nervozity.Kdo ví, čím to je. Zda-li je to onen drobný úsměv, který naznačuje, že vše je v pořádku anebo to, že znáš pravdou, kterou on ignoruje a tváří se, pod svým úsměvem, jakoby nic. „Ano, je dobré vidět Primarchy pohromadě.“ řekne Císař a dále pokračuje, stále s oním drobným úsměvem „Náprava tvé chyby, pokud vím, ti jde pěkně od ruky. Vrhl jsi se do toho s zápalem a vervou tobě vlastním a opět konáš nad rámec svých povinností.“ Pokud by jsi chtěl něco říct, Císař jen zvedne ruku. Jednoduché, avšak účinné gesto. „Chci, abys věděl to,že tuto aktivitu oceňuji a vážím si jí. Vážím si toho, že jsi po Monarchii nerezignoval a že se snažíš o nápravu svých chyb, narozdíl od jiných bratrů.“ Na otázku, jak se mu daří, si Císař trošku smutně povzdychne. „Volba Vojevůdce je důležité rozhodnutí. Možná nejdůležitější milník v moderních dějinách. Ano, mám starosti. Starosti, jak zbytek Primarchů akceptuje mé rozhodnutí.“ Poté se ti podívá přímo do očí, hluboko hluboko, možná až na dno tvé duše... „Jakého z bratrů by jsi na místě Vojevůdce viděl nejraději ty, Lorgare?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Přesto, jestliže pochybuje teď i přes respekt bratří, dovede si věřit ve chvíli, kdy se stane terčem jejich nenaplněné ctižádosti? Právě to mě nyní od úvahy jeho doporučení narozdíl od tebe či Hora odrazuje." "Cením si tvého názoru bratře - a rozhodně nad ním budu uvažovat. Přesto věřím, že kdyby měl Sanguinius tu správnou podporu, impulz..." chvilka zaváhání - už proto, že to může vyznít všelijak a já si to plně uvědomuji - "...a vedení, byl by lepším vůdcem, než kterýkoli jiný." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Sanguinius Instinktivně roztáhneš křídla v defensivním postoji. Ne, Císaře nerozčílíš. Hněv Císařův dopadá za mnohem větší činy a prohřešky, než za jednu otázku, ačkoliv tou otázkou zpochybňuješ správnost rozhodnutí Císařovu a důvěru v svého otce. Ten se ale jen mile usměje „Sanguinie, synu. Myslíš, že pokud by to nebylo zcela nutné, že bych přistoupil k tomu řešení?“ odpoví klidně. „A tvé přirovnání mi přijde trošku přehnané. Tisíc Synů jsou Astartes. Stejně jako Krvavý Andělé, stejně jako Císařské pěsti, stejně jako Světožrouti. Rozvoj potenciálu je dobrý, ale je nutno míti pevné základy, vycházet z toho, co doopravdy jsi. A na to Magnus s Tisíci Syny zapomněl.“ Císařův hlas trošku zvážní „Nikea postihla nejen Tisíc Synů. A z dobrého důvodu...A co se týče Magnuse...“ řekne Císař a chvilku se odmlčí, přemýšlí. „...ano, má potenciál. Ale ani on nemá plnou kontrolu sám nad sebou, ačkoliv se to projevuje na trošku jiné hladině....“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Po tom prohlášení se na bratra prudce otočím. V mém obličeji je vidět očividné překvapení. "Fulgrime! Něco takového jsem nikdy neřekl!" Téměř vykřiknu a zmateně se podívám na Bianku jak mě obchází a prohlíží jako kus masa. Nakonec si jen povzdechnu a sám si začnu zbroj sundávat. Jak říkám mým marinákům. Pokud máte šanci nebojte se jí chopit. Navíc pohled na Fulgrimův spokojený výraz mě přesvědčil abych se nebránil. Proč také? "Tohle si ještě odneseš bráško." Řeknu jeho směrem než si sundám zbytky zbroje a dám ji na kraj místnosti at nezabírá moc místo. Nakonec zůstanu jen tak mě Císař stvořil. Spokojeně se celý protáhnu. Proč bych se také měl stydět? Mě je to jedno a ženy to snad také unesou. "Už to jsou roky co jsem si ji sundal... Není to špatný pocit." Na těle mám asi jako každý marinák spoustu jizev a různých zranění po neustálých bojích. Dojdu na stupínek. "Nějak jsem o tom nepřemýšlel tak je to asi jedno." Odpovím Biance a pro jistotu se natočím abych viděl na obě ženy. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanny, takový ten andělíček z kostelíčků s holou prdelkou!~ "Už to jsou roky co jsem si ji sundal... Není to špatný pocit." "Ehm - bratře, ty nikdy nespíš?" Povytáhnu jedno obočí a snažím se udržet svůj nezúčastněný výraz... byť je to dost těžké, to je třeba přiznat. Celá ta eskapáda, kdy Isabella běží k regálu, aby vzala první větší kus látky ji přijde pod ruku a Bianca komanduje servitory, kam mají odejmuté kusy zbroje položit mi přijde svým způsobem směšná. "Ne, počkej - hůř. Koupeš se? Já vím, že na Baalu byla voda vzácností, ale už si pěkných pár dekád můžeš výdobytky Impéria, jako je vana plná vody, dopřát." Přehodím nohu přes nohu, uhladím si všechno to hedvábí a poposednu tak, abych si neseděl na závěsech, které mi padají z rukou. Pak vezmu do ruky nejbližší grafický návrh a začnu se v něm jen tak mimochodem sám rýpat. Že si to odnesu? Ach, vlk taky sliboval, Sanguinie! "Klidně stůjte, takhle - ruce rozpažte - nebude to nepříjemné a bude to trvat jenom chvilku-" Následně Bianca napojuje svůj vlastní tablet k podstavci a anděla přeskenuje několik paprsků. No a pak přiskočí Isabella, s tím velkým kusem látky v rukou. Trhnutím jej rozloží a omotává Sanguiniovi okolo beder. "To aby jste nám tady neběhal nahý," což doplní a zatraceně výmluvné "hihihihi!" "Už můžete dolů, pojďte se posadit támhle," ukazuje na křeslo vedle mě. Celé to sleduji tak nějak po očku. Stejně tak, jako Bianku, která se o Sanguinia na chvíli přestala zajímat a je ve svém kreativním záchvatu, zatímco si tiše mumlá něco o tom, že "tady je to třeba upravit a tady všít vsázku jinak." "Nepovedlo se to ani orkským warbossům," zaparoduji s dramatickým výrazem. "Proč si myslíš, že by ona mohla uspět?" "A jakou barvu bude mít? Kvůli vlasům a..." Isabella nakukuje na Biančinu práci a podle soustředěného výrazu v hlavě kombinuje a přemýšlí. "Bílou. Tenhle lem tady bude červený." "Rubíny." "...a perly." Zlomyslný úšklebek. "To je výborný nápad, v jeho vlasech vyniknou!" "Nechte mě pracovat a hleďte si laskavě všichni svého-" zabručí návrhářka a zmizí kamsi dozadu, komandovat šicí stroje. "Pohodlně se opři - a pokud se češeš stejně často, jako myješ, tak se připrav na to, že to bude opravdu bolet," doporučím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fůla Pro někoho, pro koho je slovo zároveň činem a co více, nositelem samotné myšlenky, je neuvěřitelné slyšet něco takového. Na druhou stranu je pak i neuvěřitelně snadné zachovat alespoň zdánlivý klid, získat trochu času skrze ochutnávku nějakého dalšího znamenitého sousta a svlažit řádně hrdlo. Každá vteřina uvažuje nad tím, co právě můj bratr vyřkl. Motivace, vedení, dodání sebedůvěry - věci, které vůdce sám o sobě musí mít, protože pokud je bude čerpat odjinud než z vlastního nitra, nikdy nebude skutečný vůdce. Nejhorší na tom všem je, že to zvažuji, uvažuji a hodnotím. Vyslyšel by Horus má varování, až si budu jist? Vyslyšel by je Sanquinius? Ten druhý by jim, snad už kvůli mě, přidal minimální význam. Na druhou stranu, pokud se chystám hrát hru o budoucnost, mohl by muž v čele toužící po podpoře být přesně tím, kdo by mohl nést spasitelské břímě. Bohu nebo císaři žel, je to můj bratr. Jenže, právě proto bych neměl dopustit to, aby vinou přezíravosti jiných zemřel, ne? Jakou cenu má bratr tváří v tvář celé budoucnosti? Na kolik hřeje přízeň rodiny a pevné citové vazby oproti ohni stravujícím celou galaxii? Toužím stát se spasitelem a čím dál víc mi dochází, jak obtížný a hlavně drahý úkol to bude. Znovu si nejsem plně jist, zda zrovna rodina a mí bratři jsou to, čím bych s klidným vědomím a svědomím zaplatil. Přinejmenším u některých. "Pomocná ruka přijde vhod, když klopýtneš. Pokud ovšem tíhou okolností nedovedeš stát na vlastních nohách, je ono rámě tím jediným, co tě drží a táhne." Dopřeji si trochu vína. "A to jakýmkoliv směrem bez ohledu na vůli, Fulgrime." Parafráze? Ano, jak jinak sdělit to, že se de facto bavíme o tom, že pokud by Sanquinius tu odvahu prostě neměl, nebo ji nikdy nenašel stalo by se... něco velmi zvláštního. "A co se s tím dá dělat pak, bratře?" Jak dalece to promyslel? Jak daleko je ochoten zajít a co ho k tomu vede? Je snad Fulgrim, skutečné ztělesnění všeho, na co Císař může být pyšný příliš bázlivý, aby se hlásil o své právo srovnat se s otcem? Pokud ano, kdy se z mého bratra stal manipulátor? Co to všechno znamená? Tyto úvahy mě navzdory stále stejné společensky zabavené mi nahání neskutečný strach. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Lorgarova slova mne hluboce zasáhnou a přinutí uvažovat nad tím, co řekl. A co jsem řekl já. Ne nadarmo se jeho legii říká "nositelé slova." Protože slova rozhodně mají určitou moc. Vyřčená ve správnou, nebo naopak nesprávnou chvíli, dokáží divy. Jsem tak zabrán v myšlenkách, že dokonce nevnímám ani dort, který obsluha přináší - a to jsem na něj byl předem tak hrdý! Chtě nechtě si vzpomenu na návštěvu anděla u mne. Na jeho zvláštní naivitu a bezelstnost, hraničící občas až s něčím, co bych nazval "prosťáčkovství." Nemyslím to zle.... jen - přišel jsem si trochu, jako starší bratr, uvádějící jej z džungle do vyšší společnosti. Nebo tak něco. Přesto - jeho cit pro druhé a hluboká empatie, kterou disponuje, mne fascinuje už léta - a bude fascinovat ještě dlouhou dobu, tomu dost věřím. "Nosím ji, abych nikdy nezapomněl, za co bojujeme." Vrátí se mi v hlavě jeho slova. Boj. Protože on CHCE bojovat. Já se ze zbroje svlékám, hned, jak je to možné - právě proto, abych si dopřál toho luxusu na malou chvíli ZAPOMENOUT na to, že jsem vlastně především zbraň našeho Otce. Že jsem byl stvořen pro to, abych dobýval a zabíjel v Jeho jméně. V tu chvíli mě určitý druh poznání praští do zátylku - a nebýt tato rána jen obrazná, asi bych si rozrazil nos o stolek. JÁ NECHCI BÝT VOJEVŮDCE. Chtěl jsem a chtěl jsem to hodně - dokonce jsem to zmínil i otci, byť okrajově; ale kdybych mohl, vše bych to vzal zpátky. A z nějakého důvodu dost možná nechci ani aby byl vojevůdce Horus. Protože Horus je stejně zdatný politik, jako válečník. On si do ničeho nenechá mluvit. Na druhou stranu, kdyby se vojevůdcem stal Anděl, dost možná by mi požehnal a poskytl záminku, jak se na určitou dobu stáhnout - a řešit politiku za něj, zatímco on bude válčit. Nikdo by mne neobviňoval, ani si na mne neukazoval prstem - vše bych dělal pro blaho Impéria... a také to svoje. MUSÍ to být on. MUSÍ! "On nezklame, Lorgare." To, co vzadu, kdesi v mém srdci křičí - je to mé svědomí? "Mluvíš o mém bratru, jako by byl neschopný," čelistní svaly se napnou a v očích se mihne na krátkou chvíli nebezpečný záblesk popuzení. Jedná se o sekundu, nic víc - a hned je pryč, nahrazen původním, mírným a krotkým úsměvem. "Musíš si uvědomit, že Sanguinius v sobě snoubí všechny vlastnosti, kterých si tak ceníme u Otce... a ještě něco navíc. Má city." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Po několika dnech po Ullanorské triumfu se rozhodnu také navštívit Císaře, svého otce. Chci s ním být sám, bez přítomnosti dalších bratrů. Soukromým voxem zkontaktuji Otce. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim Čeho jsem to svědkem, idealizace vlastního bratra? Byl to on, kdo poukázal na nedostatky, jimž bych nevěřil, že je vůbec Sanquinius může být a hle, jsem teď tím, kdo ukazuje neschopnost? Až mi to všechno víno hořkne v ústech při uvědomění si toho, jak moc se v mnoha ohledech podobají bratři císaři. Jestli skutečně někdo nemá nic, pak to budu asi já, když nemám sílu, bojovného ducha nebo psykerskou moc. "Ne, Fulgrime, tak o jeho neschopnosti ani nesmýšlím, ani nemluvím. Pouze vyvozuji důsledky z tvých závěrů." Nehnu ani brvou, i když vím, že napětí by se dalo krájet. "A dost jemně poukazuji na fakta, kterým by musel čelit, která by po něm se skutečnou jízlivostí možná metali ostatní. Robout, Dorn, velcí plánovači, co by řekli na jediné zaváhání? Co Russ a Angron skutečné šelmy našeho rodu?" Jeho bratr. Jak málo toho může říct tolik. Navzdory hovoru s Magnusem, navzdory všemu, v co věřím tohle je ukázka toho, jak moc lidští jsme a kladu si otázku, byli jsme opravdu někdy rodina? Nebo jsme v podstatě jen zoufalý spolek bezradných nadlidí, kteří hledají útěchu v bytostech sdílících jejich samotářský osud elit, ale až na výjimky nic víc? Skutečně nevím, jestli mám Sanquiniovi závidět ten Fulgrimův eqoistický záměr. Musí to být svazující stejně jako potěšující. "Co po tom, Fulgrime? Co s tím pak uděláme, jak Sanquiniovi v takovém případě pomůžeme?" Zatímco dost možná předchozí slova posilovala jeho nelibost, tahle snad ukáží, že jsem v tomhle na jeho straně. Pokud jej postavil nad císaře Fulgrim, musel prokázat velké kvality. "Po tom, co jsi o něm právě řekl, Fulgrime, jsi mě přesvědčil o tom, že by mohl být v roli vojevůdce skutečně lepší, půjde-li vše dle tvé důvěry v něj. Někdo s cnostmi císaře a navrch city, mohlo by si tažení přát víc? Proto kladu otázky zjišťuji, zda to není přeci jen unáhlené. Myslím, že těm čtyřem jmenovaným by nestačilo říct, že je to TVŮJ bratr. Ano zdůrazňuji to slovo, sice ne nijak varovně nebo výhružně, ale tím, že mu dopřeji krátký okamžik ticha. Ostatně už to, že polevil na okamžik ze své dokonalé masky leccos znamená. Stejně jako císař s city! Mohl by mít nelítostný bůh, nebo skoro bůh milosrdného spasitele? Nemluvě o tom, že na citech válečníkům obvykle pramálo záleží, přestože ruku v ruce s ideály je to to jediné, díky čemu nejsme leckdy jen řezníci." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Každé jeho slovo jako by mne píchlo do citlivého místa mého ega. "Co po tom, Fulgrime? Co s tím pak uděláme, jak Sanquiniovi v takovém případě pomůžeme?" Zmateně zamrkám. Nevím. JÁ NEVÍM! Vypadalo to všechno tak jednoduše! Ale jen na malou chvíli, jak se zdá. Všechny pocity se ve mně míchají nejnepředstavitelnějším způsobem. Něco podobného už jsem nezažil hodně dlouho. Možná, že nikdy. Ano - asi nikdy. Měním názory, jako své róby... a stále si nemohu vybrat žádný, který by mi sednul. On totiž neexistuje. Opravdu jsem chtěl předhodit milovaného bratra lvům? Pro co? PRO SEBE? Ne. Ne! NE! Protiřečím si, jsem nerozhodný, nervózní, rozhozený a frustrovaný... tolik chyb najednou. TOLIK. CHYB! Všechno, čím pohrdám! Nenápadně sklopím oči pod stolek. Nejraději bych odvrátil tvář - možná i utekl, jako dítě. Nemohu. Nesmím! Pomalý nádech. Zaskřehotání ptáka z druhé strany místnosti, jako by mne vrátilo zpět do reality. Proto kladu otázky zjišťuji, zda to není přeci jen unáhlené. Myslím, že těm čtyřem jmenovaným by nestačilo říct, že je to TVŮJ bratr. A poslední Lorgarova rána jde pomyslně přímo do srdce. To už pokládám i skleničku a skládám ruce do klína tak, aby nebylo vidět, jak nepatrně se chvějí. Teď už to není vztek - ale zmatek. Zmatek a nerozhodnost. "Neexistuje žádný vhodný kandidát pro titul vojevůdce," špitnu nakonec, těžko říci, zda k sobě, nebo k němu. "Ani jeden z nás." S žádným bratrem nebyl ten rozhovor tak... já nevím, emotivní? Lorgar mne úplně vykolejil. "Lorgare, odpusť mi. Jsem zmatený a nerozhodný. Chtěl jsem jej postavit do čela tažení - a teď bych jej chtěl chránit. Už to samo o sobě si protiřečí." Proč to říkám? Mlč, Fulgrime, pro všechno, co je ti drahé, mlč! Rád bych řekl, že jsem sobecký, že se mi mé vlastní myšlenky, které mi proběhly hlavou před chvílí, příčí a hnusí. Ale nemohu. Má vlastní hrdost mi to nedovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro S klidnou tváří poslouchám Fulgrime než dojdeme do ke dveřím mých komnat. Krásné pozlacené dveře se odsunou a za nimi se nachází obyčejná komnata prakticky založeného muže. V místnosti je spousta regálů pro knihy, ve kterých se krom knih nachází i svitky opatřené pečetí. Krásný, pozlacený lustr, vypadající jako lebka osvěcuje celou místnost, jenž má nádech hrubé oceli. Stěny jsou pokryty mapami z nejrůznějších planet. Pokynu Fulgrimovi k malému, kulatému stolu na jehož povrchu se nachází malý dárek od obyvatel z jedné z osvobozených planet. Jedná se o krásnou hru technologie a klenotnictví. Krystal barvy slunce, v jehož nitru je umístěna světelná jednotka se mírně, díky neustále se točícímu držadlu, otáčí okolo stolu a osvěcuje jej. Na stolu se nachází karafa s čistou, ledovou vodou a dvojicí sklenic. Pozvednutím ruky vybídnu Fulgrima k usednutí ke stolu. Když usednu naleju jemu i sobě vodu do sklenic. Potom ji mírně pozvednu. "Uvědomuji si, že toto není víno bratře, ale snad mi odpustíš. Rád si uchovávám čistou hlavu." Lehce upiji a potom se zamyšleně podívám Fulgrimovi do očí. "Teď mi řekni bratře. Co se tu na Ullanoru děje ?" |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro "Co jen může mít otec v plánu s vojevůdcem ? Plánuje snad návrat na svatou Terru ?" "Uvažuj o tom z jiného pohledu Lemane. Náš otec nemůže být v tomto nekonečném tažení pořád na hrotu oštěpu. Musí se rovněž starat i o ratiště a o vše co jsme nechali za zády. Musí udržet to co jsme dobili pod kontrolou. Umíš si představit, že by ses vracel na soustavy okolo Fenrisu a narazil bys na nepřítele ? V tom případě by tato válka nikdy neskončila." "Útok je k ničemu, když není efektivní obrana." Když vejdeme do Lemanových komnat, ujmu se nabídnutého sedla a posadím se. V mé těžké zbroji to jde poněkud zhurta, ale nakonec se uvelebím. Jídla se prozatím nedotknu. Má tvář je jako z žuly s pohledem přímým a soustředěným. "Náš otec je moudrý Lemane. Jsem si jist, že vojevůdcem bude ten nejlepší z nás, který nás povede. Horus a Sanguinius by byli ti nejlepší kandidáti dle mého uvážení, ovšem mne toto jmenování nezajímá. Ať už bude vojevůdcem kdokoliv, budeme jej následovat. Pokud to bude přání otce." Pokrčím rameny a napjatě očekávám Lemanovu reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Dorn~ Musím se k něčemu přiznat. Nenávidím lebkovou výzdobu. Přijde mi absolutně nenápaditá, morbidní, neumělecká... a kýčovitá. Proč si lidé vystavují lebky? Proč jimi zdobí zbraně, zbroje, proč je malují na obrazy a .... PROČ Z NICH DĚLAJÍ LUSTRY? Cosi uvnitř mne, mé estetické cítění nejspíše, tiše kvílí. Nemohu si pomoci! Raději se na ten lustr ani nedívám. Dornovy pokusy o uměleckou výzdobu jsou asi stejně tak dobré, jako jeho vtipy! Na druhou stranu - sluneční soustava na stole mne zaujme a narozdíl od svého vnitřního pohoršení nad lebkovým lustrem, které jsem nedal znát ani hnutím brvou (hlavně tedy proto, že jsem taktní) si tu ozdobu stolu po usednutí chvíli prohlížím a svůj zájem neskrývám. "Uvědomuji si, že toto není víno bratře, ale snad mi odpustíš. Rád si uchovávám čistou hlavu." Odtrhnu pohled od technické hříčky a stejně, jako bratr, pozvednu sklenici. "Netřeba se omlouvat, Rogale. Dokáži se bez alkoholu docela dobře obejít." Na malou chvíli se zamyslím nad tím, že si rád udržuje čistou hlavu. Kolik vína bych vlastně musel vypít, abych to byť cítil? Nebylo by mi dřív špatně ze samotného množství tekutiny, kterou bych do sebe nalil, než z alkoholu samotného? Filozofické otázky, že? "Teď mi řekni bratře. Co se tu na Ullanoru děje?" Zamrkám a věnuji mu úsměv. Jsem první, kdo mu to řekne? To mi svým způsobem i lichotí. No... vlastně - jak se to vezme, protože... "Ach - ty to ještě vůbec nevíš," zavrním měkce a zatvářím se lehce omluvně. "Budu tedy poslem... zvláštních zpráv, bratře. Nemohu určit, zda jsou špatné, nebo dobré - už proto, že mi momentálně nepřijdou dobré - ale nevěřím tomu, že cokoli, o čem by Otec rozhodl, bylo špatné." Chození okolo horké kaše a capkání se v omáčce - to mi jde, když mi to přijde dramatické a vhodné. Dokazuji to i nyní. "Císař opouští tažení a vrací se na Terru." Nechám svá slova doznít a po očku sleduji jeho reakci, zatímco se napiji vody a odložím sklenici na stůl. "Místo sebe samého pak do čela tažení dosadí jednoho z nás, který získá titul Vojevůdce. Na konci týdne proběhne na Ullanoru ceremonie, kde bude Vojevůdce vyhlášen. Nikdo neví, kdo to bude - ale zdá se, že se Císař zajímá o náš názor. Ostatně by sis to měl rozmyslet a zajít za ním také. Máš štěstí, že tady jsi," dodám nakonec. "Nepřítomní bratři pravděpodobně o možnost se vyjádřit přišli. Chtěl jsem dát vědět alespoň Ferrovi - ale údajně není bezpečné posílat zprávy tohoto formátu jen tak do vesmíru," pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Magnus "Drahý bratře, přijď v sobotu v raních hodinách na palubu mé lodi. Nebude síly, jež mi zabránila tě vyslechnout. Lorgar Aurelian" |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Zpráva od mého bratra mě potěšila. Za těch několik dní se objevilo mnoho věcí, které získaly status probrat, důležité, okamžitě vyřešit, a podobně. Svou zbroj jsem neodlékl celý týden a ani dnes jsem to neměl v plánu. Mé rudo-modro-zlaté roucho bylo více než dostačující. Thunderhawkem jsem se nechal přepravit na Lorgarovu loď ("jmenuju se nějak strašně epicky"). Jako ostatně obvykle jsem sebou nevzal nikoho z mé kapituly. Tohle bude velmi soukromý rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Magnus Jsem nervozní. Nemohu si pomoci, ale z toho, jakým způsobem žádal o možnost si promluvit cítím jistý tlak. Možná špatné zprávy? To je to, co by vskutku chybělo. V prosté kutně, jakou obvykle preferuji, tak čelím příchodu svého bratra na palubu své lodě, mající kdysi nějaké "císařovo + něco jméno" a nedávno byla překřtěna na o dost méně honosnosné "Naděje". Je to tak trochu placebo, ale i to je dobré, když racionalita visí na vlásku! "Vítej, můj bratře a věz, že co je mé, je i tvé." Jednoduché gesto dá znát mé osobní stráži, že se má rozptýlit. Ostatně, kdyby šlo o formality, nebo bratrství, určitě by vzal i ty, jež jsou mu blízcí. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim Je to neskutečné. Fulgrimovo sebeovládání takhle narušeno? Nebo by to mohla být pečlivě připravená hra? Ne, příliš zabředávám do paranoie i přes to, že věřím v jeho cit pro drama a hlavně znalost všech těch nuancí činících tuctového řečníka od skutečných mistrů iterátorů. Jenže, co s tím? Tohle jsem skutečně nečekal a až je mi to místo líto. Nejen proto, že si neumím představit, že by se kdy nějaký bratr takhle za mě postavil. Sanquinie víš, jaké štěstí to máš? "Podobnému zmatku čelí většina z nás, Fulgrime a chce mnohem víc síly si to přiznat, než ho odsunout a potlačit." Odpovím měkce doufaje, že by to mohlo pomoci překonat jeho rozrušení. Chtěl jsem radu, názor, diskuzi a ne bratra tonoucího v zoufalství hned po té, co navrhl možnost stát se loutkařem svého oblíbence. Použil jsem v úvahách zase výraz bratr? Na kolik mu jím doopravdy jsem? Přál bych si to vědět. Zatím se mohu spokojit jen s tím, že je to sice marnivý, ale dobrý člověk jak ukázal i koncil. Jak jsem slyšel, měl nejméně důvodů vzhledem k mizivému nebo žádnému počtu psykerů to nechat plout, ale on udělal, co bylo správné. "A příliš si neprotiřečíš. Vždyť každý z nás touží po bezpečí a klidu Císaře..." Čím dál víc mi přijde ten titul schůdnější než slovo Otec. "...přesto by nikdo nechtěl víc než možnost s ním stanout uprostřed bitvy." Na moment se na něj bedlivě zadívám. "To je to skutečné pouto mezi vámi, těšení se z radosti i čelení příkoří nebo ne, Fulgrime?" Položím otázku, která je možná i nabízeným východiskem. "Co by sis doopravdy přál? Možná to může pomoci, leckdy se potřebujeme jen zamyslet." Dodám povzbudivě. "Minimálně mě to pomůže uvažovat tak, aby má případná rada Císaři nešla proti tvým záměrům." Jsem spojenec? Ano, chci jim být. Nejen proto, že je v budoucnosti budu potřebovat. Všichni budeme. "I kdybys nebyl můj bratr a dle mého soudu i vhodný adept na samotného vojevůdce..." Trocha sebedůvěry nikdy neuškodí, potřebuji-li vědět něco užitečného. "Pořád bys byl v mých očích příliš šlechetný a obdivuhodný muž na to, abych tvé přání a starostlivost nerespektoval." V první okamžik mě napadlo dodat "čestný" ovšem to jsem raději zavrhl. Ten, kdo je ve zmatku a pochybuje by mohl mít tváří v tvář okolnostem pocit, že to s tou ctí nebude až tak horké. Přitom o tomhle pochybném pojmu se dá vést tolik diskuzí! |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Stanout s otcem uprostřed bitvy. Ta představa sama o sobě je tak lákavá a krásná, že mě na malou chvilku odprostí od všech starostí. Protože se prostě a jednoduše zasním. Jaké by to asi bylo? Mám co dělat, abych pak začal zase vnímat, když se znovu rozmluví. "To je to skutečné pouto mezi vámi, těšení se z radosti i čelení příkoří nebo ne, Fulgrime?" "Asi ano, předpokládám." Především při jednání se Sanguiniem, ať už chci nebo nechci, jde nakonec vždycky celá ta má pečlivě nacvičená přetvářka stranou. Vše, co jsem si vytyčil a určil, jak se mám chovat, hýbat se, vypadat, odpovídat a působit... jako by to prostě tou svojí bezprostřední povahou rozbořil - a jako u jednoho z mála pak nemám pocit vnitřního vzteku - spíše naopak. Když mi ElJohnson cvrnknul do nosu, měl jsem co dělat, abych se usmál a přešel to bez větších poznámek, nebo náhlého vylítnutí pěsti směrem k jeho obličeji. U něj ale... nic podobného nehrozí. Je to svým způsobem osvobozující. "Co by sis doopravdy přál? Možná to může pomoci, leckdy se potřebujeme jen zamyslet." Jenže co bych si doopravdy přál? Vystavět své město? Vzdát se tažení a věnovat se v Impériu jiným věcem? Dál bojovat a získávat pro sebe a svou legii slávu, o které se budou zpívat písně a hrát hry ještě po dlouhá staletí? Vládnout? Poslouchat? Věnovat se umění? Všechno a nic z toho. Zavírám oči a před nimi se mi zjevuje vzpomínka na Císařovu usmívající se tvář, když mne vedl na můstek. Na Jeho slova. Na pohled do Jeho očí. "Myslím si, že ze všeho nejvíc si přeji být Otci dobrým synem," odpovím nakonec. "Po čem vlastně toužíš ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Ten potetovanej~ „S tou radou bych si na tvém místě nebyl až tak jistý, bratře,“ s pousmáním jsem si zamnul bradu. „Otcovu prosbu o radu jsem naplnil nenaplnil,“ sáhl jsem opět po poháru s vínem a chvíli s ním kroužil, než jsem si trošku přihnul. „Ještě večer po přehlídce, až že byla dlouhá, jsem se nechal odvézt na jeho loď a řekl mu, že bych v čele výpravy nejraději viděl jen a pouze jeho. A samozřejmě jsem dodal, aby svůj post nepřenechával příliš horkým hlavám.“ To, že jsem mezi nimi zmínil i Hora jsem si už nechal pro sebe. Byl jsem se sebou spokojený. Víceméně, jen... Tahle přehlídka mě zastihla napůl cesty na Caliban, kam jsem musel nechat poslat zprávu, že se tu zdržím. A nejspíš trochu déle, stálo v té další, která následovala po příchodu z Otcovy lodi. Dal jsem si další sousto do úst, požvýkal, polkl a následovalo další. Když i to pokračovalo do jícnu, zalil jsem ho opět vínem. „A co ty a tvá volba? Už jsi přemýšlel, kterého z trojice Horus, Fulgrim, Sanguinius poradíš? Pokud jsi vlastně přemýšlel přímo nad někým z nich.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Jsi vskutku dokonalý syn." Uznale pokývám hlavou. "A přinášíš mu velikou čest." Kdyby ne, tak by neměl jeho osobní znak v heraldice a pak, jen málokdo věří tolik tomu ideálu. Snad jen já, kdysi zřel jsem tak bezelstně na velikost toho, jemuž jsem přivedl celé národy jako ostatní a pozdvihl stavby k nebeské výši jen proto, aby mohly se hřát na výsluní jeho přízně. Dokud je nesežehl prach. Poetické? Musím uznat, že s odstupem času i přes tu bolest jsem za mnohého z toho vděčný. "Vpravdě zastihl jsi mne v situaci, kdy to není nejjednodušší otázka." Zauvažuji, jako by to měl. "Kdysi jsem toužil být jako ty - příkladný syn, ukázat mu jak si ho vážím a žel, zvolil jsem evidentně špatnou cestu." Odpovím bez emocí. "Nyní, nyní..." Hluboce zauvažuji. Vím dokonale, co chci, ale jak to zformulovat. "...chci zajistit bezpečí těch, na nichž mi záleží. Toužím po jejich radosti i po tom, abych mohl přinést naději těm, kteří ji ztrácí." Smutně se zasměji. "V konečném součtu teď nechci nic menšího než možnost ochránit rodinu, být schopen pomoci ji i lidstvu, jež na ní spoléhá a pak, být při tom všem pomáhání nejen bořitelem, ale i tím, kdo něco zanechává." Zní to, jako bych měl ambice tuctové účastnice soutěže krásy, kterou na jednom z mnou dobytých světů pořádali. "Je to prosté, hloupé, naivní přání a myslím, že mě dokonale odráží." Dodám závěrem bez toho, aniž bych svých slov litoval. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Kdysi jsem toužil být jako ty - příkladný syn, ukázat mu jak si ho vážím a žel, zvolil jsem evidentně špatnou cestu." S tichým, soucitným povzdechem se posunu přes polštáře k Lorgarovi blíž a položím mu dlaň na hřbet ruky. Já u toho sice nebyl - ale slyšel jsem, že se nedávno Lorgarovi stalo něco dost hrozného. Je to samozřejmě neskutečně smutné - a dost možná byl Otec příliš tvrdý, což už jsem jednomu z bratrů, který se mne na to ptal, také řekl - ale věřím, že k tomu měl důvod. Určitě to neudělal proto, aby Lorgarovi záměrně ublížil. Nevěřím tomu. Prostě jenom nechápeme, že zabránil mnohem většímu zlu. Přesto věřím, že se to Lorgara muselo dotknout. Hluboce a bolestivě. "V konečném součtu teď nechci nic menšího než možnost ochránit rodinu, být schopen pomoci ji i lidstvu, jež na ní spoléhá a pak, být při tom všem pomáhání nejen bořitelem, ale i tím, kdo něco zanechává. Je to prosté, hloupé, naivní přání a myslím, že mě dokonale odráží." V náhlém popudu si bratra přitáhnu blíž a pevně obejmu okolo ramen. "Všichni chceme chránit rodinu," odpovím kdesi k jeho temeni, snad abych své gesto podtrhl. "Nebo... alespoň většina z nás. Tvé přání není naivní, Lorgare. Je šlechetné. Někdy si zoufám, že musím sdílet přízeň otce se sedmnácti dalšími bratry a že se mezi sebou nejsme schopni pohodnout. Ale pak si uvědomím, jak moc osamělý bych byl, kdybych neměl ve vesmíru sobě rovných." Jen Otce, který mne ve všech ohledech převyšuje. "Proto jsem se tehdy postavil za Magnuse, i když jsem se s jeho názory neztotožňoval. Protože kdyby se našli jen ti, kteří by bratra odsuzovali a ti, kteří by byli lhostejní, už by mezi námi nemusel být. Udělal bych to samé pro kteréhokoli jiného z vás." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Děkuji, Fulgrime." Ne, neměním své názory rychle. Jedno obejmutí a pár milých slov nemůže změnit realitu, nebo ji dát rázem úplně jiný odstín. Zvláště, když s trochou ošklivých úvah to udělal na základě svých slov spíše ze společenské nutnosti situace, než jako vyložená touha bránit bratra. Ohavné? Slovíčkaření? Jsem nositel slov, je to má přirozenost. Na druhou stranu si mohu alespoň vychutant to, jak funguje ono bratrství. Je to sice směšné, ale je z toho cítit ona forma podpory. A já... ani nevím, jak na to moc reagovat. "To jsou důvody, proč bys byl lepší ty nebo Sanquinius jako vojevůdce než Horus nebo Lion. Byli byste sjednotiteli, nikoliv veliteli." Já... mluvím dost překvapeně. Skutečně taková srdečnost umí být odzbrojující. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Císař Vystoupíme. Otec, velkolepý jako vždy, nečeka v doprovodu sešlého Sigiliti, a gardy - nečekaně. Neusmívá se, ale já ano, vyloudím na své tváři úsměv, sice drobný ale přece jenom přívětivý úsměv. Otče, rád tě vidím. Řeknu a rychlím krokem se přídu velice vřele přivítat s Císařem. Otče rád bych ti předal toto kopí z Agrubského sistému, jehož zařazení mě stálo bohužel víc času než jsem předpokládal, tímto se ti i Otče omlouvám za pozdní příchod. A jak budu mluvit, vezmu kopí od Kharna a ze uctivě jej předám Otci který je asi předá Custodianovy. Až mi otec pokine budu ho následovat a nezačnu klást otázky dokud nebudu vyzván. Co po mě bude chtít ? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "To jsou důvody, proč bys byl lepší ty nebo Sanquinius jako vojevůdce než Horus nebo Lion. Byli byste sjednotiteli, nikoliv veliteli." "Ale stačilo by to?" Zeptám se pak upřímně a bratra pomalu, vláčně pustím. Prsty mu opatrně urovnám pokrčené roucho na paži a pak se narovnám. Zůstávám nicméně sedět poblíž, neodtahuji se úplně. "Asi to přeci jen nechám na otci," povzdechnu si. "Vidí dál, než my. Věřím, že zvolí dobře. Zná naše slabiny i schopnosti. Já mu už svůj názor byl říci - a víc pro to nemohu udělat. Mohl bych vás přesvědčovat o tom, že to mám být já. Původně jsem vlastně i chtěl. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím méně mi to přijde jako dobrý nápad. I mluvit o tom mezi nás vnáší zlou krev. I já se na malou chvilku rozzlobil," přiznám se. "Odpustíš mi, bratře?" Dávej na sebe pozor, Fulgrime. Na sebe i své bratry, řekl mi Otec. Slíbil jsem mu, že udělám, co je v mých silách. Nemohu si dovolit se takto bezdůvodně vztekat. Ať už odpoví cokoli, naložím mu s vědomím, že sladkosti hladí zjitřelé nervy lépe, než kterékoli umění, na dezertní talířek dort. A po krátkém zaváhání sobě také. Já jim obvykle moc nedám, rád se na ně dívám a to je celé. Natáhnu se pro svůj pohár, který zůstal na opačné straně stolu a pak i pro víno. Doliji nejprve Lorgarovu číši - a pak i tu svou. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Můj majinkatý bláška "Ničím ses vůči mě neprovinil, bratře, není co odpouštět." Vděčně číši přijmu a to i s vědomím, že jsem znovu nedostal názor a cennější radu, jakou jsem měl v plánu. Vůbec to celé nešlo podle plánu! Zanechává to takový divný pocit marnosti. Asi je to tím, jak mi Fulgrim ukázal, že všichni si jsme rovni. Jen někteří trochu rovnější. "A nemyslím si, že by tohle byl císařův záměr. Zkouší-li nás, pak chce, abychom našli společnou řeč." Dodám, zatímco si dopřeji dobrého vína. Tedy dopřeji, chvilku ho tak nějak pozoruji, jako bych v něm hledal asi pravdu? "Alespoň my jsme to dokázali a tak doufám, že nebudeš na mou návštěvu zde vzpomínat ve zlém." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro A ne nechci na něj nijak tlačit, vím já, že kdyby někdo zatlačil v dnešních dnech na mě, tak mu ublížím, ale co se dá dělat. Bratři a přesto tak rozdílní, já bych své lidi nevzal dokud by to nebylo nezbytně nutné, přece je nebudu vyrušovat od jejich bádání. Nebo nicnedělání. "Děkuji bratře, rád tě opět vidím." Přivítám se s ním. "Omlouvám se, jestli má zpráva zněla příliš hrubě, ale objevili se jisté věci, které mě vyvádějí z míry." A o kterých bych opravdu nerad mluvil v hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "To rozhodně nebyl," přisvědčím rychle. Na nic takového bych vlastně ani nepomyslel. Pokud existuje něco, co Otec nechce, jsou to sváry mezi námi. Nebo tomu alespoň věřím. Vlastně je to jediná logická možnost. "Nemám důvod na tvou návštěvu vzpomínat ve zlém. Jsem naopak rád, že mne donutila se na vše podívat z jiné perspektivy, že mne přinutila přemýšlet. Za to, jak je téma, nad kterým všichni přemýšlíme, nešťastné, ty nemůžeš." Pozvednu sklenici a pak se vína napiji načež sáhnu po dortu a dezertní vidličce. "Já už to, co jsem Císaři řekl, nezměním - a vlastně stejně nevím, zda bych chtěl. Doufám, že ty, až před ním budeš stát, zvolíš svým srdcem moudře." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Máš to bratře napsané v očích a ten zbytek, ten si lze snadno domyslet.“ Pokrčím rameny. Ne, že bych se těch pohybujících pyramidek bál, ale než se mi je podařilo rozumně zachytit, málem jsem se i zapotil. "Něco tam určitě je, pravděpodobně i něco nebezpečného, ale strach není na místě, opatrnost ano, strach ne." Protože strach podlamuje kolena ve chvílích největší nouze a zoufalství. Zejména těm, co to potřebují nejméně. "Mám, nebo nemám pocit ... Těžko říct, nevím toho dost, nebýt těch několika málo informací, co se mi náhodou podařilo dostat, bych nevěděl vůbec nic." Což jsou fakta, která mě snad ze všeho trápí nejvíc, že všichni pravděpodobně počítali s tím, že si to zjistím sám, nebo že bych to raději neměl vědět. "Ano bratře, litoval. Litoval jsem své bezbrannosti, toho, že pro svou Legii nemůžu udělat to, co bych udělat měl. To, že jsem se rozhodl ustoupit bez jakéhokoliv marného pokusu o obranu svých zájmů. Mám pocit, že ať už se Otec bojí čehokoliv, přichází to k těm, jež pochybují, zoufají si, nebo úplně na dně." A ani nevím, proč mě to napadlo, ale určitě na to přijdu. Opětovně upiji. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Magnus "V pořádku, bratře, není třeba žádných omluv " Gestem jej vybídnu, aby mě následoval. Může tak vidět palubu naděje jež se asi podstatně liší od jiných plavidel. Samozřejmě nejen tím, že mám spolu se svou kapitulou posedlost nápisy a vyššími cíli, které skrze jejich význam prostupují do všech mých válečníků, ale i atmosférou. Vonné svíčky, substance podobné kadidlu jsou v časech míru běžným zpestřením ovzduší lodi, tak jako je leckdy při průchodu slyšet mé muže, jak odříkávají v rodné řeči jisté podobně znějící texty. Litanie, přísahy to vše jim umožňuje uvědomit si, zapamatovat a žít tím, co zosobňují - nástroje osvobození lidstva. Pravda, nedávno to byli nástroje císařovo vůle, ale časy se mění. Vše a všichni se mění. "Jak je to vážné, bratře?" Během svižné cesty položím tuto jedinou otázku snad proto, abych v případě negativních informací měl šanci využít těch pár vteřin a připravit se na nejhorší. Co mu mohl říct císař? Nebo nějaký bratr? Co se dozvěděl? Poté jej uvedu do skromných prostor. Obyčejný, poctivý nábytek prostý ozdob, stejně jako interirér je vše, co potřebuji ke svému rozjímání. Narozdíl od jiných míst, zde jsou stěny čistě bílé. Kdo ví, snad proto, že ještě netuším, jaká cesta je správná na to, abych se jí plně zasvětil. "Zde budeme mít klid, bratře. Obsluha pro případné pohoštění přijde pouze, pokud ji zavolám." Dodám, aby si nemyslel, že jsem jeho příchod opomněl, nebo ignoroval. "Co tě tedy tíží?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro CÍSAŘ "Tak jako pro mnohé bratry, žádáš i u mě o odpověď na nelehkou otázku." Stát proti němu, dívat se na něj, do jeho tváře - je to tak pekelně těžké. Jak by on mohl být mou noční můrou? Jak by mohly mít ty běsy z temnot pravdu? Na druhou stranu vše, co se děje, jen nasvědčuje těžkostem a vůbec nelehkým časům. "Abych ji zodpověděl nejlépe jak dovedu, pověz mi, co si slibuješ od vojevůdce?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Nemám jasno, bratře, ani v nejmenším." Odpovím s úsměvem a v dobrém rozmaru přesto, že to v podstatě není nejlepší situace. "A jelikož ani ty mi v tomto, neber si to prosím zle, nepomáháš, nejsem rozhřešení příliš blíž." Zamyšleně uzmu nějaké to další sousto. Štěstí, že volbu vojevůdce nemáme každou chvíli. Obvykle jím celkem střídmě a tak fakt, že nechci nikde urazit, ale kdejaký bratr toho chce nacpat do svého hosta co se jen vejde, mě netěší. Stejně jako možnost, že se nevejdu do kutny a budu muset vyšít nové symboly na nějakou jinou. Očistec, vážně! "Budu se asi muset zeptat Císaře, zda si přeje spíše dobyvatele, vůdce nebo osvoboditele." Myslím, že to by je mohlo vskutku vystihnout. Horus jež pro jeho slávu pokoří celé světy tím, že tne hlavy jejich uchvatitelům. Fulgrim, který po vzoru otce bude chtít jít příkladem, získat si respekt a koordinovat síly všech primarchů. Sanquinius, jehož ideály jsou tak daleko jako konečné vítězství a přesto by mohli být osvobozením od jisté opakující se marnosti našich životů ve válce. "Přesto nyní, při rozhovoru s tebou, stále ještě uvažuji, jaký byl byl asi warmaster Lion El Johnson." Odpovím sice nadneseně veselým tónem, ale přesto s nefalšovanou pozorností. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Víš, vždycky jsem měl pocit, že moudrost je něco, co se spíše než v srdci drží v mysli. " Odpovím pobaven nad tím přáním. Co jiného mohu dělat? Říct mu, ne drahý bratře, pokud zvolím moudře, tak mu nepovím nic z toho, co mám na srdci a pokud ano, budu moci jen uvažovat, jaký dopad to bude mít. A že jsem přesvědčen o tom, že bude tvrdý, jak už jeho výchovné lekce umí být. "Přesto budu doufat, že mě srdce k té moudrosti dovede." Na moment se znovu zahledím do jeho očí a uvolněně se rozesměju. "Bylo by to totiž dokonalé! Co jiného jsem od tebe vlastně mohl čekat?" |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Pozoruji lodě na orbitě a dále se zabývám malou strategickou simulací, která mě aspoň trochu uspokojuje, co se týče prokrastinace na Ullanoru. Zrovna se kochám animací, jak zeď pevnosti padá a do perimetru vnikají Astartes, když si všimnu lodi, která se přibližuje k mé. Hned poznám Fulgrimův Firebird. Je typický svou úpravou a v flotile není plavidlo, které by se mu podobalo. To svědčí o tvém zájmu o zevnějšek, bratře, ale jak je na tom tvá loď uvnitř? ptám se sám sebe s úsměvem. Otočím se a zamířím do hangáru. Firebird pomalu dosedá, když vejdu do hangáru. Fulgrimova menší postava se objeví až chvilku po siluetách jeho doprovodu. Pravda, jsou ve zbrojích, ale i tak se nedá popřít, že Fulgrim je náš „krpec.“ Samozřejmě v dobrém. Sám Fulgrim je slavnostně oděn, tedy podle mě. Fialové roucho ze sametu, zlaté vyšívání, drahé kameny, plášť. A na hlavě čelenka. Já jsem se spokojil s tunikou železné barvy v pase sepnutou rudým páskem. Přes rameno hozený pláštík, který tomu všemu dodával punc vyššího postavení. Vcelku to odráželo složitost a zdobení mé zbroje, kterou na lodi nenosím. „Vítej, bratře,“ kývnu na něj a s mírným úsměvem rozpřáhnu paže. Není důvod si zachovávat odstup, jsme rodina. „A vítejte i vy ostatní.“ Každému z gardy mého bratra se podívám do očí. Přemýšlím, jak si jeho doprovod vyložit. Jestli se jedná pouze o klasickou proceduru, nebo se bojí, abych mu něco neprovedl? Ne, to asi ne. „Připravil jsem něco malého k zakousnutí. Doufám, že nehodláš hned utéct.“ Ukáži rukou k chodbě, která vede do jednoho z větších sálu v lodi. „O tvé muže bude taky postaráno.“ Kývnutím na jednoho z mužů v hangáru mu dám na vědomí, že se má postarat o jejich spokojenost. Byl bych nerad, kdyby muži mého bratra se měli u mě hůř jak u něj. Procházíme krátkou chodbou, která nás zavede do sálu. Není malý, ale zároveň ani prostorný. Zdi zdobí několik obrazů z různých dobývaní, každý kreslen v trochu jiném stylu. Uprostřed sálu stojí podlouhlý stůl a na něj je připravena menší hostina. Ovoce, síry, všechny možné druhy masa, celé sele, několik dezertů, pro případ, že by Fulgrim měl chuť na něco jiného, než obvyklé pochutiny. Nechybí několik džbánů s vínem a pivem. Hned vezmu jednu čísi a naliji mu červeného vína. Sám si taky naliji. „Tak pověz, bratře, rád bych slyšel, koho chceš volit na zástupce našeho Otce. Jsem zvědav, jestli se shodneme,“ koutky mi ucuknou nahoru v úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Nejsem si jist, jak si mám jeho slova vyložit, takže se jen lehce pousměji a kontruji jemným "jez," což doplním o podání talířku. Rozhodnu se k tématu vojevůdce, otce... a čehokoli, co by nás mohlo vést ke konfliktu nebo střetu názorů, nevracet. Zatímco jíme a pijeme, vyprávím mu o několika zajímavých momentech z tažení, zbytku uměleckých děl, které zde mám, vezmu a přinesu mu z klece ukázat svého mazlíčka - snažím se řešit všechny ty drobné a nedůležité věci. Už proto, že na něj mám čas a fakt, že se už nechci nimrat v tom, co bylo řečeno neznamená, že bratra vyprovodím. Co se týče dezertu, nezůstane jen u dortu. Ovoce, piškotové moučníky, košíčky i bonbóny. To vše, doplněné o spoustu, spoustu vína. Je vidět, že v aranžmá toho všeho... a vlastně i po chuťové stránce, se mí kuchaři rozhodně nechtěli nechat zahanbit. A že všichni mí služebníci jsou neskutečně ambiciózní lidé - každý ve své profesi vynikající nad ostatními. Ono nakonec dojde i na holografický záznam boje jeho šampiona, protože mi jej muži pošlou. Výdobytky techniky Impéria slouží... k mnoha různým účelům. Třeba ke sledování dvou miniaturních astartů, bojujících mezi mísami zmrzliny na jídelním stole. A pak přijde chvíle, kdy je třeba se rozloučit. Upřímně doufám, že ne v nepřátelském duchu, protože to bych si snad ani nezasloužil - žádný z nás dvou. Vedu Lorgara zpět, ze zdobných chodeb a mezi sloupovím, galeriemi, až do jednodušeji zařízených prostor, kde se setkáme jak s mými, tak jeho muži; přičemž ti mí odložili zbroje, asi ze zdvořilosti k těm jeho, až do hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ Neberu si s tím příliš velké servítky; ne poté, kdy je on ten první, který rozpřáhl ruce. Bratra objímám. Krátce, impulzivně, pevně. „A vítejte i vy ostatní.“ Mí muži před Perturabem všichni najednou a dokonale sehraní, pokleknou na jedno koleno, na důkaz určitého respektu. Všichni ví, že jsem si v těchto situacích potrpěl na protokol. Zvláště, když jsem na návštěvě, se nehodlám nechat zahanbit. Když se zvednou, jeho pohled opětují - spíš proto, že mají pocit, že se to od nich očekává, než s nějakým bojovným podtextem. Jeden z nich, evidentně nejmladší, vypadá, že mu takováto přímá pozornost není zrovna příjemná. Taktéž mu nenápadně věnuji pohled a musím se v duchu usmát. Snáší to statečně, kuřátko. „Připravil jsem něco malého k zakousnutí. Doufám, že nehodláš hned utéct.“ "Neutíkám ani z boje s nepřáteli, které nenávidím," kontruji s úsměvem. "Proč bych měl prchat ze shledání s bratrem, jehož si vážím? S radostí přijmu tvou pohostinnost." Když zmíní starost o mé muže, kývnu a uctivě poděkuji, načež jim dám najevo, že se mají držet se svými bratry z bratrovy legie. Pak jej následuji, sám - a neozbrojen. Přítomnost obrazů mne zaujme. U každého se s dovolením na chvilku pozastavím a nějakou dobu jej zkoumám pohledem. Ne příliš dlouho, abych zbytečně nezdržoval a bratr třeba nebyl rozmrzelý - ale také nehodlám svůj přirozený zájem o věc nijak odbýt. Občas utrousím pochvalnou poznámku, nebo se zeptám na nějakou drobnost. Nic důležitého. Čísi přijmu s lehkým pokývnutím. Pak ji pozvednu na přípitek a po něm se způsobně usadím tak, aby mi nepřekážela róba. „Tak pověz, bratře, rád bych slyšel, koho chceš volit na zástupce našeho Otce. Jsem zvědav, jestli se shodneme,“ "Dlouho jsem o své volbě přemýšlel, bratře - a ač jsem už u otce byl, stále přemýšlím, zda jsem zvolil dobře. Přesto ode mne padla dvě jména. Doporučil jsem otci Sanguinia a Hora." Zavdám si vína a mimoděk sáhnu po sýru, přičemž se na bratra podívám takovým tím typickým pohledem, který bez vyřčení otázky požaduje odpověď. Dal by se nazvat jako "pohled a ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus~ Nebudu zde rozebírat, jak strach ovlivňuje opatrnost a pud sebezáchovy. My totiž nemluvíme jen o SEBEzáchově - mu si, jakožto primarchové, musíme hledět, abychom zachovali celou svou legii. Nejen tu. Také všechny ty lidi, přidružené k expedici. Vše, co nám důvěřuje a co nám patří. "Ano bratře, litoval. Litoval jsem své bezbrannosti, toho, že pro svou Legii nemůžu udělat to, co bych udělat měl. To, že jsem se rozhodl ustoupit bez jakéhokoliv marného pokusu o obranu svých zájmů. Mám pocit, že ať už se Otec bojí čehokoliv, přichází to k těm, jež pochybují, zoufají si, nebo úplně na dně." "V tom případě existuje jen jediná možnost, jak původce strachu odehnat," usměji se. "Hlavu vzhůru, Magnusi. Udělal jsi dobře, že jsi ustoupil vyšším záměrům Otce. Věř, že toto gesto určitě nezůstalo nepovšimnuto. Nevzpírej se Jeho vůli. Pro tvé vlastní dobro. Byť se ti to nemusí zdát, Otec tě miluje. Miluje nás všechny." Ano, já tomu skutečně věřím. Upřímně a z celého srdce. "Určitě to vše udělal, aby tě chránil." I to, že mu vlastně vyhrožoval smrtí mělo svůj důvod, nebo ne? přivádí mne to na otázku, zda by to doopravdy Otec udělal, kdyby Magnus neustoupil. Zabil by svého syna? Ta otázka se mi v hlavě objevila už několikrát. A nejsem si jistý, zda na ni chci znát pravdivou odpověď. Místo toho raději přijdu s vlastní odpovědí. A ta je "ne - určitě by to neudělal." Je to náš otec! "Časem se vody uklidní - a třeba budeme chytřejší, než jsme nyní. Pak se má slova určitě potvrdí." |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Krátké silné obejmutí, které obdržím od bratra, je přesně to, co jsem čekal. Je v něm cítit rodinné pouto, které nás spojuje. A podobné pouto cítím z jeho mužů, když najednou pokleknou po mém pozdravu. Krásná ukázka pevné ruky jejich primarchy. Nicméně jeden z nich vypadá krapet nervózní. Když vezmu potaz, že je na něm vidět ještě mládí, není to nic divného. „Neutíkám ani z boje s nepřáteli, které nenávidím,“ usměje se Fulgrim. „Proč bych měl prchat ze shledání s bratrem, jehož si vážím? S radostí přijmu tvou pohostinnost.“ „Skvělé, to rád slyším!“ Bratra očividně zaujaly obrazy. Sám jsem jim nevěnoval tolik pozornosti, ale byly zde, aby vlajková loď nebyla tak chladná, jako čistě vojenské lodě. Kolem vyobrazení bitev procházíme vcelku pomalu. Fulgrim se občas zeptá na detaily z obrazů a já mu je rád osvětlím. Většina z nich pochází z bitev, které rozhodlo perfektní načasování a přesnost obléhacích zbraní. Usedneme ke stolu. Do jídla se nehrneme, času na to máme ještě dost. „Dlouho jsem o své volbě přemýšlel, bratře – a ač jsem už u otce byl, stále přemýšlím, zda jsem zvolil dobře. Přesto ode mne padla dvě jména. Doporučil jsem otci Sanguinia a Hora.“ Fulgrim se napije vína a vezme si i sýr. Potěší mě, že využívá mé pohostinnosti. Jeho pohled jasně dává najevo, že sám je taky zvědav, koho jsem volil. „Já nepřemýšlel nijak dlouho, nevím, jestli je to dobře anebo naopak to nejlepší. A skončil jsem také u dvou jmen. Roboute a Horus. Mezi nimi jsem přemýšlel celou cestu k Otci, ale nakonec jsem vybral Robouta. Přijde mi nejvhodnější. Otec na to reagoval klidně a mou volbu přijal.“ Také se napiji vína. „Nepřišla mu tvá volba dvou bratrů podivná?“ zeptám se. „A kvůli čemu ses vlastně nemohl rozhodnout, bratře?“ napadne mě ještě další otázka. Nemyslím ji nijak zle, jen mezi Horem a Sanguinem je velký rozdíl, a tak mě to zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Všechno tohle snáším zatím docela dobře. "Starého psa novým kouskům nenaučíš... Takhle je to rčení z Terry?" Na chvíli přestanu hlídat bratra a začnu se věnovat dámám. Poslouchám jejich asi rozkazy, jak si kam stoupnout, jak dát ruce a tak dál. Zatím to není tak hrozné jak jsem čekal. Poté se konečně usadím vedle Fulgrima. "Rozdíl je v tom že jsem to těm warbossům nedovolil!" Odseknu okamžitě Fulgrimovy a chvíli pozoruji jak bianka pracuje. Také jsem měl dilema jestli to brát jako prohru nebo ne. Ale přece jen tohle není boj ani nic životně důležitého, tak na tom nezáleží. "Pravda je že od příletu na Ullanor jsem vůbec nemyslel na podobné věci... Myslí ale že bych to měl zvládnout... Navíc pokud si od nich necháváš TY dělat šaty, tak musí být opravdu vyjímečné." Protáhnu si krk ze strany na stranu. "Tak co už jsi byl u otce? Nebo to necháváš na poslední chvíli?" Začnu konverzačním tonem. Nakonec se jen uvolním a uvidím jak to celé dopadne. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ Horus. Horovo jméno padlo snad u všech bratrů, s nimiž jsem mluvil. Ne, že by se bylo čemu divit, když se nad tím jeden zamyslí. Horus je přesně ten bratr, který vás napadne jako první. Těžko říci, zda za to může jeho přirozené charisma, jeho vojenské úspěchy... nebo obojí a ještě něco navíc. Přesto mi ani on nepřišel jako ta nejlepší možnost. Možná spíše "nejmenší zlo," pokud už to musíme nějak nazvat. Myšlenka na Robouta v čele tažení mne zarazí. Ne. Robouta ne. „Nepřišla mu tvá volba dvou bratrů podivná?" Tázavě nakloním hlavu zlehka na stranu. "A kvůli čemu ses vlastně nemohl rozhodnout, bratře?“ "Nemyslím si, že by na předložení více potenciálních možností přišlo Otci něco divného. Spíše naopak - z toho, co vím, jsem rozhodně nebyl jediný, který nepřišel pouze s jedním jediným jménem." Jenže to je ta Perturabova striktnost. Vojevůdce bude jeden, řekne se tedy jedno jméno, protože cokoli navíc je zbytečné plýtvání slovy, časem a energií. Že? "Vyslechl mne a strávil se mnou nějaký čas, než jsem z Orla odletěl." "A proč jsem se nemohl rozhodnout-" na chvilku se odmlčím, snad, abych si to ještě trošku přebral, než ta slova vypustím ven, "- žádný z nás není úplně jako otec. Ať jsem uvažoval nad kterýmkoli bratrem, vždy jsem měl pocit, že mu pro post Vojevůdce něco chybí. Něco z Císaře." Ono je to v zásadě složitější, ale... no. "Pověz mi - proč Roboute?" Tohle mne upřímně zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Že starého psa novým kouskům nenaučíš? Tomuhle bych věřil možná tak u Russa - ale například já se neustále rozvíjím a učím nové věci. Nehodlám ustrnout na nějakém přísloví. Sanguinius by také neměl. On má rozhodně na víc, než na schovávání se za jakýmsi lidovým rčením. "Pravda je že od příletu na Ullanor jsem vůbec nemyslel na podobné věci... Myslím ale že bych to měl zvládnout... Navíc pokud si od nich necháváš TY dělat šaty, tak musí být opravdu vyjímečné." "Jak můžete zapomenout na něco takového?" ptá se Isabella a opatrně je začne hřebenem rozplétat. Mě zajímá spíše jiná otázka - co u všech ďasů na orbitě celé dny děláš? Protože já osobně už zatraceně dlouho neměl tolik volného času, jako zde - a to i přes fakt, že se u mě střídá denně i několik bratrů. "Tak co už jsi byl u otce? Nebo to necháváš na poslední chvíli?" "Neřekl bych "na poslední chvíli." Jen věřím, že vše má svůj čas. Chci si předtím promluvit s několika bratry, než se na Zlatého Orla vydám. Slyšet jejich názor a porovnat jej se svým." "Vlastně, Lord Fulgrim na to občas také zapomíná," doplní pak Isabella - a asi se tím vrací k předchozí konverzaci na téma "vlasy." Ummm? Povytáhnu obočí. Jsem zvyklý, že jí to moc mluví, když češe, ale... ehm...! "Vždycky když přijde z bitvy, je neskutečně zanedbaný. Jednou, když se na nějaké planetě boje vlekly několik týdnů, tak to bylo obzvláště otřesné. Vrátil se celý špinavý a zacuchaný-" "Žel jsem měl důležitější starosti.." "Myslela jsem, že to nepůjde dolů. Nikdy. Víte, já mu pořád říkám, že by si měl alespoň zaplétat cop, pak by bylo vše jednodušší." "Nebudu-" "-chodit do bitvy copatý jako Leman Russ." Já to vzdávám. Oficiálně. Věděl jsem, že se tohle stane! "Tady tenhle kus vám budu muset vystřihnout, ale to nepůjde vůbec vidět, jsou to spodní prameny - ale máte nádherné vlasy, lorde Sanguinie. Takové pevné. Slušely by vám i černé, víte o tom? Teď to trochu nafixuji sprejem a musíme to nechat zaschnout, než budeme pokračovat, hezky seďte... A ta křídla. Slyšela jsem o nich hodně, ale nikdy mne nenapadlo, jak jsou doopravdy veliká. Můžete s nimi vlastně doopravdy létat?" Jen tak mimochodem a asi i zcela automaticky se natáhne a upraví jednu přetočenou letku. Můžu být jenom rád, že nedodala něco jako "kdysi jsem měla papouška, tak tomu trochu rozumím, víte?" "- a vy si vlastně nedosáhnete tady, že?" Zvědavě pozoruji, pak pokládá ruku mezi bratrovy lopatky - a pak jej tam bez rozmyslu podrbá. "Musí to být hrozné, mě by ta záda strašně svědila..." Obsluha pak přináší mezi naše křesla malý stolek, karafu s vínem, několik sklenic a mísy s ovocem. Za jak dlouho asi Isabella vymluví bratru díru do hlavy? |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Prakticky všechen volný čas jsem trávil plánováním, přemýšlením, treninkem, pomáhání mým marinákům... A to že jsem upoutaný na Ullanoru neznamená že nějak změním to co dělám... Kdy se naskytne šance mít týden relativního klidu?" Česání Isabell si spíše užívám. Ani nevím jestli se někdy někdo takhle staral o mé vlasy nebo o mě vůbec... Není to úplně špatné... "No týden se pomalu krátí ke konci a přilétají další bratři..." A v tom se Isabell vrátila k vlasům, asi se od tohoto téma jen tak nevzdálíme. Její pohoršení nad jeho vzhledem po bitvě má za následek můj špatně skrývaný smích. "Myslel jsem že rozcuchaný Fulgrim je to nejvtipnější co jsem viděl... Ale Fulgrim s copem... Je úplně jiná kategorie." Mám co dělat abych vůbec dokázal sedět v klidu. Pořád kdykoliv se na něj podívám začnu se usmívat jako malé dítě. "Dělejte s těmi vlasy co uznáte za vhodné..." Na chvíli smích přejde do vážnějšího zamyšlení. "Černé? Hm zajimavá myšlenka... Tímhle se zabýváte celé dny?" Jsou to věci které mi jakoby unikali, nikdy jsem se u takových detailech jako barva mých vlasů ani nepozastavil. "Má křídla?" Instinktivně s nimi mírně pohnu. "Samozřejmě s nimi můžu létat, k čemu by mi byly kdybych nemohl? Je to jako se ptát ptáka na co mu jsou křídla..." Pronesu rádoby vážně, téměř to zní jako ta nejdůležitější věc na světe. Zakloním hlavu abych se mohl na Isabell podívat. Otevřel jsem pusu abych něco řekl, ale nakonec ji nechám at mi podrbá záda. "Děkuji ale dotáhnu si na záda... I kdyby ne většinou je okolo mě tak stovka orků co to s radostí udělají za mě." Vypadám uvolněně a že mě rozhovor dokonce baví.Jakmile se na stole objeví jídlo vezmu si víno a dám si pár bobulí do pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ No jistě - kdy se naskytne šance urvat si pro sebe týden volna ve společnosti bratří - a totálně jej promrhat tím, že budeme dělat to, co děláme posledních sto let, když ten klid nemáme? Pokud jde o mě - ne, prostě ne. Nenechám si ten týden volna vzít. Navíc tažení trvá mnoho dekád - a ještě bude beztak mnoho dekád trvat. Sedm dní nic nezmění. Mám velké štěstí, že jsem si své muže nepřivykl tomu luxusu, že jim pomáhám, nebo se o ně nějak výrazně starám. S kapitány a komandéry občas trénuji, nebo stoluji... ale to je spíše projev mé iniciativy a touhy po společnosti, než nějaké jejich potřeby asistence či pomoci. "Myslel jsem že rozcuchaný Fulgrim je to nejvtipnější co jsem viděl... Ale Fulgrim s copem... Je úplně jiná kategorie." "Zase tak vtipné to není, ani jedno..." zabručím a vezmu si sklenici. "Tímhle se zabýváte celé dny?" "No samozřejmě," odpovídá naprosto bezelstně. Mi tohle něco říci, tak to asi vezmu jako skrytou narážku nebo útok na svou osobu. Něco ve smyslu "copak nemáš nic důležitějšího na práci?" Ne tak mladá šlechtična. "Je to moje práce, zabývat se tím celé dny! Rodičům se to moc nelíbilo, když jsem z Terry odlétala - matka na mne křičela, že ve vesmíru mne nic nečeká, víte - a teď se na mě podívejte. Češu už druhého pol-"přikousne si spodní ret, "-primarchu!" Pak jej chytí za zátylek a narovná mu hlavu dopředu. Znám to gesto. Je překvapivě silné, na někoho tak malinkatého. "Nemůžete se mi tady zaklánět, snažím se vás učesat, lorde. Já bych taky chtěla umět létat..." zasní se pak na chvilku a začne jeho vlasy z horní poloviny hlavy pomocí prstů nahrabávat kus nad temeno, kde je uhlazuje a spíná jednoduchou, tenkou sponou. To má vlastně za to. Chtěl mluvit s mými muži... tak jsem na něj pustil své ženy. Jen ať se jich nabaží. "Vždycky jsem chtěla vidět opravdového orka, víte?" "...protože takový ork je skutečně vrchol estetiky. To nejlepší, na co se mladá dáma může dívat," utrousím nakonec, odtáhnu datatablet od sebe na délku paží a kriticky zhodnotím, co jsem tam stvořil. Asi to bude chtít trošku učesat, pravda - ale... hm. "Přivedl jsem ti místo toho anděla, věřím, že je to lepší." "Hihi." Po nějak době se opětně objevuje Bianca. Za ní popojíždí servitor-nosič, který veze pár kop složené látky. "Nic geniálního od toho nečekejte, to bych na to musela mít více času." "Lorde ne, ještě počkejte, nemůžete se mi tady vrtět - Bianco, on se pořád hýbá." "Přepracovala jsem jeden starší návrh, doufám, že jsem to s těmi volnými zády moc nepřehnala. Napadlo mě, že by to šlo vyřešit kusem látky mezi křídly, ale pak jsem si řekla, že to trošku vezme celému modelu na eleganci - přestože odhalená záda jsou spíše atributem dámských šatů - ale pak jsem si řekla, že kdo jiný, než primarcha by měl tvořit módu?" No - každá si mluví "o tom svém." Typické! Isabella mezitím do jeho vlasů tam, kde jsou sepnuté, umisťuje proplétanou sponu z bílého zlata, zdobenou zirkony a jedním velikým oválným rubínem uprostřed. "Můžete vstát," řekne mu pak, když na každou ruku nacvakne náramek ve stejném stylu, jen s menšími rubíny po obvodu. "Víte, je to takový nezvyk, že můžete mít bílé zlato i ve vlasech. Lordu Fulgrimovi vůbec nesluší, protože jsou tak bílé, že v nich zaniká. Snažím se mu vybírat tmavší doplňky a světlé šperky nosí jen, když je prostovlasý." Naznačím bratru téměř neslyšitelně něco jako "je to alchymie," než se napiji vína. Pak sleduji, jak Bianca Sanguinia obléká do dlouhé, bílé róby, sepnuté za krkem. "Isabello, ještě jednu tuhle sponu-" "Takovou tu, kterou se spínají róby vepředu?" "Přesně tu." "Ano, tu do sady mám!" a aby to dokázala, odkudsi ji vyloví a podává Biance, která jí vzadu na krku róbu sepne. "Tam se budou dát navěšet i ty perly, které lord chtěl!" Je dobře, že holky nezapomněly. Moc dobře. Róba samotná je pak ze tří vrstev jemné látky, pod pažemi padající ve volných záhybech dolů a dozadu, scházející se a sešitá v polovině zad. Dále pokračuje dolů, až na zem, k jeho kotníkům. Spodní lem přechází ze sytě rudé směrem nahoru do ztracena. Na barevném předělu je pak nalepených spoustu rudých kamínků. Šicím servitorům (a moderním technologiím) sláva, zvládli za tu krátkou dobu vytvořit i zlaté sandály. Bianca nakonec róbu přepásá relativně tenkým, zlatým řetězem v pase. A Isabella na sponu vzadu pečlivě navěší perlové šňůry, které padají Sanguiniovi mezi lopatkami po nahých zádech. "Vypadáš úžasně, bratříčku. Je hezké vidět, že se civilizace po všech těch letech dostala násilím až ke tvé legii," ušklíbnu se. To máš za to, že ses smál copu! Je to umjeňý a vůbez to nejzou ženzgé žaty a tag! |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Nemyslím si, že by na předložení více potenciálních možností přišlo Otci něco divného. Spíše naopak – z toho, co vím, jsem rozhodně nebyl jediný, který nepřišel pouze s jedním jediným jménem.“ „Opravdu? Myslel jsem, že Otec spíše uvítá jednotnou volbu, aby pak dále nemusel váhat. Ale stejně, jak můžeme vědět, že našim hlasům opravdu přikládá váhu. Představ si, jak by se asi zachoval, kdyby většina volila Magnuse. Opravdu by ho zvolil?“ V hlase mi zní trochu více pochyb než by mělo. Nikdo nevíme, kdo koho volil, dokud si to navzájem neřekneme. A ať už chceme nebo ne, Otcovo slovo je zákon, nemůže s ním nic dělat. „Vyslechl mne a strávil se mnou nějaký čas, než jsem z Orla odletěl.“ Trochu smutně se usměji. „Má návštěva byla vcelku krátká, ale zřejmě si s Otcem rozumíš lépe, než já.“ „- žádný z nás není úplně jako otec. Ať jsem uvažoval nad kterýmkoli bratrem, vždy jsem měl pocit, že mu pro post Vojevůdce něco chybí. Něco z Císaře.“ Objasní Fulgrim svou volbu. Celou dobu přikyvuji, protože jeho názor je stejný, jako můj. Nikdo z nás, nikdo, se Otci nevyrovná. „Pověz mi – proč Roboute?“ zeptá se i on na oplátku. Utrhnu si bobuli hroznů a hodím si ji do pusy. Když tenká slupka pukne, ústa mi zaplní sladká chuť. Zapřu se do křesla a promnu si zátylek. „Vyřazovací metoda. Jak jsi sám řekl, nikdo z nás nemá všechny vlastnosti našeho Otce a tak jej nedokáže naprosto zastoupit. Roboute mi přišel... dostačující.“ Krátce se zasměji. „Myslíš, že někdo navrhl sám sebe? “ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturábo~ Představ si, jak by se asi zachoval, kdyby většina volila Magnuse. Opravdu by ho zvolil?“ "I kdybych si nakrásně myslel, že Magnus by byl nejlepším možným vojevůdcem - už z úcty k Otci bych si nedovolil to říci. Byl by to výsměch jeho dobré vůli." A-MY-SE-OTCI-NIKDO-VYSMÍVAT-DOUFÁM-NECHCEME. "Je to bezpředmětná otázka. Něco takového by se nestalo," zaženu všechny tyto myšlenky mávnutím ruky. "Je ostatně projevem Otcovy vstřícnosti, že se nás vůbec ptá na náš názor. Že se zajímá. Mohl by přijet na Ullanor a vyhlásit vojevůdce rovnou, kdyby jej nezajímalo, co si o tom myslíme. A my bychom poslechli a podřídili se jeho volbě." „Má návštěva byla vcelku krátká, ale zřejmě si s Otcem rozumíš lépe, než já.“ "A nebo jsem si uměl naplánovat svou chvíli tak, abych měl jistotu, že u něj již většina bratří byla přede mnou a zajistil si chvilku navíc." No a nebo jsem si to vyřval. A nebo mě má opravdu radši, než vás. Bude to tak trošku... od všeho kousek. „Myslíš, že někdo navrhl sám sebe? “ Přivřu oči, jako bych nad tím uvažoval a v zamyšlení si na malou chvilku žmoulám mezi zuby kousek spodního rtu. "Nevím," odpovím nakonec. "Žádný z bratří, s nimiž jsem mluvil to nezmínil. Máš snad nějaký tip?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Pro tátu~ „Myslíš, že někdo navrhl sám sebe? “ Přivřu oči a zpod polopřivřených víček svého bratra nenápadně sleduji, aniž bych na sobě dal nějak znát jakékoli rozhození. Zvláštní otázka. Já. JÁ se zmínil sám o sobě. Nicméně... je to něco, o čem se mluví mezi bratry nahlas? Ne. Ne, rozhodně ne. Kdybych o tom chtěl říct někomu, jako je Perturabo, tak bych mu to řekl už ve chvíli, kdy se ptal "koho jsi Otci navrhnul?" Mimoděk si koušu spodní ret. Naštěstí to může být projev čehokoli, přemýšlení nevyjímaje. Toto gesto se nevztahuje jen k nervozitě - kor, když působím klidně. "Nevím," uchýlím se nakonec k polopravdě. Nevím, zda NĚKDO KROMĚ MĚ navrhnul sám sebe. Ale za úplnou pravdu to také nepovažuji. "Žádný z bratří, s nimiž jsem mluvil to nezmínil." Což je pravda. "Máš snad nějaký tip?" Takže asi takhle nějak to bylo! |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „I kdybych si nakrásně myslel, že Magnus by byl nejlepším možným vojevůdcem – už z úcty k Otci bych si nedovolil to říci. Byl by to výsměch jeho dobré vůli.“ „Je to bezpředmětná otázka. Něco takového by se nestalo,“ mávne rukou na znamení toho, že je to vcelku směšný nápad. Ano, to je, proto jsem Otci ani takovou volbu nepředkládal. Ostatně, proč jsem se nad tím nezamyslel? Magnuse jsem vyřadil čistě z toho důvodu, že by to Otec zavrhl. „Je ostatně projevem Otcovy vstřícnosti, že se nás vůbec ptá na náš názor. Že se zajímá. Mohl by přijet na Ullanor a vyhlásit vojevůdce rovnou, kdyby jej nezajímalo, co si o tom myslíme. A my bychom poslechli a podřídili se jeho volbě.“ „Ano, přesně jak říkáš, museli bychom se podřídit. Ostatně on je hlava rodiny a díky němu máme tu čest být bojovníci lidstva. Je samozřejmé, že ho budeme poslouchat.“ Trochu doufám, že mi v hlase nejde slyšet sarkasmus více, než si to doopravdy myslím. S Otcem v některých věcech nesouhlasím, ale věřím, že dělá vše, co je pro lidstvo nejlepší. Na chvilku hlupákem, později králem. „A nebo jsem si uměl naplánovat svou chvíli tak, abych měl jistotu, že u něj již většina bratří byla přede mnou a zajistil si chvilku navíc.“ „Pravda... S Coraxem jsme u něj byli zřejmě jedni z prvních. Typuji, že tehdy ještě horlivě přemítal o tom, jak to bude a kdy ho navštívíme. Pozdější návštěva, když už byl klidný... dobrý tah, bratře,“ usměji se na Fulgrima a mírně pozvednu číši na ukázku toho, že to byl pěkný taktický krok. „Žádný z bratří, s nimiž jsem mluvil to nezmínil. Máš snad nějaký tip?“ „Upřímně? Ne ani ne, jediní, kteří mě napadají, jsou Leman a Lion. Ti dva... jsou snad nejpyšnější z nás, nebo mi to tak aspoň přijde.“ Kdybych mlel voloviny, oprav mě, ať mám aspoň lepší přehled o povahách mých bratrů :D |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ "Je samozřejmé, že ho budeme poslouchat. Jsem rád, že alespoň někteří z bratří stále chápou Otcovu velikost a to jak moc nás převyšuje. Někteří mi totiž přijdou, že se z nějakého důvodu vzdalují od Jeho světla a jejich myšlenky se ubírají špatným směrem. "Pozdější návštěva, když už byl klidný... dobrý tah, bratře,“ pokývnutím hlavy a s úsměvem přijmu jeho kompliment. Pokud mne Perturabo pochválil za taktiku - už to ostatně něco znamená. Lichotí mi to, nemohu to popřít. „Upřímně? Ne ani ne, jediní, kteří mě napadají, jsou Leman a Lion. Ti dva... jsou snad nejpyšnější z nás, nebo mi to tak aspoň přijde.“ Zamyslím se nad jeho slovy, zatímco si vyberu z tácu nějaký kus sýra, který jsem ještě nestihl okusit. Vydatně jej zapiji vínem, než začnu znovu mluvit. "Je pravda, že pokora nepatří mezi jejich silné stránky," připustím. "Se Lvem jsem nicméně mluvil - a navzdory předpokladům se zdá, že po titulu Vojevůdce netouží. Dle všeho má obavy, zda by naši věčně rozhádanou rodinu dokázal udržet na uzdě. Pokud tedy nelhal." Pokud tedy nelhal. Ne, že by mne to už nenapadlo. Přiznejme si, že "já to nechci být, navrhl jsem otci tebe," je krajně podezřelé, od někoho, jako je Lev ElJohnson. Možná, že doufal, že udělám to samé, obráceně. Kdo ví, kolika bratrům něco podobného třeba řekl? I tak by se daly nasbírat hlasy - za předpokladu, že by některý z nás byl natolik pošetilý, aby se nechal něčím takovým ovlivnit. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Císařova Loď. Orbita Ullanoru. Důlěžitá otázka, v tom jsme s Otcem zajedno, otázka, na které může či nemusí záviset budoucnost námi oběma milovaného Impéria. Zůstala nezodpovězena. Považuje mne snad vlastní Otec za nespolehlivého či nedůvěryhodného? Nepadlo žádné jméno, jen nástin, že jsou jména, která se toho titulu nikdy nedočkají, nezpochybnitelná pravda, má snad vyhýbání se odpovědi...ale ne, přehluším v hlavě tyto zmatené hlásky, které svým švitořením živí mou pochybnost. Jeho ideály jsem převzal za své, jeho cíle jsem převzal za své. Musím nadále věřit, neb má důvěra v Císaře a Impérium nebyla nikdy předtím lichá. "Strach je nástroj, ne zbraň. Strach nezabíjí, strach nutí skládat zbraně, strach nutí prchat před nebezpečím," zareaguji na kritiku upřednostňované strategie mé Legie, i můj Otec musí vědět, že si za svým přístupem stojím a stát budu, dokud mi někdo neprokáže neefektivitu mých postupů. "Ti, kdož při pohledu na spravedlnost pociťují strach musí přijmout svůj ortel," rychle uzavřu svou obhajobu a vrátím své emoce pod kontrolu, neboť náš rozhovor není o metodách vedení války či filozofii, nestojím před sebou rovným, stojím před svým velitelem, Císařem mého a nejen mého Impéria. "Kdo si zaslouží vést naše armády...," nadechnu se k odpovědi na mi položenou otázku, rozmýšlím si odpověď, abych nijak nepřekroutil význam, mají-li má slova mít alespoň nějakou váhu. "Marnivost, pýcha, lenost, ignorace, apatie, ...," bez varování vyčtu seznam dle mého nejnebezpečnějších rysů, které by dle mého názoru u Warmastera skončily katastrofou, hloupost nechávám záměrně nevyřčenou, protože z toho, co jsem viděl, mohla být klidně předstíraná a tehdy by ji nahradila faleš. Už tak se ale cítím jako intrikán, který zde nepřiletěl proto, aby se jím stal. "Pokud by Warmaster byl jen jedno z toho...pak se obávám, že by se...," chvilku zaváhám, zda to mám říci naplno. Možná se tím zesměšním, není to ale více než přijatelná cena za možnost odvrátit temnou budoucnost? "Pak se obávám, že noční můry vytrhávající mne ze sna se stanou skutečností. Nechci jmenovat, byla by to neúcta vůči mým bratrům. A ty Otče znáš své syny - mé bratry - lépe, než já je kdy budu znát. Vidíš do jejich srdcí. Víš, co se v nich ukrývá," vyřknu co jsem říci chtěl. Některá slova možná zůstala nevyřčena a již nikdy nezazní, možná je to tak dobře, žádný velitel, sebevíc přesvědčený o správnosti své volby by neměl radit svému nadřízenému, zvláště jde-li o Císaře. Z mé strany nebyla audience plodná, jak bych si přál, nicméně v jisté formě jsem své odpovědi dostal. Mohu si jen přát, aby byl Císař spokojen i s mou. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro - Lorgy – Císař se stále tak trošku usmívá. Pohledem, který naznačuje to, že ho tato otázka nepřekvapuje... „Od Vojevůdce je očekáváno to, že úspěšně povede dále Krusádu...“ konstatuje Císař zjevné „Krusádu, která má sjednotit Lidstvo a objevit zapomenuté lidské cilizace. A o jejích dalších ideálech jsme se již bavili. Několikrát...“ dokončí Císař a hledí ti do očí. „Jsem si vědom, že to není lehká otázka. Každý jste jiný a postoje se liší. Ale někdy je potřeba zvolit možnost, ačkoliv není bez následků.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Děkuji ti, Angrone...“ řekne Císař a převezme od tebe obřadně kopí, avšak stále se neusmívá. „Nebudeme se bavit v hangáru. Následujte mne.“ řekne a vydá se s svým doprovodem a tebou skrz loď. Kopí nesvěřil ani Custodiánovi, ani Sigilitovi. Nese ho sám a konec kopí rytmicky klape o palubu v rytmu jeho kroků. Za nedlouho dojdete do zasedací místnosti, která je vyzdobena mnoha vlajkami a dalšími memorábiliemi z Krusády, včetně zbraní mnoha druhů. V čele stolu stojí menší, zlatý trůn, který je vyšší než zbytek židlí. Císař mlčky usedne na svůj trůn, vedle kterého si stoupne jeho doprovod a bez ohledu na to, jestli s Kharnem postojíte či si sednete, začne Císař mluvit. „Angrone, synu. Blíží se složitá doba a proto je nutno podniknout rázné kroky. Rázné kroky proti způsobu, kterým vedeš Legii, kterou jsem ti svěřil..“ „Tvé výkony na poli v žáru boje jsou neoddiskutovatelné a Požírači světů mají výsledky, které by jim mnohé legie mohly závidět. To je pravda. Pravda ale je také to, že skoro všechna tvá vítězství byla utopena v krvi. Dle mých zpráv běžně dochází k nekontrolovaným masakrům a vyhlazování civilního obyvatelstva. To není má vize sjednocení, Angrone!“ „Vesmírná Krusáda má jako prioritu sjednotit Lidstvo, ukázat jim pravdu a dát jim možnost nápravy, nikoliv vyhladit do posledního ty, kteří v zaslepení a nevědomosti pozvednou zbraně. Každý člověk, který umře zbytečně, je má chyba, Angrone..Každý. Krusáda je záchrana Lidstva a ideálu Lidskosti jako takové. Není to válečné tažení proti konkrétnímu nepříteli a není to genocida.“ „Tvé navávaly vzteku a ztráta sebeovládání, pramenící z toho barbarského implantátu, již nadále nebudou tolerovány. Stejně jako jeho šíření v rámci tvé Legie. Toto, Angrone, můj synu, je poslední ultimátum...Poslední varování pro tebe a tvou Legii. Rozumíš?“ Císařova řeč je plamenná, plná hněvu a opovržení....Ostatní stojí mlčky a nechávají vám prostor. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Fulgrim se zatváří spokojeně a s kývnutím příjme můj kompliment. Sáhne po dalším kousku sýru a zapije jen vínem. Doliji mu, aby si nemyslel, že ho nechci dál hostit. Jak začne mluvit, taky si vezmu kousek z nachystaných pochutin. „Je pravda, že pokora nepatří mezi jejich silné stránky,“ připustím. „Se Lvem jsem nicméně mluvil – a navzdory předpokladům se zdá, že po titulu Vojevůdce netouží. Dle všeho má obavy, zda by naši věčně rozhádanou rodinu dokázal udržet na uzdě. Pokud tedy nelhal.“ Zasměji se. „Ano, udržet naši rodinu, když už mezi námi nebude Otec, bude asi to nejtěžší pro vojevůdce. V naší rodině se pomalu více řeší politika, než cokoliv jiného.“ Loktem se opřu o stůl a promnu si bradu. Fulgrim narazil na zajímavý bod... Lhal by některý z bratrů o svých záměrech? Aby si přivlastnil náklonnost svých bratrů, popřípadě je poštval proti sobě? „Možná naše vztahy nejsou úplně v pořádku, ale nechce se mi věřit, že bychom si navzájem lhali. A Lvovi se nedivím, že po postu Vojevůdce netouží, taky bych nechtěl nést zodpovědnost za nás všechny,“ řeknu s kyselým šklebem. Někdy se naše rodina chová jak banda rozhádaných puberťáků, ne jako obránci Lidstva. „Mám jisté starosti o Magnuse... Otcovo rozhodnutí nese těžce a nevypadá, že by ho hodlal přijmout bez odmluv, ať už verbálních nebo činných.“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro "Na obranu má tebe. Na to nemusí zpátky na Terru. Tažení ještě nekončí a dobytá území jsou zajištěna nebo se na tom pracuje. Zrovna nyní je to nevhodné." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lorgar~ „Kdyby byli tví kandidáti jen dva, tak bych ti řekl, ať si hodíš mincí. Až by byla ve vzduchu, vlastně bys pochopil, ve kterého doufáš, že ti padne.“ Možná spíš, že takové hostiny se nekonají každou chvíli. A hlavně, že se přehlídky, jakou byla ta Ullanorská nekonají co chvíli. To by se začaly pomaličku množit všelijaké výmluvy, proč se nemůžeme dostavit. Následně z holé hlavy vzejde nápad, že by se mohl vlastně Otce zeptat, jaký by měl být vlastně warmaster v prvé řadě. „Skvělý nápad, bratře,“ místo vína teď ale pozvednu jedno žebro. Vepřové samozřejmě, a zase si dopřeju trochu toho skvělého masa, které se díky pomalému pečení loupe od kosti skoro samo. A štěstěna stojí při mě. Když totiž vyřkne úvahu nade mnou, jakožto warmasterem, mám v ústech jen dobrou chuť a sliny. Usmál jsem se a zavrtěl nevěřícně hlavou. „Nehodím se do čela výpravy. Kolují sice zvěsti o mé taktice, ale abych k tomu ukočíroval ještě devatenáct bratří... Jedno z toho by muselo aspoň trochu jít do útlumu.“ Doušek vína na „vypláchnutí“ a pokračování v hovoru: „Russ by se jen tak nesklonil a jako starý paličák by mi ani nepodal ruku, kdybych chtěl zakopat válečnou sekeru. Jinak... Nejspíš bych se pokusil o zachování pořádků, které tu nastolil Otec a pokračovat po jeho vzoru, radit se s ním o dalším postupu napříč Galaxií, navštěvovat bratry, diskutovat s nimi nad taktickými plány, vyslechnout si je, přidat nějakou tu radu a pak zase zmizet, jako temný anděl.“ Zvedl jsem zelené oči od číše v mé ruce. „Navrhnout mě můžeš, ale nevěřím, že bych byl doporučen i dalším bratrem,“ usmál jsem se. „Podle mě vyberou Hora nebo Sanguinia. Ale... Co ty? Nepřemýšlíš, že bys přesvědčil aspoň jedenáct z nás, aby hlasovali pro tebe?“ přivřel jsem trochu oči, stále se usmívaje, připomínajíc trochu číhající šelmu. |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Ragnarök Bez protestů nastoupím do lodi, usadím se na místo, které mi Leman ukáže, a připoutám se na jeho pokyn. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro "Toto je tvoje kajuta, Isi." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Vynutil jsem své tváři milý výraz. Fulgrim viděl všechno s té lepší stránky, pokud se to týkalo ‚naši skvěle fungující rodiny‘. „Budu ti věřit bratře.“ Napil jsem se vína. „Časem budeme určitě chytřejší, jenže než ten čas nastane, nezbývá nám, než čekat.“ A doufat, aby ta komedie skončila dřív, než se s ní stane tragédie. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Svým způsobem to bylo stejně úchvatné, jako děsivé, ale vzato kolem a kolem, šlo o zvyk a priority, jak jsme si navzájem já a moji Synové neustále dokazovali. Ovzduší mělo tendence na mě působit velmi stísněně, těžko říct proč, tady mi nic nehrozilo, nebo jsem v to alespoň doufal. „Těžko říct, bratře.“ Povzdechnu si. „Jde o to, z jakého úhlu se na to díváš a jaké máš tendence se k tomu stavět.“ Vyhýbavé? Určitě. Jsou věci, které musí vydržet tajné ještě do zítřka. Abych pravdu řekl, Lorgarovi soukromé prostory mě moc nepřekvapily, nepovažoval jsem se za někoho, kdo miluje přepych a pohodlí, avšak tohle bylo strohé i na mě. Usadil jsem se. „V den, kdy přijel Angron jsem mluvil s Otcem.“ Odmlčel jsem se, abych si urovnal myšlenky. „Mluvili jsme spolu jen chvíli, o Nikaei. Snažil jsem se z něj vytáhnout jeho verzi toho, proč mi tehdy vyhrožoval. Chtěl jsem po něm odpovědi. Dostal jsem jen rozkaz. Zítra, až to tady všechno skončí, s ním mám odletět na Terru.“ Nechám ty slova viset ve vzduchu, je zbytečné dodávat, že mám opravdu oprávněné obavy |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ „Ano, udržet naši rodinu, když už mezi námi nebude Otec, bude asi to nejtěžší pro vojevůdce. V naší rodině se pomalu více řeší politika, než cokoliv jiného.“ Mimoděk si otřu palcem kapku vína z koutku úst. "Proto nemohu souhlasit s Roboutem," odpovím klidně a zadívám se bratru do očí. "Jeho neustálá potřeba organizace všeho a všech bude popuzovat všechny, včetně mě. Mám pocit, že první, co by po svém jmenování udělal je, že by se začal vrtat do organizace a vedení našich legií." V očích se na malou chvilku mihne určité stopa popuzení. Takového toho "A on nemá právo se mi do ničeho motat." "Otec jej nezvolí. Nemůže," lehce zavrtím hlavou, spíš sám pro sebe."Jasně mi řekl, že do toho, jak vedeme své legie, nám nikdo nemůže mluvit. Tohle by byla ironie." Je milé, že Perturabo nevěří, že by si bratři lhali. Svým způsobem je to ušlechtilé a naivní. Popravdě - já tyto sladké vize přítomnosti nemám. Ano, všechny ty šarvátky a spory mezi námi nesu těžce a nijak se to neobtěžuji skrývat, když na to přijde. Ale je těžké věřit tomu, že si nedokážeme lhát - když někteří z nás dokáží vystupovat proti svým bratřím takovým způsobem, že jim hrozí smrt - že, Lemane, ty bestie? Namísto odpovědi se jen tajemně usměji a sáhnu po hroznech. „Mám jisté starosti o Magnuse... Otcovo rozhodnutí nese těžce a nevypadá, že by ho hodlal přijmout bez odmluv, ať už verbálních nebo činných.“ Ach, já o vlku... a kyklop na talíři. "Magnus je zmatený a smutný," připustím. "Svým způsobem zklamaný. Ale spíše, než na Otce se hněvá na svou vlastní nevědomost a bezmoc. Mluvil jsem s ním. Respektuje rozhodnutí, které padlo. Byť má problémy s..." nevím přesně, jak to popsat, jak popsat depresi a mentální devastaci celé jeho planety? "... jeho lidé si zvyknou, budou-li nad sebou mít jeho ruku. Když se mnou mluvil, nezněl jako někdo, kdo se hodlá vzpírat Otcově vůli." |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Primarchova kajuta Leman mi s naprostou samozřejmostí oznámí, že toto je od nynější chvíle i moje kajuta. Nejspíš bych na něj zůstala konsternovaně zírat, nebýt toho příšerného oslovení Isi, které mi trhá uši. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Odpovím jí na její upomínku. "Létání není až takový problém... To jsi nikdy neletěla transportérem? Po pravdě naučit se létat pomocí křídel mi zabralo spoustu času... Pokud by jsi chtěla myslím že by to šlo..." Mrknu po Fulgrimovy, v tiché otázce jestli jsem nepřekročil pomyslnou hranici. Jejich problémy s orky mě rozesmějí. "Na orkovy není opravdu nic zajimvého... Pokud se zrovna nesnaží rozcuchat tady Fulgrima..." Také si naliji vína. "Ale takový eldaři to je naprosto jiná kategorie. Jejich eleganci a přesnosti se vyrovná jen málokdo... Nemluvě o jejich boji." A to se náhle objevila Bianka. "Určitě to bude vynikající." Už už jsem se chtěl zvednout, než mě Isabell znovu zkušeně posadila. A konečně přišel ten okamžik. Docela se těším na výsledek. Postavím se a podle instrukcí dělám přesně co mi řeknou. Občas se jen podívám na bratra. Kdysi dávno na Baalu by mě nenapadlo že se dostanu k něčemu takovému, tam praktičnost jasně převyšovala nad estetikou. Nakonec si šaty prohlédnu a udělám pomalou otočku. Mám na tváří spíše neutrální výraz. "Ani nevím co říct... Jsou naprosto neuvěřitelné! A to jsem tu pár minut!" Otočím se na obě, vypadám že bych je nejraději pořádně obejmul, ale na rozdíl od brášky by to nejspíše nevydrželi. Postavím se přímo před fulgrima. "tak co myslíš bratře?" Optám se zvědavě zkoumajíc šaty jako malé dítě novou hračku. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "tak co myslíš bratře?" S uvolněným výdechem odložím číši s vínem a zároveň vstanu. "Vždyť už jsem ti zrovna říkal, že vypadáš úchvatně. Ale klidně ti to řeknu do třetice ještě jednou... ale naposledy, jinak zpychneš." Uhladím mu jeden přečnívající faldík látky. Nemám to srdce mu říct, že to, co mu přišlo, jako pár minut, byla doba o něco málo delší. V zásadě na tom ani nezáleží. Řekl, že přijel dřív a bez ohlášení, abychom na sebe měli víc času. "Měl bys civilní šaty nosit častěji," usoudím při dalším ze zběžných pohledů od jeho hlavy až k patě. "Nechám ti zbroj převézt zpátky do transportéru, dneska ji nebudeš potřebovat. Když už jsem si tě oblékl, mohli bychom se jít posadit do mých komnat a konečně si promluvit, co říkáš? Zajímá mě, jaké novinky mi neseš." A je docela jasně patrné, že tyto věci nebudu probírat před dvěma páry uší navíc. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Na tváři mám poprve od té novinky spokojený pro mě tak typický úsměv. "Ah díky bratře, věděl jsem že mě nezklameš." Ještě se po zbroji ohlédnu, snad ze strachu o ni? "Abych nezapomněl." Natáhnu k sobě křídlo a jemně si uškubnu 2 letky. "Není to moc, ale doufám že to alespon symbolicky plní svůj účel." Každé z nich Biance i Isabell dám jedno z peří. "Nevím o moc lidech co by mohlo prohlásit že má pero anděla." Chci si nevině podrbat zátylek, ale jakmile se dotknu spony spustím ruku zpátky. Kdybych si rozházel účes Isabell by to nejspíš nepotěšilo. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Ah díky bratře, věděl jsem že mě nezklameš." "Zklamání není zrovna slovo, které by se objevovalo v mém běžném slovníku," pokrčím rameny a mírně se usměji. "A neboj, nepřijde k újmě," lehce jej poplácám po rameni, když zjistím, kam se dívá. Ne předávání per se dívám s lehce rozpačitým pocitem. "Nevím o moc lidech co by mohlo prohlásit že má pero anděla." Zavání mi to jakýmsi fetišismem starých náboženství, jsem z toho mírně nesvůj. Nicméně nedávám nic najevo a klidně sleduji, jak si každá z nich letku přebírá, děkuje a odchází si po své práci. Isabella mu ještě s lehce nakrčeným horním rtem urovná jeden pramínek vlasů, který se jí nezdá a pak zmizí taky. Uklidňuji se v duchu tím, že to tak anděl opravdu nemyslel a ani jej nenapadla symbolika tohoto aktu. Že to je prostě jenom kus čehosi na památku a nic důležitého. Vlastně je dobře, že nad tím takhle neuvažuje. Nemělo by to ostatně napadat ani mě. Už fakt, že za tím něco podobného mohu VIDĚT mne znepokojuje. "Tak už pojď," vyzvu jej lehce netrpělivě. Následně jej vedu dvěma chodbami o kousek dál, do svých osobních prostor. Není to daleko, už proto, že mám Biancu a Isabelle tak nějak vždycky po ruce. Má bohatá a složitá róba se za mnou cestou mihotá a tetelí, jako by hořela jasným, pestrobarevným plamenem. Pak se zastavím a otevřu na ovládacím panelu jedny ze dveří. "Až po tobě, bratře," pokynu mu a kousek ode dveří ustoupím, aby mohl vejít. Místnost je zařízená ve světlých barvách. Obrovské holookno nacházející se naproti dveřím, vyvolává dojem pohledu z terasy nějakého hezkého paláce na město, které je dost možná až příliš nádherné na to, aby někdy někde doopravdy existovalo. Vypadá, jako by bylo postaveno ze slonoviny, nebo dokonale vybělených kostí. Polední slunce jej ozařuje tepla zlatavými paprsky. Mezi budovami prosvítá upravená, světla a uklidňující zeleň. Květy, podloubí se sochami. Náměstí, kašny a další sochy. Domy umění. Jen lidé tam chybí. V promítaném městě není ani živáčka. Těžko říci, zda se jedná o lenost konstruktéra, chybu, nebo záměr. osvětlení je vypnuté, samotné holookno ozařuje místnost takovým způsobem, jako by se jednalo o průhled oknem ven, do opravdového světa, namísto o projekci. V rozích u dveří se pak nacházejí dvě zrcadlově obrácené, ale stejné sochy jakýchsi elegantních, ženských bytostí, oděných do rób, které někdo zdatně vysochal tak, že působí jakýmsi dojmem průhlednosti a jemné látky. Zdi jsou celé pomalovány freskami, některé jsou doplněné o zdobné zlaté nápisy, připomínající význačné události, které freska zachycuje. V protějším rohu, vedle okna, se pak nachází opravdová, funkční, mramorová kašna. Jedná se o sochu jakési antické vodní nymfy, která drží v ruce džbán, z něhož konstantně vytéká voda do malé nádrže pod ní. V té plave několik vodních tvorečků. Kousek vedle je zavěšená zdobná klec. V ní pak sedí na bidýlku zlatý pták s malým, papouščím zobáčkem a drobnou, kulatou hlavou. Jeho ocasní pera jsou neskutečně dlouhá; až na barvu, která se metalicky leskne, připomíná staré, vyhynulé Terranské quetzaly. Když vejdu dovnitř i já a dveře se za mnou se zasyčením zavřou, přejdu automaticky ke kleci a otevřu její dvířka. Pak natáhnu ruku, vezmu si ptáčka ven a posadím mezi opeřený, ozdobný lem róby na rameno. Jeho dlouhá, jemná ocasní pera mi padají z ramene až téměř do půli zad. Navzdory tomu, že to zvíře není tělem příliš velké. Naproti kašny, na druhé straně místnosti, taktéž v rohu, se nachází jakési vyvýšené místo, zdobené závěsy, které jsou momentálně roztažené a připevněné ke stěnám. Dle všeho se ale dají spustit a rožek takříkajíc "odstínit." Samotné místo je pak zdobené bordózlatým kobercem s vysokým chlupem a mnoha, mnoha polštáři. Když dojdeme, personál už na stůl nosí rozličné pochutiny - a další víno. S jistým vnitřním uspokojení si všímám, že za to dobu, co se Sanguiniovi šila róba, stihli v kuchyni i dort. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Proto nemohu souhlasit s Roboutem. Jeho neustálá potřeba organizace všeho a všech bude popuzovat všechny, včetně mě. Mám pocit, že první, co by po svém jmenování udělal je, že by se začal vrtat do organizace a vedení našich legií. Otec jej nezvolí. Nemůže. Jasně mi řekl, že do toho, jak vedeme své legie, nám nikdo nemůže mluvit. Tohle by byla ironie.“ Na bratrovi jde vidět až rozhořčení z toho, že by měl být Roboute Vojevůdce. Chvilku jen mlčím a přemýšlím, co řekl. Ano, Roboute je posedlý organizací, což ale na druhou nemusí být špatné. Ale když nemá právo nám zasahovat do legií, proč se toho strachovat. Moment... Nejdřív se jen uchechtnu, ale pak se krátce a hlasitě zasměji. Omluvně zvednu ruku dlaní před sebe. „Promiň, bratře. Tohle ti Otec opravdu řekl? Pak protiřečí sám sobě. Přikázal přece, aby Magnus změnil fungování své legie. Od základu. A to, pokud se nepletu, je velký zásah do vedení legie.“ Rychle se napiji vína, nějak mi vyschlo hrdlo. „Magnus se teď možná hněvá na sebe a respektuje Otce, ale jak dlouho mu to vydrží. Pokud já bych byl na jeho místě a někdo mi – jen si to představme, není to přesně ono – vzal všechny obléhací zbraně, našel bych si jiné, které by nebyly v rozporu s pravidly. Ale stále by to byly obléhací zbraně.“ Cítím, jak se mi rozbušilo srdce. Tahle situace mě naštvala a já nevím proč. Postavím se a kousek poodejdu směrem ke zdi, kde je obraz, jak lodě impéria ostřelují z orbity nějaké místo na planetě. Dlouze se nadechnu a uklidním se. „Omluv mě, Fulgrime. Přijde mi strašně kruté, že Magnus a nejen on, celé Prospero, musí projít něčím takovým.“ Zatnu pěst a cítím, jak my luply klouby na prstech. „Chtěl bych mu nějak pomoct, ale netuším jak.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ Zarazím se, s číší vína napůl cesty k ústům. Perturabův smích je... matoucí. Co jsem řekl? Vysmívá se mi? Mé sebeovládání na malou chvilku povolí a v očích se mihne zmatek, smísený s lehkým popuzením. „Promiň, bratře. Tohle ti Otec opravdu řekl? Pak protiřečí sám sobě. Přikázal přece, aby Magnus změnil fungování své legie. Od základu. A to, pokud se nepletu, je velký zásah do vedení legie.“ Zúžím oči a pootevřu ústa v nevyřčené odpovědi. Ale to je něco jiného. Perturabo, kdybys jen věděl! ...jen si to představme, není to přesně ono... Není to vůbec ono, Perturabo! JE. TO. ÚPLNĚ. NĚCO. JINÉHO!!! Zase rty spojím k sobě a uhnu očima pryč. Do poháru vína. Proč. proč mi to Magnus říkal? Proč? Proč mi otec naznačil, že bych se v tom neměl babrat? Bratr se zvedá a odchází se uklidnit k obrazu. Vzhlédnu k němu a plavným, elegantním pohybem položím číši s vínem na stůl, aniž bych se vlastně napil, jak jsem původně chtěl. „Omluv mě, Fulgrime. Přijde mi strašně kruté, že Magnus a nejen on, celé Prospero, musí projít něčím takovým.“ Dělej něco. DĚLEJ NĚCO, FULGRIME! Zvedám se a dojdu až za bratrova záda. „Chtěl bych mu nějak pomoct, ale netuším jak. Jen tak mimoděk si všimnu obrazu, na nějž se dívá. Jenže momentálně mě nějaké umělecké dílo nezajímá. Mám tady rozhořčeného sourozence. Opatrně, konejšivě mu pokládám štíhlou, elegantní ruku s dlouhými prsty zezadu na rameno. "Nemá smysl se rozčilovat, bratře," promluvím k němu tichým a vemlouvavým hlasem. Palec ruky automaticky přejede tam a zpět po tunice."Nejsi sám, kdo má Magnuse rád a soucítí s ním. Jenže Otec... měl své důvody, proč udělal to, co udělal." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Odpověď z Zlatého Orla dojde vcelku rychle. Císař tě přijme, jakmile si to budeš žádat. Po vyřízení běžné letové komunikace a po chvilkovém letu mezi křižníky i tvá bota dopadne na podlahu hangáru Zlatého Orla. Čeká tě velmi skromný uvítací výbor v podání jednoho osamoceného člena Adeptus Custodes. Ten ti zasalutuje a mlčky tě provede vnitřkem vlajkové lodi. Nakonec skončíte v jakkémsi předsálí Císařovi pracovny. Tato velká oválná místnost je zdobena mnoha vlajkami a trofejemi z celé Krusády a dominuje jí velký stůl...U něj, mezi spousty papíry a hlášeními sedí starší muž, Malcador Sigilita, Císařova pravá ruka. V okamžiku, kdy vstoupíš, tak vzhlédne od papírů a usměje se. „Vida, Leman Russ. Tvůj otec tě očekává, Vlku.“ řekne vcelku mile a pokyne pravicí na zlaté dveře, stylizované do křídla. Ty se otevřou a cesta k Císaři je volná. Jeho pracovna je znatelně menší než sál, ale bohatěji zdobená..Celé místnosti ovšem dominuje menší zlatý trůnek, na kterém sedí tvůj otec. Ten se na tebe usměje a promluví „Lemane, můj synu. Čekal jsem tě dříve....“ řekne a poté pokyne na menší stolek, na kterém je drobné občerstvení – nějaká ta šunka, víno, olivy.. „Od Nikee jsme se neviděli, jak se ti daří, synu?“ zeptá se konverzačním tónem |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Ucítím na rameni bratrovu ruku. Jemný, opatrný dotyk, kterým se mě snaží uklidnit. Kdyby mi položil pracku na rameno takový Russ, mělo by to jiný efekt. Projede mnou vlna, jak mé tělo reaguje na dotek. „Nemá smysl se rozčilovat, bratře,“ řekne potichu bratr. Palcem mi přejede přes tuniku, dál se mě snaží uklidnit. Stále sleduji obraz, představuji si, jak těžké wolframové projektily pronikají atmosférou, jejich povrch se zapaluje, aby na povrchu napáchal ještě větší škody. Jak místo dopadu hoří a rudé plameny stravují vše, čeho se dotknou. A okolí až moc živě připomíná Teru. Rychle zamrkám a obraz se ztratí. Znova dýchám trochu rychleji, než bych měl. Nějak ztrácím sebekontrolu, to se mi nestávalo. „Nejsi sám, kdo má Magnuse rád a soucítí s ním. Jenže Otec... měl své důvody, proč udělal to, co udělal,“ uslyším bratrova slova. Otočím se k němu a také ho chytím za rameno. Gesto, kterým mu chci dát najevo, že si cením jeho podpory. „Řekl ti Otec proč se tak rozhodl? Chce zahodit mocnou zbraň...“ řeknu smutně. Snažím se to teď zahrát na taktickou výhodu Magnusovy síly. Otec dělá chybu... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ „Řekl ti Otec proč se tak rozhodl? Chce zahodit mocnou zbraň...“ Když se otočí, jsem nucen svou ruku stáhnout zpět. Ne nijak prudce, spíše rozvláčně a klidně. Mimoděk se podívám na jeho mohutnou tlapu, spočívající teď na mém rameni. A položím na její hřbet svoji vlastní dlaň. "Otec se mi nemusí zodpovídat ze svých rozhodnutí," odpovím nakonec opatrně. Dost možná mě mrzí, že mi nic pořádně nevysvětlil. Kdesi hluboko uvnitř. "Je to Císař a náš pán." Mnohdy je naším pánem víc, než naším otcem. Ale já, ač to občas bolí, to chápu. Vlastně musím. Nechovám se ke své vlastní legii o mnoho jinak. "Jsem přesvědčen o tom, že vše, co dělá, dělá pro naše dobro. Bratře, už nás někdy vedl špatně? Už někdy udělal chybu?" Zkoumavě, naléhavě se mu podívám do očí. Pak oční kontakt přeruším a pohlédnu lehce úkosem stranou, kamsi do prázdna. Jako bych nad něčím chvíli uvažoval. "Kdybys měl před sebou několik nepřátel a v ruce zbraň o níž bys věděl, že je bez námahy zničí - ale za cenu toho, že její hluk přiláká mnohem horší soky - co bys udělal?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Co by za to mnozí bratři dali! Terra po boku císaře, budování impéria a úvahy nad nespočetným množstvím myšlenek, z nichž by všechny posléze šli stranou, protože by tam byl On. Císař, tak věčný a tak lidskosti vzdálený dle mého soudu. Ne, nemůžu se nadřazovat nad ostatní bratry, když má i na mne jeho pouhá přítomnost velmi zvláštní vliv, přesto musím o to více uvažovat v momentech, kdy jeho světlo nezaslepuje mé oči a úsudek. Ano, musím už kvůli budoucnosti. "Má to být zastávka na cestě k poznání nebo zlatou klecí?" Neříká se to mi to snadno, co hůř tíží mě, že musím takto uvažovat. Nic méně Magnus je blízko k pravdě, blíže než kterýkoliv jiný bratr a jestli je šance, že pravda je jiná než to, co mi po duších lačnící bohové ukázali, pak stojí i padá s ním. Musí, protože já ji vidím už od setkání s císařem podstatně méně. "A ví o tom kameni a varování?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Grumpy grimdarkové budoucnosti Koukám na něj a nevěřím jeho slovům. Přesvědčit jedenáct mých bratří? Vojenského génia jendoho vedle druhého? Neumím si zkrátka ani představit argumenty, jimiž bych přesvědčil byť třetinu toho počtu, natož většinu. O úloze warmastera si tedy nenechávám ani zdát už pro její samotnou nesplnitelnost. Nemluvě o tom, že má opravdová válka začíná až v momentě, kdy zbraně utichnou. Mými nepřáteli zkrátka nejsou vojáci, ale falešné ideály, prázdné naděje a bludy sžírající duši a živící plameny nespokojenosti či rozhořčení. "Cožpak ty bys naslouchal rady někoho, kdo se ti ve vedení války nevyrovná?" Je to spíše řečnická otázka. Ostatně výsledek je nasnadě. Je to jako by nechal Lemana Russe vyučovat etiketu, Dorna nechal působit v roli mediátora nesvářených stran, po Roboutovi chtěl improvizační představení a mohl bych takhle pokračovat do nekonečna. "Máš vskutku cit, pro absurdní humor, bratře." Usměji se, spíše ze zdvořilosti. "A co se týče Hora nebo Sanquinia, tam necháš rozhodnout minci?" |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Když Fulgrim položí svou dlaň na mou, opět se o něco uvolním. Na okamžik bratra pevně stisknu, jako gesto díku, že se mě snaží uklidnit. Pak ruku pomalu spustím. „Je to Císař a náš pán. Jsem přesvědčen o tom, že vše, co dělá, dělá pro naše dobro. Bratře, už nás někdy vedl špatně? Už někdy udělal chybu?“ Podívám se na mě s takovým pohledem, který mi nedává možnost odpovědět jinak než: „Ne, neudělal,“ řeknu tiše a s pokorou. Bohužel má Fulgrim pravdu, vše, co Otec doposud dělal, bylo správné, rozhodoval se tak, abychom vždycky uspěli a vždycky měl pravdu. Tak proč o něm jen pochybuji? Proč tentokrát nevěřím jeho úsudku? Bratr se podívá bokem a vypadá zadumaně. „Kdybys měl před sebou několik nepřátel a v ruce zbraň o níž bys věděl, že je bez námahy zničí – ale za cenu toho, že její hluk přiláká mnohem horší soky – co bys udělal?“ Napřímím se. Takováhle otázka má jenom jedinou odpověď, ať už s Otcem souhlasím nebo ne. „Všichni nepřátelé Císaře, Impéria a Lidstva musí padnout, Fulgrime,“ pronesu s ledovým klidem. „Ať už jednou cestou, nebo druhou. A pokud se mají objevit další nepřátelé, tak ať přijdou, my zvítězíme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ Jsem rád, že mi dal za pravdu. Otec se nemýlí. To, že nechápeme Jeho záměry, ještě neznamená, že jsou špatné. Vlastně je to logické, že jim nerozumíme. Někdy si říkám, že je otec bezcitný, že nám nic nechce vysvětlit. Ale pak mi dojde, že mnohé z toho, co chceme vědět a znát, vlastně ani vysvětlit nelze. Že jen Jeho mysl dokáže vše obsáhnout takovým způsobem. „Všichni nepřátelé Císaře, Impéria a Lidstva musí padnout, Fulgrime. Ať už jednou cestou, nebo druhou. A pokud se mají objevit další nepřátelé, tak ať přijdou, my zvítězíme.“ Máš mě za zbabělce, bratře? Myslíš, že jsem se zalekl a couvám? Že bych se vyhýbal boji, protože se bojím? "Jistě. A také padnou," dám mu za pravdu a ledabylým pohybem narovnám faldík na róbě na rameni. "Jakou cenu jsi ochoten zaplatit za to, abys nové nepřátele přivolal?" Zeptám se nakonec opatrně. "Obětoval bys jim například vlastního bratra? Protože co kdyby to Magnuse zničilo dřív, než bychom stačili zareagovat? Než bychom zaregistrovali, že je něco špatně? Otec udělal jediné správné rozhodnutí. Chrání jej." Rudý čaroděj to řekl jasně. Spí to, psykerské schopnosti to budí a provokují. Je to ve warpu. Na koho by se to asi soustředilo, jako prvního? |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Ano, rétorika! "Právě proto pokládám tuto otázku, můj Císaři a otče." S pokorou skloním hlavu. "Je-li důležité především porazit falešné ideály, prázdná, pomýlená učení a osvobodit vyjma planet i smýšlení jejich obyvatel, je vhodný jiný kandidát." Pozoruji, bedlivě soustředěně jeho tvář. "Než pokud má být tažení prioritně věcí zbraní a příklonem k rychlému, efektivnímu pragmatismu." Dobyvatel nebo sjednotitel, o co tu přesně jde? "Co z toho je při sjednocování prioritní? Teprve s touto odpovědí budu moci vyřknout svého kandidáta s vědomím, že činím vše, co je v mých silách a jak nejlépe dovedu." Úslužně skloním hlavu. Svým způsobem tak nepřímo získám i náhled na to, o kolik tu asi jde o moc a na kolik je nutné ono pofidérní veřejné blaho. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Lorgi Tvé otázky, které by mohli být považovány za i vcelku otravné a jsi si vcelku jist, že některý z tvých bratrů by na takovéto slovní přestřelky neměl trpělivost a, vyvolaly na Císařově tváři o ždibíček větší formu onoho milého úsměvu. Co se ale za ním skrývá, kdo ví. „Lorgare, synu. Všichni se bojíme špatných rozhodnutí a proto vedeme tento hovor. Každý z tvých bratrů má odlišný názor a já bych je rád vyslechl všechny. Není to jen otázka na to, jaký z bratrů by měl být vojevůdce, ale i právě otázka na to, jaké vlastnosti by onen Primarcha, který ponese světlo Impéria do hvězdných temnot, měl mít...“ odpoví Císař konverzačním tónem. „Mnozí z tvých bratrů si myslí, že rozhodujícím aspektem je pouze schopnost vést válené tažení, ať už v první linii či od strategického plánovacího stolu.....“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Ještě pokynu hlavou oběma dámám a vydám se za Fulgrimem ven z místnosti.V chodbách se znovu ohlížím po všem jak jen to jde. Jak jsem čekal, jím blíže jeho kajutám jsme byly tím bylo všechno zdobenější. Nedovedu si představit jak by se tvářil nějaký útočník při příchodu do vnitřních prostor lodi... Ale co mě napadá, Fulgrim by sám zastavil i celou armádu aby nemohli nic udělat jeho sbírce. "Ah díky." Náhlé vytržení ze zamyšlení. Rychle vejdu do jeho kajuty. Zůstanu tam ale jen překvapeně stát. Pokud je celá lod jako galerie umění, tak tahle místnost je vyvrcholení celé sbírky. Dokázal bych takhle stát a civět ještě dlouho. I přesto jsem se donutil alespon posadit do křesla. "Otcův odchod z vedení krusády mi dělá starosti bratře." Začnu jakoby nic. "Neřekl mi k tomu vůbec nic jen že je to nezbytné pro přežití lidstva jako takového." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Dělá mi to radost. Celé to jeho překvapení okolo. Musím uznat, že uvnitř se mé ego tetelí blahem. Je to tady hezké, že? Sám jsem si to tady zařídil! Nechám Sanguinia se usadit mezi polštáře ke stolečku a sám si vyzuji sandály, vylezu na stupínek za ním, posadím se přímo vedle něj a složím ruce do klína, přičemž kývnu mimoděk ke stolu, plnému jídla, aby si posloužil čím chce. "Otcův odchod z vedení krusády mi dělá starosti bratře." To víme - to nám všem. "Neřekl mi k tomu vůbec nic jen že je to nezbytné pro přežití lidstva jako takového." "Ptal ses jej proč odchází - a on ti neodpověděl?" Zeptám se měkce a překvapeně zamrkám. To nechápu. Vždyť Sanguinius je jeden z... těch oblíbených synů. Jistě, je to v zásadě odporné a nízké, dělit své bratry ve vlastní hlavě na "oblíbené a neoblíbené." Určitě to tak není. Jde jen o to, že... no, dobře, neumím to vysvětlit. Ale Otec nás miluje všechny. Jen... Jen NIC, otec nás miluje všechny. Tečka. "Mluvil jsi s ním o Vojevůdci?" Zeptám se nakonec. Pták z mého ramene sesleze a usadí se mi v klíně. Podám mu ze stolu kus ovoce, aniž bych od bratra odtrhl pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro *Sladké.* Otočím pozornost z ovoce zpátky k bratrovy. "Řekl mi jen že to je něco co udělat MUSÍ, a kdyby to šlo jinak udělal by to... To stejné mi řekl k Nikae a Magnusovy." Pronesu potichu jakobych se bál aby nás někdo neslyšel. "Jednoduše po mě chtěl jméno já mu ho, ikdyž jsem z toho nebyl nadšený, řekl a tím jsme v podstatě skončili... Pochybuji že by to z něj kdokoliv dostal... Možná Horus.... Je to čím dál zvláštnější bratře... Asi jako dát jeden doušek vody umírajícímu... Spíše mu tím ublížíš než pomůžeš." Po chvíli si sandály také sundám a nohy si dám do tureckého sedu. "Asi se optám i ostatních bratrů co si o tom myslí..." Pronesu ještě zamyšleně než začnu pomalu zkoušet různé druhy ovoce co jsou na stole. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Řekl mi jen že to je něco co udělat MUSÍ, a kdyby to šlo jinak udělal by to... To stejné mi řekl k Nikae a Magnusovi." "V tom případě je to asi pravda," odtuším opatrně. V zásadě si nejsem jistý tím, co jsem řekl. Pokud i Anděl je chováním otce popuzen... tak je něco špatně. Šeredně špatně. "Jednoduše po mě chtěl jméno já mu ho, ikdyž jsem z toho nebyl nadšený, řekl a tím jsme v podstatě skončili... Pochybuji že by to z něj kdokoliv dostal... Možná Horus.... Je to čím dál zvláštnější bratře... Asi jako dát jeden doušek vody umírajícímu... Spíše mu tím ublížíš než pomůžeš." "Určitě nám nechce ublížit," odpovídám rozhodně a nalívám oběma víno. Aby měl bratr všechno to ovoce čím zapít. "Zkus tyhle fialové bobule," utrousím lehce nepřítomně a přisunu k němu misku jakýchsi plodů, zalitých medem a posypaných jakýmsi zlatavým práškem. "Asi se optám i ostatních bratrů co si o tom myslí..." "Nevím, zda to má smysl. Co jiného ti bratři řeknou, když nikdo nic neví? Jediné, co musíme udělat, je počkat, kdo nakonec bude vojevůdcem... a podle toho se zařídit. Věřím, že to všechno má nějaké vysvětlení." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Zavolám na tvou vlajkovou loď a požádám o setkání, pokud by ti to vyhovovalo. Je na tobě zda budeš radši když se setkání uskuteční na planetě nebo na lodi jednoho z nás. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Povzdechnu si a zkusím to ovoce. Překvapeně zamrkám a vezmu si ještě jedno. "Proč mám pocit že znáš všechno to ovoce z paměti a odkud pochází?" S povděkem si vezmu víno a řádně se napiji. "Vím že tohle všechno dělá protože je to nejlepší co může dělat... To ale neznamená že se nám to může líbit...." Dlouze se zadívám na ten nádherný obraz co tady bratr má. Nebýt ve vesmíru řeknu že je to okno. "Spíše se bojím pokud to dělá takové starosti mě, jak na to zareagují ostatní bratři." Pronesu nakonec a pomalu si protáhnu hlavu do stran. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Proč mám pocit že znáš všechno to ovoce z paměti a odkud pochází?" "To ne," zasměju se a zavrtím lehce hlavou. "Ale pamatuji si, co mi chutná. Nevím, odkud pochází, prostě tady pravidelně jezdí s proviantem." Jsou věci, o kterých nemám přehled ani já - třeba odkud se na mém stole bere jídlo. Jeden se nemůže zajímat o všechno, to dá rozum. Zvláště, když mám tolik důležitějších starostí, než se ptát po původu tohoto, co nevím, co je, těchto meruněk a támhletoho čehosi, co vypadá, jako fialové mango. "Máš právo se zlobit," usoudím a mimoděk vytáhnu jedno uvolněné pírko z jeho křídla. "Ale to nic nezmění. Já se taky trochu zlobím. Nebo spíše divím... nebo-" pokrčím rameny. Nevím přesně, jak tu směsici pocitů, kterou mám, popsat. Až se vrátím z Orla, třeba budu chytřejší. "Můžeme s ním po jmenování zkusit promluvit společně, pokud budeš chtít. Možná budeme úspěšnější." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Optám se Fulgrima s jemným pohozením obočí. Moji marináci jsou na ně zvykly a je to pro ně v podstatě symbol. Nějak si neuvědomuji že ostatní na to zvyklí moc nejsou. Dopiji víno a postavím se. Pomalu dojdu do prostřed místnosti a pořádně se protáhnu. "Už tu jsem nějak dlouho, začínám celý tuhnout." Ještě se trochu protáhnu a sednu si zpátky k bratrovy. "Je to dobrý nápad, ale bojím se že po volbě okamžitě odletí na Terru aby jsme neměli čas ptát se ho dál. Já bych to určitě udělal..." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Proč se každý na této lodi tak moc stará o moje křídla?" "Exotika, víceméně," ušklíbnu se zlehka a převrátím pírko mezi prsty. Pak následuji pohledem přecházejícího Sanguinia. Nemyslím si, že by měl prostě zdřevěnělé nohy. Spíše je nervózní. "Je to dobrý nápad, ale bojím se, že po volbě okamžitě odletí na Terru, aby jsme neměli čas ptát se ho dál. Já bych to určitě udělal..." "Uvidíme. Teď to nemá smysl řešit, když nevíme, co bude. Pokud nezmizí, půjdeme za ním. Pokud ano... tak si promluvíme znovu a přijdeme na něco jiného," doliji bratrovi víno. "Pokud nebudeme mít spoustu jiných starostí." |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Kývnu hlavou, už mi bratr potvrdí, že všichni, jenž odporují Impérium si zaslouží zemřít. Ať už rychle a milosrdně, nebo krutě a v bolestech. „Jakou cenu jsi ochoten zaplatit za to, abys nové nepřátele přivolal?“ Na jazyk se mi okamžitě dere odpověď „Cokoliv!“, ale pak mi dojde, na co můj bratr naráží. „Obětoval bys jim například vlastního bratra? Protože co kdyby to Magnuse zničilo dřív, než bychom stačili zareagovat? Než bychom zaregistrovali, že je něco špatně? Otec udělal jediné správné rozhodnutí. Chrání jej.“ Dlaní si promnu obličej. Cítím, jak na mě doléhá skutečná tíha věci. Jestli je opravdu něco tak nebezpečného, že se Otec rozhodl nás před tím chránit, tak zřejmě udělal opravdu tu jedinou, správnou věc, jakou mohl. „Opravdu existuje něco, čeho bychom se měli obávat natolik, aby Otec kvůli tomu zakázal bratrovi a jeho lidu používat svou moc?“ Zkouším si něco takového představit, ale neumím to. Nikdy jsme se nesetkali s nepřítelem, který by nešel zabít a který by po ukázce naší síly nedostal strach. „Co kdybychom bratra ochraňovali? Dali mu možnost to dál zkoumat, třeba by objevil slabinu nebo našel výhodu, kterou bychom použili.“ Zavrtím hlavou, když si uvědomím, že se na věc dívám pouze z jednoho pohledu. Já o tom přemýšlím teď, Otec a Magnus o tom museli přemýšlet tak dlouho, že už je toto muselo napadnout. „Ne, asi máš... máte, ty, Otec, Magnus, pravdu. Já pouze toužím po tom, abych Otci pomohl dokončit jeho krusádu a očistit vesmír od všech forem odporu.“ V hlase mi zní kapka smutnu, ale zřejmě to tak bude nejlepší. Když se s celou situací smířím a nechám Otce rozhodovat. Jsem jeho syn, váže mě poslušnost a vděčnost. Souhlasit nemusím, ale povinnost je něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ „Opravdu existuje něco, čeho bychom se měli obávat natolik, aby Otec kvůli tomu zakázal bratrovi a jeho lidu používat svou moc?“ Jemně zavrtím hlavou na důraz jakési rezignace. "Já nevím," vydechnu nakonec opatrně. "Magnus mi řekl jen kusé informace - a otec o tom nechtěl mluvit vůbec. Věří, že bude bezpečnější, když se v tom nebudeme nimrat. Že některé věci je lepší nevědět." Je pravdou, že já bych velmi rád věděl úplně všechno. Chci vědět, čemu čelím, co nám hrozí - zjistit, jak z toho ven a jak se tomu bránit. Bojím se, že nás to zastihne nepřipravené - a právě to bude naše slabina. Na druhou stranu Otci a jeho úsudku věřím. Musí, MUSÍ k tomu všemu mít důvod. „Ne, asi máš... máte, ty, Otec, Magnus, pravdu. Já pouze toužím po tom, abych Otci pomohl dokončit jeho krusádu a očistit vesmír od všech forem odporu.“ "Nemůžeme si dovolit hlídkovat nad Magnusem. Máme tady válku k vybojování," napomenu jej měkce a poplácám po paži. Na tváři se mi, navzdory situaci, usadí lehký úsměv. "A otec to určitě nějak zařídí. Možná, že je to jen provizorní řešení, než něco vymyslí a určí v Magnusově případě další postup." "Jeho otisk ve warpu byl jiný," řekl mi tehdy Magnus. Vyženu tu myšlenku z hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Já nevím,“ povzdechne si Fulgrim. „Magnus mi řekl jen kusé informace – a otec o tom nechtěl mluvit vůbec. Věří, že bude bezpečnější, když se v tom nebudeme nimrat. Že některé věci je lepší nevědět.“ „Minimálně toho víš víc, než já,“ dodám suše, protože to tak prostě je. „Budu vám muset věřit, sám o tom, bohužel, nevím nic, i když bych byl moc rád za opak.“ Pokynu opět k židlím u stolu. Ne že by mi vadilo tu takhle stát s bratrem, ale přeci jen jsem ho pozval, a tak není moc slušné, aby stál. „Pojďme se zase posadit. Jinak tu ještě prostojíme nějakou dobu.“ Přiměji se k úsměvu. „Nemůžeme si dovolit hlídkovat nad Magnusem. Máme tady válku k vybojování.“ Tentokrát se zasměji, když mě Fulgrim plácá po paži. „Jak jsem jenom mohl zapomenout, že ano?“ zeptám se stále s úsměvem. „A otec to určitě nějak zařídí. Možná, že je to jen provizorní řešení, než něco vymyslí a určí v Magnusově případě další postup,“ dodá hned potom. Tentokrát už mám na tváři vážný výraz. „To máš zřejmě pravdu. Doufám, že se najde nějaké řešení, které bude po chuti všem.“ Vrátím se k mé číši a napiji se. Hned si i doliji, protože už jsem to tak nějak stihl vypít všechno. Natáhnu ruku k bratrovi a pokud mě nezastaví, naliji mu taky. „A jak se vlastně daří tobě a tvé legii, bratře?“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Zavolám na tvou vlajkovou loď a požádám o setkání, pokud by ti to vyhovovalo. Je na tobě zda budeš radši když se setkání uskuteční na planetě nebo na lodi jednoho z nás. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ Na Perturabovu výzvu přejdu zpět ke stolu a posadím se. Nijak zvlášť se neupejpám a znovu si posloužím sýrem. Rád bych se zeptal, odkud mu chodí, ale jednak asi máme jiné starosti a druhak pochybuji, že se o takové drobnosti bratr zajímá - já to taky neřeším, pokud nepotřebuji něco konkrétního. „To máš zřejmě pravdu. Doufám, že se najde nějaké řešení, které bude po chuti všem.“ "Tak vysoké tužby nemám. Mi by stačilo, kdyby bylo po chuti většině. Shoda všech bratrů je utopie. Neumí se mnohdy ani tvářit, jako že souhlasí s tím, co se děje, natož se se všemi problémy vnitřně ztotožnit." No, popravdě - ne, že já bych vždycky se vším souhlasil. Nejednou jsem se s některými lehce do křížku dostal. Ale většinou, pokud se mě to nijak zásadně netýká, nevyvolávám spory... a myslím si svoje. „A jak se vlastně daří tobě a tvé legii, bratře?“ "Myslím si, že bych mohl říct, že jsme úspěšní, ano," samolibě si prohrábnu vlasy a věnuji bratru úsměv. "Nemám sice nejpočetnější legii a její velké části jsou roztroušené i u jiných expedic - ale konečně nás bylo dost, abychom se mohli postavit na vlastní nohy a nabýt závislí na Horovi." Uchechtnu se a upiji z vína. Nezastavil jsem bratra v dolívání - protože nejsem blázen, jako třeba takový Dorn, který podle jeho slov pije raději vodu "aby si zachoval čistou hlavu." Upřímně, nevím, čeho se s naším organismem bojí, ale to už není moje věc. Navíc bych se nad to konečně měl povznést a jeho špatnou pohostinnost přestat řešit. "Mám Hora rád - ale mému egu příliš neprospívalo, dělat mu pomocnou sílu." Znovu se napiji. "Co ty bratře? Všiml jsem si, že máš na lodi poměrně dost obrazů - jsou z opravdových bitev, které tvá legie bojovala, nebo jsou fantazií umělce?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař ti pohled opětuje a nehne ani brvou. Ani neuhne pohledem, když se začneš vztekat a začneš zvyšovat hlas...Nechá ti prostor, spravedlnost mu nelze upřít. „Jistě, věřím, že ženy a děti jsou pro plnohodnotné Astartes velkým ohrožením...“ řekne Císař klidným hlasem..„Ale slepý vztek a absolutní nedostatek sebeovládání nelze tolerovat...Ne u Primarcha.“ Císař mluví tišším, důrazným hlasem...Nepotřebuje křičet či dělat gesta, aby zdůraznil svoji autoritu. „Pokud ale na obranu svých Požíračů tvrdíš, že ony imlantáty se staly tradicí tvé Legie a součástí toho být Požírač.....budiž.“ pronese Císař a poté na tebe ukáže prstem. „Ale v tvém případě nemohu udělat výjimku, Angrone..“ dořekne Císař. „Tvé implantáty budou odstraněny jako oběť pro tvoji Legii. A chci, aby jsi to učinil dobrovolně...“ „Velmi se to váže k druhému důvodu, skutečnému důvodu, proč byl tvůj příjezd na Ullanor důležitý. Bohužel musím odstoupit z čela Krusády, kterou následně povede jeden z Primarchů, jemuž bude náležet titul Vojevůdce. Jeden z tvých bratrů povede Krusádu dále a bude mít v rámci jejího vedení stejnou autoritu, kterou mám já. A ano, bojím se, že s svými implantáty by jsi byl schopen rozhodnutí, kterých bychom oba dva litovali, synu...“ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Císař - štve Posadím se a kývnu na Kharna aby udělal to též. Složím ruce před sebe a začnu poslouchat Otcovu řeč. Co? co?? Po Císařových slovech zůstanu jen sedět, ztuhle. Mé oči se budou temně zařezávat do jeho... Nebouchnu, nezařvu, pouze se na Otce budu dívat stejně jak jsme se díval na své majitele: S potlačovanou zlostí. Když promluvím bude můj hlas chladný, nesmiřitelný, takový jako když člověka vytočíte do naprostého bezemočního stavu. Otče takže ty mi dáváš dnes už druhé ultimátum, ve kterém mi vyhrožuješ smrtí ? Nechám slova doznít a než se císař nadechne k odpovědi budu pokračovat. Chceš mou legii zbavit něčeho co ji utváří ? Chápu, byť pochybuji že mi to věříš, proč chceš zbavit implantátu mě, byť jsme s ním vyrůstal a žil protože ty si nás ztratil ! Ani jsi nám nevysvětlil pořádně JAK a PROČ ! Máchnutím ruky umlčím jakékoliv vzdory kohokoliv, klidně i Císaře a budu pokračovat. Mí Požírači jsou hrdí na své implantáty stejně jako jsou Dornovci hrdí na své pevnosti, Russovy na své barbarské zvyky, Konrádovy synové na strach který působí. Stejně jako všichni příslušníci ostatních legií mých bratří jsou i mí synové (zvlášť velká dávka hrdosti při tomto slově zazní) hrdí na to co jsou..... Zpátky se začnou vracet všechny emoce takže spíš flustrovaně a naštvaně a hlavně dost nahlas dodám. Chceš zničit ducha mé legie jenom proto že ti pár ubrečených, napudrovaných politiků řekne že jsme jim zabily všechny civilisty ale už se kurva nezmíní že měly zbraně, unyformi a že se ti civilisti snažily zabít MÉ SYNY !!!! |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Nevím bratře, obávám se, že obojí, že když vstoupím na Terru, …“ ‚Nikdy se na Prospero již nevrátím.‘ Nedokázal jsem tu větu dokončit. „Jen to ovšem ten nejhorší možný scénář, věřím však, že jsou to jen nepodložené obavy násobené tím, čím si ty i já v tuto chvíli procházíme. Otec ví, že kdyby mě chtěl věznit, neudělal by dobře a ani k tomu nemá důvod. Navíc mu to není podobné.“ Je to logické, neboť nejmocnější psykeři celého Impéria, poslouchají mne. Na jeho druhou otázku jsem zůstal chvíli zticha. Ano bylo jasné, že ne že bych na to zapomněl, že jsem spíš … „Nedostalo se na to. Nechtěl se se mnou moc vybavovat. Jako by myslel jen na dvě věci, na vojevůdce a na to, až se vrátí na Terru. Zbytek pro něj postrádal určitou míru důležitosti. Povím mu to, po cestě, doufám, že budeme mít víc času. Také mi bude více naslouchat“ I když čas je v současnosti něco, na jehož dostatek bych nebyl ochoten spoléhat. Tomu, co říkám věřím, neztrácím víru v to, že Otec byť je povznesen nad většinu věcí, nemůže přece … |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Tak vysoké tužby nemám. Mi by stačilo, kdyby bylo po chuti většině. Shoda všech bratrů je utopie. Neumí se mnohdy ani tvářit, jako že souhlasí s tím, co se děje, natož se se všemi problémy vnitřně ztotožnit.“ Rozesměji se, i když to Fulgrim myslel docela vážně. „Ano to máš pravdu, taková představa je jak... z pohádky. Pravda, všichni spokojení nebudeme, minimálně Angron, ten je naštvaný pořád.“ Je pravda, že bychom se nedohodli na všem. Kolikrát já nesouhlasím a prostě jen mlčím, protože ty spory za to nestojí. Vedou jen k dalším sporům, připomínání starých křivd a někdy i mnohem hůř. „Myslím si, že bych mohl říct, že jsme úspěšní, ano. Nemám sice nejpočetnější legii a její velké části jsou roztroušené i u jiných expedic – ale konečně nás bylo dost, abychom se mohli postavit na vlastní nohy a nabýt závislí na Horovi.“ Z bratra číší hrdost a jde vidět, že si užívá, že už nelpí na Horovi. Nedivím se mu, být na někom závislý není nikterak příjemné. „Mám Hora rád – ale mému egu příliš neprospívalo, dělat mu pomocnou sílu.“ Jeho poznámka mě rozesměje a také se napiji vína, stejně jako si vezmu kousek síra. „Co ty bratře? Všiml jsem si, že máš na lodi poměrně dost obrazů – jsou z opravdových bitev, které tvá legie bojovala, nebo jsou fantazií umělce?“ Rozhlédnu se po místnosti a zdálky si prohlédnu obrazy, které zde jsou vystaveny. „Mé legii se daří dobře, vítězíme, kamkoliv přijdeme,“ pronesu pyšně. „A většina obrazů, které tu mám, opravdu pocházejí z bitev, které jsme se Železnou legii vybojovali. Některé jsou více přikloněné ke skutečnému příběhu, jiné jsou – jak si sám řekl – fantazií umělce, i když zčásti pravdivé. Sám jsem jeden zkusil nakreslit, byl to zrovna ten, u kterého jsem se snažil uklidnit.“ Promnu si bradu, překvapený tím, že to byl zrovna tenhle obraz. Zajímavá náhoda... |
| |
| Ullanor…onen osudný den. Zhruba okolo druhé hodiny ranní se do velké jednací místnosti potichu otevřeli dveře a Malcador Sigilita tiše rozsvítil světlo, které zalilo ztemnělý sál…Císař zde stále mlčky seděl a svůj zrak měl opřený do vesmírné prázdnoty, pravděpodobně pozurujíc hvězdy. „Každou noc, můj pane, zde sedíte a přemýšlíte o tom, co vám řekli Vaši synové. Každou noc projede lodí poryv energie z toho, jak se snažíte odhalit budoucnost. Ale dnes to končí, dnes je potřeba vyhlásit Vojevůdce.“ Císař se pomalu otočil na svého věrného služebníka a usmál se, leč trošku posmutněle. „Já vím. Ale budoucnost je stále nečitelná, jako v okamžiku, kdy jsem o své Syny přišel. Napodruhé už nemohu udělat tuto chybu, Malcadore. Budoucnost lidstva je opět v sázce, avšak jak se zdá, ne všichni to vidí. Moji synové…dívají se na mě spíše jako na velitele, než na otce. Bohužel, minulost napravit schopen nejsem…Musíme doufat v lepší budoucnost. Volba již byla učiněna a názory Primarchů mě pouze utvrdili v její správnosti... “ Sálem zaznělo jméno…A Malcador Sigilita nesouhlasně nakrčil obočí. „Mnozí s tím nebudou souhlasit, pane…“ podotkl tiše. „Mnozí měli být lepšími syny a nezapomenout na základní myšlenky a ideály Krusády. Jde o sjednocení, nikoliv o válku. Mé Impérium nebude stát na základech z krve a násilí.. Tyranie nemá budoucnost, stejně jako fanatické systémy, založené na víře. Svolej Primarchy na pravé poledne.“ dokončil Císař a opět otočil svůj pohled k hvězdám. „Ano, můj pane…“ pronesl Malcador, zhasnul a opět zmizel. Práce nepočká. Trůnní sál Zlatého Orla, 1200 Ullanorského času. Nikdo se neodvážil přijít pozdě na událost, kterou budou historikové dalších generací označovat za milník dějin. A v jistém slova smyslu budou mít pravdu. Jednacímu sálu dominuje trůn, který byl přesunut z pracovny. Vedle trůnu na jedné straně stojí onen Custodián, kterého jste měli tu čest potkat a na druhé strašně Malcador Sigilita, s velkou knihou a servobrkem. Okolo stolu – Primarchové, z nichž někteří sebou vzali doprovod, který nyní postává za nimi. Přítomno je, zřejmě na Císařův příkaz, i několik remembrancerů. Zasedací pořádek je určen podivným způsobem – na stole je u každého místa jistá zbraň, povětšinou se jedná o meče či kopí, v případě Perturaba se jedná o velké, válečné kladivo. Všechny zbraně mají společnou jednu věc – jsou dokonalé a krásně zdobené symbolikou jednotlivých legií a zlatým orlem, symbolizujícím věčné spojení Legií a Impéria. Není pochyb o tom, kdo je vykoval. Po chvilce úvodního ruchu Císař zvedne ruku a v sálu je najednou ticho, že by bylo slyšet spadnout kapku vody. „Moji synové, jaký je to nádherný pohled vidět vás pohromadě. Je to vzpomínka, které si budu nesmírně vážit. Ale k věci…“ pronese Císař. „Před jmenováním samotného Vojevůdce bych vám rád sdělil aspekty a důvody, které mě k tomuto rozhodnutí vedly. Nebyla to jednoduchá volba, avšak pevně věřím, že to je volba nejlepší možná.. Vojevůdce jako takový zaujme mé místo v čele Krusády a stane se symbolem otevřené náruče Impéria pro dávno ztracené světy, ponese dále moje světlo, které z temnoty vysvobodí dávno ztracené děti lidské říše. Není to titul o nejlepšího šermíře, nejsilnějšího válečníka či nejrychlejšího průzkumníka. Nikoliv. Je to převážně komplexní otázka ideálů. Jsou některé ideály, na kterých mé Impérium stát nemůže a nebude – zuřivost, strach či ignorance..“ „V této pozici je důležitá jedna věc, na kterou nesmíme zapomínat. A tou je jistá lidskost..“ řekne Císař a chvilku se odmlčí. „Vojevůdce se těší mé plné důvěře a jedná z mého pověření. Jeho slovo je i mým slovem a budete mu projevovat stejnou autoritu, jakoby jste projevovali mě. A já věřím, že Vojevůdce své pravomoci nebude zneužívat…“ Není řečeno žádné ale, žádné pokud, žádné když. Všem je jasné, co by následovalo.. „Žádat po vás pokleknutí či odpřísáhnutí věrnosti novému Vojevůdci mi přijde jako zbytečné a ponižující. Všichni jste si rovni a Vojevůdce jen bude První mezi rovnými. Na to stále nezapomínejte…“ pousměje se Císař a poté pokyne rukou. „Vzdejte hold salutováním, neb novým vůdcem Krusády a Vojevůdcem se stává….“ Zobrazit SPOILER |
| |
| Hele, já to prostřeno fakt nechtěl vyhrát... ~ Tak si to dáme s nějakým hlubokým soundtrackem. ~ Rozhovory s bratry ve mně zanechaly rozporuplné pocity. Ne proto, že bych je nerad viděl, hostil, navštívil, nebo poslouchal, co mají na srdci - to ne. Mám své bratry rád. Nebo alespoň většinu z nich a ten zbytek... řekněme, že svým způsobem respektuji. Problém byl jinde. V tom, co říkali. V jejich názorech. Některé z těch, které mne samotného znepokojovaly, jsem slyšel z různých úst vícekrát, nezávisle na sobě. Nemohu říci, že jsem se s někým neztotožnil. Každý, jakoby měl kus pravdy. Jenže ta pravda... nebyla vždycky zrovna příjemná. některé střípky z ní se mi pak dostaly hluboko pod kůži - a stejně, jako roztříštěné sklo, nešly vytáhnout ven, nebyly vidět a jen svrběly a píchaly. Těžko říct, co všechno jsem svými vlastními slovy napravil a co naopak nechtíc rozdrtil na prach. Za ten týden se toho stalo tolik... Tolik, že na to nechci ani myslet. Jediným pomyslným světlem ve tmě a chvílí, kdy jsem mohl odhodit veškeré uvažování o tom, kým jsem a jak bych se měl a naopak nesmím chovat, byla návštěva anděla. Na malou chvíli jsem snad až zapomněl, co se okolo mne děje; že jsme na minutku odložili válku jen proto, abychom se utkali na pomyslné šachové partii politiky. Utkali... Což mne přivádí k myšlence - můžeme se vůbec "utkat" v pravém slova smyslu, když jsme bratři? Bratři a ne protivníci? A co slova, která mi řekl Lorgar? Magnus? Zvláštní rozpoložení Perturabovo? Co ostatní bratři? Jak rád bych řekl, že k sobě všichni dokážeme být upřímní. V dokonalém světě bychom byli. V dokonalém světě... V dokonalém světě bychom byli rodinou. U některých mi leze krkem i ono oslovení "bratr." To, jakým způsobem to slovo říkají, dává znát, že to nemyslí upřímně. Že je to jen slovem, oslovením ze zvyku, rutinou. Že je to, ať už to zamýšlejí, nebo ne, výsměch. Bratrství, jeho myšlence, Otci. "Opatruj sebe i své bratry," řekl mi tehdy Otec na Zlatém Orlu. Dal jsem mu slovo, že udělám, co bude v mých silách. Myslel jsem to vážně. Jemu bych nikdy křivě nepřísahal, nedával plané sliby. Musel bych se propadnout hanbou do země, kdybych to udělal. Snažil jsem se. Uklidňoval jsem je, rozmlouval s nimi. Ujišťoval je. Udělal jsem leccos, abych utišil rozbouřené vody. Byl jsem ale doopravdy tak nad věcí, jako jsem se tvářil? S Lorgarem jsem ztratil nervy. Vím o tom. Byl to politováníhodný moment, za nějž si v duchu stále spílám. Skvrna na mé dokonale nastavené masce optimismu, za níž jsem skrýval své vlastní znepokojení, když jsem se snažil zmírnit to cizí. Abych dostál svému slibu. Abychom se alespoň pokusili být rodinou. Abych... "Myslím, že jsme hotovi, můj lorde," Z úvah mne probírá vysoký hlas jedné z mých asistentek. Odkládá hřeben a prsty upraví něco, co se jí nezdá v mých dozadu sčesaných vlasech, kdesi těsně nad čelem. Teprve nyní se podívám do jednoho z obrovských zrcadel, v její pracovně umístěných. Nahoře hlavy mám vlasy stažené, zdobené zlatou sponou a zapletené do rybího copu. Zbytek mi volně padá na záda i ramena. ************ Nepřicházím příliš brzy, ale dojdu do místnosti tak, abych nepřišel pozdě... a pokud možno, ani mezi posledními. Vcházím, kynu bratrům, kteří jsou již přítomni. Nemám na sobě zbroj. Zbroj je pro mne osobně symbolem války, ne vhodným oděvem, pro setkání s bratry. Jako bych chtěl dát i svým oblečením najevo, že zde nepředpokládám nic, jako je střet s nepřítelem. Možná, že kdyby bylo vyhlášení na Ullanoru, jako přehlídka, symbolika by byla jiná. Tam bych si zbroj vzal. Ale na Orla... Má róba je zlatorudá, zdobená u límce peřím a drahokamy. Rukávy nejsou příliš široké, ale zdá se, že z nich visí jakési kusy oranžové hedvábné látky - jako nějaký blány, kterou mají třeba polétaví savci. Od pernatého límce se mi po zádech dolů táhne tenoučký, hedvábný plášť, zdobený batikou, připomínající plameny. Stejná je také na těch kusech látky, které visí z rukávů a na spodních lemech, jejichž zadní část táhnu po zemi za sebou. Vchvázím. Ruce elegantně natažené, lehce od těla, abych dal vyniknout dlouhým, hedvábným cárům, které za mnou při rychlejší chůzi vlají a plápolají, jako živý oheň. Jdu přesně tak rychle, aby "plápolání" róby vyniklo. Umělé světlo se zlatavě vpíjí do mých bílých vlasů a odráží se zpět od tmavých očí a několika větších rubínů. Za chvíli učiníme všemu tomu tápání konec. Zjistím, který z bratří bude vést křižádu, slíbím mu věrnost. Mohu jen doufat, že to nebude někdo, kdo má ty ošklivé tendence do všeho příliš mluvit. Nemám rád, když mi někdo do něčeho mluví víc, než uznám za vhodné. Vlastně nemám rád, když mi někdo do něčeho mluví, tak. Za mnou, v uctivém rozestupu, jdou pak mí tři nejbližší muži. Eidolon, Vespasián a ... mladičký Selim. Má téměř dokonalá fyzická kopie. Posadím se na své určené místo. Pozdravím ty, kteří ještě přicházejí. A pak, pak to přijde. Před jmenováním samotného Vojevůdce bych vám rád sdělil aspekty a důvody, které mě k tomuto rozhodnutí vedly. Znovu ve mně zableskne naděje na to, že otec řekne, proč odchází. Neřekl. Nehodlá nám to říci. Bodne mne hořkost. Není to titul o nejlepšího šermíře, nejsilnějšího válečníka či nejrychlejšího průzkumníka. Nikoliv. Je to převážně komplexní otázka ideálů. Věnuji Sanguiniovi zcela upřímně míněný povzbudivý pohled. Jako bych říkal "vidíš? Co jsem ti tehdy říkal?" Vlastně se to neliší od toho, co jsme probírali dole na Ullanoru. Řekl jsem mu tehdy, že právě z tohoto důvodu to musí být on. I nyní, když jsem si to nechal týden procházet hlavou, jsem o tom v zásadě přesvědčen. „V této pozici je důležitá jedna věc, na kterou nesmíme zapomínat. A tou je jistá lidskost..“ Každé slovo k tomu směřuje. JISTĚ, že je to Anděl. Nikdo z nás není tak... „Vzdejte hold salutováním, neb novým vůdcem Krusády a Vojevůdcem se stává Fulgrim.“ V první chvíli si nejsem jist, jestli mi jen nezahučelo v uších. Jestli to není jen jeden ze snů, které se mi občas zdávají. Zda se neprobudím u sebe v ložnici, abych zjistil, že nad tím přeci jen možná příliš přemýšlím a už se mi o jmenování vojevůdce i zdá. Není. Ticho. Jako by se čekalo, že k tomu něco řeknu. Já. Já, vojevůdce. "opatruj sebe i své bratry," řekl mi tehdy. Takhle to myslel? Otče! Otče, já to nemohu být! Uvažoval jsem nad tím dlouho. Ano a prvních pár dní jsem dokonce i snil o tom, jaké by to bylo, být Vojevůdcem. Jaké by bylo, zaujmout Otcovo místo v čele vojsk. Jak moc bych se tím otci přiblížil. Jaká je to příležitost a jak jsem po něčem takovém vždy toužil. Ale čím dýl Pýcha kotvila na orbitě Ullanoru... ne! Ne, měl jsem jiné plány! Je to Otcovo přání. Nevzal jsem si zbroj. ANI JSEM SI NEVZAL ZBROJ! Zapíší mne remembranceři do dějin jako vojevůdce, který vstoupil do své služby v hedvábných šatech? Popravdě jsem nevěřil, nečekal jsem, že se to vyvine takto. Karty jsou rozdány, nedá se nic dělat. Tiše, klidně vydechnu, ač to ve mně, kdesi hluboko, nepředstavitelně vře. Pomalu, s grácií a klidem, se zvedám ze židle. "Otče," kývnu směrem k Císaři, "mí bratři," přelétnu pohledem stůl. "Je to pro mne veliká čest." A také ohromná čára přes rozpočet, se kterou se poperu později. "Ač věřím, že nikdo z nás se nemůže v čele tažení rovnat našemu milovanému Otci, jenž nás musí opustit, slibuji vám, že učiním vše, abych se mu co nejvíce přiblížil. Že udělám, co bude v mých silách, abych naše tažení za sjednocením Impéria lidstva, vedl zodpovědně a moudře." |
| |
| Ulanor got talent! Máme vojevůdce, prvního mezi rovnými! Už samotné to označení má trochu punc posměchu s tím, že to rázem působí stylem "všichni jsme si rovni, jen někteří jsou si rovnější než jiní" i přes to, že není lepší cesty jak se nedotknout ega některých z nás. Kdo ví, snad i kdyby Fulgrima napadlo si kleknout před ostatními od popudlivého Russa, až po neuvěřitelně systematického Robouta a slíbit naopak věrnost svým bratrům s tím, že nám přísahá hájit ideály křížového tažení dle přání otce... snad! Na tom to stojí a padá jako spousta jiných věcí. "Ač věřím, že nikdo z nás se nemůže v čele tažení rovnat našemu milovanému Otci, jenž nás musí opustit, slibuji vám, že učiním vše, abych se mu co nejvíce přiblížil. Že udělám, co bude v mých silách, abych naše tažení za sjednocením Impéria lidstva, vedl zodpovědně a moudře." Zodpovědnost a moudrost, tak důležité, tak významné. Musím uznat, že ruku v ruce s tím, jak není přáno v potocích krve topit za každou hlasy odporu, jsou mi tato slova sympatická. Mé lehké zadumání přejde v radost, protože přesně tohle je to, co je podstatné. Naděje. I když je to stále diskutabilní vzhledem k dokonalosti nástrojů války, jimiž jsme byli zde obdařeni i faktu, že mu právě salutuji. Náhle, nastává krátký okamžik, patrně vyplněný stále ještě jistým překvapením. Nikdo nejspíše nemohl tušit, kdo získá tento post a většina by určitě vsadila na Hora. No, kdyby to byl Horus, nepřišlo by mi teď líto, že jsem na toto setkání přišel ve zbroji. "Blahopřeji Fulgrime, bratře a vojevůdče." Vykročím po to, co vzdáme jeho úřadu hold. "Učiň z toho slova synonymum dokonalosti." Podám mu ruku a vyjma srdečného stiknutí, jej krátce bratrsky obejmu a uznale poplácám po zádech. "Mé uši nikdy nebudou hluché , mé paže nebudou s pomocí otálet - pro lidstvo, tebe a všechny mé drahé bratry na cestě k lepší budoucnosti." Dodám povzbudivě s tím, že pokud po této upřímně míněné zdvořilosti, uvolním případný prostor pro ty, kteří by se chtěli zachovat obdobně a popřát bratru štěstí. |
| |
| Už se konečně blížil ten osudný den. Zjistíme kdo je nový vojevůdce a nejspíše také jakým směrem se bude krusada ubírat. Ještě jsou na stole ty zbraně. Okamžitě se posadím k mému meči a pozorně si ho prohlédnu. Krásný, s klasickým tvarem a přesto elegantní. Přesně tak aby mi padl do oka a určitě i ruky. Najednou mi něco došlo. *Dar na rozloučenou, takže se s otcem asi dlouho neuvidíme...* Krátké odůvodnění jeho volby. V hrudník se mi náhle stáhl a já téměř nemohl dýchat. A ještě ten Fulgrimův pohled. Opravdu vše vypadalo že to budu já. "Fulgrim." Potichu a se značnou úlevou vydechnu. Tak jsem nakonec měl pravdu já. Asi jsem se vzpamatoval mezi prvními, jelikož jsem to čekal. Prudce vstanu a pár jasnými kroky zamířím k Fulgrimovy. Na tváři se mi objeví spokojený úsměv. "Blahopřeji bratře, hřeje mě u srdce vědomí že krusada bude mít svědomité vedení." Prudce ho obejmu i přes jeho šaty. Na rozdíl od něj mám na sobě znovu zbroj, na chvíli jsem zalitoval že mám právě ji. "Věřím že imperium bude díky tobě bude tak dokonalé jak jen to půjde... A já budu vždy stát při tvém boku, kdykoliv to bude potřeba a se mnou i má legie." Řeknu jasně a dost nahlas aby mě všichni slyšeli. Chci tím dát jasně najevo že budu stát za ním at se bude dít cokoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Můj člun přistane na císařském bitevníku. Jiný vkus je opravdu nepřehlédnutelný. Přicestoval jsem sám. K mému otci mne doprovodí člen Adeptus Custodes. Přijmu jeho hodl a nechám se odvést ke svému otci. Jako bych tam asi netrefil... Jako první mne přivítá Malcador. Chvilku se pozastavím a odpovím: |
| |
| Ti dva hodnější bratři Přichází Lorgar. Jako první. Lorgar, který mi svého času vtloukal do hlavy, že... to je jedno. "Učiň z toho slova synonymum dokonalosti." Samozřejmě, pomyslím si, když mě objímá. Tu ruku, jíž nedrží, mu pak ovinu okolo ramen, abych se jen staticky nenechal mačkat, ale vykázal také nějakou tu iniciativu. Protože pokud tak neučiním, bude to v mých vlastních očích porážka. A selhání není zrovna něco, co bych toleroval. U své legie, u sebe... u nikoho. "Mé uši nikdy nebudou hluché , mé paže nebudou s pomocí otálet - pro lidstvo, tebe a všechny mé drahé bratry na cestě k lepší budoucnosti." Lehký trhavý zvuk tak nějak naznačuje, že jsem se o něco na jeho zbroji zachytil, jedním ze stovek cárů, které mi z rukávů visí. "Děkuji, bratře," odpovím upřímně. Jsem rád, že dřív, než se tady strhne předpokládaná vlna nesouhlasu od některých jiných, mi někdo vyjádřil i podporu. Beztak to udělal schválně. Lorgar vždy přemýšlel nad tím, co kde řekne. Věnuji mu krátký, vděčný úsměv. Možná bych ještě něco řekl, evidentně jsem se nadechoval, ale pod náhlým útokem Sanguinia mi zapraští kosti a zase vydechnu. Hlavu mi namáčkne na Oko Terry, které má, stejně jako Horus, na hrudním plátu zbroje. Sanguinie, tohle mi před všema nedě... ah, čert s tím. Větší ostuda, než nemít zbroj na vlastním vyhlášení už to stejně nebude. I kdyby mě tady zvedl ze země jako hračku. "Blahopřeji bratře, hřeje mě u srdce vědomí že krusada bude mít svědomité vedení." Pouští mě. "Věřím že imperium bude díky tobě bude tak dokonalé jak jen to půjde... A já budu vždy stát při tvém boku, kdykoliv to bude potřeba a se mnou i má legie." Ach Lorgare, ach Sanguinie. Jak rád bych mu řekl, že to měl být on. On a ne já! Jenže nemohu. Ne tady. Ne před všemi! "Děkuji, bratře," položím mu zlehka ruku na paži a podívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ano, Císař tě velmi rád vidí a proto na tvé, značně přímočaré, chování reaguje jen zdvihnutým obočím... „Rozhodnutí opustit vedení Krusády je důsledkem dlouhého přemýšlení, synu. Kdyby to nebylo nezbytné, nedělám. to, Lemane.“ Poté se Císař chvilku odmlčí. „Je to mé rozhodnutí a je nezpochybnitelné, synu. Stejně jako rozhodnutí na Nikae.“ Poté se pousměje.. „Jsou bohužel věci, které nikdo jiný nemůže dokázat a závisí na nich osud Galaxie a lidstva...Proto jsem nucen jmenovat Vojevůdce, který ponese mé světlo dále..“ „Koho by jsi na onom postu viděl nejraději?“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Po Císařových slovech se mi mihne po tváři nesouhlasný výraz. Podle mého názoru je to nesmysl, ale nemá smysl Otci něco vysvětlovat, když už si to umanul. Kdo by jím mohl být? |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Je tolik úkolů, které se musí rozdat. Stál jsem před zrcadlem a víc, než abych pozoroval sebe, jsem se díval do sebe. „Po dobu mé nepřítomnost na Prosperu.“ V jeho odraze jsem sledoval Amona s Hathorem, dost mi tu chyběl Ahzek, ale chápal jsem jeho rozhodnutí, zůstat doma, také bych tam byl raději. „Ať už bude jakkoliv dlouhá, chci, aby rozhodnutí činilo shromáždění Magistrů Templi, pod tvým dohledem, Amone. Pokračujte v přecvičování legie. Řiďte se mými pokyny, které jsem vydal po Nikaei. Pokud bude nějaká věc, se kterou si nebudete vědět rady, pošlete mi zprávu. Budeme používat Ankhuovu šifru, tu co si zdokonalil Hathore. Pokud to bude možné, chci dostávat zprávy o průběžném vývoji na Prosperu a …“ Otočil jsem se a každého si prohlédl. „Bez mého příkazu nepůjdete zpět do války, pokud to nebude nezbytně nutné, pokud s tím budou problémy, odkažte se na mne, pokud si budete myslet, a to myslím celou Legii, že jste ochotni dále rozšiřovat Impérium, … informujte mě.“ Doufal jsem, že k tomu nedojde. |
| |
| Jedna kapitola končí, nejsem sice remebrancer, ale být nějaký u tohohle, tak se asi zblázní štěstím Nejdřív jsem chtěl přijít sám, ale pak jsem se rozhodl pro opak. Vzal jsem sebou Amona, a pak i Hathora, kdyby bylo nutné udělit několik posledních rozkazů, než se rozejdeme svými cestami. Ano. Na vyhlášení vojevůdce jsem si nevzal zbroj. Místo toho jsem zvolil několika vrstvé roucho v modré, rudé a bronzové, zdobené insigniemi mých Synů a kultů Prospera a nerozlučnou čelenku se symbolem skaraba, jež mi zakrývala třetí oko a zabraňovala vlasům, aby mi padaly do obličeje. Zbroj bych zvolil jen v případě, že bych z Ullanoru odlétal do války, ne na Terru. Usadil jsem se na své místo a nestačil se divit. ‚Tak dar na rozloučenou, Otče? Škoda, že mi dva se nerozloučíme.‘ Díval jsem se po svých bratřích. Rozrušení? Očekávání? Touha? Kdo bude prohlášen vojevůdcem? Koho uznal Otec hoden tohoto titulu? Pohledem jsem vyhledal Lorgara, pak Angrona, Lemana, Konrada, …ti, co to určitě nebudou. Pak Sanguinia, Hora a Fulgrima, alespoň nejsem jediný, kdo se rozhodl jít beze zbroje, tihle měli šanci. Kdo z nich to bude? Kdo bude odpovědný za dění v příštích staletích? Zuřivost. Strach. Ignorance. Ideje stejně dobré jako každé jiné, ale ne vhodné. Lidskost? Vzpomněl jsem si na svá slova, že bychom se přece jenom na něčem shodli? ‚První mezi rovnými? Ano, to znám. Funkční to je, avšak otázka jestli v případě některých z bratří.‘ Čekal jsem, než se dostane k jádru věci. Ke jménu. Pokud jsem se doteď vyhýbal jakémukoliv náznaku emocí, či názoru v tváři, neubránil jsem se při vyslovení jména nového vojevůdce pobavenému lesku v oku a úsměvu ve tváři. Vyhledal jsem pohledem Lorgara. ‚Měl jsi pravdu, bratře.‘ Po svém prohlášení se stal Fulgrim samozřejmě středem pozornosti. Postupně mu bratři začali gratulovat, popřát mu upřímnou soustrast nebylo úplně taktní, ovšem znělo to jako dobrý nápad. Zvedl jsem se a přešel kolem stolu k novému vojevůdci, abych si jej na pár chvil ještě uzmul. ‚Ne, já ti nemůžu slíbit pomoc své legie.‘ Uchopil jsem jeho ruce do svých. Tak rozdílné. „Přeji ti mnoho trpělivosti, bratře, buď dokonalým symbolem Impéria.“ Nemluvil jsem příliš hlasitě. Nepotřeboval jsem být slyšet, stačilo mi, když mě slyšel Fulgrim. „Věřím ti.“ |
| |
| Vojevůdce Do trůnního sálu Zlatého Orla jsem přišel radši předem. Nestál jsem o to, abych kvůli nějaké nečekané chybě dorazil pozdě a popudil tím Otce proti sobě. Oděn ve zbroji se připojuji k mým bratřím, kteří už tam jsou a čekají, až se konečně dozvíme, kdo nás bude dál vést. Zvažoval jsem, že zbroj nechám protentokrát na Železné Krvi, ale pak jsem si uvědomil, že výsledek volby nemusí zrovna svědčit některým z mých bratrů. A tak došlo na zbroj, pojistku, která by byla schopná uklidnit rozbroje, které by mohly propuknout. Už při pozdravech můj pohled upoutal stůl, u kterého jsme měli zasednou. Každý dostal na rozloučenou zbraň, podle všeho vzniklou pod rukama samotného Císaře. A mě to okamžitě táhlo k mocné zbrani. K velkému válečnému kladivu, mocné zbrani, kterou by se dali bořit celé hradby. Už při pouhém dotyku jsem cítil energii, kterou v sobě skrývá. A pak to začne. Otec si mávnutím ruky sjednal ticho a spustil svou řeč. Jeho volená slova mě zčásti překvapila. Dal jasně najevo, že Vojevůdcem nebude žádný válečník, ani pouhý myslitel. Tohle bylo vcelku jasné od počátku, nemohl zvolit někoho, kdo se zajímal jen o boj. Ale to, že mu jde i o lidskost, je pro mě docela nečekané. A nebýt mého sebeovládání, usmál bych se při jeho slovech o rovnosti. Opět si protiřečíš, Otče. „Vzdejte hold salutováním, neb novým vůdcem Krusády a Vojevůdcem se stává Fulgrim.“ Jak...nečekané. Stále ještě vstřebávám Otcovu volbu, když se Fulgrim zvedá a má svou vlastní, nepřipravenou a překvapivou řeč. Samozřejmě to zahraje dobře, poděkuje Otci, slíbí snahu, zodpovědnost a moudrost. Zvedají se i ostatní bratři a jdou osobně gratulovat Fulgrimovi. Lorgar, Sanguinius a po něm Magnus. Dobrá, divočejší bratři ještě zůstávají v klidu. Také se vydám k bratrovi, k našemu novému Vojevůdci. Počkám, až Magnus poodejde, a napřáhnu k Fulgrimovi ruku. „Objal bych tě, bratře, ale mám soucit s tvou róbou,“ upřímně se usměji. „Blahopřeji, přeji pevnou ruku, rozhodnost a klid, až budeš se budeš rozhodovat, co dál. “ Stále pevně svírám jeho drobnou dlaň, ale ne tak, aby mu to bylo nepříjemné. „Můžeš počítat s mou podporou, až si nebudeš vědět s nějakou tvrzí,“ další úsměv, ale pak zvážním a dodám tiše: „Nebo čímkoliv jiným, ať už to bude cokoliv.“ |
| |
| Přijímáme kondol.... gratulace. Gratulace přijímáme. Potřeboval bych si se Sanguiniem promluvit o samotě. Říct mu všechny ty věci, které nemohu říct před všemi bratry nahlas. Vím, že nyní není ten správný čas to udělat. Nebylo by ani příliš vhodné, říct mu zde hned nahlas, že si pak potřebuji promluvit v soukromí. Některých by se to mohlo dotknout. Jiní by to mohli vzít jako projev slabosti. Takže se mu jen dívám do očí možná trochu déle, než je třeba. Nikdo jiný, než on, nemůže tu naléhavost mého pohledu postřehnout. Nakonec zrak přeci jen odvrátím. Možná, že bych si potřeboval promluvit i s Ferrem, i když zde nebyl. Přichází Magnus. Bere mé ruce do svých. Něžně, bezprostředně. Má alabastrově bledá pokožka ostře kontrastuje s tmavou a nepřirozenou kůží rudého čaroděje. „Přeji ti mnoho trpělivosti, bratře, buď dokonalým symbolem Impéria.“ oznamuje mi tiše. Vzhlédnu od našich rukou. Musím lehce zaklonit hlavu, abych bratru viděl do očí. Přesto příliš nevím, kam přesně se do jeho tváře dívat. Do levého oka? Chovat se, jako by měl obě? Nebo doprostřed čela? Jsou to hloupé otázky, já vím, hloupé a nedůležité. Obsáhnu pohledem celý jeho obličej a rozhodnu se to neřešit. Tak, jako jsem se rozhodl to neřešit vždycky předtím. „Věřím ti.“ Přijde mi hloupé všem děkovat, pořád opakovat tu samou větu. Proto si ruce přitáhnu výše a postupně zlehka políbím hřbety obou jeho rukou. "Ty víš, že u mne nalezneš zastání, kdykoli to bude potřeba," odpovím nakonec. "Stejně, jako ostatní bratři," zvolna se vymaním ze sevření Magnusových dlaní. Ne násilně, ani prudce. Spíše přirozeně. Přichází také Perturabo. Další z bratří, se kterými mám veskrze dobrý vztah... nebo spíše oni se mnou, protože pokud jde o mne, nikdy jsem nebyl proslulý zbytečným vyvoláváním sporů. Podává mi ruku. „Objal bych tě, bratře, ale mám soucit s tvou róbou,“ "Šaty se dají nahradit, Perturabo," odpovídám na jeho upřímný úsměv svým a navzdory nabízené ruce bratra obejmu. „Můžeš počítat s mou podporou, až si nebudeš vědět s nějakou tvrzí. Nebo čímkoliv jiným, ať už to bude cokoliv.“ Jen neznatelně přikývnu a dlouze se mu zadívám do očí. Vím, o čem mluví. Chci, aby i on věděl, že já vím a že jsem pochopil. |
| |
| Vojevůdce |
| |
| Zanechte vší naděje, kdo vstupujete ~Čekají nás perné zítřky~ Zasedání jsem si nenechal ujít. Už kvůli předchozímu rozhovoru s Lorgarem. Můžu to být já, stejně jako on, Russ, Mortarion, Perturabo, Fulgrim... Angron. Stále se bavím představou, co když Otec vybere právě toho nejprchlivějšího z nás. Zavrtím si hlavou sám pro sebe. Ne, takhle bláhový není. Už v sále jsem si všiml jistého napětí. Šlo cítit ze všech přítomných. Z bratří i z jejich doprovodů. Remembranceři měli nažhavené datablety a jiné pomůcky, aby zachytili tento památný okamžik, tento milník v imperiální historii. Znovu jsem si prohlédl všechny přítomné. Nelámal jsem si hlavu, jestli si vzít roucho a nebo zbroj. Prostě jsem si vzal obojí a při vstupu do síně z hlavy shodil kapuci. Meč jsem si odepnul od pasu a než jsem ho předal jednomu ze svých dvou strážných andělů, uklonil jsem se s ním Otci, meč držíc na otevřených dlaních na znak toho, že stále bude v čele všeho on, i když dnes jmenuje svého nástupce v této válce. Usadil jsem se, pozdravil přísedící bratry, optal se letmo na jejich dojmy a náladu. Přede mnou se skvěl nový meč. Zelené oči se pohly směrem k trůnu, na němž seděl Otec, který si už sjednával gestem ticho. Pohodlně jsem se opřel a začal se dívat bratrům do tváře. Nejraději bych měl před každým servolebku s kamerou, abych měl zaznamenány jejich výrazy, až Otec jednoho z nás určí, žel, bylo by to poněkud neetické. „Moji synové, jaký je to nádherný pohled vidět vás pohromadě...“ Podíval jsem se na hovořícího Otce a pousmál se. Škoda, žes nám neřekl víc. Otec nemluví dlouho, i když je znám tím, že často chodí kolem horké kaše. Možná to je napětím v místnosti, i on by rád měl tohle všechno za sebou. A já se mu nedivím. „Vojevůdce se těší mé plné důvěře a jedná z mého pověření. Jeho slovo je i mým slovem a budete mu projevovat stejnou autoritu, jakoby jste projevovali mě. A já věřím, že Vojevůdce své pravomoci nebude zneužívat…“ Ne, nikdo z nás nebude toho vyvoleného brát stejně jako Otce. To prostě.... Nejde. Lze mu vzdávat hold a určitou úctu, ale jeho slovo nikdy nebude mít takovou moc, jako to Otcovo. Pokud samozřejmě Warmaster nebude jen Otcovou loutkou na šachovnici. „Vzdejte hold salutováním, neb novým vůdcem Krusády a Vojevůdcem se stává…“ Teatrální pauza na vybičování nervů. „Fulgrim.“ Začal jsem tleskat. Ne, nebylo to pomalé ironické tleskání. Prostě jsem krátce zatleskal, aby nešlo slyšet oddechování a nespokojené mručení. A stejně jako ostatní jsem se podíval na nositele vysloveného jména. i když mi tedy neunikl Russův zaražený výraz. Můj úsměv se ještě rozšířil. Fulgrim vstal, zachoval relativně čistou hlavu. Poděkoval a slíbil, že se pokusí co nejvíce podobat Otci. Což vlastně dělá celou dobu. Bratři se začali postupně zvedat a k našemu bělovlasému se vydávali s gratulacemi a přáními. Lorgar, Sanguinius, Magnus, Perturabo, Russ... Můj hlavní oponent mě zajímal nejvíce. Fulgrimovi ani nepodal ruku, jen po něm přejel pohledem, něco zamručel a už se měl k odchodu. Vstal jsem. „Kampak spěcháš, vlčí bratře? Zapíjet žal?“ Ne, neodpustil jsem si to. Jednoduše to nešlo. Pak byl pryč, využil jsem tedy toho, než se k Fulgrimovi vrhne někdo další. Zvedl jsem meč od Otce a i s mým doprovodem přešel k novému Warmasterovi. Meč jsem si, stejně jako předtím, položil na obě dlaně otevřené směrem vzhůru a poklekl jsem na pravé koleno, sklonil hlavu. Stejně tak i dva zástupci z mé gardy. „Stejně jako kdysi Otci, i tobě nyní skládám přísahu věrnosti, Fulgrime. Můj meč je i tvým mečem, křídla Temných Andělů budou chránit raněné a neznalé v nouzi. První legie bude pokračovat stejným úsilím v boji proti nepřátelům Impéria. Stejně jako doteď.“ Lehce jsem zdvihl meč od Otce, stále ležící na obou dlaních. |
| |
| Asi jsem spíše "kočičí člověk," řek bych... Russova... no, ona to ani není gratulace, nevím přesně, jak to nazvat, se už v tak vřelém duchu nenese. Ne, že bych něco podobného nečekal. Vzhledem k tomu, že ke mně ani nenatahuje ruku, aby mi jí potřásl, stojím naproti němu, nehybný, jako socha. S neutrálním, klidným a vyrovnaným výrazem. Čekám, s čím přijde. "Doufám, bratře, že budeš Impériu věnovat alespoň tolik času, kolik ho věnuješ svému šatníku." Ach ano, urážky a ponižování. Výborně bratře. Zase jednou jsi dokázal svůj hluboký intelekt a obdivuhodné sebeovládání, viď? Koutky se pozvednou v mírném, něžném úsměvu. Zahledím se svému bratru do očí. "Neměj obavy, Lemane. Cokoli dělám, dělám důkladně a s precizností,"spojím ruce před sebou a jemně nakloním hlavu na stranu, "ať už se jedná o boj, politiku... nebo šatník. Pak vzdává čest Císaři a otáčí se k odchodu. V hlavě mi víří mnoho skeptických myšlenek, zatímco uvažuji nad dalším postupem, co se našeho vzájemného vztahu týče. Další z věcí, které si potřebuji urovnat v hlavě. Co se týče otázky "kam jdeš a co tam jako hodláš dělat?" - tu za mne řeší Lion. Pak přistupuje i on - a pokleká. On, i jeho garda. Těžko říci, zda doopravdy z úcty a touhy mi vzdát čest - a nebo čistě z toho důvodu, aby ostentativně naštval Russe. „Stejně jako kdysi Otci, i tobě nyní skládám přísahu věrnosti, Fulgrime. Můj meč je i tvým mečem, křídla Temných Andělů budou chránit raněné a neznalé v nouzi. První legie bude pokračovat stejným úsilím v boji proti nepřátelům Impéria. Stejně jako doteď.“ "Lve, takhle ne," jemně zavrtím hlavou, udělám krok k němu a vyzvednu jej z pokleku nahoru. Nebo to víceméně naznačím, však on už vstane sám. "Ztotožňuji se s otcovým přáním. Nemá smysl se mi klanět. Jsem tvůj bratr, tak, jako kterýkoli jiný. Cením si tvé přísahy a budu ji chovat ve svém srdci," položím drobnou, bledou ruku na jeho nárameník, "Jen přede mnou prosím nekleč." |
| |
| Odcházím ze sálu. Lionově poznámce nevěnuji pozornost, není důvod, nikdy za to nestál. Slova přísahy, kterou zaslechnu, jsou jako plivnutí do tváře Císaři. Věrnost patří pouze Jemu, nikoliv jednomu z Jeho synů. Nemá smysl se tu zdržovat. Moji Vlci jdou za mnou, trochu pozadu zůstává runový kněz. Ten vezme ze stolu kopí, na kterém je můj znak a vydá se za námi. Všimnu si jej, když nás dožene. Kopí... zbraň, se kterou jsem nikdy nebojoval... Zakroutím hlavou. Jdou přímou cestou do hangáru ke svému člunu. Vracím se na Ragnarök. |
| |
| Slova našeho otce mi znějí v hlavě jako sladká píseň. Je až vtipné, jak obrovskou sílu dokáže v sobě soustředit jediný, živý zdroj. Stojím mezi svými bratry, oděn do své nejlepší zbroje a můj chladný, kamenný pohled hledí přímo na našeho milovaného otce. Jeho slova jsou plná možných nadějí, snad i očekávajících ideálů a má mysl, se stává stále více naplněna otázkou, kdo může být ten vyvolený z nás. Moje původní myšlenky po jistém čase, jenž jsem strávil v zamyšlení, padají pouze na dva možné kadety. Sanguinia a Horuse. Nejlidštější z nás. Otcova slova zahalí mou duši a když dokončí svou větu, doslova se pověsím na jeho rty, když má přijít okamžik, kvůli kterému tu jsem. Kvůli kterému jsme tu my všichni. Jenže, když uslyším jméno, které zazní z jeho úst a bude navždy zapsáno v chorálech, je mé obvykle chladné srdce, poznamenáno další prasklinou bolesti a zklamání. "Fulgrim ? Proč otče ?", ptám se sám sebe. Kdokoliv kdo by mi v tuto chvíli viděl do očí, viděl by v nich nejen zmatení, ale i tichý odpor. Jsem si jist, že Leman jej cítí minimálně stejně zřetelně, jako já cítím tlukot svého srdce v hrudi, které nyní bije pomalu, jakoby si neuvědomovalo co se děje. Nerozumím tomu, co otec řekl. Nedává mi to smysl. Fulgrim je samotným vzorem ctižádosti a sebe zdokonalování. Neustále touží po dokonalosti. A takový nás má vést ? Být hlasem Císaře ? Na mé neutrální tváři se objeví poprvé, za dobu co stojím mezi svými bratry emoce. Je to zmatek. Né, zmatek né, snad pobouření. Rychle se snažím opět navodit svůj neutrální pohled, ovšem vím již, že pozorným pohledům mých bratří a především pohledu mého otce, můj výraz neunikne. Před Fulgrima nepředstoupím, nepodám mu paži, ani nesevřu jeho dlaň v té své, aby bylo zpečetěno, naše nekonečné pouto bratrství. Chápu, že nyní je Fulgrim v jiné pozici, než my všichni. Slovní hříčka "První mezi rovnými", má vskutku několik významů. A jedním z nich, je i to, že první, vždycky bude vrcholem každé hory. Není to závist, ctižádost, nebo snad nenávist, co mne naplňuje. Je to jen hořké zklamání. Tak hluboké a přitom tak ostré, až má duše plaká. Nejsem si jist, zda dokážu následovat někoho jako je Fulgrim. Né jako vojevůdce. Dokonce i Leman se ukáže být lepším bratrem než já. Odemne, se Fulgrimovi dostane pouze strnulé pokývnutí hlavou. Něčeho jiného...nejsem schopen. Aniž bych buď pronesl jediné slovo s bratry, s otcem, nebo s kýmkoliv na palubě, se vydám zpět ke svému člunu. Po celou dobu se na mé tváři nachází podivný stín, který nechce zmizet. "Otče...zvolil si špatně"., je má poslední myšlenka věnovaná vojevůdci Fulgrimovi. |
| |
| Gratulace a salutace probáhají, ačkoliv u některých z Primarchů je cítit jistá hořkost...možná závist? Nespokojenost? Nedůvěra? Kdo ví. Lemanovi není v jeho předčasném odchodu jakkoliv zabráněno, ačkoliv dne nechal i Císařův dar, krásně provedené kopí s vlčími ornamenty. Jakoby na něj schválně zapomněl. Bohužel, i jiný z bratrů se rozhodne opustit místnost předčasně a to bez jakkéhokoliv slova..To už je bohužel věc, která si žádá jisté zakročení. "Rogale Dorne..." osloví Císař dotyčného v okamžiku, kdy vstává a míří k dveřím. Jeho hlas není naštvaný, není vyčítavý a není v něm slyšet jakkákoliv rozmrzelost či hněv, který by po tomto plivanci byl očekávatelný. "Rád bych si s tebou po ceremoniálu promluvil. O samotě.Zde..." řekne Císař a pokyne rukou na Dornovu nyní prázdnou židly. "A ano, je to důležité." Reakci na dění lze sledovat i na Malcadorovi, kterému se na tváři objeví velmi překvapený výraz. Podobný trucfest očekával pravděpodobně u jiných Primarchů. |
| |
| Ullanorrr Usmál jsem se a přenechal Fulgrima Petrurabovi, zatímco jsem se přesunul zpět ke svému místu. Už to pomlau začínalo. Rád jsem pozoroval dožírající se bratry, pokud zrovna nešlo o něco přímo se týkající mne. Kdyby místo vzájemného popichování raději vedli rozumnou diskuzi. Bratře Lemane, tvá vzteklá prudérní povaha spolu s určitou nízkostí by mě zanechávala chladným, nebýt toho, že to byl jeden z tvých runových kněží, dko ublížil Ahzekovi. Vzato kolem a kolem, Vlci, ani můj bratr, který jim velel, byli všichni mnohem lepší v boji, než v komunikaci a jakási elementární slušnost? Pohlédl jsem an Otce. Hledal jsem v jeho tváři odraz emocí. Napíšou remerbranceři, jak se tvářil? Ne, nenapíšou pravdu, nedokáží to. Jsou příliš ochromeni ze společnosti, ve které se nachází. Díval jsem se na Dornův výraz, slyšel jsem typický projev Lionovi teatrálnosti a vyčkával. Já stejně odejít nemůžu. Mimoděk jsem přejel rukou po zdobení na kopí. Při troše snahy by se dalo použít k usměrňovaní ... Ta představa mě opravdu pobavila, ale zkoušet to tady by nebylo nejrozumnější. Rogal se bral k odchodu, tak Russ může a on ne? Co je tak důležitého, že se to musí vyřešit? O samotě? Takže se budu muset zvednout. |
| |
| Trůnní sál Zlatého Orla, 1200 Ullanorského času. Když mě otec zavolá na svou loď přijdu bez meškání. Na sobě mám stejně jako několik dalších bratrů energozbroj, jednak se v ní cítím nejlépe a jednak se jedná o jmenování vojevůdce. Sebou jsem si vzal sedmi člennou skupinku svých mariňáků. Poměrně překvapivě jsou dva z mého doprovodu kaplani, Korbin a Ren´shaw jsou zde ze stejného důvodu jako otcem pozvaní remembraneři s úkolem přesně zaznamenat událost pro budoucí generace. Zbylí čtyři mariňáci jsou kapitáni Wal´dron, Kraai, Ingram a Velidus, který se krom toho i pánem signálu. Usedám na určené místo a mí podřízení se přesunou k jedné stěně za mými zády aby nenarušovali důležitý okamžik. Já si prohlédnu energomeč, který pro mě připravil jako dar otec a s úsměvem si ho připnu. „ Jestli je to úplatek abychom byli hodní, tak to nebude určitě stačit.“ Poslouchám proslov našeho otce a po očku sleduji Fulgrima, Sanguiniuse a v mysli se zatoulám k Vulkanovi, ale v duchu jsem rád, že se mě ta volba nebude přímo jmenovitě týkat, když padne poznámka o průzkumu. Pak padne jméno Fulgrima na okamžik se ani nesnažím se zamaskovat překvapení. Stejně jako někteří jiní jsem typoval Hora nebo Robouteho, ale pak opět nasadím svůj neutrální výraz. Pomalu s rozvahou vstanu a posunkem zavolám svůj doprovod. Lorgar, Sanguinius a po něm Magnus se zvednou a jako první mu gratulují. Já se zastavím a pohlédnu jak Fulgrimovi gratuluje i Perturabo a trochu si oddechnu, ale to se už k němu kráčí Russ a Lion a i já se dám do pohybu. Navedu svůj doprovod abychom byli mezi Vlkem a Lvem, až k něčemu dojde. Lion nezklamal a já i můj doprovod se připravíme, naštěstí Russ se rozhodl pro tentokrát nevěnovat úšklebkům pozornost. „ No to máme štěstí.“ Pak pohlédnu jak Lion pokleká a já se zatvářím nesouhlasně, ale vzhledem k tomu, že já s tímto mám trochu problém i před otcem to neshledávám nějak komentovat. Dorn jak se zdá jmenování Fulgrima nese zatím nehůře, ale s tím toho moc neudělám. Já se svým doprovodem dojdu před Fulgrima a usměji se zatím co se můj doprovod drobně ukloní. „ Říkal jsem ti, že si máš dávat pozor na přání.“ S tím svému bratru podám ruku. „Přesto gratuluji náš nový vojevůdče. |
| |
| Dorn dělá ostudu sobě, Corax mi... je hezké, mít príma rodinu! Dorn odchází. Beze slova. Popravdě jsem čekal, že zrovna on bude jeden z těch bratrů, kterým se zrovna má volba nebude zdát - a že to dá najevo. Přesto jsem předpokládal, že to udělá... snad nějakým sofistikovanějším způsobem? Russ je barbar z ledové planety - jeho chování by se ještě s přimhouřením obou očí dalo pochopit. Ale že bude takto otevřeně trucovat i Dorn? Ne. Měl jsem k bratru určitou úctu, přestože jsem k němu nikdy nechoval přehnanou lásku, nebo otevřené sympatie. Nyní u mě, díky svému dětinskému chování hluboce klesl. Nepotřebuji, aby mi gratuloval, jako ostatní. Když na mě přijde, ani se mnou nemusí dnes mluvit. Ale takhle utéct dřív, než Otec prohlásí naše setkání za ukončené? Sleduji jeho odchod s kamennou tváří a chladným, neosobním výrazem v očích. Jsi ubožák. Normální ubožák. Jen si běž. Dokaž všem, kteří tě nemají rádi pro tvou povahu, ale stále tě ctí pro tvou zásadovost a sebeovládání, jak se dokážeš ovládat. Uvnitř mne, kdesi hluboko, to vře vzteky. Není to jen urážka mé osoby. Tohle doslova řve do světa čirým pohrdáním k našemu otci. Císař jej zastavuje a přikazuje, aby se vrátil. Chvíli jej bedlivě sleduji chladným pohledem, načež od něj zrak odtrhnu. Je mi jedno, jestli zde bude a nebo ne. Své dětinské, nízké a ubohé chování už zpět nevezme. Ví to. Musí to vědět. Nebudu se jej doprošovat. Ne teď. Dost možná ani nikdy. Nesnažil jsem se snad před touhle schůzí dost? Neudělal jsem směrem k němu vstřícný a přátelský krok? Byť jsem nevěděl, jak celá tahle šlamastyka s Ullanorem dopadne - nabídl jsem mu otevřenou náruč už tehdy. Byl chladný. A nyní, nyní do ní ještě plivl. Tak ať, bratře. Budu si to pamatovat. Otočím se k Coraxovi, který přichází. Na tváři zase mírný úsměv. „Říkal jsem ti, že si máš dávat pozor na přání,“ oznamuje. Corax je prostořeký. Vše vytrhl z kontextu a podal tak, že se to dá vyložit... inu, různě. A v zásadě hlavně jinak, než jak to doopravdy padlo. Udělal to schválně, nebo mu to prostě nedošlo? A nejsem náhodou vnitřně rozmrzelý a přecitlivělý? Určitě to neudělal schválně. Co by z toho měl? „Přesto gratuluji náš nový vojevůdče." Přitáhnu si jej za ruku tak, jako ostatní bratry, obejmu a poplácám po zádech... nebo ten pohyb alespoň naznačím. "Děkuji bratře," odpovím s úsměvem a rozhodnu se tu věc s přáním nerozmazávat. Bylo to jinak. Úplně jinak. To je jedno... |
| |
| A tak padá první figurka S úsměvem obejmu bratra a poplácám ho po zádech. Rozhodl se ignorovat mé varování, ohledně jeho róby a to je co říct, u našeho krapet-do-sebe-zahleděného Fulgrima. Jeho přikývnutí a významný pohled beru jako pochopení a stále s úsměvem přenechávám možnost gratulace Russovi. Když si všimnu jeho postoje a výrazu, zbystřím a připravím se na ledacos. Nemyslím si o něm nic zlého, ale Vlci jsou známi svou zbrklostí, a tak raději sleduji, co se bude dít. A ono nic, pouhá chladná gratulace, napůl provokace, napůl úsměvná narážka. Z jiných úst by zněla jinak, od něj to nebylo nijak přátelské. Překvapí mě, že Leman zde nechá kopí, jenž mu věnoval Otec. Jestli ho zapomněl... to je hloupost, dobře věděl, že ho tu nechává. Musí ho vzít až jeho runový kněz. Přistupuje Lev. Nečekaně poklekne, meč v rukách, jak kdyby jej nabízel, stejně jako své služby. Podobně se zachoval i jeho doprovod. Zahrát to umíš hezky, Lve; chceš naštvat Vlka, vetřít se do přízně Fulgrimovi nebo si jenom zbytečně teatrální? Ať je to jakkoliv, Fulgrim ho zvedá a jeho přísahu... ne, že odmítá, ale nechce ji přijmou takovýmhle způsobem. Což je dobře, snaží se držet té iluze o tom, že jsme si rovni. A pak se stane něco, co jsem čekal právě od Russa nebo Angrona. První, kdo odchází, bez gratulace, dřív, než Otec naší malou sešlost ukončí, je samotný Rogal Dorn. Všiml jsem si jeho překvapení a odpor vůči Otcově rozhodnutí, ale tohle? Nutí mě to k úsměvu. Ale dřív, než stihne zmizet, ho Otec zastaví a vrátí zpět na jeho místo. Pěkný tah, bratře Staviteli. Příště se pouč od Russa, až půjde o přetvářku. Dále gratuluje Corax i se svým doprovodem. Usmívá se, což je dobré znamení. Já už mezitím stojím u svého místa a prohlížím si Otcův dar. Nádherný nástroj ničení. |
| |
| Takže tak.....nejmenší se stal největším mezi námi Špatného válečníka zabij, dobrého ušetři vtloukali mi mí trenéři do hlavy. jednoho jsem zabil byl špatný, druhého jsem nechal můj výcvik dokončit. Pozděj však taky umřel, chtěl pro nás lepší životní podmínky. Páni ho zabily a tím si podepsaly ortel smrti, na mého mistra, mentora, přítele si nikdo nedovolí vztáhnout ruku... Pak jsem se vzbouřil, nebo spíš postavil na vlastní nohy a ti co ho zabily trpěly. Pamatuji si jak jsem syna jednoho z pánu rozsekal a jeho druhý syn umřel...bez hlavy, neměly se nám tenkrát stavět do cesty...nikdo neměl... Kráčím, vzpomínám za mnou jde můj doprovod: Kharn, Centurion Gruner (v obyčejné zbroji) a mladičký Ehrlen. Všichni ti mají své zbroje, zbraně, implantáty, ozdoby, insignie na které jsou hrdí.... Budou na ně hrdí i nadále ? V jejich očích se mísí hrdost, zklamání, úcta a láska. Budou mě nadále následovat, tak jak mě následovaly již mnohokrát ? Postupujeme chodbou, sem tam nás někdo mine, spěšně ustoupí, sklopí zrak a pak jak projdeme ho zvedne a dívá se na nás se směsicí obdivu, hrůzy, opovrhování.... Tak takhle nás vidí ? Ti slabí, prostomyslní kteří nikdy neviděly válku, smrt...neslyšely křik umírajících, rachot boltrů, řvaní rotoseker. Dívají se na nás jako na monstra, jenže oni nikdy neviděly roztrhané těla svých blízkých a pro mě to nejsou jen blízcí pro mě jsou to synové a bratři ve zbrani zároveň. Já stojím před nimi když skládají přísahu, já je vedu do bitev.... a když umřou, můžu za to jak já tak ti co je zabily a ty pak čeká smrt. Né jen je, ale i jejich blízké, nezabíjíme ovšem ty co nebojují, ty zlomit...je práce iterátorů ne nás. A tihle ti nás soudí...Otče prosím... naslouchej svým synům víc než těmto birokratům, co nejsou dostatečně hodní ani tvých podpatků... Vcházíme do místnosti, většina bratrů už je přítomna. Fulgrim oblečen, no jak na výstavu, Magnus oděn tak jak se na knihomola sluší a patří, Sanguinius..zmutovanej a všemi milovanej, proč mi musely začít říkat právě tak jak se volá na něj, výsměch od mého bratra Guilmana, nic jiného..jestli budeme muset dobývat společný sektor, NE TO SE NIKDY NESTANE ! Šíleně se zašklebím, když mi hlavou proběhne poslední věta. Budu oblečen ve své zbroji (umytá-čerstvě) a za mnou bude povlávat bílý plášť s stříbřitými lemy a velkým modrým složitě vyšitým znakem požíračů světů. Švadleny se mohli přetrhnout aby mi ho vyrobily....a to ho mám od vyrobení poprvé na sobě. Vzdám po gladiátorském způsobu hold Císaři. Jedno mi Otec nikdy nevezme....to čím jsem byl a co jsem.... Přestoupím ke svému místu a prohlédnu si meč. Není pochyb Otče, tak skvostnou práci umíš vykovat pouze ty. Rukou přejedu od hrušky ve tvaru písmene A psaného v runách mého domovského světa, přes jedenapůlruční rukojeť, jednoduchou přesto hezkou záštitu až přes silné postupně se zůžující ostří až po dokonalopu špičku. Otče jestli tohle má bít omluva a dárek na rozloučenou, byl přijat jen asi tu obě't nevynahradí. Zalétnu pohledem k Císaři a kývnu na něj, s úctou poprvé po dlouhé době. Císař povstane a promluví..... Fulgrim Cože !!! Ztuhnu, stejně jako můj doprovod stojící u stěny. Ten malej, bělovlasej, dokonalostí posedlej bráška má velet všemu co jsi započaj. Ach ! Otče máš mnohem schopnější syny, lepší, silnější...Jagatai, Ferus i ten skrček Lion by byl lepší volba, jestli chceš sjednotit všechny lidské světy.... Budu se dívat jak Fulgrim mluví a přijímá gratulace od prvních tří. Nedonesl jsem si zbraň, ale Otec to vyřešil za mě, od stisku jímž budu týrat rukojeť svého nového meče mi budou bělat klouby a nabíhat žíly na zápěstí... Dobrý ty malej patolízale, Otec ti zjevně věří víc než mě. Což není takovej problém. Pronesu bolestně a potichu. Dám ti šanci abys mi dokázal že jsi tohoto postu hoden. Počkám až pogratulují všichni bratři, nad Russovím chováním si odfrknu. Nemá ani dostatečně velké koule aby tu zůstal, stejně jak Dorn...ikdyž Dorn alespoň nikoho neuráží ! Uběhne asi dvě minuty ticha než se jako poslední zvednu a přejdu ke Fulgrimovi. Můj doprovod jde se mnou, budu se nad svým bratrem hrozivě tyčit. Pak odhalím své špičaté zuby do krutého avšak upřímného úsměvu a pronesu. Gratuluji, Otec do tebe vkládá velkou důvěru. Odmlčím se a když se bude nadechovat k odpovědi..budu pokračovat. Já ovšem nesouhlasím s jeho volbou....Dokaž mě a mým Synům že jsi takové pocty hoden. A my při připojování nových světu proneseme tvé jméno, hned po Otcovém... Pronesu, nakloním lehce hlavu na stranu. Seš připraven dokázat, že jsi hoden dávat nám rozkazy ? Pronesu s hrdostí a malou dávkou výhružnosti.... Protože jestli ne, na Svatou Terru se nikdy nevrátíš v jednom kuse !! Budu proti němu stát, ruce podél těla, hlavu lehce tázavě nakloněnou..... Zobrazit SPOILER |
| |
| Přihořívá! Moc korumpuje - to mi řekl jeden moudrý muž. Je tohle ten důvod, proč bratři takhle jednají? Bojí se o svou suverenitu, o to, že by někdo jiný rozhodoval? Proto Russ jedná jako pes, vrčí a kouše sic by mu měla být svatá vůle jeho pána? Co teprve Dorn, odměřený a chladný, který zahodil veškerou disciplínu v tento okamžik svým útěkem? Jsou to mohutná ega, to co padlo na nás a bratry v tomto sále dusivou atmosférou nevraživosti? Mám pocit, že dovedu najít stovky odpovědí, ale žádná se mi nelíbí. Inu každý jsme nějaký od vskutku povedeného gesta Liona, ať už na truc, nebo jako možnost velkoryse Fulgrimovi prokázat, že vskutku nestojí o nadvládu, ale kooperaci, po upřímnost Magnuse po pro mě překvapivou... srdečnost Perturaba. Nic z toho se ovšem nemůže měřit s tím, co udělal Angron. Nejhorší na tom je, že ho ani nemohu odsoudit za barbara a hrubiána, za kterého jsem doposud měl. Mohou za to ty odstraněné implantáty? Nejedná slušně, už vůbec ne v rukavičkách, za to zpříma, jasně a jako hrdý válečník i muž. Pravda, to poslední nejsou ctnosti, které bych považoval za ty nejdůležitější ve vesmíru, ale ctnosti to jsou! Dá to práci, ale na jeho výzvu nehnu ani brvou. Sice mě v první moment napadne, že by bylo záhodnou hájit vojevůdce, vyjádřit slova podpory, možná mu vyrazit vstříc činem, ovšem dochází mi, jak hluboce bych touto rychlou obrannou reakcí mohl svého bratra shodit už v počátcích. Jediné, co tedy mohu udělat, ač bych si přál mnohem víc, je krátce pohlédnout na Angrona v jeho výzvě a pak znovu na vojevůdce snad s povzbudivým úsměvem. Maximum podpory, co mohu dodat tak, aniž by si to ho vyloženě někdo všiml. Někdy jsme zkrátka tak bezmocní! A to i přesto, že nepochybuji o tom, že se Fulgrim odhodlá sebrat každou vhozenou rukavici k souboji, jakou mu osud nabídne. Snad právě proto ho císař zvolil! |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Odchod za Otcem |
| |
| soukromá zpráva od Isolde Wolfhart pro Ragnarök Leman se otočí ve dveřích a s vlčím úsměvem mi odpoví na mou otázku. Zřejmě to nebyla nejzásadnější otázka universa, ale přišla mi jako dobrý začátek. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Agron Trošku nevrle se nechám obejmout a už se chystám odstoupit, když k nám přistoupí Agron a já trošku ustoupím stranou, aby měl také místo. Můj doprovod mě napodobí. Pak, ale Agron pronese svou výzvu a mé oči se změní ve střílny. Udělám krok mezi bratry a otočím se čelem k Agronovy. " Bratře uznávám sice, že máš právo mít výhrady k rozhodní naše Otce, ale Fulgrim nic dokazovat nemusí. " Pohlédnu svému vyššímu bratru zpříma do očí. " Jako každý z nás. Tebe nevyjímaje prokázal náš bratr odvahu a udatnost v mnoha z nesčetných bitev naší krusády." Rozhlédnu se po přítomných. " Každý ze přítomných už své schopnosti prokázal a jak náš Otec řekl bratr Fulgrim představuje a bude představovat na planetách jenž dobijeme vzor toho co jim můžeme přinést. Nevidím jediný důvod proč bychom měli přihlížet zbytečnému a bezpředmětnému souboji. Co má být cílem aby jsis ověřil který z vás je silnější? Nejlepší vůdce nepotřebuje být nejlepší šermíř, ale musí své podřízené vést a inspirovat." Pronesu a nasadím klidnou tvář zatím co jen tak mimoděk položím ruku na otcův dar. |
| |
| Neboj, Lorgare, ještě nehoří... to jenom moje róba tak vypadá... Na malou chvíli se rozhostí ticho. Dost možná už si začínám myslet, že jsme s gratulacemi skončili, prohodíme pár slov, zahrajeme si na to, že asi... já nevím, oslavujeme - a pak se rozejdeme po svých. Abych mohl přemýšlet. I ten chvilkový vztek na Dorna vyprchává a je nahrazen takovou tou neurčitou vnitřní osobní rozmrzelostí. Z čehož se vyspím. Což neznamená, že zapomenu. Už už se chystám začít nějaký ten hovor, abychom se zde netopili v tichu, když se zvedne Angron. Co mi asi Angron chce říci? V duchu se připravuji na urážku, jakou jsem si před chvíli vyslechl od Russa. Jenže bratr je nevyzpytatelný. Je těžké určit, jak se zachová. Tyčí se nade mnou, jako by mne chtěl zastrašit. Opětuji jeho pohled klidně, stále s úsměvem. Byť to nejde tak lehce. Musím uznat, že je ve své výšce skutečně... impozantní? Možná. Děsivý. Svým způsobem. I ten jeho dravčí úsměv... dovedu si živě představit, jak obyčejným lidem tuhne krev v žilách jen při pohledu na něj. Gratuluji, Otec do tebe vkládá velkou důvěru, Všimnu si, že nemá své implantáty. Nedávám to nijak najevo. Ale všiml jsem si toho. Co se stalo, bratře? "Já ovšem nesouhlasím s jeho volbou....Dokaž mě a mým Synům že jsi takové pocty hoden. A my při připojování nových světu proneseme tvé jméno, hned po Otcovém... Seš připraven dokázat, že jsi hoden dávat nám rozkazy?" Je to výzva k boji? Tady a teď? Nebo mne Angron jen zkouší? Je to stejný trik, jako postavit se nade mne a vycenit zuby - jen slovně? Upřímně doufám, že to druhé. Byla by ostuda se tady, hned po svém jmenování, poprat s bratrem, že ano? Mohu ale couvnout? Ne - to je to jediné, co udělat nesmím. Corax se nadechuje. Umlčím jej zdviženou dlaní. Cením si jeho přístupu - ale tohle je můj boj. Alespoň prozatím. Vykročím směrem k němu, hlavu stále mírně zakloněnou, abych o mnoho vyššímu bratru viděl do očí. Tím malým krůčkem se dostanu dost blízko na to, abych mu mohl jemně položit dlaň na hrudní plát zbroje. Angron je leccos, ale není to naprostý idiot. Hlavu mi tady přede všemi neurazí. "Přes tvůj nesouhlas si tvých slov vážím, Angrone," odpovídám měkce. "Narozdíl od jiných bratrů, kteří nejsou mou volbou nadšeni, jsi natolik čestný a přímý, abys mi svůj názor řekl do očí," na malou chviličku se odmlčím. "Pokud ti tedy nestačí Otcův úsudek," další kratinká odmlka, "udělám vše, abych ti dokázal, že jsem tvého přátelství hoden." |
| |
| On neutekl s brekem ? Sakra ! Fulgrim udělá gesto rukou. Á nějakému s mých bratrů se nelíbý mé jednání, má špatné, nebyl tázán a jestli mi někdo vpadne do mého... Bratřík vykročí směrem ke mě. Narovnám hlavu a mírně ji skloním, ne ve znamení pokory či něčeho takového, ale čistě proto abych mu vyděl do očí. Oči jsou okny do duše, říkával Mistr, studuj je, pouč se z nich a když v nich uvidíš sebemenší náznak útoku...zaůtoč dřív. Jenže v jeho není nic co by naznačovalo boj. Položí mi jemě ruku na hrudní plát. Ztuhnu. Kdy je to naposled co se mě někdo takhle dotknul a nechtěl mi ublížit. Byl jsem tenkrát malí ? Udělal to někdy vůbec někdo ?..... Fulgrim mluví a ze mě pomalu ale jistě opadá počáteční stuhlost. Když uslyším slova o cti a přímosti, lechce se mi zableskne v očích. Ach bráško kecání to je to jediné co ti přiznám že opravdu umíš, ale nefandi si, sladkými řečičkami a pochvalami si mou přízeň a přízeň mích Požíračů nezískáš. Vrátí se mi znova do pohledu neústupnost, hrdost, přímost. Vlastně ono v nich bylo někdy něco jiného?...snad kromě špetky šílenství... Máš pravdu nestačí mi Otcův úsudek, podle mě je milný a ty to víš ! Přes všechno tvé vystupování a sebeovládání jsi sám překvapen Otcovím rozhodnutím. Stejně jako většina našich bratrů, doufám jen že se Otec alespoň z poloviny nemílí tak jak si myslím. Jinak..... Beru tě za slovo Bratře. Řeknu s hmatatelnou výhružkou toho co by se mohlo stát kdyby nesplnil své slova. Následně bouchnu pravačkou do svého hrudního pancíře, stejně tak učiní můj doprovod. Nechť nejsou tvá slova stejně prázdná jako Warp a ať tvůj meč zůstane vždy ostrý. Pronesu a pochvilce udělám krok vzad (pokud mi nebude chtít Fulgrim něco říct) a vydám se ze svím doprovodem zpátky na své místo. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro O výsledku sjem už rozhodnul :) Pro Astartes je největší protivník pomluvi a birokracie nic jiného TATI ! A pokud na mě běží někdo kdo sice nemá šanci mě zabít ale chte to zkusit, zabiju ho, stejně tak by ho zabil každý astartes a dokonce bys to udělal i TY !! Když bude Císař mluvit, zůstávam zapřený o stůl. Mé klouby budou bělat a pokud by byl stůl dřevěný...už dávno by byly třísky na podpal. Cože ??!! Překvapeně nakloním hlavu na stranu. Takže ty mím Požíračům přiznáváš právo na to na co jsou hrdí ?? Fajn, ale mě ne... Znova se mi do očí vrátí původní nasraný, lehce vyšinutý a lehce zklamaný výraz. Takže máš proto i jiné důvody ? Hodláš mě převést pod velení toho chcípáka Roboutea ?? ... Ne s něčím tak blbým by jsi nepřišel... Budiž teda. Vyštěknu a poněkud mírnějším hlasem dodám. Má-li to zachovat to na co jsou mí Požírači právem hrdí... Souhlasím. Ale nikdy ti to nezapomenu !! |
| |
| Požírač šel pro jednohubku, vrátil se s prázdnou Když se zvedne Angron, zpozorním. Vlka jsem se nebál, ten by si zachoval aspoň kousek chladně hlavy, ale z něj jsem strach docela měl. Ne takový, abych se krčil, ale ten typ strachu, kdy víte, že nepřítel je mocný a strašlivý. A hlavně popudlivý. To, že si vzal Otcův dar s sebou, může, ale nemusí znamenat to, že jej hodlá použít. Nehodlám zasahovat, na to jsem moc daleko, a kdybych Angrona následoval s palicí na rameni, dopadlo by to akorát tak, že bychom se tady pobili. Což nikdo z nás nechce, máme slavit, ne se tady zmasakrovat. Primarcha Požíračů světů se postaví před nového Vojevůdce. Tyčí se jako hora nad kopcem, přes jeho zbroj a konstituci Fulgrima skoro nevidím. Jestli se něco strhne, dokážeme včas zareagovat? Trochu mě překvapí, že přemýšlím o tom, jak by jeden z nás zabil toho druhého. Hloupost. Nejsme žádní barbaři. Přijde gratulace a hned nato výzva, aby Fulgrim dokázal, že má právo na to stát v čele Krusády. Chytnu palici do ruky, připraven na cokoliv, ale jinak se ani nehnu. Čekám, co se bude dít, připraven – snad – na zásah. No a pak se z toho Fulgrim víceméně vykecá. Vidím, jak k němu přistupuje a pokládá mu dlaň na zbroj. To Angrona... uklidní? Překvapí? Těžko říct, jaká to byla reakce, tak či tak to vypadalo na to, že k boji nedojde. Prozatím. Příjme jeho názor, poděkuje mu za upřímnost a ujistí ho o svém snažení. Tím Angrona do jisté míry uspokojí, i když mu dále vyhrožuje. Ne přímo, ale z jeho hlasu to jde doslova cítit. Odchází a já pouštím kladivo a uvolňuji se. Kdyby tu byla číše vína, napil bych se, takhle ale jen suše dodám: „Napínavé poledne, nemyslíte, bratři?“ |
| |
| Tak já si sem dám jednu ironickou Situace se vyvíjela vemi zajímavým způsobem. Na to, koho Corax preferoval, to vzal docela rozumně, když mi Fulgrima docela horlivě rozmlouval. Úsměv? Na místě. A pak se dal do pohybu i Angron. Upřímně, právě na jeho reakci jsem se docela těšil, ne že bych ji nějak s otevřenýma rukama očekával, spíš mě zajímalo, co udělá. Mez ním a Otcem muselo určitě k něčemu dojít, vypovídalo o tom mnohé, jedním z důležitých indikátorů byly i Angronovi chybějící implantáty. Dostal stejné ultimátům, co já na Nikaei? Ne. Spíš menší. Něco méně výhružného, jinak by tady již nebyl. Russovi reakce se nikdo moc nebál, kvůli Angronovi sahá většina z nich po zbraních, že byl mezi nimi Rouboute mě mohlo překvapit, ale asi by tato informace musela vstanout z postele dřív než já, takže by vlastně ani neměla chodit spát. Názor mého krvelačného bratra mi nepřipadal nevhodný, Angron byl hrdý na to, co byl, což bylo správné. A Corax se zřejmě, aha tak ne, mohla by možná začít téct krev. "Myslím, že bych to nenazval lépe, bratře." Zvednu hlavu k poblíž stojícímu Petrurabovi. "Ale jako představení je docela ostré." Poznamenám pak tišeji pro sebe. Přece jenom, jsou místa a časi, kam se jakýkoliv humor nehodí. Sem. Mezi těkavost jednotlivých bratrů, jen popustit uzdu nástrojům zkázy. |
| |
 | Den, kdy Impérium opět povstane, anebo shoří v prach Po dlouhé a příliš očekávané době nastane to, na co se každý přimarcha těšil. Bude vybrán jeden z nás, jakožto náš Vojevůdce. Snad jediný den, po dlouhé době, co se opět všichni bratři sejdou a vymění si drby, klepy a recepty do kuchařky. Ačkoliv to poslední zřejmě ne. Pak konečně ten den nastane. Ještě než vyrazím, tak se stihnu převléct do slavnostní zbroje, která je sice stejná jako normální, ale je vyleštná, není od krve a je mohutná, na mé vlajkové lodi, Macragge’s Honour, která kotví poblíž otcovi. Dneska nastává ten den, den kdy bude jeden primarcha odcházet s jackpotem a devatenáct primarchů s žalem, ve svém srdci, že to nebyli oni vybráni. Dneska padne žal na spoustu kapitul, jelikož nebyli vybráni jejich primarchové, ale všichni to nějak ustojí, koneckonců bude to vůle Císaře a to už k tomu stačí. A ti, kteří to nepříjmou, no...otec se s nimi asi nebude příliš mazlit a ani ostatní primarchové ne. Tak či tak, ať je to dnes kdokoliv z mých bratrů, kdo bude vybrán, je mi to jedno. Jsme bratři a tak to má být. Do síně vstupuji poslední. Nejdisciplinovanšjí primarcha, pro kterého je přesnost životem a příjde jako poslední. No věříte tomu? Nevstoupím ale sám. můj doprovod tvoří ještě mist kapituly, ozbrojen posvátnou relikvií, Kladivo Macragge. Jakmile dorazím do síně a rozhlédnu se, tak lehce postmuním, že jsem to zrovna já, kdo dorazil poslední a že jenom na mě se čeká. Spatřím všechny své bratry u stolu. Buď se s někým baví a nebo dělají něco jiného. U každého spatřím zbraň...buď je to kopí, meč, nebo v případě Perturaba je to obří kladivo. Pomalu zasednu za stůl a prohlédnu si svoji zbraň. Dlouhé, nádherné a elegantní kopí, který má na sobě znak orlice a moji insignii 'toaletové mísy'. Je jasné, kdo si dal tu práci to pro nás vyrobit. Prozatím ho nechám na stole a začnu věnovat pozornost otci, který před chvilkou začal mluvit. Pak pronese to slovíčko, co změní celou historii Impéria. ,,Fulgrim'' Na tváři mnoha mých bratrů jde vidět nespokojenost, u některých jde spatřit úleva a některých se to vůbec nedotkne. Já patřím k těm posledním. První zareaguje samotný Fulgrim, jenž spustí velice opatrnou řeč. Je fakt, že kdyby řekl byť jen jediné slovo, které by se zprotivilo nám bratrům, nedopadlo by to dobře. Pak nastanou gratulace. První se toho ujme přátelský Lorgar, následován stejně přátelským Sanguinem. Pak příjde snad nejmoudřejší z nás bratrů, věčný knihomol a mocný psyker Magnus. Po něm se ozve Perturabo, který dneska působí příjemně...respektivě náladou. Dalším je Russ, jehož reakce je přiměřená, vzhledem k jeho povaze. Co mě ale zarmoutí, tak že tu nechá otcovo kopí, které nakonec vezme jeden z jeho knězů. Aby toho nebylo dost, tak Lionel při svém holdování Fulgrimovi poklekne. Buď je tedy vlezprdélka, anebo jenom chce naštvat Lemana, ale u něj nikdy neví. Ovšem to, co řekl, respektivě neřekl a neudělal Dorn mě uděří jako šíp do srdce. Nejenom, že nepříjde za Fulgrimem, nepoblahopřeje mu a nepodá mu aspoň ruku, ale dokonce chce odejít dřív, než toto shromáždění otec skončí. Císař ho alespoň stačí včas zarazit. Co mě ale zaráží, tak že Lemana nechá jít a Dorna ne. Máš s ním snad nějaké plány otče? Nebo mu chceš jen vyhubovat. Pak už jsou vesměs přátelské ohlasy, respektivě jediný Corax, který možná až moc špatně volil slova. Přání? To se dá vyložit tolika způsobi bratře. Ovšem to nejhorší příjde hned po Coraxovi. Primarcha Požíračů světů. Angron. ,,Já ovšem nesouhlasím s jeho volbou....Dokaž mě a mým Synům že jsi takové pocty hoden." Aspoň že to jako jediný z nás přiznal nahlas. Ačkoliv se to od něj dalo čekat. Spatřím několik bratrů, jak už jsou připraveni chránit Fulgrima, před náhlým nebezpečím, ale to je největší chyba. Fulgrim je vůdcem. On musí ukázat, že je toho hoden....A Fulgrim to zvládne na jedničku. Pak se konečně postavím já, abych předal gratulace. Pomalu přejdu se svým doprovodem přes síň až k Fulgrimovi. Kdyby jediný zdroj světla byl jenom u stolu, kde jsouvšichni primarchové, zcela by Fulgrima přikryl stín mé zbroji. ,,Fulgrime...'' spustím vážně a s naprosto kamenou tváří, jako kdybych chtěl dělat problémy. Ovšem to dlouho nevydrží a přejde do širokého úsměvu ,,...ty stará vojno, konečně jsi to někam dotáhl.'' načež ho přátelsky poplácám po zádech. ,,Každopádně, s mojí podporou a podporou Ultramariňáků můžeš kdykoliv počítat bratře.'' řeknu zcela upřimně a bez znaku sarkasmu, načež si to zamířím zpátky ke svému místu. |
| |
| Ten pohled mu částečně oplatím a přikývnu. Po mém přáni bratrovy jsme si stoupnul vedle něj. Nebo spíše kousek za něj. Tohle je jeho den ne můj. Na obličeji mi hraje spokojený úsměv ikdyž přichází... Mírně prchlivější bratři jako Lema. Nedávám na sobě cokoliv znát. Snažím se působit co nejuvolněněji. Ve výsledku jsem ale napnutý jako struna. Připravený okamžitě se vrhnout mezi Fulgrima a naštvanější bratry. Takové roztršky nemam rad, ale jsou v naši rodině na denním pořádku. Až Dornova reakce mi sebrala úsměv. Něco takového mě ve snu nenapadlo... Naprosté odmítnutí a praktická ignorace. Věnuji mu smutný pohled. "Bratře... Mi všichni každoročně dáváme šanci spoustě mužů aby se prokázali v našich legiích a mohli sloužit lidstvu. Tak proč nedat takovou šanci i jednomu z nás?" Pronesu dost nahlas a udělám 2 kroky směrem k němu. Poté se ale vzpamatuji a zastavím. Nechci se dostat zbytečně daleko od Fulgrima. Tím spíš že se k němu přiblížil i Angron. ¨ *Ted se uvidí jak tvou roli zvládneš bratře.* Neznatelně pokývám hlavou. Oba nejspíše udělili pomyslnou ranu všem přítomným. Takové příjemné překvapení. Fulgrim se postaví tomu asi nejsilnějšímu z nás a ten zachoval chladnou hlavu. Z mých úst se vydere výdech úlevy. Nebojím se že bude slyšet. |
| |
| Ať tvůj meč zůstane vždycky ostrý? Hele, prej ho dělal fotřík, takže jestli ne, vím, kam poslat reklamaci!!! Nechť nejsou tvá slova stejně prázdná jako Warp a ať tvůj meč zůstane vždy ostrý. Nedávám to navenek nijak najevo, ale vnitřně mi docela slehne. Bylo to troufalé. Jistě, že by mě nezabil. V místnosti plné bratrů by to nestihl, ani kdyby se o to pokusil a předpokládám, že bych, zbroj-nezbroj, po jedné ráně dolů nešel. Ale ta ostuda, kterou mi tady mohl způsobit... nechtěl bych začínat jako "ten, koho zmlátil jeho vlastní bratr hned po jmenování." Směrem od Sanguinia slyším úlevný výdech. Ne tak nahlas, bratře, prosím. Snad ses o mě nebál, koutky mi zacukají v úsměvu. Já se o sebe tak trochu bál taky. "Vynasnažím se, bratře." Odpovím mu nakonec, než se slova ujme Perturabo. „Napínavé poledne, nemyslíte, bratři?“ zmírňuje napětí - a vzápětí se k němu přidává i Magnus, zatímco Sanguinia vidím kousek opodál rozmlouvat s Dornem, byť jsem neslyšel, co mu řekl. A ani to nemohu sledovat, nebo se zapojit do debaty Magnuse a Perturaba, protože přistupuje Roboute. Jeden z těch, u kterých nedokáži předem určit, jak zareaguje. Oslovuje mě... a příliš přívětivě se netváří. Což o to. Stále držím svůj typický, jemný úsměv. ,,...ty stará vojno, konečně jsi to někam dotáhl.'' Zarazím se. Tím chceš říct co? keramitová rukavice mi na zádech, krytých jen několika vrstvami jemného hedvábí, zaduní. Já mu taky před Ullanorským triumfem neřekl "Hej Roboute, kamaráde, tak jsem slyšel, že to tady Horus dobyl za tebe, skvělá práce!" ,,Každopádně, s mojí podporou a podporou Ultramariňáků můžeš kdykoliv počítat bratře.'' Zamrkám. Jsem zmatený. Takže to nebyla urážka? Nebo byla, ale byla skrytá tak rafinovaně, že ji ani já nejsem sto úplně určit a rozeznat? Roboute? Proč to zní tak upřímně? Jsem z toho tak zmatený! A on se na mě dívá... a asi to fakt myslí vážně! Udiveně zlehka zavrtím hlavou a tiše, pobaveně se uchechtnu. Oni jsou někdy tak... "Děkuji, Roboute, moc si toho vážím," odpovím stejně upřímně, jako mi to řekl on. Podpora nejpočetnější legie - a bez zbytečných vytáček, scén a řevu je jedno z mála příjemných překvapení dnešního dne. Protože já si pořád nejsem jistý, jestli jsem rád, že jsem to dotáhl "zrovna tady." |
| |
| Agron a spol Trošku nevrle se nechám obejmout a už se chystám odstoupit, když k nám přistoupí Agron a já trošku ustoupím stranou, aby měl také místo. Můj doprovod mě napodobí. Pozoruji jak Agron prakticky vyzval Fulgrima k boji, chci do toho vstoupit, ale Fulgrim zvedne ruku a já se zamračím. " Hezky rychle se vpravil do svého postavení. No uvidíme jak se mu povede." Nad jeho prohlášením se zatvářím poměrně překvapeně, ale přešlápnu si a položím ruku na dar našeho otce. Čekám co se bude dít. Když se z toho Fulgrim vykecá trošku se uvolním, pozdravím ho kývnutím hlavy a odejdu od nového vojevůdce. Přesunu se k Perturabovi a trošku se usměji se. "Máš pravdu bratře, vskutku napínavé." Nakloním se k Perturabovi a zašeptám tiše. " V pravdě to probíhá až na výjimky velmi dobře." Trošku se usměji. |
| |
 | Být u tváření dějin je úžasné a jak bych to řekl...ehm...zasloužil jsem si to. Dneska bude vyhlášení Vojevůdce, prvního mezi rovnými atd... Zasloužím si trochu toho zpodobnění na obrazech mezi vznešenými Primarchy a hlavně s Císařem. Proto jdu, ikdyž..i kdyby to bylo kvůli nečemu menšímu stejně půjdu a budu svého Otce doprovázet Hodím si přes ramena své honosné roucho Magistera Templi kultu Pavoni, které mi právem náleží už...hodně dlouho. Prostě byl jsem nejlepší ve svém oboru...a stále jsem.. Pohladím jemnou látku a nadechnu do chřípí její vůni. Připnu si k pasu svůj bohatě zdobený meč. Nepotřebuji víc, nebude tam žádný Astartes který by se mi mohl/chtěl postavit. Vojevůdce Císař, vznešený veliký mocný, kam se na něj hrabu já ? I přes to že jsme jeden z nejlepších. Vlastně já se s ním nemůžu ani srovnávat, tak vznešený je......jen by nemusel být tak krátkozraký. Nikaa. Zavrčím potichu a střelím zlostný pohled na druhou stranu místnosti po doprovodu Russe. Postavím se pár kroků za Magnuse a budu sledovat okolí a obdivovat některé s přísedících Primarchu. Fulgrim, okouzlující jako vždy, nebo to spíš o něm říkají, ale v něčem mají recht...rozhodně vypadá reprezantivně... Lion, zase se nemohl rozhodnout co dneska vlastně bude...no k jeho velikosti to ale tak nějak patří... Russ, Angron, Konrád prostě rodiná "smetánka" se vším všudy..ale každá svím způsobem veliký...asi jako každý barbarský náčelník co umí číst a psát.... Dorn, Perturabo každý excelují v stavění pevnůstek a dožuvání se navzájem v tom kdo má lepší hradby enbo líp provádí Exterminatus.....Fajn kluci řekl ybhc být jejich bratr...ikdyž není o mě správné že o takové poctě vůbec přemýšlím..nu co....každý máme své splnitelné sny, ikdyž tento je trochu.....težší.... Přešlápnu a z jedné nohy na druhou a začnu obdivovat kopí mého otce, do toho mi bude znít mile jako doprovod slova velkého Císaře. Fulgrim ? Nejsem naivní abych si myslel že to bude moudrý Magnus byť by to byla nejlepší volba. Ale Fulgrim není špatná volba...přece jenom hned po Otci je asi nejlepší s primarchu...dobře sice ne hned po ale druhý je....a určitě bude dobře vést to co Císař započal...ikdyž stejně tak dobře jako od to nezvládne nikdo.. Jednotliví primarchové jdou a gratulují, Magnus není vyjímka...půjdu s ním pokud mě neodežene. Po tom se se ruka nového Vojevůdce vymaní z Magnusové dlaně a bude alespoň nějaká šance aby mě vyděl, ukloním se..né hluboko ale tak nějak gratulačně a s úctou.... Potom si stoupnu trochu za svého primarchu přece jenom sem neustále jeho stráž. Předstoupí Russ a bude se chovat no...jako Russ... A ještě si zapomene kopí od Císaře...Cože ??? nechá aby ho bral jen Runový Kněží ?? Svatokrádež...pako jedno ! Podějc příde i Angron...řekne to co má na srdci a já položím ruku na meč. Jak si dovoluje...ne počkat jsem lepší než ti barbarští berserkři a Angron je přece jenom lepší než Russ..neublíží našemu skvělému vojevůdci hned tady a teď. Sputím ruku z meče a hodím se do klidu. Po gratulacích atd... Postavím se blíž k Magnusovi a vyčkám než se na mě otočí... Přece jenom nebylo by korektní ho rušit, až si na mě udělá čas budu poctěn.. stejně jako vždycky předtím... |
| |
| Zlatý Orel Císař sedí mlčky na Trůně a nechává událostem nadále volný průběh. Ačkoliv Angron s volbou nesouhlasil, nezpochybňoval ho před Císařem, avšak přes Fulgrimem. První zkouška toho, zdali si Fénix titul Vojevůdce zaslouží. Za chvilku si opět vyžádá pozornost a ticho pozvednutím ruky.. „I já se přidám k gratulacím, avšak všechny nás čeká množství práce a na ramenou Vojevůdce spočine největší váha. Proto pro tebe mám, synu, ještě jeden dar, který ti usnadní vedení Krusády..“ řekne Císař a chvilku se odmlčí. „Zlatý Orel byl a bude vlajkovou lodí Krusády. Obsahuje Tacticarium, shromažďující údaje a data z celé Galaxie a to ne příliš velké a příliš důležité na to, aby se riskovalo poškození při stěhování na novou loď...“ řekne a poté trošku teatrálně pokyne rukou na loď. „Dávej na ni pozor a nechť ti dobře slouží. Nyní vás nechám vašim povinnostem a oslavám...“ dokončí a vstane z Trůnu. Avšak tím to nekončí. „Dorne?Magnusi?“ osloví Císař dva Primarchy „Rád bych si s vámi popovídal v pracovně. Následujte mně..“ pronese a poté se vydá v doprovodu Custoda do své pracovny, kterou mnozí z vás již navštívili. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Cesta na Raganrök proběhne v tichosti. Nikdo z mého doprovodu nemluví. Ani runový kněz, a ti obvykle mluví ve chvílích, jako je tato. Ve tváři se mi zračí směs vzteku, zklamání i nepochopení. Převažuje ale vztek. Když thunderhawk dosedne na palubu lodi, vystoupíme ven. Několik Vlků, kteří jsou v hangáru, se po pohledu do mé tváře usunou stranou. Než odejdeme z hangáru, promluví na mne Sven, runový kněž: |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Přicházím spolu s Rogalem do hangáru. Já, on a jeho doprovod. Z té výšky a dálky Rogal odpovídá tomu, co se o něm říká. Jeho tvář je kamenná a nedává na sobě nic moc znát i ve chvíli, kdy spolu mluvíme a já se pak směji. Je prostě trochu nespolečenský. |
| |
| Nějaký krátký štěk za Fifíčka Císař si žádá ticho. Upřu na něj oči, očekávajíc, co má na srdci. „Zlatý Orel byl a bude vlajkovou lodí Krusády. Obsahuje Tacticarium, shromažďující údaje a data z celé Galaxie a to ne příliš velké a příliš důležité na to, aby se riskovalo poškození při stěhování na novou loď...“ Jemně nakloním hlavu na stranu. Zlatý Orel? Opatrně se rozhlédnu okolo, jako by celé mé okolí mělo začít řvát "haló, jsem tvoje!" Mou běžnou, usměvavou a nicneříkající masku prolomí udivený výraz. Jen na chvilku. Pak se vnitřně seberu. Ale Pýcha je můj domov už... už velmi dlouho. Otec zcela jasně naznačil, že stěhování nepřipadá v úvahu. Zůstávám tady. Budu si to prostě muset zařídit jinak. Ať už to vnitřně cítím jakkoli, rozhodně zde nemíním dělat... scény. Je to vlastně čest. Dostal jsem vlajkovou loď celého Impéria. Zbytek budu... řešit později. Vzpomenu si, jak jsem zde před pár dny s Otcem po boku procházek chodbami. Jak mne vzal na můstek. Plánoval tohle celou dobu? Věděl už v té chvíli, kam to směřuje? Já vůbec netušil, že to vše, čím procházím, bude jednou moje. „Dávej na ni pozor a nechť ti dobře slouží. Nyní vás nechám vašim povinnostem a oslavám...“ "Děkuji, Otče." Odpovím prostě. Nějak mě nenapadá žádná duchaplná řeč na téma "dostal jsem novou loď." Pak zamířím k Coraxovi. "Všiml jsem si, že ses mě chtěl zastat," řeknu mu tiše. "Děkuji ti, cením si toho." Rozhlédnu se okolo sebe. "Je dobré vědět, že mám ve svých bratrech zastání. Nechci zde zabíhat do prázdných řečí o jednotě a sounáležitosti, která udrží Impérium pohromadě. Však je všichni znáte až moc dobře," zlehka se ušklíbnu. "Bude mi pár dní trvat, než se v nové funkci zorientuji," přiznám se. Není to žádná ostuda. Každý z nás by byl ztracen úplně stejně. "Předpokládám, že se na orbitě ještě chvíli zdržím, než zařídím vše, co je třeba." čímž samozřejmě naznačím, že jim jsem po tu dobu plně k dispozici. S některými si promluvím, ať už chtějí, nebo ne. |
| |
| Vojevůdce, Císař a podobné zrůdnosti Každou minutou neochvějně a nezvaně ta chvíle přicházela. Na svých bratřích jsem pozoroval velmi rozporuplné emoce. Bylo načase je již prostě nechat jít svými cestami, už na orbitě jedné planety trávili příliš dlouho. Zaznamenal jsem Hathorovu blízkost a natočil k němu hlavu. "Povídej, Synu." Prohlásím tiše, nechci ostatní bratry rušit. Ať už můj kapitán přijde s čímkoliv, rád si jej vyslechnu a pokud možno mu i odpovím. Čas však pokračuje nezávisle na nás, nemluvě o tom, že je mu úplně jedno, kolik jej v tuto chvíli potřebuji. 'Zlatého orla Fulgrimovi?' Proč ne? Nenapadnul mě žádný důvod, proč by tomu tak být nemělo, snad jen určitý problém, který takto vyvstane, v čem bude chtít Otec cestovat na Terru, aby to bylo hodno, dle mínění ostatních, jeho majestátu. Naneštěstí mi Otec svými dalšími slovy nahodil určitá vodítka, čím že se poletí. Nehodlal jsem následující události předjímat, věděl jsem, o co jde v mém případě, ale Rogal? Ne, ať to není to, co myslím, nedal jsem však na sobě nic znát a vyrazil jsem za Otcem, některé prostě nemůžete nechat čekat. |
| |
| Volební místnost Když stojím na místě, připraven odejít, dolehne ke mne hluboký hlas mého otce. Zastavím se na místě. Okamžitě zalituji nedostatku respektu, kterou jsem měl vůdči zvolení nového vojevůdce. Jak jsem se vůbec mohl opovážit, zpochybnit volbu mého otce ? Mého Císaře ? Myšlenky se mi o všem rychle vrátí na své místo, když si uvědomím, že jediné, co jsem provedl bylo, že jsem byl upřímný. Nebylo třeba slov, aby Fulgrim pochopil, že jsem s jeho novým postem nebyl spokojen. Stejně jako ostatní bratři, je dost bystrý a zná mě natolik dobře, aby věděl, že nikdy nemrhám slovy. Ani slovy díků, ani slovy hanby. Ovšem to, že mne oslovil samotný Císař, je něco, co nemohu brát na lehkou váhu. Můj plášť se zavlní, když se na místě otočím a pohlédnu svému otci s kamenným výrazem do očí. Na znamení pokory, poslušně sklopím hlavu. Opět nepromluvím. Na slova bratra Sanguinia odpovím jednoduchou větou. "Vojevůdce není jen tak někdo, bratře. Je prvním za rovných." Více není potřeba říct. Pohled jenž věnuji Angronovi je více než nepřátelský. Jedna věc, je s volbou nesouhlasit, ale opovážit se vztáhnout ruku na vojevůdce před očima našeho otce, je hrubá urážka pohostinosti a lásky, kterou nás otec zahrnuje. Vystoupím kupředu, abych nějak zasáhnul, ale nakonec to není třeba, proto s obličejem nachvíli staženým hněvem, udělám tři kroky, než vidím, že Fulgrimův šarm má situaci pod kontrolou. Kamenná maska se opět vrátí na své místo a já zaujmu opět své místo mezi ostatními primarchy. Po celou dobu, než nás oteco pět osloví, spočívají mé prsty pravé ruky na mé bradě, kterou pomalu, ale vytrvale třou v tichém zamyšlení. Když otec opět promluví překvapeně vzhlédnu. "Pravda otče, zasloužím si pokárání, za své konání." Beze slova se podívám na Magnuse, abych v jeho očích zahlédl něco jako možnou stopu potom, co se nám otec pokusí říci. Zvednu se a následuji otce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro – Dorn, Magnus – Císařova pracovna je o poznání méně pohostinná než předsálí, kde probíhalo jmenovaní. Císař se posadí k svému obřímu pracovnímu stolu a opře si ruce o lokty na desce. První se jeho pohled stočí na Dorna. „Rogale, je pouze jeden důvod, proč jsi ty nebyl jmenován Vojevůdcem. A to ten, že já tě potřebuji jinde, potřebuji tebe a tvé Pěsti na Teřře...“ řekne Císař a chvilku se odmlčí. „Ty a tvá Legie nadále nejste součástí Krusády. Vojevůdce bude uvědoměn..“ Císař mluví klidně, neřve a v jeho hlase není žádný podtext kritiky, výčitek či kárání. Nebo zklamání z toho, co jsi provedl. Nic takového.. „Magnusi, ty se na Terru vydáš s námi. I tvá Legie je dočasně postavena mimo Krusádu a mimo velení Vojevůdce. Detaily a následnou budoucnost probereme na Teřře či během letu.“ řekne Císař a poté přejede pohledem na Dorna. „Rogale Dorne, Zlatý Orel zůstává Vojevůdci a proto mi bude ctí využít tvé pohostinosti při letu na Terru. Jsme schopni odletět do hodiny?“ zeptá se klidně Císař. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro S přihlédnutím k absenci jakýchkoliv dalších židlí, usuzuji, že tohle bude krátké. Naštěstí? Úhel pohledu. Hned po prvních slovech Otce, se mé nejhorší obavy naplnily. Zaprvé, chtěl jmenovat Rogala vojevůdcem, zadruhé, budu muset snášet společnost, i společnost jeho legie po celou cestu na Terru. 'Proč ne třeba Petrurabo? Proč upřesnil jednoho před druhým? Má to něco společného s faktem, že Imperiální pěsti nejsou tak dobré v tažení, jako Železní válečníci? Nebo jsou lepší? Je ovšem otázka, jak to Petrurabo vezme, pokud už mu to bylo vysvětleno, pokud ne a pokud mu to nikdy nebude vysvětleno, mohlo by dojít k několika nepříjemným nehodám.' Pak došlo na mě. 'Postavena mimo Krusádu? Výtečně, situaci to v mnohém zjednodušuje, otázka zní, jak dlouho to bude trvat.' Na jeho slova pouze přikývnu, na mluvení teprve nastane čas. 'Hodina? Tak to Petrurabovi opravdu nikdo nevysvětlí, co se může stát? Všechno. Nezbývá než doufat, že nový Vojevůdce to nějak uklidní, protože nejen Petrurabo nebude potěšen z toho, že Otec upřednostnil Rogala, před ním, i já bych se na místě svého logického bratra s kladivem cítil ublíženě.' K situaci se však nevyjadřuji, naštěstí to není moje Photep, který poletí na Terru. |
| |
| Byl bych se s Rogalem dále přel, ale tohle je Fulgrimův den a nehodlám mu ho kazit takovými nepříjemnostmi. "Pokud to tak bereš bratře." Zašeptám si pro sebe se svěšenou hlavou. Nechám ho otcovy a vydám se zpátky k Fulgrimovy. Ještě uctivě počkám až Otec s bratry odejde. S novým úsměvem dám Fulgrimovy jednu ruku přes ramena. Naštěstí není tak vysoký jako třeba Roboute nebo Horus, u nich bych něco takového dělal jen těžko. "Tak co bráško? Kdy můžeme čekat pořádnou oslavu? Nebo rovnou... Pokřtíme Orla?" Po dlouhé době jsem opravdu spokojený. To jsem vlastně po každém vyhraném boji, ale tohle je něco jiného. Bratři spolu jen s pár problémy. Lepšího warmastera by si dalo jen těžko přát... Vše je prostě perfektní. Možná ještě chybí nějaké občerstvení a něco na přípitek. To ale není nic s čím by jsme si neporadili. Tři marináci v ozdobených zbrojích co mě doprovázeli a celou dobu stáli tiše na kraji místnosti se po odchodu Císaře začali bavit o volbě. Vše ale potichu aby nás nerušili. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion, Corvus, Perturabo, Lorgar, Sanguinius, Angron, Roboute + Hathor ~ "Tak co bráško? Kdy můžeme čekat pořádnou oslavu? Nebo rovnou... Pokřtíme Orla?" Ach, Sanguinius a jeho dobrá nálada. Lehce, pobaveně se uchechtnu a položím svou dlaň na hřbet jeho ruky, která mne objímá. Představa bujaré oslavy, když mě tady čeká vlastně celá křižáda k vedení, mě trošku tíží. Na druhou stranu jsem tak nějak nepřímo lapen mezi povinností dělat něco užitečného – a chvílí, kdy bych mohl vztahy s některými bratry utužit… a třeba i leccos domluvit. “Orla křtít nebudeme,“ odpovím opatrně. Kde najít kompromis? “Ale připít bychom si rozhodně mohli, “ …než se rozejdeme po své práci. “Alespoň, než se sem otec s Magnusem a Rogalem vrátí.“ Protože on se vrátí. Že ano? Vzhledem k tomu, že je to tady teď tak nějak moje… byť se tak zatím dost necítím, nepřijde mi nijak zvlášť blbé, poručit si od servitorů, popřípadě služebnictva, aby donesli víno. Chvíli uvažuji, jak to pojmout – a nakonec nechám přinést poháry i pro osobní strážce všech přítomných bratrů. Jednak to navrhl Sanguinius – a on by si něco takového určitě přál, vím, jak se ke svým mužům upíná… a druhak… vlastně zde pijeme na vítězství. A to mám ve zvyku i já pít se svými dětmi. Doufám, že to trochu uvolní atmosféru, když už to Perturabo tak hezky načal, to zlehčování napětí. Všimnu si, že Selim se samovolně přidružil k Lorgarově osobnímu strážci, s nímž před pár dny cvičně bojoval a něco mu tiše oznamuje. “Neodlétejte mi z orbity hned. Poté, co navštívím Tacticarium, s vámi dost možná budu potřebovat mluvit.“ Pak pozvednu číši. “Bratři – na úspěch tažení, na jehož konci bude lidská rasa jediným a dokonalým vládcem vesmíru. Na Otce- Císaře. Na Impérium. Na nás.“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro -Fulgrymovo společenství pařmenů- Pomalu dosednu za stůl. Po mě už nikdo nepokračuje s gratulacemi. Tedy...pokud nepočítám Císaře. ,,...Proto pro tebe mám, synu, ještě jeden dar, který ti usnadní vedení Krusády...“ Otcova slova mě celkem udiví. Myslel jsem že titul Vojevůdce bude stačit. Pak si uvědomím o jaký dar jde, dřív než to otec řekne. Otče...nechceš snad... Svoji myšlenku ani nestihnu dokončit, protože už otec poví, to co už vím. „Dávej na ni pozor a nechť ti dobře slouží. Nyní vás nechám vašim povinnostem a oslavám...“ Otče...Zlatého Orla? Proč? Na sobě ale nenechám nic zdát a furt mám tu masku usměvavého bratra, ačkoliv oči nakrátko prozradí mé skutečné pocity. Ale jestliže je to vůle Císaře...A navíc má otec v něčem pravdu. A to takovou, že kdyby se to mělo stěhovat na novou loď, tak by to mohlo jen být horší a horší. "Tak co bráško? Kdy můžeme čekat pořádnou oslavu? Nebo rovnou... Pokřtíme Orla?" Zlehka se usměju nad Sanguinovým prohlášením. To by holt nebyl on. Škodolibě se usměji nad tím, jakou chybu Leman udělal, když odešel. Bratře, bratře...kdyby nebylo tvé tvrdohlavosti, tak by sis klidně mohl popíjet, ale teď? Ačkoliv je pravda, že kdybys tu byl, tak bys tu všechno vychlastal a Fulgrimovi by nic nezbylo. “Orla křtít nebudeme,“ Ještě abys ji křtil...koneckonců je...byla to otcova loď. pomyslím si a pohledem zabloudím ke svému primarchovi. Rozhodně je na něm znát, že není spokojen s volbou Fulgrima a že by byl raději, kdybych já byl Vojevůdce. Je pěkné mít takového věrného služebníka, ale i víra může vést k herezi. Na Poctě Macragge ho budu muset pokárat. “Ale připít bychom si rozhodně mohli, “ Ach Lemane, jak mě je tě líto...počkat...vlastně není. Neměl bych být sice tak škodolibý, koneckonců Leman mi přirostl k srdci, ale když se zachová jak hlupák... Po chvilce objedná pro nás a náš doprovod sklenice vína. Já sám se hned nenapiju, protože hodlám učinit prohlášení (Ano, velký Roboute se chystá vám promluvit do duše), tudíž počkám až Fulgrim domel...domluví a pak se do toho pustím přičemž i já pozvednu číši, aby se mě nemělo za bůhví jakého burana z Bůůranova. ,,Bratři, dnes je výjmečný den. Dneska nejenom že byl jmenován Vůdce tažení, ale sešli se všichni Primarchové...všichni bratři. Věřím že mnoho z vás by raději na Fulgrimově místě raději viděli sebe, ale už jen z toho důvodu, že jej jmenoval náš Otec, Císař, tak bychom měli jeho rozhodnutí respektovat. Protože i respekt je mnohem lepší, než nic. Ode dneška věřím, že nás Fulgrim, jakožto Vojevůdce, jenž si svůj titul zasloužil, povede jen za slávu Impéria, Otce-Císaře a že pod jeho velením se zbavíme konečně jednou pro vždy odporných sil, které se snaží lidstvo rozdrtit.'' Přičemž Fulgrimovu pohledem naznačím: ,,Fulgrime, vkládám do tebe velkou důvěru...neposer to.'' A tímto můj projev skončí a čekám na reakci mých bratrů. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „V pravdě to probíhá až na výjimky velmi dobře.“ zašeptá Corax ke mě. „To ano, čekal jsem trochu... větší rozruch,“ přiznám se také potichu. Zřejmě poslední, kdo gratuluje, je Otec. A jako první ke gratulaci přikládá i dar. A ne jen tak ledajaký dar, věnuje mu samotného Zlatého Orla, vlajkovou loď Krusády. Jsem z toho trochu překvapen, ale ostatně, proč by to mělo být jinak? Pravda, je – byla – to Otcova loď, ale ten se právě rozhodl vrátit na Teru a předává Fulgrimovi žezlo. Včetně všeho, co symbolizuje vůdce naší války. Chvilku potom, co je po gratulování odchází Otec s Dornem a Magnusem pryč. Doufám, že se opět vrátí a připojí se k oslavám, jestli tedy nějaké proběhnou. A mohl by se vrátit klidně jen Magnus, aspoň tu nebude nepříjemně dusno. Jako první, kdo se zajímá o pití, je Sanguinius. Není to tolik překvapivé, jeden z veselejší bratrů, ale kdyby tady byl Russ a Otcova volba mu byla po chuti, nezeptal by se slušně, už by dávno vyvalil sudy a bral mi kladivo, aby je mohl narazit. Trochu smutně se zatvářím, když to Fulgrim zamítne. Můj dárek – který je naprosto nicotný s tím, co jsi dostal od Otce – mu budu muset teda předat později. Ale pak Fulgrim navrhne přípitek, takže to možná nakonec vyjde. Ale ještě počkám, sám řekl, že na naše dva, momentálně odvedené bratry, počkáme. Jsme obslouženi včetně naších doprovodů. Já jsem sice doprovod měl, ale nechal jsem ho před Otcovou pracovnou z jednoho důvodu. A na ten snad brzo dojde. „Neodlétejte mi z orbity hned. Poté, co navštívím Tacticarium, s vámi dost možná budu potřebovat mluvit.“ S pohárem kývnu na srozumění a čekám, až Fulgrim začne s přípitkem. Pozvedá číši a začíná: „Bratři – na úspěch tažení, na jehož konci bude lidská rasa jediným a dokonalým vládcem vesmíru. Na Otce- Císaře. Na Impérium. Na nás.“ „Na Otce a na nás,“ zopakuji polohlasně a napiji se. Skrze okraj vidím, jak Roboute sám pozvedává číši, ale nehodlá se napít. A je to tady. Proslov. S úsměvem bych si nejradši povzdechl, ale to se teď nehodí. Roboute shrne dnešek a to, co víme. Řekne, že Fulgrimovi věří, což je dobrá zpráva. A zakončí to tak, jak jsem od něj trochu čekal. Vojensky. Aspoň nám připomíná naše poslání. A jelikož se Roboute vyšvihl se svým proslovem, nehodlám být pozadu. Mluvit nebudu, to ode mě snad nikdo nečeká, ale mám tu něco, co snad všechny potěší. Jemně zatleskám. Minimálně se to sluší a to i v malé společnosti, jako jsme my. Nechám Fulgrima poděkovat, nebo ho pronést nějaké slova respektu a úcty na oplátku a pak se sám ujmu slova. „Pěkný proslov, bratře. Rád bych přidal nějaké to hezké slůvko, ale víte, že já žádný řečník nejsem. Připravil jsem si malý dárek, ale teď, když si od Otce dostal samotného Zlatého Orla, mi přijde ještě menší. Nicméně, i můj dárek určitě využiješ.“ Během těch pár slov jsem zmáčkl tlačítko na komunikátoru zbroje. Můj doprovod věděl, co to znamená a tak během několika okamžiků vešel do místnosti. S lahví v ruce. Přinesl mi ji, s úklonou ji předal a po mém poděkování opět odešel. „K boji sice dobrá nebude, ale určitě potěší. A doufám že tebe obzvlášť, na Železné Krvi ti vcelku chutnalo,“ dokončím s úsměvem a podávám láhev Fulgrimovi. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Je mi líto, že tento okamžik nemůže sdílet Magnus s námi. Radost z nového vojevůdce, ten příslib naděje! Poprvé po dlouhé době mám pocit, opravdu silný pocit, že můžeme čekat i světlejší časy než byly ty dosavadní. Na druhou stranu vše, co nestihne dnes, může být brzy vykoupeno chrabrými činy zítřka. Jen doufám, že otec... V mém zamyšlení pak první Sanquinius navrhne oslavu, kteroužto náš čerství vojevůdce moudře umírní. Přeci jen by dopřával vodu nebo spíše líh na mlýny těch, co jej zvou marnivcem, kdyby nás na první krusádě vedl proti střízlivosti. Co hůř, dokonce propásnu i možnost pronést přípitek! Tak nějak mi to přijde skoro líto vzhledem k tomu, že jsem ten nositel slova! Nu což, jak ukazuje Robout, štěstí přeje připraveným. "Tak jak pravil Roboute Guilliman - na to, co nás spojuje." Dodám jen, zatímco Peturabo přichází se svým darem. Je to zvláštní, tohle vidět a je to tak odlišné od předchozích okamžiků nervozity. Celé je to podivnější, alespoň pro mě o to víc, že tu je právě primaracha z Ultramaru. Ponejvíce jeho bych očekával v opozici, přesto překvapuje jako Angron. Nemluvě o tom, že kdyby mi před hodinou někdo říkal, že budu připíjet na slova žháře z Monarchie, nevěřil bych mu. Nakonec, od jsem měl Fulgrima za sjednotitele. Že by byl vhodný čas? Smírné gesto, tady, teď? Pochybuji, že on to tak vezme, dle mého soudu určitě ani na vteřinu nezaváhal nebo nepropadl přesvědčení ohledně dopadů svého jednání. Jen plnil rozkazy, jak měl a měli bychom zjevně všichni. Přejdu volným krokem k němu. "Mluvíš hezky o respektu k vojevůdci, bratře. Ovšem chceme-li udělat maximum pro otce, vojevůdce a celé tažení, musíme se respektovat i navzájem a přenést se přes spory a rozkoly." Leman Russ s Lionem, Dorn s Perturabem já a právě teď pán z Ultramaru, který kdyby měl na zbroji zelenou by mohl tvrdit, že ji nosí jako symboliku zelených mozků všech synů jeho rodného světa. S jedinou výjimkou, na kterou nechci raději ani vzpomínat, bude tohle ta nejtěžší věc, co hodlám udělat. Pro tažení. "Monarchie, Roboute..." Podám mu ruku. "byla pro mě tvrdá, hořká a krutá lekce..." Dodám hlasem, který stále ještě nese stopy bolesti. "A já ti za ní děkuji." Musím uznat, že mi otevřela oči mnohem víc, než bych chtěl v mnoha směrech. Právě proto je hoden díků, protože ať osud přichystá cokoliv, já budu připraven i díky tomu, co mi předvedl. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Na Otce a nás... Ať je naše mysl a meče stejně ostré tady vojevůdcův jazyk!" Pronesu hlasitě s šibalským úsměvem a ještě Fulgrima poplácám po zádech než oddělám ruku z jeho ramene. "Jsem opravdu rád že tady můžeme být spolu... Doufám jen že se nám podaří takto se sejít i někdy příště... Jen je mi líto že nejsme všichni..." Řeknu tiše směrem k bratrům. Snažil jsem se aby to působilo důvěrně. Jsem opravdu rád za tuto příležitost, hlavně když je nejspíše poslední na dlouhou dobu. Navíc mě i reakce bratrů překvapila a hlavně nesmírně potěšila. Co víc si přát?... Ještě bych si měl vyjasnit jak je to mezi mnou a Angronem, ale na to příjde později. "Nechtěli jste někdy prozkoumat Zlatého Orla podrobněji? Vždycky mě zajímalo jestli je tady něco zvláštního, když tu Otec trávil takovou dobu." Navrhnu s pohozeným obočím. Do éteru. Můj doprovod se postupně začne přidružovat k ostatním marinákům v místnosti a docela volně se s nimi baví. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Otec se fakt zbláznil - bude mít Orla na růžovo !! Gratulace, gratulace děte mi s tím všichni někam. Chci boj....rozšiřovat hranice Imperia, né tu sedět a poslouchat Guillimana ve svém neupřímné gratulaci. Znova pohladím elegantní linie Otcova daru a připnu si ho k pasu. Boj, vraždit, vymlátit ze sebe to svinstvo co do mě napíchaly při operaci... Ikdyž mohl bych někdy zkusit i dýl vyjednávat, mohla by to být zábava...jiná forma boje, bohužel bez krve. Povzdechnu si.. Možná bych měl zajít za Lorgarem a zeptat se ho jak se to dělá....zase ale se sekerou na krku lidi velice rádi podepisují. Císař si začne sjednávat ticho. Úplně vše.... COŽE !!! Nebudu se snažit zakrýt úžas. To nemyslíš...dobře myslíš ! Otče snad nepotřebuješ vyzdobit loď novými vázami ? Promnu si spánky. Jak mě jen ksakru bolí hlava. Dnes je toho už vážně moc...né jen že tu slečinku jmenuješ vojevůdcem, ale též ji dáš nejlepší loď flotily, symbol krusády a studnici historie. Podívám se směre k Císaři. Chápu proč Otče, jen prosím mohl si zvolit lepšího.... Vím že se dívá, dělá to tak vždy... Jo tak vy chcete pařit ??!! Otec s Dornem a Magnusem odešel. Zůstaly jsme sami...skoro. Andílek chce pít, chce křtít. Face palm. Ta loď je už pokřtěná můj "dokonalý bráško".... Fulgrim nechal donést pití. Máš u mě jedno malé plus bráško... Otočím se na svůj doprovod. Píte dle chuti synové..pokud dojdete k transportu a půjdete rovně. Dám důraz na slovo rovně. Píte stejně jak já to potřebujete... Poslechnu si přípitky, předávání darů atd... Naleju do sebe číši jedním douškem a nechám si dolít. Bavte se mezi sebou, pochybuji že někdo z vás pokládá za důležité se mnou mluvit....a je vůbec o čem ? ... Asi není...Císař mi dal loď, legii a poslal mě dělat to v čem jsem dobrej. je jen škoda že mě každý bratr odsoudil předtím než mě blíže poznal.....spíš je to smutné... Upiji z číše a pohledem zabloudím k přítomným remembrancerům. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion, Corvus, Perturabo, Lorgar, Sanguinius, Angron, Roboute + Hathor ~ .... ne, Konrád tam s náma není. Ten už někde křižuje vesmír. Po mně pronáší přípitek i Roboute. Je to takové zvláštní. Zvláštní a nečekané. Musím ovšem říci, že mě to potěšilo. Rozhodně jsem od něj nečekal tak otevřenou podporu své věci. Nutno říct, že si to budu pamatovat. Už proto, že ve chvíli, kdy si potřebuji ze všeho nejvíc upevnit svou vlastní pozici, abych se vůbec mohl nějakým způsobem efektivně realizovat a plnit Otcova očekávání, se mi otevřeně prohlášená podpora víc, než hodí. Jeho pohled opětuji a snažím se působit sebejistě... a aniž by to působilo arogantně. Těžko říct, jak mi to jde, už proto, že si zatím tak jistý v kramflecích nejsem, protože vím, že budu muset velmi brzy vyřešit několik (doufám, že jen několik málo) rodinných svárů. A že se ode mě očekává, že to udělám tak nějak sám, protože žádat Otce, aby za mě tenhle problém řešil by mne stavělo do role uvzatého děcka, které si svou autoritu neumí prosadit. Překvapením dnešního dne asi nebude jen tak konec, protože Perturabo si zve zpoza dveří svůj doprovod, aby mi předal dárek a zase zmizel ven. Je mi trochu líto, že svého vojáka jen tak odesílá za dveře - ale tohle jsme s Perturabem řešili. Naše legie, naše zvyky, naše pravidla. Takže mu ani nenavrhnu, aby směl zůstat. Ostatně... mi po tom vlastně ani nic není. "Děkuji Perturabo," odložím dárek na stůl, vedle meče od Otce. Meče, jehož si vážím... ale nejspíše bude jen ceremoniální relikt, protože Ferrův Fireblade jen tak neodložím. Je to... ten meč je tak trošku mojí součástí. "Když už jsme u mé návštěvy na Krvi," lehce se ošiji, "zalíbilo se mi tam ještě něco," přiznám se. "Kdybys zase někdy měl touhu malovat... mysli na mě. Bylo by mne velmi potěšilo, kdybych mohl na..." Pýše? Chtěl jsem říct Pýše? "... Orlu vystavit tvé vlastní dílo." Lehce vnitřně znervózním, když Lorgar osloví Robouta. Už proto, že některé spory by se zde vytahovat nemusely. Já vím, že se jednou vyřešit musí, ale... Jenže ono to působí, jako by se chtěl bratr usmířit. Takže se zase uvolním. Snad to nedopadne tak zle... co víc, ono to možná nakonec dopadne i dobře. Protože rozpory mezi mnou a bratry jsou jedna věc, ale rozpory mezi nimi navzájem... řekněme, že čím méně jich bude, tím méně starostí budu mít. Nevkládám se do jejich rozhovoru. To je mezi Roboutem a Lorgarem. Nikým jiným. "Nechtěli jste někdy prozkoumat Zlatého Orla podrobněji? Vždycky mě zajímalo jestli je tady něco zvláštního, když tu Otec trávil takovou dobu." Anděl sundává ruku z mých ramen. Je až neuvěřitelné, jak dokáže uvolnit atmosféru. Tou svojí... já bych to rád nazval bezelstnost, ale těžko říct, jestli to je prostě v něm, nebo všechno pečlivě plánuje. Právě proto, aby mírnil možné napětí. Párkrát už jsem se jej na to chtěl zeptat, ale mám pocit, že by mi odpověděl stejně to, co by mi odpovědět chtěl. Takže zůstanu u toho, že za Anděla tiše děkuji a dál to neřeším. Jenže co s tím, že chce zkoumat Orla? Zakázat mu to nemůžu, na druhou stranu, začít tady šmejdit dřív, ještě než vychladne Otcův trůn je... no, prostě mi to nepřijde jako nejlepší nápad! "Zlatý Orel," pořád mi tak nějak nejde přes rty, říct "má loď" "je ti plně k dispozici, pokud budeš mít zájem, Sanguinie. I já sám jej budu muset nejspíše brzy prozkoumat. Můžeš u toho být, máš-li zájem." Můj pohled zabloudí k Angronovi. Rád bych se jej zeptal na pár věcí, hlavně například na ty implantáty, které nemá... ale nechci působit vlezle. Ostatně, poté, co si prohlédnu Tacticarium s ním stejně budu muset mluvit. Tak se můžu zeptat potom, pokud nebude působit vyloženě nepřátelsky. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Když Fulgrim pronese: "Všiml jsem si, že ses mě chtěl zastat. Děkuji ti, cením si toho." Se trochu usměji a kývnu hlavou. " Za málo. Podpořil bych kteréhokoliv bratra." Když Otec předá svou vlajkovou loď Fulgrimovi tak my spadne čelist, ale rychle se ovládnu a nahlas nic neříkám. Mám v plánu rychle zmizet, ale když donesou sklenice já si jednu vemu a po kývnutí mne napodobí zbytek mého doprovodu. Stejně jako někteří jinní vyčkávám se sklenicí v ruce dokud náš novopečený vojevůdce přednese přípitek. Pak pozvednu sklenici a napiji se. Naslouchám proslovům ostatních a snad si podvědomě stoupnu se svým doprovodem trošku stranou. Trošku se usměji při rozkazu Agrona a trošku se usměji. " To je dobrá rada Bratře. Asi by nevypadalo dobře kdyby součastí této historické události bylo i obrázek kde nás totálně opité odnášejí do raketoplánů." Pak mě něco napadne a já upiji ze sklenice a otočím se na Robouteho. " Bratře mluvil jsem s Malcadorem o reorganizaci krusády. Prý v tom máš také trošku prsty můžeš nám říci víc?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "No myslím že tvé nabídky využiju... Myslím že se ti ted bude hodit každá ruka." Se spokojeným úsměvem přejdu po všech přítomných až se zastavím u Angrona. Pokud se on podívá na mě sklopím okamžitě pohled k zemi. "Když nad tím přemýšlím určitě jí využiju... Pokud dovolíš nechám tě ted ve spárech tady našich bratrů." Kývnu hlavou k Angronovy a pomalu se k němu vydám. Vypadám mírně nervozně. Vím že mě nemá moc v lásce, ale pořád netuším proč. Po cestě si vezmu skleničku a opatrně s ní přituknu o jeho. Poté jí téměř polovinu upiju naráz. "Angrone jsem rád že jsi tady s námi... My andělé by jsme měli držet při sobě..." Řeknu potichu s úpřímným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Popíjím, co jiného ? můj doprovod polohlasem hodnotí víno. Dávám přednost trpkému, ale tohle taky není špatné... Pozoruji blížícího se Andílka. Má chuť si povídat a nebo se mě bude snažit rozesmát ? Ťukne mi o pohárek a pak do sebe obrátí část číše, automaticky udělám to samé...teda až na to že mě v ní nic nezůstane..... Cože Andělé ??!!! Číše se mi za hlasitého třesku rozletí mezi prsty. Můj doprovod zmlkne. Bratře. Řeknu, chladně. Nazýváš mě přezdívkou kterou mi dal s výsměchu bratr Guilliman a ta jeho sebranka ? Gulllimanovo jméno doslova vyplivnu. Pustím zbytek číše na zem. Co mi na to odpovíš, važ slova, nebo to bude poslední chvíle míru v téhle místnosti! |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion, Corvus, Perturabo, Lorgar, Sanguinius, Angron, Roboute + Hathor ~ Docela bych si poslechl, co řekne Guilliman. Corax už o reorganizaci mluvil, když u mě byl, ale neznal žádné bližší informace - ale mou pozornost si v podstatě ihned žádá něco jiného. Protože Sanguinius mě, jak sám řekl "nechal ve spárech bratrů, aby se šel "kamarádit s Angronem." Což je v zásadě v mých očích dráždění kobry bosou nohou. Byl jsem rád, že se uklidnil a byl ochoten tady s námi jakžtakž v klidu vydržet. Cokoli mohlo počkat na později! "Angrone jsem rád že jsi tady s námi... My andělé by jsme měli držet při sobě..." Sanguinie... ach, ty idiote. Jistě, že je Angron vzteklý. "Nazýváš mě přezdívkou kterou mi dal s výsměchu bratr Guilliman a ta jeho sebranka?" Výborně, teď do toho tahá ještě, že nemá rád Robouta! DOKONALÉ! Pevně semknu čelisti a pomalu vydechnu nosem. Věnuji Sanguiniovi zcela jednoznačně výhružný a nesouhlasný pohled. Možná i lehce vyčítavý. Neříkal jsi, že mi budeš oporou? CO TO DĚLÁŠ?! Zatím se do toho vměšovat nebudu. Ne - ale jsem připravený to udělat, kdyby bylo třeba. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Dopiju skleničku a položím ji na stůl. Současně se ohlédnu na Fulgrima s mírně provinilým výrazem. "Omlouvám se... Asi jsem si to moc idealizoval... Vždycky když jsem tu přezdívku slyšel představil jsem si hrdého válečníka, který nemá v boji konkurenci... A nepřátele, klepající se strachy jen když ho uslyší." Můj doprovod nás pozorně sleuduje očividně připravení okamžitě mi pomoct. Zakroutím na ně rukou, v tichém znamení do toho nepletou. "Věci jako přezdívka jsou to co si z nich uděláš." Pozvednu obočí. Očividně jsem připravený na případnou ránu nebo útok. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion, Corvus, Perturabo, Lorgar, Sanguinius, Angron, Roboute + Hathor ~ Upřímně? Kdyby zůstal u "omlouvám se" a dále to nerozmatlával - asi bych se uklidnil - ale takto? Když každé další slovo by se dalo považovat za provokaci - a to i v případě, že nejste labilní a vzteklý, jako Angron? To těžko. Bratříčku, co to děláš? Chceš snad Angrona vyprovokovat? Proč? Na malou chvilku mi bleskne v hlavě i myšlenka, že mi Anděl, můj nejmilejší bratr, bodnul nůž do zad. Že nakonec přeci jen, navzdory tomu, co říkal, chtěl být vojevůdcem sám a nyní se mě snaží přede všemi potopit a zesměšnit. Nechce se mi tomu věřit. Zahodit všechny ty roky přátelství... jenže tady mluvíme o něčem tak důležitém, že dost možná vše může jít stranou. Co by ostatně bylo sofistikovanější, než mi zde vyjádřit srdečnou podporu - a pak mě totálně společensky potopit? Ne. Ne, takhle se nikdy nechoval! Bude v tom něco jiného. Musí. Nedochází mu to? "Věci jako přezdívka jsou to co si z nich uděláš." Jako by jej vyzýval k první ráně! SANGUINIE, proč zrovna TY? "A dost," pokusím se vše utnout v zárodku. Nekřičím, nevynucuji si pozornost násilně. Spíše předpokládám, že ač mluvím tiše, cizí hlas jaksi průtok konverzace naruší. Zpražím anděla upřeným pohledem, v očích se na kratičký okamžik mihne zlost. Nejraději bych křičel. Hystericky a na oba. Ale součástí dokonalosti je také sebeovládání. Hodlám je předvést. "Tohle není vhodná doba na politováníhodná nedorozumění. Jsem přesvědčen, že ať to vyznělo jakkoli, nemyslel Sanguinius svá slova zle." Vrhnu na dotyčného pohled typu "ALE TO NEZNAMENÁ, ŽE SIS JE NEMOHL ODPUSTIT!" "Byť byla volena dost nešťastně." Pak upřu neutrální, tázavý pohled na Angrona. Je zcela evidentní, že čekám, jak se k tomu postaví. Proč, Otče? Proč musíme být každý TAK JINÝ? |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Fulgrimovo pár pařmenů Pak už se po mém proslovu konečně trocha napije a pak se ujme slova Perturabo. ,,Pěkný proslov, bratře.'' Díky, taky jak dlouho jsem ho vymýšlel. Pak ještě chvilku mluví, než jeho doprovod donese víno. A vypadá to, že je celkem i kvalitní. Docela zajímavý pohled by byl, kdyby tu byl Russ...ten by slintal. No...pak teprve začne ta zajimavější část 'gratulování'. Protože se ho ujme Lorgar...na sobě nic nedávám znát, ale uvnitř sebe mám protichůdné pocity. Jeden z nich, že bych ho měl nenávidět a ten druhý? Ten druhý, že bych měl překročit minulost, spolknout hořkost a konečně se usmířit. Hold, to s těžko dělá, když všichni vaší bratři jsou válečnící, přičemž někteří maj v hlavě nasráno, někteří tam maj zeleno a někteří tam maj růžovo. Hold, já patřím k těm inteligentnějším (skvělej vtip). "Mluvíš hezky o respektu k vojevůdci, bratře. Ovšem chceme-li udělat maximum pro otce, vojevůdce a celé tažení, musíme se respektovat i navzájem a přenést se přes spory a rozkoly." Ne...snad to nechce rozebírat tady, teď a...prostě zde, kde se na nás dívá spousta zvědavých očí. Ovšem jeho pohled v očích říká pravý opak...že to udělá. Ovšem i přesto má pravdu a já s ním naprosto souhlasím. "Monarchie, Roboute..." A je to tady pomyslím si a pak se podívám na jeho nataženou ruku. Řeknu to takhle...nejsem žádnej fanda ztrapňování ostatních, takže kdybych ji nepřijal, tak bych ztrapnil jeho a sebe zostudil. Takže já taktéž natáhnu ruku a stisknu ji, přičemž se mu dívám do očí. ,,Už nikdy se nesmí žádný bratr postavit proti svému bratru. Odporuje to morálce.'' Zlehka se pousměju. Ačkoliv víra v Císaře jako boha? To byla ohromná blbost Lorgare...ohromná. Popravdě řekl bych možná i něco smyslplňějšího, ale teď mi v hlavě běží myšlenky na po...ehm ehm...Macragge...to jsem chtěl říct. Nakonec se mu chvíly ještě dívám do očí a pak pustím Lorgarovu ruku...tohle mám za uzavřené. Krátce pak prohlédnu na Sanqviho...ten chlap prostě vždycky musí vnést dobrou náladu mezi nás...Ať už hoří, prší, nebo je koncer Justina Biebera, prostě to udělá. Zlehka se pousměji nad Sanguinovým nápadem prošmejdit otcovu loď. Možná bych se mohl zapojit. Ozve se mi tichý hlásek v hlavě, ale myšlenku hned zapudím. Mám na práci důležitější věci. Slova se ujme Fulgrim. Abych pravdu řekl, tak ho příliš neposlouchám. Jeden z důvodů, tak že se nejedná o mě a ten druhý, že ještě přemýšlím nad tím, co udělal Lorgar. Ale je načase se přes vzájemné sváry přenést a jít dál...a s trochou štěstí pozabíjet všechny nepřátele Impéria. Ovšem co mi zarazí téměř dech, je otázka Coraxe. A musím přiznat, že mě to nakrátko i šokuje. Coraxi Coraxi....ty strašnej rejpale. Zlehka se pousměji. ,,Celkově nic moc převratného, jen to že se garda přidá do krůsady.'' A pár dalších věcí, ale nemusíš vědět všechno. Pak už se můj pohled stočí k Sanguinovy, který se to pokusí urovnat s Angronem. No...zrovna dvakrát účinné to nebylo. To že rozbije skleničku mi příliš nevidí, ale to, že si vezme do huby MĚ a mé Ultramariňáky, tak za to bych mu dal nejraději pár facek. Je fakt, že má pěst se sevře, jako bych mu fakticky chtěl dát do huby, ale tím bych poškodil akorát sobě a dost možná i Fulgrimovy, že se nedokáže postarat o tohle. V tu chvíly se to Sangui snaží uklidnit svými slovy, ale řekl bych že jen přilejvá olej do vroucího ohně. V nejvíce dramatické chvilce to už Fulgrim utne. "A dost," ale pochybuji, že to by Angrona zastavilo. Chvilku počkám, než Fulgrim domluví a pak potichu, rozvážně a klidně já. ,,Angrone, jsme tady abychom uzavřely vzájemné rozepře...nikoliv abychom je prohloubili a zároveň vytvořili nové.'' Pak zmlknu a začnu uvažovat nad návratem na Poctu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Dvanáct do tuctu a nějaký drobný~ Angron začal prudit, byl uklidněn, tak jsem sundal ruku z meče a uvolnil se. Lorgar si urovnává staré účty s Roboutem, Sanguinius chce pařit. No, snad abych se pomaličku vypařil. Kdybych to uměl, tak projdu stíny a už stojím u hawku, který mě sem dopravil. Císařižel, neumím to. Takovou schopnost jsem od Otce do vínku nedostal. Rozhlédl jsem se po zasedací místnosti a tiše si povzdychl. Orel říká pane už někomu jinému a já jsem zvědavý, jestli Otec v Tacticariu nenechal nějaké kličky a smyčky, aby mohl sledovat všelijaké kroky nového Warmastera. Vlastně tenhle dáreček velikosti několika tisíců X, na jejichž konci je L, na krátkou chvíli zaskočil i Fulgrima. Pobaveně jsem se tomu ušklíbl. Zábava se rozjížděla, bratrské šarvátky se urovnávaly, Malcador trpěl kousek stranou. Soucitně jsem se na něj podíval a kývl mu, když si mě první lord Terry všiml. Necítil jsem se o moc líp, byť bych měl excelovat na politickém poli mezi bratry. Čert to vem, jsem unavený a těším se na Caliban, kde bych taky rád několik týdnů pobyl. Mezi tím vším bratrským urovnáváním svárů jsem na okamžik i zalitoval, že ten zablešený nerudný Russ byl odveden Otcem. No, aspoň jsem si zlepšil náladu tím, že jsem si ho představil jako obyčejného psa a jak ho Otec na nějakém řetězu táhne domů. Přípitek jsem promlčel, své muže poté poslal pryč, aby poslali zprávu na loď, že za Warmastera byl zvolen Fulgrim. Aspoň se nějak zabaví se zbytkem doprovodu. Skoro jsem nespokojeně zamručel nad prosbou našeho estéta, abychom hned neodlétali, že s námi nejspíš bude chtít mluvit. U Zlatého trůnu, já se domů už snad nedostanu. (Škoda, že se nezachovala Odyssea.) Roboute ale co říci měl. Yay! Možná mám pocit, že jsem to s tím obřadním pokleknutím a odevzdáním meče přehnal, ale na tohle slovní lezení do rekta vážně nemám. Po nějaké době, se Sanguinius dostane k Angronovi. Začaly se mi ježit vlasy při každém slově, které náš naivní bratr vypouštěl z úst. Tady nepoteče víno, tady poteče krev. Nevěřím ale, že by Angron byl schopen chytit andělíčka pod krkem, když nás tu je tolik. Koneckonců, teď je řešení na Fulgrimovi Dokonalém. Ušklíbl jsem se a prošel k Malcadorovi, zatímco si náš nový lord velitel zjednával klid na své oslavě. A lodi. „Ještě chvíli a nejspíš by šel žalovat,“ zamumlal jsem směrem k Sigilitovi, vedle kterého jsem se se sklenkou postavil. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Ze svého místa pozoruji jak se Agron s Sanguniusem hádají a dokonce jak se je náš nový vojevůdce nějak srovnat. Nejvíc ze všeho mě, ale upoutá snaha Robouteho bagatelizovat změny. „ Ale, ale, tak jen garda ano?“ Počkám jestli to ještě nerozvede a pak pronesu. „No jak jsem řekl už jsem se předběžně o této věci informoval, ale možná bys mohl říci mě i ostatním bratrům jak se ta nová garda hodlá začlenit do krusády. Bude spadat pod velení jednotlivých bratří nebo bude organizovaná nezávisle na nás?“ Zachovávám neutrální tvář a ikdyž si myslím své. „ V pravdě bych spíš potřeboval víc lodí než pěchotu, naše zásobovací linie se začínají nepříjemně prodlužovat. Co si myslíš bratře dostaneme v rámci těch změn i nějaké další lodě?“ Pohlédnu přímo na Robouteho. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Fulgrimova parta Možná by návrat na poctu byl skvělý nápad, jelikož Corax začíná být v ráži. Koutkem oka spatřím Lion Ela, jak něco mumlá směrem k Sigilitovi, na kterého jsem už dočista zapomněl. Ovšem abych se vrátil ke Coraxovi. Je už předem jasné že mě jen tak nenechá a nadále mě bude s tímto otravovat. Což potvrdí následující věta. „No jak jsem řekl už jsem se předběžně o této věci informoval, ale možná bys mohl říci mě i ostatním bratrům jak se ta nová garda hodlá začlenit do krusády...'' Musíš to řečit zrovna tady? Přede všemi? Můj úsměv přejde do stavu lehkého zamračení. Už se mu na to chystám něco říct, když mi v tom zase skočí do řeči. „ V pravdě bych spíš potřeboval víc lodí než pěchotu, naše zásobovací linie se začínají nepříjemně prodlužovat. Co si myslíš bratře dostaneme v rámci těch změn i nějaké další lodě?“ Zřejmě si neuvědomuje, že já nejsem vševidoucí a neznám odpovědi na jeho otázky, ačkoliv se může zdát, že ano. Nadechnu se k odpovědi, přičemž i já se mu přímo podívám do očí, aby se neřeklo, že mám strach. ,,Corvusi...'' začnu prvně s jeho jménem ,,...jesltliže ses předběžně informoval, tak bych řekl, že nám k tomu můžeš něco říct zcela sám.'' Je fakt, že tomuto tématu bych se pro dnešek nejraději vyhnul, už jen z toho důvodu, že tohle je lehce i osobní. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Po Andělových slovech.... Rukou zarazím doprovod. To ty seš tady jediný mutant ! Neznatelně se přikrčím k boji když se ozve: Dost Kdo, nebo co ? Upřu temný pohled na nebohého Fulgruima. Neomlouvej ho, stejně tomu sám nevěříš. Když se na mě podívá, budu pohled chvíli opětovat. Jak by ses postavil k urážce ty ? Asi by jsi mluvil a pak mu vrazil kudlu do zad ? Nebo by jsi ji spolknul ? Když promluví Robout, otočím na něj hlavu. Říká ten pravý.... Věnuj se radši bratru Corvusi ! S těmito slovy nepřipouštějící odpor se otočím zpátky k andílku. Chceš boj ? Zabil bych tě... Chceš mě vyprovokovat k souboji ? Samozřejmě že chce idiot, jinak by ve své "dokonalosti" nezašel tak daleko... Spolknu tu urážku. Nepotřísním tvou krví tuto místnos. Teda samozřejmě když...nezajde ještě dál. Nerad bych zkazil našemu bráškovy oslavu. Žádnej bráška sestra to je ! Teď odejdi....než.... Nechám ať si každý domyslí co by se mu mohlo/nemohlo stát, přece jenom otcův meč. Odejdi a přinejlepším, nelez mi už moc na oči.... |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Celou dobu jsem jen tiše poslouchal a pozoroval okolní dění. Takhle mi to většinou vyhovovalo. Pozorovat, dedukovat, odhadovat a učit se. Fungovalo to u dobývání pevností, proč by to nemělo fungovat v naších vztazích? Pravda, sledovat někoho, jako jsme my, je těžké, protože sami někdy nevíme, jak co vyzní a hrajeme si se slovy, ale i tak to šlo. Rozhovor Coraxe a Guilimana – ne přímo přátelský, spíše si Corax chtěl rýpnout, ale zároveň to myslel upřímně. A má pravdu, všichni budeme potřebovat větší flotilu. Přecházející usmíření, dá-li se to tak nazvat, Lorgara a Guilimana... nebylo zrovna příjemné ani pro jednoho z nich, podle toho, co jsem viděl, ale veřejně byl problém uzavřen. Jak to bude mezi nimi dál se dá jen těžko odhadnout. Ale pak se Sanguinius rozhodne promluvit si Angronem. Napiji se vína, dokud ještě mám čas, protože pak to asi už nebudu stíhat, těžko říci. Bohužel to dopadne tak, jak jsem se bál. Anděl se pokusí přátelsky promluvit s... Rudým Andělem a dopadne to špatně. Nemyslel to zle, ale špatně zvolená slova odvedla svou práci. Zvuk tříštícího se skla je jasným důkazem, že se to Angrona dotklo tak, že mu začala vřít krev. U něj to není zas tak neobvyklé, je neustále naštván a když přihlédnu k tomu, že přišel o své implantáty – Musím zjistit proč... – tak musí být opravdu nevrlý. Jeho chladný hlas je jako břitva. Pouští se jak do Anděla, tak do primarchy Ultramariny. Znechucení mu doslova kape z hlasu. Další slova opouští ústa našeho bratra a nebýt poslední věty, mohla se situace uklidnit. Takhle to znělo spíše jako provokace, což nebylo moudré. Fulgrim se snaží zastavit lavinu, která se pomalu začíná valit. A mě napadlo, jak tu lavinu nasměrovat jinam... „Perturabo, jsi šílenec,“ zašeptám sám sobě když Angron začne vyhrožovat Sanguinovi. Palice se ocitá na mém rameni, pomalými, jistý a vcelku hlasitými kroky přijdu zezadu k Angronovi. „Bratře,“ oslovím ho klidně. Když se na mě otočí, mírně sklopím hlavu, aby věděl, že se s ním nechci rvát tady a teď. „Vidím, že by jsi uvítal... rozptýlení.“ Jak vyslovuji tyto slova, dochází mi, že jsem si to měl dvakrát rozmyslet. Ono vyznat Požírače světu i na přátelský souboj může být fatální. „A já rád procvičím svou mysl v přátelském měření sil.“ Ať už Angron zareaguje jakkoli – výzvu příjme, podle mě – nebude se soustředit na Anděla a můj krok mu snad pomůže upustit páru. Pokud to přežiji, bude to zážitek. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrimův rozkaz mě donutil na chvíli sklopit zrak. Je to vojevůdce... Fulgrim. Cuknu sebou a mém obličeji se objeví provinilý výraz. I přesto se nakonec rozhodnu dokončit co jsem začal. Chci to od Angrona slyšet na vlastní uši abych tomu opravdu uvěřil. Navíc *Vynahradím ti to Fulgrime slibuju... Ale tohle MUSÍM udělat* Nejspíš ho reakce bratrů donutili neútočit na mě, ale zrovna Angronovy by nedělalo problém zaútočit na mě. Navíc Perturabo přišel na pomoc, vždycky se na něj můžu spolehnout že se zachová jak velí logika a taktika. Udělám menší krok směrem k němu. Upřímně mu hledím do očí, také tím upoutám pozornost na sebe. Začal bych se smát, kdyby ho to nenaštvalo. Měl jsem pravdu, i přesto jak se ke mě chová nenapadl mě. "To neměla... Jsme bratři Angrone! Nemám nejmenší důvod rvát se s tebou nebo se tě snažit urazit." Praštím si rukou ho hrudního plátu. "V mém srdci máš a vždycky budeš mít místo, stejné jako jakýkoliv z bratrů. Většina z nás to neměla lehké a museli se vzdát svých domovů a přátel. To ale není důvod dělat předsudky o tom druhém!" Zhluboka se nadechnu a mrknu na Perturaba. Rukama chytím Angronův hrudní plát, pohybuji s nimi pomalu a s otevřenými dlaněmi aby bylo vidět že nic nezkouším. Přitáhnu naše obličeje těsně k sobě. Pořád se tvářím víceméně neutrálně. "Řekni mi že jsem jen obyčejnej mutant podobně jako Magnus... Řekni mi to do očí a já už ti dám navždy pokoj." Pošeptám jasně a potichu že to kromě slyší možná Perturabo. Nejsem rád že jsem něco takového o bratrovy řekl ale myslím to může rozhodnout o tom co se teď stane. Pořád mu hledím do očí pořádně ani nemrkám. Jakmile to dořeknu odstoupím od něj o dva kroky. Symbolicky mu dávám prostor. Pořád ale sleduju jeho oči. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion, Corvus, Perturabo, Lorgar, Sanguinius, Angron, Roboute + Hathor ~ Pod Angronovým pohledem nehnu ani brvou. Jsem warmaster. Nebudu se třást, když se na mne některý z bratrů ošklivě podívá. Přes to, jak mi Sanguinius zavařil, stále si stojím za svým. Teď se bojovat nebude. Ne tady. Žel… tady jde o Sanguiniúv krk. To si to Anděl neuvědomuje? Proč jen přiléval olej do ohně? Proč v můj den? Ve chvíli, kdy ze všeho nejvíce potřebuji upevnit své postavení? Proč vše podkopává? Čím dál tím víc se mi zdá, že se mě snaží veřejně ponížit. Láme mi to srdce. „Spolknu tu urážku. Nepotřísním tvou krví tuto místnost.“ Bál jsem se, že mne Angron bude ignorovat. Že udělá, cokoli se mu zlíbí a přijde mu správné, nehledíc na můj rozkaz. Že pokud se mě někdo bude snažit vyzkoušet v den mého prohlášení, bude to zrovna on. Jak jsem se zmýlil. Rozhovor Coraxe a Robouta, jindy tak zajímavý, nyní ustupuje v mých myšlenkách kamsi do pozadí. S Roboutem to vyřeším v soukromí. Zeptám se jej, pokud bude třeba. Tohle je… jiné. Jsem rád, že to Angron vzal, jak to vzal. Jsem si jist, že jej to stálo mnoho sebeovládání. Proč se ovládl? Kvůli mně. Vše je v pořádku. Sanguinius couvne. Je mi ze všech zde přítomných nejblíž. Pochopí, že tohle nemůže. Jak mě zesměšňuje. Nemůže se stát, že by neuposlechl rozkaz. On ne. Jenže do všeho se vkládá Perturabo. „A já rád procvičím svou mysl v přátelském měření sil.“ Ne. NE! Ne dneska! Poperte se jinde, soukromě! ŘEKL JSEM DOST!!!! JÁ! ŘEKL! AŤ! TOHO! NECHÁTE! Lituji, že Otec nevyžadoval, aby mi přísahali věrnost! LITUJI TOHO! Než stihne odpovědět Angron, vkládá se do toho znovu Anděl. "To neměla... Jsme bratři Angrone! Nemám nejmenší důvod rvát se s tebou nebo se tě snažit urazit." Výborně, teď couvni, zpátky ke mně. Nedívej se mu do očí a dej mu pokoj! "Řekni mi že jsem jen obyčejnej mutant podobně jako Magnus... Řekni mi to do očí a já už ti dám navždy pokoj." Ne. Ne! JÁ HO MILOVAL! Věřil jsem mu – a co z toho mám? Byl jsem připraven jej podpořit, kdyby se stal Vojevůdcem. Dokonce jsem jej otci navrhl! Jak se mi ta okřídlená krysa odvděčila? Zesměšňuje mě? OTEVŘENĚ A VEŘEJNĚ odporuje mému přímému rozkazu? Jako všichni? Jenže jsou tady ONI a pak je tady Sanguinius. Od něj jsem to čekal ze všeho nejméně! A proč Horus mlčí? Malcador? Kde je Otec, když jej potřebuji? Sanguinie. Tys mě zradil… takhle přede všemi… proč? “ŘEKL JSEM, DOST!“ Zvýším hlas. Ano – já zvyšuji hlas. Nezvyk, já vím. Dokonalost celého okamžiku, pokud zde kdy nějaká byla, je narušena. Rozdrcena Andělovou rukou. Rukou bratra, jemuž jsem věřil. Bolí to. Tak hrozně moc. Znovu zalituji, že nemám zbroj. Ne. Ne, je mi to jedno. Vstupuji mezi ně. A to tak, že se stavím zády před Angrona a čelem před Sanguinia. To, že odporoval mému rozkazu a ještě si dovolil vzít do svojí nevymáchané huby Magnuse, který tady ani není a ničím si to nezasloužil, to už je poslední kapka. Jsem vojevůdce! Měl bych se tak začít chovat! Co se Angrona týče, věřím, že je příliš přímý a čestný na to, aby mne sekl do zad. Navíc zde ukázal obdivuhodné sebeovládání. Na něj rozhodně. Vlastně jediný, kdo mne tady bodl zezadu do ledvin, je Anděl. “Já tady nemluvím do větru.“ Upřu na něj pohled. Bezchybná tvář, obvykle nedávající znát emoce, je zcela evidentně zkřivená hněvem. Nikdy jsem se nehněval na Sanguinia. Ne tak, jak jsem rozčilený teď. “Pokud se mne chceš před všemi znemožnit a zpochybnit mé jmenování tím, že zde vyvoláš bitku, nevyřizuj si svou frustraci přes jiné bratry,“zasyčím zlostně. Jak asi všichni ti Remembranceři celé jmenování zaznamenají? Jako velké fiasko! A KVŮLI KOMU? Mám toho dost. Jsem Vojevůdcem sotva pár desítek minut a už mě rozčilují! “A jestli po tom tak toužíš, vezmi zbraň, kterou ti dal otec – zabij mne a zaujmi mé místo. Do toho, nemám ani zbroj!“ Zaslechnu hlasité třesknutí keramitu o keramit. To když Vespasián a Eidolon zadrží Selima, který se za mnou ve své naivitě, lásce ke mně a nerozvážnosti chce vrhnout. Nerozvážnost. Možná, že ji dělám také. Ale dost možná jsem ztratil všechnu tu dokonalou sebekontrolu. “TO PLATÍ PRO VŠECHNY!“ Na malou chvíli pohlédnu na každého z bratrů… no, vlastně kromě Angrona. K tomu pořád stojím zády, ruce rozpažené, jako bych případnou ránu od kohokoli byl připraven přijmout… asi s grácií. Pokud se tak vůbec dá o něčem takovém mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Odporuje to morálce? Jak moc to odporovalo morálce ve chvíli, kdy ničil vše na prach? Nu, to je otázka, kterou si mohu pokládat jak chci, ale odpověď se nedozvím. Hlavní je, že smír se stvrdil před bratry, takže i kdybychom osobně sebevíc nechtěli, naše čest a ješitnost nám velí tento stav zachovat. Když nic jiného, alespoň jdeme příkladem a pak, věřil bych, že by se mi možná tento primarch kdekoliv jinde vysmál, ale teď a tady oba děláme, co je nutné pro tažení. A co je správné pro lidstvo. To samozřejmě neznamená, že se budeme milovat. Chvilku poslouchám hovor o reformě našeho velkého sjednocení a musím s údivem připustit, že se nejspíše vydává dosti podobnou cestou, jako já při reorganizaci svých vlastních výpadů na světy, kam nesvítí světlo imperiální pravdy. Bohužel mohu záhy slyšet i mnohem horší věci. Sanguinie? To myslíš vážně? Slova mohou léčit i ranit, jsou dvojsečným mečem, jímž se umí zjevně tento anděl ďábelsky ohánět. Neskutečné. Nyní, tváří v tvář tomuto jednání se až divím, že jsem o něm uvažoval jakožto o vojevůdci. Naivita má své kouzlo, dobré srdce na dlani taktéž, ale absolutní slepota vlastních úvah? Celé se to čím dál zhoršuje a tím, jak se staví Perturabo sice pochopitelně, ale jednoznačně na jednu stranu, co z toho vzejde? Že je Angron trpěn a nikoliv respektován? Minimálně by mu to neměl nikdo dávat takhle najevo! Ne, to ničemu nepomůže. Zatraceně, neusmířil jsem se s bratrem z Ultramaru na důkaz toho, že sváry lze překonat, jen proto, abych hleděl na to, jak tu někdo lije promethium do otevřeného ohně. Co hůř, jakmile začne mluvit o mutaci v souvislosti s Magnusem - kdyby mu tu hlavu nechtěl urazit Angron, tak bych mile rád zastoupil jeho místo. Mimoděk ruku sevřu v pěst. Tohle je neslýchané, ohavné a tak zatraceně nezodpovědné! Už ti dám na vždy pokoj. Může tohle být počátek toho, co jsem viděl? Proč, teď? Proč v tuto chvíli! Anděl si zjevně nevidí do pusy! Co hůř, ono to tak i vypadá, dle jeho upřímné plamenné řeči. Přitom urazil několik z nás. Ne nadarmo se říká, že cestu do pekel dláždí dobré úmysly. Přitom on v tuto chvíli staví vyloženě několika proudovou dálnici. “ŘEKL JSEM, DOST!“ Je mi Fulgrima až líto. Jeho první den je ohromnou zkouškou. Pro něj, pro všechny tady a to tu čelil vesměs jen těm, kteří jej podpořili nebo akceptovali. Co kdyby tu Dorn zůstal? Nebo Russ? Nejhorší na tom je, že mohu jen přihlížet a neudělat nic. Cokoliv bych řekl už zde zaznělo předtím a teď, teď je třeba čelit. “TO PLATÍ PRO VŠECHNY!“ Kruté a geniální. Bez užití síly, bez ohánění se jinou mocností staví svou vlastní hodnotu a pouto bratrství tváří v tvář osobním rozhodnutím každého z nás. Fulgrim byl jeden z těch, jehož jsem si zde uměl představit a nyní vidím, že císař zvolil správně. Pro všechny... Zrak mi mimoděk padne na meč, jež mi ukul Otec. Je krásný, brilantní a tak neosobní jak jen zbraň může být. Ne, nevidím půvab ve zmaru, pokud nenese příslib něčeho většího, lepšího. Možná na vteřinu zavřít oči a... ne. Zatímco je v sálu překvapené ticho. Já v klidu sevřu jeho jílec. Vytáhnu pomalu jeho lesknoucí se čepel. "Odpusť" Pronesu k meči, než jej hodím Fulgrimovi k nohám sledujíc jeho pohyb po podlaze. Co by tomu asi řekl On? Netuším a je mi i jedno, co tomu řeknou ostatní. Nehodlám se k němu se zbraní v ruce přiblížit. K tomu nás císař nestvořil a proto tyhle zbraně nevykoval. Napadá mě spouta věcí, co bych chtěl říct. Dá se říct, že si až nemohu vybrat, přesto nyní, nyní by to měl být a zůstat jen jeho okamžik. Takže cokoliv bych chtěl sdělit ponechám ve svém srdci a nechám ticho, ať hovoří svou výmluvností. Několika klidnými kroky se postavím k jeho boku tak, abych nebyl k zády ani k Angronovi, jak je tomu u Fulgrima, tak ani k ostatním. Takový muž si zaslouží být vojevůdce a i když nevěřím, že by to někdo z nás udělal, je lepší mít jistotu. Kdyby teď někdo vyrazil vpřed, mohl bych Fulgrima odstrčit s vírou ve svou zbroj a pomoc ostatních. Nejen víra, ale i jistota má zkrátka své kouzlo. Svůj part jsem odehrál, nyní čekám na konání ostatních a nebylo by-li to hříchem, asi bych se modlil. Ironie? Ne, takhle občas vypadá světlo vědy. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Doufal jsem, že se moje diverze povede a navnadím tím Angrona na boj, Sanguiniovi dám čas na volbu slov a všechno bude fajn. Spletl jsem se. Vše se vyvinulo trochu jinak, než jsem doufal. Anděl pokračoval ve svých slovech dál a byla stejně ostrá jako předtím. Tentokrát nebyla ani zabalena do obalu usmiřování, byla to přímá výzva a snaha o vyrovnání se. Jediné, čeho tím docílil, bylo to, že pro Fulgrima, jakožto nového Vojevůdce vytvořil jednu z nejtěžších zkoušek, co mohl. A pokud vím, vy dva jste pomalu více, než bratři, že ano? Nevím, ani radši nehádám, co ho naštvalo více, jestli Andělovo chování, nebo to, že se zmínil i Magnus. Ještě k tomu v takovém kontextu, v jakém jeho jméno padlo. Ať už je to tak, či ona, Fulgimův hlas, poprvé za dlouhou dobu zvýšený, nám rozkazuje. Přímo, konkrétně a dokonce opakuje to, co již řekl. Opakovat rozkaz není dobré... Přichází k nim, jako klín mezi ně proniká a... nesnaží se uklidnit Angrona, ale pokouší se... usměrnit? Sanguina. Tváří mu zmítá hněv, jde vidět, že ho naše chování neskutečně naštvalo. „TO PLATÍ PRO VŠECHNY!“ Cuknu s sebou, když ty slova padnou. Trochu čekám, kdo jako první tasí a vrhne se po něm, ale nic se neděje. Hlavou mi letí myšlenky, co bych měl dělat, ale jediné, co mi připadá adekvátní, je pokleknout, sklonit hlavu a ukázat, že hodlám mého Vojevůdce poslechnout. Zamrazí mě, když uslyším tasení meče. Lorgar jako první tasil, ale nevypadá to, že by hodlal bojovat. Potvrdí mi to tak, že hodí svůj dar od Otce k Fulgrimovým nohám, jako důkaz toho, že ho bude následovat. Tak to minimálně chápu já, bratře. Lorgar přistupuje k Fulgrimovi, stojí čelem k němu, zády pouze k těm, jenž stojí úplně mimo kruh. A pak ucítím jistou symboliku téhle věci. Obejdu Angrona, spustím z ramene kladivo a jeho palici nechám jemně dopadnou vedle Lorgarova meče. Rukojeť samá vysoko, do výšky hlavy, kdybych poklekl, ale to se podle mě tolik již nehodí. „Otec zvolil, my posloucháme. Ty vedeš, my následujeme,“ pronesu tiše, aby to slyšel snad jen Fulgrim. Dokud bude vše tak, jak má být a nepůjdeme si vzájemně po krku – K čemuž dneska pomalu dochází... – budu jej poslouchat. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Z Fulgrima se stává chlap. Blížícímu se Perturabovy zastoupí cestu můj doprovod, Kharn povytáhne sekeru z poutka na opasku. Ne výhružně...ikdyž... Nemáš, tak proč si už nezmizel. Nebo mě chceš vyzvat na souboj ? Ale nemáš koule na to mě vyzvat ? Tak jen provokuješ...neudělám ti tu radost a nezmlátím tě...hned ne. Bratře neříkej mi tady že jsme to neměly lehké, hlavně ty ne. Tys ses nemusel dívat jak ti masakruji tisíce lidí kteří si tě vážily, milovaly tě, věřily ti natolik že pro tebe šli na smrt a ty jim nemůžeš dopřát ani to aby umřely po tvém boku...spolu s tebou. Když se jeho ruce dotknou mého hrudního plátu, ani se nepohnu. Magnuse se do držky brát nebudeš !! Ten si stejně jako já musel vytrpět ztrátu něčeho/někoho jenž miloval. Zaútočím, otevřenou dlaní prav ruku naberu Andělů hrudní plát. Výsledek:Anděl nebude muset udělat pár kroků vzad, prostě bude postrčen. Když v tom se ozve: Řekl jsem dost. Dřív než stihnu tenhle rozkaz vůbec pořádně zaregistrovat vpluje mezi mě a Sanguinia postava malá, neoděná ve zbroji a vůbec bude vypadat jako Fulgrim. Podívám se na vojevůdce stojícího přede mnou. Bez zbroje ? A vůbec on řval ? Stojí ke mě zády , Ke mě ?? To je tak šílený.....a nebo.....jsme se v tobě spletl ? Otče možná, možná vidím něco málo co na něm vidíš ty.....ale to jestli je plně hoden ukáže čas. Všechny....Anděly lituj tohoto dne a tas. Tas svůj meč ať na Fulgrima který se ukázal být odvážnějším, leším než ty a nebo na mě.....v obou případech ti velice rád ublížím ! Vztek a následné překvapení Vojevůdcovou odvahou/nerozvážností přejde v chladný a krutý vztek. Mé oči se budou zarývat do Sanguinia, nebude v nich nic hezkého.... Po podlaze doletí k Vojevůdcovým nohám meč. Ten je Lorgalův. Bleskneme mi hlavou. Rychle natočím hlavu k přicházejícímu z bratrů a nespustím z něj pohled dokud se nepostaví tam kde plánoval, pak své oči upřu zpátky na Anděla. Podobnou věc udělá i Perturabo, který musel velkým obloukem obejít mojí gardu, ta se teď staví těsně za mě. Skládáte vojevůdci zbraně k nohám ? Tohle bratři udělám až....Fulgrim ukáže co se v něm skrývá znovu a taky co to bude.... Přehodím si plášť přes můj svůj meč. A budu čekat co udělá Anděl, připraven mu kdykoliv.... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Můj obličej přešel do zmateného výrazu a rozhlédnu se po všech bratrech. Vypadá to že mi až ted začíná docházet co se stalo. *Hledí na nás... Ne na mě... Co jsem to sakra udělal?* Nikomu z nich se nepodívám do očí jen na chvíli zavadím na Angronovy než se vrátím k Fulgrimovy. Ted už se tvářím jen provinile. Jak taky jinak? Skloním hlavu a pohled zabodnu někam k mým nohám. "Bratři.... Já...Já" Zhluboka se nadechnu a nervozně přešlápnu. "To co jsem udělal je neomluvitelné... Měl jsem se lépe ovládat... Tohle byla chyba kterou si nikdy neopustím a vy by jste také neměli..." Vypadám to že se mi každou chvíli v očích objeví slzy. Náhle si oproti Fulgrimovy příjdu jako malé dítě. *Díky Císaři že jsem měl pravdu já a ne Fulgrim.* Opatrně zvednu pohled k Fulgrimovu obličeji. Dokonce i moje křídla jsou podivně splihnutá a téměř se dotýkají země. "Fulgrime." Vyslovím to opatrně jako bych se bál že už jen za to že to říkám dostanu ránu. "Přísahám ti že tohle bylo poprvé a naposled co jsem já nebo kdokoliv z mé legie okamžitě neuposlechly tvůj rozkaz." Pronesu potichu a pomalu ho začnu obcházet. Vlastně obejdu všechny přítomné a pomalu zamířím ke dveřím. "Ještě jednou se omlouvám... A.. A ted vás asi nechám asi už tady nebudu vítaný...." Už nikomu z nich nevěnuji pohled jen celý zdrcený odejdu na chodbu a pokračuji dál. Můj doprovod na to jen zmateně kouká a nakonec se vydá pomalu za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Takto děl Hathor do telefonu vzteklému Magnusovi, pánové,... jsou přezdívky, které opravdu nerad slyším ‚Zlatý Orel vojevůdci? Jistě dává to smysl.‘ Je zde ovšem jeden háček, tedy, jaká loď poletí na Terru? Doufal jsem, že by to mohl být Photep, znamenalo by to, že by můj plán mohl vyjít. Byl to jenom malý návrh, jejž jsem po vyzvání svému Otci předložil, malý návrh, který by pro mě znamenal víc, než je na první pohled zřejmé, řekl, že to zváží. Poté jsem odstoupil stranou zpět k Amonovi, musel se na rozkaz Císaře vzdálit. Mít o Něj strach? Ne, nevěřím tomu, že by k něčemu mohlo dojít, pokud ovšem ano, budu připraven se za svého Otce bít, byť v nerovném zápase. Po odchodu Císaře se zdálo, jako by se atmosféra mnohem víc uklidnila, nebo spíš, … spíš zahustila. Nebylo to zezačátku tak patrné. Jednotliví primarchové mezi sebou začali komunikovat zprvu ulehčeně, nebo možná v očekávání z toho, co je čeká. Připadalo mi, že Guilliman musí trpět jakousi duševní poruchou, což bylo nemožné, ale vysvětlilo by to jeho velmi zvláštní chování. Primarcha Železných válečníků ukázal obdivuhodnou připravenost, zato Lorgar se tvářil … S Otcem jsme mnohokrát –nejenom já- probírali osud Monarchie, hlavně možnosti, jak by se to dalo řešit jinak. ‚On mu děkuje?!‘ Ostatně, dnešek bude plný zajímavých objevů, zjištění a zřejmě i docela pohodové … ‚Proč se někdo tak dokonalí, jako Primarchové zapomínají ohlížet na svá slova?‘ Byť chyběli vůdci Požíračů světů implantáty, tahle nevinná teze neměla projít jen tak, kdyby se alespoň nechoval Anděl tak, tak netaktně. Pohlédli jsme na sebe s Amonem, hádka mezi Primarchy se nás netýkala, dokud by v ní nějakým způsobem nefiguroval náš Otec. Podmanivě syčivý zvuk vytahovaného meče, nedokončený krok, vražda v očích, spílavý zvuk tkaniny namáhané v tahu a pevná ruka v keramitové rukavici, která mě více, či méně udržela na místě. ‚Mého Otce nebude nikdo nazývat mutantem!‘ Slyšel jsem slova, jimiž se mě pokoušel můj bratr Amon uklidnit. „Drž mě!“ Zavrčel jsem potichu. Přes veškerou energii, jež Primarchové vyzařovali, přese všechno, co vás v jejich přítomnosti opouštělo, tohle si nemůžou dovolit. Nemůžou! Amonovy slova ve mně cosi probudily a náraz keramitu o keramit z druhé strany místnosti mi pročistil hlavu. Byla to chyba, ale omlouvat se za ni nebudu. Tohle by opravdu neměl nikdo říkat. Věci se nakonec uklidnily. Zvláštní, kam až se to dostalo. Jen jemně natržený rukáv mé róby a opravdu dusivé ticho, dávali znát, že před chvíli prokázal nový vojevůdce, že je svého titulu hoden. ‚A mému Otci se omluví kdo?‘ Pozoroval jsem neutrálně jeho záda, takhle to nemělo skončit, jenže takto to neskončí, oni to tak nenechají, nebo ano? |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Chci odpovědět Roboutemu, ale hádka začíná nabírat na spádu a já se pomalým krokem dám do pohybu. Gestem zadržím svůj doprovod na místě kde zrovna stojí. Můj bratr Fulgrim, začíná chápat, že vést naše bratrstvo nebude legrace. Dokonce při tom svém „a dost“ zvedne hlas. „Tak brzy se ukáže.“ Ale k mému překvapení tím Fulgrim nekončí, ale pronese svou výzvu. Při “TO PLATÍ PRO VŠECHNY!“ Celou dobu co se hádají, krok za krokem zkracuji vzdálenost , která mě od bratra dělí. Když Lorgar vytáhne meč i já položím ruku na ten svůj a čekám co se bude dít. Po očku zaregistruji, jak se tváří Agron, ale když Lorgar odhodí svůj meč k Fulgrimovým nohám si odechnu. Trochu mě překvapí když se ke stejnému gestu uchýlí i Perturabo se svým kladivem. Já teď pohlédnu na Robouteho a ruku spustím z meče. Vracím se pomalu ke své původní pozici. „ Víš bratře jak jsem řekl informoval jsem se jen předběžně. Silně pochybuji, že by se my podařilo vystihnout podstatu těchto změn. Ty ty změny přece navrhuješ, takže jsi lepší k přednesení těchto změn.“ „Proč tak ličkuješ? To se ti nepodobá.“ V pravdě nemám v úmyslu se připojovat k skupině skládající zbraně u Fulgrimových nohou místo toho přejedu pohledem všechny přítomné i jejich doprovod. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Lion El`Jonson, Corvus Corax, Leman Russ, Perturabo, Fulgrim, Lorgar, Sanguinius, Hathor Maat , Angron Red Angel Jak to tak vidím, tak diskotéka se konat nebude... Ačkoliv se pokusím zarazit Angrona, je to k ničemu. Stejně tak bych mohl plivat do větru a stejně jako by mi to vrátil vítr, mi to vrátí i Angron né příliš příjemnou poznámkou a dál se věnuje Sanguinovi. ,,Chceš mě vyprovokovat k souboji?'' Angrone...teď, zrovna když se Fulgrim stal naším vojevůdcem? Chceš ho snad ztrapnit? Jediné plus na tomhle celém je to, že mě Corvus přestal zatěžovat svýma otázkama, ale je mi jasné, že to dlouho nevydrží. Ovšem ještě než stihne Angron dát Sanguinovi milost, tak už k němu zezadu přichází Perturabo...se svým kladivem. ,,Vidím, že by jsi uvítal... rozptýlení.'' Pomalu začínám přemýšlet nad tím, jestli je napadlo, že je zde Fulgrim, který se to už jednou pokusil zarazit. Tohle začíná být katastrofální. Už jen z toho že promluví Sanguinus. Buď si neuvědomuje, že tím co říká může Angrona akorát více rozhněvat, nebo to dělá naschvál. A já nevím, co by bylo lepší. "Řekni mi že jsem jen obyčejnej mutant podobně jako Magnus... Řekni mi to do očí a já už ti dám navždy pokoj." Můj pohled okamžitě sklouzne k Hathorovi, který mezitím nepromluvil a jen vše sledoval. Je mi jasné, že tohle jen tak nepřekousne. Což jen dosvědčí to, že vytáhne meč, a jeho bratři ho musí držet. Také Angron nereaguje příliš...přívětivě. Že by měl Angron nakonec někoho rád? Nebo ho aspoň respektoval? pomyslím si. “ŘEKL JSEM, DOST!“ ozve se místností Fulgrimův hlas. A je zřejmé, že je pořádně nasranej. A já se mu nedivím. Takže abych v rychlovce řekl co se stalo. Fulgrim pořádně sprdnul Sanguinuse a pak začne řvát na nás, abychom ho zabili, jestliže se nám otcova volba nelíbí. Odvážný to chlapec. Můj první pohled zajel k Horusovi a jen jsem čekal, kdy se proti němu rozběhne a probodne ho. Inu...tak se nestalo. Pak Lorgar hodí svoji zbraň k Fulgrimovým nohám. Stejně tak následuje i Perturabo. Ale já pro jednou ne. Svou věrnost jsem již Fulgrimovy přislíbil...nemá cenu to dělat ještě jednou. Sanguinus to po tom všem má docela blízko k nervovému zhroucení pravděpodobně. Nejenom že se začne omlouvat snad všem, přičemž vypadá jako by měl každou chvíly brečet, zároveň ale nás opustí místnost. Sanguine...kdybys dobře volil slova...nic z toho by se nestalo. Ani to neříkám nahlas, jelikož to je zbytečné, navíc mě opět začne otravovat Corvus. Tomu chlapovi by už měl někdo přes ústa roubík. ,,Víš bratře jak jsem řekl informoval jsem se jen předběžně. Silně pochybuji, že by se my podařilo vystihnout podstatu těchto změn. Ty ty změny přece navrhuješ, takže jsi lepší k přednesení těchto změn'' Malcador ti zřejmě neřekl vše...a nejspíš k tomu má i jisté důvody. Škoda že nemám po ruce šálek dobré kávy, jelikož mi vyschlo trochu v ústech, ale to vynahradí sliny, které pak spolknu. ,,Corvusi...bratře...prakticky jde o tohle...jak sis jistě všiml...vztahy mezi některými primarchy nejsou zrovna...ideální. Proto se má připojit Imperialní garda. Tak nebude zapotřebí mít v jednom sektoru dvě legie, které se mohou naprosto nenávidět.'' Pohled se mi stočí k místu, kudy vyšel Sanguinus a koutkem oka se podívám i na Angrona. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Sálem se ozve pomalý, ironický potlesk a to z míst, kde sedí Horus. Horus, kterého většina z vás automaticky považovala za první volbu na Vojevůdce. „Gratuluji. Sotva se Císař otočí, rozštěkáme se jako smečka divokých psů..“ řekne trošku kysele a poté i on vstane a vykročí k Fulgrimovi. Soudě podle výrazu tváře je slušně naštvaný. Ale kdo ví na koho. Na Císaře? Na vás? Trošku smutně se podívá na zbraně, které leží Fulgrimovi u nohou a zakroutí hlavou. Smutně, zklamaně. Poté jen položí ruku na Fulgrimovo rameno. Celá ta scéna je velmi působivá, ikonická. Kontrast Hora v své šedé zbroji oproti znatelně menšímu a drobnějšímu Primarchovi. „Císař měl jistě své důvody. Gratuluji.“ řekne klidně a podívá se Fulgrimovi pevně do očí. Poté jednoduše, vojensky zasalutuje... Poté se jen otočí a ještě jednou pohrdavým pohledem sjede mnohé z vás a smutně se podívá na dveře do Císařské pracovny...„Za těmi dveřmi sedí Císař, nejmocnější lidská bytost. Císař, okolo jehož mysli se točí Galaxii a podle kterého probíhá navigace Warpem. Opravdu si myslíte, že přesně neví o tom, co se zde dělo či nyní právě děje?“ promluví klidným, avšak silným hlasem. Poté ukáže na Malcadora a remembrancery.. „Myslíte si, že oni nesdělí všem to, v jakou frašku se jmenování Vojevůdce změnilo? Proč nám všem Císař osobně ukoval zbraně? Proč nás asi osobně požádal o osobní účast?“ řekne a trošku se ušklíbne. „..a my jsme ho zklamali. My všichni.“ dodá s pohledem na Fulgrima, kterému ještě jednou zasalutuje. „Na viděnou, bratře. Hodně štěstí, Vojevůdče. Budeš ho potřebovat...“ odpoví a poté společně s svým doprovodem opustí sál. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Onen pohled do očí...Těžko se to popisuje a u kohokoliv jiného než u Hora by jsi si nebyl jistý... Nebyla v tom nenávist, závist či zášť. Nebyl to ani onen tvrdý pohled, s kterým vydával rozkazy. V jeho pohledu byla hlavně lítost. Nikoliv smutek. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Ačkoliv se pokusím zarazit Angrona, je to k ničemu. Stejně tak bych mohl plivat do větru a stejně jako by mi to vrátil vítr, mi to vrátí i Angron né příliš příjemnou poznámkou a dál se věnuje Sanguinovi. „Chceš mě vyprovokovat k souboji?“ Angrone...teď, zrovna když se Fulgrim stal naším vojevůdcem? Chceš ho snad ztrapnit? Jediné plus na tomhle celém je to, že mě Corvus přestal zatěžovat svýma otázkama, ale je mi jasné, že to dlouho nevydrží. Ovšem ještě než stihne Angron dát Sanguinovi milost, tak už k němu zezadu přichází Perturabo...se svým kladivem. „Vidím, že by jsi uvítal... rozptýlení.“ Pomalu začínám přemýšlet nad tím, jestli je napadlo, že je zde Fulgrim, který se to už jednou pokusil zarazit. Tohle začíná být katastrofální. Už jen z toho že promluví Sanguinus. Buď si neuvědomuje, že tím co říká může Angrona akorát více rozhněvat, nebo to dělá naschvál. A já nevím, co by bylo lepší. „Řekni mi že jsem jen obyčejnej mutant podobně jako Magnus... Řekni mi to do očí a já už ti dám navždy pokoj.“ Můj pohled okamžitě sklouzne k Hathorovi, který mezitím nepromluvil a jen vše sledoval. Je mi jasné, že tohle jen tak nepřekousne. Což jen dosvědčí to, že vytáhne meč, a jeho bratři ho musí držet. Také Angron nereaguje příliš...přívětivě. Že by měl Angron nakonec někoho rád? Nebo ho aspoň respektoval? pomyslím si. „ŘEKL JSEM, DOST“ ozve se místností Fulgrimův hlas. A je zřejmé, že je pořádně nasranej. A já se mu nedivím. Takže abych v rychlovce řekl co se stalo. Fulgrim pořádně sprdnul Sanguinuse a pak začne řvát na nás, abychom ho zabili, jestliže se nám otcova volba nelíbí. Odvážný to chlapec. Můj první pohled zajel k Horusovi a jen jsem čekal, kdy se proti němu rozběhne a probodne ho. Inu...tak se nestalo. Pak Lorgar hodí svoji zbraň k Fulgrimovým nohám. Stejně tak následuje i Perturabo. Ale já pro jednou ne. Svou věrnost jsem již Fulgrimovy přislíbil...nemá cenu to dělat ještě jednou. Sanguinus to po tom všem má docela blízko k nervovému zhroucení pravděpodobně. Nejenom že se začne omlouvat snad všem, přičemž vypadá jako by měl každou chvíly brečet, zároveň ale nás opustí místnost. Sanguine...kdybys dobře volil slova...nic z toho by se nestalo. Ani to neříkám nahlas, jelikož to je zbytečné, navíc mě opět začne otravovat Corvus. Tomu chlapovi by už měl někdo přes ústa roubík. „Víš bratře jak jsem řekl informoval jsem se jen předběžně. Silně pochybuji, že by se my podařilo vystihnout podstatu těchto změn. Ty ty změny přece navrhuješ, takže jsi lepší k přednesení těchto změn'“ Malcador ti zřejmě neřekl vše...a nejspíš k tomu má i jisté důvody. Škoda že nemám po ruce šálek dobré kávy, jelikož mi vyschlo trochu v ústech, ale to vynahradí sliny, které pak spolknu. „Corvusi...bratře...prakticky jde o tohle...jak sis jistě všiml...vztahy mezi některými primarchy nejsou zrovna...ideální. Proto se má připojit Imperialní garda. Tak nebude zapotřebí mít v jednom sektoru dvě legie, které se mohou naprosto nenávidět.“ Pohled se mi stočí k místu, kudy vyšel Sanguinus a koutkem oka se podívám i na Angrona. A pak konečně promluví Horus. A je pořádně naštvanej za to, že není vojevůdce. Tak či tak, Fulgrimovi pogratuluje. „„Za těmi dveřmi sedí Císař, nejmocnější lidská bytost. Císař, okolo jehož mysli se točí Galaxii a podle kterého probíhá navigace Warpem. Opravdu si myslíte, že přesně neví o tom, co se zde dělo či nyní právě děje?“ V tomhle s ním souhlasím...už jen z toho důvodu že má pravda. Pak se můj pohled stočí k remembrancerům. Každopádně já do toho nikterak nezasahoval. Můj problém to není. Pak pomalu odejde se svým doprovodem, přičemž přeje Fulgrimovi spoustu štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Ach, kdybych jen věděl, jak brzy budu litovat, že se nenašel nikdo natolik ctižádostivý, aby ukončil všechno to trápení, které má ještě přijít. Pokud je tohle jen začátek... pak nechci vidět, jak to bude končit. A kdy. Pokud vůbec. Už vím, proč mnoho mých bratrů mluvilo o postu vojevůdce jako o něčem, co v žádném případě nechtějí! Vlastně jsem to věděl už když jsem se zde vydával, na ceremonii. Jenže jsem netušil jak to bude vypadat v plném rozsahu. A z pohledu vojevůdce. Z toho mého. Pokud jsem měl pocit, že do soukolí našeho bratrství někdo nasypal písek již před Ullanorem, nyní se celý ten hodinový strojek, který ostatně nikdy dokonalý nebyl a nikdo se to nesnažil hrát, dost možná zadrhl úplně. U nohou mi přistává meč. A pak i kladivo. Bratři se ke mně ochranitelsky staví, každý z jedné strany. Vzhledem k tomu, že neucítím žádnou čepel v zádech, zdá se, že ten Angronův minimálně zůstal bezpečně z mého dosahu. Pomalý nádech. Pomalý nádech v němž dokonce na krátkou chvilku uvěřím, že jsem všechny ty vlny, které Anděl z nějakého nepochopitelného a nevysvětlitelného důvodu nadělal, uklidnil. A Sanguinius se probírá. Jako by mu došlo, co udělal. Nebo to jen geniálně hraje? Plánoval to celou dobu? Chtěl mi mé jmenování takto zničit? Pořád se nemohu rozhodnout, zda to byl záměr a nebo je prostě... neuvážený? Hloupý? Ne. To můj bratr nikdy nebyl! Jsem ochoten věřit tomu, že jakožto bytost, nadaná obrovskou empatií prostě přesně věděl, kam udeřit tak, aby mne co nejvíce zranil a ponížil. Přede všemi. Až do doby, kdy mi složí podivnou přísahu a šourá se pryč, jako zpráskaný pes. Nevím, co mám dělat. Kousek mého já křičí, abych jej zastavil. Cosi hluboko ve mně řve, že tohle celé je jedno velké nedorozumění. Že to tak nemohl myslet. Že všechny ty roky našeho přátelství nemohou jen tak padnout za jeden den. Jenže nejsem schopen slova ani pohybu. Stojím tam, jako přimrazený. Nakonec se mělce, tiše nadechnu a lehce nadzvednu ruku, sotva do úrovně pasu, kde pohyb váhavě přeruším. PROČ JSI MĚ PROSTĚ NEPOŽÁDAL O ODPUŠTĚNÍ? OBA BYCHOM SI ZACHOVALI NĚJAKOU DŮSTOJNOST! „Gratuluji. Sotva se Císař otočí, rozštěkáme se jako smečka divokých psů..“ Horus. Ruku nechám zase spadnout dolů. Je to vlastně jediné gesto, které může prozradit jistou... asi rezignaci? Už toho mám dost. Všeho a všech. To poslední, co potřebuji je, aby to tady celé usměrňoval někdo, kdo má už dám o sobě větší autoritu, než já mít kdy budu. „Císař měl jistě své důvody. Gratuluji.“ Ten pohled, který mi věnuje, mi řekne úplně všechno i beze slov. „..a my jsme ho zklamali. My všichni.“ Fraška. To slovo mi bude znít v hlavě asi navždy. Ano, tak to celé zaznamenají. Protože skupina několik staletí starých bytostí, nadlidských a přesahujících veškerá běžná měřítka, neumí pár hodin... co pár hodin, pár MINUT - zachovat nějaké to dekórum. Ani poté, co Horus odejde, se chvíli nevzmůžu na slovo a stojím, jako solný sloup. S naprosto neutrálním výrazem ve tváři. Možná je to spíše tím, že kdybych otevřel ústa, dost možná bych zcela zbytečně a bezdůvodně zařval něco jako "A TEĎ VŠICHNI VYPADNĚTE! NENÁVIDÍM VÁS!" Nádech do břicha. Výdech. "Myslím, že ceremonii jmenování můžeme prohlásit za ukončenou." Řeknu nakonec, už zase klidně a bez znatelných emocí. "Co nejdříve vás kontaktuji s dalšími rozkazy." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Zklamali otce? Nevím, kdo zklamal více, zda ti, kdož konali v dobré víře nebo ten, co jen hleděl a po bitvě ze sebe učinil vskutku moudrého vojevůdce. Jak by se asi choval Horus tady? Udeřil by Sanguinia? Nabídl svůj život? Pochybuji. Mám jej sice v úctě, ale je velmi na pováženou jak se rozhodl své zklamání ventilovat. Slova už padla, činy se staly a jak děl vojevůdce, je čas jít. Nikdy bych nevěřil, že to takhle skončí. Marnost na mě padá a halí mou náladu jako těžká opona. Proto jsem se usmířil s Roboutem? Jen proto, aby to vyšlo vniveč? Frustrace se vztekem tančí v mých myšlenkách a mám co dělat, abych si zachoval svou klidnou tvář. Kvůli sobě, vojevůdci a ostatním. "Budu čekat, vojevůdče Fulgrime." Odpovím s respektem. Poté jen seberu meč a vyrazím k doprovodu Magnuse. To jak se zachoval Hathor a vůbec ostatní, muselo to pro ně být těžké. Sám jsem měl co dělat, abych nepodlehl hněvu. "Velcí synové mého bratra." Oslovím je tónem, v němž neutralita ovládání hraje prim. "Navzdory mé snaze zacelit staré rány se otevřely nové." Řeknu napůl pro sebe. "Osobně vyhledám Sanguinia a zajistím, aby plně pochopil, co nevědomky způsobil." Svůj pohled poté zaměřím na Hathora, jež celou tu pohanu nesl nejhůře. "Přísahám vám, že Magnusovi se dostane satisfakce, jaké zaslouží." Vyčkám na případnou odpověď a nebudou-li z jejich strany jakékoliv otázky, tak se odeberu ze sálu se slovy "Nashle bratři". |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Abych popsal dnešní den svými pocity. Začalo to celkem pěkně. Povídali jsme si mezi sebou, nikdo nikoho nechtěl zabít a prostě rodinná pohoda. Ovšem po jmenování Fulgrima nastala katastrofa. Několik mých bratrů to docela naštvalo. U Lemana a Angrona mě to nepřekvapilo, ovšem u Dorna ano. To že chtěl odejít dřív, aniž by se rozloučil, je neodpustitelné. Pak proběhl krátký pokec mezi Angronem a Fulgrimem, ve kterém Fulgrim musel dokázat že on je prostě právoplatný Vojevůdce. No...a celkem se mu to podařilo. Angron pak už aspoň zbytečně nemlel a 'slíbil' věrnost Fulgrimovi. Takhle to nějak pokračovalo, až došlo na mě. Pěkně jsem mu poblahopřál, jak se na bratra patří, zaslíbil moji pomoc i moji legii a to vše bez zbytečných keců kolem okolo. No, táta si pak odvede Dorna a Magnuse stranou. Celkem by mě zajímalo, co se dělo v místnosti vedle ale to je mimo téma. A právě to, že nás otec opustil byla největší chyba. Zprvu to pokračuje v celkem přátelské atmosféře, já pronesu proslov, Perturabo a Fulgrim donesou vínečko, ačkoliv Perturabo spíše pro Fulgrimův jazyk a následuje to mým a Lorgarovým usmířením. No...teda jestli se tomu dá říkat usmíření. No a pak nastane ta otrávenější část dne. Corvus mě začne otravovat nepřijemnými otázkami a Sanguinus se pokusí o usmíření mezi ním a Rudým Andělem. Celkem mě urazí, jak mě a moje Ultramariňáky nazve sebrankou, ale dneska se nenaštvu...už hlavně kvůli Fulgrimovy, kterému to začíná přerůstat přes hlavu. No...tak či tak...vztahy mezi oběma anděli začnou být...né příliš příjemné. Nakonec si říkám, kdy jeden z nich konečně vytáhne zbraň aby probodl toho druhého...respektivě kdy Angron zabije Sanguina. No...Fulgrim se to pak pokusí zarazit a stejně tak i já, ale je vidět že Angron nás dokonale ignoruje. Ten chlap nemá žádný respekt. Nebudu to prodlužovat...prostě takhle ta šílenost pokračuje, dokud je nezarazí Fulgrim. Vypadá opravdu naštvaně. Ačkoliv kdyby Sanguinus méně mluvil, nic z toho by se nestalo. Sangui pak odejde, přičemž odchází téměř se slzami na krajíčku, že zklamal Fulgrima. Jak dojemné. K Fulgrimovým nohám dopadne pár zbraní. Zřejmě jakýsi pokus o smír, ale já nemám tendenci to udělat. Už jen z toho důvodu, že opět začne otravovat Corvus. Slušně mu odpovím a doufám že mě s tím nadále nebude otravovat. Nakonec to dorazí Horus se svým prohlášení ve stylu: ,,Kdybych byl já Vojevůdce, tohle by se nestalo.'' Inu...to jsou jen spekulace. Nakonec nás všechny Fulgrim pošle slušně do prdele na naše lodě. Musí být z dnešního dne hodně vystresovanej...a já se mu ani nedivím. Nikdo by nechtěl mít na starost tuhle sebranku, která má mezi sebou rozepře. "Budu čekat, vojevůdče Fulgrime." Jak to tak vidím, jedinej Lorgar si tento den odnesl bez ztráty nervů. Ačkoliv to usmíření se mnou...nevím nevím. Tak či tak, mám rád otce i jeho loď, ale pro dnešek toho bylo moc i na mě. Pomalu přejdu přes místnost k Fulgrimovy a jemně mu položím ruku na rameno. ,,Fulgrime...věřím ti jako bratrovi i jako Vojevůdci. Pevně věřím, že nás povedeš k vítězství.'' a povzbudivě se na něj usměju. Pak ruku stáhnu dolů a zamířím k východu, následován svým velmistrem kapituly, který to vše chudák musel pozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Kde kdo~ Náš všemi očekávaný šampion se konečně uráčil vstát. Tedy, napřed tomuhle rodinnému divadlu jen mlčky přihlížel, pak začal s notnou dávkou ironie tleskat a potom vstal. Začal něco o rozštěkávání. Může být rád, že tu není Russ, nejspíš by si to vzal i osobně. Tak jako tak, druhé místo Horovi moc nesluší. Ví to on sám, tváří se tam, víme to snad všichni, co tu jsme. Hněv je na něm patrný, je tak trochu zarudlý v obličeji. Došel k Fulgrimovi, kriticky zhodnotil kladivo a Lorgarův meč u svých nohou. Hněv vystřídalo zklamání. Tak nějak se vklínil mezi všechny ty primarchy kolem našeho drobka, položí mu ruku na rameno a gratuluje. Ruku pak stáhl, ustoupil o krok a zasalutoval. Polknout hořkou slinu mu muselo dát zabrat, není zvyklý přijímat porážky a navíc... Na Ullanoru, tedy tady v sektoru, to byl on, kdo riskantním krokem ukončil bitvu s orky. I tak jsem ho na Warmastera nejmenoval. Vlastně nikoho z nás. Prohlédl si nás tak nějak všechny, já se založenýma rukama v klidu dál stál vedle Malcadora. Ano, za těmi dveřmi sedí Otec, nejmocnější muž Impéria. První ze všech, náš pán a osvoboditel. Má mnohé nezpochybnitelné kvality a nepochybuji o tom, že tu nenechal prvního lorda a remembrancery jen tak. Horův prst ukázal na muže vedle mě a pak na ten hlouček pracujících umělců. Fraška? Fraška by byla, kdyby Otec nikoho nevybral. Nebo by vybral někoho nepřítomného, nebo někoho, kdo je příliš prchlivý... Hore, tohle fraška není ani zdaleka. Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou a na chvíli zavřel oči. Nakonec mu musím dát zapravdu. Vzal si do huby i mě, šelma z džungle se probrala a otevřela znovu své oči. „Zadrž, Hore,“ ozvu se stejně pevně, jako mluvil předtím on. „Když už jsi to nakousl, proč nám, podle tebe, Otec ty zbraně daroval?“ svěsil jsem levou ruku k boku, pravou jsem ve vzduchu gestikuloval. „Proč jsme, podle tebe, všichni zklamali Otce? Protože jsme každý jiný? Protože jsme jeden po druhém Fulgrimovi,“ levačkou jsem ukázal ke jmenovanému, „neodpřisáhli věrnost a přátelské bratrství do posledního dechu?“ Zastavil jsem se dál, než by mohl jeho meč dosáhnout, i kdyby udělal rychlý výpad a krok. „Protože se lišíme, a to už nezměníš ani ty, ani Otec.“ Fulgrim naše rodinné setkání ukončil. Chvíli jsem se díval na Hora. „Vyřešíme to jindy,“ kývl jsem mu na shledanou a otočil se na rozpadající se slavnost. Lorgar s téměř kamennou tváří bere meč od Císaře a jde stranou, aby si promluvil s doprovodem Magnuse. Následuje Roboute, který Fulgrimovi snad popřál upřímnou soustrast. Brzy mě modrý primarcha míjí, opět zdravím jen kývnutím. Ustupuji ode dveří a mírným obloukem se vracím k místu, kde stále stojí Malcador, posunkem naznačujíc svému doprovodu, aby zasalutoval svému vojevůdci a odešel. Čekám, čekám ve stínech, dokud se místnost nevyprázdní. Rád bych si s novým vojevůdcem promluvil o samotě ihned. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus se jen na chvilku zastaví a podívá se na Liona..A poté se pousměje. Není to ale zrovna milý úsměv.Je spíše takový pobavený. Je klidný, vyrovnaný a v své zbroji působí jako skála. Oproti gestikulujícímu Lionovi působí mnohem...stáleji. Kamenněji. „Jen tím, že se na toto musíš ptát, dokazuješ, že jsi stále nic nepochopil, El´Johnsone.“ odpoví a pak jen dodá. „A ne, nevyřešíme. Co se stalo, se stalo a nikdo z nás nemá moc nad časem.“ A poté již opustí Sál. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rogal Dorn je kývne a odpoví Císaři. „Ano, Otče. Má loď bude plně k dispozici tobě, tvému doprovodu...“ a poté se podívá na Magnuse. „A i tobě bratře. Bude mi ctí.“ Avšak jeho hlas zní trošku jinak. Trošku nakysleji, než je zvykem. Kdo ví, co se onomu Primarchovi honí hlavou...Jedno je jisté. Spokojený není. „Dobře.“ odpoví Císař. „Za hodinu v hángáru Poctě Císaři. A poté, směr Terra. Máme budoucnost před sebou a leží na našich bedrech...“ Poté jste propuštěni lehkým mávnutím rukou a dveře se otevřou do jednacího Sálu, kde došlo k jemné změně atmosféry...Dary od Císaře jsou poházeny na zemi, někteří vaši bratři chybí..A v vzduchu cosi visí. Jak moc se může změnit za takovou chvilku... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na zemi už je jen Perturábovo kladivo. Stále...v vzduchu je napětí, frustrace, nervozita.. Agrese. Hádka. Kolabs slabých myslí.. Napětí. Věci, které byli řečeny a nelze je vzít zpět. Věci, které budou mít dohru. Poznal by jsi, kdyby zde proběhla hádka lidí. Ale mysl primarchů....je mnohem, mnohem silnější a výraznější. Zatím co jste byli pryč se zde událo něco ne zcela veselého. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Můj doprovod jde o pár metrů za mnou v naprostém tichu. Jen mě pozorně sledují. Zastavím se až na rozcestí. *Hangár... měl bych se vydat na Slzu a rychle odletět než provedu něco další... Ale k čemu bych takhle byl mé legii? Jen by se nade mnou pohoršili stejně jako bratři..* Po chvíli se vydám druhou chodbou vedoucí někam do útrob lodi. "Ehm lorde..." Ozve se opatrně Raldoron. *Ach ano Raldoron... Vždycky věrný a ochotný říct mi i to co nechci slyšet.* Pomalu se na něj otočím. "Myslím že by jsme se měli vydat na Slzu." Hluboký nádech. Sbírám síly mu odpovědět. "Vy tam odleťte... Já tu ještě zůstanu.... Potřebuju být sám." Několik zmatených pohledů na má záda než zmizí v záhybu chodby. Raldaron tiše zavelí a vydají se k transportu. Já se jen dál šourám po chodbách. Ani nevnímám kam jdu, jen si pořád v hlavě přebírám co se stalo. Kdo ví kam se dostanu, navíc je to poslední věc o kterou se starám. Čím víc o tom přemýšlím tím hůře mi je, co jiného si také zasloužím? |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro 'Já z toho taky nejsem úplně nadšen.' Klidně jsem opětoval jeho pohled. Můžeme se nemít rádi, jak chceme, to že se poblíž Otce nemůžeme ani pohádat je věc druhá. Rád bych sis Dornem o tom promluvil, jenže by snad bylo mnohem jednoduší uklidnit Angrona, než domluvit Dornovi. Tak rozdílní. Přikývnul jsem a po propuštění jsem se jal k odchodu. Ještě se muselo vyřešit pár věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Naslouchám jak Roboute líčí změny a hlavou se my míhají chmurné myšlenky. "Proč jsou oba tvůrci těch změn tak tajemní to se my ani trochu nelíbí. Vždyť by nemělo o nic jít. Jsme tu všichni bratři, kteří vedou vlastní tažení nebo lidé kterým plně důvěřujeme, proč takové tajnosti? U otce jsem si na to už tak nějak zvykl, ale u těch dvou si na to zvykat nebudu. Hmm to budu muset sledovat blíže." Horus promluví a nutno podotknout, že ikdyž nesouhlasím s tím, že jsme našeho otce všichni zklamali, plně souhlasím s tím, že takto se z jmenování stala "krásná" fraška. Roboute se odporoučí zároveň s Horem, sice si okamžik hraji s myšlenkou ho stopnout a tahat z něj další podrobnosti, ale očividně není ve sdílné náladě, takže se na něj usměji. " Možná tě navštívím na tvém plavidle, rád bych znal přesné znění těch změn, abych se na ně mohl předem připravit. Takže na viděnou bratře Roboute." Můj doprovod se také drobně ukloní. Lorgar se také rozloučí s tím, že zajde za naším okřídleným bratrem a já se s ním rozloučím drobným ukloněním hlavy. Lion se snaží zastavit Hora, ale nějak moc dobře se mu to nedaří, já se rozhodnu do toho nemíchat. Nenapadá mě nic čím bych mohl pomoci při jednání s Horem, spíš bych jen přilil olej do ohně. Takže zůstanu stranou a očividně se nemám k odchodu. Mám také něco na probrání s bratrem vojevůdcem ale také s otcovými Remembrancery. Zatím si vystačím s tím, že počkám dokud mě bratr neosloví a nechám si donést jednu ze sklenek vína. |
