Referendum o obnovení monarchie v Řecku

--------------------------------------------------------------------

Novinky ze světa:

Polsko má novou vládu:

Na popud Josefa Pilsudského jmenoval polský prezident novou vládu, která jak se očekává má vyřešit hospodářskou krizi v polské republice. Prozatím jsou známa jména nově jmenovaných členů vládního kabinetu i úkol, který od prezidenta dostali - totiž vyvést zemi z hospodářské krize.

Ministr financí: Stanislaw Grabski
Ministr dopravy a průmyslu: Eugeniusz Kwiatkowski
Velitel pozemních vojsk - Stanislaw Sikorski
Ministr zahraničí: Bolesław Wieniawa-Długoszowski

Řecko hlasuje o obnovení monarchie:

Na popud části politického spektra v Řecku probíhá hlasování o obnovení monarchie, které prosadili odpůrci současného prezidenta Zaimise a předsedy vlády Venizelose. Očekává se vysoká účast nicméně výsledek náhle ohlášeného referenda není vůbec jistý.

Poznámka Pána jeskyně: Protože jde o nepřipravený krok hráče a já nevím jak rozhodnout (historicky se referendum konalo až v roce 1935 za jiných politických podmínek) tak rozhodnou kostky.

Diplomacie mezi Polskem a Litvou:

Poznámka Pána Jeskyně: Od polsko-litevské války neexistují zahraniční styky mezi Polskem a Litvou, proto není možné tuto akci provést a je třeba hledat jiný způsob kontaktování Litvy (třeba na půdě Společnosti Národů). Navíc jsem zběžně prošel polsko-litevské vztahy od roku 1918 a mohu ti rovnou říci, že na nic takového litevská vláda nekývne. Polsko není v současné době považované za přátelskou zemi.

Reakce Pána Jeskyně - Velká Británie:

1) Diplomacie:

- 0% cla s Kanadou ano, pokud Kanada přijme 0% vůči Británii
(přenecháno vládě k dojednání, souhlas parlamentu máš)

- snížení cel s USA o 50% ne, parlament je rozhodně proti (přes 80% členů), USA vyrábí širokou škálu výrobků a je schopná je vyvážet levněji (díky vysokému stupni automatizaci výroby), jakákoliv podpora dovozu z USA či amerických firem je považována za nepřípustný zásah

- snížení cel s USA o 50% ne, parlament je rozhodně proti (přes 70% členů), jsou stejné námitky jako v případě USA + k tomu i jistá nechuť podporovat Francii na úkor vlastního Impéria

- podpora obchodu s Československem ano, umožnění československým občanům snáze získat práci na území Velké Británie ano s podmínkou, že půjde o lidi s nejméně středoškolským diplomem (maturitou), vládě je ponechána kompetence o dalším osudu jednání s ČSR, podporu parlamentu máš

- u Československa je též otázka, zda by Británie neměla v budoucnu podepsat s Československem spojeneckou smlouvu (ČSR je spojenec formálně pouze Francie), v parlamentu o tom probíhala delší diskuze (zejména pak v kuloárech) a prozatím se to po britském způsobu odložilo na neurčito

- dohoda se Švédskem ne, vůči tomuto drasticky vystoupila britská ocelářská lobby, která obvinila bezmála vládu ze snahy podkopat vlastní průmyslové kapacity na úkor Švédů

2) Branná povinnost:

- NE, v podstatě smeteno ze stolu, parlament to ani nezařadil na program jednání, jisté okénko příležitosti pro pozdější prosazení by mohlo být, pokud by se to spojilo s návrhem na řešení nezaměstnanosti (umístit 1 000 000 Britů do armády by snížilo počet nezaměstnaných) a zapojilo armádu do nějaké formy hospodářských prací (získalo by to podporu labouristů a asi i liberálů, konzervativci by byli rozhodně proti, i když možná ne všichni, s trochou štěstí by takový zákon pak mohl projít)

3) Modernizace infrastruktury v koloniích:

- ANO, parlament přiklepl na tento program 50 000 000 UCU a dalších(!)5 000 000 UCU na doprovodné výdaje (Poznámka vypravěče: těch 5 000 000 UCU je "daň za demokracii", aneb toto se regulérně rozkrade (samozřejmě legálním způsobem) ve jménu zajištění "všeobecné spokojenosti koloniální správy s novým programem" (určitě jsi viděl "Jistě pane ministře!" tak si to umíš představit).)

4) a 5) Rozvědka a SAS:

ANO, parlament to předal příslušným ministerstvům, pouze odsouhlasil částku 10 000 000 do "tajných fondů" (tedy neveřejných). Vláda má plné kompetence s částkou nakládat ve prospěch SIS.

PARLAMENT DOMINIA KANADA

NÁVRHY ZÁKONŮ K HLASOVÁNÍ

Reakce Pána Jeskyně - Rakouská republika:

Hlasování o investicích do průmyslu atd. bylo odročeno do doby než vláda vypracuje přesnější koncept toho, jak si tyto investice představuje a v jaké výši mají být.

Reakce Pána Jeskyně - Kanadské dominium:

"Vládou navrhované reformy týkající se imigrace byly v zásadě přijaty, pouze neprošla ta část, která počítala se zřizováním koncentračních (pracovních) táborů. Opozice také zaujala dost tvrdou rétoriku proti paragrafům stanovujícím, že menší trestné činy (5let-) by měl jít někdo sedět do pracovního tábora až na dvacet let. To bylo označeno za absurdní a v podstatě tento princip stál za shozením celé části o pracovních táborech ze stolu.

Co se týče úprav daní zde parlament schválil nové zdanění od příštího roku."

(Pozn. PJ: Změnu zdanění a příslušný zákon si archivuj ve spoileru v deníku. Až se přiblíží přepočet tak mě na tu změnu zdanění upozorni, abych jí včas zapracoval do nového deníku pro rok 1933.)

Reakce Pána Jeskyně - Velká Británie:

Investice do rozvědky, SAS a infrastruktury. Odhad dopadů ještě neexistuje, ale obecně se předpokládá, že největší částka půjde do železniční sítě v Africe na dokončení projektu Cape to Cairo.

Investici do automobilismu ve výši 10 000 000 UCU parlament schválil pod podmínkou, že toto je poslední vládní výdaj na subvencování ekonomiky v tomto roce.

(Pozn. PJ: Vše si zaeviduj do deníku a až budu vypracovávat deník pro rok 1933 tak mne upozorni na vše co jsi dělal v roce 1932 a přeješ si to započítat. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel.)

POLITICKÁ VRAŽDA V JAPONSKU:

9. ÚNORA byl zavražděn Junnosuke Inoue (předseda japonské Konstitučně-demokratické strany) automatickou pistolí typu Browning ve chvíli, kdy vystupoval z auta před Komamotovou základní školou v Japonsku, kde se chystal přednést svůj projev. Střelec byl okamžitě zadržen japonskou policií a umístěn na velitelství tokijské metropolitní policie, kde byl podroben výslechu. Tokijská policie prozatím veškeré informace drží v utajení nicméně již dnes se spekuluje, že Junnosuke Inoue se stal obětí atentátu některé z vojenských či ultranacionalistických frakcí pro své demokratické a spíše pacifistické smýšlení. Junnosuke Inoue byl též znám svou kritikou invaze do Mandžudska a tvrzením, že za celým "mukdenským incidentem" stáli nikoliv Číňané, ale lidé z japonské armády, kteří tak vyfabrikovali záminku pro invazi do Mandžudska.


(zavražděný Junnosuke Inoue)

Republikánské snížení daní

Reformy

Stavba

Reakce Pána Jeskyně: Polsko-Rumunská Aliance

Za Rumunsko v jednání dominoval Nicolae Titulescu, který připoměl, že aliance mezi Rumunskem a Polskem existuje od roku 1921 a je již namířená proti Sovětskému svazu, přesně dle politiky tehdejšího francouzského prezidenta Clemecaua a jeho konceptu "cordon sanitaire" a dle "životních zájmů obou zemí - jak Polska, tak Rumunska", které jsou závislé na zadržování komunismu.

Co se týče většího evropského spojenectví, tak Titulescu připoměl Pilsudského koncept "Mezimoří" a dodal, že taková federace je již přežitek, také připoměl problémy mezi Polskem a jeho sousedy (Československem a Litvou) a též pro Rumunsko a Jugoslávii jen těžko přijatelné pochopení pro Maďarsko, kterému se Maďarsku ve Varšavě dostává (dobré polsko-maďarské vztahy). Za překážku jakékoliv větší aliance tak Titulescu označil spory o Těšínsko a Vilno a dále maďarský revanšismus a jejich touhu po odplatě za podle nich nespravedlivý Trianon. Titulescu poté dospěl k závěru, že rozšíření "Little Etendé" (Malé Dohody) o Polsko by bylo asi nejlepší prozatímním řešením za předpokladu, že bude uspokojivě vyřešen těšínský spor, ve kterém - a to řekl Titulescu bez obalu - se Rumunsko staví spíše na československou stranu.

Reakce Pána Jeskyně: Republikánské snížení daní

Kongres dokázal nakonec celý systém snížení daní schválit, nicméně předcházela tomu bouřlivá debata a ze strany demokratů se nenašel jediný hlas, který by se s novou Hooverovou politikou ztotožnil. F.D. Roosevelt kritizoval celý plán jako skandální a na adresu Hooverovi administrativy pronesl doslova:

"Ještě nikdy v amerických dějinách se vláda nezvdávala tak okázale svého dílu zodpovědnosti za chod hospodářství a nevydávála to za dar vlastnímu lidu, kterému neposkytuje nic jiného než to, že jej nechává na holičkách."

Ekonomové přijímají tento plán se smíšenými pocity, J. Maynard Keynes vyslovil tezi, že celý plán je postaven na tom, že trh se stejně zázračně a nepředvídatelně vzpamatuje, jako zázračně a nepředvídatelně zkolaboval. Klasičtí liberálové plán sice oceňují nicméně s ohledem na to, že se stále celá liberální škola nevzpamatovala z krachu jejich koncepce v roce 1928, tak jsou spíše opatrní. Plán každopádně i přes odpor Demokratické strany, která nyní ve svém tisku útočí na Hoovera za "opuštění amerického národa v hodině nejtěžší".

(Pozn. Pána Jeskyně: Celou daňovou reformu si ulož do deníku (do spoileru), až budu dělat výpočty pro rok 1933, tak to zohledním.)

BRITSKÁ ADMIRALITA PŘIZNALA ZTRÁTU PONORKY:

(Fotografie ztracené ponorky M2.)

Dne 26. ledna 1932 ztratilo britské námořnictvo kontakt se svou ponorkou M2, která záhadně zmizela. Po zahájení pátrání byl její vrak objeven 3. února a nyní 26.ÚNORA admiralita veřejně přiznala ztrátu této ponorky, kterou tím pádem vyškrtla ze seznamu lodí Royal Navy. Admiralita vyjádřila hlubokou soustrast rodinám námořníků, kteří zahynuli na ponorce. Ponorka se potopila se všemi 60ti muži na palubě a admiralita oznámila, že vrak ponorky (a tím pádem i těla zemřelých námořníků) nebude vyzvednut (leží v hloubce 30 metrů). Tento incident znamená pro britskou vládu nejen ztrátu jedné ponorky, ale též povinnost zaplatit kompenzace rodinám ve výši 5 000 UCU.

ADOLF HITLER ŘÍŠSKÝM OBČANEM!
PREZIDENTSKÉ VOLBY V NĚMECKU ZAČÍNAJÍ V BŘEZNU:

Aby mohl kandidovat na prezidenta využil Adolf Hitler naturalizačního práva v Německu, které mu zajistilo, že dne 25.2.1932 získal konečně po všech takřka 10 let se táhnoucích sporech německé občanství. Sám Hitler považuje toto občanství jen za "cár papíru" a za mnohem důležitější považuje svou německou krev. (Ptáte se mě na cár papíru, nebo na krev která mi koluje v žilách? - pronesl slavně před lety před tribunálem, který jej nakonec poslal do vězení v Landsbergu za nezdařený pivní puč). Hitler tedy ohlásil svou kandidaturu na říšského prezidenta, spolu s ním kandidují i další významné osobnosti. O tom kdo vyhraje však rozhodnou němečtí voliči.

1.) Paul von Hindenburg (událost: pokračování Výmarské agónie)

2.) Adolf Hitler (událost: Hitler rozpouští Reichstag, nové volby do Reichstagu)

3.) Ernst Thalmann (událost: Thalmann prezidentem, Rudý Březen v Německu?)

4.) Theodor Duesterberg (událost: militaristé ze Stahlhelmu zvedají hlavy)

(Poznámka Pána Jeskyně - hráč za Německo nyní určí vítěze prezidentských voleb (1-4 a to formou buď veřejného Role-play příspěvku, nebo technickým mně poslaným příspěvkem, kde bude jen určen vítěz bez dalšího komentáře) a poté následuje příslušná událost.)

Reakce Pána Jeskyně - zřízení specializovaných sil:

Po poměrně vášnivé diskuzi na rozpočtovém výboru se nakonec došlo k dohodě na zřízení jednotky specializovaných sil, které budou podřízeny armádnímu velení. Parlament si, ale vynutil kontrolu nad nasazováním těchto sil tak, aby platily stejné postupy, jako u jiných vojenských jednotek (nelze tedy nasazovat tyto speciální síly za jiných podmínek (třeba jako záškodníky v době míru či jako síly podléhající "vládě") než za jakých je nasazována armáda).

250 000 UCU bylo vyhrazeno, očekává se zřízení jednotky do konce roku 1932

Reakce Pána Jeskyně - pokus o ovlivňování médií:

Sice se podařilo vyhradit těch 10 000 UCU, tak aby to prošlo bez povšimnutí, ale jen do té doby, než si "nějaký šťoural" - v tomto případě Archibald M. Carmichael člen parlamentu za Progresivistickou stranu (v podstatě sociální demokraté či demokratičtí socialisté) všiml, že nesedí finanční položky u nákupu kancelářských potřeb ministerstva financí s tím co se nakoupilo a následně díky svým kontaktům zjistil "jak se to s těmi nekoupenými svorkami" má. (Dál stačí číst veřejný příspěvek "Aféra kancelářských potřeb v Kanadě.)

9.BŘEZEN: AFÉRA KANCELÁŘSKÝCH POTŘEB V KANADĚ

(Archibald M. Carmichael - socialista ze Saskatchewanu a muž co odhalil podivné praktiky kanadské vlády)

V průběhu března vybuchla v Kanadě aféra, kterou rozpoutal socialistický poslanec Archibald M. Carmichael ze Saskatchewanu, když coby člen finanční kontrolní komise kanadského parlamentu odhalil neexistují (ale vyfakturované) nákupy kancelářských potřeb pro ministerstvo financí v hodnotě až 10 000 UCU. Při následujícím zkoumání se zjistilo, že tyto peníze skončily v rukou několika jedinců ve velkých kanadských novinách a podle neověřených zdrojů byly tyto peníze určeny na financování štvavé kampaně proti imigrantům a ve prospěch vládního zákona, který ve své - parlamentem neschválené - verzi počítá se zřizováním koncentračních-pracovních táborů pro imigranty, kteří se dopustí třebas i drobného přestupku proti kanadským zákonům. Podle zákona by bylo možné poslat jakéhokoliv člověka bez kanadského občanství poslat za delikt, za který se standartně uděluje 5 a méně let ve vězení až na dvacet let do takového tábora. Archibald M. Carmichael ve své řeči v parlamentu, ve kterém označil premiéra Bennetta za tmáře a jeho vládu za kanadskou verzi Ku-klux klanu dále prohlásil:

"Je skandální, že se najde vůbec někdo v kanadské vládě, kdo uvažuje, že bude podplácet novináře, aby psali články ve prospěch morálně pochybného a eticky odporného zákona! Vládnoucí konzervativci jen opět ukazují svou pravou - ryze tmářskou a autokratickou tvář - všem slušným Kanaďanům. A co plánují dál? Dnes chtějí zavírat do lágrů přistěhovalce, jako to dělali Britové Bůrům s výsledkem statisíců mrtvých a co bude zítra? Zavřít odboráře? Postavit ke zdi a zastřelit opoziční poslance? Zakázat vybrané politické strany! Je mi z nich zle a při představě, že tohle vládne ve jménu Jeho Veličenstva Kanadě musí být zle i samotnému Jeho Veličenstvu králi Jiřímu V.!"

Aféra sice nedosáhla takového rozměru, aby kvůli ní - aspoň prozatím - vznikly demonstrace či snad stávky, ale hned tři věci jsou jisté. Stále spornější zákon bude asi uložen k ledu, poslanec Archibald M. Carmichael si zajistil zviditelnění zadarmo a získal reputaci obhájce veřejných práv a již tak málo oblíbená vláda premiéra Bennetta dostala další zásah a to i za předpokladu, že z aféry vyvodí někteří její členové (Carmichael žádá demisi ministra financí za to, že posvětil mrhání penězi daňových poplatníků na pochybné akce ohrožující podstatu kanadské demokracie) osobní důsledky. Kanadská policie však popřela, že by vedla jakékoliv vyšetřování s tím, že doposud předložené důkazy jsou spíše zmatečné než cokoliv jiného, a že i kdyby šlo o uplácení novinářů ve prospěch vlády, tak se tak stalo velmi pravděpodobně formálně legálně a morální pochybení vlády nemůže policie soudit.

Reakce Pána Jeskyně - aféra Carmichael (začátek aféry):

Bylo vydáno na 100 000 UC na uplacení těch členů státní správy (policie, justice), kteří byli potřební pro incializaci procesu proti Carmichaelovi. Poslanec Carmichael byl zadržen v Ottawě a jeho dům byl obsazen královskou jízdní policií pro severo-západní teritoria. To však bylo právně neudržitelné a velice rychle došlo k přeobsazení domu Saskatonskou provinční policii. Spor o pravomoce nakonec řešila Saskatchewanská provinční vláda, která potvrdila své nároky na kontrolu nad případem Carmichael, který se dotyčných činů nemohl dopustit v Ottawě, nýbrž v Saskatchewanu a vládní policie tak byla vypoklonkována z celé jedné části operace (Carmichaelův dům tedy nemá pod palcem státní podplacená správa).

Druhá část operace - v Ottawě - pokračuje však dle plánu a Carmichael byl zatčen, byla na něj uvalena vazba a čeká ho soudní proces. Otázkou ovšem zůstává zda parlament vyloučí Carmichaela ze svých řad, protože zde se otevírá "třetí fronta" v této kauze.

Dolní komora parlamentu prozatím odmítla (a to včetně části vládních poslanců) vyhostit Carmichaela (stíhán být může, ale formálně je stále poslancem) a to z toho důvodu, že celá aféra lidově řečeno "smrdí na sto honů". Progresivisté v parlamentu sice se svými 7mi křesly těžko něco zmohou, ale protože jde stranu provázanou s odbory, tak zvládli již zahájit jednání s odbory o protestní stávce. Tito poslanci jsou přesvědčeni, že jde o útok vlády na odvážného poslance, který se postavil proti zlotřilé vládě (asi tak by se jejich názor dal shrnout). Předseda nejsilnější opoziční strany Mackenzie King zůstává taky velmi skeptický vůči obvinění Carmichaela a doslova pro tisk uvedl:

"Někdo udělal setsakra velkou chybu jestli si tohle obvinění vymyslel. Budu požadovat, aby policie předložila důkazy parlamentu, a nejen policie, budu požadovat vysvětlení od ministra spravedlnosti, jak je možné, že v Carmichaelově domě zasahovala jízdní policie, která nemá na takový zásah vůbec právo a proč byla Saskatonská policie ignorována až do doby, než si provinční vláda v Regině vynutila odchod jízdní policie. Velitel jízdní policie bude mít též co vysvětlovat."

A tím se dostáváme k páté frontě a sice k faktu, že chybí svědek Carmichealovi činnosti - tedy ani ne tak svědek jako oběť a protože případ v Saskatchewanu převzala Saskatonská provinciální policie, tak ta samozřejmě vyžaduje vydání oběti i svědků k výslechu (ty však má v rukou Královská jízdní policie). A pokud parlament bude tlačit na zveřejnění informací (minimálně pro členy parlamentu) mohl by to být fatální problém.

Reakce Pána Jeskyně - Filipínské společenství:

Kongres referendum na Filipínách podpořil. Proti bylo jen skalní křídlo pravicových republikánů, kteří chtěli referendum podmínit vytvořením nové Americko-filipínské smlouvy o ochraně (a základnách). To však v Kongresu narazilo na Demokraty, kteří to odmítli s tím, že jsou pro to, aby takovou smlouvu případně podepsala až nová filipínská vláda vzešlá ze svobodných voleb na Filipínách.