| |
| Jednací Sál - Vojevůdce - Angron - Lion - Corvus + Hathor + Amir - Zhruba v tento okamžik se otevřely s zabzučením dveře do císařovi osobní pracovny, z které vychází Magnus a Rogal... Císař jako takový se rozhodl k vám zatím nepřidat... Jen Malcador si trošku odkašle, avšak nekomentuje dění....Věnuje se, jak už to bývá, budoucnosti. "Vojevůdče Fulgrime, nyní když Ceremonie skončila, rád bych ti představil tvého osobního remembrancera, Amira Darrena. Na Zlatém Orlu je již zařízen, těší se plné důvěře a doufám, že pro tebe nebude přítěží...." řekne a rukou pokyne na světlovlasého mladíka s páskou přes oko. Poté se ukloní všem Primarchům a i on se odebere do Císařovi pracovny. Zbytek remembrancerů se tak nějak rozpustí, přesunou se jinam, zřejmě je někde čeká banket. Ceremoniál skončil. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir, Angron, Perturabo, Lion, Corvus, Magnus, Dorn, Hathor ~ Lorgar při odchodu ještě promlouvá k Magnusově doprovodu. Nevím, jak se k tomu vnitřně postavit. Na jednu stranu jej chápu. Chápu i jejich případné rozhořčení. Jenže jsem rozhořčen samotným uvědoměním si faktu, že se do celého toho problému zapojí ještě taky Magnus, jehož Anděl, který si evidentně z nějakého důvodu neviděl do huby, zcela bezdůvodně urazil ve své touze po... po čem vlastně? To chtěl, aby s ním tady Angron vytřel přede všemi podlahu? Roboute utrousí pár povzbudivých slov. Jen kývnu a rozloučím se s ním dávajíc pozor, aby se mi ve tváři neobjevila ani stopa jakéhosi poraženeckého smutku, popřípadě smutný úsměv. Nechápum proč Lion Hora zastavil ve dveřích, ale nic s tím nedělám. Jen bezmocně sevřu pěst - což nikdo, pod všemi těmi vrstvami hedvábí na rukávech nevidí. Hore... Nevím, proč já a ne on. Závidím mu, že se může prostě sebrat a jen tak si odejít. Přesto... nechci, aby odešel. On jediný, soudě dle pohledu, který mi věnoval, pochopil, jak se cítím. Mrzí mě, že to Sanguiniovi, soudě dle jeho chování, také nedošlo. „A ne, nevyřešíme. Co se stalo, se stalo a nikdo z nás nemá moc nad časem.“ Skryl bych hlavu do dlaní a plakal, kdybych mohl. Všechno je tak hrozně špatně. A ještě hůř. Kor proto, že někteří bratři se nějak nemají k odchodu. Upřímně, fakt, že chtějí... já nevím, asi se mnou mluvit, je šlechtí. Žel já zrovna, pokud si nevšimli, nejsem ve sdílné náladě. A ani nedisponuji časem, který bych jim byl schopen věnovat. Ne v tuto chvíli. Funkce, loď, celý kabát z ostudy, který mi zde bratři ušili... mluví to proti nim. Někteří bratři prostě neví, kdy odejít. Jak by taky ano? Někteří jiní zase nevěděli, kdy mlčet! Že se vůbec divím! Corax si, snad provokativně, nechává dolít vína, zatímco se Magnus a Dorn vrací. Nádherné, že, bratři? Odešli jste a vše vypadalo ještě v pořádku - a když přijdete, uvidíte tuhle spoušť! Není to dokonalé? Máš radost, Dorne? Určitě máš radost! Po tom svém ostentativním odchodu a ostudě, kterou ti zavolání Otce zpět způsobilo, se musíš celý tetelit blahem, když to vidíš! Snažím se vnitřně napomenout za nenávistné myšlenky. V dokonalém srdci není pro tak nízké emoce místo... a přesto nedokáži. "Vojevůdče Fulgrime, nyní když Ceremonie skončila, rád bych ti představil tvého osobního remembrancera, Amira Darrena. Na Zlatém Orlu je již zařízen, těší se plné důvěře a doufám, že pro tebe nebude přítěží...." Přistihnu se, že v duchu odpovídám něco jako "ne o moc víc, než celá tahle nová funkce, loď a šaráda okolo." Nevím, co si mám myslet. Kdyby mi remembrancera přiřkli ještě včera, dost možná by se jednalo o z mého pohledu vítanou, krásnou a slavnou událost. Udělalo by mi to radost, zajímalo by mě to. Takhle mám příliš mnoho jiných starostí, než aby... ... jen tak mimoděk, koutkem oka, si jej prohlédnu. Pověz mi, pomyslím si, v jakém světle mě vylíčíš těm, kteří přijdou po tobě? Možná po nás obou? Budu hrdina, šlechetná persona, naplňující své okolí světlem inspirace... a nebo nebohá bytost, mučená a zmítaná vírem událostí, jež nemohla ovlivnit? Jak nešťastné je naše první setkání, Amire… "Děkuji, Malcadore," odpovím neutrálně. "Na Zlatém Orlu je již zařízen..." závidím mu. To znamená, že je tady dost možná víc doma, než já. Mimoděk se podívám na dveře, jimiž Malcador poté odchází… a jimiž přišli Magnus s Dornem a hlavně, odešel Císař. Proč nepřišel zpět? Nedal mne ani zavolat? Upřímně doufám, že mi co nejdřív dá nějaké instrukce. I s nimi to bude dost připomínat vhození novorozeněte do vody s příslovečným „a plav!“ Bez nich… no – zkusili jste to novorozeně někdy do té vody hodit v jutovém pytli? Znovu se podívám na všechny zbývající bratry. Co tady ještě dělají? Snad jsem ceremonii ukončil! Chtějí něco Otci? Pak bych se na ně nemohl zlobit. Všichni Otce milujeme a toužíme s ním trávit čas. Pokud ovšem chtějí něco po mně, jen mi tím opětně dokazují, jak malou autoritu u nich mám. Jak malou věnují pozornost tomu, co říkám! Neřekl jsem snad jasně, že se s každým z nich promluvím POZDĚJI, protože zde na orbitě nějakou chvíli ještě chtě nechtě setrvám? Mají snad pocit, že nemám dost starostí? |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Hrstka neochotných~ Jeden by chtěl znát názor bratra a ten ho odbyde, jako nějakého prašivého psa. Zamračil jsem se nad Horovými slovy. To jsme se měli navzájem pobít?! Horus mizí. Stranou se otevřely dveře a vešel Rogal a Magnus. Kde nechali... Ale to je jedno, ten mi tu stejně nechybí. Mlčím, jako Malcador. Který ale odkašlává, takže se na něj podívám. Je to stále člověk, stárne, ne jako my. A jako starý prohnaný lišák se ujímá slova ve chvíli ticha. Přisoudil Fulgrimovi dalšího remembrancera, tentokrát snad osobního. Další dárek pro našeho čerstvě zvoleného a přepjatého vojevůdce. Lord z Terry se uklonil, i já jemu, a pozoroval jeho odchod. Další civilisté odcházejí, zřejmě na nějakou afterpárty. Můj zrak se přesune na mladíčka s páskou. Snad tu nedokonalost Fulgrim překousne. Sám pro sebe se pousměju. Nutno podotknout, že si jsou docela podobní. Novému kronikáři Fulgrimovu jsem kývl na pozdrav. Havran si nechal dolít vína. A já to vzdal. Určitě Fulgrima čekají mnohem důležitější povinnosti, než je hovor se Lvem. Oči našeho prince jsou výmluvné dost na to, abych konečně pochopil, jak moc ho to ranilo. Vykročil jsem k němu a a jakmile jsem před ním stanul, povzbudivě jsem se usmál. „Přepjaté struny často praskají,“ zaobalil jsem svou starost do jinotaje a před Fulgrimem se uklonil, jen abych na něj spiklenecky mrknul a úsměv o něco rozšířil, než jsem se dal sám na odchod. Otec s tebou, bratře. Budeš jeho přízeň a rady teď potřebovat víc, než my ostatní. Cestou jsem kývl na Dorna a Magnuse, než jsem konečně vyšel z toho nešťastného sálu. Otče, dej mu sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir, Angron, Perturabo, Lion, Corvus, Magnus, Dorn, Hathor ~ „Přepjaté struny často praskají,“ osloví mne nakonec Lion, současně s úklonou a úsměvem. Já mám tak trošku pocit, že už jsem dost možná prasknul, když na to přijde. Přece jen mi tady taky dneska povolily nervy - což je, minimálně z mého pohledu, selhání vší té pečlivě pěstované, dokonalé sebekontroly. Jenže... to jsem je tady měl nechat se pobít? Pomalu zavřu oči a zase je otevřu. "Cením si tvé rady, Lione." Ale nejvíce mi uleví, když už se konečně rozejdete a já se dám... asi do práce, abych na nic z toho nemusel myslet. Což v zásadě bratr asi pochopil a dělá. Jsem mu vděčný, doopravdy. Není to nikterak osobní, jen mám spoustu jiných starostí. Což mi připomíná, že Magnus a Dorn... "Ceremonii jsem již ukončil," oznámím měkce Magnusovi. Slova jsou určena i Dornovi, ale nechci na něj příliš zírat, mluvit... a vlastně na něj nechci nic. Už proto, že bych jen špatně skrýval své znechucení nad jeho chováním - a to si momentálně nemohu dovolit dát najevo. Vlastně si to dost možná nikdy nebudu moct dovolit dát najevo. Pokud jsem Otci tehdy, při návštěvě Orla slíbil, že dám na bratry pozor, budu se prostě chtě nechtě muset přes svoji nenávist a opovržení přenést. Ale ne teď a ne dnes. To pravdu nedokáži. "Můžete se vrátit na své lodě. Co nejdříve se vám ozvu. Nyní se hodlám seznámit se svými novými povinnostmi." Musím si promluvit s Otcem, zjistit, kde vlastně budu dalších několik dekád... nebo staletí... existovat, seznámit se s Tacticariem, vyřešit otázku předání Pýchy, zjistit, co která expedice dělala doteď, vymyslet, co bude dělat dál, nehledě na pár jiných, podružnějších záležitostí, .... no, prostě to shrňme tak, že toho mám doopravdy hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Zastavil jsem se už ve dveřích. 'Věci, které byli řečeny a nelze je vzít zpět. Věci, které budou mít dohru.' Skvěle. jen na to,a bych několikrát zamrkal a zhodnotil současnou situaci. Bylo po boji. Nebylo to vlastně nic neočekávatelného, spíš se s tím mělo počítat na všech stranách, možná ano, možná ne v takové míře. 'O co mohlo jít?' Zbytečnost pokládat si takovou otázku? Ne všichni se dokázali smířit s volbou Fulgrima a Hórova záda mluvila za svoje. Samotná vojevůdce vypadal jako já těsně po Nikaiském Koncilu. Těžké určit, kdo vypadal lépe, jestli já tehdy, nebo on teď. Došel jsem si pro své kopí stále ještě odložené na stole. Mistrovská zabijácká práce, škoda že má spíše tendence něco tvořit. Jako odznak moci to však bylo více než dostačující. 'Půjdeš na Prospero, já na Teřře bojovat nehodlám.' Pokynul jsem svému doprovodu, že vyrazíme, hodina na všechny ty manévry a ještě několik opravdu posledních rozkazů nebylo úplně moc. A tehdy promluvil Fulgrim. Rozhodl jsem se vzít celé vysvětlování situace na sebe, neboť Dorn, no ... ne to by neudělalo nic dobrého, a špatného bylo dnes již zdost. Zatímco jsem za klidného systematického ťukání kopí o zem přecházel blíž k němu, nehodlám na něj řvát přes půlku místnosti, stahovali se ke mně Amon s Hathorem. "Fulgrime. Já a Rogal odlétáme na rozkaz Otce na Terru, naše Legie jsou oficiálně postaveny mimo Krusádu." Ano, dělá mi to velkou starost, hlavně proto, že s Rogalem jsem opravdu nepočítal, ale opravdu. Tvářím se jako bych se tu zprávu dozvěděl teprve před chvíli, ne již před pár dny. Trávit na lodi Imperiálních pěstí osamocen po takovou dobu, než dorazíme na Terru? Jedinou vaši záchranou jsou kvanta nových informací ve vašem tabletu. Má slova zněla možná velmi neosobně, avšak nemám jinou možnost, je zde příliš uší na to, abych řekl, co si o tom vše opravdu myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro -ty to máš speciálně, protože to neumím odesílat více lidem zároveň- Zastavil jsem se už ve dveřích. 'Věci, které byli řečeny a nelze je vzít zpět. Věci, které budou mít dohru.' Skvěle. jen na to,a bych několikrát zamrkal a zhodnotil současnou situaci. Bylo po boji. Nebylo to vlastně nic neočekávatelného, spíš se s tím mělo počítat na všech stranách, možná ano, možná ne v takové míře. 'O co mohlo jít?' Zbytečnost pokládat si takovou otázku? Ne všichni se dokázali smířit s volbou Fulgrima a Hórova záda mluvila za svoje. Samotná vojevůdce vypadal jako já těsně po Nikaiském Koncilu. Těžké určit, kdo vypadal lépe, jestli já tehdy, nebo on teď. Došel jsem si pro své kopí stále ještě odložené na stole. Mistrovská zabijácká práce, škoda že má spíše tendence něco tvořit. Jako odznak moci to však bylo více než dostačující. 'Půjdeš na Prospero, já na Teřře bojovat nehodlám.' Pokynul jsem svému doprovodu, že vyrazíme, hodina na všechny ty manévry a ještě několik opravdu posledních rozkazů nebylo úplně moc. A tehdy promluvil Fulgrim. Rozhodl jsem se vzít celé vysvětlování situace na sebe, neboť Dorn, no ... ne to by neudělalo nic dobrého, a špatného bylo dnes již zdost. Zatímco jsem za klidného systematického ťukání kopí o zem přecházel blíž k němu, nehodlám na něj řvát přes půlku místnosti, stahovali se ke mně Amon s Hathorem. "Fulgrime. Já a Rogal odlétáme na rozkaz Otce na Terru, naše Legie jsou oficiálně postaveny mimo Krusádu." Ano, dělá mi to velkou starost, hlavně proto, že s Rogalem jsem opravdu nepočítal, ale opravdu. Tvářím se jako bych se tu zprávu dozvěděl teprve před chvíli, ne již před pár dny. Trávit na lodi Imperiálních pěstí osamocen po takovou dobu, než dorazíme na Terru? Jedinou vaši záchranou jsou kvanta nových informací ve vašem tabletu. Má slova zněla možná velmi neosobně, avšak nemám jinou možnost, je zde příliš uší na to, abych řekl, co si o tom vše opravdu myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Sál Při cestě ze sálu na mě Fulgrim ještě kývne. Opět mi hlavou projedou má poslední slova. Tolik naivity, přitom tolik důvěry. Doufám že si toho Fulgrim váží. Po cestě projdu kolem Lionela, který na mě také kývne hlavou, přičemž jeho doprovod se lehce pokloní. Je dobré, že ne mezi všemi bratry jsou rozepře. Kývnutí hlavou mu oplatím, koneckonců si to jako můj bratr zaslouží a můj jedno-členný doprovod lehce poklekne. Lehce mi zkazí náladu Corvus. Musím přiznat že na jeho otázky dneska nejsem naladěn, a tudíž se mi zdá velice otravný. To ale jednou přejde. A snad, až příjde, budu ve sdílnější náladě a jen ho tak neodbydu. Ovšem ještě nevím, co vše mu říct. Musím pohovořit později s Malcadorem. Nakonec výjdu ze sálu a v tu chvíly se hlava mistra kapituly zvedne ke mně. Né, že bych ho viděl. Prostě to vycítím. Ovšem bude muset svoji zvědavost udržet, než se dostaneme z Orla. Mám pocit že uši jsou všude. Když už otevře pusu, aby něco řekl, zarazím ho rukou. ,,Tady ne.'' řeknu polohlasně. Kapitulní mistr se na mě chvíly ještě dívá na moji hlavu ze zadu, ale nakonec ji skloní a tiše mě násleju. Čest Macragge Již konečně dorazím na Čest Macragge. Musím přiznat že je to uspokojující pocit, když vidím znak Ultramaru na tmavě modrých vlajkách. Opět na mě Kapitulní Mistr zvedne hlavu. ,,Co tě trápí Dalnie?'' řeknu, aniž bych se na něj podíval. ,,Pane, je...nějak nemohu pochopit, jak...proč jste přijmul Primarchu Císařových Dětí tak...snadno. Omluvte mě, ale vždyť...vždyť jediná věc, které rozumí, je šatník. Není tak úžasný stratég jako....Horus, nebo Vy...vždyť...'' nestihne doříct větu, jelikož ho přeruším. ,,Dalnie...už jen to, že je to Otcova vůle, znamená, že bych to měl respektovat. A to i kdybych ho nenáviděl. A navíc, kdybych odmítl poslušnost, tak by to pro Nás nedopadlo dobře. Věř mi Darnie. Viděl jsem spousty světů, které odmítly přijmout světlo Císařovo.'' přičemž s těmito slovy to utnu. Nakonec ale Dalnius promluví ještě jednou s omluvným hlasem. ,,Omlouvám se pane, že jsem pochyboval. Teď pokud dovolíte...'' nestihne dopovědět, protože ho opět přeruším. ,,Běž.'' řeknu velice stručně. Dneska mám celkem dost jakékoliv společnosti. Už jen z toho důvodu, že jsme se s Lorgarem usmířili a Angron prostě nedokázal překousnout to, s tím andělem. Po chvíly dorazím do obrovského, zato prázdného salu, ověnčeným standartami Ultramaru. Zbroj nesundám, zdá se mi to v ní pohodlnější. Otcovo kopí položím na stůl, který je před trůnem, na kterém normálně sedím. Ještě ale jedna věc je před ním. Kniha...celkem velká. Codex Astarates. Začal jsem ji už nějakou dobu nazpátky a ještě stále jsem ji nedokončil. A pravděpodobně to ještě potrvá. Pomalu usednu na trůn a otevřu knihu na stránce, kde jsem skončil a pustím se do pokračování... |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Horova slova mě... ne vlastně ani ne, nepřekvapily mě. Většina z nás sázela na něj, on sám určitě vsadil na sebe, jen ze zdvořilosti řekl někoho, kdo mu byl nejméně proti srsti. Usuzují, že uvnitř vře vzteky, proto nás všechny hodil do jednoho pytle. Sebe nevynechal, to by znělo moc špatně. Nic jsem proti němu nikdy neměl, ale tohle jeho malé divadélko bylo poprvé, co jsem se zamyslel, jestli je Horus opravdu takový, jak ho všichni vidíme. Lion se ho pokusil zastavit na jeho odchodu a zeptat se ho na důvod, proč tak volil slova. Jen ho hrubě odbyl a odešel. Lion to dál nekomentoval, přešel k Fulgrimovi, rozloučil se a také se vytratil. Chtěl jsem zvednou palici, rozloučit se a také odejít, když si Malcador řekl o slovo. Představil Fulgrimovi jeho osobního remembrancera. Jeho vzhled se hodil k jeho profesi. Na válečníka bych ho určitě netypoval, ale nesuďme ostatní podle vzhledu. To by pak byl Fulgrim skoro dokonalý. usměji se pro sebe. Spolu s mladíkem vstupují i Magnus a Rogal... Čekal jsem, že se vrátí ještě později, ale Otec pravděpodobně vycítil, co se tady děje a tak je poslal zpátky. To by mu bylo podobné. Ale co mě překvapuje je to, že se sám nedostavil. Smutné, pomyslím si. Magnus se hned vydává k Fulgrimovi, zřejmě mu chce říct, o čem Otec rozhodl. Chtěl jsem se s Fulgrimem rozloučit slovy, nevadí, on ví, že nejsem výmluvný. Otočím se k němu, klidem jemně ťuknu o zem, aby si mě všiml a nemyslel si, že jsem utekl bez rozloučení, a ukloním se mu. Vyhodím si palici na rameno. Její váha mě potěší a se smutným úsměvem mířím pryč. „Dorne,“ kývnu na bratra, když odcházím, aby mi nemohl mít za zlé, že jsem ho ignoroval. Stejně tak jednoduše se rozloučím i s ostatními. Moje kroky vedou přímo do astroportu, mířím zpět na Železnou Krev a hodlám tam počkat, dokud mě Fulgrim nebude potřebovat. Ale nejdřív odpočinek... tohle byl zatraceně krušný den. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Moc mi to dneska nejde. Nejdeme mi to nikdy !! Anděl se omlouvám a odchází. Konečně, jestli se ovšem budeš chtít zachovat jako to co se o tobě říká...přileť mám hezkou arénu v lodi. Poté začne mluvit Horus... Jen si mluv posero, zvedáš se až teď aby sis dokázal že jsi neprohrál partii ?? že ? hádám dobře ? Už ses vyděl na tom krásném vojevůdcovském křesílku. Ale když potřeboval zvolený vojevůdce podporu, strachem sis ohryzával nechty. Frašku ? jakou frašku ? Táhni mi z očí, nejen že urážíš své Bratry, ale tím co říká urážíš všechny včetně Malcadora...Ne ty se tady chováš jako dítě kterému vzaly hračku. My se nestidíme za to že jsme rozdílní. Lehce povytáhnu meč z pochvy. Otoč se a jdi doprdele. Řeknu potichu, tak potichu že to bude maximálně slyšet Vojevůdce. Jak bude odcházet, nechám volně sklouznout meč na jeho původní místo. .......... Zůstal jsem tu sám...teda skoro. Fulgrim se zachoval jako vůdce, zaslouží si trochu toho uznání a né jen posměch....Je tu vůbec nějaký kronikář, no jen ten jeho. Postačí... Položím ruku Vojevůdci na rameno, otočí se....kdo by se neotočil. Kdyby na tebe nějaký z bratrů tasil zbraň, bránil bych tě. Spustím ruku zpátky k meči. Máš našlápnuto na to stát se dobrým vojevůdcem, nesejdi z té cesty. -odmlka- Počkám na orbitu.... S těmito slovy a spolu s doprovodem se vydáme na loď. Po cestě na pozdrav kývnu jak Dornovy tak Magnusovy. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro -Mezi hvězdičkami je nějaký ten blíže nespecifikovaný časový posun, moc se v tom nenimrejme. Angron mluvil, když odešel Horus, Magnus přišel až poté, co Horus odešel - ~ Amir, Angron, Corvus, Magnus, Dorn, Hathor ~ Odchází i Perturabo. Odpovím mu lehkým pokývnutím hlavy. Ještě stále mi v hlavě zní Angronova tiše zašeptaná slova, která neslyšel dost možná nikdo jiný. Jen já, protože před ním pořád stojím. Tak blízko, že by mu v zásadě stačila jedna dobře mířená rána. Nesouhlasně se zamračím. Nebudu trpět urážky velkého bratra. Horus je mi velmi blízký... a začínám mít pocit, že se na něj ostatní dívají... skrze prsty? Museli něco špatně pochopit. Nebo tak těžce nesou jeho výtky? Vždyť... měl pravdu. Nadechuji se, abych Hora bránil, ale v polovině tohoto úkonu mne zarazí ruka, položená na rameni. Otáčím se za ní a hledím Angronovi do tváře. "Kdyby na tebe nějaký z bratrů tasil zbraň, bránil bych tě." Koutky mi zlehka zacukají drobným úsměvem. Jsem překvapen, ale dávám si dobrý pozor, abych to nedával najevo. Aby neměl můj bratr pocit... že jsem s něčím takovým nepočítal. Že jsem mu nevěřil, že by to udělal. Ne, že bych na to po jeho "dokaž mi, že jsi toho hoden, nebo..." neměl ostatně právo. "Máš našlápnuto na to stát se dobrým vojevůdcem, nesejdi z té cesty." Uznání? Doopravdy? Od Angrona? Tak dobře - zrovna teď není vhodná doba, abych jej naštval tím, že se mu budu snažit vysvětlit, že to, co řekl o Horovi nebylo zrovna dvakrát hezké. To... to počká. "Děkuji, Angrone. Udělám, co budu moci." No, co si budeme povídat, ten můj fiaskální nášlap... já se divím, že to pokládá za úspěch, zvlášť poté, co se zde se Sanguiniem málem servali. Na druhou stranu to dost možná svým způsobem tak trochu úspěch i je, protože tam pořád figuruje to slůvko "málem." Kývnutím se rozloučím i s tímto bratrem. ******* "Fulgrime. Já a Rogal odlétáme na rozkaz Otce na Terru, naše Legie jsou oficiálně postaveny mimo Krusádu." Zamrkám. Tentokrát upřímným překvapením. Mimo krusádu? Na Terru? Napadá mne jediné možné vysvětlení. Já to Perturabovi říkal. Určitě to bude tak, jak si myslím. Po jeho slovech si poprvé za dlouhou chvíli lehce vydechnu, snad z.... radosti? Úlevy? Těžko říct. Ona to asi nebyla zrovna předpokládaná reakce... ale s mými informacemi... Přistoupím k Magnusovi ještě kousek blíž, chytím jeho ruce do svých, tak jako to on udělal hned po vyhlášení mně, zvednu k němu hlavu a téměř neslyšně mu něco sdělím. Pak o krok ustoupím, Magnusovy ruce pustím a otočím se ke všem třem zbývajícím bratrům. "Bratři, můžete jít. Musím si nyní promluvit s Otcem." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Magnus Rudý~ Ztiším svůj hlas tak, aby to, co říkám, nedolehlo k nesprávným uším. Což jsou v zásadě všechny uši v místnosti, kromě těch Magnusových, když to vezmeme kol a kolem. "Tak vidíš," šeptnu a naléhavě jeho rudé ruce, o tolik větší, než ty moje, sevřu. "Věděl jsem, že tě miluje. Říkal jsem ti to." Alespoň jedna dobrá zpráva tohoto odpoledne. Prostor pro odpověď nedávám, nemám pocit, že je to třeba, takže od něj zase ustupuji. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Vyslechl jsem si jeho slova bez jakýchkoliv emocí, i když, ano myslel jsem si o tom opravdu své. Nemělo to nic společného s láskou, spíš s užitečností. Psychologický profil určitých myslí, již ze samotného základu zabraňoval tomu, aby … „Sbohem, bratře.“ Řeknu Fulgrimovi a beru se i se svým doprovodem k odchodu. ‚Nejenom na bitevním poli utváří se budoucnost.‘ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Rozvážně jsem kráčel chodbou s Amonem a Hathorem. Mířil jsem do hangáru a snad by se to celé odehrálo bez vážnějších nehod, nebýt toho, že se můj bratr Sanguinius toulal po lodi a zkřížil mi cestu. Ano, už jsem o tom slyšel, zatím jsem rozvažoval jak se k tomu postavit, nebyl jsem ten z bratří, který by trestal smrtí, či bolestí, měl sem jen občas tendence jednat nerozvážně. Jak se ale postavit k tomu, že vás jeden z vašich bratrů urazí? Pevně jsem sevřel kopí a kráčel proti němu, bylo mi oporou v mém rozhodování. Amonovi jsem pod helmu neviděl, ale z celého jeho držení těla bylo znát, že není přítomností mého bratra příliš nadšen a Hathor, Hathor vypadal podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Vypadam ze bych mel kazdou chvili zkolabovat. Hlavu mam svesenou a vlasy mi zakryvaji oblicej. Ruce strunule podel tela a kridla splihnute snad jaste vic. Moje prvni reakce na Magnuse byla divoke rozhledunti ze strany nastranu. Zatracena jednosmerna chodba. Zhluboka se nadechnu a pomalu zamirim k nim s pohledem porad zabodnutym nekam pod sebe. Zastavim se az asi na dva kroky od nej. Bratre ja..." Zhluboka se nadechnu. "Ne v teto situaci si NEZASLOUZIM nazyvat te bratrem." Porad se temer bez hnuti divam na zem. "Magnusi je mi to opravdu lito a omlouvam se... Byla to obrovska chyba neco takoveho se nikdy nemelo stat... NEvim co to do me vjelo." Opatrne zpod vlasu zvedne zarudle oci a podiva se do jeho. Normalne se na nej divam zdola, ale ted si proti nemu prijdu jeste mensi nez normalne. "Pokud me kvuli tomu zatratis prijmu to... Pokud budes trvat na cemkoliv jinem prijmu to." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Zastavil jsem se a nadechnul, on přijde blíž. Už několik minut jsem přemýšlel nad tím, jak se k tomu postavit. Proč to nemůže být někdo jiný než Sanguinius? Po jeho prvních slovech jsem chtěl nevěřícně zamrkat, jenže po nejbližším týdnu mě snad již nic nepřekvapí. ‚To já taky nevím Sanguinie, co to do tebe vjelo, jenže to možná tuším, ale spíš to bude jen milný předpoklad, ovšem pokud volíš taková slova, jaká v tuto chvíli, mohlo by se za čas možná přihodit … Věci, které byly řečeny, které budou mít dozvuk, které nelze vzít zpět. Ani budoucnost není neměnná.‘ Podal jsem své kopí Hathorovi, abych měl obě ruce volné. Jednou rukou jsem vzal jemně svého bratra za bradu a zvedl mu hlavu ke svým očím, nemám rád, když do těch cizích nevidím, pak jsem vzal jeho ruce do svých. „Sanguinie, byl, jsi a budeš navždy mým bratrem. Rád bych trval na tom, aby ses přestal trápit, ale rozhodnout se o tom musíš sám, já se nehněvám, je ti odpuštěno.“ Klidně jsem se mu díval do očí a čekal, než pochopí, že mě to opravdu nijak nezasáhlo a nehodlám z toho nic vyvozovat, ani to nijak řešit. Stalo se, čas zpátky navrátíš a stejně, jako by na tom nějak záleželo. Dneska si Sanguinie zaškobrtnul, což se stává každému. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Mohu jen děkovat prozřetelnosti, s jakou jsem svůj doprovod nevzal na jménování vojevůdce. Nečekal jsem, že to půjde hladce, stejně jako bych neočekával, že by pochopili vyšší smysl mého usmíření. Navíc, věří v jednotu impéria, věří v sílu lidstva a v to, že je za něj správné zemřít, či položit jakékoliv jiné oběti, jak moc by jim prospělo vidět tohle? Určitě vůbec. V tuhle chvíli je pro ně nevědomost tím nejlepším darem. Samozřejmě, že si s nimi budu muset promluvit, ale nyní ne. Získávám si ten cenný čas k tomu, abych mohl vše promyslet. I tak cítím jejich pohledy, když se snaží stačit mému tempu, které je od chvíle mého poklidného odchodu závratné a zmírní se až ve chvíli, kdy dorazím k lodi Sanguinia. Bohužel se má pouť ukazuje jen dílčím cílem, protože mi obsluha hlásí, že jejich primas je... prostě pryč. S tím pošlu své muže do všech koutů s prostým rozkazem jej vyhledat a najdou-li jej, ať se mi ohlásí. Sám se pak pouštím do hledání doufajíc, že štěstěna mi bude příznivě nakloněna. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Bratře Angrone, ve světle dnešních událostí tě chci tímto požádat o audienci. Budeš-li pro mě mít chvíli, udej prosím čas, kdy bych mohl přijít. S pozdravem Lorgar Aurelian |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Magnusi... Já nevím co říct." Pronesu potichu. "Lepšího bratra si ani nejde přát!" Řeknu už o něco veseleji a vrhnu se mu do náruče. "Děkuji ti, nikdy ti to nezapomenu.." Řeknu mu někam do jeho ramena a ustoupím od něj. "Ted už to nejspíš nic nezmění... Snažil jsem se přesvědčit otce aby své rozhodnutí změnil, ale je opravdu neochvějný.... Doufám jen že brzy zjistíme proč." Na rtech se mi objeví mírný úsměv |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Bratře Lorgare Přileť kdy uznáš za vhodné bratře, klidně i dnes. Angron |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zobrazit SPOILER |
| |
 | soukromá zpráva od Amir Darren pro ~ Fulgrim, Angron, Perturabo, Lion, Corvus, Magnus, Dorn, Hathor ~ 'Mnohé bylo řečeno o tom, proč zrovna primarch Fulgrim byl zvolen za vůdce interstelární krusády Impéria lidí. Avšak měsíce a roky po jeho boku mi přinesly jedinečné poznání, poznání, které všechny tyto teorie odsuzuje ke lži z nepochopení. Fulgrim, Fénix Impéria, jest jedinečným. Dokonalý ve své kráse, dokonalý vojevůdce, jenž si získal srdce mužů vojska i obyvatel Impéria. Fulgrim, ten, který přinesl nám světlo budoucnosti. Pamatuji si ten den, kdy jsme spolu spočinuli bok po boku, na planetě, jejíž jméno již dávno upadlo v obecné zapomnění. Pohlédl na mne a zeptal se: "Co je poslední věc, kterou si pamatuješ z Ullanoru?" Zahlédl jsem střípky minulosti, jež vyvstali v mé paměti. Rozpory bratří primarchů, nevyřčené i projevené. Zlost. Nenávist. Porozumění. I moudrost. "Obavu. Měl's obavu z toho všeho, co přišlo poté. Skrytou, nevyřčenou. Tys neměl být tím, kdož vedl krusádu, a přesto jsi se jím stal," odpověděl jsem. Fulgrim se nad mou odpovědí pousmál, jeho božská tvář vyjádřila pravdivost mých slov, i naprostou pomýlenost vyřčeného. Fulgrim nepochyboval tehdy o sobě. Pochyboval jen o svých bratrech, o tom, jak oni snesou to, že nejsou těmi prvními. Fulgrim se proto stát se vojevůdcem narodil, a po právu se jím i stal. "Musíš pro mne udělat to, co já kdysi udělal pro tebe. Zůstaň po mém boku dále, zaznamenej každé jméno, každý životní příběh těch, kteří zemřeli pro zítřek Impéria. Jedině tak, bok po boku, můžeme ukončit tuto válku...dříve, než vůbec započne." Pohlédl jsem do jeho tváře, nemohl jsem uvěřit tomu, o čem mluví. "Musíš o pravdě přesvědčit všechny. Primarchy, Císaře, lid Impéria. Musíš naleznout jejich cestu. Ukázat jim světlo, a odvrátit je od jejich vnitřní temnoty..." Pozvedl jsem svou paži a chytil se té Fulgrimovo. "Veď mě, ukaž mi tu cestu, měj se mnou trpělivost..." zašeptal jsem.' Záznam datovaný k 001.M31, část z litanií rememrancera Darrena z jeho cyklu "Fulgrimova krusáda za světlem, umořená temnotou..." Když se dveře otevřely, stalo se toho za nimi mnohé, co nikdy nebude zaznamenáno. O čem historie nikdy nepromluví, neboť není hodno pamatovat okamžiků, kdy bratři vyjádřili pohanu Vojevůdci. Kdy jejich licoměrná a uražená ega zarmoutily Jediného, Císaře, jejich otce. Tento den bude pamatován jako den Triumfu Ullanoru. Den, kdy se primarch Fulgrim Fénix stal Vojevůdcem Krusády, tažení za větší slávou Impéria lidí. Nic jiného nebylo důležité, nic jiného za to nestálo, a ani nemohlo být zaznamenáno. Tohle bylo to důležité... Vstoupil jsem do trůního sálu, v doprovodu pravé ruky Jediného, Malcadora, a dvou z Vojevůdcovo bratří. Vojevůdce stál tam, obklopen svými bratry, jenž mu přísahali věrnost, či vyjádřili pohanu. On si to bude pamatovat... blesklo mi hlavou, když jsem spatřil jeho tvář. Sklopil jsem svůj pohled a udělal těch několik kroků vpřed, kroků, které mne dělily od něj. Vzhlédl jsem k jeho jedinečné tváři. I zde stál, vytesán z mramoru, on, Fulgrim Fénix, jedinečný, Vojevůdce Krůsády... ""Vojevůdče Fulgrime, nyní když Ceremonie skončila, rád bych ti představil tvého osobního remembrancera, Amira Darrena. Na Zlatém Orlu je již zařízen, těší se plné důvěře a doufám, že pro tebe nebude přítěží...." Pohlédl jsem do Fulgrimovo ztrápené tváře. Mluvila ke mě jako otevřená kniha. Lehce jsem pozvedl své koutky k úsměvu, vřelému, doufal jsem, že pochopí... Uklonil jsem se vojevůdci, a pak, když nic neříkal, jsem poodstoupil trochu dál, vyčkávajíce, než se ostatní vytratí, a my dva osamějem jeden s druhým. Hleděl jsem do jeho tváře, a četl ty další pocity, které se snažil skrýt. Sledoval jsem ho, tady a teď, a poprvé pochopil, co tu doopravdy dělám... 'Olympus hořel. Planeta padla. Vítězství bylo naše. Spatřil jsem jej jak v kleku hledí na hořící planetu, jeho meč ležel vedle něj, a on plakal. Jeho zbroj byla pokrytá krví imperiálních občanů, jenž nás zradili. Jeho zbroj byla pokrytá krví xenos, jenž tento pád zavinili. Přistoupil jsem k němu, a setřel mu slzy z tváře. Přitiskl jsem se k němu, nehledíc tomu, že se ušpiním. "Pššššš, neplač, Fulgrime, nesmí tě tak vidět..." "Tohle jsem nechtěl," zašeptal. Odstrčil mne od sebe a zvedl se k odchodu. Pohlédl jsem tam, kam hleděl on, na hořící Olympus a chápal jeho zdrcení. Jeho zoufalství. Jeho bolest... "Fulgrime...pohlédni na toto!" zavolal jsem za ním, a nechal holokostku se vznést z mé ruky. Tam, kde hořelo město, hologram vytvořil obraz života. Kde byla spálená země, hologram zobrazil trávu...stromy... "Pro tohle bojujeme! Tohle jednou opět bude skutečné!" Fulgrim se otočil a pohlédl na obraz. Usmál jsem se, ale v jeho tváři byla jen bolest. "Prosím, Fulgrime..." řekl jsem pln zoufalství i rozhodnosti. "Potřebujeme, abys v sobě opět našel naději..." ' Záznam datovaný k 004.M31, část z litanií rememrancera Darrena z jeho cyklu "Fulgrimova krusáda za světlem, umořená temnotou..." Neměli se k odchodu. Sledoval jsem jejich řeč úst i řeč těla. Viděl jsem jeho rozladěnost, to, jak chtěl, aby jej opustili a zanechali samotného. Tolik se toho událo v posledních minutách, tolik odpovědnosti musel na sebe uložit, tolik toho náhle spočinulo na jeho ramenou. Jsi výjimečný, Fulgrime, copak to nevidíš? Narodil jsi se proto čím jsi se stal. Vidím to, teď a tady, a na tom jediném záleží. To si bude historie pamatovat. Tebe si bude pamatovat. Až za deset tisíc let budou lidé Terry číst mé příběhy o tobě, pochopí, že ty jsi byl jedinou volbou, kterou mohl Císař zvolit. Fulgrime...pamatuj si tuto chvíli, tento okamžik. Pamatuj si toho, kterého jsem tu spatřil. Toho nikdy neopustím. Nikdy ho nezradím. Budu stát po tvém boku až do konce dní... Ta chvíle přišla. Rozloučil se se svými bratry, kteří ho jeden po druhém opouštěli. Pohlédl ke dveřím pracovny Jediného. Má chvíle přišla. Vykročil jsem k němu. "Pokud budete chtít, můj pane, bude mi ctí, Vás provést po Vaší vlajkové lodi. Zlatý Orel je nádherná a dokonalá loď..." řeknu, aby to slyšel jen on. 'Ale já nechci tvé utrpení! Nechci tvou budoucnost!' Remembrancer Darren k primarchu Fulgrimovi, někdy během počátku Velké Hereze, nedatováno |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Nezvykle rychlý a nezvykle klidná odpověď. Angron skutečně překvapuje, alespoň mě, čím dál víc. Může za to odstranění těch implantátů? Případné úvahy o něčem jiném pak stejně odplují pryč. Dost možná beztak pravdu zjistím za pár okamžiků. Musím si přiznat, že jsem trochu nervózní. Angron je jak šelma, je to válečník mezi bojovníky a přestože mi na volbě vojevůdce svými činy vyrazil dech, stále ještě mám na mysli zprávy o tom, jak se chová on i se svými muži. "Je to moudré, můj pane?" "Kdybych o tom jen na vteřinu pochyboval, nikdy bych o slyšení nežádal." Vlídná, odhodlaná slova dodávají doprovodu jen málo klidu. Respekt k bojovému umu i horkokrevnosti těch, co požírají světy se nezapře, stejně jako touha mých bližních mě ochránit. Doufám, že dost zbytečná touha. "Zde Lorgar Aurelian, srdečně zdravím a žádám o povolení vstupu." Zahlásím se jeho lodi, zatímco vyčkávám na to, kterak mě tento velký bratr přijme. Je to zvláštní, jak se situace mění. Nemám povětšinou příliš blízko k těm, kteří preferují válečné řemeslo a přesto nyní sám kráčím za tím, kdo je hotovým vtělením boje. Oděn ve své prosté černé kutně s bílou nití vyšitými přísahami v jazyce Colchis. Křivdil jsem ti, bratře, celou tu dobu? Doufám, že najdu svou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Chvatné kroky zní chodbou, kterou jsem dost možná už šel. Hledat bratra tady, byt toho okřídleného, je jako hledat jehlu v kupce sena nebo náboj na hromadě munice. Hlášení mého doprovodu se taky neberou výsledku. Že by se schoval Sanguinius tak dobře? Inu je možná, že podobně jako jiní dostal do vínku vícero talentů. Pár vteřin na to je nacházím a shodou okolností s Magnusem, jehož jsem chtěl vyhledat chvíli po té. Osud? Ve světle imperiální pravdy není pro tyhle věci místo. Náhoda? Ne, to není něco, co by se zalíbilo srdci a ukotvilo v mysli, vždyť ani pozitivní shoda okolností není úplně košér pro prvního z Nositelů slov. S vědomím, že dost možná hovoří, zvolním krok a zamířím k nim. Tiše, abych případně nerušil, a jen gestem naznačím po pár krocích, jestli se mohu připojit. Pokud by chtěl Sanguinius nebo Magnus s mluvit soukromě, rozhodně nechci překážet. No a nyní jim nechci skákat do řeči, pokud jsou uprostřed hovoru. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Opatrně jsem se vymanil z jeho sevření. Hrudní plát zarytý pod žebry není úplně to, co bych vítal s otevřenou náručí. „Jsem rád za tvůj zájem, všechno se ale vyřeší v nejbližší době. Odlétám s Otcem na Terru.“ Což je samozřejmě samo o sobě vysvětlení všeho, alespoň pro mě. S jakéhokoliv dalšího pokračování rozhovoru mě vyrušil Lorgar přicházející ze Sanguiniova směru. Kývnul jsem, ať jde klidně blíž. „Omlouvám se bratře, že jsem si na tebe nenašel čas během týdne.“ Směřoval jsem k Andělovi. „Ale dnes s tebou nemůžu déle zůstat, odlétám již za hodinu.“ Nechám to viset ve vzduchu, ať se s tím bratři nějak poperou. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir, Dorn, Corvus ~ „Sbohem, bratře.“ Jen zlehka kývnu a sleduji jeho záda. Odchází i se svým doprovodem. To, co mi řekl, by se dalo, alespoň z mého pohledu, považovat za velmi pozitivní zprávu. Já věděl, že to Otec nenechá jen tak. Že udělá správnou věc. Po tom, co mi řekl Magnus tehdy při naší večeři... jsem rád, že si jej drží blízko u sebe. S tím, co vím... a co vlastně nevím tak, jak bych vědět chtěl a potřeboval... Magnus jede na Terru. Tam bude v bezpečí. Musí. Z úvah mne vytrhne hlas. Tichý, neznámý. Ač jsem jej ještě neslyšel, dokáži si jej podvědomě velmi jednoduše přiřadit. "Pokud budete chtít, můj pane, bude mi ctí, Vás provést po Vaší vlajkové lodi. Zlatý Orel je nádherná a dokonalá loď..." Otáčím se ke svému remembrancerovi a věnuji mu dlouhý, zkoumavý pohled. Možná se v něm zračí trošku víc zájmu než tehdy, když mi jej Malcador představil. Musím uznat, že mne zaujal. On mluví. Našel řeč, v přítomnosti třech primarchů. Poté, co byl, společně s ostatními a Malcadorem, přítomen celé ceremonii a viděl jedno z nejpočetnějších setkání bytostí, jako jsme my v historii. Obdivuhodné. Zacukají mi koutky. Možná pobavením, možná potěšením - možná ani jedním z toho. Může to být i nacvičené gesto. Jedno z mnoha. Přesto... "Oceňuji tvou ochotu a rád se nechám po lodi provést," odpovím mu. S tichým špitáním si starosti nedělám, odpovídám nahlas. "Ale vše má svůj čas. Pokud mí bratři nemají nic na srdcích-" mimoděk po nich koutkem oka pohlédnu, "- musím vyhledat Otce - Císaře. Půjdeš za otcem se mnou, Amire Darrene," oznámím mu v zásadě, jako fakt. Pokud se těší "plné důvěře," jak řekl Malcador, může se mnou chodit prakticky kdekoli - a poslat jej z místnosti ven mohu vždycky, když na to přijde. Jenže se nemůžu otočit, odejít a nechat bratry za zády. Bylo by to... krajně nezdvořilé. A myslím, že dnes již tato místnost viděla nezdvořilých gest a ukázek špatného vychování víc, než by bylo nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Hle splihlá slepice Kráčím trochu za otcem. Ne neřekl jsem mu to, není vhodná chvíle, otec musí na svatou Terru a mi nemůžeme s ním. Nadával bych řval a něco zničil ale kdo bych pak byl ? Monstrum bestie požírač...ne já jsme lepší já už neztratím kontrolu...nikdy...ikdyž nikdy neříkej nikdy...pokusím se tedy neztratit už víc. Chodbou proti nám kráčí Anděl vypadá...splihle ? Ztuhnu, jak před každým možným boje. Otec mi podává kopí, chytím ho, až nábožně. Krásná zbraň. Anděl se začne omlouvat...má proč....otec mu odpustil ? ...to jen dokazuje že měl být vojevůdcem on a za tím si budu stát...hmmm to kopí je nádherné. Uvidím přicházejícího Lorgara. Ne otce teď nikdo rušit nebude. Prosmýknu se kolem dvou primarchů, a postavím se mezi ně a Lorgara ne výhružně ale spíš s tím že: Nerušit ! |
| |
| Jednací sál S klidnou tváří pozoruji odchod svých bratří a s každým se rozloučím kývnutím hlavy. Na Perturaba se trošku usměji. Když sbydeme jen Já, Vojevůdce a jeho kronikář, odložím sklenku a kývnu na svůj doprovod. Ti na drobný posunek zareagují tím že se postaví do pozoru ukloní se a s gratulacemi se odporoučí. Já sám zůstanu v sále. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Můj doprovod odejde a já přijdu k bratru Fulgrimovi po očku pohlédnu na jeho kronikáře i na Dorna. Položím mu ruku přátelsky na rameno . „Bratře Vím, že jsis představoval ceremonii a následnou oslavu jinak. Ale nepropadej trudomyslnosti.“ „Odolej pokušení, říct: Já ti říkal, že to tak bude.“ Trošku se usměji. „No bratři se vůbec nepoprali a to je vítaná správa, sice se někteří z nás mezi sebou pohádali, ale to není poprvé ani naposled. Soustřeď se na pozitivní část ne jen na průšvihy, to by ses z nás brzy zbláznil. Lorgar a Roboute zakopaly válečnou sekeru to je velký úspěch. Navíc se většina bratrů dohádala až na hostině.“ Pokrčím rameny. „ Prostě se neumíme chovat u stolu. S tím už asi nikdo nic neudělá. Z Hora si nic nedělej on se z toho rozčarování vzpamatuje a pak bude v pořádku.“ „ Tedy doufám.“ Spustím ruku a trošku se ukloním Fulgrimovi. „Jen to jsem ti chtěl říci. Když budeš cokoliv potřebovat zavolej na Stín císaře. Na shledanou. Bratře. Kronikáři.“ Kývnu na oba jmenované a odejdu ke svému raketoplánu, kde mne čeká můj doprovod. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Terru?" Zopakuji překvapeně. "NO doufám že budete mít klidnou cestu a hlavně klidný pobyt..." Otočím se na přicházejícího Lorgara, další rozhovor co mě čeká.. "Už tě nebudu dále zdržovat... Pokud budeš cokoliv potřebovat neváhej se na mě obrátit..." Řeknu mu ještě potichu s vděčným úsměvem a otočím se na Lorgara. "Já myslel že už je většina z bratrů na cestě ke svým lodím.." Začnu opatrně a pomalu se k němu vydám. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Pomalu vycházím z otcovi pracovny po boku Magnuse. Vypadám zamyšleně a Fulgrimv výraz Doufám že jsi šťastný zcela ignoruji. To co nám otec řekl bylo celkem...překvapivé, ale dalo se něco podobného čekat. Tak jako tak, musím se Fulgrimovi ospravedlnit za mé dřívější dříve, než se doví pár celkem důležitých věcí, týkající se mě a Magnuse. Pak se slova ujme Malcador. "Vojevůdče Fulgrime, nyní když Ceremonie skončila, rád bych ti představil tvého osobního remembrancera, Amira Darrena. Na Zlatém Orlu je již zařízen, těší se plné důvěře a doufám, že pro tebe nebude přítěží...." Takže Fulgrim dostane svého pisálka. To je celkem zajimavý....'zvrat' událostí. A Fulgrim? Ten na to reaguje...dalo by se říct že uvnitř sebe je nadšený ale zároveň i naštvaný. A má proč. ,,Ale vše má svůj čas. Pokud mí bratři nemají nic na srdcích-'' Zhruba teď nastává čas, pro mou omluvu. Pak už dost možná nebudu mít příležitost. A vypadá to že i Corvus se nemá k odchodu. Po chvilce ticha Corvus nakonec přistoupí a začne ho utěšovat. Pro mě je docela zajimavou novinkou to, že se Lorgar a Roboute usmířili. No...škoda že jsem tam nebyl, abych to viděl osobně. Po krátkém proslovu už Corvus odejde a zbývám jen já a Fulgrim. Toho remebancera příliš na vědomí neberu. Pomalu k němu přistoupím s lehce nervózním úsměvem. ,,Fulgrime...je mi líto že jsem se zachoval, tak jak jsem se zachoval. Byl jsem až příliš zahleděný, abych spatřil že ty jsi ten, kdo se hodí na roli Vojevůdce. Proto se tě zeptám, odpustíš mi....bratře?'' Natáhnu k němu plynulým pohybem ruku, doufaje že to přijme. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir, Corax, Dorn ~ Chvilku poté, co domluvím, přistupuje Corax. „Bratře Vím, že jsis představoval ceremonii a následnou oslavu jinak. Ale nepropadej trudomyslnosti.“ Klidně opětuji jeho pohled, nevstupuji do toho, co se mi snaží říct, až už přemýšlím nad čímkoli. Nechám jej domluvit. Ono se to samozřejmě velmi snadno řekne „všechno je v pořádku a nepropadej trudomyslnosti.“ Když se nedokázali udržet tady, na Orlu, s Otcem za dveřmi – co udělají pak? Na druhou stranu – většina z nich doopravdy vypadá, že hodlají mou autoritu, tu, o níž jsem s hořkostí přesvědčen, že snad ani neexistuje, uznat. Zlehka se na něj usměji. Získám si jejich uznání. Když jsem si dokázal získat Angrona… prostě je přesvědčím o tom, že dělám, co mohu a že křižádu dokáži koordinovat. Už kvůli milovanému Otci. “Z Hora si nic nedělej on se z toho rozčarování vzpamatuje a pak bude v pořádku.“ Ach, Coraxi, ty také? “Horus se nezlobí na mě, Coraxi,“ odpovím mu měkce, jako bych trpělivě vysvětloval něco, co je zjevné. “Rozčarovalo jej chování bratří. To, že se, jak říkáš, neumí chovat u stolu.“ To to opravdu nikdo nepoznal? Nikdo nepochopil? “Horus měl pravdu,“ zakončím to. “Řekl nahlas mnohé z toho, co jsem si pouze myslel.“ A všechny tím rozčaroval. Ještě, že je natolik moudrý, aby zmizel dřív, než by se strhla další hádka. „Jen to jsem ti chtěl říci. Když budeš cokoliv potřebovat zavolej na Stín císaře. Na shledanou. Bratře. Kronikáři.“ Nutno dodat, že prvotní vztek, zklamání a rozčarovanost mne opouští. Jak řekl velký bratr – čas vrátit zpátky nelze – a já bych měl hledět kupředu, pokud Otce nechci zklamat. A já nechci. Nikdy jsem nechtěl. Moje nářky a uražená hrdost budou muset ustoupit důležitějším věcem. “Stejně, jako ostatní, tě co nejdříve kontaktuji v záležitosti dalšího vývoje křižády. “ Jen co zjistím, co všichni zrovna máte kde rozpracované. “Nashledanou, bratře. Tvá podpora nebude zapomenuta.“ Když se mi ukloní, ukloním se také. Přijde mi to, jako hezké gesto – a tak nějak si pamatuji, jak mrzutě se tvářil, když jsem jej objal. Havran má rád svůj osobní prostor. Nebudu mu jej brát, byť na to mám… jiný názor. Osamíme s Dornem. Je to poněkud ošemetná situace. Zrovna ten, s nímž jsem sám zůstat nechtěl. Co přijde? Trapné ticho? Odejde beze slova? Proč by to ostatně neudělal už dávno? Mám něco říci? Než stihnu tu trapnou chvilku prolomit nějak já, promlouvá ke mně Rogal. ,,Fulgrime...je mi líto že jsem se zachoval, tak jak jsem se zachoval. Byl jsem až příliš zahleděný, abych spatřil že ty jsi ten, kdo se hodí na roli Vojevůdce. Proto se tě zeptám, odpustíš mi....bratře?'' No dobře – nemusíš mi tvrdit, že „se na to hodím,“ to už je trochu přehnané. Na druhou stranu jsem to doopravdy nečekal. Co mu Otec řekl? Řekl mu k tomu vůbec něco, nebo to Dorna napadlo samotného poté, co domyslel všechny důsledky? Nevím – a asi to nikdy vědět nebudu. Zahledím se mu do očí, jako bych v nich hledal odpověď na všechny své nevyřčené otázky. Ruku mu zatím nepodávám. “Byl to těžký den, řeknu nakonec neutrálně. “Jsem ochoten a připraven ti odpustit, bratře.“ Vždyť proti tomu, co přišlo potom, byl jeho ubohý, dětinský trucfest poměrně… malá věc. Jako by se to… asi stupňovalo, poté, co to začal Russ. Udělám krok vpřed, vyhnu se jeho ruce a obejmu jej. “Vám všem,“ dodám nakonec, aby věděl, že v aféře „zkazil jsem Fulgrimovi jmenování a zklamal jsem Císaře“ rozhodně není sám. Nebudu dodávat, že já vojevůdcem nakonec ani být nechtěl. Stalo se to, nezměním to, je třeba být silný a dokázat, že ta důvěra, kterou do mne někteří vkládají, není marná. Už proto, že slova jako „selhání“ jsem nikdy ve slovníku neměl. Pak nechám Dorna odejít. V místnosti zůstanu jen já, můj nový remembrancer a tři členové mé osobní gardy. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir ~ Nechám Dorna odejít. V místnosti zůstanu jen já, můj nový remembrancer a tři členové mé osobní gardy. Hledím za jeho mizejícími zády a přemýšlím o tom, jak zbytečný byl jeho prvotní vztek. Jak mu nepomohl, akorát jej před ostatními shodil a mne urazil. Řekl jsem, že mu odpustím. Dostojím svému slovu. Být si vědom prohřešku je počátek cesty k dokonalosti. Byť bych se rád zlobil a utápěl se v sebelítosti. Nemohu. Stejně, jako budu symbolicky přinášet válku mezi nepřátele, musím vnášet mír mezi nás, všechny syny Císaře. Mezi celé Impérium. Otec odchází a já se z jeho vůle stávám tváří křižády, můzou Impéria. Jsem Otci nejblíže, jak jsem mohl být. Tohle jsem si vždycky přál, proč mi to najednou přijde tak… složité? Načase začít vládnout. Mám ostatně jinou možnost? Ne, nemám. Jsem dobrý syn. Udělám, co se ode mě očekává a udělám to tak, jak se to ode mě čeká. Dokonale. Všichni tři mí astarté si nového kronikáře prohlížejí se směsicí pocitů. Každý jinak. “Vespasiáne,“ oslovím jednoho z nich. Vysokého a urostlého muže ostrých, aristokratických rysů, s vlasy pevně staženými vzadu do ohonu. Při pohledu na Amira se tváří tak nějak… jako by se dobře bavil. “Rád bych to udělal s patřičnými poctami a pompou, jakou si tato chvíle zaslouží – ale žel nemohu,“ když jsou bratři pryč a mám zde jen své tři nejbližší…. No a Amira, jehož zatím nevím, jak vlastně vnímat, působím o něco uvolněněji. “Takže než půjdu za Otcem – Císařova Pýcha je tvá. Podrobnosti dojednáme potom.“ Nejsem z toho zrovna šťastný. Pomiňme fakt, že někomu předávám svůj milovaný domov, který jsem si dekády budoval a zušlechťoval k dokonalosti. Hlavní problém tkví v tom, že se tak nějak musím vzdát Vespasiána. Mám ho rád a jsem zvyklý, že je mi komandér nablízku, když to potřebuji. Upřímně? Eidolonovi, i přes to, že mne upřímně miluje a je vlastně mým největším uctívačem, bych ji nedal. Toleruji mu mnohé inperfekce a oceňuji jeho úspěchy na bitevním poli, stejně, jako s láskou přijímám jeho adoraci – ale právě nyní jsem rád, že už prakticky vlastní Hrdý. Co se Eidolona týče, ten na mého nového remembrancera hledí s určitým, nutno říci, že předpokládaným, povýšeneckým despektem. Až jej s Hrdým a několika kompaniemi pošlu po jeho vlastní ose… kdo mi zde vlastně zůstane? Kým ty dva nahradím? “Eidolone, předpokládám, že budeš svému bratru v přebírání lodi nápomocen.“ Třetí přítomný, Selim, mladší než ostatní dva a v rysech mi, po přijetí genoštěpu, velmi podobný, pak Amira zkoumá spíše zvědavě, než jakkoli jinak. Na něm, jak si tak uvědomuji, zrovna leží velká zodpovědnost. “Zařiď přesun mých osobních věcí na Orla.“ A to včetně oblítávání místního personálu, zjišťování, kde budu bydlet, zařizování vyklizení případných prostor, sehnání lidí, kteří to udělají. “…včetně Bianky, Isabelly a toho ptáka,“ uchechtnu se. “Máte povolení užít k přesunu Firebird.“ Předpokládám, že na Pýše se bude dnes oslavovat. Zajímá mne, zda do večera budu s nejdůležitějšími pracemi hotov, abych se Dětem mohl alespoň ukázat a pozvednout s nimi číši. Teď mě ovšem čeká Otec. “Rozchod,“ zavelím. Ukázkově zasalutují a odejdou z místnosti, stejně, jako odešli všichni bratři. “Darrene, je čas,“ oznámím mu měkce a pokynu, aby se ke mně připojil. Ano, po mém boku, ne za mnou, jak je pro lidi v mé přítomnosti běžné. Sám nevím, proč to dělám. Vydávám se do otcovy pracovny. Než vejdu dovnitř, zastavím se přede dveřmi, uhladím si hedvábné šaty a pohlédnu mu do tváře. Jsi mi tak fyzicky podobný. Mám tolik otázek, tolik! Nejsem si jist, co mu říci. Neznám jej, nic o něm nevím. “Vše dobře sleduj a poslouchej,“ pobídnu jej jemně. “Záleží na tvých očích a uších, jak si nás všechny budou dějiny pamatovat.“ A také na tvém talentu. Ve tvém vlastním zájmu doufám, že jím oplýváš. Na druhou stranu – Otec by mi nepřiřknul, jakožto vojevůdci křižády, žádného druhořadého patlala. Ne, formulace „tvém oku“ mi nepřijde vhodná. Tečka. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Hathor mi zastoupí cestu, oddaný člen doprovodu, jen co je pravda. Neoplývám arogancí jiných a ani nehodlám podkopávat poctivou službu těch, co nám pomáhají plnit sen o celistvé galaxii lidstva. Zůstanu tedy opodál v uctivé vzdálenosti. Tak mě napadá, ta slova, co jsem k němu pronesl ohledně Magnuse, dokázala zmírnit jejich hněv? Poslouchal mě v tom sále vůbec? "Odlétám už za hodinu." Takový spěch a k čemu? Ano, věděl jsem, kam se chystá, ale proč tak rychle? Hodina? I tak je to více času než se poštěstilo za poslední desetiletí. A pak to varování, které se vznášelo podivně ve vzduchu... to taky vyjde vniveč? Tolik věcí! "Já myslel že už je většina z bratrů na cestě ke svým lodím." "Většina ano, ale já byl na cestě k té tvé. Marně." Odpovím s docela přátelským úsměvem. Asi nemá smysl vysvětlovat, že jsem jej hledal. "Chtěl jsem s tebou hovořit, můj vzletný bratře, o několika věcech." Dodám posléze na vysvětlenou. "Přesto, potřebuji mluvit i s Magnusem a jelikož jej tíží čas, budeš té dobroty a přijmeš mě za dvě hodiny na palubě své lodi?" Položím svou otázku doufaje v to, že ji přijme kladně. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Promnu si bradu. *No jasně Magnuse dlouho neuvidíme musí mít přednost..* Proletí mi rychle hlavou. "Na mé bratry mám čas vždycky... Budu nejspíše ještě na Orlovy... Musím si promluvit s Fulgrimem." Vysvětlím s menším povzdechem. "...Pokud si se mnou upravdu potřebuješ promluvit najdeš mě spíš tady... Kdyby se něco změnilo dám ti vědět..." Do oči se mi znovu vrátil ten smutný výraz a dojdu přímo před Hathora. "Abych nezapomněl... Z celého srdce se ti omlouvám za to co jsme prohlásil o tvém Otci...DOufám že mi jednou odpustíš stejně jako on." Vděčně se podívám na Magnuse a vydám se dál do chodby. "Už vás nechám o samotě." S tím je oba opustím a pomalu se vydám zpátky do jednací místnosti. Už i vypadám o něco málo lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Myslil jsem, že všechno, co jsem potřeboval s Lorgarem probrat jsem již probral, zjevně ne, nevadí. Rozloučil jsem se se Sanguiniem, pokynul Hathorovi, ať mi vrátí kopí, ještě na chvíli, pak už si jej stejně odnese sebou na Prospero. "Ano, bratře?" Přišel jsem k Lorgarovi. V hlase svůj obvyklí ton, kterým jej častuji, když zrovna nejsem z ničeho rozladěn. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Před tebou se otevřou dveře do Císařovi pracovny, kterou jsi v průběhu minulého týdne již navštívil. Moc se toho od tvé poslední návštěvy nezměnilo. Malcador pokyne tobě a tvému doprovodu, avšak sám se následujících okamžiků neplánuje zúčastnit... Císař nesedí na svém trůně, čeká na tebe u svého pracovního stolu. Když vejdeš, věnuje ti drobný úsměv.. „Synu. Vidím, že ceremonie byla dokončena.“ osloví tě. Prosté konstatování, žádná gratulace nebo pokárání. Jako vždy. „Nyní je čas vydat se do Tacticaria. Jistě se ti bude líbit..“ pousměje se Císař trošku tajemně. „Je to prastarý artefakt z doby Temna a je jedinečný. Jako ty.“ Císař pomalu vstane od svého stolu a poté přijde k jedné části ohromné knihovny a zmáčkne skryté tlačítko. Knihovna se s tichým vrčením serv odsune a odhalí velké, pancéřové dveře, zapečetěné symbolem Adepta Mechanica... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Synu. Vidím, že ceremonie byla dokončena.“ Tváří v tvář Císaři si v zásadě nedovolím argumentovat - nebo minimálně ne hned. Věty jako "neměl jsi nikdy odcházet," popřípadě "oni se vůbec neumějí chovat," jaksi nepřipadají v úvahu. Navíc jsou to moje problémy. Moje a ne Otcovy - ať už chci, nebo nechci. Takže si jen povzdechnu. A ani neřeknu nahlas, že bylo načase to trápení nás všech (a mě nejvíc) utnout. Vlastně neřeknu nahlas nic. Ono i to "ano otče," mi přijde nepatřičné - když to stejně ví. Ví otec, jak to vypadalo? Jak daleko jeho vnitřní zrak vlastně sahá? Vypadá, že je hrdý, že mi může tacticarium ukázat a předat. Nebo se tak alespoň tváří. A já bych rád Otci dal najevo vděk. Vděk, který si zaslouží, který se ode mě očekává. Přes to se mi v očích zračí smutek. Za posledních pár hodin mám tak nějak pocit, že moje nálady oscilují. Z jakéhosi odhodlání a rozhodnutí, že to zvládnu, až kamsi dolů, do hlubin marnosti – a pak znova. Ono se to srovná, vím to. Už proto, že je všechno prostě… hrozně nové. Přinutím se usmát. Jen na okamžik, déle to z nějakého důvodu nevydržím. “Otče,“ oslovím jej nakonec přeci jen. “Proč ses nakonec rozhodl zvolit mě?“ Ne, není v tom výčitka. Když už, tak mohu vyčítat jen sobě, že jsem se sám o této možnosti zmínil, když se mě ptal. Ach, jak jsem byl zahleděný do sebe! Na druhou stranu - necítil by se každý z nás v této situaci stejně? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císař se na tebe podívá od dveří a stále má onen trošku pobavený úsměv. A v očích, v očích se mu sklí jistá hrdost. „Důvody, proč jsi Vojevůdcem ty, byly řečeny při jmenování a byla to pravda. Byl jsi jmenován hlavně proto,že jako jediný z bratrů nejsi “jen„ válečník a na rozdíl od jiných tě dopředu ženu touha po dokonalosti, což je projevem toho, čeho žádný z tvých bratrů není schopen. Sebekritiky.“ řekne klidně Císař. „Tvé zvolení, jak již bylo řečeno, je také dalším připomenutím toho, na co všichni zapomněli. Krusáda není primárně vojenské tažení proti nepříteli, ale spíše objevitelská cesta nepoznaného. Jak by ti jistě vysvětlil Lorgar, symbolika je důležitá...“ dokončí Císař a poté jen s drobným mrknutím dodá „..a také mi to přišlo jako dobrý nápad, synu. Zasloužíš si to.“ odvětí a poté obrátí svou pozornost na dveře s znakem Adepta a přiloží na něj ruku. V dveřích cvakne a symbol se začne pomalu otáčet a pomalu otvírat. „Pohleď, synu. Tacticarium.“ řekne Císař a trošku teatrálně mávne rukou jako kouzelník, který provedl dobrý trik a králíka není vidět. Pokud je Tacticarium něco, tak je to.....zklamání? Jeden by možná čekal něco více než rozlehlou místnost s podivným křeslem uprostřed. Za dveřmi se opravdu skrývá jen jedna větší místnost, s stěnami obloženými obrazovkami a vrčícími generátory. V Tacticariu je cítit silná vůně kadidla Adepta Mechanica a množství ochranných symbolů a pečetí je možná až varovné. Uprostřed místnosti je rozlehlé křeslo, vyvedené v mosazi. Dominující je opět znak Adepta a ochranné pečetě. Křeslo je holé, je to spíše polohovatelné lehátko či lékařské křeslo než něco pohodlného. Pozornost upoutá hlavně opěradlo hlavy, které je plné kabelů, vinoucí se pod podlahu. Opěrky rukou jsou ošoupané častým používáním... „Usedni, Fulgrime a zavři oči. Chvilku hluboce dýchej, než se duch Stroje přizpůsobí tvému mozku....“ řekne Císař a pokyne ti k křeslu. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Zavolám na tvou vlajkovou loď a požádám o setkání, pokud by ti to vyhovovalo. Je na tobě zda budeš radši když se setkání uskuteční na planetě nebo na lodi jednoho z nás. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ++Šifrovaná zpráva++ Bezpečností protokol 458C684A25 aktivovány Zpráva předána ,,Corvusi, bratře, budu tě očekávat na Cti. Přijď až ti to bude příjemné.'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Tvé zvolení, jak již bylo řečeno, je také dalším připomenutím toho, na co všichni zapomněli. Krusáda není primárně vojenské tažení proti nepříteli, ale spíše objevitelská cesta nepoznaného. Jak by ti jistě vysvětlil Lorgar, symbolika je důležitá...“ Takže je to doopravdy tak. Jsem symbolem. Symbolem Impéria, mám za úkol ukazovat jak jeho vojenskou sílu, kterou by bezesporu nejlépe zvládly větší a divočejší legie, tak jeho přívětivou tvář, vítající ztracené ovečky v milujícím a všeobjímajícím náručí našeho otce. V tom případě by se dala má absence zbroje na jmenování uhrát… také na symboliku, že? Alibistické? Možná – a kdo z nás není? Říká, že si to zasloužím – a evidentně to myslí v dobrém. Zhluboka se nadechnu. Tentokrát hrdě. A vykročím za ním. Koutkem oka registruji přítomnost svého remembrancera, spíše, jako bych se chtěl ujistit, že nás bude následovat – pokud si on sám jistý není, naznačím mu posunkem, aby tak učinil. „Pohleď, synu. Tacticarium.“ Ano, je to zklamání. Na to, jaké se s ním dělají okolky a tajnosti, nesmí se s ním hýbat a pokládá se za kruciálně důležité pro celou budoucnost tažení… čekal jsem něco většího. Dokonalejšího. Obrovský prostor, hučící životem, desítky dokonale sehraných členů personálu. Spoustu zlata… To jako vážně? Pohled mi padne na obyčejné křeslo uprostřed. Možná až ubohé, na to, že sloužilo Otci – Císaři. Ne možná. Doopravdy ubohé. „Usedni, Fulgrime a zavři oči. Chvilku hluboce dýchej, než se duch Stroje přizpůsobí tvému mozku...“ Já se přiznám. Vzhledem k tomu, že nejsem psyker a nikdy nebudu, neměl jsem k tomu vlohy, nemám to zakódované ve své, Císařem upravené genetice a můj talent dlí jinde, nemám k těmto věcem důvěru. Přestože vím, že tady nemluvíme o magii, ale vědě a pokroku. O dokonalé ukázce nejvyšší technologie. Prostě mi myšlenka, že se „ nějaký duch nějakého stroje přizpůsobí mému mozku“ dělá všechno, jen ne dobře. Také proto na křeslo usedám jen se špatně skrývaným sebezapřením a nedůvěrou. S jakýmsi odevzdaným klidem si opírám hlavu. Jedná se o takový ten druh klidu, kdy prostě víte, že i kdybyste se tady třeba zbláznili a začali hystericky vyvádět, nebo složitě argumentovat – stejně dřív nebo později skončíte v tom křesle – otázkou je, jestli v tu dobu budete ještě „ten hodný a uvědomělý syn“ a nebo „ten uvřeštěný parchant, který se neumí chovat.“ Nádech. Výdech. V očekávání zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Přilétám v obyčejném hromovém jestřábu, který se nijak neliší od stovek jiných, které jsou k vidění v této soustavě. Já sám mám na sobě upravenou zbroj, svůj typický batoh jsem protentokrát vyměnil za maják teleportu. Po přistání nechám posádku (tři mariňáci) v raketoplánu a sám vyjdu ven do hangáru a rozhlédnu se na tváři mám zamyšlený výraz, který dalo by se říci je pro mne typický a čekám až mne někdo z posádky osloví. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro V hangáru momentálně na tvůj příchod čeká kaplan. Pomalu k tobě přistoupí. ,,Je mi ctí, primarcho Corvusi...Guiliman vás již očekává.'' přičemž s těmito slovy se otočí a rozejde se k Roboutově síni. Po cestě míjíš jenom pár Ultramariňáků, jinak celá chodba působí spartansky. Moc toho na stěně nevisí, nic je nezdobí, až na pár bannerů tmavě modré barvy se znakem Ultramaru uprostřed. Kaplan tě po chvíly dovede k masivním dveřím a tam už tě opustí. Když otevřeš dveře, spatříš Robouta sedět na velkm trůnu a jak něco píše do masivní knihy. Když se začnou otevírat dveře a spatřím Corvuse, pomalu odložím knihu na bok a pomalu vstanu. Nadále jsem ve své obřadní zbroji. ,,Corvusi...bratře, co tě sem přivádí?"zeptám se ačkoliv vím, co ho sem přivádí. Pomalu se vydám k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pomalu usedneš na chladné, ale příjemné křeslo, které pod tvojí vahou spokojeně zavrní a dá se do pohybu. Za drobného zvuku serv a hydrauliky se křeslo skloní do pololehu a ty nyní koukáš na strop, na kterém je nádherně vyvedená Terra. Zavřeš oči, zhluboka se nadýchneš a ucítíš dotyk studeného kovu na zátylku. Jen kontakt, žádná jehla do páteře či probodnutí kůže. Jen kontakt s studeným kovem, který se postupně zahřívá na příjemnou teplotu.. Další okamžik ucítíš lehký dotek teplých dlaní na ramenou a uslyšíš sladký, ženský hlas.. „Otevři oči, Fulgrime...“ Otevřeš oči a překvapivě zamrkáš. Jeden by čekal onu strohou místnost a místo toho vidíš nebe. Modré, čisté Terranské nebe, tak jak vypadalo na prastarých malbách. Dokonce i vzduch se zde zdá čistější a ostřejší..Když se podíváš okolo sebe, tak se nacházíš uprostřed amfiteátru, vytesaného z mramoru..Jak už to tak bývá, je pod širým nebem a lemován nádherným sloupořadím. Někde v dálce dokonce lze i slyšet zpěv ptactva. V amfiteátru se nachází spousta pracovních stolů, vyvedených z jakkéhosi tmavého dřeva, a na každém se nachází globus či jejich soustava..Při bližším pohledu si lze všimnout, že každý globus se točí a dokonce okolo něj poletují i malé lodičky.. Podstatnou část amfiteátru zabírají i knihovny...Stovky a stovky knih jsou zde vyskládány jedna vedle druhé...Kdo ví, kolik moudra obsahují. Na rameni stále cítíš položenou ruku..Pokud jemně pohneš hlavou, spatříš ženskou, pečlivě udržovanou ruku s pár prsteny. Ruku, která má v sobě jemnost, eleganci a grácii. Pokud se otočíš, spatříš ženu, oblečenou v jednoduché bílé tóze, zdobenou jednoduchým zlatým pásem s vykládáním.  Mile se na tebe usměje a řekne oním sladkým hlasem, který tě probudil. „Buď vítán, Vojevůdče. Já jsem Tacticarium. Jsem schopna díky zprávám mapovat stav v celé Galaxii, kam jen světlo Císaře dohlédne...“ řekne a pokyne ti, ať vstaneš... |
| |
| Pro ty, co jsou ještě na palubě Zlatého Orla Ať už děláte, co děláte, tak najednou dojde k malému poklesu energie..Ten se projeví různě, povětšinou jen chvilkovým snížením svítivosti osvětlení anebo malému, chvilkovému zaseknutí bezpečnostních dveří. Po pár sekundách ale je vše zpět v normálu, tak jak má být. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fulgrim dle Císařových instrukcí usedne na židli, jeho krok duní místností....A věci se nyní dají do pohybu. Křeslo se upraví do jakéhosi pololehu, připomínající nejvíce polohu zubařského křesla..Fulgrim zavře oči a zhluboka se nadýchne... Z drátů za opěradlem sedadla vyjede takové kovové cosi – nejvíce to připomíná obyčejnou destičku, neobsahuje to žádné hroty, trny či další invazivní bodce. To se jemně opře o Fulgrimův zátylek... ...a v ten okamžik rychle blikne světlo a celá místnost se promění v šumící úl, všude začnou svítit podivná světla a celá místnost se svým způsobem dá do pohybu. To, co vypadalo jako místnost, bylo jen jakési malé horní pódium. Ostatně, pokud by jsi do ní chtěl vstoupit, Císař tě mlčky zadrží. Fulgrimovo tělo se na křeslo upne za pomoci několika pásů a celé křeslo začne rotovat. Podlaha,která vypadala jednolitě se začne rozestupovat a zasouvat do „zdi“[/b]. Je slyšet hluk obřích kol a mechanismů a zasouvající se podlaha odhalí to, co bylo pod místností. Ano. Přesně proto věnoval Císař Fulgrimovi i Orla. Toto nejde přestěhovat. Místnost pod vámi je vskutku obří, pravděpodobně by se do ní vešel titán třídy Warhound. Místnost je plná..techniky. Svým proškoleným zrakem vidíš všemožná datová úložiště, přijímače, vysílače, generátory bůhvíjakých polí, kabely tlusté jako výška Astarta..Všude je zlato, mosaz, kabeláž. Vyskytuje se i několik lebek a malých oltářů pro Omnisiáše, ale není jich tolik, kolik by správně mělo a jsou už poměrně zašlé.. Křeslo s Fulgrimem se spustí do prostředka tohoto mechanického šílenství a kolem něj lítají divoké elektrické výboje.Tam se zastaví a Fulgrima narovná do vertikální polohy. K křeslu se začnou automaticky připojovat další a další kabely, je jich nespočet.. Uslyšíš hlasité bzučení nabíjených kondenzátorů a Císař ti jen jemně řekne..„Ustup.“ Poté se před vámi dveře uzavřou a na lebce Adepta Mechanica začne svítit červené oko.... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Absence jehly je příjemným překvapením, popravdě. Tak nějak jsem se psychicky připravoval na drátky, které se mi budou zavrtávat do lebky, nebo něco podobného - a ono ne. Prostě to jenom na chvilku zastudí... a to je celé? Dalo by se říct, že čekám... já nevím, asi na nějaké potvrzení toho, že vše proběhlo v pořádku a... a dál? Nevím! Protože mi nikdo předem neřekl, jak to bude fungovat! Dotek mě až tak nevyděsí, přikládám jej zprvu otci s tím, že se mě snaží asi položit jinak, protože to dělám špatně, pak někomu z personálu. „Otevři oči, Fulgrime...“ Cože? Pokud je to personál, tak je poměrně oprsklý, protože takhle se mnou lidé obvykle neml... kde to jsem? Nechápu to. Rozhlédnu se okolo, podívám se na své ruce, jako bych chtěl zjistit, zda jsou pravé. Pravděpodobně jsem zrovna uvnitř tacticaria. Což je... nějaký druh umělé reality? Jsem podvědomě trochu nesvůj z neznámého pocitu, vyvoleného faktem, že pracovní stoly jsou pod širým nebem. Je to asi spíše podvědomí, které zcela iracionálně uvažuje o tom, co by se stalo, kdyby se změnilo počasí. Což se samozřejmě ve virtuální realitě nemůže stát - ale to neznamená, že si na fakt, že je to naprosto normální, nebudu muset chvíli zvykat. „Buď vítán, Vojevůdče. Já jsem Tacticarium. Jsem schopna díky zprávám mapovat stav v celé Galaxii, kam jen světlo Císaře dohlédne...“ Prohlížím si to. Prohlížím si JI. Ani nevím, jak se k Tacticariu mám chovat. Co jí mám říct. Nemohl mi třeba Otec předem říct, co mě čeká? Namísto toho jeho vědoucího úsměvu? Přijde mi to jako až nepatřičná myšlenka, ale začínám mít pocit, že se někde dobře baví na můj účet. Musím se tomu pousmát. "Nejsem si úplně jistý, co s tebou," přiznám se nakonec a přejdu k jednomu z globů, abych si jej prohlédl zblízka. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium se na místo odpovědi jen mile usměje a přejde k nejbližšímu stolku. „Vojevůdce, kterému byl do vínku dán dar dokonalosti a neví, jak využít nejlepší navigační systém všech dob...“ řekne pobaveně a z stolku vezme globus. Či spíše projekci planety. Poté přijde k tobě a podá ti onen globus, včetně onich lodiček, které okolo něj krouží. „Pohleď. Ullanor.“ řekne a jednoduše tleskne. Okolo globusu, zobrazujícího Ullanor, se najednou rozvine spoustu svitků, které přesně popisují místo a působení jednotlivých armádních celků...Poté od tebe globus převezme zpět a pustí ho. Nespadne, zůstane levitovat v vzduchu. Tacticarium jen mávne rukou a globus je najednou velký asi jako vy, avšak míra detailů zůstala zachována...Bitevní bárky, křižníky, všechny tyto jsou nyní velké jako tvé předloktí. Jeden je najednou označen červeně. „Vypadá to, že tvůj bratr Russ plánuje opustit soustavu...“ řekne Tacticarium a uchopí Lemanovu loď, jako by to byla hračka. „Mám mu něco vyřídit?“ zeptá se klidně... Lemanova bárka, respektive její projekce, zatím visí v vzduchu před vámi. Tacticarium jen ladmým pohybem ruky zmenší Ullanor do původní velikost, ačkoliv bárka zůstane velká a jen se před ní rozevře malá, červená linie předpokládaného pohybu lodě... Tacticarium se usměje a jen tvým směrem podá druhou ruku. Nad dlaní se jí vznáší tvar, který dobře poznáváš. Galaxie. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Vojevůdce, kterému byl do vínku dán dar dokonalosti a neví, jak využít nejlepší navigační systém všech dob...“ Nesouhlasně nakrčím obočí. Něco bych jí odpověděl, ale nakonec si jenom tiše odfrknu a pokrčím rameny. Je to napojené na můj mozek, když to vezmu kol a kolem. Takže asi netřeba slov. Je to pro mě nové. Jedna velká neznámá - ale vždycky jsem se učil rychle. Věřím, že když už nic jiného, tak si znalost a schopnost manipulace s Tacticariem brzy osvojím. Ostatně budu muset, protože tohle je dar, který jsem nečekal. Vlastně jsem neměl ponětí, jak vést něco tak rozsáhlého, jako je interstelární křižáda v rozsahu, v jakém ji dokázal vést Otec. Tacticarium je odpověď. Dokonalý nástroj. Sleduji její počínání se směsicí zvědavosti a... jistého okouzlení. Všechno to vypadá tak jednoduše, tak přehledně. Existovalo takových Tacticarií kdysi víc? „Vypadá to, že tvůj bratr Russ plánuje opustit soustavu...“ Tázavě nakloním hlavu na stranu a prohlédnu si zmenšený model jeho křižníku. Doopravdy? Bez mého svolení? „Mám mu něco vyřídit?“ "Ano," odpovím po chvíli, kdy očima zkoumám vše, co mi Tacticarium ukazuje. "Vzkaž mu, aby se svým odletem nespěchal. Že si přeji, aby se zítra dostavil na Zlatého Orla." No - a je to tady. Začínají mi všechny ty nepříjemné povinnosti. Protože si nedovedu představit, že by rozhovor s Lemanem mohl být, po jeho veřejné urážce, příjemný. Hlavně tedy z jeho strany. Já se přes dnešek pokouším nějakým způsobem přenést. Je to minulost. Má budoucnost je tady. A směr, kterým se Leman vydá, mu zadám já. Poté, co zjistím od Tacticaria veškeré potřebné informace. "S jakou časovou ztrátou dokážeš komunikovat?" Zeptám se pak, usuzujíc, že je dost možná čas začít všechny ty drobné, faktické otázky pokládat. "S planetami a soustavami manipuluješ sama a nebo-" natáhnu zvědavě ruku ke galaxii na její dlani a dotknu se jí prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rozkazy byly vydány a nikdo se neodvažuje je zpochybnit. Naopak, všichni okolo tebe jakoby zmizí či se tváří, že tu nejsou a k tématu se nevyjadřují. Tvůj hněv je fyzicky téměř cítit, jako auta, na kterou je většina tvých synů velmi citlivá. Zhruba po čtvrt hodině se ozve ťukání na kajutu..Pokud otevřeš, za dveřmi najdeš značně nervózní a vyklepané člena letového personálu. To, že se bojí a že pravděpodobně přichází s nějakou špatnou zprávu by poznal i obyčejný smrtelník. Zřejmě si vytáhl tu krátkou slánku. Podle zařazení je to podřízený voxového důstojníka..V ruce má jakousi depeši. Ukloní se a zablekotá "Zprávy, pane..." a podá ti depeši. Pokud ho propustíš, vcelku rychle zmizí. Pokud ne...můžeš se kochat jeho strachem. Depeše je obyčejná voxová zpráva. +++Od : Zlatý Orel, signován Fulgrim v.r.+++ +++Pro : Hrafnkel, k rukám bratra Lemana Russe +++ Bratře, nešlo si nevšimnout,že tvá loď se bezdůvodně chystá k opuštění soustavy. Nespěchej tolik s svým odletem, přeji si, aby jsi se zítra dostavil na Zlatého Orla. Vojevůdce Fulgrim |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium jen mrkne a opět se pousměje úsměvem, značící něco mezi spokojeností, pobavením a svůdností. „Zpráva poslána, Vojevůdče..“ Poté jen mávne rukou a Lemanova loď se rozplyne v mlhu a vrátí se na v měřítko k modelu Ullanoru. „Čas zde plyne jinak, Fulgrime. Astropatické zprávy, senzorické údaje a různá hlášení se implementují do systému v ten okamžik, kdy je Zlatý Orel přijme. Zobrazení, propočty a simulace probíhají v zanedbatelném čase, Vojevůdče.“ pousměje se Tacticarium. Poté jemně šťouchneš do Galaxie. Tacticarium se opět jen pousměje a druhou rukou tě jemně chytí za zápěstí a natočí ti dlaň tak, aby byla rozevřená směrem nahoru. Její dotek je příjemný, hřejivý..a možná až děsivě reálný. Poté ti na dlaň pustí Galaxii.. Ten pocit je jako by jsi držel šlehačkovou koulí v stavu beztíže. Cítíš trošku tlak a zároveň cítíš že tam nic není...Galaxie se pomaličku otáčí okolo svého středu, Terry, Matky Lidstva. „Nejsou žádná pevná gesta, kterými by jsi ovládal zobrazení. Tvé vědomí si již podvědomě vytvořilo ovládací prostředky...Trošku cviku to ale chce...“ pousměje se Tacticarium. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Čas zde plyne jinak, Fulgrime." Rozhlédnu se okolo a uvažuji, jak moc jinak. Musím to zjistit, až se odpojím - jak dlouho jsem reálně na křesle ležel. Soustředěně pozoruji malinkatou galaxii na dlani. Galaxie na dlani. Jak to zní? Jeden by tady až uvěřil, že ovládá vesmír. „Nejsou žádná pevná gesta, kterými by jsi ovládal zobrazení. Tvé vědomí si již podvědomě vytvořilo ovládací prostředky...Trošku cviku to ale chce...“ První pokus prstů galaxii zvětšit není... zrovna zdařilý. Základní problém je asi v tom, že se nějakým způsobem automaticky snažím napodobit její gesto, místo toho, abych zauvažoval. Brzy mi dojde, že pokud si ovládací prvky vytváří mé vlastní podvědomí, bude se jednat o něco, co používám běžně a znám. Třeba prstové ovládání holosimulací. Pak už je to v zásadě jednoduché. "Ostatní lodě bratrů se nikam nechystají, předpokládám." Utrousím jen tak mimochodem. "Asi budu potřebovat zjistit, kudy se doposud vydávaly jednotlivé expedice - a kam směřují." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Galaxie se ti v rukou trošku zvětší..Vzhledem k tomu, že to nemá ovládací tlačítka, tak je to trošku neohrabané. Zatím. V tvém podání. Tacticariu se na dlaní objeví Ullanor a všechny lodě na orbitu...U každé lodi je symbol její posádky a pravděpodobná cesta letu. Je zde toho strašně moc, je to slušný propletenec čar a symbolů.. „Ne, všichni zatím udržují stálý kurz na orbitu.“ Otázku na jednotlivé expedice bratří Tacticarium kvituje úsměvem... „Věděla jsem, že se zeptáš. Tato informace je již připravena a zpřehledněna..“ řekne a rozpřáhne ruce. Mezi nimi se zjeví model Galaxie a začnou se na nich objevovat barevné čáry s popisky, šipkami a poznámkami. „První Legie, Temní Andělé. Segmentum Obsucurus, kurz 1230 od Svaté Terry, výhledové cíle : Planety označené jako Vostroya, Mordia, Dreureg. Součastný stav : Vázána v bojích s orky.“ „Třetí Legie, Císařovi děti....“ V tento okamžik se Tacticarium trošku usměje. „Čtvrtá Legie, Železní Válečníci. Segmentum Ultima. kurz 1500 od Svaté Terry, výhledové cíle : Planety označené jako Formund, Hexos. Odpor sporadický, neucelený.“ „Šestá Legie, Vesmírní Vlci. Segmentum Ultima. Kurz 1400 od Svaté Terry, výhledové cíle : Planety označené jako Valhalla a Varsavia.“ „Sedmá Legie, Císařské Pěsti. Segmentum Solar. Kurz 1800 od Svaté Terry. Výhledové cíle : Yarant, systém Ophelia. Primárně hlídková činnost. V součastné době postavena mimo Krusádu.“ „Devátá Legie, Krvavý andělé. Segmentum Ultima. Kurz 1530 od Svaté Terry. Výhledové cíle : systém Cirrilo Prime, osídlený zatím neznámou formou civilizace.“ „Dvanáctá Legie, Požírači světů.Přelom Segmentů Tempestus a Ultima. Systém Agrax. Odpor : Potlačování orčího osídlení.“ „Třináctá Legie. Ultramarines. Segmentum Ultima, podsegment Pax Ultramar. Legie se rozpíná všemi směry kruhovitě a rozšiřuje tak Pax Ultramar. Potvrzené kontakty s Lidskou civilizací za Východním okrajem (systém Iax) .“ „Patnáctá Legie. Tisíc Synů. Ultima Segmentum, 1414 od Svaté Terry, Prosperu. V součastné době postavena mimo Krusádu.“ „Sedmnáctá Legie. Nositelé Slova. Segmentum Pacificus a Segmentum Obscurus. 2100 až 2230 od Svaté Terry. Poslední hlášení bylo z světa jménem Cadie.“ „Devatenáctá Legie, Havraní Garda. Segmentum Tempestus. 1730 od Svaté Terry. Výhledové cíle : systémy Calderia a Lyriax. Odpor – nájezdy Temných Eldarů.“ Vyčerpávající, že? |
| |
| Trošku technická : Následuje popis místa, kde se zrovna nachází vaše Legie. Ano, občas to přepisuje oficiální kánon, ale v rámci zachování hry s důrazem na hraní a nikoliv na vesmírný Risk to tak bylo třeba. "První Legie, Temní Andělé. Segmentum Obsucurus, kurz 1230 od Svaté Terry, výhledové cíle : Planety označené jako Vostroya, Mordia, Dreureg. Součastný stav : Vázána v bojích s orky." "Čtvrtá Legie, Železní Válečníci. Segmentum Ultima. kurz 1500 od Svaté Terry, výhledové cíle : Planety označené jako Formund, Hexos. Odpor sporadický, neucelený." "Šestá Legie, Vesmírní Vlci. Segmentum Ultima. Kurz 1400 od Svaté Terry, výhledové cíle : Planety označené jako Valhalla a Varsavia." "Sedmá Legie, Císařské Pěsti. Segmentum Solar. Kurz 1800 od Svaté Terry. Výhledové cíle : Yarant, systém Ophelia. Primárně hlídková činnost. V součastné době postavena mimo Krusádu." "Devátá Legie, Krvavý andělé. Segmentum Ultima. Kurz 1530 od Svaté Terry. Výhledové cíle : systém Cirrilo Prime, osídlený zatím neznámou formou civilizace." "Dvanáctá Legie, Požírači světů.Přelom Segmentů Tempestus a Ultima. Systém Agrax. Odpor : Potlačování orčího osídlení." "Třináctá Legie. Ultramarines. Segmentum Ultima, podsegment Pax Ultramar. Legie se rozpíná všemi směry kruhovitě a rozšiřuje tak Pax Ultramar. Potvrzené kontakty s Lidskou civilizací za Východním okrajem (systém Iax) ." "Patnáctá Legie. Tisíc Synů. Ultima Segmentum, 1414 od Svaté Terry, Prosperu. V součastné době postavena mimo Krusádu." "Sedmnáctá Legie. Nositelé Slova. Segmentum Pacificus a Segmentum Obscurus. 2100 až 2230 od Svaté Terry. Poslední hlášení bylo z světa jménem Cadie." "Devatenáctá Legie, Havraní Garda. Segmentum Tempestus. 1730 od Svaté Terry. Výhledové cíle : systémy Calderia a Lyriax. Odpor - nájezdy Temných Eldarů." Vyčerpávající, že? A zde o kus více vyčerpávající mapa, které se budeme držet pro vesmírnou navigaci. : odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Ne, všichni zatím udržují stálý kurz na orbitu.“ Jen zlehka přikývnu a vzdám boj se zvětšováním galaxie. Vím, jak na to, není to úplně ono. Co už. Možná, že časem se v tom buďto zlepším tak, aby to nějak smysluplně vypadalo... no a nebo tady budu chodit a říkat "zvětšit, zmenšit, přiblížit..." „Věděla jsem, že se zeptáš. Tato informace je již připravena a zpřehledněna..“ Hm.... ucelená informace za.... dvě, tři minuty a to počítáme i ten čas, kdy mluvila? Dobře, Otče, děkuji - Tacticarium je neocenitelná záležitost. Poslouchám, co mi říká a snažím se všechny informace zpracovat a pokud možno si je i zapamatovat. "Děkuji," řeknu, když skončí. Je tak živá, že mi to vlastně nepřijde ani divné. Vlastně jsem se původně neplánoval hned pustit do práce - chtěl jsem se tady rozhlédnout a začít zajišťovat... asi jiné věci. Ale odchod Lemana situaci komplikuje. "Kurz Russovy lodi," vrátím se k tématu. "Směřoval zpět na jejich zadanou frontu?" "Ještě mi, prosím, ukaž ohniska v současnosti největších hrozeb a destinace s nejvyšší prioritou." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Součastný kurz Hrafnkela a cílová destinace po warpovém skoku nejsou dvě souvislé věci, začal se odpojovat poměrně brzy a pouze se připravovat na skokový vektor. Dle dostupných údajů je ale jen šance okolo 11,3%, že finální destinace bude zbytek Legie.“ řekne Tacticarium a trošku zesmutní. „Mnohem pravděpodobnější je Fenris.„ Poté opět jemně tleskne a Galaxie se trošku změní. Tacticarium si na nedalekém stolku nalije z amfory trošku vína do skleněné číše a vrátí se k výkladu. “Tvůj Otec ti předává Krusádu v velmi dobrém stavu. V součastné době je většina přetrvávajících bojů jasně nakloněna našemu vítězství. Z galaktického hlediska je spousta civilizací, odmítajících se připojit k Císařství, zanedbatelná. Ačkoliv mnoho z nich dosáhlo k hvězdám, nešířili své území a vliv natolik, aby pro nás znamenali ohrožení.„ Mapa Galaxie se jemně rozbliká..Malá, drobná zelená světélka. “Orci. Mor Galaxie. Jsou skoro v všech Segmentech a ačkoliv postrádají vnitřní organizaci, mají tendence občas přerůst přes hlavou a nepříjemně překvapit...„ Tmavě modrá světélka. “[/b]Temní Eldaři. Výskyt povětšinou v Segmentu Obscurus a Tempestus. Díky jejich systému boje jsou prakticky nepolapitelní a je to boj s stíny...Avšak jsou to pouze drancíři, nikoliv dobyvatelé...„ Světle modrá světélka. “Eldaři. Jejich aktivita je zcela nahodilá a sledovat jejich craftworldy je opět také téměř nemožná...„ Poté světélka zhasnout a mezi vámi opět víří Galaxie. Tacticarium upije trošku vína a pak dodá “Žádná další civilizace krom Lidského Impéria nedosáhla galaktických měřítek.." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Mnohem pravděpodobnější je Fenris..." Neujde mi, jak smutně to říká. Je toho asi mnoho, co se o Tacticariu musím naučit. Fakt, že buďto má nadefinované pocity a vnímá je - a nebo to velmi dobře předstírá, mě překvapí. Na druhou stranu mám pocit, že vím, proč je z toho zdrcená. Fakt, že se vrací na Fenris, je víceméně provokace. Vzkaz, který mi říká "nemám tě rád, odmítám tě poslouchat a budu sedět doma, místo, abych bojoval pod tvým velením." "To je provokace," utrousím tiše a nakrčím obočí v upřímném nesouhlasu s jeho jednáním. Pak se zhluboka nadechnu a můj výraz se zase vrátí do původního stavu. "Počkáme, co nám odpoví," usoudím nakonec. Pak mi Tacticarium ukáže oblasti výskytu tří nejznámějších nepřátel. Nic velkého, ani hrozivého. "Myslel jsem, že budu muset s bratry probrat otázku směru jejich tažení," přiznám se zamyšleně. "Ale z toho, co mi říkáš, se nezdá, že by bylo potřeba někoho převelet jinam, nebo jakkoli do současného směru expedic zasahovat." “Žádná další civilizace krom Lidského Impéria nedosáhla galaktických měřítek.." "A přesto má Otec strach o budoucnost lidstva. Řekl ti proč?" Nebo jsi mu to možná řekla ty? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Amí a Cýzař~ Pro probuzení chvíli jen zhluboka dýchám a prohlížím si obraz Terry vyvedený nad hlavou, zatímco se zbavuji chvilkové dezorientace. Třeba říct, že tohle jsem pod pojmem "Tacticarium" opravdu nečekal. Na druhou stranu vlastně už po tomto zážitku ani nedokáži s určitostí říct, co jsem vlastně čekal... a jestli vůbec něco konkrétního. Netrvá to dlouho, vstávám. Vše vypadá stejně, jako když jsem sem přišel. Vůně kadidla a vykuřovadel, křeslo, místnost s obrazovkami. Jen je prázdná. Rozhlédnu se, zda někde Otce neuvidím, v očích nevyřčenou otázku, na kterou mi dají odpověď až samovolně se otevírající dveře do pracovny, kde vidím jak jeho, tak svého remembrancera. Jak dlouho to trvalo? Poslední pohled na křeslo, vzpomínka na ženský hlas, říkající mi, že tam "čas plyne jinak." Uhladím si hedvábnou róbu a vykročím z Tacticaria pryč. Plný dojmů. Už chápu Otcův výraz, když mi je předával. Nic úchvatnějšího jsem nikdy neviděl. Věnuji Amirovi omluvný pohled, když vycházím. Ne tedy, že by asi bylo třeba se mu omlouvat za fakt, že jsem jej ponechal o samotě s Císařem. Je to čest, o jaké se většině lidí nemůže ani snít. "Děkuji, Otče," řeknu nakonec uctivě. Pokud jsem měl pochyby o tom, zda vést něco v rozsahu naší křižády vůbec je v silách kohokoli, kdo není Císař, Tacticarium je rozehnalo. Ne tedy, že bych napochyboval o mnoha dalších, jiných věcech - ale to už je něco jiného. Už nemám pocit, jako by mě vhodili do vody a nutili plavat. Pokud budu opatrný, vnímavý a neudělám chybu, vše by mělo být v pořádku. Vlastně se Otce nemusím ptát ani na žádné podrobnosti ohledně vedení a velení. Ona mi všechno řekla. A pokud nebudu vědět, poradí mi. Dostal jsem k velení.... všechno potřebné, dalo by se říci. Otce tím pádem už nemusím ani zdržovat, byť bych si to sobecky přál. "Cením si důvěry, kterou do mne vkládáš." Natáhnu k němu ruce. Tak moc si přeji, aby je sevřel ve svých. "Nezklamu tě. Ani své bratry." Byť některé výtečníky musím přesvědčit, že je mám v úmyslu nezklamat a přinutit je, aby mnou přestali opovrhovat. Ano - ne, přesvědčit - klidně přinutit, když to bude nutné! "Kéž se brzy znovu shledáme." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Nakonec zamířím spíše instinktivně někam kde je personál abych se mohl vyptat na to kde Fulgrim je. Musím s ním mluvit a to co nejrychleji. Nechci aby mezi nás ten... Moje chyba zanesla svár a rozdělila nás. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Sanguinius "Sanguinie." Pozdravím anděla v útrobách lodi. Jedno se mu musí nechat, je nepřehlédnutelný. "Omlouvám se, že jsem tě nechal tak čekat." Ne, nelíbí se mi, jak jsem si musel mezi bratry zvolit a ještě k tomu pod tíhou nutnosti. Bohu, vlastně imperiální pravdě žel, jen zřídka kdy si můžeme vybírat. "Než jsi odešel ze sálu, hovořil jsi o chybách a odpuštění." Nyní, když hněv z osočení Magnuse vyprchal, je o tolik jednodušší být klidný. "Císař nás stvořil jako lidi a proto jako lidi chybujeme." V tohle věřím víc než v cokoliv jiného. Bez ohledu na naši fyzickou, mentální a jakoukoliv další nadřazenost, máme podobné tužby i cíle a jestli existuje něco jako duše, pak i ta je identická. "Nedělání chyb nevypoví tolik, jako způsob, jakým se k nim postavíme." Podám mu ruku. "Viděl jsem, že sis potřebné uvědomil a proto je mi nadále ctí tě zvát svým bratrem." Upřímně některé věci mi moc nešli. Proto mu jen podávám ruku místo toho, abych ho asi objal? No nyní vypadá sice líp, ale kdo ví, jestli jej to stále netrápí a nebude trápit. Ta budoucnost, co jsem viděl, na nikoho nečeká... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dveře od Tacticaria zablikají a barva oka lebky Adepta Mechanica se změní na modrou a z malé místnosti vystoupí Fulgrim. Císař ti věnuje onen vědoucí úsměv a lá „Nyní vše chápeš. Nyní chápeš, proč občas slova některé věci nedovedou popsat.“ a položí ti ruku na rameno. „Tomu věřím, Fulgrime...“ řekne a pokývá hlavou „..věřím. Čeká nás čas velkých změn a je potřeba stát pevně u kormidla.“ odpoví. Když prohlásíš cosi o znovushledání, v Císařově pohledu se cosi mihne. Cosi neurčitého. Kdo ví, jestli to byl strach, smutek či ještě něco jiného... „Kéž by, Synu. Dávej na sebe pozor...“ Poté udělá něco nečekaného. Skloní se k tobě, pohladí tě po vlasech a políbí na čelo. Poté se jen mlčky otočí, rudý plášť za ním vlaje a míří do zasedací místnosti, kde na něj čeká jeho pobočník. „Malcadore, jdeme...“ řekne trošku strozeji, než má zvykem a poté tě opustí. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Provokace?“ řeknu Tacticarium a odloží prázdnou číši. „Spíš truc, Vojevůdče.“ uculí se. Na tvoji otázku jen mávne rukou a vyvolá druhé zobrazení Galaxie jako takové.. „Nynější směr tažení odpovídá směru rozmachu Impéria navrženého Císařem. Na mapě je ještě stále mnoho slepých míst, segmenty Tempestus a Obscurus jsou prozkoumané jen z 31,52%. Tvůj otec rozšiřoval Impérium všemi směry...Jak dál, to už je tvé rozhodnutí..“ Na poslední otázku se Tacticarium jen tak trošku zachichotá.. „Je to celé přesvědčivé, že?“ řekne a pokyne rukou na amfiteátr, ptactvo a i sebe. „Ale stále, i přes všechno, co dovedu, jsem pouze stroj, Vojevůdče. Výkonný, praktický a prastarý, ale stále stroj...Nikoliv Císařův důvěrník.“ řekne a poté si jen tak mimoděk začne na prst natáčet pramen vlasů.. „Mysl tvého otce byla jiná. Více soustředěná jedním směrem, ačkoliv těch směrů bylo mnoho. Fazetovaná, dalo by se říci. On mé rady či pomoc nepotřeboval. A poslední, čím by On ztrácel i zlomek času by byla debata o budoucnosti lidstva s strojem, jehož samotná existence je přímým porušením dekretu, který on vydal...“ řekne Tacticarium a zasměje se pronikavým, jiskřivým smíchem.. „Císařova mysl...klenot Galaxie. Jistě by jsi došel k závěru, že pokud jsem schopná jistého mozkového scanu a ovlivňování mozku za vytvoření virtuální reality s časovou dilantací, neměl by pro mne problém udělat scan mozku či něco podobného. Zjistit myšlenky, touhy. vzpomínky, obavy...U něj ne, Fulgrime. U něj ne.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Už zase. Doba velkých změn. Není to poprvé, co tohle slyším. Jsem z toho lehce nesvůj. Proč nám nic nevysvětlil, když nám ty přicházející změny tak klade na srdce? „Kéž by, Synu. Dávej na sebe pozor...“ Ustrnu, když se jeho rty dotknou mého čela. Zamrkal bych, ale ztuhnu na místě a nejsem schopen pohybu. Ani chvíli poté, co se odtáhne, otočí a rychle odchází. Hledím za jeho zády téměř uslzenýma očima. Ruce křečovitě pozvednuté. Když mi pak zmizí ze zorného pole, jen s povzdechem skloním hlavu. Navzdory vnitřnímu rozhodnutí, nedat najevo slabost, se mi po tváři skoulí několik slz. Nechci, aby odešel. Přinutím se vzpamatovat. S těžkým nádechem hlavu zvednu a tváře si bez větších okolků otřu hřbetem ruky. Pak si nonšalantně urovnám róbu, aniž by nějak rovnat potřebovala - dneska už asi posté. "Myslím, že je čas na naši prohlídku lodi," přinutím se k přívětivému úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Spíš truc, Vojevůdče.“ Mrknu. "Takže ty si nemyslíš, že to udělal, aby mě urazil - ale prostě jenom trucuje, jako dítě?" Ono by to odpovídalo - přeci jen, takový vzkaz, kdyby jen zamýšlel, by byl pro přízemního barbara, jako je Leman... možná až příliš sofistikovaný. "Pak bych k němu měl tak i přistupovat." Což je možná i o dost jednodušší. Raději odpustím trucujícímu hlupákovi, než někomu, kdo se mi promyšleně vysmívá a zkouší, kam až může zajít, než mi dojde trpělivost. "Tvůj otec rozšiřoval Impérium všemi směry...Jak dál, to už je tvé rozhodnutí..“ Jen přikývnu. Budu si to muset rozmyslet, než začnu křižádu nějakým způsobem reorganizovat. Pokud tedy vůbec. Zatím to funguje tak, jak to funguje.. "Otcova teorie vycházela z přesvědčení, že je nejvhodnější expandovat od Terry v kruhu. Protože Terra je středem Impéria. Asi to zatím budu dodržovat, pokud mne něco nedonutí změnit názor." A pak se směje. Doopravdy se směje. Všechna ta malá gesta, její chování... je to standardní přístup a nebo to vytahuje kdesi z mé hlavy a aplikuje do zdejší reality, protože věří, že přesně tohle chci vidět? Ach a není to jedno? Radši uvidím to, co vidět podvědomě chci - než něco, co nechci. "On mé rady či pomoc nepotřeboval. A poslední, čím by On ztrácel i zlomek času by byla debata o budoucnosti lidstva s strojem, jehož samotná existence je přímým porušením dekretu, který on vydal...“ Inu, říká vlastně jinými slovy to, co já celou dobu věděl - že jsme proti Otci malí. Je jedno, jací jsme s bratry v porovnání s obyčejnými lidmi, kolikrát je převyšujeme vlastně ve všech ohledech. Proti Otci nejsme ničím. A přes to... z celého Impéria jsem to právě já, koho vybral, jakožto hodného, zaujmout jeho místo v čele. Takže možná jsem proti Otci bezvýznamný, nicotný a slabý, ale oproti všem ostatním... nemám náhodou dokonalost přímo nadosah? Přesto, že o sobě pochybuji, věřím, že jsem jí nikdy nebyl blíž. U něj ne - ale u mě je to tak snadné, že? "Je nejsem a ani nemohu být jako Otec," přiznám. "Dost možná tvé rady potřebovat budu. Řekl bych, že se ti budu svěřovat, ale... ty o mě beztak víš vše od chvíle, kdy jsem si lehl do křesla." Je to zvláštní pocit, když vám někdo vidí takříkajíc až do žaludku. Jak tedy otec jednal s Tacticariem? Jak ono jednalo s ním? Dekret o zákazu umělé inteligence. Jaké by to bylo, kdyby každá loď měla vlastní Tacticarium? Co když se tohle nějakým způsobem zničí? Pokud neexistuje nikdo, kdo by jeho technologii plně porozuměl, protože je to zakázané - co by se stalo pak? "Je smutné, že se nezmínil ani tobě," povzdech. "Byť mimoděk. My jsme jeho synové - a stejně nám mnoho věcí nechce sdělit. Přesto - jsi pro mě jistou formou požehnání, pokud to mohu říct takhle." Lehce neohrabaně zvětším mapu galaxie a nechám si vyjet změť čar postupu jednotlivých legií. "Některé bratry již z orbity mohu propustit. Prosím, vyřiď jejich legiím, že po zhodnocení současné situace a po návštěvě Tacticaria se jim uděluje povolení k odletu a návratu ke zbytku legií a krusádě, v jejich původním směru. Dodej, že pokud po mně před odletem něco potřebují probrat osobně, nemusí odlétat hned, stačí, když mi pošlou zprávu a já už s nimi naplánuji setkání." Jsem tady ostatně pro ně - byť já sám nemám, co bych s nimi probíral. "Zprávu pošli první, třinácté a devatenácté." S Horem chci mluvit, než odletí. Čtvrtou zde ještě malou chvíli nechám, pro případ, že bych Perturabovi chtěl říct nějaké bližší informace, když už jsem... nakousl při setkání s ním ono nepříjemné téma. Jenže to si ještě musím před tím promluvit s Lorgarem, aby mi... to přiblížil? No, možná to s perturabem řešit nebudu, ale odeslat pryč jej mohu vždycky, i později. Anděla a... Anděla míním opatrně usmířit. Poté, co tomu krvavému vynadám a toho rudého zpracuji. A to je vlastně asi tak vše. Leman... snad přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Příjemce : Lion El´Johnson a První Legie++ Bratře, pokud tě již nic nadále nezdržuje na orbitě a nepotřebuješ nic vyřídit, pokračuj prosím se svojí Legií v Krusádě tak, jak jí zadal Císař. Nehodlám zatím v tvém případě cokoliv měnit. Šiř dále světlo Císaře a hledej a osvobozuj další světy od temnoty či nadvlády Xenos. Pokud by jsi cokoliv potřeboval, pošli astropatickou zprávu. Přeji ti hodně štěstí a těším se na viděnou. Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Příjemce : Roboute Guilliman a XIII. legie++ Bratře, pokud tě již nic nadále nezdržuje na orbitě a nepotřebuješ nic vyřídit, pokračuj prosím se svojí Legií v Krusádě tak, jak jí zadal Císař. Nehodlám zatím v tvém případě cokoliv měnit. Šiř dále světlo Císaře a hledej a osvobozuj další světy od temnoty či nadvlády Xenos. Pokud by jsi cokoliv potřeboval, pošli astropatickou zprávu. Přeji ti hodně štěstí a těším se na viděnou. Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Příjemce : Corvus Corax a IXX. Legie++ Bratře, pokud tě již nic nadále nezdržuje na orbitě a nepotřebuješ nic vyřídit, pokračuj prosím se svojí Legií v Krusádě tak, jak jí zadal Císař. Nehodlám zatím v tvém případě cokoliv měnit. Šiř dále světlo Císaře a hledej a osvobozuj další světy od temnoty či nadvlády Xenos. Pokud by jsi cokoliv potřeboval, pošli astropatickou zprávu. Přeji ti hodně štěstí a těším se na viděnou. Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium se stále mile usmívá. Nikoliv povýšeně, nikoliv pobaveně a také nemá ten tupý, přihlouplý úsměv, na který jsi tak alergický u obyčejných lidí. „Nikdo nemůže být jako váš Otec, primarcho.“ pousměje se. „Nikdo. Tím se netrap.“ dodá mile a pak se uculí..„Lidský mozek, lidská mysl jsou fascinující v tom, že se neustále mění. Je to dynamický, biologický proces, který je unikátní. Neopakující se. Je neuchopitelný. Pokaždé, když mne přijdeš navštívit, budeš jiný. Nezapomínej na to. Lidská mysl je fascinující díky faktu své neúplné uvědomněnosti. Díky zkreslenému vnímání času zde máš prostor na přemýšlení a diskuzní partnera. Není důležité, abych o tobě věděla všechno já, je důležité, aby jsi o sobě věděl všechno ty sám. I věci, které v součastnosti nevíš..“ pokračuji dívka v tóze. „Tvůj otec byl velmi pragmatický a já se mu nedivím. Jsem jedinečná. Kdyby má existence a schopnosti vešli v všeobecnou známost, mnoho z tvých bratří by mě Císaři závidělo a kladlo by značné důvody, proč zrovna oni by mě měli používat. To by mezi ně zaselo svár.. Nemluvě o potížích s Adeptem Mechanicem...Jisté utajení mé existence a způsobu fungování je zcela logické.“ řekne sladce a pousměje se. Poté několikráte za sebou rychle mrkne..„Zprávy poslány.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Pokaždé, když mne přijdeš navštívit, budeš jiný. Nezapomínej na to. ... Díky zkreslenému vnímání času zde máš prostor na přemýšlení a diskuzního partnera. Není důležité, abych o tobě věděla všechno já, je důležité, aby jsi o sobě věděl všechno ty sám. I věci, které v současnosti nevíš..“ Je to zvláštní. Pomiňme nyní fakt, že mne zde duch stroje poučuje o životě - ve virtuální realitě, ve smyšleném amfiteátru. Mě osobně spíše fascinuje její přístup. Málokdo, když nepočítám svých několik bratrů - přičemž ve společnosti mnohých není dobré setrvávat příliš dlouho, už pro naši rozdílnost, se mnou mluví, jako s rovnocenným partnerem. Většinou jsem, abych tak řekl, obklopen uctívači. Její další slova jaksi potvrdí to, co jsem si doposud jen myslel - že bych o Tacticariu neměl před bratry mluvit. Tedy - všichni víme, že "existuje nějaké Tacticarium" - ale nikdo se nikdy blíže aktivně nezajímal o to, co to je a jak to funguje. A stejně jako Otec, i já bych si měl hlídat na Orlu.. určité soukromí. "Ještě jsem ani nezačal a už před nimi mám tajnosti," ušklíbnu se, možná trošku hořce. "Ta simulace zde - z jakého zdroje vychází? Chci říct - jak ses rozhodla zařídit to zde zrovna takhle? Je to standardní základní vzhled Tacticaria, nebo to odráží cosi z mého podvědomí?" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Trošku pokynu hlavou kaplanu . „ Děkuji za vřelé přijetí.“ Následuji kaplana chodbami lodě, k výzdobě se nevyjadřuji, ale je my bližší než ta která je na Orlu. Dojdu do hlavního sálu a přejedu ho pohledem. Trošku déle se zastavím u bratra sedícího na trůně a nadzvednu obočí. Když mně bratr osloví trošku se usměji a vy dám se mu vstříc a následně mu nabídnu ruku. „I já tě zdravím bratře. Máš to tu pěkné. Můžeme si někde sednout?“ Pak se nadechnu a přejdu k věci. „ Přivádí mě obavy. Mám strach, že nás čeká další Nikea nebo Monarchie. Jak jsem řekl na slavnosti donáší se my zvěsti a nedostatek informací my trochu starosti.“ Odmlčím se a pokračuji. „ To, že náš otec je tajemný a nedělí se o tajemství jsem si tak nějak zvykl. Ale u tebe je to novinka. Abych pravdu řekl, moc se my to nelíbí. Stejně jako že jakoukoliv drobnost k těm změnám musím z dotyčných páčit pomalu rotomečem.“ Vážně pohlédnu na bratra. „ Teď vážně a přímo bez vytáček. Jsi jedním ze tří lidí, kteří o tom něco podstatného ví, takže o co jde?“ Tvářím se zamračeně. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Sanguinia ještě pozravím, než odejde. Pak mé kroky definitivně míří k Magnusovi stejně jako mnohé myšlenky. Dnešek byl den plný... mnoha zvratů a vyvstali ještě nějaké otázky, zvláště, co se týče jeho urychleného přesunu. "Mohl bych tě požádat o materiály ke studiu umění astropatů, Magnusi?"Výjimečně se zeptám přímo, což je dáno tím, že není čas ztrácet čas. Ostatně chození kolem horké kaše je něco, co by se dalo říci, že dovedu brát se stejnou vážností s jakou některé světy berou své tradice. "Tváří v tvář tomu, co nás čeká, věřím, že nám tvá moudrost bude chybět." Stejně jako možnost mluvit přímo bez potřeby do toho zatahovat někoho dalšího. Jestliže jsme všichni napojeni na warp a jestliže někteří víc, takže se to projevuje vizemi, proč bych se to nemohl naučit? Proč bych nemohl tím tajemným mořem šílenství plout tak, abych našel jeho mysl? Další smutnou věcí je fakt, že po tom, co jsem jej zase uviděl, mizí tak brzy a tak daleko. Své starosti zkrátka ani neukrývám. A to je to teprve první z věcí, co mám na srdci. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium se jen pobaveně usměje.. „Možná ona naivita je jeden z důvodů, proč jsi zde nyní ty a nikoliv jiný primarch, Fulgrime..“ řekne. Kdesi v dálce se ozve páv. „Tajnosti. Všichni je mají, ať už malé či velké. Ty, Císař, Malcador, tvoji bratři, Adeptus Mechanicus...Poslední člen nově vznikající Imperiální Gardy, terranská šlechta, tvůj remembrancer..kapitán Zlatého Orla. Všichni.“ pousměje se opět oním pobaveným způsobem. „Je to normální. Nelze hrát s otevřenými kartami. Vědomosti jsou přímá moc, dobře si je chraň.“ Páv tak nějak přijde k vám a roztáhne svůj péřový vějíř. Tacticarium se opět jen trošku pousměje. „Součastný vzhled je mou realizací přání tvého otce. Neexistuje nic jako standartní vzhled. To by bylo poněkud nudné a šedé, ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Věnuji mu podobní úsměv jako při jeho odchodu. "Naprosto to chápu, na rozdíl od něj mám dost času si promluvit." Ach ano Magnus mi odpustil. Doufám že Haathor taky, ikdyž o tom si jistý nejsem. Podle mě tím dokázal že má daleko lepší charakter že já. Nejenže mou urážku přešel ale dokonce mi ji i odpustil. "Ano mluvil... Ale... Nikdy jsem neměl způsobit situaci abych o něco takového musel žádat." Lorgarova poznámka o lidství mě mi vyčarovala zamyšlený výraz. "Nikdy jsem o sobě jako o "obyčejném" člověku moc nepřemýšlel. To se přiznám. Možná je to křídly nebo Baalem. Prakticky celý život se snažím přiblížit otci jak jen to jde... Abych dokázal že jsem jeho důvěry hoden..." Na chvíli zmlknu a rozhlédnu se po chodbě. "Děkuji ti bratře... Ani netušíš jak si toho cením." Pevně mu stisknu ruku oběma rukama. Ted už se zasměji spíše vřele. "Zastiňuješ mě bratře... Ani jsem nedoufal že se mi po tom... Výstupu dostane tolik odpuštění." Sklopím na chvíli hlavu. "Nepomohl by jsi mi najít Fulgrima? Musím si ještě promluvit s ním... A příjde mi že jsem tak... Nějak... NO netuším kde jsem." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Když se začnu přibližovat, nabídne mi ruku. Nakrátko ji chytnu a po chvíli ji pustím. Na otázku, jestli se zde můžeme posadit, tak mu rukou pokynu k blízke židli a já sám se posadím vedle. Je vidět že Corvus neztrácí čas a už na mě vybafne to svoje. Chápu, že jeho důvody jsou oprávněné, ale myslím, že s tímhle by měl jít spíše za Malcadorem...za kterým už zase byl. Začarovaný kruh. Chvíli pak ještě mluví, a pak v jeho hlasu zlaslechnu...výhružku? Bratře...příliš mluvíš. pomyslím si, ačkoliv na své tváři nic nenechávám zdát. Tak či tak, se to jednou bude muset dozvědět, ať už to bude ode mně, otce, Malcadora a nebo dokonce i někoho jiného. Pomalu se nadechn k odpovědi, ale v tu chvíli vtrhne do sálu kaplan. ,,Pane...přijímáme zprávu z...ou...velice se omlouvám že vyrušuji, ale přijimáme zprávu od Vojevůdce, možná by jste se...'' nestihne ani domluvit, protože ho zarazím rukou. ,,Podívám se na to, až to tu vyřídím.'' a zároveň mu rukou pokynu k odchodu. Kaplan tak i udělá. ,,Takže, kdeže jsme to skončili?Jo...už vím...přiznávám, že jsem v reorganizaci pomáhal, ačkoliv neznám veškeré drobnosti a detaily, ale pokusím se ti říct, co vím. První takovou zásadní věcí je, že do Krusády přibyde Imperialní Garda...doufám že po dnešku nemusím říkat proč. Zároveň tam bude i proto, aby okamžitě zabezpečila sektor před případným útokem. Pravděpodobně se bude i jejich flotila starat o zásobování. Ovšem co se týká posil, tak o tom jsem nebyl spraven.'' |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Vstřícná slova, vstřícná gesta, co si přát víc? Nakonec mohu část svých obav odložit stranou, když celá ta záležitost ohledně volby se pomalu, ale jistě dává do pořádku. Jen je škoda toho zmařeného úsilí, jež je třeba vynaložit, hodilo by se v tento čas jinde. "Zastiňuješ mě bratře... Ani jsem nedoufal že se mi po tom... Výstupu dostane tolik odpuštění." "Těžko bychom mohli býti bratry, kdybychom si nedovedli odpustit." "Nepomohl by jsi mi najít Fulgrima? Musím si ještě promluvit s ním... A příjde mi že jsem tak... Nějak... NO netuším kde jsem." "Bude mi ctí." Do tváře se mi vloudí úsměv. Přeci jen to, že chce hovořit ještě s vojevůdcem je dobré znamení. Tak jako u Magnuse i u něj je třeba ospravedlnit své konání a jsem jen rád, že navzdory své lehkovážnosti si plně uvědomuje vážnost toho všeho. Jen tak dál, Sanguinie a věřím, že už omluv nebude nikdy třeba. "Uplynulo dost času od volby, takže bychom mohli zkusit Strategicon, věřím, že nám někdo z posádky rád ukáže cestu a pokud ne, tak můžeme zkusit Pýchu." Na moment se zamyslím. Nejen proto, že až když to říkám mi dochází, jaký je rozdíl mít plavidlo císaře a své, na nějž je dekády zvyklý. V duchu si udělám poznámku, abych se vyvaroval v budoucnu netaktním přešlapům. "Abych se přiznal, nemám stále příliš jasnou představu kudy se ubírat." Jsem to ale pomoc k pohledání! Lorgar, nositel slov, který by měl raději nosit mapu. Svým způsobem je to až tragikomická situace, neboť já jakožto bývalý kněz Colchis tu teď budu čelit neznámému nebezpečí v podobě bludiště chodeb s andělskou pomocí. "Mimochodem, Sanguinie, večer se chystám hovořit s Angronem." Poznamenám mimoděk sledujíce, jestli komunikace s tímto velkým a zuřivým bratrem, vzbudí jeho zájem. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Kdybych si jen pamatoval jak je orel stavěný. U ostatních bárek impéria většinou vím kudy se dostat na důležitá místa s personálem. Jenže Orel je něco jiného. "S Angronem?" Zopakuji mírně rozmrzele. "Také si s ním musím promluvit... Ale nejdříve si to musím promyslet... A asi i s někým probrat." Mrknu na Lorgara. "Už mě to trápí nějakou dobu... Jsme bratři a mám pocit že by mě nejraději na místě vyhodil do vesmíru. Nikdy jsme se moc nebavili... Opravdu se někdo jako on naštve kvůli přezdívce?" Zavrtím hlavou. V tom jsme naštěstí objevili pár lidí a po chvíli nás odkázali k jednacímu sálu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Tak tedy Sevřu bratrovu ruku a pak se spolu posadíme na blízké židle. Právě když se chystá odpovědět přijdou rozkazy, zamyšleně pohlédnu na bratra, ale zatím neřeknu nic. Vyslechnu si co říká a kývnu hlavou. „ Děkuji, žes my to řekl.“ Trošku se usměji. „ Možná se ti to zdát malicherné, ale cítím se mnohem klidněji, když přibližně vím o co půjde. “ " Hmm trocha pomoci by se my hodila." Pokrčím rameny. „ Když už jsme probrali nejpodstatnější otázky, přejdeme k rodinným věcem. Jak se ti jinak daří všeobecně a na tažení? Já si hraji na babu s eldry a ty? |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Sanguinius "Slova jsou dvojsečná zbraň, dovedou léčit stejně snadno jako ublížit." O tom něco vím. Má slova vedou lidstvo za sjednocením a byla taky tím, co leckdy zabránilo zbytečnému krveprolití. Na druhou stranu, kvůli nim umírali celé světy a ještě umírat budou. Cena za svobodu silné lidstvo je taková. Smutnější je to o to víc, že krví by ji zaplatil každý z nás, ale hrdostí se nechce téměř nikomu. "Ta přezdívka, byť zní poměrně..." Jak to pojmenovat? Že jediný Anděl je Sanguinius a Angron je si vědom svých brutálních praktik? "...běžně a mnozí lidé tak říkají i našim astartům, má pro něj trpkou příchuť ironie." "Anděl, co by synonymu naděje a spásy v kontrastu s jeho velmi tvrdým přístupem - navíc ještě původně z úst Guillimana nemajícím s ním také dobré vztahy." Pokrčím rameny. "Zkrátka nejde o rudého anděla, ale o ukrytou kritiku jeho osobnosti a toho, v co věří, ať je to cokoliv. V kombinaci s jeho horkokrevností pak stačí málo k výbuchu, nic méně věřím, že se brzy uklidní." Věřím? No spíše v to doufám, vzhledem k tomu, že jsem jej měl po většinu času za nejbarbarštějšího z nás. Je mi až stydno jak jsem se mýlil vzhledem k jeho chování v sálu. Inu i proto jej musím dnes navštívit a pochopit, co se ukrývá za jeho extrémistickými praktikami, jež nejsou vedeny jen pouhou nutností. "Hlavně, Sanguinie, většina z nás je příliš uvyklá vedení, příliš si zvykla na úspěchy a respekt, že kritiku nebo zesměšnění, byť malé, snáší dost ztěžka. Takže pozor nejen u Angrona. Je třeba odhadnout, kde a kdy si můžeš takový humor dovolit." Dodám ještě tuhle přátelskou radu. Koneckonců stačí leckdy opravdu drobnosti. Mě třeba také poměrně dost urazilo, jak si mě spletl Corvus s prvním kapitánem Císařovo dětí. Ne, že by to byla vyloženě hanba, ale mé místo je jinde. Přesto jsem již tehdy musel předvést sebeovládání a spolknout to, co by jiný mohl řešit pěstí. Je až ironie, jaké vrtkavé nás císař stvořil - rozdílné jak lidstvo samo. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Možná ona naivita je jeden z důvodů, proč jsi zde nyní ty a nikoliv jiný primarch, Fulgrime..“ "Já ale nejsem naivní-" no dobře, přiznejme si, že ta věta je spíše zamumlaná a postrádá jakousi... přesvědčenou razanci. Ono - kolik věcí mi asi tají? Kolik jich tají mezi sebou? Fakt, že já osobně toho příliš netajím, už proto, že jsem přesvědčen, že za nic, co dělám, se nemusím stydět, není zrovna určující. Ostatně, jeden z důvodů, proč tajnosti v pravém smyslu nemám, je fakt, že se mě bratři na nic, co bych třeba tajit mohl, byť si z hlavy nemohu nic vybavit, nevyptávají. „Je to normální. Nelze hrát s otevřenými kartami. Vědomosti jsou přímá moc, dobře si je chraň.“ Přikývnu, byť vím, že to nebude jednoduché. Mívám tendence občas... možná až příliš mnoho mluvit. Pak zaměřím svůj pohled kamsi na páva. „Současný vzhled je mou realizací přání tvého otce. Neexistuje nic jako standardní vzhled. To by bylo poněkud nudné a šedé, ne?“ Tentokrát se pobaveně usměji já. Takže Tacticarium má smysl pro estetiku. Když chápe pojmy, jako "nudné a šedé." Fascinuje mě čím dál víc. "Takže takhle to zde navrhl Otec? V tomto prostředí pracoval?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Po pravdě vždycky jsem ho tak trochu obdivoval... Šel si za svým ať se dělo cokoliv a nehleděl na to co mu kdo říkal... Podle mě to chce neskutečnou dávku odvahy... Nebo hlouposti. A to nemluvím o tom co prožil než ho potkal otec." Po chvíli dalšího rozmýšlení se vydám užší chodbou doprava. "Vždycky se mi k němu ta přezdívka hodila... Angron-rudý anděl... Doufám jen že si jednou uvědomí že z té přezdívky může udělat mezi lidmi oblíbený symbol." Povzdechnu si. Chvíli si v hlavě přehrávám co se tam stalo. "Je na té nejlepší cestě napravit se... Podle jeho reakce už to není ten starý Angron... Já.. Cítím že se změnil a určitě k lepšímu..." Krátce mrknu na Angrona. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Nejhorší na tom je že jsem všechno... Tedy skoro všechno myslel...." Ani to nedokončím. Najednou se zastavím uprostřed věty i kroku. Chtěl jsem ho najít ale tak náhle jsem to nečekal. Kdo to před námi stojí warmaster. Alespon to budu mít brzy za tebou. "Ehm.. Fulgrime." Nervozně přešlápnu a ohlédnu se na Lorgara. "Potřebuji s tebou mluvit, máš chvilku?" Pošeptám. Krátce mu mrknu do očí ale hned uhnu a podívám se i na přítomného...Člověka? |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Po tom všem, co řeknu, tak to vypadá že se alespoň trochu uklidní a dokonce mi to i řekne. Nevím k čemu mu to je, ale budiž. Pak nastane ta zajímavější část rozhovoru a to je rodinný rozhovor. Celkem mě zastihne nepřipraveného, jelikož jsem čekal cokoliv, ale tohle ne. Lehce nadzvednu obočí, když se zmíní o eldarech. ,,S normál, nebo temnými? Jinak, já toho moc nemám...teda až na to, že mám celkem dost práce s rozšiřováním Ultramaru. Ještě jsme navázali kontakt s lidskou civilizací za východním okrajem a vypadají nadějně do přístupu k Impérium.'' |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokrčím rameny. " S temnými. Je pěkná pakáž. Normální eldaři sice mají své chybyy, ale neunáší lidi pod mou ochranou pro své zvrhlé potěšení. " Zatvářím se zahloubaně. " Nejhorší na tom je, že se s nimi nemůžu nějak efektivně vypořádat. Orčí piráti by my byli milejší. S těmi se dá svést rozhodná bitva, ale ta chátra útočí jen na naše nejslabší místa. No brzy je čeká nepříjemné překvapení." Zle se usměji. " Vezmu svou zdejší flotilu a zahrajem si skořápky s místní obranou. Pět útočných křižníků a Stín císaře s plnou posádkou, jim připraví hřejivé přijetí. Hodlám jim ukázat jak pozorný jsem hostitel." Nad kontaktem s lidskou civilizací se zatvářím zamyšleně. " V pravdě co já mám skušenosti tak jen málo vyspělých národů nás vítá s otevřenou náručí, pokud jim nikdo nešlape na paty. Jinak se my zapojení gardy bude rozhodně hodit jsem na jihu strašně roztažený a je tam pokud vím jen má legie." Opět se zatvářím zamyšleně. " Kdy hodláš opustit tuto soustavu?" |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Dozvím se celkem pár zajímavých věcí. Z nichž jedna je, že to jsou právě temní eldaři. Musím přiznat, že tuto pakáž nenávidím. Sadističtí bastardi bez slitování, kteří útočí jen na slabé. Pro ně to je jen sport. Pak mi začne Corvus vyprávět o svém plánu, jak je zničit. Celkem dobrý plán, ale přesto na tom něco chybí. ,,Pokud se nepletu, tak oni mají město v Síti bran...takže mohou zaútočit odkudkoliv ne? A stejně tak zmizet.'' ,,No...ony většinou méně vyspělé kultury vítají náštěvníky z nebes jako bohy nebo tak nějak. Kdyby ale ovšem byli vyspělí...nevím nevím. pokrčím rameny. ,,Ovšem nakonec se každý pokloní Impérium.'' ,,Jinak...ohledně opuštění soustavy...pravděpodobně, až dostanu rozkazy od Vojevůdce. Už toho všeho mám celkem pokrk...co ty?'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar, Sanguinius, Amir ~ Než se stihneme kamkoli vydat, jsme vyrušeni. Nečekal jsem, že se Anděl vrátí tak brzy... a s Lorgarem. Odchytil jej Lorgar a přesvědčil, aby se sem vrátil a přišel požádat o odpuštění? "Ještě jednou se omlouvám... A.. A teď vás asi nechám asi už tady nebudu vítaný...." řekl tehdy a odploužil se, jako spráskaný pes. A teď je tady. Vypadá nervózní. Osloví mě a těká očima na Lorgara, což mne utvrdí v tom, že to byl právě Lorgar, kdo přinutil Anděla se vrátit. Věnuji Aurelianovi lehce tázavý pohled. Pak se ještě jednou podívám na svého remembrancera, z nějž jsem ještě před chvílí měl v úmyslu vytahat odpovědi na všechny otázky, které mne zajímají - a pak se vrátím očima zase k Sanguiniovi. "Potřebuji s tebou mluvit, máš chvilku?" Zlobím se na něj. Ještě pořád. I přes to, že mi jeho provinilá nejistota trhá srdce na malé kousky a část mého já touží křičet, že je mu vše odpuštěno, jen, aby s tím přestal. Aby se přestal tvářit TAKHLE. Že na všechno zapomeneme. Jenže pak je tady ta druhá část, která napovídá, že mu to tak lehce projít nemůže. Že by se z toho všeho měl poučit. Že mu nemohu odpustit, aniž bych okolo dělal cavyky a chvíli se tvářil zle. Že... "I kdybych ji neměl, tak bych ji pro tebe našel." Odpovídám vážně. Bez toho obvyklého mírného úsměvu, se kterým s ním obvykle jednám. "Mluv bratře," vyzvu jej. Mluv, když už ses vrátil zpět. Rád si poslechnu, co máš na srdci. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Já ale nejsem naivní-“ Odpovědí je jen onen milý, vědoucí úsměv. Nikdo se nepře, jen se usmívá jemně znervózňujícím způsobem. „Nikoliv. Součastný vzhled je mou realizací přání tvého otce. Myslel, že ti podobné prostředí pomůže se uvolnit a že se v něm budeš cítit přirozeně a klidně. A že ti pomůže přemýšlet.“ řekne a poté jen jednoduchým gestem ukáže na amfiteátr. „Přímá visualizace a návrh je už mojí prací. Od prvního slunečního paprsku až po poslední pírko toho páva..“ usměje se trošku hrdě. Poté zavrtí hlavou....„Ne, tvůj Otec pracoval v jiném prostředí...Předpokládám, že přirozená zvědavost ti nedá a požádáš mne o zobrazení toho, jak vypadala pracovna tvého otce,že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Myslel, že ti podobné prostředí pomůže se uvolnit a že se v něm budeš cítit přirozeně a klidně. A že ti pomůže přemýšlet.“ Abych se přiznal - je to tady moc krásně vyvedené, ale nejsem zvyklý příliš pobývat pod otevřeným nebem. Ne tedy, že bych si nikdy nic podobného nepřál. Jen jsem k tomu neměl mnoho příležitostí. Chemos stojí dost za nic, co se týče exteriérů a přírody, Terra je příliš obydlená a zastavěná úly... a kromě toho trávím většinu života na lodi, ve vesmíru. Když už se někde dostanu na povrch, většinou nemám čas se... jen tak procházet a obdivovat čisté nebe a scenérii. Nevím, zda požádat o "přirozenější prostředí," ve formě nějakého mramorového jednacího sálu, lemovaného sloupy a sochami, nebo tady zůstat, protože jsem stejně po něčem takovém, jako vidím zde okolo, vždycky toužil. "Zprvu jsem byl trochu nervózní z toho, že je tady vše jen tak, pod širým nebem," přiznám se. Zastřešení. Prostě zvyk. Ale má mysl je poměrně pružná, takže časem možná i zdejší počasí přestanu kontrolovat a přemýšlet nad tím, "co všechny ty knihy, kdyby..." „Přímá visualizace a návrh je už mojí prací. Od prvního slunečního paprsku až po poslední pírko toho páva..“ "Jsi nadaná - pokud se tak dá mluvit o stroji," ne, stále si nejsem jistý, jak s ní komunikovat. Přijde mi prostě živá. I když vím, že není. "Předpokládám, že přirozená zvědavost ti nedá a požádáš mne o zobrazení toho, jak vypadala pracovna tvého otce,že?“ Nejen to. Chci vědět, co se stane, když vyjdu z amfiteátru, kam až mohu dojít, co je támhle za horizontem,... zajímá mě toho tolik! A nic z toho není podstatné a přesto to nemohu vyhnat z hlavy. "A ukážeš mi ji?" Zeptám se klidně a vydám se na hranici stavby, abych si prohlédl, co je za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Protože mám pocit, že ty to asi poznáš, pokud si mě prohlídneš pozorněji, vzhledem k tomu, jak se známe. Navzdory tomu, že se snažím netvářit nijak, zdá se, že mnou něco, pravděpodobně před chvílí, hluboce psychicky zacloumalo. Těžko říct, jestli jsem se utápěl ve splínu z nevyvedené oslavy... no a nebo je to něco jiného, novějšího. Každopádně asi zachytíš stopy nějakého toho lehkého zdrcení. Z něčeho. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Vše jde změnit....“ řekne Tacticarium a jen lehce mávne rukou. Najednou je amfitéatr zastřešen modrobílou látkovou plachtou, která vrhá velmi příjemný stín, ačkoliv přes ní stále příjemně prosvítá sluníčko.. V vzduchu lze ucítit závan moře...soli...V dáli zakráká racek. „Jsi nadaná – pokud se tak dá mluvit o stroji,“ A odpovědí je opět úsměv. Tentokráte ale trošku smutnější. „Nedá, Fulgrime. V tom máš pravdu.. Dá se tak hovořiti o mých tvůrcích, ale nikoliv o mne samotné...“ Poté se vydáš mimo Amfiteátr a Tacticarium tě doprovází..Amfitéatr je postav v přírodě, v okolí není město, jen jakýsi olivový háj, za kterým předpokládáš, že bude asi moře..Žádná modrá stěna, žádný konec světa, žádná omezení čárou...Vše vypadá až děsivě přirozeně. „A ukážeš mi ji?“ Tacticarium se opět pousměje..„Ano, jsem toho schopna. Tvůj otec to nijak nezakázal či neomezil. Ačkoliv si osobně myslím, že to není dobrý nápad. Nikoliv z důvodu, že by jsi tam objevil nějaké tajemství, ale myslím, že tvé receptory by byly přetíženy a tvůj mozek by nestačil zpracovávat množství informací a ano, i v hustě dilantovaném čase.“ dočkáš se odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Nedá, Fulgrime. V tom máš pravdu.. Dá se tak hovořiti o mých tvůrcích, ale nikoliv o mne samotné...“ Uvědomím si, že je smutná. Nechtěl jsem... se jí dotknout. Je tak živá, že mi skutečně přijde líto, že jsem rozesmutnil stroj. Takže jsem buďto blázen... no a nebo nevím. Na druhou stranu si velmi dobře uvědomuji, kde bych zrovna byl bez ní. Je to snad až kacířská myšlenka, ale Tacticarium je užitečnější, než většina lidí. Ve své kategorii by se dalo říci, že dosáhlo vlastní dokonalosti. Fascinuje mě a já k němu nechci přistupovat jako k méněcenné bytosti. Ani nemohu. "Tví tvůrci jsou ale mrtví a tajemství jejich geniality zahynulo, společně s jejich jmény. Ty jsi stále tady. Jsi věčná." Procházím olivovým hájem, tu a tam se něčeho dotknu, snad abych se přesvědčil o tom, že je to... skutečné. Působí to tak. I když empiricky vím, že není, přijdu si, jako by to skutečné prostě bylo. Je to zvláštní pocit. "Nikoliv z důvodu, že by jsi tam objevil nějaké tajemství, ale myslím, že tvé receptory by byly přetíženy a tvůj mozek by nestačil zpracovávat množství informací a ano, i v hustě dilantovaném čase.“ "Hm?" Zvednu hlavu a pustím na zem lístek, který jsem z olivovníku vyškubl. Chvíli nad tím, co mi řekla, přemýšlím. "Pak to nejspíše nepotřebuji vidět. Přesto - jak to tam vypadalo? Dokážeš to popsat?" |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Transportní letoun Tisíce Synů k lodi Pocta Císaři (nebo jak se ta Dornova skořepina jmenuje), dorazil více méně těsně před uplynutím oné hodiny, vyžádal si místo k zaparkování, vyložil Primarchu a odletěl. Na vrcholu rampy stál Hathor a v ruce držel ono kopí, jenž mi bylo darováno Císařem. Já stal pod rampou ve svém obvyklém rouchu. Pokynul jsem jednu ze svých Magistrů Templi a vydal jsem se vstříct zítřkům, čelit Dornovi, Teře, Císaři a osamocení. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro "Ani ne před hodinou mi jej dal Císař, coby dar na rozloučenou. Neloučím se s ním, já s ním odlétám, proto chci, aby jste se toto kopí vzali domů na Prospero, tam kde budu, nebudou vítězi zbraně. Chci, abyste jej hlídali, dokud se nevrátím." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~A pak do boje, orkové se nezabijí sami~ Návrat z našeho konkláve byl... Ano, svým způsobem byl těžký. Chtěl jsem si s Fulgrimem promluvit, stejně tak s Otcem, ale ani jeden teď na mě nemají a ještě chvíli mít čas nebudou. Ale nejen je čekají velké povinnosti. „Svolejte mužstvo, provoláme slávu novému Vojevůdci. A...“ Přišla zpráva z Orla. Prolétl jsem ji očima a datablet si nechal v rukou, na tváři se objevil spokojený úsměv. „Nastavte kurz na Caliban, poletíme domů. Pošlete jim astropatickou zprávu, že za několik dní jsme tam.“ U pasu se mi už houpaly oba meče, když jsem v hangáru vyskočil na jedno z obrněných vozidel. „Temní andělé! Vrátil jsem se ze Zlatého Orla, abych vám mohl přinést jednu špatnou, ale o to více dobrých zpráv!“ Nadechl jsem se, nechal vyznít ticho, napnul jsem je. „Císař se vzdal vedení Krusády.“ Než se stihl roznést šepot, pokračoval jsem: „Ale! Zanechal tu po sobě nástupce. Novým Vojevůdcem se stal Fulgrim, primarcha třetí legie. Ale ani my jsme neodešli s prázdnou!“ Tasil jsem meč od Císaře. „Tato čepel nám stále bude připomínat kdo jsme a za co bojujeme!“ S úsměvem a potěšením jsem sledoval jásot. „Za několik hodin poletíme domů a pomůžeme našim bratrům v boji s orčími hordami. A proto...“ „ZA IMPÉRIUM! ZA CÍSAŘE! ZA SLÁVU PRVNÍ LEGIE!“ Tak a rozchod, budu moct odepsat Fulgrimovi a popřát mu hodně štěstí. Fulgrime, znovu Ti gratuluji k získání titulu Vojevůdce. Zároveň bych rád poděkoval za dovolení vrátit se domů, byť bych s Tebou ještě rád mluvil. Ale svatá válka je přednější a už tak jsme zmeškali dost času posedáváním zde na orbitě, takže uposlechnu Tvou prosbu, Tvůj rozkaz. Děkuji za pohostinnost a sám ti přeji hodně štěstí a pevné nervy při kočírování Krusády. Snad se brzy uvidíme, Lion El`Jonson, primarcha První legie P.S.: Jednorožec stále čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ++Příjemce: Warmaster Fulgrim the Illuminator++ Fulgrime, znovu Ti gratuluji k získání titulu Vojevůdce. Zároveň bych rád poděkoval za dovolení vrátit se domů, byť bych s Tebou ještě rád mluvil. Ale svatá válka je přednější a už tak jsme zmeškali dost času posedáváním zde na orbitě, takže uposlechnu Tvou prosbu, Tvůj rozkaz. Děkuji za pohostinnost a sám Ti přeji hodně štěstí a pevné nervy při kočírování Krusády. Snad se brzy uvidíme, Lion El`Jonson, primarcha První legie P.S.: Jednorožec stále čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Tak jak v Star Warsech = vítejte Dart Lorgare Dvě řady každá po padesáti Astartes (cca 200), vytvořily uličku mezi hromovládcem a mnou. Všichni mají čistě zbroje a zbraně. Když vystoupíš všichni se postaví do pozoru a udeří pravou rukou o hrudní plát na znamení pozdravu. Uličkou ti půjdu vstříc já s Kharnem v patách. Mám na sobě to samé co na ceremonii (zbroja a zdobený plášť). U boku budu mít otcův dar. Bratře. Řeknu a obejmu tě. Silně ale ta abych ti nijak neublížil. Vítej, copak tě k nám přivádí ? Neříkám že mi tu vadíš, ale je to překvapující, ž eby si na mě něko z bratrů udělal čas. Ale proč ? |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokývám hlavou. " Máš naprostou pravdu, ty brány jsou obrovskou výhodou, možná bychom o nich mohli zjistit víc. Škoda, že eldaři nejsou v tomto směru zrovna sdílní." Pokrčím rameny. " Já pravděpodobně opustím soustavu dnes nebo nejpozději zítra. Jinak pokud se mě ptáš na názor na oslavu. No já jsem odjakživa nesnášel takové teatrální masové akce." Pak se zarazím. " Když jsi to už nakousl jak to vidíš s naším novým vojevůdcem?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pobavený úsměv stále nemizí. Naopak. „Věčná? Nikoliv. Má existence je pevně spjata s touto lodí..A nyní i s tebou, Fulgrime. Zlatý Orel je jedinečná loď a jakmile by jsi o nic přišel...“ Není třeba mluvit dále. Olivový háj je krásný..Vůně dřeva, ševelení listí v větru a ano, již vidíš moře, táhnoucí se až na obzor. Krásně šumí a voní. Utrhnueš jeden list z olivovníku a cítíš mezi prsty jeho texturu..Poté ho pustíš a on krásným klouzavým pohybem padá k zemi.. Tacticarium se zamyslí a poté zavrtí hlavou. „Popisuje se to těžce, nejsem si jista, zda-li pro to slova vůbec existují. Císař dával přednost čistému toku informací z více směrů v jeden okamžik, bez jakékoliv vizualizace...“ řekne a pak se odmlčí. „Fazetovaná mysl, jak jsem říkala. Jedinečná.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Přesně za hodinu přílétá Císařův zlatý osobní letoun. Jak řekl, tak udělal. Letoun jemně přistane a vypne motory, otevřou se dveře a z letounu vystoupí Císař v poměrně skromném doprovodu Malcadora a onoho Custoda, kterého již jste spatřili. Císař vypadá v dobrém rozmaru...Kývne na Magnuse a pousměje se. „Kladivo Terry. Tím jsem neletěl již dlouho. Cesta bude jistě klidná...“ poznamená. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Dobrou minutu před ním stojím a neodvažuji se podívá mu do očí. Nakonec se zhluboka nadechnu k proslovu a zvednu k němu oči. Z ničeho nic prudce spadnu na kolena. Ruce volně spuštěné podél těla. Nebýt zbroje asi by to i zabolelo. Hlavu prudce skloním až mi několik pramenů vlasů spadnou do obličeje. "Fulgrime ani nevím co..." Najednou mi selhal hlas a já se musel několikrát nadechnout abych ho dostal zpátky pod kontrolu. Do očí mi vyhrklo i několik slz. Zpod vlasů se mu zadívám do očí. "Pro to co jsem udělal není omluva... Byla to chyba ke které nikdy nemělo dojít. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko... Jen jsem chtěl. Všechno jsem to myslel v dobrém!" Otřu si slzy z očí. "Vím že někoho kdo neposlouchá tvé rozkazy pro krůsádu nepotřebuješ a příjmu jakýkoliv trest by jsi mi chtěl dát." Pořád tam téměř bez hnutí sedím hledíc mu upřímně do očí. Něco není v pořádku, mohlo by to být tím fiaskem. Ale v tomhle bude něco jiného, asi něco od otce. Fulgrime doufám že to není nic špatného. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tvá přání a rozkazy jsou provedeny skoro ihned a bezchybně..Astropatické zprávy se vydají na cestu ihned tak, aby váš příchod mohl být připraven. Co se týče hangáru. tvoji muži jsou zprávami, které přinášíš...nehnuti. Nejprve nic, poté drobný šepot..Ano, nakonec se ozve také skandování a provolání slávy Fulgrimovi, ale nakolik je upřímné? Kdo ví. Přeci jen, Císařovi Děti dostali Krusádu a ocenění a ty jenom meč. Při psaní zprávy v své pracovně jsi vyrušen ťukáním na dveře. „Můj pane Lione?“ ozve se hlas přes intercom. Cypher. Zahalený strážce tradic, poslední z Řádu Lupus. Muž, kterého jsi zachránil jako chlapce a dosadil do této pozice, aby jsi měl Řád pod kontrolou. Řád, který se poté připojil k Legii. Pokud ho pustíš dál, mlčky vejde dovnitř a nechá za sebou zavřít dveře. Je oblečen v své černé zbroji, kutně a dalších odznacích úřadu. Ozbrojen je jen dvěmi pistolemi. Nepoklekne. Nezasalutuje. Ví, že nemusí. „Proč se vracíme na Caliban, Lione?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir, Sanguinius, Lorgar ~ Stojí s hledí na mě, evidentně hledá slova. Trpělivě čekám. Čekám i přes to, že bych nejraději jeho mlčení přerušil významným "NO?" a přinutil jej se vymáčknout. Namísto odpovědi přede mnou padne na kolena. Překvapí mě to - a vyděsí. Svým způsobem, tak trošku. Lorgare, to jsi mu taky poradil ty? "Pro to co jsem udělal není omluva... Byla to chyba ke které nikdy nemělo dojít. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko... Jen jsem chtěl. Všechno jsem to myslel v dobrém!" Je mi ho až líto. Takhle se přede mnou ponížit! Anděli, co to děláš? Nejhorší na tom je, že mu věřím. Věřím mu, že tu hádku v síni nezpůsobil schválně proto, aby všem ukázal, že nemám u bratří autoritu a aby mne vystavil nebezpečí ze strany Angrona. Že... já nevím, že mi chtěl asi pomoct, nebo možná nechtěl, ale nedomyslel, co se stane, když se zachová tak, jak se zachoval. A teď tady přede mnou klečí a pláče. Kéž bych po něm tak mohl křičet! Ale nedokáži to. "Vím že někoho kdo neposlouchá tvé rozkazy pro krůsádu nepotřebuješ a příjmu jakýkoliv trest by jsi mi chtěl dát." KLEČÍ! PLÁČE! A ŘÍKÁ TYHLE VĚCI! Cožpak nestačí Otcův odchod? Musí přijít ještě tohle? Kčertu s tím, jestli hned nepřestane, budeme tady za malou chvíli řvát oba! "Vstávej," vyzvu jej tiše, skloním se a... rád bych řekl "vytáhnu jej nahoru, jenže on má zbroj, zatímco já... no, vždyť víme. Takže ten pohyb jen naznačím, doufajíc, že se zvedne na nohy sám. Vždyť já mu nemůžu říct ani že mě zklamal. Nemůžu mu říct nic. Nezvládnu se na něj zlobit. Ne, když jej vidím takhle. "Vždyť ty sám se trestáš víc, než bych kdy mohl já," odpovím smířeně. "Je dobré, že si svou chybu uvědomuješ, jen... prosím, neponižuj se. Jsi primarcha, Sanguinie. Syn Císaře," napomínám jej měkce a ukazováčkem mu zvednu bradu tak, aby hleděl symbolicky hrdě vpřed. "Otři si slzy a nikdy na to nezapomínej." Jestli dnešní den ten remembrancer nezaznamená, jako jeden z nejuplakanějších dní Impéria, tak se budu hodně divit. Já, nyní Sanguinius - Lorgare, nechceš si také nějakou tu slzičku uronit? Abychom to měli kompletní! Těsně po přehlídce to bylo jiné. V duchu jsem si stokrát představoval, jak na něj křičím, spílám mu a vše mu vyčítám - znovu a znovu. A pak ještě jednou. To ve mně vřel vztek. Jenže nyní vidím, že to dopadlo jinak. "Odpustil jsem všem bratrům. Není důvod, abych tak neučinil i ve tvém případě." Kousek poodstoupím a pohlédnu kamsi do prostoru, ne stranu. Zamyšleně. "To, co se stalo při ceremonii nebylo důležité. Ne v galaktickém měřítku," vrátím se pohledem zpátky na něj. "Potřebuji vás. Všechny. A potřebuji, aby jste byli silní a jednotní." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Fazetovaná mysl, jak jsem říkala. Jedinečná.“ Takže On okolo nic z toho neměl. Nedovedu si představit, že bych nějakou dobu prostě jen tam, v realitě ležel a tady bych v jakémsi vzduchoprázdnu zpracovával stovky různých informací, které lidská mysl nedokáže vůbec pojmout. Otec s námi o tom nikdy nemluvil, nepokládal to za důležité. Ale čím víc o něm slyším, tím víc jej... já bych řekl, že chápu, ale mám pocit, že Císaře je nemožné pochopit v celé jeho pravdě a vznešenosti. Dochází mi, že se občas chová nelidsky ne proto, že by nám chtěl ublížit, nebo nás ignorovat - ale proto, že je jeho mysl příliš spletitá, příliš obsáhlá na to, aby mu došlo, jak malými věcmi se dokážeme zabývat my. Pokračuji ve své procházce hájem dál. Jsem si v zásadě jist, že kdyby se vyskytl nějaký problém, nebo zpráva, žádající si mou pozornost, Tacticarium by mne upozornilo, amfiteátr neamfiteátr. Přemýšlím nad tím, co mi řekla. Že pokud padne Orel, padne s ním. Nedovedu si představit situaci, ve které by Orel přišel k újmě. Vždy jsem si jej spojoval s Císařem. I otcova loď mi přišla... nesmrtelná. "Bojíš se smrti?" Zeptám se po chvíli přemýšlení. Filozofická debata s duchem stroje. Nečekal jsem, že se to stane. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Zlehka se pousměji nad Corvusovou pravdou o sdílnosti eldarů. Ta arogantní rasa nám nikdy nic nedá zadarmo a řekl bych že ani kdyby byli na pokraji zničení a chtěli od nás podporu. Nakrátko zamířím pohledem ke dveřím a zamyslím se nad tím, co mi asi Vojevůdce poslal...mám si s ním dohodnout schůzku ohledně....ale to je fuk. Zprostředka myšlení mě vytrhne Corax s tím, jak nesnáší takové akce. Musím přiznat že ani já je moc nemusím...někdy se to navíc nemusí vyvinot podle plánu. Jen mu na to přikývnu Pak se mě zeptá na názor ohledně Vojevůdce. Otočím pohled zpátky k němu a promluvím. ,,Ohledně Fulgrima...Otec zřejmě ve Fulgrimovi objevil nějaký skrytý potenciál, protože je zde mnohem lepších kandidátů. Ovšem mě je to celkem jedno kdo je a kdo není Vojevůdce. Dokud mě nezačne omezovat, tak ať si je Vojevůdce třeba Magnus...tak či tak...respektuji Otcovu volbu a tudíž respektuji Fulgrima...aspoň do té doby, než něco pokazí...pokud něco.'' |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Bojíš se smrti?“ Úsměv nemizí. Stále má Tacticarium mile pobavený výraz...Milý, příjemný, konverzační. „Smrti? Když nežiji, nemohu zemřít..“ uculí se. „A pokud myslíš konec existence, konec vědomí...“ řekne zamyšleně „Ne, nebojím. Jsem stále jen stroj. A ne, nebojím se ani toho, kdyby se Orla zmocnil někdo jiný, ať už Mechanicum nebo tak.“ řekne a spiklenecky na tebe mrkne. „Stále jsou jisté protokoly, jisté postupy...a jisté možnosti, jak zabránit tomu, abych se dostala do špatných rukou..“ pousměje se. „A ano, je spousta protokolů. Jako ty o sebezachování. Není to ale nelogický pocit, ačkoliv se to tak tváří. Ne, nemám strach z nebytí. Mám jen strach z toho, že dojde k bodu, kdy má oběť vyjde vniveč, toť vše.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Po vyzvání se hned zvednu. Po jeho slovech na něj zůstanu jen hledět. Měl na mě řvát nebo já nevím, nevyčítat že jsem se zachoval jako dítě... Ale nic z toho nedělá.. Co se to děje Zhluboka se nadechnu. "Jsem anděl, neměl bych dělat takové chyby... Ne před všemi a ne v tak důležitý den. Mám být..." Otřu si slzy a na chvíli zavřu oči. Rychle mrknu na přítomného muže. Kdo to vůbec je? Asi se bavil s Fulgrimem než jsem je vyrušil. "Ani nemůžu popsat jak úžasný jsi... Věděl jsem že budeš ten nejlepší vojevůdce, jakého by kdy imperium mohlo mít." Vděčně ho obejmu. "Copak se děje bratře? Příjdeš mi rozrušený..." Pošeptám k němu. Něco s ním je, doufám jen že to není kvůli mě. Pak už bych si určitě nemohl odpustit. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Za Fulgrimem se náhle objeví postava, v podstatě mu vyjde z poza křídla. Ano, tu by jsi tu nečekal... Tacticarium. V ruce drží svitek, z kterého něco čte. Poté se na tebe otočí, pousměje a sladkým hlasem ti oznámí "Loď tvého bratra Liona se připravuje k skoku, Vojevůdče. Cílem je ale Caliban, důvod neuvedl..S 78,6% šancí pravděpodobně doplní rekruty a munici...." Poté se nějak tak podívá na vás všechny, na tebe tak nějak spiklenecky mrkne a zase zajde za Sanguiniovo křídlo, kde zmizí... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Ani nemůžu popsat jak úžasný jsi... Věděl jsem že budeš ten nejlepší vojevůdce, jakého by kdy imperium mohlo mít." Nechám se stisknout - a byť nechci, neubráním se obrácení očí v sloup. Na malou chvilku. To, jak rychle přepnul, je... nemohu si vybrat, zda je to okouzlující, nebo absolutně hrozné. Kterou číst z toho, co jsem říkal, nepochopil? Třeba to o "chovej se jako primarcha!" Přitom by mohl být tak hrdý, působit tak důstojně! Byl by nádherný. Úžasný a fascinující. Kdyby jen chtěl... Pak zase poodstoupí. Nebo poodstoupím o kousek já. Na to nesejde. "Copak se děje bratře? Přijdeš mi rozrušený..." Jedna věc se mu ale musí nechat. Je vnímavý. Ve své sladké naivitě neztratil ani kousek ze své empatie. Nebo je možná tak empatický PRÁVĚ PROTO, že je naivní a až příliš hodný. Než mu odpovím, nějakou chvíli uhnu očima a hledím kamsi skrze jeho křídlo, do prázdna. Jako bych nad něčím uvažoval, nebo si něco rozmýšlel. Vypadám zaujatě a vážně, zatímco nikomu v místnosti nevěnuji pozornost. Pak se pohledem vrátím zpět k Sanguiniovi. "O nic nejde, loučil jsem se z Otcem." odpovím popravdě. Tedy ne, že by o nic nešlo - ale loučil jsem se s Otcem, to je pravda. "Příliš mnoho emocí v příliš krátké době," přiměju se pak k úsměvu. "Nedělej si starosti." Neušlo mi, že si prohlížel Amira. Takže je načase stočit rozhovor jinam. "Vidím, že tě zaujal můj remembrancer. Byl mi Malcadorem přidělen chvíli poté, cos ... odešel. Zrovna se mě chystal provést Orlem." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Neznělo to moc zrovna přesvědčivě, ale co každý si zaslouží své tajemství. Pozorně ho sleduju pomalu už se uklidnuju....Tedy ještě si musím odbýt jeden nepříjemný hovor. "Dobře... Doufám jen že pořád víš že tady pro tebe budu když budeš potřebovat.. Ať už půjde o záležitosti vojevůdce nebo osobní." Podívám se na Amira, dojdu k němu a podám mu ruku. Na tváři se mi objeví víceméně můj typický úsměv. Kvůli Fulgrimovy musím být silný. "Tak Remembercer... Těší mě." Celého si ho prohlédnu. Vypadá podobně jako Fulgrim... je mu podobný až moc. "Smím se zeptat byl jste u Fulgrimova zvolení?" Optám se zvědavě a ohlédnu se po celé místnosti, snad i čekám někoho dalšího. Na obličeji se mi usadí zvlášttní neutrální výraz. Rozhodně vím jednu věc. Tohle byl můj první projev slabosti za dlouhou dobu. A určitě bude i poslední. Musím být silný, silnější než kdy dřív a než všichni ostatní. Kvůli Otci, kvůli Fulgrimovy a hlavně Imperiu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Ne, nebojím. Jsem stále jen stroj. A ne, nebojím se ani toho, kdyby se Orla zmocnil někdo jiný, ať už Mechanicum nebo tak.“ No, Tacticarium - nemrkej. Já bych se toho bál, být tebou. "Ne, nemám strach z nebytí. Mám jen strach z toho, že dojde k bodu, kdy má oběť vyjde vniveč, toť vše.“ Ostatně, jsou to poměrně zajímavé názory. "Vniveč," zopakuji tiše, pro sebe a pokračuji dál. "Takže máš jakýsi druh naprogramovaného vědomí o oddanosti... hm, čemu vlastně? Lidstvu? Impériu? Jinak bys neuvažovala nad tím, co je zbytečné a co ne. Udělala bys, co by ti řekli - a bylo by ti to jedno. Jenže ty si přeješ, aby tvůj případný zánik alespoň posloužil dobré věci. Nechci se tě nijak dotknout, přijde mi to fascinující. Upřímně doufám, že tě svou zvědavostí neobtěžuji. Už proto, že není vůbec k tématu a nijak nesouvisí s tvou prací." Ano, uvědomuji si, že mám spoustu naprosto zbytečných otázek a to i přes to, že jediné, co by mě mělo zajímat je "kde kde je, s čím bojuje, kolik toho je a jak to porazit." Když už jsme u toho, měl bych s křižádou trošku pohnout. Takže si hodlám odbýt ty bratry, se kterými to bude krátké, věcné a budu je moci ihned poslat do boje. Perturába, například. "Odešleš prosím Perturabovi zprávu o tom, že bych se s ním zítra rád setkal?" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Pokrčím rameny. " Já jsem si hlavně odychl, že to nejsem já. " Trošku se usměji. " Ještě před ceremoniálem jsem Fulgrimovi říkal, že vojevůdce bude beztak většinu času trávit tím, že bude řešit naše rozmíšky a administrativu. " Na okamžik se smutně usměji. " Jak se ukázalo v tomto případě, byla má předpověď až příliš přesná. Vždyť jsme se dohádali už na oslavě po ceremoniálu." Nad tím, že bude respektovat pokud ho nebude omezovat se zamyslím. " Víš bratře mám za to, že náš bratr přesune své velitelství do segmentu Ultima a bude řídit vaše tamní tažení. Já jsem na jihu sám a v ostatních segmentech není soustředěna tak velká síla jako v Ultimě. Mám za to, že bude velet spíše strategicky než takticky. K tomu jestli něco pokazí, všichni občas děláme chyby, ale je důležité jak se k nim postavíme." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Chybět? Ne, Lorgare, já nemizím, ani se od vás nechci odstřihnout. Naopak, chtěl bych si vyhradit chvíli a ve světle událostí, které se dějí, všechny, jak to říct, občas zkontrolovat.“ Každý děláme hlouposti, jenže je rozdíl mezi tím, jestli hloupost ztropí obyčejný člověk, nebo některý z mých bratří. A jak se prokázalo, Otec nemůže hlídat a korigovat úplně všechno. Stejně jako pochybuji o tom, že se Lorgar dokáže rychle a s konečnou platností vypořádat s oněmi bytostmi, pochybuji o tom, že Fulgrim ustojí to, co na něj bude naloženo, stejně jako to, že Horus neudělá chybu. „Materiál ke studiu? K čemu bratře? Chceš někoho bezpečně vyhledávat, nebo se chceš bránit před tím, co Warp přináší?“ Ne, v mém hlase je jasné, že se nechci bránit se s ním podělit o znalosti, spíš mě zajímá, co s nimi bude dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium jen několikráte mrknu a usměje se. „Zpráva zaslána..“ Poté chvilku přemýšlí, spíše formuluje slova.. „Protokoly o posloupnosti velení 1 až 15 ztratili smysl. V součastné době má nejvyšší autoritu v rámci mě Císař, který díky možnosti jmenovat kapitána Zlatého Orla může tento titul a s tím i mě odejmout...Jinak víceméně plně podléhám tomu, kdo je nejvyšším velícím důstojníkem na Zlatém Orlu. V jeden okamžik mohu být spojena pouze s jednou osobou. A tou jsi v součastné době ty, Fulgrime..“ Opět tě oblaží uculením. „Jsou jisté protokoly o chování v případě tvé smrti, v případě zajmutí lodi, v případě uvíznutí lodi v warpové bouři, v případě takzvaného Banzai protokolu. Vše to jsou ale značně zoufalé možnosti, kdy zbývá jen poslední a jediná alternativa poté, co ostatní byly vyčerpány.“ pousměje se „Většina z nich počítá s tvojí smrtí a s tím, že na palubě není kompetentní na přebrání velení. Tedy nic, co by tě mělo znepokojovat...“ Zamyšleně si začne natáčet pramen vlasů okolo ukazováčku.. „Termíny jako Lidstvo či Impérium jsou vcelku těžko definovatelné pro stroj, který umí počítat pravděpodobnosti do budoucnosti s poměrně velkou přesností. To, co se může napočátku jevit jako dobrý nápad, může vyvolat za pár dekád katastrofu. Proto se něčím jako vyšším blahem či mravním principem nezabývám, pokud to není nutné...“ odpoví a poté se zatváří téměř roztomile, což jde značně proti tomu, co říká. „Nechceš vědět, Fulgrime, kolik světů jsem již viděla hořet a kolik světů jsem jich osobně vypálila. Mnoho existencí zmizelo za dobu mé služby a co bylo mezi nimi? Vědci, umělci, géniové. Brilantní mysli, které by při správných podmínkách mohly způsobit technologickou revoluci na galaktickém měřítku. Umělci, jejichž díla mohla převrátit pojetí obsahu i formy vzhůru nohama. Lékaři, kteří by mohli dovést své výzkumy a přinést Lidstvu nesmrtelnost...“ řekne a následuje opět uculení. „Všichni shořeli v ohních krusády, jeden jako druhý. A já nelituji ničeho. Proto se nikdy neptej stroje na morálku, Vojevůdče.“ „Upřímně doufám, že tě svou zvědavostí neobtěžuji. Už proto, že není vůbec k tématu a nijak nesouvisí s tvou prací.“ Nad tímto jen mávne rukou.. „Je to tvůj čas a souhlasím, že je dobré poznat možnosti stroje, přes který hodláš vést Krusádu...A neboj, já práci jako takovou nemám...U mě je to celé smysl existence a jediná věc, co mohu a umím. Nebo si snad dovedeš představit, jak by to vypadalo, kdybych jela na dovolenou?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro "Zpráva z Zlatého Orla, můj pane.." Na svitku je textový přepis voxové zprávy : ++Zpráva od Zlatého Orla, Vojevůdce, v.r.++ ++Příjemce : Perturabo, do vlastních rukou, Železná krev++ Bratře, rád bych tě zítra přivítal na Zlatém Orlu a probral s tebou detaily ohledně budoucnosti, a to s zaměřením na nasazení tebe a tvé Legie na válečném poli. R.S.V.P. S pozdravem a přáním příjemného večera Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Amir Darren pro Mein kleines Herz Tichý jako myška. Audi, vide, tace. Slyšet, vidět, nemluvit. Pousměji se, zatímco mé prsty ťukají po neviditelné klávesnici, kterou vidím jen já. Za slov písně, kterou slyším, i když zde není nic víc, než hlas Císaře, Fulgrima, a všeobjímající ticho. Tacticarium. Vcelé své kráse. V celé nahotě. Jsem tu, stojím uprostřed něj, a vidím co vidím. "Neviděné. Nepředstavitelné. Nepopsatelné. Takové je Tacticarium. Bůh, Císař. Fulgrim. Vojevůdce. Ta jedinečnost okamžiku nelze vyjádřit slovy. Tady to vše začalo. Tady to skončilo. Válka ukázala to nejhorší v nás. Tolik bratrů a sester, synů a dcer Impéria padlo. Pro císaře, lid a otčinu." Stál jsem tam a mlčel. Pohled, snad údiv, snad pohrdání, "anděla" jsem nechal být pozdvyženým obočím. Nasadil jsem úsměv, ukročil zpět, abych nechal "vyšším" prostor, a trochu toho soukromí. Mein kleines Herz, Prsty kmitají vzduchem, ach, jaká lahoda. Ještě večer pošlu krátký sloupek pro Imperium Today. Musím se držet, abych se téhle melodramatické tragédii nesmál nahlas. Odkašlu si, zahánějíc smích, který se mi dere přes rty. Pohlédnu na vojevůdce. Smířlivě a povzbudivě se na něj usměji, a mrknu. Vystoupím vpřed a šklíbivým úsměvem pohlédnu na primarcha Sanguiniuse. "Ano, ještě jsme nebyli zde s primarchou představeni..." můj úsměv přechází na slizce zubící se. "Jestli by jste ještě mohl, primarcho, trochu pozvednout bradu, aby vyniklo světlo na foto do večerního vydání Imperium Today..." Vytáhnu ze záhybu své róby drobnou servolebku. "Děkuji.." Poodstoupím zpět k Vojevůdci. "Smím se zeptat byl jste u Fulgrimova zvolení?" "Ne, ale již jsem viděl dost na to, abych o tamním vývoji měl dostatečnou představu..." odpovím s úsměvem.. Liebevoll schaust |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Ehm.. Takže přispíváte i do novin?... To je dobré lidé by měli věděl co se děje.." Nakloním hlavu na stranu. "Když nad tím uvažuji sem oproti vám v nevýhodě... Netuším jak se jmenujete... Ustoupím o krok a otočím se abych viděl na všechny přítomné. "Tak co ta prohlídka? Rád bych se přidal pokud by ti to nevadilo bratře... Nebo už pro mě máš připravený jiný úkol?" Najednou praštím pěstí do otevřené dlaně. "NO ovšem zapomněl jsem ještě na jednu věc, ale to můžu nechat na později." Vypadá to že se mi pomalu vrací má dobrá nálada... Teda aspon se snažím aby to tak vypadalo. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir, Lorgar, Sanguinius ~ "Smím se zeptat byl jste u Fulgrimova zvolení?" Copak chceš vědět, bratříčku? Zda to všechno viděl? Já sám popravdě nevím, ale tak trochu doufám, že ne. Už kvůli tobě v to doufám. Už proto, že bych velmi nerad, aby kariéra toho chlapce začala zrovna takovouhle scénou. Aby měl už předem zkalený pohled na mé bratry, jen pro to, co vyvedli při ceremonii také není něco, o co bych v jeho případě stál. Nicméně i kdybych věděl, nevložil bych se do toho rozhovoru. Byl vyzván - ať odpoví. Alespoň uvidím, co v něm je a není. Nevím, proč se na mě povzbudivě usmívá. Já nejsem ten, kdo by potřeboval povzbuzovat. To on tady bude mluvit se synem Císaře - už druhým dnes v pořadí. Takže v reakci na jeho pohled jen tázavě povytáhnu obočí. Někdy by mě doopravdy zajímalo, jak tihle lidé uvažují. "Ano, ještě jsme nebyli zde s primarchou představeni..." Uvažoval jsem nad tím, že uvidím, co v něm je? Tak bych rád dodal, že to, co vidím, se mi nelíbí. Stojím jako socha, naproti Sanguinia, kousek od Amira, bez čitelného výrazu. Sleduji úkosem ten jeho přidrzlý úsměv. Poslouchám skrytý výsměch v jeho slovech. Troufá si. Doopravdy si troufá, ten malý zmetek. Dovolí si takovým způsobem zesměšňovat mého bratra? Doopravdy? V jeho vlastním zájmu doufám, že má doopravdy talent, který tuto drzost vyváží. Protože kousek ode mě, na stole, stále leží můj meč, který jsem dostal od Otce. A byť by to byla trošku ostuda, setnout svého kronikáře hned poté, co jsem jej dostal a Otec vytáhl paty z Orla - nemohu říci, že jsem nad tím nezauvažoval. Jen na chvíli. Nejhorší na tom všem je, že vše učesal takovým způsobem, že by bylo velmi složité, nařknout jej z drzosti. Protože není otevřená. Nevím, zda to Sanguinius nepochopil, nebo se to rozhodl taktně přehlížet a pózuje pro snímek. Nejsem si jistý, jak to sám komentovat. Možná, že je nejvhodnější to nyní, když je zde Lorgar a Anděl, nechat být. Já se k tomu ostatně míním ještě vrátit - až s tou drzou osobou budu sám. Vždyť i ta jeho poslední věta je jasná urážka. S tím provokativním úsměvem... Nicméně se do toho ještě nevměšuji a nechám Amira, aby se případně představil. Nebo nepředstavil - podle toho, co sám ve své malé, lidské a nabubřelé hlavičce uzná, že je vhodné. "Tak co ta prohlídka? Rád bych se přidal pokud by ti to nevadilo bratře... Nebo už pro mě máš připravený jiný úkol?" Zamrkám a vrátím se pohledem k Sanguiniovi. "Nevím, co myslíš tou "jednou věcí," bratře," odtuším s úsměvem. "Ale úkol pro tebe mám." Úsměv ztvrdne. Náhle, bez varování. Vážně se na svého bratra podívám. "Usmíříš se s Angronem. Tady a pod mým osobním dohledem." To jen pro případ, že by tě náhodou třeba napadlo jet za ním sám a buďto všechno ještě zhoršit, nebo se nechat zabít. Nechám svá slova doznít a po chvilce ticha se nadechnu znovu. Rozvážně a klidně. "A cose týče společné prohlídky," řeknu pak, "bude lepší, když to necháme na jindy." Inu - pokud se on nebude chovat dospěle a adekvátně svému postavení a hodlá si hrát na dítě, bude asi třeba, abych se občas choval... jako rodič. Což ano, znamená mu občas odepřít nějakou tu hračku, pokud budu mít pocit, že si ji nezaslouží. Přesto se znovu usměji a láskyplně jej pohladím po paži. "Rád ti loď ukážu později." Předně si totiž musím s někým ujasnit jednu důležitou maličkost. Následně ruku odtáhnu. "Nyní můžeš jít za svou legií, bratříčku. Určitě jsi očekáván." Zvědavě se podívám na Lorgara, který byl až doposud zticha a pokývnutím hlavy jej vyzvu, aby případně také řekl, co má na srdci. Než to tady rozpustím kompletně... což jsem si myslel, že jsem udělal již před dobrou půlhodinou. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Že to ale trvalo, pomyslím si, když mi šéf komunikace donese depeši. Čekal jsem, že to Fulgrim bude mít sfouknuté rychleji, ale zřejmě se objevilo něco, co ho přimělo nepospíchat. Nevadí, aspoň měl zbytek rodiny čas na to, aby obnovili, upevnili, připomněli své vztahy ostatním, ať už tak či onak. „RSVP? Ale no tak, to musím hlásit, že dorazím?“ Pak mě ale napadne, že některý z bratrů nemusel našeho Vojevůdce uposlechnout a mohli odletět bez toho, aby si s ním nějak promluvili. Prostě se jen drželi rozkazů, které jim předtím dal Otec. Do datapadu jsem rychle naťukal zprávu o svém brzkém příchodu a odeslal ji. Samozřejmě s pozdravem a přáním zdařilého večera. Nějaký respekt jsem zachovat musel, nejenže je to můj bratr, ale teď i Vojevůdce. První mezi rovnými... Vzpomínám na Otcova slova, když nastupuji do Thunderhawku a chystám se odletět. Letím opět sám. Nepovažuji doprovod za potřebný nebo nějak tradiční. Z části mi to přijde jako ukázka slabosti nebo nedůvěry. Nicméně, zbroj na sobě mám stejně tak, jako po většinu času, když nejsem na své lodi. A má nová zbraň mě doprovází. Chybí ji ta pohodlnost toho, že se nedá zasunout za pas. Místo toho má mnohem brutálnější zevnějšek, než meč. Upravím si plášť ocelové barvy a sleduji pomalu zavírající se dveře. Krátký let a už budu na Zlatém Orlu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Tedy nic, co by tě mělo znepokojovat... Naopak - znepokojuje mě tak nějak všechno z toho. Už jen připustit si, že by se něco takového mohlo stát není zrovna příjemné, abych pravdu řekl. I to, jak si nakrucuje vlasy a zcela nenuceně mluví o mé smrti. O tom se špatně poslouchá - ať už jste v zásadě kdokoli. Nepřerušuji ji a nechávám ji mluvit. Rozhlížím se okolo, uvažuji, kam až lze tím sadem dojít - pokud vůbec někam. Jak daleko je to moře, které cítím... co je za ním... A poslouchám. Vše, co mi říká. Je tak... zvláštní. Jak je vlastně Tacticarium staré? A kdo je stvořil? „Je to tvůj čas." Inu - v zásadě jej tady mám, kolik jen chci, pokud zde čas plyne výrazně jinak, než tam venku. Tak jen pokrčím rameny. "...Nebo si snad dovedeš představit, jak by to vypadalo, kdybych jela na dovolenou?“ "Asi by nastal chaos," odpovím automaticky a nenuceně. Ne, neumím si představit, jak by křižáda fungovala bez Tacticaria. Tedy - dokud jsem nevěděl, že existuje, tak jsem si asi myslel, že to nějak funguje - ale teď, když jsem ji poznal... už mi nepřijde, že by to mohlo být jinak. Že by to šlo a fungovalo. "Pila jsi víno," pokrčím rameny. "Takže pokud se také nejednalo o program, který mi měl pomoct cítit se pohodlně, předpokládám, že máš nadefinované určité úkony, které ti dělají... když ne radost, tak alespoň dobře. Pověz mi o tom víc. Pak možná pochopím i jak chápeš pojem dovolená." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Cyphera jsem samozřejmě pustil dovnitř, přičemž jsem mu pokynul k masivní židli naproti sobě. Odložil jsem psaní a podíval se na něj, na živoucí odkaz Řádu, na našeho strážce tradic. Vzpomínky na minulost, kdy všechno bylo ještě v pořádku, žádná služba Impériu. Záleželo jen na tom přežít do dalšího dne a vybít warpem pokřivenou zvěř. Jako obvykle u sebe měl plasma a bolt pistoli. Vlastně je nejlepší střelec, jakého znám. Neuklání se, nesalutuje, nevzdává hold. Není důvod, známe se dost dobře na to, abychom tuhle šaškárnu mohli v soukromí vynechávat. Zvedl jsem obočí a on vyjádřil, co ho trápí. Pousmál jsem se, možná trošku smutně. „Abychom doplnili stavy. A...“ Neměl bych mu to říkat, zavázal jsem se Otci, že o nesvaté čtveřici mluvit nebudu. „Taky bych si rád promluvil s Lutherem a dalšími představenými. Budeme teď muset zvýšit své úsilí na osvobozování sektoru od té zelené barbarské špíny.“ Smaragdově zelené oči, oči barvy Calibanských lesů, se upřely na přítele. Ne, musel jsem se mu aspoň k něčemu přiznat. „Nemůžu ti sdělit pravý důvod, zavázal jsem se samotnému Císaři, že o tom nebudu mluvit. Moje hlavní obavy jsou ale stále jen a jen kolem Oka Terroru. Mám starost o všechny, kteří musejí byť jen pozorovat tu průrvu do imateria na obloze.“ Povzdychl jsem si. Strach je první krok k porážce. Jenže tohle nebyl strach z nepřítele, ale o přátele, o syny, o nevinné. Možná bys ses měl občas nafouknout a dělat primarchu, ne mesiáše. Připomněl jsem si v duchu a unaveně si promnul kořen nosu. Už aby to bylo za námi... Možná by nebylo ani na škodu poupravit koordináty a napřed osvobodit aspoň jeden z okupovaných sektorů. To by ale znamenalo poslat další zprávu. Začal jsem doufat, že je Luther někde na bojišti a dělá si dobré jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron "Vítej, copak tě k nám přivádí?" Musím říct, že jsem znovu příjemně překvapen. Nebo spíše zahanben tím, jak dovede i mne ovlivnit první dojem a síla předsudků. Očekával bych od něj, že patří k těm, co zbroj nesundá. Takhle jen blízkost zbraně po jeho boku ukládá úctu k umu, jímž vládne náš Otec. Přitom bych se nedivil v jisté rozpory. "Tak, jako jsi byl ty upřímný na volbě, můj bratře, budu i já mluvit na rovinu." Odpovím klidným, vlídným hlasem. "Přicházím, abych neopakoval chybu, jež jsem se dopustil." Podám mu ruku. "Poznat a nalézt pochopení pro bratra, který se ukázal býti jiným, než za jakého jsem jej měl. A omluvit se za to, že jsem mu v duchu svou neznalostí křivdil." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Máňa a Háťa „Materiál ke studiu? K čemu bratře? Chceš někoho bezpečně vyhledávat, nebo se chceš bránit před tím, co Warp přináší?“ Zeptám se s úsměvem. "Pokud budu schopen nalézt radu v čase, kdy ji potřebuji a pokud budu schopen vydržet do doby, než ji dostanu, splní to svůj účel." Nutno podotknout, že s tím, jak dál mluvím, můj úsměv pohasíná. Jednak proto, že ač to znělo jako vybídka k debatě, nemám na to dost času a pak, já radu i řekněme sílu budu potřebovat. Všichni ji musíme ve správný čas mít. A čím víc, tím líp. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Sanguinius "Taky mám ten pocit, bratře." Souhlasně kývnu na jeho prohlášení o Angronovi. "Jinak bych se za ním nevypravil a doufám, že se mi podaří... to vše pochopit." Vzdychnu smutně. Ona ta šance je dosti nejistá, na druhou stranu, nikdy bych nevěřil, že zrovna on ze všech takto zvládne volbu. Zázraky se navzdory imperiální pravdě asi dějí. "A ano, mohl by z toho být symbol, bratře, ale to by každý musel ve všem hledat jen dobré a vidět to i v budoucnu." Poplácám jej po ramenou. "Ale to se nestane, dokud v galaxii bude méně Sanguiniů než jiných." Dodám povzbudivě to poslední, co stihnu říct, než vejdeme k vojevůdci. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim, Sanguinius, Kuřátko Kráčíme vstříc místům, kde dlí Fulgrim. Nebýt překvapení z faktu, že mu dělá společnost člověk, jehož jsem v životě neviděl a to ve chvílích, kdy bych očekával jeho přítomnost spíše mezi nejbližšími členy jeho legie, asi bych si více všímal okolí. Místo toho tedy ukryji tento lehký šok tím, že úslužně zasalutuji bez toho, aniž bych cokoliv řekl. Narozdíl od Sanguinia, nejsem příliš horlivý případnému skákání do řeči. Anděl moudře žádá o odpouštění a v momentě, kdy mi pohled primarchy Dětí Císaře věnuje svou pozornost, srdečně se usměji s tím, že lehce zavrtím hlavou. Nepopírám, že jsem to měl v plánu, stejně jako vysvětlit nutnost omluvy vůči Magnusovi, ale on si to uvědomil zavčasu sám, o čemž bych jej rád spravil. V klidu. Mezi tím mohu vidět zdařilou uvědomělost vlastních chyb a tu správnou míru trní neústupnosti, kterou záhy promění do květu odpuštění. Síla bratrů, jednota - je až fascinující, že mluví o věcech v budoucnosti tolik potřebné. Je tak dokonalý? Viděl to všechno císař? Ne, dokonalost ve své podstatě neexistuje, protože i absence chyby je svým způsobem vadou. Mohl jej někdo varovat? Magnus? ""Copak se děje bratře? Příjdeš mi rozrušený..."" Tato slova mne vrátí zpátky z přemítání o vědění či nevědění. Jak jsem to mohl přehlédnout? Každopádně mnohem zajímavější je znovu přemítání o tom, jestli jej třeba nevaroval císař. Co když to všechno, Monarchie, oběti na Cadii, to ohavné zklamání bylo proto, abych si uvědomil nebezpečí? Císař spasitel mé duše? Skrze takovou bolest a oheň utrpení? Přestože vypadám klidně, v mém nitru teď zuří požár z toho, že ani nevím, co si vlastně více přát. A pak se hovor sklání do jiných vod, tentokrát k umělci slov a opětně k volbě. Sice jsem preventivně poradil Sanguiniovi, že existuje cosi jako "ne všichni vidí slova a přezdívky pozitivně", ale bude potřebovat asi i pár hovorů na téma "nesypat do ran sůl" a "nedloubej do toho, cos podělal". Nemluvě o tom, že Fulgrim zajisté nejlépe ví, co svolí či zamítne svému kronikáři. Jeho tón, jeho úsměv, vlastně ani hlava na krku se mi nelíbí. Omezím se tímto jen na pozdvižené obočí a upřený pohled. Kolik ten remembrancer přinesl do galaxie světla, že hovoří a tváří se tak úlisně? Říci tohle mě, před mým doprovodem, tak věřím, že by ho mí muži upálili s tím, že takhle má šanci nést pochodeň svitu v temnotách vesmíru spolu s nimi. Docela by mě zajímalo, jestli to anděl prostě přešel, nebo si to neuvědomil. Spíše doufám v tu první možnost. "Usmíříš se s Angronem. Tady a pod mým osobním dohledem." A tohle jsem taky nechtěl zrovna slyšet. Angron jej toleruje, prozatím, ale nejsem si jistý, na kolik by přijal takový rozkaz. Ostatně to je jeden z důvodů, proč jej hodlám večer navštívit a zmapovat situaci. Neúspěšné usmíření rozhodně patří mezi to, co potřebujeme stejně jako drzé remembrancery. "Nyní můžeš jít za svou legií, bratříčku. Určitě jsi očekáván." "Buď zatím zdráv, bratře Sanguinie." Pozdravím jej, jakmile odchází. "Nezdržím tě dlouho, můj vojevůdče." Je to poslední, co může případně anděl slyšet, když předejdu před něj a slušně skloním hlavu. "Mám na srdci jen pár drobností pro toho, kdo si váží bratrů." Ne, nechce se mi příliš hovořit před tímhle pohůnkem a hovořit o vztazích bratrů před ním, když tu nejsou a nemohou se hájit. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Perturabo - den po volbě ~ Díky tomu, jak funguje Orel vím víceméně přesně, kdy můj bratr přiletí, jak dlouho bu bude trvat cesta a v kolik se tedy mám dostavit kam. Orel... nikdy by mě nenapadlo, že mi otcova loď někdy bude domovem - a že budu nucen opustit Pýchu se vším, co jsem si tam za ta léta vytvořil. Ne, že bych tenhle dar neocenil. Jsem rád. Přesto bude ještě nějakou dobu trvat, než se zde budu cítit pohodlně - a ne jako cizinec na návštěvě. Než mi tak nějak plně dojde, že mi to tady patří. Část mých věcí je zde již přesunuta, část jich leží v kontejnerech na jedné ze zásobovacích palub, část jich ještě ani není sbalená. Prostě to ještě potrvá. Ještě, že mi otec nechal prostředky, s nimiž mohu velet celé křižádě, zatímco tohle všechno zařizuji. Co se mé osobní stráže týče, Vespasián chybí - byl nahrazen Septimem, astartem, jehož za sebe sám vybral a doporučil. Zatím jsem neměl příliš času to zkoumat, ale věřím, že vybral tak, abych byl spokojen - když už jsem neměl čas to udělat sám. Zbytek, tedy Eidolon a Selim, zůstali nepozměněni. Všichni tři mne následují do hangáru, kde bratr vysedá a je uváděn za mnou. Jsou jediní, kdo mi dělají společnost. Usoudil jsem, že vzhledem k povaze věci, jíž chci Perturabovi říci, je to poslední, co potřebuji, remembrancer v doslechu. Takže jsem jej z celé akce vyšachoval. Ne, že bych jej neměl svým způsobem asi rád, ale... nelituji toho. Na sobě mám tmavě modrou róbu ze splývavého sametu, se zlatým lemováním a jemnou výšivkou u spodního lemu vlečky. Vše je doplněno dlouhým pláštěm z jemné, průsvitné látky, který na ramenou drží pomocí zlatých spon, které jsou vytvarovány do podoby znaku mé legie. Na tomto plášti je pak umně namalovaný zlatý dvouhlavý orel. Pečlivě rozčesané, rozpuštěné vlasy mi volně padají na ramena. Meč u sebe nemám, fireblade, jako ostatně obvykle, nese souběžně s vlastní zbraní Eidolon - což je spíš taková ceremoniální záležitost než poukázání na fakt, že bych jej třeba mohl potřebovat. Vlastně by mě to ani ve snu nenapadlo. Chvíli pozoruji Perturabovo kladivo, zbraň, jíž dostal od Otce. Je úctyhodné, masivní. Já si svůj meč... tak nějak vystavil a chovám jej jako klenot. Nejsem si jist, zda jej někdy použiji. Je pro mne spíše... jakousi hořkosladkou připomínkou. Všeho. Jeho posledních slov, i toho, co vyřčeno nebylo... "Bratře," oslovím jej s klidným úsměvem. "Chtěl jsem tě vidět, než se začnu věnovat těm doopravdy nepříjemným věcem," zlehka se ušklíbnu. "a že jich pár na programu mám." ŽE, LEMANE? "Za normálních okolností bych tě přivítal lépe. Banket s veškerou pompou - ale v momentální situaci... odpusť mi. Orel mi říká pane stěží druhým dnem." Pokynu mu, aby mne následoval. Byť postrádá přezdobenost, barevnost a umělecký ráz Pýchy, je to překrásně zdobená loď. Decentní a vyvážená. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar, Amir ~ "Nezdržím tě dlouho, můj vojevůdče." Jen přikývnu, jako že rozumím. Pak se ke mně nakloní Lorgar blíže a mluví tichým hlasem. Mimoděk koutkem oka zašilhám ke svém u remembrancerovi. Je to taková ta automatická věc, kterou uděláte ve chvíli, kdy se chcete zcela zbytečně ujistit, proč to Lorgar dělá. Prostě a jednoduše před ním nechce mluvit. Já jej chápu. Ostatně - jak dlouho jej znám? Půl hodiny? Co o něm vím? Tedy krom toho, že je nepatřičně drzý? Ach ano, vlastně vím to, že přispívá do Imperium Today - což se mi v zásadě příliš nezamlouvá, pokud mám být upřímný. "Mám na srdci jen pár drobností pro toho, kdo si váží bratrů." "Dobře, následuj mne," pokynu mu ke dveřím do Císařovy pracovny. Do... mojí pracovny. Ach, chvíli si na to asi budu zvykat. "Amire, omluv nás. Hned se vrátím." Ostatně - stejně má na práci nějaké to psaní, tak o co jde. Pak zmizím i s Lorgarem v pracovně. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar ~ Pohled na prázdný trůn otce je poměrně rušivý, co si budeme povídat. Trůn. Co budu dělat s trůnem? Posadím se do něj? Nebo jej nechám přesunout jinam? Nechám si jej zde a budu se chovat, jako by nebyl? Zvláštní otázky - zvláštní otázky mne napadají! Nicméně... "Co jsi mi chtěl říci, Lorgare?" Zeptám se uvolněně a pohlédnu doposud víceméně tichému bratru do tváře. Taky mu chci něco říct. Ale on první. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim Jsem rád, že Fulgrim vyhověl mé žádosti o soukromí. Upřímně doufám, že zjedná i patřičnou nápravu, protože kdyby takto hovořil s nějakým z prudších bratrů, mohl by z toho být nepříjemný incident. Inu pokud by vojevůdce nenechal popravu svého remembrancera v přímém přenosu jen tak, ztratil by kredit, byt by si ji zasloužil a pokud by tak učinil sám, mohl by se znevážit. Těžké je břímě vůdcovství. "Co jsi mi chtěl říct, Lorgare" "Vydal jsem se, jak si mohl vidět, za Sanguiniem, neprodleně po volbě. " Dodám potěšeným hlasem. "Nepotřeboval ovšem ani mé rady a když jsem jej našel, sám získal Magnusovo odpuštění tak, jako ty jsi mu dal to své." Informace jsou základ a pak, když teď ví, že vše, co činil Sanguinius, činí o své vlastní vůli i iniciativě, snad se mu uleví. Stále mám na paměti ta slova "můj bratr" a ten krátký průnik emocí, jehož jsem byl svědkem. "A večer mám dohodnutou Audienci u Angrona." Dodám poměrně opatrně. "Napadlo mě, že budeš chtít bratry usmířit, takže mým úmyslem je zmapovat situaci a dopomoci tomu, aby tvůj akt smíru padl na úrodnou půdu." Ostatně Fulgrim není hlupák a musí mu být jasné, že narozdíl ode mě nebo Perturaba ostatní jen tolerují jeho vedení místo aby jej oddaně následovali. Ostatně vsadil bych se, kdyby sázky patřili k mé přirozenosti samozřejmě, o cokoliv, že na truc by rozkaz "mějte se od teď rádi" náš zuřivý bratr vetoval. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar ~ "Nepotřeboval ovšem ani mé rady a když jsem jej našel, sám získal Magnusovo odpuštění tak, jako ty jsi mu dal to své." Je dobré vědět, že se bratr šel omluvit také Magnusovi - a dost možná byl první, kdo mu o té urážce řekl, on sám, pokud měl štěstí. Nedovedu si představit, jaké by mělo následky, kdyby mu to jednak řekli jeho pobočníci... a druhak by se o to Anděl dále nestaral a tvářil se, jako by se nic nestalo. "Takže vlastně téměř zadarmo," ušklíbnu se spiklenecky, ale pak nasadím zase vážný výraz. Už proto, že... no, já se na něj v tu chvíli prostě nedokázal zlobit. Vlastně už to nedokážu ani teď. Teď se zlobím na Darrena a má jediné štěstí, že si mezitím promluvím s někým dalším a přijdu na jiné myšlenky, takže nebudu cítit potřebu si na něj zchladit žáhu. "A večer mám dohodnutou Audienci u Angrona." A to jako proč? Tázavě povytáhnu obočí, ale nijak to nekomentuji. Jsme bratři, navštěvujeme se. S tím nic neudělám a udělat nechci. Vlastně naopak. Je dobré, že nejsem jediný, kdo se snaží nějakým způsobem opečovávat rodinné vazby. "Napadlo mě, že budeš chtít bratry usmířit, takže mým úmyslem je zmapovat situaci a dopomoci tomu, aby tvůj akt smíru padl na úrodnou půdu." Má přirozená hrdost mi samozřejmě káže, abych odsekl, aby se o to nestaral, že je to přeci můj problém - ale pak se ozve ta racionální část. Ta, která mi připomíná, KDO že mi to hodil meč k nohám a byl připravený mne chránit, kdyby se něco semlelo. Což mi připomíná chtě nechtě také Angronova poslední slova, než odešel. Na tváři se usadí lehký, jemný úsměv. Snad až potěšený, při té vzpomínce. Takže dobrá. Jde zmapovat situaci. Se slovy to ostatně vždycky uměl, tak proč ne? Pravděpodobnost, že to zhorší, je v zásadě mizivá. "Pošli mi zprávu, jak to dopadlo," odpovídám nakonec. "Já sám si s ním plánuji v klidu promluvit ještě dříve, než se Anděl na schůzi dostaví. Přijde mi to bezpečnější, připravit jej na to postupně. Jen, prosím - neříkej mu, že to plánuji." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Celou dobu trpělivě Coraxe poslouchám a vůbec mu neskáču do řeči. Já sám přemýšlím nad tím, jestli to, co jsem řekl Fulgrimovi řekl na slavnosti, byla pravda a nebo jsem si to jen nalhával. Zřejmě to pravda byla. Pak jakmile domluví se ujmu slova já. ,,Slyšel jsem Coraxi...a někdy bys měl vážit to co říkáš...to co jsi řekl vyznělo, jako kdyby jsi se s Fulgrimem vsadil, kdo z vás dvou bude Vojevůdce.'' Krátce se odmlčím, než opět promluvím. ,,Jestli tak Fulgrim udělá, tak to bude znamenat více práce pro mě. Popravdě bych byl mnohem raději, kdyby mi do mého tažení nestrkal nos. Né že bych Fulgrimovým schopnostem nevěřil...ale prostě jsem rád, když vím, že to co dělám, je čistě moje věc. Ale s tím, že bude spíš uvažovat strategicky, než takticky také souhlasím. Koneckonců...je to Fulgrim...a v Ultimě je celkem poslední dobou bordel na to, aby se to dalo vyřešit postaru.'' |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Nehodlal jsem mu to říci, můj bratře a vojevůdče." Dá se říct, že úsměv, který vykouzlím je až uličnický? Inu dá se o tom tvrdit ,že je to taková malá hra o přízeň bratrů. Ony ty úsměvy mají navíc to kouzlo, že skryjí případná rozladění, protože tahle drobná žádost by se dala vyložit jako "Máš mě za Sanguinia" kdybych byl obzvláště krutý, nebo obzvláště namíchnutý, či krutě upřímný. "Vzhledem k tomu, jak jsi moudře uvedl, že potřebujeme jednotu, chtěl bych ti nabídnout ještě jednu formu pomoci." Zase zvážním vzhledem k tomu, že jde o citlivější téma. Téma opětovně s vůni manipulace, o které věřím, že v dostatečné formě Fulgrimovi nechybí. Ostatně patřil s Horem už před volbou k těm, jimž jsem na toto místo nejvíc věřil. "Dříve nebo později dojde na nepříjemné pravdy, nebo fakta, která zaútočí na pýchu a ješitnost některých z nás. Pro tebe, jakožto vojevůdce by boj s těmito malichernými a přesto tak mocnými vlastnostmi znamenal zbytečnou ztrátu sil a proto, budeš-li chtít, budu tvůj, sýček a ten, kdo do porad přinese potřebnou kritiku, abys ty mohl být provždy jen tím, kdož spojuje." Narozdíl od Fulgrima, mé vztahy s bratry nejsou růžové. Někteří mnou, věřím, pohrdají, většinou mne tolerují, ale s výjimkou Magnuse mi nikdo nerozumí. Takže přinejlepším se držím na oné "neutrální" hladině. Vpravdě ani netuším, jak jsem na tom u něj. V podstatě to ale je jedno, pokud mne přijme jako nástroj, užitečný nástroj, bude podstatné jen to, jakou budoucnost s mou pomocí stvoří. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar ~ "Vzhledem k tomu, jak jsi moudře uvedl, že potřebujeme jednotu, chtěl bych ti nabídnout ještě jednu formu pomoci." Povytáhnu obočí v náhlém zájmu. O čem Lorgar mluví? Nabízí mi... že bude nepříjemné věci říkat za mě? Že bude sloužit a dá všanc i ten zbytek dobré pověsti, kterou mezi bratry má, abych já mohl vypadat jako smírce? Nabízí se jako objekt nenávisti proto, aby mě mohli bezvýhradně všichni milovat? Překvapeně mrknu. Přemýšlím nad tím, zda to má nějaké postranní důvody. Jaké? Respektive proč to dělá? Vlastně to mohu řešit později. Odmítat takovouto službu by bylo šílenství. "To bys pro mne doopravdy udělal?" Zeptám se na zcela zbytečnou otázku. Snad, abych se ujistil, že jsem se nepřeslechl. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Neslibuji nic, co bych nebyl ochoten za všech okolností splnit." Dodám s klidným hlasem a možná i stopou bolesti. Kdo ví, možná si najdu k některým bratrům svou cestu, nebo oni ke mě, ale tímto se pro vždy vůči mnohým vyprofiluji jako nepřítel. Musím uznat, že svou roli v tom hraje i ono gesto, co jsem tehdy viděl. O mě by žádný bratr nikdy tak nestál, jako o Sanguinia a má-li to být pro vyšší dobro lidstva, snadno odsunu svou touhu po uznání a porozumění, jehož mám tak málo. Už jsem učinil pro to všechno mnohem větší oběti. "A věřím, že toho někdo s tvými schopnostmi využije velmi moudře, takže každé semínko hněvu bude předzvěstí velké sklizně v našem tažení." Ono v té hlavě se to slibovalo snadněji. Inu nelíbilo by se mi, kdybych musel Magnusovi štkát, na druhou stranu, je spousta možností jak se zrovna s ním domluvit bez nějaké krve kolem. Čím víc o tom znovu přemýšlím, tím nakonec snadnější to je. Inu i kdyby mě zkusili někteří utřít se slovy "ty jsi nejhorší velitel z nás" mohu jim směle odpovědět "A právě proto velmi dobře vím, jak to vypadá, když někdo neodvede dobrou práci". "Vyjma toho, mám na srdci ještě jednu věc." Můj výraz se změní na "s námahou neutrální". Ne, o tom co jsem viděl se mi nemluví snadno. "Jak asi víš, než mne císař a Magnus našli, měl jsem vizi." Bude mi vůbec věřit? Vždyť o vidinách, znameních a psykeřině... všechno jsou to abstraktní pojmy, které se jeho ani jeho mužů příliš netýkají. "Viděl jsem galaxii v plamenech, Prospero v troskách a vše, co milujeme v temnotě horší než ta, ze které teď lidstvo vyvádíme." Proti tomu je to vlastně procházka růžovým sadem. Doslova. "Mohly za to entity, jež nazývají sami sebe bohy. Stvoření... nevím jaké podstaty. Vysmívají se císařově moci, jsou loutkařem osudu žíznícím po krvi, utrpení a zvrácenostech." Dá se říct, že jen o tom mluvím, tak to mám opět před očima. Ohavné mutace změnivší mé muže ve zrůdy, po prvním návratu z oka Terroru. To, co mi ukazovali, holebali se. "Přišli za mnou, když jsem byl nejslabší a zoufalý." Ne, nemá smysl říct, že jsem jim šel naproti. "Doufaje, že mě zlomí a přivedou na svou stranu. Pochopil jsem, že at nabízí cokoliv, vemou mnohem víc. Vím, že to zní sotva uvěřitelně, zvlášť od toho, kdo měl Císaře za boha." Nešťastná epizoda vskutku. "Přesto věz, že oni budou tím největším sokem, který na nás v temnotě vesmíru čeká." Teď mohu jen doufat, že svou důvěru vkládám do té správné osoby. S výjimkou Magnuse jsem o tom s nikým nemluvil a přiznám se, že jsem celý rozechvělý z případné odpovědi. Ostatně, co by pro mě znamenal výsměch? Smrt naděje? Nutnost bojovat ten zoufalý boj sám? Nemohu se zbavit dojmu, že právě nyní nastává okamžik, kdy se dějiny rozhodnou o stezce, po níž půjdou. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "A věřím, že toho někdo s tvými schopnostmi využije velmi moudře, takže každé semínko hněvu bude předzvěstí velké sklizně v našem tažení." "Děkuji, Lorgare," odpovím nakonec a neskrývám určité překvapení. Ano, věřil jsem v to, že mi bude, jakožto vojevůdci, loajální, po tom všem, co udělal a řekl na ceremonii. Ale netušil jsem, kam až jeho loajalita sahá. Hlavně, co z toho může mít. Samozřejmě, že to velmi pomůže nejen mně, ale celému tažení. Zahladí to mnoho svárů, udusí některé spory dříve, než budou mít vůbec šanci vzklíčit. "Tato nabídka je víc, než jsem čekal," ona trocha té upřímnosti neuškodí. Beztak to ví. "Vyjma toho, mám na srdci ještě jednu věc." "Mluv," vybídnu jej jemně. Ne, že by svolení potřeboval - ale přesto. "Jak asi víš, než mne císař a Magnus našli, měl jsem vizi." Vize. Mívá je Konrád... a asi několik dalších bratří, jak se zdá. Kolik z nich vlastně? Přijde mi to zvláštní, neuchopitelné, neuvěřitelné. Oni mají vize - a mi, mi se téměř nezdají ani obyčejné sny tak, jako většině lidí. Přesto věřím, že je mají. Ač jsou pro mne v mém pragmatismu nevysvětlitelné a nedokáži je pochopit. "Viděl jsem galaxii v plamenech, Prospero v troskách a vše, co milujeme v temnotě horší než ta, ze které teď lidstvo vyvádíme." Proč by Prospero mělo být v troskách? Je to nádherný svět. Vždyť co by se muselo stát, abychom neubránili ZROVNA NAŠE domovské světy? Pochopil bych, kdyby se objevili silní nepřátelé, kteří by nám dočasně dokázali zabrat pár okrajových, nově připojených planet - ba i soustav - ale Prospero? Magnusův svět? Hloupost! Zamračím se. Možná že i lehce nedůvěřivě. "Mohly za to entity, jež nazývají sami sebe bohy. Stvoření... nevím jaké podstaty. Vysmívají se císařově moci, jsou loutkařem osudu žíznícím po krvi, utrpení a zvrácenostech." Bohové? Na malou chvíli uvažuji nad tím, zda se můj bratr nezbláznil. Nebo nezkouší, na co jsem ochoten skočit. Nebo... nebo... Jenže, když pokračuje dál, začne to zapadat. To, co mi říkal Magnus. To, jak se choval Císař... Všechno. Ještě mi tedy stále pár dílů skládačky chybí, ale pomalu ale jistě se kompletuje. Proč Otec nechtěl, abych věděl? Otče! Kdybychom tohle věděli, mohli bychom se tomu postavit! Možná, že se netvářím tak překvapeně, jako by Lorgar čekal. Protože mi Magnus něco málo naznačil. Spíše přemítám a tvářím se vážně. Hledím svému bratru do očí. Jako bych v nich něco hledal. Nebo proto, že nevím, kam jinam se dívat. "Přesto věz, že oni budou tím největším sokem, který na nás v temnotě vesmíru čeká." Pomalu vydechnu a sklopím zrak. Takže to je to, co spí ve warpu. Co se začíná probouzet. Proto otec mluvil o zlých časech, které nastanou. O tom, že musím stát pevně. Že musím chránit bratry. Proto se se mnou loučil, jak se loučil? Věděl, že brzy přijde vlna, která se nás dost možná pokusí smést? Nádech. To, jak se se mnou loučil, jak beze slov svým chováním naznačil, že už se vlastně nikdy nemusíme vidět... bojí se o sebe? Nebo předpokládá, že mne postavil do čela, aby on sám vše koordinoval z pozadí a tím pádem se dostal mimo hlavní nebezpečí? Nejsem vyděšený, ani vzteklý, protože to udělal. Jednak to pravděpodobně nebude důvod, proč krusádu opouští - a druhak - i kdyby byl, schválil bych to. Je to nejen můj otec, ale také velitel. "Mluvíš o nich v množném čísle. Kolik jich je?" Zeptám se nakonec. Pragmatická otázka. Na filozofii na téma "jak si mohou dovolit tvrdit, že jsou bohové a co jsou vlastně zač" bude čas jindy. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nad poznámkou o možné sázce se zatvářím překvapeně a trochu nešťastně. " Toto mne nenapadlo, ale chtěl jsem si jen trochu přátelsky rýpnout." Na okamžik se zamyslím. "Bratře. Nechci vypadat jako rejpal, ale on bude muset zasahovat tak jako tak. Sám víš, že se k nám přidá garda a tu bude muset nějak zakomponovat a na rovinu to změní naše tažení. Alespoň moje tažení. Náš bratr bude jejich hlavní velitel, pokud nebude plnit svou funkci k čemu je jeho nová funkce?" Říkám přemýšlivě. "Určitě se bude hodně zajímat, ikdyž asi Agronovi nebo Konradovi věnovat víc pozornosti než nám dvěma. No nic velmi brzy bude má flotila odlétat a mě čeká ještě pár obchůzek. Děkuji že jsis na mě našel čas. Rád jsem tě viděl bratře. " Pomalu vstanu a nabídnu Roboutemu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim "Těžko určit, mluví mnoha hlasy." Je to přesně ten typ situace, kdy máte dát ruku do mraveniště a říct, který z těch malých černých hajzlíků vás zrovna kousnul. "A čtyři z nich hovoří nejhlasitěji." Dodám posléze k tomu, co by mohlo být odpovědí na téma počtů. "Nevím toho příliš, bratře, co se týče konkrétních informací." Dodám posléze v letmém náznaku, že bychom tohle téma mohli už vyčerpat. Mne to ostatně vyčerpalo víc než dost. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar ~ "A čtyři z nich hovoří nejhlasitěji." Takže přesné číslo není v zásadě jisté, alespoň podle toho, co říkal. Přikývnu. "Nevím toho příliš, bratře, co se týče konkrétních informací." "I tak toho víš víc, než ostatní." A víc, než by Otec chtěl, abychom věděli - jinak by mi to tehdy, před pár dny, řekl. Přesto... možná nás prostě jen podcenil. Chce nás před tím chránit nevědomostí, ale... Měli bychom to vědět. Připravit se. "Cením si toho, žes mi to řekl." Ale i tak... "Není to zrovna informace, která by byla veřejně šiřitelná." To není upozornění, nebo výtka. Je to prosté konstatování faktu, který víme oba. Chvíli přemýšlím. "Magnus mi něco naznačil už dříve. Řekl, že ve Warpu se probouzí nějaká věc a že ji lákají psykerské schopnosti. Ptal jsem se Otce - ale ten řekl, že není dobré se po tom pídit. Nicméně nevyvrátil... existenci té věci. Ty říkáš, že jich je mnoho a že jsou silné." Opatrně vezmu jeho ruce do svých a jemně stisknu. "Bojím se, že kdybych si to nebezpečí neuvědomoval, kdybych nevěděl,..." větu nedokončím, jen lehce zavrtím hlavou. ...doufaje, že mne zlomí a přivedou na svou stranu. Zamrazí mne. Co by se stalo, kdyby bytosti uspěly? Znovu se zhluboka nadechnu a uhnu pohledem. "Když mi to Magnus řekl... udělal jsem jednu věc," přiznám se. "Den nato jsem mluvil s Perturabem. Bratr se velmi zlobil na Otce za to, co mu provedl. Já... řekl jsem mu, že se ve warpu... probouzí věc a že jej Otec chrání." Na malou chvilku se odmlčím. "Bojím se, že se ve své nevědomosti pokusí zjistit víc. Že do celé věci... zainteresuje třeba někoho dalšího. A podá mu informace stejně kusé a nesouvislé, jaké jsem mu řekl já." Tichá pošta je mor. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim Císař by chránil Perturaba? Po volbě bych spíše očekával, že chce mít Dorna na očích, když není sto ustát nenaplněné ambice. Vždyť co jiného ona temnota hledá, než lačnost a zoufalství? On musel být zoufalý velmi, když se pokusil prachsprostě utéct. "Pak bys jej měl spravit o tom, aby pečlivě zvažoval jakýkoliv postup." Nyní jsem to já, kdo konstatuje zjevné. Ono je to ovšem někdy třeba, aby se na jisté drobnosti nezapomnělo. Stejně je to zvláštní, mluvil jsem o tom jen s Magnusem a chtěl jsem informovat případného vojevůdce, pokud by si to zasloužil. Takže to znamená, že můj velký bratr do něj taky vložil plnou důvěru? Jinak to být nejspíše ani nemůže. Svým způsobem mě to zahřeje u srdce, protože jeho moudrost je velká a tak jsem si zase o něco jistější tím, že dělám správnou věc. "Každý nemusí mít to štěstí jako já." Dodám unaveným polohlasem. "Nic méně některé další možná bude třeba varovat, v čemž budu pevně věřit tvému úsudku." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro ‚Nezklam mě.‘ Měl jsem pocit, jako kdyby rozdíl mezi tím, co dělám a tím, co se z toho může stát, byl značný a nikterak rozumný. Zalovil jsem v hlubokých kapsách své roby a vytáhl od tama svou malou přenosnou knihovnu v tabletu. Na moudrost psanou na papíře si nemůžu stěžovat, ale mnohdy pro transport trochu nepříjemné. Nebyl v tom egoismus, když jsem otevíral vlastnoručně psané kapitoly a nabídnul mu je sdílení. Ano, moudrost Prospera sepsána mou rukou. První soubor, o který jsem se podělil, byl jakýsi základ, to, co se většinou říká během prvních hodin, když se psykeřinou začnete zajímat. Druhý soubor pojednával o astropacii jako takové, co to je, jak na to, čeho se vyvarovat a spousty k tomu přidružených informací. ‚A neudělej žádnou hloupost.‘ „Je to to, co potřebuješ?“ Rád bych s ním prohovořil více, ale není čas, proč mě o to nepožádal dřív? Dokud jsem byl u něj? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Lorgar ~ "Pak bys jej měl spravit o tom, aby pečlivě zvažoval jakýkoliv postup." "Ne," odpovím měkce a znovu jeho ruce, které stále držím, naléhavě stisknu. "Musíš to udělat ty." Sdělování nepříjemných pravd, Lorgare. Sám ses mi k tomu nabídl! Vlastně je mi líto, že jej ihned posílám šířit tuto nepříjemnou věc... dál. A to s železným bratrem ním mám již na zítřek domluvenou schůzku. Původně jsem mu chtěl říct, aby mi hlásil každý podezřelý pohyb něčeho, o čem nevíme nic. Aby honil stíny. Takto... bude náš rozhovor o trošku jiný, byť se bude týkat stejných věcí. Schůzku neruším. Jen mu před tím zařídím ještě jednu, informativnější. "Trhá mi srdce, že to po tobě žádám, ale já mám jen tebou zprostředkované informace. Nejsem ta nejvhodnější osoba. Čím méně zprostředkovaných informací a předávání, tím bude vše čistší. Vyleť hned. Spěchej." Upřímně se mu zadívám do očí. Možná, že z toho dělám až příliš velké melodrama - ale to už tak nějak patří ke kouzlu mojí osobnosti. "O tom, koho varujeme, si promluvíme později. Musím... si to rozmyslet. Rozmýšlej také. Bude to důležité rozhodnutí a bude se mi hodit každá rada. Až půjdeš, vzkaž mému remembrancerovi, ať počká. Že přijdu za pět minut. Musím si zde ještě něco zařídit." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Musíš to udělat ty." "Tvé přání je mi rozkazem." Odpovím bez zaváhání. Ostatně, jediný důvod, proč jsem se sám rovnou nenabídl je ten, že jsem nechtěl riskovat jeho nelibost. Přeci jen jakožto vojevůdce, pokud měl něco rozjednaného a já bych mu do toho vstupoval svéhlavě, určitě by radost neměl. "Spolehni se, bratře. udělám vše proto, abychom neselhali." Zasalutuji a dá se říct, že poměrně svižně odcházím. Je zvláštní jak se věci skládají. S Perturabem jsem si chtěl po volbě též promluvit a přeci jen, jeho taktický mozek by mohl v jistých ohledech i pomoci. Sektory blízko míst, kam jsem se vydal, bude třeba masivně opevnit. Pokud totiž něco vyleze, určitě z těch proklatých zákoutí vesmíru. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Vyjdu ze dveří s vážnou tváří a svižným krokem. Mé myšlenky se ostatně velmi vzdalují od čehokoliv, co by alespoň letmo hrálo na strunu humoru. Tváří v tvář tomu dokonce ustupuje i zhnusení nad tím, jak jednal s andělem tenhle remembrancer. "Tvůj pán přijde za několik minut a nepřeje si být prozatím rušen." Nepatřím mezi největší z bratrů a rozhodně ne mezi ty, co by se nechali opájet mocí, či zaslepit zuřivostí, přesto představa toho, jak mu sevřu krk a snažím se mu tlouci do hlavy trochu úcty k bratrům je velmi vtíravá. Zvláště, kdyby to vtloukání probíhalo tu o stěnu, tu o stůl. Věnuji mu dále jen krátký pohled. Trvá sotva pár okamžiků než se rozhodnu, že jakákoliv slova nebo poučení by měla zůstat na vůli Fulgrima a vydám se na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Kterou odehrajeme až poté, co dohrajeme tu první - ale nechci v tom mít bordel. Oba musíme časově vědět, KDY proběhla ~ Sleduji Lorgarova záda, když odchází a v hlavě mi víří milion myšlenek. Milion a jedna. Nádech, výdech. Myslel jsem si, jak všechno není v pořádku a jak to zvládnu? Tak se zdá, že můj start budou tak trochu provázet problémy. Nicméně, kromě obav o budoucnost cítím ještě také něco jiného. Odhodlání. Čiré a nezkalené. Já Otci přísahal. Slíbil jsem mu, že je ochráním. Vlastně musím ochránit nejen bratry - ale také vše, co vytvořili. Já neselžu. Nesmím. Chtěl jsem dnes oslavovat. Tak tedy nevím, jestli to stihnu. Jestli je co. Nejdu zpět do zasedacího sálu. Otočím se k dobře skrytému vchodu do Tacticaria. Musím odpovědět na hlášení o Lionovi. Oznámit Angronovi a Sanguiniovi čas setkání. A utřídit si myšlenky, aniž by mě to stálo nějaký reálný čas. Znovu si uvědomuji, jaký je Tacticarium dar. Příliš dlouho s osazením se na křeslo nedělám cavyky. Čas kvapí a já nechci, aby mě Darren šel třeba hledat, nebo se začal shánět. Pět minut je optimální čas... tak bych jej nerad ztratil mimo virtuální realitu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Amir ~ O pár minut později - ať už to tedy můj bratr vzkázal a nebo ne, opravdu vycházím z Císařovy pracovny. No... vlastně je to teď tak trochu MOJE pracovna. Jakkoli nepatřičně mi to zatím zní. Vypadám klidně a uvolněně - ať už jsme s Lorgarem za zavřenými dveřmi řešili cokoli. Nyní je na řadě tak nějak... vyřešit ještě jednu nepříjemnou záležitost. Tu, která tady na mě tak nějak... čeká. A to doslovně. Upřímně - Malcadorovo "těší se plné důvěře," mě po tom, co jsem viděl před chvílí, nepřesvědčilo ani trochu. A to může být rád, že jsem se za tu dobu, která pro mne byla vpravdě mnohem delší, než stála reálného času (děkuji ti, Otče. Některé dary, které jsi mi zde nechal, jsou neocenitelné!) uklidnil a utříbil myšlenky, takže si na něm nemám potřebu chladit žáhu. "Amire, musíme si promluvit," oznámím mu, když přijdu blíž a postavím se přímo naproti němu. Na člověka je vysoký. Doopravdy. Já jsem na primarchu malý - ale stále o dost vyšší. Nemluvím nijak ostrým tónem. Vlastně se snažím působit dost mírně. Už proto, že je možné, že vše, co udělal, udělal tak nějak ve víře... já nevím, že mi tím pomůže? Už kvůli těm úsměvům, které na mne tu a tam vrhá. Nicméně mi tím samozřejmě nepomohl - a sobě také ne. "Je třeba si společně ujasnit, kým vlastně jsi." Dlouze mrknu, zlehka se usměji. "Máš dvě možnosti. Buďto budeš řadový remembrancer, který má prostě a jednoduše to štěstí, že se dostal do mé bezprostřední blízkosti. Budeš psát své články do novin a spravíš lid Impéria o tom, co se zde děje. Já si budu dávat dobrý pozor na to, co uvidíš a uslyšíš, už proto, že sice věřím, stejně, jako Sanguinius, že je dobré, aby lidé měli určité ponětí o tom, co se děje - ale nepotřebuji, aby mi civilisté viděli až do žaludku a řešili soukromé záležitosti mě, nebo mých bratří. A nebo, Amire Darrene, budeš můj kronikář. Vzdáš se toho lidského honění ega před ostatními ubohými pisálky Imperia Today, nebo kteréhokoli jiného nanicovatého plátku a s vědomím si vlastních kvalit se plně oddáš službě Impériu... tedy mně. Budeš mne následovat a vše zaznamenávat. Ne pro časopis a senzacechtivou veřejnost. Ale pro příští generace, které přijdou po nás." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo Neprodleně informovat. Je to zvláštní, ale místo toho, aby byly věci jasnější mi každou chvíli přijde, že se vše akorát zamotává. Jak bude reagovat? Bude mi věřit? Upřímně jediné, čím jsem si jistý je podpora vojevůdce. V tom se zachoval můj dobyvatelskými úspěchy ověnčený bratr dosti výmluvně. Každopádně brzy se to dozvím. S tím vědomím promlouvám do voxu. "Hovoří Lorgar Aurelian." Ohlásím svou přítomnost. Ten spěch, jež si Fulgrim vyžádal není moc příjemný. Ostatně se cítím jako ten typ příjemného návštěvníka, co vám ráno buší do okna a zvesela huláká. "Zdravím Železné válečníky a žádám promptní audienci u svého bratra Perturaba." Na druhou stranu, pokud chci stihnout vše, co jsem si dnes domluvil, asi ani jinou možnost nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Už je to nějakou chvilku, co Fulgrim rozpustil ceremonii jeho volby. Řekl, že s námi bude chtít mluvit a já čekal, že jeho promluva s ostatními, bude rychlá. Očividně jsem se pletl, zřejmě nešlo jen o jednoduché oznámení, kam se čí část krusády pohne, šlo o něco jiného, důležitějšího. Stojím u okna, které skýtá krásný výhled a přemýšlím, vzpomínám, zkrátka zaměstnávám svou mysl, abych si zkrátil čekání, když mě vyruší komunikační důstojník. „Můj pane,“ ukloní se za mými zády. Otočím se k němu bokem a rukou mu pokynu, aby mluvil. „Lorgar Aurelian si žádá o přijetí. Je to „promptní“, pane.“ Usměji se, když mi dojde, že slovo, jež důstojník použil je Lorgarovo. Nositeli písma, ty se nezapřeš. „Přijměte ho.“ S další úklonou důstojník odbíhá, aby před mou zprávu a já mířím do hangáru. Mám takové tušení, že Lorgar už je na cestě a spíš čekal na zdvořilostní potvrzení. Hodím si kladivo na rameno, mám takové tušení, že to nebudou dobré zprávy, co přináší. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Stisknu napřáhnutou ruku. Přes masku čiré brutality ( a podobných věcí) která jinak dominuje mému obličeji se přežene náznak opravdu velkého překvapení. Vážím si toho bratře -Odmlka- A teď pojď nebudeme vše rozebírat tady v hangáru. Řeknu hlasem nepřipouštějící námitky. Otočím se a vydám se uličkou mezi Požírači, (přidej se po mojí ruce nezakazuji). Požírači budou stát nějak hrdějc/spokojenějc jako by je potěšilo že alespoň jeden z primarchu jimi neopovrhuje (vyjma Angrona :) ) Bratři hledají cestu jak mě poznat...otec měl možná pravdu...sakra asi nebo spíš určitě..... |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron A teď pojď nebudeme vše rozebírat tady v hangáru. "Moudré rozhodnutí, můj bratře." Jsem potěšený. Vskutku jsem tak trochu bál, že pokud napřímo přiznám, že jsem jej měl původně za barbara, tak se rozzuří. Inu i kdyby si to uvědomoval, tak vyslovaná urážka je vždy pálčivější než ta, co žije ve stínu pochyb a náznaků. Vyrazím tedy po jeho boku skrze uličku a můj doprovod se posléze tak nějak "smísí" s tím jeho. Dá se říct, že i oni jsou příjemně překvapení tím, jak dobře je obávaný rudý anděl naladěný, nebo tak přinejmenším působí. "Pokud by ti to nevadilo, směli by si mí muži, zatímco budeme hovořit, zatrénovat s těmi tvými? Věřím, že by to mohlo být poučné." Taky věřím, že dát prostor i ostatním na názor je správné. A pak, jak lépe se ti bojovníci poznají než skrze přátelská klání? Ano, na jednu stranu cítím jistý risk, ale na druhou to může být první krok k přátelství a toho bude v budoucnosti potřeba. Tak či onak máme alespoň nějaké téma na zpříjemnění cesty do sálů, jimž přisoudil vhodnost k rozmluvě se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Magnus „Je to to, co potřebuješ?“ "Abych byl upřímný, nejvíce bych v budoucnosti potřeboval tebe." Můj vděčný pohled a posmutnělý hlas dává najevo, jak mě stále mrzí jeho cesta na Terru. Císař má nějaké plány, Oni mají nějaké plány, do toho je třeba říci, že i já mám své a Fulgrim s Magnusem taky nebudou výjimkou. Ten příkrov tajemství, jenž nás všechny halí, mi přijde až dusivý. "Děkuji, bratře, za tvou pomoc a i za to, že jsi odpustil Sanguiniovi jeho velmi zle volená slova. Činíš mnohé oběti, které jen ukazují, jak velký skutečně jsi." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo Povolení uděleno. Dvě tajemná slova a jakou mají sílu, když dovedou pohnout i těžkou vahou hangárových vrat a umožnit přistání letounu. Vycházím se svým doprovodem ještě ve zbroji tak, jak jsem byl přítomen i u volby. Jediná věc navíc je zlatý meč darovaný císařem u mého pasu, nástroj zasvěcený obranně lidstva a vojevůdce, jemuž jsem složil věrnost. Jako on. "Bud zdráv, bratře." Vyjdu mu vstříc. Je to zvláštní pocit. Nejlepší dobyvatel a nejlepší správce na jednom místě? Respekt k jeho umu rozhodně chovám, neboť dokázal mnohé a přitom o tom nemusel tolik mluvit jako jiní. Zvláštní, že tyhle úvahy se honí hlavou právě mě. "Děkuji za přijetí a příjmy prosím mé omluvy za chvat s jakým jsem vkročil na tvou loď." Zdvořile mu podám ruku. Inu někteří bratři, jako třeba Sanguinius, si potrpí na objímání. Abych se přiznal, na mne to je leckdy až příliš neformální. "Ospravedlnit se mohu jen tím, že mám jisté zprávy pouze pro tvé uši." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „Nebudu daleko.“ Prohlásím rezolutně, nebo se o tom sám sebe alespoň snažím přesvědčit. Terra je pro mě něco jako odstřihnutí od skutečnosti, reality, od úplně všeho. „Vždycky mi můžeš zavolat.“ A věřit tomu, že Otec vzápětí zjistí, o čem se bavíme. „Kdybych měl na každou urážku, byť sebemenší, odpovídat stejně jako některý z mých bratří, bylo by mnohem víc mrtvých, než je teď.“ Velký? Ne bratře, moudrý, možná až příliš na tuto dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Lorgar vystupuje z transportu za doprovodu své vlastní gardy, stále oděn ve zbroji. Vzal si Otcovu zbraň a vypadá to, že ji hodlá používat stejně jako já. Minimálně jako symbol, podle potřeby jako zbraň spravedlnosti. Všichni všude putují s gardou, jako kdybychom si nevěřili a mysleli si, že jeden toho druhého napadneme. „Rád tě vidím, Lorgare,“ odpovím mu na pozdrav. Moc bratrů se mnou osobně nemluvilo. Fulgrim, který po svém odchodu byl jmenován Vojevůdcem, a teď Lorgar, který už teď se honosí svými úspěchy jakožto správce. Jestli tebe teď zvolí na nějakou lepší pozici, aby se prohlásím za kouzelného, v duchu se zasměji. „Nemusíš mi děkovat, je samozřejmé, že přijmu svého bratra,“ usměji se na něj a pevně mu stisknu ruku. Není to tak rodinné jako objetí, ale vím, že ne všichni to mají v lásce. „Ospravedlnit se mohu jen tím, že mám jisté zprávy pouze pro tvé uši.“ Překvapeně zvednu obočí. Pouze pro mé? Doufám, že nehodláš něco kout proti Fulgrimovi, bratře. Ale to by jsi to nešel říci mně, Leman by pro to byl určitě vhodnější. „Pojď, promluvíme si o tom v hlavním sále. Pokud si to přeješ, moji muži zavedou tvou gardu a postarají se o ni.“ Kývnu hlavou na velitele Železných válečníků, ví, že má splnit vše, co budou mít na srdci. Sám pak pokynu Lorgarovi, aby mě následoval krátkou chodbou. Když dojdeme do sálu, otočím se k němu s vážným výrazem ve tváři. „O co jde, bratře?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "S Angronem..." Zopakuji s né zrovna nadšeným výrazem. "Cokoliv co si myslíš že bude potřeba... Budu připravený kdykoliv sem doletět." Chtěl jsem ho obejmou, ale asi by mu to ted nebylo úplně po chuti. "Ani nevím jak ti to oplatit... Budu navždy tvým dlužníkem." Odpovím mu a mrknu na Lorgara. "Díky bratře... Moc jste mi s Magnusem pomohli." Řeknu jeho směrem a oběma na rozloučenou alepon podám paži. Ještě se kývnutím hlavy rozloučím s Amirem. Však on si s ním Fulgrim poradí. Ted už nezapomenu. Zamířím ven s mírnou oklikou ke stolu vzít si otcův meč. Měl bych už jít dál dobývat... Než tady pokazím ještě něco. Proběhne mi hlavou když očima přejedu po krásné, dlouhé čepeli vystupující ze záštity ve tvaru křídel. Ještě poslední vděčný pohled na bratry a jsem pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium se opět jemně pousměje. „Ne, to ne. Jen by vše trvalo strašně dlouho a ano, vyskytly by se chyby. Fatální.“ konstatuje jednoduše a prostě. Na tvou otázku se uculí. „Nefunčknost znamená nečinnost. Nečinnost znamená neplnění smyslu a účelu. Jakkákoliv má nečinnost je v přímém rozporu s mojí existencí jako takovou, Fulgrime..Jsem věčný stroj, který běží nepřetržitě pár tisíc let. A běžet doufám budu. V okamžiku kdy spíš, jíš nebo sníš, já budu stále zpracovávat data, vyhodnocovat nové nebezpečí a provádět simulace. Jakákoliv odstávka pro mne znamená v podstatě smrt.“ Poté se nenuceně opře o stoleček a pokračuje.. „Vycházíš z toho, že pokud mám osobnost, musím mít zákonitě pocity či radost. Není tomu tak. Na rozdíl od výtvorů inženýr z Marsu neobsahuji žádné biologické součástky, žádného “ducha stroje„...“ zasměje se opět svým zvonivým smíchem.. „Zároveň ani nejsem plochá, bezmyšlenkovitá simulace, udávající data na šedivém papíru monotóním cvrklikotem jehličkové tiskárny. Vzhledem k tvému rozsahu představivost asi bude nejlepší, když mě budeš považovat za nepopsatelně komplikovanou....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dveře do Tacticaria se za tebou zavřou a červený signál zasvítí v okamžiku, kdy dosedneš na židli. Tentokráte je to rychlejší, pohodlnější a obecně příjemnější. Tvá mysl se opět objeví v amfiteátru, kde zrovna Tacticarium krmí páva, který spokojeně cvrliká...Stále se věnuje pávovi a začne k tobě mluvit..Ani se neotočí.. „Stroj, do kterého by jsi pro přijetí jakkékoliv zprávy musel být stále napojený, je poněkud nepraktický, že? Škoda, že je komunikace jen jednosměrná....“ Hrst zrní dopadne mezi pávy, kteří začnou klovat. Od moře vane příjemný vítr.. „Tvůj bratr Lion pravděpodobně chce doplnit zásoby a nové mužstvo. Ostatní postupují dle předpokladů...“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "V okamžiku kdy spíš, jíš nebo sníš, já budu stále zpracovávat data, vyhodnocovat nové nebezpečí a provádět simulace. Jakákoliv odstávka pro mne znamená v podstatě smrt.“ Mám tak trochu pocit, že kdybych ji neměl, byl bych možná při současném a budoucím rozsahu křižády rád, kdybych se stihl najíst. Takhle jsem v zásadě, takříkajíc za vodou - byť tedy voda je v simulaci někde támhle, nebo ji alespoň cítím ve vzduchu. Příliš nechápu to, že sice má osobnost, ale zároveň nemá pocity - takže její avatar dost možná všechna ty roztomilá gesta, kterými rozhodně nešetří, předstírá, abych se asi cítil klidnější. neobsahuji žádné biologické součástky, žádného “ducha stroje„...“ Zvláštní, otec tvrdil, že ano, když mě s Tacticariem seznamoval. "Snažíš se mi naznačit, že má představivost je příliš malá, aby..." nakrčím obočí, než to dořeknu. "Vlastně máš pravdu, neumím si to představit. Proto mi prosím odpusť, budu se k tobě dost možná občas jednat, jako bys byla živá." Naposledy se rozhlédnu okolo. Teď poprvé, zde nechci setrvávat příliš dlouho. Chci vidět Otce. Než zmizí na Terru. Mám toho tolik k... zařízení. Byť vím, že tady, v jinak plynoucím čase, vše počká, mám nutkání se zase na chvíli vrátit do reálného života a udělat, co je třeba. "Ale nyní... pokud už nic důležitého nepotřebujeme probrat - mohla bys mne vrátit zpátky?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium se opět jen pousměje..„Nevím, za co se mi omlouváš. Chovat se ke mě, jako bych byla živá, není chyba. Ba naopak.“ Po tvé žádosti o návrat na tebe jen spiklenecky mrkne a jednoduše luskne prsty. Šok. Chaos. Zmatení. Najednou jsi opět na onom jednoduchém křesle a koukáš do stropu. Vůně moře a ševelení oliv je pryč, ačkoliv jako vzpomínka je to až příliš živé. I dokonalá bytost, jako jsi ty, trpí drobným zmatením a kdo ví, jak dlouho jsi byl napojen. Ale práce nepočká. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Krátce po příletu do hangáru dojde i Rogal Dorn. Z jeho tváře opět nejde vyčíst nic, jako vždy. Není stopy po nechuti, po radosti nebo po čemkoliv, co by odhalilo jeho názor k věci. Jde sám, bez doprovodu. „Otče. Bratře.“ pozdraví vás poněkud skromně, avšak s drobným úsměvem. „Vaše kajuty jsou zařízeny...Následujte mne.“ řekne a poté vás osobně vede hlouběji do lodě. Jako první bude ubytován Magnus.. Hostovské pokoje na Poctě Císaři nejsou naštěstí zařízeny v strohém stylu Imperiálních Pěstí, avšak luxusem také neoplývají. Těch pár dní cesty zde ale vydržet půjde. „Jsi zde hostem, bratře. Nemohu tě zde zavřít, ale mohu tě požádat, aby jsi do chodu mé lodi a posádky zasahoval co nejméně. Pokud by jsi cokoliv potřeboval, jsem ti k dispozici na voxu.“ řekne a ukáže na krabičku na zdi. „Podle propočtů dojde k translaci zhruba za hodinu..Pěkný let, bratře.“ rozloučí se Dorn. Není v tom ironie, není v tom sarkasmus, je to jen prosté konstatování faktů. S Císařem se poté odebere dále do lodi a nechá tě v tvé kajutě. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Lehce si povzdechnu. ,,Máš pravdu bratře. Ten titul Vojevůdce Otec nevymyslel jen tak pro srandu králíků. Garda potřebuje nějakého silného vůdce a já věřím, že Fulgrim jím je. Tedy, v jistých mezích. Ačkoliv by se našli mnohem lepší volby, tak věřím, že se Otec nespletl.'' Zlehka se pousměji a podám Corvusovi ruku. ,,Jo...pravděpodobně jim bude věnovat větší pozornost. Tak jako tak, jsem rád že jsi mě navštívil. Ačkoliv to na té ceremonii tak vypadat...no zrovna nemuselo. Čas? Kdykoliv bratře...kdykoliv.'' Pevně stisknu jeho ruku, načež ji pustím a nechám Coraxe odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Je to rychlejší, než jsem čekal. Nebo jsem si zvykl a už to tak nevnímám. Po otevření očí se mi i řeší otázka, kde se objevím a zda to tady bude vypadat pořád stejně. „Stroj, do kterého by jsi pro přijetí jakkékoliv zprávy musel být stále napojený, je poněkud nepraktický, že? Škoda, že je komunikace jen jednosměrná....“ "Překvapilas mě," odpovím a dojdu až k ní, abych si krmícího se páva pozorně prohlédl. Všechny z nich. "Takže ani kdybych byl v místnosti sám, tak bych ti nemohl na hlášení odpovědět přímo?" Zeptám se, spíš, abych zjistil, jaké možnosti doopravdy mám. Samozřejmě, že jsem nemohl přede všemi mluvit s přeludem, který vidím jen já - ale tak nějak jsem si myslel, že když ví, kde jsem a evidentně na mě reagovala, bude mě projekce avataru schopna vnímat. „Tvůj bratr Lion pravděpodobně chce doplnit zásoby a nové mužstvo. Ostatní postupují dle předpokladů...“ "Kvůli toho jsem přišel," odpovím klidně a v náhlém popudu nastavím ruku, aby mi do ní mohla nasypat zrní. "...můžu?" Neznatelně kývnu k pávům. "Odlet Lva na Caliban je v pořádku," pokračuji pak v předchozím tématu hovoru. "Vzhledem k prokázané loajalitě nevěřím, že by jeho současný kurz měl nějakou spojitost se vzpurností nebo snahou mne poškodit. Pokud uznal za vhodné, že je dobré se zdržet ve své domovině a doplnit zásoby, věřím mu." Pokrčím rameny. "Některým bratrům se po jejich domovech stýská." Mi ne. Ale chápu, že někomu by mohlo. "Pokud tam nehodlá setrvat příliš dlouho, nebudu to řešit. Jeho expedice se bez něj chvíli obejde. Předpokládám, že od ostatních zatím zprávy nemáš." Asi bys mi to už dávno hlásila. "Potřeboval bych domluvit ještě něco. Chtěl bych mluvit s Angronem." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Magnus "Život by byl o tolik jednodušší, kdyby takhle dovedl rozmýšlet každý." Jsem vděčný, že právě mám alespoň nějakou možnost toho, že až nebudu vědět kudy kam, budu si o tom moc s ním promluvit. Neoficiálně, mimo zrak a sluch císaře, jehož roli v budoucnosti zatím plně nechápu. Na druhou stranu jsem čím dál víc ochoten věřit, že jeho jednání má dobré záměry, minimálně Fulgrim se ukázal jako výtečná volba! "Budeš mi chybět bratře." Čas zjevně tlačí a fakt, že tu je i Ahriman mi nedává možnost zeptat se na to, zda bude informovat Otce o varování, či jaké další kroky podnikne. V podstatě jsem ani netušil, že mi předá takto kus svého vědění, takže návštěva Prospera o níž jsem chtěl jednat také už nepřichází v úvahu. "Ať už tě císař potřebuje k čemukoliv, věřím, že spolu dokážete veliké věci." Dodám o něco více povzbudivě. "Budu se těšit na chvíli, kdy ten čas přijde a věř, že tu s Fulgrimem nebudu zahálet." V tom "nebudu zahálet" je skryto o dost víc, než se může zdát. Je to nepřímo vyřčený slib toho, že udělám vše proto, aby se Magnus měl kam vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo „O co jde, bratře?“ Přál bych si, aby to bylo tak snadné vše vychrlit jediným dechem. Dokonce i když jsem zdvořile přikývl jeho návrhu "postarání se" o mé muže a gestem je poté propustil ze své přítomnosti, je pro mě velmi těžké se doopravdy uvolnit. Inu nemluví se mi o tom snadno a fakt, že jsem to již jednou dnes absolvoval to nečiní o moc jednodušším. "Nedávno se ti dostalo varování, bratře." Začnu opatrně. "A protože má slova se od Magnuse, Fulgrima dostala až k tobě, chci ti říct všechny detaily." Vyjma drobných nepěkných drobností, které si ale raději vezmu s sebou do hrobu s vědomím, že šlo o nezbytně nutné oběti na oltář lepší budoucnosti. "Věřím, že někdo ochotný učinit pro dobro lidstva mnohé a s tak ostrým úsudkem jako máš, by to mohl shledat užitečným." No a s tím nezbývá než začít od začátku. "Jak jistě víš, mívám vize. Měl jsem ji, než přišel Císař s Magnusem na Colchis." Tohle je ta nemilá část, kdy se obávám toho, že se mi vysměje. "A měl jsem další, Perturabo, o galaxii v plamenech, o všem, co milujeme ležícím v doutnajících roskách a době, kdy jsme se postavili proti sobě." Hořící prospero, zdecimované světy, císař jako mrtvý bůh okusující lidstvo a tolik jiný než to, jak jsem ho viděl a popisoval. "A viděl jsem i příčinu." Dodám s viditelným úsilím. Pořád se to vrací, jen při vzpomínce na to mám co dělat, abych zachoval alespoň těžce vynucený klid. "Podivné entity z warpu, loutkaři osudu lačníci po krvi, utrpení a kruté potěše. Sami sebe prohlašují za skutečné bohy a vzpírají se moci Císaře." Vzpírající? Slabé slovo proto, co mi ukazují. Jen vědomí toho, že potřebují rozkol mezi námi mi dodává sílu jít dál. A i kdyby to byl jen můj falešný pocit a lež, je to pořád to tenké stéblo, co mi dodává odvahu a kterého se jako topící odmítám vzdát. "Po Monarchii přišli za mnou a zkusili mě zlomit." A málem se jim to i podařilo. Nemluvě o tom, že to zní mnohem lépe než to, že jsem je původně hledal a že stačilo málo, abych se sklonil před jejich vůlí. "Stálo mě to mnoho sil, ale prohlédl jsem, že ať slibují cokoliv, vezmou mnohem, mnohem víc. Oni budou tou největší výzvou, jakou můžeme v temnotě vesmíru nalézt a jejich cíle budou šrámy a otevřené rány mezi nimi, do nichž budou lít jed nenávisti." A většina z toho je venku, co přijde teď? Smích? Vytáčky? Věřím, že není takový a přesto se nemohu zbavit obav. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Cypher se pod kápí jen tak trošku ušklíbne. Na půl úst, krátce. „Stále obklopen tajemnstvím, stále tvořící kruhy.“ podotkne a poté pokračuje. „Ale slovo je slovo. To víme oba dva..“ Je to něco jako připomenutí společné lži. Společné šarády, kterou jste oba zahráli na původní Řád. Šarády, která byla stvrzena slovem. Nebylo potřeba smluv, pečetí nebo čehokoliv podobného. Slovo a potřesení ruky. „A co se týče Calibanu a Luthera...“ poznamená trošku tišeji. „..přišla zpráva. Zdá se, že na Calibanu vypukla jakási epidemie a vede to, hm, k drobným nepokojům.“ Loď se dává do pohybu..Normální člověk by to nepoznal, ale ty ano..Za pár okamžiku dojde k translaci a pak čeká už Caliban. Domov? Kdo ví. Kdysi zelená planeta byla proměněna na domov první Legie. Lesy byly vykáceny, čistý vzduch byl zanesen těžkým průmyslem. Vše v jméně větší slávy Císaře a Temných Andělů. Jen ty sám ale víš, co chceš z Calibanu nakonec mít... |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro S vážnou tváří poslouchám bratrova slova a snažím se je všechny vstřebat. Ať už svou lichotku myslel vážně, nebo ne, přešel jsem ji s dál věnoval pozornost významu toho, co řekne, ne pouze samotným slovům. Ano, o Lorgarových vizích jsem věděl, dostal do vínku mocnou zbraň, ale taky nebezpečnou. Nevím, jak bych zvládal vědomí toho, co se stane a nemoci tomu zabránit. Nebo možná ano. Protože jestli zříte budoucnost a i to nakouknutí bylo předurčeno, nemá naprosto žádný význam, pouze víte, jak špatné to bude. Nicméně když Lorgar začne mluvit o zničení galaxie, ztuhnu. Je něco jiného vidět malé události nebo konkrétní věci, ale něco takového... je děsivé... A to, že bychom se měli postavit sami proti sobě, nemyslitelné. Máme mezi sebou rozkoly, to ano, ale ukažte mi na rodinu, která je nemá. To, čímž jsme nás tolik neodlišuje, když jde o vztahy. Přestávám se zabývat hrozbou a zpozorním, když mluví o tom, že je něco ve warpu. To...to není možné. Vždyť je to prázdný prostor, nic v něm není! Prohlašují se za bohy?! Bohové nejsou. Nebo... Je možné aby nám Otec lhal o jejich existenci? Proč by to dělal? Po všech těch slovech, které jsem nyní vyslechl, se otočím k obrazům, které zdobí Hlavní sál. Očima ulpím na tom konkrétním obrazu. Na tom, kde je planeta ničena ohněm a vzpomenu si na své poslední myšlenky, kdy jsem se díval na něj díval naposled. „Otec nám lhal?“ zeptám se Lorgara potichu. Otočím se k němu a dívám se mu zpříma do očí. „Tvrdil, že nic jako „bohové“ nejsou.“ Zmítá mnou vztek. Nejdřív Magnus, teď tohle! Jednou jsem svůj vztek na uzdě neudržel, nechal jsem se unést, ale podruhé se mi to nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium se opět jen mile usměje. „Ale neříkej, že to nebylo příjemné překvapení...“ poznamená a poté mrkne. „Prakticky na celém Orlu jsem schopna vnímat datový tok, nikoliv bohužel neurální napojení. To je poněkud komplikovanější...V pracovně svého otce najdeš, hm, dataslate, který obsahuje propojení. Stále ale platí to, že neurální napojení zprostředkovává nejvíce výhod.“ Tacticarium se uculí a nasype ti do ruky trošku zrní. Kdyby jsi nevěděl, že to celé není pravé, nevěřil bys. Textura, váha..dotyk. Páv přijde trošku blíže a zastaví se. Poté zvědavě nakloní hlavu na stranu a chvilku tě nedůvěřivě sleduje. Pak vydá jakkési vrknutí a trošku uzobne, zatím co se bavíš na téma Lion. „Doufejme..“ řekne Tacticarium a podá ti svitek pergamenu. Po rozbalení zjistíš, že se jedná o přepis astropatické komunikace. Zpráva byla pro loď tvého bratra Liona. ++Pro : Lion El´Johnson++ ++Od : Luther, Lord Calibanu ++ ++Lione, doufám, že tě tato zpráva zastihne v dobrém rozmaru a štěstí. Zasílám, jako vždy zprávy o hospodaření. ++Zde následuje asi 5 stránek nudných dat, z kterých je jasno, že na Calibanu se pracuje na 120% a že Caliban stíhá doplňovat stavy Temných andělů tak, jak Lion požadoval. Žádná část průmyslu nebyla opomenuta, ať už jde o munici, promethium anebo další urbanizaci.++ ++Vše tedy jde tak, jak jsi přikázal. Ačkoliv je zde jedna věc, která by do budoucnosti mohla zkomplikovat produktivitu. Zdá se, že se v sídelních věžích na nižších patrech šíří nějaká podivná epidemie. Bohužel nejsme zatím schopni odhadnout přesná čísla, s změnou Calibanu nejsou naše záznamy přesné, ale může jít až o tísíce mrtvých. Je to ale jen drobnost. Mám ale hlásit cokoliv podezřelého.++ ++Opatruj se, Lione.++ ++Luther, Lord Calibanu++ „Potřeboval bych domluvit ještě něco. Chtěl bych mluvit s Angronem.“ Tacticarium jen pokrčí rameny. „A zprávu nebo přímé vokální spojení?“ řekne a v jedné ruce se jí objeví svitek a brk a v druhé sluchátko něčeho, co nejvíce připomíná polní telefon |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Tacticarium ~ Skláním se k pávovi a pozoruji, jak zobe. Ne, opravdu bych nevěřil, že není živý. přijde mi stejně opravdový, jako ten pták, kterého chovám v kleci v jednom ze svých pokojů. Hodím před něj vše, co v hrsti mám a automaticky si ruku otřu do oblečení, než si zvědavě přeberu pergamen, který mi podává. Spíše po paměti, zatímco studuji spis couvnu k jednomu z prázdnějších pracovních stolů a posadím se přímo na jeho desku. "Epidemie?" Zopakuji, když zvednu hlavu a věnuji po zběžném pročtení pergamenu Avataru Tacticaria pohled. "Nastavil Lion svůj kurz dřív, než to věděl?" Respektive - ví už o tom? "Kdyby proběhla jakákoli další komunikace na tohle téma - dej mi prosím vědět." Pak dostávám na výběr z komunikačních médií s Angronem. "Vezmu si raději ten papír." Inu, když už techniku, dávám přednost té sofistikovanější. Angrone, děkuji, že jsi setrval na orbitě i po mém zvolení. Potřebuji s tebou probrat jednu drobnost, než se vydáš se svou legií připojovat další světy k Impériu našeho Otce. Prosím, dostav se zítra odpoledne na Zlatého Orla. S láskou, tvůj bratr Fulgrim, vojevůdce. Smotám pergamen a odevzdám jej Tacticariu zpět, společně s brkem. "Upřesni u zprávy čas tak, aby se mi setkání s ním nekrylo s žádným jiným bratrem." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Myslím že nikomu neuškodí trocha tréningu. Odpovím a lehce se ušklíbnu. Nositelé slova, co o nich vím ? Nu myslím že to bude syny bavit a pak se spolu napijou. Za mlada mi říkaly: člověka poznáš až si s ním zabojuješ a vypiješ pár skleniček. Co myslíš poznají se naši synové dneska dobře ? Budeme procházet spletitými chodbami, sem tam bude na stěně nějaká malba či ozdoba. Po celkem kráké době a pár přesunech výtahem (kdy už se veškerý můj doprovod odělí) se začneme blížit k místnosti, ze které se bude linout mírná vůně připraveného občerstvení... |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo „Tvrdil, že nic jako „bohové“ nejsou.“ Stojím na tenkém ledě. Přestože si dává pozor, už jen to, že uvažuje o Otci jako lháři je nebezpečné. Stejné úvahy se rodily i v mé hlavě, když mě mé další kroky vedli tak blízko zatracení. Srdce mi sevře osten strachu z vědomí, jak by se pomoc mohla minout účinkem. "Nelhal, bratře." Odpovím bez zaváhání opětuje jeho pohled. "To, že to o sobě ty entity prohlašují z nich nečiní božské bytosti." Magnusi, Magnusi, jak se mi teď strašně hodí to, co čím jsi mě uklidňoval. "To je jedna z věcí, co mi pomohla pochopit jejich lži." Dodám hned za to. "Jsou strašně mocní, to ano, ale kdyby byli božské podstaty nikdy by se nebáli toho dobrého, co císař pro galaxii dělá a nikdy by jej nepotřebovali zastavit. Nota bene už vůbec by k tomu nechtěli využít nás." Logika, to je něco, čemu Perturabo rozumí. Je to matematik, konstruktér a i to, jak se snaží emoce držet na uzdě ukazuje jeho sklony k racionalitě. Doufám, že mu pomůže udržet se stejně dobře, jako mi posloužila slepá víra o naději. "První, s kým jsem o tom mluvil, byl Magnus, neboť o warpu toho ví nejvíc." A protože mám k němu nejblíže. "Potvrdil mi tuhle tezi, že ty entity o božství lžou a co víc, shodli jsme se, že to vysvětluje všechny další kroky našeho Otce." Dodám vzápětí plný přesvědčení, planoucího, od srdce. I když si tím nejsem jistý, jsem dost dobrý řečník na to, aby to působilo věrohodně. "Je to odpověď na to, proč mi Císař tak tvrdě ukázal, kam vede uctívání bohů, proč vzhledem k těmto probouzejícím se tvorům nechce, aby psykeři vstupovali do hlubokých vod warpu a vzal s sebou na Terru Magnuse Chrání nás, bratře!" Celou dobu se mu dívám do očí a ani na moment neváhám, když mluvím. "Tváří v tvář tomuhle všemu to sice nebylo lehké, ale dokázal jsem Roboutovi odpustit. Protože jak jsem tehdy na volbě řekl, otevřelo mi to oči." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Angron++ Angrone, děkuji, že jsi setrval na orbitě i po mém zvolení. Potřebuji s tebou probrat jednu drobnost, než se vydáš se svou legií připojovat další světy k Impériu našeho Otce. Prosím, dostav se zítra odpoledne na Zlatého Orla. S láskou, tvůj bratr Fulgrim, vojevůdce. PS : Rád bych s tebou poobědval ++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Potřesu si s bratrem ruku a vrátím se ke svému raketoplánu a následně pak na stín. |
| |
| Rozloučení Vrátím se na své plavidlo a hned dojdu na můstek a kývnu na admirála Yiraka . " Admirále prosím spojte te se zbytkem lodí a oznamte jim i zbytku zdejších plavidel, že do 24 hodin opouštímé orbitu a následně i celou tuto soustavu. Takže pokud se na mě něco chtějí ať se do té doby ozvou, jinak připravte svou flotilu na odlet." S tím se odeberu do svých soukromých komnat. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Pomalu se uklidňuji, jak mi bratr vysvětluje, co všechno se dozvěděl, co mu řekl Magnus, že chápu, proč mu Otec udělal to, co udělal. A všechno to dává smysl. Začnu pokyvovat hlavou, když dál vstřebávám jeho slova. Vím, že je Lorgar dobrý řečník a že to všechno, co mi říká, může být jen nacvičené divadlo, ale nevěřím, že by něco takového udělal. Ne, když jde o něco takového. Dává to smysl, Otec nás chrání a nemusí nám zdůvodňovat, proč to dělá. Magnus zřejmě věděl, proč, Lorgar to nyní ví taky. Jestli jsou o tom přesvědčeni, to je vcelku zřejmé. A oba si prošli něčím, co já zřejmě nepochopím. Ale pokud Otec chtěl, abychom byli připraveni, věděli, na co si dát pozor, proč nám to neřekl? „Co kdyby některý z nás propadl jejich sladkým slovům a slibům? Co kdyby to, že nám o tom Otec neřekl, vedlo k tomu, co oni chtějí?“ vyslovím své myšlenky nahlas. Cítím se teď klidně, snažím se spíše zavázat všechny volné konce toho, co se mi momentálně motá v hlavě a žádá si odpověď. Mám před sebou toho, jenž snad zná odpovědi a tak se budu ptát, dokud budu mít na co, nebo dokud bude ochotný odpovídat. Kdyby... někdo z nás jim na to skočil, čí by to byla vina? Naše? Měli jsme poznat, co se děje a zabránit tomu. Jejich? Těch entit? Lákají nás na něco, co nesplní a my bychom jim uvěřili. Nebo Otcova? Nevaroval nás o něčem, co nás přímo ohrožuje jako nic jiného, a my nevíme jak s tím bojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo "Těžko říct, bratře." Ne, je to jen vycpávková fráze. Pokud by se stalo to, co říkal Perturabo, vedlo by to k temnotě naprosto nedozírné a byl bych to s největší pravděpodobností já, kdo by jejich jedem počal otravovat mysli ostatních. "Patrně by na oceli císařství šířil svou rez do doby, než by ochabla a zhroutila se vlastní vahou a dost možná přivedl k zatracení i některé z bratrů." Konstrukční alegorie? Inu impérium je v podstatě stavbou a jako taková se může pod vlastní tíhou zbořit. "Určitě se vystavil císař riziku, na druhou stranu, byla jiná možnost? Pokud by vyjevil pravdu v momentě, kdy by objevil tato stvoření, uveřejnil že existují tvorové ohromné síly, nebylo by to přílišné lákadlo pro ty, co nejsou připravení a jejich ctižádost je příliš velká?" Inu vypadá to, že každé rozhodnutí je špatné. "Jak ukázal Russ nebo Dorn, touha po úspěchu je značná a snadno by mohla někoho svést k úvahám, že otec lže a ta stvoření skutečně nabízí víc než pouhá otroctví. Tak jako tak volil mezi dvěma zly." Rozhodím rukama v jasném gestu, že tohle nemá řešení. Alespoň pro mě. "Buď jak buď, my můžeme udělat jediné. Být silní, na pozoru a pečovat o jednotu mezi námi. Bojí se nás, Perturabo, jinak by nás nikdy nepotřebovali a to mi dodává naději." Nakonec se povzbudivě usměji. Ne, není tohle poslední příliš racionální i když to tak zní. Je to mé stéblo, kterého se držím. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron Za mlada mi říkaly: člověka poznáš až si s ním zabojuješ a vypiješ pár skleniček. Co myslíš poznají se naši synové dneska dobře ? Chtě nechtě se neubráním úsměvu. Jeho "za mlada" mi totiž přijde k popukání. Inu pro nás je věk dosti relativní a nijak nás nelimituje, alespoň prozatím. O to veselejší je fakt, že to podává někdo, kdo je pro mnohé civilisty když ne polobůh, tak poloďábel určitě. "V to doufám, bratře, proto s sebou také vodím čestnou stráž. Aby měli možnot poznat mé bratry a jiné legie, ačkoliv nám nebezpečí nehrozí." Souhlasně kývnu nakonec na tu jeho tezi o poznávání. "A také doufám, že se dobře poznáme my." Každá krajina má osobité přístupy k utváření lidských vztahů a jednání, tento mi přijde poněkud standardní. "Ačkoliv raději bych začal s těmi skleničkami, pokud nebudeš proti." Nadhodím doufaje, že to vezme jako bodré gesto. Inu jsem původem kněz a ne válečník. |
| |
| soukromá zpráva od Amir Darren pro "Můj psací stůl je popraviště, a prázdný papír mrtvé tělo mé múzy. Opřen o zeď, s datapadem v ruce, zapísujíc si dojmy, poznámky, myšlenky, očekávám až si "větší" promluví. Minuty plynuly, myšlenky se kupily, slova přibývala. Předobraz dostával své siluety. Minuty na místě, čase i dějin. Předobraz v sutinách paměti dostával své barvy a otisk. Pousmál jsem se. Císař by na to dílo, které tu vznikalo jen tak nějak "omylem", z dlouhé chvíle, zaplakal štěstím. "Amire, musíme si promluvit," Vzhlédl jsem jeho očím vstříc. Nevinnost, potěšení, snad štěstí z jeho blízkosti, co z nich šlo vyčíst? Úsměv na tváři, snad zbožnost, s jakou vnímal Fulgrima? Naprostá oddanost? "Ano, můj pane?" Očividně stačilo málo, abych padl na kolena oslněn jeho krásou. Mohlo to pro Fulgrima být jako topit malá plyšová koťátka, když svými dalšími slovy Amirovi bolest stekla mezi řádky? Nebo mu to bylo ukradené? "Máš dvě možnosti. Buďto budeš řadový remembrancer, který má prostě a jednoduše to štěstí, že se dostal do mé bezprostřední blízkosti. Budeš psát své články do novin a spravíš lid Impéria o tom, co se zde děje. Já si budu dávat dobrý pozor na to, co uvidíš a uslyšíš, už proto, že sice věřím, stejně, jako Sanguinius, že je dobré, aby lidé měli určité ponětí o tom, co se děje - ale nepotřebuji, aby mi civilisté viděli až do žaludku a řešili soukromé záležitosti mě, nebo mých bratří. A nebo, Amire Darrene, budeš můj kronikář. Vzdáš se toho lidského honění ega před ostatními ubohými pisálky Imperia Today, nebo kteréhokoli jiného nanicovatého plátku a s vědomím si vlastních kvalit se plně oddáš službě Impériu... tedy mně. Budeš mne následovat a vše zaznamenávat. Ne pro časopis a senzacechtivou veřejnost. Ale pro příští generace, které přijdou po nás." Slza stekla po mé tváři. Jen jsem tam tak stál, hleděl svým ublíženým kotěcím pohledem do Fulgrimovo očí, dlouhé vteřiny prošli sem, a zase zpět. Mrknul jsem, zavřel oči, nechal plakat svou duši. Že mé svědomí je spropitné pro kuplíře, to si opravdu myslí? Znovu vzhlédnu do jeho očí. Když loutky krvácí, drolí se na třísky...co ale zůstane, co zůstane ze mě? Setřu slzy ze své tváře. "Přečtěte si to sám, vojevůdče. A udělejte si své rozhodnutí. Pokud si myslíte...co si myslíte, protože jinak by jste to co jste právě řekl, nikdy nevyřknul, vzpomeňte si co řekl Císař jako výzvu Luně, aby se připojila k Impériu a on zastřelil jejich Vůdce. - 'Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní. Můžete přijmou Impérium lidí, a staneme se bratry. Můžete si zvolit i válku, vězte však, že Vám pak nikdy neprominu...' " S těmi slovy jsem Fulgrimovi podal svůj datapad se zápisem o jeho jmenování Vojevůdcem. Pak jsem se otočil, a odkráčel do útrob Zlatého Orla. Když bude chtít, povolá si mne, pokud ho text přesvědčí. A pokud ne, stále je dost možností, zůstat mu po boku i jinými způsoby... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Čekal jsem rozhodně jinou odpověď, než pláč. Na chvíli překvapením ztratím slova, která se mi derou na jazyk. To jsem tak útlocitný, že v první chvíli ze všeho nejvíc toužím říct „neplač,“ namísto toho, abych trval na svém? Na své muže bývám tvrdý, nejsem zvyklý dělat kompromisy. Nabízí se odpověď, že astart ustojí víc, než obyčejný člověk. Jejich psychika není nikterak křehká. Jsou to vojáci. Dokonalé zbraně. Co je ale Darren? Co jsem udělal a řekl, že to nedokáže unést s patřičnou, mužskou hrdostí? Dal jsem mu přeci na výběr! Nemůže to být tak těžké. Co si o sobě vůbec myslí? Že ztráta možnosti publikovat je tragédií, kterou je třeba oplakat? Měl plakat tehdy, když přede mnou klečel Anděl a prosil za odpuštění! TO bylo k pláči! Jeho jediné oko se na mne upírá, žaluje pohledem, jako bych jej nevýslovně týral. Vypadá jako pes, který nepochopil, za co jej pán trestá. Nemám ani to srdce, abych se dožadoval odpovědi, kterou mi evidentně nechce dát. "Přečtěte si to sám, vojevůdče… Přemýšlím nad smyslem jeho poslední věty. Je to dobře skrytá výhrůžka? Můžete si zvolit i válku, vězte však, že Vám pak nikdy neprominu... Není tady od toho, aby mi něco promíjel! Ani aby mi kázal o smrti a strachu z ní! Však nejblíže smrti za celý svůj život byl beztak před půl hodinou! Jaký skrytý význam tedy mají jeho slova? Fakt, že se otočí a má se k odchodu, mne probere z mé lítostivé letargie. “Darrene, vrať se,“ syknu příkře. Takhle ostentativně si odcházet nebude. Patří mně a já sám rozhodnu, kdy může odejít! Nádech, klidný výdech. Na chviličku přivřu oči a sevřu okraje datapadu mezi prsty. Musím se uklidnit. Nechci jej zbytečně ranit ještě víc. Je těžké, zjistit, co si k němu mohu a nemohu dovolit. Vypadá tak… křehce, až se tomu nechce věřit. “Chci, aby ses rozhodl sám. Nemohu to dělat za tebe.“ Přistoupím k němu, v jedné ruce zatím nedotčený datapad, druhou mu zlehka a něžně položím na rameno. No a nebo vlastně mohu – ale nehodlám to udělat. "Takže mi odpověz. Řekni mi, co vlastně chceš. Pak slibuji, že si tvůj zápis přečtu." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Nad tvou větou se usměji. Bratře, bratře, chováš se jako nefalšovaný mnich... Myslím že první se občerstvit bude fajn. Spolu vejdeme do gothického sálu (na gothiku středně zdobený) cca 30X30 M s velkým stolem uprostřed (materiál: červený mramor). Po stěnách budou zavěšeny standarty každého praporu legie, bude tam i pár neznámých jedna zřejmě ještě z rodné planety a druhá asi od War Haunds. U stolu bude několik židlí lehce polstrované ladící ze stolem (zjevně to vymýšlel někdo jiný než Angron..vlastně celou výzdobu), každá bude dostatečně masivní a rozměrná aby unesla Space Marina i Primarchu. Na stole bude občerstvení, mísi s lehčími ale i těžšími pokrmy, jednohupky atd... (kuchař se asi činil) též tam bude něco alkoholu, pár Amfor s vínem (zjevně trpké vojenské různého druhu) a pak jedna Amfora která tam zjevně nemá pravidelné místo. Přistoupím ke stolu zvednu dvě číše lehce zdobené spíš účelné ale masivní a rozhodně se do nich něco tekutiny vejde nebo spíš mnoho vína. Jednu ti podám. Víno nebo něco jiného ? |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro V tichosti přikyvuji. Ano, něco takového by určitě udělal někdo, kdo má možnost ničit věci zevnitř. Pomalu je nahlodávat a čekat, až se sami zhroutí. Potom se dosadit do čele a smát se tomu, jak krásně si to vymyslel. I to, proč Otec nic neřekl dává trochu větší smysl, síla může zlákat všechny, ti, co mají moc, chtějí více moci. Věří nám, že odoláme lákání něčeho, co nám najednou samo a zázrakem začne nabízet to, co by nám nejdříve pomohlo, ale pak by nás to zatratilo. Rovnocenná výměna. „Potřebují nás, možná se nás nebojí. Kdyby se báli naší reakce, nekomunikovali by s námi. Co když jsou ve warpu uvězněni a díky nám by dostali šanci se dostat ven?“ Promnu si bradu a zamručím. „Jak poznáme, jestli už dávno někoho z nás neovládají? Co když už dávno je někdo z nás jejich loutkou?“ Popřípadě můžeš odletět, Fulgrim mě informoval, že už vím vše potřebné :) |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Let byl krátký, přímý, věděl jsem, že se mnou Fulgrim musí mluvit, a pokud chce, tak je to taky dobře. To, co mi Lorgar řekl, řekl jemu určitě dříve než mě. Teď možná chce znát můj názor, možná chce jen vědět, že jsem o tom spraven a nic víc. Dá mi rozkazy, odletím a bude hotovo. Rodinná sešlost se ukončí, sejdeme se opět až když to bude nutné. Otázkou je, budou do té doby všichni stejní, nebo se někdo změní? Vystoupím z Thuderbirda a prohlédnu si Fulgrima. Donutí mě to se usmát. Jako jeden z mála z nás dává přednost „obyčejnému“ oděvu před zbrojí. Já se naopak ve zbrojí cítím jako v druhé kůži, přijde mi to již tak přirozené, že se ani moc nezabývám rozhodováním co na sebe. Pokud si to okolnosti nežádají, je to zbroj. Mírně se ukloním na pozdrav. Když se postavím, na tváři mám lehký úsměv. „Jsem rád, že pro tebe nejsem nepříjemná povinnost, bratře. A Přivítáním si nelámej hlavu, chápu, že teď je všechno trochu víc zmatené, než si všichni přejeme.“ Fulgrimova garda je mu po bocích, jako obvykle. Jeden z nich třímá jeho starý meč, ten Otcův nikde nevidím. Nechceš užívat darů našeho Otce, nebo se jen pouze držíš zvyků? Pravda, změn asi je teď dost, stálé věci nám přinášejí klid, tak proč měnit hned všechno. Následuji Fulgrima chodbami Orla. Jeho výzdoba je určitě jen otázkou času, bratr si to přizpůsobí své chuti, nebo naopak z úcty k Otci tu tolik věcí nezmění. Vlajková loď je sama o sobě překrásná a nepotřebovala žádné další změny. Sám se chci Fulgrima zeptat na pár věcí, ale Vojevůdce je tady on, takže počkám, co mi chce říct a až potom přijde můj čas. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Jsem rád, že pro tebe nejsem nepříjemná povinnost, bratře. A Přivítáním si nelámej hlavu, chápu, že teď je všechno trochu víc zmatené, než si všichni přejeme." "Proč bys měl být nepříjemná povinnost?" Nakrčím obočí, jako bych absolutně nerozuměl, o čem to tady mluví. S Perturabem jsem ostatně nikdy neměl žádný spor. Vlastně jej mám i docela rád. Při našem minulém setkání předvedl... obdivuhodnou dávku lidskosti. Na to, jak byl obvykle tichý, zamyšlený a upjatý. Přiznávám, že od té doby jej vidím ještě v trošku jiném světle. "Ale ano, uznávám, mám toho teď trochu nad hlavu. Ale ono se to utříbí. Počítám, že velmi brzy, " ujistím jej s úsměvem, zatímco kráčíme chodbami, ať už lemovanými zlatým sloupovím, nebo pod skleněnými okny s výhledem do vesmíru. Panuje na nich více či méně čilý ruch běžných pracovních rituálů. Nenačínám nijak důležité hovory, dokud nejsme úplně sami, bezpečně uzavření v místnosti. Takže spíše tu a tam poznamenám nějakou zajímavost o Zlatém Orlu, alespoň to málo, co jsem stihl během včerejška a dneška pochytit. Někdy jsem rád za to, že nepotřebuji nějak zvlášť spát. Své muže pak zanechám přede dveřmi Císařovy... ah, - MOJÍ - pracovny a dovnitř už s Perturabem vcházíme sami. "Už se nemohu dočkat, až si vymezím místo na nějaký útulnější přijímací salonek pro neformální návštěvy," utrousím mezi řečí. Pracovní stůl je o kus přesunutý, jsou u něj přistavěny pohodlné židle a na něm je pak naskládané občerstvení. Nikdy jsem nebyl špatný hostitel. I nyní, byť nevím, kde mi hlava stojí, jsem tedy něco málo zajistil. "Víno?" zeptám se, když do ruky vezmu karafu. Ať už odpoví jakkoli, přejdu k věci. "Navštívil tě Lorgar?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo - sušenkový dobyvatel "Pokládáš nelehké otázky." Vskutku jen hloubavá mysl může i v té nejpevnější zdi najít skulinu a on, on rozhodně takovým rozumem oplývá. Dá se říci, že je to až povznášející tváří v tvář jiným přístupům jiným bratrům a znovu musím uznat, že jsem rád, že někdo takový je na té správné straně. Přinejmenším tomu alespoň věřím. "Na něž odpovědi dostaneme až časem." Nezbývá než doufat, že v onen čas nebude už příliš pozdě. Ne, nehodlám tu sýčkovat nebo propadat depresím, na to bude více prostoru v mnohem lepší okamžiky. Pokud možno ve chvíli, kdy bude tahle hrozba zažehnána. "Zatím musíme být bdělí vůči sobě i ostatním. Pečlivě zvažovat a hlavně nalézt tu správnou míru mezi důvěrou i pochybnostmi. Budeme potřebovat obojí." Ne to není odpověď, jakou by si přál a ani se nesnažím tvářit, že by ji měla tato slova suplovat. "Zkrátka a dobře jediné, co zatím můžeme dělat, je pečovat o pouto mezi námi a sjednocovat lidstvo i dále rozvracet skrze imperiální pravdu bludy, z nichž některé slouží zájmům tohoto nepřítele." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron z prostřeno "Nechám to ryze na tvé vůli, bratře." Přeci jen je zde výběr široký a pak, těžko bych znal chutě někoho, jako je on. Ostatně zvěsti vždy hovořili jen a pouze v takovém duchu, že Angron i jeho muži ponejvíce lační po krveprolití a doufám, že víno z takových plodů zde určitě nenajdu. "Jak mohu vidět, jsi i dobrý hostitel, bratře. Jsem zvědav jakým dalším překvapením se mohu těšit." Upřímně i ozdoba vypadá velmi zajímavě. Celkově vzato podobně jako já má zjevně ten cit pro to, aby nechal určitě věci "profesionálům". Nějak si jeho rozložitou postavu neumím představit, kterak řvoucím velitelským hlasem říká, kam mají jeho muži položit jaký kus nábytku v jaké barvě. Na druhou stranu, když to zvládá Fulgrim, tak proč ne on? "Ta výzdoba má reflektovat tvůj svět?" Zeptám se nic méně zvědavě. Na mé misi za Angronovým poznáním je to něco, co by mi mohlo leccos prozradit. Inu kým bych byl, kdybych se otáčel zády k poznání? Doufám, že je to dostatečně řečnický obrat, abych nezvěděl návrhy typu "Třeba Lemanem Russem". |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Domove, sladký domove~ „Oba víme, že každý má svá tajemství,“ zvedl jsem se a přešel k němu. Při zmínce o slovní smlouvě se ušklíbnu stejně, jako to udělal on před chvílí. „Za lidstvo,“ poznamenal jsem stejně, jako tehdy v hlavní síni Řádu, když jsme začali svou vlastní minikrusádu proti warpem pokřiveným nestvůrám. A že některé vážně stály za to. Opřel jsem se o stůl. Trošku zaúpěl, ale přežil mě. Jako vždycky. Nadechl jsem se, abych něco s pousmáním řekl, ale Cypher mě předběhl. Zapomněl jsem, co jsem chtěl říct. Vydechl jsem a zhluboka se nadechl, abych si mohl povzdychnout. Sakra. Možná bylo nakonec lepší letět napřed sem než na frontu. „Nic jako drobné nepokoje neexistuje, Cyphere.“ Poznamenal jsem zamračeně a díval se před sebe na zem. „Bouří se lidi a nebo Řád?“ Zvedl jsem se plně na nohy. Bylo na čase se připravit, bylo na čase zase přivyknout boji. Zpět ke Krusádě. Loď se rozechvěla a pak jí projela vlna energie. Po páteři mi přejel mráz. Vždycky. Nejspíš to byl instinkt, že se prostě stala změna, že je kolem Warp a tuny nebezpečí. A nesvatá čtveřice, která natahuje své spáry naším směrem a ohrožuje Impérium. Zaťal jsem ruce v pěst. Nedojdu klidu, dokud je všechny nezabiju. Uvolnil jsem ruku až když nás jiný prostor vyplivl kus od Calibanu. Nejspíše jsme se svezli na nějakém proudu, takhle rychle jsme se na Ullanor nedostali. A nebo stál Otec při nás a ví o problému dole na povrchu. „Jdeme.“ Zamířil jsem pro meče, připásal si je a vyšel z pracovny. „Dejte vědět těm na povrchu, že jsme zase tady. Připravte čtyři čety a Deathwingy. Samozřejmě ty jdeš se mnou. Uděláme zase pořádek. Pošlete zprávu na...“ Umlkl jsem a zavrtěl hlavou. „Ne, s tímhle si poradíme sami.“ Míjeli jsme několik holooken. Podobná má Fulgrim na své lodi. I ta moje totiž ukazují, co je někde jinde. Jenže tyhle ukazují, co je kolem, respektive tam venku. Nekonečný prostor, hvězdný prach, slunce a Caliban. Caliban skoro bez zeleně. Špinavý Caliban. Chybí mi ty časy, kdy většinu povrchu tvořil jednolitý hvozd, jen občas nějaká víska a hradiště. Ale na melancholii bude čas po boji. Ve zbroji a s meči u boků jsem dál rázně šel dlouhými chodbami. |
| |
| ..a tak končí Ullanor. Lodě primarchů se společně s svými majiteli pomalu, avšak jistě noří do Warpu. Mnoho bylo řečeno, mnoho bylo učiněno. A mnohé také bylo zašeptáno, naznačeno na hranici tajnosti a občas stačilo jen gesto. Císařova volba vyvolala mnoho otázek bez odpovědí, avšak nikdo se nerozhodl jí zpochybnit. Fulgrim Vojevůdce velmi rychle zjistil, že jeho titul sebou nese mnohé povinnosti a převážně nevýhody. Další překážky, další zkoušky, další oddálení dokonalosti o pár stupňů dále. Jak se ale zdá, svůj úkol pojal nezvykle vážně a mnozí si všimli drobných změn v jeho chování.. Ostatně, změny potkaly asi všechny. Nejmarkantnější změnu šlo pozorovat u Angrona, který přišel o své implantáty. Ostatně, kdo ví, jak by dopadlo jmenování, kdyby stále měl Řezníkovi hřeby. Nešlo si nevšimnout, jak se Rudému Andělovi vrací věci, které by u něj nikdo nikdy nečekal – jako například sarkasmus a rozvážnost. Možná i smysl pro ironii. Kdo ví. Některé věci se stále ale nezměnily. Dekret z Nikae stále trvá a Císaře se na toto téma nepodařilo nijak zviklat či přesvědčit. Navíc Magnus Rudý byl oddělen od své Legie a spolu s Císařem míří na Terru, za asistence nemluvného Dorna, jehož Legie také byla vyjmuta z Krusády. Proč, to ví asi jen Císař. Ostatně, jako vždy. Moudrost jeho rozhodnutí potvrdí ale až budoucnost. A někde zcela jinde, v jiné dimenzi reality, kdyby jste pořádně poslouchali a nepukla by vám hlava, bylo by možno slyšet následující rozhovor.. „Střelec zklamal…“ ozval se divný hlas, u kterého moc dobře nešlo určit, zdali je mluvčí muž nebo žena.. Do kouta letěla šachová figurka. „Měli jsme mu nabídnout něco víc. Nebo ho mučit. Nebo mu vyhrožovat. Ale vysmát se mu a nechat ho jít? To je opravdu plán hodný génia. To by nevymyslel ani támhle Khorne..“ „Sem říkal, že se s tím serete…měli sme mu setnout hlavu..“ „Ale, ale, ale…“ řekl divný, syčivý hlas a ruka s drápy sebrala šachovou figurku z země a položila ji zpět na šachovnici. „Vidím, že nechápete, kdy je je figura vyražena. Střelec nám poskytl větší službu, než si ssám uvědomuje..A za to si zasslouží odměnu. Dávejte pozor na věci, které ssi přejete, mohli by sse vám ssplnit..“ Ozvalo se opět ušklíbnutí. „ Bejt tebou bych mlčel.Tvoje předpovědi byly špatné, Anathéma vybral někoho jiného na místo Vojevůdce. Někoho, koho sme nečekali a ….“ Ozvalo se opět syknutí „..a někoho, jehož zvolení zasselo ssémě vzpoury. Ani já nedokážu předvídat jeho činy. To víšš….“ „Alespoň bude zábava…“ řekl onen medový hlas. „Někdo, jako on, není rozený vůdce. Zhroutí se. Zešílí. Bude trpět. Ano, to se mi líbí.“ Ozvalo se také zakašlání, zachrchlání a odplivnutí.. “Stejně to byl jen částečný plán. Život jde dál.“ Kdosi v stínu se jen ušklíbl…“Škoda jen, že ostatní si neuvědomují, že tato hra se hraje na mnohem více šachovnicích než jen na té, která leží před námi..“ byla poslední myšlenka tohoto shledání. A kdesi jinde se pohla Dáma. Mat do dvou tahů. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Proč bys měl být nepříjemná povinnost?“ Přátelsky se usměji. „Dle tvých slov, že tě čekají i doopravdy nepříjemné věci, jsem usoudil, že já tak nepříjemná povinnost nebudu. Nebo se pletu?“ ptám se stále se usmívajíc. Fulgrim jako jediný za mnou přišel, když se čekalo na volbu a tudíž se můj vztah k němu zlepšil. Ne že bych s ostatními bratry, až na Dorna, měl špatný vztah, ale spíše neutrální než opravdu bratrský. „Doufám, že se všechno brzo urovná a nic ti nebude překážet v tom, aby si mohl jasně a klidně uvažovat o tažení Krusády. Věřím, že něco takového je těžké samo o sobě i bez toho, aby si musel krotit tu naší sebranku.“ Zajímalo by mě, kdo měl s Fulgrimem největší problém. Dorn svůj názor dal jasně najevo, ale s ním se naštěstí nemusel bratr zatěžovat, protože si ho Otec odvedl na Terru. Bohužel s ním i Magnuse... Ale to zřejmě bylo pro jeho ochranu nebo učení, těžko říct. Lorgar zněl tak, že o tom, co se děje ve warpu ví Magnus opravdu hodně, a s tím, že nám Otec nic neřekne, netušíme jestli je to opravdu tak. Vcházíme již do Fulgrimovy pracovny. Nedávno byla Otcova a od té doby se zase toho tolik nezměnilo. Zřejmě ještě neměl čas na to, aby si to tu upravil po svém. „Už se nemohu dočkat, až si vymezím místo na nějaký útulnější přijímací salonek pro neformální návštěvy.“ „Chápu tvou frustraci, tohle místo je... plné moci. I když nepatří přímo Otci, jeho moc tu stále je.“ Kývnu hlavou na souhlas, že si rád dám víno. Pozvání nikdy neodmítnu, bylo by to neslušné. Vzpomínám na to, jak jsem sám hostil Fulgrima. Hostit někoho je vždycky příjemná záležitost. Teda, nejsem si tolik jist v případě Lemana, u něj aby jeden připravil hostinu... „Navštívil tě Lorgar?“ Okusím víno. Chutná velice dobře, což je potěšující, u kapky vína se vždycky mluví lépe. Fulgrim pravděpodobně odpověď už zná, možná sám Lorgara za mnou poslal, aby mi řekl to, co zjistil. Nebo spíše, to co se rozhodl nám říct. Pomalu a vážně kývnu hlavou. „Nechce se mi tomu věřit, ale lhal by o něčem takovém?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Chápu tvou frustraci, tohle místo je... plné moci. I když nepatří přímo Otci, jeho moc tu stále je.“ Ona to není ani tak frustrace. Jen mám jakési zábrany tady něco měnit a jsem raději, když se přátelská setkání odehrávají v nějakém... osobnějším prostředí. "Já vím," odpovím zasněně a podám Perturabovi pohár s vínem, načež lehce pozvednu ten svůj. "Podívej se na ten trůn. Je tak... majestátní. Kdykoli se tady, v pracovně objevím, vzpomenu si na to, že na něm ještě před pár dny vlastně sedával Otec." „Nechce se mi tomu věřit, ale lhal by o něčem takovém?“ Povzdechnu si a na chvíli se zahledím do poháru s upitým vínem. "On nelhal," odpovím a zvednu k bratru oči. "Nedávalo by to smysl, kdyby ano. Kdyby mi něco řekli jen on a Magnus, asi bych se tomu vysmál. Řekl bych si, že Lorgar vykládá báchorky o Warpu a Magnus mu prostě uvěřil-" na chvilku se odmlčím. "- ale Otec mi to ještě před jmenováním vlastně nepřímo potvrdil. Lorgar mluví pravdu. A já nevím, jak se k tomu postavit. Zatím jsem o tom nikomu neřekl, jen tobě, tehdy. Jenže to mé informace byly kusé a zmatené, třikrát zředěné a převyprávěné. přišlo mi správné, nenechávat tě v polovědomí." |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Ano, vím že to jsou nelehké otázky, ale někdo si je položit musí. Pokud nás nepřítel chce infiltrovat, najde si ten nejslabší článek a na ten tlačí tak dlouho, dokud se nezlomí. Pak jdou po dalším, dokud nezničí celý řetěz. Lorgar není ten první, koho kontaktovali. Ani poslední. Bohužel je to tak, jak říká. Musíme čekat a doufat, že to, čeho se obáváme nikdy nenastane. Ale něco takového se spíše stane v pohádce pro děti, vesmír je krutý a dělá přesně to, co nechcete. Odmítá pravděpodobnost, převrací kauzalitu, nejedná logicky. A my se s ním musíme prát. „Pravda, podezřívání a nedůvěra, to už mezi námi je. Teď k tomu budeme muset přidat pozorování toho, jestli je někdo z nás nechová jinak, než obvykle. Ještěže se mezi sebou tak dobře známe, že ano?“ usměji se Lorgara. To, jaké mezi sebou máme vztahy se právě docela mění. Hloupé fóry už asi nebudou znít tak nevinně a jízlivé poznámky také ne. Minimálně pro ty, kteří budou vědět, co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo „Pravda, podezřívání a nedůvěra, to už mezi námi je. Teď k tomu budeme muset přidat pozorování toho, jestli je někdo z nás nechová jinak, než obvykle. Ještěže se mezi sebou tak dobře známe, že ano?“ "Upřímně, slov jako "dobře známe" bych se v tomto ohledu raději vyvaroval." Dlouze přemýšlím o každém slovu, které mi Perturabo řekl, než pronesu něco takového. "Přeci jen nedávné události ukázaly lecjaké neočekávané jednání." Že se Dorn urazí? Inu s tím se počítat tak nějak dalo, ale s odchodem? Sanguiniova eskapáda, Horův závěrečný tyjátr a na konec i reakce Angrona - vše je jasným důkazem, že my sami mezi sebou máme značné rezervy. "A přehnaná jistota může zavřít očí tam, kde by měly hledět dokořán." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Pozvánka na Orla mě překvapil a jednak proto že došla těsně po odletu Bratra Lorgala. Měl jsme sto chutí na zprávu odpovědět: nasrat už se na tu loď z které jsme se vrátil pokřivený ? jo možná správné slovo vracet nechci....ale nakonec jsme odpověděl že přiletím. Nevím proč asi .....no netuším.... Ale alespoň jsem mohl letět jako Primarcha, né jako nějaký birokrat. Vzal jsme teda sebou doprovod šest Astartes plus Kharna "Zde primarcha Angron, zdravím a žádám o přistávací vektor." Nechám zahlásit na loď..... Když jsme vstoupil na palubu poprvé nebylo to zcela dobrovolné, podruhé z donucení a ještě mě změnily a teď ? Jdu na oběd, dobrovolně a možná rád ? Cesty vesmíru jsou nevyzpitatelné. Výjdu, první na sobě mám to samé co na tvé korunovaci + otcův dar u pasu. Po pravici mi jde Kharn ke své klasické zbroji přidal modrý plášť s vyšitými insigniemi legie a své kompanie (bacha trávil chvilku před zrcadlem :) ) asi metr za námi ve dvojřadu šest astartes všichni bez helem (májí zbraně ne mnoho ale mají). |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro časové určení: den po volbě Přepis původního postu po Angieho úpravě ~Angron, Amir~ Jistě, že jsem Angrona čekal a samozřejmě, že jsem jej čekal v tuto dobu. Však jsem jej včera také přesně na tuto hodinu nechal pozvat. Vlastně pozval. Tuto snad jedinou pozvánku ze všech svým bratrům, které dnes postupně uvidím, jsem psal v tacticariu sám. Jsem tedy na jeho přílet připraven. Tentokráte jsem se rozhodl odložit slavnostní šatstvo a namísto toho mám na sobě svou obvyklou, zdobnou, fialovo zlatou zbroj. Jen rudý plášť, který nosím do bitev a který značí, že se má legie chystá na válku, jsem vyměnil za temně fialový, protkaný zlatou nití do složitých obrazců, které na jeho středu pak houstnou a vytvářejí emblém imperiální orlice, dozdobený a dovyšívaný narůžovělými a bílými perlami. Jak je mým dobrým zvykem, táhnu jej minimálně metr po zemi za sebou. Po mém boku kráčejí tři mí komandéři - Eidolon, Selim a Septimus, náhrada za Vespasiána, který se zrovna zabývá přebíráním mé původní lodi a... ano, exportem mých osobních věcí, které si přeji přesunout sem. Od včerejška a ještě pořád. Někde mezi nimi se pak, pravděpodobně, motá můj remembrancer. Tentokrát jsem jej sebou vzal. "Amire, varuji tě, hlavně buď opatrný. Angron se snadno rozčílí a nemyslím si, že by měl nějaké zábrany, kdyby se rozhodl, že je dobrý nápad tě zabít." Ze strany Eidolona zazní tiché, opovržlivé odfrknutí. "Zkus nedýchat, prý to pomáhá," mrkne na něj Selim. Zdá se, že tak nějak lepí tu vzniklou díru, která se vytvořila poté, co Vespasián odešel řešit své záležitosti. "Třeba si tě pak nevšimne." Septimus je z toho všeho ještě trošku nervozní, nemám mu za zlé, že mlčí a... asi o něčem přemýšlí. "Prostě nemluv, pokud na tebe nepromluví on jako první. A neprovokuj ho." Určitě ví, že narážím na včerejšek a jeho výstup s Andělem. Na příletové palubě se pak má čestná stráž rozestoupí podle protokolu a postaví do pozoru. Angron schází po rampě dolů - chvíli za ním vychází ven také jeho ozbrojený doprovod. Lehce se zamračím, alespoň dokud jsem dost daleko na to, aby tenhle drobný průchod emocí nikdo neviděl. I šest lehce ozbrojených mužů mi přijde poměrně dost. Na oběd ve dvou. Já si své muže vzal kvůli protokolu. Zajímalo by mne, zda Angron také ctí nějaké vlastní směrnice... a nebo se prostě rozhodl stylem "hej, tak třeba vy." Nádech. Úsměv. Krok vpřed. Fialové hedvábí pláště se při pohybu zavlní a odráží neosobní, chladné světlo příletového hangáru. "Angrone, vítej," zavrním na uvítanou, když se zastavím. Dost blízko na to, abych byl zdvořilý, dost daleko na to, abych zbytečně nezasahoval do jeho osobního prostoru a něčím jej nevyprovokoval. Stále si nejsem jist, jak se k bratru chovat. I můj doprovod se zastaví, pár kroků za mnou. "Jsem rád, že jsi přijal mé pozvání." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Pravou rukou bouchnu o hrudní pancíř, stejný posunek zopakuje doprovod a ještě k tomu skloní hlavu (až na Kharna). Děkuji ti za něj Bratře. Velice mě těší, že se snažíte s černou ovcí rodiny kterou pro vás představuji najít pochopení. Přijal jsem ho rád Opravdu, překvapilo mě mile to je fakt. Snad to dopadne v klidu...nebo spíš snad mě nenaštveš... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amir~ Když skloní hlavy, pokývnutím jejich gesto kvituji. Také moji vojáci se v reakci na to lehce ukloní. To jen, abychom učinili formalitám zadost. "Přijal jsem ho rád." To jsem nečekal. Tak nějak jsem si říkal, jestli to nebere jako nepříjemnou povinnost - už proto, že může tušit, že zde časem prostě nevyhnutelně budeme probírat nepříjemné věci. Trošku zalituji, protože mě napadlo až teď, že jsem si Anděla mohl pozvat předem a nějakým způsobem s ním tu omluvu natrénovat, nebo alespoň vyřešit, čemu by se měl ve své naivní blbosti vyhnout, aby se mi tady třeba po obědě nepobili. Místo toho jsem si pozval předem Angrona, abych obhlídl situaci a zjistil, zda je vůbec moudré se o něco, jako je jejich usmíření pokoušet. No co už. Má vlastní dokonalost je zjevně ještě daleko. "To mě velmi těší, bratře." Je od něj hezké, že mě tak tituluje. A nezní to ani prvoplánově ironicky. Taky mu tak budu říkat. Byť mi občas oslovení "bratr" přijde takové... neosobní. Někteří z bratrů do něj balí i nenávist. Pohrdat jiným primarchou, ale oslovovat jej "bratře," jako to například udělal po zvolení Leman, mi totiž přijde jako výsměch. Je to jako vzít lejno a zabalit jej do zlatého papíru. Balíček je to možná hezký, ale ten obsah nepříjemně zapáchá. Možná pro tu pachuť nebratrství s některými, kteří mne tak nazývají, si dávám na stopy ironie v tomto oslovení pozor. Ale ne. Ono se doopravdy nezdá, že by to Angron nemyslel vážně. Což vlastně znamená, že mám hezky nakročeno tam, kam se chci dostat. "Tvůj doprovod určitě ocení milou společnost mých Dětí," pokračuji pak v debatě a naznačuji, pokynutím ruky, že všichni opouštíme příletový hangár a vydáváme se do příjemnějších prostor, "zatímco spolu budeme obědvat." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro „I ty mně.“ Nijak svá slova nerozmýšlím, pravda se občas vyvažuje zlatem. „Zahálet bratře nebudeme určitě nikdo, přeji ti hodně štěstí, kdybys něco potřeboval, víš, kde mě najít.“ Protože ať už uplyne kolik staletí chce, vždycky budeš tím knězem stojícím na vítězném bojišti planety Colchis, pozorující naplnění toho, v co věřil, avšak také budeš klečícím zlomeným mužem v prachu Monarchie, záleží na tom, kterého z těch dvou budeš víc živit. Dalších slov už nebylo třeba, sice patřím k těm, kteří pokud můžou říct dvě slova, řeknou deset, ale čas se nemilosrdně krátil. Rozloučil jsem se tedy s bratrem a s myšlenkami na minulost, kráčel vstříct budoucnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Podívej se na ten trůn. Je tak... majestátní. Kdykoli se tady, v pracovně objevím, vzpomenu si na to, že na něm ještě před pár dny vlastně sedával Otec.“ Podívám se na trůn a doslova tam Otce vidím. Před několika málo dní tam seděl, nejsilnější lidská bytost ve vesmíru a z toho místa velela celému Impériu. Teď letí zpět na Terru, tohle zde zanechal jako svou připomínku. Jako bychom nějakou potřebovali. Otec to potvrdil? Zajímavé... Možná to jemu samotnému nedošlo a Fulgrim si dal dvě a dvě dohromady. Zajímalo by mě, co přesně mu řekl. Ale to zřejmě zůstane jen mezi nimi. A vlastně, co když už tou dobou Otec věděl, co se děje a plánoval to. Nemám rád, když neznám dost fakt, tolik proměnných a nedokážu určit, jak se věci budou vyvíjet. Musíme získat informace... „Ano, to máš asi pravdu,“ uznám bratrova slova. „Mluvil jsi o tomhle s někým dalším?“ Napiji se vína a párkrát zatočím s tekutinou v sklenici. „Corvus už odlétá ze soustavy, takže jemu jsi rozkazy už dal, předpokládám. Nechoval se jinak?“ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Poslední pohledy. Poslední záchvěv bolesti. „Jistě, Otče.“ Odpovím trochu nepřítomně, nač zakrývat, že jsou mé myšlenky někde jinde. Většina se jich týká minulosti, budoucnosti a … Tady nám kráčí Rogal. Na jeho pozdrav pouze pokývnu. Primarcha Císařových pěstí patřil mezi ty, na které jsem si po Nikaei ještě nestihnul udělat objektivní Názor. Udržoval jsem si svůj obvyklý zahloubaný výraz, bylo spousty věcí, nad kterými se ještě muselo hloubat. „Nemusíš se obávat bratře.“ Prohlásil jsem klidně na jeho „nezasahovat do běhu lodi“ a zapadnul jsem do své kajuty. Tolik, tolik věcí, které se museli promyslet, ať už se jednalo o Otce, Lorgara, Nikaeu, či ten kámen. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ „Mluvil jsi o tomhle s někým dalším?“ Zavrtím zlehka hlavou. "Ne," odpovím nezvykle tiše, zamyšleně. Spíše to slůvko zašeptám a upiji vína. "Otec... řekl, že je nebezpečné o tom něco žjišťovat. Že už samotné vědomí je... něco, s čím bych si neměl zahrávat. Neumím to popsat. Nevím, jak fungují psykerské síly a nevím, jak funguje warp," zvednu k Perturabovi oči, jako bych v těch jeho měl nalézt odpověď. Ale přirozeně tam žádná není. Nikdo mi nemůže odpovědět. Možná ani nechci, aby to někdo udělal. "Možná jsem to neměl říkat ani tobě, ale nemohu riskovat, že bys třeba začal honit stíny, protože jsem naznačil něco neurčitého." Rozhodnu se nám oběma víno dolít. „Corvus už odlétá ze soustavy, takže jemu jsi rozkazy už dal, předpokládám. Nechoval se jinak?“ Zarazím se, karafa ustrne nad pohárem, uprostřed pohybu. "Jinak?" Tázavě nakloním hlavu na stranu. "Jak... jinak?" Vzpamatuji se a víno konečně naliji a karafu položím. "Nevím o čem mluvíš, já..." na chvilku se odmlčím, "... nemluvil jsem s ním osobně. Poslal jsem mu astropatickou zprávu o tom, že může přijít, pokud má něco na srdci - a pokud ne, má povolení opustit soustavu. Stejně, jako Lev a Guilliman. Nepřišlo mi, že by měli nějaký problém - proč myslíš, že by se měl chovat jinak?" Starost - ano, tak nějak mi v hlase zaznívá. Bojím se o své bratry. proběhlo mezi Coraxem a Perturabem něco, o čem nevím? Má Corax problémy s nimiž se mi nesvěřil? |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Děkuji Magnusi, štěstí bude více než potřeba." Kdyby jenom to! Nic není lehčí než naděje a nic neváží víc než čekání na to, zda se vůbec někdy vyplní. "Opatruj se." Dodám snad jen pro jistotu. Co by mu na Teřře mohlo hrozit? Pokud se pletu a císař je zlem, nikoliv lékem či zneužitým prostředkem v tom, jak chápu tu vizi, tak je v mnohem větším nebezpečí než kdokoliv blízko oka Terroru. Ne, tomu nic méně nevěřím. Císař možná není dobrý a bezchybný, jak jsem si představoval, ale je pořád lepší než ti, co nás chtějí uchvátit. "Šťastnou cestu." Rozloučím se s ním i jeho doprovodem tonoucí v myšlenkách a s vědomím, že je třeba ještě mnohé udělat. Nu a těžko bude lepší chvíle, kdy začít, než dnes! |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Myslel jsem to spíše ironicky. Sám mě překvapila reakce bratrů při oznámení Otcovy volby. U Angrona jsem něco podobného očekával, ale Dornova reakce byla... nečekaná.“ Ne, Dorn nebude v jejich moci, zatím ještě ne. Takové chování by akorát prozradilo, že je něco špatně a mohlo by jim to zmařit plány. Spíše by reagovali mile, možná až moc. Otázkou je, jak jsou tito tvorové při smyslech a dokážou ovlivnit ostatní. „Ano, nesmíme spoléhat na nic, co jsme doposud považovali za samozřejmé. Impérium zřejmě čeká nejtěžší zkouška, nemýlím-li se.“ Představím si Impérium rozvrácené a bojující samo proti sobě. Hrůzná představa. Nevím, zda bych dokázal pozvednout zbraň proti bratrovi jinak, než pouze v přátelském klání nebo sázce. Nicméně i to je mi silně proti srsti. Pokud to jde, vše se snažím řešit v klidu, ne pomocí síly. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Nesdílím s bratrem jeho opatrnost, když jde o něco takového, může nám přílišná opatrnost způsobit více problému, než neopatrnost. Kdyby to věděli všichni, mohli bychom s tím něco dělat, nevědět to nikdo, nemohli bychom prakticky dělat nic, jen sami odolávat. V jednotě je síla, musí to vědět ti, kterým je hodno věřit. „Já jsem rád, že jsi mi to řekl, Fulgrime. Kdyby si to neřekl, nevím, jak bych reagoval, kdyby ti tvorové oslovili mě. Nevědomky bych jim mohl spadnout do náruče a bylo by pozdě, když bych si uvědomil, jakou chybu jsem udělal.“ Posunu pohár ke karafě, aby se bratrovi lépe nalévalo, ale jeho ruka se zastaví na půli cesty. Zeptá se mě, jak to myslím a až poté dolije. „Nepřišlo mi, že by měli nějaký problém – proč myslíš, že by se měl chovat jinak?“ Trochu překvapeně vzhlédnu od poháru. Myslel jsem, že bratr předá své rozkazy osobně, nebo minimálně probere detaily tažení, ale jak se tak zdá, spletl jsem se. Nevadí, chyba úsudky, každý máme své způsoby. Ale to, že některý z bratrů mohl... Ne, nejsem schopný ani tu myšlenku doopravdy zhmotnit, natož přemýšlet o tom, že by se to mohlo stát. Jsme věrní Otci, sloužíme Impériu a Lidstvu. Proč, proč bychom se měli od těch věcí odvracet? „Lorgar mluvil o tom, že ti tvorové se ho pokusili dostat na svou stranu. Co když to už udělali s někým jiným?“ Má vlastní slova mi zdí dutě, když je slyším. Nevěřím těm slovům, nechci jim věřit, ale bojím se, že budou pravdivá, ať už chci nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ "Kdyby si to neřekl, nevím, jak bych reagoval, kdyby ti tvorové oslovili mě. Nevědomky bych jim mohl spadnout do náruče a bylo by pozdě, když bych si uvědomil, jakou chybu jsem udělal.“ Zamrkám. Něco takového mne nenapadlo. Doopravdy si myslí, že by mohl...? Vždyť ony se, pokud Lorgar nelhal, vysmívají Otci! Jak by někdo mohl přejít na jejich stranu, když známe Císařovo světlo? Jenže ne všichni se v něm hřejeme. Napadne mě vzápětí temná myšlenka. "Opravdu si to myslíš?" Opatrně, jemně položím jednu svou obnaženou ruku na jeho předloktí. Proti bratrově mohutné zbroji je až směšně drobná. "Myslíš si, že by někdo z nás doopravdy mohl podlehnout jejich..." Jak to vlastně nazvat? Vábení? Nabídce? ... co vlastně Lorgarovi bytosti nabízely, aby jej dostaly na svou stranu? "...falešným svodům?" Mě samotného do doby, než to Perturabo zmínil, nenapadlo, že bych se mohl přidat pod cizí vlajku. Doteď jsem je měl pouze za nepřátele. Mocné, neprozkoumané, nebezpečné. Chtěl jsem vědět kolik jich je a jak je zničit. Teď se spíše sám sebe ptám, jak se tomu bránit. "Co když to už udělali s někým jiným?“ "Pokud je to jen trochu možné -" a i ty sám jsi připustil, že je. Ne záměrně, ale třeba z nevědomosti... "- pak je vědomí o nich dvojsečným ostřím. Na jednu stranu nás může ochránit, protože budeme vědět, že se nemáme nechat zlákat - a na druhou stranu mezi nás zaseje semínko pochyb, podezřívavosti a sváru. Vždyť už ty sám ses ptal na Coraxovo chování. Dovedeš si přestavit, co by se stalo, kdybych o pravdě, kterou Lorgar přinesl, řekl ostatním bratřím?" Odložím sklenici a oběma rukama si promnu spánky. Nádech, výdech. Pak se očima zase vrátím k bratru. "Dovedeš si představit, kdybychom jim měli čelit nepřipravení?" Obě možnosti jsou úplně špatně. Tady neexistuje dokonalé východisko. Žádná jedna jediná správná cesta. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium na tvojí otázku jen pokrčí rameny.. „Zpráva byla doručena během pasování Vojevůdcem. Nevím, jak rychle se dostala k Lionovi...“ pak jen kývne „Dobrá, budu to hlídat. Ale epidemie a katastrofy se velmi často stávají, zvláště na světech, jako je Caliban...“ řekne a pousměje se. Chvilku šmrdláš zprávu brkem a předáš jí Tacticariu. Ta jen luskne prsty a zpráva shoří. Odesláno. „Tvůj zítřejší program se zatím nezdá tak nacpaný, aby se tam nevešla náštěva dalšího bratra..“ dočkáš se jen konstatování. „Něco dalšího?“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Opravdu si to myslíš?“ zazní otázka. Fulgrimova ruka jemně dopadne na mou zbroj. Přemýšlím, kde začíná a končí čest naších bratrů, který z nich nejvíc touží po moci a byl by pro to ochotný prodat sebe i své bratry. „...falešným svodům?“ Pomalu a vážně kývnu hlavou. Bojím se, že se moje temné myšlenky mohou uskutečnit, že někdo z nás, z popudu, kvůli neshodě, ze msty, by sáhl po nabídce, jako je taková. Ne, nekřivdíme žádnému z nás, chováme se k sobě rovně, ano, někteří udělali chyby, ale po dnešním večeru jsem měl pocit, jakoby pár z nich byla prominuto. Ale určitě ne zapomenuto. „Já proti nikomu z nás nic nemám, bratře, ale to neplatí u všech stejně. Russ se nemusí s Lionem, Lorgar možná prominul to, co musel udělat Roboute, ale nezapomene na to. Angron je teď naštvaný na Anděla... všechno tohle může být začátek.“ „Dovedeš si představit, kdybychom jim měli čelit nepřipravení?“ Ne, nedovedu si ani pořádně představit, jak se proti nim máme připravit. Jak máme bojovat proti něčemu, co není z našeho vesmíru? Jsou ve warpu, ne zde. Ale představa, že bychom o nich nevěděli, je ještě horší. „Těžko říct, co by se mezi námi dál dělo. Naše víra je pevná, jsme ochránci Lidstva, ale co když někdo povolí? Budeme muset bojovat proti sobě. Nedovedu si to ani představit.“ Mám pocit, jakoby tyhle slova padla už po několikáté, tak často si je přehrávám v mysli. Ne, zkrátka to nedokážu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Čeká tě týden cesty na lodi, které je velmi, velmi podobná „duší“ tvému bratrovi. Tichá, pracovitá, zarytá. Nezdobená. Chudá. Skromná. Spartanská. Moc věcí jsi si sebou nebral, nebyl moc čas. Trávit týden meditacemi? Další návštěvou otce? Anebo večeří s nemluvným bratrem? Nikdo tě zatím v ničím neomezuje..Spíše máš trošku vnitřní pocit, že překážíš. Nezapadáš. Kdo ví. V kajutě tě žádná zábava zatím nečeká.Nikdo neťukal. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Nic jako drobné nepokoje neexistuje, Cyphere.“ Cypher jen pokrčí rameny. „Podle zpráv z jiných zdrojů se jedná o drobné nepokoje nakažených civilistů, stěžují si prý na nedostatek léčiv a došlo k několika potyčkám a krádežím Adeptus Medicus. Nic systematického, vše se zdá nahodilé..“ Translace trvala pár hodin. Ale i tak lze hovořit o velmi rychlém a čistém skoku. Spousta z nich dopadlo. Opásáš se a vykročíš, plný odhodlání...Cypher si jen lehce odkašle..„Můj pane, celý Deathwing a 400 Astartes, celkem tedy tísíc čtyři sta Astartes na potlačení nepokoje civilního obyvatelstva? Není to poněkud přehnané?“ Pohled na Caliban vyvolá opravdu vzpomínky. Zdá se, že je špinavější než když jsi ho naposledy opustil. Přes smog není skoro vidět a zelených teček na planetě je opravdu jen pár. Jak je to dlouho? Dvacet let? Dvacet let, co tvoje noha naposledy stála na hlíně domovské planety. Kdo ví, jak to tam vypadá nyní. A můžeš za to ty. Cena, kterou jsi zaplatil za budoucnost Calibanu, leží před tebou v holookně. Mělo to tak být? Jaké by to bylo, kdyby tě Luther tehdy nenašel v lese anebo kdyby se neslitoval? Lítost tě tehdy zachránila...a nyní ovládá. Cypher tě mlčky následuje, ať už zvolíš libovolný způsob výsadku. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Je klid. Zdá se, že již nejsi vyžadován a rozkaz Vojevůdce zněl vcelku jasně. Segmentum Tempestus čeká, stejně tak jako tvoje Legie. Je na čase přinézt zprávu z Ullanoru osobně. A také trošku zatočit s oněmi problematickými temnými Eldary, ačkoliv je to opravdu hra na kočku a na myš. Budoucnost tebe a tvé Legie leží před tebou |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Je klid. Zdá se, že již nejsi vyžadován a rozkaz Vojevůdce zněl vcelku jasně. Pax Ultramar čeká, stejně tak jako tvoje Legie. Je na čase přinézt zprávu z Ullanoru osobně. Východní okraj Galaxie je neprozkoumaný, avšak zprávy o systému Iax se zatím zdají být více než pozitivní. Budoucnost tebe a tvé Legie leží před tebou |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Osvícení~ Drobné nepokoje, hlavně výtržnosti a přepady transportů s léčivy, lékáren a nemocnic, tedy spíše lazaretů. „Přehnané se mi to bude zdát, až budu vědět, co je to za epidemii a proč nemáme dostatek léků na tu nemoc. Zjišťujte, od toho máme dole bratry, proto jsme je všechny nevzali s sebou. Měli tu zůstat a strážit Caliban před všemi hrozbami, přijímat a trénovat nové a nové členy.“ Otočil jsem se na Cyphera s nakrčeným čelem. Byl jsem rozmrzelý z toho, co se stalo s mým oblíbeným domovem, možná bych si měl nějakou osobní rezidenci zřídit na jiném světě. A taky jsem byl rozmrzelý kvůli tomu, co se děje na mém stávajícím světě. Zpomalil jsem až do úplného zastavení, zase u jednoho z holooken. „Dobře, Ravenwingu poletí sto, Astartes dvě stovky,“ otočil jsem se zpět k holooknu a s nenávistí sledoval mračna prachu a dýmu, která hyzdila atmosféru. Hlavně kolem úlů, kolem obrovských hutí. S lítostí jsem sledoval několik málo kilometrů zelených ploch hlavně kolem rovníku planety. A kolem sídla Řádu. Tedy... Legie. Daň za pokrok. Zamnul jsem si bradu a opět vyšel, tentokrát pomaleji. Nelíbilo se mi to. Nelíbilo se mi, že najednou propukla nějaká epidemie. Asi se to dalo předpokládat. Když se totiž podíváte na čistotu planety, není to nic moc. Znečištění vody a ovzduší vede k zanesení půdy... A smrtelný koloběh se pomalu rozbíhá. „Co je to za nemoc? Dejte vědět zásobování, ať pošlou dvojnásobnou dávku vakcín a léků, určitě se to rozšíří.“ Natáhl jsem krok, teď jsme mířili k hangáru, kde na nás snad už čeká nastoupené mužstvo a thunderhawky. „Karanténu doufám vyhlásili...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tu „noc“ se nespalo dobře. Jeden z snů, který jsou až příliš živé. A nekontrolovatelné. Ne tebou. Pilíře z obsidiánu. U nich ty. To místo poznáváš. Svět jménem Cadie. Svět, který jsi vyhladil, Z strachu. Z strachu, že by se někdo mohl dozvědět pravdu. U dalšího pilíře stojí podivná postava, zahalená v plášti, který je pokryt runami, které jsou velmi podobné těm z Colchisu. A z Cadie, svého času. Bytosti není vidět do tváře a opírá se o zkroucenou hůl. Ačkoliv jsi si velmi jist, že to jen sen, i zde má ona bytost poněkud rozostřené kraje pláště...Jako by to byla jen nějaká holoprojekce.  Zpod kápě se ozve chraplavý hlas, jakoby bytost neměla hlasivky a mluvila, inu, jinak. „Za práci nechtěnou, za námahu nevědomou a za službu medvědí, posílá můj pán odměnu nebo prokletí. Důkaz toho, že osud je předurčen a oni jsou Bohy, posílá ti Čtveřice velmi zvláštní vlohy!“ Bytost se poté zasměje a rozpadne se v prach, v písek, který odvál vítr. Vítr z výbuchu cyklonického torpéda, které Nositelé Slova svrhávají na planetu. Probudíš se. Bohužel, do značně jiného světa. Světa, na který nejsi zvyklý. Světa barev. Vše v tvé kajutě je pokryto jakousi jemnou, nafilovělou aurou aurou, včetně tebe. Není těžké přijít na to, co se stalo. A v uších ti zní onen smích... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Dobrá, budu to hlídat. Ale epidemie a katastrofy se velmi často stávají, zvláště na světech, jako je Caliban...“ Pokrčím rameny. Dost mnohoznačně. "To je pravda. Na druhou stranu tady zatím stejně nemám moc věcí na práci, tak můžu hlídat, co bratra ruší od křížového tažení." Už proto, že mám spoustu času. Tady ano. „Něco dalšího?“ "Ano," přiznávám lehce neochotně a chvíli pozoruji místo, kde se ještě před chvílí nacházela zpráva. Už jsem ji poslal - je třeba to dotáhnout do konce. "Potřebuji ještě jeden pergamen." Ve chvíli, kdy mi je podán, znovu uchopím do ruky brk. Nevím, jak tu zprávu formulovat. Je to takové zvláštní. Sanguinie, přemýšlel jsem, kdy celou tu záležitost s usmířením provedu a rozhodl jsem se, že čím dříve to udělám, tím lépe pro nás pro všechny. Proto buď prosím připraven zítra po obědě. Zkusím s Angronem předem promluvit a zjistit, zda je ochoten na nějaký smír přistoupit. Pokud se situace bude vyvíjet dobře, pošlu ti astropatickou zprávu a dám pro tebe poslat. S láskou, Fulgrim. PS: Vezmi si zbroj, dost možná se to nebude vyvíjet tak, jak chceme. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Sanguinie, přemýšlel jsem, kdy celou tu záležitost s usmířením provedu a rozhodl jsem se, že čím dříve to udělám, tím lépe pro nás pro všechny. Proto buď prosím připraven zítra po obědě. Zkusím s Angronem předem promluvit a zjistit, zda je ochoten na nějaký smír přistoupit. Pokud se situace bude vyvíjet dobře, pošlu ti astropatickou zprávu a dám pro tebe poslat. S láskou, Fulgrim. PS: Vezmi si zbroj, dost možná se to nebude vyvíjet tak, jak chceme. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro "Nechám to ryze na tvé vůli, bratře."no to neděláš nejlepší rozhodnutí Bratře Pokrčím rameny a šáhnu po karafě ("té která tam nemá co dělat"). Naleju to do pohárku dobrou míru krvavě rudé tekutiny. Tahle mi ležela ve skladu prý hodně dlouho, co já vím, je to divné kolik věcí mi s implantátem unikalo a kolik věcí mi teď chutná. Cos se chuti týče víno je červené (nečekaně) suché chutí bych ho přirovnat k albertini od templářských sklepů (výrazné, s podtonem koření). "Jak mohu vidět, jsi i dobrý hostitel, bratře. Jsem zvědav jakým dalším překvapením se mohu těšit." ....no asi už nic moc...ikdyž... Vážně se podívám na Bratra a začnu si nalívat do své číše. No najíme se a pak tě předhodím do arény lvům aby taky posvačily.... -dramatická odmlka- To byl vtip Bratře. Vzácně se usměji. Lvi tu nemáme a Otci bych to pak velice těžko vysvětloval. Na tvé zdraví. Řeknu po další malinké odmlce a napřáhnu kalich k tobě na přiťuknutí. Až si připijeme vybídnu tě aby ses klidně posadil a ale hlavně aby ses občerstvil i tím jídlem co tu někdo naaranžoval na Angronovi poměry dost nezvykle. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Pokynu doprovodu, aby se šel bavit s dětičkami. Můj doprovod jistě, myslím ale že tvé děti přítomnost mých Synů ne. Zařadím se k Bratrovy. A jistě oběd proto tu jsem a proto jsme si málem přečetl tu malou nezáživnou knížku o etiketě...nakonec dýky měly přednost a větší sexappeal. Ikdyž samo o sobě je to jedno, ať si náš warmastřík zvyká Russ má horší stolování než otrok, ale myslím že to ví už s vlastní zkušenosti.....takže..je to vlastně jedno. Jak se ti daří zabydlet ? Otáži se konverzačně po cestě hangárem. Né že by mě nějak zajímalo jaké trápení má ze skříněmi ale....něco vtipného..ikdyž..... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amir~ Má osobní stráž se tedy příliš netváří, že by mne chtěli nechat v přítomnosti Angrona samotného, ale ať už chtějí, nebo ne, nemají na výběr. Jsou věci, před kterými by mě stejně nezáchránili, kdyby měly nastat a s nimiž bych se musel poprat tak nějak sám. Ne, že bych něco takového očekával, ale jeden nikdy není dost opatrný. Brzy se od nás všichni odpojí - kromě Amira, jehož prací je v zásadě se za námi pohybovat, jako tichý stín, sledovat a zaznamenávat, co vidí. Vedu bratra z hangáru ven, do prostorných, zlatem vykládaných chodeb, "podepřených" mohutnými, zdobnými sloupy. Obrovská okna stále ještě poskytují výhled na Ullanor, nevelkou tečku v dálce, tam kdesi... řekl bych dole, kdyby ve vesmíru nějaké "nahoře a dole" existovalo. "Jak se ti daří zabydlet ?" Opravdu? Angron - TAMTEN Angron se mě ptá na něco tak banálního a běžného, jako je konverzační otázka? Páni. Může za to odstranění implantátů? Proč to vůbec udělal? Respektive - chápu, k čemu to bylo DOBRÉ, ale co ho donutilo? Otec? Okolnosti? Prohlédl? "Je to jedna z těch příjemnějších povinností, které musím po svém nástupu řešit," odpovím s úsměvem, zatímco vedle ně kráčím. Ruch na chodbách se nás netýká - a personál je dost profesionální na to, aby se věnoval své práci a o nás se, kromě občasného pohledu, nestaral. Otec zde měl opravdu elitní lidi. "Nicméně je samozřejmě těžké, přestěhovat z Pýchy vše, co bych si přál vzít sebou. Nebo alespoň to, co si vzít sebou mohu, protože přesouvat všechny galerie, výzdobu a umělecké předměty, které jsem si tam za ty roky nastřádal, není úplně reálné." Ptal se mě, chtěl konverzovat - pak konverzovat budeme. "Tedy ne, že by to nebylo možné - ale mám pravděpodobně i důležitější starosti, než oprašovat své sbírky, takže spousta z toho, co jsem miloval a považoval za své tak nějak zůstane Vespasiánovi. Nemyslím si, že by s tím naložil špatně, ostatně - je to můj syn. Sdílím lásku k umění se všemi svými Dětmi." "Zatím mám většinu věcí na jedné z příletových palub, kde se vykládá proviant a zásoby. V bednách. Něco málo už jsem si nechal přinést do svých soukromých prostor, především vybavení vlastních komnat." Je mi jedno, že to Angron pravděpodobně vnímá, jako nějaký šum, prokládaný slovy jako "blá blá blá." "Část legie už jsem přesunul také. Ale je to takové zvláštní. Musím posádku jedné lodi rozdělit mezi dvě... přičemž Orel by pojal Pýchu několikrát, co do velikosti. Takže to bude chtít malou reorganizaci, na níž zatím nemám moc času." |