(Pozn. Pána Jeskyně: Máš zelenou pro referendum na Filipínách.)

PREZIDENTSKÉ VOLBY VE VÝMARSKÉ REPUBLICE:
NĚMECKO VOLÍ KONZERVATIVNÍ PRUSKÉ TRADICE

Předvolební situace ve Výmarské republice byla napjatá až k prasknutí a atmosféra hustá, že by se dala krájet. Na jedné straně stáli demokratičtí příznivci prezidenta Hindenburga a jeho zkostnatělé administrativy nesoucí si na zádech břímě z Versailles a z demokratického systému, který z ní vzešel. Na opačné straně pak fanatičtí až barbarští přívrženci populistického demagoga Adolfa Hitlera, Rakušáka, hrajícího si na Němce. Samozřejmě nesmíme zapomenout na rudé soudruhy komunisty s jejich utopickými ideami prosperujícího dělnického státu.

Do toho všeho, jako černá ovce, přišel Theodor Duesterberg, bývalý plukovník Reichswehru, který na protest proti Versaillské smlouvě odešel z armády. Nyní se vrací a s ním i tradice a hodnoty Pruského království a Německé říše, které prodělali osvícení během Velké války a vyšly z ní očištěny od fanatičnosti. Někdo by mohl říci, že dospěli.




Tato černá ovce na politické scéně svou kampaní po Německých městech a díky podpoře velké části armádních činitelů a i obyčejných lidí, kterým se výsledky Versailles též zajídali, nestrhával pozornost planoucími populistickými sliby v proslovech, jako to dělával Herr Hitler. Nebál se kritiky svých názorů a sám napadal některé věci, které byly za císaře a Německé říše nezpochybnitelné. Vysvětloval onu osvětu Pruského smýšlení a následně naslouchal výtkám a rozumnými argumenty odpovídal. Když nevěděl, nebál se to přiznat. Tento lidský a přímý přístup, u politiků nezvyklý, ale v armádě obvyklý, mu vynesl velké uznání a nebylo pochyb, že jeho hvězda začíná stoupat.

Pro někoho tedy nemuselo být ani velkým překvapením, když to byl nakonec právě Theodor Duesterberg, kdo prezidentské volby vyhrál a stal se tak prezidentem Výmarské republiky.

VOJÁK PREZIDENTEM NĚMECKA!
OCELOVÉ HELMY (STAHL-HELM) ZVEDAJÍ HLAVY!

Volby v Německu skončily velmi nemilým překvapením pro všechny zastánce Výmarské republiky doma i v zahraničí. Šéf "Ocelových přileb", spolku veteránů světové války, spolku militaristů nepokrytě kritizujících Versailleské zřízení i potupení Německa je prezidentem! Ke zklamání všech demokracii a mír milujících Evropanů doufajících, že germánský (pruský) militarismus leží konečně v troskách vystoupal k "trůnu německých císařů" největší militarista od dob Bismarcka. Voják-politik Theodor Duesterberg, který zvítězil v druhém kole volby, když poražený kandidát Adolf Hitler z 1. kola podpořil překvapivě Duesterbergovu kandidaturu. Role Hitlerovi NSDAP je ve zvolení Duesterberga velmi výrazná, zdálo se, že Adolf Hitler jakoby svou kandidaturu nevedl až tolik vážně a panuje vážné podezření, že NSDAP a Stahlhelm vytvořili tichý koaliční blok, ve kterém Hitler měl oslabit komunisty a příznivce Hindenburga tím, že od stáhne co nejvíc sociálně slabších voličů a příznivců a tím umožní postoupit do II. kolého právě Duesterbergovi, který ve druhém kole volby zvítězil těsným poměrem 50.5% ku 49.5% hlasů proti Hindenburgovi.

Adolf Hitler již poblahopřál (spolu s představiteli německé pravice) Duesterbergovi ke zvolení prezidentem a dle všeho nyní přesvědčuje nového prezidenta k vypsání předčasných voleb do věčně rozhádaného Reichstagu. Sám Hitler a NSDAP mají ke Stahlhelmu velmi blízko, tak jako Stahlhelm a ještě radikálněji slibují "roztrhání Versailleské smlouvy" (Stahlhelm má v programu jen "rozsáhlou revizi a nová jednání"), odmítnutí Youngova plánu splácení reparací ("ani marku do zahraničí" - A. Hitler) a obnovení německého pořádku, cti a velikosti (pouze se liší pořadí, Stahlhelm sází nejvíce na vojenskou (pruskou) čest).

Předseda opoziční SDP (Socialdemokratische partei) Otto Wels prohlásil nezvykle klidně, že "výsledek voleb akceptuje", ale odmítl jakkoliv přát úspěchy novému říšskému prezidentovi, sám ostatně prohlásil, že s výsledkem prezidentské volby není spokojen, nicméně dál nic blíže nespecifikoval. To Thalmmanovi komunisté byli "přímočařejší" a označili nového prezidenta za "ultra-jestřába, militaristu a fašistu".

Pro konzervativce typu Hugenberga, nebo Franze von Papena je výsledek volby spíše pohromou, než výhodou ačkoliv Stahlhelm je konzervativní pravicová organizace, protože jde v podstatě o přímé konkurenty. Papen i Hugenberg jsou nyní podle německého tisku odepsaní, protože svázali svou politickou kariéru až příliš s volebním úspěchem Hindenburga.

Nová vláda:

Nyní má předseda Stahlhelmu a prezident Německa příležitost rozhodnout o zformování nové vlády, nebo rozpustit Reichstag. Současný kancléř von Papen je dle všeho odepsaný, ale moc má v rukou nyní Duesterberg. (Pozn. Pána Jeskyně: Hráč vybere jednu z možností.)

1.) Rozpustit Reichstag a vyhlásit nové volby s dovládnutím von Papena (historická možnost)
(Do předčasných voleb půjdou všechny strany v dubnu/květnu 1932.)

2.) Jmenovat kancléřem Hitlera za účelem sestavení silné "národně-konzervativní koalice" opřené o podporu NSDAP.
(Vznikne blok Hitler-Hugenberg-Papen a bude vládnout až do voleb v září 1932)

3.) Získat podporu pro zákaz Komunistické strany Německa a Sociálních demokratů a vyhlásit nové volby s dovládnutím von Papena.
(Do předčasných voleb nepůjde levice, silně posílí NSDAP. Riziko ozbrojené vzpoury a stávek.)

4.) Získat podporu pro zákazí NSDAP a vyhlásit nové volby s dovládnutím von Papena.
(Do předčasných voleb nepůjde NSDAP silně posílí komunisté. Riziko ozbrojené vzpoury a vzpoury SA.)

5.) Získat podporu pro zákaz extrémistických stran (NSDAP a komunisté) a vyhlásit nové volby s dovládnutím von Papena.
(Riziko ozbrojených vzpour.)

6.) Získat podporu pro zákaz SDP, KPD a NSDAP (zakázat je všechny) a vyhlásit nové volby s dovládnutím von Papena.
(Riziko ozbrojených vzpour a stávek. Možná občanská válka.)

7.) Provést vojenský převrat a dosadit do čela země Reichswehr.
(Riziko "dění se vůle Boží" (kostky), vyhlášení stanného práva, konec demokracie v Německu. Občanská válka.)

Příkazy rozvědce a tak celkově

Mají Filipínské ostrovy vstoupit dle návrhu Kongresu U.S. do federace Spojených Států Amerických?

Nepřijetí návrhu bude znamenat osamostatnění Filipínských ostrovů a rozchod s vládou Spojených států

VOJENSKÝ PŘEVRAT V NĚMECKU!

(Dav Berlíňanů poslouchá vyhlášení vyjímečného stavu od předáků Stahlhelmu.)


(Generalita Reichswehru přebírá pravomoce z rukou prezidenta Německa.)


(Násilí v ulicích německých měst.)

Jako blesk z čistého nebe oznámil prezident Německa takřka ihned po svém zvolení rozpuštění Říšského sněmu a vyhlášení vyjímečného stavu. Na základě "nouzových opatření", kterým byl vybaven úřad prezidenta Papenovou administrativou v minulosti byla veškerá moc ve státě předána vládě do jejíhož čela byl jmenován Generál Gerd von Rundstedt, velitel "Gruppenkommando 1", které má pravomoci v celém východním Německu a též v Berlíně.


(Kancléř von Rundstedt organizuje obranu Berlína v prvních hodinách převratu.)


(Kancléř von Rundstedt nařizuje útok pozice jednotek SA v Berlíně.)

V rozhádáném politickém světě demokratického Německa je Reichswehr jedinou okamžitě akceschopnou, jednotnou, precizně organizovanou silou, se kterou si není radno zahrávat. Doplněn o muže ze Stahlhelmu povolal Reichswehr do zbraně na základě rozkazu generálpolního maršála Wernera von Blomberga jehož oddíly prozatím obsadily ministerstvo obrany začal Reichswehr sestavovat 20 provizorních pěších divizí (cca 300 000 mužů), které vyzbrojuje ze skladových zásob, o tom, že tyto zásoby jsou mnohem větší než Německo celá léta tvrdilo spojeneckým kontrolním komisím nemá smysl pochybovat. Kancléř von Rundstedt okamžitě sestavil vládu, kterou označuje za "Prozatímní vojenský vládní kabinet Německa", sám Rundstedt též oznámil veřejně, že jeho vláda nebude vládnou déle než do konce řádného volebního období (tedy do září tohoto roku) ovšem za předpokladu, že se podaří uklidnit situaci.

Fall Hund:

Fall Hund (nebo též "Případ čokl") byl operací nařízenou vedením Reichswehru (rozkaz podepsail kancléř Rundstedt i prezident Duesterberg) proti stranickým špičkám NSDAP s cílem zlikvidovat (pokud možno zatknout) velení nacistické organizace. (Na percentilové kostce hozeno 67% - poznámka Pána Jeskyně)

Brzy ráno dne 27. března udeřily jednotky Reichswehru na sídlo nacistické strany a současně další komanda pronikla do domů čelných nacistických pohlavárů. Kurt Student - poručík Reichswehru - obsadil dům Adolfa Hitlera a zatkl jej na místě. Zatčeni též byli Joseph Goebbels, Heinrich Himmler, Ernst Rohm a další. Zatčení naopak unikli Georg Strasser a Hermann Goering. Ten se však později téhož večera přihlásil přímo na velitelství Reichswehru v Zossenu a nabídl se jako zprostředkovatel mezi vojenskou vládou a vedením SA. Goering tuto nabídku zdůvodnil "rudou hrozbou", proti které je třeba se postavit.

Fall Rotes Teufels:

Fall Rotes Teufels (Případ rudých ďáblů) byl operací zaměřenou proti vedení Komunistické a sociálně-demokratické strany, který se ovšem nesetkal s úspěchem. (Hozeno 2% a 3% na percentilové kostce. - poznámka Pána Jeskyně.) Thalmmanova "Rudá front" (Rottefront) okamžitě převzala v iniciativu a zahájila vlastní boj nejen v Berlíně (odkud dle neověřených informací Thallman odcestoval do Slezska), ale zejména ve Slezsku.

Otto Wels byl v době, kdy Reichswehr obsazoval vedení jeho strany zrovna v Porúří, kde v Dusseldorfu jednal s odborovými organizaci a tak zatčení unikl.


Vyhlášení Rúrské republiky rad:

Sociální demokraté šokovaní posledními událostmi (i tím, že byli hozeni do stejného pytle s komunisty a nacisty) se po krizovém zasedání výboru své strany rozhodli vytáhnout proti vládě stejnými zbraněmi a provedli sérii převzetí moci v Porúří za pomocí dělnických odborů. Následně Otto Wels vyhlásil Rúrskou republiku rad, generální stávku a vyzval k ozbrojení veškerého německá dělnictva proti vládě militaristů.


(Vyzbrojení dělníci Kruppových závodů.)

Welsovi do rukou padlo prakticky celé Porúří odkud si vynutil stažení Reichswehru (dezorganizovaného a zastrašeného masovými protesty ozbrojeného dělnictva) a následně odzbrojil zbytky SA, SS a Stahlhelmu. Společně s komunisty a levicovým křídlem NSDAP vedeným Georgem Strasserem a jeho levými SA-many začal budovat ozbrojené síly nové Rúrské republiky.

Konrád Adenauer volá po zásahu Francie v Porýní:

Frankfurtský starosta Konrád Adenauer ve svém rozhlasovém projevu vyzval francouzskou vládu ke vstupu do Porýní a k pomoci německému lidu proti pučistům, kteří se snaží rozvrátit německou demokracii. Adenauer se také připojil k výzvě Otto Welse všem odborovým svazům Německa.

Komunisté ovládají Horní Slezsko:

Ještě 28. března nebylo jasné, kde se schovává Thallman - šéf komunistů - ale jakmile k 30.3.1932 došlo k povstání v Horním Slezsku zorganizovaném tamními komunisty bylo jasno. Jednotky Reichschwehru zde byly násilím odzbrojeny a došlo i na první popravy. Komunisté následně vyhlásili Revoluci v Německu za započatou a obrátili se s žádostí o pomoc na Sovětský svaz.

Vzpoura v Kriegsmarine:

Jako v roce 1918, tak i nyní došlo k povstání jednotek námořnictva ve Wilhelmshavenu a v Kielu. Lodě Kriegsmarine vyvěsily Rudou vlajku a po vynucení odchodu důstojníků z palub plavidel zatopily pod kotly lodí a namířily děla na vlastní přístavy, ve kterých pokračují boje mezi Rudou frontou a Reichswehrem. Většina námořnictva se tak dostala na stranu komunistů a posádky odvysílali výhružku, že pokud se vláda pokusí lodí zmocnit tak s nimi posádky odplují do Sovětského svazu, jak vážně je tato výhružka míněná a zda mají lodě dostatek uhlí na takové odplutí nelze momentálně říci.

Bavorská vláda likviduje extrémisty po vlastní ose:

Ke zvláštní situaci došlo v Bavorsku. Hugenbergova národně-lidová strana Německa (DNVP) Alfreda Hugenberga předběhla pučisty v Berlíně a převzala sama moc nad Bavorskem, aby následně zlikvidovala (odzbrojila) jak bojůvky Rudé fronty, tak SA. S Otto Welsovými sociálními demokraty uzavřela nejprve taktické příměří a jakmile získala navrch, tak je odzbrojila též a jejich vedení pozatýkala. DNVP je protirepublikánská a do značné míry i protidemokratická strana. DNVP se dále spojila s Bavorskými lidovci a křesťany a zorganizovala vlastní křehkou vládu, která se opírá o moc generála Franze Haldera, který odmítl splnit některé rozkazy z Berlína. Halder sám se snaží zachovávat především pořádek v Bavorsku a neeskalovat dále situaci, v rámci toho též odzbrojil dokonce i bojůvky pro-pučistického Stahlhelmu a rozšířil své jednotky o příslušníky lidovecko-křesťanského Freikorpsu, aby získal dost sil na udržení klidu v Bavorsku (tedy pokud se dá o klidu mluvit). Část sil též přesunul do pohraničí s ČSR pro zajištění bezpečnosti hranic.

OBČANSKÁ VÁLKA V NĚMECKU - ÚVODNÍ SITUACE:

Situace pučistů v Berlíně:

Pučistická vláda dokázala ve dnech 28-30. března konsolidovat svou moc v Berlíně, v západním Prusku, Pomořanech a dolním Slezsku (Vratislav). Její síla je dostačující pro ovládání přibližně poloviny území Německa zejména pokud jde o území bývalého pruského království, Hannoversko, Šleswik-Holštýnsko a centrální části Německa.

Vojenská síla:

1x jízdní divize (HQ v Zossenu)
4x lehká pěší divize
20x mobilizovaná lehká pěší divize (milice Stahlhelmu dozbrojená ze skladů Reichswehru)

Zahraniční uznání: prozatím žádné (žádné není ani očekávaná)
Zahraniční podpora: prozatím žádná (žádná není ani očekávaná)

Situace NSDAP:

Zdá se, že největší nepřítel demokracie v Německu byl pučisty zničen jako první a s relativně nízkými náklady na úsilí. (Mizivé ztráty pučistů.) Vedení strany je převážně zatčené, Goring nabídl svou "kooperaci/kolaboraci" pučistům, Georg Strasser přeběhl k sociálním-demokratům i se svým levicovým křídlem strany. Pokud jde o to co zbývá z NSDAP tak to jsou roztroušené a dezorientované síly SA narychlo organizované zčásti Rudolfem Hessem v Durynsku a SS pod vedením Seppa Dietricha se organizuje jihozápadně od Berlína. Celkově lze říci, že situace NSDAP se změnila "ze dne na den" v takřka beznadějnou.

Vojenská síla:

1x mobilizovaná lehká pěší divize (SS)
4x divizí milice (SA)

Zahraniční uznání: žádné (žádné se neočekává)
Zahraniční podpora: žádná (žádná se neočekává)

Situace komunistů:

Komunisté ovládli Horní Slezsko, Wilhelmshaven a Kiel. K dispozici mají vlastní ozbrojené milice čítající cca 13 divizí (130 000 mužů) a též Rudé Námořnictvo (Kriegsmarine). Většinu sil (10 divizí milice) mají umístěnou v Horním Slezsku.

Zahraniční uznání: žádné (v budoucnu možná SSSR)
Zahraniční podpora: žádná (v budoucnu možná SSSR)

Situace Rúrské republiky:

Ze sociálních demokratů se jako mávnutím kouzelného proutku stala druhá nejsilnější ozbrojená síla v Německu s vyjímkou pučistů. Územně ovládají celé Porúří a Otto Wels momentálně vede jednání v Porýní s tamní posádkou Reichswehru u hranic, ve snaze zabezpečit hranici s Francii a udržet zde klid.

Ozbrojené síly:

1x lehká pěší divize
4x mobilizovaná lehká pěší divize (milice vyzbrojované ze skladů Kruppových závodů)
20x divize milice

Zahraniční uznání: prozatím žádné (čeká se uznání od Francie, VB a možná ČSR)
Zahraniční podpora: Francie (čeká se na podporu od VB)

Situace v Bavorsku:

Hugenbergova vláda zatím udržuje klid v Bavorsku a zvládla zpacifikovat všechny ostatní síly na svém území či nad nimi převzít kontrolu. Díky podpoře Franze Haldera má k dispozici jednu divizi Reichswehru a z vlastních zdrojů sestavila 4 divize milice.

Zahraniční uznání: prozatím žádné (možná od Rakouska)
Zahraniční podpora: prozatím žádná (možná od Rakouska)

Reakce Pána Jeskyně - Francouzská intervence:

Podpora komunistů a nacistů nepřipadá v úvahu pro odpor vlády i parlamentu (ten se dá předvídat). Jediná shoda zavládla na podpoře sociálně-demokratické vlády Otto Welse a to částkou 500 000 UCU, která obsahuje nejen peníze, ale též zbraně a další proviant.

Vojenský zásah Francie východně od Rýna armáda odmítla jako nerealistický s ohledem na dopady na morálku vojáků a na veřejnost. Limitem je Rýn, takže se debata stočila na možnost zásahu v Porýní v případě, že by hrozilo přelití německých problémů do Francie.

Armáda též varovala před francouzskou komunistickou stranou, která může chtít využít situace v Německu na francouzské půdě a provést vlastní převrat (i když je to podle vlády nepravděpodobné). Situace ve Francii (nezaměstnanost, podpora socialistů a komunistů) je ostatně napjatá více než dost.

Generál Gamelin také upozornil, že pokud francouzská armáda vstoupí na německou půdu, tak jediné čeho dosáhne bude to, že se Němci sjednotí kolem militaristů ve jménu obrany "posvátné německé půdy" a že na delší válku v Německu není francouzská armáda v žádném případě připravena (zejména po morální stránce). Maurice Gamelin také vyjádřil přesvědčení, že šance na vynucení si dodržování Versailles silou byly vždy malé, a že Francie po většinu času spíš blufovala v těchto otázkách než by nasazení vojsk v Německu myslela kdy vážně (jedinou výjimkou je Sársko).

FRANCIE PODPORUJE RÚRSKOU REPUBLIKU!

Levicový tisk ve Francii jásá a blahopřeje pravicové vládě Pierra Lavala k rozhodnutí podpořit blíže neurčenou (ale dozajista nemalou) finanční částkou vzdorovládu Otty Welse v Porúří. Podle novinářů a blíže nespecifikovaných zdrojů blízkých vládě byla Rúrské republice poskytnuta finanční a materiální pomoc ve výši několika set tisíc UCU (spekuluje se o částce mezi 100 000 až 1 000 000 UCU). Sám Pierre Laval byl proti podpoře kohokoliv a je podezírán ze sympatií k pučistům v Berlíně (hodně se tím zabývá ostře levicový deník L´Humanité) nicméně couvl před vládní i parlamentní většinou, která tuto podporu schválila.

Zahraniční výbor francouzského parlamentu též doporučil vládě uznat vládu Otta Welse jako jedinou legální vládu Německa a současně zahájit jednání na půdě Společnosti Národů o řešení německé situace.

Nabídka Italské intervence/center]

"Legální vládě Německa:

Itálie vám tímto nabízí zapůjčení 3 Stíhacích perutí a jedné bitevní.
Spolu s tím nabízíme zásash 10ti pěších divizí,2 jízdních a dvou dělostřeleckých brigád.

V případě zájmu odpovězte, prosím, ihned."

Žádost o průchod vojsk

Německá vláda odpovídá

Intervence Italské armády jako taková by byla dozajista brána jako vpád cizí mocnosti na půdu Německa a dozajista by do války proti nám zatáhla i další síly. Německo by se tak stalo bojištěm celé Evropy. Toho se chce Německá vláda vyvarovat. Proto pokud hodláte poslat podporu, prosíme pošlete jen vyzbrojené dobrovolníky. Kteří se připojí k našim jednotkám pod naše důstojnictvo v dobrovolnických divizích plucích a nikdo tak nebude moci tvrdit, že Itálie zasahuje přímo do dění v Německu. Stíhací a bitevní perutě mohou být Německu zapůjčeny s tím, že si Německo jejich pronájem zaplatí (nějaká symbolická cena). Tím se i v tomto případě vyvarujeme hrozby přímé intervence dalších států. To samé (zapůjčení) platí v případě dělostřeleckých brigád.

Děkujeme za vaši podporu. Německo musí projít očistou ohněm.

"Intervence"

V ANGLII VLÁDNE KLID A S(K)EPSE TVÁŘÍ V TVÁŘ HROZBĚ OBČANSKÉ VÁLKY V NĚMECKU:

Zatímco francouzská vláda si rychle vybrala stranu, kterou v Německu podpoří, tak v Anglii vládne podivné ticho a to ne ticho před bouří, ale spíše ticho "otrávené". Winston Churchill - beznadějně opoziční (v opozici vůči všem) poslanec - označil německou občanskou válku za "nejotravnější událost letošního jara" a premiér Ramsay MacDonald uvedl, že "celá ta věc v Německu zůstane taky v Německu". Otázkou "zrudlého německého námořnictva" se prý britská vláda nezabývá, protože to není dle slov Admirality nic, s čím by si neporadila jedna bitevní loď třídy Nelson.

Řada britských bussinesmanů a politiků ovšem válku v Německu do jisté míry vítá, protože umožní "vyříznout rudý vřed bolševismu" a pokud pučistická vláda přinese do Německa pořádek, pak to bude to nejprospěšnější co kdy jakákoliv německá vláda pro Evropu udělala. Naopak francouzský přístup je spíše kritizován a nezdá se, že by britská politická elita měla zájem jakkoliv se konfliktu v Německu účastnit. "Nanejvýš tak může rozstřílet to co si říká německá flotila, pokud se to o něco pokusí," je jediná "válečnická" věta, která v kabinetu zazněla a britský tisk spekuluje proto o možnosti použití Royal Navy proti vzbouřencům na Kriegsmarine v zájmu zabránění jejich odplutí do Sovětského svazu.

Vláda i veřejnost jsou však spíše událostmi v Německu otráveny, protože tyto události rozviřují klidnou hladinu "Pax Britannica" v Evropě.

Reakce Pána Jeskyně - průchod italských vojsk skrz Rakousko:

Ať už bude mít vláda Rakouska jakýkoliv názor na průchod vojsk Itálie do Německa, tak nic takového není možné prosadit bez souhlasu parlamentu a ten bude nejspíš proti (s ohledem na rakouskou neutralitu). A i kdyby nebyl je třeba vzít v potaz současnou situaci na politické scéně v Rakousku, která zrovna mezi nejstabilnější nepatří a vstup cizích vojsk na rakouské území by mohl spustit celé spektrum nestabilit.

Nabídka pronájmu

Souhlasíme s tímto pronájmem. Letadla stále patří Italskému státu, jen jsou na dobu neurčitou pronajata Německé republice. (Tím obejdeme i Versailles).

Ještě jednou děkujeme.

MAPA NĚMECKA K 1.4.1932:

A BRITÁNIE BUDE PŘECI JEN INTERVENOVAT!

I přes odpor parlamentu, skepsi Admirality i vojenského velení se podařilo vládě MacDonalda Ramsaye protlačit rozhodnutí intervenovat v Německu ve prospěch Rúrské republiky. Sám britský premiér změnu svého počátečního názoru o nezasahování odůvodnil následujícími slovy:

"Situace se vyostřila a proto, aby "celá ta věc zůstala v Německu" je třeba podpořit demokratické síly v Porúří a pomoci demokratické a legální vládě Německa, kterou nyní představuje Prozatímní vláda Porúří vedená Ottou Welsem, která bude garancí pokračování demokracie a zárukou platnosti stávajících dohod mezi Německem a Spojenci."

Podle tisku byl Ramsay přitlačen k tomuto rozhodnutí nejen krokem Francie, která se Británie vůbec neptala na to jestli bude nějaká společná politika, ale též kruhy, které si přejí udržet v platnosti záruky placení německých reparací. Podpora intervence u britské veřejnosti je však mizivá, pouze 10.7% respondendů vyjádřilo "ano" v otázce zda má Británie intervenovat a plných 13.5% označilo německé pučisty za legitimní vládu, která zabrání bolševizaci Evropy. Více Britů tedy sympatizuje s vládou proti které je vedena intervence, než s intervencí samotnou a drtivé většině Britů je intervence buď ukradená, nebo jí považují za zbytečnou a nesmyslnou.

PARLAMENTEM SCHVÁLENÁ PODOBA INTERVENCE:

Proti vládnímu návrhu, který počítal s vysláním 6ti divizí a 3 brigád do Porúří umožňuje parlamentem schválená verze jen limitovanou intervenci o velikosti dvou pěších divizí, které mají sloužit "jen a pouze" k výcviku jednotek Rúrské republiky a k udržování klidu ve svém okolí. Parlament navíc nedovoluje vojákům jakkoliv zasahovat proti německým občanům a jejich politickým spolkům a zbraň proti německému obyvatelstvu (jedno zda vojákovi či civilistovi) mohou použít pouze v případě sebeobrany. Dále parlament posvětil vydání 1 000 000 UCU na finanční a materiální podporu Rúrské republiky, vládní verze přitom počítala s částkou 10x vyšší.

Parlament také schválil omezenou blokádu v Severním moři, kde mají lodě zadržovat veškerou námořní přepravu třetích zemí, která míři z nebo do Německa s cílem zabránit dovozu "strategických materiálů a zbraní" do Německa. Potraviny a zdravotnický materiál však projít mohou ať již směřují na jakékoliv území (vláda původní návrh neomezené blokády stáhla poté co se spočítalo, že by to znamenalo smrt až 500 000 německých civilistů v důsledků hladomoru).

WINSTON CHURCHILL:

Churchill, který zpočátku celou věc v Německu považoval za "otravnou" nyní označuje intervenci za "parlamentem vykastrovanou rachitickou kočku, která myš, pro kterou je vyslána nechytí a ještě možná chcípne". Churchill hlasoval pro vládní návrh (jako jediný poslanec, který není součástí vládního bloku), který chtěl navíc rozšířit o neomezenou blokádu Německa a zničení Kriegsmarine.

Reakce Pána Jeskyně - průchod přes Rakousko:

Bez vědomí vlády (bez rozhodnutí hráče - pozn. Pána Jeskyně) vyjednal Elgebert Dollfuss přelet italských letounů do Bavorska a dál na území pučistů. Rakouská vlastenecká fronta dále slíbila vyslat na 10 000 dobrovolníků do Německa podpořit vlády v Berlíně a v Mnichově (moc nerozlišují mezi pučisty a Hugenbergovou bavorskou vládou).

ROYAL NAVY ÚTOČÍ NA NĚMECKO!

Bez vyhlášení války či nepřátelství vstoupily lodě Royal Navy dne 2.1.1932 do německých vod a po vydání ultimata německému námořnictvu (požadavek na odplutí lodí do Británie, kde budou odzbrojeny), které bylo ve všech případech odmítnuto zahájily palbu na lodě a přístavní instalace ve Wilhelmshavenu a v Kielu. V tomto jednostranném masakru bylo zabito na 2 250 německých námořníků britskými silami a na více než 300 civilistů v obou přístavech. Bezmocní Němci dle očitých svědků přísahali, že za tohle Británie strašlivě zaplatí a že "es kommt der Tag!"

Zatímco ve Wilhelmshavenu se podařilo Britům zničit všechny lodě, tak v z Kielu unikla i přes ostřelování dvojice torpédorců, které díky vysoké rychlosti unikly Britským pronásledovatelům. Z čirého vzteku později jeden z torpédoborců zaútočil na britskou civilní loď na Baltu vezoucí krom pasážerů také náklad dřeva z Finska a poslal jí bez varování dvěmi torpédy ke dnu. Trosečníky samozřejmě ponechal napospas osudu a zamířil i se svou sesterskou lodí do Finského zálivu. Oba torpédoborce ovládané rudými námořníky zjevně míří do Leningradu.

RAKOUSKO PODPORUJE PUČISTY!

Bez vědomí vlády nařídil Elgebert Dollfuss za součinnosti s Vlasteneckou frontou podpořit německé pučisty a bavorskou vládu, skrze rakouský prostor tak do Německa přichází tisíce dobrovolníků jak Rakušanů, tak dokonce Italů, kteří mají rozkaz podpořit věc kancléře von Rundstedta a prezidenta Duesterberga.

Italská vláda dokonce propůjčila Německu (bez ohledu na Versailleskou smlouvu) stovky bojových letadel i s piloty. Letouny operují s italskými výsostnými znaky a jsou v pronájmu (dle dostupných informacích) německé vlády v Berlíně. Italský vyslanec při Společnosti Národů označil tato letadla za majetek italského království a také dal poměrně ostře najevo co si myslí o Rúrské republice a útoku Royal Navy na Německo. Itálie tedy (spolu s Rakouskem, ač zde to není oficiální) podporuje pučisty v Berlíně.

ZÁPADNÍ "DEMOKRATÉ" NIČITELÉ PRÁVA A SVOBODY

Ač národně smýšlející pravicový politik, musel Německý prezident Theodor Duesterberg, pronést pár slov na činy, které byly spáchány na Německém lidu, jenž sice patřil pod prapory revolucionářů Rudé fronty, ale stále se jednalo o Německé občany.

"To, co se přihodilo v Německých přístavech, je skandální a šokující. Je to něco, co nemá v historii moderní Evropy obdoby. Připodobnil bych to k vpádu barbarských Hunů a jím podobných kočovníků, kteří bez varování a bez vyhlášení jakékoliv války vpadli na území suverénních států a započali proti nim destruktivní vyhlazovací válku.

Jinak se ani nedá pohlížet na činy Britského královského námořnictva, které započalo palbu na Německé lodě v přístavištích. Tisíce německých námořníků zemřelo v důsledku tohoto válečného aktu a to ani jeden z nich nebyl s Británií ve válce. Nevěřím, že kdokoliv z nich toužil po ubližování Britským občanům a občanům západních zemí. A přesto byli zavražděni. Ano, dámy a pánové, zavražděni! Bez vyhlášení války, bez jakýchkoliv skrupulí rozstříleli britské lodě naši flotilu a spálili na popel tisíce životů mladých mužů naší drahé vlasti.

Tímto bych chtěl poukázat na celou politiku západních politiků, jejích appeasement, ochranu demokracie, práva a svobody. Zajišťující se velkými slovy a chovají se důležitě jako pávi. Když však přijde na věc, začnou jako první střílet do nevinných a ničit majetky těch, kteří proti nim nic neměli. Jediné, co se rozhodli naši námořníci udělat, bylo že se rozhodli povstat proti VLASTNÍ, ne BRITSKÉ vládě. Za to je však Britská vláda nemůže střílet. Na to nemá právo! Toto, dámy a pánové, je do nebe volající a bezprecedentní barbarství. Takto začínali Temné věky v historii lidstva. Podobnými činy, jaké nám nyní ukazují Britští politici.

Vyzývám tě, lide Německý, nenechej si západními, takzvanými demokraty, namluvit nic. Neposlouchej je a nevěř jejich slovům. Chtějí Německou krev. A když ji nemohou mít tím, že nás budou do krve odírat papírem zvaným Versaillská mírová smlouva, dostanou ji z nás násilím. Německá krev bude téci proudem, pokud se to Britům a jim podobným dovolí. Taková je pravda. Žádné agresivní a militantní po válce toužící Německo. Ale Britská říše. Takzvaný Britský tygr znovu dostal hlad a jako snadnou kořist vidí Německého občana.

My se ale nedáme. My ne. My nebudeme Indie, Čína a další země třetího světa. My se nenecháme zotročit. My budeme bojovat, když k nás tomu Britská agrese donutí. A budeme bránit své domovy a svou vlast. Do poslední kapky naší krve. Ve jménu našich předků, povstaňte mužové a ženy Německa. Braňte to, co je vám svaté. Německou zemi, tradice a krev."

Tento proslov byl vysílán po celém Německu a dozajista byl k zachycení i v sousedních zemích, především pak v Sudetech a v Rakousku.

BRITSKÝ KORUNNÍ PRINC PROTI BRITSKÉ VLÁDĚ:

Jeho výsost princ Edward z Yorku, starší syn krále Jiřího V. a následník trůnu si pustil na britské poměry "ústa na špacír" a v poskytnutém rozhovoru deníku The Times označil chování britské vlády za "politováníhodné" načež v podstatě vzkázal přes média, že by byl velice nerad, kdyby musel panu ministerskému předsedovi Velké Británie podat někdy ruku. Poté označil chování britské flotily za "nedžentlmenské" a vyjádřil sympatie vládě v Berlíně, která usiluje o nastolení pořádku a potlačení anarchie v Německu.

Tato slova asi nepotěšila jeho otce, který striktně dodržuje politiku vlády Velké Británie, ale i přes to, britský král žádné prohlášení nevydal. Užvaněného prince jenom poslal na výlet do Skotska. U britských konzervativců vedených Stanleyem Baldwinem však sklidila tato slova jistou dávku pochopení a Stanley Baldwin oznámil, že "zváží setrvání koalice se stranou národních-labouristů". Ostatně u konzervativců stále více tendence pro odvolání MacDonalda a obsazení premiérského postu právě Baldwinem, který je předsedou nejsilnější Konzervativní strany.

Rozpočet Švédkého království na rok 1932

Armádní výdaje: 1 700 000 UCU

Komplexní reakce Pána Jeskyně - Itálie:

Reakce na příspěvek z 30.1.:

Italo Balbo potvrzen ve funkci velitele italského letectva.

Pro modernizaci letectva se řídíš tím co je v HP, ale beru to na vědomí.

Hledání ropy v Lybii - 1 000 000 UCU ročně do doby nálezu (1/10).

Letiště v Tobrůku - 100 000 UCU.

Letiště + opevnění Pallanteira - 500 000 UCU (1/5).

Infrastruktura v Eritrei a Somálsku - 150 000 ročně do doby dostavění (1/10).

Opevnění - bude v ceníku v HP (ČASEM!!!)

Radar - NE (nemožnost zkoumat, nemožnost stavět - pro Itálii)

Radar

Reakce Pána Jeskyně - Investice rakouské vlády:

Investice potvrzeny parlamentem. Celých 2 000 000 UCU půjde do rozvoje průmyslu.

Ministerský predseda Ramsay MacDonald odstupuje!

Stanley Baldwin, konzervatívny ministerský predseda Veľkej Británie

REFERENDUM NA FILIPÍNÁCH:

Na prvního Apríla (vlastně dubna) byly sečteny poslední hlasy a filipínský lid vyjádřil svůj postoj k setrvání v unii se Spojenými státy americkými. Výsledek referenda dopadl přesně dle očekávání a 78.9% všech hlasujících vyjádřilo přání odtrhnout se od USA.

Vláda Filipín začala jednat na základě závazného referenda o délce překlenovacího období (asi do konce roku 1932) po které proběhne zakotvení státních institucí, vypracování Ústavy a vyhlášení svobodných voleb. Stávající vláda také navrhla smlouvu se Spojenými státy, kterým výměnou za bezpodmínečnou garanci filipínských hranic nabízí k pronájmu na 100 let za symbolický jeden dolar ročně letecké a námořní základny na svém území. Spojené státy však tuto smlouvu nemohou podepsat do doby vyhlášení nezávislosti Filipín a ustanovení první Filipínci zvolené vlády (což bude v průběhu roku 1932).

Reakce Pána Jeskyně - Švédský rozpočet:

Nová nákupy pro armádu byly schváleny, nicméně nákupy letectva byly redukovány s odůvodněním, že švédské letectvo nepotřebuje 1800 stíhacích letounů a po delší debatě byla schválena redukovaná verze nákupů. Parlament schválil nákup 8 stíhacích perutí (800 stíhacích letounů).

Reakce Pána Jeskyně - Československo:

Parlament ponechává ve všech čtyřech bodech vládě volnou ruku, pouze vydal svá doporučení:

1) Spojenecká smlouva s Brity - doporučil ji schválit bez ohledu na současné sporné kroky Británie (a mezi československými kroky platí, že Německo nemají v lásce), protože jde o velmoc nám přátelsky nakloněnou a blízkého spojence Francie (která je spojencem ČSR).

2) Obchodní smlouva - doporučil jí schválit, kdy se podaří znovu proniknout na britský trh? Přinese to jistě peníze.

3) Studium osob v UK - je to quid pro quo (něco za něco) princip, Britové nabízejí přístup na jejich trh, ale za to chtějí lákat do Británie naše mozky, parlament doporučil přijmout tento princip (protože bez něj nejde přijmout obchodní smlouva).

4) Nezasahovat - to je doporučení parlamentu, v případě zhoršení situace na hranicích je možné mobilizovat 1-10 lehkých pěších divizí (mobilizovaných) na zajištění krytu hranic.

Reakce pána Jeskyně - situace v Německu:

Reichswehr dospěl k závěru, že součástí "vládních povinností" je chránit hranice Německa a proto se rozhodl vyhradit až 50% sil na kryt polsko-německé hranice. Se současným stavem sil (20x mobilizovaná lehká pěší divize, 4x lehká pěší divize a 1 jízdní divize) to umožní umístit 12 divizí na hranici s Polskem (a zničit přitom komunisty v Horním Slezsku) a dalších dvanáct divizí použít na "západ od Berlína" tedy v Německu. Hlavní úder půjde nyní proti NSDAP s cílem zničit jí a spojit se s bavorskou vládou.

Nedorozumění stran bavorské vlády:

Hugenberg ve své reakci uznal autoritu berlínské vlády a vyjádřil jí podporu ba co víc informoval Berlín, že jedná "v jeho prospěch, jeho jménem, jen jiným - bavorským - způsobem". Hugenbergova vláda je vám spojenecká a disponuje jednou lehkou pěší divizí a 4 divizemi milice. Generál Halder dále sestavuje tři divize milice z dobrovolníků (1 z Rakouska a 2 z Itálie).

Hugenberg také napsal prezidentu Dursterbergovi dlouhý dopis, ve kterém vzpoměl spolupráci DNVP a Stahlhelmu v minulosti a vyjádřil mu plnou podporu a důvěru. Navrhl též sloučit DNVP, Stahlhelm a "příbuzné konzervativní strany" v jednu novou Říšskou stranu (Reichspartei), která by nebyla plná politikářů a politikaří, ale byla by silnou oporou nové vládě. Hugenberg je známým příznivcem monarchie.

Co s Hitlerem?