| |
| soukromá zpráva od Amir Darren pro KRUSÁDA, ANEB PROCO BOJUJEME... ~ FULGRIM ~ Pohlédl jsem na Fulgrima ve vší jeho velikosti a kráse. Založím si ruce a zaškaredím se na něj. „Bez toho, aby jste si to přečetl, Vojevůdce - “ můj hlas byl příkrý a formální. „ - nelze vyjádřit slovy, ni významy nic, co by mělo být řečeno. Musíte pochopit, o čem toto vše je.“ Ukázal jsem na lodní přepážky, na muže a ženy posádky pod námi, na znak Impéria na zdi. „Jsem tu proto, abych přihlížel, a zvěčňoval vše, co Krusáda přinese. Abych kladl nepříjemné otázky, byl smělý, a možná i někdy urazil Vaši pýchu a ukázal Vám, co se děje, čeho jste součástí. Aby mé nemístné otázky odhalili hloubku Imperiální pravdy, pro níž vedeme Krusádu; a přivedli Vás na tu myšlenku, a tu cestu, po níž Impérium kráčí směrem k sjednocení lidstva a ku vyššímu dobru ztělesněného Císařem. Teď si to přečtěte, Vojevůdče, a poté Vám ještě budu muset něco ukázat, aby jste to vše plně pochopil.“ Volba Vojevůdce, Krusáda, a Impérim lidstva, by Amir Darren Vyčkal jsem těch několik nekonečných okamžiků, po které Fulgrim svůj pohled věnoval mým slovům. Několik okamžiků, po kterých znovu pohlédl na mne. „Nic neříkejte, a následujte mne,“ řekl jsem a vykročil do útrob lodi. Po několika minutách ticha, a několika odbočkách, jsem vstoupil s Fulgrimem do haly Paměti. Byla úzká, a závratně vysoká, s dřevěnými sloupy částečně zapuštěnými do zdi a stoupajícími až ku stropu, kde se jako větve proplétaly jako větve obřího stromu a podpíraly dvě stě metrů vysoký skleněný strop, přes který bylo vidět hvězdy. Stěny mezi jednotlivými sloupy byly obložené deskami z tmavého dřeva a popsány miliony drobných řádků ručně psaných jmen a a čísel vyvedených krásným zlatým písmem. Byla to jména padlých; padlých ze všech legií, z armád, z flotily i z Divisia militaris od počátku Velkého křížového tažení, kteří zemřeli v bojích, jenž se Impérium lidí účastnilo. Jména nesmrtelných hrdinů seřazená ve sloupcích pod nápisy, které oznamovaly, o jaké slavné bitvy a dobyté světy šlo. Na Fulgrimovi bylo patrné, že mu došlo, kam jej Amir zavedl. Cesta slávy a žalu, tak se této místnosti říkalo. Pohlédl na mne, ale naznačil jsem mu, ať mlčí, nenarušuje auru tohoto místa, že cesta bude pokračovat dál. Zlatá písmena již pokrývala celé dvě třetiny stěn. Jak jsme se blížili ke konci Cesty, začaly být stěny po obou stranách prázdné a nepopsané. Míjeli jsme skupinku nekrologistů, shluklých u poslední zpola zaplněné desky, kteří právě štětečky se zlatou barvou pečlivě vypisovali na tmavé dřevo nová jména. Poslední mrtví. Ztráty z bitvy o Ullanor. Nekrologisté na okamžik zanechali práce a uctivě před procházejím Vojevůdcem sklonili své hlavy. Zastavil jsem se, abych si nedokončená jména prohlédl. Několik jich patřilo padlým z XII. brigády. Pohladil sem jedno. Cítil jsem nakyslý pach olejové suspenze s rozdrceným ístkovým zlatem, kterou nekrologisté používali na psaní. Pohlédl jsem na ně, na Fulgrima a beze slova vykročil dál. Na konci Cesty stály vysoké, zavřené dveře, natřené zlatou a karmínovou barvou. Zastavil jsem u nich a otočil se Fulgrimovi vstříc. „Fulgrime, chopíš se úlohy v tom, co Impérium čeká? Ztrestáš ty, kteří se ti postaví, kteří se odvrátili od slavného díla, jenž jsi pomohl vytvořit? Přísaháš při cti tvé III. legie, že nenecháš naživu nikoho, kdož stojí v cestě budoucnosti lidstva? Pokud ano, máš na svou otázku již odpověď.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Já proti nikomu z nás nic nemám, bratře, ale to neplatí u všech stejně. Russ se nemusí s Lionem, Lorgar možná prominul to, co musel udělat Roboute, ale nezapomene na to. Angron je teď naštvaný na Anděla... všechno tohle může být začátek.“ "Zapomněl jsi na mně." Zní to sobecky. Možná, trošku. Ale hodlá to hned osvětlit. "Russ při jmenování vypadal, že mu dost ležím v žaludku. Bojím se, co by mohl udělat, kdyby mu třeba někdo nabídl, že dostane moc mne odstranit. Vzepřel by se vůli Otce vědomě, jen ze zášti? Nebo by mu ti, kdož se zvou bohové, nalhali, že dělá jedinou možnou dobrou věc?" Nejsem si jistý, co dělat. Říct mu o tom? Držet jazyk za zuby? „Těžko říct, co by se mezi námi dál dělo. Naše víra je pevná, jsme ochránci Lidstva, ale co když někdo povolí? Budeme muset bojovat proti sobě. Nedovedu si to ani představit.“ "Jenže, pokud o nich řeknu někomu dalšímu - co když je vyhledá sám? Udělá nějakou hloupost? Rozkřikne to dál? Kdyby byl dobrý nápad, o nich mluvit, proč by to Císař všem neřekl? Otec o nich se mnou nechtěl mluvit." S výdechem sklopím hlavu. "Proč jen odjel tak narychlo. Tak rád bych s ním ještě mluvil. Alespoň chvíli." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Amir~ „Bez toho, aby jste si to přečetl, Vojevůdce, nelze vyjádřit slovy, ni významy nic, co by mělo být řečeno. Musíte pochopit, o čem toto vše je.“ Sebeovládání. Vždy jsem jej měl na velmi vysoké příčce. Možná také proto je Amir nejen ještě naživu, ale také v pořádku a bez zkřiveného byť jediného vlasu na hlavě. Protože já bych to rád udělal. "Musíte pochopit" je formulace, jakou si mi nemůže dovolit říct ŽÁDNÝ člověk. A je mi jedno, jestli je to remembrancer, jehož mi sem nasadil Malcador z pověření otce a nebo kdokoli jiný z místní posádky. Netvářím se nijak - a jsem na to vnitřně doopravdy hrdý. Přestože, já narozdíl od něj VÍM, o čem křižáda je. JÁ v ní totiž bojuji, zatímco on se utápí ve svých romantických představách o tom, že snad pomáhá sjednotit galaxii a tím pádem s námi může jednat jako se sobě rovnými. Už mne vytáčí. Zpětně mne vlastně vytáčí i ten jeho předchozí pláč - přestože ve mně vyvolával zprvu spíše lítost. ON mi chce UKÁZAT, co se děje? MI? Myslí to ten malý, nicotný červ VÁŽNĚ? On mi něco UKÁŽE, abych JÁ POCHOPIL? Nejraději bych mu ihned oznámil přesný čas jeho zítřejší veřejné popravy a udělal z něj odstrašující příklad pro kohokoli, kdo by se pokusil být stejně drzý. Uvědomuje si, že mluví se synem Císaře? S někým, kdo už dekády za imperiální pravdu BOJUJE a nyní, díky dnešnímu dni, se vlastně stal jejím živoucím ztělesněním? Místo toho si jen beze slova a nicneříkajícím, mírným pohledem přeberu datatablet. Text mne nijak na zadek neposadí. Civilistu by mohl, uznávám, protože určitou hloubku a něco do sebe má. Nicméně nechápu, co vypovídá o zvolení, o mně, o událostech, které se doopravdy staly a nepocházejí jen z romantických výplodů fantazie jednoho mladíka. Pokud jsem po tomhle měl něco pochopit, žel se nestalo. Jediné, co chápu je, že jsem minutu od minuty znepokojenější a roste ve mně nelibost. Možná jsem rád, že mi přikázal (ON MI NĚCO PŘIKAZUJE!) abych nemluvil a šel za ním. Protože kdybych promluvit... směl... tak to, co bych mu řekl, by si za rámeček nedal. Pustím tablet bez většího zájmu na stůl, vezmu si meč, který jsem dostal od Otce a následuji tu malou, drzou kreaturu, kamkoli mne míní vést. Pietní chodba? Doopravdy? Hrdě se nesu chodbami, uvažujíc o tom, že už celé té maškarády za dnešní den začínám mít doopravdy pokrk. Jestli si myslí, že mne dojme jmény padlých - on, ON, který nebyl v jediné bitvě a nikdy neviděl své blízké umírat, pak je to velmi, velmi naivní myšlenka. Já ve svém perfekcionalismu ze všech nejlépe vím, že cesta vpřed se nikdy neobejde beze ztrát. Tento okamžik zavání až situační komikou, alespoň mně osobně. „Fulgrime, chopíš se úlohy v tom, co Impérium čeká? Ztrestáš ty, kteří se ti postaví, kteří se odvrátili od slavného díla, jenž jsi pomohl vytvořit? Přísaháš při cti tvé III. legie, že nenecháš naživu nikoho, kdož stojí v cestě budoucnosti lidstva? Pokud ano, máš na svou otázku již odpověď.“ A dost. Ruka se na okamžik sevře okolo jílce nového meče. Nechybělo mnoho a rytci by mohli napsat na další destičku "Amir Darren." "Nemám," odtuším chladně a v očích mi zle blýskne. "Ale předpokládám, žes mou otázku doposud nepochopil, takže ti tvou slabomyslnost prominu. Protože se nerad opakuji." Neodpustím si krátké, znechucené odfrknutí a ruku z meče spustím. "Nejsi zde od toho, abys mne poučoval o vedení války. Nebo Impéria. Jsi zde proto, abys zajistil, že se mé jméno nestane jen jedním z mnoha nicneříkajícím nápisů na těchto zdech. " Otočím se k němu zády, až hedvábí mé róby zavlaje. "Až se rozhodneš dělat svoji práci a nemotat se do té mojí, víš, kde mne hledat, Amire Darrene." S těmito slovy jej zanechávám svému osudu a odcházím. Zatímco odcházím poměrně svižným tempem, s hlavou hrdě vztyčenou, róba za mnou majestátně povlává a vytváří dojem, jako by mne obklopovaly živé plameny. K tomu byla ostatně stvořena. K buzení dojmů... |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Má malá flotila se seskupí do stěnové(čtverec) formace, kdy útočné křižníky jsou rozmístěny do vrcholů, stín letí ve středu formace a doprovodné fregaty vyplňují zbytek obsahu čtverce. Nechávám admirála Yiraka ať si pozici lodí ve formaci řídí a stanovuje podle svého, už jsem si ověřil jeho schopnosti a zatím nevidím důvod mu do toho zasahovat. Místo toho si vyvolám na svůj displej informace o tažení své legie a útocích korzárů v poslední době a snažím se najít vzorec. Když se má flotila seskupí vyrazíme bez dalšího otálení k hranici soustavy. Nechám odeslat ostatním kapitánům na útočných křižnících data s rozkazem projít si je najít tam nějaký vzorec nebo místo odkud útočí. Počkám na můstku až dokud nepřejdeme do warpu a pokud všechno projde v klidu, odeberu se z můstku do svého velínu a pokračuji v hledání vzorce útoků a plánu postupu své legie proti nepříteli. „Asi bude nejlepší vytvořit několik směrů útoku, abychom se neshlukli do jedné velké vlny, bude lepší útočit z menšími skupinami aby se mohli navzájem podporovat. Dobře na první pohled udeříme zdánlivě jako jedna vlna, ale uděláme to po našem.“ Usměji se a začnu plánovat tažení. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Servitor mi donese jídlo a pivo. Po vypití dvou korbelů mne začne opouštět hněv, jak začínám celo věcí uvažovat. No, otec zatím vždy věděl, co dělá. Snad to tak bude i dnes. "No, mělas jít dolů se mnou. Otec uspořádal velkou přehlídku a hned po ní zvolil vojevůdce. Je jím můj bratr Fulgrim." informuji kronikářku mezi sousty masa. Jsem v půli jídla, když se ozve ťukání. Prokřupu si prsty a s velkou nevolí se vydám ke dveřím. "Kdo mne ruší od jídla?" zavrčím cestou. Za dveřmi stojí rozklepaný člen posádky. Nemá cenu jej děsit, příště by se mne neodvážili rušit a zdržet tak nějakou kritickou zprávu. "Dobře." zavrčím, když si přečtu onu zprávu. Náš vojevůdce již začíná úřadovat? No, to je brzy." "Navažte spojení s vojevůdcem a pozastavte přípravy k odletu." přikážu muži a mávnutím ruky jej propustím. Co mi může chtít? Doufám, že mne nehodlá hnát do nějaké školy etikety. To by si zadělal na povstání. přemýšlím cestou ke stolu a bavím se představou, jak by reagovali členové mé legie, kdyby je se mnou někdo nahnal do školy etikety. V klidu dojím, poté se zvednu jdu do komunikačního centra. Cestou přemýšlím, co bratrovy řeknu. Na chodbě před kajutou potkám Svena, jenž nese kopí, co jsem dostal od otce. "Pojď se mnou Svene, náš vojevůdce si přeje mluvit s velitelem vlčí legie a já chci mít u sebe chladnou hlavu. Jo a když už tam budeš vem sebou to kopí." kývnu na dokonalou zbraň. Společně dorazíme do komunikačního centra. Tam vládne obvyklí zmatek, nechtěně se musím usmát techno knězi, který dává právě obsáhlé kázání obsluze pultu, která se rozhodla že přeskočí podle nich zbytečný rituál. Jejich trvání na rituálech je mi sympatické. Můj příchod kněze vůbec nerozhodil , na rozdíl od zbytku posádky, která mne pozdraví. Záhy mne informují o nových cílech mé legie. ”Přeji si odeslat zprávu bratru Fulgrimovy” počkám než technokněz připraví nahrávací sekvenci. “Co si přeješ bratře vojevůdče? Mne čeká tažení, jenž jsem opustil v půli. Nové rozkazy jsem obdržel, takže pokut si nepřeješ něco jiného, odlétám směr Fenris a sláva. Russ Konec.“ zadívám se na Svena a ten pokrčí rameny, moje zpráva není zrovna nejuctivější, ale vzhledem k situaci se snad ani jiná čekat nedá. Pozoruji techno kněze a obsluhu rádio stanice, jak odesílají mou zprávu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Otevřeš oči a uvidíš strop své pracovny. Záchvat a vize tentokráte trvaly dva dny. Dva dlouhé dny, během kterých se rozhodlo o dalším postupu Krusády. Bez tebe. Ostatně, kdo by poslouchal šílence? Obsah vizí, které jsi viděl je, slušně řečeno, velmi znepokojivý. Něco se změnilo..Ale stále, jeden prvek dominuje a tím je strach. Nikoliv onen tobě krásně známý druh strachu, ale jiný. Niternější. Sžírající a rozkládající. Angron, bojící se své Legie. Magnus, bojící se Císaře. Guilliman, bojící se o své malé královstvíčko. Lion, bojící se zrady. Ale nejvíc ze všeho se bojí Lorgar. Viděl jsi, že jeho odhodlání a zápal je jen další maskou pro jeho strach. A Císař...ten se nebojí ničeho. Ale měl by. Budoucnosti. Oko se otevře a Galaxie shoří. Nic tomu nezabrání a nic to nezastaví. Setřeš z čela studený pot a podíváš se po pracovně a tentokráte to přežila v zdraví..Dveře jsou stále zapečetěné . Rychlou deaktivací zámku se dveře otevřou a zajedou do stěny. O tom, že za nimi někdo stojí, jsi věděl ještě předtím než jsi je otevřel, pravidelný a klidný tlukot dvou srdcí značí Astartes. Sevatar, První Kapitán. Pravděpodobně zde stojí celou dobu. „Můj pane..“ řekne a kývne. Nesalutuje, neukloní se. „Stále jsme na orbitě Ullanoru..Císař odletěl krátce po pasování Vojevůdce..“ Cítíš, jak se mu obě dvě srdce rozbuší. Strach. Stress..Musí říct něco, co říct nechce... Sevatar nervózně polkne..„Je to Fulgrim, můj pane. Zatím také setrvává na orbitě na Zlatém Orlu. Jaké jsou vaše rozkazy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Russovi leží v žaludku všichni, co nemáchají kolem hlavy sekyrou a neprahnou po boji. Na rozdíl od Dorna si zachoval aspoň nějakou čest.“ Promnu si bradu, když Fulgrim přemýšlí, čím přesně by mohli přemluvit Russe a vlastně kohokoliv jiného. Ano, namluvit někomu, že je to jediná dobrá věc, která jde udělat je vskutku chytré, ale lehce prohlédnutelné. Lžích se lehce ztrácí a motá a čím větší lež, tím více slepých konců. „Těžko říct, na jakou strunu hrají. Jestli si nás budou chtít získat sladkými slovy nebo příslibem moci. Jedno je jisté, oni potřebují nás, aby vůbec něco dokázali. Dokud nám nikdo z nich nepodlehne, nemáme se čeho obávat.“ Ale to jsem moc naivní. I já vím, že je mezi námi pár věcí, pro které by jeden z nás mohl zradit to, pro co bojujeme. Zavrtím hlavou na důkaz toho, že tomu sám nevěřím. My se máme čeho obávat. „Neříct to nikomu může skončit špatně, říct to někomu může skončit stejně. Ani jedna z těch cest nevede přímo a do cíle.“ „Proč jen odjel tak narychlo. Tak rád bych s ním ještě mluvil. Alespoň chvíli.“ Významně se na Fulgrima podívám. Ví možná i lépe než já, že Otec je v těchhle tolik uzavřený. „Neřekl by ti k tomu nic dalšího, zakázal by ti se o to zajímat stejně jako Magnovi. Nevedlo by to k ničemu, tajil to do teď, pokud bude moct, bude to tajit dál.“ V hlase mi zní smutek. Nejsem rád, že takhle o něm uvažuji a že se tak k nám chová, ale je to bohužel skutečnost. „Vím, že se Anděl na jmenování nezachoval zrovna ukázkově, ale věříš mu? Možná on je ten další, který by to měl vědět. Vždycky jste stáli při sobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Leman Russ~ Zpráva se vzkazem od bratra mne zastihne tak nějak na půl cesty na můstek, kde hodlám vyřídit jednu nepříjemnou věc. Nebo se tam alespoň hodlám informovat o tom, kde se takové věci vyřizují. Jsem sám, vnitřně popuzen a na cestě za věcmi, které mi momentálně přijdou důležité. Takže jsem vlastně k tomu všemu i překvapený - když mne kdosi zastaví s tím, že přišla hlasová zpráva od bratra. Zatím zdejší personál neznám. A to tak, že vůbec. Neslyšel jsem pořádně jediné jméno, žádná tvář mi nepřijde ani zdaleka povědomá. Zanechám myšlenek, z nichž se většina točí okolo odstranění mého drzého a hloupého remembrancera jednou pro vždy a usnadnění si života v mnohých ohledech a vydám se na můstek, kde si ostatně mohu zprávu také přehrát. Přepadne mne náhlá vnitřní úzkost, když si poté, co tam vstoupím, uvědomím, kdy jsem tady byl naposled a při jaké příležitosti. Otče, neveřil bys, jak moc bych si přál ten den vrátit... Být tady znovu s tebou, stát zde, jako syn. Ne sám a jakožto velitel. Alespoň na chvíli. Je to jen kratinký záblesk, který je ihned vystřídán jakousi vnitřní hrdostí na důvěru, kterou do mě vložil. Zhluboka naberu vzduch do plic a rozhlédnu se okolo. Problémy s Darrenem počkají. Nyní si mne žádá bratr. Už fakt, že namísto odskoku pryč odpověděl a je ochoten se se mnou bavit, je velké plus a vnímám jej, jako poloviční výhru nad ignorancí a rozbrojem, který mezi námi hned při jmenování vznikl. Opravdu doufám, že to byl jen chvilkový vztek a vše se dalo do pořádku. Alespoň do předchozí neutrální roviny, nikdo neříká, že mě musí milovat. “Co si přeješ bratře vojevůdče? Mne čeká tažení, jenž jsem opustil v půli. Nové rozkazy jsem obdržel, takže pokut si nepřeješ něco jiného, odlétám směr Fenris a sláva. Russ Konec.“ No... už jsem od Russa slyšel i horší věci, takže mě jistá... nazvěme to barbarskou neformálností, pro jeho dobro... nevyvádí z míry tak, jak by mohla. Nakrčím čelo. Obdržel rozkazy? Od koho? Co si pamatuji, tak rozkazy vydávám já - a vím přesně, koho jsem pryč poslal a koho zatím ne. Na druhou stranu, jak se zdá, míní se vrátit ke svým povinnostem... a já bych jej stejně pravděpodobně zatím odeslal pokračovat v tom, co jeho legie dělala doposud. "Připravte nahrávání odpovědi," oznámím klidně, zatímco přecházím na patřičné místo a přemýšlím, co je a co není moudré říci. Něco mi říká, že začít větou "ale rozkazy tady ode dneška vydávám JÁ, pokud sis nevšiml" není nejlepší možné řešení. "Lemane. Přál jsem si jen se ujistit, že je vše v pořádku a pokud možno se pokusit nějak naředit všechnu tu zbytečnou zlou krev mezi námi. Pozvat tě na Zlatého Orla a promluvit si. Původně jsem si myslel, že opuštění soustavy před udělením oficiálního povolení je jistá forma výsměchu mé autoritě a tím pádem i Otci." To nezapomenu dodat. Aby si uvědomil, KDO mne zvolil. Čí to byla vůle! "Ale pravděpodobně jsem si vše jen špatně vyložil-" nebo jsi trochu vychladl, bratříčku "- a vzhledem k tomu, že ses jmenování neúčastnil do konce, neměl jsi se jak dozvědět, že jsem všechny bratry požádal, aby neopouštěli Ullanorskou orbitu, dokud nedostanou detaily k dalšímu postupu. Doplň tedy na Fenrisu zásoby a pokračuj v dobývání Varsavie a Valhally." Rezignace z mé strany. Je tak trochu na místě. "Povolení k opuštění orbity se uděluje. Šťatný let. Fulgrim, primarcha třetí legie, fénix a vojevůdce konec." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Chvíli poté, co jsem odeslal zprávičku Russovi~ Z prakticky jakéhokoli místa, které mi poskytovalo dost soukromí k poslání vzkazu se vracím zpět. Znovu pohlédnu na Otcův trůn, podobný, jako má v pracovně. Možná jsem jej měl ještě chvíli sobecky zdržovat. Alespoň pár hodin mi přeci věnovat mohl! Jenže jsem to neudělal. Je to vždy tak těžké, stát si za svým, prosazovat svou vůli a křičet do světa, co všechno chci a co si přeji, když mu stíjím tváří v tvář. Teď je ale třeba vyřešit něco jiného. Vyžádám si na můstku člověka, který se zde stará o vnitřní záležitosti bezpečnosti lodi. Ať už je to kdokoli. "Potřebuji mluvit s tím, kdo odesílá zápisy remembrancerů ma Terru," oznámím po počáteční výměně předepsaných zdvořilostních frází. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ "Na rozdíl od Dorna si zachoval aspoň nějakou čest.“ Dorn a Perturabo. Věční rivalové. Je třeba říci, že já Dorna také nijak rád nemám, takže pokud bych si měl vybrat, rozhodně bych z obou bratrů volil Perturaba, který mi je přeci jen bližší. A to i v případě, že by Dorn nebyl postaven mimo křižádu a na Terru nejel. Nemohu mu ale křivdit, poté, co se rozhodl tak nějak spolknout svou čest a přiznat chybu. "Dorn se mi za své chování krátce po volbě omluvil," Já vím, že je to příliš pozdě a příliš málo a ta omluva mne nevrátí do doby jmenování, abych si je mohl prožít znovu, bez ostudy a se všemi těmi hezkými věcmi, o kterých jsem přesvědčen, že mi tak trochu náležely. Třeba se ctí, hrdě a bez poskvrnky. Na druhou stranu jsem se ale rozhodl neplácat se v tom, co se stalo a hledět do budoucnosti. Protože nedokonalou minulost nezměním. Je lepší ji za sebou netáhnout jako ocas a pohlédnout kupředu. "Rozhodl jsem se všem bratrům odpustit, pokud o to požádají." Rád bych řekl, že na vše zapomenu - ale je třeba si přiznat, že přeci jen mám stále nějaké chyby - a neumím to přejít úplně dokonale. "Jedno je jisté, oni potřebují nás, aby vůbec něco dokázali. Dokud nám nikdo z nich nepodlehne, nemáme se čeho obávat.“ Řekl bych, že "nemáme se čeho obávat" není zrovna správná formulace. Opatrnost je na místě. Nerad bych se nechal plně zaslepit strachem - to nikdy nedělá dobrotu. Ale musím být na pozoru. I Otec řekl, že se budoucnosti bojí. Takže to není žádná ostuda. Formulace o tom, že nás potřebují, je ale rozhodně zajímavá. Kdyby byli tak silní, jako tvrdili Lorgarovi - nebo jsem to tak alespoň z toho, jak popelavý byl, pochopil - nepotřebovali by jej, aby nás rozežrali zevnitř! Prostě by nás zničili tak či onak. „Neříct to nikomu může skončit špatně, říct to někomu může skončit stejně. Ani jedna z těch cest nevede přímo a do cíle.“ Povzdech a lehké zavrtění hlavou. Já vím. „Neřekl by ti k tomu nic dalšího, zakázal by ti se o to zajímat stejně jako Magnovi. Nevedlo by to k ničemu, tajil to do teď, pokud bude moct, bude to tajit dál.“ "Udělal by to v dobré víře. Není to jednoduché. Kdo ostatně ví, co chystá na Teře?" Rád bych věřil tomu, že se snaží vykoumat něco, čím by nepřátele zničil již v jejich zárodku - takže by se o nich ani nikdy nikdo nedozvěděl. "Magnus říkal, že se Otec z Terry "pokusí změnit budoucnost." Třeba... třeba se snaží přijít na svůj způsob, jak se jim postavit." Já prostě věřím tomu, že Otec se snaží dělat vše, aby nás chránil. "Měl jsi jej vidět, když odcházel," téměř zašeptám a zadívám se do dálky, jako bych tam něco viděl. Vzpomínku. "Choval se úplně jinak, než jak jej známe. Nevím, co má v plánu, ale bojím se, že to nebude nic pěkného." Dost možná je to příliš hrozné, než abychom o tom věděli. Vyznělo to, jako bych se s ním měl vidět naposledy. Chce se mi plakat, jen si na to vzpomenu. Nikdy mne nenapadlo, že bych byl svědkem tolika... pesimismu? Dalo by se to tak nazvat? Třeba si jen v hlavě automaticky představuji to nejhorší a vyložil jsem si to celé špatně. Kéž by to byla pravda! „Vím, že se Anděl na jmenování nezachoval zrovna ukázkově, ale věříš mu? Možná on je ten další, který by to měl vědět. Vždycky jste stáli při sobě.“ Další zajímavé téma mne probírá z myšlenek. Anděl. Pokud bych to někomu měl říci, pokud bych to někomu chtěl říci - byl by to rozhodně on. Vzápětí si také uvědomím, že za ním nechci posílat Lorgara - chci to svému bratru řict sám. Rozzlobil mne a zranil. A pak mne zranil ještě jednou a jinak, když přede mnou klečel, plakal a prosil za odpuštění. Tolik smutku v jeden jediný den. Vždyť jsem se na něj ani nedokázal zlobit - a to jsem mu chtěl tak moc říci, jak mi ublížil! Jen přikývnu. "Popřemýšlím nad tím." Bojím se, jaký dopad by to na něj mohlo mít. Poslední dobou je tak zvláštně křehký. Přesto - je to stále primarcha, jemuž jsem věřil a chtěl jej vidět na postu vojevůdce. Můj milovaný bratr. "Věřím mu a... asi by to měl vědět." Měl by vědět, proč musí být silný. "Když už jsme u andělů - Lev má na Calibanu údajně nějaké problémy." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron "No najíme se a pak tě předhodím do arény lvům aby taky posvačily..." Dokonce i když dodá, že je to vtip, mám tak trochu co dělat, abych alespoň nepozdvihl obočí v prostém náznaku pocitu v rozmezí od znepokojeného překvapení po o dost prostší "to si ze mě děláš prdel"? Inu každý má smysl pro humor a tento mi bude nějakou dobu stále záhadou. "Pak já připíjím na to tvé." Pozdvihnu číši s lehkým úsměvem a záhy po lehkém ťuknutí mohu ochutnat, co vlastně popíjí primarcha požíračů světů. "Asi bychom měli popřát zdraví i Lemanovi, jeho by představa celé smečky Lionů na tvé lodi určitě vyvedla z míry." Už takhle mu stačí jeden k pořádné nevraživosti! No a dá se říct, že s lehkým pobavením nakonec přijímám jeho vtip. "Bratře, chtěl jsem se zeptat..." Citlivé téma, jak jen jej podat? "Ty, tví muži a vaše postupy jaké jste zastávali, co tě k nim vedlo, nebo nadále vede? Ve stínu nepochopení pak spousta bratrů netuší, jakým umíš být dobrým společníkem a vyvozují mylné závěry." Nezbývá než doufat, že byla otázka položena dost citlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Perturabo Ne, rozhodně se nemýlí. Doba, v níž žijeme, je skutečným časem zkoušek a kdo ví, možná ji tak bude historie i nazývat. Těžko soudit, jak dlouho to potrvá, kolik dnů, měsíců či let budeme mít než se ohně rozhoří, pokud se rozhoří, ale i tak by to bylo jméno více než příhodné. "A protože si přeji být na tu zkoušku co nejvíce připraven, chci ti navrhnout jednu věc." A mohu jen doufat, že mi vyhovíš. "Jsi největší dobyvatel ve vesmíru a já bych si přál, aby pro dobro krusády se mohli i mí muži něčemu přiučit. Přijal bys několik oddílů Nositelů k sobě a naopak poslal i několik svých válečníků k mým jednotkám?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Je ráno? Spíše mám pocit, že jsem se probudil do zlého snu a je přinejmenším na hodinách půlnoc chechtající se mi tím, jak je skutečný úsvit v nedohlednu. Stolek změněný v třísky, spolu se zbytky židle a jiného vybavení mé skromné ubikace jsou mi svědky, jak těžko se srovnávám s faktem reality ve své nové podobě. Co je to ta zář? Jaký má význam? Dá se toho zbavit? Jediné, na co odpověď znám, je otázka "proč" a není vůbec pěkná. I o tom přemýšlím a spoustě dalších věcí, které s každým dalším zásahem rozumu jsou děsivější a děsivější. Jsem plně v jejich moci? Ne, to... to by mě nepotřebovali, nechtěli, ovládli by a učinili všeho, co chtějí. Je to další pokus o to, abych se podvolil? Berou mi naději? Je strašný paradox, že možnost vidět vše v jasných barvách donutí mysl kráčet v odstínech černi a ještě tmavších. Stejně dvojaký pocit s sebou přináší i uvědomění si mé samoty. Ne, nepřál bych si být viděn v minutách mého zoufalství a děsu, jež mě přivedlo až k demolici pokoje. Přesto bych dal mnoho za jedinou možnost si promluvit, dostat ze sebe obavy a vše to ohavné, co mě sžírá. Pomohl by císař? Možná ano tím, že by nechal mé oči vypálit. Ne, je sice lepší než oni, alespoň tomu i díky Fulgrimovi znovu věřím, ale tady by pomoc nepřišla. Magnus? Ten je v Jeho společnosti, příliš vzdálen klidu a mým možnostem. Prozatím. Ne, není nikdo, koho bych do toho mohl zasvětit. Musím se s tím srovnat sám. Ruce sevřu v pěst. Vztek nebývá mou silnou stránkou, přesto v takovém množství frustrace je ohromným uvolněním. Chvilku jako bych uvažoval, jestli by další akt ničení mohl pomoci. "Ne." Řeknu sám pro sebe. Uprostřed všeho toho chaosu si prostě kleknu. Ruce sevřu v modlitbě a svou mysl s převelikou námahou zvolna vedu po toulkách prázdnotou. Ústa automaticky šeptají litanie, jež jsem kdysi sám stvořil a kterým jsem věřil? Zatímco si opakuji, jak je císař světlem v temnotách, Fulgrim pochodní naděje získávám alespoň trochu toho pocitu bezpečí. Dar, prokletí... Chvíli to trvá, než se dostanu znovu do stavu, že mohu o snu uvažovat. Možná hodinu, víc? Netuším a nepřikládám tomu ani velkou váhu. Nelze budoucnost změnit? Pokud ano, nemuseli by dělat nic, žádná gesta, nebyl oby třeba darů ani odměn. Medvědí službu? Udělal jsme něco k jejich prospěchu? Bratři, někteří, získali na jistotě a jsou schopni nyní uvažovat v širších souvislostech, když dojde na křivdy. To jim nemůže pomoct. Doufám. Jaká bude cena za budoucnost? Váhám s odpovědí. Nakonec ať už bude jakákoliv, bude nutné ji zaplatit. Vše, co se děje tomu nasvědčuje. Kor, brzy i Erebus, obětuji mnohé, na čem mi záleží proto, abych měl jistotu, že to pomůže lidstvu. Jsem jejich prorok, byl jsem jím vždy a zdá se, že kvůli zásahům těch... entit budu i jejich prvním mučedníkem. Ano, zdá se to jediné správné. Všechny mé světy velebí císaře, budou stejně svorně milovat lidstvo a činit, co jim nakážu. Ty další rovněž a do jednoho na můj povel umřou, aby zastavily temnotu těch, kdož se vkrádají do snů. Musí to tak být, nehodlám být zlomen. To už je lepší smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „To je pravda. Na druhou stranu tady zatím stejně nemám moc věcí na práci, tak můžu hlídat, co bratra ruší od křížového tažení.“ Na toto Héra kvituje pouze zdvihnutím obočí a poté se usměje a napřáhne k tobě ruku, otevřenou dlaní nahoru... „Tohle je Galaxie. Toto jsou jednotlivé Legie a postup Krusády..“ Zelená vrstva. „Toto jsou zásobovací trasy...“ Modrá vrstva. „Toto je rozložení civilního obyvatelstva.“ Žlutá vrstva. „A toto jsou nepřátelé.“ Červená vrstva. Celé to nyní připomíná nějaké velmi bizardní moderní umění. „Při součastném postupu Legií bude potřeba vydat nové rozkazy a naplánovat další postup asi tak za, hmmm, 14 dní.“ usměje se Tacticarium nevinně. Poté ti podá pergamen a opět odešle. „Nyní, co dál?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce k tobě přijde někdo z vyšší šarže. Jedná se o staršího důstojníka, který je ti představen jako major William Wlyams. Po tvé otázce se na chvilku zamyslel.. „S remembrancery je to těžké, můj pane. Situace se má tak, že jednají na přímý rozkaz Císaře a z stejného rozkazu jsme my povinni jim být v mnoha ohledech k ruce a pomocni.“ Poté se chvilku odmlčí, zřejmě si třídí informace, protože o tyhle pisálky se nějak moc nezajímal. Kdo ví. „Pokud vím, odesílání zpráv na Terru je jejich osobní věc. Tuším, že existuje velký Archiv, ale že nejsou povinni pravidelně posílat umělecká díly. V případu některých umělců, třeba sochařů, by to šlo poněkud obtížně. Správu nad jejich díly mají pouze oni...“ Řekne a odkašle si. „Pokud by se něco posílalo na Terru, šlo by to přes místní Astropathicon. Nevím, pod kterého z astropatů to spadá...Jak jsem zmiňoval na začátku, remembranceři jdou mimo nás..“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro "Ne." Jedno jediné slovo. Jeden jediný moment. Bod v čase a prostor. Moment, kdy jsi středem krátké, leč ničivé bouře. Oko hurikánu. Doslova a do písmene. "Ne." zní ozvěnou, zatímco v tvé pracovně se opravdu zjeví malá bouře. Poryv síly, který rve obrazy z zdí, převrací věci a shazuje různé památky. Fialový plamen zahoří trošku víc a uhasne v okamžiku, kdy si klekneš na kolena a začneš se modlit. Lectitio Divinatus. Jak ironické, že věc, která začala celou zkázu ti nyní přináší alespoň trošku útěchy. Osud má opravdu smysl pro humor. Litanie opravdu přinášejí úlevu. Klid. Vnitřní mír. Prostor k rozjímání a přemýšlení. Ať už nad budoucností či nad minulostí. Na pozadí absolutního ticha své pracovny a i své mysli si všimneš jedné věci, která tam nebyla. Šepot, tichý a švitořivý. Mnohohlasný, nesrozumitelný šepot tisíců hlasů...Nelze jim rozumnět, nelze je rozlišit. Nelze je umlčet a nelze je ztišit... Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Uvrhnul jsem své tělo do meditace, nebylo to jako procházet se Warpem, ale náhražka to nebyla nejhorší. S Rogalem mluvit nechci a Otec? Otec mi k tomu víc neřekne, než dorazíme na Terru, leda by se něco změnilo. Rozhodl jsem se přemýšlet, hodnotit, nechat kolem sebe vířit myšlenky i vzpomínky jako hejno motýlů. Máme tady eldara s kamenem. Mám i kámen. Lorgara se svými problémy a všechny ostatní bratry a Císaře, hlavně Císaře. Otče 'Moji synové. Jak rád vás opět vidím..Ano, i tebe Magnusi.' I mne, po tom všem, co udělal, co neřekl. Co jsem já chtěl říct? Vykřičet ke hvězdám? ‚Musím Otce varovat? Taky mu nemusím vše říkat, když on mi neříká skoro nic. Chci znát tajemství Warpu, ale ty se Otče nepodělíš. Musím je hledávat sám. Znova objevovat to, co ty už dávno znáš. Sám se spálit, když ty jsi tomu mohl zabránit. Jenže ty to neuděláš, protože posuzuješ svět ze svého úhlu pohledu.‘ Protože oproti tobě jsme nedokonalí. Obrovská místnost již vévodí zlatý trůn, Císařovo světlo, jež zahrnuje celou místnost svou pozorností. ‚… Fulgrim.‘ Vyslechl mě tenkrát? Byl můj hlas to, čemu naslouchal? Nebo byl rozhodnut předem? Proč chtěl teď slyšet náš názor? Nenalhávejme si, že se ptal jenom mne. Mohlo to být to samé, co na Nikaei? Řekněte mi, co si myslíte, a já vám řeknu, že se mýlíte? Čekal tenkrát na rozumný argument, který nepřišel? Existoval nějaký s tím málem informací, které mám? Jenže informací není nikdy dost, vždycky je ještě něco, co můžeš vědět, fakt ze kterým by si měl počítat. ‚Bude mnohem rychlejší a snazší, když to spatříš sám. Proto se ke mně připojíš na konci týdne a společně poletíme na Terru. Tvůj doprovod se vrátí na Prospero. To je rozkaz.‘ Neb trýznit mou duši nemůže být snad jednoduší, než mě oddělit od těch, se kterými si rozumím. Šok? Samozřejmě, kam tohle všechno může dospět? Jaký to nabralo směr? ‚Pokud budeš nadále procházet Warpem, Magnusi, slibuji ti, že tě zničím. Jméno tvé a tvé legie bude vymazáno z Imperiálních záznamů, navždy.‘ Paradox. ‚Jsi pro mě velice vzácný, Magnusi. Važ si toho. Byly ti předurčeny jiné, vyšší cíle.‘ Mnoho paradoxů táhnoucích se s dobou. … s budoucností a přežitím lidstva … nutnost … zradu a křivdu … časem pochopíš … není mnoho času … mnohem důležitější úkol … plný rozsah jsem ti schopen vysvětlit až na Teřře … Je třeba zastavit další Dlouhou noc … Co je najednou důležitější, než všechny ty světy, které se musejí připojit? Vím to? Ano. Možná. Jenže teď není prostor pro možná. ‚Rád příjmu tvé pozvání na Terru, Otče, i bez rozkazu. Všechny otázky, které mám, mi budou pravděpodobně zodpovězeny v několika následujících týdnech, až na jednu, jež mi nedává klid.‘ ‚Ty i já víme, že nic jiného, žádná jiná hrozba, žádost, prosba či výhrůžka krom této by ti nezabránila v tom, co jsi dělal. Touha po vědění a po objevování, Magnusi, nejsou něčím, co by mělo být trestáno. Ale nějaké věci je lepší nevědět a nechat je spát, protože by se mohli probudit …‘ Neudělej něco … Lorgare 'Dát odpovědi? Někdy stačí místo odpovědi nabídnout jen lepší otázku, bratře a vše se rázem změní.' 'Kromě přízně, Magnusi, jakou k tobě chovám, ti chci dát pochopení nebo tolik z něj, kolik jen dovedu.' chci vědět vše … ochoten sdělit … za pomoci lidí, kterých si nesmírně vážím … nikdo ti nedá možnost, zachránit mozky celé planety … moc, která by se neměla zapomínat a odhánět … soud těch chytřejších, těmi hloupějšími … nechci ohrozit své Syny … nedokáže … měl důvod … nechci nenávidět … dělat ze schopnostmi, které mi byly dány … když jednou upřeš pohled do Warpu … katastrofy na sebe nenechají dlouho čekat … váhal za bezesných nocí … zkázu … jasné instrukce Jsou místa, kde argumenty nefungují, jak mají, ať jsou sebelepší, ale to víš lépe, než já. A bude-li třeba, Nositelé slova půjdou s hrdostí po tvém boku na pouti za moudrostí a budou při tobě stát tak, jako hodlám já, můj nejdražší bratře! ‚Realita má tolik barev, kolik jich přisoudíme a nejenom barev, ale i kombinací. Každý den života, jsi blíž k smrti, blíž a blíž. Každou bitvu, kterou bojuješ si ke smrti blíž a blíž. Jeden zbloudilí výstřel, jedna špatně pochopená věštba, vteřinka zpoždění. O kolik by byl svět jednoduší, kdyby …‘ Nemůžeme soudit minulost, když už v ní nežijeme. Ale každý meč má dvě ostří a list v knize dvě strany. A to, co jsme v minulosti udělali, jsme udělali, jak nejlépe jsme dokázali, což je jen z dalších omluv na téma, „udělal jsem chybu, která vycházela ze zkušeností“. Bratře, věřil jsem tvé volbě, ono se to skutečně stalo, jak to bude pokračovat? Budou nadále ničeny vědomosti tisíce světů? A změní se vůbec něco? Kromě nás? Viděl jsem galaxii hořet. 'Nedají se snadno popsat, mají mnoho tváří, ale všechny lační po krvi, těší se z rozkladu i krutosti a snaží si hrát na loutkaře osudu. Zastrašují, slibují, ale ať nabízí cokoliv, hodlají vzít mnohem víc, než dávají znát.' Protože ani oni nejsou všemocní a bojí se toho, co můžeme s jejich načrtnutou budoucností udělat Budoucnost není neměnná Nezapomínej, kdo jsi. Komu jsi přísahal. Odkud jsi přišel, kam jdeš, neboť když nevíš, kam jdeš, můžeš sejít z cesty a ztratit se. Jak říkáš, musíme se zachovat moudře Oba máme o čem přemýšlet. A takto jsem přemítal po dobu letu, snažil jsem se v tom všem najít nějaký smysl, nějaký vzorec, nějaké východisko. Hledal jsem však také bolest, svou, cizí, bolest ostatních bratří. Agonii, která zabraňuje rozumné úvaze, která by z jasného, mohla udělat náročný, která by mohla příliš ošálit zdravý rozum a uvést kohokoliv blíž ke zhroucení. To kdo jsou, odkud přišli, co pro ně jednotlivé věci znamenají, bylo to svým způsobem očišťující takto uvažovat. Přemýšlet nad věcmi, nad kterými jste tolikrát přemýšleli, zvažovat, co dál a očekávat budoucí vývoj. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Cesta Warpem může mít na některé zničující následky, ostatně stejně tak jako celé vesmírné cestování. Vytržení z přirozeného rytmu, ona divná bezčasovost, která je ještě umocněna faktem cestování Warpem.. Rozhodl jsi se trávit čas meditacemi a přemýšlením, hledáním smyslu, hledáním pochopení, hledáním vzorce. Je možná až frustrující, že jsi nic moc nového neodhalil. Ano, celé je to plné paradoxů a na první pohled to nedává smysl.. Odhalit Císařovy plány je, inu, minimálně obtížné. Z meditací tě vyruší translace zpět do reality. Vždy to přináší sebou takové mravenčení..O chvilku později ti poprvé za celou cestu pípne voxkom, který je v kabině namontován.. "Primarcho Magnusi Rudý. Na orbit Terry se dostaneme zhruba za 5 hodin v letu. Z orbity na Terru bude Císař sestupovat svým osobním letounem..." A konec. Pípnutí, značící konec sdělení. Pravdou je, že hlas v voxkomu zněl rozrušeně a nervózně. Zřejmě tahali slánku, kdo se bude s "Čarodějem" bavit. Ani slovo o Dornovi. Z holookna lze vidět Terru a Lunu, na jejímž povrchu probíhá stále stavba velké obranné základny a loděnice. Terra. Mraveniště lidí. Střed Galaxie. Pro některé hlavně...Domov. Domov s velkým D, protože se jedná o skutečnou kolébku lidstva, z které pochází prapůvodně každý člověk v galaxii. Lidé jsou fascinujícně rozpínavý druh...  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ Poznámka pod čarou: chtěl jsem se jít koupat do moře, ale Katcher řekl "logoff!" Model si opatrně přeberu a zvětším. Sice to stále není tak hezké, elegantní a nenucené, jako když to předvádí ona - ale zcela určitě jsem od minule udělal pokrok. To je ta krása motorické paměti. „Při součastném postupu Legií bude potřeba vydat nové rozkazy a naplánovat další postup asi tak za, hmmm, 14 dní.“ Přikývnu, zatímco změť čar a feků zkoumám. A když říkám změť, myslím tím opravdovou změť. Přeci jen, aby ty čáry vůbec byly vidět, musí být v poměru ke zmenšeníně galaxie poměrně hrubé. Tak či onak - určitá uskupení problémů z toho vyčíst jdou. Zvlášť, když se někde něco, cokoli, překrývá s červenou, že ano. „Nyní, co dál?“ Galaxii vrátím a vrhnu jeden smutný pohled směrem k moři, když mi dojde, že vše je ještě příliš čerstvé, než abych tady ztrácel čas. Alespoň dnes. "To bude asi vše. Přišel jsem ti hlavně říct, co se Lvem. Pokud už pro mne nemáš žádnou informaci, tak zase půjdu." |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Pozvednuté obočí, něco blízce napodobující chápaví úsměv. Pět hodin k Teře. Už teď mi začala nepřítomnost Imateria chybět. Kolébka lidstva, lidstva, které nezná, kdy má dost, které chce stále víc, stejně jako všichni ostatní. Terra bývá nazývána mnohými Domovem. Jenže byť ji můžu nazývat svým rodištěm, nikdy nebude mým domovem. Nikdy, což ovšem nemění nic na tom, že je to skutečně zajímavý a výjimečný pohled. Jeden z těch, jehož tvůrci nebudou donuceni jej zničit. Vyčkal jsem ještě těch pár hodin a načas jsem se vydal do hangáru, přijít brzo by znamenalo „zavazet“, oproti tomu přijít pozdě by se rovnalo urážce vlastního Otce, urážce provedené na orbitě Terry, mohlo by to mít velmi zajímavé následky, to je jisté, ale následky, o které nestojím. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~major William Wlyams~ „S remembrancery je to těžké, můj pane. Situace se má tak, že jednají na přímý rozkaz Císaře a z stejného rozkazu jsme my povinni jim být v mnoha ohledech k ruce a pomocni.“ Toho jsem se bál. Ono tomu dávalo tušit i to Malcadorovo "těší se plné důvěře." Na druhou stranu - to mi opravdu dal k ruce takovou neskutečnou, nespolehlivou a přidrzlou krysu, která si mě dovolila poučovat o tom, jaké jsou mé povinnosti? Kdyby mi to, co mi řekl Darren, řekl před odletem Císař, neřekl bych ani popel. Kdyby mi to kladl na srdce nějaký z bratří, asi bych mu odpověděl kladně a v duchu se sám sebe ptal, co si myslí, že dělá. Ale on? ON? Jen si povzdechnu. Možná jsem příliš nedůtklivý. Je to člověk a je nedokonalý a hloupý. Na druhou stranu - jako takový mi nemůže stát po boku! V zásadě jsem přijal jako kladný fakt, že budu mít někoho, kdo zaznamená mé počínání, zachytí mne pro všechny, kdož přijdou po mně a zvěční mé jméno tak, aby na mne vzpomínali ještě za dlouhá tisíciletí. Ale čekal jsem někoho jiného. A to tak, že diametrálně! „Pokud vím, odesílání zpráv na Terru je jejich osobní věc." Ale všechno musí jít přes astropaty! Kteří z nich mají tohle za úkol? "Tuším, že existuje velký Archiv, ale že nejsou povinni pravidelně posílat umělecká díly. Povinnost jak povinnost - kdyby to neodesílal, bylo by to jen dobře - ale já se spíše bojím, že to UDĚLÁ. „Pokud by se něco posílalo na Terru, šlo by to přes místní Astropathicon. Nevím, pod kterého z astropatů to spadá...Jak jsem zmiňoval na začátku, remembranceři jdou mimo nás..“ "Děkuji," odpovím zamyšleně. "V tom případě bych rád mluvil s pánem astropatů na této lodi." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Do hangáru dorazíš načas. Jakmile otevřeš dveře kajuty, zasalutuje ti příslušník Imperiálních Pěstí. „Kapitán Efried, 3.kompanie, Primarcho.“ Představí se a ukloní se. „Mám za úkol vás doprovázet kdekoliv po lodi a ukázat Vám cestu, kam bude třeba...“ Vaše kroky duní po lodi, až dojdete do hangáru. Do toho samého, kterým si přiletěl. V něm je nyní Císařova osobní loď, před kterou na tebe již čeká. Krom otce jde zde i zbytek jeho suity – Malcador a Valdor. Dorn není přítomen. Při tvém příchodu se na tebe Otec usměje.. „Magnusi, vítej. Doufám, že ti cesta uběhla rychle a pohodlně...“ uvítá tě. „Vydáme se nyní do Paláce. Tvá netrpělivost bude ukončena a tvé otázky zodpovězeny. Doufám, že ti to ulehčí od bezesných nocí, synu...“ Poté už stačí se jen nalodit a sestoupit na starport císařova Paláce. Ačkoliv je Tizca majestátní a krásné, oproti Teřře je to opravdu jen vesnický zapadákov. Terra je majestátní, důkaz vůle a usilí Lidstva. Je impozantní, možná až trošku agresivně teatrální.. Mnoho se pokoušelo popsat Terru, ale nikdo neuspěl. Ty cítíš ještě něco navíc..Tolik lidí a tolik pocitů na jednom místě. Tolik úcty a obdivu. Ano, se musí promítnout na jistém pozadí, na které jsi jako psyker citlivý. Letoun hladce dosedne na starport, kde vás již očekávají v dvojřadu nastoupení Adeptus Custodes. Spousta zlata, vlajky vlají a tak dále. Císař je pozdraví úsměvem a pak je rozpustí nedbalým mávnutím ruky.. „Mám spoustu povinností, ale to nejdůležitější jako první. Chci ukázat Magnusovi podzemí. Vraťte se proto k svým povinnostem...“ Custodes se s kývnutím rozejdou a na starportu zbudete v tom složení, v jakém jste přiletěli. Císař pomalu vykročí do útrob Paláce, následován mlčenlivým Valdorem a ustaraným Malcadorem.. Nějaký čas jdete Palácem, je zbytečné popisovat jeho krásy a nádheru...Cesta skončí u...dobře, pro nedostatek slov tomu budeme říkat Výtah. S velkým V proto, že by se do něj bez problémů vešel titán třídy Reaver. Dveřím dominuje velká zlatá orlice a přede dveřmi stojí zhruba 10 Custodů.. Dveře se pomaličku otevřou a uvolní vám prostor vejít do Výtahu. Ten se zavře a začne pomalu klesat... Ano, Císařův Palác je opravdu obří místo. Ticho, které je rušeno jen zvuky jakýchsi strojů a mechanismů, naruší jako první Císař. „To, co ti chci ukázat, se těžko popisuje slovy. Celé je to rozpracované a v stádiu vývoje...Přišel jsem na způsob, jak ochránit Lidstvo a hlavně psykery před zhoubným vlivem Warpu, synu. To, co stavím, je útočiště pro tvoji Legii...Bezpečný přístav vědění.“ Inu, nedopřál ti moc času na obrnění.  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Důstojník jen kývne a pokyne rukou zpět k výtahu. „Vrchní Astropath je bohužel poněkud nemobilní, pane. Astropathicon je umístěn v jiné části lodi. Následujte mne, Vojevůdče..“ řekne a pokud ho následuješ, vyrazí. Důstojníkovi došlo, že některé věci se prostě přes vox řešit nedají. Anebo nechtějí. Přeci jen, je to šéf bezpečnosti. Jdete zhruba 15 minut, směrem spíše do středu lodi. Sekce, do které vstoupíte, je těžce střežena, avšak to není něco, co by zrovna vás dva muselo znepokojovat. Po chvilce dojdete k masivním, zapečetěným dveřím. Zde se důstojník zastaví a nervózně polkne.. „Do Astropathiconu je zákaz vstupu pro hm, běžný personál, pane. Já zůstanu zde...“ Dveře se otevřou a obsahují něco mezi sejfem a přetlakovou místností..Pokud vejdeš dovnitř, dveře se opět zavřou a ty ucítíš slabé chvění a po zbroji ti přeskočí pár malých jisker. Zřejmě typ nějakého stínícího pole. Otevřou se druhé dveře a tebe hned „zaujmou“ dva vjemy – jeden je zápach, ona kombinace nasládlého kadidla, oleje a čehosi nezdravého v vzduchu.. Druhý je podivný, tichý zvuk na hranici slyšitelnosti. Je to něco mezi šepotem a zpěvem. Jakoby sto hlasů mluvilo a zpívalo najednou přes sebe. I přes velké soustředění jim opravdu není rozumnět. Za dveřmi je vcelku malá a potemnělá místnost, plná znaků Adepta Mechanica, ochranných pečetí a zapálených kadidel..Jí dominuje menší trůn, na kterém sedí Vrchní Astropath a je jasné, proč nemohl přijít na můstek. Krom toho, že nemá nohy, tak pravděpodobně ty tlusté hadice a svazky kabelů, které mu lezou ze zad a z páteře budou mít nějaký účel, že. Stařec má přes sebe přehozen zelený hábit, avšak je vidět spousta augmentací a také to, že jeho pokožka nemá zrovna zdravou barvu... Když vstoupíš, upře na tebe své mléčné, slepé oči a usměje se...Proti očekávání tato lidská „troska“ má perfektní, sněhobílý chrup. „Čím jsem si vysloužil návštěvu Vojevůdce, můj pane Fulgrime?“ zeptá se skřehotavým hlasem... Za ním si můžeš všimnout dalších, zapečených dveří, odkud se pravděpodobně line onen pološepot, polozpěv.. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Že sem se vůbec ptal.... Budu vedle tebe kráčet a ano, výzdoba lodi mi bude připadat zajímavější. "Část legie už jsem přesunul také. Ale je to takové zvláštní. Musím posádku jedné lodi rozdělit mezi dvě... přičemž Orel by pojal Pýchu několikrát, co do velikosti. Takže to bude chtít malou reorganizaci, na níž zatím nemám moc času." Jo tohle mě zaujme... Proč chceš rozdělit posádku ? Otec ti tady sna celou nechal... Jo připravuji se tím na další monolog ale...alespoň nám uteče nějak cesta.... |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Dorn se mi za své chování krátce po volbě omluvil.“ Po bitvě – každý generál, probleskne mi hlavou, ale neříkám nic. Je známe, že s bratrem soupeříme, ale nemusím to nikomu potvrzovat více, než je jasné. Už tak máme mezi sebou pře, které teď mohou být nebezpečné. Tak či onak, to, jaký teď máme vztahy mezi sebou, nemusí nic znamenat, přetvářka, falešné úsměvy a mazaní medu kolem huby, to je mnohem nebezpečnější než známá zášť. „Rozhodl jsem se všem bratrům odpustit, pokud o to požádají.“ Kývnu hlavou na znamení, že mě těší jeho rozhodnutí. „Magnus říkal, že se Otec z Terry „pokusí změnit budoucnost.“ Třeba... třeba se snaží přijít na svůj způsob, jak se jim postavit.“ Tohle je zajímavá informace. Může to znamenat hodně. „Myslíš, že si vzal Magnuse na Terru kvůli tomu, že se zajímal o warp, ale ne z toho důvodu, aby ho trestal, nebo něco jiného, ale aby spolu vytvořili něco schopného je zastavit? A Dorna potřebuje k tomu, aby to sestavil?“ Přemýšlím nahlas, ano já vím, ale i takové myšlenky mohou vést k dalším, jiným úvahám a mohou nám otevřít cestu, kterou jsme předtím neviděli. Fulgrim s Otcem mluvil mnohem více, než já, možná si díky tomu uvědomí i něco dalšího. „Když už jsme u andělů – Lev má na Calibanu údajně nějaké problémy.“ Překvapeně zvednu obočí. „Vskutku? Jaký druh problému? Snad našemu Lvovi nedělají nepřátelé vrásky.“ Snažím se zachovat veselejší tón, ale v duchu celé téhle diskuze to asi bude znít nepatřičně. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amir ~ Je to zvláštní. Jak tady tak kráčíme bok po boku, mezi sloupovím a pod obhormnými klenbami obrovské lodi, dokonce to snad i vypadá, že jsme dva rozumní lidé, kteří spolu rozumně mluví. "Proč chceš rozdělit posádku ? Otec ti tady sna celou nechal..." Zamrkám. Asi si nerozumíme. "Myslím astarty. Ne personál." Vysvětlím. "Jak vidíš, personál mi zde Otec zanechal." A to i ten, který bych si občas přál, aby si vzal tak nějak sebou a já měl o starost míň. "Ten mladý muž, který jde s námi je můj osobní remembrancer. Poslali jej sem z Terry, aby zaznamenával vše o křížovém tažení z první ruky." Ano, možná v tom zní tak trošku hořký podtón. Pak si jej opětně tak nějak přestanu všimat a věnovat mu hlubší pozornost. Však tady mám práci. Po chvilce se dostaneme ke dveřím do jedné z komnat, která je údajně vyhrazena pro mne a má nejblíže k jídelně. Byť jsem zvyklý stolovat jinak. Otevřu dveře pomocí ovládacího panelu a naznačím Angronovi zdvořile, aby vstoupil první. Místnost je vymalována světle a zdobená freskami kustodiánů, doprovázajících Císaře, třímajícího plamenný meč v průčelí. Moc hezké, lehce neosobní. Uprostřed se pak nachází nádherný vyřezávaný stůl, opravdové umělecké dílo - a několik židlí. Stůl je plný mís, talířů a džbánů. "Je to trošku skromnější jídlo, než bych ti byl připravil jindy, ale doufám, že si najdeš něco, co ti přijde k chuti." Kývnu na Amira, aby se posadil také. Jeho židle je připravená trochu stranou od těch našich, prostřeno má také. Protože by bylo trošku nepříjemné, kdyby se jen díval. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro EDIT! ZAPOMNĚL JSEM NA LVA! ~Perturabo~ „Myslíš, že si vzal Magnuse na Terru kvůli tomu, že se zajímal o warp, ale ne z toho důvodu, aby ho trestal, nebo něco jiného, ale aby spolu vytvořili něco schopného je zastavit? A Dorna potřebuje k tomu, aby to sestavil?“ "Popravdě jsem zatím neuvažoval nad tím, k čemu je na Teře Dorn," přiznám se s pokrčením ramen. Však jsem toho včera měl taky až nad hlavu. To mě dost možná omlouvá. "Původně jsem si myslel, že chce mít Magnuse u sebe, aby jej chránil, protože je z nás nezranitelnější, když se zajímá o Warp a věci okolo něj. Ale je možné, že potřebuje jeho pomoc. Nebo... nebo že jej chce něco naučit. Třeba jak se proti Warpu bránit." "Myslíš, že by mohli společně sestrojovat nějakou zbraň jíž zatím drží v tajnosti?" Je to zajímavá myšlenka. Vysvětlovalo by to, proč odjel i Dorn. Jen... není Dorn spíše válečník na... materiálním poli? Staví opevnění. Moc mi to do boje s nepřáteli z Warpu nesedí. "Pokud k tomu potřebují Dorna, předpokládají, že buďto nepřátelé z Warpu vylezou ven - a nebo, že budou disponovat nějakou válečnou silou, operující mimo warp. Podle toho, co říkal Lorgar, se snaží přilákat některé lidi na svou stranu, jenže... to Císař předpokládá, že časem budou mít armádu, k jejímuž poražení bude potřebovat něco, co sestrojí Dorn? Nebo už ji mají, jen jsme se s ní nesetkali?" „Vskutku? Jaký druh problému? Snad našemu Lvovi nedělají nepřátelé vrásky.“ "Nejde o nepřátele. Na Calibanu v úlech řádí nějaká epidemie." Pokrčím rameny. "Snad to nebude nic vážného. Ale bojím se, aby jej to psychicky nerozhodilo." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Astropathicon~ Pomalu nasaju do nosu směsici pachů, která se v místnosti evidentně drží. Ne nijak zvlášť viditelně, spíše diskrétně, ale přesto soustředěně. Nerad bych dal najevo, že "mi tady něco smrdí." Bylo by to dost možná poměrně nezdvořilé. Stejně, jako poukazovat na to, že mi osoba přede mnou nepřijde zrovna jako reklama na dobré zdraví. Takhle vypadá vrchní astropat Zlatého Orla? Ne že by tedy astropaté byli někdy příkladem krásy, vitality a životní energie - vždycky mi přišli tak nějak... vetší a pokřivení - ale něco takového jsem ještě neviděl. „Čím jsem si vysloužil návštěvu Vojevůdce, můj pane Fulgrime?“ Nebudu se zabývat tím, jak mne, i přes to, že je evidentně slepý, poznal. Psykeři jsou jiní, než obyčejní lidé. Takové věci se prostě dějí. Nechám přemítání a původu zápachu a věnuji mu pohled. "Přivádějí mne sem nepříjemné záležitosti a neléhavá prosba," odpovím pokorně. Ostatně - pokora je na místě, dost možná budu za minutu odkázán ve své prosbě na jeho libovůli a úsudek. "Rád bych vás a vaše astropaty požádal o laskavost. Pokud vám bude předáno k odeslání na Terru cokoli od Amira Darrena - bylo by možné mi zprávu nebo dílo předat k přečtení dřív, než z Orla odejde?" |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro No...jelikož náštěvy se již nekonají a jsem jeden z mála, kdo tu ještě tvrdne, tak je jasné, že už mě někdo z těch primarchů nenavštíví, takže se vydám na můstek Pocty, kde admirálovi nařídím, aby zařadil směr zpátky na Pax Ultramar. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Stařec nervózně zamrká a pak se zasměje skřehotavým, orlím smíchem.. „Ano, ano...Je důležité vědět, co kdo o nás píše, že.“ řekne a poté svůj mléčný pohled opět ustálí kousek nad tvé rameno. „Nahlížení do astropatické komunikace, pokud já vím, není zakázano. Přeci jen, jsi Vojevůdce a máš mnohé pravomoci, Fulgrime..I tuto.“ Poté se chvilku odmlčí a zamyšleně se podrbe na holé hlavě, kde pod pergamenovou kůží skoro prosvítá lebka. „Upravování zpráv nebo jejich zastavení je ale trošku něco jiného...“ řekne a poté na tebe spiklenecky mrkne. Vypadá to dosti karikaturisticky a trošku i děsivě. Jakoby se tento starý sup snažil být mladým havranem. „...ale já přísahal věrnost a oddanost Zlatému orlu a jeho kapitánovi. Nemluvě o tom, že remembranceři jsou otravní, často si myslí, že jsou vyjímeční a že snědli celou moudrost světa..“ pokračuje stařec.. „Znal jsem jednu, zpěvačku. A hádejte co, můj pane. Neuměla zpívat nebo určit i ty nejzákladnější tóny Chóru..“ Hlas starce naznačuje, že začíná bloudit v svých vzpomínkách a že je pravděpodobně na cestě nějaká ta delší litanie. Čas k lidem není milosrdný. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro K tvému křižníku se blíží Thunderhawk. Barvy a volací kód odpovídá Vlkům Luny... Tvůj bratr Horus žádá o přijetí. Zdali na něj máš náladu či ho odbydeš, to už je jen na tobě... |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Na astartova slova jsem přikývnul, nebylo co říci, několik dní jsem teď mlčel, můj hlas by nebyl úplně přátelský. Nevěděl jsem, co mám očekávat, až přistaneme. Císař dokázal zpravidla překvapit, mnohdy byli jeho pohyby, či plány zřetelné, avšak jako by do pavučiny budoucnosti, kterou tak pečlivě předl, vplétal na několik vláken překvapení. Nebo používá jenom tajemná vlákna, která občas proloží běžnou nitkou, aby alespoň trocha byla čitelná pro ty „obyčejné“. Jeho činy a motivy nebyly nepochopitelné, jenom při komunikaci s Císařem jste museli uvažovat jinak, nemělo jenom o to, že slova v gotice planetu od planety dostávala jiný význam, je rozdíl jestli žijete 60, 600, nebo 60 000 let. Pokud něco dělá, myslí to většinou v tom nejlepším, naneštěstí, máte-li větší množství synů, Impérium a jste-li považován za Císaře lidstva, můžou vám ujít některé jazykové změny. Také, když vidíte umírat tolik lidí, změní vás to, aniž byste pořádně chtěli. Zůstává otázka, jestli i já za pár století (tisíciletí) budu místo „vysvětlím ti to“, používat „uděláš to a zabiju tě“. Doufám, že raději ne. V doprovodu takovýchto myšlenek jsem dorazil do hangáru. „Otče.“ Kývnul jsem uctivě na pozdrav. „Malcadore.“ Méně uctivěji. Dornova nepřítomnost mě donutila se nad mým bratrem zamyslet, musím si s ním někdy v blízké budoucnosti promluvit, chtěl jsem znát jeh stanovisko k věci, ne že by byl na Nikaei moc sdílný, nebyl. Jedna delší odpověď na jednu nevinnou otázku, byl bych spokojen. „Věřím tomu.“ Byť si úplně nejsem jistý, jestli se za tvými slovy neskrývala narážka na nějakou situaci, či problém posledních dvou týdnů a všech těch, které předcházely Ullanoru, ale ne už Nikaei. Opravdu jsem doufal, že vysvětlení, kterého se mi dostane, bude stát za to. Terra a její „shovívavý“ Císař. Patří k sobě. Oba okázalí, honosní, svým způsobem skromní, prastaří, vyžadující kompletní poslušnost od všech svých současných i budoucích poddaných. Středu Impéria chyběly mně tak známé rysy Tizci, čistota kloubená s klidem bílého mramor. Samozřejmě se nesnažím vyvrátit, že by nebyl pohled na Terru fascinující, to ne, jenomže … Jaksi mimovolně mi ten palác připomíná klec, zlatou, velkou a komfortní, přesto klec. Pozoroval jsem Otce, jako by skoro až ožil, když nasál ovzduší svého domova, ano, znám ten pocit. Kdyby alespoň něco řekl. Stál jsem tam skoro až nehybný. Nechal jsem se překvapit. „Útočiště?“ Shlédl jsem na něj, jenže více než překvapení přebrali vládu nacvičené reflexy. „Na jakém principu to bude fungovat, Otče?“ Informace, vědomosti, víc informací, víc vědomostí. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Neříkej, vážně ?? Vcházíme do místnosti. První co mě udeří do nosu (obrazně řečeno) bude fakt že se jedná o stejnou místnost ve které jsem se ani ne před čtyřmi dny setkal s Otcem..... Přeš tvář mi přelétne několik emocí: strach, rozhořčení, znechucení, bolest.... Proč mě zavedl sem ? chce mě vyzkoušet ? chce vědět jak se umím ovládat bez implantátů? nebo.... ne vlastně.... nemohl to vědět...možná....a nebo si to jen neuvědomil..... s bolestí v očích se otočím na Fulgrima, veškeré emoce ovšem následně zakryje těžce proniknutelná maska, kterou často nosím od jmenování vojevůdce. "Je to trošku skromnější jídlo, než bych ti byl připravil jindy, ale doufám, že si najdeš něco, co ti přijde k chuti." Otočím se na tebe: Myslím že je toho víc než zvládnu. Řeknu a mírně se usměji (půjde mi to přes všechny emoce dost těžce). Počkám až si hostitel posadí, naliju si víno a pozvednu číši. Na tvé zdraví Bratře. Pronesu pokud si budeš chtít přiťuknout, přiťuknu si a až následně se posadím.... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Výtah stále pomalu klesá.. "Nejsem si zcela jist, zdali lidská řeč má dostatek výrazových prostředků pro popsání, hmm, principu fungování..." řekne Císař a podívá se ti přímo do oka..A pousměje se. "Řekněme ale, že se mi podařilo najít, zprovoznit a upravit jeden prastarý a mocný archeotech, který jsem, řekněme, našel na Měsíci..." Výtah pomaličku brzdí. Nemáš moc ani tušení, jak rychle jel..ale máš pocit, že jste hluboko. Velmi, velmi hluboko pod Císařovým palácem. "Musím tě varovat, Magnusi, že následující prostor pro tebe jako pro psykera bude možná trošku nepříjemný...." podotkne Císař a výtah zastaví. Dveře se pomalu začnou otvírat. Za nimi leží další obrovský a magnficentní prostor plný....věcí. Obří hala je vyplněna servitory, kněžími z Adepta Mechanica a celé to hučí jako jeden velký úl. Místnosti krom jiného dominují velké kusy mašinérie, různé generátory, cívky a tak dále. "Císařské podzemí, synu. Místo, kde došlo k vašemu stvoření...Má hlaví pracovna." řekne Císař a vykročí vpřed, následován Malcadorem i Valdorem. Všimneš si, že jakmile stařec vykročí z výtahu, trošku se mu podlomí nohy a musí se opřít o onu hůl, kterou sebou nosí. Něco je v vzduchu. Pocítíš to na vlastní kůži, jakmile opustíš bezpečí výtahu a následuješ otce. Jen pocit se popisuje těžko, je to jako kdyby tě někdo protlačil skrze velmi silnou gumoželatinou věc, která ti oddělí duši od těla, otočí jí o 180 stupňů a pak vrazí zase zpět... Nic, co by jsi chtěl dělat každé odpoledne. Císař kráčí do středu podzemí a ty máš konečně možnost si celý prostor prohlédnout pořádně. Ono vrčení ti silně připomíná jedno místo - a to Generatorium na jakékoliv větší lodi. Generátory Gellarova pole. Bariéra mezi realitou a warpem. A že jsou několikráte výkonnější než na bojových bárkách. Dále je celá "místnost" dokola obehnaná kovovou obručí, zřejmě zlatou. Tlustou asi jako stojící Astartes, tato "svatozář" má v sobě vyryty jakési neznámé symboly..Pokud se na ně budeš dívat trošku pozorněji, rozostří se a tebe začne bolet oko i hlava.. Tvým jiným smyslům ale dojde, oč se jedná. Hexagrammatický ochranný kruh. Ochranná pole před psykery...a pole značně, značně masivní velikosti. Rychle si spočítáš, že něco takové by nemělo být ani - podle známých zákonů a zásad - možné vybudovat. Císař pokračuje dál do středu místnosti, kde se tyčí něco jako malý kopec..Všimneš si, že na druhé oné velké haly místnost končí něčím podobným, jako je výtah, kterým jste přijeli. Také velké, obří dveře s orlicí. Tolik k prostředí. Tvoje či Císařova přítomnost nijak neruší či nezastavuje práci...Dojdete doprostřed místnosti k onomu malému "kopci", což - jak se ukáže - není nic jiného než kamenný zikkurat. Velmi starý a velmi velký...Z jeho vnitřku je slyšet bzučení další techniky a kabely tlusté jako Rhino vedou dovnitř i ven. Nahoře se cosi leskne. Pod ním se Císař zastaví, otočí se k tobě a opět se pousměje se. "Pohleď synu. Zlatý Trůn, spása Lidstva..." řekne a poté začne pomalu vstoupat po schodech nahoru na zikkurat. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Po cestě jsem si všechno urovnal a začalo na mě plně doléhat co jsem vlastně provedl. Jak se jen může všechno zvrtnout z původně dobrých úmyslů... Na Slze jen oznámím výsledek volby a nechám mé bratry víceméně slavit. Ikdyž moc dobře vím že většina z nich si bude dělat starosti o mě. Místo slavení s nimi jsem se zavřel v mé kajutě. Nikdo mě nebude vyrušovat, jen pokud dojde správa od nějakého z bratrů. Poslední rozkaz co jsem vydal a poslední chvíle kdy jsem se viděl s marináky ten den. A co se nestalo, záhy po mém odletu přišla správa od Fulgrima. Od té správy jsem prakticky nezamhouřil oči a nedokázal ani v klidu sedět. Snad celý den jsem strávil pochodováním sem a tam po místnosti. Připadal jsem si jako zvíře uvězněné v kleci. Ale musel jsem si vše náležitě uspořádat.. .Co vůbec Angronovy řeknu? Na moje chování neexisuje omluva... Když náhle se objevila nová správa. Horus žáda o přistání... Dobře je někdo koho bych nechtěl potkat víc než Angrona, Horus. "Dejte mu povolení k přistání." Odpovím rychle a vydám se s krátkým povzdechem do Hangáru. Marináci se automaticky rozestaví do řad na každé straně hangářu a já čekám uprostřed. Jsem tedy značně nervozní. Co mi vůbec řekne? Určitě bude naštřvaný a bude mi nadávat... Někdo určitě musí. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vydáš rozkazy. Tvé lodě se předpisově zformují do vybrané formace a opustí Ullanor. Kousek od orbitu dojde k translaci do warpu.. I tebou proběhne onen mrazivý pocit, kdy vás Immaterium uvítá svou otevřenou náručí. Jedno malé selhání Gellarova pole a bylo by to vás všech. Ale je třeba zabývat se důležitějšími věcmi. Systém Calderia obsahuje dvojslunce a 4 planety. Obyvatelná je Calderia II a Calderia IV je těžební planeta, kde probíhají i nějaké ty vykopávky Adepta Mechanica.... Útoky Temných Eldarů jsou nahodilé, jako vždy. Jako první to začalo útokem na orbitální stanici na Calderii II a poté krátkým nájezdem na planetu samotnou. Ten byl přerušen vaší Legií. A pak Temní Eldaři zmizeli, stejně podivně, jako se objevili. Oni to nejsou zrovna fanoušci otevřeného boje, ať už na zemi či ve vesmíru. V součastné době je hlídán systém s občasnými úspěchy či neúspěchy na obou stranách. Nejedná se o vyloženě bojovou zónu, ale o táhnoucí se sérii útoků typu Udeř a uteč. A že Temní eldaři dovedou být dokonale překvapivý, objevit se a zmizet v cupu letu, jak se říká. Není na koho udeřit. Ale podle tvých zkušeností je tento vzorec chování vzácný právě ono reciprocitou a opakováním. V systému Calderia je něco, za co stojí umírat a neustále dotírat na jeho obránce.... Cesta do systému trvala zhruba týden a během ní nedošlo k žádným problémům či anomáliím |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Pán astropatů~ „Nahlížení do astropatické komunikace, pokud já vím, není zakázano. Přeci jen, jsi Vojevůdce a máš mnohé pravomoci, Fulgrime..I tuto.“ No vida - ono to bylo evidentně snadnější, než jsem si myslel, že bude! Takhle mi cokoli ta malá krysa napíše, ihned nechají poslat a já to budu mít z první ruky. Že to odejde na Terru i v případě, že se mi to nebude líbit? No tak maximálně jednou a naposled a pak... pak se mu případně stane nehoda. Ostatně nejsem tady od toho, abych měl v Impériu špatné jméno, kvůli nějakému člověku, který si evidentně nevidí do huby. „Upravování zpráv nebo jejich zastavení je ale trošku něco jiného...“ No, to jsem si myslel. Co už. Návrat k předchozímu plánu. „...ale já přísahal věrnost a oddanost Zlatému orlu a jeho kapitánovi. Na tváři se mi objeví opravdu, opravdu samolibý úsměv. Je to mnohem lepší, než jsem si myslel. Pán astropatů mi dělá radost. Jako jedna z mála věcí, za tento dlouhý den. Kdo ví, kdy po něm budu něco potřebovat a kdy se mi jeho náklonnost bude hodit, takže poté, co začne vzpomínat na své... nejspíše mládí, jej vybídnu, aby mi všechno řekl a nabídnu se jako posluchač stařecké litanie. O pár minut později se s ním rozloučím s omluvou na povinnosti, poděkuji mu za ochotu i čas (byť tady šlo hlavně o MŮJ čas!) a vracím se za Wlyamsem. A s ním asi na můstek, kde ještě chvilku řeším nějaké ty obecné záležitosti, které tak nějak musí řešit někdo, kdo se před pár hodinami stal vojevůdcem a vyfasoval novou loď a spoustu povinností návdavkem. V zásadě se seznamuji s tím, jak to funguje a kdo se stará o to, aby to fungovalo, jak má. Snažím se přitom si zapamatovat většinu jmen a v duchu děkuji Otci, že nás stvořil tak, jak nás stvořil, protože žádný obyčejný člověk by toho pravděpodobně nebyl schopen. Vynechám večeři a plánuji vynechat také spánek, protože musím dohlížet na přesun nejen části Dětí, ale také svých osobních věcí a personálu, který se na Pýše staral o mé pohodlí - a zde v tom bude samozřejmě beze změny pokračovat. Do jedné z komnat provizorně pověsím klec s ptákem, který se netváří zrovna nadšeně. Snažím se při tom všem nemyslet na všechny ty starosti, které mám, pokud možno je úplně vypustit, zatímco pozoruji, jak mí astarté přenášejí sochy, umělecká díla, jak si Bianca hledá vhodný prostor, který by si vyhradila pro ateliér. Zatímco za mnou Isabella ospale cupitá a vypráví mi cosi o tom, jaká oslava je zrovna na Pýše a jak jsou všichni hrdí, šťastní a každou chvíli prohlásí, že prostě věděli, že to musím být já a nikdo jiný. Sleduji, jak na příletové palubě přistávají další a další thunderbirdy, přivážející členy mé legie, z nichž mnozí jen těžko zakrývají rozjaření z toho všeho. Vojevůdce Fulgrim se zabydluje v novém domově... byť pravděpodobně ví, že všechen ten příjemný klid, který nachází v optimismem nabitém shonu okolo, v zásadě jen předesílá bouři, která beztak brzy přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Třeba jak se proti Warpu bránit.“ Zajímavá myšlenka. „Před námi mu zakáže se v tom rýpat, pod záminkou hlídání ho odveze na Terru a bude ho učit? Nesázel bych na to, ale může tomu být tak.“ Potěšilo by mě, kdyby se Otec postaral o Magnuse a udělal z něj mistra v tom, o co se zajímal. Pomohlo by nám to všem. Nebo by nás to uvrhlo do temnoty... Co nás to jen čeká za časy... „Představa, že je ve Warpu armáda, proti které potřebujeme Dornovi tvrze, je hrozivá, ale nedávalo by to moc smysl. Ti z Warpu by pak zřejmě nepotřebovali nás, aby jsme jim pomohli a prostě by nás napadli. Dovolují si nás oslovit přímo, kdyby měli někde armádu, mohli by na ni omylem poukázat.“ Upiji z poháru vína a přemýšlím. Dorn je stavitel, jeho výtvory jsou ty nejodolnější v celém Impériu. „Možná... možná potřebují místo, kde tu věc vyzkoušet. A co je pro to lepší, než nezničitelná tvrz?“ Možná naivní, ale proč by to nemohla být pravda? „Epidemie?“ Že by to byla náhoda? My tu mluvíme o hrozbě, která by podle svých slov měla být schopná všech možných věci, a na Calibanu začne epidemie? Ne, tohle by byla až moc velká souhra okolností. „Nějak se mi to nezdá. Zrovna teď se objeví něco takového? Co když v tom mají prsty oni? Lev nic neví, že ano?“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Výměna oddílů? To... zní zajímavě. Lorgarovi muži by nás mohli ledacos naučit, ti mí jim zase mohou ukázat, jak uvažovat při dobývání a taktizování. „Zajímavý nápad, bratře. Inu proč ne? Myslím, že to nebude na škodu a může to oběma legiím dosti pomoci. Kolik by sis tak představoval mužů a na jak dlouho?“ Trochu jsme odbočili od tématu. Ano, bratr řekl, že to má co společného s připraveností, ale zrovna mě nenapadá, jak by nám to mohlo proti takovému nepříteli pomoci. Tak či onak, není důvod odmítnout. „Snad se to nedozví Guilliman, ten by s tím určitě nesouhlasil,“ zasměji se. Roboute má tendenci vše kontrolovat a ovládat, není to na škodu, ale někdy to být otravné a ne zrovna užitečné. Ne v něčem, čemu nejlépe rozumí konkrétní lidi. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Aňgroň, Ámyř~ Vypadá... nervózní? Je zvláštní na bratru vidět nějakou takovou emoci, byť na chvilku. Vždycky byl zuřivý, neohrožený... jak dalece vlastně implantáty ovlivňovaly jeho mysl? Je tohle Angron, takový, jaký měl původně být? Klidný, byť trochu zvláštní a lehce nerudný obr? Uvědomuje si, o kolik si vlastně polepšil, když se mu, alespoň z mého pohledu, vyčistila hlava tak, že si uvnitř našel skulinku rozum? Zajímalo by mne, proč na něj jídelna působí tak, jak působí. Ve mně nevzbuzuje nic. Krom pocitu "nevypadá to tady jako by to bylo moje." Myslím že je toho víc než zvládnu. Jen se uchechtnu. Přeci tady nejsme od toho, abychom trpěli hlady. Na tvé zdraví Bratře. "I na to tvé," odpovím souběžně s přiťuknutím. Ne. Nikdy jsem nevěřil, že se něco takového stane. Že budu obědvat s Angronem o samotě - a že u toho oba budeme vypadat, jako civilizovaní lidé a, byť možná není zvyklý, že na něj někdo konstantně, dlouho mluví, budeme konverzovat. Nějakou dobu během jídla se tak nějak snažím mluvit o nedůležitých tématech a vyhýbat se čemukoli ožehavému. Třeba tomu, že nemá implantáty - o tom se snažím ani nezmínit, byť jsem ukrutně zvědavý, jak k tomu došlo a jak se cítí. A taky tomu, co se stalo na jmenování, k tomu se totiž hodlám dostat za chvilku. Takže vlastně dost možná vedu nějakou chvíli monolog o něčem zcela zbytečném, zatímco užbiduji jakési pečené maso, jahož původ nejsem schopen určit, takže bude beztak z nějaké z planet, kde žijí zvířata, která jsem nikdy neviděl. Po nějaké době se nicméně rozhodnu to nějak nakousnout. "Bratře, byl bych rád, kdybys mne vyslechl," nakousnu hořké téma, zatímco si z tácu posloužím sladkým dortíkem. "Než Otec odjel, kladl mi na srdce, že máme odložit své spory, jakkoli nám mohou vnitřně ubližovat a být jednotní. Souhlasím s tím a velmi toužím se touto prosbou řídit. Jsme bratři a bylo by dobré, kdybychom se nejen snažili najít společnou řeč, ale také ji našli." Pokud chce něco říci, gestem ruky typu "ještě chvilku počkej" jej umlčím. "To se neobejde bez... určitých ústupků ze strany nás všech. Také tě o jeden žádám." Žádám. Nerozkazuji. To by stejně nemělo smysl. Ne v takovéto situaci. "Prosím, Angrone, dovol Sanguiniovi, aby tě požádal o odpuštění. Oba víme, že se zachoval hloupě. Ale kdo z nás někdy neudělal něco, čeho bychom krátce nato litovali?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tvé rozhodnotí už Cypher nekomentuje...Jen se chvilku zamyslí a pokrčí rameny. „Nejnovějěí zprávy od našich bratří jsou poněkud mlhavé. Léků je prý dost, zásobování i vakcinace obyvatelstva probíhala normálně, ale z neznámého důvodů prý nefungují....“ poznamená, když vkročíte do hangáru, kde se již druhá kompanie a část třetí připravuje na sestup v letounech. „Karanténa samozřejmě vyhlášena byla, otázka je, nakolik je účinná. Většina Úlů je propojena podzemními kolektory....“ poznamená jen Cypher. „Lord Luther, pán Calibanu, tě očekává na starportu jednoho z hlavních Úlu, na Klotrys..“ dokončí poslední informací. Poté jen zbývá se nalodit a sestoupit na domovskou planetu, ačkoliv půdy Calibanu se tvá noha zatím nedotkne. Planetfall proběhl v pořádku a o chvilku později.Na vrchovku Úlu tě čelá Luther s doprovodem – čestnou stráží a hlavně vrchním apatykářem, jmenuje Ermes, vybavíš si. Vylodíš se s polovinou svého doprovodu, Ravenwing má své způsoby, jak dostat své průzkumné oddíly na místo určení. V součastné době ale zůstávají v pohotovosti a čekají na další rozkaz. Temní andělé, čekající nahoře na starportu, tě uvítají pokleknutím na jedno koleno. Všichni. Všichni kromě Luthera. Ten tě uvítá válečnickým podáním ruky. Jako v Řádu. „Je to zlé, Lione. Situace se zhoršuje každým momentem..Větší části Úlů jsou pod karanténou...Vše běží zhruba na minimum, potřebné k udržení produkce a výkonu. Zbytek je..“ kysele polkne „uzavřen. Týká se to všech pěti hlavních Úlů, bavíme se o pár desítkách milionů lidí..Bratře Erme...“ řekne a pokyne mladému apatykářovi. Ten povstane a podá ti datatablet s údaji o nemoci. Zpráva je plná neznámých. Nepodařilo se zjistit jak se šíří, nepodařilo se izolovat stabilní vzorek, všechna možná léčiva včetně těch určených pro Astartes nezabírají a nikde v Archivu není zmínka o podobné nemoci. Symptomy zahrnutí zvýšení teploty, zvýšení krevního tlaku, neuvěřitelně rychlý nárůst rakovinotvorných buněk v kostní dřeni a následnou smrt.... Zatím se nenakazil ani jeden Astartes. Jen lidé. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro ‚Archeotech?‘ Probral jsem si ten výraz trochu z více stran. Následovalo slovo řekněme, takže buď našel, nebo o tom nechce mluvit. Původ ovšem nebyl zase až tak důležitý. ‚Nepříjemný?‘ Zamrkal jsem. Čekal jsem, … nečekal jsem … „Tak tady to všechno začalo.“ Vykročil jsem z výtahu, následovala trocha zaváhání pod tlakem „bariéry“, ale pak už to bylo v pořádku. Alespoň v rámci možností. Přejížděl jsem pohledem z místa na místo. Proč by si nechal chránit laboratoř před psykery? Je to logické, běžný člověk se sem jen tak neprostřílí, psyker se sem dostane velmi jednoduše … ‚…a také by mohl napáchat velké množství škod …‘ Dříve, než zikkurat jsem se zaměřil na dveře na protějším konci místnosti, žádná pracovna se nespokojí s jednou místností, zajímalo by mě, co tam je, měl jsem svou teorii, samozřejmě, laboratoře. Velmi pokročilé ukrývající informace, kterými jste se možná někdy zabývali, ale nedokázali jste se zeptat. Při Císařových slovech odtrhnu oči od dveří a zaměřím je k Trůnu. ‚Spása lidstva?‘ Několik pomyslných koleček v mé hlavě začalo zacvakávat na místo, zatímco jsem kráčel po schodech za Otcem. Cítil jsem se, jako kdybych byl u něčeho, o čem jsem úplně nevěděl, jak to funguje, což bylo svým způsobem frustrující. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Nervózně stojíš v hangáru a přemýšlíš, proč. A také hlavně jak. Horův Thunderhawk, s znakem Vlků Luny, přistane a vypne motory. Otevřou se dveře a majestátně vystoupí Horus Lupercal. Ano, tvůj bratr je stále stejně impozantní a musí se nechat, že občas má smysl pro dramatičnost. Přijel sám, bez doprovodu. Podívá se po tvých Krvavých Andělech a vykročí přímo k tobě. Tváří se..nikoliv radostně, nikoliv naštvaně. Tak nějak neutrálně, avšak nikoliv bez emocí, jak to umí Dorn. Dojde k tobě a chvilku před tebou mlčky stojí. Pak jeho výraz roztaje, on se usměje a položí ti ruku na rameno.. „Bratře, bratře....“ pozdraví tě napůl zvesela..„Ty víš, jak se chovat při oficiálních událostech, co? Rád bych viděl svého nejoblíbenějšího sourozence než odletím. Což takhle posedět u něčeho dobrého? Třeba se to nezvrhne v hádku, když budeme jen dva...“ Ha. Ha. Ha. Ne, není to vtipné. Je to spíše kyselé. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na vrcholku zikkurattu je Zlatý Trůn. Je obří, je zlatý, je majestátní a obsahuje značně nový symbol orlice..Z něj vede spousta kabelů dolů, do hlubin zikkurattu. Sám trůn je opět pokryt nějakým neznámým písmem, ale máš pocit, že se jedna o další hexagrammatické vzory. Císař se na tebe podívá s jistou hrdostí a pousměje se..„Toto je můj odkaz, synu. Nyní pochopíš.“ řekne a sedne si na Zlatý Trůn. A ty pochopíš. Skoro hned. Trůn je velký, je impozantní a i Císař v své zbroji na těm působí o řád menší. Je to trůn pro někoho, kdo měří něco k čtyřem metrům. Ozve se trojí houknutí a práce v hale přestanou. Císař zavře oči a soustředí se...Halou projede záchvěv čisté energie a hexagrammy se Trůnu se rozzáří. Množství čiré, čisté energie, proudící skrze Trůn a Císaře, je neuvěřitelné a zde opět tvůj otec dokázal, že je jedinečný. I ty sám by jsi měl problém s zvládnutím takové množství surové energie. Laboratoří začnou lítat jiskry, někde se něco přetíží, mágové Adepta Mechanica „panikaří“ svým způsobem. Vše se ale zdá součástí rutiny. Císař otevře oči a cítíš, jak stále skrze něj proudí energie do Trůnu, který ji zpracovává a odvádí...k oněm dveřím na druhé straně pracovny. Obří, zlaté dveře se začnou pomalu otevírat a ty vidíš, že za nimi není žádná další místnost, žádné další prostory, nic. Jen jakýsi divný portál, vyplňující celé ty obří dveře. Je z zlatavozeleného kovu a má opět v sobě vepsané prastaré, mocné runy. Ty pomaličku začínají zářit a portál začíná pohlcovat enormní množství psychické energie a mezi nimi se formuji jakási tenká vrstvička tekutého, rtuťovitého kovu, který za chvilku vyplňuje celý prostor portálu. Císař vydechne. Zikkurat hučí. Energie poklesne, avšak Portál je stále otevřen. „Trůn je jen klíč, Magnusi...“ řekne a poté vstane z Trůnu. Podívá se na tebe a pousměje se. „Ten zázrak je ještě o kousek dále...Už chápeš?“ zeptá se s úsměvem a spiklenecky na tebe mrkne. „Pojď...“ řekne a vykročí směrem k Portálu... |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Temná smrt u Temných andělů~ Mlhavé? Soudě z toho, co mi říká, jsou až příliš přesné. A o to děsivější. Tedy... Nějak tak bych si možná strach měl představovat. Nepříjemný pocit, nepříjemná předtucha toho, že bude hůř. Všeho je dost, ale choroba se šíří i nadále. Nepomáhají ani medikamenty určené pro marínu, nadlidi. A to jsme sotva pár hodin, necelý den od provolání Fulgrima naším novým Vojevůdcem. „To nám to pěkně začíná...“ Zamumlám si pro sebe v povzdychu. „Vracíme se domů, ale čeká nás tam mnoho práce! Za Císaře, za Caliban!“ Udeřím pěstí do vzduchu před nastoupeným doprovodem a mávnu jim, aby se rozešli ke svým dopravním prostředkům. „Zpřísněte karanténu, zemřelé spalujte, nebojte se použít plamenomety,“ dál říkám polohlasem Cypherovi. Vědět, že by to lodě přežily, asi bych z paranoie zavedl linkový provoz k místnímu slunci a mrtvé házel tam. Pokud je to celé ale dílo Chaosu, Otec při nás stůj až na věky věků. A Jeho světlo nechť smete z tohoto světa onu nemoc. Luther mě přijme na špici jednoho z největších úlů Calibanu. Nastoupil jsem do našeho „taxíku“ na planetu a dál diktuji našemu strážci tradic, co se má všechno udělat. „Pošlete astropatickou zprávu Fulgrimovi i...“ Zarazil jsem se, zaváhal jsem, jestli se o téhle nemilé situaci zmínit i Nejvyššímu. „I Císaři.“ Rozhodl jsem se. Doufám, že se na mne nebude hněvat, ale myslím si, že o tomhle by měl vědět. Nemoc, která není v imperiálních záznamech je přeci jen... Dalo by se říci unikát. Možná jsi mi neřekl o Chaosu jen pro nic za nic, Otče. Brzo se nás chopila gravitační pěst planetky a začala nám pomáhat dolů k povrchu. Slabé přetížení, jak motory zbrzdily dosednutí a už jsme vystupovali na starportu Klotrysu. Luther, hlavní apotykář Ermes a doprovod. Kývnu jim, než si s Lutherem stiskneme po rytířsku předloktí. Luther se ujal slova, aby mě přímo zpravil o situaci. Známe se dlouho, začal sám, ani jsem se nemusel ptát, stačil jeden střet našich očí. Karanténa, minimální provoz továren, pět hlavních úlů... Podíval jsem se na Erma. Několik desítek milionů lidí. Zamračím se, když čtu lékařskou zprávu. „Kdy se objevily první případy a jak dlouhá je inkubační doba?“ Pokynul jsem všem klečícím, aby vstali, stále se mračíc na tablet, dokud Ermes nezačne mluvit. Nebo někdo jiný. To začnu pozorně poslouchat a i zrakem se mu začnu věnovat. Mávnu, aby se naši strážci pomalu rozešli. „Zjistěte, které suroviny se zrovna v tu dobu dovezly, možná nám to bude k užitku. Jdeme, je mnoho věcí, které se musí projednat jinde, než na starportu.“ (Tati, nechutně mi to začíná připomínat Warcraft 3, kdy Arthas nakonec vybije Stratholm, tzn. bojím se) |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Nejraději bych se okamžitě otočil a rychle odešel. Už tak jsem udělal Otci dostatečnou ostudu, ještě abych utíkal před Horem. Pozvednu obočí v tiché otázce. Byla to chvilka, ale přišlo mi to jako celá věčnost. Nervózní přešlap následovaný uleveným úsměvem. "Víš že na Slz a stejně tak na Baalu vždy budeš vítán. Nebylo by to naše rodinné setkání bez nějaké scény." Přiznám smutně. Pokynu mu aby šel za mnou. "Neboj nic takového se už nestane... Už nikdy to nenechám dojít tak daleko. Pošeptám spíše pro sebe. "Doufám jen že jsem ti jmenování moc nezkazil." Opatrně k němu vzhlédnu, jako dítě co se právě přiznalo k něčemu co provedlo. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ať si kde jsi, zpráva tě dostihne. ++Pro Fulgrima, vojevůdce++ ++Od : Liona El´Johnsona++ Bratře, na Calibanu řádí epidemie neznámého původu. Zdá se to vážné. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro ‚Odkaz?‘ Znělo to ne děsivě, spíš zvláštně, jako předzvěst něčeho. Něčeho? Pozoroval jsem to, co dělal a připadal si skoro jako psykerský amatér. Skoro. Spousty otázek, jenže bylo to dávno, co jsem pokládal všechny, které mi táhly hlavou v rychlém sledu za sebou bez rozmyslu. Nepřipadalo v úvahu, že by toho na mě v jednu chvíli bylo moc, to ne, jen málo věcí se mohlo vyrovnat tomu, když Otec přiletěl na Prospero, což byl pro většinu spíš trochu nepříjemný šok, ale o tom jindy. ‚Portál?‘ Blesklo mi hlavou, když jsem se díval na dveře. „Rád bych řekl, že chápu, ale nejsem si tím úplně jist.“ Pronesu zvolna a vydám se za Otcem. Ještě pár informací. „Kam to vede?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pomaličku a volně dojdete k Portálu, okolo kterého se energie točí a krouží v podivných, hadovitých vzorech..Valdor se je ušklíbne, poznamená „Tohle nemám rád...“ řekne a jako první projde rtutí. Vypadá to jako průchod zástěnou z vody...vyvolá to kruhy, jako když hodíte kámen do rybníka. Císař se na tebe podívá a usměje se.. „Na bezpečné místo, Magnusi. Na místo, kam nedosáhne zlo, ukryté v Warpu. Na místo, kde je možno se bezpečně a volně věnovat výzkumu psykeřiny...Pro tebe jistě ráj.“ řekne a usměje se. „Jedné se o zapomenutý kus Webwaye, synu. Uvnitř probíhá, hmm, rekonstrukce. Musíš to vidět na vlastní oči, Magnusi...“ řekne Císař a je z něj cítit jistá hrdost a pýcha na své dílo a na to, že plány vycházejí tak, jak mají. Poté onen krok do Portálu udělá i Císař. Před vstupem ti ale nabídne ruku. Jako dítěti, které vedete do tmy, aby se nebálo... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Odpoví ti apatykář..„Objevilo se to zhruba před týdnem, první diagnóza byla ta, že se jedná o nový kmen chřipky. Resistentní, ale vcelku banální...Adeptus Medicus se šeredně mýlil. Inkubační doba je okolo dne, fatální je po dvou dnech...“ dostane se ti odpovědi. Poté mu něco pípne v komunikátoru a podívá se na tebe. Nervózně. „Pane, je zde příkaz k zpřísnění karantény...“ řekne a v hlase mu zní nejistota. „ Je už pouze jen další stupeň, a to..“ nervózně polkne „..kompletní izolace. Dle zpráv kremace mrtvých pokračuje, ale i za použítí, hm, improvizovaných prostředků, poněkud nestíháme..“ „Jdeme, je mnoho věcí, které se musí projednat jinde, než na starportu.“ Luther se na tebe jen podívá a zeptá se „A kam?Do sídla Legie?“ Stačí vydat pár rozkazů doprovodu a bude následovat přesun. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Lákalo to, abych se toho dotknul, celou svou zvláštní strukturou a vlastnostmi. „Bezpečné místo.“ Ano, neslyšel jsem to od něj poprvé a ani slovo ráj mi nebylo neznáme, šlo spíš o to, že Webway bych v kombinaci s tím nikdy nepoužil. Mimoděk jsem si vzpomněl na eldara, jehož rase tato technologie patřila a který mě mimoto navštívil (a ve snu to nebylo). Nevěděl jsem, co uvidím, ale vidět jsem to chtěl. ‚Musíš to vidět na vlastní oči … chci.‘ Jeho gesto mě rozrušilo, nehodilo se k němu, jako by to, co říkal, nijak nesouviselo s tím, co myslel. Přijal jsem nabízenou ruku a společně s Otcem prošel branou. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Portál jako takový je studený, ale nikoliv nepříjemný. Projede tebou pocit, který znáš při translaci do Warpu, takové to zamrazení přesunu z jedné reality do druhé. To, co je za portálem je ještě trošku více šokující, než celé Císařovo podzemí s Zlatým trůnem...Opět, Prostor je mnohem větší. To je to první, čeho si všimneš. Druhá věc je ta, že není zcela pevně ukotven v realitě. Je to zcela něco jiného než pohyb v vesmíru. Gravitace tu funguje a tvé boty dopadly na jakési kamenné desky, z kterých je vyskládána podlaha. To ale nelze říct o stropu. A o části stěn, na kterých nejsou zatím připevněny desky. Skrz ně je vidět čistý Emphyrean, fialový, vlnící se warp. Je to úžasný, uklidňující pocit.. V onom „tunelu“ probíhá opět ona mravenčí práce, zřejmě výstavba a výstuha...Hned za vámi dvěma portálem projde Malcador. Císař se na tebe podívá a usměje se..„Webway, synu..“ řekne a teatrálně přejede rukou onen obří prostor, který se táhne do ztracena. „Krom bezpečného přístavu pro psykery je to i způsob, kterým cestovat rychleji než Warpem. A hlavně, bezpečněji..mnohem, mnohem bezpečněji. Leč mé výzkumy v tomto směru jsou zatím v začátcích a doufám, že mi s nimi pomůžeš..“ řekne Císař a usměje se na tebe. Jinak, co se týče trošku toho jiného pohledu na realitu – Webwayem samozřejmě proudí mnohem více energie než běžnou realitou. Je trošku jiná. Čistější, lepší, lahodnější...Téměř to láká... Pokud se zeptáš otce na povolení, pousměje se a jen souhlasně kývne. Po chvilce ale projede podlahou Webwaye mírný otřes a Císař se zamračí.. „Něco je špatně...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zpráva od bratra vojevůdce ti nijak nezabrání v odletu na Fenris. Odletu domů. Translace do warpu proběhne v pořádku, avšak si nikdy nezvykneš na onen divný pocit, který tento moment doprovází. Je to prostě zvláštní. Cesta warpem proběhla víceméně v pořádku, došlo jen k jemnému zdržení drobnou, warpovou bouří. Cesta celkem trvala asi týden. Poté transace zpět do reálného prostoru blízko Fenrisu. Domov tě vítá, Lemane. Na zasněžený, drsný Fenris je stále krásný pohled, až už z ledových ploch na obřích oceánech anebo z orbitu skrze okna své velitelské lodě. Ačkoliv jsi synem Císaře, stejnou měrou – možná i větší – jsi synem Fenrisu a vždy se rád vracíš domů. To nic nenahradí. „Vaše rozkazy, lorde?“ zeptá se pobočník kapitána.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus tě následuje po tvé lodi.. „Každý děláme chyby a je důležité se z nich poučit. Ne všichni bratři jsou schopni snést věci jako sarcasmus či humor...“ řekne a pak se pousměje. „Máš štěstí, že Angron je nyní bez implantátů. Jinak by to skončilo tragicky. A ne, nedělám si legraci. Mohli jsme býti o bratra kratší.“ řekne zcela vážně. O jakého bratra by šlo ale neřekne. „Nešlo o moje jmenování, ačkoliv vím, že spousta z vás si myslí, že bych se na tuto pozici hodil nejlépe..“ řekne konverzačním tónem, jak pokračujete po lodi..„Avšak, dle mého, to není privilegium, ale prokletí, Sanguinie. Vojevůdce bude táhnout vesmírem a dobývat, zatímco Císař bude na Teřře. Jaká myslíš, že je šance, že se ti dva uvidí jinak než přes astropatické zprávy? Titul Vojevůdce sebou nese zároveň i vyhnanství. A já si nejsem zcela jist, zda to Fulgrimovi došlo. To, že již nikdy neuvidí tvář Císaře...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po vyřízení onoho komunikačního ruchu, potřebného k tomu, aby se lodě navzájem nesrazili, ti už nic nebrání k vydání rozkazu k odletu.. Translace do Warpu proběhne v pořádku, ačkoliv lodí projede ona vlna podivného pocitu, kterým vás vždy vítá immaterium. Je dobře vědět, že vše pracuje tak, jak má. Stačí jedno selhání Gellarova pole...a následky by byly katastrofální. Cesta trvá zhruba týden a během ní se nic zvláštního nestane. A za chvilku tě vítá tvůj domov. Malé impérium, výsledek trvalé a mravenčí práce. Místo prosperity, klidu a systému. Místo, kde vše je tak, jak má... Maccrage, Calth a pak i samotný Ultramar...kdyby celé Impérium bylo tak klidné, jako tato část sektoru, nebyla by Krusáda zapotřebí... |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro „Zajímavý nápad, bratře. Inu proč ne? Myslím, že to nebude na škodu a může to oběma legiím dosti pomoci. Kolik by sis tak představoval mužů a na jak dlouho?“ Takže kladná reakce, to je příjemné překvapení. Kromě zlepšení dovedností a sdílení zkušeností je to ukázka i toho, že celý nápad nepřijal jako snahu o kontrolu a možná i snahu o jistý přehled v jiných legií. To by byl velmi nepříjemný výklad celého nápadu, takže děkuji osudu za to, že jsme se k těmto paranoidním úvahám nedostali. "Přijmeš tisíc nositelů, nebo raději více?" Pronesu věda, že to není nejmenší problém a můžeme to ostatně řešit i operativně. Co se týče jeho názoru na spokojenost pána Ultramaru, tak se musím smát. "Možná, bratře." Ještě chvilku bojuji s tou představou, jak se vzteká a není mu jakákoliv odchylka od plánu po chuti. "Ale on to zvládne. Určitě ví, že nežijeme proto, abychom činili ho šťastným." Neubráním se jistému spikleneckému mrknutí. To, že jsem mu před všemi odpustil ještě neznamená, že jej musím milovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Hlasy. Proč pokaždé, když věřím, že jsem vysvobození na dosah, přijde nové utrpení? Taková je cesta mučedníka? Chtě nechtě zjišťuji, že být prorokem je o tolik jednodušší než hrdinně trpět za svou víru v naději. Ty hlasy mě znepokojují, nikdy mou součástí nebyli a tak ani netuším, odkud přichází. Mátožně nahlásím svým mužům, že si nepřeji být rušen. Poslední, co potřebuji, je starostlivá a nečekaná návštěva mé ubikace. Mezitím čas plyne, líně a nerušeně. Zkouším ignorovat, zkouším citovat další a další pasáže. Zkouším a úspěch zatím nenacházím. Bude to spolu s tím podivným zrakem, jaký dnes mám, součást mého života? Věc, které se už nikdy nezbavím? Zkusmo pohlédnu na datový nosič, jenž mi předal Magnus. Mám pocit, že je to teď jediné místo, co by pro mně mohlo mít nějakou odpověď. Nebo by mi mohlo pomoci položit si tu správnou otázku. Nejlépe takovou nepříjemnou, jako kterou řeším, neboť Erebus ví a stále je na živu. Když vidím, jak je pravda tíživá, je mi rázem v tomto ohledu jasné, že musí zmizet. Poslán na nějakou velmi dalekou cestu, bez návratu. Pouť za věděním, mimo mou legii, mimo nebezpečí. Ostatně je posledním svědkem toho, jak jsem ztratil víru a sám sebe uvrhl do hlubin utrpení. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jinak je loď spíše ve vojenském stylu. "Já vím, ale kdyby měl implantáty nic takového bych si nedovolil... Vím že na sebe nedávám moc pozor, ale sebevrah nejsem." Mírně se usměji. "Po pravdě takhle jsme o tom nepřemýšlel. No vlastně jsem o spoustě věcech moc nepřemýšlel." Chvíli si jeho tvrzení louskám v hlavě. "Myslím že nikdo z nás by nebyl na něco takového připraven dokud nemusí.. Je to jako poprvé zabít. Dokud to neuděláš nejsi na to doopravdy připraven." Založím si ruce za zády a na chvíli roztáhnu křídla. Z toho neustálého posedávání a mluvení jsou celá ztuhlá. "Zase není vyloučené že se otec občas přiletí dívat a tak. POchybuji že Fulgrim jakožto vojevůdce bude nějak moc pobíhat po bojišti. Tak proč ne? Ale myslím že něco takovému by jsme mu říkat nemělo... Určitě ted má mnoho jiných starostí." Rychle jsem přešel z úsměvu do zamyšleného výrazu. Jako obvykle Horus má snad nejlepší pohled na situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ne, opravdu tě nikdo rušit nebude. Nikdo se nebude ptát a nikdo nebude klást otázky. Loyalita je úžasná věc. Vezmeš malý disk od Magnuse, který ale obsahuje velké, velké množství dat. Tvůj bratr k tobě byl rozhodně štědrý a rád se podělil o své vědomosti, ačkoliv v jistých ohledech jsi si jist, že víš mnohem, mnohem víc. Bohužel. Velmi, velmi rychle pročteš disk a poté nemusíš být zrovna Císař. Fakta hovoří jasně, výpočty sedí... Podle Magnusových spisů je z tebe na 95% psyker. Ona fialová aura, kterou vidíš, je často popisována jako čarodějný oheň..Podle spisků se jedná o, citujmež, vizualizaci průsaku toku energie z Emphyreanu. Pocity, hlavně prudké, tuto auru živí a skrze ní je schopen psyker působit na realitu transformací energie. Ne že by to dávalo moc velký smysl. Oddychneš si, když se dočteš o tom, co by mohl být onen „šepot“. Vzhledem k povaze spisků je to vcelku jasné. Astropathický šum, komunikační kanál, přenos. Tisíce a tisíce Astropatů a Chórů šeptá či zpívá své zprávy, letící vesmírem... Šum slyší každý Astropath a většina psykerů. Zjednodušeně astropatický výcvik zahrnuje právě orientaci v tomto šumu a toku informací, odlišení toho, co je pro koho určeno a správné posílání zpráv... Je pěkné, když se přání plní, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Má podezření, jaká jsem přednesl už při schůzce s Magnusem, se potvrdila. Jsem psyker, čaroděj a jak praví i někteří malomyslní - mutant. Ne, že bych byl příliš člověkem už před tímm, ale i tak je to další odchylka na vrub jedinečnosti nám naším tvůrcem vdechnutou. Svým způsobem mě to uklidní. Ne, nedělá to ty věci o nic normálnější, ale už alespoň tuším, nebo mohu usuzovat, co se děje. Slyším hlasy těch, co promlouvají vesmírem, vidím energie, které nás obklopují a s největší pravděpodobností budu schopen věcí doposud nepředstavitelných. Tohle má být dar a kletba? Ano, umím si představit, že je to obojím naráz. Když nic jiného, alespoň se nyní můžu chlácholit tím, že je to nepřirozená přirozenost. Psykeři jsou kolem nás, největší z nich je můj bratr, tak čeho se bát? Někde ve skrytu duše doufám, že je to celé jen přirozený vývoj, že ten sen pouze použili k tomu, abych upadl do hlubšího zoufalství. Zkrátka ta moc udělat z běžného smrtelníka někoho spojeného s warpem - doufám, že jim nenáleží. Pokud by totiž dovedli toto, co by jim bylo vlastně upřeno? Raději upřu své myšlenky k jiným věcem. S velkou úlevou vidím, že holografický projektor je v pořádku a tak si namátkou nechám zobrazit vesmírnou mapu. Chvilku do ní hloubám hledaje místo, jež by se stalo vhodným k udatnému vyhnanství. Vháním ho jim do rukou? Skoro mě mrazí při pomyšlení, že to tak může skončit, pokud v jejich rukou není již nyní. Erebe, můj synu, spolu s dvěma sty bratry se neprodleně vydáš zajistit pro mne a legii svět Kaledon. Měl jsem vidění, jež naznačuje důležitost jeho osudu a nikomu nemohu v tomto ohledu věřit tak, jako tobě. Nezklam mě a uchovej jej v blížící se budoucnosti v našich rukou. S přidáním souřadnic, přejdu volně k tvoření seznamu posádky. Každý, kdo k němu měl blízko, nebo kdo se mi zdá jako potenciálně nebezpečný v tomto ohledu je vítán na palubě lodi, jež mohu sám pro sebe nazvat jako "Vyhnanec", ať už ji pokřtili jakkoliv. Pravda je příliš těžká na to, aby se dala svěřit každému i když tím "každým" je samotný Erebus. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ "Dovolují si nás oslovit přímo, kdyby měli někde armádu, mohli by na ni omylem poukázat.“ Kývnu. To ostatně dává rozum. Potřebují nás, aby nějakou armádu měli, nedokáží sami tvořit nic, co by nám bylo hrozbou. Takže pokud se jim ubráníme... tak zvítězíme, aniž bychom vůbec začali bojovat. Ano, Perturabo má pravdu. Co nejvíce z nás by mělo o těch bytostech vědět. A bude vhodné ostatní přesvědčit o tom, že bratrství je mnohem více, než nějaká malicherná touha po moci. Osvětlit jim... to nebezpečí. Mám pocit, že to bude tak trochu má práve, abych to zařídil. „Možná... možná potřebují místo, kde tu věc vyzkoušet. A co je pro to lepší, než nezničitelná tvrz? "To dává smysl," uzavřu dohady na toto téma. Stejně toho moc nevymyslíme, když nám chybí informace. Rozhodně je poměrně logické, že Dorn bude na Teře, nebo někde poblíž, něco stavět. „Nějak se mi to nezdá. Zrovna teď se objeví něco takového? Co když v tom mají prsty oni? Lev nic neví, že ano?“ Přestože mi v Tacticariu bylo řečeno, že epidemie jsou poměrně normální věc, na takhle velkých a zalidněných úlových světech - Perturabo dává mým strachům zapravdu. Pokud k tomu přičteme také zprávu od Lva, která dorazila před pár hodinami (a pokud mne považoval za nutné kontaktovat osobně, asi to také nebere zrovna na lehkou váhu a nepokládá za normální věc) máme na talíři ošklivé podezření na ošklivé věci. Které mohou končit nepěkně. Zvláště když, ano - Lev to neví. "Neví nic," zavrtím hlavou. "Možná by mu to měl někdo říct. Ale taková zpráva nemůže přes astropatické kanály." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Aneb jakási rychlá leukémie a Ewingův sarkom~ No, ještě aby se nemýlil. Chřipka se neprojevuje nádory kostní dřeně. O to víc, že se neprojevuje ze dne na den, ale zraje déle. No a prostě se na ni jen tak neumírá. Nakrčil jsem obočí a podal Lutherovi datablet se symptomy. Medik se na mě nervózně podíval. Pohled jsem mu oplatil. Ale tvrdě, neústupně. „Pokud to bude nutné a bude to jediná záchrana tohoto světa, budeme muset tuto oběť podstoupit.“ Improvizované prostředky kremací mi evokují jediné. Plamenomet. Imperiální výchova se pozná. Lutherovi jsem na jeho spíše řečnickou otázku jen a pouze kývl. Nikam jinam jsem ani nemyslel, že bychom mohli jít. „Zkuste držet co nejvíce hlídek u letišť a starportů, sledujte, co se odváží a přiváží. Chci vědět kdo, jak a v čem sem to svinstvo dostal.“ Tohle není nemoc, která by se prostě objevila z ničeho nic, která by vylezla z tak milované a opatrované džungle. Leda by se mrtvé lesy mrtvého světa chtěly pomstít ze záhrobí. Asi by z toho pomyšlení i mrazilo, ale... Jsem primarcha, jsem mariňák, nevím, co je to strach. „Vlastně jsem Caliban chtěl navštívit jen přechodně, než se vydám na frontu, ale jak to tak pozoruji, budu se muset zdržet,“ nezním... Nijak. Je to hlas víceméně bez emocí, ale v zelených očích je smutek. Obětoval jsem toho už tolik. Stal jsem se člověkem, položil jsem přírodu jako oběť pokroku a teď nějaká neznámá nemoc sužuje obyvatele mého světa. Ještě že mi zůstali Andělé. A taky mi zůstanou, nemoc se na ně nepřenese. Odmítavě krátce zakroutím hlavou a jdu. Jdu s doprovodem k transportu, sídlo První legie čeká na návrat svého pána. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Apatykář si odkašle. Opět, trošku nervózním způsobem jako někdo, kdo musí říct něco, co nikdo jiný nechce. „Planeta je v karanténě. Starporty a letiště jsou uzavřena, pane. Další stupeň znamená úplnou izolaci. Zapečetit dveře a zahodít klíč...pane.“ řekne. V hlase má možná trošku nahořklosti a kyselosti. Ten rozkaz by se jednal popravě. „Chci vědět kdo, jak a v čem sem to svinstvo dostal.“ Na toto ti odpoví Luther. “Tento úl, na kterém stojíme, byl určen jako první místo nákazy. Proto jsme tady...„ řekne stoicky. “Jako první to zasáhlo obyvatele nejnižších pater, nyní v těžké karanténě..." Zdá se, že výlet do Citadely se na chvilku odloží. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Hledání zdroje a ztraceného času~ „Klíč nemáme, není co zahazovat, Erme,“ ušklíbnu se trpce, spíše pro sebe. „Není vše ztraceno.“ Rozkaz by se rovnal jediné popravě. Tohoto světa. A s ním i miliony duší a komplexu techniky a vojenské mašinérie, který je téměř nenahraditelný. Ne, nesmíme si dovolit prohrát s nějakou nemocí, kterou sem jistě dotáhli nepřátelé Impéria. „Pak tedy vzhůru dolů, jámy pekelné musí stihnout hněv andělů.“ Chvilková vzletná slova mi dají čas k prohlédnutí si Luthera. „Které potraviny a zásoby v té době byly přiděleny pro nejnižší patro?“ Sám se netěším na to, co úplně dole uvidím. Vyhublé bledé mrtvoly ve špinavých hadrech a ještě trpící nemocní, kterým život v hrudi už pomalu taktéž vyhasíná. A kteří už se kvůli agónii vlastně na druhou stranu těší. Kostimor, jak jsem si to svinstvo sám pro sebe pojmenoval, mi požírá planetu. A Oko Teroru se na nebi zálibně dívá. Brzy nepůjdeme jen proti orkům a eldarům. „Pošlete rozkaz, ať se zbytek Ravenwingu a Deathwing přesune na bojiště s těmi zelenokožci. Mají mé požehnání, aby ty zelené zrůdy vybili ze sektoru. Tady by byli zbyteční, ať raději pomůžou svým bratřím ve zbrani.“ A to už letíme pomalu dolů. Otče, stůj při mě. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Bylo to skoro jako sen, jako by ta realizovatelná část části věci, kterou jste vždy chtěli, se najednou realizovala. Udělal jsem několik kroků kupředu, tak abych stál sám, ale přesto tak, abych slyšel slova Otce. ‚Webway, využívaná eldary a teď možná i námi? Je tohle začátek něčeho jiného, nebo změna toho, co má být?‘ Když začal mluvit o bezpečnějším využíváním Warpu, nedalo se tomu zabránit, nebyla to ani tak nahlas vyslovená otázka, jako pohled vržený jeho směrem, pohled, který mohl znamenat jen jediné. A ono souhlasné pokývnutí bylo vše, co jsem potřeboval. Nejdřív jsem si všechnu tu energii zkusmo osahal, nevěda, co všechno můžu očekávat. Představte si tu situaci, najednou můžete čarovat a nevíte. Nevíte. Vůbec nevíte, a pak to najednou přijde, myšlenka, nápad. V záplavě barev jsem před sebou rozprostřel pohled na Tizcu ze svého oblíbeného výhledového místa Photepovy pyramidy. Samozřejmě, že to celé bylo jaksi průhlednější a nekompletní, zejména proto, že ten prostor prostě nebyl uzpůsoben k tomu, aby obsáhl Město pyramid a vzdálené obzory, nemůžete chtít všechno. Postupně jsem vykresloval jednotlivé detaily, či zaměňoval denní dobu. Skrze uspokojení z toho, že zase můžu dělat to, co umím, jsem na chvíli zapomněl na okolní svět, vyrušil mě až náhlí otřes. Neřku-li až ze slzou v oku jsem stáhnul svou moc a obrátil se k Císaři, byla tu pořád ještě práce. „Takže užívání psykeřiny je omezeno pouze na tuto oblast? Nebo existuje způsob, jak Emphyrea využít i v normální rovině. Pokud se dá cestovat warpem a moc psyker tahá-li z Warpu, dala by se nějakým způsobem vytahovat energie z Webway …“ ‚Což by zaručovalo, že zrušíš své rozhodnutí z Nikaei. Takže jenom stačí přijít na to, jak s tím, protože pokud na to příjdeme, znamenalo by to větší, čistější a bezpečnější moc, ale strach v srdcích ostatních to stejně nezažene, mohlo by ho ovšem zmírnit.‘ „Webway využívají Eldaři? Je to tak?“ Více méně na odpověď jsem nečekal, byla to jenom taková konstruktivní myšlenka. ‘Ve Warpu číhá zlo, které si svým jednáním probudil, nejenom ty, pravděpodobně i já a všichni ostatní …‘ Začal jsem přecházet kolem. ‚Rozhodnul jsi ke snížení pykerské aktivity na nutné minimum, v stínu minulých události a toho, co se stalo některým z bratrů, usuzuji, že je to něco velmi globálního.‘ Kolečka zapadaly do sebe. ‚Eldaři využívají Webway, byli tady před námi, ale zlo jsme dali do pohybu až my? Oni nejsou tím zlem, které mluvilo s Lorgarem ani tím, čeho se Otec bojí, vypadali by jinak, chovali by se možná stejně, ale vypadali by jinak. Život nás utváří vizuálně. Možná jsou jiní, zvláštní, či jakékoliv jiné slovo by se dalo použít, ale i oni mají strach. Z čeho?‘ Podíval jsem se Otci do očí, hledal jsem v nich inspiraci a našel ji. ‚Z nich.‘ Byl to jako blesk pochopení z čistého nebe, pokud jsem měl pravdu, dalo by se toho využít, pokud by byli sdílní, ... víte, co tím myslím, že? Otočil jsem se do prostoru a prohlížel si jej, málem jsem nevěřil, že by to mohlo být takto jednoduché, možná ne, přece jenom jsme proti sobě občas bojovali, ovšem jak říká jedno úsloví, mohlo by to fungovat. „Nepřítel mého nepřítele, je můj přítel.“ Zašeptal jsem, již definitivně jsem se obrátil k Císaři v doprovodu zamyšleného výrazu. Staré návyky se vracejí velmi jednoduše, z jedné z kapes svého roucha jsem, aniž bych se snižoval k užití rukou, vytáhnul malý modrý kámen a stále levitující jsem jej ukázal Otci. „Požádáme Eldary o pomoc, když mi ji sami nabídli.“ ‚Nabízím ti pomoc, je ale jen otázkou, jak s ní naložíš – co nejlépe to půjde.‘ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Sekundární zpráva hovořila jasně. Byl v ní udán čas a také fakt, že tě v hangáru nevyzvedne tvůj bratr, protože by bylo poměrně nezdvořilé, nechávat Angrona v nějaké ze zdejších místností čekat samotného - a nebylo by vhodné jej brát sem, kdyby se situace zvrtla. Také proto na tebe v příletovém hangáru nečeká tvůj bratr s veškerou pompou, kterou si vždy tak moc užívá - ale místo něj na tebe čeká jeho nejmladší komandér, jehož znáš již z Pýchy, oděný do bílé, plátěné tuniky. Ona ta bílá dost možná nebyla nejlepší nápad, protože mu na zádech prosakuje táhlá, nerozšiřující se tenká linka čerstvé krve. Jeden krvavý šrám má i na levé líci, což je, vzhledem k jeho podobnosti s Fulgrimem... poměrně znepokojivé. "Můj pane," ano, je trošku nervózní. Byl i tehdy, když tě tehdy vyzvedávali s Eidolonem a Vespasiánem. Snaží se to skrývat, ale tak nějak to dopadá tak, že si ve chvílích, kdy má pocit, že se mu nedivíš do tváře, odloupává čerstvé stroupky, které se mu rychle tvoří na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dáš se do tvoření a energie ti krásně proplouvá pod prsty. Čirá, křišťálově čistá. Pracuje se s ní mnohem, mnohem lépe než v „realitě“. Nádherná pyramida se ti povede. Šlo to celé mnohem snáže a mnohem rychleji než na Prosperu. Císařův doprovod to neohromilo, Císař se na tebe usměje oním úsměvem, co věnuje otec dítěti, které mu podá malůvku... „Je to složitější. Struktura Webwaye je pravděpodobně schopna filtrovat Emphyrean a nedochází k takovému zanesení..Věnuji se tomu...“ odpoví Císař chvilku před oním otřesem. „Ano, Eldaři webway využívali. Kdysi dávno. Nyní ale už není jejich čas....“ řekne Císař a pak se stane několik věcí najednou. Ty se vytasíš s návrhem co se týče Eldarů a ukážeš Císaři kamínek. Z místa kus od vás třech vyšlehne blesk, zahřmí a objeví se tam tři Eldarské postavy. Jednu poznáš, je to onen farseer z tvého snu. V své černomodré zbroji a s holí. Další dva ale neznáš..Druhý je válečník v modré zbroji, třímající dlouhý meč a pistoli. Na zádech má vlajku a nelze přehlédnout jeho charakteristickou helmu s chololem.  Poslední nově příchozí je žena, což z ní ale rozhodně nedělá pohlednou bytost. Z této trojice je asi na první pohled nejnebezpečnější. Je oblečena v černé zbroji s bílou maskou, vlasy má vyčesané do vysokého chocholu..V jedné ruce drží obří trojhvězdici a v druhé lehce točí štíhlým kopím..  Na Císařově tváři se mihne něco, co jsi tam nikdy neviděl. Strach. Panika. Před Císaře se postaví Valdor s kopím a celým webwayem projede psykerská zpráva o razanci kladiva. ++Všichni pryč. I ty, Malcadore. Ty především. I ty, Magnusi.++ Farseer se jen podívá na Císaře a z pod helmy se ozve medový hlas.. „Je těžké tě najít, starý příteli. Zvenčí to nejde a Webway je velký. Ale když víš, kam máš jít..Magnusi, vrať mi prosím ten kámen, již jste oba posloužili svému účelu. Děkuji.“ Císař ti věnuje jen letmý pohled, v kterém se mísí kombinace smutku, znechucení a zrady. Pohrdání. A hlavně otázka : Proč? Proč jsi mě zradil, synu? Constantin Valdor se vpřed, avšak velmi rychle s ním modrý Eldar skříží meče. Oba se pohybují tak rychle, že i tvé oko Primarcha špatně stíhá.. Císař je procedí mezi zuby, naštván a vytočen. Téměř z něj pulzuje zloba a čistá energie.. „Eldrad Ulthuan, hlavní farseer. Dva Fénixové. Asurmen. Jain Zar. Nejste vítáni.“ řekne Císař a poprvé uvidíš svého Otce skutečně použít své schopnosti naplno. Jeho síla je nepředstavitelná. Pokud jsi si dosud myslel, že jsi dobrý a vyjímečný, tak osoba stojící před tebou musí být opravdu Bůh. Výboj čisté energie ale sklouzne po Eldradovi jako olej po vodě a pokračuje dál, kde zabije blíže neurčitý počet servitorů.. „Varoval jsem tě, mon keigh..Několikráte.“ řekne Eldrad. „Do Webwaye nepatříte. Já viděl budoucnost. Ty nikoliv. JÁ svoji rasu padnout nenechám...“ „Ani já ne..“ zavrčí Císař a s mečem se vrhne vpřed. Okolo tebe vypukla hektická panika a čistá destrukce. Výboje čisté, nerafinované energie lítají všude možně a zdá se, že pomalu narušují i samotnou strukturu Webwaye. Zbytek uposlechl Císařův rozkaz a snaží se utéct.... A tebe? Tebe všichni zatím ignorují..Valdor má plné kopí práce Asurmena a Císař zvládá zatlačovat Eldrada a Jain.. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Některé věci stojí a padají na jediném člověku. A Impérium je jednou z takových věcí, nesnažte se mi namluvit, že ne. Ani teď, když se na mě Otec dívá, jako na posledního z podřadných jsem si vědom toho, co se děje. Respektive toho, že pokud se nestane nějaký zázrak, Císař zemře a budu za to moct já. Ne. Na následky, byť jsou sebestrašnější, bude čas až potom a na to si to všechno takříkajíc vyžehlit, taky. Jestli se rozhodne mě Otec zabít, až tohle všechno skončí, tak ať, nebál jsem se toho, co bude za dlouho, bylo důležité, co je teď. Tři Eldaři pravděpodobně mnohem silnější, než já. Jejich psykerská obrana je mnohem silnější, než Císařovy schopnosti, nebo to bude tou zbrojí? A jsou tu doma. Hádat se o to, která rasa bude zničena, či ne, mi přijde docela irelevantní vůči tomu, že mi pravděpodobně umře Otec. Nebo já, ale to by nemělo tak katastrofální následky. A jak sám velký Císař lidstva řekl, důležitý je tady Malcador. ++Musíme ustoupit skrz bránu, tady nemáme šanci++ Prásknul jsem odpovědí k Císaři, já ho tady umřít nenechám. Eldaři byli rychlejší, obratnější, lepší psykeři, ale to Gellarovo pole, by je zneschopnit mohlo, dost velké na to bylo. A jestli umřou jenom, co projdou branou, bude jedině dobře. Sám se začnu přesouvat k bráně, když zjistím, že Otec pochopil, co svou zprávou myslím. Mezi tím hodlám učinit toto: V prvé řadě posílím své přirozené schopnosti Energií, abych stíhal vidět víc (mám na to ještě oko uprostřed čela, tak snad to nějak půjde). Je tam spousta mrtvých servitorů. Pokud to bude fungovat, budu je házet skrze telekinezi po Eldarech, většinou pod nohy a do zad, abych je vyvedl z rovnováhy, či poslal k zemi, nebude-li to fungovat tak jak chci (budou-li tomu uhýbat, či je využívat proti nám zpětně), budu je používat jako něco mezi štíty a bariérou, mezi námi a Eldary, pokud i tohle zhodnotím, jako naprosto neúčinné a pokud i v té době, si bude stát Císař neustále za tím, že se nestáhne, něco mu připomenu. ++Gellarovo pole++ A jestli ani tohle nezabere, tak si další postup nechám až na další příspěvek, protože pokud se to vydaří, nebudu se k tomu muset uchýlit a pokud se nic z toho nevydaří, určitě se ještě pár věcí stane, než se poohlédnu po nějaké zbrani, či rozumně dlouhé tyči a … Budu doufat, že nedělám hroznou hloupost. (samozřejmě, že pokud Císař kývne na to, že projdeme branou, tak těsně před průchodem zruším veškerou svou psychickou aktivitu) |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Chaos v Webwayi roste a roste. Na jednom místě dokonce dojde k „protržení“ a ty za ním cítíš starý, dobrý, surový Warp...Z kterého se něco začíná drát dovnitř. Okolo tebe utíká spousta techniků, členů Adepta Mechanica a vše se žene do Portálu, zpět na Terru.. Všimneš si, že i Malcador se stahuje, avšak na tváři má velmi, velmi bolestivý výraz...jakoby mu zrovna umírala matka. Nebo tak něco. Práskneš telepatickou zprávu do celého onoho rozruchu..Jen se zdá, že na to nikdo nebere moc ohledy. Natáhneš se pro trochu síly a začneš po Eldarech vrhat servitory, bedny s nářadím, ozubená kola a kdo ví co ještě. To účinek má. Rozhodně. Minimálně ten, že Valdor rozsekne modrého Eldrara napůl. Člověk by čekal cokoliv jiného, než prázdnou zbroj.. Valdor něco stihne zakřičet a to je bohužel to poslední, co v svém dlouhém životě stihne udělat..Poté se mu chirurgicky oddělí noha v koleni a krkem projede čepel meče.. Karandras, další z Fénixů. Nikdo ho neviděl, ani necítil. Ani ty. A dochází ti jedna strašná pravda. Eldaři sem nepřišli vyjednávat. Ani bojovat. Přišli to ukončit.  V zhruba stejný okamžik zasáhne pár servitorů i bojující trojici, kde je efekt ještě poněkud ráznější. Jaina Zair skončí rozdrcena Císařovem prakticky vejpůl. Císař jí chytil Orlím Spárem za pas a rozdrtil a poté zahodil. Rozhodně to nebyla prázdná zbroj, jak dokazuje krev a střeva vytékající z Eldarky.. Co se týče Eldrada, i ten je zasažen servitorem, ačkoliv ti přijde, že sám částečně vcouval do dráhy jeho letu. Razance zásahu těžkého servitora ho hodí na přímo na špičku Císařova meče... Energie z Trhliny začíná nabírat tvar a formovat něco velkého. Něco, čemu se v budoucnosti bude říkat Daemon. Tento konkrétní nabírá podobu rozmazané Démonetky. Na Gellarovo pole ti je odpovězeno, avšak nikoliv Císařem, ale Malcadorem.. ++To je nezastaví, Magnusi. Oni z Warpu nejsou. Ale to, co se blíží, ano.++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Hlavní výtah je kousek, můj pane...“ odpoví ti medik a chvilku projíždí záznamy, avšak odpovědí je pouze pokrčení rameny..„Přesné údaje nelze zjistit, pane. Díky přelidněnosti a nesamostatnosti Calibanu v rámci sebeobživy dovážíme potraviny a další zdroje z různách zdrojů po sektoru...Jejich vydávání poté řeší Adeptus Munitorium..“ řekne, avšak zní to trošku kysele. „Co přesně a jak tam kdo snědl, nevíme, můj pane..“ Pán Signálu na tvojí zprávu jen kývne a mlčky odešle zprávu nahoru, na orbit. Tam se věci už nějak dají do pohybu... S svým doprovodem projdeš hořejškem Úlu k nákladnímu výtahu v centrální šachtě.. Úly..Úly..Jediný způsob, jak ubytovat populaci kontinentu do velikosti města. I nahoře, v „velících“ patrech to smrdí onou kombinací mnoha lidí na malém místě, potem, zatuchlostí a desinfekce. Tady je ale něco navíc. Hniloba.. Personál, který tě potká, ti salutuje. Většinu z nich nepoznáváš, je zde spousta lidí z Terry či jiných, centrálnějších částí vesmíru..Někdo ti podá data tablet s hlášením. Úl Klotrys má 5000 pater. Karanténa je od 4500 níže. Vojenské hlídky, checkpointy, výdaje léků, potravin a tak jsou aktivní zhruba do patra 3000. O spodnějších patrech hovoří jen nápis 100% karanténa. Nikdo neví, jak to dole vypadá. Výtah je velký, že by pojmul i titána třídy Warhound. Nyní je opravdu čas na jízdu do pekel... „Jaké jsou rozkazy, pane?“ Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Nevěděl jsem, co se to sem skrz Warp žene, ale věděl jsem, že to přátelské nebude. Dál jsem tahal energii z Webway a kdybych byl věřící tak bych se i modlil. Takto mi nezbývalo než věřit v Císaře, že neumře, protože s ním stojí a padá Impérium a jestli to je my, nebo Eldaři, tak to budeme my. Když se bitevní pole změnilo z poměru (my : oni) 3:3 na 2:2:1 rozvrhnul jsem si plány na nejbližších několik vteřin. Bylo to někdy ve chvíli, kdy jsem hnal větší ozubené kolo na Karandrase, Valdorovi už stejně nic nepomůže, ale tomu Eldarovy by pomohlo zamáčknutí, či alespoň uražení hlavy. ‚Ten kámen, ten co chtěl zpět ten Eldar, ten co je sem přivedl.‘ Rozhlédl jsem se po něm, abych jej spatřil na krok od sebe, kde jsem jej prve upustil, když to všechno začalo. Nevěděl jsem, co to je, ne přesně, ale moje teorie se točily kolem navigačního zařízení a pokud sem dorazili oni, aby se nám zbavili, není problém sem … Udělal jsem jeden rychlý krok a kámen rozdupnul. … dostat další armádu. Pak už se jenom otočím Kandrasovým směrem, přivolám si další masivní kus čehokoliv a vyšlu jej proti němu, ať se sem skrz Warp žene cokoliv, nejdřív tohohle. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Sevatar, jeho budoucnost je zářná, na rozdíl od té mé... Dívám se na svého prvního kapitána. Můj pohled je pořád ještě prázdný, mé rysy strhané, ale můj postoj je pevný, rozhodný. „Uklidni se, Sevatare. Nezáleží na tom, kdo bude Vojevůdce... Bratr Fulgrim se možná nehodí do této role, ale ostatní dokáží pokračovat v kruciátě i bez vojevůdce. Zapamatuj si tuto moudrost, Sevatare, protože jí možná budeš potřebovat. Dobře fungující posloupné velení je schopno fungovat i bez vůdce. Máme důležitější věci na starost, jak toto jmenování vzali moji bratři? Především co na to Horus, Magnus, Russ a ostatní?“ Doprovodím svá slova tím, že se konečně soustředí můj pohled na Sevatarův obličej. „Povíš mi to později. Nyní musím dohnat ztracený čas. Následuj mě.“ Přejdu ze své pracovny na můstek Soumraku. „Komunikace, odvysíláte zprávu na Zlatého Orla: Noční děs posílá gratulaci bratru Fulgrimovi ke zvolení Vojevůdcem a očekává rozkazy k postupu kruciáty. Konec.“ „Jakmile předáte zprávu, použijte astropatické spojení pro zprávu Císaři. Nejvyšší stupeň šifrování. Zprávu astropatovi sdělím sám. Vyčkám jeho příchodu ve své pracovně. Sdělte mi, pokud přijdou rozkazy ze Zlatého Orla. A pošlete zprávu na Nostramo, chci znát stav planety.“ S tím opustím můstek a odeberu se do své pracovny, kde si nechám od Sevatara vyložit události posledních dvou dní. Jakmile dorazí astropat, přeruším Sevatara a pošlu ho pryč, astropatovi pak předám zprávu pro císaře a kteréhokoliv primarchu, který by se nacházel v císařově blízkosti, kromě Lorgara. „Otče-Císaři obávám se o tvůj osud a o osud svých bratrů, měj se na pozoru. Příliš mnoho strachu se skrývá v srdcích tvých synů. Zvláště pak v srdci Lorgarově. Oko se otevře a galaxie bude hořet...“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Ale taková zpráva nemůže přes astropatické kanály.“ Možná neovládám umění skrývaní se za slovy a hrátky s nimi, ale takový signál zachytím i přesto. Kladivo, které doposud spočívalo opřené hlavicí o zem, opět hodím na rameno. Dopiji víno a s úsměvem číši pokládám na stůl. „Tak to by bylo. Zřejmě první úkol, který jsem dostal od nového Vojevůdce, není tak?“ Cestu na Caliban jsem neočekával, ale pokud to bude znamenat, že Lev bude v bezpečí a bude informován o nebezpečí, které natahuje své spáry z Warpu, potom to bude cesta, která se vyplatí. Někdo musí jednat, musíme bratrům říct, co se děje a hlídat jeden druhého. Fulgrima čeká Anděl, věří mu a mezi nimi to snad pude snadno. Já se zřejmě budu muset postarat o Lva, pokud si bratr nebude přát jinak. Mám s ním neutrální vztah, nic špatného jsme si neudělali, žádný nesvár, ale ani nic, čím bychom si moc padli do oka. Možná tohle bude zrovna něco, co nás stmelí dohromady a pomůže nám zahnat hrozbu, která před námi stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Tisícovka zní jako dobré množství. Není to moc, ani málo. Asi by nemělo smysl, kdyby zůstali v jednotném útvaru, že ano? Rovnoměrné rozdělení do legie proběhne asi až na cestě Krusády, ale přesun mužů bych provedl co nejdříve.“ S Nositeli písma bude zajímavá spolupráce. Sám jsem zvědav, co to přinese a jaké budou poznatky z této malé operace. Usměji se, když Lorgar akceptuje moje rýpnutí si do Robouta a sám tomu něco málo přidá. „Guilliman nic neví, že ano?“ Měli bychom získat na svou stranu tolik bratrů, kolik to jen pude, hlavně ty, u kterých není takové riziko, že budou prahnout po moci víc, než po vůli našeho Otce. A řekl bych, že Roboute se na volbě choval vcelku slušně, dokonce až moc přátelsky. Minimálně z jeho jsem měl dobrý pocit, na rozdíl od Angrona, ale ten všechno bere přímo. Což je taky vlastnost, která se hodně cení. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Pravdu díš, bratře. Neprodleně po svém návratu zajistím vše nezbytné." Tak to vypadá na začátek velmi plodné a vzájemně obohacující spolupráce. Umění a úvahy nad dobýváním výměnou za to, jak vykořenit z hlav civilistů bludy a oddaně bez váhání činit jakékoliv nezbytné oběti. Věřím, že je to férový obchod. „Guilliman nic neví, že ano?“ "Ne, bude to malé překvapení." Nemůžu si pomoct, ale musím se tvářit jako malé děcko, které má za lubem ohromnou lumpárnu a nemůže se dočkat chvíle, kdy ji provede. Je to zvláštní ale takový drobný pocit jako by dokazoval, že bratrství mezi námi není jen slovo. "Určitě to ocení." Dodám ještě, než mi tvář zase zvážní. "Škoda, že nemáme víc času v klidnější době." To vědomí, že nás zase rozdělí dálka a válka dodává všemu hořkou příchuť a to ani nemluvím o tom, jak ostré koření je nebezpečí toho, co nás čeká. "Nyní se omlouvám, ale je třeba ještě mnohé vykonat. Děkuji za to, žes mi naslouchal a hostil mě, i přes můj nenadálý vpád." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim Drahý bratře, jak jsem slíbil, vykonal jsem návštěvu u Angrona. Musím ti s potěšením sdělit, jak je náš bratr dalek své dřívější popudlivosti. Byl zdvořilý společník s poněkud drsnějším, přesto dobře míněným humorem a mám z jeho chování pocit, že prahne po přízni bratrů a uznání více, než bych se kdy zdráhal i domnívat. Je sice svázán hrdostí, přesto věřím, že s někdo s takovým kouzlem osobnosti, jakým disponuješ, jej snadno přivedeš k prozření. Upřímně, z dnešního setkání mám velmi dobrý pocit. Rovněž tě chci touto formou ujistit, že Perturabo byl na tvé přání varován a plně ztotožněn s nebezpečenstvím, jemuž budeme čelit. S vírou v naději. Lorgar Aurelian. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Jídlo aůůůůů !! Budu pomalu a skoro kultivovaně jíst jeden ze zákusků který bude co možná nejmíň kitičkovaný. Myslím že je nemožné aby jsme byly jednotní, už jenom tím že tě zvolily prvním mezi rovnými. Přestanu jíst, podívám se na Vojevůdce a budu čekat. Aha takže tak to je..chceš abych Anděly odpustil za jeho urážku ? pouze jen tak odpustil ?? Ano všichni jsme někdy udělaly něco čeho jsme litovaly, ale...... Sevřu dezertní vidličku, a zahledím se Fulgrimovi do očí. Požádat může. Odpovím pouze. Jen pověz mi bratře, jak se hodláš zachovat s těmi co s tvým zvolením nesouhlasily ? Narovnám se a dám se dál do jídla...protiútok možná ale spíš nechci se bavit o mě a Anděli.. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Z transportu výjdu jistým krokem a s relativně neutrálním výrazem. Když tam uvidím jen Selima pozvednu obočí. Dojdu k němu. Ale to je pro mě zvláštní držím v ruce celou potlučenou a špinavou silosekeru. Na čepeli má i několik zubů. Držím ji těsně pod hlavicí. "Selime... Je to tak že?" Optám se s mírným úsměvem. "Jak vidím určitě pořádně trénuješ..." Naznačím mu volnou rukou ať mě vede. Pořád se uklidnuju a opakuji si v hlavě co chci Angronovy říct. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron~ "Požádat může." Povzdech. "Víc po tobě ani žádat nemohu," usoudím a do hlasu se mi vkrade jakási směsice zklamání a smutku. Já vím, že bratři neví, co nám hrozí. Jak moc nyní potřebujeme zapomenout na všechny ty malicherné a ubohé spory, které mezi sebou máme a být jednotní. Někdy je až ubíjející, znát pravdu a nemoci se s ní podělit. Chodit opatrně okolo a pozorovat. Vídět, jak ti, kdož ji neznají, chybují právě proto, že si neuvědomují důležitost věcí, o nichž neví. Jenže bratři nejsou připraveni. Ne všichni. Ne teď. Ne na tohle! Vezmu do rukou tablet a posílám pokyny své osobní stráži, než si to Angron rozmyslí. "Požádat může" je pořád lepší reakce než "ne" a převrhnutí stolu - které taky bylo v nabídce. "Jen pověz mi bratře, jak se hodláš zachovat s těmi co s tvým zvolením nesouhlasili?" Usměji se a naliji si červeného vína. "Už nijak," odpovím prostě. "s Lemanem jsme si vyměnili několik zpráv a zdá se, že z prvotní frustrace vychladl. Brzy odletí za zbytkem své expedice, kde jej, podle jeho slov, čeká sláva a dobývání. Možná, že si uvědomil, že by se přes povinnosti, kdyby byl vojevůdcem on, jen ztěží dostal na bitevní pole. Dorn se mi za své nemístné chování při jmenování omluvil hned po ceremonii. Tu ostudu už zpět nevrátí, ale rozhodl jsem se mu odpustit. I Sanguiniovi. Věřím, že když jsem to dokázal já, zvládne zahodit své spory každý. Nemluvě o tom, že se jednalo o jednu drobnou urážku z hlouposti-" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ ++ astropatická zpráva v odpovědi na Lorgarovo oznámení - den zvolení vojevůdce a nebo brzy ráno po něm ++ Lorgare, to rád slyším. Děkuji za cenné informace, podle nichž se zcela určitě zařídím. Setkání s perturabem i Angronem již mám zajištěno, snad vše problěhne ke všeobecné spokojenosti. Pokud již nemáš na srdci nic důležitého, co bys mi chtěl sdělit, máš povolení odletět ze soustavy a pokračovat v předchozím kurzu své křižády. Pokud ano, dej mi vědět a určíme datum schůzky. Tvůj bratr, Fulgrim Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Selime... Je to tak že?" Jen přikývne a zdvořile odpoví, že ano. Pravděpodobně nepovažuje za nutné dodávat, že celým titulem je to "komandér Selim," stejně, jako anděl je "primarcha Sanguinius." Ona - ta andělská neformálnost tak nějak působí na všechny - tedy asi s výjimkou některých bratří. "Jak vidím určitě pořádně trénuješ..." Lehce se ošije, otře si mimoděk strup na tváři a pokyne ti, abys jej následoval. "Někteří prostě nevědí, co znamená boj do první krve." Vede tě průchody a chodbami Zlatého Orla, kterými jsi již procházel několikrát. Chvíli si nervózně kouše spodní ret a dívá se jinam, jako by se k něčemu odhodlával. Nakonec se přeci jen sebere a zhluboka nadechne. "Vojevůdce vám po mně vzkazuje, že máte být opatrný." No, evidentně mu z toho vzkazu není zrovna nejlépe - ono poučovat primarchu, to je u někoho se zdravým rozumem a smyslem pro disciplínu skoro event na zamočení textilu. "Že se váš bratr Angron netvářil zrovna přívětivě, když... když svolil, aby jste jej požádal o odpuštění." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jeho vzkazu věnuji jen vděčný úsměv. "Selime... Dál se snaž stejně jako jsi to dělal do teď a jednou o tobě budou psát stejně jako o mě nebo Fulgrimovy." Asi náznak možného konce co mě čeká. Ostatně proto jsem nechal mé legii rozkazy rozkazy v mé kajutě kdybych se nevrátil. Ale k tomu snad nedojde. Rád bych viděl jak Selim poroste, jak se bude Angron měnit, jaké další bratry poznám. Myslím ale že bych o něčem takovém měl vidinu. Vždy je mám když se má něco pokazit. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Perturabo ~ „Tak to by bylo. Zřejmě první úkol, který jsem dostal od nového Vojevůdce, není tak?“ Nakloním hlavu na stranu, jako bych hodnotil situaci. Ano, vlastně ano. Pravdu zná jen příliš málo bratří - a Perturabo je na informování Lva velmi dobrý adept. Umí chladně zhodnotit situaci a případně i pomoci s jeho problémem. Když už mě i samotný Lev informoval a napsal, že to vypadá vážně - takže to dost možná je skrytá žádost o pomoc, protože mu jeho hrdost nedovolí o ni požádat přímo. "Budu rád, pokud se toho nepříjemného úkolu zhostíš. Nemyslím si, že by byla zapotřebí velká vojenská síla, většinu své legie můžeš poslat zpět ke své původní expedici, vem si tolik, kolik uznáš za vhodné. Sám nevím, jak bych určil vhodnou sílu k vyřešení problémů s nakaženými úly, plnými civilistů." Zamumlám rozpačitě. Ne, tohle není boj, jaký známe. "Kdybys narazil na cokoli podezřelého - cokoli, pošli mi po astropatech zprávu." Je to sice zbytečné, ale přesto mu to kladu na srdce s jistou... naléhavostí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Selime... Dál se snaž stejně jako jsi to dělal do teď a jednou o tobě budou psát stejně jako o mě nebo Fulgrimovy." Zamrká a na chvilku se zastaví, aby odpověď zpracoval. Dost možná čekal špíše něco jako "nauč se, kde je tvé místo, nemáš mě co poučovat" (přičemž, kdyby to neudělal, vyslechl by si naopak "snad jsem ti řekl, abys něco udělal, Selime") nebo možná "ano, spolehni se, že budu opatrný." Ale převedení hovoru úplně jinam jej na chvíli téměř doslova vyhodilo z rovnováhy a vykolejilo. Světlé, albínské řasy se zachvějí, když zpola přivírají bystré, světlé oči, zatímco uvažuje, co odpovědět. "Sláva nikdy nebyla to, po čem jsem prvoplánově toužil, můj pane." Odvětí nakonec pokorně. "Lord Eidolon velmi lpí na svém dobrém jméně a věhlasu, které mu přinášejí ve jménu našeho Císaře vybojované bitvy," nadhodí pak opatrně, přičemž si dává velký pozor, aby to nevyznělo svým způsobem urážlivě, ať už si ostatně sám o svém bratru myslí nebo nemyslí cokoli. "Já svou dokonalost nehledám ve slávě a věhlas není to, po čem jsem toužil. Není to ani něco, co ze mne udělá dobrého a zodpovědného velitele. Dělám vše pro to, abych byl schopný. A jsem svým způsobem i smělý, chcete-li a mohu-li mít vlastní mínění tak vysoko. Ale nejsem si jist, zda si přeji, aby mé jméno žilo navždy v díle nějakého umělce. Vždyť - co o mně napíší a co v tom bude pravdy? Slyšel jsem včera Vojevůdce, mého milovaného otce, stěžovat si na svého Remembrancera. Byl rozčilený. Vyprávěl mi o něm, zatímco jsme dohlíželi na převoz jeho věcí na Zlatého Orla a kdo jej nezná, považoval by vše za prostou konverzaci. Já ale slyšel všechen ten hněv a zášť v jeho hlase...." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Také se zastavím uprostřed kroku a s mírným pobavením ho sleduju. "Tak doslovně jsem to nemyslel..." Na chvíli roztáhnu křídla. "Asi by jsem měli pokračovat dál ať nenecháme tvého otce čekat." Asi bych tam sám trefil, ale už jen ze slušnosti ho nechám ať dělá co má. "Já nikdy o žádnou slávu neprosil, vždycky se jí spíš vyhýbám. Ale když se prostě snažíš tak si toho někdo dřív nebo později všimni... To jsem tím chtěl říct." Pohodím rukou. "Ale s tím si nedělej hlavu. Jen tak plácám...." Dodám potichu a povzdechnu si. Nemůžu si pomoct ale připomíná mi mě když jsem byl mladší. Vlastně pár dní po tom co přiletěl císař a začal mě do všeho zasvěcovat. "Každému záleží na něčem jiném a dokud nám to pomáhá držet se našeho úkolu není to na škodu." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Chaos nadále pokračuje, z portálu za vámi vybíhají další Custodes a hrdině se vrhají do boje, primárně proti démonům, kterých se materializuje pomaličku čím dál tím více. Webway se rozpadá. Rozdupl jsi kámen, který se pod tvou nohou promění v prach.. Po Karandrasovi vrhneš masivní ozubené kolo, avšak mrštnému eldarovi nedělá problém doslova uskočit stranou s velmi elegantním přemetem, provedeného perfektně až s nelidskou ladností... Zhruba v stejný okamžik projede Eldradem Císařův meč a tvůj otec ho na něm trošku nadzvedne, až mu eldar sklouzne k záštitě. Farseerovi padá helma a odhaluje spanilou tvář, nyní zkrvavenou..Mečem Císaře projede další proud energie a způsobí Eldarovi neuvěřitelnou agónii soudě podle jeho výraz. Ostatně, je držen na meči a je zázrak, že ještě dýchá. Císařova tvář je tváří rozhněvaného Boha...Hněv z něj přímo pulsuje a sálá. „Skončilo to. Už žádné další hry a triky....“ odplivne si a napřáhne ruku k tomu, aby farseera zbavil utrpení.. Na Eldradově zkrvavené tváři se mihne samolibý úsměv a eldar jen pronese..„Jen...jeden..poslední..“ řekne a poté se dotkne Císařova čela. Záblesk. Velký, oslnivý záblesk. Neuvěřitelný výboj energie, která ale není na psykerské bázi... Císař se v své zlaté zbroji najednou kácí na zem.. Bez života. Vedle něj dopadá Eldrad, také mrtev. A z ruky mu vypadává další modrý kámen, tentokráte velký asi jako pěst a s mléčným zákalem... Karandras ti věnuje pohled, nakloní hlavu jako dravec, prohlížející si kořist. A pak řekne sykavým zvukem. „Ctíme památku obou., mon keigh..Odnes si tělo svého otce, já odnesu Eldrada...“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim Rozumím bratře, budu dále pokračovat v připojení sektoru obscurus pod zástavu impéria a to neprodleně. Závažných dotazů vůči tobě nemám, snad jen, že můj doprovod byl nadšený dovednostmi tvé legie a někteří by uvítali možnost bojovat po boku tvých mužů a stát se lepšími v našem boji. To ale, věřím, můžeme dojednat v případě zájmu touto formou komunikace. S přáním úspěchů a mnoha pokořených výzev Lorgar Aurelian |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ ++Astropatická zpráva ze Zlatého Orla++ Drahý bratře, ohledně možné spolupráce našich legií ti dám vědět hned poté, co dořeším problémy, spojené s mou nově přidělenou funkcí. Věřím, že se vody brzy uklidní a budeme mít možnost převelet malé části svých legií za nějakým společným úkolem. Šťastný let, Vojevůdce Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Tak rozkazy jsou dané - pokračovat v dosavadní sjednocovací činnosti. Je to zvláštní, ale i přes vše, co se doposud stalo a začínám mít, když ne dobrý, tak alespoň neutrální pocit. Přiletěl jsem plný obav a pochyb s vědomím, že se budou psát dějiny a odlétám s tím, že jsem udělal, co bylo v mých silách. I když se stále bojím toho, že to není dost, nebo jsem možná udělal nějakou chybu, alespoň vím, že jsem konal v dobré víře a přinejmenším jsem bratry varoval. Co bude dál? Rozkazy Fulgrima přetlumočím na můstku. Ať už půjdeme kamkoliv, půjdeme se rvát za naději, že budoucnost nebude tak černá, jaká se zdá. I kdyby byla tenčí než vlasec, bude to pořád to jediné vlákno, co nás drží daleko od šílenství. A to stojí za záchranu. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Poslouchám odpověď svého bratra a postupně s chladného klidu se ve mne střádá žhaví vztek až hrozí, že vybuchne jako sopka a nebo loď, již se přetížili motory. Když můj bratr ukončí spojení slovy: "Povolení k odletu uděleno!" je to ta poslední kapka. "Co si to ten nemalovaný hejsek dovoluje!" otřese můj hlas můstkem a jen duchapřítomnosti Svena, jenž vteřinu před výbuchem kývl na spojovacího důstojníka ať ukončí spojení, zabrání aby se má slova donesla k nu vojevůdci. "Ten namyšlený blbec! Tohle mu nezapomenu! Chovat se ke mně, jako nějakému podřadnému kapitánkovy!" zuřím, ale v okolí není nic na čem bych si mohl shladit svůj vztek a tak odcházím do své kajuty. "Okamžitý odlet směr Fenris!" zavelím ve dveřích můstku. Cestou do své kajuty vztekem vyji a tak všichni vlci i členové posádky vědí, jak jsem rozzuřený. Ještě dlouho poté, co usednu do křesla ve své kajutě vrací ozvěna chodeb mé vzteklé vytí. V kajutě se snažím zahnat svůj vztek dobrým jídlem a pitím. Sotva dojím ozve se na lodi signál ohlašující vstup do warpu, sednu si do křesla a připoutám se. Otče schledni na mne prosím laskavě, když už jsi mne nezvolil vojevůdcem dohlédni nad ať je má cesta warpem klidná a rychlá. požádám v duchu otce a vyčkám na přechod. Cesta naštěstí proběhla relativně klidně a tak se po týdnu mohu těšit s pohledu na planetu, jenž nazývám domovem. Jak se má loď blíží k fenrisu stojím na hlavní pozorovací palubě a dlouhé hodiny sleduji přibližující se planetu. Musím si tento překrásný pohled uložit do paměti. Brzy se vydám na tažení a hodně dlouho jí znovu neuvidím. Se mnou odejde mno mých synů. Kolik se jich asi nevrátí? "Všichni kdo tě následují budou žít dál v slavných ságách." pokusí se Sven, jenž stojí už nějakou vedle mne, rozehnat mé chmury. "Máš pravdu a já se postarám, aby ty ságy byli hodné zapamatování!" v úsměvu odhalím tesáky. "No, už jsme tu prozaháleli dost času." s tím se vydám na můstek Ať se Egilova, Bjornova a Svenova rota připraví doprovodí mne na tažení. Ostatní doplní své stavy a obnoví své síly. Já a roty jenž mne budou doprovázet odlétají co nejdříve směr soustava Valhalla. Jo a taky dejte našim bratrům na planetě vědět, že našim novým vojevůdcem je můj bratr Flugrim." udělím rozkazy a zamířím do své kajuty. Nesmím vstoupit na planetu hodně těžko by se mi zase odcházelo. Čím dřív najdu něco na čem si budu moci zpravit náladu tím lépe. Za dva dny už jsou jednotky tří rot připraveny k odletu. Jak je u vlků zvykem nic netrvalo dlouho. Všechny roty byli připraveny vyrazit na tažení, protože jejich vůdci očekávali že okamžitě vyrazíme do boje a tak se flotila mé legie připravuje ke vstupu do warpu. V čele letí útočné křižníky patřící všem třem rotám, jenž mne provází. Za nimi v klínové formaci bitevní bárky v čele s mou vlajkovou lodí. Kolem bitevních bárek krouží jako hejno hmyzu doprovodné fregaty. Do warpu vstupujeme ve formaci připomínající trojzubec a pokut půjde všechno dobře , tak i vystoupíme z warpu. Usměji se při představě boje, jenž mne očekává a vydám flotile rozkaz ke vstupu do warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Jsem já vím.... Uvidíme kolik je na tom pravdy.... Pomyslím si a přitáhnu si další zákusek (už druhý). Budu tě zkoumavě sledovat. Mluví pravdu ? Opravdu by se všichni uklidnily...pochybuji, kecáš, Russ se jen tak neuklidní a už vůbec nespolkne to že jsi byl zvolen vojevůdcem ty. Uvidíme co si vymyslíš dál... Každý to vidíme jinak.. Řeknu pouze |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amir~ Každý to vidíme jinak.. Jinak? Lehce nakrčím obočí. Jsem lehce znepokojen tím, že se tady Angron zabývá takovou prkotinou, když nám čtyři odporné entity z warpu klepou na dveře a snaží se pozvat dál, mezi nás. Vlastně to ve mně vře a nejraději bych mu jednu vrazil, za tu jeho slepotu. Za slepotu, za níš vlastně stejně nemůže, protože jej v ní udržuji. Odpovím jemným úsměvem, byť mě to vnitřně stojí dost přemáhání. "Věřím, že nejsilnější z bratrů to dokáže, stejně dobře, jako ten nejmenší," odpovím klidně. A momentálně třímající v rukou z otcovy vůle nejvíce moci. "Nyní bych tě chtěl požádat, abys na chvíli odložil svůj meč." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro ..... Odložil meč ???!!!! Proč? Odložím příbor, narovnám se na židli a podívám se ti do očí. Proč ? otážu se neutrálně |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amir~ "Proč ?" Ach - proč asi. Klidně, bez větších emocí, možná i s jemným úsměvem, který ale s opravdovým stavem mé mysli nemá vlastně nic společného, opětuji Angronův pohled. Chovej se nenuceně. Jako bys nečekal, že ti taková banalita může být odmítnuta. Naberu si na dezertní vidličku trochu ztuhlé šlehačky a napíchnu želatinovou bobuli na její hrot. Věnuji kousku dezertu krátký, hodnotící pohled. "Protože nedokáži zaručit, že se celá akce nezvrhne a nepromění v násilnou frašku. Nepřeji si prolévat krev na lodi, která mi patří prvním dnem." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Áha tak co mě teď bude čekat? Odnětí implantátů mích Synů nebo mé poslání blízko na druhosledné účely ?? Odložím vidličku, položím ruce na stůl a promluvím hlasem kterým sjem varoval Anděla aby mlčel a zmizel než mu natáhnu. Bratře pochybuješ o mém sebeovládání ? Nepamatuji si že při tvém jmenování bych zbarvil čepel svého meče krví Sanguinia, Robouta či tvojí..... Nechám větu pomalu doznít..... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amir~ Zastrašuje. To dost dobře umí. Vzhledem k tomu, jaký hrozivý válečník můj bratr je, vůbec se nedivím, že pod jeho pohledem padají národy na kolena a prosí o smilování. Nádech, výdech. Přecházím po velmi tenkém ledě a moc dsobře si to uvědomuji. Ale ustoupit nemohu. Ztratil bych i poslední kousek autority, kterou si teprve budu mezi bratry muset pracně vydobýt. "Co když ty nejsi ten, o němž pochybuji bratře?" Odpovím tiše, ale beze známky strachu. "Koneckonců - tys nebyl ten, který se zachoval... nevhodně, spíše naopak. I ty si ale jistě uvědomuješ, že pokud budu takový čin žádat po něm, prokázal bych se jako velmi neférový vojevůdce, kdybych to samé nežádal po obou. Pro něj bude odložení zbraně povinností a příkazem vojevůdce. Tebe o to žádám, jako tvůj bratr. Říkal jsi, že mne budeš chránit - dokážeš mi také vyjít vstříc?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Asi by jsem měli pokračovat dál ať nenecháme tvého otce čekat." "Máte pravdu, můj pane. On čeká nerad, omlouvám se." Zase se rozejde, jako by se snad nikdy nezastavil a nezaváhal. "Ale s tím si nedělej hlavu. Jen tak plácám...." Jen zamrká, pravděpodobně neví, co odpovědět na to, když mu primarcha, tak božská bytost, poví, že "jen tak plácá." Dost možná nechápe, že něco takového mohlo vůbec zaznít. "Vojevůdce dnes nepřijímá audience v pracovně," řekne po chvíli ticha, vyplněného jen ruchem lodi a kroky vás obou a vede tě jinam. Zastaví se před zlatými dveřmi a ještě jednou, snad naposledy, znejistí. "Můj pane, já..." přešlápne. "Je zde ještě jedna věc." "Vaše sekera, můj pane. Vojevůdce mi přikázal, abych vás o ni požádal, než vejdete." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Jistě rovnost mezi bratry. Ano slíbil jsem že tě budu chránit a možná ybch ti i vyhověl ale... Počkat, odložení zbarní ? zachoval nevhodně ? odpustil Sangviniovi ?...tak takhle... Takže jde o Anděla ? chceš abychom se udobřily..teď a tady že ano ? Trochu se uvolním byť se ti budu pořád dívat do očí, ale už né výhružně...spíš s pochopením... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron Amir~ "Takže jde o Anděla ? chceš abychom se udobřily..teď a tady že ano?" Ach, já to vlastně nespecifikoval předem. Přikývnu. "Popravdě ano. Přišlo mi to jako nejbezpečnější řešení. Také nejefektivnější a nejrychlejší. protože poté vás oba čeká odlet z Ullanoru a krusáda, nemohu si dovolit, aby jste odsud odletěli rozbratření kvůli něčemu tak banálnímu. Kvůli Otci a také kvůli vám." Vlastně se mi ulevilo, když nepřevrhl stůl, nebo tak něco. Stále nevím, co od Angrona čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Dobře, ať je dneska po tvém.... Zvednu se, sundám meč s pochvu z opasku a položím jej na jeden kraj stolu tak abych jej ale neměl na dosah..ani když po něm skočím. Pak se posadím zpátky na své místo, naliju si plný pohár vína napiju se, pochvalně se usměju nad jeho chutí a pak s vážnou tváří řeknu: Tak jestli je poblíž ať vejde... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Aha no dobře..." Tak nakonec bych na místo Fulgrimova a Angronova momentálního pobytu netrefil sám. Selimova výzva mě mírně zaskočila. Počítal jsem že se ta sekera dostane kam má... Tiše si povzdechnu. "Je to opravu nutné Selime? Potřebuji tu sekeru dát Angronovy... Takže ti asi nezbyde nic jiného než tam jít se mnou a dát mu ji, spolu se mnou, pokud mě s ní nepustíš dál..." Řeknu jasně, ale pořád s tím typickým úsměvem. Kdyby to nebylo potřeba ani bych sebou tu sekeru netahal. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Do tmy~ Zamračil jsem se při medikově tónu hlasu. Nelíbil se mi, ale nijak jsem to nekomentoval. Stejně tak se mi nelíbilo to, že vlastně nemáme příliš šanci co a odkud přineslo tu nákazu. Být Angron, tak bych asi něco rozmlátil, takhle jen naštvaně tisknu čelisti k sobě a zatínám pěsti. Ale není čas na vztekání se, je třeba jednat. Ale pokud to tak půjde dál, nezbude nic jiného, než tenhle svět očistit plamenem. A věřím, že tohle si uvědomuje i Luther. Vzduch v úlu se příliš neliší od toho starého stylu, kdy lidé tady na Calibanu žili na hradištích. Prostě velké množství lidí na jednom místě. Jen ten pach hnoje bude až úplně dole. A tady nahoře ještě čpí dezinfekce. Jako v nějakém lazaretu. Tisíce věží znesnadňují pohyb vzduchu ve městě. Lidé se bojí, lidé se modlí. I já se v duchu modlím k Otci, abych nemusel tenhle svět zničit. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že bych neměl sbalit celou svou legii a odlétnout, dokud vše na tomhle světě neshnije. Terrané mi salutují, přitom je ani neznám. Je mi to stejně jedno, pokud to jsou lidé, nemoc je už může provrtávat skrz naskrz. Někdo mi podal tablet s informacemi o karanténě. Jen patnáct set pater, kde žije většinou vyšší střední vrstva a výše postavení, je opatrováno. Jen třetina pater. A hrubým odhadem asi tak čtvrtina obyvatel. Sto procentní karanténa se mi svými třemi ciframi vysmívá do obličeje. Vysmívá a svádí. „Tři tucty astartes pojedou se mnou a Lutherem až k povrchu, samozřejmě jedeš i ty, bratře Erme a další tři apatykáři. Cyphere, tebe pověřuji sběrem informací. Hlavně se zaměř na Munitorium. Rozdělíme se na dvě skupiny, spojení se bude udržovat každou míli.“ Možná se zdá, že se slepě zaměřuji na zásah zvenčí, ale spíš... Nechci si připustit, že by zde začal bujet kult falešných bohů. Otče chraň. Naklonil jsem se k Lutherovi a položil mu ruku na rameno. „Jestli máme najít zdroj, musíme ho najít oba.“ Slabě jsem ho po nárameníku plácl a podíval se na zbytek mužů. Počkal jsem si na posily. „Andělé! Z panství světla se opět vracíme tam, odkud jsme vzešli! Do temnoty. Proto se jí nebojte, je neškodná. Buďte ale opatrní, protože se v ní můžou schovávat dravci. Za Caliban!“ A už jen výtah a sestup. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Amír~ Servitoři pomalu ale jistě sklízejí ze stolu a přinášejí další víno - a po nenápadném příkaze také jednu číši navíc. Nejsem si jist, zda na její použití vůbec dojde, ale ze zdvořilostních důvodů je dobré ji zde mít. Na stůl pak, namísto podnosů a mís s oběděm přinášejí rozličné drobné pochutiny. Tak jestli je poblíž ať vejde... Přikývnu a zkontroluji časomíru. Tak nějak by měl buďto brzy dojít a nebo už čekat na signál přede dveřmi. Upřímně čekám na to druhé. "Vím, že je krajně nezdvořilé tě zde nechat, bratře - ale když dovolíš, dojdu pro něj. Nemělo by to trvat dlouho. Minutu, dvě." Zvedám se a odcházím ven ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Je to opravu nutné Selime? Potřebuji tu sekeru dát Angronovy... Takže ti asi nezbyde nic jiného než tam jít se mnou a dát mu ji, spolu se mnou, pokud mě s ní nepustíš dál..." Selim upře pohled do podlahy, evidentně si není jist, co dělat. Ostatně, rozkazy mluvily jasně - a nikde nikdo neřekl, že se sekerou půjde za zády primarchy, aby mu ji podal. Ostatně - jak by to vypadalo? "Můj pane, já..." začne váhavě, ale jeho problémy, jak se zdá, řeší tiché zasyčení dveří. *** Čekám, až se za mými zády dveře zavřou, protože případný problém - a že se Selim tváří, jako by něco v nepořádku bylo - nebudu řešit před Angronem. Ne poté, co jsem musel podstoupit, abych jej přesvědčil. "Sanguinie," zavrním tiše, "Je snad s mým přáním nějaký problém?" Pohled mi sklouzne na tvář mého Dítěte. Znepokojeně nakrčím obočí, ale pak se vrátím zpět k Sanguiniovi. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jakmile se ozve zasyčení otočím pohled k nim. Tak a je to tady. "Bratře..."¨Přešlápnu. "Nejde o to že bych nechtěl poslechnout tvé přání... Ale rád bych tu sekeru dal Angronovy... Je to symbolické více než cokoliv." Ohlédnu se na Selima a usměji se. "Dodržel tvé rozkazy do posledního... Opravdu je nutné abych tam šel bez ní? At ji tam klidně vezme tady Selim." Pozvednu obočí. Pomalu začínám přestávat doufat že mě s ní Fulgrim pustí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Povzdech. Já chápu, že je to moc hezký nápad, ale... "Rozumím tomu, co chceš udělat - ale před pěti minutami jsem Angronovi vysvětlil, že musí odložit meč a argumentoval rovnými podmínkami pro oba. Jak si myslíš, bratře, že bych vypadal, kdybys v průběhu usmíření sáhl pro zbraň?" Nezostudil jsi mě už dost včera? "Nemohu ti to dovolit. Podej mi ji, prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Řeknu potichu a podám ji Selimovy. Chvíli to vypadá jako bych mu podával vlastní paži. Hluboký nádech a výdech. "Můžeme jít? Omlouvám se asi jsem na jednom místě už moc dlouhou dobu." Dodám ještě a počkám až otevře dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Mé dítě se podívá na mě, na Sanguinia, na mě, pak si přebere sekeru a zase na mě. Pravděpodobně si myslel, že se z toho vyvlékl, když jsem o zbraň požádal já a stejně ji dostal do ruky. Jen lehce kývnu, jako že je to v pořádku. Popravdě mi je momentálně úplně jedno, kam by tu sekeru zahodil. "Uvnitř místnosti na stole leží Angronův meč." Ano, položil ho na stůl. Kultura, panečku. "Polož bratrovu sekeru k němu." "Můžeme jít? Omlouvám se asi jsem na jednom místě už moc dlouhou dobu." "Jistě. že můžeme." Pak zlehka položím ruku na Sanguiniovu zbroj na paži. Cítím jeho lehkou nervozitu, jako by byla má vlastní. "Bude to v pořádku. Angron se zlobí, ale... bez těch implantátů je... rozumný." Ne, nikdy bych nevěřil, že se tohle stane. S těmito slovy ruku zase odtáhnu a otevírám dveře. ***** ~Angron, Sanguinius, Amir~ Vcházím společně s Andělem a jedním členem své osobní stráže, který Sanguinia doprovázel, do místnosti, která je upravená jako jídelna. Uprostřed je masivní, vyřezávaný stůl s občerstvením, za ním pak sedí na čestném místě Angron a kousek opodál všeho dění můj remembrancer. Zdi jsou pokryty freskami, znázorňujícími Císaře a jeho kustodiány, jedna stěna je přeměněna na obrovské okno, hledící do vesmíru. Mé Dítě nese v rukou Sanguiniovu sekeru a dle pokynů ji odkládá vedle Angronova meče. Nádech, výdech. Nyní se už mohu jen modlit, aby to nedopadlo... no, špatně. Víc jsem pro to udělat nemohl. Anděl se snad poučil... a Angron je spokojený a napapaný. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Z celého srdce v to doufám." Odpovím ještě Fulgrimovy než vejdeme do místnosti. Amirovy věnuji jen krátký pohled. Roztáhnu křídla a jdu pomalu... No dobře pár kroky se dostanu k Angronovy. Upřímně se mu zadívám do očí. "Angrone..." Začnu pomalu. "Včera jsem to pořádně přehnal..." Pořád ho pozorně kdybych začal něco blbě at můžu přestat. "Je mi to opravdu líto a z celého srdce se ti omlouvám... Jenže obyčejná omluva podle mě není dost pro to co jsem udělal." Nasucho polknu. "A vím že dáš spíše na činy než slova." Pohodím hlavou směrem k sekeře co jsem donesl a zvednu jejím směrem ruku. "Tohle byla moje první zbran co jsem měl v ruce a se kterou jsem bojoval po tom co mě otec vzal z Baalu.. Taky jsem s ní dobyl několik prvních planet a zachránila mi život tolikrát že to nespočítám... Je pro mě jako paže a klidně bych ji vyměnil za celou mou zbroj a Slzu dohromady. A no.... Byl bych rád kdyby jsi sis ji vzal na znamení mé omluvy." Opravdu power sekera je celá se zuby, místy špinavá od krve a se spoustou šrámů od jiných zbraní. Podívám se zpátky na Angrona. "Příjmeš nabízenou paži?" Zeptám se nakonec a ještě jednou se ohlédnu po sekeře. Opravdu se s ní loučit nechci, ale vztah s Angronem je pro mě důležitější než jakákoliv zbran nebo loď. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Jsem rád, že Lorgar má takovou radost z toho mála, co provedeme Guillimanovi. I když ho to přímo nijak neovlivní a možná se to ani nedozví, je dobré takhle utužovat naše vztahy. „Do hodiny pošlu své muže na tvou loď, brzo odletím ze soustavy. Dovol mi tě ještě vyprovodit do hangáru. A nemusíš se nijak omlouvat, tvá návštěva byla příjemná i přes tu zprávu, kterou jsi přinesl.“ Doprovodím Lorgara k jeho Hromovému jestřábu, během chvilky dorazí i jeho muži. Nastoupí do lodě a opustí Železnou Krev. Plácnu rukama, abych se přihlásil o pozornost. „Připravte tisícovku mužů, budou na neurčitou dobu převedeni pod mého bratra k Nositelům Slova. Stejně tak se připravte na přijetí stejného počtu svých bratrů!“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Bude mi ctí to udělat.“ Mírně se ukloním. „Poletí jen Železná Krev, zbytek legie bude pokračovat v bojích ve směru Krusády. Buď si jist, že pokud by se objevilo něco, co bude stát za oznámení, budeš to vědět jako první. Jestli jsem tedy propuštěn...“ řeknu s úsměvem a další úklonou, po které zamířím pryč, abych provedl vše potřebné. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Kapitánům všech lodí čtvrté Legie: Své úkoly máte, budete pokračovat v tažení Krusády a dál šířit Císařovu vůli. Železná Krev letí na Caliban vyřídit neodkladné záležitosti. Ať nad vaší cestou bdí samotný Císař!“ ukončuji zprávu pro své lodě a kývnu na kapitána, který ví, co má dělat. Lodě pro Lorgara už jsou dávno u něj a jeho tisíc mužů se usazuje na té mé. Jejich službu budou možná více potřeba na Calibanu, pokud se tam děje něco, co by mohlo způsobit mezi civilisty paniku. Usedám do křesla na můstku, čekám, kdy se otevře trhlina do Warpu a bude nás čekat cesta. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Je na čase na trošku logistický tanec, ale v finále se vše zvládne..Dojde k rychlé výměně personálu a jeden chapter Nositelů Slova se ubytuje na Železné krvi v místu těch, kteří šli „na stáž“ k Lorgarovi. Pak už stačí Železné krvi opustit soustavu... Krátce po nich opustí soustavu další loď, menší fregata, která má na palubě Ereba s doprovodem. Od něj přišla následující zpráva. ++Rozumím, můj pane. Kaledon, a nejen on, padnou. Nezklamu tě, Otče.++ A co dále. Lorgare? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Je na čase na trošku logistický tanec, ale v finále se vše zvládne..Dojde k rychlé výměně personálu a jeden chapter Nositelů Slova se ubytuje na Železné krvi v místu těch, kteří šli „na stáž“ k Lorgarovi. Pak už stačí Železné krvi opustit soustavu... Souřadnice byly nastaveny na Caliban...Translace do Warpu proběhla v pořádku, ačkoliv onen divný pocit asi nikdy nebude příjemný. Cesta Warpem proběhla v pořádku a kupodivu rychle... Orbit Calibanu je vcelku plný a probíhá zde čilý logistický ruch. Zdá se, že Temní Andělé se vcelku rychle chystají na válečné tažení... Po chvilkové výměně kódu a zdvořilostí ti tvůj Mistr Voxu nahlásí, že tvůj bratr Lion je dole na povrchu a nikoliv na své vlajkové lodi. Čas se ohlásit.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Následuje jemná reorganizace a spousta kývnutí hlavou. Na salutování si většinou hraje Roboutte, ale tady jde o čas.. Z voxu se ti dostane jen prostého ujištění „Udělám, co budu moct, pane...“ Poté zbývá opravdu se jen vydat zcela dolů. Temní andělé zaujmou strategické postavení, s boltery mířícími na dveře výtahu, který se pomalu začne spouštět dolů. Pro váš výtah byla odblokována karanténí opatření...a klesáme. Výtah jede hladce...Horní patra jsou v pořádku, ale čím spodněji se dostáváte, tím víc je cítit pach nemoci, pach hniloby, pach nákazy. V některých patrech, kterými projíždíte, zhruba od patra 1500. slyšíte zoufalé bušení pěstí na dveře a volání o pomoc. Trvá to tak 10 pater. Poté už je jen mrtvolné ticho. Smrad je cítit i přes veškerou filtraci vašich helem. Je to pach hnijícího masa, rozkladu a smrti.. Někde okolo patra 500 se výtah zastaví. Nikoliv tím, že by přestal klesat, ale tím, že dosedne na něco měkkého, co blokuje šachtu výtahu... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na Zlatého Orla přišly dvě zprávy. První : "Noční děs posílá gratulaci bratru Fulgrimovi ke zvolení Vojevůdcem a očekává rozkazy k postupu kruciáty. Konec.“ Druhá : „Vojevůdče, obávám se o tvůj osud a o osud svých bratrů, měj se na pozoru. Příliš mnoho strachu se skrývá v srdcích Císařových synů. Zvláště pak v srdci Lorgarově. Oko se otevře a galaxie bude hořet...“ Obě jsou signovány Konrádem.. |
| |
 | soukromá zpráva od Erebus pro Krátce po vašem příletu na Caliban se z Warpu vynoří další loď. Menší, avšak rychlejší fregata pojmeovaná jednoduše Pravda. Hrdě nese barvy Nositelů Slova a identifikuje se kódem jako osobní loď Ereba, prvního kaplana Nositelů Slova. Na Železnou Krev přijde následující zpráva.. ++Budiž pochválen, Perturabo, primarcho Železných Válečníků. Prosím o možnost slyšení a osobního setkání. Je to značně naléhavé. Erebus, První Kaplan Nositelů Slova.++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Pohroma~ Čas. Veličina, která se tomuhle světu už nedostává a který by se dal vyvažovat zlatem celého Impéria. „Zajistěte zatím nahoře dekontaminační stanici. Byl bych nerad, kdybychom něco zespod dotáhli.“ Vyšlu rozkaz a doufám, že bude splněn. Zavřu oči a medituji. Výtah klouže stovkami pater, mám čas rozmýšlet. Mám čas připravit mysl na to, co všechno nás dole může čekat. Stohy mrtvol v různých stavech rozkladu. Kanibalistické kulty, které se nebojí říznout do vlastní rodiny, autofágové, klubíčka bledých skorokostlivců, propadlé tváře, prázdné oči, těla plná vředů... Bušení na dveře mě probralo. Ten někdo byl zoufalý, možná v úzkých, možná se mu dostalo trochu víc jídla, než jiným. Nebo chtěl pryč. I já jsem najednou dostal chuť jít pryč, zastavit výtah a poslat ho zase vzhůru, sbalit si saky paky a s celou Legií odletět bojovat se zelenokožci. Prvotní pach rozkladu se stával víc a víc intenzivnější. Mít s sebou gardisty, už bychom měli boty od zvratků. A pak by nám mrtví leželi u bot. Ještě že jsme astartes. Ticho. Jen výtah tiše hučí a občas zaskřípe. Rukavice dřou o zbraně. Každý z nás je nervózní, nevíme, co čekat. Ale proto jsem tuhle minikrusádu vypravil. Pět set. Zastavení. Takové... Lupavě čvachtavé. Dokážu si představit, co je pod námi. A o to hrůznější je, že to je celých pět set pater. Plných. Těch civilů tady u povrchu moc zbýt nemohlo. „Pět set, vystupujeme. Cestu výtahem blokuje nejspíše hromada těl a odpadků.“ Hlásím vzhůru a těm tady dole pokynu, aby otevřeli dveře. Než se tak stane, pomaličku tasím meč. Budu překvapený, jestli tu najdeme vůbec někoho a nebo něco živého. Kromě té nemoci. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rozkaz se ti voxem odeslat povede. Výtahová šachta zatím vcelku dobře ještě vede signál. Rozkaz k výstupu. Jak už to bývá, dveře jsou zablokované, ale to nelze ani považovat za překážku. Dveře za chvilku povolí a za nimi čeká tma, sem tam blikající nouzové světlo. Tmu velni rychle proříznou baterky Astartes. Ty vidíš perfektně. Ačkoliv v další okamžik toho lituješ. Chodba je pokryta..hmotou. Biomasou, z které trčí různé kosti, kusy tkáně, zbytky oblečení či vybavení a tak dále. Pach rozkladu je téměř k nevydržení... Ermus chvilku scanuje Auspex a pak jen zahlásí. „Žádné známky života, pane. Ani krysy či další havěť..“ řekne. Astartes pomalu vystupují z výtahu, léty naučeným drillem kryjí terén, pokrývají perimert.. Bratr Ermus si na chvilku klekne k oné hmotě a chvilku jí zkoumá...Poté nevěřícně zavrtí hlavou..„To urychlení rozkladu je neuvěřitelné. A zatím žádná podobnost s masožravými viry, používanými při Exterminatu. Tkáň také neobsahuje žádné plísně či větší mikroorganismy, kterým by se v těchto podmínkách mělo dařit..“ konstatuje, poté vstane a pro jistotu odebere pár vzorků. Na voxu se ti na kanále ozve Cypher..„Propátrávám záznamy Munitoria, můj pane, a stále nic. Žádné podezřelé zásilky, všechny dodávky potravin splňovali normy, včetně zdravotních. Všichni, kdo přiletěli na planetu, prošli karanténou a nejsou žádné zmínky o nelegálním pohybu osob, pane...Hledám dál.“ Luther se podívá na spoušť, táhnoucí se chodbou a nevěřícně zakroutí hlavou..„Tohle se nestávalo. Ne na Calibanu. Je to nechutné....“ řekne a podívá se nad sebe, na strop. „Polovina Úlu je pod zemí, to je 2500 pater...Lidi by neměli žít pod zemí jako krtci či mravenci. Jak vůbec někdo dokáže žít bez pohledu na hvězdy...“ prohodí zasněně. Ne že by na povrchu díky znečištění byly zrovna hvězdy, ale za starých časů... |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Nechci vidět účet z čistírny~ Dveře po chvíli snažení několika andělů povolí. A dál není nic jiného, než pach smrti a rozkladu. Skoro jako by se tu prohnali uctívači Nečistého. Několik nouzových světýlek v té vší zkáze zkáze působí asi jako bludičky na palouku. Nebo pověstné světlo na konci tunelu. Tmu a šero prořízly kužely světla z baterek mých synů. Zornice se zase stáhla. A po pohledu na podlahu jsem oči na chvíli zavřel. Obyčejní lidé by si tu vyzvraceli vlastní zažívací trakt. Doprovod pomaličku začal vyprazdňovat výtah. Pod jejich nohama občas v tom podivném šlemu praskla nějaká rakovinou prožraná kost. A nebo krabičky. Špinavé hadry byly ještě špinavější. Apatykář projel oblast auspexem a hlásí čisto. „Ještě aby,“ zamumlám tiše, zamračeně, a sám vystoupím z výtahu. Pochybuji, že si ta záhadná nemoc vybírá, jestli sežere člověka a nebo potkana. Ve světle baterek ta podivná hmota měla hlavně barvu zaschlé krve. Něco mezi hnědou a červenou. Aspoň to tak vypadalo. Erm bere vzorky a mumlá si spíše pro sebe vědecké poznatky. Ano, to urychlení rozkladu je vskutku impozantní, ale byl bych radši, kdyby tohle sžíralo xenos a ne lidstvo. „Je možné, že to jsou mikrobakterie a nebo viry?“ Zeptal jsem se, i když vím, co mi apatykář může odpovědět. Neví, hádat můžeme tady všichni, protože se ještě nepodařilo oddělit jednotlivé vzorky. Cypher posílá novinky z věží. Nic. „Dobře, pokračuj.“ Co jiného mu na to říct... Rozhlédl jsem se kolem. Hlavně na zdi. Dokonce jsem se i otočil, jestli něco není na těch pootevřených dveřích výtahu. Radši bych je zavřel. Jen tak pro jistotu, kdyby se někdo chtěl dostat vzhůru. Nebo něco. Otřásl jsem se hnusem. Otočil jsem se na Luthera. „A kde se tohle stávalo? Nevím o žádné podobné epidemii. Nevím o žádném takhle vymř... Nemocí stiženém světě, bratře. Je to pohroma.“ Podíval se ke stropu. „Lidi by neměli žít pod zemí... Ne, to neměli. Ale kdyby tak nebydleli, máme z Calibanu jednoobří město. A jestli někdo odtud níž žije, je to zázrak.“ Ano, hvězdy sou krásné, ale tady na Calibanu už si je taky užije málokdo. A málokdy. „Pokračujeme dál. Jediné, co jsme zatím našli jsou zbytky. Všude po zemi.“ Hlásím nahoru, dokud máme aspoň nějaký signál. „Vpřed. Rád bych se dostal až k povrchu, bratři.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Apatykář jen pokrčí rameny „Nic, co bych mohl soudit zde v poli, můj pane. Ale pracuji na tom. I zde byla vyvolaná jistá rakovina kostní dřeně, avšak nemohu najít žádný spouštěč či příčinu.“ Což je docela dobrý odhad, pokud zkoumáte hromadu sraček. Družstvo Astartes postupuje vpřed a za chvíli se zastaví, vykopnou dveře a kývnou. „Schody tu stále jsou, můj pane.“ zahlasí a zajistí perimetr. Všude stále mrtvolný klid, jen občas někde pukne nějaká bublina slizu. Luther ti odpoví. „Díky připojení k Impériu jsem měl možnost studovat nějaké Terranské spisy. Lidská historie je plná nevysvětlitelných nemocí, Lione. Mnohé z toho šlo považovat spíše za zveličené legendy..Až do teď.“ Při tvém komentáři o Calibanu jako obřím městě Lutherovi trošku cukne helma. Víš, že se pod ní kysele ušklíbl. „Ano, tolik lidí by se na Caliban nevešlo...“ Odešleš zprávu nahoru a začnete mlčky klesat po schodech..Po nějakých 50 patrech se Ermus ozve.. „Pane, na tomto patře Auspex zaznamenává pohyb, ale nikoliv známky života..“ řekne a ukáže na dveře s nápisem 441... |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Snad ne Jeanstealers~ Nic, co bychom nevěděli. Je pravda, že tady v polních podmínkách je zbytečné se ptát na takové kraviny. Popojedem, tady stejně chcípl pes. Nejeden. A nejen pes. Kam nemůže výtah, pomůžou schody. Astartes potvrzují jejich existenci a tak se dolů budeme muset vydat po svých. Dodržují relativně bezpečné rozestupy, kdyby to na té haldě čehosi uklouzlo komukoliv, děláme hromadný výlet skluzavkou. Fuj. Je nechutné jen pomyšlení na to, že bych do toho hnusu měl spadnout celý a ne se jím jen nohama brodit. Hnus pod nohama se ošklivě lepí. jako by to byla živá hmota a nechtěla nás nechat jít. Je to podobné chrchlům civilistů s chřipkou. Jen to má jinou barvu. „Každá nemoc má vysvětlení, Luthere. Mutace, přivezení odjinud, uměle vypěstovaná... Legendami jsme opředení a my, přitom normálně existujeme jako jiní.“ Nejsme bytosti z pohádek a mýtů, byť se tak o našich činech jednou bude smýšlet a nebo psát. Vděčně jsem kývnul, že s přelidněním Calibanu souhlasí. Pokračujeme dál, níž. Do hlubin. Ticho narušují jen naše kroky a náš dech. Než se ozve Ermus a jeho auspex. Pohyb, ale bez života? Zvědavost mnohé přivedla na pomyslnou druhou stranu, ale risk je zisk, že? A my musíme získat informace, co se tu sakra děje. „Zkuste radiospojení, ohlaste to. Jdeme to samozřejmě prozkoumat.“ Doufám, že tam někde jen neteče ten všudepřítomný sopel. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Sedím se svými poradci v kruhovém velínu a před sebou mám na holoprojektoru systému Calderia. „Takže pánové. Zde je naše bojiště. Až se vynoříme z warpu, rozdělíme naše bitevní lodě do dvojic s eskortou a začneme prohledávat systém. Někde v soustavě bude něco co našim přátelům stojí za neustálé boje. My to musíme najít. Z warpu se vynoříme v plné bojové pohotovosti, pro případ, že bychom narazili do eldarů, ikdyž to nepovažuji za pravděpodobné. Budeme vylétat ve formaci typu zeď. Sice to není žádná převratná formace, ale budeme mít lepší šanci.“ Odmlčím se a ukážu na soustavu. „ Budeme tu soustavu prohledávat asteroid po asteroidu pokud to bude nezbytné, ale najdeme buď odkud vylézají nebo co tam mají a pak je přinutíme litovat že si s námi vůbec kdy začali. Nějaké dotazy?“ Rozhlédnu se po přítomných. Když se naše lodě blíží k výskoku. Dojdu na hlavní můstek a rozešlu rozkaz. „Všem lodím, připravit na bitvu a nahodit zbraňové systémy. Na shledanou v soustavě Calderia. Stín Císaře konec.“ S tím usednu do velitelského křesla a čekám až se mé lodě plně vynoří z warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Cestování Warpem mi nikdy nebylo příliš po chuti, ale potom všem, co jsem se dozvěděl, mi to bylo ještě nepříjemnější. Věděl jsem, že je zde něco, co by mohlo způsobit konec všeho, jak to známe a proto jsem po většinu času netrpělivě přecházel po své kajutě. Snažil jsem se na nic nemyslet, kdo ví, jaké síly zdej sou a co umí. Šachy mě neuklidnili, simulace nepřinesly lepší výsledek. po dlouhé době jsem se cítil tak neklidný a neměl jsem hmatatelný důvod. Když se Železná krev konečně objevila v systému Calibanu, uklidnil jsem se. Na orbitě panoval čilý ruch a mě těšilo, že se bratr se svou legii chystá k dalšímu tažení. Minimálně tak to vypadalo, všechny lodě létali od jedné ke druhé, zřejmě přenášely zásoby a vojáky, techniku a další potřebné věci. „Můj pane,“ oslovil mě Mistr Voxu. Otočím se k němu a čekám, co mi předá za zprávu. „Primarcha Temných Andělů se nenachází na své lodi, jak jsme domnívali, ale nachází se na povrchu planety.“ Zajímavé, Flotila vypadá, jako kdyby každou chvilkou měla opustit systém, ale bratr zřejmě řeší problémy, které se mu vyskytly dole. Možná je to vážnější, než jsem si myslel. „Připravte zprávu pro mého bratra,“ vydám rozkaz. ++Zdravím tě, bratře. Doufám, že svou nenadálou návštěvou ti nijak nenarušuji tvé plány. Rád bych se s tebou setkal tváří v tvář a promluvil o problému, který se prý objevil na Calibanu. Těším se na tvou odpověď, Perturabo++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Pane, přišla nám zpráva z lodi Nositelů Slova,“ oznámí Mistr Voxu. Cože? Na lodi mám tisícovku z bratrovi legie a sotva, co přiletím sem, se tu objeví další? Lorgar mi o tomhle mohl povědět. „Erebus, První Kaplán Nositelů Slova žádá o osobní setkání, pane.“ Kývnu, že rozumím. „Přijměte ho, jsem zvědav, o co se jedná.“ Zamířím do hangáru, kam by se Erebus měl dopravit. Stále jsem oděn ve zbroji, stejně jako na Ullanorské přehlídce, na volbě a i zde tomu tak zůstane. Bohužel zde nejsem kvůli milým záležitostem, ale v situaci, která si možná mé vybavení vyžádá. Už se těším, až uvidím, co dokážeš. Pohodím si kladivo na rameni a s obdivným pohledem pozoruji jemné zdobení, které na něm Otec vytvořil. Jeho dar nám všem, někteří ho přijali jinak, než já. Je to zbraň, dokonalá a nádherná a já její pomocí hodlám dál šířit Otcovu vůli. V hangáru kromě normální osádky stojím pouze já a dva muži z mé gardy, pouze pro případ, kdyby se něco dělo. Už začínáš být paranoidní? To přišlo rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dveře se otevřou a kužele světla prořezávají tmu..I v této chodbě je ona kaše..Na okraji světla lze spatřit siluetu postavy, protože toto za člověka označit nejde.. Kdysi šlo. Nyní je to jen stojící tělo, z kterého tak nějak visí kusy masa a je obaleno slizem, který v tenkých pramíncích odkapává. Z těla šouhají kosti, které ale došli jisté změny a nyní jsou spíše ostré výběžky a roztříštěné bodce.. Na tělu se ustálí dva kužely světla a ona věc jemně natočí hlavu vaším směrem. O oči to přišlo kdysi dávno, teď už to jsou jen dvě hnisající díry, ale jakýmsi záhadným způsobem to ví, kde jste. Věc překvapivě rychle vyrazí směrem k vám. Je až podivné, jak rychle se dovede rozpadlý hýbat a to, že vůbec drží pohromadě. And they shall know no fear. Staccato bolterové střelby dotyčného roztrhá na kusy a zbytky těla čvachtají do slizu.. „Cíl zneškodněn.“ ozve se jen holé konstatování od předních Astartů. Ozvěna zní chodbou dál, avšak se zdá, že bez jakékoliv reakce. Všude mrtvo. V helmě ti pípne vox. Cypher. „Stále procházím záznamy a výsledek stále stejný pane. Ale nějaké zprávy tu jsou. Na orbitě se vynořili z Warpu dvě lodě. Železná krev primarchy Perturaba a Pravda, patřící Nositelům slova. Přesměrovávám komunikaci.“ ++Zdravím tě, bratře. Doufám, že svou nenadálou návštěvou ti nijak nenarušuji tvé plány. Rád bych se s tebou setkal tváří v tvář a promluvil o problému, který se prý objevil na Calibanu. Těším se na tvou odpověď Perturabo++ Na čase se dále rozhodnout. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Do hangáru vlétne jen jeden Thunderhawk. Jednoduché a prosté. Zadní rampa se spustí a z transportéru vyjde Erebus, neozbrojený. Přes svou zbroj má přehozeno jedoduché, kněžské roucho. Erebus, První Kaplan Nositelů Slova. Několikráte jsi se s ním viděl, doprovázel velmi často tvého bratra. Kaplani jsou postaveni trošku mimo hodnosti a není v tom moc přehled, ale víš, že dotyčný patří k špičce hierarchie Nositelů Slova. Přijde k tobě a poklekne. „Perturabo, primarcho Železných válečníků, velmi nerad tě ruším v v tvém úkolu..“ řekne a poté vstane. „Avšak dostal jsem od bratra naléhavý úkol..“ pokračuje a podá ti přepis rozkazu. Rozkaz je signovaný Lorgarem Aurelianem a nejedná se o podvrh. Je pravý. ++Erebe, můj synu, spolu s dvěma sty bratry se neprodleně vydáš zajistit pro mne a legii svět Kaledon. Měl jsem vidění, jež naznačuje důležitost jeho osudu a nikomu nemohu v tomto ohledu věřit tak, jako tobě. Nezklam mě a uchovej jej v blížící se budoucnosti v našich rukou. Lorgar Aurelian++ Erebus tě nechá zprávu přečíst a poté si odkašle.. „Byl jsem vybaven rychlou lodí, avšak potřebuji více mužů, Perturabo.A lodí. Rád bych tě požádal, zdali by jsi neutrousil slovo u Liona ohledně podpory. Caliban je nejbližší planeta s loděnicí cestou na Kaledon. Dále bych také požádal o naše muže, kteří byli přiděleni na Železnou krev na stáž. Je jich potřeba více než jindy. A budou nahrazeni...Svazek mezi kapitulami je posvátný.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Koňrád~ ++ Astropatická zpráva ze Zlatého Orla na Nighfall ++ Srdečně Ti děkuji za tvou gratulaci, bratře. Je mi líto, že ses nemohl dostavit osobně a doufám, že je ti, alespoň v rámci možností, lépe. Už proto, že mne tvá druhá zpráva znepokojila. Potřeboval bych, abys mi blíže osvětlil, o co se jedná. Potřeboval bych s Tebou naléhavě mluvit, než Tě odešlu z orbitu, jako ostatní. Dostav se, prosím, na Zlatého Orla co nejdříve to bude možné. Tvůj bratr a Vojevůdce Fulgrim |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ ++astropatická zpráva ze Zlatého Orla na Ducha pomsty++ Hore, rád bych se s tebou zase po dlouhé době setkal a promluvil si, než se každý rozejdeme po své práci. Mám na srdci pár důležitých věcí, se kterými bych se potřeboval svěřit a o nichž bych se rád poradil. Fulgrim, tvůj bratr a vojevůdce. dále je ve zprávě určen přibližný čas možného příletu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Milý bratře, neviděli jsme se dva dny a tvé srdce již krvácí. Na Duchu pomsty budeš vítán v čas, který navrhuješ. Horus Lupercal ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro PS: nikdy nevím, jestli tomu říkat kulturně Firebird, nebo punkovně Ohňopták ~Horus~ Jistě, že mi krvácí srdce! Vlastně se divím, že nekrvácí jemu, necitovi jednomu kamennému, když dobře ví, že jsme spolu za posledních několik dní prohodili dohromady asi tři věty a všechny byly víceméně formálního charakteru! Tedy až na "řekni nám, jak jsi porazil orky," kterým jsem prve rozbil napjatou atmosféru před přehlídkou - a to jeho odpověď taky nepatřila jen mě, takže se to beztak nedá ani počítat! Kdybych jej neměl rád tak, jako jej rád mám - a neměl bych plnou hlavu jiných, důležitých a děsivých starostí, asi bych si to vzal i osobně. Jenže já starosti mám... no a nemalé. Takže, zatímco sedím ve Firebirdu, sám, bez doprovodu, oděn v bílé, volné róbě, pošité zlatem, přes níž mám přehozen fialový sametový plášť, s vlasy pečlivě vyčesanými nad temeno a drobnou, elegantní ametystovou čelenkou v hlavě, znova a stále dokola přemýšlím nad událostmi posledních dní. Není jednoduché se s tím srovnat. Vlastně jsem nakonec, i přes první údiv, že Horus nepřijede za mnou, ale já se mám dostavit za ním, rád, že z Orla na chvíli vypadnu. Každá zeď, kout, freska i kus nábytku, jako by mi připomínal všechny ty nové povinosti a zodpovědnost. A stále se tam necítím úplně jako doma, i když už musím uznat, že se to lepší, takže věřím, že se celá ta věc s "cizincem ve vlastním domě" velmi brzy urovná. Ruce v klidném gestu složené v klíně, bezvýrazně poslouchám příletové formality a čekám, až bude čas vyjít ven. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus a Vlci Luny tě uvítají v plné parádě. Možná, až s přehnanou pompou. Pří výstupu z Firebirdu ti zasalutuje 200 Vlků Luny v dvojstopu a s prapory..Dvojstupem se pomalu blíží Horus Lupercal. Je velký, je impozantní a má jistý smysl pro epičnost, i když má na zbroji stále tu kůži z vlka. Jak kontrastní. Dojde v k tobě a skloní svůj pohled níže, na tebe. Dívá se ti pevně do očí, nepoklekne, jako jiní a ani neuhne pohledem. Poté jeho kamenný výraz roztaje a pousměje se.. „Fulgrime. Rád tě vidím...Nevyrostl jsi trošku?“ řekne a zasměje se oním uvolňujícím způsobem. Pokyne ti rukou a poté se společně s tebou vydá do středu lodi, do pracovny. „Připravil jsem nějaké pohoštění. Věřím, že návštěv od bratří máš již dost a že někdy je uvolňující být hostem, nikoliv hostitelem...“ podotkne jednoduše. V pracovně je připraveno opravdu pěkné pohoštění. Jednoduché, ale pěkné a výživné. Nikoliv načančané či cíleně ohromující, spíše chutné. Pokud nenamítáš, Horus gestem ruky odvolá váš doprovod – ano, Lokena – a poté, co se zavřou dveře, tak se ve stoje zeptá, zatímco si nalévá vína.. „Copak se děje, bratříčku?Zmiňoval jsi důležité věci...“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Tohle bylo i ve fluffu? (pokud je fluff kánon)~ Klika cvakla, dvéře se otevírají pomaličku. Inu, prostě ten sopel na zemi je brzdí. Jako by nás ani nechtěl pustit k tomu hýbajícímu se neživému. Na tmavé siluetě se usadily kužely bílého světla. Oprava, ty dveře nás nechtěly pustit k nemrtvému. Abominace, ohavnost, se pomaličku otočila na nás. Z těla kapal sliz, neměl jen vlastní kosti, ježil se vícero. Ano, ježil. Protože pokud za tohle mohla ona nemoc... Caliban je ztracen. Důlky v lebce jsou jakousi studnicí toho všudypřítomného hlenu, stejně jako chřtán. Rychle se to začalo brodit tím hnisem na podlaze naším směrem. Nemusel jsem ani vydávat rozkaz. Několik metrů od nás se nemrtvý rozlétl ve smršti boltů. „Bratři... Luthere... To, co jsme teď viděli není v žádném případě způsobeno jen tak nějakou nemocí.“ Nějak mi vyschlo. Odmítal jsem tomu věřit. Chaos zaútočil na můj milovaný Caliban. Zakousl se a těžko se ho vzdá. Když ho ale nebudu moct mít já, tak nikdo. Prázdnými chodbami se dál šířil zvuk střelby. A nic. Zatím bez odpovědi někoho jiného. Naštěstí. Cypher se ozval. „Cyphere, vyřiď bratru, že se brzy uvidíme.“ Odpovím na vox. „Vracíme se. A máme znepokojivé... Novinky.“ Ohlédl jsem se na místo, kde se zombík rozlétl na součástky. Podíval jsem se na Luthera. „Je třeba jít. Andělé se budou muset vznést, provětrat křídla a vydat se k nebesům.“ Věřím, že pochopí mou metaforu pro odchod. A za sebou budeme muset poslat exterminatus. Caliban je za bodem záchrany, teď už zbývá jen očista plamenem. Exterminatus. „Jdeme, bratři, zpět k výtahu.“ Správný vojevůdce ví, kdy má dost. Hřbitovy jsou totiž plné různých hrdinů. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zpráva byla voxem odeslána a Temní andělé se pomalu začínají stahovat zpět. Tedy krom Luthera. Třímajíc meč, chvilku zamyšleně kouká do tmy a na onu mrtvolu. „Tato výprava zatím nic neodhalila. Musíme jít hlouběji, Liona. Za Caliban. Přeci nevycouváme poté, co uvidíme první...“ dobře, tady se na chvilku zasekne „..divnou věc. Neobjevili jsme zatím nic..Nic, co by to způsobovalo a nic, co by nám pomohlo najít lék.“ Na toto jen kývne bratr Ermus. Mlčky, tiše. Napětí v vzduchu je krájet. „Musíme zachránit Caliban. Synu.“ řekne Luther tiše. „Jaké jsou tvé plány, Lione“? zeptá se tichým, sykavým hlasem...Asi mu něco pomalu, ale jistě dochází. Poté se z voxu ozve Cypher.. "Pane, něco mám. Prověřil jsem všechno a dostal jsem se až k záznamům Adepta Arbitres. Zaznamenali prudký nárůst pohřešovaných osob za poslední dva týdny. V Úlu, v kterém jste, to dělá okolo 50,000 lidí...." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Podařilo se kontaktovat Primarchu na povrchu planety. Říkal, cituji, že se brzy uvidíte. Trpělivost, prosím. Cypher, v součastné době velící Astartes ++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~A já se těšil na šachy s Péťou~ „Stát,“ zavelím andělům, když si lord otevře ústa. Rád si vyslechnu Lutherovy námitky. (We must go deeper!) „Tohle není divná věc, bratře,“ informace jsou moc. A tak mu ji dáme. „Objevili jsme to, o čem jsem na Ullanoru mluvil s Otcem,“ pomalu jsem s mečem (od Císaře) v ruce došel k Lutherovi. Ukázal jsem na rozstřílené tělo. „To, co vidíš, je dílem temnoty. Warpu. Oko Terroru se upřelo na Caliban a pokouší se ho pohltit.“ Podíval jsem se Lutherovi přímo do očí. „Pochybuji, že najdeme nějaký lék na tuhle nákazu.“ Nejradši bych odešel a zahodil klíč. „Ale pro tvůj klid, bratře...“ Situaci jakž-takž zachraňuje Cypher. Únosy, nejspíše jako oběti nečistým. Ustoupil jsem od Luthera a mávnul andělům, aby zase zajistili schodiště. „Cyphere, hledej dál. Naděje umírá poslední,“ pootočil jsem hlavu Lutherovým směrem a vydal se na schody. „Pošli někoho napsat omluvu pro delegaci na orbitě a nám sem pošli další dvě desítky astartes. Rozkaz je následující: střílejte na všechno, co se pohne a nebudeme to my. Pokračujeme níž.“ Pět mariňáků jistilo schody shora, další čekali dole a nebo ještě s Lutherem v patře. „Jdeme. Kultisti nám jen tak vstříc nepůjdou, Luthere. Zavřete za sebou. Byl bych nerad, kdyby nám živí mrtví škrábali záda zbrojí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El`Johnson~ Drahá delegace, jsem poctěn Vaší návštěvou a jsem si jist, že tu nejste náhodou. Avšak Caliban stihla pohroma, jakýsi mor, který požírá prostý lid a zvěř bez rozdílu pohlaví a věku. Mí Andělé jsou však prosti této nemoci, jež zabíjí během necelé poloviny týdne. Zamořená patra úlů jsou plná jakéhosi lepkavého hnusu, snad rozložených svalů a jiné hmoty nešťastných obyvatel. A nyní jsme objevili i živé mrtvé, lebky prázdné, cáry masa hýbají pokřivenou kostrou, která se nyní podobá spíše ježku, než člověku. Jako by bodce měly maso držet na těle. Bratři, jsem vázán v boji a vyšetřování, kdo odsoudil můj svět k zániku. Biji se za Caliban!
|
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Luther pohledem neuhne. Ani o kousek. „Oko je nad Calibanem tisíce let, Lione. Musí být jistě jiné vysvětlení...“ řekne, ale nepře se. Bratr Ermus ho – překvapivě – podpoří. „Na každou nemoc je lék, pane. I když na první pohled nemusí být zjevný. Kupříkladu masožravý virus, užívaný při Exterminatu, umírá, pokud hladina methanu v ovzduší přesáhne jistou hranici. Kauzalita, pane. Něco tu nemoc muselo vyvolat.“ Vydáš rozkazy a ty jsou promptně splněny. Bez otázek, bez diskuzí. Takticky postupujete po schodech dále a všude je víceméně klid. Mrtvolný klid. Odhaduješ, že posily by mohli dorazit tak za 40 minut. Výtahem nahorů a dolů to bohužeů trvá. Prostory na schodišti jsou stísněné a neustále vstoupá teplota...150 pater...bez problémů. Od patra 290 si někdo dal tu práci a chodiště je zavaleno. Zdá se, velmi přesným odstřelem... Ozve se opět bratr Ermus „Pane, podle plánů, které mám, by právě na tomto patře měl být vstup do servisních tunelů, propojující jednotlivé Úly...Posledních 150 pater Úlu by mělo být jen potrubí, technické zázemí a tak. Stále žádný pohyb na Auspexu, pane..“ Dveře s číslem 290 vypadají orezle a trošku opoceně. Vlhkost vzduchu dosahuje skoro 100% a to teplo by pro lidské bytosti bylo...nesnesitelné. Je tu okolo 35 stupňů Celsia. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ V první chvíli, když vidím nastoupené vojáky, mne napadne, že si ze mě Horus snad dělá legraci. Čekal jsem, že naše setkání bude... komornější? V té druhé, která přichází tak nějak po prvním kroku po rampě mého nevelkého plavidla, už si ale veškerou tu pozornost užívám. Vždyť vlastně celá ta estráda patří mně. Scházím pomalu, rozvážně, vstříc přicházejícímu Horovi. Dlouhý plášť táhnu za sebou a lemy róby se mi lehce vlní okolo nártů a kotníků, přepásaných pásky stříbrných sandálů. „Fulgrime. Rád tě vidím...Nevyrostl jsi trošku?“ "Při pohledu na to pompézní přivítání, které jsi mi uchystal, jsem samou pýchou vyrostl o několik palců. Buď to - a nebo jsi čím dál tím menší, Hore." Následuji jej do pracovny a cestou se mi po prvotním záblesku jakéhosi uvolněného veselí na tvář opět vrátí zamyšlený, nicneříkající výraz. Na to, že jsem celý život nechodil daleko pro úsměv, se posledních pár dní tvářím až příliš často ustaraně. „Připravil jsem nějaké pohoštění. Věřím, že návštěv od bratří máš již dost a že někdy je uvolňující být hostem, nikoliv hostitelem...“ "Jsem rád zpátky," odpovím prostě, snad i lehce nepřítomně. Proti odvolání doprovodu nic nenamítám jednak proto, že myslím na úplně jiné věci a druhak proto, že bude lepší, když budeme na náš rozhovor sami. „Copak se děje, bratříčku?Zmiňoval jsi důležité věci...“ "Děje se toho tolik, že vlastně nevím, čím začít." Proč jsme se vlastně neviděli před volbou? Ani na chvíli? Posadím se, snad abych zabránil nutkání přecházet po místnosti. "Když mi Otec udělil funkci, myslel jsem si, že budu dohlížet na to, aby mí bratři pokračovali ve válce a rozšiřování Impéria. A zatím se zdá, že je to to poslední, co by mě mělo trápit. Otec se se mnou loučil, jako bych jej na dlouhou dobu viděl naposledy," vydechnu ztěžka. "Varoval mě, že nastávají časy, kdy bude víc, než kdy jindy důležité, držet se pohromadě. Ty sám víš, že jsme bezvýhradně nikdy za jeden provaz netáhli. A že Otcův odlet na Terru tomu neprospěje, spíš naopak. A pak..." Jak mu o tom říct? Zrovna Horovi... ne, není to jednoduché. Vysměje se mi, že jsem uvěřil pobožnému Lorgarovi, který možná vidí duchy, kde nejsou? Jenže já nemůžu Hora nechat jen tak, napospas nevědomosti! Navíc... nic nenasvědčuje tomu, že by to, co mi bratr řekl, nebyla pravda! "Jsem mluvil s Lorgarem a ten měl pro mě... zajímavé informace. Zdráhal jsem se jim uvěřit, ale vše to dává až hrůzný smysl. Potřebuji si promluvit s někým, kdo... " Kdo mě usměrní a řekne mi, že honím stíny? "... mi řekne měco rozumného. Třeba bys mi mohl poradit." Sklopím oči, možná až zahanbeně. Dva dny - a už žádám velkého bratra o radu. proč není vojevůdce on? "Lorgar mi řekl, že warp není jen prázdným místem, územím nikoho." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Vyslechnu si hlášení od astropatů a vzteky udeřím pěstí do stolu. Fulgrim to neměl vědět, Fulgrim s tím nic nezmůže, jen to naruší jeho integritu. „Nejde to jinak. Sevatare! Nechávám velení ve tvých rukách, dokud se nevrátím. Připrav vojenské cvičení a sestav zprávu a připravenosti legie a mojí flotily. Komunikační řízení ať se spojí se Zlatým Orlem a oznámí jim můj příchod. Chci pilota a přichystaný raketoplán do hodiny. Doprovodí mě Rurik a Malcharion...“ Vyštěknu ještě pár rozkazů a následující hodinu strávím cvičením. Poté se plně ozbrojený s dvěma strážci, též plně ozbrojenými dopravím raketoplánem na Zlatého Orla. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Konrád ~ Poslední dobou mám napilno nejen já, ale také lidé a astartes, kteří se okolo mě odjakživa motali a zajišťovali chod... rád bych to nazval "svou domácností." Bianca si tiše nad nákresy stěžuje, že před Ullanorem nikdy neměla v tak krátkém čase tolik práce, jako za poslední dva týdny. Své nejbližší vídám vždy jen, abych si vyslechl, jak probíhají přípravy a případně šel sem tam něco zkontrolovat. Svého remembrancera téměř nepotkávám - což, navzdory faktu, že by mě to asi mělo znepokojovat a za normálních okolností by mě to i rozčilovalo, nakonec vítám. Nemám ho rád. Momentálně vlastně ani trošičku a nebýt toho, že mi jej sem přidělil Malcador osobně na příkaz Otce (a když se to tak vezme, tak sotva vytáhli paty), asi bych se jej bez mrknutí oka zbavil. A to si umělců obvykle vážím. Ani tentokrát jej sebou neberu. Kromě toho, že jeho tvorba je tak plochá a slabá, že by ukázku, kterou mi poskytl, beztak napsal lépe kterýkoli člen fénixí gardy, nebude náš rozhovor určen jeho uším. Zbroj jsem si od jmenování vzal jen jednou a to na rozhovor s Angronem. Nebudu se přemáhat, bitevní pole je daleko, takže ji i nyní nahradím za bohatě vrstvenou hedvábnou róbu, velmi podobnou té, jíž jsem měl na sobě při jmenování. Pery zdobený límec nicméně postrádá ohnivě rudou barvu a je bílý tak, že mi prakticky splývá s vlasy, rozpuštěnými volně na ramenou. Meč Otce je uschován v mých osobních komnatách, u sebe mám svou původní zbraň, ukovanou Ferrem. Plášť nemám. Snad aby byla jeho absence na mém oděvu kompenzována, mají tři členové mé čestné gardy své, momentálně mírově bílé pláště, přehozené přes nablýskané zbroje, bohatě vyšívané zlatou nití a zdobené drobnými ametysty dlouhé tak, že je tahají notný kus za sebou. Ostatně tak, jako já svou róbu. Podvědomě, byť nemáme s Konrádem negativní vztah, se nemohu rozhodnout, zda je mi myšlenka jeho návštěvy a společně stráveného času vyloženě po chuti. Je zvláštní. Vždycky byl. Stojím v příletovém hangáru, chvíli před ohlášeným časem jeho příletu, Eidolon, Selim a Septimus vyrovnaní v pozoru za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Spikli se!~ Příjemných pětatřicet, kterým jsem odvykl. Stejně tak i vysoké vzdušné vlhkosti, která tu lítá přes devadesát procent. Jestli tu někde ruplo parovodní potrubí, které město ohřívalo a které chladilo výrobu v úlu... Tak se není čemu divit. Zával. Nechal bych to odstřelit, ale ta hodina času... Zbytečné. Prostě vlezeme k těm trubkám přes patro. Jen šílenec by stavěl něco takového s jediným vchodem. Stejně jako město. Brána je sice (většinou) nejslabším místem hradeb, ale taky poskytuje možnost uniknout. Dveře dvě stě devadesátého patra připomínají vstup do skleníku. Nebo do sauny. Na kovu se sráží voda ze vzduchu. Hromadí se, dokud jako kapka nezačne gravitací jet po dveřích dolů A s sebou bere maličké šupinky rzi. Dokola, znova a znova. „Jestli zdroj nenajdeme v posledním patře, budeme muset i do tunelů a k potrubí. Je možné, že nakazili rozvod vody.“ To by možná vysvětlilo tu rozsáhlou epidemii. „Otevřete ty dveře.“ Začínám se bát, aby nás to nevytopilo. Každopádně... Co je zdrojem tepla? Rozklad? Ano, to sice ano, ale všechna ta vlhkost... Průsaky jsme nikde (nejspíš) nezaznamenali. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Přesně podle očekávání, v hangáru přistane jen jeden Thunderhawk. Za posledních pár dní jich takhle přiletělo několik, každý z nich nesl zprávy, domněnky, obavy, co přinese tento? Jakmile rampa dopadla na kovovou podlahu, už po ní kráčí neozbrojený Kaplán, sic je ve zbroji, oděný v kněžském rouchu. Vzpomenu si, že často doprovázel bratra, odtud mi to jméno bylo povědomé a teď jsem již věděl, kam ho zařadit. Poklekne s omluvou a hned poté mi předá rozkaz, který vydal Lorgar. Stojí v něm, že má zajistit planetu, kterou podle všeho mu jeho vize zjevili jako důležitou. Jestli je tomu opravdu tak, že můj bratr měl vidinu o tom, že takhle planeta může rozhodnout o budoucnosti, nezbývá mi nic jiného, než mu věřit. Vyslechnu si Erebovu prosbu a ujištění, že muži, které hostím na své lodi, budou nahrazeni. Usměji se, zčásti smutně, protože vím, že tohle není situace k veselým myšlenkám. „Nerušíš, Kapláne, pokud to, co píše bratr je pravda – a že není důvod myslet si jinak – budu jen rád, když pomohu. Nositelé Slova, kteří jsou momentálně na Železné Krvi okamžitě přesunu pod tvé velení. Svazkem se netrap, byl to nápad tvého bratra a komplikace tuto situaci omlouvají.“ Zmizí i můj neveselý úsměv, protože teď už nemůžu mluvit zase sebe. „U Lva se přimluvím, ale nemohu ti nic slíbit. Budeš jeho hostem, ale pokud vím, s Lorgarem spory nemá, takže by mohl tvé prosbě vyhovět.“ Minimálně mám pár argumentů, které bych mohl předložit, kdyby to bylo bratru... proti srsti. S tím, co se tam dole děje, nevím, kolik mužů a lodí bude potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Je to horší než jsem si myslel. Ne, vlastně ani ne, už na začátku jsem si myslel, že tohle nebude jen obyčejná nemoc, která sužuje úlové světy, za tímhle je něco jiného. Fulgrim si myslel, že to nic není, nezněl nějak rozrušeně, já ten pocit nesdílel. A dobře jsem udělal. Teď jenom lituji, že jsem s sebou nevzal více mužů. „Živé mrtvé?“ podivím se. Jestli je tomu opravdu tak, figurují tady oni. A to je důvod, proč musím bratra informovat o všem, co sám vím. Ale musím mu to říct z očí do očí, tuhle informaci nenechám letět po astropatických kanálech. ++ Lione, obávám se, že na Calibanu nezuří mor, ale něco mnohem horšíme. Musíme si promluvit. Pokud mi dáš svolení, přistanu se svými muži na povrchu, doplním tvé řady a pomůžu ti s bojem proti tomuto zlu. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Astropatická zpráva pro Fulgrima od Primarchy Železných Válečníků. ++ Vojevůdče, situace na Calibanu je horší, než jsme čekali. Ještě jsem neměl šanci se setkat s Lionem, ale poslal mi zprávu, že na povrchu opravdu zuří mor, ale ne ledajaký. Během několika dní zabije nakaženého a podle všeho jeho tělo přemění v hmotu, kterou zaplavuje patra úlů. Zmiňuje se dokonce i o živých mrtvých, lidech, kteří ztratili lidskou podobu a připomínají spíše stvůru podobné ježkům. Brzo dorazíme na povrch. Perturabo ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Piš nadpisy, jinak budeš prohlášen za kultistu ~Sanguinius~ Malá technická poznámka - tento rozhovor se odehrává poté, co proběhlo "usmíření" a to s jakýmkoli výsledkem. Pravděpodobně je mezi nimi nějaká nedlouhá časová mezera, pokud Saguinius chtěl (nebo spíš byl Fulgrimem nepřímo přinucen), pravděpodobně se stihl převléct. Předpokládejme, že Fulgrim převlečený je. Předpokládejme, že pokud to dopadlo dobře, kvitoval to kladně. A pokud špatně, rozhodl se na to vyprdnout s tím, že on "ten, koho nemaj rádi" není a pro usmíření bratrů udělal maximum. Rozhovor se odehrává v soukromých komnatách Fulgri... teda v MÝCH soukromých komnatách, bez přítomnosti kohokoli jiného, kromě pár servitorů, kteří přinesli víno a toho ptáka, kterého mám v kleci. Praděpodobně se tak stalo ještě před tím, než jsem mluvil s Horem. I Konrádem. To jen, abychom v tom měli jasno. Jsem z toho nesvůj. Nevím, jak začít. To téma... nejedná se o něco, o čem se hovoří snadno. Už proto, že nerad předávám informace, které nemám úplně ucelené a z velké části jim nerozumím. Nádech. Usadím se do polštářů, které jsou navrstveny na zemi. Tuhle část svého nového domova už jsem si, soudě dle soch a obrazů, stihl "zabydlet" podle svého. Jedná se o prostor kdesi vysoko v lodi, snad jakousi část věže, jak napovídá velká prosklená, polokulatá stěna, odhalující vesmír. Dá se zakrýt zdobným sametovým závěsem, ale nyní jsou jak vidno závěsy na obou stranách roztažené, umožňující nádherný výhled na Ullanor pod... nad... řekněme, že před námi - už proto, že ve vesmíru v zásadě neexistuje "nahoře a dole." "Bratře, potřebuji ti říct něco důležitého." Oběma naliji pohár vína a počkám, až se anděl usadí. "Nedávno jsem mluvil s Magnusem a Lorgarem a to, co mi řekli, mne velmi znepokojilo. Přísaháš, že cokoli ti teď povím, si necháš jen pro sebe, pokud tě nepožádám jinak?" Upřu na něj vážný, naléhavý pohled. Stále si nejsem jist, zda bych to měl udělat. Na jednu stranu se mi jej nechce nechávat v nevědomosti - a na tu druhou... opravdu toužím jeho mysl zatěžovat něčím tak... podivným? |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Odpovím na jeho pozdrav né moc nadšeně, opravdu nejsem potěšen tím že ho zde nechal Fulgrim zavolat...a ještě aby nám při tom dělal ocas, proč sakra tu ještě zůstává.... Jak jsi na to sakra přišel?.. Na jeho omluvu pouze pozvednu obočí. Omlouváš, áha. Cože ? Ty mi chceš dát svou zbraň ? Jako omluvy ? Ano dám na činy slova znamenají málo ale....ne bratře zbraň od tebe nepřijmu, nevzdáváš se mi a i přesto že ses zachoval jako totální blb..... A i přesto že jsi mě urazil se mi nevzdáváš tak proč....nebo spíš jiná planeta jiný zvyk. Narovnám se na židli. Bratře Fulgrime mohl by jsi nás nechat osamotě, tohle je jen mezi námi.... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro NOrmálně už bych začal serii otázek ohledně ptáka, ale podle všeho mi chce Fulgrim říct něco důležitého tak nemá cenu to oddalovat. Vína upiju jen trochu. Mam takový pocit že ho brzy do sebe budu chtít vyklopit daleko víc. "Copak jsem někdy vykládal o čem se bavíme mezi sebou?" Optám se na oplátku s pobaveným úsměvem. Pořád mi tak nějak nedochází tíha celé situace, vlastně ani nemůže kdo ví z něj vyleze. Vypadá to ale důležitě. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dveře jsou rychle otevřeny. Potichu, rychle rázně. A je pokryt perimetr téměř okamžitě, i když Auspex nehlásí nic..Kužely světla proříznou tmu chodby,,, Ano, vypadá to zde jinak. Mnohem jinak. Chodba obsahuje mnohem, mnohem větší množství oné hmoty a v různých uskupeních. Pod slizem se vinou jakési divné hadice a trubice, struktura hmoty se mění, připomíná to spíše tkáně než cokoliv jiného... Z chodby přijde jemný závan horkého vzduchu..Jen jedna vlna a poté je klid. Bratr Ermus se ozve. Zní překvapeně, šokovaně...„Pane...zdá se....že ta tkáň, ta hmota...je živá. Minimálně auspex to tvrdí.“ Průzkumník, bratr Akromeus si klekne k podivné vyboulenině na boku chodby, a než ho kdokoliv stihne zastavit, „šťouchne“ do toho bajonetem, nacvaklým na bolter. Hmota bleskurychle reaguje a vystřelí nějaký typ vláken, který přistane na předloktí nebohého průzkumníka. Z keramitu se začne kouřit, jak se vlákne propalují hlouběji a hlouběji. Astart však nespanikaří a pohotově odepne kus zbroje... Druhý průzkumník jen zavrtí hlavou a chvíli studuje mapy a cosi na displeyi helmy. „Pane. Zdá se, že zhruba po 2,500 metrech, dle sono signálu, se nachází, hm, vchod do míst, která nejsou na mapě...“ ohlásí ti svůj nález a dále kryje perimetr. Čas do příjezdu posil : 45 minut. Čas do příjezdu Perturaba : 1 hodina 15 minut. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Erebus na tebe kývne a mile se usměje, což způsobí trošku rozhození tetování, které mu pokrývá celou hlavu. „Děkuji ti, Perturabo. Nebude na to zapomenuto..“ řekne, chvilku se odmlčí a poté pokračuje. „Přesun pod velení je vynikající, avšak přesun do nějaké lodě by byl lepší. Bohatě stačí jeden menší křižník.. Nerad bych tebe a Liona zdržoval déle, než je nutně potřeba. Pro nás oba.“ pokračuje dále Kaplan. „Jinak, pokud by jsi ty či Lion chtěl převelet své muže či pokud by někteří z nich toužili po objevitelských výpravách do Neznáma, kdo jsem já, abych řekl ne, že?“ usměje se zvesela. „Dobytí onoho systému se hned zdá, hm, reálnější. Jsem rád a ještě jednou děkuji, Perturabo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Sanguinius, Amir + NPC Selim~ Je... to takové zvláštní gesto, darovat Angronovi sekeru. Není to úplně můj styl a dost možná si říkám, že by stačilo prosté "promiň, tohle jsem přehnal," ale budiž. Máme různé zvyky a já toto gesto rozhodně nezatracuji. Otázkou je, jak zareaguje Angron. A zdá se, že já u toho nebudu. "Bratře Fulgrime mohl by jsi nás nechat osamotě, tohle je jen mezi námi..." V první chvíli mne vnitřně zaplaví nesouhlas. Chtěl jsem to mít pod kontrolou! Pokud se zde cokoli stane... pak si ale v duchu povzdechnu a rozhodnu se Angronovi vyhovět, byť nerad. Udělal jsem pro to, aby si neublížili, maximum. Mám docela v živé paměti narážku na arény na Angronově lodi. Když už nic jiného, alespoň to proběhne... tady a ne na nějakém takovém místě. Oba dva si prohlédnu zkoumavým pohledem a na malou chvíli zavřu oči. "Tak dobrá," odpovím pak, když oči zase otevřu. "Pokud možno mi zde nic nezdemolujte." Pohrávám si s myšlenkou zde Amira nechat. Třeba by se připletl Angronovi pod ostří a všechny mé problémy by byly rázem... ne, to nemohu udělat. "Selime, Amire, následujte mě." S těmito slovy odejdu vedle, věnujíc poslední pohled Císaři na fresce. Chraň je Trůn, pokud se na podobizně Otce objeví byť jen škrábanec. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Po otevření rampy vystoupím já s dvěma mými legionáři o krok za mnou. Stejně jako můj doprovod i já mám na sobě plnou zbroj, jen kromě helmy. Moje havraní vlasy jsou zplihlé a mastné, ale zřejmě v nedávné době zahlédly zblízka hřeben. Barva všech tří zbrojí je identická modř noční oblohy těsně před počátkem úsvitu. Zbroje jsou téměř nezdobené. Mou levou ruku zdobí energopěst s drápy a po levém boku mám meč. Levá ruka je jen v obyčejné rukavici. Mé nárameníky, stejně jako přilby mých legionářů jsou ozdobeny stylizovanou bílou lebkou. Nejde jen o malbu, ale o skutečné lebky, na jedné z mých je dokonce vidět díra mezi očima způsobená průstřelem. Jediná slavnostní část našeho oděvu jsou pláště ve stejné barvě, jako má zbroj. Mí legionáři jsou ozbrojení boltery podobně zdobenými lebkami, které třímají v rukou a u pasu mají zavěšené pochvy s meči. Dojdeme pod rampu. Nenásleduje žádná ceremonie, jen mírný náznak úklony mé hlavy. Doprovod stojí se zbraněmi mířícími vzhůru. „Vojevůdče...“ následuji svůj náznak úklony a můj hlas zní, jako bycho něj spíš přišel. Něco mezi chrapotem a šeptem, který se ale přeci jen docela nese. „Přišel jsem na tvoji žádost.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Přikývnu, když natahuje ruku ke kleci a na dálku nechám zastřít závěsy, aby náhodou nenalétl do skla, až bude puštěný volně. Ten pták je krásný a vznešený, ale o jeho inteligenci si nedělám iluze. S mírným úsměvem sleduji, jak si jej můj bratr nese na ruce sebou a sedá si s ním. Pak, když se stále s tou sladkou nevědomostí zeptá, zda "někdy vykládal o čem se bavíme mezi sebou," mám sto chutí couvnout a nechat vše tak, jak je. Ne proto, že bych mu nevěřil - ale proto, že na něm mám rád právě tu lehce naivní, upřímnou čistotu. Tedy... pokud s ní zrovna netropí veřejnou ostudu. Ale to se stalo jen jednou a naposled. Pevně tomu věřím. Povzdechnu si. "Samozřejmě, že ne. Jenže... teď je to jiné. Prostě mi to slib. Nikomu. Ať už by to bylo cokoli." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Chaos kurevstvo křížený s medúzama~ Šok to je pro nás všechny. Nikdy jsem nic takového neviděl a nezažil. Nikdy jsem nic takového neměl před sebou. Až do teď. Závan horkého vzduchu je skoro jako vydechnutí. Jednou jen a víckrát ne. „Odeberte vzorky. S nejvyšší opatrností, nerad bych tu někoho nechal. Nesahejte už na žádné bradavice, pozor na tkáň pod nohami a na ty cévy, nevíme, co v tom koluje.“ Prosté rozkazy, které nemusely být snad ani vyřčeny. Zajímalo by mě, co je to za substanci, že se dokázala propálit keramitem, jako když nůž pokojové teploty tne do studeného másla. Ne moc rychle, ale zase ani pomalu. Dva a půl kilometru před námi je vchod do míst nezaznačených na mapě. „Seberte ten poleptaný pancíř, v laboratoři z něj určitě něco vydolujete.“ Pokyn pro Akromea a Erma. „Cyphere, v patře číslo 290 je nějaký neznámý organismus. Ten rozložený materiál ve vyšších patrech tu je zhuštěný do podoby jakýchsi svalů, cév a dokonce má jakési buňky, které při napadení vystřelí žahadla propalující se i keramitem.“ Informace jsou moc. A já začínám přemýšlet o tom, že Perturabovu nabídku pomoci přijmu. Ne, zatím ne. Zatím na všechno stačí Andělé. „Směle kupředu, bratři. Musíme zjistit, kdo a nebo co je tohle svinstvo.“ Podíval jsem se na Luthera a pak na Erma. „Jestli tahle expedice skončí fiaskem, pánové...“ Můj pohled se vrátil opět k Lutherovi. „Neúspěch není možný. Pokud ale k němu dojde, budu muset přistoupit k radikálnímu řezu.“ Poplácal jsem bývalého rytíře po rameni a vyšel za týmem mariňáků. „Nemůžeme si dovolit jakýkoliv svět padnout do rukou nepřátel lidstva,“ pronesu k těm dvěma už přes rameno. (Koleduju si, co?) |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Chaos-kurevstvo křížený s medúzama a bůh ví s čím ještě~ Perturabo, vím, že můj domov nejspíše navštívili pohůnci Nečistého boha. Na mluvení není čas, je třeba jednat a zjistit, kam nákaza postoupila, co ji způsobuje a co je vlastně ten nově objevený organismus na patře číslo 290. Hnis, který pokrýval podlaží v předchozích patrech tu je hutný, skoro jako maso nějakého tvora, nejspíše cévy v něm jsou podobné kabelům používaným ve strojích, kolem jsou jakési bradavice plné žahavých buněk, které jsou schopny propálit se keramitem. Jsem vděčný za nabídku tvé pomoci, avšak zatím ji odmítnu. Buď trpělivý, však připravený. Jediný přístup ke mně teď vede skrze téměř pět tisíc pater výtahem a poté pěšky po schodech. Do hlubin sužovaných temnotou. Bratře, tvých Železných válečníků však nejspíše bude třeba. Neznám strach, ale obávám se o svůj milovaný domov, obávám se o své syny, o lidi. Zatím však čekej, Lev ještě neřekl svoje poslední slovo. Lion El`Jonson |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád~ Ve chvíli, kdy se začne sklápět rampa, vyjdu Konrádovi kus vstříc, zastavím se v bezpečné vzdálenosti a s hlavou hrdě vztyčenou a klidným výrazem ve tváři očekávám, až přistoupí blíž. „Vojevůdče...“ "Bratře," odpovím zdvořile. Do bratrského objetí se nějak zvlášť nehrnu. On v zásadě stejně vyzařuje takový ten dojem člověka, jemuž je nějaký bližší kontakt proti srsti a ta aura podivnosti, jíž se zahaluje tomu dojmu zrovna neubírá. Přesto se přiměji lehce usmát. „Přišel jsem na tvoji žádost.“ "Jsem ti vděčný, žes mne vyslyšel," odpovím. Narozdíl od Konráda mám sytý a melodický hlas, možná až s trošku rušivým divadelním přednesem. "Následuj mne, nezdržím tě dlouho." Pokynu mu a zařadím se po jeho boku. Vedu jej pryč, útrobami zlatého Orla, mezi vším, co ještě nedávno patřilo Otci. "Doslechl jsem se, že... ti při jmenování nebylo dobře." No - ono "nebylo dobře" je asi poměrně slabé slovo, mám v živé paměti, jak to vypadá, když má záchvat. Říct, že "mu není dobře" je jako říct o imperiálním křižníku že "umí tak trochu střílet." Ale nechci jít v tichu. Byť oba asi víme, že nás nečeká nejpříjemnější rozhovor tohoto týdne. "Doufám, že je ti lépe." Zatímco odpovídá, (pokud vůbec - pokud ne, nechám jej být, upřímně na něj zrovna nemíním zbytečně tlačit, dokud to není třeba - a s ohledem na své psychické zdraví možná ani potom raději ne) vedu jej do své nové pracovny. Po cestě diskrétně navrhnu, že by bylo lepší si promluvit o samotě - což v praxi znamená "pošli svou gardu pryč a já to udělám taky." Od minule, kdy zde ještě přijímal audience Císař, se toho příliš v jeho... mé... pracovně nezměnilo. Snad jen v rohu stojí o sochu víc a nad psacím stolem visí obraz s abstraktním uměním. Trůn je v místnosti ponechán, nepozměněn a nevyužíván. Uprostřed je pak postaven stůl s občerstvením a dvě židle. Pokynu mu, aby se posadil a oběma naliji vína. "Chci si promluvit o té zprávě, jíž jsi mi poslal, bratře. Nehovořila příliš jasně, ale poselství, jež nesla, se mi příliš nelíbilo." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vzorky jsou odebrány a jednotka postupuje dále. Pomalu, opatrně, precizně...Za chvilku opět ucítíš další závan horkého vzduchu. Ano, jsou pravidelné. Jako dech. Postupujete dál a chvilkově máš pocit, že se tkáň před tebou rozevírá, ustupuje a pouští tě dále, do svého nitra.. Jdete tiše, mlčky...Nikoliv nervózně. Ty i tvoji synové jste viděli horší věci v dalekém vesmíru. Ale doma? Pod rodnou půdou? 2,500 metrů je rychle pryč.Nevěřícně trošku koukáš na díru v stěně, velkou zhruba tak, aby jí prošel muž, případně vozík. Trubky, vedení a výztuhy jsou vyrvány pryč a někdo značně primitivními nástroji kopal šachtu...tunel...kdo ví. Říkej si tomu jak chceš. I tento vlez je stále vyložen „tkání“ a v tunelu je divné, luminiskující světlo. Ale život či pohyb ti Ermus nehlásí. Čas do příjezdu posil : 30 minut. Vydáte se dále. Již opravdu není cesty zpět. Chodba se vine tak kilometr a půl, směrem dolů. Podle průzkumného sona ústí v podzemní jeskyni. Značně velkou.. A tam to spatříš. To, co jsi hledal. Důvod, proč jsi se s bratry ponořil do hlubin. Jeskyně není prázdná. Obsahuje menší jezírko, z kterého se plazí různé hadice, kusy tkáně, žíly..Něco jako srdce, ale nepulzuje. Jsou tam dvě zajímavé věci. Zajímavé a nevysvětlitelné. Šokující a ohromující tak, že tvoji muži i Luther oněmí úžasem. Okolo jezírka je 7 sloupů z divného, černého kamene. Tyčí se jako memhiry k stropu jeskyně a zdá se, jakoby vyrůstaly z země samotné. Všechny pylony jsou zdobeny vyrytým zlatým písmem, které je neznámé. A mezi nimi je Ono.  Když vstoupíš, podívá se to na tebe a usměje se.. „Vida, můj osvoboditel konečně dorazil. Trvalo ti to, Lione El Johnsone...“ osloví tě bytost a sedne si na kámen, který ční z jezírka. „Vím, proč jsi přišel a ano, poskytnu ti odpovědi a pravdu. Byl jsi varován. Ptej se.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Po přijetí zprávy Lvem Po této zprávě se rozhodnu vrátit do Tacticaria. Jsou věci, které nemohu zatím probírat se svými komandéry a kapitány na válečných poradách. Věci, ke kterým zatím nevím, jak přistupovat a jak s nimi naložit. Cítím se trochu nesvůj, když to před svými Dětmi tajím. Vím, že to dlouho nevydrží. Taková tajemství velmi brzy vyplouvají na povrch. Mohu jen děkovat, že mají zatím dost práce s přípravami a zabydlováním se v novém domově. Spojení je navázáno prakticky ihned, potřetí je to ještě přirozenější a kratší, než podruhé. Vlastně už změnu prostředí okolo sebe přestávám citelněji vnímat. "Potřebuji si s někým promluvit ohledně zprávy, která přišla z Calibanu," oznámím po otevření očí v amfiteatru. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium tě přivítá svým klidem a mírem. Nic z toho zmatku a shonu venku sem nedolehne.. Persona Tacticaria se na tebe jen usměje a pokrčí rameny.. „A s kým, Fulgrime? Já jsem stroj, nikoliv lékař. Doporučovala bych spíše konzultaci s vrchním Apatykářem než se mnou...“ řekne zamyšleně a mimoděk si opět začne namotávat vlasy na prst. „Mohu ale udělat rešerši, zdali se podobný typ moru někde objevil či nikoliv, pokud dodáš příznaky či tkáňové vzorky...“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Povzdechnu si a opatrně podrbu ptáčka po plecích. Zvědavě se Fulgrimovy zadívám do očí. "Tak mluv a nenapínej mě." Popoženu ho s očividnou nedočkavostí. Co může být tak důležité že s tím dělá takové... Tajnosti... Ale očividně nejsem první co o tom ví... Možná jim to řekl otec. ALe co to může být? Něco o našem stvoření? Nebo nějaké budoucí cíle imperia? Upiju si znovu vína. Ze cviku několikrát pohnu křídly nahoru a dolů. Už vážně potřebují protáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Zase navoněný a namydlený jako obvykle... Doufám, že se dá vojevůdce považovat za politickou, spíš než vojenskou funkci. Poslední takhle vymydlený typ jsem potkal na Nostramu. Vedl tam obchod s drogami a bílým masem. Rozvěsil jsem jeho střeva po lampách před palácem a použil jeho krev jako parfém... Zatímco procházíme chodbou, koutkem úst mi zacuká úsměv. „Můj stav není žádným tajemstvím, bratře. Je to dar prozřetelnosti a prokletí. Důležité ovšem je, že zkrátka existuje. Jsem plně při smyslech a schopný bojovat i velet, jestli se ptáš na tohle.“ Před vstupem do pracovny posunkem zarazím svůj doprovod. Oba zaujmou pozice vedle vstupu do pracovny, pokud tam již jsou nějaké stráže, stoupnou si vedle nich, nebo před ně. Uvnitř Neposadím se. Jen si s podezřením prohlédnu nabízenou židli. Víno však přijmu a zhluboka se napiju. Přitom mi pramínek unikne koutkem úst a steče po bradě. „To mám na tobě rád, bratře. Vždycky máš dobré víno.“ Snad to ode mě byl žert. V intonaci ani ve výrazu to není patrné i když mi následně pohled ještě více ztvrdne, pokud je to možné. „Neměl jsi tu zprávu dostat. Adresoval jsem ji otci. Byla to chyba. On z ní snad něco vytěží, ale tobě jen ublíží, jenom přikrmí tvůj strach.“ Při hovoru gestikuluji prázdnou skleničkou, takže miniaturní kapičky smáčí povrchy okolo, načež monolog zakončím naznačeným výpadem sklenkou proti Fulgrimovi. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ "Já jsem stroj, nikoliv lékař. Doporučovala bych spíše konzultaci s vrchním Apatykářem než se mnou...“ "Nemyslím si, že mi apatykář na základě jednoho kusého hlášení dokáže pomoci. Zatím vím jen to, co ve zprávě přišlo. A nejsem z toho příliš moudrý. " Povzdech. "A ty asi, díky nedostatku informací taky ne. Co s týče tkání, Perturabovi o ně napíši. Třeba se sem dostanou... v nějakém rozumném čase a ještě dokážeme nějak pomoci. A pokud ne, budeme připraveni, kdyby epidemie udeřila jindy a jinde." Nechám si podat pergamen a brk. Perturabo, děkuji za Tvou zprávu. Situace na Calibanu mne velmi znepokojuje. Rád bych podrobil záhadnou nemoc bližšímu zkoumání a porovnal ji s historickou databází, kterou mám na Orlu k dizpozici. Až se s problémem setkáš tváří v tvář, zjisti co nejvíce informací a obratem mi je zašli. Mí apatykáři by uvítali také vzorek tkáně, bylo-li by to možné. Hodně štěstí na povrchu, Fulgrim, vojevůdce, vlastní rukou. PS: vzkaž Lvu, že udělám vše, co je v mých silách, abych mu pomohl. Zůstaňte v kontaktu. Oboje pak vrátím do rukou avataru Tacticaria. "Jsi velmi stará - nesetkala ses za svou existenci s čímkoli, co by Perturabův popis připomínalo?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Perturabo, děkuji za Tvou zprávu. Situace na Calibanu mne velmi znepokojuje. Rád bych podrobil záhadnou nemoc bližšímu zkoumání a porovnal ji s historickou databází, kterou mám na Orlu k dizpozici. Až se s problémem setkáš tváří v tvář, zjisti co nejvíce informací a obratem mi je zašli. Mí apatykáři by uvítali také vzorek tkáně, bylo-li by to možné. Hodně štěstí na povrchu, Fulgrim, vojevůdce, vlastní rukou. PS: vzkaž Lvu, že udělám vše, co je v mých silách, abych mu pomohl. Zůstaňte v kontaktu.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád~ Jsem plně při smyslech a schopný bojovat i velet, jestli se ptáš na tohle.“ Ne - ptal jsem se, jak se cítíš. To, že zvládneš chodit a mluvit - a tím pádem pravděpodobně taky bojovat a velet, vidím. To je jedno. Společenské empatii jsem učinil zadost. Před pracovnou, jako takovou, stráž nestojí, ale jak se zdá, má má osobní čestná garda rozkazy být tam, kde je zrovna ta Konrádova, takže se příkladně postaví hned vedle. Těžko říct, zda spolu vůbec promluví a jak takový rozhovor bude vypadat. Necháváme je za zavřenými dveřmi. A Konrád, Konrád se neumí chovat. S lehkými vnitřními rozpaky sleduji pramínek vína, stékající mu po bradě. Vzhledem k tomu, že se k sezení nijak zvlášť nemá, zůstanu i já stát. „To mám na tobě rád, bratře. Vždycky máš dobré víno.“ Málokdy se stane, že mi dojdou slova. Hlavně tedy proto, že se mi v hlavě vyrojí několik kousavých a naprosto nevhodných odpovědí a já marně hledám nějakou, která by neobsahovala výsměch, výčitku, nebo cokoli, co si momentálně nemohu dovolit. Takže odpovědi v rozsahu od "dobýváme pro Otce vesmír, myslím, že dobré víno je to nejmenší, co si můžeme dopřát" po "škoda, že je nedokážeš pít tak kulturně, jako by si zasloužilo" se rozhodnu hodit za hlavu a jen pozvednu číši s tichým "na zdraví." Cuká to ve mně. Vzal bych ze stolu ubrousek a utřel mu tu bradu, jako děcku. Ve svých přirozených sklonech k perfekcionalismu si ani neumím představit, že bych si něco neupravil, nebo alespoň neotřel rukou a dokázal to naprosto ignorovat. Malou chvíli, než začne mluvit, se od toho nedokáži odpoutat. Něco uvnitř mě totiž celou dobu řve "máš na bradě víno! MÁŠ NA BRADĚ VÍNO!" a ten hlas nejde utišit. Stojím jako socha. Číši jsem po usrknutí odložil a ruce volně spustil před tělem. „Neměl jsi tu zprávu dostat. Adresoval jsem ji otci. Byla to chyba. On z ní snad něco vytěží, ale tobě jen ublíží, jenom přikrmí tvůj strach.“ Útrpně snáším myšlenku na zničený oděv poté, co mi na bílém hedvábí přistálo během jeho gestikulace několik rudých kapek. Cítím, že mě jedna lechtá i na líci. Klidně zvednu ruku a prstem ji otřu pryč. "Bratře, nevím, zda ti to dochází," odpovím nakonec klidně, byť věta dost možná obsahuje ukrytou narážku, kterou jsem tam dát nechtěl, "ale nyní Otce ve věcech křižády a bratří zastupuji já. Rád bych podotknul, že to byla jeho vůle." Otec mi věřil, že to zvládnu! Proč to neděláš také? "Navzdory tomu, co si můžeš myslet, Konráde, nejsem ustrašený, ani hloupý. Zamlčováním svých vědomostí mi vůbec nepomůžeš, spíš naopak." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Po Fulgrimově proslovu se zarazím. Pochopím, že jsem byl nepochopen. Přijdu blíž ke stolu a položím na něj sklenici. „Omlouvám se za ty skvrny, bratře.“ Odvrátím pohled kousek stranou. Pak ale zvednu bradu a jako by se celý můj postoj změnil, jako bych na chvilku byl někdo jiný. S přivřenýma očima jedním malíčkem setřu z brady víno a následně s ním přejedu po rtech a špičce jazyka. Před očima ti vyvstane jiný obraz, obraz Konráda zbroceného krví, stojícího na hromadě mrtvol, kterak si ruky zakončené spíš drápy než nehty olizuje kapky krve, zatímco v druhé svírá ještě tlukoucí srdce, srdce nějakého astartes. Jeho přivřené oči se při tom dívají na tebe a ty víš, co ten pohled znamená. „Podívej na toho chudáka u mých nohou, chceš být další?“ Stejně rychle vize pomine, protože můj obličej se zase stáhne do masky tvrdého vzdoru žulového kvádru. „Kdyby se tomu tak dalo říkat vědomosti. Ta zpráva mluví o vizi, kterou jsem měl, během tvého jmenování. Nejsi ani hloupý, ani ustrašený, ale strach v sobě cítíme všichni a všichni ho ignorujeme a to je chyba. Strach nás učí řídit se podle nepsaných zákonů tohoto světa, stejně jako naučil lid Nostrama, poslouchat mé zákony. Viděl jsem galaxii, viděl jsem jak se otevřelo oko a otevíralo se víc a víc, dokud všechny hvězdy nebyly v jeho plamenech, náš otec se nebál a tak to nemohl zastavit, bylo příliš pozdě a Lorgar a jeho strach stojí někde u zrodu toho všeho a strach se stal naší největší zbraní a největší slabinou.“ Do postavené sklenice doliju víno a potom se znovu napiju, tentokráte o něco civilizovaněji ve mě zmizí jen půlka, aniž bych utrousil všude okolo. „Angron přišel o hřeby a bude se bát své legie. Magnus se se svou mocí bojí našeho otce, Lion se obává zrady a ty se bojíš, že tě bratři neposlechnou, že někteří jsou příliš tvrdohlaví, že je nedokážeš přesvědčit. Bojíš se selhání, bojíš se nedokonalosti...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium si zamyšleně prohrábne vlasy a s pokrčením rameny odpoví.. "Pokud to nezvládnou specialisté, tak nepředpokládej, že bych zvládla já. Nakonec, kdyby jsi byl raněn, nebyla bych schopná ti pomoci.." usměje se trošku posmutněle. "Ale rešerši udělat mohu..." řekne a přijde k obří knihovně, která se tam najednou zjevila. Vytáhne jednu velkou knihu a začne rychle listovat.. "Bubonický mor.... Španělská chřipka.... AIDS.... Strain 412...Velmi nepříjemná mutace nachlazení, co vyhubila 90% Terry...Lunární "Očko", ale to byl parazit...Hmm..Hmmm..." Vyjmenuje ti několik dalších nemocí a poté zaklapne knihu a zavrtí hlavou. "Bohužel, v Terranských a dalších imperiálních archivech není nahlášeno nic, co by tuto nemoc připomínalo.." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus stojí, poslouchá a přemýšlí. To mu vždycky šlo. Poté ti odpoví smířlivým, trošku litujícím tónem.. „Odloučení od Císaře je jedno z menších prokletí, které se váže k postu Vojevůdce. Pokud se Císař rozhodl vrátit se na Terru a vložit otěže Krusády, která se zdá vcelku nekonečná, do tvých rukou, je dost možné, že se uvidíte za velmi dlouho, Fulgrime...Otec to jistě věděl a věř mi, že opustit tě mu radost rozhodně neudělalo...Stejně jako celé to rozhodování...“ řekne a naleje si trošku vína do jednoduchého poháru.. „Lorgar Aurelian, hm...“ zamručí trošku nepříjemně a pak pokračuje „O tom, že Warp není prázdné místo, vím. To, že v něm žijí bytosti, ti řekne každý psyker. Tam problém není, Fulgrime. Co DOOPRAVDY ti řekl Lorgar?A přestaň chodit okolo horké kaše...“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Satira a nebo satyra?~ Přesně tak. Není nic horšího, než najít nějaké xenos svinstvo na vlastním světě. Respektive... Je to vůbec cizácké? Nebo mám rovnou říkat chaosácké? Stejně ještě ani pořádně nevíme, kdo a nebo co za tím stojí. Vstup do hnízda Calibanské zhouby je... Hrubý. Kopalo se to přinejlepším krumpáčem. Kabely a podobné věci jsou vytrhané jako by je někdo prostě ukradl a odvezl do sběrny surovin. Ale i tady je podivné maso. A já začínám doufat, že tohle celé není obří žaludek. Ni krok zpět, stejně už je pozdě na to se vrátit. Je třeba čelit svému osudu. Ať už nám (mně) nachystal cokoliv. Tunel prosvětluje tkáň. Nebo něco na ní. Skutečně to je jako nějaká medúza z moře. Ermus ale kroutí hlavou nad tím, že to nežije. No, ne, že by mě to nějak tížilo. Následuje sestup dolů, po vlnící se cestě vyložené tím podivným svinstvem. Něco jako jazyk. Nebo živý koberec. Možná obojí. Opět bych se nerad koupal v tom pod nohama. A navíc... Pořád nevíme, co je v té jeskyni pod náma. Jestli jezírko s kyselinou podobné té v bradavicích... Neriskovat. Zbytečně neriskovat. A po nějakém tom kilometru jsme u cíle. A všichni můžeme jen zírat. Jezírko tam skutečně je. A do něj vedou tkáně, žíly, trubky, hadice. Nebo možná vedou z něj. Ano, připomíná to nepulzující srdce. Jen to nemá svalovinu, která by tekutinu rozháněla pryč. Ne zjevnou. Možná tkáň kolem z toho jezírka pije. Nebo to je jako močový měchýř. Sedm černých kamenů posetých zlatým písmem. Až ke stropu. A když popojdu, všimnu si démonetky vprostřed. Kdybych to uměl nahlas, zaskřípu zuby. „Ty...“ Zavrčím, zelené oči stále upřené na abominaci přede mnou. „Zajistěte prostor a nestřílejte na... To.“ „Nejsem tvůj osvoboditel, pochybné orákulum,“ sleduji, jak vylézá z tekutiny jezírka a pomalu si sedá na kámen. Jediná možnost, jak zachránit Caliban a musí to být proti „pravidlům.“ Už jen mluvit s tím je zlo. Nutné zlo. Bytost... Asi ženského pohlaví mi nabídla odpovědi. Přišel jsem o trochu blíž, ale nevstoupil jsem mezi sloupy. To by v tom byl čert, aby tohle nebyla past... „Kdo jsi? Posel nebo jen věštkyně? Jsi démon či mutant?“ S mečem v ruce se vydám po obvodu kruhu. Směrem doleva, abych měl mezi sebou a jezírkem meč. Meč od Otce, který, jak doufám, mě ochrání. „Sloužíš, předpokládám, Chaosu, že? Nečistému, Nurglemu, je tak?“ Pomaličku míjím první sloup. Rozmyslím se a otočím se zase zpátky. Nejspíš budu jen tak přecházet sem a tam „Proč Caliban, proč nemoc? Jak se šíří, jak ji vyléčit, jak ji vyhubit? Je zhoubná i pro astartes, nebo jste se jen snažili vyvolat občanskou válku a zastavit výrobu tady na Calibanu?“ Ten dotaz ohledně maríny je spíše... Ujišťovací. „Jsem v tomhle... Průšvihu jen já, nebo i mým bratrům byli posláni podobní poslové?“ (Zatím mě nic dalšího nenapadá) |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Aspoň jsi mě neskřípl jako Horus! ~ Sanguinius ~ Pozoruji svého ptáka, jak odhaluje křídlo a nechává se drbat. To zvíře má tak jednoduchý a hezký život. "Tak mluv a nenapínej mě." Ono nejde ani tak o napínání, jako o to, že moc nevím, jak přesně to, co mu řeknu, formulovat. “Krátce po mém jmenování se mnou mluvil Lorgar,“ začnu obšírně a sáhnu po jahodě, kterou začnu zamyšleně koulet mezi prsty. “Informace, které mi přinesl, mne příliš nepotěšily. Krátce po událostech na Monarchii jej údajně kontaktovaly… neznámé bytosti. Z Warpu.“ Ne, nemám chuť. Jahodu zase odložím. “Nazývají se bohy… a dle všeho jej vyzývaly, aby se přidal na jejich stranu a postavil se proti nám, Otci a Impériu. Lorgar mě před nimi varoval… a Otec řekl, že se jimi nemám zabývat. Jsem z toho lehce na pochybách, lapen, mezi tím, co si myslím, že je dobré a mezi Otcovou vůlí, proti níž nedokáži protestovat.“ No a je to venku. “Myslím si, že bys to měl vědět. Otec o nich mluvil, jako o nepřátelích… tedy… z toho mála, co řekl. Magnus zase říkal, že bytosti dlouho spaly a nyní se probouzejí, možná, že díky tomu, že psykeři Warp využívají… a neměli by.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrad~ „Omlouvám se za ty skvrny, bratře.“ "Nic se neděje," odpovím klidně a snažím se nevěnovat zničeným šatům pozornost. Vždyť... se zase tolik nestalo, nebo ne? Nicméně, jeho další chování a podivné představy, s ním spojené, které si vlastně ani neumím dost dobře vysvětlit, se mi spolehlivě hnusí. Ač nechci a snažím se tomu všemožně vnitřně bránit, nakrčím nesouhlasně horní ret, zhnuseně přeruším oční kontakt a odvrátím od bratra zrak. Nic tak nechutného jsem již dlouho neviděl. Pod širokými rukávy samým odporem zatnu pěsti a v zátylku se mi naježí chlupy. Fuj, Konráde. Fuj, u Trůnu - co je to s tebou? Naštěstí vše velmi rychle pomine, takže jej počastuji jen nesouhlasným a zamračeným pohledem, který si prostě neodpustím. Protože on si tenhle hnus odpustit mohl. Vím, že to udělal on a že to udělal schválně. "Strach nás učí řídit se podle nepsaných zákonů tohoto světa, stejně jako naučil lid Nostrama, poslouchat mé zákony." Jistě. Jenže vládce, který si poslušnost svého lidu vymáhá jen děsem, dělá něco špatně. Pověz mi, Konráde - budou se tě tví lidé bát věčně? Mne na Chemosu milují. VŠUDE mne vlastně milují. Někdy bych si přál, abys věděl, jaký to je pocit. Možná ve mě ještě mluví vztek na tu hnusnou vizi, kterou mi podsunul a jíž mne chtěl zastrašit, jako nějakého čokla z Nostramských kanálů. Měl bych se uklidnit. Mlčím a poslouchám, co mi říká dál. Spojuji si jeho slova s tím, co už vím od ostatních. "Bojíš se selhání, bojíš se nedokonalosti...“ JÁ SE NEBOJÍM! Ne, lžu si do kapsy. Samozřejmě, že se bojím. I Otec se bojí. Sám mi to řekl. "Bratře," oslovím jej měkce, beze stopy zášti, kterou k němu dost možná krátkodobě za jeho "výstup se srdcem na dlani" cítím. "Otec by tě stejně nevyslechl." Není to výtka k Otcově chování. To bych si nedovolil. Jen... v souvislostech s událostmi posledních dní o něm vím pár věcí, které jsem před tím netušil. "Je příliš zaneprázdněn, než aby ti mohl věnovat plnou pozornost. Já udělám, co budu moci, abych tě vyslechl a využil informace, které mi dáš, ve prospěch nás všech. Chováš se, jako by strach byl to jediné, co nás dokáže ovlivnit. Nemyslím si, že je to pravda. Jsme zatíženi také mnoha jinými emocemi." Emocemi, s nimiž ty nepracuješ. "Přeceňuješ jeho vliv a příliš na něj spoléháš. Pověz mi, cos myslel tím Okem. Pověz mi víc o Lorgarovi. Potřebuji to vědět." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ "Otec to jistě věděl a věř mi, že opustit tě mu radost rozhodně neudělalo." "Já vím," protáhnu nespokojeně. "Ale vyděsil mě tím. Mohl něco říct, myslel jsem si, že má na mysli... něco horšího." Ano, nemůžu za to! Posledních pár dní mi do hlavy hustili warp a zlo z warpu a nebezpečí a to, že se otec pokouší bojovat z Terry a já v jeho gestu viděl... asi trochu víc, než rozmrzelost z toho, že se nějakou chvíli nepodívám na Terru. Bál jsem se, že by třeba... povytáhnu obočí. Proto jsem potřeboval mluvit s Horem. Má racionální názory. Já mám občas sklony... k hysterii. Přiznávám to velmi nerad a nikdy ne nehlas. Usrknu si vína a natáhnu se pro bobuli hroznu na stole. "Tam problém není, Fulgrime. Co DOOPRAVDY ti řekl Lorgar?A přestaň chodit okolo horké kaše..." Místo toho, abych si bobuli vložil do úst, ji nespokojeně vzduchem cvrnknu jeho směrem. "Něco rozumného, jsem řekl. Ne, že na mě máš tlačit." Povzdech. "Řekl mi, že s ním ty věci z Warpu mluvily. Že se nazývají bohy a pokusily se jej zlákat na svou stranu. Varoval mě před nimi a před vším, co by se nám mohly pokusit nabídnout." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ Vyjmenovává nemoci... z nichž jsem o některých ani neslyšel. Sleduji tu knihovnu, která se zde vzala v zásadě z ničeho. Je to tak fascinující! Na malou chvíli si přeji, aby okolo vystavěla celou budovu téhle knihovny. Ne. Vlastně nepřeji - chci jít k tomu moři. Chci si projít knihovnu. Chci vidět nějaký jiný, další interiér. Chci... chci přestat přemýšlet nad nedůležitými věcmi! "Lunární Očko?" - ne. Děsí mě už jenom ten název. Fuj. "Bohužel, v Terranských a dalších imperiálních archivech není nahlášeno nic, co by tuto nemoc připomínalo.." Znovu si prohlédnu všechny ty knihy. Tohle jsem vážně nečekal. "Máš přístup do veškerých archivů?" Zamrkám překvapeně. Tacticarium je mocnější, než jsem si myslel. "Máš zde i záznamy o raném věku Impéria? O objevení warpu? O Otci?" Co naplat. Jsem zvědavý. Navíc... chtěl bych vědět spoustu věcí. "O tvých stvořitelích? Pamatuješ si je?" |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Co to asi znamená, to jeho tetování? Události, vzpomínky, sliby. Nebo pouze oddanost věci do takové míry, že chce, aby ji viděli ostatní. Ať už jsou důvody jakékoliv, pozorovat obrazce pokrývající Erebovu kůži, je zajímavý zážitek. „Já ti loď bohužel nemůžu propůjčit. Železná Krev cestuje jen s nejnutnější eskortou, zbytek Flotily je na hranicích tažení Krusády a bojuje za Impérium. Pronesu slovo u Lva. Sic ti nemůžu poskytnou tolik mužů, kolik bys zřejmě potřeboval, ale myslím, že dalších pět set Astartes z řad Železných Válečníků by mohlo misky vah převážit na naši stranu.“ Usměji se na Ereba. „Netřeba děkovat, bojujeme proti stejnému nepříteli.“ Doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Ano ano opatrný začátek. Chvíli potom co domluvil jsem pomalu přestal pohybovat prstem. Zůstal jsem sedět téměř bez hnutí jen s pozvednutým obočím. Jediná aktivita je občasné škubnutí křídel. Takže..." Začnu ale selže mi hlas. Sedím tam pár dobrých minut a rovnám si to v hlavě. Takže existují nějaké bytosti ve warpu... Měl jsem ve vesmíru je i další mocná bytost kromě otce. Ale vždycky jsem si říkal že je to jen pocit... Ale tohle? Najednou prudce vstanu a začnu rázovat tam a zpátky po místnosti. Většinou je to můj jediný projev nervozity pokud něco nejde jak má. "Říkáš mi že někde ve warpu žijí mocné bytosti... A otec o tom ví?" Na chvíli vypadám jako bych právě dostal pořádnou ránu sekerou dokonce se i začnu mračit. "Otec o nich ví a nic nikomu z nás neřekl." Prudce zamrkám jako bych zaháněl slzy. "proč nám o tom neřekl... Pokud jsou to nepřátelé měli by jsme o nich vědět a to co nejvíc bude možné." Začnu mluvit spíše pro sebe. Volba warmastera je v pořádku, ale tohle? Jak můžeme bojovat s někým o kom nic nevíme? |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro ++ Tím pádem víš o tom, jaké nebezpečí ohrožuje naší budoucnost... Právě přesně z tohoto důvodu jsem tady se svými muži, stačí jediné slovo a každá ruka ti bude ku pomoci. Každá informace, kterou o té věci zjistíme, může být zbraní proti všemu, co se ještě může objevit. Kdo čím zachází, tím také schází – tohle zde může být více než jen pořekadlo. I já sdílím tvůj strach, bratře, bojím se toho, co přichází. ++ Promnu si obličej, když si uvědomím, že Erebus přišel v ten nejnevhodnější čas... lépe by si jeden nevybral, ale tohle je čas zkoušek a na všechny se musí nějak odpovědět. Může se stát, že pokud prohrajeme jednu bitvu, můžeme pak prohrát celou válku... ++ Vím, že to tohle špatný čas, ale Erebus, Nejvyšší Kaplán Nositelů Slova, mě i tebe požádal o pomoc. Pokud tě již nekontaktoval, potřebuje lodě, aby mohl zajistit Kaledon, svět, který Lorgar viděl ve svých vizích jako důležitou a nutnou zajištění. Potřebuje lodě a ty mu já bohužel nemůžu nabídnout... ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Šanguinijušek~ Anděl prudce vystřelí z polštářů a vyplaší ptáka, který kakofonicky zařve a přeletí nejprve na garnýž závěsu a pak odtamtud ke mně. "A otec o tom ví?" "Ano." "Otec o nich ví a nic nikomu z nás neřekl." Chodí tam a zpět po celé místnosti, vypadá znepokojeně. Možná trochu víc, než bych čekal. Proč tak prudká reakce? Nadechnu se, abych mu odpověděl, abych jej uklidnil, ale jsem přerušen jeho mumláním, jestě, než začnu. "proč nám o tom neřekl... Pokud jsou to nepřátelé měli by jsme o nich vědět a to co nejvíc bude možné." Opatrně zvíře zvednu z klína a položím k misce nějakých ořechů, než se postavím na nohy a přejdu k rázujícímu Sanguiniovi. Jen tak mimovolně se mu postavím do cesty a přinutím jej zastavit. "Všechno ti vysvětlím," Jemně mu položím ruku na hrudník, abych jej udržel na jednom místě. "Snažil jsem se o tom mluvit s Otcem, ale varoval mne před tím, abych o nich zjišťoval příliš mnoho. Nefungují, jako my. Jsou z Warpu." Což je kouzelné, protože já warpu vůbec nerozumím, tak mu o tom nemůžu vůbec nic zasvěceně říct. "Je pro nás prý nebezpečné je poznávat a znát. Já... sám to nechápu." Přiznám. "Ale věřím Otci a jeho úsudku. Nechci "vědět, co nejvíc bude možné." Varoval mne před tím. Přesto věřím, že je dobré vědět, že tam jsou a snaží se některé z nás lákat na... falešné sliby a lži o svém božství." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Stojí to dost úsilí stát na můstku před projekcí galaxie se zevrubnými informacemi o postupu a pozicích jednotek tak, jak se sluší a patří na vůdce celé legie. Klid, sebejistota, nezlomnost a ona tak těžko se hrající "osudovost" to vše od vás každý tak nějak očekává. "Jednotky v systému obscurus se shromáždí pod mým velením." Oko Terroru, to málo, co o něm vím mi stačí k tomu, aby bylo zdrojem obav a přesto věřím, že právě odtud přijde ten úder, ten nejtvrdší pokus smést víru v naději. "Udeříme na Balanor, poté Arx postupně očístíme světy kolem Oka Terroru." Víra, pevná a slepá je to jediné, co umožní vzdorovat. Já vím, že jsem ji schopný ostatním dát. Stačí, když vydržím, dokud se nezlomím já, budou bojovat do posledního. Věřím v to. A pak, možná se časem naskytne nějaká vhodná záminka, těžké obléhání nebo tak, abych mohl povolat Ereba a jeho muže ze vzdáleného Kaledonu. Někde, kde by případná bitva bez návratu nevzbudila pozornost a nedala mu možnost předávat učení dál, nebo - pokud mu po svém zákazu křivdím a je loajální, se rád stane mučedníkem spásy. Prozatím musí stačit jeho vyhnanství. "Ty z jednotek v segmentu Pacificus, které nejsou vázány obracením nových světů chci převelet do segmenta Obscurum, dostanou za úkol připojovat světy mimo Oko Terroru směrem k impériu, postarají se o důkladné vštípení císařovy pravdy a budou podávat hlášení mě osobně." Jak zkušenosti ukázaly, čištění okolí oka Terroru mohu provést jen já sám. Musím mít své muže pod dohledem a tak bitvy o ony zmíněné světy v okolí oka budou pod mou taktovkou. Mí astarté, nástroje - jak doufám - spásy, militia libertas a vše, co nám může impérium poskytnout. Bude a musí to stačit. Nevím, kolik mám času, přesto udělám maximum proto, aby ať se stane cokoliv, ten děsivý nepřítel, co se mnou tak rád hraje nalezl co nejvíce překážek. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Fulgrime je to divné... Proč by nám otec o něčem takové neřekl?" Otočím se k němu prudce zády až ho skoro smetu křídly. " Co když to je proto že nám vlastně nevěří? Pořád se chováme jako děti... Hádáme se kvůli maličkostem kdykoliv se vidíme... Je to.. Je to jako by nám neřekl o dalším bratrovy." Svěsím hlavu a schovám ji do dlani. Dlouhý nádech a výdech. "Na warpů nepřímo stojí celé imperium... Vždyt ním cestujeme snad kamkoliv jedeme... Jak můžu poslat mé muže do warpu když tam na ně klidně může číhat... Ty věci. Máme nepřítele před branami a vůbec nic o něm nevíme." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Bytost se na tebe jen uculí.. „Pravda bolí, Lve. A i když si ji odmítáme připustit, je to stále pravda...“ Tvoji muži zajistí prostor. Pokryjí jak vstup, tak chodbu, tak onu věc, která si z toho moc nedělá. Dalo by se říci že to přehlíží stejně tak, jako lev přehlíží mravence. „Odpovědi, jak jsem slíbila. Démon, ano. Dá se ti tak říci, ačkoliv jsem něco více, než ten trapný potěr...“ odsekne ti bytost mezi sloupy. „Nesloužím nikomu, natož jednomu z Tří.“ sykne naštvaně bytost a pak se kysele ušklíbne a udělá gesto po zbytku místnosti. „Toto není nemoc, Lione. Ty by jsi mohl chápat. Oni se, hm, dobrovolně stali součástí něčeho jiného, něčeho většího...a stále, něčeho živého. Naa´rgh je smrt, já jsem život..Pozměněný, ale stále.“ Při otázce na Caliban se bytost zasměje..Od srdce, tedy pokud nějaké má. „Caliban je mé vězení. Byla jsem tu dříve, než první lidé. Zakopána, uvězněna. Okradena o moc, uvrhnuta v tmu. Ale díky tobě, ano, dík tobě mě znovu našli a začli poslouchat...Chybí málo.“ řekne bytost trošku zasněně. „Občanská válka, legie a válka jsou mi, mírně řečeno, zcela ukradené. Mě zajímá pouze má svoboda, Lione. A ano, ochranné kruhy prosakují. Pomalu, ale jistě....Ony Bestie, proti kterým jsi vyhlásil tažení, byli moji poslové.“ odpoví ti bytost značně klidně. „Nevyhnutelné se blíží.“ Při otázce na bratry se trošku zamyslí. „Neříkala bych tomu průšvih, ale změna. A ne. Trojice nemá v zvyku posílat posly. Oni přijdou sami..Stejně jako ty.“ Luther stojí a mlčky přemýšlí. Kdo ví, k jakým závěrům se nakonec dopracuje. Zatím mlčky přihlíží tvému jednání s onou bytostí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Když se vyhýbám jeho perutím, vzpomenu si znovu, proč jsem původně tak váhal s tím, abych mu to řekl. Bál jsem se, že jej to zasáhne víc, než by bylo třeba. Je... citlivý. " Co když to je proto že nám vlastně nevěří? Pořád se chováme jako děti... Hádáme se kvůli maličkostem kdykoliv se vidíme... Je to.. Je to jako by nám neřekl o dalším bratrovy." Ne, to samozřejmě není to samé. Celkově to, co říká, je... SANGUINIE! I ty pochybuješ o našem Otci? Co jste to všichni za syny? "Jak můžu poslat mé muže do warpu když tam na ně klidně může číhat... Ty věci. Máme nepřítele před branami a vůbec nic o něm nevíme." "Sanguinie," přejdu k němu a znovu na něj konejšivě položím ruku, tentokrát krátce na křídlo, než dojdu dva další kroky na jeho úroveň. "Opravdu si myslíš, že nám Otec nevěří? Je pryč dva dny a ty začínáš pochybovat o tom, co k nám cítí? Pokud i ty jsi schopen říci něco takového - dva dny po mém jmenování a otcově odchodu... jak bude křižáda vypadat za pár let? Budu velet bandě pochybovačů, kteří nedokáží samostatně bojovat s vědomím, že byť nezáří nad jejich hlavou, Císařovo světlo stále existuje a vede nás k vítězství?" Zamračím se. "Nemůžeš takhle mluvit. Otec nám věří a miluje nás. Snažil jsem se ti vysvětlit, že nás tou nevědomostí chrání, protože... je vlastně může živit, když na ně myslíme." Poslední větu řeknu víceméně nepřítomně, se zamyšleně nakrčeným čelem. "Máme před branami nepřítele, který je bezzubý," alespoň tak soudím z rozhovoru s Perturabem, "dokud my budeme oddaní své věci a dokud budeme důvěřovat Otci a bojovat za Impérium." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Přiznám potichu. "navíc pro něj budu bojovat do posledního dechu." Pomalu se začnu uklidňovat. Ach jak mi začíná chybět Baal s jeho nekonečnými pustinami kde jsem měl spoustu času na přemýšlení. "Nejde o to že bych nevěřil mu, tobě nebo myšlence Imperia... Spíš ted mám pocit že nejsme, že já nejsem dost DOBRÝ abych o tom věděl." Pomalu dojdu k oknu a odhrnu trošku závěs, abych se mohl podívat ven na Ullanor. Jak malý proti němu všichni působíme a to by jsme ho klidně mohli jedním rozkazem nechat zničit. "Na Baalu mě učili jednu věc... I moucha dokáže časem zabít nejsilnějšího člověka. Podcenovat ostatní se nevyplácí." Pomalu si založím ruce za zády. "Tažke máme někde ve warpu samozvané bohy a nemůžeme s nimi vlastně nic dělat... Takže je tam necháme jen tak? Bez reakce? Bez kontroly?" Zním už o něco klidněji. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Random act of randomness~ Zastavil jsem se naproti té podivné entitě. Zamračil jsem se, přivřel zelené oči. Měl bych ji na místě nechat zastřelit, ale jsem v takové tísni, že tu vedu výslech. Zatracení démoni, takhle nadutí budou asi všichni. Vážně řekla Tří? „Chaosu vládne Čtveřice.“ Aspoň tolik mi jich Otec řekl. (Je jich pět, i když tamten je takovej... prd) Pokud vážně myslela tři, je asi stará. VELICE stará. „Dobrovolně,“ řeknu s takovým opovržením, ironií a dalšími příměsmi hlasu, že to vyzní, jako bych tomu nevěřil. Taky že ne. „Pochybuji, že by se lidé nechali dobrovolně rozlévat na jednotlivé tkáně a nebo pak jako živí mrtví pochodovali ulicemi. Uhranula jsi je, začala je ovládat.“ Prohlédl jsem si sloup u kterého jsem stál. „Nejsi život. Protože ten rozstřílený ubožák rozhodně živý nebyl. Zabíjíš můj lid.“ U Calibanu se smála. „Chybí ti toho dost na to, abys mohla svobodně odejít,“ věnuji té stvůře úšklebek. „Je nás tu dost na to, abychom tě zastavili, démone. Zastavili a donutili tě zvrátit tvou práci.“ Vážně si myslí, že bychom ji jen tak nechali jít? Bez boje? Ne, to radši tuhle planetu nechám roztrhat na kusy. „Neboj se, ke svým bestiálním dětem se brzy přidáš,“ usmál jsem se, snad i mile. „Co vlastně sleduješ tím, že tu přeměníš lidi na kostlivce? Jak to vlastně děláš? Jezírko s čarovnou mocí?“ „Ještě jsi neřekla svoje jméno a mým se tu oháníš, čarodějnice.“ „Co plánuješ s tím... Organismem? S mrtvými? Zvrátit to očividně nelze.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Nejde o to že bych nevěřil mu, tobě nebo myšlence Imperia... Spíš ted mám pocit že nejsme, že já nejsem dost DOBRÝ abych o tom věděl." "Posloucháš se vůbec? Posloucháš MĚ? Nebo můžu stejně tak dobře mluvit k soše? Otec nám to neřekl, protože nás CHRÁNÍ, Sanguinie. Věří, že je to nejlepší, co může udělat. Nezamlčel nám nic proto, protože bychom "nebyli dost dobří" - dobýváme pro něj vesmír. Stvořil nás tak, abychom dost dobří byli a také nás tak bere. Možná ani neví, že na někoho ty bytosti mluvily. Třeba se mu Lorgar nesvěřil..." A já se ho nezeptal... "Ty věci dlouho spaly, alespoň podle toho, co řekl Magnus." Postavím se vedle bratra a nakouknu skrze sklo ven, společně s ním. "Tažke máme někde ve warpu samozvané bohy a nemůžeme s nimi vlastně nic dělat... Takže je tam necháme jen tak? Bez reakce? Bez kontroly?" "Nemůžeme je kontrolovat," zamračím se. "Musíme se naučit kontrolovat sebe. Ty s tím máš ostatně tak trochu problém." Na tváři mi zacuká krátký úsměv. I přes to, že téma, které řešíme, je vše, jen ne úsměvné. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pomalu se vrátím zpátky k polštářům. "Máš pravdu určitě nás chrání a věří že je to pro nás to nejlepší jen..." Povzdech. "Prostě panikařím, a napadají mě nesmysly. Rozum mi říká že je to nesmysl a at tomu nevěřím, jenže pokud to tvrdíš ty, Magnus a Lorgar, nemluvě o Otci." Pomalu se vrátím a sednu si zpátky na polštáře. Jeden bys i nebyl jistý jestli je na Pýše nebo Orlovy. "Máš pravdu, pokud nás můžou ovlivnovat skrz to že na ně myslíme musíme si všichni dávat daleko větší pozor." Pomalu natáhnu ruku a vezmu z misky jeden ořech. Který následně co já vím? Oloupu nebo rovnou sním. "Ted už mi Nikae začíná dávat daleko větší smysl... A i pár věcí ted působí docela jinak... myslíš že odjel aby si s nimi nějak poradil?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Takže vlastně neví že o tom víme..." “To nevím, vzhledem k tomu, že jsem se s ním o tom pokoušel mluvit, asi bude mít nějaké tušení. Nebo možná ví. Třeba chtěl, abychom si to řekli sami,“ pokrčím rameny. “Otec nikdy nic nedělá bezdůvodně.“ Usadím se k němu a vezmu jej za ruku. “Nenechal by nás v tom, kdyby to nemělo důvod.“ "Prostě panikařím, a napadají mě nesmysly.“ Povzdech. “Jsi primarcha. Dokonalá bytost, stvořená přímo Otcem, aby vedla lidstvo. A panikaříš jen z toho vědomí. Teď si představ, kdyby se o nich dozvěděly masy. Možná, že by se vše, co jsme tak pečlivě a opatrně budovali, rozpadlo v prach. Jen samotnou silou paniky. Dělá mi to starosti. Nevím, komu to mohu říci a komu ne. Komu bych měl… a komu vůbec mohu věřit.“ Sáhnu po víně a důkladně si z poháru přihnu. "Ted už mi Nikae začíná dávat daleko větší smysl... A i pár věcí ted působí docela jinak... myslíš že odjel aby si s nimi nějak poradil?" Pokrčím rameny. “Magnus tomu věří. Nemám důvod tomu nevěřit také. Nemyslím si ale, že by to bylo to jediné, co má Otec na práci. Křižáda pokročila, Terra byla již dlouho bez svého vládce… a on je především císař. Doba, kdy bylo možné vše koordinovat odsud, je dost možná pryč. Impérium je veliké a stále se rozrůstá. A on na vytyčení pevné hranice a zastavení tažení, abychom vše upevnili a posílili svůj vliv, nepomýšlí.“ Já na to pomýšlel několikrát. Ale kdo jsem já, abych vzdoroval vůli Císaře? |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pevně mu ruku stisknu. Byl bych dál odpovídal. Ale k čemu by mi to bylo? Přece jen Fulgrim ted bude mít starostí za nás všechno a čemu by mu pomohlo trápit se ještě se mnou. "Divil bych se kdyby to udělal, chce přinést světlo do celého vesmíru nebo kam to alespoň bude možné... CO by jsme to byly za osvoboditele kdyby jsme nechali lidi byť na kraji vesmíru napospas orkům a dalším nepřátelům? Já se určitě nezastavím dokud nedostanu rozkaz od otce." Pronesu spíše zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ “Takže chceš říct, že jsem ti to podal špatně?“ Zamrkám dotčeně a opětuji jeho pevný stisk. Ví vůbec, jak bylo těžké to vůbec nějak podat? Je toho tolik a já mám strach, že udělám chybu, že někde klopýtnu a selžu. Selhání není něco, co bych toleroval snadno. U sebe už vůbec ne. "Divil bych se kdyby to udělal, chce přinést světlo do celého vesmíru, nebo kam to alespoň bude možné... CO by jsme to byly za osvoboditele kdyby jsme nechali lidi byť na kraji vesmíru napospas orkům a dalším nepřátelům? Já se určitě nezastavím, dokud nedostanu rozkaz od otce." Zamrkám a tiše vydechnu. S lehce zasněným úsměvem. “Mluvíš úplně jako On.“ Ano, svým způsobem mě to dojímá. Někdy zapomínám, kolik je v něm dobra a jak je šlechetný. Co, když dojdeme do míst, kam se lidé nikdy nedostali – a stejně se vydáme za ně, v marné naději, že tam bude někdo, koho nechceme nechat napospas vesmíru? Co když bude Impérium expandovat tak dlouho, až pozře samo sebe zevnitř? Proč na to myslím? Mám rozkazy a ty budu poslouchat. Otec se nemýlí a postará se o to, aby se nic takového nestalo. “Když jsem se jej zeptal, kdy křižáda skončí, vztyčí se hranice Impéria a nastane mír, řekl mi to samé.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jeho poznámce se mírně zasměji. "Koneckonců jsem jeho syn bylo by zvláštní kdybych mluvil úplně jinak ne?" Vezmu si další ořech. "Ale myslím že nemá cenu řešit kdy se křižáda zastaví... Vesmír je velký a zatím na lidi narážíme pořád... Kdo ví třeba se lidi dostali dál než jsme si mysleli." Povzdechnu si. "Pokud vím zatím uvnitř Imperia žádné rozepře nejsou a jak už víme... Jistý warmaster zvolený otcem určitě zvládne jakoukoliv situaci. Vždyt on Císař si ho zvolil jako svého zástupce." Nenápadně mrknu po Fulgrimovy. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na tvojí informaci o Čtyrech démon jen pokrčí obočí. „Vskutku? To se divím, že pustili někoho dalšího do Velké hry. Inu, časy se mění...“ Vzadu Luther jen mlčky polkne. Rozhovor ale dále nepřerušuje. Na další otázku démon jen pokrčí rameny.. „Ano, přišli za mnou dobrovolně. Tebe také nikdo nenutil, že? A věř mi, že nyní je jim lépe. Netrápí je hlad, strach, nemoci. Oproti podmínkám, které jsi pro ně připravil ty, byla má nabídka skoro nebeská. A kdo by se nechtěl stát součástí něčeho většího, smysluplnějšího, že...“ odpoví démon a kysele se ušklíbne. „Celek je více než součet jeho částí, to by jsi měl vědět...“ Sloupy, které jsou okolo jezírka, jsou z černého kamene, připomínající obsidián. Který se, jen tak mezi řečí, na Calibanu nevyskytuje...A on text ti pravděpodobně nejvíc připomíná eldaří hieroglyfy. „A co je život, císařův synu? Na jaké úrovni je něco živé nebo mrtvé? Je to duše? Bijící srdce? Anebo jen pohyb a vůle? A pokud ano, tak čí?“ položí démonka pár filosfických otázek „Ostatně, ty sám máš co říkat...“ uculí se. „Ano, je vás tu dost. A další přicházejí. Což je pro mě poněkud výhodné, není-liž pravda. Víe biomasy do mlýnku! S zbytkem si odmítám trošku nesouhlasit. Nezastavíš mě. A no, přidám. Mile ráda.“ Při otázce na jezírko a zmínce o čarodějnici se bytost na tebe podívá s takovým tím výrazem „Jako vážně?“ „Čarodějnice? Jezírko s čarovnou mocí? Viděl jsi Galaxii, velíš Legii a stále věříš na pohádky?“ a poté se zasměje. Čekal by jsi klokotavý, dusivý smích, plný chrchlů a tak, ale ne. Opak je pravdou. Bytost se směje nádherným, zvonivým smíchem. „Co se týče jmen, můžeš mi říkat Iggranie.Ještě nějaké další otázky, Lione?Anebo se mám začít ptát já?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Koneckonců jsem jeho syn bylo by zvláštní kdybych mluvil úplně jinak ne?" To je další věc. Jak přirozeně svou podobnost s Otcem bere. Přístup "vždyť takoví jsme všichni" samozřejmě není ani v nejmenším aplikovatelný tak, jak si myslí. Už proto, že jsme každý jiný. Ne, ne všichni sdílíme Otcovy názory. Ani já se s mnohými neztotožňuji, ale věřím, že je to tím, že jsem se zatím nedokázal nedokázal plně ztotožnit s dokonalostí, kterou to přináší. Prostě se neumím odprostit od vlastních názorů a uvěřit, že On má vždycky pravdu. Možná, kdybych věděl vše, co ví Otec, tak bych nemusel jen věřit, ale VĚDĚL. Jenže takhle občas pochybuji. Byť jen v malých věcech. I když... je expanze Impéria malou věcí? "Pokud vím zatím uvnitř Imperia žádné rozepře nejsou a jak už víme... Jistý warmaster zvolený otcem určitě zvládne jakoukoliv situaci. Vždyt on Císař si ho zvolil jako svého zástupce." Možná jsem přemýšlel nad nepříjemnými věcmi, ale vše je pryč ve chvíli, kdy mi začne můj bratr hladit ego. Na tváři se mi objeví lehce samolibý, napůl zasněný, spokojený úsměv. Má pravdu. Jsem vyvolený Otcem. Takže věří, že dokáži velké věci a že si se situací poradím. Taky to udělám. Bude na mě hrdý. A v daleké budoucnosti budou všichni vyslovovat mé jméno s láskou a obdivem. "Setkání na Ullanoru je u konce," řeknu nakonec a natáhnu se volnou rukou pro víno. "Rád bych ale, abys zatím neodlétal, jako ostatní. Zůstaň zde se mnou pár dní, jako host." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium na tvoji otázku jen souhlasně kývne. „Ano, mám. Minimálně do většiny. Na Zlatém orlu se nachází více věcí, než je na první pohled vidět, Fulgrime...“ řekne a ukáže na knihovnu. „Nerada bych dělala přímou vizualizaci všech knih, které jsou zde uloženy. Ale ano, je jich hodně a každý den další přibývají..“ řekne trošku s hrdým úsměvem.. Na tvoji další otázku trošku nakrčí obočí.. „Ano, tyto informace mám. Ale co mohu soudit, tak většina jsou fragmenty či se jedná o velmi kusé záznamy. A některé záznamy jsou i vymazené. Ano, tvým Otcem.“ Na otázku na stvořitele se jen zamyšleně podrbe.. „Ano, je to již dávno, ale jména jsou stále kdesi v paměti. Stejně jako persony. Ale křídla mi dal až Císař.“ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro „Rád bych ti prozradil víc, bratře...“ Znovu vypadám zarmoucený tím, že Fulgrima něčím zklamu. „Nemohu ti ale poskytnout informace, které nemám. Jsou to mé vize. Vím, že nechápeš že jsem měl vizi strachu, ale když se vize dostaví, vyjeví mi některé věci bez kontextu. Vím, že se bojíme, vím že se Lorgar bojí a že jeho strach nás stahuje ke dnu. Vím, že až se to stane, otevře se oko a pohltí galaxii v plamenech. Nevím co to znamená, je to symbol, který jsem nerozklíčoval.“ Posledních pár slov jsem vyřkl skoro překotně, proto se odmlčím. „Viděl jsem víc věcí, věcí které se týkají jen mě. A stejně z nich nejsem moudrý.“ „Proto jsem tuto zprávu původně nezamýšlel pro tebe. Jenom vyplýtváš svou energii nad řešením rébusu, který žádné řešení nemá. Nepřemýšlím nad vlivem strachu, jenom vím, co vím.“ Do mého hlasu, který už tak zní jako šepot se vloudil podtón beznaděje a zmaru. Chvíli vypadám smutný, než moje rysy znovu ztvrdnou. „Potřebuješ čas, na přemýšlení. Vzdálím se a budu čekat na tvoje rozkazy, bratře – vojevůdče.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrad~ Poslouchám, co má na srdci. Jsem trošku nesvůj z toho, že se ani neposadil, ale řekněme, že budu ctít jeho přání. Takže pokud má pocit, že mu židle ublíží - což dle počáteční obhlídky dost možná i měl, tak ať si dělá, co chce. Je zvláštní, že vypadá upřímně nešťastný nad tím, že mi něco není schopen říct. Přijde mi, že jeho psychika neustále osciluje mezi příčetností a... takovým zvláštním, nepopsatelným stavem. Zajímalo by mě, zda jsou jeho vize příčinou, nebo důsledkem. Neumím se rozhodnout, jestli mám pocit, že mě vlastně má rád, nebo ne. Vlastně se nemůžu rozhodnout, nakolik mám nebo nemám vlastně rád jeho. Mluví o Oku. Symbolika Oka mi není zrovna známá. Jediné oko, které znám, je asi Oko Terry, které nosí Horus a Sanguinius na zbroji. Což asi nebude ono. Proč by Terry pohltila galaxii v plamenech, že ano. Nakrčím obočí a natáhnu se po téměř netčeném víně. "Nebudu nad tím plýtvat energií, slibuji. Na druhou stranu, třeba se řešení brzy ukáže samo - a díky informacím, které jsi mi dal, budu mít jiný pohled na věc. Vím, čeho se Lorgar bojí," přiznám taky nakonec. "Svěřil se mi se svým strachem." Říkej tomu, jak chceš. Možná jej jen rozšířil, jako mor. I když ten můj je notně zředěný. Já s Nimi nemluvil. Když se zase zatváří nešťastně, váhavě, odložím víno a nerozhodně pozvednu lehce pokrčenou ruku jeho směrem. „Potřebuješ čas, na přemýšlení. Vzdálím se a budu čekat na tvoje rozkazy, bratře – vojevůdče.“ ...a zase ji stáhnu zpátky, jako by to chvilkové zaváhání neexistovalo. Jsi si jistý? Dost možná bys chvíli odpočinku uvítal. Nicméně mlčím a jen přikývnu. "Děkuji. Pokud si to přeješ, můžeš již ze soustavy odletět a vrátit se ke své expedici. Rozhodl jsem se pro začátek ponechat Otcovy poslední rozkazy, které se týkají směru tažení." Než vyjdeme z místnosti zastavím jej přede dveřmi a vážně se mu podívám do očí. "Kdyby se cokoli dělo, bratře. Cokoli... jsem tady pro tebe. Ocenil bych, kdybys mi věřil." pak pohled odvrátím k ovledacímu panelu dveří a než je otevřu, utrousím ještě tiše: "... a taky bych ocenil, kdyby ses mě příště nepokoušel strašit." "Pojď, doprovodím tě." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Chybí jen Nastěnka a Mrazík~ Poohlédl jsem se na Luthera. Nemít helmu, nasadím na okamžik snad i starostlivý výraz. Takhle se musím zeptat. „Děje se něco, bratře?“ Líná huba – holé neštěstí. „Donutilo mě to, že zabíjíš můj lid, občany Impéria, démone,“ zamračil jsem se, i když to asi těžko uvidí. Hněv v hlase ale nejspíš pozná. „Netrápí je nic. Ale to nás činí silnějšími, nutí nás to vyvíjet se. Útrapy a strasti nás posilují.“ Asi eldarské kameny byly svým způsobem fascinující. Hlavně tím, že tu vůbec neměly být. Xenos je nejspíše přivezli odjinud. Ale to před velice dlouhou dobou. A těch sedm sloupů nejspíš tvořilo mříže pro démonku. „Ty jsi náš celek začala ničit od nejspodnějších pater.“ A doufalas, že ti to projde. Chyba lávky. „Život je touha po přežití. Nenaučilo mě to nic jiného, než džungle. A tvé děti. Den co den bojovat o svoje vlastní přežití, zabít nebo být zabit. Jíst, pít, spát, lovit. Nic jiného.“ Ruka s mečem začala svrbět. „Žiji víc než ty, stvůro. Protože se biji za slabé, kteří by se stali jen večeří pro orky.“ „Víc biomasy už nedostaneš, sežere tě vlastní výtvor. A pokud ne, rádi se postaráme o tvé zpopelnění, démone. Jen těžko říct, jestli by ses vyjímala víc vycpaná vedle svých dětí a nebo v urně...“ Pokrčím ledabyle rameny. „Příště asi víc ironie,“ poznamenám spíše pro sebe, byť to nepochybně musela taky slyšet. I přes ten její pobavený smích. „Proč a jak tedy měníš lidi na... Biomasu? Co s nimi bude pak?“ Chtěla by se ptát taktéž. No, zvědavost je přirozená lidská vlastnost. Ale také zabila nejednu kočku. Opatrně, Lione, stále nevíš, proti čemu ve skutečnosti stojíš. Ani, kdy se její klec otevře. „Budiž, zeptat se můžeš, ale... Pochybuji, že ti řeknu víc, než sama víš.“ Informace o mě a o celém Impériu možná získala z hlav těch rozpuštěných nebožáků. Ale jak? Další odhad, který může být naprosto mylný. A to nenávidím. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Ty jsi tu dlouho nebyl, že?Neviděl jsi své lidi umírat hlady či na menší nemoci, zatímco jsi s svými Astartes dobýval hvězdy. Neviděl jsi chudobu a špínu, do které jsi tento svět uvrhl, synu..Neviděl jsi práci, pot, slzy a krev, které jsou za tvými zbrojemi a loděmi...“ řekne a poté kývne na Luthera. „On ano. Jeho klidný a jednoduchý svět plný lesů a tažení jsi zničil a spálil na prach. Ne všichni chtějí vidět hvězdy, synu.“ Podíváš se na Luthera, který si sundá helmu. V očích má trošku slzy a vidíš svého starého přítele na pokraji sil...skoro na dně. „Jak přesně tu věc hodláš zničit, Lione?“ zeptá se třesoucím se hlasem.. Iggraine se opět zasměje a vmísí se do rozhovoru. „To by mě také zajímalo. Jak?Naženeš sem své milované Astartes? Nebo staré členy? Nebo mě zničíš společně s Calibanem?Jsem zvědavá...“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion ví~ Bratře, jsem si plně vědom toho, jaké nebezpečí ohrožuje lidstvo. O to víc zarážející je, že entita, jež jsme našli, údajně neslouží Chaosu, natož aby byla prý jedním ze Čtyř. Sedí v jakési podivné kleci ze sedmi obsidiánových sloupů zdobených nejspíše Eldarskými motivy, pod zemí Calibanu. Sám Erebus mne nekontaktoval. Stejně... Nemám teď času ani lodí nazbyt, bohužel. Hlavně času. Mí muži jsou vázaní v boji s orky o přilehlé sektory. Musím Tě zklamat, nejspíše nevydám více než jednu loď, bratře. A rozhodně ne hned, musím prvně vyřešit vlastní problémy. |
| |
| Začátek Temnoty, týden po Ullanorském triumfu. odkaz Něco se stalo. Něco ne zrovna dobrého, ba naopak. Jako první to pocítili Astropaté. Chvilkově nebylo možno vysílat ani přijímat žádné zprávy, ačkoliv většina to svedla jednoduše na warpovou bouři a dále se tím nezabývali. Měli. Hlavní problém přišel asi o dvě minuty pozdě. Vyhasl Astronomican, což mělo místy katastrofální důsledky, hlavně pro lodě, které v onom okamžiku byly v warpové translaci. Jejich osud byl…mnohdy nešťastný, většina byla prohlášena za nezvěstné…nechť Císař spasí jejich duše. Následovala krátká panika. Vyhasnutí Astronomicanu může znamenat pouze jediné. A znamenalo. Nejděsivější scénář. Nemožné. Neuvěřitelné. Císaře není více. Zhruba po 10 minutách mezigalaktického ticha se komunikace i Astronomican záhadně vrátily zpět. Ale něco nebylo v pořádku. Celé to bylo slabší, mlhavější, nejisté. Ale stálé. Jakoby se maják změnil v lucernu. A poté přišla zprávy. Jednoduchá, výstižná a o to děsivější. ++Císař je mrtev++ Ano, vyvolalo to paniku. A mnoho otázek bez odpovědí…Bohužel, něco takového se nedá moc dobře ututlat. Mnoho sebevražd, paniky, nepokoje, povstání kultů, ať už pro či proti Imperiálním.. Většinu z Vás zastihla zpráva v boji či při přípravě tažení nebo vykonávání jiných rozkazů, které vám udělil Vojevůdce…Každý z vás jistě reagoval trošku jinak. A to byla pouze první část zprávy. Druhá zpráva pocházela také z Terry a v mnohých tvářích vyvolala velmi kyselý úšklebek. ++Krátce před svou smrtí a předtím, než byl zrazen Magnusem, mě náš Otec ustanovil Kastelánem Terry. Malcador Sigilita, regent Terry, je také mrtev. Obětoval se pro budoucnost. Jeho titul a povinnosti, stejně jako titul Prvního Lorda Terry přechází na mě. Doufám, bratři, že nikdo z vás nezneuctí památku našeho otce. Rogal Dorn, Pán Terry++ Velmi hořká slina na spolknutí. Zvláště pro některé. Jediný jednotící prvek, který vás tmelil, váš Otec, je nyní pryč. Stejně jako jediná bytost, která stála nad vámi. Zvolil sice své nástupce, avšak i to se shledalo místy s velmi vlažným přijetím. Je na čase tvořit budoucnost. Avšak jakou? Kdo si vzpomene na staré křívdy, lži a ústrky a vytáhne staré špinavé prádlo v novém záblesku svobody? Kdo se vrátí k starým tradicím, předcházející setkání s Císaře? Kdo vyhlásí nezávislost a odtrhne se od Impéria?Kdo konečně nasytí svou touhu vládnout či touho po krvi. Nebo po něčem jiném? Galaxie je prý v ohrožení. Prý jí trápí větší nepřítel, než je možno si představit, říkají mnozí. Ale nikdo neví, zdali je to vnitřní či vnější nepřítel a následuje palčivá otázka – komu lze věřit?Kdo udrží staré sliby a přísahy a kdo se postará sám o svojí budoucnost?
|
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus se jen trošku ušklíbne..„Lorgar tvrdil, že k němu mluví Bůh a byl to Císař..A víme, jak dopadla celá situace s Císařem-Bohem.“ řekne a trošku smutně si povzdechne. „Lorgar a jeho muži o svůj fanatismus nikdy nepřišli, spíše přišli o důvěru.“ podotkne Horus „Kdo ví, jakého kadidla se nadýchal..“ řekne s úsměvem a odloží pohár na stůl. „Nepanikařil bych, bratře. Důkazy..“ řekne jednoduše a pokrčí rameny. „Jsou nějaké důkazy o tom, že ty bytostí existují a mají, pff, jakoukoliv moc? Je nějaký skutečný důvod se bát, anebo se jen Lorgar honí za stíny?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tvým rozkazům bylo učiněno zadost. Jednotky a expediční sbory, které byly roztroušeny, se přesunuly do tebou daného sektoru... Balanor stihl Hněv Císařův. Nebylo to zrovna těžké, odpor byl vcelku malý. Nic, co by stálo za zmínku.. Bohužel, další postup byl přerušen onou velmi nešťastnou zprávou... O Erebovi žádné zprávy. Voxové ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Přílet na Ultramar, přílet domů. Vítá tě 500 světů Ultramaru..Korge, nádherné Prandium, hrdý Calth, opevněné Maccrage...systém, který pod tvojí správou a správou tvé Legie jen vzkvétá. Vzor téměř pro celé Impérium. Na všech 500 světech se vyvěsí tvé vlajky na počest přivítání primarchy doma...Jen proto, aby o pár hodin později byly nahrazeny černými vlajkami na půl žerdi. Špatná zpráva tě dostihla chvilku po translaci z Warpu. Kyselý a nepříjemný návrat domů...a ano, množí se otázky „Co se stalo?“ a „Co bude dál?“ ale nikdo se nezeptá přímo. Šeptanda je strašná vlastnost. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Všechny rozkazy byly vykonány, nikdo by si nedovolil tě rušit či neposlechnout. Novinky z Ullanoru se šíří rychle a ne, nejsou přijímány dobře. Vyvolávají spíše uculení, úšklebky místy a odfrknutí. Ne, vymydlený Fulgrim u tvé Legie autoritu nemá. Ona strašná zpráva tě zastihla v polovině nakládání zásob a přípravách k odletu... |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Bratře, měl by jsi znát další podrobnosti. Magnus nevědomky dovedl Eldary k Císaři. Konstantin Valdor také padl a došlo k zničení celé Císařovi práce. Astronomican nyní udržuje Magnus, aby odčinil alespoň část své viny. Možná je způsob, jak vrátit Císaře zpět mezi nás. Doufám, že budeš pokračovat v tom, co Císař chtěl - v velení Krusádě a plně doufám, že udržíš jisté naše bratry na uzdě. Rogal Dorn, Pán Terry ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Celá cesta warpem probíhá v pořádku. Naštěstí. A když se vynoříme, tak nás přívítá náš domov. Ultramar. Jedno z nejklidnějších míst v celém Impérium...Kdyby byl takový klid i ve vesmíru, nebylo by zapotřebí dalších křížových výprav. Ovšem dokud jsou tady orkové, eldaři a chaos tak se prostě dál nepohneme. Bohužel. S rádostí nás víta všech pětset světů Ultramaru. Všude visí standarty se symbolem Ultramaru. Všude jsou nápisy, kterým se řídí všichni Ultramariňáci. ,,Courage and Honour'' Ovšem netrvá do příliš dlouho. Nějakou dobu poté, co se vynoříme se stane strašlivá věc. První chvíli nebylo možno přijímat ani odesílat zprávy. Zas takový důvod k obavám to není...ovšem poté následuje mnohem horší zpráva a to taková, že vyhasl Astronomican. A to znamená jen jedinou věc. Nejenom že se mnoha Imperialních lodí ztratilo ve warpu - nechť je jejich oběť uctěna - ale také že umřel Císař. Zrádnou rukou Magnuse. Brzy všem přišla zpráva od našeho bratra Dorna. Nejenom že zemřel Císař, ale i Malcador. A Dorn byl těsně před otcovou smrtí jmenován Pánem Terry. Povídá, že za to může Magnus...ačkoliv Dorn klidně může lhát. Ale to jsou jen spekulace. Jistotou mohu potvrdit, že věrnost jsem přislíbil Fulgrimovi na Ullanoru a tu nehodlám porušit. Nehodlám se odtrhnout od Impéria a žít v klidu. Ne! Otcova práce...musí přežít. Ovšem to není ta nejhorší věc...znamená to, že jeden z našich bratrů je zrádce...a pravděpodobně jich bude i víc. Na všech planetách Ultramaru je vyhlášen smutek...modré prapory, které oslavovali náš návrat vystřídali černé. Ať už to jsou pevnosti na Macragge nebo kdekoliv jinde, tak jsou všude. V údolí Laponis je ohromná pevnost Ultramariňáků. Je to místo, kde jsem byl kdysi nalezen mým náhradním otcem Konorem. Jaká to ironie jak se historie opakuje. Konor byl zabit zrádcem Gallanem. Otec byl zabit zrádcem Magnusem (nebo Dornem). A já jsem v jeho samotném srdci dopisující poslední strany kodexu. Kniha popisující různé taktiky, strategie, postupy...je tam toho mnoho. Do místnosti po nějaké chvíli vstoupí jeden z mých synů. Pohlédne mi do očí a v jeho očích jde spatřit spoustu věcí...zvědavost, obavy a strach. Strach...věc kterou žádný z mariňáků nikdy nezažil. Ovšem časy jsou jiné. Nakonec po chvíli promluví: ,,Primarcho Guillimane. Co...co budeme dělat? Císař je mrtvý rukou jeho syna. Jaký je náš další směr? Co budeme teď dělat, když není komu sloužit?'' podívá se na mě a hned zalituje svých slov. Pomalu vstanu a zahledím se na něj. ,,Císař je možná mrtvý, ale jeho odkaz stále žije a my zařídíme, aby žil i další milénia. Hlava velení teď padne na Fulgrima a jemu jsem zaslíbil podporu naší Legie. Jistě teď vypuknou nepokoje ve velké části Impérium, ale my...synové Císaře...nedovolíme aby Impérium padlo. Nehodlám dopustit aby to, co otec budoval celá tisíciletí přišlo vniveč. Řekni svým bratrům ať jsou kdykoliv připraveni na akci. Tohle určitě není první a poslední zrada v našich řadách.'' Po těchto slovech se mariňák ukloní a odkráčí zpátky odkud přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ „Nepanikařil bych, bratře. Důkazy..“ "Jáalenepanikařím," zamumlám tiše, vzdorovitě, do poháru vína, který si vezmu ze stolu. „Jsou nějaké důkazy o tom, že ty bytostí existují a mají, pff, jakoukoliv moc? Je nějaký skutečný důvod se bát, anebo se jen Lorgar honí za stíny?“ "Otec mi jejich existenci potvrdil," pokrčím rameny, jako by to mělo přeci znamenat všechno na světě a napiji se vína. "Taky mi řekl, že se o to nemám zajímat," přiznám lehce zostuzeně. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro S formálním rozloučením odcházím ze Zlatého Orla, abych vyčkal na bratrovy rozkazy, jelikož mi před svým odletem císař žádné nezanechal. V hlavě mi hraje poznámka o strašení, kterou jsem nepochopil. Poté napjatě očekávám hlášení z Nostrama a dál cvičím svou legii. Studuji všemožná bitevní hlášení, ke kterým se můžu dostat a cvičím se ve strategii, k tomu nejvíce využívám Sevatara jako soupeře do různých her a také s ním diskutuji roli strachu v taktických plánech. Ve chvílích, kdy jsem ponechán o samotě neustále přemítám nad významem své poslední a dalších vizí. Pomalu se mi v hlavě rodí plán, na to, jak provždy rozlousknout problém svých vizí. Gradace – konec všeho? Po týdnu vyčkávání mě srazí na kolena další vize. Vidím obrovskou postavu císaře, jak vstupuje do warpu jako by byl on sám válečná loď a mizí a v místě jeho zmizení se začne šířit tma – horší, než temnota mezi hvězdami – a postupně pohltí celou galaxii a zadusí světlo hvězd. Vizi doprovází záchvat, který u mě vyvolá dlouhotrvající nelidský křik, rezonující snad celou lodí. Možná ke všemu přispívají mé latentní psykerské dovednosti... Když dorazí zpráva o skonu císaře, nějak mě už tak značně nepřekvapí. Přesto mě to donutí se na chvíli zastavit a zamyslet. Vydám rozkaz o tom, že všechny pláště, kápě a jiné předměty z látky budou na znamení císařovy smrti obarveny na černo a všichni budou držet smutek, jako by nepadl náš otec, ale nejbližší bratr každého z nás. Fulgrimovi nechám odeslat zprávu, že ho znovu navštívím. Tentokráte nečekám příliš na protokol a sebou beru svou nejužší válečnou radu. Flotilu nechávám ve velení Sevatara, jemuž jsem předal instrukce o ožehavosti tohoto setkání a vyhlásil jsem plnou bojovou pohotovost. Všichni máme přes zbroj černé pláště a přes hlavy nebo helmy černé kápě. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Astartes jsou mlčenlivý. Nikdo nemluví, nikdo nedistkuje tvůj postup, nikdo nerozebírá taktiku a nikdo nesparuje. Smutek padl na Ultramar. Zbývá jen ještě jedna malá otázka. "Co expediční flotily, pane? Máme je odvelet domů?" zeptá se tvůj pobočník |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Do uší mi zazvoní otázka. "Co expediční flotily, pane? Máme je odvelet domů?" Dlouho mlčím a přemýšlím. Nechat je na průzkumu by znamenalo jisté nebezpečí...ale to je tu vždycky. Odvolat je by znamenalo zanechat již rozpracovaných operacích. Proto je má odpověď jasná. ,,Nechte expediční flotilu pokračovat. Neposílal jsem je pryč jen aby se vrátili za krátkou dobu.'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Předpokládejme, že jsi zůstal na lodi, proti čemuž metaherně stejně nic nemáš - a že tam asi se mnou nějakým způsobem chvíli soužíváš... dost možná i s částí svojí legie, páč Orel je fakt obrovská loď. Předpokládejme, že jsme ten týden... já nevím, něco řešili a nepřišli na nic nového. Ani převratného. Pravděpodobně jsem ti taky řekl, že na Calibanu řádí nějaký hrozně divný mor, že Lvovi šel pomoct Perturabo a společně to nějak řeší... a u nás v apothecarionu se čeká, jestli pošlou vzorky tkání. To je tak nějak náš týden ve zkratce. Přidej k tomu asi hodně vína a foodporn, až nám oběma bylo zle. Kráčím chodbou, sám. Tvář mám popelavě šedou, oči kalné a nevěřící; slzy jsem si přestal utírat již před několika minutami. Nemůžu tomu uvěřit. Otec... Otec byl přeci věčný, nesmrtelný! Byl... to je vlastně to slovo, které je důležité. Znamená totiž, že otec.... již není. Pořád si připadám, jako ve snu. Hodně, hodně špatném. Alespoň tak jsem si sny vždycky pamatoval, z toho mála, co se mi občas zdá. Jsou neuvěřitelné, nereálné. A tenhle je zlý. Nejraději bych zůstal u sebe v pracovně a plakal. Dlouhé dny a noci, pohroužený do vlastního neštěstí, žalu a melancholie. Všichni okolo pláčí. Má čestná stráž, Bianca, která se mnou v době, kdy mi zpráva přišla, řešila jakýsi nákres, který si již nevybavuji. Isabellu jsem neviděl. V tom zbytku momentální příčetnosti je mi jasné, že se nemohu jen tak zavřít a truchlit. Kdybych nebyl vojevůdce, mohl bych. Ale... ale takto ne. Přesto nemíří mé první vratké kroky do Tacticaria. Jdu za bratrem do komnat pro hosty a jsem v hloubi duše vděčný, že přijal mé pozvání a zůstal se mnou. Nikdy jsem bratra nepotřeboval víc, než jej potřebuji nyní. Malou chvíli uvažuji, jak jsou na tom ostatní - za jak dlouho mi začnou chodit zprávy? Co se stane teď? Jak mohl Magnus zradit a zabít otce? Tolik otázek! "Sanguinie!" Nehledím na klepání, ani jakoukoli jinou základní slušnost a bez vyzvání vpadnu jak do místnosti, tak svému bratru okolo krku. Chtěl jsem ještě něco říct, ještě, když jsem se šel, tak jsem to měl v plánu - ale jeho pouhá přítomnost, jako by odsunula poslední stavidla a zábrany, které mne držely na nohou a při zdání vědomí. Usedavě se rozpláču a tisknu anděla k sobě. Beze slova. Možná také proto, že ze sebe kloudné a artikulované slovo nedostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Nedlouho poté, co od Dorna dorazila zpráva, která rozpráví o smrti samotného Císaře, dorazí další zpráva jenom pro Fulgrima, která je od Guillimana. ,,Drahý bratře Fulgrime, věřím že zpráva o otcovi smrti se již k tobě donesla. Vzhledem k tomu, že ty jsi Vojevůdce, tak na tebe padnou z velké části ta největší rozhodnutí. Nezapomeň na to, co jsem ti říkal na Ullanoru. Kdykoliv máš podporu jak moji, tak podporu mé legie. Rád by jsem se proto zeptal, jestli hodláš měnit otcovi rozkazy, nebo jestli zůstávají stejné.'' |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Znovu jsem začal chodit tam a zpátky ve snaze přijít na to co se děje. Až ta... Novinka mě donutila zastavit se. Stál jsem mlčky snad půl hodiny. Tohle není možné otec nemůže umřít.. Vždyť na světě není nikoho kdo by se Císaři mohl postavit... A že by v tom měl prsty magnus? opravdu? Už už jsem chtěl vyrazit z pokoje najít Fulgrima. Ale v tom se dveře otevřeli a on mi rovnou padl do náruče. Okamžitě ho pevně obejmu a dokonce kolem nás mírně obtočím i křídla. Tohle nedělám často, vlastně vůbec. Ale tohle je na to ta pravá příležitost. "Bráško... To není možné nevěřím tomu že by Otec mohl odejít." Řeknu pevně aniž bych o tom přemýšlel. Dlouze si povzdechnu. "Musíme na Terru zjistit co se stalo... Dokud budu mít přímí důkaz nebudu tomu věřit. Tohle je nemožné..." Ještě tam s ním stojím dokud se neuklidní. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Poté, co mi přišly mé zprávy... takže asi po poplakání si s andělem a před válečnou radou se sannym a kóňou~ "Budu potřebovat všechny informace o pohybu bratří - zejména o tom, který proběhne bez mého svolení. Zjisti mi prosím ohniska možných sporů a nepokojů." Stále vypadám dost bídně, ale zdá se, že když už nic, alespoň dýchám zhluboka - no a pokud mi bylo zle, tak jsem v tacticariu pravděpodobně měl tak jako tak čas, dát se psychicky do kupy. Hodně času. Stále nejsem vnitřně spokojen s tím, že Dorn vládne Teře... ale myslím, že on s tím bude mít v zásadě více problémů, než já... a na základě jeho poslední zprávy jsem se ujistil o tom, že bych své osobní antipatie doopravdy měl odsunout stranou, protože potřebujeme držet při sobě... alespoň v mezích, když už ne, coby nejlepší přátelé, nebo něco na ten způsob. Mí bratři jsou v zásadě také to jediné, co mi po Otci zbylo... a nadějí na jeho zmrtvýchvstání. zpráva Rogalu Dornovi ze Zlatého Orla ++Dorne, velice si vážím, žes mne ihned kontaktoval s podrobnostmi tragédie. Pro ztrátu Otce všichni truchlíme. Jedná se o obrovskou ránu, ale věřím, že já ani ty nedovolíme Impériu, aby vykrvácelo. Z úcty k Otci a z lásky k našim domovům. S bratry udělám, co jen bude možné, abych je udržel, nicméně ty sám víš, že to nebude jednoduché a dost možná se zmítáme jen krůček od občanské války. Řekni mi víc o možnosti návratu Otce. Bratry by taková myšlenka mohla uklidnit a stmelit. Budu Tě průběžně informovat. S láskou k vám a velkým žalem v srdci, Vojevůdce Fulgrim.++ "Ještě Guillimanovi." Povzdechnu si ztěžka a vezmu si další papír, zatímco ten první odevzdávám Tacticariu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Bratře, smrt Otce nás všechny rmoutí nepředstavitelným způsobem a jsem velmi rád, že mám v těchto těžkých chvílích za sebou bratry, kteří mi jsou oporou. Chvíli před Tvou zprávou dorazila ještě jedna, velmi důležitá. Hovoří o naději na zmrtvýchvstání Císaře. Zažádal jsem si o další informace a budu tě informovat. Impérium je nyní velmi křehké a já mám na paměti, že pokud budeme stát při sobě, nenecháme je padnout. Doufám, že stejné ideály sdílejí také ostatní a nebudeme vtaženi mezi hloupé potyčky a rozepře. Počítej s tím, že Tvou legii brzy možná povolám do boje proti cizácké lůze, která nám vzala Otce. Tvůj bratr, Vojevůdce Fulgrim. PS: Plně uznávám bratra Dorna, jakožto regenta Terry, dokud se Otec nevrátí.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Od : Nostromo++ Můj pane, situace na Nostromu je následující : Těžba adamantia pokračuje na 130% plánu. Všechny výkony a kóty v normě. Legie je zásobána dle potřeb. Vybíráme jen ty nejsilnější a nejotrlejší, tak, jak jsi požadoval. Díky tomu došlo k rapidnímu snížení kriminality, zvláště vážných přečinů... I tak zde máme drobné problémy s kriminalitou. Ale nic, co by místní Arbitres nezvládli. Sláva Císaři! Imperiální guvernér Basileus |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Bráško... To není možné nevěřím tomu že by Otec mohl odejít." "Je pryč! Navždycky! Zabil ho, on ho ZABIL!" Rozeřvu se hystericky a další slova zaniknou v novém přívalu pláče. Křečovitě drtím mezi prsty jeho tógu, schovaný pod jeho křídly. Jsem rád, že mě takhle nikdo cizí nevidí. Určitě to není ostuda, milovat Otce tak, že kvůli němu pláču. Vlastně ani nevím, jak dlouho dusím vzlyky do bratrova hrudníku, než mi dojde, že na mě vlastně zase mluví. ...ožné..." "...Co?" Zvednu uslzené oči, zcela bez obvyklých zábran popotáhnu nosem a otřu si tváře hřbetem ruky, zatímco druhou mám stále ovinutou okolo jeho zad. "Cos říkal?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Zamysli se... Císař nejmocnější bytost v námi známem vesmíru... Myslíš že by ho dokázal někdo z nás zabít? Jen tak najednou? A zvláště Magnus." Opatrně mu setřu slzy z očí. "Pokud na problém nepomáhá rozum poslouchej své srdce... Říká ti srdce že Otce Magnus zabil? Že by něco takového dokázal? Že by to dokázal kdokoliv z nás?" Mírně nakloním hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Nakloním hlavu na stranu. Zhluboka se nadechnu ve snaze se uklidnit. Jak je možné, že je Sanguinius tak klidný? OTEC ZEMŘEL! SANGUINIE! OTEC! ZEMŘEL! CHÁPEŠ TO VŮBEC? Sevřu znovu mezi prsty látku jeho oděvu. "Pokud na problém nepomáhá rozum poslouchej své srdce... Říká ti srdce že Otce Magnus zabil? Že by něco takového dokázal? Že by to dokázal kdokoliv z nás?" Ne. Jistě, že by nikdo z nás nemohl zabít Otce! Ne "jen tak!" Přeci... "Ne," šeptnu tiše. "Ale přesto je mrtvý. Někdo ho zabít musel."Ale KDO? " Zůstali jsme ve vesmíru sami, napospas nepřátelům... A Dorn je pánem Terry," zavrčím a nakrčím obočí. Když odezněl první řev, začínají mi konečně docházet... věci. "Proč musel Otec umřít," zase se zprudka nadechnu s otřu slzy. "Nemohu věřit tomu, že jsem ho tehdy viděl naposled. Přijde mi to tak dávno!" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Povzdechnu si. "Měli by jsme se vydat do Terry a zjistit co se stalo. A hlavně pokud ho Magnus zradil kde je teď? Zemřel taky? Zabil ho Rogal? Nebo je uvězněný." Promnu si jednou rukou spánky. "Neříká se mi to lehko ale ty jsi ten koho nechal otec velet krusadě... Myslím že by jsi měl alespon nyní velet ty a nějak tu situaci vyřešit... Určitě ti s tím budu pomáhat stejně jako ostatní bratři..." Na chvíli zmlknu. Znovu ho pevně obejmu. "Imperium musí vědět že má pořád vedení a myslím že nikdo lepší pro tu pozici není..." Pošeptám mu do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "NE Fulgrime! Otec mrtvý není, nevěřím že umřel. Není možné aby umřel Vždyt byl na Teřře! Chrámu samotného Imperia." Tak proto je tak klidný. On tomu pořád nevěří. Myslí si, že Otec žije a tohle je jen nějaký omyl. Jak to může být omyl? Takový omyl prostě nemůže rezonovat v celém Impériu. Nikdo by si nedovolil něco takového říci, kdyby to nebyla pravda. Navíc - vypadl signál a.... a to všechno. Já to vím. Vím, že nás Otec opustil. Cítím to, někde hluboko uvnitř. "A hlavně pokud ho Magnus zradil kde je teď? Zemřel taky? Zabil ho Rogal? Nebo je uvězněný." "Možná se postačí zeptat astropaticky, dovedeš si představit ten Chaos, když všichni zanechají křižády a vrátí se na Terru?" A proč jí vlastně nezanechat a nevrátit se na Terru? Otec už mezi námi není - je opravdu tak nutné, pokračovat v jeho odkaze? V suchu se ihned napomenu za své nemístné uvažování. On mi věřil a já tady žalem přemýšlím nad vším, s čím by on nikdy nesouhlasil! Jak moc jsem svého Otce zklamal už tou myšlenkou! "Imperium musí vědět že má pořád vedení a myslím že nikdo lepší pro tu pozici není..." S výdechem mu položím hlavu na rameno a přivřu oči. Nikdo lepší pro tuto pozici není. Ještě chvíli. Malou chviličku mne nechejte truchlit. Nikdo lepší pro tuto pozici není. Nikdo lepší. Nikdo. Opatrně se vykroutím z jeho objetí a provedu marný pokus o upravení sebe sama. "Máš pravdu bratře." Odpovím nakonec až obřadním tónem. "Nemohu si dovolit-" nádech, výdech. Uklidni se. Ničemu nepomůžeš. "- truchlit. Odpust mi mou slabost, asi jsem Otce-" zahledím se kamsi za jeho rameno a chvíli jen tak poslouchám, nebo něco pozoruji, načež zamrkám, jako bych se vzpamatoval z krátkého transu. "-miloval příliš." "Konrád se se mnou chce setkat," řeknu pak, jako bych si na něco vzpomněl. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Je to náš otec... Pokud... Pokud odešel máš na to plné právo a já tady pro tebe budu když to budeš potřebovat.... Kdykoliv." Zeptat Astropaticky? "Rád bych si o tom promluvil s Magnusem pokud to bude možné..." Povzdechnu si a prohrábnu rukou vlasy. "Otec bude navždy v našich srdcích a v tom mém je pořád živý... Ale na takové bud a nebo je k ničemu." Konrád? No jo vlastně on tady zůstal taky. "Neměl by jsi ho nechat čekat. Mimochodem má Legie je ti vždy k dispozici." Na chvíli zavřu oči. "Potřebuju si na chvíli sednout, než přiletí." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Teď jsme všichni v...~ „A měl jsem snad na výběr?!“ Levou rukou jsem se dotkl hrudního plátu. „Myslíte, že se mi nestýská po džungli, která mi byla několik let domovem?!“ Podíval jsem se na Luthera i na xenosku. „Proto jsem tu nechal Luthera. Planetě vládl už vlastně přede mnou, ví co a jak tu chodí... Každý neseme svou vinu.“ Nemůžou to všechno svalit jen na mě. Oba dva na tom mají svůj podíl. Ona skrze Bestie, on minimálně tím, že mě před lety ušetřil. Můj vychovatel si sundal helmu. Najednou vypadal staře, unaveně. I když podstoupil genovou terapii, aby se stal astartem, vypadal teď jako zmožený stařec. Zeptal se, jak ji plánuji zabít, zničit, démonka se začala vysmívat. (Za následující řádky se omlouvám) Vox najednou ožil. Byl to Cypher. Tedy, myslím... Nezněl tak, ale byl to on. „Pane... Něco není v pořádku.“ „V munitoriu už ni...“ „S Munitoriem to nemá nic společného, pane.“ Chvilka ticha. „Vyhasl Astronomican.“ Rozšířily se mi oči. Překvapením. Ledová pěst mi sevřela srdce. „Ne, to není...“ „Přichází zpráva.“ Sevřel sem oči. Bylo mi jasné, co v ní bude. Císař je mrtev. Pořád dokola mi ta slova zněla v hlavě. Rozběhlo to nový proces otázek a odpovědí v mé hlavě. Tentokrát se Caliban dostal na druhou kolej, pomoc Erebovi až na nějakou další. Kdo je nástupce? Jaktože Astronomican opět funguje? „Má dvě části.“ To bylo rychlé. Dorn pánem Terry. Úsměvné? Možná. Mé emoce byly... Smíšené. Asi jako když jste na hodech a jíte a pijete od všeho trochu. Ano, moje pocity by se daly přirovnat k obsahu žaludku kdejakého guvernéra. Nevěděl jsem, jestli padnout zoufalstvím na kolena, nebo se vrhnout mezi sloupy na tu stvůru v záchvatu hněvu. Vydechl jsem. Nahlas. A otevřel zase oči. „Mám pro tebe odpověď, Luthere, ale asi se ti nebude líbit.“ Je na čase tvořit báje, mýty a pověsti. „Zabiji ji sám. Ve jménu mého Otce, za Caliban. Za všechno, co jsme Impériu obětovali a co nám nikdy nevrátilo. A až skončím s touhle stvůrou, vyčistíme tenhle úl od nemrtvých. Ohněm a mečem. Jako tehdy při lovu na Bestie.“ Podíval jsem se za sebe na toho unaveného muže. „Teď jdi. Jestli sám uznáš Caliban už za hranicí záchrany, vymaž ho.“ „Máme si toho ještě co říct, démone. Hlavně bys měla odpočítávat poslední minuty svého života.“ Tasil jsem i druhý meč, svůj původní. Otče... Jak jsi tohle mohl jen dopustit. Nechat nás tu napospas temnotě... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Rád bych si o tom promluvil s Magnusem pokud to bude možné..." Prudce se odtáhnu a ve tváři se mi objeví nesouhlas, smísený se vztekem. "O čem chceš s Magnusem asi tak mluvit? Vždyť je to-" nechám větu nedokončenou, jako bych marně hledal slova, kterými bych bratra, jehož jsem ještě před chvílí měl upřímně rád, popsal. Chvíli upřeně hledím do prázdného prostoru kdesi v místnosti, pak zamrkám a hledím dál. Obrátím zrak zpátky k Sanguiniovi. "Magnus nezabil Otce schválně," zašeptám rozechvěle. "Proč to Dorn popsal takto, když..." zavrtím hlavou, jako bych něčemu snad ani nevěřil. "A hlavně..." chvíle ticha a přemýšlení. Pokud ji chce Sanguinius přerušit, zvednu dlaň na znamení, že potřebuji chvíli klidu. Jen chviličku. Nádech, výdech. Hrdě pozvednu hlavu a vypnu hruď. "Bratře," oznámím nakonec pevně a odhodlaně. Stará jiskra v očích stále chybí, ale alespoň už nevypadám jako ubohá uplakaná troska. "Obleč si zbroj a přes ni černý smuteční šat. Konrád žádá válečnou poradu. A já vám na ní musím říct něco velmi důležitého. Sejdeme se za hodinu v příletovém hangáru. Povolej své nejbližší rádce." Už už se otáčím k odchodu, když si to rozmyslím a naposledy anděla pevně obejmu okolo krku. Musím se postavit na špičky, abych na něj dosáhl. "Děkuji ti, že tady pro mě jsi. Uvidíme se brzy." Pak se bez varování odtáhnu a než se mě stihne na cokoli zeptat, odplachtím pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Svolám všechny mé muže co jsou zrovna na lodi. "Andělé, vždycky jste pro mě byly jako bratři a zrovna teď vás potřebuji víc než kdy jindy... Určitě už víte že Císař je... Podle někoho mrtvý podle mě jen někde ztracený a já se nezastavím ani na okamžik dokud ho nenajdu. Pokud mi nebudete chtít pomoct bude to vaše svobodné rozhodnutí a já vás z ničeho vinit nebudu. Navíc Imperium teď potřebuje světlo které ho povede a já, Fulgrim a doufám že i mí bratři a jejich legie budou pochodněmi co ho udrží dokud Císaře nenajdeme. K tomu potřebuju každého z vás." Oznámím krátce a bez varování. Na chvíli se zamyslím takže prakticky neposlouchám jejich tleskání, přitakávání a ujištování že za mnou půjdou i do pekla. Nechám je odejít s tím že několik z nich čekám za hodinu na poradě s Warmasterem. Poté nechám servitory místo Fulgrimova doporučení k černé zbroj důkladně vyleštit aby se leskla jako už dlouho ne. Nakonec ji na sebe nechám obléct. Na chvíli se posadím a opatrně otevřu mou mysl a začnu pomalu zkoumat okolí jako bych hledal nějakou známku po otcově přítomnosti. Zkouším to až do poslední minuty abych stihl dojít do hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád, Sanguinius~ Takhle rychle jsem ještě nikdy připraven na oficiální schůzi s bratrem nebyl. Po kratičké zastávce v tacticariu, kde vyřídím několik nezbytností a zamířím se převléci. Zatímco mi Bianca s nečitelným výrazem upevňuje na zbroj dlouhý, černý sametový plášť se stříbrnou orlicí, který jsem využíval málokdy, Isabella pláče a do vlasů mi vplétá šňůry černých perel a tmavofialové peří. S popelavě šedou tváří, na níž jsem si odmítl nechat nanést líčidlo je přesvědčuji, že nic není ztraceno a vše bude v pořádku. Isabella mezi vzlyky kvílí, že si také přeje být tak silná a mít víru. Třesou se jí ruce a já si v duchu říkám, že mě měla vidět před půl hodinou, nebo hodinou, odhlodlaně hledím před sebe do prázdného prostoru a mlčím. V hangáru se postavím na patřičné místo a vyčkávám příchodu Sanguinia. Sebou mám všechny své nejvyšší důstojníky; Vespasiána, Eidolona, Selima, Septima a také kapitány prvních tří kompanií, Julia, Solomona a Maria. Všichni mají černostříbřité pláště, zdobené na lemech a límcích černým smutečním peřím. Netrvá to dlouho a přichází i Anděl. Však jsme si čas pevně určili. Je zde sice trochu později, než jsem čekal, ale stále máme čas. Bezvýrazně na něj kývnu a pokusím se o něco, jako úsměv, ale ihned toho nechám, uvědomujíc si, jak jsem ve svím pokusu selhal. Kdybys jen věděl, jakou jsi měl před hodinou pravdu, Sanguinie! Přeci jen mi mírně zacukají koutky. Naděje je zvláštní věc, opravdu zvláštní. Další zvláštní věcí je volba zbraně. Ač někteří ví, že jsem se tomu ještě donedávna bránil, nemám u pasu Ferrův meč, ale zbraň, jíž mi dal při jmenování Otec. přišlo mi to vhodné... a Ferrus by to pochopil. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Také mám u pasu meč co mi vykoval otec. Jaký jiný bych také ted měl nosit? Stoupnu si tak nějak automaticky vedle Fulgrima a s jistým úsměvem kývnu jeho směrem. "Fulgrime." Řeknu na pozdrav jako by se nic nedělo. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Přese všechen spěch se mi nepodaří předběhnout Sanguinia. Je to jeden z bratrů, kterého nemám zrovna v lásce, především proto, že ho považuji za optimistického naivku. Přesto k němu necítím žádnou zášť, ale jsme zkrátka příliš rozdílní, než abychom si kdy opravdu rozuměli. Kde on je naděje, já jsem zoufalství. Stejně tak je to poznat, když vstoupíme na palubu Zlatého Orla. Fulgrim dává svůj smutek najevo s teatrálností a simbolikou, sobě vlastní, Sanguinius se tváří, že se nice neděje. Já se svou suitou vrchního velení – šest kapitánů spáru, každý s dvěma pobočníky – dáváme svůj smutek najevo jednoduchým gestem. Naše zbroje jsou už tak ozdobeny symboly smrti a jejich barvou je půlnoční modrá, tentokráte máme na sobě ale všichni černé široké pláště a černé kápě. Já jediný nenesu přilbu. A stejně jako jindy jsem ozbrojen po vzoru otce – jedna ruka s drápy, druhá s mečem. Můj výraz je výrazem vytesaným do skály, jen napjaté šlachy prozrazují, že ve skutečnosti zatínám zuby. „Vojevůdče, bratře.“ Oslovím nejdřív Fulgrima, pak Sanguinia. Něco v mém chování se znovu posunulo, protože bych dříve tento výraz pro Sanguinia nepoužil. „Galaxie pláče. A jestli s tím něco neuděláme, může brzy hořet.“ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Nevěřil jsem tomu, co vidím. Ne. Bylo to jako by se všechno, v co jste věřili, začalo rozpadat, aniž byste tomu dokázali zabránit. Ta bezmoc. Viděl jsem Otce padajícího bez života k zemi, cítil jsem příliv zoufalství a bolesti, jenže současně s tím jsem věděl, že astronomican padl, že Impérium je v troskách. Mocnost, která stála na jediném člověka, povstala a padla s ním. Přivolal jsem si kámen z Eldradovy ruky (který záhy zmizel v kapse), dělalo mi problém vnímat, co vlastně se přesně děje, bylo to až příliš mechanické, všechno bylo příliš lhostejné, všechno přestalo dávat smysl. Otřesen tak, že jsem nedokázal se pokusit ani zabít toho posledního Eldara, jsem přešel k Otci a vzal jej do náruče. Všechny ty myšlenky, co se mi chtěli prohánět hlavou, jsem pohřbil, pohřbil velmi hluboko do sebe. Otec se musel vrátit zpět na Terru. Musel být pohřben na svém domovském světě. Eldaři budou pykat za svou snahu nás zničit. Ano, vím, jakmile projdu branou, začnou se věci pohybovat, pravděpodobně i špatným způsobem, možná budu prohlášen zrádcem. Dorn, Malcador, oba mě dvakrát nemuseli a já jim to vlastně nezazlíval. Možná, že kdybych tady zemřel, bylo by vše mnohem jednoduší, pro mě určitě, ale ne pro ty co zůstanou. Musel jsem jim věřit, věřit, že se hned nerozhodnou rozpadnout a každý se rozejít po svém. Držel jsem Otce v náručí a věděl jsem, že je to naposledy. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Vždy máš na výběr. Jen některé volby jsou těžší a trvají déle...“ uculí se bytost a poté se podívá na starého pána. „On?Ale ne. Luther vládl Řádu a vládl mu dobře. Kdyby jsi se ty neobjevil z nebes a on tě neušetřil, tak je Caliban stále zelený a já zakopána pár mil pod zemí. A žili by šťastně až do smrti, když už máš rád ty pohádky...“ odpoví kysele. „A co se týče džungle, ty jsi se nikdy nezamýšlel nad tím, jak jsi tam přežil? To už jsi vytěsnil z vzpomínek, čí kožešina tě v noci hřála?Smutné, smutné...“ Luther jen mlčky souhlasně kývne a opět si nandá helmu. „Budu stát při tobě, Lione. Ať je to poslední věc, kterou udělám. Začali jsme to celé spolu, tak ať to celé spolu ukončíme. NA jednu či na druhou stranu.“ Odměnou je ironický potlesk. „Dojemné. A pěkný proslov. Jen jsi se měl zeptat na něco zcela jiného. No, šup! Jednej! Setni mou hlavu do prachu a plivni na ni. Celé to zde vypal očistným ohněm nebo tak něco...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++pro : Zlatý Orel++ Bratře, zdá se, že otcova duše byla uvězněna v jakémsi kameni. Situaci konsultuji s nejvyššími představiteli Adepta Astropathica a na Marsu. Měj víru. Zabav bratry. Rogal Dorn, Lord Terry ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád, Sanguinius~ "Anděl přichází." Neohlížím se a čekám, až přijde a zařadí se po mém boku sám. "Můj pane, mohu mluvit otevřeně?" "Do toho, Vespasiane." "Váš bratr, lord Sanguinius... se asi zbláznil žalem." Zamrkám. A pak se otočím a zamrkám ještě jednou, když mě téměř oslepí odlesk jeho zlaté zbroje bez jakýchkoli insignií smutku. "Fulgrime." "Sanguinie, zbláznil ses?" Syknu překvapeně. "Impérium roní slzy, vždyť..." jen nechápavě zavrtím hlavou. Co má bratr za lubem? Ještě před hodinou byl nešťastný... sice ne tak, jako já, protože si nepřipouštěl, že Otec, zemřel, ale... to bude vlastně ono. On to úplně vytěsnil. "Můj pane, Noční Běs přistává." Nechám slova slovy a hrdě zvednu hlavu, pozorujíc, jak bratr i se svým doprovodem přichází. „Galaxie pláče. A jestli s tím něco neuděláme, může brzy hořet.“ Nechám jeho slova doznít a vystoupím o krok blíž. Pak zkroušeně sklopím zrak a bratra beze slova obejmu - což jsem vlastně ještě nikdy neudělal. Ne tedy, že bych se neměl ve zvyku s bratry vítat objetím, ale od některých jsem si vždy držel něco jako zdravý odstup. Ach Konráde. Proč jsi jen ve svých vizích neviděl tohle? Proč jsi to neviděl a nedokázal nás varovat? K čemu ti Otec dal do vínku dar prozřetelnosti, když je tvé utrpení tak zbytečné? Když jej po několika vteřinách pustím, zhluboka se nadechnu a ustoupím, pro případ, že by se chtěl s Konrádem přivítat i Sanguinius. "Mám z Terry dodatečné informace od Rogala Dorna," prohlásím pak vážně. "Následujte mne, náš rozhovor je určen pro jiné prostory." Všechny je mlčky vedu do velkého jednacího sálu, jemuž se mezi mými muži brzy začalo (a přiznejme si, že mi to nevadí) říkat Nová Heliopole. Je asi tak třikrát větší, než stará Heliopole na Pýše a strop je dvakrát tak vysoký, podepřen nádhernou, zlatou klenbou. Shora na nás, jakoby příznačně, shlíží Oko Terry... a mezi sloupovím jsou již instalované mramorové sochy, dovezené z Císařovy Pýchy. Úplně vepředu, na vyvýšeném místě, je Císařův trůn. Jeden z mnoha na Orlu. Jedem z mnoha těch trůnů, na které si prostě nesedám, protože patří Otci. Tedy i když už... Nechám všechny, ať zaujmou místo, ať už se usadí, nebo zůstanou stát. Já stojím, na jednom ze stupínků kousek před Otcovým trůnem, který se tyčí za mými zády. Okolo mne se rozestaví má nejbližší garda a kapitáni. "Bratři, synové," oslovím všechny teatrálně. "Přepis astropatické zprávy Rogala Dorna." Selim, má o něco menší fyzická kopie, mi podává datatablet a já začínám číst nahlas. "Bratře, měl by jsi znát další podrobnosti. Magnus nevědomky dovedl Eldary k Císaři. Konstantin Valdor také padl a došlo k zničení celé Císařovi práce. Astronomican nyní udržuje Magnus, aby odčinil alespoň část své viny. Možná je způsob, jak vrátit Císaře zpět mezi nás. Doufám, že budeš pokračovat v tom, co Císař chtěl - v velení Krusádě a plně doufám, že udržíš jisté naše bratry na uzdě. Rogal Dorn, Pán Terry." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Císařova smrt zasáhla i sem. Ostatně, astropatické zprávy musely jít tudy jako první. Zdá se, že Tacticarium má narudlé oči a na svých šatech má jednu, jednoduchou černou růži. Tacticarium jen zobrazí mapu Galaxie, oblíbená koláž. „Lorgarova flotila, jak se zdá, se začala stahovat k Oku Terroru. Ještě před smrtí Císaře. Tvůj bratr skládá síly dohromady...“ řekne, avšak proč? Kdo vi. „Co se týče pohybu tvých bratrů, je to složitější. Během Krusády pravidelně Astropathé hlásili pozici a stav armády před a po vstupu do Warpu. Pokud by některý z tvých bratrů držel komunikační klid, nebudu ho schopna najít. Vidím jen tak daleko, jak vidí senzory Orla, Fulgrime...“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Poté, co jsem odeslal zprávu Rogalovi a Roboutemu. Ať žijí věci, které člověka napadnou tři minuty před spaním! :D "Ještě jeden pergamen," požádám avatar Tacticaria. Usadím se do pohodlného křesla ke stolku, který se tady tak nějak objevil, asi, aby se mi psalo líp a píši ještě jednu zprávu, zatímco čekám na její vyhodnocení situace. +++Bratře Lemane, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Tvá antipatie k Magnusovi není žádným tajemstvím - a zpráva rozohnila také mě samotného i přes to, že jsem bratra měl vždy rád a ctil. Z posledních zpráv ale cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Potřebuji, abys svůj hněv zacílil tam, kde jej bude potřeba, pokud máme jeho smrt pomstít - a možná nejen to. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Cizáci budou pykat za své zločiny. A budou to naše meče, které jim přinesou zkázu. S láskou a žalem, Vojevůdce Fulgrim.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro +++Bratře Lemane, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Tvá antipatie k Magnusovi není žádným tajemstvím - a zpráva rozohnila také mě samotného i přes to, že jsem bratra měl vždy rád a ctil. Z posledních zpráv ale cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Potřebuji, abys svůj hněv zacílil tam, kde jej bude potřeba, pokud máme jeho smrt pomstít - a možná nejen to. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Cizáci budou pykat za své zločiny. A budou to naše meče, které jim přinesou zkázu. S láskou a žalem, Vojevůdce Fulgrim.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Rogale, možná, že Eldar budou vědět o technologii kamenů více. Ostatně by to mohlo také zabavit bratry. Vzhledem k nešťastní formulaci tvé první zprávy a hlášení o Magnusově zradě, která vlastně nebyla ani tak zradou, jako fatálním a neodpustitelným pochybením (což je, mezi námi, rozdíl) mám ještě jednu palčivou otázku. Co s Tisíci Syny? Kromě toho, že bude bratrova legie terčem nenávisti všech ostatních bratrů, než se situace urovná, předpokládám, že zůstali zmatení, sami a bez vedení. Rád bych se na dalším postupu ohledně patnácté nějak rozumně dohodl, než nastanou zmatky a chaos. Fulgrim, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro ++ Říkáš mi zneklidňující novinky... To, jak se všechno vyvíjí je překvapivé. Netuším, jestli se to k tobě doneslo, Lve, ale náš Otec... již není. Dorn o tom poslal zprávu, Magnus prý zradil... Dorn je nyní Kastelánem Terry. Erebovi zprávu vyřídím. Přicházejí zlé časy. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Astropatická zpráva pro Ereba. ++ První Kapláne Nositelů slova, Lev ti propůjčí jednu loď, sám není schopen nabídnout více. Doufám, že mí muži a jeho loď pomohou ke splnění tvého cíle a zajistí nám trochu světlejší vyhlídky na budoucnost. Primarcha Železných Válečníků ++ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Bratře, Magnusovu nedůvěřivost, ztráty víry v Otce a celé pohrdání Impériem po Nikae nelze považovat za "pochybení". Tisíc Synů bude vzato do "ochranné karantény" než se prokáže, zdali se na tomto podíleli. V součastné době míří k Prosperu Sigismund. Výnos z Nikae platnosti nepozbil. Stejně tak jako výnos o vyjmují Tisíce Synů z Krusády. Jakýkoliv útok na Prospero či na karanténí flotilu bude považován za vlastizradu. Seznam s tím bratry, Vojevůdče. Rogal Dorn, Lord of Terra. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++ Pro : Ahzek Ahriman, Správce Prospera ++ Ahrimane, k zprávám, které dorazili předtím, se nebudu vyjadřovat. Chyba vašeho Primarcha není chybou vaší Legie do té doby, pokud se neprokáže opak. Vaše rozkazy jsou stále stejné. Zůstat na Prosperu. Pro vaši bezpečnost jsem vypravil flotilu, velí jí můj první kapitán Sigismund, astropatické koordináty následují. Rád bych ti připoměl, že výnos z Nikae nepozbyl platnosti, stejně jako Císařův výnos o vyjmutí Tisíc Synů z Krusády..Ty a tvá Legie nespadáte pod Vojevůdce, avšak přímo pod Terru. Věřím, že Tisíc Synů je klíčem pro budoucnost Impéria. Rogal Dorn, Lord Terry. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro ++Pro : Perturabo ++ Mnohokráte děkuji, Perturabo. Nebude na to zapomenuto. Slibuji. S lodí a posilami je můj úkol najednou mnohem splnitelnější. Erebus, První Kaplan. ++ Poté následovalo drobné logistické přeskládání na loď, vyčleněnou Lionem. Byl to moderní křižník třády Devastation, jménem Černá čepel. A za nedlouho křižník, společně s 1200 Nositeli Slova a 500 Železnými válečníky opustí orbit Calibanu a vydá se tam, kam se předtím nikdo ještě nevydal. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Lorgarova flotila, jak se zdá, se začala stahovat k Oku Terroru. Ještě před smrtí Císaře. Tvůj bratr skládá síly dohromady...“ Oko se otevře a galaxie bude hořet. Oko se otevře.... Lorgarův strach stojí u zrodu toho všeho. Oko se otevře a galaxie bude hořet. Začal se stahovat k Oku Terroru. Oko. Myslím, že jsem právě pochopil symboliku. Na Oko Terry - Oko Terroru.... ať... ať už je to cokoli. Lorgar něco ví. Opevňuje se... aby se Oko neotevřelo? Udělá chybu? Píchne do pomyslného vosího hnízda? Konzultuji to s bratry. Na radě. "Pak jim napíši, aby se mi museli ozvat." Natáhnu se pro další papír. Budu ty zprávy víceméně recyklovat. orel pro Angrona Bratře Angrone, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Potřebuji, abys svůj hněv zacílil tam, kde jej bude potřeba, pokud máme jeho smrt pomstít - a možná nejen to. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Cizáci budou pykat za své zločiny. A budou to naše meče, které jim přinesou zkázu. S žalem v srdci, Vojevůdce. Zlatý Orel pro Coraxe Bratře Coraxi, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Vše bude pravděpodobně spojeno s těmi cizáky. Potřebujeme najít, kde se skrývají. Předpokládám, že je možná budeme moci využít k navrácení milovaného Císaře. Tvá legie mi přijde pro tento úkol nejvhodnější. Hledej eldar, udržuj průběžný kontakt. Brzy budeme vědět víc. S žalem v srdci, Vojevůdce. Zlatý Orel pro Perturaba Perturabo, i přes veliký žal v našich srdcích - hlas stav na Calibanu. Pověz Lvu, co musí být vyřčeno, zašli mi nejnovější zprávy a já podle nich rozhodnu o Tvém dalším postupu. Truchlím pro Otce, stejně, jako ty - ale Caliban dost možná lze ještě zachránit. S žalem v srdci, Fulgrim. PS: nezapomeň na ty vzorky tkání. Zlatý orel pro Liona Bratře Lione, vím, že tě zpráva o Otcově skonu zastihla v nepravý čas. Přesto bych rád, abys na Caliban nezanevřel. Zasílej mi dál průběžné info o boji ve své domovině. Vše ostatní vyřešíme později. S hlubokým žalem v srdci, Fulfrim, vojevůdce. Zlatý Orel pro Lorgara Lorgare, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Vše se dozvíš v pravý čas. Nyní se měj na pozoru. Konrád mi řekl o své vizi a mluvil o tvém strachu, kterým nevědomky způsobíš mnoho zlého. Vyvaruj se neuvážených rozhodnutí. Mluvil o Oku, které se otevře a pohltí galaxii. Tacticarium hlásí, že se pohybuješ v oblasti, nazvané "oko terroru." Symbolika hovoří jasně. Udělej vše pro to, abys tomu zabránil. S žalem v srdci, Fulgrim. Zlatý Orel na Terru Dorne, je dost možné, že Magnus byl nepřítelem zmanipulován. Prosím, měj na paměti, že fakt, že jsem přístupný domluvě neznamená ještě, že budeš podnikat kroky za mými zády a postavíš mne před hotovou věc. Jsem tvůj bratr a v těchto dobách je více než vhodné, abychom zanechali případných starých rozepří a drželi pohromadě. Pokud to nedokážeme, nebude to jrn Magnus, kdo zničí veškerou Otcovu práci. Postarám se o to, aby bratři neodporovali tvému rozhodnutí. Příště mne laskavě informuj dříve, než své výnosy uvedeš v platnost. Vojevůdce. zlatý orel Horovi Bratře, přileť zpět na Ullanor. Tvůj hlas na válečné radě uvítáme. Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Angron ++ Bratře Angrone, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Potřebuji, abys svůj hněv zacílil tam, kde jej bude potřeba, pokud máme jeho smrt pomstít - a možná nejen to. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Cizáci budou pykat za své zločiny. A budou to naše meče, které jim přinesou zkázu. S žalem v srdci, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Corax ++ Bratře Coraxi, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Vše bude pravděpodobně spojeno s těmi cizáky. Potřebujeme najít, kde se skrývají. Předpokládám, že je možná budeme moci využít k navrácení milovaného Císaře. Tvá legie mi přijde pro tento úkol nejvhodnější. Hledej eldar, udržuj průběžný kontakt. Brzy budeme vědět víc. S žalem v srdci, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Perturabo ++ Perturabo, i přes veliký žal v našich srdcích - hlas stav na Calibanu. Pověz Lvu, co musí být vyřčeno, zašli mi nejnovější zprávy a já podle nich rozhodnu o Tvém dalším postupu. Truchlím pro Otce, stejně, jako ty - ale Caliban dost možná lze ještě zachránit. S žalem v srdci, Fulgrim. PS: nezapomeň na ty vzorky tkání. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Lorgar ++ Lorgare, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Vše se dozvíš v pravý čas. Nyní se měj na pozoru. Konrád mi řekl o své vizi a mluvil o tvém strachu, kterým nevědomky způsobíš mnoho zlého. Vyvaruj se neuvážených rozhodnutí. Mluvil o Oku, které se otevře a pohltí galaxii. Tacticarium hlásí, že se pohybuješ v oblasti, nazvané "oko terroru." Symbolika hovoří jasně. Udělej vše pro to, abys tomu zabránil. S žalem v srdci, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro I kdyby byl Magnus zmanipulován, nijak to nesnižuje jeho zodpovědnost na smrti našeho otce. Nejsem si vědom, že bych podnikal jakékoliv kroky za tvými zády ani toho, že bych byl povinen své jednání a činy s tebou jakkoliv konsultovat či se tu z něj zodpovídat.. Ty jsi Vojevůdce, velíš Krusádě, která – jak předpokládám – se v současné době natočí proti Eldarům. Je tvojí povinností ji držet konsistentní..Jsi Vojevůdce, veď tedy příklady. Mě náš Otec svěřil správu a ochranu Terry a Impéria. A to je přesně to, co hodlám dělat, bratře. A dobře, pro tvoji informaci, aby jsi nebyl zase překvapený – Mars potvrdil věrnost Teřře a odkazu našeho Otce.. Co to znamená, si přeber sám. Rogal Dorn, Lord Terry |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Odpovím mu šeptem jednoduše. Opravdu nevěřím že by Otec mohl být pryč. Prostě to nejde. Dál se s ním hádat nemám v úmyslu. Ale to už přiletěl Konrád. Hned po Fulgrimovy k němu vykročím. Vypadá to že ho chci v první chvíli obejmou, navíc udělám krok jeho směrem. Ale nakonec mu jen nabídnu ruku. "Konráde." Oslovím ho krátce s upřeným pohledem do jeho očí. Potom se vydám za Fulgrimem do jeho jednacího sálu. Za ten týden už bych tam odsud trefil snad i poslepu. Postavím se nalevo od Fulgrima a jeho doprovodu. Andělé si postoupají okolo mě a zaberou další část stolu. Pozorně si poslechnu správu jako bych tam hledal nějaký skrytý vzkaz. Rogal Dorn, Pán Terry, zní mi to tak zvláštní. Jediný Pán Terry je náš otec! To se opravdu jen tak postaví na jeho místo? Založím si ruce na prsou. "Takže Eldaři... Ale proč by to dělali? A hlavně proč Rogalova správy vyzněla tak že to Magnus udělal úmyslně?" Povzdechnu si. "Opravdu by dokázali Eldaři byt tak mocní porazit Císaře? Ještě když u toho podle všeho byl Magnus?" Prolomím bez nějakého problému ticho. Podle protokolů bych měl nechat první slovo vojevůdci, ale teď na takové věci nemám čas ani náladu |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Když mě Fulgrim obejme, překvapí mě to. Ještě než se odtáhne mu ale položím ruku na hlavu, aby věděl, že ve mě má oporu. „Je mi to líto, Fulgrime, o tomhle jsem dopředu nic netušil.“ Možná že tušil, ale tak strašně pozdě... Pak přistoupí Sanguinius a napřáhne ruku. Podívám se na jeho zlatě zářící, vyleštěnou zbroj a ze všech sil potlačím plivanec, deroucí se mi na rty. Místo toho jen zaskřípu zuby a nesouhlasně zakroutím hlavou. Jeho ruku nechám viset ve vzduchu. Poradáááá I s celým doprovodem se postavím po Fulgrimově pravici, takže mám Sanguinia před sebou. Snažím se na něj ale nedívat, jeho nezájem o smrt otce se mi hnusí. „Není podstatné jak. Dorn by nemohl poslat svou zprávu, dkyby byl otec naživu, tak by mu to nedovolil. A navíc vím, že není mezi živými, cítil jsem to. Není ani důležité jakou roli v tom hrál Magnus. Bez něj nyní nebude astronomican, bez astronomikanu nebude impérium. Je možné, že otec i tohle předvídal, proto nás stvořil. Jsme schopní vést impérium. Z Dorna jsem ale nervózní. Otcovo přání bylo, že Terra má být v rukách obyčejných lidí, ne našich, ne jeho. Přesto ale souhlasím s tím, aby Dorn dočasně Terru ovládal, je dobrý na dělání pořádku.“ Odmlčím se a podívám se Fulgrimovi do očí. „Teď více, než jindy nesmíš selhat, bratře, Vojevůdče. Náš otec byl to jediné, co drželo některé z našich bratrů na uzdě. Angron, Russ, Perturabo, Horus, Lion... Musíš si udržet jejich poslušnost!“ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Když mě Fulgrim obejme, překvapí mě to. Ještě než se odtáhne mu ale položím ruku na hlavu, aby věděl, že ve mě má oporu. „Je mi to líto, Fulgrime, o tomhle jsem dopředu nic netušil.“ Možná že tušil, ale tak strašně pozdě... Pak přistoupí Sanguinius a napřáhne ruku. Podívám se na jeho zlatě zářící, vyleštěnou zbroj a ze všech sil potlačím plivanec, deroucí se mi na rty. Místo toho jen zaskřípu zuby a nesouhlasně zakroutím hlavou. Jeho ruku nechám viset ve vzduchu. Poradáááá I s celým doprovodem se postavím po Fulgrimově pravici, takže mám Sanguinia před sebou. Snažím se na něj ale nedívat, jeho nezájem o smrt otce se mi hnusí. „Není podstatné jak. Dorn by nemohl poslat svou zprávu, dkyby byl otec naživu, tak by mu to nedovolil. A navíc vím, že není mezi živými, cítil jsem to. Není ani důležité jakou roli v tom hrál Magnus. Bez něj nyní nebude astronomican, bez astronomikanu nebude impérium. Je možné, že otec i tohle předvídal, proto nás stvořil. Jsme schopní vést impérium. Z Dorna jsem ale nervózní. Otcovo přání bylo, že Terra má být v rukách obyčejných lidí, ne našich, ne jeho. Přesto ale souhlasím s tím, aby Dorn dočasně Terru ovládal, je dobrý na dělání pořádku.“ Odmlčím se a podívám se Fulgrimovi do očí. „Teď více, než jindy nesmíš selhat, bratře, Vojevůdče. Náš otec byl to jediné, co drželo některé z našich bratrů na uzdě. Angron, Russ, Perturabo, Horus, Lion... Musíš si udržet jejich poslušnost!“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Konrad~ Poslouchám oba bratry a přelétám očima z jednoho na druhého s tím, jak plyne nit konverzace. "Z Dorna jsem ale nervózní. Otcovo přání bylo, že Terra má být v rukách obyčejných lidí, ne našich, ne jeho. Přesto ale souhlasím s tím, aby Dorn dočasně Terru ovládal, je dobrý na dělání pořádku.“ Přání nepřání - raději jeden z nás, než lidé. Nikdo nemůže být novým, dokonalým Císařem - ale my k tomu máme blíže, než oni. Stvořil nás k obrazu svému... a Dorn, ať už mi jeho jednání je či není po chuti, jako že spíše není, je více než vhodným adeptem na muže, který bude sedět na Teře a řešit všechny ty záležitosti Impéria, bez nichž bych se já nemohl starat o jeho bojeschopnost. Jak se věci vyvrbí za pár dní či týdnů, to je věc jiná. Zatím potřebují lidé pevnou ruku a tu také dostanou. „Teď více, než jindy nesmíš selhat, bratře, Vojevůdče. Náš otec byl to jediné, co drželo některé z našich bratrů na uzdě. Angron, Russ, Perturabo, Horus, Lion... Musíš si udržet jejich poslušnost!“ Povzdech. "Sanguinie, eldaři jsou úskoční a... mocní. Není radno je podceňovat. Jak vidíš, skončilo to smrtí Otce. Jejich rukou, alespoň podle toho, co Dorn tvrdí. Nemám jediný důvod mu nevěřit. " Prsty mimoděk poklepu desku stolu. "Lev má dost práce sám se sebou, na Calibanu mu řádí mor neznámého původu. Apothecarion Orla čeká na vzorky tkání, aby je mohl podrobit zkoumání. Dokud je v bezprostředním ohrožení jeho domov, nebude dělat problémy. Zpráva Guillimana, ujišťující mne o jeho plné loajalitě, dorazila hned po Dornově. Zbytek bratří... někteří jsou bezproblémoví sami o sobě a chápou své povinnosti, jiní..." povzdech, "Doufám, že se mi ty ostatní podaří zabavit odplatou. Hledání Eldar bude honba za stíny a běh na dlouhou trať. Do té doby snad nějakým způsobem Impérium upevníme. Dorn říkal, že otcova duše je uvězněná v jakémsi kameni těch cizáků. Prioritně bychom měli přijít na to, co s tím." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Krátký povzdech. "Samozřejmě musíme udržet Imperium v pořádku. A Dorn tohle určitě zvládne dokud..." Mrknu směrem ke Konrádovy. Jeho očividné pobouření mým vzhledem mi uniknout ani nemohlo. "Dokud se Otec nevrátí... A jsem si jistý že se vrátí." Otočím se zpátky k Fulgrimovy. "Ale na tento úkol víceméně otec zvolil tebe... Neříká se mi to snadno ale pokud má někdo zastat jeho místo měl by jsi to být ty." Polknu. "Navíc ta správa přišla příliš strohá i na Rogala... Rád bych si promluvil s Magnusem o tom jak to bylo. Nepříjde mi že by otec jen tak při útoku Eldarů stihl říct Dornovy aby vzal jeho místo... Navíc jak se dostali Eldaři na Terru? Ano má s tím něco Magnus... Ale Eldaři na Teře? Terra by měla být nedobytná." Najednou se zhluboka nadechnu a výrazně zavrávorám. To už u mě ale stál můj doprovod a jemně mě podepřel. "Počkej Fulgrime... Řekl jsi že je v jednom z těch jejich kamenů?" Najednou se doslova rozzářím. "Já jsem to říkal! Vidíš je živý! Věděl jsem to... Věděl jsem že nemohl jen tak odejít." Vypadám že na místě prakticky vyskočím ze zbroje. Až po chvíli všechny okolo přejedu pohledem a znovu nasadím mírně neutrálnější výraz. "Ten kámen je na Teřře nebo ho mají Eldaři? |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Znechuceně pozoruju Sanguiniův tiátr. To není možné... S tímhle tvorem já nemůžu sdílet ani jeden chromosom... Stejně nakonec mluvím jen k Fulgrimovi „Bratře, napadá mě... V mé vizi bylo oko. Nemají Eldaři ve znaku oko? Ty znáš Imperiální záznamy lépe než já. Mimochodem, kde je Lorgar? Myslel jsem, že odletěl s otcem?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád, Sanguinius~ "Navíc ta zpráva přišla příliš strohá i na Rogala... Rád bych si promluvil s Magnusem o tom jak to bylo. Nepříjde mi že by otec jen tak při útoku Eldarů stihl říct Dornovy aby vzal jeho místo... Navíc jak se dostali Eldaři na Terru? Ano má s tím něco Magnus... Ale Eldaři na Teře? Terra by měla být nedobytná." "Sanguinie," povzdechnu si smířlivě a zlehka mu položím ruku na rameno. "Nemůžeš jen tak napochodovat na Terru před Rogala a dožadovat se rozhovoru s Magnusem. Jsme dost možná na prahu občanské války - opravdu je důležité, řešit jak se to stalo, když máme před sebou spoustu důsledků, které nepočkají?" "A ne, není živý," zase rukou ucuknu a odmlčím se, abych se vnitnřě uklidnil. Kdykoli to zopakuji nahlas, sevře se mi hruď. Nádech, výdech. "Znovuoživení Otce je něco, co nás může držet při životě. Naděje a světlo, za kterým půjdeme a ukáže nám směr. Neznáme technologii Eldar... a oni se této vědomosti neradi vzdají. Možnost toho, že Otce přivedeme zpět mezi nás je... nepatrná. Otec není... živý." Nesouhlasně nakrčím čelo. "Předpokládám, že je kámen na Teře, ale... vše je příliš čerstvé, nestihl jsem se Dorna ptát na příliš mnoho. " „Bratře, napadá mě... V mé vizi bylo oko. Nemají Eldaři ve znaku oko? Ty znáš Imperiální záznamy lépe než já. Mimochodem, kde je Lorgar? Myslel jsem, že odletěl s otcem?“ Ach, tohle. "Záhadu tvé vize jsem v Tacticariu rozřešil." Obrátím se ke Konrádovi. "Nebo tomu alespoň věřím. Lorgar momentálně operuje na místě, které Tacticarium nazývá "Oko Terroru." Věřím, že symbolika tvé vize mluvila právě o tomto místě." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Pozorně sleduji reakci Sanguinia na Fulgrimova slova. Tady se ukáže jestli je moje důvěra v tebe vložená správně, bratříčku. Zatímco Fulgrim mluví, neubráním se souhlasnému přikyvování. Tak, tohle zvládneš. I když tvoje metody nejsou spolehlivé. Eldarů je třeba se bát, opak znamená je podcenit... „Lorgar operuje na místě, které se nazývá Oko terroru“ Proč asi? Je to jasné... Lorgar nás zradí a bude to právě tam, v oku terroru a oko se rozevře a pohltí galaxii. Zničeho nic udeřím pěstí ozbrojenou drápy do stolu. „Tak je to tedy jasné. Co se stalo s otcem, stalo se. Jsou tu jiní, povolanější, aby vyřešili následnou situaci. Já tě ale teď bratře žádám, abys mi dovolil vydat se za Lorgarem. Je to bezpodmínečně nutné, jinak se zkáza snese na naše hlavy...“ Vím čeho se nejvíc bojím já a vím, jak užitečný rádce je strach. Cítíš to taky, cítíš Lorgarovu zradu, zradu živenou strachem. Víš něco, co tě v tom utvrzuje víc než mě, vidím ti to na očích. Musíš spasit svět, Fulgrime, rozhodni se správně. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Znovu jen zmínka o tom že otec je mrtvý mě dokázala docela rozladit. To jsem jediný co to vidí? Jediný kdo VÍ že otec stále žije? Konrád chce odletět na nějaké místo co se jmenuje Oko Terroru? "Oko Terroru? To nezní úplně jistě.... Měl bych o tom něco vědět?" Zvědavě zvednu obočí a přejedu pohledem pomalu z jednoho bratra na druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Konrád~ Ke cti je mi třeba přičíst fakt, že jsem sebou netrhl, když jeho drápy dopadly na stůl. Ale neměl jsem k tomu daleko. "Já tě ale teď bratře žádám, abys mi dovolil vydat se za Lorgarem. Je to bezpodmínečně nutné, jinak se zkáza snese na naše hlavy..." Neváhal bych. Neváhal bych, ale... to Konrádovo agresivní gesto... Konráde počkej. Jsou věci, o kterých bych měl vědět, než... "A co mu chceš říci, až za ním dorazíš? Já vím, čeho se Lorgar bojí. A nemám mu to za zlé. Ony..." zarazím se a kousnu se do rtu. Příliš mnoho uší. Nemohu to říct. Ne teď a tady. Cítím na sobě pohledy všech. Snad kromě Sanguinia, který už VÍ. Proč se k tomu všemu musí přidávat ještě noví nepřátelé? Jakou chybu udělá Lorgar ve svím strachu? "Tvůj bratr skládá síly dohromady," řeklo mi Tacticarium. "Takže tobě nejde o to vědět jestli můžeme Magnusovy věřit? Pokud zradil otce co mu zabrání zradit celé Imperium ted když je něm závislé?" "To zjistíme, ať už tak či onak. Ztrátu lodí ve warpu neutajíš. Ale tohle je Dornův problém a ne náš. Mám za to, že by Magnuse na trůn neposadil, kdyby nevěřil, že mu může věřit. Myslíš, že bys z Rudého čaroděje získal jiné informace, než Rogal? Akorát by to ode mě vzal jako akt nedůvěry a přilil bys oleje do ohně. Ty víš nejlépe, jak na tom s Dornem jsme. Chodím po velmi tenkém ledě, Sanguinie. A on ovládá Terru a Mars. Nepřipadá v úvahu. Ne nyní." Zavrtím hlavou. Všichni ví, že Sanguiniovi, ať už se jim to líbí, nebo ne, odpustím v zásadě vše a dovolím leccos. Ale tohle ne. Můj pohled odráží vnitřní rezolutní nesouhlas. Už vidím astropatickou zprávu, která by mi od Dorna přišla. "Řekl jsem ti, že si máš bratry udržet na uzdě, co z toho jsi nepochopil? Přiletěl Anděl. Neovládneš blízkého přítele - jak chceš uspět u ostatních?" Následně by dost možná proběhla veřejná astropatická zpráva o mé nekompetenci a sesazení z pozice, protože nectím Otcovy příkazy. "Oko Terroru? To nezní úplně jistě.... Měl bych o tom něco vědět?" "Pravděpodobně bychom o tom něco měli vědět všichni - ale nevíme." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Ony... Ony co?! Pozorně poslouchám, o čem Fulgrim mluví a podezřívavě nakrčím nos a povytáhnu obočí. Co nám skrýváš Fulgrime? „Zase tak snadno ztracení lodi nezjistíme, pokud přestane fungovat astropatická komunikace.“ Zabrblám polohlasně s evidentní skepsí. Snad se v tom ten opeřenec přestane vrtat, proč musí být ve všem tak hrozně natvrdlý... Jestli kdy otec projevoval nějakou naivitu, tak Sanguinius ji po něm sdědil všechnu. Alespoň snad ostatním nic nenechal. Oko teroru.... Měli bychom o něm něco vědět. A něco se taky dozvíme; U Trůnu! „Tak dost!“ Když zvýším hlas, změní se z šepotu do drnčivého chrapotu, který přesto dává znát sílu. „Všichni kromě primarchů opustí tuhle místnost. Hned!“[/i] Poslední slovo zazní s podivnou ozvěnou, jako by dunělo uprostřed lebky. Svojí větu doprovodím zacvakáním drápy, místo lusknutí prsty, abych na sebe upoutal pozornost i jiných, než mých vlastních důstojníků. Pokud někteří neuposlechnou můj rozkaz, setkají se s ledovým pohledem a ne všichni jsou schopni mu odolat. Přecijen nemám pověst děsivého primarchy jenom tak pro nic za nic. Jakmile opustí místnost, ať už z mého popudu, nebo po souhlasu jejich vlastních primarchů, otočím se na Fulgrima. „Takže, bratře... Co mi tajíš? Co ti pověděl Lorgar?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Když na sebe Konrád tak hlasitě upozorní víceméně překvapeně se na něj podívám. Uvnitř najednou ucítím nával hrdosti. Je to zvláštní. Další důvod proč jednoho z bratrů obdivovat. Řekl toho tak polovinu co mi a přesto to vyzní daleko tíživěji. Mávnutím rukou pošlu mé muže pryč. Všichni, ikdyž o něco nervozněji, stáli bez hnutí. Teď vyklidili místnost jak jen rychle to šlo. Opřu se rukama o stůl. Dlouze se podívám na Fulgrima a mírně přikývnu jako bych říkal řekni mu to. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád, Sanguinius~ „Zase tak snadno ztracení lodi nezjistíme, pokud přestane fungovat astropatická komunikace.“ "Nevypadla doteď - na co by asi čekal?" Syknu s mírnou nevolí na oba dva. Magnus je možná idiot a zaslouží si na tom trůně dost možná shnít, za to, co provedl - ale není to zrádce. A i kdyby byl - pomůže tomu anděl na Teře? Pochybuji o tom! Navíc - Dorn posílá Sigismunda na Prospero. "Ochranná karanténní flotila" určitě nebude zrovna malá - a určitě bude mít rozkazy, v případě, že by Magnus dělal problémy, vyvolat peklo. Nebo tomu alespoň Magnus bude věřit... což vyjde nastejno. Prostě už tohle nadále nemíním.... „Tak dost!“ Trhnu sebou. Konráde? „Všichni kromě primarchů opustí tuhle místnost. Hned!“ Sedmero nervozních očí, upřených mým směrem. V jejich pohledech, trvajících ani ne dvě sekundy, cítím, jak moc chtějí uposlechnout a odejít. "Ty mi-" rezignovaný povzdech. Stejně bych musel. "No na co čekáte? Běžte!" Zasyčím popuzeně a sleduji, jak odcházejí. O dost rychleji, než by kráčeli normálně. „Takže, bratře... Co mi tajíš? Co ti pověděl Lorgar?“ Na malou chvíli pohledem zabloudím k Sanguiniovi. Cítím se, jako bych Otce zrazoval, když tak krátce po jeho smrti řeším něco, o čem mi jasně řekl, že se v tom nemám vrtat. Stejně bych to Konrádovi řekl. Pokud tam chce, nemůže letět, aniž by měl kompletní informace. Ale... ne teď ne takhle a... Lehce škubnu hlavou, jako bych chtěl myšlenky utřást a přeházet. "Lorgar mne varoval před novým nepřítelem." Nebýt situace tak vážná, možná bych se i usmál, když jsem si vzpomněl na to, jak tohle varování okomentoval Horus. "Jedná se o jakési mocné bytosti, obývající warp." Já to tak nenávidím! proč musím mluvit o warpu, když nejsem psyker a vůbec nic o něm nevím? Přijdu si jako dítě, vysvětlující, jak funguje vnitřní organizace v legii! "Podle Lorgara... a vlastně i Otce, který mi jejich existenci potvrdil... jsou mocné a nebezpečné. Říkal mi, že se s ním pokusily mluvit a zlákat jej na svou stranu. Varoval mne před nimi. Lorgar se bojí, co by se stalo, kdyby uspěly." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Řeknu směrem k Fulgrimovy. A podívám se na Konráda. Výraz mi mírně ztvrdne. Já sám jsem tomu nechtěl věřit. "Pokud to správně chápu jakože nevíme o nich vůbec nic a jsou to jen dohady..." Začnu pomalu aby to mohl Konrád zpracovávat. "Pokud to správně chápu jsou to bytosti žijící ve warpu, takže jejich moc se snad omezuje hlavně tam. Problém je že naše lodě a psykeři využívají právě warp, ale to určitě víš... Těžko se před můžeme chránit a dávat pozor když nich nic nevíme..." Kouknu na bratra. "hlavně prosím nezkoušej nic jako je zkoumat nebo tak... Dokud tady není otec nechci zbytečně riskovat jednoho z nás." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Čekal jsem všechno možné. Čekal jsem Lorgarovu zradu, čekal jsem nějaký Eldarský podfuk – který jsem pořád ještě nevyloučil – čekal jsem snad dokonce i to, že existuje nějaká tajná organizace, co chce svrhnout impérium... Taky jsem si myslel, že by se mohli jmenovat rebelská alliance, ale tohle, tohle jsem nečekal, takže mě to na chvíli zarazí. Zatvářím se na drobnou chvilku opravdu překvapeně, což spíš vypadá jako tupý výraz, takže veškerý strach, který ze mě před chvilkou čišel je pryč. Místo rozčílení je za chvíli na mém obličeji zpátky tvrdá maska stažených rysů, ale zasněný pohled dává znát zamyšlení Bytosti, ve warpu? Lorgar s nimi mluví? Lorgar se jich bojí? No jistě, Lorgar je pánbíčkář... Měli mu vymazat paměť, nebo tak něco. „Takže podle dosavadních znalostí je to něco živého, mocného, ve warpu.“ Vyhrknu ze sebe. Nevypadá to, že bych si plánoval brát nějaké servítky. „Tedy ono to tvrdí, že je to mocné a že je to živé a že to žije ve warpu, ale jediné co o tom víme, je že to mluví skrz warp. To naši astropati taky...“ Zatřesu hlavou, jako bych si chtěl utřídit myšlenky. „Bratři... Jak často se ztrácejí lodě ve warpu? Jak často selže navigace, nebo komunikace? Já říkám, že to není dost často na to, aby se to dalo řpičíst nějakým bytostem ve warpu. Celé je to šaráda nějakého slabšího nepřítel, který chce, abychom si mysleli, že je silnější, než ve skutečnosti je. Jediný, kdo mu na to může skočit je Lorgar...“ Zaostřím pohled na Fulgrima a nesouhlasně pohnu hlavou do strany Nebo ty, takže doufám, žes na to neskočil... „Nejspíš to budou Eldarské čáry. Což znamená, že je to stejný původce, jako otcův vrah...“ Otočím se s přísným pohledem na Sanguinia. „Ano, otec je mrtvý. Jeho přítomnost není cítit ve warpu. Nejsem sice psyker, ale teď když tu otec není si všímám toho, čeho jsem si nevšiml předtím, toho pocitu, který z něj vyzařoval, ať už byl kdekoliv.... Teď je pryč. Takže přestaň mluvit, jako by byl někde na výletě, bratře a postav se skutečnosti jako muž.“ Po spacifikování Sanguinia se opět otočím na Fulgrima. „Bojím se své vize, bratře. Fulgrim má z nějakého důvodu zásadní význam pro její naplnění. Oko terroru možná také, i když nevím jaký. Chtěl jsem původně letět za Lorgarem a dohlédnout na něj, ale myslím, že mě napadl lepší plán. Zavolej Lorgara zpátky. Jestli je opravdu tak klíčový pro naplnění zkázy, která nejspíše hrozí z Oka terroru, bude lepší, když bude kdekoliv jinde, než v něm. A teď, když vím o té „hrozbě“, z které mají někteří evidentně v kalhotách a jelikož jsme snad pochopili význam mých vizí, možná bych se měl do Oka terroru vydat sám. Ale to rozhodnutí nepřísluší mě, bratře-vojevůdče.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Povzdechnu si a svěsím hlavu. "O tomhle by jsme se mohli hádat do nekonečna a stejně se nikam nedostali..." Na chvíli roztáhnu křídla. Vypadám že si tu myšlneku a možnost vůbec nehodlám připustit ani za nic. Dokud neuvidím nezvratný důkaz ani to dělat nehodlám. "To že by Eldaři vytvořili takovou iluzi je logické... Ale myslíš že by dokázali takhle obelstít i otce? Pokud vím tak otec o nich ví a oni... No víceméně do ted spaly takže se ještě pořádně neprojevují." Na chvíli se podívám na Fulgrima. "Otec a ted vlastně Magnus zajištují aby se lodě drželi kurzu... Kdo ví co se stane když loď nedorazí kam má?" Zvláštní až tak do hloubky jsem o tom ještě nepřemýšlel. "Také pro ně můžeme být víceméně noví a ještě neví jak se dostat z warpu sem. Ale co když se to naučí podobně jako mi vstupovat do Warpu?" Na chvíli si promnu prsty kořen nosu. "Vize nemusí být nutně jednoznačná.. Je to jedna z možností co se může stát.. Ikdyž je pravda že je potřeba si na ně dávat pozor... Můžu se zeptat co v ní bylo?" Taky nějaké vize mívám, ale je pravda že je to dlouho co jsem nějakou měl. Že by to něco znamenalo? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád a Sanguinius~ „Tedy ono to tvrdí, že je to mocné a že je to živé a že to žije ve warpu, ale jediné co o tom víme, je že to mluví skrz warp. To naši astropati taky...“ Pokrčím rameny. Nevidím v tom rozdíl. Můžou být jinde a mluvit skrze warp a můžou být přímo v něm. Důležité je přeci něco jiného. Pokoušejí se nás zlákat na svou stranu. Taky je důležité, že tady řešíme něco, co jsme rozhodně řešit nechtěl, ale jak se zdá, celá situace mi proklouzla mezi prsty a zvrhla se. A pak se zase řeší smrt a nesmrt Otce. Mám toho dost. Když si Sanguinius odevzdaně povzdechne, natáhnuk němu ruku a pevně ji stisknu. Zároveň počastuji Konráda nesouhlasným pohledem, který říká, aby toho nechal. Každý se s tím vyrovnáváme jinak. Pokud mu to pomáhá, aby se nezbláznil, je to jeho volba, tak toho oba dva laskavě nechejte. Ne tedy, že by se Sanguinius nemohl alespoň... že by nemohl alespoň předtírat nějakou pietu. Pro pořádek a klid. "Jestli je opravdu tak klíčový pro naplnění zkázy, která nejspíše hrozí z Oka terroru, bude lepší, když bude kdekoliv jinde, než v něm. A teď, když vím o té „hrozbě“, z které mají někteří evidentně v kalhotách a jelikož jsme snad pochopili význam mých vizí, možná bych se měl do Oka terroru vydat sám. Ale to rozhodnutí nepřísluší mě, bratře-vojevůdče.“ "Vize nemusí být nutně jednoznačná.. Je to jedna z možností co se může stát.. Ikdyž je pravda že je potřeba si na ně dávat pozor... Můžu se zeptat co v ní bylo?" Proč mám pocit, že si brzy oba dva začnou odporovat prostě jenom z principu? "Není nutně řečeno, že je klíčový. Možná něco uvede do pochodu - a možná prostě má tu smůlu, že je na nesprávném místě, až se tak stane... a stalo by se to i bez něj. Lorgar stahuje své lodě na jedno místo a pravděpodobně k tomu má ... nějaký důvod. Doufám, že mi jej co nejdříve osvětlí, krátce předtím, než jsem se vydal za vámi jsem mu poslal zprávu. Mohu tě poslat do Oka terroru, přeješ-li si to," usoudím nakonec. "Připojíš se k Lorgarovi. Varuješ jej... a on ti poví, co tehdy pověděl mě. Nemám důvod nevěřit bratru, který mne na nebezpečí sám upozornil. Navíc neexistuje nic, co by nezastavily dvě legie. Dvě." Neumím si představit nepřítele, jehož by nezastavila už jedna. Nebo možná i polovina legie. Naše vojenská síla je obrovská. |
| |
 | soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Náhle nastala tma. Všeobjímající. ‚Jsou všechny naše lodě nad Prosperem? Ano.‘ Co se stalo? Ne. To nemůže být pravda. Nevěřil bych vlastnímu úsudku. Ne, nenastala panika, možná spíš něco horšího, strach. Ale jak by se mohlo něco stát? Byli tam v tu samou chvíli přece … A pak svíci astronomicanu někdo rozžal znova, následovala první zpráva. Císař byl mrtev, po tom všem, co přežil, byl mrtev. Přijal jsem to, jenže pokud je Císař mrtev, žije Magnus? Žije náš Otec a primarcha? Druhá zpráva mě zastihla již ve společnosti ostatních Magistrů Templi. Byť jsme té první uvěřili, neboť ve Warpu to bylo jasně znát, té co přišla potom, jsme odmítli uvěřit všichni. Byla to fraška, lži nad ještě nevychladlou památkou Císaře z úst jednoho z jeho synů. Magnus by nikdy svého Otce nezradil, a já to ze všech věděl nejlépe. Jenže co se tam stalo? A jaké z toho můžou být následky. Dozvěděl jsem se to hned v odpovědi, na otázku, kterou jsem mu astropaticky poslal. Já osobně si na ten kámen nevzpomínal, ale Hathor říkal, že si s ním Magnus hrál po celou cestu na Ullanor. Jestli mi na vědomí přišli otázky typu, kdyby? A jestli? Ne. Na ty nebyl čas ani prostor. Držel se smutek za Císaře, muselo se rozhodovat co teď a … museli jsme se smířit s myšlenkou, že již našeho milovaného učitele nikdy neuvidíme, což byla věc, kterou jsem nenáviděl ze všeho nejvíc. Kdybych tu moc měl, asi bych je nechal všechny vyhladit, Eldary, ale vrátilo by to něco? Ne. Pomsta by nám Otce domů nevrátila. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Má zpráva Rogalu Dornovi byla krátká, neměli jsme se o čem bavit. Jak vznosně to znělo, lord Terry, nevěřil jsem tomu, že by byl tím správným na správném místě, ovšem to je informace co nemusí nikoho zajímat. ++ Od : Ahzek Ahriman, Správce Prospera ++ ++ Pro : Rogal Dorn, Lord Terry ++ Rozumím. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Má flotila se vynoří z warpu a začne se rozdělovat, když najednou astronomikan zhasne a naši navigátoři jsou najednou slepí. Já právě sedící na můstku když posádka začne panikařit, aktivuji komunikaci. „ Všichni zachovejte klid, dokud nezjistíme co se děje.“ Pak pohlédnu na navigátory. „ Co se stalo? Něco zastínilo maják? Nemohou to být nějaké eldarské triky?“ Následuje rychlá činnost na palubě, aby mí podřízení tento dohad ověřili, ale já mám zlou předtuchu. Když se astronomikan znovu rozsvítí, má nálada se nezlepší, ale ta další zpráva mě ohromí. „ Co se stalo,? Jak je to možné? Klid!“[/i] Po pár okamžicích pronesu klidně, nebo se o to alespoň snažím. „Všem lodím rozdělit se do dvojic a pokračujte v přidělených úkolech. Stín Císaře poletí na orbitu hlavní planety. Provést.“ Nad druhou půlkou se zamračím a odeberu se do svého velína, kde si znovu a znovu přehrávám zprávu která přišla od Dorna. „Co budeme dělat? No nic musíme letět dál, práce otce nesmí zaniknout., takže zatím budeme pokračovat dál, ale musíme si promluvit s některými bratry. Agron, Magnus, Perturabo a Také Fulgrim jsou ti se kterými si musím promlut jako s prvními." S tím aktivuji vysílač. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nechám své psychery poslat zprávu na Prospero. Ve zprávě stojí jen. " Bratře co se stalo? Prosím vysvětli to. Corax" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Varpem příjde zpráva. " Zdravím bratře, chtěl bych znát tvou současnou situaci a plány abychom je mohli spolu koordinovat. Corax" |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro ++ Pro: Corvus Corax, Primarcha Havraní Gardy ++ Lorde Coraxi, Je pro mě složité to vysvětlit, ale pokusím se nejlépe, jak dokáži. Jistě jste dostal nešťastně složenou zprávu od lorda Rogala. Lord Magnus, společně s Císařem -Čest jeho památce- byli napadeni elitními Eldarskými jednotkami. Než se však podařilo tyto cizáky zatlačit, došlo k nevyčíslitelným škodám. Císař byl zabit, zatímco lord Magnus se obětoval a usedl na Trůn. Nyní je on Astronomicanem, jenž navádí naše lodě. Váš bratr však věří, že pro záchranu našeho Císaře není pozdě, kroky k tomu by již měl začít podnikat Vojevůdce Fulgrim, zkuste kontaktovat jej. Ahzek Ahriman, 1. kapitán a Magister Templi kultu Corvidae |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nechám své psychery poslat zprávu na Prospero. Ve zprávě stojí jen. " Bratře co se stalo? Prosím vysvětli to. Corax" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nechám své psychery poslat zprávu Fulgrim. Ve zprávě stojí jen. " Bratře co má Magnus a ty za plán. Prosím vysvětli to. Corax" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ¨++ Od : Fulgrim ++ ++ Pro : Corax ++ Bratře Coraxi, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Vše bude pravděpodobně spojeno s těmi cizáky. Potřebujeme najít, kde se skrývají. Předpokládám, že je možná budeme moci využít k navrácení milovaného Císaře. Tvá legie mi přijde pro tento úkol nejvhodnější. Hledej eldar, udržuj průběžný kontakt. Brzy budeme vědět víc. S žalem v srdci, Vojevůdce. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro V mé tváři se neprojeví žádná emoce. „Jak si přeješ, bratře-vojevůdče. Pokud se nebezpečí potvrdí, moje legie jej rozdrtí na prach. Až zjistím, kdo se snaží zmanipulovat našeho bratra, přinesu ti jeho hlavu. Na tomto sněmu tedy má úloha skončila.“ Kývnu hlavou na Sanguinia a na Fulgrima „Loučím se s vámi, vrátím se ověnčen vavřínem vítězů a dobudu pro lidstvo oko teroru. A Fulgrime... Dokážeš to, věřím ti.“ Poslední slova už říkám napůl přes rameno, protože jsem na odchodu ze sálu. Na palubě Soumraku I s celým svým doprovodem jsem se vrátil na Soumrak. Téměř ihned po návratu začnu chrlit rozkazy... „Sevatare, dobrá práce, vrať se ke své kapitule. Můstku, spojte se se Zlatým orlem a vyžádejte si polohu sil Legie Nositelů Slova, jakmile vám vydají koordináty, nastavte příslušný kurz. Celá legie se přesune na určené místo. Spojovatel, vyšlete zprávu do oka terroru, adresát Primarcha Lorgar....“ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro +Kódování – nachový ultra+ +Adresát: Primarcha Nositelů slova, Lorgar+ +Odesílatel: Konrad Cruze, vlajková loď – Soumrak+ Drahý bratře primarcho. V této chvíli se veškerá síla mé legie připravuje na přesun na tvé pozice. Z rozkazu vojevůdce posílí Páni noci osmé legie pozice Nositelů slova. Je nutné, abychom se co nejdříve po mém příletu setkali tváří v tvář. Jedná se o záležitosti nejvyšší priority. Tvůj bratr primarcha – Noční běs |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Konrád, Sanguinius~ „Loučím se s vámi, vrátím se ověnčen vavřínem vítězů a dobudu pro lidstvo oko teroru. A Fulgrime... Dokážeš to, věřím ti.“ "Konráde," oslovím jej, pustím Sanguiniovu ruku, udělám k odcházejícímu bratrovi krok dřív, než mi kompletně zmizí a opatrně mu položím ruku na ramenní plát. "Hlavně se s Lorgarem vraťte v pořádku. Stačí, že zemřel Otec. Nemohu přijít také o bratry." Stáhnu ruku dolů. Smrt Otce ukázala, že nikdo není nesmrtelný. Nikdo. I když jsem si to o sobě vždy rád myslel. "Dávej na sebe pozor." S těmito slovy, visícími v zásadě jen tak, ve vzduchu, jej nechám odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Počkám, až se za Konrádem zavřou dveře. Mám takový zvláštní, svíravý pocit v hrudi. Vůbec se mi nechce bratra odesílat někam, kde se tomu říká Oko Terroru. Vlastně se mi jej nechce posílat vůbec nikam. Cosi hluboko ve mně řve, že jsem přišel o Otce... a že nechci zůstávat jen tak sám. Na malou chvíli přemýšlím nad tím, jak hluboko jsem klesl, když je mi přítomnost někoho, jako je Noční Běs, příjemná. Nebo alespoň snesitelná, bez nějakého výraznějšího "ale." Doufám, že je to jen tím, že je vše tak nějak čerstvé. Že jsem takhle útlocitný jen... příležitostně a díky sledu událostí. "Sanguinie, musel jsi ho provokovat?" Zeptám se pak unaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Bratře, má zpráva nedorazila? Pravděpodobně za to může ruch, způsobený dočasným zmatkem v Impériu. Zasílám znovu obratem. Bratře Coraxi, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Z posledních zpráv, které proběhly mezi mnou a Terrou cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Vše bude pravděpodobně spojeno s těmi cizáky. Potřebujeme najít, kde se skrývají. Předpokládám, že je možná budeme moci využít k navrácení milovaného Císaře. Tvá legie mi přijde pro tento úkol nejvhodnější. Hledej eldar, udržuj průběžný kontakt. Brzy budeme vědět víc. S žalem v srdci, Vojevůdce. PS: potvrď příjem.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Řeknu mu nakonec a kývnu hlavou na rozloučenou. Pomalu se posadím a povzdechnu si. Už jen ten název se mi nelíbí. Ale hlavní věc co ted všichni potřebují je cíl za kterým jít a to aspon pro teď má. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Na chvíli zavřu oči. "Co ted já? Mám pro jistotu ještě chvíli zůstat s tebou?" Zeptám se potichu a pozorně se mu zahladím do očí. "Nebo už pro mě máš připravený jiný úkol?" Cvičně mávnu křídly. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Poslední pozice, co jsi hlásil, byl Arx...A co dál? Plout pod radarem a vyhnout se bratrovi, anebo ho přivítat s otevřenou náručí? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro oprava... protože taky píšu kraviny - výslech smrti? what? ~Sanguinius~ "Co tím myslíš Fulgrime? Jeho jistotu že otec umřel? Nemůžu za to že se na věci dívám jinak." Povzdech. Jak jen si přeji, aby měl pravdu a otec byl živý. Ale není. Není a nikdo mi nedokáže zaručit, že ještě někdy bude. Přesto se o to pokusím. Jsem rozhodnutý udělat cokoli. "Nejde o to, jak se na věci díváš. Jde o... prezentaci. Leckdo by si to mohl vyložit, jako neúctu k Otci či výsměch jeho smrti. Víš, že s Konrádem je problém i normálně. Ne tak ještě teď." Přejdu o kousek dál a napůl se opřu a napůl posadím na stůl, naproti jeho židli. "Co ted já? Mám pro jistotu ještě chvíli zůstat s tebou?" Ano, prosím. "Ne, to nebude nutné." Přinutím se k úsměvu. "Nejhorší je za mnou... a všechny nás čekají povinnosti. Pravděpodobně bychom měli najít" a zničit "eldary. Pokud se nám podaří nějaké zajmout, nebo jinak konfrontovat, aniž by to ihned končilo jejich smrtí, mohli bychom přijít na to, jak vrátit Otce mezi živé. Pokud jsou Běs a Aurelian-" odlepím se od stolu a vyvolám nad ním malou holosimulaci, byť není tak sofistikovaná, jako ta, kterou mám k dispozici v Tacticariu "-vázáni někde tady," zakroužím prstem v prázdném prostoru, "zbývá nám ještě obrovská plocha k... prohledání. Problém je v tom, že žádná z legií výskyt eldar již nějakou dobu nehlásila. Jen Corax se potýká s nájezdy Temných. Prozatím se nemám čeho chytit, mohu zjistit, kde se objevili naposledy... ale to neznamená, že tam stále budou..." |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Jsem na můstku a hledím na Caliban. Přemýšlím, jak dlouho zde ještě budeme setrvávat, kdy Lev dá rozkaz a Železní válečnici budou moci pomoct svým bratrům v nesnázích. Netrpělivě klepu do opěradla křesla, nevím proč, ale cítím divný pocit, jakoby se něco mělo hodně brzo pokazit. A najednou je ten pocit skoro hmatatelný. Nebyl jsem jediný, kdo měl tento pocit, Astrapati na můstku vypadali zmateně, jak kdyby je někdo probral z hlubokého spánku. Co se to děje?! „Ztratili jsme Astronomican!“ zahlásí Hlavní Astropat. V hlase se mu odráží strach, který, kdyby měl hmotnou podobu, tak by ho zrovna celého pohlcoval. Pomalu se postavím nevěříc svým uším. „Ne... to nemůže být pravda...“ Ale byla. Otec byl energii pro Astronomican, pokud ztratil energii, není jiného vysvětlení. Nevím, co si myslet, snažím se přijít na cokoliv jiného, co by tohle mohlo zapříčinit, ale není žádný jiný důvod. Pouze ten jeden, který odmítám přijmout. „Kontaktujte Terru, Fulgrima, kohokoliv! Musíme zjistit, co se děje!“ rozkřiknu se na posádku můstku. „Můj pane, to je nemožné... My... nemáme spojení.“ Nejistota, to slyším v jeho hlase. Neví, jestli je Císař mrtev nebo se jen poprvé stalo něco, co se nikdy stát nemělo. Cítím se stejně, doufám, věřím, že se pletu, ale může to znamenat jediné. ++Císař je mrtev++ „Astronomican opět funguje!“ Radost nedokáže skrýt nikdo. Ale ujasnění toho, že jeho síla není taková, jako byla předtím, tuto emoci spláchne z tváří všech. Kdo? Jak? Hlavou se mi prohání bouře myšlenek, nespořádaných a mnohdy i nesmyslných. Snažím se uklidnit, když dorazí i druhá zpráva. Ta jen způsobí to, že vztek, který jsem v sobě krotil a snažil se skrýt, vyplave na povrch. Zvednu se, cítím pohledy všech přítomných, bez jediného slova zamířím do svých kajut. Poslední, co si pamatuji je to, jak se za mnou zavřeli dveře. Pak už jsem vše měl v rudé mlze. Netuším, jak dlouho jsem běsnil a ničil vybavení kajut, ale jediné, co přežilo, bylo Otcovo kladivo. Sevřel jsem pěsti kolem něj a cítil, jak mi práská kůže pod zbrojí. Byl jsem rád, že kov v mých rukou vydržel takové sevření bez jediné úhony. Astronomican přestal fungovat, když nejsilnější mysl vyhasla. Po nějaké době se jeho signál opět objevil, ale slabý, nejistý. Jediný, koho znám a tuším, že by něco takového dokázal, je Magnus. A Dorn si ho obviní ze zabití Císaře! Ovládnu chuť máchnout kladivem a zničit další věci. Sám sebe prohlásí za Pána Terry, jakoby to byla Otcova vůle, a myslí si, že mu to projde? Projde, protože i přes to, co udělal, mu ostatní budou věřit spíše, než Magnusovi. Sám bych ho podezříval, kdybych nemluvil s Fulgrimem a nevěděl, že to Magnus Otcovo rozhodnutí bere jinak. Zpráva od Fulgrima. Někdy během té mé kratochvíle mi ji přeposlali na datapad. Rychle si ji přečtu a pošlu Astropatům zprávu pro Vojevůdce. ++ Vojevůdče, Lev už o všem ví. Minimálně to tak vypadá. Dle jeho slov to stvoření neslouží Chaosu a ani není jedním ze Čtyř. Sedí v kleci ze sedmi obsidiánových sloupů ozdobenými zřejmě Eldarskými motivy. Sám ještě nepožádal o pomoc, setrvávám na orbitě. Erebus si žádal bojovou sílu od Lva a ode mě, poskytl jsem mu vše, co jsem mohl, ale i tak to nebylo moc. Truchlím také, ale odmítám věřit tomu, co napsal Dorn. Nevěřím jeho slovům o tom, že Magnus je zrádce. Perturabo ++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Začínám toho mít dost~ „Mluvíš, jako bych přežil díky tobě, démone,“ ušklíbl jsem se. Mluví, jako bych mohl za to, že nás Chaos rozházel po Galaxii. Jako bych mohl za to, že mě jako mladého našli a vzali do hradiště. Jako bych já mohl za sebe. Ne, v tom má prsty Otec. Budiž mu země lehká a nechť odpočívá v pokoji. Výsměch stvůry a podpora z Lutherovy strany. Hledání další důležité otázky, která mě v nastalém „zmatku“ nenapadá. Ne, určitě je v jejím zabití nějaký háček. A pořád tu jsou ty eldaří černé kameny. A mezi ně se mi příliš nechce. A ani tam nechci posílat nikoho z mých muž, abych zjistil, co je to za tekutinu v jezírku kolem Yggra`nye. K čertu s démony. „Tvá smrt nezvrátí nic z tvé práce, že? Nebo tě vysvobodí ze smrtelné schránky.“ Zatraceně. /A pak možná bude moct posednout někoho z přítomných. Nebo kohokoliv na planetě. Nebo se vrátí do Immateria. „Dokud jsi ve svém vězení, máš jen omezenou moc. A to nemíním měnit.“ Zatím. „Co vlastně chceš s tímhle světem, Iggranie? Zbavit ho všeho živého a nahradit to svými nemrtvými výtvory? K čemu vlastně ta biomasa?“ Začínám mít neodbytný pocit, že bychom měli ještě prohledat tohle patro úlu, že její jeskyně byla taková... Zdržovačka a někde tam staví obřího kostěného golema. „Cyphere, co Železníci, stále na orbitě nebo odlétli?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Démon pokrčí rameny. „Ano i ne. Na tvém přežití mají mé výtvory svůj podíl, na můj příkaz. A to je tak asi vše.“ „Něco, co skutečně nežije, Lione, nemůže umřít. A moje présenc není spojena přímo s mým výtvorem....“ Démon se usměje..Nikoliv zle, ale pobaveně. „S tímto světem? Ten mě, v podstatě, nezajímá. Jen jsem potřebovala upoutat tvoji pozornost..Což se povedlo. A následně chci pryč. A pokud mě osvobodíš,můžeme se domluvit.“ řekne a spiklenecky mrkne... Poté si klekne na zem a dotkne se půdy..Ta se trošku zazelená a z půdy začne velmi rychle rašit zelený klíček nějaké rostliny. Velmi rychle roste a bují, tloustne a nabývá na objemu. A za chvíli je u jezírka krásně zelený smrk, který připomíná starý Caliban... „Caliban mě nezajímá. Propust mě a odejdu. A na rozloučenou ho vrátím do správného stavu, který jsi zničil....“ Za tebou Luther nesouhlasně zakroutí hlavou...Jakoby nemohl věřit tomu, co je nabízeno. Pípne vox. „Ne, pane. Stále jsou na orbitě. Jen dle vašich rozkazů byl Nositelům Slova předán jeden starší křižník a ty pomalu opustili soupravu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro ++ NE bratře tvá první správa dorazila pár hodin před tou tvou poslední. Co se týče bratra Magnuse co se s ním skutečně stalo? Znáš nějakou osobu jménem Ahzek Ahriman? Také potřebuji víc informací o eldarech, má legie už řadu měsíců bojuje s temnými eldary, potřebuji vědět co nebo koho mám hledat. Mám hledat napojení na eldarskou síť bran? Také potvrď příjem. Corax velitel devatenácté legie Havraní stráže.++" |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Warpem příjde zpráva. "++ Zdravím bratře, chtěl bych znát tvou současnou situaci a plány abychom je mohli spolu koordinovat. Corax ++" |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Stále čekající na zprávu od Fulgrima nebo od Lva mě z letargie probere zapípání datapadu. Překvapeně zvednu obočí, když uvidím odesílatele. ++ Zdravím tě, Coraxi. Momentálně se nacházím na orbitě Calibanu, asistuji Lvovi s jeho problémem, který zřejmě bude potřebovat mou interakci. Očekávám povolení k vylodění svých mužů na orbitu. O jaké plány se jedná? Perturabo ++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Webway se začíná rozpadat a je třeba jedna rychle. Zvedneš Císaře a octneš se tváří v tvář Eldarovi, který bere svého mrtvého vůdce. Cítíš z něj agresi, zlobu a napětí. Karandras je jako pružina, připravená vystřelit.. Ale evidentně má nějaké své rozkazy, takže jen jemně zvedne Eldrada a tak na tebe kývne. Divný pocit. A poté...tak nějak zmizí, rozvlní se, rozplyne se..Kdo ví. Ale psykerská schopnost to nebyla. Otec je překvapivě lehký. Přijde ti, jako by většinu jeho váhy tvořila jeho zbroj. Je divné, držet ho v rukou, bez života, ale celého...svým způsobem nepoškozeného. Jen schránku bez duše. A ano, po průchodu portálem se tvá situace moc nezlepší. Ano, Malcador povolal Dorna. Gellarovo pole je schozené, tvůj bratr to pravděpodobně vzal teleportem. I v podzemí vládne trošku chaosu, za tebou se do webwaye vrhne jednotka Custodes a pár Císařových pěstí. První, co z Dorna uvidíš, je pěst..Ne že by se zrovna vyptával, představil nebo truchlil. V těchto ohledech je tvůj bratr značně přímočarý. Poté ucítíš jeho vztek, zlost a naštvanost, která z něj přímo sálá.. Víš, že by tě zabil....kdyby mohl. „A DOST!“ ozve se silný, autoritativní hlas. „Za každý okamžik vašich sporů umírají tisíce a tisíce lidí..“ okřikne vás Malcador Sigilita. Překvěpivě, přežije a ani Dorn mu neodporuje. Ví, že má pravdu. „Magnusi, vyhasl Astronomican. Musíš usednout na Zlatý Trůn...“ řekne stručně, rychle a naléhavě. Z starce je cítit vnitřní síla, odhodlání a jistá odevzdanost...Také vidíš, že mu kanou slzy.. Přistoupí k tobě pár Custodes a velmi šetrně, s posvátnou úctou, od tebe převezmou tělo Císaře. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Kdo krade, má za pět~ Těžko se něčemu takovému věří. Proto jsem se rozhodl to nedělat. S tím neživotem má pravdu. Ale i když to nežije, dá se to rozemlít na prach. Jako třeba kamení. Život jejího díla není závislý na ní. To je trochu nemilá zpráva, ale takových jsem zažil a takové mě ještě čekají. Nabídla něco vskutku lákavého, dokonce to i demonstrovala na jakémsi smrčku, který skutečně vypadal jako ze starých dobrých časů. Caliban ji nezajímá, chce pryč. „A co budeš dělat venku, Iggranie? Rozšiřovat své nemrtvé?“ Cypher potvrdil stálou přítomnost Perturaba a vypravení jednoho ze starších křižníků pro Ereba a jeho Nositele slova. Pro sebe jsem si kývl a pootočil se na Luthera. „A když tvou nabídku odmítneme, démone? Co pak?“ Důležitá otázka. Hlavně v tuhle chvíli, když nás obklopuje její biomasa a nejspíš několik dalších nemrtváků. Dokud tam nejsou ty bradavice s kyselinou, je to ještě dobré. Zatraceně. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Translace warpem proběhne v pořádku a zhruba za týden se vynoříš do sektoru, který ti byl přidělen na ochranu proti Temným.. Hlášení je vcelku zběžné, jedná se o 7 planetový systém s dvojhvězdou uprostřed. Obyvatelé a zajímavé jsou jen Planety Calderia 3 a 7. První je relativně obyvatelný svět, kde zrovna probíhá kolonizace a na Calderii 7 probíhají vykopávky Adepta Mechanica. Dark eldaři se velmi často vynořují z pásu asteroidů mezi Calderii 5 a 6 a podnikají výpady jak na flotilu, tak na pozemní síly. Jsou otravní, avšak narozdíl od standartního postupu, neberou zajatce. Chtějí vás pryč. S příchodem tvé flotily, která zde má dohlížet, se situace stala velmi otravnou a nepříjemnou. Většina útoků je udeř a uteč a pokud včas zmizí, vaše senzory je nenajdou. V „stealth“ technologiích jsou poněkud napřed...Pro vás je patrolování nudné. Calderia 7 je navíc bráněna dvěma křižníky Adepta Mechanica...Od nich přijde uvítací zpráva po tvém příletu |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Naposled jsem se ohlédl po tom všem, než jsem prošel Branou, cítil jsem vlastní slzy, bylo jich málo, ale byly tam. U normálních lidí cítíte nejdřív emoce a až pak reakci, u Rogala tomu bylo přesně naopak, ale tu radost, abych zakolísal, jsem mu neudělal. Ne. Nechtěl jsem. „Imperiální pěst …“ Zavrčím potichu, sarkastickou větu bych i dokončil, kdyby se nezjevil Malcadorův hlas. Asi to tak bylo lepší, byť již nezáleželo snad na ničem. Je zvláštní, jak rychle se beznadějné může stát beznadějnějším, zoufalejším, prázdnějším. Předal jsem Custodům Otcovo tělo a s jeho rukou, která mi naposled proklouzla mezi prsty, jsem teprve pocítil opravdové prázdno. Bylo hluboké, nezměrné. A se slzou, kterou jsem si setřel z obličeje, teď, když byly ruce volné jsem se do toho poklidného prázdna zabalil. Vše bylo snesitelnější, nemluvě o všem mých nejbližších rozhodnutích. Na Malcadorovo „musíš“ jsem odpověděl přikývnutím a vlastní otázkou: „Co mám udělat?“ Zeptal jsem se vzhlížeje ke Zlatému Trůnu, měl jsem pocit, že jakmile na něj jednou usednu, už nikdy víc nespatřím pyramidy Tizci. Nepociťoval jsem ale nic, to všechno to prázdno, do kterého jsem se schoval. Je k té otázce, samozřejmě, že vím, že mám na něj usednout, ptám se na techniku, techniku ovládání Astronomicanu. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Každý z nás má něco." Nechci to dál řešit. Tak dávám pozor co mi říká. Nejdřív si prohlížím jeho a pak přejdu pohledem k mapě. "To zní nejlogičtěji..." Chvíli se zamyšleně dívám na mapu. "Hledá už někdo z nás Eldary? Moc se mi nezdá že o nich nic neslyšíme, většinou to znamená přicházející problémy... Možná mám nápad.." Krátce se zadívám na Fulgrima. "Víme o nějaké planetě kde mají bránu nebo chrám nebo cokoliv co by je mohlo zajmat?" Založím si ruce na prstou a přehodím nohu přes nohu. "Naposledy byly teoreticky na Teřře ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +Kódování – nachový ultra+ +Adresát: Primarcha Vládců Noci, Konrad Cruze, vjalková loď - Soumrak+ +Odesílatel: Lorgar Aurelian, vlajková loď nově známá jako "Naděje"+ Buď zdráv bratře, cítím naléhavost ve tvých slovech a věřím, že osobní setkání pomůže poodhalit háv otázek, který tento nečekaný akt v takto smutné chvíli vyvolává. Pozastavím současný postup a budu ti k dispozici ihned, jakmile dorazíš. S úctou Lorgar Aurelian. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro když jedna jedna je to po první třetině, sám sobě tak učiním zadost, snad plakat bude kanada jedině! "Zjistěte, kde je Erebus." Syknu, když přijdou novinky. Vpravdě je ten rozkaz spíše jako vhodná záminka k tomu, aby se mě nikdo nestihl ptát na nic jiného. Spolu s tím předávám velení Crudelisovi a klidím se z můstku. Vzkaz Dorna mne osobně uvrhl do temných úvah. Ne, nemůžu věřit tomu, že by Magnus zabil císaře a Malcadora. On ze všech nejméně by udělal něco tak neuváženého, nota bene co by tím získal? Možná tím osvobodil lidstvo? I tak se mi to nezdá už proto, že právě Rogal je tím, kdo tak těžce nesl volbu a teď je zničeho nic regentem. To přeci chtěl! Na druhou stranu je to rovněž příliš průhledné a příhodné pro někoho, kdo dovede precizně naplánovat obranu nebo útok. Co bych měl dělat? Skoro bych se moh i radovat, protože zesnul-li On, tak se budoucnost plná uctívání mrtvoly nemůže konat. Znamená to, že jsme nějakým způsobem uspěli? Pocit zadostiučinění rozhodně necítím. Vlastně necítím nic jiného než chuť shromáždit všechny své muže, dát zprávu na Prospero a... a co vlastně? Táhnout na Terru? Tisíc synů by životy za osvobození Magnuse určitě položilo. Zoufalý plán, který by budoucnosti nic nepřinesl. I kdybych vyhrál, neměl bych dost sil na to, abych sebe a bratra ubránil. Alternativa by byla možná vyhnanství mimo galaxii, ale kdo ví? A pak před temnotou nebude žádné místo bezpečné. A sklonit se... Nikdy to nebylo lákavější. Štěstím v neštěstí je pak další zpráva od Fulgrima, díky níž mohu mít alespoň trochu klidu. Nepůsobí to dojmem, že by byl Magnus ve smrtelném nebezpečí a Dorn uzurpátor a i když mě angažování Konráda nesmírně překvapuje, zjevně skýtá nějaké vysvětlení. Proto nakonec pošlu Konrádovi zprávu o přijetí a soustředím se na modlitby, abych stanul proti nočnímu děsu tak vyrovnaný jak jen to půjde. Osud mě stále těžce zkouší. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce datlování a astropatické komunikace se na tebe otočí správce voxu a nervózně polkne.. „Pane, zprávy o Prvním Kaplanovi Erebovi jsou poněkud matoucí...“ řekne důstojník a poté pokračuje. Ale dvakrát jsem to ověřil. Erebus byl naposledy spatřen na orbitu Calibanu...„ Chvilková odmlka.. “..kde, jak si zdá, si vyžádal posily od Perturaba a poté v doprovodu křižníku Temných Andělů provedl translaci do warpu. Od té doby o něm nejsou zmínky, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Malcador unaveně začne vstoupat do schodů, za mlčenlivého doprovodu Dorna a i tebe. Cítíš z něj únavu, zklamání, značně pomíchané pocity...kde dominuje tvrdohlavost a loayalita k tvému otci. „Upřímně nevím, jak to přesně funguje, Magnusi. Tvůj Otec se nedělil o vše. Dal mi jisté instrukce...Pro případ.“ řekne smutně Malcador a dojde na vrchol pyramidy. „Ten kámen, Magnusi....“ poznamená a poté ti ukáže na Trůn. „Prý máš zhluboka dýchat...“ řekne Malcador a poté co si sedneš, udeří holí s dvoujhlavým orlem o zem, zavře oči a ty ucítíš závan síly. Neuvěřitelně mocný závan síly. Víceméně nikdy jsi si neuvědomil, že Sigilita, ač člověk, je tak silný psyker. Většinu tvé Legie by hravě strčil do kapsy a i vedení jako Ahzek či Hathor by v přímém přeměřování síly mělo problém. Ucítíš ale, že toto je možné jen za jednu cenu. A to tu největší.. Ucítíš, jak uvnitř Trůnu se něco přesouvá a přenastavuje. Něco se točí, něco se šoupe. A běhá z toho mráz po zádech. Poté Malcador udeří svou holí do místa, kde je vidět jakási díra, slot na onu hůl, kterou sebou neustále nosil. A tebou projede blesk čisté energie, chvilka agonie a neuvěřitelné bolesti....a pak, pak už jen mír. Věčný, duševní mír.. Jako přes mlhu vidíš Malcadora, jak padá mrtev k zemi. To on zažehl jiskru, která v tobě hoří a kterou Trůn rozfoukal do hranice..Vidíš jak se k tobě se blíží skupina magosů z Adepta Mechanica, s několika servitory. Tvá duše hoří jasným, teplým světlem, ale je to vyčerpávající. Kdokoliv jiný než primarcha by to nevydržel. Zbývá jen dodat výživu pro tělo a pak...čeká věčnost. Trůn v tomto nastavení jako takový funguje jako neuvěřítelný posilovač onoho procesu..Je přizpůsoben jednomu a jedinému účelu – udržování Majáku, Astronomiconu, Pochodně Lidstva. A také k udržení tebe naživo. Přes onu narůžovělou mlhu omámené spokojenosti vidíš, jak ti servitoři do těla zavádějí různé hadičky s výživou a kdo ví co ještě. Také vidíš to, jak Dorn si klekne a opatrně vezme starcovo tělo. Pečovatelsky, s úctou..a lítostí. Poté ti věnuje poslední, nenávistivý pohled, otočí se a sejde z pyramidy dolů... Budoucnost čeká. Tvá duše hoří a tvé psykerské dovednosti jsou tím poněkud oslabeny, stejně jako tvoje možnost astropatické komunikace. Nemluvě o tom, že podstatnou většinu tvého vědomí zakrývá ona růžová, blahosklonná mlha.. Je několik „světel“, k kterým můžeš poslat zprávu...Jedno z nich je, samozřejmě Dornova loď, Phallanx. Ta je poměrně za rohem. Dále Zlatý Orel, jeho přítomnost v vesmír září nádherným světlem...Ale není to světlo Fulgrima, a není to světlo běžného Astropatha. Je to něco jiného, má to takový umělý nádech, kovovou pachuť. Prospero. Samozřejmě. Neoddiskutovatelně. A dále je tady jedna mysl, zářící v vesmíru. Mysl hnaná něčím jiným, než astropatickou zručností. Mysl, hnaná fanatismem a vírou.. A pak víceméně každá flotila a každý bratr, který se vyskytne v Segmentu Solar... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Naposledy byly teoreticky na Teřře ne?" Povzdech. Já opravdu nevím, jestli je bratr tak uvzatý a prostě na tu Terru za každou cenu chce - a nebo zkouší, kdy vypěním a začnu hystericky řvát v nějakém domnění, že mi pomůže, když ze sebe svoji zlost, frustraci a žal vyječím a nebudu vše dusit v sobě. Ne. Jsem klidný a ignoruji to. Ostatně - pokud je něco s eldary na Teře, Dorn už to určitě řeší. Nebo by mi to řekl. "Jejich pozůstatky ve známém vesmíru bychom prozkoumat mohli," přikývnu. "Jen nevím, zda to zobrazí tahle mapa. Možná budu muset do Tacticaria, abych ti mohl poslat přesné souřadnice." Inu, tak či onak nějaké ty informace z projekce vyvolat zkusím. Za to nic nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Pravděpodobně problémy, související s výpadkem astromonicanu. Ahrimana znám, je to jeden z předních velitelů Tisíce Synů. Pravděpodobně převzal za Magnuse velení... a nejspíše již natrvalo. Víc informací o eldarech, kteří nám vzali Otce zatím nemám, ale jakmile je Dorn pošle, dám tobě i ostatním bratrům obratem vědět. Zatím předpokládejme kolektivní vinu všech. Důležitější eldary se snaž získat živé - ostatní vyhlaď. Můžeš hledat napojení, můžeš hledat zbytky jejich osídlení, cokoli, co by jim mohlo přijít důležité. Možná můžeš zkusit hledat a vyslýchat temné eldary - třeba budou o těch druhých něco vědět. Fulgrim, Vojevůdce PS: potvrď doručení zprávy.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Lorgare, Konrád měl znepokojivou vizi, týkající se tvé osoby a místa, poblíž kterého se tvá legie zrovna nachází. Buď opatrný. Poslal jsem jej za tebou, aby tvou legii podpořil při případném útoku zvenčí. Poví ti bližší informace. Zároveň bych se rád zeptal, proč sis od Perturaba a Lva vyžádal podpůrné jednotky, bez předchozí konzultace s mou osobou. Měl jsem za to, že ty ze všech nejvíc chápeš, že je dobré, abych o takových věcech měl přehled. Očekávám vysvětlení a ujištění, že se to nebude opakovat. Vojevůdce Fulgrim. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Perturábo, Nechápu, o čem to mluvíš - kde Lion přišel na název Chaos, když o ničem takovém Lorgar nemluvil? Velká čtyřka? Tak nazývá ty čtyři nejmocnější bytosti, o nichž Lorgar mluvil? Kde přišel k takovým termínům? Jak se zdá, Lev má vlastní zdroje informací, které je třeba prozkoumat. Zajímá mne "to stvoření." Myslel jsem si, že problémem Calibanu je mor a ne nějaký záhadný cizák, uvězněný eldary. Prozkoumejte, zda by se na cizáka nedali Eldaři nějakým způsobem chytit, třeba do pasti. A pak je zajměte a jeho zničte pokud možno také. Rád bych řekl, že nepřítel našich nepřátel je náš přítel, bohužel to není možné. Lidstvo vládne vesmíru. Tak to Otec chtěl. Pokud má cizák nepřátelské úmysly, což evidentně má, pokud stojí za morem na Calibanu, měl by zmizet, aby nemohl lidstvo nadále ohrožovat. Budeme pokračovat v Otcově práci, než se vrátí zpět! Buď opatrný. Lionovy zdroje informací se nám nemusí líbit. Informuj mne i nadále. Dornovo chování mne vytáčí stejně, jako tebe - ale pro začátek je potřeba, aby se někdo organizačních věcí v Impériu ujal. Probereme to později osobně. S Magnusovou zradou jsem nesouhlasil a stále věřím, že se jednalo spíše o nešťastnou formulaci, nicméně Dorn měl poměrně přesvědčivé argumenty, které nemám čím vyvrátit. Z jeho pohledu se o zradu jedná. Tak či onak, Císař je mrtev a Magnus převzal astronomican, alespoň do doby, než jej vrátíme zpět mezi živé. To je důležité. Vytrvej, vše se časem vytříbí. Fulgrim. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Znovu si přečtu situační zprávu a pokyny bratrovu zprávu. Pak aktivuji komunikaci. „ Admirále připravuji konferenci ve svém velíně. Chci aby se jí účastnili krom vás alespoň vzdáleně všichni mí kapitáni rot a vaši kapitáni lodí.“ Počkám až se velín zaplní kapitány lodí i rot. Pět z mých kapitánů rot je přítomno osobně zbytek je jen jako obraz. Já vstanu a rozhlédnu po místnosti, která se teď zdá zaplněná. „ Panstvo tak vás vítám na naší konferenci.“ Kývnu na přítomné kapitány rot a lodí a pak ukáži na holoprojektor na kterém je obraz soustavy. „ Takže abych shrnul náš dosavadní postup, zasekli jsem se v této soustavě a nedaří se nám z hlídkových činností dostat ven, zatím co nepřítel udeří tam kde jsme zrovna slabší.“ Klidně se odmlčím. „ Tomu musíme udělat přítrž. Ale není to všechno co musíme udělat. Všichni víme a strádáme nad smrtí našeho otce Císaře všeho lidstva. Ale ze zpráv které zatím mám to vypadá, že by náš otec nemusel být úplně ztracen, ale jeho duch je prý možná zajatý eldary.“ Počkám až všem dojde co to znamená a začne v nich růst vztek, pak promluvím. My musíme najít Eldary a dostat z nich jak tento stav zvrátit. To nás přivádí zpět do této soustavy.“ Mávnu rukou nad ovladačem a přiblíží se pás mezi 5. a 6. Já ukáži prstem. „ Nepřítel zde podle všeho má základnu nebo jednu z jejich bran. My jí najdeme. Bude-li to nutné budeme ten pás prohledávat asteroid po asteroidu dokud nenajdeme to co potřebujeme. Nebude to snadné Eldaři nejsou snadný protivníky, budou na nás chystat přepady a nájezdy, ale tentokrát budeme vědět, že do letíme do bitvy.“ Znázorním dva pásy přetínající průřez tohoto pole kousek od sebe. „ Začneme V této oblasti, kterou proskenujeme. Pak až tam budeme hotovy posuneme se do dalšího výřezu až projdeme celý pás. Vím nebude to jednoduché, ale naši nepřátelé spoléhají na to, že udeří a opět se stáhnou tam kam se za nimi nepustíme, hodlám jim to zatrhnou.“ Zvednu varovně prst. „ Vím, že ve vás vře nenávist a touha po pomstě po tom co všechno náš nepřítel vyvedl, ale pamatujte, potřebujeme informace, takže rozkaz zní zajímat co nejvíce zajatců pokud to bude možné. Nesmíme se nechat nenávistí ovládat protože pak začneme dělat chyby, ale to neznamená, že zaváháme nebo odpustíme našim nepřátelům, chci aby toto věděli všichni vaši podřízení od kaplanů po nejmladší bratry. Budeme bojovat jako vždy, s odvahou a chytrostí. Naše plavidla se shromáždí a budou operovat jako flotila, ale jak se pravděpodobně rozptýlíme během průzkumu budeme operovat nejméně po dvojicích křižníků s doprovodem eskortních lodí. Žádné plavidlo se nebude od svého partnera vzdalovat, jeden útočný křižník s eskortou možná eldaři přestřílí, ale s dvěma už budou mít problémy. Pokud se to ukáže neefektivní přehodnotíme strategii. Pokud máte nějaký jiný nápad jak vytáhnout naše nepřátele z jejich děr rád si je poslechnu. Stín císaře se přesune k čtvrté planetě a začne z průzkumem těch vykopávek a celé planety. Až tam budeme hotovy přesuneme se k flotile. Tou dobou bychom měli mít tak nebo tak nějaké výsledky. O jakékoliv změně mě okamžitě informujte. Otázky?“ S tím se odmlčím a čekám na reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nechám své astropaty odvysílat následující zprávu. ++Od Coraxe velitele devatenácté legie, Havraní stráže++ ++Rogalu Dornovi veliteli sedmé legie Imperiálních pěstí++ Bratře Fulgrim mě pověřil abych našel Eldary. Jsem v soustavě kde eldaři operují, ale potřebuji vědět více o tom co se stalo, když se Otec s Magnusem vydali zkoumat jejich sítě bran. Také bych chtěl vědět co se přesně stalo s Otcem a Magnusem, protože se my doneslo, že on je teď Astronomikanem. Chtěl bych vědět jak to skutečně je. Potvrď že jsi tuto zprávu obdržel. Corax++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Odpověď přijde obratem. ++ I já posílám pozdravy Perturabo Snažím se dobrat se k pravdě a k tomu co se dá dělat. Nevím kolik se toho k tobě doneslo , ale jak se zdá Rogalova zpráva o Magnusově zradě byla nadsazená, jak se zdá eldaři nám podle zpráv co se my donesli nám vzali Otce a Magnus sedí na zlatém trůně a v současné době je on Astronomicanem. Rogal má prý nějaký plán jak přivést Otce zpátky. Osobně to přijde podivné, ale já se nemohu utrhnout, protože jsem zapletený v partizánské válce s eldary nemohu opustit pozice. Proto sháním některého ze soudnějších bratrů, který by přiletěl na Terru a zjistil, jak to ve skutečnosti je a co skutečně stalo, protože Rogal se k vysvětlování moc nemá. Jinak co se Lionovi stalo? Nějaký další střet mezi ním a Russem, že potřebuje tvou pomoc? Corax++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Okomentuji když jen tak začne zjištovat informace o eldarech z celého vesmíru. "Po pravdě docela rád bych se do něj podívál." Pošeptám jakoby mimochodem. "máme ještě někoho kdo má úkol zaměřit se na eldary?" Povzdech. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Matoucí zprávy? Orbita Calibanu? Vstup do warpu směrem k neznámu? To vše ještě k tomu potvrzené vojevůdcovým dalším vzkazem. Jak šeredně jsem se mýlil v domnění, že bude alespoň nějakou dobu poslušný! Sbírá muže a chystá se... nevím k čemu, ale utajení a mé jméno využil zatraceně dobře. Beztak, ať se stane cokoliv, nevzejde z toho pranic dobrého. Jako z ničeho, co se nyní děje. Nepotřebuji se příliš rozmýšlet nad tím, co dělat. Tajit to, halit se do hávu lží a doufat, že jej zastavím, to by mu jen hrálo do karet. Vyjít s pravdou ven bude bolet, ale ušetří to mnoho utrpení do budoucna, nebo si to alespoň myslím. Škoda, že jsem prve věřil, že vše půjde hladce a - nemá smysl se k tomu vracet. A proto nezbývá, než zaslat těžko-uvěřitelnou zprávu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ Vojevůdče, děkuji ti za upřesnění důvodu Konrádovi přítomnosti, přiznám se, že jeho posily byly pro mne velmi neočekávané. Na otázku podpůrných sil ti nejsem sto dodat takovou odpověď, jakou by sis zasloužil a to proto, že jsem nikdy takový rozkaz nevydal. To vše je dílem Ereba, prvního kaplana, jež zjevně podlehl temnotě a jednal mimo mé vědomí i rozkazy. Kopie sdělení, jež jsem jako varování okamžitě po zjištění situace odeslal všem bratrům bude součástí této zprávy. Udělám maximum, abych jím napáchané škody napravil, eventuálně jsem připraven nést jakýkoliv trest, jenž bude uznán jako adekvátní. Pro lidstvo, říši a obnovení cti mé legie. Kopie zprávy: Bratři, vyslyšte, prosím, mé varování. Erebus, kaplan legie Nositelů Slova zradil. Neuposlech mých rozkazů, dezertoval a zlovolně si mým jménem pod falešnou záminkou vyžádal posily a zmizel ve warpu. Jeho cíle jsou nadále neznámé. Pokud na něj narazíte, uvědomte o jeho zradě zmanipulované bratry. On samotný nechť je znám jako první a doufám, že i poslední zrádce astartes a je s ním tak i nakládáno. Za to, co doposud napáchal, přijímám plnou zodpovědnost. S těžkým srdcem, Lorgar Aurelian +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ Bratři, vyslyšte, prosím, mé varování. Erebus, kaplan legie Nositelů Slova zradil. Neuposlech mých rozkazů, dezertoval a zlovolně si mým jménem pod falešnou záminkou vyžádal posily a zmizel ve warpu. Jeho cíle jsou nadále neznámé. Pokud na něj narazíte, uvědomte o jeho zradě zmanipulované bratry. On samotný nechť je znám jako první a doufám, že i poslední zrádce astartes a je s ním tak i nakládáno. Za to, co doposud napáchal, přijímám plnou zodpovědnost. S těžkým srdcem, Lorgar Aurelian +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Od: Lorgar Aurelian, vlajková loď "Naděje" Pro: Ahzek Ahriman Synu mého drahého bratra, uvědomuji si, že situace, v níž se nacházíme není jednoduchá. Já sám jsem sklíčený hněvem a pochybnostmi ohledně zpráv, jež jsem dostal. Nevím, jaké informace dorazily k tobě, proto ti hodlám tlumočit to málo, co zatím vím. Byl jsem vojevůdcem ujištěn, že nešlo o žádný záměr, spíše nějaké nedorozumění, z čehož usuzuji, že je Magnus v pořádku. Brzy získám osobně další informace a věz, že tak jako je mi drahý můj bratr, vynasnažím se udělat vše pro jeho syny, co jen bude v mých silách. V souvislosti s tím tě rovněž chci varovat. Erebus, můj první kaplan, zradil mou důvěru, zpronevěřil se rozkazům, vyžádal si lstí od mých bratrů posily a já se obávám, aby nehodlal momentální nejistotu využít ku svému prospěchu a zatáhnout vás do svých plánů, ať už by byly jakékoliv. Pokud by se u Vás objevil, zacházejte s ním tak, jak si zaslouží a nevěřte žádné z jeho lží. Se smutkem v srdci primarcha Lorgar Aurelian. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Lorgare a ostatní bratři, upozornění přišlo, však pozdě. Erebus na Temných Andělech vymámil křižník třídy Devastation jménem Černá čepel, a samotný Erebus byl spatřen naposledy na orbitě Calibanu. Posily ve formě astartes se však z mé strany nedočkal, nevím nakolik jeho prosby vyslyšel bratr Perturabo. Další kurz tohoto heretika nám znám není, po opuštění Calibanu o něm nemáme žádné zprávy. Vyhlásil bych lov na jeho hlavu, však mám teď jiné práce. Zpravím své muže o tomto zrádci a vydám příslušné rozkazy. Pokud jej objeví, nechť jej zajmou či rovnou popraví. Lion El`Jonson |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Takové možnost jako má Orel bych určitě ocenil i na Slze..." "Neříkal bych hop, dokud se tady něco použitelného neobjeví," zamumlám tiše a poklepu pičkami prstů na okraj projekčního stolu. "Po pravdě docela rád bych se do něj podíval." "To nebude možné. Fyzicky." Pokrčím rameny a nechám to být. "máme ještě někoho kdo má úkol zaměřit se na eldary?" "Předpokládám, že kromě Lorgara a Konráda, kteří budou vázáni u Oka a Lva s Perturabem, kteří řeší problémy na Calibanu... i když uvažuji nad tím, nakolik je tam Perturaba třeba, když jej Lev nechce pustit blíž-" Mohl bych mu to ostatně přikázat... "se na úkol navrácení Otce mezi živé zaměříme všichni a to všemi dostupnými prostředky. Krusáda je druhořadá a počká." Ne - opravdu nechci slyšet nic o tom, že nenecháme lidstvo mimo naše momentální pole působnosti v izolaci. Mám své priority. "Potřebuji, abys vzal a kontaktoval bratry, kteří zde nebyli fyzicky přítomní. Rozsahem své legie by se nám mohl velice hodit Guilliman." "A nyní mi řekni," vrhnu krátký pohled ke stolu, "jak jsi to myslel s tím, že je Otec stále s námi?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "v tom máš pravdu, neměli by jsme dál šířit imperium bez toho kdo ho začal. Alespon zatím ne. Navíc tohle je jasná priorita pro snad každého." Situace bratrů mě až tak nepřekvapuje, ikdyž ted čekám že Lorgar bude spíš hledat toho zrádce. "Pokud Purtabo jen čeká na orbitě má cenu ho tam nechat? Pochybuji že na Calibanu budou potřebovat dlouhodobé dobývání nebo obranu... Ikdyž nechal bych to spíše na něm." Stoupnu si a začnu pomalu chodit tam a zpátky. Když zmínil otce můj úsměv se ještě rozšířil. Ikdyž je to divné. "Špatně se to vysvětluje. I mě trvalo to dát jakž takž dohromady. Vlastně mě to napadlo když jsi mi řekl o těch bytostech z warpu." Rozhlédnu se instinktivně po místnosti. "To že jsme alespon částečně spojení s warpem víš. Psykeři víc a využívají ho... No a logicky Otec je z celého Imperia na warp napojený snad nejvíc a nevíme do jaké míry. Vidíš třeba teď Magnus vede lodě warpem a umožnuje komunikaci, já bych teoreticky tohle taky zvládl jen daleko slaběji než Magnus." Zastavím se a začlu pořádně gestikulovat. "Navíc pokud někdo psychický silný má vztah třeba ke zbrani něco z něj na ní zůstane... Prostě třeba ten pocit když vezmeš do ruky meč od otce. Vždycky když ho mám v ruce příjde mi jako by otec stál po mém boku... Možná je to jen pocit... Takže kdyby byl Císař náhodou mrtvý, což není, pořád zůstane každý jeden z nás, astrates a imperium jako jeho věčný odkaz." Chvíli vypadám že začnu brečet jako Fulgrim předtím. "A tady mě napadla jedna věc když jsi mluvil o těch bytostech z warpu... Pokud dokáže někdo... Něco přežít dlouho ve warpu, je možné že otcova duše by tam mohla přežít taky. A nevěřím že někdo tak mocný jako Otec může jen tak zemřít proto že přišel o své tělo." Mluvím pomalu aby to Fulgrim stíhal zpracovat. Nakonec se opřu o stul vedle něj a zahledím se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Bratři, byl jsem obelstěn tím zrádcem Erebem. Pod záštitou Lorgarova dopisu jsem mu poskytl Nositelé Slova, kteří byli hosti na Železné Krvi a spolu s nimi i část mých mužů. Jeho minimální bojová sílu činí 1500 Astartes. Zpráva, kterou zřejmě zfalšoval nebo tehdy ještě byl ve službách Lorgara, mluvila o planetě Kaledon. Jestli je to toto opravdu jeho cíl, to nevím, ale doufám, že toho zrádce brzo předhodíme spravedlnosti a bude jeho podlostem učiněno zadost. Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Neochotně jsem mu ten kámen podával. Bylo to, jako by, jako byste zpřetrhali úplně všechny pouta, co vás pojily ke světu. Bylo mi jasné, že už se nezvednu, i tak má poslední myšlenka patřila jenom několika věcem v celém tomto vesmíru, mým Synům a Lorgarovi. Za chyby se platit musí. Platit bolestí, odloučením … ‚Je tohle smrt?‘ Ne, nenávist, ani smrt, není to trápení, je to fakt, který se mě nějak nedotýká, jenom klid, klid po kterém jsem vždycky toužil. Všechno, jako by postrádalo smysl. Všechno to jsem nechal tam … ‚Kde?‘ V obrovské temnotě vesmíru zbylo jen pár světel. Mé drahé Prospero a jeho pyramidy, kdo bude teď vést kapitulu? Ahzek? Snad. Nesmí zaniknout. Kdo je to další světlo? Můj bratře. Růžová mlha jako by celá pookřála. Ani ty nesmíš padnout. A pak začaly chodit ty zprávy … Byly to informace, které by mě měli rozhodit? Bylo to něco, co jsem potřeboval? Ano, problémy započaly, to bylo jasné, ale jak je to dlouho? A je „dlouho“ důležité? Co je důležité? Ty zprávy musí Ahzekovi, pro mě už postrádají význam. Vše vlastně postrádá význam, jenom zářit. Zářit vesmírem, věčností. Magnonomican Synu, řekni jim, že pro mě to už postrádá význam. +++ Bratři, vyslyšte, prosím, mé varování. Erebus, kaplan legie Nositelů Slova zradil. Neuposlech mých rozkazů, dezertoval a zlovolně si mým jménem pod falešnou záminkou vyžádal posily a zmizel ve warpu. Jeho cíle jsou nadále neznámé. Pokud na něj narazíte, uvědomte o jeho zradě zmanipulované bratry. On samotný nechť je znám jako první a doufám, že i poslední zrádce astartes a je s ním tak i nakládáno. Za to, co doposud napáchal, přijímám plnou zodpovědnost. S těžkým srdcem, Lorgar Aurelian Lion všem Prokletý budiž ten zrádce! Lorgare a ostatní bratři, upozornění přišlo, však pozdě. Erebus na Temných Andělech vymámil křižník třídy Devastation jménem Černá čepel, a samotný Erebus byl spatřen naposledy na orbitě Calibanu. Posily ve formě astartes se však z mé strany nedočkal, nevím nakolik jeho prosby vyslyšel bratr Perturabo. Další kurz tohoto heretika nám znám není, po opuštění Calibanu o něm nemáme žádné zprávy. Vyhlásil bych lov na jeho hlavu, však mám teď jiné práce. Zpravím své muže o tomto zrádci a vydám příslušné rozkazy. Pokud jej objeví, nechť jej zajmou či rovnou popraví. Lion El`Jonson Petrurabo všem Bratři, byl jsem obelstěn tím heretikem Erebem. Pod záštitou Lorgarova dopisu jsem mu poskytl Nositelé Slova, kteří byli hosti na Železné Krvi a spolu s nimi i část mých mužů. Jeho minimální bojová sílu činí 1500 Astartes. Zpráva, kterou zřejmě zfalšoval nebo tehdy ještě byl ve službách Lorgara, mluvila o planetě Kaledon. Jestli je to toto opravdu jeho cíl, to nevím, ale doufám, že toho zrádce brzo předhodíme spravedlnosti a bude jeho podlostem učiněno zadost. Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Pro: Lorgar Aurelian, primarcha Nositelů slov Děkuji Vám lorde Lorgare. Náš Otec nás však již stihnul informovat o všem, co se stalo, vidím proto svou povinnost vás o tom zpravit. Byla to skutečně nehoda, dá-li se něco takového vůbec říci. Magnus byl společně s Císařem přepadeni Eldary, lord Rogal proto ve svém hněvu vše připisuje Vašemu bratrovi, neměl bych mu to za zlé, pro logiku pána Císařových pěstí je to přirozené. Můj Otec je, jak to říct, je a bude svým způsobem v pořádku už navěky. Dokud nás všechny od sebe temnota neoddělí. Vím, jaký jste mezi sebou měli vztah, proto Vám chci říct toto, se smrtí Císaře zhasnul i Astronomican, neboť Císař byl Astronomican. Váš bratr a můj Otec Magnus, je nyní Astronomicanem, věřím, že pokud budete cokoliv potřebovat, můžete se na něj obrátit stejně tak, jako vždy před tím. S pozdravy Ahzek Ahriman |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nejhorší zprava v mém životě mne zastihne na můstku mateřské lodi, kde dohlížím na naloďování. Z nějakého důvodu astropati ztratili spojení, to mne neznepokojí, prostě se to občas stává. Doufám, že se to nestane znovu sotva odletíme z Fenrisu. mračím se na astropata, ale neříkám nic, vím totiž že to není jeho vina. Když se dostaví vrchní astropat ze zprávou, nejdřív na něj nevěřícně zírám. "Jestli je to nějakej vtip, tak někoho přetrhnu!" zavyju vztekle a nechám zprávu zkontrolovat a zopakovat. "Okamžitě vyhlašte v celé soustavě bojový poplach!!" zavrčím a přemýšlím, co dál.Vážně za otcovu smrt může Magnus? No, kvůli těm jeho čárum se s otcem neměli moc rádi, přesto... ? Zabil by kvůli tomu našeho otce? "Připravte celou flotilu k odletu na Prospero!" zavelím a poté si vyslechnu i další zprávy, jenž ke mně dorazí. Třetího astropata přivítám s vyceněnými tesáky. "Další špatná zpráva?" položím řečnickou otázku a rovnou si jí přečtu. To je den. Jdu do komunikačního centra. "Synové Fenrisu dnes nadešel den smutku. Náš milovaný otec Císař byl dnes kriticky zraněn. Zprávy jsou prozatím zmatené, ale všechny se schodují na tom, že Magnus nese na celé věci nějaký podíl! Takže nejdříve vyrazíme na Téru a zjistíme si pravdu sami!" počkám až dozní souhlasný pokřik. "Ale to není všechno. Erebus náš bývalí bratr si vybral tuto chvíli, aby zradil svého primarchu, bratry a celé lidstvo. Oklamal několik mích bratrů a jejich mužů, mi se ale oklamat nenecháme! Pokut se tu objeví ukážeme mu co to znamená spravedlnost Vlků!" s tím jsem ukončil proslov. Ten jeden během, kterého se nakládají zbraně a muži tří rot mi přijde nekonečný. Co jim trvá tak dlouho? ptám se sám sebe a snažím se v duchu popohnat nakládající posádky. Jakmile je vše připraveno odletím na Terru. V čele letí útočné křižníky patřící všem třem rotám, jenž mne provází. Za nimi v klínové formaci bitevní bárky v čele s mou vlajkovou lodí. Kolem bitevních bárek krouží jako hejno hmyzu doprovodné fregaty. Jakmile vystoupíme s warpu, okamžitě požádám o spojení s císařským palácem. "Tady Leman Russ velitel 6 legie okamžitě žádám o setkání se svým bratrem Rogalem." zatím, co mluvím rozvine se má malá formace do šípové formace. Všechny lodě i posádky jsou připraveny k boji pro případ, že by bratra napadlo rovnou střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Bytost uprostřed kamenů se líně natáhne a sedne si pod smrk, o který se pohodlně opře.. „Ještě jednou, Lione a naposledy. Nemrtvý je špatný pojem. Já dávám život, větší a vyšší formu života, než jsi ty si schopen kdy představit.“ uculí se bytost. „Až budu venku, tak mám nějaké staré dluhy k vyřízení...a ne, netýkají se lidského “impéria„ “ zasměje se opět hlasem mladice. Poté pokrčí rameny. „Nechám tě odejít a donutím ně zničit Caliban. Jen proto, aby jsi trpěl. A pokud to neuděláš ty, tak Perturabo z rozkazu Fulgrima určitě. Není přeci možné, aby domov První Legie byl pošpiněn Chaosem, že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Od : Rogal Dorn, Lord Terry ++ ++Pro : Corvus Corax, velitel 19. Legie ++ Milý bratře, ano, je to tak. Rogal. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Stůl se rozsvítí a zobrazí dvojrozměrnou mapu Galaxie, na které se objeví pár modrých bodů, označených jako „Poslední záznam o craftworldech.“ První z nich je označen jako Iyanden a nachází se na západě od Pax Ultramar. Druhý je Alaitoc, nacházející se více na západ. Třetí je Biel Tan v Segmentu Tempestus, 1830 od Terry. Saim-Hann byl spatřen v Segmentu Pacificus, naposledy v systému Colcha. A jako poslední Ulthwé. Ale o tom nejsou žádné zprávy, zdá se, že se vyskytuje v Segmentu Obscurus na 3 místech najednou...Piscina IV je asi nejblíže. Udaje nejsou zrovna moc aktuální, jsou staré měsíc až pár let...Hledání Eldarů v vesmíru je opravdu hledání jehly v kupce sena. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro A to zněl. Velmi stroze, což je vzhledem k situaci více než adekvátní. ++pro : Sigismund ++ ++od : Rogal Dorn ++ Sigismunde, vem svoji první Kapitulu a poté i Druhou a okamžitě se vydej na Prospero. Jako doprovod dostaneš posily od nově vzniklého námořnictva. Ustanovuji tě velitel nově vzniklé Karanténní flotily. Prospero je za Magnusovu zradu vzato pod „ochranu“, kdyby například Angrona nebo Russa napadla nějaká hloupost. Nejsem si zcela jist, zdali se Tisíc synů jakkoliv podílelo na zločinu, který spáchal můj bratr. Nic nesmí dovnitř. Nic nesmí ven. Kdyby se přeci jen ukázal jakýkoliv z mých bratrů či Vojevůdce, nespadáte pod jejich velení či pravomoce. Císařem jsme byli vyjmuti z Krusády. Rogal Dorn ++ Translace Warpem proběhla v pořádku. Prospero se dole třpytí jako nádherný klenot. Pokud je jen polovina povídaček pravdivá, nachí se dole krásná, leč zvrácená kultura, točící se a uctívající psykeřinu jako vrchol lidské evoluce... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Špatné zprávy se množí jako houby po dešti...Ale snad to na nějakou dobu vystačí. Jakmile zavelíš bojový poplach, tvoji Vlci začnou výt nadšením a při slově Prospero dochází k pravému, nefalšovanému nadšení z toho, že se blíží boj. Spravedlivý hněv je nejlepší motor. Po oznamení odletu na Terru nadšení trošku opadne. Terra není Prospero a hlavně starší Vlci zvážní a začnou přemýšlet. Tvé rozkazy opět ale nikdo nezpochybňuje. Naložení tří rot nějaký čas trvá, ale vše jde rychle, plynule, avšak je cítit sílící nervozitu..Jsi si ale jist, že pokud dojde na boj kdekoliv, tvoji vlci budou stát za tebou.. Translace Warpem proběhla v pořádku, na Terru to není zas tak daleko. Avšak, jak se říká, jeden prostě jednoduše neskočí do středu Segmentu Solar. Zvláště když je pod blokádou. A v stavu bojové pohotovosti. Po translaci „ven“ kdesi u Pluta ti vyjde vstříct kombinovaná flotila Císařských Pěstí, Adepta Mechanica a nově vzniklého Námořnictva. Tu tvoji přečísluje tak třikrát, nemluvě o tom, že některé novější typy lodí nepoznáváš. Podle scanu nemají zbraně odjištěné a neplánují střílet. Na špici flotily je Phalanx, vlajková loď tvého bratra Rogala. Z té přijde prostá, strohá zpráva.. ++Thunderhawk, na půl cesty. Rogal.++ Dorn už je takový. Strohý, zásadový, kamenný a také hrdý. Nikdy by tě nenechal diktovat si podmínky, ne v této situaci. A zároveň tě nechce nechat se plazit před ním po schodech... |
| |
 | soukromá zpráva od Alpharius pro Bratře nejnovější zprávy o smrti našeho milovaného otce mě velmi zarmnoutily, doufám, že alespoň ty jsi vyvázl nezraněn a že se se vší ctí a hrdostí tobě vlastní zhostíš nelehkých úkolů, které na tvá bedra položil otec. Chci tě ujistit, že budu pokračovat ve sjednocování lidí a odkazu našeho otce. Neváhej se na mě obrátit, budeš li něco potřebovat. Tvůj bratr Alpharius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Bratře Chci ti velmi pogratulovat k tvému jmenování warmasterem! Věřím, že ses tohoto nelehkého úkolu zhostil se ctí a perfekcionismem tobě vlastním, a že bys nikdy našeho milovaného otce nezklamal! Což mě přivádí k další záležitosti... Velmi mě zarmoutila zpráva o pádu našeho milovaného otce a velitele. Lež bohužel čas naříkat a úpět za padlé bude, až bude celý vesmír v míru, jak by si jistě příl náš otec, takže kruciáta musí pokračovat! Naše připojování planet probíhá podle plánu, avšak nebude to již trvat dlouho a bude nutné najít nové světy pro mou legii, z tohoto důvodu bych tě rád vyhledal a probral s tebou tyto záležitosti. Tvůj bratr Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Myslíš, že je rozumné jim oběma dávat stejnou naději? Oba víme, že impérium bez otce se rozpadne, pokud warmaster nebude dost silný. Nebo nejvyšší lord terry... Nebo nejvyšší lord terry. odpoví druhá postava s náznakem úsměvu v hlase. ... Co hlásí agenti? Nejnovější hlášení ještě nedorazilo, mám ho urgovat? Ano... zameř se na informace o situaci na teře a marsu, zjmusíme vědět, kdo kontroluje mechanicus... A fulgrim? Vyrazím za ním sám a ihned, je to slaboch, neexistuje varianta, že by mě nepřijal Je to náš bratr... ...malý bratr Krátce po tomto rozhovoru se od expediční flotily tajně oddělí strice cruiser, který zmizí ve warpu směrem k ullanoru... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Bratře Alpharie, Skon Císaře je neskutečnou tragédií a jizvou na dosud nepoznamenané tváři Impéria. Nějakou dobu bude trvat, než se věci nějakým způsobem dají do pořádku. Impérium pláče - a já s ním. Mé jmenování, jež proběhlo před týdnem dostalo díky neštěstí hořkou pachuť. Přesto se nevzdávám jisté naděje v lepší budoucnost a jsem připraven se své funkce zhostit tak, jak by si to Otec býval přál. Stále kotvím nad Ullanorem. Přileť za mnou a nebo, jsi-li daleko, mohu Ti vyletět vstříc. Zatím řeším příliš mnoho organizačních záležitostí na to, abych mohl být vázán s legií bojem někde jinde. Detailní informace o událostech posledních dní, které tě dost možná minuly, probereme osobně. Fulgrim, Vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Bratře Vojevůdče Dorazím, jak jen to bude možné! Alpharius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Vstupte! Pane co nevidět se vynoříme nad Ullanorem. Výborně... připravte loď k translaci, běžná procedura Théta! Ano pane ale... Ano kapitáne, rozumíte mi dobře, žádné štíty, žádné identifikační kódy a aktivní senzory, budeme potichu a neviděni. Ano pane. Rozumím. Standartní procedura Théta. Ale buďte připraven na můj rozkaz vysílat kódy, nechceme se nechat rozstřílet od vlastních. Zajisté, Pane! To je vše kapitáne... a připravte můj osobní Thunderhawk. A projistotu chci mít připraven kanál na Císařovu pýchu. Ano Pane! Smíte odejít, kapitáne. Snad mě ten nervní blázen nerozstřílí... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ať už s Sanguiniem řešíte, co chcete, objeví se za ním Tacticarium...A vypadá naléhavě. Ještěže jí nikdo nevidí. "Vojevůdče, zhruba do půlhodiny dojde k translaci z Warpu nedaleko Ullanorského orbitu. Na 95% se jedné o loď tvého bratra Alfaria...." řekne a poté se podívá na nějaký svitek. "Letí ale bez vysílání identifikačních znamení a bez aktivních senzorů..Doporučuji vydat nějaké rozkazy." poznamená Tacti. "Spíše se jedná o nějaký šprým než o útok, je to jen jedna Bitevní bárka." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Když už dělá šampony pro AVON~ „Na té kostře mi toho moc živého nepřišlo,“ podíval jsem se na rohatou, jak se víceméně spokojeně natahuje pod smrkem. Pokud tím samozřejmě nemyslela to svinstvo, co tu bylo už několik pater místo koberce. Brrr. Zhluboka jsem se nadechl. „Nemám žádné záruky, že bys Caliban nezničila sama po svém vypuštění. Nebo že bys k tomu nedonutila mě či někoho jiného.“ Ano, tohle je jedinou překážkou v tom otevřít její vězení. „Navíc, pokud bys Caliban vrátila do původního stavu... Znamenalo by to nejspíš i s tvými dětmi a snížení populace lidí, že?“ Ušklíbl jsem se pod helmou. Prekérní situace. Vážně. Navíc jestli Perturabo má nařízeno v případě nevyhnutelnosti Caliban zničit... A i kdybych ji pustil, mí vlastní muži a Luther mě začnou nenávidět. K čertu se vším. „S kým máš vlastně ty nevyřízené účty?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Pokud Perturabo jen čeká na orbitě má cenu ho tam nechat? Pochybuji že na Calibanu budou potřebovat dlouhodobé dobývání nebo obranu... Ikdyž nechal bych to spíše na něm." "Jde spíš o to, že potřebuji někoho, aby mi Lva hlídal a hlásil průběžně, co dělá. Není to ode mě hezké, já vím," pokrčím rameny, "Ale Lev mi evidentně zamlčuje velkou část pravdy - nebýt Perturaba, dost věcí bych nevěděl." Proto je složité jej poslat pryč. Bratr plní funkci jakéhosi zvěda a dohližitele. Pravděpodobně si to uvědomuje - není hloupý. Studuji mapu, která se zjevila a při tom poslouchám, co mi říká o Otci. "Jistě," ostuším pak a zamyšleně přesunu cosi na mapě. "Jeho odkaz v nás žije dál. Ale tak je to pokaždé, když zemře někdo, kdo něco dokázal. To neznamená, že je živý. Podle téhle teorie jsou živí veškeří velcí vůdcové, na jejichž činy se nezapomíná. I my budeme žít i po své smrti - ale nic to nezmění na faktu, že nebudeme kráčet mezi živými - a budeme mrtví." Takže... asi nic. "My nejsme Otec, Impérium není Otec. Jsme něco, co po něm zůstalo, co zde zanechal, jako věčnou připomínku svého života." Zavrtím hlavou a zastrčím mu uvolněný pramen světlých vlasů za ucho, tak, jako mi to svého času udělal Císař, když mi cosi vysvětloval. "Otec se vrátí. Jeho duše není ve Warpu. Je uvězněná v tom kameni eldar, o němž jsem mluvil. Proto potřebujeme jejich psykery a vůdce. Proto..." Otočím se znovu k mapě. Jsme na mrtvém bodě. Craftworldy se posunují. V zásadě neomezeně. Nebude možné je jen tak vystopovat. Musíme eldar vylákat k sobě. Nějak. "Chci abys..." zadívám se kamsi za něj a nervózně sebou cuknu. "Připrav slzu ke skoku. Leť za Guillimanem a řekni mu vše, o čem jsme zde mluvili. Zašlu tvým astropatům informace o jeho poloze. Koordináty dalšího postupu vám zašlu, jakmile to bude možné." Vydechnu ze sebe rychleji, než by bylo třeba. "Běž, a ozvi se mi, že jsi v pořádku, jakmile dorazíš na místo. Musím něco neodkladně vyřídit." Kvapně bratra obejmu, políbím na tvář a než stihne cokoli říci, spěchám pryč. Pokud za mnou něco volá, jen mávnu rukou a neodpovídám. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Doprovoďte bratra do hangáru, pokud bude chtít jít, Selim jde se mnou." oznámím své gardě přede dveřmi. Ano, je tady i určitá možnost, že se prostě zasekne a odmítne se kamkoli hnout, dokud se nevrátím a... asi neodpovím na jeho otázky. Počítám s tím, nutit jej nebudu. Sám pak zamířím nejkratší cestou na můstek. Do Tacticaria není třeba. Tohle se dá vyřešit i bez jeho technologie. "Udělte Sanguiniovi povolení k opuštění doku i soustavy, zašlete mu koordináty Guillimanovy flotily, uvědomte Císařovu Pýchu o příletu neohlášené lodi mého bratra. Natočte Orla i Pýchu do obranného postavení." Dobře - možná to je od Alpharia vtípek - pravděpodobně to je od Alpharia vtípek - kor, když vím, že přijede. Ale měl by si uvědomit, že zrovna není vhodná doba na žerty tohohle typu! Namířené baterie dvou křižníků na uvítanou by jej o tom ostatně mohly přesvědčit. "Miřte do míst, kde se vynoří, pošlete výstrahu a požadujte okamžité ohlášení." "A ... v žádném případě nestřílejte, pokud neřeknu jinak." Dodám pak. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Lion je takhle označil ještě předtím, než jsem mu řekl, jaká hrozba se objevil. Vypadá to, že možná ví i více, než my. Lorgar tak ty tvory ani jednou neoznačil, vždycky o nich mluvil jako o „entitách ve warpu.“ Ten tvor očividně způsobuje onen mor, který sužuje planetu. Bohužel další informace o něm nemám, chtěl bych si o tom s bratrem promluvit osobně a ne takhle zdlouhavě přes zprávy. Udělám vše pro to, abychom toho tvora mohli využít k našemu prospěchu. Mluvíš, jakoby bylo možné Otce jednoduše přivést mezi živé. Jak moc velkou oběť budeme muset podstoupit, aby se nám něco takového povedlo? Čas, to je možná to jediné, co nám už nezbývá. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Kontaktoval mě Corvus. Tvrdí něco o tom, že Otce zabili Eldaři nebo to z jeho zprávy minimálně vyplývá. Magnus se prý teď Astronomicanem, ale to jsem vyvodil z aktuální situace. Také se zmiňuje o Dornově plánu na přivedení Otce zpátky. O co se jedná? Sám přitom žádá někoho, aby letěl na Terru a zjistil, jak je to všechno ve skutečnosti a co přesně se děje. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Pravdu bychom v tomto čase chtěli znát všichni, bratře, někteří dokonce více, než ti ostatní. Ne, o Otcově smrti se mi nic nedoneslo, pouze to, že je Magnus obviněn ze zrady. Co ty o tom víš? Eldaři? Jak by se dostali na Terru bez jediného povšimnutí? Já jsem bohužel vázán zde na Calibanu, je to rozkaz od Fulgrima a dokud se zde situace nějak nevyřeší nebo nedostanu nové rozkazy, nemohu opustit svou pozici. Kéž by to byly ty jejich potyčky, vypadá to, že na Calibanu zuří opravdu podivný mor a okolní jsou čím dál tím více zmatené a nejasné. Doba je složitá a nevypadá to, že by věci měli dát do pořádku brzo. Máme před sebou hodně práce, každý z nás, a teď, když je Otec mrtev, nám té práce ještě přibylo. Musíme vytrvat... Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++ V pravdě bratře opravdu jistě vím jen málo. Otec my říkal na našem posledním setkání, že hledá nějaký nový způsob cestování vesmírem něco o branách, byl ale hodně tajnůskářský. Takže co měl konkrétně v plánu jsem nevěděl a nevím dodnes. Zavolal jsem na Terru a Prospero, podařilo se my i přes Dornovo mlčení také díky bratru Fulgrimovi. Zjistit následující. Magnus s Císařem během průzkumu eldarských bran byli napadeni eldary a než je zahnali došlo k škodám. Fulgrim s Magnusem a podle správ i Dorn věří, že smrt otce není konečná a Magnus sedí na trůně a svítí nám všem na cestu. Tím končí to c vím ale domýšlím se, že eldarům se možná podařilo nějak uvěznit duši nebo podstatu našeho otce. Jak nebo proč nemám zdání, ale až dopadnu tu eldarskou verbeš se kterou si tu hraji na smrtící schovávanou zeptám se. Dál už toho moc není, na Prosperu velí kapitán 1. roty,, který je velmi dobře informovaný a Dorn se mnou komunikuje dvojslabičnými větami. Typu Ano/ne. Jinak máš pravdu jeden problém po druhém. Dej pozor bratře ty zprávy o Erebovi mě zneklidňují nemusel by být jediný zrádce v našich řadách. Corax +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Mé lodě vystoupí z warpu na okraji sluneční soustavy, to přesně vyhovuje mým plánům. Trochu mne zaskočí reakce flotil uvnitř soustavy. Všechny lodě se spojí do velkého bojového uskupení a vydá se k současným pozicím mé flotily. Není to, tak trochu přehnané? Každý musí pochopit, že jsem nepřišel dobít terru s třemi rotami a třetinou flotily. No, co bratr se rozhodl být opatrný. Budiž. Strojový duchové hlásí, že přilétající flotila nemá aktivované zbraně a tak ani já nedávám rozkaz k přípravě zbraní. Přeci jen bojová formace v které jsme vystoupil z warpu byla pouze rutinou, pro případ nemilého překvapení. Spojovací mi přetlumočí zprávu snad od mého bratra. "Víc slov by jej zabilo." zavrčím lehce popuzeně. Sakra, co tím myslel? To že se setkáme na půli cesty, nebo že loď co mne má vyzvednout je už na půli cesty?" mračím se, zatím, co se snažím dešifrovat bratrovu zprávu. ++Potvrzuji, Leman.++ zazní má zpráva brzy éterem a já se vydám doprovázen muži své osobní stráže Thunderhawkem vstříc svému bratru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Lorgare, Zpráva o Erebovi mne velice znepokojuje, nebudu nic zastírat. Doufám, že už máš situaci pevně v rukou a nic podobného se nebude opakovat. Separatistické tendence jsou nebezpečná věc a dost možná by se nám mohlo stát, že se Impérium rozpadne v našich rukou dřív, než stihneme cokoli udělat. Nebýt vašich veřejných prohlášení, pokusil bych se celou situaci nějakým způsobem zamést pod koberec a vyřídit v naprosté tichosti. Nyní už to není možné. Poslal jsi tuto zprávu také Dornovi? Nejsem si jist, zda je dobře, že něco takového ví. Ostatně není důvod! On nás také neinformuje o tom, co provádí na Teře. Co se týče trestu, budu mírným soudcem. Ostatně - upřímný pocit viny a snaha po napravení vlastních chyb nám budiž největším trestem za naše pochybení a nedokonalosti. Odsuňme jej tedy stranou, přičemž já v této věci uklidním ostatní bratry a společně se postaráme, aby byl Erebus Zrádce nadobro odstraněn z mapy Impéria. Postarám se také o to, aby se nikdo nepokusil vzít "spravedlnost do svých rukou." Žádám si od tebe ale malé laskavosti. Ne všichni bratři jsou přesvědčeni o tom, že jsem způsobilý vůdce a ne všichni mě evidentně hodlají následovat, bez pevné ruky Otce za mými zády. Plivají tím nejen na mé, ale také na Otcovo jméno. To nedopustím. Ty jsi nositel slova. Lepší, než jakýkoli remembrancer, odraz řečnického talentu. Vytvoř mi propagandu. Anonymně napiš text o tom, že pokračuji v odkazu a přání milovaného Císaře, že vojevůdce Fulgrim povede lidstvo ke světlu a Imperiální pravdě. K míru. Dej do toho všechno své nadání Lorgare a postarej se o to, aby mne milovaly masy. Aby si ti bratři, kteří pochybují o mém velení, uvědomili, že jsem hoden jejich respektu. Pošli text nejdříve mně. Dbej na to, aby z něj nebyl rozpoznatelný autor. Pak se postaráme o jeho rozšíření. Já nenechám Impérium padnout, jen protože někteří odmítají pochopit důležitost Otcova odkazu! Nenechám lidstvo zmítat se v občanské válce jen proto, že někteří bratři jsou omezení a hloupí! S láskou v srdci, Fulgrim, vojevůdce.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Bratře, prohledal jsem databáze Impéria a zdá se, že o eldar, našich nepřátelích, momentálně nemáme žádné aktuální zprávy. Jejich pozice je v zásadě neznámá a stále se mění. Pokročil jsi nějak v honu na jejich temné příbuzné? Věřím, že bychom je mohli nějak využít. PS: nepotvrdil jsi přijetí poslední zprávy. Doufám, že se neztratitla stejně, jako ta první. Vojevůdce +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Bratře, válečná porada ohledně dalšího směru křižády žádné nové poznatky o Eldar nepřinesla. Jak se zdá, bude se jednat o hledání jehly v kupce sena. Naší jedinou šancí je přilákat je k sobě. A to, bude na vás. Posílám za tebou Sanguinia, který míří přímo z Orla a pravděpodobně ti převypráví vše, co se zde rozebíralo. Doufám, že nějakým způsobem pomůžeš rozlousknout celý eldaří problém. Vaším společným cílem, dokud se eldar někde prokazatelně neobjeví, bude systém Cirrilo Prime. Tento systém je osídlený zatím neznámou formou civilizace, je momentálně dobýván Krvavými Anděli. Vyraž tam Sanguiniovi vstříc, třeba bude ona "neznámá civilizace" mít na eldar nějaké napojení, nebo vědomosti, které my nemáme. Držte se pohromadě, bojujte společně. Je větší šance, že když budete dva a budete k sobě mít osobní přístup a možnost okamžité konzultace a zhodnocení situace, že vám nic neunikne. Zbytek tvé obrovské legie nechť pokračuje v rozšiřování Ultramaru. Fulgrim, Vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Bratře Vojevůdče, tvé pokyny dorazily v pořádku a očekávám v nejbližší době našeho bratra Sanguinuse. Vzhledem k tomu, že Eldaři jsou velice úskočná rasa, tak to bude oříšek a hádám, že vzhledem k smrti našeho Otce nám to pátrání ještě zhorší. Ovšem tohle mimo stranu. Později s tebou něco budu Fulgrime potřebovat probrat. Bude se to týkat ohledně nedávné zrady Ereba, ale to probereme soukromě, pokud někdy budeš poblíž. Roboute Guilliman, Pax Ultramar+++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Bratře, nevím, zda ti má předchozí zpráva došla. Vzhledem k tomu, že tu a tam stále astropatické spojení nefunguje tak, jak má, předpokládám, že ne. Zasílám ji tedy znovu, abychom předešli případným nedorozuměním. +++Bratře Lemane, vím, jak vyzněla první zpráva Rogala Dorna a věř, že šlo o jistou formu nedorozumění. Tvá antipatie k Magnusovi není žádným tajemstvím - a zpráva rozohnila také mě samotného i přes to, že jsem bratra měl vždy rád a ctil. Z posledních zpráv ale cítím potřebu uvést celou situaci na pravou míru. Magnus skutečně je zodpovědný za smrt našeho milovaného Otce. Je to vina, jíž mu neodpářeme - a za níž si již odpykává z rozkazu Pána Terry adekvátní trest. Přesto věz, že Impérium nezradil. Smrt Otce je zaviněna neštěstím, které nevědomky a hloupě způsobil, zmanipulován nepřítelem. To Eldar nám vzali Císaře. Potřebuji, abys svůj hněv zacílil tam, kde jej bude potřeba, pokud máme jeho smrt pomstít - a možná nejen to. Rogal hovořil o možnosti návratu milovaného Císaře mezi živé. Zatím nemám bližší informace, ale až je mít budu, dám ti vědět. Cizáci budou pykat za své zločiny. A budou to naše meče, které jim přinesou zkázu. S láskou a žalem, Vojevůdce Fulgrim.+++ Toliko k první zprávě, na níž jsi neodpověděl. Možná, že se ztratila odpověď - v takovém případě mi ji prosím taktéž zašli znovu. Nyní bych chtěl přejít k jiným, důležitým záležitostem. Pravděpodobně Tě taktéž zastihla zpráva o zradě Ereba, kaplana Nositelů Slova. Je to nešťastná věc a já tě mohu ujistit, že Lorgar, byť v celé záležitosti neměl prsty, přebírá za své pochybení plnou zodpovědnost. Sám ovšem jistě uznáš, že Ereba nemůžeme nechat jen tak být a jeho separatistickými tendencemi ničit vše, co náš milovaný Otec vytvořil. Zpráva Perturaba hovoří o světě Kaledon, jakožto o jeho cílové destinaci. Ať už tam hodlá provést cokoli - nedovolíme mu to. Erebus Zrádce musí zmizet z mapy Impéria jednou pro vždy. Ty jsi Císařův kat, proto předpokládám, že ve své funkci budeš pokračovat - a postaráš se o odstranění Zrádce. Neprodleně se vydej na Kaledon a znič jej. Pocty tě neminou. Tvůj bratr Fulgrim, vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Bratře, Sanguinius se s tebou setká v segmentu a na souřadnicích, které jsem zaslal v minulé zprávě. Měl by být co nejdříve na cestě. Až se vody trochu uklidní, velmi rád si s tebou promluvím a až zde nebudu vázán svou přítomností, klidně ti vyjedu i se Zlatým Orlem vstříc. Věc Ereba již řeším. Na podrobnosti jeho zrady se zeptej Anděla. On to ostatně řekne sám, ví vše, co vím i já. Vojevůdce Fulgrim. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++Můj bratře a vojevůdče, tvá shovívavost činí můj úděl ještě těžím. Pro kajícnou duši je trest formou osvobození a já si nejsem jist, zda jsem takového aktu milosrdenství hoden. Je to další z kvalit odrážející velikost tvého ducha, jež mohou ignorovat jen ti, kdož hledí sami do sebe. Jednota, pevnost a bratrství je naše jediná naděje a Otec nevybral warmastera proto, aby byl těmto ctnostem dalek. Zde předkládám text, jež by měl tento sen demonstrovat a mohu ti jen děkovat za to, že jsem v životě neměl tu možnost přinést lidstvu důležitější slova. S nehynoucí věrností, Lorgar Aurelian. "Ne, nezbytně"Neznámý řečník Naděje umírá poslední. Tři slova tvořící obyčejné rčení, které se táhne do minulosti a přežívá i navzdory všem nástrahám do dnešních dob. Jenže, byl-li císař nadějí, neopustila nás jako první? Co můžeme činit dnes? Najdeme tucty znepokojivých otázek a všechny jsou ostré jako meče hrdinů Velkého sjednocení, tnou bez lítosti a zanechávají jen hořkost a marnost. Umřela naděje? Vyhraje strach? Každý z nás si v současnosti pokládá otázky na něž není připraven. Nese si své vlastní obavy jako okovy táhnoucí ho ke dnu s tím, že kone a zmar hraje prim. Ti, kdož věřili, že je Císař bohem věčným, setkávají se s realitou hořkou a ryze racionální v takové míře, jako může být jen ten nejpřirozenější společník našich životů - smrt. Jenže smrt není konec. Není to ani začátek, je to jen další krok cesty. Po celá milénia je lidstvo plné hrdinů, které jeden největší a nezapomenutelný Císař sice zastínil, ale přesto tu jsou. Oni věřili, oni obětovali svůj život za to, aby naděje přežila a proto tu ta slova máme stejně jako jejich význam. On odešel, ale zůstali mnozí jiní. Vojevůdce vybraný z vůle toho, jehož jsoucno vedlo naše kroky k dálkám, o nichž se původním bojovníkům Terry ani nesnilo. Je tu První z rovných, jsou zde primarchové, astarté, miliardy lidí proti nim zdánlivě křehkých, slabých a bezmocných, kteří se zbraní v ruce měnili realitu k Jeho obrazu a budou ji měnit nadále, dokud budou bok po boku stát proti nástrahám a dokud bude bít srdce posledního z těch, co věří v Císařovy ideály. Můžete oponovat, že vše, čeho se snažíme dosáhnout, je sen, dílo, které se tolik podobá rájům a jiným utopickým alegoriím věrouk, jež Císař označil za šalmy. Stejnou měrou máte pravdu, jako se mýlíte. Lidstvo nemá bohů, kteří by tvořili ráje a dávali zakoušet peklo. Lidstvo za pomocí vědy a techniky je totiž alegorickým bohem, oním mýtickým hybatelem reality, který skrze dřinu, rozum vědy a prosté odhodlání dovede uskutečnit vše, čeho si zamane. Proto ač Císař zemřel, naděje žije dál a přežije mnohé další, co položí životy za udatné ideály. Proto pokud budeme Jeho sen respektovat, ty ideály, zákony, rozhodnutí a volby to vše jednoho dne naplníme. Pevné a sjednocené lidstvo! To vše vedené velkým duchem, velkými hodnotami může spatřit světlo reality. Stačí jen věřit, pracovat, bít se a následovat toho, koho nám zanechal. by kázal vojům, kam mají meči a štíty proklestit cestu svobodě. Bratři, sestry z rodiny jménem lidstvo, zanechte smutku, hrdě vztyčte hlavu. On netruchlil, ač obětoval mnohé ani my neuctíme jeho památku žalem nečinnosti. Za lidstvo, císaře a vojevůdce, za všechny ty hrdiny narovnáme záda, pohlédneme výzvám do očí a zůstaneme s hrdostí a pýchou jako jeho odkaz stát, až budou nepřátelé chladnout u našich nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Po doručení zprávy od Fulgrime se ze své pevnosti na Macragge vydám na Poctu, načež s několika dalšími loďmi a spoustou Ultramariňáky vydám do daného segmentu, kde bych se měl střetnout se Sanguinem. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Zlatý Orel na Krvavou Slzu +++ Sanguinie, kontaktoval jsem Guillimana. Vaším společným cílem, dokud se eldar někde prokazatelně neobjeví, bude systém Cirrilo Prime. Tento systém je osídlený zatím neznámou formou civilizace, je momentálně dobýván tvou legií. Sejdete se s Roboutem přímo tam, na souřadnicích, které ke zprávě zasílám. Věřím, že by cizácká rasa možná mohla mít nějaké napojení na naše nepřátele, nebo vědomosti, které my nemáme. Držte se pohromadě, bojujte společně. Je větší šance, že když budete dva a budete mít možnost okamžité osobní konzultace a zhodnocení situace, že vám nic neunikne. Řekni Guillimanovi vše, co jsme zde probírali. O duši v kameni, o bytostech, o tom, proč doopravdy zradil Erebus. Důvěruji ti. Dávej mi o sobě průběžně vědět. S láskou Fulgrim, tvůj bratr.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Bratře, velmi si tvé práce cením. Věřím, že tvá slova přinesou Impériu světlo v temnotách, které nyní tolik potřebuje. Nechť se tvá slova šíří galaxií stejně, jako se jí rozlévá Imperiální pravda a jako ji vyplňovalo Jeho světlo. Tvůj bratr Fulgrim. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Když mi zastrčí vlasy překvapeně na něj zamrkám. Ani jsem nevěděl jak si to vyložit, ale co není to nic tak hrozného s čím bych si měl lámat hlavu. Pomalu se zaměřím na mapu a pozorně ji sleduju. Vypadá to že nad ní ted přemýšlím. Odtrhnu oči až sebou trhne. "Fulgrime? Co se děje? Chováš se podivně co jsi..." Zůstanu jen překvapeně stát dívajíc se na jeho záda. Opravdu jsem rád že je warmaster on a ne já. Nedokázal bych pořád přebíhat od jednoho bratra ke druhému. Nakonec se jen vydám k mému transportu. Po cestě oznámím všem bratrům že hned odlétáme. Slza Okamžitě si to narázuju na můstek. Prakticky nikomu neříkám jediné slovo. Zareaguji až na správu od Fulgrima. "Slyšeli jste nastavte kurz a skočte jakmile to bude možné." Dojdu k astropatovy. "Pošli Fulgrimovy správu na Orla." *** Okamžitě vyrážíme s jasným cílem který splníme. Andělé budou vždy stát při tvém boku. A Fulgrime... On se vrátí. (o to se postarám) Pak už všechy mé lodě skočí do warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Z warpu dojde k translaci jedné lodi, bitevní bárky v barvách Alfa legie. Ta je přívítána dvěma křižníky, natočenými na bok tak, aby nejsilnější boční baterie měli nejideálnější úhel. Zbraně v plné pohotovosti, mířící velmi přesně směrem, kde došlo k translaci z warpu do reality. ++Výstraha neidentifikovanému plavidlu. Identifikujte se nebo budete čelit zničení. Máte na to 5 sekund. V případě jakékoliv manipulace s zbraněmi budete rozprášeni++ Zpráva je jasná, boční baterie zaměřené... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Prakticky na tom může záviset celé Imperium a otcův život. Jsme rád že tam bude Roboute, vždycky se ho hodí mít po boku. Ale kde začít? Eldaři jsou úskočnější než kočky z Terry a to je co říct. Většinou myslím že když na ně narazím je to jen proto že chtějí oni. Je toho čím dál víc co řešit. Přece jen Fulgrim toho má určitě daleko daleko více než já. V mé kajutě prakticky trávím celý let pokud se něco zvláštního nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Z Phallanxu vyletí malá, lehká fregatka, která se zastaví na půl cesty. Tam čeká.. Cesta Thunderhawkem proběhne nerušeně a v pořádku, mezi oběma flotilami vládne klid a běžný voxový převoz. Přistanete i s doprovodem v hangáru fregaty, kde tě již tvůj bratr očekává. Není sám, avšak jeho doprovod je stejně jako ten tvůj spíše pro forma. Oba dobře víte, že kdyby k něčemu došlo, tak osobní stráž ani jednoho z vás v podstatě nezpomalý. Tvůj bratr vypadá stále stejně impozantně, v zlaté zbroje, tyčící se svými muži. Zbroj je používaná, odřená..A pach krve tě udeří přes nos, protože to je pach krve Primarchy. Tvého bratra. Magnuse. Všimneš si pár kapek krve na hřbetu jeho pravé rukavice.. Jinak je Dorn stále stejný, nepřibyli mu žádné insignie, žádné výložky či další věci, které by značily to, že se tvůj bratr v nové funkci vyžívá. Stále je jako vytesaný do skály, avšak na tebe působí trošku unaveně...I Primarchové občas potřebují spát. „Lemane Russi...“ osloví tě chladně. „Copak potřebuješ?“ zeptá se přímo. Žádné formality jako „Rád tě vidím...“[/b] nebo „Jak se máš?“[/b] či jakkékoliv další náznaky citu. Dorn je stále stejná skála. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Víceméně sedíš a koukáš do zdi a tvá mysle se uklidňuje, avšak stejně jako mysl každého člověka.. Ano, všichni máte jisté dispozice mysli, avšak jen jeden z vás byl plnohodnotný psyker. A tím byl Magnus. Corvus, Konrád i ty - u žádného z vás se "nadání" neprojevilo naplno. Špatné sny, předtuchy, noční můry, vize...To ano. Ale klasická psykeřina? Nikoliv. Dá se říci, že nejsilnějším psykerem hned po Magnusovi je pravděpodobně Leman Russ. Těžká ironie. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Záruku nemáš. Stejně jako na mě nemáš víceméně žádnou páku nebo cokoliv. To je také víceméně důvod, proč si s tebou stále povídám...“ uculí se Yggranye a upře tvým směrem svůj pohled..Všimneš si toho až teď, její oči jsou celé zlaté, nelidské. Bez duhovek, bez bělma.. „Nebyla to jen kostra. Ale lekce z anatomie ti může dát tvůj felčar..“ řekne a kývne hlavou na bratra Erma. „Proč bych tu nechávala část sebe, Lione? Ty jsi to udělal, ale já nejsem ten typ. Žádné bestie na Calibanu, jen zelené lesy. Pokud by jsi chtěl, klidně si je můžeš znovu pokácet, pokud tě ničení tak moc baví...“ uculí se jedovatě. Poté se zamyslí, trošku zakroutí hlavou.. „Staré spory...nejsem si zcela jista, zdali ony bytosti ještě existují a ani nevím, jak dopadla Válka na Nebi. Budu se opakovat – lidské impérium mě nezajímá. Je mi volné. Ukradené. Zcela. A tobě není nic do mých osobních sporů, já se tě také neptám, jaký z tvých bratrů ti leze na nervy...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Můj pane, situace je následující. Dorn JE právoplatným Lordem Terry, byl opravdu jmenován Císařem...Vysocí Lordové Terry to nechali několikrát prošetřit. Po Císařově smrti vládne na Marsu paradoxně větší klid. Stoupenci obou kultů tak nějak krčí rameny a pracují dále. Kelbor Hal, Generál-Fabricator potvrdil věrnost Teřře, tedy Rogalu Dornovi. V celém segmentu Solar probíhá bojová pohotovost a zbrojení. Venušanské loděnice začali stavět nový typ lodí. A to je asi tak vše. Alpharius.  |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Brzo budu strojit pohřeb i sobě, nejen Otci~ Frustrace, nemožnost se rozhodnout. Ještě, že ta mrcha nic z toho nevidí. A snad ani necítí. Baví se se mnou, protože chce, protože může. Tady má navrch ona. Být ještě Otec mezi námi, zeptal bych se ho na radu. Takhle bohužel musím jednat sám. Být zodpovědný. Za sebe, za druhé, druhým za druhé. Zlaté oči, co se zdají být jen kuličkami kovu. Jen šestý smysl dává tušit to, že se stále dívá naším směrem. Protočil jsem oči nad jejím rýpnutím, každopádně... Bez velké části obličeje obvykle lidi nežijí. Pokud nejsou z Mechanika. I tak se většinou o životě nedá příliš mluvit. Nechce o ničem mluvit, nic tu nechce nechat. Ale já nemám záruky ani páky. „Odeberte vzorky té tekutiny.“ Vážně super by bylo, kdyby měli nádobku na tyči a tu by protáhli do štítu. Žel, nic takového nemáme. Tak snad nenaseknou nějakou tu trubku tak, že by ten neznámý obsah začal stříkat všude kolem. „A opatrně.“ Víme, co se stalo při prozkoumávání jakési bradavice. „Seznam bratrů, které nemám příliš v lásce není příliš dlouhý,“ ušklíbl jsem se jejím směrem. „Cyphere, zkus z Perturaba vymámit, co vlastně dělá nad Calibanem.“ Otec zemřel, vyskytl se první zrádce, bratři začínají rozdmýchávat válku. Chaos. Musíme ho zničit, nastolit řád v Impériu. Ale Terru ovládl Dorn, Velitel je Fulgrim, kterého ne všichni ctí. A někdo musí brousit nůž. Čepel, která si dává načas, zasáhne nejhlouběji. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Bratře, jak se zdá, Lva není třeba o nepřátelích instruovat - naopak. Prioritně bys měl zjistit, jaké jsou zdroje jeho informací. Velmi mne to zajímá - už proto, že se zdá, že ví více, než Lorgar, který s nimi osobně mluvil. Také mne znepokojuje fakt, že tě odmítá osobně přijmout a střeží si své tajemství o cizákovi. Je to krajně podezřelé. Co se týče oběti, která bude třeba k přivedení milovaného Císaře zpět - žádná není dost velká. Klidně sám zemřu v pokusu o Jeho návrat. na druhou stranu se zatím nezdá, že by byly ve hře velké ztráty v rámci bitev. Duše Otce je dle Rogala Dorna uvězněná v kameni cizáků. Situace se konzultuje s psykery a mechanicem - poslední vývoj mi není znám. Problémem, na nějž zatím narážíme, je naše neschopnost efektivně vystopovat a najít eldar. Galaxie je veliká, jich není mnoho a jsou neustále v pohybu. Ano, dle Rogala opravdu Císaře zabili eldar. Podle všeho je nějakým způsobem, možná magií, to netuším, omylem přivolal Magnus a to přímo na Terru. Corvus mne znepokojuje. Dostal rozkazy a evidentně činí něco jiného než má, za mými zády. Dokonce, jak se zdá, přesvědčuje bratry o tom, aby se k jeho malé rebelii přidali. Celým srdcem doufám, že dostane rozum a uvědomí si, co je důležité pro Impérium a jeho udržení. Protože nejednota to není. S obavami v duši Fulgrim, vojevůdce. +++ [/i] |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Bratře, největší překážka, na níž při své práci narážím, je nespokojenost s bratří s nedostatkem informací. Ne všichni se dokáží spokojit s tvými minimalistickými odpověďmi a proto tě žádám, abys mi řekl detaily, týkající se smrti Otce, Malcadora a obecně věcí, které předcházely momentální situaci. O jaké eldary se jednalo a jakým způsobem se objevili v srdci samotné Terry? Jak pokračuje záležitost kamene? Máš nějaké nové informace? Nedělám to proto, abych tě obtěžoval - spíše naopak - chci tím zamezit chvíli, kdy tě nějaký z bratří přijde obtěžovat osobně. Corax, zdá se, podniká kroky za mými zády a přesvědčuje bratry, aby odletěli na Terru, vyžadovat po tobě informace osobně. Mé rozkazy mluví jinak, ale vzhledem k tomu, že někteří, například Leman Russ mi opakovaně neodpovídají na astropatickou komunikaci, nedokáži ani účinně vyhledat jejich polohu. Fulgrim, tvůj bratr. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Bojová Bárka nejeví žádné přípravy k palbě nebo jiným skopičárnám, pouze vysílá identifikační kódy. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Padne rozkaz a jak to tak bývá, je okamžitě vykonán. Jeden z Astartů se pokusí projít mezi kameny, zatímco druhý ho kryje bolterem, namířeným na bytost pod stromem. Ta jen znuděně zívne, zatímco mezi kameny se zlatě zaleskne a Temný Anděl odletí pár desítek metrů pryč, kde narazí do stěny. Ale nestane se mu nic vážného. Pár dalších mariňáků se chvilku hrabe v oněch trubicích, ale i pila a vrtačka na nartheciu bratra Erma není schopná onu hadici biologického původu prorazit. Yggranye si jen zívne. „Máš snad žízeň, Lione?“ A z voxu se ozve jen statický šum.... |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Od : Rogal Dorn ++ ++Pro : Zlatý Orel ++ Bratře, kdybych byl přímo přítomen incidentu, tak nevedeme tento rozhovor, ale stíráme Eldary ze zdi. Jediný, kdo ví, co se tam skutečně stalo, je Magnus. Malcador se obětoval při nahození Zlatého Trůnu. To, co zbylo, bylo pohřbeno s plným respektem. Až budou vědět více o postupu v této záležitosti, dám ti vědět. Neboj. Rogal Dorn, Lord Terry ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Po odeslání výstrahy viditelně znervózním. Uvědomuji si, že posádku Orla vlastně vůbec neznám a neštěstí, způsobené nedorozuměním je docela reálnou možností vyústění situace. Co na tom, že jsem řekl, aby v žádném případě nestříleli a vlastně nechci bratrovi ublížit? Přijet neoznačenou lodí, byť je proti nám směšně bezbranná, je hrozba, kterou nemohu nechat bez odezvy. Rozhodně ne v době, kdy jsou ve hře odpadlíci, zrádci a celí Impérium balancuje na ostré hraně občanské války. Takže ano, ač se mi to příčí z hloubi duše, musím se řídit jistými zákonitostmi. I přes to, že vím, kdo přiletěl. Mimoděk mezi prsty svírám zdobné zlaté zábradlí. Prosím, Alpharie... "Zde Bojová Bárka Alfa přepravující primarchu Alpharia, zadržte palbu! Spolus touto zprávou, prosím přijměte identifikační kódy a pozdravy pro Vojevůdce, přišli jsme na jeho pozvání." "Potvrzuji, odvolejte bojovou pohotovost." V zásadě to úlevně vydechnu. Pak přelétnu očima můstek a v očích mi nespokojeně zablýskne. Přišlo mu to snad, jako dobrý vtip? Nebo nad tím vůbec nepřemýšlel? Je to vůbec normální? Ano, jsem vzteklý. Ono to na první pohled není vidět - ale v útrobách jako by se mi svíjelo klubko hadů. "Udělte bratru povolení k přistání. Selime, zařiď uvítání," oznámím suše. Člen mé osobní gardy se beze slova otočí a mizí. Vydám ještě několik rozkazů, počkám na případnou odpověď a zamířím do hangáru, kde bude bratr přistávat. ***** Čekám tam, ve tváři vepsaný klid, přes fialovou zbroj o několik odstínů tmavší barvy, než je obvyklé, mám přehozen dlouhý, černý sametový plášť se stříbrnou orlicí, který po zemi táhnu dobré dva metry za sebou. V pečlivě vyčesaných vlasech mám zapletené šňůry černých perel a tmavofialové peří. Navzdory vší té teatrální nádheře, jíž se obklopuji, působím o něco strhaněji a rozmrzeleji, než je u mne obvyklé. V hangáru už je nastoupený uvítací dvojřad Císařových dětí; zdá se, že se Selim činil a rozhodl se demonstrovat naši disciplínu ještě jednou - jako by to při vynoření z Warpu nestačilo. Všichni mí přední kapitáni jsou přítomní, už proto, že jdou prakticky přímo z válečné porady, jíž jsme tady před chvílí měli. Věčná škoda, že se s bratry mine. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Nakonec mé pokusy uklidnit se vzdám a začnu se dívat ven z lodi velkým oknem zabírajícím téměř celou jednu stěnu mého pokoje. Až nakonec zavolám na můstek. "Za jak dlouho dorazíme na místo?" Zeptám se klidným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ++Od : Zlatý Orel ++ ++Pro : Rogal Dorn ++ Možná buďme rádi, žes přítomen nebyl, protože by dost možná nemusel zbýt nikdo, kdo by se postaral o Terru, Impérium a poskytl nám vedení v tolik potřebných časech. Je Magnus od napojení na Trůn schopen komunikace? Respektive - existuje nějaká reálná šance, že z něj dostaneme podrobnosti? Já opravdu nemohu za to, že jsou někteří bratři nedůvěřiví a podezřívaví. Přál bych si, abych si s tebou mohl o některých věcech promluvit osobně. Fulgrim, vojevůdce. +++[/i] |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius stojí uprostřed paluby a hýbe se jen tak, aby vyrovnal občasné otřesy, zdá se, že nad něčím přemýšlí. Čtyři kapitáni, kteří stojí kolem něj mají na hlavách helmy a taktéž jen stojí a mlčí. jak Thunderhawky vyletí ze stínu jakési lodi, na tváři primarchy je možno zahlédnout podivný výraz. Pobavení? Zadostiučinění? Bolest? Máme povolení k přistání, přílet za dvě minutyozve se z interkomu hlas. Takže je to tady, možná na tom Fulgrimovi něco bude, rozhodně se nechal nachytat... Alpharius pokynul kapitánům, nebylo třeba nic říkat... Za chvíli se ozvalo zaskřípání podvozku na palubě a syknutí, když se začaly otevírat dveře na přídi výsadkového člunu... Bude zuřit, ale já ho nějak uklidním, je to bratr a bratři si dělají naschvály. Dunění těžkých kroků na spuštěné rampě, zachřestění bolterů, když čestná stráž udělá "k poctě zbraň" ... Kroky pěti postav na kovové podlaze hangáru... Kontrast nablýskaných Císařových dětí a jen velmi málo zdobených Alfalegionářů... Konečně Alpharius dojde na pět kroků k Vojevůdci a bratrovi, zde se doprovod zastaví a další tři předlouhé kroky už učiní jen Alpharius. Poté zastaví a jako napovel celá pětice poklekne na jedno koleno... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Když se poprvé mihne záblesk bratrovy zbroje na rampě jeho hawku, mé rty neslyšně zašeptají jeho jméno a zároveň na malou chvilku sklopím pohled. Těžko z toho něco vyčíst. Já uvnitř nicméně cítím jistou formu úlevy. Jako bych si až doteď nebyl jist, co mám od takového příletu čekat. Nejsem pesimistický. To jsem nikdy nebyl. Ani... nedůvěřivý. Jen doba, v níž se Impérium zmítá a která začala před několika hodinami odchodem Otce a následovanou zprávou o zradě první části legie Nositelů Slova, je zlá. V duchu jsem ne jednu stranu vděčný, že je můj bratr živý, zdravý a se mnou - a na druhou stranu se vztekám, protože se zrovna chová jako dítě, které si neuvědomuje, kolik práce a starostí jeho rodič má a vyvádí naschvály. Takhle se cítil Otec? Spojoval si nás s jistou... frustrací? Nevycházím mu vstříc; stojím, kdesi mezi dvěma liniemi svých vojáků a čekám, až přistoupí blíž. Uvědomím si, že mimovolně žmoulám mezi prsty lem pláště, vnitřně se napomenu a pustím jej. Stojí na dva kroky a jeho muži poklekají. Věnuji jim momentálně jen pramalou pozornost a konečně se pohnu, vstříc svému bratrovi. Ač jsem stejně vysoký, možná i o pár centimetrů vyšší, než on, mám kratší, sofistikovanější krok, doplněný šustěním obrovského kusu těžké látky po podlaze hangáru. "Skoro jsem tě sestřelil," vydechnu namísto uvítání a bez dalšího slova jej pevně obejmu. "Nečekal jsem tě tak brzy," připustím nakonec konverzačním tónem, když se odtáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Omlouvám se Vám mocný Vojevůdče, a omlouvám se i svému bratrovi. počká až ukončíš obětí a odstoupí o krok dozadu. Doba je zlá bratře a já jsem přišel pomoci Vojevůdci v těžké chvíli těmi silami, které jen mohu dát. Možná je zženštilý, ale je ostražitý... možná... Alpharius se zadívá Fulgrimovi přímo do očí a v jeho zeleno-modrých je vidět jakýsi doutnající oheň. Co rozkazuješ, Vojevůdče? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Já opravdu nevím, jestli si ze mě tropí legraci, nebo ten patos s "mocným vojevůdcem" myslí vážně. Dokážu přijít na desítky přídavných jmen, která by mne dokázala popsat, ale "mocný" silně čpí jakousi ironií. Je to vlastně stejná hloupost, jako by řekl "všemiuznávaný." Nedůvěřivě si jej prohlédnu. "Doba je zlá bratře a já jsem přišel pomoci Vojevůdci v těžké chvíli těmi silami, které jen mohu dát." Jistě, velmi mi pomáháš. Svým chováním mi rozhodně vléváš čerstvé krve do žil a prodlužuješ život. "Vážím si toho, bratře," odpovím nicméně - ať už je to jakkoli. "Co rozkazuješ, Vojevůdče?" "Tak jako první bys třeba mohl zanechat těch šaškáren a patosu. Mám ho po dnešním dni až po krk, ne tak ještě, abych tady poslouchal cosi o mocném vojevůdci." Na slovo mocný dám zcela evidentní ironický důraz. Ostatně, jestli mi něco u některých chybí, je to právě autorita, kterou bych si vymohl mocí a hrubou silou, namísto.... sofistikovanějších metod, které evidentně, coby absolutní barbarští omezenci neuznávají. "Následuj mě, chtěl jsi o něčem mluvit, nebo ne?" Díky svému plášti se jen tak na podpatku otočit nemohu, tak si lehce nadejdu a zařadím se svému bratru po boku. "Je neštěstí, že jsi s námi nemohl být na Ullanorské přehlídce. Zvláště, když to možná byla poslední šance, vidět Otce." Začnu lehce melancholickou konverzaci, zatímco jej vedu útrobami Zlatého Orla - které jsem si za ten týden přizpůsobil, co se výzdoby týče, obrazu svému. I přes to, že plačící personál zrovna všude urychleně rozvěšuje černé závoje a závěsy, rýsují se zde v průchodech rozličná umělecká díla ze všech koutů galaxie. Sochy, obrazy a plastiky... evidentně jsem ten týden nezahálel a stěhoval velkou část mobiliáře Císařovy Pýchy sem, domů. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Poněkud zachmuřeně sleduji malou fregatu, v které mi letí vstříc můj bratr. Proč pořádáme toto představení? Mohli jsme se jednoduše setkat na palubě jedné z našich lodí, ale mi se tu scházíme na fregatě uprostřed flotil, jako bychom byli dva generálové stojící proti sobě a jednající o míru a ne dva bratři. Čekám než dorazí bratr a snažím se tvářit trpělivě, ale moc mi to nejde. Jestli něco nesnáším tak čekání . Jen taktak se mi podaří vydržet v klidu, než dorazí bratr. Když se otevřou dveře vstanu a vyjdu bratru vstříc se srdečně rozevřenou náručí. Dočkám se ovšem chladné otázky. "Jsem tu kvůli hledání faktů. Dostal jsem nesourodou směsici zpráv. Takže je náš otec vážně mrtví a nebo jak to s ním je? Kde je Magnus a jak byl potrestán? A kteří eldaři v tom mají prsty? Stačí mi tyto tři odpovědi a já zahájím lov na ty, co otci ublížili." ukončím svůj proslov. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Jistě bratře Alphariovi zahraje na tváři úsměv, vypadá dokonce upřímně! "Následuj mě, chtěl jsi o něčem mluvit, nebo ne?" Zajisté bratře, potřebuji další koordináty pro mou expediční flotilu a také s tebou mluvit. Promluví k tobě, když se ti po boku vydá po lodi občas se rozhlédně po vystavených dílech, avšak nezdá se, že by byl zaujat. Otec by pochopil, že práci je nutno dodělat do konce a od nedokončené je špatné odcházet, bratře. Jak kráčí po tvém boku rozhlíží se na další a další díla zdá se, že se skoro baví vší tou pompou a okázalostí. Je vidět, že jsi se docela zabydlel. Pohlédne na fulgrima a usměje se. Tak takhle trávíš čas? Taháním krámů, ondulováním vlasů a paráděním před zrcadlem? někdo by ti měl připomenout válku, bratříčku... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Usmívá se. Takže je to jasné. Přijel si tady tropit žerty... nebo to alespoň pokládá za dobrý doprovodný program. Takhle by se netvářil, kdyby na něj Císařovo světlo někdy doopravdy přímo dopadlo. Rozhodnu se, že se na něj nebudu zlobit - vlastně bych měl bratra litovat, že neměl tolik štěstí. "Otec by pochopil, že práci je nutno dodělat do konce a od nedokončené je špatné odcházet, bratře." Jen lehce zavrtím hlavou. "Co se mě týče, vše mohlo v tu chvíli počkat." No dobrá - dodejme, že naše světy byly zrovna spokojeně připojené a tak jsem neměl ani příliš velké morální dilema - ale přesto! Nelituji ani minuty. Představa, že bych jej už neviděl... "Je vidět, že jsi se docela zabydlel." "Ani zdaleka," připustím a kritickým okem si chodbu prohlédnu. Jedna stěna je prosklená a umožňuje výhled do vesmíru. Táhmle v dálce se zrovna do Warpu noří Krvavá Slza. Při pohledu na drobnou tečku, mizející mi před očima mi unikne další povzdech. Neměl jsem ani dost času se s ním rozloučit. Mám o Anděla starost. Jeho pohled na situaci je... zvláštní. přinejmenším. Mám starost také o sebe. Nejsem si jist, zda jsem připravený na to, zůstat úplně sám, tak krátce po Otcově pádu. "Stále se zde cítím, jako cizinec. To ty trůny." Druhou větu prakticky polozřetelně zamumlám, načež odtrhnu oči od skla a prohlédnu si instalaci soch. "I přes to, že jsem zcela bez servítek vyraboval většinu kmenového mobiliáře Pýchy. Za což mi Vespasián asi zrovna neděkuje." Kdesi za námi, v hloučku osobních strážců, se ozve tiché, sykavé uchechtnutí dotyčného. "Odkdy se zajímáš o umění...?" povytáhnu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius nevěřícně zakroutí hlavou. Vše? I Kruciáta? I osud lidstva? Tisíce světů ztracených v temnotě, v nebezpečí? Víš, že tohle by otec NIKDY nechtěl. Promluví k tobě s výčitkou v hlase. ... Přejde mlčením tvé poznámky o vybavení lodi, když tu náhla ztiší hlas. Ale nejsem tu proto, abych ti říkal, jak máš co dělat a ještě hůř co máš dělat a co nemáš dělat. Jsem tu, abych ti pomohl, pokud ovšem mou pomoc přijmeš./b] "Odkdy se zajímáš o umění...?" Chvíli se zastaví a rozhlíží se po umění všude kolem, jen někde zakrytém smutečními vlajkami za Otce a pak z úšklebkem prohlásí Tohle umění mě až tak nezajímá, mě zajímá jiné umění, umění války... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "Vše? I Kruciáta? I osud lidstva? Tisíce světů ztracených v temnotě, v nebezpečí? Víš, že tohle by otec NIKDY nechtěl." Jen si tiše odfrknu. Kdyby to Otec nechtěl, v prvé řadě nepořádá pompézní přehlídku a nesvolává nás. Takže věřím tomu, že i on měl pocit, že křižáda počká. Navíc jsem sem nebral celou legii, velká její část byla roztroušena všude možně a dobývala světy v mé nepřítomnosti. Otec PŘEDEVŠÍM nechtěl zemřít. Takže i nyní věřím tomu, že křižáda v pravém slova smyslu, tedy připojování nových světů, je až druhořadou záležitostí. Věřím že... Nadechnu se, abych mu na to něco odpověděl. Nějak ho poučil a vyvedl z celého toho omylu, abych... ale zaskočí mě, co mi polohlasem sdělí, takže jen naprázdno vydechnu. Zatím to ponechám bez odpovědi. Ne, že bych na ni zapomněl - ale jsou věci, které na chodby nepatří. Tohle umění mě až tak nezajímá, mě zajímá jiné umění, umění války... "Samotné umění války mne nenaplňuje. Vždyť jaká je společnost, která se zabývá jen válkou? Jaký je vůdce, který nedokáže ocenit jiné krásy, než prolévání krve nepřátel?" Alpharie... jsi šťastný? To už se ale blížíme k mým soukromým prostorám. Kromě samotné chůze v tom hraje roli také výtah. "Nechte nás," poručím osobní stráži. Slova jsou směřována k mým mužům, ale předpokládám, že se Alphariovi strážci přizpůsobí. Když se za námi zase zavřou dveře, zcela bez okolků se k bratru otočím. "Mluvíš, jako by šlo o nějakou konkrétní pomoc. A určitě jsi nepřijel kvůli dalším souřadnicím k útoku - ty bych ti mohl poslat po astropatech. Nezdá se ani, že bys byl Otcovou smrtí zdrcen natolik, abys potřeboval útěchu. Takže nechoďme okolo horké kaše. O co jde?" Tuhle část svého nového domova už jsem si, soudě dle soch a obrazů, taktéž stihl "zabydlet" podle svého. Jedná se o prostor kdesi vysoko v lodi, snad jakousi část věže, jak napovídá velká prosklená, polokulatá stěna, odhalující vesmír. Dá se zakrýt zdobným sametovým závěsem, ale nyní jsou jak vidno závěsy na obou stranách roztažené, umožňující nádherný výhled na Ullanor pod... nad... řekněme, že před námi - už proto, že ve vesmíru v zásadě neexistuje "nahoře a dole." V jednom rohu, hned pod sklem, se nachází vysoký, vyčesávaný koberec temně vínové barvy, na němž je nahromaděna kopa polštářů a postavený malý, prázdný stolek. V jiném rohu místnosti, vedle sochy jakési abstraktní bytosti, spí ve zlaté, půlkulaté kleci ohnivě oranžovozlatá rajka. Uprostřed je pak postavený stůl a několik židlí. S vnitřním potěšením zjišťuji, že služebnictvo a servitoři vše zvládli zařídit včas, takže se na něm nachází jak dostatek vína, tak drobné občerstvení. Já ostatně nikdy špatným hostitelem nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius se zvědavě rozhlédne po místnosti. Těžko říct, co si o tom myslí... Věříš mi, bratře? A aniž by čekal na odpověď. I kdyby ano, neměl bys... neměl bys věřit nikomu... Jsi Vojevůdce, jsi sám a musíš rozhodovat. Jsi Otcem zvolený právoplatný zástupce! Stojí před tebou a dívá se ti přímo do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alfárijus~ Tázavě povytáhnu obočí. Opravdu nevím, co si o něm mám myslet. Evidentně tady na mě od samého začátku hraje nějaké divadlo. Jen nechápu důvod. "Zatím nemám důvod ti nevěřit," odpovím neutrálně. Ne, opravdu nevím, kam míří. Že jsem sám? Co tím vlastně chce říct? "Alpharie, před pár hodinami zemřel Otec. Opravdu na tohle nemám náladu." Zamumlám rozmrzele a vezmu si ze stolu jednu ze dvou přepychově zdobených číší s vínem. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius skloní hlavu. Asi se s tím každý vyrovnáváme jinak, že? Pohlédne ti do očí. V jeho zeleno-mordých očích na chíli uvidíš záblesk smutku. Jen na kratičký okamik, pak svůj pohled odvrátí směrem k závěsu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alfárius, který evidentně kurva neví, kdy mě přestat srát!~ Asi se s tím každý vyrovnáváme jinak, že? V první chvíli mám sto chutí odložit své dobré způsoby a ucedit něco jako EVIDENTNĚ! Ale nakonec můj pohled trochu zjihne, když si všimnu záblesku smutku, vypsaného do jeho tváře. "Každý jsme jiný. Tak nás stvořil," odvětím měkce. "Anděl netruchlí vůbec. Nepřipustil si, že Otec zemřel. Konrád byl rozmrzelejší, než obvykle." No, v tom se asi zase tak nelišíme. Taky mi zrovna rapidně klesl můj smysl pro humor. Otec, Rogal Dorn pánem Terry, Erebus Zrádce, neodpovídající bratři, Lvovo temné zajemství... a vše najednou. Na mou hlavu. Teď mi, prosím, pověz, kvůli čemu jsi přišel. Vyslechnu tě. I když zrovna důvěryhodně dnes nepůsobíš, přiznejme si to. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Vím, že otec nechtěl zemřít, ale už je pryč a nikdo nám ho nevrátí, můžeme se mstít a zabít ty, kdo za to můžou, vyhubit je do posledního, spálit jejich světy i naděje, ale otce nám to nevrátí. Dorn se prohlásil pánem terry, Guiliman sedí na ultramaru, jako by se nechumelilo a kolik dalších odvrátilo tvář od Vojevůdce? Otec tě zvolil, jsi jeho zástupce, to ty bys měl sedět na teře, ne Dorn! Prosím, nezlob se na mě, nechci tě trápit víc, než jistě jsi vzhledem k okolnostem, jako je smrt Otce V průbehu rozhovoru se nakonec uklidní a poslední větu řekne konejšivě s pochopením. Pohlédne ti do očí a ty v nich vidíš jen jakýsi plamen, který by mohl spálit kohokoliv kdo se mu postaví. Jsem tu, abych ti pomohl, bratříčku... Obejme tě. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Jako bych tímto protnul jakousi magickou hranici, která držela jeho slova zpátky, Aplharius spustí snad až jedním dechem. Vychrlí na mne ohromné množství informací. Už u první věty bych jej velmi rád přerušil a vše uvedl na pravou míru - ale mlčím a nechám bratra domluvit. Celou sobu jej bezvýrazně sleduji a přemýšlím. Jsem tu, abych ti pomohl, bratříčku... Zamrkám a opatrně opětuji jeho objetí, které bylo poměrně nečekané. Vlastně bylo nečekané tak, že mohu být rád, že jsem neupustil sklenku a ta se neroztříštila o zem. S jejím obsahem už to tak růžové není. Ten je v zásadě všude možně, jen ne tam, kde by být měl. "Jedno po druhém, ano?" Navrhnu tiše, když se odtáhnu. Volnou ruku nechám zlehka položenou na jeho náramenníku. "To, že nám otce nikdo nevrátí, není pravda. On... podle všeho eldar uzavřeli jeho duši do nějakého... kamene..." Zase jsme u toho. Nenávidím vysvětlování psykerských záležitostí, když jim nerozumím. "Takže ano, pomstíme se našim nepřátelům - a já pro to udělám vše, co bude v mých silách... ale ne nezbytně nám to nevrátí Otce. " Pak se tiše uchechtnu. "Guilliman na Ultramaru nesedí. Jakkoli to pro mne bylo překvapivé, jen malou chvíli po Dornově prohlášení o Otcově pádu mi od něj přišla zpráva o jeho loajalitě. V současné době se přesunuje do systému Cirillo Prime, kde se setká se Sanguiniem. Corax... se chová zvláštně." Jenže to on vždycky. "Nechci být nezdvořilý a říci, že je hloupý, ale..." raději se věnuji znovunalití vína. Tu větu nechám nedokončenou a lehce pokrčím rameny, jako bych řečí těla dodával "ale je." "Leman Russ mi neodpovídá na astropatické zprávy," převedu hovor na jinou kolej. "S dalšími bratry problém nemám. Dělá mi starost Lev... ale ve svých posledních zprávách mi vyjádřil podporu, jen... mi neříká vše, co by měl." Přes tvář přelétne náznak popuzení. "A Dorn..." jen si povzdechnu. "Nejsem z toho nadšen o moc více, než ty - ale nemám, co bych s tím udělal." |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Chvíli přemýšlí, dokonce koukne po sklenici, ale pak se zase podívá přímo na tebe. Mohu se pro tebe vydat na fenris, mohu vyjednávat s vlkem, pokud chceš? Chvíli přemýšlí a poklepává prsty na hydru na hrudi své zbroje. Co Tisíc synů? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ To jsou skvělé zprávy, bratře! je vidět, že máš přátele... Zacukají mi koutky. Jistě, že mám. Po vší té ostudě při jmenování jsem tak nějak cítil potřebu si bratry naklonit dříve, než je rozešlu do různých koutů galaxie. Věděl jsem, že hraji vysokou hru a že bych neměl nic ponechat náhodě. Tehdy to bylo proto, protože jsem nedokázal žít s pomyšlením, že by se mi hned vše vymklo z rukou a naděje, které do mne Otec vložil by zůstaly nesplněné. Že bych jej zklamal. Nakonec to bylo pro něco jiného - ale stále to byl užitečný tah. Jistě - nezískal jsem si všechny - ale který z nás, kdyby byl na mém místě, by byl úspěšnější? Navrhuje mi vlka. Vlastně nad tím začínám seriózně přemýšlet. Když odmítá poslouchat mě - a odpovědět mi, bylo by možná dobré, poslat za ním někoho... koho asi taky poslouchat nebude, ale kdo mi pošle report o rozsahu jeho trucu. Nebo zrady. Žel - i s touto možností reálně pracuji. Zradil Erebus, může zradit kdekdo. Byl jsem před tím varován dostatečně důrazně. Navíc, Lemanovo rozpoložení, když odlétal, plně odpovídá cílové skupině.... těch věcí. Co Tisíc synů? "Tisíc Synů nespadá pod mou kompetenci." Nakousnu nepříjemné téma a podám Alphariovi druhou číši, když se k tomu sám nemá. Spíše smutně a symbolicky ji pozvednu a připiji si. Na mé poměry docela zhluboka. "Rogal na Prospero vyslal "Karanténní flotilu." - Ať už to znamená cokoli, Sigismund má za úkol zjistit, zda ve smrti otce neměli prsty - což je, mezi námi zbytečné, dle všeho to nebyl Magnusův záměr, ale pochybení - a také ochránit prospero v případě, že by někdo chtěl vzít spravedlnost do svých rukou." |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Rád bych si s ním o tom všem promluvil, až se s ním uvidím v tváří v tváří, takhle přes astropatické zprávy by mohl reagovat jinak nebo vůbec. Nicméně udělám vše, co bude v mých silách. Ano, mě samotného znepokojuje to, že mě stále nechává čekat a neřekne si o pomoc. Nedovolím si tam vtrhnout bez jeho pozvání, osobně bych něco takového považoval za drzost a tak jsem vázán jeho vůlí. Vše se zdá být zmatenější, než jsem si myslel... Kéž by nás od sebe nedělila ta obrovská vzdálenost a vše se mohlo vyřešit rychle a jasně. Corvus tě snad jen špatně pochopil, Vojevůdče. Nebo tvé rozkazy bral jako možnost k vlastní iniciativě, těžko říct, co se mu honilo hlavou. Nicméně tvrdil, že je vázán v boji s Eldary a sám jako takový není schopný žádné akce. Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Kéž by ti toho řekl víc, všechno, co by nám teď mohlo pomoct, bychom potřebovali na své straně. Ano, Fulgrim mi tyto informace také sdělil, sám jsem překvapen tím, co se děje a rád bych tomu přišel na kloub. Prý je omylem přivolal Magnus, ale nevěřím tomu, co říkal Dorn, že je Magnus zrádce. Proč by nechal zabít našeho Otce, ještě k tomu tak, aby ho z toho mohl Dorn usvědčit? Zmatená to doba. Možná, ale opravdu jen možná je zde na Calibanu nástroj k tomu, abychom dostali Eldary do našich spárů a tím zjistili, jak osvobodit Otce. Přeji si, aby tomu tak bylo a abychom na to se Lvem přišli rychle. Dorn... jeho chování se, jak vidím, nijak nezlepšilo. Doufám, že bude posledním a také doufám, že se mi ho podaří polapit. Ten odporný zrádce mě dopálil jak malého kluka, uvěřil jsem jeho slovům a poskytl jsem mu to, co potřeboval. Doufám, že můj omyl nebude mít velké následky... Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Vzorce, vzorky, vzorečky~ Tak, silové pole je, jak se zdá, oboustranné. Aneb jeden z Andělů si zalétal. Ještě že jsou astarti tak odolní. „Rád bych věděl, co sis to tu udělala za jezírko.“ Šum ve voxu dává tušit, že jsme tu, takříkajíc, sami. Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl a vydechl. „Když tě pustím, vrátíš Caliban do původního stavu, zmizíš i se svými... Novými dětmi i s tímhle slizem, s jezírkem. A nevrátíš se. Nikomu o tom neřekneš a Impéria si nebudeš všímat.“ Nejsem v pozici, kdy bych si mohl diktovat podmínky, takže to je spíš... Prosba. „Služba za službu,“ sundal jsem si helmu a podíval se čarodějnici zpříma do zlatých očí. Luther i ostatní nejspíše začnou jančit. „Nebo můžeme odejít a Caliban spálit sami,“ otočil jsem se na Luthera a ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius pozorne posloucha a zamyslene pozoruje vybaveni komnaty. karantenni? Co si ten Dorn mysli... Alpharius stoji a nakonec prijme nabizenou cisi, pripije si a trochu usrkne. Nebo je chce znicit sam...Take neverim, ze by to byl Magnusuv plan spis jsem ochoten verit hloupe a tragicke nahode. Dorn se chova jako suveren, je si jisty, ale musi mu v hlave hlodat vina za smrt otce... Mel ho prece chranit, ale nezachranil ho... Alpharius se znovu zahledi kamsi do dali. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Tady nejde o víru a nevíru - já vím, že to jeho záměr nebyl - sám Dorn mi to napsal. Nicméně jej prohlásil za zrádce, kvůli Magnusově nedůvěře v Otce a Impérium - která vše způsobila. Příliš podrobností neznám on náš bratra není zrovna... sdílný. Vlastně z něj všechno tahám jako z chlupaté deky. Ostatně se není ani čemu divit, neumím si představit, co se zrovna teď musí dít na Teře. Vlastně se divím, že měl vůbec čas mi odpovědět. "Možnost zničení tady existuje... ale nepřijde mi zrovna reálná. Útok na Prospero je z rozkazu Dorna vlastizrada. Spíše... napadlo mě, že by to mohlo mít co dělat s tím eldařím kamenem. Kde jinde můžeme získat informace o takové technologii? Buďto od samotných Eldar, které budeme mít problém najít, pochytat a přesvědčit, aby spolupracovali - a nebo na Prosperu. Či Teře." "V archivech Orla je víc, než se zdá..." vynoří se mi v hlavě slova, která tam z nějakého důvodu nedávno ulpěla, ale bypa odsunuta. Zamrkám. A pak se na malou chvilku zadívám kamsi za Alphariovo rameno. Ne, tohle zde určitě nemáme. Zase se očima vrátím zpět do reality. "Já vím - ohání se titulem ochránce Impéria a přitom nebyl u střetu Otce s Eldar ani přítomen..." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Ano... Eldarsky kaminek... mozna, mozna by se eldari mohli najit , ale stejne to Magnuse nezachrani. Vis co si myslim? Ze Dorn hleda nepratele tam kde nejsou, aby odstranil podezreni od sebe. Peclive si prohlizi tve chovani. na prosperu se najde mnoho... Uvidime, co se da delat s eldary... a tisici syny. Co rozkazujes? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "... ale stejně to Magnuse nezachrání." Popravdě mě až bodne stud, když si uvědomím, že nad záchranou Magnuse jsem vlastně ani neuvažoval. Chtěl jsem vrátit Otce. Vše ostatní doteď bylo... úplně podružné. Zvláštní, jak bratr uvažuje, jeho pohled na věc. Aby odstranil podezření ze sebe. Je možné, že by vše bylo naopak? Že by selhal Dorn, Císař zemřel a pak se vše zfingovalo a hodilo na Magnuse? Ne - nemyslím si. Eldar mohla přilákat třeba nějaká magie - ale jak by to asi udělal Dorn? Postavil by se na střechu paláce a hulákal, aby si pro ně přišli? Kde máme vlastně důkaz, že to byli eldaři? Ne. Nesmím nad tím takhle přemýšlet. Dorn v čele nám pro začátek dodá potřebnou stabilitu, pevnou plochu, z níž se budeme moci odrazit. Nebudu nad ním přemýšlet tímhle nebezpečným způsobem. Ne teď a ne takhle brzy. Potřebujeme ho. Nicméně... je dobré si Alphariova slova zapamatovat. Kdo ví, kdy se mi budou hodit. Třeba se potvrdí. Nechci, aby se to stalo. Dorn má pravdu - Magnus o Otci doopravdy pochyboval. "Pokouším se Dorna přesvědčit, aby si se mnou promluvil osobně. Astropatická komunikace není všeřešící." "Tisíc synů ponecháme zatím být. Mám i jiné záležitosti k řešení. Nenapadá mě jediný způsob, jak najít eldar. Jediná naše šance je vylákat je k sobě - ale nemáme jak. Navíc... slyšel jsi o Erebovi?" No... a zase jsme u toho. Nepříjemné téma. Ale když už je ta zrada venku, měli by znát pravdu. Všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++ Břatře obě tvé zprávy my došli, ale v současné době nemám co bych hlásil. Musel jsem přeskupit jednotky abych se přizpůsobil nepřátelské taktice. Prohledáváme pás asteroidů ze kterého útočí a to bohužel nějakou chvíli trvá. Jakmile dojde k nějakému posunu hned tě budu informovat. Corax+++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Hmm eldar, muzeme se od nich hodne naucit... mozna nemel otec pravdu, kdyz je chtel vyhladit jako ostatni nelidi...Alpharius pozorne posloucha, ale jestli ma nejake komentare, nechava si je pro sebe.Tisic synu potrebujeme, zvesti o erebovi a dalsi veci, jen oni to mohou pochopit, odhalit usmernit... a osvitit nas... Cise, ze ktere sotva upil se znovu objevi na stolku. Chvili ti hledi do oci, jako by se snazil zjistit, na co myslis, ale po chvili toho necha a zacne prechazet po komnate. Trva to nekolik minut, nez se znovu ozve, zrovna kdyz je k tobe zady v rohu pokoje, jako by premyslel naklas. ano... promluvit si ... s eldary... a s dornem... Otoci se k tobe. Ale my se muzeme spojit s eldary... Ale k tomu potrebujeme osvobodit Tisic synu. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Co udelal Erebus? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ U eldar bych nepoužíval termín "promluvit." Prostě to z nich dostaneme a pak je všechny zničíme. Za odměnu to bude rychlé, jsem milosrdná bytost. Pokud spolupracovat nebudou, věřím, že Konrád už z nich patřičné informace nějak dostane. A já přivřu oči a raději mě nebude zajímat, co vlastně dělá. "Ale my se můžeme spojit s eldary... Ale k tomu potřebujeme osvobodit Tisíc synů." Odložím sklenici vedle té jeho. "To momentálně nemůžeme. Navíc - otcův výnos z Koncilu stále platí. Hned se dozvíš, proč. Kontaktovat eldary pomocí... schopností Tisíce synů a skrze Warp nepřipadá v úvahu. Je to příliš nebezpečné." "...pozor na-" Jeho přecházení po místnosti probudí dosud spícího okrasného ptáka. Úlekem se marně snaží odletět, krátce si omlátí křídla o mříže, načež spadne na dno klece, uvědomí si, že mu od cizince asi nic nehrozí, načechrá peří a vyskočí na bidlo, ve snaze předstírat, jako že nic. No, pozdě. "Co udělal Erebus?" Ach, takže k tobě astropatické zprávy nedošly. "To je právě ono. Možná bude lepší, když se k tomu posadíš." Nečekám na to, jestli tak učiní a nebo ne - já sám si sednu a jeho reakce je na něm. Může klidně pochodovat tam a zpět, je-li mu to příjemnější. "Ještě před volbou jsme se s bratry navzájem setkávali, abychom si promluvili. Poprvé jsem o nich slyšel od Magnuse, který mi vysvětloval, proč si myslí, že Otec na Nikáji rozhodl, jak rozhodl. Den na to jsem se na vše zeptal Otce, který Magnusova slova potvrdil - ale odmítl mi říci cokoli bližšího. Řekl, že je nebezpečné se o takové věci zajímat a že některé vědomosti mi mohou ublížit, pokud se v nich budu šťourat příliš podrobně. Krátce po volbě jsem se nicméně dozvěděl mnohem více. Vyhledal mne Lorgar. Řekl mi, že ve warpu přebývají nebezpečné bytosti. Síla, která donedávna spala... a má potenciál se nám vyrovnat. Že jej navštívily a pokusily se jej přesvědčit, aby zradil Impérium a Otce, postavil se proti nám. Lorgar mne varoval. Vypadá to, že bytosti z warpu jsou úskočné a dost možná hodlají využít naší nevědomosti. Velmi jsem si přál to zkonzultovat znovu s Otcem, ale toho štěstí už se mi nedostalo." Ztěžka si povzdechnu a skloním hlavu. Jen na malou chvíli. Pak několikrát mrknu, jako bych zaháněl zbloudilou slzu, která se mi tvoří v oku a pokračuji. "Víme toho málo. Lev je v komunikaci s Perturabem nazval "velká čtyřka" a také mluvil o pojmu "Chaos." Nevím, odkud tyto vědomosti má a znepokojuje mne to. Lorgar sám ty věci nijak nenazýval a to s nimi přímo mluvil. Dokonce ani nevěděl přesně jejich počet, přestože přiznal, že si myslí, že jich je mnoho, ale čtyři hovoří nejhlasitěji. Je dost možné, že Lev je zrádce a jen čeká na vhodnou chvíli, aby nám vrazil nůž do zad. A nebo také možná ne. Nerad bych jej odsoudil předem, ale jeho činy... nehovoří zrovna v jeho prospěch. Erebus je.... Erebus BYL kaplanem Lorgara, který... se pravděpodobně neztotožnil s Lorgarovým rozhodnutím bytosti odmítnout - a stal se jakýmsi..." ani nevím, jak to nazvat. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že by astart ZRADIL. SVÉHO. PRIMARCHU! "jakýmsi renegátem. Od nevědomého Perturaba si Lorgarovým jménem vyžádal posily v podobě železných válečníků... a Lev mu poskytl křižník. Nebýt toho, že kráte poté, co se v éteru objevila zpráva o tom, že Erebus je zrádce, Lev nakázal komukoli, kdo tento křižník uvidí, aby jej bez milosti sestřelil, uvažoval bych o jeho zradě bez větších pochyb. Takhle..." pokrčím rameny. "Na druhou stranu, kdybych byl zrádce a čekal na svou chvíli, tohle by bylo asi první, co bych udělal, kdybych chtěl přesvědčit ty, kteří by mne mohli podezírat." |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius se neposadi, postavi se do rohu mistnosti a zkrizi ruce na hrudi. Ah, to je ovsem neslychane... ale 1500 marinaku, nebo kolik ma neni hrozba... zatim pokud se nespoji s entitami warpu a nezesili Ty Lvovi veris? Pokud ne, Perturabo vzdycky muze... Ale to ty neudelas, nemas na to zaludek, neudelas nic. Je astropaticka komunikace na Prospero blokovana? Ucel sveti prostredky a ty muzes zrusit otcuv vynos... myslim, ze bychom z toho meli jen zisk. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn ti nechá položit ony otázky a poté jen kývne souhlasně hlavou. „Ano, chápu. Nějaké věci se musí slyšet osobně....“ řekne a poté ti opětuje pohled do očí. Ty jeho jsou modré, studené..Ale je v nich trošku vidět zvláštní kombinace smutku a vzteku. „Otec je v současné době mrtev, jeho nepoškozené tělo bylo uloženo do stázového pole. Jedna z teorií je, že mu byla vyrvána duše a uzamknuta do kamene eldarským farseerem.“ řekne a trošku mu cukne obočí. „Magnus je v podzemí císařského paláce, je napojený na Zlatý Trůn, mocný artefakt našeho Otce a udržuje aktivní Astronomican. Z té židle už nesleze..A ani nemůže.“ ušklíbne se Dorn. „Kteří Eldaři...na to se těžko odpovídá, já jsem tam osobně nebyl a informace mám jen od Malcadora, který zmiňoval Krále Fénixy, vrchol eldarské rasy. Nikoliv temní eldaři, ale ti druzí. A nešlo o konkrétní Craftworld...“ odpoví Dorn i na tuto otázku. Celou dobu se ti dívá přímo do očí, jeho pohled je jasný a pevný, tep má normální a soudíš, že nelže... |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Vyslechnu odpovědi a s každou odpovědí se stávám čím dal zachmuřenějším. Takže zprávy byli pravdivé otec je vážně mrtev. Moje nejhorší noční můry se naplnili. Nějaký prašivý eldar mu ukradl duši? A ještě nevíme, který přesně? "Děkuji za informace a za upřesnění informace. Doufal jsem, že budou lepší, ale taková je doba. Takže děkuji a to je vše co jsem chtěl vědět." zvednu se k odchodu. "Ještě jedna věc, až uvidíš Magnuse požádej jej ať najde toho prašivého eldara. Teď mne omluv musím jít ulovit jednoho zrádce." s tím nastoupím na svůj thunderhawk a vydám se ke své flotile. Během hodiny opustí má flotila soustavu směr Kaledon. |
| |
 | soukromá zpráva od Sigismund pro Power armor není jen kus brnění, je to to jediné, co nás dělí od života a smrti. Je naším tělem, stejně jako zbraně jsou naše ruce. Císař je mrtev. Ještě nedávno by jenom pomyšlení na to, že se to může stát, bylo absurdní a směšné, ale nyní? Nyní je to realita. To, o čem se nikomu nezdálo ani v nejčernějších snech, je najednou pravda. Císař je mrtev, Impérium v nejistotě a občanská válka možná na spadnutí. Není čas truchlit, protože to, co se zajistí teď, rozhodne o osudu celé lidské říše. Power armor musí být dokonale udržován, dokonale, protože když selže jakákoliv jeho součást, selže voják v něm. A voják Imperiálních pěstí nikdy neselhává. Nepřísluší mi hodnotit, natožpak zpochybňovat rozhodnutí Císaře, ale přesto mám o současném Vojevůdci… jisté pochybnosti. Nastávají časy nejistoty, časy, kdy se staré pořádky budou měnit a záleží jen na síle vedení, jak moc k horšímu. V čele jsou třeba silné osobnosti. Ale jen síla osobnosti nestačí, jsou třeba silní válečníci a o tom, jestli zrovna tohle kritérium splňuje, musím v případě Primarchy Císařových dětí pochybovat. Ve vší úctě a ve vší pokoře k moudrosti Císaře, stejně si myslím, že by byl mnohem lepším Vojevůdcem Primarcha Horus. Je dobře, že se alespoň můj otec a můj Primarcha stal protektorem Terry, protože Terra není jenom rodištěm lidstva a centrum celé naší civilizace. Je to symbol a ten musí být ochráněn za každou cenu. Imperiální pěsti nenosí brnění, jsou brněním. Jsme brněním Impéria, jsme ti, co ho udrží v pospolitosti, co udrží řád nehledě na anarchii, která hrozí. Jsme řád anarchii navzdory. Ať se děje cokoliv, náš úkol zůstává stejný – jsme obránci lidstva, a tak bráníme. Právě provádím pravidelnou údržbu brnění, kontrolu zásobovače živin, analýzu snímačů podpory života, vzduchových filtrů, kontrolu, jestli je exoskelet neporušen… všeho, co je nutné k jeho plné funkčnosti, když přijde zpráva od Primarchy. Jindy, zvlášť v přítomnosti někoho dalšího, bych zachoval přísně kamennou tvář a nedal znát jedinou emoci, ale teď se spokojeně usměju. Je to ideální úkol, i když oficiálně je máme chránit. Což budeme, budeme je chránit před ostatními a chránit je před nimi samými, degeneráty, vývojovým omylem. Legií zahrávající si se silami, které nejsou přirozené, a proto musí být nebezpečné. Před legií, jejíž vlastní Primarcha se stal zrádcem. Císař byl moudrý, když psykery v Nikaeajském ediktu v Legiích zakázal. Konečně budou tam, kde patří – v izolaci. Budeme chránit Impérium před nimi. ++pro: Rogal Dorn ++ ++od: Sigismund ++ Můj Primarcho a pane, rozumím, zajistíme naprostou izolaci. Vyrážíme okamžitě. První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund ++ To znamená opravdu okamžitě. Neváhám a vyrazím do velitelského střediska, zatímco se mi v hlavě rychle rodí plán karantény. Z komunikačního centra hlavního štábu všem velitelům, kteří musí být zasvěceni, kapitánovi druhé roty a poručíkům z obou rot, vyšlu rozkaz. ++pro: Kapitán 2. roty, poručíci 1. roty, poručíci 2. roty++ ++od: Sigismund ++ Velitelé, z rozkazu Primarchy Imperiálních pěstí odlétá první a druhá rota na Prospero. Vojsko první a druhé roty bude za 60 minut terranského času připravené v hlavním hangáru. Vás velitele očekávám za 15 min TČ ve štábním středisku - briefing. První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund ++ V briefingové místnosti také už čekám na svoje bratry, a doufám, že budou přesní. Jsme mariňáci – a ne jen tak ledajací, jsme Imperiální pěsti, Císařovi nejvěrnější, takže očekávám určitou štábní kulturu. S posledním důstojníkem také rovnou začnu, není čas ztrácet čas. „Bratři, náš Primarcha Rogal Dorn nás jmenoval Karanténní flotilou, podpoří nás ještě posily z nově vzniklého námořnictva. Letíme na Prospero, jak všichni víte, planetu Tisíce synů, jejichž Primarcha je zapleten do smrti Císaře.“ Je to zrádce, i kdyby ne vědomý, i pochybení je zrada, ale to nahlas neřeknu, ani v hlase nenaznačím, co si myslím, protože to by rozhodně ničemu nepomohlo. Naopak zvýším hlas, když hovořím následně. „Upozorňuji, že nejsme trestná výprava, náš hlavní úkol je ochránit Prospero před možným útokem kohokoli, bez rozdílu. Nejsme součástí Krusády, nemusíme se zodpovídat ani Vojevůdci, ani jiným Primarchům, než je ten náš, proto neuposlechnete jiného rozkazu než mého, rozumíte?“ Sice se odmlčím, ale je to řečnická otázka. Mají za sebou jeden z nejlepších výcviků a rozumí pořádku, ví, co mají dělat. „Letíme ochránit obyvatele Prospera – to znamená, že je musíme ochránit i před nimi samými, nejenže se nikdo nedostane dovnitř, nikdo a nic se nesmí dostat ven. A jakékoliv podezřelé aktivity musí být okamžitě nahlášeny a zastaveny.“ Kdoví, co se ti psykeři chystají. Sám Primarcha Dorn ve zprávě říkal, že není jisté, jestli se Tisíc synů účastnilo zrady, to ale taky znamená, že se jí účastnit mohli. A že to byl všechno plán, u těchhle degenerátů nikdo neví, musí se počítat se vším. „Jaký bude plán. Musíme zajistit orbitu. O zajištění monitoringu se postará náš křižník, na osobní loď Magnuse Rudého, Photep, se nalodí jedna četa z druhé roty a zajistí loď. Žádná komunikace, ani s planetou, nesmí být vedena bez našeho dohledu - a když už tam budeme, využijeme jejich scannerů k zabezpečení orbity, budou rádi spolupracovat, děláme to přeci pro jejich bezpečí.“ Tvář zůstává kamenná a soustředěná, ale ano, tohle byl sarkasmus. Pohlédnu na kapitána 2. roty. „Kapitáne, vyberte nejvhodnější četu podle vašeho uvážení.“ Počkám si na odpověď, až potom pokračuju. „Nemáme dostatek sil na zajištění celé planety, naším prvořadým úkolem bude zabezpečení hlavního města. Pokud se bude někdo pokoušet uniknout z jiného místa, budeme muset spoléhat na scannery našeho, a samozřejmě jejich, křižníku. Prospero má nějaké voidshieldy, které by snad měly udržet město v bezpečí při bombardování z vesmíru, takže o toto se starat nemusíme. V prvé řadě zajistíme všechny starporty, o to se postarají zbylé čety druhé kompanie a možné posily z námořnictva, dále musíme obsadit hlavní telekomunikační střediska, to zajistí druhá četa první roty, třetí se postará o zajištění skladišť zbraní, artefaktů a dopravních prostředků. Já s první četou zajistím hlavní administrativní středisko – to bude, hádám, v pyramidě. Nemáme přesné plány hlavního města, proto nevíme přesně, kde co mají. Pyramidy zajistíme s první četou, pokud budou zbraně či artefakty v nich, zajistíme je my, třetí četa se tedy postará o hangáry. Námořnictvo nás posílí tam, kde to bude nutné, to vyřešíme za pochodu. Nějaké dotazy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Bratře vojevůdče, Došli mi obě dvě tvé zprávy, bohužel jsem měl momentálně příliš práce. Takže až teď mám čas ti odpovědět. Podle tvého přání tedy zahajují hon na odpadlíka. Ikdyž si myslím, že by tuto situaci měl vyřešit Perturabo s jehož legie odpadlík dezertoval. Poté zahájím tažení proti Eldarům s cílem najít krále Fenixe a vyrvat mu klíčový krystal duší. p.s. Ještě mne označíš v oficiální zprávě za popravčího příjdu ti osobně vyspravit ten tvůj ksycht. S úctou velitel 6. legie Leman Russ Vojevůdci Bratru Fulgrimovy +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro ++pro: Rogal Dorn ++ ++od: Sigismund ++ Můj Primarcho a pane, rozumím, zajistíme naprostou izolaci. Vyrážíme okamžitě. První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund ++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Bytost jen pokrčí při otázce na jezírko rameny. „Voda je život, to bys měl také vědět...“ ušklíbne se. A poté uděláš návrh a ona bytost se jen usměje.. „Službu za službu. To zní velmi skromně, Lione...Ale já souhlasím, můj postoj se od začátku nezměnil...“ „Lione...“ ozve se za tebou unavený Lutherův hlas. Hlas, v kterém je slyšet vzpomínka na zelený Caliban a na staré, dobré časy. „Je to neuvěřitelný risk. Ale rozhodnutí a odpovědnost je na tobě..“ řekne a poté k tobě přijde a podá ti pár krak granátů. Ty by měli na zničení pylonu stačit. Bytost se pomalu postaví a usmívá se. Vědomým, čekajícím úsměvem... |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Kozo ze sklepa ven!~ Nasadil jsem si helmu, vzal si granáty od Luthera. „Risk je zisk,“ řekl jsem potichu a vděčně mu kývl. Buď tahle domluva, kterou ta mrcha může porušit a nebo vlastnoruční zničení Calibanu. Teď jen, co na to Perturabo na orbitě. Přišel jsem k tmavému pilíři a pás s granáty na něj, nebo spíš k němu, přiložil. Jeden jsem i ale ponechal v ruce a zbytek odjistil s tím, že jsem rychle zaujal bezpečnou vzdálenost. A začal odpočet. Buď do obnovení Ráje a nebo do začátku Pekla. Perturabo, nedělej unáhlená rozhodnutí, prosím. Další mé zbožné přání pro tu chvíli bylo, aby ta rohatá mrcha dostála naší dohodě. Posunkem jsem naznačil, aby se mí bratři seskupili do bojového postavení. Kdyby náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Ty Lvovi věríš? Pokud ne, Perturabo vždycky může... Nakrčím nos. Mluví o prolévání krve mezi bratry, jako by to bylo zcela normální - ne až poslední, zoufalá možnost. Nelíbí se mi to. Takhle by mluvit neměl. Neměl by tak ani uvažovat! Ne - nevěřím Lvu a bojím se jeho zrady... ale zároveň se nevzdávám naděje na to, že... je všechno jinak. Začínám být stejně naivní, jako Sanguinius? Ne - já jen nechci, abycho se do sebe pustili jak psi, tak krátce po Otcově smrti - a rozdrobili svou nejednotou Impérium. Nechci s otcem pohřbít vše, o co se snažil! "Perturabo Lva hlídá a podává mi o něm informace. Bratru se to nelíbí, že má na orbitě dohled - ale já jej jen tak nestáhnu. Musím vědět, co se na Calibanu děje." Je astropatická komunikace na Prospero blokovaná? Účel světí prostředky a ty můžes zrušit otcův výnos... myslím, že bychom z toho měli jen zisk. "Jediné, co bychom z toho měli, jsou problémy. Ty věci ve warpu-" jen tak mezi námi jsem čekal větší šok, když jsem zde oznámil takovou existenci! Co je to s vámi? No - alespoň se tomu nevysmál, jako Horus. "- nějakým způsobem reagují na psykerské síly. Je to nebezpečné. Kromě toho - Tisíc synů spadá pod Terru a poslední, co zrovna potřebuji, je spor s Dornem. Možná, až se situace uklidní. Za pár dní, týdnů. Řím také nepostavili za den." Alespoň se to tak říká, ať už to znamená cokoli. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Zlatý orel+++ +++ pro: Železná krev+++ +++Bratře, plně chápu tvé morální zábrany, ale Lvovo chování je podezřelé. Čím dál tím víc mám pocit, že s ním není vše v pořádku. Měj se na pozoru. Na orbitě klidně posečkej a tvař se diplomaticky - ale kdyby se ti podařilo nenápadně poslat na povrch malou skupinu vojáků, kteří by pro mne vzali vzorky k prozkoumání, vůbec bych se nezlobil. Dost možná by se o tom nemusel ani dozvědět. Kdyby se tak stalo, vždy můžeš říci, žes jednal z mého přímého rozkazu. Ano, Corvus je vázán v boji s eldary. Jak vidno se budu muset postarat o to, aby se žádný z bratrů nenudil a neměl například nutkání jeho špatné nápady poslouchat a zadělat nám všem na problémy. Tvůj bratr, Fulgrim, vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro A kdo hlida hlidace? Alpharius se usmeje. Veci ve warpu, existuje vubec dukaz? Chvilku se osiva. Sam jsi rekl, ze lvovi neveris, s Dornem se hadas a nejses si jisty Magnusem. Vis jak to myslim, ze bratre? Nechci ti do srdce vrazit osten zrady, jen te varovat, ze ne vse muze byt, tak jak se zda. Ja o tom konecne musim neco vedet. Usmeje se takovym zlym, zneklidnujicim usmevem. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Zlatý Orel+++ +++pro: Stín Císaře+++ +++Bratře, potvrzuji přijetí tvé zprávy. Momentálně po eldarech souběžně s tebou v jiné soustavě pátrají také Guilliman se Sanguiniem. Já se snažím nějakým způsobem shromáždit informace a dobrat se pravdy o Otci a jeho skonu. A taky kameni, v němž je uvězněná jeho duše. Není to jednoduchá záležitost, tím spíše, že mi ji neustále někdo ztěžuje. Mohu být jen vděčný za to, že mám také chápavé a umírněné bratry, jako jsi ty, kteří se nesnaží mi přidělávat starosti akcemi za mými zády. Přeji si celým srdcem, aby tvůj lov na temné eldary byl úspěšný. Fulgrim, Vojevůdce a bratr. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "Hlídače momentálně nehlídá nikdo - ale také proto si chci s Dornem promluvit. Co se týče Magnuse, jistota a nejistota jde stranou. Sedí na Zlatém trůně... dost možná navždy." Smutně sklopím pohled k vínu, které si zase vezmu do ruky a usrknu. Znovu si vzpomenu na to, že Alpharia, narozdíl ode mě napadlo, že bychom mu měli chtít pomoci. Jak hluboko jsem klesl a jak důležité jsou mé povinnosti, když jsem dokázal zapomenout takovým způsobem na bratra, jehož jsem měl upřímně rád? "A důkazem je, že Otec nic z toho nevyvrátil. Vlastně mi potvrdil, že existují. On už o tom přeci něco vědět musel." Nechci ti do srdce vrazit osten zrady, jen tě varovat, ze ne vše může být tak, jak se zdá. "Myslíš, že jsem nad tím neuvažoval?" Zase se zvednu, odložím víno a přejdu k oknu. "Že mě neděsí myšlenka, že mi bratři lžou? Že se děje něco, co nevidím a zjistím to, až bude pozdě? Ale co z nás bude, když ztratíme i zbytek vzájemné důvěry? Magnusova chyba vznikla právě z nedůvěry. Kdyby totiž Otci věřil tak, jak jsem mu kladl na srdce, nestáli bychom tady a netruchlili nad jeho ztrátou. Stejně, jako naivní důvěra - i podezírání za každou cenu může být špatným rádcem." |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro "Hlídače momentálně nehlídá nikdo - ale také proto si chci s Dornem promluvit. Co se týče Magnuse, jistota a nejistota jde stranou. Sedí na Zlatém trůně... dost možná navždy." Pokud bude Dorn naslouchat. Coz nemusi, otazka je, co s tim udelas... Otec o tom vedel? Zajimave pokud mu nestalo za to, aby nam to rekl, treba se nemusime obavat... Postavi se vedle tebe. Vesmir je temny a nebezpecny, kdo vi, jake zrady a bolesti skryva jeho temnota. Polozi ruku na tve rameno. Rozumim ti, kolikrat jsi lhal svym bratrum, nebo Otci ty? Usmeje se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Ohlédnu se na ruku na svém rameni a opřu špičky prstů jedné ruky o "sklo", které nás od vesmíru dělí. "kolikrát jsi lhal svým bratrům, nebo Otci ty? "Nikdy," odpovím a navzdory situaci na bratra pobaveně mrknu. Zcela evidentně "lžu" i tentokrát a nijak se to nesnažím zakrýt. Pak zase zvážním. Ona celá ta situace, přiznejme si, příliš humorná není. "Drobné lži a občasné polopravdy jsou v pořádku. Všichni si střežíme svá vlastní tajemství, nepřiznáváme chyby a neúspěchy. Je to přirozené. Ty zde ale mluvíš o lži, která by mohla způsobit občanskou válku. Poslední, co chci, je hledět na své bratry a neustále přemýšlet, v čem všem mi lžou." |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Nikdy. Alpharius se jen usmeje. ... Chte nechte musis. Uz nad nami neni Otec. Kazdy se zamysli, co vsechno byted mohl delat, kdyz otec zmizel. Semeno zrady jiz bylo zaseto a klici prvni rostlinky. Vytrhas je s korinky, nebo je zalijes vodou? |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Bratre potrebuji nutne informace od agentu u Vlka, z Prospera a od Lva. Take z okamzitou platnosti potrebuji eldarske zajatce. Zive. Pokud se budou chovat podivne, napr hledat nejake technologie, nejprve je nechte najit, co hledaji, teprve pote zajmout. Jak pokracuje osvobozovani planet? +++ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Oko teroru. Temnota vesmíru je zde vyplněna řídkou substancí mlhovin. Realita je nestálá a mísí se s warpem. Nikdo neví, jak mohl takový úkaz vzniknout. Všichni ale vědí jedno – že i tento kout galaxie se musí připojit k Impériu. Temný prostor, ozářený fialovým přísvitem místní hvězdy se na několik minut změnil v obraz pekla, když se realita na desítkách míst roztrhla a ze zejících ran, zářících zkaženým svitem empireanu se jako obrovští leviatani vynořily lodě flotily Pánů noci. Celé divadlo vypadalo z dálky jako zpomalený film, jak velikost lodí zkreslila rychlost, s jakou se vyřítily do reality. Po chvíli se za nimi zející tlamy zase zavřely a na černých trupech se zaleskly paprsky nemocných hvězd Oka teroru. „Noční běse, můj pane. Flotila hlásí ukončení warpové translace. Po bouřlivé cestě mohu s potěšením oznámit, že jen pět eskortních lodí utrpělo menší škody.“ Admirál Ronoxius, šlechtic z Terry, stojící na můstku Soumraku si udržel na tváři mírný úsměv, pěkně orámovaný jeho sumčím knírem i přes to, že své hlášení podával osobně přímo do strašlivé tváře primarchy Cruzeho. „Admirále, pane, korekce. Nemáme hlášení z úlomku noci. Opakuji, doprovodná fregata Úlomek noci se nehlásí.“ Ronoxius se přestal usmívat, nervózně zapráskal knírem a polkl. „Ehm, jak jsem řekl, můj pane, cesta byla velmi krušná a zrádná. Naši navigátoři tvrdí, že zdejší proudění warpu je jako jedná obrovská bouře. Jsem přesvědčen, že se jedná o pochopitelné ztráty.“ „Jistě, admirále.“ Hlas primarchy se možná nenesl se stejnou silou, nebo hladkostí, jako ostatních. Hlas Konráda Cruzeho neustále připomínal muže, jehož oblíbeným jídlem jsou žiletky – suchý, chraptivý, až šeptavý – o to víc obávaný. Byl to hlas, kterým bylo zatím vydáno nejvíce rozsudků smrti, popřípadě umučení k smrti, co kdy kdo na můstku viděl. „Admirále...“ řekl ten hlas. „Pověřte nějakého ze svých důstojníků, ať daný problém prošetří a zjistí, zda nedošlo k pochybení, nebo zanedbání povinnosti posádky Úlomku noci, nebo dalších lodí, zvláště těch, které byly poškozeny. Dohlédněte na to, že všichni kdo by byli takto obviněni a shledáni vinnými, budou souzeni podle námořního práva impéria a spravedlivě potrestáni.“ Šílenec. Bylo první, co kapitánovi proběhlo hlavou. Nejspíš jsme přišli o loď i s posádkou a on chce nechat prověřit, jestli někdo z nich nezanedbal povinnosti, jak to asi zjistíme? „Ano, můj pane.“ Bylo jediné co řekl nahlas. ++ Paprsková zpráva ++ Adresát: Lorgar, Primarcha nositelů slova – Bitevní loď Fidelitas Lex Kódování – červená – gamma Bratře. Moje flotila se právě nyní vynořila z warpu. Během dvanácti standardních hodin se začneme řadit na pozice po boku Nositelů Slova. Budu tě očekávat na své vlajkové lodi během příštích šesti hodin. Ave Imperator! Podepsán: Noční Běs |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Zlatý Orel+++ +++pro: Leman Russ+++ +++Bratře, já si naopak myslím, že by měl tento problém ukončit někdo, kdo na něm není osobně zastoupen - tedy nepřipadají v úvahu ani Nositelé slova, ani Železní válečníci. Se zrádci Impéria nesmíme mít slitování a obávám se, že by Perturabo nebo Lorgar mohli podlehnout návalu sentimentu, tváří v tvář ztraceným synům. Od tebe a tvých Vlků, naopak, zbytečnou lítost neočekávám. S láskou Fulgrim, vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro S nakrčeným čelem zhodnotím situaci. Lev odmítá mou pomoct, ať už z hrdosti nebo proto, že kuje pikle. Ví o...nich snad více, než Lorgar a to je značně znepokojující. My potřebujeme něco, na boj s Eldary, to něco je možná tam dole a bylo by nejlepší, kdyby se jednalo hned. Ne až si pýcha mého bratra uvědomí, že může být pozdě. Znova se podívám na zprávu od Fulgrima. Dovolil mi jednat na vlastní pěst, otázkou teď je, jak se rozhodnu jednat. Rozhodně nepošlu více než jednu loď, toho by si všimli všichni na planetě, jedna jednotka stačí, ale... mám jít také? Chci bratrovi pomoct, chci se sám zúčastnit toho, co může zachránit Otce, ale také toho dost přitom budu riskovat. Fulgrim řekl, že obětuje cokoliv, klidně svůj život jen aby Otce mohl zase přivést mezi živé. Můžu já snad nabídnout něco méně, než všechno? Vydám rozkaz, připraví se jednotka Astartes, kteří mi budou asistovat při této akci. Respektive, já budu pouze dohlížet, takže asistovat budu spíše já jim, než oni. +++od: Železná krev+++ +++ pro: Zlatý orel+++ +++ Vojevůdče, vyšlu na povrch Calibanu jednotku, budu se toho sám účastnit, protože chci mít jistotu a přehled o tom, jak se věci budou vyvíjet. Lev zmínil patro, kde se vyskytuje onen problém, proto nebude tak těžké najít epicentrum a udělat vše, co budu moct. Buď toho tvora zničím, nebo najdu způsob jak ho využít k tomu, abychom polapily Eldary. Patro úlů 290 – to místo zřejmě rozhodne o tom, jak se situace na Calibanu, a možná i všude jinde, bude dál odehrávat. Přej mi štěstí Perturabo +++ Třicet mužů se vrhá do prakticky neznámého prostředí, proti neznámému nepříteli s neznámým rozsahem schopností. Jo, tohle je šílený plán, ale musím začít jednat. Lev už si hrál dost. V hangáru se sejde docela dost palebné síly. Boltery, plasmy, meltaguny, pár plamenometů. Obecně spíš výzbroj do boje v uzavřeném prostoru, tak, jak se nám to nejspíše bude hodit. Rotomeče, energopalcáty, sekyry. Těší mě pohled na své syny, kteří sotva před několika okamžiky dostali rozkaz, aby se připravili a už tu přede mnou stojí, odhodlání se vrhnout do chřtánu nebezpečí a neznáma. „Synové, víte vše, co jsem schopný vám k této akci říct. Lev přímo o pomoc nepožádal a bojím se, že jeho hrdost mu to ani nedovolí. Vojevůdce dal svolení k této operaci a proto zde jste. Poletíme na Caliban, zajistíme cílový objekt a opět zmizíme. Pokud se o tom Lev nedoví, bude to dobře, pokud dojde ke kontaktu, situace se nějak vyvine.“ Pokynu rukou k zádi Thunderhawku a Astartes začnou nastupovat. Jdu mezi těmi posledními, abych mohl mít přehled o okolí hned, jak přistaneme. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "...vytrháš je i s kořínky, nebo je zaliješ vodou?" Lehce mi škubne v obočí. A dost. Už mě snad poučoval - co víc, sám "zalil vodou" semínko nedůvěry, které ve mně už nějakou dobu klíčí. Byl to jeho záměr? Chtěl, abychom se začali všichni navzájem podezírat a rozvrátili tím Impérium? Co má vlastně Alpharius v plánu? Uvědomuje si bratr vůbec, jak nebezpečná jsou slova, která zde neustále opakuje? Co všechno může tímhle způsobit? A když nevěří bratrům a navádí mne, abych jim nevěřil také - bude vůbec věřit mně? Navíc, přiznejme si to, má hrdost velmi těžce nese, když jsem takto poučován. Ano, je to o stupeň méně urážlivé a popudlivé, když se jedná o bratra, bytost mě rovnou - a ne například o Darrena, toho imbecilitního remembrancera... který vlastně s Otcovou smrtí pozbyl ochranu z Terry... Přesto přese všechno se přiměji k přívětivému úsměvu a nedávám na sobě své rozladění znát. "Tak se podíváme, kam s tebou, když už jsi své světy připojil, co říkáš," mrknu, otočím se a z nějaké z polic vylovím datatablet. "A... Leman Russ mi odpověděl," Nakrčím nos při pohledu na displej. "Lže, pokud to chceš vědět." Ušklíbnu se. "Nicméně nakonec se zdá, že dělá to, co chci." Pokrčím rameny, jako bych tím říkal "takže mu neřeknu, že o jeho lži vím." "Zatím tě u něj nebude potřeba." Ono upřímně - stejně jej posílám někam, kde si myslím, že nikoho nenajde, Erebus by byl pořádný hlupák, kdyby nám takhle na talíři řekl, kam míří - takže buďto lhal a nebo... no a nebo raději ani nechci přemýšlet. "Takže..." sundám si rukavici a zalistuji prsty - "Systém Atilla, kurz 1500 od Terry. Máme zde hlášené problémy s orky." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Konrad Curze Rozumím bratře, do dvou hodin mne můžeš čekat... Vrací se mi slova, ve kterých jsem potvrdil jeho žádost. Po pravdě i přes Fulgrimovy náznaky nemohu tvrdit, že bych doopravdy něčemu v momentální situaci doopravdy a plně rozuměl. Tužba po domácím prostředí mého bratra mi rovněž přijde zvláštní, ale možná je to jen kulturními rozdíly. Přeci jen já sám bych požádal o návštěvu na palubě někoho, kdo tu byl předemnou prostém předpokladu, že je to slušnost. Na druhou stranu to stále patří mezi velmi slušné jednání od někoho, jehož postupy děsu a teroru se mi příčí patrně stejně, jako jemu ty mé. Každopádně chci-li získat trochu světla pravdy v noci neznáma, musím se spokojit s tím, co je. Navíc, pokud bych věděl, že má k veškerému dění klíč třeba Robout, hovořil bych s radostí i s ním. Nebo s něčím, co radost připomíná a budeme to jeden před druhým předstírat. Spíše jen já, ze slušnosti. "Hovoří Lorgar Aurelian, žádám o povolení vstoupit na loď." Neznámu tímto bude brzy učiněna přítrž, nebo v to alespoň doufám. Přeci jen na palubě transportního člunu s mou osobní stráží jsem už jen kousek k poznání. Nezbývá než doufat, aby ta pravda za to stála. Zlých zpráv bylo, dle mého vkusu, už prostě příliš. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius s nečitelným výrazem čte hru svalů v tvém obličeji. Už se skoro přestal ovládat, vynadat mi, že ho tady lámu, kdyby to udělal, dokázal by, že může impérium udržet, ale on ne, dusí to v sobě, takže Dorn? Nebo každý svůj píseček... "Tak se podíváme, kam s tebou, když už jsi své světy připojil, co říkáš," Alpharius se ošklivě ušklíbne. a teď mě pošle na druhý konec galaxie, jsem nebezpečný, asi bych se měl cítit poctěn, ale já nejsem jako on. "A... Leman Russ mi odpověděl," Alpharius zvedne obočí a podívá se na tebe. Vsadím se, že neudělá, co chceš... Ah a lže, viď? řekne zároveň s tebou a pak se zasměje. "Nicméně nakonec se zdá, že dělá to, co chci." Alpharius taky pokrčí rameny. "Zatím tě u něj nebude potřeba." Alpharius znovu pokrčí rameny, jako by to stejně čekal. "Systém Atilla, kurz 1500 od Terry. Máme zde hlášené problémy s orky." Zajisté, bratře, hned, jak mé současné úkoly skončí, vydám se tímto směrem. Usměje se. Je to vše, Bratře Vojevůdče? Postaví se do pozoru, těžko říct, jestli to myslí vážně nebo ne, nicméně ti to přijde velmi lichotivé. Ve tvé hrdosti. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro „Povolení uděleno, pokračujte k hangáru 6“ Jakmile vystoupíte ze člunu, čeká vás delegace tvořená mým prvním kapitánem a jeho čestnou stráží. Kromě nich vás ale čeká i přízračná temnota, vládnoucí na celé lodi. Osvětlení je jen značně rozptýlené a ještě v modré části spektra. Průměrný mariňák v něm sice vidí relativně dobře, ale je třeba si zvyknout. Orientaci unsadňují občas problikávající pásy diod při zemi podél chodeb. Uvítací delegace poklekne před nově příchozími „Můj pane,“ promluví první kapitán, „Jsem Jago Sevatarion, první kapitán Pánů noci, tvá přítomnost na této lodi je pro nás poctou.“ Znovu se všichni postaví. Evidentně jsou všichni v plné zbroji, kterou v tomto osvětlení prakticky nelze odlišit od pozadí, kvůli barvě. Jejich pozici prozrazují jen infrasenzory v helmách a bílý znak lebky na ramenou. „Noční běs mě instruoval, abych tě zde uvítal a doprovodil do jeho pracovny, kde tě očekává.“ Pokud jej následuješ, odvede tě Jago bludištěm chodeb blíže k můstku, kde se za dvoukřídlými dveřmi nalézá Konrádova pracovna. „Obávám se, že tvůj doprovod bude muset zůstat venku, můj pane. Noční běs se vyjádřil jasně o tom, že si přeje, aby vaše jednání bylo soukromé.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Nikdo žádné doplňující otázky neklade, všichni jsou mlčenlivý. U tvé Legie se vztek a agrese projevuje jinak, ne tak bouřlivě jako u jiných. Zbývá trošku salutování a poté se dáte do práce. Propátrávání pásu asteroidů je zdlouhavá práce a nebezpečná. Jedná se o velké a husté pole, kam se většími loďmi nelze dostat bez riskování poškození štítů a malým, rychlejším lodičkám to jde pomalu. Temní Eldaři v pásu asteroidů jsou, ale nekladou žádný vyložený odpor..Spíše se klidí stranou a když dostihnuti, tak míří povětšinou na motory a poté odletí...Jejich lodě jsou na tom v manévrovatelnosti o několik řádů jinde. Průzkum celého pásu odhaduješ na klidně i pár měsíců. Čtvrtá planeta je ale něco trošku jiného. Sotva se přiblížíš, na Stín Císaře přijde zpráva. +++ Adeptus Mechanicus v zastoupení ArchMagose Vitriliana zdraví Corvuse Coraxe, syna Císaře..Planeta a vykopávky jsou řádně zabezpečeny, stejně tak jako veškerý majetek Adepta Mechanica a proto není potřeba déle setrvávat na orbitu, děkujeme+++ Inu, Mechanicus si velmi nerad nechává kecat do svých záležitostí... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Cirrilo Prime++ Translace z a do Warpu pro vás oba proběhla uspěšně...Primarch od Ultramarines dorazí asi o dva dny dříve, alespoň má možnost zjistit, kdeže je tady zakopaný háček. A to v gravitaci. Systém je tvořen jen jedním sluncem a 3 planetami, z čeho je obývaná jedna. Celé to ale má několikráte větší hustotu, váhu a gravitaci, než je pro Astartes a Power zbroje snesitelné. Což o to, ono by to šlo, kdyby místní civilizace nedosáhla vcelku pokročilé technologické úrovně a cestování mezi hvězdami. Podle údajů se jedná o menší, zhruba metr dvacet, vysoké, podsadité humanoidy. Ačkoliv mají dostupný vysoký stupeň techniky, spoléhají se na kinetické zbraně, hnané základní fyzikou. Bohužel, s mnohem větší účinností.. Problém je, co s nimi. V vesmírů jsou – díky silné kostře a přerostlým svalům, od mládí zatěžovaných gravitací – rychlejší a silnější než Astartes a na povrchu je to pro členy vašich Legií značně smrtelné. Jen výkonná serva a zpevněné zbroje typu Terminátor udrží onu sílu na uzdě a umožňuje alespoň nějakou bojeschopnost... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro +++ Prospero je zavřeno, veškeré informace jdou přes Imperiální Pěsti. A to riskovat nelze. Co se týče Lva, od jeho příletu na Caliban a zmizení v podzemí nemáme informace. Eldarské zajatce? A nějaký nápad, kde bych je měl jako najít? Pod postel jsem se díval a tam nejsou. „Osvobozování“ pokračuje hladce, jako vždy. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dorn stojí stále jako socha a ne, žádný pocit z něj nevyždímáš. „Blíží se zlé doby, Lemane.“ řekne suše a pak se jen maličko pousměje. „A rád jsem tě viděl. Bratře. Dobrý lov. Na viděnou.“ řekne a podá ti pravici. Vrátit se na loď a vydat rozkazy je poté otázkou chvíle. Loďě jsou připravené a nic váž nezdržuje. Snad jen jedna malá drobnost. A tou je tvůj osobní navigátor, který po spatření koordinátů nervózně polkne a odváží se toho, čeho nikdy. „Pane, to je...strašně daleko. Ty koordináty, udávající systém Kaledon, jsou až za Segmentem Obscurus..Krom toho, že by cesta trvala strašně dlouho, dle mého odhadu klidně půl roku...“ zde navigátor velmi, velmi znervózní „..tak si nejsem jist, zdali tak daleko dosvítí světlo Astronomicanu, můj pane..Neříkám, že by to nešlo. Ale bezpečnost krát rychlost je konstanta, můj pane.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Já mezitím nechám odeslat správu Ultraminákům. Správa z Krvavé Slzy Roboutemu Zdravím bratři a jsem rád že jsi v pořádku, ikdyž to není za těch nejlepších okolností. Rád bych se s tebou setkal, příjmeš pozvání na Slzu nebo mám přiletět na tvou loď? Sanguinius. Lodě se mezitím rozestaví mírně od sebe a míříc čelem ke slunci. P.S.... Jak se jmenuje tvoje lod? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Položení granátů k pylonu nic nenaruší. Nikdo – jmenovitě Luther – tě nebodne do zad nebo nestřelí do hlavy. Při odjišťování granátů u prastarého pilíře ti bleskne hlavou, zdali to byl opravdu dobrý nápad... Bratři se postaví do klasického půlkruhu a zakleknou. Následuje výbuch a uslyšíš praskání, připomínající praskání skla. Staré vězení, vybudované Slaany v době, kdy lidská rasa nebyla ani potěr v moři, praská a padá. Silové pole kolabuje. Tlaková vlna vás srazí všechny na kolena. Rychle vstanete a i přes usazující prach uvidíte, jak bytost, kterou jste pustili stojí uprostřed jezírka a ony roury biologického původu rychle pulzují, jako srdce, přivádějící životodárnou krev. A ono se i něco podobného děje. Jak se zdá, bytost doslova nasává biomasu, přiváděnou oněma trubkama a pohlcuje ji zhruba stejně, jako černá díra pohlcuje světlo a hmotu. Ale bytost neroste, nekyne, nemnoží se a tak dále. Jen pohlcuje hmotu, biomasu a s ní i život. Trvá to jen chvilku...a ano, také se trošku změní...  „KONEČNĚ SVOBODA!!!!“ ozve se burácivý hlas, v kterém se ale stále nese ona jiskra a mladost. Není v něm zloba, nenávist, jen štěstí. Poté upře svůj zlatý pohled na tebe a usměje se. „A NYNÍ BY MĚLA BÝT TA CHVÍLE, KDY SE OŠKLIVĚ ZASMĚJI, KONSTATUJI COSI NĚCO JAKO “BYL JSI HLUPÁK, ŽE JSI MI VĚŘIT„ A ZABÍT TĚ...ALE NE.“ řekne a s úsměvem na tebe mrkne. „JÁ SVÉ SLIBY DRŽÍM...“ prohlásí a poté dupne. Od její nohy se na několik stran rozjedou drobné praskliny a dóm se jemně otřese. Z praskliny okamžitě začnou růst kořeny stromů, ačkoliv ti těžce připomínají lačná chapadla, která tě míří sežrat. Ale jsou to „jen“ kořeny. „MĚLI BY JSTE UTÍKAT...“ poznamená Yggranye. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na tvůj rozkaz se připraví elitní jednotka zhruba 20 Železných válečníků, která na tebe počká v zbrojnici. Nemáte v zvyku chodit nalehko. Nalodění do Thunderhawku je otázkou chvíle a při sestupu uslyšíš přes vox pilota, kterak se hádá s někým, pravděpodobně s velitelem na orbitu. Zmínění to, že jde o tvůj přímý rozkaz, debatu ukončí... Caliban není pěkná planeta. Většinu, co vidíš, zabírá industrializace, továrny, sídelní Úly. Je tu hodně znečištění, smog a bordel. Není to zrovna pěkné místo k žití. Thunderhawk klesá k označenému Úlu, na Calibanu je jich několik, ale v tomto informace strohé nebyly. Jen jak se dostat dolů...Podle informací, které máš dostupné, to bude nejsnažší a nejrychlejší stejným způsobem, který použil tvůj bratr. Ono se víceméně „do středu“ Úlu ani jinak dostat nedá. Thunderhawk dosedne na vrchol Úlu a je přivítán několika Astartes od Temných andělů a Jaegery, polovojenským personálem. Nikdo na vás nemíří, všichni jsou klidní a jedná se spíše o uvítací, protokolární přivítání... Jakmile se vylodíte, celým Úlem projede zatřesení, jakoby se blížilo zemětřesení obřích rozměrů. Thunderhawk je stále připraven k okamžité odletu. Není si těžké všimnout, že mezi Temnými anděli zavládne hektický komunikace, ať už s kýmkoliv. Jeden z tvého doprovodu na tebe mávne a ukáže z Úlu dolů... „Pane, tohle by jste měl vidět....“ řekne pak jen dodá..„Je to...úžasné.“ V okolí Úlu se objevuje rozsáhlá síť prasklin, téměř před očima. Na zemětřesení či cokoliv přirozeného je to ale moc rychlé, moc úhledné a působí to trošku umělým dojmem. A z prasklin začne něco vylézat na povrch. Překvapivě to nejsou žádní nepřátelé či něco podobného. Jsou to jen stromy. Velké, neuvěřitelně rychle rostoucí stromy...Před očima se začínají vypínat k nebesům. Caliban se zelená. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Omegone Asi to bude hledání jehly v kupce sena, ale vždy je šance na úspěch, zjisti nějaké zvěsti od domorodců atp. V každém šprochu pravdy trochu. Víc asi udělat nemůžeme, že? Mimochodem dalším cílem flotily je systém Atilla, pokud tam bude co dobývat, podle map je uprostřed segmentu Ultima. Fulgrim se mě nejspíš chce zbavit. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++ Pro : Fulgrim ++ Už ne. Pokud není zbytí, doraž. Osobně mi to přijde jako plýtvání časem. Lepší ale, než aby se sem courali postupně všichni. Jako třeba Russ. Dorn, Lord Terry ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "Je to vše, Bratře Vojevůdče?" Opětně nevm, jestli je jeho chování myšleno vážně, nebo se jedná o cílenou provokaci. Zhluboka se nadechnu a odhrnu si uvolněný pramen vlasů z čela. Zjistím to vůbec někdy? Kam tím ostatně míří a... kvůli čemu sem takhle přijel? Nic z toho, co jsme řešili nebyla záležitost takové důležitosti, aby ji nemohlo vyřešit několik astropatických zpráv. Tedy až na tu věc s Chaosem - ale ta nevzešla z jeho iniciativy, to jsem využil chvíle, kdy už zde byl. Proč tedy přiletěl? Přiletěl obhlédnout situaci? Zvážit, zda má vůbec cenu mne uznávat? Ono ostatně - jeho slova by tomu docela napovídala. "Bratři začnou uvažovat nad tím, co je vlastně ještě v Impériu drží." Ne, nechce se mi tomu věřit. První, co každého napadne po Otcově smrti nemůže být pomyšlení na zradu. Třeba jen nechtěl být sám. Já také ne, když na to přijde. Proč jinak jsem hned po přijetí té zprávy vyhledal Sanguinia a truchlil společně s ním? Nikdo z nás nechce být sám. A přece by se dalo říci, že svým způsobem jsme a vždy budeme. Unikne mi smutný povzdech, nedbám, že stojí v pozoru a asi čeká, že něco odpovím a obejmu jej. "Jen... buď opatrný." Postesknu si tiše a zase jej pustím. "Doba je zlá a už tak je dost zlé, že jsme přišli o Otce. Neumím si představit, že bych přišel také o někoho z vás." Zamířím ke dveřím a než je otevřu, ještě se na bratra otočím. "Jen ještě jedna otázka," protáhnu zamyšleně, s rukou napůl nataženou k panelu, který otevírá dveře. "Alpharie - mluvil jsi o nědůvěře - věříš mi?" |
| |
| Vole-vůdce všem ++++ Bratři, v důsledku událostí, doprovázejících tragédii, která Impérium postihla, jsem se rozhodl odcestovat na Terru, abych navštívil bratra Dorna a osobně s ním prohodil pár nezbytných slov. Informace, které máme o Otcově skonu jsou velmi kusé a já doufám, že se odtamtud vrátím s novými poznatky, které budou moci ovlivnit další směr, kterým se Impérium, které nám zde otec zanechal, vydá. Že se také dozvíme více ohledně možného návratu Otce zpět mezi nás. Pokračujte v úkolech, které jsou vám přiděleny a vytrvejte. Brzy budeme vědět více. S láskou a žalem v srdci, váš bratr Fulgrim - Vojevůdce. ++++
|
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius stále stojí v pozoru a pozoruje tě, kdaž ho jdeš obejmout se sotva postřehnutelným vzdechem obětí opětuje. "Jen... buď opatrný." Neboj se, bratře, já to zvládnu. Pustí tě a pomalu dojde ke dveřím. "Alpharie - mluvil jsi o nědůvěře - věříš mi?" Alpharius se zasměje, upřímným zvonivým hlasem. Pak zvážní a otočí se k tobě na patě. Jediný, komu věřím je Alpharius! Otevře dveře. Za nimi stojí jeho osobní doprovod ve stejných zbrojích jeden z nich podá alphariovi helmu, a ten si ji nasadí. My jsme Alpharius. Ozve se jednohlasně. Sbohem bratře. Otočí se a odkráčí chodbou ke svému Thunderhawku. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Do systému dorazí mé lodě dřív a jakmile se vynoří, tak už jsou nahozené štíty a zbraně aktivovány a první, čeho si všimnu, že gravitace zde funguje naprosto v jiném smyslu. Proto začnu hledat nějaké protiopatření. Dorazí Sanguinus a nekrátce poté dorazí i zpráva od něj. +++Bratře Sanguine, uctivě tě zdravím a jsem rád, že jsi již dorazil. Doufám že cesta proběhla bez nejmenších potíží. Ale k věci. Přiletím na Slzu hned, jakmile se ti to bude hodit. Budu taktéž potřebovat informace o tom, co se poslední dobou dělo, ovšem podrobnosti mi jistě dodáš, až budu u tebe. +++Roboute Guilliman, Primarcha XIII. Legie Ultramarines *Kurnik Holoubku, je to Zpráva, nikoliv Správa...tedy pokud nemyslíš veřejnou správu ale ok...* |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro +++Přileť pokud možno hned, nemáme času nazbyt a musíme toho hodně probrat. Budu čekat na tvůj přílet. +++Sanguinius Na poctu se vrátí jen tato krátká správa. Mezitím se převleču do zbroje a obecně začne na Slze zmatek jako při přípravě na nadcházející boj. Poté už jen v hangáru počkám na Robouteho přílet. Na každé straně hangáru stojí v řadě andělé. Někteří z nich mají přes zbroje černé pláště a tabardy na znamení otcovy ztráty. Jiní mají stejně jako já zbroje snad ještě lesklejší než předtím. Moje vlastní zlatá zbroj se leskne jak jen je to možné. Stojím asi uprostřed hangáru s doširoka roztaženými křídly. *Holoubek je poslední dva týdny na odstřel a oprava chyb mu na googlu mu mírně stávkuje, tak se omlouvá za hrubky. P.P.S holoubek mi může říkat jen Fulgrim.... |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Konrad Curze „Obávám se, že tvůj doprovod bude muset zůstat venku, můj pane. Noční běs se vyjádřil jasně o tom, že si přeje, aby vaše jednání bylo soukromé.“ "Nechť se děje jeho vůle." Gestem naznačím své stráži, ať zde vyčká. Inu jiní by jim dopřáli třeba společnost a pohostinnost v duchu svého domova. Když nad tím přemýšlím, z toho, co o jeho domově vím, je to takhle možná nejlepší. Samotná potřeba osobního jednání mě ani nepřekvapuje. S tím, o čem jsem již jednal s jinými bych taky nevycházel na světlo před ostatními. Některé skutečnosti jsou příliš komplikované, aby je směl zvědět někdo další. Tohle nejspíš bude jedna z nich. V souvislosti s tím mi náhle přijde temnota zdejších prostor jako přiléhavá. Šero pochyb, černota nebezpečí číhající na nás, dalo by se nalézt tolik alegorie v tom prostém, chladném, racionálním nedostatku světla. V tomto ohledu je imperiální pravda komplikovaná na předávání dál, lidé si příliš zvykli na sny a fikce, že netuší, jak s realitou naložit. "Děkuji za doprovod, kapitáne Jago." Ještě řeknu, než otevřu dveře, na příslovečné "rande s osudem". Nemám totiž pocit, že by všechny ty věci okolo se děly jen tak. Zatímco vcházím, mohu jen doufat, že příští odpověď bude lepší než ty minulé. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Sleduji přípravy k odletu ze soustavy, když ke mně příjde můj osobní navigátor. Klidně se zahledím do jeho znepokojené tváře. "Děkuji za informaci, dobrá práce. Lidstvu nepomůžeme, pokut se ztratíme v prázdnotě vesmíru. obdaruji navigátora vzácnou pochvalou a kývnutím hlavy. Mám štěstí, že mám tak schopné podřízené. Hned jsem si neuvědomil, vzdálenost kterou by museli mé lodě urazit. A ještě k tomu nevím, jestli tam míří skutečně. Poslední, kdo s ním mluvil je Lev. znechuceně se zahledím na mapu galaxie zobrazenou na můstku. Takže jedinou možností je vyrazit za Lvem a zjistit, co ví. Což mne ovšem odvede od mého pátrání po králi eldarů. K ďasu! udeřím svou obrněnou pěstí do dlaně. "Vlci, připadl nám čestný úkol dopadnout a potrestat odpadlíka. Proto teď zahájíme lov a neustaneme dokud, nebude potrestán! Zamíříme na poslední známou pozici odpadlíka tedy na Caliban a pokut se někdo z Lvových podřízených na zradě podílel doneseme tam i odplatu!" můj hlas zní z reproduktorů na všech lodích flotily. Lehce se usměji, když si představím, že možná smažu svůj dluh ke svému zrádnému bratru. S uspokojením sleduji, jak lodě vstupují do warpu v bojové formaci. Tentokrát letíme do boje téměř určitě. Jsem si totiž jist, že mne můj bratr neuvidí rád. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Sanuine...rád tě vidím, navzdory tomu, co se poslední dobou stalo. Jsem si jistý, že si budeme moci v klidu promluvit o posledních událostech.'' |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Téměř zvolám vesele a rozejdu se přímo proti obrovskému bratrovy. Jdu rychleji než by bylo vhodné. Pevně(no vlastně co to jde) ho obejmu, ikdyž si oproti němu příjdu docela drobný. Po docela dlouhé chvíli ho pustím. "Určitě pojď za mou." Naznačím rukou aby šel se mnou a výjdu s ním bok po boku. Automaticky složím křídla aby zabírali co nejméně místa. "Tak jaké máš novinky o téhle soustavě? Senzory nám hlásí obrovskou gravitaci na jedné planetě spolu s energetickými zdroji." Začnu rozhovor o situaci aby to vypadalo že se zase tak nic neděje. Prostě další svět co by jsme měli připojit k Imperiu. Hned za hangárem je dlouhá chodba po obou stranách lemované různými obrazy, sochami a dalšími uměleckými děli. "Dárky a vzpomínky na osvobozené světy." Vysvětlím krátce. Prakticky znám nazpaměť každý z nich i ze které planety je. Ale na takové malichernosti nemám čas ani náladu. Ostatní andělé tam zůstali dokud jsme neodešli a pak se začali pomalu rozcházet. Pokud tam tví mariňáci zůstali skupinka mých veteránů je vezmou sebou na menší prohlídku po lodi. "Počítám s tím že prohlídku po Slze oželíš a budeme moct přejít rovnou k tomu důležitému co?" Optám se jakoby nic a mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Btaře Lorgare Vojevůdce mě informoval o jistých entitách, se kterými jsi se podle všeho setkal a vyděsil všechny ostatní bratry. Otec o nich prý věděl, a přesto nám o nich neřekl, nemyslíš, že kdyby byli důležití, věděli bychom o nich? Velmi mě mrzí zpráva o zradě tvého bývalého prvního kaplana Ereba, takovéto zrady zajisté nemohou zůstat nepotrestány! S pozdravem tvůj bratr Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Novinky? Kromě té gravitace snad nic moc. Tedy kromě toho, že tahle civilizace je prťavá a je technologicky velice rozvinutá. Navíc standartní power armory nejsou zrovna dvakrát užitečné na povrchu...kromě tedy terminator armorů a nemusím říkat že těch není požehnaně...'' Jdeme dál po chodbách a spatřím spoustu soch a jiná umělecká díla. Mírně se usměju. Proti tomu žádné výhrady nemám...ale preferuji standartní spartánský styl. Ovšem je to Sanguinova loď, tak mu do toho nebudu kecat. Po zmínce o prohlídce se krátce usměji. ,,Pokud Sanguine během prohlídky budeme probírat nejnovější informace a to důležité, tak mi nebude vůbec vadit. Vlastně rovnou začneme...Magnus...nějaké novinky o něm?'' nadzvednu obočí. Neměl bych to hned takhle vybalovat, ale... stejně bych s tím nakonec přišel, tak proč to zaobalovat do sladkých řečiček...to není můj styl. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Let proběhne lehce, pilot si sice musí vyměnit pár nepříjemných a upřímně mířených názorů s velitelem na orbitě, ale potom, co mu řekne, že jde o můj rozkaz, je debata u konce. Kdo by se taky opovážil protivit se rozkazu jednoho z primarchů, i když se nejedná o jejich vlastního. Shlížím dolů na to město kovu a betonu, planetu, která kdysi byla jedním velkým, živým lesem, nyní pokryta továrnami, úly, technikou. Téměř jako ForgeWorld je Caliban poset továrnami, které otravují vzduch, zamořují povrch a dělají z malebné planety kruté místo pro život. Jak lidský, tak pro ostatní tvory. Menší uvítací výbor nás čeká hned po dosednutí Thunderhawku. Klasické uvítání hostů na planetě, zbraně jsou tu spíše jen pro dodržení pravidel a ne pro potřebu. Nemuseli by Lva informovat o mém příletu, jistá anonymita by se hodila mnohem více a dala nám větší možnost zjistit, co se děje. Ale pokud mu o mě řeknou, nezměním to. Rozhodně jim nechci dávat rozkaz o tom, aby o mé přítomnosti mlčeli. Mí synové si vymění pár slov s Temnými Anděli. Těší mě, že vztahy mezi kapitulami jsou vřelé i přes to, že je ve vzduchu momentálně tolik napětí, div nepraská. Nicméně tu malou idylku naruší otřesy, připomnělo mi to vítr před bouří, malý záchvěv, kdy si země odkašlává a hodlá zazpívat svou píseň smrti – zemětřesení. Andělé začnou horlivě s kýmsi komunikovat, netuším s kým, ale pokud bych mohl typovat, byl by to Lev. Zjišťují, jestli je v pořádku popřípadě pokud to má pod kontrolou. „Pane, tohle by jste měl vidět...“ Dojdu k mariňákovi a dívám se dolů na úl. A má pravdu, je to úžasné. Sleduji, jak se pavučin prasklin rozbíhá do všech směrů po stěně úlu. „Tohle není kvůli zemětřesení,“ řeknu spíš pro sebe, když vidím, jak rychle se to šíří. Najednou se v prasklinách začne něco objevovat. Moje první reakce byla vzít kladivo a připravit se na boj, ale když jsem uviděl, co to je, neubránil jsem se úžasu. Stromy, obrovské kmeny, košaté koruny, kořeny drtící zdivo – to byla ta věc, která se dere na povrch, dobývá se ven a touží po slunci a životě jako člověk, umírající v pouští, po vodě. Ona destrukce úlu mi vyvolá na tváři úsměv, cítím jistou krásu v tom, co se dělo, přece jen mou zálibou ničení všeho, co má odolávat, ale vím, že by mě to mělo trápit. Tohle je bratrův domov, ne nepřátelská tvrz. Měl jsi mě povolat, bratře, měl jsi mě nechat ti pomoct hned, jak jsem přiletěl, teď už může být pozdě. „Anděli!“ oslovím jednoho z bratrových sinů. „Jak blízko se můžeme dostat k patru 290?“ řeknu ocelově chladným hlasem. Musíme jednat rychle, není čas otálet. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Yggdrasil~ Výbuch nás málem povalil. Zvedl jsem se a trošku omráčeně hleděl skrz padající mračna prachu směrem, kde jsem tušil Yggranii. A skutečně se mezi tím vším rýsovala její postava a zdálo se, že její jezírko je skutečně živou vodou. Minimálně pro ni, protože z podivné abominace, kterou byla, se stávala mladší a mladší žena, která víc a víc připomínala tu lidskou. Víceméně. Její hlas se rozezvučel jeskyní tak mocně, až to tahalo za uši. Byla... Asi šťastná. Asi určitě, protože hýřila vtipem. Málem jsem odjistil granát, který jsem ale nechal schovaný v dlani i nadále. Zamračil jsem se v relativním bezpečí svého hledí. „Já své sliby držím...“ Zazněla její poslední věta, než začala se svými zázraky. Pod její nohou pukla země a začala z ní vylézat tmavě hnědá chapadla. Nebo spíš kořeny, které se začaly šířit skoro všemi směry. „Děkuji,“ kývl jsem po její poznámce a a zavelil k taktickému ústupu. Možná neznáme strach, ale nějaký ten pud sebezáchovy tam je. A hlavně motiv pomsty a zvědavosti. Je třeba zabít Ereba a zjistit, co se vlastně událo na Teřře. Nemluvě o těch prašivých orcích o soustavu nebo dvě dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Tady se na chvíli zastavím při otázce o Magnusovy. S mírně smutným výrazem se podívám na Robouteho. "Pokud vím omylem, což netuším jak se povedlo, přivedl Eldary k otci a ti zničili jeho fyzickou schránku." Pošeptám a rozhlédnu se po okolí. "No momentálně na něm stojí celé Imperum dokud se Císař nevrátí." Řeknu o dost hlasitěji a jistěji. Jako by to byla jasná věc že se vrátí. "Nicméně myslím že to byla spíše nehoda a Magnuse by jsme z toho přímo vinit neměli." Pomalu se rozejdu chodbou hned napravo. "Takže dál, otec je uvězněný, teda jeho duše, je uvězněná v jednom z těch Eldarským kamenů duší. Který je naštěstí na Teřře, tedy doufám. A tady začal ten kolotoč. Rovně doprava, doprava, doleva zase rovně a tak dál. Po cestě hodně gestikuluji rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Omylem? Tím myslíš to, že si Magnus zahrával nějak s warpem?'' zeptám se, ačkoliv tuším, že na tohle mi odpověď nedá. ,,Tak či tak, jsem rád, že za to Magnus nemůže...tedy úmyslně.'' dodám rychle. Mezitím má tvář opět nabude kamenný výraz, který neprozrazuje mé pocity a co se mi honí hlavou. Sangunius se rozejde dál a tedy já ho následuji po jeho boku. ,,Zmiňuješ se o Eldarských kamenech duší...hádám že tahle misa má něco s tímto společného...nebo se pletu?"zlehka nadzvednu obočí a zadívám se na něj, doufaje, že s jeho tváře něco vyčtu a čekám na jeho odpověď. ,,Ještě by tu byla jedna věc Sanguine...určitě víš o Erebovi...zrádce z Nositelů slova. Nerad vypouštím předčasné soudy, ale mám špatný pocit, že není jediným takovým, kdo se odbrátil od našeho otce. Neříkám něčí jména, ovšem je dost možné, že jeden z nás...jeden z Primarchů už nemusí ctít Otcovo jméno.'' opět stočím pohled k němu, zajímajíc se o jeho výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Alpharius Bratře Alpharie, vzhledem k tomu, že nemáme možnost spolu mluvit přímo, odpusť prosím fakt, že budu poněkud skoupí na slovo. Samotná povaha těchto entit si žádá velkou dávku obezřetnosti a jednání s nejvyšší opatrností, ostatně mám důvodné podezření věřit, že přečin Ereba, první zrada mezi astartes, spadá mezi jejich dílo. Co se týče důkazů a podezření, mohu ti prozatím prozradit jen to, že vše, co jsem řekl a vojevůdci bylo přijato jako důvodné. Věz, že si nepřeji nic jiného, než aby skutečně šlo o pouhý zlý sen, ale navzdory této touze je to hořká realita. Bud opatrný, Alpharie, a moudře važ své kroky. S pozdravem Lorgar |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Na rozdíl od Robouteho já své pocity před bratry víceméně neskrývám. Proto se mi na tváři objeví pobavený úsměv. "Ne bratře tohle je standardní mise připojení světu k Impériu. Momentálně bohužel nemáme žádné informace o Eldarech, takže létat z místa na místo a hledat by bylo plýtvání našimi silami. Ale naše mise najít Eldary má nejvyšší prioritu, nejde ale o jejich zabití. Chceme hlavně informace..." Pořád působím docela jistě a klidně. Až ta zmínka o Erebovi a že možná zradil i nějaký z bratrů mě na chvíli překvapí. Očividně se přemáhám jestli mám něco říct nebo ne. "Počkej než budeme v mé kajutě." Odpovím snad až moc prudce. A opravdu po chvíli se objevíme před úplně obyčejnými dveřmi. Jen je nad nimi zlatý nápis v nějakém zvláštním jazyce. Kajuta je poměrně spartánsky zařízená. Jen na straně u okna jsou 2 obrovská kožená křesla, hned vedle okna co vede do vesmíru. Naproti je jedna celá zeď vyplněná velkým teráriem ve kterém jsou 2 obrovští štíři. Hned zamířím do jednoho z křesel a automaticky se do něj svalím. Počkám až se zavřou dveře. "Pojd bud tu jako doma." Pobídnu ho. "Takže k tomu zrádci... Nejde jen o to že se odvrátil od otce.... Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Ve warpu existují nějaké bytosti. Říkají o sobě že jsou bohové. Pravděpodobně jsou důvod proč zradil a Fulgrim se bojí aby jim nepodlehl i někdo z nás... Otec o nich podle všeho ví a nebere je na lehkou váhu... Takže víš o někom kdo by mluvil z cesty nebo se jinak projevoval nějak... Špatně?" Otočím se v křesle čelem k němu a zahledím se mu do očí. Pro změnu ted já vypadám docela neutrálně. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro *** Bratře Lorgare Děkuji ti za upřímná slova i mě rmoutí zrada tvého bratra Ereba a je zajisté velmi závažná, Doufám, že neujde zaslouženému trestu. A také doufám, že se nenajde nikdo další, kdo by zahodil své jméno a hodnoty s těmito entitami. S pozdravem Alpharius. *** |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Nové rozkazy jsou vydány a vykonány s mnohem větším nadšením, alespoň na můstku, než ty předchozí. Caliban přeci jen není zas tak daleko a je to známý prostor, narozdíl od té díry, kam jsi chtěl letět předtím... Translace tří lodí do Warpu proběhne v pořádku a za chvilku se můžeš dívat na nafialovělé immaterium, které od lodí odděluje Gellarovo pole... Zbývá jen jedna otázka... „Pane, máme se ohlásit předletovým ohlášením anebo ne? Šance, že jejich astropathé zachytí pohyb v Warpu je slušná a bylo by dobré se tak vyhnout nedorozumněním....“ zeptá se nervózně hlavní operátor Komunikace... To, co všichni ví, neřekne. Pokud se ohlásíš, má tvůj bratr šanci se na tvůj přílet připravit, ať už to znamená, co to znamená. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Taktický ústup je v tomto případě velmi rychlý..Ono ostatně, je také proč. Kořeny štípou skálu a zdá se, že jeskynní dóm už moc dlouho nevydrží. Ale štěstí či něco podobného stojí při vás, a podaří se vám proběhnout rychle úzkým tunelem. Chodba v Úlu se změnila, biomasa, která jí pokrývala, jednoduše zmizela...Ačkoliv i zde lze spatřit vinoucí se kořeny, proplétající se mezi potrubím. Je slyšet vrzání kovu a pukání kamene. „Pane, máme zpět signál...“ ozve se spojař a pak jen prohlásí „..a zdá se, že Váš bratr nevydržel čekání a osobně sestoupil na planetu...“ Na cestě k výtahu potkáte posily, o které jsi si zavolal. Jsou v pořádku, zasalutují a na nic se neptají. Jsou tišší, účinní, rozhodní. Žádná zbytečná pompa.. „Lione...“ ozve se unaveně Luther..„Zdá se, že výtah je dole, avšak pokud dojde k narušení statiky Úlového města....“ Z orbitu přijde další zpráva voxem. Tentokráte od Luthera. ++Co se stalo? Caliban se zelená++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Sanguinův tón hlasu, který předvedl, poté, když jsem řekl svůj názor ohledně Ereba mě mírně překvapil a dokonce nakrátko prolomil moji ledovou tvář. Takového ho tedy neznám...ovšem je fakt, že nevím jak bych se zachoval já, kdyby mi někdo tohle řekl. Proto jenom kývnu a jdu opět po jeho boku až do jeho kajuty. Jakmile vstoupíme dovnitř, tak Sanguinus okamžitě zamíří ke křeslu, ovšem to mě příliš nezajímá. Spíše zamířím k teráriu, kde se nachází oba štíři. Elegantní a smrtelný...máš je tu naschvál bratře, nebo smýšlíš podobně? proběhne mi hlavou a zlehka se prsty dotknu nakrátko skla a pak se otočím k Sanguinovi. ,,Máš to tu impozantní bratře.'' zlehka ho pochválím a pak se náš hovor opět stočí k tématu, které jsem nakousnul již po cestě na chodbě. Plně si vyslechnu bratrovu a řeč a zlehka se zamyslím. ,,Pár tipů bych měl...ovšem jak říkám...jsou to jen tipy. Možná by v tom mohl mít prsty Dorn...nebo někdo jiný. Ovšem mohu plně zaručit, že na mém seznamu tipů nejsi ty, Fulgrim a Magnus. Co si myslíš ty?'' stočím otázku k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Není jasné co od nich potřebujeme? Musíme zjistit jak dostat otce z toho kamene aby mohl znovu nabít fyzickou podobu." Na Robouteho zájem o štíry se jen usměju. "Tohle bylo první stvoření co jsem poznal když nepočítám lidi a mutanty..." Na chvíli se na ně zahledím. Nicméně jeden z nich jakmile položí ruku na sklo pokusí se po něm ohnat klepetem. "Vždycky mě z nějakého důvodu neuvěřitelně fascinovali. Bohužel je nejde vycvičit." Povzdechnu si. "Díky." Řeknu vděčně. Občasné pochválení neuškodí. "Já nejsem ten praví koho by ses na to měl ptát... Já nechci aby se někdo z nás cokoliv takového udělal... Spíš se ptám co můžou nabídnout když tě to donutí odvrátit se od vlastního otce." Na dlouho se odmlčím. "vím jen jedno pokud se někdo rozhodne zradit otce a nás zajistím aby to byl první a poslední kdo to zkusil." Řeknu s ocelovou jistotou. "Největší nebezpeční je že teď bez otce jsme prakticky nechránění a závislý jeden na druhém... Ikdyž ta správa co poslal Dorn je hodně zvláštní... Něco se mi na ni nelíbí, ale FUlgrim zjistí jestli se na Teřře děje něco co nemá." Na chvíli předkloním hlavu a dám si přes obličej ruku. "Po pravdě naprosto nevím co mám dělat, kromě toho že musím vrátit otce mezi nás tak jak jsme zvyklí." Přiznám nakonec potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Dole se děje zázrak...Stromy a kořeny rostou neuvěřitelnou rychlostí a vypadá to jako zrychlený film. Půda se láme, stonky se mění v kmeny, listy v koruny stromů a tráva v hustý les.. Všimneš si však i stinných stránek, kořeny štípou základy imperiálních budov stejně tak jako kámen a popínavé rostliny drtí železné konstrukce jiných domů. Rychlému růstu a přírodě se nelze postavit do cesty. Cokoliv se jí postaví do cesty, je smeteno. Temný anděl, který je zrovna v vedení, jen odpoví. „Nevím o tom, že by nebylo možno se tam dostat. Před zhruba půl hodinou byly na Lvovu žádost poslány dolů posily...Výtahová šachta je zatím funkční. Jinak schody..“ Anděl za ním se dotkne helmy na místě, kde bývá zabudovaný širokopásmý vox.... „Cypher hlásí, že voxové spojení dolů bylo opět navázáno, bratře Hedyne.“ Oni to necítí, ale ty ano. Slabý, jemný záchvě v struktuře a statice Úlového města. Slabé chvění...Zatím důležité či ohrožující není, ale.... |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,A co kdyby ten někdo byl Angron?'' řeknu aniž bych přemýšlel, čehož ovšem jakmile to vyslovím lituji. Ještě pořád mi v hlavě visí to, jak se chtěl Sanguinus s Angronem nějak udobřit, stejně jako to udělal Lorgar se mnou. ,,Koneckonců....pokud si pamatuji dobře...Dorn se na Ullanoru urazil, když otec zvolil Fulgrima...není koneckonců divné, že je nakonec regentem Terry?'' zeptám se spíš sám pro sebe. Nechce se mi věřit, že by Dorn mohl zradit ovšem...ne...teď už můžu věřit jen málokomu a tím je to horší, když je otec mrtvý. Je jenom pár lidí, kteří by otce nikdy nezradil a jedním z nich je podle mě Sanguinus a dost možná i Fulgrim. Zlehka pak chytnu Sanguina za rameno. ,,To zvládneš bratře...vedl si úspěšně svoji legii vstříc světlým zítřkům, když se zdě nacházel náš otec...teď doufám tomu nebude jinak.'' a po těchto slověch se na něj povzbudivě usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zavrtím hlavou. "No vím že s Angronem moc nemusíš, ale myslím že on by nezradil... Mě možná ano, ale určitě ne Fulgrima po tom co se stalo." Na jeho myšlenky o Dornovy jen přikývnu. Jako by mi mluvil z duše. "To je přesně to co mi na tom nesedí... Pokud by tě napadli eldaři a nějak přemohli měl by jsi čas jmenovat nějaké své zástupce? Myslím že Dorn se na to místo dosadil sám protože nikdo jiný nebyl po ruce. A tak nějak chtěl se dostat zpod Fulgrimova stínu... Chtěl jsem letět na Terru ale FUlgrimovy se to nelíbilo a tady asi budu i užitečnější." Když mě chytí za rameno zvednu hlavu a překvapeně zamrkám. "Vyjádřil jsem se asi špatně otec je ŽIVÝ, a vrátí se... Jeho duše je pořád v tom kamenu a to znamená že žije a nehodlám o tom debatovat." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nechám většinu své legie pokračovat v průzkumu a „sám“ se Stínem Císaře přiletím k čtvrté planetě. Přiletíme na orbitu. To že mne mechanika nevítá s otevřenou náručí my na náladě nepřidá. Přesto se donutím zachovat neutrální ton. +++ Corax velitel třinácté legie zdraví vazaly Adepta mechanika a jmenovitě ArchMagose Vitriliana. Jsem rád, že vaše postavení jsou v pořádku, ale i přesto vás se svou legií podpořím. Také si v rámci získávání vědomostí prohlédnu vaše vykopávky, jako představený mechanika jistě mou touhu po vědění pochopíte. Ujišťuji vás, že svou přítomností nenaruším jejich průběh. Budu se těšit až se osobně setkáme a provedete mne po nich. Prosím očekávám, v nejbližší době souřadnice vašich vykopávek. Corax konec+++ Pak se otočím na svého kapitána první roty. „ Připravte hromové jestřáby a muže, uděláme si malý výlet na planetu. Ať se zvědi připraví až budeme na planetě budu pro ně úkol. Zavolej my jejich představeného.“ Kapitán odchvátá a za chvíli přede mnou stojí starší seržant mých zvědů. „ Mám pro vás práci. Vylodíme se na planetě. Část sil zůstane jako ochranka hromových jestřábů, oficiálně budou tvé týmy umístěny tamtéž. Ale chci abyste se zabloudili jakmile hlavní voj opustí přistávací plochu a prohledali celou oblast těch vykopávek a blízkého okolí, pak my o tom podáte hlášení. Hledáme cokoliv co vypadá jako eldarské zařízení. Nějaké otázky?“ Zamyslím se a pak aktivuji lodní okruh. „Admirále, proveďte rutijní sken planety a snažte se odhalit cokoliv neobvyklého, jsme na nepřátelském území, takže chci abyste byli do dvou minut schopni zvednou štíty a manévrovat. Corax konec.“ S tím čekám až dostanu odpověď, zatímco se posádka mé lodě jak mariňácka tak obyčejných lidí pobíhá a chystá se splnit mé úkoly. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Pak mě ale vytrhne z myšlení další zmínka o Dornovi. Všechno co říká on, si myslím i já. Nadevše pochybuji, že by otec dokázal před smrtí odkázat titul Dornovi. A proč sakra Dornovi? Za to jak se zachoval na Ullanoru? Pochybuji. Pak mě zase z myšlenek vytrhne Sanguinus. chvíli se na něj dívám a zlehka nakonec nadzvednu obočí. ,,Asi jsem se špatně vyjádřil já...já jsem neřekl že je náš otec mrtvý...jen že se tu teď nenachází...to je celkem rozdíl.'' mírně se pousměji a mírně pustím jeho rameno. ,,A teď...neměli bychom náhodou tyhle tlouštíky přivést k našemu Impériu?'' zeptám se s úsměvem a zároveň změním téma. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Padáme~ Taky máte občas pocit, že na vás všechno padá? No, já tenhle pocit právě zažíval doslovně. Prach by mě nejspíš štípal v očích, ale naštěstí jsem měl helmu. Taky o ní cinkaly větší či menší kusy omítek a zdiva. Ne větší, než centimetr. A rozhodně jsme tu nemínili zůstat, až to budou ty větší. Z jeskyně jsme vyběhli raz dva, ale v úlu to nebylo o moc lepší. Biomasa z Klotrysu zmizela, co ale začalo přibývat byl jiný druh. Stromy, keře... Zeleň. Život se začal vracet na Caliban. Druhá šance, která se jen tak nepoštěstí. Ale vidět to Otec, asi by mě nepochválil. Každý máme své hříchy. Město sténá. Betonová džungle křičí a vřeští jak se kolem a skrz ni probíjí ta původní. Jsem rád, ale zároveň doufám, že rostliny sice úl prolezou, ale nesrovnají ho se zemí. Zpráva o znovuzískání signálu rozhodně nezarmoutí. Někde ve třičtvrtě cesty zpět jsme potkali přivolané posily, které dostaly stejný rozkaz k manévru, jaký jsme právě prováděli my. „Ohlaste Perturabovi, ať vzlítne, teď to bude na povrchu docela husté. Zprávu o tomhle nebezpečí rozešlete, hlavně varujte sídlo Legie, aby se připravili na záchranné práce. To platí i pro PDF.“ Luther se ozval s nějakým škarohlídstvím. „Když tomu budeš věřit, bratře, stane se to. Úl bude určitě v pořádku. A my se opět budeme koupat ve světle na vrcholcích věží.“ Povzbudil jsem snad celé družstvo a dál šel, nebo spíš běžel, k výtahu. Cypher se ozval také. „Není čas na vysvětlování, radši nám sežeň dovoz, pak ti všechno povyprávím. A sežeň mi Perturaba. Hlavně ať neudělá nějakou hloupost, jako třeba exterminatus.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zasměju se. "No nic o nich nevím... Jsou to lidé?" Zeptám se a otočím křeslem k oknu vesmíru. Slza se mezitím otočí aby jsme měli výhled na planetu. "Takže co o nich teda víme? Kromě toho že jsou malý, mají výkonný zbraně a jsou docela vyspělí...?" Povzdechnu si. Změna tématu mi asi vyhovuje. Ale i tak si neodpustím menší poznámku. "Pokud to budeš chtít probrat nebo se o čemkoliv bavit neboj se na mě obrátit. Musíme držet spolu více než kdykoliv předtím... Máme od nich nějakou komunikaci? Přece jen už tady chvíli poletáváme." Zeptám se klidně a hodím si nohu přes nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na tvůj vox přijde jednoduchá, vokální zpráva.. "Primarchu Perturabo, váš bratr vám vzkazuje, ať se vrátíte na orbit, situace na povrchu je....nestabilní. Lev je v pořádku a těší se na shledání. Bratr Damiel, konec." Tvůj spojař jen kývne, jde to přes něj a máš možnost přímé odpovědi Lionově spojaři. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Výtah je nepoškozen a zdá se funkční. Zatím. I u něj je zmizelá jakkákoliv biomasa a je nahrazena kořeny. Úl trpí a upí, avšak jste pod zemí. V přinejhorším vám to celé spadne na hlavu. ++Evakuace vyhlášena. Pokud se dostanete na povrch, jsem schopen zaměřit teleportarium. Takhle pod zemí ale bohužel ne. Žádám o povolení zastavit probíhající Exterminatus, hm, za každou cenu, pane..++ ozve se Cypher.. Tvůj spojař se také činí... „Pane, mám přímé spojení k Perturabovi...“ Do výtahu se dvě jednotky vejdou jako nic a pak už stačí jen sledovat přibývající čísla...Stále je slyšet onen divný zvuk, kterak kořeny štípou kámen, ocel, beton, všechno.. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Padá obloha~ Hnus z podlahy je úspěšně pryč, teď ho začíná nahrazovat mech a zeleň. Tedy, kořeny. tady v podzemí by se asi zeleným rostlinám moc nedařilo. Všechno kolem skřípe. techpriesti by tu lomili rukama a obžalovali by mě z nějakého mecha-kacířství. Pokud by samozřejmě budovy tady měly duše. To si ze mě dělá... ++Povolení uděleno. Na to ses ptát nemusel, Fulgrima žádný byrokrat tam s tebou snad není, ne?! S tím vzestupem děláme, co můžeme. Pošli naším směrem radši dva Hawky a začni se modlit k Císaři.++ Málem jsem tu prvni polovinu na Cyphera zařval. Myslíte, že bych se s touhle planetou nechal odpálit? A kdo by pak vykopal ty orky z vedlejšího sektoru? No, ale jsou i horší otázky. Výtah se rozjel. A zdá se mi, že přičitání čísel jde strašně pomalu. „Přímé spojení na Perturaba?“ Inu, skvělé novinky. „Perturabo? Doufám, že sedíš v Thunderhawku a jsi ve vzduchu, protože tenhle úl může jít kdykoliv k zemi.“ Ušklíbl jsem se. Ale já v něm už rozhodně nebudu. Možná poněkud frustrovaně jsem pozoroval poskakující číslice. „Hlavně nedělej ukvapené záměry. Caliban jsme nákazy zbavili, dokonce i jejího zdroje. Promluvíme si, až bude poněkud vhodnější doba, ano?“ Jde spíše o monolog. Aspoň tedy doufám. Nějak mi teď nepřijde vhodná chvíle mluvit s bratrem, který je v relativním bezpečí, zatímco se mnou se tahle kabina výtahu může urvat. Bohužel, Sanguinius by teď byl ve výhodě. Na rozdíl od něj totiž nejsem anděl v pravém slova smyslu. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Znovu vstoupíme do warpu. Zadívám se na operátora kominukátoru a poté na celou posádku na můstku. Má pravdu. Pokut se neohlásím dostane se mi ještě chladnějšího přivítání než na Teře. A vzhledem k našemu vztahu z Lvem by mohl rovnou zahájit palbu. "Pošlete Lvovi základní zprávu, že přilétám. Ale jen tu nejnutnější zprávu. Rozhodně jim nesdělujte, že přilétají tři další roty." rozkážu úsečně. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Co víme? Jsou malý, výkoný zbraně, mají mezihvězdný pohon....v boji na povrchu jsou mnohem efektivnější, takže nedoporučuji výsadky na planetu. Jedině terminátoři by to mohli zvládnout. Možná i dreadnoughti.'' řeknu spíše s povzdechem. Moc tomu nevěřím, ale možná by to fungovat mohlo. ,,Zbývají nám jen dvě věci. Buď s nimi to zkusit po diplomaticky...nebo jim zničit komunikační bóje, narušit komunikaci, možná provést exterminatus. ''jsou mé prvotní plány a je mi jasné, že nejsou finální. Furt něco upravuji na svých plánech, ale furt. Zlehka stočím pohled k bratrovi a mírně se usměji. ,,Mě nic zatím nepřišlo od bratrů...nevím jak tobě...A když už se bavíme o té komunikaci...kontaktuješ tlouštíky ty nebo já?'' |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pronesu zamyšleně. Zmáčknu tlačítko na křesle a po chvíli přijede pár servitorů s vínem a nějakým jídlem. "Málem jsem zapomněl na pohoštění." Pronesu opatrně a vezmu si skleničku. Pozvednu ji k přípitku a téměř celou ji do sebe naklopím. Po chvíli zahvízdám melodii v přibližně rytmu valčíku. Najednou se na jedné stěně objeví obrazovka. Celý pokoj je prakticky spojení vzhledu a praktičnosti. "Poslat zprávu na planetu..." Odkašlu si. +++Zpráva z Krvavé slzy. Tady Sanguinius z legie space mariňáků krvavých andělů a Roboute Guilliman z legie Ultramariňáků. Jsme tu jako poslové velkého Císaře lidstva. Světla v temnotách a vůdce lidského Imperia. Rádi by jsme vám nabídli možnost připojit se k Imperiu a pomáhat roznášet jeho slávu a světlo do celé galaxie. Rozhodně nemáme nepřátelské úmysly a rádi by jsme se sešli osobně na další jednání. +++Roboute a Sanguinius... Ať je Císař s vámi. Mluvil jsem s opravdovým zapálením jako bych si stál na každém slově. Což vlastně i dělám. Po nadiktování zprávy se otočím na Robouteho. "Chceš něco dodat bratře? Nestyď se." Pobídnu ho a doliji si vína. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro „Vítám tě, Lorgare, primarcho, nositeli slova.“ Chraplavý hlas, který přesto nese sílu zazněl proti Lorgarovi, jakmile se za ním zavřely těžké, okované dveře mé pracovny. Stejně jako zbytek lodi je i pracovna jen velmi málo osvětlená, vlastně téměř vůbec. Většina světla vychází zpod vyvýšené části s pódiem, stejné tónované modré světlo. Tvoje oči se už přizpůsobily, takže můžeš vidět i další vybavení místnosti, po tvé pravé ruce je pracovní stůl a dokonce i nějaké kogitátory, ale evidentně vypnuté. Po levé ruce se nachází dvě dlouhé lavice a stůl. Vše je nadimenzováno tak, aby to uneslo mariňáka v plné zbroji. Ostatně nikde okolo jsi zatím neviděl nikoho „v civilu“. Před tebou, na vyvýšeném pódiu je velké křeslo, zřejmě celé odlévané z kovu, poměrně umně zdobené proplétajícími se těly podivných tvorů z nočních můr s dvěma lebkami, které slouží jako opěrky na ruce a s velkým motivem netopýřích křídel za mou hlavou. Sám na „trůnu“ nesedím, ale stojím před ním, v plné zbroji a ozbrojený, bez přilby. „Upřímnou soustrast. Jeho smrt nás zasáhla všechny.“ Na chvilku se odmlčím, jako bych chtěl uctít císařovu památku tichem. „Kvůli tomu zde, ale nejsem. Byl jsem pověřen Fulgrimem – vojevůdcem, abych tě osobně vyslechl ohledně hrozby, kterou předpokládáš z warpu. Jsem zde také, abych ti předal rozkazy. A jsem zde také proto, abych zjistil míru a zdroj tvého strachu. Pověz mi tedy něco o tom strašlivém nepříteli.“ Můj tón je neutrální, formální, ale když říkám poslední slova, neubráním se pohrdlivému úšklebku. Evidentně mě „strašlivý“ nepřítel moc neděsí. Celou dobu stojím v podstatě bez hnutí před tebou, před trůnem na vyvýšeném stupni. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Pohoštění?'' nadzvednu obočí a krátce se podívám na skleničku vína. ,,To je milé...'' pousměji se a trochu upije ze své skleničky. Mírně nadzvednu obočí, když vyjede obrazovka. Tohle by mi spíš sedělo k Fulgrimovi ale...Raději to nechám být. Nebudu mu do toho kecat. Sanguinus má celkem dobrou promluvu. Ačkoliv když padne zmínka o Císaři, tak s necítím zrovna dvakrát nejlépe. To přejde. pomyslím si a doposlechnu si zbytek jeho řeči, přičemž myšlenkami jsem úplně někde jinde, že málem i přeslechnu, jak se mě Sanguinus ptá, jestli nechci něco dodat. Na to mu jen zavrtím hlavou. Sanguinus prakticky shrnul všechno, co se potřebovalo říct a já osobně jim nemám co říct. Uvidí se snad později... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Dobře pošlete správu... No směre k planetě." Řeknu a otočím se od obrazovky ke sklu. "Chtěl by ses na něco ještě zeptat? Příjdeš mi nějaký zamyšlenější než normálně... Ikdyž je to asi normální za těchto okolností.." Ted jen musíme doufat že k nám budou stavět přátelsky. Přece jen všichni jsme lidé, jen každý z jiné planety.... "Je to zvláštní čas ale určitě vím jednu věc. Když tu ted Císař není musíme jeho světlo roznášet do Galaxie mi. TO je ted druhá nejdůležiější věc hned po jeho návratu mezi nás." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Musíme...Táta tohle vybudoval...a my se budeme snažit tohle udržet.''pousměji se krátce a krátce poplácám Sanguina po rameni.,,Ne...nebudeme snažit...my to budeme dělat.'' usměji se krátce a můj pohled zůstane obrácený do vesmíru. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Výtah pokračuje dále v svě cestě k povrchu...Bezpečně. Možná až podezřele bezpečně. ++Hawky jsou na cestě, Lione.++ To je ta dobrá zpráva. ++Pane, tři lodě dalšího Primarchy vystoupili z Warpu a míří na orbit..Je to Leman Russ.++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Provedu pane...“ zní jednoduchá odpověď a zpráva je poslána. Zanedlouho vystoupíte z Warpu nedaleko Calibanu.. Calibanský orbit je v současné době domovem zhruba poloviny flotily Temných Andělů a hostí také Železnou Krev tvého bratra Perturaba. To je ale ta druhá věc, která tě zajímá. První je samotný Caliban..Podle informací, které jsou dostupné a tak nějak veřejně známé, to má být zplundrovaná planeta, přestavěná na domácí základnu Legie Astartes..Továrny, úlová města a tak dále. Což ale není. Ba naopak. Caliban se zelená před očima. Senzory z lodě jsou schopné ti ukázat, jak na povrchu celého Calibanu rostou obří stromy a doslova před očima. Bleskurychle. Na obrazovce je vidět, jak kořeny štípou kámen i beton, liány se pnou po továrnách a úlech a na planetě probíhá částečná evakuace na orbit. Z Lionovi vlajkové lodi přijde jen strohá zpráva. ++Lion El´Johnson je v současné době na povrchu planety a bude se Vám věnovat ASAP. Voxový přímý kanál k němu je ale aktivní. Cypher, velící důstojník++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Jakoby toho nebylo málo... ++Pane, tři lodě dalšího Primarchy vystoupili z Warpu a míří na orbit..Je to Leman Russ.++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Dopiji víno a zatočím se na křesle několikrát dokola. "Pokud ted nebudeme držet u sebe víc než kdykoliv předtím tak Imperum nemá šanci. Pokud nedokážeme být jednotní mi, jak by to dokázali normální lidé a naše legie?" Pomalu vstanu a začnu chodit po pokoji sem a tam. "Nejhorší na tom je že vlastně nevíme proti komu bojujeme. Vypořádat se s problémem je jedna věc. Ale nevědět vůbec nic je něco jiného." Doufám že tady nebudeme zbytečně dlouho. Máme důležitější věci co dělat.... |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Vlčí flotila vystoupí s imateria a já si mohu znovu na chvíli oddechnout. Flotila s formuje obraný globus a vyčká na okraji soustavy. Nestojím o zbytečnou konfrontaci, přeci jen mám jiný cíl. Brzi strojový duchové lodě vychrlí hlášení o soustavě a objektech v ní. Flotilu Temných andělů jsem tak nějak očekával, přítomnost bárky mého bratra Petrubela mne poněkud překvapí, stejně jako to, co se děje na planetě. Dojdu k obsluze senzorů a tiše se jejich obsluhy zeptám "Jsou senzory v pořádku? Nerozzlobili jste strojového ducha?" Je to sice nepravdě podobná možnost, ale jak jinak přirozeně vysvětlit to co se děje na planetě. To už přichází z Lvovy lodi strohá zpráva. No, co bych čekal. Já a mí muži tu nejsme vítáni, ale to je jedno vyslal nás sem vojevůdce. ++Rozumím, velící důstojníku. Spojte mne sním.++ odpovím stejně úsečně. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nechám otevřít Voxový kanál na svého bratra Liona ++ Zdravím tě bratře. Vím, že jsem přilétl téměř neohlášen. Mám rozkaz dopadnout odpadlíka a podle všeho byl naposled viděn zde, takže sem se vydal nad tvůj svět se tě zeptat co všechno víš. Mohl bys mi mimochodem říct co se u všech všudy děje s tvou planetou?" ++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Destrukce úlu je...uchvacující. Monstrózní síla rostlin trhá zdivo, ohýbá kov, dělá si co chce, nikdo ji nedokáže zastavit. Kdybych byl na bezpečném místě, sledoval bych to dál, kochal se, cítil strach, směs pocitů tak rozdílných, až to ohromuje.Bohužel stojím na vrcholu úlu, který každou chvilkou může spadnout. To už zatlačuje onen úžas do pozadí, posouvá vnímaní do reality a uvědomění toho, že něco takového ani primarcha nemusí přežít. Jeden z Temných Andělů mě informuje o tom, že do úlu nebude úplně jednoduché se dostat, respektive přímo do toho patra, kam chci, ale dřív, než se nějak rozhodnu, slyším ve voxu Lvův hlas. Krátká, jasná zpráva, nepřipouštějící dohady, takže je naprosto jasné, co je nutné. Přecijen jsem host a tak uposlechnu slov mého bratra. „Nesedím, ale svou chybu ihned napravím.“ Nic není potřeba říct, jde spíše o ujištění, že jeho zpráva došla a beru ji na vědomí. Mávnu rukou na své muže a ti okamžitě začnou nasedat do Thunderhawku. „Andělé, mate způsob, jak se odtud dostat?!“ křiknu na bratrovy syny. Pokud žádný nemají, vezmu jich tolik, kolik loď pobere a vzlétneme. Z výšky se destrukce zdá ještě větší, než jak to vypadalo z blízka. Ztrácí se tak nějak ten pocit ohromení nad silou, která to způsobila, zbývá jen strach, aby se nic takového pokud možno neopakovalo. Všechno je jinak, než jsem čekal nebo i doufal. Bratr očividně toho tvora zabil, přerušil nákazu, což jsou dobré zprávy, ale spolu s tím zahodil naši šanci nalákat Eldary. A kdybych popustil uzdu fantasii, možná tím i zametl stopy, které by ho mohli usvědčit z čehokoliv, co by mohlo vrhat špatné světlo. Ale to je moc „mohlo“ a „by“, takže nemá smysl se tím zabývat. Dorazí další zpráva, tentokrát z orbitu. Vlk přichází. No... tohle bude ještě hodně zajímavý den. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Krátce se podívám na Sanguina, jak se jako malé dítě začne točit v křesle. To mi na rtech vyvolá velice krátký úsměv. Bylo by to fajn mít někdy bezstarostný život. Ale pro bezstarostný život by primarchové neměli existovat. To by takhle nefungovalo. ,,Nevím jak by to zvládli...možná by to zvládli...možná ne. Jisté je jedno. Pokud nebudeme držet pospolu, tak všechno co Otec vybudoval bude v prachu během velice krátké doby.'' Pomalu přejdu zpátky k terárium a opět se zamyslím, přičemž mé oči hledí na ty škorpióny. Zlehka se usměji nad tím, když bratr řekne že nevíme proti komu bojujeme. Na to jen odvětím: ,,My víme přesně proti komu bojujeme...jen nevíme, jestli od nás někdo zradil. A pokud ano, tak kdo. Nepleť si to.'' řeknu a odvrátím se konečně od těch škorpiónů. Doufám, že tohle skončí co nejdřív. Pak se pustím do svého vlastního vyšetřování, pokud Fulgrim neřekne jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jeden ze štírů ti oplácí pohled. Druhý se přehrabuje v písku a kamenech co má v terariu. "Za chvíli budou mít jídlo tak jsou nervozní... Navíc na mě si už jakž takž zvykly." Na chvíli zavřu oči a dlouze se zamyslím. "Není to tak bratře. Netušíme proti komu bojujeme... Víme jen že to jsou nějaké bytosti z warpu a chtějí nás ovládnut... ALe netušíme kdo jsou nebo co umí... Navíc pochybuju že Erebus se jen tak rozhodl postavit se proti Císaři ve chvíli kdy zmizel... To je až moc dobře načasovaná náhoda. Rád bych tady měl Magnuse nebo otce abych to s nimi mohl probrat. Nemám s warpem až takové zkušenosti jako oni. Možná Lorgar kdyby neměl své práce dost... Ale upřímně Roboute starosti by jsme měli nechat jiným. Náš úkol je mnohem důležitější a asi na něm bude záviset přežití Imperia." Nakonec přejdu do ledového šepotu. Opravdu věřím Fulgrimovy a ostatním že situaci zvládnou a nechci se zbytečně rozptylovat. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tři plné roty Imperálnách Pěstí. Dost mužů na vyhrání tažení v jakémkoliv systému a ubránění se čemukoliv, kdykoliv. 30,000 Astartes, kteří se vypraví chránit Prospero. Plánování je základ úspěchu. Zbytek kapitánů poslouchá a snaží se zapamatovat rozkazy. Nekomentují. Není co, není proč. Maximálně někdo souhlasně kývne, když vydáš rozkaz. Žádné otázky položeny. Žádné otázky zodpovězeny. Čas vyrazit. Ostatní kapitáni se vrátí na své lodě a za chvíli všechny tři bitevníky a doprovodné fregaty a korvety pohltí Immaterium, mihotavý a nafialovělý Warp. Warpový let proběhne hladce a rychle, což většinou nebývá zvykem. Ty a tvá flotila se vynoříte nedaleko Prospera, které z vesmíru vypadá opravdu jako nádherný diamant. Druhá a třetí Rota vykonává svou činnost tak, jak bylo nařízeno. Stoicky, mechanicky, klidně. K Photepu se vypraví pár Hromových Jestřábů, stejně tak jako dolů, na Prospero... Čas se přivítat s Tisíce Syny.... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zprávy se šíří rychle. Ať jsi, kde jsi. Přiběhne k tomu Mistr Voxu, ukloní se a vcelku rychle spustí... „Pane, kapitán Sigismund dorazil. Na orbitu přilétly tři bitevní bárky a několik doprovodných lodí. Photep hlásí, že se k němu blíží několik Thunderhawků, stejně jako sem k nám, na Tizcu...Podle počtů to vypadá na zhruba 3 plné roty, pane.“ zní rychlá zpráva. Spojovatel poté jen ještě polkne a pokrčí rameny.. „Zatím nespustili žádné ofensivní vzorce chování...Co jim mám odvysílat, můj pane?“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro V hlavě se mi naskytne plán, jak odhalit trochu více ty bytosti Chaosu. ,,Možná by...ne...ne...to je příliš riskantní.'' nakonec tento plán zavrhnu. Celé si to spíš řeknu sám pro sebe. Začnu přecházet po pokoju, přičemž mé myšlenky se zaobírají tím, jak bychom mohli odhalit ty....'věci', které sídlí v Chaosu, ale nakonec na nic jiného nepříjdu. Mýlil jsem se, nakonec mě něco napadne. Je to sice trošku méně šílenější než ta první věc, ale rozhodně lepší a bezpečnější. ,,Možná bychom se o těch bytostech mohli dozvědět něco více...Eldaři o nich budou mít jistě nějaké informace...možná kdybychom narazili na Eldarskou veštkyni...'' řeknu spíše tak, že tomu moc nevěřím, že by se to mohlo stát, ale i tak nějaká šance pořád je. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pobídnu bratra opatrně. Ikdyž mě už taky napadlo pár šílených plánu ohledně těch bytostí... "Myslím že jsi to byl ty nebo Dorn co mi řekli:" Zatvářím se najednou neuvěřitelně vážně asi jako právě Roboute nebo Dorn většinu času. "Je lehčí bojovat postupně na jedné a pak druhé frontě a ne na obou zároven... Myslím že Fulgrim bude o chaosu zjistovat kolik informací jen půjde. Nemluvě o Lorgarovy, ale naše priorita je jiná. Až najedeme nějaké Eldary musíme zjistit jak otce vrátit mezi nás. Jestli ví něco o těch bytostech je pro nás druhotné." Na chvíli se odmlčím. "Dal by sis něco na jídlo?" Zeptám se nepřítomně. Asi jsem začala nad něčím více uvažovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Za žádnou cenu nesmí přiletět muž s vousem~ Hawky už letí. Ano, to je ta dobrá zpráva. Cypher ale není poslem jen těch dobrých. ++Pane, tři lodě dalšího Primarchy vystoupili z Warpu a míří na orbit..Je to Leman Russ.++ To rozhodně není dobrá zpráva. Už kvůli tomu, že nemám čas. A že to je Russ. Perturabo svou chybu s přistáním napravuje, my se zatím blížíme víc a víc na povrch. A doufám, že tenhle výstup bude úspěšný. Snad žádný z Andělů nepadne. Ani za oběť té síle rostlin, která zatím docela úspěšně ruinuje úl Klotrys. Andělé zdvořile odmítli, protože se nedaleko ozvaly jejich vlastní thunderhawky, které na chviličku přistály, jen aby se do nich astartes v černých zbrojích naložili a odlepili se. Jeden ale nepřistál, místo toho začal kroužit kolem věže, jako by pilot na někoho čekal. Snad na primarchu, kdyby teleport nevyšel. „Jaktože... Proč...“ Krotím se. Krotím se, abych zlostí nezačal řvát do voxu. Ne, Perturaba jsem tu sice nechtěl, ale jelikož zatím nepodniká nic proti mě, mé legii nebo lidu, toleruji ho, byť bych ho nejradši viděl někde jinde. Každý z nás dostal nějaký úkol, já mám válčit s orky o několik sektorů vedle. Ale o Russa... Stál vůbec někdy někdo o Russa? O toho barbara ze světa věčné zimy a sněhu? O někoho, kdo dělá kata? Kdo je... Byl Otcův ohař, trhač? Já rozhodně ne. Ne od toho incidentu s heretiky, jak se na mě Russ ve vzteku vrhl. Jako kočky a psi. Jenže já jsem lev, on je vlk. A o kom se tvrdí, že je králem zvířat? Zavrčel jsem a mimoděk zatnul ruce v pěst. Nemám náladu a ani čas řešit toho zablešence. Možná bych měl Cypherovi říct, aby zastavil exterminatus a Russa. Ale to by bylo asi moc. „Cyphere, začni zaměřovat teleportér, brzo bysme měli být na vršku věže.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El`Jonson~ Lemane, to, že jsi přilétl neohlášen, je to nejmenší. Nyní však nemám čas a ani náladu řešit tebe a nebo tvé problémy, natož rozkazy. Snad kdybys dával pozor při mé odpovědi na Lorgarovu zprávu v reakci na Erebovu zradu, věděl bys, že o jeho dalším kurzu nevím zhola nic. Jediné, co vím, že na Temných Andělech vymámil jeden křižník třídy Devastation nesoucí jméno Černá čepel. A jak obratem dodal Perturabo, jeho bojová síla činí asi patnáct set astartes. Zatím nevím, co vše se děje s mým světem, ale to rozhodně není teď tvůj problém. Můžeš pokračovat dál v honu na Ereba, zde tě není třeba, bratře. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Konrad Cruze Upřímnou soustrast? Když vyřknu stručné a na mé poměry až strohé "Děkuji, i tobě bratře" je jasné, že i tohle je téma, jemuž jsem se v myšlenkách věnoval. Jeho smrt, co znamená, co z toho vyplyne? Ne, teď na to není čas a navzdory tichu, ani místo. Vteřiny plynou na důkaz úcty a nebo možná bezmoci. Bezmoc je dost strašlivá na to, aby mu mohla být po chuti. Vždyť je to sběratel děsu a co může být strašnější? Pak spouští svá slova o povaze úkolu zde. Divím se, že přišel osobně. Dle toho, jakým způsobem vše pronáší, je nasnadě uvažovat o jeho motivaci. Nemám pocit, že by mi věřil a pokud ano, asi by mu stačilo vše, co řekl vojevůdce. Chce se mi vysmát? Příliš jsem narážel na pochopení u bratrů, tak je zjevně na řadě. Ačkoliv si kvůli tomu udělal zatraceně dlouhý výlet. "Fulgrimovi jsem odhalil vše, co vím, bratře." Zrak se mi zatoulá k tomu trůnu. "Ale když o to stojíš, osobně ti to zopakuji." Není to v tom rozčilení, nebo vztek. Má slova nesou pečlivou zdvořilost a jemně přátelský tón tak, jak mi jen mé řečnické umění dovoluje. Ano, kdo mě zná dobře zajisté ví, že je to podobný náznak nesouhlasu, jako jeho popírání toho, co přijde. "Měl jsem vizi." Dopřeji si vteřnu, dvě odmlky, abych mohl zkoumat jeho reakci. "Tak, jako když jsem viděl příchod Otce na Colchis, jasně jsem zřel, jak končí galaxie v plamenech a Jeho dílo přichází vniveč.." Vlastně jsem to viděl až příliš jasně. "Všechno to začalo tím, že se oko otevřelo." Můj pohled z něj opět přejde na ten trůn. "To vše na popud entit prohlašujících sebe sami za bohy. Ony... odpusť tu alegorii, ale musím je srovnat s tvým trůnem." Ano to je výstižné. "Vypadá jak ztělesnění nočních můr a čím je noční můra jiným, než pokřiveným snem?" Řečnická otázka. "Oni pak ztělesňují mnohé naše slabiny, groteskně si hrají s naší přirozenosti. Nebo se o to pokouší a budou nadále pokoušet." Mám mu říct vše? Nakonec, pro to sem přišel a sdělil-li mu to Fulgrim, nemá smysl se držet zkrátka. "Mě samotného zkoušeli po Monarchii zlomit. Odvrhnout císařovo světl, impérium a obrátit se proti bratrům v hodině, kdy jsem zakoušel největších pochybností a to samé hodlají učinit i ostatním. Na štěstí jsem si brzy uvědomil, že ač slibují mnoho, tak berou ještě víc." Je to příliš emotivní téma na to, abych hovořil jako iterátor. Zde naopak, vůbec neužívám umění, s jehož pomocí jsem obrátil Colcohis od zkázy, Je to jen čistý zápal, prostá slova člověka, který ví nebo věří, že má pravdu. Přísahám na cokoliv, že pokud mi dokáže, že se mýlím, učiní ze mne toho nejšťastnějšího ve vesmíru. Žel, to je příliš krásná představa, než aby mohla kdy být pravdivá. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Nebylo potřeba dlouhé přípravy. Vesmírný mariňák nikdy nepotřebuje dlouhou přípravu, proto lze říci, že byl rozkaz splněn skutečně okamžitě, přesně tak, jak to má být. Za několik okamžiků naše lodě obklopil warp, stejnou měrou uklidňující jako děsivý. I když na první pohled působí neškodně, skoro až meditačně, pořád je to neprobádaná síla – a pokud jde o mně, mělo by to tak zůstat. Každé dítě ví, že oheň může sloužit dobře, ale když se vymkne kontrole, způsobí katastrofu. Jsou síly, které by se neměly pokoušet. A pak, kdo jsme my, abychom rozhodovali, co je správné zkoumat a co ne? Sám Císař, který má znalosti Immateria největší, rozhodl, že si se silami warpu lidstvo nesmí zahrávat. A slovo císaře je zákon. V naší až překvapivě klidné cestě lze nalézt téměř analogii s naším úkolem – ačkoliv mohou být Tisíc synů klidní a na první pohled přátelští, síly, s kterými si zahrávali, je mohli infikovat, a proto se jim nesmí věřit. Konečně, to samé se dá říci i o Prosperu, na první pohled je to možná planeta krásná, dokonce snad může vypadat jako diamant, avšak stejně jako tvrdý nerost, když se naostří, může zabít, i tahle planeta může zabíjet, když je člověk neopatrný. Tam dole se nedá věřit nikomu. Jsem právě na velitelském můstku, když vystoupíme z warpu. „Spojte se s Photepem a Prosperem, identifikujte nás jako Karanténní flotilu Imperiálních pěstí, z rozkazu Primarchy Dorna, ať nezačnou zmatkovat a jsou připraveni nás přijmout,“ sdělím kapitánovi křižníku, ale dál už se na můstku nezdržuju a zamířím do hangáru. Mluvit s nimi osobně nemusím, musí moc dobře, že k nim míříme. Nemá smysl se dál poflakovat na orbitě, když četa druhé roty splní rozkaz. Nalodím se tedy do Stormbirdu a vydám rozkaz ke startu, směr starport v pyramidě. A když ne? Nevadí, cestu do administrativního nebo velícího střediska si najdeme sami – a přísahám u Trůnu, že z té jejich ignorace vyvodím důsledky, které se jim rozhodně líbit nebudou. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vystoupím ze Stormbirdu, moc se nerozhlížím a rovnou očima vyhledám někoho, kdo to tu má na povel – a hledat nemusím dlouho. Ahzek Ahriman, Vrchní knihovník Tisíci synů. Přistoupím k němu, doteď stále nasazenou helmu konečně sundám a vložím ji do podpaží. Nemá smysl ztrácet čas velkými formalitami, proto jdu rovnou k věci. „Vrchní knihovníku Ahrimane,“ lehce se ukloním hlavou, hlubší úklonu ať nečeká, „Sigismund, První kapitán Imperiálních pěstí a velitel Karanténní flotily. Určitě jste byl srozuměn, že můj Primarcha a Protektor Terry Rogal Dorn nařídil nad touto planetou ochrannou karanténu, aby tragédie na Teře, jako vždy zůstává můj pohled kamenný, ale stejně si nemůžu odpustit dodat slovům patřičný důraz alespoň v hlase, „neměla ještě další nešťastné konsekvence. Aby bylo vše ujasněno - od této chvíle patří planeta do správy Imperiálních pěstí, dokud náš Primarcha nerozhodne jinak, žádná telekomunikace neproběhne bez našeho vědomí, nikdo neopustí planetu bez našeho vědomí a lid Prospera se bude řídit našimi rozkazy“ Včetně vás Ahrimane. Jenom doufám, že Tisíc synů chápe sílu rozkazu, když už mají, řekněme, problémy s hierarchií. „Ujistěte se, že o tom budou všichni, nejen Tisíc synů, srozuměni.“ Dál pokračuju bez velkých přestávek, nechci, aby mě přerušil svými výhradami, počítám s tím, že výhrady bude mít určitě, než sdělím vše potřebné. A pak, na ně bude čas potom, až se rozmístí všichni mí zbylí muži na své posty. O žádném z mých rozkazů stejně vyjednávat nehodlám. „Všechny sklady zbraní a hangáry v Tizce budou do odvolání zavřeny a hlídány. Sklady artefaktů a potenciálně nebezpečného vědění samozřejmě taky. Doufám, že máte aktuální mapy města i pyramid, abychom mohli efektivně zajistit oblast. Teď nás Vrchní knihovníku, prosím, zaveďte do velícího střediska.“ Na závěr věta, který přímo hřeje na srdci – obou dvou srdcích. „A kdyby to nebylo jasné už z předchozích slov, po dobu karantény je jakékoliv čarodějnictví přísně zapovězeno.“ Skoro ve stejnou chvíli, kdy ukončím svou řeč k Ahrimanovi, obrátím se přes vox k první rotě. „Velitelé čet, za mnou.“ Znovu se obrátím na knihovníka. „Až po vás,“ rukou jemně naznačím, že má vést. Nač ztrácet čas, konečně, stěžovat si bude moct i po cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Vždycky jsou věci, které můžete studovat, vždycky jsou poznámky, které potřebují utřídit, vždycky existuje nějaký jazyk, který ještě nebyl správně rozluštěn a vždy jsou knihy, které popisují více, či méně uvěřitelné věci. A vždy jsou chvíle, na které byste nejraději zapomněli, vymazali je, utekli od nich, ale nemůžete. Můžete jen říct, že … „To je v pořádku, budeme je zde muset na rozkaz lorda Dorna nechat se volně pohybovat.“ Byť se mi to líbí pouze minimálně, vlastně vůbec, krátkozrakost většiny příslušníků ostatních kapitul zvládla zničit velmi mnoho vědomostí a nenahraditelných informací za velmi málo ušlého času. Na mé tváři je jasně vidět, co si o tom všem myslím, já je tady nechtěl, nechci a nikdy chtít nebudu. „Bratrům od Imperiálních pěstí neodvysílávejte kromě přistávacích koordinátů nic, pokud je nutně potřebují. Našim odvysílejte, ať se zařídí podle jejich příkazů …“ Zvedl jsem se od stolu, někdo bude muset přivítat naše nezvané hosty. „ … díky vývoji situace máme trochu svázané ruce, trochu víc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Klidně jsem stál na okraji přistávací plošiny a sváděl svůj dlouhodobý boj. Přílet Imperiálních pěstí znamenal změnu a změny já opravdu nemusel, už tak bylo moc, že jsme museli nechat „zmizet“ některé věci, jako by nestačilo …, zřejmě ne. Neměl jsem zbroj, pouze roucho se znaky kapituly a kultu Corvidae, jehož jsem byl Magistrem Templi. Čekal jsem sám, ruce spojené za zády, někdo tady být musel. Zachovával jsem si neutrální výraz, i když přišel blíž a začal mluvit. Pozdravil jsem jej drobnou úklonou hlavy, víc čekat nemohl. Poslouchal jsem jeho výčet všech těch povrchních nudných blábolů založených na tom, že dobře už bylo a bylo to někdy před Nikaei a lépe už pravděpodobně nikdy nebude. Sžíravá ironie a sarkasmus, která se mi proháněla hlavou, mě držela dál od toho, abych mu ve zkratce nevysvětlil svůj názor. Lid Prospera se bude řídit vašimi rozkazy? Jasně, v barvách. Ještě před pár dny jsme s ostatními Magistry řešili budoucí návštěvu a něco podobného tam zaznělo, strach o náš lid. Strach o vývoj situace, strach o to, že my jsme tím, kým jsme a někomu se to jako ostatně obvykle nelíbí, nedělalo by mi problém s méně inteligentními veliteli Imperiálních pěstí spolupracovat, vlastně by stačilo, kdyby si někam zalezli a nevylézali. Nádech. Výdech. Ukázal jsem směr a vyrazili jsme. „Ve zprávě od lorda Dorna nestálo nic o karanténě, pouze o ochraně, vycházející pravděpodobně z jeho chybné formulace událostí, jež se na Teře staly.“ Jeho slova o čarodějnictví nechávám být, přece jenom tento výnos podepsal Císař na Nikaei a ještě jej nikdo nezrušil. „Což mě přivádí k myšlence vašeho přání ohledně uzavření zbrojnic, podezíráte snad Tisíce synů z něčeho?“ Třeba ze zrady Impéria? Neztotožňoval jsem se s většinou Hathorových názorů, neboť jsme se v základních myšlenkách rozcházeli, ale omezenost Imperiálních pěstí, je omezenost Imperiálních pěstí na ní jsme se dokázali shodnout všichni, bylo nasnadě počítat s tím, že oni za to vlastně nemůžou, že pouze plní rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Mírně nakrčím čelo, když hovoří o „chybné formulaci událostí“ mého Primarchy. Má to snad být urážka? I kdyby ne, pořád to urážlivé je. Omyl čaroději, můj otec rozhodně nic chybně neinterpretoval, naopak prokázal velkou předvídavost, když se ochranu rozhodl rozšířit na karanténu. Pokud má být tato planeta ochráněna, musí se zajistit prevence, ať se ti to líbí nebo ne. „Rozkazy, které jsem dostal, zněly jasně - karanténa.“ Touhle jednoduchou poznámkou zdánlivě odbydu knihovníkovu první poznámku, ale jenom zdánlivě, něco mi říká, že bude moudré nechat Ahrimana říct, co má na srdci, bez zbytečného přerušování. Proto skutečně odpovím až tehdy, když mám jistotu, že skončil. „Můj Primarcha se rozhodně nezmýlil v interpretaci ani formulaci událostí, První knihovníku,“ v hlase zazní mírné varování, „to, co se stalo na Teře je tragédie, kterou si může leckterý Primarcha vyložit po svém – a jen sotva se jim můžeme divit vzhledem k tomu, jak málo informací máme a jak citlivá událost to je. Jsme tu, abychom vás ochránili, proto tato opatření neberte jako projev nepřátelství, jestli máme Prospero ochránit, musí se zamezit všem činnostem, které by mohly ostatní vyprovokovat. A navíc, jen sotva můžeme planetu chránit, když nebudeme mít pod kontrolou vše, co se na ní děje, že ano?“ Jistě, že vás chráníme, chráníme vás před ostatními i před vámi samými. Na chvíli se odmlčím, až to může vypadat, že na druhou větu odpovídat nebudu. Nakonec ale přece jenom promluvím. „Vyšetřování stále není uzavřené. Nikoho nepodezíráme bez důkazů, berte to jako preventivní opatření. A nemusíte se bát, v případě napadení vám nebudeme bránit ve vyzbrojení a obraně vlastního domova.“ Pokud… vždy je tu totiž nějaké „ale“. „Pakliže se nějaké podezření přece jenom nevyskytne.“ Větu nechám viset ve vzduchu, může si to vyložit, jak chce, jako konstatování i jako varování. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Jestli najdeme Eldary Sanguine...jestli. Nezapomeň, že právě tahle rasa Eldarů jsou ti největší možní pletichaři. Ovšem bych se nedivil, kdyby i náš příchod nějak předvídali. Ovšem to je vedlejší.'' Pomalu přejdu zpátky k oknu, které mi ukazuje pohled do celého vesmíru. Opět začnu přemýšlet. S otcovou 'smrtí' toho celkem dost přišlo a já si nejsem zcela jist, jestli jsme připraveni vést lidstvo bez něj a jeho světla. Zcela přeslechnu bratrovu otázku ohledně jídla. Tedy dokud ji nezopakuje podruhé. Zlehka mě to vytrhne z myšlenek a otočím k bratrovi hlavu. ,,Děkuji za pohostinost bratře....ale nemám zrovna moc chuť k jídlu. Možná později.'' krátce mu věnuji mírný úsměv a stočím hlavu zpět k vesmíru. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Najednou prudce vstanu a dojdu k obrazovce na zdi. Po cestě krátce zahvízdám jednoduchou melodii a na obrazovce se objeví mapa galaxie. Jsou tam vyznačené hranice Imperia. Chvíli si ji prohlížím. "Sanguinius můstku, chci poslat zprávu všem primarchům." Pomalu přejdu k oknu vedle Robouteho. Ted mě napadá že prakticky jakýkoliv proslov jsem dělal v této pozici a na prakticky stejném místě. S tím rozdílem že ted mám vedle sebe Robouteho. Zhluboka se nadechnu a začnu diktovat zprávu. |
| |