Gerd von Rundstedt otevřeně prezidentu Dursterbergovi navrhl, aby byl Hitler "odstraněn ze hry" a naznačil ukazováčkem, prostředníčkem a palcem gesto pro pistoli a zastřelení bez soudu a bez cyrátů. Rundstedt je přesvědčen, že jakýkoliv veřejný soud by byl problémem. Zastřelení v rámci stanného práva na rozkaz prezidenta či kancléře podle Rundstedta postačí a současně nebude nebezpečným precendetem pro nabourání právního státu do budoucna (bude-li tam podpis kancléře nebo prezidenta). Stejný osud má čekat Heinricha Himmlera, Seppa Dietricha (až bude dopaden), Rudolfa Hesse a samozřejmě Josepha Goebbelse. Hermann Goering byl prozatím "uklizen" k jednání s SA a Rundstedt opatrně navrhl jeho budoucí jmenování do leteckého sboru berlínské vlády a Luftbundu s tím, že prozatím by mohl své zkušenosti nabídnout u italských leteckých perutí propůjčených z Itálie.

Spor o Stahlhelm:

Vláda Reichswehru též navrhla podřízení Stahlhelmu přímo Reichswehru, generálové vnímají Stahlhelm stejně jako jakoukoliv jinou paramilitaristickou organizaci jako konkurenční podnik oficiální armádě. Podle Rundstedta by bylo lepší vše spojit v jedno s tím, že Reichswehr by dodal důstojníky a poddůstojníky a Stahlhelm mužstvo. Tak by tato veteránská organizace přispěla vlasti podle Rundstedta nejlépe.

SKANDÁL V KANADĚ POKRAČUJE!

Parlament si ve věci poslance Carmichaela vynutil přístup k evidenci celého případu a výbor pro spravedlnost shledal celé obvinění za naprosto nepodložené a skandální. Výbor pro spravedlnost kanadského parlamentu tedy uložil ministerstvu spravedlnosti "jednat v této věci" a poslance Carmichaela okamžitě propustit. Podle Mackenzieho je celá událost "neskutečnou kombinací zášti, fušeřiny a zneužití pravomocí veřejných zástupců lidu".

Tisk sice spekuloval o úplatcích soudci a policistům zapleteným do případu Carmichael, ale tyto věci, pokud byly, tak byly "uklizeny" pod stůl. Vláda nyní musí Carmichaela propustit.

Italská reakce na "Německou krizi"

Duce pronesl svůj proslov poněkud familiérně - seděl během něj v přijímací místnosti v Palazzo Venezia, ve velkém ušáku, zatímco několik novinářů postávalo okolo něj, hlídáno skupinkou černých košil.
"To, čeho se dopustila Britská vláda v rámci této... krize ... je skutečně podivné. Doufám však, že se jednalo jen o úlet několika admirálů a nebyla to akce, která má udat nový směr Britské politiky, tedy agresivní potlačování všeho, co se jim nelíbí za cenu lidských životů. Ale to poněkud odbíhám. Itálie se v tomto sporu staví na stranu Německé vlády, tedy na stranu Německého prezidenta. V souvislosti s tímto jsme pronajali právoplatné Německé vládě několik našich letadel a pár dalších kusů techniky, které jim snad pomohou krizi co nejrychleji zažehnat - s co nejmenšími ztrátami na obou stranách." duce se na chvíli odmlčel a dal novinářům čas zapsat si všechno tak pečlivě, jak jen chtějí. Když se jejich oči zvedly od deníků zpět k němu, pokračoval. "Dalším naším krokem je vytvoření divize - nebo pluku či jen brigády - dobrovolníků, kteří, ať už je jejich důvod jakýkoliv, chtějí pomoci Německé vládě. Tito dobrovolníci budou vyzbrojeni a dopraveni do Německa."
Duce se znovu odmlčel a zadíval se do stropu. "Francouzská reakce je pochopitelná, dle našeho názoru však poněkud přehnaná. Pokud jde o Porúrskou republiku, nebo jak tento paskvil nazývá sám sebe - Itálie neuznává jejich právo na existenci a samostatnost. Jedná se skupinu anarchistů, extrémistů, kteří v době krize využili slabosti Německa a chopili se své šance kopat se do zmítajícího těla - věřím však, že jakmile se toto tělo vypořádá s pomyslnou křečí, tito anarchisté si rychle uvědomí, co skutečně udělali." Duce sklonil svůj zrak na novináře a vřele se usmál. "Myslím, že to je vše co jsem vám chtěl říci. Pokud má někdo nějaké otázky, pochlubte se - čeká mne ještě hodně práce."

Italsko-Francouzská jednání - Německá krize

Albánské přátelství

VZNIK REICHSPARTEI - ŘÍŠSKÉ STRANY NĚMECKA:

Se souhlasem kancléře německé vlády von Rundstedta a jeho vojenské administrativy, a na popud samotného prezidenta Dursterberga vzniká v Německu nová politická strana, která má do vínku dán statut "jediné povolené politické strany". Die Reichspartei - Říšská strana. Pod taktovkou šéfa DNVP (Deutsche nazional-volks partei) Alfreda Hugenberga, který byl uznán za prozatímního šéfa této strany vzniklo v Mnichově na prvním zasedání jádro řídícího aparátu RP (Reichspartei) a také zde vznikla takzvaná Mnichovská Petice.

Mnichovská petice & program Reichspartei:

Za asistence Alfreda Hugenberga a Franze Haldera vznikl program Reichspartei, který obsahuje následujících deset bodů:

1) Zrušení Versailles, od A do Z! Reichspartei říká: Chtějí-li mír, pak ať je to mír spravedlivý! Pryč s tím cárem papíru z Compiégne!

2) Ukončení ponižování Německa vymáháním reparací. Reichspartei vzkazuje Západu: "Ani marku! Ani jedinou marku už nedostanete!"

3) Bezpodmínečná likvidace Rúrské republiky a potrestání všech zrádců. Reichspartei požaduje tresty smrti pro vůdce SDP, KPD a NSDAP s vyjímkou jen tam, kde se objeví snaha o získání odpuštění a dotyčný včas prozře.

4) Remilitarizace Porýní a všech hranic Německa. Reichspartei žádá právo na obranu před nepřáteli Německa!

5) Uznání západních i východních zemí a jejich hranic. Reichspartei je ochotna uznat hranice Polska, ČSR, Rakouska, Francie i zemí Beneluxu a Dánska.

6) Chléb za práci nikoliv práci za chléb! (Narážka na žebračenky.) Reichspartei slibuje nekompromisní postup proti krizi a těm kteří na ní bohatnou. (Garance minimální mzdy.)

7) Sociální ano, socialistický ne! Reichspartei slibuje uplatnit prvky skandinávského sociálního modelu v Německu ve spojení s tradičním německým kapitálem.

8) Ne Republice! Reichspartei žádá návrat Císaře!

9) Ne Anarchii! Reichspartei žádá pořádek a vládu jedné strany, která nebude politikařit, ale bude stát spravovat profesionálně ku prospěchu všech.

10) Ne Tyranií! Reichspartei žádá vládu pevnou, avšak odpovědnou a Bohu a křesťanským mravům podřízenou. Pryč s bolševiky, socialisty, nacisty i salónními demokraty a gaunery.

Pod program strany je se možné podepsat a Hugenberg již zahájil v Mnichově a v dalších bavorských městech petiční kampaň, ve které Němci svými podpisy dávají najevo, že tuto politiku žádájí, že tuto politiku chtějí, a že si jí vybírají svobodně a dobrovolně. Jak Hugenberg řekl: "Ukažme celému světu, že německý lid chce roztrhat Versailles na kousíčky a že žádný Němec - dobrý Němec - nebude kolaborovat s Francouzi jako ty krysy v Porýní! Čím víc podpisů, tím větší demokratická síla, chce-li Francie a Británie demokracii, zde ji má! Demokraticky odmítneme Versailles a přijmeme císaře!"

NĚMECKÉ TORPÉDOBORCE VPLOUVAJÍ DO LENINGRADU

Dvojice uprchlých německých torpédoborců vplula za doprovodu sovětské bitevní lodě Pařížská Komuna (Parishskaya Komunna) do Leningradu a zakotvila na Kronštadtské námořní pevnosti. Oba torpédorce mají vyvěšené nejen rudé vlajky, ale též vlajky sovětského rudého námořnictva a nesou nová jména Rosa Luxembourg a Ernst Thallman. Soudruhy-kapitány přišel uvítat osobně velitel sovětského hladinového loďstva admirál Kuznětsov, který za přítomnosti zahraničního tisku sdělil následující věty:

"Vítáme zde německé soudruhy, kterým v boji proti německým revanšistům vrazili dýku do zad britští imperialisté. Jsou naši hosté a věřím, že se u nás budou cítit jako doma, ne-li lépe."

Dále Kusnětsov uvedl, že sovětské námořnictvo má k dispozici na Baltu dost sil, aby podpořilo - v případě, že se to ukáže jako potřebné - své statečné soudruhy v Německu a dodal, že mocný Sovětský svaz disponuje i svazy těžkých bombardérů, které mohou jakoukoliv imperialistickou flotilu smést z hladiny Baltu "adin, dva". Nakolik jde o propagandu a nakolik o realitu těžko říct, každopádně o velikosti sovětských ponorkových sil nelze pochybovat stejně jako možnostech Baltské flotily ovládnout Balt.

Reakce Pána Jeskyně - pokus o diskreditaci levicových stran:

Ve Španělsku vládne levicová vláda, je tedy těžké si představit, že vydá ze státního rozpočtu peníze na diskreditování sebe sama.

Co se armády týče, tak jisté části armády jsou proti-levici, ale ani ne tak proti levici, jako proti republice (jde o monarchisty). Nicméně v současnosti nemají dost aby převrat uskutečnili.

(Doporučení Pána Jeskyně: Nechceš-li občanskou vládu (jak jsi psal mě do pošty, když jsi zde začínal), nepokoušej moji trpělivost.)

NĚMECKÁ OBČANSKÁ VÁLKA: 1.4 - 15.4.1932

1.4.1932: Reichswehr zahajuje Fall Ost a Fall West - na 12 divizí vojsk militaristů je vrženo k polské hranici za účelem zabezpečení hranice (Fall Ost) s těžištěm sil (6 divizí) v Dolním Slezsku, dalších 12 divizí zahajuje přeskupování v Prusku a míří na sever (1 divize) obsadit Wilhelmshaven a Kiel a na jih do Durynska (6 divizí) zničit zbylé formace SA a SS.

2.4.1932: Síly Rottefront čítající zhruba 8 divizí doráží k Breslau (Vratislav) a po těžkém boji (2.4-5.4.1932) obsazují město, město je lehce poškozeno a na jeho severním předměstí se stále drží jednotka domobrany zorganizovaná místními obyvateli v počtu circa 2 500 mužů (National Miliz Breslau).

4.4.1932: 2 divize Stahlhelmu inkorporované do Reichswehru se sráží v Durynsku s třemi divizemi SA a jsou přinuceny k ústupy, z boku postupující další divize Reichswehru se dostavá do vleklých potyček s lépe organizovanější (než SA) divizí SS.

5.4.1932: Hermann Goring přesvědčuje velitele divizí SA (2 divize milicí), aby přešli na stranu berlínské vlády pod příslibem beztrestnosti, tato akce způsobuje zhroucení severní fronty NSDAP v Durynsku.

7.4.1932: Začíná druhá bitva o Breslau, síly generála von Blomberga čítající 6 divizí zahajují obkličovací bitvu kolem města.

8.4.1932: Postupující jednotky Reichswehru a Stahlhelmu naražejí na západ od řeky Wesery na vybudovaná postavení "Deutsche Volksarmee" (Rúrská republika), síly Volksarmee také v počtu několika divizí zahajují postup do Badenska a Wurtenberska.

9.4.1932: Kapitulace sil NSDAP v Durynsku, ránu z milosti jim zasazuje útok bavorské pěchoty vedené Franzem Halderem a příslušníky "Reichwachtu" (říšské stráže zorganizované jako "paras" Hugenbergem v Bavorsku).

10.4.1932: Po těžkých bojích je obklíčena Breslau vojsky Reichswehru a začíná dobývání (obléhání) komunisty držené Breslau.



11.4.1932: Reichswehr uvolňuje šest pěších divizí z Durynska a posílá je jihozápadním směrem napadnou pozice Volksarmee přesouvající další síly do Baden-Wurtenberska.

12.4.1932: Bitva o Breslau pokračuje, bojuje se dům od domu a Werner von Blomberg přerušuje bitvu a informuje Berlín o "fanatické zarputilosti rudých, kteří nedostatky v taktice dohánějí odhodláním neviděným od dob bojů elitních německých jednotek v zákopové válce", za toto přirovnání je von Blomberg vyplísněn von Rundstedtem, který odmítá zastavení bojů v Breslau a nařizuje znovuobnovit útok.

13.4.1932: Reichswehr vstupuje do Wilhelmshavenu a Kielu bez boje, námořníci složily zbraně pod příslibem ušetření jejich životů, velitel útok von Fritsch však nechává námořníky okamžitě transferovat do vězení v Berlíně bez ohledu na humanitární potřeby vězňů.

14.4.1932: von Blomberg obnovuje útok na Breslau a zahajuje systematické ostřelování města, boje dům od domu (od ruiny k ruině) pokračují.

15.4.1932: komunisté zahajují novou ofenzívu s 4 pěšími divizemi proti von Blombergově postavením, znovu jsou přerušeny útoky na Breslau a probíhají zejména v jejím okolí, Rottefront dosahuje taktických úspěchu a prolamuje zčásti obklíčení (vytváří dva kilometry široký a pět kilometrů dlouhý koridor do Breslau. Na západní části fronty zatím k hlavnímu střetnutí nedošlo, Volksarmee obsadila svými silami Baden-Wurtenbersko (řada Němců jí vítá, Prušáci na jihu Německa moc oblíbení nejsou) a Hugenberg v Mnichově varuje před "pohromou" pokud Volksarmee zaútočí. Podle odhadů zvládla Volksarmee provizorně vyzbrojit a vycvičit až 30 divizí milicí, které se transformují a doplňují "za pochodu" na divize pěchoty.

Intervence do války v Německu:

- Británie: dvě britské divize vstupují do Porýní a zajišťují trénink jednotek Volksarmee
- Francie: přes Strasbourg proudí zásoby zbraní, munice a proviantu pro Volksarmee
- Rakousko: přes Rakousko přicházejí dobrovolníci (včetně rakouských) do Reichswehru
- Itálie: vysílá dobrovolníky a pronajímá letadla Reichswehru
- Československo: uzavřelo hranice, nicméně není tajemstvím, že řada sudetských Němců na vlastní pěst odchází do Německa bojovat tu na straně komunistů či na straně militaristů
- Polsko: žádná aktivita
- SSSR: žádná aktivita
- Benelux: umožnil průchod britským divizím a jejich zásobování přes své území
- Dánsko: umožňuje proud humanitární pomoci (léky a potraviny) na území ovládané Berlínem
- Švýcarsko: žádná aktivita, uzavření hranic

Humanitární situace v Německu:

- okolní státy mohou očekávat vlnu uprchlíků v řádu statisíců hlav
- dezorganizace státu a materiální ztráty spolu se zmatky způsobují lokální nedostatky základního zboží
- na území ovládané militaristy je situace o něco lepší (západní Prusko je obilnice Reichu) než na území Rúrské republiky, která je závislá na dodávkách z Francie
- množí se zprávy o vraždách a masakrech páchaných komunisty, militaristy a dalšími bojůvkami, Volksarmee je zatím "bez poskvrny", militaristé provedli podle zvěstí několik "popravčích kampaní" přesně cílených na opoziční skupiny (NSDAP, KPD a SDP), komunisté věší a vraždí méně cíleně

Rozkazy - Návrhy - Ujednání

Diplomacie Německo-Rakousko

Rakousko sice již jménem Engelberta Dollfuss podpořilo snahu Německé vlády o zjednání pořádku v Německém státě, avšak prezident Duesterberg by byl rád, kdyby se k tomuto přidala i celá Rakouská vláda a Rakouský národ. Na oplátku může Německá vláda garantovat hranice Rakouska a slíbit, že se nebude snažit o žádné nucené sjednocení Německa a Rakouska do jednoho státu. Rakousko je svobodná země a Německo věří, že bude i skvělým obchodním a politickým partnerem.

Německo by rod Rakouska rádo vyzískalo všeobecnou podporu a kdo ví, třeba i podporu materiální (zásoby, vojenský materiál, více dobrovolníků,...). A samozřejmě také povolení k přechodu a průjezdu Italských zásob a materiálu na pomoc Německému lidu bránícímu se před Rudou a růžovou hrozbou. Věříme, že Rakousko vidí situaci podobně, ne-li stejně. Společně toho může přátelské Německo a Rakousko dosáhnout více, než odděleně.

Rozhodnutí zůstává však na Rakousku. Podpoří Rakousko Německou zákonnou vládu plně? Nebo bude jen přihlížet s tím, že jen málokterý odvážný Rakušan vystoupí a podpoří správnou věc. (tímto děkujeme kancléři Dolfusovi za projevenou přízeň a podporu. Bylo to nečekané, ale vážíme si toho o to více )

Německo-Itálie

Jménem Německého státu děkuji za podporu, kterou se nám dostalo z Rukou našich Italských přítel a nyní i spolubojovníků. Ač neradi, musíme však žádat, prosit, o víc. Potřebujeme nutně více vojenských zásob a zbraní, neboť nepřátel je početně stále hodně a Německý stát hledá všude možně, kde by ještě vyzískal další zásoby a zbraně pro boj s Rudou a Růžovou hrozbou.

V Bavorsku byli již sestaveny dvě divize dobrovolníků z řad Italů a jsme za to nesmírně vděční. Pokud se více hrdých a statečných Italských vojáků rozhodně podpořit správnou věc, Německý stát jim to nezapomene a uvítá je s otevřenou náručí.

Ještě jednou děkujeme za veškerou pomoc. Děkujeme Duce.

Německo-Polská jednání

Diplomatická nóta do Varšavy:

Jménem zákonné Německé vlády bych se rád, jakožto prezident Německého státu zeptal, jestli bude Polsko intervenovat do Občanské války v Německu, či jestli zachová status quo. Německá vláda doufá, že Polsko zůstane neutrální a na stráži Východních hranic s barbary ze stepí, kteří by se mohli rozhodnout jít na pomoc svým Rudým kumpánům v Německu, jež zde vyhlásili Rudou revoluci.

Věříme, že Polská vláda dokáže Ruskou hrozbu zvládnout a rozmést je jako tehdá ve dvacátem roku u Varšavy. Přesto bychom jménem Německého státu nabídli rádi Polsku možnost vzájemní budoucí spolupráce v otázce obrany proti Rudé hrozbě z východu. To by však platilo jen a v případě, že Německý stát a zákonná vláda vyhrají tuto občanskou válku a jen v případě, že by se Polsko rozhodlo neintervenovat a nesnažit se na kritické situaci Německa vydělat ve svůj prospěch.

Jakákoliv aktivita vůči Německé vládě by totiř měla za následek pravděpodobné vítězství Socialisticko-Komunistické vlády v Porůří a tedy přímé ohrožení Polska (Rudí a narudlí by vás sevřeli do kleští) a podporu z Německa bysteurčitě nedostali. Volba je tedy na samotném Polsku.

Zachovejte se rozumně a neintervenujte. Nenechte své muže překročit hranice a držte stráž na východě. Víc po vás chtít nemůžeme a ani nechceme.

Žádost pro Rakouskou vládu

Vzhledem k situaci v Německu má Sovětský svaz potřebu se vyjádřit - mluvčím bude premiér (prosím nesmějte se) Josif Vissarionovič Stalin ...

"To, co se nyní děje v Německu je strašlivé, avšak nic z toho není vinou lidu německého, jen jeho vůdců - militantních pohlavárů, kteří chtějí jediné, zničení všeho dobrého, co z Německa zbylo.

Britský útok na přístavy německého námořnictva, sympatizujícího s Naší věcí, která je jediná správná, opět ukazuje zpupnost a aroganci západních kapitalistů, kteří sami sebe nazývají demokraty - avšak na onom napadení nebylo demokratického zhola nic! Co přijde příště?

Pučisté v Německu se snaží opět nastolit vládu militarismu, expanze a horečného zbrojení, odmítají mír, který Versailleská smlouva zajistila a chtějí zničit frakce, které zůstali věrné Německu. Naši bratři, komunisté pod vedením Ernsta Thalmanna čelí přesile a umírají pro své přesvědčení, pro Německo, pro Komunismus, který je jedinou cestou z tohoto krvavého šílenství!

My se ovšem nebudeme jen dívat na naše bratry, na Německý lid, jak trpí a umírají. My jsme ti, kteří přinesou mír a předají otěže moci těm, kteří mají právoplatně vládnout. Ti, kteří se nebojí položit za za Komunismus život, kteří věří v pravdu, která je v SSSR tak živá, nechť se přihlásí do dobrovolnických oddílů na pomoc Německu (Německým komunistům).

Oficiálně podporujeme KPD, pod vedením Ernsta Thalmanna, jenž je jedním z mála mužů schopných opět povznést Německo do výšin, kam patří. Pod vládou KOMUNISMU, kde jsou si všichni rovni, KOMUNISMU, v němž není nouze a bída a kde si všichni pomáhají, protože Všichni jsou jedna velká rodina!

Shrnutí:

1. Oficiální podpora Thalmanna a KPD.

2. Vyslání dobrovolnických oddílů do území ovládaném KPD a jejich vyzbrojení. Podstoupení alespoň základního výcviku.

3. Finanční pomoc KPD (Spekulace o částce 500 000 - 2 000 000 UCU).

4. Pokud povolí Polsko průjezd techniky, zbraní a materiálu, příjezd Leteckých perutí Rudého letectva, které jsou prozatím bezplatně pronajmuty KPD. Spekuluje se i o nasazení obrněných divizí SSSR.

5. Výzva i do okolních států (Polsko, ČSR) - Tvorba dobrovolnických oddílů, které posílí jednotky KPD v Horních Slezsku.

6. Vyslání instruktorů Rudé armády do Horního Slezska.

Reakce Pána Jeskyně: Vyslání Royal Navy do Baltu:

S ohledem na poslední skandál s ostřelováním Wilhelmshavenu a Kielu a též s ohledem na možnost vojenského střetnutí se Sovětským svazem nebude v parlamentu Velké Británie pro nic většího než pro hlídkovou a protiponorkovou činnost v úžinách Skagerrak a Kattegat pro případ, že by se sovětské námořnictvo pokusilo přesunout ponorky z Baltu do Seveního moře.

Baltské moře je pro Royal Navy těžko přístupné kvůli faktu, že zde bude mít sovětská flotila velkou převahu v ponorkách a také ve vzduchu. Obecně proto platí, že Admiralita je nyní velmi zdrženlivá a parlament po blamáži ve Wilhelmshavenu a v Kielu nemá moc zájem na tom jakkoliv se do té "otravné věci v Německu" angažovat. A když, tak rozhodně ne tak, aby došlo ke střetu s cizí mocností typu Sovětského svazu.

Britská výzva

OTTO WELS SE OBRACÍ NA VÝCHOD a FRANCII:

Po zveřejnění britské výzvy k zastavení intervencí do Německa Otto Wels a jeho vláda oznámila, že v případě odchodu Britů, nebo Francouzů z tohoto konfliktu a ponechání demokratické vlády v Porúří svému osudu je připraven požádat oficiálně o pomoc Sovětský svaz a hledat způsob k překonání rozdílů mezi sociálními demokraty a německými komunisty v zájmu vytvoření jednotné demokratické fronty proti pučistům v Berlíně.

Otto Wels také oslovil představitele Československa - tamní české i německé sociální demokraty, Edvarda Beneše a Klementa Gottwalda s žádostí o veškerou možnou pomoc, kterou jsou schopni a ochotni poskytnout. Otto Wels také zveřejnil prohlášení Rúrské vlády k otázce "mírového jednání" jehož návrh byl před časem vysloven:

"Členové demokratické vlády v Porúří odmítají jednat s vrahy a militaristy z Berlína! Ani na půdě Společnosti Národů, ani nikde jinde a nikdy jindy nebude jednání s gangstery ve vojenských uniformách, které usilují o likvidaci Německa. My zde milujeme mír a vážíme si jeho ceny, ale existují chvíle, kdy je potřeba bojovat a nehledat kompromisy. Chvíle jako je tato, kdy se hydra pruského militarismu snaží zmocnit Německa a uchvátit jej tak, jako za Bismarcka! Evropské mocnosti by si měly dát velký pozor na to, koho nyní podporují, protože jakmile tato hydra jednou povstane - toto ohavné militaristické Prusko - pak nebude cesty zpět a poteče moře krve nejen německé, než se tuto hydru podaří se zase porazit!"

Laureát Nobelovy ceny za literaturu Thomas Mann podporuje Welse:

Zatímco politici řídí jednotlivé frakce a generálové celé armády, tak nositel nobelovy ceny, Němec Thomas Mann z roku 1929 sestavil prohlášení německých spisovatelů a kulturních elit a to ve spolupráci i se zahraničními autory. K celému prohlášení připojily své podpisy osobnosti jako Albert Einstein, Thomas Mann, Karel Čapek, Charlie Chaplin či Pablo Picasso. V tomto provolání k míru a demokracii se píše:

"My níže podepsaní, zde varujeme Vás, Němce i ostatní národy Evropy a světa! Je tomu 14 let co skončilo strašlivé krveprolití, které způsobila pruská bestie jenž nejprve zardousila Německo a poté se pokusila zardousit celý svět! Dnes se přechodně oslabená porážkou před 14ti lety tato bestie znovu snaží uchvátit vše co je nám na Německu drahé a proměnit jej ve stát Bismarckovi "krve a oceli", kde umění a krása jsou pošlapány pruskou vojenskou botou, kde veškerá inteligence jest podrobována válečnému řemeslu, a kde knížata a junkeři pruští určují bezohledně vůči potřebám lidského ducha, co je a co není hodno být považováno za pravé německé, za pravé lidské!

Proto vyzíváma Vás, Němce i ostatní národy Evropy a světa, aby nepřihlížely tomu, jak pruská bestie dnes týrá a ničí Německo, neboť ona se nezastaví, ona půjde dál ač bude tvrdit opak a činit různé úskoky. Prusko není Německo! Prusko je nenapravitelná bestie, která touží po krvi, po teplé krvi, která jí je náhradou za krásy rozumu a citu, po krvi, kterou potřebuje uhasit svou nekonečnou žízeň. Dnes - kdy je to jen Prusko - tvrdí, že jí bude stačit pouze Německo. Zítra bude chtít Rakousko, pozítří všechno oč přišla za poslední války a pak, pak už se nezastaví dokud nenarazí na Atlantský oceán a věčně zmrzlou Sibiř! Tímto Vás žádáme a prosíme, abyste vystoupily rázně proti této bestii a podpořily ty, kteří stojí v první linii, a kteří dnes prolévají krev za demokratické a republikánské Německo, bez zpanštělých knížat a junkerů, bez bezcitných Císařů a jejich generálů a bez vojenských holinek, které chtějí pošlapat to nejlepší co z Německa vyšlo.

Ne Bismarck, ale Goethe je Německo!"

Konrád Adenauer proti Welsovi - příměří je prý možné:

Konrád Adenauer, který na počátku krize volal po rychlém zásahu Spojenců změnil nyní názor a postavil se jako jediný proti, proti prohlášení Otty Welse, ve kterém se hovoří o "nulové toleranci prušácké agresy" a boji do úplného vítězství demokratického Německa nad pučisty v Berlíně. Adenauer vyslovil názor, že: "Jednat by se mělo, té naděje bez ohledu na rozdíly bychom vzdávat neměly, protože se ukazuje, že celá tato záležitost - válka při které umírají Němci - může přerůst i v něco většího a ještě nebezpečnějšího. Ač osobně nemám žádnou radost z chování berlínské vlády jsem ochoten jako jeden z předáků protistrany alespoň uvažovat o budoucím jednání, protože válka, která zničí Německo neprospěje ani jedné ze stran. Samozřejmě je nepřijatelné, aby si moc ve státě uzurpovala jediná strana bez ohledu na to, o jakou stranu. Od Hugenberga bych podobnou lumpárnu čekal a nepřekvapují mě ani generálové Reischwehru, pro které byla vždy Výmarská ústava jen cárem papíru, ale i přesto všechno je třeba hledat prostor pro jednání i kdyby šance na ukončení války jednáním byla naprosto mizivá."

KANADA VYKRAČUJE KE SVĚTLÝM ZÍTŘKŮM!

"Jak jsme předpokládali a dle toho se také zachovali, Porúrská republika je pouze dalším s fanatických "států" toužících po přátelství a určitě i spojenectví s komunistickým Sovětským svazem. Od začátku tvrdíme, že Wels a jemu podobní socialističtí a populističtí demagogové jsou loutky SSSR a kominterny. Ani v nemenším nás neudivuje sebevražedný přístup Francouzské republiky, která ke komunismu a k levici vždy inklinovala (Asi není třeba připomínat Pařížskou komunu).

To, že nyní SSSR slibuje podporu a to dokonce v podobě tanků a těžkých zbraní separatistům z řad komunistům nás ani trochu nepřekvapuje. Touha po světovládě a po Světové komunistické revoluci, která by přerostla v Světový sovětský svaz je v SSSR stále silná. Není tedy překvapením, že se chtějí zmocnit i Německa prostřednictvím loutky Thalmana. Německá republika rad by se pak stala satelitem Sovětského svazu s jejíž pomocí by do pár let ovládl Herr Stalin i zbytek Evropy.

Ani v nejmenším nás nepřekvapuje žádost Welse o pomoc právě sovětský svaz. Vždyť v jeho řadách bojují tisíce komunistů a podílejí se i na tamní vládě. Rúrská republika není sice zatím doposud rudá, ale růžová je určitě. A až přijdou posili ze Sovětského svazu, ruku v ruce se Sovětskými komisaři, bude jen otázkou času, než zrudne celá.

Je nám líto, když musíme sledovat rudnutí socialistů jejich přeměnu v komunistické otroky Sovětského svazu. O to více nás bolí i to, že v řadách Rúrské republiky bojují i křesťané v čele Herr Adenaurem. To považujeme za nanejvýše hrozné pro budoucnost Německa.

Ať tak, či onak, Německá vláda bude bojovat pro Německý stát Němců. Ne pro otrokářskou říši Západních kapitalistů, či Východních otrokářských despotů s rudými hvězdami, kladivy a srpy. A ptejme se. Kdo jsou ti praví Němci? My, kteří bojujeme za Německé Německo a pro Německé Německo. Nebo ti, jež bojují pro cizí státy, jež nechtějí nic jiného, než nás využít. Kdo skutečně myslí na Německý lid? Kde jsou ti zastánci Německého národa a dělnictva?

Ti praví jsou zde, v Berlíně. Ti falešní pak ve Slezsku a v Rúrské republice vydávajíc se za Německé občany nejsou ničím jiným než žoldáky v žoldu cizích mocností. Jako zbraně pak využívají neuvědomělého obyvatelstva a dělnictva, které si naivně myslí, že bojuje za svá práva a přitom si kope vlastní hrob. To, je mi skutečně líto.

Stejně tak lituji pohledu na takzvané západní demokracie. Jejich podporou Rúrské republiky pohřbívají Evropskou demokracii a Evropské morální hodnoty zpět do středověku. Sami si to neuvědomují, ale ve skutečnosti bojují ve jménu Sovětského svazu. Jak zapláčí, až bude po všem. Až my, věrní Evropským hodnotám padneme v krvi bráníc to, co je nám svaté. Až barbarské hordy demagogů ovládnou Německý stát a promění ho v další Rudé Rusko. Pak nadejde den, kdy Rúrští dělníci v čele s Welsem a Thalmanem budou po boku Sovětských dělníků a rolníků útočit na Francouzská opevnění a shazovat bomby na Britská města. Pak již však bude pozdě přiznat chybu. Pak už budou moci takzvaní obránci západní demokracie jen plakat nad rozlitým mlékem.

Vy, páni politikové Británie a Francie, Beneluxu a dalších svobodných demokratických zemí, pokud nevidíte to, co se na vás žene, pak je mi líto vaší slepoty a ještě více je mi líto Evropy. Sami považte, za co vlastně bojujete a kdo je vaším skutečným nepřítelem. Jestli je jím Německo v rukách právoplatného monarchy (Něco na způsob konstituční monarchie) a s vládou zastávající Evropské hodnoty morálky a křesťanského Boha, která je ochotná podepsat se všemi státy hospodářsky svazující smlouvy, jež by zabránili dalším válkám.
Nebo Sovětský svaz, který naoko bráníc zájmy Západu a "demokracie" podporuje svůj růst moci v Německu a začíná své přípravy na vybudování Světové komunistické diktatury."

Británie - Německo

Ač nás předchozí ministerský předseda svými kroky zklamal, Německý stát nadále věří, že Británie jako taková nevidí v Německu hrozbu, ale naopak možnost potenciálního budoucího přátelství. Víme, že je nutné překlenout hodně překážek a že minulá vláda Britské říše udělala mnoho, co způsobilo rozšíření těchto šrámů. Máme však důvěru v naše dva národy. Britové a Němci měli k sobě vždy blízko. Vždyť samotný královský rod Británie jsou Němečtí šlechtici z Hanoveru. A vztahy Prusko-Britské, Velkou válkou pošramocené, byli vždy na dobré úrovni.

Jménem Německa tímto uděluji svolení, ba co více, žádám, Britskou vládu o zablokování Balstského moře a zabránění vstupu komunistických barbarů ze SSSR na půdu Německa.

Též tímto uděluji právo RAF k využívání letišť ve Vých. Prusku s cílem zabránit SSSR v pronikání do centrální Evropy.

Doufáme, že i nadále budeme moci překlenovat naše vzájemné neshody smlouvami, které prospění našim oběma národům. Rádi bychom pozvali některé Britské zástupce do Berlína, kde bychom s nimi rádi probrali budoucnost Versaillské smlouvy. Jak jistě víte, nestavíme se kladně k tomu, co bylo podepsáno v Compaigné. Jisté revize jsou nutností. Německý stát ví, jak je Britská říše háklivá na své dominantní postavení na moři. Za Německo mohu během těchto jednání přislíbit podporu smlouvám ratifikujícím omezení Německého hladinového loďstva na jisté procento Britského (Teoreticky nám stačí 25%, ale jsme ochotni o tom jednat) a úplné omezení Německého ponorkového loďstva. V tomto směru myslím že vycházíme Britské říši vstříc.

Řekněme si totiž upřímně. žádná aktuální síla v Německu nebude nadále respektovat původní Versailleskou smlouvu. I když "demokraté" v Porýní deklarují že oni ano. Již nyní tam přebírají moc rudí a ti vám nedají nic jiného, než bomby na hlavy. To víte stejně dobře Vy, jako My.

NEJVYŠŠÍ SOUD V KANADĚ ZRUŠIL PŘIJATÝ ZÁKON

Kanadský nejvyšší soud zrušil platnost zákona s odůvodněním, že článek A24 jde zcela proti všem právním zvyklostem Kanady. Nejvyšší soud tak vyhověl stížnosti opozičních poslanců a tlaku části veřejnosti, která již začíná být naladěna velmi ostře proti zákonu i proti všem aférám, které se kolem něj dějí. Nejvyšší soud dále znovu nařídil vládě propustit poslance Carmichaela s dodatkem, že pokud se tak nestane do konce dubna, použije nejvyšší soud svých práv a výsad a přikáže to policii přímo.

(Poznámka Pána Jeskyně: Řekl jsem ti jasně, že článek A24 neprojde parlamentem a ty ses mě pokusil obejít (lépe řečeno občůrat), nefunguje to. Teď je ten zákon smetený ze stolu kompletně. Máš cos chtěl, blbce už prosím ze mě znovu nedělej.)

Reakce Pána Jeskyně - Francouzská intervence:


(Červeně zvýrazněné území na Rýně je Welsem navrhnutá "Rhein Republik" (Rýnská republika) na jejímž území by bylo rozmístěno několik francouzských divizí.)

Šéf Rúrské republiky vyslal do Francie vyjednávat svého ministra zahraničí a navrhl francouzské vládě vyslání několika divizí do Porýní jako sílu, která bude garantovat "územní minimum budoucí Rýnské republiky" v případě, že se vládě v Porúří nepodařilo porazit pučisty.

Pro Francii - jak tvrdí šéf diplomacie Porúří - by z toho plynula ta základní výhoda, že by v případě obnovy německého militarismu mohla Francie snadno vést válku na půdě Německa a zničení Francie, tak jako to hrozilo za 1. světové války by nehrozilo.

Francouzská diplomacie (ministerstvo zahraničí) vyjádřilo obavy o osud francouzských spojenců s tím, že podpora militaristů v Berlíně z Itálie a z Rakouska stoupá, zatímco britská podpora Porúří končí. Francie by se podle všeho měla připravit na vítězství pučistů v Německu a "zachránit co se dá" dle hesla lepší holub v hrsti, než-li vrabec na střeše. Ministerstvo zahraničí tedy doporučuje vyslat do Porýní (tak jak je zakresléné na mapě) 5-10 divizí francouzské armády a podpořit tak vytvoření druhého německého státu pod francouzským vlivem.

SITUACE V NĚMECKU K 15.4.1932 - MAPA

2 Oslavy - Den Matek a Den Vojáků

Reakce Pána Jeskyně - Itálie, významné svátky:

Schváleny dva nové státní svátky (Den Matek a Den Vojáků), parádní oslavy budou stát ročně 100 000 UCU na jeden svátek (to jest zvýšení fixních výdajů o 200 000 UCU od příštího roku, letos to bude placeno z pokladny).

Reakce Pána Jeskyně - Rakouská intervence:

V zemi proběhl "legální převrat" a do pozice kancléře vstoupil Elgebert Dollfuss, který získal velkou popularitu pro svou intervenční politiku v Německu. Dollfuss je nyní kancléřem a žádá parlament o schválení zmocňovacího zákona, který promění tvůj politický systém z demokratické republiky na fašistickou republiku (nepůjde ještě o úplnou diktaturu, ale Dollfuss bude postupně tuto diktaturu budovat).

Výdaje na intervenci do Německa: 500 000 UCU (se vším všudy včetně transportů italských vojsk, zásobování vlastní armády, finanční pomoci berlínské vládě atp.)

Vyslány 2 lehké pěší divize do Bavorska, kde jejich velení dočasně přebírá německý generál Franz Halder.

(Poznámka Pána Jeskyně: Napiš příspěvek o tom, zda rakouský parlament schválí zmocňovací zákon (je to sebevražda parlamentu, protože tím prakticky ztratí vliv na fungování země) nebo ne. Dále může napsat o intervenci do Německa ve prospěch pučistů a napsat Italovi o zajištění průchodu jeho divizí skrze železniční koridor Brixen(it.)-Innsbruck(rak.)-Mnichov(něm.) do Německa.)

BRITÁNIE REORGANIZUJE SVÉ OZBROJENÉ SÍLY:

Britský kabinet Stanleyho Baldwina přichází s novou vojenskou politikou, kterou již média překřtila na "politiku pružné reakce". Jádrem této politiky je vytvoření páteře silných opevněných bodů napříč Impériem a výstavba profesionálních sil schopných tyto body bránit stejně jako sil schopných rychlé a pružné reakce. Velení armády a Admiralita tuto strategii připodobňuje k boxerské taktice "jedné pevné a jedné pružné ruky" (jednou rukou - silnou - se boxer brání a druhou - pružnou - útočí).

O tom, že nejde jen o prázdná slova svědčí i výše zbrojních výdajů, které jsou popravdě "astronomické" a prošly jen díky faktu, že Evropou zmítá německá občanská válka. Výdaje přesahující 40 000 000 UCU jsou aktuálně asi největší částkou vyhrazenou na zbrojní výdaje, The Times spekuluje o možnosti, že tyto výdaje zafungují jako "výstřel ze startovní pistole" nových závodů ve zbrojení napříč světem.

Britská výzva

Itálie tímto, po dohodě s jedinou legální vládou Německa, přistupuje na Britský návrh - stahujeme naše letouny a jinou techniku z Německa. Nyní je řada na ostatních, aby se přestaly vměšovat.

15.4.1932: KONEC VŠECH ILUZÍ

Tematická hudba: odkaz


(Francouzská pěchota odpočívá na cestě do nitra Porúří.)


(Stín války na obloze míru - fotografie v německém času Der Spiegel.)


(Achtung Panzer! - francouzská tanková divize vstupuje do Dusseldorfu.)

Obyvatelstvo v Porúří vnímá francouzskou invazi s rozpačitými pocity, jen málokdo je otevřeně nadšený z takového množství francouzské "internacionální pomoci" za kterou se tato invaze vydává.

Dusná atmosféra spojená s touto "internacionální pomocí" zejména vyniká ve vzduchu, kde nad německými městy krouží francouzské bombardéry naložené na úroveň své maximální nosnosti. Obyvatelé německých měst v Porýní věří, že tyto bombardéry jsou připraveny vysypat svůj obsah na jejich hlavy okamžitě pokud by se snad invazi někdo postavil se zbraní v ruce.