| +++ Zpráva od Sanguinia všem primarchům a na jejich domovské planety Bratři obracím se na vás s prosbou. Teď když tu otec, na chvíli, není aby udržoval světlo lidstva stejně jako dříve oheň musíme my, jeho synové, udržovat světlo jako pochodně a roznášet ho do všech koutů galaxie. Proto dejte osobní spory bokem a buďte jednotní. Imperium teď vzhlíží k nám. Ted k mé prosbě. Pokud zachytíte jakoukoliv aktivitu Eldarů okamžitě mě o tom informujte. Má to momentálně nejvyšší prioritu... Císař se vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro „Ano, samozřejmě, je v našem vlastním zájmu nikoho nevyprovokovat.“ Protože pak by začala téct krev a kdo ví čí. Nebudete nám bránit v případě napadení? Tahle slova měla příliš mnoho proměnných, příliš mnoho pomstychtivých a vytvářela příliš mnoho nezodpovězených otázek. Nemusel jsem být věštec, abych věděl, že jsme v pasti, pořád tady byla možnost je všechny vyzabíjet, ale co pak? Pak příjdou další a budou požadovat naši smrt. Jak říkal Magister Templi kultu Raptora, „Pokud přežijeme tohle, tak už asi všechno“. Má pravdu, někdo si prostě nemůže vybírat a občas se nemůžete ani podívat, co zajímavého vám budoucnost přinese, jenom se tvářit jako že se vlastně nic neděje, nebo děje, ale ne tak, aby vás to v čemkoliv rozhodilo. „Jakou můžu mít jistotu, že budete jednat nezaujatě, první kapitáne?“ Otázka, která musí být položena, vlastně nemusí, avšak je na ní něco takového, příjemného a přátelského, snad asi ten fakt, že na ni nikdy nedostanete pravdivou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce dojde zpráva. Dobré tedy je, že zřejmě neměli problém s překladem Vaší depeše. Ačkoliv odpověď není zrovna veselá. ++++ Sanguinie a Guilimane, Interex je svobodná koalice planet. Nemáme zájem o účast v jakémkoliv fanatické pyromanii roznášení světla.. O osobní setkání nemáme zájem. Přejeme pěkný let a hodně štěstí s roznosem. Qua´Val´Hel, Senátor Interexu +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Bratříčku To, že něčí smrt popíráš a vyhýbáš se jí ještě neznamená, že osoba co je mrtvá může znovu ožít. Jak můžeme být jednotní, když Erebus zradil a když má naše cisařství dva pány? Zamysli se nad tím a popřemýšlej i nad sebou. Teď opravdu není vhodná doba na fantazírování, OTEC JE MRTEV. A ty s tím nic nenaděláš, věnuj se radši smysluplným úkolům, kterými tě pověřil Vojevůdce. Alpharius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Řeknu a otočím se na obrazovku. Na chvíli se mi z tváře vytratí úsměv. "Dobře. Tohle není veselé... Asi by jsme je měli zkusit aspon dohnat k jednacímu stolu co?" Optám se Robouteho. Chvíli přecházím sem a tam než se ozve zapípání a z můstku nám oznámí že přišla zpráva od Alphariuse. Okamžitě ji nechám přenést na obrazovku. +++ Bratříčku To, že něčí smrt popíráš a vyhýbáš se jí ještě neznamená, že osoba co je mrtvá může znovu ožít. Jak můžeme být jednotní, když Erebus zradil a když má naše cisařství dva pány? Zamysli se nad tím a popřemýšlej i nad sebou. Teď opravdu není vhodná doba na fantazírování, OTEC JE MRTEV. A ty s tím nic nenaděláš, věnuj se radši smysluplným úkolům, kterými tě pověřil Vojevůdce. Alpharius +++ Zhluboka si povzdechnu. Čekal jsem že někdo takhle zareaguje, ale divím se že zrovna Alpharius. Dojdu k vínu a vypij naráz celou skleničku. "Občas bych rád měl zásobu Fenriského piva." Vrátím se k obrazovce. "Pošlete mu zpátky odpověď." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Alphariusi, drahý můj drahý bratře. 2 pány... Pokud vím Fulgrima otec zvolil před všemi, ale nejsem hoden někoho soudit. A pán Terry stejně někdo být musí. Fulgrim má spousty práce po Imperiu. Otec není mrtvý, vím že si to myslíte, kvůli té zprávě co poslal Rogal. Ale jeho duše pořád žije a určitě je možnost jak ji osvobodit a zajistit aby se znovuzrodil... Kromě toho TENHLE ÚKOL MÁM PŘÍMO OD VOJEVŮDCE. A pokud pro nás, jeho syny, není hlavní postarat se o našeho otce tak jsme jako synové zklamaly. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Tvář otočím k obrazovce, kde se objeví zpráva od té neznámé rasy. Po celou dobu mám na sobě nasazený neutrální výraz, ale vevnitř už se snažím vymyslet, jak je přesvědčit. ,,Ne...tohle teda dobré není. A pochybuji že u jednacího stolu budou nějak vstřícnější, ale za pokus to stojí...'' zamyslím se a pak mi do hlavy vlítne nápad. ,,...I když...nenachází se poblíž nějaké orčí Waaagh?'' zlehka nadzvednu obočí. Protože kdyby bylo, tak by stačila jen menší manipulace s orky a...všechno by možná vyšlo, tak jak mělo. Možná. Pak příjde celkem skeptická zpráva od Alpharia. Pochybuji, že by náš Otec byl mrtvý...bytost s takovou mocí...to by nebylo bez následků... Na jeho poznámku ohledně Fenriského piva se zlehka zasměju. ,,Můžu tě praštit jestli chceš...výjde to na stejno. '' |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Když dostanu zprávu od Sanguinia povolám svého astropata a odešlu mu odpověď. +++Corax pro Sanquiniusovi Zdravím bratře, chtěl bych ti oznámit že v soustavě Calderia působí temní Edaři a podle mých nepodložených předpokladů tu mají bránu nebo nějakou základnu. Omlouvám se ale více toho zatím nevím, ikdyž na tom pracue většina mé legie. Corax konec.++++ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Pečlivě poslouchám Lorgarova slova. Měl jsem vizi... Snad záblesk v mých očích? Jinak nic. Ach, bratře... Jsem si jistý, že nevíš co to je mít vizi. Možná jsi zažil nepříjemný sen. Rozhodně jsi nepoznal záchvat vize. Nezažil jsi tu bolest a bezmoc... Počkám až domluví a snažím se udělat si lepší obrázek o těch entitách – bozích. Bohové... neexistují... Ale strach z božství, strach z neomezené moci, ten ano. Když Lorgar domluví, otočím se bez jediného slova a posadím se na svůj „trůn“. „Bohové neexistují, Lorgare Aureliáne. Prohlašování se za bohy je zapovězeno a tyto „entity“ budou za svůj čin pykat, tak jako mnozí před nimi.“ Udělám malou odmlku a na trůnu se malinko předkloním, takže vypadám jako nějaký predátor, připravený vyskočit a lapit svojí kořist. „Také jsem měl vizi. Vizi konce. Oko se otevřelo a Galaxie shořela v plamenech. A na začátku toho všeho bylo ještě něco. Byl tam strach. Strach tvůj, Lorgare Aureliáne. Strach byl ten spouštěč, strach dovolil oku pohltit galaxii. Proto jsem zde, abych tomuto zabránil. Takže čeho se tak bojíš? Bratře...“ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ahriman překvapil. Překvapil tím, že mu otevřená urážka a zpochybnění naší kompetence trvaly tak dlouho. Možná jenom proto, že jsem něco podobného čekal, ho za tuhle drzost rovnou nepraštím, ale stejně, navzdory všemu očekávání mi v žaludku bodne osten vzteku. Už jenom fakt, že se s ním bavím a nechám ho zpochybňovat moje, tím pádem i Primarchovy rozkazy, je podle mě dostatečný důkaz toho, že jsme benevolentní a nezaujatí. Ale všechna drzost má svoje meze. Zastavím se, abych podpořil varovný tón. „Zpochybňujete snad naší nestrannost? Mám to brát jako útok na Imperiální pěsti, mírový účel našeho příletu a tím pádem na počestné úmysly našeho ctihodného Primarchy?“ Poslední slova spíš zavrčím, právě se pohybuje na velmi tenkém ledě. Ne, knihovníku, nejsi jediný, komu se tahle situace nelíbí – myslíš si snad, že nemáme nic lepšího na práci, než je hlídání bandy psykerů? Nevybrali jsme si to, jen plníme své povinnosti, které bychom plnit nemuseli, kdyby jistý Primarcha svou nedbalostí nezabil samotného Císaře! I kdybychom byli trestná výprava, což bohužel nejsme, kdo by se mohl divit? To poslední, co jsem kdy chtěl, bylo chránit skupinu čarodějů, jejíž Primarcha má na svědomí největší krizi Impéria! |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Konrád "Podobně jako já jsi nejspíše viděl konec všeho, co je nám drahé." Nelíbí se mi, kam to směřuje i způsob, jakým se celá debata upíná. Navíc nedovedu ani pochopit ten klid. Vždyť pokud viděl, tak musí chápat, musí rozumět tomu, co je v sázce a jak strašlivý nepřítel je ten, co na nás upřel svůj zrak. Přesto si nemohu pomoci, ale jako by se mi snažil dokázat, že toho ví mnohem víc. "To není důvod ke strachu?" Zkouší mě, vysmívá se mi tu? Nevím jak to celé pojmout, každopádně jeho zmínka o tom, že bych měl všechen ten zmar navzdory vší své snaze způsobit zas a jenom já, to proniká do mého srdce jako dýka. "Bojím se těch, co chtějí postavit bratry proti sobě a oloupit lidstvo i nás o budoucnost." Ať už by byla jakákoliv, určitě může být lepší než to, co se mi snažili prezentovat. "Proto jsem tu, abych až se Oko otevře, jim mohl pod nohy vmést tolik klacků a opevněných míst, kolik jen dovedu." Není se kam schovat a pak, já už alespoň tuším, kdo si brousí tesáky a drápy. Vím a proto zde mohu stát a bojovat. "Máš-li mě proto za zbabělého hlupáka, prosím." Vybídnu ho, aby třeba i otevřeně vyložil karty na stůl. "Budu raději stokrát tím než jednou zrádcem, který neučinil nic a seděl s rukama v klíně." |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Sanguinie Takže ty tvrdíš, že by nám bratr Rogal lhal? Že by se snažil vyplnit jeho místo a nedat nám žádnou naději? Takže je vlastně tím prvním zrádcem on? To máš velmi zajímavou teorii, jen co je pravda. Na druhou stranu, nemyslíš, že tě vojevůdce poslal na misi, která je hodna přirovnání práce, kterou dělal bájný obr Sisyfos z dávných časů? Nedochází ti to? Nechápej mě špatně i já bych byl rád, kdyby se mezi nás vrátil otec a přinesl světlo řádu a pokoje do impéria, ale obávám se, že všechny naděje jsou již marné. Přesto je nejspíš víra to jediné, co nám zůstává. Alpharius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Bratře Perturabo! Velmi mě zarmoutila zpráva o ztrátě tvých věrných druhů tím zrádcem Erebem. Doslechl jsem se, že tvá mise byla krom tohoto politováníhodného aktu zrady úspěšná. Pokud se dá sezení na orbitě nad lvím hnízdem pokládat za misi hodnou válečníka jakým jsi. Potřeboval bych od tebe jednu informaci, kterým směrem se vydal Erebus, když tě opustil s Tvými ukradenými vojáky? Tvůj bratr Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Thunderhawk s Alphariem se vzdaluje od flotily směrem k Battlebargi alpha, kterou je možno vytušit kdesi na vysoké orbitě. Při pohledu na přístroje je možno nalézt její polohu a souřadnice, ale pouhým okem je téměř nerozeznatelná, jen občas zakryje hvězdy jak obíhá na synchronní orbitě. malá hvězdička motorů thunderhawku se stále zmenšuje, až ji není mono rozeznat. Pak najednou, se celá battle barge rozsvítí a opět zhasne, jako by chtěla dát poslední sbohem tvé flotile. Pak nažhaví warpový pohon a skočí... těsně než skočí zachytí komunikační důstojník lakonickou zprávu: Sbohem, bratříčku. drž se a nevěř nikomu! |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro V temné místnosti, jejíž rysy téměř není možné rozeznat stojí dvě postavy. Nadčlověčí figura ve zbroji Alfa legie a drobný, seschlý stařec. Jediné světlo, které vyplňuje místnost je svítící hologram s hvězdnou mapou. V jeho mihotavém světle vypadají obě postavy staře, seschle a vyčerpaně. U jedné je to dokonce pravda. Astropat Hugo Krenzel se ošije. Můj pane, obávám se, že nedokážu určit jeho polohu... Takže ho nemůžeš kontaktovat? Nejsem si jistý... Jsi nejlepší, kterého mám a stejně nejsi užitečný... Můj bratr se ještě neozval? Ne pane... Můžeš jít... Ne! Počkej ještě... co potřebuješ, aby jsi se mohl spojit? stačila by ti alespoň přibližná poloha? Myslím, že by mohla... ale bude to nebezpečné... To vím, můžeš jít... Scvrklá postava pomalu opustí místnost. No tak perturabo... odpověz... a pak bude moc naše... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro S vděčným úsměvem přikývnu. "Jsem rád že tu jsi se mnou bratře." Povzdechnu si a rovnou začnu přemýšlet nad odpovědí na tu zprávu, ale Robouteho výraz mě překvapí. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. "Takže navrhuješ orky, ty krvelačné bestie jen tak poslat na nevinný svět plný lidí? Jen tak bez výčitek svědomí? To nemůžeš myslet vážně Roboute." Zavrtím hlavou. Naštěstí je tohle zrovna poslední věc co teď řeším. "Ikdyž možná na tom něco je... Můstku tady Sanguinius, je v okolí hlášena nějaká orkská aktivita?" Rozhodně se mi nelíbí představa poslat orky na planetu, ale přivedlo mě to k jinému nápadu. "Takže odpověď na planetu." ++++ Senátore jsem rád že se dorozumíme... Nepředstavujte si prosím šílený fanatismus a upalování lidí po tisících. A myslím že by jste nebyly nuceni účastnit se bojů na druhém konci vesmíru pokud nebudete dobrovolně chtít pomáhat. Chceme pouze dobro pro všechny lidi ve vesmíru a to nás přivedlo sem. Spojení s Imperiem by vám přineslo spousty výhod, od ochrany přes obchod po technologie, případně pomoc s dalším osidlováním . Netuším kolik toho víte o ostatních rasách a nebezpečích vesmíru, ale můžu vám zaručit že jsem do teď nepotkal planetu, a to jich jsou stovky, co by se dokázali sami ubránit invazi nějaké z nich. Prosím aspoň zvažte pro dobro vašich lidí připojení se k Imperiu nebo alespoň osobní setkání. Se srdečnými pozdravi Sanguinius +++ "Tak to by bylo, doufám že nebudeme muset použít sílu, určitě by se imperiálním silám hodily." Náhle přišla další zpráva od Alphariuse, očividně se s ním budu muset přít dál. +++ Sanguinie Takže ty tvrdíš, že by nám bratr Rogal lhal? Že by se snažil vyplnit jeho místo a nedat nám žádnou naději? Takže je vlastně tím prvním zrádcem on? To máš velmi zajímavou teorii, jen co je pravda. Na druhou stranu, nemyslíš, že tě vojevůdce poslal na misi, která je hodna přirovnání práce, kterou dělal bájný obr Sisyfos z dávných časů? Nedochází ti to? Nechápej mě špatně i já bych byl rád, kdyby se mezi nás vrátil otec a přinesl světlo řádu a pokoje do impéria, ale obávám se, že všechny naděje jsou již marné. Přesto je nejspíš víra to jediné, co nám zůstává. Alpharius +++ "Dobře pošlete mu odpověď." Se smutným povzdechem se podívám na Robouta. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Nic takového netvrdím byla to od Rogala náležitá a nutná reakce. Já sám nevím jak bych se zachoval kdybych zjistil že se otci něco stalo, když jsem zrovna na Teřře, možná ve vedlejším pokoji. Já sám bych nejspíše neposlal o moc lepší zprávu. Navíc nejsem ten praví kdo by měl soudit někoho ze zrady. Pokud nebudu mít přímí důkaz neuvěřím tomu. Spíše mě udivuje jiná věc. A to s jakou jistotou všichni příjmáte tu možnost že tady není. Zatím jsem od téměř žádného z bratrů neslyšel jediný návrh co by jsme měli dělat. Že by jsme se měli snažit pomstít ho, zjistit co se vlastně stalo nebo cokoliv jiného. Co jsme to za syny když se nesnažíme udělat všechno proto aby jsme mu pomohli? Jsem si jistý že on by se nezastavil aby komukoliv z nás pomohl kdyby jsme to potřeboval. Proto bych to samé čekal i od primarchů. Ale pokud je pro všechny ostatní důležitější pokračovat v jeho odkazu nebudu se na ně kvůli tom zlobit, je to jejich volba. Prostě budu ten jediný kdo si tvrdohlavě odmítá přiznat že odešel dokud je tu alespoň jediná šance že to tak není. Je mi jedno jestli mi potom budete říkat že jsem blázen, dítě nebo snílek. Ale dokud existuje šance že se mezi nás vrátí půjdu za ní i kdyby mě to mělo stát život a celou legii. Pokud tím vrátím Císaře Imperiu bude to pro mě přijatelná oběť. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Znovu se na svém trůně opřu, můj výraz je snad ještě chladnější, než na začátku. Jako bych se nudil. Když můj hlas opustí moje hrdlo je oproti Lorgarově pevnému kázání jen šustěním listí ve větru. Přesto to je právě tenhle hlas, z kterého smrtelníkům vyráží studený pot na čele a i moji vlastní synové se při něm cítí... napjatí. „A proti čemu se budeš opevňovat, Lorgare Aureliáne, bratře?“ V mém hlase není ani stopa po ostří, mluvím spíše jako znuděný mentor. „Chceš stavět hradby proti hlasům z warpu? Chceš opevňovat světy? A kdy plánuješ opevnit svou vlastní mysl?!“ Poslední slova jsem vyštěkl, až mi z úst vyletělo několik kyselých slin, syčících na podlaze mé komnaty. V jednom jediném, plynulém pohybu znovu stojím před trůnem, vlastně před Lorgarem, temnota okolo mě se sbírá jako oblaka vodních par. Moje tyčící se postava v temně modré zbroji shlížející na mého bratra, přestože jsme ve svých zbrojích téměř stejně vysocí. „My jsme adeptus legio astartes, primarchové, my neznáme strach a ty o něm mluvíš jako o přirozenosti. Cožpak už si prohrál svůj zamýšlený boj s tímto nepřítelem?! Nejenže nečiníš nic! Tys tomu nepříteli otevřel svou mysl a jeho jed ti právě teď koluje v žilách! Jeho jed tě zaslepil vůči Erebově zradě! Jeho jed tě nutí mluvit o opevňování! Jsi nakažený nemocí na kterou není lék a ještě jí roznášíš mezi své vlastní bratry. Měl bych tě na místě zabít pro tvé, naše vlastní dobro...“ Doteď mě nikdy nikdo neslyšel zvednout hlas, ne přímo, krom těch několika situací, kdy jsem ječel až do ochraptění za zavřenými dveřmi právě v téhle místnosti, moje tělo se otřásající pod náporem vize. Nikdy jsem na nikoho nezvýšil hlas až doteď. Přesto tak jak můj hněv přišel, tak zase ustoupil. A ze vzduchu zmizelo nejen mé slovo, ale také podkreslující bzučení mých aktivovaných pařátů, které přestaly jiskřit a nyní jsou zase jen kusy chladného kovu. „My nejsme lidé, Lorgare, jakkoliv by si Fulgrim přál abychom byli, tak nejsme. Otec nás nechtěl lidské, chtěl nás silnější. Nepodléhej lidským emocím, neboť ty způsobí chybu ve tvém úsudku. Z rozkazu Vojevůdce Fulgrima máš opustit své posty a akce zde v oku Occularis Terribus a společně se mnou se připojit k Vojevůdcovým silám v lovu na ty proradné čarodějné xenos, kteří nás připravili o otce. Ne však dříve, než společnými silami s osmou legií rodrtíme nepřítele, který se nás snaží otrávit. Abychom toho dosáhli, musíme jej vylákat na světlo a zničit. Byl jsi v kontaktu s těmi „hlasy“ chci s nimi mluvit, odhalit jejich plány, zdroj jejich síly a připravit je o něj.“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro ~Leman Russ~ Lione Tak hřejivé přivítání sem v skutku nečekal. Doufal jsem ovšem, že bys mi mohl zdělit potenciální cíle trasou. Například pokut na trase leží svět, který pro tvou legii vyrábí zbraně a nebo z kterého verbuješ muže je jasným cíle odpadlíka. Tam bych jej mohl dopadnout bez velkého hledání. Ovšem neočekávám, že mi tuto informaci zdělíš. Proto odlétám řešit tvé problémy. Russ konec |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Pokut Lev nezašle jména světů odkud bere své muže a zbraně vyrazí má flotila do nejbližší soustavy (což by měl být Galthrog). Rozkaz zní vystoupit nad soustavou v plné bojové pohotovosti v klínové formaci. Rozkazy pro jednotky na fenrisu Dvě roty vyšlou zvědy aby zkontrolovali soustavě Valhalla |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ *cca tři dny po vletu do warpu, cesta na Terru* Uvažoval jsem nad tím dlouho. Nedá se říci, že by mě ta myšlenka nenapadla už předtím, vždycky jsem tak trochu, alespoň koutkem mysli uvažoval nad tím, zda je něco takového vůbec možné, ale až smrt Otce mi dala potřebný impulz k reálnému zvážení situace a možnosti. Hlavně díky zjištění, že nikdo nejsme nesmrtelní. Pokud mohl takhle, z ničeho nic zemřít Císař, ještě přímo v srdci Impéria, na Teře - může zemřít naprosto každý. I my, jeho synové. Jeden neopatrný krok a některý z nás tady nemusí být. Otec s tím počítal také, jinak by mi Tacticarium neřeklo, že má naprogramované rozkazy dalších akcí, které by provedlo po mé případné smrti. Nechci zemřít. Neplánuji to. Ale co, kdyby se něco takového přeci jen stalo? Myslím na sebe, svou legii, Impérium? Co mě vlastně žene k tomu, abych dal prozkoumat tuto možnost? Abych dovolil někomu, aby se pokusil o nemyslitelné a nahlédl do tajů Otcových znalostí stvoření? Kdybych přeci jen zemřel - a se mnou i většina bratrů, které považuji za použitelné a relevantní, komu by padlo do rukou Impérium? A celá naše práce? Lidem? Ne, že bych pohrdal lidstvem - jsem stvořen pro to, abych se postaral, aby vládlo galaxii. To my jsme nejdokonalejší rasou vesmíru. Jenže vládnout budou skrze nás. I Dorn tomu věří - jinak by se neprohlásil pánem Terry. Regentství? Ne, nevěřím ani slovu. Otec by mu nic takového neřekl, kdyby jej nenašel umírat - možná, že ani poté ne. A z toho, co jsem si poskládal, přišel Dorn až k chladnoucímu tělu. Mohl bych jeho regentství zpochybnit a mnozí by můj názor podpořili. Kolik bratří vyjádřilo touhu mne podpořit v případném nároku na Terru? Jenže, přiznejme si, jakkoli mne Dorn může rozčilovat, jeho vládnutí Teře se mi momentálně hodí. Vavřín Císařství MUSÍ nosit jeden z nás. A ať je to raději Dorn, než někteří jiní. Přál bych si mluvit s Horem, zjistit, co si o tom myslí on. Zajímalo by mě, jak se k celé situaci hodlá postavit můj velký bratr - jenže Horus se neozval. Neodpovídá mi, což mne znepokojuje. Ještě se nestalo, že by mne ignoroval, takže buďto zklamali astropaté... a nebo zklamali astropaté. Tak či onak, zkusím to znovu poté, co si promluvím s Dornem, za pár dní. Nyní mířím sám do apothecarionu, který se sem, s většinou mé legie, přestěhoval z Pýchy do nových prostor. A mám jiné starosti. Třeba otázku, kdo se postará o mou legii, kdybych zde náhodou nebyl? Věřím, že s vědomostmi, ke kterým by možná mohli mít přístup Tacticarium, existuje někdo, kdo by mi na tuto otázku mohl s trochou štěstí odpovědět. Můj hlavní apatykář. "Hledám Fabia Bila." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Neznáme strach, nejsme lidé? Ano nejsme smrtelníci v pravém slova smyslu, ale pokud přijmeme myšlenku, že jsme něco více či méně, jak můžeme naplnit císařův sen? Vždyť chtěl galaxii pro lidi a vnímat primase a astartes jako něco jiného než lidi by znamenalo vymanit je z daného cíle a možná z nich učinit i překážku k tomu. Nesouhlasím s tím zkrátka, ale to je něco, nad čím by se jeden hádal u vína po dlouhé večery a ne na bitevní lodi. Za pravdu mu musím dát nic méně v tom, že je třeba se odhodlat a jak říkal, opevnit vlastní mysl. "Uznávám tvůj pohled na věc, bratře a beru na vědomí tvá slova." V podstatě tím aplikuji i takzvanou selektivní hluchotu, kdy prostě odmítám reagovat na to, co se mi nelíbí. Nevedlo by to nejspíše nikam. "Rozkazu vojevůdce se okamžitě podřídím, hned po svém návratu na "Naději" zajistím okamžité stažení své legie k podpoře jeho zájmů." Fulgrim, vojevůdce - skutečně, v tomto čase je pro mě osobně ztělesněním naděje pro lidstvo. Ostatně, proč by ho jinak On, císař, vyvolil? Jen nechápu, proč mi takovouto zprávu nesdělil přímo. Ačkoliv to, že mě viděl Konrád jako zrádce je dost hořká pilulka. "Co se týče těch hlasů, buď trpělivý bratře. Budeš-li mít štěstí, přijdou až se oko otevře a budeme jim společně čelit. Přijde-li k tobě smůla, vyhledají si tě dříve a zkusí ti vnutit svou vůli přísliby moci, pohrůžkou nebo skrze jed sváru, přehnané sebejistoty či pýchy a nenávisti." Ne, jít přímo do Oka Terroru by nemělo smysl. Tam, tam jsou nejsilnější a nemám pocit, že bychom na to byli připraveni. Zatraceně, chtěl jsem opevnit a dobýt světy u okraje, rozhodně se nepouštět zpátky do míst, kde se z mých mužů stávali běsnící zrůdy. Porazit je, dle mého soudu, musíme na území císařství a ne v místech, kde se našinci obrátí proti nám. "Pokud mi to osobně nepřikáže vojevůdce a nebude plně informován i vědom si všech rizik, nevystavím žádného bratra takovému nebezpečí. Zpříma se dívám na pro mnohé lidi ztělesnění děsu pro s vědomím, že je vesmír a warp plný daleko horšího terroru. Zas mi bleskne hlavou, jak mi vyhrožoval smrtí. Štěstí, že jsem nedávno pochopil jak to s naší rodinou doopravdy je a jak individuální je ono tajemné pouto bratrství, kterým se oháníme. "Mám teď hájit svůj život, Konráde, nebo ti prostě sejít z očí?" Ne nebojím se smrti. Smrt je nic v porovnání s tím, co všechno naše současnost nabízí. Můj hlas je klidný, vyrovnaný. Upřímně do dneška bych nevěřil, že mi bratr bude vyhrožovat smrtí. Posměšky, urážky - jsou věci běžné, pochopitelné i mezi námi, ale pokud tohle řekne primarch, pak mi nezbývá než věřit, že to myslí vážně. Jsme ostatně příliš nebezpeční na to, abychom se brali na lehkou váhu. Nemluvě o tom, že bych ho postrádal asi tolik, co on mě. Asi i proto se vnitřně připravuji na... cokoliv. Vyjma jediného, že by v sobě našel namísto pohrdání byť jen špetku pochopení. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Výtah se ještě chvilku kodrcá a za chvilku jsi v vrchních částech Hivu. Krátce poté, co vystoupíte z výtahu, tak ten zavrže naposledy a zřítí se do šachty... „Pane, zahajuji přenos....“ ozve se ti z voxu Cypher a tebe se zmocní ten divný pocit nehmotnosti teleportačního procesu. A o mrknutí později jsi zpět na orbitu, na své lodi. S dvěmy bratry. Orbit začíná být najednou docela těsný. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ať už to zahlásí posádka, nebo začne pípat monitor či se rovnou hodí zobrazoací projekce, na Calibanu se děje něco, o čem jste ihned spraveni. Hlavní úlové město se začíná bortit a propadat do sebe....jakoby stálo na nějaké díře, trhlině nebo tak něco. Anebo se bořilo do písku, pomalu se bortí. A něco se dere ven. Nejprve to vypadá jako kořeny, ale poté to čím dál tím více začíná připomínat chapadla. Biologická hmota, která je živá, mění se a tvaruje do něčeho masivního... Je to jako pozorovat klubajícího se motýla. Anebo červa v masu, záleží na úhlu pohledu.... A nevypadá zrovna bezbranně. Po povrchu téhle "Věci" občas probleskne série blesků a v jeho okolí se trošku tetelí vzduch, jako by ona "Věc" generovala voidové štíty...  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Z Krvavé slzy za chvilku přijde krátká zpráva... ++O dva sektory vedle operuje flotila Freebooterz, o šest sektorů vedle je dostatečná orčí populace na vytvoření momenta Waaaghu!, avšak zjevně jim chybí Šéf.++ Zpráva na Interex odeslána a vzápětí přijde odpověď. +++ Zašlete nám prezentaci vaší obchodní nabídky, Interex se svobodnému obchodu nebrání. Nabídek na připojení k různým Impérium, Kalifátům, Federacím jsme již za těch pár tisíc let dostali nepočítaně a jako vždy, nemáme zájem. Interex je a zůstane svobodný a nestraný. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce to přijdou souřadnice vykopávek a čas, kdy jsi očekáván...Vydáš rozkazy a ty jsou ihned provedeny a vykonány. Vše funguje jako perfektně naolejovaný stroj, vše funguje tak, jak má. Sken planety nahlásí jen jedno větší naleziště víceméně odpovídající koordinátům, které ti zaslal Magos. Na planetě není moc vzduchu, skoro žádný. Ale není to nic, co by zrovna Astartes a Mechanicu vadilo. Tvůj Thunderhawk dosedne a již je očekáván...Zřejmě samotný ArchMagos v doprovodu jednoho obřícho Myrmidon Secutora... Magos jako takový nemluví, ale v komunikátoru se ti zobrazí následující zpráva.. ++Buď pozdraven, PrimarchoXIX:CorvusCorax. Naleziště415-4 je připraveno k prohlídce. Následuj mě a jednotku C5165.++ Poté na tebe kývne a pomalu se vydá směrem na sever, kde je možno sptřit hlíky a další personál Adepta Mechanica. Holt vykopávky, vykopávky. Koutkem oka uvidíš tvé scouty, jak se nenápadně vydají na druhou stranu. Otázkou ale je, jestli si poradí s ne zcela standartním zabezpečením
|
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Najít Fabia není zas takový problém, zrovna se věnuje inventuře apothecarionu na Zlatém Orlu. Přeci jen, nové prostory jsou mnohem, mnohem větší a obsahují mnoho přístrojů, které na Pýše nebyly k dispozici... Fabius je plně zabrán do své práce, v současné době prochází nějaké sklenice a kontejnery a zaznamenává jejich počet a stav do svého data-tabletu... Při tvém příchodu nechá své práce a zasalutuje ti... „Buď pozdraven, Vojevůdče...“ pozdraví tě bez jakékoliv stopy ironie. „Jakpak ti mohu být nápomocen?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábyjuz~ Pohledem přelétnu nejprve zdejší vybavení a pak i Fábia. Nakonec se rozhlédnu, zda nás nepozorují či neposlouchají nějaké další oči a uši. Nejedná se o hekticky - tkavé rozhlédnutí někoho, kdo spiklenecky skrývá tajemství. Pohyb je spíše rozvláčný a líný. Sebevědomý. Ať už je zbytek místnosti prázdný a nebo si zajístím soukromí jinak, zařídím, abychom s apotykářem byli sami. "Říkají o tobě, že jsi výjimečně nadaný," zavrním jeho směrem a znovu si jej zkoumavě prohlédnu. Ne tedy, že bych od vrchního apotykáře Císařových Dětí čekal cokoli jiného, než absolutní špičku v oboru a schopnosti, které přesáhnou jeho kolegy z jiných legií. "a já nemám důvod těm slovům nevěřit. Proto jsem se rozhodl ti svěřit úkol. Pověz mi, Fábie - jak moc se zajímáš o problematiku genetiky, která se netýká přímo astartes a Otcem, milovaným Císařem předepsaných metod?" Pořád si nejsem jist, zda se něco takového, jako vlastní výzkum tímto směrem, smí - ale věřím, že Otec by to pochopil, kdyby tady byl v téhle situaci. Problém je v tom, že kdyby tady otec byl, taková situace by nikdy nenastala. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro „Můžeš zmizet, bratře.“ Zničehonic se v mém hlase objeví náznak pobavení. „Jak jen to bude možné, stáhni svou legii a vrať se za Vojevůdcem. Má legie se zde pokusí odhalit nepřítele a nezávisle na úspěchu tě budu následovat nejdéle po jednom standardním měsíci. Naše priority zkrátka leží jinde. Podle mých vizí, pokud nebudeš přítomen v oku teroru, nedojde k naplnění nejhoršího.“ „Nepohrdám tebou bratře. Měl by ses jen zamyslet nad tím kdo jsi a jaký jsi. Jsi rozený válečník? Nebo jsou tvé schopnosti lépe využity jinde? Vím co se stalo na Monarchii, ale Císařství nyní potřebuje víru. Nezapomeň na znění imperiální pravdy. Možná se poraď s iterátory.“ Nezdá se, že bych chtěl s Lorgarem ještě něco rozebírat. Místo toho se ozve přidušené pípnutí voxu a do místnosti vejdou dva technokněží, kteří mě začnou postupně svlékat ze zbroje. Jako by pro mě Lorgar tak nějak přestal existovat. Mám zkrátka důležitější věci na práci. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Pro Navis Nobilitae Paternova Terra kódování – nachový ultra, přísně tajné, nejvyšší důležitost Odeslal Noční běs Legio Imperialis VIII Primarcha +Předmět: Empyrean+ Velevážený Paternovo. S velkou vážností se obracím na Navis Nobilitae ve chvíli nouze. Císařství je ohrožováno neznámým nepřítelem. Tento nepřítel se manifestuje jako hlasy přicházející z Warpu. Podle dostupných informací se může skutečně jednat o bytosti z warpu, které mohou být schopny ovlivnit materiální svět. Jejich moc je zřejmě silná v Ocularis Terribus Hrozba císařství je zřejmá. K boji s tímto nepřítelem uctivě žádám o jakékoliv informace o tomto a podobných fenoménech Empyreanu, které mohou ctění navigátoři poskytnout. S úctou v hodině nejvyšší nouze, Konrad Curze. +Moto dne: V nouzi najdeš útěchu v pravdě císařově.+ ++Konec++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Myslím že tohle je spíše tvoje parketa... Nevidím důvod proč je nutit být součástí Imperia, pokud budeme mít přístup k jejich technologiim, poznatkům a budeme si vzájemně pomáhat splnil jsem co jsem měl." Přejdu k posteli a vezmu z menšího stolku vedle datatablet. Dojdu s ním zpět do křesla. "Máš něco takového připraveného? Upřímně já s obchodními prezentacemi nikdy nepracoval a no... Ani nepočítal." Nevinně se usměju a dám si nohu přes nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Ano...poslat je na ně, aby viděli, jaký je vesmír pro ně nebezpečný. Že sami nemají nejmenší šanci. A pak bychom jim my pomohli a tehdy by to poznali i oni, a pak se pravděpodobně k nám přidali. A ještě jedna věc...účel většinou světí prostředky.''ani se na nej nepodívám. Nechci vidět jak se tváří. Pak příjde zpráva od Alpharia. Chvíli ji plně věnuji pozornost, ale po chvilce mě to začne nudit a začnu ignorovat jak jeho zprávu, tak i zprávu od Sanguina Alphariovy. Spíš začnu uvažovat nad tím, jak připojit Interex do Impéria a pokud možno, tak bez násilí. Nekrátko poté, co Sanguinus pošle zprávu Interexu, tak dorazí zpětná zpráva od nich a jejich odpověď je stejná jako předtím. Nemají zájem o připojení se do Impéria a chtějí zůstat nestranní. Takhle to možná fungovalo ve druhém tisíciletí, ale teď? Pochybuji. Pak mě Sanguinus překvapí, když je nechce nutit být součástí Impéria. ,,Nevidíš důvod?Já jich vidím hned několik. Když jedna planeta chce být neutrální a my jim to povolíme, co si pomyslí ostatní guvernéři planet? Budou se cítít...nefér oproti nim. Budou mít čím dál větší požadavky, a když nevyhovíme, budou dělat problémy.''opět vrátím svůj pohled na Sanguina, tentokrát naprosto bez jakékoliv známky emoce. ,,A představ si, že to budě dělat polovina Impéria...co pak?'' zeptám se ho a mírně nadzvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Zdravím tě, Alpharie. Ano, taky mě mrzí, že jsem nepřímo dopomohl k této události. Vědět, co ten zrádce zamýšlí, jednal bych jinak a nikdy bych mu nepropůjčil své muže. Doufám, že se nedali svést na špatnou cestu, a pokud neměli na výběr, tak že většina z nich padla v boji za Císaře. Erebus byl podle všeho vyslán Lorgarem na planetu Kaledon. Otázkou je, jestli tam opravdu mířil a jestli tam ještě stále je. Doufám, že tvůj lov na něj bude úspěšný. A bratře, pokud s ním budou mí synové, neměj slitování. Moc dobře věděli, co je správné a jejich volba odvrátit se od pravdy a služby Císaři z nich udělala zrádce. Perturabo, +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Od: Železná Krev +++ +++ Pro: Zlatý Orel +++ +++ Vojevůdče, Caliban je napaden. Hlavní úlové město se začalo rozpadat a bortí se. Vypadá to, že ten tvor, kterého tam měl Lev, nepůjde tak lehce zabít nebo využít v náš prospěch. Před několika okamžiky se Caliban zazelenal, z úlů začaly vyrůstat stromy, drtily stavby, které jim přišly do cesty a razily si cestu ke slunci. To by samo o sobě nebylo tak strašné, stavby se dají nahradit, lidi také, ale tohle je něco horšího. Na svědomí to má ten tvor. Mění se, jestli byl doteď ukryt v úlu, tak se právě rozhodl vydrat se na povrch. Je... obrovský. Něco jako chobotnice, nebo druh hmyzu, který se svíjí a chce se dostat ven. Navíc, po jeho těle proudí energie. Až moc mi to připomíná voidové štíty. Všechno se tak nějak vymyká z rukou... +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Lve, víš, co se to děje?“ Zeptám se ho, když pozorují tu věc, která se dere na povrch. Je to ohromná zrůdnost, hříčka přírody, která si doteď v klidu hověla skryta před očima těch, kteří by ji chtěli zabít. Nebo využít, v našem případě. Ať je to ale jakkoliv, rozhodlo se to jednat a tak to právě rozsévá zkázu, ničí úly, hodlá se to bránit a možná i samo bojovat za svůj prostor. Jak to, že o tomhle Lev nevěděl? Ne moment, Lev ví mnohem víc, než dává najevo. O „Chaosu“ toho ví snad více než já a to jsem přímo mluvil s Lorgarem. Ten nevypadal tak jistě jako zněl Lev. Rozhodně neujasnil počet entit ve warpu, rozhodně to neoznačil jako Chaos. Něco je tu špatně a vím, že svého bratra teď budu muset hlídat mnohem více, než jsem si myslel. Snaha o to využít toho tvora ke svému prospěchu, ano, to bych omluvil, každý máme své ambice, někomu nestačí stát ve stínu Otce... teď už Dorna... zatraceně, všechno je v prachu, roztříštěné, jeden druhému nevěříme a podezříváme se. Otec by se měl co nejdříve vrátit a dát vše do správných kolejí. „Požaduji povolení k střelbě z orbity.“ Oznámím Lvovi. Ten tvor pro mě momentálně ztratil všechnu cenu, takhle ho nevyužiji a nechci ho nechat žít, pokud si můžu vybrat. Lvovi se to vymklo z rukou, Vlk sem jede a nevím, kolik toho tuší, ale nechci nechat nic náhodě. Radši se toho zbavím dřív, než se ti dva začnou rvát o to, kdo dostane větší kus masa. „Pošlete na Krev zprávu, ať se připraví na orbitální bombardování!“ křiknu na Astarta, který má na starosti dálkové spojení Voxu. Začal jsem jednat příliš pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Od: Železná Krev +++ Pro: Hrafnkel +++ Zdravím tě, bratře, doufám, že neletíš Lvovi pomoct. Nemyslím to nijak zle, pouze vím, jak spolu vycházíte a že tvůj pokus o to být hodným bratrem, by se mohl spolu s vaší společnou náturou změnit v dosti výbušnou směs. Lev má menší problémy na povrchu, ale právě proto jsem tu se svými muži. Nic, co bychom nezvládli. Když už jsi tady, chtěl bych se tě zeptat. Víš něco dalšího o Erebovi? To je další důvod, kvůli kterému by mělo smysl se tu vypravit a dával by smysl. Alpharius je mu zřejmě na stopě, později by ses k němu mohl připojit, jestli jdeš také po tom zrádci. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fabius se mile usměje, ostatně aby ne – je chválen samotným Primarchou...Otázkou na genetiku ale nečekal a tak jen trošku pokrčí rameny.. „Ars Geneticum je těžká a složitá disciplína, na kterou se trošku zapomnělo..Ano, jsme schopni dělat velmi přesné screeningy genomu a porovnávat podobnost s ideálním, lidským genomem...“ řekne, pokrčí rameny a pokračuje. „Jsme schopni hledat odchylky, mutace a různé další anomálie a jsme schopni jemných úprav genomu na bázi dlouhodobých terapií...“ řekne a ušklíbne se. Možná trošku kysele. „Avšak jen u lidí. Do výzkumu genomu Astartes se, co já vím, nikdo nepouštěl a to nejen z důvodů, že by to bylo zakázáno...Je prostě mnohem složitější, obsahuje mnohem více informací a je jaksi hustější. Císař odvedl skvělou práci....“ řekne a poté pokračuje s trošku mentorským tónem, který má každý, kdo vypráví o svém zájmu. „Podle mých informací nejdále v technice genových manipulací postoupili na Marsu, kde cíleně šlechtí své, hm, válečníky...“ Při slově „válečník“ je z Fabiovi hlasu cítit opovržení, pohrdání, ale trošku závist.. „Mají na to techniku......“ dokončí.. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel +++ +++ Pro: Železná Krev +++ Perturabo, zničte to. Zničte to za každou cenu! Nenechejte tu věc prchnout a volně křižovat galaxii! Zničila Caliban a kdo ví, co může zničit příště. Bojujte do posledního dechu, protože na vašem úspěchu dost možná závisí osud mnoha dalších planet Impéria. Pokládám za velké štěstí, že jsem tě za Lvem poslal a nenechal jej řešit jeho záhadný problém samotného. Takhle jsou na místě přítomny dvě legie, namísto jedné. Informujte mne o dalším průběhu. PS: Pomoc je na cestě. Fulgrim, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel +++ +++ Pro: Duch Pomsty +++ Hore, zdá se, že na Calibanu nastaly nenadálé potíže, které dost možná nemusí vyřešit ani přítomnost dvou primarchů s jejich legiemi. Podle zpráv Perturaba se tam objevila neznámá forma života. přeposílám jeho zprávu. +++ Vojevůdče, Caliban je napaden. Hlavní úlové město se začalo rozpadat a bortí se. Vypadá to, že ten tvor, kterého tam měl Lev, nepůjde tak lehce zabít nebo využít v náš prospěch. Před několika okamžiky se Caliban zazelenal, z úlů začaly vyrůstat stromy, drtily stavby, které jim přišly do cesty a razily si cestu ke slunci. To by samo o sobě nebylo tak strašné, stavby se dají nahradit, lidi také, ale tohle je něco horšího. Na svědomí to má ten tvor. Mění se, jestli byl doteď ukryt v úlu, tak se právě rozhodl vydrat se na povrch. Je... obrovský. Něco jako chobotnice, nebo druh hmyzu, který se svíjí a chce se dostat ven. Navíc, po jeho těle proudí energie. Až moc mi to připomíná voidové štíty. Všechno se tak nějak vymyká z rukou... +++ Já jsem příliš daleko a cestuji na Terru za Dornem. Dohlédni na to, aby tu věc zničili. Pomož jim a zjisti o té věci cokoli bude možné. Fulgrim, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++++ Systém Attila je ideální. Nikdo nás nebude rušit. Kdyby se nás chtěl zbavit, udělá to. Jinak. Elegantněji. Tohle je pár orků. Eldaři jsou v součastné době na vysoké poptávce, věřil bys tomu?A zrovna nikde žádného nevidno. Co se týče našich špehů, z Prospera ticho. Leman se z Fenrisu vypravil na Caliban, z kterého jde víceméně teď také ticho. Kdo ví, co se tam děje. Potřeboval jsi ještě něco? ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++++Pro : Konrad Kurze, do vlastních rukou++++ ++++Empyrean++++ Primarcho, moc si ceníme tvého zájmu a obavami o naší bezpečnost. Hlasy Empyreanu jsou pro nás dobře známým úskalím Warpu, stejně jako bytosti, které v něm žijí. Occularis Tenebris je považováno za nebezpečnou zónu, je plné warpových bouří. Bytostí žijících v Empyreanu je mnoho druhů, ale povětšinou se jedná o neškodné entity, žijící vlastním životem. I ty agresivnější jsou nebezpečím pouze pro neproškolené psykery, pro profesionální odborníky nepředstavují žádné nebezpečí. Occ. Tenebris je malou záhadou, podle všech propočtů by se warpové bouře měla přesunout či vyčerpat, jak je běžné, ale v Occ. Tenebris je stabilní a trvalá. Z těchto důvodů o něm nemáme moc dalších informací krom rozlohy. Ještě jednou děkuje za zájem o naše bezpečí. Paternova ++++++++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fabius~ Poslouchám. To, co mi připadalo zpočátku jako "tak trošku obtížná věc" se rázem stává tak nějak lehce nesplnitelným snem. Pokud neumí pracovat ani s astarty, ale jen s lidmi - jak mohu doufat, že zvládne vypěstovat bytost, alespoň vzdáleně srovnatelnou s primarchy? Někoho, kdo bude stát nad lidmi i astarty? Přesto - zatím se tomu nemohl intenzivně věnovat. Dělal svou práci a na pokusy a studium možností zcela určitě nebyl čas. Problém je, že tu techniku, kterou mají na Marsu, tady nedostanu. Už proto, že by to mohlo přilákat nežádoucí pozornost - i v případě, že by nastala ta nepravděpodobná situace a doopravdy mi ji dali. Navíc - Tacticarium se zmínilo o archivech Orla. Je to Císařova loď. Dost možná mohu mít přístup k informacím, které nejsou úplně veřejné. A koho by napadlo, že se budu zajímat o genetiku? Třeba tyto soubory nejsou smazány, jako ty o bytostech z Warpu. "To, o čem mluvím, se netýká genetiky lidí ani astartes," dávám si poměrně načas, vážím slova. "Zajímá mne problematika stvoření primarchů. A zda by něco podobného bylo možné... zopakovat. Při určitých ideálních podmínkách." Mě samotnému to zní blbě asi tak sekundu poté, co jsem to řekl nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Bratře za jak dlouho bude naše práce hotová? Pokud ano, máme cestu do soustavy Attila. Máš pravdu, je to pár orků, taková práce bude odpočinkem, alespoň, si srovnám myšlenky. Mimochodem Erebus podle Perturaba cestoval na Kaledon. Caliban byl po cestě a mít tisíc astartů a nemít tisíc astartů, kdo se mu může divit... Podle všeho na Kaledon nedorazil a asi ani v plánu neměl, takže kam mohl cestovat? Možná za těmi entitami, před kterými varoval bratr Lorgar? Pokus se najít v archivech, kde se s nimi setkal a vyptej se zvědů. Děkuji Ti. V současné době mířím za Tebou, pokud vše vyjde, vydáme se do soustavy Attila. Pokud ne, nejdřív dokončíme, co jsme začali. každopádně budeme mít dost času na přemýšlení o postupu. Tvůj bratr Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fabius se trošku odmlčí, zalesknou se mu oči a je na něm vidět, jak přemýšlí. Ale nikoliv nad tím, že samotná myšlenka je těžké rouhání a hereze, ale vypadá jako dítě, které dostalo nový hlavolam. Chytré a zvídavé dítě. "V ideálních podmínkách, můj pane, je možné cokoliv..." řekne a ušklíbne se. "Ty zde ale bohužel nejsou.." povzdechne si trošku smutně. "V podstatě za součastného stavu jsou naše možnosti značně nulové. Nejsme schopni ani prosté replikace tkáně, natož jednoduchých orgánů jako je třeba oko....Systém progenoidu je neuvěřitelně svazující..." řekne a si opět smutně povzdychne. "A to se bavíme o Astartes, o kterých toho víme mnohé. U Primarchů nevíme skoro nic, jen to, že je vytvořil Císař a že jeho laboratoř byla v průběhu zničena katastrofální nehodou. Nic víc, nic míň." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Když to řekne tahle najednou překvapeně zamrkám, vždycky jsem si myslel že Roboute patří k těm "lidštějším" bratrům. Ani nenacházím slova kterými bych vyjádřil co všechno mě v tu chvíli napadlo. "Roboute mám tě rád ale tohle nepřipustím. To se tam raději vydám a všechny ty orky vlastnoručně pobiju. Nenechám nevinný svět čelit takovému útoku jen aby jsme je donutili přidat se k Imperiu. Myslíš že otec by si přál aby jsme nutili každý svět přidat se k Imperiu i kdyby to znamenalo nechat je na pospas nepřátelům? Vem to z jiného úhlu. Tohle je asi první lidské společenství co se vyvinulo na úroveň imperia, minimálně to stojí za prozkoumání ne?" Povzdechnu si. Nejhorší na celé té situaci je že má pravdu pokud tohle dovolíme jedné planetě ostatní si to můžou začít nárokovat. Přesto cítím že by jsme to udělat měli. Stejně jako cítím že otec nás ještě neopustil. Možná proto mě Fulgrim poslal právě sem.. "Nemůže je brát jako jen další planetu na seznamu. Chce to dívat se na planet individuálně. Navíc co drží Imperium po hromadě? Pravidla? Zákazy? Ne drží ho víra v Císaře. Takže proč by se planeta bouřila když má vše co potřebuje? Nějaký Interex jim může být úplně ukradený... Nemluvě o tom, kolik z těch planet se to dozví?" Sebejistě se usměju v odpovědi na Robouteho pozvedlé obočí. "Navíc orky na ně můžeme poslat kdykoliv pokud další metody selžou. Ale pamatuj jsou to lidé vyvolání útoku na ně je stejně jako vyvolání útoku na Terru, zbyteční mrtví. NIc jiného by z toho nebylo." Dokončím proslov a oddechnu si. Prosím Roboute pochop to, tohle není nějaká divoká planeta ale civilizace. Kdo ví může být i technologicky dál než my. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Já a můj doprovod přistanu na planetě, celkem působivý pohled, téměř polovina všech mariňáků kteří jsou na stínu císaře přítomni. Sám přistávám s první vlnou a pak zálibně koutkem oka pozoruji jak se mý muži vysazují z hromových jestřábů. Všechno probíhá mlčky a tiše dalo by se říci i s jistou formou gracie. Kývnu představenému mechanika a opětuji jeho pozdrav. I já vás zdravím Magosi . Bude my potěšením ještě okamžik.“ Otočím se na svého kapitána. „Čestná stráž jde semnou. Zbytek jednotek bude pokračovat ve výsadkovém cvičení a počká zde. Nic neproveďte zatím co si budu prohlížet vykopávky.“ Pak se vydám za magosem. „ Musíte omluvit, že jsem přišel s tak zbytečně velkým doprovodem, ale snažíme se abychom ovládali výsadkové operace v každém prostředí a jak praví jedno přísloví cvičení je matkou dokonalosti.“ Kráčím skrz vykopávky a rozhlížím se. „ Čí jsou tito trosky? Jak velké jsou tyto vykopávky? Předpokládám, že se jedná převážně o podzemní komplexi, protože si nedokáži představit, že by něco žilo na povrchu.“ Přejedu pohledem stráže všude kolem. „ Dělají vám Eldaři velké potíže? Jejich zvykem je tropit potíže. Jak jim v tom bráníte. Vím že vám vzdušnou podporu poskytují vaše lodě, ale ty stěží mohou bombardovat povrch aniž by zničili artefakty, které se zde nacházejí.“ Čekám co my odpoví a případný popis ostrahy posílám kodovaným okruhem všem svým jednotkám. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fabius~ Jeho zájem mne těší. Věřím, že i přes všechny ty negativní vyhlídky na téma "to nelze" se přeci jen pokusí vynaložit veškeré úsilí na to, aby vše zvládl. Ostatně - požehnání ve výzkumu v tomto, vlastně zakázaném, odvětví, se nedostane jen tak někomu. Kdyby Otec žil, tak bych se necítil ani oprávněn mu jej dát. Jenže tohle mi zrovna nepřijde jako věc, v níž by měl nebo mohl rozhodovat Dorn, namísto mne. Tohle se momentálně stává mým problémem a jemu... jemu do toho, co dělám, nic není. Minimálně ne na poli genetiky. "A to se bavíme o Astartes, o kterých toho víme mnohé. U Primarchů nevíme skoro nic, jen to, že je vytvořil Císař a že jeho laboratoř byla v průběhu zničena katastrofální nehodou. Nic víc, nic míň." "To je možná ostataně dobře," odtuším. "Znamená to, že ještě nikdo před tebou, kromě Otce," bodne mě u srdce. Už je to pár dní, ale jeho smrt mi stále přijde velmi čerstvá - a to i přes všechny ty jiné problémy, které mám a musím řešit. "genetiku mě ani mých bratrů nezkoumal." Veřejně. "Každý má svá tajemství," řeklo tehdy Tacticarium. Možná, že někdo skrývá přesně tohle. Pokusy na Astartes, odhalování klíče ke genům primarchů... ne. Nikdo mi nepřijde, jako vhodná osoba k smýšlení tohoto typu. Mnozí jsou fixovaní na jiné věci - a spousta z nich je příliš hloupá na to, aby je to byť napadlo. "Ty bys, s trochou diskrétnosti, mohl." S trochou diskrétnosti. Jak to vlastně zní? Je mi až těžko z toho, že se chci pustit do nečeho, co budu muset, minimálně zpočátku, přísně tajit. Možná, že to budu muset tajit navždy - hlavně pak v případě nezdaru. Lidi by to mohlo přivést na hloupé myšlenky. "Potřebuji vědět, co by bylo schopno rozšířit tvé možnosti. Zlatý Orel má obsáhlý archiv - je možné, že se v něm dá najít spousta užitečných informací." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Celé si to vyslechnu, aniž bych ho nějak přerušil, ovšem ta poslední poznámka mě dostane. ,,No počkej...první společenství, co se vyvinulo na úroveň Impéria? A Ultramar byl v tom případě co?''Nadzvednu obočí a zároveň se zlehka zamračím. Tohle neuráží mě. Tohle neuráží mé syny. Tohlé uráží celý můj systém. ,,Drží je víra v Císaře? A co kdyby se nějak dozvěděli, že je teď Císař mimo hru a že teď všechno je na našich bedrech? Kde by byla pak jejich potřeba být v Impériu? Navíc není člověk jako člověk. Lidé jsou zvědavý, a když by zjístili jak pravdu ohledně Císaře, tak o Interexu...'' Zbytek radši nedořekne, ať si Sanguinus domyslí. ,,Pořád si myslím, že tohle je chyba Sanguine...ale konej jak chceš.'' Řeknu nakonec, krátce se na něj podívám a pak se od něj odvrátím a pomalu přejdu k oknu. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Železná Krvi, tady Perturabo. Okamžitě zahajte palbu na souřadnice toho tvora! Použijte všechny dostupné prostředky, abyste ho zabili.“ Tento rozkaz mě rmoutí, protože zřejmě nebude Lvovi zrovna po chuti... ale Fulgrim dal rozkaz a já s ním souhlasím. Nechci se nijak podílet na poškození Calibanu, ale pokud to tu věc zabije, rozhodně toto trápení přemohu a splním to, co musí být splněno. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Tohohle dne jsem se nechtěl nikdy dožít~ Řízením osudu a nebo Otce ze záhrobí se výtah v otřásajícím se úlu propadne až po našem velice rychlém výstupu ven na plošinu. Thunderhawk se začal snášet na plošinu, strážce tajemství oznámil zahájení přemístění mé, Lutherovy a medikovy osoby na vlajkovou loď. Je to... Zvláštní pocit. Kus po kusu se rozpadáte, ale zároveň víte, že letíte. Jako andělé. Nebo prastarý Ikaros. Nechci ale skončit jako on. To taky nezáleží jen na mně. Rázným krokem jsem se vydal na můstek, kde na mě čeká zpráva od Russa. Jak tomu zabedněnci mám odpovědět, když nevím, kam ten zrádce letěl?! Co vlastně myslel větou „Proto odlétám řešit tvé problémy.“? Není ale moc čas zamýšlet se nad Russovými zmatenými větami a Russovou zmateností obecně. Welcome to your life „Pane,“ ozve se Jeden z Andělů, „něco se děje na povrchu.“ S tím obraz přepnul na obrovskou obrazovku můstku lodi. Úl se propadal. Stovky pater nedokáží zmizet jen tak bez povšimnutí. Ano, s tím, jak se vegetace proplétala a prorážela stěny, se něco takového dalo čekat. Obrovské kořeny se rozlézají z města, jako by místo něj měl vyrůst strom až do vysokých pater atmosféry. Moment. Odkdy se kořeny samovolně hýbají? There's no turning back Vyděšený překvapením jsem zůstal hledět na obrazovku. Místo úlu, ze kterého vyjíždělo jen několik velice malinkých teček, se něco začalo drásat ven na světlo světa. Even while we sleep „U svaté Terry,“ dokázal jsem jen vydechnout. Nevím, jestli jsem ohromený a nebo naštvaný. Rozzlobený doběla. Cítil jsem se podvedený. Proč teď, ty proradná čarodějnice?! To něco začalo probleskovat. We will find you „Chci vidět skeny planety. Zjistěte mi, jak hluboko to je a hlavně CO to je,“ štěkám rozkazy. „Zaměřte na tu věc všechny zbraně, kromě exterminatu.“ Šlehl další povel. Nezničím Caliban sotva jsem ho zachránil. Ne. Perturabo se najednou ozval z voxu. Neměl jsem příliš náladu na tyhle dva. Zrovna tyhle dva. Na druhou stranu můžu být rád, že tu je Perturabo a ne žhář Roboute. Taktéž jsem nesouhlasil s tím, že by Otec měl být glorifikován jako bůh, byť se jeho skutky mohly zdát božské. Je... Tedy, byl to vzor. Pro nás všechny. A náš Otec, otec celého Impéria. Zásah proti Lorgarovi byl ale příliš krutý. „Okamžitě vyhlaste pohotovost, všechny Anděly chci ve vzduchu nebo pomáhat s evakuací.“ „Vidím, ale nemám tušení,“ odpověděl jsem svému bratru, který létal ještě v atmosféře mého světa. „Vypadá to, že to má štít, voidový štít,“ upozornil jsem vzápětí, co Perturabo požádal o povolení ke střelbě. Zavřel jsem oči. Acting on your best behavior Věděl jsem, že Yggranie může život Calibanu vzít, stejně rychle jako mu ho dala. A jestli ta abominace, která připomíná živoucí vesmírnou loď, dokáže otevřít vstup do warpu, může být Caliban brzy jen prach a kusy chladnoucího magmatu ve vesmírném prostoru. Věděl jsem, že jestli Andělé nezačnou střílet, budou mě považovat za zrádce a že se paktuji s xenos. Nebo, Chaosem. Už jen tohle obvinění by pošpinilo jméno mé, i mé legie. První legie. Turn your back on mother nature „Perturabo, nechci ztratit Caliban. Nechci ztratit ani vás, bratře.“ Možná trošku lžu, kdyby se Russ někde ztratil, asi bych se ani moc nezlobil. zase ale radši nedomýšlet, co by dělala ta jeho smečka bez svého alfy. Everybody wants to rule the world Počítal jsem. Počítal jsem ztráty, kdybych Yggranii nechal prostě jít. „Pane.“ Oslovil mě jeden z Andělů, já ale nereagoval. Se zavřenýma očima jsem se opíral o taktickou desku vprostřed můstku. It's my own design Všechno, co jsem vybudoval mohlo tímhle dnem přijít vniveč. Upletl jsem si bič. It's my own remorse A toho všeho by byla škoda. Továrny na Calibanu už teď stejně zely prázdnotou a válely se v prachu, prorostlé lesem. Help me to decide Otče, zhluboka jsem se nadechl. „Pane?“ Tentokrát někdo jiný. „Lione, měl bys...“ Ano, Luthere, měl bych něco udělat, ale vše, co mě napadá je buď sebevražedné a nebo šílené. Nedej Císař i kacířské. Help me make the most Pomohl jsi mi stvořit legii jedněch z nejlepších válečníků Impéria lidí. Pomohl jsi mi zničit Caliban, udělat závažná rozhodnutí (která ne všem byla po chuti), opustit na chvíli minulost, pomohl jsi mi dospět, učil jsi mě. Ale jakmile jsi... Odešel. Vše se vrátilo jako přílivová vlna z protrhlé přehrady. Nothing ever lasts forever Otevřel jsem oči, Lutherova ruka spočívala na mém levém rameni. Můj náhradní otec, který stál při mě i tam dole. Everybody wants to rule the world „Nestřílejte.“ Řekl jsem to. Řekl jsem to, pustil se desky a napřímil se. „Povolení zamítnuto.“ Řekl jsem Perturabovi do voxu. „Zmiz z atmosféry, bratře.“ There's a room where the light won't find you Už brzo budu skutečným Temným Andělem. Uvržen někde v temné kobce, stejně jako kdysi Yggranie. Všechno, co jsem doteď stavěl, se začalo v mé fantazii vznášet k nebesům ve formě malých šupinek popela. Holding hands while the walls come tumbling down Už žádné držení za ruku. Je čas nést zodpovědnost za své činy. When they do I'll be right behind you Nepříjemný pocit mi přeběhl po páteři. Musel jsem učinit ještě jedno prohlášení. Ale to počká, až si pro mě přijdou kati a trestná výprava. Cítím, jak mě někdo pozoruje, snad ta mrcha, která se nemohla milénia dočkat svobody. So glad we've almost made it Napětí ze mě spadlo. A dokonce se začaly uvolňovat myšlenky, které budou patřit Vlkovi. So sad they had to fade it Na můstku jsem viděl zklamání a zděšení. Nebo možná něco tomu podobné. Everybody wants to rule the world Vládl jsem. Skutečně jsem vládl. Světu, který brzo bude zničen za to, že mě stvořil. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro "No, na jednu stranu to dobře je, na druhou stranu...S tím, čemu nerozumíme, nejsme schopni pracovat..." řekne Fabius a nakřčí obočí. Přemýšli. Už zase. Nespěchá, není ukvapený. Vidíš, jak jeho mozek pracuje po jednotlivých, jasných krocích. Krásná, analytická mysl při práci. Radost pohledět. "Archiv Orla...Hmmm..." řekne a trošku pookřeje. "Tam je otázkou, nakolik si tvůj stvořitel zanechával poznámky, vojevůdče Fulgrimu. Každopádně je projdu, pokud mě k nim nějak nasměruješ...Je tu věc ještě jiná, můj pane.." řekne a odmlčí se. Přijít to jednou muselo. "Potřebu ještě něco, pane. A to vzorky. A z jednoho, hm, produktu nestačí." |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Na tvou loď dorazí astropathická zpráva z planety Thura Primus (1145 od Terry). Je překvapivě signována Prvním Kaplanem Erebem. Zrádcem. ++Pro : Alfarius++ ++Kódování : Černá delta ++ "Parley. Jsem ochoten jednat. Mám informace a důkazy, schopné odhalit zrádce mezi Primarchy. Nevěř tomu, co se říká. Lorgar lže. Více osobně. Potkáme se osobně na této planetě, termín nechám na tobě. Erebus Zrazený, První Komandér Pomsty Císaře +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Počet komplikací roven nule, jednotko PrimarchXIX:Corvus Corax. Mechanizace postupů vede k jejich zjednodušení a k vyvolání svalové paměti. Schvalujeme.++ blikne ti na vizoru. Mág se pomalu sune do vykopávek, doprovázen svým obřím ochráncem. Za chvilku přijdete do jistého předsálí a vstupu dolu. Podzemí vypadá jako by bylo uděláno zvláštním způsobem, působí dosti organicky. Stěny nejsou z kamene, ale z něčeho, co vypadá jako černé sklo, v kterém byl nataven tunel, který klesá dolů. Zatím nejsou vidět žádné znaky, hieroglyphy nebo nic podobného. Chodby nemají ostré rohy, působí to celé náhodně, přirozeně. ++Výpis dat : Původ neznámý, data : preCísařská doba. Počet signifikantních nálezů : 0. Počet minoritních artefaktů : 15. Střepy, fragmenty kontejnerů, materiál : polyvinylacetát. Výskyt na zbytku planetky:0%. Předpokládaná funkce:Neznámá. Stav prací : 65%, význam : Zanedbatelný......++ Po otázce na temné Eldary přijde další zaplava dat. ++Využitelnost zdrojů Adepta Mechanica pro Aeldar Tenebris:0%, cílem AT je budit strach a bolest, schopnost AM těchto věcí je blízko nulové limity...AT útoky:ojedinělé, o 1200% nad očekávání a propočty, smysl inklinuje k nule. AT artefakty na nalezišti:0%++ k tomu ještě Magos pokrčí rameny. Zachrčí ti vox. Kódovaný kanál. Měl by odolat i "okolí"... "Veverka našla oříšky. Růže." Takže průzkumná jednotka našla něco, co je schované a nechce se, aby se o tom vědělo. A má to trny, je to tedy chráněno víc, než si průzkumníci dovolí "utrhnout". Lokace je označena zcela na druhé straně vykopávek, za menším hřebenem, kde scan planety neodhalil nic zajímavého. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Ehm... Chtěl jsem říct od doby co se rozběhla krusada ve velkém... Navíc pokud vím ty jsi s připojením k Imperiu problém neměl... Proto bych byl rád kdyby jsi mi tady pomáhal, ty jako jediný víš co to obnáší vytvářet a udržovat světy samostatně bez Imperia. A proto myslím že jsi pro tuto misi nejvhodnější.... Je o tom mimochodem přesvědčený i Fulgrim, proto jsme taky tady..." Vše by bylo mnohem jednoduší kdybych nemyslel na tolik věcí. Být jako Konrád prostě je donutím silou a nebudu se ptát. Pochybuju ale že by byl ze mě Fulgrim nebo otec nadšení. "Na druhou stranu pokud někdo zjistí že jsme na ně poslali orky, myslím že Imperium nás odsoudí... Navíc jaký má smysl pokračovat v Otcově odkazu když přehlédneme veškeré principy imperia... Styl přidej se nebo zemři nehodlám příjmout. A kdyby kvůli diplomacii s Interexem byly problém prostě je vezmu na sebe. Je mi docela jedno co si o mě myslí půlka galaxie, když mě ani neviděli." Na můj vkus jsem se nějak moc rozmluvil. "Nicméně Roboute můžu počítat s tvojí podporou v dohodě s Interexem? V nejhorším si ty orky můžeme nechat jako plán B." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ "No, na jednu stranu to dobře je, na druhou stranu...S tím, čemu nerozumíme, nejsme schopni pracovat..." "Pevně věřím, že vynaložíš veškeré úsilí k tomu, abys problematice dokonale porozuměl. Je to výzva. Krok do neznáma a ty budeš ten, kdo jej pro mě vykoná." To, že v archivu taky nemusí nic být, samozřejmě vím. Ale zatím tady ta možnost je a je otevřená. Tacticarium už bude vědět víc. Do té doby prostě budu... věřit. "Potřebuji ještě něco, pane. A to vzorky. A z jednoho, hm, produktu nestačí." Povytáhnu obočí. Tentokrát přemýšlím já. Krátce a rychle. "Může se jednat o cokoli, co nese DNA mých bratrů - nebo musím získat něco specifického?" Velmi nerad bych je žádal třeba o krev. Vlastně bych je nerad žádal o cokoli, nepotřebuji, aby věděli, co se mi honí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ve shrnutí - ne, že bych si nechtěl povídat s Hérou osobně, ale asi na takovéhle věci není čas. Předpokládejme tedy, že rozhovor proběhl a zde je výpis toho, co od ní potřebuji. Prosím, až budeš mít chvilku, zašli jednoduchý výpis výsledků - pro oba to bude jednodušší a přehlednější. - pozice jednotlivých primarchů - všechny známé, u těch, u kterých to není jisté prosím uvést - případná ohniska problémů - podchycené i nepodchycené - zjistit, co máme v archivech - a odeslat to fábiovi, aby se mohl začít čas, kdy na tom pracuje, alespoň v teoretické rovině |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Děkuji bratře." Odpovím bez nějakého dalšího výrazu. Způsob, jakým rychle přistupují techkněží ke svým povinnostem a jen dokresluje atmosféru celého hovoru, alespoň pro mě. Už jen ta otázka jsem-li válečník? Ne, necítím se jako válečník a nikdy jsem si na něj nehrál. Chci pro lidi spásu, každý jedinec si ji zaslouží a není třeba ji vždy nosit zbraněmi. Fulgrim, Perturabo, Lion - takovým stratégem mě císař neučinil, stejně jako nejsem ztělesnění válečníka do takové míry co by Angron nebo Russ. Zastavím se ve dveří. "Pokud je měsíc doba, jež může Fulgrim skutečně postrádat, pak mohu svůj odjezd pozdržet." Něco v jeho slovech mne nic méně nutí se zamyslet. "Jestliže budeš stále stát o mou podporu, zanech mi voxovou zprávu." A s tím mířím pryč. Přeci jen čekání zde asi doopravdy nikam nepovede. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ pro: Erebus Kodování: Černá delta. Erebe. Proč bych měl chtít bavit se s tebou? Co tě vede k tomu, myslet si, že jsem právě nekontaktoval Vojevůdce a Terru? Komu ještě jsi se ozval? Máme se setkat s bratry, aby vznikl další rozkol? Proč? +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro +++ pro: Alfarius. Kodování: Černá delta. Nemusíš. Klidně kontaktuj Terru. Kontaktoval jsem jen tebe. A rozkol zanáší někdo jiný. Ale pokud chceš důkaz.... +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro "Pevně věřím, že vynaložíš veškeré úsilí k tomu, abys problematice dokonale porozuměl. Je to výzva. Krok do neznáma a ty budeš ten, kdo jej pro mě vykoná." Po této větě Fabiovi trošku cukne koutek. Kdo ví, jestli nahoru nebo dolů a kdo ví, jak ctižádostivý je tento apatykář...Který opět nasadí vcelku zamyšlený výraz a smutný povzdych.. "Čím více jakkýkolich vzorků, tím samozřejmě lépe. Nejlepší by bylo provést kompletní screen a rozbor všech typů tkání..." řekne a pokrčí rameny. "U Astartes je DNA jednotná skrze celé tělo. V podstatě skrze celou legii operujeme s 99,5% shodou DNA u jednotlivých Astartes.Vzhled a další věci jsou záležitostí lidského genomu před jeho změnou na Astartes...Je to dané systémem progenoidu, v podstatě jsme všichni kloni..." řekne a pak opět pokrčí rameny. "U Primarchů...kdo ví. Je třeba k problémů přistupovat bez klamných předpokladů..." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++Od: Hrafnkel +++Pro: Železná Krev +++ Zdravím tě, bratře Když jsem přilétal neměl jsem tušení, co se tu děje. Nehodlám se Lvu míchat do jeho problémů. Jak jsi správně odhadl pronásleduji odpadlíka. Kde najdu Alphariuse? Náš vojevůdce mne totiž pověřil, dopadení zrádce. Takže každou informaci ocením. Momentálně jsou mé informace při nejlepším kusí. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El`Jonson~ Vlku, pokud jsi nezchroml na obě oči, jistě vidíš, že nyní nemám čas řešit zrádce, mám svých problémů více než dost. Navíc si myslím, že přístup k mapě Impéria, kde jsou zaznamenané všechny naše významné body jistě máš i ty, takže odpovědi na své otázky musíš najít sám, já je nemám. Nejsem věštec, abych určil, kam se skutečně Erebus míní uchýlit, jedno je však jasné. Caliban je v ohrožení. V ohrožení ze strany nás, astartes. Proto Tě žádám, aby vůči tomu tvoru na povrchu nebyl vystřelen z tvé strany ani jediný úder. Vzhledem k monstrózní velikosti, předpokladu že je to živé, a že na povrchu je energetické pole připomínající naše voidové štíty, pochybuji, že by tomu vůbec naše zbraně ublížily. Odleť tedy řešit „mé“ problémy, které jsou spíše problémem Lorgara, a nebo ještě lépe, celého Impéria. Lovu zdar Lion El`Jonson |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Od: Železná Krev +++ +++ Pro: Zlatý Orel +++ +++ Fulgime, jestli jsi tou pomocí myslel Russe, tak to nevím jak nám tady pomůže. Ne, že by nebyl boje schopný, ale určitě dá radši Lvovi rovnou ránu za to, co se mezi nimi stalo, než aby řešil tu věc, co trhá Caliban na kusy. Ale ptal se po Erebovi, z toho usuzuji, že on není ten, kterého jsi poslal. Doufám, že to není nikdo výbušný, už tak stačí, že se Lvem se budu přít já. Odmítl mi dát povolení k palbě na tu věc, sám palbu nezahájil. Ať je to jak chce, odmítá tu věc zničit. Netuším jaké má důvody a dost pochybuji, že se bude obtěžovat mi je objasnit. Ať je to tak či onak, vypadá to, že s tou věcí sympatizuje i přesto, co udělala. Ale proč? Kdyby došlo k nejhoršímu a toho tvora nezabily konvenční zbraně... Mám povolení použít Exterminatus? +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ "Čím více jakkýkolich vzorků, tím samozřejmě lépe. Nejlepší by bylo provést kompletní screen a rozbor všech typů tkání..." "V momentální situaci ti mohu nabídnout jedině sám sebe. Nejsem si ostatně jist, zda to někdy bude jinak a nedokáži ti zajistit spolupráci jiného primarchy." A ani si nejsem jist, zda chci. Už proto, že bych dotyčného musel do celého problému zasvětit - a zatím si nejsem jist, zda je to vhodné. Čím víc uší to bude slyšet, tím nebezpečnější celý pokus bude, protože se objeví riziko, že se vše roznese. Možná bych dokázal sehnat jednotlivé vzorky DNA. Povětšinou vlasy, pravděpodobně. Maximálně k porovnání genomu, řekl bych. Ale už se vidím, jak přesvědčím takového Dorna, že to, co dělám, je dobrý nápad. Nebo kohokoli... možná kromě Sanguinia. A tomu to neschci říci spíše proto, že se bojím, že si neumí dávat pozor na jazyk. "U Primarchů...kdo ví. Je třeba k problémů přistupovat bez klamných předpokladů..." "Můžeš s odebíráním prvních vzorků začít ihned, nebo mám přijít později?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pán Calibanu učinil rozhodnutí. „Povolení zamítnuto. Zmiz z atmosféry, bratře.“ zaznělo voxem... Kdo ví, proč to tehdy Perturabo udělal. Asi jen on. Ale rozkaz z Thunderhawku zněl jasně. Železná krev rozpoutala peklo tak, jak to dokáže jen vlajková loď primarchy, jehož zábavou je dobývání nedobytného. Několik řad macrokanónů a baterií, určených k bitvám křižníků vypustí svůj smrtonosný obsah, děsivou salvu, která by sama o sobě byla byla schopná rozštípat větší asteroid či menší měsíc. A pak další. A pak další. Železná Krev si své jméno zaslouží. Je to děsivý, nelítostný stroj. Střelba z bočních kanónů není ale to nejhorší, co má přijít. Void prořízne několik záblesků Kopí (Lance), určených k půlení lodí napůl masivními turbolaserovými pulsy.. Baráž schopná vyhladit celou flotilu najednou se řítí na Caliban a na věc, na jeho povrchu. Každá akce vyvolá reakci. Flotila Temných Andělů reagovala. Čtveřice byla zklamána, cílem není Železná krev či Vlci, kteří vše pozorují z povzdálí a zřejmě se dobře baví. Cílem je ona baráž. Je těžké, až skoro nemožné, zastavit smrtící nálož, letící na planetu. Pokud nemáte flotilu a obranné systémy domovské planety Legie. Střely explodují v atmosféře, Kopí vaporizují velké hlavice a obecně vypuká velký chaos... Na Caliban prší oheň, ale při dopadu na planetu je to spíše už jen popílek.. Jsou ale věci, které zastavit prostě nelze. Kopí. Ty se opřou do podivné věci na povrchu a vzduch z Calibanu mizí, jak je měněn na ozón. Blízké okolo tvora hoří, spolu s přeživšími, kterým se podařilo evakuovat trosky...Půda se mění na sklo. Voidový štít tvora stále chrání, pableskuje a elektrické výboje vybíhají z míst, kde se tvora dotkne Kopí...Tvoř zařve, zvuk toho výkřiku se nese skoro celým Calibanem, rezonuje země, padají stromy..Je to výkřik nikoliv naštvání, zloby či agónie. Ne. Je to výkřik svobody. Tvor se smrští a podivným způsobem se odrazí a katapultuje se do vzduchu, poté se pružinovitým pohybem natáhne a ještě zrychlí..Nabrat únikovou rychlost mu nedělá trable. Jeho cíl je jasný. Železná krev. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Železná krev je nyní v přídí souběžně s Calibanem, nikoliv kolmo. Použití torpéd a macrohlavic v součastnou dobu není možné. Manévr srovnání do palebné pozice chvilku trvá, kvůli setrvačnosti.. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ pro: Erebus Kodování: Černá delta. Dobra bratře jen primarcha Alpharius a ty? Mezi čtyřma očima. Vyražím na místo setkání. Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Pro: Omegon Kódování: Hydra alfa Bratre Omegone, Nejdrive si poslechni astropatickou komunikaci, kterou prikladam. Věřím, že chápeš mé pohnutky. Potřebuji, aby jsi dorazil za mnou na pozici zminenou Erebem, ale jen s nejakou nenápadnou lodí, nikdo nesmi mit podezření. Tažení do systému Attila povede prvni kapitan mym jmenem. Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Zrovna poslouchám zprávu od mého drahého bratra, jenž mne důrazné žádá, abych na stvůru nestřílel, když se druhý můj bratr rozhodne situaci řešit radikálně z orbity. Ač nechci musím obdivovat palebnou přehradu, jenž produkuje vlajková loď mého bratra. Stejně tak se musím konstatovat, že obrana Dark Angelů je velmi efektivní. Bohužel kopí dané bytosti neublíží a místo toho jí osvobodí. Stejně jako ostatní jsem překvapen, ale reaguji pohotově. "Vlčí flotilo spustit palbu na bytost, jenž se odlepila z povrchu Calibanu!" Zavelím rázně. Ženu svou flotilu do soustavy. +++ Bratře Perturabo, Jdu ti na pomoc. Nenechám tu věc dosáhnout tvou loď. +++ odvysílám na všech frekvencích. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Thunderhawk se dal na zběsilý úprk, když jsem Železné Krvi rozkázal zahájit palbu. Pilot ví stejně dobře jako já, čeho je má vlajková loď umí. Loď Mistra Dobyvatele musí být schopná prorazit jakoukoliv obranu. Vidím záblesky zbraní, kánonů a děl, které vrhají peklo dolů na Caliban. Jedna salva za druhou míří k zemi, slibují smrt tomu tvorovi. S úsměvem to pozoruji, ničivou sílu schopnou vyhladit vše, co si zamane. Jedno slovo stačilo a tohle všechno se dalo do pohybu. Ale můj úsměv mizí, když vidím to, co se začne dít potom. Caliban se brání. Flotila Temných Andělů se rozhodla bránit toho tvora, stejně jako jejich primarcha mají kdovíproč touhu bránit toho netvora a mě se snaží zabránit v jediné možné akci, kterou mohu v této situaci udělat. Síla baráže se ztenčuje, obranný systém planety, zbraně flotily, to vše doslova zneguje sílu mé lodě. Praštím rukou do kovu Thunderhawku. „Lve, ty zatracený blázne, co to děláš?!“ Tohle nemá logiku! Jakoby tam dole nebyl můj bratr, ale nepřítel, který právě uvolnil zbraň schopnou zničit celé města během okamžiku, a ještě k tomu ji dál brání. Jediné štěstí je, že Krev má v arsenálu i pár Kopí. „Projektily si znič, ale energii nezastavíš,“ říkám sám sobě a pozoruji, jak se poslední zbytky salvy zasukují do Calibanu. Země se taví, vzduch hoří, všichni a všechno, co bylo v tom místě, je v tom okamžiku mrtvé, bez šance na přežití. To si tedy myslím, když to sleduji, ale oči mě přesvědčuji o opaku. Další důkaz dávají uši, ten tvor řve, ale ne bolestí, ne strachem, vztekem, čímkoliv dalším, co bych v takový moment čekal. „Ne.“ Dojde mi, že jsem ho osvobodil. Jako obrovská pružina se vymrští do vzduchu. Něco tak rychlého jsem už dlouhou dobu neviděl. A hlavně zároveň něco tak obrovského. Uvědomím si, o co se snaží. Jde po Krvi. „Palte! Vším co máte! Neztrácejte čas otáčením, vypalte na to všechno, co můžete!“ Doufám, že kapitán lodi bude dost schopný a uhne s lodí přesně v ten moment, aby ho ta věc minula. Spolu s tím manévrem pak bude mít plnou palebnou sílu vlajkové lodi namířenou přímo na toho zmetka. Modlím se k Císaři, aby dneska stál při mě víc, než kdy jindy. Zapípá zpráva od Russe. Budu mu muset později poděkovat, teď jsem příliš zaměstnán sledováním toho, co se děje, než abych mu dokázal odpovědět. Bude muset chvilku počkat. Buď v další zprávě bude znít radost z toho, že ten tvor je mrtev, nebo smutek ze selhání. Doufám v to první. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Nerad se vracím ke svému já vám to říkal, ale... Já vám to říkal~ Pozoruji, jak se obrazovka rozděluje na několik. „Lione, Krev začala nabíjet zbraně.“ Oznámí Cypher. „Rozkazy?“ „Sestřelte z té salvy co můžete. Porušil moje rozhodnutí a zaútočil de facto na Caliban. Ponese za to následky.“ Chvíli na to z vlajkové lodi Perturabovy vylétla salva smrti. Skutečně obdivuhodné. Ale planetární obrana už byla nachystána, stejně tak i moje loď. A tímhle vším dokázala projít prakticky jen energie z lance kanonů. „Lve, ty zatracený blázne, co to děláš?!“ řve na mě Perturabo. Odpověď určitě sám tuší. „Bráním svou planetu, Železníku.“ Odpovím chladně. „Povolení ke střelbě jsem ti nedal, takže jsi zaútočil na mou planetu. Navíc ohrožuješ další životy obyvatel Impéria. Jestli se s tou věcí chceš utkat, udělej to ve vesmíru a nejlíp mimo tuhle soustavu.“ „Podařilo se nám...“ „Vidím, ukažte, co to dělá s tím monstrem.“ Znovu jsem se opřel o taktickou desku a s očekáváním sleduji, až se ustálí obraz na povrch. Tepelným rozkladem vzduchu v okolí bestie vzniká imploze, která k němu hrne vzduch, prach, prakticky vše, co není velmi silně připevněné k zemi. Nově vzniklý les kolem místa, kde bývalo hlavní město, hoří. Země odráží světlo, jak je změněná na sklo a obsidián, utečenci už neutíkají, byli vaporizováni návalem energie. Bratře, ty blázne. Mihne se mi hlavou. „Perturabo, okamžitě opusť tuto soust...“ „Pane, naše senzory detekují obrovský hluk na povrchu. Jakoby ta věc... Křičela.“ Byl jsem přerušen a překvapeně koukám směrem na Anděla, který i tohle oznámil. Na obrazovce dochází k polomům stromů a oheň na několika místech tlakovou vlnou hasne. Pak se to vymrští z Calibanského povrchu. Myslím, že celý můstek na to hledí. Několik tisíců tun biomasy a trosek úlu se právě smrštilo a vyskočilo z planety. „Pane, letí to přímo proti Železné krvi.“ „...která se znovu chystá vystřelit,“ dodal Cypher. „Odhad kde se střetne salva a to monstrum?“ „Vyšší atmosféra, šance na zbloudilé střely a zasažení povrchu.“ „Negujte první sérii výstřelů.“ Odpovím chladně. Ať si Perturabo vypláče oči, ale tuhle pohromu si na sebe přivolal sám. Na druhou stranu doufám, že Krev dokáže uhnout přímému střetu. Pokud ne, čeká nás docela pěkný ohňostroj. „Zvyšte sílu štítů na sedmdesát pět procent.“ „Pane, máme tu zprávu od Vlků.“ „Zobrazit.“ ~Bratře Perturabo, jdu ti na pomoc. Nenechám tu věc dosáhnout tvou loď.~ I kdyby ses uhnal, nedokážeš sem dolétnout tak rychle. „Cokoliv ohrozí planetu nebo nás, pokuste se zničit,“ vydám rozkaz v reakci na blížení se té zablešené bandy barbarů z kostky ledu. ~~~ Zpráva pro Russa Pokud ohrozíš Caliban stejně, jako to udělal Perturabo, poneseš následky. K jeho akci nemám příliš slov, i přes můj zákaz střelby po té nestvůře vypálil. Opuštění planety se, dle skenů, zdálo pravděpodobné, tudíž jsem chtěl počkat, než bude boj možný bez dalších ztrát na civilních životech a dalších škodách na Calibanu. Proto znovu připomínám: pokud ohrozíš můj svět, jeho obyvatele a nebo majetek a muže První legie, bude s tebou nakládáno jako se zrádcem a budou učiněny patřičné kroky. ~~~ „Vzdalte se od předpokládané srážky, mimo přímou zásahovou zónu Vlků.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Jo...je vidět, že si Otec dal záležet, aby mezi námi byli rozdíly. Agron by to třeba....ačkoliv Agron by tam rovnou vlítl a nestaral se o diplomacii.'' pokrčím s rameny a mírně se pousměji. ,,Ovšemže s mojí podporou můžeš v té dohodě počítat. Nevím, jaké máš ty s tímhle zkušenosti, ale já ohledně připojování k Impériu a jiné dohody už prováděl mnohokrát.'' pousměji se krátce. ,,A teď...pošli jim zprávu, že s nimi chceme projednat obchodní jednání. Tady. Né že bych měl něco proti jejich planetě, ovšem nelíbí se mi na ní ta gravitace.'' řeknu to tím stylem s mírným povzdechem 'ať už to máme z krku'. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jeho zmínce o Angronovy se usměji. "To je ono vlítl by tam a slavně umřel... Nevím kolik máš sebou terminátorů ale já jich nemám dost na dobytí planety. A hlavně co chceš dělat s planetou kde se dokáže pohybovat jen terminátor? Tihle lidé jsou na ni zvyklý. A obchodní partner je lepší než vypálená planeta." Když mi odsouhlasí podporu oddechnu si. Bál jsem se že se budeme přít ještě dlouho. "Možná by to chtělo připojit nějaké informace o našich technologiích at je trošku navnadíme. Jen absolutně netuším s čím začít." Postěžuju si potichu |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Zlehka se nad jeho argumenty usměju. [b,Pochybuji, že by mu jeho tvrdohlavost dovolila umřít...ale pochybuji, že můj počet terminátorů je tak velký, že by dokázal skolit planetu. V tomhle ti musím dát za pravdu. K čemu by byla? Zkoušení zbraní hromadného ničení?''[/b] Mírně nadzvednu obočí ale pak jen zavrtím hlavou, že tuhle diskuzi definitivně končím. ,,Informovat je o našich technologií?'' Mírně nad tímto prohlášením nadzvednu obočí. ,,Nemyslím si, že to je zrovna to nejmoudřejší...Jako také záleží jakou technologii...jestli jim zmíníme něco o Exterminatu, tak se asi budou 'trochu' bát.'' Přičemž při slovech trochu naznačím uvozovky. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Boj v voidu v jistém slova smyslu připomíná balet. Vše se děje pomaleji, protože vzdálenosti jsou obrovské, je nutno myslet dopředu a vše je obklopeno mučivým tichem. Není zde místo pro chaos a zmatek, což je bohužel to, co se děje nyní. S mimozemským plavidlem, u kterého nelze předpokládat vlastnosti, vstupuje celý boj do nového rozměru. Perturabova loď stihne vypálit krátkou, poslední salvu na loď, která se rychle, rychle blíží..Po povrchu obří lodi opět proběhnou nějaké blesky a nějaká místa jsou zasažena a zčernají. Většina ale jde bohužel mimo. Stejně jako Lionovo střelba. V voidu je tolik aktivity, že protistřelba na Perturabovu baráž jemně mine a dopadne na Caliban. Stejně tak jako část Perturabovi střelby...Mimozemská loď se pohybuje v voidu zcela jinak, než je běžné. Místo klasického pohybu může její pohyb připomínat spíše chobotnici... Leman Russ se s svojí flotilou blíží a střílí...Avšak je daleko a na současné dění jeho střelba bude mít pramalý vliv, nemluvě o tom, že je potřeba opravdu dobře mířit, aby nesáhl imperiální lodě. Ale jemu jedinému dojde, co ona loď hodlá provést. Tento manévr již viděl a to na drsném Fenrisu. Stejným způsobem děsivé monstrum z ledových vod, kraken, ničil lodě fenriských válečníků a rybářů. Dopadový vektor je kolmo na spodek lodi, kde nejsou boční baterie, není zde můstek a jen lehká obrana..Rozkazy o přípravě na náraz a kolizi proběhnou příliš pozdě a voidové štíty nejsou překážkou... Masivní loď do Železné Krve prostě a jednoduše narazí, víceméně jí taranuje..Lze si všimnout masivní zrychlení kousek přes střetem. Do hry vstupuje fyzika a onen náraz obřího mimozemského plavidla Imperiální loď prostě nemůže vydržet a láme se vpůli..Obě poloviny pokračují setrvačností dále po orbitě, kde bourají do lehkého křižníku Invictus První Legie a i z toho se stává jen další šrot na orbitu... Z obou polovin Železné krve prší malé tečky - ať už se jedná o drop pody, Thunderhawky či evakuační plavidla..Ty míří dolů, na Caliban....je zatím příliš brzo počítat ztráty. Zhruba v tento okamžik jí zasahuje plná palba tří křižníků Hvězdných Vlků a to včetně masivních torpéd, která dopadají na povrch lodi a kus z ní odsekávají...Ona věc se zdá, že i krvácí a voidem nad Calibanem se ozve psionický řev zraněného zvířete, který má za následek smrt pár astropathů a psykerů...Ale rány na povrchu se velmi rychle zacelují, opravdu to připomíná srážení krve na ráně.. Mimozemská loď se nyní stočí směrem od Calibanu, směrem pryč od blížících se Vlků a opět zrychlí....Kdyby to byl běžný křižník, tak se zdá, že má v plánu opustit soustavu... Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Oh nom nom.... odkaz Boj v voidu v jistém slova smyslu připomíná balet. Vše se děje pomaleji, protože vzdálenosti jsou obrovské, je nutno myslet dopředu a vše je obklopeno mučivým tichem. Není zde místo pro chaos a zmatek, což je bohužel to, co se děje nyní. S mimozemským plavidlem, u kterého nelze předpokládat vlastnosti, vstupuje celý boj do nového rozměru. Perturabova loď stihne vypálit krátkou, poslední salvu na loď, která se rychle, rychle blíží..Po povrchu obří lodi opět proběhnou nějaké blesky a nějaká místa jsou zasažena a zčernají. Většina ale jde bohužel mimo. Stejně jako Lionovo střelba. V voidu je tolik aktivity, že protistřelba na Perturabovu baráž jemně mine a dopadne na Caliban. Stejně tak jako část Perturabovi střelby...Mimozemská loď se pohybuje v voidu zcela jinak, než je běžné. Místo klasického pohybu může její pohyb připomínat spíše chobotnici... Leman Russ se s svojí flotilou blíží a střílí...Avšak je daleko a na současné dění jeho střelba bude mít pramalý vliv, nemluvě o tom, že je potřeba opravdu dobře mířit, aby nesáhl imperiální lodě. Ale jemu jedinému dojde, co ona loď hodlá provést. Tento manévr již viděl a to na drsném Fenrisu. Stejným způsobem děsivé monstrum z ledových vod, kraken, ničil lodě fenriských válečníků a rybářů. Dopadový vektor je kolmo na spodek lodi, kde nejsou boční baterie, není zde můstek a jen lehká obrana..Rozkazy o přípravě na náraz a kolizi proběhnou příliš pozdě a voidové štíty nejsou překážkou... Masivní loď do Železné Krve prostě a jednoduše narazí, víceméně jí taranuje..Lze si všimnout masivní zrychlení kousek přes střetem. Do hry vstupuje fyzika a onen náraz obřího mimozemského plavidla Imperiální loď prostě nemůže vydržet a láme se vpůli..Obě poloviny pokračují setrvačností dále po orbitě, kde bourají do lehkého křižníku Invictus První Legie a i z toho se stává jen další šrot na orbitu... Z obou polovin Železné krve prší malé tečky - ať už se jedná o drop pody, Thunderhawky či evakuační plavidla..Ty míří dolů, na Caliban....je zatím příliš brzo počítat ztráty. Zhruba v tento okamžik jí zasahuje plná palba tří křižníků Hvězdných Vlků a to včetně masivních torpéd, která dopadají na povrch lodi a kus z ní odsekávají...Ona věc se zdá, že i krvácí a voidem nad Calibanem se ozve psionický řev zraněného zvířete, který má za následek smrt pár astropathů a psykerů...Ale rány na povrchu se velmi rychle zacelují, opravdu to připomíná srážení krve na ráně.. Mimozemská loď se nyní stočí směrem od Calibanu, směrem pryč od blížících se Vlků a opět zrychlí....Kdyby to byl běžný křižník, tak se zdá, že má v plánu opustit soustavu... Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Začnu výjmenovávat. Kdo ví co by se zrovna jim mohlo hodit. "Pravda je že exterminatus munice není nejlepší vyjednávací prostředek, ale třeba technologie dreadnougtů? Možnost zachránit jejich zraněné aby dál žili...." Pokrčím rameny. "Asi prostě připravíme základní informace o Imperiu a technologiích. A uvidíme o co projeví zájem a proto bych byl rád kdyby jsi to dělal ty. Každý svět na který jsi přišel začal vzkvétat a přesně proto by jsi mohl vědět jako technologie se hodí na jaký svět." Podám mu tablet. Kdyby na něm chtěl něco udělat. "Každý z nás je lepší v něčem jiném a zrovna tohle je podle mě tvoje parketa." Mrknu na něj a povzbudivě se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ~Fábius~ Fábius se usměje a možná trošku až chamtivě se mu zaleskne v očích. „Je to rozhodně dobrý start, můj pane...“ kývne řekne a cukne zápěstním, takže na nartheciu vyjede dlouhý, ostrý nástroj. Reductor. Většinou se používá k vyjmutí progenoidu. „Můžeme se do toho pustit ihned. Jen to asi bude trošku bolet....“ poznamená opatrně a pak ukáže na stroj v rohu, který vypadá jako tubus... „Dokonce je zde i velmi pokročilý druh skeneru...“ poznamená a poté se tak jen zeptá, trošku mimo a zasněně. „Hudbu, můj pane?“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Když pozoruji, co se rozpoutalo nad Calibanem, jen bezmocně řvu vzteky. "Ďas, aby tě vzal lve!" Znechuceně pozoruji, jak mne tvor donutil porušit slovo. Útočí, jako kraken. Toho by se dalo využít. Nejdřív musíme usekat chapadla a zpomalit. Škoda, že se nám to nepodařilo zjistit, dřív a musela být zničena úžasná loď. "Fregaty třetí kompanie posbírejte přeživší s Železné Krve. Bitevní bárka Spár hvězd je přitom bude zajišťovat proti případné palbě z Calibanu a počká pro případ na Peturabala. Zbytek flotily bude pronásledovat tu stvůru!" vydám chladně rozkazy Nechám navázat spojení s thunderhawkem+++ Leman Peturabalovy Omlouvám se neuspěl jsem. Tvá vlajková loď byla zničena. Pověřil jsem bitevní bitevní bárku třetí komapnie, aby na vás počkala. +++ Přikážu změnit formaci flotily. V útoku na tělo té stvůry pokračují jen bitevní bárky a křižníky. Eskorty zrychlí na plnou rychlost s tím, že poletí souběžně s onou bytostí a budou jí postupně očesávat chapadla. ( styl útoku - přilétnout v maximální rychlosti a zase se vzdálit) Poté si nechám navázat spojení s planetou. +++ Lve ty hlupáku co si myslíš, že děláš?! Copak si neuvědomuješ, že se tu hraje o víc než jen nějaké hloupé stanice na orbitě, nebo město na Calibanu? Ta bytost by mohla zdecimovat celí tento sektor! Kašlu na majetek první legie, pokut jediná tvá loď , pozemní baterie, nebo nějaký hlupák s tryskovým batohem zahájí palbu na mou flotilu. Budu tě já považovat za zrádce a podle toho naložím s tebou a celou tvou planetou! Russ konec!+++ +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ta věc je fakt velká, cca jako 5-6 Battle Bargí za sebou a chapadla vepředu mají průměr křižníku.... Pokud to nebylo nějak řečeno... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ Existuje mnoho různých názvů pro to, že se vám vlastní genodárce plně odevzdá na pokusy. "Dobrý start" ale není zrovna to, co bych čekal. "Velká čest, ó pane" by zněla rozhodně lépe. Dobrý start značně degraduje míru mé... oběti. Kterou vlastně dělám sám pro sebe, takže nemám ani důvod si stěžovat. Ten jeho chtivý výraz mi taktéž neunikl. Jen doufám, že to, co tady dělám, bude k něčemu dobré a z dlouhodobého hlediska se mi vyplatí. Nejen kvůli mé touze po dědici, jehož bych si vychoval sám, jak bych potřeboval - taky proto, že nikdo není nesmrtelný. Možná, že by se dokonce mohlo stát i to, že by mě byl nucen léčit - a předchozí znalost mého těla by se mohla neplánovaně hodit. „Můžeme se do toho pustit ihned. Jen to asi bude trošku bolet....“ Jen si tiše odfrknu a ohrnu rty při pohledu na reductor. Tak nějak jsem vnitřně čekal, že to nebude zrovna nejpříjemnějších pár hodin.... nebo pár dní mého života. Někdy si to nějak vynahradím. Poté, co si tedy užiji hezké chvilky ve skeneru. „Hudbu, můj pane?“ "Ano," odpovím prostě, bez větší stopy emocí. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Technologie dreadnoughtů? Nevím, k čemu by jim to bylo, kdyby mohli žít dál, když zcela jasně řekli, že nehodlají bojovat a ani se k nikomu připojovat.'' Nad tímhle zlahka pokrčím rameny. ,,Navíc...nevíme, jestli by je naše stroje s tou gravitací neměli nějaké...nežádoucí účinky.'' Mírně se pousměji.,,Ovšem nápad to je dobrý...to nepopírám.'' Zlehka rukou odmítnu tablet a zadívám se z okna. ,,Požádej je o schůzi....tady...na tu jejich planetu nemám v nejmenším plánu vstoupit.'' |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Nad tou úvahou přikývnu. "Nešlo mi o obrovského válečného robota, ale toho člověka v něm co díky stroji žije dál. Ale to je jedno." Vezmu si tablet zpátky a dám ho na stůl. "Můstek pošlete na Interex zprávu." ++++ Ze Slzy na Interex Sestavujeme informace o možných nabídkách, nicméně myslím že možnost přesvědčit se osobně je daleko lepší a rád bych vás pozval na Slzu. Normálně bych navrhnul že přiletím já na Interex, ale gravitace na planetě mě značně omezuje. Doufám že Interex a Imperium budou minimálně obchodní partneři ideálně bych vás rád nazýval spojenci, případně přáteli. Sanguinius. ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Změna rozkazu vlčí flotile: Eskorty a fregaty vyklidí palebné pole těžkým lodím. Těžké lodě začnou očesávat chapadla. Jakmile bude bytost zaměřena/ znehybněna použít proti ní cyklonová torpéda. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Střelba minula střelbu a letí do atmosféry. Něco tam shoří, něco bohužel dopadne na povrch. Do háje. Ano, přesně tam. Nic moc jiného totiž na Calibanu teď není. „Chci zprávu o Řádu, jaké škody utrpělo sídlo.“ „Ano, pane.“ Russ už je téměř na prahu a střílí. Jen tak, od oka. Jestli trefí nás, se zlou se potáže. Zatnul jsem zuby. „Neměli bychom střílet na tu...“ „Ne, příliš vysoké riziko poškození Krve.“ Chapadla se voidem mihnou, jakoby ho stlačí, tělo naráží do trupu Krve. I ve vzduchoprázdnu si jeden dokáže představit, jak kov sténá a strojový duch křičí. Z Krve jsou dvě kapky. A ty dvě kapky naráží do mého křižníku. Za všechno se platí. Trůnužel. „Okamžitě vypusťte stíhače a posbírejte Anděly, křižník si pak z těch zbytků vyhákujeme.“ Z Krve i Invictu odpadávají drobečky životů. „Pošlete vzkaz na Caliban, aby se vznesly hawky a začaly pročesávat džungli. Vytáhneme železné z lesa.“ Vlčí palba dolétla a prorazila štíty na povrchu onoho monstra. Vzápětí se knihovníci, psycheři a jiní náchylní kácí. Buď ve smrtelných křečích, křečích nebo mdlobách. Rány na povrchu bestie ale brzy mizí, skoro jako by je sežehla radiace. Jenže, tady se zacelují. Obří oliheň se pootočila a vylétla k okraji soustavy. „Zaměřte to,“ řeknu rozhodně. Ne, nechci to té bytosti z hlubin ulehčit. Hlavně proto, abych nevypadal mezi bratry jako úplný zrádce. To by ale nesměla přijít zpráva od Russa, která je vlastně pozměněnou kopií té mé. Ušklíbl jsem se. „Vlk nám vyhrožuje válkou,“ řeknu spíš pro sebe. „Pane, máme zaměřeno.“ „Výborně, tak zaměření posuňte o jeden kvadrant výš, nechceme trefit ty zablešence.“ Reason skutečně vypálil mimo, do prázdna vesmíru. +++ Jdi se bodnout a vycpat, Lemane, a konečně si rozmysli, co vlastně chceš. Jak podle tebe máme střílet na tu ohavnost, když se nám do rány pletou tvoje lodě?! Popel padá na tvou hlavu, právě jsi zachránil bestii. À propos – nejsi v postavení ani převaze na to, abys mi tu vyhrožoval nějakým ničením nebo válkou. Tvůj úkol byl uštvat Ereba, který neplníš. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Dopis Fufňovi, aby se nerýpal jen v dortech, sochách a hrnčířském jílu.~ A to jméno úlu čti pořádně, ty čuně! Bratře, doufám, že Tvé dny jsou radostnější, než ty mé. V prvé řadě bych ti rád poděkoval za poslání Železných válečníků na pomoc, ale ve výsledku jich nebylo třeba. Ale o tom níže. V řadě druhé bych se tě rád zeptal, co v mém sektoru pohledává Leman Russ se svými slintajícími válečníky. Pokud vím, měl lovit zrádce Ereba a nezastavovat se u Calibanu. Dále o tom také níže. Krize na Calibanu je zažehnána. Téměř. Až na události poslední hodiny to ze všeho nejvíc připomíná jednu místní legendu či pohádku, jak jedno panství schvátila nemoc a sucho. Jeden hrdina pak u pramene řeky našel hada či žábu (verze se různí) a po zabití tohoto zla země opět vzkvétala. Spolu s bratrem Lutherem a několika Anděly jsem se vydal do hlubin úlu Klotrys. S klesajícím počtem pater klesala i efektivita výtahu, proto jsme jej museli vyměnit za schody a pěší pochod. Chodby v nižších částech úlu byly pokryty zvláštní tkání (vzorky odebrány a zkoumány v laboratoři mé lodi Invincible Reason). Při náhodném nahlédnutí do jednoho z pater jsme narazili na zvláštní abominaci. Exemplář jsme eliminovali. Na další jsme nenarazili. Přiložený obraz, videozáznam – Dveře se otevřou a kužele světla prořezávají tmu. I v této chodbě je ona kaše. Na okraji světla lze spatřit siluetu postavy, protože toto za člověka označit nejde. Kdysi šlo. Nyní je to jen stojící tělo, z kterého tak nějak visí kusy masa a je obaleno slizem, který v tenkých pramíncích odkapává. Z těla čouhají kosti, které ale došly jisté změny a nyní jsou spíše ostré výběžky a roztříštěné bodce. Na tělu se ustálí dva kužely světla a ona věc jemně natočí hlavu vaším směrem. O oči to přišlo kdysi dávno, teď už to jsou jen dvě hnisající díry, ale jakýmsi záhadným způsobem to ví, kde jste. Věc překvapivě rychle vyrazí směrem k vám. Je až podivné, jak rychle se dovede rozpadlý hýbat a to, že vůbec drží pohromadě. Staccato bolterové střelby dotyčného roztrhá na kusy a zbytky těla čvachtají do slizu. – Konec záznamu) Níž a níž rostla vlhkost vzduchu i teplota (údaje z auspexu). Na samém dně úlu jsme nalezli mezi rozvodnými trubkami vyřezaný či vyhrabaný vstup svažující se do jeskyně. Hmota pokrývající stěny a podlahy v těchto místech byla prý živá, alespoň posle přístrojů. před touto jeskyní jsme našli na tkáni několik zvláštních bradavic, které po propíchnutí vystřelily žahadla s prudkou žíravinou, jež byla schopna rozleptat o keramit. V tunelu tkáň vytvářela vlastní tlumené světlo, podobně jako světlušky či hlubinné ryby. V jeskyni, ústící z tunelu, bylo kromě živé hmoty i jezírko s čirou kapalinou, do něhož ústily trubice z tkáně. Kolem jezírka sedm sloupů ze zvláštního černého kamene poseté neznámými zlatými znaky, podobné eldarským motivům. (sada obrázků, vzorky kamene a tekutiny taktéž odebrány) A na kameni vprostřed jezírka sedělo toto. (obrázek) Mezi černými kameny bylo silové pole, jež nepustilo dovnitř ani ven nic. Tvor začal mluvit. Dozvěděli jsme se, že je starší než první osídlení Calibanu lidmi a že nepatří mezi entity Warpu. Odpálili jsme jeden obelisk a počali útok na nestvůru, jež padla během několika vteřin při střelbě. Bytost se začala měnit (obrázek, obrázek), strop hroutit. Ustoupili jsme zpět, bratr Cypher nás během tohoto manévru informoval o tom, že Caliban začíná znovu obrůstat lesy a zelení. Z přistávací plošiny jsme se nechali teleportovat na palubu Invincible Reason, a pozorovali jsme evakuaci úlů, jejichž statika byla narušena. Úl Klotrys se ale brzy začal propadat sám do sebe a na jeho místě začala růst nová abominace (obrázek). Dle skenů se to chystalo opustit planetu, Perturabo, který byl v atmosféře v thunderhawku) požádal o povolení ke střelbě, které jsem mu neudělil, neboť by ohrozil či dokonce zabil tisíce a tisíce imperiálních občanů. Než se... bytost vznesla, Perturabo nedbal na můj zákaz a jeho Železná krev vystřelila. Hmotné střely jsem negoval planetární obranou, ale laserové výboje zbraní Lance prošly. Nejen, že zabil lidi prchající z města, ale také na sebe strhl nepříjemnou pozornost. Bytost se totiž vydala proti jeho lodi, kterou rozlomila v půli. Ani druhá salva před dopadem s netvorem příliš neudělala. Jeho zranění se téměř ihned znovu zacelovala. Navíc se zdá, že tvor sonicky bolestí zařval, utrpěli jsme ztráty na psycherech a jiných náchylných. Trosky Krve zničily můj křižník Invictus, vydal jsem rozkazy k pomoci železníkům i svým Andělům z vraků lodí, z Krve vylétávaly drop pody, hawky a jiné dopravní prostředky schopné vydržet pobyt ve vakuu nebo průlet atmosférou. Do toho se z okraje soustavy začal hnát Russ, který ze mě původně dostat, kam Erebus letěl nebo jaké světy mám po jeho trase. Jelikož nevím, kam měl zrádce doopravdy namířeno, odkázal jsem Vlka do patřičných končin a na mapu Impéria, aby se podíval, kde mají mí Andělé světy. Russovi jsem také poslal zprávu: ~~~ Pokud ohrozíš Caliban stejně, jako to udělal Perturabo, poneseš následky. K jeho akci nemám příliš slov, i přes můj zákaz střelby po té nestvůře vypálil. Opuštění planety se, dle skenů, zdálo pravděpodobné, tudíž jsem chtěl počkat, než bude boj možný bez dalších ztrát na civilních životech a dalších škodách na Calibanu. Proto znovu připomínám: pokud ohrozíš můj svět, jeho obyvatele a nebo majetek a muže První legie, bude s tebou nakládáno jako se zrádcem a budou učiněny patřičné kroky. ~~~ načež odpověděl +++ Lve ty hlupáku co si myslíš, že děláš?! Copak si neuvědomuješ, že se tu hraje o víc než jen nějaké hloupé stanice na orbitě, nebo město na Calibanu? Ta bytost by mohla zdecimovat celí tento sektor! Kašlu na majetek první legie, pokut jediná tvá loď , pozemní baterie, nebo nějaký hlupák s tryskovým batohem zahájí palbu na mou flotilu. Budu tě já považovat za zrádce a podle toho naložím s tebou a celou tvou planetou! Russ konec! +++ a poslal své bitevní bárky a křižníky na blízký boj proti tomu monstru. Ta věc je velká, cca. jako 5-6 bojových bárek (battle barge – já vím, čeština je děs) za sebou a chapadla vepředu mají průměr křižníku. Samozřejmě tím, že tam poslal své lodě znemožnil ostřelování nestvůry mou flotilou. Válku nemíním riskovat, proto jsem téměř na poslední chvíli dal změnit kurz, aby má palba minula. Tvor se nejspíše v nejbližších minutách pokusí opustit soustavu, ale dokud se kolem něj bude motat Russ, unikne. Možná vlastně proto Ti píšu. Poslal jsi Russa za mnou se vyptat na detaily a nebo si Vlk na tohle přišel sám a objevil se jako obvykle v nejnevhodnější chvíli, místo aby plnil Tebou zadaný úkol? Doufám, že Ti přišly i předchozí zprávy, protože z Tvé strany od zadání úkolů je jen ticho. Nuže, je čas se zatím rozloučit, proto Ti tedy přeji úspěchy ať už se nyní potýkáš s čímkoliv. Lion El`Jonson P.S.: Doufám, že sem neposíláš nikoho dalšího, už tak je tu těsno. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od Lemana Russa Vojevůdci Fulgrimovy Vojevůdče tímto tě informuji o situaci na Calibanu. Vlajková loď bratra Petruba byla přičinění obraných sistémů planety a flotily temných andělů zničena. On sám je podle posledních zpráv nezraněn. Caliban, coby průmyslový svět v tento okamžik v podstatě již neexistuje. Momentálně je z něj v lepším případě divoký svět. Mor je pod kontrolou, bohužel z Calibanu odstartovala bytost, jenž má v průměru velikost stejnou, jako pět bitevních bárek postavených za sebou v řadě. Flotila temných andělů tuto bytost efektivně ochránila před palbou železné krve a tím umožnila bytosti její zničení. Momentálně pronásleduji onu bytost mířící ven ze soustavy. Žádám o ofciální pokyny a informaci kde je půlka flotili temných andělů! p.s. na Caliban jsem přilétl, abych právě odtud zahájil hon na zrádce. Nečekal jsem, že tu narazím na takový průšvih. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce přijde odpověď... +++ Pěkný den, očekáváme vás na povrchu na následujících souřadnicích za 3 hodiny. Rádi si vyslechneme vaši nabídku. Omezení vám budeme kompenzovat komfortem a občerstvením. V tuto dobu máme dobré víno. S pozdravem přítel Senátor. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel +++ +++ Pro: Duch Pomsty +++ Pravděpodobně jsi již na cestě, ale než dorazíš, zasílám materiály, které mi přišly od Lemana a Lva. Nechci působit nevhodně, já vím, že není zrovna zábavná doba, ale troufám si tvrdit, že se navzdory tíživé a problematické situaci dost možná i svým způsobem pobavíš. Rozhodně to nebudeš mít lehké. Ostatně, já to lehké také nemám. Zpráva od Lva: Bratře, doufám, že Tvé dny jsou radostnější, než ty mé. V prvé řadě bych ti rád poděkoval za poslání Železných válečníků na pomoc, ale ve výsledku jich nebylo třeba. Ale o tom níže. V řadě druhé bych se tě rád zeptal, co v mém sektoru pohledává Leman Russ se svými slintajícími válečníky. Pokud vím, měl lovit zrádce Ereba a nezastavovat se u Calibanu. Dále o tom také níže. Krize na Calibanu je zažehnána. Téměř. Až na události poslední hodiny to ze všeho nejvíc připomíná jednu místní legendu či pohádku, jak jedno panství schvátila nemoc a sucho. Jeden hrdina pak u pramene řeky našel hada či žábu (verze se různí) a po zabití tohoto zla země opět vzkvétala. Spolu s bratrem Lutherem a několika Anděly jsem se vydal do hlubin úlu Klotrys. S klesajícím počtem pater klesala i efektivita výtahu, proto jsme jej museli vyměnit za schody a pěší pochod. Chodby v nižších částech úlu byly pokryty zvláštní tkání (vzorky odebrány a zkoumány v laboratoři mé lodi Invincible Reason). Při náhodném nahlédnutí do jednoho z pater jsme narazili na zvláštní abominaci. Exemplář jsme eliminovali. Na další jsme nenarazili. Přiložený obraz, videozáznam – Dveře se otevřou a kužele světla prořezávají tmu. I v této chodbě je ona kaše. Na okraji světla lze spatřit siluetu postavy, protože toto za člověka označit nejde. Kdysi šlo. Nyní je to jen stojící tělo, z kterého tak nějak visí kusy masa a je obaleno slizem, který v tenkých pramíncích odkapává. Z těla čouhají kosti, které ale došly jisté změny a nyní jsou spíše ostré výběžky a roztříštěné bodce. Na tělu se ustálí dva kužely světla a ona věc jemně natočí hlavu vaším směrem. O oči to přišlo kdysi dávno, teď už to jsou jen dvě hnisající díry, ale jakýmsi záhadným způsobem to ví, kde jste. Věc překvapivě rychle vyrazí směrem k vám. Je až podivné, jak rychle se dovede rozpadlý hýbat a to, že vůbec drží pohromadě. Staccato bolterové střelby dotyčného roztrhá na kusy a zbytky těla čvachtají do slizu. – Konec záznamu) Níž a níž rostla vlhkost vzduchu i teplota (údaje z auspexu). Na samém dně úlu jsme nalezli mezi rozvodnými trubkami vyřezaný či vyhrabaný vstup svažující se do jeskyně. Hmota pokrývající stěny a podlahy v těchto místech byla prý živá, alespoň posle přístrojů. před touto jeskyní jsme našli na tkáni několik zvláštních bradavic, které po propíchnutí vystřelily žahadla s prudkou žíravinou, jež byla schopna rozleptat o keramit. V tunelu tkáň vytvářela vlastní tlumené světlo, podobně jako světlušky či hlubinné ryby. V jeskyni, ústící z tunelu, bylo kromě živé hmoty i jezírko s čirou kapalinou, do něhož ústily trubice z tkáně. Kolem jezírka sedm sloupů ze zvláštního černého kamene poseté neznámými zlatými znaky, podobné eldarským motivům. (sada obrázků, vzorky kamene a tekutiny taktéž odebrány) A na kameni vprostřed jezírka sedělo toto. (obrázek) Mezi černými kameny bylo silové pole, jež nepustilo dovnitř ani ven nic. Tvor začal mluvit. Dozvěděli jsme se, že je starší než první osídlení Calibanu lidmi a že nepatří mezi entity Warpu. Odpálili jsme jeden obelisk a počali útok na nestvůru, jež padla během několika vteřin při střelbě. Bytost se začala měnit (obrázek, obrázek), strop hroutit. Ustoupili jsme zpět, bratr Cypher nás během tohoto manévru informoval o tom, že Caliban začíná znovu obrůstat lesy a zelení. Z přistávací plošiny jsme se nechali teleportovat na palubu Invincible Reason, a pozorovali jsme evakuaci úlů, jejichž statika byla narušena. Úl Klotrys se ale brzy začal propadat sám do sebe a na jeho místě začala růst nová abominace (obrázek). Dle skenů se to chystalo opustit planetu, Perturabo, který byl v atmosféře v thunderhawku) požádal o povolení ke střelbě, které jsem mu neudělil, neboť by ohrozil či dokonce zabil tisíce a tisíce imperiálních občanů. Než se... bytost vznesla, Perturabo nedbal na můj zákaz a jeho Železná krev vystřelila. Hmotné střely jsem negoval planetární obranou, ale laserové výboje zbraní Lance prošly. Nejen, že zabil lidi prchající z města, ale také na sebe strhl nepříjemnou pozornost. Bytost se totiž vydala proti jeho lodi, kterou rozlomila v půli. Ani druhá salva před dopadem s netvorem příliš neudělala. Jeho zranění se téměř ihned znovu zacelovala. Navíc se zdá, že tvor sonicky bolestí zařval, utrpěli jsme ztráty na psycherech a jiných náchylných. Trosky Krve zničily můj křižník Invictus, vydal jsem rozkazy k pomoci železníkům i svým Andělům z vraků lodí, z Krve vylétávaly drop pody, hawky a jiné dopravní prostředky schopné vydržet pobyt ve vakuu nebo průlet atmosférou. Do toho se z okraje soustavy začal hnát Russ, který ze mě původně dostat, kam Erebus letěl nebo jaké světy mám po jeho trase. Jelikož nevím, kam měl zrádce doopravdy namířeno, odkázal jsem Vlka do patřičných končin a na mapu Impéria, aby se podíval, kde mají mí Andělé světy. Russovi jsem také poslal zprávu: ~~~ Pokud ohrozíš Caliban stejně, jako to udělal Perturabo, poneseš následky. K jeho akci nemám příliš slov, i přes můj zákaz střelby po té nestvůře vypálil. Opuštění planety se, dle skenů, zdálo pravděpodobné, tudíž jsem chtěl počkat, než bude boj možný bez dalších ztrát na civilních životech a dalších škodách na Calibanu. Proto znovu připomínám: pokud ohrozíš můj svět, jeho obyvatele a nebo majetek a muže První legie, bude s tebou nakládáno jako se zrádcem a budou učiněny patřičné kroky. ~~~ načež odpověděl +++ Lve ty hlupáku co si myslíš, že děláš?! Copak si neuvědomuješ, že se tu hraje o víc než jen nějaké hloupé stanice na orbitě, nebo město na Calibanu? Ta bytost by mohla zdecimovat celí tento sektor! Kašlu na majetek první legie, pokut jediná tvá loď , pozemní baterie, nebo nějaký hlupák s tryskovým batohem zahájí palbu na mou flotilu. Budu tě já považovat za zrádce a podle toho naložím s tebou a celou tvou planetou! Russ konec! +++ a poslal své bitevní bárky a křižníky na blízký boj proti tomu monstru. Ta věc je velká, cca. jako 5-6 bojových bárek (battle barge – já vím, čeština je děs) za sebou a chapadla vepředu mají průměr křižníku. Samozřejmě tím, že tam poslal své lodě znemožnil ostřelování nestvůry mou flotilou. Válku nemíním riskovat, proto jsem téměř na poslední chvíli dal změnit kurz, aby má palba minula. Tvor se nejspíše v nejbližších minutách pokusí opustit soustavu, ale dokud se kolem něj bude motat Russ, unikne. Možná vlastně proto Ti píšu. Poslal jsi Russa za mnou se vyptat na detaily a nebo si Vlk na tohle přišel sám a objevil se jako obvykle v nejnevhodnější chvíli, místo aby plnil Tebou zadaný úkol? Doufám, že Ti přišly i předchozí zprávy, protože z Tvé strany od zadání úkolů je jen ticho. Nuže, je čas se zatím rozloučit, proto Ti tedy přeji úspěchy ať už se nyní potýkáš s čímkoliv. Lion El`Jonson P.S.: Doufám, že sem neposíláš nikoho dalšího, už tak je tu těsno. Zpráva od Lemana: Vojevůdče tímto tě informuji o situaci na Calibanu. Vlajková loď bratra Petruba byla přičinění obraných sistémů planety a flotily temných andělů zničena. On sám je podle posledních zpráv nezraněn. Caliban, coby průmyslový svět v tento okamžik v podstatě již neexistuje. Momentálně je z něj v lepším případě divoký svět. Mor je pod kontrolou, bohužel z Calibanu odstartovala bytost, jenž má v průměru velikost stejnou, jako pět bitevních bárek postavených za sebou v řadě. Flotila temných andělů tuto bytost efektivně ochránila před palbou železné krve a tím umožnila bytosti její zničení. Momentálně pronásleduji onu bytost mířící ven ze soustavy. Žádám o ofciální pokyny a informaci kde je půlka flotili temných andělů! p.s. na Caliban jsem přilétl, abych právě odtud zahájil hon na zrádce. Nečekal jsem, že tu narazím na takový průšvih. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro +++ Pro: Zlatý Orel +++ U Císaře. Jak se zdá, tak je třeba bratry rozdělit od sebe. Pravděpodobně všechny. Když jich je víc jak jeden v jedné soustavě, zdá se, že nejsou schopni přemýšlet. Horus +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Já vím, že ti nešlo o toho robota...ovšem myslíš, že když nebudou mít ruce, nohy, páteř apod...tak že budou chtít žít dále? Nebo třeba mít mechanické části těla?'' Mírně nad tímto nadzvednu obočí. ,,Zkus se nad tím trošičku zamyslet.'' Zlehka se jenom usměji. Ovšem ten úsměv mi nevydrží dlouho. Dojde zpráva od Interexu. A můj úsměv se vytratí a moji tvář zaujme neutrálnost. ,,To nemohou myslet vážně...Nechtěj se přidat pod Impérium, nazývají nás prvně fanatiky...a teď, ačkoliv vědí, že gravitace na nás působí...jinak, nás chtějí tam dole.'' ZPrvu mám chuť do něčeho udeřit, ovšem tahle nálada se velice rychle vytratí. ,,Ale vůbec se jim nedivím...ačkoliv věřím, že nám nechtěji ublížit, trvám Sanguine na tom, aby nás doprovázeli dva terminátoři. Trvám na tom.'' Zadívám se na svého bratra, přičemž v očích nemám nic jiného, než jen neústupný pohled. ,,Né že bych jim nevěřil...ale kdyby si něco usmyslili...'' |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Thunderhawk pronikne do voidu přesně v ten moment, kdy se stane to, čeho se nejvíce obávám. Čelní sklo se vyčistí, skýtá nádherný výhled na celou prázdnotu, na lodě, křižující prostor mezi planetami, kusy zneškodněné baráže, kterou Lev zastavil, když zabránil podle mě správnému kroku. Bohužel ale také lze vidět to, jak tvor, který před pár okamžiky byl uvězněný na Calibanu, se vrhá proti Železné Krvi. Jako nestvůra jediným nárazem láme v půli skvost, který jsem vytvořil. Slyším jak kov sténá, křičí a naříká, když se tak obrovské těleso udeří do jiného. Neexistuje jediná věc, kterou bych mohl udělat, nic, čím bych změnil běh událostí, žádná moc ve vesmírů mi teď nevrátí to, o co jsem přišel. Technický skvost, největší a nejmocnější loď Impéria a celého Lidstva, ztracená v tak krátkém momentu. Výtvor, který bych schopný vymazat jakoukoliv jinou flotilu během jediné bitvy, stroj, stvořený pro protínání nepřátelského odporu svým vlastním tělem. Všechna práce... a můžu za to já. Má chyba, špatný úsudek, nesprávný odhad situace a mylný odhad bratrových akcí. Rovnice, za jejímž rovná se je Železná krev rozlomená ve dvě poloviny, které se líně povalují voidem. Relativní pojem, rychlost tak velká, že Lvův křižník nestačí uhnout a je smeten jednou polovinou. Stovky teček doplňují hvězdy, droppody, Thunderhawky, záchranné moduly. Posádky lodí dělají vše, aby si udrželi své životy a nezahynuli zbytečně v troskách mrtvých lodí. Můj pohled upoutá ohnivá smršť. Vlci zasáhli cíl a rozhodli se dělat škody. Jejich palba má mnohem větší účinek, než by jsem čekal. Potom, co ta věc odolávala Železné Krvi, jsem si myslel, že odsud odejde prakticky bez zranění. Jak moc mě těší, že trpí. Přišel jsem o jednu z mých nejcennějších věcí, tak ať za to platí krví! Voidem se ozve něco, co zraní všechny psionicky citlivé. „Corelie!“ slyším výkřik jednoho z mých mužů. Jako jediný je to psyker z mých synů, kteří tu jsou právě se mnou. Ta věc... má psionické síly... dojde mi. Myšlenka doslova vykrystalizovala z ničeho, jak otupěle sledují dění přede mnou. Ztráta Krve mě zasáhla více, než jsem čekal. Postavil jsem nezničitelné plavidlo, které právě něco zničilo. Nikdy jsem se nechtěl takhle mýlit... „Utíká to!“ Nevím, jestli v pilotově hlase slyším vztek, nebo radost z toho, že s tou věci nebude muset bojovat. Ne, je to vztek. Zničil jeho domov a on se cítí podobně, jako já. Přišel o kus sebe, místo, kam se vracel. Obnovím ho, dřív nebo později bude Železná Krev zpátky. Hvězdní Vlci to pronásledují, ostřelují, zatímco ti dva po sobě štěkají a prskají, stejně jako kočka se psem. „Zamiřte k té bárce. Čeká na nás,“ oznámím pilotovi, když si přečtu zprávu od Russe. +++ Nemá smysl se hádat, bratři. Tím nic nevyřešíme. Pokuste tu věc zabít, nemůžeme ji dovolit utéct. +++ Pošlu zprávu oběma. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Lvovi ale zasílám další. Jde o to, co jsem s ním chtěl řešit prakticky od toho momentu, kdy jsem dorazil do systému. A bohužel to budeme muset řešit v pozadí událostí, které se staly. +++ Musíme si spolu promluvit, bratře. Omlouvám se za svůj špatný úsudek. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "No chtějí se s námi potkat. To je dobrý začátek." Prohrábnu si rukou vlasy a najednou prudce vstanu. "Dobře jdeme se připravit. Chceš se předtím zastavit na své lodi?" Několikrát cvičně mávnu křídly. "Tak dobře vezmeme sebou 4 terminátory, 2 tvoje dva moje. Sice je to přátelská návštěva, ale měli by jsme se trošku ukázat." Ještě jednou se podívám z okna na Interex. "Můstek připravte transport na planetu a 2 terminátory jako doprovod." Otočím se na Robouteho. "Jdeš taky? Po cestě se stavíme u tebe na lodi." Po cestě se ještě stavím do zbrojnice pro otcův meč co si připnu k boku a pak už rovnou do hangáru. Tam už na nás čekají 2 terminátoři. Jeden s kladivem a štítem a druhý plamenometem a power fistou. "Nechci žádné nedorozumění je to diplomatická mise, pokud dojde k nějakému nedorozumění budete se mi osobně zodpovídat." Řeknu veselím tonem a nastoupím do transportu co nás potom vezme na Poctu a z ní na Interex. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Leman se rozhodne odstřelovat ještě chvilku bytost z boku a cílit jakási chapadla vepředu. Poté, co viděl, co je schopna tato bestialita provést s imperiální lodí na blízko, pravděpodobně se moudře rozhodne držet si odstup...Mimozemskou loď to už ale netrápí, je vcelku daleko a většinu střelby tří velkých lodí pohltí její bleskové štíty. Některé střely projdou skrz, avšak na onu bytost to má prakticky malý či nulový vliv. Jistou roli zde hraje rostoucí vzdálenost.. Ano, ta mrcha je sakra rychlá. A pak, pak se stane něco divného. Běžná by byla translace do warpu, sbohem a šáteček. Tady ne. Tady se před „lodí“ otevře podivná trhlina v „realitě“, loď do ní vletí a trhlina poté zmizí. Přístroje na lodích hlásí poruchy gravitace, různé stupně různých záření a další anomální údaje, které trošku nedávají smysl. Nejvíce to připomínalo černou díru. Na orbitě a na povrchu Calibanu probíhá evakuace Železných válečníků. Odhadované a předpokládané ztráty jsou někde okolo 30% posádky Železné krve, avšak většinou se bude jednat o lidský personál. Astartes v plné polní trošku voidu nevadí. Ale vlajková loď je vlajková loď, že. A aby toho nebylo málo.... +++ Všichni tři si připravte dobré vysvětlení toho, co se to tady stalo. Po mé translaci do soustavy vás všechny okamžitě očekávám na palubě Ducha Pomsty. Z vůle Vojevůdce Horus Lupercal +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro odkaz Lehátko přístroje je studené a kov uklidňujícím způsobem chladí. Ale ten pocit...uklidňující rozhodně není. „Bohužel, můj pane, anestetika určená pro Astartes, by na vás nemusela působit. Možná to bude trošku nepříjemné....“ Je krásné, jak Apatykáři používají eufemismy. A je ještě hezčí, že pojem „bolest“, alespoň ta fyzický, pro tebe nehraje roli. Odběry vzorků kostní dřeně, biopsie všeho možná by měla bolet, ne jen nepříjemně tlačit. Různé umělé ruce s sondy se míhají nad stolem a jediné, co těmto zvídavým, pavoučím nohám zůstane odepřeno, je obličej, nad kterým se zastaví, poté pípne červená a opět se stáhnou.. Přístroj sám o sobě poté asi dvacet minut provádí jakkýsi scan a z servolebky, předělané na tiskárnou, lezou dlouhé, dlouhé stohy dat.. „Hmm, hmmm“ zamručí zahloubaně Fabius. „Vcelku znepokojivé. Překvapující. Fascinující...“ šeptá si tak potichu pro sebe.. Stroj poté pípne a procedura skončila. Tvé tělo je poseto drobnými, červenými tečkami. Unaveně nebo zvláštně se necítíš, opravdu to spíše lechtalo než bolelo. Ostatně, byly to malé sondy a malé vpichy... „Děkuji mnohokráte, můj pane. Dat k výzkumu je mnoho...avšak zatím stále nemám s čím porovnávat.“ řekne Fabius zamyšleně... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ++++Od: Fulgrim++++ ++++Pro: Leman Russ++++ Bratře, děkuji ti za informace o problémech na Calibanu. Upřímně musím říci, že se mi velmi hodily a shledávám je velmi cennými - a to i přes fakt, že jsem tvou přítomnost na Calibanu nečekal. Jsem rád, že je Perturabo v pořádku a zároveň zhrozen faktem, že něco dokázalo, samo nepoškozené, zničit Železnou Krev. Že to "něco" navíc působí jako jeden živý organismus, který jsme doposud neznali a, jak se zdá, byl ukryt pod Calibanem. Únik tvora se pak nedá jednoznačně, coby pochybení či zrada, připsat nikomu. Chápu Lvovu touhu chránit svůj domov, na druhou stranu jsem přesvědčen, a ty mi určitě dáš za pravdu, že jeho sentiment dost možná ohrozil velkou část Impéria. Věřím, že si je vědom ostudy a viny. Vzhledem k tomu, že údajně čekal, až opustí bezprostřední blízkost Calibanu, předpokládám, že se do pronásledování bytosti přidají také Temní Andělé. Předpokládám - a také doufám, že po sobě zametou nepořádek, který zanechali, udělají, co je správné a ochrání Impérium. Podle posledních zpráv také předpokládám, že zbytek Andělů je na Vostroyi, Mordii a Dreuregu, v Segmentu Obscurus. Fulgrim, vojevůdce. PS: zanedlouho přiletí Horus, který by měl nezaujatě posoudit závažnost situace a případného viníka. Je na Caliban vyslán mým jménem, já osobně se, kvůli cestě na Terru dostanit nemohu. Prosím, buďte mu plně nápomocni. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Se zasycenim servomotoru se otevrely pancerove dvere vnitrniho mustku bojove barky Alfa. Kapitan usazeny v kresle a pripojeny kabely a hadicemi k lodi se otocil na svem otocnem kresle, aby zjistil, kdo si ho dovoluje rusit uprostred nocniho cyklu. Muj pane! Proc... Kapitane, kontaktujte navigatora, nas novy cil je Thura Primus. Rozumim, muj pane. Dobre. Kapitane, velmi dobre. Kapitan Cherosius chtel jeste neco dodat, ale postava primarchy uz davno zmizela... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel +++ +++ Pro: Duch Pomsty +++ ...Nejsem si jist, zda se jejich schopnost přemýšlet zvyšuje, jsou-li sami. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel +++ +++ Pro: Invincible Reason +++ Bratře, soucítím s tebou a děkuji za poskytnuté informace. Nahrávky i fotografický materiál byl ihned předán do databáze Zlatého orla. Vzhledem k tomu, že má laboratoř je pravděpodobně všestranně vybavenější, než ta tvá, ocenil bych také, kdybys byl schopen a ochoten zaslat nějaké vzorky sem, na Orla. Co se Lemana týče, poslal jsem jej do jiné soustavy - ale je pravda, že měl za primární úkol najít a zničit Ereba. Navím, nakolik sledoval svůj úkol a nakolik chtěl jen působit problémy - a nedokáži to s určitostí posoudit. Doufám ale, že jeho zjevení v nepravý čas na nepravém místě je jen shodou náhod. Vzhledem k tomu, že Erebus se neposledy zmapovaně vyskytoval na Calibanu, je jeho argument svým způsobem nenapadnutelný. Je mi líto, co se stalo Calibanu, tohle jsem si nikdy nepřál. Jsem zároveň rád, že Perturabo je v pořádku a živý. To, co se stalo s Železnou krví je hrozné. Z tvé zprávy soudím, že podivný tvor utekl, či utíká. I přes komplikace, způsobené našimi bratry, kteří určitě činili vše v nejlepší víře, věřím, že vynaložíš veškeré úsilí k tomu, abys cizáckou stvůru našel a zničil. Může na tom záviset osud Impéria. Ta věc zničila vlajkovou loď a kus tvého světa - jen tak. Dokonce vypadá, že je živá. Může to znít krutě, ale Perturabo a Leman si nezaujatě uvědomili, že zde nejde jen o Caliban, ale o stovky světů, které by, ano, za jistou cenu, mohli zachránit. Nyní je to na tobě. Znič ji a ochraň vše, co Otec s takovým úsilím budoval! S láskou a obavami v srdci, tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Pro: Perturabo Kódování: Modrá Bratře. Děkuji za tvou zprávu, byla velmi nápomocná. Můžeš si být jistý, že všichni zrádci a nepřátelé impéria budou nalezeni, pochytáni a po zásluze potrestáni! Vynaložím veškerou svou energii, abych uspěl, kde jiní tápou v temnotě. Doufám, že tvé hlídání Liona brzy skončí a budeme opět společně přivádět další zbloudilé ovečky do stáda císařova osvícení . S přáním zdaru Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Thuras Prime?“ řekne kapitán s zdviženým obočím a poté se trošku zachmuří...„To jsou nebezpečné vody, můj pane. Ale zvládneme to..“ řekne s velkou sebedůvěrou a celá Alfa se probudí k životu... Translace do warpu proběhne úspěšně, stejně jako cesta Empyreanem. Translace ven bohužel už tak ne. Jisté výběžky warpové bouře v Oku dosáhnou i sem a tento systém je bičován fialovými blesky, stav ionizace Voidu je mnohem větší než je běžné a voxový šum je skoro nesnesitelný. Nemluvě o značném zaclonění Astropathů. Dokonalé místo pro přepad. Avšak senzory, ať už dlouhého či krátkého dosahu, nezaznamenali nic... „Pane, toto není místo, které by nás vítalo. Je to pusté a delší pobyt by mohl vést k poškození Alfy...“ informuje tě, zcela zbytečně kapitán. Bratra zatím nevidno. Rychlý scan planety zatím nic neodhalí. Planeta je pustá, s 50 % dýchatelné atmosféry a bez známek jakkéhokoliv osídlení. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pro: Alfarius Kódování: Hydra alfa Budu tam v malém křižníku.. My všichni jsme Alfarius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Guilliman Poctě, připravte mi dva terminátory, jako osobní stráž. Zároveň ať mě v hangáru čekají Ganutles of Ultramar.'' (překládat to nehodlám) Pak spojení přeruším a rozhudnu se Sanguina následovat. Ani mě nepřekvapí, že si vzal jakožto zbraň meč od Otce. Spíš jen doufám v to, že ho dnes nebude muset použít. Jakmile si Sanguinus připne meč k boku, tak zamíříme do hangáru, kde na nás již čekají dva Sanguinovy Terminátoři a transportér. Společně pak vstoupíme na transportér a zamíříme na Poctu. Jakmile transportét přistane v hangáru Pocty a otevřou se dveře, tak už jsou zde nachystaní dva terminátoři. Oba jsou to veteráni seržanti vybaveni energetickým mečem a storm bolterem. Nic víc není třeba. Zároveň zde již stojí mariňák, který v ruce drží mojí mohutnou pěst Ultramaru. Jenom k němu pomalu dojdu, obleču si ji a nechám ho v klidu jít dál. ,,Dobře...tohle je jenom diplomatická mise. Neútočte ani nestřílejte dřív, než oni začnou.'' Přičemž můj pohled naprosto zdůrazní má slova. Poté vstoupíme do transportéru a zamíříme na Interex. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++Od: Leman Russ+++ +++Pro: Vojevůdce Fulgrim+++ Bratře, Bohužel ti musím oznámit další špatné zprávy. Ona bytost dosáhla, přez veškerou snahu přítomných jednotek imperia a opustila soustavu. Jak to provedla není scela zřejmé, ale očividně nepoužila standardní translace do warpu. Co se mých bratrů týče. Chápu Lva, že nechtěl nechat vybombradovat svou planetu. Nehodlám jej obviňovat ze zrady, nebo neschopnosti. Bohužel zaváhal v kritický okamžik a nedal rozkaz k pronásledování oné bytosti. Perturabo se podle mne zachoval rozumně, když na onu bytost nechal spustit palbu z lodních zbraní i přesto. Nehodlám čekat na Hora, nemám k celé situaci co říct a už jsem na Calibanu ztratil víc času než jsem chtěl. K celé věci můžu říct jen: Moje flotila prostě příliš daleko, než aby mohla efektivně zasáhnout. Celou věc by měli vysvětlit Lev s Perturabem, já sem tuto soustavu chtěl použil jako výchozí bod k pronásledování odpadlíka. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Chvilku po obdržení zprávy od Russe~ Popravdě bych velice rád Russovi nevyhověl, přinutil jej zůstat na místě a vyžrat si celou tu šlamastyku až do dna. A jak se zdá, Horus také není chováním bratrů vyloženě nadšen. Já, dalo by se říct, že se zmítám někde mezi hrůzou při pomyšlení na to, že se ta věc může kdykoli znovu objevit v Impériu a vztekem na jejich zavreníhodné selhání. Kdyby na Calibanu byly Děti, vše by určitě bylo jinak. Jenže je pozdě plakat, nad rozlitým mlékem. Horus to mléko vytře, když už jsme u toho - alespoň částečně. A pokud ne, budu se moci alespoň utěšovat myšlenkou na fakt, že je určitě vyfackoval hadrou. Lemanovi ale přeci jen dovolím odletět. Není to fér, já vím - ale já jsem si plně vědom své ne úplně jisté pozice. Vlastně jsem naopak docela vděčný, že se protektokrát rozhodl mě poslouchat. A věřím, že je načase si zajistit, aby se tato situace opakovala - nejlépe pak vždycky. A v tom by mi vystavení jej hněvu, a´t už si jej zaslouží, nebo ne, rozhodně neprospělo. Nyní bych se dostal do pozice, kdy bych já byl ten, který jej "přinutil zůstat a poslouchat to." A byli bychom tam, kde jsme začali. Stydím se a vím, že bych měl všem měřit jedním metrem. Že bych měl být férový a uvědomuji si, že to, za co jej vlastně nepřímo odměním, považuji u ostatních za samozřejmost. Ale tak už to bohužel chodí. Věnuji zprávě poslední rozpačitý pohled a začnu diktovat odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Od: Fulgrim+++ +++Pro: Leman Russ+++ Povolení k odletu ze soustavy se uděluje. Věcí uprchlé bytosti se budu nadále zabývat s Perturabem a Lvem. Pokračuj v hledání Ereba. Zatím není odnikud hlášená jeho přímá přítomnost, jediné informace, které o něm mám, jsou ty, které jsem ti poslal naposledy. Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět. Konrád měl nějaké vize o Oku Terroru v Segmentu Obscurus. Nedá se ale s určitostí odhadnout, zda jsou spojeny s Erebem. Lorgar v těch místech zrovna operuje, myslím, že kdyby se tam zrádce zjevil, jeho přítomnost by hlásil. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ Dobře – tak je to spíše lehce otravné, než cokoli jiného. Vlastně bych měl být rád. Možná I jsem – ostatně, stejně nemám srovnání. Nepamatuji si, že by mě kdy něco doopravdy bolelo. Snáším vše s klidem. Snažím se pokud možno ani nepřemýšlet. Bylo by hezké si taky odpočinout, nemuset řešit své všední starosti… ale ono to zase tak efektivně nejde. Možná, že se budu muset na pár hodin zavřít do tacticaria a strávit pár dní v simulaci, abych si odpočinul bez rizika, že mi něco uteče. Nebo přemýšlel tak dlouho, až budu mít jistotu, že nic nového nevymyslím a mohl se konečně uvolnit. Když je po všem, neslezu a kriticky si prohlédnu drobné tečky na mém těle. Hned na to se zahalím róbou a usoudím, že budu muset na nějakou chvíli volit oblečení, které zahalí jakoukoli památku na celou proceduru. Než tečky zmizí. Což může ostatně být ještě dnes, kdo ví. Zatímco si zapínám složitě tepanou a proplétanou sponu, úkosem sleduji Fábia, studujícího výstupy svých analýz a skenů. Když se zmíní o nedostatku zdrojů vzorků, věnuji mu rázem plnou pozornost. “Fábie,“ oslovím jej konejšivým tónem a přistoupím blíž, abych mu za bradu pozvedl obličej nahoru tak, aby se mi zadíval do tváře. “Ty chamtivý.“ Ty krátké záblesky poznání v jeho očích, zatímco si četl papíry, ať už tam našel a reagoval zrovna na cokoli, jsou ostatně nadějeplné. Věřím, že pokud to někdo zvládne, bude to zrovna můj vrchní apotekárec. “Sotva jsi dostal do rukou první výsledky, už toužíš po dalších,“ pokárám jej jemně, přejedu palcem přes jeho bradu a přivřu oči. “Věř, že je dostaneš, mé dítě. Ale vše má svůj pravý čas.“ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Po odchodu Lógra jsem se začal okamžitě věnovat přípravě na vyhledání a podrobení těch skrytých, podivných nepřátel „ve warpu“. Kontaktoval jsem Paternovu Navis Nobilitae a začal vyhledávat v archivech vše, co zatím má legie zjistila o Warpu, démonech a podobně. K čertu s tím, že to je náboženství a je to špatně. Jednou je to mimodimenzionální entita, tak je to prostě démon a tečka. Viděl jsem dost příkladů schopnosti lidí klesnout pod úroveň zvířat, proč by nemohlo existovat něco horšího, než jsou oni... Pošlu další, mnohem slaběji kódovanou zprávu s žádostí na Terru, aby připravili kopie a skeny z tamních archívů a poslali je kurýrní lodí na okraj Oka terroru, kde se právě nacházím. Téma? Démoni, entity ve warpu, démonologie a okultismus. Poté co vykonám všechny přípravy, které mě napadly, vyjdu ze své pracovny a dojdu do stratégia své lodi. Sevatar mě znovu následuje jako dobrman na vodítku. Nechám rozeslat zprávu na všechny lodě mé flotily s instrukcemi vysílat ji pro všechny astartes a podpůrné jednotky VIII legie. „Osmá legie! Hovoří tvůj primarcha! Byl nám svěřen úkol. Máme porazit nepřítele lidstva. Je to úkol, ke kterému jsme byli stvořeni, úkol, ke kterému jsme cvičeni a plně vybaveni. Tentokráte si podrobíme bohy. Tentokráte naučíme bohy se bát! Oblékněte půlnoční.“ Po odvysílání této zprávy se otočím na admirála flotily a sdělím mu jen: „Pošlete celou flotilu doprostřed oka Terroru, jakmile to bude možné. Spár první, tělo následuje.“ Je čas roztrhnout tuhle roušku... Jakmile se vyřeší vše ve stratégiu, jdu se poradit s Magosem mechanika, se kterým řeším to, co jsem řešil už před Ulanorem – koncept nového osobního power armoru, které by inkorporovalo dva bitevní silové spáry, místo jednoho, který používám teď a bylo značně odolné, přesto poskytující dostatečný pohyb horní polovině těla a rukám. Uvažuji o inkorporování nějaké zbraně na dálku do dlaně, nebo stormbolter na zápěstí, možná by každá ruka mohla mít jedno, jedna stormbolter na zápěstí a druhá flamer v dlani. A co bych chtěl nejvíc je nový jetpack... Dokonce pro něj mám i osobní estetický koncept, mohl by být ozdobený rudými netopýřími křídly... |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Kráčím vedle představeného a poslouchám. Trošku nakrabatím čelo. "Předpokládám tedy, správně, že zatím nemáte představu, komu tyto ruiny mohli patřit? To je zvláštní , jak staré ty fragmenty jsou? Provedli jste u těch co se našli testy co krom složení jste zjistili?" Když zaslechnu kodovanou zprávu , nedám na sobě nic znát. "Jak velký arál těchto vykopávek je? Podle toho co jsem zatím viděl my připadá, že počet nalezených segmenů neopovídá vaší námaze. Předpokládáte, že naleznete něco víc? Můžeme si prohlédnout tuto část vykopávek? " Nečekám na schválení a zahnu, klidně procházím zdánlivě náhodně vykopávkami. " Musíte mne omluvit, když jsem se naposledy účastnil vykopávek byl jsem dělník. Chtěl bych vědět jak postupujete vy a jakou techniku používáte. Pokud bych vás zdržoval od nějaké důležité činnosti vystačím si s méně významným průvodcem. Má legie pracuje, není to práce pro mé podřízené obtížná, ale je náročná na čas. Sice bych mohl velet, ale potřebuji vycvičit své lidi v nezávyslé práci a aby nabrali zkušenosti, takže mám spoustu času a nechci vás zbytečně zdržovat." Kráčím skrz vykopávky ve zdánlivě náhodném směru, každou chvilku směr a zastavuji se abych si prohléd zařízení. Má osobní stráž kráčí za mnou a tváří se lhostejně. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Jakmile bytost zmizí ze soustavy, nechám navigátory vypočítat její pravděpodobný kurz podle současného vektoru. Osobně zamířím na bárku třetí kompanie, abych se osobně setkal se svým bratrem a probral další postup. Na palubě bárky se hned vydám do pokojů, kde byl bratr ubytován. "Zdravím. Mohu pro tebe něco udělat. No, pokut bude chtít lvovu hlavu na talíři dá se to zařídit. usměji se v duchu. "Každopádně mám povolení od našeho slavného vojevůdce k odletu. Chceš tu nechat jednu kumapnii, kdyby lev začal dělat nějaké problémy?" zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Russovy lodičky dál létají kolem obří vesmírné olihně, která před necelou půlhodinkou rozlomila jednu z největších lodí Impéria jako by to byla suchá větvička. Ano, náš chlupatý mistr taktik by zasloužil pomalý ironický potlesk. A já mu ho aspoň v mysli rád dopřeji. Zbraně jeho malých lodí té stvůře nic nedělají a naopak jen riskuje ztrátu dalších plavidel. „Pane, detekujeme zvýšení všech záření v oblasti před tím a chyby v gravitačních polích.“ „Zaměřte znovu tu mrchu, zkusíme pomstít Krev i Klotrys.“ A vypadá to, že lodě brzo ztrácí oproti té stvůře, která (už neostřelována Russovými synky) rozřízne realitu, vletí do zvláštního okna a nechá zase trhlinu zavřít. „Může mi někdo říct, co to bylo? Je to ve warpu nebo kde?!“ Navigátorka na můstku jen kroutí hlavou a já zavírám oči. „Pane, přichází zpráva od primarchy Lupercala.“ Nemilé překvapení se mnou trhlo. Otče, omlouvám se za to, co jsem provedl, ale Russ jako trest úplně stačí. Přichází i zpráva od Perturaba . Pozdě, bratře. A za všechno může náš milovaný čokl, kterého někdo pustil ze řetězu. „Rozkazy o extrakci Železných trvají. Nažeňte další muže do rozběhnutí válečné mašinérie, o sektor nebo dva vedle držíme na uzdě xenos. Správa humanitární pomoci civilistům patří k prvnímu bodu,“ předám rozkazy. Ale než půjdu k Horovi, je třeba ještě pár věcí zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Pochopil jsem, kam tím směřuje, ale já tenký led měl rád, nemůže vás ohrozit, pokud umíte létat. „Ne první kapitáne, nezpochybňuji Vaši nestrannost ani úmysly Vašeho Primarchy.“ Jenom se mi z toho všeho chce zvracet. Jak je to celé naivní, jak pošetilé a jak příliš otevřenou hru to hrají s námi, nenazývají věci pravými jmény a myslí si, že jim to sežerem i s navijákem, ale oni si to můžou dovolit. Bylo nepříjemné pohybovat se mezi takovými mantinely, pociťoval jsem strach, co může všechno napáchat omezené vědomí Sigismunda? Kam nás to až může dostat? ‚Můj Primarcho, proč jen jsi pochybil? Můj bratře, proč jen jsi mě opustil?‘ A mírové návštěvy nezavírají sklady. A nechtějí seznamy. Jako bych neměl nic lepšího na práci, než v nejbližších týdnech snášet dozor omezených zabedněnců, neschopných hlubšího porozumění situace. Jak tohle mohou být také naši bratři, jsem nechtěl určit, ten rozsah by byl příliš subjektivně zabarven |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zpráva z Terry přijde rychle. Většina toho je v smyslu „Spadá do říše pohádek“ nebo „Není a nebude“ nebo „Jsou to jen pověry.“ Budoucnost je v technice a logice. Ne v Víře. Po vydání rozkazu kapitán trošku zbledne... „Pane...To je ale warpová bouře nevysvětlitelného rozsahu...“ Ale rozkaz je rozkaz. Translace do Warpu proběhla v pořádku, většina cesty, také... Translace do reality už tak skvěle nešla. Ne nadarmo se tomu říká Oko Terroru. Jednomu menšímu křižníku selhalo Gellarovo pole a byl roztrhán zuřící bouří na kusy... Venku je to zlé, velmi zlé. Divné fialové úkazy, blesky, gravitační anomálie. Peklo v vesmíru...a to nemluvě o tom, jak to asi vypadá pro Navigátory. Kapitán na můstku jen poznamená, tak trošku odevzdaně.. „Pane. Pokud to takhle půjde dál, tak zde vydržíme maximálně 20 minut...Poté si neodhaduji tušit, co by se mohlo stát...“  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fábius se svýma fialovýma očima podívá zpět, neuhne pohledem. Dalo by se říci, že je drzý. „Netoužím, ale potřebuji, můj pane..“ řekne a pak pokrčí rameny. „Analáza těchto dat mi bude trvat několik měsíců, nemluvě o pokusech a simulacích, pane...Práce a materiálu je nyní dost, ale proč dělat některé testy dvakrát, že. Neplýtvám rád materiálem a časem, pane. Ten je nejdůležitější....“ Ano, je drzý. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ano, je dobře, že si rozumíme, a lze dokonce říct, že ve všech ohledech – nikdo nebude beztrestně naznačovat, že Primarcha potažmo celá moje kapitula v čemkoliv pochybila, zvlášť ne člen kapituly, která může za největší a nejhorší pochybení. A ano, žádné vykrucování nemá smysl, takže další zbytečná slova si může odpustit. Na jeho odpověď jenom přikývnu a se stejnou rázností jako předtím vykročím za ním, směrem k centru pyramidy, kam mě dozajista vede. Rozkaz je jasný a je v jeho nejlepším zájmu ho splnit bezezbytku, rozhodně pokud nechce vzbudit mé podezření. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Leman pro nás poslal bárku, můj pane,“ oznámí pilot. Jenom kývnu, nemám chuť mluvit o nic víc, než po většinu času. Snad ještě méně. Nalodíme se, hned po vystoupení z Thunderhawku poděkuji přítomným Vlkům za jejich pohoštění. Máme štěstí, že se ta věc zaměřila jen na Krev... jak je všechno relevantní, že ano? Mě i mým synům byly nabídnuty pokoje, neodvažuji si odmítnout, i když si myslím, že taková služba nebude až nutná. Tak či onak, jsem za to vděčný. Dveře se otevřou a v nich stojí primarcha Space Wolves. Ukloním se mu na pozdrav a na vyjádření díku toho, že mi nabídl svou loď, jako dočasné útočiště. „Zdravím tě, Lemane. Pokud ti nebude problém mi tu nechat několik lodí, pomocí kterých se dostanu zpátky na Olympii, budu ti zavázán. Jinak zde asi není nic, co bych od tebe potřeboval. Se Lvem, jak věřím, žádné problémy nebudou,“ usměji se. Vím, že bratři mezi sebou mají značné rozepře a nevidím důvod, proč bych je měl nějak dál rozdmýchávat. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Potom, co mi Russ přenechá kompanii lodí, mi zbývá povinnosti zamířit na Ducha Pomsty. Nevím, co očekávat. Hněv? To určitě ano, Horus nebude rád za to, co se tady stalo a bude požadovat všechny odpovědi. Já mu řeknu to, co bude potřebovat vědět, ale co Lev? Řekne on celou pravdu, nebo si nechá to nejdůležitější pro sebe? Určitě měl pro to všechno důvod, jednal tak, jak to podle něj bylo nejlepší, ale jestli ty důvody byly správné, to zřejmě rozhodne Horus. Z čehož mi běhá mráz po zádech. „Zašlete zprávu na Olympii, ať okamžitě nasadí všechny zdroje na znovupostavení Železné Krve. Vím, zabere to hodně času, ale budu ji potřebovat co nejdříve. Ať začnou podle starého schématu, nové jim pošlu později,“ řeknu jednomu ze svých synů. Síla mé kapituly musí být obnovena v nejkratším možném čase. Železná Krev znovu povstane, mocnější a odolnější než předtím... Nastoupím do Thunderhawku, který je v hangáru. Pilotovi sdělím, kam letíme a pak už jen čekám, až tam budeme. Neberu s sebou žádnou eskortu, není důvod, bratrům věřím a nevidím v nich žádnou hrozbu. Chyba... Nevíš, komu se dá věřit, kdo mluví pravdu a kdo klame... Budu muset svoje zvyky přehodnotit. Synové Russe mi řekli o tom, jak ta věc uprchla ze systému. Způsob, jakým se pohybuje, je podivný a přál bych si mít více času na prozkoumání. Kdyby Krev dokázala uhnout nebo ten střet nějak přežít, ten tvor by neutekl... Všechno to mělo být jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro ++++++ Od: Perturabo Pro: Zlatý Orel ++++++ +++ Vojevůdče, přináším špatné zprávy. Ten tvor… utekl. Pokusil jsem se ho zastavit, ale odolal mé střelbě. Za oběť tomu padla Železná Krev. Objevil se zde Leman, který se toho tvora pokusil zastavit, ale neúspěšně. Bohužel se to samé nedá říct o Lvovi. On… tu věc bránil. Horus po nás nyní požaduje vysvětlení, takže až skončím s ním, promluvím si se Lvem o jeho znalostech těch entitách ve Warpu. Doufám, že se příště ozvu s radostnějšími zprávami. Omlouvám se za své selhání, Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ++++++ Od: Zlatý Orel Pro: Nějaký dočasný Péťův squat ++++++ Bratře, ztráta tvé lodi mne nevýslovně mrzí. Na druhou stranu jsem rád, že ses zachránil a píšeš mi, byť přinášíš špatné zprávy. Loď je možné nahradit, stavy doplnit - a jsem si jist, že se tak stane brzy. Situaci tak, jak tam byla, nedokáži objektivně posoudit, ale věřím, žes udělal vše, co bylo ve tvých silách, abys tu stvůru zastavil; obětoval jsi přece vlastní vlajkovou loď. Děkuji za informace, které jsi mi poskytl. Zvážím fakt, že je zde možnost, o které mluvíš - a tedy, že Lev s tou věcí spolupracuje. Vytáhni z něj pokud možno co nejvíce informací. Je možné, že bude lhát - vlastně docela pravděpodobné. V ideálním případě se do svých lží zamotá a tím nám umožní zjistit pravdu. Je možné, že ví minimálně jednu klíčovou informaci, kterou nám odmítá sdělit a která by na celou událost vrhla jiné světlo. A že to nemusí být nic příjemného. Měj víru, bratře. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Netoužím, ale potřebuji, můj pane..“ Raději bych, kdybys toužil. V očích se mihne náznak popuzení. Kratičký, sotva postřehnutelný. Je ale velmi brzy nahrazen úsměvem. Ne - nemohu se na něj zlobit. Rozhodně ne. I přes to, že vše podává až příliš věcně, má pravdu. Nemáme čas a vzorků také na plýtvání nebude. Jen ať si ponechá tu svou roztomilou drzost a drží bradu hrdě vzhůru. Pokud mi to přinese kýžený výsledek, neřeknu ani popel. "Dal jsem ti v momentální chvíli vše, co mohu." Konstatování zjevného - ale doopravdy - asi těžko zde vyčaruji ze vzduchu bratra, který by byl automaticky ochoten podstoupit testy - a pokud možno tak, aniž by věděl o mých záměrech, které by mnoha z nich mohly být trnem v oku, jakkoli jsou ušlechtilé. "A ty na oplátku uděláš vše, co bude v tvých silách, abys mi přinesl nějaký uspokojivý předběžný výsledek." Naposledy jej palcem pohladím po čelisti, načež jej pustím a o krok odstoupím. I přes to, že mu evidentně všechny jeho drobné drzosti promíjím, autoratitavní tón se nedá zapřít. Mám na něj vysoké nároky - vzhledem k tomu málu, které jsem mu zatím dal k dispozici, možná až příliš vysoké. Ale chraň jej ruka Císařova, pokud při snaze mi vyhovět nevypustí duši a nebude potit krev! "S nikým o tom nemluv. Zodpovídáš se jen mě. Pokud do všeho budeš chtít zasvětit někoho dalšího, požádáš mne o svolení a udáš dobrý důvod. Vyhradím ti na Orlu místnost, do které budeš mít přístup jen ty a nikdo jiný. Nechám ti zaslat materiály, které budou v archivu k dispozici. Kdykoli mě budeš potřebovat - přijdu. Nyní, pokud nic dalšího nepotřebuješ, mne omluv. Mám práci." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Na Poctě oba terminátory pozdravím podanou rukou a poplácáním po rameni. Okamžitě jsem nasadil můj typický úsměv. "Jen aby bylo jasno klidně se s nimi můžeme bavit, je mi i jedno o čem, ale nemluvte o posledních událostech prosím. Tady jde spíše o spojenectví Imperia a Interexu. Ano spojenectví. Proto toho před nimi moc tajit nebudu, pokud nepůjde o důležité informace." V klidu tam sedím dokud se nedostaneme k místě přistání. Rychle zkontroluji čas, budeme tam s asi minutovým předstihem, ideální. Počkám dokud lod neusedne a postavím se ke vchodu, počkám na Robouteho. Terminátoři se postaví za mě. Ale jakmile se udělá místo přesunou se trochu na stranu, aby byly vidět. Dlouze vydechnu. Tak jdeme vyjednat to spojenectví. Pro otce, Fulgrima a Imperium.... Otevřu dveře, roztáhnu křídla abych působil co nejlépe asi jedno z nich je i za Roboutem. Hned ucítím tlak zvýšené gravitace. Ale výjdu z rampy jako by to nic nebylo. S přirozeným úsměvem se rozhlížím okolo at si udělám jistou představu o Interexu a jeho lidech. Pro jistotu počkám jestli nezačnou mluvit oni, nechci působit neurvale. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Motory Thunderhawku se bouří proti tomu, jak je stahuje dolů zesílená gravitace a pípání z kabiny neznačí nic moc dobrého...Čím blíže povrchu, tím větší zátěž působí na vaše zbroje a jakýkoliv pohyb je namáhavý... Zvýšená gravitace se projevuje čím dál více. Místo setkání je kdesi uprostřed pustiny, obyvatelé Interexu – jak se zdá – vám nevěří natolik, aby si s vámi dávali sraz v Senátu. Uvítací výbor tvoří menší humanoid, vysoký zhruba tak metr a kus, oblečený v bílé tóze... Jeho bezpečnostní doprovod tvoří dva podobní humanoidé, kteří ale jsou v strojích, ne nepodobných Dreadnaughtům. Kdyby tedy byly z skla a kulatí...Místo „zbraní“ to má osazeno podivné krystaly, které pěkně a modře žhnou. Na místě je ještě „zaparkovaný“ podivný robotický poník a je rozložen malý stoleček s občerstvením. Senátor možná trošku zbledne, při vašem příchodu..Přeci jen, působíte jako obři z prastarých bájí a legend. Škoda jen, že vaše pohyby tomu neodpovídají. Ta gravitace je prostě svinstvo. A tak senátor jen roztáhne ruce na uvítanou a přivítá vás... „Vážení hosté, drazí budoucí obchodní partneři, vítám vás na XL434, planetě, která je součástí hvězdné alinace Interex...Připravil jsem vám nějaké občerstvení k probírání obchodních nabídek...“ řekne a pokyne na stoleček, kde je něco, co připomíná borůvky, pomeranče, mango a nějaké podivné maso... „Jaká byla vaše cesta?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Magos se šourá dál a vysílá ti další zprávy do tvé přilby.. ++Identifikace segmentů X23,X34 a X34 = Neznámá 78%, Eldaří 10%, Odnož Impéria 10%, odchylka 2%. Stáří fragmentů určeno přesně, věk zhruba 8,.123 Terranských let...Další otázky, primarcho?++ Dále bloudíš s magosem ruinami, avšak zdá se, že zrovna pro něj něco jako „náhodný“ směr neexistuje. Přeci jen, je to Mechanicum. Zaznamenávají vždy všechno. Tvému orientačnímu smyslu se ale zdá, že ta část vykopávek, o které ti hlásili zvědi, je zcela jiný „komplex“... ++Očekávání více nálezů = 30%. Každý nález je důležitý, postupujeme dle vnitřní směrnice Barkay, primarcho. Zdržení prací vaší návštěvou korelováno na 2%, ergo zanedbatelné....++ zabliká zpráva od Magose. Zdá se, že se tě nepustí... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zvýšená gravitace mě docela znervózňovala. Přece jen fakt že by nikdo z nás nedokázal rychlý pohyb bez vyložení maximální námahy byl docela problém, pokud by tedy nějaký nastal. Pohled na místo kde jsme pro mě byl jasnou známkou jejich opatrnosti. Alespoň nevyjednáváme s někým kdo věří každému. Při jejich porovnání s námi jsem si opravdu přišel jako obr a to jsme mezi bratry ten z menší.... Senátorovy i jeho doprovodu věnuji úsměv a každému z nich se na chvíli zadívám do očí, jestli je to tedy možné. Na tváři mi hraje můj typický úsměv. Snažím se pohybovat plynule, takže jdu docela pomalu. Instinktivně zkusím roztáhnou křídla a zase je složit. Ale šlo to ještě víc ztuha než pohybovat nohami. Tady se určitě na vlastních křídlech nevznesu. Dojdu až ke stolku a tam se zběžně podívám na jídlo. "Děkuji vám za starost... Musím říct že se můžu jen modlit aby byla náš pobit zde stejně hladký jako cesta." Byl bych si i sednul ale jejich židle by nás nejspíš neunesly. "Já jsem Sanquinius z legie Blood Angels a tohle je Roboute Guillimam a jeho Ultramarináci." Naznačím mírnou úklonu a nabídnu Senátorovy ruku. Kdo ví jaké zde mají zvyky? Alespon bych se mohl něco naučit. "Doufám že jak Imperium tak Interex na tomto setkání získají." Terminátořii mezitím stojí a bez nějakého projevu sledují okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Transportér se začne chystat na přistání a podle toho, co slyším z kabiny našeho pilota, to není zrovna nejjednodušší přistání. Ovšem gravitace se začne projevovat i na nás. Zbroj začne být těžší, nohy jsou více zatíženější a celkově nás to táhne více dolů. V transportéru zkusím pohnout prsty...tak jednoduchý pohyb a tolik námahy na to, ho vykonat. Transportér dosedne na zem a mé myšlenky se stočí k tomu, jestli Thunderhawk zvládne zpáteční cestu. Nakonec tyto myšlenky hodím za sebe a vystopím po boku Sanguina na povrch planety. Pustina. Bylo mi jasné, že hned napoprvé nás nepozvou do hlavního města, ovšem alespoň se mohli trošku snažit. Přiznávám, že občerstvení, které spatřím periferním viděním je menší snaha, ale ta menší snaha mohla být trošku větší. K nám se přikolébá pravděpodobně vyslanec. Metr vysoký. Skoro mám pocit, že bych ho dokázal zašlápnout, kdybych chtěl. No a pak dva jeho druzi, kteří jsou v něčem, co vskutku vzdááááleně připomíná naše dreadnoughty. Ovšem namísto zbraně spatřím jakýsi krystal. Radši ani nechci vědět, jak to funguje...tedy aspoň na vlastní kůži ne. No a pak nás senátor přivítá. Při pojmenování planety mírně nadzvednu obočí. Chápu, že je těžké vymyslet jméno pro planetu, ovšem...Jak si tohle někdo může zapamatovat? Mě dělá problém si zapamatovat všech pětset planet Ultramaru. Slova se ujme Sanguinus. Zatím jsem se trošku držel za ním, ale po chvilce dojdu po jeho pravý bok a pořádně si prohlédnu ty metr vysoké postavičky. Když se Sanguinus zmíní o mě, mírně kývnu hlavou na pozdrav. Dokázal bych se představit sám, ale...když chtěl úvodní slovo Sanguinus...má ho mít. Pak se toho ujmu já se svým náhledem. ,,Jak již řekl můj bratr...Já jsem Roboute Guilliman z legie Ultramarines. Jsem vskutku potěšen a dost možná mluvím i za svého bratra Sanguina, že narážíme na tak vyspělou civilizaci.'' Mírně se usměju. Jaká ironie...chtěl jsem na ně poslat orky a teď se tu na ně usmívám... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Translace z Warpu dopadla dobře a zanedlouho Zlatý Orel prostoupil do reality v své domovině. Segmentum Solar, systém Terra. Terra. Domov. Srdce. Ale nyní i hrobka a mohyla.. ++Vítej doma, Vojevůdče. Tvůj bratr, Regent Terry, tě očekává na orbitě Terry, na své lodi Phallanx.++ přijde vcelku ihned voxová zpráva. Podle scanů z Zlatého Orla je v celém systému ruch a provoz, možná i větší než za vlády Císaře. Spousta zásobovacích lodí s logem Adepta Mechanika pendluje mezi Terrou a Marsem, orbitální doky jsou v plném provozu a dojem z celého systému je pouze jeden. Úl. Včelí Úl šumící okolo své královny. Avšak na pozadí si lze všimnou jistých tvarů, vzorců. A tím je strach a panika. Světlo Císaře se ztratilo a budoucnost je nejistá. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacticarium ti rozsvítí mapu celé Galaxie a pomalu se na ní začnou objevovat symboly jednotlivých Legií. - První Legie, Lion El`Johnson. Segmentum Obsucurus, Caliban - Třetí Legie, Fulgrim. Cesta na Terru, Warp - Čtvrtá Legie, Perturabo. Segmentum Obsucurus, Caliban - Pátá Legie, Jaghatai Khan. -Segmentum PAcificus, Khan III - Šestá Legie, Leman Russ. Segmentum Obsucurus, Caliban - Sedmá Legie, Rogal Dorn. Segmentum Solar, Terra. - Osmá Legie, Konrad Curze. Segmentum Obscurus, poblíž Oka Terroru - Devátá Legie, Sanguinius. Segmentum Ultima, systém Cirillo Prime. - Desátá Legie, Ferrus Manus. -Segmentum Pacifucus, Cabulis - Dvanáctá Legie, Angron. – Segmentum Tempestus, Athonos - Třináctá Legie, Roboute Guilliman. Segmentum Ultima, systém Cirillo Prime - Čtrnáctá Legie, Mortarion – Segmentus Ultima, V´Run - Patnáctá Legie, (Magnus) Ahzek Ahriman. Segmentum Ultima, Prospero - Šestnáctá Legie, Horus Lupercal, cesta na Caliban, Warp - Sedmnáctá Legie, Lorgar. Segmentum Obscurus, poblíž Oka Terroru - Osmnáctá Legie, Vulkan. -Segmentus Ultima, Dreer - Devatenáctá Legie, Corvus Corax. Segmentum Obscurus, Balanor. - Dvacátá legie, Alpharius Omegon. – Segmentus Ultima, Jagga |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Ruka nad datapadem, na němž je vyobrazena zpráva z Terry, ustrne v polovině pohybu. Na Phalanx? Můj bratr okupuje Terru, má k dispozici palác a přijme mě na svojí bitevní lodi? Proč? Nesmí se snad má noha dotknout domácí půdy? Nikdo mě nesmí vidět? Představoval jsem si to jinak. Jsem syn Císaře, stejně, jako Dorn! Mám právo přistát na Teře a mluvit s ním přímo v paláci! Mám právo vidět Otcův hrob! V náhlém záchvatu tichého vzteku letí tablet proti stěně, vymalované ještě motivy, které sem nechal zanést Císař. Zavřu oči. Nádech, výdech. Určitě to tak nemyslel. Dorn je jen obyčejný, přízemní idiot. Neurazil mě schválně, prostě mu jen nedošlo... Nádech. Ne - ono to hlodá. Mám silný, odporně vlezlý a nepříjemný dojem, že existuje důvod, proč mne tam nechce. ++ Děkuji za uvítání, žádám o soukromou audienci přímo v paláci, spravovaném bratrem.++ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro +++Od :Rogal Dorn, Regent Terry, Phallanx+++ +++Pro : Fulgrim, Vojevůdce, Zlatý Orel+++ Bratře, palác byl prohlášen za místo piety a část, kterou používal náš otec, jsem nechal zapečetit. Terru a okolí spravuji z Phalanxu. Pokud se ovšem chceš jít podívat do Paláce, rád tě doprovodím. Rogal +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Takže možnost jedna - přízemní idiot. Měli jsme si to vlastně vyměnit. Já mám pocit, že vím mnohem lépe, jak jednat s lidem a zajistit si, abych byl milován a následován. Jenže, kdyby byl vojevůdce Dorn, dělal by úplně stejné chyby, jako dělá tady. Nenáviděli by ho. Mě možná nepovažují za válečníka a mohou si o tom myslet, co chtějí - ale většina bratří mne poslechne, byť jen kvůli těm osobním sympatiím. Dorn je... no, na tom vlastně nezáleží. Na druhou stranu jsem ten první dataslate, který teď sbírá servitor, roztřískal úplně zbytečně. +++od : Fulgrim, Vojevůdce, Zlatý Orel+++ +++pro :Rogal Dorn, Regent Terry, Phallanx+++ ++Přistaneme na Teře společně za zítřejšího soumraku. Nechej co nejdříve všude rozhlásit, že se regent Terry a Vojevůdce vydají společně do Paláce, uctít Otcovu památku. Zvol pro přistání a naše setkání na planetě nápadné a viditelné místo. Je vhodné, abychom ukázali truchlícímu lidu naši vzájemnou důvěru a jednotu.++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Další translace z Warpu a na již přeplněném orbitu Calibanu přistane další monumentální loď, tentokráte se jedná o Ducha Pomsty, vlajkovou loď Hora Lupercala a jeho Vlků Luny. Je vskutku obrovská, větší než Železná Krev, okolo jejíchž trosek krouží menší lodě a snaží se zachránit, co se dá. Duch Pomsty má zajištěné zbraně a tváří se mírumilovně. ++++ Očekávám vás,bratři. Všechny tři. Ano, i tebe Lemane, ačkoliv jsi si vyžádal na Vojevůdci jiné rozkazy. Chci tě vidět a slyšet tvůj názor. Ideálně co nejdříve. Horus +++++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce zabliká nějaká obrazovka a technik se na tebe otočí.. „Pane, zdá se, že na planetě se objevili známky života, nevím ale jak. Před chvilkou byla planeta holá......“ Beep beep. „Hloubkový scan stále hlásí prázdný orbit, pane. Přítomnost žádné další lodi neobjevena...“ Beep Beep. Otočí se k tobě technik, spravující komunikaci s Astropatických Chórem.. „Pane, máme zde zprávu zezdola. Zní jednoduše : Čekáme na tebe.“ Poté je na můstku chvilku ticho a všechny oči utkvějí na tobě.. „Jaké jsou další rozkazy, pane?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Smutně si povzdychnu a podívám se na depeši od svého bratra.. „...truchlícímu lidu naši vzájemnou důvěru a jednotu...“ přečtu si bratrova slova a ušklíbnu se. „Bratře, bratře, jak málo rozumíš lidem...Dole potřebují jistotu, pevnou jak skála a neochvějnou jako Terra sama. Ne gesta, ale činy..“ pomyslím si a poté se podívám na další dataslate, tentokráte z Marsu a jen kývnu hlavou.. „Ano, ano. Adeptus Mechanicus pracuje tak, jak bylo žádáno. To je dobře.“ Chvilku se zamyslím a poté do dataslatu naťukám odpověď.. ++Od : Rogal Dorn, Phallanx++ ++Pro Fulgrim, Zlatý Orel++ V 10.00 tě očekávám na starportu před Palácem. Rád bych se vyhnul občanským nepokojům a panice. Dorn. ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~a já se s tebou prostě hádat budu, Dorne.~ ++Od: Fulgrim, Zlatý Orel++ ++Pro: Rogal Dorn, Phallanx++ Drahý bratře, pokud se chceš vyhnout nepokojům a panice, tak se podle toho začni chovat. Přistanu tedy ráno, budiž po tvém. Na ohlášení našeho příletu nicméně trvám. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Ten způsob, jakým Konrád jednal a celý ten hovor je velmi zvláštní. Nic méně musím uznat, že je na čase něco změnit. Zlomený strachem, nejistotou a žalem - tak se nedá žít, natož bojovat za to, co je třeba chránit. Ne, nebude to lehké a není to o nic lehčí ani momenty, kdy opouštím temnoty jeho lodi, nebo když vstupuji na tu svou. Nic méně mám před sebou jasné, stručné rozkazy. Se strachem je nutné bojovat odvahou a nic nedodá více odvahy než slepá víra. Jenže, jak ochránit víru? Jsou to otázky, které mě dále nutí přemýšlet. Stvořil jsem milice svobody, aby napomohli čelit tomu, co přijde. Bude to stačit? Napadá mě leda prosté "bude muset", když dorazím na můstek a aktivuji komuikátr spojující mě s celou mou flotilou a všemi nositeli. "Hovoří Lorgar Aurelian všem Nositelům slova..." Máme nové rozkazy a ať už Konrád učiní cokoliv, mohu jen doufat, že to nepřinese zlo na impérium. "...obdržel jsem nové rozkazy. Legie se tímto přesouvá na pozici vojevůdcových sil. Do konce terranského dne se všichni připravte k přesunu. Za lidstvo, Fulgrima a císaře!" Nemusím mít ani sledovací mechanismus, abych si dovedl představit, co činí všichni mí muži. Lodě, které v pravidelných intervalech rezonují citacemi přísah, jimž se zavázali, opakováním svatých slibů šíření pravdy a ideálu lidství teď jednotně hlásají tento prostý pokřik. Tisíce bratrů i personál jednotně, strojově opakuje - Za lidstvo, Fulgrima a císaře. Protože tomu věří a protože odhodlání je naší největší silou. Jak věřím, silou, co nám pomůže přemoci osud. Zbylý čas věnuji dalším přípravám, které mají s přesunem společného jen málo. Militia Libertas pomohou udržet hranice, ale třeba čelit i vnitřním hrozbám. Rodí se tak další plán na vznik pomocníků v tomto nelehkém úkolu. Strážci pravdy, vybraní astartes s iretátorskými schopnostmi, pro které, doufám, díky víře a oddanosti své populace z řad arbites zajistím i znalosti ve vyslýchání a pátrání, hodlám pověřit úkolem kontroly výkladu imperiální pravdy a případného řešení odchylek. Zároveň, až budou připraveni, je hodlám rozeslat po celém impériu jednak pro kontrolu výkladu pravdy a druhak v doprovodu kronikářů s těmi správnými názory. Tak jak si přál Fulgrim, impérium bude jednotné a tohle bude další krok, který k tomu přispěje. Bude-li dost času. Zpráva na mars (nevím, jestli patří vrchnímu fabrikátorovi) Vážený následovníku omnissiáše-císaře, Já, Lorgar Aurelian, primarcha legie nositelů slova, tímto poníženě žádám o zvýšení dodávek vojenského materiálu určené pro mé světy a podporu při případné industrializaci. Výměnou za to nabízím podporu mých mužů pro expedice a akce cultu mechanica vedoucí k povznesení lidstva a sbíraním znalostí, jež jim po právu patří. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zdá se, že Leman Russ po dořešení pár věcí s Perturabem neplánuje nadále v systému zůstávat..Ovšem předtím, než vydá rozkaz k odletu, do systému přiletí Duch Pomsty...Loď je majestátní, větší než většina vlajkových lodí a od pohledu vypadá dosti naštvaně... Zřejmě pocit, protože štíty nejsou nahozené a zbraně jsou samozřejmě zajištěné. A samozřejmě, plošná zpráva na všech kanálech. +++ Bratři, očekávám vás. Doufám, že celá záležitost proběhne rychle a nedojde k dalším pochybením, jako například snaha o vyhnutí se bratrskému objetí fňukáním u Fulgrima. Ano, Lemane, chci vidět i tebe, bratře. A slyšet i tvoji verzi toho, co jsi zde viděl. Je dost možné, že tvé slovo bude rozhodující a ano, chci ho slyšet osobně a dívat se ti při tom do očí. A jsem vcelku rozmrzelý z toho, že zpochybňuješ autoritu a tím i důvěru, kterou do mých rukou vložil Fulgrim. Čekám na vás, bratři. Horus Lupercal. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Rogal Dorn, Phallanx++ ++Fulgrim, Zlatý Orel++ Bratře, nepoučuj mě, kterak se starat o Terru. Já ti do tvého Vojevůdcování také nemluvím. Příchod, samozřejmě, ohlášen bude. Na Terru a Palác se nejde zrovna dostat nepozorovaně. Let trvá zhruba 20 terranských minut. Buď tam včas. Dorn ++++++++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Invincible Reason~ Vrátil jsem se na můstek téměř v plné polní. U pasu jsem měl oba meče, v podpaží držel svou okřídlenou helmu. „Bratře apatykáři, duplikuj vzorky, které jsi odebral ve sklepech úlu,“ obrátil jsem se k medikovi – vědci. „Ať nejdeme do dalšího vlčího doupěte s prázdnou.“ „Cyphere, od tebe budu potřebovat videozáznamy. Kromě vstupu do krypty, tam nám vypadlo spojení. Ten záznam nikdy neexistoval.“ Žádná námitka, tak se mi to líbí. Poslední, na koho jsem se mlčky obrátil, je Luther. Položil jsem mu volnou pravou ruku na rameno a zpříma se mu podíval do očí. „Chceš jít do toho pekla se mnou, bratře?“ Nenutím ho. Navíc někdo se o Anděly musí postarat kdyby se náhodou na Duchu Pomsty něco zvrtlo. A tím něčím myslím že by na mě Russ naházel víc špíny, než já na něj. Luther zavrtěl hlavou. „Lione, problémy primarchů mě míjí. Mé oči viděly to samé co ty tvé.“ Kývnul jsem a slabě ho přes rameno plácl. Nezbývalo než tedy sebrat data a vyrazit k hangáru. Doprovod jsem příliš neřešil. Prostě jsem si vzal dva Anděly z mé osobní gardy s sebou. Po nástupu a usazení se v hawku jsem si na databletu přehrál ještě naposledy záznam ze sestupu. Nebo to možná spíš jen narychlo projel, jestli to neobsahuje ten úsek o kterém jsem se zmínil. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Krátké intermezzo o tom, jak vlastně probíhají takové přípravy~ Takové frenetické hopsání okolo mé osoby se nekonalo... prakticky od doby, kdy mě měli zvolit vojevůdcem. Tedy, tehdy jsem nevěděl, že mě strojí pro to - a ani Bianca s Isabellou to nevěděly. Je mi těžko u srdce, když pomyslím na to, že právě ten den to bylo naposledy, co jsem Otce viděl a mohl s ním mluvit. Možná je to sebeovládáním a možná vědomím, že mě zrovna líčí a tak se nemohu hnout, natožpak plakat, ale v konečném důsledku jen otupěle sedím a nedělám nic. Vím, že bych na to neměl myslet a vracet se k tomu, co bylo. Je to zbytečné a akorát mě to ubíjí. Jenže před návratem do paláce se tomu jeden prostě neubrání. "Problém je samozřejmě v tom, že celý můj návrh počítal se šerem..." Někteří z nás jsou ale natolik profesionální a pragmatičtí, že je nějaká ta ta nostalgická myšlenka nemá šanci rozhodit. "Nemůžu uvěřit, že pod námi je Terra. Tak moc bych se chtěla podívat zase domů..." No a někteří, někteří naopak ne. ".... a vy jste říkal neklid a panika?" "Možná, kdyby se upravily výšivky a přidaly nějaké, které půjdou lépe vidět za dne..." "Myslíte, že lidé protestují v ulicích?" "Ještě, že na to máme celou noc, tenhle škrt přes rozpočet bude chtít lehkou přestavbu." "A co palácová čtvrť, jsou tam nějaké nepokoje?" "Původní symboliku ponechám, vlastně i funkce, nové šaty prostě nestihneme, navíc ta smuteční maska je velmi efektní záležitost za světla i za tmy..." "Můžete se na to bratra zeptat? Třeba ví něco o mé rodině." "Nebojte se, můj pane, já nedopustím, aby jste se neukázal v nejlepším světle!" "Doufám, že jsou v pořádku, kdo ví, jak to teď na Teře opravdu vypadá." "I když pro vás bude nejlepší světlo ve chvíli, kdy moc světlo nebude, bylo by nejlepší, kdyby jste se zdržel a... ano, vlastně z toho můžeme udělat postupně se odhalující symboliku, to by chtělo... moment...." "Natočte mi hlavu trošku doleva, abych vám mohla vyčesat vlasy." "Bude to mít tak padesát kilo..." "Nemůžete se takhle mračit, tady se vám vytvoří vráska a do ní se slije ten světlý podklad" "Servitor, SERVITOR!" "Usmějte se, určitě to neudělal schválně, že to přesunul na ráno! Třeba s vámi chce strávit co nejdelší čas, musí být hrozně osamělý." "Zvolila bych tenhle výraznější vzor - tenčí je delikátnější, ale v televizi zanikne." "Jsou všichni vaši bratři, jako pán Sanguinius?" "Do hodiny by to mohlo být vyšité, když nastavíme plný výkon a zapřáhneme všechny servitory - na, odnes to dozadu - a pak bychom to mohli vyzkoušet..." "K čemu vlastně potřebujete to pírko, co nám tady nechal?" "Pak nastavíme osvětlení na plnou intenzitu a uvidíme, co z toho vyleze. Pokud se vše vydaří, tak budete z paláce odcházet v noci, tím pádem..." "No ano, pak by to vlastně mohlo být ještě lepší. Vzplanutí na konci a tak. Doufám, že to uvidím na přenosu." "Mám tady takový nápad, zjistím, jak jsme na tom se zlatem..." ......... ... |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Konečně se zjeví Duch Pomsty a není nač vyčkávat. Horus svou zájem o to nás vidět vyjádřil jasně, můžeme to udělat nebo zřejmě čekat jeho hněv. Risknu to s ním. Očekávám nepříjemné zhodnocení mého chybného činu. Největší důkaz obíhá orbitu... Nedivím se Russovi, že chce uletět. Nikdy nebyl takový, že by si počínal zodpovědně a nechat se pravděpodobně seřvat od svého bratra není zrovna něco, co by si nechal líbit. No, ať už chci nebo ne, Thunderhawk opouští hangár a míří k Horově vlajkové lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Samotný let proběhl bez problému. Nedá se říct, že bych byl vyloženě nervózní, jen musím uznat, že je mi z určitého pohledu tak trošku divně. Je to jeden z těch pocitů, které neumím dostatečně popsat ani přiblížit. Na malou chvíli mě zbaběle napadne, že mi vlastně bylo nad Ullanorem docela dobře, ale pak se vnitřně napomenu a veškeré rozpaky skryji za svou obvyklou masku sebevědomí. A tuto ještě navíc zakrývá jedna fyzická. Stejně, jako dlouhá, neuvěřitelně těžká, lesklá černá róba, vykládaná a vyšívaná zlatem a doplněna o spodní vrstvu jakési labutěnkové vlečky popelavě šedé barvy, která se za mnou tetelí a znázorňuje kouř, vycházející ze spáleniny. Vzhledem k tomu, že jdu oficiálně uctít Otcovu památku, byla zbroj redukována na nutné minimum a pokud je pod tím vším vidět byť kousek, je natřený na tak tmavě fialovou, že téměř splývá s kombinací černé a zlaté. Jakožto ceremoniální zbraň jsem si symbolicky vzal meč, který mi otec věnoval při mém jmenování. Společně se mnou na planetu cestují nejbližší a nejvýše postavení členové mé legie. Taktéž se smuteční úpravou dlouhých zlatočerných plášťů. Orlice na jejich hrudích se vyzývavě, zlatě lesknou. Než se rozhodnu nechat otevřít vrata a udělat ten první krok směrem ven, zjistím si, jak to tam vlastně vypadá. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alphárius stojící na můstku battlebarge Alfa hledí kamsi do neznáma. Když se začnou ozývat zmatená hlášení, nepohne ani jediným svalem. Je mocnější, než by mohl jeden čekat... Jeho pohed se přesune na planetu, jako by se snažil na tu obrovskou dálku zahlédnout postavy bývalých bratří a spolubojovníků dole na planetě, pokud by se dalo věřit ostatním primarchům. A nebo posledním věrným. Víš, že za všechno můžeš ty, otče? Alpharius se s planoucím zrakem otočí směrem na můstek. Připravte jednotky do droppodů, a připravte můj osobní thunderhawk. Poté se znovu otočí k oknu. A kontaktujte astropatický chór. Mám dvě zprávy. První pošlete bratrovi v tomto znění: ETA? a Druhá v tomto znění na planetu: Trpělivost je výsadou králů. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Prochází vykopávky a pořád zachovávám klid. Když dojdu k názoru , že se jedná o jiný komplex dojdu k rozhodnutí. „ Hmm, děkuji vám a myslím, že se vrátíme na své plavidlo.“ Otočím se a rázným krokem se vracím ke kosmoportu. “Děkuji vám Magnusi . Bylo poučné si prohlédnout jak pracuje adepta mechanika a snad se neurazíte, když pronesu přání, že nebudu mít možnost předvést ukázku práce své legie v praxi.“ Aktivuji komunikátor. „++Všem jednotkám zůstat na svých pozicích a připravit se na vyzvednutí.++“ Ještě se jednou mírnou poklonou rozloučím s magnusem a pak vstoupím do jednoho hromového jestřába a aktivuji komunikaci. „++ Výsadek na Stín císaře nahodit motory a štíty, spustit protokol 21, připravit se na odlet, jakmile k tomu dám povel.++“ Pronesu vědom, že všichni na palubě jsou s protokolem číslo 21 tedy s orbitálním vyloděním proti dobře bráněnému cíly srozumněni. Všichni mariňáci kteří nešli se mnou dolů sou právě na cestě k výsadkovým modulům a jestřábům stejně jako mnoho z pilotů doprovodných stíhaček právě pospíchá ke svým strojům. Já sám počkám až se všichni z mých mužů kteří zůstali na kosmoportu nastoupí a až pak se odlepíme v jedné vlně od země a začneme stoupat stále výše. Pak upravím rozkazy. „Všem expedičním jednotkám provedeme přelet nad souřadnicemi které nám dali zvědové. Udržujte roztaženou formaci a budeme nad pozicí očekávat přehradnou palbu tak se podle toho připravte. Corax konec.“ S tím očekávám co se bude dít dál, má letka mění směr a letí k dalšímu komplexu. Sám nevím co mám očekávat v duchu se připravuji na přivítání raketomety. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce astropathického provozu je zjištěna součastná pozice Vojevůdce – velmi překvapivě Segment Solaris, Terra. Co tam ale dělá, kdo ví. Rozkaz ale zněl jasně a po celé flotile se rozběhne onen šum, připomínající mraveniště či dobře namazaný, avšak složitý stroj. Vše pracuje tak, jak má. Na čase trošku úřadovat, že? Na stole se ti objeví vcelku zajímavá zpráva. Něco, co dobře poznáš. Něco, co je až mrazivě podobné Lectitio Divinatus, tvému dílu a dílu, kvůli kterému hořela Monarchie. Víceméně je to jen krátká zpráva o tom, že se začíná šířit jakýsi kult...Ascendanté, tak nazývají sami sebe. A víceméně uznávají několik základních pravd.. 1)Císař je, byl a bude jediný Bůh. 2)Jeho zmizení má jediné vysvětlení – stal se z něj plnohodnotný Bůh. 3)Primarchové jsou jeho syny a v nich září světlo Císaře. Císař daroval Primarchy Galaxii, aby ji a jeho dílo chránili a konali jeho vůli. Trošku nakrčíš obočí. Někdo, kdo by rozhodně neprošel iterátorským výcvikem pravděpodobně vykradl tvé dílo a poněkud ho zprznil. Jenže dle zpráv se to šíří. A vcelku slušně. A ohnisko? Segmentum Solar. Pak blikne zpráva z Marsu. ++Odpověď pro PrimarchXVII=Positivní.++ A zanedlouho se tvé lodě vnoří do Immateria a naberou směr na Terru. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Protokol 21. Drop podový výsadek proti bráněnému nepříteli, avšak vydán na lokaci archeotěžební planetě pod správou Adepta Mechanica. Jediná reakce z strany tvé Legie je dvojité ověření tvé identity. Nikdo tvůj rozkaz nezpochybňuje... Bohužel, jak se zdá, někdo tento rozkaz rozhodně zpochybní ++PrimarchoXIX, přestaňte v akci, která právě probíhá, vstupujete bez pozvání na výsostné území Adepta Mechanica, na které máme dle Císařského dekretu právo. Pokud neodvoláte své stroje, budeme to považovati za agresi a podnikneme následné kroky. A nesnažte se mě, prosím, přesvědčit, že se jedná o náhodné cvičení orbitálního výsadku. S pozdravem Urdos Convus, velitel bezpečnosti těžební kóty 613++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rozkazy uposlechnuty a tvá osobní loď se připravuje k sestupu na planetu... Několik pohledů do vesmíru tě nutí k zamyšlení...o důvěře. Komu a čemu jde věřit? Tomu, co vidíš? Tomu, co ti řeknou bratři? Ne. Nešlo a nikdy nepůjde. Jde věřit jen jedné věci. A to je Alfarius. ++ETA: Týden až půl roku, warp je tímto směrem velmi rozervaný a nevyzpytatelný.++ přišla zpráva od bratra. A z planety přijde drobná odpověď. ++Čas, primarcho, je jediná věc, kterou nelze mít pod kontrolou.A já nejsem král.++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nechal jsem svému bratru Perturabovy jednu bitevní bárku, aby jej a jeho muže dopravila domů. Poté jsem nechal Magusy vyhledat o všech soustavách ve směru Kaledon. Než technokněží vatáhnou ze strojových duchů požadované informace, dorazí zpráva od Horuse. Nemusím na svého bratra čekat mé rozkazy jsou jasné a celá tato aféra se mne a mé legie dotýká jen okrajově. Na druhou stranu Horus by to pochopil, jako jasnou urážku. Počkám na něj, ale rozhodně ne nad planetou lva. zhodnotím situaci a odvelím flotilu na okraj soustavy, tedy až na lodě sloužící bratrovy, jako odvoz. Při čekání na Horuse snažím zachovat klid, ikdyž mi to příliš nejde. Když se Horova loď konečně oběví nasedám se s ceremoniálním doprovodem Thunderhawku mířící k Horově lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro odkaz Terra, ach Terra. Stále stejně špinavá, stále stejně podmračená a stále stejně...domov. V jistém slova smyslu. Terra, z které se před nedávnem stala hrobka. Z letadla vidíš císařský Palác, který je, inu, prostě obří. Z letadla si všimneš, že tvá návštěva nebyla ututlána. V okolí Paláce je opravdu spousta lidí a vidíš, kterak se Arbitři snaží udržovat pořádek a klid, avšak moc jim to nejde. Tvůj pilot jednou zakrouží nad Palácem a ano, lidé provolávají slávu.Firebird poté začne přistávat na heliportu na vrcholku paláce. Rampa se otevře a ty vyjdeš ven. Na heliportu stojí několik Adeptus Custodes a pravděpodobně iterátorů, okolo kterých hučí malé hejno servolebek, osazených kamerovými systémy. Dorna nevidno. A ne že by jeho zrovna bylo snadné přehlédnout. Když tu najednou...oslnivý záblesk a úder hromu. Příchod teleportem je vždy oslnivý a rozhodně upoutá pozornost. A ostatně, Rogal Dorn také. Je masivní a od jeho zlaté zbroje se nádherně odráží slunce, které na chviličku vyšlo. Působí monumentálně, jako zlatá socha, téměř monoliticky a jako zosobnění Impéria a naděje. Přes svou zlatou, masivní zbroj má přehozené červené roucho a v ruce třímá hůl Regenta Terry, pozůstatek po nebohém Malcadorovi. Od té doby, co jsi ho viděl naposledy, se ale změnil. Je to něco v jeho postoji, něco uvnitř. Takové ta drobná řeč těla. Stojí rovně, hrdě a sebevědomě. Není zlomený, zničený nebo truchlící. Klid a jistota z něj skoro sálají... Když zlatavá záře opadne, davy začnou provolávat slávu ještě s větším nadšením a až v míře jemně hraničící s fanatismem.. Vykročí k tobě a na jeho tváři, kterou nemaskuje žádnou maskou nebo helmou, se objeví upřímný úsměv..Možná trošku znepokojivý, od někoho tak velkého, jako je Rogal. A pak řekne jen jediné slovo...Klidně, kameně. Dornovsky. „Bratře.“ ..a přátelsky tě obejme. Davy šílí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Porn~ Poslední nádech a vystupuji ven, abych prošel perfektně seřazeným čestným špalírem svého doprovodu a následně se klidně postavil tak, aby na mě bylo pokud možno ze všech stran dobře vidět. Černá ostře kontrastuje s bílými a zlatými stěnami paláce, na jehož vrcholku právě stojím. A vlastně i se světle šedivým ranním nebem. Na mnoha světech, které nejsou tak postiženy zkaženým ovzduším, přelidněním a vůbec tisíciletími lidské civilizace bývá nebe modré, jako na starých obrazech z Terry. Rád bych někdy viděl, zda to tak kdysi dávno doopravdy vypadalo a nebo je to jen fikce a zbožné přání umělců. Davu nekynu, mám svoji roli, které se hodlám držet až do konce. Byť to láká - nechat se strhnout jásajícím davem a koupat se v jejich obdivu hned teď. Klidně založím ruce a přivřenýma očima pozoruji, jak se bratr přes noc činil s vyhlašováním našeho společného příchodu. Děti se seřadí kousek opodál do předem nacvičené, pedantsky vymezené formace a za malou chvilku se v záblesku teleportu zjeví Dorn. Ano, překvapuje mě, jak dobře a spokojeně vypadá. A doufám, že to celé je jen divadlo pro lidi, kteří přesně tohle potřebují vidět. Možná, že si přeci jen uvědomuje důležitost toho, jak působí na lid. Protože jestli zjistím, že jej Otcova smrt nezarmoutila tak, jak měla... Nevím, jestli mu tuhle lásku lidu závidět a nebo usoudit, že je to momentálně to nejlepší, co může mít, pro nás všechny. Srdce mi sobecky říká, že si něco takového vůbec nezaslouží - a mozek kontruje tím, že prostě potřebujeme někoho, kdo nám z Terry bude řešit všechny ty otravné věci - a že nikdo, kromě našeho Otce a i ten se rozhodl se části moci vzdát, prostě obojí nikdy nezvládne. Na druhou stranu - jak k tomu přišel zrovna Dorn? A je mu vůbec co závidět? Kolikrát jsem si už za tu kratičkou dobu, co jsem vojevůdce, přál mít ze všeho nejvíce vlastní klid a neotravovat se s tím, co vyvádějí bratři? A to mluvíme o primarších - Dorn řeší chyby LIDÍ. Opětuji jeho objetí a mlčím. Jen se při tom lehce vytočím tváří tak, aby fotografové mohli zabrat úsměv, který se na tom odhaleném kousku tváře mihne. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Shlížím na monitor kde se zobrazuje náš přibližující se cíl. Pak k nám dorazí zpráva a já odpovím klidným hlasem. "Spojte mne s tím velitelem a pošlete zprávu následujícího změní." Odkašlu si a pohldnu vážně do monitoru. +++ArchMagosi Vitrilianovi i veliteli těžební kóty 613. Musím vám oznámit, že naše předsunuté hlídky ve volném vesmíru náhodou zaznamenali ve vnějším pásu asteroidů člun eldarských eldarských pirátů letící po balistické křivce k této planetě. Výpočty které nám právě došli ukazují místo přistání přibližně 100 kilometrů od těžební koty 613. Stín Císaře se je pokusí zastavit ještě než sestoupí do atmosféry, ale v rámci předběžných opatření, v souladu se vzájemnými přísahami mezi adepta mechanika a mým otcem. Hodlám dostát svých závazkům a zaujmu se svým doprovodem obranu a posílám obranu koty 613. Zbytek mých válečníků je na stínu císaře připraveni vylodit se tam kde to bude potřeba. Nejsme si jisti velikostí posádkou koty 613,ale navrhuji, aby civilní posádka, jejíž přítomnost není nezbytně nutná se evakuovala, jsme připraveni pomoci našimi hromovými jestřáby a svými těli bude-li nutno krýt evakuaci příslušníků ademta mechanika. Pokud ArchMagost Vitrilian uzná, že kota 613 nestojí za obranu. Pokud ano, mý válačníci budou bránit majetek imperia i mechanika jak si žádají přísahy. Dokud nedostanu vaše vyjádření budu předpokláda, že si tuto kotu přejete bránit. Corax velitel XIX konec. +++ Otočím se na kopilota. " Všem letounům, připravit na přehradnou palbu a na výsadek. Krýt si záda před nepřáteli. " Pak aktivuji okruh zvědů. " Všem jednotkám připravit se na výsadek u koty 613. Počet nepřítele , jeho protiletecká obrana neznámá. Připravit se na boj" S Tím utěsním helmu a pohledem zkontroluji svou osobní stráž, jejíž členové si ze zvyku kontrolují svou výzbroj, sám usedám do jednoho z křesel a zapnu si pásy. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Skoro, jako by můj záměr stvořit strážce víry byl předtuchou. Náboženství, víra, ideologie je strašlivou zbraní, umí-li se správně využít. Rozhodně se mi nelíbí, že jej někdo používá tímto způsobem. Kdysi bych těmto snahám tleskal, ostatně jsem měl Císaře za boha taktéž, ale dnes? Dnes, kdy vidím spásu ve službě lidstvu a vojevůdci rozhodně ne. Do dané oblasti budu muset vyslat několik věrných iterátorů, aby se naoko zajímali o možnosti a způsoby uctívání. Informace budou třeba a pak, než bude vše připraveno na nějakou razantnější formu odpovědi, bude potřeba jejich vliv omezit nebo zpomalit. Proto bude třeba do postižených a blízkých oblastí dostat správné myšlenky, které se pokusí tyto neřízené idee rozpustit a nechat splynout s přijatelnějším výkladem bez toho, abychom vyráběli ihned mučedníky. Proto také začnu zpracovávat kázání, jež by tuto víru zpochybňovala a chránila vyhovující učení. 1) Císař je, byl a bude a bude jediný bůh. Císař nevěřil v bohy a zavrhl je jakožto slepou stezku na cestách lidstva. Císař byl nositelem zdravého lidského rozumu a moudrosti, jediných takřka božských sil, jež dovedou přetvářet realitu a budovat věci k našemu obrazu. Odklon od tohoto směru je odklonem od něj a pliváním na jeho památku. 2) Jeho zmizení má jediné vysvětlení – stal se z něj plnohodnotný Bůh. Skutečný a jediný bůh je lidská tvořivost, píle a kreativita. Císař byl v tomto úhlu pohledu plnohodnotným bohem tak, jako jím je každý člověk, lhostejno zda farmář, učenec, umělec či vojenský důstojník, jenž napíná své síly proto, aby změnil dnešky plné nebezpečenství v zítřky slibné budoucnosti. Lidstvo je božskou bytostí formující vesmír, tak jako jí je v přeneseném smyslu každý užitečný participující člen společenství, přítomen ať už fyzicky, nebo jen v našich vzpomínkách. 3) Primarchové jsou jeho syny a v nich září světlo Císaře. Císař daroval Primarchy Galaxii, aby ji a jeho dílo chránili a konali jeho vůli. Bod číslo tři je v podstatě pravdivý. Je to smutné, ale jelikož vybízí k poslušnosti a k odkazu tažení, nevidím důvod tuto část měnit. Naopak to skvěle zapadá do toho, co jsem sám učinil pro Fulgrima. Nic méně předchozí dva příliš vyhraněné body je třeba myšlenkově rozmělnit, nahlodat a nepovede-li se toto smýšlení absorbovat, tak nakonec vyhladit. Jen málokterý popel nechválí lidstvo. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Když dostanu zprávu od Sanguinia povolám svého astropata a odešlu mu odpověď. +++Corax pro Sanquiniusovi Zdravím bratře, chtěl bych ti oznámit že v soustavě Calderia působí temní Edaři a podle mých nepodložených předpokladů tu mají bránu nebo nějakou základnu. Omlouvám se ale více toho zatím nevím, ikdyž na tom pracue většina mé legie. Corax konec.++++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na běžný imperiální ansábl by tato lež pravděpodobně stačila, avšak na Adeptus Mechanicus, jak se zdá, tak nikoliv. Chvilka ticha je následována zprávou. ++Širokopásmé scany nic neodhalili. Ani širokopásmé scany přes Stín Císaře. Nemluvě o tom, že komunikace mezi vaším thunderhawkem a zbytkem neodpovídá vašemu sdělení... Omnisiáš chraň, Coraxi. Máte poslední možnost odvolat výsadek a stáhnout se. V jménu slibů daných tvým otcem Marsu.++ Vzduch vedle tvého letounu je rozvířen výbuchem rakety, která šla záměrně vedle, tvůj pilot se ani neunavoval úhybným manévrem a o pancéřování letounu zaduní pár šrapnelů, avšak efekt je stejný, jako by po letounu někdo házel písek. Z okna letounu lze vidět další členy formace a výsadkové moduly, jak se začínají zahřívat v atmosféře. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn ti poté pokyne k dveřím paláce a pomalu vykročí..Ano, změnil se. Není v těm ona kamenná ztuhlost a tvrdost, ale konečně vypadá jako Primarcha na svém místě. Pravděpodobně jen Horus Lupercal by to zvládl lépe. Kdo ví, kdo na něm zapracoval. Špalír Custodes lemuje cestu až k dveřím paláce, tyčícím se na okraji starportu. Po několika krocích dovnitř se dveře zavřou a oddělí venkovní šílenství od vás a nyní je vaší společností jen ticho. Adeptus Custodes, pravděpodobně na vnitřní rozkazy, zůstali stát venku, takže nyní jsi tam jen ty a Dorn. Palác zahaluje děsivé, až teskné ticho..Za Císaře se stále truchlí, na vnitřní výzdobě Paláce nyní dominuje černá.. Poté, co zmizíte lidu a kamerovým servolebkám z očí, tak si Rogal Dorn trošku unaveně povzdychne. To je ale jediné, co se v jeho postuře změní. Žádné hroucení, žádné zahazování hrané masky, nic takového. „Jistě máš za sebou dlouho cestu a jsi unaven, bratře...“ řekne Rogal a trošku mu cukne koutek. „A jsem si jist, že máš mnoho otázek. Nerad bych plýtval naším časem posezením u vína a planými společenskými řečmi, které vlastně ani jednoho z nás nezajímají....“ podotkne trošku kyseleji Dorn. Ano, starý dobrý Rogal Dorn. Ten kus cihly, kterou do něj Císař při jeho stvoření vložil, tam někde stále je. „Takže, co po mě chceš, Fulgrime?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus, jak se zdá, se na vaší návštěvu vcelku dobře připravil a vypadá to, že ani on není nadšen z toho, co má řešit...Ono je to vidět hned po příletu na Ducha Pomsty. Jeden celý hangár byl vyklizen a přestavěn tak, aby posloužil jako sněmovní sál..Zdá se, že Horus chce mít záležitost rychle z krku a nechce ztrácet čas turismem po své vlajkové lodi. Hangáru dominuje velký, kulatý stůl, okolo kterého jsou 4 velká křesla. Za každým křeslem je velká vlajka jednotlivé legie – Temných Andělů, Hvězdných Vlků a Železných Válečníků. Křeslo, za kterým vlaje vlajka Vlků Luny, dominuje stolu, ostatní tři jsou naproti a to v pořadí Lev – Lion – Perturabo. Na stole je nějaké občerstvení, ale je vcelku skromné. Horus Lupercal víceméně sedí na svém „trůnu“ a čeká, až si všichni tři sednete..Poté si smutně povzdechne a promluví. „Fulgrim, Vojevůdce, mě požádal, abych vyřešil situaci Caliban. Shrneme si to – zprávy o podivném moru, o čemsi divném v podzemí a Císař ví co ještě a jako výsledek zničení planeta, sloužící jako základna Legie, zničena Železná krev a sektor na kraji občanské války. Ehm.“ řekne vcelku nahněvaně Horus. „Kdo je za tohle celé odpovědný?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na pana senátora váš zjev či palebná síla dojem nedělá. Buď je lehkovážný a podceňuje situaci, nebo viděl mnohé. Anebo obojí, kdo ví. „Jako členská planeta systému Interex samozřejmě uvítáme možnost rozšířit si obchodní a vojenské kontakty skrze mírovou domluvy a oboustranně výhodnou spolupráci...“ poznamená trošku monotóním hlasem, jakoby tuto větu říkal asi po sté. „Připravil jsem pro vás některé smlouvy, stanovující podmínky obchodu a pomoci mezi Systémem planet Interex a novým systémem, který se k nám chce přidat...“ řekne a na stůl dá několik malých kostiček, které začnou projektovat nějaké hologramy, zaznamenávající dokumenty. Má to jen malý háček, je to psané v zcela neznámém písmu a jazyce, avšak autopřekladač si s tím za chviličku poradí. V zkratce je to spousta právničtiny, která umožňuje obchod mezi „novým subjektem tkzv. “Impéria„, umožňující výměnu a prodej technologií a zboží za podmínek “80% za 120%„. Vcelku “židovina", ale snesitelná. Poté je tam také nějaká doložka o vzájemném míru, vzájemné vojenské podpoře pouze za účelem obrany systému Interex a přidružených spojenců a tak dále, a tak dále. Ani slovo o víře, respektu atd. atd. Jenom těžká politika. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Ale k diplomacii. "Kolik vůbec Interex zahrnuje planet?" Optám se konverzačním tónem během čtení těch jejich smluv. Upřímně se mi vůbec nechtělo, ale co jestli takhle přistupují ke všemu, budu si na to muset zvyknout. "Také mě napadá mluvíte za celý Interex nebo svou planetu? Případně planety?" Smlouvu rychle proletím. Na můj vkus až moc administrativy a právničiny. Přesto se mi tam pár lidí opravdu nelíbilo. Fakt že neřeší náboženství nebo tak jsem ochotný překousnout. Ale jeho přístup a pro ně výhodnější smlouvy mi vadili daleko víc. "Nechci vás urazit... Ale pokud se chceme bavit o nějakém obchodu a spolupráci byl bych rád kdyby jsme se bavili jako sobě rovní. Nejsme jen tak nějaká planeta co se chce přidat k vašemu Interexu. Imperium je plně samostatné, tohle je jen naše dobrá vůle a snaha předejít možným nedorozuměním. Neberte to jako vyhrožování prosím, jen konstatuji fakta. Takže pokud budeme obchodovat bude jedině za rovných podmínek." Při mluvení nechám křídla založené. Mluvím klidně jako by jsme se bavili o úplně normálních věcech. Pozorně hledím na toho muže, snažím se vyčíst cokoliv co by mi mohlo pomoct. Doufám jen že jsem to nepřehnal, to by mi ještě chybělo. Krátce se podívám směrem k Roboutemu s pozvednutým obočím. Přece jen se v tom asi vyzná lépe než já. Pořád jsme ale zástupci Imperia a pokud se k nám takhle chtějí chovat nedám si to líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Náš velice drahý senátor spustí svojí řeč, ve které se cítím jako ryba ve vodě. Jenže asi tak v půlce mu jen tak prostě skočím do řečí, protože si z nás tenhle senátor zjevně utahuje. ,,Moment...Nechci vás urazit, ale mám spoustu otázek a to jste pravděpodobně ještě neřekl to, co jste říct chtěl. Ta první a nejdůležitější otázka je, jak je Interex veliký...vlastně se jen ptám na to samé, co se ptal bratr. V tomhle Vás nechci urazit, ovšem taky Vám mohu říci, že Impérium Lidstva vládne celé Galaxii a spousta jiných nesmyslů a vy mi neuvěříte. Ani mi nestačí, že mi ukážete nějakej hologram, kde to bude...Chci ten váš Interex vidět na vlastní oči, jinak vám nehodlám věřit ani nos mezi očima. Zadruhé...Interex...Jak mohu vůbec vědět že něco takového existuje a že nejste třeba jen obyčejní vesmírní banditi? Je pravda, že na vesmírné bandity máte tyto smlouvy až moc dobře propracované, ale taky si můžu někam napsat Impérium Úžasného Robouteho Guillimana a existuje snad?''Přesně v tomto okamžiku obrátím pohled na Sanguina a velice jasně ho pohledem upozorním, aby nic nezmiňoval a neměl žádné připomínky. ,,Za další...Jste velice zajímavá rasa se zajímavou technologií...Jenže chceme důkaz, že máte něco, co my třeba ne a že se nám tento obchod vyplatí. Koneckonců, my nechceme jen tak prodělávat, když vy něco můžete získat. V neposlední řadě...jak říkal bratr...my nejsme žádný hej nebo počkej. My jsme členové...no...jedni z mnoha vůdců mocného Impéria Lidstva a pokud by se mělo diskutovat o obchodu, míru, vzájemné pomoci a tak...tak jedině za rovných podmínek.'' Zopakuji slova mého bratra Sanguina. Pak k němu jen obrátím pohled a mírně se na něj usměji s tím, že to zvládl výborně. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Rampa pomalu klesá a odhaluje přestavěný hangár na provizorní sněmovní místnost. Je to... praktické, ale zároveň značně chladné, takové přivítání bych já osobně bratrům nepřipravil i kdyby byla situace taková, jaká teď momentálně je. Musím říct, že i přesto, že se nacházíme v hangáru, je to funkční, do jisté míry i efektní. Čtyři židle, označení pomocí vlajek legií, přesně to, co je potřeba, nic víc. Snad jen občerstvení je zde jako ozdoba, pochybuji, že někdo z nás vezme byť kousek z toho, co je nám nabízeno. Beru zpět, máme tu Russe, toho chuť na jídlo sotva přejde. S klidem dojdu ke svému místu, položím si kladivo vedle nohy a s rukou na srdci se bratrovi ukloním. Kov zaduní o kov. „Jsem vděčný, že můžu být hostem na Duchovy Pomsty, bratře, a taky tě opět rád vidím.“ Odsunu židli, sednu s a položím ruce před sebe na stůl. „I když bych byl rád, kdyby to bylo za jiných okolností.“ Čekám, až si sednou zbylí dva bratři. Pak nám Horus předloží, jaký byl jeho úkol zde a zeptá se náš přímo, kdo může za to, co se zde stalo. Neuniká mi hněv v jeho hlase. Je to zvláštní, ten, kdo by se měl cítit naštvaný, by měl být Lion – On jistě v takovém rozpoložení je... – a to kvůli mě a mé chybě. Za Krev ho vinit nehodlám, měl jsem poslechnout jeho slovo. Polknu, nemám rád mluvení a nijak netoužím být prvním, kdo začne mluvit, ale někdo to být musí. Vlk toho bohužel moc neví, Lev... těžko říct, jestli touží po tom, aby to objasňoval on. „S největší pravděpodobností mohu za značnou škod já. Přiletěl jsem na Caliban pověřen Fulgrimem, abych Lvovi pomohl s tímto morem. Když jsem dorazil na povrch, začalo se dít něco neobvyklého, z úlu Calibanu a z cest pod nimi začala růst vegetace. Vše to přerostlo v mohutného tvora, který svou pouhou existencí napáchal dost škod.“ To, že kdyby mi Lev řekl dříve, co se děje, nebo mi jakkoliv objasnil situaci, tohle mohlo všechno změnit, vynechám. Nemá smysl ho vinit nebo se zde začít navzájem obviňovat. Nikam by to nevedlo. „I přes to, že mi Lev zakázal zaútočit na tu věc, udělal jsem to, co jsem považoval za nejlepší. Nicméně orbitální baráž toho tvora nezabila, jak jsem doufal, pouze ho osvobodila a on se vrhl do voidu proti Železné Krvi. Ani druhá salva ho nezastavila.“ Odmlčím se. Nechci si připomínat ztrátu, ke které došlo. „Byla to má chyba, špatná dedukce.“ Řekl jsem vše, co jsem chtěl. Lev sice většinu baráže smetl stranou planetární obranou a palbou flotily, to mu ale nemám právo nijak zazlívat. Dobro většiny proti dobru jednotlivce. Ano, bráno v krátkodobém hledisku, ta věc už může pustošit další světy, rozsévat zkázu a nedejcísaři množit se. To je ale ve hvězdách. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Následuji bratra dovnitř a od chvíle, kdy mne obejme si dávám dobrý pozor, abych navenek nevěnoval jásajícímu davu, kamerám ani ničemu okolo, bližší pohled. Mé oči, jakoby patřily Dornovi, což je vidět i přes masku - už proto, že přeci jen musím trochu pozvednout bradu, abych se mu mohl podívat do tváře. Když vejdeme dovnitř, trochu se uvolním a rozhlédnu se okolo. Vždycky jsem palác miloval. Svým způsobem to byl malý svátek pokaždé, když jsem se sem vrátil. Ne všichni z nás jej považovali za jeden ze svých domovů, vím to až moc dobře. Ale já... míval už tehdy, kdysi dávno na Chemosu pocit, že na takové místo nepatřím. Vždy jsem vnitřně cítil, a nebo se tím rád opájím, že jsem byl stvořen pro to, abych vyrůstal a žil mezi vší tou nádherou, kterou palác skýtá. Byl to malý zázrak, když jsem sem zavítal poprvé - a návštěva Terry díky němu nikdy nepozbyla na kráse či svátečnosti... dost možná až doteď. Nikdy zde nebylo tak mrtvo. Černá výzdoba a ticho - to vše vlastně připomíná, proč tady jsem. Proč je zde Dorn. „Jistě máš za sebou dlouho cestu a jsi unaven, bratře...“ Povytáhnu obočí. S odpovědí si dávám načas, prve opatrně a rozvláčně rozvážu smuteční masku a odložím ji na nejbližší volnou plochu. "Těší mne tvůj náhlý a ...nečekaný zájem o mé blaho," jsou věci, které si prostě nedokážeme odpustit. Už teď si za to spílám, ale nošení zášti a starých křivd je jedna z těch malých nedokonalostí, kterých se marně snažím zbavit. Co tím konstatováním o únavě vlastně sledoval? Je to pokus o zdvořilost, který vyčetl z nějakých knih o etiketě? Naznačení, že by mě mohl odvést do mé části a tam si mám zdřímnout? Nebo... čeká, že řeknu "ano, jsem - proto jsem tady vážil cestu warpem, při které jsem týden vlastně nic pořádného nedělal, protože venku běžel čas jinak - abych byl unavený." „A jsem si jist, že máš mnoho otázek. Nerad bych plýtval naším časem posezením u vína a planými společenskými řečmi, které vlastně ani jednoho z nás nezajímají... Takže, co po mě chceš, Fulgrime?“ "Nečekal jsem, že mi nabídneš víno," tentokrát cukne koutek mně. Vzpomínka na rozhovor na jeho lodi před Ullanorem, kdy odmítl servírovat alkohol s výmluvou, že si rád udržuje "hlavu čistou." "Vůbec se takovou věcí, jako je základní zdvořilost netrap, bratře. Doba je příliš zlá na to, abychom si mohli dovolit být lidmi." S úsměvem, který je, snad z truchlivé atmosféry okolo, tak nějak smutný, zamířím kamsi hlouběji do paláce. Na nějaké odlehlejší místo, kde bychom si mohli třeba sednout. Možná na nějaké, které znám a přináší mi nějakou dávnou vzpomínku - sám si vlastně nejsem úplně jistý, kam jdu. A nespěchám. Nerad mluvím o důležitých věcech ve spěchu. "Přijel jsem z mnoha důvodů. Chtěl jsem tě vidět na vlastní oči. Chtěl jsem, aby nás viděli spolu a dostalo se to ven. Protože remembranceři někdy píší... zvláštní věci. A pokud si dobře pamatuji, tvůj výstup na mém jmenování jich vidělo hned několik a omluvu ani jeden. Nemohu vědět, jaké teorie začali pouštět do éteru, když ses... když tě Otec jmenoval regentem Terry. A já to nehodlám riskovat. To byla vlastně první věc, kterou jsem po tobě chtěl - spolupráci. A pak... ano, mám nejednu věc, kterou je třeba probrat mezi čtyřma očima." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Při zmínce o zlých dobách na to, abychom mohli býti lidmi, se Dorn trošku zachmuří, ale mlčí. Vaše kroky pomalu vedou prázdným Palácem a chodbami, pokrytými rudým kobercem.. „Remembranceři jsou jen lidé.“ řekne trošku nabručeně tónem, jakým by říkal „Mravenci, co zrovna zašlapávám, jsou jen hmyz..“ a jeho tón klesne s tím, že to celé považuje za uzavřené.. „Věř mi, bratře, vše mám pod kontrolou...“ podotkne a vaše kroky vás dovedou k velkému výtahu, kam by se vešel i menší Titán... Výtah je ti dobře známý, je to výtah do podzemí Paláce, do Císařovi pracovny.. „Povídej, bratře. V celém Paláci jsme jediní...“ řekne Dorn a výtah se začne pomalu otvírat. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Senátor se tváří stále profesionálně a nenechá se rozhodit drobným Sanguiniovým vpádem.. „Bohužel, v současné době vám nejsem schopen sdělit velikost Interexu. Jistě chápete, že se jedná o strategický údaj taktického charakteru, který nemůžeme vykládat jen tak na potkání...“ usměje se senátor. Zjevně tuto otázku čekal. Slova Robouta ho, bohužel, donutí k jemnému zachmuření.. „Je mi trošku líto, že narozdíl od nás nepřistupujete k smlouvě v dobré víře a s důvěrou, nemluvě o tom, že nás osočujete z pochybných úmyslů a nazýváte nás bandity...“ řekne trošku posmutněle.. „Drahý Guilimane, základem každého obchodu je primárně to, že je prospěšný pro obě strany. Obě. Strany. Zatím se domlouvají podmínky obchodu, ne obchod samotný. To, zdali obchod proběhne záleží na zboží, s kterým se bude obchodovat podle nyní podepsaných podmínek. Může se klidně stát, že Interex jako soustava svobodných obchodních celků nebude mít zájem o cokoliv, co dovedete nabídnout....“ řekne smířlivě...asi jako malému dítěti. „A v neposlední řadě, jak jsem říkal, my nejsme žádný hej nebo počkej. My jsme členové, no, vedoucí uskupení mocného Interexu, mezigalaktické obchodní společnosti a spojenectví svobodných planet. Pokud by se tedy mělo diskutovat o obchodu, míru, vzájemné pomoci a společného prospěchu ruku v ruce, tak jen v dobré víře a za rovných podmínek.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Jistě, remembranceři jsou jen lidé. A právě to je na nich nebezpečné. Impérium je lidí plné. Kdo nám zaručí, že lidé nebudou naslouchat dalším lidem? Co pak, až se rozšíří něco, co nechceme? Dorn, jak se zdá, nechápe mnoho věcí. A vypadá to, že ani nechce slyšet nic, co by jeho zabedněnou hlavu dokázalo poučit. Jsem z toho nešťastný. Ne tedy proto, že bych mu nějak toužil pomáhat - jenom ať si to vyžere do dna, když na to přijde. Ale až se mu začnou bortit věci pod rukama, začne to všechno být i můj problém. „Věř mi, bratře, vše mám pod kontrolou...“ Odpovědí je jen neslyšný povzdech a pohled ke stropu. S jeho přístupem prostě nemůže. Na druhou stranu jej opravdu, jak se zdá, milují - alespoň ten vzorek obyvatelstva, který byl nastrčený, aby provolával slávu před palác. Takže buďto dobře vybrali a nebo taky někdo řeší propagandu za Dorna. Pohled se mi zastaví na výtahu. Na chvilku nakloním hlavu na stranu, jako bych nad něčím přemítal a nakonec se narovnám a podívám na Dorna. Ze všech míst, která v paláci jsou, právě Císařova pracovna? Proč? My tam obvykle nechodívali. "Chci vědět co nejvíce o tom kameni, o kterém jsi mluvil. A také, jak se Eldar dostali na Terru. Celá ta teorie s cizáky v srdci paláce mi přijde přitažená za vlasy-" zhruba stejně, jako tvé prohlášení o tom, že tě otec jmenoval regentem, než zemřel "- nezlob se." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Usměju se. "Za to se omlouvám, jsme jen ostražití... Zatím jsme nepotkaly vyspělou civilizaci, obsahující více planet... A zní to až příliš lákavě." Na chvíli položím Roboutovy ruku na rameno, tudy očividně cesta nevede. Snad pochopí co chci. "Příjde mi zvláštní řešit obchodní smlouvy když, jak říkáte ani možná nebudete nic chtít..." Prohrábnu si rukou vlasy. "Vidím že všem nám jde o to samé, ale nějaké části té smlouvy tvrdí přesný opak. Jakoukoliv spolupráci chci budovat na pokud možno přátelství a rovnosti mezi Interexem a Imperiem." Krátce mrknu směrem k Roboutovy a cvičně zahýbu křídly. Cítím na nich tu gravitaci asi nejvíc. Moc se mi to nelíbí. "Očekávám že všechny naše smlouvy budou rovné, a nebudou zvýhodnovat jednu či druhou stranu. To je jediné co od vás žádám." Pozvednu obočí. Ano chci se s nimi dohodnout, ale mám své zásady a ty opouštět nehodlám. Kdyby tu tak byl Fulgrim... Z nás všech měl pro diplomacii nejlepší vlohy. Aspon podle mě. "Co se tak projít po okolí?... Není v tom žádný skrytý záměr, jen nejsem moc zvyklý dlouho posedávat a samozřejmě bych rád viděl více z této krásné planety, ikdyby jen okolní přírodu." Krátce mrknu ke strážím onoho senátora, jak jim v těch zbrojích asi je? Také nezapomínám udržovat úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Duch pomsty. Už ten název by sklíčil i racka chechtavého. Byl pro nás vyklizen jeden samostatný hangár se stolem a čtyřmi židlemi, za kterými jsou vlajky jednotlivých legií, aby každý věděl, kam se má posadit. A i když je stůl kulatý, Horus sedí na svém trůnu poněkud výše, než my. Přišel jsem, s hlavou vztyčenou a snad i vážným výrazem, i když v zelených očích byly pobavené jiskřičky. Mí dva Andělé z osobní gardy se postavili po stranách mé standarty. Sice nevím, kde k ní Horus přišel, ale rozhodně to teď nehraje roli. „Bratři,“ lehce jsem se uklonil a kývl. „Hore,“ otočil jsem se k jmenovanému, „ještě než tu začne létat špína,“ těknul jsem očima k místu, kde se nacházel Russ. Samozřejmě tak, aby to neviděl nikdo jiný, než Horus. „Zde jsou materiály a vzorky, jež jsme sebrali v podzemí bývalého úlu Klotrys.“ A s tím jsem našemu dnešnímu soudci předal materiály k dnešnímu „případu.“ Odepnu oba meče a symbolicky je předám svým dvěma Andělům. Následuje usazení a spuštění soudu. „Fulgrim, Vojevůdce, mě požádal, abych vyřešil situaci Caliban. Shrneme si to – zprávy o podivném moru, o čemsi divném v podzemí a Císař ví co ještě a jako výsledek zničení planeta, sloužící jako základna Legie, zničena Železná krev a sektor na kraji občanské války. Ehm.“ Nezbývá, než mlčky přitakávat. Jen technická – Caliban nebyl zničen a občanská válka snad taky nehrozí. Pomineme-li to Russovo vyhrožování na prázdno. „Kdo je za tohle celé zodpovědný?“ Slova se překvapivě chopí Perturabo, který z téhle šlamastyky taky nevyvázl bez úhony. „S největší pravděpodobností mohu za značnou škod já...“ Nalháváš si to, ale to teď hraje v můj prospěch. Železník skutečně mluví jako by o své chybě byl naprosto přesvědčen a zamlčuje některé fakty. Ale to mi vůbec nevadí. Nějak ale nechápu, proč mě tolik kryje. Odkašlal jsem si. Budu hrát oběť, která s tím nemá téměř nic společného. „Nejen Perturabova chyba, i já na tom nesu svůj podíl.“ Oznámil jsem. „Když jsem z Ullanorské přehlídky dorazil na Caliban, bylo mi oznámeno, že se světem je něco v nepořádku a záhadná nemoc se šíří nižšími patry hlavního úlu. Karanténa zastavila dopravu ve spodní polovině pater, horní byla izolována jen napůl. S malou výpravou jsem sestoupil až téměř na samotné dno úlu, kde nás nečekalo nic živého.“ Sáhl jsem po kalichu, nalil si vody a lehce svlažil rty. „Tedy, kromě toho, že podlaha, stěny a občas i strop byly pokryty něčím, co připomínalo tkáně. A auspex hlásil, že to je živé. Pěšky jsme museli postupovat dál do hlubin mrtvého města, dokud jsme někde kolem dvacátého patra nenarazili na pohyb. Po otevření dveří se nám naskytl pohled na člověka. Pokud se tomu tak dalo kdysi říkat. Z rány, která asi dříve byla ústy, kapal sliz, který byl snad všude po zamořené části úlu. Z kostí, hlavně na kloubech, vyrůstaly hroty a oční důlky byly prázdné. Tu a tam mezi našedlými tkáněmi prosvítala kost. Bytost jsme anihilovali a pokračovali níž.“ Tentokrát jsem se napil o trochu víc. „V posledním patře jsme našli na zdech zvláštní váčky, snad bradavice. Při napadení bajonetem z nich vystřelila žahavá chapadla, schopná rozleptat i keramit. Auspex zjistil přítomnost jeskyně, která nepatřila do stavebních plánů a po jejím prozkoumání jsme našli zvláštní bytost. Dva rohy, kozí nohy, tělo staré ženy, šedá kůže. zavřený byl mezi několika černými sloupy se zlatými znaky. Tvor, Yggranie, nás sdělil, že je zdrojem nákazy a pokud se ho... Ji pokusíme zabít, vezme s sebou i Caliban. Pokořili jsme ji. Z těla však nezbyla trofej, rozpadla se v popel. A s její smrtí se otřásl i celý úl. Jak sami můžete vidět, dostali jsme se odtud živí.“ Podíval jsem se na Hora. „Málo jsem ale mohl vědět, že zničením Calibanu myslela jen zničení jeho infrastruktury. Klotrys se ale začal propadat a měnit v tu... Obří olihňovitou stvůru. Vydal jsem rozkaz o neútočení, protože skeny planety ukázaly na pohyb pod ní, jakoby se to snažilo napružit a odrazit z povrchu. Chtěl jsem počkat, až bytost bude ve voidu, Perturabovi jsem ale nestihl osvětlit své pohnutky. Stvůra se zaměřila na útočníka a prolomila Krev. Avšak dřív, než jsem byl schopen zaměřit tu abominaci, přiřítil se Russ, který kolem ní začal poletovat se svými lodičkami, které tvoru příliš nedělaly. Ozval se psionický řev, který měl za následek smrt a otřesní několika astropatů, psykerů a dokonce jednoho navigátora. Alespoň u mě. Vyřkl jsem pochybnost nad zdravým rozumem Lemana Russa, protože po jeho mini salvě se rány stvůře začaly téměř bez problémů hojit, a varoval ho, že pokud zaútočí na nějakou z mých lodí, vyhlásím na něj hon a označím ho za zrádce.“ Odkašlal jsem si. „Odpověděl mi obdobně. Údajně kašle na majetek mé legie a pokud někdo z Andělů zahájí palbu na jeho lodě, prohlásí za zrádce on mě a naloží podle toho se mnou i celou planetou. Jeho lodě se i nadále ochomýtaly kolem monstra, které najednou zrychlilo, udělalo díru do reality a zmizelo. Zvláštní je, že nedošlo k translaci do warpu.“ Ukázal jsem na vzorky a materiály, které jsem Horovi předal. „Tam najdeš obrazové materiály, které jsem předběžně poslal i Vojevůdci. O vzorky si řekl na Orla, aby mohl udělat důkladný rozbor.“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Během přistání stojím v kokpitu a tak vidím, že Horus se rozhodl nenechat nás pobíhat po lodi a zasedání hodlá provést v hangáru. Zajímavé. Vždycky jsem měl pocit, že si zakládá na bontonu. No, nic. Připojím se ke svému doprovodu a záhy zaujmu své místo u stolu. Vlčí garda se postavila za mne. "Zdravím tě Hore." pokynu bratrovy na pozdrav a pak dlouho mlčím a poslouchám informace do čeho mne lev zatáhl. Teprve až si od bratrů vyslechnu čeho jsem to byl vlastně svědkem a lvova obvinění. Zajímavé, Lev je ve lži celkem zběhlý. Ne, nesmím mu křivdit on nelže. On si celou situaci vykládá po svém, aby nevypadal jak největší hlupák. ušklíbnu se. "Takže bratři, jsem rád, že jsem se konečně dozvěděl čeho jsem byl svědkem. Co se týče škod na planetě, poškozených lodí a další problémů, já za nic s toho neodpovídám. Byť se bratr Lev snaží tvrdit něco jiného." zářivě se na jmenovaného usměji. "Jediný důvod proč jsem se zde, je ten, že jsem toto místo použít, jako výchozí bod pro začátek honu na odpadlíka. O nic jiného mi nešlo. Dokonce to potvrzuje mé chování v soustavě. Moje flotila setrvala mimo soustavu dokud se Caliban nezačal měnit. Nabízí se otázka, co jsem tu dělal, že. Odpověď je logická, potřeboval jsem čas, aby navigátoři vypočítali pravděpodobnou trajektorii odletu odpadlíka. To by mne zavedlo k jeho dalšímu cíli." na chvíli se odmlčím. "Co následovalo, pak? Jasný zákaz nevměšovat se do dění na planetě od Lva. Proti veškeré logice jsem jej uposlechl, ikdyž se místo úlu objevil xenos. Normálně bych nařídil palbu, přesně jak to udělal Perturabo, ale vzhledem ke vztahu mezi námi, by to bylo chápáno, jako nepřátelský akt a tak jsem byl pouze divák." kývnu na jednoho ze sluhů, který na stůl rozloží mapu soustavy, kde je zvýrazněná pozice mé flotily, lví flotily a dráha onoho xenose. "Co se komunikace se lvem týče, ano všechno to jsem řekl. A trvám si na tom dál. Nikdo nemůže říct, že jsem zrádného bratra nevaroval." podvědomě se jazykem dotknu vyraženého tesáku. "Když se podíváte na mapu bude všem zřejmé, proč má flotila nezasáhla účinně. Byla totiž na druhé straně soustavy. Jen nejrychlejší křižníky se dostali na dostřel a spustili palbu na onu bytost, což je mnohem víc než udělal Lev, ikdyž jeho flotila byla na dostřel." konstatuji. "Výmluvy typu nestřílel jsem, protože mne v tom bránila vlčí flotila je sice zajímavá, ale poněkud nepraktická. Už jen s toho důvodu, že mohl požádat o vyklizení palebného pole, když už by mu mé lodě vážně zavazeli. On místo toho odvelel své lodě pryč a poslal mi srdceryvnou zprávu, jak jsem nechal xenose uprchnout." zářivě se na lva usměji a pomalu vstanu. "Jo a abych nezapomněl lve ještě jednou promluvíš tím tónem, jako v poslední zprávě a budeme ve válce. Jediný, kdo má právo hodnotit, co dělám a proč je vojevůdce a to TY nejsi!" Poté se otočím na Hora. "Tak bratřem máš informace od nás tří a překvapivě si navzájem příliš neodporují. Můžu pro tebe ještě něco udělat, nebo už můžu letět?" zeptám se a z mého postoje vyzařuje chladný klid. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Sklep mizení...Už tam zmizel Máňus, Cýsař i Malcador. „Trpělivost, bratře.“ řekne klidně Dorn, když se výtah dá do pohybu. Obrovské motory kdesi nahoře zaduní a celá obří kabina se začne spouštět dolů. „Odpovědi na své otázky uvidíš na vlastní oči, slovům by jsi stejně nevěřil....“ odpoví trošku nabručeně Dorn a výtah klesá dolů... Pomalu, tiše...zlověstně. Poté se zastaví a dveře se pomalu začnou otvírat... „Vítej v Kryptě, bratře...“ řekne Dorn potichu a poté vykročí do oslnivé záře, která se line z otevřených dveří výtahu. Pohled, který se ti naskytne, je opravdu dechberoucí. Podzemí xísařského paláce, bývalé to Laboratorium vašeho otce a pravděpodobně místo vašeho zrození, je vskutku obří kaverna monumentálních rozměrů. I nyní je zde vcelku ruch, avšak pohybují se zde pouze Adeptus Custodes a členové Adepta Mechanica. Nikde není žádný Astartes. Ani od Pěstí. Celá kaverna je vyložena černou látkou na znamení smutku a ta tam je ona zlatá výzdoba, kterou by zde člověk čekal...Avšak to je stále minoritní záležitost, celé Kryptě dominují dvě věci a to velmi podobnou měrou. První věci je, co si budeme povídat, Zlatý Trůn. Tato masivní, technologická věc se tyčí na plošině nad lomeným portálem gotického vzhledu..Portál je vysoký tak, že by jím prošel titán třídy Warhound...Okolo něj je neuvěřitelné množství kabelů, drátů a dalších věcí, sloužící kdovíčemu.. A na Trůnu, okolo kterého občas problýskne fialový blesk či přeskočí napětí mezi dvěma cívkami, je usazen tvůj bratr Magnus. Zdá se, že velikostně byl trůn koncipován na něj, nikoliv na někoho velikosti člověka či Astarta. Magnus je zcela mimo, nereaguje, nevnímá a jen sedí. Do jeho těla je už zavedeno mnoho hadic a kabelů a zdá se, že se jen tak nezvedne. Druhou dominantou je protilehlý, hm, pedestal? Pylon? Prostě je to vysoké, z mramoru, vede k tomu schodiště a nahoře je obří, zlatá orlice..Pokud se podíváš pozorně, tak orlice má v spárech něco, co vypadá jako rakev, avšak i na tomto se podepsalo Mechanicum – spousta kabelů dovnitř, spousta kabelů ven. Avšak i bez své zlaté zbroje je Císař jasně poznat. Na tuto vzdálenost to vypadá, jako kdyby jen spal...Bohužel. Dorn jen tiše pronese „Omluv mne, bratře.“ a vydá se směrem k Piedestalu...Pomalu, jistě a tak trošku smutně. U dveří na vás čeká postava, oděná v rudé roucho Adepta Mechanica...Veškeré jeho obrysy jsou skryty dlouhým rouchem a kápí a obličej byl nahrazen kovovou maskou, bez jakkýchkoliv emocí.. „Vítejte, Vojevůdče Fulgrime..“ ozve se zpod masky hlas, který zní překvapivě lidsky na techkněží z Marsu. Má i docela příjemnou modulaci. „Jmenuji se adept Lukas Chrom a Regent Dorn mě poprosil, abych Vás uvedl do problému z technického hlediska...“ dopoví a poté se odmlčí a zrak mu sklouzne na procházejícího Dorna, který adepta zcela ignoruje.. „Avšak předpokládám, že nejprve budete chtít vidět svého otce. Zůstanu zde a počkám na Vás..“ dopoví a poté se trošku pokloní....  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus pozoruje Perturabovu výpověď a jen mlčky poslouchá...Netváří se ale vcelku šťastně nebo vesele,spíše naopak. Nakrčené obočí značí o tom, že váš bratr je plně zahloubán v přemýšlení a že se snaží promyslet všechny možné varianty řešení situace, kterou Perturabo popsal.. „Díky, bratře.“ řekne zahloubaně a trošku nepřítomně. Poté svůj zrak upře na Liona, kterého doslova probodává pohledem a sleduje každý jeho pohybu..včetně onoho vodního osvěžení. „Hmmm....“ Předané vzorky jsou odneseny Vlky Luny kamsi hluboko do lodi na rozbor. Ale už v tento okamžik je vidět, že Horovi Lupercalovi jemně začíná cukat pravé obočí. A pak promluví Leman Russ..Horus se víceméně bokem podívá na nějaké dataslaty na stole, které zakreslují pohyb lodí okolo Calibanu za posledních pár dní a jen unaveně kývne hlavou... A v okamžiku, kdy se to zdá vše v pořádku, přijde pecka. „Jo a abych nezapomněl lve ještě jednou promluvíš tím tónem, jako v poslední zprávě a budeme ve válce. Jediný, kdo má právo hodnotit, co dělám a proč je vojevůdce a to TY nejsi!“ Horus naštvaně udeří pěstí do stolu a ten se trošku naštípne, ačkoliv se jedná o masivní plastocel. „A DOST!“ zařve Horus Lemanovým směrem. „Za podobné průpovídky, myšlené i v žertu, se dnes dává Excomunicate Traitoris. Ještě jednou tě uslyším říkat něco o rozkolu mezi Primarchy a Fenris shoří. Rozumíme si, Lemane?Pokud nejsi schopen po těch letech se přenést přes to, že Lion dal ránu, nejsi schopen vést Legii. A myslím to zcela vážně. Dospěj, bratře...“ řekne smířlivě Horus a smutně si povzdechne. „Jediný, kdo měl autoritu hodnotit a soudit nás, primarchy, je nyní mrtev. Rozumíš, co tím chci říci, bratře? Vojevůdce je jen První mezi Rovnými. Sami sobě jsme porotou, svědky a katem...takže se chovejte tak, aby toho nebylo třeba.“ domluví Horus. Poté si promne bolavé čelo a s povzdechem se podívá na Lemana. „Děkuji ti, bratře, tvé svědectví bylo vyslechno, zaznamenáno a bude vzáno v potaz. Nyní tě již nebudu zdržovat od tvého pronásledování zrádce z řad Nositelů Slova. Ať ti stopa nevychladne, bratře....“ pousměje se přátelsky Horus. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Já... připravoval jsem se na tu chvíli, kdy uvidím Otcův hrob. Znovu a znovu, až jsem se vnitřně přesvědčil, že jsem vůči téhle věci víceméně otupěl. Nyní zjišťuji... že to bylo spíše méně, než více. Vždycky jsem si místo posledního Otcova odpočinku představoval jinak. Nějaký z velkých sálů, tam nahoře. Nádherně nazdobený, něco, co by to, jak žil a co udělal, vystihovalo lépe. Něco, co by jej bylo hodno. Ne tahle... kobka. S kabely a smrdící po kadidle. Kobka, ve které se hemží mechanici a jeden ze synů pomalu umírá po jeho boku, napojený na Zlatý trůn. Vše dohromady mi předvede scenérii, která je mnohem horší než cokoli, co jsem čekal. Já tedy nevím, co jsem čekal ohledně Magnuse a pravděpodobně zrovna něco takového - ale to neznamená, že to všechno potřebuji vidět takhle, bez upozornění, najednou. Dorn odchází a já se chvíli bez hnutí rozhlížím, snažíc se vstřebat ten pohled. Pokud Otec nějakým zázrakem ožije, pokud to dokážeme - co bude s Magnusem? Je vůbec možné jej vypojit? Něco v hrudníku se mu sevře a vlastně se uklidním až tou chabou nadějí, že až tady bude Otec, až bude zpátky, určitě na něco přijde. Zloba na to, co Magnus udělal, byť nechtíc, je nahrazena čirou lítostí. Proč je vlastně trůn tak velký? Nemohu si pomoci a nemyslet na to, že vše vypadá, jako by byl trůn pro Magnuse stvořen. Jako by... ne. To nemůže být pravda. Možná, že Otec plánoval, že mu Magnus někdy s... těmito věcmi vypomůže. Však jsem se o tohle nikdy nezajímal a nevím ani, jak to funguje. „...Avšak předpokládám, že nejprve budete chtít vidět svého otce. Zůstanu zde a počkám na Vás..“ "Ano," odpovím mírně. "Rád bych uctil otcovu památku, než..." Než si poslechnu cokoli co mi tady budeš vyprávět. Nechám větu nedokončenou. Stejně tak to může být "než bude pozdě" - nebo cokoli jiného. Hluboce se nadechnu, opíšu v chůzi drobný oblouk, abych se se svou honosnou a těžkou róbou otočil a vydám se za Dornem. Já vím, že mě žádal, abych ho omluvil - ale nemůže po mě chtít, abych počkal, než si vyřídí svoje a nešel nahoru. Otec... je vznešený i ve své smrti. Nebýt té rakve a kabeláže okolo, věřil bych, že spí. Nebo jsem alespoň vždycky věřil, že takhle vypadal, když spal. Pokud někdy bytost, jako Císař vůbec spala. I přestože jsem se tomu bránil, matně vnímám, že si několik slz přeci jen svou cestičku po tváři našlo. "Dorne, promiň mi, že jsem byl pichlavý," řeknu nakonec nad Jeho hrobem tak, aby to pokud možno neslyšel nikdo jiný. "Nevěděl jsem, jaké to je, být tomu všemu pořád tak blízko." Okamžitý sentiment... |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Techadept jen kývne, jakože chápe a poté mlčky stojí na místě..Pravděpodobně koriguje nějaké práce či přemýšlí. Kdo ví. Cesta nahoru je tíživá, dlouhá a těžká...A nejen po psychické stránce. Cítíš, že vzduch je zde plný různého vlnění, různých polí, které se navzájem překrývají či vytváří drobné interference.. Nahoře je většina prostoru v současný okamžik vyplněna Dornem. Není to zrovna drobeček, že. A ano, uvidíš něco, co jsi asi nikdy neviděl a pravděpodobně nikde mimo tuto místnost neuvidíš. Dorn klečí na jednom koleni před sarkofágem s Císařem a zdá se, jakoby se modlil. Je zcela potichu, nevnímá tě a není mu zcela vidět do obličeje...možná se mu trošku hýbou rty, ale nic neříká. A tebe ignoruje. Na vrcholu Piedestalu není jen sarkofág s Císařem, ale i několik dalších věcí. Jedna z nich je malý, modrý kamínek, podobný tomu, s kterým si hrál Magnus na Ullanoru a o který se hádal s Russem. Tenhle je trošku větší, hezčí a pableskuje podivnými barvami. Je vystaven na malém pilíři pod poklopem z skla, které je do něj zapuštěno..Na první pohled se zdá, že se do této schránky nelze dostat... Kamínek je umístěn nalevo od sarkofágu Císaře, napravo je podobný pilířek, avšak bez skla..Ten je potažen černým suknem a je na něm jednoduchá, malá kovová urnička.. „Malcador Sigilita. Ten, který se obětoval pro Lidstvo.“ Nikoliv pro Impérium, nikoliv pro budoucnost, ale pro lidstvo. Zvláštní výběr slov. Mno, moc z něj nezbylo. Dorn pomalu vstane a narovná se...Otočí se a podívá se na tebe a opět má onen klasický, kamenný výraz. „Každý neseme břímě, bratře. Někdo větší, někdo menší. Počkám na tebe dole...“ řekne a poté se pomalu vydá po schodech dolů... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Když už jsme u toho - Dorn by se někdy mohl vyjádřit víc emotivněji. Svým způsobem obdivuji jeho sebeovládání - ale tohle už opravdu hraničí. Doufám, že jeho odpověď znamenala, že mou omluvu přijal a má mě o něco radši, než před pěti minutami. Nebo tak něco. Já vlastně vůbec nevím, jak mu to šrotuje v hlavě, ale pomalu se ze své sentimentální "všechno je mi to líto, takhle by to Táta nechtěl, abychom se hádali" fáze vnitřně přesouvám do "musíme spolu vycházet, protože je to prospěšné pro oba." Nevím, jak dlouho tam stojím a civím před sebe. Dost možná je to dost dlouhá doba a ostatní na mě dole musí čekat, až se uráčím přestat vzpomínat na všechny ty roky po Otcově boku, otočím se a sejdu zpátky dolů. A já opravdu nespěchám. Dost možná to může být na hodně, hodně dlouhou dobu naposledy, co jsem tady. Mám své povinnosti a ty dlouhodobým a častým pobytům na Teře příliš nenotují. Naposledy si vše prohlédnu a dlouhým, nešťastným pohledem se rozloučím s mrtvým Otcem. Pohlédnu i na kámen, přičemž přemýšlím, proč je vystavený tady a ne někde, kde by jej mohli povolaní lidé zkoumat. Na Malcadorovu urnu. A nápis na ní. Lidstvo. Slovo, které několikrát v rozhovoru použil Lorgar. Současně s jeho "udělám to pro tebe a pro lidstvo" mi v hlavě Dornovým hlasem zazní "jsou to jen lidé." Je to přinejmenším zvláštní. Pravděpodobně se jedná o prachsprostou shodu náhod - ale přece... Sejdu pomalu, beze spěchu dolů a připojím se k adeptu, který mi byl přidělen a svému bratru. "Nápis pod Malcadorovou urnou jsi navrhoval sám?" Zeptám se, jako by to vlastně nebylo ani příliš podstatné. Ono tedy asi ani není. Ale stejně mě to zajímá. Ne ani tak, zda to byl on - spíše kdo to byl. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn se na tebe jen mlčky podívá, zvědavě nakloní hlavu a suše odpoví „Ano...“ Techadept vydá zvuk podobný odkašlání a poté začne mluvit. „Jistě máte mnoho otázek, Vojevůdče Fulgrime..Zdá se, že v okolí jsem tím nejkvalifikovanějším Vám odpovědět...“ začne svoji zjevně připravenou řeč. „Jen bych rád dodat, že jsem byl vyslán Adeptem Mechanicem na žádost Regenta Dorna..Víceméně jsem se stal jeho inventářem a Kelbor-Hal,General Fabricator, mi smazal veškerá přístupová práva na Mars. Ehm...Jistě to ale za to stojí...“ pokračuje Lukas Chrom. „Z toho, co jsme měli šanci zjistit, zaznamenat a přezkoumat, tak se zdá, že Váš Otec pracoval na velmi roztodivném a neuvěřitelně odvážném projektu, Vojevůdče....“ Techadept smutně skloní hlavu „..bohužel, nebyl zrovna sdílný a pečlivý, co se týče plánů, nákresů a vysvětlivek. Nemluvě o tom, že podle našich propočtů a podle Ordus Retrospektivus, by onen celý projekt neměl a nikdy nemohl fungoval. Ale fungoval....“ „Císař, jak se zdá z pozůstatků projektu, pracoval na vstupu do Webwaye a na, hm, alternativním způsobu mezihvězdného cestování. V případě, že by uspěl, nebyl by potřeba Astronomican, Navigátoři, nic z tohoto ošemetného a poněkud neohrabaného a nebezpečného systému mezihvězdné dopravy, který v součastné době používáme..“ Náhle se ozve trošku statického šumu a Lukasův reproduktor trošku zachrčí. Poté je slyšet zvuk samoutahovacího serva a techadept pokračuje. „Omlouvám se, avšak generátory voidových štítů a Gellarova pole, běžící v této místnosti, mi občas způsobují interference v wetwaru..Bohužel, zatím nevíme, co s tím. To samé se týká bohužel Vašeho druhého bratra, Fulgrime..“ řekne adept a prstem (Ano! Má skutečně lidský prst. Jeden.) ukáže na Zlatý Trůn a Magnuse na něm. „Bohužel, jediní dva lidé, kteří věděli, na co se Trůn používá a jak funguje, jsou jaksi na druhé straně této místnosti. Trůn v sobě obsahuje mnohé prostředky podpory života, které, jak jistě vidíte, byly zapojeny...A to raději ani nezmiňuji to, že jak Trůn, tak část vybavení Portálu, je z nám neznámé slitiny...“ pokračuje Lukas a nebere si servítky. Žoviální techadept. Císař ochraňuj. „Jediná věc, dodaná Adeptem Mechanicem z Marsu, je v součastné době stázová komora, do které byl uložen Císař...Kámen xenoského původu byl podroben vnějšímu, neivazivnímu průzkumu a uložen....Taková je zatím součastná situace, Vojevůdče.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Jen bych rád dodat, že jsem byl vyslán Adeptem Mechanicem na žádost Regenta Dorna..Víceméně jsem se stal jeho inventářem a Kelbor-Hal,General Fabricator, mi smazal veškerá přístupová práva na Mars. Ehm...Jistě to ale za to stojí...“ Jo, to je hrozná výhra a rozhodně to za to stojí. Být Dornovou osobní mikrovlnkou, nebo tak něčím. Ne, že by mě jeho osud nějak zajímal, nebo dojímal, ale mám takový ten lechtavý pocit, že tohohle adepta někdo tam nahoře neměl rád a nevěděl, jak jinak mu to říct, než jej vykopat tady. Co už, někdo to dělat musí... a on vypadá snad i spokojeně, pokud mu to nenaprogramovali. Zajímalo by mě, proč zrovna Dorn sám vybral epitaf, jaký vybral. Ano, neustále se k tomu v myšlenkách vracím, zatímco poslouchám výklad. Mohu děkovat zesnulému Otci za mysl, která obsáhne více věcí najednou, takže ano, dávám pozor. Trůn v sobě obsahuje mnohé prostředky podpory života, které, jak jistě vidíte, byly zapojeny...A to raději ani nezmiňuji to, že jak Trůn, tak část vybavení Portálu, je z nám neznámé slitiny...“ Myslím, že se před většinou bratří nebudu raději ani zmiňovat, že veškeré naše warpové cestování, vykoupené životem Magnuse je závislé na heble, o kterém Císař nikde nenapsal, jak funguje a adepti taktak ví, jak to používat, přičemž si je z nějakého důvodu představuji jako asociaci batolete, zapínajícího si samo ráno televizní přenos dětských programů na holoprojektoru. Taky tak nějak instinktivně zkusí zmáčknout tohle a tamto a třeba to vyjde, že ano! „Jediná věc, dodaná Adeptem Mechanicem z Marsu, je v součastné době stázová komora, do které byl uložen Císař...Kámen xenoského původu byl podroben vnějšímu, neivazivnímu průzkumu a uložen....Taková je zatím součastná situace, Vojevůdče.“ Jsem příliš nešťastný a příliš rozrušen, abych se vzmohl na nějaké to ironické "aha - takže tomu všemu rozumíte. Tato místnost je v nejlepších pařátech. A... říká se současná. Gótština má svá pravidla, adepte Lukasi." Jen pokorně přikývnu a odpovím něco jako "rozumím." Ještě se zeptám, zda Magnus opravdu není schopen komunikace, snad ze zdvořilosti a počkám si na zápornou odpověď, která nevyhnutelně přijde. Položím pár nedůležitých, zdvořilostních otázek ohledně fungování toho a tamtoho taky a přemýšlím nad zlatým trůnem, webwayem, Otcem a jeho tajnůstkářstvím. Kolik takových zařízení má poschovávaná všude možně? Dokázalo by Tacticarium odhalit něco, co adepti nedokáží? Ví něco, co my ne? Znovu si vzpomenu na to, jak mi říkala, že nesmí padnout do spárů Mechaniku. Otec před nimi tajil mnohé, že ano? Také by mě zajímalo, jak vypadal ten neinvazivní průzkum. Povolil Dorn, aby se na kámen podívali třeba psykeři, vědíc, že občas musíme porušit nějaký ten zákaz a zvolit menší zlo? Ne, určitě ne. Na to je příliš... na tom nezáleží. Mám pocit, jako by mě pohled na Magnuse na zlatém trůně měl pronásledovat ve snech. Nastala by další velká tma, kdyby bratr zrovna nebyl na Teře? Předpokládal Otec i tohle, nebo to byla shoda nešťastných náhod? Jeho rozloučení se mnou, jako by nasvědčovalo, že něco mohl vědět. Opravdu byl tak mocný, že předpověděl vlastní smrt? A proč se nezmínil o návratu? Určitě by o něm věděl... Povzdech. "Půjdeme?" Otočím se nakonec na Dorna. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Horus se celou dobu netváří nijak nadšeně. Aspoň ne, když začnu mluvit já o sestupu dolů a tak dál. Má na mě upřený svůj zamračený pohled, kterým se mi nejspíš pokouší do hlavy vypálit díru. Snad aby tam našel pravdu. Ale my všichni máme každý tu svou, že? No, korunu tomu všemu nasadil Russ, když začal vyhrožovat válkou. Myslel jsem si o tom svoje a chtěl jsem tomu psovi připomenout jeho místo, jenže... „A DOST!“ Horus vyšuměl. A málem si rozmlátil stůl. Pobaveně jsem sledoval, jak se Russ tváří, když mu z nás (služebně) nejstarší dává kázání. Už jen chyběl obojek a... Noviny už asi vycházejí elektronicky, že? Při větě Fenris shoří jsem si tu situaci musel představit. A ano, na ten táborák bych snad i klidně kus Calibanského lesa obětoval, za ten pohled by mi to stálo. Třešnička na dortu – Russ u toho klečí na kolenou, spoutaný a musí se na to dívat. Aby musel snášet, co svou nevymáchanou hubou způsobil. Byl bych tím neskonale potěšen, skoro bych uspořádal druhý Ullanor. Padlo moje jméno ve spojení s ránou. A byl jsem zase v hangáru. Pokračoval jsem s úsměvném divadlu, dokud se nevyskytla i zmínka o otci. No, zpátky do ne tak skvělé reality, zarmoutil jsem se a povzdychl si. Horus udělal po chvíli to samé a doplnil to promnutím čela. Těžký úděl mocných, viď, bratře? Zelené oči vyměnily terč a chvíli se dívaly na soudce, než se zase podívaly na Russa, kterému Lupercal adresoval další slova. Ano, byl propuštěn z tohoto sezení. Na jednu stranu jsem chtěl, aby byl z něčeho obviněn, na tu druhou jsem se těšil až konečně vypadne. „Šťastný lov, bratře,“ pousmál jsem se mile. Mohl bych si rýpnout, ale neriskoval jsem to. Při stávající náladě v místnosti... Ano, chtěl jsem mu zopakovat, že světy Andělů, na které Erebus mířil, najde na imperiální mapě. Chtěl jsem ho vyprovodit pomalým ironickým potleskem. Jenže to by Horovi naběhla žíla i na levém spánku, stůl by rozlomil a pokusil by se mě s ním ubít. Nejsem si jistý, ale... Tohle je asi pro nějaké naše vyšší dobro. Musíme držet při sobě, protože: Erebus zradil Otec a Malcador jsou mrtví – údajně za tím stojí Magnus Magnus sedí na Zlatém Trůně a udržuje Astronomican Dorn vládne Teřře Caliban je poničený, válečná mašinérie se zastavila, z hlavního úlu nezbylo nic Nemluvě o trvající válce s xenos a o uprchlé Yggranii v tom jejím čemsi. A to je jenom to, o čem vím. (Za případné nesrovnalosti se omlouvám.) Zatraceně, všechno je tak ponuré, temné. Co bude v daleké budoucnosti? To je ve hvězdách. Ať už Russ odešel jakkoliv, chvíli jsem byl potichu a hrál si s pohárem, dokud i se svými Vlky neodletěl. Sice nevím, jak to má vyřešené s Perturabem, ale to není až tak moje starost. „Když jsi Russa propustil a nás tu ponechal,“ podíval jsem se na Hora, „co nám chceš říct, bratře?“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Nikdy jsem drahý senátore neprohlásil, že jste banditi a že s námi máte nekalé úmysly. Jediné co jsem řekl, tak že je to jedna z mnoha scénářů, které mohou probíhat dále. Nic víc, nic míň.'' Odpovím možná už trochu méně agresivně než předtím. ,,Ovšem drahý senátore bych usínal mnohem lépe, kdybych měl jistotu že Interex skutečně existuje. Nechci vás osočovat ze lží, ovšem pokud chceme vedle sebe existovat v klidu a míru, tak by tyto informace byli vskutku...vítané.'' Řeknu pro změnu už trošku přátelštějí, ale na mé tváři nadále zůstává ledová maska. Můj pohled pak sklouzne k Sanguinovi. ,,Jinak...'' Opět stočím pohled zpátky na Velvyslance. ,,Pokud v budoucnu skutečně nějaké obchodování má probíhat...tak stejně jako vy, tak i nás by zajímalo, co nám můžete nabídnout. Chápu že nám to neřeknete teď hned jen tak z fleku. Spíše mě zajímá, jak dlouho by trvalo, než bychom dostali dorozuměno, že nám Interex nabízí tohle a tamtu technologii?'' Krátce pohlédnu na Sanguina, když se optá, jestli bychom se nemohli projít. Uznávám, že na tomhle něco bude, ačkoliv mám stále jisté pochybnosti. Jenže Sanguinus se už rozhodl a já mu to vymlouvat nehodlám...nebo spíše bych na to neměl nervy v tuto situaci. Místo toho pohled opět vrátím zpět na Velvyslance a mírně nadzvednu obočí, jestli souhlasí nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Ve skutečnosti mne ani tak nepřekvapí jako spíš rychlost s jakou zareagují. "Hmm tak teď už jde o to jen zminimalizovat škody pro impérium." Aktivuji komunikátor s lodí. ++ Stínu císaře pokud nedostanete do půl minuty jiné rozkazy nebo pokud začnou nahazovat štíty, ochromíte všemy dostupnými prostředky veškeré lodě na orbitě nepatřící legii. Snažte se je nezničit. Corax konec.++ Pak aktivuji všesměrový. ++Velitel Corax Stejně jako můj otec nepotřebuji komunikator abych viděl co právě potřebuji. Nicméně fakt že vaším směrem letí eldaři považuji za prokázaný a tedy. My buď jasně a přesně vysvětlíte proč jste tak pevně přesvědčeni, že Eldaři nemohou zaútočit na to místo. Nebo budu předpokládat, že máte s nimi nějakou tajnou domluvu o vzájemné spolupráci a neinformovali jste o tom imperiální představitele. Čímž porušujete dohody uzavřené mým otcem a marsem a jste tedy zrádci adepta mechanika i imperia a podle toho bude s vámi naloženo. Pakliže vaše obrané stanoviště vypálí ještě jedinou salvu budu považovat druhou možnost za dokázanou. Corax konec.++ Pak promluvím ke všem letounům. ++Corax legii sestupujeme do nepřátelské protiletadlové palby, rozkazy zní zajistit instalaci a všechny okolní objekty, priorita jsou minimální ztráty na neutrálních stranách, zlikvidovat jednotky jenž na vás budou útočit a zbytek odzbrojit a zajistit. Provést výsadek. Corax konec++ S tím si sednu do křesla a čekámaž nás jjestřáb dostane dost blízko abychom mohli sesmočit. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Adept trošku posmutní, že neprojevuješ větší zájem o jeho práci a ty technicky úžasné a báječné a záhadné věci, ale poté mlčí. „Půjdeme?“ Dorn jen kývne a mlčky vejde do obřího výtahu, který se po chvilce rozjede zpět nahoru. Opouštíš tak spousta věcí najednou – otce, bratra a budoucnost Impéria. Tvůj bratr se mlčky tyčí vedle tebe a zhruba v polovině cesty se jednoduše zeptá.. „Co dál, Fulgrime?“ Dívá se stále rovně, do dveří výtahu a zdá se, že to řekl spíše tak mimochodem... Žádná slova útěcha, žádná slova o tom, že společně to zvládnete, nic takového. Jednoduché, prosté, kamenné. Ale k věci. Celý Rogal Dorn. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Z spodní báze přijde už jen lakonická odpověď. ++U Císaře, snad jsi si vědom toho, co jsi pustil do pohybu, Coraxi.++ A potom...se stane několik věcí najednou. První a ta důležitější je ta, že tvé letadlo najednou přestane fungovat. Světla zhasnou, motory se vypnou a letadlo z letu přejde do setrvačného pádu. Sláva Císaři za nižší gravitaci. Astartes za řízením ti nahlásí situaci a poté mlčky a trpělivě čeká na rozkaz. Oněch pár sekund může znamenat velký rozdíl. Z okna letadla si všimneš, že podobný osud potkal zbytek výsadku, kromě drop podů. Na ty se soustředí palba, pravděpodobně protiletecká. Energetické paprsky problesknou a z pár drop podů včetně obsahu je, inu, šrot. Zkušeným okem stratéga ale vidíš, že ztráty z výsadku budou zhruba 30%...Protiletecká palba není tak velká a tak plošná, jedná se spíše o jakési vyzobávání. Z orbitu ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Je možné, že tu místnost už nikdy neuvidím. Nevím, zda si oddechnout, že tomu tak bude, nebo být nešťastný, že jsem odtama musel odejít a vše tam jen tak nechat. Mechaniku napospas. V Dornových rukách. Zatímco se vnitřně ujišťuji o tom, že celá ta scenérie byla hrůzná a já jsem doopravdy nešťastný z toho, jak vše dopadlo, mlčím. Celkově vzato je ve výtahu ticho. Ticho a klid. Dorn mlčení prolomit nehodlá, však on nikdy na řeči tohoto typu nebyl - a já momentálně nemám co říci. Nebo nechci. Možná, že kdyby byl po mém boku někdo jiný, byl bych výřečnější. Ale s Dornem to bylo vždycky těžké. Něco mi říká, že rozebírat své vnitřní pocity s ním je synonymem ztráty času. „Co dál, Fulgrime?“ Opravdu to chceš řešit ve výtahu? Zvednu k němu pohled. "Mohl bys alespoň předstírat, že celé naše setkání není z tvé strany jen o odškrtání si bodů na téma "co musím udělat, aby mi můj otravný malý bratr dal konečně pokoj a zmizel?" Viděl otce - zaškrtnuto. Dostal přednášku od mechanika - zaškrtnuto. Řekne mi, co má na srdci, vypadne. Hotovo. Ne, opravdu mě někdy neskutečně štve. Já vím, že mezi lidmi se obyčejně povídá, že tohle je mezi bratry normální průběh vztahu... četl jsem mnoho knih, které tato chování popisovali v různých beletristických příbězích. Ale - neměli bychom - já nevím - být dokonalejší, než lidé? "Opravdu nejsem zvyklý probírat důležité věci, týkající se budoucnosti Impéria, mezi dveřmi. Půjdeme ke mně. Tam si chvíli budeme hrát na civilizaci a když už nic, alespoň se posadíme." Nádech a významný pohled. Nezdá se, že by protestoval, takže zamířím do příslušného křídla. Možná je toho na mě prostě hodně a tak se mi pohnula žluč. Už teď mě můj kratičký vzteklý výstup mrzí, ale nedá se nic dělat. Pokud já mám zapracovat na svém sebeovládání, on by mohl zkusit udělat s tou jeho nemožnou, nelidsky pragmatickou povahou. Vůbec si neuvědomuje, jak trpím. Možná, že je mu úplně jedno, že Otec zemřel. Není nešťastný a bere to jen jako opravdu hodně nepříjemnou komplikaci! Ne. Ne ne ne. Akorát v sobě živím nějaké záštiplné dohady. Otevírám dveře a gestem ruky "zvu" Dorna dovnitř. Je to takové zvláštní, když je vlastně palác jeho - ale pořád tak nějak cítím, že prostory, které nám Císař přidělil, jsou prostě z vůle Otce naše. Ne, že bychom je během křižády měli možnost využívat. Ale jsou tady. Ten můj vypadá v zásadě tak, jak si jej pamatuji. Interiér je zlacený a vyvedený ve světle krémovém sametu. S teatrálním povzdechem se usadím na jedno z křesel. Konečně mám alespoň tak trochu pocit, že jsem doma. "Ve vzdálenějších částech vesmíru se objevil nový nepřítel, o němž toho zatím příliš nevíme." Ano, Dorne, konečně jdu k věci. Jsi rád? "Jedná se o jakési monstrózní organismy, alespoň jsem to tak pochopil z popisu, který mi o tom bratři, přítomní katastrofě, dali. Ta věc byla mnohem větší než naše křižníky, zaútočila na Caliban, část jej poničila a... rozlomila Železnou Krev, jako dětskou hračku. Já tedy nevím, kdo má nyní na starosti přerozdělování materiálu pro legie a schvalování jeho odesílání, ale Železní válečníci budou potřebovat novou vlajkovou loď." Zamrkám, jako bych si na něco vzpomněl a zapomněl to říci předem. "Perturabo žije. A... ta věc taky, evidentně bratrům zmizela kdesi ve vesmíru. Dle mého názoru je ale jen otázkou času, než se zjeví znovu. Chci zvážit posílení legií, co se vesmírných útoků týče a..." Opatrně klepnu prsty o stůl a rozpačitě sklopím oči. "Mám matný pocit, že Magnus o existenci nepřátel, které neznáme, něco naznačil." ~~~"Ne. Opravdu nevím, jaký logický argument mu mám dát k tomu, aby mi je dal." Ženy. Máme se od nich mnohé co učit! Isabella je příkladem takové té něžné podlosti, kterou neodhalíte, dokud ona sama nechce, aby jste o ní věděli. Poradila mi lhát bratru - a já ji ještě poděkoval a políbil do vlasů. Na druhou stranu - vlastně nelžu, jen jsem věci řekl... v trochu jiném kontextu a pořadí. Mé svědomí je čisté. Ne, není - ale budu to řešit později a až budu sám. "Chtěl bych tě požádat, zda bys mi neuvolnil z karantény alespoň jednoho z Tísíce Synů. Mají v těchto ohledech... jisté vědomosti. Dohlédnu na ně." Dodám, než začne protestovat. "Také si pamatuji, co Otec říkal." |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn se na tebe podívá dolů a mlčky pokrčí rameny...A mlčí dál. Jen ti věnuji pohled, který vypadá jako „Nemáš tušení, malý brácho, kolik věcí jsem já musel řešit bez toho, abych si k tomu dal dortíček a kávičku...“ Mlčky se vydá k tvému pokoji, nenechá se vést nebo nedejCísař navigovat. Jak se zdá, byl by schopen jít tuto cestu i poslepu... V tvém pokoji se neposadí, ostatně...není se čemu divit, přeci jen židličky a stolečky a kávové sesličky nejsou koncipovány na „Dorna f plné palbě“. Takže tvůj bratr dále stojí a dále se jaksi majestátně tyčí, připomínaje spíše sochu, přes kterou by jsi nejraději hodil nějaké prostěradlo, protože na ten ksicht se prostě nedá koukat. Mlčky si vyslechnu to, co máš na srdci a nechá tě mluvit. Pak jen suše konstatuje.. „V hlubinách vesmíru se mohou skrývat nepředstavitelné věci, bratře. Buď tedy připraven. Perturabovi loděnice na Marsu jistě vyjdou vstříct.“ Divné? Ano. Bez emocí? Ano. Nezájem? Ano. „Pokud vím, tak ta věc je jen jedna. Snad se nebude množit. A pokud ano, jsem si jist, že si s ní jako Vojevůdce poradíš. I tobě Mars vyjde vstříct..“ pokračuje Dorn značně suše... Na téma Tisíc synů ale trošku nepříjemně nakrčí obočí..což je za celou dobu jediné mimické gesto, které udělá.. „Magnus může za smrt našeho Otce, je mi jedno co a komu vykládal....“ zabručí naštvaně, ale je na něm vidět, že přemýšlí. „Pokud ale vím, jeho Legie jeho vinnou netrpí. Klidně si vem jednoho, dva, tři, je mi to jedno. Jakmile ale někdo z nich poruší výnos našeho Otce, je za to jen jeden trest. Stejně jako pro ty, kteří toto chování kryjí či je k tomu nabádají nebo s nimi spolupracují. Rozumíš mi dobře, bratře?“ řekne a podívá se na tebe, inu, vcelku zle a výhružně... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Senátor si tak trošku smutně povzdychne...„Začíná to být únavné, pánové, ale budiž. Nemám žádný problém vás vzít na procházku po okolí a řešit obchod chozeje, ačkoliv se obávám, zdali to pro vás a váš doprovod nebude namáhavé....“ řekne vcelku smířlivě. Poté dvakrát tleskne a jeden z jeho doprovodu začne sklízet věci z stolů, který se pak sám složí v malou krychličku.. „Rád bych také jen připomněl, že jste to byli vy, kdo měl jako první zájem o obchodní spolupráci..“ řekne malý mužík a potom se pěšky, v doprovodu svých stráží vydá směrem na sever. Jejich podivné zbroje se pohybují elegantně, lehce a s jistou grácií, zatímco serva terminátorů tiše upí pod ohromnou gravitací..I pro vás pohyb a pobyt zde není pohodlný, je to jako pohybovat se v želé.. Po chvilce se na obzoru ukáže malé údolíčko, které je vyplněné vysokými ,štíhlými budovami, které se zdají postavené či spíše vyrostlé z nějakého druhu křišťálového krystalu... „Město XV505...Pohleďte. No, není nádherné?“ Senátor se jen uculí a vezme si z košíku od sloužícího nějaký místní druh ovoce a s chutí se do něj zakousne.. „Jaká je u vás průměrná doba života, tak na začátek?“ zeptá se nonšalantně, žvýkaje jablko.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po Ullanoru byly plány vcelku jednoduché – jít si vybít vztek a já drtit nějaké ty orky. Nebo něco jiného. Je to dost jedno. Zpráva o smrti vašeho Otce dorazila někdy v průběhu tohoto tažení. Není potřeba implantátů, avšak tě zcela ovládl starý, dobrý vztek. Tvoji muži ví, kdy se ti vyhýbat, protože to je, ano, o život. Další zprávy, jako například, Dornovo regenství na Teřře to jen umocnili a vztek tebou cloumal čím dál tím víc.. Zhruba po měsíci jsi konečně vychladl a vrátil se k smyslům..Technokněží se dají do práce, zahrnující opravy interiéru půlky lodě a vše se vrací do normálu. Menší hlášení ti podá Kharn...Zjednodušeně pokračovali v hubení orků v planetárním systému, jak zněl poslední rozkaz.. Fulgrim ani Dorn nebyl o ničem spraven a ani se jeden z nich nějak důležitě neozval a ani nic nechtěl. Pravděpodobně předpokládali tvůj stav. „Můstek je plně funkční, komunikace i warpové pohony fungují na 100%. Jaké jsou vaše rozkazy, pane?“ zeptá se trošku nervózněji Kharn, který – ano – má strach. Ani on si není zcela jist řekněme „trvalými následky psychického traumatíčka z smrti tatíčka..“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Dobře děkuji." Otočím se na terminátory. "Počkejte tady nic se nám nestane." Asi se netvářili moc nadšeně, nicméně počkají. Vím že je pro ně daleko větší problém pohybovat se než pro nás. Navíc pochybuju že by dokázali nějak zakročit ikdyby bylo potřeba. Když se zvedneme nakloním se k Roboutovy. "Jsme tu na mírové misi, měli by jsme se podle toho chovat." Pošeptám, pokud možno aby to senátor neslyšel. "Nebojte zvládneme to." Po cestě si s neskrývaným obdivem prohlížím senátorovu ochranku. Měl bych tolik otázek na kolik se zeptat tolik věcí co by mě zajímalo... Snažím se vypadat že mám co nejmenší problémy s gravitací. To město mi téměř vyrazilo dech. "Je opravdu nádherné... Ale nepříjde vám XV505 trošku neosobní?" Je to krásné město a myslím že nějaké jméno by mu slušelo daleko víc." Na jeho otázku překvapeně zamrkám. "Běžní lidé tak do sta let. Vesmírní mariňáci, což jsou naši muži, a my i stovky let. " Přejedu pohledem k senátorovy. "Vypadá to že pracujete hlavně s nějakou krystalovou technologii, mám pravdu?" Ohlédnu se krátce jeho doprovod. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Pokud vím, tak ta věc je jen jedna. Snad se nebude množit..." Pokud vím - odkud? Ví Dorn o všem, co se za hranicemi Sluneční soustavy šustne? "Viděli jednu. To neznamená, že jich nemohou být někde stovky." No, nevím, jestli tomu sám věřím. Kdyby jich byly stovky, tak by nás už dávno přišly zničit... a nebo by si tamta zavolala kamarády, místo aby prchla z bitvy, kterou beztak mohla vyhrát, když Lev dle Lemanových slov nestřílel a naše křižníky ji příliš neublížily. To je jedno. Ono to vlastně ani není předmětem této debaty. Jen prostředkem. „Magnus může za smrt našeho Otce, je mi jedno co a komu vykládal....“ Zbystřím. A Dorn pokračuje dál. Povolení, podmínky, upozornění a výhružky, aby to celé před malým, potenciálně zlobivým bratříčkem podtrhl. Rozvláčně, beze spěchu zase vstanu, několika kroky dojdu až k němu a v konejšivém gestu mu položím dlaň na hrudní plát zbroje. "Šššš, uklidni se," je zbytečné dodávat, že mám pocit, že Magnus už za svou chybu zaplatil - a i kdyby jeho trest šlo ještě zhoršit, otce nám to stejně nevrátí. Držme se posledního tématu. "Nemusíš mi tady vyhrožovat smrtí, abys mě upozornil na nebezpečí manipulace se zakázanými silami," jen tak mimoděk přejedu palcem po zobáku orla uprostřed jeho zbroje. "Chci jen jejich vědomosti. Pokud budu mít pocit, že někdo dělá něco podezřelého, co by se Otci nelíbilo, zbavím se jej sám-" zvednu hlavu, abych se mu zpříma podíval do toho zpruzeného xichtu. "Jako jsem se cestou sem zbavil toho nebezpečného remembrancera." Promiň, Malcadore. Ale možná, že si od tebe posmrtně vezmu nějaký jiný dárek, který ocením víc - třeba ten obraz z tvojí pracovny, co říkáš? "Není třeba mít obavy. A já tě ujišťuji, že cokoli dělám, dělám pro dobro Impéria a... také to naše. Nemusíš tomu věřit, ale já tě, v době, kdy přišla "ta zpráva" před ostatními bez zaváhání podpořil. Ne všichni bratři si uvědomují, jak moc potřebujeme někoho, jako jsi ty." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Veškerá naděje na klidné urovnání právě vzala za své a já se přiměji ke klidu. " Otevřít nákladové vrata a každý kdo má tryskový batoh ven, vy se dál pokuste zprovoznit stroje my jdem věcem přijít na kloub. V před" S tím se rozběhnu k východu a budeli třeba tak ho odpalím, když my nic nebrání aktivuji motory a vyskočím ven z jestřábu s výkřikem. "Za impérium vpřed!" Pokud se my aktivuje batoh tak sletím dolů k nepřátelským pozicím za neutuchající palby ze svého bolteru. Pokud ne počkám na náraz a pak vyrazím ven. Když jsem venku aktivuji komunikátor. " Všem jednotkám loajální k Impérium a adepta mechanika okamžitě zastavte palbu. Všem loajálním jednotkám.Eliminovat co nejrychleji nepřítele a zamezit vedlejším ztrátám, každý kdo vaším směrem namíří zbraň je nepřítel, ale chci jich co nejvíce živých. Absolutní rioritu mají ty protiletecké posty. Corax konec! Za impérium vpřed!" S tím se vrhnu do boje s cílem vyřadit nejbližší palebnou platformu, pokud je otevřená tak tak že pobiji osádku jinak jí useknu svým bičem lafetu a začnu se prosekávat do vnitř. p.s. Mám dojem, že jsi my poslal špatný přízpěvek o senátoru nic nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro A těchhle pocitů mám tak akorát pokrk, nechci je, nechápu je, rozčilujou mě! Předtím jsem si možná cenil nových emocí, ale to bylo před Jeho smrtí, ale teď? Teď si přeju mít implantáty, protože by i smutek nebyl tak silnej, přetransformoval by se na čistej vztek, s kterým umím žít. Ale je pozdě, možná mohl zachránit mý bratry a sestry na Dash´ae spolu se mnou, možná ne, dokonce ani nevím, jestli jsem mu to odpustil nebo ne, ale dal mi tu nejlepší Legii, kterou měl, moje syny, Požírače světů, byl nakonec přece jenom mým Otcem a já ho ctil, uznával i miloval. Nemůžu jeho památku zneuctít tím, že – i kdyby to ještě šlo – si zase nechám voperovat Řezníkovy hřeby. Celej život bojuju, celej život vyhrávám, musím bojovat a vyhrát i nad svými emocemi. Teď, poprvý od zprávy o smrti Otce, vztek necítím. Jenom obří únavu, kterou ale spánek nezažene. To poslední, co mi chybělo, byly zprávy od mých povedených bratříčků, takže je dobře, že se zatím žádný neozval. Dorn je naškrobenej panák a zelenej mozek, co víc, teď je zneuctitel. To, že zrovna on se ujal samozvaný vlády místo Otce, našeho Císaře, mi trhá žíly, jen si na to vzpomenu. To poslední, co chci, je, aby mi tuhle potupu lidstva připomínal osobně. Je to zrádce. Ať si kurva nemyslí, že mu to projde! A Fulgrimovi jsem možná přísahal, že budu stát na jeho straně, a já nejsem žádnej bezpáteřní sráč, abych na svoje slovo zapomněl, ale je otázkou, jestli zvládne svou roli teď. Budu stát za ním, protože jsem přísahal, ale pokud bude stát v cestě mým zájmům, nemůže čekat, že ho budu na slovo poslouchat. O co se můžu pokusit, je zkoordinovat svoje kroky s těma jeho. Co jsou moje zájmy? To je jednoduchý – pomsta. Ne, nejsem idiot, abych se chtěl mstít Magnusovcům, bratr udělal chybu, za kterou pyká dostatečně, a není důvod, abych se mstil jeho synům. Pomsta musí mířit proti skutečným nepřátelům, proti tomu, kdo zostudil císařskej majestát, a proti těm, na který jsem během posledního měsíce myslel skoro pořád, těm, kteří to všechno spunktovali – elfové! Otec možná nesouhlasil s metodami mých Požíračů, ale otec je mrtvý. Za jeho smrt musí zaplatit všichni ušatí bez rozdílu, zabitím Císaře se totiž odsoudili k smrti všichni, to nebyl válečnej akt, to byl útok na samou podstatu lidství. Za to je možný jenom jeden trest – vyhlazení. Genocida. Jen při vzpomínce na povedenýho bratra, který neváhal a zvýšil si samozvaně kredit, a tu podřadnou chamraď se mi zvedá žluč, ale tentokrát nemám nutkání nic rozbít, tentokrát se ovládnu. Svůj vztek na ně, kterej ve mně pořád bují, si vyleju přímo na nich, ne na lodi, kterou mám rád a která je mým domovem. Měsíc zbytečnýho vzteku stačil, teď je potřeba ho jasně směřovat. Nejhorší vztek pominul, ale pořád zbývá zmatek. Najednou mi nestačí se jenom vrhnout po prvních nepřátelích a rozmáznout je po planetě, najednou mám pocit, že musím mít smysluplnej cíl. A ten získat není snadný, ne teď, když se se smrtí Císaře všechny jistoty zhroutily. Musím zas nabrat pevnou půdu pod nohama, musím najít směr a cíl. Musím se vrátit na začátek. Ano, na začátek, k jádru, na kterým je všechno postaveno. Nejdřív musím porazit minulost. Podívám se na Kharna nicneříkajícím pohledem, což musí považovat za dobré znamení. Rozhodně nepatřím k těm, kteří svoje nálady skrývají, takže mu musí být jasný, že čas bezhlavého vzteku je u konce. Přikývnu. „Nastavte kurz Desh´ae.“ Čas vrátit se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Desha´ae?“ podiví se trošku Kharn...zřejmě čekal Terru, nebo komunikaci s Vojevůdcem, rozhodnutí vrátit se domů nečekal. Ale dobře ví, že tvé rozkazy se nezpochybňují, ať už jsou jakékoliv... Uvidíš, jak si dá ruku k uchu a předá tvé rozkazy dále...a zanedlouho se celá flotila dá do pohybu. Warpový skok proběhne víceméně bez potíží a za nějaký ten týden a půl tě uvítá„domov“, planeta Nuceria...Rudé písky Desha´ae jsou vidět vidět z orbitu a tobě se v poničeném mozku začínají objevovat vzpomínky.. Na horko. Na písek. Na vítězství. ...a hlavně na krev. Nuceria se za těch pár let, co jsi tu nebyl trošku změnila..Impérium, jak je zvykem, ji přijalo pod svá křídla, takže lze spatřit nějaký ten menší orbitální provoz a podle imperiálních záznamů jsou zde vcelku bohatá ložiska na adamantium a na křemík. Z tvého domova se pomalu, ale jistě stává těžební planeta s vším, co k tomu patří.. Na tvou loď přijde krátká zpráva... +++Vítáme ztraceného syna Rudých Písků. Guvernér Trask+++ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro „Viděli jednu. To neznamená, že jich nemohou být někde stovky.“ Dornovi jen cukne koutek. Kdo ví, jestli je to úšklebek, úsměv, nebo kdo ví co. Ale nekomentuje a nevypadá, že by tohle „monstrum“ ho dále nějak znervózňovalo. Kdo ví, co se mu honí v hlavě. Tvé „dobré a uklidňující gesto“ se trošku mine účinkem. Ruku, položenou o zbroj, jemně srazí stranou, jako by odháněl nějaký otravný hmyz. „Jsem klidný, bratře. A nevyhrožuji, věř mi.“ řekne velmi suše. „A to, co si děláš s tvými remembrancery, je tvůj problém. Klidně si s nimi zatop, pokud chceš plýtvat potenciálem a inventářem.“ Opět, zábavný a emotivní asi jako cihla. „Dobro Impéria a naše dobro je to samé, bratře. Povolení k převzetí Tisíce Synů se ti vystavuje na Phallanxu a Mars obdržel tvou žádost a popis potřebné technologie. Ještě něčím může být Terra nápomocná velkému Vojevůdci?“ To měl být jako sarkasmus? Znělo to jako, hm, cihla. Jako vždy. Jako Dorn. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Mechanické části letadla ještě tak nějak fungují a není problém otevřít zadní rampu, skrze kterou se většina tvých můžu může vylodit ven. Venku sviští vítr a vidíš, že většinu lodí postihl ten samý osud a že tvoji muži byli donuceni k okamžitému výsadku...Bohužel, ne všichni měli to štěstí, převážně posádky výsadkových modulů trpí značné ztráty. A dole, dole se rozpoutá peklo. Adeptus Mechanicus je strašlivý nepřítel, v podstatě strašlivější než cokoliv, co jsi zatím potkal. Vidíš, jak mnoho tvých mužů je nuceno zahodit helmy, pravděpodobně kvůli nějakému narušení a mnohým nefungují boltery...Avšak to není nic, co by zastavilo Havraní Gardu, které je stále přečíslující skromné jednotky Adepta Mechanica. Je to zvláštní, ale většina nadrillované a standardní techniky a postupy proti Mechanicu nefungují. Zdá se, že nepřátelé vždy ví, kde jsou tvoji muži a kam míří. Těžké pro někoho, kdo je zvyklý na taktiku udeř a uteč. Vyhoupneš se na palebnou platformu a hledáš posádku. Bohužel, nevidno. Vše, co zde je, jsou pouze zbraně a někde uvnitř pravděpodobně bude přidrátovaný servitor...Zničíš tedy lafetu a pokračuješ dále. Situace se má následovně – protiletecké baterie a obranné pozice AM jsou do půlkruhu, v jehož středu je jakýsi vchod do podzemí, nořící se hluboko do skály, které se majestátně tyčí nad současným bojištěm...Vidíš, jak do podzemí vejde postava Magose, avšak předtím mávnutím ruky na tebe pošle své „gorily“, těžké Myrmidony třímající velké sekyry...a zjevně měli jediný příkaz... Řídký vzduch proříznou plasmové záblesky..  PS:Jejda, překlik. Tak to ignoruj. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Dobře, takže jsme oba zamlčeli skutečnost o tom, že Lev tu věc bránil. Ano, sice pod domněnkou toho, že brání Caliban, ale jeho akce možná může za to, co se později stalo. Pohroužen do svých myšlenek nevěnuji Vlkovi moc pozornosti. Byl zde pouze divákem, jeho interakce byla minimální a kromě štěkání po sobě navzájem neudělali nic. Bohužel přeslechnu i jeho poslední slova. „A DOST!“ Křik a rána do stolu je mi dobrý připomenutím reality. Snažím si vybavit poslední Lemanovy slova, sice nevím jak přesně zněly, ale něco v tom smyslu Ty mě soudit nemůžeš, to může jen Fulgrim. A ještě něco o zradě, to padlo víc jak pouze jednou. Dosvědčují mi to i Horova slova, nejdřív naštvané, ale po jeho rezignovaném povzdychnutí už proneseny ve smířlivějším tónu. Kéž by si to ti dva mezi sebou konečně urovnali, byl by klid a třeba – TŘEBA – by spolu začali vycházet. Jenže to by musela jít pýcha obou dvou stranou a to se ani v jednom případě nestane. Přemýšlím, co by si o tomhle pomyslel Otec, kdyby tohle viděl. Celou tuhle situaci, ne jenom hašteření těch dvou, zmatek ve všem, zrádného Ereba... tolik věcí se náhle změnilo a pokazilo... Rozkaz v Horově hlasu nejde přeslechnout. Jasně dal Russovi najevo, že má odejít a že se má vrátit ke své předešlé snaze dopadnou Ereba. Já pouze doufám, že jej poslechne bez dalších slov nebo činů a zkrátka odejde. Ale bojím se, že Vlk nebude s tím tak úplně souhlasit. I když podle svých slov zněl jinak. „Lemane,“ oslovím bratra při odchodu. Počkám, až se na mě otočí, abych se mu mohl dívat do očí. „Pokud ho dopadneš a s ním mé syny... neměj slitování.“ Bez emocí, bez hněvu, je to tak, jak to musí být, mí synové udělali chybu, pokud se nevzbouřili proti tomu zrádci a tím poté zpečetili svůj osud. Není jim již pomoci. U Otce, tohohle jsem se nikdy nechtěl dočkat... moje vlastní krev se obrátila proti mě. Proti všemu, čemu jsme věřili. „Co nám chceš říct, bratře?“ Ano, kvůli čemu sis nás tu nechal? Nevěříš Russovi? Nebo je to něco, co by on odsoudil a rozhodl se tak, jak by se ti nehodilo? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Klidně si s nimi zatop, pokud chceš plýtvat potenciálem a inventářem.“ Věděl to? Nevěděl? To je vlastně jedno. "Tenhle potenciál neměl. Nedovedeš si ani představit, jak... umělecky plochá byla jeho tvorba. Čekal jsem víc, od někoho, kdo měl dokumentovat... můj osobní život." Zatvářím se lehce pohrdlivě. Takovým tím způsobem "I Russ by to napsal líp!" "A vyhrožuješ mi. Aby bylo jasno -" poodstoupím o krok dozadu a opřu se rukama o stolek za mnou, " -tak se mě to dotklo. Jak vůbec můžeš říct tak krátce po smrti Otce něco takového?" "A nevím, zda mi Terra může ještě nějak pomoci. Chtěl jsem ti říct o" vzpomenu si na titul, kterým je nazval Lev "Velké čtyřce. Ale z toho, jak se tváříš na všechno, co ti tady říkám, mám pocit, že by to bylo plýtvání časem. Otec tě určitě varoval sám a ty víš stejně všechno nejlíp." Nonšalantně se na stolek za mnou posadím a lehce zakloním hlavu, abych na něj viděl. Ano, tvářím se dotčeně. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Na tvůj proslov ohledně Remembrancerů jen Dorn pokrčí rameny. Je mu to zcela jedno. Ostatně, i na zmínění o „Velké Čtyřce“ se jen ušklíbne. „Všichni plašíte z něčeho, co nikdo nikdy neviděl. Lorgar, Magnus, teď i ty. Hledíte s strachem do Warpu, bojíte se pohádek a unikají vám záležitosti, které jsou mnohem, mnohem blíže. I kvůli tomu zemřel Otec, Fulgrime. Prober se.“ řekne Dorn tvrdě. „A pokud chceš přejít do osobních invektiv, sarkasmu a uraženosti, považuji tento rozhovor za ukončený...“ zamračí se Dorn a udeří se rukou do zbroje. Následuje slabé zabzučení, záblesk a ono podivné plopnutí někoho, kdo zrovna byl teleportován pryč. Velmi nezdvořilé. Velmi Dornovské. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Můj klidný úsměv dostane vážnou trhlinu, když mne Horus osloví. Tak to žertuje on? V tom případě nikdy jeho humoru neporozumím. Pokut to nemůže myslet vážně! S mišlenky na to, že by byl můj domov zničen, ve mne začne vřít krev. Pomyslím na to, jak prastaré ledovce tají pod přívalem ohně, jak se Tesák hroutí pod palbou s orbity. Zaženu okamžitě tyto výjevy zaženu, aby mne nepohltila. Dobře si všímám zasněného pohledu Lva. Uložím si ten výjev do paměti a pak znovu věnuji plnou pozornost horovyAno, bratře mi jsme vlastními soudci, přesto ty nemáš právo mne tu kárat. Jediný důvod proč tu ještě sedím, je zvědavost. Ta byla ukojena a teď tu nemám žádný důvod tu setrvat. "Očekávám podrobnou zprávu o tom, jak byla tato situace vyřešena a kde byl xenos dopaden!" zařívě se usměji na Horuse, když mne milostivě propustí. Dost možná k jeho a Lvovu překvapení zůstávám sedět na svém místě. Dál a pročítám si poznámky, které jsem si nechal podat jedním z pobočníků. "Doufám, že příště se uvidíme za příjemějších okolností." popřeji Perturabovy. Poté se pomalu zvednu. "Bratři těšilo mne." S tím se seberu a odejdu. Odlétám bez dalších řečí a zdržování. Jakmile můj Thunderhawk dosedne na palubu celá flotila zamíří pryč ze soustavy a záhy poté provede translaci do warpu. Malá skupina vlčích lodí zůstane na místě kolem bárky Stín vlka, jenž sloužil jako prozatimní domov Perturaba. Očividně dostala posádka rozkaz být Perturabovy k dispozici. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Našim dalším cílem bude soustava Avingnor. Do soustavy vstoupíme v klínové formaci připraveni k boji. Rozkazy - bárce Stín vlka a její operační skupině Počkat než bratři dokončit zasedání a odvést Perturaba na jeho domovskou planetu. Pokut by to odmítl zamířit na Galthrog a prověřit tamější situaci. operační skupina je tvořena: bárkou Stín vlka, a dvěma eskadrami fregat. Rozkazy Fenris Kapitán velké Jord Hromová pěst zamíří na Prospero. Poslal jsem mu vysvětlující dopis. Vyraž na Prospero, potřebujeme pomoct tamních mágů. Kořist nám totiž uniká a potřebuji navést správným směrem. Jsi nejlstivější s mích kapitánů, takže posílám tebe. Vem sebou jen jeden útočný křižník nepřeji si prezentovat sílu a nebo zastrašovat bratry. Russ konec Rád bych za něj hrál. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vyštěkneš rozkazy a vše se provádí, vše šlape a funguje, na rozdíl od tvých bratří. Vlčí morálka a poslušnost je proslulá. Soustava Avignor je víceméně „za rohem“ a stále spadá pod správu tvého bratra, Liona. Translace warpem proběhne víceméně v pořádku a tvá flotila se vnoří do reality v klínové formaci.. Dalekonosné skeny nehlásí nic podivného.. Avignor je víceméně díra, jen několik agrárních planet, které jsou proslulé vývozem ovoce, které vypadá víceméně jako kiwi. V celé soustavě je jen pár lodiček PDF, jinak klid. Ereba nevidno... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus si trošku povzdychne, když Leman odejde a podívá se, s vážnou tváří, na vás dva. "Ano, bratři. Bojím se o některé z nás, hlavně o Lemana a Angrona...Inu, zpět k tématu." řekne a jeho přísný pohled padne na Lva. "Nerozumím z tvého hlášení několika věcem, bratře.." řekne kysele. "Kde se tedy ta ona věc vzala a jaká je spojitost s tou bytostí, kterou jsi v podzemí zabil..Můžeš mi to, prosím, ještě jednou zopakovat?" Poté přijde nějaký člen apothecarionu od Vlků Luny a podá Horovi datablet a zas odejde. Váš bratr trošku nakrčí obočí. "Zvláštní. Dle rozboru je to pouze a jen obyčejná protoplasma. Žádné DNA, žádné bakterie, žádné viry...žádný život. Hm, hmm.." Poté ještě chvilku přemýšlí a pak, spíše sám pro sebe, kývne hlavou... "Caliban je potřeba prozkoumat, vyčistit. Hloubkové Sanace se ujmou Vlci Luny. Perturbo, ty a tvá Legie budete asistovat Lionovi při přestavbě. Aspoň se naučíte vycházet spolu a něco tvořit. Pokud je ona bytost schopná mezisegmentové cesty mimo Warp, je otázkou, jak dlouho jí to trvá a jak cestuje..." řekne a trošku si odkašle. "Já uvědomím Vojevůdce, vyhlásí se pohotost a příští setkání s touto věcí bude, doufejme, poslední. Občas si říkám, že pokud je nás víc dohromady, nebyli bychom si schopni poradit ani s pár orky..." Poté se napije trošku vína.. "V spolupráci leží budoucnost, bratři. Ať klidně si myslete něco jiného. Nějaké otázky?" |
| |
 | soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Moje kompanie už nějakou dobu čeká na Fenrisu na další rozkazy, které stále ne a ne přijít. Konečně rozkazy dorazí, ale jsou vyloženě zklamáním. Místo začátku tažení, mám letět na Prospero za čaroději požádat je o pomoc. Rozdíl by snad ani nemohl být větší. Přesto rozkaz je rozkaz a tak připravím svou vlajkovou loď Řev fenrira. Na rozdíl od ostatních vlčích lordů používám za svou vlajkovou loď útočný křižník, oproti neohrabaným bárkám. Křižník mne donese na místo rychleji a je v bitvě obratnější. Možná toto byl důvod proč jsem tímto úkolem byl prověřen právě já. Jiní lordi by přilétli s bárkou, několika křižníky a silným doprovodem a snažili se Tisíc synů zastrašit a to si nemůžeme dovolit. Nechám si připravit všechny informace, jenž se na fenris momentálně dostali a musím přiznat, že to není nic moc. Jméno lodi, počet zrádných mariňáků a teoretický cíl cesty. Nedivím se, že náš primarcha potřebuje pomoct. S tím se nepřátelská loď skutečně najít nedá. Na to je warp moc nestálí a vesmír příliš rozlehlý . “Astropati navažte spojení s Prosperem a předejte následující zprávu.“ +++ Od : Jorda Hromové pěsti velitele 4. Velké kompanie Hvězdných vlků Pro: Kapitána 1. Velké roty Tisíce synů Na rozkaz Lemana Russa primarchy Hvězdných vlků přilétám s žádostí o pomoct. S pozdravem Jord Hromová pěst konec ++++ Následně odletím na Prospero, sebou beru jen osobní gardu a dvě roty ze své kompanie. Z lodí sebou beru jen svoji vlajkovou loď a jako doprovod čtyři fregaty. Pokut Warp a císař dá vystoupíme na okraji soustavy. „ Útočný křižník Řev fenrira z kapituly Hvězdných vlků s doprovodem žádá o povolení vstoupit do soustavy.“ nechám odvysílat po vynoření s warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Potěšeně sleduji, jak všechno proběhlo vklidu. Tiše jsem doufal, že nepřítel byl tak hloupí a schovává se na tomto zapadáků. Dálkové senzory tomu ovšem nenasvědčují. Pročítám si stavové informace o soustavě. Pro vzbouřence tohle není dobrá planeta. Nemá žádné zázemí pro budování armády. Ani průmyslovou kapacitu na tvorbu zbraní. Přesto mohl se tu zastavit. "Okamžitě informujte planetárního, velitele obraných sil a hlavního navigátora, že si s nimi přeji ihned osobně mluvit. Ehm tedy že je zvu k sobě na loď k osobnímu jednání. Neplánuji se na tomhle zapadáku zdržet ani jej dobívat ať si ho Lev klidně nechá. Náš další cíl bude Zel Primus přesuňte flotilu, aby byla připravena skočit." vydávám rozkazy a doufám, že velitelé soustavy budou rozumní. Přeci jen s vlčí flotilou za dveřmi by byl opak extrémně nebezpečný. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zbytek flotily se připravuje k dalšímu skoku a zanedlouho k vlajkové lodi míří malý raketoplánek. Ten se identifikuje a je vpuštěn dovnitř.. Z něj vystoupí dva ceremoniálně oblečení muži, jeden z nich bude zřejmě guvernér (ano, je to ten tlustý, co se nervózně potí a v zlatě vypadá jako přezdobený bonbon..Šavle, kterou má u pasu, je sice stará, ale nikdy jí nevzal do ruky..) Ten druhý je trošku z jiného těsta. Chybí mu jedno oko, tvář plná jizev a výraz válečníka. Velitel PDF ale vypadá tak nějak nasraně. Tak nějak permanasraně. Krom oka mu chybí i noha, které je nahrazena kovovou prostetikou.. Ještě je k nim doprovod několika šašků, zřejmě palácová Garda nebo její ekvivalent. Ti nesou standartu místního systému a nějaké ty dary. Navigátora nevidno. Do řeči se jako první, po vyzvání, dá guvernér Mills... „Buď pozdraven, Ó Primarcho. Čemu vděčíme za tuto vzácnou a jistě nečekanou návštěvu? Systém Avignor je plně připraven podpořit Syny Fenrisu zásobami a místem pro odpočinek...“ |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro V tvé pracovně pípne astropatická zpráva, pro tebe. Což je zvláštní, protože za posledních pár týdnů se přes blokádu žádná zpráva nedostala... Tahle je vcelku, hm, věcná. A krátká. ++Pokud chceš svobodu a pravdu, dostaň se do Warpu. Zachráníme tě. Erebus.++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Dorn zmizí. Jen tak, beze všeho - zatímco se nadechuji, abych mu něco odpověděl a dost možná zcela zbytečně začal naprosto malichernou a dětinskou hádku. Nebo se k ní přidal, ona už beztak začala dávno. Zamrkám a do prázdna vzdorovitě vydechnu něco jako "ty sis začal." Ale jen proto, že bezpečně vím, že je pryč. Nemůžu uvěřit, že mě tady jen tak nechal a teleportoval se pryč. Je velké štěstí, že to nikdo neviděl, protože tohle by byla hrozná ostuda - alespoň tak, jak chápu věci já. Zhluboka si povzdechnu, položím se dozadu na stůl a přemýšlím, zatímco civím do stropu. Nejhorší na tom všem je, že Dorn měl, jako obvykle, beztak pravdu. Za to by ho jeden chtěl vlastně občas i praštit. Ano, sice si myslím, že hrozbu věcí z warpu bere na lehkou váhu - ale má pravdu, že my ostatní vzali na lehkou váhu vše mimo ně poté, co jsme se o nich dozvěděli. Ale ironický byl jako první! Na druhou stranu - dal mi všechno, co jsem chtěl? Dal. A bez zbytečných, problematických řečí. Čekal jsem, že bude dělat drahoty - minimálně s Tisíci syny. Je pravda, že dělal drahoty s Nikájou. Chtěl jsem jej přesvědčit o tom, že prozkoumat ten kámen magií by mohlo přinést... výsledky - ale když jasně deklaroval svůj názor, nechtěl jsem jej zbytečně provokovat, když by to nikam nevedlo. Pak bych namísto Magnusových čarodějů dostal tak leda jednu po hubě. Nakonec se zvednu a snad z nostalgie si prošňupu celou místnost. Všechny ty malé věci, které jsem si tady bezdůvodně natahal, zavřel, vystavil, nebo zapomněl. Pár zažloutlých fotek, prošlá kosmetika, ručně foukaný skleněný čajový set, který jsem dostal darem, ... Pamatuji si okolnosti nabytí většiny předmětů, na které padne můj zrak, nebo je vezmu do ruky. Opravdu jsem tady v celém paláci sám? To je v zásadě jedno. Vyjdu ven z místnosti a chvíli jen tak bloumám. Může to být naposledy, kdy palác, byť je smutečně vyzdobený černým sametem, vidím. Narozdíl od mnoha bratří - já jej vnímal, jako domov. I když jsem se zde zdržoval méně, než jsem chtěl. Celé své dětství na Chemosu jsem věřil a snil o tom, že patřím na místo, jako je tohle. Při procházce zlatými sály a mezi sloupy nespěchám. Vlastně se tady od ničeho k ničemu, ztracený v úvahách, motám z lidského pohledu neskutečně dlouho. Nakonec ještě, čistě sobecky nakouknu do prostor, které patřily Malcadorovi a zařídím si, aby mi z jeho pracovny na Orla poslali ten obraz, který si vždy tak hrdě vystavoval a choval jej v takové úctě. Dorn to stejně neocení. Věřím, že až by potřeboval místo, klidně by umělecké dílo tohoto stáří a hodnoty vyhodil. Pak zkontroluji pod vrstvami róby svůj chronometr. Začíná se stmívat, což se mimo jiné projevuje tím, že drobná světelná vlákna v mé černé svrchní róbě září oranžovo červeným světlem. Což vlastně dělaly celou dobu, ale za světla není nic takového vidět. Doufal jsem, že ven vyjdu s Dornem. Obrazně tak nějak "ruku v ruce." S úsměvem se vnitřně ujistím o tom, že to asi není možné. A přitom, i přes to, jak mě jeho chování i přístup vytáčí, s ním vlastně svým způsobem soucítím. Opravdu bych jej chtěl pochopit, abych jím nemusel opovrhovat. Snažím se. Asi ne dost. Nebo se snažím marně, protože ta propast mezi námi je opravdu široká a možná ještě hlubší. Vycházím ven a róba, zpočátku černá, v šeru září, jako vyhasínající žhavé uhlí. Přidává se ke mně i má osobní garda, která celou dobu stála v pozoru před palácem a disciplinovaně na mě čekala, dělajíc našemu jménu svým chováním a dokonalou příkladností, čest. Jdu, s hlavou obnaženou a hrdě vztyčenou, až ke svému transportu. Tam se mí muži seřadí, abych mohl projít čestným špalírem dovnitř. Zastavím se a zvolna rozcvaknu sponu na svrchní, černé róbě. Nechávám ji pomalu spadnout z ramen a poslouchám tiché ševelení látky, když se skládá okolo mých nohou. Róba pod ní je zlatorudá a opaleskující, na rukou s kusy tvarovaných látkových aplikací, připomínající zlatá křídla. Prudce je roztáhnu a vykročím od černé látky, připomínající nyní kopu popela, pryč, až zmizím v transportu. Bez ohlédnutí, beze slova. Mí muži zasalutují, zařadí se postupně za mě a zmizí v hlubinách Firebirdu také. Pak stroj zahoří jasným plamenem a vznese se k orbitě. Cítím se... nějaký lehčí. Těžko říct, zda ze mě spadl nějaký vnitřní problém, nebo je to jen tím, že jsem odhodil dobrých dvacet, třicet kilo oděvu - což je samozřejmě poetické o dost méně. "Kurz, můj pane?" "Phallanx," odpovím bez zaváhání. "Jen co odešlu pár astropatických zpráv." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Astropatická zpráva +++ Od: Vojevůdce Fulgrim Pro: První kapitán Císařových pěstí Sigismund První kapitáne Sigismunde, vyžaduji neprodlené uvolnění třetího kapitána Tisíce synů a jeho předání do péče Třetí legie. Císařova pýcha pod velením komandéra Vaspasiana, pověřeného jeho odvozem, dozorem a vybaveného příslušnými dokumenty, dorazí na orbitu Prospera v ideálním případě za 168 hodin. Vojevůdce |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Astropatická zpráva +++ Od: Vojevůdce Fulgrim Pro: První kapitán Tisíce synů Ahriman Kapitáne Ahrimane, vyžaduji neprodlené uvolnění třetího kapitána Tisíce synů a jeho předání do péče Třetí legie. Císařova pýcha pod velením komandéra Vaspasiana, pověřeného jeho odvozem a vybaveného příslušnými dokumenty, dorazí na orbitu Prospera v ideálním případě za 168 hodin. Vojevůdce |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Komandér Vespasian - ~ Úvod ~ Císařova pýcha, kdysi vlajková loď Třetí legie, se noří z warpu nedaleko Prospera v zásadě v idálním čase. Translaci provází typický, čilý ruch na můstku. Mezi tím vším, usazen nezvykle ve velitelském křesle, které (kromě toho, že připomíná spíše trůn) patřilo ještě nedávno primarchovi, sedí komandér Vespasian, dědic a kapitán lodi. Zatímco okolo se sem a tam míhají členové posádky, občasně nahlas vykřikující určité údaje a hesla, probírá se pověřeními, zprávami a datapady. Zatímco se probírá dokumenty a s precizností sobě vlastní je řadí podle jakési vnitřní posloupnosti, kterou si určil. "Připravit thunderhawk k přesunu na planetu, čestná garda, složená ze šesti vyšších důstojníků. Odlet do třiceti minut. Pošlete na planetu oznámení a žádost o vektory na-" "Můj pane?" "Ano?" Vyrovnanou masku stoického klidu na malou chvilku protne náznak znepokojení. Jistě, že tón člena posádky značí přinejmenším komplikaci už při příletu. "Jsme předem ohlášení. Kde je problém?" "Kotví na orbitě, kus od nás." Vskutku. Jak se zdá, Císařovy děti nejsou na orbitě samy... ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Vlci. Rád bych kontroval knižním obratem, jako "to jsem mohl čekat" - ale popravdě, jestli jsem něco vyloženě nečekal, byla to přítomnost jiné legie na místě, kde je vyhlášeno lordem Dornem přísné embargo. Vlastně mě donedávna ani nenapadlo, že sem Vojevůdce pošle mě, natožpak... ne. Pochybuji, že zde jsou z přímého rozkazu mého pána a on se mi o tom nezmínil. S povzdechem prsty přejedu přes okraje do úzkostlivého komínku seřazených holodestiček a datapadů. "Uvědomte Vojevůdce o neohlášené přítomnosti lodi Hvězdných vlků. Pokud mu to lord Leman ohlásil, nic tím, že fakta potvrdíme, nezkazíme. Připravte se k přesunu na planetu podle původního plánu. Odlet pozdržte. Ohlašte nás, vyžádejte si přístupy... a počkejte, co nám přijde odpovědí. Ohlašte mne jménem a pověřením vojevůdce. " Než přijde zpráva na Orla, může už být pozdě. Jediné, co mne uklidňuje je fakt, že se zde s nejvyšší pravděpodobností nenachází žádný primarcha a tak má autorita nenarazí na hráz v podobě mnohem silnější, téměř božské bytosti, která by s mými stanovisky nemusela souhlasit. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord komandér Vespasian, za Fulgrimovy nepřítomnosti - ~Sigismund a přátelé, Jord, který dostane za chvíli Pěstí~ Zhruba týden od doručení zprávy na téma příletu, se z warpu doopravdy vynoří Císařova pýcha, někdejší loď primarchy třetí legie, nyní vyměněna za Zlatého orla a tudíž patřící jinému kapitánu. Jak se zdá, astronomican navádí bez problému, protože se Pýcha vlezla do onoho "času v optimálním případě." No - kluci z Prospera, máte být na co hrd. Podle předběžné zprávy, kterou dostali současní obyvatelé by se mělo jednat o plavidlo lorda komandéra Vespasiana, jednoho z předních mužů ve velení Císařových dětí, momentálně vojevůdcova zástupce s plným pověřením. Ten se ihned po příletu astropaticky ohlašuje přímo Sigismundovi standardní zprávou, žádající o povolení k přistání Thunderhawku na povrchu Prospera. Na přítomnost Vlků, jak se zdá, zatím zástupce vojevůdce nikterak nereaguje. Jordovi se neozývá, Prosperských se neptá. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Už teď mě z nich bolí hlava… A že zkontaktoval první kapitána čarodějů? Nechce se mi věřit, že by se k čoklům nedostalo nařízení mého Velitele o karanténě, spíš to vypadá, že chce mojí legii zesměšnit a zpochybnit rozkazy samotného Primarchy Dorna. Musí přece předpokládat, že budeme monitorovat veškerou komunikaci - i proto se Jordova zpráva k Ahrimanovi nedostala, nepotřebuju, aby mi tu ještě dělal problémy fňukající a vztekající se psyker. Čas naučit vlka výt i s jinými, než je jeho smečka, naučit ho, jak funguje hierarchie. +++Povolení vstupu do soustavy uděleno. Vstup do atmosféry a na povrch Prospera se zamítá. Je vyhlášena karanténa a planeta podléhá jenom Imperiálním pěstím. Řeve Fenrira, sdělte přesný účel cesty, jinak bude vaše žádost ignorována a vaše přítomnost v soustavě bude považována za ignoraci rozkazu Primarchy Rogala Dorna, současného správce samotné Terry. První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund, velitel karanténních vojsk +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Zvědavě čekám na můstku a čekám na reakci obraných sil. Tak guvernér se nejspíš pořádně potí a snaží se přijít na to, co tady dělám. Guvernér pochopí, že příští pozvání na mou loď by mu mohli podat mí mariňáci a rozumě se dostaví na mou loď. Dám si pozor, aby se guvernér nikam neztratil cestou. To zajistí mí mariňáci v plné zbroji rozestavení po celé cestě do hodovní síně, kde delegaci s planety příjmu. Skupinu na lodi zdvořile přivítá Kapitán a provází je po své lodi. První setkání s guvernérem je pro onoho muže nejspíš trošku šok. Nesedím totiž na trůně v nějaké rozlehlé galerii, ale sedím u hodovního stolu. "Buď zdráv guvernére a přisedni si k mému stolu." blahoskloným gestem ukážu guvernérovy a jeho doprovodu ať se posadí k hodovnímu stolu. Naproti nim sedí vyšší důstojníci vlků. Celý výjev působí, jako bych byl jarl, jenž ve svém domě vátá hosty. "Děkuji guvernére, ale ani jedno od vašeho světa nebudeme žádat. Potravin máme dost a odpočívali jsme do dnes. Mí muži naopak dychtí po nějaké akci. Kde je mé vychování dejte si." pokynu a před guvernérem se objeví velký flák masa, já ovšem nespouštím oči s velitele obraných sil. "Ptal jste se na důvod mé návštěvy. No, věc je v podstatě jednoduchá. Můj bratr Lev ztratil útočný křižník a já jej tu přilétl hledat. Nestavoval se tu v posledních týdnech křižník Černá čepel podle mích informací by se mělo jednat o loď třídy Devastation." usměji se mezi sousty na guvernéra. "Ale když už jsem tady nemáte nějaký nový problém s xenosy a nebo s kultisty podrývající císařství?" zajímám se a dívám se přím ona velitele planetárních sil. Pokut odpoví záporně nechám proběhnout hostinu do konce. Naložit guvernéra s doprovodem na raketoplán směrem domů a letíme na ZEL |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Odkdy se z Prospera stalo výletní letovisko? Byl klid, ani čarodějové nedělali problém a vypadalo to, že tahle služba bude z těch nejnudnějších. Ale najednou? Najednou se tu lodě kupí jako orkové na smetišti. Nejen to psisko, ale i náš „nejdokonalejší“ Vojevůdce mi sem posílá svoje vyslance a to pro mě znamená jediné – ze mě, vojáka, se musí stát zasraný byrokrat. Ale ať sakra nečekají, že ze mě udělají ještě diplomata, to ani za brnění Císaře! Už teď mě z nich bolí hlava… Skoro mě mrzí, že se mě můj Primarcha dal rozkaz kapitána opravdu pustit – ačkoliv způsob, jakým to udělal, mi přeci jenom zlepšil náladu – stejně, moje rozpoložení si přímo žádá sdělit Vojevůdci v šatečkách, že má s tím svým „vyžadováním“ smůlu, protože Imperiální pěsti mají z moci Císaře právo, a vlastně i povinnost, na jakékoli jeho rozkazy kašlat. +++ Od: První kapitán Císařových pěstí Sigismund Pro: Vojevůdce Fulgrim Vojevůdce, z rozkazu Primarchy Imperiálních pěstí a správce Terry Rogala Dorna beru vaši žádost na vědomí. Žádosti se vyhovuje, 3. kapitán bude připraven k vyzvednutí vaším vyslancem v stanoveném čase 168 hodin. První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund, velitel karanténních vojsk+++ Ta „žádost“ tam není náhodou a ani se neopakuje často jenom omylem. Protože, drahý Vojevůdce, vy víc než „žádat“ nemůžete. Na víc nemáte právo! |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Odkdy se z Prospera stalo výletní letovisko? Byl klid, ani čarodějové nedělali problém a vypadalo to, že tahle služba bude z těch nejnudnějších. Ale najednou? Najednou se tu lodě kupí jako orkové na smetišti. Nejen to psisko, ale i náš „nejdokonalejší“ Vojevůdce mi sem posílá svoje vyslance a to pro mě znamená jediné – ze mě, vojáka, se musí stát zasraný byrokrat. Ale ať sakra nečekají, že ze mě udělají ještě diplomata, to ani za brnění Císaře! Už teď mě z nich bolí hlava… A že Jord zkontaktoval první kapitána čarodějů? Nechce se mi věřit, že by se k čoklům nedostalo nařízení mého Velitele o karanténě, spíš to vypadá, že chce mojí legii zesměšnit a zpochybnit rozkazy samotného Primarchy Dorna. Musí přece předpokládat, že budeme monitorovat veškerou komunikaci - i proto se Jordova zpráva k Ahrimanovi nedostala, nepotřebuju, aby mi tu ještě dělal problémy fňukající a vztekající se psyker. Čas naučit vlka výt i s jinými, než je jeho smečka, naučit ho, jak funguje hierarchie. A pak problém s kapitánem čarodějů… Skoro mě mrzí, že se mě můj Primarcha dal rozkaz kapitána opravdu pustit – ačkoliv způsob, jakým to udělal, mi přeci jenom zlepšil náladu – stejně, moje rozpoložení si přímo žádá sdělit Vojevůdci v šatečkách, že má s tím svým „vyžadováním“ smůlu, protože Imperiální pěsti mají z moci Císaře právo, a vlastně i povinnost, na jakékoli jeho rozkazy kašlat. Navíc už dopředu slibuje papírování, sakra! Jak já nesnáším byrokracii! „Zavolejte Ahrimana a kapitána třetí roty Synů…, Hathora Maat? rozkážu, s mírným povzdechem, který se mi nepovede z hlasu úplně vymýtit, a otázkou, kterou se vymýtit ani nesnažím. „Do brífingové místnosti.“ Kde na ně taky počkám. „Myslím, že vám udělám radost,“ začnu bez dlouhých úvodů, „vy Ahrimane už víte, o co se jedná, třetí kapitán Tisíce synů dostal povolení opustit planetu.“ Ne, ani teď nedám najevo, jak moc mě to sere. „Třetí kapitáne,“ pohlédnu na druhého psykera, „pamatujte, že nehledě na to, kde jste, výnos z Nikae platí. A jeho porušení bude mít následky.“ Výhružku by poznal i ork, aniž by ho musela trefit do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Stačí zahlédnout rudou tvář Nucerie a vše je zpátky, ale na rozdíl od dřívějška před vyjmutím Řezníkových hřebů, ani teď to není jednoduchý. Víc než čirý vztek cítím temnou zlost, která jak stoka nenápadně bublá uvnitř mě a čeká, až bude moct přetéct, a pak divný pocit, snad bolest, kterou nevím, jak nazvat. Nejsem kecal jako Lorgar, ten by to zvládl, já můžu říct jenom to, že mě to něco sžírá, aniž bych věděl proč. Nevím proč, ale pohled na imperiální lodě, které se planetu nesnaží vymazat z vesmíru, ale vesele na ni těží, mě rozčílí. Jak si to můžou dovolit, když jsem tam přišel o svoje gladiátory?! A NEŘÍKEJTE MI, ŽE TAM JSOU STEJNÝ LIDI, KTEŘÍ MOJE DRUHY POVRAŽDILI! Zuby mi samým vztekem skřípou, oči přivřené napětím, jen tak tak, že ze vzteku neudeřím do nějakýho pultu a nezničím ho. „Kajici, vyšli zprávu!“ Vyštěknu a rovnou pokračuju: +++Guvernére, tady, ano, syn Rudých písků a Primarcha legie Požíračů světů, Angron, na vlajkové lodi Dobyvatel, očekávejte náš okamžitý přílet.+++ Musím vědět, co se stalo po mým odletu, musím vidět hrob mých soukmenovců v boji… a snad pomstít jejich smrt. Uvidíme, co mi to dá, jestli to pomůže uklidnit vztek a najít zase pevnou půdu pod nohama. Najít cestu, kterou se mám po smrti Otce dát. „Kharne! Vyber patnáct nejlepších mužů,“ nevesele, skoro zle se usměju, „půjdeme na procházku.“ |
| |