A tak zatímco politikové a levicoví intelektuálové Rúrské republiky oslavují francouzskou invazi jako "garanci, že jejich Porýní nezahyne" tak obyvatelé Porýní i Porúří právě prochází nejhorší kocovinou za posledních mnoho let. Deprese, zoufalství a bezmocnost - to je většinový pohled prostých Němců, kteří doposud podporovali socialisty spíš kvůli obavě z vojenského režimu v Berlíně. Ale samozřejmě ne všech, promítá se tu celá řada protichůdných názorů a přesvědčení. Atheistická Francie přišla "znásilnit" bohabojné Německo je jen jeden znich. Další věří, že to "tak hrozné nebude" a jiní zase doufají, že francouzská armáda bude nakupovat proviant a potraviny u Němců a tak pomůže obnovit obchod.

O co jde Francii? Otto Wels odkrývá karty!


(Mapa nové Republiky Porýní protektorovanou Francii.)

Ve svém tiskovém prohlášení uvedl šéf dosavadní Porúrské republiky, že budoucnost Německa obsahuje dva scénáře a zatímco jeden počítá s porážkou berlínské vlády a sjednocením Německa po válce, tak druhý - více pragmatičtější - počítá s možným vítězstvím pučistů, kteří získávají nemálo podpory díky umně provedené propagandě. Druhý plán obsahuje rozdělení Německa na "pruskou-militaristickou část" a Republiku Porýní (tak jak jí plánoval maršál Foch ke konci velké války), na tu "demokratickou část" chráněnou "francouzskými bajonety".

Konrád Adenauer prchá z Porúří!

Jedna z nejvýznamnějších postav demokratické opozice - Konrád Adenauer - již v prvních hodinách francouzské okupace Porýní uprchl do Bavorska a to údajně se slovy: "Das ist nicht Demokratie, das ist Schweinerein!" (Tohle není demokracie, tohle je svinstvo.) Adenauer se spojil s Hugenbergem v Bavorsku a představil mu vlastní konkurenční projekt (proti císařství s vládou jedné strany, navrhuje dvoustranický systém) pojmenovaný Křesťansko-demokratická Unie/Křesťansko-sociální Unie (CDU/CSU) jako centristický subjekt složený z národních konzervativců, liberálů a křesťanských sociálů. Byl by asi zatčen, ale z Berlína údajně přišly před časem instrukce, které zajistily Adenauerovi a dalším "sice ne militaristickým, ale pravicově-konzervativním skupinám" možnost participace na novém systému.

Pierre Laval na protest proti invazi rezignuje:

Francouzský premiér složil ještě téhož dne svůj mandát na protest proti invazi do Německa, Maurice Thoréz - nová hvězda francouzské politiky - jej vyprovodil slovy: "Jen táhni bouržoazní prase! Jdi už!"

Dopady invaze na Porúří a občanskou válku v Německu:

- konflikt se stává mezinárodním, Francie garantuje Rýnskou Republiku (dle mapky) a současně vyzbrojuje německou Volksarmee, která má vést boj "hlouběji v Německu"
- Francie opouští schéma "nezasahování" za britskými zády a proti britským záměrům
- Víra Němců v "jednoznačné rozuzlení války" (že jedna strana totálně zvítězí) klesá na obou stranách, francouzská invaze do Porýní vytváří silné přesvědčení, že občanská válka skončí rozdělením Německa (pokles morálky všech bojujících stran v německém konfliktu)
- v Porúří se hroutí sen triumfu "demokratického Německa nad militaristickým Pruskem", který krátkodobě živili intelektuální kruhy (Thomas Mann) a rodí se mnohem méně "slavná" vize oddělení Porýní od Německa
- zahraniční média (v USA i v Británii) toto popisují jako jednoznačný triumf francouzských ozbrojených sil a současně za potvrzení nezávislosti francouzské zahraniční politiky na té britské ("Fašodský komplex překonán! Francie jedná samostatně!" - píše třeba deník Le Figaro)

Jaké další důsledky bude tato invaze mít lze se jen dohadovat, ale jedno je jisté - francouzská generalita tentokrát odmítá Porýní a zejména Porúří vyklidit. Jak pronesl generál Maxime Weygand: "Kam nyní vstoupily naše holínky, odtamtud již sami od sebe neodejdou. Německo bez Porúří si může být jaké chce a třebas nás nenávidět až za hrob."

NĚMECKÉ PROHLÁŠENÍ

Vysíláno v celém Německu a i do zahraničí:

"Tak a ukázalo se, kdo je tu skutečným nepřítelem Německého lidu. Ne takzvaná militaristická vláda v Berlíně, která jako jediná za Německý lid bojuje, ale Francouzští zrádci a jejich psi v Porůří. Otto Wels a jeho vlastizrádná banda pochopů zradili Německo největšímu nepříteli a dobrovolně se podvolili okupaci Francouzské armádě. To je něco, co nemá obdoby v celé historii Německého státu.

Tím, že regulérní jednotky Francie překročili hranice Německa se dostáváme s Německem do otevřeného konfliktu válečného. Víme, že jsme početně v oslabení a že jsme obklopeni státy, které s námi nesympatizují. Víme, že stojíme proti většině. Početně nás přečíslují. Ale přesto budeme stát jednotní.

Tímto vyzývám všechny občany Porůrské republiky a Porýní, kteří jsou ještě věrní Vaterlandu, aby se připojili k dobrovolnickým jednotkám Reichswehru v boji proti okupantským silám Francouzské republiky, které přišli vykořistit a zotročit náš lid, sebrat náš průmysl a naše surovinové zdroje.
Též vyzývám všechny Němce v zahraničí, aby se připojili k obraně Vaterlandu. Je třeba ubránit to, co je nám svaté. Nyní již nejde o to, kdo je na pravici či levici. Demokrat, či autokrat. Nyní jde o ochranu Vaterlandu !

Stojíme proti levicově orientované Francouzské tyranii, která zlovolně napadla naši vlast. Do zbraně! Do zbraně!

Též žádáme všechny naše zahraniční přátele. Rakousko, Itálii a snad i země Balkánu a Skandinávie o podporu. Materiální, lidskou i politickou.
A kdo ví, třeba i Britská říše prozře a uvědomí si, že jejich dosavadní Francouzský spojenec se právě nažral nejprůmyslovější oblasti v Evropě a změnil tak kontinentální rovnováhu sil. Francie nyní získala ohromnou převahu nad Německem a zbytkem Evropy a není pochyb o tom, že se již zbavila vlivu Britské říše úplně. Hodlá Británie přihlížet nástupu nového, rudého Napoleona?"

Reakce Pána Jeskyně - von Rundstedt svolává krizové jednání kabinetu:

V reakci na francouzskou invazi do Porýní a vzkříšení konceptu Fochovi doktríny Porýnské Republiky svolal kancléř von Rundstedt krizové zasedání, na kterém shrnul všechna fakta, která má vláda k dispozici:

- francouzská ozbrojená v Porýní je příliš silná na to, aby jí Reichswehr mohl v několika nejbližších letech ohrozit, řešení této krize tedy musí být diplomatické, protože válka s Francii by skončila pravděpodobně naprostou katastrofou

- francouzská generalita dokázala nějak přesvědčit vládu, že obnovení Focheho plánu je nejlepším způsobem, jak si zajistit trvalou převahu Francie nad Německem a dá se očekávát, že ochota vydat Porúří bude nulová a že těžko jakákoliv francouzská vláda co vzejde z voleb za dva až tři týdny bude mít moc čelit armádním zájmům, von Rundstedt to shrnul slovy:

"Jakmile se dají francouzští vojáci do pochodu, tak jejich generály nepůjde otočit zpátky, tohle je Focheho koncepce a vojáci jsou pro ní připraveni umírat, Německo bez Porúří je dlouhodobý sen francouzské generality a toho se dobrovolně nevzdají."

- šance na znovuzískání území té Rýnské republiky tedy hodnotí kancléř von Rundstedt jako "extrémně malé", současně však dodal, že z této katastrofy lze vytěžit i nemálo pozitiv:

"Předně můžeme považovat za Versaillský koncept za zrušený samotnou Francii, nebo to aspoň můžeme tvrdit, i když je to sporné. A dále pak máme výhodu, že nová vláda nebude pod takovým vlivem porúrských průmyslníků, kteří ve jménu prodeje zbraní v minulosti způsobily nemálo problémů i samotnému Reichswehru a císařské armádě (výroba supersilných kanónů byla spíše výsledkem silné průmyslové lobby než vojenských potřeb, totéž lze říci o výstavbě Hohseeflotte)."

- von Rundstedt každopádně nedoporučuje Porýnskou republiku de-iure uznat, ale rozhodně doporučuje uzavřít s ní - jakmile bude Volksarmee vytlačena do Francii garantovanou částí - příměří, protože vstup na její území by znamenal konflikt s tamními francouzskými silami a možná též válku s Francii, uznání "de-facto" podle von Rundstedta až tolik "za dané mizerné situace" nevadí, protože pak už by mohlo být "jen ještě mizerněji" a nerad by se dožil schématu "Mitgehangen, mitgefangen!" (Koho chytí pověsí!), protože to je tak jediné co by asi mohlo následovat s příslušníky berlínské vlády v případě porážky

Reakce Pána Jeskyně - Franco-britská diplomacie (vedlejší kanály):

Mezi diplomaty vládne přesvědčení, že Francie nemá zájmu na pokračování mimo vytyčenou (viz mapka) oblast, na které bude zřízena Republika Porýní, ostatně francouzské armádní velení samo není takovým scénářem nadšené. Nicméně stejně jako není zájmu na pokračování "za Porýní", tak ještě méně zájmu je diskutovat o případném stahování francouzských sil z Porýní a to dokonce i po skončení války v Německu mezi pučisty a socialisty. Francouzská generalita vyjádřila jasný postoj, že "kam francouzská holinka vstoupila, odtamtud dobrovolně neodejde" a ten postoj je adresován i vlastní vládě (pokud by byla tendence od francouzské vlády stáhnout síly). Události se zkrátka daly do pohybu a francouzská armáda má díky Lavalově odchodu a okupaci Porýní náhle daleko silnější postavení uvnitř francouzské politiky a patrně zde nebude zájem na kompromisech.

Britsko-francouzské vztahy tímto každopádně dostaly ránu. Už jen proto, že britští diplomaté jsou v šoku, že to s nimi nikdo na francouzské straně neprobíral (aby to mohli zatepla oznámit v Londýně). Francouzští diplomaté se naopak teď trochu posměšně pošklebují, že "tohle mají Britové za Fašodu a podražení Focheho jednání ve Versailles" (kde vlády Británie a USA oslabily požadavky Francie vůči oslabenému Německu).

Dopad na vnitřní francouzské poměry je (a je to známo i Britům) velice silný a zdá se, že v brzkých volbách (2-3 týdny) drtivě vyhraje levice a velkých úspěchů by měla dosáhnout i samotná komunistická strana Francie pod vedením Maurice Thorézeho.

Britská reakcia na Francúzsku intervenciu

VE JMÉNU REPUBLIKY, VE JMÉNU LIDU!

Maurice Thorez, nový ministerský předseda

- Maurice Thorez, 15.4.1932

OTTO WELS FORMUJE RÝNSKOU REPUBLIKU:

(Vlajka Rýnské lidové republiky.)

Ve dnech francouzské invaze do Porýní zahájil Otto Wels jednání napříč sociálně-demokratickou stranou a komunistickou stranou Ernsta Thallmana s vizí vytvoření prozatímní Rýnské republiky na legální bázi z let 1923-1924, kdy tato republika (jako neuznaný stát) existovala (tehdy za silné účasti Konráda Adenauera). Ernst Thallman tento koncept ovšem odmítl s tím, že jde "o loutkový režim v rukách francouzské buržoazie" a přihlásil se k vizi "socialistického Německa" což způsobilo odcizení mezi sociálními demokraty a komunisty.

Po neúspěšném jednání s komunisty, kteří se zjevně spoléhají na Sovětský svaz začal Otto Wels jednat s radikálními socialisty, levicovými odštěpenci od NSDAP (Georg Strasser) a na druhé straně též s křesťanskými-sociály (kde ovšem moc úspěchů nezískal) a vytvořil nový provizorní kabinet na levicovém základě, který se tentokrát už nenazývá "Německou demokratickou vládou", ale "Prozatímní vládou Rýnské Republiky".

Ústava Rýnské republiky:

Ústava Rýnské republiky připomíná Výmarskou ústavu, ale obsahuje "revoluční články", které znemožňují vznik politických stran bez jejich předchozí registrace. Pro začátek jsou za registrované strany považovány tyto: KPD - komunisté, SDP - sociální demokraté, CSP - křesťanští sociálové, DVP - demokratičtí lidovci a DNSAP - němečtí národní socialisté (Georg Strasser). Ústava se formálně hlásí k placení německých reparací z Velké války a ke smluvním závazkům Výmarské republiky. Ústava též přepokládá brzké sjedocení Německa pod praporem Volksarmee a Rýnské republiky.

Italská reakce na Francouzské obnovení války

"Tohle není intervence nebo boj za demokracii v Německu. Tohle je pomsta zapšklých Francouzských kokotů a kreténů za Velkou válku." řekl Benito na svolané tiskové konferenci.

"Itálie nejde do války s Francií - a to je jen z toho důvodu, že na ní není připravená. Spoléhali jsme se na Britskou záruku, že po stažení naší techniky z Německa tak učiní i ostatní - jakmile jsme toto udělali, největší Britský spojenec vyhlásil Německu otevřenou válku.
Rudá hrozba ve Francii zvítězila, s tím se nyní musí smířit celý svět - Sovětský Svaz už není ve svém boji sám, má nového spojence - Francii, která právě žere Německo, jedno z největších průmyslových center na světě. Co bude dál? Nevím a je mi to jedno. Jsem zklamán Brity, kteří odvrací zrak jinam. Jsem zklamán Francií, která se nedokázala přenést přes to, že jí Pruské boty před téměř dvaceti lety šlapali po ksichtu.

Itálie na toto bude reagovat - okamžitým přerušením všech styků s Francií!"

ODPOVĚĎ FRANCIE NA BRITSKOU VÝZVU

Oslavy pracujících po oznámení premiéra Thoreze, že jeho národní socialistická fronta přejímá vládu ve Francii

Přesun jednotek do Německa

Žádost o povolení přesunu

Zahájení přesunů

Vyhlášní ČSR

Polští dobrovolníci na pochodu

BITVA O HORNÍ SLEZSKO

(Polská kavalérie vstupuje do Horního Slezska)

Zatímco boje o Breslau nabíraly stále nelítostnějšího charakteru, ve kterém bez ohledu na "pruskou" či "německou" čest nebrala ani jedna ze stran zajatce a středověké město se postupně měnilo v hromadu rozvalin pod palbou Blombergova dělostřelectva, který hnán rozkazy z Berlína usiloval o co nejrychlejší dobytí Breslau za každou cenu a dokonce se nechal slyšet, že Breslau "dobyje do tří dnů a do posledního mizerného civilisty ve městě". Důvod německého spěchu byl zcela zřejmý, obavy berlínské vlády z toho, že Polsko podobně jako Francie využije šance a pokusí se "urvat co půjde" pro sebe a nedá se říct, že by ve Varšavě takové tendence nebyly (takový Pilsudský by asi příliš neváhal). A Poláci se skutečně do konfliktu nakonec vmísily, ale k překvapení Němců na jejich straně, když zahájili útok na pozice Rotte Front v Horním Slezsku.

Boje zde byly nelítostné, pokud Poláci na okamžik věřily, že by mohla jejich legendami opředená armáda snadno zvítězit, tak to byl krutý omyl. Komunisté bojovali s neuvěřitelným zapálením a odmítali výzvy ke kapitulaci i v sebezoufalejším postavení, jejich cílem bylo - když už nemohli vyhrát - vzít aspoň co nejvíc nepřátel sebou. Na zajatce se zde také příliš "nehrálo", polští důstojníci se ostatně se zajatci moc zdržovat nechtěli. Každopádně polský vpád způsobil rychlý kolaps sil komunistů, kteří nakonec podlehli ohromující početní převaze více než 2:1 a to za situace, kdy protivníci měli lépe vycvičenou a vybavenou armádu. Pouze v Breslau se tedy k 20.4.1932 drží poslední dvě divize Rotte Front zle zkoušené Blombergovými útoky. Situace v obklíčeném městě je katastrofální a vyčerpání rudých jednotek je nezměrné, přesto stále - již zjevně z posledních sil - vzdorují. A to nejen kvůli víře, že SSSR nakonec zasáhne, ale též kvůli vědomí, že smrt v boji je lepší než smrt z rukou popravčích čet pučistů, protože přesně takový osud očekávají.

VOLKSARMEE ÚTOČÍ - BITVA NA WESEŘE:

Zatímco "rudí kolegové" socialistické Rýnské republiky utrpěli zdrcující porážku, tak na Západě se válka vygradovala do nové fáze. Prozatímní izolované střety Reichswehru a Volksarmee přerostly s okupací Porýní Francouzi ve velkou ofenzívu Volksarmee. Vyzbrojena francouzským dělostřelectvem a letectvem udeřilo na takřka 300 000 příslušníků Volksarmee posílených o dalších 150 000 vojáků Volksarmee stažených ze samotného Porýní na jádro sestavy Reichswehru na Weseře čítající cca 150 000 mužů. A zde se projevilo co se může projevit jen a pouze v Německu, ještě nedávno byla Volksarmee jen bandou sociálně-demokratických soudruhů ze "zlaté fronty" a dnes jako zázrakem představují takřka plnohodnotnou bojovou sílu. Jejich sokové - bývalí příslušníci Stahlhelmu - jsou však na tom velice podobně. A tak se svět může přesvědčit na vlastní oči, že německý militarismus a disciplína nikdy nezahynuly a období Výmaru je jen překrylo. Je jedno zda z rudou či černou páskou na rukávě, je jedno zda s vírou v Císaře či s vírou v socialismus, Němci jsou stále národem vojáků.

Kvalitativní převaha byla mírná na straně Reichswehru a to i díky vzdušné převaze, které se zde Reichswehr těší, ale početní převaha 3:1 na frontě o délce přes 200 kilometrů se musela projevit a tak jednotky Volksarmee na několika místech kolem 20.4.1932 překročily řeku Weseru a zahájily postup na východ. Generál von Paulus urychleně stahuje své jednotky směrem k Berlínu rozhodnutý zkrátit si frontu a vylákat Volksarmee dál od jejich zásobovacích center. Bitva zde není tak nemilosrdná jako v Horním Slezsku (Volksarmee zajatce bere, zejména pokud jde o mužstvo), ale přesto jde o občanskou válku, takže o zločiny páchané oběma stranami není nouze (Volksarmee automaticky popravuje zajaté důstojníky Reichswehru jako "nositele prušáckého militarismu", "železní muži ze Stahlhelmu" zase i navzdory rozkazům často dobíjejí raněné nepřítele).

Podle odhadů nyní bude Reichswehr zvolna ustupovat k Labi, kde na čáře Magdeburg-Leipzig svede generální bitvu s Volksarmee na jižním křídle. Jiné odhady zase tvrdí, že Volksarmee udeří rozvine ofenzívu severněji na řece Aller mezi Hannoverem a Magdeburgem a pokusí se dobýt Berlín v naději, že to způsobí kolaps berlínské vlády.

RAKOUSKO MÁ NOVOU VLÁDU - DOLLFUSSE!

Jako vedlejší efekt německé občanské války došlo v Rakousku k převratu při kterém Engelbert Dollfuss přinutil hlasovat rakouský parlament o zmocňovacím zákonu, který opravňuje vládu (jeho) k vydávání "zákonných opatření" (rozhodnutí na úrovni zákona) a po úspěchu (rakouský parlament spáchal dobrovolně sebevraždu) jej rozpustil se slovy, že "nyní již Rakousko parlament nepotřebuje". Americké noviny píší ve svých titulcích doslova: "Rakouská demokracie spáchala sebevraždu! Dollfuss byl s demokracií hotov za 15 minut hlasování! 15 minut a Rakousko je diktaturou!" To svět ještě neviděl, aby se parlament vzdal sám a dobrovolně moci a strhnul sebou i celý demokratický systém.

Následně Dollfuss rychle zformoval vlastní stranu (Vaterland Front), kterou prohlásil za jedinou "zákonnou politickou stranu" v Rakousku a nařídil rozpuštění všech ostatní.