| ~Intermezzo~ odkaz Osamělý bůh stál a koukal do fialové prázdnoty Warpu. Po chvilce ticha si smutně povzdechl a jeho opeřená ruka se natáhla po starodávném poháru s vínem. „Anathema a Eldrad se vyvázali z Velké Hry, alespoň dočasně. Byl to plán, tah anebo jen náhoda? Jejich “únik„ je spíše odložení nevyhnutelného...“ pomyslel si bůh a dvakrát mrknul. Ano, on viděl budoucnost. Jednu. A druhou. A další. A další. A další. Viděl je všechny..avšak ani on, Pán Vědění, nemá povědomí o tom, jak se budoucnost nakonec vyvine. To žel neví nikdo. Prastarý Bůh odložil pohár vedle balíčku karet a poté svůj zrak opět upnul do prázdnoty Warpu. „Lidé osvobodili Yggra`nyi, tvůrkyni světů. Hmm.“ V tento okamžik se na božském obličeji zvedlo zamyšlené obočí. „Ale proč? Byl to účel? Cíl? Past? Nebo jen náhoda? Toto byl velký čin, který jistě bude mít další dozvuk. Ale pro mě nikoliv...“ Kdyby se zobák mohl culit, culí se. „Ale přijdou další? Osvobodí Ygg své bývalé nepřátele, bývalé spojence či bývalé bratry? Nyadra`zatha, Mag`ladrotha či šíleného Tsara`noga? Ne, díky. Chaos je dobrý v tom, že je předvídatelný. Tolik neovlivnitelných proměnných...by pravděpodobně dopadlo špatně...“ Velkého boha zabolela jeho opeřená hlava, když si představil to, že opět bude muset uklidnit své sourozence... „S Slaanesh to bude jednoduché, tam moc není co řešit. To je docela klidné, zvláště teď, poté co si nový Vojevůdce přestěhoval jistý obraz...Khornovi vysvětlíme to, že jeho Rytíř se v Velké hře trošku změnil a dohodíme mu jinou figurku na hraní. Jsou přeci nepotřební, že? A Nurgle stejně nepřijde, tomu to roste tak víceméně samovolně...“ uculil se opět ten jediný v Vesmíru, který věděl, oč jde...a zmizel.  Kdesi zcela jinde se někdo usmál a zakryl zrcadlo. „Ano, ano. Sebejistota je prvním krokem k Pádu, ptáku. Ani ty nevíš vše...No nic, zpět do práce.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Senátor se mile usměje při zmínce o věku.. „To není mnoho, že?“ řekne a spiklenecky mrkne. „Mě osobně je třeba 325 let a to jsem “běžný občan„.. Myslím, že můžeme začít u toho, jako u výchozí bodu důkazu vyspělosti Interexu....“ poznamená trošku samolibě. Poté kývne hlavou.. „Je toho více, na čem pracujeme. Krystaly, převážně krystaly křemíku, tvoří ale základ technologií naší planety a je jedním z obchodních artiklů...Kupříkladu máme na XV505 markantní nedostatek ovoce a zeleniny...“ poznamená a vede vás do města. Město jako takové je, inu, pěkné. Je čisté, přehledné a tak nějak logicky uspořádané..Zdá se, že vás senátor vede do středu města.... „Naše planeta v rámci Interexu plní tedy funkci obchodníků a vědců..“ poznamená senátor, když se před vámi otevře tržiště, které – jak se říká – šumí životem... A najednou je vám jaksi o trošku lépe. Volněji. Pohodlněji. Gravitace klesla na zhruba 1,3 G... A že je na co se dívat. Na tržišti je spousta různých stánků, prezentačních „boxů“, kde se prezentují různé technologie a pravděpodobně další obchodovatelné artikly. Je zde skoro vše od vína a ovoce přes divné věci, tvářící se jako lektvary, až po prodej živých zvířat... Dominantou tržiště je ale velký krystalový portál, z kterého se občas zableskne. Zřejmě nějaká varianta teleportačního zařízení. Mezi kupci a prodejci je vidět spousta, hm, jak to říct kulantně – bytostí. Většinou se jedné o humanoidy roztodivného tvaru, splňující ale kritérie, kdy vypadají zhruba jako člověk (jen delší končetiny, větší hlava, 2 páry rukou), lze ale také vidět několik eldarů či dvě velké zelené krychle slizu, komunikující přes tabulku s něčím jako je křída... Krom vašeho ozbrojeného doprovodu se nezdá, že by zde byla jakákoliv forma ozbrojenců. Všude je klid, mír a ruch a z vzduchu je cítit spokojenost...  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kapitán Kharn jen zasalutuje a rychlým tempem odejde za svými rozkazy...Tvůj osobní Thunderhawk je rychle připraven a Kharnem vybraná posádka už tě očekává, připravena nalodit a vyrazit..Všechny je znáš tak nějak od vidění, jejich jména tě nikdy moc nezajímala...Povětšinou se jedná o kapitány, původní Terrany. Někteří z nich odmýtli implantáty, jejich relativně staré tělo by je už nepřijmulo..Všichni jsou v bílomodré, avšak jejich zbroje jsou dalece vzdáleny od vyleštěných ceremoniálních nesmyslů jiných legií. Zbroje tvého doprovodu jsou mnohokrát spravované, často plátované, obsahují mnoho odštěpků, oděrek a dalších znaků aktivního používání...Stejně tak zbraně, které Žrouti Světů snad ani neodkládají Thunderhawk v klidu slétne do atmosféry, na pozici danou jako starport v Desh´ae. Už cestou je vidět to, že planeta jako taková se hodně, hodně změnila a že vliv Impéria je zde více než značný. Dým z továren, vysoké komíny, obří těžební soupravy, velké trubky a potrubí na bůhvíco. Z pouště zůstalo už jen máloco a samotné město se nyní tísní v stínu hivů, v kterých žije četná Nucerijská populace... Thunderhawk usedne na plošině a otevře dveře. Přes nos tě udeří smrad, který zde nebýval. Těžký průmysl..Ta tam je vůně rozžhaveného písku poránu. Uvítací výbor, který vás očekává, nevypadá moc impozantně..Je to guvernér a nějaký ten ozbrojený ceremoniální doprovod s vlajkou a tak. Guvernér Trask na první pohled není Nurciánec. Jeho prudce nafialovělé oči – dobře, oko. Druhé je prostetické – ukazují na původ z jiné části vesmíru. Trask jako takový je dobře stavěný, silný, vizuálně vypadá zhruba na 55 terranských let. Na uniformě, která nese známky opotřebení,má prýmky generála Terranské armády... Zbytek je ceremoniální garda, která má uniformy, tvářící se jakože do pouště, avšak je vidět, že tito muži v pravé poušti nikdy nebyli. Jsou to detaily, kterých si na první pohled neznalý nevšimne. A ano. Všichni, krom Guvernéra, vypadají poněkud nervózně. Guvernér jako takový nepoklekne, nepřijde a neobejme tě ani žádné podobné nesmysly. Prostě a jednoduše zasalutuje. „Vítejte doma, pane.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Tak to jste štastný... Národ?" Přikývnu. Takže dlouhověkost není jen doménou eldarů a nás marináků. Po cestě si s neskrývaným nadšeným prohlížím snad všechno. Kmitám hlavou sem a tam ve snaze uvidet co nejvíc věcí. Vše tady vypadalo tak exoticky... Jinak. Myslím že Fulgrimovy by se tady moc líbilo... Měl bych mu dovést nějaký suvenýr. "Ovoce a zeleniny?" No naštěstí imperium je dostatečně produktivní aby bylo všude všeho dost." Na tržišti bych si změny v gravitaci ani nevšiml. Mou pozornost přitáhly všichni ti xenosové kolem. Vlastně tohle je poprvé co nějakého vidím aniž bych mu šel po krku... Nebo on mě. "Jak vidím.. Nebo spíš cítím pracujete i s gravitační technologii." Ohodnotím kladně další ukázku jejich technologie. Ani nevím co bych dělal raději, seznamoval s různými rasami nebo zkoumal co prodávají... Asi všechno dohromady. "Máte to tu opravdu zajimavé. Všechny ty rasy, věci... Ach jak rád bych tady trávil čas jen chozením okolo a poznáváním jich.... Takže máte planety rozdělené a každá plní jistou funkci... To máme víceméně společné." Najednou se zaseknu uprostřed kroku zastavím. Naposled se mi to stalo na Baalu, a všichni okolo skončili mrtví. Ucítil jsem obrovskou vlnu vzteku. Nejraději bych se proti nim hned rozběhl a rozmlátil jim hlavu o zem. To oni můžou za to co se stalo otci a budou za to trpět... A měli by za trpět právě teď. Chytím otcův meč připravený vrhnout se po těch eldarech. Instinktivně k němu sjedu pohledem a udělám krok směrem k nim.... V tom se ale zaseknu. Opravdu by tohle chtěl? Vážně by otec chtěl aby jsme se nechali zaslepit chutí po pomstě na úkor všeho dalšího? Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Jílec meče tisknu jako bych ho chtěl rozdrtit. Nemít rukavice asi by mi už klouby bělali. Po chvíli se mi ruka i roztřese. "Otče dej mi sílu." Pošeptám si pro sebe a pustím meč. Postupně se uvolním a otočím k Roboutovy. "Nech je být, prosím. Pokud ti na mě, otci nebo Fulgrimovy někdy záleželo nech je být. Aspon pro teď." Stoupnu si před něho a upřeně se mu zahledím do očí. "Budou za to pykat, ale ne teď. Musíme tu zařídit jiné věci." Prosebně se na něj dívám. Jsme připravený ho klidně zastavit pokud bude potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Tolikrát jsem si přál, aby se čas vrátil zpátky, tolikrát jsem si přál, aby se s tím dalo něco dělat a najednou, najednou tady byla možnost. Díval jsem se na vzkaz od Ereba, zmizelého 1. kaplana Nositelů slov a stejně jako několikrát v nejbližší době jsem netušil, jak se mám k tomu postavit. 'Dostaň se do Warpu.' Nebylo třeba pokládat otázky, jak se tam dostat, ale jaké to bude mít následky. Jako Magister Templi kultu věštců bych je mohl předvídat. Přemýšlel jsem, co za pomoc mi Erebus může nabídnout. Svobodu? Pomstu? Magii? Pravdu? Musel jsem si to promyslet. Otázka zní, kolik jsem na to měl času. Poznačil jsem si to bokem na kus pergamenu a vložil jej do kapsy své róby, zprávu s terminálu jsem pak smazal. Jsou věci ... |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Seděl jsem zrovna na poradě Magistrů. Zástupci všech pěti kultů a prázdné křeslo. Křeslo, které zůstane prázdné navždy. Porada, či diskuze? To nikdo z nás neřešil. Důležité bylo, že je a že máme pořád spousty témat. A pak přišel Sigismundův minion. Za dobu, co jsme byli donuceni snášet jeho přítomnost, se mezi námi nic nezměnilo. Ani mně, sni jemu se nelíbilo nařízení Rogala Dorna. Občas jsem se pokoušel nazvat jej primarchou, ale nešlo to a já se ani moc nesnažil. 'Ale proč i Hathor?' Podívali jsme se po sobě s ostatními Magistry a rozpustil jsem sezení. 'Vlastně ano ... Vojevůdce.' Briefingová místnost 1. Kapitán má emoce, dokáže je skrývat, ale to není to samé. Jako ostatně obvykle nebyl vůbec nadšený. Slova, která používal neodrážela tón, ale stačilo jak je používal. Hrozil a toužil po tom, aby svou hrozbu mohl zrealizovat. Smutné, že se na tak vysoké pozice dostávají ti, kteří se nedokáží přenést přes svou nenávist. Byl slepý, nebezpečně slepý. Proč se nemůžeme alespoň na chvíli tvářit, že si navzájem nevadíme? A proč ano? Poté, co Hathor odpoví, jako obvykle svým způsobem se obrátím na Sigismunda a klidně se jej zeptám: "Ještě něco kapitáne?" |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Naslouchal jsem hovoru, který kolem mě proudil a hledal správný okamžik, kdy do toho vstoupím, než mi to překazilo to žluté individuum. Bylo po diskuzi. Otravné okupační jednotky. Netušil jsem, co po mně bude chtít a vlastně na tom ani tolik nezáleželo. Od Otcova odchodu již nezáleželo na ničem. To já jej viděl jako poslední. Briefingová místnost Prohlížel jsem si Sigismunda, jehož slova mi ze všeho nejvíc připomínali hrozbu. Jak nízké. "První kapitáne, pro vaši informaci, já si Nikajské rozhodnutí pamatuji velmi dobře a stejně dobře si pamatuji i to, že jej zatím nikdo neodvolal." Udržuji si mentorský tón, byť z nás dvou vypadám mnohem lépe a mnohem mlaději. 'Co asi může lord Fulgrim potřebovat?' |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Guvernér i velitel PDF se nechají doprovodit a usednou k tvému stolu. Cítíš, že jsou nervózní, avšak je to spíše taková ta ona přirozená nervozita. Ostatně, jaký smrtelník by nebyl, kdyby byl na jejich místě? Guvernér a velitel PDF usednou, jejich doprovod se postaví za ně, jako čestná stráž. V okamžiku, kdy se přinese jídlo, vidíš, jak se na tváři velitele PDF cukne náznak úsměvu a narozdíl od pana guvernéra se pustí vcelku s chutí do jídla. Na guvernérovi je vidět projevující se nervozita, pod tvým pohledem se vyloženě potí v svém tuku.. „Žádný křížník zde neletěl, vážený Primarcho. Většinu místního provozu tvoří lehké transportní frakťáky do soustavy Caliban a zpět, výpis provozu ti samozřejmě můžeme poskytnout...“ odpoví guvernér a tobě přijde, že nelže. „Problémy s Xenos..občas nějaké malé, avšak všechny zažehnal váš bratr Lion, na jakoukoliv žádost o pomoc odpověděl bleskurychle..“ dovysvětlí ještě druhou polovinu otázky..„..a pro vznik jakékoliv rebelie zde není původní podloží, tento systém terraformovalo až Impérium, původní obyvatelstvo zde tedy není.“ odpoví guvernér, zatímco velitel PDF si užívá steaku. Po několika dalších otázkách je závěr jasný – farma, zatracená farma. Celý tento systém. Připravíš se tedy k skoku na další systém, a to Zel Primus. Z skenerů je patrné následující – systém má 3 planety : Bažinatý a nehostiný Zel Primus, na kterém jsou známky humanoidního života, avšak nikoliv Impéria. Zel Secundus, který je v kategorii „Nevhodné pro život“. Velké teploty, hodně chemikálií, láva, svinstvo. Ale i zde je dle scannerů nějaký život. a Zel Tercius, na kterém nejsou žádné známky života, ale zdá se obyvatelný. Dle skenerů v systému ticho, ani lodičky nevidno. Celý systém je tak trošku zaplevelen hustou mlhovinou a mikroasteroidíky...Pohyb v něm musí být pomalý a opatrný, jinak se riskuje poškození lodí. Je to jako plout v mlze...  |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Cadie je opravdu nehostinné místo. Skalnatá pláň, nepříznivé větry, skoro žádná voda. Nezajímavá planeta, nepočítáme-li dvě věci : Ony obří, tajemné pylony a bájné Oko Terroru nad hlavou. Na souřadnicích, které ti udal Erebus, je ale zajímavá ještě jedna věc. Věc, která není poznačená v žádných záznamech či zápisech.. Erebus si s tebou dává sraz uprostřed kráteru, který připomíná velmi připomíná jednu věc – epicentrum Exterminatu. Už jsi několik podobných viděl... Tvůj Thunderhawk dosedne a ano...povrch planety byl spálen na prach a velký tlak, v kombinaci s velkou teplotou, zde vytvořili skelnatou krustu, tak příznačnou pro použití cyklonických hlavic..Uprostřed kráteru jsou ale dvě věci, které tam rozhodně nepatří. Jedno z toho je malý pomník, mohyla z navršených kamenů..jistě vznikla až po té apokalypse, co zde proběhla. A ano, druhá, je Erebus, bývalý to první kaplan, v současné době pravděpodobně nejhledanější muž vesmíru. Je zde sám, avšak nevypadá to, že by se jakkoliv bál či projevoval strach.. Stojí hrdě, rovně a zahleděn do dálky. Pomalu vyjde k Thunderhawku, až před tebe. Nepoklekne, nezasalutuje, nic takového...Je z něj cítit jakási vnitřní síla a také hněv.. „Buď pozdraven, Alfarie. Děkuji, že jsi přijal mé pozvání.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Cesta domů, na Terru, byla dlouhá. Nějaké věci astropaticky vyřídit šli, některé ne. A zprávy, které se ti vrátili zpět, také nejsou zrovna uspojivé. Iterátoři se ti, jaksi, ztrácí. Mizí beze stopy a to i v vcelku civilizovaných částech Segmentu Solar...Znepokojivé. Práce na kázání a na Nové Pravdě jde pěkně od ruky, je to jedna z mála věcí poslední dobou, které jsou uklidňující..Tam venku, dá se říct, vládne zmatek. A ostatně, návrat do reality je jistým osvobozením, úlevou a jistotou bytí. Terra je majestátní nejen jako planeta, ale i jako symbol. Je otázkou, jak moc si to uvědomují i ti, kdo zde vládnou. Na orbitě Terry je rušno, ale důležité jsou dvě lodě – Dornův Phallanx a Vojevůdcův Zlatý Orel. Je pěkný pocit být zase doma. V centru lidstva. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Lorgar Aurelian poctil Terru svou návštěvou. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Jdeme na diplomatickou návštěvu, takže se taky patřičně diplomaticky připravím a upravím, k brnění se rychle přidá moje rotosekera a bolter s několika zásobníky. Možná si jako správný diplomat pár zásobníků navíc přidám. Žádný ceremoniální nesmysly, nejsem Fulgrim, abych se vyšňořil jak stará děvka. A pak, pořád vlastně nevím, co mě na povrchu čeká – možná malý potok krve po naší návštěvě přece jenom poteče. S jistou pýchou v srdci přejedu očima moje Požírače, až teď bez implantátů mi dochází, jak hrdý na ně můžu být – zvlášť na ty, kteří nemají Hřeby, ti umí válčit jako vražedná mašina i bez pomoci techniky, ti maj opravdový srdce zabijáka, jinak by tu nepřežili. Teď jsem jedním z vás, plnej myšlenek, který už žádný neuroimplantát nelikviduje, plnej vzteku, který už ale umím směřovat správně. Jen ještě zjistit, kde to „správně“ je. Z toho, co vidím, se mi dělá blbě. Kde jsou duny? Skoro nomádská společnost? Proč už přes čmoud z továren pomalu nevidím písek?! Vztek, kterej mě provází od výstupu z warpu, se zase ozve o trochu silnější, protože tohle není můj domov, místo, kde maj spočívat ostatky mých rebelujících druhů. Tohle je prostě jenom hnus. Trask má jediný štěstí, že se moc nepřiblížil a nevystrojil žádnou napomádovanou přehlídku, to jediný mu zvyšuje kredit, protože jinak? Drzost guvernéra by zasloužila léčit, léčit bičem s hřeby. Vím, že předtím bych mu vzteky rozlámal všechny kosti, ale teď? Ne, teď si ho chci vychutnat. „Doma, guvernére?“ Tvář se mi zkřiví v něčem, co nejvíce připomíná úsměv, úsměv podle hodně zvrácených představ šílených remembrancerů. „Naposledy , když jsem tu byl, tu nesmrděly továrny, nos mi vypalovalo horko z písků, v očích mi neštípal popel ale zrnka písku. A,“ s pohrdavým úsměškem kouknu na jeho ochranku – nebo co má být ta banda nalomených třísek – „ti, co nosili zbraně, byli opravdu bojovníci zrození v dunách, ne banda vořechů, která pobíhá vedle pískoviště a sem tam jedno dvě zrnka omylem spolkne. Povězte, Trasku, proč si myslíte, že jsem doma?“ Úsměv se rozšíří, dojdu až k němu a mírně se k němu skloním. Chci z něj vydolovat odpověď, ať už jakoukoli, chci vědět, s kým mám tu pochybnou čest. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Očima přejedu bojiště a zamračím se. „ Dobrá tak jedno po druhém“ Aktivuji komunikátor. „ Corax legii, nepřítel odposlouchává naše komunikátory a podle nich nás zaměřují, připravte se podle toho. Zdoláme je silou po vzoru krvavých andělů. Za impérium.“ Pak se musím věnovat svým problémům. Prudce se odrazím a švihnu bičem. Střely proletí místem kde jsem před okamžikem stál, odpovím svým vlastním bolterem a ve vzduchu náhodně měním kurz aby nemohli vypočítat kurz, letím obloukem k servitorům a mávnu bičem který by je měl přetnou na půlku. Rychle se blížím k magnusovi a křiknu. „ Ve jménu impéria ukončete to šílenství, už nikdo nemusí zemřít.“ Následuji nepřítele dovnitř ruin. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Přijdeš k Traskovi a ten udělá něco, co je trošku nečekané. Podívá se nahoru, do tvých očí. Jedním okem je to sice složité, ale tak nějak to jde. Tento muž rozhodně někde cestou našel páteř. „Je to svět, na kterém jste vyrostl, můj pane. A ano, změnil se. A abych byl upřímný...“ řekne a trošku nervózně polkne. „..měl jsem ho také raději před industrializací a čistkou. Ale takové byly rozkazy z Terry.“ pronese tiše muž, který stojí před zosobněním smrti a kouká na ní pevným, fialovým pohledem a pak si odkašle..Otře si trošku ústa a povšimneš si krve na kapesníčku. „..a výměnou za zdejší nerostné suroviny zásobu Mars a jiné planety vaši Legii, pane..“ řekne a poté s chvilku odmlčí. „Nuceria byla připojena Vaším Otcem k Impériu a hm, zapojena do onoho funkčního a prospěšného stroje Lidstva...“ řekne a cítíš v tom jistou kyselost. „..což je, jak jsem pochopil z lekcí historie, vcelku běžné. Viděl jste někdy Caliban, pane?“ řekne nenuceným, konverzačním tónem. Z toho muže cítíš, že – z podivného důvodu – nemá strach o svůj život. Buď je příliš sebevědomý, anebo mu to prostě a jednoduše je jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Překvapení dlouho netrvá a vystřídá ho jinej pocit, pro mě rozhodně překvapivej a nečekanej. Guvernér Trask se mi začíná líbit, už proto, že vypadá jako přímej a rovnej chlap, kterej se jen tak nesloží, čímž ve zkoušce obstál. Z běžných smrtelníků je, co si pamatuju, první. Krev? Takže umírá? To by to vysvětlovalo, mám rád lidi, co umíraj – a nejen když je to mojí rukou. Co umíraj a smířili se s tím, protože takový lidi jsou skoro jako Astartes, nemají strach ze smrti, je jim jedno, jestli umřou hned, jelikož ví, že stejně umřou brzo. Tehdy je to snad jediný případ, kdy nic neskrývaj a na nic si nehrajou. Kéž by si tímhle občas prošli i někteří z mých bratříčků, že Dorne? Chvilku ho pozoruju, snažím se přečíst, kam tím proslovem míří. Určitě mi nechce dávat přednášku o calibanský džungli a šlechtický hierarchii, je snad dostatečně chytrý, aby věděl, že moje dobrá vůle má svoje meze – a zdržování ji překračuje. Takže jde o „kultivaci“ nebo jak vznešeně moji bratříčci v čele s Fulgrimem nazývaj likvidaci původních civilizací a planet a dělání z nich tohle. Otče, možná ctím tvou památku, ale tohle to ti neodpustím. I mrtvé planety, který zůstávají po nás, mi teď připadají jako lepší, než tohle znásilňování. Radši vyhlazení, než tohle, protože tohle je ponížení. „Domov Primarchy El´Jonsona? Ne osobně, ale myslím, že vím, kam míříte, guvernére.“ Hlas ztratil původní výhružný podtón. „Ale nejsem tu proto, abych zjistil, jak moc se moje planeta zmrvila, chci navštívit horu Fedan Mhor, kde zemřela má první rodina, moji gladiátoři.“ Tvrdost v hlase skryje, jak vážný je to pro mě téma. „Guvernére, co se stalo s rodem Thal'kyr? A ostatními původními rody?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Jen tak tak, že potlačím kyselý úsměv – nepochybuju, že si Nikae pamatuješ, je otázka, jak moc vážně rozhodnutí bereš, kapitáne. „Výborně, máte týden na přípravu, poté si vás vyzvedne pověřená osoba Císařových dětí.“ Poté se obrátím na Ahrimana. „Ne, První knihovníku, můžete se vrátit ke svým povinnostem.“ Alespoň tohle je vyřešeno... |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro +++ Povolení uděleno+++ Víc slov netřeba. Nakonec můžu být jenom rád, že se toho psykera zbavím, Císařovy děcka mi vlastně dělají službu, o jednoho potenciálního potížistu méně. Čekám s Maatem na přistávací ploše, já a dva Astartes z Imperiálních pěstí, možná Ahriman, abych mu ukázal dobrou vůli, kdyby se chtěl dojemně rozloučit a u toho si postěžovat, ale víc kvůli takové formalitě není třeba – a i tak nás je moc. Ať ten lovec dokonalosti nečeká, že uspořádám na jeho počest přehlídku. Ale Vespasian si to asi nemyslí, vzal si s sebou celou ochranku, jako by odsud odvážel vězně a ne bratra. Podle hodnosti, vzhledu a insigniíí vyhledám toho, u koho tuším, že by to mohl být on, sám „ctihodný“ vyslanec. „Lord komandér Vespasian? Rozkazy od mého Primarchy už dorazily, ale abychom učinili všem formalitám zadost – máte sebou povolení?“ Ne, tyhle byrokratický sračičky opravdu nesnáším. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasian - Musím přiznat, že přítomnost lodi Vlků doopravdy nechápu. Nicméně nikdo mne zatím v této záležitosti nekontaktoval, já hlášení odeslal a tím považuji své momentální možnosti za vyčerpané. Přesto se přistihnu, že než přistane thunderhawk na Prosperu, několikrát instinktivně otočím hlavu směrem, kde loď tuším a v duchu si pokládám několik otázek, které s problematikou souvisejí. Nakonec jsem nicméně nucen hodit to vše za hlavu a věnovat se svým povinnostem a naplánovanému setkání. Čestná garda vychází z transportu jako první, v pedantských rozestupech vytvoří malý dvojstup a otočí se čelem do uličky, kterou budu procházet. Vlastně, pokud se to tady nějakým způsobem neprotáhne, tak je jejich celá náplň výletu na Prospero tady jen stát a čekat, až se zase otočím a půjdu zpátky. S úsměvem si vzpomenu na dobu, kdy jsem svým předchůdcům prokazoval stejnou poctu a ještě se cítil polichocen tím, že to mohu být zrovna já. Vycházím ven uvolněným krokem, přilbu pod paží ruky, v níž držím srolovaný, zapečetěný pergamen. Automaticky si po cestě k několika čekajícím prohlédnu zdejší okolí. Prospero mi vždy přišlo... impozantní."První kapitán Sigismund," je to spíše konstatování, než otázka. "Těší mě." Dodám ještě zdvořile. "Dokumenty, které potřebujete, jsou zde." ... a tamto je on? |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Dokumenty prohlédnu jen zběžně, jak říkám, je to formalita, svoje rozkazy už mám od povolanějšího – jenom zkontroluju, že povolaný opravdu tohle porušení karantény schválil. „V pořádku. Můžete si třetího kapitána odvést.“ A svět bude zase lepším místem, když se uspořádala tahle neskutečně nákladná výprava jenom proto, aby se jeden čaroděj mohl vydat na výlet... a nejhorší je, že je to za dlouhou dobu nejzajímavější událost. Ve zbytku času se jenom brodím v byrokracii a řeším malicherný problémy, které mají mí muži s místním osazenstvem. Mám tohle zapotřebí? Celý tenhle úkol je od začátku jedna velká noční můra! Ale když už jsme u té náhlé tlačenice v soustavě... „ Lorde komandére, jen tak mimochodem, ta loď Vesmírných vlků na orbitě, ta tu je na rozkaz Vojevůdce? Nebo snad s jeho vědomím?“ Nasadím přísný hlas a rysy tváře mi ztvrdnou. Jestli jo, budu to považovat za urážku nařízení Primarchy Dorna a všech Imperiálních pěstí, zvlášť potom, co čokl udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Stáli na jednom z nejvyšších balkónů Velké pyramidy. Za nimi se rozprostírala místnost,, která snad dříve bývala pokojem, dnes to však byl hojně využívaný meditační prostor Synů. Samotná soukromá knihovnička, kdy použitá zdrobnělina, velmi dobře reflektuje ony monstrózní rozměry, police plné originálů těch nejdražších a nejvzácnějších děl z mnoha světů. A pak tam také stála rudá zbroj, částečně krytá dlouhým pláštěm z drobných barevných pírek a také onen dar od Císaře. "Tak nádherný výhled." Povzdechl si jeden ze Synů. "Byl nám skutečně Otcem." Řekl druhý, oba pak nějakou dobu mlčeli. "Dostal jsem zprávu od Ereba, nabízí pomoc." "Věříš mu?" "Nevím, je to cesta jak vyřešit vzniklou situaci." "Co civilní obyvatelstvo? Už teď trpí na Pěsti, jaký by byl vývoj situace potě, co by se rozneslo něco takového?" "Chytrá otázka." "A tebe to neustále udivuje. Opustíš nás?" "Bratře." "Budu pravděpodobně dlouho pryč, navíc první v kapitule jsi stejně ty. Rozhodnutí uděláš sám." "Zkus vojevůdci nastínit situaci, když to podáš správně, je zde určitá šance, že změní docela dost věcí ... a nebo žádnou." "Uvidíme." "Magistře, nezapomeň, že ne jeden kult, ale všechny jsou omezovány." "Jak bych mohl. Pokusím se tě nějak zkontaktovat, snad ty zprávy dorazí až k tobě." Dočasným Magistrem Templi kultu Pavoni v nepřítomnosti třetího kapitána budiž jmenován bratr Maahes. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Hathor odpovídá vzápětí, jenom to musím napsat Ne, že bych u toho potřeboval být, ale čistě ze škodolibosti. A možná, možná i někdo něco zajímavého řekne. Stál jsem tam vedle Hathora, vždycky je ještě něco, co se musí probrat, nějaká drobnost, na kterou se zapomene, nějaká záminka, aby jste si udělali poklidnou procházku s Magistrem rivalského kultu. Pro nás přestala tažení s Nikajským koncilem, proto jsme ani já, ani Hathor nedemonstrovali svou osobnost červeno bílou zbrojí, ale rouchem s insigniemi legie, Prospera a kultu. Pozoroval jsem přílet Císařových dětí a zvažoval, jako již pár dnů zpátky otázky ohledně oné věci, jež se ke mně dostala. Bylo to vlastně příliš jednoduché, buď ano, nebo ne, jenže jaké jsou potom následky? Pozoroval jsem všechny ve svém okolí a rozhodl se věřit tomu, co vidím, byli jsme jako děti, jako děti, kterým dal někdo do rukou lopatičku a kyblíček a poslal na pískoviště vesmíru ... a někomu zabavili kyblíčky. Kde já už jsem toho Vespasiána viděl? Na nějakém tažení? Nebo to byla vize? Je jich příliš mnoho, příliš mnoho tváří ztrácejících se v davu těch, co bylo a těch, co ještě přijdou. 'Odvést?' O co by byl svět lepším a harmoničtějším místem, kdyby neexistovali takový jako je Sigismund? A kolik by dalo práce jej takto zařídit? 'Na orbitě Prospera je loď Vlků a já o tom nic nevím?' Podíval jsem se na prvního kapitána Imperiálních pěstí, ano, mohl bych to nechat na později. "Vlci? Proč o tom nic nevím, první kapitáne?" Nebyl to úplně dokonalí plán, to přiznávám, ale zeptat jsem se musel. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Samozřejmě, že vzniklo spousty teorií, proč já a proč teď, jedna z nich je poutavější, než druhá, ale většina z nich je nereálných, což je škoda. Samozřejmě, že jsem měl špatný pocit, z toho, co se všechno může stát, když budu pryč. Možná by se dal vojevůdce zvyklat k jedné, či dvěma nezištným věcem. Nebylo by to tak nepravděpodobné, ale našlapovat se musí vždy opatrně. Ne, že bych je měl nějak extra rád, ale Císařovy děti mi nevadili, bylo na nich cosi takového, ... blízkého. Těžko se to popisuje. To, že Sigismund nemá rád čaroděje, to víme všichni, ale úsloví, můžete si ho odvést, není úplně taktní. Podíval jsem se na Ahzeka jestli si myslí úplně to samé. Myslel. No a pak tady byli taky ti vlci, ale to už nechci, aby byla moje starost, mimo to se toho stejně okamžitě chytil první knihovník, jak se předpokládalo. Nedivím se, že jej to minimálně zaujalo, všichni máme právo znát nejnovější informace, nebo minimálně vědět, co se nám děje na orbitě. Jenže jak je známo, Imperiální pěsti myslící si, že jsou v právu jsou přesvědčeny o něčem jiném, dá se v té jejich kapitule nalézt někdo normální? Chtěl jsem Vespasiánovi navrhnout, že vyrazíme, ale tahle diskuze se ještě nejspíš na chvíli natáhne. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Nechávám oskenovat celou soustavu, zaznamenat pozice všech obraných platforem a pozice bitevních lodí. Nechávám spočívat počet lodí imperiálních pěstí. Neočekávám přesný počet, spíš mi jde o to kolik velkých rot imperiálních pěstí je přítomnost. Případně odhadnout kolik velkých rot by bylo potřeba aby se té síle vyrovnalo. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro To by nejspíš nebyl Ahriman, aby se nezačal plést do věcí, do kterých mu nic není. Děkuji, že ses mi připomněl, knihovníku, málem jsem na minutu zapomněl, že tu jsi. Proč to nevíš? Třeba protože jsem přesně předpokládal, že mi pak nedáš pokoj a budeš kňourat? Že zkusíš obejít veškeré naše zabezpečení, abys je zkontaktoval? Prostě proto, že dokud tu jsme my, do tohohle ti nic není? Anebo možná proto, že nevím, jestli je moje sebekontrola dostatečná, abych tě při další naší malicherné hádce neprobodnul? Zkrátka, pár důvodů se najde… „Protože to nebylo důležité. Dokud zajišťujeme vaši ochranu, první kapitáne, není toto ve vaší kompetenci, a proto nebyl důvod vás tím zatěžovat.“ Ano, přesně tohle jsou ty malé radosti mé služby na Prosperu, někdy mám pocit že jediné. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Situace v soustavě mne poněkud překvapí. Čekal bych ledacos, ale že bude plná lodí imperiálních pěstí tedy ne. Co se tady u všech všudy děje? ptám se sám sebe a stejnou nejistotu cítím i ze své posádky. Zpráva, jenž přijde mne překvapí ještě víc. Takže vstoupit do soustavy můžeme, ale pokut to uděláme budeme považováni za nepřátele? Hmm, tohle zavání velkou byrokracií. Zatím nebudu riskovat konfrontaci. "Zůstaňte na současné pozici. Připravte zprávu se současným stavem k odeslání na Denris." přikážu posádce. Poněkud mne překvapí, že vyslanci vojevůdce kompletně ignorují karanténu. Zajímavé, karanténa očividně neplatí pro všechny. +++ První kapitáne Sigismunde Nepřilétl jsem porušovat karanténu, informace o ní se ke mne ani k mému primarchovy nedostali. Mým úkolem není přebrat kontrolu nad soustavou. Co se mého úkolu zde týče, jedná se o interní záležitost naší kapituly a já nemám povolení tě do věci zasvětit, rozhodně ne přes vysílačku. Mohl by jste se dostavit na mou loď k poradě Jord Hromové pěsti velitele 4. Velké kompanie Hvězdných vlků+++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vypadá to, že je přítomna jedna celá rota Imperiálních pěstí, což je okolo 10.000 Astartes. Vaše Velké roty jsou o něco menší, počítáš, že by to chtělo tak tři či raději pět...Nepatříte zrovna mezi nejpočetnější Legie. Ledy, jen na Imperiální pěsti, které tu ,mají běžnou flotilu, náležící rotě. Problém je Tisíc Synů. Těch je zde plný počet, celá Legie – což v jejich případě je okolo 10.000 a k tomu plné flotily, která je trošku značnější... Co se týče obrany samotného Prospera, tvé skenery bohužel neprojdou void štíty, kterými je kryto jediné město – Tizca. A to se nebavíme o tom, že postupy Tisíce Synů budou pravděpodobně trošku nestandartnější. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord komandér Vespasian - "Vlci? Proč o tom nic nevím, první kapitáne?" „Protože to nebylo důležité. Dokud zajišťujeme vaši ochranu, první kapitáne, není toto ve vaší kompetenci, a proto nebyl důvod vás tím zatěžovat.“ Bez větších emocí pozoruji rozhovor, který před mýma očima probíhá a přemýšlím. Čistota a dokonalost netkví v tom, abych soudil druhé, ale přesto si nemohu pomoci a na celou situaci si nějaký ten svůj vlastní názor vnitřně udělám. Soudím je, svým způsobem oba. Ne příliš přísně, ale přesto si svůj názor ponechám pro sebe. Od toho, abych se zde těmito věcmi šířil, zde ostatně nejsem. Mám vyzvednout kapitána Maata - a to také udělám. Jen... Pohlédnu Sigismundovi zpříma do očí. Zdá se, že ani on neví, kde se zde Vlci vzali, což mi osobně přijde zajímavější, než nějaké malicherné a zbytečné spory mezi Imperiálními Pěstmi a Tisícem Synů, kterým by šlo zamezit, kdyby... to je jedno. Vlci. "Kapitáne Sigismunde, žádné oznámení ohledně přítomnosti Vlků jsem nedostal a snad ode mne nebude příliš troufalé tvrdit, že jsou zde přítomni, aniž by o tom můj pán věděl. Přestože jsem byl týden na cestě Warpem, jsem obeznámen s většinou kroků a rozhodnutí vyššího velení Císařových Dětí a nedokáži přijít na důvod jejich přítomnosti, která by Vojevůdci a Impériu mohla přinést jakýkoli užitek. Ostatně-" Rád bych si ten kyselý a ironický úšklebek odpustil, ale některé situace, jako by mne něco takového nutily udělat. "- Hvězdní vlci, jak se zdá, mají poslední dobou sklony si rozkaz najít odpadlíka Ereba, o němž jsem v souvislosti s nimi měl na válečné poradě poslední informace, zcela po svém a objevují se zpravidla na místech, kde je nikdo nepotřebuje. Tohle je jen mezi námi, kapitáne, ale po jejich nevyžádané intervenci na Calibanu mne již nepřekvapí asi nic." Tehdy byl můj pán shovívavý a ochotný odpouštět, hlavně proto, že věděl, že všechny ty ošklivé věci, které by mu nejraději řekl sám, za něj poví někdo jiný. "Nicméně musím připustit, že by mne zajímalo, co zde Vlci pohledávají a čí rozkazy je sem zavály." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Guvernér Trask jen mlčky souhlasně kývne... „Vaše planeta se, ehm, změnila, ehm, značně.Předpokládám, že k prohlídce bude nejlepší Váš Thunderhawk..A ano, Fedan Mhor....dnes je známá spíše jako Monument..“ poznamená guvernér Trask. „Impérium tam nechalo původním gladiátorům postavit vcelku velký pomník, můj pane..A co se týče rodu Thal´kyr..“ řekne guvernér a odmlčí se, jakoby vzpomínal a přemýšlel.. „Většina místní vládnoucí vrstvy samozřejmě odmítla Impérium jako vládne a vzbouřila se. Od té doby jsem víceméně guvernér...“ dokončí Trask tónem, který poněkud naznačuje, že místní vládnoucí třída skončila..poněkud špatně. Jako všichni nepřátelé Impéria. „Bylo zrušeno otroctví a zrušeny gladiátorské zápasy. Tedy kromě Dne Rudého Písku...“ poznamená a potom ještě dodá „K monumentu je to hodina a půl letu..“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Od tvých mužů na voxu žádná odpověď. Ticho na kanále. Obří válečníci Adepta mechanica nejsou běžné servitoři, avšak elitní jednotky, Myrmidoni. Tvé švihnutí bičem vyvolá záblesk silového pole, který chrání tyto kolosy a těžce jednomu poškodí ruku..Myrmidonova sekera padá k zemi a půlstroj překvapivě bleskurychle uchopí tvůj bič a prudce zatáhne. Je to sice to poslední, co v své krátké existenci udělá, protože výboj z biče ho promění v, inu, doutnající trosku, z které se ti poté bič velmi snadno uvolní... Bohužel dodatečné smýknutí tě poněkud vyhodí z kurzu a donutí přistát...Střelba z těžkého bolteru jakoby se těchto strojů skoro netýkala. Vzduchem se mihnou zbývající dvě obří sekery a tebe srazí na zem, na kolena. Avšak co si budeme povídat – chce to trošku více snahy na to, aby ti skutečně ublížili. Jsou pomalejší a trošku těžkopádní, avšak jejich těžké sekery, pokud se dobře trefí, znamenají jistý risk i pro tebe.. Buďto se vžumbáglem vyvázat z tohoto souboje a nechat si je v zádech, anebo je vyřídit a tím dát magosovi časový náskok, ať už dělá, co dělá... Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Ratlík se nějak neměl k odchodu. Dokonce chtěl zprávu o tom, kde bude Yggranie i s tím jejím vesmírným krakenem dopadeni a zničeni. A prosklenou rakev nechceš? Rád bych tě pak do ní jednoho dne osobně uložil a poslal někam k ledu. Díval jsem se chvíli na dveře, které za ním dávno zapadly. Nebo do středu nějakého slunce. No, je čas opět si hledět našeho staršího bráchy. „Bojím se o některé z nás, hlavně o Lemana a Angrona...“ Překvapeně, nebo možná spíš tázavě, jsem zvedl obočí a několikrát zamrkal. No, doufám, že budu mít šanci se na tohle ještě zeptat, pokud mě do té doby nepopraví jeden nebo druhý. Opět se podíval přímo na mě. „Myslím, že jsi na rozdíl od něj,“ ukážu prstem ke dveřím, „poněkud chápavější, takže se to pokusím zestručnit.“ Znovu jsem si osvěžil rty, podíval se na hladinu a potom zelené oči upřel na skoro-vojevůdce. „Skoro celá spodní třetina úlu byla pokrytá tou hmotou, jak tady zaznělo, protoplasmou. Po skenu apatykáře se ukázalo a šlo i občas vidět, že ta hmota je živá,“ natáhl jsem se po jednom z databletů a ukázal jeden snímek podlahy pokryté něčím, co připomínalo průhledné svaly s něčím, co vypadalo jako cévy a nervy, uvnitř. „Když jsme došli k té... Bytosti až na dně úlu, ta pochybná hmota prorůstala až do jezírka, do a nebo ze kterého ústily tyhle cévy. Následovala konfrontace s bestií a taktické stáhnutí z bortících se trosek. Zbytek už znáte.“ Mírně jsem se pousmál. „Teleportace z úlu, zazelenání se planety, a potom ta zvláštní transformace úlu Klotrys v to. Nevím, jakou to má spojitost, moje mysl není vševědoucí.“ Horus se opět zadumal, div se mu z ostříhané hlavy a uší nekouří. Chvíli si pro sebe kýval hlavou, já kroužil namočeným prstem po okraji poháru, který po chvíli začal vydávat tlumený zvuk. „Caliban je potřeba prozkoumat, vyčistit. Hloubkové Sanace se ujmou Vlci Luny.“ A je to tady. Z vojevůdcovy moci král. Perturabo mi má asistovat při mé a já jemu při opravě jeho loďstva. „Pokud je ona bytost schopná mezisegmentové cesty mimo Warp, je otázkou, jak dlouho jí to trvá a jak cestuje...“ „Když se kolem toho krakena začal motat Russ, a jakž takž ho zranil, stalo se něco, co nás stálo několik navigátorů a psycherů,“ podotknu, zatímco si Horus nalívá vína. „Nějaké otázky?“ „Pár bych jich měl,“ přestanu s rozezníváním poháru a slabě do jeho stěn ťuknu nehty. „Co přesně myslíš tou sanací a proč bychom se měli bát a nebo bát o Angrona a Russa?“ Možná bych měl položit i tu, proč ho jednoduše nechal jít, když nebyl s to plnit úkol jemu zadaný a přispěl k útěku té kreatury. I když to bych radši hasil požár promethiem. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zpráva bylo v pořádku přijata a zpracována. Mám vám jménem lorda Sanguiniua poděkovat. Císaři žel on sám je zrovna na planetě na diplomatické misi. Zprávu mu předáme jakmile se vrátí na loď. Slza konec+++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro On se bojí o některé z nás? A bojí se z jakého důvodu? Protože Russ a Angron otevřeně vystoupili proti Fulgrimovi, když byl zvolen Vojevůdcem? U Russe to spíše bylo drzé opuštění sálu bez jediného slova a zanecháni Otcova dárku za sebou. Nebo máš jiné důvody, bratře? Podobné, o kterých smýšlím já? Promnu si bradu v zamyšlení, zatímco Lion objasňuje informace o té věci Horovi. Tento tvor už tak nějak mimo můj dosah, takže mít o něm více informací a nechat si je vysvětlit mi přijde trochu zbytečné. Nicméně si je zapamatuji a pokud někdy narazím na něco podobného, aspoň budu vědět s čím mám tu čest. A pak Horus ukáže svou moc, kterou dostal. Nemůžu říct, že jeho příkaz zde zůstat a pomoc Lvovi mi nějak kazí plány, se zničenou lodí jsem o všechny moje plány tak nějak na krátkou dobu přišel. Nicméně díky tomu mám možnost zjistit od Lva vše, co ví a možná i další důležité věci. Usměji se při představě, že budu moci pomoct stavbě Calibanských úlů. Ještě mi Lev možná poděkuje. „To mohu potvrdit,“ řeknu, když Lion mluví o té psyonické vlně, kterou vyslal ten tvor. „Psyker z mé jednotky v ten moment padl mrtvý.“ Jeho otázky jsou prakticky stejné, jako mé. Dál v tichosti poslouchám. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus jen mlčky poslouchá „doladění“ toho co, se dole dělo a pak jen – spíše tak sám pro sebe, kývne hlavou, přitáhne si datatablet a odešle nějakou zprávu. „Dobře, dobře....“ poznamená a poté jen vrhne nepříjemný pohled na pohár, s kterým si hraje Lion. „Psykeři a navigátoři jsou náchylní, záznamy budou předloženy Adeptu Mechanicu, pokusíme se to a podobné výkyvy nějak stínit.“ dodá trošku zamyšleně a poté se podívá na oba své bratry a trošku si povzdychne. „Co se týče našich méně stabilních bratří, mají tendence nedomýšlet následky svých činů a chovat se bezohledně. Oproti představě rebelující Legie, zvláště pak Vlků či Požíračů světů, je nějaká vesmírná oliheň problém minoritního rázu. Těm dvoum to ještě nedošlo, ale v součastné době není v vesmíru nikdo, kdo by je sám udržel na uzdě. Nikdo. Sám. Rozumíme?“ řekne a poté se natáhne pro nějaké fialové ovoce a zakousne se do něj. „Co se týče Sanace, Lve, tak to znamená přesně to, jak to zní. Vykácení všech lesů, mimojiné. Pokud jsou jakkoliv spojeny s onou bytostí, nechceš je mít na planetě. Kdovíco za problémy by to přineslo. Poté pár hloubkových vrtů, pár tisíc, abychom zjistili, zdali to nenakladlo nějaká vajíčka...Celoplanetární prohlídky Apothecarion, jestli nejsou další nakažení..A tak dále, a tak dále. Dokud neřeknu, tak je celá planeta pod karanténou a jako první fáze bude evakuace planety...Ale to jsou už detaily, kterými zde tvého bratra nebudeme zatěžovat..“ dokončí Horus a podívá se na Perturaba. „Děkuji za tvou účast bratře. Vím, že tvé přiznání bylo pravdivé a oceňuji tvoji dobrovolnou pomoc bratru v nouzi. Nebudu tě dále zdržovati a těším se na viděnou. Já zde s Lvem potřebuji ještě probrat pár detailů..“ řekne Horus, vstane od stolu, dojde k Perturabovi a podá mu ruku na rozloučenou... |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Zadívám se na skenery a v širokém úsměvu odhalím tesáky. Po vyložené nudné minulé soustavě, je tato příjemným zpestřením. Mlha, jenž halí oči strojových dává tušit, že jsme na správném místě. "Všechny jednotky na bojová stanoviště! Formace Serpten směr Zel Primus. O skenujte soustavu na přítomnost kovů." přikážu posádce a poté sleduji, jak se moje formace letí soustavou. Tělo serptena tvoří pomalé bárky a zásobovací lodě. Pevnou část schránky serptena tvoří útočné křižníky schopné rychleji reagovat. Chapadla prohmatávající cestu jsou tvořeny eskadrami fregat. Cílem je se bezpečně dostat nad planetu a cestou získat co nejvíce informací o soustavě. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Jak nazvat cestu warpem? Říct, že čas v něm přijde nekonečný, mi nepřijde úplně na místě. Zvlášť, když si v něm i mimo něj dělá co chce. Tak či onak pocit úlevy střídá záhy jistá rozpolcenost. Terra, bašta lidstva, planeta v níž vše započalo a pokud pominu tisíce dalších důvodů proč z ní lze snadno učinit objekt hodný uctívání, tak je to v současnosti i velmi bolestné místo. Zesnulý císař, bratr nesoucí těžké břímě a pak další dva členové rodiny, z nichž jeden moc převzal z rukou císaře osobně a ten druhý z jeho chladnoucích prstů. Ne, tomuto místo nelze říkat domov a nemám pocit, že by jím někdy mohlo být. Má a bude mít mnohem specifičtější úlohu, na hony vzdálenou obyčejnému klidu nebo pocitu bezpečí. Pokud si pod pojmem bezpečí někdo nedovede představit vězení. Co jiného taky je než vězením našich ideálů a jednoho Magnuse? Co jsem se dozvěděl o jeho obvinění, přísahal bych, že až stanu na tomhle místě s celou svou legií, tak jediné, co řeknu do voxu, bude "palte" nebo "smrt zrádcům". Rozhodně ne to, co teď. "Hovoří Lorgar Aurelian, primarcha sedmnácté legie Nositelů slova." Obyčejné ospravedlnění a vysvětlení, co tu dělá skoro plná bojová síla mých mužů. "V souladu se zájmy impéria hlásím příchod a očekávám vojevůdcovi rozkazy." Když nic jiného, alespoň můžu takto do Voxu mile naznačit, že momentální pán Terry může mít mínění a natvrdlé čelo jak chce, ale rozkazy tu doopravdy vydává někdo jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Zpráva pro Zlatého orla a Phalanx Jak nazvat cestu warpem? Říct, že čas v něm přijde nekonečný, mi nepřijde úplně na místě. Zvlášť, když si v něm i mimo něj dělá co chce. Tak či onak pocit úlevy střídá záhy jistá rozpolcenost. Terra, bašta lidstva, planeta v níž vše započalo a pokud pominu tisíce dalších důvodů proč z ní lze snadno učinit objekt hodný uctívání, tak je to v současnosti i velmi bolestné místo. Zesnulý císař, bratr nesoucí těžké břímě a pak další dva členové rodiny, z nichž jeden moc převzal z rukou císaře osobně a ten druhý z jeho chladnoucích prstů. Ne, tomuto místo nelze říkat domov a nemám pocit, že by jím někdy mohlo být. Má a bude mít mnohem specifičtější úlohu, na hony vzdálenou obyčejnému klidu nebo pocitu bezpečí. Pokud si pod pojmem bezpečí někdo nedovede představit vězení. Co jiného taky je než vězením našich ideálů a jednoho Magnuse? Co jsem se dozvěděl o jeho obvinění, přísahal bych, že až stanu na tomhle místě s celou svou legií, tak jediné, co řeknu do voxu, bude "palte" nebo "smrt zrádcům". Rozhodně ne to, co teď. "Hovoří Lorgar Aurelian, primarcha sedmnácté legie Nositelů slova."Obyčejné ospravedlnění a vysvětlení, co tu dělá skoro plná bojová síla mých mužů. "V souladu se zájmy impéria hlásím příchod a očekávám vojevůdcovi rozkazy." Když nic jiného, alespoň můžu takto do Voxu mile naznačit, že momentální pán Terry může mít mínění a natvrdlé čelo jak chce, ale rozkazy tu doopravdy vydává někdo jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro : Lorgar Aurelian++ ++Veřejný kanál++ Vítejte na Teřře, primarcho. Vy a Vaše legie. Váš bratr posílá pozdravy a ptá se ohledně účelu vaší návštěvy Terry. 2. kapitán Isberius, Císařské Pěsti. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Phallanx je, inu, velký a zlatý. Jako Dorn. Jinak je to jen další z imperiální techniky. Také je na něm hodně orlů a tak. Ale o to více laufů a dokonce i několik nových Nova kanónů, zapojených do střílet. Loď, který je na boření planet, nikoliv ostatních lodí. Tvůj malý, ale o to hezčí letoun (který tedy nemá tolik orlů), zanedlouho přistane v hangáru. Přílet, odlet a komunikaci vyjednal pilot bez problémů. Nikdo vám nehází klacky pod nohy nebo vás nenechává čekat. Hangár, zase nějaká ta Žlutá čestná stráž, začínají ty návštěvy být monotóní. „Kapitán Efried, 3. Kompanie, Vojevůdče Fugrime...“ zasalutuje ti, ale je v tom radosti asi jako v žule. „Regent Dorn se ptá na důvod vaší návštěvy Phallanxu. Na prohlídky bohužel není personál, abych citoval mého velitele...“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Svou čestnou gardu nechávám uvnitř transportu a vycházím do hangáru sám. Rudá róba ve zlatých odrazech okolo opaleskuje při každém mém kroku. Phallanx mě nijak nepřekvapuje, když to tak vezmu. Vlastně jsem zde byl docela nedávno - ale to mě vítal dvojřad Imperiálních pěstí a všichni mi salutovali. No - ne, že bych něco takového čekal půl dne poté, co jsem Dorna rozzuřil tak, že raději utekl, než aby se mi pokusil ublížit. Vlastně tady na mě nečeká ani on, což kvituji lehkým našpulením rtů a následně se vnitřně ujistím, že jsem přiletěl bez ohlášení, narychlo, nečekaně a zcela neoficiálně, takže mi to může být v zásadě jedno. "Jdu se rozloučit, nezdržím jej dlouho," mávnu přezíravě rukou. Ostatně se ani zdržet dlouho nemůžu, protože cestou sem se v soustavě objevil Lorgar a já nevím, co vlastně hoří, že přiletěl až sem. Osobně. "Pokud máte nedostatek personálu, ujišťuji vás, kapitáne, že do jeho komnat trefím." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Ano. Angron a Russ jsou impulsivní oběti svých emocí. Naopak já, Horus a věřím že i spousta dalších by mohla občas sundat masku z obličeje. Oni jsou předvídatelní, stačí je naštvat. Ale když se pokusíte předvídat kroky třeba takového Dorna... Máte víc než tři nebo čtyři schopnosti. Horus si vzal z ošatky něco náramně připomínající fík a s chutí se do ovoce zakousl. Být to u Fulgrima, nejspíš by se náš hedonista začal ozývat, že se tu misku snažil zrovna namalovat. Povzdych. Lehce nabyl, lehce pozbyl. Caliban se zazelenal jen na několik týdnů, měsíců. Skoro warmaster chce zeleň opět vyplenit, rozvrtat povrch a pokusit se najít případné zbytky po té olihňovité věci. Odkašlal jsem si a znovu se napil. To rovnou můžu nechat evakuovat legii, sídlo a techniku a rovnou Caliban uvrhnout do chaosu po cyklonických hlavicích. Mé už tak tmavé oči se staly ještě o několik odstínů tmavší, jak jsem lehce sklonil hlavu. Nelíbilo se mi to, ale nemohl jsem s tím nic udělat. Tak jsem hlavu ze zamyšlení zvedl a víceméně odkýval mlčky slova vojevůdcovy pravé ruky. Podíval jsem se na Perturaba. „Tak už i ty nás opouštíš,“ usmál jsem se a až Železník vstal, vstal jsem taky a napřáhl k němu ruku. „Zatím, Perturabo,“ úsměv se změnil snad i v trochu omluvný. Stále mám na mysli, že se mnou chtěl o něčem mluvit. „Jen, pokud můžu poprosit,“ podíval jsem se z jednoho na druhého, „využij, prosím, pohostinnosti mých lodí. Věřím, že to zde nikomu nebude vadit.“ Ano, nevěřím Russovi. Ale to už dávno všichni vědí. „A pokud to nebude vadit, byl bych rád, kdyby evakuaci civilního obyvatelstva zajistily právě Vlčí lodě. Pokud je rovnou nepošleme za jejich velitelem lovit odpadlíky.“ „Tak tedy zatím,“ plácl jsem Perturaba po nárameníku a opět zaujal své místo u stolu. Tak trochu v očekávání, co mi chce Horus sdělit tak tajného. Přitáhl jsem si opět jeden z mých databletů a tentokrát skrze něj uvědomil své muže o dlouhodobé návštěvě Perturaba a jeho mužů na našich palubách. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Nakonec tohle přenechám na starost Sanguinovi. Né že bych si nevěřil, ovšem na spojenectví kašlu. Když chceš existovat...musíš se připojit k nám...a fungovalo to tak i předtím. A vzhledem kvůli tomu, že kdybych tohle řekl nahlas, tak by se na nás Interex vykašlal a Sanny by mě pak zabil...no spíše by to zkusil...tak se raději zdržuji konverzace. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro SS-Obergruppenführer Zighajl, Žid Ahriman a fašista, generale di brigata Vespasian Nedá se nic dělat, prohlášení Vespasia mě donutí se pobaveně usmát. Ať už je jeho Primarcha kdokoliv a jeho Legie jakákoliv, zdá se, že mají smysl pro ironická prohlášení. Sice nevím nic o jejich úkolu ani o intervenci na Calibanu, ale zdá se, že alespoň jedno se nemění – Vlci se pořád objevují tam, kde je nikdo nezval a nechce. „To je dobře, že mi to připomínáte, komandére, krátce po vašem příletu mě zkontaktoval Jord, velitel 4. Velké kompanie, a žádal, ať se sejdeme na jejich lodi a projednáme současnou situaci.“ Pomineme, že se nemohl rozhodnout, jestli mi bude tykat nebo vykat. „Zatím jsem mu neodpověděl. Možná by vás mohlo zajímat, proč sem zavítal.“ Úkosem pohlédnu na knihovníka, měl by být přítomen nebo ne? Sice tomu moc nevěřím, ale možná mě psík přesvědčí, že jeho vycházka má opravdu svůj účel, potom by bylo snazší, kdyby tam jeden ze Synů byl. Na druhou stranu, taky to může být obří zdržení a zbytečná komplikace… |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasian - Sigismund, Ahzek, Hathor „To je dobře, že mi to připomínáte, komandére, krátce po vašem příletu mě zkontaktoval Jord, velitel 4. Velké kompanie, a žádal, ať se sejdeme na jejich lodi a projednáme současnou situaci.“ Povytáhnu obočí. Chtějí se sejít a jednat? Na vlastní pěst? Co mají vlci v plánu? Trošičku mne vztekle bodne, když pomyslím na to, jak mého pána obcházejí za zády. A to k nim a k jejich chování byl tak shovívavý! Leman Russ si neuvědomuje, o kolik to mohlo být horší! „Zatím jsem mu neodpověděl. Možná by vás mohlo zajímat, proč sem zavítal.“ "Vskutku, to by od vás bylo milé, kapitáne. Rád vás doprovodím." Nabídka je to ostatně více, než vstřícná. Otázkou je, co s Maatem. Vzít sebou? Nechat eskortovat na Pýchu mou osobní gardou? Byl bych ostatně nerad, kdyby někde došel k újmě. Nebylo by to jednoduché vysvětlování. Když Fulgrim něco chce, dokáže být pěkně nepříjemný. Takže... "Třetí kapitáne Maate, myslím, že pro vás bude bezpečnější, když se připojíte k mým mužům, kteří vás převezou na loď a postarají se o vaše pohodlí. Nerad bych, aby jste došel k újmě, to by Vojevůdce jistě nepotěšilo. Vyhledám vás, jakmile se vrátím." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Nevím, jak se mám tvářit na zrušení gladiátorských zápasů. Navzdory tomu, že bojovali otroci, kteří si svůj osud nevybrali… byla to největší čest, kterou mohl otrok dostat. A nejen otrok. Bylo to větší čestný uznání, než vůbec dokázali ti otrokářští idioti pochopit. Každej gladiátor byl lepší než celý osazenstvo týhle planety, lepší než ten nejbohatší z otrokářů, byl to pravý bojovník, který s každým zápasem umíral a po každým boji se znovuzrodil silnější a lepší. I když mohl umřít každým dnem, svým způsobem si zajistil nesmrtelnost. Tahle planeta bez gladiátorských zápasů je definitivně zničená, absolutně. Jejich zákaz ji zlikvidoval víc než všechno to industrializování. Zase se uvnitř mě zapálí jiskra vzteku, spíš lítostnýho než jakýhokoli jinýho. Nechám nastoupit guvernéra do Thunderhawku i s jeho vojclama, jestli je bude chtít. Pro falešný pocit bezpečí nebo tak něco. „Povězte, guvernére, co jsou dny Rudého Písku? Pořádají se snad v ten den gladiátorské zápasy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Jistě, Vespasiane, všichni přece vědí, že jsem milý a vstřícný člověk… nebo spíš nadčlověk. Faktem je, že přílet lorda komandéra mi nečekaně dává výhodu – a to nejen proto, že se s štěkounem nebudu muset bavit sám, ale získal jsem jistého spojence, na což sázím, pokud Vojevůdce opravdu netuší, proč se sem čokl zatoulal. Mohla by to být příjemná odměna po všech těch kreténských problémech. Zapnu vox komunikátor a spojím se s Pěstmi v komunikačním centru. „Vyšlete zprávu křižníku Řev Fenrira, nabídka se přijímá, ať nás očekává v brzké době.“ Nás nespecifikuju, moment překvapení je vždycky dobrý. Zbývá poslední otázka – co s Ahrimanem? Mám pořád větší chuť ho vzít s sebou, už proto, že je to hezké gesto, které snad i on s profesionálně ublíženeckým postojem dokáže ocenit. Jo, zas o tolik větší škodu udělat nemůže. Snad. „První kapitáne Ahrimane, pokud chcete, můžete nás doprovodit. Konečně, Vlci tu jsou kvůli vám,“ konverzační tón, který nasadím, mate, ale ten dvojsmysl tam je a je zcela záměrný. Přiletěli za nimi – a kvůli nim je teď musíme řešit. „Poletíme naším Thunderhawkem.“ Vyrazím bez meškání k blízkému transportéru, moji muži hned za mnou. Na nějakou etiketu a uctivost seru, nejsme na maškarádě. Až nastoupí všichni, dám rozkaz ke startu a vyrazíme. Jak říkalo jedno prastaré pořekadlo, „vzhůru do jámy vlčí.“ Nebo tak nějak. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Od: komunikační centrum Prospera Pro: Jord Hromová pěst První kapitán Imperiálních pěstí vaši nabídku přijímá. Očekávejte přílet v brzkém čase. Konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasián - Sigismund, Ahzek, Hathor „Poletíme naším Thunderhawkem.“ "Rozumím, kapitáne," odpovím prostě a čekám, kolik mužů si sebou vezme jako doprovod. Dva. Takže by bylo vhodné vzít jako osobní doprovod stejný počet. Víc či méně by mohlo být... urážlivé. A také zbytečné, když už jsme u toho. "Astorius a Trebius se mnou. Ostatní doprovodí kapitána Maata na loď." Řečení, dva seřazení nejblíže nám, vykročí z dvojstupu a zařadí se za mne. Člen zbývající skupiny s nejvyšší hodností, Eusebius, se pak rozejde k Hathorovi, kde se krátce představí a nabídne mu pomoc se zavazadly. Doplní to o klasické "Prosím, pojďte s námi" a v zásadě to nevypadá, že by si byť připouštěl možnost typu "ne, nepůjdu." Jeho tón je nicméně mírný, dalo by se říci až přátelský. Já, po krátké instruktáži své gardy na téma co dělat, až doletí na Pýchu, nastoupím za Sigismundem do thunderhawku Imperiálních pěstí. "Na Prosperu od vyhlášení ochranného pásma ještě nebylo takhle živo, jako dnes, že?" Nadhodím konverzační otázku. Ostatně - ta cesta nějakou dobu trvá. Nebudeme si tady hrát na tichou domácnost. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro OD: Rabín židovské komunity PRO: SS-mana, lila zbrojičkám a třetímu rabínovy v pořadí I kdyby jste jej chtěli na krásno zabít, nemůžete. I kdyby jste po něm chtěli šlapat, nemůžete. Můžete se jenom tvářit, jako že jste pochopil a přikývnout, jako že vám to zní rozumě, byť nezní. Nevím, jestli bych jej zabil, kdybych mohl, nevím co bych s ním přesně a v jakém pořadí udělal, kdyby mi okolnosti dali příležitost. Jenže bych tím ztratil úroveň, sám ve svých očích. 'Vlci chvíli neposedí, opětovně.' Měl jsem na ně špatné vzpomínky, zejména na jejich runové kněží. Zejména na jednoho konkrétního. Dělal jsem dál, to jediné, co jsem mohl, poslouchal konverzaci a tvářil se u toho nejnormálněji, jak jsem dokázal. A začalo se blížit loučení s Hathorem. Vždycky by si jeden podkládal otázku, jak dlouho mi ten, či onen bude chybět, jestli a jak moc. Jenže začal mluvit zase Sigismund a to mi trochu useklo myšlenky. 'Kvůli mě?' Následovalo pozvednuté obočí, tázavě, zaujatě. "Rád se připojím, první kapitáne." Ještě abych si nechal něco takového ujít. Tak až sem sem se to dostal, ochotně vlezu na loď i Vlkům jenom proto, abych vypadnul z toho stereotypu, z toho prázdna ... Možná ... |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro 1 Rabín, otravný SS velitel, všichni ti v tom fialovým 'Kopanec do Ahzeka, ale nese to docela dobře.' Prohlížel jsem si scénérii a jediná moje touha spočívala v tom, abych se s tadyma konečně dostal. I když mi do několika málo minut začnou chybět všechny ty pyramidy. Obrátil jsem se k Velké pyramidě tyčící se na Tizcou, na bílo zlatém obložení se odráželo slunce, tak trochu jsem je přestal vnímat. 'Prospero.' V hlavě se mi míhalo těch tisíce připodobnění a děl, které byly stvořeny. Jeden je pak rád, že může být součástí něčeho tak, ... "Hmm?" Vytrhnul mě ze zamyšlení Vespasián. Otočil jsem se k němu čelem a doposlouchal si zbytek, co je na mě tak důležitého jsem nevěděl pořád, ale znáte to, když vám někdo měří jiným metrem, většinou se neptáte. Přikývnu na srozuměnou, můj další pohled vede na nebe a ten hned po něm na Ahzeka. Našim rozloučením budiž pokývnutí, a pak už jen vidím jeho záda, když nastupuje ze Sigismundem do thunderhawku. Se zavazadlem si nechám pomoci rád, ano jsem na to zvyklí a co jako? Nabídnul se. A pak i já s jedním loučícím se pohledem odvracím tvář od Prospera, vstříct ... čemu vlastně? A bude tady ještě až se vrátím, když Ahzek udělá to, co chce? |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Ano, to jsme věděli už předtím, že naši bratři jsou trochu... svéráznější. Ale předtím tu byl Otec, aby je zkrotil, kdyby se teď podobně zachoval Fulgrim a pokusil se jim něco rozkázat, co by zrovna nebylo jim po chuti, mohlo by to dopadnout jinak. Mohli bychom tu mít bouřící se legii a to je něco, co by nám v tomto čase opravdu chybělo. Víc než kdy jindy platí, že v jednotě je síle. Tak proč proti sobě tak brojíme? Poslouchám, že bude „sanace“ Calibanu zahrnovat. A každou větou se ve mě vzdouvá kapka vzteku, stejného, jaký jsem cítil při Nicei. Nebo spíše později, když jsme s Vojevůdcem probírali tyto události, které vedli k nucené změně Magnusovy legie. I když jsou tyto události ne úplně aktuální, tohle mi je až moc živě připomíná. Horus mi s taktem říká, že je načase odejít. Nebráním se, Lev mi možná později řekne, co mezi sebou probírali. I když spíše ne. Také se zvedám a pevně stisknu svému bratru ruku. Ten, který podle všech měl být nejlepším a nejdokonalejším synem Císaře se nakonec z části k moci dostal. Možná jen v tomhle krátkém časovém úseku, ale možná taky ne. „Nenašlo by se jiné řešení, bratře? Caliban se opět zazelenal a my jsme nuceni tuto krásu opět ničit.“ Vím, jak bude znít odpověď, vím, že je to výstřel do prázdná, prázdné přání, kterým bych rád ulehčil Lvovi... Tato skutečnost mě rmoutí, že domov jednoho z nás musí takto trpět. Tisknu ruku i Lionovi, už se mu chystám s úsměvem odpovědět na jeho rozloučení, když přijde jeho prosba ohledně mého dočasného pobytu na Russových lodí. Nakonec se stejně usměji, protože jeho nabídku hodlám přijmout. „Rád se stanu tvým hostem, Lioneli. Pokud není využití Lemonových lodí nutnost, tak bychom je zřejmě měli nechat následovat svého primarchu. Určitě to bude k radosti všem, nepletu-li se.“ Malou narážku si nenechám ujít. „Zatím, bratře.“ Zamířím k Thunderhawku Vlků, který mě sem přivezl. Pilot určitě za pár okamžiků dostane instrukce, ke které z lodí Andělů má zamířit. Poté se vrátí zpět na svou loď a počká na zbytek lodí, které mezitím přesunou mé syny. Do jak složité situace jsme se to dostali... povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius nepohnut atmosferou znicene planety vyjde ze sveho thunderhawku, ktery se na jeho pokyn vznese a zmizí kdesi na orbite. A ted jsem mrtev. pomysli si a vyda se smerem k Erebovi. Zradci nebo hrdinovi? „Buď pozdraven, Alfarie. Děkuji, že jsi přijal mé pozvání.“ Bud pozdraven Erebe, prvni zradce a posledni verny. Mluv, co te dokazalo prinutit sejit ze tve cesty? Alpharius si zalozi ruce na prsou a zahledi se na Ereba. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Kapitán Eusebius - ~Pro: Hathor Maat~ Není proč setrvávat na planetě. Netrvá to tedy dlouho a ponecháme komandéra vlastnímu osudu, zatímco převážíme... převážíme... popravdě, ještě nikdy jsem žádného z Tisíce Synů neviděl. Ti dva, pokud tedy mají být vzorkem, s nímž se mám setkat, snad nemohli být více rozdílní. Kapitán Ahriman je snědý, s tmavýma očima a hladce oholenou hlavou. Náš svěřenec... host... nevím, jak to nazvat, je až nepřirozeně, étericky bledý. Jako alabastrové sochy v Heliopoli. A stejně tak i tichý. Vlastně, kdyby strhule stál mezi nějakým sloupovím, dost možná bych si jej i se sochou spletl. Nevím, jak se k němu chovat, mám-li být upřímný. Je nešťastný? Zamyšlený? Cítí se polichocen? Nebo naopak zhrzen, neschopný se proti rozhodnutí dvou primarchů jakkoli odvolat? Musím si v duchu připomenout, že i přes sošný a křehký vzhled je stále astartem, tak jako my - a není v jeho přirozenosti si zoufat, když nemá na výběr. Nebo... to tak není? Jsou rozdílní, tihle Magnusovi synové. "Kapitáne Maate," začnu hovor opatrně. Nejsem si jist, jak to formulovat, ale nerad bych, aby se v legii, v níž možná stráví několik následujících let, cítil jako naprostý cizinec. I přes to, že cizincem je. "Nerad bych, aby..." No výborně. Vespasiáne, děkuji vřele! Nechat mě tady, řešit takhle nemožnou situaci, zatímco si jen tak odletíš se Sigismundem! "Celá ta záležitost s vaším odvozem mohla působit hrubě." Je to těžké. Jsem spíše válečník, než diplomat. Existuje mnoho kapitánů, kteří by tohle zvládli lépe, než já. "Nebylo to záměrem. Vojevůdce sám zdůraznil, že nejste naším vězněm, ale váženým hostem a bratrem. On... vkládá do vás velké naděje." Působí to trochu neobratně, což o to. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Jak dlouho? Měsíce? Roky? Staletí? Co přinese zítřek? Všechny ty otázky, na které by mohla Corvidae alespoň jednou odpovědět přijatelně, ale neodpoví. Proč svět vlastně lehčí už byl? A jak dlouho by nám trvalo jej takový opět udělat? Tenkrát, když jsem bojoval na svém prvním bojišti, léčil první rány, vedl první diskuze s Otcem, tehdy to bylo jasné, čiré a teď? Kde se stala chyba? Jistě, Nikaea, eldaři, Pěsti a teď ještě Erebus ... Jaký tohle může mít vývoj? Škubnul jsem sebou, když na mě promluvil, samozřejmě, že jsem počítal s tím, že asi budeme mluvit, nejsou to Pěsti, jsou to Děti, děti Fulgrimovy. "Kapitáne Eusebie." Rozhodl jsem se našlapovat trochu opatrněji, znal jsem mnoho Dětí, každý z nich byl rozdílný, ale většinou se jejich charakterové vlastnosti a vady pohybovaly v podobné mřížce. "Nemusíte si dělat obavy, že bych se cítil jako vězeň, připadám si málem spíš jako zrádce. Opouštím svoji kapitulu v docela -pro nás- náročných časech, za účelem, který mi zatím nikdo nebyl schopen vyjasnit. Pokud ovšem tvrdíte, že do mě Vojevůdce vkládá své naděje, necítím se již tak provinile." Celou svou řeč si udržuji mírnou měkkou tóninu a co nejvíc vyrovnaný výraz, byť v očích se mi jasně podepisuje pravdivost mých slov. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Kapitán Eusebius - ~Pro: Hathor Maat~ Ah - nikdo mu nebyl schopen vyjasnit. Je mi až líto, že ani já nejsem schopen nijak přiblížit... proč jsme se jednoho ze Synů ujali a proč zrovna tohoto. Popravdě toho o problematice kapitána Maata příliš nevím. Jen to málo, co mi bylo zprostředkováno Vespasiánem - a upřímně, ani tak toho nebylo přespříliš. Spíše se jednalo o instrukce k vyzvednutí, než vysvětlení rozhodnutí mého primarchy. Přesto nerad přiznávám, že něco nevím, takže se v tom nebudu dále babrat, pokud vyloženě nebudu muset. Ne nahlas. "Nenechejte se zmást, kapitáne. Časy jsou těžké pro nás pro všechny. Od chvíle, kdy zhaslo světlo Císaře..." nechám větu nedokončenou a na chvíli se uctivě odmlčím. "Možná právě proto vás primarcha chce-" zauvažuji nahlas. "Navrácení Císaře zpět mezi živé je přeci... prioritou, že ano. Slyšel jste o tom, že je to doopravdy možné? U nás se o tom ostatně hodně mluví. Cizácký magický kámen a tak vůbec..." |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Nenechal se chytit na mnou nahozené téma, vypadal že mi snad ani neodpoví, zřejmě proto že neví, jenže to co se stalo potom ... Jsou to jako ty setiny než si uvědomíte že jste mrtvý poté, co vám někdo vrazí kudlu do zad. ty setinky kdy se čas zpomalí a zdá se být v délce staletí. '... kdy zhaslo světlo Cís ...' Otče. Opustil si nás a nechal nás napospas vesmíru, nesoucí následky minulosti do budoucnosti. Navždy jsme o tebe přišli, jediné co si nám zanechal byly tvé vědomosti, filozofie a své světlo. A mi se neustále ujišťujeme, že tam pořád si, že si nám blízko alespoň takto. V hlavě se mi míhalo spousta obrazů, ale nejvíc se vracel jenom jeden, zvedající se rampa a Jeho pohled, oko, které vidělo víc věcí, než kdy mi, jenže ani tak to nestačilo.Vzpomínal jsem na umělé světlo na rudé kůži, a pak bolest, neskutečná ... '... primarcha ...' Byl to jenom obrázek, vzpomínka tak stará, že zbylá jenom ve tvaru fotky, ta chvíle kdy jsem poprvé spatřil Otce. A spolu s ním všechny ty lepší dny, všechny ty dny, které nám vzaly. Tak tu pěst, co zamířila samovolně do nejbližší pevné plochy jsem nezastavil. Co se to ze mě stává? 'Zatracení eldaři, jejich technologie, všechno v nich. Otec vždy tvrdil, že se máme učit od všech, že každý nám může něco dát. Něco, právě že nikdy nevíš co.' Podíval jsem se na Eusebia. "Ano." Řekl jsem již klidněji a postupně potlačoval veškeré nevhodné emoce, prostor pro ně bude, ale ne teď. "Samozřejmě." Snažil jsem se soustředit na realitu. "Přivést Císaře mezi živé není pravděpodobně jednoduché, ale je to realizovatelné, stačí pouze rozluštit pravou povahu kamene." Během řeči jsem plně ovládl svou modulaci tónů. 'Jsem Magistr a takto vyletím ... Otče, ... chybíš nám. Mně.' Rozostřil jsem své vědomí a soustředil jsem se chvíli na astronomican, na chvíli. "A byť se ke mně poslední zprávy od Oné události nedostaly, tuším, že na tom pracuje Mechanikum a doufám, že jsou již blízko. Vyřešilo by to spousty potíží." Protože čím dřív Císař ovládne znova Terru, tím dřív se zbavíme Pěstí. Poslední větu dodám spíš tišeji. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Kapitán Eusebius - ~Pro: Hathor Maat~ Zdá se, že kapitán je svým způsobem... nevyrovnaný. Povytáhnu obočí, společně se zvukem úderu pěsti do stěny. Mí zbylí tři muži, kteří nebyli odveleni Vespasiánem, zvědavě otočí hlavy naším směrem. Jeden z nich preventivně sáhne po jílci meče. Uklidním jej neznatelným pohybem hlavou. Vše je v pořádku, agrese kapitána Maata není... namířená proti nám. Já mnoho psykerů ve svém životě neviděl, ale čekal bych, že pokud zvládnou ohýbat předměty pouhou silou mysli... že ji dokáží lépe ovládat, možná. Nicméně, Maat se uklidní stejně rychle, jako se rozčílil a znovu promluví. Jsem za to rád. Opravdu nejsem hrdý na to, že se mi jej podařilo takhle rozrušit. V prvních několika minutách jeho pobytu u nás. Co si asi pomyslí? A co si o tom pomyslí můj pán? Je to selhání? "Nevím, zda je synonymem pro žal celého Impéria zrovna slovo potíž," odvětím nakonec opatrně a vzhledem k tomu, že na tohle vlastně nelze nic pořádného říci, považuji toto téma asi za uzavřené. Ona i mé poslední věta bylo jen takové zamyšlení. Já dělám svou práci - a budu se jí držet, ať už s milovaným Císařem, nebo bez něj. "Překvapilo mne, že jste se rozhodl jet sám... myslel jsem, že si sebou vezmete alespoň čestnou stráž, nebo tak něco." Já sám bych se cítil u cizí legie... osamocený. Možná i nepochopený. My Děti se vyznačujeme zájmem o umění. Sdílíme jej. Magnusovi synové jsou intelektuálové a učenci, alespoň z toho, co jsem slyšel. Kdo s ním bude... debatovat na témata, která dost možná nechápe? |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro 'Potíž je to pro nás, kapitáne, pro nás kteří můžeme být nazývání těmi nejhůř zasaženými, pokud by jsme chtěli. I když v potížích nejsou jenom Synové, ale těžko se tomu v určitých chvílích věří.' Ale mohlo by se to vyřešit již rychle, ... velmi rychle. Ahzeku možná ani nedělej to na co myslíš, přetrp to, nějak, se všemi ostatními, i já budu trpět, byť jinak než vy. A snad samota nebude mojím trestem, snad se najde něco, co bude jinak, snad bych mohl žít. Svět se stal po Nikaei tak strašlivě pustým a chudým. Chtěl bych si vyčarovat pár hvězd, zasmušile je posílat okolo sebe a nemůžu. Nesmím. Je to škoda. Všechno je to špatně. Pak mi něco došlo. Prohlédl jsem si Eusebia svýma kočičíma očima (a to není metafora). "Ono se to k vám vlastně vůbec nemuselo dostat." Najednou jsem to začal vidět v úplně jiném světle, a ano, měl bych odpovědět na jeho otázku. "Proč jsem si nevzal doprovod, ... Jde o toto." Můj hlas se sám od sebe změnil v ten podobný mentorskému. "Poté, co se stalo na Teře a Dorn ... lord Dorn se prohlásil jejím správcem, tak za použití svého nového titulu a využití současné situace v mé kapitule, vyslal své muže na Prospero, jaksi ve zkratce, nic nesmí opustit planetu a nic nesmí na ni. Veškerá komunikace je velmi silně monitorovaná. Dornův první kapitán, Sigismund, je příliš posedlí plnění rozkazy do nejmenší podrobnosti, toto a několik dalších okolností mělo za následek, že opuštění planety bylo povoleno pouze mně. Pokud bych do toho mohl co mluvit, vezmu sebou alespoň své akolyty." Odpovím. "Ale nevadí-li vám to, na chvíli změním téma. Co se událo v galaxii od oné události? Pokud mi to můžete zdělit." |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro +++ Od: Jord Hromová pěst Pro: komunikační centrum Prospera Očekáváme přílet prvního kapitána. Konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Kapitán Eusebius - ~Pro: Hathor Maat~ "Nepamatuji si, že by počet byl... nějak specifikován. I když je pravda, že jediný jmenovitě vyžádaný jste byl vy. Přesto jsme předpokládali... hm..." Pokrčím rameny. Ono to pravděpodobně ve zbroji moc není vidět - ale udělal jsem to. "Karanténa je jen dočasná. Než se uklidní nejhorší problémy, které po smrti Císaře vznikly. Jakkoli se vám může přítomnost cizí legie zdát nevítaná a rušivá - upřímně, já bych taky nebyl nadšen - všichni věříme, že vás tím dokážeme ochránit před..." Před čím vlastně? Pomstou jiných primarchů za smrt Císaře? Cizáky, kteří už Tisíc Synů využili proti Impériu jednou a mohli by v tom pokračovat? Nevím. Takže, ehm... "... Před věcmi." "Možná vám akolyty necháme zaslat také. To už ale," znovu pokrčení ramen "není v mé kompetenci." Upřímně doufám, že to tak dopadne. Věřím, že by časem mohl být kapitán Maat nešťastný ve své intelektuální samotě. "Ale nevadí-li vám to, na chvíli změním téma. Co se událo v galaxii od oné události? Pokud mi to můžete sdělit." Uchechtnu se. Nevím, jak obsáhnout dění v celé galaxii, opravdu ne. "Pokud jde o mne, kromě cesty na Terru a... ehm... pomoci při deinstalaci uměleckých předmětů z Císařovy Pýchy, vím ještě z jedné z menších porad o jakémsi novém druhu cizáka, který zničil sám loď Železných pěstí. Vespasián s tím přišel před pár týdny - už to je pár týdnů, neuvěřitelné" na chvíli se ztratím v myšlenkách, nemůžu tomu věřit, že čas ubíhá tak rychle. Jako by to bylo včera, co Císař zemřel! "Byla to nějaká obrovská živá věc, plovoucí vesmírem. A utekla jim. Třem primarchům." Ne, já vím, že to není vtipné, ale stejně se tomu úsměvu nemůžu ubránit. Je to, jako když někomu říkáte hodně trapnou historku o někom jiném. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Erebus má na tváři onen drobný, sebevědomí úsměv, který je trošku znervózňující… „Já nejsem ten, kdo sešel z cesty, Alfarie…To, že se cesty mě a Lorgara od sebe rozdělili není má vinna..“ řekne a poté smutně dodá. „Věřil jsem mu. Následoval jsem ho. A byl jsem za něj ochoten život položit. Stejně jako moji bratři a celá naše Legie…“ řekne a poté se ušklíbne. „A dočkali jsme se vděku?“ položí řečnickou otázku a otočí se k mohyle z lebek..jednu sebere a dlouhým obloukem, gestem ti jí hodí k nohám.. Bližší pohled na lebku odhalí jednoduchou věc, která nebyla na první pohled zřejmá. Není to lidská lebka, na to je moc velké a masivní. Je to lebka někoho z Adeptus Astartes. A je na ní vyryto číslo XVII. „Toto je Argel Tal, kapitán 7. kompanie kapituly Zubatého Slunce. Narozen, vychován a milován na Colchis. Nositel Slova, který se provinil jen tím, že poslechl rozkaz toho, koho miloval. A ten mu poté vrazil dýku do zad…“ vyštěkne s opovržením Erebus. „Tvůj bratr na své vlastní lidi, kteří pro něj šli tam, kam se nikdo neodvážil předtím, použil cyklonická torpéda a rozmetal je na prach. Lorgar Aurelián je ten, kdo zradil a obrátil svou Legii proti svým bratřím, Alfarie…“ řekne smutně Erebus. „Mnozí z tvých bratří by mě ihned nechali popravit jako zrádce, což je pravděpodobně přesně to, jak by si to Lorgar přál…Ale věřím, že ty jsi schopen vidět budoucnost a přemýšlet, hm, řekněme trošku jinak. Nezaslepeně….“ Dopoví Erebus a pak si smutně povzdechne. „Ano, chci pomstu. Chci pomstu za zradu, pomstu za utrpení a pomstu za pošlapání důvěry a lásky…A ne, nehraji žádné hry a o nic mi nejde. Je mi zcela jedno, jestli i ty mě prohlásíš za zrádce a popravíš, klidně zde na místě. Ale měl by jsi vědět jednu věc….“ Řekne Erebus a trošku se odmlčí.. „Z Lorgara se stal psyker..A nejsou to planá slova a na rozdíl od něj, já si ústa lží kazit nehodlám. Zvláštní, že?“ řekne Erebus a poté se podívá na mohylu z lebek padlých Mariňáků, uprostřed kráteru po cyklonickém torpédu… „Nakládej s těmito informacemi, jak uznáš za vhodné, Alfarie. A buď připraven, neb Impérium si hřeje zmiji na prsou….“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Poté, co Perturabo je vyprovozen Vlky Luny z hangáru, tak s Horem zůstanete sami. Doslova sami, i jeho čestná stráž se kamsi vytratila a v celém hangáru je ticho, že by bylo slyšet upadnout špendlík. Horus se pomalu, majestátně vztyčí a dojde k tobě. A pak ucítíš něco jako zhruba jako kdyby ti do obličeje narazil plně rozjetý Baneblade. Evidentně nejsi jediný, kdo umí dávat nečekaně pěstí. Cítíš, jak ti křupnou nějaké kůstky v nose a v puse ucítíš onu železitou chuť krve. Kinetická energie nečekaného úderu od bratra primarcha tě srazí z židle na zem. Horus se nad tebou tyčí jako personifikace vzteku, hora zloby a z očí mu čiší jasný a přímý vztek. „Změnil jsem názor, bratře…“ zavrčí vztekle a promne si bolavou ruku. „To, co si nyní řekneme zde, zůstane mezi námi. Námi dvěma. Mnou a tebou. Nemá smysl, aby za tvojí pošetilost pykali další, kteří už tak dopadli zle…“ řekne a stále tě sleduje, sraženého na zem… „Ta rána, pamatuj si na ní. Mě se nelže. Nikdy. Já se tu pravdu vždy, dovím, ať tak či tak. Takže poslouchej bratře, má slova…“ řekne Horus poněkud lehce pateticky, avšak stále se veze na vlně spravedlivého hněvu. „Nejsem oprávněn vynést soud nad tvými činy, protože tě k nim vedl sentiment a láska k Calibanu. Kdo ví, jak bych jednal na tvém místě. Jen doufám, že ona entita dodrží i ten zbytek slibu, že nechá Impérium na pokoji. Máme svých vlastních problémů dost a nelze v současné době vázat tři Legie nesmyslnou prací…“Sanace“ se na oko provede, nic se, překvapivě, nenajde a část Perturabových sil ti pomůže znovu postavit Caliban na nohy. A pak se bude pokračovat, jako by se nic nestalo, rozumíme si, bratře?“ řekne Horus a zdá se že trošku vychladává…Přijde k tobě a podá ti ruku na znamení toho, že ti chce pomoci vstát…. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Do Thunderhawku nastoupí guvernér sám a je vidět, že prostor výsadkového letounu mu vyvolá jemné, usměvavé cuknutí koutku. Zbytek stráží dostane rozkaz zůstat na zemi a čekat na jeho návrat.. Po vstupu do letounu se guvernér Trask automaticky přikurtuje „bungee cordem“, který zabraňuje vypadnutí střelce z dveří. Co na tom, že rve zamaštěnou a zaolejovanou sponu na svojí nažehlenou uniformu. Je vidět, že to udělal automaticky, skoro nad tím nepřemýšlel…Sdělí souřadnice pilotovi a poté co se stroj dá do pohybu následují odpovědi na další otázky.. „Je to týden, kdy je odstraněn zákaz zápasů. A ano, na věci jako první krev se nehraje…“ řekne guvernér a je jasné, jaká část tradice se zachovala. „A tuším, že by měli být za dva týdny…“ podotkne. Thunderhawk letí dále od města, směrem k hoře Fedan Mhor. Již z dálky je vidět, že je to jedna z mála věcí, které neprošli „zas tak velkou“ přestavbou. Okolí, které si pamatuješ píšečné pouště je pokryto těžícími stroj, rafinériemi a pokryto hustým dýmem. A nad tím vším se tyčí Fedan…Po dalším přiblížení spatříš to, co vidí každý Nuceriánec každé ráno. Na vršku hory je majestátní monument…tebe. Je vyveden z onomo železitého rudého kamene, z kterého je Fedan Mor a je, inu, obří a monumentální. Zobrazuje tebe, triumfujícího. Na vyobrazení je ale zvláštní to, že jako model nebyl vybrán Angron-Primarch, ale Angron-Gladiátor. Umělec tě vyobrazil bez zlaté zbroje a dalších vymožeností, ale v původním, divokém vzhledu, jen v bederní roušce, s sekerami, řetězy a Hřeby…Jizvy na zadku hlavy tě nepříjemně zasvědí…Thunderhawk obletí několikrát obří sochu a ty uznale kývneš. I jizvy na Řetězu jsou správně a korektně vyvedeny… Pilot navede Thunderhawk k přistání a přistane u paty pomníku…ten je z černého mramoru a v zlatě je tam vyvedeno spoustu, spoustu jmen či spíše přezdívek. Kočka, Párač, Havran, Bijec, Kron, Spodní Jon, Vyhřez….spočítáš je všechny. Tvé bývalé padlé. Tvé gladiátory. Tvoji první „Legii“…. "Padli proto, abychom my mohli žít v svobodě..." praví nápis na patě pomníku. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Lord Regent Dorn je na řídícím můstku…“ odpoví ti uvítací výbor „…a je, dle posledních informací, zaneprázdněn.“ Řekne Imperiální pěst a na chvilku cukne hlavou, jak přijímá nějakou voxovou zprávu. „Ale pokud si, cituji, to jeho veličenstvo Vojevůdce přeje, jsou mu k dispozici Hostovské pokoje do té doby, než Regent najde čas se vám opět věnovati, což by mělo být za zhruba dvě hodiny…“ řekne Astartes a pohledné na tebe oním pohledem já-nic-já-tu-za-trest…Poté v něm něco „cvakne“ a zdá se, že někde v té žluté zbroji se zapl mozek…Aneb ach, jak ty žluté plechovky jsou odlišné od Císařových dětí, které dovedou být..bezprostřední a šarmantní a tak. „Zdá se, Vojevůdče..“ řekne Pěst a najednou v tom titulu není žádný sarkasmus, ba naopak. Spíše úcta. „..že se vyskytly nějaké vážné problémy s Adeptem Mechanicem. Prosím, bylo by možné opravdu nějaký čas..počkat?Jdete neohlášeně a bohužel opravdu nevhod…“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ++ od: Zlatý Orel ++ ++ pro: Lorgar Aurelian ++ +++ Primarcho Lorgare, Potvrzuji přijetí Vaší zprávy, adresované Vojevůdci. Žel, náš primarcha se v současné době, podle posledních informací, které se k nám dostaly, nachází na Phallanx, lodi, patřící Rogalu Dornovi. Nedokáži zaručit, že si Vaši zprávu přečte či poslechne ihned, stejně jako nemohu s jistotou oznámit, zda bude či nebude mít možnost obratem odpovědět. Pokud je situace naléhavá, obraťte se přímo na Phallanx, kde je můj pán momentálně k zastižení. V opačném případě Vám mohu v momentální situaci ponejvýše slíbit, že Vaše zpráva bude zprostředkována. S úctou Lord komandér Selim. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Skoro znatelně si vydechnu, když guvernér odpoví, tak alespoň něco zůstalo, alespoň část původní kultury planety není zničená. A skvěle se mi hodí do plánu, který se mi rodí v hlavě už pár dní. Fedan Mhor. Stačí pohled na tu horu a jakoby neuběhlo nepočítaně let, ale byly to jenom dny nebo týdny, co tu proběhla bitva. Tam jsme byli obklíčení, tam jsme bojovali a tam moji soukmenovci do posledního zemřeli. Tam jsem měl zemřít já. Ten plán je důvodem, proč jsme tady především, protože kde jinde se rozhodnout a udělat to, co je správný, než na místě mýho vzniku. Ano, místě mýho vzniku, protože nemůžu brát himalájský laboratoře jako místo původu, nechci se považovat za výrobek genetickýho inženýrství… až tady jsem se stal sám sebou. Tady jsem zažil nejhorší chvíle, kdy můj mozek, všechen ten potenciál daný mým Otcem, bojoval s Hřeby a konstantně prohrával, protože vztek byl větší. Chvíle nejhorší bolesti, chvíle plný zvířecích pudů a chuti vraždit. Chvíle, který se mi nakonec zalíbily, už to netkvělo jen v té jednoduchosti vraždění a nadšení z chutě krve, už to byla moje nejčistější a nejsurovější přirozenost. Bratři mě měli za magora, když mě ovládaly Hřeby. Teď mě neovládají, mozek mi každou chvíli pracuje s myšlenkama, o kterých jsem ani neměl zdání, že je mám, s plány, taktikou, emocema, o kterých jsem ani nevěděl, že jsem jich schopný. Jenže jsem. A najednou zjišťuju, že to možná nebyly Hřeby, co formovaly mou prapodstatu, možná jsem to byl vždycky já, jenom svázanej řetězy vzteku, takže další aspekty osobnosti nedostaly prostor. Ne, nelituju, že už je nemám, s každou další minutou vím, že až teď můžu plně rozvinout dar, který mi Otec dal. Dar genofondu. A já toho využiju. „Jsem rád, guvernére, že tradice byla obnovena. Chci, aby se v každém regionu pořádaly zápasy, zakončený co rok velkým turnajem pro daný počet regionů, aby každý region měl svoje šampiony, kteří budou mít tu čest stát se rekruty Požíračů. Chci ty nejlepší, a chci, aby gladiátoři dostali od ostatních těch nejvyšších poct, které si zaslouží. Každoroční turnaje nemusí být na život a na smrt, ale chci, aby v zápasech, které budou rozhodovat o čestném místu v hlavním turnaji, o život šlo.“ Doteď jsem koukal na horu, ale nyní se otočím na guvernéra. „Nemusí vždycky, pravidla a strukturu nechám na vás, Trasku. Ale zajistěte mi přínos těch nejlepších, které tahle planeta má. Nakonec, nikdo přeci nestojí o slabé články.“ Tvář zkřivím v úsměvu. Jsem na místě. Na místě, kde zemřel starej Angron Thal'kyr, a kde z jeho popela povstane novej Angron, žádnej debilní Anděl... a když, tak Anděl pomsty! Ale když koukám na pomník… zalije mě vlna bolesti i vzteku, protože je to najednou čerstvý, jako by se to stalo včera. Nechci koukat na sebe, jak tu stojím, nechci koukat na svou sochu, když tu maj mít sochu oni – já byl odsud teleportován, to oni tu zemřeli! JÁ TU NETRIUMFOVAL! TO ONI, ONI, CO NEUTEKLI! V návalu vzteku zvednu sekeru a chystám se do sochy vrazit, jenže… ne. Ještě před měsícem a něco bych neváhal, Hřeby by vedly mou ruku, ale teď? Ne, konec zbytečnýmu vzteku, vztek se musí formovat, musí se pěstovat a koncentrovat, aby zasáhl plnou silou. Tahle socha má v mých plánech svůj účel… Pomalu svěsím sekeru a pokleknu před jmény, žádný teatrální gesto jako Lion na inauguraci Fulgrima, ale čistý vzdání úcty mým sestrám a bratrům. Mé první Legii. Písek vás pohřbil a vy jste zemřeli jako bojovníci. Bojovníci za to, co bylo správný. Dlužím vám to, moji gladiátoři, dlužím vám, že udělám to, co bude správný. Těžce povstanu, tvář klidná, už žádná grimasa vzteku ani bolesti, jestli je na mý tváři něco vidět, tak je to odhodlání. „Guvernére, jste loajální Impériu. Jste loajální Císaři,“ schválně použiju přítomný čas, „ale když je Císař mrtvý, co pro vás znamená Impérium? Do koho teď vkládáte svou loajalitu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro edit - mám tam nějakou mongoloidní větu ~ Tamten Efried, nebo jak se jmenuje ~ „Ale pokud si, cituji, to jeho veličenstvo Vojevůdce přeje, jsou mu k dispozici Hostovské pokoje do té doby, než Regent najde čas se vám opět věnovati, což by mělo být za zhruba dvě hodiny…“ Musím hrábnout do zásob svého sebeovládání, abych neotočil oči v sloup. Namísto toho jen zamrkám a shovívavě se usměji. Asi tak, jako bych se usmál na slintajícího idiota, kterého mi jeho matka podala, abych... já nevím, si ho pochoval a jemu to v jejích očích pomohlo. "Jeho veličenstvo vojevůdce" se totiž samozřejmě na bezduché ignoranty nemá důvod zlobit. O to víc, že vlastně jen plní rozkazy a planě opakují žvásty, které jim Dorn řekl. Akorát mne napadne, jestli nad tím, co říká, vůbec přemýšlí a nebo bezmyšlenkovitě opakuje nacvičené věty. Tomu druhému bych se ostatně vůbec nedivil. Oni nikdy nevynikali... osobností, nebo tak něčím. Ono upřímně, být osobnost vedle Dorna vám akorát tak způsobuje místy žaludeční vředy, takže je to možná obranný reflex. „Zdá se, Vojevůdče..“ Povytáhnu obočí. "Hm?" Taková změna. Copak se stalo, maličký? „..že se vyskytly nějaké vážné problémy s Adeptem Mechanicem." a já bych se tak rád kysele usmál, takovým tím stylem "no kdo to nečekal!" ale popravdě toho nejsem ani schopen, protože chápu, že problémy s mechanicem nejsou "něco malého čím můžete bavit ostatní bratry u vína, že Dorn podělal, abyste si zchladili žáhu z toho, že váma vlastně může zametat" Problémy s mechanicem jsou... no, prostě problémy. Pro nás pro všechny. A měl by je vyřešit pokud možno co nejdříve a nejpokojněji. A já chci vědět, jaké problémy to jsou. Chci vědět vše. "Prosím, bylo by možné opravdu nějaký čas..počkat? Jdete neohlášeně a bohužel opravdu nevhod…“ "Kapitáne Efriede, příteli," oslovím jej měkce a na malý moment se konečky prstů dotknu jeho tváře v něžném gestu. Pak rukou ucuknu pryč."Znamená to, že se mne tvůj otec a můj bratr snaží od svých... našich problémů držet stranou?" Já. Nikdy. Nejdu. Nevhod. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Horova stráž odchází. A myslím, že i ta moje. Nevím, najednou cítím jakýsi neklid. Co mi chce Horus říct tak tajného, že tu máme zůstat sami? Chvíli ještě ťukám do tabletu zprávu pro Anděly, než si všimnu, že se „nejstarší“ bratr zvedá. Tak se pokusím zprávu odeslat. Ale... Nějak to nejde. Zamračím se. „Bratře, jakto...“ Zvedl jsem k němu pohled a trošku i obličej. Jeho ruka už je ale v pohybu. Vím, že se nestihnu krýt a ani bránit. Zavírám oči a čekám na náraz. A ten v okamžiku přichází. A mám pocit, že bych radši dostal výstřel z křižníku. Lup. Křup. Bolest... ne, to není ten správný pojem. Zvrat. Doslova. Rána se mnou převrátila i křeslo, na kterém jsem seděl. Udělal jsem kotrmelec vzad a zůstal ležet, poněkud ohromen. Ne, že bych nedokázal hned vstát a vrátit mu to, ale prostě... Síla toho momentu mě donutila ležet. Slušná pecka. Jen si nepamatuju, že bych někomu dával já taky takovou nečekanou. Nad tou mrtvolou orčího velitele se po mě vrhl Russ, ne já na něj. „Změnil jsem názor, bratře...“ A na co, když jsem nic neřekl? Mluví. Horus mluví a mluví. A někde pod mou bránicí se začíná něco zvedat. Myslím, že je to smích. Ano, směju se. Zvedl jsem se do sedu a jednou rukou si srovnal zlomený nos. Naše úžasná regenerace by si s tímhle maličkým zraněním měla jednoduše poradit. Šklebím se, usmívám se. „I kdybys o téhle lži nevěděl,“ olíznu si krev ze rtů a brady, „tak by se ta tvoje sanace provedla a nic by se nenašlo.“ Nehledě na jeho ruku jsem vstal. Ale než ji stáhl, přitáhl jsem si ho za ni k sobě. Hrudní a ramenní pláty o sebe třeskly. „Mou pošetilost? Myslíš, že by bez Russa Yggranie opustila soustavu? Myslíš, že by ta oliheň byla schopná přežít veškerou artilerii Andělů?“ Ušklíbl jsem se a pustil ho. „Ne, neodlétla by odtud živá. Stala by se jen dalšími zrnky prachu v mezihvězdném prostoru.“ Udělal jsem krok od něj. „Takže ano, teď nezbývá než doufat, že ten slib dodrží. Císař žehnej Russovi.“ Prošel jsem kolem něj a vzal jeden z ubrousků na stole, namočil ho ve vodě a začal si z obličeje otírat zasychající krev. Hlasem jsem klesl, řeč se stala temnou. „A ano, nevíš jaké to je. Nevíš jaké to je vrátit se z oslav a najít svůj svět téměř mrtvý. A do toho ta věc s Otcem...“ Obrátil jsem se na něj bodajíc do něj zelenýma očima, a ubrousek odložil, doufajíc, že mi na tváři nezůstala žádná kapka životodárné tekutiny. Stejně tak já nevím, jak moc jsi byl zklamaný, že jsi skončil na druhém místě. A nebo ano, dokážu si to živě představit. „Dobře. Vím, že to omluva nespraví, ale každý máme ty své tmavé kaňky,“ sáhl jsem po poháru, napil se a propláchl si ústa. Železitá pachuť pak i se třemi doušky opustila můj jazyk. „A než tedy budu moct jít, pokud budu moct jít, ještě mi řekni jak. Luther, Cypher a nebo záznamy toho medika?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Čas na malý výlet k vzdáleným bratrancům. Žlutý Thunderhawk Císařových Pěstí už očekává nalodění velmi, velmi vzácné posádky, dá se říci výkvětu toho, co může v současné době nabídnout.. Vesmír je klidný, Prospero je klidný a i se zdá, že Čtyři někde šli na šlofíka, protože onen klid a ticho je až zarážející... K křižníku Hromové pěsti se přiblíží Thunderhawk, oficiálně se ohlásí a čeká na povolení k vletu do hangáru... Zde se vesmír rozdělí na několik multivers. Vaše štěstí je v tom, že v tomto konkrétním případě se nic nestalo. Zatím. Čas jednat s dalšími Astartes..... Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kapitán se na tebe podívá a ačkoliv stojí tváří v tvář nejšarmantnější bytosti vesmíru vůbec, nezná strachu... „Nejsme přátelé, Vojevůdče. Stejně tak jako Rogal Dorn není můj otec...“ řekne poněkud kamenně. „On je schopen dát mi rozkazy, vy bohužel ne...“ dodá a připomene ti jednu nepříjemnost. „Takže, až Regent Rogal Dorn usoudí, je že čas vidět s svým milovaným bratrem, milerád Vás k němu dovedu...“ dodá. „Do té doby....trpělivost a hostovské pokoje. Mám poslat na Terru pro nějaké dobré víno? Prý jste proslulý odborník a obávám se, že na Phallanxu nejsme na komfortní luxus zařízeni, Vojevůdče.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Guvernér si smutně povzdechne, když se řeší tvá přání... „Kéž by to bylo tak jednoduché, avšak ani já nemohu svévolným přáním porušit výnosy Adepta Munitoria, v překladu Terry. Jsem dosazený guvernér, nikoliv lenní pán či vládce. Jen správce a to správce pro Terru..“ řekne a promne si zamyšleně bradu. „Mám ale jisté pravomoci nad místní správou pořádku. Dle výnosů jsme postihovali ilegální zápasy....“ řekne a nechá větu doznít a je zcela jasné, co tím myslí. Rozhodně není blbej. U pomníku ti nechá prostor a zdá se, že to chápe. Dokonce i tvá otázka ho vyloženě nerozhodí. Ostatně, už jen to, že jsi se na Nucerii přijel podívat, trošku tuto otázku předurčovalo. A tak si unaveně povzdychne. „Jsem vcelku starý člověk, který sem byl poslán na dožití, avšak za Nucerii cítím jistou zodpovědnost, stejně tak, jak jsem měl zodpovědnost za své muže v boji, primarcho Angrone...Mě osobně na mě samém již moc nezáleží, což je ostatně důvod, proč jsem zde, že. Impérium pro mě znamená, svým naivním způsobem, dobro, bezpečí a ochranu. Ochranu, kterou poskytoval Císař Lidstvu a Ochranu, kterou se snažím já poskytovat svým svěřencům...Odpověď je tedy jednoduchá...“ řekne Trask, odmlčí a ušklíbne se. „Od té doby, co zmizel Císař, nevkládám loayalitu do žádného jednotlivce, ale do Impéria jako takového. Jeho odkaz a poselství by mělo býti zachováno, přeci jen, on skutečně prý byl Bůh, jenž kráčel mezi smrtelníky....“ ...ale ale...copak to tu máme...poslední věta zněla divně, na rozdíl od ostatních. Jako naučená z knihy, jako vtlučená do hlavy, slova vytesaná do mozku.. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Po přijetí zprávy od prvního kapitána, si sednu do velitelského křesla na můstku a čekám. No, není to ono, ale stále je to posun. Jen doufám, že správným směrem. říkám si, když se ohlásí Thunderhawk Císařových Pěstí. Zamířím do hangáru, kde nechám shromáždit svou gardu, jenž poslouží coby uvítací výbor a čestná stráž. Že bych to tomu byrokratovy vrátil i z úrokem? No, proti si dělat hned nepřátele, kvůli zprávě nějakého byrokrata z lodi. přesvědčuji se, zatím co Thunderhawk přistává. "K poctě zbraň!" zavelím, když se začne spouštět přistávací plošina. Příchozím se naskytne překvapivý pohled na vlk. Dvě řady vlků v terminátorských zbrojích stojí v předpisové a pro vlky nezvykle vyrovnané formaci se zbraněmi připravenými, jak se od čestné stráže mariňáků čeká. Já sám stojím na konci čestné stráže a s přívětivou grimasou čekám na hosty. "Vítejte na palubě Řevu fenrira, jsem Jord Hromová pěst kapitán čtvrté velké kumpanie vlků." představím se a očekávám to samé od příchozích |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Efried~ Teď už dokonce i vypadá, že mluví z patra a neopakuje nacvičenou básničku. Gratuluji, drahoušku, tohle je určitě velký krok kupředu, do neznámých vod. Muselo to být velmi těžké a nebýt toho, že jsi, vzhledem k tomu, s kým zrovna mluvíš, neskutečně drzý, asi bych tě i pochválil. "Máš pravdu, Efriede. Nejsme přátelé," zavrním tiše a v očích se mi mihne náznak potlačované nevole. "Je uklidňující, že přes to vše, co Dornově genetickému vzorku chybí, jste evidentně neztratili alespoň soudnost." "Když už jsme u té upřímnosti, můj maličký, jsem vše, jen ne milován," odfrknu si a tentokrát už jistou dávku pohrdání situací neskrývám."Přesto jsem v sobě našel tolik dobré vůle, abych se s bratrem přišel rozloučit. Nechtěl jsem jen tak zmizet, poté, co se naše cesty s Dornem nerozešly úplně v dobrém. Dokážeš si to zapamatovat?" Propletu prsty obou rukou a nakloním tázavě hlavu na stranu. "Pak, to, prosím" přičemž na toto slovo dám obzvláště důraz, když vyžadovat nemohu, "Svému pánu vyřiď. " A řekni mu, že doufám, že problém s mechanikem vyřeší úspěšněji, než úkol chránit Otce. Protože to se mu nepovedlo úplně na výbornou. To... si raději nechám pro sebe. "Vyřiď mu, že jsem mu byl dát sbohem," pro jistotu to zopakuji, kdyby náhodou "A že jej mám vlastně přes to všechno rád. Po smrti Otce jsou mí bratři to jediné, co mi zbylo." Loučit se s ním nebudu. Prostě se otočím a odcházím. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Hořce jsem se pousmál. V problémech a temné budoucnosti, jež se blížila, a o tom se jen velmi těžko bude diskutovat, jsme prvními zasaženými byli mi. Jako by jsme se nedokázali ochránit sami. Jako by všichni ti ostatní znevažovali učení našeho Otce. A nejvíce já sám, neboť se od něj ve svém zamyšlení a bolesti odkláním jak nejdál mohu. Poslouchal jsem jeho novinky. Samozřejmě, že bylo jasné, že i kdyby umíral jeden primarcha za druhým a více a více astartů by utíkalo za Erebem, tak pokud by to Sigismund nepovažoval za důležité, nikdy by jsme se to nedozvěděli. Žili by jsme v nevědomosti do té doby, než by nám Erebus, či něco jiného přišlo zaklepat na dveře. 'Cože to o Erebovy říkal Ahzek?' "Živá věc? Plující vesmír?" Ano, prostor pro nové téma. "I když pokud může existovat něco jako techkněží, proč by nemohli existovat živoucí věci? plující vesmírem. Jak to ovšem může mít ..." ... Samozřejmě, první, asi nějaký mozek, nebo jiné nervové centrum, také to musí mít snížený práh bolestivosti, kdyby se to chtělo použít jako zbraň, jenže ... Tak nějak jsem se ve svých myšlenkách ztratil. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Růžofašoun Vesp, nácek Sigi, žid Süss, nordický hafan Jen abychom si to ujasnili… na tohle čeká odpověď? Co mu mám říct? Že místo boje, místo získávání poct na bojišti, dřepíme tady, hádáme se o malichernostech s čaroději a získáváme maximálně hemeroidy? Metaforicky řečeno, samozřejmě. Že nebýt povinnost je chránit, povinnost, kterou ctím nade vše, už celou tuhle planetu vypálím – jenom proto, abych jí už nemusel nikdy vidět? Mám opravdu přiznat, že tenhle byrokratický kolotoč je vážně to nejzajímavější, co se tu od našeho příletu událo? „I tak se to dá říct, lorde komandére,“ odpovím stroze, ale dál neřeknu ani slovo. Nemám potřebu se mu tu zpovídat. A pak, lidstvo obecně hrozně podceňuje kouzlo a sílu ticha. Cesta proběhne, Císařidík, bez problému a rychle, a jestli Vespasian ruší klid, odpovídám jen ze zdvořilosti. První pohled na Vlky – konkrétně jejich čestnou stráž – mě překvapí, ačkoliv nedám nic znát. Nevěděl jsem, že zrovna Vlci si potrpí na tyhle promenádní tyátry. Zvlášť když tahle návštěva je jenom formalita, slušnější a oficiálnější verze sdělení: ´vypadněte z mojí soustavy´. To já přicházím v doprovodu pouze dvou mariňáků z Imperiálních pěstí. A, jako projev mojí dobré vůle, s Ahrimanem za obyvatele Prospera. Naši skupinu uzavírá Lord komandér Císařových dětí Vespasian se svým doprovodem. V jeho případě opravdu překvapivě s minimálním doprovodem dvou stráží. Dojdeme ke kapitánovi a já se postavím do přísného, velitelského pozoru, jak se na řádného mariňáka Pěstí hodí. Bez zaváhání se ujmu slova, tohle je, konečně, v mojí režii. „První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund, velitel karanténních vojsk na Prosperu. Snad vám, kapitáne Jorde, nevadí, že jsem k tomuto setkání pozval kromě Prvního kapitána Tisíce synů Ahrimana i Lorda komandéra Vespasiana z třetí legie. Též ho velmi zaujala vaše nečekaná přítomnost v soustavě.“ Ano, všechny to velmi zajímá. „Navrhuji se nezdržovat a rovnou přejít k jednání. A vašemu vysvětlení. Můžete nás dovést někam, kde budeme mít soukromí?“ Navzdory voleným slovům, klidnému hlasu a neutrálnímu obličeji... ne, tohle není zdvořilá žádost. Je neoprávněně v místě, které mám na starosti, takže… jestli to něco je, tak zdvořilý rozkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Když mě myrmidon stáhne k zemi v duchu zakleju. Kotoulem se zvednu na nohy, ale než se můžu pustit dál jsou u mě další půl stroje a jdou po mně sekerami, trhnu bičem abych se ochránil před úderem sekery, tím že ji odchýlím stranou. Druhou sekeru se pokusím zachytit svým spárem. Naštěstí pro oba tvory se nehodlám s nimi zdržovat a tak odrazím/ odchýlím jejich údery od sebe každý na jinou stranu a pak aktivuji batoh, odrazím se, abych dodal svému startu větší počáteční rychlost a proletím plnou rychlostí mezerou mezi nimi. Letím za představeným mechanika, svůj dlouhý skok zastavím až u vchodu , ne že bych se bál, ale nerad bych po hlavě vletěl do nějaké pasti, takže vypínám motory a po svých vbíhám dovnitř budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Když s rampy sejde kromě kapitána imperiálních pěstí i zástupci tisíce synů a císařových dětí, je na mne vidět překvapení. Zdvořile vyčkám než Sigismund domluví, ale i servitor by poznal, že mnou doslova cloumá hněv. Kdyby to dotyčný nevyčetl s mého pohledu jenž doslova propaluje prvního kapitána imperiálních pěstí, tak to že se čestná stráž naježila už přehlédnout nemůže. Pro vlky je přenos emocí uvnitř smečky typický a tak vlčí garda dokáže neomylně vycítit mé rozpoložení, zvláště pak když je na mne i vidět. Ten byrokrat si na mou loď vodí hosty, jako by mu patřila?! Co si to o sobě sakra myslí!“ jen těsně udržím ostrá slova za zuby. “Ještě jednou vás všechny vítám. Kdybych věděl že nepřilétá, jen kapitán Sigismund dal bych připravit hostinu. Takto budete muset počkat než jí služebníci připraví. Co se vysvětlování týče. Já vám důvod své návštěvy poslal už při příletu, ale jak chcete klidně vám ho zopakuji při hostině. “ odpovím s znovu nabytou rovnovahou. A kdyby si tu nehrál na byrokrata jsem už dávno jinde na cestě za slávou! “Ale kde je mé vychování, zabývám se jedním z hostů a další dva nechávám stát na prahu. “ přenesu svou pozornost na zbylé dva kapitány a gestem trojici naznačím ať mne následuje. Je zřejmé že má zloba se cílí jen na Sigmunda “Mrzí mne, že jste vážili nepohodlnou cestu a kvůli tajnůstkářství Sigmunda budete teď čekat na hostinu.“ zavedu skupinu do hlavní hodovní síně, která je určená právě pro oficiální návštěvy. Brzy stojíme v hodovní síni v které by mohli být s klidem pořádány manévry. Ahzek Ahriman posadím vpravo od čela stolu, které samozřejmě náleží mně, coby hostili. Komandéra Vespasiana posadím na druhé nejctěnější místo. Sigismund je usazen až na druhé straně stolu, že téměř potřebuje použít complink, aby se s námi mohl bavit. "Tak navrhuji výměnu informací. Vy mi zdělíte proč je nad Prosperem vyhlášená karanténa, kterou nikdo nedodržuje a já vám zdělím proč jsem tady. " navrhnu, když si sedneme |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Kapitán Eusebius - ~Pro: Hathor Maat~ Maat je.... zvláštní, svým způsobem. Nějak to nevypadá, že bych si musel vzpomínat na další věci, které se udály v galaxii - i když, upřímně, jich tolik nebylo. Přeci jen, od Ullanoru uběhlo jen pár týdnů - protože se ztratil ve svých myšlenkách na tu velkou věc, která zničila Caliban. Já tedy doufám, že se brzy z Calibanu dostanou nějaké obrazové záznamy, abychom to mohli studovat a být připravení, kdyby se ta bytost někde objevila. Spíš nechápu pojem "něco jako techkněží." Vždyť techkněží jsou lidé, jen vylepšení mnoha kovovými... součástkami a výdobytky moderní techniky, s níž vlastně i pracují. On o nich mluví, jako by snad byli nějakou jinou, cizí rasou. "Něco jako techkněží?" zopakuji překvapeně. To už se ale dostáváme na přistání. Doufám nicméně, že se dozvím, jak to myslel. Jsem zmaten. Po krátkých peripetiích transportér konečně dosedne na své místo v hangáru. Ještě chvíli je tažen na magnetických kolejničkách na příhodnější místo a pak konečně můžeme v hangáru vystoupit. Je zcela zřetelné, že atmosféra, panující mezi muži, se značně uvolnila, protože už se mezi sebou začínají i tu a tam bavit a probírat divy Prospera, byť je zahlédli jen z dálky. Mimoto zaslechnu tu a tam útržky o dost všednějších starostí. Strava, trénink,... V hangáru už ostatně čeká několik dalších Dětí, které zasalutují a věnují se buďto družení se s těmi, kteří přijeli, nebo případně své práci. Jeden z mých mužů se mne ptá, kde je Vespasián, takže s ním strávím několik minut v hovoru, kdy mu vysvětlím, jak se situace má. Po chvíli se na to ptá i jeden z kapitánů, Vergis. Když se taktéž dozví o co jde, představí se ještě Maatovi a přivítá jej na lodi, načež se spolu chvíli radíme, kde přesně že se nachází to místo, kde má být host ubytován a pak zmizí. Jeden z astartů vezme zavazadla. "Kapitáne Maate, vítejte na Císařově Pýše, ještě donedávna nejkrásnější lodi křižády," opíšu rukou okolo sebe rozmáchlý půlkruh. Hangár je vlastně stále téměř stejný. Zlatý dvouhlavý orel nad vstupními dveřmi, světlé barvy na stěnách, narozdíl od hangárů mnoha jiných kapitul, bez jediné známky oprýskání, až úzkostlivě a přehnaně čisté a upravené. Na stěnách visí několik praporů kompanií. Evidentně jich pár chybí. "Jsou to vlajky kompanií, které se přesunuly na Zlatého orla. Některé jsme nahradili, rozdělili jsme pár stávajících na menší a dobrali mladší rekruty ze zácviku. Než se ale jejich symboly dostanou zde, bude to nějakou dobu trvat, přední je samozřejmě prapor v Heliopoli." Ujmu se vysvětlování celé situace, aby řeč nestála. "Pýcha samozřejmě ještě není v plné bojové síle. Rozdělit muže mezi dva tak veliké křižníky byl... poněkud zásah do organizace." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ++Pro: Phallanx++ ++Veřejný kanál+ +++ Děkuji za přivítání, kapitáne Isbérie. Já a má legie máme dle posledních instrukcí vyčkat na osobní rozkazy vojevůdce. Dle mých informací se momentálně nachází na Vaší palubě. Prosím, informujte jej, že vyčkám příhodného okamžiku. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ++ od: Zlatý Orel ++ ++ pro: Lorgar Aurelian ++ +++ Děkuji za vaše slova a vhled do současné situace, lorde komandére. Vyčkám, až vojevůdce nebude vázán svými povinnostmi jinde. Sláva lidstvu, císaři a vojevůdci. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Lord komandér Vespasián v zastoupení vojevůdce Jord, Sigismund, Ahzek Aby bylo jasno - i já poznám, kdy zdvořilý rozhovor není vítán, takže po neurčité odpovědi Sigismunda jen přikývnu a dále mlčím. Ano, dokáži udržovat konverzaci prakticky o ničem, pokud mám pocit, že to slušnost vyžaduje, ale vtíravý jsem nikdy nebyl. Mám ostatně vlastní myšlenky, kterým se mohu v mezičase věnovat a cesta není nekonečná. Ven do prostoru hangáru Řevu Fenrira vycházím se svou gardou jako poslední. Všichni máme přilby zdvořile pod ramenem, aby nám bylo vidět do tváře. Já si totiž, narozdíl od jiných, samozřejmě na slušnosti zakládám, pokud nemám pádný důvod být nepříjemný. Uvítání mne překvapí. Může to být samozřejmě stejně tak projev úcty, jako demonstrace síly. Sigismund mne představuje, takže jen pokývnu hlavou směrem ke kapitánu vlků, jakoby na pozdrav, když mé jméno zazní. “Ale kde je mé vychování, zabývám se jedním z hostů a další dva nechávám stát na prahu. “ Ano, kapitáne Hromová Pěsti, mne osobně by také zajímalo, kde je vaše vychování, když zasáhnete do cizího sektoru a ještě se chováte ke kapitule, která zde povoleně operuje, takto nezdvořile. Inu - zajímalo by mne, čeho chce vlk dosáhnout. “Mrzí mne, že jste vážili nepohodlnou cestu a kvůli tajnůstkářství Sigmunda budete teď čekat na hostinu.“ "Žel vše vyeskalovalo tak rychle, kapitáne Jorde, že kapitán Sigismund neměl čas nás ohlásit. Odlétali jsme hned a má... návštěva zde nebyla plánovaná." Ano, vložil jsem se do hovoru. Než se stane tady, v hangáru něco, co bychom nechtěli. Třeba nějaká hádka, inzultace, připomenutí pravomocí, všechny ty formy veřejných ostud, na které mohu jen pomyslet. V soukromí se snad... uklidní. Jenže se tak neděje - on i zasedací pořádek je... vzhledem k situaci dosti nevhodný. Lehce rozpačitě se posadím na místo, které je mi určeno a přemýšlivě nakrčím obočí. Pokud tohle nedopadne opravdu hodně špatně, tak jsem ork. Velké štěstí, že tady namísto mne nesedí Eidolon, protože společenská katastrofa, jak se zdá, je na obzoru i bez toho hňupa. "Tak navrhuji výměnu informací. Vy mi zdělíte proč je nad Prosperem vyhlášená karanténa, kterou nikdo nedodržuje a já vám zdělím proč jsem tady." Netrpělivě zaklepu prsty do stolu. Pokud možno bych tohle vyřešil bez zbytečných... problémů? Ty už tady dávno náš hostitel zasil. Něco mi říká, že pokud jako první promluví Sigismund, přejde vše do roviny "nic vám do toho není" a "vypadněte" popřípadě dojde i na nějakou eskalaci problému směrem, kterým... nechceme, aby se ubíral. Já nechci. "Kapitáne Sigismunde, pokud dovolíte," ujmu se slova dřív, než se nadechne, "karanténu nad Prosperem dodržují všichni. První, kdo planetu navštívil, jsou nyní Císařovy děti, které zde jsou legálně a na základě povolení Regenta Terry, na žádost Vojevůdce. Nemám pocit, že by vaše legie měla rozkaz zasahovat jakkoli do záležitostí Prospera a Tisíce Synů. Vlastně, pokud se nemýlím, máte hledat zrádce a separatistu Ereba, který již svou existencí ohrožuje vše, co Císař, nechť se brzy navrátí mezi nás, tak pracně stvořil. Karanténa je zde z ochranných důvodů. Pokud by se někdo rozhodl zbytečně mstít za smrt Císaře na osiřelé legii, či jinak Prospero, oslabené momentální ztrátou primarchy Magnuse ohrozit." Ach a taky, aby si byli všichni jisti, že Nikájský výnos Císařovou smrtí nepozbyl platnost. Já od svého pána vím, jak... problematické a nebezpečné může psykerství v tomto čase být. "Já nevím, čeho se zde tedy, Jorde, snažíte dosáhnout," mluvím poměrně bez větších emocí, zatím spíše smířlivě, "ale vzhledem k absenci informací o vašem příletu si dovolím tipovat, že to děláte výhradně na rozkaz svého primarchy, který jej vydal, aniž by se o svém činu poradil, nebo alespoň zmínil před mým pánem. Ten by mu nepochybně situaci osvětlil natolik, aby jste zde nemusel vážit cestu, nebo, pokud je vaše intervence oprávněná a má opravdu dobrý důvod, zajistil u Regenta příslušná povolení. To, čeho se zde ale dopouštíte, je urážka mého primarchy." Ne ostatně, že by to bylo poprvé, co Russ mého primarchu urazil. "Věřím ale, že je vše jen jedním velkým nedorozuměním, kterého by nebylo, kdyby události posledních týdnů nebyly poněkud... hektické a traumatizující pro nás pro všechny." |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Jord, Vespasian, Azhek Navenek zůstávám klidný, ale uvnitř mě to vře už od prvního jeho slova. Co si o sobě ten čokl myslí?! Přiletěl sem bez pozvání, bez jediného povolení, první zkontaktoval Ahrimana, aby nás obešel, neřekl účel cesty, ještě mi tykal, aby dal najevo, jak mnou pohrdá… proč se s ním vlastně ještě bavím?! „Nejsme tu kvůli hostině, kapitáne,“ zavrčím a mám co dělat, abych udržel klid – zvlášť když jeho nevymáchaná huba pokračuje nejen v podobném, ale v ještě horším duchu. Jaký důvod si poslal, sakra?! Tajná interní záležitost kapituly?! Přestaň se je mě chovat jak k idiotovi! Co slovo, to urážka, ten čokl se ani nesnaží hrát, že zná základy slušnosti! „Jorde,“ on sám mě přestal oslovovat hodností, já nemám důvod mu tu čest dávat, „sdělil jste mi, že tu jste z důvodu interní záležitosti vaší kapituly – to pro vaši informaci není sdělení účelu cesty.“ Císaři, proč jsi ve své nekonečné moudrosti nenadělil Vlkům do genofondu rozum! Po tom všem už mě ani nepřekvapí zasedací pořádek, vy možná, vlku, potřebujete žrát pořád, ale mě po tom všem opravdu přešla chuť k jídlu. Byl jsem ochotný si vyslechnout skutečný důvod jejich cesty, možná jim i vyjít vstříc, pakliže to nebude v přímém rozporu s rozkazy Primarchy a proti výnosu z Nikae, ale teď? Po tom, co ten idiot předvádí? Konstantně uráží mě, mou kapitulu i mého Primarchu, dělá všechno proto, abych ztratil i poslední chuť s ním jednat. Vždyť i Prvního knihovníka jsem vzal jenom proto, abych ukázal dobrou vůli! A on? Omlacuje mi ji o hlavu, jak kdyby to bylo kladivo! Můj pane a Primarcho, proč? Proč jsi mi dal tenhle úkol! Proč je to „bratr“ a nemůžu mu za tohle chování rovnou useknout hlavu jak poslednímu Eldarovi?! Je dobře, že se slova ujme Vespasián, je to rozený diplomat, já bych tolik klidu neukázal, ani kdyby se to netýkalo mé legie. Dal mi možnost trochu vychladnout a uklidnit se, čímž u mě hned získal jistou dávku sympatií. „Děkuji, Lorde komandére, že jste situaci kapitánovi vysvětlil.“ Koukám na zástupce Císařových dětí, ale jen co domluvím, obrátím se na Jorda, veškeré stopy sympatií zmizí stejně rychle, jako se u Vespasiána objevily. „A já k tomu něco dodám. Svým jednáním jste neurazil jenom Primarchu Fulgrima, ale i mého Primarchu, regenta Terry Rogala Dorna, do jehož sféry vlivu Prospero dočasně spadá. Důvod, proč jste mohl zůstat v soustavě, byl ten, že jsem byl ochotný jednat, První knihovník Azhek Ahriman je tu ze stejného důvodu - kdybyste poskytl patřičné vysvětlení, aby vám mohl poskytnout informace. Věřil jsem, že nevíte o rozhodnutí Primarchy Dorna a je to jen jedno velké nedorozumění, ale teď?“ V očích mi zableskne jiskra vzteku, hlas je klidný, ale s intonací značící velké sebeovládání, „od počátku našeho příletu děláte všechno proto, abyste mě přesvědčil, že jen urážíte mého Primarchu, Imperiální Pěsti i mě!“ S jakou radostí bych odešel, ale to nemůžu. S jakou radostí bych ho zabil, ale nemůžu. Proto ho alespoň nenechám, aby mi skočil do řeči. „Asi jste zapomněl, Jorde, že jste tu proto, abyste žádal o pomoc. Já mám z pravomoci správce Terry, mocného Rogala Dorna, na starosti ochranu Prospera a hlídku nad ním. Vy máte jednat primárně se mnou, vy jste mi povinen sdělit skutečný účel cesty. A místo toho? Vaše slova, kapitáne: jedná se o interní záležitost naší kapituly. Já nemám být zasvěcen. V pořádku, Jorde, to chápu, ale v tom případě nepočítejte s tím, že získáte jakoukoli pomoc na Prosperu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Zamračím se, ale nic nekomentuju. Pokud to nepůjde takhle, vymyslím nový způsob. Překvapeně zvednu obočí. Císař je bůh? On, který sám bojoval proti všemu, co náboženstvím zavánělo? To snad ne! Už se nadechuju, že ho s tímhle pošlu do patřičných rovin, když se zarazím. Proč bych to měl potírat, proč bych měl útočit na jeho víru… když jí můžu využít. „Moudrá odpověď, guvernére. Věříte, že Císař byl bůh a Impérium jeho království?“ Pokrčím rameny, „je to můj Otec a přesto nemohu říct, jaká je pravda. Možná byl skutečně Bůh kráčející mezi smrtelníky, možná si to také přeji. Jeho špinavou a nečestnou smrtí z rukou Eldar by pak nezemřel on, ale jen jeho tělesná schránka.“ Ne, nemyslím si, že byl bůh, Bohové neexistují, je jen vesmír a jeho tajemství, jsou tu rasy a jsme tu my. Impérium. Ne bůh, síla, čistá a někdy brutální síla. „Říkáte, že jste loajální k Impériu, k odkazu samotného Císaře, což je chvályhodné. Přesto dnešní Impérium odkaz Císaře znásilňuje. Fulgrim byl zvolen naším Otcem, a je proto právoplatným Vojevůdcem, ale Terra – svaté místo, pokud věříte v Císaře-boha – má nového pána, který se jmenoval sám. Který se stal regentem proti vůli Císaře i kohokoli v Impériu. Svým svévolným jednáním právě tyhle kořeny - dobro, bezpečí a ochrana – pošpinil a ohrozil. A není tu Císař ve smrtelném těle, aby mu v tom zamezil.“ Dojdu ke guvernérovi a zastavím se necelé dva metry od něj. „To nepovažujete za urážku toho, v co věříte, i toho, co nám zanechal Císař?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na tvojí odpověď senátor jen kývne hlavou. „Ano, jsme šťastní. A věříme, že si za to můžeme sami. Každému, co jeho jest a co si zaslouží. Nelze spoléhat na to, že vám, jak se říká, spadne štěstí do klína....“ Na zmínku o ovoci jen pokrčí rameny a jde dál. Po tvém pění chvály se jen usměje. „A to vše jen díky obchodu, systému a mírumilovném přístupu. Naše cesta kupředu není lemována násilím a lebkami. Věříme, že každá rasa či každý národ má co nabídnout společnost Interex.“ řekne senátor a od jednoho stánku si vezme ovoce, připomínající granátové jablko a jedno ti hodí vzduchem. Plod opíše přesnou křivku tak, aby jsi ho chytil.. A pak, najednou eldaři. Senátor si nemůže nevšimnout změny v tvém chování, otočí se k tobě a jen se zeptá. „Vše v pořádku?“ Máš ale divný pocit, který máš vždy, když na vás byli namířeny nějaké zbraně. Zdá se, že senátorova osobní ochranka má také pocit, že vše v pořádku není... A Eldaři? Ty si vás ani nevšimli. A pokud ano, nedali to najevo a zrovna se mezi sebou baví eldar a eldarka a v ruce mají nějaký pěkný náhrdelník z něčeho, co vypadá jako černé perly.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kapitán velmi suše kývne a nekomentuje. Poté jen nakonec kývne a řekne opět, značně suše. „Ano, Vojevůdče. Na základě vaší žádosti mu to vyřídím. A nebojte se, mám dobrou paměť. Jako všichni Astartes..“ řekne a poté tě nechá odejít.. Otočíš se a tvé boty duní po hangáru...Avšak potom se ozve zvuk hlasu kapitána Efrieda. „Vojevůdče Fulgrime!“ uslyšíš za sebou, avšak z místa, kde Efried stál. Asi mu nikdo nedal rozkaz se pohnout. „Váš bratr Vás očekává. Lorgar Aurelián na vás vyčkává zde, na orbitě. Na váš příkaz...“ dokončí a poté jen dodá. „Přeji vám pěkný zbytek pobytu na orbitě Terry a těším se opět někdy na viděnou. Povolení a nahlášení odletu vašeho transportu jsem již zařídil, přijměte to jako malou laskavost.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tvé lodě se rychle přeskupí do formace, která vychází z starých, fenriských tradic. Osvědčila se jak na moři, tak i v vesmíru... Fregaty ani další skenery nic nehlásí, resp. nic neobvyklého. A nyní Zel Primus..Bažinatý, nehostinný a zakrytý mlhou, která je podle všeho toxická a značně nechutná. Tvé lodě se na orbit dostanou vcelku bez jakýchkoliv problémů a po chvilce čekání nahlásí Duch Stroje zprávu, že svět Zel Primus není zrovna oplývající nerostnými surovinami, ledaže by jsi měl použití pro stromy, připomínající mangrovníky.. Místní „obyvatelstvo“ je na takové úrovni, že mají oheň, ale nemají ani kolo...Primitivové. Svět jinak není – aspoň co se týče z pohledu z orbity – ničím zajímavý. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Očividně funkční a zajimavý systém nebo spíše přístup." Přikývnu. Jak to tady pozoruju všichni jsou štastní a spokojení. A podle jeho slov to není vykoupeno stovkami životů jiných. Rozhodně budu dál šířit otcovo Imperium... Ale očividně to jde i bez boje. Zní to až moc dobře, někde tam musí být něco co mi neříká. Ale to je logický. Jablko chytím a prohlédnu si ho. Vypadá lákavě. "Vidím že jste pohostinní jak jen to jde, ale kvůli mě si škodu nedělejte." Okomentuji tiše aby to nebylo zbytečně slyšet. Natáhnutím ruky nabídnu ovoce strážným. Určitě by se jim nějaké osvěžení hodilo. Pokud o něj projeví zájem dám jim ho. Pokud ne nabídnu ho s úsměvem někomu blízko nás. Ideálně někomu kdo vypadá jako dítě. Nicméně Eldaři všechno moje nadšení dost zkušeně zničili. Zatřepu ještě hlavou a vrátím pozornost k vyslanci. "No máme s Eldary pár věcí o kterých si musíme... Promluvit. Ale to počká na později." Rozhlédnu se po okolí. Pokud se o nich dozví Fulgrim klidně to tady nechá lehnout popelem... Vlastně já asi taky. "Kolik se na interexu pohybuje přibližně ras. Napočítal jsem jich docela dost a myslím že to nejsou zdaleka všechny." Mám zatraceně špatný pocit. Něco mi vážně nesedí, je to až moc dokonalé. Nechám vyslance at vede. Vlastně ani nevím kam bych šel. "Myslím že vám budu muset oplatit pozvání na nějakou imperiální planetu..." Protáhnu si křídla do výšky, takže je vidět celá jejich délka. "Rozhodně je pro Imperium, a pro mě, tato šance lákavá." Usměju se na něj. Kdyby to tu jen ti Eldaři nekazili. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Guvernér vypadá zamyšleně..Jak se zdá, v tomhle tématu a oboru se tolik neorientuje a někteří tvoji bratři by ho dovedli vcelku rozprášit. Tedy, vcelku nudně, po stránce argumentů. „Věřím tomu, protože Impérium je tak velké a složité a funkční, že by ho žádný smrtelník nezvládl založit, naprojektovat a spravovat. Ostatně, o tom, že Císař je povznesený...jak je starý?Pokud vím, pochází z dob, kdy technika nebyla ještě na takové úrovni a stále žije...Tedy žil...“ řekne a vyndá si z náprsní kapsy cigaretu. Asi na uklidněnou. Ono se není čemu divit, s tím, co hodlá udělat. „Primarcho Angrone, podle zpráv, který byly poslány mě jakožto guvernérovi Nucerie, byl Rogal Dorn jmenován Regentem samotným Císařem a proto je jeho post stejně nezpochybnitelný jako post Vojevůdce. Jeho jmenování zatím nikdo nezpochybnil, naopak bylo potvrzeno od Vysokých Lordů Terry a Adepta Mechanica jako “validní„...“ řekne Trask a nervózně polkne. „Jenže Terra je nyní daleko a otázka je, zdali se mi za ni chce zemřít, že? A odpověď je ano, chce, primarcho Angrone. I když je smrt nyní zhruba dva metry ode mne, i tak mne Císař ochraňuje.“ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro „Máte odvahu, Trasku, toho si cením.“ To je pravda, ten malý človíček, dost možná nemocný, na mě udělal dojem. V roli mýho zástupce a administrátora Nucerie bych ho uvítal. Ale já nikdy nevynikal v soucitu a on si svůj osud vybral. Postoupím k němu na půl metru. „Vašeho rozhodnutí si vážím. Doufám, že máte pravdu a Císař je skutečně bůh – pak vás bude provázet.“ Rychlým pohybem ho chytnu za krk a přitáhnu, druhou ruku mu položím na zátylek, první přehmátnu na bradu a jedním trhnutím guvernéra zbavím života. Skoro zalituju, že mu nemůžu dopřát pohřeb, který si, jak mě přesvědčil, zaslouží, jenže to se nesmí stát. Musí se stát příkladem. Tělo nepohodím, položím ho na zem, a pak se podívám na své Požírače. „Pokládám vám stejnou otázku jako guvernérovi! Komu jste loajální? Co a kdo pro vás znamená Impérium?“ Nejsou idioti, ví, co je čeká. Příklad konečně mají. „Jste moji synové, ať se rozhodnete jakkoli. Přísahám vám slovem Primarchy, že tomu, kdo nepůjde se mnou, dopřeju boj, i kdyby měl být jeho poslední!“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Trask se nebrání, avšak to není ona tupá odevzdanost stupidních, kapitulovaných ovcí. Ten muž umírá za to, za co žil, za co bojoval a čemu zasvětil svůj život. Umírá s klidem v očích. Umírá za to, že věřil Impériu a tvému Otci. Umírá za toho, jehož syn ho zbaví života. Jak ironické. Jeho mrtvé tělo dopadne vedle jeho nedokouřené poslední cigarety a vydá tupý zvuk mrtvého masa..Tvoji muži ani nehnou brvou, avšak odpovědi se dočkáš od jako první od Kharna.. „Angrone, tato otázka mě uráží..“ řekne opatrně, ale ty na něm vidíš, že by to na tebe nejraději vyštěkl. „Po tom všem, čím jsme prošli, je zcela zbytečná.“ dokončí a zbytek Požíračů jen souhlasně kývne hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Efried~ Jeho zavolání za mými zády je skoro jako z filmů. Akorátže tady se asi nebude konat dobíhací scéna a závěrečný polibek. Ne, že bych někdy něco takového chtěl zažít. Na druhou stranu věřím, že taková Isabella po něčem takovém asi i tajně touží. Jen tedy nevím, jestli od Efrieda. Ah, k věci. „Váš bratr Vás očekává. Lorgar Aurelián na vás vyčkává zde, na orbitě. Na váš příkaz...“ Zastavím se a nakloním hlavu na stranu, jako že poslouchám. Neotáčím se. Takže Lorgar se mnou chce mluvit? Dobře. Určitě mi nese zajímavé zprávy. „Přeji vám pěkný zbytek pobytu na orbitě Terry a těším se opět někdy na viděnou. Povolení a nahlášení odletu vašeho transportu jsem již zařídil, přijměte to jako malou laskavost.“ Pobaveně se ušklíbnu a pootočím. Je vlastně skoro roztomilý, tenhle astart. Takovým tím zvráceným způsobem. Beze slova mu pošlu vzdušný polibek na rozloučenou, než se otočím zase zpátky a zmizím uvnitř Firebirdu. Slova Efrieda mi ostatně potvrdí také mí muži uvnitř, protože voxová zpráva o zprávě na Orla samozřejmě dosáhla i sem. "Pak tedy zamíříme k Lorgarovi. Snad nebude tak zaneprázdněn, jako někteří jiní z nás." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Vojevůdce Fulgrim +++ +++ pro: Lorgar Aurelian +++ +++ Drahý bratře, musím uznat, že mne tvůj nečekaný přílet překvapil a naplnil obavou. Ostatně, nepatříš mezi ty, kteří by cestu na Terru vážili jen proto, aby se zde po letech podívali. Doufám, že situace není tak závažná, jako všechny černé scénáře, které mne napadly ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že ses ohlásil na Orla a žádal mne. Nemeškám a tvé žádosti vyhovím co nejrychleji. Na tvém křižníku budu do půl hodiny. S láskou Fulgrim, tvůj bratr. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Usměju se spokojeně, nic jinýho bych od nich nečekal. Jsem na ně pyšný. Přikývnu Kharnovi na souhlas. „Možná je urážlivá, ale je nutná, Kharne, to, co se chystáme udělat, budou mnozí členové Impéria, i bojovníci z jiných legií, považovat za zradu – protože jsou slepí a nevidí, jakou urážkou Dorn na Teřře je. Neviním je, ale když je budeme muset pro jejich slepotu zabít, nechci, aby někdo z Požíračů zaváhal. Jestli je v kapitule někdo, kdo pochybuje… musíme se ho zbavit. Dokud budeme jednotní a budeme mít zázemí tady, nemůžou nás nikdy vyhladit a nakonec budeme vítězi, ale pokud se objeví trhlina, všechno se může zbortit jak město po výbuchu termonukleárky. Pokud někdo z ostatních Požíračů nebude souhlasit, víte, co musíte udělat.“ Mluvím klidně, rozhodně a odhodlaně, bez vzteku, ale zároveň bez lítosti a soucitu. Kdo nejde s námi, jde proti nám, ať je to třebas můj syn a spolubojovník. „Nejdříve se musíme postarat o tuhle planetu, nechci tu zrádce, chci z tohohle místa pevnou základnu. Vysadíme iteratory, ať začnou s intenzivní převýchovou, zavedeme nábory skrz zápasy – i kdyby měly být z hlediska Terry ilegální. Prostě se to nedozví. Tajně sem dopravíme další genetické laboratoře. Kdokoliv, kdo v nich nebude pracovat a nebude věrný naší věci, bude odstraněn.“ Tvář mi ztvrdne, v očích zahoří plamen očekávání až nedočkavosti – a posledních několik dnů potlačovaná chuť po násilí. „Vede tahle planeta záznamy o svých představitelých? Na místo guvernéra dosadíme někoho loajálního, z guvernéra se stane ohnisko, ať iterátoři vymyslí nějaký příběh o jeho zradě, na základě kterýho začneme čistky.“ Tahle planeta se musí očistit. Jenom jinak, než tomu bylo dodnes. „Zajímá mě, kolik lidí věří tomu, že byl Císař bůh… Pochybuju, že byl guvernér jediný. Podporujme tu myšlenku, založme naši sílu na tom, že se vrátil syn Císaře-boha, který musí očistit zkaženou planetu od všeho, co se Císaři protiví. Chci loajalitu, pokud to bude muset znamenat fanatismus, budiž,“ úsměv získá stopy krutosti, ano, proti tomuhle Císař stál… ale Císař tu není, a pokud ho mám pomstít, budu muset obětovati i část jeho učení, „ze záznamů musí být vymazáno, že jsme tu byli, Nuceria musí být jen další planetou, která patří k Impériu. Žádné podezření, žádné důkazy. Kharne!“ Vyštěknu skoro překvapivě vzhledem k předchozímu nízce položenému hlasu, „jak moc loajální jsou iterátoři? Musí být kontrolováni? Je potřeba je zastrašit? Vytvořit exemplární příklad? Rozhodně musíme zamezit náhodný komunikaci s okolním světem, veškerý hovory budou muset jít přes nám loajální lidi, aby Terra nezískala podezření.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ od: Lorgar Aurelian +++ +++ pro: Vojevůdce Fulgrim +++ +++ Vojevůdče lidstva a ctěný bratře, tvá slova jsou pro mne stejným překvapením, jakým se pro tebe stal můj přílet. Netuším, co tuto situaci vyvolalo, nic méně věřím, že se vše hladce vysvětlí. Prozatím tě mohu tedy uklidnit, že tentokrát na bedrech Nositelů neleží špatné zprávy, či si jich přinejmenším nejsem vědom. S úctou a nehynoucí přízní, Lorgar Aurelian. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Při přijetí zprávy, potvrzující můj přílet, pokývnu hlavou a lehce mi cuknou koutky. Ne, že bych při odletu měl vyloženě špatnou náladu, vychladl jsem poměrně rychle. Přesto ve mně hlodá zvědavost a zajímalo by mě, zda bych z Dorna něco vytáhl, kdybych na něj počkal. A jestli by měl Efried rozkaz dělat mi u vína společnost, to bych si ostatně mohl svým způsobem i zlomyslně užít. Pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Mám vlastní povinnosti. Nezdržuji se tedy zastávkou na vlastní lodi a pokračuji přímo k Lorgarovi. Tradiční, zdvořilostní odeslání kódů a vektorů, pozdravů posádek a tak dále - a už přistáváme v hangáru, ke kterému nás navedou. Mí muži vycházejí z hawku jako první a vytvoří malý, ale hezky srovnaný špalír. Zasalutují a přiloží si dlaň na orlici na hrudním plátu, zatímco vycházím ve své zlatorudé róbě v plné parádě ven, dolů po rampě. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kharn byl vždycky přemýšlivý, minimálně na poměry Požíračů. Přeci jen, je starý a narozený na Teřře. Také to je ten, který tě vždycky alespoň klidnil. „Očista Nucerie nebude problém, můj pane. Všechny body plánu jdou zařídit bez problémů...Iterátorům se řekne to, co je potřebné. Ostatně, vylepšovali naší reputaci už mnohokrát.. “ řekne Kharn a poté si povzdychne. „Bojím se spíše o jeho pokračování, Angrone...Vím, že těmito věcmi jsme tě nezatěžovali, ale v současné době je naše Legie, stejně jako ostatní, plně závislá na podpoře Adeptu Mechanicu, potažmo Terry...“ řekne a ušklíbne se. „Pokud je v plánu nějaký masivní nárůst branců, musíme být schopni je vyzbrojit. A to krom genoštěpů znamená zbroje, zbraně, munici...A ještě bych rád upozornil na jednu chybu, můj pane..“ řekne a ukáže na Nucerii. „Nucerie je jako pevná základna skvělý nápad, ale jakmile přijde Impérium a budeme v tom sami, shoříme jako papír. A ne, není to nedůvěra, jsou to jen prostá fakta. Žádná z Legií nevydrží přesilu jiných Legií..“ |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Ahzek, Vespasian,Sigismund S úsměvem zdvořilého zájmu vyslechnu ostrá slova Vespasiana. Je mi totiž jasné, že nemá veškeré informace o zdejší situaci a reaguje pouze na základě informací, jenž si domyslel a nebo zaslechl z druhé ruky. S toho důvodu se mne jeho slova nemohou dotknout. Zvláště , když aniž by to věděl vytáhne na světlo hon vlků na Ereba, aniž by to tušil vyřkne v podstatě doslova důvod proč jsem na Prospero přiletěl. Úklonou hlavy mu tedy poděkuji za informaci proč je nad Prosperem karanténa. Takže, ochranná karanténa proti útoku legii, chtějící pomstít císaře? To jsou mi novinky a jak by jedna rota, byť dobře vyzbrojená, mohla odvrátit útok legie? Nijak, samozřejmě. V lepším případě je to jen gesto a nad horším raději nebudu uvažovat. myšlenky se ovšem nepromítnou na mou tvář a tam setrvá zdvořilý úsměv. To už se do mne pouští velitel karanténních vojsk a já se skutečně nestačím divit, co pak se dozvídám. Takže urážím dva Primarchy? To jsou mi novinky a čím je urážím? Možná svou existencí, nebo spíš tím že se neplazím před prvním kapitánem? Racionální uvažování není tvou silnou stránkou, že. No, to ani mou. ušklíbnu se v duchu nad sadou promyšlených urážek, které jsem Sigismundovy připravil. Proto se nijak nepokusím přerušit projev. Místo toho uvažuji jestli jsem obětí nějakého civilizovaného žertu dvou kapitánů, nebo všechno co řekl myslí vážně. Dojdu k tomu, že to musí být žert, který prostě nechápu. Druhá možnost je totiž příliš děsivá než abych jí přijal, znamenalo by to, že první kapitán legie má pocit že mu patří celé impérium, nebo ta část kterou je schopen obsáhnou senzory své lodi. “Takže Sigismunde mýlíš se a to hned v několika věcech. První ta pro tebe nejdůležitější věc, já s tebou jednat nemusím. Má loď prozatím nevstoupila do soustavy a ni neplánuj do této soustavy vstoupit, tím méně na povrch Prospera. Nehodlám tam ani střílet ani nic shazovat a neplánují ani žádnou jinou intervenci. Tedy karanténa se mne nedotkne, pokut vím obvyklé karanténní nařízení se nevztahují na radiovou a astropatickou komunikaci. Ty nejsi vládcem Prospera a nebo bys jím podle zvyklostí neměl být a proto budu jednat s kapitánem Ahrimanem. Druhá věc v které ses spletl a možná jí už začínáš chápat. Tato loď stále není v soustavě Prospero a nevztahuje se na ni tedy žádná tvá pravomoc. Zde jsi na lodi vlků a ty si sem nesmíš vodit koho chceš. Přivést sebou dva další kapitány legii na soukromé jednání a neříct mi to považuji za urážku, kterou bych přirovnal plivnutí do tváře. Omluvu, že to bylo narychlo nehodlám akceptovat, protože pokut se tví techno kněží nepřekonali cestuje signál mnohem rychleji než loď, která vás sem přivedla . Jediné co mi zabránilo tě okamžitě vyzvat na souboj byli povinnosti hostitele. Třetí věcí je důvod proč jsem sem přilétl. Já jsem totiž přilétl požádat o pomoct při hledání zrádce Erebuse, což jak zde bylo zmíněno je teď hlavním úkolem mé legie. Stopa nám kvůli jistým okolnostem vychládla a mi jí potřebujeme znovu zachytit. A ač je názor mého primarchy na Tisíc synů jakýkoliv, jsou to oni kdo nejlépe rozumí warpu a psychickým silám, to nikdo nemůže zapřít. Pokut máš dojem, že máš moc tuto pomoc odmítnou v pořádku. Jakmile zde skončíme odletím zpět na Fenris.“ celou dobu jsem zvládl zachovat klidnou, ale vážnou tvář. Před další částí svého proslovu se musím napít a dám tak čas přítomný vsáknout, co jsem právě řekl. Tak co ty na to skopová hlavo. Budeš podporovat zrádce a pomůžeš mu utéct s dosahu impéria? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Předpisově se odpoutáš z souboje a necháš těžkopádné Myrmidony za sebou..Lehce přistaneš u vchodu do druhého komplexu vykopávek a pomalu se vydáš dovnitř. Není to tak dlouhé a tak hluboké, jako onen předchozí, za chvilku se ocitneš v kaverně, která je vcelku prázdná...tedy až na pár drobností. První z nich je onen magos, který – minimálně posturou – vypadá značně vyděšeně, i když to prý u kněží adepta mechanica není moc možné... Druhý je jakýsi oltář, v kterém je zabodnut meč..Je vcelku velký, velikostně by odpovídal mečům, které bylo možno vidět u tvého bratra Liona. Je vyroben z pableskujícího, namodralého kovu a na první pohled se jedná o ten nejnádhernější meč a nejlepší práci, kterou jsi kdy viděl. Kam se na to hrabe Vulkán..  Magos nějak vycítí tvoji přítomnost, otočí se na tebe a couvne zpět k oltáři, zády.. „PrimarchoXIX, zastav šílenství! Zpráva odeslána do Node:Terra! Zbývá T-2min na zvrácení!Příkaz od:Já Pro:Primarcha:XIX : znění : Opusť. Vykopávky. Opakuji. Opusť. Vykopávky!V jménu Císaře-Omnisiáše Opusť. Vykopávky!“ Magos nemá žádnou zbraň, možná trošku hystericky mává mechanindrity, ale to je tak vše.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na další otázky Senátor pokrčí rameny „Co se týče počtu ras, tak sám nevím, jak je Interex velký. Toto řeší Radní a ti zde ani nesídlí. Popravdě, ani nevím kde přesně sídlí...“ dodá. Když roztáhneš křídla, tak se na ně podívá a s zájmem se zeptá „Pěkné okrasné implantáty, vskutku působivé....“ řekne, avšak to vypadá, že spíše ze slušnosti. Chvilku se zamyslí a pak jen kývne. „Bude mi ctí poctít návštěvou naše nové obchodní partnery.“ řekne a poté se zastaví tak nějak uprostřed trhu, kde je malé náměstíčko s kašnou, z které cáká křišťálově průzračná a dokonale čistá voda... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus vypadá stále popuzeně.. „Nemám v zvyku ztrácet čas svůj a svých mužů na nezmyslné práci...“ zavrčí. „Odchod našeho Otce nás zasáhl hluboce všechny, to není výmluva pro páchání hloupostí...“ dodá. „Ale dejme tomu.“ řekne a poté se opět usadí. „Jsi propuštěn, bratře. Věnuj se opravám svého světa, Perturabo ti s tím milerád pomůže. Také nese jistou vinu..“ řekne Horus a sáhne po poháru s vínem. „Nezradit tě žádný Astartes, bratře. Dá se říci, že tě nezradil nikdo...“ dodá a pak jen mávne rukou. „Běž, hrdý synu Calibanu...“ Zajímavé, ne, není v tom posměch, ani ironie a ani sarkasmus. „Doufám, že naše příští shledání bude více bratrské. Na mě nyní čekají jiné povinnosti....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro: Perturabo++ Sanace odložena na neurčito. Pomož, prosím, dát svému bratru Lionovi Caliban do funkčního stavu. Děkuji, bratře. Horus. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Ohlédnu sen a křídla. A potěšeně se usměju. "Děkuji ale... Nejsou to implantáty, mam je no od narození. Co si pamatuju tak je mám. Co já vím pokud by vás zajímali klidně je můžete prozkoumat pro mě za mě." Přikývnu a dojdu až ke kašně. "Omlouvám se za ten... Výstup předtím.... Nicméně chtěl by jste se na něco zeptat vy? Myslím že by bylo férové odpovídat chvíli na vaše otázky. Rozhodně vám můžeme nabídnout velké množství rozličného jídla... Jeslti s tím máte problémy. Jsme doclea přizpůsobivý..." Zahledím se vyslanci do očí a založm si ruce za zády. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Lord komandér Vespasián Jord, Sigismund a ten černej vzadu Dobře. Lituji, že jsem neletěl vlastním hawkem, protože zrovna v tuto chvíli bych se asi zvedl a odešel s tím, že tady tento rozhovor postrádá veškerý smysl - což také postrádá. Ve chvíli, kdy někteří z nás vypnou vnímání, ignorují pádné argumenty a místo toho se ohánějí zcela náhodnými hláškami, je hovor zbytečný. Lituji Sigismunda, že projevil tolik dobré vůle a jal se s někým, jako je Jord, jednat. Lituji také primarchu Russe, protože pokud je tohle třetí nejlepší, co jeho kapitula nabízí, je to doopravdy slabé. Někteří jsou holt předurčeni jednat a někteří patří výhradně na bojiště, kde třeba i budou k něčemu užitečnému. Samozřejmě, že jsem zaregistroval, že cokoli, co jsem řekl, bylo ignorováno a mluví se tady jen se Sigismundem. Zatímco po něm vrčel své urážky, kterými svou situaci opravdu nezlepšuje, předstíral jsem jemný nezájem a raději se věnoval imaginárním smítkům a jiným estetickým nedostatkům na své fialové přilbě. Tu pak zamyšleně odložím zpět na stůl, když domluví. Fajn, nejsme v soustavě Prospera. Kdyby ses choval alespoň trošku normálně, možná, že jste i mohli být, takhle se tam nedostanete, ani kdyby ses stavěl na hlavu. A jakákoli násilná intervence na Prosperu je velezrada. Je to problematická věc, řešit ještě velezradu... která ještě k tomu všemu vznikla z naprosté idiocie - ale budiž. Pravidla jsou pravidla. A žádná nejsou dokonalá, byť bychom si to přáli. "Jorde," uchechtnu se tiše. "Když už mluvíme o využívání Warpu, rád bych ti připomněl jeden koncil, který se udál poměrně nedávno. To jméno zde už několikrát zaznělo, takže doufám, že si vzpomeneš. Stejně, jako si určitě vzpomeneš, čí hlas zněl nejhlasitěji a vyřval si rozsudek, který nejenže zasil mezi bratry primarchy svár a bolest, ale také nyní brání Magnusově legii využívat Warp a jeho síly. Od svého pána jsem mnohokrát slyšel, že vesmír je plný ironie. Ale to, že sám Vlk, největší odpůrce psykerství a všeho, co přináší, se zde bude ohánět použitím toho, co sám toužil zakázat - to je doopravdy směšné." A ano - stále nechápeš, že karanténa se nemusí týkat jen "nemoci" - ale také, kupodivu, výměny informací. Cožpak jste neprošli základním velitelským výcvikem? Co v té kapitule vůbec děláte? "Výnos z Nikáje byl, navzdory tomu, kdo horlivě přizvukoval, vyřčen samotným Císařem - To, že pliveš na Vojevůdce a Lorda Terry je samo o sobě dost nepříjemné a bojím se, že z toho budou vyvozeny důsledky, které si momentálně neuvědomuješ, nebudeme si zde lhát - ale opravdu si přeješ naplít do tváři také Císařově památce a všemu, o co se snažil? Věřím že ne. Doufám, že ne, kapitáne." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ...Coz fun. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Ne, není to výmluva, v tom máš pravdu. A ani se nevymlouvám. Ale jak omluvíš to, že někteří neodpřisáhli věrnost a prostě naštvaně odešli z ceremonie na Ullanoru? A ještě před Otcovy zraky. Ano, jedním z nich byl ten nepoučitelný pes Russ. Ale ono se mu to vymstí. A věřím, že velice brzy. A ani ty jsi nemohl být spokojený s výsledkem otcovy volby. „Jsi propuštěn, bratře...“ „Och,“ uniklo mi a usmál jsem se. Jak šlechetné. Celé tohle byla fraška. Fraška, za kterou jsem nakonec nejvíc zaplatil já. A pes letí za Erebem, kterého už těžko dožene. Nenapadá mě totiž jak by mohl zrádce vypátrat. Na otázku zrady mi vlastně neodpověděl. Nadechl jsem se, abych něco řekl, ale nakonec jsem jen v povzdechu plíce vypustil. „Běž, hrdý synu Calibanu...“ Podezřívavě jsem přivřel oči, ale i toto jsem přešel mlčky. „Jdu, silný synu Cthonie,“ oznámil jsem stejně suše, jako to udělal on. Tedy, napřed jsem uzmul jednu z kuliček vína, abych zahnal přetrvávající železitou pachuť v ústech. Po klasickém rozloučení ohledně příštího shledání se jen pobaveně ušklíbnu. „Snad. Snad to bude nad těly nepřátel Impéria.“ A psím. „Mimochodem,“ otočil jsem se přede dveřmi se svým databletem v ruce, „neumíš moc dobře nosit tu tvou masku.“ A vešel jsem do hawku Andělů, kde se ke mně brzy ostatní přidali. Znovu jsem zkusil poslat zprávu o přeložení Železných a poslání Vlků za jejich primarchou. Russovi synové tu nebyli, nejsou a nebudou třeba. Uvidíme, Hore, uvidíme. A věřím, že velice brzy. Začínám mít pocit, že si na záda budu muset přidat víc plátování, než mi do nich někdo zasekne nůž. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Hned po odchodu Primarchů z Ducha Pomsty se loď dala do pohybu a s krátkým rozloučením vstoupila do Warpu a její další osud je zatím neznámý... Lion se vrátil na svojí loď a Perturoba je nucen prozatím využít pohostinství Vesmírných vlků, které je, inu, svérázné. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro : Fulgrim, Vojevůdce++ Situace Caliban vyřešena, není se již třeba obávat dalšího útoku v dohledné době. Náš bratr, Lion, je tupec, ale nikoliv zrádce. Zajištěny vzorky tkáně z oné bytosti, avšak jsou bezcenné. Je to jen mrtvá protoplasma, základní buněčná tkáň bez jakkéhokoliv DNA. Vracím se na Terru. Pokud by mne bylo potřeba jinde, bratře, ozvi se. Horus. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro A návrat na mateřskou loď náladě taky nepřidá. Cítíš to, atmosféra je prostě jiná. Ponurá. Smutná. První věc, která je divná, je ta, že tvoje Čestná stráž, co tě vítá, je v jiném složení. Místo Luthera zde stojí Cypher, který většinou bývá na můstku. A netváří se zrovna nadšeně. Spíše nasraně. Něco je špatně. „Lione...“ řekne zlomeným hlasem. „Stala se příšerná věc. Tragédie. A týká se Luthera..“ řekne a pokračuje. „Poté, co obdržel očkování od apatykáře Vlků Luny, vrátil se k sobě do kajuty...a pak jsme slyšeli jen výstřel. Jeden. Byl tam sám..“ řekne Cypher a skloní zrak k podleze. „Nechali jsme jeho kabinu zapečetit a strážit. Myslel jsem, že by jsi rád jej viděl naposledy..Přeci jen, je jedním z posledních z Řádu..“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Vběhnu do jeskyně a rozhlédnu se, jsem připraven na boj, ale Magos má jiný plán. Rychle zvážím situaci. "Dobrá , nariď okamžitě ukončení boje já nařídím stáhnutí. Ale prověť to okamžitě!" Pokud nařídí zastavení bojů pokusím se aktivovat komunikátor. "Všem jednotkám okamžitě ukončit boje, pozbírat raněné a připravit a stáhnutí. Hrozí akutní možnost zničení planety. Prioritou je pozbírání raněných a genoštěpu. Rozkazy provést okamžitě." Pak pohlédnu na Maguse. "Nu Magusi začněte vysvětlovat a rychleco je toto zač a proč jste nechal zabíjet mé muže. Předpokládám, že je to něco co má dočinění z warpem. Až dostanu odpovědi opustím toto místo." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Že ne?~ Přistál jsem doma, na Reasonu. Sotva jsem ale vytáhl paty z hawku, ovála mě depresivní atmosféra. Myslím, že temnější byla už jen při zprávě o skonu Otce. Zamračil jsem se a rozhlédl se. V hangáru sice čekala stráž, ale Luther chyběl. Místo něj na mě čekal Cypher. A netvářil se příliš nadšeně. „Co se děje?“ Spíš jsem tu otázku zavrčel. Ano, to okolí na mě dolehlo. A jak mluví, můj výraz se víc a víc blíží našemu přívlastku. „Pozastavte veškeré očkování,“ podíval jsem se na Cyphera. „Hned.“ Něco je špatně. Jednomu z Andělů jsem vzal boltpistol. „Soustavu nikdo neopustí dokud já neřeknu!“ Křikl jsem, než jsem se ztratil ve změti chodeb a výtahů, směřujíc nejkratší cestou k Lutherově pokoji. Nevěřím, že by se zabil, nevěřím, že by něco takového udělal. Nedokázal jsem pochopit proč, jaký k tomu měl důvod. Mohla za to ta látka? Nebo to je něčí spiknutí? Co když Cypher lže? Sám proti všem jen se dvěma meči a jednou pistolí? Šílené, ale ne nemožné. Otče, stůj při mně. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Jak se zdá, chvilku je občas těžké vědět, komu věřit. Vše je nejlepší, když máš podloženo fakty, že. Cypher jen kývne a dodá.„Očkování byli jen ti, kteří byli dole. Apatykář tu dokonce nechal jednu dávku léku pro tebe...“ řekne a podá ti ampulku s tekutinou, která vypadá, inu, jako voda. Ale kdo ví, co to vlastně je. Doběhneš k Lutherově kabině a u vchodu stojí dva strážní, Mrtvé křídlo. Avšak jakmile tě uvidí, rozestoupí se a nechají tě volně projít, samozřejmě s úklonou. A v malé kajutě vesmírné lodi je poněkud, inu...Cypher nelhal. Opravdu padl jen jeden výstřel a v kajutě v tu dobu byl jen Luther. Tvůj přítel, tvůj druh, tvůj otec. Nyní je z něj pouze mrtvola v zbroji za stolem. Není to hezký pohled, bolterová střela z blízkosti do hlavy není zrovna nejčištčí způsob odchodu z tohoto světa. Jeho ztuhlé prsty stále svírají jeho pistoli, tak důvěrně známou. Na stole je v jednoduchém gestu položen jeho meč, který je ale zlomen v půli a pergamen s krátkou zprávou... „Lione,můj synu. Zklamal jsem tě a bohužel tím, že nejsem Astartes. Nešlo nic dělat. Nechť Legie Temných Andělů žije dál a nechť se Caliban zase zazelená. Za Řád, za Caliban. Žij lépe než já.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro ~Fulgrim~ Už dávno jsem zjistil, že možnost vidět či být v blízkosti primarchy považují lidé i astarté za jakousi výsadu, odměnu a malý zázrak. Jenže když jejich živoucí ztělesnění snah, dnes již zesnulého, císaře má být přímo vojevůdce, jen těžko k tomu hledat přirovnání. Tak či onak je to něco, pro co žijí a co se jim vryje do paměti tak, že pro to v případě potřeby i zemřou. To jsou věci, jimž rozumím mnohem lépe než bitevním plánům a válečným polím. To je také důvod, proč vítají Fulgrimův doprovod vyrovnané řady nemalého počtů nositelů slova. Ti, jejichž služeb si vážím nejvíce v mé blízkosti a i nemalé mladších, kteří teprve dostanou možnost si tyto výsady zasloužit. Pro teď mají možnost spolu s ostatními hledět na toho, kdo nám dle mých slov přináší naději a imperátorův odkaz. Ve chvíli další pak místo ticha mohou přejít k pozdravu. "Sláva lidstvu!" Silný hlas Crudelise zarezonuje hangárem, jakmile Fulgrim učiní první kroky na palubě Naděje. Vzápětí mu všichni nastoupení odpoví sborem. "Sláva vojevůdci!" Desítky hlasů splynou v jeden, vyplní prostor a chvíli, kdy utichnout, využiji k tomu, abych bratrovi vyšel vstříc. Ostatně hangár není místo, kde bych chtěl po celou dobu setrvat a pak, od jiných lodí se patrně bude lišit jen tím, že jeho zdi jsou posety přísahami obrany a poslušnosti lidstvu, které jsou vždy a všude v lodi každému na očích. Ne, že by to bylo potřeba. Mí muži horlivostí přímo hoří od chvíle, co jsem jim podal část Konrádova sdělení. Tu lepší část. "Fulgrime, císařovy děti, vítejte na mé lodi." Stejně jako naposledy mám na sobě prostou kutnu a u pasu se mi houpe ten podivný dárek otce na rozloučenou. Meč, který mám spíše jako symbol než skutečnou zbraň. Poté abslovujeme klasické zdvořilostní okolky a naši podřízení se záhy mohou věnovat své zábavě. Na nás totiž ještě čeká práce. Samotnou cestu do mé pracovny může od jiných lodí odlišit fakt, že je zde mnohem více cítit vonné tyčinky a kadidlo než chemické látky nebo filtrovaný vzduch. Další zvláštností pak může být okamžik, kdy se rozezní lodní hlásič s přísahou. Ti, co mají možnost ustanou ve své činnosti a ostatní pak při ní alespoň šeptají. Pravda jež nám byla dána, v životě i smrti bude zachována. Žádná cesta není nekonečná, takže i ta naše má svůj cíl. Cíl, který je na Fulgrimovi standardy, věřím, spartánský. Obyčejný nábytek, pár skříní a nebýt psacího stolu se všemi aparaturami sloužící k sběru i šíření informací, byl by i ten úplně obyčejný. Samozřejmě to, že působí skromně neznamená, že by nebyly z toho nejlepšího, co může impérium poskytnout, nic méně já si na okázalost nepotrpím. Nepotrpěl jsem si na ni příliš ani před dobou, než jsem oblékl háv kajícníka po Monarchii. "Nevím, jaké pohostinství ti poskytl Dorn." Usměji se s jistou dávkou jen obtížně kontrolované kyselosti. Nebýt ujištění o tom, že je Magnus v pořádku, kdo ví, jak by vypadaly budoucí dny. "Já mám jen toto, víno z Colchis, upřímnou radost ze tvé společnosti a několik otázek, bratře." Nabídnu pohár. "Třeba proč jsem tě zaskočil splněním rozkazu, který jsi mi po Konrádovi vzkázal." Není tam výčitka, není tam nic víc než zvědavost a zmatek. Pokud pominu fakt, že věci kolem jeho vize nebyly úplně to, co bych chtěl v životě slyšet. Ovšem to, jestli mým sebeovládáním dokáže jeho zrak proniknout, to nemohu říct. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ano, ano..Terra, domov a tak dále. Bohužel, v současné době to má pro tebe jednu maličkou nevýhodu, vzhledem tomu, co se událo. Křik. Bolest. Agónie. Uvěznění. Mučení. Pování o pomoc. Pomalé upalování. Největší utrpení. A ty ten hlas slyšíš. Slyšíš ho od té doby, co jsi vystoupil z Warpu do systému Terra a zachvilku ti dojde, kdo to tak křičí. Je to Magnus Rudý, tvůj bratr. Volá o pomoc, volá o smrt, volá o vykoupení. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespasian, Jord, rabbi Moje tvář zůstává stoická a tradičně nicneříkající, oproti předchozím jiskrám vzteku v očích by si ale někdo pozornější rozhodně pozornější než vlk všimnul stopy znudění a nezájmu. Popravdě, ten jeho dlouhý monolog jsem přestal plně poslouchat už asi v půlce, můj mozek má ten dar rozpoznat a ignorovat hlouposti, když je slyší, a nezatěžovat s nimi mysl, která má už tak dost práce, proto poslouchám jen napůl ucha. Jít sem byla chyba, ztráta času a, díky jeho přístupu, jednání skončilo dřív, než vůbec začalo. Je to jako mluvit s malým retardovaným dítětem, to znamená zbytečné. Už jenom to, že nepochopil, že Ahriman je na území karantény, tudíž pořád musí jednat se mnou, mi bylo dostatečným důkazem toho, že tady jsme skončili. Ne, Jorde, nevíš nic o karanténním nařízení… popravdě mám pocit, že nevíš vůbec nic! Mám co dělat, abych se při tom patetickém projevu o vyzvání na souboj nezačal smát. Ano, povinnost hostitele – minimálně o zábavu se postaral. „Vaše legie patří do Krusády, kterou vede Císařem zvolený Vojevůdce Fulgrim, jelikož je Lord Komandér Vespasian zástupcem Vojevůdce, legálně přítomným zástupcem, vyhověl jsem jeho žádosti a zvědavosti. Zajímalo ho, proč vy, Jorde, porušujete dva závazné příkazy, příkaz Regenta Terry i Primarchy Fulgrima.“ Hlas zůstává klidný, ale, ne, rozhodně mu nezačnu tykat, protože tykání může znamenat dvojí, urážku – což je to, o co se pokouší, ale za co on mi nestojí – a přátelskost až bratrskost. Já se pomalu začínám stydět, že jsou Vlci Astartes, tedy téměř bratři, spíš se zdá, že se někde stala šeredná chyba v genetickém inženýrství. „Jakožto zástupce samotného Vůdce Krusády na to má, myslím, právo. A první knihovník tu je, pokud vám to nedošlo, kapitáne, kvůli vám, jako projev mé dobré vůle.“ Ano, stejně jako ty jsi tu, čokle, kvůli němu. Už se ani nedivím, že na to zapomínáš. Alarm se rozezní při jeho zmínce o Warpu a čarodějnictví. TO OPRAVDU ŘEKL?! OPRAVDU ZESMĚŠŇUJE ROZHODNUTÍ CÍSAŘE?! V první chvíli mám pocit, že špatně slyším, protože tohle nemůže myslet vážně! A tady je další důvod, proč je dobré mít s sebou někoho od Císařových dětí, kdyby Vespasian nezačal mluvit, už jsem na nohou a to psisko dostane jednu imperiální pěst do ksichtu! Hluboký nádech, výdech… řeč Vespasiana mi dá dostatek času zase nabrat rovnováhu. Zase se uklidnit. Podívám se na lorda komandéra s náznakem úsměvu. Nahrál mi opravdu rovnou na ránu. „Vespasiane, neunáhlujme se, Vlk nejspíš nechtěl porušit výnos z Nikae, ačkoliv mě nenapadá, jak jinak by mu mohlo Tisíc synů pomoct. Ale Jord nám to určitě sdělí, že?“ Čas zapojit čaroděje, drží se moc zkrátka. „Nebo nás můžete poučit vy, první knihovníku, možná vás napadají nějaké možnosti, nad kterými Jord uvažuje…?“ Dvě mouchy jednou ranou. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Deathwing. Těžké terminátorské zbroje hlídají kajutu mého prvního otce. Otce, který tu byl tak nějak vlastně pořád. Který mě podporoval, radil mi, který mi dělal soka. Otec, který se nemusel starat o dalších devat... sedmnáct bratrů a obří říši. Jakmile se otevřou dveře, vpadnu dovnitř jako velká voda do vsi,s pistolí napřaženou. S tichým zafuněním za mnou písty místnost zavřou. Nikdo tam není. Nikdo živý. Ruka mi spadne k pasu. „Jako by toho nebylo dost,“ řeknu tiše pro sebe a dojdu k bezvládnému tělu. Stále drží svou pistoli. Musel bych u zlámat prsty, aby ji teď pustil. Díra v hlavě je znatelná, z mozkovny a jejího obsahu nezbylo téměř nic. Jen tvář, tvář zůstala neporušená. Zatlačil jsem slabě oči. Ano, slabě, protože hrozilo, že se propadnou do prázdných zbytků lebky. Položil jsem pistoli na stůl, vedle ni lahvičku s čirou tekutinou a posadil jsem se naproti mrtvému. Pohřeb bude muset být s helmou. Přitáhl jsem si pergamen a přelétl očima tmavé řádky, potom na zlomený meč. „Proč?“ Znovu jsem se na celou scénu podíval. Potom na dopis skrz světlo, z druhé strany, vzhůru nohama, hledajíc něco. Něco, co by mi napovědělo důvod jeho rozhodnutí. Zklamal jsem tě a bohužel tím, že nejsem Astartes mi připadalo poněkud... Kusé, zvláštní... Znovu jsem se podíval na svého mrtvého zachránce. Drží pistoli ve správné ruce? Díval se nějakým směrem než skonal? Frustrovaně jsem praštil pěstí do stolu, shrábl zprávu, ampulku, naposledy se zhluboka nadechl. Nic zvláštního. Pach prachu a krve, vystřelené tkáně. Přede dveřmi jsem se ještě naposledy otočil a vyšel ven. „Pošlete pro apatykáře, ať přijdou pro tělo. A taky jim vzkažte, že jdu za nimi. Cypher ať pak přijde vyzvednout jeho pistoli a meč,“ řekl jsem stráži venku. Ano, neměl jsem u sebe helmu, v hangáru jsem ji myslím vecpal právě Cypherovi. Nabral jsem směr apothecarium, aby mi řekli, co je v té vakcíně. A jak na ni Lutherovo tělo reagovalo. Pokud to není jen voda s cukrem. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Ale ne, NE! Už ne… nejsou tu jenom proto, abych se ujistil o jejich loajalitě. Minimálně s tím druhým počítám. „Nezpochybňuješ snad uvažování svého Primarchy, co?“ Něco, snad pobavení, v hlase musí přesvědčit Kharna, že tohle není hrozba ani výhružka, „samozřejmě do toho nechci jít sám, zatím je možná klid, ale jestli mi budeš tvrdit, že se všichni smířili s Dornem na Teřře, uděláš ze sebe jenom hlupáka, Kharne. Moji bratři jsou ledasco, ale bezelstnou vzájemnou láskou a nadlidskou tolerancí netrpí ani jeden z nás. Fulgrim Dorna toleruje, ale ten nikdy neměl koule na skutečnou válku. A jestli se ještě nic nestalo, možná drží na řetěze i zbylý bratry, což je sice víc, než bych od něj kdykoli předtím čekal, ale netvrď mi, že se s tím ostatní smířili.“ Otočím se na sochu, starý Angron, kterej netriumfoval, i když si to tu nalhávají. Je na čase to změnit. „Tisíc synů, jejich Kyklopa všichni obviňují ze smrti Císaře a jsou to čarodějové, ti byli odepsaní ještě předtím, než Otec zemřel, Konrád Curze a jeho Night Lordi, možná leze do zadku Fulgrimovi, ale neříkej mi, že se smířil s Dornem, a co Mortarion? Leman Russ? Perturabo? Nositelé Slova vždycky mohli posrat z toho, že jim Císař nedovolil ho uctívat, skrz víru je můžeme získat. Nakonec, my ani nechceme, aby legie bojovaly, ne všichni, stačí, že se nebudou angažovat.“ Přejedu všechny pohledem, „nápady? Nesouhlasíte? Nejste tu jenom proto, abych měl diváky!“ Ale přiznávám, poznámka o Adeptu Mechanica mě donutí se zamyslet. „Adeptus Mechanicus dohodu s Terrou uzavřel jenom proto, že věřili, že je Císař jejich Omnimesiáš, pochybuju, že se to vztahuje na Terru jako takovou nebo dokonce na Dorna… možná by se s nima dalo jednat, smrt Císaře přece musela rozhodit i je,“ mluvím polohlasně, spíš přemýšlím nahlas, protože, jak zjišťuju, když myšlenky kterých se pořád nemůžu nabažit slyším nahlas, umím je líp pochytit, vidím v nich větší smysl, „nakonec, hlavně se chtěj hrabat ve strojích a žvanit s tím svým bohem, když zaútočíme rychle a nečekaně a Pěsti svrhneme, nic se pro ně nezmění. Vlastně by je to ani nemuselo zajímat…“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kharn jen suše pozoruje tvé reakce a ne, nemá strach. Je to Astartes. Nemluvě o tom, že je to jeden z nejstarších členů Legie a tvůj dlouholetý společník. A tak jen klidně odpoví. „Nezpochybňuji, můj pane. Zpochybňovat moji věrnost je jako zpochybňovat věrnost pravé ruky. Jen, dá se říci, že jsem si ještě nestihl zvyknout na vaše nové já. Na to já bez Hřebů....“ odpoví a pak se chvilku odmlčí a zamyslí. „Netvrdím, že se s tím všichni smířili. Nicméně zatím nemáme informace o žádné rebelii a jak se zdá, vše funguje až podezřele hladce...“ řekne první kapitán. Ostatní nemluví, avšak ani nezpochybňují Kharnova slova. „A pokud podnikneme první krok, tak to musí být na jistotu, můj pane. Nebavíme se zde o nějaké planetě, ale o Císařské Teřře, bráněné Pěstmi. Nechci podceňovat naší Legii, můj pane, ale toto je mimo naše schopnosti...v současné době.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Všechno odpovídá tomu, co se zde pravděpodobně stalo. Je to Lutherova pistole, je v té správné pravé ruce, pergamen je psán jeho rukopisem tím samým inkoustem, který má na stole a kterým psal vždycky, cákance krve odpovídají fatálnímu zranění, nikde nejsou známky boje či ničeho dalšího Dopsal dopis, zlomil meč, zmáčkl spoušť. Jedné věci si ale na jeho hlavě všimneš. Je to drobnost, kterou šlo jednoduše přehlédnout. Jsou to drobné vpichy od elektrod, které se připevňují na čelo v rámci jednoho kroku proměny člověka na Astarta..Tušíš, že se tomu říká hypnosugesce a že se jedná o nalití velkého množství informací do vědomí... Členové Mrtvého křídla na tebe jen mlčky kývnou a začnou řešit tvé rozkazy. Co se týče apothecaria, ano – je to pouze a jen voda s cukrem, fyziologický roztok, zcela neškodný. Od hlavního apatykáře ještě zjistíš, že Vlkům Luny byl na dobu očkování propůjčena místní „ordinace“. Vše čistě, na osobní žádost Hora Lupercala, zmocněného Vojevůdcem... |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Nejsem o nic chytřejší. Tohle je jen zbytečná troška vody, kterou bych si mohl nalít do čaje. „Sežeňte všechny Anděly, kteří byli takto naočkováni a prověřte je. Vyšetřete je.“ Nevoní mi to. Celá tahle záležitost je podivná. Horus nařídil očkování fyziologickým roztokem. A buď na rozkaz Fulgrimův a nebo na vlastní pěst. „Chci být u těch prohlídek přítomen,“ poznamenal jsem apatykáři a opřel se rukama o stůl. „Máte záznamy o tom, co tu s nimi prováděli?“ Luther totiž nemusí být první a ani poslední. Blýskl jsem zelenýma očima po medikovi. Jestli ne, vydám rozkaz okamžitě ty záznamy opatřit. „Luther měl v čele vpichy po hypnosugesci.“ Hypno. Sugesci. Sugesci. Zamračil jsem se. „Opatřete ty záznamy a hlídejte ty naočkované.“ Nevím sice proč, ale nabývám dojmu, že tohle je spiknutí a vražda mé pravé ruky. Komu teď věřit, komu ne? Skrz jeden datablet jsem se spojil s můstkem. „Už byli Železní přesunuti na naše lodě? Perturaba bych rád co nejdřív uvítal tady na Reasonu.“ Chtěl jsem se zeptat konečně Perturaba, co mi chtěl. „Vesmírné Vlky samozřejmě pošlete za jejich primarchou lovit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Zase mi zaškubou vnitřnosti a mozek zalije vlna vzteku, která skoro fyzicky bolí – ani nepotřebuju implantáty, abych si tu bolest vsugeroval. „A co bychom podle tebe měli dělat?!“ Vykulím oči a slova drtím mezi zuby jako obrněná bota vysušený kosti, „jít snad mlátit orky, ty podřadný zelený dutohlavy, který si nezasloužej ani tu čest, aby byli vyhlazeni rukama Astartes? Anebo snad rozmašírovávat ušáky a ignorovat, že Dornova prdel se hřeje na Teřře a uráží tím všechno, co můj Otec budoval?!“ Zjistil jsem, že jsem došel před Kharna a nyní se nad ním tyčím jako obří vzteklej buvol, kterej jenom čeká na příležitost zaútočit. Ale ta nepřijde. „Magnus!“ Vztekem podlité oči nahradí prozření, v hlavě se mi bez varování začne rodit nápad. Aniž bych se otočil, poodstoupím, od pohledu plně zamyšlenej a soustředěnej. Několik desítek sekund mi trvá, než zase promluvím, vztek už je tatam. „Jako vždy si, první kapitáne, dokázal svou moudrost, možná neplánovaně, ale díky tobě mě napadlo, jak to zařídit. Magnus byl nejmoudřejší z nás, přece muselo nejednoho člověka napadnout, jak je možný, že se nechal oblbnout bandou ušatých emzáků, to skoro vypadá, že na něj připravil past někdo jinej… někdo, kdo se chtěl dostat k moci a kdo byl uraženej, že ho Císař nezvolil Vojevůdcem. Což dokázal dokonale tou ostudou, když chtěl odejít v půlce jmenování.“ Aniž bych si toho byl vědom, usmívám se. „Stačilo by rozšířit mezi lidem Impéria pomluvu, že to Dorn naplánoval, a lidi se toho chytnou – nejdřív obyčejný lidi, potom Astartes, nakonec i Primarchové – zvlášť ti, kteří chtějí Dorna z Terry vykopat. Měly by se pustit do oběhu pamflety, který o tom budou psát a který se budou šířit samovolně, jak je lidi budou tajně tisknout, takže nikdo nedokáže vystopovat, odkud přišly. Vytvoříme pohádku, na kterou chytíme všechny. A zatímco se to bude šířit, budeme mít čas vymyslet, jak vyrobíme důkaz, nepřímý bude stačit, lidi stejně věří jenom tomu, čemu chtějí věřit. A my?“ Teď už se směju na plnou hubu. „My budeme pokračovat v tom, co děláme – kopání elfů do řitě.“ vím, bojovali jsme proti orkům, když přišla zpráva o smrti Císaře, ale nikdo se nebude moc divit, když změníme nepřítele, „budeme bojovat a čekat, až se nedůvěra k Pěstím rozroste. Potom budeme první, kteří stanou v čele těch, co se budou chtít spravedlivě pomstít otcovrahovi!“ Jako už tolikrát při tomhle setkání mi oči žhnou plamenem neskrývanýho nadšení, vizionářsky a zároveň vědomím spravedlivý pomsty. Znovu jsem zapomněl, že Kharn může – jako už tolikrát nejen dneska – moje nadšení rázem zchladit, a mě tím zase nehorázně nasrat. V tuhle chvíli už mi myšlenky ubíhají po nitkách rozvíjenýho plánu a dostávají se do netušených míst. „Guvernér zjevně věřil tomu, že Císař byl ztělesněný bůh, co vy víte o týhle víře? Slyšeli jste o ní něco, nebo je to jenom výmysl místních?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Samozřejmě, že mé z Phallanx pochroumané ego přinejmenším potěší celá ta akce s provoláváním slávy a přivítáním, jako bych byl... no minimálně velmi vážený a žádoucí. Jak ovšem postupuji lodí dál, nemohu se zbavit... takového zvláštního pocitu, že tohle není úplně místo, které by Otec schvaloval a kde by se mu líbilo. Jsem lapen mezi náklonností k bratru, který je jeden z mála těch, kteří si mne evidentně váží a jsou ochotni mne podpořit, kdyby se cokoli přihodilo... a povinností mu něco říci. Zakázat tohle všechno a přesvědčit Lorgara o tom, že tohle není dobrý nápad. Že to celé zavání náboženstvím, které proti němu poštvalo Otce, jehož miloval... že to... no že by to prostě neměl dělat. I ono opakování přísahy je... připomíná mi to náboženské rituály, modlení. Přesto neříkám nic. Jdu chodbou, dlouhou, honosnou róbu táhnu za sebou, občas si přečtu nějaký ten text na stěně, když okolo něj procházím a mlčím. Tu a tam někomu pokynu, či jej obdařím úsměvem... i přes to, zda si nejsem jist, jestli to třeba nevyvolá... já nevím, vznik nové modlitby. Já... nemohu přijít na důvod, proč by uctívání myšlenky "lidství" bylo škodlivé... ale přesto vím, že tohle Císař nechtěl. Musel pro to mít důvod. "Nevím, jaké pohostinství ti poskytl Dorn. Odpovím jen úsměvem. Žádné. A i přesto mi po něm zůstala jistá... kyselá pachuť. "Já mám jen toto, víno z Colchis, upřímnou radost ze tvé společnosti a několik otázek, bratře." "Jsem si jist, že to postačí," odpovím zdvořile a kývnu hlavou. "Třeba proč jsem tě zaskočil splněním rozkazu, který jsi mi po Konrádovi vzkázal." Rozkazu? "Rozkazu?" Zopakuji myšlenku nahlas. "Nevzkázal jsem ti po Konrádovi žádné rozkazy. Kdybych ti chtěl dát rozkazy, pošlu je astropaticky. Konrád-" takže jste se viděli? Našel tě? Nedal mi vědět. Už dlouho mi nedal vědět. O ničem. Kde je? Co dělá? "-ti měl jen říci o své věštbě. Varovat tě. Proč by ti dával rozkaz letět na Terru mým jménem? Proč vlastně posloucháš rozkazy, které ti někdo vzkáže, aniž by ses... ujistil o tom, zda jsou opravdu mé?" Povytáhnu zmateně obočí. To si tady každý jako může lítat kam chce a tvrdit, že jsem řekl to a ono a všichni mu to uvěří? "Doufám, že k tomuto měl Konrád opravdu dobrý důvod." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel Pro: Duch pomsty Rád bych si vyslechl podrobnosti osobně. Zrovna se na Teře nacházím (což asi víš), ještě zde pár dní setrvám, než přiletíš, abychom si mohli promluvit. Děkuji za pomoc na Calibanu. Vyčkávám tě. Fulgrim. PS: Dorn se vůbec nezměnil, pořád je tak nehorázně protivný. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Cítím téměř zklamání, když se má flotila bezpečně dostane na oběžnou dráhu zel primus. Takže žádný odpor. No, škoda doufal jsem, že je mé pátrání u konce. Na druhou stranu tahle soustava vypadá natolik zajímavě, že by byla škoda jí nevyužít. "zajměte pár těch primitivů a prozkomoujte jejich krev. Zajímá mne jestli jdou to lidé, případně jak čistý mají genom." přikážu a zadívám se na okamžik na povrch planety. Pokut nějaký člověk přežil na takovém to místě, musel by být buď geneticky upravený a nebo extrémně odolný. Doufám, že to bude ta druhá možnost. Teď ovšem prozkoumáme celou soustavu. "Flotila přesun nad Zel Secundus. Stále udržujte bojovou pohotovost." zavelím a je na mne vidět, že moje nálada se naposledy za několik dní výrazně zlepšila. Vydávám rozkaz, aby se sem přesunula pátá rota a začala kryta vlčí flotilou budovat tajnou, ale silně opevněnou základnu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ostatně, co si budeme nalhávat, Kharn tě viděl již v horších stavech. Mnohem horších stavech. A i tak stále žije, dýchá a je schopen tě lehce směrovat. Na tvůj vztek jen pokrčí rameny v gestu „Budeme dělat, co řekneš, protože jsi náš Primarcha, náš Vůdce, náš Velitel“ Poté jen trošku kývne hlavou. „Teorie a myšlenka, že by Rogal Dorn měl prsty v vraždě Císaře z důvodů pomsty je, hm, rozpracovatelná a dle mého dobrá. Jen jedna věc, Angrone, mezi námi. Je mi zcela jedno, zdali to je či není pravda, ale co si o tom myslíš ty?“ zeptá se Kharn vcelku natvrdo a pak se jen ušklíbne. „Jen si nedovedu představit Požírače světů, kterak šíří nenápadně pamflety, pomluvy a propagandu bez toho, aniž by předtím nezdecimovali celé své okolí. Nejsem Legie, která je na toto uzpůsobena a vytvořena můj pane. Je zde ale Legie, která v čemsi podobném vyniká....“ odpoví a poté jen dodá. „Co se týče Eldar, bohužel o nich nejsou žádné zprávy a to ani z jiných Legií. Všichni po nich pátrají co mohou, avšak většinou je to hon za stíny. Snad budeme mít štěstí více...“ A na poslední otázku se jen ušklíbne. „Za koncept této víry a její šíření nechal Císař a Rogal Dorn kleček Lorgara a celou jeho Legii, všech 150 000 Astartů v jejím prachu. Ti hlásili, že Císař je Bůh. Ale jak se to zavleklo na Nucerii, nemám tušení, můj pane. Ostatně, já jsem se o víru nikdy moc nezajímal, spíše jsem na bezprostřednější šíření slávy Impéria.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Jak se říká, a jak řekl, tak se stalo. Je pěkné, když se svět zase alespoň trošku vrátil do původních kolejí a posloupnosti velené. Vyšetření a „naočkovaní“ byli všichni, kteří byli s tebou dole v Úle. Jeden vpich na krku, standardní procedura. Rozbor krve nic neukázal. Všechny podezřelé sice držíte na Apothecarionu, ale žádné přístroje nic neukazují. Co se týče záznamů, tak ano. V případě Astartes přišel mariňák, dostal včelku a odešel... V případě Luthera ukážou kamery něco trošku jiného. Apatykář Luna Wolfů mu nejprve něco vysvětluje, poté mu změří tlak, odebere vzorky slin, kouká do očí a tak dále..A poté mu připojí elektrody na čelo, zapne přístroj a kouká do svého data tabletu. To trvá tak dvě tři minutky. Poté sbalí všechno své vybavení, včetně pravděpodobně hypnosugestivního zařízení, zasalutuje Lutherovi a odejdou. Luther chvilku zkroušeně sedí na vyšetřovacím lůžku a pak se, trošku zničeně, odebere pryč. Zpráva z můstku : ++Evakuace ještě probíhá, ale ano. Železní jsou přesunuti na naše lodě, zatím nejsou centralizováni. Čekáme další rozkazy++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El'Jonson pro Perturaba, jeho Železné válečníky a pro Vlčí lodě~ Nenacházím důvod, aby Vesmírní Vlci nadále zůstávali v Calibanské soustavě, tudíž buďte vypuštěni po stopách svého velitele Russa a pomozte mu v honu na zrádce Ereba. Extrakce Železných válečníků začne do hodiny, kapitáni jednotlivých lodí se vám budou jednotlivě hlásit, tudíž doufám ve vstřícné a ničím nerušené přesunutí sil Železných. Pro svého bratra Perturaba a jeho nejbližší vypravím zvláštní thunderhawk s částí mé osobní gardy. Šťastný lov, Vlci, Lion El'Jonson Primarcha Temných Andělů, I. Legie |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Magos si stoupne mezi tebe a meč. Nevypadá zrovna jako protivník, kterého by jsi se měl bát. Nebo poslouchat. Chvilku přemýšlí a poté kývne. „Priorita ochrany naleziště=1. Jednotky do bojového postavení, rozkaz “Protus„. Zastavení střelby. Primarcho XIX. Stáhni své muže a nech mě pracovat.“ řekne Magus a podívá se na meč, v oltáři s podivným pohledem. Od tvých mužů přijde potvrzení s tím, že stroje a jednotky mechanika okamžitě přestali střílet, avšak většina jednotek je stále, jak se říká, zaměřena. V Magusovi to chvilku šrotuje a mrká. Zdá se, jako by si přestavoval mozek, nebo co. Poté promluví nestrojovým, vcelku normálním hlasem...Ten zní ale jakoby zdaleka a zní trošku jako chór. „To, že jsi Primarch, tě, Corve, neopravňuje svévolně vstoupit na pozemky Adepta Mechanica, která náleží pouze Marsu, z výnosu Císaře. Nikoliv Vojevůdci. Nikoliv Regentovi. Ale jen a jen Marsu. Byl jsi několikráte varován, že pokud noha jakéhokoliv Astarta vstoupí na tento pozemek, budeme se bránit. A Corve, nesnaž se nám lhát. My jsme Adeptus Mechanicus. My jsme Strážci Technologie. Tvé lodě jsou řízeny našimi lidmi. Máme přístupy k věcem, o kterých se ti nezdá v nejdivočejších snech. Moc je naše. Takže se, prosím, seber, vem své muže a jdi zabíjet orky nebo ty Temné Eldary. Nech nás pracovat. Pro blaho lidstva. Sláva Omnisiášovi a Císaři, Corve.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Tak to vypadá, že všichni z výpravy za Yggranií dostali jen sladkou vodu do žíly. Ne tak docela Luther, kterého si jeden z Měsíčních proklepl víc. Po krátkých testech jsem nechal mariňáky zase propustit zpět do služby. „Tohle nikam nevede,“ zamumlal jsem, když se zavíraly dveře za jedním z posledních. Jediné, co se dá považovat za důkaz, je video z Lutherova vyšetření. Krátká řeč, tlak, výtěr úst, zkouší reakce zornic... Sakra proč? Aby to nevypadalo hned tak divně? Hore, k čertu s tebou i s těmi tvými synky! Znovu a znovu koukám na to, jak Luther leží s elektrodami na hlavě a doktor nad ním stojí s tabletem v ruce. Intuice říká, že tu něco nehraje. A doufám, že se neplete. Přetáhl jsem si video mezi svá data, budu se na to podívat sám. Prohlédnout si, co mariňák říká tomu starochovi, co mu nahrává do hlavy. Luther totiž po „probuzení“ nevypadá příliš nadšeně. +Evakuace ještě probíhá...+ +Výborně. Nachystejte mou helmu, do čtvrt hodiny jsem v hangáru. Letíme si pro našeho nového architekta Perturaba. Železné rozmístěte podle místa na lodích, hlavně je ale budeme soustředit na povrchu, mají nám pomáhat s rekonstrukcí infrastruktury.+ Balím 'své' věci a odcházím. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Doufám, že k tomuto měl Konrád opravdu dobrý důvod." Neodpovídám. Ne, že by mi došla poněkud ironicky slova, spíše rozjímám o těch, co pronesl můj vojevůdce. Důvody, motivy, pochyby. Jeho posel mi v temnotě své lodi řekl, že budu zrádcem, zůstanu-li v oku. V jeden okamžik jsem ho podle jeho rétoriky dokonce svým způsobem vybídl k tomu, aby se mnou skoncoval. Na malý okamžik jsem zpět v bezsvětelné síni stínů, do kterých se schovává a to před trůnem jak z nočních můr nebo snů, co mi dopřáli oni. Byl jsem tehdy připraven na střet a svým způsobem překvapen, že na něj nedošlo. Teď svým způsobem zjišťuji, jak málo stačí k omylům, co mohou skončit tragicky. Asi proto neodolám možnosti osvěžit hrdlo, aby se mi mluvilo lépe. Z některých úvah totiž snadno vyschne. "Vzhledem k povaze jeho sdělení, vojevůdče, jsem předpokládal, že mě budeš chtít vidět osobně." Odpovím klidně, pečlivě udržovaným vstřícným tónem. Rozhodně nechci znít jako hlupák dotčený tímto obviněním, nebo se za něj skrývat. "Přeci jen ti každý den bratři nenosí zprávy o tom, že v budoucnu zradím impérium, tak jsem nepochyboval, že se chceš osobně přesvědčit. A pak, když císař rozdával moudrost a rozvahu, sám sis šel několikrát, zatímco já a jiní bratři jsme ještě stáli u koše pošetilosti." I tohle pronáším stejně, jako by šlo o tak zjevnou věc jako počasí za okny. "Erebus, Konrádova vize, mé varování - to není málo důvodů. Proto jsem jej poslechl, vyhledal tvou pozici a zamířil sem." Tím celý ten výčet zakončím. "Nic méně nyní vidím širší kontext toho, co jsem svým příletem mohl způsobit. Od teď budu vše bedlivě hlásit." Je to zvláštní, asi bych se měl hájit nějak jinak, možná tu řvát na celé kolo, že pro impérium toho dělám nejvíce, zvláště pro osvícenou pravdu a ideál lidství. Nu, tady by jsou lepší fakta a ta asi pro mě nejsou příznivá. Jak už to, asi nechtěně, Fulgrim nepřímo naznačil při debatě o vojevůdcovství - někteří jsou si bratry a jiní se tak nazývají pro nedostatek vhodnějších příměrů. Já už nejsem ničí bratr a to od chvíle, co se stalo Magnusovi. Inu, na to se taky musím ještě doptat, protože slyšet jeho trýzeň a nářek tak, jako to mohu tady je skoro nesnesitelné. Žel, k tomu čas ještě nedospěl. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Pár okamžiků po nalodění se na bárku, která je mým prozatímním domovem, mi je předána zpráva od Hora. Odložení sanace mě do jisté míry potěší, Lev bude mít svou zelenou planetu o něco déle a možná se ukáže, že žádné další zásahy ani potřeba nejsou. A nepřímý rozkaz, abych pomohl při obnově Calibanu, jsem očekával a nemám nic proti němu. Do jisté míry jsem vinen. Nechci znít jako nevděčný host, ale pohostinnost Vlků je vskutku... seveřanská. Ve vzduchu se vznáší tolik napětí a touhy po ukázky ega, že by se to dalo krájet. Kromě obvyklých zdvořilostí si zde musí každý své místo zasloužit. Tak jak se říká, v ignorování rozkazů jsou Vlci snad nepřekonatelní. No, jednou za čas je zřejmě prospěšné si nežít pohodlně. Já a mí nejbližší synové se nyní přirozeně držíme při sobě, hlavně ze slušnosti se nechceme toulat po lodi. Přijde zpráva od Lva, kde „propouští“ Hvězdné Vlky ze svých služeb. Nebo zřejmě mích, tato situace je zvláštní a tak nelze jednoznačně říct, jak se věci mají. Zamířím na můstek, kde poděkuji kapitánovi za jeho pohostinnost, pak jemu i navigátorům popřeji klidný let a štěstí při lovu. ++ Mí synové, zamiřte do hangáru, brzo pro nás přiletí thuderhawk a převeze nás k Andělům. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Schovám energobič a čekám na vysvětlení. Zatím aktivuji vysílačku. „Corax hlaste stav. Odhad ztrát?“ Při posledním prohlášení manuse můj pohár trpělivosti právě přetek. Přivětivě se na něj usměji a řeknu. “Dobrá teď my dovol vysvětlit své stanovisko. Nebyl jsem to já kdo dal střílet do loajálních služebníků Impéria byl jsi to ty. Fakt že možná můj osobní astropat špatně spočítal trejektorii nepřátelské lodi na poslal my ji. Tě neopravňuje střílet na mé lidi. Tato planeta náleží stejně imperium jako adepta mechanika. Vaše jsou světy jenž potvrdí po vzájemné dohodě velení segmentu nebo otec. Nemáte právo si bez udání důvodu jednostranně vznést vlastnické právo na soustavu. Máte právo ji zabrat pokud se zde nachází něco cenného, ale pak jste povinni tento fakt oznámit velení segmentu. I to je součastí dohod. Oznámením rozhodně nebylo myšleno hysterický řev nehodný adepta mechanika a palba z obraných stanic. To je všechno odcházím ať naše hromové jestřáby zase fungují, posbíráme všechny své mrtvé a raněné. Pak požádám o názor vojevůdce. Ale pokud nám v tomto budete bránit postarám se ay z tohoto místa zbyl žhavý kráter. “ S tím se otočím bokem a rázně odcházím, ikdyž si dávám pozor abych příslušníka mechanika úplně neztratil z periferního vidění. "Na mém místě by třeba brat Russ už tomu mechanika ukázal jeho mozek." " Osobně dohlédnu na evakuaci všech svých lidí(živých i mrtvých) i strojů a po celou dobu se v mé tváři nepohne sval. Mlčím dokud s posledním raketoplánem zvědů odletím na Stín. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lolgar~ "Lorgare," zavrním smířlivě. "Kdybys měl zradit Impérium, věřím, že už bys to udělal dříve. Nebyl jsi to snad ty, kdo mne varoval před vším tím... nebezpečím?" I přes to, že nebezpečí Chaosu zjevně není jediný palčivý problém. "Nic méně nyní vidím širší kontext toho, co jsem svým příletem mohl způsobit. Od teď budu vše bedlivě hlásit." Povzdech. Jeden z těch těžších. "Nepřál jsem si, aby to vyznělo jako obvinění. Přeci jen, stále jsi jeden z bratrů, jímž jejich slib věrnosti důvěřuji více, než jiným. Přesto by bylo vše o... tolik jednodušší, kdyby mi bratři podávali hlášení. Nejlépe také v době, kdy po mně vyloženě nic nepotřebují. O některých jsem neslyšel tak dlouho. U jiných nemám ani ponětí, co kde provádějí. A jejich astropatické linky mlčí. Řekl jsem Konrádovi jen, aby tě varoval před nebezpečím, které spatřil ve své vizi. Já... popravdě jsem jeho vizím nikdy příliš nevěřil, přišly mi všechny do jedné přitažené za vlasy - ale přesto mne napadlo, že bys to měl slyšet." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "A já jsem ti za to vděčný." Usměji se a mohu říct, že od srdce. "Nesdílím tvou skepsi, naopak to vnímám jako varování. Také jsem, to navzdory svému účesu, již cítil, jak moc přitažené vize mohou být." Trocha humoru na odlehčení, kdo ví. "A i kdybys mě obviňoval, neměl bych ti to zlé. Je břemenem vojevůdce činit to nejlepší pro ochranu lidstva." Hovořím s úctou, protože jsem rozhodně toho názoru, že to nemůže být lehké. "Když už hovoříme o nebezpečí, chtěl bych tě požádat o možnost pronásledovat Ereba. Mou vinou sedmnáctá legie nese největší hanbu od založení impéria. Nerad bych ji smyl za cenu, že se mí muži budou při hledání dostávat do komplikovaných situací s jinými složkami impéria bez toho, abys mohl znát pravé úmysly. " Někteří jsou zkrátka dost hákliví a je jedno, jestli jde o bratry nebo běžné úředníky. Je to i jeden ze způsobů jak spojit příjemné s užitečným. Možnost nahánět zrádce i tam, kde není, totiž snadno přispěje k tomu, aby ti správní neznámí autoři zajistili, že lidi budou na své lidství řádně hrdí. Stejně jako na všechny ctnosti, jež jim ukáži a které ve Fulgrimovi pro spásu budoucnosti vidím. No a jestli na Ereba natrefím, tak to bude příjemný bonus. Mile rád spálím každou planetu, na níž vkročil. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Senátor jen souhlasně kývne..„Ano, náš Senát se stará o naší planetu. Jiné části Interexu mají jiná tradiční zřízení, součástí jsou různá království, republiky, matriarcháty, císařství, koalice spojených asteroidů a tak dále. Interex je jméno a systém, který to celé zašťiťuje. Žel, nesídlí tady....“ odpoví Senátor trošku zasněně. A poté se podívá na tvá křídla. „Váš kolega ani vaši muži tuto ojedinělou mutaci nemají. Zvláštní. Vaše bioinženýrství musí být na vcelku dobré úrovni, pokud zvládáte vypěstovat funkční křídla...Co vím, tak to není nic jednoduchého. A ano, znám jistě pár kolegů, kteří by se na vaše křídla rádi podívali. A nejen na ně, že. Přeci jen, v naší gravitaci není pohyb vzduchem přirozený....“ řekne senátor a na výzvu na otázky jen pokrčí rameny. „Jsme inženýři, vědci, ale i právníci a agronomové. Ideální by byl nějaký přehledný soupis vašich planet, produkce, surovin a jednoduchý popis technologií na udělání obchodní rešerše...Co se týče jídla, zrovna naše planeta s tím problém nemá. Jiné jsou méně pohostinné, avšak to zvládáme. Samozřejmě, pokud by se naskytla příležitost sehnat další, a je jedno zdali snažší nebo exotičtější zdroje potravy..“ řekne a zazubí se „Tak jsem si jist,že se s tím Ruka Trhu nějak vypořádá....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vysílačka – překvapivě – naskočí. Ztráty zhruba 35%, odhadem tak 150 mužů. Magos zvídavě nakloní hlavu a řekne. „My, ne Ty, Corve. Tykáním se dopouštíš omylu. Ale to je jedno. Víme, že jsi dal rozkaz k planetárnímu výsadku bez zřejmých podkladů. Víme, že jsi varoval své muže před palebnou přehradou a protileteckou palbou předtím, než “pomoc„ začala. Víme, že jsi k nám přistupoval jako nepříteli. A odpouštíme ti.“ řekne Magos mnohohlasně. Na tvé poučování se jen usměje. „Kóta 613 byla nahlášena Fabricator-Generálovi a Vysokým Lordům Terry z důvodů nahlášení “něčeho cenného„, jak jsi sám řekl. Nezabíráme soustavu, ale jen tuto planetu. Jak jsi sám řekl.. A pleteš se, Corve. A neumíš lhát. Zamotáváš se do pavučiny, z které není úniku. Ale to je také jedno. Vše, na čem záleží je budoucnost. Hodně štěstí, budeš ho potřebovat, synu Omnisiáše,...“ řekne magos a poté zase několikráte mrkne a vrátí se mu normální hlas. „Primarcho, ti a tvoji muži máte limit roven dvoum hodinám na opuštění této planety. Jednotky Adepta Mechanica pomohou s transportem raněných a mrtvých.. Přeji pěkný den.“ řekne Magos a stále stojí před oním oltářem s mečem. Ano, nechá tebe i tvé muže odejít. Žádná zrada, žádné sestřelení na orbitě, žádná past. Nic takového. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "A i kdybys mě obviňoval, neměl bych ti to zlé. Je břemenem vojevůdce činit to nejlepší pro ochranu lidstva." Tiše, úlevně si vydechnu. Na rtech se opět objeví náznak mírného úsměvu. "Dělám, co mohu." Ono... je to upřímné! Dělám co mohu - a nemohu za to, že mi někteří jiné ve své idipocii a omezenosti neustále házejí klacky pod nohy. Opravdu ne. "Konrád... se neozývá. Už velmi dlouho..." přiznám mimořečí. Pak se ptá na Ereba. Chápu, že Lorgar rozhodně má právo něco takového dělat. Je to ostatně jeho vlastní... špína. Přesto jsem se chtěl vyhnout tomu, aby svého vlastního astarta hledal jeho dárce genoštěpu. Na druhou stranu - nemám důvod, tedy ne žádný racionální, to zakázat. "Dobrá tedy," stejně mi nedal moc na výběr. Buďto mi to dovolíš a vše proběhne hladce, nebo mi to nedovolíš a já to stejně udělám - jen ti to přidělá o dost více práce, problémů a vysvětlování. "Momentálně po Erebovi pátrá Leman," přestože nevěřím, že dospěl k něčemu, co by mohlo... být ku prospěchu - ta myšlenka jde asi z mé tváře i poměrně dobře vyčíst. "Možná by nebylo od věci se s ním... spojit. A pohovořit si o jeho úkolu." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Kharn mě málem rozesměje. Opravdu se ptá, co si o tom myslím? „Co si myslím je bezpředmětný, Kharne. Svině je na to dostatečná a jako pijavice se na Otce lísal už od zvolení Fulgrima Vojevůdcem, jen co překousnul, že se jím nestal on. Důkazy nejsou, jinak by se už objevily. Ale je to jedno, otcovrah nebo špinitel jeho jména, tak i tak si nezaslouží dýchat stejný vzduch jako my!“ Neřvu, slova spíš cedím skrz zuby, vyplivávám je jak sliny po zkaženým masu. Ale následně mě rozesměje regulérně. Představa Požíračů s datatablety plných brakových příběhů o Dornově zradě, nemusíme ani klepat, když Úl zapálíme, vyběhnou ven sami! „A díky Císaři, že tomu tak je, snad se to nezmění! Nejsme žádná sektářská chátra, abychom chodili od domácnosti k domácnosti a nabízeli jim naší jedinou pravdu! Ale od čeho máme iterátory? Ti budižkničemu se sice teď budou hodit tady, ale jde o priority, čas na sepsání si najdou, manipulování a lhaní je jejich celý život. Jenom je musíme hlídat, aby nějakého nenapadlo si pustit hubu na špacír.“ S náhlou vážností se podívám na Kharna, „nebo mluv jasně, Kharne, máš snad na mysli nějakou konkrétní legii? Nějakou, která by mohla být spojencem? Protože mě napadají jenom Nositelé slova a ti jsou stejní jako můj bratr, ubozí žvanilové, kteří ani neuzvednou zbraň, nejradši by se někam zavřeli a modlili se do konce věků… nebo snad Alpha legie?“ S Alphariem…nebo Omegonem… u Císaře, kdo se v těch dvou klonech má vyznat! Eldary nekomentuju, Kharn mě chce jenom nasrat… vesmír je možná velkej, ale my je zkrátka najdeme, ať to stojí, co to stojí, do mého plánu je potřebuju. Najednou mi to dojde. To vědomí... Poslední myšlenku nechám poválet na jazyku, protože chutná líp než cokoli k snědku a pití, můj plán, ano, můj… konec, bratříčci, konec Angrona, kterýho považujete za idiota, za vzteklou mašinu, kterou někam pošlete, aby to tam vyčistila a moc se neptala. Smůla bratři, Císař vytvořil novýho Angrona, který ještě sám neví, co dokáže, ale dokáže to! Nad poslední informací mávnu rukou. „Tohle vím, Kharne, spíš jak se ta víra šíří po planetách, je to tady, takže to musí být na každým civilizovaným světě, kde je Impérium. Když spojíme náš pamflet s vírou v Císaře, i kdyby jen náznakově… můžeme získat víc lidí, kteří tomu uvěří?“ Jistěže můžeme, jenom je otázkou, jak moc se ta hloupost rozšířila. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Oči se změní ve střílny. "Fakta magnusi. Instinkt my říkal, že se mám připravit. Instinkt my vždy radil správně, i tentokrát jak se ukázalo. Dostal jsem vizi. Šance jedna ku třem je při možnosti počkat si na eldary skvělé. Faktem, který ani nesnažíte neskrývat je že jsem na rozdíl od vás nedal bez podstatných důvodů střílet do mužů, kteří jen plnili svou práci. Kvůli ničemu." K tomu že byla správa o něčem odeslána nepohnu ani svalem jen aktivuji vysílačku. " Dobrá když to postavíte takto. Dost hraní. ++ Corax Stínu Císaře pokud se do tří minut neozvu použijte veškeré své zbraně na mou pozici, pokud bude potřeba zničte celou planetu.++" Pak pohlédnu na mechanika. "Tak teď my řekněte co je toto zač , racionálně a já odejdu. Jsem synem svého otce. Nebojím se smrti. Takže řeknětemi konečně co to je a já odejdu v míru nebo toto zařízení zmizí z tváře vesmíru. Věřím, že víte co mé plavidlo dokáže." |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Vespazíán, Zighajzl, Pejsek Už od pohledu to mezi těmi třemi bylo horší, než mezi magistry, mi jsme alespoň diskutovali na jedno téma, které bývalo důležité, tito se v tom zřejmě už před chvílí ztratili. Využíval jsem práva mlčet a jen je pozoroval, svým způsobem to bylo i vtipné. Svým specifickým způsobem. Pokud se nic nezmění prosperská karanténa bude mít mnohem závažnější dozvuky, než jen naše kompletní odstavení, ne že by na to až tolik doráželo, ale informace a novinky by se šířit mohli. Nemuseli ani s karanténou dělat tak stupidní protiopatření, stačilo by kdyby přišli a nějak se zařadili. Oni by nám nelezli do cesty, mi jim ne. Možná by stačila jenom jiná osobnost, než ta prvního kapitána, míň omezená a nenávistivá. Asi budu muset opravdu využít jeho nabídky. Ano, ano, ano. V poslední době to je jenom o Erebovy. Erebus sem, Erebus tam. 'Takže Vlci jdou po odpadlém Nositeli slov, hodně štěstí.' Samozřejmě, že bych jim mohl říct, kde přesně je, jenže ... Komu patří v tuto chvíli moje loajalita? Někomu, kdo mě omezuje v tom, co chci, nebo někomu, kdo mi nabízí pravdu? "Samozřejmě, že existuje spousty možností, jak pomoci. Jen v tuto chvíli mě napadají dvě, ale nad čím uvažuje nemůžu říct, neboť bych mu musel nahlédnout do myšlenek, což by byla záležitost necelé minutky." Samozřejmě, že jsem věděl, že se budu muset jednou rozhodnout, otázka zní, kolik toho může jeden říci a udělat, aby se mu neuzavřeli obě cesty? Přejedu si zamyšleně rukou po plešce. "Tuším, kde Erebus je a vím, jak to zjistit, možná i tuším, jak zjistit, kam v nejbližším měsíci zamíří." Pokrčím rameny. "Samozřejmě by to ale vyžadovalo dočasnou výjimku z Nikajského koncilu, což by svým způsobem nemusel být ani takový problém, vezmeme-li v potaz, jakým nepřítelem nám může Erebus být. Naneštěstí, toto rozhodnutí nespočívá na nikom tady." Nechám je, ať si to nějak přeberou, upřímně doufám, že se Sigismund zeptá dřív, než začne střílet, mohlo by jej čekat nepříjemné překvapení. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Sigismund, Jord, Ahzek ~ „Vespasiane, neunáhlujme se, Vlk nejspíš nechtěl porušit výnos z Nikae, ačkoliv mě nenapadá, jak jinak by mu mohlo Tisíc synů pomoct. Ale Jord nám to určitě sdělí, že?“ On jak on, ale někdo jiný tady seriozně naznačuje, že kdyby se výnos zrušil, všem by to mohlo být ku prospěchu. Nebýt u toho, když mi můj pán vysvětloval, proč jsou psykeři vlastně ohrožení celým tím vznikajícím problémem, přišlo by mi to jako dobrý nápad. Jenže mi to jako dobrý nápad nepřijde a už vůbec ne v souvislosti s někým, kdo se jmenuje Erebus a vlastně tak nějak s tím, před čím se je snažíme ochránit a od čeho je držíme stranou, uzavřel nějakou falešnou dohodu, která jej přiměla zradit Impérium za vidinou... moci? Kdo ví. Sám primarcha Lorgar prý naznačil, že "odměnou" je jen utrpení a oni více vezmou, než dají. "Možná, kapitáne Ahzeku, by nám stačilo, i kdyby jste se svěřil se svým tušením. Možná, že není úplně bezpečné nahlížet do mysli někoho tak... poskvrněného... nehledě na to, že jediný, kdo by vám mohl udělit výjimku, o níž mluvíte, před dvěma týdny zemřel. Netvrdím, že časem možná... nepřehodnotíme situaci, pokud se nám podaří zahnat hrozbu..." chvíli to vypadá trochu jako "rád bych dodal čeho, ale vy buď víte, nebo... nebo!" "Ale momentálně byste měl sám chápat, jak moc je to nemožné. Jste přeci jen jeden z nejmoudřejších učenců v galaxii, že ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Možná by nebylo od věci se s ním... spojit. A pohovořit si o jeho úkolu." Stojí to hodně sil a taktu nehnout ani brvou. Přeci jen Lemana Russe považuji přinejlepším za silně barbarského bratra, který patrně vede pátrání tím stylem, že přiletí na nějakou planetu a jednoho člověka po druhé chytne pod límcem a třepe s ním tak dlouho, než z něj dostane něco jako "Já o tom nic nevím". Už jeho přístup při koncilu v Nikáj byl jasným úkazem z toho, že cokoliv je mimo sekeru, je i mimo jeho zájem. "Mohlo by to být užitečné, zajisté jej informuji." Odpovím klidně, i když v nitru se mi to nelíbí. Na druhou stranu se vždy mohu konejšit tím, že jsem neřekl, jestli jej informuji teď, za týden, rok nebo třeba v příštím životě, jsou-li ty podivné zvěsti o reinkarnaci v rámci různých kultů pravdivé. Příští život vůbec zní jako nejpřijatelnější nejbližší chvíle pro veselé setkání s Lemanem. Následující volnou chvilku využiji k doplnění vína, nabídnutí něčeho podobného a svižné změny tématu. "Vzhledem k tomu, že jsme v současnosti na Teřře, neodolám pokušení se zeptat." Vrátím hovor zpět na vážnou strunu z prostého "můžu nabídnout sýr a k vínu je jen jedna věc lepší než pohár vína a to jsou dva poháry". "Co se tu doopravdy stalo? S Otcem, Magnusem a Dronem, jež je nyní lordem?" Tohle je věc, co mě drásá od příletu sem. Slyším utrpení Magnuse, cítím jeho muka a netuším, čím si to zasloužím. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Vespasián, Sigismund, Ahzek Klidně si vyslechnu slova všech mích hostů a přemýšlím jestli se na scénáři této komedie dohodli už předem a nebo volně improvizují. Dojdu k názoru, že spíše to druhé. Takže, když Ahzek domluví pomalu vstanu. "Tak pánové je načase ukončit tuto komedii. Já jí ukončím prostě snížím počet účinkujících." odmlčím se a v zářivém úsměvu na Vespasiána odhalím tesáky. "Zástupce vojevůdce musí být vyhlášen veřejně, což se nestalo. Kapitán Vespasián tu může vykřikovat cokoliv, ale pro mne je to do odvolání jen první kapitán Císařových dětí, který převezme legii po svém primarchovy. Neustále tu vykřikuje že plivu na jeho primarchu, což není pravda žádný rozkaz vojevůdce jsem neporušil! A vzhledem k jeho slovům a činům má dvě minuty na to, aby se vrátil do Thunderhawku imperiálních pěstí. Poté sním bude zacházeno, jako s každým jiným narušitelem. Nemusí se bát že by minul cestu vlčí garda mu jí ráda ukáže!" s tím pokynu gardistům, kteří doprovodili hosty sem, aby ukázali našemu hostu cestu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Sigismund, Ahze Počkám než Vespasián odejde a pak se otočím na velitele karenténích vojsk. "Kapitáne Sigismunde já tu nemluvil o používání psychereských sil a tím méně sil warpu. Já vyjmenoval o čem má Patnáctá legie nejlepší informace a to je obecně známí fakt. Poněkud mne zaráží, že vás vůbec napadla možnost, že by můj pán žádal porušení císařova výnosu. Teď k plivání na vašeho primarchu, ne neplivu na jeho rozkazy. Pokut by jste se hned napoprvé vyjádřil jasně, jak přísná karanténa tu je a že mám odletět, pravděpodobně by nedošlo k těmto politování hodným událostem. " mluvím klidně a věcně očividně nemám zájem pokračovat v osočování a vzájemných urážkách. "Kapitáne Ahzeku, každá informace, jenž by mohl vést k dopadení Ereba má pro mne a mého primarchu cenu zlata. Prosím podělte se s námi o vaše tušení. To je vše o co vás žádám. Výjimka Nikajského koncilu, byť by dočasná, nepřipadá do úvahy. Císařovy rozkazy nelze porušit, byť to pro nás znamená nepohodlí." dokončím svůj proslov a doufám že Ahzek mi poskytne nějakou použitelnou informaci,nebo přesněji modlím se za to k císaři a předkům. Jinak by byla celá tahle cesta marná. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Oscar už čeká~ Můj osobní thunderhawk a několik další zamířilo k Vlčí lodi, na které se má údajně Perturabo nacházet. Samozřejmě dle rozkazu se napřed hlásíme a žádáme o povolení. Chvíli nic. Mračím se a nasazuji si helmu. Po chvíli se ale loď ozve a my dokujeme. Moje garda a několik dalších Andělů vystupuje jako první. Ne, že bych Vlkům nevěřil, ale je třeba se mít na pozoru. A samozřejmě nejen my tady v hangáru jsme připravení na nebezpečí. I okolní lodě a mužstvo je připraveno zakročit, pokud by bylo nutno. Sestoupil jsem s helmou z rampy hawku. U pasu oba meče a jednu pistoli. Rozhlédl jsem se, než jsem helmu sundal a dal si ji do levého podpaží. Pomalým nenuceným krokem jsem došel k Perturabovi a stiskl si s ním ruku. Počítám, že tam byl i nějaký vlčí legionář. Počkal jsem, až se představí a až domluví. „Děkuji, že jste se postarali o mého bratra, Vlci,“ rozhlédl jsem se po všech přítomných legionářích z Fenrisu. „Jak jsem již ale naznačil ve své zprávě, Váš úkol jistě nesnese odkladu a Váš primarcha jistě uvítá Vaši pomoc. Císař Vás tedy chraň a pomáhej Vám, děti Fenrisu.“ „Pokud můžeme,“ obrátil jsem se k Perturabovi a ukázal rukou k hawkům. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Dříve nebo později to muselo přijít. Vysvětlování toho, co se tady vlastně stalo. I ve mně jsou všechny tyto informace dost čerstvé, protože po astropatickém kanále mi sice Dorn sdělil to, co on sám považoval za "podrobnosti" ale v překladu to samozřejmě bylo žalostně málo. Asi jako by jste na otázku "co je s tím tankem?" dostali odpověď "se pokazil." "Informace jsou veskrze dosti kusé," přiznám smutně a napiji se Lorgarova vína. Je... hořké. Ať chutná ve skutečnosti jakkoli, musím se přemlouvat, abych je spolknul, když si vzpomenu na Otcovu laboratoř, proměněnou na obrovskou hrobku v níž dva jsou mrtví a jeden umírá. "Otec... se snažil vytvořit nějaké zařízení, které by nás chránilo před warpem. Průchod. Mechanicum to zkoumá, nevědí o tom nic. Ale vchod do toho se nacházel pod Zlatým trůnem Terry. Asi... asi to chtěl Magnusovi ukázat. Nebo se s ním poradit, nebo... já nevím. Myslím si, že proto jej žádal na Terru. Možná chtěl pomoci s konstrukcí... té věci." Prosím, nechtějte po mně, abych rozuměl psykeřině. Jsem ten největší možný materialista. Nemám k tomu sklony, nemám k tomu talent. Možná bych tomu do určité míry porozuměl z technického hlediska - ale jak prakticky probíhá výstavba tunelu skrze warp - to je už i na mé chápání trochu moc. "Magnus... měl u sebe něco, co přivolalo eldar. Ti Otce zabili a uvěznili jeho duši v kameni. Nebo tomu alespoň věříme, že je to jeho duše. Kámen zkoumá mechanicum. Protože by astronomican bez Císaře padl a my zemřeli, ztracení ve vesmíru, rozhodl se Magnus své pochybení dobrovolně vykoupit tím, že nás zachránil a posadil se sám na Zlatý trůn. Je to... velmi smutný pohled." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Lord komandér Vespasián Císařovy děti mají mnoho předností, ale také mnoho neduhů - a hrdost a pomstychtivost k nim rozhodně patří. Směsici náhodných hesel, které Jord vykřikuje přestávám vnímat tak v polovině, protože je mi ostatně jasné, že to nemá smysl. Dle výrazu Sigismunda před pár minutami - jemu už to ostatně vyšlo dávno a já se snažil to tady nějakým způsobem uvést na pravou míru zbytečně. Ach, ironie, jak je možné, že zaklepeš lidem na rameno vždy, když tě nečekají. Byl jsem tady, abych zmírnil problémy, které bude mít - a zatím jsem se vnitřně ujistil, že ač jsem doufal, že toto setkání mít žádnou dohru nebude, protože se bude vlk chovat rozumně, bude tomu právě naopak. Mírný a smířlivý výraz, byť byl celou dobu vlastně hraný, vystřídá upřímně zlomyslný úsměv a spokojeně přivřené oči. Někde v koutku duše si uvědomuji, že takto až příliš připomínám svého otce ve chvílích, kdy je opravdu nebezpečné mu jakkoli oponovat. Ve chvílích, kdy prostě ví, že bude mít poslední slovo. "Není třeba se namáhat. Narušitel a nezvaný zástupce vojevůdce najde cestu ven sám," zavrním a v očích mi blýskne. Pak ještě před odchodem se podívám na Sigismunda a soucitně kývnu hlavou. Nakonec vezmu ze stolu svoji přilbu, kterou jsem tam odložil a zmizím z místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Andělé přistávají. Napětí v hangáru začíná dosahovat maximální možné meze, horší by to mohlo jen být, kdyby zde byl i Russ, ale tomu takhle naštěstí není. Nic se nemění na tom, že nevraživost mezi těmito dvěma kapitulami je tak silná, že si připadám jako uprostřed bitevního pole, kde se právě zastavila palba. Rampa dosedne a první, kdo vyjde z Thunderhawku je Lionova garda. Ne, nehrozí mu zde nebezpečí, nikdo z astartů by si nedovolil ohrozit primarchu jiné legie, znamenalo by to vyhlášení války a to si teď nikdo nemůže dovolit. A ani jindy by si to nedovolil, něco takového je mezi námi zkrátka nemyslitelné. Ale vypadá to jinak. Už při pohledu na Lva z něj čiší jistá míra nedůvěry vůči Vlkům. V plné zbroji, ozbrojen, dokonce s nasazenou helmou, kterou si později sundává. Sám tu stojím ve společnosti mých nejlepších synů, plně vybavených pro boj, ale moje situace se odvíjí z toho všeho, co se stalo od opuštění Krve. S úsměvem a pevným stiskem se přivítám s Lionelem. Poblíž stojí Legionář Vlků, představí se a přivítá primarchu na palubě. Zdvořilosti, ale bez nich by se to zkrátka asi neobešlo. „Pokud můžeme.“ Kývnu na bratra, poté ne své syny, aby následovali Temné Anděly. Pokud pro ně není v transportu dostatek místa, mohou nastoupit do druhého vozidla, kterým jsme sem přiletěli. Než sám nastoupím, otočím se k Vlkům. „Děkuji za Vaši pohostinnost a za poskytnutí pomoci v času nouze.“ Lehce se ukloním a poté nastoupím na palubu Thunderhawku. Čekám, až se rampa zavře, pak se usměji na Lva. „Jaká je šance, že zrovna on se tu se svou smečkou objeví, co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "A nedělá vám to občas problémy? Ikdyž... Tohle jsou spíše otázky na někoho ze systému Interex že? Příjde mi ale že jste tam ještě nebyl. Podle toho co slyším to vypadá že jsou oblíbení." Usměju se. Nebýt na 100% oddaný otcovy věci a Imperiu, asi bych byl právě ted na pochybách. Planety na které narazíme mi prostě zařadíme pod imperium, nebo pozabíjíme hromadu nepřátel a uděláme to potom... Vždycky jsem měl za to že je to jediná možnost jak zaručeně udržet tak velký prostor po hromadě. Asi to chce ještě schůzku s někým z Interexu jako takového. "Po pravdě jsou spíše anomálie, neumíme vyrábět fungující křídla.... Tedy ne biologické, používáme skokové trysky pro jednotlivé vojáky, když je potřeba. Ted vám nezaručím přesný soupis planet, ale rozhodně brzy dodám naše obchodní možnosti, suroviny nejspíš i něco o technologii." Když zmíní... No nejspíše název této planety přikývnu. "Opravdu výstižné jméno... Mimochodem nevšiml jsem si žádných lodí v okolí planety..." //jestli tam byly tak to ber že jsem nic neřekl, ale mam pocit že tam nebyly. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ani si neuvědomuju, že se mračím, když mluví Ahriman. Je mi jasné, o co se snaží - ten čaroděj provokuje Vlka, čeká, že jeho pomalejší mozek a rychlejší vznětlivost zapůsobí a že udělá nějakou hloupost. Pomůže mu v jeho čárech… stačí ho poslouchat a mám podezření, že chce – ne, hloupost, nemůže chtít podnítit Vlka k tomu, aby nás napadl, to by byla zrada Impéria. To ani Tisíc synů nemůže chtít udělat, ať už jsou jakýkoli. Skončeme u toho, že přilévá olej do ohně. „Zamítá se!“ Vyštěknu ve chvíli, kdy svou řeč skončí. O tomhle se bavit nehodlám, zvlášť když mi nepřísluší o něčem takovém rozhodovat. O omáčku okolo se, jak se stává tradicí, stará Vespasián –ano, opravdu se vyplácí mít po boku rozeného diplomata. Ale přesto je dobře, že úplně všechno komandér neřekl. „A knihovníku, vzhledem k tomu, že Erebus je zrádce a nejspíš nejhledanější osoba v Impériu, nevím, jak mám brát vaše ujištění, že tušíte, kde je.“ Významně se na něj podívám, aby mu bylo jasné, jak to zní - jako by spolu byli spolčeni. Jenže pak se to zvrhne, což mě překvapí. Vypadalo to totiž, že už to zvrhlý je a zvrhlejší to být už nemůže. Stoický výraz nezájmu a nadhledu, který mám většinu času, nahradí výraz překvapení. Ani se ho nesnažím skrýt, protože to, co předvádí Vlk, je absolutně nový stupeň urážky, tak vysoký, že zkrátka nemůže mít normální dohru. Navzdory svym slovům Vlk komedii neskončil, naopak začal s úplně novou, šílenou a hodně pokleslou fraškou. Jorde! Vždyť tohle jednání může být považováno i za zradu, u Císaře! |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Jord, Azhek... už bez dětí Ještě pár sekund po odchodu Lorda komandéra koukám na místo, kam odešel. A to i navzdory tomu, že Jord už hovoří… pohled Císařova dítěte mi neušel, už vím, že jednání Vlka bude mít dohru a pro něj rozhodně ne dobrou. I po tom, co tu předvádí, vím, že mám na malé zadostiučinění právo, ale přesto z toho radost nemám – ať je jakýkoli, pořád je to Astartes stejně jako já. A pokud se celá situace vygraduje… lidstvo stojí na pokraji občanské války. A všechno kvůli idiocii jednoho uštěkanýho čoklího kapitána! Otočím se na něj ve chvíli, kdy začne mluvit o karanténě, tvář už zase kamenná. „Jorde, zaprvé, Lord komandér, kterého jste vykázal, zastupoval Vojevůdce, doufám, že si uvědomujete, že vaše jednání bude mít dohru.“ I já mluvím klidně, přesto s nezaujatou odtažitostí. „Zadruhé, pokud jste zapomněl, připomenu vám, že já vás ze snahy porušit nikájský výnos neobvinil, právě naopak jsem vás hájil“, co na tom, že jsem si to myslel a stále myslím, nahlas jsem to neřekl, „chápu, že hledáte důvody k tomu, abyste mě mohl napadnout, ale buďte alespoň korektní. Za třetí, znova opakuju, že jsem s vámi chtěl jednat a snad vám vyhovět, proto jsem vás nevykázal. Už bych to nerad opakoval.“ Až teď se mi do hlasu vkrade únava, jistě, mohl jsem místo sebe nasadit nahrávku téhle jedné věty a vyšlo by to nastejno. „Ale souhlasím s Vespasiánem a vámi,“ jelikož jsi jenom zopakoval to, co Lord komandér navrhl první, „první knihovník by se rozhodně měl se svým tušením svěřit – snad vám to ve vašem hledání pomůže.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Word...as is Word Bearers We bear bare words 17 styles from Colchis to the Eye We out like Calth, biatches! WORD Tajemné zařízení mě překvapí a dám si pozor, aby mě překvapila i zmínka o kameni. Kdo mohl tušit, že to skončí takhle? Možná by bylo lepší, aby sám zkusil vyhledat pravdu. Kdyby byl můj drahý a asi jediný bratr hodný tohoto oslovení mrtvý, bylo by mu mnohem lépe. Dá to práci a hodně sebekontroly nedat najevo, jak na mě ta slova dopadají. Celé je to horší o to víc, že já jeho nářek slyším. "Kdyby jenom pohled, bratře." Odpovím zpola nepřítomně a pořádně si dopřeji vína. U lidí jsem to viděl už tisíckrát, jak si dodali kuráž, radost nebo jinak ulevily od chvil, ve kterých se nacházeli. Tohle nám otec odepřel. Dal nám silná těla, ale nikdy si neuvědomil, že ta síla nás může pomalu ničit. Máme vskutku jen málo možností jak se osvobodit od útrap vesmíru, pokud pomineme naplňování jeho vůle a službu lidstvu. Když o tom tak přemýšlím, nedivím se, že ideál lidství stojí za ochranu. Primarchové, astartes můžeme být sebedokonalejší i mocnější, ale na opravdový život jen tak nedosáhneme. "Takže to tažení, které dle Konrada chystáš a k němuž se mám připojit, bude proti eldar?" Duše v kameni? Co se stane, když ji někdo osvobodí? Víme to? Stojíme o to? Mám tisíc důvodů ke skepsi a nejde jen o to, že na mě s přítomností v tomto sektoru padá melancholie těžká jako Terra sama. V nitru mé mysli se rodí tisíce úvah schované za výraz člověka, co právě bedlivě naslouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Kdyby jenom pohled, bratře." Jen zmateně povytáhnu obočí, ale poznámku nekomentuji, hlavně tedy proto, že se nemohu dobrat dokonalé interpretace toho, co měla znamenat. Pravděpodobně jej trápí také pomyšlení na to, co se Magnusovi děje. Mne trápí také - ale vím, že ti dva k sobě měli velmi blízko. "Takže to tažení, které dle Konrada chystáš a k němuž se mám připojit, bude proti eldar?" Zamyšleně přikývnu. "Neřekl bych, že chystám přímo... tažení. Těžko se táhne na neviditelného nepřítele. Ale ano. Je prioritou zajistit, aby se Otec vrátil. Musíme získat od eldar... informace - a pak ty cizáky zničit za to, jakou bolest nám způsobili. Já... samozřejmě mě napadlo, že Magnusova legie by možná tajemství kamene rozluštila také." Povzdechnu si a lehce zavrtím hlavou. "Ale Dorn o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Chápu to. Nikája mluví jasně. Jen... tehdy Otec asi nevěděl, že porušení jeho zákazu jej bude moci navrátit mezi živé. Můžeme... se jen dohadovat - zatímco se budeme honit za stíny..." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Ano, honba za stíny zpravidla vede pouze do pasti." Jsem taky zamyšlený, jak rozvažuji o všem, co říká. Ne, nelíbí se mi to ani za mák. Císař by se neměl vrátit, to by znamenalo absolutní konec imperiální pravdy. Jakmile jednou někdo prolomí hranici smrti, neexistuje v tomhle vesmíru nic, co by jej zbavilo titulu boha i kdybych se přetrhl. Jediné dobré na jeho návraty by mohla být příležitost se mu podívat do očí a trucovitě prohlásit "Já ti to říkal", ale to nic nezmění. Naopak mám co dělat, abych nedal najevo děs, co sevřel mé srdce. Má vize strašné budoucnosti zjevně nezemřela s císařem ale naopak hlásí se o návrat. Je budoucnost doopravdy daná? Je to ošidné i když jsme s Magnusem o tom mnohdy diskutovali, neudělal jsem si v tomhle je jasno. O to víc mě teď zasahuje i Konrádova věštba. Co všechno budu muset pro lidstvo udělat? "Dovol mi dvě otázky, bratře a předem mne omluv, budou-li se ti zdát hrubá. Jde mi o principy úvahy a nikoliv o to, aby vyzněly jako útoky či filipika proti tomu, kohož jsme si tolik vážili." Prolomím své mlčení. "Dokonce i pří vší úctě k našemu otci, můžeme tvrdit, že byla všechna rozhodnutí, narážím na Nikáj, správná? Sám říkal, že není bůh, dal mi to dost jasně najevo, tudíž nemohl být jako tyto lidské výmysly, neomylný. Nemluvě o tom, že časy a okolnosti se mění a co platí dnes, nemusí být neměnné napořád." Teď ta druhá a neméně pálčivá. "Tobylo za prvé a za druhé, zvolil tě, abys vedl nás a ostatní a nemohlo to být proto, že počítal se svým možným skonem? Celý svůj život navíc zasvětil tomu, aby lidi osvobodil z okovů předsudků a pověr, aby jim dal svobodu a když jsem ohromen jeho velikostí charakteru i dobroty pasoval jeho samotného při vší své hlouposti na piedestal božství, nebyl nadšený. Nikdo v celé galaxii neuvěří žádnému logickému vysvětlení, pokud se to podaří. Takže, Fulgrime, vyrveme jej ze spáru smrti, za cenu zabití všeho, pro co žil?" Mám dobré iterátorské schopnosti a teď je plně využívám proto, abych nezavdal jedinou příčinu si myslet, že ze mě mluví hořkost nebo zapšklost. Tohle je logika a ukázka toho, co by se mohlo a s největší pravděpodobností i stane. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Zig, Ves, Jor "Samozřejmě, že to chápu, lord komandére." Přikývnu. "Jenže ..." Jeden si tak strašně rád načne myšlenku, kterou nemůže dokončit a ještě si mezi tím chce setřít Sigismunda Protřel jsem si spánky, ano, tímhle to nekončí, ale já až příliš dobře vím, že zavřenými dveřmi nikdy nic nekončí. Všichni jsme větším, či menším odrazem svých primarchů, někteří z nás mají to dobré i špatné z nich, někteří jenom to dobré a někteří jenom to špatné. A někdy se opravdu zadaří. A že je Erebus nejhledanější osoba Impéria, to vím, ale ne nejhlídanější, tam mám chuť pomalu ale jistě zařadit sebe. Každý máme něco. Odchod Vespasiána pozoruji s opravdu neutrálním výrazem, to že uvnitř mně se sváří otázky, které opravdu nechcete slyšet a ještě méně na ně znát odpovědi, to už je druhá věc. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Poslouchám, co mi Lorgar vypráví a premýšlím. Přemýšlím a někde tam uvnitř jsem v obrovských rozpacích. Lapen mezi rozumnými argumenty, které mi zde předkládá a hlasem srdce, které volá, že Otec se musí vrátit. Prostě musí a jinak to nejde! I kdyby měl být považován za boha - tak co! Hloupí lidé by si tomu mohli třeba věřit - i já budu věřit na zázraky, pokud mi jej nějaký takový zázrak vrátí! "Otec nebyl bůh," řeknu pak zamyšleně, spíše nepřítomně. "Ale byl neobyčejně mocný. Byl tak mocným člověkem, že dokázal porazit čas, který jinak lidem stojí za zády a odměřuje jejich životy. Tak mocný, že pomocí vědy dokázal stvořit jiné bytosti, také časem nedotknutelné. Nás. Naše legie. Za ta tisíciletí, která prožil, dosáhl dokonalosti. Obsáhl znalosti, které si my, proti němu tak mladí, nedokonalí a nezkušení, neumíme ani představit. Jistě... že se mohl mýlit." Sevřu sklenici v ruce a vzdorovitě se podívám proti světlu na víno, jako by mi mělo ukázat tu příslovečnou pravdu. "Ale nemyslím si, že byla jeho rozhodnutí špatná. Přemýšlel o věcech, které naše mysl nedokáže zpracovat. Naváděl astronomican, zatímco se nám věnoval. Pokud momentálně chápeme jeho rozhodnutí jako chybná, zatím jim jen nedokážeme porozumět. On... určitě měl k tomu výnosu důvod. Ke všemu musel mít důvod, jen..." povzdech "asi netušil, že... že Magnus udělá, co udělal. Dorn řekl, že za vším stála jeho nedůvěra v Otce. proč mu nevěřil, Lorgare?" Proč mu nemohli věřit všichni? Bezvýhradně a oddaně, jako jsem Otci věřil já? Pak bychom si mohli věřit i navzájem. Nemusel by umřít. Magnus by nemusel být na trůnu. Impérium by bylo jiné, kdyby dokázali takovou maličkost. A pak ta druhá otázka. Trápí mne už delší dobu. Věděl Otec, že zemře? To, jakým způsobem se se mnou rozloučil, pohnutě, jako bychom se viděli naposledy, před sebou vidím od chvíle, kdy vypadl astronomican a pak... přišla ta zpráva. Pokládám si tu otázku znovu a znovu. Protože pokud to Otec věděl, pokud to plánoval, proč to udělal? Jak nám to mohl udělat? Jak to mohl udělat mi? Nechal mě tady, obklopeného bratry, z nichž mnozí jako supi čekají, až šlápnu vedle, aby se mi mohlo vysmát a zpochybnit Jeho volbu! Jenže... je tady volba mezi "zradit jeho ideologii" a "přijít o něj navždy." To první nechci. Vím, že by byl nešťastný, zklamaný a všechno to by zastínilo radost s opětovného shledání. Je to proti všemu, co nás učil. Po smrti - je jen smrt. Žádný návrat, žádný další život. Ale to druhé... to nemohu. Příliš Otce miluji. Navíc - Sanguinius věří, že vlastně není technicky vzato "mrtvý" - i přes to, že Impérium oplakalo jeho skon. Jeho duše je jen mimo tělo. Mrtvý bude, až o duši přijdeme a zmizí v prázdnotě smrti. "Bylo by možné vše ospravedlnit. Uvést na pravou míru. Magie, warp, kameny s dušemi a cizácká technologie. To vše dohromady je víc, než obyčejný člověk chápe. Psykerství je v zásadě jen... forma technologie, které jsme ještě neporozuměli natolik, abychom ji mohli vysvětlit. Některým lidským světům, které nalezneme, přijde i bolter, jako čarodějná věc. Transporty jsou pak "nebeské vozy bohů." - Otec, kdybychom jej vrátili mezi nás, by už přišel na logické vysvětlení." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rozkazy vydány a zanedlouho se snáší výsadkové modely a Thunderhawky na planetu, kde pobydou bez problémů pár dnů. Obyvatelé Zel Primy nejvíc připomínají, inu, apatykářský pojem je troglodyt. Nemají moc oblečení, jen jakési bederní roušky a dle tvých mužů byli ozbrojení primitivními kopími, klacky a oštěpy. Jsou celý podivně oslizlý, rozmoklý a obecně vypadají hodně nemocně. Projevy inteligence jsou spíše smutné, nejsou zcela schopni pochopit kde jsou a co se děje, je to nad rámec jejich chápání. Rozbory krve a dalších tkání určí zhruba 20% lidského genomu. Cela pláneta Zel Primus je bažinatá a nebezpečí nepředstavují tito obyvatelé. Jedovatí obří hadi, přerostlý krokodýlovci, podivné skákací olihně..život, který se pokusil sežrat Hvězdné Vlky v mnoha formách. Ale co to je proti Fenriskému Krakenovi. Od Železných Kněží a dalších specialistů přijde poněkud nesouhlasný rozkaz s stavěním základny právě zde. Množství materiálu, potřebné na dovezení, problémy s statikou, absence pevné půdy...Tady prostě se skoro nedá nic postavit, krom nějakých pochybných stromových „hnízd“.  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po krátkém přesunu následuje Zel Secundus, který je od svého bratra odlišný zhruba stejně, jako jsi ty od svých bratrů. Nehostinná poušť, neuvěřitelná horka, vulkanický povrch. Připočteme k tomu toxickou atmosféru, vítr, který dovede ohlodat kost na maso a nestabilitu povrchu, která skoro pořád hrozí zemětřesením. Ano, je zde voda. Ne, nedá se pít...Jediné místo, kde by člověk či Astartes byl schopen krátce přežít, tak jsou malá místa okolo pólů. Ta jsou zase zužována kyselými dešti a atmosféra je stejně děsivá jako kdekoliv jinde na planetě. Podle propočtu Apothecarionu je životnost Astarta na planetě v standartní výbavě něco okolo dvou hodin. Dle scanu. a je to podivné, je na planetě jakýsi život, ale s lidským nemá co společného..Pravděpodobně nějaká adaptovaná zvířena, co se žere mezi sebou  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kharn tě poslouchá a přemýšlí. Je takový, jaký ho znáš. Víceméně funguje nikoliv jako brzda, ale spíše usměrňuje tvojí energii a hněv správným směrem. „Iterátoři jsou jen lidé.“ řekne Kharn pohrdavě „Mohou být zlomeni, oklamáni a nemusí zcela pochopit vyšší účel této věci. Navíc pro správnou pravdu to chce mít ty správné pocity. Což oni jaksi nemají...“ Poté Kharn je kývne. „Ano, Angrone. Nositelé Slova. Legii, která jako jediná umí používat slova tak, jako my sekeru. Lorgar skoro celý vesmír původně přesvědčil, že Císař je Bůh a jak se zdá...“ řekne Kharn a podívá se na mrtvého guvernéra „..tak to stále koluje.“ Při slově Alfa legie následuje jen pohrdavé ušklíbnutí.Nic víc, nic míň. Poté chvilku přemýšlí...a ano, dělá mu to jemné problémy, protože přeci jen se v tom také moc nevyzná. „Lidé rádi slyší věci, které vlastně už vědí a které dávají přeci smysl..“ řekne s jistou dávkou ironie v hlase. „Víra v tvého Otce jako Boha ale byla postavena mimo zákon a popravovalo se za ní. Zajímavé, jak někdo, kdo prošel armádou a stal se guvernérem mohl v něco takového věřit...Mám poslat pár mužů to nenápadně prověřit?“ Požírači Světů. Nenápadně. „Nenápadně“.. Je to zcela jasné, co to bude obnášet. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Vyhrožujete mi, PrimarchoXIX“? zeptá se Magos s zájmem. Loď ti příjem zprávy potvrdí. „Vaší tezi nerozumím. Kvůli operaci=“Instinkt„ jste v bojovém postavení obsadil prostor a vykopávky Adepta Mechanica, nechal své muže zemřít a výsledek=0.“ zakroutí Magos nechápavě hlavou. „Vaše logika, PrimarchoXIX, nedává smysl. Vaše maso je slabé. Jak jsem řekl, toto je Archeologická Kóta 613, spadající pod Adeptus Mechanicus. Jakékoliv další vyhrožování, včetně zničení majetku a personálu Adepta Mechanica, bude mít fatální následky z strany Adepta Mechanica pro LegiiXIX. I pro tebe, PrimarchoXIX. Odpověď na 1 bude 1.“ Do splnění tvého rozkazu zbývájí 2 minuty 10 sekund. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Neumíme si ani představit. Jo, to je pěkná písnička, jakou můj vojevůdce pěje a nemám mu to za zlé. Sám nedovedu ani spočítat, kolikrát jsem ji zpíval a kolik slok sám vymyslel, což rozhodně není způsobeno tím, že bych byl špatný matematik. Spíše jsem se k jedné falešné modle až příliš naobdivoval. S trochou cynismu bych si mohl říct, že kdyby spálil svět každému z primarchů, možná by celé období po jeho skonu bylo rozumnější. Taky bychom si místo soustrastí asi posílali gratulace a plácali se po ramenou. Ne, není to tím, že bych ho nenáviděl, vždyť samotná jeho blízkost byla tak opojná, že to ani neumožnila. Začal jsem se jej obávat a právem, při spatření toho, co nám může přinést. Hořící Prospero, diktatura tyrana a temní z warpu nepřátelé smějící se marným snahám o vzepření. Jakmile přijde na přetřes "proč mu nevěřil" mám sto chutí se začít smát. Fulgrim je brilantní taktik, věřím že i umělec a jeden z nejzručnějších tkalců jemných vláken politiky, jaký se kdy mezi výtvory Císaře ukázal. Jenže čas od času i on asi musí ukázat, proč si Sanguiniem tolik rozumí. Ačkoliv u něj to může být prostá sebestřednost a ne hloupá naivita. "Přesnou odpověď zná jen Magnus." Odpovím a pečlivě dávkuji slova, abych si mohl vše promyslet. "S jistotou víme jen to, že jej Otec s jeho po úkrytu, míru a studiu lačnícími syny zavedl do války, o kterou nestáli, aby bojovali za lidi, kteří jimi opovrhovali. Když pak činili vše, co bylo v jejich silách, ztratili nejprve mír a poté i vědění, jež dávalo jejich životu smysl. To vše proto, že plnili rozkazy a mám pocit, že se Magnus nikdy doopravdy nedozvěděl ani slovo o tom, proč." Ne nadarmo často opakoval, že přišli o všechno. Prospero, o němž vyprávěl a sníval zmizelo s příchodem Císaře stejně, jako má stará a těžce pomýlená Colchis. Možná bych se tam mohl vydat a zjistit, jak se jeho synům daří. Podpora, vzhledem k údělu jejich primase, by mohla být sice drobnou, ale alespoň nějakou pomocí v jejich žalu. Pak přichází na přetřes možnost vše vysvětlit a mám neodbytnou touhu cítit svou ruku na čele. Copak to nevidí? To se nikdo z nás, rádoby bratrů, nemá ani na vteřinu čas dívat na to, jak miliony těch obyčejných tvorů doopravdy tvořících naše impériu uvažují, cítí a jednají? "Logické vysvětlení je k ničemu, i kdyby zaznělo milionkrát z jeho úst." Zavrtím smutně hlavou. "I kdybychom jej doopravdy nalezli, budeme tomu věřit my, nejspíš naši astarté a tím to končí." Jo, kdyby to to bylo tak jednoduché. "Víš, zbožťování císaře nezačalo u prostých a nevzdělaných lidí a nebylo dokonce ani ryze mým dílem." Možná to zní překvapivě, ale je to tak. Přinejmenším já to právě pronáším, jako bych tomu doopravdy věřil. "Přišli s tím vzdělaná elita, ti co magické boltery i hromové vozy důvěrně znali, ti stáli po boku císaře den co den. Já jsem tehdy neudělal nic jiného, než že jsem těm názorům a myšlenkám vdechl uchopitelnou formu. Když tito lidé nebyli schopni se s tím vyrovnat, jakou šanci má zbytek impéria? A pravda v galaktickém měřítku, můj drahý bratře, není to, co je skutečné, ale pouze to, čemu lidé věří." Ano, takový je náš vesmír. "Navíc, jak říkáš, každé jeho rozhodnutí mělo svůj význam. Není třeba nasnadě to, proč jsi vojevůdcem ty, muž s hlubokým vhledem do podstaty věcí, a ne jakýkoliv jiný bratr, který by bez váhání obětoval lidstvo za Otce, který přitom ironicky obětoval vše pro lidstvo? A to byla jeho priorita i důvod naší existence. On věřil, že s tvým vedením ho nezklameme. Troufám si odhadnout, snad i trochu z vlastní zkušenosti, že přesně to bychom udělali zabitím impéria lidstva a stvořením říše jediného boha." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Na malou chvilku se mi snad až chce křičet, že jen opakuje Magnusova slova, která nebyla pravdivá. Pokud nechtěl bojovat - proč ve chvíli, kdy byl vyjmut z křižády a celá jeho legie mohla poklidně žít na vlastním světě, díky Otcově výnosu dokonce chráněná před silami warpu, měl plnou hlavu jen stížností, nedůvěry a sebelítosti? "Otec jej zatáhl do války, kterou nechtěl" - Otec jej především stvořil. Stvořil jej pro válku. Já také nechci spoustu věcí, které musím snášet. Jen se zamračím. Jakákoli odpověď by se Lorgara mohla dotknout - a to nechci. Doba je bolestná pro nás pro všechny. Není třeba sypat sůl do ran. Ne v době, kdy jsem rád za to, že alespoň někteří z nás jsou ochotni držet při sobě. "Navíc, jak říkáš, každé jeho rozhodnutí mělo svůj význam. Není třeba nasnadě to, proč jsi vojevůdcem ty, muž s hlubokým vhledem do podstaty věcí, a ne jakýkoliv jiný bratr, který by bez váhání obětoval lidstvo za Otce, který přitom ironicky obětoval vše pro lidstvo? A to byla jeho priorita i důvod naší existence. On věřil, že s tvým vedením ho nezklameme. Troufám si odhadnout, snad i trochu z vlastní zkušenosti, že přesně to bychom udělali zabitím impéria lidstva a stvořením říše jediného boha." Povzdechnu si. Smutně, rezignovaně. "Třeba... věřil, že to budu právě já, kdo jej dokáže přivést zpět mezi živé," špitnu tiše, na pokraji jistého druhu rezignace, která tak nějak postupně přichází. Ano, je to... myšlenka hodně, hodně přitažená za vlasy - vždyť by to znamenalo, že se vším doopravdy počítal. Při vzpomínce na velikost zlatého trůnu, který nevypadal, že byl primárně určen Císaři, mi mimoděk přeběhne mráz po zádech. Nechci ani myslet na to, že by vymyslel plán, jak se zbavit břímě astronomicanu. A že jeho "smrt" jej dala do pochodu. Kolik bolesti nám všem způsobil? Na druhou stranu - je to náš Otec, Císař a vládce. Stvořil nás a má právo s námi nakládat tak, jak uzná za nezbytné. Já své Děti miluji - ale jakožto vůdce vím, že někdy přicházejí chvíle, kdy je nutné je obětovat. Jenže... my nejsme obyčejní astarté. Nejsme stvořeni k tomu, abychom zemřeli v boji. Jsme... známe vlastně svůj pravý účel? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Cýzař~ "S jistotou víme jen to, že jej Otec s jeho po úkrytu, míru a studiu lačnícími syny zavedl do války, o kterou nestáli, aby bojovali za lidi, kteří jimi opovrhovali." Ah, opravdu? Nyní se války mohou distancovat - už dlouho - a co dělal Magnus, namísto toho, aby studoval? Aha? Stěžoval si, najednou se mu nehodilo, že vlastně bojovat za lidstvo nemusí - a nakonec raději věřil těm zavšiveným cizákům. Eldar mu byli bližší, než Otec! A proč? Protože bratr, jemuž jsme důvěřovali, neměl ani za nehtem důvěry v nás! Neříkal jsem mu snad, aby Otci věřil? Neříkal jsem mu to? Kdyby mě poslouchal - KDYBY MĚ ALESPOŇ JEDNOU NĚKDO V TOMHLE VESMÍRU POSLOUCHAL - nikdy se to nemuselo stát! Ano, mnozí by mohli namítnout, že jsem na Nikáji podpořil Magnuse a nyní smýšlím jinak. Jenže kdybych tehdy věděl, co vím teď, bylo by mi jasné, proč to Otec dělá. Souhlasil bych s ním. Já mu tehdy nevěřil - a měl jsem. Jen se zamračím a držím jazyk za zuby. Teď není vhodná chvíle pro upřímnost. Jakákoli odpověď by se Lorgara mohla dotknout. Popudit jej proti mě - a to nechci. Doba je bolestná pro nás pro všechny. Není třeba sypat sůl do ran. Ne teď, kdy jsem rád za to, že alespoň někteří z nás jsou ochotni držet při sobě. Potřebuji Lorgara. Nemohu po jeho loajalitě šlapat pravdou o bratru jehož miloval ze všech nejvíce. Ale také už odmítám poslouchat Lorgarovy kopie Magnusova zbytečného, slabošského kňučení, které jej ostatně dostalo do situace, v níž teď je. Ano, žel měl do jisté míry Dorn pravdu. Jeho chování a nedůvěra v Otce by se dost možná dala považovat za zradu. Měl pravdu - jako vždycky - což mě vlastně vytáčí ještě víc. Po tom, jak sprostý ke mně byl! |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Na Nucerii možné je vše: postavíš se do fronty na chleba a skončíš na urgentním příjmu s urvanými končetinami. A stále budeš moci hovořit o štěstí. Má pravdu, jsou to jenom lidé, nespolehliví a nevěrní lidé - možná zrádci. Ale jiná legie – jakkoli fanatická – by mohla bejt po zasvěcení nebezpečná. Na druhou stranu, je to Lorgar, můj bratr musí pořád něco uctívat, jinak se jeho existence zhroutí. Zkusit bysme to měli. Další návrh Kharna ve mně ale vyvolá skutečnej úsměv. Konečně něco, čemu rozumím dokonale. Domácí vody. Vyšetřování podle našeho návodu. „Skvělý nápad, Kharne, přímo vynikající,“ ta představa příjemně hřeje v žaludku. „Nech tu celou jednu četu, ať hlídaj naše pisálky a zjistí, co se dá.“ Hlasitě se zasměju, než pokračuju - „hlavně nenápadně!“ Chvilku mi trvá, než se zase uklidním a do tváře se mi vrátí vážnost. „Potom je vyzvedneme, my zatím navštívíme Nositele slov. Ale předtím o sobě musíme dát vědět po našem na nejvyšších místech.“ Oči se mi zamhouří spokojeným zamyšlením. „Letíme za Fulgrimem poptat se, co dělá Dorn na Teře, a necháme se od něj přesvědčit, že není dobrý nápad našemu oblíbenýmu regentovi omlátit hlavu o Trůn.“ Otočím se i na zbytek Požíračů. „V tuhle chvíli mluvíme naprosto otevřeně, válečníci, chce ještě někdo něco říct? Jestli ne, odjezd, už tu nemá smysl okounět!“ |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Jord, Zig "Několik staletí jsem cvičil nahlížení do budoucnosti, takže jestli moje slova vyšla tak, že něco v tuto chvílí vím, co by mohlo Vlkům bezprostředně a opravdu pomoci, tak to je zvyk z minulých let. Erebus mě pár dnů zpět kontaktoval. To, proti čemu jdete je hmatatelné šílenství, které se zmocní vašich myslí a obrátí vás proti sobě navzájem." Aby mi pak netvrdili, že jsem je nevaroval. Já sám nevím, jestli se jej mám vydat hledat, nebo ne. Přece jenom, ... znáte to. "Dokud se po něm nepoohlédnu Warpem, což nepřichází v úvahu zřejmě, nemám nic, ale jsem si jistý, že Vlci sice nevědí, kde je, ale on ví, kde jsme mi všichni. Přece jenom byl první hned po primarchovy." To jenom kdyby někdo z nich zapomněl, co všechno by mohl mít za informace. "Což mě přivádí na myšlenku, že až se s vámi bude chtít sejít, tak si vás najde. Protože dokud se mu nebude chtít s vámi setkat, tak jej nenajdete." |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Perturabo poděkoval, já kývnul vlkům, ještě jednou jsem jim řekl „Císař s vámi,“ nalodili jsme se a letěli pryč. Pryč, do bezpečí mé vlajkové lodi. „Ta zbroj byla jen pro jistotu. A taky pro efekt.“ „Myslíš znova? Doufám, že co nejmenší. Russ byl stvořen, jen aby dělal nepřístojnosti a kazil všechno, kamkoliv se on a jeho legie dostane,“ ušklíbl jsem se. „Pohostím tě až na Reasonu, kde bychom koneckonců měli probrat, co dál.“ Pousmál jsem se. „Jsem rád, že jsi to přežil, Perturabo.“ Ano, možná to byla starost, co se ozvalo v mém hlase. „A nejspíš budeš svědkem smutečního obřadu. Samozřejmě jen pokud budeš chtít.“ Smaragdově zelené oči se podívaly na Železného. To už jsme přistávali v docích. „Vlkové odlétají, další pozitivum dne,“ řekl jsem při vystupování z hawku a podíval se na zavírající se dveře hangáru. „Jakmile Vlci přesunou posledního Železného, mají povolení k odletu.“ Předal jsem vysílačkou v helmě na můstek. „Pojď, všechno ti vysvětlím u sebe v pracovně,“ tentokrát věta už byla směrována Perturabovi, jeho vojáky jsem nechal odvést jedním z Andělů do jim vyhrazených prostor. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Od: Perturabo Pro: Leman Russ +++ +++ Bratře, děkuji ti za poskytnutí lodí. Jejich služby již nepotřebuji a vím, že ty naopak uvítáš, až se ti vrátí do smečky. Nebudu je tedy zde dál zdržovat a posílám ti je zpět k tobě. Doufám, že ti tvou službu budu někdy schopný vrátit. Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro: Perturabo Není zač bratře. Posádky mají rozkazy, kam se vydat. Mohl bych se zeptat o čem jste po mém odchodu jednali s Horusem? +++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro V duchu si při jeho proslovu probírám jak by se zachovali mí bratři, zvlášť se my zalíbí jak by tuto situaci řešil Agron s Russem, ale pak si uvědomím, že nesu sebou odkaz svého otce a spek opadává. „Máte pravdu je zbytečné aby kvůli nám dvoum zemřeli další loajální členové mechanika. A vojáci imperia.“ Aktivuji komunikátor stojí mě všechny roky sebeovládání abych se ovládl a neroztrhal toho technika na maličké kousky. ++Corax Stínu Císaře ruším předchozí rozkaz.++ Pohlédnu na mechanika. „Při svém Otci. Přísahám že se postarám, abyste zaplatil za každou zničenou loď, obraný post , zabitého vojáka i servitora. Prosím neberte toto jako vyhrožování, ale jako konstatování faktu. My dva si už nemáme co říci a prosím dejte my záminku ať vás mohu zabít, stačí my prudký pohyb .“ „Ale rozhodně jsme neskončili.“ Otočím se a odejdu ke svým lidem, osobně dohlédnu na naložení svých raněných a mrtvých. „Nikdy nezapomenu!“ Pronesu při pohledu na těla nesoucí mé znaky. Pak pomačkám až nastoupí poslední můj muž a mrtví až pak se vrátím na loď. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Magos se na tebe podívá a tváří se nechápavě.Poté pokrčí rameny. Loď se neozývá. „Platit? Ano, to bude LegieXIX za zničený majetek Adepta Mechanika a také za prodloužení práce na vykopávkých, primarchoXIX.“ řekne a kývne... „Podle našich informací je vina zcela jasně na LegiiXIX a jejím veliteli, tedy PrimarchoviXIX, protože jeho jménem je signován rozkaz s časovým údajem po třech výzvách.“ řekne sebejistě Magos. „A primarcho, jakákoliv agrese vůči mě či vůči jiným členům Adepta Mechanica nepovede k zprovoznění posvěcení Omnisiáše v tomto sektoru v majetku LegieXIX. Pokud neprovedete nápravné kroky, zmízíte s touto planetkou, s mnou a i Artefaktem643....“ dodá Magos vcelku vyčítavě. Stav k splnění rozkazu je 1 minuta 2 sekundy. A poté ti trošku ironicky zamává. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zbytek Požíračů světa tak nějak mlčí, ale neokouní. Dají se víceméně do práce, kdy naloží tělo mrtvého guvernéra do Thunderhawku a voxař něco dokomunikuje s lodí na orbitě. Kola války se daly do pohybu. Někdy zhruba při příletu zpět na orbit, kde už probíhá jemné restrukturalizace na „návrat“ domů. Jakmile přistaneš, tvůj voxař jen kývne a sdělí ti žhavé novinky. „Pane...“ řekne, odmlčí se a pak pokračuje. „Jak se zdá, máme štěstí. Fulgrim a Lorgar jsou na Teřře...Máme nastavit kurz Segmentum Solar?“ Že by dvě tři mouchy jednou ranou? |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Znovu se pokouším aktivovat komunikátor, ale při prohlášení o násili se zatvářím překvapeně. "++Corax Stínu císaře, zastavte bombardování. Potvrďte příjem Corax konec.++" Pohlédnu na mechanika. " Prosím postarejte se aby se signál dostal na mou loď. Jak jsem řekl, je zbytečné aby kvůli chybám nás dvou umírali další neviní." Na každý pád se dám do pohybu, rychle vyběhnu ven a aktivuji trisky přičemž se snažím znovu kontaktovat loď a předat zprávu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "To by nemusel volit vojevůdce, prostě by mu stačilo říci, ať jej v případě nouze hledáme." Odpovím měkce, ačkoliv to dá práci. Určitě by se napříč všemi primarchy našla absolutní shoda na téma jeho návratu. Nikdo by se nevyslovil proti. Kromě mě a to jen v duchu. Brali by to beztak jako zradu. "On ale chtěl, abychom pokračovali v jeho díle za všech okolností." Do hlasu nechám vstoupit trochu té lítosti. Práce s hlasem je prostě důležitá. "A věřil, že ty, nejlepší z jeho synů, nejlépe naplníš jeho sny a povedeš nás na té nelehké cestě." Více toho říct už nejspíše nemůžu, bylo by to patrně jen opakování toho samého. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "A věřil, že ty, nejlepší z jeho synů, nejlépe naplníš jeho sny a povedeš nás na té nelehké cestě." Jak to mám asi tak udělat, když od některých mi nechodí ani to zpropadené hlášení? Vlastně ani od Lorgara mi nepřišlo nic jako "jedu za tebou, za pár dní jsem tam." Mnohdy nevím, kde jsou, většinou nevím, co vyvádějí. Ignorují mě, neuznávají mou autoritu a celkově vzato mi přijde, že pokud jsem podle Lorgara "nejlepší" - což je samozřejmě mazání medu okolo huby, aby mě uklidnil, spíše, než upřímnost, tak všichni ostatní musí být absolutní kreténi. "Víš, jak si přijdu, když vás, jak říkáš, vedu po té nelehké cestě?" Povzdechnu si a zavdám si vína. Nekulturně až do dna. "Na jednom ze světů, který jsme bez dobývání připojili, tehdy ještě s šestnáctou, se na počest znovupřipojení se k Impériu konal průvod. Oslava, se vším, co k tomu patří. Bylo to... poměrně rustikální a v jedné části vedli lidé v průvodu nazdobená hospodářská zvířata - spatřil jsem tam dítě, tahající mezka. To zvíře se vzpíralo, couvalo, zkoušelo si sednout na zadek, otáčet se - dělalo vše, jen se nenechalo vést vpřed. Poslední dobou si přijdu, jako to dítě - a někteří naši bratři jsou jako ten mezek. Akorátže namísto škubání se na ohlávce a dupání na místě jejich astropatické linky mlčí." Ne, nene. Nikdo nebude souhlasit s tím, že Otce necháme jen tak ležet. Navždy. Když je jeho duše uzavřená v tom kameni. I kdyby to, co Lorgar říká, měla být pravda - a já tomu věřit odmítám - jak to asi vysvětlí třeba Dornovi? Horovi? Sanguiniovi, který věří, že vlastně nikdy doopravdy nezemřel, dokud je jeho duše v kameni? "Pokud je opravdu uvězněný v té cizácké věci... měli bychom alespoň osvobodit jeho duši, aby..." ...došel pokoje? Říkali, že po smrti nic není. Co je vlastně ve stavu mezi životem a ničím? Pokrčím mnohoznačně rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ Inu - je třeba najít si pěkné místečko. Ne, že by tacticarium nebylo dostatečně pěkným místečkem, inu lepší bych si vlastně nemohl ani přát... problém je tak trochu v tom, že je... jenom moje. Jenom a pouze moje a nikoho jiného. Tedy když nepočítáme jeho avatar, který... která je tak trochu součást systému. Popravdě, živost a opravdovost tacticaria je jedním z důvodů, proč jsem Zlatému orlu řekl při příletu něco, jako "Už jsem doma." Ta loď... má duši, pokud je duše to, co myslím. A já si díky tomu mám kde urovnat myšlenky, aniž by mě tlačil čas. Je to moc hezké. Toho stresu by na mě bez odpočinku bylo... trochu moc. Možná proto se ve chvíli, kdy vyzuji sandály a vlezu si po kotníky do vody naprogramovaného moře nedaleko olivového háje, až úlevně vydechnu. Budu tady pěkných pár hodin a nikdo - NIKDO mě nebude obtěžovat. Starosti jsou tam venku a momentálně se hýbou tak neskutečně pomalu, že těch pár minut, kdy jich nebudu součástí, nikoho nezabije. "Já... asi nemůžu zůstat na orbitě Terry, pokud za mnou bratři budou jezdit probírat své záležitosti osobně," prolomím pak tiché šplouchání vln a prsty na nohách se labužnicky zarochním v písku. "Asi bych si měl najít... nějaké vhodné místo, kde se na chvíli zdržím." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Aby! Aby došel pokoje? Aby to břemeno nesl někdo jiný? Aby galaxie hořela kvůli tomu, že se vojevůdci stýská a není schopen čelit výzvám bez chvály svého tatínka? Upřímně jsem věřil, že Fulgrim to celé pojme jako další výzvu, nepoddá se a hlavně by mě nikdy nenapadlo, že existuje šance na návrat císaře. Šance, co pohřbívá mou naději. "Dal jsem ti svůj slib, důvěru i muže, bratře. Co řekneš, to vykonám." Uzavřu to nakonec. Můj názor zná, já nyní znám i ten jeho. Také mi nedává jinou možnost než se podle toho zařídit. Učinil jsem zjevně příliš mnoho chyb, které se asi nedají napravit. Cesta, po níž kráčím, se chtě nechtě stáčí jediným směrem a možnosti docházejí. Asi i proto doliji vína nejprve jemu a pak sobě, abych mohl spláchnout pachuť, co mi svírá hrdlo. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ano ano. Nové barvičky tě neopustí, ani když musíš neustále poslouchat Magnusův křik. Z začátku je rozhovor s Fulgrimem takový klidný, namodrale fialový. Ale postupem času? Na Fulgrimovi to není vidět, ale ty barvy...ty barvy nelžou. Mění se trošku do jedovaté žluté, nepříjemně limetkové a z celé to má jednu, jedinou pachuť – kyselost. Zdá se, že tvůj bratr z tebe není nadšen. Konrát by řekl, že se částečně bojí a proto neříká vše, co by rád řekl. Kdo ví, proč. Je trošku cítit, že Fulgrim je uvnitř mnohem vzteklejší, než dává najevo. Ale jak se zdá, tak vztek není mířen na tebe. Avšak tvá slova vyvolávají vzpomínky, vzpomínky vyvolávají vztek, vztek vyvolává strach... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Takticarium. Milé, hodné, klidné. Ano, dá se říct doma. Voda šplouchá, v olivovém háji je slyšet cvrčky a i to slunce krásně hřeje na kůži. Ten pocit je skoro doopravdový. Nebudeme přemýšlet nad tím, jestli je Tacticarium schopno simulovat například efekt virálního torpédo nebo dalších hnusných věcí a budeme si užívat relax.. Tacti samotná stojí v vodě vedle tebe a hladí plameňáka. Protože prostě „Proč ne?“. Souhlasně kývne. „Udělala jsem tabulku tvých preferenci, proložila to s strategickými výhodami jednotlivých planeta a systémů a zahrnula do toho stabilitu warpového cestování a nejběžnější trasy. A vyšel mi...“ luskne prsty a objeví se menší, planetární systém. Jedno slunce, 3 planety...Žlutá, modrá a zelená. Nějaké ty asteroidíky. „Planetární systém Elysie. První kontakt před 521 lety. Na okraji Segmentu Solar, ale dostatečně blízko hlavnímu dění v Impériu. Obyvatelný, podmínky srovnatelné s Terrou. Na Elysii 2 zrovna probíhá výstavba imperiální základny a sídel, neměl by být problém s jemnou intervencí....“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Promnu si spánky a unaveně se opřu o stůl. Já vím, že se mnou nesouhlasí a to co řekl, je ekvivalent typicky ženského - "NO DĚLEJ SI CO CHCEŠ!" Jenže... jenže já s ním nesouhlasím taky a po mém chvilkovém vnitřním vzteku už jsem... tak nějak trucovitě unavený. Nejraději bych se někde zavřel s kýblem barvy, věnoval se emocionálnímu neomodernímu impresionismu a v překladu zacákal celou místnost a u toho brečel. Už si potřebuji odpočinout. Alespoň na chvíli. Jak tohle Otec zvládal? "Já vím, že se zlobíš," zamumlám, stále se zavřenýma očima a lokty opřenými o stůl. "A ty víš, že mi bude trvat, než se srovnám s tím, že návrat Otce je... by mohl přinést více problémů, než by si on sám přál." Pomalu se nadechnu a vydechnu. Jestli něco chci, je to zachovat kamennou tvář a nezhroutit se, jako tehdy, když ke mně dorazila to zpráva o jeho skonu. "Musíš pochopit, že to není otázka, na kterou ti dokáži dát rezolutní odpověď hned. Vlastně, dokud jsi nezmínil, jaké by to mohlo mít důsledky, bylo to tak jednoduché." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ „Udělala jsem tabulku tvých preferenci, proložila to s strategickými výhodami jednotlivých planeta a systémů a zahrnula do toho stabilitu warpového cestování a nejběžnější trasy." "Jsi dokonalá," utrousím jen tak mimochodem a zvědavě pozoruji toho růžového vodního... mořského? - ptáka s dlouhým krkem, jehož jsem jaktěživ neviděl. Jiné myšlenky. To je přesně to, co tady vždycky najdu. Teď třeba uvažuji, jestli něco takového opravdu někde Tacticarium vidělo a vytáhlo pro vizualizaci ze záznamů, nebo sestrojilo samo, protože prostě chtělo. Důležité otázky a problémy. "Na Elysii 2 zrovna probíhá výstavba imperiální základny a sídel, neměl by být problém s jemnou intervencí....“ "... zařídíš to?" Jistě, že to zařídí. Je dokonalá. "A máš k dispozici nějaký náhled?" Jistě, že má! Protože viz výše! "Nechci tam mít tuctová imperiální sídla," přiznám se nakonec a opatrně k ptákovi natáhnu ruku. Mám rád ptáky. "Jsou tak..." rozpačitě hrábnu rukou ve vzduchu. "Hnusná." "Všechno zničí." "Šíří zplodiny a chemické hnusy" "Zcela nepotřebná na místě, které nepotřebujeme vytěžit, použít, zničit a zanechat vhodná akorát tak pro úly." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Já také cítím tvůj hněv a smutek." Víc než si myslíš Fulgrime."Chápu, že tato velmi obtížná věc potřebuje svůj čas." Jedno musím uznat, je to vskutku dobrý čtenář v lidech. Má tohle po otci? Před ním jsem měl dojem, že vidí až na dno duše. Musel to umět, když dokázal jediným slovem pozvednout i srazit. "Jen.." Na moment se zahledím do vína. "...poslední, co jsem udělal pro otce bylo to, že jsem ho zklamal." Zvláštní, dokonce i když jsem to původně chtěl použít jen jako argument na straně citů, vážně se to propaluje skrze mou hruď. Co když, jak říká Fulgrim, on všechno věděl? Mohl proto podřídit každý čin tomu, abych se bál bohů? Abych zůstal pevný, abych bránil nejhoršímu? Je to zcestné, musím být realistou. Tedy hned, co opustím tuhle soustavu plnou melancholie. "Nikdy jsem necítil větší bolet." V ten moment, v tom prachu mi byl celý ten svět vlastně ukradený. S ním i všichni ostatní. Jen jeho pohled bylo to, co jsem nedokázal snést. "Nechci selhat znovu a ani si nepřeji, aby tu trýzeň cítil někdo jiný. Pro dobro bratrů i otce." Kde je pravda a kde je lež? Jsem tím, co ji ohýbá dle potřeb vyšších cílů, ačkoliv ona výška mi v ideálech právě chybí. "Věřím v tebe a tvůj úsudek, bratře a vojevůdče. Proto, jak jsem řekl, hodlám tě následovat, i když budou naše názory rozdílné sebevíc." Přinejmenším pokud se neukáže, že se pletu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Já.... nevím, že bych Otce někdy zklamal. Ostatně, kdyby ano, nedokázal bych žít sám se sebou. Vždycky jsem si dával záležet na tom, aby na mě byl Císař hrdý. Aby měl důvod být. Ale soucítím s Lorgarem. Popravdě jsem netušil, že si celou tu situaci bral tak k srdci. Vždy mi přišel spíše svým způsobem zahořklý. Tohle celé je novinka, která mi bratra pomáhá vidět v jiném světle. Přesto... Impérium bez Otce - je vůbec něco takového proveditelné? Měl jsem za to, že nepadlo jen proto, že nás doposud držela naživu naděje jeho návratu, ale... možná jsem jediný, kdo to tak cítí. Nebo možná jediný s Dornem, kdo ví, třeba přeci jen po tom všem máme něco společné. "Ty víš, že v tom kameni zůstat nemůže. Vždycky ses zabýval... takovými věcmi." Ano - já o duších a všem okolo vím... no, nevím o nich nic, tak. Ale zato se vyznám v umění. Dokáži ocenit symfonii, stejně, jako obraz. Chápu techniku zlatého řezu a... a nikdy jsem nebyl zrovna nábožensky založený. "Pokud- pokud zemřel a má zůstat mrtvý, musí odejít. Myslíš... že třeba uvnitř vnímá? Že trpí?" Ano, hledám odpovědi. U koho jiného, než u nositele slova! |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Ty víš, že v tom kameni zůstat nemůže. Vždycky ses zabýval... takovými věcmi." Já? Upřímně bych čekal, že o kombinaci duši a kamene bude hlavní přeborník mezi bratry Dorn. Jednak kamení a jiným stavebním materiálům rozumí a pak mají v sobě pro ostatní jak on, tak kus skály zhruba stejnou dávku citu pro ostatní. Nic méně je to něco, co u stoiků obdivuji - tu logiku. Škoda, že je to stejný důvod, proč se nám emocionálněji laděnějším osobnostem s nimi tak špatně komunikuje. Jsem na vážkách. Co mám říct? Může zůstat, nemůže? Tady není místo pro váhání. Také nakonec neváhám. Kámen je příliš nebezpečné místo. Existence na hraně je zkrátka příliš nestabilní a nebezpečná, ať už by se stalo cokoliv. "Dnes už nemám jasno v tom, kam přichází duše, ale ať je to kdekoliv, měl by mít možnost se tam odebrat." "Pokud- pokud zemřel a má zůstat mrtvý, musí odejít. Myslíš... že třeba uvnitř vnímá? Že trpí?" "Mnoho věcí, které cítíme, jsou výsledky procesů těla. Ostatně samotný okamžik opuštění duše z těla mnohé nauky přímo vnímají jako smrt a nalezení harmonie. Tak či onak doufám, že jediné, co cítí je klid, mír a naše myšlenky na něj." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Lva na bitevní bárce přivítá admirál malé vlčí flotily, společně s všemi přítomnými mariňáky. Naleštěné zbroje a ceremoniální výzbroj jasně prezentuje, že vlci vítají primarchu Dark angelů. Admirál dohlédl na to, aby byli dodrženy všechny formality. Vlčí legionáři stojí v pevně sevřených formacích a hledí před sebe. "Primarcho Lione El´Josnone vítej na vlčím Břitu." na toto se vlci postaví do pozoru. "Vaše slova nás těší, rádi jsme pomohli. Ve zprávě jste mluvil, že nevíte, co zde děláme. Abych předešel nedorozumění, rád vám sdělím své rozkazy. Mé rozkazy říkají, že má loď má posloužit, jako přechodný domov a případně dopravní prostředek železným válečníkům a jejich primarchovy. Pokud tito využijí vaší nabídky, tak lodě pod mým velením do hodiny opustí tuto soustavu. Bohužel jsem ještě neměl s vašim bratrem tu čest. Z nějakého důvodu se mi vyhýbá. Byl ovšem informován o vašem příletu a očekávám jej každým okamžikem. Extrakce železných válečníků může ihned začít." ukončí admirál velmi zdvořilou řeč. Ovzduší v hlavním hangáru je lehce dusné, ale na vlcích je vidět, že mají rozkaz předejít jakémukoliv incidentu a vlci se vážně snaží Liona neurazit. Mezitím Thunderhawky Dark angelů dostávají povolení k přistání v hlavním hangáru. Kam jsou směrování železní válečníci o které se do té doby vlci vzorně starali. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Tiše, úlevně vydechnu. Jistě, že si uvědomuji, že nic z toho, co říká, nemusí být pravda. Že se jedná o domněnky, kterým chybí jakýkoli důkaz - ale i to mne iracionálně dokáže uklidnit. Jak jsme lidští. Stačí, aby mi jiný bratr potvrdil, že je vše v pořádku... a přeci jen mě to trošku uklidní. Je jednodušší tomu věřit, když to někdo řekne nahlas. Navzdory všem předchozím neshodám v názoru, věnuji Lorgarovi vděčný pohled. Stejně... to, co uděláme s Otcem nevyřešíme my dva tady a teď. Vyřeší to až čas. A možná Dorn bez nás, pokud si to zamane. "Teď mi řekni, co se událo u té oblasti, kterou Orel zná pod označením Oko Teroru." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Teď mi řekni, co se událo u té oblasti, kterou Orel zná pod označením Oko Teroru." Myslím, že se mi lépe rozjímalo nad tématem smrti našeho Otce. Ono sympatičtější, i když jen o velmi malounko, bylo i řešení Konrádovi vize mě co by zrádce. Je zkrátka na čase dojet víno a přidat další. Znovu tak můžeme zazávidět lidem, protože toho v sobě máme tak rychle asi tolik, že by už dávno byli duchem úplně jinde než u problémů současnosti. "Jistě si pamatuješ na mé varování." Vypadal tehdy zaujatě, takže docela pochybuji, že by to jen tak pustil z hlavy. Ostatně fakt, že mne vyslechl bez nějakých řečí nebo posměšků, oproti Konráda, mne příjemně překvapil. I když ani zdaleka ne tak, jak se zachoval vojevůdce při své dosti napjaté volbě. "Tajemný nepřítel, nebezpečí, zkáza, zlé vize - věřím, že to vše s tím souvisí." Co a hlavně jak ti mohu sdělit bratře? Jsem jediný, kdo doopravdy tuší. Věřím, že to může být užitečná, možná fatální věc až se bude rozhodovat a přesto si uvědomuji, že právě tato tajemství střežil otec nejpečlivěji. Už takhle věci poslední doby otřásly mou důvěryhodností a tak nechci přidávat něco jako "Víš, já po nich pátral, ale lekl jsem se a zapřísahal, že to nikdy". On by to každý nemusel vidět jako prozření a vzatí rozumu do hrsti. "Ten zvláštní temný nepřítel, věřím, je někde tam, bratře. Nebo alespoň jsem přesvědčený, že až nasbírá dost sil, přijde z těch míst a zkusí proměnit vše, co milujeme, v prach. Proto jsem se snažil očistit a opevnit tamní světy a stále pracuji na tom, aby každý obyvatel našich držav třímal imperiální pravdu pevněji než holý život." Pečlivě dávkovaná pravda, dá se to nazvat jinak? Dokonce to zatím jde i bez toho, abych musel přiznat rotu nebožáků podlehnuvší mutacím a vábení těch... bohů. Některé věci musí zůstat pohřbené, pro vyšší dobro, pro naše dobro. "V těch místech se mě také pokusilo to nebezpečí zlomit a málem jsem tomu podlehl. Proto jsem se také chtěl připravit, aby se to již nemohlo opakovat." |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Po opuštění Ducha Pomsty se vrátím na bárku Vlků, kde čekám, až bude Lev propuštěn od Hora a může začít extrakce Železných na jeho lodě. Držet zde lodě navíc nemá smysl, hlavně protože mají svůj vlastní úkol někde jinde. Jakmile se opět nacházím na palubě Vlků, vyhledám kapitána a oznámím mu operace, které se v nejbližší době budou dít. A to zřejmý přílet Andělů a odlet mě a mých synů spolu s nimi. Doufám, že v tom kapitán neuvidí žádný problém. A i tak se stane. Přiletí Lev, admirál, který se zde očividně přesunul pro tuto událost, ho přivítá a osvětlí mu důvod jeho lodí. Víceméně jde vše jako po drátcích, jsem přítomen se svými nejlepšími, ti, kteří se mnou byli v Thunderhawku, když jsme odlétali z Calibanu. Lev mi dá najevo, že můžeme odejít a já mu to odkývám. Než sám nastoupím, otočím se k Vlkům. „Děkuji za Vaši pohostinnost a za poskytnutí pomoci v času nouze.“ Lehce se ukloním a poté nastoupím na palubu Thunderhawku. +++ Od: Perturabo Pro: Leman Russ +++ +++ Horus chtěl se Lvem probrat sanaci Calibanu, se kterou mu budu asistovat. Poté jsem se vrátil zpět na tvou bárku. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Zasměji se tomu, jak se Lev snaží ospravedlnit to, že přišel mezi Vlky plně vyzbrojen stejně, jakoby šel do boje. „Kdybyste nebyli primarchové, vaše věčné hašteření a potyčky by byly zábavné. Takhle se vždycky bojím, že Russ rozpoutá občanskou válku svou neomaleností.“ „Štastná souhra okolností, že jsem se zrovna rozhodl letět na Caliban. Být na Krvi v ten moment, kdy ji ta věc zničila, už bychom si nemuseli takhle povídat. Ale poučil jsem se z toho.“ Na jeho pozvání k smutečnímu obřadu souhlasně kývnu. Neodmítnu, něco takového by bylo neslušné. „Rozhodně se teď vyčistí vzduch od napětí, že ano?“ Nemám proti Hvězdným vlkům ani Russovi nic konkrétního, ale pokud je si s Lionem až moc blízko, zavání to výbušnou směsí. Takže jejich odlet je vítanou událostí. „Dobře,“ odpovím a následuji svého bratra do nitra jeho vlajkové lodi. Mí synové jsou zatím doprovázení do prostor pro Astarty. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Už teď jsem nervózní, kdy to bude, už teď mě rozčiluje, že to nejde postaru, rychle… ale nová část Angrona ví, že je potřeba se postarat, aby se všechno vydalo správný směrem, a pak čekat. Musíme si najít jinou činnost, kde půjde všechno hned a naráz, kde vybijeme energii a vztek, ale tohle musí jít vlastní cestou, vlastní rychlostí… Doufám, že Lorgara dostaneme na naši stranu. Na Teře?! Tak to ne! Já se k Teře ani nepřiblížím! A už vůbec nebudu řešit něco, co by pro nesprávně přemýšlící mohlo bejt považováno za zradu, v místě, kde si vesele kraluje Dorn a kde okouní Fulgrim! Nepřekvapilo by mě, kdyby jim tam Regent už ve svý paranoie nastrčil ucha! „Ne! Na Terru ani náhodou!“ Vykřiknu a zpražím voxaře vzteklým pohledem jenom za to, že si to dovolil navrhnout. Po několika hlubokých nádeších ale pokračuju relativně klidným a pevným hlasem. „Ne, žádná Terra. Pošleme oběma zprávu.“ Nejde jenom o to, že nechci být blízko Dorna. Fulgrim by neměl mít šanci se dozvědět až tak moc snadno, že chci vidět i Lorgara. A už vůbec by se neměl dozvědět, o čem s ním chci mluvit. +++ Od: Angron Pro: Fulgrim Fulgrime! Musím se s tebou sejít – co nejdřív a rozhodně ne na Teře! A věř mi, toto setkání je znakem mojí dobré vůle, jelikož jsem se zavázal ctít tvou funkci Vojevůdce, tak ať tě ani nenapadne mě odmítnout. Angron PS: Už jsi mě párkrát překvapil svou statečností a chladnokrevností – nezkontaktovat Angrona po tom, co se stalo s Císařem a na Teře? To chce pevné nervy… Máme všichni štěstí, že už nemám implantáty. +++ Musím se usmívat, když to píšu. Zní to agresivně, zní to nasraně – přesně tak, jak to potřebuju. A pak druhá zpráva, pro Lorgara. Tohle bude těžší… už proto, že zatím nevím, jak Aureliana získám na svou stranu, i proto mi těch pár slov trvá mnohem dýl než zpráva Vojevůdci. +++ Od: Angron Pro: Lorgar Bratře Lorgare Patříš mezi námi k nejmoudřejším a já moudrou radu potřebuji. Nyní letím za Fulgrimem, ale věřím, že se u něj dlouho nezdržím. Žádám tě o možnost se s tebou poté setkat. Místo urči sám, jen ať to není Terra. Angron +++ Jo, tohle zní vážně a zároveň to nic neříká. To by mi mohlo dát dost času s Kharnem vymyslet, jak ho dostat na naši stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "Ten zvláštní temný nepřítel, věřím, je někde tam, bratře. Nebo alespoň jsem přesvědčený, že až nasbírá dost sil, přijde z těch míst a zkusí proměnit vše, co milujeme, v prach. Proto jsem se snažil očistit a opevnit tamní světy a stále pracuji na tom, aby každý obyvatel našich držav třímal imperiální pravdu pevněji než holý život." Nějak... to nechápu. Jak může být někde tam, když doteď tvrdil, že je ve warpu? Tak jak to teda je? Nejlogičtější vysvětlení je, že je ve warpu, ale Lorgar (a Konrád taky) měli vizi o tom, že až zaútočí, začne to tam. Příliš se mi nelíbí formulace "očistit." Nevím, co si pod tím představit. "V těch místech se mě také pokusilo to nebezpečí zlomit a málem jsem tomu podlehl. Proto jsem se také chtěl připravit, aby se to již nemohlo opakovat." Nakloním hlavu na stranu. Mluví o tom, tehdy, s čím se mi svěřil, že? "A zjistil jsi něco? Konrád tam zůstal?" Nepřijde mi bezpečné, aby tam byl sám a bez dozoru. Vždyť... vždycky to byl divný patron - co udělá, kdyby promluvili na něj? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Magos na tebe nechápavě stále dívá, ale odejít tě nechá. Loď stále mlčí a jak se zdá, tvá voxová zpráva tam nedoputovala. Venku aktivuješ trysky a získáš rychle přehled o situaci. Výsadkové moduly, Thunderhawky, vše, jak se zdá, bylo evakuováno, až na dva tři kusy, které leží líně na zemi a čekají. Asi na tebe. T=0. Tři minuty od tvého rozkazu zničit planetu. Je na čase se zamyslet, jestli tvoji muži jsou dostatečně loayální, aby provedli rozkaz, který by zabil primarchu. Odpověď je jednoduchá a to záblesk na obloze. Z země planetky je záblesk orbitální baráže oslnivý a děsivý. Tvoji muži splnili rozkaz. Tři minuty ticho na kanále a tak zmáčkli tlačítka. Do nárazu do planety zbývá pár sekund a vcelku s tím nejde nic dělat. Náraz torpéd do planety ale vyvolá jen velkou tlakovou vlnu, plnou prachu. Torpéda neexplodovala..A asi jen Císař ví proč. Thunderhawky tě dopraví na orbit, na mateřskou loď. A ani zde situace není zrovna pěkná, jak se zdá, Adeptus Mechanicus dodrželo své sliby a tvé lodě na tom v současné době nejsou nejlépe. Zbrojní systémy funkční, astropatická komunikace funkční, ale jak se zdá, tak si v tomhle systému chvilku pobydete. Lodi z neznámých důvodů nefungují warpové pohony. A jednotky Mechanica na orbitě? Jsou fuč. Stejně jako magos,kdyby jsi ho chtěl hledat. Nemluvě o Artefaktu613. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Od: Angron Pro: Fulgrim Fulgrime! Musím se s tebou sejít – co nejdřív a rozhodně ne na Teře! A věř mi, toto setkání je znakem mojí dobré vůle, jelikož jsem se zavázal ctít tvou funkci Vojevůdce, tak ať tě ani nenapadne mě odmítnout. Angron PS: Už jsi mě párkrát překvapil svou statečností a chladnokrevností – nezkontaktovat Angrona po tom, co se stalo s Císařem a na Teře? To chce pevné nervy… Máme všichni štěstí, že už nemám implantáty. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Od: Angron Pro: Lorgar Bratře Lorgare Patříš mezi námi k nejmoudřejším a já moudrou radu potřebuji. Nyní letím za Fulgrimem, ale věřím, že se u něj dlouho nezdržím. Žádám tě o možnost se s tebou poté setkat. Místo urči sám, jen ať to není Terra. Angron +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro V jednání s tvým bratrem jsi bohužel vyrušen některým z svých pobočníků, který ti udýchaně předá tablet s následující zprávou. A že není dobrá. Milý bratře, Corax je pod tvým velením a zpráva byla adresována tobě. Dorn Originální zpráva : Drahý Vojevůdče, milý Regente Terry. Stala se taková nemilá věc v segmentu Calderie. Jak se zdá, území Adepta Mechanica bylo svévolně napadeno Havraní Gardou, legií Corvuse Coraxe, který k tomuto dal rozkaz a byl osobně přítomen. V příloze jsou důkazy. Z nedostatku indicií a logických vysvětlení jeho činu nejsme schopni jeho čin logicky vyhodnotit. Naštěstí nedošlo k žádným škodám na majetku Adepta Mechanica či na vykopávkách. Jsme zmateni, tento čin nedává smysl. Tak jak tak, neradi bychom, aby se tento čin opakoval. Havraní garda proto byla zbavena Požehnání Omnisiáše a další projekty, požadované Legiemi, byli pozastaveny. Žádáme oficiální omluvu. S pozdravem Arbor Hal, Generál Fabricator Marsu. (Zpráva vytvořena za pomoci noosferického spiritu Humens3215) Příloha : T - 10 : „Všem expedičním jednotkám provedeme přelet nad souřadnicemi které nám dali zvědové. Udržujte roztaženou formaci a budeme nad pozicí očekávat přehradnou palbu tak se podle toho připravte. Corax konec.“ T - 9,5 : ++PrimarchoXIX, přestaňte v akci, která právě probíhá, vstupujete bez pozvání na výsostné území Adepta Mechanica, na které máme dle Císařského dekretu právo. Pokud neodvoláte své stroje, budeme to považovati za agresi a podnikneme následné kroky. A nesnažte se mě, prosím, přesvědčit, že se jedná o náhodné cvičení orbitálního výsadku. S pozdravem Urdos Convus, velitel bezpečnosti těžební kóty 613++ T - 8 : +++ArchMagosi Vitrilianovi i veliteli těžební kóty 613. Musím vám oznámit, že naše předsunuté hlídky ve volném vesmíru náhodou zaznamenali ve vnějším pásu asteroidů člun eldarských eldarských pirátů letící po balistické křivce k této planetě. Výpočty které nám právě došli ukazují místo přistání přibližně 100 kilometrů od těžební koty 613. Stín Císaře se je pokusí zastavit ještě než sestoupí do atmosféry, ale v rámci předběžných opatření, v souladu se vzájemnými přísahami mezi adepta mechanika a mým otcem. Hodlám dostát svých závazkům a zaujmu se svým doprovodem obranu a posílám obranu koty 613. Zbytek mých válečníků je na stínu císaře připraveni vylodit se tam kde to bude potřeba. Nejsme si jisti velikostí posádkou koty 613,ale navrhuji, aby civilní posádka, jejíž přítomnost není nezbytně nutná se evakuovala, jsme připraveni pomoci našimi hromovými jestřáby a svými těli bude-li nutno krýt evakuaci příslušníků ademta mechanika. Pokud ArchMagost Vitrilian uzná, že kota 613 nestojí za obranu. Pokud ano, mý válačníci budou bránit majetek imperia i mechanika jak si žádají přísahy. Dokud nedostanu vaše vyjádření budu předpokláda, že si tuto kotu přejete bránit. Corax velitel XIX konec. +++ Přiložen scan o tom, že sektor je čistý. Skenující loď je loď AM, ale i loď Havraní Gardy. T - 7,5 : " Všem jednotkám připravit se na výsadek u koty 613. Počet nepřítele , jeho protiletecká obrana neznámá. Připravit se na boj" T-7,2 :++ Stínu císaře pokud nedostanete do půl minuty jiné rozkazy nebo pokud začnou nahazovat štíty, ochromíte všemy dostupnými prostředky veškeré lodě na orbitě nepatřící legii. Snažte se je nezničit. Corax konec.++ T-7,18 : ++Velitel Corax Stejně jako můj otec nepotřebuji komunikator abych viděl co právě potřebuji. Nicméně fakt že vaším směrem letí eldaři považuji za prokázaný a tedy. My buď jasně a přesně vysvětlíte proč jste tak pevně přesvědčeni, že Eldaři nemohou zaútočit na to místo. Nebo budu předpokládat, že máte s nimi nějakou tajnou domluvu o vzájemné spolupráci a neinformovali jste o tom imperiální představitele. Čímž porušujete dohody uzavřené mým otcem a marsem a jste tedy zrádci adepta mechanika i imperia a podle toho bude s vámi naloženo. Pakliže vaše obrané stanoviště vypálí ještě jedinou salvu budu považovat druhou možnost za dokázanou. Corax konec.++ T-7,1 : ++Corax legii sestupujeme do nepřátelské protiletadlové palby, rozkazy zní zajistit instalaci a všechny okolní objekty, priorita jsou minimální ztráty na neutrálních stranách, zlikvidovat jednotky jenž na vás budou útočit a zbytek odzbrojit a zajistit. Provést výsadek. Corax konec++ V tomto bodě se AM začlo bránit (T). Následuje videozáznam Coraxe, jak ničí velké Myrmidony AM a křičí „ Ve jménu impéria ukončete to šílenství, už nikdo nemusí zemřít.“ Dále následuje pohled na skupinu Magosů, kteří s Coraxem mluví společně, evidentně na Marsu a záznam z kamery magose na vykopávce. "Předpokládám, že je to něco co má dočinění z warpem. Až dostanu odpovědi opustím toto místo." Fakt že možná můj osobní astropat špatně spočítal trejektorii nepřátelské lodi na poslal my ji. Tě neopravňuje střílet na mé lidi. Tato planeta náleží stejně imperium jako adepta mechanika. Vaše jsou světy jenž potvrdí po vzájemné dohodě velení segmentu nebo otec. Nemáte právo si bez udání důvodu jednostranně vznést vlastnické právo na soustavu. Máte právo ji zabrat pokud se zde nachází něco cenného, ale pak jste povinni tento fakt oznámit velení segmentu. I to je součastí dohod. Oznámením rozhodně nebylo myšleno hysterický řev nehodný adepta mechanika a palba z obraných stanic. To je všechno odcházím ať naše hromové jestřáby zase fungují, posbíráme všechny své mrtvé a raněné. Pak požádám o názor vojevůdce. Ale pokud nám v tomto budete bránit postarám se ay z tohoto místa zbyl žhavý kráter. “ " Dobrá když to postavíte takto. Dost hraní. ++ Corax Stínu Císaře pokud se do tří minut neozvu použijte veškeré své zbraně na mou pozici, pokud bude potřeba zničte celou planetu.++" „Při svém Otci. Přísahám že se postarám, abyste zaplatil za každou zničenou loď, obraný post , zabitého vojáka i servitora. Prosím neberte toto jako vyhrožování, ale jako konstatování faktu. My dva si už nemáme co říci a prosím dejte my záminku ať vás mohu zabít, stačí my prudký pohyb .“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro V jednání vás bohužel vyruší neodbytné klepání na dveře. Astart od Dětí Císaře, který vypadá velmi udýchaně, nese Vojevůdci důležitou zprávu na datatabletu....Prý přímo z Terry a Marsu a prý "si žádá Vaši okamžitou pozornost, Vojevůdče" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Pozice : Segment Ultima, Formund – 1500 od Terry Bohužel, špatné zprávy, špatné zprávy. Jeden si takhle bombarduje orky a skončí lapen v warpové bouří, v které je nemožné jakkoliv komunikovat s venkem a jen vysílat. Naštěstí, občas spojení polevilo, takže se šlo ohlásit na téma „Žijeme.“ Důležité události : Víceméně do Koncilu v Nikae (zakázaní Psykerů) se jelo podle oficiálního kánonu. Ullanorský Triumpf – Císař odstupuje z velení Krusády a překvapivě volí nikoliv Hora, ale Fulgrima na místo Vojevůdce.. Terranská Smrt – ..jen proto aby za zhruba dva týdny prý zemřel za tajemných okolností na Teřře... Terranská Pochodeň.....kde Magnus se obětoval a zanechal Astronomican funkční, jen proto.. Terranský Regent : ..aby Teřře mohl šéfovat Rogal Dorn, který byl na jmenování, společně s Magnusem, vyjmut z Krusády. Dorna prý Císař jmenoval Regentem Terry krátce přes smrtí. Dorn začal tak, že dal Prospero do ochranné karantény. Ehm. A to bude, z toho důležitého, co se k tobě dostalo, asi tak vše. Warpová bouře konečně pominula a je na čase dát o sobě také trošku vědět. odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Problémy to nedělá....“ ukončí senátor a následuje víceméně nezávazné tlachání, kde se domluví předběžná komunikace a kooperace. Senátor ti dá kus jejich technologie, jakýsi krystal, na který je možno nahrát cokoliv, co vidí jeho nositel. Vcelku zajímavý kus technologie. Mile tě požádá, aby jsi mohl „natočit“ případnou prezentaci věcí a technologií na obchod, případně vašich problémů, které by vám mohli pomoci řešit. Dostaneš ještě druhý krystal, takové pouzdro, do kterého se první krystal vloží. Vysílačka. Sám dostaneš na nějakém plastu vytištěný soupis technologií, s kterými je povolen obchod. Je toho opravdu hodně, od prosté konzervace potravin po medicínu. Zajímavé – žádné zbraně. A ještě jedna věc, která je zajímavá. Počitače, umělé technologie, „spriti“ (Osekané AI). Miniaturizované a nedoceněné, používané jako osobní deník, diář. I ten koník to obsahuje. Další technohereze. Po potřesení ruky a milém rozloučení, kde ještě oba s bratrem obdržíte dárkové koše, plné vína a exotických pokrmů, se můžete vrátit na své lodě na orbitě, kde se během těch pár hodin nic zvláštního nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Vše vděčně příjmu a vydám se zpátky do thunderhawku. Naše stráž byla očividně nervozní když jsme byly pryč. Ale teď už se můžeme v klidu vrátit na lodě. Podle mě s pocitem dobře odvedené práce. "Podám zprávu Fulgrimovy, asi by jsi se mu měl ozvat taky. Nemá cenu aby jsme tu byly oba, když jsou světy které potřebují osvobodit. Díky že jsi tady byl se mnou, dodával jsi mi jistoty..." Úsměju se jeho směrem. Nicméně teď mě napadlo že mě čeká těžší část. Musím situaci přednést vojevůdci a mám takový pocit že nebude moc nadšený z toho co mu řeknu. Vezmu krystal a pozorně si ho prohlédnu. Minimálně vypadá zajímavě. Na lodi poděkuju marinákům že tam šli se mnou a vypadám se do mé kajuty. Po cestě pro jistotu krystal i s pouzdram uložím do místnosti kde se nenachází nic důležitého, kdyby nás to mělo odposlouchávat. Sice jim nemám proč nevěřit, ale jeden nikdy neví. Pro jistotu tam už na mě čeká zpráva od Coraxe. Pomalu si nechám servitory sundat zbroj a převleču se do pohodlnější tógy. Pomalu dojdu až k oknu mé kajuty a zahledím se na planetu. Vypadá tak poklidně.... "Zpráva pro Coraxe." Chvíli počkám než mi krátké pípnutí oznámí nahrávání. Nadiktuji ji a rovnou nechám poslat i další pro Fulgrima. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zpráva z Krvavé Slzy pro Coraxe. Zdravím bráško Ted jsem se vrátil na loď a dostala se ke mě tvá zpráva. Děje se u tebe něco o čem bych měl vědět? Pokud vím v té oblasti by měl být docela klid. Nemluvě o tom že věci ohledně imperiálních sil by měl řešit spíš Fulgrim. Na co je pozice vojevůdce když si budeme každý létat kam se nám za chce a budeme dělat co chceme? Pokud to bude v mých silách pomůžu ti jak jen to půjde. Ale právě ted nemůžu nic slíbit. Sanguinius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro +++ Zprava z Krvavé slzy na Zlatého orla. Zdravím bráško Omlouvá se že jsem se neozval dříve, byl jsem na jedné z planet Interexu a navazoval, podle mě docela úspěšný kontakt. Mám nějaké ukázky jejich technologii a jsou naklonění vzájemnému obchodu. Chovali se k nám příjemně, ale víc bych ti raději řekl osobně. Nicméně nechci zbytečně domlouvat další spolupráci a tak dokud se s tebou minimálně neporadím. Přece jen jsi vojevůdce. Kromě toho bych tě rád po dlouhé době viděl. A málem bych zapomněl ozval se mi Corax a ptal se po podpoře, netuším co ted dělá, ale myslím že by tohle mělo jít spíše přes tebe. Určitě lépe odhadneš jeslti je to potřeba, nemluvě o minimálně informovanosti o našich pozicích. Nechám u Interexu jednu lod, kdyby jsme chtěli navazovat další kontakt. A nejspíš se ti ozve i Roboute. To je v rychlosti asi všechno. Těším se na tebe Sanguinius. |
| |
| A mám toho právě dost a neb když mechanika za sebou uklízí stopy Všesměrové vysílání do warpu a jeden svazek na Mars. Zde Corvus Corax velitel třinácté legie a člen válečné rady impéria. Tímto se odvolám na smlouvy uzavřené mezi naším otcem Císařem a Adeptem mechanikem o vzájemné podpoře a pomoci. Žádám Vrchní velitele Adepta mechanika a konkrétně prefabrigátora generála Marsu o vyšetření činů správce sektoru Calderia ArchMagose Vitriliana Proti kterému tímto vznáším následující obvinění: -Nedbalost vedoucí ke zničení zařízení adepta mechanika a imperiální techniky a v neposlední řadě i ke zničení celé planety. -Podkopávání svými činy společného úsilí adepta mechanika a imperia -Dále ho viním ze úkladnou vraždu vojáků třinácté legie a zabití podřízených adepta mechanika -Také žádám o prošetření jeho kontaktů z cizáky, konkrétně s Eldary, protože jsou zde náznaky, že má s nimi dohodu za zády Imperiálních úředníků. Dále pak oznamuji, že v přímém důsledku těchto činů došlo k jednorázovému odvetnému bombardování stanice na níž se Archmogos nacházel. Osud Archmagose Vitriliana je neznámí, ale předpokládáme, že uprchl, před vyšetřováním dvou křižnících adepta mechanika a tímto žádám všechny své bratry a imperiální úředníky aby ohlásili jeho případný pobyt Adepta Mechanika na třinácté legii. Corax konec++ Ukončím zprávu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Nezjistím co zjistil a nezjistím, co Konrád. Minimálně ne nyní. Tenhle tyjátr, který způsobilo mé Dítě, vypadá naléhavě. Většinou se, a především na veřejnosti, chovají velmi zdrženlivě a způsobně, takže - ano, musí to být něco doopravdy znepokojivého. Tak znepokojivého, že neřeknu "to vyřešíme za chvilku, nevidíš, můj drahý, že rozmlouvám s bratrem?" Ale namísto toho se rozpačitě omluvím. Poděkuji za pohostinnost i víno a ujistím Lorgara, že až prostuduji tuhle naléhavou záležitost, zjistím, co se děje a kde je problém, že se sejdeme ještě jednou a promluvíme si. Omluvím se ještě jednou. A upřímně mě to mrzí, že vzhledem k povaze zprávy, musím dát přednost... tomuto, před Lorgarem. Přitom... bych asi raději řešil cokoli jiného, jen je... ten problém. Ten problém s mechanicem, který tak zaneprázdnil Dorna, že mě nemohl přijmout a teď ho posílá ke mně, protože mi to asi nemohl říci hned a nemohli jsme to spolu vyřešit ještě na Phallanxu. Ah. Dorn! Corax! Pokud se mě ptá, vysvětlím, že v Calderii vyvstal problém mezi mechanicem a Coraxem, který musím vyřešit, než za něj budeme muset trpět všichni. A že víc zatím nevím, což je pravda. Zprávu jsem si prohlédl jen zběžně, potřebuji si vše prostudovat v klidu a data, dodaná, vypadají od pohledu obsáhle. |
| |
| Zpráva na veřejném kanále +++Od: Vojevůdce Pro: Všechny účastníky křížové výpravy a podpůrné síly Impéria+++ Bratři a jejich legie, imperiální úředníci, mechanicum, přátelé, zprávy o problémech v sektoru Calderia mne zastihly chvíli před veřejným vysíláním třinácté. Popravdě jsem měl v úmyslu vše vyřešit pokud možno diskrétně, už proto, že Corax, primarcha výše zmíněné legie, si pravděpodobně neuvědomuje, že veřejným vykřikováním svého pochybení a svalování viny na druhé, co hůře, osočováním mechanica, si přivodí přinejlepším z ostudy kabát. Žel, než jsem stihl zareagovat, letěla zpráva do éteru. Proč ne, možná je to osud a Corax sám tímto rozhodl, že si zasloužíte znát celou, podrobnou pravdu, nepřikrášlenou mou zavrženíhodnou, přirozeně bratrskou snahou jej té ostudy uchránit. Jak to s nedbalostí a svévolným ničením imperiální techniky a podkopávání úsilí adepta mechanica a Impéria doopravdy bylo, nejlépe prezentují akurátní přepisy veškeré astropatické komunikace, zaslané mi krátce po incidentu Generalem Fabricatorem Arborem Halem. Prosím, posuďte sami. Upozorňuji předem, že planeta se nacházela v oficiální sféře vlivu adepta mechanika, který na ní prováděl ještě zesnulým Císařem povolené vykopávky, za účelem získání technologií. Příloha : T - 10 : „Všem expedičním jednotkám provedeme přelet nad souřadnicemi které nám dali zvědové. Udržujte roztaženou formaci a budeme nad pozicí očekávat přehradnou palbu tak se podle toho připravte. Corax konec.“ T - 9,5 : ++PrimarchoXIX, přestaňte v akci, která právě probíhá, vstupujete bez pozvání na výsostné území Adepta Mechanica, na které máme dle Císařského dekretu právo. Pokud neodvoláte své stroje, budeme to považovati za agresi a podnikneme následné kroky. A nesnažte se mě, prosím, přesvědčit, že se jedná o náhodné cvičení orbitálního výsadku. S pozdravem Urdos Convus, velitel bezpečnosti těžební kóty 613++ T - 8 : +++ArchMagosi Vitrilianovi i veliteli těžební kóty 613. Musím vám oznámit, že naše předsunuté hlídky ve volném vesmíru náhodou zaznamenali ve vnějším pásu asteroidů člun eldarských eldarských pirátů letící po balistické křivce k této planetě. Výpočty které nám právě došli ukazují místo přistání přibližně 100 kilometrů od těžební koty 613. Stín Císaře se je pokusí zastavit ještě než sestoupí do atmosféry, ale v rámci předběžných opatření, v souladu se vzájemnými přísahami mezi adepta mechanika a mým otcem. Hodlám dostát svých závazkům a zaujmu se svým doprovodem obranu a posílám obranu koty 613. Zbytek mých válečníků je na stínu císaře připraveni vylodit se tam kde to bude potřeba. Nejsme si jisti velikostí posádkou koty 613,ale navrhuji, aby civilní posádka, jejíž přítomnost není nezbytně nutná se evakuovala, jsme připraveni pomoci našimi hromovými jestřáby a svými těli bude-li nutno krýt evakuaci příslušníků ademta mechanika. Pokud ArchMagost Vitrilian uzná, že kota 613 nestojí za obranu. Pokud ano, mý válačníci budou bránit majetek imperia i mechanika jak si žádají přísahy. Dokud nedostanu vaše vyjádření budu předpokláda, že si tuto kotu přejete bránit. Corax velitel XIX konec. +++ Přiložen scan o tom, že sektor je čistý. Skenující loď je loď AM, ale i loď Havraní Gardy. T - 7,5 : " Všem jednotkám připravit se na výsadek u koty 613. Počet nepřítele , jeho protiletecká obrana neznámá. Připravit se na boj" T-7,2 :++ Stínu císaře pokud nedostanete do půl minuty jiné rozkazy nebo pokud začnou nahazovat štíty, ochromíte všemy dostupnými prostředky veškeré lodě na orbitě nepatřící legii. Snažte se je nezničit. Corax konec.++ T-7,18 : ++Velitel Corax Stejně jako můj otec nepotřebuji komunikator abych viděl co právě potřebuji. Nicméně fakt že vaším směrem letí eldaři považuji za prokázaný a tedy. My buď jasně a přesně vysvětlíte proč jste tak pevně přesvědčeni, že Eldaři nemohou zaútočit na to místo. Nebo budu předpokládat, že máte s nimi nějakou tajnou domluvu o vzájemné spolupráci a neinformovali jste o tom imperiální představitele. Čímž porušujete dohody uzavřené mým otcem a marsem a jste tedy zrádci adepta mechanika i imperia a podle toho bude s vámi naloženo. Pakliže vaše obrané stanoviště vypálí ještě jedinou salvu budu považovat druhou možnost za dokázanou. Corax konec.++ T-7,1 : ++Corax legii sestupujeme do nepřátelské protiletadlové palby, rozkazy zní zajistit instalaci a všechny okolní objekty, priorita jsou minimální ztráty na neutrálních stranách, zlikvidovat jednotky jenž na vás budou útočit a zbytek odzbrojit a zajistit. Provést výsadek. Corax konec++ V tomto bodě se AM začlo bránit (T). Následuje videozáznam Coraxe, jak ničí velké Myrmidony AM a křičí „ Ve jménu impéria ukončete to šílenství, už nikdo nemusí zemřít.“ Dále následuje pohled na skupinu Magosů, kteří s Coraxem mluví společně, evidentně na Marsu a záznam z kamery magose na vykopávce. "Předpokládám, že je to něco co má dočinění z warpem. Až dostanu odpovědi opustím toto místo." Fakt že možná můj osobní astropat špatně spočítal trejektorii nepřátelské lodi na poslal my ji. Tě neopravňuje střílet na mé lidi. Tato planeta náleží stejně imperium jako adepta mechanika. Vaše jsou světy jenž potvrdí po vzájemné dohodě velení segmentu nebo otec. Nemáte právo si bez udání důvodu jednostranně vznést vlastnické právo na soustavu. Máte právo ji zabrat pokud se zde nachází něco cenného, ale pak jste povinni tento fakt oznámit velení segmentu. I to je součastí dohod. Oznámením rozhodně nebylo myšleno hysterický řev nehodný adepta mechanika a palba z obraných stanic. To je všechno odcházím ať naše hromové jestřáby zase fungují, posbíráme všechny své mrtvé a raněné. Pak požádám o názor vojevůdce. Ale pokud nám v tomto budete bránit postarám se ay z tohoto místa zbyl žhavý kráter. “ " Dobrá když to postavíte takto. Dost hraní. ++ Corax Stínu Císaře pokud se do tří minut neozvu použijte veškeré své zbraně na mou pozici, pokud bude potřeba zničte celou planetu.++" „Při svém Otci. Přísahám že se postarám, abyste zaplatil za každou zničenou loď, obraný post , zabitého vojáka i servitora. Prosím neberte toto jako vyhrožování, ale jako konstatování faktu. My dva si už nemáme co říci a prosím dejte my záminku ať vás mohu zabít, stačí my prudký pohyb .“ - konec přílohy - Z mého pohledu se tedy Mechanicum nedopustilo žádného protipeávního ani protiimperiálního jednání, jednalo podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Děkuji tímto všem členům Adepta Mechanica, jmenovitě pak ArchMagosi Vitrilianovi, že ponechal i navzdory pochybení a vzniklému krvavému sporu bratra naživu. Dále veřejně Coraxe žádám, aby se zamyslel nad svým chováním, nenutil mne vypsat mu veřejně, potupně a přede všemi stejný výpis jeho opravdových prohřešků proti Lex Imperialis, jako se objevil v jeho zprávě. Fakt, že se pokusil o posily v této své malé vzpouře, která, doufám, že vzešla z čirého pomatení smyslů žalem nad Otcovým skonem a ne ze zrádných a protiimperiálních úmyslů, požádat jednoho z bratrů a obejít tímto mé vědomí. Mechanicum pochopitelně vydalo zastavení výroby všech imperiálních pohledávek, pocházejících od primarchů, dokud se Corax osobně za své pochybení neomluví. Apeluji tímto na primarchu třinácté, aby se mechanicu omluvil, neboť nejenže není v právu, ale chování tohoto druhu a odmítání omluvy by se dalo považovat za sabotáž křížové výpravy a díla Císaře. Fulgrim, Vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Fulgrim +++ +++ Pro: Sanguinius +++ Bratříčku, jsem rád, že se mi ozýváš a velmi mě těší zpráva o tom, že alespoň někomu se v křižádě daří, aniž by mi na hlavu kydal neskutečné množství problémů, vzniklých z blbosti. Rád si poslechnu všechny informace, které mi o nové lidské soustavě, kterou jsi objevil a kterou určitě brzy připojíme k Impériu, přineseš. Věřím, že existence nových, nám neznámých technologií, o nichž mluvíš, by mohla alespoň trošku potěšit právoplatně frustrované mechanicum. Děkuji také za informaci o Coraxově obcházení mé autority. Doplnilo mi to několik chybějících částeček mozaiky, která zase začala dávat o trošičku větší smysl. Souřadnice mého kotviště odešlu co nejdříve to bude možné. Tvůj přílet dozajista projasní mé ponurá dny. S Láskou, Fulgrim, tvůj bratr. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Pro Katchera - časový údaj této zprávy odpovídá přibližnému odchodu z Tacticaria Zlatého orla (a ano, vtipná historka ze života se zakládá na vtipné události ze začátku jeskyně, opravdu se to stalo!) +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Angron +++ Můj drahý bratře, samozřejmě, že ti se setkáním vyhovím, pokud si to opravdu přeješ. A ano, bude pro nás všechny lepší, když naše setkání neproběhne na orbitě Terry. Vlastně pro klid lidu, obývajícího srdce Impéria bude lepší, když se zde nebudou trousit další a další primarchové. Co se zkontaktování týče, věřím, že jsem tak učinil, nicméně připouštím, že zpráva nemusela dojít. Nestalo se to ostatně poprvé. Krátce po Ullanoru jsem zkoušel zavést strategii "pokud vám zpráva dojde, napište, že došla," ale žel jsem od ní byl nucen frustrovaně upustit, protože inteligence bratra, na němž jsem to zkusil, se zjevně potácí někde na ostudné hranici lidského podprůměru. Je mi jasné, že mě selhání techniky zrovna neomlouvá, ale mám za to, že vtipnou historku o testu celého systému a důvod, proč se projevil, jakožto nedostatečně blbuvzdorný a to i přes fakt, že jsem předpokládal, že jej pochopí i malé dítě, oceníš. Krátce poté, co Corax odletěl pátrat po pozůstatcích temných eldar, jsem si od něj vyžádal hlášení. Protože neodpovídal, vyžádal jsem si je znovu. Pochopil jsem z toho, že v sektoru pravděpodobně vypadává astropatická komunikace a doporučil mu, aby kdykoli, když mu ode mne dojde zpráva, automaticky nahlásil, že byla přijata, i v případě, že by odpověď odložil na pozdější čas. Když jsem mu pak psal, neodpověděl mi. Napsal jsem tedy zprávu znovu, s vědomím, že kdyby došla, hlásil by to. V odpověď mi přišlo něco jako "proč mi tu zprávu posíláš dvakrát? a následovala odpověď." To jen tak na okraj, když už jsem u toho kopání do intelektu našeho krkavčího bratra. Souřadnice a přibližný čas mého pobytu na nich zasílám v příloze zprávy. Jsem rád, že ses i navzdory absenci informací zachoval rozumně. Fulgrim. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Od: Angron Pro: Fulgrim Bratře, projevil jsi zase svůj pověstný šestý smysl pro jednání. Moje nálada byla pod bodem mrazu, ale tvoje zpráva v kombinaci s tím, co všem přišlo od Coraxe, ji zvedla dostatečně. Bratr nejspíš dostal velkou ránu do palice a ještě se z ní nevzpamatoval. Nicméně jsem rád, že si najdeš čas, talent na klidnění vřících vod ti sice neschází, ale sám určitě nechceš, abych tě dennodenně otravoval s žádostí o novou várku vtipných historek. Angron +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Směju se nahlas, hurónsky a bez skrupulí, když čtu Fulgrimovu odpověď. Dokonce mi vyhrknou slzy smíchu. Ne, po tomhle nelze pokračovat v nasraným tónu, tohle je po tom všem s Coraxem až příliš vtipný. Havran se musel zcvoknout. „Takže nakonec to bude přece jen Segmentum Solar, voxaři,“ usmívám se, tónu hlasu chybí autoritativnost. Ten mezek bělovlasej umí zvednout náladu, jen co je pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Perturabo +++ Jak jsi mohl zjistit, bratře, stavba tvého křižníku se díky Coraxově hlouposti odkládá na dobu neurčitou, tedy, dokud nespolkne své nebetyčné a ničím nezasloužené ego a neomluví se mechanicu, které poškodil nejen vojensky, ale nyní i veřejně. Vlastně si nejsem jist, zda mechanicum je stále ještě ochotno přistoupit na další produkci čehokoli po tom, o co se pokusil na veřejných kanálech. Je mi to velmi líto, už proto, že jsem na tebe nezapomněl a nutnost přednostní výstavby tvého nového křižníku zmínil i zde na Teře. Jak se zdá, někdy i nejlepší úmysly a úsilí prostě musí vyjít nazmar. Vzhledem k tomu, že předpokládám Coraxovu egoistickou, zamítavou reakci, na mou výzvu o omluvu a nepřijetí nezvratných argumentů z jeho strany, podotýkám, že pokud chceš křižník nahradit, je třeba apelovat ve zprávách přímo na Coraxe, který tímto osud technického zabezpečení naší legie drží ve vlastních rukou. S láskou a obavami v srdci, Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ pro: Angron +++ Bratře, jednak jsem tady pro vás (což někteří jiní z nás zjevně nepochopili) a druhak mám stejně pocit, že by mi brzy vtipné historky ze života došly. A ty smutné už nemají takové kouzlo, co si budeme povídat. S přáním brzkého shledání Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ pro: Rogal Dorn +++ Říkal si o to. F. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Od: Angron Pro: Fulgrim Zpráva byla přijata, můj Vojevůdče! S velmi dobrou náladou, Angron +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Rmoutí mě že se krusádě nedaří jak by mělo. Nicméně jsem rád že jsem ti aspon trochu pomohl, ikdyž spíše zanedbatelně. Jako vždy se v práci se slovy vyrovnáváš Lorgarovy. Tvá slova jsou jako doušky výborného vína. Jen.... Přišla mi zpráva od Coraxe, teda asi všem. Děje se něco o čem bych měl vědět? Opravdu se o něj začínám bát.... Myslíš že by to mohlo být steskem po otci? Ikdyž věřím se vrátí, většina bratrů věří přesnému opaku, což je podle mě ještě smutnější. To jsou všichni ochotní jen tak příjmout jeho odchod? No nebudu tě zbytečně zatěžovat... Mam tu pro tebe víno z Interexu, myslím že by jsme ho mohli otevřít spolu. Obávám se že pro tebe z mé mise lepší dárek nemám, tak ti snad bude stačit. |
| |
 | Battle Barge "Saeva'manu", 392. Expediční Flotila Formund, Segment Ultima; 1500 ly od Terry 392. Expediční Flotila Můstek 3308001.M31 Ticho na můstku vlajkové lodi Saeva'manu se dalo krájet. Primarch Mortarion stál u jednoho z výhledů na okolní vesmír, zádumčivý jako vždy.. Jen pípání palubních přístrojů narušovalo tu chvíli, kdy se každý snažil schovat do té nejhlubší králičí nory široko daleko; což s přítomností dvojice primarchovo osobních strážců - Deathshrouds - byl úkol téměř kacířsky nadpozemský. "Jak dlouho?" promluvil primarch k jediným dvěma přítomným, High Admirálce Voltaire, a astropatovi s jménem, jenž Mortarion nechtěl a asi ani nedokázal vyslovit. Admirál lehce přešlápla z nohy na nohu, a vrhla prosebný pohled po astropatovi. "Cesty warpem jsem nevyzpitatelné, můj pane," odpověděl astropat. "Není možné predikovat, kdy přesně se z warpu dostaneme. Tato bouře, která nás sevřela je jedna z největších, které jsem doposud viděl. Jak jsem řekl již před několika dny, najít z ní cestu si bude vyžadovat čas a..." "Jen další výmluvy!" přerušil jej primarch a otočil se k oběma velitelům. "Samé výmluvy, to jen slyším. Chci výsledky, vidět, cítit. Trčíme ve warpu již několik týdnů a jediné, čeho jste schopni, jsou slova. Pokud nejste schopni toto vyřešit, asi je čas je poohlédnout se po někom, kdo bude." Osádka můstku se zneviditelnila ještě více. Věděli, co znamená, když je primarch roztrpčen. Věděli, co přichází, když primarch...se poohlíží. "Je třeba asi opět připomenout, co se stane, když nejste dostát svým závazkům vůči křížové výpravě a Císaři, astropate." S těmi slovy náhle jeden z primarchových bodygardů vykročil k blízkému stanovišti a vytáhl jednoho z členů jeho obsluhy. Smíkl jím po podlaze až ke svému pánovi a důstojníkům z námořnictva. Mladý poručík pohlédl na primarchu, a poté na astropata a admirálku. "Lorde Mortamore, prosím! Jsem zbraňový důstojník, já...já nemám nic s navigací společného! Sloužil jsem Vám příkladně, vyznamenal jste mne, dal jste mi osobně medaili za chrabrost! Pros..." Hlas zbraňového důstojníka byl utnut v půli, když z hrudi mu vyjela kosa jednoho z mortamirovo Deathshroudů. Důstojník námořnictva vyplivl krev a se zděšením pohlédl na čepel kosy trčící mu z hrudi. Deathshroud jej pozvedl do vzduchu, jako by nic nevážil, a jediným máchnutím jej rozetl ve dví. Krev, i jiné tělesné výměšky, potřísnili admirálku s astropatem, ale i několik okolních stanovišť. Mortarion beze slov vykročil pryč z můstku. V tu chvíli začala admirál zvracet. Můstek 3309001.M31 Admirál Voltaire hleděla na záda primarchy a hlavou se jí honila jediná myšlenka. Za dva týdny warpové bouře "bylo odejito" na devět členů posádky Saeva'manu, včetně jejího velitele štábu, a nebýt Eirenovo astropatů, pravděpodobně by byl odejit i desátý. Ona by byla odejita. Eiren sám pravděpodobně by přežil možná o pár dní déle - přece jen byl pro řešení problému důležitější než "řadový" High Admiral - ale primarcha ztrácel trpělivost každým dnem víc a víc, takže vlastně...ani tím si nikdo nemohl být jist. Naštěstí, či díky Císařovo prozřetelnosti, nalezl Eiren společně v velící astronavigátorkou skulinu v bouři, jíž 392. proklouzla. Všichni byli zachráněni útrpné smrti jenž přinášel warp...či primarch sám. Odvrátila se od primarchy a svých myšlenek, načež pohlédla na navigační úsek. "Astronavigátor, zaměřte naší pozici, a přepošlete je komunikačnímu. Komunikace, otevřete kanál, a zašlete vojevůdci Fulgrimovi tuto zprávu : +Velevážený a ctěný vojevůdče. Je mou povinností oznámit Vám, že 392. expediční flotila unikla z warpové bouře a navrátila se do plné služby v sektoru Formund, koordináty... + |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Formund, Segment Ultima; 1500 ly od Terry 3309001.M31 +++Od: 392. křížová výprava, XIV. legie, primarch Mortarion+++ ++ Velevážený a ctěný vojevůdče. Je mou povinností oznámit Vám, že 392. expediční flotila unikla z warpové bouře a navrátila se do plné služby v sektoru Formund, koordináty 19.33..26..9.10, a též je mou upřímnou a radostnou povinností oznámit ti, že orkská hrozba v daném sektoru byla zlikvidována. Jak jsem byl schopen zachytit, a přejmout též tvou zprávu, cítím se znepokojen událostmi v sektoru Calderia. Rád bych se tam vydal, a tvým jménem zahájil vyšetřování činů našeho bratra, Corvuse Coraxe, a jeho XIX. legie. Či přijal jakékoliv jiné rozkazy a úkoly, jenž jsi sto mi ochoten udělit. Též přijmi mou nejhlubší lítost nad událostmi na Terře a smrtí našeho bratra Magnuse, i nad ztrátou nejvyšší, našeho otce, pro níž jsem již prolil tisíce slz. Tvůj věrný služebník a bratr Mortarion, Primarch XIV. legie ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Fulgrim +++ +++ Pro: Mortarion +++ Můj drahý bratře, rád slyším, že jsi navzdory nepřízni osudu a vrtkavému warpu v pořádku. Celá záležitost s Otcovým skonem a Magnusovým usednutím na Zlatý trůn mne velmi rmoutí, ale mohu tě ujistit, že Dorn dělá, co je v jeho silách, aby v srdci Impéria opět zavládl pořádek a řád a křížová výprava, kterou z vůle Otce vedu, měla své zázemí, podporu a mohla nerušeně pokračovat. Co se Coraxe týče, děkuji za Tvou nabídku a nesmírně si ji cením. Nicméně je ještě brzy začínat nějaké prošetřování dříve, než se mi on sám nějakým způsobem ohlásí a oznámí své stanovisko. Řekl bych, že tě o něm budu informovat, ale s úzkostí v srdci předpokládám, že ve svém veřejném zostuzování bude i nadále pokračovat - a tak se to dozvíš tak či onak. Celá ta věc je nešťastná a velmi se mě dotýká, že mechanicum díky této urážce pozdrželo veškeré pohledávky, které po něm máme. Nicméně, Mortarione, až na vyšetřování dojde, přičemž zde doopravdy je možnost toho, že se některý z nás bude muset odebrat a přivést Coraxe k rozumu, vzpomenu si na tvou velkorysou nabídku a věř mi, že budeš první, na koho se v tomto případě obrátím. Do té doby, vzhledem k faktu, že ta část křížové výpravy, která zrovna nedělá iracionální problémy a nepřidává mi v těžkých časech starosti, se obrátila proti eldarům, ti zasílám v příloze informace o posledních zaznamenaných pozicích jednotlivých craftworldů. Všichni si uvědomujeme, že hledat eldaří mateřskou loď ve vesmíru je prachsprosté hledání v kupce sena - ale třeba přijdeš s nějakým strategicky proveditelným řešením, jak ty krysy, které se zasloužily o skon našeho Otce, vylákat ven. Ostatně, uvítám jakýkoli návrh na toto téma. Mezitím, prosím, vyhlížej mou zprávu, informující o případném Coraxově dalším postupu. Nyní nám nezbývá, než čekat a doufat, že bratr dostane rozum. S láskou, Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Jakmile primarhové i se svými muži opustí vlčí lodě, zamíří ke skokovému bodu. Jak slíbil admirál malá vlčí flotila opustí do hodiny soustavu a provede translaci do warpu, aby se připojila k hlavní vlčí flotile. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro: Horus Lupercal Zdravím tě bratře, Rád bych tě požádal, jestli bys mi nějak neshrnul k čemu jsi vzhledem k situaci na Calibanu došel. Případně by mne také zajímalo, jak se vyvíjí hledání bytosti zvané Yggranie, hledá-li jí někdo. Leman Russ +++ dávám si pozor, aby do zprávy pro mého bratra nepronikly slova, jako když už jsi mne s toho jednání vyhodil a podobné trpké pocity. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro:Lion El`Jonson Zdravím tě bratře. Podle zpráv, jenž se ke mně dostali, se situace v tvé soustavě již částečně stabilizovala, což mne těší. Mohl bys prosím pověřit své technokněze, aby v záznamech strojových duchů našli poslední vektor lodi, jenž jsi půjčil Erebovy. Jde o to, jestli tato loď nezamířila k nějakému konrétnímu systému, než vstoupila do warpu. Kdybys našel a byl ochoten poskytnou seznam navigátorů a astropatů na oné lodi, velmi by mi to pomohlo. Russ konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Zprávy, které kemně dojdou nejsou úplně pozitivní. Nejen, že místní lidé mají jen zbytek genomu, takže pro tvorbu legionářů se příliš nehodí. Horší je, že na planetě se nedá postavit, žádná stabilní základna. Druhá planeta nevypadá o moc lépe. Nejen, že má smrtící atmosféru, častá zemětřesení a proudy lávy jí pro tvorbu základny téměř stejně nevhodnou. "Proč mám pocit, že i ta třetí planeta bude stejně k ničemu." zauvažuju na hlas. Stanice by v této soustavě vyžadovala časté úpravy, o to by se mikroasteroidy postarali. Přesto se ovšem odmítám představy základny zde vzdát. "Oskenujte zel secundus, jestli jsou tam nějaké minerály, pak se přesunume nad poslední planetu. Železní kněží, jak moc náročné by bylo udržovat malou stanici, nebo základnu na nějakém z větších asteroidů v soustavě?" zeptám se velitele železných kněží. |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Formund, Segment Ultima; 1500 ly od Terry 3310001.M31 ++ ROZKAZY PRO 392. EXPEDIČNÍ FLOTILU Přesun flotily k planetě Ornsworld, a zahájit přípravy pro operaci "Najdi Craftworld a nakopej pár eldarů!" (pracovní název) |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Zjištěte škody na planetě naše. A zatím pošlete správu na Mars. Představeným Adepta mechanika S úctou velitel třinácté legie Corvus Corax Úvodem se omlouvám za širokopásmové oznámení, žádosti o vyšetření činů Archmagose Vitriliana, nicméně byli nezbytné protože mám obavy, že tato zpráva může být blokována. Předně bych se vyjádři ke své všesměrové správě, protože se cítím povinován doložit svá tvrzení fakty takže posílám shrnutí událostí: 1)Vzhledem k přítomnosti adepta mechanika v soustavě kde bojujeme s eldary, jsem se rozhodl v rámci dobrých vztahů, navštívit vrchního představeného mechanika v soustavě. Svůj příchod jsem řádně ohlásil a požádal o dovolení,kterémy bylo řádně poskytnuto. V rámci bezpečnostních opatření a také z důvodů výcviku jsem si jako doprovod vzal jednu rotu maríny. 2) Vzhledem k tomu, že senzory zachytili podivné aktivity(v té době jsme nemohli identifikovat tak jsme předpokládaly činnost eldarských sabotérů) na planetě, rozhodl jsem se poslat zvědy aby provedli předběžný pozemní průzkum. 3)Zvědi ohlásili pouze opevněný komplex mechanika a dostali pokyn dále nic nepodnikat, ikdyž jsem z hovoru s archmagosem vyrozuměl, že na zbytku planete jsou jen menší výzkumné základny. 4)Po ukončení návštěvy vykopávek v doprovodu ArchMagose, jsem dostal od svého knihovníka, konkrétně, pána signálu působícího na jedné z lodí operujících v pásu asteroidů přímé hlášení o přibližující lodi eldarů a jejich cíli. Toto hlášení se dostalo pouze k mé osobě a uznávám že byla pouze 30% šance, že bude přesné a nezkreslené. Podrobnosti nebudu z taktických důvodů rozvádět warpovou komunikací. (nicméně zda se zakládala na pravdě či ne se už bohužel nedozvíme, protože jakýkoliv útok který na tuto pozici směřoval byl ukončen po orbitální baráži, k čemuž se dostanu) 5)Rozhodl jsem se dostát přísahám svého otce a bránit vědomosti, životy i majetek adepta mechanika. Proto jsem dal rozkaz letět ke komplexu. Současně jsem měl věštecké zření, jak mé hromové jestřáby padají z oblohy, proto jsem vydal rozkaz připravit se na protileteckou palbu(nutno podotknou, že tehdy jsem předpokládal, že se může jednat o eldarskou léčku). 6)Nikdy jsem nezpochybnil vlastnictví komplexu adeptem mechanikem a můj plán který jsem se snažil přednést Archmagosovi počítat s tím, že vojáci mé legie zaujmou obranu vně obraného perimetru základny do doby než jí adepta mechanika evakuuje nebo nepřijdou posily. 7) Archmagos nevzal v potaz možnost, že bych mohl mít přesnější informace o pohybu nepřítele a zarytě trval na tom, že se ke komplexu eldaři nepřiblíží. Což mě vedlo k tomu, že jsem po něm zcela racionálně požadoval vysvětlení, ikdyž v rámci objektivity nutno podotknout ne klidně.z čeho čerpá tuto víru kterého se my nicméně nedostalo. V dilematu zda vstoupit bez dovolení na území mechanika nebo se zřeknout závazků o ochraně, jenž uzavřel můj otec, jsem se rozhodl, že ochrana vědomostí mechanika má přednost před etiketou. Čeho se my jako odpovědi dostalo, byla palba z protiletadlové obrany a vyřazení všech hromových jestřábů z provozu, včetně toho mého. Nemaje žádnou další alternativu než bojovat nebo zemřít, jsem rozkázal jsem z těžkým srdcem zaútočit. Což vedlo k následnému boji mezi marínou a loajálními členy adepta mechanika. 8)Já osobně jsem vyhledal manose a nutno podotknout, že celou dobu co jsem se za ním hnal, jsem ho žádal aby ukončil nesmyslné zabíjení. Jeho odpovědí byl ale rozkaz k mé likvidaci, nic méně ten se nesetkal s úspěchem a podařilo se my dohonit ho až v podzemním sále. Tehdy se konečně dobral k rozkazu zastavit palbu, což já jsem udělal v následujícím okamžiku taktéž. 9)Následovala vyhrocená, ale nikam nevedoucí hádka, kdy jsem se dožadoval vysvětlení nastalé situace. Archmagos mě odkazoval stále dokola pouze na fakt, že otec s vámi uzavře dohody, avšak z nějakého důvodu nedokázal pochopit, že dohoda o ochraně majetku a osob , vědomostí adepta mechanika, má přednost před krátkodobou(jen do okamžiku než by se nebezpečí potvrdilo nebo zažehnalo) přítomností maríny na území mechanika. Archmagos se podařilo mne vyprovokovat k té chybě, že jsem v záchvatu vzteku nařídil palbu ze svého plavidla na stanici. Tuto chybu přiznávám a nehodlám skrývat, že zničení pozice došlo v důsledku mých rozkazů. Za co se omlouvám. Fakt, že Archmagos Vitrilian nějak rušil mé komunikační kanály a já tedy po opadnutí vzteku nemohl palbu odvolat nic na tomto faktu nemění. Závěrem bych chtěl shrnout, že plně souhlasím se zněním dohod uzavřených mým otcem a plně uznávám právo adeta mechanika na vlastnictví a získávání technologií, což jsem nikdy nezpochybnil. Jsem ochoten doložit záznamy své činnosti na planetě pakliže si to budete přát. Tímto vyjadřuji lítost za zmařené životy vazalů mechanika a zničení zařízení, za což nesu z důvodu nařízení orbitální palby na stanici odpovědnost. A má legie je připravena pomoci s obnovou zařízení, které jsme zničili. Nicméně podstatnější než samotný fakt že došlo k úmrtím a ztrátám na technice, je důvod proč tomuto došlo. Je potřeba situaci zrevidovat a vyhodnotit, protože se střetli dva výklady smluv a odpovědností. Což je jedním z důvodů proč jsem zažádal o vyšetřování. Nikoliv jediný avšak jeden z podstatnějších. Já jako velitel segmentu odpovědný za bezpečnost obyvatel impéria , jsem odpovědný za ochranu i mechaniky. Pakliže bych nechal eldary zabíjet aniž bych nic nepodnikl, bych se dopustil zrady a popřel bych smlouvy které uzavřel můj otec. Naopak Archmagos odpovědný za vykopávky upřednostnil ochranu suverenity na úkor bezpečnosti.Nechme stranou jeho důvody, ikdyby nejčistší přivádí nás to problému, kdy tu máme dvě přísahy, dva velitele kteří znají obě ale kteří mají rozdílné informace a rozkazy podle nichž se chovají. Důvod proč jsem podal žádost o prošetření činů Archmaguse je abychom se dobrali k nějakým jasným pro obě strany akceptovatelným směrnicím pro případ podobných situací. Protože kdybychom tuto situaci neřešili mohla by se dostat do situace, kdy například Imperiální pěsti uvidí přibližovat se orčí waazag ve svých šutrech slepým místem v radaru k výzkumným postavením adepta mechanika, ale místo aby zaujali bojové postavení .Pošlou žádost představenému adepta mechanika pro segment nacházející se několik světelných roků daleko o dovolení k zahájení akcí. Což by nebylo vhodné, nemám teď na mysli, že bychom měli smlouvy revidovat nebo měnit, ale protože v impériu začalo působit mnoho ozbrojených složek musíme stanovit nějaké přesné a jasné směrnice podle kterých by se mohli služebníci impéria i strojového boha řídit. Aby se tato situace již víckrát neopakovala. Prosím o potvrzení , že tato zpráva došla. S úctou Corvus Corax Konec++ Pokynu k odvysílání. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Pro Leman Russ~ Císař s Tebou, ano, situace se uklidnila, zbytek Tvých sil už vyrazil za Tebou. Poslední kurz lodi Ereba byl 2200 od Calibanu, co se požadavků na personál týče, jedná se o lady Reese Belistarovou a její doprovod (Celeste, Karra a Tergator) z řad navigátorů, hlavním astropathem je muž jménem Sinister Ward a jeho vnuk Matthew. Šťastný lov, Lion El`Jonson I. Legie (Samozřejmě je přiložen i celý seznam členů jejich astropatického chóru.) |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Zdvořile vyslechnu Sigismunda a na tváři se mi vynoří lehce znepokojivý úsměv. "Ano, jsem si zcela jist, že mi vyhození prvního kapitána Císařových dětí, jenž zde zastupuju vojevůdce neprojde a budu potrestán. Na druhou stranu se tím zmenšil riziko, že dojde k nějakému ještě horšímu nedorozumění." pořádně se napiju ze svého korbelu, abych zahnal hořkou pachuť. Zjištění, že jsem právě vyhodil Vojevůdcova zástupce pro nic mi na náladě moc nepřidá. Důsledky těžko předvídat, ale urážka je stále lepší než, kdybych se sním popral. "Ne, nehledám důvod vás napadnout. Kdybych vás chtěl napadnout, určitě bych si nějaký důvod již našel. Stejně tak kdybych chtěl prolévat krev, už bych se rval s Vespasiánem. Naopak se snažím, zůstat nad věcí, ikdyž si přiznám že se mi to nedaří. Máte-li ovšem pocit, že jsem vás vážně urazil, budu k vám k dispozici jakmile vám i mně skončí současný úkol. To, co se zde stalo je podle mne politováníhodné nedorozumění, které vyplynulo s nedostatku informací na všech stranách." s posledními slovy přenesu pozornost svou pozornost na Ahzeka. "Dobrá kapitáne Ahzeku, vaše slova předám velkému vlkovy." i slepí by viděl zklamání, které prozrazuje má tvář. Znělo to přitom tak nadějně, bohužel Ahzek záhy vysvětluje, že má očividně problém chápat přítomnost, jako neměnný pojem. Vyhodnocení faktu, že zrádce mluvil s kapitánem tisíce synů, jsem se rozhodl očividně nechat na mém primarchovy. "Pokud by vás zrádce znovu kontaktoval prosím hned mně, nebo mému primarchovy pošlete zprávu. Už jen informace, že zrádce využil svou moc tímto způsobem, je pro nás cenná." Poté vstanu. "Veliteli Sigismunde, kapitáne Ahzeku je pravděpodobně načase se rozloučit. Vlci vám tímto děkují za spolupráci. Veliteli Sigismunde nebojte se dohlédnu na to, aby karanténu neporušovali další vlčí lordi. Moje loď a doprovod opustí tuto soustavu hned, jakmile mne opustíte. " ujistím velitele karantény. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro:Lion El`Jonson Děkuji za informace bratře. O Lodích, jenž sloužili, jako domov železných válečníkům a jejich primarchovy vím. Jsem snimi v kontaktu. Snad se příště uvidíme za příznivějších okolností. Císař tě provázej. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Od: Fulgrim+++ +++Pro: Sanguinius+++ *o pár hodin později od poslední zprávy* Bratříčku, Lorgarovi se ve slovíčkaření nevyrovnám ani zdaleka. Ostatně, zrovna kotví kus ode mě, na orbitě Terry. Byl jsem u něj, ale naše setkání bylo násilně přerušeno událostmi, o kterých již víš. Předpokládám ale, že po našem dalším setkání a několika otázkách, které na něj mám , odletí po své práci. A ne, nevím, čím to je. Nedovedu si Coraxovo chování vysvětlit. Upřímně doufám, že jen zešílel žalem a jeho chování není předzvěst horších věcí, na něž ani nechci myslet. Jen tak mimochodem, setkávat se se všemi na Teře není zrovna dobrý nápad, poslední, co Terra nyní v těžkých časech potřebuje je, aby se z ní stal holubník a primarchové přilétali a odlétali, aby se mnou mohli mluvit. Lidé potřebují jistoty, ne mít před očima pohyb legií. (Nemluvě o tom, že předpokládám, že Dorna to asi začne brzy znervózňovat, když ve své zprávě, odpovídající na mé oznámení, že za ním přijedu napsal "přijeď, raději když přijedeš ty a všem řekneš, co je třeba, než aby se tady coural každý sám." Našel jsem si tedy nové kotviště. Jedná se o systém Elysie na okraji segmentu Solar. Všechna data i koordináty ti zasílám v příloze, sejdeme se tam. Fulgrim |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Fulgrim+++ +++pro: Lorgar+++ Bratře, pravděpodobně nastala doba, abych se omluvil za své kvapné zmizení. Vím, že takovýto odchod nebyl zrovna příjemný a už vůbec ne zdvořilý. Trápí mne to. Nicméně, čas tlačil... a nakonec, jak se zdá, jsem stejně nestihl vše tak, jak bych si přál. Vysvětlovat, co asi bylo důvodem mého kvapného návratu na Orla, nemá cenu - pravděpodobně se veselé zprávy dostaly i k tobě. Jejich důsledky se zatím bojím domýšlet, ale netrpím představou, že by byly dobré. Nicméně, stále mám pár otázek, které jsem ti toužil položit, než jsem byl odvolán k vyřešení... problému. Uděláme to tentokrát bez okázalé pompéznosti a... jak by tak řekl, v rodinném kruhu. Žel, mám nyní příliš starostí na strojení hostiny a trávím většinu času odpovídáním na astropatické zprávy dotazujících se bratří. Čekám tě na Orlu. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Raldorone příteli. Mám pro tebe docela složitý úkol. Potřebuji aby jsi zůstal tady i s Čepelí pomsty a pokračoval v diplomacii s Interexem. Jsi tady podle mě asi jediný kdo ten úkol zvládne. Vím že by jsi rád bojoval pro Imperium, ale tento úkol má také maximální prioritu a já potřebuji letět za Fulgrimem. Jakmile bude možnost zapojím tě znovu do akce." Položím mu ruku na rameno a se smutným úsměvem seznámím se situací. Ten je přikývne s tím že mě nezklame a vydá se na Čepel. Ještě pošlu zprávu Fulgrimovy. Poté zavelím směr Elysia, s tím skočíme do warpu.... |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Vesmír se zbláznil. Tedy vesmír ne ale Corax určitě. Válka s Mechanikem? Nesmysl! Kdybychom chtěli, byla by to tak hrozná logistická výzva, na níž současné impérium není připraveno. Už proto, že veškeré zázemí zajišťují z větší části oni. Pravda, pokud by se dala zajistit podpora alespoň části z nich, nabral by takový střet na realitě, ovšem musel by být podpořen něčím jiným než špatně svalovanou vinou. Všechna ta hlášení a zprávy totiž hovoří o jediném. Corax jednal zbrkle a ve ztrátě smyslů na vlastní pěst a ještě se pokusil svou prohru otočit ve vítězství očerněním spojence. Může za to nepřítel? Dokázali jej zlomit? Kdy? Kde? Tyto otázky mi nedopřávají ani chvilku klidu. Jediné pozitivum na celé záležitosti je, že nemusím dumat nad tím, jaká záležitost mohla být pro vojevůdce tak znepokojivá. Ne, že by to nějak pomohlo zmírnit dopad jeho činů, ale nevědomost je zvláště nyní o dost nepříjemnější. Zpola nepřítomně se ohlásím s žádostí o povolení vstupu na Fulgrimovu loď. Crudelise a další členy mého doprovodu ještě rozjařené radostí z uvítání vojevůdce ponechám po nezbytných formalitách v péči jeho vlastních mužů. Vzhledem k tomu, jaké astarty jsem si pro tuto příležitost zvolil, budou zbylý čas trávit snahou o zdokonalení našeho výcvikového programu sbíráním poznatků od Císařových dětí. Je to takové "děti dětem" vzhledem k tomu obdivnému nadšení, jaké prokazují. Dost tomu pomáhá i Crudelis, neboť si zvolil pouť za neustálým zlepšováním co by formu pokání za neúspěšný souboj. Tiše pak na daném místě vyčkávám, s čím Fulgrim začne. Tohle je vážná krize impéria a nemyslím si, že by mohl ocenit věci typu "na tvém místě" nebo nějaké návrhy. Přinejmenším ne bez toho, aby mě vybídl. Nemluvě o tom, že ať už za to mohou nářky Magnuse, nebo šok z takového útoku na stabilitu lidstva, sám nemám příliš nápadů. Pokud se totiž Corax neomluví, nebo z něj sami neuděláme zločince... situace se nevyřeší. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ od: Perturabo +++ +++ pro: Fulgrim +++ +++ Buď pozdraven, Vojevůdče. Bohužel se ke mě tato zpráva již dostala a rozhodně sebou nenese nic dobrého. Coraxe kontaktuji, možná si uvědomí, že svým činem přímo ovlivnil své bratry a dokážu mu domluvit něco rozumu. Nicméně si nejsem tak jist, vypadá silně přesvědčen o tom, že pravda je na jeho straně. Uvidíme, co s touto situací zmohu. K situaci zde na Calibanu. Nevím, jestli ti už Horus podal zprávu nebo ne, ale radši ať máš informace z více zdrojů. Tvor utekl, což už ode mě víš, objevil se Horus a žádal si osobní setkání s námi, kde jsme mu měli osvětlit, co se v soustavě Calibanu dělo. Stalo se, Lev mu předal detaily ohledně toho tvora, Leman po vyřčení svého pohledu na věc byl propuštěn a Horus dál jednal se mnou a Lionem o sanacích pro jeho planetu. Po mém odchodu o něčem dál jednali a nakonec byla sanace přesunuta na neurčito. Dál zde setrvávám a hodlám bratrovi pomoct. Na krátkou dobu jsem byl hostem Vlků, což se změnilo s přesunem mě a mých synů k Andělům. Flotila, kterou tady Russ nechal, ho následovala a v okolí Calibanu se již nezdržuje. Jsem zvědav, co nás čeká dál. Pevné nervy, bratře, a hodně zdaru, Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ od: Perturabo +++ +++ pro: Flotila IV Legie +++ +++ Kvůli ztrátě vlajkové lodě žádám o zaslání části flotily, která nahradí Železnou Krev jak palebnou silou, tak kapacitou. Stejně tak požaduji dostatečný stav posádek a zásob, lodě se zdrží na předem neznámou dobu v pohostinností Temný Andělů. Žádost o: Bitevní loď Půl tuctu křižníku Odpovídající eskorty Lodě pošlete na Caliban. Budu je očekávat. Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Corvus Corax, Primarch, Calderie++ Milý Primarcho. Vaše zpráva je sice zajímavá, možná dojemná, avšak neobsahuje žádné důkazy a fakta. Náš postoj k věci se nemění. S pozdravem a přáním dlouhého zdraví Kelbora Hal. Sepsal servitor automatických odpovědí XIXII, vyroben Lukasem Chromem. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ od: Perturabo +++ +++ pro: Corvus Corax +++ +++ Zdravím, bratře, obdržel jsem tvou zprávu ohledně incidentu s Adeptus Mechanicus a rád bych se tě zeptal, jakou celá ta věc měla dohru. Jistě si sám uvědomuješ, že se to musí co nejrychleji vyřešit, události, které se odehrály mají dopad na celé Impérium a na naši schopnost fungovat jako válečná síla. Doufám v tvou brzkou odpověď, Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Primarch a Lord Regent Terry Rogal Dorn, Primarch Vojevůdce Fulgrim++ Drazí a milý vůdci Lidstva. Ozval se mi váš bratr-primarcha Corax. Jistě poznáte, co z toho se mi značně nelíbí. Mé stanovisko zůstává stejné, postupujte dále dle svého vědomí a svědomí. V příloze najdete jeho dopis. Hodně štěstí, zdravé a pěkný svátek polední rovnodennosti. S pozdravem Kelbor Hal Sepsal servitor automatických odpovědí XIXII, vyroben Lukasem Chromem. Představeným Adepta mechanika S úctou velitel třinácté legie Corvus Corax Úvodem se omlouvám za širokopásmové oznámení, žádosti o vyšetření činů Archmagose Vitriliana, nicméně byli nezbytné protože mám obavy, že tato zpráva může být blokována. Předně bych se vyjádři ke své všesměrové správě, protože se cítím povinován doložit svá tvrzení fakty takže posílám shrnutí událostí: 1)Vzhledem k přítomnosti adepta mechanika v soustavě kde bojujeme s eldary, jsem se rozhodl v rámci dobrých vztahů, navštívit vrchního představeného mechanika v soustavě. Svůj příchod jsem řádně ohlásil a požádal o dovolení,kterémy bylo řádně poskytnuto. V rámci bezpečnostních opatření a také z důvodů výcviku jsem si jako doprovod vzal jednu rotu maríny. 2) Vzhledem k tomu, že senzory zachytili podivné aktivity(v té době jsme nemohli identifikovat tak jsme předpokládaly činnost eldarských sabotérů) na planetě, rozhodl jsem se poslat zvědy aby provedli předběžný pozemní průzkum. 3)Zvědi ohlásili pouze opevněný komplex mechanika a dostali pokyn dále nic nepodnikat, ikdyž jsem z hovoru s archmagosem vyrozuměl, že na zbytku planete jsou jen menší výzkumné základny. 4)Po ukončení návštěvy vykopávek v doprovodu ArchMagose, jsem dostal od svého knihovníka, konkrétně, pána signálu působícího na jedné z lodí operujících v pásu asteroidů přímé hlášení o přibližující lodi eldarů a jejich cíli. Toto hlášení se dostalo pouze k mé osobě a uznávám že byla pouze 30% šance, že bude přesné a nezkreslené. Podrobnosti nebudu z taktických důvodů rozvádět warpovou komunikací. (nicméně zda se zakládala na pravdě či ne se už bohužel nedozvíme, protože jakýkoliv útok který na tuto pozici směřoval byl ukončen po orbitální baráži, k čemuž se dostanu) 5)Rozhodl jsem se dostát přísahám svého otce a bránit vědomosti, životy i majetek adepta mechanika. Proto jsem dal rozkaz letět ke komplexu. Současně jsem měl věštecké zření, jak mé hromové jestřáby padají z oblohy, proto jsem vydal rozkaz připravit se na protileteckou palbu(nutno podotknou, že tehdy jsem předpokládal, že se může jednat o eldarskou léčku). 6)Nikdy jsem nezpochybnil vlastnictví komplexu adeptem mechanikem a můj plán který jsem se snažil přednést Archmagosovi počítat s tím, že vojáci mé legie zaujmou obranu vně obraného perimetru základny do doby než jí adepta mechanika evakuuje nebo nepřijdou posily. 7) Archmagos nevzal v potaz možnost, že bych mohl mít přesnější informace o pohybu nepřítele a zarytě trval na tom, že se ke komplexu eldaři nepřiblíží. Což mě vedlo k tomu, že jsem po něm zcela racionálně požadoval vysvětlení, ikdyž v rámci objektivity nutno podotknout ne klidně.z čeho čerpá tuto víru kterého se my nicméně nedostalo. V dilematu zda vstoupit bez dovolení na území mechanika nebo se zřeknout závazků o ochraně, jenž uzavřel můj otec, jsem se rozhodl, že ochrana vědomostí mechanika má přednost před etiketou. Čeho se my jako odpovědi dostalo, byla palba z protiletadlové obrany a vyřazení všech hromových jestřábů z provozu, včetně toho mého. Nemaje žádnou další alternativu než bojovat nebo zemřít, jsem rozkázal jsem z těžkým srdcem zaútočit. Což vedlo k následnému boji mezi marínou a loajálními členy adepta mechanika. 8)Já osobně jsem vyhledal manose a nutno podotknout, že celou dobu co jsem se za ním hnal, jsem ho žádal aby ukončil nesmyslné zabíjení. Jeho odpovědí byl ale rozkaz k mé likvidaci, nic méně ten se nesetkal s úspěchem a podařilo se my dohonit ho až v podzemním sále. Tehdy se konečně dobral k rozkazu zastavit palbu, což já jsem udělal v následujícím okamžiku taktéž. 9)Následovala vyhrocená, ale nikam nevedoucí hádka, kdy jsem se dožadoval vysvětlení nastalé situace. Archmagos mě odkazoval stále dokola pouze na fakt, že otec s vámi uzavře dohody, avšak z nějakého důvodu nedokázal pochopit, že dohoda o ochraně majetku a osob , vědomostí adepta mechanika, má přednost před krátkodobou(jen do okamžiku než by se nebezpečí potvrdilo nebo zažehnalo) přítomností maríny na území mechanika. Archmagos se podařilo mne vyprovokovat k té chybě, že jsem v záchvatu vzteku nařídil palbu ze svého plavidla na stanici. Tuto chybu přiznávám a nehodlám skrývat, že zničení pozice došlo v důsledku mých rozkazů. Za co se omlouvám. Fakt, že Archmagos Vitrilian nějak rušil mé komunikační kanály a já tedy po opadnutí vzteku nemohl palbu odvolat nic na tomto faktu nemění. Závěrem bych chtěl shrnout, že plně souhlasím se zněním dohod uzavřených mým otcem a plně uznávám právo adeta mechanika na vlastnictví a získávání technologií, což jsem nikdy nezpochybnil. Jsem ochoten doložit záznamy své činnosti na planetě pakliže si to budete přát. Tímto vyjadřuji lítost za zmařené životy vazalů mechanika a zničení zařízení, za což nesu z důvodu nařízení orbitální palby na stanici odpovědnost. A má legie je připravena pomoci s obnovou zařízení, které jsme zničili. Nicméně podstatnější než samotný fakt že došlo k úmrtím a ztrátám na technice, je důvod proč tomuto došlo. Je potřeba situaci zrevidovat a vyhodnotit, protože se střetli dva výklady smluv a odpovědností. Což je jedním z důvodů proč jsem zažádal o vyšetřování. Nikoliv jediný avšak jeden z podstatnějších. Já jako velitel segmentu odpovědný za bezpečnost obyvatel impéria , jsem odpovědný za ochranu i mechaniky. Pakliže bych nechal eldary zabíjet aniž bych nic nepodnikl, bych se dopustil zrady a popřel bych smlouvy které uzavřel můj otec. Naopak Archmagos odpovědný za vykopávky upřednostnil ochranu suverenity na úkor bezpečnosti.Nechme stranou jeho důvody, ikdyby nejčistší přivádí nás to problému, kdy tu máme dvě přísahy, dva velitele kteří znají obě ale kteří mají rozdílné informace a rozkazy podle nichž se chovají. Důvod proč jsem podal žádost o prošetření činů Archmaguse je abychom se dobrali k nějakým jasným pro obě strany akceptovatelným směrnicím pro případ podobných situací. Protože kdybychom tuto situaci neřešili mohla by se dostat do situace, kdy například Imperiální pěsti uvidí přibližovat se orčí waazag ve svých šutrech slepým místem v radaru k výzkumným postavením adepta mechanika, ale místo aby zaujali bojové postavení .Pošlou žádost představenému adepta mechanika pro segment nacházející se několik světelných roků daleko o dovolení k zahájení akcí. Což by nebylo vhodné, nemám teď na mysli, že bychom měli smlouvy revidovat nebo měnit, ale protože v impériu začalo působit mnoho ozbrojených složek musíme stanovit nějaké přesné a jasné směrnice podle kterých by se mohli služebníci impéria i strojového boha řídit. Aby se tato situace již víckrát neopakovala. Prosím o potvrzení , že tato zpráva došla. S úctou Corvus Corax Konec++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Perturabo ++ T - 3 dny, pokud warp dá. Iron within, Iron without! |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro : Leman Russ++ Milý bratře, byla jen nařízena sanace a přestavba Calibanu. Zajištění funkčnosti Legie má přednost před dalším lovem naslepo. Propo, už jsi našel Ereba? Pokud potkáš onu bytost, vyhni se jí a zkus ji nedráždit. Mám podezření, že je v vesmíru jen jedna a jako taková je zanedbatelná. Horus |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro ++ Od Coraxe Uznávám, že jsem nepřiložil, žádné důkazy ale to je z důvodu warpové komunikace, rád bych přiletěl na Mars a předložil je a osobně se dohodl na dořešení nastalé situace, ae mí podřízení my nedokáží zaručit spolehlivost a funkčnost našich motorů. Tedy prosím o poslání odvozu nebo opravárenské odi, terá by je sprovoznila abychom mohli přiletět na terru. Corax konec.++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++Zpráva ze Stínu císaře Sanguinius Bratře v mé obasti působí temní eldaři, takže sice se tu neodehrávají velké bitvy, ale jsme pod neustálým tlakem, navíc je má legie dočasně vyřazena z bojových operací, takže bych aspoň dočasnou podporu uvítal. Nicméně Vojevůdce, který si verzi podřízeného tu opravdu nemusí být. Corax++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++Od Coraxe+++ +++Pro Agrona+++ Zdravím bratře pokud jsem dobře informován působíš ve stejném segmentu jako já. Takže tě prosím, abys rozšířil své operace dočasně po celém segmentu, hlavně ty defenzivní, protoe má flotila má vyřazené motory a můžeme tedy bránit pouze dva sektory ve kterých se právě nalézáme. Sice pracuji na nápravě, ae faktem zůstává že havrani nejsou akce schopní. Prosím ozvi se my. Corax konec++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro ++od Coraxe++ ++pro Perturaba +++ Zdravím bratře Ano jsem si až bolestně vědom situace a snažím se jí řešit, ikdyž náš bratr Fulgrim my moc nepomáhá. Faktem zůstává, že bohužel má legie není v tento okamžik plně schopná dostát závazkům na ochranu sektoru a pravděpodobně ani dalších pár týdnů nebude dokud se to nevyřeší. Corax ++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro +++ Sanguinius Coraxovy+++ Bratře, netuším co se to děje se základnou Adepta Mechanika u které se nacházíš. Vlastně to ani není moje věc, takže po tobě žádné vysvětlení požadovat nebudu. Jen doufám že se situace brzy uklidní a že to byl pouze nějaký omyl. Nicméně momentálně čekám na rozkazy od vojevůdce, který jak si jistě otec přál, když ho zvolil. Má mít na starosti crusádu a měl by mít přehled o rozmístění našich sil a takhle by se dalo ještě chvíli pokračovat. Pokud se mi uvolní nějaké jednotky pošlu ti je na pomoc, Císaři žel momentálně ti žádnou podporu slíbit nemůžu. Sanguinius. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Z celého srdce mě mrzí co se děje mezi Coraxem a Mechanikem. A rozhodně jsem ten poslední co by chtěl přilévat olej do ohně. Ale Corax mě znovu žádá o podporu v jeho Segmentu. Z veškeré úcty k otci a tobě čekám na rozkazy od tebe. Nicméně tohle je znovu přímé obcházení tvé autority a to se mi rozhodně příčí. Příloha: +++Zpráva ze Stínu císaře Sanguinius Bratře v mé obasti působí temní eldaři, takže sice se tu neodehrávají velké bitvy, ale jsme pod neustálým tlakem, navíc je má legie dočasně vyřazena z bojových operací, takže bych aspoň dočasnou podporu uvítal. Nicméně Vojevůdce, který si verzi podřízeného tu opravdu nemusí být. Corax++ Fakt že žádá přímo mě mi až tak nevadí, ale tváří se jako by se nic nestalo a to mi příjde daleko horší. Nemluvě o obcházení tvé, autority jakožto Vojevůdce. Se srdečnými pozdravy Sanguinius. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Inu... zuřím. A to mi poté, co jsem vylezl z Tacticaria, bylo v zásadě dobře. Není se čemu divit, protože situace se nelepší a nelepší a ze všech stran je na mě vyvíjen velký tlak. Co mě ale dopálilo nejvíc, je Coraxův pokus o zlákání Sanguinia k tomu, aby odporoval mým rozkazům a obcházel mne. Jsem vděčný za bratry, jako je Sanguinius. Má své chyby, přiznávám. Ale jeho loajalita mi ukázala to, co bych jinak neměl šanci vidět. Někde v hloubi duše si uvědomuji, že bych neměl dělat závěry, aniž bych si potvrdil, že to, co napsal Corax, vzešlo skutečně z jeho hlavy... ale i já mám své chyby. Sanguiniovi věřím a Coraxovo chování se mě nyní osobně dotklo. Jak si jen ten zmetek, ten výplach z poslední zkumavky, může vůbec dovolit mi udělat něco takového? Mi, vojevůdci z vůle Otce? Což už Otcovo slovo nemá význam? Zemřelo společně s ním? Pokud si tohle Corax myslí, je zrádce. Ať už se před mechanikem obhájil jakkoli. Ať už si našel jakékoli alibistické výmluvy na svůj idiotický útok. Nechci s Coraxem mluvit. Nechci s ním jednat. Hnusí se mi. Celá jeho existence je urážkou mých vznešených záměrů a snahy udržet lidstvo naživu a jednotné. Pro jeho chování neexistuje vysvětlení. Přesto... toto rozhodnutí mi nepřísluší. Vlastně bych na to, že by jeden z nás doopravdy zradil, neměl ani pomyslet. Já vím, že mne před tím Lorgar i Konrád varovali. Že mne před tím varoval Alpharius. Přesto... nebyli jsme až do této chvíle bratři? Povzdech. Róba, kterou jsem si ještě nestihl od Terry převléct, zašustí, když se znepokojeně zavrtím. "Zahajte videohovor s Dornem. Označte jej za naléhavý." |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Za chvilku naskočí obraz. Tvůj bratr nevypadá unaveně, naštvaně nebo jakkoliv jinak, než je běžné. Ale jde si všimnout drobných náznaků, jemných kruhů pod očima a trošku tvrdších rysů, než je běžné. Takže někde na úrovni tvrdosti diamantu. "Ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Alpharius +++ Můj drahý bratře. Ač vím, že máš ve svém sektoru pravděpodobně plné ruce práce s orky, obávám se, že unikátních schopností, které ti dal do vínku Císař, bude potřeba jinde. Nejde o nic, co by vyžadovalo příliš mnoho lidských zdrojů, takže boje ve tvé soustavě mohou klidně pokračovat. Přesto bych byl rád, kdyby ses velení nad celou akcí ujal osobně. Vzhledem k tomu, že Corax se chová, jak se chová a celé své jednání neustále zašťituje "akcemi a výskytem temných eldar," rád bych zjistil, jak to v okolí soustavy, v níž se pohybuje - nebo momentálně vlastně až do odvolání mechanica trčí - doopravdy je. Vzhledem k tomu, jak vysokou vypovídající hodnotu jeho alibistické zprávy mají, bych byl rád, kdyby někdo jiný diskrétně obhlídl, jak to tam vypadá a přinesl mi informace o tom, jak to vypadá. Jsi ochoten to pro mne udělat a pokud možno u toho nebýt viděn? Věřím, že pokud to někdo dokonale zvládne, budeš to ty. S důvěrou, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Všímám si toho. Těch malých známek. Oba jsme unavení. U něj se to pozná podle rysů stoické tváře, u mě, podle nepřesvědčivého, smutného a nuceného úsměvu. Bude třeba to vyřešit rychle. Dorn toho má akorát tak dost, stejně, jako já. Takže to poslední, co bych chtěl, je mu to ještě ztěžovat. "Za chvíli odsud zmizím, aby se tady nescházelo víc a víc bratří." Ano, i já zním unaveně. Což o to. Nejsem dokonalý vojevůdce. Mrzí mě to a snažím se, opravdu se snažím. Ale někdy prostě... "Chtěl bych vyřešit případ Coraxe, dokud jsem blízko a můžeme spolu mluvit osobně. On... nechová se tak, jak by měl a k tomu všemu se nezdá, že by mne považoval za autoritu. Potřebuji s tebou mluvit." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim+++ +++pro: Sanguinius +++ Bratře, děkuji ti za tvou loajalitu a zprávu, jež jsi mi poslal, byť mne její samotná existence hluboce rmoutí. Corax, jak se zdá, účelně a schválně podrývá mou autoritu, obchází mne a ještě se fakt, že mne záměrně ignoruje, neštítí přiznat. Tímto svým činem zpochybňuje nejen mne, ale také Císaře, jež mne zvolil. Mrzí mne o to víc, že se tím staví nejen proti vojevůdci, jemuž přísahal věrnost, ale také proti svému bratru, jež jej miluje. Vždy jsem věřil, že všeho, o čem sníme a pro co bojujeme, můžeme dosáhnout jen společně a jeho chování posledních dní hluboce otřásá nejen mými city, ale také mou vírou. Myslíš si, že by Corax, stejně, jako Erebus, mohl zradit, bratře? Jeden z nás? Začínám tomu věřit a trhá mi to srdce. Věřil jsem, že vše, co dělá, je jen pomatení smyslů. Že na něj takto zapůsobila Otcova smrt a ztratil hlavu. Nyní mi čím dál víc přijde, že vše může být promyšleným tahem, plánem, jak mezi všechny zasít svár a rozervat naše Impérium zevnitř. Víc osobně. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Perturabo +++ Děkuji za tvé zprávy. Hlášení od Hora jsem dostal, ale je na cestě sem, tak jsem se nijak zvlášť nevyptával. Věřil jsem, že mi podrobnosti sdělí osobně, ale sám víš, že je vždy lepší mít informace z co největšího počtu zdrojů, zvláště, když nemohu být u každého problému, který v galaxii zahoří. Jsem rád, že ses rozhodl Lionovi s Calibanem pomoci. Snad se vše brzy urovná a budete se moci zapojit osobně do křižády, která... no, nalijme si čistého vína, zrovna neprobíhá tak, jak bych si přál. Věřím ale, že vše je způsobeno jen zmatkem z Císařova skonu a brzy se to srovná do přijatelných kolejí. Mám určitá... podezření, která si musím ověřit. Budu tě informovat, zůstaň v kontaktu, Fulgrim, tvůj bratr. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Máš pravdu. Jsem samozřejmě rád že mi Corax věří natolik aby mě žádal o pomoc. Ale způsob kterým to dělá přesně odpovídá tomu co říkáš... Příjde mi to ale hrozné.. Uvnitř pořád cítím že to nemůže být pravda, odmítám věřit že by kdokoliv z nás byl ochotný zradit Císařovu věc. Nicméně pokud je tomu tak musíme na to co nejrychleji... A říkám to s těžkým srdcem, razantně zasáhnout. Ale máš pravdu, tohle je téma spíše pro osobní rozhovor. Mám zvláštní pocit že opravdu začínají těžké časy, a mi musíme stát při sobě více než kdy dříve. Nicméně jeho chování jasně naznačuje ignoraci platnými dohodami s Adeptem a obcházení vojevůdce. Je to téměř pošpiněné otcova odkazu. Myslím že fakt že se o něčem takovém bavíme je skličující. Mrzí mě že ti přidávám starosti, tohle jsi ale vědět měl. Sanguinius |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn poslouchá a je to, jako vždy, jako kdyby tě poslouchala cihla. Tvůj odchod okomentuje jen prostým větou. „Orbit a pohostinnost Terry je ti vždy otevřena. Bratři na Teřře mi nevadí, ačkoliv je mi trošku líto, že si na mě někteří z nich neudělají také trošku času.“ řekne sušše a je jasné, na koho tím naráží. „Potřebuji s tebou mluvit.“ Na toto se Dorn ušklíbne a pokusí se o vtip. „A co děláš zrovna teď, zabíjíš orky?“ poté se chvilku odmlčí a dodá. „Podle zpráv, co mám od Adepta Mechanika se Corax chová irracionálně a je veden nikoliv logikou, ale nějakou vnitřní iracionalitou..Krom rozbití pár myrmidonů a zapříčinění smrti svých lidí...“ zde Dornův hlas trošku potemní "..vlastně nic neudělal. Kelbor Hal je si toho vědom a proto požaduje pouze omluvu." „Tvrdí, že jednal v dobré víře a nejsme schopni dokázat opak.Hm..“ řekne a opět se na chvilku zamyslí. „Nedostatek tvé autority není můj problém, bratře. Nabízím ti ale pomoc. Pokud nezvládneš dovést našeho bratra k rozumu, můžeš ho převelet pod mé vedení. Jsem si jist, že to není neřešitelný problém...“ poznamená Rogal Dorn a trošku se ušklíbne. „Hlavně žádné zbrklosti a jednání v afektu, Fulgrime. Stále je to náš bratr.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Jo, jasně, je to náš brácha - ale retardi by neměli mít křižníky a legii a titány, he Dornovi je líto, že si na něj neudělají někteří trošku času? On sám neměl čas. "Obávám se, že z Lorgarovy strany to není nezdvořilost nebo nechuť tě vidět. Zdržoval jsem jej já." Na tom nezáleží. Ten zbytek je důležitější. Tedy krom toho vtípku. Vtipkující Dorn je nepřirozená věc a já nevím, jestli není třeba... nemocný, nebo jestli za něj nenastrčili kartonovou krabici a někam neposadili nějakého dabéra. "Protože na zabíjení orků mi zbývá spousta času..." zabrblám tiše. "Inu, on se v podstatě omluvil. Uznávám, že to byla velmi alibistická a podivná omluva, spíše ospravedlnění, ale věřím, že on sám to za omluvu pokládá." Jsem nešťastný. Všechno nasvědčuje, že se té nepříjemné věci, tedy kontaktování Coraxe osobně, nevyhnu. "V podstatě nic neudělal" totiž není názor, který sdílím. Na druhou stranu si uvědomuji, že začít tady hystericky řvát, že se mě snaží obejít a ani se to nestydí nedat najevo by... nebylo ani vhodné, ani důstojné. Důstojnost. To je taková ta věc, kterou se mi snaží vyrvat z rukou. A skoro se jim to daří. "Nejsme schopni dokázat opak" přesto připouští fakt, že je Dorn otevřen i myšlence opaku. "Pokud nezvládneš dovést našeho bratra k rozumu, můžeš ho převelet pod mé vedení. Jsem si jist, že to není neřešitelný problém...“ Přikývnu. Pomalu, přebírajíc si to, co mi říká. Z mého pohledu by se převelení Coraxe dalo brát, jako selhání. Na druhou stranu... opravdu bych raději odepsal bratra, než spolknul vlastní hrdost? Je trošku znepokojivé, že odpověď na tuto otázku chvíli hledám a mé následné "ne" mi nepřijde příliš přesvědčivé. „Hlavně žádné zbrklosti a jednání v afektu, Fulgrime. Stále je to náš bratr.“ "Já vím, já vím," povzdechnu si nahlas, zoufale. "Já jen... mám obavy, že se chová... podivně. Co všechno může tou svou irracionální snahou o... konání vlastního pohledu na dobro způsobit? A odkud to vlastně pramení? Přidává problémy nám oběma... a nejen nám." Nádech, výdech. "Musím s ním promluvit." |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn nesouhlasně zavrtí hlavou. „To, co nám poslal, není veřejná omluva, bratře. Sám to víš.“ řekne trošku nakrknutě. „Máš tu Lorgara. To byl vždy odborník na slova a náturu. Vem ho a promluvte s Coraxem. Pokud nebude poslouchat, promluvím s ním já. Osobně. Ne nadarmo mám v znaku pěst.“ ušklíbne se Dorn. „Dorn, konec.“ řekne tvůj bratr a jako vždy nezdvořile utne rozhovor a zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ pro: Corvus Corax +++ +++ Fulgrim na tuto věc pohlíží jinak než ty. Tvůj úsudek byl v ten moment z tvého pohledu adekvátní a reakce Mechanica podezřelá. Věřím, že jsi jednal jen a jen v dobré vůli. Vyžádali si něco jako kompenzaci? Možná by tuhle celou věc dokázala vyřešit omluva nebo minimálně stáhnutí obvinění, které jsi vznesl. Domnívám se, že ti, kteří byli součástí konfliktu na oné planetě zajistě za to zaplatili. Kvůli několika extrémním jedincům není nutné hned odsoudit celý řád. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++pro Perturaba +++ No bratře přiznávám, že jsem alespoň částečně přesteil, když jsem úplně na konec dal bombardovat jejich stanici. Co se tíče kompenzace, zatím jsem požádal o osobní setkání s představeným Marsu abych to mimojiné probral. Jinak problém právě v tom, že ten jediný odpovědný člověk krom mne uttekl, věřím, že jsis domyslel kdo to byl. Já jsem ani jednou nenařkl celý mechanikus, ale zažádal jsem mechanikus o prošetření činů právě jen a jeho. Abych pravdu řekl jsem z přístupu Fulgrima trošku rozmrzelý a nevím co si o tom myslet. Jinak budeš se pohybovat někde u Terranské soustavy potřebova bych pár věcí probrat s někým dalším a poletím na každý pád tím směrem.++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Po rozhovoru s Lorgarem následuje přesun na Elysii - |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Příchozí zpráva - Roboute Guilliman, XIII Legie Ultramarines ***Loading Data*** ++Systém Cyrrilo Prime - Neznámá forma civilizace++ ***Reports Loading*** Drahý bratře a Vojevůdče, s potěšením ti mohu oznámit, že mise, kterou byla prozkouman neznámou formu civilizace, je dokonána...víceméně. Z informací, které jsme se Sanguinem získali, se pravděpodobně jedná o mnohem rozsáhlejší civilizaci, než bylo myšleno původně. Tato civilizace se nazývá Interex a jedná se pravděpodobně o velikou koalici planet. A zde nastává problém. Tento Interex nemá ani v nejmenším plánu se přidat pod Lidské Impérium. I když jsme se s bratrem zprvu snažili je domluvit k rozumu, stále si trvají na svém. Jedinou možnou cestou, kterou navrhují a kterou Sanguinus plně podporuje, je spojenectví + výměnný obchod. A zde se s bratrem bohužel musím, co se týče názoru, rozcházet. Pokud jenom jediná civilizace, kterou jsme objevili, řekla: ,,Ne, my k Vám nechceme.'' a my to poslechli...Ostatní civilizace, které jsme dosud objevili, by se cítili pravděpodobně urazili a dost možná by mohla vzniknout rebélie, kterou si za současného stavu, do kterého nás bratr Corax uvedl, nemůžeme dovolit. Navíc...nebyl vždycky otcův cíl spojit všechny lidské národy pod jednu vlajku? Nicméně...mé poslání co se týče Interexu zde končí a očekávám další rozkazy. Roboute končí. ***Hlášení končí*** ***Načítání dodatku*** Ještě jedna věc bratře. Přeji ti upřimnou soustrast a pevné nervy, co se týče situace, kterou způsobil náš bratr Corax. To co udělal...je naprosto nepřípustné a nevhodné pro syna Císaře. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Většina expediční flotily – alespoň ty, co přežili „motivaci“ – je vyloženě nadšená, že může tento sektor opustit. Přeci jen, má na ně trošku neblahý vliv, nemluvě o morálce. Přesun na Ornsworld a warpová translace proběhla, až na nějaká drobná poškození díky dozvukům bouří, vcelku v pořádku, jen to trvalo trošku déle než je zvykem...Ale oproti tvrdnutí v systému stále celkem fajn. Nový systém, do kterého skočíte, je vcelku pustý. Až na ty červená světýlka a blikající věci, které se pustí ihned po vaší translaci zpět do reality. Tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu... Hledání jehly v kupce sena... Štěstí sedne i na hlupáka... Lorgar by jistě vymyslel další přísloví. Vcelku kousek, avšak nikoliv na dostřel zbraní či na vizuální spojení, se nachází eldaří Craftworld. Alespoň tedy podle skenerů. A ano, bylo to dvakrát ověřeno. V zbytku systému víceméně nic zajímavého...Dvě slunce, tři mrtvé planety bez atmosféry a jedna pouštní. Známky života nula nula nic. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po rychlém rozloučení následuje ještě několik běžnějších procedur, jako například doplňování zásob, munice a tak dále, pak už jen odlet od Terry a translace do Warpu. V systému Elysie na tebe čeká už jeden z bratrů – Angron. Systém Elysie jako takové je docela hezký, malebný a planeta samotná vypadá jako pěkný, dovolenkový ráj. Výstavba probíhá, na planetě je jen několik vojenských základen, které mají sloužit jako páteř další výstavby a pak už jen pláže, moře a sluníčko... Zhruba tři hodiny po tvém přílety se objeví další translace z Warpu – Sanguinius i s doprovodem.  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zahřátí motorů a připravení lodě k skoku už je víceméně jen rutina. Na Nucerii všichni dostali své rozkazy a jsi si jist, že je dobře splní. Že za pár týdnů bude Nuceria první čistá planeta v vesmíru a první výchozí bod pro budoucnost. Cesta warpem proběhla víceméně bez problémů, jen působením drobné interference došlo k krátkodobému přetížení štítů a vyhoření pár relé, což zabere chvilkovou opravu v realitě. Systém Elysie jako takové je docela hezký, malebný a planeta samotná vypadá jako pěkný, dovolenkový ráj. Výstavba probíhá, na planetě je jen několik vojenských základen, které mají sloužit jako páteř další výstavby a pak už jen pláže, moře a sluníčko... Doletíš sem první, tvůj bratr ještě nepřiletěl....dorazí zhruba o den dny později, což víceméně odpovídá náročnosti cesty z Terry. Zhruba za tři hodiny po něm dojde k další warpové translaci a na Elysii se objeví lodě dalšího z Primarchů – Sanguinia. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zahřátí motorů a připravení lodě k skoku už je víceméně jen rutina. Cesta warpem proběhla víceméně bez problémů, jen působením drobné interference došlo k krátkodobému přetížení podpory života a vyhoření pár palivových článků. Ty bude potřeba někde sehnat, jinak se podmínky na lodi budou postupně, mno, horšit. Systém Elysie jako takové je docela hezký, malebný a planeta samotná vypadá jako pěkný, dovolenkový ráj. Výstavba probíhá, na planetě je jen několik vojenských základen, které mají sloužit jako páteř další výstavby a pak už jen pláže, moře a sluníčko... Když dorazíš, tak zjistíš, že v systému už jsou dva tvoji bratři i s doprovody - Fulgrim a Angron. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El'Jonson~ Invincible Reason Zdravím, bratře, pravděpodobně jsi již dostal hlášení od Tvé pravé ruky Hora, tudíž se nejspíš budou naše informace překrývat a v maličkostech lišit. Snad to nebude na škodu a na případné nesrovnalosti se zeptáš přímo Hora, v následujících týdnech a měsících totiž budu vytížen starostmi ohledně obnovy infrastruktury Calibanu. Ano, Caliban se zazelenal, ale ne na příliš dlouho. Rozsáhlé lesy budou prokáceny či vykáceny úplně a jejich dřevo použito jako zdroj energie, v malé míře možná i jako stavební nebo výrobní materiál. Pokusím se dohlédnout, aby se i Tobě dostal nějaký prvotřídní stůl či křeslo, možná i kus kmene, abych potěšil Tvou duši umělce. Malý koncil, který hostil Horus, nepřinesl žádné významné změny, snad jen poslání Russa za jeho úkolem. Sanace byla zastavena, Horus ji shledal nepotřebnou. Provedl testy u všech, kteří před několika dny byli se mnou dole v úle a odlétl pryč. Zůstaly tu lodě Russových Vlků, které, spolu s mými, naložily přeživší z Perturabovy Železné krve a taktéž primarchu samotného. Když jsem si pro něj osobně přilétl, čekalo mě téměř byrokratické přesunutí sil Železných. Naštěstí se to obešlo bez příliš prořízlých úst a ostrých jazyků, Vlci nedlouho na to následovali svého velitele do Warpu. Což mi připomíná, že Russ slušně (!!!) požádal o kurz, jakým se naposledy ubíral zrádce Erebus. Infrastruktura – S Perturabem jsme se už domluvili a navrhli, jak nová města a sídlo legie budou vypadat. S tím souvisí i odeslání žádosti Mechanicu, co se jeho vlajkové lodi a obecně výzbroje a strojů týče. Odpovědi jsme se doposud nedočkali, snad na sebe nenechá dlouho čekat. Co se vlastně děje ve zbytku Impéria? Rád bych se dozvěděl nějaké novinky, pokud možno pozitivnějšího rázu. Císařovo světlo Ti pomáhej! Lion El'Jonson Primarcha I. legie |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na tvé uvažování všichni spíše mlčí a hekticky něco cvakají do konzolí. Zachvilku máš trošku relevantnější data, co se týče Zelu Secundus. Kovy i minerály tu jsou a je jich tu vcelku dost. Jen jsou trošku horké, asi jako ta láva, která je obsahuje. Stabilizace lávy, frakční separace a další slova, které na tebe chrlí Železný Kněz naznačují, že čistá těžba je zde možná, avšak za velmi vysokého rizika a úsilí... Na tvůj návrh na malou základnu smířlivě kývne. „Ano, menší základnu na větším asteroidu by bylo možné udržovat, pouze ale za předpokladu pravidelného zásobování kyslíkem z Zel Prime a klíčovými materiály z Fenrisu. Neměl by být problém jí postavit zhruba za měsíc a půl, stálá posádka o počtu družstva a možnost ubikací pro Velkou rotu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Cca hodinu po veřejných prohlášeních~ +++od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Stín Císaře +++ Drahý bratře, napsal bych dřív, ale vzhledem k mému současnému pobytu na Teře jsem musel absolvovat ještě jedno neodkladné jednání, než jsem se dostal k vyřizování korespondence, nehledě pak na fakt, že jsem se snažil získat a vyhodnotit všechna fakta dřív, než tě kontaktuji. Mezitím mne nejednou kontaktoval Mars, nehledě na několik ne úplně příjemných záležitostí, soužících naše bratry. Své předchozí stanovisko k problému jsem již řekl a nemám pocit, že by bylo třeba jej opakovat. Vzhledem k nejnovějším informacím, které mi došly, bych ti chtěl poděkovat, že jsi Marsu své pohnutky obhájil a pokusil se je ujasnit - byť si nejspíše uvědomuješ, že něco takového mělo přijít nepochybně o něco dříve, než jsi naše nejctěnější a nejpotřebnější spojence začal obviňovat. Chápu, že vy z bratří, kteří jste obdarování jistým darem vidění možností budoucích událostí, jako byl Otec, nesete břímě, které si my ostatní nedovedeme představit. Soucítím s tebou, ale zároveň bych tě rád varoval. Astropaté potvrzují, že warp je poslední dobou neklidný a nepředvídatelný. Vize proto mohou, ale také nemusí být pravdivé. Ostatně, pokud by byly pravdivé všechny vize, o nichž jsem od bratří slyšel, bylo by vše, co děláme pro lidstvo a Impérium marné. Věřím, že warp nám ve své nevyzpytatelnosti může mnohdy lhát, nebo vize pokřivovat tak, abychom dělali chyby. Buď proto prosím opatrný a neunáhluj se v jejich vyhodnocování; sám vidíš, k čemu něco takového může vést. Zároveň bych ti rád řekl, že navzdory tvému ospravedlnění svých činů není Mars plně spokojen s tvou odpovědí. Vzhledem k tomu, že astropatickými kanály zaznělo veřejné nařčení ze zrady, žádají také přirozeně veřejnou omluvu - a to pokud možno stručnou, jasnou a bez vytáček. Jedině tak bude křižáda pokračovat a všechny pohledávky, které po mechanicu máme, se budou moci splnit. Sám víš, že bez lodí, zbraní, vozidel a munice nezmůžeme nic. Buď prosím rozumný. Každý občas musíme spolknout svou hrdost, zatnout zuby, přiznat nedorozumění a ustoupit. Nakonec bych tě chtěl varovat. Zaslechl jsem, že se mne snažíš obejít, při žádání o posily. Opakovaně. Chápu, že celá ta věc s Otcovým odchodem z čela křižády a mým jmenováním je pro nás všechny v zásadě nová, ale rád bych tě upozornil, že s případnými problémy tohoto typu by ses měl obracet na Orla a zdejší Tacticarium, které má lepší přehled o rozložení legií a o tom, kde je která legie zrovna potřebná a kterou je možné uvolnit. Pokud ve svém požadavku také specifikuješ, kterému bratru bys dal přednost, bude k tomuto faktu přihlédnuto. S důvěrou, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ Přivítání, jak jsem slíbil, není nikterak pompézní. Hell - ani jsem se nestihl převléct. Ani učesat. Buďto doopravdy pracuji a nemám na tyto legrace čas - a nebo to se mnou jde z kopce. Cestou si maximálně tak opruzeně stáhnu dozadu vlasy, padající mi do obličeje. Žádná přehlídka, žádné salutování - jen objetí, pokývnutí jeho mužům a odvedení chodbami do jednoho z bližších přijímacích salonků, kde je připravené víno. "Věřím, že krize ohledně Coraxe je dost možná zažehnána. Před pár minutami mi přišla zpráva z Marsu, ve které se snažil... obhájit své pohnutky. Jak se zdá, buďto velmi dovedně lže a nebo doopravdy jedná na základě nějakého svého irracionálního přesvědčení, že vlastně koná dobro i přes všechny ty vojenské zákony a zvyklosti, které porušil." No... cítím tak trochu potřebu vysvětlit, jak to zatím vypadá. Je tady se mnou, měl by mít informace z první ruky. "Čekám na jeho vyjádření. Udělal jsem, co jsem mohl, abych působil zároveň smířlivě i výhrůžně. Přesto ale nejsem mistr psaného slova, jako ty bratře. Pokud můj pokus o urovnání věci cestou nejmenšího odporu zklame, možná budu potřebovat tvou pomoc." No - to jen tak na okraj. "Zatímco na něj budu čekat - rád bych se vrátil k Oku Terroru. Co ti vlastně přesně řekl Konrád, když přiletěl? Co udělal pak? Pokračuje v opevňování toho místa?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron~ Warp není vždy úplně nakloněn přesným příchodům - a tak ani nevím, zda jdu pozdě, nebo ty brzy... a jak dlouho čekáš. Astropatická zpráva. +++ od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Angron +++ Zdravím, bratře a vítej na mém novém kotvišti. Opustil jsem Terru jak nejrychleji mi to situace dovolila a doufám, že nebudu mít nějakou dobu pádný důvod se na ni vrátit. Ostatně, od chvíle, kdy se z paláce, který jsem pokládal za jeden ze svých domovů, stala hrobka, je jeho atmosféra o dost smutnější, než si pamatuji. Vzhledem k tomu, že předpokládám, že máš k probrání nějaké neodkladné záležitosti, urči si čas svého příletu a dej mi vědět. Fulgrim. PS.: být tebou, volil bych co nejdřívější termín - nejsi sám, kdo zde má namířeno. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Cýzař~ Předpokládejme, že jsem se během přeletu warpu stavil v laboratoři a optal se Fábia, jak se mu daří a co všechno už zjistil. Stačí to asi formou nějakého zpětného hlášení, hrát to nebudem. Taky chci pravděpodobně vidět v Tacticariu, kde je a co dělá Konrát. To abys neměl pocit, že máš málo práce! ...a po příletu posílám Selima s nějakou menší skvádou, aby se kouknul na planetu a našel mi pěkný prázdninový spot. |
| |
| Battle Barge "Saeva'manu", 392. Expediční Flotila Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3314001.M31 Zpráva z velící lodi 392. expedice, XIV. legie +++Od: 392. křížová výprava, XIV. legie, primarch Mortarion Pro: Všechny v dosahu+++ !!UPOZORNĚNÍ VŠEM LODÍM IMPERIÁLNÍHO NÁMOŘNICTVA A EXPEDICÍM KŘÍŽOVÉHO!! +++ (aktuální souřadnice a dostupné skeny systému a craftworldu přiloženy v příloze) |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3314001.M31 Můstek Nikdo na můstku vlajkové lodi Saeva'manu ani nešpitl, natožpak aby dýchal. Tedy jen obrazně, protože očekávání bylo více než hmatatelné. Admirál Voltaire stála u u taktického holotanku vlajkového můstku společně se svým štábem. Kapitán Taurus už byl na připraven na můstku bojovém. Flotila se řadila do formace. Primarch Mortarion se přesunul na flagship XIV. kapituly Septem'plagis. Možná to byl špatný slovní obrat, ale vzduch na lodi byl bez něj čistší a uvolněnější. V obou směrech. "Operační, ať Purvulnus zkrátí odstup od Mors'essor a posunou se trochu pod nás, aby vyplnili tu mezeru v protistřelové obraně." "Ano, madam," potvrdil operační důstojník a jal se vydat patřičné rozkazy. Krátce nato jejich pravé křídlo snížilo letovou hladinu a překrytí protistřelové obrany se protnulo do ideálnějšího pokrytí. Admirál pohlédla na holotank a přemýšlela, jestli se dožije dalšího dne. Hleděla na domněle prázdný kus vesmíru a odpočítávala chvíle, kdy to peklo propukne. Lodí se rozezněly sirény a hlas zbraňového důstojníka. "Bojová postavení. Opakuji, bojová postavení. Všechen personál na svá stanoviště! Opakuji. Bojová postavení. Všechen personál na bojová stanoviště!" Admirál jediným pohybem umlčela ty sirény. Byly určeny pro jiné, a jí jen rušili od jejích myšlenek i práce. Přesunula svůj pohled na vyznačený bod na holotanku, kde se měla celá její bojová skupina stočit a zahájit druhou fázi primarchovo plánu. "Zapněte odpočet od obratu. Teď!" rozkázala. Ne, tohle nepřežijeme. Pomyslela si. Ale doufat můžu, ne? Taktika střetnutí 39. Expediční se rozdělí na dvě skupiny. První pod vedením primarchy Mortariona tvoří :: Flagship/Grand Cruiser :: Septem'plagis Nova Frigate :: Inflammatio RSV :: Proluvies RSV :: Constupro Druhá pod velením grand admirála Neleny Voltaire tvoří :: Battle Barge :: Saeva'manu Strike Cruiser :: Morstabell Strike Cruiser :: Mors'essor Vanguard Cruiser :: Carcass Hunter Destroyer :: Pituita Gladius Frigate :: Purvulnus Gladius Frigate :: Excremen II. skupina se vydá úměrnou rychlostí ze skrytu planety proti Craftworldu Eldarů v šípometné formaci s Saeva'manu jako středem. Morstabell s Purvulnus jsou po pravici Saeva'manu, a chrání horní kvadrant. Mors'essor s Excremen chrání levý sektor. Jejich pozice je o řád nižší letové hladině po levici Saeva'manu. Pituita letí pod Saeva Manu. Carcass je předsunutý před přídí Saeva'manu a posiluje tamní protistřelovou obranu.