Noc krátkých nožů ve Vídni:

Ve Vídni se dva dny po převratu v noci z 18. na 19. dubna odehrála tzv. "noc krátkých nožů" (podle krátkých nožů, které u sebe nosí rakouští horští myslivci). Dollfussovo ozbrojené křídlo Vaterland Front a členové tzv. Rakouské legie (další paras organizace) vtrhli do sídla rakouských nacistů a všechny je povraždily. Dollfuss pak ještě přes den vydal zákon, který tuto vraždu označil za "akt sebeobrany" a nacisty označil za "vlastizrádce".

Kdo je Dollfuss?

Obdivovatel Mussoliniho, fašista, nacionalista a nepřítel myšlenky sloučení Německa a Rakouska, protože "v takové unii by bylo Rakousko jen pátým kolem u vozu" (jak tvrdí Dollfuss). Nový vůdce Rakouska je také nepřítelem demokracie, komunismu a Versailleského mírového systému o Československu ani nemluvě. Bylo by asi snažší vyjmenovat koho má nový rakouský vůdce rád - Mussoliniho a Itálii, Hortyho a Maďarsko a ideu austrofašismu (rakouského fašismu) a korporátního státu (jednotlivé majetkové třídy jsou spolu přinuceny zákonem spolupracovat).

REFERENDUM V ŘECKU - ŘECKO OPĚT KRÁLOVSTVÍM!

Ve dnech 17tého a 18tého dubna proběhlo v Řecku čtvrtroku připravované referendum, během kterého Řekové rozhodli o návratu monarchie a to silou 58.5% hlasů. Proti bylo 3.5% a 38% hlasů bylo neplatných (byly pro krále, ale poškozeny roztržením). Hlasování provázelo lynčování těch, kteří hlasovali proti království a zastrašování politické opozice. Řecko je tak jako tak znovu monarchií a král po svém nástupu rozpustil parlament a vyhlásil nové volby.

(Poznámka Pána Jeskyně - hráč za Řecko vybere jednu z následujících možností.)

VE VOLBÁCH ZVÍTĚZÍ:

1) Royalisté (událost: Monarchie v Řecku potvrzena) - pravicoví, pro-britští

2) Republikánská pravice (událost: Venizekilos slaví návrat) - pravicoví, nacionalisté

3) Republikánská levice (událost: Sociální monarchie v Řecku?) - levicoví, pro-francouzští

4) Komunisté (událost: Občanská válka v Řecku!) - levicoví, pro-sovětští

5) Armáda zabrání volbám (Monarchie vládne bajonetem!) - militarističtí, pro-italští

6) Metaxasův puč (Metaxas a Král si berou všechnu moc pro sebe!) - militarističtí, pro-britští

WILHELM III. PŘIJÍMÁ NABÍDKU BERLÍNSKÉ VLÁDY!

(Wilhelm III. syn Wilhelma II. a budoucí německý císař (?))

Poté co prezident Duesterberg oslovil syna německého císaře Viléma II. Viléma III. tak ten si vzal několik dní "na rozmyšlenou" a následně v odpovědi zveřejněné tiskem uvedl následující podmínky za kterých je ochoten přijmout císařskou korunu Německa zpět:

1) Alespoň čtyři ze šesti dohodových mocností (VB, Francie, Rusko, Itálie, USA, Japonsko) uznají neplatnost článku Versailleské smlouvy zakazujícího návrat Hohenzollernů na trůn.

2) Vojenská vláda Německa odstoupí okamžitě po skončení občanské války, nejpozději však k 31.12.1932.

3) Německo povede jednání s Rýnskou republikou o možnosti uzavření "příměří za vhodných podmínek".

4) Císařství umožní volnou a neomezenou soutěž politických stran s vyjímkou těch stran, které jsou propojeny s třetími zeměmi (KPD) a dopouštějí se teroristické činnosti (KPD, NSDAP).

5) Změna republiky na císařství proběhne referendem na celém území Německa a za předpokladu souhlasu Rýnské republiky bude referendum provedeno i na jejím území.

Wilhelm III. se dále ve svém prohlášení vyslovil pro zachování demokracie v Německu, pro spojenectví s Britskou říší a s Itálií a pro "hledání rozumného východiska vzájemného soužití" s Francií. Ve svém prohlášení dále uvádí:

"Svěří-li mi německý lid korunu Císaře, pak chci říct, že nebudu obnovovat říši mého otce, říši, která pro mnohé Němce znamená umírání v zákopech Velké války, ale budu budovat říši novou, která bude usilovat o usmíření mezi všemi Němci a mezi všemi evropskými národy a bude říší mírového rozvoje, ve které armáda bude hrát roli ochránce vlastních obyvatel a ne roli dobyvatele a kořistníka na cizích zemích. Věřím v ideály humanismu, osvícenství a liberalismu. Věřím, že anglosaské národy si mohou mezi sebou mnohé pozitivní říct a věřím, že Spojené Království a Spojené státy kráčí po té správné cestě, po které by se mělo ubírat i celé lidstvo a celá evropská civilizace."

Reakce Pána Jeskyně - Nová britská politika:

1.) Podpora Nemecka - ANO - 1 000 000 UCU bude zasláno "pučistům"
(Rozezlený poslanec Churchill vystoupil v ohnivém projevu proti vládě, která podporuje návrat Hohenzollernů na trůn a prohlásil, že jedinou možnou politikou v Německu, je dosazení Konrada Adenauera (pravičák, teď na straně pučistů) a najít smír mezi socialisty a křesťanskými demokraty v Německu.)

2.) Zákaz komunistických strán v Británii - NE - odporuje ústavním zvyklostem Velké Británie, při odvolání by nejvyšší soud Velké Británie musel vyhovět KS Británie a obnovil její činnost, vliv KS Británie je mizivý a poslanci jí nepovažují za nebezpečnou (naopak za nebezpečné považují její zakázání jako nebezpečný precedent)

3.) Posilnenie koloniálnej moci - všeobecně ano, ovšem finanční výbor zamítl další výdaje na zbrojení (už tak je Británie nejmasivněji zbrojící zemí na světě) (Poslanec Churchill označil finanční výbor za bandu "liberálních patolízalů, kteří se bojí silné Británie víc než silných nepřátel", Churchill je přirozeně pro zbrojení)

4.) Vypovedanie Washingtonskej zmluvy - NE - parlament tuto věc "smetl ze stolu" a došlo k "dohodě", že by se mohla uzavřít nová smlouva ryze mezi USA a VB o regulaci námořního zbrojení, která by stanovila poměr mezi loděmi USA a VB a bez stropu vzájemné tonáže (s vyloučením všech ostatních), toto bylo přijato protože kdyby byla vypovězena Washingtonská smlouva bez jednání s USA, tak by Británie mohla prohrát tyto zbrojní závody (USA představují asi 35% průmyslové produkce celého světa a jsou schopny na moři "uzbrojit VB v poměru 2:1")

5.) Letecké zbrojenie - parlament povolí "poslední vojenská vydání" ve výši 10 000 000 UCU na letectvo, toto je poslední vojenský výdaj, který je ochoten schválit v tomto roce. (Poslanec Winston Churchill navrhoval 25 000 000 UCU a označil půlku členů vlastní strany za zbabělce, jeho reputace v poslední době není vážně dobrá, je považován za "imperialistu a válečného štváče" a vtipkuje se, že by nejraději napadl Francii, SSSR i Německo najednou, Churchill na to odpověděl na tento vtip lakonicky: "Nic menšího by za válku ani nestálo, jsme Británie - vládneme světu, smiřte se s tím!")

PROTI VŠEM! BRITSKÝ TISK SI VŠÍMÁ IZOLOVANÉHO POSLANCE

("Posrané holubice míru mi serou na hlavu, posraný appeasement sere na celou Británii." (W.Churchill))

V současné době se britský tisk zabývá osamoceným poslancem Churchillem, který stojí v opozici jak proti vládě (a vlastní straně), tak proti opozici (labouristům a liberálům). Churchillovi se nelíbí změna britské politiky, která podporuje berlínskou vládu v Německu, nelíbí se mu "nedostatečné zbrojení" (Británie by podle Churchilla měla zbrojit jako zbytek světa dohromady - vždyť je to Impérium kruci!) a vůbec celková kondice vlády. Nejčastějším vtipem na Churchilla je tento:

"Pan Churchill by chtěl válčit současně proti Francii, Německu i Sovětskému svazu Jean!"

"Pan Churchill má dobrý vkus na nepřátele můj lorde."

Podle Churchilla je všechno špatně a Velká Británie by měla spolupracovat s USA na udržení "pořádku v Evropě", Churchill si též rýpnul do francouzské politiky s tím, že "víc rudá už být může jen tehdy, když obnoví veřejné masové popravy gilotinou".

Churchill je neoblíbený, izolovaný poslanec, který je však mnohými Brity považovaný za zdroj dobrého humoru a za "posledního pravověrného imperialistu na světě".

SOVĚTSKÝ SVAZ SI BERE INICIATIVU

(Josif Stalin se vysmívá ukazuje dlouhý nos všem imperialistům a kapitalistům)

Lotyšsko a Litva v sovětském područí?

Po nevybíravém diplomatickém nátlaku spojeném s přímým vyhrožováním vojenským zásahem vlády Lotyšska i Litvy couvli před sovětským požadavkem na zřízení koridoru pro průchod sovětských vojsk na vlastním území. Rudé námořnictvo tak získává právo na využívání litevského přístavu Klajpeda a dalších lotyšských přístavů a územních koridorů pro přesuny sovětských si. Sovětská vláda se zaručila, že neovlivní běžných chod obou zemí, ale již nyní je jisté, že komunisté v obou baltských republikách značně posílí přítomností Rudé Armády.

Převrat ve Východním Prusku - KPD vstává z mrtvých:

Díky masivní finanční pomoci přesahující milion UCU dosáhly ozbrojené bojůvky KPD ve Východním Prusku nebráněném pravidelnými jednotkami Reichswehru dostatečné síly, aby se pokusily převzít moc. Během 21.4. a 22.4. vypukly boje mezi místními národními milicemi, jednotkami Stahlhelmu a komunistickými odnožemi Rotte Front. Dne 23.4. se ke Konigsbergu přiblížila plně vyzbrojená Baltská flotila a pod hrozbou ostřelování města (hrozila ostřelovat samotné město, nejen vojenské instalace) si vynutila právo vplout do přístavu...

Sovětská invaze do Východního Pruska začíná:

... a zatímco v časných ranních hodinách vyloďuje Rudé námořnictvo chráněné bitevními loděmi, křižníky, ponorkami, ale též občas se objevivšími dálkovými bombardéry jednotky v Konigsbergu, tak litevsko-německou hranici překračují sovětské divize, které zahaju plný vpád sovětských sil do tohoto odříznutého kousku Německu. Na letišti v Konigsbergu přistávají letadla ověšená bombami a torpédy a také první transportní letouny, které transportují do Východního Pruska rudé komisaře - tu prodlouženou ruku sovětské moci. Přes hranici se zatím do Východního Pruska valí sovětské nejlepší divize a počet sovětských vojáků překračujících hranici (skrze Lotyšsko a Litvu) se odhaduje na deseti ne-li stati síce.

Koncentrace sovětských vojsk na polsko-sovětské hranici:

Od 20.4. zaznamenává polská pohraniční stráž zvýšený pohyb Rudé Armády v blízkosti polsko-sovětské hranice. Podle oficiálních sovětských zdrojů, jde o "běžné jarní cvičení", kterého se účastní na více než 40 sovětských divizí.

24.4.1932 - vyhlášení Německé socialistické republiky:


(Walter Ulbricht, předseda Konigsberského sovětu)


Pod vedením Waltera Ulbrichta, člena německé komunistické strany je 24.4.1932 vyhlášena "Německá sovětská republika" a Walter Ulbricht oficiálně žádá o připojení Východního Pruska k Sovětskému Svazu. Prezidentem této Konigsbergského sovětu je v nepřítomnosti jmenován Ernst Thalmann a Ulbricht navrhuje přejmenování Konigsbergu na "Ernst Thallmann Stadt".

Sovětská vláda zatím mlčí:

Toto celé probíhá bez oficiálního vyjádření vládních činitelů sovětské vlády, nicméně s ohledem na fakt, že vedením celé operace je jmenován "Rudý Baron" generál Tuchačevský je zjevné, že toto vše se děje na přímý rozkaz z Kremlu. Pokud jsou zprávy z Konigsbergu a prohlášení Waltera Ulbrichta věrohodné a v souladu s přáním Kremlu, tak je právě svět svědkem připojení Východního Pruska k Sovětskému Svazu.

Situace k 25.4.1932:

- v Konigsbergu probíhá vyloďování sovětských jednotek, tyto jednotky nepřivážejí pouze transportní plavidla, ale části divizí jsou dopravovány i na bitevních lodích a křižnících

- na Baltu je registrována zvýšená přítomnost sovětských ponorek a též roste (exponenciálně s tím jak jsou obsazována letiště ve Východním Prusku) aktivita Rudého letectva

- litevsko-německou hranici překročilo minimálně 5 pravděpodobně však více sovětských divizí, na cestě skrz Litvu a Lotyšsko je dle zahraničních atašé dalších 10 možná více divizí

- ve Východním Prusku se ženou sovětské jednotky k polské hranici s rozkazem zajistit proti případnému polskému pokusu obsadit Východní Prusko, tedy alespoň oficiálním rozkazem, vzhledem k přítomnosti tankových jednotek nelze vyloučit ani to, že jde o začátek sovětské invaze do Polska

- na polsko-sovětské hranici se koncentrují sovětské jednotky v klíčových nástupových směrech (s těžišem proti Lwovu), přítomnost tankových divizí je zde potvrzena polskou pohraniční stráží

- sovětské síly zatím nenarušují polský vzdušný, námořní i pozemní prostor, ani prostor města Gdaňsk, ale pohyb sovětských plavidel krytých stále více ze vzduchu i z pod-hladiny (ponorky) je na hranici polských pobřežních vod velice častý

Reakce Pána Jeskyně - invaze do Východního Pruska:


(Poznámka Pána Jeskyně - udělal jsem to celé za tebe na základě rozhovoru po ICQ, zbytek si dořeš sám a vyjádři se až budeš moci veřejným příspěvkem.)

Invazní síly ve Východním Prusku:

5x lehká pěší divize
1x dělostřelecká brigáda
1x těžká dělostřelecká brigáda
1x brigáda těžkých tanků

2x stíhací peruť
1x bitevní peruť
1x střední bombardovací peruť
1x těžká bombardovací peruť

2x bitevní loď
3x těžký křižník
5x lehký křižník
10x Torpédoborec (včetně obou co ti připluly z Německa)
35x Ponorka
2x Transportní loď (zajišťují primárně transport kyvadlovou přepravou z Leningradu)

Invazní síly "na cestě" (v Lotyšsku a v Litvě):

5x lehká pěší divize
5x jízdní divize
1x lehká tanková divize
2x dělostřelecká brigáda

Koncentrace sil u polské hranice:

35x lehká pěší divize
10x jízdní divize
5x lehká tanková divize
4x dělostřelecká brigáda
2x těžká dělostřelecká brigáda
5x brigáda těžkých tanků

Reakce Pána Jeskyně - Sovětská invaze do Vých. Pruska:

Podle všech dostupných zpráv přepravují Sověti do Východního Pruska celou invazní armádu z 80% skrze území Lotyšska a Litvy, které brutálním vydíráním a vyhrožováním přinutily vyhovět sovětským požadavkům. Ve Východním Prusku je aktuálně dle nejlepších odhadů přes 80 000 Sovětů a dalších cca 90 000 mužů se přepravuje přes lotyšsko-litevský koridor. Rudé námořnictvo umístilo do oblasti Konigsbergu nejméně 2 bitevní lodě a pětici křížníků, podle posádky torpédoborce Orzel je aktivita sovětských ponorek v oblasti Baltu mimořádně vysoká (přes 20 ponorek, sám identifikoval 7 během své cesty z Baltu do Gdynie).

Koncentrace sovětských vojsk na polské hranici dosahuje půl milionu vojáků a podle zpráv mají k dispozici tyto síly i více než 500 tanků (hovoří se o potvrzených dvou tankových divizí). Přítomna je i sovětská jízdní armáda pod vedením generála Buďonného o síle až 75 000 mužů (5 divizí). Příhraniční pohyb je však zatím v normálu a Sověti nijak nenarušují polské území či vzdušný prostor.

Podle odhadů rozvědky Sověti tyto síly rozmísťují u polské hranice, aby zastrašily polskou vládu od "jakékoliv reakce na sovětskou invazi do východního Pruska".

Vláda se musí rozhodnout co je adekvátní reakcí, nicméně armáda nemůže ručit obranyschopností do provedení mobilizace, protože koncentrace a rychlost rozmisťování sovětských vojsk je mimořádně vysoká. Do budoucna je to jistě cenná zkušenost, která možná umožní přepracovat polský mobilizační program tak, aby byl více pružnější, ale momentálně se s tím nedá moc dělat.

"Nemůžeme válčit v Německu i proti Sovětskému svazu najednou." - zkonstatoval Josef Beck.

Reakce Pána Jeskyně - Restaurace německé monarchie:

S vizí obnovy německé monarchie pod korunním princem Wilhelmem III., vzniká potřeba pro vítězné mocnosti z doby Velké války, aby se vyjádřili kladně nebo záporně k obnovení monarchie.

Francouzská republika - veřejnost by byla určitě PROTI, pravičáci v parlamentu PRO, většinu má však levice (a ta je PROTI)

Spojené království - veřejnost by byla neutrální, politici určitě PRO

Spojené státy americké - veřejnost zastává názor "raději německý císař, než chaos v Evropě", republikáni by byli PRO, demokraté PROTI

Japonské císařství - veřejnost je neutrální, politici spíše PRO (ale nemají na tom životní zájem)
SSSR - veřejnost i politici PROTI, rozhoduje ale Stalin

Itálie - veřejnost neutrální, politici PRO

Reakce Pána Jeskyně - jednání s Wilhelmem III.:

1) Wilhelm III. souhlasí, že je to problém jiných zemí, ale současně navrhl, aby berlínská vláda se pokusila některé země (Itálie, VB, USA a Japonsko) přesvědčit ke kladnému stanovisku.

2) Wilhelm III. navrhuje formulaci - odstoupí po skončení občanské války a nejpozději do 30ti dnů od ukončení frontových operací za předpokladu zvládnutí pořádku na většině území Německa.

3) Wilhelm III. souhlasí, současně ale upozorňuje na možný konflikt s Francií, na který Německo není připraveno.

4) V tomto bodě Wilhelm III. ustoupil, navrhuje dát do ústavy podobný článek, který používá Rýnská republika a sice, že strany musí získat oficiální povolení od státu k působení a to umožní úřadům nevhodné strany zakázat, současně ale varuje před úplným vyřazením levice, protože podle Wilhelma III. voliči levice nezmění svůj názor a pokud nebudou moci volit levicové ale demokratické strany uchýlí se k neposlušnosti, tak jako se to již v Německu několikrát stalo.

5) V tomto bodě tedy není sporu.

Reakce Pána Jeskyně - causa Wang-Jing Wei:

Celý problém ve tvé komunikaci s Čínou se dá shrnout slovy - vládne Čankajšek, ne Wei. Wei ti samozřejmě odpověděl dopisem plným opatrných formulací a opakování, že "bez stažení Japonska z Mandžudska se vztahy nezlepší", ale obsahoval i jednu pozitivní zprávu. Čankajšek prý považuje za "kosmetickou nemoc" (nebo též vadu na kráse), ale za hlavního nepřítele považuje komunisty, jen vaše invaze do Mandžudska zpřetrhala jeho plány na jejich konečnou likvidaci.

VB - Německo

Nóta pro vládu a parlament Spojeného království

"Jménem vlády Německa, prezidenta a Viléma III. , žádáme oficiálně Britskou říši o možnost porušit článek Versaillské smlouvy o jmenování císaře a změnu Výmarské republiky na Německé císařství. Vilém III. von Hohenzollern by rád akceptoval korunu Německé říše, ale bylo rozhodnuto, že tak neučiníme bez souhlasu vaší vlády.

Jaké je tedy vaše stanovisko?"

USA - Německo

Nóta pro prezidenta a kongres USA

"Jménem vlády Německa, prezidenta a Viléma III. , žádáme oficiálně USA o možnost porušit článek Versaillské smlouvy o jmenování císaře a změnu Výmarské republiky na Německé císařství. Vilém III. von Hohenzollern by rád akceptoval korunu Německé říše, ale bylo rozhodnuto, že tak neučiníme bez souhlasu vaší vlády a prezidenta.

Jaké je tedy vaše stanovisko?"

Itálie - Německo

Nóta pro Duceho a vládu Itálie

"Jménem vlády Německa, prezidenta a Viléma III. , žádáme oficiálně Italské království o možnost porušit článek Versaillské smlouvy o jmenování císaře a změnu Výmarské republiky na Německé císařství. Vilém III. von Hohenzollern by rád akceptoval korunu Německé říše, ale bylo rozhodnuto, že tak neučiníme bez souhlasu vaší vlády a Duceho.

Jaké je tedy vaše stanovisko?"

KONRÁD ADENAUER ZAKLÁDÁ CDU/CSU:

Ještě nedávno byl členem Welsovy vlády v Porýní, dnes se nachází v Berlíně a zakládá novou politickou stranu, která získala jako jedna ze dvou politických stran povolení k činnosti. Adenauer svou stranu pojmenoval "Křesťansko-demokratická Unie/Křesťansko-sociální Unie" (CDU/CSU) a poměrně rázně se vymezil proti budoucí Reichspartei, kterou označil za "stranu pana Hugenberga a jeho starých kamarádů zodpovědných za katastrofu Výmarské republiky". Sám nabízí program značně odlišný od programu Reichspartei a uvádí pětici základních bodů programu:

1) Ne starým politikům, kteří jsou zodpovědní za současný stav, ať již nalevo, nebo napravo. (von Papen, Hugenberg, Otto Wels a další)

2) Císařství pouze jako konstituční monarchie, ne jako vláda císařské dvorní kamarily a jejich kamarádů z Porúří (bussinesmani) a armády (Reichswehr).

3) Přísná decentralizace spolkových zemí, tak aby zemské vlády nebyly jen bezmocnými loutkami v rukou pruské vlády v Berlíně.

4) Liberálně i sociálně, především ale k věci. CDU/CSU bude podporovat jakýkoliv dialog mezi stranami bude-li konstruktivní a k věci. Adenauer otevřeně říká, že "Německo bez levice být nemůže a levice je nutná pro fungování demokratického života, ale nemůže to být levice "pod komandem Moskvy, nebo Paříže", ale levice německá".

5) CDU/CSU je připravena uznat - v případě vítězství ve volbách - koexistenci s Rýnskou republikou, za předpokladu, že bude Německu umožněn přístup k uhelným zásobám v Porúří na základě zvláštní koncesní smlouvy. Adenauer zde říká, že "Porúří se bez německého trhu neobejde, protože francouzský trh je nasycen vlastním uhlím stejně jako ten anglický."

Reakce Pána Jeskyně - Francouzský parlament:

Tohle teď není možné řešit, levicová vláda je proti a levicová většina též. Je naprosto jasné, že německé císařství nebude tolerovat existenci komunistické či socialistické strany na svém území a navíc jmenování císaře posílí pozici berlínské vlády proti Rýnské republice. Možná po francouzských volbách k tomu bude možné vést diskuze, ale v případě vítězství levice je to naprosto neprůchodné.

ROZKOL UVNITŘ PORÝNSKÉ REPUBLIKY
KURT SCHUMACHER VERSUS OTTO WELS

(Kurt Schumacher, místopředseda SPD a brigádní generál Volksarmee)

Po francouzské okupaci Porýní se brigádní generál a velitel jižního frontu Volksarmee, který má v současnosti pod kontrolou Baden-Wurtenbersko a je zodpovědný za přípravy ofenzívy Volksarmee do Bavorska Kurt Schumacher (místopředseda SPD) rozešel "ve zlém" s Otto Welsem. Coby uznávaná autorita uvnitř SPD i Volksarmee odmítl francouzskou okupaci Porýní vnímat jako "internacionální pomoc" a vytvořil vlastní odštěpenecké křídlo SPD, kterou pojmenoval "Vereinigte deutsch Links" (VDL - Sjednocená německá levice), a kterou označil za jedinou sociálně demokratickou stranu v Německu, protože SPD je již - podle něj - stranou kolaborující s Francouzi.

Kurt Schumacher zaslal oficiální nabídku berlínské vládě, že výměnou za umožnění existence VDL, beztrestnost jejích členů i členů jeho odnože Volksarmee přejde i s celou armádou a územím, které ovládá na stranu berlínské vlády (ovšem pod podmínkou, že do konce konfliktu nebude na jeho území rozmístěna síla Stahlhelmu). Schumacher nabízí inkorporaci své Volksarmee do Reichswehru po válce (do té doby to bude jeho "soukromá armáda" de-facto) na základě dobrovolného principu (členové Volksarmee po skončení občanské války dobrovolně přejdou do Reichswehru za podmínky obdržení obdobných hodností, které získali ve Volksarmee).

Schumacher také ve svém dopise zmínil budoucí orientaci své strany, kterou označil za "nesocialistickou, antikomunistickou, vlasteneckou a demokratickou", mezi jeho programové požadavky pro budoucí Německo patří zachování politického pluralismu a je ochoten respektovat návrat císařství v případě referenda a v případě co nejdřívějších (poválečných ovšem) voleb do Reichstagu.

Jaká bude reakce berlínské vlády?

1) Se zrádci se nevyjednává. (Událost: Kurt Schumacher vytváří Jihoněmeckou republiku rad)

2) Nepřítel mého nepřítele... (Událost: Kurt Schumacher přechází na stranu Berlína.)

Zákonná Německá vláda přijímá po dohodě s Jeho císařským Veličenstvem, Vilémem III., Kurta Schumachera a jeho VDL do Německého státu a umožňuje existenci VDL jako levicové strany, aby tak Němečtí dělníci měli i své jisté zástupce na levé straně politického spektra.

Souhlasíme s podmínkami zveřejněnými Kurtem Schumacherem vyjma podmínky ohledně hodností v armádě. Ty by měli být projednány zvlášť a mělo by být ponecháno na apolitickém poválečném Reichswehru a na císařské Veličenstvu, aby si svoje vojenské velitele vybrali. Byli bychom rádi, kdyby Her Schumacher přijal tuto proti nabídku a nechal na zkušenějších rozdělení vojenských hodností. Pokud oni zkušenější a angažovanější uznají kvality důstojnictva VDL-Volksarmee, pak nemáme problém s ponecháním jejich hodností.

Reakce Pána Jeskně - bombardování sil Schumachera:

Těsnou většinou zamítnuto, převážilo tvrzení, že Schumacher se nenachází v Porýní, a že armáda není oprávněna zasahovat mimo něj. Rozšíření mandátu armády bylo odmítnuto z obavy britské reakce. Podle pravice je současná francouzská politika v rozporu se zájmy Británie a vláda by se reálně měla zabývat možností, že Britové ukončí "Etende Cordiale" (srdečnou dohodu) na základě zásadního rozporu mezi francouzskými (či spíše komunistickými) zájmy a britskými zájmy. Finanční výbor upozorňuje, že ztráta britské důvěry by mohla způsobit zvýšení britských cel na francouzské zboží což by mělo katastrofální důsledky pro francouzský export. Navíc je tu cítit i odklon Poláků od Francie (tradiční francouzských spojenců), kteří jsou ale antikomunističtí a ani z Československa nepřicházejí dvakrát povzbudivé zprávy, krom Beneše a socialistů (a komunistů) je převážná část československého politického spektra rozčarována z dění ve Francii.

PIERRŮV PLÁN NÁRODNÍ OBNOVY

Robert Stanton Pierre, ministr pro sociální a rozvojové záležitosti státu

PARLAMENTNÍ VOLBY VE FRANCII:

Ke konci dubna vyhlásil prezident francouzské republiky volby do parlamentu (na silný nátlak levice). Současné volby se jeví klíčové a rozhodnou o dalším směřování Francie. Na jedné straně stojí Lidová Fronta (Fronte Populaire) opřená tradičně o socialisty a nově též o komunisty, kteří jsou jak se zdá na vzestupu a na straně druhé stojí Národní Fronta (Fronte Nationale), vedená konzervativními strany. Propastného rozdílu mezi oběma bloky si všímá i francouzský tisk a polarizace francouzské veřejnosti již dlouho nebyla tak silná jako je tomu dnes. Vášně, které zasáhnou do voleb mohou vynést na vrchol leckoho, ale kdo zvítězí vědí jen francouzští voliči.

Jak dopadnou parlamentní volby (hráč vybere jednu z možností):

1) Zvítězí socialisté a sestaví vládu s komunisty
(Událost: Socialisté berou vítr z plachet Thorézovi.)

2) Zvítězí komunisté a sestaví vládu se socialisty
(Událost: Triumf komunistů, Thoréz u kormidla.)

3) Zvítězí konzervativci (těsná většina Fronte Nacionale), komunisté nejsilnější opoziční stranou.
(Událost: Laval versus Thoréz, Francie rozdělena!)

4) Zvítězí konzervativci, socialisté nejsilnější opoziční stranou.
(Událost: Vláda Národní Aliance - Laval a Daladier na jedné lodi.)

5) Zvítězí komunisté a fašisté (anti-německé strany).
(Událost: Bezbožné spojenectví! Protiněmecké a extrémistické strany formují společný kabinet!)

JAPONSKÉ CÍSAŘSTVÍ OBNOVUJE ŠOGUNÁT:

(Vlajka šogůnů.)

Přes značný odpor části japonského Dietu (parlament) se podařilo vládě protlačit zákon, který je dalším pilířem moci, o který se v budoucnu bude moci opírat armáda a císař, proti parlamentu. Japonsko je rozděleno na několik oblastí, kterým od nynějška vládnou Guvernér-generálové z pověření tzv. Bafuku - sněmu, ve kterém zasedají císař, dva šogůnové (jeden za pozemní síly, druhý za námořnictvo) a všichni generál-guvernéři. Šogůnové jsou jmenovaní Císaře a spolu s ním a premiérem japonské vlády tvoří jádro Bafuku.

Obnova Šogunátu přichází jako blesk z čistého nebe, nicméně řada Japonců tento krok vítá, po zmatcích způsobených hospodářskou krizí, ze kterých japonská veřejnost viní především nedostatečně kompetentní vládu má armáda a císař velkou důvěru, obnovením pozice šogůnů se navíc řeší takřka 70 let starý spor mezi centrem (Tokiem) a provinciemi. V budoucnu se totiž očekává, že generál-guvernéry bude volit obyvatelstvo (nebo alespoň vojáci) žijící či pocházející z oblasti, která spadá pod vliv guvernéra. Podle všeho lze také očekávat, že armáda bude divize nově sestavovat více teritoriálním způsobem (každá divize bude mít provinční ráz zajištění tím, že bude tvořena odvedenci z jedné provincie) což je krok, který vrátí Japonsko před rok 1860. Tak či onak to jsou jen nevyřčené přísliby do budoucna, momentálně obnovení šogůnů v tomto provedení znamená posílení role císaře a armády, pokud však budou guvernér-generálové za čas voleni, bude znamenat především posílení provinčních vlád a lokálních vojenských zájmů před centrální mocí.

Reakce Pána Jeskyně - Albánsko-italské vztahy:

Král Zog I. souhlasí s veškerými nabídkami, pouze u možnosti společných manévrů dal na vědomí, že "tohle má ještě dost času". A za odměnu poslal Mussolinimu taky dárkový koš i s pozvánkou k návštěvě Tirany, hlavního města Albánie.

Reakce Pána Jeskyně - Rozpočet:

Schválen předvolební vládní většinou, opozice tento rozpočet označila za "volební populismus nejhrubšího zrna".

(Pozn. Pána Jeskyně: Uveď si jej prosím do deníku - překopíruj ho tam, já ho pak přenesu do vypravěčských poznámek (až budu mít čas a bude se mi chtít :-D).)

Německý císař

Itálie tímto souhlasí s obnovením monarchie v Německu.

Benito Mussolini

Vyjadrenie vlády VB ku "kauze Cisár"

USA: BITVA O PROHIBICI ZAČÍNÁ V KONGRESU

Za podpory presidenta University of Colombia Nocholase Murray Butlera byl zahájen boj za zrušení prohibice na půdě Republikánské strany. za podpory Johna D. Rockefellera - vlivného podnikatele. Hlavním argumentem "repealistů" (těch co chtějí odvolat prohibici) je rostoucí kriminalita spojená s pašováním a ilegální výrobou alkoholu na území Spojených států. Podle repealistů dala prohibice vzniknout zcela novému druhu organizovaného zločinu, který bez prohibice bude možné zkrotit a zlikvidovat.

Na opačné straně stojí "prohibionisté" - zejména z hnutí Amerických Matek, které zuřivě odmítají jakékoliv diskuze na téma zrušení prohibice. Americké Matky tvrdí, že prohibice učinila z alkoholu zločin a úkolem policie je tento zločin vymýtit za každou cenu. Lék na soudobé problémy s rostoucí kriminalitou vidí v posílení policie a rozšíření pravomocí a rozpočtu FBI.

Akce Pána Jeskyně - možnost alternativního vývoje v SSSR:

(Poznámka Pána Jeskyně: Toto není historický scénář (nic takového se nikdy neudálo) a nestojí za tím, žádný s hráčů. Je to možnost - pro tebe jako hráče - rozhodnout o případné změně vývoje Sovětského svazu dle tvého uvážení.)

Na oslavě svátku práce dne 1.5.1932 v Moskvě došlo k incidentu nedaleko železničního přejezdu na okraji Moskvy. Stalin vracející se ze své dači v Kuncevu byl přinucen zastavit u závor železničního přejezdu poté co se závory neplánovaně zavřeli (žádný vlak tou dobou tudy neměl projíždět). Jak se později ukázalo vyslání tohoto vlaku (přesměrování nákladního vlaku na jinou trasu) bylo součástí plánu atentátníků. Poté co vůz zastavil tak Vitalij Meretsev, najatý střelec (kterého najala skupina občanů SSSR německé národnosti z Povolží) a ostřelovač Rudé Armády u pěší divize, jehož otec zahynul v Gulagu dostal svou příležitost. Zamířil na zadní zatmavené okénko automobilu, kde tušil sedícího a nic netušícího Josifa Stalina a vystřelil...

Rozhodnutí hráče:

1) ...kulka mine svůj cíl, atentátníci budou následně zlikvidováni.
(Událost: Rokus o atentát zaplacený německou menšinou v SSSR na soudruha Stalina odvrácen, osud Povolžských Němců je na vážkách.)

2) ...kulka zasáhne svůj cíl, Josif Stalin zavražděn, atentáníci nebudou nikdy dopadeni.
(Událost: Josif Stalin zavražděn! Kdo bude novým Vůdcem SSSR?)

3) ...tato událost se nikdy neodehrála.
(Efekt: žádná událost, tento příspěvek neexistuje)

Děkujeme

DOTAZNÍK ŠPANĚLSKÉ VLÁDY:

Španělská vláda se rozhodla dotázat svých občanů na to, jakou zahraniční politiku by měla sledovat. Za 250 000 UCU zorganizovala dotazníkovou kampaň a zde jsou výsledky.

Účast: 67.80%

DOTAZNÍK:

1) Má se Španělská republika zapojit do Výmarské krize ? Pokud jste zvolily Ne, pokračujte až k otázce 6.
ANO - 30.00%, NE- 70.00%

2) Pokud jste zvolily Ano, jakou stranu by měla podpořit ?

a) tzv. Pučisté - 5% b) Rýnskou republiku - 15%c) Komunistické KPD - 10%

3) Jakou formou by měla armáda podpořit Vámi vybranou stranu ?

a) Finančně - 1% b) Materiální podporou - 4% c) Vyhlášení náboru dobrovolníků - 10% d) Kombinace možností a, b, c - 5% e) Veřejná podpora, podpora na půdě SN - 5%f) Jinak ( místo na dopsání jak ) - 5% (tisíce různých návrhů)

4) Souhlasíte s tím, jakým stylem se doposud angažovali ostatní země ?

a) Ano - 10% b) Ne - 20%

5) Pokud jste zvolily Ne, se kterým státem přesněji ?

a) Velká Británie - 7% b) Francie - 4% c) Sovětský svaz - 5% d) Itálie - 1% e) Polsko - 1% f) Rakousko - 1% g) ČSR - 1%

6) Jste spokojeni s diplomacií, jakou vede Španělská republika ?

a) Ano - 15% b) Ne - 85%

7) Pokud jste zvolily ne, co by jste navrhovali ?

a) Větší angažovanost do Evropské a celosvětové politiky - 13% b) Menší angažovanost do Evropské a celosvětové politiky - 41% c) Izolaci Španělska - 31%

Reakce Pána Jeskyně - Obranný pakt s Japonskem:

Parlament smlouvu potvrdil. Nicméně upozornil vládu, že tato dohoda vyvolá těžkou nevoli u Spojených států amerických, které přinutili Velkou Británii ve dvacátých letech obdobnou smlouvu s Japonskem vypovědět (pod hrozbou opuštění námořní konference a jednostranného amerického zbrojení na moři). U moci jsou v USA navíc republikáni, kteří tuto situaci jistě využijí a ...

(... poznámka Pána Jeskyně - Hráč za USA toto nebude moci plně ovlivnit. Výsledkem takové smlouvy může být nátlak na hráče za USA, aby zahájil neomezené zbrojení na moři s cílem přečíslit Japonskou flotilu poměrem 3:1 a Britskou nejméně 1,5:1.)

Rozpočet, nákupy

OŽIVENÍ BRITSKÉ EKONOMIKY:
LONDÝNSKÉ CITY VĚŘÍ V LIBRU A DOPORUČUJE VLÁDĚ JEŠTĚ VĚTŠÍ VÝDAJE

Důsledky masivní investiční politiky britské vládě v prvním pololetí fiskálního roku 1932 začínají přinášet první ovoce. Nezaměstnanost klesla o celé 1% a zbrojovky po celé Británii jedou na plné obrátky. Další pracovní příležitosti a ekonomické oživení přináší obří investice do infrastruktury v koloniích která se pohybuje v řádech desítkách milionů UCU. Londýnské City proto vydává doporučení vládě pokračovat v dalších investicích a to i přes rámec příjmů rozpočtu. Zadlužení Velké Británie do úrovně 20% ročního příjmu je podle Londýnské Cinty v aktuální době výhodné, protože nárůst dańového výběru v příštích letech umožní dluh snadno zlikvidovat.

Podle deníku Financial Times britská vláda opustila politiku úspor v "nejlepší možný okamžik" a pokud dokáže vybalancovat poměr mezi zbrojními a civilními výdaji tak, aby se nové příležitosti rovnoměrně rozložily mezi jednotlivé segmenty tržní ekonomiky může v politice investic bez obav pokračovat další 3-4 roky. Přední britský ekonom John Maynard Keynes doporučil vládě utrácet ročně 100 000 000 UCU za investice do infrastruktury a průmyslu, také doporučil, aby britská vláda začala masivně utrácet za modernizace ozbrojených sil Royal Navy, neboť to pomůže zejména loďařství a ocelářskému průmyslu. Co se týče výše zadlužení, tak Keynes tvrdí, že "zadlužení na úroveň až 200% fixního příjmu vlády v současné době znamená pouze 10% navýšení výdajové kapitoly o nutnost splácet dluh za úrok 5% což je při očekávaném nárůstu výběru daní s ohledem na ekonomickou konjunkturu v naprostém pořádku". Podle Keynese by britská vláda měla držet jedinou možnou politiku: "utrácet, utrácet a utrácet dokud se země nedostane z recese zcela zotavená na stav před rokem 1929." Ekonom rakouského původu Friedrich Hayek označil tuto politiku "za hazard s budoucností a tvrdí, že není možné kvůli krátkodobému zdánlivému zisku obětovat další dekádu, kdy stát bude zadlužený a nebude moci participovat na ekonomickém životě v zemi. Podle Hayeka by vláda měla snižovat daně a vzít si tak příklad z amerických republikánů, kteří chápou, že peníze které vláda nemá, neutratí. Keynes naopak říká, že vláda utratí peníze nejen peníze daňových poplatníků do poslední libry, ale i peníze jejich dětí." Londýnské City však Hayeka označilo za zbytečného skeptika a Bank of England nabídla vládě dohodu o půjčkách na roky 1932-1935, během kterých je připravena vládě uvolnit finance až ve výši 300 000 000 UCU.

FRANCOUZKÝ VOLIČ VYLIL VANIČKU I DÍTĚTEM!!
NACIONALISTÉ I KOMUNISTÉ MAJÍ SHODNÉ VÝSLEDKY!

Miaruce Thorez, PCF | Robert Stanton Pierre, PRS | Charles Maurras, Action Française
Vítězové voleb roku 1932