II. skupina poletí z bodu Null přímo vstříc craftworldu až na dostřel svých torpéd, bod Alfa. Odpálí celou sadu bubnových odpalovačů torpéd v co nejrychlejším sledu (případná doprovodná plavidla craftworldu mají jako cíl přednost, admirál nechť rozdělí palebné cíle dle důležitosti předem) a poté zahájí obrat o 90' vpravo a kurz odpoutáním se k bodu Bravo, boční stanoviště v obranném módu proti příchozí palbě. Pituita se schová a Saeva'manu, Carcass zaujme předsunutou pozici před Saeva'manu nad trupem směrem ke Craftworldu, ale pod vektorem palby Morstabell s Purvulnus. Morstabell s Purvulnus se vykloní do proti-šípové formace, kde se Saeva'manu jako hrot a budou držet horní kvadrant. Mors'essor s Excremen drží svůj předsunutý dolní kvadrant. Užití stíhačů Fury a bombardérů Starhawk jako podpory z palub zúčastněných lodí dle uvážení admirála. I. skupina poletí z bodu Null ve skrytu planety po horní elipse soustavy, kde mimo dosah senzorů eldarů bude zrychlovat, a poté po elipse setrvačností bude směřovat k bodu Bravo; případně upravovat bod střetnutí dle bojové situace II. skupiny. Stíhače a bombardéry jsou z poloviny vysazené a z poloviny připravené k okamžitému vzletu na letové palubě. Septem'plagis tvoří střed, Inflammatio nad ním, Proluvies a Constupro po bocích. Jakmile se dostanou na bojovou vzdálenost, aktivují pohon a zbraně a zahájí horní čelní útok na craftworld u bodu Bravo (či na jiném místě, v případě že by se k Bravu II skupina nemusela vůbec dostat) na kolizním kurzu. Zbytek letové skupiny okamžitě zahájí vzlet. Bombardéry I. skupiny s ochranou stíhačů podniknout jednotlivé údery proti craftworldu dle libosti a možnosti. Jakmile se I. skupina dostane do přímého výsadkového dosahu, odstartuje první vlna výsadkových plavidel Shark, bez bojového výsadku, avšak naložená výbušninami. Jedna část člunů bude směřovat na můstek, druhá na pohon, třetí na hangáry Craftworldu. Jakmile dosáhnou svých cílů, prořežou trup, vniknou skrze prořez do něj (v podstatě jak jej prořežou, tak šlápnou na plyn a zaboří se hlouběji do lodě) a odpálí se. Druhá vlna následuje a vysadí se na zkryplený Craftworld. I. bojová skupina poté změní kurz k II. skupině. Několik výsadkových skupin se vysadí porůznu dle strategických cílů (palubní zbronice, můstek, hangáry atd.), kde provedou distrakci pozornosti bezpečnosti craftwordu, s cílem obsadit a držet své cíle; největší skupina u strojovny či střediska kontroly škod (pokud Craftworld něco takového má) provede obsazení svého cíle, kde do systému ventilace či podpory života vypustí nervový desintegrační plyn (prostě něco jako yperit, co prostě rozežere vše s čím přijde do styku). Jakmile se zahájí ventilace, všechny týmy ustoupí zpět a odpoutají se od craftworldu pod stíhací ochranou a návrat k I. a II. skupině, které povedou boj s eldary, dokud plyn neudělá svou práci a neutralizuje veškerý život na palubě Craftworldu. Jakékoliv lodě námořnictva či ostatních kapitul jsou směřovány k posílení II. skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od:Lemana Russe primarchu šesté legie Pro: Mortariona primarchu čtrnácté legie Bratře Fenris tvou zprávu slyšel a mí muži ti příjdou na pomoc. Já se k tvému tažení bohužel nemohu připojit, jelikož mi náš vojevůdce zadal jiný úkol. Přeji ti proto úspěch a jakmile budou připraveny vyšlu za tebou dvě velké kumpanie. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro: Vojevůdce Fulgrima Zdravím tě vojevůdče, zajisté tě zajímá, jak probíhá lov zrádce. No, lov probíhá pomaleji než bych chtěl a čekal. Prozatím jsem vyloučil několik planet, kam zrádce nepřilétl. Momentálně mířím dál po jeho stopách. Jak daleko odněj jsem nedokažu posoudit. Moje legie na Fenrisu zachytila žádost o pomoct od Mortariona. Přeješ si, abych čtrnácté legii vyslal posily, nebo jsi tím již někoho pověřil? Čtyři velké roty jsou připraveny okamžitě podpořit našeho bratra v jeho boji se zrádnými eldary. Vzhledem k tomu, že fenris leží relativně blízko k výstupním souřadnicím, poskytli by mí vlci bratrovy téměř okamžitou pomoc. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nechám předat navigátorům poslední známém vektoru lodi zrádce. "Vypočítejte kam by ho skok tím směrem mohl zavést. Chci znát jméno nejbližší planety, leží ve směru letu." přikážu, jsem si jist, že navigátoři své práci rozumí a budou schopni použít své schopnosti k odhadu kuželu v kterém by mohla zrádcova loď skončit. Pak zajdu za astropatickým chórem s cílem předat bratrovy zprávy z lovu. +++ Od: Leman Russ Pro: Horus Lupercal Děkuji za informace bratře. Lov se přiznejme si se nevyvíjí zcela podle mých představ, ale už jsem vyloučil několik soustav, kde zrádce není. Teď jsem získal nové údaje a doufám, že mne zavedou na stopu. Co se bytosti týče budu se řídit tvou radou. Russ konec +++ +++ Od: Leman Russ Pro: Rogal Dorn Zdravím tě bratře, potřeboval bych aby ses mi podíval do otcovy knihovny. Potřeboval bych veškeré informace o tvoru, nebo spíše entitě jménem Yggranie. Kdybys byl tak laskav a podíval si se mi po těchto informacích. Vím téměř jistě, že v knihovnách na prosperu, jenž kontroluje tvůj první kapitán by o ní mohla být také zmínka. Byl bych ti velmi zavázán, kdyby ses mi po těch informacích poohlédl a nebo tím někoho pověřil. S pozdravy Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nehcám flotilu přesunout k poslední planetě a jen pro jistotu jí nechám oskenovat. |
| |
| Veřejné prohlášení Velmi oceňuji Mortarionovy schopnosti v hledání craftworldu a zpráva o jeho nalezení mne těší. Co už mne těší podstatně méně jsou rozkazy, vydané mým jménem na veřejných kanálech, aniž by předtím uvědomil mne o tom, že potřebuje posily - nebo že mým jménem hodlá vydávat rozkazy. Řekl jsem to několikrát a opakuji znovu, že pokud si jednotlivé expedice z křižády budou dělat holubník, je celá má funkce k ničemu a utopíme se ve zmatcích. Otec mne nezvolil proto, aby jste mne ignorovali. Mnou předem neschválená intervence jednotlivých flotil, nespadajících pod Mortariona, na souřadnicích jím uveřejněných, se zamítá. Posily na základě výzvy projednávám. Dorazí co nejdříve. Apeluji na primarchu čtrnácté, aby ctil můj úřad, nedělal zbrklé závěry a zaslal mi co nejvíce informací, namísto zprávy typu "potřebujeme posily, jsou tady, přijďte všichni, za Císaře." Fulgrim, Císařem zvolený vojevůdce Impéria. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Fulgrim+++ +++pro: Leman Russ+++ Drahý bratře, i já si uvědomuji, že hon na Ereba je, stejně, jako hon na Eldary, podoben hledání jehly v kupce sena. Přesto je třeba jej najít a zneškodnit - za každou cenu. Jeho skon bude příkladem pro všechny, kdož by se chtěli odvrátit od světla našeho milovaného Otce. K honu se přidají také nositelé slova - můžete spolupracovat a sevřít zrádce mezi sebou, řekl jsem Lorgarovi, aby tě kontaktoval - a nebo můžete každý hledat svými způsoby. Ze zjevných důvodů asi chápeš, proč si ale nepřeji, aby byl primarcha nositelů slova tím jediným, kdo po odpadlém nositeli slova pátrá. Co se týče Mortariona - máš-li jakékoli jednotky, které můžeš postrádat - pomož mu. Boj s eldar nebude jednoduchý a ač on sám to podal dost nešťastně a neměl jsem jinou možnost, než zaslat prohlášení, ohledně vydávání rozkazů mým jménem, ztotožňuji se s tím, že by v boji s nimi rozhodně neměl být sám. Pokud dojde na boj, což pravděpodobně dojde, pokud nebudou ty cizácké krysy utíkat, pokus se zajmout někoho živého. Vzhledem k okolnostem Otcovy smrti by se nám hodilo získat nějaké živé psykery, popřípadě vysoce postavenou elitu jejich... společenství. Tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Fulgrim+++ +++pro: Guilliman +++ Bratře, je zvláštní, jak se tvá verze liší od Sanguiniovy. Ale vzhledem k tomu, že narozdíl od něj jsi mi ty dal podrobné informace, zatímco on zmínil jen nové technologie, obchod a že mi zbytek povypráví osobně, předpokládám správnost té tvé. Děkuji za toto oznámení, alespoň mám čas se psychicky připravit na to, co mi evidentně touží říci. Počkám, s čím přijede, dle výpočtů se brzy dostaví. Chápu tvá stanoviska ohledně nepřipojení se k Impériu. Vyslechnu si i jeho názor a doufám, že dojdu k nějakému rozumnému konsensu. Jejich absolutní samostatnost ostatně ani z mého pohledu nepřipadá v úvahu. Děkuji za přání pevných nervů - záležitost s Coraxem spěje k řešení a já doufám, že bude přijatelné pro nás pro všechny. Bratr, jak se zdá, jednal ve chvilkovém pomatení smyslů, věříc, že měl nějakou ze svých tajemných vizí, kterými někteří jiní z nás čas od času trpí. Byl napomenut, jak se zdá, je minimálně nakloněn tomu, uznat svou chybu, ospravedlnit své jednání - a následně se mechanicu omluvit, na což, upřímně, všichni čekáme, jako na smilování - zvláště pak v čase, kdy se objevil náš nepřítel. Co se dalších rozkazů týče, můžeš se vrátit do Ultimy a pokračovat ve svých záležitostech. Rád bych ještě, abys vyčlenil část legie, kterou budeš moci v případě akutní potřeby posil postrádat a poslat je Mortarionovi. Zatím jsou na souřadnice vysláni Lemanovi vlci, kteří jsou nejblíže, ale uvidíme, jak se situace vyvine. V případě nutnosti bych ti dal vědět - přesto si nemohu dovolit soustředit na jedno místo zbytečně tolik síly, dokud jsme nepřítele neodhadli. Ne v době, kdy je celá galaxie zamořena orky a temnými eldar. Fulgrim, tvůj bratr. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Po příchozí zprávě od bratra Fulgrima, která dorazí celkem brzy už tu není co dělat a jediná věc, co mohu udělat, je vrátit se zpátky do Ultimy. ,,Guilliman můstku...obraťte Poctu zpátky na Macragge....Zároveň pošlete zprávu, aby část legie, která nemá moc co na práci, byla poslána na pomoc Mortarionovi. Zároveň bych byl rád, kdybych měl nejnovější zprávy, co se děje v Ultramaru ještě před tím, než vylétneme z warpu. Roboute končí.'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Fulgrim+++ +++pro: Mortarion+++ Ve tvém nejbližším okolí momentálně operuje šestá. Bratr mne požádal, aby ti mohl být ve tvém boji nápomocen a jeho přání jsem vyhověl. Pro další informace, například čas translace a počet křižníků, kontaktuj přímo jeho osobně. Fulgrim |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Návštěva u Fábia nepatří mezi ty veselejší. Po chvilce hledání jsi donavigován z hlavního Apothecarionu do skladovějších částí Zlatého orla...Než tam dojdeš, tak je ti zcela jasné proč. Místo. Šest půlek místa. Sklad, který si Fábius vybral jako svoji laboratoř, je, inu, velký. Zřejmě se zde počítá s dokováním titána třídy Reaver a pár Banebladů. Tedy, podle plánku. V současné době je celé skladiště zaskladněno....věcmi. Většinou se jedná o nějaké vědecké či apatykářské přístroje, různé svítící nádoby, bazénky, pravděpodobně lednice a kdo ví, co ještě. A kabely. Spousta kabelů a hadic s různými tekutinami, vinoucími se skrze celé skladiště jako nějaké žíly, vyživující živou bytost.. Fábius se činil. A nebyl sám. Přibyl mu pomocník. Rudá kápě Adepta Mechanika, chromová maska místo obličeje a ano, jak to vypadá, tak Fábius „nějak“ sehnal Lukase Chroma. Tedy, pokud je to skutečně on. Zrovna stojí nad něčím, co vypadá jako opravdu, opravdu velká lednice, které na bok někdo namontoval 4 velké zavařovačky od okurek, plné svítícího želé.. Fábius vypadá unaveně. A posturou trošku flustrovaně. Zřejmě se nedaří. Jakmile tě spatří, tak se ale usměje. „Á, Fulgrim! Vítej, Vojevůdče. Rád bych ti představil svou novou laboratoř....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po chvilce chroustání a procesování informací se ti zobrazí krásná mapa Galaxie a na ní červená čára. Je u ní nápis Konrád – Noční lovec... A podle toho, co se zdá, to mírně děsivý bráška nasměroval do Oka Terroru ihned po rozhovoru s Lorgarem Aureliánem. V Oku Terroru zůstal, Tactikárium jen pokrčí rameny, zamrmlá cosi o tom, že opravdu neví, kde je teď a jestli z Oka vylétl. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius... a ten druhej~ Žasnu. Vlastně ani nevím, jak jinak to popsat. Tohle můj syn doopravdy zvládl vytvořit a zařídit za dva týdny? Rozhodně se za něj nemusím stydět, zdá se, že Fábius je muž činu. Ambiciózní. Drzý, jistě že - ale to už tak ke geniálním myslím patří. Už proto, že mu mohu vyhrožovat jak chci - ale stejně bych se takového pokladu jen tak nezbavil. A zdá se, že má doopravdy radost z toho, že mě vidí. Přes nezkalený úžas z toho, co se mu podařilo v zapomenutém skladu Orla postavit, se prodere úsměv. Trošku nervózní úsměv, vzhledem k tomu, že toho, co tady vidím, evidentně nedosáhl sám. Přistoupím k nim blíže a pozorně si prohlédnu... lahve. "Fábie - neměl jsi náhodou pracovat v přísném utajení, dítě moje?" Přemýšlím nad tím, zda ta osoba je opravdu Lukas Chrom a nebo více mechaniků používá tuhle... masku. Doufám tedy, že je to nějaká sériovka, ve svém vlastním zájmu. Jak asi budu Dornovi vysvětlovat tuhle svoji legraci? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro V lahvi plavou nějaké chuchvalce...čehosi. Kdo ví. Fábius jen kývne. „Ano, utajení. Proto jsem, ehm, jménem Vojevůdce požádal Mars o experta na biologii, s kterým, kucky kucky, mrk mrk...“ ano, opravdu řekl „Kucky kucky mrk mk“ „právě sestavujeme přístroje na kultivaci a replikaci vzorku 516, původ neznámý, systém původu Caliban. Ehm. A k odborníkovi Adeptus Mechanicus dodalo, dle jeho propozicí veškerý potřebný inventář, můj pane.“ řekne a poté se odmlčí. „Samozřejmě, že Lukas ví, na čem skutečně pracujeme. Můj pane, jsem lékař. Vědec. Nikoliv technik a inženýr a něco takovéhohle...“ řekne a mávne okolo sebe „..bych nezvládl funkčně navrhnout a sestavit. Tedy, ne tak rychle.“ dodá. „Mého spolupracovníka váže slib mlčenlivosti. Ostatně, nemá dalších pár let v plánu jít kamkoliv jinam....“ dodá Fabius rychle, avšak jak se zdá, tak si je magosem velmi jist. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ Jak se zdá, Fábius opravdu vzal celou situaci do vlastních rukou a jak se zdá, je pro úspěch úkolu, který jsem mu zadal, ochotný riskovat leccos - i můj krk, když na to přijde. "Tak hlavně, můj drahý, abys to celé v utajení udržel. Byť jsem vnitřně přesvědčen, že dělám správnou věc, dovedeš si asi představit, že ne všichni by se mnou mohli souhlasit. Na druhou stranu..." rozhlédnu se znovu okolo sebe a chvíli zamyšleně pozoruji hnus v láhvi, "...chtěl jsem výsledky a zdá se, že jsi schopný učinit určité... kroky pro to, abys mi je přinesl. Brzy ti do laboratoře přibude nový spolurpacovník. Jen co jej..." zamyšleně nakrčím obočí "...Vespasián vyzvedne z Prospera." Vlastně jsem použil úplně stejnou oficiální výmluvu. "Caliban, stvůra na Calibanu, zkoumání stvůry na Calibanu." Fábius je syn svého otce, vskutku. Pak se otočím ke členu adepta mechanika. Jednak proto, že není zdvořilé je přehlížet - druhak proto, že mě pálí ještě pár nevyřešených otázek. Shoda jmen a masek. Musí to být shoda jmen a masek. Třeba Lukas vlastně není ani jméno, ale jen označení.... modelu. Však lidé z mechanica jsou... takoví jiní. "Inu, adepte Lukasi, je mi potěšením a ctí vás přivítat na Zlatém Orlu." Mám takový pocit, že u našeho zrození mechanicum nebylo - doufám, že je to jen proto, že Otec pomoc nepotřeboval a vše zvládl sám - a nebyl za tím nějaký jiný důvod - třeba utajení postupu, že... Nicméně se nezdá, že bych měl momentálně příliš na výběr, takže... "Potkal jsem na Teře vašeho... bratra, který pracuje pro Dorna v Otcově kryptě." Byl to takový milý chlapík, že. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Jsem konsternován tvým příztupem, kdy se ani nemáháš vyslechnout podřízeného než vyneseš soudy. Ale jak jsi řekl nepřeješ se k tomu vracet, tak tě ani nadále nebudu zatěžovat drobnostmi až na jednu. Ač jsi o to nežádal, v reakci na tvé prohlášení jsem nucen podat ti stavové hlášení. oznámit, že třináctá legie není v tento moment schopná dostát svým závazkům a dalo by se bez nadsázky říci,že Havraní stráž není bojeschopná. Což byl jediný důvod proč jsem oslovil Agrona, který působil ve vedlejším sektoru a dva bratry kterým jsem věřil, že by my mohli pomoci. Corax konec |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Corax +++ Drahý bratře, Kdybys bez rozmyslu nepustil do éteru své urážky a obvinění, aniž by tě třeba napadlo tento problém řešit se mnou, pravděpodobně bychom v této situaci nebyli - a ano, řešil bych to prve s tebou. Ostatně už ve svém prvním prohlášení jsem jasně stanovil, že můj původní záměr byl celou situaci vyřešit tiše a pokud možno tak, abys před ostatními neměl ostudu. Žel, jsi mi nedal jinou možnost, než to vzít o dost oficiálnější a veřejnější cestou. A ano, o tvé immobilitě vím. Mechanicum se ti pravděpodobně snaží dokázat, na kom je pohyb tvé lodě závislý a nepředpokládám, že se budeš moci pohnout z místa dříve, než zazní veřejnými kanály tvá omluva. Poté předpokládám, že dostojí závazkům, které byly vyjednány a začnou pro tebe znovu pracovat, jako dřív. A pro nás také - ostatně, třeba takový Perturabo čeká na novou vlajkovou loď, protože o svou přišel při střetu s novým nepřítelem. Co se týče důvodů a nedůvodů - mám zde důkazy ohledně astropatické komunikace z doby, kdy jsi ještě schopný pohybu i boje byl. A nešla směrem k Angronovi - o tomto jsem ostatně ani nevěděl. Být tebou, omluvím se mechanicu za jeho problémy a následnou urážku co nejdříve, bratře. Je to i ve tvém vlastním zájmu. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Stáhnu Stím z orbity a přesunu se pomalu takovou rychlostí, o které jsou mí podřízení přesvědčeni, že je bezpečná, k asteroidovému poli. Svolám všechny své kapitány přítomné v soustavě v hlavním sále. Jak přicházejí já sedím v hlavní hale u kruhové stolu. Postupně přicházejí a já počkám až dojdou všichni a pak spustím. „Takže sbych zhrnul naši situaci, stín císaře má vyřazené warpové motory a podle všeho i motory ostatních nefungují vůbec nebo divně. Takže jsme tu uvízly. Abych odpověděl jak se to stalo, musím říci, že jsem udělal obrovskou chybu dalo by se říci, že jsem to zvoral. Hleďte. Spustím ničím nezkreslený záznam událostí. „ Udělal jsem tolik chyb, jako kdybych byl čerství rekrut. Podcenil jsem touhu ukrýt ten meč, agresivitu mechaniky i jejich možnosti. Fakt, že se za mne můj bratr Fulgrim nepostavil je nepříjemný, ale je to jeho volba. V každém případě tu taková situace je a my se musíme nějak usnést jak ji vyřešit. Myslím, že bych to dokázal uhladit, ale napřed chci slyšet váš názor. Odmlčím se a pokračuji. „Předpokládám že se Eldaři stáhnou, už zde není o co bojovat, budeme pokračovat v průzkumu, dokud se teze nepotvrdí. Zatím chci abychom zatím připravili obránné plány pro segment, prozatím omezíme další postup krusády jen na lokální průzkumné mise do velikosti kompanie. Chci aby naše legie prošla a vyhodnotila všechny hrozby a také prosím přidělím dvě kompanie na tažení proti eldarskému craftwordu, jednu z naší operační skupiny a jednu z naší domoské flotily. Já zatím zaletím na terru a proberu s marsem to se stalo, také zjistím co se skutečně stalo otci. Zbytek legie jakmile začnou fungovat motory začne reorganizovat obranu segmentu, začneme postupovat od našich nejdůležitějších světů k těm méně důležitým, ale za důležité budeme považovat krom úlových a industriálních světů i světy, které zásobují segment jídlem, ty mívají většinou horší obranu.Toto bych chtěl alespoň částečně změnit. Dotazy?“ Počkám co my řeknou. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Fulgrim da modelvůdce I kdyby současná krize, která nabrala mnohem veřejnější rozměry, byla pro mě velkou neznámou, Fulgrimova přítomnost by sama prokázala závažnost situace. Stejný účes a stejná róba jako před hodinou přeci jen napatří mezi něco, co by vojevůdce běžně praktikoval. Přinejmenším ne na prahu občanské války nebo přinejmenším stávky cultu mechanica. "Budeš mít veškerou pomoc, jakou dovedu poskytnout." Corax a lhář? Znovu mnou projede mráz při pomyšlení, že se té... pochybné cti jako mě dostalo i některým dalším. Co hůře, že ji přijali a teď už nejsou svými pány. Nejistota, stihomam a všechny ty další veselosti pocházející ze strachu se zkrátka umí přihlásit o slovo v pravý čas i chvíli. "Zatímco na něj budu čekat - rád bych se vrátil k Oku Terroru. Co ti vlastně přesně řekl Konrád, když přiletěl? Co udělal pak? Pokračuje v opevňování toho místa?" "Corax mi jen řekl, že mě můj strach dožene ke zradě, pokud setrvám v Oku." Není to příjemná vzpomínka. "Dokonce mě vyzval, abych mu toho, dle jeho slov,domnělého nepřítele ukázal, což jsem odmítl riskovat." Taky jsem mu odmítl dát jedinou nápovědu, cokoliv. "Prohlásil, že se bude dva měsíce honit za stíny a poté se navrátí." Nakonec mohu pokrčit rameny. "Co učinil od mého odjezdu netuším, mohu ale zažádat o hlášení mých světů v blízkosti, zda-li je nekontaktoval pro potřeby zásob a budeš-li si přát, mohu..." Teď je krapet třeba sáhnout po řečnických dovednostech. Přeci jen nechci to říct s nějakým odporem. "...se tam navrátit a vyhledat jej." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro +++pro: Corax Bratře, nejsi dobře informován. Popravdě jsem na cestě na Elyseu za Vojevůdcem. Je mi líto, ale budeš to muset zvládnout sám. Angron+++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro +++ pro: Zlatý Orel +++ Hned. Angron+++ |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3316001.M31 +++od: Mortarion+++ +++pro: Leman Russ+++ Zdravím bratře! Kdy a v jaké síle můžeme očekávat tvé námořní jednotky? Mortarion konec. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Rozmazávat dnešní jednání dál nehodlám, vlk už si zavařil víc než dost, proto jenom lakonicky poznamenám, „zůstaneme u toho, že došlo k velkému nedorozumění.“ Nakonec, v tuhle chvíli se chová nejrozumnějc od začátku jednání. Jenže překvapení nekončí. Azhek promluví a já se nestačím divit. Erebus ho zkontaktoval?! A zmínit jste se o tom, knihovníku, chtěl kdy? O tomhle si ještě budeme muset promluvit, Ahrimane! Nedávám najevo, že by mě informace překvapila, nebo snad dokonce rozhořčila, dál zůstávám stoický, i když se objeví jistá strnulost. Jen s obtížemi se donutím podívat znovu na Jorda. „Máte pravdu, kapitáne, větší užitek toto jednání mít nejspíš nebude. Určitě se s kapitánem Ahrimanem postaráme o to, aby se k vám případné další informace dostaly okamžitě.“ Zvednu se a hlavou naznačím úklonu. „Hodně štěstí při hledání zrádce, kapitáne.“ S tím vyrazím k našemu thunderhawku. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vesp, Azhek Počkám až do thunderhawku, tohle jsem nechtěl řešit před Vlkem. Sice je tu pořád zástupce Císařových dětí, ale toho není nutné poučovat o tom, co znamená informační karanténa. Ten snad pochopí, že něco tak zásadního mi nejspíš knihovník sdělit měl. Počkám, až se usadíme a, po rozkazu k odletu, vzlétneme. „Kapitáne Ahrimane,“ významně se na něj podívám, „vás zkontaktoval zrádce Erebus? Kdy? A kdy jste se mi to chystal říct?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Přechod do bojového režimu je víceméně jen otázkou chvilky. Vše není jen nacvičeno a nadrillováno, vše je zažito s stoickou přesností a provádí se drill, který se provádí již pár let. Do bojového postavení se dostanete během pár chvil. Obě dvě skupiny se přesně podle rozkazů vydají k Craftworldu a za chvilku se dostanete na vizuál. I ty, o zbytku personálu nemluvě, zachvání překvapení. Craftworld je, inu, hlavně obrovský. Velký zhruba jako Luna a i tvoje vlajková loď je proti němu vcelku prcek. Celé snažení je najednou tak trošku marné, je to jako útok komárů na slona. Druhá věc, co je Craftworld, tak v jistém slova smyslu nádherný. Ty to zrovna neoceníš, avšak tvůj bratr Fulgrim by ocenil onu červeno-bílou kompozici neznámého materiálu, v které jsou jako diamanty zasazeny obří krystaly neznámého původu. Třetí věc, co Craftworld je...tak...mno....ano, díváš se správně na monitor...mrtvý. Bez života v tom pravém slova smyslu. Scannery sice detekují formy života, avšak nikde nejsou doprovodná vozidla, protiletecké zbraně, nikde žádné blesky či zaplý pohon. Také žádné vysílání či eldarské čarodějnictví. Jen tak si pluje vesmírem, mrcha. Máš možnost upravit své rozkazy, pokud chceš. Co se týče odhadované doby, než dorazí posily..Warp dovede být vrtošivý a lépe na ně nespolehát. Mohou zde být za pár dní, anebo i za pár let.  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Fulgrim +++ +++ pro: Lion +++ Drahý bratře. Horus není má pravá ruka - ne pravější, než vy všichni ostatní - na druhou stranu, když už jsme u ručních obratů, je třeba uznat, že ve chvíli, kdy jsem vysílal někoho, aby ti s tvou situací pomohl, byl tak nějak - "po ruce." Co se týče jeho hlášení, zatím jsem obdržel víceméně kusé informace - právě by nicméně měl být na cestě warpem za mnou, takže věřím, že si kromě tvého hlášení poslechnu také, jak celou situaci vidí on a budu moci porovnat případné maličkosti, či pohledy na věc. Příliš nechápu, jak to zatím s Calibanem a zelenáním bylo, ale věřím, že je dobře, že ti minimálně vyrostlo palivo, které ti umožní znovupostavení úlů. Nepotřeba sanace je, minimálně mnou, vnímána jako pozitivní zpráva. Jsem ostatně rád, že jste s Russem byli sto rozumně mluvit, spolknout svou hrdost a odložit spory. Doba je zlá a bez Otce... kladl mi na srdce, abychom drželi při sobě, než zemřel. Co se odpovědi Mechanika týče, pravděpodobně na sebe nechá čekat tak dlouho, jak nechá bratr Corax čekat na svou omluvu. Upřímně doufám, že se vše urovná co nejdříve. Z jeho poslední komunikace jsem ostatně nedokázal usoudit, zda má, či nemá v plánu se omluvit. Co se týče novinek v Impériu, zdá se, že Dorn se svého úkolu strážit Terru zhostil velmi zodpovědně. Stále je tedy poměrně nerudný - nebo nerudný není, ale já si jeho chování neumím správně vyložit, ale věřím, že je... na svém místě. Navštívil jsem na Teře palác, který byl v zásadě prohlášen obří hrobkou a dále se k ničemu nevyužívá. Dorn v něm nebydlí a Terru spravuje z orbity. Pohled na Magnuse na zlatém trůně je strašlivý a já věřím, že mě tato vzpomínka, společně s pohledem do průhledné otcovy rakve, kde je uložen ve stázi, bude ještě nějakou dobu budit z nočních můr. Prospero je v karanténě, pro jejich vlastní bezpečí. Zatím o něm nemám bližší informace, ale před pár dny jsem po rozhovoru s Dornem, po nějž, jakožto vyňatí z křižády spadají, jsem tam vyslal svého prvního komandéra. Doufám, že se vrátí s nějakými věcnějšími informacemi o tom, jak to tak vlastně vypadá. Sanguinius s Roboutem našli jakýsi svět, obývaný lidmi. Sanguinius, jak se zdá, věří, že se k nám skrze obchod nakonec připojí, Roboute je jiného názoru. Čekám, co mi k tomu anděl řekne osobně, zatím nedokáži vyvodit žádný závěr. Potřebuji záznamy, informace. Mortarion se vynořil z warpové bouře - a jak se zdá, narazil na craftworld vrahů našeho Otce. Pravděpodobně jsi jeho výkřiky ke všeobecné mobilizaci slyšel. Nicméně, co vím, odpověděli jen Vlci (zde obdivuji Lemanovu loajalitu a uvědomělost, protože se mě zeptal, zda jsem na místo někoho poslal, nebo může vyhovět jeho prosbě sám.) Vlk překvapuje. Vzhledem k tomu, že Mortarion je asi uražený a neobtěžoval se mi na výzvy ozvat s bližšími informacemi, jsem lapen mezi strachem o bratra a nutností být ve svých prohlášeních neústupný, protože to by mému postavení mohlo uškodit. Lorgar se stáhl od Oka terroru a přidává se k honu na Ereba. Konrád... tam někde je a neozývá se mi. Snažím se zjistit víc, mám o bratra starost. Angron mě brzy osobně navštíví. Zatím nespecifikoval, co má na srdci - ale budiž, asi mi to chce říci osobně. Ostatní nevypadají, že by měli někde vážnější problém, nebo žhavé novinky. Snad jsem tvému přání o shrnutí dění v galaxii vyhověl. S láskou, tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron~ Inu - když hned, tak hned. Měl jsem vlastně stejně spoustu času se připravit při průletu warpem, takže mi bratrova odpověď ani nevadí. Takže vydám rozkazy, obleču si zbroj, abych svého válečnického bratra nepohoršoval šatičkami, doplním ji těžkým, zlatým pláštěm s vyšívanými perlovými ornamenty, nechám si vyčesat vlasy do jednoduchého, úsporného drdolu a vydám se do hangáru vyčkat jeho příletu - protože tam raději budu o něco dřív, než abych spěšně došel třeba později, nebo na poslední chvíli. Jak se zdá, rozkazy se účinkem úplně neminuly, protože mí muži čekají hrdě nastoupení ve dvojřadu, taktéž ve zbrojích. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "...se tam navrátit a vyhledat jej." "To nebude potřeba," odpovím zamyšleně. Jsem trošku nervozní z toho, jak Konrád mlčí. Doufám, že je to jen jedna z těch jeho antisociálních nálad, kdy mu prostě nedochází, že se nechová úplně normálně a že bych o něj třeba mohl mít strach, protože nepíše a nehlásí se. "Nicméně své světy kontaktuj. Všechny." Dodám nakonec a do hlasu mi pronikne stopa starosti. Ano, mám o Konráda strach. Je pravda, že mu asi nejsem nejlepším bratrem a když mohu, nezahodím příležitost se mu vyhnout, protože... je takový svým způsobem znepokojivý a nikdy si nejsem jistý, jak se k němu chovat - ale rozhodně bych si nepřál, aby došel k nějaké újmě. "Zjisti... co nejvíce informací to bude možné. Já jej později zkusím kontaktovat a dohledat jeho současnou pozici." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - na Morťákovu pozici posílám nějakou tu úměrnou vojenskou sílu v čele s prvním kapitánem Juliem Kaesoronem (který vůbec není parafráze na Cézara, kucky kucky). Ne tak, aby to bylo totální plivnutí do moře, ale ne příliš, aby si zase nemyslel, že to tam chceme převzít za něj. Co se týče Julia, má samozřejmě rozkaz plně respektovat primarchy, být jim k dispozici a všechny ty kecy prdy okolo. Však on je poměrně rozumný, alespoň by měl být. Hrát to nebudu, mám toho momentálně samozřejmě mnoho a tak vůbec - a ty seš božan, žejo. A taky si musím nějaká npc nechat jako npc. - PS: ano, je to můj zástupce - a pokud tomu někdo opětně nebude věřit, nechám příště vykovat nějaké přiteplené diadémy s diamanty, které jim vrazím do hlavy, jako důkaz úřadu. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Eusebie a Děti Podíval jsem se po chvíli na kapitána. „Chci tím říct, že pokud může existovat způsob, jímž se dá spojit živá materie s technologií, jakou užívá Mars, může existovat něco, či někdo, kdo tyto dvě věci přímo obchází, myslím jako živou technologii, ne to, co jsou techkněží, ale opravdu živou technologii, samomyslící a tak …“ To máte tak, když jsou všechny myšlenky na Prosperu svobodné, mnohokrát jsem se potkal s nepochopením u ostatních kapitul, musím začít zase myslet na to, že bych měl zvážit, co komu říkám. Občas mi připadá, že dvě kapituly spolu soupeří o bohatost výzdoby svého okolí a zbrojí. U Dětí to bude podloženo touhou po dokonalosti a eleganci u nás pravděpodobně tím, že zlata, jako kovu je vždycky dost. Počkal jsem, než si Eusebie vyřeší všechny záležitosti a tak říkajíc si na mne najde čas. Jeho teorii o nejkrásnější lodi křižády nekomentuji, … každý máme svou pravdu. „Vypadá to, že to zvládáte se stejnou elegancí a dokonalostí, jako vše, co s vámi souvisí.“ Řeknu bez jakékoliv ironie a sarkazmu. Z paměti začínám velmi rychle dolovat jména a tváře těch, které z Císařových dětí znám, nebo ke kterým bych se znát chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Zig, jord Bylo to jako ze špatného snu, Vlk pravděpodobně nevzal v úvahu celou hrozbu, kdo ví, co z toho všeho může vyplynout za šílenství. Popřál jsem mu štěstí a opatrnosti a rozloučil jsem se. Přiznávám, měl jsem jisté obavy, co z toho může vyplynout a tiše jsem doufal, že jej neobjeví. Nebyli připraveni se s ním střetnout. Nebyli. Pravděpodobně nikdo není. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Vespasák a Zighajl Ach ano. Občas zapomínáme na to, co bude následovat. ‚Víš co je loajalita Sigismunde? Určitě ano. Počítá se s ní jako s prvkem nedílné součásti Impéria, bezvýhradná. Nedá nic, ale ty ji musíš obětovat vše. Loajalita, to je to, proč tady ještě jsi, za urážku Synů, za svou troufalost. Loajalita, to je ten důvod, proč jsem to nakonec řekl a to že jsem pochyboval o Impériu? Pořád. Pořád mám pochybnosti, ale vybral jsem si stranu, tak mi hlavně nedávej důvod to začít měnit.‘ Tvářil jsem se, co nejvíc neutrálně. Musel jsem zvážit svá slova a to ve velmi krátkém čase. ‚Původně jsem vás tím kapitáne nechtěl zatěžovat a narušovat plynulý chod toho, co jste zavedl. Návštěva Vlka a zprávy, kterou poslal lord Lorgar o útěku Ereba a studie několika svitků mě dovedla k tomu, že pokud je někdo schopen obejít veškeré vaše opatření, jaké jste zavedl a poslat mi zprávu, kterou mi poslal, myslím, že se zde brzy objeví. Což už byste měl v zájmu zachování životů celé kapituly Synů a mužů pod vaším velením vědět.‘ Ne, nejsem zrádce, jen stejně jako ty mám i já své pokyny. „Nepřipomínejte mi, jakou je Erebus hrozbou. Ta zpráva dorazila dnes.“ A malé lži ještě nikdy nikoho nezabily. „Měl jsem tak akorát čas se nad ní zamyslet, byla dost nejasného rázu. Vypadá to ovšem, že se v nejbližší době ten zrádce objeví u Prospera, nejsem si přímo jistý jak rychle a jestli, ale přikláním se k tomu nejhoršímu možnému, objeví a co nejdřív. Možná byste nám mohl vrátit kvůli tomu zbraně, protože pak již bude pravděpodobně pozdě.“ Vypadám, jako někdo kdo věští katastrofu? Ne. Zachovávám si výraz, který odpovídá mému postavení a nenechávám nic z toho, co si doopravdy myslím proniknout na povrch, přece jenom k něčemu ten pobyt Imperiálních pěstí je. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Takže Mortarion jde po Eldarech? No skvěle, to se nám hodí, rovnou si zajistíme pozvánku, chci pár eldařích skalpů na stěně. A minimálně jednoho Eldara ve výslechový místnosti. Ale teď jdeme zahrát angrondivadlo, Fulgrim má přece tyhle kulturní záležitosti rád. „Kharne, jdem se nechat přesvědčit, já hraju vztek, ty už máš svou roli nacvičenou dokonale.“ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Čtyři čestní strážci doprovází mě a Kharna, plus lvíc není třeba, jdeme na přátelskou návštěvu – kde bude Fulgrim neznalému bratříčkovi vysvětlovat pár zásadních věcí, který se po smrti Otce udály. Pár? Ne, jednu, jednu, ale sakra zásadní. Fulgrim se snaží, Fulgrim na sebe nenamotal celý sklad rolí látky a nedoplnil to tisíc a jednou třpytkou. Dokonce má na sobě i brnění. Fulgrim je asi vážně diplomat. „Vojevůdče,“ promluvím, zatím neutrálně, a na důkaz vzdání cti se pravačkou bouchnu do hrudi a mírně skloním hlavu. „Vypadáš menší, když na sobě nemáš osm vrstev látky a tři pláště.“ Zasměju se, ale okamžitě zvážním, i když se snažím krotit, do hlasu se mi vetře rozmrzelost a počínající vztek. „Co dělá Dorn na trůně?!“ Tuhle formulaci používám schválně, vzato doslova, na trůně sedí Magnus a Dorn se zatím nejmenoval novým Císařem, ale to, že se tam rozvalil a má tu drzost se zvát regentem… copak ho Otec zvolil?! A kde jsou důkazy! „Nepřísahat ti loajalitu, vůbec bych se s nikým nebavil a šel ho vlastnoručně vykopat! Jakým právem tam je?!“ Krotím se, neřvu, ale něco v hlase říká, že k tomu nemám daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Angron ~ Přivítám bratra s úsměvem. I jeho vtípek na moji velikost kvituji úsměvem. Samozřejmě, že ne každý může být takový obr, jako je on. Já jsem ostatně rád, že se v případě potřeby vejdu i do lidských dveří, když se to tak vezme. „Co dělá Dorn na trůně?!“ Tady mi úsměv tak trošku zmizí. A Angron pokračuje, evidentně se mu ta situace nelíbí - asi tak, jako se zpočátku nelíbila mně a třeba také Konrádovi nebo Sanguiniovi... jenže samozřejmě, oni to podali... trochu jinak. A ne v hangáru. Kde pracují i různí lidé. A lidé by nás měli vnímat tak, že k sobě máme pozitivní vztah a tak vůbec. A nechci to řešit tady! Je to sakra přistávací hangár! "Tady ne, Angrone - tady ne," uculím se zlehka a opatrně jej naviguji z hangáru pryč, hlouběji do lodi. Je třeba říci, že Orel se od Otcova odletu výrazně nezměnil, až na pár soch a obrazů, které tu a tam přibyly na rohu. Původní fresky s Císařem jsem ale z nějakého důvodu přemalovat nenechal. Tedy, asi bych některé seškrábat i dal a nahradil je Císařovými dětmi - kdyby Otec nezemřel. Takhle mi to přijde takové neuctivé. Začnu mluvit už cestou, jakmile mám pocit, že máme dostatek alespoň nějakého toho soukromí. "A kdo jiný by tam podle tebe měl být?" Rozhodnu se mu odpovědět otázkou. "Dorn podepřel svůj nárok na regentství oficiálně tím, že mu je Otec před smrtí svěřil. Jediní, kdo u toho mohli být, jsou Magnus a Malcador - z nichž ani jeden nevypadá, že by nám svoji verzi chtěli říci. Upřímně - i kdyby Otec nic takového neřekl - " zvednu k němu za chůze oči "- záleží na tom? Příliš na výběr nemáme. Když Otec zemřel, musel jednat rychle. Terru nyní ovládá náš bratr, Angrone. Mohly ji mít taky v rukou lidské šlechtické rody." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Fufík Tady ne? Nechceš si dělat ostudu, bratříčku? Pozdě, když si dovolil tomu samozvanýmu „vládci Terry“, aby dál špinil trůn našeho Otce! Energicky, razantně a nasupeně vyrazím za Fulgrimem. Už dávno se měly spojit legie a toho parchanta vyhnat! A navíc se ptá, jak kdyby odpověď neklepala na jeho vypulírovanou hlavu - kdo by tam měl být?! Kdokoli, kdo by se tam nedosadil sám! „Vidíš! Nemáš důkazy, že se tak stalo!“ Vyštěknu, „ať si tam je kdokoli, třeba i Dorn, ale ne jako samozvaný vládce! Nikdo ho tam nechce – možná kromě tebe, když ho chráníš místo toho, abys ho sesadil, i kdyby silou! Dosadil se sám a hraje si na Otce!“ Zastavím se, ať Fulgrima donutím přizpůsobit se. „Všechny nás odstřihnul,“ zavrčím významně, „víš, jak to vypadá? Jako by chtěl, aby Císař umřel!“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po Angronově boku se, alespoň doteď, držel mlčky jeho První Kapitán, Kharn. Pravděpodobně jsi někdy viděl, je to primarchova pravá ruka. V období, kdy měl Angron ještě hřeby, řídil Kharn podstatnou část Legie.. Teď si jen trošku odkašle a pak jen tiše, avšak rezolutně dodá... „Jsme si zcela jisti, že primarcha Rogal Dorn má jistě nějaké podklady pro své kroky. Ostatně, jak můj pán Angron zmínil, nobilitas Terry nabírá na síle a kdo ví, co by mohli udělat. Nikdo nechce občanskou válku v těchto dobách....“ řekne klidně.. „Ostatně, Dorn o legimitě svého tvrzení přesvědčil Terru, přesvědčil i Mars a jsme si jisti, že přesvědčil i tebe. Rádi bychom také byli přesvědčeni, Fulgrime Vojevůdče...“ dodá. „Musí se ale nechat, že smrt našeho Císaře prospěla jen a pouze Dornovi. Nikomu jinému.“ dodá a poté kousek odkročí, aby byl mimo případný Angronův řev, na který se moc nedá zvyknout.  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron~ Angron... je zjevně naštvaný. Což o to, mi přijde, že kdyby se nad tím zamyslel, zjistil by, že nemáme jinou reálnou možnost, než Dorna uznat a on tady vlastně štěká jenom z principu, aby mohl být s něčím nespokojený. Tedy - všichni jsme svým způsobem nespokojení. Ale takhle jsme nespokojení nejmíň, jak je to možné. Tedy, co už se nespokojenosti týče, mi trošičku vadí, že si tady jeho drobeček přihřívá polívčičku. Je hezké, že sebou svůj genoštěp bere na návštěvu, ale jsou určité chvíle, kdy chcete mluvit s bratrem a ne jeho... jeho... proč bych se vůbec měl z něčeho zpovídat a něco vysvětlovat jeho astartovi? Já si promluvím s Angronem a zbytek, tedy svou legii, ať si laskavě vyřeší sám! Věnuji Kharnovi jen shovívavý, "strýčkovský" úsměv. "Jistě, samozřejmě. Pojďte za mnou, bratře a první kapitáne Kharne." Uvedu je oba do pokoje, kde přijímám návštěvy. Byť je poměrně poznat, že jsem nebyl... připraven na dvojitou návštěvu. Nicméně se tím nenechám zaskočit a poručím ihned ze startu servitorům, aby sem dotáhli pro Kharna křeslo a přinesli mu skleničku. Mohl bych ho nechat stát v rohu a přehlížet ho... ale já jsem tak hodný, že ho vezmu mezi nás... a ano, pak ho budu přehlížet, pokud se zase nepřihlásí o pozornost sám. Zlobivé dítě. Tohle by si nikdo z mé legie samozřejmě nedovolil, promluvit takhle bez vyzvání. "Opravdu si myslíš, že by Dorn mohl chtít Otcovu smrt?" tiše si povzdechnu, poněkud teatrálně. "Angrone," oslovím jej vlídně. "každý, kdo s Otcem strávil byť pár minut, jej svým způsobem miloval. Jistě, někteří zpochybňovali jeho kroky - někteří to dělají dodnes - ale nikdo z nás by si nemohl přát jeho smrt. O to méně Dorn. Nebo ty si opravdu myslíš, že řešit občanské problémy na Teře a potýkat se s byrokracií a stupidními výroky šlechty, která válku zná tak možná ze zábavní večerní projekce a to ještě ve velmi romantické formě, je výhra? Ach - kdyby to doopravdy chtěl, vytrestal by se tímhle sám." Přezíravě mávnu rukou a posadím se do jednoho z křesel. Ano, mám na to opačný názor, než má Angron a nijak to nezastírám. "Předtím, než mi specifikuješ, jak nás vlastně všechny odstřihnul, což by mě zajímalo, bych ti rád řekl, že jsem tam před pár dny byl. Navštívil jsem i Otcův hrob. Vyslechl jsem si podrobnosti o stázovém poli okolo Otce, smrti Malcadora a spuštění astronomicanu. Dorn by Otce nezabil." To Magnus to udělal! "Ostatně - kdybych jej sesadil - co by bylo pak? Kdyby nepředstoupil se svým nárokem na regentství - sklonil by ses před vládou lidí, bratře?" Už jsi to jednou, kdysi dávno, vlastně udělat musel, pamatuješ si, jaké to bylo? "Já ne." Naliji všem vína a s roztrpčeným výrazem pozvednu číši. "Nemysli si, že jsem nad tím neuvažoval. Že jsem nezvážil všechna pro a proti. Že mne nerozčílilo, když přišla ta první zpráva. Přiběhli za mnou Sanguinius i Konrád - oba mne vehementně přesvědčovali, že bych měl Dorna sesadit, rozpoutat občanskou válku a... usadit se na trůn sám. A k čemu by to bylo dobré? K ničemu. Krom toho, že mi už Otec mou cestu vytyčil na Ullanoru, si uvědomuji, že bratr neměl čas si s námi povídat o tom, jestli s tím souhlasíme, nebo ne. Když potřebuješ předstihnout hrabivé smrtelníky, kteří žijí rychle a jednají ještě rychleji, je každá minuta drahá. Dorn o tom nemluvil - ostatně na to nemá ani povahu. Ale věřím, že musel po Otcově smrti vybojovat malou válku. Ne takovou, s jakou se setkávají expedice křižády běžně. Tahle se vedla přes stohy dat a papírů." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fábius si unaveně povzdechne. Únava se začíná projevovat i na jeho vylepšeném organismu a to se nebavíme o nějakých těch stimulantech, že? „V dnešní době by souhlasil málokdo. Ostatně, tato práce je poněkud..specifická, že?“ pousměje se, avšak při zmínce o Prosperu se trošku podmračí. „Prospero? Tisíc Synů? Nejsem si zcela jist, zdali je to dobrý nápad, můj pane...Velmi neradi se dělí o to, co znají a naopak by mohli můj výzkum ukrást a zneužít..“ dodá nakvašeně. „Přeci jen, pokud si postaví hlavu, tak vaše moc nad nimi je omezená. A kdyby si některý z nich chtěl vylepšit pověst udáním Vojevůdce....“ řekne a nechá nevyzněné doznít. A poté je zde Lukas Chrom. „S bratrem to byl dobrý tip, Vojevůdče, avšak zcela špatně.“ řekne a zpod masky se ozve drobné zasmání. „Ne všechna má tajemství musí být vyzrazena, avšak toto jedno možná ano. V rámci důvěry, že?“ řekne a světlo v jeho očích nachvilku pohasne, jako by mrkl. „Entita, kterou jste potkal na Teřře a která zkomala technologie z dávných věků, je stejně Lukas Chrom jako já, avšak nikdy jsme se nepotkali a on je stále na Teře, avšak já zde. Geniální, že?“ řekne magos stejně fascinujícně-otravným způsobem jako ten na Teře řekl to samé o Zlatém Trůnu nebo Webwayi.. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Fulgrim Kharn plní svou roli, jak jinak, skvěle. Fulgrim sice nevypadá jinak, ale je mi jasný, že ho to, co řekl, musí vnitřně štvát. Dostal ho jeho vlastními zbraněmi – výborně Kharne! Usedneme. Čistě pro pořádek, ty sedačky mi přijdou moc pohodlný a měkký, luxus a pohodlí je nepřítel válečníka, to věděl každý gladiátor, ví to i každý Požírač. Jednou se rozleží, a pak hodně těžko zvedá prdel, když je potřeba bojovat. A navíc tu má opeřence…? Tak to se nedivím, že ti Dorn na trůnu vyhovuje, Fulgrime, radši se tu staráš o ptáčky, než abys pomstil tu urážku Císaře! A pak začne monolog. Tyhle proslovy jsem s hřeby nikdy nedokázal vnímat v celku, a musím říct, že i teď je to trochu problém. Místo, aby mluvil k věci, zapojí do toho vše, na co si vzpomene. Jak nás odstřihl? Není to snad jasný? Jak říkám pořád – NENÍ DŮKAZ, ŽE HO CÍSAŘ ZVOLIL! Držím se, nepřerušuju ho, ale když zmíní vládu lidí, zvlášť v tom připodobnění, což je podpásovka… no, zkrátka fulgrimovskýho kalibru… ztratím na chvilku kontrolu. Vezmu číši do ruky, ale vztek je příliš velký, rozdrtím ji v rukou dřív, než ji zvednu ze stolu. Zjišťuju, že se vzteky třesu. Tohle nepřipomínej, Fulgrime, ve tvým vlastním zájmu TO UŽ NEPŘIPOMÍNEJ! Radši se zvednu a po svižným a prudkým kolečku po místnosti dojdu k tomu opeřenci, sleduju ho, jak si v tý svý zlatý kleci chrápe, jako by se nic nedělo… v tuhle chvíli, když tu Vojevůdce svým melodickým hláskem vypráví o tom, jaký je Dorn chudák, mi ten zlatej pták připomíná Fulgrima. Taky si chrápe ve svý zlatý kleci tady na Orlovi a hledá kvanta důvodů, proč nic neudělat. Zaťukám na jeho klec, ne zrovna citlivě, ale zas ji nechci shodit. Jenom chci, aby se probudil - aby se Fulgrim probudil! Nakonec se otočím, když mám jistotu, že domluvil. „Takže ve zkratce, říkáš, že Dorn není zrádce, protože papírování a handrkování se s byrokraty je k vzteku.“ Ušklíbnu se jízlivě. „A nikdy jsem nemluvil o terranských aristokratech – víš moc dobře, co si o nich myslím. Mělo by se jim ukázat jejich místo, ne se s nima hádat, jak kdyby nám byli rovní!“ Až teď zvednu hlas, hlavně proto, že nemyslím úplně na terranskou nobilitas, ale na jinou „nobilitu“. „Říkáš mi, že sis vyslechl určitě hodně dojemný příběh o smrti Císaře. Od koho? A jestli mi řekneš, že od Dorna…“ Hlasitě se uchechtnu, spíš vyštěknu než cokoli jinýho. „Tak povídej, třeba mě taky dojmeš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron~ "Angrone, nebuď toho..." Několik charakteristických kvíknutí dává najevo, že jsem to asi měl říct o něco dřív. "... ptáka." Vydechnu unaveně a protočím oči v sloup. A vůbec - vážně. Měl by se posadit a neměl by obtěžovat Fénixe. Je to stejně zbytečné, jako jeho výstup. Ostatně nechápu, proč si nemůže uvědomit, že jsme zrovna teď mohli být pod nadvládou lorda XY a rozhodovat se mezi mírem a spolknutím hrdosti pod jhem obyčejného člověka - a nebo utopením Terry v krvi... což je něco, co by si Otec rozhodně nepřál. "Příběh později. Není ani tak dojemný, jako spíše ukázkou toho, kam až vede nedůvěra v rámci rodinných vztahů." Ťuk, ťuk, Angrone. "Nicméně k Dornovi - tobě totiž evidentně vadí, že se stal lordem Terry, aniž by se nás zeptal na náš názor a umožnil nám se dlouhé měsíce bezvýsledně hádat, rozdmýchávat v Impériu spory a hrát do karet našim nepřátelům - přičemž nejistý výsledek procesu volby by uvolnil místo jakémukoli jinému dočasnému samozvanci. Fajn. Chápu tvé stanovisko." Jen tak mimochodem ukážu servitorovi, který přivezl novou skleničku a znovu ji Angronovi naplnil - ach, příště ti dám plastový kelímek, bratře - kde to má vytřít. "Na druhou stranu - kdo je podle tebe lepší volbou na to, aby seděl na Teře, staral se o to, aby střed Impéria byl pokud možno klidný a v míru a my měli zázemí pro to, abychom mohli pokračovat v křižádě - aniž by nám do ní mluvil? Co vlastně Dorn reálně získal svou novou pozicí?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord komandér Vespasián - ~ Sigismund a Ahzek ~ Nedá se říci, že bych čekal vyloženě dlouho. Měl jsem akorát tak čas odeslat pár zpráv voxem a převyprávět celé dění své malé osobní gardě. Která, ostatně, se při příchodu Sigismunda a Ahzeka tváří dost nerudně. Urážky tohoto typu si bereme dost osobně. A to, co Jord předvedl - inu, ukončeme to tím, že se to absolutně nehodí a u nás by byl takový čokl pravděpodobně utracen, jakožto nevydařený a neinteligentní příjem genoštěpu a ostuda. Druhá myšlenka, které mne napadla byla, že Jord zas až tak neinteligentní není a tento krok velmi dobře promyslel - což by bylo ještě horší, než to svést na idiota. Jak se zdá, Ahzek o problému s Erebem přinesl nějaké novinky. Třeba tu, že je s ním evidentně v kontaktu. Což je nepříjemné. O tomhle taky budu vojevůdce informovat, protože pokud Prospero komunikuje ze zrádci a nahlásí to až ve vyhrocené situaci - můžu Fulgrimovi vést na Orla taky jednu malou, chytře nastrčenou zmiji. „Měl jsem tak akorát čas se nad ní zamyslet, byla dost nejasného rázu. Vypadá to ovšem, že se v nejbližší době ten zrádce objeví u Prospera, nejsem si přímo jistý jak rychle a jestli, ale přikláním se k tomu nejhoršímu možnému, objeví a co nejdřív. Možná byste nám mohl vrátit kvůli tomu zbraně, protože pak již bude pravděpodobně pozdě.“ "Pokud se objeví a co nejdřív, jak jste řekl - není náhodou každá minuta, kdy jste si takovou zprávu nechával pro sebe, riskantní nejen pro vás, ale také pro celou vaši domovinu?" Povytáhnu tázavě jedno obočí. Nějak mi to úplně nesedí, tahle odpověď. Na druhou stranu chápu, že se pravděpodobně Sigismundovi bál něco takového říci, protože by jej to uvrhlo do podezření z kolaborace. Což je, mezi námi, od Ahzeka dosti sobecké, pokud je to takhle. "Jak vás kontaktoval?" Astropaticky to asi nebylo, když vám Sigismund blokuje zprávy. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro První kapitán Kharn mlčky odmítne křeslo a skleničku a postaví se po pravici svého Primarcha. A opět dále mlčí. Narozdíl od svého Otce není vzteklý, není nevrlý a je klidný. Až podezřele. Chvilku drze mlčí a nechá vás jednat. I když má sundanou helmu, není na jeho tváři vidět žádný cit, pobavení, pohrdání a ani strach, samozřejmě. Angron začne nervózně kroužit a Kharn ho nechá, stále stojící na svém místě. Dokonce i ten Fénix ho moc nezajímá. V tento okamžik vypadá, že přemýšlí. Otázkou je na čím. Zřejmě nad záchranou svého života a na mírové řešení celé situace a také nad tím, aby přežil pár minut potom, co Angron opustí Zlatého Orla. Poté si nervózně odkašle a opět se drze vloží do hovoru. „Terra je můj domov, ale z objektivně-strategického hlediska...“ řekne pomalu „..je opravdu potřeba, Vojevůdče? Potřebný je Astronomicon, který je, jak jsem pochopil, velmi dobře bráněn a dále je potřebný primárně Mars. Terra jako taková by byla nepotřebná.....“ Nepotřebná Terra? Hereze! BLAM! „..pokud by to nebyl symbol celého Impéria. Nebylo v úmyslu navrhnout jiného Primarcha či zohlednit byrokratický aparát, avšak jak jste sám řekl, Fulgrime Vojevůdče, nedůvěra v rámce rodinných vztahů je kontraproduktivní. A přesně toho výsledku Rogal Dorn svojí arogancí dosahuje. Kolují řeči a nejistota a rádi bychom byli přesvědčeni, že se nezakládají na pravdě, abychom je mohli trestat jako lži a vlastizradu...“ řekne Kharn poněkud smutně. „Potřebujeme jen důkaz a ujištění v tom, že Terra není znečištěna zradou na to, abychom jí mohli dále s klidným srdcem ignorovat....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Čas vrátit se domů...a vyřídit korespondenci. Část Legie potvrdí začátek přesunu na Mortarionovo koordináty, odhadovaný čas příletu zhruba týden. Byly uvolněny dvě bitevní bárky, 4 křižníky a nějaký doprovod, sumárně okolo jednoho tisíce Astartes. Tisíc Astertes přesně. Jedna Kapitula. Přesun do Warpu proběhl klidně, za pár dní by vás měl uvítat domov. Zprávy z Ultramaru hovoří jasně. Naštěstí se zde neděje vůbec nic nestandartního. Všichni pracují ruku v ruce na budouvání velké říše 500 planet Ultramaru, jakoby se nechumelilo. Občas je dobré být mimo hlavní dění. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Fábius~ Takže Fábius Maata nechce? Inu - budiž. Nemusí jej mít. Ostatně - tuto problematiku přihřátí si polívčičky na mém neúspěchu plně chápu. Byl to risk, který jsem byl za určitých podmínek ochotný přijmout. Pro mě to byl ostatně menší risk než si zavolat mechanicum, ale... věřím ve Fábiův úsudek. "Zatím o účelu, pro který jej chci, neví. Takže pokud věříš, že to zvládnete sami, nemusí se to nikdy dozvědět," odpovím mírně. "Ale bude na Orlu... pro případ, že bys změnil názor, můj synu." Upřímně, mě stálo dost úsilí a přemáhání tuhle hračku vůbec dostat, jenom tak ho na Prospero zpátky nepošlu! Ono - i kdyby si Mechanicum postavilo hlavu, tak by má moc byla značně omezená, ehm. Žoviální. Mechanicus. Nevím, jestli je to děsivé, nebo svým způsobem roztomilé. „Entita, kterou jste potkal na Teřře a která zkomala technologie z dávných věků, je stejně Lukas Chrom jako já, avšak nikdy jsme se nepotkali a on je stále na Teře, avšak já zde. Geniální, že?“ "Spíše trochu matoucí, Lukasi. Co jste vlastně zač?" Zeptám se s pobaveným úsměvem a znovu si jej prohlédnu. Jsou naklonovaní? Je "Lukas Chrom" spíše titul, než jméno? Pak zaměřím plnou pozornost na lahve s... se slizem. Pozorně si prohlédnu každou jednu - i zařízení k nimž se napojují. "Co je to?" Mám spoustu otázek, že? Ještě, že jsem zjistil, že Lukasové o své práci rádi a dlouho vyprávějí! "A Fábie - vypadáš hrozně. Kolik dní jsi nespal?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zel Tercius. Kdyby to nebyla prázdná hromada skal a kamení, dala by se označit za obyvatelnou. Bez vody, bez atmosféry, bez zajímavé fauny, flóry či minerálů. Zřejmě vznikl nějakou kompresí vesmírného prachu. Jedna se o hodně nudný a nazajímavý objekt. Zpráva od Navigátorů také není povzbudivá. „Systémy Zel zní jako nejlogičtější zastávka, můj pane. Ale nevíme, jak dalo letěl, či zdali nevystoupil z Warpu a nevydal se jiným směrem. Warp je ošidný a zvláště blízko Oka Terroru. Warpové stopy na Calibanu byly špatně čitelné a skoro nepoužitelné. Je to jako hledat jehlu v kupce sněhu, můj pane...“ povzdychne si hlavní Navigátor. „V součastné době není žádný způsob, jak stopovat loď v Warpu. ..“ řekne a poté se trošku odmlčí a znervózní. Vypadá to, že chce něco říct, ale bojí se. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od:Lemana Russe primarchu šesté legie Pro: Mortariona primarchu čtrnácté legie Posílám 4 Battle Barge, 8 Cruiserů a lehké doprovodné jednotky, což je kompletní síla dvou vlčích kumapnii. Tomuto kontingentu bude mít čest velet Jord Hromová pěst kapitán 3 kumpanie. Jednotky by měli vyrazit v dohledné době, jen pro mne musí zařídít jednu drobnost. Předem tě ovšem bratře varuji, že jestli budeš plítvat životy vlků, žádné další posily s Fenrisu nepříjdou. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od:Lemana Russe Pro: Jord Hromová pěst Ukonči to posedávání na Prosperu. Seber svou rotu a vydej se na tažení proti eldarům a bez zajatého vůdce Eldarů se nevracej! Russ konec. +++ Vysvětlivky: První kapitán velí silám na Fenrisu(což je v tuto chvýli 7 kumpanii). Druhý je se mnou na tažení za Erebem a proto posílám třetího, aby velel posilám. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron a jeho pomocný mozek~ Inu - občas bývám hysterický, přiznávám, ale Kharn má štěstí, že si své záchvaty odbývám v soukromí a před návštěvami obvykle působím, jakožto dokonale vyrovnaná a pozitivně naladěná osoba. Takže ano, usmívám se tím svým shovívavým, příjemným úsměvem, zatímco říká všechny ty věci, které NENÍ VŮBEC VHODNÉ říkat nahlas. Třeba to o nepotřebnosti Terry. To si snad ani nemůže dovolit vypustit z huby! Samozřejmě, že vím, jak to myslí. Dalo by se vládnout odevšad a střed Impéria je tam, kde lidé věří, že je. No, momentálně ale věří, že je na Teře, což samozřejmě dává smysl. Cokoli jiného by bylo plivnutí do tváře našemu domovu a planetě, z níž vzešel Císař. Tak. Navíc mi tak trochu přijde, že za Angrona mluví, protože má pocit, že bratr není sám schopen na mé otázky odpovědět. Inu... ono to přemýšlení je hrozně nové, Angrone, viď? Jeden si na něj musí nejprve zvyknout. "Víš co, synu mého bratra?" Na malou chvilku se zamyslím. "nejlepší důkaz bude takový, který není zprostředkovaný. Existuje určitý důvod, proč jsem si za své momentální kotviště a místo k jednání a vykonávání svého úřadu, zvolil právě systém Elysia. Například blízkost Terry a schopnost navázat bližší kontakt, než přes astropatické zprávy." Zatleskám a poručím přinést projektor. Už toho mám akorát tak dost. Servitoři roztáhnou zdobný, vínově rudý závěs, za nímž se nachází rovná, nezdobená a obyčejně bílá plocha. A dotáhnou zařízení, schopné přenášet vidoehovor. "Co se týče toho, co jsi řekl o Teře a primarších, Kharne - posouzení tvého chování není mou záležitostí. Nicméně bych rád řekl, že prohlásit o jiném primarchovi, že je "arogantní," není od astarta příliš etické. Já bych od svých Dětí takovou prvoplánovou drzost nesnesl." Navzdory zbroji se ze svého křesla zvednu elegantně a s grácií a přejdu doprostřed místnosti. "Angrone, kdybys prosím přestal zírat na to zvíře a šel tady. Sem." Poklepu nohou na místo vedle sebe. "Zeptáš se Dorna sám, to bude nejlepší. Mezi námi - je to pořád stejný protivný a nepříjemný zmetek, jako vždycky. Víš, že jej sám příliš neadoruji. Ale není to zrádce. A svou práci dělá dobře." "ZAPNOUT." |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Doprovodím své sbylé hosty k jejich thunderhawku, kde se snimi naposledy rozloučím a přihlížím, jak odlétají. Jakmile se thunderhawk vydá na cestu domů, zamíří lodě pod mím velením opačným směrem a brzy vstoupí do warpu směr fenris. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Fulgrim, Kharn, probuzená slepice Zarazím se, tady se Kharn pohybuje na hodně tenkým ledu… ale ustojí to – a právě naopak, přihraje mi přímo do rány. Správně Kharne! Potřebujeme důkaz, Terra je hlavně symbol a jako symbol musí sloužit především. Fulgrim prská, nejspíš proto, že pravda bolí – teď musím zasáhnout já. „Tak to je dobře, že Kharn není tvoje Dítě. My nazýváme věci pravými jmény – a arogance je přesně to, co tu Dorn předvádí. Terra je symbol. Kharn má pravdu, když říká, že nemá skoro žádnej strategickej význam, ale pořád je symbolem Impéria. Ptáš se, co Dorn získal?“ U Fulgrima je vždycky dobrý zahrát na jeho ego. „Copak jsi zapomněl na tu scénu, kterou udělal u vyhlašování Vojevůdce? Vždycky chtěl funkci, moc, která z ní plyne, chtěl tvoje místo, ale když mu to nevyšlo, sebral to, co se objevilo. Mluvíš o povinnostech, ale s povinnostmi Regenta se vážou i práva, má moc nejen správce Terry, ale hlavně správce symbolu, už to mu dává větší práva, než která mu jeho funkce poskytuje. Díky tomuhle získal větší legitimitu pro svoje kroky, než má kdokoli z nás. Dokonce stejný – ne-li větší – než máš ty!“ Už se skoro uklidňuju, ale ta jeho pobídka rozpoutá novou vlnu, která hlodá v žaludku a vaří krev všude jinde. Zaskřípu zuby, chce to hluboký nádech, než se mi podaří spolknout to nejhorší – to, co by mě donutilo mu rovnou jednu vrazit. „Nejsem další přírůstek z tvýho zvěřince, Fulgrime, přestaň mě tak oslovovat,“ zavrčím nakonec jenom, než se k němu vydám. Otočím se k obrazovce, ruce sepnu za zády a narovnám se. Vystrčím bojovně bradu tak, jak se na setkání s Dornem hodí. Rozhovor? Tohle bude výslech! |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro To nemyslíš vážne Od Coraxe pro Agronovy Bratře chtěl bych se zeptat z tvé zprávy vyznívá, že za vojevůdcem letíš s celou legií, rad bych si to ujasnil. Brání někdo z tvé legie Jihozápad segmentu Ultima? Naposled jsem o tobě slyšel když tvá legie působila na hranicích mezi Ultimou a Obscurus. Prosím řekni my kolik se toho změnilo, abych mohl upravit své obrané plány. S pozdravem Corax |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++od Coraxe pro Lorgara+++ Zdravím bratře mohl bys my prosím říci jestli tvá legie ještě operuje v segmentu Obscurus a pokud ano v které oblasti a v jaké síle? Děkuji Corax |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Od: Angron Pro: Corax Bratře, ne, samozřejmě neletím s celou legií, ale ta se nachází v Segmentu Tempestus, takže ti stejně nebude k užitku. Možná by bylo nejlepší konzultovat tvoje kroky s hlavním koordinátorem Krusády, Vojevůdcem, než spoléhat na zastaralé informace. Angron |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Däniken 30k!~ Zatvářím se jemně nevrle, když mi připomene celou tu ostudu ohledně mého jmenování. Ale což o to. Já se přes to přenesl! "Byla to emočně vypjatá situace pro nás pro všechny," zabručím nesouhlasně. "Sanguinius mi tam taky udělal příšernou scénu a není to zrádce." Co se týče vlivu, většího, než mám já - ano, krásná představa. Vládnout Impériu, být stejný, jako Císař... ale stačí mi, že jsem místy na zhroucení z křižády. Vůbec si neumím představit, co vlastně musí řešit Dorn - navíc mi nabídl pomoc i s věcmi, které nemusí řešit a mohl by mi je klidně hodit na hlavu a následně zpochybnit to, jak jsem kompetentní. Nebudu o tom nikde mluvit, protože o svých malých selháních mluvím nerad - ale bylo to tak. Je to nepříjemné, ale cítím se Dornovi svým způsobem zavázán za to, že tam pro mě v určitou chvíli "prostě byl" a uklidnil můj temperament. „Nejsem další přírůstek z tvýho zvěřince, Fulgrime, přestaň mě tak oslovovat,“ "Nebuď vztahovačný, jsme bratři, mluvím s tebou úplně normálně," ušklíbnu se. A nemám žádný zvěřinec. Mám jednoho ptáka a sedmnáct sourozenců, z nichž mnoho je prvoplánově pitomých.¨ "Prosím, jen kdybych mohl začít mluvit já a nastínit... situaci, než po něm začneš křičet své domněnky." Geniální domněnky. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Tak vykonám, bratře." Ostatně je to tím nejmenším, co mohu udělat. Beztak už to, za jakých okolností jsem Fulgrima překvapil mi stačí k tomu, abych se o další činnosti Konráda začal blíže zajímat. Pošlu nejspíše část svých sil na hlídku v segmentu obscurus. "A pokud pro mne nemáš v rámci tažení momentálně uplatnění, rád bych navštívil Prospero. " Zajímalo by mě, jestli je slyší taky. Jeho nářky, zoufalství a bolest. Jsou to přeci jen mystici, psykeři a jsou jimi mnohem déle než já. Nemluvě o tom, jak to asi snášejí? I tohle jsou otázky, na něž bych rád znal brzy odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++Lorgar - Coraxovi+++ Drahý bratře, mé síly jsou v součanosti dislokovány jinde. Nic méně mám v plánu značnou část opětovně do tohoto segmentu brzy navrátit. Smím se ptát, bratře, jaká tíha okolností tě vede k těmto otázkám? Případně jak je přítomnost a množství mých sil naléhavá? |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Od: Lorgar Pro: Angron Bratře Angrone, musím přiznat, že tvá slova i prosba jsou pro mne překvapením. Překvapením, jemuž nemohu nevyhovět. Sejít se můžeme v segmentu Solar blízko planety Kelestros a věz, že mé skromné vědění ti bude plně k dipozici. S pozdravem Lorgar Aurelian. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lorgar~ "A pokud pro mne nemáš v rámci tažení momentálně uplatnění, rád bych navštívil Prospero. " Počkat... Prospero? Jak tohle souvisí s honem na Ereba? Jistě, možná, že už jsem tak trochu paranoidní, ale - je opravdu nutné, aby...? "Nemyslím si, že je to moudré, bratře. Prospero je v ochranné karanténě, než se plně vyšetří okolnosti Císařovy smrti... a než se vody uklidní." "Ostatně, pod mou kompetenci Prospero nespadá od chvíle, kdy jej Otec prohlásil za vyňaté z křížového tažení. Pokud máš reálný důvod karanténu porušit, asi bys měl za tímto účelem navštívit Dorna... ostatně - vyslovil v naší poslední komunikaci jakousi lítost nad tím, že si na něj bratři také neudělají čas." Takže buď si někde v příručce sociální interakce našel kapitolu "společenské lži" a nebo je opravdu svým způsobem osamělý. Osamělý Dorn. Zní to vcelku směšně - a to jsem v zásadě idealista. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Žid dabl Süss, Vesp Já se nestačím divit! To si dělá prdel! Víš, co se říká, Ahrimane? Kdo moc myslí, nic neví! A všechno podělá. Nejenže si mi to měl sdělit rovnou, co tě zkontaktoval. A když už ne mně včas, alespoň si měl všechno říct Vlkovi! Víš, jak to teď vypadá? Tohle tvoje ultimátum, ta výhružka? Že se chceš ozbrojit, abys spolu se svým novým přítelem Erebem zpunktoval vzpouru nejen proti nám, ale proti celému Impériu! Už neřeším, jak ho zkontaktoval. V tom všem, co jenom ukazuje na jeho zradu, je psykerská komunikace to nejmenší zlo. Neodpovídám, jenom na něj významně hledím, ve tváři nevyřčená výtka i podezření. Ale jen co jeho informace zpracuju, neváhám, vstanu a obrátím se na obsluhu Thunderhawku. „Zkontaktujte okamžitě kapitána Jorda, diktuju zprávu: ´Kapitáne, aktualizace. Až nyní mi první kapitán Ahrimann sdělil, že je tu velká šance příletu Ereba do systému Prospera a napadení planety. Je to neověřená informace, možná je to planý poplach, ale přesto vás žádám o setrvání v soustavě a posílení obrany minimálně do doby, než bude riziko vyvráceno. Pošlete potvrzení, že jste zprávu obdržel. Děkuji, Sigismund, První kapitán Imperiálních pěstí´“ Teď je třeba jednat rychle, snad to odešleme včas. Potom se vrátím k ostatním, Ahrimana ignoruju, musel bych mu dát pěstí, místo toho se vážně podívám na Vespasiána. „Kapitáne, nevím, jak urgentní jsou vaše úkoly, ale pokud byste mohl setrvat zde a posílit obranu planety, než se hrozba ukáže lichá, byl bych vám vděčný.“ Ahrimanovi neodpovím – konečně, měl by sám vědět, že tohle není v mojí kompetenci, o tomhle musí rozhodnout velitel Dorn. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro +++Pro: Jord Hromová pěst Kapitáne, aktualizace. Až nyní mi první kapitán Ahrimann sdělil, že je tu velká šance příletu Ereba do systému Prospera a napadení planety. Je to neověřená informace, možná je to planý poplach, ale přesto vás žádám o setrvání v soustavě a posílení obrany minimálně do doby, než bude riziko vyvráceno. Pošlete potvrzení, že jste zprávu obdržel. Děkuji, Sigismund První kapitán Imperiálních pěstí +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "To..." Těžko v prvních vteřinách se mi těžko hledají slova. Nic méně se mi daří ta, co nacházím zavčasu vytěsnit. Ochranná karanténa? V první moment mi to přijde jako nehorázná blbost, vždyť co, kdo a proč by měl chránit legii astartes? Je to směšné a celé to smrdí pouhou záminkou. Na druhou stranu zase chápu, že bez Magnuse, který patrně Nikáj s těžkým srdcem, ale přece jen dodržoval, se může stát cokoliv. Nic méně nechápu už vůbec, proč by měla být ochranná výpomoc svěřena do rukou Dorna. Upřímně, když už by někdo chtěl na Tisíci synech odplatu v krvi za císaře, jen málo bratrů by od toho úmyslu opustilo kvůli přízni a lásce k Dornovi. "...chápu." Uzavřu nevyslovený nesouhlas a šok s výrazem někoho, kdo prošel kvantum možností a chápe, že nemá smysl se stavět na zadní. Ono je to dost možná i prázdné gesto, co má navodit dojem jakési spravedlnosti. V tomto ohledu, což mi přijde kruté, že si to musím přiznat, tenhle krok chápu. "Rád Dorna navštívím a věřím, že jeho lítost na nějaký čas rozptýlím." Dodám s jistou dávkou sarkasmu. Dorn a já jsme k sobě nikdy neměli blízko. Na druhou stranu nevím o tom, že by byla mezi námi vyloženě zášt jen... řekl bych, že si zrovna my nemáme moc co říct. Teď to bude celé o to lepší, že budu mít možnost s ním zkusit projednat jedno pálčivé téma. "Děkuji za tvou pohostinnost, bratře a věz, že ti budu kdykoliv k službám." S tím se rozloučím s vědomím, že u Fulgrima jsem skončil a budu muset začít s Dornem. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++Zpráva+++ Od: Lorgar Aurelian Pro: Dorn (The protiva) Bratře a regente Terry, dozvěděl jsem z úst Fulgrima o situaci, jaká panuje na Prosperu a opatření, jež jsi učinil. Věřím, že tuším, jaké důvody tě k tomu vedly, přesto bych ocenil možnost s tebou pohovořit o událostech od skonu našeho otce po dny přítomné a slyšet to buď osobně, nebo obdržet formou zprávy. Rovněž tě chci, jakožto regenta, požádat o svolení navštívit Prospero za účelem morální podpory tamního obyvatelstva, jež nese též tíhu těchto černých dní na svých bedrech stejně jako kdokoliv jiný. S pozdravem, Lorgar Aurelian. Co dodat, snad jen, že pokud by odpověděl strohé "Ne" asi bych se ani nedivil! |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro +++Pro: Sigismund Veliteli, bohužel nemohu zůstat. Moje rozkazy říkají, že se mám připojit k výpravě proti Eldarům. Mimo to pochybuji, že by vám jeden útočný křižník a čtyři fregaty nějak významně pomohly. Máte celou flotilu Tisíce synů, planetární obranu a svou rotu. Požádejte oficiálně o pomoc mého primarchu. Na Fenrisu je stále přítomno deset velkých kumpanií a ty vám pomohou, ale pouze na jeho rozkaz. Pokud vám mohu radit zašlete mému primarchovy veškeré informace, které máte a velký vlk vám pomůže. Jord Hromová pěst konec +++ Loď vlků přes zprávu zůstává v soustavě. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sigismundíček kundíček.... a ten žid, co naši bromanci beztak natočí na kameru a zpeněží!~ - Lord komandér Vespasián - „Kapitáne, nevím, jak urgentní jsou vaše úkoly, ale pokud byste mohl setrvat zde a posílit obranu planety, než se hrozba ukáže lichá, byl bych vám vděčný.“ Klidně, ale ne s tím Russovým divochem! Ah - hned se za tyto myšlenky musím napomenout. Samozřejmě, že jsou dětinské, zbytečné a měl bych se přes ně být schopen přenést... vlastně od chvíle, kdy jsem na Pýchu poslal voxem příslušné informace a celou tuhle urážlivou záležitost uzavřel. Měl bych se být schopen přes tyto vnitřní pohnutky přenést, protože... Jord je uslintaný divoch a já jsem civilizovaný muž, formovaný disciplínou a citem pro dokonalost. Takže po pár úderech srdce jsem vlastně sám vnitřně přesvědčen, že mě takováto věc vlastně ani nikdy nenapadla. "Sám nevím, jak moc odvoz kapitána Maata spěchá - ale jsem si jist, že můj pán pochopí závažnost situace. A pokud je vaše přání, kapitáne, abych zde ještě nějaký čas setrval, čistě pro jistotu, rád mu vyhovím. Ostatně - jsem jediný astart v galaxii, který má pod svým přímým velením primarší křižník," uchechtnu se pobaveně, ale ihned zvážním."Pokud dojde na černý scénář a zrádce se objeví - věřím, že se Pýcha může hodit. Jak velikou flotilou zde, na Prosperu, vlastně disponujete?" Inu, taky bych nerad celou případnou vesmírnou bitvu oddřel sám. I přes to, že Erebus má... jakou loď že mu to vlastně El'Johnson poskytl? |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Drahý bratře Vedou mne k tomu dvě okolnosti, první je, že Agron převelel část své legie jinam a dalším důvodem je, že vzhledem k mému střetu s mechanikem není moje legie schopná bránit segment a teď jsem zjistil, že jsem v segmentu úplně sám. " |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Chystám se svému bratru odpovědět, když se ke mě donesou další "novinky" a já mám co dělat abych nespadl pod stůl, chvilku je rozdýchávám a pak pošlu správu: "Velitel devatenácté legie Vojevůdci: Na základě naší předchozí komunikace, vás tímto oficiálně žádám, abyste my prosím oznámil, na koho se mohu obrátit o pomoc s obranou segmentu. Konkrétně bych ocenil které legie zde ještě působí. Mám totiž podezření, že segment v tento okamžik nikdo nebrání. Velitel devatenácté legie konec." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Zlatý orel+++ +++ pro: Stín Císaře +++ Drahý bratře, protože jsi mou předpředchozí zprávu budťo nedostal, nebo zjevně nečetl celou, pošlu ti ji pro jistotu znovu - ostatně, pravděpodobně máš stále s mechanicem problém, když veřejnými kanály nezaznělo nic, co by připomínalo omluvu, takže je možné, že ti zprávu nedoručili. [ Příloha číslo 1: kopie vybrané části astropatické zprávy] Nakonec bych tě chtěl varovat. Zaslechl jsem, že se mne snažíš obejít, při žádání o posily. Opakovaně. Chápu, že celá ta věc s Otcovým odchodem z čela křižády a mým jmenováním je pro nás všechny v zásadě nová, ale rád bych tě upozornil, že s případnými problémy tohoto typu by ses měl obracet na Orla a zdejší Tacticarium, které má lepší přehled o rozložení legií a o tom, kde je která legie zrovna potřebná a kterou je možné uvolnit. Pokud ve svém požadavku také specifikuješ, kterému bratru bys dal přednost, bude k tomuto faktu přihlédnuto. Dále, pokud to jako odpověď není dost, bych ti chtěl připomenout druhou zprávu, která se k tobě dost možná také mohla dostat, už proto, že vzhledem k varování, jež nesla, byla odeslána všem expedicím, které pod křižádu spadají. [ Příloha číslo 2: kopie vybrané části veřejné astropatické zprávy Mortarionovi] Co už mne těší podstatně méně jsou rozkazy, vydané mým jménem na veřejných kanálech, aniž by předtím uvědomil mne o tom, že potřebuje posily - nebo že mým jménem hodlá vydávat rozkazy. Řekl jsem to několikrát a opakuji znovu, že pokud si jednotlivé expedice z křižády budou dělat holubník, je celá má funkce k ničemu a utopíme se ve zmatcích. Otec mne nezvolil proto, aby jste mne ignorovali. Proto odpověď na tvou otázku zní - "s žádostí o pomoc se můžeš obrátit přímo na mě." Vlastně bys tak trochu i měl, což je vysvětleno výše. Předpokládám, že zprávu, kterou jsi poslal, za žádost o pomoc považuješ - zkonzultuji s Tacticariem, která legie je nejblíže a může být na chvíli postrádána a pohlídá tvou bezmocnou expedici, než zařídíš vše potřebné a staneš se opět bojeschopným členem křížového tažení. Fulgrim, Vojevůdce. PS: Nemusíš mi vykat - jsme bratři. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Někdy během nějaké volné chvilky v tacticariu ~ Inu... někteří bratři jsou prostě ignoranti. Smutné je, že jsem o Coraxovi měl poměrně vysoké mínění, nebo minimálně jsem jej řadil do průměru, do doby, než jsem mu musel začít velet a zjistil, s jakým imbecilem se potýkám. Stále uvažuji, jestli mi to dělá schválně a každý jeho krok je předem dobře promyšlený tah - a nebo zda je opravdu jen hňup, který nemá vojenského myšlení ani za nehtem malíčku a tak nedokáže pochopit základní principy a postupy posloupnosti velení. Ani nevím, ve kterou z těchto dvou možností mám doufat, obě mě děsí. Ale jak řekl Dorn - dokud se neprokáže, že je Corax zrádce tím, že by se nějak projevil - musíme jej brát jako imbecila. Jenže mi prostě nedělá dobře vědomí, že tenhle imbecil má titány, vesmírné lodě a legii. Pokud se takto choval již za života Otce - jak je možné, že nebyl prohlášen nesvéprávným? To nás Císař doopravdy tolik miloval, aby si, z čistě otcovských citů a pohnutek nedokázal připustit, že jeho syn je jen nepovedený výplach ze zkumavky? Otče, prosím. Pokud tam... někde jsi - nemohl bys mi odpovědět na některé otázky? Povzdechnu si a sedíc na schodech jakési antické budovy, schovám na moment hlavu do dlaní. Samozřejmě, že nemohl. Někdy docela chápu tu lidskou potřebu, vytvářet si představy o posmrtném životě a bozích. Skýtá to... asi určitou falešnou naději pro ty, kteří mají pocit, že jim bylo na bedra naloženo více, než unesou. Nikdy nesplněnou naději, že se objeví někdo mocný a ukáže jim cestu. "Potřebuji vědět, kterou část které legie mohu uvolnit, aby ohlídala toho idiota, než jej zmasakrují eldar, protože se nemůže bránit." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Vojevůdče imperia Jak se zdá i vy nechápete smysl mé žádosti o informace. Jak jste právě podotkl koordinujete působení sil impéria. Nicméně se zdá, že vzhledem k tomu, že Šiřitelé Slova honí svého zběha a Agronova dvanáctá legie se přesouvá, moje legie najednou bez jakékoliv výstrahy má nechráněné boky postupu. Takže vzhledem k tomu, že má legie zatím není schopna přesunu se táži, kdo brání segment Tempestus? Velitel devatenácté legie konec |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Chápu tvou starost o zajištění bezpečnosti impéria. Jsem si jist, že tvé argumenty naleznou slyšení u vojevůdce a dojde k přidělení posil tak, jak jen to bude možné v komplexním plánu tažení. Doporučuji ti tyto obavy přednést přímo jemu. Mohu tě pouze ujistit, že v případě agrese zpoza hranic Impéria se mé síly zachovají tak, jak se na obránce lidstva sluší a patří. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro (Někdy po tom, co se naše cesty rozdělily) Od: Lorgar Pro: Fulgrim Drahý vojevůdče, nedávno jsem obdržel žádost informace ohledně stavu mých sil v Segmentu Obscurus od primarchy Coraxe. V krátkém komuniké mi osvětlil své obavy z toho, že by jeho oslabené síly tuto oblast nebyly schopny uhájit. Odkázal jsem jej na tebe a informuji tě pro případ, že by ti náš bratr nechtěl pod tíhou studu z nedávných událostí přijít na oči. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Všechno, co mi říká pane a je to v Segmentu Obscurus: Obránci lidstva a imperiální pravdy, bezpečnost říše si žádá vaši bdělost. Vzhledem ke komunikačním obtížím a nepřehledné situaci v Segmentu, nařizuji zvýšit, případně započít, se zvýšenou hlídkovou činností v rámci celé oblasti. Vzhledem ke komunikačním výpadkům je kromě případných hrozeb potřeba důrazně ohlašovat i pozice loajálních sil zejména legie Vládců noci a astartes pod vedením mého bratra Coraxe. V případě jakékoliv materiální pomoci z jejich strany rovněž požaduji důsledné zaznamenávání co do počtu i typologie zásob, neboť tyto informace mohou napomoci k plánům budoucích tažení. Pravda, jež nám byla dána, životem i smrtí bude zachována. Ve zkratce - chci šmírovat své dva bratry, případně i co dostávají a vůbec všechno zajímavé, co se mohu dozvědět. Světy participující na Militia Libertas Nebezpečí není jen takové, co přichází zpoza hranic našeho vesmíru. Více než barbarští orkové, či vrazi Eldar mohou naši snahu znevážit i lidé, ať už nevědomě či pod příslibem osobního prospěchu. Dostali jsme pravdu, jedinou a nezkalenou vedoucí nás jako světlo svíce v temnotách. Tento poklad však nemáme v rukou proto, aby jej uhasily pomýlené myšlenky. Nařizuji tímto vytvoření zvláštních vyšetřovacích útvarů, jež budou podřízení kaplanům mé legie, jejichž vedení jim dodá na jistotě. Budete známi jako ochránci pravdy a vaším úkolem bude stíhání zrádců a lokalizace zdrojů šířících desinformace o Imperiální pravdě. Na vaše bedra padl těžký úkol, přesto věřím, že jej ponesete s hrdostí, neboť bez silného zázemí by sjednocení nebylo možné. Pravda, jež nám byla dána, životem i smrtí bude zachována. Ve zkratce - pověřím určité kaplany a kaplana Mephista (bude v životopisu) doktrinací a kontrolou nad oddíly lidí, kteří budou pátrat po kultech a odlišnostech od imperiální pravdy. Ano, je to taková inkvizice Hon na Ereba - vedoucí NPC Epištol Keldrom (bude-li někdy potřeba) Několik jednotek zašlu "pátrat" po celém impériu po Erebovi. Jejich cílem mimo to bude ovšem prioritně šířit myšlenky mé verze víry v silné lidstvo a připravovat živnou půdu pro zakládání Militia Libertas a správné smýšlení loajalistů. Segment Obscurus - Crudelis (Bude v životopisu) bude převelen do této oblasti s částí mé legie jako záloha, průzkum a pro výcvik i spolupráci s Militia Libertas. Kult v Segmentu Solar - Vrchní Iterátorka Iolais (životopis) spolu s věrnými lidmi (mě loajální garda/branci z Militia Libertas) pověřen vyšetřováním. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Nedá se říct, že by Kharn nějak zmlkl. Spíše přestane mluvit, protože nechá mluvit Angrona...V okamžiku, kdy Fulgrim označí Dorna za protivného a nepříjemného zmetka, tak se jen tak uculí. Stroj, na kterém je logo Adepta Mechanica, chvilku vydává podivné zvuky a za malý moment naskočí. Objeví se pěkná holografická projekce tváře a hlavy Rogala Dorna, který se opět tváří..mno...jako Dorn. Takže kamenně. „Co potřebuješ, bratře?Mám práci.“ Zřejmě na přenosu není Angron ještě vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od:Lemana Russe Pro: Logara Zdravím tě bratře. Slyšel jsem, že také pátráš po Erebovy, rád bych s tebou skoordinoval postup. Mimo to, bych se rád ujistil, že informace, jenž jsem dostal od vojevůdce jsou přesné. Kolik legionářů získal Erebus na svou stranu? Leman Rus +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ohledně Haathora se Fábius moc nevyjadřuje, ale jen se tváří kysele. "Spánek je minoritní a inferiorní a lidský." zakraboní se ještě trošku víc. "Tento výzkum nepočká. Ačkoliv nejsem válečník, pane, stále jsem Astartes. Dlouhodobá únava není nic, co by mě jakkoliv zatěžovalo." Maska Lukase Chroma se jemně nakloní, jakoby pobaveně. "Jsem Lukas Chrom z Marsu, Magos Adepta Mechanica, Ordo Biologus a odborník na organické formy života. A netřeba mi vykat, Vojevůdče. Je jen jeden Lukas Chrom." řekne a poté se podívá na lahve, které tě zaujali. "Toto? Toto je zařízení XME123853. Slouží k namnožení základního vzorku a refinaci genetického kódu v modifikovaných mitochondriálních jádrech za účelem segregace a sepa........Ech. Zjednodušeně. Množí to buňky. A snaží se to vypěstovat různé věci z stejné DNA. Jako první je na řadě kůže..." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Od: Rogal Dorn ++ ++Pro : Leman Russ++ Zprávu máš v přiloze. A teď mi prosím řekni, na co to potřebuješ. Díky. Dorn +++ V příloze máš asi tak 30 stránkový elaborát, který je plný breku toho, kdo to dělal o tom, že nejsou skoro žádné informace a tak dále. Jak se ale zdá, tak tvůj bratr trošku zatlačil a opravdu, hlavní knihovnice Terranských Archivů našla několik zmínek o Prastarých, mezi které patřil, tedy patřila i bohyně Eigraenae. Podle legendy se jedná o dárkyni života a vládkyni na vším živým. Velmi často mívá dvě tváře, jednu co život dává, druhou co život bere. Prý když se zlobí, tak v jejích šlépějích vše umírá a hyne a naopak, když se raduje, tak vše kvete a zpívají ptáčci etc. To je tak víceméně vše, co ti Dorn poslal. Je tam dovětek, že se jedná o staré báje, mýty a pohádky, založené na lidském strachu z neznáma a že se pravděpodobně jedná o nějakou personifikaci střídání ročních období nebo tak něco. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro: Rogal Dorn Děkuji za informace. Jde mi jen o to, abych byl informovaný. Nic jiného zatím nečekej. Ta entita o které se mluví v onom elaborátě, bohužel existuje a její současná podoba připomíná krakena (posílám obrázky s calibanu). Doufal jsem, že v archivu najdeš něco ve smyslu, ta bytost je relativně neškodná a domluvil jsem se sní. Nějak jsem nečekal, že bude zmínka o tom, že jich je mnohem víc. Ještě jednou díky. Leman konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Víceméně se sešla Havraní rada a nikdo ně nijak nevyrušuje. Je tam pouze jen jedna otázka a to od kapitána První Kompanie. "Můj pane, pokud byl podniknut onen útok, proč jste nechal Magose odejít, pravděpodobně i s oním mečem, který před vámi Mechanicum tajilo?" Situace je víceméně následující...Lodím jdou podsvětelné pohony, bránit tento systém není víceméně problém. Stejně tak jako komunikace s zbytkem Legie, což je v součastné době zhruba 40 - 50 %, kteří jsou jaksi přesunutelní. Postup křižády se poněkud zastaví, avšak nikoliv na lidských a mariňáckých zdrojích, ale spíše na tom, že to nejsi schopen tak efektivně vést "z dálky". Trošku se změní priority, navrhne se defensivní postup, vyčlení se expediční sbor, který pomůže Mortarionovi s Craftworldem a vše bude v pořádku. Teda, jak se jen dostat na Terru, že? |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Pro : Lorgar Aurelián++ Bratře, jsem si rád, že jsi si konečně všiml, že také existuji. Rád tě uvidím. Na Prosperu vládne dobrá nálada, není třeba tvé návštěvy tam a „morální podpory“. Regent Terry Rogal Dorn. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++Pro: Rogal Dorn+++ Urči tedy hodinu i místo a bude mi ctí sdílet s tebou čas. Věřím, že s trochou štěstí se nám povede trumfnout radost Prospera a vesmír pocítí, že nejlepší nálada je v těchto dnech jen a jen na Teřře. Mám kromě cynismu a vína ještě něčím přispět k našemu shledání? |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Pro : Lorgar Aurelián++ Bratře, očekávám tě na Phallanxu zítra v 10.00 Terranského času. Víno nepiji. Dorn |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ Pro: Dorn +++ Rozumím bratře, přinesu pouze cynismus. Těším se. Lorgar. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Zlatý orel +++ +++ pro: Stín Císaře +++ Bratře, tvou otázku jsem pochopil - pokud to, cos mi tedy původně poslal, vůbec za otázku můžeme považovat. Ptal ses, na koho se můžeš obrátit v otázce obrany segmentu. Odpověděl jsem ti upřímně - na mě. Pokud chceš pomoci, žel se bojím, že jiným korýtkem, než přese mne, ti nepřiteče a důvody jsou snad jasné i tobě. Upřímně bych je opakoval jen velmi nerad poněkolikáté a znovu, mám za to, že už jsi to za tu dobu pochopit mohl. Pokud ne, znovu si vyjeď na dataslatu mou zprávu a zkus si přečíst nahlas a pomalu ty podtržené části. To, že máš podezření na to, že segment nikdo nebrání, je sice moc pěkné, ale vzhledem k tomu, že přehled o rozmístění expedic, kterých je, jen tak mimochodem, několik set, má Zlatý Orel, netuším, z čeho tvé podezření pramení. V Tempestu operuje, ve tvém "bezprostředním okolí," což je samozřejmě ve vesmíru dosti široký pojem, hned několik expedic, které mají své světy, své soustavy, své rozkazy. Pokud po nich něco chceš, je vysoce pravděpodobné, že se prve zeptají, zda své rozkazy ode mě mají změnit - a to právě mě. To, že je tvá část momentálně nechráněná a bezmocná je samozřejmě nešťastná záležitost - ale protože jsi žádal o pomoc Angrona a Anděla - a ne mě, asi ti s tím nedokáži pomoci. Ostatně - vlastně si můžeš pomoci sám. Zabere ti to zhruba pět minut tvého drahocenného času a jednu omluvu. Ostatně jsem ti řešení celé situace napověděl už několikrát. Obě řešení. Nestarej se tedy o expedice, které operují v místech, kde neoperuješ ty. Situaci na jiných soustavách Tempesta mám pod kontrolou. Řeš prosím své problémy, máš jich ostatně nad hlavu. Já osobně bych byl velmi nerad, kdybych zjistil, že tvou expedici a část legie, která v ní je zapojená, zdecimovali xenosové jenom proto, žes nedokázal buďto spolknout hrdost a omluvit se mechanicu - a nebo přestat trucovat a požádat mne o vojenskou pomoc, zatímco budeš několik hodin či dní složitě a problematicky polykat hrdost a psychicky se připravovat na omluvu, která nevyhnutelně musí přijít, pokud si chceš zachovat status velitele legie a bojovníka za Imperiální pravdu... a dost možná i vlastní život. Mohu ti vypsat čísla expedic, které jsou poblíž. K ničemu ti to nebude, své pozice bez souhlasu z Orla pravděpodobně neopustí. Říká se tomu loajalita, bratře. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lorgar +++ Můj bratře, Corax je idiot. Žádal vlastně všechny v širém okolí - kromě mě. Popravdě si mohl ušetřit spoustu času, kdyby mne přestal ostentativně obcházet a namísto žádání o posily od bratří mi napsal, že by potřeboval pomoci. Co se týče studu - ten zjevně necítí. Tak trochu si myslím, že vlastnosti, jako je sebereflexe, nebo lítost nad vlastními chybami mu Císař vymazal z mozku již při jeho stvoření. Vedu s ním komunikaci, která nikam nevede. Ohání se spoustou zbytečných blábolů, odmítá uznat své chyby, kope okolo sebe jako malé dítě. Již několikrát jsem mu napsal, že vím o tom, že je jeho expedice momentálně bezmocná. Že jsem ochoten mu pomoci. Že se má omluvit mechanicu a bude znovu bojeschopný. Nebo, pokud toto odmítá, ať mne oficiálně požádá o vojenskou pomoc dříve, než jej objeví temní eldaří nájezdníci a zjistí, že je bezmocná kořist. Odpovědí mi bylo jen plivání na mou osobu, můj úřad, Otcův úsudek při zvolení mne vojevůdcem. Dokonce mi začal vykat. Na výzvu, aby s tím přestal, vždyť jsme stále bratři, mi odpověděl opětně dopisem, v němž mi vykal - což chápu jako zcela evidentní sdělení mezi řádky a hlubokou urážku sebe sama - a vlastně přeneseně nás všech. Bojím se, že Corax naprosto zešílel, Lorgare. Nebo že on není tím, kdo posílá tyto zprávy. Nedokáži si jeho jednání vysvětlit a trhá mi srdce to, co provádí. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Angron, Dorníček a Kharn „Co potřebuješ, bratře? Mám práci.“ Je příjemný a milý, jako vždycky. "Říkal jsem si, že ti určitě chybím." Trošku se posunu, přičemž doufám, že Angron, který zjevně není v záběru, se taky posune, aby se do záběru dostal, protože mé dokonalé instrukce o tom, kde se má postavit, aby byl přenos bezchybný, zjevně nedodržel, jinak by jej samozřejmě Dorn viděl. "A tady Angron si říkal, že tvůj nárok na Terru nepovažuje za legitimní, takže přiletěl za mnou, abych legitimitu tvého postavení podložil důkazy. Cokoli jsem dosud řekl, zjevně nebylo dost na to, aby to našeho bratra přesvědčilo o tom, že sis Terru neuchvátil z nějakých... osobních důvodů. Prosím tě tedy, aby sis s ním promluvil, protože má ujištění o tvé loajalitě zjevně nejsou dostatečná." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Mortarion +++ Drahý bratře, stále čekám na tvé hlášení, které jsem si svého času vyžádal. Věřím, že jsem jej nedostal pouze díky výpadku astropatické komunikace, nebo selhání techniky - pošli je prosím znova. Děkuji, tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Konrad +++ Bratře, mluvil jsem s Lorgarem, jehož jsi poslal za mnou a dozvěděl se, že operuješ v okolí oblasti, zvané Oko Terroru. Tvá loď se mi nezobrazuje ve strategickém rozmístění jednotek tacticaria. Mám o tebe starost. Prosím, ozvi se mi s hlášením. S obavami, tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Kecal Fulgrim, dobrá duše Kharn a ta žlutobílá svině „Posluž si,“ odfrknu. Ale stačí slyšet prvních pár slov, aby mi bylo jasný, že nechat ho mluvit jako prvního byla chyba. Je dobře, že mě Dorn nevidí, efekt překvapení bude dokonalý. Až když mě zmíni poprvé, postavím se vedle něho. Zprvu ale na Dorna nekoukám, první je Fulgrim. „Samozřejmě, že to nebylo dostatečný – neřekls totiž vůbec nic! Jenom domněnky a tvoje vlastní geniální závěry, pro který nemáš důkazy!“ Možná trochu řvu. A možná jsem trochu blízko, takže to schytává rovnou do zvukovodu. Až pak se podívám na Dorna – na tu jeho klidnou tvářičku, jako by se nic nedělo. Jestli je zrádce… je to o to horší! Nemá žádný smysl pro čest! „Anebo máš? Nevím! Když si mě odbyl tím, že je to nějaká pohádka – já jsem sem přišel pro fakta, ne pro vyprávění na dobrou noc!“ Konečně se zaměřím na Pěst, která by zasloužila pěstí. „Ale možná má Fulgrim pravdu, možná to je pohádka,“ zašklebím se vztekle, „co myslíš, má pravdu, Dorne?“ Napřímím se a zamířím na něj prstem. „Jak zemřel Císař?! Přesně!“ Jestli mi budeš lhát nebo mě odbývat, dojedu si pro tebe osobně! |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3321001.M31 +++ od: 392. Expedice +++ +++ pro: Fulgrim +++ Vážený vojevůdče, Objevili jsme mrtvý craftworld. Skenujeme ho (můj drzý rozkaz, protože by Flotila asi sežrala samu sebe, jak tu nic neděláme), oblétáváme ho v kruzích, pět dní v podstatě tu sedíme. Mortarion se zavřel ve své kajutě a čekáme na jeho rozkazy. Přišla zpráva od vlka Russe, že jsou jeho lodě na cestě. Jinak jiná odpověď. Máme vzkázat primarchovi Mortarionovi nějaké rozkazy od Vás, Vojevůdče? Třeba by to s ním pohlo. S pozdravem Věrná High Admiral Nelen Voltaire Admirál Imperiálního námořnictva, odřad 392. Expediční Flotily |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Vojevůdce +++ +++ pro: 392. Expedice +++ Vzkažte bratru, že si plně uvědomuji, jak je doba zlá a složitá pro nás pro všechny. Že vím, jakým neštěstím já a mí bratři procházíme a plně je chápu. Vzkažte mu, že je primarchou, jedním z osmnácti bytostí, které mají vést svět k lepším zítřkům a chránit lidstvo před jeho nepřáteli - a že má před nosem arcinepřítele, takže by se měl vzchopit a plnit svůj úkol. Pokud jde o mé napomenutí - všichni děláme chyby, zvláště ve zmatcích posledních dní. Pokládám tuto záležitost za uzavřenou, nemám to bratru za zlé a doufám, že netrucuje ve své komnatě kvůli tomuto. Co se týče Vlků - jejich legie byla blízko a projevili ochotu pomoci, takže jsem jejich přání vyhověl. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Ano, Angron upoutal pozornost Dorna "Velké Hlavy". Jeho výraz se nezmění, jen mu jemne cukne koutek. Kdo ví, jestli do úsměvu nebo do čeho. "Také tě zdravím, bratře." řekne poměrně suše a klidně. "Přestaň se chovat jako člověk a poslouchej.Nejsi první, kdo zpochybňuje moji pozici. První byli Vysocí Lordi Terry." řekne, trošku se zamračí, zřejmě přemýšlí. "Mám tu jmenovací dekret od Císaře, ověřený Malcadorem jako svědkem. Je pravý. Ty ho zpochybníš, protože nevěříš papírům a jakýmkoliv důkazům, které bych ti předložil. Císař, Malcador Sigilita i Magnus, kterému by jsi možná byl ochoten věřit, ti to bohužel neřeknou.Hmm..." řekne a chvilku se odmlčí.. "To, jak umřel náš Otec P Ř E S N Ě ti bohužel nepovím, v ten okamžik jsem tam nebyl..." řekne a jeho tvář se trošku zachmuří. "Kdyby ano, nevedeme tento rozhovor." řekne a poté nakloní hlavu naštvaně nalevo. Připomíná rozlobenného, ale chladného lva, který brzy půjde něco zabít. "Nejsem ti schopen říct nic víc než to, co jsem řekl Fulgrimovi. Pokud nejsi schopen a ochoten věřit jednomu bratru, nebudeš věřit druhému. Zbytek tohoto rozhovoru je bezpředmětný. A Angrone...." řekne a opět se trošku odmlčí "..dokud se nezačneš chovat jako dospělý primarcha, máš zákaz vstupu do systému Terra..." Tím to celé ukončí a podívá se na Fulgrima. "Bratře Vojevůdče, postarej se o našeho bratra. Hodně štěstí. Mám práci. Dorn konec." řekne suše a poté se holografický přenos ukončí. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Když mi posádka reforuje o Zel Tercius, už se ani netvářím zklamaně. Prostě další nezajímavá planeta. Jako ostatní planety a celá soustava je i tercius k ničemu. Jen hromada vesmírného prachu. Nic víc. Překvapilo by mne, kdyby to bylo jinak. "Dobrá, tak zaneste tuto soustavu a všechny informace o ní do vesmírných map. Při první vhodné příležitosti tyto informace odešleme do centrálního registru na Terru." požádám obsluhu dálkových senzorů. "Zrušte bojovou připravenost. V této soustavě nás pravděpodobně další překvapení nečeká." informuju admirála vlčí flotily. To už dostávám vyhodnocení zpráv s Calibanu. Podle očekávání nic moc infomrace. No, alespoň můžu vyloučit dvě soustavy, kde zrádce není. Na navgátorovy je vidět, že má nápad, ale bojí se jej říct na hlas. Přikývnu tedy navigátorovým slovům a pokynumu ať mne následuje do soukromých komnat. "Něco mi říká, že mi neřkáš pravdu. Tedy rozhodně ne celou, abych byl zcela přesný. Takže začneme obloukem, našli jste v této soustavě nějaké stopy po tom, že tu byla nějaká jiná loď, případně skupina lodí?" zajímám se a usedám do křesla ve své kajutě, pokynu navigátorovy ať si sedne také. Tak nějak tuším, že jeho nápad se mi nebude líbit, ale nehodlám lidi trestat kvůli tomu, že se mi jejich nápady nelíbí. "O jaké možnost jsi nechtěl mluvit před posádkou?" zajímám se a je na mne vidět, že se duševně připravuju na hodně nepříjemnou odpověď, nebo se připravuji jí vyslechnout a nevybuchnout- |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Zdravím bráško. Právě jsem se se slzou vynořil z warpu. (jak určitě tvoje lodě zachytili) Vidím že je tady také Angron. Můžu přiletět na Orla jakmile to bude možné?.... Nebo raději počkat? |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Bleskový Dorn, Kharn, Fulgrim - jsme zase sami, bude romantyka Neuhýbám pohledem, jeho výhružný opětuju vzteklým – a vlastně taky výhružným. Jenom se ušklíbnu, když vlastně potvrdí, že důkazy nemá. Ale jakmile mi – no to snad ne! – zakáže vstup na Terru, úsměv hodně rychle zmizí a nahradí ho jenom rozčilení. Rozčilení a nepochopení. Takhle mě chce přesvědčit, že je nevinnej? Tím, že mi zakáže vstup na Terru a ukončí rozhovor?! DORNE, TY SVINĚ ŽLUKLÁ! Zůstávám civět na obrazovku, i když je konec. Pořád nemůžu pochopit, co tohle bylo. „Co to doprdele mělo znamenat?!“ Podívám se na Fulgrima. Navzdory důrazu v hlase neřvu. „To mě vážně na svou obranu vykázal z Terry?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Kharn~ Opravdu jsem doufal, že se Dorn zachová nějak... nesociopaticky a řekne něco, co Angrona reálně uklidní? Opravdu? A co mě k tomu vedlo? To, že se v případě Corax zachoval nad očekávání podpůrně? Beztak! Jenže, jak se tak zdá, světlé chvilky Dorna jsou limitovány... a v tom zbytku je to pořád stejný blb. Přesto se držím a hrdě stojím, dokud celá ta tortura neskončí - a pak se otočím na Angrona, ve tváři vypsanou jistou rezignaci, namísto, abych se odšoural ke svému křeslu, vyexoval víno a s pláčem skryl hlavu do dlaní se zavzlykáním něčeho jako "Otče, proč...?" Může se jediný, alespoň JEDINÝ bratr chovat normálně? PROSÍM! „To mě vážně na svou obranu vykázal z Terry?!“ "To neřekl. Řekl, že tam nesmíš, dokud..." aha? co mu mám říct? Se nepřestaneš chovat jako děcko a řešit bludy? Taky bych mohl přeletět místnost hubou napřed, aby mi dokázal, jak se doopravdy chová vzteklé dítě. "...Dokud se neuklidníš." Opatrně k němu natáhnu ruku a smířlivě ji položím - inu, rád bych na rameno, ale vzhledem k tomu, že bych se musel natáhnout, stačí na paži. "Slyšels, má na to papíry. Možná, že kdybys nezačal křikem, řekl by ti víc... nebo ti je ukázal." |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro +++ Od: Jord Hromová pěst Pro: Lemana Russe Nejmocnější primarcho byl jsem požádán o pomoc, při obraně Prospera. Podle některých informací hrozí útok na něj. Požádal jsem velitele soustavy, aby podal oficiální žádost o posily. Teď odlétám za Mortarionem. Jord Hromová pěst konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Rus primarchi šesté legie Pro: Sigismunda prvního kapitána imperiálních pěstí Zdravím tě kapitáne. Donesli se mi zprávy, že hrozí útok zrádců na Prospero. To je závažná zpráva, prý jsi požádal třetího kapitána vlků o pomoc. Pokud potřebuješ pomoc tímto ti jí nabízím. Mášli tuto informaci ověřenou dorazím osobně s celou legii. Nehodlám tolerovat žádný další útok na domovskou planetu legie. Jinak tímto se ti omlouvám za porušování karantény, jehož se dopustil kapitán třetí roty, nebylo to mím záměrem. Potvrď příjem zprávy v opačném případě, budu předpokládat, že útok již začal a podle toho se zachovám. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Fulgrim, Kharn „Neříkej mi, že se mám uklidnit!“ Ani si neuvědomuju, že už zase řvu. A že, jak se moje hlava přiblížila k té jeho, na něj nejspíš prskám. Já sakra jsem klidnej! Otřu si hubu. No dobře, možná ne dostatečně klidnej… musím zchladit hlavu. Chvilku se vydýchávám, dokonce mi ani nedojde, že se mě někdy chytnul – asi Fulgrimova představa řešení problémů. Všichni se obejmeme a svět bude krásnější místo. Jenže ne, Fulgrime, nebude. Nakonec mu prst zabořím do hrudi, silně, ale klidně. „Nepřesvědčil mě, ale tobě jsem věrnost přísahal. Takže to zatím nechám být, budu dělat, že má skutečný důkazy – a když si to Dorn nepřeje,“ poslední část skoro vyflusnu, „nepřiblížím se k Teře. Kvůli tobě!“ Vyštěknu to možná trochu moc agresivně, proto by to mohlo znít skoro jako výtka, i když je to v podstatě pochvala, "kvůli tobě budu dělat, že se nic neděje, ale pokud získám jediný důkaz, že je Dorn zrádce, váhat nebudu, to tě upozorňuju.“ V poslední větě můj hlas nabere významný tón. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Angron, Kharn~ Ah ne, Angrone, nejsi klidný. Zrovna teď řveš a prskáš mi na tvář... a to poměrně zhusta. Jen zavřu oči a trpitelsky čekám, až se vykřičí. Zatímco si on otírá ústa a uklidňuje se, já vytáhnu kapesníček, otřu si obličej a zase jej schovám zpátky. Zrovna včas, protože po chvilce se mi do hrudního plátu zbroje zapíchne prst. Stojím a neucouvnu. Už proto, že mám ten pocit, že nejhorší z jeho vzteku je za námi a pomalu se na křivce oscilace Angronovy zloby dostáváme zase zpátky, do klidu. Jsem na to, jak jsem to zvládl, hrdý. To, co se stalo nad Ullanorem po příletu jeho legie totiž naznačovalo, že z Angrona měl nepokrytý respekt i Císař. „...nepřiblížím se k Teře. Kvůli tobě!“ tiše si povzdechnu. Dorne, kéž bys jen jednou, jedinkrát popřemýšlel nad tím, že tě vlastně podporuji. Jenže mám pocit, že se tady obětuji... a on to stejně nikdy neocení. pro něj mám jen plnou hubu problémů a stížností a přání a požadavků. Spoustu věcí, které dělám, nikdo neocení. Být vojevůdce je nezáviděníhodná funkce. A to by ji beztak kdekdo chtěl. Jenže... za poslední týdny jsem musel spolknout vlastní hrdost snad vícekrát, než za celý dosavadní život. "kvůli tobě budu dělat, že se nic neděje, ale pokud získám jediný důkaz, že je Dorn zrádce, váhat nebudu, to tě upozorňuju.“ "Děkuji," řeknu nakonec, po chvíli ticha. "Vážím si toho, že když už nevěříš jemu, věříš alespoň mému úsudku." Ostatně - je dobré mít bratry spíše za svými zády, než za těmi Dornovými. Pro... pro všechny případy. "Pokud by se tvá domněnka přeci jen prokázala," ...o čemž pochybuji, viděl jsem na Teře svoje. "a našly by se opravdové důkazy, které by proti bratru hovořily, věř, že bych udělal to samé. Do té doby... Angrone, je to náš bratr. Všichni máme své chyby - nenech se unést svou antipatií." Na chvilku se zadívám kamsi za Angrona, jako bych přemýšlel. S povzdechem se přeci jen otočím, vrátím se ke křeslu, nechám si od servitora dolít víno a vezmu si do ruky odložený dataslate. "Ohledně toho zákazu... zkusím s Dornem promluvit, až oba dva" ANO, OBA DVA! JÁ VÍM, DORNE, ŽES BYL VZTEKLÝ! "vychladnete. Terra je domov nás všech - a každý z nás by tam měl mít dveře otevřené. Na druhou stranu jeho reakci chápu - navenek, hlavně před lidem Terry, musíme působit pokud možno jednotní. Myslím, že střet na Teře, byť slovní, by vizi křižády příliš neprospěl." A jak se zdá, vy dva spolu prostě nemůžete mluvit normálně, protože prostě... ach jo. "Ah, Sanguinius je v soustavě," něco rukou odklepnu na datapadu. "ptá se, zda může přiletět." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zhruba za týden dojde nedaleko craftworldu, který stále mrtvě a nečinně plave vesmírem k dvou warpovým translacím do reality v rozmezí 2 hodin. Jako první připluje expediční flotilka Ultramarines. Jako druzí se dostaví Vlčí sbor. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Tento výzkum nepočká. Ačkoliv nejsem válečník, pane, stále jsem Astartes. Dlouhodobá únava není nic, co by mě jakkoliv zatěžovalo." "Nevypadáš, že by to byla pravda. " "Jsem Lukas Chrom z Marsu, Magos Adepta Mechanica, Ordo Biologus a odborník na organické formy života. A netřeba mi vykat, Vojevůdče. Je jen jeden Lukas Chrom." Jeden? JEDEN? Já znám dva, jsou tedy minimálně dva! Ne že by mi tedy na mou otázku odpověděl. Je tedy naklonovaný? Tedy pokud to vůbec bylo sdělení mezi řádky a ne... jenom pobídka k tykání. Inu... na to přijdu. Jednou na to přijdu. On dalších pár let ostatně přeci nemá v úmyslu odejít... a já mám celou věčnost na to, abych to zjistil. Jsem trpělivý. "... snaží se to vypěstovat různé věci z stejné DNA. Jako první je na řadě kůže..." "...a jste úspěšní?" inu... vypadá to jako nějaký chrmel něčeho... ale množící se a rostoucí kůže bez čekoholi dalšího, plovoucí ve vodě, klidně může jako chrmel vypadat. "A Fábie - já velmi oceňuji, s jakou vervou a zápalem ses svého úkolu zhostil. Těší mě vidět, že jsi ve svém živlu a děláš vše pro to, aby jsi splnil všechny ty naděje a vysoká očekávání, které do tebe vkládám, mé dítě. Ale pár hodin bez tebe tuhle laboratoř nezboří. Měl by ses vyspat. A najíst." |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Vlčí lodě opustili tebou ovládanou soustavu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++od: Fulgrim +++ +++ pro: Sanguinius +++ Drahý bratře, Angron je momentálně přítomen i zde, na Orlu, ale nevidím důvod, proč bys sem nemohl přijít také. Má poměrně špatnou náladu, tak je kolem něj třeba našlapovat opatrně, ale věřím, že to zvládneš. Pravděpodobně tě nebudu moci vyzvednout osobně, nehodí se návštěvu jen tak ponechat v místnosti, ale pošlu někoho, aby tě vyzvedl. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Okamžitě vyrážím ozbrojen dojmy z interexu a obrněn trpělivostí. Chvilku poté ze Slzy odletí thunderhawk a zamíří přímo k Orlu. Po řekl bych krátkém rozhovoru zamíří do přiděleného hangáru. Být to na mě klidně sem doletím sám. Ale přece jen vrámci utužování vztahů mezi legiemi mám sebou i své marináky. Přesněji mou osobní gardu. Celá ta věc okolo ní se mi moc nelíbí. Zlaté zbroje, tak odlišující se od mariňáků. Tohle Azkaellonovy nedaruju, neměl jsem se od něj nechat k něčemu takovému přesvědčit. No pomalu přistáváme. Na rozdíl od mariňáků mám na sobě oblečení, které mi tehdy na Ullanoru nechal Fulgrim ušít. Mám sebou také menší košík, z Interexu. Nepočítal jsem s Angronem. Tak doufám že to nebude vypadat moc nepatřičně. Ani nevím koho čekat. Selima? No jsme rád že uvidím hned dva bratry živé a zdravé. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Expediční flotila legie Ultramarines se vynoří z warpu jako první. 174 bitevních bárek a 348 křižníků. To není zrovna málo. Kolik je samotných Ultra...těžko říct. Mohlo by jich být sto...mohlo bych jich být sto tisíc... Netrvá to ani moc dlouho a lodě Ultramarines, ačkoliv s menším odestupem, se přiblíží k Mortarianově flotile. A jak se sluší a patří, po chvíli se Vytrvalosti (Endurance), Mortarionově Capital-ship, ozve jedna z lodí. +++ ,,Tady Master Marius Gage, XIII. Legie Ultramarines, křižník Antipathy. Z rozkazu Primarchy Guillimana jsme dorazili, abychom Vám pomohli s Eldary a jejich Craftworldem. Ještě než budou podniknuty nějaké vojenské akce, dovoluji si požádat o případné informace o Craftworldu a o jeho obraně, pokud jste nějaké zmapovali a taktéž vaše počty, aby mohla být později projednána strategie o případném útoku. Marius Cage končí.'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Jak se zdá, má zpráva nelhala a v hangáru skutečně čeká menší uvítací výbor. Složený z druhého kapitána a jeho osobního doprovodu. Tento se představí coby Solomon Demeter, kapitán druhé kompanie Císařových Dětí a z nějakého důvodu omluví momentální nepřítomnost vlastně všech komandérů, nebo kohokoli, kdo je hodnostně výše, než on - takže vlastně zůstáváme u komandérů a prvního kapitána Julia, který, jak brzy vyplyne ze zdvořilostní konverzace, odletěl podpořit Mortarionovu expedici u toho nalezeného craftworldu. Nakolik tam letěl jako podpora a nakolik vlastně jako můj sekundární pár očí - to už je spekulativní záležitost. Orel jako takový se příliš nezměnil. Je lehce dozdoben, to ano - ale stále je zde jasně patrný vliv toho, že se nějakým způsobem snažím zachovat Otcovu loď takovou, jakou mi ji předal - alespoň tedy ve veřejných prostorách. Tak či onak, ta místnost, do které vás vede, je - inu - na normální poměry honosná až dost, na ty mé vlastně poměrně strohá. Což o to - pokud totiž vlastníte loď téhle velikosti, můžete mít různých přijímacích místností třeba deset až dvacet a nikomu to nepřijde divné. Co ovšem buďto cestuje a nebo je to shodou okolností prostě přítomno, je můj pták v kleci. A jak se zdá, je poměrně probraný a čilý a živě švitoří. Což je zvláštní, většinou totiž buďto pospává, prohlíží se ve svém zrcátku v kleci, nebo se líně vystavuje světu. A obsazení místnosti? Kromě mé maličkosti a Angrona je zde z nějakého (vtipného) důvodu přítomen také první kapitán Kharn. Takže by se dalo říct, že tady v místnosti tak trochu každý máme.... svého oblíbeného ptáka. Solomon se rozloučil drobnou, formální úklonou a zmizel, pravděpodobně se družit s tvými astarty. ~Angron, Sanguinius~ (předpokládejme, že dobu, než anděl přišel, jsme strávili prázdnými tlachy o počasí, Coraxovi, Dornovi a jiných volech a pak zase počasí - a počasí za minulý týden. Předpovědí počasí na ten další...) Těsně před tím, než bratr dojde mě napadne, zda vůbec je moudré soustředit tři z nás na jednom místě. Možná, že měl Horus pravdu a rozprostření primarchů je důležitá věc. Tak nějak... je od sebe držet pro jistotu dál, aby mezi sebou nemohli... mít problémy - nebo začínat problémy proti jiným, nebo... nebo říct něco, co nemají, nebo vymyslet nové problémy - vlastně cokoli, co by nemuselo být v konečném důsledku prospěšné mé vizi budoucí, dokonalé a harmonické křižády. Dva na jednom místě jsou v pořádku, pokud jeden z nich jsem já. Tři... inu, zvyšuje se riziko toho, že někdo něco nepochopí, že dojde k šarvátce - cokoli. Pozdě. Sám vím, že nemohu Sanguiniovi odpírat možnost Angrona vidět. Jen že... možná stačilo, jak to zahnojil před chvílí Dorn - nemluvě o tom, že ten Angronův spratek nevypadá, že by odsud mínil vypadnout. I přes to, že je zde stále to křeslo, určené pro Kharna, které nevyužívá, nechám přinést další. A když Anděl vkročí do dveří, vyjdu mu vstříc a s navzdory situaci uvolněným úsměvem jej přivítám. "Jsem rád, že ses v pořádku vrátil." Je od něj moc hezké, že si na sebe vzal róbu, kterou jsem mu nechal vyrobit. Opravdu mě to těší. Taky bych na sobě měl ostatně radši róbu, než zbroj, kterou nosím v zásadě zbytečně, protože nemám tušení, kdy bych mezi vším tím měl ještě stíhat osobně dobývat a připojovat světy. Někdy mám pocit, že nebýt minutu na přijmu může vyvolat katastrofu. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fufňa, Angron Všechny ty omluvy přejdu s tím že by i bohatě stačil i nějaký nováček z jejich legie. Vlastně úplně kdokoliv. Nicméně má stráž se zastaví před jednací místnosti. Ještě nezapomenout úsměv... "Fulgrime!" Zvolám nadšeně a pevně ho obejmu, jakmile k se k němu přiblížím. Není to tak dlouho co jsme se viděli naposled, ale opravdu jsem rád že je v pořádku.... Tedy aspon tak vypadá. "Dárkový koš z Interexu, myslím že by jsi ho měl dostat." Dám mu ho a stejně nadšeně se vydám za Angronem. Zastavím se až uvidím jeho určitě nadšený a přátelský výraz. V první chvíli jsem ho chtěl také obejmout, ale po předešlých událostech by to asi nebylo nejlepší. Nakonec mu jen podám ruku. "Angrone, jsem moc rád že tě vidím." Řeknu s úsměvem a pořád stejným nadšením. Nemá mě rád, ale to mi nezabrání v tom být nadšený z tohoto setkání. Jen tak mimochodem mám na sobě, pozor překvapivě,róbu. (bez těch šperků) Vlasy mám jednoduše rozpuštěné. Ted mě ale napadá že na setkání s Angronem šaty nebyly ten nejlepší nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ Od: Lorgar Aurelian Pro: Leman Russ I ty buď pozdraven bratře, vojevůdce mne informoval o tvé možné pomoci. Chystal jsem se na tebe obrátit, avšak byl si rychlejší. Dle odhadů by mělo jít zhruba o 1200 pomýlených astartes. Ocením jakékoliv informace, jež pomohou mou legii očistit od jeho lží. Hodně zdaru v lovu Lorgar Aurelian +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Poučení? Jaké? Nestrkat nos do cizích záležitostí? Poslouchat doporučení? Mnoho otázek, které ale radši neříkám nahlas. Nechci, aby mezi námi byla zlá krev. (Hehe, erhm...) Stačí Russ a jeho psiska. Naštěstí ti už jsou pryč a já vedu sérií chodeb Perturaba k sobě do pracovny. „Vzduch se rozhodně vyčistí. Minimálně na Calibanu,“ ušklíbl jsem se a podíval se z holookna na zelenou planetu pod námi. Nezbývá než doufat. Dveře do pracovny se před námi otevřely. Masivní dřevěný stůl a dvě křesla u něj, každé z jedné strany. Pokynul jsem Perturabovi, aby se usadil a sám jsem obešel stůl. „Něco k pití?“ zeptal jsem se ještě před usednutím. Zatím jsem oživil interaktivní desku stolu a svůj datatablet schoval do jednoho ze šuplíků. „Tak... Asi začnu od toho rozloučení s jedním z mých blízkých,“ dotkl jsem se desky stolu a začal v záznamech hledat mapu Calibanu. Starou a obnovenou. „Před nedávnem zesnul můj adoptivní otec Luther. Jeho tělo zatím připravují apatykáři, ale věřím, že brzy bude přesunut ne jeho čestné místo mezi padlé hrdiny Legie pod sídlem na Calibanu.“ Mapy planety jsem zvětšil. „Čímž se dostáváme k pro tebe poněkud záživnější činnosti. Jakožto specialisty na obléhání ale i stavění obrany bych s tebou rád vyřešil rekonstrukci nejen sídla Legie, ale i všech měst, hlavně úlů, na Calibanu.“ „Samozřejmě počítám s tím, že většina staveb bude muset být stejně srovnána se zemí kvůli narušení statiky skrze rostlinstvo,“ vzpomenu si na zeleň prorůstající prakticky všude, kde mohla, než mě Cypher před několika dny přemístil z propadajícího se Klotrysu na Reason. „Plány nechám víceméně na tobě. Samozřejmě ti do nich občas budu mluvit, ale věřím, že se nějak dohodneme, bratře.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rozkazy rozdány a víceméně splněny bez jediného zaškobrtnutí. Tyhle části vesmíru jsou prostě pusté, pusté a pusté a opravdu se nezdá, že by hrozilo jakkékoliv nebezpečí anebo zde bylo cokoliv zajímavého. Navigátor tě následuje do svých kajut a trošku sklopí zrak. „Ne, v této soustavě jsme žádné lodě neobjevili. Ani necítili...“ poznamená a unaveně si promne třetí oko, skryté páskou. „Je zde možnost, můj pane.“ řekne Navigátor a zbledne o trošku více. Ostatně, posledních pár týdnu nebyla moc možnost odpočinout a všichni ví, jak moc si přeješ nalézt byť jedinou stopu vedoucí k Erebovi. „..runový kněží..“ špitne Navigátor tiše. Runový kněží, ach ano. Víš, že kdysi na Fenrisu i „lidští“ kněží byli schopni dovézt válečné výpravy do bezpečných přístavů a tajemným způsobem věděli, kde jsou nepřátelské lodě. To samé, ne-li lepší, zvládají i Runový kněží u Vesmírných vlků.... .....kdyby jim to pár let dozadu nebylo zakázáno ediktem z Nikey. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Za nějaký čas, cca onen týden, dorazilo na Caliban 10 kapitul Železných Válečníků, takříkajíc „f plné palbě.“ (Myšleno komplet vyzbrojeno s veškerým doprovodem) |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Z warpu vystoupí dvě kompletní vlčí kumpaine. Vlčí lodě tvoří klín, jehož hrot tvoří čtyři bitevních bárky s čtyřmi křižníky na křídlech, ostatní lehké lodi tvoří vnitřek klínu. Ve flotile jsem vyhlásil bojový poplach, aby se vlčí lodě nestali snadným cílem pro případný útok xenosů. Nechám otevřít volací kanál: Tady Jord hromová pěst, kapitán třetí velké kumpanie a velitel expedičních sil vlků Vlci tímto zdraví primarchu Mortariona a jeho legii. Jsme zde, jak náš pán slíbil. Čekáme na pokyny. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ Pro: Lorgar Aurelian Takže informace od vojevůdce jsou přesné, výborně. Směl bych předpokládat že sebou nemá víc jak 3 bárky a 6 křižníků? Dovolil bych si tímto navrhnout společný postup? Já s jednotkami své legie postupuji skrz soustavy po cestě k jeho údajnému cíli na Kaledonu. Momentálně jsou výsledky velmi negativní. Zkoumal odpadlík před svím zběhnutí nějaké konkrétní mapy, případně poslal průzkum do nějáké soustavy? Russ konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ***Příchozí zpráva - Roboute Guilliman, XIII Legie Ultramarines ***Loading Data*** ++Pax Ultramar - Posily pro Mortiariona ***Message loading*** Bratře, Cesta do systému Pax Ultramar proběhla bez problému. Ovšem to není to, o čem bych se momentálně chtěl bavit. I přes tvůj prvotní rozkaz, vyčlenění části Legie na pomoc našemu bratrovi Mortarionovi a zachování je v akutní pohotovosti, jsem bohužel porušil rozkaz a poslal část té legie, ovšem nikoliv z toho, že bych tě nerespektoval jako Vojevůdce, kterým tě otec stanovil, ale z praktických důvodů. Oba moc dobře víme, že Eldaři přežívají celá tisíciletí ve 'stínech' a že si s nimi není radno zahrávat. Natož s jejich Craftworldy. Jejich poslední obranou linii, kde budou bojovat s mnohem větším nasazením, než které vznikají při potyčkách s piráty. Ačkoliv nepochybuji, že by to Mortarion společně s Lemanem zvládli, pravděpodobně by to bylo za velikých ztrát...ztrát, které si ani jeden z nich nemůže dovolit, narozdíl ode mě. Nehodlám se nijak chvástat, ovšem nechci dopustit, aby nějaká jiná Legie měla případně veliké ztráty, ze kterých by se vzpamatovávala dlouho. Ty moc dobře víš, že já bych s tím až takovej problém neměl. I přes to, že to dělám ze 'správných důvodů', stále jsem porušil tvůj rozkaz a jakýkoliv tvůj rozsudek za porušení tohoto rozkazu přijímám. ***Message end*** |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fábius se trošku pousměje. „Tento úkol má prý nejvyšší prioritu. Pravdou je, že dozrávání tkáňových vzorků nejde urychlit a trošku odpočinku u hudby by se mi hodila...“ řekne trošku tiše. Přiznat slabost? Přiznat únavu? To je krok od dokonalosti. Ani se není čemu divit, že to nepřizná. Při otázce na úspěšnost se oba dva na sebe podívají a poté promluví Adept Chrom. „Zatím je brzy hodnotit míru úspěchu, vojevůdče. Replikace vzorků k vytvoření dostatku specimenu na sekundární pokusy je první krok z mnoha. A ten nejméně složitý...“ řekne Lukas a poté – sice to pod maskou není vidět, ale jsi si jist, že se pousměje, protože tón v hlase tomu naznačuje... „..protože, jak víte, v současné době nejsme schopni vytvořit ani replikace člena Adeptus Astartes v laboratoři, tak říkajíc “in vitro„. Krom toho, že se jedná o hmm, prostředí, do jehož výzkumu se ještě nikdo nepustil, tak se zdá, že genetický vzorek Legionářů obsahuje cosi, čemu v Mechanicu říkáme “Tvůrcovská pojistka„ nebo-li neoficiálně “Kurvítko.„. Jedná o schovanou část strojového kódu nebo mechanickou součástku, bez jejíž správného nastavení nelze replikovat proces kompilace kódu či assembl stroje. Velmi často je prioritou tuto pojistku najít a odstranit, což se zatím nikomu nepodařilo...“ řekne Lukas a smutně si povzdechne. „Bohužel, při debatách s kolegou Fabiem pomalu, ale jistě docházíme k překvapivému závěru, že tato pojistka nemusí být nutně přítomna v takříkajíc technické rovině našeho problému. I když se člověk podívá na lidi, čisté a obyčejné a svým způsobem jednoduché, tak ani ty nejsme schopni uměle replikovat. Výzkum, který jste nám zadal, má mnohem hlubší podtext, než by se na první pohled mohlo zdát a je možné, že se dobere do hlubin oborů, s kterým ni já, ni Fábius nemá zkušenosti a to jest teologie / filosofie, jsoucno ....“ a bla bla bla bla. Zacyklil se. Je to jasné. Po chvilce skončí, ono ten blitkopád cizích slov už se moc nedal poslouchat. „V zkratce : Děláme postup, množíme tkáň dle plánu a pokud vše půjde s požehnáním Omnisiáše, tak zhruba za měsíc zde vyroste vaše náhradní ruka.“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Nad otázkou prvního kapitána pokrčím rameny. „ Já jsem je nenechal odejít, když my povolili nervy přenesl někam i s mečem pryč. Předpokládám, že na palubu jednoho z těch dvou křižníků a ty nám zmizeli. Jak to zatím nemáme zdání. Bohužel jsem v rámci řešení situace zjistil následující věci. První a tou nejdůležitější je, že v tomto segmentu již nepůsobí žádná další legie nebo přesněji žádná krom té naší. Jak mě právě informoval náš ctěný vojevůdce že Agron se přesunul a ponechal jen jednotky na pozicích které dobyl to samé Lorgar, který honí svého odpadlíka. Jejich úkoly v rámci segmentu převzali místní expedice. Bohužel nás nějak o této změně zapomněl informovat, takže se musíme přizpůsobit. Takže jako první vyřídíme tu věc z mechanikou. Chci aby si všichni mí kapitáni i válečníci uvědomili že tento spor není mezi námi a celým mechanikem, ale jen mezi námi a jedním, sice vysoce postaveným, ale pořád jen jedním jeho představitelem. S tímto členem se časem vypořádáme, rozhodně mu to nezapomeneme, osobně si to vezmu se na starost, ale teď hned nemůžeme rozhoupávat loď a veřejně se dohadovat s mechanikem. Na to nemáme s ohledem na obyčejné obyvatele segmentu, které jsem povinni chránit. Takže se oficiálně omluvím naše lodě boudou moci létat warpem a my se zas dáme do práce.“ Kývnu směrem segmentu: „Takže začneme stávajícím sektorem, zde zůstanou tři kompanie a budou pokračovat v průzkumu, sice předpokládám, že aktivita eldarů zde postupně upadat, ale chci abyste pokračovali v průzkumu a zároveň budete provádět dálkové sledování naší inkriminované planety. Měli bychom najít zbytky eldarské základny, ale nepočítám s tím, pro tento okamžik je důležité sledovat tuto planetu, ale prosím neopakujte mé chyby a pokud vás jmenovitě nepožádají tak se k té planetě ani nepřibližujte. Tak zbytek legie se rozdělí na dvojice kumpanií a začnou podporovat místní síly v segmentu.“ Zmáčknu několik knoflíků na ovladači před sebou a zobrazí podrobnější mapa segmentu protkaná čarami tras, všechny jdou po segmentu ale také končí na našem domovském světě. „Tady jsem návrh schema našeho dalšího postupu, berte to prosím jako rastr. Není to přesné nařízení kudy máte letět pokud se rozhodnete změnit trasu nebo se od ní odklonit , tak to jen ohlašte na Vykoupení, abychom věděli kde naši bratři jsou. Já se zatím vypravím na Terru a zjistím co skutečně je s otcem, mým bratrem Magnusem a při té příležitosti proberu pár našich věcí s představeným mechanika a s představeným chrámu vindikátor.“ Pak pohlédnu na kapitána první roty a zamračím se. „ Hm zastavíme se na Vykoupení a doplníme stavy první roty, také probereme změnu v organizaci. Nebude to nic převratného, jen do našich sil zařadíme více zvědů, působících nezávisle na zbytku legie, už nechci aby se opakovala tato situace, kdy nemáme žádné informace. Co si myslíte?“ Pohlédnu na své kapitány a čekám na připomínky. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Fábyjus a Lukášek ~ "Pravdou je, že dozrávání tkáňových vzorků nejde urychlit a trošku odpočinku u hudby by se mi hodila...“ "Jen běž. Určitě ti to prospěje." Jsem na něj vlastně hrdý. Úspěšné splnění úkolu je pro něj důležitější, než cokoli jiného. Fábius, byť už nějakou tu dobu vlastně nevytáhl paty z aúpothecarionu, je vskutku ukázkovým astartem. Jako ostatně všechny moje Děti. Ach, kéž by i ostatní legie mohly být... takové. Jenže jsou z genoštěpu svých vlastních primarchů a kde nic není, tam mnohdy ani smrt nebere. Pak už se soustředím na Lukasův výklad. Nemýlil jsem se. Zdá se, že o svých výzkumech rád a obšírně mluví - tak, jako jeho... hm... klon. I když on to asi klon není. Vypadali Lukasové stejně i než jim nasadili ty masky? To... je teď jedno. „V zkratce : Děláme postup, množíme tkáň dle plánu a pokud vše půjde s požehnáním Omnisiáše, tak zhruba za měsíc zde vyroste vaše náhradní ruka.“ "Výborně. Až se vám pořadí naklonovat všechny moje jednotlivé části, tak je hlavně neskládejte dohromady, nevím, zda je vesmír dost veliký, aby nás pojal dva," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Battle Barge "Saeva'manu", 392. Expediční Flotila Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3328001.M31 Admirál Voltaire hleděla na záblesky warpu s nedůvěrou. Věděla, co přijde, viděla oznámení o přilétající pomoci. Ultramarína a Vlci. Císaři, za co! Urovnala si uniformu a otočila se ke komunikačnímu. "Pošlete naši identifikaci a pozdrav příchozím," rozkázala a zhluboka se nadechla. "A kontaktujte Septem'plagis, ať informují primarchu, že jeho tolik žádaná podpora je tu." Flagship "Septem'plagis", 392. Expediční Flotila Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3328001.M31 Kapitán Blunt pohlédl na primarchu, který stál u výhledu z nástavby můstku, jen tam tak stál, mlčel, když můstkem zazněl pozdrav ultramaríny i vlků, a o několik chvil i zpráva z Saeva'manu. Tiše zakašlal. "Pane?" zkusil modulovat svůj hlas, aby na sebe příliš neupozorňoval, a přesto aby ponouknul svého primarchu k reakci. Mortarion stál chvíli ještě v tichu, a poté promluvil. "Kontaktujte vlky." Kapitán stál na místě a čekal na další primarchovo slova, ale ta nepřicházela. Ohlédl se po komunikační důstojnici. "Otevřete přímý kanál," šeptnul. Komunikační lehce přikývla. "Septem'plagis pro Vlčí kumpanii. Potvrďte příjem svazku pro přímý kanál," začala mluvit do svého headsetu. "Gloria Imperator!" promluvil Mortarion svým hrdelním hlasem když se ozvalo z reproduktorů na můstku kliknutí otevřeného kanálu. "Přilézáte pozdě na naše zapískání, jak nehodné! Takže nepočítejte, že dostanete něco víc než suché krekry, vlčí štěně jež sebe zve Jordem!" Kapitán polknul. Tichá provokace jeho primarchy vůči fenriským mariňákům mu připadala...řekněme nešťastná. Primarch ale očividně se o to a) nestaral, a za b) neskončil. "Ta odpornost na tváři naší galaxie je očividně mrtvá. Žádná aktivita, žádný život, žádní Xenos, kteří by mohli zaplatit za svou opovážlivost postavit se Impériu a jeho dětem. Nic zajímavého a hodného primarchy, jen ohavnost. Vřed. Hnus." (okay, popsal jsi sebe, a něco k věci by nebylo?) Primarch pohlédl na kapitána své vlajkové lodě, a ten chápal rychle, neb čtení v primarchovi byla první a vlastně asi i jediná opravdová vlastnost, kterou musel každý ne-astartes v jeho službách ovládnout. Kdo jí nezvládl...no, odpadky Saeva'manu vypouštěla každý den v 6PM, vstříc nicotě vesmíru. Kapitán okamžitě dal přeposlat veškeré skeny craftworldu, které flotila 392. expedice udělala. Ne že bych jich tedy byl přehršel, ale něčím se přeci jen posádky lodí musely zabavit, když primarch...v tichosti bloumal. "Takže štěně, pokud se chceš předvést, nechť vidím výsledky místo kňučení. Chci, abys ten craftworld ovládl dříve, a jen s třiceti muži, než ti panáci v modré, co si myslí, že jsou jediní praví Astartes!" Battle Barge "Saeva'manu", 392. Expediční Flotila Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3328001.M31 "Tak?" čekala netrpělivě admirál. Komunikační byl očividně nešťasten. "Ne, madam, zatím žádná odpověď z Septem'plagis. Ultras znovu zopakovali svou zprávu, ale Septem'plagis očividně komunikuje jen s Vlčí Kumpanií." "Toliko k diplomacii a budování mostů a přátelství," utrousila admirál tiše, přesto tak, že to slyšeli všichni. Posilování morálky v praxi. Ne že by posádka můstku nevěděla, jak být morálně posilněná. Toho si s primarchou na palubě užila dost. Být...morálně posilňována... Admirál chvíli bloumala pohledem po můstku, než se vrátila zpět ke komunikačnímu důstojníkovi. "Dobrá, kašlem na to. Otevřete ship-to-ship kanál na Antipathy." "Kanál otevřen, admirále," ohlásil komunikační. "Saeva'manu pro Antipathy. High Admiral 392. expedice Nelen Voltaire. Přijímáme Vaše volání, a odesíláme Vám žádané scany craftworldu. Primarch nyní jedná s Vlčí kumpanií, jistě s Vámi promluví jakmile uvolní své datalinky pro kódovaný komunikační svazek. Mohu se zeptat, kolik výsadkových sil Astartes Vaše Flotila nese?" Admirál pohlédla na gestikulujícího komunikačního. Ten zvedl blok s naškrábaným krátkým vzkazem. ´Septem'plagis poslouchá, TPO´ A teď přijde shitstorm. Admirál to věděla. Naznačila posunkem komunikačnímu, aby zařízl jejich výstup k Antipathy a zamířila si to rovnou k jeho stanovišti. "Co říkají?!" zeptala se lehce hekticky. Komunikační začal číst. "Zpráva pro Antipathy. ´Jednotka třiceti Vlků je pověřena průzkumem craftworldu právě teď a tady. Věřím že jste lepší než oni a že Vašich třicet mi to dokáže. Mortarion.´ " "Něco...pro nás?" "Ne, madam, jen toto. Ale je tu zpráva pro kapitána Grulgora - ´Buď lepší se svými třiceti.´" Admirál přikývla. "Dobrá, pusťte nás znovu nahlas." "Mistře Cage, dostali jsme právě prioritní zprávu z.." Ta krátká pomlka ji zasáhla víc, než si přiznala. Nakonec si vzpomněla. "...z Endurace. Cituji - ´Primarch Mortarion pro Ultramarines. Jednotka třiceti Vlků je pověřena průzkumem craftworldu právě teď a tady. Věřím že jste lepší než oni a že Vašich třicet mi to dokáže.´ Konec citace. To vše co primarch zaslal, pane." Admirál tiše polkla. Ano, právě teď a tady. A vůbec z toho neměla dobrý pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Roboute Guilliman +++ Můj drahý bratře, osobně si myslím, že by bylo lepší se mi se svým názorem a argumenty předem svěřit, než se mi posléze omlouvat. I přes funkci, kterou mi Otec svěřil věřím, že nemám patent na pravdu a jsem ochoten naslouchat návrhům i názorům svých bratří. Prosím, zapamatuj si to po příště a pak nebude nutné, abys po mně žádal rozsudky. Které ti ostatně nyní ani nedám, budiž - věříš, že bychom měli zaútočit s větší silou, budu tvému úsudku věřit. Doufám ale, že stále máš v pohotovosti nějaké možné POSILY, které nepoužijeme hned, ale v případě potřeby je budeš moci vyvázat a využít s nimi případného momentu překvapení. Prosím, tyto zatím na místo neposílej, dokud nebude vyloženě třeba. A - ano, máš pravdu. Leman není zrovna nejbystřejší stratég a... Mortarion, z toho, co vím, trucuje ve své kajutě. Na cestě na místo je také můj první kapitán s Dětmi. Fulgrim. PS.: Pokuste se získat nějaké eldary živé. Rádi bychom se dozvěděli víc o tom, jak fungují ty jejich duševní kameny. Lemanovi jsem to již řekl, ale nevím, nakolik to bude schopen dodržet. Mortarionovi to nemá smysl říkat, jedná za něj nějaká jeho důstojnice námořnictva, protože náš drahý bratr není schopný vylézt ze svého pokoje a chovat se jako primarcha. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ ~Jako dělám to hrozně nerad, zrovna tohle rozhození linií, ale ok, řekněme, že od jeho odchodu tedy uplynuly tak dvě hodiny, takže pokud budu potřebovat probrat něco, co se týká Angrona poté, co Angron odejde, dohrajeme to ještě pak, mimo. Nyní tedy vycházejme z toho, že cokoli k Angronovi padlo, padlo - a posunujeme se konverzačně dál. ~ Nějakou dobu to trvá - než se převleču a dám dokupy. O bratra je zatím nicméně postaráno, má vlastně k dispozici cokoli, na co by si jako host mohl vzpomenout - a upřímně, myslím, že poté, co se mnou na orlu strávil skoro celý týden po Otcově jmenování mu nějaké ty dvě hodiny zrovna žilami netrhají. Tak či onak, za nějakou dobu se vracím, v róbě ne nepodobné té, kterou má na sobě on. Ne, že bych na sobě měl brnění vyloženě nerad - ale v době, kdy zrovna nebojuji, což je poslední dobou tak nějak pořád, zastává spíše formální funkci takové té ukázky na téma "nezapomeňte, že tohle taky umím nosit a vím, jak to používat." Co dodat - někdy je to prostě třeba. A někdy je třeba pokračovat v konzumaci vína. Takže si nechám dolít a pohodlně se usadím do křesla, která tady ještě jsou. Po cestě otevřu ptákovi klec. "Takže, bratře," oslovím jej, když se s grácií usadím mezi polštáře, "pověz mi, jaké divy jsi viděl, že mne s nimi chceš obeznámit osobně." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Cruiser Antipathy --Segmentum Obscurus, Ornsworld ,,Pane, Primarchova flotila s námi konečně navázala kontakt, ovšem...není to Endurance, jak jsme původně čekali.'' Ozve se klidným hlasem komunikační důstojník. ,,Kontakt navázán.'' ,,Saeva'manu pro Antipathy. High Admiral 392. expedice Nelen Voltaire. Přijímáme Vaše volání, a odesíláme Vám žádané scany craftworldu. Primarch nyní jedná s Vlčí kumpanií, jistě s Vámi promluví jakmile uvolní své datalinky pro kódovaný komunikační svazek. Mohu se zeptat, kolik výsadkových sil Astartes Vaše Flotila nese?'' Na chvíli se komunikance z Manu přeruší...nebo spíše se z ní přestane ozývat admirál expedice. Netrvá to ale příliš dlouho...a pak příjde ta horší část zprávy. "Mistře Cage, dostali jsme právě prioritní zprávu z...Endurace. Cituji - ´Primarch Mortarion pro Ultramarines. Jednotka třiceti Vlků je pověřena průzkumem craftworldu právě teď a tady. Věřím že jste lepší než oni a že Vašich třicet mi to dokáže.´ Konec citace. To vše co primarch zaslal, pane." A tehdy konečně přestane mluvit... ,,Důstojníku, přehrajte mi tu část s tím, jak nám Primarcha Death Guard rozkazuje, abychom se vydali na 'zdánlivě opuštěný' Craftworld. Asi jsem se přeslechl..'' Ne....nepřeslechl. ,,Pokuste se provést skeny Crafworldu. Mám velice silné pochybnosti, že by něco tak silného a mocného bylo jen tak opuštěné. Hledejte cokoliv neobvyklého. Jakoukoliv možnou anomálii. Tohle je jasná past.'' ,,Tady Marneus Gage, Legie Ultramarines. K vaší první části zprávy... Přesný počet výsadkových sil je přesně devadesát kapitul Astartes. Jak jsem se Vás již tázal v první zprávě, nebylo by od věci znát i Váš počet, který jste nám z nějakých důvodů ještě nedodali. A teď k té druhé. Vyřiďte prosím Primarchovi XIV Legie, že rozkazy přijímáme pouze od Primarchy Legie Ultramarines. Naše jednotky jsou zde pouze na jeho rozkaz a původní rozkazy byli Vám pomoci při boji s Eldarským Craftworldem. Rád bych poznamenal, že poslání třiceti Astartes legie Space Wolves a třiceti Astartes legie Ultramarines na Eldarský Craftworld, o kterém vysoce pochybuji, že by byl jen tak prázdný, není boj, ale čistá sebevražda pro ty, co tam jdou a co se mě týče, tak to není zrovna dvakrát rozumný plán. Jestliže chcete podniknout tento zbrklý útok na Craftworld bez plánování, budiž, ovšem bez pomoci legie Ultramarines. Marneus končí.'' |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim Po cestě do jeho kajuty si ještě vezmu záznamový krystal z Interexu. Nicméně klidně sedím mezi polštáři. Od té doby co jsem tu byl posledně se, změnili nějaké prostory více podle Fulgrimova gusta. Nemůžu říct že by se mi to nelíbilo.... Ale to už je tady. Počkám až se usadí a napiju se vína. "Jsem tu hlavně proto, že se potřebuji poradit s dalším postupem.... A byla to možnost jak se s tebou vidět." Dodám potichu. Hraju si s menší krabičkou, kterou mam v druhé ruce. "No ale k Interexu. Je to... Soustava různých planet, které spojuje jedna hlavní planeta, právě Interex. Navázali jsem spojení s jednou z, podle mě, vedlejších planet. Lidé tam jsou no malý kvůli gravitaci co tam je." Naznačím rukou asi polovinu naší výšky. Celou dobu mluvím nadšeně. I v očích jde vidět zápal a nadšení, pro mě tak typické. "Běžný mariňák se tam bez terminátoří zbroje nepohne. Využívají víceméně krystalovou technologii. Nejspíš i nějaký způsob teleportu. Máme také zprávy že mají vysoce účinné kinetické zbraně, to ale nemůžu potvrdit." Na chvíli se utiším a pozorně se zadívám Fulgrimovy do očí. "Nebrání se obchodům s Imperiem... Ani kýmkoliv jiným kdo má co nabídnout. Nicméně myslím že vzájemný obchod by byl určitě prospěšný... Proto jsem také tady, nebyl jsem si jistý jak by jsi se tvářil na případný obchod s nimi, a do jisté míry také výměnu technologii." Znovu si loknu vína. "Je to pro Imperium skvělá šance! Můžeme navázat přátelský kontakt někým kdo má naprosto odlišnou technologii a je ochotný podělit se o ni. V tomto krystalu jsou jejich technologie se kterými jsou ochotní momentálně obchodovat, jen tak mimochodem." Otevřu krabičku a vytáhnu z ní krystal, ten mu podám. "Nemyslím si že to tak je ale je možné že nahrává i okolí, a případě náš rozhovor." Jak mi ho vrátí vrátím ho do krabičky a nechám odvést... Servitorem? Kterého používáš na nošení vína a dalších věcí. "Chceš se na něco zeptat? Nebo můžu pokračovat?" Pozvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Příchozí zpráva+++ ++Od: Primarcha Roboute Guillimana ++Pro: Maria Gage Marie...Měl jsem menší jednáním s Vojevůdcem a máte nové rozkazy. Za každou cenu se pokuste najít a získat nějaké Eldary živé. Tyto rozkazy už má podle všeho i Leman Russ, ovšem ačkoliv je to můj drahý bratr...stoprocentně bych na něj nespoléhal. Toto břemeno tudíž připadá na Vás. Zároveň ještě jedna zpráva. Momentálně k Vám warpem míří Fulgrimův první kapitán společně s Dětmi. Pokud zahlédnete v nejbližší době záblesky warpu, Nestřílejte po tom, pokud si vážně nejste jisti, že to nejsou Děti. Zároveň požaduji kompletní zprávu ohledně situace, co se tam děje, veškeré plánování....Všechno. Guilliman končí. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Takže poslouchám, co mi říká. Už proto, že už jsem jinou verzi tohoto příběhu četl, než sem doletěl, takže, co se týče Interexu ainformací o něn, nejsem zrovna tabula rasa. I když jsem přístupný názorům obou bratří. Minimálně si je míním poslechnout, než řeknu své rezolutní ne. Soustava planet, na hlavní evidentně ani nebyli, přijali je na nějakém vedlejším, nedůležitém světě, obývaném trpaslíky, nebo tak něčím - vysoká gravitace, to se občas na některých planetách stává, z toho bych se nehroutil, technologie, teleporty - hmm, kinetické zbraně, obchod, prospěch z obchodu... výměna - kucky kucky - technologií, záznamový - COŽE??? "Přesně tak, Sanguinie - je možné, že nahrává okolí a náš rozhovor. Tobě totiž neznámá civilizace, která není stoprocentně lidská, ale evidentně dělá to, co náš Otec... silně nedoporučoval - tedy se bratříčkuje s nelidmi, dá nějaké záznamové zařízení, o němž nejen, že nevíš, jak funguje, ale ani, co umí, přičemž zrovna teď může odesílat úplně vše, co nasnímala, našim potenciálním-" tady si zcela nepokrytě ironicky odkašlu "OBCHODNÍM SPOJENCŮM." "Samozřejmě, že se tě chci na něco zeptat. Mám spoustu otázek - ale ta nejdůležitější je - co tě k tomu vede, bratře? Podporovat a hájit zájem lidského světa, který se odmítá připojit k Impériu, když doposud, tedy dokud Císař žil, jsme byli ochotni vyvraždit a vypálit jakýkoli svět, který tohle odmítl - a sebrali si jeho technologie násilím?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Jeho ironii přejdu. Čekám že jí dneska uslyším ještě spoustu. "Proto jsem ji taky nechal v té krabici a má ho na starost jeden můj mariňák, s jasnými rozkazy." Nicméně po jeho otázce na chvíli zklopím zrak a zhluboka se nadechnu. "Mám za to že jsme nikdy nenarazili na tak odlišnou technologii... Asi je to jen můj pocit, nebo naivita. Ale už o tom dlouho přemýšlím... Vlastně kladu si tu otázku co jsi mě na Interex poslal. Rozhodně nějak nezpochybnuju otce a Imperium. Ale oni tam žijí v klidu a míru. Je opravdu správne přijít do jejich fungujícího systému a začít jim diktovat co mají dělat? Navíc když jsou ochotní být naši spojenci. Měli by mít možnost rozhodnout se, jeslti se přidají k imperiu nebo si nechají samostatnost. Pokud jsou s námi ochotní spolupracovat. Ani nevíme co všechno vlastně umí. Tohle by jen první kontakt. Myslíš že kdyby otec přiletěl k Roboutovy a řeklu mu že se buď přidá ke Crusádě nebo jeho světy vypálí, podřídil by se jen tak? On sám byl hned navrhoval planetu získat v podstatě násilím...." Nachvilku se odmlčím. Na tváři se mi usadí zasmušilý výraz. Opravdu se tím trápím od toho co jsem tam přiletěl. "Co to potom vypovídá o Imperiu a hlavně o nás? Setkáme se s dalším planetárním uskupení. A naše první reakce? Zničit je? Vzít si násilím jejich technologie? Opravdu jsme takový?" Téměř prosebně se mu dívám do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Nechám potvrdit navázání přímého kanálu. "Sláva císaři." odpovím automaticky na pozdrav. Klidně naslouchám Mortarionovy, jenž podle všeho zuří, že jsem ho nechal čekat tak dlouho. Jeho slova o sucharem mne nechají chladným, přeci jen máme spoždění a on má právo být rozladěn. "Jaksi přejete primarcho Mortarione. Vyšlu své průzkumníky." odpovím s uctivostí, jenž směrem k primarchovy náleží. Každý z bratří mého lorda má své vrtochy a tento si očividně nezakládá na protokolech. Ukončím spojení, jelikož dalších řečí netřeba. Nechám si zobrazit náš cíl a zároveň si položím jednu jedinou otázku. "Když je ta věc prázdna, proč tam neposlal vlastní muže a žádal o posily?" "Přejděte na bojoví plán žralok jedna." rozkážu a sleduji, jak se vlčí flotila přeskupila do tvaru připomínající šíp. Hrot šípu tentokrát tvoří fregaty třetí roty, což jsou nejrychlejší a nejvíce postradatelné lodě. Pomyslné týblo tvoří má vlajková loď útočný křižník Řev Fenrira s dvojicí křižníků, mé roty. Za touto formací letí čtvrtá rota se zbytkem mé roty v klýnové formaci. Plán je jednoduchý žralok jedna je jednoduchý. Jedna z fregat třídy cobra vtiskne craftworld svým vrtákem polibek, jenž umožní průzkumníkům vstoupit na palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Plán je prozatimní jednoduchý. K eldarskému plavidlu se přiblíží nejrychlejší a nejobratnější lodě mé flotily a to pro případ, že by to celé byla jedna velká past cizáků. Ostatní lodě flotily budou neustále skenovat povrch i vnitřek plavidla. Pokud dojde k nabíjení některé ze zbraní flatila tyto umlčí. Pokud by se probudilo k životu celé plavidlo lehké jednotky vyzvednou mé muže a rychle se stáhnou k flotile mrtvé stráže. Vlastní vylodění jednotek provede fregata na kterou právě pro tuto příležitost přesunou dvě smečky průzkumníků. Krytí zajistí útočný křižník, který v případě, že by došlo k napadení výsadku spustí podpůrnou palbu na okolní sektory a vyšle posily. Žralok jedna plán pozemní části Účastnící se jednotky: Aktivní jednotky: Dvě smečky průzkumníků (každá po desti scoutech) Jedna smečka šedých lovců Zálohy: Dvě smečky šedých lovců Tři smečky krvavých spárů dvě smečky dlouhých tesáků Rozkazy: Aktivní jednotky: Průzkumníci proniknout na nepřátelské plavidlo jejich cílem je zjistit jestli jsou skenery přesné, tedy jestl jsou xenosové pryč. Pokud najdou těla nebo stopy boje rozkaz zní zjistit kdo bojoval, nebo zabíjel. V případě napadení, ať už eldary, obranými systémi nebo čímkoliv jiným se průzkumníci stáhnou zpět. Šedí lovci mají rozkaz udržet vstupní prostor za každou cenu. Zálohy: Pokud, nebo spíše až dojde ke kontaktu s nepřítelem, připojí se k nepřátelskému plavidlu útočný křižník a vypustí dovnitř hněv jedné roty. Momentální rozkaz zní krýt ústup průzkumníků a poté se stáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Rozhodně nijak nezpochybňuješ Otce a Impérium," konstatuji nepřesvědčeně. Už proto, že po téhle větě přišla vlna právě zpochybňování všeho, co jsme vytvořili. O co se snažíme. Toho, jak jsme doposud křižádu vedli. "Pokud jednomu systému dáme možnost se připojit a nebo zůstat tak, jak jsou, co si myslíš, že řeknou všechny ty světy, které jsme připojili násilím? Necháš si v Impériu vypuknou povstání a rebelie, ponoříš se až po krk do vnitřních problémů, které třeba vzniknou, jen abys chránil nějaké cizince? " Uchechtnu se. "A co si myslíš, že by Císař udělal, kdyby Roboute byl tak bláhový a odmítl se k Impériu připojit? Rozplakal by se sentimentem, objal jej, popřál mu hodně štěstí a odletěl pryč? Pochybuji o tom. Ty o tom vlastně pochybuješ také, ale odmítáš si to přiznat. " "Co to potom vypovídá o Imperiu a hlavně o nás? Setkáme se s dalším planetárním uskupení. A naše první reakce? Zničit je? Vzít si násilím jejich technologie? Opravdu jsme takový?" "Sanguinie - opravdu jsme takoví? A kde jsi byl celá ta desetiletí, kdy křížová výprava probíhá přesně tímhle stylem? Co jsi dělal, zatímco my ostatní připojovali světy a hledali ztracené lidské civilizace?" |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim "Vždycky jsem se snažil vyřešit úkoly spíš mírumilovně. Sám víš že mi na ostatních záleží daleko víc než na sobě." Dívám se na něj čím dál smutněji. Nejhorší je že má pravdu. Asi je to vážně jen moje naivita. Nakonec svěsím hlavu. "Máš pravdu... Jako vždycky. Asi jsem jen chtěl klidné místo od všeho toho shonu a bojů." Potichu si povzdechnu. "Jsi vojevůdce, pokud budeš chtít at je přinutím přidat se k Imperiu udělám to. " Pomalu odložím sklenici. Nějak mě přešla chuť na nějaké víno. "Je tu ale problém, minimálně na té planetě. Přes tu gravitaci tam nejsme schopní pořádně operovat. Thunderhawk měl docela problém udržet se v letu." Očividně z toho moc nadšený nejsem. Ale má pravdu už jsem to udělal víckrát tak proč ne znovu? Jak jsem rád že je vojevůdce on a ne já. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Příchozí zpráva od: Marius Gage, XIII. Legie Ultramarines, Segmentum Obscurus, Křižník Antipathy +++Pro: Vojevůdce, Primarcha III. Legie Emperor's Children, Terra(snad) Ctěný Vojevůče a Primarcho Císařových dětí. Mé jméno je Marius Gage a jsem Master Legie Ultramarines. Vedu podporu, která byla poslána na pomoc Primarchovi Mortarionovi, čítající počet 90 000 Astartes. První důvod, proč vysílám tuto zprávu je, abych věděl, kolik Dětí je přesně na cestě, abych měl přehled nad tím, jak by se mohla další strategie ubíhat. Primarcha Guilliman nás již informoval o Vašem příchodu, ovšem neuvedl konkrétní počet. Druhý důvod, proč Vás chci kontaktovat, je 'nedůstojné chování' Primarchy Legie Death Guard. Už od té chvíle, co jsme dorazili, se chová...nelogicky. Hned při našem příletu jsme kontaktovali Vytrvalost a než jsme se dočkali odpovědi, která navíc přišla z jiné lodi, přišla až po 'mnohem' delší době. A to, co se nám dostalo odpovědi, mě šokovalo. Ve zprávě se předvedlo to, že Primarcha Mortarion zřejmě nemá 'čuch' na to, aby vycítil jasnou past, která se musí z rukou Eldarů očekávat vždycky. Ovšem to, co mě nejvíce...vyvedlo z míry, bylo to, že mi vydal rozkaz. Vydal rozkaz příslušníkovi jiné legie, která je zde z dobré vůle našeho Primarchy. Ve zprávě je přiložena audionahrávka jeho rozkazu, aby jste si o tom udělal názor sám. +++Načítání Audionahrávky ,,Primarch Mortarion pro Ultramarines. Jednotka třiceti Vlků je pověřena průzkumem craftworldu právě teď a tady. Věřím že jste lepší než oni a že Vašich třicet mi to dokáže.'' |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro I když přijeli nějaké ty „posily“, tak stále jsou imperiální síly v porovnání s Craftworldem značně prťavé. I modré bitevní bárky, kterých je bezpočet, působí vedle craftworldu jako hejno dotěrných ovádů. Z flotilky Vesmírných Vlků se oddělí dva body – jeden Drop Pod a jeden Thunderhawk a vydají se směrem k Craftworldu... Uplyne hodina....dvě....tři.... Poté útočný křižník vypustí další vlnu útoku, tentokráte to vypadá na plnohodnotný útok o velikosti zhruba jedné roty, podpořený bombardováním a odstřelováním z útočného křižníku.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ..speciálně pro Vlky, protože jen vůl by vysílal na všech frekvencích. Ať si taky zvednou prdel. První vlna průzkumu dopadne bez problémů bez jakkýchkoliv známek odporu či protiletecké střelby. První hlášení z craftworldu. ++Pane, je to podivné. Všude, opravdu skoro všude, jsou mrtvý eldar. Většina z nich umřela ošklivým způsobem. Náš apatykář potvrzuji použití sečných zbraní a masivní síly. Někdo některým utrhal končetiny či je zašlapal do země++ O chvilku později. ++Kontakt s mrtvými obránci craftworldu. Eldar umřeli také, avšak v plné bojové pohotovosti. Mají zbraně v rukou, v okolí se válí munice, avšak nebyl nalezen žádný jejich nepřítel++ O chvilku později. ++Nalezeni aspektový válečníci. Stav stejný jako předtím. Něco nebo někdo je zabil. Nenalezena žádná jiná mrtvola či přítomnost či genetický materiál krom eldarského++ O další chvilku později ++Dostáváme se do hlavního chrámu tohoto craftworldu..Co to u Russa je? Kryj mě!++ Následuje jen statický šum a zvuky boje. Průzkumná jednotka narazila na tuhý odpor ochranky chrámu. Zálohy identifikovali obranu chrámu jako „Wraithy“, neživé eldarské konstrukty, a velmi schopně na ně navedli střelbu z křižníku a koordinovali zbytek výsadku. Z původního výsadku 30 přežil jen jeden Blood Claw, Rhon Sverlson, který se zapsal do dějin tím, že vylezl po velkém Wraithlordy po zádech a upevnil na něj democharge. V součastné době probíhá zabezpečení a hloubkový průzkum mrtvého Craftworldu s tím, že se eliminovali ještě zhruba dvě tři kapsy odporu, který tvořili právě wraithi.  |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Pro: Vojevůdce Fulgrima Od:Lemana Russe Zdravím tě bratře po dlouhé době ti můžu zdělit alespoň částečně dobré zprávy. Podle posledních informací obsadili mé jednotky celí a relativně neporušený Craftworld. Bohužel nebyl nalezen, žádný živý xenos. Byl bys tak laskav a poslal na mars vzkaz, že si mohou převzít do zkoumání tuto loď? Mohlo by to zlepšit naše vztahy sním. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro od: Sigismund pro: Leman Russ Vážený Primarcho, Velmi si vážím Vaší nabídky. Informaci bohužel potvrzenou nemám, jedná se o pouhý odhad kapitána Tisíce Synů Ahrimana, proto nemohu požadovat, abyste přiletěl. Tím bychom imobilizovali celou vaši legii a možná ohrozili celkovou bezpečnost Impéria. Kapitán Císařových dětí posílí obranu Prospera do té doby, než bude hrozba potvrzena či vyvrácena. Z těchto důvodů Vaši nabídku v tuto chvíli s díky odmítnu. S kapitánem Jordem jsme se shodli na tom, že došlo k omylu danému nedostatkem informací, garantuji Vám, že jej nehodlám dále řešit a prohlubovat zárodek sporu, který vznikl. První kapitán Imperiálních pěstí Sigismund +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Je nešťastný. Evidentně je z toho zcela nepochopitelně a iracionálně nešťastný! Co s ním je a co je na tom Interexu tak úžasného a jedinečného, že vůbec pochybuje o tradičním postupu? Tradičním a osvědčeném postupu? Ztěžka vydechnu a mimoděk se zlehka zakousnu do hřbetu ruky, kterou jsem si přemýšlivě podpíral tvář. Nejsem... si jistý, jak reagovat. Rozum mi říká, abych byl neústupný a zásadový. Že jakmile jednou ustoupím, ukážu tím slabost. Že mě taková legrace může vyjít draho... a že už ostatně mám dost věcí, které mě dost možná draho vyjdou a další opravdu nepotřebuji. Chtěl bych rezolutně říci, že je mi gravitace nějaké okrajové a nedůležité planety úplně jedno a že ji má prostě odpálit z vesmíru, protože na to ty velké křižníky prostě máme. A ať se laskavě vzpamatuje, že mi stačí, když se jako idioti chovají jiní bratři. Zeptat se, jestli nevidí, že na mě leží osud velké části Impéria a že mě opravdu nezajímá pár milionů lidí, kteří zavrhli Imperiální pravdu. Ale nemůžu. Nemůžu, protože si až příliš bolestně uvědomuji, že jsem z nějakého důvodu náchylnější odpouštět a ustupovat těm bratřím, které nemám rád a že na ty ostatní jsem z nějakého důvodu tvrdší, než na idioty Coraxova formátu. Nepřijde mi fér jej rezolutně poslat Interex vypálit i přes to, jak vidím, že se mu tato forma násilí příčí jen proto, protože vím, že to udělá a neponese v srdci zášť nebo touhu po pomstě za rozhodnutí, které se mu nelíbilo. "Sanguinie," oslovím jej smířilivě, přejdu k němu a konečky prstů mu rozčísnu vlasy. "Netvař se tak. Já..." přisednu si bokem na opěradlo jeho křesla, abych nad ním takhle nestál "... vím, že to není jednoduché. Není to jednoduché ani pro mě, ale autonomního spojence, podporujícího cizáckou aktivitu si nemůžeme dovolit." Znovu si krátce povzdechnu a pokračuji. "Na druhou stranu věřím, že bychom násilím nemuseli nutně získat stejné množství informací a technologií, jako ve chvíli, kdy to vezmeme takříkajíc po dobrém." Opatrně volím slova. Vím, že se pohybuji na velmi, velmi tenkém ledě. "Jediné, co ti mohu dát, co mohu dát Interexu, je čas. Řekněme, že rok nebo dva by mohly stačit, aby se celá situace takříkajíc utřepala. Ty se postaráš o to, abys zjistil, zda jejich připojení k Impériu doopravdy nepřipadá v úvahu. A o to, aby tento ústupek nebyl naprostou ztrátou času a zdrojů. Já se postarám o to, aby v záznamech o tomto systému stálo, že se na integraci pracuje mírovou cestou. Nepředpokládám, že by se v momentálním rozsahu křížové výpravy někdo zajímal o pár planet, označených pod tvou správu. Pokud za tu dobu neuvidím žádný pokrok, aplikujeme... tradičnější metody." Ostatně, tohle je jediné východisko, které mne napadlo. Jakýsi kompromis mezi Otcovou vůlí a Sanguiniovou touhou. V zásadě, co se týče mé osoby, nenapadnutelný krok. Přesto... "Nebudeme o tom nikde zbytečně mluvit." |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro No, možná jsem si to měl raději nechat pro sebe, ale kdo by to vysvětloval potom. "A ano, k vaši předchozí otázce, ta zpráva přišla přes běžný astropatický kanál na můj osobní terminál." Protože víc toho netřeba říct, ať si s tím nějak poradí. Vlastně bych na to všechno mohl rezignovat, úžasná myšlenka. Málem bych si i povzdechl, ale ne. Nezbývalo mi nic jiného, než nechat je, aby se sami dohodli, já si to budu muset poté nějak zkorigovat. Nějak. A pak došlo na všechny ty praktické věci, taky Sigismundova parketa, to on se přece rozhodl, že všechno, co se děje jde přes něj. Zavřel jsem oči a začal se soustředit, zbývalo ještě pár věcí ... |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Vydávám rozkaz k vylodění obou kumpanii a likvidaci posledních ohnisk odporu. Osobně vedu své jednotky roty. Krvavý spár nechávám převelet do své vlčí gardy s tím, že jakmile se vrátíme na fenris proběhne oficiální rituál. "Prověřte jestli xenose zabili jejich vlastní zbraně. Případně projděte databázi zbraní a najděte mi aspoň typ." pověřuji apatikáře. S Runovými a železnými kněžími své roty zamířím do hlavního chrámu. "Prohledejte artefakty. Zjistěte co se zde stalo." Jakékoliv eldaří artefakty nechávám naložit na vlčí lodě. Dohlédnu na to, aby byl na loň prioritně naložen zničený Wraithlord a pár zneškodněných Wraithu. "Všem vlkům! Projděte loď hledáme přeživší! Plán vlčí smečka tři! Jakékoliv xenose chci co nejméně poškozené a eldary živé!" vydám rozkaz na soukromém vlčím kanále oběma rotám. Plán vlčí smečka tři Nechám vyslat astropatickou zprávu. +++ Od: Jord Pro: Leman Russ Ctěný primarcho úkol splněn. Jednotky obsadili Craftworld. Ztráty tvoří 29 bratrů. Žádný živí xenos nezajat. Jord konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Od: Leman Rus primarchi šesté legie Pro: Sigismunda prvního kapitána imperiálních pěstí Kapitáne obdržel jsem tvou poslední zprávu a shledal jsem, že nemáš dostatek informací. Erebesu velí podle informací, jenž jsem mi podařilo potvrdit dvanácti stům mariňákům s kapituly šířitelů slova. Disponuje flotilou na úrovní jedné velké roty doplněné o jeden křížník s doprovodem ukradený Temným andělů. Poslední zprávy o Prosperu říkají, že je nad planetou přítomná celá flotila Tisíce synů, tvoje kompletní rota a funkční planetarní obrana. Pokud se něco významně nezměnilo, Erebus nemá dostatečné síly k obsazení soustavy. Císař tě ocharaňuj. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro astropatická zpráva +++ od: Vojevůdce Fulgrim, Segmentum Ultima, systém Elysia, Zlatý Orel +++ +++ pro: Marius Gage, XIII. Legie Ultramarines, Segmentum Obscurus, Křižník Antipathy +++ Veliteli Ultramarines, Marie Cage, netajím se tím, že mne konečné číslo zaslaných posil přinejmenším překvapilo. Moci poslat "část legie jako posilu" tak, aby vlastně čítala plný stav některých legií jiných bratří, asi bych z toho měl svým způsobem i škodolibou radost. Ale dost už o legraci, téma, s nímž se mi svěřuješ je vyloženě vážné. Chování Mortariona mne znepokojuje již delší dobu. Jeho podivné výkyvy nálad, které se nyní projevily absolutní nekolegialitou - co hůře, naprosto nebratrským posláním části legie svých bratří na možnou smrt, jen, aby získal nějaké hrubé ponětí o tom, co uvnitř čeká, mne znepokojují již delší dobu. Použil-li by k tomu vlastní astartes, nebo je alespoň začlenil do výsadku, považoval bych to za strategicky špatný tah. Ve chvíli, kdy sprostě využívá faktu, že je jediným přítomným primarchou a má dojem, že si s legiemi nepřítomných bratří může nakládat, jako s hadry a ještě se opírá o "rozkazy" namísto například slušné žádosti, pokládám tvou stížnost za oprávněnou. Nemluvě o tom, že se z tvé výpovědi nezdá, že by vás jakkoli informoval o stavu situace... a to tedy za předpokladu, že do té doby doopravdy něco udělal a nějaké informace měl. Na druhou stranu - v momentální situaci jej mohu maximálně napomenout. Vzhledem k tomu, že právě jeho legie loď eldar našla, nebylo by, navzdory jeho inkompetenci, správné jej z akce odvolat. Co se týče následování jeho "rozkazu," bude nejlepší postupovat podle vlastního uvážení, či konzultace s vlastním primarchou. Na cestě k vám je pět kapitul Císařových dětí, tedy zhruba pět tisíc astartes. Proti vašemu počtu se jedná o relativně směšný údaj, ale věřím, že mí velitelé, kteří jsou velice schopnými stratégy, by mohli přispět minimálně dobrou radou. S přáním úspěchu, Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, netajím se tím, že výsledky, kterých jste dosáhli na craftworldu dalece předčily má očekávání. Doufal jsem, že eldar alespoň zasadíte ránu, než cizáci zase zmizí ve stínech - získání jejich domovské lodi je něco, o čem se mi nezdálo ani v nejdivočejších snech. Je přinejmenším zvláštní, že craftworld byl opuštěn. Pokuste se zjistit o této problematice víc. Nepřijde mi zrovna normální, že by se eldar jen tak vzdávali svých domovů. Mars o situaci neprodleně uvědomím. Nám neznámá technika uvnitř má ostatně nedozírnou cenu a může posunout dále mnohé výzkumy. Gratuluji k vašemu úspěchu. Fulgrim. PS: mějte se na pozoru, stále to může být past. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Pro: Vojevůdce Fulgrima Od:Lemana Russe Osobně tam nevelím, pověřil jsem tím jednoho ze svých kapitánů. Jakmile dostanu nové zprávy, předám ti je. Odvážil bych se říci, že pátrání právě probíhá Russ konec +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Vojevůdce Fulgrim +++ +++ Pro: General Fabricator Kelbor Hal +++ Přátelé, jak se zdá, jednotky Hvězdných vlků, za podpory Ultramaríny a čtrnácté legie, obsadily vysídlený, opuštěný craftworld eldar. Info na toto téma je zatím poměrně kusé, takže nemohu dodat více informací. Informace o jeho poloze nicméně zasílám v datové příloze této zprávy. Poté, co tamní jednotky zajistí základní bezpečnostní opatření bychom jej rádi i s jeho technologiemi předali ke zkoumání mechanicu. Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Rozumím. Mars jsem uvědomil, čekám na jejich odpověď. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Fulgrim +++ +++ Pro: Rogal Dorn +++ Bratře, podle hlášení, které se ke mně dostalo, se nám podařilo obsadit onen craftworld, který nedávno objevil Mortarion. Zdá se, že je opuštěn a uvnitř nejeví známky života. Zatím si neodvažujeme hádat, co přimělo eldar opustit vlastní mateřskou loď a postupujeme v záležitosti opatrně. Vyrozuměl jsem Mars. S bližšími informacemi se, doufám, ozvu co nejdříve. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro „Jenom soustavu hlídá dvacet bojových člunů a čtyřicet křižníků. A samozřejmě, legie Tisíci Synů zde má Photep – o zapojení jejich legie se však ještě musí rozhodnout.“ Vzato kolem a kolem, spolu s Císařovými dětmi je Prospero hlídáno opravdu dobře. Nevím sice, čím disponuje Zrádce, ale stejně si myslím, že obrana je dostatečná i bez čarodějů… i když je to psyker, to počty trochu upravuje. No… velitel Dorn bude muset rozhodnout, jestli Syny vyzbrojit a zapojit do obrany, mně osobně se to nelíbí, ale o tomhle rozhodnout nemůžu. Ahriman mě ale zase jednou nemile překvapí. Zpráva přišla přes astropaty? Tohle máme pokrytý! Jak to, že zpráva prošla! Císařžel, za tohle nemůžu Ahrimana zbuzerovat, tohle je buď pochybení naše – čemuž nevěřím – nebo problém propustnosti komunikačních linek. Sakra! Vrátím se do kabiny pilotů. „Vyhlašte všeobecný poplach, ať jsou všichni, zvlášť posádky lodí, v pohotovosti. Hrozba napadení zrádcem Erebem. Ať se všechny lodě hlásí, že rozumí rozkazu.“ Vrátím se. Nevím, jestli chce někdo něco dodat, ale já ne. Já chci vyložit Vespasiána a dokončit zajištění obrany. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro od: Sigismund pro: Leman Russ Vážený Primarcho, situace je ještě lepší, jen Imperiální pěsti disponují počtem 10 kompanií, což činí 20 bitevních člunů a 40 křižníků, které hlídají orbitu. Díky za informace, které jste mi poskytl, pomůžou mi si lépe představit, proti čemu můžeme stát. Souhlasím s vámi, že za této situace je prohra imperiálních sil nepravděpodobná. S pozdravem, Sigismund, První kapitán Imperiálních pěstí +++ |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3330001.M31 ++ Od: Mortarion ++ ++ Pro : Master Gage ++ ++ S okamžitou platností se dostav čelit mi na Endurace a přijď s opravdu dobrým plánem. Primarch Death Guard ++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++ Pro : Fulgrim Vojevůdce ++ Oh! Překvapuijící! Nečekané! Úžasné! Miraklující! Stáhněte prosím své lidi, ať nic poškodí a vyčkejte příletu Adepta Mechanica. Ihned vypravuji expediční flotilu. S pozdravem Kelbor Hal, General Fabricator ++zpráva utvořena skrze cogitator 3.3 "Lidkost", design by Lukas Chrom |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Něco na svlažení hrdla bude vhodné, můžeme tu chvilku zůstat, než se dohodneme na počátečních detailech.“ Poslouchám bratra a pokrčeným obočím se dívám na mapy Calibanu. Takovou škodu že jsem napáchal? I když to nebyla čistě má práce, mohu za to, že se ta věc osvobodila v poslední fázi a začala řádit. Nemluvě o dvou salvách flotil, které na planetu dopadly a také ji daly zabrat. Mohlo to dopadnou hůř. „Upřímnou soustrast,“ řeknu bratrovi, když mi sdělí to, že jeho adoptivní otec umřel. Zdá se, že osud má trpký smysl pro humor, nedávná smrt Císaře, sice dočasná, ale i tak šokující a Lvovi ještě k tomu všemu umře ten, kdo se ho ujmul, když byl odloučen od Otce. „Ano, aby mohl být stvořen nový svět, musí ten starý zaniknout,“ pronesu bez tónu. Je to fakt, který se nejvíce vyplatí, pokud se něco chce zlepšit. Upravováním nebo přestavováním starých věcí se jejich chyby pouze zakrývají, aby později opět mohly vyplout na povrch. Když se začne od ničeho a postaví se to dokonale, nejsou chyby, které by se musely řešit a potřeba starat se o minulost je pryč. „Ta věc spolu s námi rozbourala i značnou část spodního města. Mohli bychom toho využít, obnovit cesty, které vedou pod městem a znovu jim vrátit život. Caliban by tak získal další žíly, kterými by mohly kolovat suroviny, lidé a další věci. Nemluvě o tom, že to můžeme využít ke zkontrolování situace pod povrchem. Horus pak možná sanaci nebude považovat za potřebnou.“ Ukážu prstem na nejhlubší škody, oba víme, jak hluboko sahá konstrukce na planetě a že je možné se podzemím dostat prakticky všude. S dostatkem zdrojů obnovíme a uzdravíme Caliban sami, nebude nutné tolika brutálních zásahů, které byly navrženy. „Stejně tak to může být i u úlů. Mohou vést hlouběji, zvětší se tím jejich kapacita a pokud netrváš na tom, abych se držel způsobu, jakým byly navrženy, dokážu, aby byly ještě efektivněji postaveny.“ Přesunu mapu z míst pro úly na sídlo Legie. „Sídlo zřejmě chceš zachovat, spíše jej zdokonalit, že ano? Caliban se možná změní už tak moc, další invazivní zásahy nebudou nutné.“ Počkám, co na to bratr řekne. Nezapomínám na věc, o které jsem s ním chtěl mluvit původně, ale okolnosti to stále odsouvají do pozadí. Teď, když Lva uklidní zajištění Calibanu, možná bude pravá chvíle na to zjistit, co vše vlastně ví. „V krátké době dorazí flotila mých synů. Bude tu dost rukou na stavbu, že nepotrvá dlouho a bude to vypadat, že se zde nic nestalo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Cruiser Antipathy --Segmentum Obscurus +++Příchozí zpráva od: Marius Gage, Velitel XIII. Legie Ultramarines +++Pro: Mortarion ,,Ctěný Primarcho Legie Death Guard. Již jsem to zmiňoval v mé minulé zprávě - ale zřejmě jste to plně nepochopil. Tak ještě jednou...XIII. Legie Ultramarines, která je zde jen z důvodu, aby Vám pomohla, nespadá pod Vaše velení. To znamená, že Vy nemůžete rozkazovat jak mně, tak komukoli jinému z mé legie. Vlastně nikomu, kdo nespadá pod Vaší Legii. Nicméně...pokud chcete, abych se dostavil na Endurance, tak mi musíte zaručit, že se v průběhu mého 'pobytu' na vaší lodi, mně ani mému doprovodu nic nestane, stejně tak ani při cestě tam a zpátky s možností kdykoliv opustit Vaší loď. Pokud se Vám tyto podmínky nelíbí, můžete se dostavit na Antipathy, kde se projedná plán. Marius Gage končí.'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Vojevůdce +++ +++ odděleně pro: Mortarion, Cage, Jord +++ Na základě hlášení svého bratra, primarchy Lemana Russe jsem uvědomil Mars o zabrání craftworldu. Ihned vypravil expediční flotilu mechanica a klade vám na srdce, aby jste pokud možno nic neponičili. Sám navrhuje, aby se jednotky, operující případně uvnitř, stáhly - toto rozhodnutí nicméně ponechávám na vašem vlastním uvážení, protože situaci zcela jistě dokážete posoudit lépe, když jste osobně přítomní. Připomínám všem, že technologie uvnitř mají nedozírnou hodnotu a že se jedná o dost možná neopakovatelnou šanci na jejich získání. Vojevůdce. PS: Někteří z vás pravděpodobně již ví, že na cestě k vám jsou i mé Děti. Očekávejte tedy jejich přílet. PPS: Mortarion stále, narozdíl od ostatních legií, nepodal své hlášení. Očekávám je tedy co nejdříve. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasián - "A ano, k vaši předchozí otázce, ta zpráva přišla přes běžný astropatický kanál na můj osobní terminál." Tak nějak se neubráním pohledu na Sigismunda a povytáhnutí jednoho obočí. Jako by ten pohled říkal "Cože to tady vlastně máte dělat?" Upřímně - fakt, že na osobní terminály kohokoli v karanténě mohou přicházet zprávy zrádců... nanejvýš znepokojivé. Kolik jich třeba kontaktoval? Co jim chtěl? "Pokud je to tak, pravděpodobně někde bude viset záznam této zprávy. Momentálně máme jen informaci od vás, která, upřímně, může být dost kusá - původní znění by bylo všem ku prospěchu." Inu - já nechci malovat čerta na zeď a vím, že by to byl velmi špatný vtip - ale i špatný vtip je pořád vtipem pro toho, kdo jej vymyslí, takže celá tahle věc s Erebem může být jen chytrý způsob, jak rozrušit zdejší Pěsti a přinutit je zbytečně mobilizovat pro nic za nic. Vzhledem k tomu, jak spolu za tu dobu, co jsem je mohl pozorovat, tihle dva jednají, bych se ostatně nedivil vůbec ničemu. „Jenom soustavu hlídá dvacet bojových člunů a čtyřicet křižníků. A samozřejmě, legie Tisíci Synů zde má Photep – o zapojení jejich legie se však ještě musí rozhodnout.“ "Ta zpráva. Mohla by usnadnit rozhodování," zabručím spíše pro sebe. „Vyhlašte všeobecný poplach, ať jsou všichni, zvlášť posádky lodí, v pohotovosti. Hrozba napadení zrádcem Erebem. Ať se všechny lodě hlásí, že rozumí rozkazu.“ Tohle... není zrovna modelová situace, ve které Děti excelují, abych se přiznal. Tohle je rychlá mobilizace, z okamžitého popudu a potřeby. Improvizace v situaci, kdy vlastně nevíme nic. Někde uvnitř jsem - ano, nervozní. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Teplokřídlo, Fulgrim Takže Opeřenec je nedočkavej? Opeřenec se chce družit ještě předtím, než odletím já? Nasrat… Ten je ten poslední, na koho mám náladu – a po ruce nemám ani jeho sváteční sekeru, abych mu svátečně prosvítil den. Umělým světlem lodě skrz jeho hlavu. Bylo by to vlastně takový osvícení. Povzdech. Tohle všechno zůstane jenom zbožným přáním. „Ať si přiletí.“ Fulgrim žvaní, ale já ho poslouchám jen napůl ucha, natožpak abych mu odpovídal v rozvitých větách. Musím se naplno věnovat uklidňování sama sebe, připravit se na příchod Křídlatýho, protože když nebudu absolutně klidný, neručím, že mu místo pozdravu nenarvu pěst do chřtánu. Ano, nezabil jsem ho tehdy, když mě urazil, ale to neznamená, že jsem si ho oblíbil. Nemám ho rád. Nemám rád tu jeho užvaněnou, láskyplnou a slabošskou existenci, která mě uráží i tím, že zrovna dýchá stejný vzduch. Můžu tolerovat jeho existenci, když ho zrovna nemám na očích, tím to hasne. Ani mě nenapadne si sednout, naopak, na příchod Anděla čekám ve stoje, napřímený, ruku opřenou o sekeru. Tahle pozice se nezmění ani tehdy, když přijde, a vůbec mě nezajímá, že to může působit agresivně. Chci, aby to působilo agresivně. Realita překoná mou nejhorší noční můru, žádná psychická příprava mě nemohla připravit na tohle. Protáhnu obličej a jenom nevěřícně koukám, jak tu – skoro doslova – poletuje jak postřelená slepice. Dokonce i ta pravá slepice, kterou má Fulgrim v kleci, nepůsobí tak kuřecím dojmem jako on. Tohle je Primarcha? Nejvyšší z nejvyšších? Víc než člověk? Místo zbroje má šatičky jak přerostlá kurva z nejhoršího slumu v planetárním úlu! A pak ten koš… to ani není koš, to je KOŠÍČEK! U Císaře! Ta opeřená parodie na Primarcha mě uráží celou svou existencí! Mě i celé Impérium! „Chystáš se s Fulgrimem na čajový dýchánek? Šatičky na procházku kolem elysijskýho jezírka? Jenom kus hadru, aby se dal rychle strhat, až se budeš chtít opalovat?! Vypadáš v nich jako přerostlá erosenka!“ Jeho ruku nechám viset ve vzduchu, ignoruju ji, jak kdyby tam nebyla. „V tom košíku, hádám, taky neneseš Vojevůdci hlavu nějakýho xenos, co? Takže to není úkázka tvojí služby…“ kouknu na Fulgrima, v očích výsměch, „nebo plní tvůj rozkaz? Pro dobro Impéria plete košíky a plní je dobrotama?!“ Začnu se hlasitě smát. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ Od: Lorgar Aurelian Pro: Leman Russ Nikoliv bratře, pokud tento čin připravoval dávno, podařilo se mu své úmysly a mapy přede mnou ukrýt. Já osobně mám v plánu část sil vyhraněných pro lov držet v segmentu obscurus a blízko Oka Terroru, jež jej určitým způsobem fascinovalo. Navíc v sectoru, z něhož pocházíme, by mohl těžit ze znalosti prostředí a doufat, že pod svícnem zůstane tma. Další část pátračů nechám vyslat po impériu. Může být kdekoliv a pokud se nepodaří chytit stopu, bude to beztak jen otázka štěstí. Děkuji za tvou iniciativu a pomoc, bratře. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Angron, Fulgrim Jo nebyl nejlepší nápad hned přiletět. Jo věděl jsem že ze mě Angron nebude nadšený. Když na mou ruku nezareaguje jen si povzdechnu. Co jiného taky čekat. Krátce mrknu směrem k Fulgrimovy. "Nevidím jediný důvod proč nosit zbroj na setkání s mými bratry. Pochybuj že tady budeme bojovat nebo se dostaneme do nějakého nebezpečí." Položím ten koš na stůl. Vždycky mě udivuje jak moc jsme každý jiný. Ale co musíme s tím žít. Otočím se zpátky k Angronovy. "Jen se snažím vyřešit věci nejdříve diplomaticky. Nevidím důvod zabíjet tisíce nevinných proto že by to možná bylo o pár dnů rychlejší. Je to pouhý dar pro vojevůdce z tamního světa." No ty šaty rozhodně měli jednu výhodu. Aspon na chvíli přitáhly jeho pozornost. Mít zbroj stejně by si našel něco jiného na co by mi vynadal... A je to dos smutné. "Nevím od kdy se služba Imperiu a vojevůdci dokazuje hlavami. A určitě jsi v tom lepší než já, vím o tom a dokážu s tím žít." Nemá cenu bojovat proti němu silou. Raději ho nechám at si na mě vylije zlost, ať to potom nedělá na někom jiném. Stoupnu si tak abych viděl na oba bratry. Rozhodně není moc společenské bavit se s jedním a být zády ke druhému. Ted se jen modlit aby Angron zachoval aspon relativní klid. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Příchozí zpráva od: Marius Gage, XIII. Legie Ultramarines, Segmentum Obscurus Pro: Primarcha XIII. Legie Ultramarines, Roboute Guilliman, Pax Ultramar ??Vážený Primarcho Guillimane. Podávám hlášení z dosavadního průběhu v Segmentu Obscurus. Hned má první zpráva je záporná, co se týče chování Primarchy Legie Death Guard. Mám-li být úplně upřimný, chová se jako idiot. Rozkazuje na všechny strany, myslí si jaké má nad naší Legií pravomoce, jeho strategie je úplně ... hrozná a vypadá to, jakoby neměl úctu k tomu, že jste poslal tak velkorysou pomoc. Útok stále zatím z naší strany neproběhl, jediný, kdo se toho zhostil, byl Velitel Legie Space Wolves. Záhadou je, že skeny prokázali, že Craftworld je úplně prázdný. Né že bych nevěřil skenům, ale...Jestliže tam nejsou Eldaři...tak to je buď past, nebo je něco muselo zabít...a pokud něco dokázalo zabít celý Eldarský Craftworld....Císař nám pomáhej.'' |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Před Perturaba jsem postavil kalich vína rozměrů pro primarcha. Zamračeně pozoroval mapy zelené planety, s poznámkou o zboření a vystavění nových budov souhlasil. Ještě aby ne, je jeden z nejlepších expertů na dobývání planet a pevností. A stejně jako já nemusím Russa, Perturabo tak trošku soupeří s Dornem. „Upřímnou soustrast.“ Mávnul jsem rukou a vděčně pokýval hlavou. „...rozbourala i značnou část spodního města.“ Ach, Perturabo, kdybys jen věděl, co se tam v podzemí dělo. Tentokrát jsem hlavou potřásl. „Pokud ta bytost měla nějakou spojitost se zabitím stvůry, tak nic jako spodní město Klotrysu neexistuje. Expedice byla hlouběji, než byly základy úlu.“ Zamnul jsem si bradu. „Myslíš metro, podzemní vlaky a tunely? Z toho bych měl možná trošku obavy kvůli statice měst. Nápad to ale rozhodně není špatný.“ Posunul jsem si mapu tak, aby kráter po Klotrysu koukal na mě. Je jako psycherský prázdný oční důlek. Nebo zornice, pokud bych se díval na celou planetu. „Ohledně úlů máš víceméně volnou ruku. Byl bych ale rád, aby se v nich lidi necítili jako v klecích,“ bratr posunul mapu na pevnost Andělů. „Sídlo je díky void štítům jakž takž v pořádku. Samozřejmě i tam bude třeba některých zásahů, ale rád bych jej ponechal tak, jak bylo. No, uvidíš sám,“ pousmál jsem se. „Dobře, v mezičase určitě seženeme potřebné suroviny. Taktéž zatím vyřeším zásobování a tábory pro utečence z rozpadajících se měst.“ Uvelebil jsem se ve svém křesle a začal posílat rozkazy na můstek jedním z databletů. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Angron~ Moc oceňuji, že si Sanguinius róby, kterou jsem mu dal, považuje a že si ji vzal sebou - i přes to, že věděl, že tady bude Angron a tak jej mohlo napadnout se obléct tak, aby Angrona neprovokoval - což jsem třeba udělal já. Čeho už si moc necením, je jeho... podivně žoviální chování. Upřímně se nemůžu ubránit pocitu, jako by tady vletěl, jako velká voda, hopkal, jásal a celkově... co se stalo s tím Sanguiniem, jehož jsem znal? S tím nádherným, majestátním stvořením? Já... já to nechápu. Nemohl prostě... „Chystáš se s Fulgrimem na čajový dýchánek? Šatičky na procházku kolem elysijskýho jezírka? Jenom kus hadru, aby se dal rychle strhat, až se budeš chtít opalovat?! Vypadáš v nich jako přerostlá erosenka!“ Z plic mi unikne těžký výdech. Takový ten rezignovaný. Chtěl jsem toho TAK MOC? Copak jsem až takový nenapravitelný idealista, že jsem si doopravdy pčedstavoval, že se ti dva uvidí, Anděl se zachová DŮSTOJNĚ a Angron, díky tomu ROZUMNĚ? Asi ano! Dokonalé setkání bratří totiž neexistuje, NEEXISTUJE! Protože tenhle tady vlítnul jako nějaká pubertální školačka a skočil mi s úsměvem okolo krku - a tenhle neumí držet hubu, když má! Já už toho mám opravdu dost. Ať jdou oba dva domů a nechají mě tady, protože jenom v tom Tacticariu mám evidentně svatý klid!!! Tady totiž vůbec nejde o zbroj, tohle je... aaah - to nemá smysl. Nádech, výdech. Jemný, shovívavý úsměv. Pobavený, možná. A to i přes fakt, že nejsem vůbec rád, že tady začal Sanguinius rozmatlávat problém interexu, protože to bych před Angronem pokud možno neřešil. Horus. Měl. Pravdu. Zamezit jakémukoli setkávání více bratří naráz je nejreálnější způsob, jak je přimět spolu vycházet. Pokoušet se o rodinná setkání je evidentně cesta do pekel. Přitom to mohlo být tak jednoduché. TAK JEDNODUCHÉ! Mohli se navzájem přesvědčit o tom, že spolu mohou vycházet bez takovýchto trapných situací! "Samozřejmě, že plete košíky, nevidíš?" Poslední naděje je v zásadě rozbít to nějakým způsobem ..."humoru" a všechno odehrát do outu. "Další je v plánu pro mechanicum, aby nám začalo produkovat a dodávat naše pohledávky - a asi budu muset objednat jeden i pro Dorna, aby mohl u kávičky rozdýchat, cos mu řekl... chceš taky jeden?" |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Sanguinius, Angron Anděl neřve, nevyhrožuje, nechce se bít – další důkaz, že je to slaboch a žvanil. Říká tomu diplomacie? Já tomu říkám kvokání! Jestli tím někoho porazí, tak leda tak, že ho uspí… anebo se mu soupeř podřídí jenom proto, ať už dál nemusí poslouchat ty pindy. Takže Opeřenec spolu s dalšími ptáky štěbetá… nezájem, spíš mě začíná zajímat, kde je krmítko. „Z tamního světa?“ Stačím se ještě zeptat, než Anděl pokračuje a zavře mi hubu. Zatím. Moje podezření se prohlubuje… s kým ten ubožák diplomatizuje?! Nádech. Chystám se změnit téma, ale v tu ránu se k naší zábavě přidává Fulgrim a zase mě donutí důležitej dotaz odsunout. Už proto, že se musím znovu začít smát. „Takže Anděl nakonec je užitečný?“ Hlasitě se řehtám, vesele jak malý kluk, který právě rozbil hlavu fakanovi, který se mu vysmíval. „Ať mi slaďoušek přibalí bonbónky a dortíky, těch bude mít plnou loď... nejspíš ji z nich má postavenou.“ Směju se ještě notnou chvíli, ale pak náhle zmlknu a zvážním. Nekoukám na Anděla, s přivřenýma, podezřívavýma očima sleduju Vojevůdce. „Ale jestli budu chtít jeho košíček" mu narvat do brnění a ještě dál "záleží na tom, kde ho vyrábí. Odkud ho vozí... Odkud přilétá Anděl, Fulgrime?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Angron~ No výborně. Tak se zasměj na jeho účet a bude dobře. Vidíš, že to jde. Když už nic, alespoň už Angron není rozčilený. Ne tedy, že by mi urážky kohokoli dělaly dobře, ale uhrajme to na "nejapné vtípky v kruhu rodinném." „Ať mi slaďoušek přibalí bonbónky a dortíky, těch bude mít plnou loď... nejspíš ji z nich má postavenou.“ Poslední povinně pobavený úsměv a zvážním. To by stačilo. A on zvážní i Angron. "...záleží na tom, kde ho vyrábí. Odkud ho vozí... Odkud přilétá Anděl, Fulgrime?“ "Hm?" zvednu k němu oči a během vteřiny mi hlavou prolítne hned několik myšlenek. První je, že tohle opravdu nemíním řešit s Angronem, protože celé to téma je... poměrně delikátní i na soukromý rozhovor se Sanguiniem, natožpak v přítomnosti někoho tak.... temperamentního, jako je náš velký, uslintaný bratr. Ta druhá, která přichází hned vzápětí je, že pokud nechci zbytečné problémy a ještě ve vodách o kterých mám jen kusé info z Guillimanovy zprávy, nesmím být až tak úplně upřímný. Vesmír je smutné místo, když v zájmu duševního zdraví nás všech musíme lhát svým bratrům. Nebo vlastně ne lhát - jen... říct určitý výňatek pravdy. Tak. "Jedná se o svět v Ultimě, který Andělé společně s Ultrou nalezli a integrují. Takže ano, Angrone, jako všichni primarchové, je Sanguinius samozřejmě užitečný," zavrním shovívavě a podám Sanguiniovi číši, plnou vína. "A teď, kdyby jste se mohli alespoň na chvíli přemoci," ono je jasné, koho tím myslím, i když samozřejmě zdvořile používám množné číslo, "a chovat se k sobě navzájem jako bratři." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim, Angron Atmosféra v místnosti byla docela napjata. Ale Fulgrimův vtip většinu napětí spolehlivě zahnal. Na mé straně určitě, ale mam pocit že i na Angronové, podle jeho smíchu. Taky se tiše zasměji. Kdyby tak všechny problémy šli vyřešit dárkovými koši. Angron docela nepříjemně překvapil jeho náhlým dotazem ohledně Interexu. Vím že s Fulgrimem se jsem schopný dohodnout, ale Angron? Během minuty by tam asi uspořádal křížovou výpravu. A tomu bych se opravdu rád vyhnul. S vděčným úsměvem příjmu od Fulgrima víno a napiji se z něj. Můžu jen děkovat otci že je tady a dokáže vyřešit většinu situací. "Jak vidím máš informace z první ruky Fulgrime." Uznale přikývnu. Roboute mu nejspíš poslal zprávu o Interexu. Opravdu by mě zajímalo co mu napsal... Fulgrimovu se rozhodnu využít jako první. "Angrone měl bych dotaz. Co jsi řekl Dornovy že potřebuje košík se sladkostmi.... Jen ať vím co napsat na kartu do něj." Pozvednu obočí. Na tváři se mi usadí úsměv. Snad to bude nějaká, z jeho pohledu, vtipná historka. I když mě moc nemusí jsem rád že je v pořádku. Také pomalu kroužím rukou ve které držím víno. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ahriman, Vesp Ahriman mlčí. Ahriman mlčí, a tím mě sakra vážně nutí začít přehodnocovat tu část o zradě a důvodech k ní. Jelikož se chová jak ukázkový zrádce, který se zamotal do vlastních lží… jaký by měl mít důvod místo přiznání psykerský komunikace lhát? Chce mě a potažmo celou moji legii zesměšnit? Nebo má strach přiznat barvu? To je jeden výklad… další je horší, jeho neschopnost prokázat jediný důkaz, že nekecá, ho skoro usvědčuje ze zrady. Ale proč by, u Císaře, měl zrazovat Impérium! Proč se přidávat na stranu jednoho renegáta?! Tak i tak toho mám právě dost. „Nemáte co říct, Ahrimane? Musím se ptát, co se nám tu snažíte dokázat – zpochybníte karanténu a veškerá opatření Pěstí, aniž byste předložil důkaz. O hrozbě příletu Zrádce mi řeknete pozdě a vypadá to, že jenom proto, abychom vás vyzbrojili. Víte, jak to vypadá, knihovníku?“ Tvář se mi zkroutí do sarkastického úšklebku. „Přemýšlejte nad tím.“ Až teď si sednu. Už aby tahle cesta byla za námi, sere mě víc a víc… a neskutečně zdržuje. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Sanguinius, Fulgrim Integruje další svět – košíčkama, písničkama a veselými transparenty? O tom víc vědět nemusím… Stejně jako předtím, ani teď se neposadím, nechci sedět vedle někoho, kdo má na sobě obleček kurvy. Ale Anděl si nedá pokoj, Anděl hodlá provokovat pořád! Nadechnu se, že ho pořádně seřvu, ale nakonec to spolknu. Místo toho jenom znechuceně vyštěknu: „Napiš tam, že na každou svini se vaří voda!“ Dál Opeřence ignoruju, musím vyřešit ještě jednu záležitost, takže teď je čas na Fulgrima. „Eldaři, Fulgrime, tuší se, kde jsou? Mortarion něco posílal, i když to vyznělo, že za tvými zády... našel snad něco?“ Ulov si svýho ušáka… |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Angron~ "Jak vidím máš informace z první ruky Fulgrime." Ach, Sanguinie, bude to tím, že já jsem ta ruka, která vámi čas od času musí hnout! „Eldaři, Fulgrime, tuší se, kde jsou? Mortarion něco posílal, i když to vyznělo, že za tvými zády... našel snad něco?“ Hm, ano, Mortarion. Vedle Coraxe druhá největší současná osina v zadku. Asi bych rád řekl, že se "nechová, jako primarcha" ale poslední dobou zjišťuji, že termín "chovat se jako primarcha" je něco, co jsem si asi vysnil ve vlastní hlavě. Nic takového totiž neexistuje. Jsem naivní. Začínám si svou naivitu místy vyčítat. Věřil jsem tomu, že se mí bratři budou chovat, jako dospělí. Věřil jsem tomu, že se dále košík nebude rozmatlávat, věřil jsem... mnoha vnitřním bludům, zdá se. Přesto, navzdory tomu, že jsem z Mortariona nenadšen, mi otázka lehce zvedne náladu. Proč? To je jednoduché. Protože tam někdo podává výsledky. Mortarion to sice není - ale na tom nezáleží. Výsledky jsou a je ji jedno, kdo jich vlastně dosáhl.¨ "Krátce, než jsi přijel, mi přiletěla astropatická zpráva od Lemana Russe. Jeho jednotky vlků obsadily craftworld." Nechám slova doznít. Upřímně - obsadit craftworld, to zní, jako výkon. Mnohdy jsme byli rádi, když se nám je podařilo vidět. No - načase to ohromení trošku zkalit. "Byl vysídlený už předtím, než jej Mortarion objevil... což je vlastně v celé té záležitosti jediná jeho zásluha. Od doby, kdy ignoroval mou funkci a pokusil se odvolat všechny zaneprázdněné expedice od svých rozkazů, aniž by se se mnou poradil o tom, zda je to strategicky vhodné a já jej pokáral to vypadá, že se zavřel ve svých kajutách, odmítá komunikovat, odmítá vycházet ven, odmítá plnit své závazky. Je to ostudné, ale já s tím nic neudělám. Místo něj v soustavě operuje kapitán Vlků a Master Cage z Ultramaríny." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro – Vlčí divize - Poslední ohniska odporu mizí. Mlčenlivý přeživší se hroutí k zemi, která je z stejného materiálu jako jejich těla. Divná, slonovinová hmota. Ohnisek není moc.. Apatykáři prohlédnou mrtvé xenos a dokonce zkušebně na ně použijí jejich vlastní zbraně. Vysledek ale není potěšující. „Kapitáne, zbraně Eldarů to nebyly. Na žádném z Eldarů nebyl nalezen žádný průstřel či něco podobného. Opravdu se zdá, jako by je jednoho po druhém něco roztrhalo a rozpáralo. V zraněních jsme nenašli ale částice kovu či žádná jiná cizí tělesa. Znepokující.“ Hlavní eldaří „chrám“, který sloužil jako „můstek“ celého Craftworldu....mno...jak to říct, je tu tak trošku „vymalováno na Konráda“. Eldarské čaroděje někdo zabil na spousta, spousta způsobů a jeden je nechutnější než druhý. Jejich zbraně, ony lehce vypadající kopí, zde leží zlámané, případně občas s nabodenou hlavou majitele. A také v místnosti, která vypadala jako relikviář – čisto. Někdo „nakupoval“ již před vámi. Craftworld je obří, zhruba jako lidský měsíc. Průzkum bude trvat dlouho, tvoji muži zatím žádné živé eldary nenašli. Ale pročesáváš dále... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro -Morty - Tvůj velitel, pověřený průzkumem, jen zasalutuje a odejde. Za chvilku uvidíš, jak Vlci dopadnou jako první na Craftworld a vyžádají si posily celé kompanie a bombardování. Z voxu se ozve jednoduchá zpráva. „Vlci vybrali myší pasti. Plavidlo evidentně není podminované či to není přímá past. Začínáme z průzkumem.“ Průzkum – v tento okamžik jeden thunderhawk opustí tvou loď a vydá se na opačnou stranu, než Vlci – zvolí si vstupní bod spodek lodi a pravděpodobně se chtějí dostat k „motorům“ či zdroji energie. A poté začnou chodit zprávy. ++Kontakt s Eldary. Všichni mrtví. Zranění neodpovídající známým zbraním.++ O 15 minut později. ++Postupujeme dál. Všude další mrtví.++ O 35 minut ++Kontakt s odporem. Přízračná garda. Žádáme o posily.++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Fábius se tedy odebere kamsi do zadní části laboratoře, kde si pravděpodobně zřídil nějaké provizorní spaní. Lukas jen kývne a odpoví. „Rozumím. To ani nebylo na plánu, primarcho.“ řekne a někde tam je slyšet zaculení. „Pokračujeme krok za krok. Bohužel, do tohoto odvětví se zatím nikdo nikdy nepustil a proto nemohu přesně určit, jak dlouho to bude trvat či jakým směrem se to bude vyvíjet...“ řekne a odmlčí se. „Máte ještě nějaké otázky? Pokud ne, rád bych se vrátil k práci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lukas Chrom~ „Pokračujeme krok za krok. Bohužel, do tohoto odvětví se zatím nikdo nikdy nepustil a proto nemohu přesně určit, jak dlouho to bude trvat či jakým směrem se to bude vyvíjet...“ "To je v pořádku. Někdo... vždycky musí být první." Zamyšleně bříškem ukazováčku klepnu do skla. „Máte ještě nějaké otázky? Pokud ne, rád bych se vrátil k práci.“ "Hmm.... snad jen prosbu. Dohlédni, ať si Fábius odpočine. Nerad bych naletěl na starý trik, kdy si dítě lehne pod přikrývku a tváří se, že má zavřené oči přesně do doby, než rodič zmizí za dveřmi." Ostatně - také mám svou práci. "Za pár dní se vrátím. Jakmile budu mít trochu času nazbyt." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zhruba po týdnu přijde na Caliban urgentní zpráva. ++Od : Komandér Tranius, velitel expedičního sboru 315., v součastné době systém Dregruk++ ++Pro : Lion El´Johnson, Caliban++ Pane! V systému se objevili dvě nečekané věci. První z nich byla warpová bouře, která se objevila bez jakkéhokoliv náznaku a zničila 25% flotily, která je nyní na 60% výkonnosti. Druhá věc jsou orčí posily nebývalého charakteru. Celý systém se změnil v orčí vesmírné parkoviště, orci zde na poměry flotily dosahují přečíslení 7 ku 1. Žádáme o posily či rozkaz se stáhnout. Tranius, Mrtvé Křídlo.  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasianus - ~ Ahriman, Sigismund ~ "Víte, jak to vypadá, knihovníku? Přemýšlejte nad tím.“ Povzdech. Podle komunikace z kabiny se blížíme k Pýše, kde má cesta končí. Nebo jsem si alespoň myslel, že tam má cesta končí, ale kdo ví, kam mne v dalších pár dnech ještě proudy zanesou. Sem jsem také nepřijel bojovat a jak se zdá, jsou imperiální síly nad planetou v čerstvé pohotovosti. Sigismund mi vlastně mluví z duše - a přesto.... "Kapitáne, stále věřím, že se jedná jen o nějaký druh nedorozumění. Možná kapitán Ahriman potřebuje jen trochu času na rozmyšlenou,"namítnu smířlivě, zatímco vplouváme do hangáru. "Co se stalo, stalo se -"zní to hrozně prázdně, gratuluji, Vespasiane. "- mne nyní znepokojují jiné záležitosti. Mohl byste mi věnovat ještě pár minut svého času a jít se mnou důvěrně zkonzultovat pár taktických záležitostí, ohledně možné obrany? Pokud možno mezi čtyřma očima? Nezdržím vás dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Angronovu odpověď přejdu pokrčením rameny a přikývnutím. Dobře tady nic zajimavého nezjistím. Posadím se na židli a znovu upiji vína. Nejlepší nápad bude tiše sedět a zbytečně neprovokovat Angrona. Je dobré slyšet že i ostatní bratři mají úspěchy. Ovšem... Něco se mi na tom nezdá. Kdyby tam byly eldaři asi by se o tom vědělo. Ale jak Fulgrim potvrdil byl opuštěný. "Opuštěný Craftworld? To se mi nezdá, proč by ho jen tak opustili a nechali ho jen tak aby ho mohl kdokoliv najít?" Řeknu potichu a krátce se podívám na oba bratry. Já bych asi čekal nějakou past od Eldarů... Nebo někoho jiného? Můžeme jen doufat že se tam nestane nic zlého |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vesp, Azhek „Na rozmyšlenou? Tohle není filozofická debata, tohle je jednoduchá otázka vyžadující jednoduchou odpověď, kapitáne,“ odpovím Vespasiánovi významným tónem. Ale, to nemyslíš vážně – co se stalo, stalo se? Ba ne, kapitáne, spíš je načase kalkulovat s tím, co se teprve stane. V nejlepším případě to bude mít neblahý následky jenom pro jednoho z nás tří. Ten ale bude za svoje chyby pykat tak i tak. Chce konzultovat? Co, u Císaře?! Zamračím se, na tohle vážně nemáme čas… „Dobře, kapitáne, ale doufám, že je to důležité,“ zavrčím s povzdechem. Nechám Vespasiana vyjít prvního, já se ještě otočím na Ahrimana a zbylé Pěsti. „Počkejte tu, hned jsem zpátky.“ První pohled věnuju knihovníkovi, ale končím u svých mužů. Je v tom nevyřčený rozkaz - hlídejte ho, možná je to zrádce. S tím konečně odejdu. Doufám, že mě Císařovo dítě nebude zbytečně zdržovat. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Vyslechnu poslední zprávy zamračím se. To nejsou dobré zprávy. "Všem jednotkám vlků podle doporučení vojevůdce stáhnout!" vydám rozkaz interní sítí a nechám roty nasednout do jejich lodí a odletět zpět do volného vesmíru. Navažte spojení s Primarchou mrtvé stráže a velitel Ultramariny." rozkážu cestou na palubě své lodě bezpečně odpojené od toho prašivého hvězdoletu zavolám primarchu. "Zdravím tě ctěný primarcho. Mohu ti oznámit, že vlčí jednotky zlomili veškerý odpor na hvězdoletu eldarů. Dále bych vás rád informoval, že hvězdolet není vyklizený, ale vyvražděný. Někdo, nebo něco zabilo všechny eldary na palubě, ukradlo jejich techniku a nezanechalo po sobě ani jednu stopu. Vzhledem k tomu, že pokyny vojevůdce mluví jasně a naše mise zde je skončena odlétáme s vašim laskavým dovolením zpět na Fenris. Jord Hromová pěst konec. " dokončím svůj proslov a zatím, co mluvím nechám všechna známá data odeslat, jak na loď mrtvé stráže, tak ultramaríny. fakta |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Nepřítel: automatické systémy zvané wraith a wraith lord Postup: všechny systémy vyřazeny z provozu Přeživší: žádní všichni eldaři byli zabiti před našim příletem, během útoku nebyli použity žádné střelné zbraně, jen čepele a hrubá síla Stav lodě: z velké části vykradena útočníky Straty imperiálních sil: pod 1% vlčí legie Závěr: tento Craftworld už nikam nepoletí a jeho posádka nás nijak neohrozí. Císař chrání napsal velitel expedičních sil Jord Hromová pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasianus - ~ Sigismund ~ Ano, je to důležité. Je to vlastně důležitější, než cokoli jiného. Vrhá to na celou situaci jiné světlo. Tedy za předpokladu, že se mi informace, kterým leckdo nemusí věřit, podaří předat tak, aby působily... aby zapůsobily tak, jak mají. Nevím, zda někdy na Pýše kapitán byl. Nepamatuji si, pokud ano, takže jsem zde buďto nebyl já - a nebo, což je pravděpodobnější, tady zatím nezavítal. Tak či onak, v hlavním hangáru, v němž jsme přistáli, jsou vyvěšeny prapory jednotlivých kompanií, které momentálně Pýchu obývají. Po straně osobní standarty primarchy Fulgrima, jejíž přesná kopie zde zůstala zavěšená i poté, co se přesunul s vybranými jednotkami na Orla, visí také ta moje, se stylizovaným vyšitým jeřábem. Několik míst v dokonale srovnané řadě praporců je evidentně prázdných. Patří těm kompaniím, které vznikly nově, aby zaplnily prázdná místa, která se mi zde vytvořila - a zatím jsou ve fázi tvoření. Zvolím co nejkratší trasu k nějakému místu, kde bychom měli dostatek soukromí. Několika chodbami s vysokými, žebrovanými stropy, vyřezanými sloupy a sochami, procházím poměrně svižně a rázně. Rád bych Sigismunda provedl vším tím uměním pomalu a poukázal na to či ono dílo - jenže dnes není ten den, kdy spolu bratrsky můžeme ohlížet kulturní divy. Takže se po pár minutách, které mi vlastně přijdou nekonečné, zavřeme v jednom z mých soukromých pokojů, který dřív patřil primarchovi. "Omlouvám se, že jsem vás takto vytáhl - jen... bych se chtěl o něčem ujistit. Kapitáne Sigismunde - víte, jak je možné, že se Erebus stal odpadlíkem a jaké síly mu v tom s nejvyšší pravděpodobností pomáhají?" Taky by se mohlo stát, že jej jeho primarcha... taktéž zasvětil do věcí, které mne málem přiměly vytáhnout přímo v thunderhawku bolter a prostřelit Ahrimanovi čelo, dokud bych měl na své straně moment překvapení a měl proti psykerovi jeho formátu nějakou reálnou šanci. Udržel jsem se. Nedal jsem na sobě nic znát - a přesto bych rád věděl, že on ví, co Ahrimanovo chování může znamenat. Jak nebezpečnou hru tady hrajeme. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Zpráva pro Vojevůdce a Trania, osobní konzultace s Perturabem ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ Čtvrtina flotily (původně 10 kapitul) zničená warpovou bouří? Rozmnožení orčích lodí na počet sedm ku jedné naší? Kde je nějaký exterminatus na celý systém, když ho potřebujete? „Můstku, do patnácti minut chci taktické informace o těch třech systémech, jestli se v nich vyskytují nějaké fabriky Mechanica nebo cokoliv podobného.“ +Jednotky I. legie se z orky okupovaných systémů stáhnou do systému Vostroya, kde začnou s výstavbou bunkrů. Před opuštěním svých pozic se za cenu nejmenších ztrát pokusí zničit taktické body a místa bombardováním či sabotáží.+ +Lion El`Jonson+ „Perturabo? Jak daleko je tvá flotila a jak rychle by byla schopná doletět na Vostroyu?“ Vtrhl jsem do jeho vyhrazených komnat skoro jako velká voda do vsi. Předal jsem mu datatablet se zprávou od Trania a s mou odpovědí. „Fulgrimovi jsem napsal, aby zase nebyl problém s jeho obcházením.“ ++Pro: Warmaster Fulgrim++ ++Lion El`Jonson, Invincible Reason++ Bratře, tentokrát se na tebe obracím v hodině nouze. Několik sektorů od Calibanu se totiž s největší pravděpodobností vyskytl obří orčí Waaagh. Konkrétně se jedná o systém Dregruk ve středu Segmentu Obscurus. Mé lodě v tamním sektoru byly přečísleny v počtu sedm ku jedné, o ostatních sektorech zatím nemám podobné zprávy. Rád bych tě tedy požádal o pomocnou ruku v otázce této xenos hrozby. Zbytečnému masakru bylo zabráněno stažením jednotek do systému Vostroya. S Perturabem řešíme další postup. Lion El`Jonson I. legie +++ Příloha (pro oba) |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3330001.M31 Rozkazy pro vojsko Nasaďte všechny dostupné síly pro podporu průzkumníků. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespík Mít na to myšlenky, asi bych musel říct, že je loď… no, asi pěkná, jiný slovo mě nenapadá. Pěkná a úplně špatně zařízená. No, diplomaticky řečeno, umění není právě můj obor zájmu. Mými slovy řečeno: na takový hovadiny a ztrátu času, jako je čmárání po plátnech, kutání do skály bez zisku surovin nebo kvičení do rytmu bordel dělajících nástrojů nemám chuť ani čas. Proto asi nedokážu ocenit vzhled lodě, až na prapory, které posilují u mužstva morálku, mi to přijde jako zbytečný rozmar nehodný vojenských lodí. Primarší loď nebo ne, pořád je válečná. Tahle působí spíš jako připravená na otevření muzea, ne na válečný konflikt. Divím se, že místní osazenstvo ještě pořád dokáže vstát, protože tohle místo je přímo továrna na líný povaleče. Ne překvapivě mi je výzdoba srdečně u zadnice, soch si sotva všímám, obrazy ignoruju úplně a jestli mi něco při chůzi běží hlavou, je to netrpělivost a narůstající rozčarování, že nás zdržuje v pohotovosti, rozhodně ne úvahy nad tím, jestli ten a ten autor ve svý mazanici neudělal náhodou nějaký tah špatně. Nikdo se nemůže divit, že když konečně dojdeme na – podle Lord Komandéra – ideální místo a on začne se svými opisy a diplomatickými úvody, trochu mi přetečou nervy. Mám chuť mu dát lehce pěstí, aby se vzpamatoval, ale místo toho jenom rozmrzele poznamenám. „K věci Komandére, nemám na to celý den.“ A, přísahám, jestli začne s frází delší než tři věty, v kterých nebude řečeno jádro problému, opravdu mu jednou k soustředění pomůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Vojevůdce +++ +++ pro: kapitán Jord Hromová pěst +++ Dobrá práce, bratr Leman mne již předběžně uvědomil o obecných informacích ohledně obsazení Craftworldu, dodatků z tvé strany si velmi cením a přepošlu je dále. Jsem rád, že se vám podařilo loď získat nepoškozenou, doufám, že Mechanicum dorazí na vaši pozici co nejdříve a craftworld přebere k dalšímu zkoumání. Našli jste během zkoumání nějaké mrtvoly eldar, nebo jejich nepřátel? Nebo zmizelo vše, včetně těl? Skvrny po boji? Krev? Ichor? Cokoli? Fulgrim, vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro +++ Od: kapitán Jord Hromová pěst Pro: Vojevůdce Omlouvám se, pokud to s hlášení nevyplívá, ale těla jsme našli. Našli jsme všechny eldary mrtvé a rozsekané. Po jejich nepřátelích nebylo ani stopy. Provedli jsme relativně rozsáhlé pátrání a nenarazili jsme na jedinou stopu po útočnících. Žádné tělo, krev, dokonce ani biologické stopy nezbyli po těch co zabili všechny eldary. Eldaři byli roztrhání a rozsekáni bytostmi s velkou silou. Zbraně se nepodařilo zařadit mezi žádné známé zbraně používané námi nebo xenosy. Jord Hromová pěst +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Kapitán Jord Hromová pěst +++ Kapitáne, prosím, vezměte nějaká rozsekaná těla a části a pošlete je nějakou malou a rychlou lodí na Orla. Co nejrychleji to bude možné. Zdejší laboratoř je díky Otci a Marsu vybavená na bližší zkoumání, mám zde i magose - odborníka na zkoumání organických forem života. Třeba zjistíme víc. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Propustim navigátora a nechám si zavolat Runového kněze. "Zdravím tě, znáš způsob, jak najít zrádce? Aniž byjsi příliš porušil císařovo nařízení?" přejdu rovnou k věci. Zprávy, jenž přišli od Logara jsou totiž velmi, velmi špatné. Závěr zní, nelze najít Ereba najít galaxie je příliš veliká. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Sanguinius, Angron "Opuštěný Craftworld? To se mi nezdá, proč by ho jen tak opustili a nechali ho jen tak aby ho mohl kdokoliv najít?" Pokrčím rameny. Na malou chvíli se podívám na Angrona, jestli nehodlá přijít s nějakou geniální teorií, která by beztak zase končila u toho, že je to Dornova chyba, on je s eldary kamarád a řekl jim, aby rychle odjeli, páč se blíží Mortarion, nebo... něco podobně duchaplného. Ale Angron, jak se zdá, zrovna žádnou geniální teorii nemá, takže pokračuji. "Na to se snažíme přijít. Stále tam probíhají průzkumy." Upřímně - nahlas to říkat nebudu, ale doufám, že až na místo dorazí Julius a mé Děti, přinesou nějaké inteligentnější závěry. Vlci jsou výborní válečníci, ale nadměrného intelektu jim Císař při jejich stvoření zrovna nedopřál. Nebo doufám, že se do všeho aktivně zapojí Ultra, až se kapitán Cage přestane přít s Mortarionem o to, kdo tam velí. Já tam sice nedohlédnu, ale nemůžu se zbavit pocitu, že dva se hádají a stojí na místě, zatímco Vlci čile rejdí craftworldem. "Podle posledních zpráv se ale nezdá, že by někde poblíž byli nepřátelé, takže devadesát tisíc astartes Ultry, které tam vyslal Guilliman je tam v zásadě zby-" můj tok řeči je nicméně přerušen, když do místnosti vletí zlatý servitor, upravený do podoby drahokamy vykládaného páva, přistane mi neklidně na opěrce křesla a jeho mechanická ocasní pera, nádherná zlatnická práce s detaily z nejtenčích zlatých a platinových drátků a plátků, se zpomaleně snesou směrem k zemi. Způsobně vystavujíc na obdiv svůj labutí krk a překrásně tvarovanou šíji mi podá nevelký datapad se zprávou. Tenhle mi nenosí jen tak nějaké, nedůležité zprávy. Astropati museli zpracovat něco, co buďto nepočká, nebo to stojí za to. Možná nějaké velmi důležité info o craftworldu? Odložím svou číši a převezmu datatablet a rychle jej prolétnu očima. Zamračím se... a i když jsem to poprvé pochopil, přečtu si tu zprávu ještě jednou. Nemáme dost problémů? "Píše mi Lion. Žádá o pomoc. Čtu. Bratře, tentokrát se na tebe obracím v hodině nouze. Několik sektorů od Calibanu se totiž s největší pravděpodobností vyskytl obří orčí Waaagh. Konkrétně se jedná o systém Dregruk ve středu Segmentu Obscurus. Mé lodě v tamním sektoru byly přečísleny v počtu sedm ku jedné, o ostatních sektorech zatím nemám podobné zprávy. Rád bych tě tedy požádal o pomocnou ruku v otázce této xenos hrozby. Zbytečnému masakru bylo zabráněno stažením jednotek do systému Vostroya. S Perturabem řešíme další postup." Nenechám se přerušit a pokračuji. "Přiložil i původní hlášení. Pane! V systému se objevily dvě nečekané věci. První z nich byla warpová bouře, která se objevila bez jakkéhokoliv náznaku a zničila 25% flotily, která je nyní na 60% výkonnosti. Druhá věc jsou orčí posily nebývalého charakteru. Celý systém se změnil v orčí vesmírné parkoviště, orci zde na poměry flotily dosahují přečíslení 7 ku 1. Žádáme o posily či rozkaz se stáhnout. Tranius, Deathwing" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lion El Johnson, Perturabo +++ Bratři, udělám, co budu moci. Ihned začínám řešit přesuny jednotek, které jsou momentálně blízko a mohly vám proti orkům pomoci. Ozvu se za pár hodin, s kompletními informacemi o síle, kterou mohu vyvázat z momentálních povinností křižády a o nejkratším čase, za který se může objevit. Vydržte. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3335001.M31 'Zdravím tě ctěný primarcho. Mohu ti oznámit, že vlčí jednotky zlomili veškerý odpor na hvězdoletu eldarů. Dále bych vás rád informoval, že hvězdolet není vyklizený, ale vyvražděný. Někdo, nebo něco zabilo všechny eldary na palubě, ukradlo jejich techniku a nezanechalo po sobě ani jednu stopu. Vzhledem k tomu, že pokyny vojevůdce mluví jasně a naše mise zde je skončena odlétáme s vašim laskavým dovolením zpět na Fenris. Jord Hromová pěst konec. ' Mortarion kývl. "Rozumím, Jorde Vlku. Nechť tě Císař provází na tvé cestě," odeslal primarch svou zprávu na loď Fenriských. "Mobilizujte všechny astartes ve Flotile a vyšlete je na ten mrtvý craftworld. Chci jej pro Císaře," rozkázal pak a jak se věnovat Ultramaríně. "Vysíláme všechny své muže na tu odpornost, abychom ji získali ve ménu Císaře. Čekejte mou okamžitou návštěvu na palubě té Vaší Antipathy." |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3335001.M31 ++Od: Mortarion, primarch Death Guard++ ++Pro: Fulgrim, Vojevůdce++ "Craftworld je mrtvý. Zajišťujeme jej ve jménu Impéria a Císaře. Další zprávy budou následovat s postupem." Zpráva o Craftworld |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Odtrhnu hlavu od nákresů, které mám rozložené na desce stolu přede mnou, když se otevřou dveře a vtrhne do nich Lev. Jsem trochu zaskočen takovým vpádem a okamžitým vychrlením informací o tom, co se děje. „To by se mu určitě nelíbilo,“ okomentuji zmínku o Fulgrimovi a začtu se do datatabletu. Přílohu jsem prolétnu, víceméně vše důležité napsal Lev v těle zprávy. „Deset kapitul je zde se mnou, dalších 15 je na planetě Zhoros, ti se tam dostanou nejdříve. Dalších 30 jich drží pozice na Molov Primus a Vacuně, těm to bude trvat nejméně dvakrát tak dlouho, ale pokud je to potřeba, okamžitě vydám rozkazy s jejich přesunu.“ Promnu si bradu a uvědomím si, že stejně musíme počkat. Fulgrim nepotřebuje naši přehnanou iniciativu a tak nám nezbývá nic jiného, než setrvat. Ve výsledku těch pár hodin, o které nás může taktizování připravit, nebudou znamenat nic. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Děkovně kývnu, když se přede mnou objeví kalich. Nejdřív na jeho přítomnost trochu zapomenu, ale když poslouchám reakci Liona na mé návrhy, napiji se. Zasměji se a koutky mi zůstanou zvlněné nahoru. Dělám něco, co je mi naprosto přirozené a co je jednou z mých největší radostí. „Podceňuješ mě, bratře, poradil jsem si již s většími problémy, než je statika. Potřebuji jen tvůj souhlas, zbytek můžeš nechat na mě.“ Poznamenáno. Trocha efektivity bude muset být obětována pro pohodlí lidí. Nic, co by se nemohlo zapojit do celkového zdokonalení. „Dobrá, sídlu zajistím jen taktickou úpravu, kde nebude potřeba, nijak nezasáhnu. Ale je to sídlo legie, nemyslím si, že budu mít zas až tak moc práce ho dostat do stavu, kdy to bude dokonalé bojiště pro obránce.“ Kývnu na souhlas, když se rozhodne zajistit tábory a suroviny. Důležité věci jsou tedy zajištěny, teď to, co mi již od začátku vrtá hlavou. „Chtěl jsem se tě ještě na něco zeptat, Lioneli.“ Zvednu hlavu od mapy a podívám se na bratra. „Když jsem přiletěl na Caliban a mluvili jsme o té věci, která jej ohrožovala, řekl jsi pár věcí, které mě zaujaly. Mluvil jsi o nějakém bohu, Chaosu a o Čtyřech. Co tohle všechno mělo znamenat?“ zvědavost v mém hlase je upřímná a rozhodně svou otázku nemyslím ani nevyslovuji nějak ublíženě nebo naštvaně. S tím, co vím, a že je toho málo, chci zjistit jen další věci. A pokud je Lev ví, tak doufám, že mi je prozradí. |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro Vlčí lodě se stáhnou od eldaří lodě, vytvoří formaci klínu jehož hrot tvoří útočné křižníky. V bezpečné vzdálenosti od Craftworldu vstoup íobě roty do warpu a zmizí. Předtím ovšem předají zprávu o své akci na nepřátelské lodi. zpráva |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasiánus - ~Sigismundíček kundíček~ „K věci Komandére, nemám na to celý den.“ Stisknu čelist a zamračím se na něj. Jen na chvilku. Copak nechápe, že tohle nejde říct jednoduše? Nechápe, protože neví. Podle toho, jak se tváří, podle toho prázdného pohledu bez špetky porozumění, neví nic. Jeho vlastní primarcha, pokud o problematice Chaosu má nějaké ponětí - což nevím, odjel jsem dřív, než jsem se mohl svého pána zeptat - mu neřekl ani slovo. Neřekl mu ani slovo a poslal jej na Prospero, planetu, která je plná psykerů a nejzranitelnější neznámými děsy z warpu. "Za Erebem pravděpodobně stojí páni o dost nebezpečnější a mocnější, než si dokážeme ve své nedokonalé omezenosti, upřené jen k tomu, co zvládneme a vidíme, jako lidské bytosti, vůbec představit. Přemýšlejte, Sigismunde. Je to astart, jako my. Ještě donedávna uvažoval, jako my - ale pak jej NĚCO přinutilo se odtrhnout od Impéria - a ne utéct, zmizet jako odpadlík - ale zjevně se obrátit proti nám. Některé Císařovy děti vědí... co to bylo. Nebo máme alespoň důkladné podezření, že víme. Na Ullanoru mluvil náš pán s Magnusem, který mu pověděl o silách, pocházejících z warpu. Jakýchsi vyšších bytostech, které se vysmívají Císaři a touží zničit jeho... naše Impérium. Lorgar se s nimi setkal a lákaly jej na svou stranu. Podsouvaly mu možnost zrady. Prý za ním přišly krátce poté, co se stal... ten incident na Monarchii. Snažily se využít jeho slabosti a žalu. Odmítl je - ale jak se zdá, existuje část jeho legie, která tak neučinila, v čele s Erebem. Pokud neznáte tyto okolnosti, je Erebova zrada jen... překvapivá a nevysvětlitelná. Ptali jsme se sami sebe "proč a jak mohl odvrátit svou tvář od Impéria?" než nám to Fulgrim vysvětlil. Řekl o tom jen několika málo z nás a kladl nám na srdce, abychom tuto informaci nešířili, protože sám Císař mu řekl, že považuje za nebezpečné, aby se o těchto bytostech obecně vědělo. Jenže Erebus kontaktoval Ahrimana. Podle stejného vzoru, jako to Ony věci udělaly s primarchou Lorgarem. Počkal si, až se bude cítit ublížený, zranitelný - a kontaktoval jej. Je možné, že má k dispozici jiné... kanály, než "osobní astropatický terminál," jak se nám snažil namluvit. Nechce zopakovat jeho zprávu - Ahriman rozhodně MÁ co skrývat, kapitáne." Pomalu se nadechnu a zase vydechnu vzduch ven. "Dle mého názoru je nebezpečnější, než si myslíme." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Mortarion +++ Bratře, děkuji za zaslání informací, byť jsem tak trochu doufal v něco konkrétnějšího charakteru. O tom, že Craftworld je prázdný mne již informoval Leman Russ, jinak bych ostatně Mars ještě neuvědomoval. Buďte obezřetní, pokuste se o okolnostech a útočnících vydedukovat víc. Z toho, co mi hlásil Jord Hromová pěst, jsou obránci údajně rozsekaní a roztroušení po lodi. Po Útočnících není ani vidu ani slechu - copak neměli ztráty? Nezanechali po sobě absolutně nic, co by nám mohlo prozradit, jaká síla dokáže bez zjevných problémů kompletně vybít a vykrást celý craftworld? Ani pro nás by to nebylo jednoduché. Vlastně, nelžeme si, možná i téměř nemožné. Kde a kdo jsou tito nepřátelé, kteří nám tak blízko našeho vlastního území zanechávají eldaří mateřské lodě jako nějaké odhozené a nepotřebné zbytky? Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro V následujících hodinách udělá Garda Smrti víceméně to samé, co Vlci. Pošlou posily na podporu průzkumníků, kteří umřou vcelku ošklivou, leč rychlou smrtí, roztrhání podivným distortními zbraněmi Eldar. Poté následuje nalezení pár pozůstalých Wraithů, dalších mrtvých Eldarů a zničených strojů... Ztráty obou Legií jsou malé, avšak nejedná se jen o ztráty oněch obětovaných průzkumníků...V rámci Legie se ale jedná o zanedbatelnou položku... Vlci ale dlouho na Craftworldu nesetrvají. Po několika hodinách se z Craftworldu stáhnout a za nějaký čas odletí warpem bůhví kam.... Craftworld je ale prostě obří. Vlci i Garda Smrti ho dohromady nestihly – a ani nemohli – prozkoumat celý. Na to by více mužstva a více času, zhruba tak týden... Ultras očekávají návštěvu Mortariona a spíše sledují vše z povzdálí a nechávají ostatní Legie, aby plýtvaly energií a životy Astartes.. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Minimálně by to mohla být dobrá studnice vědomostí a možná by i částečně nahradil mechaniku ty... Ehm potíže." Projedu si rukou vlasy. Opravdu se mi to nezdá. Kdo by dokázal Eldarům vyvraždit craftworld? Orkové asi těžko, těm by měli bez problému utéct. Stěží je chytí naše stroje. Nejraději bych se tam vydal osobně na průzkum. Ale našel jej Mortarion, a je tam také Roboutova legie. Posílat tam ještě mé anděly by byla zbytečnost. Nicméně najednou se Fulgrim zasekne. Za ten týden co jsem byl na Orlu jsem si všiml že občas když příjmá zprávu na chvíli nevnímá. Tohle je ale trošku jiné. Otočím se a uvidím. Nejde to říct jinak než krásného servitora. Rozhodně se mu musí nechat jedna věc. Většina věcí okolo něj vypadá opravdu nádherně. Uznale přikývnu a docela dlouho si ho prohlížím. Neubráním se spokojenému úsměvu. Jak ale Fulgrim přečte zprávu úsměv mi docela rychle zmizí. Nahradí jej zachmuřený úsměv. Ještě chvíli poté co ji přečte promyslím ji. Mimoděk se podrbu na bradě. "Asi by jsme tam měli co nejrychleji poslat co nejvíc sil aby jsme je co nejrychleji smetly, dokud jsou na jednom místě." Krátce mrknu na oba bratry. Tohle je situace na kterou by jsme opravdu měli zareagovat co nejdřív. Ovšem je tu možnost že v tom bude nějaká past. Přece jen tohle je odpovídající reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Perturabo +++ Bratře, vzhledem k situaci, která se vyskytla - a faktu, že část tvých jednotek je právě na Calibanu, máš přístup k Lionovi z první ruky a evidentně spolu další problematiku orčího waagh konzultujete, nechávám čistě na tvém vlastním uvážení, které své jednotky vyvážeš z jejich povinností a budeš moci postrádat jinde, abys mohl bratru pomoci držet linie, než dorazí posily ostatních. Máš volnou ruku. Vše je v jednání. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tvé plány probíhají, avšak nikoliv tak hladce, jak by jeden chtěl. Dokonce se dá říci, že občas je to velmi špatné. Třeba to, že Iterátorka Iolais se zanedlouho ocitla na seznamu obětí drobného neštěstí. Prý přetížení motorů. Následná plasmová exploze zničila její loď a blízké okolí... Co se týče lovu na Ereba, inu. Zmizel. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Tvoji lidé objevili v Segmentu Obscurus nějaké minoritní kulty, uctívající pochybná náboženství, avšak celé to bylo pomatené a postavené na hlavu. O čtyřech bozích chaosu kde nic, tu nic. Navíc celé to mělo nejednotný rukopis, jsi si zcela jist, že tvůj vrchní kaplan by to zvládl mnohem, mnohem lépe. Co se týče šmírování Coraxe, tak je stále odřízlý od jakkékoliv podpory Adepta Mechanica a jeho lodě nejsou schopny warpového skoku...Někdo Havranovi přistřihl křídla, avšak – jak se zdá – tak ego zatím ne. Z třetí či páté ruky se k tobě dostane informace, že Adeptus Mechanicus našlo v asteroidu prastarou a podivnou svatyni a v ní nějaký velký, divný meč...Co je na tom pravdy, kdo ví? A Vládci Noci? Ti se stáhli na Nostromo a čekají, zda li se jim vrátí primarcha, o kterém již dlouho nikdo neslyšel. Výlet do Oka Terroru byl zřejmě, inu, hovadina. Ty ale jako jeden z mála víš, že pokud je v hře tato anomálie, tak není nic jisté. Vládci Noci vytváří zásoby, převážně jídla, baterií a tak. Jakoby se chystali zimovat. Z doslechu se k tobě dostane, že Legii mají v současné době pod vrchní správou dva mariňáci – jeden z nich je Sevatar, Princ Vran, První Kapitán První Kompanie. Druhý z nich je Talos Valcroan, zařazením nezajímavý legionář...avšak říká se, že sdílí Konrádův dar vidět budoucnost... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Corax +++ Bratře, vzhledem k tomu, že na několika místech se Impérium potýká s nově vzniklými situacemi a nepokoji a mechanicum stále neplní naše pohledávky, protože veřejnými kanály dosud nezazněla tvá omluva, chtěl bych tě důrazně požádat, abys tak učinil, než svou vlastní zaslepeností zabiješ nejen sebe, ale také své bratry, kteří za tvé chování nemohou. V segmentu Obscurus se objevil waagh v rozsahu, v jakém jsme se s ním ještě nesetkali - a já bych velmi nerad, aby v kritické situaci došla bratrům například munice, kterou mechanicum momentálně nemíní dodávat. V opačné situaci se budu muset uchýlit k... razantnějším krokům, které mne nejenže netěší, ale plní mne žalem, jen na ně pomyslím. Protože já kvůli jednomu bratru, který není schopen udělat jednu, jednu jedinou jednoduchou věc, neobětuji několik dalších. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Po nějakém čase proběhne nedaleko tebe a tvé stále imobilní flotily warpová translace, která se předem ohlásí jako Bílé Jizvy. Vše proběhne v pořádku a za chvilku do systému vletí 5 kompanií Bílých Jizev „v plné kráse“... Dech větru, jak se vzletně jmenuje jedna z větších bárek, se po příletu ozve.. ++Buď pozdraven Coraxi, z rozkazu Vojevůdce jsme byli posláni, abychom dohlédli na to, aby se vám nic nestalo a nikdo nezneužil vaši momentální imobility. Přivážíme i nějaké zásoby, kdyby vám docházeli. Rád bych vás upozornil, že v našich rozkazech je zajistit vaše bezpečí, nikoliv transport pryč. Zdá se, že Vojevůdce a Adeptus Mechanicus stále trvají na svých požadavkách. Na mé lodi jste samozřejmě vždy vítanými hosty, Vy i vaši muži. Vichru zdar! kpt. Mlatakai, 3 kompanie. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro „Dobře. Souhlas máš, pokud to nebude samé kulometné hnízdo a pokud se to nebude tvářit jako hranatá obrněná kostka. Můžu ti poskytnout předchozí plány...“ No a tak. Je v dobrém rozmaru, což mě těší. Pro morálku je to dobré. Mě ale pořád tíží to, co se stalo v několika posledních... Týdnech? Možná. Ztratil jsem pojem o čase. Souhlas s jen malými zásahy do sídla, což se mi taky líbí. Škoda, že to neuvidí Luther. No, však brzy půjde do podzemí. Snad abych si sepsal řeč. I když myslím, že nebude nutná. Všichni Andělé vědí, co pro mě a pro Legii učinil. O to víc mi nejde do hlavy to, že ukončil svůj život. Stát se mariňákem byl jeho sen od příchodu Císaře, ale... Povzdych. A v zápětí poněkud překvapený pohled věnovaný bratru naproti. Divím se, že světla nezačala poblikávat jako tehdy nad Ullanorem. „Nemůžu, Perturabo. I když bych měl, zavázal jsem se Otci.“ Uhnul jsem pohledem a sám si nalil vína. Řádně jsem si loknul a chvíli zvažoval, přemítal. „Mluvil jsem s ním o Oku Teroru, ještě tehdy nad Ullanorem. Řekl jsem mu, že se zdá na noční obloze Calibanu větší a větší, jako otevírající se morda nějakého warpového běsa. A tak mi řekl o Chaosu a o jeho Čtyřech... Mocnostech? Démonech, prý prastarých.“ Ušklíbl jsem se a mimoděk sáhl na jílec meče od Císaře. „Jsou to většinou personifikace lidských vlastností, samozřejmě těch záporných. Hněv, smilstvo, obžerství a nemoc a... Kouzelník. Spíš válka, hlad, mor a smrt. A vypadá to, že Erebus zradil pro ně, nebo kvůli nim. Těžko říct, co s ním je, dokud ho Vlci nenajdou.“ Dopil jsem víno. „A už o nich tiše.“ „Tak jako tak, musíme držet při sobě. A teď neřešit temnotu warpu, ale obnovu starých pořádků. Pojď, dáme se do práce, to tě rozptýlí,“ plácl jsem Perturaba po nárameníku a detailněji zobrazil mapy. „Čiň se, architekte.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ..zhruba za 5 hodin. ++Tiranius++ Předpokládané celkové ztráty : 50% Za dozvuků warpové bouře jsme dosáhli Vostroye. Opevňování zahájeno, systém Vostroya je bohatý, mocný a disponuje dobrým obranným potenciálem. Systém Dreudreg opustěn v spěchu, strategické cíle neobsahoval. Dle odhadů za standartních podmínek by translace spojenců trvala : Zephyr : Dark angels : 3 dny Zhoros : Iron Warriors : 4 dny Ornsworld : Utras, Death guard – 5 dní Molov Primus : Iron Warriors : 6 dní Dodatek : Síla orků je neuvěřitelná! Plavidla v síle 70 Kompanií je obludnost. Navíc, můj pane, nepodařilo se nám dle značek identifikovat orčí klan. Jejich postup byl divoký, krvavý – jako vždy. Na rozdíl od ostatních střetnutí s orky, byl tento lépe koordinovaný a synchronizovaný. Císař ochraňuj! kpt. Tiranius |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespasián - Táhni, táhni pryč a přestaň mi čuchat k prdeli! Už z první věty mi je jasné, že stručně to nepůjde, to nejspíš Císařovy děti neumí… nechci si radši ani představovat, jak fungují na bojišti - než dokončí report, je půlden ztracený, zato popis situace bude barvitý, dramatický a dost možná, když na to přijde, veršovaný. Jestli jsem přemýšlel nad tím, proč to Erebus udělal? Samozřejmě – a nedává to smysl. Jiný důvod, než že definitivně zešílel, mě nenapadl. Pochybuju, že jiný existuje… Erebus je cvok, nebezpečný cvok, který musí zmizet z povrchu zemskýho. Jenže "originální" vysvětlení je ještě šílenější, než sám šílený zrádce. Vyšší bytosti z warpu? To už zmagořil i Vespasián?! Ne, na to má jeho historka moc aktérů. Nebo si dělá srandu? To snad ne, hádám, že takhle idiotský vtip by ho nenapadl snad nikoho – zvlášť ne v tuhle dobu, když nemáme času nazbyt. Takže on vážně věří, že ve warpu jsou obludy, které si vzaly do hlavy, že Impérium zničí? A ovládli Ereba? Císaři, to je... blbost? Očividně tomu věří i Vojevůdce. Je sice teatrální a zbytečně dramatický, ale snad by nevěřil něčemu, o čem by nebyly žádný důkazy, nevěřil by každý fámě, kterou vymyslí nějaká přehnaně bujná fantasie. Zasraný Prospero a všichni psykeři... „Takže Erebus je podle vás… ovládán nějakými bytostmi z warpu? A ty teď chtějí Ahrimana naverbovat?“ To je tak absurdní představa… nebo, byla by, kdyby tu neexistovalo tolik svědků. Tohle je šílenství. „Za předpokladu, že je tohle všechno… pravda,“ jo, je těžký jenom uvažovat nad tím, že by to pravda být mohla, všechno racionální ve mně se tomu brání zuby nehty, „a Ahriman vážně jednal podle rozkazů… nějakých bytostí. Jak se tomu bránit? Co navrhujete, Vespasiane?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasian - ~Sigismund~ „Takže Erebus je podle vás… ovládán nějakými bytostmi z warpu? A ty teď chtějí Ahrimana naverbovat?“ "Není jisté, jestli je "ovládán." Kdo ví, za jakým účelem jedná a jak dalece jedná z vlastní vůle. Přesto obecně věříme, že je s nimi v kontaktu. Je možné, že má jejich podporu - a nebo jedná na vlastní pěst s vidinou toho, že se jim vemluví do přízně. Popravdě jsem nikdy žádnou z nich na vlastní oči neviděl, pokud mi rozumíte. Kdyby ale neexistovaly - Císař by je popřel. Místo toho jen řekl, že je nebezpečné o nich mnoho vědět." „a Ahriman vážně jednal podle rozkazů… nějakých bytostí. Jak se tomu bránit? Co navrhujete, Vespasiane?“ Jen zavrtím hlavou. Nešťastně. Tohle... troufám si tvrdit, že ani můj primarcha by nepřišel s jednoznačným a dokonale správným řešením. V této situaci je každý krok riskantní, můžeme kdykoli šlápnout vedle, zabít nevinné, kvůli stihomamu a podezření - nebo také způsobit katastrofu čekáním a nečinností. "Popravdě, kapitáne - nevím. Nevím jistě. Možná, že není zrádce. Nemyslím si, že je... takříkajíc ve sféře vlivu odpadlíků - myslím si, že možná dostal nějakou nabídku? Zprávu, která jej měla přimět pochybovat nad vlastní loajalitou? Mohl by být vodítkem, naším pojítkem s Erebem, pokud by spolupracoval. Jenže on nespolupracuje. Možná už se rozhodl, možná, že uvažuje, JAK se rozhodne. To vše by mohlo být dost k usvědčení ze zrady." Povzdech. Ostrý, frustrovaný. "Kčertu, třeba nespolupracuje jenom kvůli antipatii k vám! Čiší to z každého jeho pohledu. To pohrdání vším, co zosobňujete. Nevím, co se mezi vámi přesně děje, ale to napětí by se dalo žrát." Pokrčím rameny a znovu se uklidním. "No a nebo je to zrádce a my svou nečinností ohrozíme Impérium. A pokud ano - proč nám o Erebovi říkal? Kolik takových, jako on na Prosperu je? Nebyla ta mobilizace celou dobu v plánu?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Vojevůdce +++ +++ pro: General Fabricator +++ Fabricatore, velmi mne těší vás zájem, podle posledních zpráv je craftworld opravdu zajištěn, byť část vybavení chybí. Věřím, že vaše expediční flotila je již na cestě a brzy bude na místě. Vzhledem k tomu, že v segmentu Obscurus se vyskytly nečekané problémy ne zrovna malých rozměrů, chtěl bych vás požádat, zda by jste coby akt dobré vůle nezrušil své pozastavení pohledávek, alespoň u jednotek, které budou v boji proti orkům přítomny - a které s Coraxovým jednáním, za něž nepřebíráme zodpovědnost, i přes to, že se je snažím aktivně řešit a přimět jej, aby se vzdal svého zbytečně dětinského stanoviska, nemají nic společného. Ostatně, craftworld na který míříte, se nachází nebezpečně blízko epicentra invaze orků. Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Holub, Vojevůdce Odfrknu si a napružím se, Russ že obsadil celý craftworld?! Russ ulovil ušáky a schramstnul všechnu slávu?! TO SNAD ne- ne, neulovil, našel jenom pojízdnej vrak a hraje si na hrdinu. U Mortariona už se začnu zase posměšně usmívat. Jenže já chci, abychom našli craftworld. Já chci, aby se ta ušatá havěť vystopovala a odchytla, aby dostali, co si zaslouží… chci pomstu! A tu, pokud možno, zařízenou vlastníma rukama. Jenže tu v prázdným craftworldu nedostanu. Anděl spekuluje – jako jo, netvrdím, že to není zvláštní, že to působí podezřele, ale tyhle „coby-kdyby“ debaty nesnáším. Otázka craftworldu mě přestala zajímat ve chvíli, kdy Fulgrim řekl, je tam víc lidí, než kolik by bylo potřeba. Jestli je to past? No, tak ať se s tím vypořádaj, Russ a ta modrožlutá arogantní držka, jak bojovníci, jsou sakra Astartes. Devadesát tisíc?! To je MAGOR! To chce využít opuštěný craftworld k uspořádání nějakýho svýho setkání obsesivních autistů? Jenže představou veselice Ultramaríny se dlouho navit nemůžu – ne, když do místnosti přikráčí to! TO! „Co tohlecto zase je?!“ To je páv?! Drahokamový páv?! Fulgrime, ty si definitivně zcvoknul, ne? Že ti to chudí něco TAK nepředstavitelně hnusnýho! Jak to vidím, mám nutkavou chuť do toho kopnout… a ne jednou, kopat do toho nejmíň tak dlouho, dokud se to nerozloží na malý součástky – tak, aby nebylo už nikdy poznat, co to původně bylo! Mám chuť to vzít za krk a vyrvat urvat tomu hlavu… a pak tím krkem uškrtit Fulgrima, abych ho zachránil – zachránil před ním samým! Zprvu mám problémy poslouchat, pořád musím sledovat tu zrůdu, a přemýšlet, jestli se to náhodou nechystá vysrat diamantový vejce. Musím se donutit věnovat obsahu sdělení. Lev má problém. Lev má v sektoru hodně zelených kůží a neumí si s nimi poradit. To znamená jedno – čas pro Angrona a jeho Požírače! „Anděl má pro změnu pravdu, pokud na ně Lion ani Perturabo nestačí, potřebujou tam někoho, kdo ví, jak se louskají orčí hlavy.“ Zubím se od ucha k uchu. „A my všichni víme, kdo z nás tří to je. Fulgrime, stačí jedno slovo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespík - strč prst, strčím pěst Ztuhnu a podívám se na komandéra. Císař to potvrdil… nevím proč, co to na věci mění, zvlášť když logika říká, že jestli něco skutečně je, samozřejmě o tom musel vědět, ale slyšet, že jejich existenci nepopřel, mě přesvědčuje. Ta skeptická část mýho já jako máchnutím zmizí… ano, Primarchové jsou majestátní a moudří, ale vím, že dělají chyby. Císař je něco jiného, Císař je dokonalá bytost. Nebo spíš byla. Tohle je odpověď na pochyby. Jenže otevírá další otázky. Příliš mnoho hypotéz, příliš málo způsobů, jak je dokázat. Tohle je patová situace, jenže jestli má Vespasián pravdu a Zrádce spolupracuje s těmi bytostmi… už nezáleží na tom, jakou máme obranu. Záleží na úplně jiných faktorech – a těmi nedisponujeme, ty patří čarodějům od Tisíců Synů. Jak se bránit něčemu, proti čemu neexistuje obrana? Komandér představuje příliš mnoho „možná“ a ještě víc „co když“, to jsou dohady a spekulace, na kterých v podstatě nezáleží. Jak sám říká, už to, že čaroděj nespolupracuje, je dostatečný důkaz jeho zrady. Moje osočování mi klidu nepřidá, právě naopak, všechen stoicismus stranou, tímhle mě nasere tak, že zapomenu na rezervovanost a začnu řvát. „S jeho antipatiemi ať si vylíže prdel! Máme povinnost k Impériu, až pak můžeme řešit osobní spory! Jestli to zatlouká jenom proto, že mě nemá rád, je to to samý jako zrada!“ Praštím do stolu a rozčileně odstoupím, několik hlubokých nádechů, klid se vrací… vrací se i racionální myšlení. Jenže to situaci neuklidní. V duchu si přehrávám všechno, co knihovník udělal, co řekl, jeho mlžení i kusý informace. Celý Ahrimanovo chování je jako jeden velký usvědčující důkaz. „Jen co nám o Erebovi řekl, zažádal o vyzbrojení jeho legie a – sakra – být to jenom na mě, tak jim ty zbraně dám, protože představa, že by se přidali k tomu šílenci a zradili tak Impérium byla… prostě absurdní. Neskutečně abstraktní. Tohle? Tohle přináší do věci úplně nové světlo. Ahrimanovo mlžení, mlčení, když má mluvit… žádost o vyzbrojení. Je to jenom můj dojem, Vespasiane, nebo to opravdu ukazuje na jeho vinu?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - Lord Komandér Vespasian - ~Sigismund~ „S jeho antipatiemi ať si vylíže prdel! Máme povinnost k Impériu, až pak můžeme řešit osobní spory! Jestli to zatlouká jenom proto, že mě nemá rád, je to to samý jako zrada!“ Ano, na malou chviličku jsme oba ztratili hlavu. On ještě trošku víc, než já. Navzdory situaci se nemohu alespoň na vteřinku neusmát. Vidět stoika, jako je on, křičet "aby si někdo vylízal prdel," je tak trochu chvíle, která by si zasloužila zvěčnit. Jen tak někomu se to nepodaří. Ten drobný úsměv, spíš jen cuknutí koutků, ale velmi brzy zmizí. Stejně tak, jako myšlenky na to, jak je Sigismundův náhlý výbuch legrační. "Je to jenom můj dojem, Vespasiane, nebo to opravdu ukazuje na jeho vinu?“ Zatnu čelisti a chvíli jen bez odpovědi opětuji jeho pohled. Pak zvednu ruku, volně zaťatou v pěst a uvolním jeden prst. "O Erebovi, ať už jej kontaktoval kdykoli, se zmínil až na Jordově lodi a až ve chvíli, kdy na něj došla řeč. Díky VLKŮM. Neměl v plánu o tom mluvit. Nebo to tak alespoň vypadá. Vyklouzlo mu to, protože navzdory tomu, v co jsem věřil, zjevně není tak inteligentní - naštěstí pro nás, možná." Zvednu druhý prst. "Chvíli poté zmínil výjimku z Nikáji. Aby Ereba NAŠEL. Zcela nevinné gesto a nabídka nezištné pomoci? Nemyslím si." Třetí prst. "Není nám schopen říct nic bližšího. Celou cestu předstíral selektivní hluchotu, meditaci, nebo kdo ví, co dalšího, jen, aby nám nemusel odpovídat. Aby se nám nemusel podívat do očí." Čtvrtý prst, kromě palce, který nemíním použít, vlastně poslední - takže rozevřu celou dlaň. "Zjevně nám nechce ukázat kopii své zprávy - pokud vůbec někde fyzicky zazněla a neproběhla nějak... přímo mezi jejich mozky." Nebo já pořádně nevím, jak psykeřina funguje. Nemáme v legii ani jednoho. Odmlčím se. "Pokud tohle všechno nemluví proti němu a nedokazuje ostudný nedostatek loajality - co je tedy důkazem zrady? Kdy to bude vážné? Až otevře zrádcům brány Prospera a přivítá je, jako zachránce? Možná to neudělá s vědomím následků, jaké to bude mít - i Magnus, jeho vlastní dárce genoštěpu a otec, možná jednal v dobré víře, když zabil Císaře." "Chtěl jste radu, co s ním. Já se bojím, že nejjednodušší a zároveň nejbezpečnější způsob, je eliminace. Třeba vyrveme zlo z lůna Prospera v jeho zárodku." A nebo je to vše jen naše chyba úsudku - a pak bude oběť Ahrimana zbytečná - na druhou stranu, nic nenasvědčuje jeho nevině. Vůbec nic z toho, co řekl nebo udělal. Nebo spíše z toho, co neřekl. "Problém je v tom... že kdyby k tomu došlo," ano, mluvím opatrně. Snažím se volit slova tak, aby... "Muselo by se to udělat rychle, čistě a bez zbytečného povyku." No a je to venku. "Pokud je zrádce a my mu dopřejeme soud, který si zaslouží, dáme mu příliš mnoho času, aby vše uvedl do chodu. Pokud o zradě jen uvažuje, bude soud poslední kapkou, která jej přesvědčí. Pokud se shodneme na tom, že je to potřeba, musíme jej prostě tiše odstranit, nejlépe hned." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Angron~ Angronovu otázku na servitora okázale ignoruji. Nečekal jsem ostatně, že ocení nádheru a složitost práce těch, kteří jej vytvářeli - a asi i oběť zbytků toho organického kohokoli, kdo je uvnitř. Pak už se naštěstí na servitora zapomene, protože se řeší důležitější záležitosti. Třeba orkové. Spousta orků. Pták se tedy zvedne a odletí pryč. Dveře se před ním samy otevřou a po jeho odletu plynule zavřou. „Anděl má pro změnu pravdu, pokud na ně Lion ani Perturabo nestačí, potřebujou tam někoho, kdo ví, jak se louskají orčí hlavy. A my všichni víme, kdo z nás tří to je. Fulgrime, stačí jedno slovo.“ Angron je evidentně... situací potěšený. Což by samozřejmě neměl být, tohle je tragédie - ale já jeho nadšení paradoxně vítám. Když bude masakrovat orky, nebude přemýšlet nad svými konspiračními teoriemi o tom, že je Dorn zrádce. Takže jedno slovo, hm? Podívám se mu do těch zlostných, prasečích oček a mírně přikývnu. "Běž," vybídnu jej měkce. Ostatně - rád bych mu dal bližší info, ale žádné nemám, takže je to jedno. Souřadnice mu nechám odeslat. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fufňa Ani nevím čím přesně to bylo že mi tak záleželo na těch cinzincích. Mohli by mi být vlastně ukradení. Asi je to instinkt. Ale jsem si docela jistý že by jsme je neměli násilým přípojovat k Imperiu. Možná je to jen můj sentiment a chuť všechny ochránit. Když příjde blíž vděčně se mu podívám do očí. Víc bych nemohl žádat ani od otce... Natož Fulgrima. Po chvíli se mi na tváři objeví úsměv. Tak jsem to přece jen oddálil. Ikdyž ne o moc. Musím jen doufat že do té doby se umoudří a budou ochotní stát se součástí Imperia. Aspon do jisté snesitelné míry... "Fulgrime... Ani nevím jak ti poděkovat." Jemně ho chytím za rameno. "Rozhodně toho nebudeš litovat to ti můžu slíbit." Usměju se a podívám se směrem ke kleci s ptákem. "Pod tvým vedením určitě bude Imperium prosperovat jako nikdy... Dokud se nevrátím otec. A jsem moc rád že se v tvém srdci najde také milosrdenctví... Myslím že je to místy důležitější než umět bojovat." Opravdu jsem rád že Fulgrim je vojevůdce. Být na jeho místě Dorn už bych musel letět zpátky s nachystanými kanony. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim, louskáček na orčí hlavy. Jak se přesně dalo očekávat Angron je hned celý žhavý do jakéhokoliv boje. Ani mu to nemám za zle. Je to pro něj snad jediné životní potěšení. Hold jeho výchova se nezapře. Už to tam bude třetí primarcha, takže ani neočekávám že mě Fulgrim pošle za ním. Proč by také měl? Bylo by to zbytečné seskupování našichni sil. Poté co mu Fulgrim umožní okamžitě se tam vypravit usměju se na něj a přikývnu.. "Dobrý boj bratře. Doufám že pod tvými sekerami padne co nejvíc orků." Pochybuju že to ocení. Ale co, trocha dobré vůle není nikdy na škodu. Snad se vrátí v pořádku, jeho nadávky na mě nejsou nejmilejší. Pořád je to ale můj bratr a podle toho ho mám rád. Pokud nevyletí jako střela z bolteru asi se budu hodně divit. Ale kdo ví co s ním ty odstraněné implantáty všechno provedou. Kromě toho že je schopný zůstat v mé přítomnosti aniž by mi otrhoal křídla. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Ale ne. Už zase. Ten onen divný moment. Ten, kdy přicházejí oni. Zatmí se ti před očima a celý prostor okolo tebe potemní a jakoby se zastaví. Včetně Perturaba, který prstem ukazuje něco na mapě..Sál oklopí temnota a stíny se prodlouží. Zpoza Perturaba pomalu vyjde malá postava v kápi, tobě je zhruba kousek nad koleno..Prastaří ochránci Calibanu, „Ano, Lione, vypustil do vesmíru to, co jsme hlídali.A my tomu nezabránili. Naše povinnost skončila, avšak naše věrnost nikoliv, synu Calibanu....“ ozve se z pod kápě hlas, který zní jako prastarý šepot tisíce hlasů.. „Proto věz..Na té orčí invazi je něco..cizího. Podivného.Máme pocit, že se jedná o past. Postupuj s opatrností, synu..“ řekne bytost a poté, jako vždy, zmizí zpět v stínu... ...a Perturabo pokračuje, jakoby se nic nedělo.  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kapitáni Havraní Stráže nejsou zrovna proslulý výřečností..Mlčky poslouchají a na většinu tvých rozhodnutí jen kývnou a to z dvou důvodů. Dávají smysl. Nic jiného stejně nelze dělat. Dle plánování bude bez warpového pohonu trvat dlouho i taková banální věc jako průlet celým sektorem... Na druhou stranu, Deliverance není zas tak daleko.Ale bez omluvy Adeptu Mechanicu je to opravdu plachetnice bez větru. Po chvilce se mlčky všichni vrátí k svémi zařazení a začnou koordinovat ty síly, které jim zbyly. A jak to tak bývá – tak po temných eldarech ani slechu, ani zmínka, jakoby se rozplynuli v vesmíru. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro A jedním z nich jsou vize. A tato je rychlá a silná. Něco se stalo. Tvůj zrak se ztratí a tvé vědomí je přeneseno jinam, na jinou, ledovou planetu... Sníh, pokrytý krví. Všude mrtvý. Mrtvý Astartes, mrtvý lidé, mrtvý orci. Hromady mrtvých, hromady lebek, tyčící se k chladnémi nebi. A na té největší, na největším vrcholu dva válečníci, oba strašlivý a hrozivý, oba vyzbrojeni sekerami. Jednoho poznáš ihned. Je to primarcha Angron. Krvácí z mnoha ran, avšak v tváři má stale onen maniakální výraz.. Druhá postava je ork, zhruba o čtvrtinu větší než primarcha. I on třímá sekeru a krvácí. Z obou tečou takové proudy krve, že zaplavují onu horu lebek... "Krev pro Boha Krve!" ozve se z úst obou, když se na sebe vrhnou a od čepelí seker vylétnou jiskry. Krev na lebkách začne hořet a na obloze se otevře velké, děsivé, ohnivé oko. Zatmívačka do tmavé. Ale světlo nepřichází. Tma, chlad, dezorientace. Nedostatek kyslíku, náraz čehosi do týlu tvé hlavy a pak jen odplivnutí a zamumlání "Zrádče." Dopad kohoutku bolteru. Švihnutí kosy. Bodnutí dýkou. Úder kladivem. Výbuch. Tma. Bolest. Mozek na stěně. Smrt. Konec. S prudkým vydechnutím otevřeš oči. Stále žiješ, stále na stejném místě. Tvůj organismus ti řekne, že celá vize netrvala ani pár minut... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Fulgrime... Ani nevím jak ti poděkovat." Jen jemně zavrtím hlavou a věnuji mu rezignovaný, smutný úsměv. On neví, jak mi poděkovat a já nevím, jak si v duchu za svou slabost vynadat. Co by v takovou chvíli udělal Otec? Jak by se rozhodl? Byl by neoblomný a tvrdý, jako obvykle, nebo...? "Rozhodně toho nebudeš litovat to ti můžu slíbit." "Neslibuj, co nemůžeš splnit," vydechnu nakonec tiše. Naopak se bojím, že toho litovat budu. Že se dají do pohybu maličkosti, složí se kousek ke kousku... a pak, pak mi všechny naráz spadnou na hlavu. A Interex bude jedním z nich. "...myslím, že je to místy důležitější než umět bojovat." Bojím se, že Otec zemřel právě pro své milosrdenství. Kdyby nás nemiloval, nebyl by už žádný Magnus, který by jej mohl... povzdech. "Vážím si tvých slov. Já jen... doufám, že nedělám chybu. Paktovat se s xenosy je... Otec by to nikdy nepřipustil a ty to dobře víš. Přesto... doba je těžká. A my zoufale potřebujeme jeho vedení, ač... si to Lorgar nemyslí. Pokud ten Interex disponuje technologiemi, které neznáme, pokud zde je byť malá šance, že má něco, co by nám mohlo pomoci - konej dle vlastního svědomí. Snaž se neselhat. Mohlo by mě to zničit." A já nechci, aby mne mé vlastní slabosti a nedokonalosti strhly do propasti. Vážně a dlouze se mu zadívám do očí. Jako bych se němě ptal, jestli mi rozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Sedě sám v thunderhawku, čí život, že je zločin? Oni tomu nerozumí. Díval se na mě jako na zlo, kterého je třeba se zbavit, je to až ironické, zrovna teď, když jsem se rozhodl na čí stranu se postavit si připadám nucen to znova zvážit. Směšné. Co by jste udělal vy? Primarcho? Na mém místě. Kdyby jste tady byl? Předně, nic z toho by se nestalo, ale den kdy Vás začnu vinit bude mým posledním. Připadám si slepý, já Magistr Templi Corvidae, nedokážu předpovědět budoucnost ani následky činů. nejsme mi psykeři tak trochu jako ptáci? Naše kouzla to jsou křídla a křídla nám vzali, jak získat křídla bez křídel, když se teď plácáme jak ryby na suchu? Gratuluji ti Ahzeku, děláš chyby už teď, co teprve až se začne něco dít, co bude potom? Jakoby z dálky ke mně doléhaly hlasy, nebylo to důležité. Koho to poznamenalo nejvíc? Chyby. Nic není jak by mělo být, všechno se mění. Proč jsem si to vlastně způsobil? Bratře, kde teď si mé lepší já? Pryč, jako všechno dobré, co tahle galaxie měla. Ano, vím kam mě tyhle myšlenky mohou dovést, ale nemohu si pomoci. Kam nás vlastně může dohnat touha po troše respektu? Vždyť instinkt vám velí obrátit se zády k těm, co nám ublížili. Stejně jako Erebus. Jenže co chci já? Chci pravdu? Magii? Nebo jen bezpečné místo pro lid Prospera? Otázka střídá otázku a ani jedna není pořádnou odpovědí. Co se má stát se většinou stane a i nejohebnější z větví se sklání jenom do určité míry. Opřel jsem se. Nádech střídal výdech, nemělo cenu si takhle ubližovat. Potřeboval jsem někoho zkontaktovat, potřeboval jsem s Ním mluvit. Erebus zradil, protože se snažil najít pravdu, hledal jakoukoliv pravdu, která by jej uspokojila, bylo to před tím, nebo potom, co ztratil víru v Impérium a Císaře? To proto se vydal v šanc bytostem, kterých se obávají všichni, kdo o nich ví víc, než že existují, jenže mně nemají co nabídnout. Jediný můj problém, nebo to, co jsem za problém považoval, byl Sigismundův přístup, ale pokud by to pokračovalo do neúnosných výšin, zvládli by jsme to vyřešit sami, přece jsem jen Rudí čaroděj ... Byť jsem se mnohdy včas nedokázal zařídit před přicházejícími vizemi, dokázal jsem je rozeznat od reality. Mé tělo bude ztuhle sedět na svém místě, nebude reagovat na žádnou vnější situaci, můj pohled bude zírat do prázdna. Ještě, že v thunderhawku zbylo tak málo osob, možná budu mít štěstí a nikdo z nich se mým směrem nepodívá. Vždycky ještě můžete tvrdit, že jste se zamysleli, pokud se vaše oči na tu chvíli nepřebarví na mléčně bílou. Bylo to? Nebo teprve bude? Primarcha Angron ... Krev pro Boha krve ...? Kde jsem to mohl slyšet? Lebky? Oko? Někdo je sleduje, kdo? Bytosti ve Warpu? Ty opravdu mocné? Zrádče? Já nikoho nezradil, vlastně ano, zradil, ... Zrádce. Kde? Kosa? Mortarion. Dýka? Kladivo? Petrurabo. Jsem mrtvý? Budou oni moje smrt? Skončí vše díky nim? Ale konec už začal, už dávno. A pak to všechno bylo náhle pryč. Škubnul jsem sebou, na realističnost se dá zvyknout, ale vždy je to, coby kdyby, navíc poté, co se stalo primarchovy. Složil jsem hlavu do dlaní a zavřel oči. Jenže co když to nebylo o mně, co když se to celé týkalo někoho jiného? Potřeboval jsem někoho, kdo bude znát novinky z tažení. Sigismund. Linky Warpu bývají mnohdy opravdu nevyzpytatelné. Ona vize byla vše, co jsem potřeboval, nijak optimistická, ale byla to vize, znamení, že má psykerská moc je stále se mnou. Takže teď ... Pojďme si tu vizi rozebrat. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Do soustavy dorazí fregata nesoucí na palubě mrtvé eldary s craftworldu Malan´tai, jak si vojevůdce přál. Mimo to ovšem dovezla několik nefunkčních wraithu a jednoho wraithlorda. Na rozkaz vojevůdce fulgrima vezeme genetický materiál xenosů s mrtvého craftworldu. Mimo to přivážíme, jak dar i několik automatických jednotek, jenž se naší rotě postavili na odpor. Dále máme pro vojevůdce vzkaz od pána vlků: "Rád jsem pomohl svému bratru. Pokud je ještě někde v imperiu problém dejte vědět. Na fenrisu jsou 3/4 legie a už se začínají nudit. Případně by se hodili nějaké strategické informace o segmentu. Leman Russ" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Malá, rychlá delegace, vyslaná Lemanem~ Necelé dva dny poté, co byla vyslána žádost. Na setkání s vlčí delegací dorazím osobně. Ostatně je to jedna z těch záležitostí, jimž přikládám vysokou důležitost, takže se sluší, abych na chvíli odložil svou rozdělanou práci a dohlédl na předání sám. A osobně Vlky ocenil, už proto, že se zdá, že v problémech okolo craftworldu se, navzdory faktu, že jej objevil Mortarion, angažovali nejvíce. Alespoň mi od nich chodí nejpodrobnější zprávy, nasvědčující, že oni mají informace z první ruky a ten zbytek vedle nich působí, jako by mi přeposílal neúplnou verzi těch jejich. Kromě osobní, čestné stráže, čítající šest vybraných astartů fénixí gardy, v nádherných, zdobných zbrojích, mne doprovází také můj hlavní apotykář, Fabius Bile. Na sobě mám dlouhou, světlou, sametovou róbu, sepnutou u krku umně vytepanou zlatou sponou ve tvaru pavího pera. Se smaragdem místo "pavího oka." Vlasy mám vysoko vyčesané do ohonu nahoru - a sepnuté menší verzi stejné spony, jako mám na róbě. Víčka mám lehce přimalovaná zlatou barvou a zvýrazněná tmavou linkou. "Synové mého bratra," oslovím je a neskrývám jisté uspokojení nad rychlostí, s jakou byla má žádost zajištěna. "Vzkažte svému kapitánu, že na Craftworldu odvedl skvělou práci." Ostatně do příletu mechanika příliš nezbývá. Jen... aby odpověděli na mou žádost, kterou jsem předání techniky doplnil, kladně. Jinak si nejsem jistý, jak to dopadne s bratry v segmentu Obscurus. "A že děkuji za rychlé vyřízení mé prosby. Apothecarion Orla na vzorcích začne pracovat bez prodlení. O případných objevech, budou-li nějaké, budu vašeho pána a mého bratra informovat. Ohledně zaměstnání části legie se se svým bratrem spojím. Nebojím se, že by zůstaly nevyužity dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Pokud by se něco stalo co by tě mohlo ohrozit okamžitě bych ty světy vypálil. Mrzí mě že se kvůli mě vystavuješ nebezpečí, risk je ale často třeba. Ani nevím co bych udělal. Nejraději bych ho asi objal a zatočil s ním jako malým dítětem. "Řešit věci násilím jde vždycky. Ale mělo by to být poslední řešení. Pravda je že neznáme dosah jejich technologie. Vím jen že většinou fungují na krystalové bázi. Jsou nejspíš schopní teleportoval se mezi jednotlivými planetami. Jinak bych si nedokázal vysvětlit absenci lodí u obchodní planety." Pomalu přikývnu a upiju vína. Je tam spousta další věcí o kterých bych rád mluvil. Ale bojím se že Eldaři, samostatné UI, a další ne zrovna Imperialní technologie by asi neměli moc úspěch. Jen doufám že se mě na ni nebude dál vyptávat. Jemu bych asi lhát nedokázal. Ne asi ale určitě. Nerad říkám jen část pravdy, občas je to ale nezbytné. "A co si Lorgar tedy myslí? Očividně jste o tom spolu mluvili... A asi ne málo." Významně mrknu jeho směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "A co si Lorgar tedy myslí? Očividně jste o tom spolu mluvili... A asi ne málo." Jen si povzdechnu a zůstanu sedět na opěrce jeho křesla, mávnu si na servitora o víno. "Lorgar... je přesvědčený o tom, že bychom měli Otce nechat tak, jak je. Že vzhledem k tomu, že Dorn ohlásil, že je Císař MRTVÝ a nepoužil jakoukoli jinou formulaci, jeho zmrtvýchvstání - pro nás, kteří víme, vlastně spíše jen navrácení duše do těla zpět - by mezi masami lidí vyvolalo myšlenky na to, že je Císař bohem. Stalo by se vše, co by Císař nechtěl a... když by jednou byla taková informace venku, už ani Císař by ji neutišil. Vždy by zde byly hlasy, volající jej jako boha, hlásající o tom, že byl mrtev a vrátil se." Nevypadám, že se mi o tom mluví snadno. Vlastně... to se mnou vnitřně dost lomcuje, protože na jednu stranu vím, že má Lorgar pravdu. Lidé... mají vlastní pravdy. Podřizují se masám, věří... věcem, které se povídají a je jich tolik - TOLIK. Nelze umlčet všechny. Přesvědčit. Víra v Císaře-boha se bude šířit jako mor, jako rakovina rozežere Impérium zevnitř a to se rozsype nešťastnému Otci pod rukama. Na druhou stranu - miluji Otce příliš na to, abych Lorgarovo stanovisko zastával s ním. Kousek mě, ten iracionální kousek mě samého, naplněný láskou a vírou k bytosti, jakou Císař je, k člověku, který byl dokonalosti nejblíže, jak jen to šlo - to nehodlá dopustit. Chci Otce zpátky. Bez něj stejně zahyneme. Dříve, nebo později. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na první pohled by to asi nebylo poznat, ale vlčímu pohledu a instinktu neunikne nic. Fábius Bile, vrchní apatykář Císařových dětí, mno...buď nemocný. Nebo unavený.Nebo nejí. Jsou to jemné náznaky, začínající kruhy pod očima, maliličko se bortící postura, jiné složení potu... Prostě a jednoduše, vypadá jako slabé a nemocné zvíře z stáda. Nic, co by jsi chtěl v smečce. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim Na chvíli opřu hlavu o opěrku a zavřu oči. Takže Lorgar nechce aby se otec vrátil. Jak může? Jak ho může něco takového vůbec napadnout? Nechápu to. Nechat otce uvězněného v nějakém kamenu? Jen aby si lidi nezačali myslet že je bůh? Když se to vezme kolem a kolem on je. Mi jsme v porovnání s lidmi neuvěřitelně mocní a stejně tak on oproti nám. Pomalu se rukou chytím za kořen nosu a promnu si ho. "Takže Lorgar. Tvrdí že by jsme měli otce.... Ani to nemůžu říct. Jak ho něco takového mohlo vůbec napadnout? Ano mohlo by to mezi lidmi vyvolat pocit že je bůh. Nevím jak ty. Ale já kdybych měl skočit do sopky aby se otec vrátil udělám to hned a bez váhání. On stvořil Imperium, je to náš otec.... Pokud budeme mít šanci ho vrátit musíme to udělat!" Poposednu si v křesle a vážně se na něj podívám. "To opravdu byť jen uvažuješ nad tím že by jsme otce nezachránili?" Překvapeně mu hledím do očí. Pro mě je to jasná věc a ani nevidím důvod o ní diskutovat. Tohle by měla být naše priorita! |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "To opravdu byť jen uvažuješ nad tím že by jsme otce nezachránili?" "Ano," odpovím automaticky. "Ne," dodám rychle, když si uvědomím, co ze mě vlastně vypadlo. "JÁ NEVÍM!" Řeknu nakonec o dost rázněji, než bych chtěl a vyskočím na nohy. Na malou chvilku schovám hlavu do dlaní a vydechnu. Pak ruce svěsím podél těla. "Je to... je to tak těžké. Vím, že Lorgar může mít pravdu. Že... by to mohlo skončit katastrofou. Uvažoval jsem nad tím. Uvažuji nad tím často, ale... ač to zní rozumně, nedokáži to přijmout. Víš sám, že kdokoli z nás, opravdových synů, kteří Císaře milovali," nemohu uvěřit, že jsem to řekl nahlas. Opravdový syn. "...by se bez rozmýšlení obětoval za něj. Kterýkoli z nás by raději zemřel, než aby dopustil, aby se stalo tohle." Kterýkoli z těch, kteří milovali Císaře jako svého otce. Magnus celý střet přežil. Jak je možné, že on přežil a Císař zemřel? Po tváři mi mimoděk steče slza - a následuje ji několik dalších. Nevnímám je. "Věřím, že se Otec musí vrátit. A vím, že odmítal své... svatořečení. On... až se probudí, bude sám nejlépe vědět, zda se ukázat lidem. Bude vědět, co dělat." Zatnu pěst. "Ale není to jednoduché. Než přišel Lorgar, bylo vše černobílé. Černá byla mrtvý Císař, bílá živý Císař. Teď... jako by se obě možnosti zabarvily do odstínů šedi." Co.... na tom vlastně záleží, jestli si lidé myslí, že je Císař bůh? Co na tom bylo tak špatně? Tedy kromě toho, že sám řekl, že není? |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Princezna "Fulgrime....." Vstanu a pevně ho chytím za paži. "Omlouvám se.... Nemyslel jsem že tě to tak trápí." Zhluboka se nadechnu. "Máš pravdu že to není jednoduché... Nic ted není jednoduché a zvlášť ne pro tebe." Pomalu se k němu nakloním a pevně ho obejmu. Být tu Angron přišla by další serie nadávek na mou slabost a zženštilost. Téměř mi to i vykouzlilo úsměv na tváři. "I ti největší z nás občas potřebují podpořit a promluvit si s někým komu může věřit." Pomalu se odtáhnu a prstem mu setřu slzu. Také se usměju. "Když se vrátí otec všichni v Imperiu se to hned nedozví. Oznámení jeho návratu veřejnosti by jsme mohli promyslet později.... Možností co říct je spousta. Hlavní je jak jim to podáme. Šlo by to označit za nezbytný tah k odhalení zrádců. Kteří se ho báli a proto se ukrývali." Ach Fulgrime. To teď jsem si ani neuvědomoval jaká tíha na tobě ležím. A já ti ještě přidávám s Interexem! Asi nebudu ideální bratr. "Myslím že si děláš starosti s věcmi které se ještě ani nestali. Momentálně netušíme jak otce vrátit mezi nás. S tím by jsme si měli dělat starosti a ne co budeme dělat AŽ se vrátí. Není dobré bojovat s moc problémy naráz." Pomalu se posadím zpátky do křesla a ještě mu na chvíli stisknu předloktí. Pokud některý z nás potřebuje podporu je to bez pochyby právě Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Máš pravdu že to není jednoduché... Nic ted není jednoduché a zvlášť ne pro tebe." Možná, že jsou ta slova prázdná. Prostě jen fráze, která mě má uklidnit - ale přesto jsem za ně vděčný. Vlastně upřímně věřím, že Sanguinius má jako jediný pochopení pro to, co cítím a s čím se musím denně potýkat. Opětuji jeho objetí, zpočátku snad až křečovitě. Velmi rychle se ale přinutím vnitřně uklidnit. Někdy bych si přál být stejně jednoduchý jako Angron. Jednoduchá, barbarská posloupnost smrt - zloba - pomsta mi někdy přijde až osvobozující. Stejně, jako mi momentálně přijde o tolik jednodušší být ... třeba Lemanem Russem. Někoho následovat, nestarat se o to, zda jsou mé kroky správné, věřit úsudku toho, kdo vše vymyslel za mě. Jenže tak mne Otwc nestvořil. Pro to jsem se nezrodil. Vím to až moc dobře. "Šlo by to označit za nezbytný tah k odhalení zrádců. Kteří se ho báli a proto se ukrývali." "Otec... by ve své moudrosti už něco vymyslel," přitakám mu. Chci tomu věřit. Chci věřit tomu, že až se vrátí, všechno bude v pořádku. Chci věřit tomu, že se vůbec MŮŽE vrátit. S tím by jsme si měli dělat starosti a ne co budeme dělat AŽ se vrátí. Přikývnu - i přes to, že se mi chce zařvat "COPAK TO NECHÁPEŠ? AŽ SE VRÁTÍ, MŮŽE BÝT POZDĚ!" Nesedám si zpátky. Chvíli jen tak stojím na místě a tupě, zlomeně hledím do zdi. Nadechnu se, snad, jako bych chtěl něco říct - ale pak si to rozmyslím. Nemá to vůbec žádný smysl. "Máš pravdu," řeknu po chvíli a jdu se konečně posadit. "S nikým dalším jsem tu... věc neprobíral. Tedy - Dorn vynakládá velké úsilí, aby Otce vrátil zpět. A Lorgar se té možnosti bojí. Neznám stanoviska ostatních. Mnohdy možná ani neví že... se nad něčím takovým vůbec uvažuje." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim Takže Dorn vynakládá prostředky aby vrátil otce zpátky? Nechám své.. No asi překvapení ukryté pod úsměvem. Nechci mu přidávat další starost. Po tom co vydal to unáhlené prohlášení. Taky nevím proč. Pochopil bych že nám pošle oznámení hned. Ale veřejně to ohlašovat opravdu nemusel. Ikdyby se mě při objímání pokus uškrtit nezlobil bych se na něj, pokud by mu to pomohlo. Nicméně to mi to připomnělo další věc na kterou jsem se chtěl optat... "Je mi líto to přiznávat ale asi je lepší že o tom neví úplně každý. Ne že bych bratrům nevěřil, ale pokud by se dostalo mezi lidi že Císař znovu ožije to by byl teprve problém... Když budeme vědět že to půjde a budeme mít možnosti jak to provést, můžeme to oznámit klidně i orkům." Při poslední větě se potichu zasměju. A je to tu znovu. Neměl bych mu říct o eldarach na interexu? Určitě by to vědět měl... Ne řeknu mu to jindy. Na chvíli se zahledím na protější stěnu. Až bude vhodnější příležitost... Jo to mi stačí. Ted není vhodná situace. Najednou prudce cuknu hlavou na stranu jeho směrem. "Fulgrime tak mě napadá... Co je vůbec s Magnusovými mariňáky? Od toho incidentu jsem o nich nic neslyšel... Docela se o ně bojím když je Magnus na zlatém trůně." |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Anděl, Fulgrim Nadšeně udeřím hranou pěsti do křesla, o který se opírám. Moc se nekontroluju, však ono to přežije. „Tomu věř, Anděli, až s nimi skončím, budou mít zelený kůže místo waaaghu velký slizký brouzdaliště!“ Začnu se zubit, vesele a natěšeně, protože co může být lepší než taková malá krvavá lázeň, co na tom, že smradlavá po orcích. Jestli si Fulgrim tak potrpí na dárcích, můžu mu pár těch bradavičnatých mrtvol stáhnout z kůže a vyrobit mu z nich potah třeba na křesla. Stále v dobré náladě se obrátím na Vojevůdce, „chystáš se tam poslat ještě někoho?“ Jen jestli se mám připravit, že mi bude překážet i jinej bratříček než jenom Lion a Perturabo. Ale dál nemám důvod tu okounět, holčičky si chtěj určitě popovídat. „Bratři,“ podívám se plynule na Fulgrima a pak Sanguinia, a mírně naznačím úklonu. „Nestresujte se, doprovod nepotřebujem, cestu najdeme sami.“ Tak jo, tu zdvořilou část máme za sebou. „Kharne, jdeme. Necháme mocné Primarchy krafat nad košíkem s dobrotami a vínečkem, určitě mají spoustu dojemných historek na přetřes.“ A teď ten zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Vlci jsou očividně velmi překvapeni s oficiálního přijetí, přeci jen vezou mrtvoly a rozbité kusy eldarských strojů. Tak nějak očekávali, že je příjme některý s apatikářů, který jen podepíše převzetí. Místo toho je přivítá sám primarcha Císařových dětí a vojevůdce impéria Fulgrim. Vlci uctivě pokleknou a vyčkají dokud je vojevůdce neosloví, poté jak je na Fenrisu povstanou. Jak vojevůdce mluví na vlcích je vidět hrdost na úspěch své legie. Jen vojevůdci nejspíš přijde divné, že vlci až příliš často sledují jeho hlavního apatikáře. S vlčích tváří jde při pohledu na Fabia znepokojení a starost. Relativně mladý důstojník vlků velící delegaci se vojevůdci ukloní. "Spolehněte se vaše slova věrně předáme. " fulgrim tak získá jistotu, že jeho slova budou tlumočena slovo do slova. "Vojevůdče je váš hlavní apatikář v pořádku, vypadá nemocně?" zeptá se apatikář vlků, který dohlížel na těla eldarů a s jeho postoje lze vyčíst upřímný zájem. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Inu... Dorn si to stejně udělá tak, jak bude chtít on. Je tomuto procesu nejblíže - a já mu mohu jen pomoci zařídit vše potřebné. Zjistit, jak na to. Podpořit jej. "Fulgrime tak mě napadá... Co je vůbec s Magnusovými mariňáky? Od toho incidentu jsem o nich nic neslyšel... Docela se o ně bojím když je Magnus na zlatém trůně." "Jsou na Prosperu. Pod ochranou Dorna. Jsou v pořádku, alespoň, co vím. Poslal jsem tam po domluvě s Dornem Vespasiana. Čekám, že nějaké zprávy o tom, jak to tam vypadá, dorazí brzy. Nemyslím si, že by bylo třeba se o ně strachovat," Pokrčím rameny. Vypadám o tom docela přesvědčený. "Dorn je možná občas arogantní idiot - nebo tak minimálně působí - ale oba víme, že není nespravedlivý. A drží slovo. Pokud řekl, že jsou pod jeho ochranou, nemám důvod o něm pochybovat. Vím, že Lorgar tam chtěl letět. Šel se na to na Phallanx zeptat, když jsem odlétal z Terry - ale nevím, jak to dopadlo." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, Angron~ Angron se opravdu těší. Jsem rád, že alespoň někdo má z téhle tragédie radost, protože já bych byl raději, kdyby se někde objevil... jenom takový menší waagh, aby třeba zabavil Angrona a já nemusel řešit všechny ty doprovodné hrůzy. „chystáš se tam poslat ještě někoho?“ Pokrčím rameny. "Zatím nemám žádné relevantní informace. Nechci tam zbytečně kumulovat jednotky, dokud se neukáže, že jsou potřeba. Tři primarchové se svými legiemi by to ostatně mohli zvládnout minimálně do doby, než dorazí posily, budou-li potřeba. V celém Obscuru operují Nositelé. A zhruba den nebo dva warpové cesty odtamtud je devadesát tisíc Ultramariňáků. Devadesát tisíc." Ušklíbnu se, jako by to říkalo vše. To je vlastně plný stav nějaké menší legie, třeba Coraxovy. „Kharne, jdeme. Necháme mocné Primarchy krafat nad košíkem s dobrotami a vínečkem, určitě mají spoustu dojemných historek na přetřes.“ Je to jen taková ta zkratová chvilka, kdy se zachováte... řekl bych - ne úplně důstojně. Já se například jeho sarkasmu od srdce zasměju, seberu ze stolu jakýsi malý dortík a zcela nepokrytě jej po jeho odcházejících zádech mrsknu. Ne nijak silně, ani vztekle - spíše rozverně a laxně, řekl bych. Takovým tím ladným obloukem, který vyhrožuje možným přistáním za krkem. Aby mu nebylo líto, že si vlastně nestihl dát ani jeden. Nejspíš. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Dobře. Ikdyž jsem spíš myslel jestli nevíš jak to snáší. Ale na to asi nemáš čas. Ani chuť se tím zatěžovat." Pokrčím rameny. Jen jsem se chtěl ujistit že jsou v pořádku. Pravda je že nemáme důvod Dornovy nevěřit. Přece jen momentálně má pod palcem část Imperia. Navíc byl na Prosperu Vespasian. Pokud by se tam dělo co nemá nepochybuj že by to Fulgrimovy zamlčel. Zavřu oči a upiji pomalu vína. Několikrát pomalu roztáhnu a zase složím křídla. Mam chuť jít se proletět na slunnou Elysii. Letět. Užívat si vzdušných proudů a nechávat se vyhřívat sluníčkem.... Bez strachu že se mě něco pokusí sežrat. "Jak vidím i tví velitelé mají plné ruce práce s pomáháním ti. Necítím se moc dobře že ti vlastně s ničím moc nepomáhám." Nechám si dolít vína a znovu upiju. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Přikývnu na Fulgrimova slova. Má pravdu. Ultramarináci jsou blízko, tak nemá důvod posílat tam zbytečně další jednotky. Musíme také myslet na obranu našich planet. Už jsem pomalu začal myslet co všechno chci vlastně Fulgrimovi říct o Interexu... A na pár věcí se optat. Na chvíli roztáhnu křídla a propnu je. Fulgrim si bere nějaký dortík. Asi dostal chuť na sladké. Nedivím se mu... Možná si později také jeden nebo dva dám. Ale co to? On se s ním otáčí k Angronovy. Vypadá skoro jako by ho chtěl hodit. Ne to by neudělal. Ten věčně uhlazený, vychovaný Fulgrim.... On to vážně udělal. S výrazem naprostého překvapení (a možná i zděšení) sleduji dortík jak letí. A plynule přistává na Angronově krku. Pomalu se mi na tváři objeví úsměv. O další vteřinu později. Kdy se nejspíš Angron otočí. Vypuknu v téměř hysterický smích. Nejdřív se ho snažím zadržet, ale je to bez šance. Nakonec se jen zoufale válím v křesle s neustávajícím smíchem a sleduju Angrona jak bude reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Je to mladík…! Nebo senilák? Prostě ten kokot a Anděl Zavrčím a prudce se otočím, když mi něco přistane na zádech. Jsou věci, který nikdo nečeká prostě jenom proto, že čekat nejdou. A myslím, že mezi nima vede hihňající se Fulgrim, kterej po mně hází dorty. Je to tak absurdní, že mě dokonce přejde startující vztek… ne, nemám vztek, mám chuť se smát, ale potlačím to. To vědět nemusí, jen ať si myslí, že mě nasral. „Fulgrime!“ Zařvu z plných plic a s bojovým řevem vyrazím k stolu. Nezastavuju se ani před stolem, namísto toho na něj skočím. A zatímco stoupám na stůl, pravou rukou seberu do ruky dort. Plynule se od stolu odrazím a na Fulgrima skočím. Srazím ho do křesla a narvu mu dort do ksichtu. Už se řehtám jak malej kluk. „Takže ty chceš provokovat?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Angron a Sanguinius - protože zatímco Kazma kňučí a je jí zle a nejzleji a nikdo ji nechce pomoct a nikdo ji nemá rád, někteří jiní se můžou "koulovat" dorty! HEHEHEHEHEHEHEHEHe.... Anděl se směje. Ne. Ne - nenenenene - nemůže se smát. A upozorňovat na to, co jsem udělal. Třeba si toho nevši - Sanguinie! Ticho, ticho! Jenže Angron se otáčí a řve, jak tur. Tohle jsem nedomyslel. Chci se omluvit a říct, že to byl jenom malinký, malinkatý šlehačkový muffin - ale za tu dobu, kterou mu trvá přeběhnout místnost, ze sebe stihnu stěží vydat "An-" Namísto "Angrone, počkej, ovládej se, byla to legrace!" Které jsem zamýšlel původně. Vidím to jako ve zpomaleném záběru. Řvoucí Angron skáče přes stůl, před očima mi rychle proletí několik náhodných záběrů z mého života, chytá dort a.... pak už vidím jenom šlehačku. Respektive nevidím. Ale je všude. Smích. Anděla, Angrona - můj ne - chvíli mi trvá, než se vůbec můžu nadechnout. Tak nějak napůl sebou pod vahou Angronova těla zazmítám. „Takže ty chceš provokovat?!“ Rád bych něco odpověděl, ale místo odpovědi na něj akorát tak vyprsknu smíchem šlehačku, kterou mi narval do děsem pootevřených úst. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Fulgrim, Sanguinius Směje se? Těžko poznat v tom bordelu, co má na ksichtě, ale ano, jo, vypadá to, že jo – já ti zavřu hubu, Fulgrímku! „Takže ty se směješ?“ Držím si ho, aby se náhodou nevycukl, až nebudu chvilku dávat pozor, a otočím se na Sanguinia. „Anděli, buď co k čemu a podej mi další dort, Fulgrim má hlad! Prej chce nakrmit!“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Celou tu situaci kdy je náš vojevůdce dáven koláčem sotva popadám dech. Až když mě odloví Angron pořád celý rozklepaný smíchem se pomalu zvednu. Vezmu dortík a dojdu pomalu k nim. Dávám si docela na čas aby si to Fulgrim náležitě užil. "Promiň." Podám Angronovy dortík a čistě pro jistotu o kousek ustoupím. Užívajíc si celou tu situaci. Začal si tak by si ji měl teď vyžrat... Doslova. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro |
| |
| Opět, někde jinde, někdo jiný a zcela, zcela nezávislý na současné situaci v vesmíru Malá větvička a pár lístečků dopadlo na stoleček a ozvalo se spokojené zacvakání nůžek. Muž se podíval na prastarou bonsai, v jeho zlatých očích se zablýsklo a trošku se pousmál…Aniž by se podíval za sebe, cítil cizí přítomnost. Přítomnost, kterou necítil už dlouho. „Tebe jsem nečekal. Zvláštní. Upřímně, už nikdy jsem tě nečekal….“ Za zády se mu ozvalo ušklíbnutí a odpověď. Hlas zněl prastaře, chraplavě a trošku unaveně. Ale spokojeně. „To nikdo, bratře. Najít tě nebylo jednoduché…“ Postava u malé rostlinky se také ušklíbla. Aby ne, schovával se dlouho a dobře.. Jeden pár rukou odložil malé nůžtičky a druhým párem rukou si podal šálek s čajem.. Třetím párem končetin si podal podivný hudební nástroj ne nepodobný lyře a usmál se na nového návštěvníka… „Vypadáš stále stejně. I po těch letech…“ zazněl milý hlas hostitele.. „Ale ty ne. Nikdy jsi nevypadal dvakrát stejně, tak proč já se vlastně divím…“ vyštěkl hlas návštěvníka, zatímco hostitel ladil lyru a tvářil se jakoby nic a nového hosta si ostentativně nevšímal…Po chvilce ticha, které narušilo jen pár tónů z lyry, se zpodkápě ozvalo uchechtnutí. „Těch let. A ty mně ignoruješ a tváříš se jako by nic. A ano, chápu, že se bojíš. Protože vím, kdo zato může, bratře. Moc dobře….“ V ten okamžik dosáhlo dění v prostoru hranic fyziky. A ještě kousek dál. Na druhou stranu, ani jednomu z účastníků drobného, rychlého souboje to nevadilo…Některé věci nejde popsat a některé nejde ani pochopit. Tekuté zlato, záře mnoha sluncí, chlad hvězd, ticho mezimolekulárního prostoru. To vše se tak nějak událo v moment, který trval tu dobu, co se minulost přesune do přítomnosti a do té se přesune budoucnost. Jediným, kdo toto všechno mohl vidět, byla bohužel jen ona bonsai a popravdě, patřilo to mezi ty divnější věci, které toto stvoření vidělo. Bohužel, o tom nebude moci nikomu vyprávět. Celý incident skončil tím, že nový návštěvník držel Pána Bonsai pod krkem, zvedlého jako kočku a zcela bezmocného. Bytost se sice snažila, seč mohla, ale návštěvník byl silnější. Vždycky byl a pravděpodobně vždycky bude. Tedy v otevřeném a přímém konfliktu, což je věc, které se Zahradník vyhýbal co mohl. I tehdy. „Máš práci. Dlužíš mi to, bratře. Doba odplaty se blíží…“ ..a rychle mu vysvětlila, co po něm chce. Bohové neblednou. Ale v tento okamžik by se to asi hodilo. Zahradník jen mlčky souhlasně kývl a poté spadl na zem, byl puštěn. Ale dobře věděl, že ne nadlouho. Jak se zdá, tak z této situace už mu žádné lži a podvody nepomůžou. „…ten plán je šílený. Mnohé se změnilo…“ zasípal. Návštěvnice se zasmála. „Změnilo. Všimla jsem si. A šílený je. Jenže nás nemá kdo zastavit, bratře. V tom je to kouzlo. Ale vše postupně, jedno po druhém. Nad časem stále nemáme moc…“ „Víš o tom, že v konečném důsledku možná odsoudíš celý Vesmír k záhubě?“ „…a komu na tom záleží? Tady jde jen a pouze o jednu věc. O pomstu…A nyní k detailům..“ řekla a položila na stoleček vedle bonsaje malý model věci, kterou Zahradník již dlouho neviděl. A pousmál se. „Ironické. Velmi, velmi ironické. A tak příznačné pro tu ubohou rasu…“ Zcela někde jinde, zcela někde jinak a zcela s jinými postavami Byl toho dne poněkud neklidný. Ten okamžik, kdy ráno přijdete k rozehrané šachové partii a zjistíte, že se vám do celého systému této nádherné hry nabourala další strana, která ještě drze změnila pravidla…Zajímavé, zajímavé. A znepokujující. Byla jistá hranice, do které mohl sledovat. Anathema ji překročila, jeho sourozenci taky a oni také. Znepokující. Upřímné dárky by se lidem neměli dávat. Za dárky je třeba vždycky zaplatit a ideálně větší cenu, než má onen dárek. Tak to bylo, je a bude. Tedy mělo by být. Rozdávání Craftworldů prostě není fér. Ruka s drápy chytila jednu figurku a její majitel se usmál. Ty detaily, ta krása v jednoduché dokonalosti, nádherně vyvedené detaily zbroje. Figury, které vytvořili nástroje a končetiny mimo tento vesmír. Občas měl pocit, že se postavám hýbá obličej, nakolik vypadali živě. Poté ucítil přítomnost svého, inu, bratra? Soupeře? Soka? Tak jak tak, zde neměl co dělat. Povzdychl si a vydal se k dveřím, ačkoliv s dveřmi to mělo máloco společného. „Co tu chceš?“ „Mám novou hru. Ty máš rád hry, žejo? Jmenuje se „Koho už přestali bavit vaše věčný plány?“ „Co to mel…“ Ale než dotyčný stačil větu doříct, do obličeje se mu zabořila pěst, omotaná mosaznými řetězy a odmrštila ho vzad. „UŽ MĚ DOŠLA TRPĚLIVOST!“ ozval se řev. A že to nebyl ledajaký řev. Temporální distorze reality se rozlehla po celé sféře a řvoun nozdrami vypustil něco žhavé páry. „FURT, TY A TEN ZATRACENEJ BUZÍK. Budeme je pomalu posedávat, plátek po plátku, sežereme jim duše, rozpoutáme chaos a jakej je výsledek?“ Překrásná figurka dopadla na zem, stejně jako mnoho dalších, překrásných modelů, které se roztříštily na maličkaté kousky, když na šachovnici dopadla obří sekera. „Ti to řeknu.NIC!ÚPLNÝ HOVNO!“ ozval se vzteklý řev a na druhém konci, hm, místnosti se majitel šachovnice sbíral dohromady. Ano, toto už také viděl, že přijde. Jen to čekal o týden později, schoval by svou nejcennější sbírku. „Trpělivost….“ „…DOŠLA! Zapomínáš, kdo já jsem. Takže, seru na tebe, seru na tu buznu a rozpoutám si vlastní peklo. Seru na nějaký duše, k těm dvěma, co chcete se stejně nedostanete…“ řekne a pomalu přistoupí k trosce na „zemi“. Pracovnou zaduní dopady obřích kopyt. „Moc chytrý jsme, že? Moc si hrajeme, že? Šoupeme figurkama sem a tam, že? Tomu je konec, bratře. Čas utopit Galaxii v krvi…“ ušklíbl se mluvčí, kopnul do ležícího a poté odešel… Miasma, tvořící tělo Šachisty se rozplynulo a pravý Bůh vystoupil z stínů a smutně si povzdychl… „Tohle se nám nebude líbit. Nám všem. Pravidla, pravidla, nemají se porušovat…..“  A kdesi jinde, ten Třetí dostal, inu, hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Sanguinius, Angron „Takže ty se směješ?“ Vychechtám ze sebe značně nepřesvědčivé "nééé." Samozřejmě, že se směju. Tahle situace je to nejsměšnější, co mě za poslední týdny, možná i měsíce, roky, potkalo. Pal to čert, že ležet tady pod Angronem bez možnosti se bránit nebo hýbat nepatří zrovna mezi top ten nejdůstojnějších a nejkultivovanějších zábav, kterým bych se mohl věnovat a šlechtit svého ducha. Jeho to stejně brzy přestane bavit - a alespoň se rozejdeme v dobrém, co si budeme povídat, ono je to důležité. „Anděli, buď co k čemu a podej mi další dort, Fulgrim má hlad! Prej chce nakrmit!“ Tady to asi skončí. To by totiž nikdy neudě- "Promiň." Zazmítám se trošku urputněji, ale je to poměrně marné. "Sanguinie! Tohle ti nikdy nep-" chytří diplomaté ví, kdy je třeba zmlknout - třeba, když vám letí na tvář "nášup." Vlastně by to věděl každý s trochou toho selského rozumu, která mi chyběla ve chvíli, kdy jsem bratra vyprovokoval k akci. "Angrone! Ti orkové!" Vykašlu ze sebe, společně se smíchem, když ze sebe shodím nános tak, abych mohl mluvit, aniž bych se zalkl. "Běž už!" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Dobře. Ikdyž jsem spíš myslel jestli nevíš jak to snáší. Ale na to asi nemáš čas. Ani chuť se tím zatěžovat. "Jsou to astarté. Jak by to asi měli snášet," zabručím a zazní v tom lehký nesouhlas. Jistě - asi je ztráta Magnuse zasáhla. A ztráta Císaře také, stejně, jako celé Impérium. "Nejde o zatěžování se, čas a chuť. Dorn řekl, že je ochrání a poslal jim své vojáky. Kdyby se vyskytl nějaký problém, tak-" Mi o něm Dorn řekne? Ah, vážně? Ne, neřekl by mi nic. Ale vyřešil by jej. A pokud ne, už bychom o tom věděli. Takové věci se... neutají. Ne nikterak snadno. "Jak vidím i tví velitelé mají plné ruce práce s pomáháním ti. Necítím se moc dobře že ti vlastně s ničím moc nepomáhám." "Mí velitelé byli stvořeni, cvičeni a pečlivě vybráni mezi stovkami jiných právě proto, aby mi pomáhali. Co jiného by měli asi dělat? Nacvičovat divadlo?" Povytáhnu obočí s trpkým úsměvem. To si mnoho bratří možná myslí, že dělají, že? "Samozřejmě, že mi pomáháš. Věřím, že uděláš vše pro to, aby tvá mise na Interexu byla úspěšná. Vše a ještě mnohem víc. Neřešme to. Chci ti ukázat, co jsem si přinesl ze své nešťastné pouti k Otcovu hrobu." |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Hathor Neměl jsem jistotu, že se má zpráva dostane až k Vojevůdci. Nemyslím si, že jsem paranoidní, možná jenom nechci sledovat, že se věci ještě budou zhoršovat, na druhou stranu, občas je to tak, že čím víc horší situace, tím víc náhodných vizí. Něco za něco. Nikdy nedostanete nic, aniž by jste nemuseli něco jiného ztratit, stejná hodnota je také důležitá. Vytáhl jsem datapad a naladil si na něj textový vox. ++ Soukromá šifrovaná frekvence Tisíc Synů, kanál užívaný Magistri Templi ++ ++ Od: Ahzek Ahriman ++ ++ Pro: Hathor Maat ++ Bratře, Budu posílat vojevůdci zprávu ohledně své vize, pokud by to z nějakého důvodu nechtělo přes Sigismunda projít, budu potřebovat, aby jsi ji poslal ty. Klidně ji můžeš prohlásit za svou bude-li to nutné, šlo o toto: Viděl jsem bojiště, plné mrtvých, krve a lebek. Na vrcholu těch lebek bojoval lord Angron s obrovitým orkem -otázka zní, jak moc je podstatné, že byl větší, než primarcha, oba se poháněli válečným heslem "krev pro boha krve" - myslím, že v těch slovech je něco víc. Ať už to bude jak chce, toto tažení přiláká pozornost někoho z Warpu, pravděpodobně onoho Boha Krve. Nato navazující vize se již odehrála ve tmě, takže nevím, jestli bude následovat bezprostředně po oné události, nebo ne. Někoho nazvali zrádcem, a pak jej zabili, bolterem, kosou, dýkou a kladivem - nejsem si jistý jestli to odkazuje na primarchy, a pokud ano, byla to vidina toho, že to budou zrovna ti zrádci, nebo ti, co budou zrádce potírat? Kosa odkazuje jednoznačně na lorda Mortariona, Kladivo na Petruraba, dýka může odkazovat jak na lorda Fulgrima (což by neměl pravděpodobně slyšet), stejně, jako na lorda Angrona, či Konráda, bolter je také položka k zamyšlení, pravděpodobně se bude jednat o primarchu Guillimana, stejně jako Dorna, Alpharia, a tak dále. Teorii výkladů vizí samozřejmě rozumíš, nic není stálé, vše se mění, a není jisté, zda to, co jsme viděli není jen podobenství, které je naši mysli nejblíže. Jestli to musíš poslat dál, dám ti nějak vědět, nejextrémnější varianta je, že ti dojde vzkaz od Beleqa. Snad k tomu nedojde. Konec. A pak nezbývalo nic jiného, než napsat oficiální zprávu vojevůdci a počkat na Sigismunda. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespasian Nemusí vyjmenovávat všechno, co k podezření vede, vím to moc dobře sám, ale je pravda, že slyšet nahlas řečený souhrn všeho, co se stalo, mi pomáhá uvědomit si celou váhu důkazů. Pomineme fakt, že půlku toho, co říká, tvoří vyvozené dohady bez reálných podkladů, protože já si myslím to samé… všechno do sebe zapadá, všechno nahrává tomu, že Ahriman skutečně zrádcem je. Eliminace? Překvapeně na něj pohlédnu, protože… vážně mi tu navrhuje knihovníkovu vraždu?! Narovnám se, napruženě a přísně. V podstatě s ním souhlasím, bylo by lepší se ho zbavit předtím, než dostane příležitost něco udělat, zvlášť když je to psyker, ale pořád tu je jistý ale. Vždycky je to nějaký ale. „Nazývejte věci pravými jmény, Vespasiane, zkrátka ho chcete pro jistotu zavraždit, i když nemáme přímý důkaz.“ Doufám, že tu má nějaké nahrávací zařízení, tohle je rozhovor, který by se měl zvěčnit navždy… jen si slávu neužijem, za tohle nás popraví pro velezradu. Protože už tenhle rozhovor se zradou koketuje – a pokud si to vykládáme špatně a Ahriman není zrádce, ničeho menšího se jeho zabitím nedopustíme. Jak jinak si to vyložit? Že to byl omyl? Je mi líto, že jsme zavraždili současného velitele Tisíce synů, my mysleli, že je zrádce, ale asi nebyl... každý má právo se mýlit, že? Umím si živě představit ty reakce plný pochopení a tolerance. Prostě skvělá vidina budoucnosti. Přimhouřím oči a ironicky se ušklíbnu. „Jak to navrhujete provést, kapitáne? Je to čaroděj, konvenčně ho nezabijeme,“ upřímně, je mi jedno, jestli Ahriman umře, dokážu se smířit s tím, že ho zavraždíme bez stoprocentní jistoty, ale nechci zbytečně obětovat život kohokoli z Imperiálních Pěstí, včetně mě, jen proto, že jsme paranoidní. |
| |
| Veřejná omluva Já Corvus Corax velitel devatenácté legie se tímto omlouvám adeptu mechaniku za poškozená a zničená zařízení v soustavě Calderia, stejně tak za raněné a zabité služebníky. Tímto nabízím že nahradíme zničená zařízení. Ve věci mé žádosti o prošetření činů archmagose Vitriliana se já i má legie souhlasíme se zjištěnými výsledky šetření a akceptujeme je. Ve světle těchto výsledku stahujeme všechna obvinění námi vznesená. Corvus Corax Velitel devatenácté legie. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Zpráva mne dohoní v hlavním sále, kde právě s mými podřízenými probírám náš další postup. Zamyšleně si ji vyslechnu a pak odpovím. „Havraní stráž zdraví Bílé jizvy a vítá vás v soustavě. Bratři rádi vás zde vidíme. Omlouvám se, ale pokud nemáte nějaké úkoly které by vás poutali přímo k této soustavě, tak vás prosím abyste se zapojili do naší obrany segmentu. Naší prioritou je v tento moment zabezpečit ochranu našich důležitých světů. Naše imobilita jich mnoho nechává nechráněných a ikdybychom ihned přešli do provozuschopného stavu, tak se nám v jihozápadě a severovýchodě zmizeli podpůrné síly tedy dvě legie byli převeleny jinam a nechali nám v obraně segmentu díry se značně oslabenou obranou pokud vůbec nějakou. Jakmile budeme moci tak se zapojíme do obrany. Corax od Havraní Stráže konec.“ Pak si zavolám apatikáře s technomariňáky s admirálem. „ Jakmile budeme moci poletíme na Vykoupení, chci zvětšit počet nových mariňáků, prioritou je nahradit ztráty mé legie, ale potřebujeme prostě víc lidí máme-li dostát našim závazkům. Nepřeji si aby se zatím nějak měnil systém přijímacích zkoušek a operací, chci plnohodnotné mariňáky. Připravte pro mne prosím studie jak toho dosáhnout.“ Pak pohlédnu na admirála. „ Chci abyste vypracoval plány pro případ našeho napadení za stávající situace, pokud jsem vyrozuměl tak naše bojová síla a mobilita ve volném vesmíru není nijak výrazně omezena, ale chci to ověřit. Také bych chtěl znát stav našich lodí a aby většina byla připravena opustit systém do 12 hodin jakmile dostaneme hlášení že motory opět fungují správně. Pokud nejsou nějaké dotazy tak se můžete pustit do práce. Já budu plánovat další postup až se nám podaří stabilizovat nynější situaci.“ S tím se odeberu do soukromých komnat a jako první si projdu kompanie z mé legie které jsou na domovském světě nejdéle a informace o nich a jejich kapitánech . (toto my nemusíš rozepisovat pokud vyloženě nechceš) Také si nechám přehrát vše co víme o aktivitě nepřátelských jednotek v segmentu a čekám na nové zprávy. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro pro kult Corvidae A Sigismund stále nepřicházel. Pokud budu chtít poslat zprávu Vojevůdci, hodilo by se mi mnohem více informací, než mám doteď. Mnohem víc vizí budoucnosti, které, když se do ní nemůžeme regulérně podívat, přicházejí opravdu jenom tehdy, když chtějí. Jenže kult není jenom o jednom členovy, že? Chtělo to ještě jednu zprávu. ++ Voxová textová zpráva, zabezpečený kanál Tisíc Synů, kult Corvidae ++ ++ Od: Ahzek Ahriman ++ ++ Pro: příslušníci kultu Corvidae ++ Bratři, Kdo z vás jste měl v poslední době vizi, ve které někdo ze zúčastněných užíval zvláštní bojová hesla (např. „Krev pro boha krve“), popřípadě byly ve vizi přímo, či nepřímo narážky na různé Warpové entity. Prosím, podělte se o ně. Viděl jsem, že přichází něco opravdu velkého a každý drobný střípek informací může být rozdílem mezi výhrou, či prohrou. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro ++ Od: Ahzek Ahriman ++ ++ Pro: Sigismund ++ Omlouvám se první kapitáne, že ruším, ale mohl by jste prosím svůj návrat uspíšit? Něco bych od Vás potřeboval. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro -Lord Komandér Vespasian- Sigismund „Nazývejte věci pravými jmény, Vespasiane, zkrátka ho chcete pro jistotu zavraždit, i když nemáme přímý důkaz.“ Pokrčení rameny. Z mého pohledu jsem to vlastně řekl úplně stejně jasně, jako nyní on. I když v jeho podání to samozřejmě zní mnohem hůř a vybízí to k černobílému výkladu situace. Samozřejmě, že si uvědomuji všechno to bahno, které na nás může spadnout. Ať už je zrádce, nebo není. Pokud se to dobře nerozmyslí, může se stát cokoli. U trůnu, i když se to dobře rozmyslí a dokonale provede, může se stát cokoli. Ve hře je tolik faktorů, náhod a "ale." "Říkám, že taková možnost existuje," zavrčím neutrálně. "Vy jste tady déle. Mluvíte s ním, žijete s ním - tohle posouzení nenáleží mně. Já vás jen varoval a vyřkl nahlas vlastní domněnku." Ano, Ahriman mne vše, jen ne přesvědčil o své loajalitě. A to jsem se opravdu snažil. Byl na něj hodný a pokusil se z něj dostat jakýkoli důkaz toho, že je s námi. Jen trochu chuti spolupracovat, podpory Imperiální věci. Čeho jsem se dočkal? Jeho prázdného pohledu kamsi za mou hlavu. A také toho, že v konečném důsledku mě může nenávidět nejen Jord Hromová pěst - jehož antipatie a despekt jsem doteď nepochopil, ostatně JÁ byl celou dobu ten hodný; ale také Sigismund, protože jsem řekl pár věcí, které jsem možná někomu, koho znám několik hodin, říkat vůbec neměl, ale cítil jsem, že je správné, jej varovat. A vlastně i Ahriman - protože KDO se z něj v dobré víře snažil páčit informace? A k tomu všemu jsem přišel vlastně tím, že jsem se snažil vše urovnat. Zahladit problémy, aniž bych věděl, že mi bez varování a důvodu bouchnou pod rukama. Je chyba ve mně samém? Jsem špatný diplomat a je tohle celé vlastně ukázkový příklad selhání? Možná jsem měl být pokornější. Méně se plést do záležitostí, které by si měly řešit Imperiální pěsti. Nevěřit tomu, že to zvládnu lépe. Ach, já domýšlivý. „Jak to navrhujete provést, kapitáne? Je to čaroděj, konvenčně ho nezabijeme,“ My? Zamrkám. Sigismundova slova mne spolehlivě vytrhnou ze spílavých myšlenek. Ptá se mě, jak to provést - jako by to celé byla vyřešená věc. Nasucho polknu. "Můžete jej chvíli pozorovat, hrát jeho hru a zjistit, teď, když víte, co víte, zda se naše strachy projeví. Být to obyčejný astart, asi bych jej střelil mezi oči za jeho kacířské chování." prudce vyfrknu vzduch z plic. "Já to chtěl v tom hawku i udělat," nadhodím lehce popuzeně. Byla by to samozřejmě chyba - ale byla by to impulzivní chyba, což by možná skoro mluvilo v můj prospěch. Kdybychom v tom hawku v konečném důsledku nezařvali všichni, protože by se mohla strhnout... reakce. "Nebo jej můžete odstranit hned. Je tady sám. V cizím prostředí. Na mé lodi." Jenže... - to "jenže" jde skoro slyšet nahlas, když se člověk podívá na můj obličej. Bezmocně pozvednu ruce, jako bych jimi chtěl rozhodit. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro S dodatkem o propuštění na přání, páč tady zjevně už není co řešit. ~Delegace vlků~ "Spolehněte se vaše slova věrně předáme. " Jen se mírně usměji a v gestu respektu lehce skloním hlavu. Nakonec jsem rád, že se nám s Lemanem podařilo najít společnou řeč. Měl jsem po své volbě určité obavy, že se něco takového nikdy nepodaří. "Vojevůdče je váš hlavní apatikář v pořádku, vypadá nemocně?" Přakvapeně lehce natočím hlavu na stranu. "Fábius?" Rétorická otázka. Samozřejmě, že vím, kdo je můj vrchní apatykář. "Není nemocný - ale není v pořádku," odpovím s jemným úsměvem na rtech. "Přepíná se a pracuje urputněji, než by musel. Bojím se ostatně, že jej práce na těchto vzorcích zabije, protože si nedá pokoj, dokud něco nenajde. Snažil jsem se mu to říct sám, ale celou situaci značně bagatelizuje." Jen zlehka pokrčím rameny a shovívavě se na Fábia podívám. "Pokud je to vše, synové Vlka - přeji šťastný let." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro "Jistě pane, omlouváme se hloupou otázku." ukloní se velitel výpravy. "Děkujeme. Ať tě provází císař." odpoví na přání šťastného letu vlci a nalodí se zpět na svou loď a opustí soustavu. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Nechám zavolat na Fneris. "Nečinnosti bylo dost. Pokud nám vojevůdce nechce najít práci, tak si jí najdeme sami. Operační skupina Jorda hromové pěsti zamíří do soustavy Varsavia. Připojí ji na můj rozkaz a ve jménu našeho otce Císaře k impériu. Dvě další roty 7 a 8 zamíří do soustavy Valhalla se stejnými rozkazy, jako předešlá expedice. Další espedice bude tvořit spoje mezi nimi a poletí do soustavy Pax Argentius. Zbytek legie začne připravovat Fenris na obléhání." rozkážu a přeruším spojení. Plán na zbudování obrany jsem vypracoval dřív než jsem odlétl s fenrisu. Jde o to, vytvořit s vnitřní části soustavy prostor, kde nepřítel bude špatně manévrovat a ne vedla jej do smrtících zón. Takže legie začne budovat nové obrané stanice, pokládat na okrajových částech, kde nikdo nemá co dělat minová pole a budovat pozemní opevnění kolem tesáku. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Po týdnu odpočinku vydám rozkaz k přesunu jednotek ze Zel Primus do soustavy Sepheris. Nechám zformovat obraný globus pro případ, že by nás v soustavě čekal nepřítel. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Hon na zrádce Expedice na Valhallu Expedice na Pax Argentius Expedice na Varsavia |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pokud Fulgrim věří že jsou v Dornově péči v pořádku nemam důvod se o ně strachovat. "Proč ne? Myslím že..." Dám si ruku před pusu ve snaze zadržet smích. Stejně se neudržím a zasměju se nahlas. "Promin ta představa divadla je vtipná." Ještě se chvíli potichu směju. No rozhodně můžu být rád za jednu věc. Pořád se dokážu bez problému bavit. "Dobře pojďme... Nemůžu se dočkat." Zvážním a pomalu se zvednu. Určitě to bude nějaké umělecké dílo, které měl Otec v paláci. Otázka je co to bude. "Mimochodem chtěl jsem se ještě zeptat na jednu věc. Když už jsi nakousl ten interex... Chtěl jsem se zeptat ještě na jednu věc. Můžu s nimi tedy zavést obchod? Suroviny... Technologie a tak dál. Stejně se připojí k Imperiu nebo budou zničeni. Nemyslím si že by měli zájem zrovna o vojenské technologie co by proti nám mohli použít..." Pozvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Neboj, umím věci udělat tak, aby se na ně dalo i dívat,“ řeknu s úsměvem. Bude zajímavé si zase jednou postavit něco, co musí v sobě skloubit jak funkčnost, tak estetickou stránku. Na druhou stranu, nezačínám od píky, musím zachovat tolik věcí, kolik pude, abych z toho neudělal další pevnost Železných válečníků. Poslouchám bratra s netečným výrazem. Opět se objevuje to, že Otec nám neřekl vše, co věděl. Ale proč? Aby nás ochránil? Nesdílím tento názor, to, co neznáme skrývá větší nebezpečí než to, co je známo a může se s tím kalkulovat. Takže to nějak souvisí s Okem Teroru? Zajímavé... Další z věcí, které bych si měl nějak zjistit. Ale nemám nejmenší tušení od koho. Zeptat se Lorgara by mohl být stejně zbytečné, jako se snažit všechno páčit ze Lva. Jeden nemusí mluvit pravdu, druhý je tvrdohlavý a nemusí mi nic víc říct. Erebus byl Lorgarovou pravou rukou, když zradil on, jak si mohu být jistý, že stejně nesmýšlí i můj bratr? Pouze použil jeho jako figurku, aby ze sebe sejmul podezření nebo aby odvedl pozornost. Koho? Vlků? Jediný Leman vypadá nadále zaujat touto věcí, o ostatních se to nedá říct jistě. Budu ho přeci jen muset kontaktovat, nepůjde to jinak, byl sdílný předtím, možná mi řekne i něco dalšího teď... v nejhorším budu jednat na vlastní pěst. „Ano, to musíme,“ souhlasím s bratrem. Naše jednota je zřejmě to jediné, co udrží Impérium pohromadě do té doby, než se Otec vrátí. Jen otázkou je, kolik z nás tuto soudržnost myslí vážně... „Ještě než se dáme do práce, kolik mužů budeš potřebovat u Vostroye? Nebo si přeješ opevnit i jiné soustavy, kdyby se orkové vydali jinou cestou? Mí synové jsou teď k tvým službám,“ pronesu s úsměv. Vyčkám na odpověď a pak se opravdu dáme do práce s Calibanem. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Pro: Vojevůdce Fulgrima Od: Lemana Russe Zdravím tě bratře. Měl bych otázku, dostala se k tobě informace, co že to odstartovalo s Calibanu? Přesněji, informoval tě Horus o svém závěru? Tedy, že ta bytost je jen jedna a proto nepředstavuje hrozbu? Russ prozatím konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3349001.M31 Šedý, sterilní a občas i někde lehce rezavý Thunderhawk v doprovodu až příliš přerostlé letky Wrathů se blížil k ultramarínskému křižníku Antipathy. Rychle dosáhl hangáru křižníku a nechal se vtáhnout do jeho útrob. Lord Primarch Mortarion v doprovu své stráže se vylodil na její palubě, v nepříliš pozitivní náladě. A s nikým než velitelem Gageem mluvit nehodlá... |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Fulgrim, Sanguinius Další dort, další trefa do černého. Nebo spíš bílého, pokud jde o Fulgrima. Ale nic se nemá přehánět, už vůbec ne takováhle kravina, takže z něj slezu okamžitě, co se vynadívám na jeho vysmátý ksicht. „Jdu, Vojevůdce, žádný strach, už jdu,“ s úsměvem a s kroucením hlavy vyrazím k východu. „Měj se, Anděli,“ řeknu ještě u vchodu. Neotočím se, ale už jenom tím, že ho neignoruju, dávám najevo, že jsem se přece jenom rozhodl ho vzít na milost. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Mlčím ještě notný čas, co jdeme k thunderhawku, na Kharna promluvím až tehdy, když jsme skoro na místě. „Dobrá práce, Kharne, dopadlo to nad očekávání, i když ten konec…“ nějak mě najednou nenapadá, jak ten infantilní závěr nazvat, „byl divný.“ Netvářím se nijak, ale uvnitř se směju, protože „divný“ ani náhodou nevyjadřuje to, co se stalo. Bylo to hloupý, přímo idiotský – ale, sakra, překvapivě zábavný. Až když vzlétneme, pokračuju. „Ale alespoň víme, že se někde v segmentu pohybuje Lorgar, to nám hraje do karet. Po cestě musíme vymyslet, jak to na něj uhrajeme, abychom se nezdiskreditovali, dokud ho nebudeme mít na naší straně.“ Ne, můj plán mě ještě nepřešel. A není divu potom, jak se Dorn zachoval. „Na Nucerii necháme tak tisíc válečníků a jednoho rozumnýho kapitána, který se postará o to, ať to tam ve vzteku nevymlátí. To musí stačit, nechceme přeci genocidu.“ Na lodi zamířím rovnou do řídícího a velícího centra, zapomenu i na dort, od kterýho jsem celý zasviněný – na hygienu bude čas potom, nejdřív to důležitý. „Konec flákání, holoto!“ Zvolám místo pozdravu v žertu, jen co vstoupím. „Vypočítejte naše ETA do systému Dregruk v Segmentu Obscurus. A potom předpokládanou dobu letu všech našich lodí.“ Nejdřív si ujasníme časový rámce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, na tvou otázku zatím neznám přesnou odpověď. Z astropatického hlášení vím, že by údajně ta věc neměla být hrozbou do budoucna, ale nic bližšího ti zatím nemohu říci. Horus je na cestě sem i se svým hlášením, ale nevím, kdy se vynoří z warpu na obritě Elysie, kde právě Zlatý Orel kotví. Doufám ale, že to bude co nejdříve. A že se dozvím o celém problému víc. V tuto chvíli předpokládám, že tvé informace o celé věci, jakkoli jsou mizivé, jsou lepší, než ty mé. Tvůj bratr, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Co si budeme povídat, vlajková loď Rogala Dorna je stále stejně zlatá, stále stejně majestátní a tak nějak stejně stále nad stejným bodem Terry. Perpetum stabile, jak by řekli někteří. Po vyřízení běžné komunikace se tedy vydáš podívat se na bratra tváří v tvář, ačkoliv v tomto případě je zcela jedno, jestli má nebo nemá helmu. Rogal není zrovna proslulý mimickými svaly.. Po příletu Thunderhawkem na tebe čeká čestná stráž Císařských Pěstí v plné parádě..Sice si na salutování a tak nepotrví, spíše se v něm nevyžívají jako jiní a po výměně zdvořilostí jsi uveden 4. kapitánem do hlavní sněmovní místnosti Phallanxu, kde na tebe čeká Rogal. I sněmovní místnost je značně strohá, oproti přeplácanosti křižníků jiných bratří zde dominuje strohý materiál zdí a velký, kulatý stůl. Je sice kulatý, ale je zcela jasné, že u tohoto stolu si nejsou všichni rovni. Toho obřího, zlatého dvojhlavého orla prostě nejde přehlédnout, zvláště když pod ním sedí Regent Rogal Dorn, na jehož zbroji zlatem také nebylo šetřeno.. Okolo stolu je pár židlí a na stole je několik karaf….s vodou. Kdo ví, zdali je to narážka nebo jen ignorance. Rogal vypadá…mno..stále stejně. Jen se ti může zdát, že působí trošku unaveněji než by bylo běžné. Ale kdo se v něm má vyznat.. „Lorgare…“ promluví těžkým, hlubším hlasem „..vítám tě na Phallanxu. Čemu vděčím za tvou osobní návštěvu?“ zeptá se s zájmem.. A pak tu máme ty aury, aury, aury, že? Tak zrovna ta Rogalova je pevná, klidná a stabilní. Asi jako žula. Nebo křemen. Nebo tak něco. Při detailnějších pochopení struktury se avšak zdá, že na povrchu se objevují prasklinky..Malé, neznatelné vlásečnice, které pravděpodobně by vytvořili i nějakou tu strukturu, kdybys na Dorna zíral déle..Prasklinky jsou červenočerné a je z nich slabě cítit….hněv? Nenávist?Agónie? Kdo ví. Zase takový expert v tom nejsi. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro O chvilku později po odeslání omluvné zprávy Adeptu Mechanicu uslyší tvůj nadlidský sluch něco, co dlouho neslyšel – a to spokojené šumění generátorů a další techniky. O chvilku později začnou postupně naskakovat všechny systémy, které byly donedávna vypojené či nefunkční. Za malý moment je celá flotila opět provozuschopná a hlásí 100% stav. Jak se zdá, Adeptus Mechanicus své sliby plní. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Za chvilku ti zpět přijde šifrovaná zpráva.. „Bratře. Od Nikaei si nikdo z nás netroufl odhalit závoj budoucnosti a sledovat ty věci, které se mají státi. Někteří bratři utlumují svůj Dar narkotiky pro klidný spánek.“ Krátká a jasná zpráva. Ono ostatně, co si budeme nalhávat, vize, které najednou přijdou a najednou odejdou jsou pro ty talentovanější. Většina postupů kultu Corvidae zahrnuje meditaci, úsilí a soustředění. Jen ti nejlepší jsou schopni vidět věci budoucí impulzivně a nechtěně… |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius, po odchodu Angrona~ Otřu si tvář a sleduji odcházejícího Angrona i jeho ocásek, který byl od příchodu Sanguinia neobvykle tichý. Když se vlastně Angron rozloučí i s ním, zacukají mi koutky. Někdy prostě nezáleží na způsobu, jakým své bitvy bojujeme. Jediné, co rozhoduje, je úspěch. A co se vztahů s Angronem týče - jakkoli ponižující to pro mě vlastně mohlo být, považuji výsledek za úspěšný. Ne tedy dokonale úspěšný. K dokonalému úspěchu by bylo potřeba ubrat šlehačky - ale dostatečný k tomu, abych byl spokojen sám se sebou. Angron je možná nevypočitatelný divoch - ale společně s Russem, který je vůči mě poslední dobou také zvláštně vstřícný, mám za sebou dva nejdivočejší primarchy. Což není vůbec špatná bilance. Jsem rád, že se mi pomalu ale jistě daří svou pozici upevňovat. I když to chce jisté oběti, které mi občas lezou krkem. Obrátím pohled k Sanguiniovi a navzdory nedůstojnému vzezření, vstanu z křesla s grácií mi vlastní. "Když mne na chvíli omluvíš, půjdu se nyní umýt a převléct. Není důvod nosit zbroj. Už jsem dnes dobojoval. Servitoři jsou ti k službám, řekni si o cokoli." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo, Lion~ +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lion, Perturabo +++ Bratři, posily, které jsem sliboval, zanedlouho dorazí. Zatím neznám žádné přesné informace, týkající se počtu orků, takže nemohu adekvátně reagovat, ale mám za to, že Požírači světů, nasazení proti cizákům, by mohli, ve spojení s vašimi legiemi, stačit. Angron je na cestě. Jelikož předtím pobýval se mnou na Elysii, dorazí velmi rychle. Bojujte tak, aby se za nás Otec nemusel posmrtně stydět. Fulgrim. PS: je v dobré náladě. Zkuste mu ji nezkazit. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ Vybídnu jej, aby mne následoval. Spousta věcí se dá řešit i za chůze, pokud se nejedná o přísně utajované věci, které by se neměly vynášet za zdi místnosti... a nemyslím si, že by na něco takového mělo v nejbližších chvílích dojít, takže... "Můžu s nimi tedy zavést obchod? Suroviny... Technologie a tak dál. Stejně se připojí k Imperiu nebo budou zničeni. Nemyslím si že by měli zájem zrovna o vojenské technologie co by proti nám mohli použít..." Nakrčím obočí a chvíli jen tak kráčím po jeho boku dlouhou, zlatem vykládanou chodbou a přemýšlím. Obchod. Nikdy jsem nemusel řešit... obchod. V Impériu to ostatně, alespoň pro mě, funguje tak, že mi v určitých časových úsecích chodí proviant. Ten ani nezařizuji sám. Kromě pár věcí, na které si vzpomenu, že nutně potřebuji, protože bez nich zrovna nemůžu žít. Obchod je něco, s čím jsem vlastně nikdy neměl moc co dočinění. Ani nevím, kdo se o takové věci, jako obchod mezi planetami, stará. Možná planety samotné a Impériu odvádějí jen nějaké dávky. Možná je celý proces řízený z Terry. Jenže Sanguinius chce obchodovat. Dlouze, zamyšleně vydechnu nosem. "Je mi jedno, jak si svou integraci zařídíš. Pokud na to míníš jít přes kladné vztahy a získáš tím něco, co bychom mohli využít i za předpokladu, že při integraci nebudeš úspěšný, klidně si s Interexem obchoduj. Ale pokud možno to dělej tak, abys na celou tu záležitost nepřitáhl nežádoucí pozornost. Je to i ve tvém zájmu. Podáš někde podezřelý požadavek na proviant, někdo zjistí, že obchoduješ se systémem, který podporuje cizáky - a já se od toho distancuji. Technologie jim dát nemůžeš. Ty nepatří nám, ale Marsu. Nebudu řešit dva problémy s mechanikem. Jednoho mám až nad hlavu. Doporučuji ti zkusit suroviny a věci denní potřeby, kterých máš nadbytek na vlastních planetách." |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Kult Corvidae Za chvilku ti zpět přijde šifrovaná zpráva.. „Bratře. Od Nikaei si nikdo z nás netroufl odhalit závoj budoucnosti a sledovat ty věci, které se mají státi. Někteří bratři utlumují svůj Dar narkotiky pro klidný spánek.“ Krátká a jasná zpráva. Ono ostatně, co si budeme nalhávat, vize, které najednou přijdou a najednou odejdou jsou pro ty talentovanější. Většina postupů kultu Corvidae zahrnuje meditaci, úsilí a soustředění. Jen ti nejlepší jsou schopni vidět věci budoucí impulzivně a nechtěně… |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Přikývnu. Co se týká fungování obchodu v Imperiu jsem na tom stejně. Vždycky mi přišlo co jsem potřeboval a kdy jsem to potřeboval, takže jsem to moc neřešil. "Dobře to jsem chtěl slyšet." Usměju se. Začínám mát neodbytný pocit že pokud Orel zůstane Fulgrimovy ještě pár let asi nepoznáme jak interier vypadal předtím. Ikdyž určitě nechá nějaké neokázalé části pro bratry jako je Angron. Znovu jsem se pro sebe zasmál. Vzpomínka jak cpe Fulgrimovi košíčky do obličeje mě bude bavit ještě notnou chvíli. "Samozřejmě pokud bude problém všechno půjde na mou hlavu. Pokud vím integruji ten systém a nic dalšího o něm pořádně nevíš..." Řeknu potichu. Tohle mi stačí. Nicméně ještě mam poslední věc na kterou se ho potřebuji zeptat. Pak už si snad budeme moct užívat. "Fulgrime ještě jsem tu kvůli jedné záležitosti... Nerad od tebe pořád něco žádám... Už chvíli uvažuju nad požádáním o dalším světe na verbování marináků... Mam neblahé tušení že budou potřeba mnohem víc než by se nám líbilo." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Takové tušení?" Zopakuji nepřesvědčeně, zatímco vcházíme do galerie. Jedná se o místnost vysokým, klenutým stropem s žebrováním, přecházejícím do ozdobného sloupoví. Ozářená je bílým, jasným, ale studeným světlem. Teplota je zde o něco nižší - a i klima je sušší, podle tu a tam nastražených měřících přístrojů přísně hlídané. Všude jsou obrazy. Těžko říci co zde bylo před tím, než jsem zde nastěhoval svůj osobní svatostánek umění - ostatně mnoho míst na Orlu i mi osobně přišlo nevyužitých a prázdných. Ta loď je obrovská. Nejsme zde sami. Tu a tam se mihne někdo, kdo se sem taktéž přišel podívat a obdivovat části mé sbírky. Ne, že by zde byly davy. Pár dětí v jednoduchých, bílých tógách, támhle v rohu dva tiše skicující remembranceři. Jakýsi člověk s knihou v ruce, koukající na krajinky. Nedá se popřít, že všichni zvědavě zvedli hlavy, když jsme sem s bratrem přišli - ale pak si zase začali hledět svého. "Měl jsi snad také znepokojivé vize, jako Konrád nebo Lorgar?" Zeptám se tiše. Jaké tušení? Tušení čeho? Nemám rád tahle mlhavá... tušení! Už jsem jich ostatně slyšel víc, než je zdravé. Za těch pár týdnů. "Přerozdělovat světy není v mé kompetenci," odpovím mu pak klidně. "Vždycky to dělal Otec, ale ne ze své vojevůdcovské pozice, ale z pozice pána již dobytých území. Přidělení planety bude spíše Dornova záležitost. Pokud máš dobrý důvod posílit svou legii oproti její původní síle, mohu tě podpořit, to je vojenská záležitost a jako vojevůdce do toho mám co mluvit. Ale nemůžu ukázat na mapě na planetu, říct "třeba tuhle" a tím to celé vyřešit, to není v mé sféře vlivu. I o Elysii jsem oficiálně zažádal na Terru. Není tak daleko, můžeš se ostatně letět na Dorna podívat," pokrčím rameny. "Na jednu stranu neustále nemá čas, na druhou vyslovil politování nad tím, že bratři navštěvují mne a na něj si nevzpomenou," pokrčím rameny znovu. "Ne, že by tedy Dorn byl nejlepší možná společnost k vínu a sýru." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Pro: Vojevůdce Fulgrima Od: Lemana Russe Zdravím tě bratře. No, já si nechal udělat malý výzkum v knihovnách Terry (se souhlasem Dorna) a došel jsem k závěru, že Horus se plete. Ta bytost není jen jedna. Její popis totiž odpovídá bohyni života a smrti o které se zmiňují prastaré spisy. Ale to tě nejspíše nezajímá, že. Taky si běžně nepotrpím na báchorky s dob ještě před věkem temna. Zajímavé ovšem je, že pověst o oné bohyni říká, že když se zlobí tak všechno hyne a když má radost všechno ožívá. Což téměř přesně sedí na to, co se stalo na Calibanu. Nejdřív tam vypukl pustošivý mor a pak když ona bytost unikla pokryla se planeta stromy, které pronikly skrz zdi úlů na planetě. Pátrači zjistili, že bytost jménem Eigraenae patří mezi prastaré. Tudíž je jich po galaxii pravděpodobně vícero a proto bych doporučil neignorovat jí. Zvláště pak, když si vezmeš že ta bytost, jenž utekla z domovského světa temných andělů měla na délku víc jak pět bárek v řadě. Russ konec. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Přijde zpráva následujícího znění: „ Tady Corvus Corax velitel devatenácté legie Tímto vám oznamuji, že má legie je opět provozuschopná a zároveň že pozastavuji další expediční činnost Corax konec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Motory se spustí a celá flotila hlásí, že je znovu provozu schopná. Já se usměji, ikdyž v mém úsměvu je jen málo veselí. Povolám admirála. „ Nastavte přímí kurz na vykoupení a signalizujte zbytku flotily ať začne plnit hlídkovou činnost jakmile dostane trasy hlídek. Až toto bude vyřízené přijďte za mnou.“ S tím usednu do křesla a kontroluji hlídkové trasy na kterých se shodli mí kapitáni a dávám pozor aby žádná skupina nebyla dlouhodobě příliš daleko od ostatních, ikdyž se při té představě porovnání toho co se většinou míní vzdáleností musím usmát. Loď se dá do pohybu a za pár minut se objeví admirál a já mu pokynu aby usedl do jednoho z křesel zároveń zavolám kapitána první roty. „ Pánové mám pro vás zprávu která vás zaskočí. Možná víte že plánuji letět na Terru, ale co nevíte že tam nepoletí Stín císaře a první rota.“ Neodpustím si okamžik kdy pohlédnu do jejich překvapených tváří a pak pokračuji. „Stín Císaře zůstane s první rotou na Vykoupení. Jednak aby rota doplnila ztráty, ale hlavně pro to , že se naše legie roztáhne po segmentu a já si chci nechat nějaké síly rychlé reakce pro případ nějaké nepředvídatelné situace v záloze a navíc se my zdá, že celá rota a bitevní loď je zbytečně mnoho. Na Vykoupení si sebou vezmu tři útočné křižníky s plnou posádkou. Vy dva budete zatím koordinovat pohyb legie po segmentu, chci aby se naše roty pravidelně střídaly a měli čas nabrat dech a také aby zbytečně dlouho neseděla nečinně na Vykoupení. To jsou vaše úkoly, chci abyste vy a všichni podřízení věděli, že ve vás mám absolutní důvěru proto vás nechávám jako krytí Vykoupení. V žádném případě nesmíme nechat naši domovskou základnu nechráněno. To je vše děkuji vám.“ S tím je propustím a čekám až dorazíme na vykoupení, cestou probírám se svými apatikáři počty kolik nových marińáků můžeme bezpečně verbovat a jejich budoucí umístění. Také zvažuji možnosti verbování z jiných planet. Pokud plavba proběhne v pořádku na Vykoupení se jen otočím, vezmu si tři útočné křižníky s plnou posádkou maríny i námořníků a odletím na Terru. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro "Zdravím bratře Podle posledních zpráv máš na starost Terru takže ti přátelsky oznamuji, že se zastavím a hodlám navštívit tělo našeho otce. Corax konec" |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespasián Ahriman možná je zrádce, spousta okolností tomu nasvědčuje, ale možná taky není. Já sám si na jednu stranu přeju, aby zrádcem byl a my si mohli jeho vraždu legitimizovat, protože mi pije krev už víc než dlouho. Ale ALE! Chvilku jsem nechal antipatii a Vespasiánovy domněnky, aby mi zatemnily racionální uvažování, ale jeho náhle defenzivní postoj mě vrátil do reality. Ne, nebudu takový idiot, abych nechal emoce ovlivňovat moje kroky. Chybí nám důkazy, všechno, co tu máme, jsou naše dohady, kreténské jednání jednoho knihovníka a paranoiu… a, upřímně, Vespasián má vlastně štěstí. Kdyby přišel s hotovým a složitým plánem, karty se trochu obrátí. Už by nebyl hlavním podezřelým ze zrady čaroděj, byl by to kapitán Císařových dětí, protože by vypadal jako někdo, kdo to celou dobu plánoval a jenom čekal na správnou příležitost a obětního beránka. „Možná jste ho zastřelit měl,“ prohlásím suše. „Ale zavraždit Astarta kvůli podezření bez důkazů, to je úplně jiná situace. Rozhodně,“ důraz podtrhnu razantnějším tónem, „nebudu nikoho ´odstraňovat hned´. Už proto, že-“ by jsme se stali sami zrádci. Zpráva. Ahriman. My o čaroději a čaroděj na drátě. „Musím jít, Vespasiáne, díky za cenné informace, budou v obraně Prospera klíčové. K tomu druhému, to si zaslouží promyslet.“ Udělám několik kroků, ale pak se zastavím – myslím, že je to jasné, ale pro jistotu… otočím se, ve tváři vepsaná výhružka. „A ještě něco, kdyby to nebylo jasné, tenhle rozhovor se nikdy nestal, nikdo se o něm nesmí dozvědět – a tím myslím opravdu nikdo, ani váš primarcha.“ Možná je to zbytečné, ale chci, ať mi to potvrdí, jinak neodejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Za chvilku už rázným krokem mířím k thunderhawku… pořád nevím, co si myslet o tom, co mi sdělil. Myslím, že je na čase si promluvit s Azhekem trochu líp, teď už vím, na co se zaměřit. Vstoupím. „Kapitáne, trochu se to protáhlo, omlouvám se za zdržení.“ Zkusíme to s kapkou smířlivosti, třeba to nebude na škodu. Jednoduchým posunkem dám rozkaz k odletu, není čas ztrácet čas ještě víc, protože se to opravdu protáhlo až moc. „Chtěl jste se mnou mluvit?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim "Ne nic takového. Vize jsem neměl hodně dlouho... Kdo ví možná i to něco znamená... Ale kdybych nějaké měl určitě by ses o nich dozvěděl jako první." Pokrčím rameny. Spíš je to preventivní příprava. Pokud se nic nestane aspon budeme moci rychleji expandovat. "To je dobrý nápad." Že mě to nenapadlo. Nevím o tom že by za Dornem někdo přiletěl kromě Fulgrima. Koneckonců je to náš bratr. "Cítím se hrozně... Tohle mě mohlo napadnout samotného." Na chvíli svěsím hlavu. To už jsme ale došli do Fulgrimovy obrazové místnosti. Určitě se sem chodí uklidnit když je potřeba... Divím se že sem vůbec pouští někoho dalšího... "Jak jsem taky čekal. Všechno co tu máš je krásné a téměř dokonalé... Téměř tak jako ty..." Pomalu začnu kolečko okolo místnosti a prohlížím si obrazy. Většinou se usmívám nebo uznale přikyvuji. "Počkám jak se vyvine situace s orky a navštívím Rogala... Snad mě příjme s otevřenou náručí." Řeknu potichu, pořád se zamyšleným výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro První kapitán Sigismund Ano, sice to už vlastně nic moc neznamenalo, ale zpráva kterou jsem dostal, naposledy ve mně vzbudila jistou myšlenku. Byla o to nebezpečnější, že jsem nepočítal s tím, že se někdy něco takového stane, nikdy jsem nechtěl, ať se to stane. Ovšem na tohle bude čas až někdy jindy. Lámaje si hlavu nad všemi možnými významy a budoucností, nemluvě o tom všem ostatním, jsem zpozoroval příchod Sigismundův. A určitou změnu v jeho chování, co si museli říct? Jeho omluvu příjmu s přikývnutím, teď je řada na mně. „Také bych se chtěl omluvit, předně za to, že jsem vám neodpověděl, vlastní hloupostí jsem si dovolil ztratit pojem o realitě, vynasnažím se, aby se to již nestalo, také se pokusím tu zprávu od Ereba nalézt. Na druhou stranu tohle není to, kvůli čemu jsem Vás volal.“ Takže odkud začneme. „Jedním z psykerských oborů je nahlížení do budoucnosti, budoucnost je ovšem do určité míry měnná, a tak není stoprocentně jisté, že se stane to, co jste viděl. Dále, po Nikájském koncilu nemůžeme ovlivnit, jak často k nám vize přijdou, ani o čem budou. A … Měl jsem vizi a myslím, že bych o ní měl Vojevůdce zpravit.“ Zachovávám si informativní tón a vynechávám detaily o tom, že jsem něco jako hlava tohoto oboru a podobně. Napřáhl jsem k němu ruku s datapadem, na kterém jsem měl již připravenou zprávu. Vojevůdče, viděl jsem katastrofický scénář tažení, které v tuto chvíli vede, nebo bude vést lord Angron proti orkům. Viděl jsem potoky krve a jeho pád ke straně, kterou si vybral Erebus. V mé vizi soupeřil lord Angron s mnohem větším orkem na ledovém poli mrtvých, lidí, astartů i orků. Byli sledování mocnou Warpovou bytostí, projevila se jako obrovské hořící oko. Oba se zaklínali pravděpodobně jejím jménem, slova zněla "Krev pro Boha krve". Tehdy vize skončila. Nevím přesně, kdo všechno tohoto tažení bude ještě svědkem, ale každý jeden z nich se dostane do nebezpečí, kterému nikdo z nás pořádně nerozumí. Buducnost ovšem není neměnná. Do určité míry se dá ovlivnit a to i zdánlivě malým rozhodnutím. Nemůžu vám dát žádnou konkrétní radu, neboť neznám reálné podrobnosti, věřím ovšem, že vy ano a najdete způsob, jak zabránit Warpovým entitám v tom, aby ovlivnily následky tažení lorda Angrona. Ahzek Ahriman, 1. kapitán Tisíce synů Pozoroval jsem Sigismundův výraz, byť mi bylo jasné, že emoce v něm budu hledat možná těžko. A čekal jsem. Možná bude nutné rozeslat ještě několik zpráv. Nejednoduší by bylo dostat ke každému primarchovy někoho ze Synů. Jednoduchý důvod, Angron nebude jediný o koho se budou pokoušet. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, děkuji ti za tvou... pozoruhodnou zprávu. Nebudu zde zabíhat do teologických pří na téma, co je a co není bůh a že ne každý cizák, který nás převyšuje, je bohem, ač jej tak lidé, pišící v nevědomějších dobách své svazky, mohli nazývat. Hrozba, o které mluvíš, je každopádně nazenedbatelná. Rozhodně se zeptám Hora, co jej vede k názoru, že nám ta neznámá bytost, kterou ty nazýváš Eigraenae, není pro Impérium nebezpečná. Sám pak pravděpodobně nahlédnu do nemalého archivu Orla a pokusím se zjistit o těch prastarých, o nichž mluvíš, víc. Až nám bude čas více nakloněn a naše povinnosti nás svedou dohromady, rád si s tebou na tohle téma pohovořím osobně. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Corvus Corax +++ Bratře, přibliž mi tu věc s pozastavením expediční činnosti. Jedná se to jen tvé expedice, jíž velíš osobně, nebo všech expedic v celé galaxii pod správou tvé legie? Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro Přijde odpověď následujícího znění: „ Tady Corvus Corax velitel devatenácté legie Tímto vám oznamuji, že má legie zastavuje expediční činnost, z důvodu konsolidace obrany segmentu, stažení jednotek působících mimo segment se zatím zvažuje, ale protože zatím nemáme zprávy o významnější činnosti své legie mimo segment hodlám je zatím ponechat na stávajících pozicích, abych nevytvářel další díry v obraně imperia. Corax konec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro : Corvus Corax ++ Zpráva nedoručena z důvodu 31. : Špatný formát. Chybí : -Odesílatel v formátu +++ID_Odesílatele, doplňující údaje+++ -Příjemnce v formátu +++ID_Příjemce, doplňující údaje+++ S pozdravem Vax Turpelus, astropath |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Cestou zpět Kharn tak nějak mlčí. Ostatně, od té doby, co jste odcházeli poprvé mlčí. Jen si k tomu mlčení nandal zpět přilbu a na tvoji zmínku o divnosti jen souhlasně kývne a zamumlá. „Jestli tohle má být budoucnost a vůdce Impéria......“ a pak zmlkne. Opět, něco není třeba říkat nahlas. „Doma“ na můstku panuje obvyklý ruch. Nikdo nikoho nezabil, dokonce tu – během tvé nepřítomnosti – někdo i zametl. Asi servitor. Po chvilce počítání se na tebe otočí kapitán lodi a nahlásí : „Všechny lodě v pohovosti, můj pane. Při okamžitém vydání rozkazů dosáhneme systému Dregruk za standartních podmínek za 3 dny....“ a zasalutuje. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Pro : Corvus Corax ++ Udělení povoleno. Custodes uvědoměni. Dorn |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zhruba po třech dnech strávených v klidu a míru doma tě v tvé pracovně vyruší druhý kapitán. Ukloní se a tlumočí zprávu. "Pane, do našeho systému zavítal rogue trader Maxmilian Tenebris a prý pro vás má důležité zprávy. Snažili jsme se zjistit oč jde, avšak naléhá, že bude hovořit jen s vámi. Prý se jedná o nález galaktického měřítka..Zmiňoval nějaké eldarské archeotechy, ale více se nám z něj nepodařilo dostat..." Inu. Rogue tradeři. Napůl šlechtici, napůl piráti, napůl průzkumníci a napůl prospektoři. Avšak císařův dekret k rozšiřování hranic Impéria pro tuto svoloč je stále platný....a právě oni velmi často učiní onen "první kontakt".  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro No nic. Bromance moment končí, Sigismunde. Běž se bavit s tamtím tmavým. ~Sigismund~ -Lord komandér Vespasián- „Možná jste ho zastřelit měl,“ "To už budete muset posoudit sám," odpovím klidně. Dost možná to může být Sigismundova poslední myšlenka, když na to přijde. "Měl ho tehdy zastřelit." Těsně před tím, než ho zrádce rozmetá na prvočástice svým čarodějnictvím. Já udělal nejvíce, co jsem mohl. Varoval jsem jej. I když jsem nejenže nemusel, ale možná ani neměl. Ostatně - můj pán by nebyl zrovna nadšený, kdyby se dozvěděl, že se některé informace... šíří. Jenže on tady není a je na mě, abych situaci posoudil sám. A mi říct to Sigismundovi přišlo jako nejlepší možné rozhodnutí. Když se k Prosperu možná blíží Erebus a Ahriman se chová... přinejmenším zvláštně. „nebudu nikoho ´odstraňovat hned´. Už proto, že-“ Zasekne se. Evidentně je na přijmu. Zprávy z hangáru? Od jeho mužů? Stalo se něco nečekaného? Napadne mě několik katastrofálních scénářů, které ihned zapudím. Ahriman je jen jeden. Nedovolil by si vystoupit veřejně. Nedostal by se odsud živý, kdyby ano. Přes vše, nad čím přemýšlím, se ale tvářím klidně. „Musím jít, Vespasiáne, díky za cenné informace, budou v obraně Prospera klíčové. K tomu druhému, to si zaslouží promyslet.“ "Jste mu blíže, než já. Je na vás to posoudit, kapitáne. Nechtěl jsem vás... nechávat v nevědomosti - ač informace, které jsem vám dal, nejsou určeny pro veřejné šíření." Ale to jistě ví. Sigismund nevypadá jako hlupák. „A ještě něco, kdyby to nebylo jasné, tenhle rozhovor se nikdy nestal, nikdo se o něm nesmí dozvědět – a tím myslím opravdu nikdo, ani váš primarcha.“ Vypadám snad jako hlupák já? "Můj primarcha by nebyl zrovna spokojen, kdybych se mu svěřil, že šířím důvěrné informace. Já jazyk za zuby držet umím. Doufám, že mi můžete slíbit, to samé." Stáhnu si z ruky rukavici a natáhnu k němu ruku. Je to staré, ale nadčasové gesto zpečetění slova, potřást si rukou. "Budu zde kotvit, dokud nebudete mít lepší informace. Kdyby se zjistilo, že zde nebudu potřeba, dejte mi vědět." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Sanguinius "To je dobrý nápad." Ach ne, bratříčku, takovým věcem se neříká "nápad." Takovým věcem se říká "jedno z mála řešení situace." Nápady mám, když kladivem a dlátem mlátím do mramoru. "Cítím se hrozně... Tohle mě mohlo napadnout samotného." Zamrkám. "Není důvod se cítit hrozně, Sanguinie. Tak jako tak jsem rád, že jsi mi to řekl. Jedná se o strategickou záležitost a já bych byl jen velmi nerad, kdyby se takové věci děly za mými zády." "Jak jsem taky čekal. Všechno co tu máš je krásné a téměř dokonalé... Téměř tak jako ty..." "Téměř...?" zamručím tiše, nespokojeně, spíše pro sebe. CO mé galerii chybí? "Počkám jak se vyvine situace s orky a navštívím Rogala... Snad mě příjme s otevřenou náručí." "Určitě ti nedá pěstí, pokud nebude mít důvod," pokrčím uvolněně rameny a následuji jej, kamkoli zrovna korzuje. "Upřímně, já se v jednu chvíli nechal trochu unést a taky mi jedna do tváře nepřiletěla." Tiše si pobaveně odfrknu a jemně jej nasměruji k tomu konci obrazárny, kde se nachází prastarý obraz z Terry. Na ty ostatní bude mít čas potom. Musí vidět tenhle! "Mimochodem, Horus je na cestě sem. Možná bys mohl počkat na orbitě, než se objeví a prohodit s ním pár slov, než zase odletíš zařizovat své záležitosti." A už je před námi. Umístěn, narozdíl od mnoha jiných, méně cenných, ve stázovém poli. Na pohled by si leckdo řekl, že je ten obraz vlastně až... svým způsobem ošklivý. Oproti mnoha sofistikovaným portrétům nádherných lidí s dokonale symetrickými tvářemi, které zde visí. Ale přesto... má své kouzlo, dalo by se říct. Malcador si jej cenil - a já si jej cením také. I kdyby to mělo být jen ze sentimentu a obdivu k jeho stáří.
|
.jpg){kind=link}
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Fulgrim "Nemám důvod něco tajit ani tobě ani ostatním bratrům." Nechám se dovést až k obrazu. Je mi povědomí. Asi jsem ho vážně viděl u Malkadora, ale nevěnoval mu pozornost. Takových starožitných obrazů by se dalo najít v paláci více. "Pravda je že pokud jsem nedostal od Angrona u Dorna se asi nemám čeho bát." Pokrčím rameny. Dlouze se na obraz zadívám. Mám spíše neutrální výraz. Po chvíli. Nejspíš delší bylo nutné se otočím na Fulgrima. "Opravdu skvostný kousek... Nedivím se že sis ho vybral. Na to jak je asi starý vypadá neuvěřitelně živě... Téměř čekám kdy se ta žena pohne." Uznale přikývnu. Je to opravdový skvost. "Vybral sis ho sám co?" Oproti všem těm dokonalým obrazům je mi tento jak to říct... Sympatičtější by asi bylo to správně slovo. "Tak Horus? Samé lepší zprávy! Snad ti nebude vadit že ti do té doby budu dělat společnost..." |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Vespasián Informace nejsou pro veřejné šíření? Správně, komandére, to opravdu nejsou – umím si živě představit tu paniku, kterou by tato informace způsobila. Nemyslím jenom to o neznámých entitách z warpu, rozhodně se nikdo nesmí dozvědět, nad čím jsme uvažovali, co jsme málem udělali. Nikdo se nesmí dozvědět o tomhle záchvatu paranoie. Ale zůstaňme u těch „bohů“. „Samozřejmě,“ přikývnu vážně na jeho výzvu o mlčení, ale faktem je, že nemluvím úplně pravdu. Jeden muž se o tom dozvědět musí. Jen doufám, že o tom ještě neví, protože pokud ano, bude muset mít opravdu dobrý důvod, proč mi to ještě neřekl. Podání ruky opětuju, stisk je pevný a jistý. „Díky, komandére, dám vědět v případě jakékoli změny.“ S tím konečně odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ahzek Ahriman nejspíš dostal rozum a zachraňuje situaci. Nepopírám, potěší mě to už proto, že to přišlo za pět minut dvanáct. Trpělivost je jednou z nejdůležitějších cností, proto ho nepřeruším, když zase začne s tématem psykerství, a to i navzdory tomu, že napůl čekám nějakou narážku na „ošklivé rozhodnutí v Nikáje“. Jenže tentokrát nepřijde, tentokrát bylo trpělivý čekání dobré rozhodnutí. Jen první pohled na datapad a je mi jasné, že Ahriman tentokrát ani neskuhrá, ani se nesnaží vyvolat umělou paniku. Jeho informace jsou skutečně důležité. Nedokážu sice posoudit, jak moc, ale musím s kapitánem souhlasit, že toto by měl Vojevůdce vědět co nejdřív. Vlastně je to zvláštní, jak rychle se mění náhled na věci. Stačí chvilka a vnímání toho, co je a co není důležitý, se změní o sto osmdesát stupňů. "Krev pro Boha krve." Bytosti z warpu. Samozvaní bohové. Tisíc a jedna informace, o který bych radši nic nevěděl, ale zároveň vím, že musím. Je dobře, že je znám, protože je nejspíš není radno podcenit. Mlčím dlouho, jenom koukám do datapadu a pořád dokola si čtu tu zprávu. Nakonec však promluvím, stroze, ale bez stopy skepse, vážně. „Máte pravdu, knihovníku, tohle se musí dostat do rukou Vojevůdce co nejdřív.“ Škoda, že už jsme vystartovali, mohlo se to vyslat skrz Pýchu, přeci jen je to loď Císařových dětí, bylo by to rychlejší… jenže možná by to byla chyba. Znamenalo by to, že by se tyto informace dozvěděl i Vespasián, což by nemuselo být dobré. Přeci jenom kompromitují Primarchu Angrona předtím, než něco skutečně udělá – osobně ho sice považuju za, diplomaticky řečeno, slabomyslnýho uřvanýho hrdlořeza, nadlidsky silnýho hospodskýho rváče. Ale nemusím ho příliš respektovat, abych věděl, že soudit někoho za něco, co ještě neudělal, nejde. Teď víc než kdy dřív. „Kapitáne, o tomhle,“ poklepu na datapad, „se zatím nesmí nikdo dozvědět, ani moji lidé, ani vaši. Je to příliš citlivá informace. Patří jenom a pouze do vojevůdcových rukou.“ A rukou mého Primarchy, ale to nebudu říkat nahlas. A pokud mluvíme o Dornovi… „Na základně promluvím s mým Primarchou ohledně vašeho ozbrojení, dál moje kompetence nesahají.“ Dobrá vůle. Snad ji ocení. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Sigismund Výtečně, zatím je to v pořádku. O čem ale mluvili? Musím si dávat pozor? Nebo nemám tak panikařit ve vidině budoucnosti? Samozřejmě, že o tom nechtěl nikomu říct, jenže tohle byla běžná Imperiální praxe. Obávat se toho, čemu nerozumíme a při nejbližší příležitosti to zničit, nebo se tvářit, že to nikdy neexistovalo. Zatrhnul jsem proud myšlenek raději dřív, než by mi mohli na tváři vykouzlit bolestivou grimasu stesku a zoufalství. Nevyslovuji svůj názor, pouze mlčky souhlasím s tím, co říká. Znělo to logicky, ovšem v jeho světě, v tom mém to inklinovalo ke spoustě nejpříjemných zážitků. A došlo na zbraně, alespoň něco, k odevzdaným artefaktům se zřejmě jen tak nedostaneme, ale dokud nebudeme mít zpět svoji moc, většina je stejně na nic. "Děkuji, kapitáne." Snaha se cení, v každé době, na každém místě. Po chvíli, aby to nevypadalo jako bych mu děkoval za to, že mi dá ten tablet, jsem k němu napřáhl ruku, aby mi jej vrátil, potřeboval jsem si tam udělat jednu poznámečku týkající se vývoje situace, ještě dneska pokud to půjde musím svolat ostatní Magistry, pár věcí vyžaduje upřesnění. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Azhek Pokud knihovník nebude nic chtít něco říct, zbytek cesty proběhne v tichosti. Mám mnoho věcí k promyšlení a nepochybuju, že i on. Navíc, to, že se pro změnu nesnažíme navzájem vykuchat alespoň v představách, ještě neznamená, že jsme přátelé. Jen co přistaneme, zamířím po boku Ahrimana a mých mužů do komunikačního centra. Pozdravím Pěsti kývnutím hlavy, víc není třeba. Jen co vstoupíme, můj důstojník mi ohlásí, že mi přišla zpráva od Primarchy Russe, což je sice zajímavé, ale v tuhle chvíli nedůležité. Primární důležitost má zpráva pro Vojevůdce. „Připravte se odeslat zprávu Vojevůdci Fulgrimovi od prvního kapitána Tisíce synů,“ rozkážu, než se obrátím na Ahrimana a natáhnu ruku. „Kapitáne?“ Chci ten datapad. Moc dobře vím, že do datapadu něco dopisoval. Pokud to bylo do zprávy pro Vojevůdce, musím vědět co, než to odešlu. Nenechám ho, aby mě takhle jednoduše obešel. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Uchechtnu se, ale nic nekomentuju. Už proto, že osobně jeho chování tak kategoricky nevidím, ano, takhle by se rozhodně neměl chovat Vojevůdce, ano, má pravdu, že Fulgrim byl jak malý harant, ale na druhou stranu, Fulgrim jako kokot mi byl mnohem sympatičtější než Fulgrim – zasraný žvanil a věčný diplomat, který nikdy nic neřekne na rovinu a za vším, co vypustí z huby, člověk musí hledat nepočítaně významů skrytých mezi řádky. To mě nebaví, to je jednání hodný všech těch užvaněných budižkničemu. Jsou věci, na který si budu zvykat dlouho – například totální nedostatek krve a až přehnanej dostatek pořádku. Připadám si skoro jako na jiný lodi. A do toho to sterilní hlášení, jak kdyby vypadlo z Phalanxu – vypadám snad jak ta svině Dorn, nebo co? Uchechtnu se. „Nesalutuj mi tu jak podělanej zelenej mozek, kapitáne, a radši pořádně mákni, dokážeš spočítat, jak dlouho potrvá cesta na Dregruk lodím na Nucerii?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Sigismund Abych dostal některé ze Synů k všem zbývajícím primarchům, ... Je to skoro nerealizovatelné, nebudu schopen být tak daleko před nimi, jak bych si představoval. Budu muset předvídat, doslova, další nehody nejsou vítané, pokud se na Erebovu stranu začnou přidávat další, každý budeme podnikat určité kroky, otázka loajality, kdo komu? Přitom loajalita byla to jediné, co mi teď mohlo pomoci. Kapitule. Lámal jsem si nad tím hlavu, pozorujíce prosperské runy tančit na obrazovce. Komunikační místnost jsem zaznamenal až při zmínce o zprávě od Russe. 'Co by zrovna Velký Vlk mohl psát? Omluvu?' Nezbývalo mi než nad tím tázavě pozvednout obočí, leda by se něco změnilo. Otevřel jsem příšlušný soubor a podal datapad Sigismundovy, pokud si myslel, že sem se jej pokoušel takto amatérsky obejít, mýlil se. Zpráva byla beze změny. Vojevůdče, viděl jsem katastrofický scénář tažení, které v tuto chvíli vede, nebo bude vést lord Angron proti orkům. Viděl jsem potoky krve a jeho pád ke straně, kterou si vybral Erebus. V mé vizi soupeřil lord Angron s mnohem větším orkem na ledovém poli mrtvých, lidí, astartů i orků. Byli sledování mocnou Warpovou bytostí, projevila se jako obrovské hořící oko. Oba se zaklínali pravděpodobně jejím jménem, slova zněla "Krev pro Boha krve". Tehdy vize skončila. Nevím přesně, kdo všechno tohoto tažení bude ještě svědkem, ale každý jeden z nich se dostane do nebezpečí, kterému nikdo z nás pořádně nerozumí. Buducnost ovšem není neměnná. Do určité míry se dá ovlivnit a to i zdánlivě malým rozhodnutím. Nemůžu vám dát žádnou konkrétní radu, neboť neznám reálné podrobnosti, věřím ovšem, že vy ano a najdete způsob, jak zabránit Warpovým entitám v tom, aby ovlivnily následky tažení lorda Angrona. Ahzek Ahriman, 1. kapitán Tisíce synů Víceméně zůstanu do doby, abych se přesvědčil, že zprávu skutečně odeslal, pokud mi datapad pak nevrátí a nevyhodí mě s tama, vyslechnu si ještě zprávu od Russe, pak se omluvím a se zašustěním látky róby a vlastním datapadem nechám Sigismunda napospas sobě. Kdyby něco chtěl, tak se zdržím. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ "Vybral sis ho sám co?" "Prostě jsem tam přišel, sebral ho a šel." Je to upřímné a pravdivé. Nejjednodušší řešení. Ne tedy, že by bylo nějak zvlášť etické, ale když to nikomu nevadilo, tak proč se otravovat. "Tak Horus? Samé lepší zprávy! Snad ti nebude vadit že ti do té doby budu dělat společnost..." No... tak to mi tedy vadit bude. Chci být s Horem taky chvíli sám, protože s ním potřebuji probrat pár věcí jen mezi čtyřma očima - a to se mi v době, kdy mi tady Sanguinius bude bydlet, nepodaří, aniž bych pak čelil otázkám "a co je to, co jste potřebovali probrat beze mě a proč to nemůžu vědět?" Kdo nic neví, nic nevyžvaní. Byť v dobré víře. Já o tom leccos vím, ostatně. "Můžeš mi dělat společnost dneska. Pak se musím věnovat své práci," odpovím bez větší křeče. "Až Horus přiletí a budu mít čas jej přijmout, dám ti vědět, aby ses dostavil na Orla." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro - co s eldary a eldařími bebechy - ♥ Eldaří paté, které mi Russ dal, jsem poslal do apothecarionu. Ať se taky kluci bez Fábia baví. Pokud Fábius nějaké chtěl, pravděpodobně jsem nebyl proti. Pokud mu to k něčemu pomůže, budiž. Jestli bude mít moje miminko špičatý uši, nechám Fábiovi uřezat ty jeho. ♥ Konstrukty a všechno, co zavánělo technikou a Russ dovezl taky, dostali na hraní mechanici u mě na lodi. Aby mě taky měli rádi. Už mě mají rádi astropati, protože jsem se na ně byl osobně podívat na LDNku, je třeba si udělat na Orlu další kamarády. Technická 2 - Co s holubem - ♥ Po konzultaci s Holubem jsme připraveni na posun. Ber to tak, že jsme si asi ještě nějakou chvíli povídali, možná se jeli podívat na Elysii, jak to tam vypadá. Pak jsme se rozešli každý po svých. Holub zůstal na orbitě, čeká na Hora, aby s ním mohl prohodit pár slov. Pak mu napíšu zprávu, že může přijet, prve chci s Borusem chvíli mluvit o samotě. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Kapitán zbledne, nervózně polkne a jen odpoví... "Týden a půl dne, za standartn...pokud se nic neposere, pane." |
| |
| soukromá zpráva od Corvus Corax pro +++ od:Corvus Corax +++ +++ pro:Fulgrim +++ „ Tady Corvus Corax velitel devatenácté legie Tímto vám oznamuji, že má legie zastavuje expediční činnost, z důvodu konsolidace obrany segmentu, stažení jednotek působících mimo segment se zatím zvažuje, ale protože zatím nemáme zprávy o významnější činnosti své legie mimo segment hodlám je zatím ponechat na stávajících pozicích, abych nevytvářel další díry v obraně imperia. Doufám že se k vám tao správa dokáže dostat. Corax konec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Správně, nic nedopsal, proto nic nebrání tomu, abychom zprávu poslali. Zpráva: +++ od: Ahzek Ahriman prostřednictvím Imperiálních Pěstí +++ pro: Vojevůdce Fulgrim Vojevůdče, viděl jsem katastrofický scénář tažení, které v tuto chvíli vede, nebo bude vést lord Angron proti orkům. Viděl jsem potoky krve a jeho pád ke straně, kterou si vybral Erebus. V mé vizi soupeřil lord Angron s mnohem větším orkem na ledovém poli mrtvých, lidí, astartů i orků. Byli sledování mocnou Warpovou bytostí, projevila se jako obrovské hořící oko. Oba se zaklínali pravděpodobně jejím jménem, slova zněla "Krev pro Boha krve". Tehdy vize skončila. Nevím přesně, kdo všechno tohoto tažení bude ještě svědkem, ale každý jeden z nich se dostane do nebezpečí, kterému nikdo z nás pořádně nerozumí. Budoucnost ovšem není neměnná. Do určité míry se dá ovlivnit a to i zdánlivě malým rozhodnutím. Nemůžu vám dát žádnou konkrétní radu, neboť neznám reálné podrobnosti, věřím ovšem, že vy ano a najdete způsob, jak zabránit Warpovým entitám v tom, aby ovlivnily následky tažení lorda Angrona. Ahzek Ahriman, 1. kapitán Tisíce synů +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Rovnou zamířím do mé kajuty. Udělám kolečko okolo štírů. Určitě by mě nejraději sežrali. "Odešlete zprávu Raldoronovy, text:" +++Od Sanguinia pro Raldorona+++ Raldorone se štastným srdcem ti můžu říct že budeme v připojení Interexu k Imperiu pokračovat jak bylo řečeno. Věřím že vše půjde jak má. Potřebuji ještě vyřídit pár věcí než se vrátím abych na to dohlédl sám. Hodně zdaru Ještě pošlu jednu zprávu pro Rogala. +++ Od Sanguinia pro Rogala +++ Zdravím bratře. Doufám že na Teřře jde pod tvým vedením vše jak má. Rád bych je přiletěl navštívit, rád bych s tebou probral jednu důležitou věc. Nemluvě o tom že moc bratrů tě asi nenavštívilo a izolace jednoho od druhého podle mě není moc dobrá. Se srdečnými pozdravy Sangunius. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Rodinná porada na telefonu a chytrá manželka v pokoji Spokojeně přikývnu. A to hned ze dvou důvodů – budeme muset vojáčka naučit válečnickým metodám hlášení. „Takže máme čtyři dny na setkání. Pošlu zprávu Lorgarovi.“ Nejdřív zkontaktuju bratříčka, ať máme jistotu, že bude připravený na naši návštěvu, potom ze sebe konečně sundám ten sajrajt, který na mě Fulgrim hodil… a taky mám hlad, jídlo se mi sice rozmazává všude, ale žaludku se intenzivně vyhýbá. „Jeho odpověď mi pošlete po servitorovi do mých soukromých pokojů. Kharne,“ otočím se na kapitána, „znáš moje rozkazy ohledně jednotek na Nucerii. Tisíc bojovníků, zbytek ať vyrazí do sektoru Dregruk.“ Že je to podobný Ultramaríně a jejich devadesáti tisícům Astartes na prázdným craftworldu? Ani náhodou! Tady alespoň víme, že tu orkové jsou – a že jich je víc než dost. „Zařiď, ať se na naši planetu dostanou rozkazy, a za půl hodiny přijď za mnou, musíme se na Lorgara připravit. Já jdu konečně ze zad sundat ty sladký sračky. A ať nám tam donesou něco k jídlu, mám hlad.“ S tím odejdu, však je plán jasný. Teď jenom zapřemýšlet, co by na mýho občas fanatickýho bratříčka mohlo fungovat. Nebo spíš, ono je to jasný – ne nadarmo patří mezi nejlepší příběhy ze života Primarchů ty, kdy se Císař snažil přesvědčit svýho nábožensky zanícenýho syna, že není bůh, což jeho syna jenom přesvědčovalo, že musí být bůh. Spousta legrace v rodinným kruhu. Ale to, že nezačal hlásat „Slovo Císařovo“ hned po jeho smrti má svůj důvod. Nemyslím si, že přesvědčit ho bude tak snadný… ale když budeme útočit, musíme stejnými zbraněmi. Vírou. Iracionálně. Jenom tím, co nejde odůvodnit rozumem, ho můžeme dostat na naši stranu. Sen… Sen nemůžu ovládnout, sen je lepší než vize, protože vizi, jakou mají Magnusovci, mi stejně nikdo neuvěří. Pokud by se mi měl zdát živý, podrobný sen, který mě zmátl, donutil mě pochybovat o Dornovi a navrtal mi do hlavy červa pochyb, jestli neměl Lorgar celou dobu pravdu… sen přímo od Císaře... to je něco, co by mohlo zapůsobit. Počkám, zatímco sedím u stolu, na Kharna a dřív, než si přisedne, tak na něj vyhrknu. „Sen, Kharne, sen může Lorgara přesvědčit. Sen přímo od Císaře. Ne vize, nejsem zasranej čaroděj, ale sen přímo od boha může mít každý.“ Na tváři se mi rozlije spokojený úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro +++pro: Lorgar Bratře, na setkání s Vojevůdcem jsem se dozvěděl, že operuješ v Segmentu Obscurus, prosím potvrď mi, že se stále nacházíš zde a že jsi ochoten mě přijmout. Buď zdráv, Angron +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ahzek Zpráva od Primarchy Russe neobsahuje žádné převratné informace, obsahuje jen zprávu o tom, že se dozvěděl o možném útoku a pokud to bude nutné, vyšle do soustavy svou legii. Dále se omlouvá za porušení karantény jeho kapitánem. Zatím neodpovídám, místo toho vrátím Ahzekovi datapad. Všechny další povinnosti chci vyřešit sám. „Vojevůdce zprávu obdržel. Budu vás informovat, jak dopadlo jednání s mým Primarchou, vy mi dodejte zprávu od Ereba. A ještě jednou,“ napřímím se, „o vaší vizi zatím neříkejte nikomu. Mohlo by to způsobit zbytečnou paniku.“ Sice jsem říkal, že nechci, aby se kdokoli – ani moji muži – dozvěděl o problému těch samozvaných bohů, ale mým mužům věřím. Můžou si myslet, co chtějí, ale nejednají samovolně za mými zády, nesnaží se jednat bez vědomí svých nadřízených. Mají vojenskou disciplínu, takovým věřím, že nebudou šířit neprověřený a vágní informace, který by situaci jenom zhoršily. Proto v ně mám i v týhle citlivý otázce důvěru. „Díky, kapitáne,“ ukončím rozhovor jasným náznakem, že může odejít. A nejen může, že to přímo vyžaduju. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ Od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Ahzek Ahriman, skrze Imperiální pěsti +++ První kapitáne-knihovníku Ahrimane, děkuji za vaše zprávy - i přes to, že jsou vše, jen ne uklidňující. Vezmu vaše varování v potaz a zařídím se podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Byť nevěřím tomu, že by zrovna někdo, jako Angron uvěřil v nějaké... bohy. Můj bratr věří leda tak sám sobě a ostří své sekery. Není to zrovna... duchovně založený "člověk," pokud mi rozumíte. Přesto nebudu brát vaši vizi na lehkou váhu. Od mého komandéra také přišla zpráva o možném výskytu Ereba v okolí Prospera. Uděluji mu povolení v soustavě zůstat tak dlouho, jak uzná po poradě s obrannými silami Prospera za vhodné. Pokud budete potřebovat jakkoli pomoci, neváhejte mne kontaktovat. Dopadení a zabití zrádce je jednou z momentálních priorit křížové výpravy lidstva. Fulgrim, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lorgar +++ Bratře, ač vím, že by ses chtěl věnovat hledání a stíhání odpadlíka z vlastních řad, ve stínu událostí posledních dní po tobě musím žádat jinou službu. Stejně, nebo možná ještě více důležitou... s tím rozdílem, že Ereba může hledat kdekdo, ale to, co po tobě budu žádat, je práce, specificky si vyžadující tvé znalosti, poznání, důvtip, osobní zkušenost a schopnosti. *** Následuje příloha ke zprávě *** +++ od: Ahzek Ahriman prostřednictvím Imperiálních Pěstí +++ pro: Vojevůdce Fulgrim Vojevůdče, viděl jsem katastrofický scénář tažení, které v tuto chvíli vede, nebo bude vést lord Angron proti orkům. Viděl jsem potoky krve a jeho pád ke straně, kterou si vybral Erebus. V mé vizi soupeřil lord Angron s mnohem větším orkem na ledovém poli mrtvých, lidí, astartů i orků. Byli sledování mocnou Warpovou bytostí, projevila se jako obrovské hořící oko. Oba se zaklínali pravděpodobně jejím jménem, slova zněla "Krev pro Boha krve". Tehdy vize skončila. Nevím přesně, kdo všechno tohoto tažení bude ještě svědkem, ale každý jeden z nich se dostane do nebezpečí, kterému nikdo z nás pořádně nerozumí. Budoucnost ovšem není neměnná. Do určité míry se dá ovlivnit a to i zdánlivě malým rozhodnutím. Nemůžu vám dát žádnou konkrétní radu, neboť neznám reálné podrobnosti, věřím ovšem, že vy ano a najdete způsob, jak zabránit Warpovým entitám v tom, aby ovlivnily následky tažení lorda Angrona. Ahzek Ahriman, 1. kapitán Tisíce synů +++ Nevím, zda se k tobě informace tohoto typu již dostala, ale v segmentu Obscurus, nedaleko místa, zvaného Oko Terroru, se objevil velký orčí Waagh. Přesně, jako ostatně předpověděla Konrádova vize. Nepřítel zaútočí z místa, zvaného "Oko Terroru." Symbolika oka se, jak se zdá, v obou těchto vizích propojuje, což mi osobně, ač jsem spíše odborníkem na estetiku, než esosteriku, přijde ponejvýše znepokojivé. I fakt, že jsem opravdu poslal tento Waagh rozprášit zrovna Angrona. Zčásti proto, protože byl zrovna na Orlu, když se ke mně zpráva dostala a sám o to požádal, zčásti proto, aby přišel na jiné myšlenky, protože se nepohodl s Dornem. Ty sám máš v Obscuru nemalou sílu, věřím že i v okolí místa, kde tenhle nový, zelený problém bují. Žádám tě, aby ses připojil v tažení proti orkům k Angronovi a dal na něj pozor. Nenechej našeho bratra padnout do osidel nových, dosud neviděných Nepřátel a zařiď, aby se vize knihovníka Ahrimana nemohla vyplnit. S důvěrou, tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Následuje jen přikývnutí a admirál se pustí do práce. Přeci jen, přesunutí početné flotily Požíračů chvilku zabere. Zcela náhodou to bylo pojmenované jako “Operace Overkill”. Z zhruba 150 kapitul lze maximálně do boje nasadit cca. 120. Přeci jen, něco zabere infrastruktura, výcvik, verbování, výměnné pobyty a tak dále a tak dále… Kharn tě následuje, ale tím, že by ti pomohl s zbrojí a tak tě neurazí. Ostatně, nemá rád sladké. V tvých komnatách si jen sundá helmu a opět - chvilku přemýšlí. A pak kývne. “Ostatně, od toho momentu, co Vás Císař zbavil Hřebů....je přeci jasné, že mohlo dojít k některým změnám. A tuším, že podobná vidění má nejeden váš bratr….” řekne a ozve se zaťukání. Jen servitor s nějakým pečeným masem a vodou. Žádné sladkosti nebo přiteplené vínečko. Na displeji tabletoidu na stole ti jen bliká to, že Operace Overkill se pomalu, ale jistě dává do pohybu… Od Lorgara zatím nic. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Brzy po odchodu z komunikačního centra tě vyhledá servitor a předá ti datapad se zprávou od Vojevůdce. První kapitáne-knihovníku Ahrimane, děkuji za vaše zprávy - i přes to, že jsou vše, jen ne uklidňující. Vezmu vaše varování v potaz a zařídím se podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Byť nevěřím tomu, že by zrovna někdo, jako Angron uvěřil v nějaké... bohy. Můj bratr věří leda tak sám sobě a ostří své sekery. Není to zrovna... duchovně založený "člověk," pokud mi rozumíte. Přesto nebudu brát vaši vizi na lehkou váhu. Od mého komandéra také přišla zpráva o možném výskytu Ereba v okolí Prospera. Uděluji mu povolení v soustavě zůstat tak dlouho, jak uzná po poradě s obrannými silami Prospera za vhodné. Pokud budete potřebovat jakkoli pomoci, neváhejte mne kontaktovat. Dopadení a zabití zrádce je jednou z momentálních priorit křížové výpravy lidstva. Fulgrim, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro +++od: Sigismund +++pro: Vespasián Kapitáne, posílám aktualizace dodané Primarchou Russem. Erebus velí podle informací, jež se mi podařilo potvrdit dvanácti stům mariňákům z kapituly Šiřitelů slova. Disponuje flotilou na úrovni jedné velké roty doplněné o jeden křižník s doprovodem ukradený Temným andělům. Samozřejmě mohou být jeho konvenční síly z hlediska posledních informací irelevantní, ale přesto si myslím, že byste měl znát situaci. Sigismund, První kapitán Imperiálních pěstí +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Nejdřív odpovědět Russovi, ať to nezapomenu… i když je od něj hezký, že nám nabízí celou legii, Prospero není náměstí o svátku, aby se tu srocovalo celý Impérium. S Vespasiánem, který má navíc Primarchův křižník, se dokážeme ubránit konvenčním silám bez problému – zvlášť po druhé zprávě s výčtem předpokládaných Erebových jednotek. To spíš jeho údajný spojenectví s těmi bytostmi mi dělá vrásky, protože nevím, jestli proti nim budou stačit naše síly. Jenže proti tomu nám nepomůže ani znásobení sil… anebo jsem nechal Ahrimana, aby mi navrtal brouka do hlavy? Co o těch bozích vlastně vím? Jsou to warpové bytosti, takže určitě psykeři – možná právě proto je zahrnutí Tisíce synů do obranných sil hrozba. Čarodějové jsou náchylnější, pohybují se na hraně… jistěže my ostatní se možná nedokážeme adekvátně bránit psychickým útokům, ale lepší vědět, kde je nepřítel, než čekat dvojnásobek pomatených psykerů v zádech. Navíc, Císař o nich věděl, věděl o jejich existenci a přesto vydal nikájský zákaz – to mi jako argument stačí. Ještě pošlu Vespasiánovi aktualizaci ohledně sil Ereba, a pak se můžu konečně věnovat tomu nejdůležitějšímu. Hovoru s mým velitelem. Postavím se na patřičné místo, abych byl v záběru. „Spojte mě s velitelem, Primarchou Dornem. Videohovor.“ V duchu si mezitím sumíruju, co mu řeknu, ať se zdržujeme co nejmíň, jenže stejně, když si to v hlavě přebírám… doufám, že si najde trochu času, možná se to protáhne. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Zatímco obvykle je pro mé muže odměnou, když mohou vidět jiného primarchu a vůbec to využívám jak způsob motivace a utužování dojmu, že za nás se vyplatí umírat, tak s Dornem je to jinak. Tento bratr, ač dle ozdob lodě, zbroje a všeho je učiněným zlatíčkem je pro mě poměrně nepředvídatelný. Což se mi nelíbí o to víc, že s ním chci probrat pár věcí. No a protože v klidu dovede poslat k šípku i mnohem populárnější bratry, neriskuji zmatek a ostudu, či nebezpečí ztráty iluzí a vyrazil jsem sám. Dokonce jsem se překonal a navzdory sto chutím jsem nechal doma i to víno. Jen na cestu jsem ho pár litrů vypil. Hrdý jako věž katedrály a srdečný stejně, co kámen ji tvořící. Alespoň že aura, nebo jak mohu nazvat ty viděné obrazce, je lidská. Malé zvláštní stopy bolesti nebo hněvu? Že by byl z masa, kostí a takových těch dalších věcí, které lidem i nám obvykle přísluší? Je to zkrátka překvapení, jehož radostnost či zlotřilost se teprve prokáže. "Budu upřímný a stručný bratře Dorne, regente Terry." S klidným vědomím i svědomím mu pohlédnu do očí. "Nejprve jsem byl plný pochyb, zaslepený hněvem i smutkem nad vším, co se událo." Pohled lehce zavadí o karafu a smutně konstatuje, že je tam voda. Kdybychom měli skutečné náboženství, nazval bych to hříchem. Smrtelným. "Tyto myšlenky opadly a já bych rád znal tvou verzi toho, jak umřel císař a Magnus se stal majákem utrpení." Taky se chci zeptat na Prospero, ale jedno po druhém. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro když bůžek temný svým orkům šanci dá Tahle príma skvadra kleriků ta řeší problém tvůj! Word, Word, Word Bearers! chaos zhatí! Word, Word, Word Bearers! V tomto kraji! Pravdě dávají směr a mají kvér! Lorgar ten je vždycky fér! Word, Word, Word Bearers! chaos zhatí! Word, Word, Word Bearers! V tomto kraji! Po stopě vždycky jdou, až naleznou Kdo skrývá tajně hvězdu svou! Word, Word, Word Bearers! chaos zhatí! Word, Word, Word Bearers! V tomto kraji! Word, Word, Word Berers! +++Od: Lorgar+++ +++Pro: Fulgrim+++ Vojevůdče a bratře, rozumím tvému znepokojení a přísahám, že učiním vše proto, aby taková budoucnost nenastala. Skutečně tak, jak mi zde předkládáš, se dílky skládačky dávají dohromady a objevuje se mozaika reality, jíž si ani my, ani císař nevyvolil. Děkuji císaři za jeho prozřetelnost, že zvolil tebe, bratra dost moudrého a otevřeného k naslouchání. V souvislosti s tím se táži, zda budu jemu přímo podřízen. Pokud mne dobré mravy nešálí, pak bych měl být ze zdvořilosti jako vůdce podřízených sil a jeho bratr přítomen válečných rad co by poradce. Věřím, že by mi to umožnilo lépe plnit úkol a vždy se dá říci, že si přeješ, aby mne něco naučil. Pokud se ode mě očekává jen součinnost s jeho armádou, pak budu hledat jiné cesty. Za lidstvo, vojevůdce a císaře! |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lorgar +++ Jsem rád, žes mé obavy shledal oprávněnými a pomůžeš mi zabránit vizím budoucnosti, v níž bratři podlehli klamu a zradě. Co se tvé podřízenosti a nepodřízenosti týče, za normálních okolností primarchové spíše spolupracují, než aby jeden velel druhému. Někdy, jak oba víme, nevyjde ani spolupráce a velení už vůbec ne. Konej tak, jak uznáš za vhodné. Pokud máš pocit, že bude jednodušší být bratru nablízku, pokud budeš "pod jeho velením," učiň tak. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Crudelis, první kapitán má za úkol se svou lodí (jen s ní) přesunout na Nostramo a zkontaktovat Tala Valcroana ohledně jeho daru. Nenápadně pokud možno. Vyšetřování segmentu solar - po prvním neúspěchu vyčlením novou misi, dalšího vysoce postaveného Iterátora s malým doprovodem věrných sil Milita Libertas. Budou cestovat v utajení do místa působení tamního kultu a sbírat informace. I kdyby to znamenalo, že pojedou třeba přes deset světů civilními loděmi, aby působili jako poutníci za vírou. Rozkazy pro mé nejbližší a můj volný čas - vypracovávání seznamu podezřelých zrádců a sympatizantů s tímto kultem. Tito lidé budou v nejbližší příležitosti posláni do první linie a míst nejtěžších útoků, protože mě serou. Kulty nalezené strážci víry bedlivě prozkoumat a eliminovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++pro: Angron+++ Bratře, v současnosti stále dlím na Teřře, nic méně do sektoru se přesouvám. Počítej tímto s naším setkáním a mou plnou pozorností. Čest a sláva tobě, bratře. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Chci oboje. Hnedteď. Tak. ~Tacticarium~ Ta bytost není jen jedna. Její popis totiž odpovídá bohyni života a smrti o které se zmiňují prastaré spisy. Její popis odpovídá bohyni života a smrti. Bohyni života a smrti. Bohyni. Jestli mě v poslední době něco znepokojuje? Ah jistě. Tak nějak všechno. Všechno všecičko, co se okolo mě děje. Ten pocit všeobecného znepokojení je mi neznámý - a musím říci, že i prvoplánově nepříjemný. Nenávidím to. Mít strach. A není to takový ten ubohý, lidský. Takový ten, který cítí, když se mají porvat v hospodě s někým, kdo je o trošičku větší, než oni. Tohle je... jiné. Pátrači zjistili, že bytost jménem Eigraenae patří mezi prastaré. Rád bych tomu nevěřil. Těm "bohům." Ať už ty bytosti bohy nazveme, nebo ne - nepřijde mi, že by na tom záleželo. Pokud ty věci existují, tak ať už jsou bohy, nebo ne - vždyť, co je to bůh? - jedno je jisté. Jsou mocné. A... já nevím, jak se připravit na to, aby jim lidstvo mohlo čelit a zvítězit. Co vlastně chtějí, kdo jsou a odkud Horus bere tu jistotu, že ta věc není hrozbou? Proč Russ pátral v knihovně a z jakého dávného spisu zjistil, že je jich víc? Odkud ti lidé, kteří ty věci psali, zjistili o tom, že existují? Proč se o tom neví dodnes a... nejedná se jen o hloupou shodu náhod? Inu, tak mor... a pak vyrostly stromy. To... je dost nepochopitelné, budiž. Ale co když se něco podobného prostě jen zcela náhodou stalo kdysi také - a lidé to přisoudili "boží moci," jak měli ostatně ve zvyku dřív, než jim Císař přinesl poznání? Tudíž je jich po galaxii pravděpodobně vícero... A jaké vlastně přinesl poznání? Protože já si momentálně přijdu dost... neznalý celého problému. Vlastně se mi zdá, že stojím před úkolem, o němž nevím absolutně nic. Samozřejmě, že mě to znepokojuje. I přes to se zdá, že ve vyhřátých, kybernetických exteriérech tacticaria nacházím trochu toho ztraceného klidu. Nemusel bych. Mohl bych se třást a plakat s vědomím, že tady mě nikdo neuvidí a všechny ty potlačované emoce mohou ven, aniž bych se zostudil před kýmkoli živým, kdo mě může vidět. Tacticarium stejně ví, nad čím přemýšlím a zná každou mou myšlenku. Mnohdy ještě dříve, než si ji uvědomím sám. Namísto toho... procházím zahradou, plnou lilií a zhluboka dýchám čistý, teplý vzduch. Ne ten neosobní, filtrovaný, suchý vzduch lodní klimatizace. Tenhle je... opravdovější, než opravdový. I přes to, že někdo v koutku mysli vím, že není. Vše uvnitř tacticaria je takové, jak bych si přál. Dokonalé. Mořem počínaje, přes zahrady a jezera, budovami konče. "Potřebuji, abys nahlédla do veškerých archivů a spisů, které máme k dispozici. Chci vědět... o bozích." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sigismund~ -Lord Komandér Vespasian- +++od: Císařova Pýcha +++ +++ pro: Sigismund +++ Bratře-kapitáne Sigismunde, potvrzuji přijetí zprávy. Z toho, co uvádíte mi nepřijde, že by disponoval nijak výjimečnou silou - alespoň ne potud, pokud víme. Pokud tedy samozřejmě, jak říkáte, nejsou konvenční síly irelevantní, nebo alespoň zavádějící informací. Já bych vás na oplátku chtěl informovat, že mi bylo uděleno povolení v soustavě zůstat, dokud to bude potřeba. Jsem rád, že jste doletěl na povrch Prospera v pořádku. Abych se přiznal, byl jsem při vašem odchodu mírně nesvůj. Lord Vespasian, Komandér Císařových Dětí. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Zasměju se. „Přesně tak, co mě zbavil Hřebů, je možný všechno,“ víc, než by si kdokoli z Primarchů dokázal představit. „Jenom to nepodcenit a-“ zaklepání. Doufám, že už je to Lorgar, čekat na něj donekonečna nechci. Není. Nevadí, alespoň mám pocit, že nestagnujem, že se něco děje – ať si dá načas, dokud nebude zdržovat mě. Já mám ještě tři dny. A pár dalších k tomu… Ještě chvilku to trvá, ale nakonec zpráva přijde. Maso mi skoro zhořkne na patře, když si ji přečtu. Lorgar se vrací z Terry… z Terry všichni se vrací z Terry, jak kdyby tam rozdávali titány. Jenom doufám, že Lorgar není posranej, nebo hůř, nadšenej z Dorna, protože nejsem Fulgrim, abych vytáhnul ze zásoby jeden z tisíce falešných ksichtíků a nikdo nepoznal, že mi pění krev. Budu se muset překonat… tohle bude horší a těžší než rozhovor s Fénixem, tady si totiž na Fénixe budu muset hrát já. Zatracenej plešoun… Rovnou mu napíšu odpověď. Moc konkrétní totiž není. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro +++pro: Lorgar Bratře, díky za tvou odpověď. Jen nepíšeš, kdy do sektoru dorazíš. Potrvá týden a půl, než se moje legie přemístí do sektoru, tolik času budu mít na náš rozhovor. Jistě chápeš, že waaagh nepočká. S pozdravem, Angron +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Hathor Maat~ - Lord Komandér Vespasian - Je třeba vyřídit ještě jednu věc. Tohle uvědomění přijde asi tak sekundu poté, co mi za prvním rohem zmizí odcházející záda Sigismundova, mířícího do hangáru Pýchy a zpět na povrch Prospera. A ta věc je... poměrně důležitá a lehce choulostivá. Už proto, že budu muset oznámit svému nového mostu poměrně nepříjemnou novinu. Že tady ještě nějakou chvíli pobudeme. S tichým povzdychem a za soustavného diktování rozkazů a příkazů dvěma informace zprostředkujícím servitorům, kteří se ke mně automaticky připojí se vydám směrem k ubikacím pro hosty. Nepřišlo mi vhodné Maata převážet v "celách" pro astartes - ač u nás se stěží dá mluvit o spartanských celách, jak je tomu u ostatních kapitul. I přes to, že je naším bratrem a asi bychom s ním tak měli jednat - dostal k dispozici ...více prostoru. A luxusu. Nevím, k čemu ho můj pán chce nebo chtěl, ale chci, aby dojel alespoň spokojený. Nadiktuji pár zpráv Orlu, zkontroluji si odeslání těch, které jsem poslal ještě z Řevu Fenrira a pokračuji dál. Na jeho dveře pak způsobně zaklepu a počkám. "Mohu vstoupit, kapitáne?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Expediční sbory vyrazili z Fenrisu, let jim nějaký čas potrvá (zhruba asi týden) a poté se ti dostanou do ruky následující zprávy... Expedičná sbor Wunjo (Valhalla) ++Pro : Expediční velení, Fenris. Leman Russ++ ++Od : Harald Modrozub, velitel expedičního sboru Wunjo++ Systém Valhalla nalezen a lokalizován. Byl proveden běžný průzkum a zakreslení do map, koordináty odeslány na Terru. Planeta je bez života, avšak je úrodná, plná nádherných lesů a drobná zvěře. Není odlišnějšího místa od domova než této planety. Mám požádat Terru o vyslání kolonizačního sboru? Expediční sbor Pertho (Pax Argentius) ++Pro : Expediční velení, Fenris. Leman Russ++ ++Od : Sven Turlisson, velitel expedičního sboru Perthos++ Můj pane, tento systém obsahuje jen jednu obří planetu bez atmosféry. Žádné slunce, pásma asteroidů nebo tak. Podle našeho navigátora zde došlo k explozi slunci a spálení celého světa na prach a popel, zhruba před 1500 lety. Žádáme povolení a koordináty k dalšímu postupu. Expedice na Varsavii ++Pro : Expediční velení, Fenris. Leman Russ++ ++Od : Lars Tuploson, velitel expedičního sboru Wunjo II++ Můj pane, systém dosažen. Obsahuje 4 planety, 1 vhodnou pro život pouštního charakteru. Zde průběžným scanem byly nalezeny vykopávky neznámého charakteru. Další 3 planety jsou neobyvatelné, ať už z důvodů plynného skupenství či lávového charakteru bez atmosféry. Máme kontaktovat Ordu Arecheologis od Adepta Mechanica? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tuto otázku jsi plánoval probrat s Hrotrekem Halvissonem, jedním z nejstarších Vlčích kněží tvé Legie, který tě doprovází dlouhá léta. Chvilku seděl, poté si smutně povzdechl a odpověděl.. „Myslím, můj pane, že to nebude možné...“ řekne a než hodláš něco říct, tak zvedne ruku a pokračuje. „A to nejen z toho důvodu, že genoštěp jako takový byl navržen a zpracován Císařem a jako takový je nedotknutelný...Ale také v součastném stavu věcí...“ řekne a podívá se okolo sebe „..nemáme na této expedici, a u Císaře, ani na Fenrisu dostatečné vybavení na to, abychom obešli či zrychlili běžný proces replikace zygot běžným způsobem a o dalších věcech nemluvě...“ řekne a zatváří se neústupně. „Co se týče rozšíření verbování do Vlků Fenryka, můj pane, jste si jist, že je to dobrý nápad? Výběr a výcvik vhodných kandidátů je dlouhý a pečlivý proces..Pokud obsadíme nějaké další světy a zavedeme, hm, rychlonábor, mohla by klesnout kvalita a výkon Vlků jako smečky...Co se týče našich zásob genofondu, tak na Fenrisu je dle mých informací zhruba 50 000 zygot, které jsou dospělé a umožňují přeměnu člověka na Vlka. Je to ale množství, které jsme střádali od počátku Legie..Genoštěp je vzácnost, pane.“  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Spojení s Tacticarium proběhlo v pořádku a tebe ovanul jistý vnitřní klid a mír, kterého je venku poslední dobou pomálu.. Tacticarium se tentokráte věnuje hraní na lyru a na stole pod jabloní má rozházené notové osnovy, do kterých něco píše..Občas něco drnkne a zní to jednoduše, avšak pěkně. odkaz „O bozích, Fulgrime? Skutečně, nepředpokládala bych, že zrovna s tímto problémem navštívíš mne. O konceptu víry ví více jiní...“ pousměje se pobaveně a potá rychlý pohybem ruky schodí z stolu veškeré notové osnovy, které se rozplynou v vzduchu jen proto, aby se na to stole objevilo velké množství knih, sošek, svitků a spisů. Sošky jsou, inu různorodé, obsahují jak muže, tak ženy, tak i inu, mnohoruké hadí věci či okřídlené hady..Některé sošky jsou sošky válečníků, jiné sošky jsou sošky nádherných žen, je zde i soška sedícího, smějícího se tlusťocha. Nemluvě o vycpaném šakalovi s čelenkou s peří nebo o divné, zelené věci, co má místo obličeje chapadla a má malá, zakrnělá křídla.. Nejvíce překvapující je ale to, že i zde se nachází portrét Císaře. Tacticarium pokrčí rameny, podívá se na to a vezme do ruky mnoharukou tancující osobu, která se u toho směje a vypadá velmi, velmi šťastně. Podívá se na sošku, pak se ušklíbne a hodí jí za rameno.. „Bůh nebo božstvo je pojem, pod kterým je myšlena mocná, nadlidská a většinou nesmrtelná bytost. Je předmětem náboženské úcty a lidské víry. Víra v bohy doprovází lidstvo od počátku věků, sloužili k vysvětlení věcí, pro které na dané technologické úrovni neměli lidé vědecké vysvětlení. Za použití myšlenkového pochodu Occamovi břitvy lidstvo došlo k tomu, že věci, které nejsou schopni vysvětlit, musí způsobovat omnipotentní entita. Blesky, oheň, střídání dne i noci, vše toto bylo považováno za díla bohů. Nemoci, náhoda, záplavy, katastrofy – to samé. Koncept bohů byl také uchopen a použit k legalizaci vlády oligarchií, která se vydávala za bohy či za jejich potomky....“ začne Tacticarium s výkladem. „Vše však byl klam a lež, vedoucí k ospravedlnění získání moci...Bohové, v té podobě, jak je lidstvo předurčeno svým genomem a sdílenými vzpomínkami, je vnímat, neexistují. Existují bytosti, které za ně mohli býti mylně považovány a co starými vládci technologií počínaje a Císařem konče...“ dodá Tacticarium a pousměje se...Poté vezme sošku krásné ženy s helmicí a štítem, které na rameni sedí sova... „Celý aspekt víry je pro mne nepochopitelný...A pro Císaře byl také.“ pousměje se. „Kdo by totiž přistoupil na dobrovolný život v lži? Jen slaboch a ten, kdo se bojí odpovědnosti. Bohové vždy sloužili jen jako výmluva k věcem, ať už krásným či zlým...“ řekne Tacticarium a smutně se podívá na obraz, na kterém jsou vyobrazeni lidé v prastaré zbroji, zdobeni tabardy s červeným křížem...Stovky a stovky jich je mrtvá před branami nějakého prastarého města... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zprávy z Apothecarionu hovoří jasně. Milý a milovaný Vojevůdče, vzorky eldarů, které jsi nám dodal, byly potvrzeny jako vzorky eldaří tkáně a žádné jiné. Nebyli nalezeny jiné organismy i na buněčné úrovni. Tkáň prošla velmi často velkým tlakem a také byla často deformována velkou silou vyvolanou nárazem předmětu o hmotnosti zhruba titána, avšak o velikosti pěsti a rychlosti zhruba zvuku. Veškeré vzorky byly popsány a zarchivovány. S pozdravem Galenus, součastný vrchní apatykář ...a další taky. Ave! Byl proveden rozbor eldařích soch. Výsledky jsou podivné. Materiál, z kterého byly sochy vyrobeny, se zdá býti organického původu a vnitřní strukturou nejvíce připomíná kost. Bohužel, ostatní atributy nepřipomínají pranic organického, spíše kámen. Okrasné kameny, diamanty mnoha barev, nevypadají, že by do tohoto materiálu byly vsazeny či jakoliv zabroušeny. Strukturní okolí spíše napovídá organickému původu kamenů. Materiál je pozoruhodně pevný, odolný vůči teplu, zimě, kyselinám, prakticky všemu. V našich laboratorních podmínkách je prakticky nezničitelný, až po aplikaci nadměrné zátěže (Byl požádán o assistenci bratr Cloven, dreadnaught) materiál popraskal a rozpadl se. Sochy nemají žádný pohybový systém či žádné svaly či serva. Také zde není žádná servolebka či ovládací panel nebo neurální napojení. Nevíme, jak je možné, že se podle výpovědí hýbaly. Všechny vzorky popsány a zaarchivovány. Máme zprávu předat i Marsu? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Tacticarium „O bozích, Fulgrime? Skutečně, nepředpokládala bych, že zrovna s tímto problémem navštívíš mne. O konceptu víry ví více jiní...“ "Kdo, Lorgar?" Povytáhnu obočí. Lehce rozpačitě. Mám bratra rád a ač Horus řekl, že nemá důvěru, věřím v jeho dobré úmysly. To ale neznamená, že mě svým způsobem neděsí. Jeho podivná "přísaha lidstvu a vojevůdci" která mi, ač jsem se nikdy nemodlil a do spojení s modlitbami nepřišel, zrovna jako modlitba přišla, mě děsí. „Kdo by totiž přistoupil na dobrovolný život v lži? Jen slaboch a ten, kdo se bojí odpovědnosti. Bohové vždy sloužili jen jako výmluva k věcem, ať už krásným či zlým...“ Pokrčím rameny. "Někteří lidé vypadají, že to dělají snad rádi. Jako by to pro ně bylo svým způsobem přirozené. Čímž.... nechci říci, že to schvaluji, vlastně na to nemám názor. Nejspíš." Zatímco mluvím, vezmu jednu ze sošek, ženu v dlouhých, jednoduchých šatech s pávem u nohou, prohlédnu si ji ze všech stran a pak ji jakoby "přiměřím" k avataru tacticaria. Jsou si dost podobné, že ano? "Je jedno, jestli lidé umírají za pravdu, nebo za bohy. Vždycky budou umírat," dodám pak při pohledu na obraz, který si prohlíží ona. Takové výjevy jsem už viděl na vlastní oči v minulosti. A to se na žádné bohy nevymlouváme. Jen sjednocujeme galaxii. Pro mír, že ano. "Z toho, cos mi řekla je patrné, že jsou dva typy... bohů." bůh a Bůh, chceš-li. "Jedni jsou položeni pouze na víře a neexistují. Lidé se jim klanějí, aniž by je kdykoli viděli. Asi mají někoho, kdo byl dostatečně přesvědčivý a řekl, že mluví jejich prostřednictvím, aby... mohla víra fungovat. Ti druzí existují. Tedy nejsou to bohové, budiž. Ale jedná se o bytosti tak mocné, že je lidé na základě toho, že někdy slyšeli o... těch druhých, smyšlených bozích, za bohy považují. Třeba Císař. Nebo Eigraenae. Tito mne zajímají trochu více." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Výzkumný tým paté Bratře Galene, Dobrá práce. Děkuji za výsledky, které jsi mi přednesl. Budou okamžitě přeposlány k legiím, které zrovna operují na craftworldu. Pokud byste přišli na něco dalšího, nebo vás něco napadlo, dejte mi vědět. Fulgrim. Nemá to chodit a chodí to Mechanici Přátelé z adepta mechanica, Nemám důvod před Marsem výsledky vašeho výzkumu tajit, kontaktujte je. Děkuji za výsledky, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro --Křižník Antipathy ++Systém Obscurus V hangáru už na Primarchu Mortariona a jeho čestnou stráž čeká kaplan, který dle vyznamenání a zlehka pochroumané zbroji toho zažil pravděpodobně dost. Společně s ním tam čeká i menší doprovod ozbrojených mariňáků. ,,Je mi ctí Vás spatřit primarcho.'' Řekne s menší úctou hlase. Vůbec na nic nečeká a rozejde se směrem k můstku s tebou v závěze. Netrvá to dlouho, než se přes dlouhé, sparťansky zařízené chodby, dostanete až na můstek, kde už čeká samotný Marius Gage, stojící u velkého kruhového stolu, nad kterým je o hodně zmenšená 3D projekce Craftworldu. Při tvém vstupu na můstek, kde již nemůžeš mít svůj doprovod, páč by se tam všichni pravděpodobně nevešli, se Marius na tebe krátce ohlédne, načež se otočí a zlehka kývne hlavou. ,,Primarcho Mortarione...Vítám Vás na Antipathy.'' |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro --Inu, Ultramar ++Systém Pax Ultramar Člověk si tak v klidu píše Codex Astartes ve své pracovně, který dle kanonu pak budou téměř všichni poslouchat....ale co se nestane. Do pracovny mi vstoupí můj druhý kapitán...s poměrně zajímavými informacemi. Celé si to pozorně vyslechnu, přičemž zachovávám jako vždy svůj neutrální výraz. Jakmile domluví, tak kývnu. ,,Dejte mu povolení pro přistání na těchto kordinátech. Nechci ho přímo ve své pevnosti.''Přičemž mu dám koordináty jednoho z opuštěnější a vzdálenější přistávací části v mé fortress-monastery. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Je lidskou přirozeností věřit a nechat se vést, Fulgrime. Lidská mysl je zvyklá přemýšlet v systémech, hierarchiích a podobných věcech. Je to lidská přirozenost. Všimni si, na kolika světech, které během Reconquisty vytvořilo jakýkoliv systém vlády protěžované menšiny...Prakticky většina..“ poznamená. Na tvojí teorii se jen usměje asi tak, jako matka se usmívá na syna, který zrovna objevil to, že z kukly se klube motýl. „Tato teorie jeden čas byla povážována za postulán, Van Beerkelova teorie víry, která tvrdila, že jakýkoliv předmět víry, ať je to spirituální vůdce, entita či objekt, je tak mocný, jaký je souhrn “víry„ v něj. Prokázala se jako nepravdivá...“ poznamená trošku lektorksky Tacticarium. „Lidé mají a měli tendence věci uctívat a žít v bludech, Fulgrime. To je věc, které se tvůj Otec bál. Tmářství a rozumu nahrazeném slepou vírou, ať už v cokoliv. Každý dostatečně schopný manipulátor se může prohlásit za boha a je jedno, zdali je to šarlatán či xenoská bytost nezměrné síly....“ řekne Tacticarium a začne krmit pávy... „Je mnoho mocných bytostí, které byli uctívány za historii vesmíru.. Od prastarých císařů až Draka Marsu či Císaře...Rozebírání každého zvlášť by bylo na dlouho. Tolik času nemám ani já...“ uculí se a spiklenecky mrkne. „Specifikuj svůj dotaz a rozsah hledání, Vojevůdče.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Systém Elysia Sice to chvilku trvalo, avšak dnes.... V systému Elysia došlo k warpové translaci. Lodě se před příletem identifikovali jako Vlci Luny. Horus Lupercal přichází. A musí se nechat, že s celou pompézností, jako vždy. ++Od : Horus Lupercal ++ ++Pro : Fulgrim Vojevůdce++ Zdržela nás warpová bouře. Jsem rád, že to nebylo nic horšího a těším se na tebe, bratře. Na mé lodi je vše připraveno, jakmile budeš mít čas. Horus |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Inu, rozkaz zněl jasně. Po příchodu na vzdálenější část svého panství, kde již parkuje přistávací raketoplán onoho rogue tradera, se zřejmě asi trošku nestačíš divit. Jak se zdá, rogue trader Maxmilián se rozhodl řešit jemné odsunutí a separaci po svém. V jeho případě to zahrnovalo několik velkých slunečníků, nějaký ten nábytek a bedny z lodi, něco květin a voilá!, starport hlídaný Ultramarskou bezpečností se proměnil v celku příjemné místo na piknik. Což je přesně to, co v tento okamžik Max dělá. Jí sendvič a pije víno, v konverzaci s ženou, která pravděpodobně bude jeho navigátorka, ačkoliv má na sobě rudobílou uniformu Adepta Mechanica... Jakmile tě spatří na okraji Starportu, zdvihne číši tvým směrem a usměje se.... |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Netrvá to dlouho a dostanu zprávu o tom, že raketoplán přistal. Inu, čas se vykašlat pro chvíli na Kodex a starat se i o něco, co by mohlo být alespoň trošku zajímavé...Při cestě poberu ještě dva terminátory, jakožto 'ochranku' (čti: chci ukázat jak moc jsem OP), načež teprve tehdy finálně zamířím na hlídanou přistávací plošinku. První, co mi hlavou proběhne, při spatřetním starportu, ozdobeného květinama, nábytkem a slunečníky je: Co to krucinál dělá? Můj normálně klidný a neměný pohled nakrátce přeruší nadzvednutí obočí překvapením, jenže to se brzo zpátky urovná. Ještě než dojdu k samotnému Maxmilianovi, tak řeknu jednomu z terminátorů, aby mi šel něco o něm zjístit. ,,Jsem rád, že Vás poznávám Tenebrisi. O co se jedná, že musíte se mnou mluvit osobně a nemůžete to svěřit někomu jinému z mých synů? A co za to budete chtít...'' Dodám už jenom okrajově.... |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Obratem přijde zpráva... ++od : Rogal Dorn, Terra ++ ++ Pro : Sanguinius, Elysia++ Klidně přijeď, avšak samotou netrpím. Dorn |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacti~ Je těžké otázky na bohy specifikovat, když mě vlastně nikdy nezajímali. Nebýt toho, že někteří z nich s námi evidentně sdílejí vesmír, nezajímali by mě nějací bohové ani nyní. Měl bych příliš mnoho práce, abych se mohl zabývat touhletou boží pseudofilozofickou polopravdivou a spornou blbovinou. I kdyby ta práce měla být jakákoli banalita, kterou bych zrovna považoval za důležitější. Jenže si to prostě nemůžu dovolit. Z Calibanu, jedné z primarších planet, "odstartoval" jakýsi pseudobůh. Nebo si to alespoň Leman myslí. Tím začneme. "Eigraenae." Řeknu pak a prohlídnu si nějakou další náhodnou sošku. "Leman věří, že ona je ta bytost, která byla na Calibanu. Chtěl bych o ní něco vědět. A pokud se v souvislosti s ní mluví o jiných... ehm, bozích, chci to vědět také. Zmínil taky pojem "prastaří." Nevím, jak těm bytostem mám říkat. Nazývat je bohy je značně zavádějící." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++Od : Fulgrim +++ +++Pro : Horus Lupercal +++ Hore, to ses s tím ale chystal zbytečně. Sraz za tři hodiny na povrchu Elysie, souřadnice zasílám v příloze. Tentokrát hostím já tebe. Fulgrim. PS: Jsem rád, že jste z bouře bezpečně venku. Už jsem si začínal dělat starost. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Expedičná sbor Wunjo (Valhalla) ++Od: Expediční velení, Fenris. Leman Russ++ ++Pro : Harald Modrozub, velitel expedičního sboru Wunjo++ Ano, požádejte Terru o vyslání kolonizačního sboru. Zahajte stavbu pevnosti, chci aby v této soustavě vznikla operační základna pro další expanzi tímto směrem. Expediční sbor Pertho ++Od : Expediční velení, Fenris. Leman Russ++ ++Pro : Sven Turlisson, velitel expedičního sboru Perthos++ Povolení k přesunu uděleno. Přesuň své jednotky do soustavy Gildar. Expedice na Varsavii ++Od: Expediční velení, Fenris. Leman Russ++ ++Pro : Lars Tuploson, velitel expedičního sboru Wunjo II++ Informujete mars, že jsme našli ruiny. Zabezpečte tyto ruiny a ať runový kněží zahájí předběžný průzkum. S ohledem na bezpečnost zařízení nevstupujte příliš hluboko dovnitř, jen zajistěte že se uvnitř neskrývá žádné ošklivé překvapení než dorazí expedice z Marsu. Zdůrazňuji, že nechci žádný incident s mechaniky! Pokud vám řeknou opustit ruiny, tak ty ruiny opustíte. Do odvolání budete ovšem udržovat obraný perimetr, jak před útokem zvenku, tak před útokem zevnitř ruin. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro +++ Od Sanguinia pro Dorna +++ Mám se přemístit do Palace nebo poctíš návštěvou Slzu? Sanguinius |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Vespasián Sotva zvednu nohu z planety, ještě ani neopustím sektor a už je to tady. Otcovy obavy se pomalu, ale jistě naplňují. Všechny ty náznaky, co mu poskytnul Warp, jeho bratr Lorgar i některá starobylá díla. Bude velmi unikátní pozorovat ten začínající tanec, byť v našem nejepším zájmu je spíš něco opravdu jiného, aneb, co může Tisíc Synů nabídnout galaxii? Odeslal jsem zrovna zprávu Ahzekovy, když se ozvalo zaklepání. "Jistě, můžete." Odpověděl jsem klidným tónem se stopou dobré nálady. Opravdu jen stopou, protože mi byla regulérně pokažena několika po sobě jdoucími nezávislími náhodami, jak ošemetná může být hrozba, u které nám byla zakázána hloubková studie. Ovšem odložme tyto záležitosti na chvíli stranou a připomeňme si, jaký jsem měl obličej, když jsme se naposled setkal s Císařovými dětmi. Tuším, že v tom figurovaly vlasy barvy vyleštěného mramoru, zlaté oči a neagresivně probarvená světlá pleť. Zvedl jsem hlavu a pohlédl na příchozího, čím dřív vylovím z paměti všechny ty jména, tím lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro S terminátory si nakráčíš na starport, avšak jak se zdá, tak ohromen nijak není. Stále sedí a usrkává nějaký koktejl z velké sklenky s paraplíčkem... Ani nevstane, drzoun. „Rád vás také poznávám osobně, lorde Guilimane. Nabídl bych vám křeslo, ale jsem si vcelku jistý, že tu nemám nic, co by udrželo vaši ultraváhu...“ pousměje se. „Občerstvení tedy?“ řekne a ukáže rukou na prostřený stůl, kde je spousta exotického jídla, ovoce a kdoví čeho.. Poté si vezme doutník, přivoní k němu a zapálí si...Jak se zdá, nedostatkem ega netrpí a rád se poslouchá. „Situace je vcelku jednoduchá. Při mých cestách za Východní Hranici jsem na jednom pochmurném a zašmutilém světě nalezl jistý artefakt. Vzhledem k tomu, jak je divně počmáraný a vzhledem k tomu, že jsem ho nalezl v eldařích ruinách, předpokládám eldarský původ...“ řekne a dvakrát luskne prsty. Jeho osobní techadept přinese k stolečku obyčejnou, zelenou plastovou krabičku, kterou otevře. Max zcela suveréně šáhne do krabičky – bez rukavic, jakýchkoliv ochranných prostředků... Vytáhne něco, co vypadá jako malá pyramidka, avšak nemá to ostré hrany a je to zjevně eldarského původu.. „...a pak tu jsou nějaké divné klikyháky, do kterých když se šťouchne..“ řekne a prstem rýpne do jedné části pyramidky. Záblesk. Pyramidka se rozloží a začne zářit. V prvé řadě ale začne promítat nad sebe holografický obraz Galaxie s mnoha popisky a údaji. Než stihneš pozorně přečíst, oč jde, tak Max pyramidku zaklapne a holo obraz zmizí... „Bohužel, v posádce nemáme odborníka na jazyk eldar...“ poznamená smutně. Při otázce na cenu pokrčí rameny. „Jaká je nabídka?Nechce se mi s tím letět až na Mars...“ Do displeje na zbroji ti přijdou údaje, co našli tvoji lidé. Maxmilián Tenebris, planeta původu : Salem I. Status : Rogue Trader. Stav : Poslední kontakt před 150 lety, planeta Veridian. Pokládán za zesnulého. K tomu je přiložena fotka muže, který sedí před tebou. Jen je na fotografii zhruba o 40 let......starší. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++Pro : Sanguinius ++ Očekávám tě na Phallanxu. Dorn |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro : Fulgrim ++ Skvěle, troška čerstvého vzduchu mi jen prospěje. Zašli koordináty. Horus |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Lodě začnou signalizovat translaci z Warpu, která se hlásí jako Adeptus Mechanicus. A skutečně, po chvilce se lodě z Marsu objeví v systému...Jsou asi tři, každá o velikosti bitevní bárky.. A vysílají na všech kanálech. +++ Astartes! Děkujeme za vaši asistenci, Mars si cení vašeho nálezu. Od tohoto bodu převezmeme správu nad Reliktem MT01 my. Prosíme o stáhnutí vašich zbývajících jednotek z Reliktu. Jakékoliv otázky zodpovíme po voxu či osobně. Sláva Omnisiášovi. Magos Krynus Moreno +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Pomalu se otevřou dveře do nákladového prostoru thunderhawku. Už o něco rychleji z něj vystoupím spolu se čtyřmi členy sanguinary guardy. "Rogale jsme rád že tě vidím." Většinou následuji obejmutím, ale zrovna Rogal si na takové věci nepotrpí. Místo toho k němu jen natáhnu ruku a přátelsky mu s ní potřesu. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Hathor Maat~ -Lord komandéír Vespasian- Ne, že bych předpokládal zamítavou odpověď, ale přesto je slušné se zeptat. I na vlastní lodi. Však zásady civilizace se ctí všude - pokud nepočítáme podivné výjimky, jako například Řev Fenrira. Dost už hořkosti nad Vlky. Ostatně, mám před sebou problémy horší, než je vlastní, nicotný pocit ublíženosti. Vcházím tedy do jednoho z pohodlně zařízených pokojů pro hosty. Je pravda, že je spíše uzpůsobený návštěvám úředníků z Terry, nebo umělců, které si sem pán zval, než pro Astartes - ale postel je dost veliká, křesla pohodlné a i ten stůl se dá zvýšit, pokud by u něj chtěl třeba pracovat a psát. Ono... možná bude mít až příliš mnoho volného času, než odsud odletíme. Kdo ví, zda se Erebus vůbec ukáže? On ani ten Ahriman se nevyjádřil zrovna jasně, co si budeme povídat. "Kapitáne Maat?" Lehce a zdvořile kývnu hlavou na pozdrav. "Rád bych zde byl jen proto, abych vás uvítal, uvedl na lodi a popřál vám nerušenou cestu, ale zdá se, že nejsem poslem veselých zpráv. Nebo neutrálních, chcete-li. Kapitám Ahriman nás upozornil na hrozbu napadení vaší soustavy zrádcem Erebem. Pýcha zůstává na orbitě na-" Nesouhlasně nakrčím obočí. Rád bych udal nějaký časový údaj, ale žádný nemám. "dobu nezbytně nutnou, aby případně posílila obranu vašeho domova." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ, Jord Hromová Pěst +++ Buďte pozdraveni, vzorky, které vlčí lord Jord přivezl na Zlatého Orla byly podrobeny analýze. Nevím, zda jsme přišli na něco nového, možná se bude jednat veskrze o informace, které už dávno máte sami od svých apatykářů a mechanika, ale přesto je pro jistotu zasílám. V příloze. S pozdravem Fulgrim, vojevůdce. +++ příloha #1: apothecarion Zlatého Orla +++ Vzorky eldarů, které jsi nám dodal, byly potvrzeny jako vzorky eldaří tkáně a žádné jiné. Nebyli nalezeny jiné organismy i na buněčné úrovni. Tkáň prošla velmi často velkým tlakem a také byla často deformována velkou silou vyvolanou nárazem předmětu o hmotnosti zhruba titána, avšak o velikosti pěsti a rychlosti zhruba zvuku. Veškeré vzorky byly popsány a zarchivovány. +++ příloha #2: mechanicum Zlatého Orla +++ Byl proveden rozbor eldařích soch. Výsledky jsou podivné. Materiál, z kterého byly sochy vyrobeny, se zdá býti organického původu a vnitřní strukturou nejvíce připomíná kost. Bohužel, ostatní atributy nepřipomínají pranic organického, spíše kámen. Okrasné kameny, diamanty mnoha barev, nevypadají, že by do tohoto materiálu byly vsazeny či jakoliv zabroušeny. Strukturní okolí spíše napovídá organickému původu kamenů. Materiál je pozoruhodně pevný, odolný vůči teplu, zimě, kyselinám, prakticky všemu. V našich laboratorních podmínkách je prakticky nezničitelný, až po aplikaci nadměrné zátěže (Byl požádán o assistenci bratr Cloven, dreadnaught) materiál popraskal a rozpadl se. Sochy nemají žádný pohybový systém či žádné svaly či serva. Také zde není žádná servolebka či ovládací panel nebo neurální napojení. Nevíme, jak je možné, že se podle výpovědí hýbaly. Všechny vzorky popsány a zaarchivovány. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ Za tři hodiny se toho dá stihnout nemálo. Mimo jiné taky zburcovat všechny, kdo jsou potřeba k tomu, aby bylo pro Hora dole připravené vše, o co by mohl mít zájem. Na místečku poblíž pláže, které jsem po zběžném prozkoumání fotek povrchu Elysie vybral. Ve stínu mangrovníků a palem se ostatně svačí příjemněji, než v nějakém pokoji, ve stokrát recyklovaném vzduchu imperiální lodi. I přes to, že svačina sama o sobě, když k tomu přidáme, co vše s Horem potřebuji za tu dobu probrat, možná nebude úplně veselá. Zatímco někdo tím pověřený tam dole vytváří provizorní přístřešek a posezení, já se mezitím stihnu ještě okoupat, upravit, obléct do pohodlné, jednoduché a volné bílé tuniky, projít si data, která mezitím na Orla přišla a rozdat nějaké ty zbytečné rozkazy ohledně malých věcí, zatímco nebudu na lodi. Nakonec, ač se na chvíli, kdy zase budu stát na planetárním povrchu Elysie těším, se mi Orel neopouští snadno. Myslel jsem si, že k Pýše mám vztah - dokud jsem nedostal loď, která má "duši." Tak či onak, je čas jít. Rád bych tam byl včas, až se Horus objeví. Co se jídla týče, za tu dobu tak nějak vím, co má a nemá rád, takže jsem se podle toho zařídil. Věřím, že i jeho případný doprovod si najde "to své." Doufám, že mi tady všichni nenaklušou ve zbrojích. Se mnou jsou zde jen Selim, Marius a Canus - a jsem připraven je poslat si hrát někam na píseček, pokud s Horem budu chtít probírat něco, co by nikdo jiný neměl slyšet. I když pochybuji, že dojde na něco, o čem mí kapitáni neví. Ani jeden z nich na sobě zbroj nemá, protože jdeme na bratrskou svačinu na pláži a ne do boje. Tak. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro ++Od: Leman Russ++ ++Pro: Fulgrim++ Zdravím tě vojevůdče, Bohužel tví vědci nepřišli na nic převratného. Mám jen doplňující otázku, která mne trápí. Dokázali vědci přijít na to, co za bytost ty eldary zabila? Tato informace mne totiž velmi zajímá, jelikož moji výzkumníci nebyli schopni identifikovat nic, co by bylo schopno vytvořit takovéto zranění. Russ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro +++Pro : Lorgar Aurelián +++ Můj pane, náš pobyt na orbitu Nostroma skončil, díky Císaři. Páni Noci nejsou zrovna nejpříjemnější a nejpohostinější z Legií, ba právě spíše naopak. Atmosféra zde panuje, inu, poněkud temnějšího rázu. Zdá se, že zmizení Konráda se na Legii docela podepsalo. Morálka je dobrá, avšak za cenu krve. Velení Legie se dočasně ujmul první kapitán Sevatar, který dle svých slov „..pokračuje v rozkazech svého Otce..“, v překladu to zřejmě znamená, že sedí na Nostromu v tmě a vyčkává....Na samotné Nostromo jsem se raději nepodíval. Soudě podle stavu Legie nechci ani vědět, odkud pochází. Co se týče Talose Valcroana, nebyl překvapen, že jsem ho navštívil. Strávili jsme spolu nějaký čas, jedná se o rozumného a chytrého Astarta. Jeho dar je nám bohužel zbytečný, Talos dovede předvídat náhodně, nahodile a nepravidelně a to pouze věci, které se týkají jeho samotného. Ani on nemá nejmenší tušení, kde by mohl být Konrád či Erebus. Před odletem zpět – jsou nějaké další záležitosti, které bych měl zařídit s Pány Noci? kapitán Crudelis |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, žel nevím. I přes to že věřím, že mi, jakožto umělci, představivost neschází a byl jsem jí Otcem obdařen nemálo - ani já si neumím představit něco, co je velké jako pěst a přitom těžké, jako titán. S takovým materiálem jsme se doposud nikde nesetkali - a jak se zdá, také eldar tohoto craftworldu se s tím, ať už to tedy bylo cokoli, setkali poprvé - a naposledy. Zajímalo by mne, co to je, ač se tedy přiznám, že bych pravděpodobně nechtěl, abychom to někdy zjistili na vlastní kůži. Zatím jsme vzorky zaevidovali a uložili. Čekám v nejbližších týdnech na jednoho odborníka, který by nám situaci mohl osvětlit blíže. Pak se v této záležitosti, doufám, ozvu znovu. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Hmmm...“ zamyslí se Tacticarium a poté pokrčí rameny. „Na dané jméno nic nenalezeno.“ poznamená a poté si začne velmi pečlivě a velmi elegantně loupat pomeranč. „Termín “Prastaří„ je už o něco lepší, avšak opět – velmi, velmi rozsáhlý a vágní.“ konstatuje a podívá se na stůl, kde se objeví zhruba pět velkých knížek. Tlustých a opravdu velkých knížek. „Lidstvo mělo tendence za “Prastaré„ označovat inu, něco, co by jsme byli schopni dnes označit jako metabohy. Další označení a synonymum je třeba Titán, z řeckých bájí. Dle jistých spekulací to byli jisté entity, jejichž činnost dala podmět k myšlenkovému procesu vzniku bohů...v mnoha kulturách či proroctvých je lze najít, avšak nic určitého a hlavně, z vědeckého hlediska, nic směrodatného, Fulgrime.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ „Perturabo, rád bych tě požádal o deset kapitul ze Zhorosu, které pomůžou Vos...“ Zarazil jsem se v půlce slova. Nepříjemný ledový pocit mě uchopil za páteř někde v místech, kde normální lidi mají ledviny a začal stoupat výš, jakoby po opoře těla ručkoval k lebce. Otřásl jsem se, ještě chvíli zíral za Perturaba, než jsem potřásl hlavou. „Které pomůžou Vostroye. A o pět kapitul z Molov Primus pro systém Mordian. Jen se mi nelíbí, že ten systém je tak moc vzdálený.“ Zamračil jsem se a místo plánů úlů jsem na holostole nechal ukázat hvězdnou mapu. „Bojím se, aby se jejich výpad nestočil ke Calibanu,“ ukázal jsem na vzdálenost mezi námi a Dregrukem. „Stáhnu raději i Anděly ze Zephyru a pošlu je na Mordian. Nechám je ale pro jistotu na okraji soustavy, kdyby se náhodou situace vyvíjela jinak.“ Poplácal jsem bratra po zádech. „Navrhuji malou přestávku. Můžeme zatím sepsat zprávy pro Fulgrima. Třeba dorazí informace o posilách a z Vostroyi.“ Napil jsem se znovu vína a usadil se do svého křesla. O pět hodin později, které jsme rozjímali nad plány úlových měst, čteme asi tu samou zprávu. „Sedmdesát kompanií?!“ Čas napsat Fulgrimovi. My o Vojevůdci... ~Lion El`Jonson~ Pro: Warmaster Fulgrim Fulgrime, jen ne příliš dlouho před tvou zprávou se ozvala i Vostroya (viz příloha), na kterou byly staženy zbylé jednotky mých Andělů ze systému Dregruk. Vydal jsem rozkaz pro Anděly ze Zephyru, aby se přesunuli nad Mordian a aby se Mordianští začali chystat na případný přesun na Vostroyu nebo někam jinam. Nelíbí se mi, že sektor M. je tak moc vzdálený od Calibanu i Vostroye samotné, každopádně jsem Perturaba požádal o deset kapitul ze Zhorosu pro hlavní opevňování na Vostroye, a o pět kapitul pro Mordian z Molov Primus. Za Angrona jsme vděčni, každopádně jak zmiňuje můj kapitán Tiranius ve zprávě z Vostroye – orčí počty jsou ohromné a jejich postup vypadá koordinovaně. Obávám se, aby nedošlo ke změně cíle jejich nájezdu a nestočili svůj postup ke Calibanu nebo někam jinam. Začínám mít obavy, že jde o past. Lion El`Jonson Příloha |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lorgar +++ Bratře, nevím, zda jsi již Angrona kontaktoval a jak vaše domluva případně dopadla. Před chvílí mi došly od Lva nové informace přímo z bitevního pole. Přeposílám jeho zprávu v příloze. I zprávu, která mu byla zaslána z planety Vostroya. +++ příloha # 1 - zpráva z Vostroye +++ ++Tiranius++ Předpokládané celkové ztráty : 50% Za dozvuků warpové bouře jsme dosáhli Vostroye. Opevňování zahájeno, systém Vostroya je bohatý, mocný a disponuje dobrým obranným potenciálem. Systém Dreudreg opustěn v spěchu, strategické cíle neobsahoval. Dle odhadů za standartních podmínek by translace spojenců trvala : Zephyr : Dark angels : 3 dny Zhoros : Iron Warriors : 4 dny Ornsworld : Utras, Death guard – 5 dní Molov Primus : Iron Warriors : 6 dní Dodatek : Síla orků je neuvěřitelná! Plavidla v síle 70 Kompanií je obludnost. Navíc, můj pane, nepodařilo se nám dle značek identifikovat orčí klan. Jejich postup byl divoký, krvavý – jako vždy. Na rozdíl od ostatních střetnutí s orky, byl tento lépe koordinovaný a synchronizovaný. Císař ochraňuj! +++ +++ příloha #2 - zpráva z Invincible Reason +++Fulgrime, jen ne příliš dlouho před tvou zprávou se ozvala i Vostroya (viz příloha), na kterou byly staženy zbylé jednotky mých Andělů ze systému Dregruk. Vydal jsem rozkaz pro Anděly ze Zephyru, aby se přesunuli nad Mordian a aby se Mordianští začali chystat na případný přesun na Vostroyu nebo někam jinam. Nelíbí se mi, že sektor M. je tak moc vzdálený od Calibanu i Vostroye samotné, každopádně jsem Perturaba požádal o deset kapitul ze Zhorosu pro hlavní opevňování na Vostroye, a o pět kapitul pro Mordian z Molov Primus. Za Angrona jsme vděčni, každopádně jak zmiňuje můj kapitán Tiranius ve zprávě z Vostroye – orčí počty jsou ohromné a jejich postup vypadá koordinovaně. Obávám se, aby nedošlo ke změně cíle jejich nájezdu a nestočili svůj postup ke Calibanu nebo někam jinam. Začínám mít obavy, že jde o past.+++ Hlaš se mi co nejčastěji to bude možné. Opatruj sebe. Dej pozor na Angrona. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Angron +++ Bratře, pravděpodobně jsi na cestě, nebo svoláváš své síly a připravuješ se na cestu do segmentu, v němž se objevují orkové v počtu hojnějším, než je obvyklé. Před chvílí mi dorazily zprávy z Calibanu, zasílám je tedy v příloze. Jak zprávu z Vostroye, tak tu od Lva. Dále předpokládám, že už tě bratr kontaktoval, ale pro případ, že by ne, věz, že se společně s tebou tažení zúčastní, kromě pomocných sil, zaslaných Perturabem a Lvem, také Lorgar. Jeho síly se pohybují po celém segmentu Obscurus, který má ostatně jeho legie z větší části na starost. +++ příloha # 1 - zpráva z Vostroye +++ ++Tiranius++ Předpokládané celkové ztráty : 50% Za dozvuků warpové bouře jsme dosáhli Vostroye. Opevňování zahájeno, systém Vostroya je bohatý, mocný a disponuje dobrým obranným potenciálem. Systém Dreudreg opustěn v spěchu, strategické cíle neobsahoval. Dle odhadů za standartních podmínek by translace spojenců trvala : Zephyr : Dark angels : 3 dny Zhoros : Iron Warriors : 4 dny Ornsworld : Utras, Death guard – 5 dní Molov Primus : Iron Warriors : 6 dní Dodatek : Síla orků je neuvěřitelná! Plavidla v síle 70 Kompanií je obludnost. Navíc, můj pane, nepodařilo se nám dle značek identifikovat orčí klan. Jejich postup byl divoký, krvavý – jako vždy. Na rozdíl od ostatních střetnutí s orky, byl tento lépe koordinovaný a synchronizovaný. Císař ochraňuj! +++ +++ příloha #2 - zpráva z Invincible Reason +++Fulgrime, jen ne příliš dlouho před tvou zprávou se ozvala i Vostroya (viz příloha), na kterou byly staženy zbylé jednotky mých Andělů ze systému Dregruk. Vydal jsem rozkaz pro Anděly ze Zephyru, aby se přesunuli nad Mordian a aby se Mordianští začali chystat na případný přesun na Vostroyu nebo někam jinam. Nelíbí se mi, že sektor M. je tak moc vzdálený od Calibanu i Vostroye samotné, každopádně jsem Perturaba požádal o deset kapitul ze Zhorosu pro hlavní opevňování na Vostroye, a o pět kapitul pro Mordian z Molov Primus. Za Angrona jsme vděčni, každopádně jak zmiňuje můj kapitán Tiranius ve zprávě z Vostroye – orčí počty jsou ohromné a jejich postup vypadá koordinovaně. Obávám se, aby nedošlo ke změně cíle jejich nájezdu a nestočili svůj postup ke Calibanu nebo někam jinam. Začínám mít obavy, že jde o past.+++ Měl bys tyto informace znát předem. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ „Na dané jméno nic nenalezeno.“ Nakrčím obočí. Nesouhlasně. Já tedy vím, že to není vina Tacticaria, vím to velmi dobře - ale jak je možné, že pod tímto heslem nic nenašla? Nevypadá, že by jí to trápilo, když se na ni podívám; trošku mě to rozčiluje. Mělo by jí to trápit. Vždyť je to dost důležitá věc! A Leman to našel. Jaké svazky mají na Teře, které tady na Orlu nejsou? Ovšemže vím, že je taková otázka veskrze vágní, protože pravděpodobnost, že se zde nacházejí rozdílné svazky není úplně malá - ale... kčertu, je to Leman! Někdo jako Leman nemůže najít něco, co já nemohu! Ne v knihovně a na poli intelektu! "...v mnoha kulturách či proroctvých je lze najít, avšak nic určitého a hlavně, z vědeckého hlediska, nic směrodatného, Fulgrime.“ "Jenže u Calibanu jeden byl. A byl živý. Ty to víš, znáš všechny informace, které na Orla přijdou. Ty jsi Orel, když se to tak vezme - to tě to ani trochu neznepokojuje?" Jen tak mimochodem zabloudím pohledem k velkým knihám. Co jsou zač? A jednu vezmu do ruky. "Já znepokojený jsem. Impérium ohrožuje něco, co neumím zařadit, Leman o tom našel jakési vágní informace na Teře... a v záznamech Orla zjevně nic není. Přál bych si vědět víc. Cokoli jiného, než že když je to šťastné, všechno kvete." Roztrpčeně a nešťastně si povzdechnu. "Jediné, co mě napadá je zjistit, jak se jmenoval ten svazek, v němž to našel a sám si ho vyžádat." |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Lord komandér Vespasián Což vlastně není takový rozdíl. "Lorde Komandére." Přikývnu mu na pozdrav a poslouchám, co mi přišel sdělit. Ne, že by se to nedalo předpokládat jako přirozený vývoj situace, že mě nejdřív vytáhnou z planety, a pak ještě řeknou, že se teda nikam nejede, uvážíme-li všechny ty drobnosti, co se mezi tím udály. V mých očích se zračilo ulehčení nad tím, že si to nakonec Ahzek nenechal pro sebe, ale také se mi tam mihnul stín utrpení, ta lepší část byla, že Vespasiánovy to zřejmě také úplně nesedělo. "Vím o té hrozbě." A žil bych mnohem šťastnější život, kdyby mu ty lodě nikdo nedal a pokoušel se jít prosit sem. "První knihovník mě již o vašem rozhodnutí informoval, byť si osobně myslím, že na ochranu domovské planety je kolem orbity lodí dostatek, oproti tomu, čím podle posledních zpráv vládne Erebus." To s tím zrádcem mi nějak neleze přes zuby, na jednu stranu jsem se s tím pravděpodobně doteď nesmířil, je to v pořadí. "Mimoto, lorde komandére, jakým způsobem je omezen můj pohyb po lodi?" Neptám se proto, že byh si myslle, že mě budou chtít držet na jendom místě, ale spíš abych jim nevlezl do nějakého kapitulního prostoru, čímž bych se mohl dopustit jisté urážky Dětí a to bylo přesně to, čemu jsem se doteď úspěšně vyhýbal a i nadále vyhýbat chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion~ +++ od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Invincible Reason +++ Bratře, děkuji za tvé zprávy. Samozřejmě, že bych byl raději, kdyby byly příjemnější, ale mám za to, že si pravděpodobně nemůžeme moc vybírat a je naší povinností se vypořádat s problémy tak, jak jsou. Taktické záležitosti jsem rozeslal bratřím dál a jsem si jist, že i jim se budou hodit. Co se pasti týče - ano, i nad tím jsem uvažoval. Žel nemám moc jinou možnost, než orčímu nájezdu čelit s vědomím, že by se o past jednat mohlo. Nemůžeme je nechat se jen tak rojit s tím, že do pasti odmítáme vletět. Informoval jsem Lorgara i Angrona o této možnosti a mám strach, že více udělat nemohu. Ohledně Calibanu, bratře, chápu tvé obavy a sdílím tvou bolest, nicméně ti musím připomenout, že Caliban není jediná planeta v Impériu a upřímně šance na to, že by celý koordinovaný waaagh prahnul právě po něm, jsou skutečně mizivé. Naší hlavní povinností je chránit Impérium. Existuje mnoho dalších planet a mnoho jiných životů, které jsou v ohrožení. Snažně tě prosím, Lione, nezapomínej na to. Bojuj nejen pro Caliban, na němž jsi vyrostl, ale také pro Impérium, Císařův odkaz, který ti dal život. S důvěrou tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Hathor Maat ~ - Lord komandér Vespasian - "Vím o té hrozbě." No výborně - takže o tom věděli zjevně všichni, kromě mě a Sigismunda. Přičemž u mě na tom asi zrovna nezáleží, ostatně celé Prospero je spíše problémem lorda Dorna a ne lorda Fulgrima, vzhledem k tomu, že nesouvisí s křížovým tažením, protože Tisíc Synů Císař, budiž jeho smrt klidná a jen dočasná, z křižády vyňal. "První knihovník mě již o vašem rozhodnutí informoval, byť si osobně myslím, že na ochranu domovské planety je kolem orbity lodí dostatek, oproti tomu, čím podle posledních zpráv vládne Erebus." Ach takhle. Tázavě nakloním hlavu na stranu a čekám, zda mi o tom nepoví víc. Třeba nějaké nové informace, které nám Ahriman neřekl, nebo něco na ten způsob. Jenže přichází jiná otázka. Budiž, vrátím se k tomu později. "Nemám pocit, že bych měl důvod vám jakkoli omezovat váš pohyb na lodi. Nejsou zde žádná... tajná místa, pokud to myslíte takto. Přesto si myslím, že spousta částí lodi pro vás nebude nikterak přitažlivá,"pokrčím rameny. "Zrovna mne nenapadá žádná část, kam byste měl mít konstantně zapovězen přístup. Máte na mysli něco konkrétního? Nemám v plánu vás držet násilím v tomhle pokoji, pokud máte ten pocit. Využívejte Pýchu, jako jeden z nás. Můžete trénovat s mými muži, věnovat se záležitostem kultury, navštívit pozorovací paluby a hledět na hvězdy, máme zde i knihovnu, i když ne v rozsahu, který by vás ohromil." Pokrčím rameny. Opravdu si myslí, že ho tady hodlám zavřít? Jistě, leckdo by věřil, že je to bezpečnější, ale já momentálně nemám žádný pádný důvod něco takového udělat. Když už jsme u toho... "Mluvili jsme o Erebovi - ať už to je potřeba, nebo není, setrvám pro jistotu na orbitě, dokud nebudu primarchou odvolán jinam, nebo kapitán Sigismund nerozhodne, že je můj další pobyt zde zbytečné plýtvání časem. Když už jsme u toho, máte nějaké doplňující informace o celém problému s tímto zrádcem? Pokud jste v kontaktu s kapitánem Ahrimanem, jak jste říkal, je dost pravděpodobné, že víte něco, co my vědět nemusíme a mohlo by to pomoci. " Mezi námi, kapitán Ahriman zrovna nápomocný nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Mortarion pro Ornsworld, Segmentum Obscurus; tedy někde poblíž 3380001.M31 Dohady. Hádky. Nenávist. Jednání na Antipathy dopadlo přesně jak první kapitán čekal. Mortarion zádumčivě seděl ve svém velitelském křesle, a první kapitán Typhus stál několik kroků, v pokleku čekal, až se mu dostane audience. Co vlastně kdo čekal? Že někdo tak ublížený a odstrčený, s komplexem důležitosti, jako Mortarion, uzná svou chybu? I planeta po bombardování virovými bombami měla v sobě víc života, než duše jeho primarchy. "Dovolili jsme jim až moc samostatnosti," promluvil náhle primarch a vytrhl tak svého prvního kapitána z jeho myšlenek. "Můj pane?" promluvil Typhus a dovolil si vzhlédnout ke svému primarchovi. V jeho tváři se svářel hněv s něčím ještě jiným, hrozivějších - vztekem a uraženou pýchou. Primarch povstal ze svého trůnu a vykročil pryč z můstku, naznačil Typhusovi, aby jej následoval. "Dovolili jim až moc samostatnosti, taková pohana!" utrousil primarch vztekle. "Takové rouhání, jejich slova, jako by mi byli rovni, oni, bezejmení! Já-jsem-synem-Císaře! Měli by klečet na kolenou a odprosit, abych jim věnoval pozornost a oni měli takovou drzost!" Typhus tyhle nálady svého pána znal, nebylo to poprvé, kdy se takto střetl s "méně" úcty, než co on považoval za "dostatečné". Ale teď v těch slovech bylo víc. Něco, jakýsi podvědomý červíček pochybností v samotném primarchovi. Jako by něco v jeho pánu přeteklo a on mohl udělat něco nepředvídatelného. Něco hloupého. Něco předpojatého. Typhus se až zhrozil od všech myšlenek a představ, co primarch dokázal, když byl roztrpčelý. Byl čas změnit téma, odvést primarchu od jeho myšlenek na domnělou pohanu a pomstu, jenž si taková pohana v jeho očích žádala. "Pane, Mechanicum čeká, je ignorovat nemůžete. Žádají si naší odpověď, zatímco my tu jen tak sedíme uprostřed ničeho. Objevil jsem craftworld Eldarů a zajistil pro Impérium! Konečně se Vám dostane zásluh a uznání, můj pane. Konečně Vás Impérium uvidí v té pravé velikosti, uvidí Vás takového, jaký doopravdy jste!" Primarch zamručel. "Pravda, toto je vítězství, vítězství, jenž se nemůže pyšnit žádný z mých bratrů či některé z těch jejich arogantních mláďat." "Kterému se nic nevyrovná, můj pane. Předejme ho Mechaniku, ohlašme Vojevůdci Vaše skvostné vítězství, a využijme jej k tomu, abychom získali prestižní úkol, jehož jste hoden, syne Císaře!" Mortarion se zastavil. "Nechť se tak stane. Postarej se o to, kapitáne Typhusi. Najdeš mne pak v mých kajutách, ohlas mi pak rozkazy mého bratříčka, toho fintila Fulgrima, osobně." "Jak rozkazujete, můj pane," poklonil se Typhus a vytratil se do stínů chodeb Reaper's Scythe. *** "Garro, postarej se, aby stále u primarchových kajut byla jeho stráž a abych se dozvěděl, jakmile by komunikoval ven, či vyšel z nich ven. Je to důležité, protože ho zase něco zžírá, a víš, jak to dopadlo už tolikrát předtím. Můsíme ho obrátit k pohledu vpřed, dosáhli jsme tu příliš mnoha úspěchů, než abychom je nechali obrátit v prach tím, že ho tu necháme obracet mariňáky primarchy Guillimana orgány ven a kůží dovnitř. Rozumíš?" *Myslíš že je to moudré, Typhusi? Je to primarch, my máme sloužit jeho vůli, ne vést vlastní politiku za jeho zády.* "Titul mu nedává žádnou moc. My, jeho vojáci jsme jeho silou. Pokud musí se dožadovat úcty z titulu primarchy, není žádným vůdcem. Každý, kdo musí říkat "Já jsem primarch!" není opravdovým vůdcem z titulu primarchy. My jej musíme vést a donutit tohle pochopit, až pro něj tuto války vyhrajem. Musíme ho dovést k úctě, uznání a velikosti, jakou si zaslouží a ne ho nechat být neustále tím odstrčeným zneuznaným synem Císaře, za kterého se považuje. Pochopil jsi, kapitáne Garro? Své rozkazy znáš. Splň je ve jménu svého primarchy!" *Jak rozkazuješ, první kapitáne* ozvalo se z Typhusovo osobního voxu a první kapitán přikývl. Až pak mu došlo, že to kapitán na druhé straně sotva může vidět. "Děkuji," ukončil spojení a vešel na můstek. "Kontaktujte Adeptus Mechanis," rozkázal, zatímco kráčel do středu můstku. "Kanál otevřen, vizuální přenos," ohlásil komunikační důstojník. První kapitán Typhus pohlédl jim vstříc. "Reaper's Scythe zdraví Adeptus Mechanicus. Stahujeme své muže z Reliktu. Předáváme hlídku a relikt, je Vás, lorde Magosi. Reaper's Scythe konec." Ohlédl se po kapitánovi Temeterovi, jenž měl hlídku. "Stáhněte naše muže. Odlétáme." Typhus obrátil svůj pohled zpět na komunikačního důstojníka. "Informujte Antypathy, že jejich přítomnost zde již není nutná. Relikt převezme Adeptus Mechanicus a pevně věříme, že jejich primarch jejich služeb jistě využije jinde a lépe." "Ano, první kapitáne," potvrdil komunikační rozkazy. Typhus přešel k Mortarionovu trůnu a usedl na něj. Otevřel voxovou komunikaci na vlajkovou loď vojevůdce Fulgrima. ++ První kapitán Typhus, Reaper's Scythe, vlajková loď 392. expediční flotily, Garda Smrti. Z rozkazu mi uděleným primarchou a vůdcem naší legie, informuji Vás, Vůjevůdče, s veškerou úctou. Adeptus Mechanicus dorazilo k Ornsworldu v Segmentu Obscurus a převzalo do správy relikt MT1, eldarský craftworld. Odeslali jsme flotilu primarchy Guilliman zpět k jejich primarchovi a sami očekáváme další rozkazy. Reaper's Scythe konec. ++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Reaper's Scythe +++ První kapitáne Typhe, děkuji za zprávy, které mi předáváte. Prozatím držte pozice, v našich laboratořích jsme podrobili vzorky, které nám laskavě dodal Leman Russ prostřednictvím svých synů, zkoumání a zdá se, že craftworld byl vypleněn neznámým nepřítelem. Jak se zdá, vzorky ukazovaly na poškození předmětem - a nyní cituji "velikosti pěsti a tíhy titána." Není vyloučeno, že se může jednat o past tohoto neznámého nepřítele, který čeká kdesi ve stínech a neviděn na vhodnou chvíli, aby se nám ukázal, když už se mu podařilo nalákat nás na kořist, kterou nám předhodil. Držte pozice a podpořte mechanicum. Ultra v soustavě zůstane. Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Hlášení +++Marius Gage +++Primarchu Vojevůdci Fulgrimovi Vážený Primarcho a Vojevůdče Fulgrime. Ačkoliv s menším spožděním, bylo načase, abych Vám řekl o mém pohledu na věc, co se týkalo Craftworldu, chování primarchy Mortariona a zbrklostí Vlků. Už hned po našem příletu, kdy jsme kontaktovali vlajkovou loď Primarchy Mortariona, se nám nedostalo ani ta trocha respektu, kterou by jsme si zasloužili za to, že jsme přiletěli na pomoc. Nejenom, že jsme museli čekat, ale také po příletu části legie Space Wolves se všechno jaksi vyvíjelo jinak, než jak to většinou bývá. Jakožto muž, který něco málo o strategii a taktizování ví, tak bych očekával, že proběhne nějaká bojová porada, kde se promyslí co a jak. Nutno dodat, že se toto nestalo, nýbrž následoval agresivní rozkaz od Primarchy Death Guard, abychom vyslali našich třicet mužů na Craftworld, což se mi zdá upřímně jako hloupost, ačkoliv dle skenů byl prázdný. Pravděpodobně tento samý rozkaz byl vydán i Vlkům, kteří tento rozkaz provedli. Nutno dodat, že pár hodin poté byl proveden od vlků plnohodnotný útok o velikosti zhruba jedné roty s podporou křižníku. Tento útok byl nakonec kupodivu úspěšný a zlomili veškerý zbývající odpor Eldarů. Dle hlášení kapitána Jorda totiž byl Eldarský Craftworld krutě vyvražděn něčím již předtím. Už předtím jsem měl z prázdného Craftworldu divný pocit, nicméně teď, když byl vyvražděn, tak jsem si řekl, co mohlo takovou spoušť způsobit, když ten Craftworld vypadá nepoškozeně. Jednotky Primarchy Mortariona obsadili Craftworld, jakmile bylo zjištěno, že je prázdný, načež jednotky Space Wolves odletěli. Poté, jsme ještě přivítali Primarchu Mortariona na křižníku Antipathy, přičemž z jeho návštěvy jsem usoudil pár věcí. Při vší úctě Vojevůdče, ale tohle si nemohu odpustit. Jednak je zbrklý, arogantní, nafoukaný, ale co mě nejvíce dožírá, tak že si myslí, že když se honosí titulem Primarchy bez jakýcholiv úžasných činů, tak si myslí, že je povýšen nad kýmkoliv ostatním... Ačkoliv jsme sem byli posláni s účelem zabránit jakýmkoliv zbytečným ztrát u ostatních legií, tak jsme zůstali v ústrani, vzhledem k tomu, že nikdo nenaslouchal. Antipathy se nyní připravuje, společně s celou flotilou, k odletu zpátky na Macragge. ++Marius Gage |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Ten drzej...nejenom, že nevstane, ale také si dovoluje řeči jako takové. Teda né že by mě nějak extra ranili, to zrovna ne...ale mohl by mít alespoň trošičku více slušnosti...nu což, je to rogue trader. Na nabídnuté občerstvení jenom zlehka zakroutím hlavou. Nemám zrovna dvakrát hlad ani chuť, nicméně alespoň nakrátko obrátím pohled k tomu stolu, načež ho vrátím zpátky na Maxmiliána a věnuji mu svojí plnou pozornost. Za Východním okrajem? Né že bych nevěřil tomu, že to je od Eldarů...ovšem čistě teoreticky by to mohlo být i ziskáné z Interexu. Ovšem teď to nikterak asi nezjistím. „Jaká je nabídka?Nechce se mi s tím letět až na Mars...“ ...Vážně se mu nechce na Mars, nebo to je jenom jeho malá hra? Tenhle člověk mi minimálně příjde záhadný. No nic... ,,Nabídka je taková. Jste rogue trader a vůbec nepochybuji nad tím, že často zažíváte až moc...akce. Né že bych nevěřil Vaším schopnostem, ale zde je má nabídka. Za tu Vaší pyramidku mi Vám mohu zajistit službu dvaceti Astartes, který Vás budou chránit při budoucích cestách. Co vy na to?'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Antipathy +++ Kapitáne Cage, velmi si cením Vašeho pohledu na věc a informací, které jste mi zaslal. Upřímně z toho, co jsem tu a tam zaslechl a co jsem mohl vyvodit mám na celou situaci se Stráží Smrti vlastní názor, který není vyloženě lichotivý. Přesto - Mortarion je primarcha a i jeho úspěchy z předchozích let tažení jsou, stejně, jako naše, nezanedbatelné. Vyprošuji si tedy formulaci "bez jakýchkoli úžasných činů." A to i přes zjevný fakt, že můj bratr je idiot. Je tomu chvíle, co mi přišlo hlášení z jeho lodi, které... svým způsobem popsalo situaci. Jord Hromová Pěst se taktéž ohlásil a dokonce vyslal delegaci, aby mne spravila osobně. Přivezli také do apothecarionu Orla vzorky, které jsme podrobili zkoumání. Výsledky tohoto zkoumání zasílám v přílohách této zprávy. Co se týče vašeho odletu na Macragge - zůstaňte kde jste a vyčkejte případných dalších pokynů. V segmentu Obscurus řádí velký, koordinovaný Waagh. Mám za to, že jsem na místo vyslal adekvátní vojenskou sílu, přesto však je dobré, mít někde poblíž zálohu. Ve vašem případě se jedná o zálohu vcelku nemalou. Tentokrát vás žádám, abyste doopravdy splnili funkci zálohy a neletěli na místo okamžitě, jako tomu bylo, byť můj bratr a Váš primarcha přednesl pádné argumenty, v případě nalezeného Craftworldu. Fulgrim, vojevůdce. +++ příloha #1: apothecarion Zlatého Orla +++ Vzorky eldarů, které jsi nám dodal, byly potvrzeny jako vzorky eldaří tkáně a žádné jiné. Nebyli nalezeny jiné organismy i na buněčné úrovni. Tkáň prošla velmi často velkým tlakem a také byla často deformována velkou silou vyvolanou nárazem předmětu o hmotnosti zhruba titána, avšak o velikosti pěsti a rychlosti zhruba zvuku. Veškeré vzorky byly popsány a zarchivovány. +++ příloha #2: mechanicum Zlatého Orla +++ Byl proveden rozbor eldařích soch. Výsledky jsou podivné. Materiál, z kterého byly sochy vyrobeny, se zdá býti organického původu a vnitřní strukturou nejvíce připomíná kost. Bohužel, ostatní atributy nepřipomínají pranic organického, spíše kámen. Okrasné kameny, diamanty mnoha barev, nevypadají, že by do tohoto materiálu byly vsazeny či jakoliv zabroušeny. Strukturní okolí spíše napovídá organickému původu kamenů. Materiál je pozoruhodně pevný, odolný vůči teplu, zimě, kyselinám, prakticky všemu. V našich laboratorních podmínkách je prakticky nezničitelný, až po aplikaci nadměrné zátěže (Byl požádán o assistenci bratr Cloven, dreadnaught) materiál popraskal a rozpadl se. Sochy nemají žádný pohybový systém či žádné svaly či serva. Také zde není žádná servolebka či ovládací panel nebo neurální napojení. Nevíme, jak je možné, že se podle výpovědí hýbaly. Všechny vzorky popsány a zaarchivovány. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rogue trader maličko zamručí, ale spíše zamyšleně než nespokojeně...Podívá se na stůl doprovod a dojde tam k jisté komunikaci. Poznáš jaké – jde o jakousi sehranou verzi bojových posunků, v tomto případě spíše o mimické svaly...Bohužel, z systému mrk-mrk-úsměv-cuknutí obočím nejsi moc moudrý. Max poté pokrčí rameny a jen odpoví. „Nabídka byla zvážena, pane Calgare. Má však jen jeden drobný problém – má loď není přizpůsobena potřebám Astartes a stejně ani kapacita malých raketoplánu nevyhovuje. Nemluvě o tom, že vaši muži by v našem prostředí dlouho nevydrželi v smyslu pohodlí, dobíjení zbroje, velmi úzkých prostor lodi....“ řekne a smutně si povzdechne. „Zkuste to nějak rozšířit. Nabídky 20 Astartů jako osobní ochranky si velice cením, je to velmi dobrá a nabídka a jsem tím skutečně poctěn....Jen to chce ještě dohladit jemné logistické problémy...“ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Bratr tě překvapivě neočekává v hangáru. Čeká na tebe jeden kapitán..Pokud se neurazíš nebo neuděláš nějakou jinou nepředloženost, zasalutuje a poté vás mlčky odvede po Phallanxu do Rogalovi pracovny. Tvoje stráž může anebo nemusí počkat za dveřmi, je to vcelku jedno. Po tvém vstupu se tvůj bratr podívá od nějakých dokumentů, tabletů a dalšího bordelu od stolu na tebe.. „Bratře...“ řekne a pokusí se vyprodukovat něco, co má být asi úsměv. Poté vstane a jde ti vstříct. Z ostatních bratrů jsi vždy jen ty měl, řekněme, dobrý odhad osobnosti, detailů v komunikaci a podobně. Jsou to věci, které by možná nevycítil ani Fulgrin. Primárně se to odráží v Dornových očích, poté v postoji a pak obecně v celém „duchu“ pracovny. Není tak uklizený a vysmýčená, není systematická či přehledné, je působí jako skála. Chladně, rozvrženě..Ale trošku pod prachem. Dorn jako takový vypadá dobře, silně, skalnatě. Jako vždy. Jenže v každém kameni jsou malé trhlinky. Co se Dorna týče, tak se zdá, že je prostě a jednoduše...unaven. Stisk jeho ruky je ale stále pevný, nikoliv bolestivý. „..rád tě vidím. Jak ti mohu pomoci?“ zeptá se slušně. Dokonce to opravdu nezní jako „Otravuješ mě, jdi pryč.“  |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Po domluvě není problém se jakkoliv srazit. Nikdo nezmizí v Warpu, nikomu nedojde palivo, nikoho nezabije úkladný assasin a tak. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Je to trošku jako mluvit s skálou. Nebo spíše s sopkou. Trošku cítíš, jak to pod Dornovým povrchem bublá, vře a jak ho stojí velkou, velkou sebekontrolu nevybuchnout v návalu vzteku. A to byla jednoduchá otázka. Dorn si smutně povzdychne..„Zprávu o Otcově smrti jsem už poslal Fulgrimovi. Nechápu, proč se sem trousí bratr za bratrem a ptá se na tu samou, stupidní otázku....“ poznamená a sedne si ke stolu a nalije si trošku vody.. „Tak znovu. Nevím, jak náš Otec skončil přesně. Nebyl jsem tam. Celý incident v Císařově laboratoři přežil, kromě pár Custodes, jen Magnus a Malcador. Dle toho, co vím – převážně od Malcadora a Magnuse, tak Magnus přivedl Eldary, kteří neznámým způsobem, řekněme, vyřadili Císaře. Neříkal bych, že zemřel....“ Při dalším segmentu odpovědi to v Dornovi vyloženě vře. Chybí opravdu už jen ta pomyslná, malá kapka k tomu, aby došlo k inu, průseru Galaktického rázu. převedených na tvůj obličej. Což bys, popravdě, možná nepřežil. „Maják utrpení?“ ušklíbne se Dorn „Co ty víš o utrpení, Lorgare? Nic. Magnus a Malcador se obětovali, aby zachránili lidstvo. Mysli na to..Z Sigility nezůstalo nic než malý urnička popela a Magnus...“ zde se Dorn odmlčí a napije se vody. Ne, o tomto se bavit nebude. „Ano, na návratu otce se pracuje, zkoumáme, máte to ve zprávě, co jsem posílal Fulgrimovi. Budeš mě o čas okrádat nadále, bratře?“ odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Spojení chvilku trvá, přepojení ještě další chvilku, ale i tak – Prospero je domov Legie a proto obsahuje všechno vymoženosti moderní logistiky... Za chvilku se v modrém renderu zjeví hlava tvého Otce, Rogala Dorna. Technologie není dokonalá, nelze vidět drobné detaily, výraz očí, občas to trošku zrní, ale šlape to. „Ano, Sigismunde?Nějaké novinky z Prospera?“ řekne chladným a klidným hlasem. Jako vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Dorn Každá hráz dovede udržet jen omezené množství vody a jak se zdá, zeď Dornovi trpělivosti právě přetéká. Okrádání o čas, jeho reakce... vskutku je zas vidět, jak málo jsme pravými bratry. Nemluvě o tom, co že já vím o utrpení? Já? Troufám si říct, že můj příděl byl a je nemalý. "Nebudu tě tedy trápit svou přítomností, regente Terry." Úslužně a stroze skloním hlavu. "To, co vím o utrpení bohatě stačí, abych dále neprodlužoval to tvé." Tady nepořídím - žádná odpověď, žádná debata, žádné vysvětlení. Skoro to vypadá, že pochopení je sprosté slovo. Ne, že bych měl od schůzky s tímto bratrem nějaká očekávání, přesto se neubráním pocitu zklamání. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Crudelis Crudelisi, můj kapitáne a synu, vážím si tvých zpráv a oceňuji vynaloženou snahu. Zkus požádat ctěného kapitána Vládců noci mým jménem, zda by bylo možné cvičit a trénovat s jeho muži. Nositelům slova by se lepší vhled do taktiky nočního boje v rámci kruciáty velmi hodil nejen vzhledem k orčímu nebezpečí. Bude-li to umožňěno, buď mým světlem v temnotě jejich sídla a přines mi informoce o jejich náladách i celkovém dění, případně i jakoukoliv zmínku věštby či návrata Konráda. Kéž jsem na tebe stále pyšný jak nyní, můj synu! Zpráva pro navigátorské rody Ctění Nobilis z Terry, obracím se na vás s prosbou, jež můžete naplnit pouze vy. Invaze orků vrhá stín na Segmentum Obscurus, kam jsou houfně Vojevůdcovou prozřetelností povolávány další síly. Světy pod mou správou touží po možnosti vyslyšet toto volání do boje v časech potřeby. Samotné nadšení nestačí, protože sebestatečnější srdce, vyrobená puška či tank nemůže překonat vzdálenosti vesmíru. Žádám Vás tímto o pomoc s dopravou těchto statečných bojovníků výměnou za vděk mnou připojených světů i celé mé legie astartes. Bude-li to třeba, doposud se nacházím v blízkosti Terry a mohu přistoupit vzhledem k vážnosti situace i k osobnímu jednání. S úctou Lorgar Aurelian |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++pro: Angron Drahý bratře, přesný čas jsem v době reakce neměl vinou důležitých jednání nebyl sto poskytnout. Nyní mohu zaručit, zůstane-li warp klidný, že za čtyři dny se setkáme. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius stojí s rukama stále založenými na prsou a pečlivě naslouchá a pozoruje Ereba. Vypadá klidně, vyrovnaně, kdybych chtěl, mohl bych tě zabít, Erebe. A Fulgrim by mi poděkoval. Když od Ereba přiletí lebka, Alpharius se sehne, sebere jí ze země a podívá se do prázdných očních důlků. Takto setrvá, dokud Erebus nedomluví. Poté mlčí a pečlivě si Ereba prohlíží. Nakonec se zasměje. To, cos mi řekl, je těžko uvěřitelný příběh. Proč by měl můj bratr Lorgar udělat to, o čem tu mluvíš? Jaký důvod by měl k zabití svých věrných? Pokud to vůbec byli věrní. Možná jsi ty sám zabil své astarty, kteří letěli s tebou. Možná bych tě měl opravdu na místě zabít a donést tvoji hlavu tvému primarchovi. Alpharius se odmlčí a rozhlédne se po kráteru. Měl bych... ale... neudělám to. Zatím. Protože se mi chystáš dodat důkazy o Lorgarově zradě. Mám pravdu? A zajisté máš velmi dobrou představu, co by se mělo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro K naprostému překvapení všech přítomných jsem po cestě neudělal nic bláznivého nebo nečekaného, co by mou cestu k bratrovy prodloužilo. Poděkuji kapitánovy za pomoc. Můj doprovod nechám venku před dveřmi. Ani jsem jim nemusel říkat že tam se mnou nemají chodit. Předpokládám že se půjdou bratříčkovat s členy Dornovy legie. Nebýt Azkaellona, který trval na svém asi bych na takové návštěvy létal sám. Ostatně celý koncept mé osobní gardy jsem promyšlel hodně dlouho a jen s nelibostí ho povolil. Když uvidím Rogala nasadím můj typický úsměv. Podle někoho je i nakažlivý. Ikdyž pochybuju že bych zrovna Rogala donutil se usmát. Nedej Císař smát. Celá místnost víceméně odpovídá tomu jak si ho pamatuju. Vždy zavalený prací. Jenže měl vše uspořádané, přesné a systematické. Tady to tomu moc neodpovídá. Možná je to nadbytkem práce. Spíše doufám. Také to může být dočasnou ztrátou otce. Jeho tón, milejší než normálně. Jsem si vyložil jako znak toho že mě rád vidí. Jak ho tu vidím nejspíše je celé dny zavalený papírováním. "Jsem rád že tě vidím.... Jak se ti daří? Vidím že jsi zavalen prací. Snad tě moc nezdržuju?" Byl bych dodal i vtípek. Jenže tady pro něj není úrodná půda. Mírně zvednu obočí. Krátce přejedu očima celou místnost a stůl. Poté se mu podívám do očí. Jak se říká je to brána do duše. Proč vlastně nesídlí v paláci? Z úcty k otci nejspíš. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Cítíš ten vztek Všesžírající vztek. A jeho jádro je kdesi hluboko v Dornovi. Možná pocit viny? Kdo ví. Každopádně voda v sklenici by se i možná začínala vařit, kdy to šlo. Mrkneš, jestli se ti to jen nezdá. Jemna malá bublinka, druhá malá bublinka...a sklenice se rozletí na kusy, čímž poleje stůl a Dorna. Inu, nedobré. Ale Dorn to nijak nekomentuje, jen začne utírat stůl nějakým hadříkem a tebe komplet ignoruje. Při odchodu, než se za tebou zavřou dveře se jen ozve, vcelku tiše.. „Lorgare....“ pak následuje krátká odmlka „Pokud by jsi chtěl vidět Otce a Bratra, Custodi ti jsou k službám.“ A tím to tak nějak celé končí. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Erebus je stále klidný. Není ale takový ten klid člověka, co má plán, avšak klid člověka, který už moc nemá co ztratit a tak se odevzdá osudu. „Jak jistě víš, tak rozkaz k odpálení cyklonických torpéd může zadat pouze primarcha, který to potvrdí vzorkem své, hmm, krve....“ řekne a poté vyndá datatablet a bezstarostně ti ho podá. „Pokud předtím ovšem zadá příkaz jednotce, zformované z kapituly Zubatého slunce na výsadek na ono místo, tak to je, prostě a jednoduše, vražda...“ dokončí. Když v rychlosti projedeš tablet, tak tam vše je. A vypadá pravdě. Resp, je jedna z mála věcí,co by někdo dovedl zfalšovat a to je samozřejmě otisk DNA primarchy. Ale tady je. „A proč?Oni...našli pravdu“ řekne a podívá se na velký, zelený Maelstrom na obloze. „Occularis Tenebris je vskutku Oko Terroru, Alfarie. Vždy, když se na něj podívám, tak mě ona zrada píchne u srdce...“ povzdychne si smutně a ano, tutam je onen sebevědomý první kaplan. Je to jen starý, zničený muž. Způsobem, který znáš velmi dobře – a to zradou. „A ptáš se proč, jistě, jistě. Na Lorgarův rozkaz šli Gal Vorbak na smrt. A vrátili se. A viděli Pravdu, Pravdu v čisté a syrové podobě.Pravdu, kterou se Císař snažil skrýt....“ ušklíbne se. „Císař nám dal lekci, na kterou se nezapomíná...Na mé zbroji stále ulpívá pach Monarchie. Ale tohle, Alfarie, je něco jiného...Je to zrada, kdy Astartes umírají z rukou Primarcha.“ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius pokývá hlavou a poslouchá. Klidně přijme nabízený datablet a jedním okem zkontroluje údaje. Zdá se být klidný, možná až moc klidný. „A proč?Oni...našli pravdu“ Zvědavě nakloní hlavu na jednu stranu a vrátí erebovi datablet. Pravdu o něm? ... Alpharius trošku s podivem hledí na největšího řečníka mezi všemi Astartes a prvního kaplana jako na někoho cizího. Opravdu jsi tak zničený a slabý, nebo to na mě jen hraješ? Císař věděl, proč nám nic neprozradil. Zajisté měl důvod. Zvedne hlas ale stále klidným hlasem prohlásí. Kdo jsi, abys soudil našeho otce?! Zvedne ruku aby ztišil námitky. Opět ztiší hlas. Ale otec je mrtev. Pryč, už se nikdy nevrátí... A kdo nám říká, co mámě dělat? Fulgrim, který se víc než o Křížovou výpravu stará o to, co si vezme na sebe, nebo Dorna, který se zamknul na teře a zabarikádoval se před celým světem. Prozraď mi tu strašnou pravdu! Pověz mi, proč museli hrdinní bratři z Gal Vorbak zemřít? Jaká pravda zmnění primarchu ve zvíře? |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro „Na své bratry si udělám čas vždy, Sanguinie...“ řekne Dorn, avšak trošku se podmračí, když nedostane odpověď na svou otázku. „A daří se, inu, pracovně...“ řekne a podívá se na svoji pracovnu. „Ale jinak, vezmeme-li v potaz okolnosti, se daří vcelku dobře.“ řekne, avšak ano – tohle už není zas tak pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Mechanicum se činí a proto za chviličku spousta drobných loděk spadne na mrtvý Craftworld a pravděpodobně začne s výzkumy... Přítomnost jakýchkoliv Astartes v sektoru je, až na formální komunikaci důležitou k logistice lodí, víceméně ignorována. Zanedlouho se objeví několik dalších lodí s symbolem Adepta Mechanika. Zřejmě posily a zásoby. Tak jak tak, pro hrdinné legionáře poněkud nuda.....a asi se to neplánuje zlepšit. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro No dobře teď už je jasné že je něco špatně. Možná pořad počítá s tím že otec se už nevrátí jako spousta dalších. "No měl bych na tebe žádost a Fulgrim mě odkázal za tebou. Ale to je ti asi jasné." Mírně zahýbu křídly. "Chtěl jsem požádat o další svět na verbování do mé legie. Vím že je to neobvyklé. Ale myslím že v těchto těžkých časech budou potřeb všichni naši vojáci. Myslím že je dobré být připravený na všechno. .. Bylo by to možné?" Mírně nakloním hlavu na stranu. Pozorně sleduju Rogala a jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro „Veliteli,“ skloním hlavu na znamení úcty, ale potom už svůj pohled upírám přímo do jeho očí, tak přímo, jak jen to jde při virtuálním přenosu, když není fyzicky přítomný. „Ano, pane,“ odpovím stejně neutrálně a bez emocí jako on. Víc na úvod netřeba „Ahrimana zkontaktoval zrádce Erebus,“ a opravdu rád bych věděl jak, jak to prošlo naší karanténou, „existuje důvodné podezření, že se chystá Prospero napadnout. Mám odhad jeho sil od Primarchy Russe a jeho konvenční síly by neměly být problém. Komandér Vespasián z legie posílil obranu planety. Existuje ale podezření, že počty konvenčních sil jsou irelevantní. Pane,“ hlas dostane napjatější podtón, „víte něco o bytostech, které se vydávají za bohy? O bytostech z warpu?“ Opravdu doufám, že nic neví. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Po tvých informacích a otázkách si primarcha Rogal Dorn unaveně opře hlavu o dlaň, kterou si promne jistě unavené spánky.. "Sigismunde, můj synu...." řekne Dorn unaveně, možná trošku zklamaně, kdo ví. Nikdy to nebyl zrovna čitelný velitel. "Je smutné, že i ty jsi podlehl bludům, které se mezi Legiemi šíří jako mor a jediným jejich účelem je podrytí morálky a zmatení. Doufal jsem, že tvá morálka bude natolik pevná, aby jsi se podobnými tlachy nezabýval. Mýlil jsem se." Poté si vydechne, na chvilku zavře oči...a pak se klidně a tiše zeptá na jednu, jednoduchou věc. "Veliteli Sigismunde, chci taktický rozbor situace, podložený fakty. Ihned." řekne a čeká, co z tebe vypadne a jak je to těmi "irelevantními počty konvečních sil" |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Dorn jen lehce pokrčí rameny v stylu „Je mi to docela jedno.“ „Předložím tvoji žádost o zvýšení náborového limitu Vysokým Lordům Terry, bratře.“ řekne a ještě dodá „Sám ho doporučím a dám ti poté vědět....“ řekne klidně. Byrokracie, byrokracie a byrokracie. Podle některých bratří mor nového Impéria, ale s tím, jak se rozrostlo se jedná o vcelku nezbytnou součást běžného života...a dotýká se žel i Primarchů. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Erebus se jen ušklíbne. „Císař?Ano, jistě měl důvod, plán, představu, vizi....je mi to docela jedno, co měl Císař.“ řekne Erebus a poté mlčky přejede prstem po své zbroji přes popel z Monarchie. „Císař nechal celou Legii klečet v prachu, ale ani on si nedovolil šáhnout na život byť jediného Astarta....na rozdíl od Lorgara, který místo toho aby byl vděčný za oběť, co bylo přinesena na oltář Pravdy, tak se zbaběle zbavil důkazů o své zradě a tváří se, jakoby nic...“ pokračuje dál Erebus víceméně tichým hlasem. „Křížová výprava, Dorn na Teřře, Fulgrim vojevůdcem....to vše jsou vcelku drobnosti v porovnání s faktem, že víra na Colchiss byla pravdivá.“ řekne Erebus a poté se unaveně nadechne a vydechne. „Nevím, kolik o tom víš, Alpharie a ani nevím, zdali máš nějaké své informační zdroje mezi Nositeli Slova, ale fakt, že v Warpu žijí mocné bytosti, které touží a hladoví po tomto světě, je něco, před čím nelze strčit hlavu do písku.....tak, jak to zbaběle udělal Lorgar.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro systém Valhalla: Ano, pane. Terra byla uvědomněna, expidční sbor, včetně předního voje, by měl dorazit do týdne. Zaslal jsem žádost o stavitele a železné kněží na Fenris, budou Terranským pomáhat s stavbou tak, aby odpovídala vlčím standartům. Pertho : Zahájen přesun na systém Gildar. Podle skenů se ale jedná o prázdný systém, plný asteroidů, vesmírného prachu a těles o velikosti maximálně terranské Luny. Detailní průzkum bude chvilku trvat.. Varsavia : Uvědomili jsme Mars, vyslali expediční sbor. Perimetr ruin zajištěn, vstup hlouběji nepovolen. Aktivita nulová. Tolik k hlášení od tvé flotily. Otázkou je – co dál plánuješ dělat ty sám. Dobývání a kolonizace světů jde zatím víceméně bez chybičky, narozdíl od dalších projektů... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Do ruky vezmeš objemnou knihu, na které je nápis „Sebraná mytologie severských států Terry“. Zběžně je to to vcelku veselá víra o partě drsňáků, co ráda chlastá a ráda se mlátí. Jeden z bohů ti chováním docela i připomíná bratra, avšak představa Lemana, převlečeného za krásnou blondýnu je víceméně úsměvná. Tacticarium jen pokrčí rameny. „Jediné, co můžeme z faktů konstatovat, je to, že na Calibanu byla obří bytost neznámého původu. Detaily, pokud vím, mohou naznačovat jakoukoliv spojitost, jsou dle mého odhadu nahodilé a neprůkazné..“ pousměje se a nalije si trošku vína. Poté se na tebe podívá s oním tajemným, podivným úsměvem a opět si začne hrát s prstýnkem vlasů. „Znepokojovat? Já jsem stroj, Fulgrime. Nemám pocity. Nezapomínej na to. A co se týče zpráv, které chodí na Orla...“ řekne, a ukáže na vzduch, kde se najednou zobrazí podivné, zelené holografické uživatelské prostředí, kde tečou datou neuvěřitelnou rychlostí tak, že je prostě není možno sledovat „..tak jich je opravdu hodně a všechny vyhodnocuji. Analytickým programem, nikoliv pocity, Vojevůdče..“ uculí se. „Impérium vždy něco ohrožuje a s tím, jak je vesmír velký, tak pravděpodobně stále i bude. Na začátku Křížové výpravy to bylo mnohem horší. Máme za sebou úspěšné shledání s mnoha formami života, které jsme porazili. Jedna nebo dvě anomálie nehrají rozdíl.“ Při otázce na knížku jen pokrčí rameny „Je možné, že v nějakém zapadlém archivu na Zemi je plesnivý, nedůležitý svazek, který nemám v registru.. Pokud si ho chceš přečíst, tak si ho asi budeš muset fyzicky vyžádat. Ano, to dává smysl.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Warpové pohony nahozeny a opět tradá, další systém. Bohužel, ani v tomto systému není po zrádci ani stopa, avšak po všech oněch nudných světech se zdá, že jsi konečně našel něco pěkného. Sepheris Secundus připomíná v mnoha ohledech Fenris. Tedy, až na jednu věc - podle plošných scanů má neuvěřitelné zásoby surovin a nerostného bohatství. Zlato, adamantium, uran...vše je pěkně dole, přikryto několika metrovou vrstvou ledu... K planetě jsou tři pěkné měsíce, které dole poskytují alespoň nějaký odraz světla od místního slunce, které není zrovna moc aktivní. Na celé planetě je podivné pološero, které v kombinaci s velkými, sněhovými pláněmi může vést, inu, k špatné náladě. Až na nějakou drobnou faunu se planeta zdá, podle scanu, neobydlena.  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ „..tak jich je opravdu hodně a všechny vyhodnocuji. Analytickým programem, nikoliv pocity, Vojevůdče..“ Pokrčím výmluvně rameny, zatímco listuji knihou. "Někdy je to těžké rozlišit. Působíš na mě velmi živě. Řekl bych i lidsky, ale asi by to plně neobsáhlo to, jak na mě působíš. Jsi dokonalejší, než lidé. Přesto nejsi jen přístroj, nebo program - je jednoduché zapomenout na to, že vnímáš data jinak, než my. Vlastně se neumím přesvědčit o tom, že bys to nedokázala." Prostě nevěřím tomu, že jí ten dávný neznámý génius k tomu všemu nepřiprogramoval taky schopnost uměle vytvářet pocity v návaznosti na situace. „Impérium vždy něco ohrožuje a s tím, jak je vesmír velký, tak pravděpodobně stále i bude. Na začátku Křížové výpravy to bylo mnohem horší. Máme za sebou úspěšné shledání s mnoha formami života, které jsme porazili. Jedna nebo dvě anomálie nehrají rozdíl.“ "Takže ty mi vlastně radíš nechat to být? To nemůžu. Chci vědět, co to bylo a chci na to být připravený, až se to vrátí. A ono se to beztak vrátí. Pokud to tedy uvažuje alespoň trochu lidsky. Člověk by se vrátil a nebyl by sám. Russ, pokud má tedy pravdu, o čemž pochybuješ... a já tak trochu pro jistotu raději asi také... tvrdil, že je jich více." Na chvíli se odmlčím a zadívám kamsi do dálky. Pak se očima vrátím k avataru Tacticaria. Ve tváři mám lehce nesouhlasný a trucovitý výraz. "Nemůžu uvěřit tomu, že někdo s jeho intelektem byl schopný objevit a reálně prozmoumat nějaký starý svazek, kdesi na dně nejzaprášenějších a nejnedůležitějších archivů na Teře. A ještě v něm najít něco, co by se dalo s trochou fantazie považovat za... spojitosti." |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Takže věděl. I já pocítím zklamání. Mlčel proč? Nedůvěřuje mi snad, že dokážu správně vyhodnotit situaci? Nebo je to opravdu jenom blud, takže není důvod se o něm zmiňovat? Osočuje z unáhlenosti a nedostatku morálky, s čímž nesouhlasím – v jednu chvíli, pravda, mě Vespasián skutečně málem donutil se unáhlit – ale až na tenhle malý moment zůstávám stát nohama pevně na zemi. Základem dobré taktiky jsou informace, já chci mít všechny zásadní. Stále zůstávám klidný, určitě má důvod, proč chybně vyvozuje – kdoví, co slyšel od Fulgrima, a jestli o tom ví i jiný Primarcha, mohlo se to opakovat v bleděmodrém. „Mýlíte se, veliteli, a hodnotíte mě předčasně. Ano, dozvěděl jsem se o těchto entitách, ale odmítám věřit bludům, že jsou to jakýsi bohové. Nebýt ujištění, že jejich existenci nepopřel ani Císař – a hlavně – že tyto bytosti jsou psykeři, ani by mě nenapadlo o nich uvažovat. Takhle, dokud nemůžu vyvrátit jejich existenci, což je i důvod, proč se na ně ptám, musím počítat s možnou, zatím neznámou xenosskou rasou ovládající psykerství a spolupracující se Zrádcem. Jistě chápete, že pravdivost jejich existence je nutné potvrdit nebo vyvrátit, aby se mohla zvolit správná taktika obrany. Na psykerský útok nejsme připraveni. Potvrzujete tedy, že žádné bytosti neexistují?“ Chvíle ticha, v které snad velitel odpoví. Potvrzuji, to mi stačí, po jeho řeči nic jinýho nečekám. „Zrádce Erebus disponuje dvanácti stům mariňákům z kapituly Šiřitelů slova a flotilou na úrovni jedné velké roty. Dále vlastní jeden křižník s doprovodem, který ukradl Temným Andělům. Proti němu stojí naše síly, Pěstí, které jste na Prospero vyslal, křižník Císařova Pýcha Císařských dětí a v případě nejvyšší nutnosti je možné zrekvírovat Photep Tisíce synů – obsluha křižníku, ne Astartes, by se mohla zapojit do boje, pokud souhlasíte. A pokud to bude nutné.“ Dovolím si letmý úsměv. „Myslím, že pokud se Erebus pokusí o přímý útok, bude to jeho sebevražda.“ Ihned ale zvážním. „Obávám se ale, že se o přímý útok nepokusí. Ahrimanovo jednání je podezřelé, nespolupracuje, působí dojmem, že něco tají. O jeho komunikaci s Erebem bych se nejspíš nedozvěděl, kdyby následně nezažádal o vyzbrojení. Jeho jednání je minimálně podezřelé. Žádá vás mým prostřednictvím o možnost se vyzbrojit, ale osobně to nedoporučuji. Nejsou samozřejmě důkazy, ale mohl by se Zrádcem tajně spolupracovat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Vlčí flotila vystoupí z warpu v další nezajímavé soustavě. "Ani, nevím proč se vůbec unavuji s bojovou formací, když nacházíme jen prázdné systémy." zavrčím rozmrzele, když strojoví duchové ohlásí prázdnou soustavu. Stejně rozmrzele odkráčím z můstku a nechám posádku ať udělá svou práci. Později si nechám přeposlat zjištěná data. Aspoň k něčemu náš výlet je. Tahle planeta je bohatá na suroviny a ty si budou hodit. "Přepošlete hlášení o planetě na terru." přikážu astropátům a sám si nechám zobrazit mapu. Neuvěřitelná ztráta času. To mám s toho, že naslouchám pokynům vojevůdce a drahého bratříčka. Takhle jej nikdy nechytím. Na to se musí jinak. Stopování škodné nepomohlo, tak se musíme podívat, co ta škodná potřebuje k životu? Potřebuje jídlo, vodu, vojáky, součástky. Bez toho se jeho loď rozpadne a posádka. Znovu aktivuji lodní vysílačku "Vyžádejte si z taktika informace o všech soustavách zásobujících šířitele slova jídlem, municí, součástkami a lidmi. Ležící dva týdny letu od této pozice. Pokud není žádná v dosahu, tak nejbližší imperiální soustavu. Dále si vyžádejte záznamy o pirátských útocích v tomto sektoru od útěku zrádce. A navažte spojení s Marsem." rozkážu úsečně a vydám se do astropatické části lodi. Od: Leman Russ Pro: Hlavního technika +++ Zdravím tě vládče marsu. Měl bych k tobě dvě prosby. Má legie právě rozšiřuje světlo impéria do vzdálených koutů galaxie, proto bych potřeboval více lodí samostatných operací. Tímto bych vás rád požádal o dozbrojení legie o křižníky. Byl bych velmi rád, kdyby jste dokázal ztrojnásobit počet křižníků, sloužící mé legii, abychom mohli světlo imperia rychle donést do odlehlejších částí galaxie. Druhá prosba se týká světa jménem Armagendon. Dovolil bych si navrhnout jeho změnu na kovářský svět. Myslím, že by to bylo kuprospěchu všech, kovářský svět by odlehčil vašim továrnám na Marsu, které tak skvěle zásobují naši crusádu. Russ konec +++ Systém Valhalla: Pomozte osadníkům jak nejlépe budete moci. Chci aby chápali, že vlci jsou jejich strážci a ne otrokáři a soudci. Na této planetě budeme verbovat další bratry. Systém Gildar: Proveďte kompletní sken a ohlaste výsledek. Zaměřte se na obyvatelné objekty a nerostné suroviny. Systém Varsavia: Rozkazy jsou stále stejné. Vyčkejte na přílet techniků. Po jejich příletu je doprovoďte do ruin. Kdyby to chtěli odmítnout trvejte na tom, zdůrazňuji diplomaticky!!! Každá neúcta k technikům bude potrestána. Váš úkol je ochránit výpravu technika za každou cenu!! |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Usměji se. Čekal jsem že bude potřeba více přemlouvání. "Děkuji. Fulgrim je také ochotný můj návrh podpořit. Snad ti tím nepřidělám moc práce." Osobně byrokracii nesnáším. Je to akorát místo kde může vzkvétat korupce. Na druhou stranu pochybuju že by na teřře něco takového probíhalo. Nemluvě o tom že Rogal by tomu zabránil. "Doufám že ti to nepřidělá moc práce... Mimochodem docela tě obdivuji. Já bych všechno to neustále papírování asi nezvládl." Kývnu uznale hlavou. "Rád bych si povídal déle. Ale jak vidím máš spoustu práce... Nebo by jsi se mnou o něčem také rád mluvil?" Jak rád bych mu pomohl od toho věčného papírování. Jeho hrdost zabrání v tom říct si o ni. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Zvednu oči od mapy, když se bratr zarazím a otřese se. Jeho gesto dává najevo, že měl z něčeho zatraceně špatný pocit, sice netuším co, ale zřejmě si uvědomil některá fakta, které jsou okolo celé této situace. Je tu zkrátka moc věcí, které jsou pro nás neznámé a my s nimi musíme kalkulovat. Nad jeho strachem o Caliban tentokrát nesouhlasně zakroutím hlavou já. „Jsou to orkové, jejich taktika je přímočará, horkokrevná a nebudou taktizovat. Vostroya a další 4 planety jsou mnohem blíže než Caliban. Možná se tenhle jejich vůdce naučil něco o boji, ale pochybuji o tom, že by odolal blízkým bohatým systémům a místo toho letěl sem.“ Na druhou stranu to pro něj může být obrovská výzva, kterou si nebude chtít nechat jen tak ujít... Nedá se odhadnout, co udělají, ale že by si dovolili takový troufalý čin je nejméně pravděpodobné. Doufám, že se nepletu. „Hned vydám rozkazy pro flotilu. Dle tvého přání pošlu pošlu deset kapitul na Vostroyu ze Zhorosu, ale k tomu přidám dalších pět z Molov Primus. Dalších pět z poletí na Mordian a z Vacuny vyšlu dalších pět kapitul. Nemůžeme ten xenosům dovolit něco takového, jako je útok na naše světy.“ Po bratrském poplácání se uvolním, vše, co bylo možné udělat a zajistit, se právě dalo do pohybu a nám nezbývá nic jiného, než vyčkávat a věřit v to, že nám Císař bude přát čisté vítězství. Dle příkladu svého bratra si vezmu čísi, usednu do křesla a začnu sepisovat rozkazy. Není čas otálet, warpové cesty jsou nevyzpytatelné a čím dříve lodě vyrazí, tím spíše s nimi budeme moci něco udělat. Na zprávu o síle orků reaguji mlčením. Přemýšlím, jestli nevydat rozkazy, aby mí synové opustili své pozice a v plné síle zamířili k nám, ale pokud je na cestě Angron, není možná důvod tolik zmatkovat. On a jeho krvelační synové se rádi vrhnout do takové situace po hlavě. A ještě nám za to možná poděkují. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro ++ Pro: Vojevůdce ++ Od: Perturabo ++++ Zdravím tě, Vojevůdče. Konečně se mi podařilo promluvit si se Lvem a těch entitách z warpu, které on nazýval Čtyřmi. Bohužel mi toho moc neřekl, protože se zavázal Otci. Nesmí o tom nikomu podle všeho říci i když těžko říct, jestli by vůbec chtěl, kdyby mohl. Mluvil s ním o tom již na Ullanoru, říkal, že Oko Teroru se neustále zvětšuje a to ho znervózňuje. Proto mu Otec řekl o Čtyřech „Prastarých,“ kteří mají ztělesňovat negativní lidské vlastnosti. A také to, že jsou zřejmě důvodem, proč Erebus zradil. Nic více jsem toho nedokázal zjistit. Mám ohledně těchto informací informovat Lorgara? Možná bude něco dalšího vědět a bude ochotný své informace sdílet. Popřípadě mohu vyslat někoho spolehlivého, aby zjistil informace o Oku Teroru a o jeho změnách v nedávné době. Začínám se obávat, že čím víc toho objevíme, tím více bude otázek a méně odpovědí na ně. Perturabo ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius se trochu nevěřícně podívá na Ereba. Nádech... Výdech...Klid... I ty jsi byl součástí círařova plánu. Plánu, kde mělo mít lidstvo prostor a ochranu... Odmlčí se a otočí se zády. Ale to je teď pryč a musíme se postarat každý sám o sebe. nebo společně proti nepříteli. Dorn a Fulgrim se jednou zničí mezi sebou. A Lorgar padne, neboť je příliš pyšný a jeho strach ho sežere. Opět se odmlčí a otočí se zpátky k Erebovi. Je mi známo, že prý mohou za tvou... zradu. Že je to jejich zhoubné dílo, které tě přimělo otočit se zády ke svému primarchovi. Nebo tě možná pověřil, abys naoko zradil a rozšiřoval jeho či jejich moc. Možná... Kde leží pravda Erebe první zrádče a poslední věrný?! Alpharius přijde těsně k Erebovi a pohlédne mu do očí, jako by v nich hledal odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Vidět Otce a Magnuse? Je to zvláštní, ale když to vyřkne při mém odchodu, ani nevím, jestli o to stojím. Bratrovo utrpení slyším, chci jej vidět? A Otec - netuším, co si o tom myslet. Ta vize, současné dění... je to mnoho. Nakonec nic méně v těch pár vteřinách, kdy se zarazím a naslouchám jeho slovům, učiním ono rozhodnutí. "Jsem ti vděčen, bratře." Nevím, co bych u Otcova "hrobu" mohl nalézt, jen tuším, že klid to nebude. Přesto, byla by škoda se nepokusit. A Magnus? Vesmír potřebuje mučedníky a jestli se mi podaří zabránit té hrozné budoucnosti, pak je mou povinností vylíčit jeho osud. Navíc, kdo ví, jestli budu ještě někdy mít možnost se s ním rozloučit. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Při tvých slovech se Rogal jen trošku ušklíbne. Ne zle, ne naštvaně, prostě jen malé úšklíbnutí. „Obávám se, že nad nakládáním s zdroji Impéria nemá Vojevůdce žádné pravomoci, bratře...“ řekne a poté se podívá na svůj stůl a trošku si unaveně povzdychne „Je toho spousta. Málokdo z nás by to zvládl. Možná Roubotte, ale pro toho by přesídlení z Ultramaru bylo příliš drastické. Některé bratry si při tom ani nedovedu představit...“ řekne a trošku se – odpalte rachejtle – pousměje. Asi tušíš čemu. Představit si v této pozici například Konráda nebo Lemana je, inu, zábavné. „Klidně můžeš zůstat déle, bratře, ale obávám se, že nejsem dobrý konverzační společník....“ řekne. Něco pípne na stole, malý komunikátor. Rogal se na něj podívá, pak znáčkne pár tlačítek a krabičku zase odloží. „Zajímavé. Zdá se, že z Lemana se stal objevitel...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacti se jen usměje, sundá opeřence na zem a hodí mu kousek nějakého pamlsku.. „Ani, přístroj, ani program. Nevím, zdali bych dokázala lidským jazykem popsat sama sebe..“ pousměje se Tacticarium trošku záhadně. A pak si trošku povzdechne. „Podle dat, která dodali tvoji, hm, sourozenci disponuje ona věc vlastnostmi, které převyšuji možnosti warpové dopravy a obratnost našich lodí. Vzhledem k tomu, jak si to poradilo s Železnou krví předpokládám, že většinou blokád se to prostě a jednoduše probije. Z mého pohledu jediná možnost, jak tuto bytost vyřadit, je lapit ji do nějaké pasti, kde nejsou podmínky slučitelné s jakýmkoliv životem, na měřítko nehleďme. Buď černá díra či Öccularis Tenebris, ona bytost dle údajů neměla žádnou formu Gellarova pole....“ řekne Tacticarium tónem, jako by se bavilo o vyšívání a pokrčí rameny. „Bohužel, pravděpodobně to bude lov na živou návnadu....a to vše za předpokladu, že to o Impérium bude mít zájem. Přímou konfrontaci nedoporučuji.“ a poté se usměje.. „Validnost tvrzení tvého bratra, který vyrostl na technologicky zaostalém světě s značnými předsudky a který své tvrzení zakládá na materiálech, které nikdy neviděl, nelze ani potvrdit ani vyvrátit.“ řekne Tacticarium vcelku suše. Asi je to nerado, když se s tím nesouhlasí. „Tvůj bratr, dle hlášení, neopustil svou trasu a svou loď. Hypoteticky si mohu vyžádat tvým jménem jeho komunikaci s Terrou....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus přiletí opravdu za tři hodiny přesně. Kousek od tebou daných koordinátů přistane Thunderhawk v barvách Vlků Luny. Vcelku nezvyklý kontrast, válečný stroj a klidná, relaxující pláž... Těžké dveře spadnou a jak se zdá, tvůj bratr nezklamal. Nemá na sobě zbroj, ale nemá na sobě ani tebou preferovanou tuniku. Je oblečen v něco, co nejvíce připomíná kutnu s dlouhými rukávy, ne nepodobnou těm hadrům, co si přes zbroj natahuje Lion. Jednoduchá, šedomodrá kutna, přes kterou je přehozena ještě další, tentokráte bez rukávů, avšak s symbolikou Vlků Luny. Narozdíl od Liona v tom vypadá docela dobře, ne jako v pytli na brambory. Jeho doprovod tvoří pár mužů,víceméně je znáš všechny – Ezekyle Abbadon, Tarik Torgaddon, Maloghurst a jako poslední postarší Iacton Qruze....obvyklá to suita tvého bratra. Ten se podívá na tebe, usměje se a zamyšleně si u své lodi klekne..Projede rukou písky Elysie a chvilku nechá hrst písku zamyšleně protékat mezi prsty. Až poté vyrazí k tobě, s úsměvem na tváři.. „Fulgrime! Konečně. Rád tě vidím za tu dobu..Vybral jsi pěkné místo na setkání, trošku čerstvého vzduchu nám všem prospěje.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Jago Sevarion pro Od : Sevatar, Nostromo Pro : Lorgar Aurelián Ave dominus nox, primarcho. S lítostí vám musím oznámit, že váš kapitán, Crudelis, bohužel nepřežil výcvik. Varovali jsme ho o tom, že naše bojové postupy nejsou v slučitelnosti s doktrínou Nositelů Slova. Ale trval na svém a bylo mu umožněno zkusit si, jaké je to žít v tmě. Na jeho žádost. Na jeho rizika. Jeho ostatky byly vráceny Legii. Jago Sevarion, první kapitán Pánů noci, v současné době nejvyšší velitel |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Validnost tvrzení tvého bratra, který vyrostl na technologicky zaostalém světě s značnými předsudky a který své tvrzení zakládá na materiálech, které nikdy neviděl, nelze ani potvrdit ani vyvrátit.“ Nesouhlasně nakrčím nos. Tak snad mě nemusí přesvědčovat o tom, že můj bratr je buran a může věřit rozličným báchorkám, protože když na jeho světě před pár desítkami let byla bouře, mohli za to nějací jejich pseudobohové, nebo tak něco. Na druhou stranu se nám to tady hemží různými silnými formami života - z nichž jsme vlastně zatím viděli, popsali a mohli třeba zaznamenat jen tuto jednu jedinou a o ostatních se tak nějak pokoutně šeptá a v jejich existenci se věří jen tak napůl. Je to až svým způsobem trapný moment, protože na chvíli se zdá, že jsme oba vlastně tak nějak nespokojení s tím druhým. Nebo jeho "názorem." Nebo tak něco. „Tvůj bratr, dle hlášení, neopustil svou trasu a svou loď. Hypoteticky si mohu vyžádat tvým jménem jeho komunikaci s Terrou....“ "Ano, rád bych to viděl. A také tu knihu. Pokud ji mohli poslat z archivu Terry jemu, mohou ji poslat i nám. Možná, že to je jen snůška blábolů - ale zajímá mě, jak ke svým závěrům přišel." Jen tak mimochodem hrábnu po další sošce a několikrát ji převrátím v ruce. Jaká abominace a výplod lidské fantazie má chapadla namísto úst? "Je ještě něco, co by si zasluhovalo mou pozornost více, než Lemanovy domněnky o rádoby bozích? Jsou nějaké nové zprávy o orcích? Konrádovi? Cokoli, co bych měl vědět?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Navzdory tomu, že s ním chci probrat starosti a složité věci, nemůžu se ubránit a zatímco na něj čekám, mám o něco povznesenější a pozitivnější náladu, než obvykle. Doufal jsem, tak hrozně moc jsem doufal, že se sem třeba dostane dříve, nebo že nás jeho povinnosti svedou dohromady. Že přiletí po Otcově smrti, abychom probrali všechny ty... věci. Já vím, že nemohu mít všechno a ač nerad, jsem se s tím smířil. Ale teď se Horus konečně objeví tady, na Elysii. Na... mojí planetě. Má přirozená hrdost mi nedovolí si to nahlas přiznat, ale někdy mi svým způsobem chybí ten jednodušší způsob existence, kdy jsem cestoval s Horovou legií a nemusel vše řešit úplně sám. Jistě, že mi VADÍ, když není kompletně po mém, ale... někdy je to prostě hrozně osvobozující. Jenže ty dny jsou navždycky pryč. Už se nemohu nenápadně zařadit, když jsem unavený a nechat velkého bratra oddřít všechno to, co dělat nechci a tvářit se, jako by nic. Teď jsem vojevůdce - i přes to, že mám stále tak trochu pocit, že on by byl na téhle pozici lepší, než já. Na druhou stranu - Horus je válečník. Kolik jsem toho od svého zvolení osobně naválčil? Byl by nešťastný z toho, s čím já se dovedu docela bez problémů smířit. Mi osobně válka nechybí, přestože se jí neštítím. Nebylo pro mě tak složité vyměnit zbroj za datapady, pergamen a mapy. Sleduji jeho přílet a jemným úsměvem spokojeného očekávání. Mám bratra rád. Opravdu a upřímně. Ne všichni mají tuto výsadu, i přestože se velmi snažím. „Fulgrime! Konečně. Rád tě vidím za tu dobu..Vybral jsi pěkné místo na setkání, trošku čerstvého vzduchu nám všem prospěje.“ "Občas mám pocit, že by mi nejvíce prospěla frontální lobotomie." S úšklebkem mu vyjdu vstříc a ať chce, nebo ne, pevně jej obejmu. "Ale mám to tady rád," přiznám se, když ho po chvilce pustím a o krůček poodstoupím. "Měl jsem o tebe trochu starost, když ses mi dlouho neozýval." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Je to také otázka Imperiálních sil. Ale to je jedno." Jenže najednou udělal něco co mě stejně vyděsilo jako potěšilo. Usmál se. Nebyl jsem chvíli sto zpracovat ten fakt. Ale poté jsem si představil Angrona. Jak tady sedí zavalený papíry a nadává na úplně všechno. Myslím že právě jsem objevil věc co by nesnášel víc než mě. Neovládnu se a pořádně se od srdce zasměji. A to jsem to ani nemyslel jako vtip... No padlo to na úrodnou půdu. "Neboj na tom se dá zapracovat. Navíc neustálá práce není dobrá. Chce to také nějaky odpočinek občas." Na novou zpravu překvapeně zamrkám. Ani jsme se nesnažil zjistit co tam bylo. Kdyby nechtěl neřekl mi to. "No pokud by měl někdo něco najít asi by to měl být Leman... Co našel?" Zeptám se s očividným zájmem. Neovládnu se a zaostřím na komunikátor. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron "Lorgar Aurelian zasílá pozdravy a žádá o povolení k nalodění." Schůzka s Angronem. Kdo by to byl tušil? Na druhou stranu po mém setkání s Dornem už nemůže být moc horších rodinných chvil. Tedy alespoň tomu věřím a doufám, že tahle víra bude úspěšnější než má minulá. Obklopen čestnou stráží ještě naposledy uvažuji, o čem by se mnou mohl zrovna on chtít mluvit. Nejen proto, že doposud za sebe nechával mluvit svou zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Od : Nobilis Navigatores Pro : Lorgar Aurelián Milý primarcho, velmi si ceníme tvé nabídky, avšak nemůžeme souhlasit v plném znění. Navigátorský gen je vzácnost a naše počty jsou už tak slabé díky křížové výpravě. Transport dalších jednotek do míst, kde zuří či se schyluje k konfliktu, by vedlo k zbytečnému ohrožení našich lidí, což by vedlo sekundárně k oslabení Impéria. Po debatě s dalšími rody ale nabízíme kompromis : Jsme schopni poskytnou transport za podpory méně zkušených Navigátorů, kterých je dostatek, avšak nelze jim svěřit velké lodě, jako například bitevníky Astartes. Ale i tito Navigátoři by měli být schopni bez problémů zvládnout navigovat loď při jednom či více warpových skocích po klidných oblastech, což v praxi znamená o jeden či dva systémy mimo nebezpečnou Zónu. Odtam by vaše jednotky měli býti přepraveny na potřebné místo personálem a materiálem, kterým disponuje křížová výprava či vaše legie. S pozdravem Paternova Alexandr Ptolemy, Vysoký Lord Terry |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Při slově „Císařův plán“ se Erebus jen kysele ušklíbne. „Nemohu soudit Císařův plán, protože ho neznám. Ale soudě podle součastného stavu věcí mu drobně nevyšel...“ Poté si unaveně povzdychne. „Začínáš se do toho zamotávat, Alfarie. Mě stále záleží na lidstvu a jakákoliv disharmonie mezi Regentem Terry a Vojevůdcem může vést k dalekosáhlým následkům, eskalujícím až v konec Lidstva..A co se týče mého Otce..“ řekne Erebus a odplivne si. „Pýcha ani strach nejsou to, co mě na něm děsí. Děsí mne to, že někdo, kdo kázal pravdu, byl schopen otočit a okamžitě začít šířit lež, lež a lež. A to i za cenu popravy svých věrných. Opravdu je toto vůdce, který má být hlasem Lidstva, Alfarie?“ řekne a poté se jedovatě zasměje.. „Jestli je ti známo toto, tak doporučuji změnit informační zdroje, Primarcho. Za mé, hm, odloučení od Legie může jen a pouze Lorgar. Příčí se mi sloužit zrádci a vrahovi. V Lorgarovi si Impérium hřeje na prsou zmiji...Aurelián má mnoho, mnoho tajemství...“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tacti jen kývne. „Doporučuji poslat osobní depeši a žádost Rogalu Dornovi, pokud máš zájem o fyzický originál onoho spisku...Případně komukoliv v jeho úředním aparátu.“ Poté Tacti jen otevře dlaň, v které se objeví malý model Galaxie, ale opět pěkně a nepřehledně počmáraný spletí čar a barev. „Nové zprávy o orcích nejsou, ostatní Legie se zatím opevňují v sousedních systémech. Jakékoliv zmínky o Konrádovi víceméně nejsou. Hmm..Toto je zajímavé.“ Řekne Tacti, píchne prstem do mapy a zvětší se systém Nostramo. „Zdá se, že mají návštěvu. Podle údajů z Astronomicanu se jedná o jednotky Nositelů Slova. Zvláštní.“ poznamená a poté se trošku zamračí... „Ale copak to tu máme...“ řekne a Galaxie narotuje na systém Ultramar, kde se objeví malé, červené výstražné znaménko... „To znamená “neznámá signatura FTL pohonu„. Věc, co jsem neviděla už dlouho...“ řekne a podívá se na tebe a usměje se. „FTL znamená Rychlejší než světlo. V mé době lidstvo necestovalo Warpem, ale tímto způsobem...Bylo to pomalejší, ale bezpečnější. Zkusím vypočítat směr, odkud Anomálie přilétla...“ řekne a na mapě Ultramaru se promítne malá, zelená čára.. Jak se zdá, návštěvník přilétl z neznáma ještě zpoza hranic Ultramaru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Perturabo +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Perturabo +++ Drahý bratře, v tom případě Lion do situace nevnesl žádné nové informace - přesto jsem rád, že zmínil, že mu o entitách řekl Otec. Doufám, že je to pravda - ostatně, nemám bratru důvod nedůvěřovat. Co se týče Oka a informací o něm - okolo probíhá Waagh. Myslím, že to na Calibanu ostatně máte na talíři zcela denně a pořád. Není bezpečné tam "posílat někoho na průzkum." Ostatně, zdá se, že Konrád se pokusil pátrat na vlastní pěst a od té doby o něm nemám žádné zprávy. Šílím strachy, ale nezdá se, že by Orel registroval jeho přítomnost v kterémkoli nám známém místě - a on sám se neozývá. Lorgar je nyní pravděpodobně na cestě, aby se připojil k Angronovi v jeho útoku na orky. O jejich počtech pravděpodobně víš - a také pravděpodobně víš, že Lionovi jde především o Caliban a tak to z jeho strany nevypadá na... nazvěme to heroickou intervencí. Na druhou stranu pro bratra mám pochopení. Přišli jsme o Otce a on ještě o velký kus svého domova. Věřím, že potřebuje jen trochu času. Žel se jedná o čas, který nemusíme mít. Ani bys nevěřil, kolik otázek, na něž nemám odpovědi a které nedávají pražádný smysl, denně objevuji já. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Hlášení +++Marius Gage +++Primarchu Guillimanovi[/b] Náš primarcho Guillimane. S trošičku menším zpožděním přichází hlášení legie Ultramarines ohledně situace u Craftworldu. Hned po našem příletu, kdy jsme kontaktovali vlajkovou loď Primarchy Mortariona, se nám nedostalo ani ta trocha respektu, kterou by jsme si zasloužili za to, že jsme přiletěli na pomoc. Nejenom, že jsme museli čekat, ale také po příletu části legie Space Wolves se všechno jaksi vyvíjelo jinak, než jak to většinou bývá. Jakožto muž, který něco málo o strategii a taktizování ví, tak bych očekával, že proběhne nějaká bojová porada, kde se promyslí co a jak. Nutno dodat, že se toto nestalo, nýbrž následoval agresivní rozkaz od Primarchy Death Guard, abychom vyslali našich třicet mužů na Craftworld, což se mi zdá upřímně jako hloupost, ačkoliv dle skenů byl prázdný. Pravděpodobně tento samý rozkaz byl vydán i Vlkům, kteří tento rozkaz provedli. Nutno dodat, že pár hodin poté byl proveden od vlků plnohodnotný útok o velikosti zhruba jedné roty s podporou křižníku. Tento útok byl nakonec kupodivu úspěšný a zlomili veškerý zbývající odpor Eldarů. Dle hlášení kapitána Jorda totiž byl Eldarský Craftworld krutě vyvražděn něčím již předtím. Už předtím jsem měl z prázdného Craftworldu divný pocit, nicméně teď, když byl vyvražděn, tak jsem si řekl, co mohlo takovou spoušť způsobit, když ten Craftworld vypadá nepoškozeně. Jednotky Primarchy Mortariona obsadili Craftworld, jakmile bylo zjištěno, že je prázdný, načež jednotky Space Wolves odletěli. Poté, jsme ještě přivítali Primarchu Mortariona na křižníku Antipathy, přičemž z jeho návštěvy jsem usoudil pár věcí. Při vší úctě Vojevůdče, ale tohle si nemohu odpustit. Jednak je zbrklý, arogantní, nafoukaný, ale co mě nejvíce dožírá, tak že si myslí, že když se honosí titulem Primarchy, i když má celkem dost úspěšných výprav, tak si myslí, že je povýšen nad kýmkoliv ostatním... Ačkoliv jsme sem byli posláni s účelem zabránit jakýmkoliv zbytečným ztrát u ostatních legií, tak jsme zůstali v ústrani, vzhledem k tomu, že nikdo nenaslouchal. Původně jsme se měli v tuto chvíli vracet na Macragge, ovšem Vojevůdce Fulgrim rozkázal, abychom protentokrát splnili úlohu zálohy a vyčkávali, kvůli blizkému probíhajícímu orčímu Waagh. Návrat zpátky na Macragge není v nejbližší době možný. ++Marius Gage |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Nabídka ho zřejmě potěšila. Ale tenhle chlap hraje tuhle hru určitě dlouho a má definitivně vypilovanou taktiku, jak ze situace vytěžit nejvíce...To se mi překvapivě líbí a dokonce mě to přivede i k dočasnému úsměvu. ,,Jste chytrý Maxmiliáne...nejste vůbec zbrklý. No dobře tedy. Nabídka dvaceti mariňáků jako ochranka zůstává. Nicméně k tomu mohu navýšit i frigatu typu Sword se základní posádkou a standartní výbavou a dva Thunderhawky s plně vycvičenými piloty. Pokud by se něco zničilo nebo někdo z nich umřel, to už si budete muset zařizovat vy...'' |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Pane...morálka se stále jakž takž drží, ovšem...nebylo by od věci pro ně připravit něco speciálního. Koneckonců...zbraně by neměli zůstávat dlouho někde v koutu a odpočívat.'' Ozve se Mariovi vrchni kapitán lodi Antipathy, se kterým se za ta dlouhá léta spřátelil. ,,Máš pravdu Achille. Problém je v tom, že v celém tomto zatraceném sektoru není toho moc, co dělat. A že bychom šli podniknout něco s Mrtvou stráží? Promiň, ale...vzhledem k povaze jejich primarchy, tak to nepřipadá v nejmenší úvahu. Je to idiot, mamlas, magor a hlavně horkokrevnej arogantní ....'' Ruka jeho přítele ho ovšem stihne zarazit dřív, než stihne říct něco horšího... ,,Jsem si toho vědom...a dávej pozor co říkáš...i když je možná takovej, jak si říkal, ale stejně je možné, že tu má uši.'' Marius si jen zlehka povzdychne a zakroutí hlavou. ,,Máš pravdu...Nicméně k té věci s Ultramarines tady...Né že bychom měli moc možností....Uděláme turnaj. Ano, turnaj, slyšíš dobře. Z každé lodi se vybere pár představitelů. Hodnotit se bude bystrost, chytrost, postřeh, síla, rychlost a tomu podobné věci. A ten, kdo vyhraje, bude mít možnost se setkat se s naším samotným primarchou Guillimanem. A ten kdo prohraje...inu bude mít tu smůlu a bude mít dvojnásobně náročné tréninky.'' ,,Jak říkáš....'' |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Zprávy od Fulgrima mě nechávají chladným. O Lorgarovi dávno vím, hordy orků slibujou větší krvavou řež, kašlu na to, jestli je to past. Já se blížím s celou legií, jakoukoli past rozdrtíme! Ať se Perturabo schovává na Vostroye, jak chce, nebudem ho potřebovat. A Lev si může taky oblizovat rány, kde chce, jenom musí vydržet ještě týden. Zajímavější jsou zprávy od Lorgara, setkání za čtyři dny je ideální. Sedí to do plánu jak Fulgrim do růžovýho pokojíčku. Zbytek času ve Warpu trávím tréninkem a šílenou logistiku Operace Overkill nechávám na důstojnících, jsou to profíci, nepotřebujou nad sebou hlídacího čokla. Až těsně před setkáním s Lorgarem pošlu další zprávu, tentokrát Lionovi a Perturabovi. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro +++ Od: Angron Pro: Lion, Perturabo Bratři, vydržte, záchrana je na cestě. Za tři dny dorazí Požírači světů do sektoru a nakopeme orkům prdel. Angron +++ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Lorgar „Povolení uděleno, vítejte Primarcho Lorgare“, odpoví anonymní hlas stroze. Dále už nic nebrání Lorgarovu příjezdu. *** Jestli je Lorgar zvyklej na velkolepá přivítání, bude zklamán. V hangáru nečekají víc jak čtyři mariňáci jako čestná stráž, já a Kharn. Žádný vlajky, koberečky, fanfáry a já nevím jaký pičovinky si ostatní bratříčci navymýšlej. Na to my nejsme, na to se můžeme vysrat. „Bratře, vítej, jakou si měl cestu?“ Usmívám se na plnou hubu, ale nezačnu ho objímat. Ani na tyhle projevy zrovna nejsme. Místo toho mu rukou naznačím, aby mě následoval. „Jsem rád, že si souhlasil s touhle schůzkou, Lorgare… je tu něco, co mi nedá spát a s čím bys mi mohl pomoct.“ Tvářím se vážně, vážně a, což je asi největším důkazem důležitosti našeho setkání, klidně. Dál ale mlčím, zatím, nechci se o tom bavit dřív, než budu mít jistotu, že jsme sami a nikdo nás neposlouchá. Až když dojdeme do mých soukromých komnat, usadím ho ke stolu a pošlu Kharna pryč, ať zařídí něco k pití a k žrádlu, vybalím, co mám na srdci. „Lorgare…,“ najednou mám problém najít slova, což je divný, je to divný, protože vhodná slova jsou to poslední, co obvykle řeším, „já… měl sen. Já nemívám sny… a tenhle byl navíc jiný. Skoro jako skutečný, kurva, ne skoro! Bylo to jako bych tam byl!“ Doteď se dívám na ruce, až se zvýšením hlasu mu pohlédnu do očí. „Jako by to byl obraz něčeho, co se stalo, obraz… smrti Císaře.“ Bez varování prásknu do stolu a zvednu se. Zůstávám k němu stát zády. „Viděl jsem, jak zemřel Císař, viděl jsem jeho smrt!“ Až teď se otočím, ve tváři potlačovanej vztek. Protože jinak to nejde, protože vzpomínka na to, co se mi zdálo, mě nemůže nechat klidným. Nejde to. Mít ho před sebou, nedá ho dohromady ani jeho první kapitán. „Rogal Dorn ho zradil, Lorgare, v tom snu ho náš povedenej bratříček zabil!“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro „Doporučuji poslat osobní depeši a žádost Rogalu Dornovi, pokud máš zájem o fyzický originál onoho spisku...Případně komukoliv v jeho úředním aparátu.“ "Děkuji, také to udělám. Stačila by mi elektronická kopie, na druhou stranu..." zamyšleně odložím ohyzdnou sošku a zlehka přejedu prsty po vazbě knihy o nordických bozích. "...už je to dlouho, kdy jsem držel v rukou opravdovou knihu. Když nepočítám tebou vytvořenou realitu." Tím vlastně hovor o knihách a bozích končí. Depeši pošlu hned, co se odpojím. Nebo možná ještě zde. Operovat odtud není takový problém. Co už problém je, je neexistence Konráda. Pořád tak trochu doufám, že se najde, že je jen někde ve warpové bouři a časem vypluje a dá mi vědět. Přesto, když si vše složím dohromady, pochybnost hlodá. Opravdu se vydal do Oka Terroru - na vlastní pěst, aniž by mi o tom dal předem vědět? Lhal nám všem jen proto, abychom jej nezastavili od takového bláznovství? A nyní je pryč. Nikdy bych nevěřil, že by mohl některý z mých bratrů zemřít... do doby, než sám Císař ukázal, že každý z nás je až bolestivě smrtelný. Jen velmi nerad se s tím smiřuji, ale někde v koutku mysli vím i o té možnosti, že už bratra nikdy neuvidíme. Že uplynou roky, dekády, možná staletí a nikdo nepřijde zpět. Nikdo se nevrátí. "Hmm..Toto je zajímavé.“ Zvědavě nakloním hlavu na stranu. Ve chvíli, kdy zvětší Nostramo, v srdci mi svitne malá naděje, že třeba jen nedal vědět a vrátil se domů. Ale tak to není. „Zdá se, že mají návštěvu. Podle údajů z Astronomicanu se jedná o jednotky Nositelů Slova. Zvláštní.“ "Lorgar slíbil, že se po Konrádovi podívá - ale aby jej jeho legie hledala osobně na Nostramu?" Mohli tam napsat! "Zeptám se jej na to, když už budu u psaní bratrům," oznámím, stále hledíc na zmenšeninu systému, s nesouhlasně sešpulenými rty. „FTL znamená Rychlejší než světlo. V mé době lidstvo necestovalo Warpem, ale tímto způsobem...Bylo to pomalejší, ale bezpečnější. Zkusím vypočítat směr, odkud Anomálie přilétla...“ Nechci další anomálii!!! Nechci další anomálii ve svém vesmíru! Nádech, výdech. Chvilka, vyhrazená k přemýšlení. Způsobně spojím ruce v klíně. "Jak vysoká je pravděpodobnost, že se jedná o nějakou ztracenou lidskou civilizaci, která využívá staré technologie, které my již nepoužíváme a hledá ostatní lidi?" Devadesát procent by mi udělalo radost. Devadesát devět, možná. První, co mě napadne je fakt, že naše lodě sice umí cestovat warpem, velmi rychle, ale pokud se anomálie pohybuje rychleji, než světlo, respektive to asi nedělá stále, ale je toho v určitých chvílích schopná, tak bychom tento typ lodí honili po voidu asi těžko. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Rogal Dorn~ Zdravím tě, bratře. Tentokráte v záležitosti, která není nutně nepříjemná a nepřináší žádné další špatné zprávy, vezmeme-li to kol a kolem. Potřeboval bych od tvých archivářů jednu laskavost. Mohl bys mi, prosím chválit vyexpedici svazku knihy, kterou si v archivech Terry vyžádal nedávno Leman Russ? Pokud z nějakého důvodu není možné dopravit na Orla originál, samozřejmě to pochopím a v tom případě bych prosil o kopii. Zdá se, že v ní Leman našel jisté informace, které mi osobně přijdou sporné. Nemá smysl tě tím zbytečně zatěžovat. Prostě jsem zvědavý a chtěl bych ji vidět. Věřím, že Terranští archiváři budou vědět, o jaký svazek se jedná. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro L.K. Vespassián "Děkuji, lorde komandére." Víc netřeba, svým způsobem se těším, naposled jsem zde byl, ano, již je to dávno. Pořád se ovšem vrací na přetřes Erebus, jako by mu nestačilo, že byl prvním kaplanem, teď se o něm mluví úplně všude a jeho osobnost jde na přetřes snad za všech okolností. "Omlouvám se, ale z informačního hlediska nevím víc, než Ahz... Ahriman, pak je zde samozřejmě to druhé, v současnosti méně podstatnější, tedy psychické." Víra v Impérium, které stanovil Císař je stejně křehká, jako je existence Impéria vázaná s Císařovým životem. Všichni procházíme těžkým obdobím, je toho tolik, co dopsat, tolik, co vyřešit a mnohem víc věcí, které nepočkají. A svým způsobem to vypadá, že přece neexistuje nic k řešení. Je. Nelíbil se mi přístup prvního kapitána Sigismunda, byť sem jej tak nějak chápal, jenže hranice mezi "nešiř informacemi paniku" a "informace by tomu předešli" jsou příliš tenké. Vlastně opravdu se cítím značně mizerně, že v této situaci nemůžu přiložit ruku k dílu, je jen málo věcí, co mě zžírá víc, než vlastní bezmoc. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Ani nevím co jsem čekal. Obrovskou pevnost ke které přiletím, prostě každého uvnitř stáhnu z kůže a odletím zpátky? Jak to ale vidím tady normální zákony nefungují. Kdo ví jestli ty co tu žijí mají vůbec fyzická těla, která můžeme zranit? Jsou schopny cítit emoce? Strach?... Každý může cítit strach! Kromě mě. "Okamžitě vyveďte lodě pryč z bouře..." Řeknu svým typickým chraplákem rockera po koncertu. Krátce přejedu pohledem všechny přítomné. Všichni přítomní moc dobře ví že okamžité nevykonání rozkazu se může rovnat rozsudku smrti. Jedna věcí je být dost dobrý na to dostat se na mou loď. Druhá je přežít tu. Ochranné pole drží takže únik z tohoto chaosu zvládneme. Máme ještě spoustu práce co udělat než se vydám stáhnout z kůže i ty tak zvané bohy. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Expediční flotily + něco dalšího +++Primarchy Roboute Guillimana +++Vojevůdci Primarchovi Fulgrimovi (Fénixovi) Drahý bratře Fulgrime a Vojevůdče. I přes to, že takové věci se jen tak nedělají, bohužel jsem byl nucen stáhnout veškeré expediční flotily zpátky na Pax Ultramar. Důvody byli zcela jednoduché. Převyzbrojení, doplnění posádky a doložení nových rekrutů, aby to, co se naužili, využili v praxi. Tento stav už nepotrvá samozřejmě dlouho. Nicméně jsem tě chtěl požádat o pár věcí. V době před Ullanorem jsem měl přesně devět expedičních flotil po jedné kapitule. A toto číslo bych chtěl zvětšit o 21 dalších expedičních flotil, přičemž každá by opět byla po jedné kapitule. Bez obav, i s takovýmto číslem je nadále připraveno dost Ultra, kdyby se něco přihodilo, abych mohl přispět jakožto pomoc. Zároveň bych taktéž chtěl zjístit pár věcí, ohledně mých mužů v Segmentum Obscurus, jakožto záloha pro orčí Waagh. Docela bych rád věděl, které legie se na tom podílejí, kolik jich je a jaká je v současnosti situace. Za další je mojí povinnosti oznámit, že momentálně vyjednávám cenu ohledně jednoho artefaktu, co vypadá na něco eldarského, s jedním Rogue traderem. Později dodám i podrobnosti, ale buď připraven oznámit Adeptus Mechanicus, že pro ně mám něco na prozkoumání. +++Primarcha XIII. Legie Ultramarines, Roboute Guilliman |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Rogal Dorn si jen smutně povzdychne.. „Jsou jakékoliv důkazy, kromě lží, o čemkoliv z toho, co zmiňuješ?Pokud ne, považuj to za propagandu zmatených Tisíce Synů, kteří přejali blábolení svého otce. A co se týče Ereba, hmmm....ano, zaútočit na Prospero by byla sebevražda i pro některé Legie.“ Pak se jen chvilku odmlčí a pokračuje. „Psykerský útok? Máš pod správnou planetu plnou nejlepších psykerů Impéria, Sigismunde....A pokud máš sebemenší podezření, že Ahriman je zrádce, tak ho někam zavři. Pokud máš důkazy, postupuj jak uznáš za vhodné.“ ušklíbne se Rogal. „Dorn konec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Přeposláno archivářům s tím, ať ti toho „smetí“ nabalí klidně i víc. Expedici chválím. Rogal |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Mno, tak na bouři jsi se podíval, nic jsi nenašel a rychle pryč... „Ano, pane...“ oznámí pilot a vidíš, že si trošku oddychne. „Žádám o nové koordináty.“ Avšak, jak se zdá, tak na Occularis Tenebris je opravdu něco zvláštního. Jako naštvaný rybář, kterému utíká kořist z háčku, se to „asi zlobí“. Všimneš si zavíření blesků a obecně rozvíření warpového miasmu. A do tvé vlajkové lodi udeří salvu blesků.. Následuje oblíbené vyhazování jističů, menší požár na spodních palubách a klidné hlášení servitora na hlášení poškození.. „Gellarovo pole na 10%, štíty na 5%. Hlavní reaktor přetížen, roztaven. Záložní reaktor na 50%. Loď provozuschopná na 35% operativní kapacity. Škody na personálu : Zanedbatelné..“ ....a pak už jen skok pryč na zadané souřadnice. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Maxmilián se jen pousměje, spokojeně.. „Nejde o chytrost či moudrost, primarcho Roboute. Jde o čistě praktické hledisko. Ostatně, i vaši muži se budou přeci jen cítit trošku lépe v “svém„ prostředí. Tudíž, už zbývá jen přípitek..“ řekne, luskne a jeho sličná asistentka / pobočnice nalije dvě číše z velmi staře vypadající lahve vína... Povšimneš si, že na etiketě je nápis Terra...a že stáří odpovídá zhruba začátku Krusády. Velmi cenné vínko. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Tak tedy na obchod Maxmiliáne.'' Uchopím nabídnutou sklenku a zlehka přivoním. Né že by to mělo nějaký vážný důvod, ale člověk nikdy neví...Co mě ale překvapuje, tak stáří toho vína. Jak někdo jako on, by si mohl zachovat takhle starou láhev? Co musel udělat, aby ji získal... ,,Pane Maxmiliáne...kolik jste vlastně našel už takových artefaktů?'' Mírně nadzvednu obočí, přičemž můj pohled se opět vrátí ke krabičce se záhadným eldarských artefaktem. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro „Odpočinek prohrává války, bratře. Sám to dobře víš.“ řekne Rogal opět svým suchým a chladným hlasem. Pravdou je, že jak si nedovedeš představit Angrona za stolem s papíry, tak představa Rogala na pláži v slamáku a s paraplíčkem, jak si plácá hrady z písku je zhruba stejně iracionální. Málokdo z tvých bratří skutečně umí odpočívat. A když, tak už nějakou formou práce, jako třeba Vulkan nebo Ferrus. Nebo, ruku na srdce, i Roboute. Na komunikátoru je označeno několik planet v segmentu Obscurus. Jsou docela daleko, kurz zhruba 11 od Terry. Zdá se, že Vlk se pomaličku a polehoučku blíží k okraji známé Galaxie. „Leman objevil planety, které jsou hodně bohaté na kovy....“ poznamená Rogal. Nerostné suroviny jsou věc, kterou Impérium potřebuje a bere si je, inu, všude. Bohužel, ne vždy to jde bez komplikací. Lion by mohl vyprávět. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Dostat salvu do lodi je jedna věc, ale tohle? Jen tak tak jsme vydrželi. Můžu jen doufat že to byl projev nelogičnosti a nestability warpu. Zjistit jak tady co funguje by nejspíš stálo spousty životů a lodí. A ani tak by to nepřineslo výsledky. No teď můžu být rád že se povedl. Skok. Souřadnice jsou prostě nejbližší imperialní svět, kde by jsme mohli chvíli zůstat a opravit lodě. Nechám si zapnout lodní vox. "Tuhle loď udržíme pohromadě! Je mi jedno kolik práce, času a prostředků to bude stát. Očekávám že se zapojí VŠICHNI bez výjmek. Oproti normálnímu chrapláků mluví jasně a důrazně. Určitě je to dost jasné. Pošlete někoho ať se podívá na hlavní reaktor a zjistí jestli nepůjde zachranit. Chci hlášení od všech sekcí. Založím si ruce za zády a zatnu v pěsti. Tohle není nic co by jsme nezvládly. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Astropaté zachytí hlášení o budoucí translaci z Warpu. Podle zpráv se jedná o bitevní loď třídy Glorianna, Soumrak a hlásí tísňové volání. Jak se zdá, Konrád Kurze svou přítomností poctí další dva bratry. Loď se vyhoupne z Warpu v dostatečné vzdálenosti a vypadá, inu, slušně použitě. Štíty skoro zbytkové, zbraně nefunkční, zhruba třetina lodi bez proudu. Jak se zdá, tak Caliban mezihvězdným lodím, zvláště pak křižníkům Primarchů, nenosí štěstí. Na lodi je dále značně podezřelá další věc – a to, že na jejím povrchu neustále pableskují a opalizují nafialovělé blesky...  |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Kurz byl nastaven na Caliban, pane. Je nejblíže a třeba bude mít První Legie dostupné prostředky k opravě Soumraku...“ odpoví důstojník. Situace u reaktoru není dobrá. O pár techkněží později se ho povede stabilizovat a odstavit, avšak rozhýbat nikoliv. A záložní stačí napájet všechno jen-tak-tak. A co se týče oněch blesků, jak se zdá, tak zůstaly na povrchu lodi. Z můstku vidíš, jak probleskávají sem a tam po povrchu lodi, jako by se snažili dostat dovnitř. Podivné. Najednou uslyšíš praskání statické elektřiny a po pravé ruce ti přeskočí blesk. Jako živý. A nejsi sám. Jak zdá, tak podobný „dáreček“ dostal každý Astart. Zatím to nejde vypnout, nejde ovládat a jak se zdá, je to neškodné. O chvilku později konečně vyskočíte z Warpu. Trošku neomaleně, ale vcelku. „Systém Caliban, můj pane...Vox aktivní.“ informuje tě důstojník. První, co tě trkne je to, že Caliban býval zelený deathworld před zhruba sto lety. A teď je zase. Druhá věc je to, že orbit Calibanu je značně přeplněn jak Temnými Anděli, tak Železnými válečníky. A nemluvě o troskách čehosi, co připomíná Perturabovu Železnou krev. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro +++ Vysílání ze Soumraku na Invincible Reason.+++ Tady Konrad Curse. Při průletu warpem mou loď zasáhla nenadálá warpová bouře. Sotva drží pohromadě. Potřebujeme naléhavě opravit. Hodí se jakákoliv dostupná pomoc. Další lodě nemají výrazné poškození. Nespletl jsem se při výběru planety kam nouzově skočíme že ne? Konrad Curse |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Rogal Dorn +++ Drahý a milovaný bratře, děkuji jak za tvou pochvalu, tak za knihy. Doufám, že jsi v pořádku a daří se ti v rámci možností dobře. Tvůj bratr, Fulgrim. PS: Angron se uklidnil. Svým způsobem. Nemusel jsi na něj být hned takhle prvoplánově ošklivý, víš přeci, že nepatří mezi nejbystřejší, popravdě je vlastně dost jednoduchý a hloupý. Tak prostě mlel, co ho napadlo jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Hathor Maat~ - Lord Komandér Vespasian - "Omlouvám se, ale z informačního hlediska nevím víc, než Ahz... Ahriman, pak je zde samozřejmě to druhé, v současnosti méně podstatnější, tedy psychické." Psychické hledisko? Psychické hledisko čeho? Povytáhnu obočí. Jen na malou chvilku, pak se můj výraz zase vrátí do běžného stavu, kdy působím vyrovnaně a klidně. Přesto jsem trochu zvědavý, o čem to mluví. "Povězte mi o něm." Když něco nakousnete, kapitáne, tak už byste to mohl doříct, nebo ne? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Roboute Guilliman +++ Drahý a milovaný bratře, Tvé důvody dočasného stáhnutí expedičních flotil z křižády samozřejmě plně chápu a předpokládám, že vzhledem k tomu, že byly staženy buďto před Ulanorem nebo krátce po něm, ti tento čin schválil náš milovaný Otec Císař. Pokud nemáš problém s počty mužů, jaké máš, utvořit dohromady třicet expedičních flotil po jedné kapitule (což nemáš, ano, oba to víme) pak nejenže souhlasím, ale dokonce by se dalo říci, že jsem velmi rád. přiznejme si, že noví nepřátelé a hrozby v Impériu uvedly křižádu tak, jak jsme ji znali do zmatku až stagnace. Já sám sice své expedice mám - a většina bratří také, ale mnoho jich muselo být od průzkumu vesmíru odvoláno za jinými účely. Zaplnění těchto prázdných míst mi pomůže, zatímco se budu soustředit na problémy s Erebem Zrádcem a... orky. Čímž se dostáváme k problémům s nimi. Na boji s orky se momentálně podílejí Temní andělé, přičemž Lion El'Johnson osobně není v boji přítomen, Železní Válečníci - kdy ani Perturabo se zatím bojů evidentně neúčastní a přímou intervencí pak Angron s Lorgarem a jejich legie. Angron, protože o tuto možnost sám požádal (kdo by to byl čekal) a Lorgar, protože jeho expedice byly rozesety po celém obscuru. Hlášení o orčí katastrofě jsou dost děsivá. Zašlu v příloze, co mi přišlo od Liona. Pak pochopíš, proč se mi tvá záloha nejenže velmi hodí, ale odmítám jí pohnout, dokud se plně neprokáže, že je postradatelná a bratři vše zvládnou bez podpory tvých vojáků. Na přímý střet s orky zatím podle všeho nedošlo, bestie se jen kumulují... dost atypicky. Artefakt beru na vědomí. Věřím, že najdeš nějaký obchodní artikl, za který jej dokážeš vyměnit. Jakmile bude ve tvých rukou, dej mi vědět a já okamžitě zašlu zprávu Marsu. S láskou a důvěrou, Fulgrim Fénix. +++ příloha # 1 - zpráva z Vostroye +++ ++Tiranius++ Předpokládané celkové ztráty : 50% Za dozvuků warpové bouře jsme dosáhli Vostroye. Opevňování zahájeno, systém Vostroya je bohatý, mocný a disponuje dobrým obranným potenciálem. Systém Dreudreg opustěn v spěchu, strategické cíle neobsahoval. Dle odhadů za standartních podmínek by translace spojenců trvala : Zephyr : Dark angels : 3 dny Zhoros : Iron Warriors : 4 dny Ornsworld : Utras, Death guard – 5 dní Molov Primus : Iron Warriors : 6 dní Dodatek : Síla orků je neuvěřitelná! Plavidla v síle 70 Kompanií je obludnost. Navíc, můj pane, nepodařilo se nám dle značek identifikovat orčí klan. Jejich postup byl divoký, krvavý – jako vždy. Na rozdíl od ostatních střetnutí s orky, byl tento lépe koordinovaný a synchronizovaný. Císař ochraňuj! +++ +++ příloha #2 - zpráva z Invincible Reason+++ Fulgrime, jen ne příliš dlouho před tvou zprávou se ozvala i Vostroya (viz příloha), na kterou byly staženy zbylé jednotky mých Andělů ze systému Dregruk. Vydal jsem rozkaz pro Anděly ze Zephyru, aby se přesunuli nad Mordian a aby se Mordianští začali chystat na případný přesun na Vostroyu nebo někam jinam. Nelíbí se mi, že sektor M. je tak moc vzdálený od Calibanu i Vostroye samotné, každopádně jsem Perturaba požádal o deset kapitul ze Zhorosu pro hlavní opevňování na Vostroye, a o pět kapitul pro Mordian z Molov Primus. Za Angrona jsme vděčni, každopádně jak zmiňuje můj kapitán Tiranius ve zprávě z Vostroye – orčí počty jsou ohromné a jejich postup vypadá koordinovaně. Obávám se, aby nedošlo ke změně cíle jejich nájezdu a nestočili svůj postup ke Calibanu nebo někam jinam. Začínám mít obavy, že jde o past.+++ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Odcházím z pracovny Perturaba nechávám za sebou. Příliš mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Ale ta, kterou mi pokládá pilot v hangáru, odpověď nalezne poměrně rychle. „Staré sídlo řádu,“ ozvu se zpod helmy a nastoupím si do hawku. Meče snad nebudu muset použít, ale i tak je mám raději s sebou. Doufám, že tajemné stvoření bude sdílnější, když přijdu za ním já. Myslím, že na Teřře na tohle měli nějaké prastaré rčení, ale... Klidné plutí vesmírem brzy střídá odpor atmosféry Calibanu. Nostalgie. Já a několik let v džungli. Několik let, než mě našli rytíři z Řádu. Přistáváme. Neletěl jsem sám. Kromě pilotů se mnou letělo i dalších šest Andělů. Rozkazem dostali chránit hawk a nevzdalovat se od něj. Téměř na patě jsem se otočil a vykročil do nitra starého hradu. Stíny a pavučiny tu byly poměrně hojné. Položil jsem ruku na jílec jednoho meče a vyšel ke sklepení. Hledání odpovědí snad bude jednoduché. Navíc nemáme příliš času nazbyt. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ Perturabo rozdává rozkazy pro svou legii, přidává další nadlidské zdroje, aby podpořil narůstající obranu zasažených sektorů. „Budeme muset do protiofenzivy, Angron bude těžko čekat, až orkové přijdou za námi. Možná nebude tak úplně od věci udělat si výlet za ním a pomoci mu v odražení toho vpádu zelenokožců.“ Astropati dodávají Angronovu zprávu o příletu za tři dny. „Ne, nemůžeme jim dovolit útok na naše světy. Ale sám vidíš, že nejsme všemocní bohové. Jejich počty jsou obří. A i když by jich jeden astart zabil tři stovky, bude to stále málo.“ Přejdu k holooknu, s rukama za zády. „Každopádně naše přítomnost minimálně posílí morálku. Angrona necháme jít v čele klínu, oba víme moc dobře,“ otočil jsem se na sedícího Perturaba, „jak dobrý je v masakrování davů. Byl bych ale nerad, aby nějaký z mých Andělů mu skončil pod sekerou, byť nedopatřením.“ „Pane, příchozí translace z warpu.“ Překvapeně jsem se podíval na Železného. „Kdo to je?“ „Night Lords, jejich loď Nightfall. Nejspíše primarcha Konrád Kurze.“ „Císař s námi...“ Výprava na můstek. Beze slova k demoličnímu expertovi. „U všech šelem, co se s nimi dělo?!“ Překvapení. Vlajková loď netopýrů vypadá... No, vezměte si chrupavku mezi zuby a párkrát kousněte. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ Od: Lion`El Jonson Pro: Angron +++ Bratře, rád uvidím tvé umění boje opět v praxi. Dávej si ale pozor na to, do koho zatínáš zbraně. Za tři dny se totiž připravené síly Železných válečníků a mých Andělů z okolních sektorů připojí k tobě v tažení proti zeleným xenos. Lion`El Jonson +++ |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Od: Lorgar Aurelian Pro: Nobillis Navigatores Velmi si vážím Vaší snahy vyjít mé prosbě vstříc a těším z moudrého kompromisu, který jste pro dobro Impéria nalezli. Děkuji tímto za Vaši pomoc a postarám se, aby na tuto službu nebylo zapomenuto. S úctou primarcha Nositelů Slova |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Naše přivítání se odehraje v dosti skromném duchu. Obvykle si s sebou beru početnější čestnou stráž, protože možnost alespoň vidět primarchy je velmi dobře využitelná forma motivace. Bohužel jsem si tentokrát nebyl jistý, jestli se z cukru nevyklube bič a tak je můj doprovod omezen na nějakých šest mužů. Angronův přístup si proto tímto ukládám do paměti, protože narozdíl od jiných bratrů, jeho by uvítání, dle velikosti jeho čestné stráže, s nastoupenou legií zjevně nevzalo, pokud by přišel na návštěvu on ke mě. "Spěšná ale poklidná, bratře." Odpovím zdvořile, čímž činíme konvencím za dost. Štěstí, že jsem uvykl i dlouhým debatám s Magnusem, takže mě při hledění na vyššího bratr nebolí za krkem. Jako štěstí vnímám i absenci nějakých přehnaných bodrých gest. Ne, že bych si uměl Angrona představit co by notorického objímače, na druhou stranu takovou kravatu na uvítanou... kdo ví. Celý ten úvod zkrátka dál prohlubuje mou zvědavost. „Jsem rád, že si souhlasil s touhle schůzkou, Lorgare… je tu něco, co mi nedá spát a s čím bys mi mohl pomoct.“ "Pak mi bude ctí učinit vše, co je v mých silách." Dodal bych něco o rodině a tak, ale přijde mi to absurdní. Nevím toho o tomto bratru příliš, alespoň oproti jiným, nicméně nemám pocit, že by to ocenil. Stejně jsem si na tenhle přístup už udělal svůj názor dávno. Můj hostitel pak začíná dosti rozvláčně, snad úmyslně prodlužuje napětí? Na druhou stranu chápu, že musí být těžké najít mezi všemi jazyky vesmíru ty správné výrazy. A pak to začne tím nejhorším možným způsobem. Lorgare, já měl sen! Stojí mě to veškeré sebeovládání, abych tu jen tak seděl v klidu, spořádaně a tvářil se, že se nic neděje. Sny! Vize, dost možná proroctví? Měl jsem jednu takovou - splnila se a teď hrozí, že se uskuteční i ta druhá. Kdo další? Co ví? A jak to souvisí s těmi dalšími? Začínám litovat toho, že jsem si netakticky zapomněl vzít s sebou víno z Colchis. Pravda se s ním hledá o tolik snáze! ...v tom snu ho náš povedenej bratříček zabil!“ Znovu se nabízí otázka, kdo další a jaké sny má. Jestli měl vizi, skutečnou vizi, Dorn a měl stejnou co já, pak mi to ukazuje celou situaci v úplně jiném světle ať už je pravda jakákoliv. Na druhou stranu nelze ani určit, jakou roli v tom mají Oni. Škoda, že jediné osoby, se kterými by se dalo zjistit víc, nám už nic nepoví. Nikdy. Příslovečné bohužel, bohu dík. "Kdy jsi měl..." Hovořím klidně, vyrovnaně se zájmem. "...sen?" Dotaz posléze upřesním. "Bylo to někdy po té, co ses o této události dozvěděl?" |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ Od: Lion`El Jonson Pro: Konrad Curze +++ Bratře, chápu, že Warp je nevyzpytatelný, žel vybral sis nepříliš dobře. Caliban je nyní zahrnut mnohými jinými starostmi; tvá loď nejspíše bude muset počkat. Každopádně, Mechanicu jsem poslal zprávu o stavu Tvé vlajkové lodi a než se dostaneme k řešení, rád tě pohostím u sebe. Pro jistotu nech na Soumraku jen ten nejnutnější personál, Andělé zbytek posádky přepraví na Caliban nebo rozešlou mezi jednotlivé lodě nad planetou. +++ Čtyři členové mé gardy dostávají za úkol nasednout na hawk a Konráda z lodi přivézt. A pak ostatní zbytky Andělských letek dostávají zprávy, aby se připravily na přijetí Konrádových dětí. Techmarína s několika mechaniky půjde prozkoumat stav lodi, spolu s nimi pět tuctů Andělů. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ Spolu s Perturabem zdravíme warmastera! Fulgrime, před několika hodinami se z warpu vynořil Konrád i s jeho flotilou. Údajně je zastihla neočekávaná bouře, jeho vlajková loď je prakticky v dezolátním stavu. Co mě ale ještě víc znepokojuje jsou výboje fialové energie, které stále po povrchu jeho lodi probíjejí. Každopádně, na evakuaci posádky se pracuje, Konrád je samozřejmě prioritou. Lion El`Jonson |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro „Rozumím, Ahriman vyslal naším prostřednictvím zprávu Fulgrimovi, přepošlu vám ji, ať jste plně informován.“ Spojení ukončeno. Dobrá, máme jasno, ne Erebus, ale Tisíc synů jsou hrozbou. Reálnou hrozbou. Ještě nechám primarchovi přeposlat ten typicky „magnusovský“ blábol, který jako by vyšel z pera nějakého remembrancera s bujnou fantasií, a pustím se do přípravy obrany. +++ Od: Sigismund Pro: Rogal Dorn Zpráva Ahrimana Vojevůdci Fulgrimovi: Vojevůdče, viděl jsem katastrofický scénář tažení, které v tuto chvíli vede, nebo bude vést lord Angron proti orkům. Viděl jsem potoky krve a jeho pád ke straně, kterou si vybral Erebus. V mé vizi soupeřil lord Angron s mnohem větším orkem na ledovém poli mrtvých, lidí, astartů i orků. Byli sledování mocnou Warpovou bytostí, projevila se jako obrovské hořící oko. Oba se zaklínali pravděpodobně jejím jménem, slova zněla "Krev pro Boha krve". Tehdy vize skončila. Nevím přesně, kdo všechno tohoto tažení bude ještě svědkem, ale každý jeden z nich se dostane do nebezpečí, kterému nikdo z nás pořádně nerozumí. Buducnost ovšem není neměnná. Do určité míry se dá ovlivnit a to i zdánlivě malým rozhodnutím. Nemůžu vám dát žádnou konkrétní radu, neboť neznám reálné podrobnosti, věřím ovšem, že vy ano a najdete způsob, jak zabránit Warpovým entitám v tom, aby ovlivnily následky tažení lorda Angrona. Ahzek Ahriman, 1. kapitán Tisíce synů +++ *** Potom se otočím na své důstojníky. „Připravte se na obranu planety, hrozí potenciální útok zrádce Ereba – předpokládaná síla: 12 000 mariňáků z flotily Šiřitelů slova, flotila rovna jedné rotě, křižník Temných Andělů s doprovodem. Ale hlavně,“ zvýším důraz v hlase, „zvyšte hlídky u skladů artefaktů a zbraní. Ahriman a další vrchní kultisti budou hlídáni a jejich jednání monitorováno – nenápadně.“ A nakonec poslední povinnost. Poslat rozhodnutí Ahrimannovi |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Pro: Azhek Ahriman Kapitáne, Primarcha Dorn rozhodl, že hrozba není tak závažná, aby si žádala vaše vyzbrojení. Zákaz vyzbrojení vaší legie a přístupu k artefaktům stále platí. Sigismund, První kapitán Imperiálních pěstí |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro Souhlasně kývnu, s bratrovým názorem na Angronovu vyčkávací taktiku se nedá říct nic jiného. Nás zuřivý druh se na orky vrhne klidně sám, dokud bude na co útočit, nepřestane s tím. „Bude to jako bychom jim nastavili zrcadlo. Možná je to vyděsí natolik, že utečou. Ale ano, bude vhodné, když Angrona podpoříme a zajistíme, aby se nevrhl do jejich řad úplně sám.“ Povzdechnu si a promnu si bradu. „Nyní mě ztráta Železné Krve mrzí jednou tolik. Jedna její salva by se postarala o značnou část našich problému... Tak či onak, ve voidu musíme získat převahu. Pak už bude bitva rozhodnuta. I ta největší orkská armáda nepřežije orbitální bombardování flotily, která k Vostroyi míří. Pak se nebudeš muset o své syny bát, k pozemnímu boji nakonec nemusí ani dojít.“ Ano, to by nastalo, pokud by se nám podařilo orky rozprášit hned v prvních okamžicích bitvy. I přesto by ale tisícovky z nich nasedli do výsadkových lodí nebo se nechalo vrhnou z orbity přímo na planetu, jen aby mohli dole řádit, byť pár minut. Pro ně je to sport, netrápí je nic jiného, než to, aby něco rozmlátili. Opětuji bratrův překvapený výraz. Neposlal jsem nikoho, kdo by zde byl schopný tak rychle dorazit, protože nemám nejmenší tušení, o koho se jedná. Beze slov následuji bratra na můstek, sám jsem zvědav, co se to děje, že se zde objevil Konrád. Co opravdu nečekám, je stav jeho lodě. Tak těžké poškození, že je zázrak, že stále pokračuje v letu. Přežila cestu Warpem i jeho bouří, to je něco, co se nepoštěstí každému. Navíc, když je Astronomican v takovém stavu, v jakém je... Co mě ale zaujme, je záře, jež pobíhá po jeho lodi. „Než aby ses zajímal, co se dělo, podívej se, co se děje teď. Viděl jsi někdy něco takového?“ zeptám se se starostmi v hlase. Další věc, na kterou neznáme odpovědi... někdo je snad mít bude. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro ++++ ++ Od: Perturabo ++ Pro: Vojevůdce ++++ ++++ Zdravím tě, Vojevůdče. Před pár okamžiky se u Calibanu objevil Soumrak ve značně poškozeném stavu. Myslel jsem, že bude operovat jinde, dobývat další světy nebo se starat i své se Segmentu Ultima. Nemáš tušení, z jakého důvody se objevil zde? Vypadá to, jakoby se po jeho lodi dál plazil warp. Nebýt tohoto faktu, neobtěžoval bych tě, ale s tím, že nyní víme, že ve warpu je něco, nechci to nechat jen tak náhodě. S pozdravem, Perturabo ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Víno voní krásně a chutná ještě o něco lépe. Je jiskrné, osvěžující a čisté. Maxmilián se jen tajemně pousměje a spokojeně na tebe "spiklenecky" mrkne. "Myslím, že si svá obchodní tajemství nechám pro sebe, lorde Guillimane. Avšak pár věcí mi pod rukama prošlo. Nespecializuji se ale na obchod s artefakty, mojí doménou je spíše mapování prostoru a hledání nerostných nalezišť...." řekne a ukáže na krabičku "..proto si nejsem zcela jist, jakou tato věc má cenu. Inu..." řekne a odloží vinnou sklenku. "Pokud je to vše, nebudu vás nadále zdržovat a děkuji vám za váš čas a obchod. Kdyby jste něco sháněl....stačí říct." Poté se podívá na svoji společnici a jen prohodí "Abfahr...." Pokud k němu nemáš žádné další otázky, nebude tě dále zdržovat od práce. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Lobotomie?“ Podiví se trošku Horus. „Neříkej, že tě tvé nové povinnosti a zodpovědnost vyčerpává a unavuje..“ zasměje je. „Jeden lobotomizovaný bratr stačí.“ ukončí to a podívá se po Elysii a pousměje se. „Chvilka klidu před bouří, bratře. Užívej si ji, dokud můžeš. Co jsem měl tu čest sledovat to, jakým směrem a jak se daří Krusáda, tak si myslím, že svoji práci odvádíš tak, jak by si to Otec přál...“ podotkne a ano, zní to tak, jako že to myslí upřímně. „Co se týče zdržení...“ řekne Horus a pokrčí rameny „Warpové cestování je nevypočitatelné. A poslední dobou čím dál tím více...“ zašmutí se. „Jak jinak vycházíš s Rogalem, bratře?“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Na některé věci i Tacti musí pokrčit rameny. „Nevím, jak si Lorgar vyložil tvé rozkazy a nevím, co dělají na Nostromu. Prozkoumala jsem komunikační logy a jednalo se jen o malý, snadno přehlédnutelný skok o velikosti maximálně jedné kompanie...Zanedbatelné v měříku dat, které musím sledovat, Fulgrime...“ Na tvojí další otázku pokrčí rameny a odněkud vytáhne velkou knihu, kterou tak rychle prolistuje. Všimneš si, že je v ní opravdu moc lodí s divnými popisky...Divných lodí, které nejsou postaveny v rámci imperiální gotické krásy, spíše připomínají eldarské oblé tvary..Takticarium se zatváří trošku nespokojeně. „Signatura FTL pohonu neodpovídá žádnému známému lidskému pohybu. Je samozřejmě možná varianta, kterou navrhuješ. Bohužel, zatím mám k dispozici málo dat a nerada bych utvářela ukvapené názory...Dobře víš, co ti doporučím a ano, mohla jsem to udělat za tebe, avšak to raději nechám na tobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Vážně by mě zajímalo, kde to ten chlap sehnal. Dokážu si zcela jistě představit, že Fulgrim by nad tím spokojeně mlaskal a docela určitě by to vypil celé sám. Asi jako Leman, jen bez těch ožmatlaných vousů. Inu...neuškodilo by mít pár takových lahví na skladě... ,,Vlastně by tu byla spíše taková drobnost, kdyby náhodou se některý z bratrů uráčil přijít do Ultramaru. To víno. Upřimně je mi jedno kde a jak jste ho sehnal, nicméně by se hodilo mít pár lahví do zásob...Říkám, jen drobnost.'' Řeknu zcela bezelstně, bez jakéhokoliv zabarveného hlasu, prostě jakoby to měl být další obchod... ,,Což mě vede k další věci...výměna proběhne kdy a kde?'' |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Maxmilián se jen zamyslí a poté se podívá na rozpitou lahev. "Ještě jedno tam možná mám, podívám se...je to vcelku vzácné, avšak stále "jen" víno. Kdybych potkal na svých cestách něco podobně vzácného, dám vám vědět..." pousměje se. Je dobré mít odběratele, na které se jde spolehnout. "A co se týče výměny, tak proč chodit okolo horké kaše..." řekne a na stůl před tebe položí onu eldařskou pyramidku.. "O vaší části dohody se jistě postaráte. Ono než to zde celé dojíme a dopijeme....." uculí se a ukáže na stánek, jídlo a další nesmysle.."Na Maccrage je vstkutku hezky." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Jistě že mě svým způsobem někdy celá ta věc unavuje. Ani ne tak povinnosti, spíše právě ta zodpovědnost, která na mě leží. Pokud se něco zvrtá, bude to především můj problém a já budu ten, kdo si to v konečném důsledku bude vyčítat. Na druhou stranu - komplimenty jsem vždycky přijímat uměl, takže nejenže tu věc s "povinnostmi a zodpovědností a únovaou" nekomentuji, ale ještě bratru věnuji upřímný úsměv. Možná i trochu dojatý. Většinou se setkávám beztak spíše s nevděkem. Navíc - od Hora to těší obzvlášť. "Nejsem spokojený. Ale pomalu se smiřuji s tím, že celé to křížové tažení je příliš rozsáhlé a komplexní na to, aby probíhalo dokonale. Snažím se na taktické mapě vyplnit díry a rozšiřovat Impérium dál, ale není to jednoduché, když mě někteří soustavně podrývají a také se objevují čas od času nějaké problémy uvnitř. Taky jsem na to zatím neměl tolik času, aby se vše... učesalo." Pokrčení rameny. Vyzvu jej k tomu, aby se posadil k nízkému stolku s občerstvením. "S Rogalem..." zamyslím se a na chvíli nakloním hlavu na stranu. "Jak bych to řekl... máme to spolu těžké. Věřím, že on se mi snaží vycházet vstříc a já jemu také, ale ty sám víš, že jsme vždycky byli příliš rozdílní na to, abychom si prvoplánově rozuměli. Vždy jsme spolu spíše... asi bych použil slovo "vycházeli." Byl jsem za ním. Jsme v kontaktu. Tady na Elysii víceméně v přímém, planeta je dost blízko Terry. Proč se ptáš?" Ne, neříkej mi, že máš podobné myšlenky, jako Angron. Toho jsem pro tenhle týden slyšel už dost. "Zatím mi vyšel vstříc ve všem, co jsem chtěl, nebo potřeboval." Naliji Horovi zamyšleně víno a sobě taky. "On po mně asi nic nechce. Kromě toho, abych se staral o své povinnosti, řekl bych. Ale moc toho o něm nevím. Není zrovna sdílný, nikdy toho moc neřekl." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro ,,Co se týče toho vína, řekněte si cenu. Vzhledem k tomu, jak dopadl náš obchod, tak věřím, že bude rozumná. Doufám, že tohle není naše poslední...setkání.'' Na tváři se mi objeví dokonce i menší úsměv. Jojo, hodí se mít někoho, kdo tě může zásobovat... Krátce se kouknu po pyramidce, a pak na Maxmiliána, jestli to myslí vážně...no a pak jen zavolám servitory, ať se o to postarají, že si to prohlédnu, až to tady vyřeším... ,,Samozřejmě, osobně dohlédnu na výběr Astartes a i Frigaty, jejich vybavení a dodání ji vám až přímo do 'rukou'.'' Úsměv zmizne, zřejmě dočasný jev. ,,Vskutku, ale vybudovat něco takového trvalo dlouho. Samozřejmě pokud budete chtít, tak v počas vaší návštěvy si klidně můžete zajít na prohlídku Macragge. Vyjímku akorát bude tvořit Héřina pevnost, kde budete mít silně omezený přístup a k tomu doprovod. A teď, pokud vám to nevadí, bych rád rychle vyřídil to víno, abych se mohl vrhnout zpátky do vyřizování papírování a zařizování mé části dohody vůči vám.'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Perturabo +++ Bratře, to jsou skvělé zprávy. Tedy samozřejmě, znepokojivé, ale nalezený bratr je mnohem lepší, než ztracený. Svitla ve mně naděje, že je naživu a v pořádku. Ozval se vám? Žije? Co se týče jeho pozice, operoval před pár týdny s Lorgarem, s nímž měl něco probrat. Nacházeli se nedaleko Calibanu. Pak Lorgar odletěl na Terru, protože mu Konrád řekl, že mne má vyhledat a... Konrád se ztratil. Ach, to zní hloupě, když se na to podívám takto s odstupem, že? Věřím, že se jedná jen o nešťastnou shodu náhod, která živí náš přirozený stihomam a strach z neznámého. Zajistěte Konráda, zachraňte bratra z lodi, pokud to bude možné. Buďte opatrní. I přes to, že to vlastně píšu zbytečně. Než zpráva dorazí, dávno už učiníte nějaké kroky dle vlastního uvážení. Pokud se bratr na Calibanu ocitl, protože hledal pomoc a vy jste byli nejblíže (což jste pravděpodobně byli) pokuste se jej nezklamat. Ač je to těžké. Konrád umí být "trochu zvláštní." Dejte mu malou, rychlou loď a pošlete jej sem, na Orla. Chci s ním mluvit. S důvěrou, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Lion El Johnson~ +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lion +++ Bratře, před chvílí dorazilo podobné hlášení od Perturaba, ale z tvého vyplývá, že Konrád pravděpodobně žije. Doufám v to celým svým srdcem, že je v pořádku. Než zpráva dorazí, bude to trvat pravděpodobně nějakou dobu - takže mi dej později prosím vědět, zda výboje ustaly, nebo pokračují. Pokud se bratr na Calibanu ocitl, protože hledal pomoc a vy jste byli nejblíže (což jste pravděpodobně byli) pokuste se jej nezklamat. Ač je to těžké. Konrád umí být "trochu zvláštní." Dopřejte mu čas na zotavení a odpočinek a potom mu prosím poskytněte malou, rychlou loď a pošlete jej sem, na Orla. Chci s ním mluvit. Tvůj bratr Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium~ „Nevím, jak si Lorgar vyložil tvé rozkazy a nevím, co dělají na Nostromu. Prozkoumala jsem komunikační logy a jednalo se jen o malý, snadno přehlédnutelný skok o velikosti maximálně jedné kompanie...Zanedbatelné v měříku dat, které musím sledovat, Fulgrime...“ Pokrčím rameny. Pokud se jedná o tak malou delegaci, pravděpodobně se chtěli na něco zeptat, nebo tak něco. Vlastně by mě takové věci neměly znepokojovat, když má Konráda za úkol najít. Pokud někam poslal nějaké poslední zprávy, tak pravděpodobně tam. Ode mě na Chemos taky proudí dost informací. Dost z toho je zcela irelevantních, rutinní rozkazy a pochvaly - ale od něčeho se je třeba odpíchnout, jinak bude hledání Konráda hledání jehly v kupce sena. A jednu takovou už tady máme. Jmenuje se Erebus a kromě toho, že je to jehla v kupce sena se ukazuje být i poměrně zasloužilou osinou v prdeli. Dobře víš, co ti doporučím a ano, mohla jsem to udělat za tebe, avšak to raději nechám na tobě.“ "Hm, ano, kontaktovat bratra, který to má v první ruky. To také udělám," přikývnu s úsměvem. "Až to bratru dopíšu... mohl bych tě požádat o nějaké klidné, tiché a idylické místo a chvíli klidu? Prolistuji si tu knížku," potěžkám ten lexikon nordických bohů, nebo co to je. "Zbytečná chvilka pro sebe na místě, kde plyne čas jinak, než v realitě, mi prospěje." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Maxmilián se jemně uculí při tvé poznámce o budování altánku.. „Ne všichni jsme obdaření nesmrtelností a božstvím, Roboute. Jsem malý muž, mám tedy malé cíle..“ poznamená a vezme si chlebíček s nějakou exotickou rybkou. Přileze pár servitorů, které – k Maxově nelibému pohledu – uloží pyramidku v boxu na nebezpečné věci a odjedou.. „To víno, ano..Hmm,hmm..Jedné se o velmi starou, specifickou věc..“ řekne a slastně si vychutná další doušek. „..symbolizující Terru v době své největší slávy. Reálná hodnoto toho vína je není velká, že? Kdyby nebylo z Terry, bylo by to “jen„ staré, dobré víno. Vyměním ji za něco podobného. Něco charakteristického pro Ultramar, něco stejně hodnotného...“ poznamená trader a ještě dodá „..a zajímavého.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Horus se jen zasměje a trošku uculí.. „A kdy ty jsi byl naposledy spokojený, bratře? Pokud si vybavuji, tak spokojenost není zrovna tvůj atribut. A je jedno, jestli se to týká kompozice umění, tvého sochařství anebo součastného stavu politického vývoje kdekoliv....“ Pak ti drcne do ramena s takovým tím Já-jsem-starší-bratr-a-ty-to-dobře-víš výrazem se zeptá „Ale ale, kdopak nám tu podrývá autoritu Vojevůdce?“ Z nízkého stolku něco malého ochutná a poslouchá, mlčky...A pak jen kývne. „Ano, to zní dosti jako Rogal...Jak se zdá, také dělá svou práci dobře.“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Něco charakteristického pro Ultramar...Takových věcí je hodně, ale on by je stejně nechtěl. Proto chvíli přemýšlím, a pak se mi vybaví jedna věc...Cennou relikvii, Kladivo Macragge. ,,Mám pro Vás tedy nabídku. Můžete dostat zbraň. Nikoliv obyčejnou, nýbrž relikvii. Jedná se o válečné kladivo nazývané Hammer of Macragge. Nicméně je tu podmínka. Stále se jedá o relikvii a tudiž, jakmile by jste umřel, tak by se toto kladivo navrátilo společně s mými mariňáky zpátky ke mně. To je myslím celkem slušná nabídka...Nemýlim-li se?'' |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ "Jsem spokojený..." utrousím slabě, ale i mi to zní svým způsobem dost nepravdivě a prázdně. "... někdy." Dodám, abych učinil upřímnosti zadost. "Najde se pár věcí, které mne těší." Tacticarium, ten nový obraz,... není toho mnoho, ale jsou. „Ale ale, kdopak nám tu podrývá autoritu Vojevůdce?“ "Corax," protáhnu rozmrzele. "Vlastně nevím, jestli to dělá naschvál, nebo je to takový kardinální idiot. Moje mysl odmítá připustit, že by někdo z nás mohl být prvoplánově stupidní. Takže mi to musí dělat natruc, nebo ne? Však o problémech s mechanikem jsi slyšel. Zvláštní je, že byl jeden z těch, kteří při volbě vypadali, že se mnou nemají žádný problém - a pak udělá toto. Snažil jsem se to nějak urovnat, nebýt hysterický a domluvit se s ním, jako dospělý. Ale-" povzdech "- asi mě nenávidí. Dal mi v zásadě najevo, že nejsem jeho bratr." "Co se Rogala týče - pokud něco udělal špatně, zatím se to neprojevilo. Jenže to samé se dá říct i o mě. Nechci do toho vrtat, protože ne všichni bratři jsou z jeho pozice nadšení," mnohoznačné pokrčení rameny. "Jenže mi to přijde jako to nejlogičtější, co jsme v současné situaci mohli udělat. Co mohl udělat on. Raději někdo z nás, než lidské rody z Terry. Navíc - Rogal je rozumný. Protivný, to ano - ale rozumný." |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro "Máš pravdu, musím jít také přidat ruku k dílu" Fulgrim mi dal rok. Musím stihnout připojit Interex k Imperiu, pokud možno bez ztrát. "Rád bych tu s tebou pobyl, ale mám také nějakou práci, která nepočká." Pomalu se vydám ke dveřím. "Ještě jednou děkuji že sis na mě našel čas... V tvém nabytém programu." Ještě se určitě velmi vřele rozloučíme a vydám se zpátky na Slzu, kde nastavím kurz Interex. Po cestě se ujistím že Raldoron připravil seznam požadovaný seznam našich zemědělských a jiných spíše civilních technologii a případné možnosti výroby našich továrních planet. Nezapomněl tam ani zanést přibližnou rozlohu imperia, počet planet a tak dále. Po příletu se pokusím navázat spojení tím jejich komunikačním krystalem? Co mi byl dán. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Ten jeho klid mě rozčiluje. Jak může bejt tak klidnej, když se jedná o zradu?! A co na tom záleží, kdy jsem ten sen měl? Chce snad zpochybnit to, co říkám?! V jednu chvíli mám nutkání ho čapnout za ramena a začít s ním pořádně třást, ať se probere. Ať mu z tváře zmizí ten klidnej výraz, ať si skutečně uvědomí, co mu říkám! Ne, je to host. Musím se ovládnout. Klid. Je to host a je to Lorgar. Tenhle ksicht k němu patří. Nadechnu se, zhluboka, a zase si sednu. Hlava se mi najednou zdá těžká, tak ji schovám do dlaně. „Měsíc jsem byl ve smutku… ale na konci měsíce, když skoro odešel vztek a zůstával převážně smutek, stalo se to. Sen.“ Kouknu na něj a zamračím se, ale než stačím něco říct, do místnosti vstoupí servitoři s dvěma velkými džbány vína a nějakým občerstvením, jednoduchým a převážně masitým. Žádná velká hostina, ale neurazí. A hlavně, žádný přihřátý dortíčky jako u Fulgrima. Pokračuju až potom, co odejdou. Až odejdou a já nám naleju pití. „Záleží na tom, Lorgare?“ Hlas nabere výhružný podtón, „chceš snad zpochybnit to, co ti říkám?“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Roboute Guilliman +++ ++++++ Bratře, taktická podpora Zlatého Orla hlásí výskyt Impériem nepoužívaného pohonu vesmírné lodi, v systému Ultramar. Pravděpodobně se jedná o toho obchodníka, o němž jsi mi psal - ale v případě, že by tomu tak nebylo, prozkoumej, co to je a co tam dělá. Vzhledem k tomu, že se jedná o typ pohonu, který dnes Impérium nevyrábí, by možná bylo vhodné jej prozkoumat tak či onak. Údajně je schopný se pohybovat rychlostí, která přesahuje rychlost světla. Fulgrim. +++++ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Není toho málo a všechno chvilku trvá. Zanedlouho ti tvé „velení“ předá následující informace.. Většina zásob Nositelů slova pochází z segmentu Pacificus, který na svém „severu“ má systém Colchis (Na mapě není). Odtud a poté z zásobáren z Segmentu Solar jsou Nositelé Slova zásobováni. Do tvou týdnů by šlo doletět tam i onam, pokud bude Warp příznivý . Další blízké imperiální světy jsou třeba Caliban, ale tam jsi již byl. Spousta detailních informací se bohužel ztrácí pod vysvětlením „Interference Anomálie Occularis Tenebris“ Pirátské útoky nějaké byly, povětšinou ale byly viněni temní eldar a žádná spojitost s Erebem není vidět. Poslední místo útoku temných eldarů byl systém Lanora. ++ Od : Kelbor Hal, Fabricator-General ++ ++ Pro : Leman Russ, Primarcha ++ Pochválen buď Omnisiáš. Samozřejmě je možno dodat další a nové křižníky a lodě, Primarcho, avšak obávám se, že ztrojnásobení součastného počtu křižníků vaší Legie je poněkud nereálné. V součastné době, pokud vím, je v službě Vesmírných Vlků 13 velkých formací, kdy každá je vybavena zhruba třemi velkými křižníky..V součastné době tedy Vesmírní vlci vlastní zhruba 50 lodí, požadavek o dalších sto najednou je tedy nesplnitelný. V součastné době jsou loděnice také vytíženy požadavkem Perturaba ohledně opravy jeho vlajkové lodě. Jsme schopni okamžitě dodat zhruba 10 křižníků s doprovodnými plavidly a dát okamžitě stavět další lodě. Přebudování Armaggedonu na kovárnu je skvělý nápad hodný primarchy, kterému to jistě také usnadní zásobování a komunikaci. Pokud nebudete proti, vyšleme velkou kolonizační flotilu...Vlci nebudou škodni. S pozdravem Kelbor Hal, Fabrikator Generál. ++++++++ A pak nějaká ta denní pošta : Systém Valhalla : Zde, jak se zdá, jde všechno dle plánu. Začíná kolonizace Terrou. Systém Gildar : Zde není, jak se zdá, nic zajímavého. Pár mlhovin, několik sluncí, pás asteroidů....ale žádné planety. Ani nebezpečí. Systém Varsavia : Systém Varsavia přijal rozkazy, potvrdil přílet Adeptu a od té doby mlčí. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Pro : Logara +++ Zdravím tě bratře rád bych využil tvou základnu v soustavě Colchis. Jedná se o tvou zásobovací základnu, leží nejblíže k trase mé flotily. Několik menších lodí potřebuje opravy warpových motorů, poškozených v bouři. Velmi bych tvou pomoc ocenil. Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Tímto bych vás rád informoval, že kvůli ztrátám ve warpové bouři. Přerušuji lov do doby, než se obnoví jednotky lovné smečky. Dvě kumpanie zůstanou na současné pozici a zajistí extrakci osob z lodí, které nejsou schopny opětovného přesunu warpem a nebo havarovali při výstupu. Ostatní jednotky zamíří do loděnic k opravě. S dovolením Logara bych rád použil pro třetí eskadru jednu jeho zásobovací základnu. Třetí eskadra se skládá z jednoho útočného křižníku, který je jen lehce poškozen a pěti fragat, které utrpěli závažné škody a ztráty na posádkách. Russ Konec |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, tvé důvody plně chápu a situaci beru na vědomí. Hlavně, že ty jsi v pořádku. Jak se zdá, warpové bouře jsou častější a častější. Trochu mne to znepokojuje. Pokud to bude i nadále pokračovat tímto tempem, nevím, jaká opatření budeme nuceni (a schopni) přijmout. Horus byl taktéž zdržen bouří, Konráda teď jedna, jak se zdá, vyplivla u Calibanu. Nemám informace o jednom vlastním kapitánu, Alpharius se také neozval a předpokládám, že nemohl - nemluvě o tom, že se to zrovna opravdu, opravdu nehodí, když v Obscuru zuří waagh. Držte se. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Corax mi vždycky přišel jako, hm, zhruba stejně stabilní jako Konrád. Spíš bych řekl, že něco překombinoval a poté se toho tvrdohlavě držel...“ řekne Horus. „Ačkoliv to není zrovna jeho přístup...“ Vezme si na stolečku opět něco malého k snědku a zamyšleně začne sledovat elysiánský oceán, který je nádherně modrý a občas se v něm mihne ryba ne nepodobná delfínovi. „Rogal bude na Teřře stát jako skála.Nikoho jiného si nedovedu představit uprostřed onoho vlnobití byrokracie. Jak se zdá, tak náš Otec přeci jen viděl kousek dál do budoucnosti než my dva...“ dodá zamyšleně. „Vyjmutí Pěstí z Krusády a upevnění pozicí Astartes na Teřře byl rozumný tah. Možná, kdyby jsme rozebrali jeho poslední chvíle, tak zjistíme,co bylo jeho cílem, bratře...“ řekne a poté si smutně povzdychne. „A je mi opět líto, že si někteří myslí, že by náš bratr měl prsty v incidentu, který se stal na Teřře...“ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius zavrtí hlavou a pohlédne k nebi. Tak o co ti vlastně jde, Erebe? Podal jsi důkaz o tom, že Lorgar zabil své vlastní muže, za nejasných okolností a nepodložené dohady, že je psyker. A přitom ti záleží na lidstvu a nechceš žádné rozkoly, které vlastně začaly tvým útěkem od Lorgara. Jediné, co v tomto ohledu mohu udělat, je spojit se s Fulgrimem nebo s Dornem. I kdyby to byla pravda. Možná je čas vyložit karty na stůl, nebo ukončit náš příjemný rozhovor na mrtvé planetě. Pohlédne Erebovi do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++++ Od: Perturabo Pro: Konrád Curze +++++ +++++ Zdravím tě, bratře. Nevím, zda tě Lev již kontaktoval nebo ne a jestli zajistil tvé lodě a opravy, pokud to ještě neudělal, dej mi vědět a já mu to připomenu. Nicméně, informoval jsem o tvém nenadálým příletu Vojevůdce a dle jeho slov ti mám nabídnout rychlou loď, aby ses mu byl schopen ohlásit na jeho vlajkové lodi. Nyní k tobě míří nejrychlejší loď z mé flotily, ona i mí synové ti budou plně k službám po celou dobu tvého letu, popřípadě i návratu sem. Bohužel netuším, jak na tom bude soustava v nejbližší době, v sektoru se objevily problémy a je možné, sic nepravděpodobné, že se mohou objevit i zde. Tak či onak, postaráme se o tvé lodě, zatímco vyrazíš splnit rozkazy Vojevůdce. Primarcha Železných válečníku, Perturabo +++++ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro +++++ Od: Konrad Curse Pro: Fulgrim +++++ +++++ Bratře, Soumrak spolu s doprovodnými loděmi zůstává na orbitě Calibanu. Důvod je náhlá warpová bouře, která nás zasáhla při skoku. Soumrak je těžce poškozený. Později ti dodám komplexnější zprávu. Přišel mi Perturabův vzkaz že si žádáš mou přítomnost, a to co nejdříve. Žádám o potvrzení této informace. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro +++ Konrad Curze pro Liona. +++ Děkuji za tvou starost bratře. Nechám nepotřebný personál a mariňáky podle tvých instrukcí. Jediná loď v kritickém stavu je Soumrak, takže mé další lodě dokáží pobrat část posádky. Já sám zatím zůstanu na Soumraku, znám tu loď dost dobře na to abych mohl pomoct s opravami. Dál se zařídím podle instrukcí od vojevůdce. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro +++++ Od: Konrad Curse Pro: Perturabo +++++ Lion mě už kontaktoval a nabídl mi zajištění technické pomoci a dočasné ubytování pro posádku dokud nebude Soumrak ve funkčním stavu. K té druhé možnosti. Zatím zůstanu na Soumraku abych pomohl s opravami a počkám na rozkazy od vojevůdce. Jsem tu sotva pár okamžiků a už stihl i poslat instrukce. Astropati dnes reagují nezvykle rychle. Jsem vděčný za tvou starost. +++++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro "Proti Coraxovi je Konrád mistr sociální interakce," zabručím uvzatě. Uvzatě a upřímně. Možná, že to, co říkám není pravda, pravděpodobně tedy není - ale konečně si můžu někomu doopravdy stěžovat. Horus to určitě pochopí. Nicméně je načase k této situaci znovu připojit.. racionální názor. "Taky mi to úplně nepřijde, jako jeho styl. Je tedy pravda, že jsem s ním nikdy netrávil delší dobu, takže ho dost možná ani neznám - ale čekal jsem něco takového od mnoha jiných bratří, kteří se nakonec ukázali být nápomocní. Opravdu nevím, jestli to dělá z trucu, protože nesouhlasí s mou volbou a touží mi to všemožně dokázat. Napadlo mě, že se třeba také mohl zbláznit žalem, když... když zemřel Otec. A tak se začal chovat jako idiot. Otázkou je, jestli si můžu dovolit mít ve vesmíru nesvéprávného bratra s celou legií astartes, kterého je zjevně ohromný problém dohnat k rozumu. A to jsem se snažil být co nejmírnější. Byla to pro nás pro všechny těžká doba." Povzdech. Je to pořád ještě dost čerstvé. Přijde mi to jako včera, když se se mnou loučil. A teď tady není. "Nevím, kdo o tom mluvil s tebou, ale není tomu dlouho, co odsud odletěl Angron, který trpěl podezřením, že Dorn zabil Císaře, aby uchvátil moc. Já tedy nevím, co se tam stalo - a také vím, že Otec sám možná předpokládal, že by na něj někteří z nás snad mohli vztáhnout ruku - pamatuješ, jak se Zlatý Orel natočil, když se nad Ullanorem vynořil Angron? Nevypadalo to zrovna, jako by mu důvěřoval. Přesto se mi nechce věřit, že by někdo na Otce úmyslně vztáhnul ruku. Ani Magnus. Ne, že by mě to v první chvíli, když přišla Dornova zpráva nenapadlo, ale..." zavrtím odmítavě hlavou. "Nemyslím si, že by cokoli udělal schválně. V konečném důsledku mu Otcův skon dost uškodil. Osiřelá legie, zlatý trůn - já ho viděl a není to hezký pohled." |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Od: Lorgar Aurelian Pro: Leman Russ Buď zdrav můj bratře, přijmi tímto mou soustrast nad životy, jež si neklidné prostředí warpu vyžádalo od tvých služebníků. Pomoc v čase potřeby je z mé strany samozřejmostí a dostane se ti jí skrze kapitána Ombrose, jež je spolu se zálohami nositelů slova přítomen přímo na Colchis. Budeš-li čehokoliv potřebovat, pak věz, že se na něj mým jménem můžeš bez váhání obrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Zpráva pro kapitána Ombrose, velitele sil dislokovaných na Colchis - zajistit podporu Lemanovi - zdvořile pomoci co nejrychleji a nejefektivněji obnovit jeho sílu - v případě, že bude chtít opustit loď, ukázat mu nějaká pěkná města a místa, kde se neodehrává výcvik militia libertas ani nic jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron ...chceš snad zpochybnit, co říkám? Jeden by ani nepotřeboval slovník k tomu, aby z toho vydedukval cosi jako "chceš do držky". Tedy ono to tak zní, ačkoliv docela pochybuji, že by za tím velmi přímým jednáním byl někdo příliš... malomyslný. To už ostatně Angron ukázal na volbě. "Musel bych být idiot, abych nebral v potaz to, co mi říká bratr. " Je to spíš konstatování než nějaká obrana. Řev, křik a rozmáchlá gesta jsou k ničemu, pokud člověk nehovoří několik hodin k davu a nehodlá mu vysvětlit, že padnutí za impérium je přesně ten typ rodinného víkendu, který si vždycky přáli. Naleji si víno. "Ptám se proto, že na tom záležet může." Ochutnám ho a během několika vteřin se rozhodnu, že mi chutná. Tak jako všechno, co piju v poslední době a není to zrovna voda. "Sny jsou totiž leckdy..." Na moment se odmlčím. Ne, nebudu mu vyprávět o vizích a už vůbec ne o té své. Něco říct ovšem musím. "...zrcadlem toho, co sami prožíváme." Ano, to je dost nic neříkající. "Právě ta kombinace zlosti, smutku a bezmoci bylo to, co jej mohlo vyvolat." Znovu se pořádně napiju. "Zvlášť, když ve středu všech těch událostí stál Dorn." Těžko říct, jestli je to správná skládačka, přesto ty dílky snad zapadají dohromady. "Je - bylo to těžké..." Z mého hlasu se vykrádá ten dokonale vyrovnaný tón a je nahrazen melodií bolesti. "...pro každého." A jak jsem mohl vidět, ani náš "na pěst" bratříček není na tom jinak. "Vím, že je to troufalé a pochopím, pokud si to nebudeš chtít připomínat." Mám pocit, že zatímco vojenství a ideologický boj jde kupředu mílovými kroky, na poli pohárů a doplňování vína jsme stále na začátku. "Ale mohu se tě zeptat na detaily té noční můry?" |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro [/u] „V tu dobu byl Angron ne zcela při sobě...“ poznamená Horus a poukáže na onen jemný fakt. „V současné době by pravděpodobně s Angronem a Hřeby nikdo nehnul...A co se týče Magnuse.“ řekne tvůj bratr a pohled mu poněkud ztvrdne. „..jediné, co ho zachránilo při životě je to, čím je. Tedy, jestli se tomu, jak je teď na tom dá říkat život....“ řekne trošku soucitněji.. „Magnus není dobrým Astronomicanem, Fulgrime. Fluktuje, je nepravidelný a nestále. Podle mých knihovníků na tom má roli jistý pocit vnitřní viny. Ale nikdo moc neví, co s tím. Většina tajemství, co náš Otec měl, odešla s ním a s Malcadorem. A také si nemyslím, že by nám bratr Regent dovolil “čmuchat„ na Teřře...“ dokončí Horus a dále kouká do dáli na moře. „Celou hlavní otázkou je ale jednoduché : Co dál? Jaké máš plány, Vojevůdče?“ |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ +++ Výborně, pokud je tomu tak, nech své muže co nejvíce rozmístit po vlastní flotile. Je mi líto, ale na opravy Soumraku dohlížet nebudeš. Vojevůdce vyjádřil radost z Tvého znovuobjevení se a samozřejmě si přeje, abych Tě evakuoval na jednu z lodí a ihned Tě za ním přímo poslal. A jak jistě sám víš nejlíp, Fulgrimovi se neodporuje. Andělé dohlédnou na Tvůj klidný přesun. Císařovo světlo nechť Tě provází, Lion El`Jonson +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus~ "On má ještě pocity?" Jedna z těch vět, které si vlastně uvědomíte, co znamenají a že jste je řekli až poté, co je vyslovíte. "Ah, omlouvám se. To bylo nevhodné," utrousím lehce zahanbeně a doplním to nervózním poklepáním prstů do hrany stolu a poposednutím. "Já jen, že... nepřišlo mi, že by byl schopný vnímat, natož si něco vyčítat." Jsou chvíle, kdy je třeba změnit téma. Moje cíle a dlouhodobé plány. Teď hned. "Řekněme, že ještě před nějakou dobou bylo mým plánem prostě pokračovat v tom, co Otec začal a rozšiřovat Impérium. V podstatě jsem jednou nadhodil, že by bylo možná vhodné vytyčit hranice a upevnit to, co máme, než budeme expandovat dál, ale Otec tehdy nepůsobil příliš nadšeně, vlastně s tím nesouhlasil, takže budu jeho přání respektovat, pokud budu moci. Kromě toho, že v Obscuru zuří orčí nájezd, s jakým jsme se ještě nesetkali a je mou povinností to vyřešit, se také snažím připravit na možnost, že by se ta věc z Calibanu rozhodla vrátit zpátky. Ta věc, o které si Leman Russ myslí, že je bůh, nebo tak něco." Což je doprovázeno pohledem typu "řekni mi, že není, potřebuju to slyšet od někoho dalšího, než se z toho zblázním." "A pak... Rogal naznačil, že bychom Otce mohli přivést zpět k životu. Je přesvědčený, že jej Eldar nezabili, jen uvěznili v jakémsi kameni. Ani nevím, jestli je to vůbec možné, moje legie nemá knihovníky, kterých bych se na tyhle záležitosti mohl zeptat a já sám jsem se vždy zajímal o... jiné věci, než tyhle duchařské..." gesto rukou na téma "nemám pro to výraz, ale psykeřina je postavená na hlavu." "... ale pokud tomu věří i někdo, jako je Rogal..." pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Maxmilián jen kývne souhlasně hlavou a „lišácky“ si promne knír. „To je velmi dobrá nabídka....“ řekne a poté do sklenic dolije zbytek vína. „..a já bych byl hlupák, kdybych ji odmítl.“ konstatuje a pak kývne na svou společnici. Ta zanedlouho přinese z raketoplánu box, na kterém je logo Mechaniku a pravděpodobně se jedná o stázový „kufřík“. „Myslím, že jednání je nyní skutečně u konce a já Vás nebudu nadále zdržovati od neúkladných povinností. Zbytek formalit by měl proběhnout hladce, není-liž pravda?“ prohlásí Maxmilián a pokud opravdu po něm nechceš nic víc, on už také nic nechce.. Zbývá jen poslat pár servitorů, něco rozkazů a máš Rogue tradera z krku... |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Konrád +++ Bratře, jsem rád, že jsi naživu a relativně v pořádku. Co se potvrzení týče - ano a ne. Rozhodně jsem nestanovil, že by tvůj přesun měl proběhnout "co nejdříve," předpokládám, že budeš potřebovat chvíli na zotavenou, pokud je situace tak kritická, jako tví bratři popisují. Poté - ano, rád bych ti položil pár otázek. Osobně. Soumrak bude pravděpodobně schopný provozu později, než ty, takže předpokládám, že tě Lion vybaví nějakou vlastní menší lodí. Vzhledem k tomu, že astropatické zprávy mají určité zpoždění, předpokládám, že už jsi s bratry strávil nějaký ten čas a naplánovali jste další kroky. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Lorgar +++ Bratře, nedávno ke mně dolétla velmi pozitivní novina. Konrád se našel. Jeho loď vyplivla warpová bouře u Calibanu, kde požádal o pomoc Perturaba a El'Johnsona. Jeho křižník je údajně silně poškozený, ale vypadá to, že bratr je v pořádku. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro ++++ Pro: Lion Od: Konrad +++++ Okamžitě se přemístím na bárku, která doprovázela Soumrak, Terrorclaw. Není nějak poškozená. S ní vyrazím za Vojevůdcem. Když dostaneš tuto správu už budu nejspíš na bárce. Soumrak by ti neměl přidělat moc starostí. Jakmile bude provozu schopný odletí i se zbytkem flotily. Do té doby ti bude celá flotila k dispozici, pokud je budeš potřebovat. Konrad konec. Chvíli po obdržení zprávy se jedna z lodí pomalu otočí směrem od Calibanu a zamíří dál od ostatních lodí. Následně skočí do warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro ++++ Od: Konrad Pro: Jago ++++ Jago. Při průletu warpem mou loď zasáhla náhlá bouře. Soumrak se opravuje na orbitě Calibanu. Já momentálně letím na setkání s vojevůdcem. Doufám že až se vrátím zjistím že je všechno v pořádku a nestlalo se nic o čem bych měl vědět. Konrad konec. " |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro ++Od: Leman Russ ++ ++Pro:Kelbor Hal, Fabricator-General++ Pochválen buď Omnisiáš. Moje prosba nebyla zprávně pochopena. Já neočekával, že se mi naráz dostane sta lodí, jen jsem chtěl požádat o naplánování jejich stavby. Budu vděčen za každou loď, kterou mi můžete poskytnout. Deset křižníků je více než jsem doufal. Jsem si vědom, jak mí bratři vytěžují vaše loděnice, proto jsem nežádal o bitevní lodě ani bárky. Kdybych mohl já nebo mí muži nějak pomoci ve vašem úsilí, dejte mi prosím vědět. Uděláme vše co bude možné. Co se Armagedonu týče, pokud bude potřeba zlikvidovat jakýkoliv odpor v systému ozvěte se. Dvě velké kumpanie jsou vám plně k dispozici. Nech vás Omnisiáš chrání. Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro ++Od: Leman Russ++ ++Pro: Lorgar Aurelian++ Děkuji ti bratře tvá pomoc nebude zapomenuta russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Erebus se ušklíbne a zklamaně prohodí.. „Asi jsem byl bláhový, když jsem čekal víc. Mno nic. Nyní je to v tvých rukou...“ poznamená a na jinak tiché planetě zazní hrom a Erebus zmizí,pravděpodobně skrze Teleportarium.. Moc toho po něm nemůstane, víceméně jen pár ohořelých lebek u pomníku na pusté planetě jménem Cadie... A datapad, na kterém je, jak se dozvíš, log, v kterém je Lorgarův rozkaz na odpálení cyklonických torpéd... |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alparus se ušklíbne, otočí se a odkráčí k thunderhawku, který ho na jeho pokyn doveze zpět na loď. Z hangáru se vydá na můstek za kapitánem Charsiem, ignorujíce všechny, kdo se mu dostanou do cesty. Zdá se, že vnitřně zuří, ale jeho tvář je tesaná z kamene. A netváří se nijak. Na můstku přijde za kapitánem a osloví ho vyrovnaným hlasem. Naše práce tady je u konce. Máme hlášení od našich agentů? Ozval se bratr? Vychrlí ze sebe téměř až příliš rychle. Poté poslouchá hlášení. Poté pokyne posádce můstku a vydá se z můstku pryč. A kapitáne, naše přítomnost tady je zbytečná, nastavte kurz směrem na systím Attila... ne počkejte... začte se do depeše od Fulgrima, kterou mu vloží do ruky neodbytný astropat. Hmmm vydám vám své rozkazy později, nyní musím odeslat důležitou depeši. Otočí se, pokyne astropatovi a odkráčí do svých kajut. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Při zmínce o Magnusových pocitech tě Horus spraží pohledem.. „Ano, to bylo.“ řekne stručně a dále to už nerozpitvává nebo ti to neotlouká o hlavu. Tvůj velký bratr chvilku přemýšlí a pak zamyšleně odpoví „V tento okamžik bych upřednostil tvůj návrh před návrhem našeho Otce. Bez něj jsme ztratili jistotu a oporu, bude lepší tedy upevňovat to, co již máme před nesmyslným rozšiřováním hraničních kamenů Impéria. Pokud se nemýlím, tak je to směr, kterým se vydal i náš Bratr Regent...“ uculí se trošku úsměvně. Jak se zdá, tak Dornův titul bere poněkud s nadhledem. „Narazí to ale na jeden velký problém, Fulgrime. Co dál s Legiemi? Krom některých nejsme zrovna dobří správci či hlídači konkrétního sektoru. I Vlci Luny by se zbláznili, kdyby měli sedět na Cthonii a hrát si na Ultramaríny...“ zasměje se od srdce Horus. „Jste stvořeni pro boj a bez něj.....mno, kdo ví.“ „Zprávy z Calibanu jsou minimálně znepokojivé. Doufejme, že to odlétlo někam pryč a bude to tam spát. Řekl bych, že jsme potkali horší nepřátele....a spousta z nich nám ublížili mnohem více...“ řekne Horus a ty si všimneš, jak se mu mimoděk ruka sevře v pěst. Po chvilce přemýšlení a několika locích vína se Horus trošku zachmuřeně pokračuje.. „Tak ani Imperiální Pěsti nejsou zrovna známy Librariusem, bratře. Jediný, kdo na toto byl expert bylo Tisíc synů, další dobří Knihovníci byli u Temných andělů, Nositelů slova...Nepřijde mi, že by zrovna Dorn věřil na duchařské historky a chtěl se rýpat v něčem podobném..“ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Můj doprovod Celá má flotila zamíří do Colchisu. Do warpu vstupujeme v obrané formaci, která zároveň vypadá reprezentativně. Jedná se o trojúhelník jehož hrot tvoří bitevní bárky a útočné křižníky. Jejich doprovodné lodě letí za nimi kryti masou těchto lodí. Systém Valhalla : Pokračovat podle původních rozkazů. Tedy pomáhat s kolonizací a krýt ji. Systém Gildar : Přesun do soustavy Varsavia. Předpokládejte, že nepřítel obsadil tuto soustavu. Po příletu okamžitě nahlaste stav v jakém se soustava nachází. Systém Varsavia : Ohlaste stav. Ostatní roty: 3 kumpanie připravit k boji a odletu. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Z systému Attila je několik krátkých zpráv o průběhu bojů. Mno, vyhrává se, ale trvá to. S orky je to těžké, je prostě potřeba je vyhladit do posledního gretchina a to prostě trvá. Co se týče ostatních legií, tak zprávy od agentů v rychlosti : - Orčí invaze na „severu“ Galaxie. Na Calibanu je v součastné době Perturabo, Lion a nově oběvyvší se Konrád. Zajímavé je to, že Konrád na Caliban přiletěl zhruba odněkud z Oka Terroru. Nebyl tedy daleko od tebe. - Guiliman je na Ultramaru a to je tak všechno. - Rogal Dorn je na Teřře a to je tak všechno. - Leman Russ se hrdině vypravil na sever, pravděpodobně hledá Ereba. JE mezi ním čilá komunikace s Marsem - Fulgrim byl naposledy spatřen na soustavě Elysia, společně s Horem. - Angron a Lorgar jsou v jednom systému. - Z Prospera ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Od: Alpharius Pro: Fulgrim Kódování: Purpurová Drahý bratře. Doufám, že se nacházíš při plné síle a duševním zdraví. Boj z Orky probíhá podle plánu, ale ještě nějakou dobu zabere. Velmi se těším a netěším na setkání s tebou, neb mám velmi závažné zprávy. Nežertoval jsem, nikdy nežertuji. Alpharius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ od: Alpharius pro: Dorn kódování: Purpurová Regente Terry, bratře Nesu velmi špatné zprávy, temné a zlé. Obávám se, že nesnesou astropatický přenos ani odklad. Ale nesnesou ani uši ostatních bratří. Co rozkazuješ, můj pane? S pozdravem Alpharius +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Ok, po chvilce s Rogue traderem nastává čas se vrhnout na všechny důležité věci. A začneme hned tou první a nejpodstatnější...Sehnat mu nějaké Ultras a loď. To by neměl být problém. Proto mé další kroky směřují do kasáren, nebo kde to jsou vlastně ubytování mariňáci. Zde vyberu dvacet random mariňáků, kteří sice nejsou až tak zkušení, nicméně už si svým prošli. Pro mě to taková velká ztráta nebude a Maxmillián bude potěšen. Zároveň k nim přiřadím i jednoho veterána, který všech dvacet povede a bude v nich nadále vzbuzovat myšlenky, že Ultras jsou nej a že Guilliman jim dal velice důležitý úkol. Jejich vybavení tvoří povětšinou boltery, nicméně dají se tam nalézt i plasma zbraně, heavyboltery, plamenomety, dvě multimelty a například i třeba rotomeče. Energozbraně jim vážně darovávat nebudu. No a pak se pustíme na výběr frigaty. To taky netrvá dlouho, prostě vyberu jednu random frigatu typu Sword, která je průměrné kvality a má nějaké kvalitnější vybavení, do toho posádku, načež příští den to nechám poslat Maxmiliánovi...No a teď se vrháme na zbytek. Začneme s tím, že nechám prvně rozeslat 30 kapitul, jakožto na křižádu. (mapu jsem posílal) Jakmile se vyřídí i toto, tak vydám rozkaz k zběžnému průzkumu eldarské technologie těmi nejlepšími lidmi, co na to mám. No a poté...vyšlu pět kapitul na místo, které mi zaslal Fulgrim, ohledně naznámého pohonu. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro kapitán seděl na můstku a přemýšlel nad trochu zvlkáštním chování svého primarchy, když ho přerušil vox v jeho uchu: Kapitáne, nastavte kurz směrem do Attila systému a připravte translaci do warpu. Rozkaz pane. Porhlásil do mirofonu a vydal nové rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Tvůj odlet z systému Terra byl bez komplikací,což je poslední dobou docela vzácnost. Měl jsi tak tedy čas dát nějak projít nabídku pro Interex, kterou dal dohromady Raldoron. Ten ti i sdělí, že podle Imperiálního kréda s Interexem bez tvé přítomnosti nejednal. Pro jistotu. Z jeho hlasu cítíš jistou nedůvěru, podezřívavost...Jediná komunikace, která probíhala mezi lodí a Interexem, bylo víceméně jen vyměňování zdvořilostní komunikace.. Rozsah celé nabídky je takový, inu, zvláštní. Většina položek zahrnuje nějakou produkci Adepta Mechanica, případně v sobě obsahuje zabudované servitory. Vše je takové šedé,hranaté....ošklivé. Když si vzpomeneš na krásy Interexu, je to k neporovnání. Impérium se zcela jasně zaměřilo na množství a účinnost. Ostatní faktory jsou poněkud smutnější. Platí to i třeba v případu různých augmentik, umělých orgánů a medicinského vybavení. Jistě, je i spousta ostatních věcí, které lze nabídnout, otázkou je ovšem rozsah. A pokud se chceš vyhnout nabízení vojenských technologií, zbývají ti víceméně cetky. Nebude to jednoduché vyjednávání.. Na orbitě oné planety se pokusíš nějak zprovoznit onen krystal. V finále to není těžké, stačí ho vzít na holou dlaň a on se pomaličku rozsvítí. Z jeho světla se složí holografická postava kancléře a ten se na tebe usměje. „Ah, vida. Sanguinius, pokud si správně pamatuji. Nějaké novinky?Zatím se mi víceméně podařilo předsvědčit Senát, že stojí za to s vámi obchodovat..“ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Z Terry přijde ještě jedna jednoduchá zpráva.. Od : Rogal Dorn, regent Terry Pro : Sigismund, Prosperu Knihy a artefakty Tisíce synů jsou potřeba na Teřře. Zařiď to. Dorn. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Od : Rogal Dorn, Regent Terry Pro : Fulgrim Bratře, jaký je tvůj názor na poplašnou zprávou, kterou ti vcelku nešťastně zaslal můj kapitán Sigismund z Prospera? Rogal |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Zprávy a různé průzkumy, nenápadné výslechy nakonec dovedou tvé kroky na vcelku menší, sídelní planetu Averlorn. Zprávy od informátorů jsou vcelku stručné a jednoduché. Onen kult, hlásající pochybnou verzi imperiální Pravdy, je zde prý přítomen a vcelku aktivní. Aspoň tak hovořili poslední zprávy od tří informátorů. Planeta jako taková je civilizovaná, sídelní...Znečištění není strašné a kdyby 90% z ní nebylo zastaveno, tak by se dalo říct, že je tu docela i pěkně. Jeden z kontaktů se v poslední zpávě vyjádřil, že je nutné se potkat co nejdříve.Přeci jen,nějaká informace nelze vysílat. Před vaším přesunem na planetu vám potvrdil termín a místo setkání... Mno.. Podle veřejných informacích to vypadá na nějakou špeluňku nedaleko kasáren imperiální Armády...a čas? Zhruba na večerní drink...  |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Vše bylo připraveno přesně jak jsem potřeboval. Po pravdě jsem to ani nečekal. Zkontroluji i přibližné informace o našich výrobních kapacitách. Co je druhá stránka tohoto úkolu, se kterým také bojuji, je vydávání našich technologii cizákům. Určitě se to mé legii moc nelíbí. Je to v zásadě proti všemu v čem všichni žijeme. Občas je ale nutné udělat změnu. Navíc Fulgrim mi dal pokud. Pokud se něco stane, pořád je tu možnost použít sílu. Když teď mám porovnání technologii nemůžu jim upřít vzhled. Když nepočítám Fulgrima tak se v Imperiu na vzhled prostě nehraje. Třeba je to jedna z věcí se kterou nám časem Interex pomůže. Chvíli na krystal nervózně hledím. Až najednou se objeví obličej a já se automaticky usměji. "Zdravím senátore. Pamatujete si to správně." Na jeho informaci o obchodování zareaguji pokýváním hlavy. "To moc rád slyším. Mám také dobré zprávy. Mám pro vás připravený seznam našich technologii, výrobních kapacit aaa dalších věcí co vás snad zaujmou. Rád bych vám oplatil návštěvu a pozval vás na mou loď. Rád bych si s vámi ještě osobně promluvil. Můžu pro vás poslat loď, pokud by byl problém dostat se k nám na loď...Bylo by možné požádat o slyšení u Senátu?" Dodám ještě po chvíli. V případě že příjme mé pozvání a bude to potřeba pošlu pro něj loď a vyrazím mu naproti do hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Borus~ „Narazí to ale na jeden velký problém, Fulgrime. Co dál s Legiemi? Krom některých nejsme zrovna dobří správci či hlídači konkrétního sektoru. I Vlci Luny by se zbláznili, kdyby měli sedět na Cthonii a hrát si na Ultramaríny...“ Pokrčím rameny a podložím ruce od bradu. "Bojím se, že na hranicích Impéria bude brzy bojů víc, než dost. Tam ve vesmíru jsou různé věci. Kolik z nich ví o nás a my o nich ne? Jsem připravený i na možnost, že za hranicemi existují civilizace, které o nás vědí a my o nich ne. Že mohou čekat přesně na tuto příležitost. Je to teorie přitažená za vlasy, ale mezi námi - co dnes není? Lorgarovi bohové, zrada astartes... eldaři na Teře, zabíjející našeho Otce. Spolupracující orkové. Nic z toho mi ještě před rokem nepřišlo možné. Kdyby za mnou někdo přišel a řekl mi, že se tohle bude dít, vysmál bych se mu, poplácal jej po rameni a upřímně řekl, že nejspíš trochu přebral. A vidíš." Těžký povzdech. "Ty snad máš nějaký nápad, co s legiemi v případě, že bude nedostatek boje? Otec nějaký takový plán musel mít. Co by s astartes dělal, až by kruciáta skončila? Tedy-" trochu nakrčím obočí "... on ji možná nikdy neplánoval ukončit, ale my oba víme, že by to takhle donekonečna táhnout nešlo. I on to musel vědět. Byl to Císař." "A Dorn... v to evidentně věří. proč by mi o tom jinak říkal? Nemá důvod se mě snažit zaměstnat honbou za duchy, o které ví, že je zbytečná. Vypadal, že je o tom přesvědčený. Mechanicum ten kámen zkoumá." |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Alpharius +++ Drahý bratře, já si, narozdíl od některých jiných z nás, zatím plné duševní zdraví uchovávám. Není to jednoduché, nicméně věřím, že jsem v této snaze doposud úspěšný. Předpokládám, že ses mi neozval tak dlouho proto, protože tě zastihla warpová bouře. Mezi námi, nebyl bys jediný, kdo má s novou navigací a stále problematičtějším warpem problémy. Až se rozhodneš, zda se na naše setkání těšíš, či nikoli, rád tě přijmu. I s tvými závažnými zprávami. Upřímně doufám, že neseš výsledky z mise, na níž jsem tě poslal a jíž jsi mi zpětně nepotvrdil Zlatý Orel momentálně kotví na orbitě Elysie. S láskou Fulgrim, Vojevůdce. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ Od: Alpharius Pro: Fulgrim Kódování" Rudá Bratře, warp je opravdu neklidný, takže tvá zpráva dorazila nedlouho před odesláním mé depeše. Mohu tě ubezpečit, že udělám co je v mých silách, abych zadaný úkol co nejlépe splnil. Pošlu na to svého nejvěrnějšího kapitána, ve kterého vládám naprostou důvěru. Vyrazím co nejrychleji do soustavy Elesia, jak jen warpové bouře dovolí. Tvůj bratr Alpharius. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Rogal Dorn +++ Bratře, vzhledem k tomu, že se zpráva týkala vize, přistupuji k ní tak, jako bych přistupoval ke každé jiné vizi. S rezervou, ale jistou akceptací toho, že by se přeci jen za určitých podmínek mohla naplnit. Proto, ano, podnikl jsem kroky, které by případně mohly zabránit situaci ve zprávě popsané, již v zárodku. Mezi námi se nejedná o první vizi, se kterou se v poslední době setkávám u na warp citlivějších osob. A warp je nyní problematický, to musíš uznat i ty. Zcela racionálně vzato, mi to nepřijde o nic méně pravděpodobné, než Otcova duše, uvězněná v kameni eldar. Nechápu, proč se ke zprávě automaticky stavíš, jako k "poplašné," ale věřím, že máš dobrý důvod. Já jej zatím neznám, takže pokud mne chceš poučit, rád si ten důvod poslechnu. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Translace do Warpu na Calibanu proběhla v pořádku, ačkoliv během cesty se stalo něco nečekaného... Během „letu“ se vedle vás objevila další loď...avšak, hledat nějakou lidskou loď v Warpu je, inu, skoro nemožné. Tahle vypadá...kdysi to jistě byl imperiální křižník, poznáváš ozdobný design tvého bratra Liona. Teď je ale natřená na červeno (Třeba letí rychleji ?) a pokryta spousty, spousty drobných nápisů v písmu, které nelze rozpoznat. Na přídi má jednoduchý nápis. Pravda. Jak patetické. Rychle se otevře voxový kanál a ozve se vcelku milý a sympatický hlas.. „Vida. Zdravím Tě, Konráde. Zaslechl jsem, že máš mnoho otázek, na které bych ti zřejmě mohl odpovědět. Přijmeš pozvání na sklenku vína anebo raději budeš bloudit v temnotách?“ Erebus. Kdo jiný. Nabízí mírové posezení a zbraně má odjištěné. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Lorgar Trochu se uklidním, když se mi dostane jeho ujištění. A tak poslouchám, vína se ani nedotknu, natožpak jídla. Je to tu kvůli němu, já nemám na jídlo ani pomyšlení. Poslouchám a pozoruju ho. Nechápu, kam míří… tohle všechno, co říká, nasvědčuje tomu, že mi nevěří, že mou vizi zpochybňuje. Že její význam snižuje! Ale mlčím a zůstávám trpělivej. Čekám, co z něj vypadne. „Nebyl jsem tam …osobně… víš, co myslím? Prostě jsem to viděl, nebyl jsem ve svým těle, takže i kdybych tomu chtěl zabránit, nemůžu.“ Odfrknu si. „On, Císař, byl v trůnním sále, když přišel Magnus, krátce rozmlouvali, nerozuměl jsem jim. Ale pak tam vtrhli elfové. Začala bitva, Magnus omdlel, možná ho zasáhla psykerská vlna od Císaře? Možná nějaká část plánu elfů? Netuším, ale vím, že Císař souboj vyhrával, ušáci neměli šanci proti jeho síle a moci. Tak to bylo nějakou dobu, než vešel Dorn. ‚Právě včas, synu‘, to řek Císař, když jeho přítomnost zaznamenal. Dál bojoval, ale najednou? Najednou zkoprněl.“ V náhlým záchvatu vzteku se oženu a všechno v dosahu, moje číše a pár nejbližších talířů s jídlem sletí na zem. Prudce vstanu. „Byl to Dorn, zabil ho, když mu měl pomoc!“ Zase řvu. Musím, kurva, musím řvát! „Vidím, jako teď tebe, jak ještě kývnul na elfy a ti jak na povel zmizeli!“ Ztěžka vydechnu. Až po chvíli jsem schopnej pokračovat. „Probudil jsem se unavenější než před usnutím, nebylo mi dobře, vůbec… ta úzkost, která mě přepadla, připomínala hřeby. A pamatuju si to, jako by to byla skutečná vzpomínka…“ Těžkopádně zarazím pěsti do stolu a nakloním se k němu. Neřvu, nejsem agresivní, ale naléhavost v hlase zazní s novou, ještě větší intenzitou. „Věříš mi, Lorgare? Věříš mi, že mluvím pravdu?!“ |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro Od : Rogal Dorn, Regent Terry Pro : Alpharius Čekám tě na Teřře. Dorn |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vybavení a vyslání 20 Astartes s fregatou ti zabere pár okamžiků a pak již máš onoho otravného obchodníka z krku. A co se týče té věci, kterou jsi koupil, je nebo není to zajíc v pytli anebo jen prachobyčejný eldaří klump? Tvým odborníkům se zdá, že ne. Po pár dnech tě v pracovně navštíví bratr Tiharius, vedoucí bývalého Librariusu, v součastné době Nejvyšší Archivář.. „Provedli jsme průzkum objektu, pane..“ začne a dá ti na stůl data tablet, kde jsou detailní výsledky. „Je to velmi staré, odhadujeme věk na zhruba 15 tisíc let, s korelací 2 tisíce let. Původ : Neznámý, ačkoliv je to psané runami, připomínající řeč Eldar, neodpovídá zde větná konstrukce a slovní zásoba. Nedává to smysl...“ řekne a poté pokračuje. „Podařilo se nám ale dotyčný objekt aktivovat. Začne promítat holografický obraz, připomínající vesmírnou mapu. Po korelacích jsme zjistilil, že jsou zde označeny následující planety : Mars, Caliban, Eq´Hali, místo na naší mapě označené jako Talisman of Vaul, kde není žádná planeta a Myr...“ poznamená a poté si odkašle. „I přes dlouhé zkoumání se nám nepodařilo odhalit jakoukoliv spojitost mezi těmito planetami...Objekt neobsahuje srozumitelný popis, varování či podobné záležitosti..Je to vlastně “jen„ mapa....“ A tím to asi končí. Hlášení ohledně místa, kde byl zaznamenán onen neznámý pohon – 5 kapitul hlásí, že víceméně nic nenašlo...krom jedné drobnosti. Jak se zdá, tak se jedná o velmi podobný směr od Maccrage, z kterého přiletěl Rogue Trader... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Nejsou to boje na hranicích, které mě trápí, bratře.“ poznamená zamyšleně Horus. „Osobnost a autorita našeho Otce nás sjednocovala a, inu, nutila nás spolupracovat. Nás, lidi, Mechanicum, všechny....Jeho osobní křížová výprava za sjednocením Lidstva byl motor celé Galaxie a všech lidí, co se přidali. Avšak, s rozšiřujícím se územím vzniká problém zásobování, logistiky a tak dále. Bojím se, zdali mi všichni jsme schopni v jeho díle pokračovat v plném rozsahu..“ poznamená a pokračuje dál. „Popravdě, v Warpu jsem měl docela dost času na přemýšlení. Povšiml jsi si někdy toho, že snad krom drobných výjimek jako je Vulkán, tak každý z nás se vlivem osudu dostal do nějaké vládnoucí pozice na světě, kde vyrůstal? A to i včetně Konráda a možná i Angrona...v jistém slova smyslu..“ řekne Velký Bratr a poté se podívá na Slunce. „Tím, co udělal s Dornem..Císař našeho bratra prakticky odstřihl od Krusády. Třeba to byl vzor, ukázka toho, že to možná jde...“ pronese zamyšleně Horus. „Rozděl a panuj, bratře. Bojovnějším a výbojnějším bratrům se přidělí ty správné sektory...“ „Uvidíme, na co náš bratr Regent přijde....“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Hlášení +++Primarcha Roboute Guilliman +++Vojevůdci Primarchovi Fulgrimovi Drahý bratře a Vojevůdče Fulgrime. Obchod s Eldarským zařízením byl proveden a zběžně prozkoumán předními odborníky, včele s bratrem Tihariem, vedoucím bývalého Libraria. Co se týče informací, co získali... Objekt je velice starý, odhadován na 15 tisíc let, s korelací 2 tisíc let. Jeho původ je neznámý, ačkoliv je psán runami, které připomínají řeč Eldarů, nicméně neodpovídá větná konstrukce a slovní zásoba. Nadále se povedl artefakt aktivovat. Po aktivaci začne artefakt promítat holografický obraz, připomínající vesmírnou mapu. A na ní jsou označeny tyto planety: Mars, Caliban, Eq´Hali, místo na naší mapě označené jako Talisman of Vaul, kde není žádná planeta a Myr... Sice se v artefaktu nezmiňuje o tom, že by to byla nějaká hrozba...vlastně se tam nezmiňuje nic, je to prostě jen mapa...Nicméně bych si zachoval u těchto čtyř míst naprostou obezřetnost bratře. Víš jací jsou Eldaři bratře... Co se týče neznámého pohonu, tak nic zde nebylo nalezeno. Pokusím se ještě pátrat, nicméně předem nic nezaručuji. V neposlední řadě jsem zároveň vyslal konečně všech 30 expedičních flotil na daná místa. A ještě by byla poslední věc. Opět bych si rád vyžádal drahý bratře aktuální dění, co se týče orků a mých bratrů. Né že bych nevěřil, že to tam sami nezvládnou, ale moji synové stále vyčkávají u Craftworldu s tím, že jediné, co je drží od toho, aby nezačali reznout, je pouhé procvičování mezi sebou. +++Roboute Guilliman, XIII. Legie Ultramarines |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Že já idiot nechal toho kupce jen tak jít. Měl jsem si ho tu ještě nějakou chvíli podržet. Nu což. Stále ještě by se dal vypočítat jeho současný kurz. A nebo, co by bylo jednodušší, tak se podívat do počítače Pocty Macragge a zjístit, kde se zrovna nachází fregata, pokud už to ten obchodník nějak se o to nepostaral... ,,Guilliman můstku Pocty. Zkuste nalézt současnou pozici fregaty, co byla věnována obchodníkovi a zjístit její současný kurz. Tento kurz pak zašlete bratrům, kteří šli prozkoumat ten neznámý pohon. Guilliman končí.'' |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Angron "Věřím, bratře. A to tak, až mě z tvých slov mrazí." Mohl bych snad říct něco jiného? Mohl a poměrně snadno, žel je velmi přesvědčivý. Mohli by to být oni? Sny umí být velmi výmluvné a oni s nimi pracují skvěle. "Jedno je více než jisté, Dorn selhal při obraně císaře." Odpovím chladně. "Nevěřím sice, že by zrovna on dokázal Císaře při vší Otcově síle a moudrosti ohrozit, ale má svůj podíl na vině. Možná právě to se ti snažil ten sen říct." Další víno si už nedávám, asi mi tak nějak zhořklo. "Tak jak to popisuješ, zkrátka bylo by bláhové úplně vyloučit, že to není jistá forma... vidění." Dodám s těžkým srdcem. "Nic méně je třeba být u těchto věcí velice opatrný, potkal jsem nespočet kultur, které viděly ve své budoucnosti příchod Císaře, viděly jen určité dílky a složily všechny indicie tak špatně, že jsme jim pravdu museli přinést zbraněmi a miliardy zemřely zbytečně." Teď jen neudělat chybu. "Proto bychom měli zachovat teď chladnou hlavu." Dodám zadumaně. "Držet při Fulgrimovi, jak bylo přání Otce, neboť jakýkoliv jiný čin bez soudu a hmatatelných důkazů by roztrhal impérium na kusy a pohřbil Jeho dílo, odkaz a památku." Upřeně se podívám na Angrona. Jsem zvědav, co mi aury prozradí stejně, jako co mohu vyčíst z jeho výrazu. Doufám, že mi dá za pravdu a že nečiním špatně. "Musíme být ve střehu, bdělí a dávat pozor, abychom každý pařát, tlapu nebo třeba..." V mém úsměvu, jež si žádá místo na mé tváři, není nic veselého. "...nebo třeba Pěst toužící uchvátit impérium uťali hned v rameni. Pokud na to dojde." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Takže, několik věcí v rychlosti.. Hlášení o fregatě, kterou jsi vcelku nedávno svěřil Maxmiliánovi se tak nějak rovná nule. Neodpovídá, nekomunikuje a zmizela z radarů a i astropatické sítě. Co se týče propočtu kurzu, tak jsi vyslal hledat vcelku velkou skupinu. Propočty ale nasvědčují tomu, že loď přiletěla z neprouzkoumaného prostoru za hranicemi Maccrage a vesmíru. Směr zhruba máš, docela i přesně...Ale vzdálenost? Kdo ví, jak daleko za hranice známa i neznáma se Maxmilián vydal. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro ~Lion El Jonson, Invincible Reason, Caliban~ „Ne, nikdy jsem nic takového neviděl. Snad jen kromě barev Oka na noční obloze.“ Oba asi chvíli zkoumáme výboje na povrchu Konrádovy lodě, než začnu se znovunalezeným bratrem komunikovat. „Fulgrim s ním chce okamžitě mluvit, takže ho raději pošleme ihned. Každopádně, flotila Night Lords nám je prý k dispozici.“ Ušklíbl jsem se. „Takže jejich služeb patřičně využijeme.“ „Nuže. Byl bych rád, kdyby ses zhostil role generála, bratře. Ne, že bych Angronovi nedůvěřoval, ale přiznejme si to: on je bojovník, ne velitel,“ otočím se na Perturaba s pousmáním. „Co tomu říkáš? Vyrazíš mu na pomoc?“ Já zatím dohlédnu na Konrádovu loď a na rychlé obnovení Calibanské infrastruktury. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Caliban tě přivítá tak, jak jsi ho už pár let neviděl. Cítíš vítr ve vlasech, zelené ševelící listy a i v místě, které jsi dost dlouho nazýval domovem, se ti vrátí onen starý pocit, že tě někdo sleduje. Stále a pořád. Je pěkné být doma. Vykročíš a pod tvýma botama praskají větvičky a šlahouny rostlin, které s nebývalou rychlostí zamořili celý Caliban, včetně starého sídla Řádu..To stále tak nějak plus minus funguje, avšak pravděpodobně jako památník či vzpomínka, nikoliv jako velitelství. Tvé kroky duní a rezonují sklepením,až nakonec najdeš jednu konkrétní místnost, plnou kruhových rytin v kameni, tmy a ošklivým pocitem cizí přítomnosti... Z stínů vyjde malá postava v kápi a zastaví se přesně na rozhraní dvou kruhů. Malá kápě je sice stočena k zemi, ale cítíš na sobě pohled Pozorovatele z temnoty... „Přicházíš s mnoha otázkami, synu Calibanu...“ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Well...vypadá to, že Maxmilián je sakra chytrej chlap. To, co se mu povedlo svědčí jen o tom, že to nebude obyčejný Rogue Trader. A že měl stoprocentně na skladě pár věcí, který by se mu hodili. Co se dá teď dělat. Fregata nereaguje a moji mariňáci jsou bůhvíkde. Měl jsem na ně umístit lokátory. Teď už je pozdě. Co se týče současného kurzu...ten bych měl mít a to docela dost přesně...Otázkou je...jak daleko? Risknout to, nebo to nerisknout? Ale asi to risknu... Jedna kapitula. Tyvole Gujmane....rozhazuješ těmi mariňáky jako šílenej...Jedna kapitula na mé nejrychlejší lodi s vyjímky Pocty, s jediným cílem. Vystopovat Maxmiliána. |
| |
| soukromá zpráva od Lion El`Jonson pro Na ten všudypřítomný pocit nebezpečí jsem si skoro odvykl. Cizí pohled mě tlačil do zad jako trn, tak jsem raději tasil meč od Otce. Aby případný útočník měl život za sebou rychle. Ještě pořád mám v živé paměti ono kostlivé Yggraniino dítě ve spodních úrovních Klotrysu. Každopádně tady na mě dýchají vzpomínky a mech snažící se vyžít i z minima světla, které sem dopadá. Levou rukou chvíli jedu po zdi a dívám se před sebe, poslouchám ozvěnu vlastních kroků. Ne, tady jsem sám. Kromě toho, kvůli komu jsem sem přišel. Nebo kvůli čemu? Instinkt mě vede chodbami na to nejpodivnější místo v celém opuštěném sídle. Kruh, rotunda, jejíž zdi jsou posety cizími znaky. Cizinec už je tu. A nenechává na sebe čekat. Zastavil se na jakémsi rozhraní vymezeném na podlaze „kaple“, s pohledem upřeným na mě. „Přicházíš s mnoha otázkami, synu Calibanu...“ „S nadějí na odpovědi.“ Přejel jsem pohledem znaky na zdech a vstoupil dovnitř. „Třeba kdo, nebo co, byla Yggranie, kterou jsem vypustil.“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vlčí flotila, poškozená warpem, elektrickými zkraty a selháním technického charakteru, se zadokuje na orbitu Colchis. Co si budeme povídat, je zde už docela plno, Nositelé Slova mají velkou a aktivní flotilu, která tu Vlčí zahambuje, co se týče velikosti. Po zadokování jste přivítání kapitán, s plnými poctami a parádou. „Jmenuji se kapitán Ombros, primarcho a vítám vás na Colchis...“ přivítá vás stručně, ale necítíš z něj žádné nepřátelství nebo podobné pocity. Spíš ti přijde jako někdo, kdo plní rozkazy... „Naše loděnice jsou plně připraveny k opravě vašich lodí. Stačí vydat rozkaz, pane...“ řekne a trošku formálně se ukloní. „Během vaší návštěvy Colchis budu vaším průvodcem. Doufám, že skromné ubytování nebude vadit. Bohužel nemáme dostatečné kapacity na ubytování celého vašeho kontingentu...“ pokračuje kapitán.. „Pokud Vy osobně nebo někdo zodpovědný dodá seznam zásob, které je potřeba doplnit, zkonzultuji to s naším správcem Munitoria. Byl jsem instruován vás vrátit do plné pohotovosti...“ poznamená a pokusí se o něco, čemu se říká milý úsměv.. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Od : Kelbor Hal, Fabricator-General++ ++Pro : Leman Russ, Primarcha++ Primarcho, občas nepochopení vede k milým překvapením. V tomto případě je překvapením 10 lodí, na kterých zasychá šedá barva Hvězdných vlků. Dále, pokud budeš souhlasit právem objevitele, lze přesunout částečnou výrobu dílů právě na Armaggedon. Dle zpráv první výpravy obsahuje dosti nerostných surovin na to, aby zde vznikla i například loděnice... Na Fenris bylo tedy vysláno deset nových lodí třídy Lunar s doprovodem. S pozdravem Kelbor Hal |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Systém Varsavia : Stále bez odpovědi. Po chvilce dojde zpráva od druhé flotily.. Můj Lorde Lemane, vstoupili jsme do systému Varsavia dle nařízení. Na planetě nejsme schopni zachytit na scanu jakkékoliv formy života. Také na ní zuří bouře, která způsobuje velké interference našim radarům. Lodě našich bratří jsme našli netknuté, bez života, neodpovídající...vypnuté. Máme provést opatrný výsadek a průzkum toho, co se stalo našim bratřím?  |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Horus!~ "Bojím se, zdali my všichni jsme schopni v jeho díle pokračovat v plném rozsahu..“ "Se současnou velikostí Impéria jsem o tom pochyboval už když žil. Ale..." Pokrčené rameny ve smyslu "co mi odpověděl, to už jsem ti říkal." Tvářím se u toho dost smutně, popravdě se mi ze srdce příčí s ním posmrtně nesouhlasit, přijde mi to, jako plivání na památku tak milované a obdivované osoby - ale Horus má pravdu. Impérium už dále nerozšíříme. Ne, pokud se Otec nevrátí nějakým Dornovým zázrakem mezi živé... a možná ani potom ne. Vlastně dost nesdílím Otcovu touhu zachraňovat další a další ztracené kolonie lidstva. A když už, tak ne takhle v kuse. "Impérium pozře samo sebe zevnitř, pokud v tomto budeme pokračovat nastoleným tempem." Jenže... já jsem tady právě od toho, abych v tom POKRAČOVAL. Jsem z toho trošku roztrpčený. Otec přeci tuhle funkci nevytvořil proto, abych z její pozice pozastavil křižádu. To nechtěl. Nikdy by s tím nesouhlasil. Jenže nežije. Čímž zase mé myšlenky opisují kruh. Posté. „Popravdě, v Warpu jsem měl docela dost času na přemýšlení. Povšiml jsi si někdy toho, že snad krom drobných výjimek jako je Vulkán, tak každý z nás se vlivem osudu dostal do nějaké vládnoucí pozice na světě, kde vyrůstal? A to i včetně Konráda a možná i Angrona...v jistém slova smyslu..“ "Nemyslím si, že by to byla náhoda. Lidé potřebují k někomu vzhlížet. A obvykle vzhlíží k těm, kteří je převyšují. Převyšujeme je nejen fyzicky." Myslím, že Horus ve warpu přemýšlel málo, pokud došel k takto... zjevným věcem, u kterých je vysvětlení nasnadě dříve, než o nich vůbec přemýšlet začneme. „Rozděl a panuj, bratře. Bojovnějším a výbojnějším bratrům se přidělí ty správné sektory...“ "Tohle nebude jednoduché. Nápad je to dobrý, ale spory budou nevyhnutelné. Vlastně tím Impérium rozdrobíme na malé kousky. Nutně nestejnoměrné, ať už v rozloze, nebo zdrojích. Může to vyvolat občanskou válku. Vlastně už to pak nemusí být ani "občanská" válka, ale prostě jenom válka. Každý bude mít svůj kousek... kteří z nich se přestanou cítit být Impériem? Corax bude první, tomu věř. A jeho zářného příkladu se chopí další." |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Loď není potřeba, Sanguinie...“ řekne „Zhruba za 10 vašich minut přistaneme na tvé lodi...“ řekne a poté obraz zmizí. Loď, či spíše raketoplán, kterým senátor dorazí je, inu, nádherný. Stříbrný chrom, ladné protáhlé tvary a dokonce i nějako jako plachta. Na radaru skoro nebyla vidět, kdyby o sobě nedala vědět. Senátor byl přivítán s plnou pompou, ačkoliv sám má spíše skromný doprovod – tři vojáky v oněch krystalových zbrojích. Je skoro až komické pozorovat tři skrčky, kterak jim salutují Astartes. Co už ale zas tak komické není, tak je to, jak pod nimi trošku skřípe podlaha, odhaduješ, že jeden z nich bude sám vážit víc než TDA vzor Cataprakt.. Senátor se rozhlíží a na tváři se mu mísí několik pocitů, pravděpodobně převládá údiv a ano, i trošku znechucení...Ono Imperiální estetika je prostě moc odlišná. „Ah, Sanguinius. Skvěle. Máme toho tolik co k projednání...“ řekne a poté mávne na jednoho z svého doprovodu, který od pasu odepne malé dřevěné pouzdro, zhruba o velikosti zásobníku do bolteru.. „Drobný dárek jako projev díků za pohostinnost...“ řekne a podá ti krabičku. Když ji otevřeš, je plná malých, kulatých kamínků, které pableskují a mění barvy..Je to opravdu široké spektrum barev, od rtuťovité přes tmavě zelenou až po světle modrou.. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Převezmu rozkaz a bez otálení se pustím do jeho plnění. Respektive se obrátím na důstojníka v komunikačním centru a nechám si zkontaktovat všechny velitele hlídek skladů. „Všem četám hlídkujícím sklady, zde Sigismund. Zajistěte knihy a artefakty Tisíce synů a připravte je na naložení. Přesuňte je k nejbližšímu starportu a očekávejte přílet nákladních transportérů. Žádný z obyvatel planety nesmí mít přístup do blízkosti skladu či starportu. Zajistěte bezpečí kolon.“ Potom se nechám spojit s kapitány tří podpůrných vesmírných lodí. „Kapitáni, zde Sigismund. Vyšlete nákladní transportéry na všechny starporty podle instrukcí velitelů čet hlídajících sklady. Je třeba naložit veškeré artefakty a knihy nacházející se na planetě a dopravit je na Terru. Informujte mě, pokud kapacita na vašich lodích nebude dostačovat. Sigismund konec.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Mezi členy patřičných kruhů se rozlilo něco, co lze eufemisticky popsat jako vážné znepokojení. Důvod se dozvíš záhy, Imperiální pěsti začaly nakládat všechny magické cennosti a knihy a odvážet je ke starportum. Všechno nahrává tomu, že se chystají odvézt veškeré duševní bohatství Prospera z planety. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Zdravím tě vojevůdče. Jak je v posledních dnech zvykem posílám další sadu zpráv. Moje průzkumné jednotky prohledávali planety vhodné k dalším cílům krusády. Narazili na Systém pojemenovaný Varsavia. Na jedné z planet byl nalezeny zbytky chrámu. (to jsou stále ty lepší zprávy) Mechanika tam vyslala expedici a požádala o podporu vlků.(začínájí špatné zprávy) No, průzkumníci z mechaniky a jejich průvodci se nehlásí, rád bych tedy požádal o podporu. V ideálním případě nějakou legii, která se specializuje na infiltraci. Momentálně jsem tam vyslal velkou rotu, ale zatím nemám žádné zprávy. Tato skupina ohlásila pouze zmizení všech životních forem v soustavě. Takže se ptám je v okolí nějaká síla schopná mi asistovat. Již na planetě zmizelo beze stopy sto mariňáků. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro ++Pro: Kelbor Hal, Fabricator-General++ ++Od : Leman Russ, Primarcha++ Děkuji za deset lodí. Právem oběvitele souhlasím. Přesuňte výrobu dílů na Armaggedon, jakmile to bude možné. Mars má právo využít nerostné bohatství planety podle svého uvážení. Loděnici byť malou bych vážně ocenil. Russ Konec. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Sigismund Toto zjištění jsem nepřijal rozhodnĚ klidnĚ, ale mnohem klidnĚji než některé galaxii obývající entity, které začaly zuřivĚ ječet a máchat ručičkama kolem dokola. Odložil jsem knihu. Zvedl jsem se. A vydal jsem se najít prvního kapitána pĚstí, nebudu se dĚlit o své pocity, mnohdy protichůdné, jež jsem prožíval, když jsem za ním šel. VĚřím tomu, že až jej najdu, počkám, než si na mĚ chvílí najde, a pak se pokusím zahájit celou situaci vklidu a vyrovnanĚ. Mé rozčarování nad situací vyjadřuje snad jen to, že jsem jej zapomnĚl pozdravit. "První kapitáne, můžete mi prosím nĚjak vysvĚtlit proč odvážíte majetek Tisíce Synů z Prospera?" A vážnĚmĚ zajímá s čím příjde. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Tacticarium, bez hraní, potřebuju jenom čistě info~ 1 - Kdo je nejblíž Varsavie a co tam dělá 2 - Kde je nejbližší alfa, nebo i jiní nemariňáčtí infiltrátoři (páč takové lidi prostě máme i mimo legie) |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro - Nejblíže Varsavii je Péťa a Holub. Je to nedaleko anomálie Emprah´s Wrath. Co tam dělají? Asi něco dobývají nebo derpí. - Alfa je...inu, všude a zároveň nikde. Je složité je sledovat, většina jich je ale podle zpráv v Pacificusu, tedy na opačnou stranu..Pár se jich bude motat okolo Maelstromu, ale prostě...Alfa. Nejbližší regiment Gardy je nedaleko Elysie, systém Jhanna |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro ++od:Rogal Dorn, Regent Terry++ ++pro : Fulgrim, Vojevůdce++ Bratře, děkuji. Kdo ještě má vize? Rogal |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~RogalPorn~ +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Rogal Dorn +++ Bratře, ti, co vždycky - znáš přece své bratry. Fulgrim |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Lorgar Trochu se uklidním, když se mi dostane ujištění, že mi věří. Ale zase se napnu, jen co zpochybní přesnost mýho výkladu. Alespoň že pokračování se nese v lepším duchu, že věří, že jsem měl vizi. A pak začne s opatrností. S čekáním. Trpělivostí… Já ale sakra nemám trpělivost! Rozčiluje mě, že ten parchant sedí na Teřře, že si hraje na Císaře! Vždyť tou jeho trpělivostí neděláme nic jinýho, než že schvalujeme jeho čin! „Chceš po mně mít chladnou hlavu?“ Ufrknu si, „po tom všem?“ Nevesele se usměju, spíš vycením zuby jak nasraný zvíře. „Tím, že ho budeme trpět, budeme jenom tiše, připosraně schvalovat jeho vinu!“ Zase zvýším hlas, ale pokračuju už klidně. „Řekls, že mi věříš, že to byla vize. Proč teda, kurva, neudělat něco proto, aby ta svině z trůnu vypadla?!“ Z trůnu obrazně, doslova na něm sedí Magnus, ale ten je tak maximálně jeho otrok. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Lorgar „Řekls, že mi věříš, že to byla vize. Proč teda, kurva, neudělat něco proto, aby ta svině z trůnu vypadla?!“ "Protože jestli "NĚCO" učiníš přímo a bez hmatelných důkazů, tak půjde do prdele včetně té svině i celé impérium." Myslím, že teď je ten správný okamžik na trochu té uvolněné sebekázně a že i já můžu najít pár věcí, které dovedu Dornovi zazlívat. Nu a pak si dopřeji nějaký ten nádech a výdech, abych se zase dal do klidné a vyrovnané kupy. "NE všichni mají zkušenost s vizemi, nebo ochotu je uznat. Nebo by tě označili za zrádce jen z nedostatku sympatie." Toliko k vysvětlení situace. "Nic méně to neznamená že jsem nedělal a nehodlám dělat nic." Dodám po krátké chvíli. "Několik mých lidí mimo legii operuje v Segmentu Solar, nepříliš daleko od Terry. Jsou tam jisté nepokoje a věřím, že tam můžu najít nějaká vodítka, nebo věci, která by ho mohla zkompromitovat." Tohle není jeho styl boje a po pravdě ani příliš můj. Nic naplat, intrikám možná vévodí Alpharius, ale to nebrání nikomu to alespoň zkusit. "Pokud dokážeme, že zneužívá moc, co si nezaslouží, tak to nebude moc nikdo ignorovat" Štěstí, že pravda je relativní. Ostatně mí lidé, tajná mise a nepokoje jsou skutečně opravdové, ačkoliv ani na vteřinu nepochybuji, že Dorn za tím nestojí. Na druhou stranu, pokud tohle ho alespoň na chvíli donutí opustit myšlenku občanské války, tak poslouží dobře. |
| |
 | soukromá zpráva od Alastora Luxia pro "Pravda jež nám byla dána, životem i smrtí bude zachována." Tichá modlitba k bohu, který je tak vzdálený, nehmatatelný a přitom všudypřítomný. Bohu, kterého si každý nosí v sobě. Lidstvo, spasitele císaře spolu s vědomím velkého údělu podrobení téhle galaxie a očištění zrádců v našich řadách. Prostý šat podle "planetární módy" je tak daleko od všeho, co dobře postavený služebník samotného mesiáše Aureliana má k dispozici. Stejně jako ukrytá malá laserová pistole, protože běžně nohy iterátorů kráčí po planetách až poté, co praví andělé ukáží pomýleným peklo války. Ta vzpomínka rázem působí strašně lákavě a vzdáleně v prostředí této přelidněné planety, v ulicích se spodinou společnosti a velmi blízkým pocitem možného ohrožení. Tak či onak, můj svatý úděl je jasný tak, jako slova informátorů. Proto skrývaje ostych nejlépe, jak jen dovedu, vcházím na smluvené místo a hledám klidné usazení u stolu, co nebude příliš na očích. |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Lorgar Ještě chvíli jsem našponovanej, ale pak se přece jenom uklidním. Asi za to může to, že zdrženlivej a učenej Lorgar nazval Dorna sviní, je to příjemný slyšet, hlavně když to řekne někdo, kdo tyhle výrazy jinak nepoužívá. A pak, jeho další slova jsou uklidňující, pátrání je dobré. Pátrání znamená, že jsme nesložili ruce do klína. „Máš pravdu, omlouvám se ti. Je potřeba zachovat chladnou hlavu,“ zamyslím se, protože to, co řek, mi začne vrtat hlavou – pokud čeká, že tam najde důkazy, musí přeci Dorna sám podezřívat, nebo ne? A to už nějakou dobu. „Lorgare, pokud čekáš, že tam najdeš vodítka, musel si už předtím Dorna podezřívat. Co čekáš, že tam najdeš?“ V hlase zazní nefalšovaná zvědavost, skoro dychtivost, protože… pokud ho podezřívá jako já, mám šanci ho dostat. Nezůstane tam, sráč vysmívající se Impériu, dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro "Ano, nevěřil jsem mu, nevěřím a nevím, jestli někdy ještě pořádně budu." Dodám bez obalu. "Ostatně byl jsem taky připravený táhnout na Terru." Raději si doleji vína. "Nebýt Fulgrima..." Nechám to nedokončené. Místo toho podniku další pokus o poznání radosti z intoxikace organismu, která se mi prostě nedaří. Císař naše těla nepožehnal, on je prostě proklel! "No a osobně bych očekával něco jako umlčování opozice, dosazování vlastních lidí do úřadů i vlád strategických planet, změny ve velení vojska, námořnictva a zásobovacích jednotek." Lehce se usměju. "Kdyby měl alespoň špetku charisma, možná by zkoušel získat i veřejné mínění." Nadhodím to jako vtip o němž si nejsem jistý, zda ho Angron ocení. Takhle bych to alespoň dělal já v kombinaci se správnou ideologií. "Navíc jsem také docela zvědavý, jestli nějaká vodítka nenajdeme i při honu na eldary vzhledem k jejich příhodné přítomnosti." |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Azhek Bylo to otázkou času, kdy přijde, proto ho nechám vstoupit ihned, i když to znamená zanechat na chvíli dozoru nad deportací, a samozřejmě další nepříjemnosti. Alespoň neřve. Hysterii nemá rád nikdo. Podívám se na něj se směsicí zdvořilého nezájmu a nepochopení. Vždyť je to přeci jasné, ne? „Rozkaz z Terry.“ Očekávat, že se s tím smíří a odejde, by asi bylo naivní, že? Nakonec dodám: „Budou tam mít lepší využití.“ |
| |
| soukromá zpráva od Angron Red Angel pro Lorgar Byl připravenej táhnout na Terru, to je dobrý znamení. A samozřejmě, nebýt našeho zjemnělýho, mír a lásku přinášejícího Fulgrima, mohlo k tomu i dojít. Jak typický, Vojevůdce ve svojí snaze udržet celou tu pochybnou rovnováhu hodlá tolerovat i doronvskej prasečí rypák rozvalující se na Teře. Moc dobře si pamatuju jeho slova – on to má těžký, on musí bojovat s terranskými lordy… Kecy. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby byl s nima kamarád. Jídla ani vína se nedotknu. Nemám na to ani pomyšlení, na to mě moc rozčiluje. Tiše se zasměju, když spustí o veřejným mínění. Vtipný. „Ukaž jim, že jsi nejsilnější, připoserou se a půjdou ti na ruku. K tomu nepotřebuješ charisma, ale pořádně velkou sekeru a pár dobrých bojovníků.“ Hon na eldary, no jistě, hon za stínem… „Co vím, tak Mortarion moc úspěchů neslaví. A Russ taky ne, i když se tak tváří. Nebo víš něco víc? |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Vejdete do zakouřeného baru, který je poloprázdný..Jak se zdá, tak obsluha zde není, chodí se na bar. Celé je to vymalováno v roztomilé vojenské zelené, ostatně jako skoro všechno v Gardě. Váš kontakt přijde za chvilku. Je to nižší důstojník Gardy a vypadá, inu, vyděšeně. Je bledý, má zpocený obličej a těkavý pohled. Zamíří k vám, pozdraví a sedne si zády k zdi, tak aby viděl na dveře.. Ukloní se a bez toho, aby si objednal, tak rychle začne.. „Lady, jsem rád, že jste dorazili tak rychle, nemám moc času....“ začne drmolit. „Bojím, se že po mě jdou, podařilo se mi odhalit původ onoho Kult....“ Nejdřív to zní, jako by jen na zem spadla sklenička. Nebo křupl oříšek. Nebo něco takového. Všimneš si drobné jiskry na zavřených vstupních dveří a hrdlo tvého se prolomí dovnitř a voják se začne velmi rychle dusit vlastní krví...Párkrát bouchne pěstí do stolu a pak, inu, za svou víru život položí, přepadne a stůl a pak už jen tiše krvácí... Trefit někoho takhle přesně..přes dveře..a pravděpodobně z slušné dálky, inu, opravdu mistrovská střela, kterou by normální člověk nedokázal... Zatím nikdo nepáchá paniku nebo něco podobného, ale blíží se to. Máš pár momentů na to něco udělat, než se asi strhne nějaká ta panika... |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ++Pro : Roboute Guilliman ++ ++Od : Expediční Kompanie 156.++ Můj pane, dorazili jsme na hranice známého vesmíru a nic jsme zatím nenašli. Máme pokračovat dál po vámi vypočítaném vektoru? Kapitán Illeus ......................... Ještě jednou či dvakrát zkontroluješ navigační výpočty a astrotelemetrii. Výpočty sedí, směr příletu Rogue tradera sedí. Pokud se tedy nemýlíš, přiletěl opravdu zdaleka... Otázkou je, zdali tam poslat své muže nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro FTL pohon - expedice +++Primarcha Roboute Guilliman +++Vojevůdci Primarchovi Fulgrimovi Drahý bratře, ohledně toho FTL pohonu. Mám mírně obavy, že jsem si ho nechal vyklouznout těsně mezi prsty. Nicméně povedlo se mi propočítat snad přesně kurz tohoto pohonu, nicméně tento kurz pokračuje až za hranice známého vesmíru, proto ti posílám tuto zprávu a žádám tě o povolení poslání mých mužů za tyto hranice. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro „Nemyslím si, že by to byla náhoda. Lidé potřebují k někomu vzhlížet. A obvykle vzhlíží k těm, kteří je převyšují. Převyšujeme je nejen fyzicky.“ U této věty se Horus trošku ušklíbne. „Ach bratřer, ty a tvá naivita. V tomto musím souhlasit s jedním naším bratrem...Pocity, které mají lidé k nám, primarchům, nejsou založeny na úctě nebo obdivu, ale na strachu. Věci jako obdiv, úctu a uznání podle mého následovali až druhotně....“ konstatuje a vezme si trošku vína..Po té litanii, co dál, se chvilku odmlčí a přemýšlí. „Máš představu nebo ideu budoucnosti bez sporů a konfliktů, bratře?“ pousměje se. „Otázkou je zdali je lepší mít situaci plně v rukou, i za cenu drobných třenic. Co se týče našeho bratra, nebyla to právě ona krásná ukázka toho, že samostatná Legie se od Impéria oddělit prostě nemůže a je plně závislá na ostatních? Konkrétně na tobě a na Rogalovi. A na Marsu....“ poznamená Horus důležitě. „Do té doby, dokud Regent, Vojevůdce a Mars potáhnou za jeden provaz, tak nemám obavy o osud Lidstva.“ |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Loď se pomalu vzdalovala od nějaké díry, vybombardované cyklonickými torpédy. Vlastně velkého hřbitova nositelů slov, takových která se už prostě nehodila. kapitán na můstku přijímal hlášení o připravenosti jednotlivých sekcí lodi, ale vnímal je jen tak napůl, hlavně totiž čekal na destinaci, od svého primarchy... Kapitáne, nastavte kurz do soustavy Elesia. A až tam budeme, zapněte všechny IFF hlásiče, Vojevůdce nemá rád překvapení. Rozumím, Pane. Stačilo jen pár rozkazů a loď zmizela ve warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro +++ OD: Alpharius PRO: Omegon Kódování: Hydra Théta Bratře, Pozorně si prostuduj následující dokumenty a potřebuji, aby ses vydal na terru za Dornem. Musíme zjistit, jeho reakci na naše zjištění. Dej si ale pozor, Dorn je nevypočitatelný, může tě dát zavřít nebo zabít. Nezapomeň, že všichni jsme Alpharius! S Pozdravem Tvůj Bratr. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, zprávy, jak jsi sám podotknul, nevypadají zrovna příznivě. Hlavně tedy díky faktu, že nevíme, jak přesně mohlo sto elitních vojáků z Tvé legie - a přiznejme si, že Vlci jsou jedna z těch s tužším kořínkem - zmizet beze stopy. Podle taktických záznamů Zlatého Orla jsou jednotky Alfa Legie mimo dosah, respektive mimo dosah v průběhu několika nejbližších dní. Nejbližšími specialisty na infiltraci jsou lidští vojáci, kteří se momentálně nacházejí v systému Jhanna. Část jich okamžitě přesouvám k Tobě a de facto pod Tvé velení. Z bratrů jsou Ti nejblíže jednotky Sanguinia a Perturaba. Mohu kontaktovat a přesunout kteréhokoli z nich, pokud si to budeš přát. Nebo kontaktovat Alpharia. Bojím se ale, že poslední zmíněné, vzhledem k současné pozici Alfa legie, bude trvat déle. Zůstává tedy otázka, jak moc na průzkum spěcháš. Možnosti. které jsou momentálně k dispozici, nastíněné jsou, rozhodnutí, jako takové, nechám na Tvém úsudku. Jsi přímo ve středu dění, věřím, že situaci posoudíš lépe. Dej mi vědět, jak ses rozhodl a na bázi odpovědi ihned vydám žádosti k přesunům. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Sigismund VýtečnĚ, rozkazy z Terry, asi by bylo hloupé ptát se, proč mi o tom musel říct až Ankhu a relativnĚ tak nějak skoro pozdĚ. „Můžete mi říct nĚco podrobnĚjšího? AŤ už se děje jakýkoliv problém, který vyžaduje řešení, zajisté není tak komlexní, že jeho řešení je, aby jste vzali úplnĚ všechno.“ Nebo ano? Nebo jsem se opravdu rozhodl špatnĚ? Cesta pořád nĚjaká je. Je tam vždy, ale já se po ní nechci vydat. Má věrnost patří Impériu, … jak prázdnĚ to zní. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~tacti~ Vysílám Lemanovi v přiměřeném množství (zde nechám Tacticarium vypočítat pravděpodobnost a potřebu) posily - zatím gardu z Jhanny. Na zbytek čekám na Lemanovo vyjádření. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Roboute Guilliman~ +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Roboute Guilliman +++ Bratře, děkuji za Tvé zprávy. Tvé spolupráce a přátelství si neuvěřitelně cením a mohu s klidným svědomím říci, že se u mne ve všech ohledech těšíš plné důvěře. Jsem velmi rád, že obchod s tajemným zařízením dopadl, jak dopadl. Nebudu lhát, velkou zásluhu zde přikládám Tvým diplomatickým schopnostem a úsudku. Mít komu děkovat za fakt, že obchodník narazil zrovna na tebe a ne na některé jiné bratry, tak to udělám. Místa jsem nechal pečlivě zaznamenat do údajů Tacticaria Zlatého Orla. Věřím, že ještě budou mít nějaké využití. Zvláštní je, že se mezi nimi vyskytuje i Mars. Zajímalo by mne, co s tím má planeta, nacházející se tak blízko Terry, patřící Mechanicu, společného. Povolení k pronásledování neznámého plavidla se uděluje. Pokud uznáš za vhodné vyslat síly, které by jej - nebo spíše místo, odkud vyletěl - mohly zkusit nalézt - udělej to. Nebude to jednoduché. Pokud se, co jsem tak zjistil, pohybuje nadsvětelnou rychlostí, letí mnohem rychleji, než naše lodě - ale není schopné urazit vzdálenost stejnou, jako my, když se ponoříme do warpu. Civilizace s FTL pohonem může být příliš daleko na to, abychom k ní doletěli bez warpového skoku - a zároveň na příliš neurčitém místě pro to, abychom případný warpový skok určili. Přílohu s historickými texty o FTL, které jsem měl k dispozici já, zasílám společně s touto zprávou. Co se týče novinek - waagh zatím nepokračuje nijak, zdá se, že se sbírají síly. Nejdůležitější novinkou pravděpodobně je, že se znovu objevil ztracený Konrád. Zdá se, že warp je poslední dobou velmi nestálý a problematický - Horus též určitý podíl přisuzuje Magnusově nestoprocentně spolehlivé navigaci. Občas někteří bratři vypadnou. I tuto zprávu posílám pro jistotu dvakrát v krátkém časovém odstupu. Warpu příliš nevěřím. Konrád je momentálně na Calibanu a poté na cestě za mnou. Doufám, že z něj dostanu nějaké užitečné novinky a odpovědi na pár otázek. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Hathor Maat pro Vespasián - aspoň myslím Zamyslel jsem se, jak bych to vysvětlil. „Nejlépe by se to dalo popsat způsobem, že díky souhře zúčastnĚných osob a situace nabývá dojmu, že vĚci nejsou v pořádku a budou ještĚ mnohem horší, než se předpokládá všeobecnĚ. Těžko můžu ony vĚci pojmenovávat, neboť si nejsem jistý, jestli bych je pojmenoval správnĚ.“ Nemyslím si, že je správné nazývat v tuto chvíli vĚci pravými jmény. Že Sigismundův přístup je opravdu nehorázný a že jestli bude vydáno ještĚ pár rozkazů v neprospĚch Synů, bude jenom otázka času, než nĚkdo udĚlá další chybu. |
| |
| soukromá zpráva od Magnus Rudý pro Kde je Lorgar? Kdopak je v segmentu Terry? |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Horus ~ "Nejsem naivní-" odseknu vzdorovitě a nechám si dolít víno. Nesouhlasně sešpulím rty, než upiji. Mí lidé mne nenásledovali ze strachu! Milovali mě! Zachránil jsem je a vyvedl z jisté záhuby. „Máš představu nebo ideu budoucnosti bez sporů a konfliktů, bratře?“ "Samozřejmě, že ano!" Neubráním se tomu, aby moje nesouhlasné naježení vystřídal pobavený úsměv. "Má idea je... dokonalá. A naivní." Mnohoznačné pokrčení rameny. "Ale na každý spor je nutně válka. Té bych se chtěl vyhnout. Té mezi námi navzájem, pokud mám být přesný." „Do té doby, dokud Regent, Vojevůdce a Mars potáhnou za jeden provaz, tak nemám obavy o osud Lidstva.“ Natáhnu se a vděčně mu stisknu ruku. "Cením si tvé důvěry. Přesto... nejde jen o mě, Rogala a Mars. Udržet Impérium pohromadě po katastrofě, jakou ztráta Císaře bezesporu je, je úkol pro nás pro všechny. Když už jsme u té jednoty - rád bych si s Coraxem osobně promluvil. Vím, žes měl cestu na Terru a máš toho našemu bratru hodně co říci, ale byl bych rád, kdybys nějakou chvíli zůstal zde, se mnou na Elysii. Mezi mnou a Coraxem je... mnoho emocí, z nichž mnohé i mně osobně přijdou svým způsobem nízké. Potřebuji, aby při tomto rozhovoru byl přítomen někdo nezaujatý. Hlas rozumu." |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Tato zpráva je označena jako prioritní předat okamžitě k rukám vojevůdce. Vojevůdče fulgrime tímto vás informuji, že nad planetou Varsavia byla ztracena jedna celá velká rota. Momentální ztráty jsou dohromady 1000 mariňáků, 1 bárka, 2 křižníky a všechny doprovodné lodě. Nebyl nahlášen žádný útok ani jiný druh napadení. Lodě jsou v soustavě stále přítomny a v celé soustavě zmizeli všechny známky života. Byli zazanamenáni zvláštní iterference. Doporučuji vyhlásit v sousedních soustavách poplach. p.s. očekával jsem že se mi pomoci nedostane tak, jsem poslal vlky ať najdou své bratry. Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Okamžitě se stáhněte. Zanechte jen malou pozorovací hlídku. Zdůrazňuji neskákejte na směrem na fenris ani na valhalu! Skočte do volného vesmíru a až pak zamiřte na valhalu kde se připravte na obranu. tento rozkaz předejte i tamné posádce. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro ++Pro: Kelbor Hal, Fabricator-General++ ++Od : Leman Russ, Primarcha++ Znovu tě zdravím vládče marsu. Tentokrát ti musím zdělit nešťastnou zprávu. Expedice na Varsavii kompletně zmizela i s mariňáky, kteří ji střežili. Dávám dohromady výpravu, která vypátrá co se na oné planetě stalo a najde ztracené techno kněze a mariňáky a nebo aspoň jejich těla. Proto bych vás rád zeptal jestli nemáte náhodou někde v okolí legii titánů a nějaké jednoty skitariů, které by jste mi mohl zapůjčit. Velmi by mi to pomohlo. Momentálně mám kdipozici vlčí legii a několik lidských regimentů. Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Zdravím tě bratře. Stojím o pomoc Alpha legie a všech dalších jednotek, které jsou k dipozici. Vhodným místem srazuje planeta Walhala. Je relativně blízko, cíli a co víc je součástí imperia. Tam budou čekat vlci. Tímto tě oficiálně žádám o propuštění jednotky z legie Tisíc synů. Ikdyž nesmí magii přímo používat, poznaj, že ji někdo používá proti imperiálním silám dřív než se začnou projevovat negativní efekty. Proto bych byl rád, kdyby se tažení zúčastnili. Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Leman Russ~ astropatická zpráva +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, mám za to, že bylo dosti zbrklé takto k anomálii poslat tolik astartes, s nejasným předpokladem úspěchu i výsledkem. Nehledě na fakt, že jsi, jak jsi sám řekl, nepočítal s posilami. Tento mne velmi rmoutí, mám-li být upřímný. Copak si myslíš, že bych tě nechal samotného v problému, aniž bych na tvou žádost odpověděl, či odpověděl záporně? Jsi můj bratr. Tohle bych nedokázal. Souhlasím s tím, že se od anomálie stáhneš na Valhallu. Kdyby nedošla druhá zpráva hned vzápětí po té první, sám ti doporučím, abys odtamtud zmizel, než třeba sám přijdeš k újmě. Regimentům z Jhanny měním koordinaci v závislosti na Tvém přesunu. Uvědomuji s okamžitou platností nejbližší spojence i Alfu. Veřejně vyhlašuji výskyt anomálie na Tebou udaných souřadnicích. Tisíc Synů nespadá pod mou pravomoc. Tuto legii sám Otec vyjmul z křižády a díky tomu nad tím, kde budou a nebudou přiřazeni, nemám žádné slovo. Spadají do sféry vlivu Rogala Dorna, budeš o tuto službu muset zažádat našeho drahého bratra - Regenta. Jediné, co mohu, je eventuelně podpořit Tvou žádost - v případě, že by se mě Rogal třeba (nepravděpodobně) ptal na můj názor. Žádné unáhlené kroky, prosím, vyčkej příletu posil. Uvědomuji je ihned. Hodně štěstí se Syny. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Rogal Dorn +++ Zdravím tě bratře. Jak je v poslední době zvykem přicházím s prosbou a se špatnými zprávami. V soustavě se ztratila expedice mechanika(což není nic divného to se prostě stává), co je horší ztratila se tam i celá velká rota mých synů. Tímto tě chci požádat o dvě věci. První je uvolnění tří rot tisíce synů z jejich domácího vězení, za účelem aby se připojili k tažení. Pravděpodobně stojíme proti cizácké magii a já bych ocenil upozornění, že se ta magie blíží. Vojevůdce o této žádost vý a podporuje ji. Druhá věc znovu bych požádal o muže tentokrát o muže, kteří nečině sedí nad prosperem. Cíl tažení není daleko a umožnilo by jim to vypadnout s kažododeního zahálení. Pokud uznáš mou žádost, jako oprávněnou tak se jednotky na tažení formují nad planetou Valhala. Předem děkuji Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Imaterium je neklidné, nikdo si samozřejmě nemůže být dokonale jistý, ale zdá se, že se blíží jedna loď, pravděpodobně třídy capital. nakonec se loď opravdu vynořila z warpu a ihned začala vysílat identifikační protokoly a pozdravné kódy ... Vše je pravé a nefalšované, nakonec se na otevřeném kanálu ozval hlas neznámého astarta: battlebarge Alfa zdraví Vojevůdce Fulgrima! Loď začala nabírat kurz na vysokou orbitu k největší skupině lodí. |
| |
| Veřejné varování +++ od: Vojevůdce Fulgrim +++ +++ pro: všechny kanály +++ Vzhledem k hlášení našeho bratra Lemana Russe, primarchy Šesté legie, si vás všechny dovoluji varovat, že u planety Varsavia, nacházející se v segmentu Ultima, se nachází blíže nespecifikovaná anomálie, která má na svědomí údajně mizení veškerých životních forem v jejím dosahu. Šestá se po velkých a nevysvětlitelných, nebojových ztrátách stáhla. Byly podniknuty kroky k dalšímu řešení problému. Důrazně žádám všechny, aby se anomálii vyhnuli a nechali její další průzkum k tomu určeným silám. Fulgrim, Císařem zvolený Vojevůdce lidstva a primarcha Třetí legie. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Sanguinius +++ Drahý bratře, obracím se na Tebe s žádostí o posily pro Šestou legii. Za tímto účelem zasílám v příloze kopii naší astropatické konverzace: +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Zdravím tě vojevůdče. Jak je v posledních dnech zvykem posílám další sadu zpráv. Moje průzkumné jednotky prohledávali planety vhodné k dalším cílům krusády. Narazili na Systém pojemenovaný Varsavia. Na jedné z planet byl nalezeny zbytky chrámu. (to jsou stále ty lepší zprávy) Mechanika tam vyslala expedici a požádala o podporu vlků.(začínájí špatné zprávy) No, průzkumníci z mechaniky a jejich průvodci se nehlásí, rád bych tedy požádal o podporu. V ideálním případě nějakou legii, která se specializuje na infiltraci. Momentálně jsem tam vyslal velkou rotu, ale zatím nemám žádné zprávy. Tato skupina ohlásila pouze zmizení všech životních forem v soustavě. Takže se ptám je v okolí nějaká síla schopná mi asistovat. Již na planetě zmizelo beze stopy sto mariňáků. +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, zprávy, jak jsi sám podotknul, nevypadají zrovna příznivě. Hlavně tedy díky faktu, že nevíme, jak přesně mohlo sto elitních vojáků z Tvé legie - a přiznejme si, že Vlci jsou jedna z těch s tužším kořínkem - zmizet beze stopy. Podle taktických záznamů Zlatého Orla jsou jednotky Alfa Legie mimo dosah, respektive mimo dosah v průběhu několika nejbližších dní. Nejbližšími specialisty na infiltraci jsou lidští vojáci, kteří se momentálně nacházejí v systému Jhanna. Část jich okamžitě přesouvám k Tobě a de facto pod Tvé velení. Z bratrů jsou Ti nejblíže jednotky Sanguinia a Perturaba. Mohu kontaktovat a přesunout kteréhokoli z nich, pokud si to budeš přát. Nebo kontaktovat Alpharia. Bojím se ale, že poslední zmíněné, vzhledem k současné pozici Alfa legie, bude trvat déle. Zůstává tedy otázka, jak moc na průzkum spěcháš. Možnosti. které jsou momentálně k dispozici, nastíněné jsou, rozhodnutí, jako takové, nechám na Tvém úsudku. Jsi přímo ve středu dění, věřím, že situaci posoudíš lépe. Dej mi vědět, jak ses rozhodl a na bázi odpovědi ihned vydám žádosti k přesunům. Fulgrim. +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Tato zpráva je označena jako prioritní předat okamžitě k rukám vojevůdce. Vojevůdče fulgrime tímto vás informuji, že nad planetou Varsavia byla ztracena jedna celá velká rota. Momentální ztráty jsou dohromady 1000 mariňáků, 1 bárka, 2 křižníky a všechny doprovodné lodě. Nebyl nahlášen žádný útok ani jiný druh napadení. Lodě jsou v soustavě stále přítomny a v celé soustavě zmizeli všechny známky života. Byli zazanamenáni zvláštní iterference. Doporučuji vyhlásit v sousedních soustavách poplach. p.s. očekával jsem že se mi pomoci nedostane tak, jsem poslal vlky ať najdou své bratry. Russ konec. Následuje další zpráva, která přišla ihned po této: +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Zdravím tě bratře. Stojím o pomoc Alpha legie a všech dalších jednotek, které jsou k dipozici. Vhodným místem srazuje planeta Walhala. Je relativně blízko, cíli a co víc je součástí imperia. Tam budou čekat vlci. Tímto tě oficiálně žádám o propuštění jednotky z legie Tisíc synů. Ikdyž nesmí magii přímo používat, poznaj, že ji někdo používá proti imperiálním silám dřív než se začnou projevovat negativní efekty. Proto bych byl rád, kdyby se tažení zúčastnili. Russ konec. +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, mám za to, že bylo dosti zbrklé takto k anomálii poslat tolik astartes, s nejasným předpokladem úspěchu i výsledkem. Nehledě na fakt, že jsi, jak jsi sám řekl, nepočítal s posilami. Tento mne velmi rmoutí, mám-li být upřímný. Copak si myslíš, že bych tě nechal samotného v problému, aniž bych na tvou žádost odpověděl, či odpověděl záporně? Jsi můj bratr. Tohle bych nedokázal. Souhlasím s tím, že se od anomálie stáhneš na Valhallu. Kdyby nedošla druhá zpráva hned vzápětí po té první, sám ti doporučím, abys odtamtud zmizel, než třeba sám přijdeš k újmě. Regimentům z Jhanny měním koordinaci v závislosti na Tvém přesunu. Uvědomuji s okamžitou platností nejbližší spojence i Alfu. Veřejně vyhlašuji výskyt anomálie na Tebou udaných souřadnicích. Tisíc Synů nespadá pod mou pravomoc. Tuto legii sám Otec vyjmul z křižády a díky tomu nad tím, kde budou a nebudou přiřazeni, nemám žádné slovo. Spadají do sféry vlivu Rogala Dorna, budeš o tuto službu muset zažádat našeho drahého bratra - Regenta. Jediné, co mohu, je eventuelně podpořit Tvou žádost - v případě, že by se mě Rogal třeba (nepravděpodobně) ptal na můj názor. Žádné unáhlené kroky, prosím, vyčkej příletu posil. Uvědomuji je ihned. Hodně štěstí se Syny. Fulgrim. Chtěl bych tě požádat o přeskupení alespoň části Tvých nejbližších sil tak, aby mohly být Lemanovi nápomocny - a to nejen po vojenské stránce, ale také případnou dobrou radou, která by zamezila dalším zbytečným ztrátám a panice. S důvěrou, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Perturabo +++ Drahý bratře, obracím se na Tebe s žádostí o posily pro Šestou legii. Za tímto účelem zasílám v příloze kopii naší astropatické konverzace: +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Zdravím tě vojevůdče. Jak je v posledních dnech zvykem posílám další sadu zpráv. Moje průzkumné jednotky prohledávali planety vhodné k dalším cílům krusády. Narazili na Systém pojemenovaný Varsavia. Na jedné z planet byl nalezeny zbytky chrámu. (to jsou stále ty lepší zprávy) Mechanika tam vyslala expedici a požádala o podporu vlků.(začínájí špatné zprávy) No, průzkumníci z mechaniky a jejich průvodci se nehlásí, rád bych tedy požádal o podporu. V ideálním případě nějakou legii, která se specializuje na infiltraci. Momentálně jsem tam vyslal velkou rotu, ale zatím nemám žádné zprávy. Tato skupina ohlásila pouze zmizení všech životních forem v soustavě. Takže se ptám je v okolí nějaká síla schopná mi asistovat. Již na planetě zmizelo beze stopy sto mariňáků. +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, zprávy, jak jsi sám podotknul, nevypadají zrovna příznivě. Hlavně tedy díky faktu, že nevíme, jak přesně mohlo sto elitních vojáků z Tvé legie - a přiznejme si, že Vlci jsou jedna z těch s tužším kořínkem - zmizet beze stopy. Podle taktických záznamů Zlatého Orla jsou jednotky Alfa Legie mimo dosah, respektive mimo dosah v průběhu několika nejbližších dní. Nejbližšími specialisty na infiltraci jsou lidští vojáci, kteří se momentálně nacházejí v systému Jhanna. Část jich okamžitě přesouvám k Tobě a de facto pod Tvé velení. Z bratrů jsou Ti nejblíže jednotky Sanguinia a Perturaba. Mohu kontaktovat a přesunout kteréhokoli z nich, pokud si to budeš přát. Nebo kontaktovat Alpharia. Bojím se ale, že poslední zmíněné, vzhledem k současné pozici Alfa legie, bude trvat déle. Zůstává tedy otázka, jak moc na průzkum spěcháš. Možnosti. které jsou momentálně k dispozici, nastíněné jsou, rozhodnutí, jako takové, nechám na Tvém úsudku. Jsi přímo ve středu dění, věřím, že situaci posoudíš lépe. Dej mi vědět, jak ses rozhodl a na bázi odpovědi ihned vydám žádosti k přesunům. Fulgrim. +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Tato zpráva je označena jako prioritní předat okamžitě k rukám vojevůdce. Vojevůdče fulgrime tímto vás informuji, že nad planetou Varsavia byla ztracena jedna celá velká rota. Momentální ztráty jsou dohromady 1000 mariňáků, 1 bárka, 2 křižníky a všechny doprovodné lodě. Nebyl nahlášen žádný útok ani jiný druh napadení. Lodě jsou v soustavě stále přítomny a v celé soustavě zmizeli všechny známky života. Byli zazanamenáni zvláštní iterference. Doporučuji vyhlásit v sousedních soustavách poplach. p.s. očekával jsem že se mi pomoci nedostane tak, jsem poslal vlky ať najdou své bratry. Russ konec. Následuje další zpráva, která přišla ihned po této: +++OD: Leman Russ +++ +++PRO: Vojevůdce Fulgrim +++ Zdravím tě bratře. Stojím o pomoc Alpha legie a všech dalších jednotek, které jsou k dipozici. Vhodným místem srazuje planeta Walhala. Je relativně blízko, cíli a co víc je součástí imperia. Tam budou čekat vlci. Tímto tě oficiálně žádám o propuštění jednotky z legie Tisíc synů. Ikdyž nesmí magii přímo používat, poznaj, že ji někdo používá proti imperiálním silám dřív než se začnou projevovat negativní efekty. Proto bych byl rád, kdyby se tažení zúčastnili. Russ konec. +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, mám za to, že bylo dosti zbrklé takto k anomálii poslat tolik astartes, s nejasným předpokladem úspěchu i výsledkem. Nehledě na fakt, že jsi, jak jsi sám řekl, nepočítal s posilami. Tento mne velmi rmoutí, mám-li být upřímný. Copak si myslíš, že bych tě nechal samotného v problému, aniž bych na tvou žádost odpověděl, či odpověděl záporně? Jsi můj bratr. Tohle bych nedokázal. Souhlasím s tím, že se od anomálie stáhneš na Valhallu. Kdyby nedošla druhá zpráva hned vzápětí po té první, sám ti doporučím, abys odtamtud zmizel, než třeba sám přijdeš k újmě. Regimentům z Jhanny měním koordinaci v závislosti na Tvém přesunu. Uvědomuji s okamžitou platností nejbližší spojence i Alfu. Veřejně vyhlašuji výskyt anomálie na Tebou udaných souřadnicích. Tisíc Synů nespadá pod mou pravomoc. Tuto legii sám Otec vyjmul z křižády a díky tomu nad tím, kde budou a nebudou přiřazeni, nemám žádné slovo. Spadají do sféry vlivu Rogala Dorna, budeš o tuto službu muset zažádat našeho drahého bratra - Regenta. Jediné, co mohu, je eventuelně podpořit Tvou žádost - v případě, že by se mě Rogal třeba (nepravděpodobně) ptal na můj názor. Žádné unáhlené kroky, prosím, vyčkej příletu posil. Uvědomuji je ihned. Hodně štěstí se Syny. Fulgrim. Chtěl bych tě požádat o přeskupení alespoň části Tvých nejbližších sil tak, aby mohly být Lemanovi nápomocny - a to nejen po vojenské stránce, ale také případnou dobrou radou, která by zamezila dalším zbytečným ztrátám a panice. S důvěrou, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Azhek Povzdechnu si a upřeně se na něj zadívám. Udržuju klid, ale důraz v hlase je víc než znatelný. „Je to rozkaz. Věřím, že vzhledem k tomu, že je váš primarcha indisponován a vy jste v podstatě nejvyšší představitel Tisíce Synů, tak si to neuvědomujete, možná má vaše legie obecně problémy s chápáním vojenské hierarchie, ale u Imperiálních pěstí platí, že pokud nadřízený vydá rozkaz, správná reakce není ‚proč‘. Jediná správná odpověď je ‚rozkaz‘. Nadechnu se, tón hlasu se vrátí k tradiční strohé odtažitosti. „Takže odpověď je nevím, první knihovníku, nevím, proč je třeba vaše artefakty převézt. A nezajímá mě to.“ |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Klidně jsem si plul warpem a těšil se až uvidím Fulgrima. No těšil. Jediná na co se v životě těším je jak budu stahovat z kůže dalšího nepřítele. Nicméně ze všech bratrů je právě Fulgrim nejsnesitelnější. A vida celá loď adeptů na chvilku zábavy je tady. Se zrádci se rozhodně nepárám, ještě když mají tak kýčovitý název lodi, až mě z něj bolí oči. "Připravit k boji." Oznámím chladně. Pro jistotu většinu času zůstávám na můstku. Ani nevím jak naše zbraně budou v téhle nicotě fungovat. Ale minimálně můžeme cenit zuby. Navíc to co má Erebus je pořád imperiální křižník. "Erebe. Chce to odvahu přiletět zrovna za MNOU! Víš jak se v Imperiu chováme ke zrádcům." Chvíli hledím na tu loď a rychle si v hlavě vybavuju co o něm vlastně vím. "Pokud chceš mluvit přileť SÁM na mou loď. V jiném případě se nemáme o čem bavit" Zatím s ním mluvim s klidem. Krátkým pohybem ruky nechám vypnout zvuk z mé strany. "Všichni marináci okamžitě připravit k boji." Rozhlásím interkomem po lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro ++++ Od: Sanguinia Pro: Fulgrima Nerad slyším takové smutné zprávy. Nicméně moje legie je připravená okamžitě odpovědět na volání o pomoc našich bratrů. Okamžitě vyšlu Nassira Amita, s pěti tisíci anděli z jeho 5. kompanie, aby podpořil Lemana. Pokud bude potřeba mám v blízké oblasti dalších 15 tisíc mariňáků pro případnou podporu. Doufám že budou prospěšní. Sanguinius. " |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro +++PRO: Leman Russ +++ Bratře, ne. Dorn PS: Přidám stručné vysvětlení, na které by jsi se jistě zeptal. Nejsem členem Krusády, máš jistě spousta dalších bratří, na které se můžeš obrátit. Moje Legie v současné době nemá žádné muže, které bych mohl postrádat. Vzhledem k současným událostem je uvolnění Prospera nemožné. A rád bych ti připomněl, že svoje Kapitula byla jedna, která stála u zrodu Nikaeského koncilu. To, že to Fulgrim podporuje je hezké, ale nikoliv relevantní. Nějak si poraď. |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro +++Od: Rogal Dorn, Regent Terry +++ +++Pro: Fulgrim +++ Bratře, vysvětli Lemanovi,co může,co nemůže a jaká je vlastně politická situace. Jeho ňafání a vytí o pomoc beru s rezervou, stejně jako obsaženou informaci o tom, že podporuješ uvolnění Prospera z karantény. Dorn |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Dorn~ astropatická zpráva +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Rogal Dorn +++ Bratře, nevím, co ti napsal Leman, respektive poměrně dobře tuším, co po tobě chtěl, protože to samé chtěl předtím po mně. Odpověděl jsem mu, že nad Prosperem máš pravomoc ty a já nemám možnost mu posily z této legie poslat. Ano, přiznávám se, že jsem tak trochu naznačil, pro případ, že by mu to nedošlo, že momentálně spadají pod sféru vlivu regenta Terry. Co se podpory týče - pokud by ses pro přidělení Synů k Lemanovi rozhodl, nebyl bych vyloženě proti. Předpokládám však, že se tak nerozhodneš, což mi, vpravdě, taktéž žíly netrhá. Mám důležitější problémy k řešení, než je fakt, že si Leman vlivem vlastní unáhlenosti posílá vlastní astartes na smrt. Navíc jsem mu tam poslal pár posil odjinud, které by jej možná mohly přivést k rozumu, nebo mi alespoň zpětně poskytnout nějaké konkrétnější info, namísto neurčité paniky. S láskou Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro Z druhé strany voxu se ozve jen smutný povzdych a pak do tvé lodě narazí první dělostřelecká salva, která jen oslabí štíty... Varovný výstřel, nic víc. „Konráde, ačkoliv nejsem Primarch, nejsem zcela mimo. Je mi bohužel docela jasné, co by následovalo..“ ozve se voxem. „Ale pokud tě nezajímají odpovědi na to, co jsi hledal v Oku Terroru....anebo budoucnost..tak se asi nedá nic dělat.“ spojení je poté ukončeno z druhé strany do stand by režimu. Křižník znovu nabíjí, ačkoliv se zdá, že neplánuje střílet... |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro +++PRO: Leman Russ +++ Bratře, aby jsi netvrdil, že jsem nemilosrdný uzurpátor. Dávám povolení 1 jednotce Vesmírných vlků k cestě na Prospero. Pokud se vám podaří přesvědčit Tisíc Synů, že budou vůbec ochotni ti pomoci, budu přemýšlet o uvolnění karantény pro jednu jednotku Tisíc Synů. Rogal |
| |
| soukromá zpráva od Rogal Dorn pro K rukoum jak Ahzeka, tak Sigismunda doputuje zpráva, přímo z Terry. Můj bratr, Leman Russ, si z mě neznámého důvodu žádá pomoc od Tisíce Synů. Jelikož můj bratr Magnus se není k tomuto schopen fundovaně vyjádřit, přenáším tuto povinnost na Ahzeka Ahrimana. Dole posílám kopii zprávy, tak to nějak zařiďte. Dorn +++Od: Rogal Dorn, Regent Terry +++ +++PRO: Leman Russ +++ Bratře, aby jsi netvrdil, že jsem nemilosrdný uzurpátor. Dávám povolení 1 jednotce Vesmírných vlků k cestě na Prospero. Pokud se vám podaří přesvědčit Tisíc Synů, že budou vůbec ochotni ti pomoci, budu přemýšlet o uvolnění karantény pro jednu jednotku Tisíc Synů. Rogal |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Hathor Maat~ - Lord komandér Vespasian - Povytáhnu obočí. My děti si samozřejmě potrpíme na... občasná obšírná diplomatická vysvětlení. Ale tohle, co mi řekl, je v zásadě nic, zabalené, ve zlatém papíře. Jsem velmi klidný, na lidské poměry i na poměry astartes - ale žvanění neurčitých nesmyslů, kterými se mi snaží v zásadě ukázat, že "něco řekl" a asi doufat, že jsem tak hloupý a nepoznám, že to NĚCO má nulovou výpovědní hodnotu, už mne začíná doopravdy vytáčet. Já nejsem hlupák a nikdy jsem jím nebyl. "Kapitáne Maate, ocenil bych, kdybyste pro jednou, namísto žvanění nesmyslů a chození okolo horké kaše, pomocí pseudofilozofických nahlas vyřčených myšlenek, mluvil přímo, jasně a k věci. Situace je, jak jste si možná všiml, poměrně nepříjemná, konflikt je na spadnutí a nikdo, ani my ne, nemá času nazbyt. Takže mi buďto řekněte, co je s vaší legií špatně, jak jste naznačil, protože jsem ještě ochoten vám nějak zařídit pomoc a nebo mám spoustu práce jinde." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro " Je mi úplně jedno co si myslíš. Co ti brání prostě mě zkusit zabít jakmile se dostanu na tvou loď? Čest? Tvé slovo? Nejsem blázen abych něčemu takovému věřil." Nakonec prostě zamířím do samostatné místnosti blízko můstku a nechám si ho přepojit tam. "Proč jsi zradil Imperium? Musí ti být jasné že tě to bude stát kůži. Netuším co ti naslibovali, ale nikdo ti nepomůže jen tak. Vždycky tě to bude dřív nebo později něco stát." Přece jen když už tu je proč toho nevyužít. Možná zjistím něco co by se mohlo hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Už jsem se do jisté míry smířil s tím že co se týká vzhledu asi je nikdy nedoženeme. Ovšem Imperium vždy preferovalo a preferovat bude účinnost nad vzhledem. Rozhodně nemáme prostředky aby jsme takto zdobily každý kus techniky. Místa nejblíže raketoplánu zaujmá Sanguary guard, nesledována terminátory. Já sám vyrazím směrem k velvyslanci. V závěsu za mnou jde Raldoron. "Vítám vás na Krvavé slze, mé vlajkové lodi." Kývnu hlavou a nabídnu mu ruku na pozdrav. "Těší mě že jste odpověděl tak rychle." Převezmu si od něj krabičku a prohlédnu si ji. "Nevím co říct. Jsou opravdu krásné... Zahanbujete mě svými dary." Na chvíli skloním hlavu. "Doufám že vám budu dostatečně dobrým hostitelem. Pojďte prosím." Zařadím se vedle něj a provedu ho dál do lodi. Jdeme chodbou se všemi těmi dary a věcmi z osvobozených věcí. Dojdeme do kulaté, konferenční místnosti, ta je poněkud více zdobená. Zavedu ho do mého pokoje. "Pokud se budete cítit bezpečnější ať jde váš doprovod s námi." V mém pokoji jsou velká křesla, ze kterých je výhled do vesmíru. Momentálně na Interex. Vedle nich jsou menší stolky. Do jedné stěny je zapuštěné obří terárium. Jsou v něm 2 velcí štíři. "Prosím posaďte se." Sám si do jednoho křesla sednu. U druhého je připravená sklenka vína a datatablet. "V tom datatabletu je soupis našich technologii a kapacit naší výroby, které vám jsme za správných podmínek schopni poskytnout." Krabičku položím na stolek a sám si naliji vína. Raldoron se mezitím snaží zabavit ochranku, pokud neště dovnitř s námi. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro ++++ Od: Nassir Amit Pro: Leman Russ Lord Sanguinius posílá své pozdravy, spolu s pátou kompanii. Máme vám být k dispozici a pomoct vyřešit nastalou situaci. Za chvíli přiletíme do systému Valhala. Doufám že jsme očekáváni. Nassir Amit, velitel 5. kompanie legie Blood Angels konec. ++++" |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Primarcha Roboute Guilliman +++Expediční Kompanii 156 Expediční 156. kompanie , máte povolení v pokračování za hranice známého vesmíru. Jakmile narazíte na cokoliv podezdřelého, okamžitě se pokuste poslat zprávu, abychom mohli dodat přes warp posily. Hodně štěstí a zdaru. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Podle plánu vystoupí část mé flotily na daných souřadnicích. Tentokrát naše cesta byla rychlá a bezproblémová. Trošku závistivě shlížím na planetou, která slouží mému bratrovy jako zásobovací. Nechám odvysílat oficiální pozdravy a nechám své lodě navést k dokování. Osobně se těchto úkonů neúčastním, proč taky jedná se o rutinní záležitost. Místo toho provádím prohlídku své gardy. To je naopak velká vzácnost, ale tentokrát chci aby vlci působili, jako elitní mariňáci císařství a ne jako tlupa špinavých barbarů. Po zadokování očekávám oficiální přivítání a toho se mi i dostane. Vystoupím z lodi a zamnou vojáci mé gardy, tentokrát ovšem není pochyb, že vlci nepřicházejí jako nepřátelé. Za mnou kráčí vlajkonoš s mou osobní standartou a za námi poté seržanti s slavnostními zástavami vlků a poté až má garda oblečená do terminátorských zbrojí. Odpovím na oficiální pozdravy. "Zdravím tě kapitáne Ombrosy, rád tě poznávám. Pokusíme se nezatěžovat vaše loděnice víc než bude nezbytně nutné." Kapitán mne informuje, že v loděnici nejsou kapacity na ubytování všech mých mužů jen přívětivě pokrčím rameny. "Zjistíš kapitáne, že mí vlci nejsou nároční hosté. Většina vlků zůstane na lodi, abychom zbytečně nepřetěžovali kapacity tohoto zařízení. Naše lodě tu provedou nejnutnější úpravy a poté vyrazíme domů na Fenris. Přesto pár mých úředníků domluví z vašimi mé ubytování po dobu návštěvy. Není třeba aby jste se tím zabýval osobně. Jsem si jist, že jakékoliv prostory které mne a mému doprovodu přidělíte budou vhodné." ujistím kapitána a zvednu ruku svému doprovodu ukážu čtyři prsty. Což znamená, že oficiální přivítání je za námi a oni se mohou vrátit do lodi. V dohledu zůstane jen má osobní smečka a i ta tam zůstává spíše jen z důvodu, že primarha legie se podle etikety nemůže pohybovat jen tak bez doprovodu. "Provedl by jste mne zde? Mimochodem vy a důstojníci které shledáte vhodnými jsou pozváni na mou loď k hostině." usměji se přátelsky na kapitána a naznačí mu aby mne vedl. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro jak jsem řekl kapitánovy, z mé lodi vystoupí několik úředníků, každý doprovázen vlčím zvědem. Tito se vydají domluvit problémy, které zajisté nastanou když se má návštěva stane oficiální (ubytování, kde se smí vlci pohybovat a kde ne, seznam osob pozvaných na hostinu...) Mimo to z nich má několik úkol zjistit kam právě míří zásoby určené původně pro zběhlého Ereba a jeho lodě a muže. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ +++ +++ Pro: Nassir Amit +++ Předejte mé díky a pozdravy vašemu veliteli. Mí vlci vás na Valhale očekávájí. Jsme vám vděčni za pomoc, kterou jste nám poskytli, ale budete nad Valhalou muset počkat než se dostaví ostatní jednotky určené k danému tažení. Russ konec |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++Od: Leman Russ +++ ++ Pro: Sigismunda +++ Tímto vás informuji, že z rozkazu vojevůdce a spovolení vládce terry přilétá jednotka vlků. Očekává se od vás plná spolupráce s touto jednotkou. Russ konec. |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro Od: leman Russ Pro: Jord Hromová pěst Vezmi si fregatu a vydej se znovu na Prospero. Tentokrát tam letíš z rozkazu vojevůdce a s dovolením Dorna, takže tě nemají právo vyhodit. Jestli ovšem ty zase uděláš něco čím popudíš tamní legie, ztrávíš zbytek tažením uklízením latrýn na Fenrisu!! Velký vlk konec! |
| |
| soukromá zpráva od Jord Hromová pěst pro ++Od: Jord Hromová pěst ++ ++Pro: Sigismund +++ Zdravím tě bratře, naše cesty se znovu střetnou. Z rozkazu Velkého vlka, Vojevůdce Fulgirma přilétám na Prospero. Byl bys tak laskav a potvrdil mi, že mohu přiletět? Jord konec |
| |
| soukromá zpráva od Ahzek Ahriman pro Sigismund „Máte pravdu.“ Oni se neptají, proto jsou to teď oni, kdo vybírá knihovnu nám, ne my jim. „Doufal jsem, že jste dostal komplexnější rozkaz.“ Protože takto se situace stává mnohem složitější. „Nebudete nic namítat proti tomu, abych se vydal se zásilkou na Terru, nebo ano?“ Ano, měl bych tady zůstat, ale určitě existuje minimálně jeden z mých bratří, kterého nevyčerpává jednání se Sigismundem tak, jako mě. Navíc, chci vědět, proč Císař potřeboval Magnuse a k čemu … a chci jej vidět. Pípnutí tabletu vám samo o sobě oznámí, že se něco děje a já se obával, že někdo z mých bratří něco udělal, něco, co by se muselo řešit jinak, než by kdokoliv chtěl. Ne. Bylo to mnohem horší. Obočí mi tázavě vyletělo vzhůru, když jsem si pročetl zprávu. „Vážně?“ Ten zbytečný Pes se svoji legií si dovoluje po tom všem … Vrátil jsem tablet zpět na své místo. Tohle budu řešit až později. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro ++++ Od: Nassir Amit Pro: Leman Russ ++++ Dostal jsem zprávy o situaci. Nicméně nebylo by vhodné podniknout průzkum? Jen malá jednotka aby zjistila co se vůbec děje. Mám na palubě scouty připravené k akci. Sebevětší armáda nám nepomůže pokud vletíme nepříteli přímo na mušku. Udělal bych to rovnou, ale jste velitel tažení. Tak všechny rozhodnutí musí jít přes vás. Amir konec. Sláva Imperiu. ++++ |
| |
| soukromá zpráva od Leman Russ pro +++ Od: Leman Russ +++ +++ Pro: Nassir Amit +++ Kapitáne, tak jen pro tvou informaci. Přesně tímto způsobem jsem přišel o tisíc svých synů. Poslal jsem jednotku, jako doprovod mechaniku. Když se nehlásila poslal jsem druhou, aby je našla a třetí se vrátila, že z těch dvou předchozích zbyli jen lodě zbavené života obklopené intrefrencí. Nějaké otázky, proč si přeji aby jste vyčkal než dorazí ostatní jednotky? Russ konec |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Rozumíme, pane. Stahujeme se do systému Valhalla a necháváme pouze jednu hlídkovou loď. Naše zbylé lodě jsme nechali netknuté. Na Valhalle počkáme na posily a další rozkazy. For the Wolftime! |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ...cca o dva týdny warpového času později +++pro : Primarcha Roboute Guilliman+++ +++od : Expediční Kompanii 156+++ Primarcho, snad tato zpráva projde Warpem, který je zde, mimo světlo Astronomicanu, značně pochybný. Po dvou letech cestování jsme narazili na planetu, která je přesně v trajektorii vašich výpočtů. Jedná se o neosídlený svět, na kterém byla jen jedna malá struktura, připomínající lidskou činnost. Jednalo se o menší dům v stylu staré Terry, říše Nippon. Jediný živý organismus zde byla jedna bonsai. Nalezli jsme zde nějaké artefakty, podle naší iterátorky se jedná o předměty z Terry z doby před Temnou dobou – ilustrace, různé mističky, nůžky.... Jejich historická hodnota je nevýčislitelná, avšak to je zřejmě jediná hodnota, kterou mají. Nejzajímavější je pravděpodobně prastará zbroj a meč. Žádáme o další rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Primarcha Roboute Guilliman +++Vojevůdci Primarchovi Fulgrimovi Drahý bratře, po dvou týdnech warpového času kapitula, která byla pověřena pokračování v trajektorii FTL pohonu, konečně narazila na planetu. Jedná se o neosídlený svět podle všeho, na kterém byla jedna malá struktura, připomínající lídskou činnost. Dle zpráv se jednalo o menší dům ve stylu staré Terry, říše Nipon. Jediný živý organismus se tam nacházela jedna bonsai. Taktéž zde byli staré artefakty, které pocházejí z dob před Temnou dobou. Ilustrace, různé mističky, nůžky... Nejzajímavějším artefaktem tam byla prastará zbroj a meč. Nicméně kromě historické hodnoty, která je nevyčlitelná, tak je to zřejmě jediná hodnota. Upřimně bratře, netuším, co si o tom mám myslet. Nicméně mám pro tebe návrh. Ačkoliv Impérium, které zde zanechal Otec, je mohutné, náš rozhled se stává čím dál víc a víc omezený. Nebylo by tedy od věci, kdyby Adeptus Mechanicus na té planetě postavilo předsunutou základnu pro možné budoucí průzkumy okolního vesmíru. Zároveň žádám rozumný posudek toho, jestli zanechat na tom místě mém muže, popřípadě je stáhnout, či pokračovat ve výchozím kurzu, ačkoliv tato možnost se mi zdá celkem nebezpečná. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro ++++ Od: Nassir Amit Pro: Leman Russ No ovšem, každou chvíli budeme na orbitě. ++++ S tím lodě andělů vyletí z warpu a připojí se k flotile, podle instrukcí. |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Nad tvými díky jen velvyslanec mávne rukou.. „Ty dary nejsou důležité, Sanguinie. Důležitá je budoucnost....“ Cesta do konfereční místnosti proběhne bez problémů, jen se Velvyslanec trošku zdrží v chodbě Slávy, kde jsou různé trofeje „osvobozených“ planet. Při vstupu do konfereční místnosti jen lehkým pohybem ruky odmávne své stráže, které se postaví před dveře, avšak nikoliv do bezpečností pozice... Posadí se na křeslo, které pod jeho vahou zavrže...Což je zvláštní, protože to jsou křesla stavěná tak, aby bez problémů unesly i těžší primarchy. Je to trošku divné u bytosti, která ti není ani po pas. Senátor ochutná víno, avšak nijak ho nekomentuje...chvilku mlčky se pročítá tabletem a je vidět, že se mu nálada trošku kazí...Pak tablet odloží a smutně si povzdychne. „Milý Sanguinie...Chápu, že vaše říše, ono “Císařství„ je značně rozlehlé, avšak přiznám se, toto jsem nečekal...“ poznamená a ukáže na tablet „Oceňuji kapacity vaší produkce, ale z toho co jsem pochopil, tak za jakou cenu? Zvláště mě zaujalo slovo, které se vyskytuje docela často, je to....servitor. Chápu-li to dobře, tak se jedná o příslušníka vaší vlastní rasy, který je lobotomizován za účelem nekonečného opakování jednoho úkolu? U nebes, proč prostě nepoužijete nejbanálnější automatizaci?“ řekne poněkud smutně. „Z vaší nabídky nemáme zájem o žádné výrobky druhořadé kvality, vyráběné mrtvými otroky. Je to vcelku neušlechtilé a barbarské....“ dodá a poté se pousměje. „Což ale ovšem neznamená to, že bychom se měli rozejít v zlém. Jménem Interexu bych vám rád nabídl několik našich technologií, na ozkoušení. Třeba pozvednou vaši rasu k hvězdám i jiných měřítkách, než čistě fyzikálních...“ |
| |
| soukromá zpráva od Erebus pro „To je mi líto, Konráde. Každopádně, já své slovo vždy dodržel. Každou přísahu, každou pravdu...Ostatně, je to i v jméně mé legie...“ ušklíbne se hlas v voxu. Po přepojení to chvilku zrní a pak se opět ozve Erebův milý hlas. Je to jako povídat si s přítelem u šálku čaje, škoda jen, že to je pocit, který jsi nikdy nezažil... „Hm, každý koho potkám, stále opakuje tu samou otázku, Konráde. Zvláštní. Popravdě, trošku jsem to čekal....“ poznamená, odmlčí se a je slyšet něco jako upití vína.. „Všichni vychází z špatné premisy. A to je ta, že Lorgar, tvůj bratr a můj otec, mluví pravdu. Ale nyní zcela vážně, Konráde – čím jsem se to vlastně provinil proti Impériu? Co tak strašného jsem provedl, že je na mě vyhlášen skoro celogalaktický hon? A co říká Lorgar, že jsem provedl? Slova mohou být ohnuta, ale činy, činy nikoliv....A Lorgar tuze rád lže, ostatně již za to byl v minulosti trestán..“ ozve se z voxu. „Mé pozvání stále platí, za stejných podmínek....“ |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro Inu, hrabání se v cizích dokumentech je minimálně neslušné a každopádně z toho kouká slušný průser...pokud by se na to přišlo. Většina Legií je na podobné věci dost háklivá, ale jak se zdá, tvoji lidé to zvládli na výbornou....alespoň zatím se to zdá. Nositelé Slova měli pravděpodobně nějakou odstávku bezpečnosti, protože jinak si nelze vysvětlit tak snadný průnik do interních dat jiné Legie. A co z toho plyne? Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Nositelé Slova jsou mnohem, mnohem větší Legie než jsou Vlci, avšak početně se nerovnají přesným, systematickým Ultras, bohužel jejich představa o systému a pořádku je značně někde jinde. Místo Velkých Kompanií nebo jakkoliv logicky řazených celků mají Kapituly, označené nicneříkajícími názvi jako, Třikráte Přeložená Koruna, Hvězda Rozsudku, Zlomená Kosa, Pokroucená runa, Ozubené Slunce, Stáhlá ruka a tak dále a tak dále... Rychlým průzkumem tvoji zjistili další údaj – Erebus byl Kaplan, což je funkce, kterou jiné Legie nemají. Jak se zdá, kaplani jsou přiřazování dle potřeb k jednotlivým kapitulám.. Opravdu, jehla v kupce sena. Jediné, co se podařilo vydolovat je to, že Erebus byl naposledy přiřazen k kapitule Ozubeného Slunce, která má status „Zničena v boji“ a jejíž složka – včetně Ereba – je uzavřena. Z údajů tedy vyplývá, že oficiálními kanály žádná materiální podpora z Colchis Erebovi neplyne... |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro Když mé křeslo, které unese každého z bratrů zaskřípe pozvednu obočí. Musí mít neobyčejně husté svaly, jinak to není možné. Docela by mě zajímala jejich síla a rychlost... Většinu času jsem se na něj díval. Přece jen mimika jeho obličeje mi může spoustu věcí prozradit. Ikdyž to co jsem vyčetl by bylo lepší ani nezmínit. No úsměv mi docela rychle ztvrdne do spíš neutrálního výrazu. "Chápu že takto to vypadá barbarsky a nelidsky... Ovšem v žádném případě nebereme obyčejné občany někde na ulici... Jako servitory používáme vězně odsouzené na smrt. Můžu vás ujistit že pro ně je to jako poprava. Poté už nic necítí a nevnímají... Jedná se jen o těla.... Samozřejmě při "popravě" netrpí. Netuším jak je to u vás s kriminalitou.... Ale mi k tomu museli přistoupit." Povzdechnu si. Jakto že oni jsou tak jiní? Působí tak vznešeně... Co děláme špatně? "Je mi líto že tento fakt vás odrazuje od našich technologii. Ovšem ne vše vyrábějí pouze servitoři. Máme i mechaniky, kteří za vše zodpovídají a ručí. Takže o kvalitu se nemusíte bát. Po pravdě. V imperiu naši technici nemají zrovna rádi umělé inteligence, které co jsem tak pochopil vy používáte." Jeho nabídka mě donutí zamračit se. "Musím se přiznat, Imperium už bylo zaběhnuté, když jsem se k němu dostal a měl jsem spoustu jiných věcí na řešení. Na druhou stranu u nás je nejdůležitější účinnost. Spíše než vzhled." Na chvíli se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro "Už jsem zabil své vojáky pro míň než neuposlechnutí rozkazu a že si jen tak odletí lodí. Proč bych u tebe měl udělat výjimku?" Založím si ruce za zády. "A neskládají mariňáci přísahy věrnosti Císaři a Imperiu? Tu jsi také dodržel?" Povzdechnu si. "Dobře pouč mě. Co je TVOJE pravda?" Zeptám se, ale z mého hlasu je slyšet nezájem. Proč by také mělo? Jediné co si zaslouží je stažení z kůže zaživa. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Roboute Guilliman +++ Bratře, děkuji za tvé, poměrně zvláštní a překvapivé, zprávy. Upřímně si nejsem jist, co v případě jednoho jediného opuštěného obydlí na osamocené planetě navrhnout. Vzhledem k tomu, že bonsai, jak jsi zmínil, byla ještě živá, vše napovídá faktu, že se o ni čas od času musí někdo starat. Doporučoval bych tedy poblíž počkat na tohoto... pravděpodobně se bude jednat o člověka, alespoň doufám. Co se týče základny pro další průzkum - mluvil jsem s Horem a pravděpodobnější se do budoucna jeví spíše zbudování něčeho, jako obranného hraničního postu, než výchozího bodu dalšího rozpínání. Pokud si v nejbližších týdnech najdeš čas, rád si o tom s tebou promluvím osobně. Tvůj názor na budoucnost by mě ostatně velmi zajímal. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Primarcha Roboute Guilliman +++Vojevůdci Primarchovi Fulgrimovi Drahý bratře, dorazím, jak jen to bude možné. Ohledně obranného hraničního postu souhlasím a zanechám zde prozatím své Ultras, dokud bude třeba. Nicméně co se týče mého příletu, bylo by dobré mi poslat koordináty, kam letět. Nerad bych zbytečně v těchto dnech zabloudil ve warpu. |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro +++Primarcha Roboute Guilliman +++Expediční flotile Za okrajem Expediční flotilo, tady Roboute Guilliman. Až do odvolání zůstanete na planetě a vytvoříte zde obranný hraniční post. Doporučuji maximální ostražitost. Stále nevíme, co se může Za okrajem objevit. Nechť je Císař s Vámi. Zároveň bych byl rád, kdyby jste zkusili podrobný sken planety. Guilliman končí. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Immaterium, Segmentus Solar, systém Sol. Paluba Battle Barge Beta Omegon pozoroval práci osádky můstku. Byl nezvykle zamlklý a vypadal ustaraně a unaveně. Kapitán udílel poslední rozkazy před translací z warpu a jeho rozkazy byly systematicky a efektivně vykonávány. Pět minut do translace, můj Pane. prohlásil kapitán k Omegonovi. Omegon se otočil ke kapitánovi: Výborně, pokračujte. Standardní protokoly pro translaci do systému Sol. Omegon se opět otočil na můstek, kde se spěch a shon ještě zvýšily. Zdá se, že ho ještě něco napadlo a otočil se ještě jednou ke kapitánovi. A kapitáne? Vysílejte standardní pozdravy vládc terry. kapitán vydal potřebné rozkazy a pak se trochu nejistě otočil zpět k Omegonovi: Pane? ty přece patřili Císaři? Omegon se usmál na kapitána a celý svět. zajisté, kapitáne, Císař je mrtev, ať žije císař! .... V segmentu sol, z immateria vystoupila battlebarge Beta, vysílajíce všechny potřebné kódy a pozdravná hlášení. jako by na Teře stále sídlil Císař. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Roboute Guilliman +++ Bratře, s velkou pravděpodobností budou mé koordináty i za pár týdnů stále stejné, jako ty, které jsou uvedeny v datech poslední zprávy, coby místo odeslání. Neplánuji (respektive ani nemám díky svému návštěvnímu vytížení příliš možnost) se přesouvat. Pokud by nastala jakákoli změna, neprodleně tě o ní informuji. Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~ Alpharius. Nebo Omegon. Nebo někdo jiný random, kdo tvrdí, že je Alpharius ~ Nad orbitou Elysie je poměrně rušno. Nebo ne až tak rušno, jako spíše živo a plno. Kromě Zlatého Orla s celým jeho ne nepočetným doprovodem zde totiž kotví také Vengeful Spirit a jeho vlastní doprovodné lodě. Všechny jsou tak nějak zařazeny u sebe, v jedné ze standardních klidových formací. Kromě Horovy expedice se nicméně nezdá, že by byl přítomen někdo další. +++battlebarge Alfa zdraví Vojevůdce Fulgrima! +++ Odpověď přichází do pár minut, hned po výměně povinných identifikací a formalit. +++ Battlebarge Alpha, vítejte na Elysii. Vojevůdce vás přijme za hodinu na Zlatém Orlu. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Inu, na požádání Fulgrima letím v Poctě Macragge společně s dalšími třemi kapitulami, sakra starým vínem a artefaktem za Fulgrimem. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Ahriman má nepřekonatelný talent. Talent dělat potíže. Chce se zásilkou na Terru? To není dobrý nápad, i on je součástí karantény. A pak, pochybuju, že Primarcha bude nadšený, když mezi vším tím svinstvem bude muset řešit ještě osinu v zadku od Tisíce synů. V první chvíli mám radost, že přijde další zpráva od Priarchy Dorna, jelikož můžu na chvíli změnit téma. Jenže potom to začne zase - další uragán zpráv. No to je perfektní, už si připadám jak profesionální úřední šiml. Teď se nám tu bude ochomýtat ještě smečka Vlků. Tahle služba je noční můra... Stýská se mi po boji. Vydechnu a klepnu na datapad. „Tohle nechám na vás, Knihovníku, ze strany Imperiálních pěstí na Prosperu je vše v pořádku.“ Jenže to není jediné, co je potřeba vyřešit. Pořád je tu ten první problém. „A co se týče vaší první žádosti. I na vás se vztahuje karanténa, Knihovníku, povolení vám nedám. Na důkaz dobré vůle vám však dovolím Primarchu Dorna zkontaktovat prostřednictvím videohovoru. Možná vám vysvětlí své důvody a možná vám povolí i cestu na Terru.“ S tím se otočím. Ještě je tu několik zpráv k vyřízení. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro Leman Russ. Přilétající Jord... Po tom výstupu, který měl posledně, je jeho pseudosrdečnost skoro vtipná, ale jak myslí. Ať si přistane, tentokrát v tom figurovat nehodlám. I moje nervy mají svoje meze a nehodlám je pokoušet. +++Od: Sigismund+++ +++Pro: Jord Hromová pěst+++ První kapitáne, povolení uděleno. Tvoje loď ať přistane na starportu na Photepově pyramidě. Sděl přesný čas příletu. Sigismund +++ |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro A ještě rozkazy pro moje vojáky. „Všem Imperiálním pěstím, Vesmírní vlci mají povoleno vstoupit do karantény.“ A ještě jeden konkrétně veliteli čety zodpovědnému za nakládání artefaktů na dotyčným starportu. „Veliteli, do odvolání zastavte transport artefaktů. Zajistěte náklad a vyčkejte na povolený přílet lodi Vesmírných vlků.“ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro „Ano, to řekl i mě, že chce s Conrádem mluvit, uvidíme, co zajímavého se od něj dozví. Jak přesně chceš využít jeho flotily?“ otočím se s otázkou na bratra. Možností je mnoho, ne, že by jakákoliv z nich mohla zapříčinit nějaké větší komplikace, ale pokud bude chtít poslat vstříc orkům, bude vhodné o tom vědět. Usměji se, když mi Lion nabídne pozici generála, co se obrany týče. Tak trochu začínám doufat, že Night Lordy spadnou pod mou pravomoc, chtěl bych vidět jejich taktiku boje. Stejně tak se těším i na Angronovy jednotky, sice jejich styl bude přímočařejší, ale i tak to bude stát za to. „To víš, že něco takového neodmítnu. Postavit se bandě orků, která podle všeho ví, co dělá... tomu se říká výzva. Mám vyrazit ihned, nebo je ještě něco, s čím bych ti mohl být nápomocen.“ |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Kelbor-Hal - Ještě mi nikdo nenatřískal loď, jako některým jiným, takže v zásadě jsem za hodného chlapce. - Jsem vlastně hodnější, než ti ostatní, protože o tom opuštěném craftworldu, který našel Mortarion, jsem řekl Marsu já a dodal, že si ho můžou vzít (byť tedy nevím, co se na něm teď děje. Moje NPCs tam jsou, ale z nedostatku času se mi už dlouho neozývají.) - V problému, který vznikl mezi mechanikem a Coraxem jsem podpořil Mars a snažil se to nějak dát dokupy, aby byl klid. Tehdy jsem s mechanikem aktivně komunikoval a negoval na veřejných kanálech prohlášení Coraxe o zradě Impéria AM. (Byť tedy pravděpodobně spíše proto, že Corax se choval nelogicky. Momentálně, jak se zdá, prohlašuji, že byl zaslepen žalem ze ztráty Otce. Jak to bylo doopravdy, je tak trochu otázka.) - Momentálně pravděpodobně nemám zadaný nějaký důležitější požadavek přímo pro třetí legii. Občas upozorním na bullshit bratrů a nutnost jim něco opravit, nebo nahradit. Co se týče mé "expedice" - která už vlastně ani není expedicí, protože na expedicování přes všechen ten shitstorm a tutlání problémů, patání bratříčků po hlavičkách a snahám vyhnout se občanské válce nemá čas - už nějakou dobu kotvíme nad Elysií, protože se jedná o strategické místo, dost blízko Teře i většině okolního dění. Je pravděpodobně všeobecně známá věc, že se tam za mnou slítají primarchové, aby řešili aktuální problémy osobně. - Pravděpodobně už to metaherně víš, ale kdyby ne, nemám už svou původní glorianu, po jmenování vojevůdcem jsem zdědil Císařův swagwagen. Pride of the Emperor připadla formálně prvnímu komandéru Vespasianovi. - Na Zlatém Orlu se také nachází jeden z bioinženýrů z Marsu, Lukas Chrom, který byl před pár týdny osobně vyžádán při mé návštěvě Císařova hrobu na Teře. Snad je to vše, na cokoli dalšího rád odpovím. |
| |
 | soukromá zpráva od Kelbor-Hal pro Po zvážení situace bylo vybráno řešení. Do oblasti okolo planety Varsavia bude vyslán křižník adepta mechanika s cílem odhalit důvody ztrát důležitého vybavení. Požaduji důrazně z tohoto důvodu v blízkosti systému dodržovat příslušnou formu opatření. K planetě míří křižník lehký adepta mechanika se zvýšenou zásobou měřících kogitátorů a jiných monitorovacích přístrojů. Na palubě lodi je povoleno využít v případě potřeby maximální palebnou sílu, proto zdůrazňuji potřebu správného rádiového přenosu. Loď bude v oblasti monitorovat, po každém zachycení dat dojde k odeslání jejicho relevatního počtu. Kelbor-Hal fabrikátor-generál |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Fabricator-general Kelbor-Hal +++ od: Zlatý Orel +++ +++ pro: Mars +++ Přátelé, velmi si cením vaší intervence a faktu, že jste šesté legii, patřící mému bratru, vyšli ohledně jeho problému s neznámou anomálií okolo systému Varsavia, okamžitě vstříc. O opatřeních, která navrhujete, bez prodlení informuji veškeré zainteresované expedice. Výsledky průzkumu budeme netrpělivě očekávat. S důvěrou, Fulgrim Fénix, primarcha III. legie Císařových dětí, Vojevůdce lidstva |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Sanguinius~ +++ Od: Fulgrim +++ +++ Pro: Sanguinius +++ Bratře, mechanicum se rozhodlo pomoci Lemanovi v jeho... problému okolo Varsavie. Abych předešel případným problémům a podezřením (byť tedy nepředpokládám, že by se Coraxův incident ještě někdy opakoval,) upozorňuji na jejich brzkou přítomnost v systému Varsavia. V příloze zasílám zprávu z Marsu. Pokročila situace na Varsavii nějak? Tvůj bratr, Fulgrim. +++ příloha #1 +++ +Předmět – varování+ Po zvážení situace bylo vybráno řešení. Do oblasti okolo planety Varsavia bude vyslán křižník adepta mechanika s cílem odhalit důvody ztrát důležitého vybavení. Požaduji důrazně z tohoto důvodu v blízkosti systému dodržovat příslušnou formu opatření. K planetě míří křižník lehký adepta mechanika se zvýšenou zásobou měřících kogitátorů a jiných monitorovacích přístrojů. Na palubě lodi je povoleno využít v případě potřeby maximální palebnou sílu, proto zdůrazňuji potřebu správného rádiového přenosu. Loď bude v oblasti monitorovat, po každém zachycení dat dojde k odeslání jejicho relevatního počtu. Kelbor-Hal fabrikátor-generál |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Perturabo~ +++ Od: Fulgrim +++ +++ Pro: Perturabo +++ Bratře, mechanicum se rozhodlo pomoci Lemanovi v jeho... problému okolo Varsavie. I přes to, že jsem z Tvé strany nedostal žádnou odpověď na svůj požadavek na vyslání svých sil na pomoc šesté legii, předpokládám, že je možné, že se zpráva ztratila a tví astarté jsou již na cestě. Abych tedy předešel případným problémům a podezřením (byť tedy nepředpokládám, že by se Coraxův incident ještě někdy opakoval,) upozorňuji na jejich brzkou přítomnost v systému Varsavia. V příloze zasílám zprávu z Marsu. +++ příloha #1 +++ +Předmět – varování+ Po zvážení situace bylo vybráno řešení. Do oblasti okolo planety Varsavia bude vyslán křižník adepta mechanika s cílem odhalit důvody ztrát důležitého vybavení. Požaduji důrazně z tohoto důvodu v blízkosti systému dodržovat příslušnou formu opatření. K planetě míří křižník lehký adepta mechanika se zvýšenou zásobou měřících kogitátorů a jiných monitorovacích přístrojů. Na palubě lodi je povoleno využít v případě potřeby maximální palebnou sílu, proto zdůrazňuji potřebu správného rádiového přenosu. Loď bude v oblasti monitorovat, po každém zachycení dat dojde k odeslání jejicho relevatního počtu. Kelbor-Hal fabrikátor-generál |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Leman Russ~ +++ od: Fulgrim +++ +++ pro: Leman Russ +++ Bratře, obdržel jsem oficiální zprávu z Marsu, ohledně pomoci v průzkumu Varsavijské anomálie. Je velmi pravděpodobné, že jsi byl Marsem spraven o celé situaci sám, ale v případě, že ne, pro jistotu ti, jak jsem mechanicu ostatně potvrdil a slíbil, odesílám v příloze celé prohlášení, aby bylo možné předejít zbytečným komplikacím a nedorozuměním. Nějaké novinky ohledně vaší situace? Fulgrim. +++ příloha #1 +++ +Předmět – varování+ Po zvážení situace bylo vybráno řešení. Do oblasti okolo planety Varsavia bude vyslán křižník adepta mechanika s cílem odhalit důvody ztrát důležitého vybavení. Požaduji důrazně z tohoto důvodu v blízkosti systému dodržovat příslušnou formu opatření. K planetě míří křižník lehký adepta mechanika se zvýšenou zásobou měřících kogitátorů a jiných monitorovacích přístrojů. Na palubě lodi je povoleno využít v případě potřeby maximální palebnou sílu, proto zdůrazňuji potřebu správného rádiového přenosu. Loď bude v oblasti monitorovat, po každém zachycení dat dojde k odeslání jejicho relevatního počtu. Kelbor-Hal fabrikátor-generál |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Přivítání "Učiním vše, abych vám byl c nejlepším průvodcem ." Zdvořilá úklona podtrhává tato slova. "A žádná slova nedovedou vyjádřit čest, jakou prokazujete svým pozváním na loď Sedmnácté legii." Ostatně nekráčí tu nikdo jiný než bratr samotného Lorgara a instrukce byly více než jasné. "A ač si cením vaší skromnosti a respektuji Vaše přání, Lorgar Aurelian si vysloveně přál, abych dohlédl na Vaše pohodlí osobně." Dodávám tak na pravou míru to, že role hostitele podle mě nezahrnuje pouhopohé konání běžných úředníků. "Colchis toho má mnoho co nabídnout." Dodávám poté s hlasem hrdosti. "Jako první svět, co prozřel a přijal světlo Císařovo je zde mnoho památek a divů vystavených jako připomínka velikých vítězství a inspirujících aktů budoucím generací, rovněž zde pěstujeme znamenité víno a pokud dáváte i v čase odpočinku přednost válečnému umu, můžeme zahájit prohlídku i hlavní pevností. Vaše sebemenší přání mi bude rozkazem." |
| |
| soukromá zpráva od Alastora Luxia pro Chci křičet. Řvát, pištět, plakat a dělat všechno to, co je v téhle situaci na místě. Nemůžu. Šok mi bere dech z plich, ústa ztuhla příliš na to, aby se rozevřela alespoň v úžasu. Snad právě díky tomu momentu překvapení nezískává panika příliš prostoru. Během jednoho, nebo dvou úderů srdce mi totiž dochází, že každý další krok může být poslední. Snad ze strachu, že bych na sebe mohla přivést ještě více pozornosti nebo si snad říct o další střelu urychleně vstávám ze svého místa. Zatímco mířím pryč kápi si stahuji co nejvíce, jako by mi mohla pomoci doufaje, že střelec už není na svém místě a okolí bude mít pocit, že jen přebral. Všechny myšelnky i modlitby, které mě jen v duchu napadají pak prosí o jediné - dostat se co nejdříve do bezpečí, ať je to kdekoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Sanguinius pro ++++ Od: Sanguinius Pro: Fulgrim ++++ Všechny informace přepošlu Nassirovi a jeho páté kompanii. Pokud bude potřeba obeznámit ho s další situací neváhej kontaktovat rovnou jeho. Nepochybuji že ani jeden z vás přede mnou nebude mít tajemství. Navíc mě pravidelně informuje o změnách. Nicméně vše mu přepošlu. Naposledy, když mi poslal správu Leman odmítal pustit jakoukoliv loď blíž, takže čekají až přiletí další síly. Jsem rád že se mechanikum rozhodlo se situací pomoct." Se srdečnými pozdravy Sanguinius. |
| |
| soukromá zpráva od Sigismund pro +++Od: Sigismund +++Pro: Vespasian Vespasiane, k Prosperu přilétá náš společný přítel Jord Hromová pěst, tentokrát dokonce s oficiálním povolením. Není nutné je zadržet či se jím zabývat. O Erebovi stále žádná zmínka. Sigismund +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Od: Perturabo +++ +++ Pro: Fulgrim +++ +++ Zdravím tě, Vojevůdče. Rád slyším, že se mechanicum rozhodlo zapojit do této záležitosti. Snad to o něco více urovná ten problém, který začal Corvus. Hned, co odešlu tvou zprávu, vyšlu deset kapitul na pomoc Lemanovi. Doufám, že mí synové pomohou rozluštit to, co se tam děje. +++ |
| |
| soukromá zpráva od Perturabo pro +++ Od: Perturabo, Primarcha IV Legie +++ +++ Pro: Kelbor-Hal, Fabrikátor-generál +++ +++ Zdravím, Fabrikátore. Rád bych se zeptal na stav výroby náhrady za ztracenou vlajkovou loď Iron Blood. Vojevůdce mě spravil o tom, že zajistí předání tohoto požadavky Mechaniku, já bych se jen rád ujistil, že se tak stalo. Děkuji za odpověď. Perturabo +++ |
| |
| soukromá zpráva od Kelbor-Hal pro |
| |
| Zpráva – Oznámení Od – Karbol-Hal K tomuto datu se mi dostal do datového toku značné množství urgencí na opravu lodí vysokých tříd . Z tohoto důvodu na Marsu dochází k tomuto datu k analýze problematických situací. Dále jsou v opravě lodi některých primarchů. V součastné době stále trvá uklidňování a znovuvysvěcování v Omnisiášově jménu, proces ale ze závažných důvodů bude o něco málo delší nežli bylo původně uvedeno v předpoklad. V několika dalších dnech budou upozorněni někteří primarchové na skutečnost o nastávajícím průběhu revizí důležitých strojů. Učená komise bude poté vyslána aby po pečlivé analýze byl do budoucna odstraněny problémy které jsou působeny Omnisiáši. Podepsán - 01001011 01100001 01110010 01100010 01101111 01101100 00101101 01001000 01100001 01101100 |
| |
| soukromá zpráva od Císař pro ...a jak se zdá, tak díky bordelu v Warpu, co celý ten severní masakr vyvolal, se Roboutte opozdil a na Elysii víceméně doletí až po té celé serenádě, která trvala necelý týden |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Kdesi za okrajem - 156. kompanie 1 kapitula, čeká na AM, aby se zde udělali předsunutou základny pro další možné výboje mimo vesmír. Všude různě - 30 kapitul vyrazilo po jedné do různých koutů vesmíru, jakožto expediční flotila U zasraného Craftworldu - 90 kapitul, furt čeká na rozkaz od Fufa Gujman a 1 kapitula - Tam, kde je Fulgrim - s artefaktem Zbytek - fláká se doma |
| |
| Příspěvek 2372 Tato válka skončila. Popel se usadil na zbytcích čtyřech Legií. Není to čas hrdinských činů, není to čas vítězství Lidstva, není to čas slávy…Impérium sice zvítězilo, avšak za jakou cenu? Orčí Wáááágh, který přiletěl skrze warpové bouře na linii opevnění v systémech Vostroya a Mordie byl enormní, nečekaný a nikdy předtím nezaznamenaný. Měsíce, použité jako vysazovací moduly, bombardování asteroidy a další oblíbené orčí „kluvah taktikz“. Poté ale do hry vstoupilo něco jiného. Něco, co rozhodlo celý výsledek. Něco, co vyvolalo nikoliv strach, avšak paniku a zmatek i mezi Astartes z řad Temných Andělů a Železných válečníků. To, o čem se v řadách Maríny jen šeptalo, se stalo skutečností. To, před čím se někteří měli na pozoru, vtrhlo mezi ostatní a způsobilo naklonění sil na tu špatnou stranu. Krev pro boha krve! Krev Gorka a Morka! rozléhalo se oběma systémy. A bubny, bubny v temnotách. Krev pro Waagh! Začali se objevovat věci, divné věci připomínající orky s rohama…Věci, které měli tendence vylézat z padlých nebo se rojit na místech masakru. Věci, které v brutalitě předčili orky a v boji i samotné mariňáky. Krev pro boha krve! Lebky pro Trůn Lebek! Ofensíva byla rychlý. Byla děsivá. Byla krvavá. Avšak byla zastavena. A to z zdroje, který nikdo nečekal. Imperiální plán, navržený Lionem a Perturabem počítal s posilami a opevněním systémů Vostroya a Mordian, s posilami od Nositelů Slova a Světožroutů. Nikdy předtím nikdo nedo ufal tolik v příchod modrobílé Legie. Nikdy předtím Astartes nedoufali, že uvidí Angronovi Žrouty. A nadále nikdy nebudou. Neví se, zdali to bylo odvážné rozhodnutí, změna taktiky, plánovaný sebevražda či projev takového toho obyčejného šílenství, kterým byl Angron proslulý. Angron totiž s nemalou částí své Legie zamířil přímo do jádra dění, do systému Dreudruk. Manévr s taktikou „Nakopeme prdel tomu největšímu!“ tak, jak to dělal Horus…Avšak, na rozdíl od Angrona, byl Horus Lupercal stratég a nikoliv cvok. Byla to kurva řež. Ten den bylo prolito tolik krve, že dozvuky tohoto masakru způsobili jemné poruchy v warpu a rozhodili i tak slabý Astronomican. I démoni umí krvácet. Avšak Angrona toto naučil až Lorgar, který měl – pochválen budiž Císař – jisté techniky a vědomosti, jak odvrátit bytosti z Warpu. Ačkoliv Lorgar nepatřil mezi svými bratry mezi dobré válečníky (spíše mezi ty horší), tak zde stále byl, aby svému „naštvanému“ bratru kryl záda. A stále se nevyplácí podceňovat Primarchu. Všichni Světožrouti zemřeli. Krom dvou. Pán a jeho pes. Angronovi se podařilo prosekat přes sedm obřích oblud s křídly, sekerami a biči a zde se vyjasnilo, kdo skutečně vládne sekerou a kdo se jen nafukuje. Bohužel, ani Lorgarův doprovod nebyl ušetřeten. Hovor, který Angron a Lorgar vedli s Pánem Dreudreku, se pravděpodobně nikdy nedostane na světlo Císaře, protože skončil jako všechno – sekerou a palcátem. Kdo ví, jak by to celé probíhalo bez přítomnosti Lorgara. Přišel by Angron o ty poslední zbytky rozumu? Podlehl by vábení Sil, které mu slibovali vše, co kdy chtěl? To už se nikdy nedozvíme. Druhý, který přežil, byl Kharn. I když, přežil….V současné době ho dává Mechanicum dohromady a čeká na něj pěkný, modrobílý Dreadnaught třídy Contemptor. Tak skončil Velký Rudý Waagh. Světožrouti v podstatě zničeni, Temní Andělé a Železní Válečníci utrpěli další ztráty, po kterých se jim dýchá velmi, velmi těžce. I Nositelů Slova, kteří přišli skoro těsně před útokem ubylo, avšak je jisté, že bez nich by oba systémy byly utopeny v krvi… A začali se šířit zvěsti, jak mezi Astartes, tak mezi obyčejnými občany Zvěsti o věcech, které žijí v Warpu. Zvěsti o věcech, před kterými nás chránil Císař. Zvěsti o věcech, o kterých se ví nyní pořádně jen na dvou místech v Galaxii…a obě drží pevně velká, žlutá Pěst. A na pozadí celogalaktického smutku je slyšet tichý, maniakální smích Zrádce….  |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro Zpráva od: Lorgar Aurelian Pro: vojevůdce Fulgrim Můj vojevůdče a bratře, jsem si jist, že podrobné hlášení o ztrátách a taktické analýzy se dostanou brzy na tvůj stůl, takže budeš spraven o celkovém obrazu a stavu našeho vojska lépe než za pomocí slov, které ti touto formou mohu poslat. V této správě zaslané ve spěchu ti chci sdělit to nejdůležitější: Střetli jsme se s tajemným a temným nepřítelem stojícím na pozadí, jenž byl odvrhnut s opovržením a zahnán silou. Můj úkol je prozatím splněný a bratr v bezpečí. Rovněž bych tě chtěl informovat, že jakmile to situace dovolí, chystám se vytvořit oficiální prohlášení a prezentaci potlačení Waaghu jako absolutní dominace imperiálních sil, jež ti přepošlu ku schválení. Jedna téměř zničená a tři vyčerpané legie sice s touto situací nekorespondují, ale za každého padlého astarta budeme potřebovat tisíce odhodlaných vojáků a já učiním vše, s tvým svolením, abychom je měli. Pro slávu tvou a všeho lidstva Lorgar Aurelian |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro +++ astropatická zpráva +++ Od: Vojevůdce Fulgrim Pro: Lorgar Aurelian Bratře, ani nevíš, jak neuvěřitelně si cením a vážím tvého přátelství a loajality nejen vůči mně, ale také ostatním bratrům. Z prvních hlášení vím, nebo alespoň jsem dostal určitý nástin toho, co se stalo v Obscuru a velmi děkuji za to, žes Angronovi byl oporou a nenechal naplnit podivné vize Prosperského čaroděje. Ztráta tak velké části legie musí být pro bratra zdrcující. Jsem rád, že jsi tam s ním, i když předpokládám, že nikomu se zainteresovaných se ztráty nevyhnuly. Na Tvou prezentaci potlačení waaghu se rád podívám. Zdá se, že byť jsme všichni čekali, že waagh tohoto rozsahu bude problematický, realita předčila naše očekávání a zastihla nás nepřipravené. Příště si takto selhat, coby vojevůdce, nedovolím. Zatím jsou mé informace velmi kusé, budu Tě průběžně informovat. Opatruj se. Opatruj Angrona. S láskou, Fulgrim. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Tam venku zuří válka. A existuje reálný život. Tam venku plyne čas mnohem rychleji. Nemůžeme si plánovat své kroky tak, jako já mohu zde. V nejužitečnějším a nejvzácnějším daru, který mi můj Otec dal. V tacticariu. Bylo to také první místo, kam jsem zamířil z můstku, když se ke mně noviny ohledně waaghu dostaly. To další bude narychlo svolaná válečná porada se všemi vyššími šaržemi, které mám po ruce. Dojdu tam za deset, patnáct standardních minut, což mi dává... spoustu času. Jsem nervózní. Ve svém rozpoložení si na místě takového klidu a míru, jako je přírodní rozhraní Tacticaria, přijdu až nepatřičně. Než si opět vzpomenu, že se orkům porařilo nějakým způsobem rozprášit spojené síly čtyřech legií a kompletně zničit Angronovy vojáky. "Jsou k dispozici nějaké dodatečné informace? Podrobnosti, použitelná data? Záznamy?" |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Kódy byly, společně s formálními pozdravy poslány, legie Alfa, nebo jejích pár zástupců, přivítána v soustavě. Krátce po zakotvení byl také určen přesný čas, kdy je možné se dostavit na schůzi s Vojevůdcem. Podle všeho se doopravdy jednalo o nejbližší možný termín, nevypadá to, že by tě někdo měl v úmyslu nechat čekat. Schůzka se pak odehrává v soukromých pokojích. Tentokrát tě však již po příletu do hangáru nevyzvedne Fulgrim osobně, ale jeden z komandérů, služebně nejmladší Selim, společně se svou nepočetnou čestnou stráží. Formálně se omluví za fakt, že ti vojevůdce nemohl vyjít naproti a přivítat tě již po příletu, ale ujistí tě, že jsi rozhodně očekáván a tvůj přílet je kvitován kladně. Pravděpodobně tedy s jistou zvědavostí, která legie Alfa tak nějak průběžně budí, ale cítíš se zde... vítán. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Battlebarge Alfa se majestátně zařadila do formace lodí na vysokou orbitu. Když vypla plasmové motory zdálo by se že zmizela v temnotě nekonečného vesmíru, jen vysící hvězdy by prozradily, že je zde vesmírné plavidlo. Pak se rozsvítí světlo, jak se otevírají dveře hangáru a ven vyletěl jediný Thunderhawk, který neomylně zamířil ke zlatému orlu, kde bezpečně přistál... Po otevřené rampě sestoupila jediná postava, ve zbroji ani modré, ani zelené barvy poseté šupinami, ve zbroji Primarchy Alphária a vydala se ke dveřím z hangáru, kde sňala svoji helmu a pokynula nastoupeným strážím. V ruce drží jedinou věc, dataslate. V jindy nevýrazném obličeji jsou vidět vrásky. Primarcha Alpharius dorazil na Vojevůdcovo pozvání. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Inu... někdy není na velké přípravy čas. V době, kdy se mi sem postupně, jak se zdá, trousí bratři řešit neodkladné záležitosti, které je lepší rozebrat osobně, než přes nespolehlivé astropatické kanály, pokládám za důležitější jim odpovědět co nejdříve více, než se starat o hostinu. Ono - i na tu dojde, jen ji musí někdo připravit. Zatím, v době, kdy si rovnám několik dataslatů s informacemi z posledních dní, méně či více důležitými, služebnictvo a servitoři nosí alespoň tácy s ovocem a drobné občerstvení. A víno. Nikdy jsem nebyl špatný hostitel. Všichni to ví. Má zlatá rajka pochoduje po stole a uzobává z talířů, aniž by mne to znepokojovalo. Servitoři dokonce přitáhli dvě nevelká, pohodlná křesílka. Tentokrát nehostím žádného obra. Alfárius je, stejně, jako já, jeden z... nepříliš vzrostlých primarchů. Ozývá se signál, dožadující se vstupu. Naposledy si upravuji jednoduchou, splývavou róbu, která je vyrobena z látky, připomínající na první pohled něco, jako tekuté stříbro a nazuji drobnými bílými kameny zdobené sandále, které pod róbou ihned mizí. Postavím se za dveře a čekám, až jejich mechanismus otevře. Nečekám dlouho. Vlasy mám vyčesané nad temenem v jednoduchý cop, lehce černě podmalované oči. "Alfárie," usměji se měkce. "Nebo někdo, kdo vypadáš, jako můj bratr Alpharius," přejdu plynule do lehkého ironického úšklebku. Ne, ještě jsem mu poslední legraci nezapomněl. Už proto, že nebyla legrační ani zdvořilá. "Pojď dál, předpokládám, že budeš chtít opětně soukromý rozhovor. Vypadáš ustaraně." Já jsem také, bratře. Jen se to učím skrývat. Lehkým pokývnutím odešlu všechny pryč. Včetně neservitořího služebnictva. |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius kráčí chodbami lodi skoro jako ve snu. Rázuje si to opravdu rychlým tempem, takže eskorta musí občas popoběhnout, aby mu stačila. Ale Alphária to nechává klidným, dokonce sám zahýbá na správných místech, aby se dostal, kam potřebuje. zastaví se před dveřmi a nechá komandéra Salima dělat svoji práci. "Alfárie. Nebo někdo, kdo vypadáš, jako můj bratr Alpharius. Pojď dál, předpokládám, že budeš chtít opětně soukromý rozhovor. Vypadáš ustaraně." "Vojevůdče, bratře." Pohlédne do Fulgrimových očí. "jsem rád, že tě vidím ve zdraví." Promluví tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ Jsem z jeho chování trochu nesvůj. Obvykle se netváří... takto. Samozřejmě, doba je těžká. Za poslední týdny jsme zažili hned několik zásadních zvratů a katastrof. Na druhou stranu se mi nechce věřit, že ze všech bratrů by události posledních dní nějak výrazněji vzaly právě primarchu legie Alpha. Zlehka nakloním hlavu na stranu. "Je mou povinností vůči Impériu a svému úřadu se naživu a ve zdraví udržovat." Viditelně posmutním, když lehce trpce dodám "Někdo žít musí, když nám nepřátelé zavraždili Otce." Zaženu takové myšlenky. Není na ně čas a topím se v nich již dlouho. Zase se dostaneme k té ohrané písničce o tom, že když se se mnou Císař loučil, vypadal, jako bychom se doopravdy měli vidět naposledy. "Vypadáš, že nejsi zrovna ve své kůži, bratře. Hádám, že mi neneseš žádné příznivé ani pozitivní zprávy, ať již tě sem přiválo cokoli." Naliji sám víno do dvou broušených, křišťálových číší. "Posaď se a řekni mi, co se děje." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Z warpu nad Elysii se vynoří jediná loď. Proběhne krátká komunikace mezi lodí a... Počítám Orlem? Jednoduchá identifikace, oznámení schůzky s Fulgrimem a následný odlet transport směr slunnou Elysii... Počkat? Proč se sakra zdržuje na planetě jako je tato. Transport přistane podle instrukcí. Z něj doslova vystřelí má osoba. Jako vždycky samá tmavá barva. Zbroj ozdobená tak že ty slečinky co tu obsluhují z ní asi omdlí a pořádná hříva dlouho nemytých, mastných vlasů. Jak se sluší a patří. A to jsme nezmínil můj výraz co prozrazuje opravdové nadšení. Vyrazím si to přímo k Fulgrimovi. "Fulgrime. Horší místo na pobyt sis najít nemohl." |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro "Je mou povinností vůči Impériu a svému úřadu se naživu a ve zdraví udržovat." Poprvé za dobu návštěvy se Alpharius pousměje. "Nehledě na to, že je nemožné nebýt zdravý, maximálně zraněný." "Někdo žít musí, když nám nepřátelé zavraždili Otce." Alphárius se znovu zamračí. A zatne pěst. "Největší tragédie, které jsme se neměli dožít. bez jeho vedení..." nedokončí a zavrtí hlavou. On by věděl, co má udělat... "Vypadáš, že nejsi zrovna ve své kůži, bratře. Hádám, že mi neneseš žádné příznivé ani pozitivní zprávy, ať již tě sem přiválo cokoli. Posaď se a řekni mi, co se děje." Jen pokývá hlavou a k tvému překvapení si vezme sklenici a posadí se. Pak se zhluboka napije. "Mé zprávy jsou... temné a nepříjemné. " nakloní se k tobě přes stůl a pohlédne ti do očí a povzdechne si. "Musím se ti přiznat, Vojevůdče. Nesplnil jsem tvůj rozkaz." Povzdechne si a pokrčí rameny, vypadá, jako by byl připraven na výprask, skoro. Než ho stihneš přerušit pokračuje:"nevydal jsem se do soustavy Attila. Poslal jsem tam Legii pod vedením mých nejlepších kapitánů. Já jsem šel jinou cestou, hledal jsem a nalezl jsem toho, po kterém Lorgar i Perturabo tolik touží." Odmlčí se a dopije svoji sklenici. jeho ruka, se lehce třese. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "Musím se ti přiznat, Vojevůdče. Nesplnil jsem tvůj rozkaz." Směs pocitů. Jako první se dostaví jakési vnitřní popuzení, které pramení z faktu, že určitě není první ani poslední. Takový ten typický sebelítostný pocit, kdy si říkám, jestli má vůbec smysl tohle všechno dělat a snažit se všechny udržet naživu a pohromadě, když si můžou dovolit mi to takovým způsobem sabotovat. Jestli si uvědomují, co jako dělají a že v Impériu nejsou sami. Druhou myšlenkou je pak něco jako "tos tady šel opravdu jenom kvůli tomu, aby ses omluvil za to, že na mě kašleš a staráš se o svoje pitomosti, ať už jsou jakékoli? A to ti nepřijde jako ztráta času nás obou?" Jenže mlčím, netvářím se nijak a usrknu si vína. Předpokládám, že bude nějak pokračovat. Vlastně v to trochu doufám, protože jestli ne, rozzlobím se a to už, narozdíl od vnitřních pochodů, půjde vidět i navenek. A možná i slyšet. Jak jsem čekal, celá ta věc pokračuje. Nechal legii, aby můj rozkaz splnila. Takže v zásadě můj rozkaz splnil. Pokud je jeho legie natolik samostatná, aby zvládla pozorovat, co jsem potřeboval, aby pozorovali, je mi jedno, jestli u toho Alpharius bude osobně, nebo ne. "Já jsem šel jinou cestou, hledal jsem a nalezl jsem toho, po kterém Lorgar i Perturabo tolik touží." Zamrkám a do tváře se mi přeci jen vloudí nějaká ta emoce. Zmatení. Nechápu, o čem to mluví. "Lorgar a Perturabo?" Slyšel jsem dobře, vím, že to řekl. Ale stejně mě něco nutí to nahlas zopakovat. "Po čem by... po kom... by oni dva společně mohli toužit? Co tě vedlo k tomu, že naši dva bratři po něčem touží a jak jsi to zjistil? Jak jsi to našel a co to je? Proč..." Na malý moment zvednu lehce ruku, jako bych chtěl někoho utišit. Evidentně sebe. Pár sekund ticha. "Začni od začátku, bratře. A až skončíš, řeknu ti něco o tom, jak neuvěřitelně nezodpovědné bylo vydat se kamsi a hledat na vlastní pěst někoho, kdo..." ...tě evidentně vyděsil? Co se děje? |
| |
| soukromá zpráva od Alpharius pro Alpharius sedí se svěšenou hlavou a poslouchá, jako by přemýšlel. Pohrává si s prázdnou sklenicí. "Začni od začátku, bratře. A až skončíš, řeknu ti něco o tom, jak neuvěřitelně nezodpovědné bylo vydat se kamsi a hledat na vlastní pěst někoho, kdo..." "Pamatuješ se na události u Liona? Byl zde tehdy Perturabo, vlastně ani nevím proč. Ale to není důležité. Důležitý je ten, kdo za nimi přiletěl: Erebus. A ten s sebou vzal Perturabovy muže a odletěl do dáli. A pak ho všichni začali hledat a přece ho nikdo nenašel. Já ano." Pohlédne opět na Fulgrima a doleje si vína. "Navázal jsem kontakt s "největším zrádcem" a "hambou všech astartů" někdejšímk prvním kaplanem nositelů slov, Erebem" napije se a pokračuje: "Vlastně to bylo jednoduché, Erebus chtěl být nalezen, takže jsme se setkali na planetě Cadia. Erebus přišel sám a bez zlých úmyslů. A mluvil... " Povzdechne si a zatne pěsti v hněvu, až rozmáčkne broušený pohár. P...promiň bratře. Pohlédne na louži vína na své zbroji a podlaze. "Lorgar Aurelián zradil..."l řekne tiše po chvíli mlčení. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro Na místo setkání je třeba dojet ještě nějaký ten kus pozemní dopravou. Eskorta je nicméně ceremoniálně pedantská a zdvořilá, navzdory zápachu, porušení všech hygienických pravidel i nevybíravému chování. Na případný dotaz "proč nelze přistát hawkem tam, kde zrovna Fulgrim dělá... cokoli zrovna vlastně dělá," je odpovězeno, že hawky ničí krásná místa a že přistání přímo na místě bylo vyhodnoceno, jako zbytečné. Cesta ovšem netrvá zrovna dlouho. Na jejím konci se nachází kameny obehnaný záliv s jemným pískem. Z okolních skal pak naklání velké, tropické zelené listy místní vegetace. Důstojná eskorta mariňáků třetí legie zůstává stát opodál, v dohledu ale mimo doslech. Fulgrim má na sobě jen velmi tenkou a lehkou tógu z korálově zbarveného plátna. Zcela bez zájmu se prochází po kotníky ve vodě. "Fulgrime. Horší místo na pobyt sis najít nemohl." Zvednu hlavu od hladiny, pod níž jsem pozoroval místní drobné ryby, žijící na mělčině. Už jsem nedoufal, že se někdy objeví. Fakt, že se objevil při zasloužené siestě, mou radost nijak zvláště nekalí. "Věděl jsem, že se ti tady bude líbit, bratře," odpovím opatrně a otočím se k němu. S lehkým úsměvem. "Můžeš si představovat, žes na své neuvěřitelně nezodpovědné a nebezpečné cestě do neznáma zemřel a probudil ses v ráji. Protože ráj musí vypadat přesně, jako vypadá Elysie, má nová planeta." |
| |
| soukromá zpráva od Konrad Curze pro Nezodpovědná? Phe... Mám čím dál větší chuť prostě si zavolat transport. Nechat ho přistát přímo na těch nechutných kytkách co všude rostou a vrátit se někam kde je "normálně". "Já nejsem ten kdo se tam schovával jako slečinka! Neodvážili se mi ani postavit čelem!" Rozhlédnu se okolo. Spousta vody, otravný písek a to pečící slunce. Jak tu může někdo DOBROVOLNĚ trávit čas? "Tomuhle říkáš ráj? Není tu NIC! Hromada vody, písek, a nějaký kytky. Raději nechci vědět jak vypadá peklo." Pořád stojím někde na písku. Začínám mít čím dál větší chuť vystřílet dávku Exterminatus munice do toho slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++++++ Od: Lorgar potlučený Aurealian Pro: Angron Můj bratře, prošli jsme spolu peklem, čelili temnotě a praštili ji spolu po hlavě. Vím, že ty sice o dost silněji a víckrát ale to podstatné je, že ač jsem našemu přežití místy nevěřil, že ty jsi nezaváhal a zvítězil. Chvíle na bojišti teď střídají neméně těžké časy obnovy. Stejně jako na Dreudreku je třeba jít vpřed, držet se naděje a neváhat. Nebo se prostě prozuřit až k vítězství. Proto ti chci touto formou nabídnout svou pomoc při obnově tvé legie. Genosémě může bý extrahováno a zachováno, rekruti vybráni a vycvičeni. Pro potřeby zajištění další akceschopnosti a obrany tebou připojených světů ti chci nabídnout část svých mužů, jejichž počet upřesním jakmile skončí sčítání ztrát. Mohu ti také nabídnout k rekrutaci obyvatele z některých světů pod mou správou impéria. Přeci jen ty máš jiné preference než já, takže by mohli být hodni v tvých očích. Asi i proto si mnohem větší válečník než já. Věz, že jako před krátkou chvílí, tak i nyní nejsi sám, můj bratře. Pokud by sis přál jednat se mnou přímo z očí do očí, neprodleně se dostavím. S úctou Lorgar Aurelian. |
| |
| soukromá zpráva od Lorgar pro +++ astropatická zpráva +++ Od: Lorgar Pro: Fulgrim Odpusť mou neomalenost bratře, ale slova o selhání, jež volíš o svém úsudku, jsou příliš silná. Do sektoru jsi moudře přivolal Angrona a mne, čímž si zvrátil misky vah v náš prospěch. Máš na bránění velikou říši, vojevůdče, a všem je nám jasné, že všechny legie nelze soustředit na jednom místě bez oslabení ostatních pozic. Každý jeden voják nese svůj dílec zodpovědnosti a každý z nás mohl ve světle výsledku této bitvy bojovat více, srdnatěji, odhodlaněji a lépe. V mých očích, při zraku impéria a věřím, že i před naším Otcem se nemáš za co stydět. Je mi ctí, že jsem mohl spolu se svými muži při zteči mít tvé jméno na rtech a naučit nepřátele, kdo je novým ochráncem lidstva a za čest to považuji i nadále. V příloze zasílám kopii zprávy, jež po odsouhlasení hodlám šířit všemi možnými cestami: Nejslavnější hodina lidstva Strach, zoufalství, krveprolití a beznaděj! Slova a pocity otřásající celým sektorem a testující samotnou stabilitu impéria. Slova utopená v krvi nepřátel a patřící jednou pro vždy minulosti! Největší orčí waagh, největší vyzyvatel lidské dominace v galaxii od odchodu Císaře přednesl svoji výzvu, jež byla naší vojenskou mocí přijata a ukončena rázným, nekompromisním úderem. Nepřítel zničený, či obrácený v útěk tak nese do temnoty hvězd jasné poselství, že stojíme při sobě silní, jednotní a neotřesitelní bez ohledu na to, co na nás neznámé dálavy vesmíru vrhnou. Za patami mají okované boty nás, vítězů a každou minutou zaháníme čerň obav a přinášíme pod praporem sjednoceného lidstva a Vojevůdce stejné světlo slibnější budoucnosti, jako pro nás chtěl sám Císař. A čemu za to vděčíme? Loajalitě, soudružnosti a odvaze! Tři prosté věci ukryté v každém člověku dovedly přemoci barbarské orky, jejich nové cizácké spojence i doposud neobjevené symbiotické/parazitické organismy sužujících jejich podřadných druh. Jde o úkazy, které se v této bitvě objevily a rozvířili tak vlnu fantaskních teoriích, jejichž pravdivé vysvětlení je pro hektičnost této bitvy pro mnohé vypravěče asi příliš obyčejné! Byl jsem tam a zřel jsem, jak nepřátele kosí hněv Primarchů, jak ani s novými spojenci Waagh neodolává síle Astartes a hroutí se pod palbou pušek nebo se rozbíjí o hroty bajonetů ke všemu odhodlaných vojáků impéria. Nebylo tam nic než lidská schopnost ničit hrozby a budovat osud, který navěky přetrvá. Ve jménu dneška, zítřka a dní příštích tak není strach, ale hrdost v boji a píle v obnově. A právě renovace je dalším údělem, který musíme naplnit. Ti, kdož se neangažovali v bitvě přímo, se nemusí cítit zahanbeně. Mnohé planety potřebují osadníky, materiál i základní potřeby pro znovu zajištění civilní infrastruktury. Nejen děla a tanky, ale usilovná práce je zbraní Impéria! Zbraní, kterou může třímat doopravdy každý nezávisle na věku a pohlaví. Mnozí si kladou otázku, jestli je možné zvládnout další takovou hrozbu, jestli můžeme skutečně stále odolávat všem těm nebezpečím. Těm všem může tento okamžik přinést jasnou odpověď - Ano. Impérium je schopné ubránit své hranice proti komukoliv a nadále bude. Ba naopak, pokud ti, co jen mluví a třesou se doma změní svůj přístup, příští velký Waagh bude zastaven už na cizáckých světech. Každý jeden muž a žena momentem, kdy sevře prvně zbraň se znakem Orla, bere do rukou nejen osud svůj, ale všech svých blízkých a desítek dalších i všeho, co je jim drahé. Císař nás vedl a ukázal nám, že můžeme budovat svůj velký osud a zbraň je k tomu nástroj, zednickou lžící pro stavbu jednotného lidstva. Stavbu, která vydrží jakékoliv příkoří a odolá kterékoliv síle! Citadela snů našeho Císaře, pevnost lidské jednoty a vlády nad galaxií! Světy mohou nabídnout rekruty Legiím Astartes nebo příslušným organizacím impéria v jejich blízkosti. Jednotlivci do nich mohou vstupovat, každý jeden z nás může zajistit to, že budoucí hrozba bude nejen potlačena, ale přímo zničena v zárodku. Každý jeden z vás může naplnit to, co pro něj chtěl císař. Bezpečí, jednotu i světlo rozumu, vědy a civlizace. |
| |
| soukromá zpráva od Fulgrim pro ~Alpharius~ "Nemám dojem, že by Perturabo po Erebovi pásl více, než kterýkoli jiný bratr, od doby, co je z něj nejhledanější zločinec v Impériu, který se přiklonil ke straně, před níž mne Otec osobně varoval. Co se týče událostí u Liona, byl tam, protože jsem jej poslal, aby na bratra dohlédl poté, co se od El Johnsona zaregistrovalo určité... rušení astropatického signálu." Odpovím po chvíli mlčení, kdy zjevně přemýšlím a urovnávám si věci v hlavě. Tak či onak se zdá, že slova o zradě a podobných věcech na mne nezapůsobila tak, jak by se dalo očekávat. Zjevně nejsem v šoku. Možná, možná až trochu rozmrzelý. "Už to, že tě krmil lžemi nového nepřítele, jemuž slouží, Alpharie, by se dalo pokládat... ono to vlastně i jsou zlé úmysly. Myslíš si snad, že je užitečnější někoho zabít, než do jeho srdce zasít lež a nechat jej ji roznášet tak, jako to teď děláš ty? Není to náhodou větší výhra, než kdyby tě zabil, čímž by vlastně ze svého pohledu ničeho nedocílil?" Těžký povzdech. "Kdybych si měl na prstechspočítat, kolikrát za tu krátkou dobu, co jsem vojevůdcem, někdo z bratří přišel a tvrdil mi o jiném, že zradil, možná by mi ty prsty nestačily. Jen jména se mění. Lorgar, Dorn, Russ, Magnus... Corax si myslí, že jsem zrádce Impéria já. Všichni se jen navzájem obviňujete a věříte bludům." |
| |
| soukromá zpráva od Roboute Guilliman pro Po celkem dlouhé době se z warpu konečně vylodí vlajková loď se znaky kapituly Ultramarines, Pocta Macragge. Sotva se vynoří z warpu, tak už vysílá zprávu zprávu Zlatému Orlovi a míří do jeho blízkosti. +++Od: Primarchy Legie Ultramarines Roboute Guillimana +++Pro: Vojevůdce Primarchu Legie Císařovi Děti Fulgrima Drahý bratře, tak jsem již konečně dorazil a rád bych si s tebou rád o něčem promluvil, jakmile budeš mít čas. Zároveň jsem ti přivezl eldarský artefakt. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR