Andor.cz - online Dračí doupě

Jeskyně se odehrává po příběhu datadisku Mists of Pandaria. Garrosh Hellscream a jeho Pravá Horda byli poraženi armádami Alliance a rebely z řad Hordy vedené Vol'jinem. Garrosh byl zajat a poslán do Pandarie, kde stane před soudem, Vol'jin se stal novým vůdcem Hordy a mezi Alliancí a Hordou opět zavládl mír.



Ovšem jak již bylo předpovězeno, Plamenná Legie se vrací. Po celém Azerothu se začínají dít temné a podivné věci, lidé mizí, nalézají se zohavená těla a po světě se objevují mocní démoni. Horda se musí potýkat s následky krvavé občanské války a Alliance má po válce také svou řádku problémů. Je tedy na vás, jak to vše dopadne.

Wyrmrest Temple - Northrend

Temnota, všude kam dohlédneš není ani ždibec světla. Žádná magie tudy neproudí, magie kterou měla kdysi vaše letka chránit. Cítíš strach, vše kolem je tak neznámé, tak podivné. V tu chvíli se v temnotě objeví dvě velké červené oči a ozáří prostor kolem tebe. Temnota z části zmizí, ale ty bys byla radši kdyby tam zůstala. To co vidíš tě vyděsí. Stovky a stovky dračích mrtvol ze všech letek je nakupeno po celé pláni, suché a bez života. Na obzoru vidíš chrám Wyrmrest, rozpůlený vejpůl a kolem něj nehybná těla všech bývalých aspektů. Rudé oči na tebe nemilosrdně shlíží a ozve se krutý, syčivý hlas. Už brzy...

S trhnutím se probudíš ve své sluji v Northrendu. Tento sen byl tak živý, tak skutečný. Jsi velice ráda, že už skončil, něčeho takového se velice obáváš. Modrá letka utrpěla za vlády Krále lichů a Malygose ohromné ztráty. Ať už by podobnou věc mělo za cíl cokoliv, jen těžko byste proti tomu obstáli.

Včera večer jsi obdržela od jednoho z mladších draků příkaz, že sám Kalegos tě dnes večer očekává na vrcholku Wyrmrestu. Párkrát jsi nového vůdce letky viděla a jsi zvědavá na to, co po tobě asi chce. Do té doby však máš ještě dost času.

Stormwind

Jsou to už dva roky, co byl král lichů Arthas poražen a ty sis mohl konečně oddechnout. Sloužil jsi pod ním, když byl ještě mladičkým princem plným ideálů a sledovat, jak se jej postupně zmocňuje temnota a šílenství bylo strašlivé. Nejhorší moment byl, když se ke svým vojákům vrátil po svém duelu s Mal'Ganisem, třmajíc Mrazivý Smutek v ruce. Masakr, který potom nastal bylo něco neskutečného. Armády nemrtvých se na vás valily vlnu za vlnou, panika procházela až do morku kostí a sám princ Arthas mečem a temnou magií zabíjel své vlastní muže. Tys byl jeden z mála, kterým se podařilo té noci utéct. A vážně nerad na to vzpomínáš...

Nyní se vracíš do Stormwindu po archeologické výpravě do Redridge. Navzdory dobrému tipu, který si dostal se zdálo, že tě někdo předběhl. Zřejmě ten, od koho jsi ten tip vlastně dostal. Jakékoliv cennosti a historické artefakty byly už dávno vyloupeny a další hledání výrazně komplikovaly nájezdy orků z klanu Blackrock. Tak jsi se nakonec vrátil do Stormwindu, kde se plánuješ připravit na výpravu do Northrendu. Po přespání v Goldshire tam dorazíš na koni za dvě hodiny, již jsi nadosah městských bran, vidíš věže města na obzoru...
Zbabělče...
Tento hlas tě zamrazí až do morku kostí. Zdá se ti, že ho poznáváš, ale vážně si nedokážeš vzpomenout, kde jsi jej slyšel. Rychlé ohlédnutí neodhalí zdroj tohoto hlasu, který jakoby vycházel zpoza stromů nalevo od tebe.
Postav se mi. Nesnaž se utíkat. Tentokrát ti to nevyjde. Listí na stromech ve směru hlasu zhnědne, kmen se ovine jinovatkou a ty zahlédneš siluetu postavy v temné zbroji. Jediné co dokážeš rozpoznat z tváře jsou dvě zářící modré oči.

Dlouho jsem vzpomínál na to co se mi dělo před lety, tam na severu. Nechtělo se mi tam znova ale každý archeolog věděl že tam je nejvíc pozůstatků po Titánech. Vzpomínal jsem na Arthasovu zradu, na ta léta strávená v Azjol-Nerub i na smrt krále Lichů. Neměl to být Fordragon, měl jsem ho zabít já, abych pomstil ty co tam tam zahynuli před lety. Těsně před městem mně někdo osloví né zrovna lichotivě, otočím se vidím mi trochu známou postavu. Ale stále si nemohu vzpomenout. Sesednu z koně a přiblížím se tak abych tomu kdo na mně promluvil viděl do modrých očí. Už jenom to, nevěstilo nic dobrého. Ruce mám na držáku jednoruční sekery a málého plátového štítu na kterém je insignie Lordaeronu. Kdo jsi, a co jsem ti udělal že mi nadáváš do zbabělce? Řeknu mu.

Elwynn Forest - Před branami Stormwindu

Po bojích v Pandarii a Orgrimmaru sis potřebovala odpočinout. Plánovala ses vrátit do Darnassusu, nebo do Moonglade, konečně alespoň nachvíli odložit zbraň a normálně žít. Ovšem osud to viděl jinak. Ať už z jakéhokoliv důvodu, po vítězství v Orgrimmaru jsi skončila ve Stormwindu. Již jsi zde asi týden a vypadá to, že ještě nějaký čas tu zůstaneš.
Ani nevíš proč, ale je zde něco, co tě přitahuje. Ne že by tu bylo něco příjemného, rušné ulice města ti poměrně lezou na nervy, spíše naopak. Cítíš zde něco zlého, temného. Jakoby sama příroda volala o pomoc, ale slabým nemocným hlasem, který je pohlcen temnotou. Cítíš, jakobys měla na dosah kořist, jen ji ulovit, strůjce všeho. Ale zatím ti jen uniká.
Nenašla jsi ve městě nikoho, kdo by tvé předtuchy bral vážně, hlavně proto žes neměla čas pořádně hledat. Všichni si mysleli, že potřebuješ pořádný odpočinek po válce. Oni to neslyšeli. Oni to necítili. Ale je jasné, že jen potřebuješ najít správnou osobu, kterou by to zajímalo.
Nyní jsi ale v Elwynnském lese, poblíž Stormwindu. Občas tam chodíš "lovit". Je to nejbližší místo, kde můžeš naplno splynout s přírodou, se svou zvířecí stránkou.
Ucítíš pach, naprosto neznámý, stopa vede někam na západ. Páchne to přesně tak, jako monstra ze tvých snů. Možná bys dokázala odhalit to, co tě již dlouho trápí. Už by ses po ní vydala, když tu zaslechneš hlasitý křik ze strany opačné, člověka, který je očividně v problémech. A tím směrem ucítíš smrt. Pach mršin. Jakoby se sama smrt přehnala přes kraj a rostliny po jejím doteku uschly. A nejen smrt... i chlad, zimu, ačkoliv je léto.

Slůj a lov

Draci... všude, stovky, tisíce. Mrtví. Vysáté jako skořábky, jako yb v nich nikdy život nebyl. Nemohu tomu uvěřit. Můj pohled upoutá Wyrmrest, polorozbořený a kolem Aspekti. Velcí Aspekti, také mrtvý. Ne... nemožné!
Ten pohled. Spalující, mám strach a jeho dunivý hlas. Už brzy. Brzy řpijde tohle? To ne... ne...
,,Ne!'' syknu a probudím se. Ledová jeskyně kolem mě se nezměnila, krystaly lesknoucí se stejně jako led na stěnách a stropě nebo zmrzlá podlaha. Stejné. Uklidním se, byl to jen sen.
Polknu. Raději to nebudu podceňovat. Zvednu se pomalu kráčím kvýchodu, proplétám se jeskyní a sem tam minu draky své letky, s pár se pozdravím. Vyjdu ven a všele uuvítám matné denní světlo.
Obloha je zatažená, nejspíš bude sněžet. Opět.
Mám ještě čas, než se s bratrem setkám. Má teď spoustu starostí a nikdo z nás mu to nezazlívá. Do večera, co do té doby budu dělat? Ano, klidná, uklidním se.
Na chvilku zavírám oči a povoluju svaly. Nechávám chladný severský vítr, aby mi přejížděl po šupinách. Jak je to příjemné. Roztáhnu křídla a vzlétnu.Okamžik kroužím nad místem a pak se vydám směrem k pláním. Něco si ulovím.
Lov v některých oblastech kvůli těm nemrtvím není vůbec snadný. Jejich nákaza přetvařuje v živé v mrtvé nebo ve zrůdy. Pustoší země a jejich magie je zkažená. Mé ještěří obočí se svráščí do zamračení. Pamatuji si ty příběhy, jak i z naší rasy, draků, dělají enstvůry sloužící nemrtvému pánovi. Mrazivý wyrmové poslouchají pána, plní jeho rozkazy, ničí, zabíjejí. Je mi jich líto. Jsou silní a nemilosrdní, ale kvůli ztrátě sebe sama jen pouhým stínem tím, čím byly za života. Za toho pravého života. Nikdy jsem se s nimi ještě nesetkala, ale musí to být strašná zkušenost.
Ti ale mě teď nezajímají, naštěstí - jídlo nacházím a netrvá ani tak dlouho, než vybraná kořist zmizí v mém žaludku. Ještě jeden sněžný jelen.
Setrvávám na místě, než opět máchnu mohutnými křídly a nabírám výšku. Odhaduji, že bude sotva něco po tom, co slunce vysloupalo nejvýš. Poledne, jak tomu běžní smrtelníci říkají.
Už se chci vydat zpátky, když mou pozornost upoutá silná magická aura. Zaváhám, následovat ji nebo ne. Zvědavost mi nedá a tak se pouštím po stopě.

Elwynn Forest

Najednou ucítíš strašlivou bolest po celém těle, začneš ječet bolestí. Hlavou se ti promítají obrazy té noci, znova a znova, před očima ti vyvstávají obrazy všech tvých mrtvých spolubojovníků. Konečně poznáš, kým je ta osoba zač. Když jsi jej viděl naposledy, byl to ještě mladý chlapec, rekrut, kterého vzali z jeho rodné farmy. Artas sám jej nabodl na mrazivý smutek.
Chápeš, co se stalo těm, kteří bojovali do posledního dechu? Víš o tom? Nevíš. S jeho smrtí to mělo skončit, ale místo toho se to stalo ještě horším. zasyčí nelidským, mrtvolným hlasem. Bolestí klesneš na kolena, stále ale najdešdost síly, aby ses mu mohl podívat do obličeje. Mrtvolně bledá kůže, runami pokrytý meč, který je až moc blízko tvé hlavy. Zbraně ti vypadnou z ruky, temná postava ve zbroji zvedne tvůj štít a polaská symbol Lordaeronu na něm.
Sladká domovina... nejsi hoden nosit její znak. Nejsi hoden toho zvát se Loarderoňanem. Sloužíš zrádným Jižanům a jejich prohnilému králi. To oni ho zkazili, to on za to mohl, víš o tom? Varian Wrynn. Ten jej přivedl k tomu všemu. Řekli mi to. Zapadá to do sebe. To u nich se stal paladinem a dovolil, aby ho světlo ovládlo. Ale světlo není, jen temnota.
Najednou se jakoby zasní a pohlédnesměrem ke Stormwindu. Měli to být oni. Nikdy jižanům nevěř. Tys tu chybu už udělal. Já také. Toleroval jsem je, když šli zničit Jeho. Bojoval sem po jejich boku. Bojoval jsem pod praporem Ebenového řádu, těch slabochů. Jak já je nenáviděl. A stále nenávidím. Zničili jej, ale nedokázali zaplnit prázdnotu, která ve mě dřímá. Jenom ji zhoršili, i když slibovali opak. Až doteď. Konečně jsem znovu našel vhodný cíl a vhodné spojence. A ty je taky nalezneš. Utekl jsi jako krysa, ale konečně se stane to, co se mělo stát. Staneš do našich řad, tak jak bys to udělal, kdybys měl špetku cti.
Pozvedne svůj meč a není pochyb o tom, že se tě právě chystá zapíchnout.
Připraven připojit se k nám? utrousí sarkastickou poznámku, ty se ale dokážeš dostat pryč z kletby, kterou na tebe uvalil a nehodláš se jen tak nechat zabít...

Elwynn Forest- na love

Vojna.
Nikdy nekončiace boje. Je jedno, ako dlho plávam, ako dlho sa umývam. Pach smrti a krvi mi stále stúpa do nosa z mojej srsti a kože. Mám už toho plné zuby. V túžbe stiahnuť sa na chvíľu od večného zabíjania som sa z ďalekej Pandarie túžila vrátiť domov. Do ticha Moongladu. Do nočného života Darnassusu.
A miesto toho trčím v Stormwinde. Nie že by som toto kráľovské mesto nemala rada. Ale nebol to môj domov. Tak čo tu pri všetkých démonoch Argusu robím?!
Prvé varovanie som pocítila, len čo sa moje nohy dotkli móla v prístave. Vietor sa otočil a do tváre mi hodil všetok smrad z mesta. Ale niekde pod ním... cítila som mršinu. Dlho hnijúcu, už prelezenú červami. Ale proti všetkým prírodným zákonom som vnímala jej život. Pokrivený, zvrátený... plný nenávisti.
Odmietla som to varovanie s myšlienkou, že sa so mnou zahráva vojnou unavená myseľ. Ale potom prišli sny... a tie ma nikdy neklamali. Nebola som tak skúsená v putovaní cestou snov ako iný môjho rádu, ale som druid. A snom aspoň trochu rozumiem.
Podráždene švihnem chvostom a prsknem. Neveria mi. Ani moji najbližší. Posielajú ma odpočívať. Ako mám odpočívať, keď zlo číha niekde pod povrchom? Unavene si vzdychnem a zdvihnem sa na všetky štyri. Pomalým klusom sa pohnem ďalej od mestských brán a vzápätí mi čosi skrúti hlavu bokom. Zastanem a začnem stopovať. Pach mršiny... Už sa chystám vyraziť vpred, keď moje uši zachytia krik. Ľudský hlas. A ten niekto je zjavne v problémoch. Podráždene zavrčím. Horím túžbou vrhnúť sa po stope, ale zároveň je proti mojej cti nechať niekoho v problémoch.
Zvrtnem sa a bežím smerom, odkiaľ znelo volanie o pomoc. Keď sa podľa mojich výpočtov priblížim na dohľad, prikrčím sa a pokračujem schovaná v tieňoch, neviditeľná pre bežného pozorovateľa. Na chvíľu zastanem a obzerám si situáciu.

Fastrasa

Ucítíš magii a vydáš se jejím směrem. Letíš na sněžnými pláněmi Dragonblightu a za chvíli nalezneš zdroj magie. Kostra mrazivého wyrma zapadlá sněhem. Ačkoliv bbyl už dávno po smrti, ještě stále si z něj cítila odpornou magii Pohromy.
Přistála si vedle ní, tlapy dosedly na zmrzlou, sněhm zavátou půdu a pohládla jsi do prázdných očních důlků...

Dračí vejce zničená. Naděje na budoucnost vyhasla. Neforemné bytosti zahalené v temnotách se dobývají do dračích jeskyní. Cokoliv se jim postaví, zemře...
Modrý drak se postaví jejich vůdci, lichovi. Chce jej spálit ve svých plamenech, ale lichem vyvolaná ledová střela mu projde srdce a on umírá, padajíc na zem. Ve svých pposledních chvílích jen přihlíží tomu, jak Lich dokončuje svůj rituál. Vrací se do něj život, náhražka života. Maso opadává, drak znovu povstává, jeho myslí se rozléhá jedinné, příkazy od někoho, boha, démona on sám to neví...

Vzbudíš se vedle kostry draka. Je ti šílená zima, zatímco jsi tu ležela, začala krutá sněhová bouře. Obloha je zatažená, ty ale dokážeš poznat, že zachvíli již bude noc. Budeš se už muset vrátit, pokud se chceš s bratrem setkat.

Elwynn Forest

Rozhodneš se nechat stopu na později a místo toho se vydat na pomoc muži v nesnázích. Běžíš jak ti síly stačí, nakonec doběhneš blízko jedné z cest do Stormwindu a ze křoví sleduješ situaci.
Sladká domovina... nejsi hoden nosit její znak. Nejsi hoden toho zvát se Loarderoňanem. Sloužíš zrádným Jižanům a jejich prohnilému králi. To oni ho zkazili, to on za to mohl, víš o tom? Varian Wrynn. Ten jej přivedl k tomu všemu. Řekli mi to. Zapadá to do sebe. To u nich se stal paladinem a dovolil, aby ho světlo ovládlo. Ale světlo není, jen temnota.
Mrtvolný hlas mluví, zatímco se prodíráš křovím, abys měla dobrý výhled na situaci. Zatím dokážeš zahlédnout jen impozantní postavu v černé zbroji a s obouručním mečem posetým runami. Zjevně je to ten co mluví, ovšem nedokážeš zahlédnout ke komu.
Nikdy jižanům nevěř. Tys tu chybu už udělal. Já také. Toleroval jsem je, když šli zničit Jeho. Bojoval sem po jejich boku. Bojoval jsem pod praporem Ebenového řádu, těch slabochů. Jak já je nenáviděl. A stále nenávidím. Zničili jej, ale nedokázali zaplnit prázdnotu, která ve mě dřímá. Jenom ji zhoršili, i když slibovali opak. Až doteď. Konečně jsem znovu našel vhodný cíl a vhodné spojence. A ty je taky nalezneš. Utekl jsi jako krysa, ale konečně se stane to, co se mělo stát. Staneš do našich řad, tak jak bys to udělal, kdybys měl špetku cti.
Konečně se ti podaří najít dobré místo. Kolem mrtvolné postavy příroda usychá a mrzne, stromy uvadají a listí padá na zem. Dokážeš snadno poznat, kudy předtím prošel. Z toho směru cítíš jen slabé známky života, které postupně upadají až mizí docela. Před postavou je muž zhroucený na kolenou, poznáš že je zaklet nějakou temnou magií. Mrtvolná postava se začne připravovat k seku.
Připraven stát se jedním z nás? řekne předtím, než se začne rozmachovat. Pokud jej chceš zachránit, budeš muset jednat rychle.

Dračí hřbitov

Zdolávám vzdálenost a dál sleduji stopu magie. Pomalu dohasíná, ale jen velice pomalu. Nedivila bych se, kdyby magie mohla v těchno končinách zamrznout.
Zamračím se, magie Pohromy. Je mi z ní špatně, přes to pokračuji. S neuvěřením hledám na to,c o dkysy bylo majestátním drakem a předpokládám, že s největší pravděpodobností modrým. Je o něco větší než já.
Pevně doufám, že je opravdu mrtví. Se zaváháním ubýrám výšku až se vznáším sotva metr nad zemí. Natáhnu tlapy a dosednu. Klídka instinktivně složím na zádech a prohlížím si mrazivého wyrma. Skutečně... je děsivý.

Slyším vzdálený chladný hlas. Hlas... nebo si to jen myslím z toho co právě vidím? Zoufalství, boj modrého samce proti Králi lichů. PRohrává a stává se z něj ta kostlivá loutka. Je mi chladno, ale on přece nemůže být neporazitelný!

Otevírám oči a zvedám hlavu. Zima, pohlédnu na stále nehybného warma. Ano, mrtví. Vstanu a všímám si, jak ze mě spadává sníh, který se na mě počas zvláštního spánku usadil. Zvedám hlavu. Je pozdě, měla bych si pospíšit. Snad mi prudký vítr nebude dělat rpoblémy během letu. Neměl by, jsem dostatečně velká, možná nějakému z mladších nebo dráčeti ano. Ale já bych s tím už neměla mít problémy.
Roztahuji křídla a několikrát jimi pracně máchnu než naberu vstlak a odlepím se od země. Stále sleduji tu kostru.
,,Doufám, že již tvá duše našla klid'' zašeptám a třikrát nad ním opíši kruh. PAk se již vydávám, i když s odporem, k Wyrmrestu. Ten chrám, dřív jsem z něj takovou enchuť neměla, ale po dnešním snu.
Překonávám ostrý vichr a snažím se si s ním ulehčit nějak cestu, místo toho, abych s ním bojovala a zbytečně se unavila. Letím rychle, přes sněhovou bouři má i dračí zrak potíže.
Nakonec se předemnou v dáli začne vykreslovat chrám a rychle se zvětšovat. Naberu výšku. Bratr tam už čeká, jdu an čas, zvládla jsem to. V duchu si oddechnu.
Dolétnu na vrchol a dosedám na tlapy před dvakrát většího draka než jsem já. Už vím, jak se cítí takový trpaslík vedle člověka. ,,Buď pozdraven bratře'' pronesu a složím křídla.

Dvakrát padlý rytier

Stopa mrazom spálenej zeme a ľahký mŕtvolný pach. Netrvá dlho, kým mi to všetko zapadne do seba. Spomeniem si na jednu z mojej gildy. Po udalostiach na mrazivom severe našla svoj pokoj a konečne sa vrátila domov. Zabalená v obradnom plášti v našich farbách. Mŕtva. Už druhý krát a snáď už navždy. Dopraj jej pokoj, Elune. Vyšlem tichú modlitbu k bohyni a oči mi padnú na scénu predo mnou.
Poznám tú temnú zbroj. I ten mrazivý chlad. Na ľavej strane, tesne pod rebrami, ma bolestivo pichne. Viem, že si to len nahováram, ale pruh svetlej srsti v ináč temnom kožuchu je fakt. Je to pamiatka na Jeho meč. Nie, nebola som tam hore, s Fordringom a ostatnými. Už toto zranenie ma bezpečne vyradilo z boja. Mimovoľne sa mi zježí srsť na pleciach, a nemôže za to náhle studený vzduch. Ešte nikdy som nebola tak blízko ku smrti.... alebo skôr neživotu?
V každom prípade je mi úplne jasné, čo to stojí predo mnou. A z rečí tohto tvora je mi jasné, že mu musel už nadobro zhniť rozum. Jeho slová mi nedávajú zmysel, pokiaľ však... Súvisí to? To zistím o chvíľu.
Z pohľadu na túto scénu mi je jasné, kto je útočník a kto sa bráni. Z krovia sa vytiahnem ako tieň, dvomi skokmi skrátim vzdialenosť, odrazím sa a ešte vo vzduchu zmením podobu na medveďa. Na rytiera smrti dopadnem plnou váhou medvedieho tela a zrážam ho nabok. Zuby mi zaškrípu na plátovej rukavici, ako sa snažím ochromiť ruku, ktorou vládne mečom. Šklbem ho za ňu dovtedy, kým čepeľ nepustí.

Objeví se jeden z rytířů smrti, svojí temnou magií mne ovládne. Nemám šanci, štít a palcát pouštím z rukou. Koukne se na můj štít a říká mi jak jsem špatný zrádce. A tyhle slova slyším od stvořen jež žije díky temným silám. Možná někdy v dávnu byl člověkem, ale teď jím není. V mysli mi při jeho slovch vyvstanou myšlenky na sever. Myslíš si že jsem si tím útěkem něco ulehčil? 5 let jsem bojoval proti pavoukům v Azjol-Nerub! Celých 5 let jsme se živily pavoučím masem a roztátými kousky ledovce! A potom všem se nechci stát šílencem! S vypětím všech svých sil se pokusím vymanit z jeho vůle. Pokud se mi to povede a tasím dýku kterou jsem vykopal při jednom ze svých prvních průzkumů před lety. Tasím ji a zkusím mu ji zabodnout do slabších částí brnění s pokřikem "Za Lordaeron!"

Wyrmrest Temple - Northrend

Temnota, všude kam dohlédneš není ani ždibec světla. Žádná magie tudy neproudí, magie kterou měla kdysi vaše letka chránit. Cítíš strach, vše kolem je tak neznámé, tak podivné. V tu chvíli se v temnotě objeví dvě velké červené oči a ozáří prostor kolem tebe. Temnota z části zmizí, ale ty bys byla radši kdyby tam zůstala. To co vidíš tě vyděsí. Stovky a stovky dračích mrtvol ze všech letek je nakupeno po celé pláni, suché a bez života. Na obzoru vidíš chrám Wyrmrest, rozpůlený vejpůl a kolem něj nehybná těla všech bývalých aspektů. Rudé oči na tebe nemilosrdně shlíží a ozve se krutý, syčivý hlas. Už brzy...
S trhnutím se probudíš ve své sluji v Northrendu. Tento sen byl tak živý, tak skutečný. Jsi velice ráda, že už skončil, něčeho takového se velice obáváš. Modrá letka utrpěla za vlády Krále lichů a Malygose ohromné ztráty. Ať už by podobnou věc mělo za cíl cokoliv, jen těžko byste proti tomu obstáli.

Včera večer jsi obdržela od jednoho z mladších draků příkaz, že sám Kalegos tě dnes večer očekává na vrcholku Wyrmrestu. Už dlouho jsi bratra neviděla a jsi zvědavá na to, co po tobě asi chce. Do té doby však máš ještě dost času.

Stormwind

Jsou to už dva roky, co byl král lichů Arthas poražen a ty sis mohl konečně oddechnout. Sloužil jsi pod ním, když byl ještě mladičkým princem plným ideálů a sledovat, jak se jej postupně zmocňuje temnota a šílenství bylo strašlivé. Nejhorší moment byl, když se ke svým vojákům vrátil po svém duelu s Mal'Ganisem, třmajíc Mrazivý Smutek v ruce. Masakr, který potom nastal bylo něco neskutečného. Armády nemrtvých se na vás valily vlnu za vlnou, panika procházela až do morku kostí a sám princ Arthas mečem a temnou magií zabíjel své vlastní muže. Tys byl jeden z mála, kterým se podařilo té noci utéct. A vážně nerad na to vzpomínáš...

Nyní se vracíš do Stormwindu po archeologické výpravě do Redridge. Navzdory dobrému tipu, který si dostal se zdálo, že tě někdo předběhl. Zřejmě ten, od koho jsi ten tip vlastně dostal. Jakékoliv cennosti a historické artefakty byly už dávno vyloupeny a další hledání výrazně komplikovaly nájezdy orků z klanu Blackrock. Tak jsi se nakonec vrátil do Stormwindu, kde se plánuješ připravit na výpravu do Northrendu. Po přespání v Goldshire tam dorazíš na koni za dvě hodiny, již jsi nadosah městských bran, vidíš věže města na obzoru...
Zbabělče...
Tento hlas tě zamrazí až do morku kostí. Zdá se ti, že ho poznáváš, ale vážně si nedokážeš vzpomenout, kde jsi jej slyšel. Rychlé ohlédnutí neodhalí zdroj tohoto hlasu, který jakoby vycházel zpoza stromů nalevo od tebe.
Postav se mi. Nesnaž se utíkat. Tentokrát ti to nevyjde. Listí na stromech ve směru hlasu zhnědne, kmen se ovine jinovatkou a ty zahlédneš siluetu postavy v temné zbroji. Jediné co dokážeš rozpoznat z tváře jsou dvě zářící modré oči.

Marks Karegas

Dlouho jsem vzpomínál na to co se mi dělo před lety, tam na severu. Nechtělo se mi tam znova ale každý archeolog věděl že tam je nejvíc pozůstatků po Titánech. Vzpomínal jsem na Arthasovu zradu, na ta léta strávená v Azjol-Nerub i na smrt krále Lichů. Neměl to být Fordragon, měl jsem ho zabít já, abych pomstil ty co tam tam zahynuli před lety. Těsně před městem mně někdo osloví né zrovna lichotivě, otočím se vidím mi trochu známou postavu. Ale stále si nemohu vzpomenout. Sesednu z koně a přiblížím se tak abych tomu kdo na mně promluvil viděl do modrých očí. Už jenom to, nevěstilo nic dobrého. Ruce mám na držáku jednoruční sekery a málého plátového štítu na kterém je insignie Lordaeronu. Kdo jsi, a co jsem ti udělal že mi nadáváš do zbabělce? Řeknu mu.

Elwynn Forest - Před branami Stormwindu

Po bojích v Pandarii a Orgrimmaru sis potřebovala odpočinout. Plánovala ses vrátit do Darnassusu, nebo do Moonglade, konečně alespoň nachvíli odložit zbraň a normálně žít. Ovšem osud to viděl jinak. Ať už z jakéhokoliv důvodu, po vítězství v Orgrimmaru jsi skončila ve Stormwindu. Již jsi zde asi týden a vypadá to, že ještě nějaký čas tu zůstaneš.
Ani nevíš proč, ale je zde něco, co tě přitahuje. Ne že by tu bylo něco příjemného, rušné ulice města ti poměrně lezou na nervy, spíše naopak. Cítíš zde něco zlého, temného. Jakoby sama příroda volala o pomoc, ale slabým nemocným hlasem, který je pohlcen temnotou. Cítíš, jakobys měla na dosah kořist, jen ji ulovit, strůjce všeho. Ale zatím ti jen uniká.
Nenašla jsi ve městě nikoho, kdo by tvé předtuchy bral vážně, hlavně proto žes neměla čas pořádně hledat. Všichni si mysleli, že potřebuješ pořádný odpočinek po válce. Oni to neslyšeli. Oni to necítili. Ale je jasné, že jen potřebuješ najít správnou osobu, kterou by to zajímalo.
Nyní jsi ale v Elwynnském lese, poblíž Stormwindu. Občas tam chodíš "lovit". Je to nejbližší místo, kde můžeš naplno splynout s přírodou, se svou zvířecí stránkou.
Ucítíš pach, naprosto neznámý, stopa vede někam na západ. Páchne to přesně tak, jako monstra ze tvých snů. Možná bys dokázala odhalit to, co tě již dlouho trápí. Už by ses po ní vydala, když tu zaslechneš hlasitý křik ze strany opačné, člověka, který je očividně v problémech. A tím směrem ucítíš smrt. Pach mršin. Jakoby se sama smrt přehnala přes kraj a rostliny po jejím doteku uschly. A nejen smrt... i chlad, zimu, ačkoliv je léto.

Slůj a lov

Draci... všude, stovky, tisíce. Mrtví. Vysáté jako skořábky, jako yb v nich nikdy život nebyl. Nemohu tomu uvěřit. Můj pohled upoutá Wyrmrest, polorozbořený a kolem Aspekti. Velcí Aspekti, také mrtvý. Ne... nemožné!
Ten pohled. Spalující, mám strach a jeho dunivý hlas. Už brzy. Brzy řpijde tohle? To ne... ne...
,,Ne!'' syknu a probudím se. Ledová jeskyně kolem mě se nezměnila, krystaly lesknoucí se stejně jako led na stěnách a stropě nebo zmrzlá podlaha. Stejné. Uklidním se, byl to jen sen.
Polknu. Raději to nebudu podceňovat. Zvednu se pomalu kráčím kvýchodu, proplétám se jeskyní a sem tam minu draky své letky, s pár se pozdravím. Vyjdu ven a všele uuvítám matné denní světlo.
Obloha je zatažená, nejspíš bude sněžet. Opět.
Mám ještě čas, než se s bratrem setkám. Má teď spoustu starostí a nikdo z nás mu to nezazlívá. Do večera, co do té doby budu dělat? Ano, klidná, uklidním se.
Na chvilku zavírám oči a povoluju svaly. Nechávám chladný severský vítr, aby mi přejížděl po šupinách. Jak je to příjemné. Roztáhnu křídla a vzlétnu.Okamžik kroužím nad místem a pak se vydám směrem k pláním. Něco si ulovím.
Lov v některých oblastech kvůli těm nemrtvím není vůbec snadný. Jejich nákaza přetvařuje v živé v mrtvé nebo ve zrůdy. Pustoší země a jejich magie je zkažená. Mé ještěří obočí se svráščí do zamračení. Pamatuji si ty příběhy, jak i z naší rasy, draků, dělají enstvůry sloužící nemrtvému pánovi. Mrazivý wyrmové poslouchají pána, plní jeho rozkazy, ničí, zabíjejí. Je mi jich líto. Jsou silní a nemilosrdní, ale kvůli ztrátě sebe sama jen pouhým stínem tím, čím byly za života. Za toho pravého života. Nikdy jsem se s nimi ještě nesetkala, ale musí to být strašná zkušenost.
Ti ale mě teď nezajímají, naštěstí - jídlo nacházím a netrvá ani tak dlouho, než vybraná kořist zmizí v mém žaludku. Ještě jeden sněžný jelen.
Setrvávám na místě, než opět máchnu mohutnými křídly a nabírám výšku. Odhaduji, že bude sotva něco po tom, co slunce vysloupalo nejvýš. Poledne, jak tomu běžní smrtelníci říkají.
Už se chci vydat zpátky, když mou pozornost upoutá silná magická aura. Zaváhám, následovat ji nebo ne. Zvědavost mi nedá a tak se pouštím po stopě.

Elwynn Forest

Najednou ucítíš strašlivou bolest po celém těle, začneš ječet bolestí. Hlavou se ti promítají obrazy té noci, znova a znova, před očima ti vyvstávají obrazy všech tvých mrtvých spolubojovníků. Konečně poznáš, kým je ta osoba zač. Když jsi jej viděl naposledy, byl to ještě mladý chlapec, rekrut, kterého vzali z jeho rodné farmy. Artas sám jej nabodl na mrazivý smutek.
Chápeš, co se stalo těm, kteří bojovali do posledního dechu? Víš o tom? Nevíš. S jeho smrtí to mělo skončit, ale místo toho se to stalo ještě horším. zasyčí nelidským, mrtvolným hlasem. Bolestí klesneš na kolena, stále ale najdešdost síly, aby ses mu mohl podívat do obličeje. Mrtvolně bledá kůže, runami pokrytý meč, který je až moc blízko tvé hlavy. Zbraně ti vypadnou z ruky, temná postava ve zbroji zvedne tvůj štít a polaská symbol Lordaeronu na něm.
Sladká domovina... nejsi hoden nosit její znak. Nejsi hoden toho zvát se Loarderoňanem. Sloužíš zrádným Jižanům a jejich prohnilému králi. To oni ho zkazili, to on za to mohl, víš o tom? Varian Wrynn. Ten jej přivedl k tomu všemu. Řekli mi to. Zapadá to do sebe. To u nich se stal paladinem a dovolil, aby ho světlo ovládlo. Ale světlo není, jen temnota.
Najednou se jakoby zasní a pohlédnesměrem ke Stormwindu. Měli to být oni. Nikdy jižanům nevěř. Tys tu chybu už udělal. Já také. Toleroval jsem je, když šli zničit Jeho. Bojoval sem po jejich boku. Bojoval jsem pod praporem Ebenového řádu, těch slabochů. Jak já je nenáviděl. A stále nenávidím. Zničili jej, ale nedokázali zaplnit prázdnotu, která ve mě dřímá. Jenom ji zhoršili, i když slibovali opak. Až doteď. Konečně jsem znovu našel vhodný cíl a vhodné spojence. A ty je taky nalezneš. Utekl jsi jako krysa, ale konečně se stane to, co se mělo stát. Staneš do našich řad, tak jak bys to udělal, kdybys měl špetku cti.
Pozvedne svůj meč a není pochyb o tom, že se tě právě chystá zapíchnout.
Připraven připojit se k nám? utrousí sarkastickou poznámku, ty se ale dokážeš dostat pryč z kletby, kterou na tebe uvalil a nehodláš se jen tak nechat zabít...

Elwynn Forest- na love

Vojna.
Nikdy nekončiace boje. Je jedno, ako dlho plávam, ako dlho sa umývam. Pach smrti a krvi mi stále stúpa do nosa z mojej srsti a kože. Mám už toho plné zuby. V túžbe stiahnuť sa na chvíľu od večného zabíjania som sa z ďalekej Pandarie túžila vrátiť domov. Do ticha Moongladu. Do nočného života Darnassusu.
A miesto toho trčím v Stormwinde. Nie že by som toto kráľovské mesto nemala rada. Ale nebol to môj domov. Tak čo tu pri všetkých démonoch Argusu robím?!
Prvé varovanie som pocítila, len čo sa moje nohy dotkli móla v prístave. Vietor sa otočil a do tváre mi hodil všetok smrad z mesta. Ale niekde pod ním... cítila som mršinu. Dlho hnijúcu, už prelezenú červami. Ale proti všetkým prírodným zákonom som vnímala jej život. Pokrivený, zvrátený... plný nenávisti.
Odmietla som to varovanie s myšlienkou, že sa so mnou zahráva vojnou unavená myseľ. Ale potom prišli sny... a tie ma nikdy neklamali. Nebola som tak skúsená v putovaní cestou snov ako iný môjho rádu, ale som druid. A snom aspoň trochu rozumiem.
Podráždene švihnem chvostom a prsknem. Neveria mi. Ani moji najbližší. Posielajú ma odpočívať. Ako mám odpočívať, keď zlo číha niekde pod povrchom? Unavene si vzdychnem a zdvihnem sa na všetky štyri. Pomalým klusom sa pohnem ďalej od mestských brán a vzápätí mi čosi skrúti hlavu bokom. Zastanem a začnem stopovať. Pach mršiny... Už sa chystám vyraziť vpred, keď moje uši zachytia krik. Ľudský hlas. A ten niekto je zjavne v problémoch. Podráždene zavrčím. Horím túžbou vrhnúť sa po stope, ale zároveň je proti mojej cti nechať niekoho v problémoch.
Zvrtnem sa a bežím smerom, odkiaľ znelo volanie o pomoc. Keď sa podľa mojich výpočtov priblížim na dohľad, prikrčím sa a pokračujem schovaná v tieňoch, neviditeľná pre bežného pozorovateľa. Na chvíľu zastanem a obzerám si situáciu.

Fastrasa

Ucítíš magii a vydáš se jejím směrem. Letíš na sněžnými pláněmi Dragonblightu a za chvíli nalezneš zdroj magie. Kostra mrazivého wyrma zapadlá sněhem. Ačkoliv bbyl už dávno po smrti, ještě stále si z něj cítila odpornou magii Pohromy.
Přistála si vedle ní, tlapy dosedly na zmrzlou, sněhm zavátou půdu a pohládla jsi do prázdných očních důlků...

Dračí vejce zničená. Naděje na budoucnost vyhasla. Neforemné bytosti zahalené v temnotách se dobývají do dračích jeskyní. Cokoliv se jim postaví, zemře...
Modrý drak se postaví jejich vůdci, lichovi. Chce jej spálit ve svých plamenech, ale lichem vyvolaná ledová střela mu projde srdce a on umírá, padajíc na zem. Ve svých pposledních chvílích jen přihlíží tomu, jak Lich dokončuje svůj rituál. Vrací se do něj život, náhražka života. Maso opadává, drak znovu povstává, jeho myslí se rozléhá jedinné, příkazy od někoho, boha, démona on sám to neví...

Vzbudíš se vedle kostry draka. Je ti šílená zima, zatímco jsi tu ležela, začala krutá sněhová bouře. Obloha je zatažená, ty ale dokážeš poznat, že zachvíli již bude noc. Budeš se už muset vrátit, pokud se chceš s bratrem setkat.

Elwynn Forest

Rozhodneš se nechat stopu na později a místo toho se vydat na pomoc muži v nesnázích. Běžíš jak ti síly stačí, nakonec doběhneš blízko jedné z cest do Stormwindu a ze křoví sleduješ situaci.
Sladká domovina... nejsi hoden nosit její znak. Nejsi hoden toho zvát se Loarderoňanem. Sloužíš zrádným Jižanům a jejich prohnilému králi. To oni ho zkazili, to on za to mohl, víš o tom? Varian Wrynn. Ten jej přivedl k tomu všemu. Řekli mi to. Zapadá to do sebe. To u nich se stal paladinem a dovolil, aby ho světlo ovládlo. Ale světlo není, jen temnota.
Mrtvolný hlas mluví, zatímco se prodíráš křovím, abys měla dobrý výhled na situaci. Zatím dokážeš zahlédnout jen impozantní postavu v černé zbroji a s obouručním mečem posetým runami. Zjevně je to ten co mluví, ovšem nedokážeš zahlédnout ke komu.
Nikdy jižanům nevěř. Tys tu chybu už udělal. Já také. Toleroval jsem je, když šli zničit Jeho. Bojoval sem po jejich boku. Bojoval jsem pod praporem Ebenového řádu, těch slabochů. Jak já je nenáviděl. A stále nenávidím. Zničili jej, ale nedokázali zaplnit prázdnotu, která ve mě dřímá. Jenom ji zhoršili, i když slibovali opak. Až doteď. Konečně jsem znovu našel vhodný cíl a vhodné spojence. A ty je taky nalezneš. Utekl jsi jako krysa, ale konečně se stane to, co se mělo stát. Staneš do našich řad, tak jak bys to udělal, kdybys měl špetku cti.
Konečně se ti podaří najít dobré místo. Kolem mrtvolné postavy příroda usychá a mrzne, stromy uvadají a listí padá na zem. Dokážeš snadno poznat, kudy předtím prošel. Z toho směru cítíš jen slabé známky života, které postupně upadají až mizí docela. Před postavou je muž zhroucený na kolenou, poznáš že je zaklet nějakou temnou magií. Mrtvolná postava se začne připravovat k seku.
Připraven stát se jedním z nás? řekne předtím, než se začne rozmachovat. Pokud jej chceš zachránit, budeš muset jednat rychle.

Dračí hřbitov

Zdolávám vzdálenost a dál sleduji stopu magie. Pomalu dohasíná, ale jen velice pomalu. Nedivila bych se, kdyby magie mohla v těchno končinách zamrznout.
Zamračím se, magie Pohromy. Je mi z ní špatně, přes to pokračuji. S neuvěřením hledám na to,c o dkysy bylo majestátním drakem a předpokládám, že s největší pravděpodobností modrým. Je o něco větší než já.
Pevně doufám, že je opravdu mrtví. Se zaváháním ubýrám výšku až se vznáším sotva metr nad zemí. Natáhnu tlapy a dosednu. Klídka instinktivně složím na zádech a prohlížím si mrazivého wyrma. Skutečně... je děsivý.

Slyším vzdálený chladný hlas. Hlas... nebo si to jen myslím z toho co právě vidím? Zoufalství, boj modrého samce proti Králi lichů. PRohrává a stává se z něj ta kostlivá loutka. Je mi chladno, ale on přece nemůže být neporazitelný!

Otevírám oči a zvedám hlavu. Zima, pohlédnu na stále nehybného warma. Ano, mrtví. Vstanu a všímám si, jak ze mě spadává sníh, který se na mě počas zvláštního spánku usadil. Zvedám hlavu. Je pozdě, měla bych si pospíšit. Snad mi prudký vítr nebude dělat rpoblémy během letu. Neměl by, jsem dostatečně velká, možná nějakému z mladších nebo dráčeti ano. Ale já bych s tím už neměla mít problémy.
Roztahuji křídla a několikrát jimi pracně máchnu než naberu vstlak a odlepím se od země. Stále sleduji tu kostru.
,,Doufám, že již tvá duše našla klid'' zašeptám a třikrát nad ním opíši kruh. PAk se již vydávám, i když s odporem, k Wyrmrestu. Ten chrám, dřív jsem z něj takovou enchuť neměla, ale po dnešním snu.
Překonávám ostrý vichr a snažím se si s ním ulehčit nějak cestu, místo toho, abych s ním bojovala a zbytečně se unavila. Letím rychle, přes sněhovou bouři má i dračí zrak potíže.
Nakonec se předemnou v dáli začne vykreslovat chrám a rychle se zvětšovat. Naberu výšku. Bratr tam už čeká, jdu an čas, zvládla jsem to. V duchu si oddechnu.
Dolétnu na vrchol a dosedám na tlapy před dvakrát většího draka než jsem já. Už vím, jak se cítí takový trpaslík vedle člověka. ,,Buď pozdraven bratře'' pronesu a složím křídla.

Dvakrát padlý rytier

Stopa mrazom spálenej zeme a ľahký mŕtvolný pach. Netrvá dlho, kým mi to všetko zapadne do seba. Spomeniem si na jednu z mojej gildy. Po udalostiach na mrazivom severe našla svoj pokoj a konečne sa vrátila domov. Zabalená v obradnom plášti v našich farbách. Mŕtva. Už druhý krát a snáď už navždy. Dopraj jej pokoj, Elune. Vyšlem tichú modlitbu k bohyni a oči mi padnú na scénu predo mnou.
Poznám tú temnú zbroj. I ten mrazivý chlad. Na ľavej strane, tesne pod rebrami, ma bolestivo pichne. Viem, že si to len nahováram, ale pruh svetlej srsti v ináč temnom kožuchu je fakt. Je to pamiatka na Jeho meč. Nie, nebola som tam hore, s Fordringom a ostatnými. Už toto zranenie ma bezpečne vyradilo z boja. Mimovoľne sa mi zježí srsť na pleciach, a nemôže za to náhle studený vzduch. Ešte nikdy som nebola tak blízko ku smrti.... alebo skôr neživotu?
V každom prípade je mi úplne jasné, čo to stojí predo mnou. A z rečí tohto tvora je mi jasné, že mu musel už nadobro zhniť rozum. Jeho slová mi nedávajú zmysel, pokiaľ však... Súvisí to? To zistím o chvíľu.
Z pohľadu na túto scénu mi je jasné, kto je útočník a kto sa bráni. Z krovia sa vytiahnem ako tieň, dvomi skokmi skrátim vzdialenosť, odrazím sa a ešte vo vzduchu zmením podobu na medveďa. Na rytiera smrti dopadnem plnou váhou medvedieho tela a zrážam ho nabok. Zuby mi zaškrípu na plátovej rukavici, ako sa snažím ochromiť ruku, ktorou vládne mečom. Šklbem ho za ňu dovtedy, kým čepeľ nepustí.

Marks Karegsas

Objeví se jeden z rytířů smrti, svojí temnou magií mne ovládne. Nemám šanci, štít a palcát pouštím z rukou. Koukne se na můj štít a říká mi jak jsem špatný zrádce. A tyhle slova slyším od stvořen jež žije díky temným silám. Možná někdy v dávnu byl člověkem, ale teď jím není. V mysli mi při jeho slovch vyvstanou myšlenky na sever. Myslíš si že jsem si tím útěkem něco ulehčil? 5 let jsem bojoval proti pavoukům v Azjol-Nerub! Celých 5 let jsme se živily pavoučím masem a roztátými kousky ledovce! A potom všem se nechci stát šílencem! S vypětím všech svých sil se pokusím vymanit z jeho vůle. Pokud se mi to povede a tasím dýku kterou jsem vykopal při jednom ze svých prvních průzkumů před lety. Tasím ji a zkusím mu ji zabodnout do slabších částí brnění s pokřikem "Za Lordaeron!"

Elwynn Forest

Marks s divokým pokřikem zapíchne dýku do škvíry v brnění, čímž rstíře sotva poraní, ale vyvede ho z míry dostatečně na to, aby mu přerušil jeho útok. V tu chvíli z lese vyběhne obrovský medvěd, který rytíře povalí na zem a začne mu rvát ruku, ve které ještě před chvilkou držel meč. Rytíř cítí jen malou ozvěnu bolesti, všechny city už se mu dávno vytratily, i tak jej ale útok ochromí. Alespoň na chvíli. Runový meč mu vypadne z ruky, ale druhou rukou začne do medvěda bušit takovou silou, až ten útok nedokáže udržet a musí se stáhnout. V té chvíli se mu ruka rozzáří fialově a medvěd vyletí do vzduchu, zůstane levitovat pár centimetrů na zemi. Rytíř drží ruku sevřenou v pěst a každou chvíli se stisk na hrdle medvěda zesiluje, Thea se začne dusit. Síla kouzla Markse srazí na zem, jinak jej ale nijak neovlivní.
Také to znáš, že ano? Myslela sis, že je mrtvá. Takový šok, když jsi ji znovu uviděla v jeho řadách. Zabilas ji, znovu. Pamatuješ si na ten den? Theou začínají protékat obrazy, z nichž nejbolestivější je pohled na její tělo, takové jaké bylo po bitvě. Oči otevřené hrůzou, mrtvolně bledá pokožka, brnění ukované z kovu prokletého šíleným bohem smrti...
Markse rytíř při svém monologu ignoruje. Asi si myslí, že jej vlna magie uvedla do bezvědomí. Marks přitom stojí přímo za ním.

Mágia smrti

Runový meč s tupím cinknutím spadne do prachu cesty. Rytier podo mnou je na chvíľu prekvapený, útok z lesa zrejme nečakal. Avšak tento druh bastardov nezostane prekvapený dlho. Do hlavy ma udrie päsť zakutá v železnej rukavici, a potom znova a znova, s razanciou kladiva Wildhammerských trpaslíkov. Som nútená roztvoriť čeľuste a ustúpiť. Vzápätí sa do mňa zahryzne dôverne známa bolesť.
Neznášam nekromanciu! Už len z pachu tohto druhu mágie je mi zle. Avšak teraz to nie je práve najlepší čas meditovať nad tým, ako ju nenávidím, pretože ten mŕtvy bastard predo mnou sa ma pokúša zaškrtiť. Darí sa mu to. Jeho slová vo mne vyvolajú vlnu zúrivosti. Zavrčím a zazmietam sa v snahe dostať sa zo zovretia. Je mi jasné, že je to iba plytvanie dychom, ale nedokážem si to odpustiť. Okrem toho, muž, ktorého predtým držal podobným kúzlom, sa teraz pohol. Ak pripútam pozornosť rytiera iba na seba...
"Ameria nezradila!", zúrivo zavrčím a uväzním rytierov pohľad vo svojich očiach.
"Vďaka jej obeti je teraz mŕtvy! Mala v sebe viac cti ako si ty kedy dokážeš predstaviť, úbožiak!" Slová idú cez drvené hrdlo ťažko, ale sú teraz tou jedinou zbraňou, ktorú mám. Okrem toho, jednu druidskú fintu si nechávam v zásobe na neskôr, ak by sa niečo pokazilo.

Dýka rytíře smrti nezabije, ani jsem to nečekal. Tihle bolest necítí, žádné city, emoce. Jsou to jen obživlé mrtvoly. Najednou se z lesa vyřítí medvěd a povalí rytíře na zem. Stoupnu si a hledám pohledem svoje věci, medvěd zatím rytíři rve ruku. Dostane ale ocelovou pěstí a svalí se na zem. Sakra to muselo bolet! Rány tímhle nejsou nic příjemného. Rytíř použije svou krvavou magii s jejíž pomocí medvěda, pravděpodobně druida, začne dusit. Zvedne ho doslova nad zema zpevňuje stisk, vymeňují si urážky, to je pro mně vhodná příležitost. Vezmu svůj palcát a štít, přcestě k rytíři odkopnu jeho meč dál. Těsně u něho se pokusím mu dát štít k jedné straně hlavy a palcátem mu ji o štít rozdrtit. Nebo aspoň zlomit mu vaz.
To je tvůj konec smrťáku!

Wyrmrest Temple

Dosedneš na vrcholek chrámu, kde již na tebe čeká Kalecgos. Vítej, sestro. promluví na tebe hlubokým hrdelním hlasem a následně se promění do lidské podoby. Gestem ti naznačí, aby udělala totéž.

Postaví se k samotnému okraji, až by ses bála že spadne kdybys nevěděl, že je drak. Postavíš se poblíž něj, zatímco s povzdechem začne hovořit.

Byl jsem dlouho pryč. Jaina... potřebovala pomoc. V Dalaranu vypukly nepokoje a krvaví elfové byli z města kvůli jejich zradě vyhnáni, jak jsi jistě slyšela. Poté, co od nás Horda kvůli mé nepozornosti ukradla Koncentrující Čočku and zjičila pomocí ní Theramore se stalo tolik věcí... a stále si myslím, že vše byla moje chyba. povzdechne si. Víš o tom, jak blízko k sobě Kalecgos a Jaina mají.

Řekni mi, míváš stejné sny jako já? O smrti a zkáze? Chrám rozpůlen vedví a pole posetá mrtvolami našeho lidu?

Wyrmrest Temple

Mlčky kývnu a nechám kolem sebe zapulsovat energii. Přeměním se do podoby člověka. Narozdíl od Kaleca jsem ale o půl hlavy menší, vlasy mám dlouhé po pozadí a bílé jako sníh, svázané modrou stuhou.
Následuji ho k okraji a upírám na něj zlatý pohled.
Než stihne domluvit, dotknu se jeho ramene. ,,Moc dobře víš, že za to nemůžeš'' řeknu snažíc se ho alespoň trochu odvést do té myšlenky. Jaina a Kalecgos... nejspíš mu Jaina připomíná Aveenu. Nedivila bych se tomu.
Pak opět se dá do řeči a já utiším své myšlenky. Stáhnu ruku.
Kývnu: ,,Ano. Úplně stejné. Cítím zkaženost a vidím jak se těla draků všech letech překrývají. Nejenže mrtvá, ale doslova vysátá. Chrám napůl zbořen a kolem něj, jako oběti nějakého strašného rituálu Aspekti,'' stiším hlas. ,,a ten spalující rudý pohled, který šeptá, že brzy...''.
Ale co bude brzy? Tohle vše, je to snad předzvěst něčeho většího. Bylo to zkažené jako Pohroma. Ne, bylo to horší.
Pohlédnu mu do tváře. ,,Řekni, Kalecgosi, ty víš, co tohle všechno znamená?''. Pak mě napadne odpověď. Vracejí se démoni? Ale jak by mohly, Archimonde byl poražen spojenými silami lidí, hordy a nočních elfů. Ani draci nemusely zasahovat.
Nemusely zasahovat...pak možná se armáda těch zrůd jen stáhla a čekali, čekali ty roky, než se opět sjednotí, aby se pokusily vrítit úder. Z té myšlenky mi přejede mráz po zádech.

Boj s Rytířem Smrti

Rytíř Smrti byl tak zaměřen na Theu, že si nevšiml toho, jak se za ním Marks zvedl a přišel k němu než když už bylo pozdě. Rána jej omráčí, čímž je Thea vysvobozena z kouzla. Následný prudký útok od obou jej těžce poranil a srazil jej na kolena. Zdálo se, že konečně vyhráváte, když tu najednou se znovu postavil na nohy, obklopen nelidským hlasem.
DOST! zaječel a vše kolem ochromila krutá zima, vše začalo zamrzat a vaše těla ztrácela energii, chtělo se vám spát, i když bylo jasné, že z tohoto spánku byste se již neprobudili.
Kouzlo, které působilo hynutí rostlin se ještě zesílilo. Smrt a rozklad, začínal působit i na vás, temná magie z vás sála poslední zbytky energie, zmrzlé prsty ochabovaly a zbraně byly čím dál těžší a těžší...
V tu ránu se přiřítil Marksův kůň, vzepjal se a vší silou kopl rytíře kopytem do hlavy. Ten tím ztratil koncentraci na udržení ničivého kouzla, ovšem mráz ještě stále nezmizel. Naopak, vztek který rytířem protékal jej ještě zešílel.
Runovým mečem, který předtím zvedl ze země rozsekl koni břicho a mršinu začal obalovat temnou magií. Vy nedokážete ani se pohnout, mráz vás téměř přimrazil na místě.
Tady máte ukázku toho, co vás čeká... pověděl rytíř s temnou radostí a svou magií oživil mrtvolu koně. Spadla z něj veškerá srst, zůstala kostra a maso nabralo modrý odstín. Viditelné kosti bíle zářily...
V tu ránu uslyšíte dusot kopyt ze směru od Stormwindu. Rytíři se ve tváři objeví strach a rozhodne se šetřit síly. Mráz ustoupí a rytíř naskočí na nově oživeného koně. Chystá se ujet. Na obzoru dokážete rozpoznat asi 5 osob v plátevém brnění jedoucích na koních, kteří vyzařují zlatou auru.

Elena Warden - Stormwind, Čtvrť Trpaslíků, Zlatý Sud

Po opuštění rodné vísky a svého mistra jsi odešla do Stormwindu, kde jsi se nechala zapsat na místní univerzitu magie. Narozdíl od většiny království nebyl Stormwind závislý na Dalaranu, ale měl svou vlastní magickou organizaci. A dostat se do Dalaranu nyní nebylo tak lehké jako v minulosti.

Našla sis práci v hospodě u zlatého sudu, abys měla peníze na jídlo a ubytování, plus výdaje spojené se studiem. Roznášíš tam po večerech jídlo a nápoje. Dnes večer tu však moc lidí není. Koneckonců, většinou sem chodí trpaslíci.

Od hostinské Thaegry Tillstone dostaneš další várku a vydáváš se roznášet. Naštěstí zbývá jen pár minut do zavíračky a zbývá tu jen pár ožralů.

Odneseš dva korbely piva dvěma trpaslíkům sedícím v rohu, kteří se hádají o něčem co ani přes veškerou pozornost nedokážeš pochytit a jídlo ani nezaregistrují.
Už chceš od stolu odejít a odnést třetí korbel jednomu opilému mladíkovi, který sedí u stolu sám, když tu něco ucítíš.
Magie sama, čirá magie jakoby se rozprostřela po celém hostinci. Oheň, magický oheň spaluje všechno a všechny. Temnota se rozprostře po celém světě a pohltí vše co nepohltil oheň před ní...

Otevřeš oči, probudiš se politá pivem, jak jsi při omdlení upustila korbel a ten se na tebe vylil. Dva trpaslíci se přestali hádat a se zájmem na tebe zírají, dokonce i ten mladík si tě všiml. Jsi v pořádku, holka? Vypadáš, jako kdybys viděla duch. Poď sem, takhle tu být nemůžeš. uslyšíš hlas hospodské Thaegry, která ti pomůže na nohy a odvede tě dozadu. Coline, napusť další korbel a odnes to ke stolu s tím klukem. přikáže Thaegra lidskému muži ve středním věku a otočí se k tobě. Tak co, už v pohodě? Mám tu nějaký čistý oblečení, do kterýho se možná vejdeš, jestli nemáš něco na převlečení. Měla by sis brát míň nočních šicht holka, nepotřeuju, abys mi tady omdlívala únavou.

Konec souboje?
Vypadalo to zle, když se přiřítil můj kůň. Už jsem si myslel že nám pomůže, á bláhový. Jen byl naporcován runovým mečem.
Byli jsme zmraženi do ledu. Rytíř nám ukázal jak s námi chce naložit. Nebylo to moc příjemné. Zvlášť když to ukazoval na mém koni. Ty šmejde! Ten kůň byl dárek! Jakmile se z města začne řítit pomoc a rytíř začne unikat, led začne pomalu ustupovat. Všimnu s aury kterou jezdci vyzařují. Paladinové! konečně pomoc, sláva!
Pokud to půjde, zkusím se z ledu vymanit a pomoci i druidovi. Při tom zvolám. Nechme ho paladinům, oni ho doženou, já jsem přišel o koně a ty asi žádného nemáš. Ale pokud jim uteče pokusím se ho najít.

Boj pokračuje

Taktika s upútaním pozornosti sa vydarila, druhý muž mi prakticky zachránil život. Nechýbalo veľa a bola by som sa zadusila. Lačne chňapnem po vzduchu, ale zároveň útočím. Na pár úderov srdca to vyzerá sľubne. A potom sa do nás zahryzne smrť a rozklad. Z hrdla sa mi vyderie pridusené zaskučanie. Odvážna reakcia koňa môjho spolubojovníka však vedie ku jeho záhube. Pred mojimi vydesenými očami zmení nebohé zviera v oživenú mršinu.
Do mojich citlivých uší doľahne zvuk kopýt približujúcich sa od Stormwindu. Rytier sa evidentne zľakol, vysadol na oživenú potvoru a chystá sa zdupkať.
"Tak toto nie!" zavrčím, a okamžite mením svoju podobu do elfej formy. Sústredím sa. Zelená matka, ty, ktorá nás všetkých živíš. Pomôž mi v tejto chvíli. Prihovorím sa okolitej prírode a prebudím stromy v Elwynskom lese. Ich korene sa pohnú a ako hamižné ruky sa naťahujú po nohách koňa. Živým kúzlo zo všetkých síl, chcem ho aspoň spomaliť, keď už nie úplne zastaviť.

Wyrmrest Temple

Nevím, a to je právě to nejhorší. povzdechne si Kalecgos a zahledí se do dáli. To je na tom to nejhorší, vědět, že se něco stane, a nemít ani tušení jak tomu zabránit. Pár dalších draků mělo podobné sny. Ani jeden o tom nic nevěděl. Otočí se na tebe a pohlédne ti do očí.
Tak rád bych se vydal dozvědět se o tom více, osobně to tajemství odhalit, ovšem nemohu. Naše letka je v bídném stavu a já již byl pryč dost dlouho. Navíc pořád jsou tu jiné záležitosti. Proto jsem s tebou chtěl dnes večer mluvit.
Pohlédne na tebe téměř prosebně a poodejde až do samotného středu plošiny.
Vím, že žádám hodně, Fastraso, ale věřím, že jsi nejlepší osoba, které to mohu svěřit. Odhalíš význam těch snů, vydáš se zjistit, jaká hrozba to znovu navštíví náš svět?

Konec Rytíře Smrti

Kořeny stromů poslechnou Thein příkaz a omotají koni nohy. Ten o kořeny zakopne a spadne na zem, kde se rozpadne na pár kusů, rytíře vypadne ze sedla a dopadne o kus dál.
Pětice paladinů se rožene okolo vás a než se Rytíř Smrti dokáže postavit na nohy, již jsou u něj. Boj je krátký, sotva k nim doběhnete, z rytíře smrti zůstane jen hromádka prachu, zbroj a zbraň. Paladinové se jej snažili zajmout živého, ovšem to rytíř rozhodně neměl v plánu. Když již bylo jasné, že se z toho nedostane, použil svou životní sílu, která mu zbývala k temnému kouzlu, které vážně zranilo dva paladiny a zanechalo na místě jeho skonu černou, spálenou zemi, kruh asi 2 metry v průměru. Strom, který se tam nacházel vyschl a na jeho kmeni se objevily zárodky nemoci.
Dva další paladinové se starají o své zraněné kolegy, jejich velitel však přijde k vám. Sundá si helmu a odhalí tak své krátké hnědé vlasy, bradku a pásku přes jedno oko. Poznáváte Graysona Shadowbreakera, vůdce Stormwindských Paladinů.
Jste v pořádku? zeptá se vás.

Wyrmrest Temple

Poslouchám co mi říká. Takže pár dalších draků z letky, předpokládám, že jedním z nich ej ejho družka Tyrygosa.
,,Chápu'' přikývnu. Kdyby se opět něco stalo, on by nemohl zasáhnout. Když jde do středu plošiny otočím se za ním. Ale on, pak bude muset být zvolený jiný ''průzkumník''. Ano, to je trefný název.
Co tím myslí, že žádá hodně? Nechápu, o čem to mluví. Chce mně snad o něco požádat? Počkat, moment. Já? Ta nejlepší osoba? Tenhle úkol chce svěřit mně? Trochu se mi v mysli rozprostře zmatek. Jsem sice na světě už dva tisíce let, ale stále jsem mladý drak a stále se mám co učit. Cítím, jak se mi zrychlil tep a rozbušilo srdce.
Ale... ,,Je-li to tvé prání, Kalecgosi'' řeknu najednou klidně. Udělám to. Pokud věří, že to zvládnu, udělám vše, co bdue v mých silách, abych tuhle hádanku rozluštila. ,,Ano, najdu k tomuhle všemu klíč. I kdyby mě tento úkol měl stát život'' řeknu jistě a dojdu opět k němu. ,,Můžeš se na mě spolehnout bratře, nesklamu tě. Mám se vydat na cestu ihned? Co kdybych si... zkusila o těch podivných snech promluvit s Tou ze Sna?'' navrhnu.
Paní snové říše a jeden z Aspektů by mohl mít nějaká vodítka a mohl by snům rozumět jistě více než my druzí.
Ale na druhou stranu... jsem bláhová. Nemám ani kdo ví jak vysoké postavení a slova, nebo jen myšlenka na to, že si promluvím s některým z ostatních Aspektů. Ta šance je velice nízká.
Na druhou stranu, pokud mají stejné sny, vyslechnou mne. Myslím. Ale raději počkám an to,c o odpoví Kalec.

Prach k prachu

Koreňom sa podarilo dostať ku konským nohám a to sa stalo koňovi i jazdcovi osudným.
"Ten už nikam neutečie." Odpoviem svojmu spoločníkovi a na potvrdenie mojich slov sa vôkol nás preženie skupina paladinov. Rytiera stretol rýchly koniec. Pery stisnem do nespokojnej čiary. Chcela som sa ho ešte všeličo povypytovať. Lenže... bol silný. Zrejme by som nebola schopná si s ním sama poradiť. Vrhnem na kôpku prachu znechutený pohľad. A ešte to tu aj zamoril... Zdvihnem pohľad ku vyschnutému stromu, a po chvíli mi je jasné, že už nie je v mojej moci mu pomôcť.
Od skupiny paladinov sa oddelí jeden muž, zloží si helmu a ja ho spoznávam. Shadowbreaker, veliteľ stormwindských paladinov. Až po jeho otázke si uvedomím, že mi celkom slušne hučí v hlave a jedno oko mi oslepuje pramienok krvi z roztrhnutého obočia. Navyše kúzlo, ktorým som zastavila koňa ma celkom slušne vyčerpalo. Stromy neboli totiž nadšené z toho, že by sa tej odpornosti mali dotknúť, takže si zo mňa potiahli slušnú porciu sily. Aj tak však pokrútim hlavou:
"Nič, čo by nespravilo menšie liečivé kúzlo a odpočinok. Budem v poriadku, paladin." Mierne skloním hlavu v náznaku úctivej poklony a po očku pozriem na môjho spoločníka. Kam to kúpil on?

Wyrmrest

Kalecgos si povzdechne a otočí se na tebe. Nevím, kde přesně se Ysera nachází. Po smrti Deathwinga a ztrátě našich propůjčených schopností jsme se rozdělili. A Ysera vždy byla z nás nejtajemnější a preferovala samotu. Je možné, že je nyní někde ve Smaragdovém snu. Možná Alextrasa by ti mohla poradit, kde ji najdeš. Ale větší štěstí bys mohla mít u nočních elfů, u druidů. Hlavně u Malfuriona Stormrage, pokud ji doopravdy chceš vyhledat. Ať už se však rozhodneš přijít na toto tajemství jakkoliv, věřím tvému úsudku.

Wyrmrest a Kalimdor

Ano, zelení střeží přírodu a Sen. Tam by jsem jí určitě našla, jenže já se tam nedostanu, nejsem druid ani nic podobného. Co jsem slyšela, vím, že zelená letka obývá Kalimdor a ruiny Onerio, zamyslím se, možná tam bych na členy její eltky narazila, a pak bych se přes ně dostala i k Yseře.
Matka života, ano, ta by byla také volbou. Ale vzhledem ke snům a k jistému spěchu yb bylo lepší najít přímo Tu ze Sna, nebo někoho kdo by o ní...
,,Noční elfové?'' pohlédnu na bratra. Jistě. Jejich druidi a zelení spolu udržují zvláštní kontakt. Kývnu a dál poslouchám. Malfurion Stormrage. To jméno si musím zapamatovat.
,,Děkuji ti za důvěru, Kalecgosi,'' skloním uctivě hlavu. ,,nesklamu tě''.
Poodstoupím do větší vzdálenosti. Takže Kalimdor. Než bych tam doletěla, třebaže draci létají nejrychleji a každým máchnutí řídel ukrajují celé kilometry. Tohle by bylo na příliš dlouho. Volím tedy jiný způsob, rychlejší cestu.
Trochu se rozkročím a nechám kolem sebe pulsovat energii namodralé barvy. Ta kolem mně utvoří kruh a následně se světlo začne mihotat. Zmizím.
Naštěstí se přenos podařil a já neskočila kdo ví kde. Rozhlédnu se, sníh, vychřice a chrám jsou pryč. Zmzlé pláně nahradila zeleň, stromy, rostlinstvo. Ano, jsem si jistá tím, že tohle je Kalimdor.
Na chvilku sečkám, než se uklidním. Tohle kouzlo jsem za celých dva tisíce let použila jen pětkrát. Trochu mě to unavilo, ale únava po chvíli opět pomine a já využiju jiné kouzl, kterým propátrám okolí, snažíc se najít nějakou známku.
Nějakou stopu toho, že by v okolí mohla být elfská osada. V Kalimdoru jsem ještě nebyla, ale vím, že noční elfové jsou v průměru dva metry vysocí s ušima, spíš do zadu než do předu, jak to je u vysokých a krvavých elfů. Jejich pleť je i tmavší. Fialová, tmavě modrá až světle fialová u žen. Myslím, že podle toho je poznám docela snadno.
Zatím nic a tak rozsah kouzla ještě o něco zvětším.

Po zásahu druida jde kůň k zemi a rytíř s ním. Jakmile ho paladinové oblklíčí, dojde že nemá šanci. Konečně dostane za vyučenou. Boj končí zpopelněním rytíře a nákazou jeho bližšího okolí. Následně se paladinové vydávají k nám a ptají se jestli jsme v pořádku. Dost odřenin, pohmožděnin a škrábanců. Měli jsme štěstí že jste se objevily. Kouknu se směrem k mrtvole koně. Jen to zvíře mi asi nikdo nenahradí, tak si z něho vezmu aspoň cestovní brašnu. Mám tam většinu zásob a archeologických nástrojů.

Pandarie - Hostinec v Mlhách

Tvůj plán na sjednocení Aliance a Hordy nevyšel. Garrosh Hellscream, tolik potenciálu a nakonec jej promrhal tím, že proti sobě obrátil své spojence. A Varian Wrynn? Místo toho, aby to vše v Orgrimaaru ukončil a přidal rasy hordy do Aliance, místo toho dovolil aby si zvolili nového vůdce.
Tolik plánů a vše se sesypalo jako domeček z karet...

Sedíš u svého stolu v hostinci, čekáš až ti Tong přinese večeři. Přitom se zahledíš ven z okna, přemýšlejíc o bůhvíčem.

Azeroth, svět, který jsi přísahal chránit, narozdíl od tvého otce, který jej chtěl zničit. Planeta pluje vesmírem, plna života a moci... temnota se ale po ní natahuje, vidíš její drápaté prsty, jak ji svírají. Z hlubin povstávají neskutečná monstra, drápají se na povrch a požírají vše živé. Temný portál na východě propustil do světa jen oheň, který spálil vše, co mu přišlo do cesty. A až vše bylo pohlceno ohněm a temnotou, vše co zbylo byl jen tvůj otec, Deathwing. Dívá se na tebe, jeho krvavě rudé oči tě děsí. Má smrt nic nezměnila. Toto se stane, a již brzy. A ty to víš, synu. Tak proti tomu přestaň bojovat a přijmi to... přidej se k nim.

Jste v pořádku, pane? probudí tě Tongův starostlivý hlas. Stále se třeseš a ve tváři máš výraz absolutního děsu.

Sen, či vize?

Má smrt nic nezměnila. Toto se stane, a již brzy. A ty to víš, synu. Tak proti tomu přestaň bojovat a přijmi to... přidej se k nim...

Probudil jsem se trhnutím, div jsem neskončil na zemi.
Moje srdce tlouklo jako o závod, div mi nevyskočilo z hrudi. Cítil jsem, jak se se mé tělo nepatrně třese. Pohlédl jsem dolů na svou ruku. Ano, bylo tomu tak. Ten záchvěv byl nepatrný ale přesto, byl tam.
Jste v pořádku, pane?
Probudí mě z polosnění známí hlas. Přesto mi trvá hodnou chvíli, než jsem schopen nějak souvisle vůbec odpovědět.
"Jsem, příteli..." řeknu jen a krapet jinačím tónem než bylo u mě obviklé.
Zavřel jsem oči a pokusil jsem se sám sebe uklidnit, jenže jak? Jak jsem mohl zůstat klidný, když jsem díky Anduinovy viděl, co jsem viděl?

Thea, Marks

Lord Grayson Shadowbreaker si vás pořádně prohlédne a natáhne vaším směrem ruku. Z dlaně mu vyjde zlatá záře, která projde vámi a vyléčí všechna vaše zranění. Omrzliny z mrazu, energie ztracená kvůli temné magii, to vše je již minulostí. Zase jste zdraví a plní sil.
Snad to bude stačit. Máte štěstí, že jsme nedorazli později. Bohužel, ani tentokrát se nám jej nepodařilo chytit. Grayson si povzdechne a pohlédne na hromádku prachu, která zůstala z rytíře smrti. Pátrali jsme po něm už několik dní. Vyvraždil celou jednu rodinu, která měla farmu na severu. Když jsme s ním poprvé bojovali, bylo to stejné jako nyní. Když se proměnil v hromádku prachu, mysleli jsme, že je po něm. A jak vidíte, nebylo. Vrátí se, a zatím se nám nepodařilo zjistit proč.
Lord Shadowbreaker se otočí zpět k vám. Jakékoliv informace, které můžete poskytnout by se hodili. Pokud nevíte nic tak bych vám radil, abyste se tu již dále nezdržovali. Tohle místo je prokleté a budeme potřebovat dost sil, abychom to prokletí zvrátili.

Wrathion

Tong se na tebe starostlivě podívá, ale zjevně usoudí, že bude lepší se tě na to nevyptávat. Položí před tebe tvou večeři a odejde.
Začneš jíst, doufajíc že se potom trochu uklidníš, když tu najednou ucítíš něco, tak známého. Oheň, vše spalující, věčně hladový. Je to někde blízko, venku z hostince. Blíží se to. A cítíš, že ať už je to cokoliv, je to velice mocné.

Fastrasa - Kalimdor

Sbohem sestro! Kéž jsi úspěšná a vrátíš se co nejdříve! křikne za tebou Kalecgos, zatímco ty mizíš.

Teleportační kouzlo z tebe vysálo dost energie,ještě navíc na takovouto vzdálenost. Zorientuješ se a zjidtíš, že jsi zjevně někde v Ashenvale. Město Astranaar by mělo být blízko.

Cesta do Astranaar

PRoměnu do své pravé formy nebudu raději riskovat. Zbytečnou pozornost nepotřebuji. Ještě ejdnou se zhluboka nadechnu a vydechnu.
Nejblíže bude město Astranaar, otočím se daným směrem a dám se do kroku. Smysly má připravené, kdyby se náhodou něco dělo. Narážím na malý tábor gnollů, nevím rpoč, vždy mě bavilo tyto psí bytosti pozorovat. Připadaly mi legrační.
Proklouzku kolem a pokračuji v cestě, zamýšlím se. Má v tom zkutečně spáry Plamenná Legie? Ale kdo by jí vedl, slyšela jsem, že pán byl poražen před více enž deseti tisíci lety, během nedávné třetí války byl poražen Mannroth a pak i Archimonde. Zavrtím nad tím hlavou a raději se snažím soustředit. A také řpijít an to co nočním elfům řeknu, aby mě nezajaly, sice to není v jejich povaze... nebo aby si nemyslely, že jsem blázen.
Vůbec nejlepší by bylo, kdybych potkala nějakého druida. V toku takovýhto myšlenek mi smysly trochu povolí. Kvůli zaměstnanosti a snaze anjít an tohle vše odpověď a pak kvůli vyčerpanosti z teleportačního kouzla.

Jsme vyléčeni. Následně nás paladinové seznámí s tím kdo to je. Jsemt tu asi jediný komu to nemusí vykládat. Když se zeptají na informace, ozvu se. Vím o něm něco. Potkal jsem ho už dřív. Jako mladý,slabý a vychrtlý rekrut vstoupil do Lordaeronské armády, byl přidělen k jednotkám prince Arthase kde sloužil pode mnou. Byl zabit během Arthasovy zrady, byl to jeden z těch co si mysleli že se mohou bránit, a tak neutekl se mnou, zbytkem skupiny a trpaslíky do Azjol-Nerub. Nakonec se z něho stal jeden z rytířů smrti. Nikdy bych ale nečekal že udělá tohle. Poděkuji jim ještě jednou za pomoc. Ještě dodám. Menší rada, zkuste se neukazovat v plném počtu. 1-2 paladinové by ho měli napadnout a ostatní by měli číhat v okolí. Viděl jsem ho ve výcviku, když bojuje tak se ničemu jinému nevěnuje, a je jednoduché se k němu nepozrovaně přiblížit. Jak se mi znovu potvrdilo před chvílí.

Liečenie a novinky

Zlaté Svetlo z paladinovej ruky zaženie bolesti aj vyčerpanosť. Lord Grayson viditeľne vie, čo robí, a Svetlo ochotne plní jeho žiadosti. Novinky o rytierovi smrti, ktorý si veselo vraždí v okolí a nezastaví ho ani fakt, že ho skupina paladinov rozmenila na drobné, mi na nálade nepridá. Svojou troškou do mlyna prispeje aj neznámy muž po mojom boku. Takže veterán z Northrendu? Ešte z čias Arthasovej výpravy? A tak som dúfala, že tento druh problémov už máme z krku... Zrejme som sa tešila predčasne. Ustúpim zhruba o krok a skúmavým pohľadom si premeriam človeka. Potom sa spýtam:
"To všetko čo vravíš, je pekné, a zrejme aj pravda. Mňa skôr zaujíma to, o čom hovoril. Kto je ten nový pán, ktorého si našiel? Komu to slúži teraz? Od koho získal tú moc? Pretože som ešte nepočula o rytierovi smrti, ktorý povstane z prachu... "

Druid se mně začne ptát po tom co jsem řekl, jestli taky nevím kdo ho sem poslal. Chvíly přemýšlím, pak zkusím odpovědět. Ten ř mluvil o tom že "prázdnota" v něm se po smrti krále Lichů prohloubila, ne napoak. Takže ai slouží někomu velmi mocnému, tak aby tu prázdnotu dokázal zaplnit. Taky to musel být někdo velmi zaafektovaný proti jižanům. Napadá že za to může buď nějáký démon, nebo Horda, na tu vlastně padá podezření v čemkoliv. Uchechtnu se. Zkusím se zamyslet nad bytostmi které povstaly z prachu, tak podat možnou odpoveď. O žádném rytíři smrti co by povstal z popela jsem doteď nevěděl. Jedine, komu se povedlo povstat z popela byl Kel thuzad a málem při tom vyhubil vysoké elfy a zničil sluneční studnu. Takže k oživení toho rytíře je potřeba asi hodně velké spousty magie. Ale já o tom moc nevím. To chce najít někoho kdose v tomhle vyzná. Koukám se po ostatních jestli někdo neymyslí kdo by sem mohl poslat toho rytíře.

Trochu si povzdechnu a podepřu si hlavu, když panderen nakonec usoudí, že je lepší se víc nevyptávat. Ostatně, asi bych mu ani víc neřekl. Jen na minutku se pokusím zavřít oči, ve snaze si tak aspoň urovnat vše v hlavě, ale místo toho mě probudí to, jak přede mě ten medvěd postaví jídlo. Mlčky jej přijmu, ale po tomhle jsem nějak chuť k jídlu neměl.
Nicméně jsem se pokusil aspoň něco do sebe dostat, už kvůli tomu medvědovi.
Sotva se ale dostanu k prvnímu soustu, pocit, který se mě polije od hlavy k patě.
Příbor mi s cinkotem vypadne z ruky, dopadne na stůl a poté i na zem.
Ten pocit byl až příliš známí a přitom tak... Zorničky se mi lehce rozšířili a srdce, které se pomalu zklidňovalo, se zase rozbušilo jako o závod. Stejný pocit jsem měl v tom snu před chvílý...

Elwynn Forest

Paladin se na Markse zkoumavě zadívá, jakoby chtěl ještě něco říct, nakonec ale jen zasalutuje a řekne Děkuji vám za informace. Jsem si jist, že pokud se znovu objeví, poradíme si s ním. Nyní už raději běžte, než tu dokončíme svou práci. S tím se otočí a odejde zpět ke skupince paladinů rozprostřených kolem zbytků rytíře smrti.
Je na vás, co dále uděláte.

Wrathion

Strach sevře celé tvé tělo, příbor cinkne o podlahu a tvůj zrak se stočí k oknu. Zahlédneš Tonga, který je nyní očividně odhodlaný tenkrát se vyptávat více, ovšem to oblohu protne blesk a následující hrom ohluší téměř vše kolem. Na temné noční obloze vidíš oheň, padající meteorit zářící zeleně, jak dopadá někam poblíž...
Saurokové! vběhne dovnitř jeden pandarenský strážce a zabouchne za sebou dveře. Zase zaútočili, nebesa buďte milostiva. Rabují všechno kolem a získali nějakou temnou magii, prosím, nesmíme je nechat proniknout do údolí čtyř větrů, potřebujeme pomoc...
Pandarenovy prosby jsou pro tebe ale přehlušeny hlasitým řevem. Jdu si pro tebe, mládě!
Zdá se, že nikdo jiný to neslyšel.

Fastrasa

V lidské podobě cestuješ do Astranaaru, cesta zabere asi 20 minut. Nikoho nepotkáváš, ani u bran města, což už je vážně podivné. Přejdeš most, který vede na ostrov na kterém se rozléhá město a jsi tam. Sotva však vstoupíš na půdu Astranaaru, ucítíš něco podivného vycházejícího z jednoho domu u břehu jezera. Na ulici je v tuto dobu jen pár elfů, kteří si tě podezřívavě prohlížejí.

Astranaar

Jdu, dokud nedojdu k městu. Nic. Kromě těch gnollů na začáku. Žádné hlídky kolem města a ani v městě a to už se začíná smrákat. Měla jsem za to, že noční elfové v tuto dobu už vztávají.
Přecházím most na ostrov, náhle mé smysly zachytí podivnou... energii? Vycházejícího z jednoho z domů.
Zamířím tam, snažím se ignorovat podezdřívavé pohledy elfů kolem mně. Myslím, že elfové mají s Aliancí spojenectví, neměly by sledvat člověka tak nedůvěřivě, třebaže tne člověk je očividně mág.
Smysly nechám napnuté pro možné nebezpečí a přecházím k domu.

Strnulost a skoprněkost, která se mě zmocnila se nedala popsat.
Srdce mi v tu chvíly bušilo natolik, že jsem si myslel, že mi skutečně vyskočí skrz kosti, maso a kůži ven z těla pryč. Od hlavy až k patě mě polil studený pot, který mě doslova přimrazil.
Dovnitř se přiřítil nějaký pandaren.
Viděl jak mluví. Ona, otevíral a zavíral ústa, ale já... neslyšel jsem co říkal. Neslyšel jsem nic, zhola nic. Svět v tu chvíly pro mě naprosto utichl a jediné co jsem slyšel byl tlukot svého vlastního srdce poslečně s mím zrychlených dechem.
Jdu si pro tebe, mládě!
V tu chvíly jakoby se pro mě zastavil samotný čas. Moje srdce jakoby vynechalo a přestalo na několik sekund bít. Trvalo mi dalších několik sekund, než moje tělo začalo nějak reagovat.
Prudce jsem vstal od stolu, natolik, že jsem jej až skoro převrátil. Ignoroval jsem pandy a vyběhl ven...

Problém vyřešen
Jak to vypadá, tak vše nakonec dobře dopadlo. No skoro, jen jim asi znovu utekl. Sesbírám si svoje věci, a zkontroluju si je. Nakonec mně zaujme dýka jež je od tmavé krve. Stará tisíce let, ale stále použitelná, dřív to byl možná i magický artefakt, kdo ví? Kouknu na Druida a píjdu k němu. Nevím jak ti poděkovat, za včasný příchod a tudíž i moji záchranu. Podám jí dýku Vem si aspoň tohle. Je to z doby před vznikem Maelstormu a roztržením kontinentu. Vyrobily to tvoji lidé. Ať si ji vezme nebo ne, já se následně vydám do města. Chci si den odpočinout a naplánovat další výpravu.

Darček a čo ďalej

Po slovách od ľudského bojovníka sa ponorím do nelichotivých myšlienok. Poznaj svojho nepriateľa, to je moje heslo. Pred výpravou na mrazivý sever som si zistila všetko, čo sa len dalo nájsť v záznamoch o tomto kuse zeme. A rovnako som sa zoznámila s Arthasom a tragickou históriou jeho prerodu v príšeru, ktorej sme neskôr museli čeliť. Veľa som sa naučila priamo na mieste, a tak o sebe smelo môžem povedať, že poznám spôsoby nepriateľa.
Ale to, na čo som narazila tu... páchne to ako práca kráľa zo Zmrznutého trónu, lenže ten už dokraľoval. Ostatne, to priznával aj rytier. Toto je niekto iný, mocnejší a nebezpečnejší. Horda? Nie, tí majú teraz priveľa práce sami zo sebou. Ten bordel, ktorý urobil mladý Hellscreem, Vol'jin tak rýchlo neuprace. Nie, toto nie je práca Hordy. Iba ak...
Z myšlienok ma vyruší môj spoločník. Usmejem sa, a chystám sa poďakovanie odmietnuť s tým, že na mojom mieste by každý urobil to isté. Lenže potom mi podá zbraň. S úctou prevezmem dýku, ktorá skutočne patrila môjmu národu. Otriem z nej temnú krv a ticho sa jej prihovorím:
"Shan alator, sadrei anda nirial." Pod dotykom mojich prstov prejde po čepeli jemná, mesačná žiara. Zdvihnem oči od dýky a prihovorím sa teraz mužovi:
"Daroval si mi vzácnosť, mladý muž. V správnych rukách je táto dýka mocná zbraň. Moje ruky to však nie sú. V každom prípade ti ďakujem." Chvíľu rýchlo premýšľam. Stopa, na ktorú som narazila pred tým, ako som sa zaplietla do tohto, už najskôr vychladla. Tam už nič zaujímavé nezistím. Na druhej strane, toto je jediný tvor, ktorý priamo narazil na fakt, že sa niečo deje. Preto rýchlo dodám:
"Ak ti to nebude vadiť, rada by som ti cestou do mesta robila spoločnosť. Mám z tohoto všetkého zlý pocit, a rada by som sa o tomto všetkom porozprávala. Mimo iné- moje meno je Thea, teší ma."

Když řekne že to je zbraň jejího lidu ale ona ji nemůže použít, odvětím. Pravděpodobně ji vyrobili urození, při prvním vpádu Plamené legie. Ještě nikdy jsem ji nepůjčil Vysokému elfovi, podle mého ji mohou ovládat oni. Jestli se chceš něco dozvědět, musíš do hospody, nejvíc nacpané jsou v Old townu. Tam choděj dobrodruzi na nákup vybavení a cvičí tam. Takže když mají chvíly času zalezou do tamní hospody.Když řekne že půjde chvíli se mnou odpovím ji. Nevadí mi to, aspoň si s někým po dlouhé době promluvím. měsíc jsem hnil v Redridge mountains na místě vykopávek a s nikým jsem neprohodil ani slovo. A já jsem Marks. Pomalu se vydám směrem k městu. A chvilku si prohlížím věže za mostem a opravu sochy jednoho z pradávných hrdinů. Deathwing v tomhle městě napáchal dost škody. Už to opravují aspoň rok. No nic, musím nejdřív zajít do aukce, hodím tam pár drobností a zeptám se na novinky co se tam nabízejí. Snad je tam k dostání i slušný jezdecký kůň...

Otec Fonley, Fastrasa - Astranaar

Již je to nějaký čas, co ses rozhodl žít mezi elfy ve městě Astranaar. Elfové tě mezi sebe přijali, ačkoliv moc lidí mezi nimi nežije. Nejsou schopní si zvyknout na to, že elfové jsou noční tvorové.
Sotva večer vyjdeš ze svého domu, uvidíš na ulici u mostu vedoucího pryč z města shluk elfů, jak si prohlížejí nějakou mladou ženu (Fastrasa).
Je z ní cítit něco divného... říká jeden elf, když kolem něj žena prochází. Je to vůbec člověk? Možná mág... ti by se tu neměli ukazovat jen tak na veřejnosti... zašeptá jedna elfka.
Kdoví, jestli to vůbec je člověk.
Žena míří přímo k tobě a tvému domu.

Wrathion

Vyběhneš z hostince a míříš přímo k tomu hlasu. Za tebou vyběhnou dva z tvých Blacktalonských stráží, očividně tě nechtějí nechat bez ochrany. Worgen a lidská žena, oba válečníci.
Na obzoru vydíš hořící domy pandarenů a tlupu sauroků, jak je plení. Tebe ale zaujme kráter, který se rozprostírá asi 10 metrů před hospodou. Vylézá z něj pekelník, vypadá jako golem sestavený z kamenů hořících zeleným plamenem.
Tady jsi! zahřmí a rozběhne se na tebe...

Na ceste do Stormwindu

Marks - tak sa volá môj nový známy, vykročí a ja sa pridám k nemu. Počúvam, čo hovorí o dýke a potom mu s miernym úsmevom odpoviem:
"Zle si ma pochopil. Táto zbraň nemá s Vysokými nič spoločné, teda, okrem doby vzniku." Vytiahnem zbraň a ukážem na zdobenie čepele a záštity. Medzi jemnými linkami ornamentov sa nachádza jasný mesačný kosák.
"Ja nie som schopná použiť túto zbraň, pretože to dokážu len kňažky Matky Luny. Dýka je zasvätená Elune, a hoci mám Bohyňu vo veľkej úcte, nie som jej kňažkou. Zbraň prinesiem do chrámu, tam už budú vedieť, čo s ňou."
Prejdeme bránou a Marks pri pohľade na poničené veže spomenie Deathwinga. Zavrčím a do hlasu mi prenikne zlosť a horkosť:
"Stormwind je na tom ešte dobre. Neviem, kde všade si bol v poslednej dobe, ale z tvojej reči usudzujem, že si nevidel, ako pochodil Auberdine... a vlastne celý Darkshore."
Marksovým plánom na navštívenie aukcie sa nebránim. Len prikývnem a poviem:
"Ja si aj tak musím skočiť do banky. Odložila som tam pár vecí z mojej výstroje, o ktorých som si myslela, že ich tu, v civilizácii, potrebovať nebudem."

Je to zvláštní život žít mezi elfy. Jsou jiní než lidé. Nepropouštějí emoce tak na uzdu. Jsou tak vážní. Prvních několik měsíců jsem se bál že je urazím. Mají složitý systém zdvořilostí. Brzy mi přešel život mezi nimi do krve. Přece jenom v místě mého původu se den a noc moc neliší. A nedělá mi problém žít jako oni v noci.
Dnes jsem se probudil o něco dřív,než normálně. Usadil jsem se u ona a dopřál jsem si střídmou snídani a krátkou modlitbu. Rozhodl jsem se vyrazit na malou večerní procházku po okolí.
Otevřel jsem dveře a potichu jsem je zavřel. A překvapeně jsem zůstal stát. Elfové se shlukovali a šeptali si rozrušenými hlasy. Tématem jejich rozhovoru je mladá dívka procházející městečkem. Míří přímo ke mně. Bez zaváhání.
Copak jseš ty zač? Pomyslím se a opřu se o plůtek před domem. Jsem zvědavý kdo to je když dokázala rozrušit i jinde klidný noční lid.

Astranaar

Dobře uznávám, takhle sem vejít nebyl nejlepší nápad. Ale bylo to rozhodně lepší v téhle podobě. Vynadám si v duchu. Neznala jsem noční elfy, vše co o nich vím jsem měla z doslechu těch, kteří se s nimi již setkaly.
Udržím si klidnou tvář.
Nedělám přece nic špatného, potřebuji jen informaci a pak zase půjdu. Kdybych se tak mohla změnit v humanoidní formě do podoby elfa, v tuto chvíli nočního - nejlépe, bylo by to lepší. I když... nejspíš by i tak cítily, že něco na mě není tak úplně v pořád.
Dojdu až k onomu člověku a s dlaněmi u sebe se lehce ukloním. ,,Ishnu-alah'' pozdravím. Snad to vyslovuji správně. Tenhle pozdrav bych ještě měla znát, alespoň něco, nějaký začátek. Ušklíbnu se v duchu.
,,Omlouvám se za vyrušení, ale potřebovala bych radu'' řeknu s úctou v hlase. Zním jistě hloupě. Ale nic víc mě nenapadlo. Vím, že bych měla raději mluvit s nějakým nočním elfem, namísto s člověkem, hledám-li elfa. Ale člověk mi snad bude věřit víc.
Sečkám v mírném předklonu očekávajíc, co bude dál.

Stormwind
Když jsem šel do aukce, stavil jsem se za dcerou jež je vlastníkem celé aukční síně. Jako obvykle jsem se ptal na místo původu artefaktů jež se zde nově objevily na prodej. Podle toho jsem si mohl udělat obrázek o tom kde jsou aktuální naleziště artefaktů. Zůstal jsem na oběd a předal jí menší dárek z cesty do Redridge mountains. Chvíli po tom jsem už v aukční síni dával peníze na nový stroj pro mojí přepravu. vyhlídnul jsem si pěknou motorku, měla dokonce na sobě cedulku . Následně jsem byl až do večera v královské knihovně kde jsem Henrymu Jonesovi ukazoval co jsem vykopal. Většinou to byli fosílie, a úlomky toho či onoho, a pár dalších věcí. Ale nic ceného. Dál jsem v knihovně studoval knihy o prastarých civilizacích a královstvích, a snažil se určit kde se mohlo nacházet to, či ono sídlo. Když jsem to dodělal šel jsem so hospody poslouchat místní drby. Po půlnoci již podnapilý jsem se dopotácel k aukci kde jsem sebou u budovy fláknul a ožralý jsem tam usnul.

Stormwind - Marks a Thea

Po krátkém rozloučení jste se rozešli po svém, Marks do aukční síně, Thea do banky. Následující zbytek dne strávíte po svém, až do večera. To se oba rozhodnete, že byste se měli najíst v nějakém hostinci.
Oba jste se setkali v tom samém, U Prasete s Píšťalkou. Doslova do sebe vrazíte u vchodu.
Slyšeli jste, že tento hostinec má nejlepšího kuchaře ve městě a příjemná hudba a teplo vás zve dovnitř.

Svoje "stráže" jsem ignoroval, stejně jako to co dělo někde v pozadí s těmi medvědy.
Moje oči byly upřené jen a pouze na ten kráter, který byl přímo přede mnou. Znovu jsem pocítil jak mě nepříjemně zamrazilo po celém těle, ale tentokrát to bylo něco jiného.
Cítil jsem magii, temnou a věčně hladovou, byla cizí, jiná a přitom, tak povědomá, známá.
"Tady jsi! "
Onen hlas mě znovu probudí ze skoprnělosti.
Golem? Kamenný golem? Ale ten oheň... oheň... není normální a ani dračí...
A poté mi to dojde. Dojde mi to, že jsem tu samou magii cítil v ono vidění, které mi způsobilo to titánské zařízení. Anduin byl u toho.
"Infernal..." pronesu.
I přesto, že je to démon, je to jen jeden démon a navíc nijak mocný. Takoví se nemůže rovnat mé moci...

Ishnu-alah odvětím též.Ukloním se,přesně takjakkáže protokol.
Prohlížím si jí.Určitě je jiná. Je to vidět z rekace elfů. A i mě upoutala. Čarodějka? Možná.Určitě je velmi mocná.Nedokáži ji však zařadit.
Nejdná se o vyrušení dcero. Rád ti radu udělím. Pokud budu schopen poradit Odpovídám uctivě.
Překvapila mě.Její znalost některých elfských zvyků je pozoruhodná. Rozhodně je to zajímavé děvče. A pokynují rukou aby pochopila že přede mnou se nemusí tak dlouho klanět.

Astranaar

Tak se tedy narovnám. Jde ze mě poznat jisté vysílení. To kouzlo budu muset ještě procvičit, povzdechnu si v duchu s myšlenkou, že kdyby bylo třeba přemístit víc osob...
Dcero, jistě. Kněz či otec. Kývnu. ,,Děkuji, nezdržím vás dlouho, otče'' řeknu zdvořile a koutky zvednu do mírného úsměvu. Trochu nejistěji a tišeji se pak táži, jestli by jsme se nemohly jít projít nebo si promluvit někde v soukromí.

Převapila mě žádostí o soukromí. Skoro to vypadá jako by vyhledala přímo mě. Pokynu jí tedy at mě následuje. Vstoupíme do svého skromného příbytku. Nabídnu jí džbán vody. Poté se usadím ke stolu u okna
Posad se. nabídnu jí Copak tě trápí dcero?

S děkovným kývnutím otce následuji a poté usedám naproti němu. Stále mi v hlavě víří několik otázek. Pokusím se mysl trochu uklidnit a konečně rozpustím nenápadné ochranné kouzlo.
Vím, že potřebuji zjistit, kde najdu toho druida. I o něm jsem již dost slyšela. Ale nejdřív nejspíš zpověď neuškodí. Potřebuji se někomu svěřit, jinak už asi nevydržím.
,,Nevím, kde bych měla začít, otče,'' pronesu nejistě, chvilku přemýšlím. Zkusím to od začátku ,,já a moji blízcí cítí, že se ve světě něco děje. Něco hrozného. Nevíme, jak dalece to zaznamenaly ostatní'' řeknu pomalu a zamyšleně. Zároveň doufám, že tím ''ostatní'' ho nijak nerozhněvám nebo něco podobného.
,,Několika z nás se začínají zdát podivné sny a k rozluštění toho všeho jsem byla pověřena. Přijít na to proč,'' povzdechnu si ,,nechtěla jsem vytvořit rozruh, jsem mezi lidem nočních elfů poprvé. Nikdy jsem se s nimi nesetkala a přicházím z daleka. Můj starší bratr mně vyslal, ale nechápu proč, předemnou by se jistě našly vhodnější a zkušenější... osoby''.
Skloním hlavu. Jsem z toho všeho trochu zmatená. Myslí mi opět proběhne pohled na pustinu, kde se překrývají mrtvá vysátá těla draků ze všech letek. Chrám rozpulený a kolem něj Aspekti a... ten krvelačný pohled. Chytám se za halvu a napevno zavírám oči.

Poslouchám její slova. Vypráví mi o tom,že se opět něco děhje. Jako by tenhle svět toho neměl dost na starost. Vidím,že se trápí. Nevěří si. Byl jí dán úkol,který je snad přílíš těžký nebo důležitý.
Cesty světla jsou nevyzpytatelné dcero. Pokdu tvůj brat věří, že tento úkol zvládneš splnit tak to zvládneš. A pokud jsou tvé úmysly čestné světlo ti podá pomocnou ruku.
Chytá se zahalvu. Něco jí užírá zevnitř
Žádám tě světlo o pomoc. Tuto dívku ztrácí víru v sebe. Pomoz ji najít cestu zpět a uklidni její rozbouřenou mysl. Požádám světlo o pomoc. Pokud sito tato dívkazaslouží vyslyší mně.
Napřáhnu ruku a dotknu se jejího čela. Věřím ež světlo skrze mněu klidní dívčinu mysl.

Cítím, jak mě ten hrozný sen a pohled opouští. Má mysl se opět uklidňuje a s ní ustává i bolest hlavy, hlas, který patřil k očím shlížící na ten hřbitov je pryč.
,,Děkuji otče''zašeptám a pootevřu oči. Zapomínám si pohled hlídat a tak se mi v něm zaleskne mé skutečné stáří a to, co jsem již viděla.
,,Děkuji, za vaše slova a pomoc, kterou jste mi poskytl'' skloním na chvilku hlavu. ,,Můj bratr mi dal radu, ať mezi dětmi měsíční bohyně Elune vyhledám druida jménem Malfurion Stormrage, mohl by jste mi říci něco bližšího?'' požádám ho ještě.

Zvláštní. Ty oči. To nejsou oči mladáho děvčete honí se mi hlavou myšlenky. Kdopak jsi dcero?
Hledá Malfuriona. Jednoho z nejmocnějších druidů světa. Zapléta se do vysoké hry.
Pokud o něm budeš mluvit s Elfy můžeš o něm slyšet jako o Shan´do Začnu Je to jejich arcidruid. Jeden z vůdcu Cenariova kruhu,mocné skupiny druidů. Společně se svou partnerkou Tyrande vládne nočním elfům.Tady ho nenajdeš. Musíš se vydat na sever děvče.Do Darnassusu Hlavního města elfů. Shando je moudrý muž a věřím že ti dokáže poradit s tvým problémem dcero.
Odmlčím se.Je to zvláštní dívka. Pokud je to dívka. Stále nemohu z hlavy dostat ty oči. Ty oči. Viděli toho víc než jsem kdy viděl já.

Astranaar

Otec Fomley po pohledu do očí Fatrasy dostane podivnou vizi. Omdlí a spadne z křesla na zem, zatímco Fatrasa se na něj jen vyděšeně dívá...

Plameny a smrt, jezero vyschlé a dno pokryté mrtvolami elfů. Stromy vykácené, město vyrabované a plné zrůd požírajících mrtvoly. Temnota pokryje vše od obzoru k obzoru a oheň pohltí zbytek. Z východu sem míří armáda orků se zářícíma červenýma očima, ničíc vše v jejich cestě...

Poté se Fomley probudí ze sna, bolí jej hlava, jak si ji narazil o zem. Místnost viditelně ztmavne a okna jakoby byla překryta závěsy. Cítíte kolem jen čirou temnotu, jenom malý plamének světla vychází z Fomleyho.

,,Ano, něco sjem již o něm slyšela, jen jsem nevěděla, kde se nachází'' kývnu a dál ho poslouchám. Shan'do... elfsky učitel. tohle bych si taky pamatovala, dobře, ještě se něco přiučím. Byla bych ráda, kdyby šel semnou. Ano, mohl by... zamyslím se, hned ale myšlenky rozlouštím a pohledem na něj, jak padá na zem.
,,Otče!'' téměř vykřiknu zděšením a zaklekávám k němu.
Neklidně se začíná chvět. Je to snad kvůli mě? Polknu a bezmocně ho sleduji. Naštěstí za pár minut, které mi připadají jako celé dlouhé hodiny se probouzí.
Když se probouzí podepřu ho. Musel se uhodit při tom pádu do hlavy. Krev mu anštětsí podle pachu neteče. V duchu si oddechnu a pomáhám mu na nohy.
Zmateně se rozhlédnu, jistě ... byl už večer, ale tohle není obyčejná noc. Cítím temnotu, okna jsou jako azkrytá kusem tmavé látky nebo... kouzlem?
Váhavě použiji zjišťovací kouzlo.

Vidím jezero. Jezero plné mrtvých elfů. Děti,ženy,muži.Znám je všechny. Cítím žár v zádehc.Otáčím se. Město hoří.To co bývalo lesy je pryč. Vidím dodálky.Městem se míhajístíny.Vidím jak k zemi padají psolední živí. Obklopuje mě opět temnota.Poslední co vidím je armáda rudookých orků,jenž pochodují zbytky Ashenvale.
Proobuzím se do tmy. Dívku v podatě nevidím. Jediné světlo vydávají moje ruce. Vyšku krátkouděkovnou modlitbu a pokusím se zvednout.Nejde to.Motá se mi hlava.
Mou hůl Zachrčím. Potřebuji se o něco opřít.

Hůl... Rozhlédnu se, naštěstí nemám s temnotou takové problémy. Stále udržuji kouzlo, které mi snad poté odhalí co se za tím skrývá.
,,Tady otče'' hlesnu a podávám mu jeho hůl a zároveň ho podpírám.
Zamračím se. Tohle se mi vážně přesátáv líbit. Trochu mi to připomíná pověst o bývalém strážci země a vůdci černé letky. V pověsti se vypráví, že když šílenstvím rozevřel kříla, svět pokryla temnota, panika, strach a smrt. Ale tohle přeci enmůže být jeho dílo. Má být již mrtví... ne, tohle musí být něco jiného. Zavrtím hlavou.

Díky dcero. promluvím už lepším hlasem.
Když už vím že se udrřím na svých nohou,přistoupím k oknu. Pokuším se porhlédnout temnotu. Není přirozená. Tahle temnota je zlověstná.Normální temnota v Ashenvale je překrásná. Mé ruce stále slabě září.Osvětlují však jenom verandu.
Co se stalo dcero? Co se ve jménu světla jenom děje?

,,Právě to je mím úkolem zjistit,' zašeptám a dojdu k němu ,,ale ať je to cokoli, přinese to pro svět opět útrapy a ztráty. Ale jestliže se přijde v čas an to, co přesně je tím strůjcem, nebudou oběti tak vysoké''.
Mé oči začnou slabě zlatě zářit. Pohlédnu zkoumavě na otce. ,,Pomůžete mit o zjistit a odhalit temnou oponu toho všeho?''.

Vyslechnu ji. Tady jde o víc než kdy šlo. Přejdu ke skromné bedně a vytáhnu starou dýku. Pořád nezrezla. Schovám ji pod hábit a předstoupím před děvče
Pomůži ti dcero. Řeknu jí a zkoumám ji- Když mi řekneš kdo doopravdy jsi.Hledáš arcidruida,tvé oči jsou starší než tvuj vzhled. A když jsem se do nic podíval měl jsem vizi.
Zadívám se jí upřeně do očí. Kdo tedy jsi?

Pootevřu ústa. Chvilku přemýšlím. Jeho pohled je upřímný, svěřit se mu s ním pomohlo, dal mi radu a pak i pomohl zahnat ten děsivý sen.
Zaslouží si vědět. ,,Dobrá,'' začnu pomalu. ,,jsem starší než vypadám, v této podobě mě pár smrtelníků zná nebo znávala jako Faidu. Ale mé jméno je Fastrasa, pocházím ze Střechy světa...'' zadívám se mu do očí, připravená ho zachytt, dkyby těch informací na něj již bylo moc.
Otevřu se mu. A v mích očích se zračí má skuteečná podoba a vize se otci prolne do jeho mysli.
Tmavý plášť se rozděluje a mění barvu, stejně tak i tunika a ostatní mé oblečení. Světšuji se. Mihotající světlo tančí kolem nastávající přeměny. Ruce se mi mělí v tlapy,s tojím na čtyřech. Místo dlaní a prstů mám spáry s ostrými tyrkycovými drápy. Oblečení se změnilo, je z něj šupinaté tělo tmavé modré barvy a z pláště se stala mohutná křídla tmavěmodé barvy s nabělavími blánami. Za mnou se hne svalnatý ocas zakončený palcátem z tyrkysových krystalů. Krk mám delší a místo lidského obličeje ještěří tvář s tlamou a na hlavě čtyřmi rohy.
Přeměna trvající jen chvilku opět odezní a mé zlaté oči pohasnou a přestanou vyzařovat světlo.
Drak...Modrý drak.

Drak.Tady.Modrý drak.Ted už to dává mnohme vícsmysl.Draci se vždy zajímali o smrtlený život. A zaplétali se do všeho možného. Ucouvnu. Je modrá. Vládci magie. Nejmocnější kouzelníci. Zase jsem se nechal zatáhnout do něčeho zvláštního. A jako vždy mě to láká.
Jsem Fomley. Nemůžu tě zova tdcerou,nebot ty jsi tvor starší než víra ve světlo. A tynezov mě otcem. Neb ty jsi víc než já.Pomůžu ti. Světlo musí zažehnat temnotu.
Tak to má být. Světlo stojí proti temnotě za všech okolností. A já nenechám světlo padnout

Tímhle si nejsem tak docela jistá. Jsem poměrně mladý drak, třebaže už ne dráče. Oslovení ''dcero'' mi nevadilo. Sama ani nevím, jestli se věk smrtelník dá nějak přepočítat na dračí. Zamyslím se.
Kývnu. ,,Děkuji,'' kývnu a zamyslím se co dál ,,můj bratr mi řekl ať vyhledám právě Malfuriona Stormrage, protože ten by se skrze Smaragdový sen mohl spojit se Snící Yserou'' vysvětlím ještě.
Čím dříve vyrazíme, tím lépe. Ysera snad bude vědět o vizích víc.

Tak tedy vyražme. Pobídnu dračici a najdu svíčku. Se zapálenou svíčkou otevřu dveře a opatrně vykročím ven. Něco z boje umím a opatrně kráčím s holí doprostřed naměstí. Doufám že se Faidu drží za mnou. Dávám si pozor a opatrné oblhížím okolí.
Opatrně zašeptám Lidu Elune,jste tu? Pokdu ano,předstupte a požádejte Elune at rozzežene temnotu.
Pokud tu jsou uslyší. Mají perfektní sluch. Poté se otočím a hledám dračici.
Pojd a přidej svou magii ke světlu.Rozežnme tu temnotu at víme čemu čelíme.

Držím se za otcem Fomleyem. Opět jsem nechala rozprostřít kouzlo, které by mělo vyrovat před útokem. Velcí Aspekti, co se to jen děje?
Uslyším hlas otce a jeho výzvu rozehnat tmu. Přikývnu. Roztáhnu dlaň a chvíli se soustředím. Začne se mi tam zhmotňovat modro-bílá koule pulzujícího světla. Na malou velikost... s dobrým dosahem.

Stormwind
Když odcházím z knihovny, už je tma, svítí hvězdy, jak krásná noc. Při tom jsem si vzpomněl na Northrend. Aspoň nějákou výhodu má cesta na sever, zase uvidím tamnější polární záři. Po krátké cestě se nacházím v Trade district. Vzpomenu si na nebezpečí která mně asi čekají v Northrendu, tak se rozhodnu že si složím skupinu jež se mnou pojede. Právě vcházím do jedné z vyhlášených hospod, i když je pravda že radši dávám přednost jedné tiché hospůdce ve Dwarven district. Potkám zrovna Theu. Zdravím, nechcete si jít popovídat nad korbel piva? Usměju se. Trochu jsem vyzněl jako trpaslík. Ale je pravda že bych vám chtěl nabídnout obchod, chci jít na výpravu na sever a tak hledám dobrovolníky. Potěchto slovech vejdu do hospody. A k volnému stolu si odložím kožený vak s psacími a čistícími nástroji plus několik papírů a obálek.

U Prasaťa a píšťaly

Zvyšok dňa prebiehal divoko. Prakticky som sa nezastavila, až kým mi žalúdok rezolútne neohlásil, že takto to ďalej nejde a ak sa mu okamžite nepostarám o nejaké naplnenie, zavolá moje zvieracie ja a začne loviť krysy. Po takejto tvrdej vyhrážke neostávalo nič iné, len kapitulovať a vyhľadať hostinec. Spolubojovníci mi vždy vychvaľovali Prasa a píšťalu v Starom meste, a aj z vlastnej skúsenosti viem, že je tam úžasný kuchár. Len dúfam, že tam zase nebude niekto robiť dusno... To by som musela Stormwind opustiť ešte dnes v noci.
Náhoda chcela, že pred hostincom stretnem Marksa.
"Pivo bude fajn, ale najprv musím niečo zjesť." S úsmevom prijmem pozvanie a vojdem dnu. Stiahneme sa na poschodie za jeden z posledných voľných stolov. Navyknutým pohľadom skontrolujem osadenstvo, vytypujem si jedného ožralu, ktorý neskôr zrejme začne robiť problémy. Jedna cez hubu by to mohla poriešiť, zvyšok vyzerá neškodne. Objednám si miestnu špecialitu, džbánik vareného vína a počúvam Marksa. Trochu nedôverčivo nadvihnem obočie:
"Do Northrendu? Jeden by si myslel, že po tom všetkom, čo sa tam stalo, toho budeš mať plné zuby. Čo ťa tam ťahá, ak môžem vedieť?"

Nečekané vidění
Po opuštění své vesnice a svého mistra jsem odešla do Stormwindu kde jsem se nechala zapsat na místní univerzitu magie.Naštěstí Stormwind není závislý na Dalaranu,ale má svou vlastní magickou organizaci.A dostat se do Dalaranu už není tak snadné jako v minulosti.
Dostaňte se do Dalaranu je to maličkost.No maličkost ne,ale poněkud snadné.Skvělé vím že každý musí nějak začínat,ale tohle jsem nečekala.Třeba že se budu protloukat jako potulná kouzelnice.
Našla jsem práci v hospodě U zlatého sudu abych měla peníze na jídlo a ubytování a taky na výdaje spojené se studiem.Roznáším tu jídlo a nápoje naštěstí po večerech a já nemusím umývat podlahu,vysypávat popel z kamen,rozestýlat postele a navíc poslouchat ty jejich věčné oplzlé narážky a plácání po zadku.Navíc jsem už na to zvyklá a mám už praxi a až budu umět víc už to nebudu potřebovat.Navíc sem chodí výhradně trpaslíci což je výhoda.Hodně toho vypijí a málo namluví.Většinou se jenom chvástají,zpívají a mně ignorují jako placatý kámen což mně vyhovuje.
Dívali by se mi za výstřih leda že bych si do výstřihu zasunula půllitr nebo se polila pivem.
Usměji se nad tím vtipem vyzvednu si další várku a jdu obsloužit těch několik ožralů které budu muset probudit až se zde zavře.Odnesu pivo dvěma trpaslíkům kteří se v rohu o něčem tak zuřivě dohadují že ignorují nejen mně,ale i jídlo které mají před sebou.Už chci odnést pivo třetímu opilci když ucítím zvláštní pocit jako by se zvedala magie aby spálila nejen tento hostinec,ale celý svět.Proberu se na zemi a cítím pivo které jsme na sebe vylila a zjistila že tentokrát se na mně dívají všichni.
To byla vize?Já přece nemívám vize.Ale co to znamenalo?
Znamená to že jsem omdlela a vylila na sebe pivo.Hospodská mně odvede dozadu a i když si vážím její starosti není nutná.To co říká to co jsem viděla nevyřeší ani mi to nezodpoví na moje otázky.
„Děkuji,ale už jsem v pořádku.Možná máte pravdu budu se šetřit,ale já peníze potřebuji.Teď si odpočinu a vysuším se.“usměji se rozloučím se s Thaegrou pokud mi něco ještě nechce říct a odejdu do svého pokoje.Tam se posadím položím ruce na kolena a soustředím se.V očích mi na chvíli zaplane než si vytvořím v dlaních oheň.Pak je odkloním a přitom si dám pozor abych se tím ohněm nespálila ani tady nic nepodpálila.Jde mi jen o to se vysušit od toho piva.

Stromwind - plánování cesty
Jakmile se zeptá proč tam jdu, odpovím. Jsem archeolog, tam na severu podle mého mohu najít velice vzácné fragmenty různých věcí. Lidi byly v Northrendu chvíli, jakmile začal Deathwing svoji skázu a byla objevena Pandárie, tak se všichni přestaly o severní oblasti zajímat. Teď tam moc jiných archeologů nenajdem. Co mi Jones z královské knihovny řekl, tak to že všichni teď spíš hledají v Pandárii, taky to dá kniha kde je jen zmínka o Pandách, je už v rukou nějákého Archeologa nebo jej její cena až předimenzovaná. Na stole odhrnuúřebytečné věci a položím na něj mapu, tu zatížím několika fragmenty, úlomky a skicami, k tomu přiložím lupu a něco na psaní. Okamžitě začnu vysvětlovat. Do Northrendu by jsme se měli dostat lodí ze zdejšího přístavu. Lodí se dostaneme do Valiance keep v Borean tundře. Postupně cestu ukazuji na mapě prstem. Z ní půjdeme do Dragonblightu. Zde bych chtěl začít dělat vykopávky na několika vytypovaných místech. Vezmu lupu a označuji místa, načež k nim lupu přiložím aby bylo vidět místo podrobněji. Chtěl prozkoumat okolí několika vstupů do královtsví pavouků, možná se i podívat dovnitř následně kopat i dračích pohřebišť, a jako třešnička a na dortu, bude Arthas base campMísto kde jsme přistáli před spoustou let, když jsme pronásledovali Mal, ganise. Ale jestli tam nebudeš chtít, nemusíš, tam si jdu jen pro osobní věci které jsem tam ztratil když začaly ty hrůzy a já neplánovaně utekl. Následně ukážu několik předmětů, první je zkamenělina pavoučí nohy z Azjol, Nerub dál tam je pár obkresů starodávných symbolů a nákresy titánských zařízení plus namalovaných několik kosterních ostatků, přesněji dračích. Já si myslím že tam můžem najít zajímavé věci.

Astranaar - Fastrasa, Fomley

Temnota houstne a houstne, elfové nemají takové problémy vidět skrz, stejně tak Fatrasa, ovšem otec Fomley je člověk a jeho vidění v temnotě není zdaleka tak dobré. Stačí ovšem jedno kouzlo a temnota ustupuje.

Zdá se, že temnota je soustředěna kolem Fatrasy, snaží se do ní vstoupit, drásat, trhat a magická koule, kterou přivolala jí v tom zjevně moc nebrání. Naštěstí je nyní ještě moc slabá na to, aby se zhmotnila. A Fomley ji drží na uzdě.

Přivedla sem temnotu... toto nejsou noci Elune... temnota ji pronásleduje každým krokem. slyšíte elfy, kteří vás jenom pozorují, nevědíc, co dělat.
Jak jí můžeme pomoci? Kněžka, jděte někdo pro kněžku! ozve se v davu a jedna mladá elfka se vydá někam pryč.

Fatrasa je úplně ztuhlá strachy, Jak ji oblak temnoty obklopí a ani její oči nevidí skrz. Otec Fomley se snaží temnotu rozehnat, ovšem marně. Jeho předchozí vize z něj vysála značnou část sil a mana pomalu dochází.

Fatrasa je obklopena nestvůrami bez tvaru zrozenými z čiré temnoty. Temnota jí prostupuje a ona s vyděšeným křikem padá na zem, kde upadne do bezvědomí plného nočních můr.

Elfové se seběhnou kolem otce a pomohou mu na nohy poté, co klesne na kolena vyčerpáním, pár se jich pokusí projít černou stěnou, která se zjevila kolem Fatrasy, ale pouze je to odhod zpět.

Náhle zpoza mraků vyjde měsíc. Stříbrný paprsek měsíčního svitu rozežene temnotu a zrůdy kolem Fatrasy s nelidským řevem zmizí. Ona sama je stále v bezvědomí, sníc hrůzné sny plné bolesti a ničení.

Náhle přiběhne mladá elfka spolu s kněžkou. Ta jen přiběhne k Fatrase a pokyne pár elfům, aby ji odnesli do jejího příbytku.

PS: Rozhodl jsem se někdy hodit si kostkou a podle toho se vaše situace buď zhorší nebo zlepší atd. Tady jsem za Fatrasu hodil 2 na desetistěnce.

Nevidím. Nevidím absoltuně nic. Ta tma je moc silná. Po chvilce sousředění a spojení sil rozháníme tmu.Nebo ji spíše sousředíme na jedno místo. Na zelenou dračici.Připomíná mi chobotnici Odrazíte jedno chapadlo a zaútočí dalši.
Elfové zmatkují. Jak nezvyklé u nich. Nakonec jeden z nich dostane chytrý nápad. Nějaké děvče odbíhá. Vnímám to jen minimem smyslů.
Žádám světlo o pomoc. Mé ruce se rozzaří svatým plamenem ajá vysílám proudy světla k dračici. Chvílí odrážím útoky. Ale nezvládám to. Jsem moc slabý. Klesám na kolena. Selhal jsem
Vidím dračici kleasjíck zemi. Škube sebou. Jako by byla uvěznena ve snu. Temnota už prochází skrze její tělo
Cítím na sobě ruce elfů. Vidím jak okolo mě prolítla těla elfů kteří se pokusili dostat k dračici.
Najednou měsíc prozáří temnotu. Kněžka je tu., Stíny mizí a elfové odnášejí Far do domu.Pokouším se dobelhat za nimi.

Svatyně - Fomley

Dva elfové tě podepřou a vedou tě za kněžkou, která vstupuje do malé svatyně zasvěcené Elune. Je to jedna z mála kamenných budov ve městě, postavena z bílého mramoru, před vchodem je měsíční studna.
Elfové Fatrasu odvlečou na ošetřovnu, kde ji uloží do postele. Tebe si kněžka zavolá k sobě a zvědavce odešle pryč. Pár novicek se zatím stará o Fastrasu.
Pojďte prosím se mnou. Vězte, že je v dobrých rukou.
Odvede tě do malé zahrady za chrámem, kde se sedne na lavičku u růžového keře a pokyne ti, aby ses posadil. Toto jsem již dlouho neviděla. Temnota, v takové síle. Řekněte mi, víte co je zač ta žena? A proč by ji pronásledovala taková temná síla? Sama bohyně zasáhla, aby ji zachránila.

Fatrasa - Jeskyně

Probouzíš se ve své jeskyni. Zase další sen. Stávají se horšími a horšími. Nevíš, co máš dělat. Stále to samé, smrt, zkáza. V jednom ze svých snů ses vydala daleko, hledat odpověď. Až do dálného Kalimdoru a myslelas, žes tam našla pomoc. Jediné, co tě tam však vyhledalo byla temnota, která tě obklopila a pohltila. Bylo jasné, co to znamenalo, nedalo se utéct před tím, co přichází. Alespoň ses probudila.
Všimneš si, že tvá jeskyně je mnohem studenější a temnější než normálně, ovšem ty si jenom protáhneš křídla a vyletíš ven. Cestou neuvidíš ani jednoho draka.
Míříš na vrcholek Wyrmrest temple, kde již na tebe čekal Kalecgos. Koneckonců ti chtěl něco říct. Vidíš ho, jak tam stojí, otočený k tobě zády. Proměníš se do lidské podoby a vyrazíš k němu.

Takže jsi zpět. pronese Kalecgos chladným, bezcitným hlasem. Jeho kůže je mnohem bledší než obvykle a tu a tam na ní uvidíš podivné černé fleky. Zklamalas. řekne tvrdě, stále odmítá se k tobě otočit čelem. To kvůli tobě...

Jsem zpátky? Rozhlédnu se, je mi chladno. I Modrému drakovi, tohle je divné.
Živě si pamatuji, že jsem hledala klíč k těm podivnostem. Mám divný zlý pocit, tohle není správně. Roztáhnu křídla a vylétám z doupěte.
Ať se rozhlížím sebevíc, nikoho z letky nevidím, ba ani necítím. Ať pachem nebo hmatatelnou energií magické stopy. PRostě nic. Tohle se mi nelíbí.
Předemnou se z mlhy vynořuje chrám. Bratr již čeká. Nedosednu, ale rovnou se měním do lidské podoby a dopadám na nohy, vykročím k němu.
Jeho hlas mě mate, je pro mně jako dýka. Studí a je plné bezcitnosti. Tvrdě i oznámí můj neúspěch. Trhnu sebou. Ne... takže všichni...
Ne...
,,Ne!'' vykřiknu, otevřu oči. Chvějí se mi stejně jako tělo a v nich se zračí hrůza a beznaděj. Strach a bolest nad ztrátami. Neuspěla jsem? Ne... Ne to nemůže být.
Hledím na strop, jsem spocená a cítím se slabší.
Ale pokud to cítím, žiju. Matně si v zpomínám na to co se stalo. Zavřu na pevno oči a snažím se se uklidnit rozbouřené myšlenky a sklidnit rychlý dech a třes. Jsem.... stále mám šanci.
Otevřu pomalu opět oči. ,,Kde to...?'' vydám ze sebe zlomeně.

Fastrasa

Musel jsem... pochopíš to. otočí se k tobě Kalecgos, hledíc na tebe. Téměř vyjekneš hrůzou když zjistíš, že jeho oči jsou nyní úplně černé. Jeho tvář je protknutá černými, temnými žilami a vypadá spíše mrtvě než živě. Musel jsem se přidat... žádná naděje nebyla sestro.
Přiběhne k tobě a rukou ukáže k obzoru.
Podívej, náš lid. Zklamalas, ale já nás dokázal zachránit. Dokázali jsme přežít i v této době, kdy celá planeta je zničena. Přidal jsem se k nim, abych nás zachránil.
Pohlédneš na obzor a zahlédneš tam celé hejno draků letících sem. Jsou protkaní temnotou, která je zdá se i uvnitř nich. Oči jim žhnou zeleným plamenem.
Toto je nový věk naší rasy, sestro. Pomůžeme rozsévat zkázu a budeme ušetřeni.

Ačkoliv jsem již napůl vzhůru, vize nebo sen mě evidentně nehodlá jen tak pustit. Zavřu na pevno oči a zatnu zuby.
Vykřiknu z děšením. Tohle není můj bratr, tohle není žádný zlý sen ale noční můra.
,,Naděje je vždycky, tohle není řešení'' vzhlédnu. Draci, míří sem. Ale není z nich cítit nic, co by mně uklidňovalo. Pohlceni zlem, jedem. Co by mělo být tohle za záchranu!? Sevřu ruce v pěst a podívám se na bratra.
,,V čem vidíš zcáhranu?! Tohle je šílenství, Kalecgosi! Jsme draci, strážci téhle země, každý jsme vyrsůstaly s tím, že je-li to potřeba, padneme pro svůj úkol'' křiknu.
Napnu se. ,,Ne...'' zašeptám, z koutků mi sjedou slzy. ,,Kalec-gosi...''.
Cítím opět chlad. Tohle nemůže být konec. Nesmí být! V prožívající noční můře si něco uvědomím. Tohle je možná předtucha, ale já vím, že se to ještě nestalo. Tohle je jen... není to pravda. PRobudím se, probudím se hned teď!
Otevřu oči. Namáhavě oddechuji a nevnímám, stále stékající horké slzy. Chvěju se. Polknu. Cítím bratra, nic z toho se nestalo a nestane.
Zkusím se podepřít lokty, jsem v jakési místnosti. PRomnu si hlavu.

Klopýtám se kněžkou. Přiskočí ke mně dvamaldí elfové a pomáhají mi dovnitř. Ztěžka vyjdu shcody.To kouzlo mě moc vysílilo. Chci se jít podívat na dračici.
Kněžka mě zastaví Pokyne mi at jde s ní. Začne mi klást otázky.
Je z rodu strážce magie Mluvímse mi těžko. Nechci ji prozrazovat Ale musím Modrá dračice. Nevím proč to po ní šlo ani co to bylo. Zkoušel jsem bojovat světlem. Ale bylo to náročnějnější než jsem čekal. Potřebuji si odpočinout. Žádám.

Marks Karegsas, Thea Blackwood - Hospoda

Sotva Marks domluví, Thea se zrovna chystala něco povědět, když tu si k oběma najednou přisedli dva lidé v černých kápích, muž a žena. Oba dva mají bledou pokožku, jinak ale vypadají celkem normálně. Žena začne hovořit, zatímco muž si vás nepřátelsky měří.
Náš mistr si žádá vaší přítomnosti dnes v noci. Chtěl by se vám omluvit osobně za jisté... nepříjemnosti, které vám jeden jeho služebník způsobil. A také přijít s jistou nabídkou. Žena s arogantním úsměvem pohlédne na muže, který se postaví a vytáhne z pochvy svůj meč. Mámevás eskortovat, jelikož se náš mistr bojí o vaši bezpečnost. Vězte, že pokud pozvání odmítnete, bude to pro vás znamenat pouze hodně nepříjemností, kterých by vás mistr mohl ušetřit.

Wrathion - Pandarie

Kolem pekelníka se začínají zhmotňovat nižší démoni. Uvidíš pár pekelných psů a nějaké svalnaté démony třímající obrovská kopí. Z hospody vyběhnou další členové tvé stráže a spolu s těma dvěma se vrhnou na nižší démony. Zatímco bojují, Pekelník sám se vyřítí přímo na tebe. Oblast kolem tebe pohltí zelené plameny, které se rychle přibližují i k tobě.

Elena - Zlatý Sud

Jakžtakž se osušíš od piva otevřeš okdno od svého pokoje, abys vyvětrala z toho pivního zápachu. Vykoukneš z něj, aby sis provětrala hlavu. Sleduješ noční Stormwind a jak tam tak stojíš, najednou zaslechneš, jak někdo klepe na dceře tvého pokoje. Pomyslíš si, že tě to asi shání Thaegra a jdeš otevřít. Sotva se však dotkneš kliky dveří, projede tebou temnota a ty padáš na zem. Poslední čeho si všimneš předtím, než ztratíš vědomí je jakási maskovaná osoba, která tě zvedá z podlahy...

Elena - Podzemí

Je mrtvá. Nikdo to nepřežije. Nechte ji zatím tady a potom ji odneste do oživovacího sálu. Bude z ní dobrý služebník. Slova vyřčená hrubým hlasem slyšíš jakoby z velké dálky, ale zachvilku dokážeš posbírat všechny své smysly. Jsi v jakési temné místnosti osvětlené jen loučemi a s jediným východem, který vede do tmavé chodby, ve které nikoho nevidíš.
Snažíš se zvednout na nohy a až poté si uvědomíš, že jsi na vrcholu hromady mrtvol.

Fastrasa, Otec Fomley - Astranaar: Ošetřovna

Dračice... to vysvětluje mnohé. Dobrá tedy, otče. Půjdeme si s ní společně promluvit a poté si budete moci odpočinout. Měla by již být při smyslech, bohyně samotná její rase požehnala. Knežka se zvedne a společně s Fomleyem odejde na ošetřovnu, kde se zrovna Fastrasa probrala.
Nechte nás o samotě. poví kněžka ošetřovatelkám a ty s lehkou úklonou odcházejí. Když za sebou ta poslední zavře dveře, knežka se otočí na Fastrasu. Jak se cítíš dítě, lépe? Trápily tě nějaké noční můry? Vize?

Chvíli nechávám oči zavřené, dokud neuslyším kroky a pak žebský hlas. Koutkem oka se podívám na nově příchozí. Jedním z nich je ctec Fomley, pak elfská žena. Podle oděvu hádám kněžka.
Posílá ošetřovatelky pryč, pohlédnu na ni, když se mě ptá. Chvilku zvažuji odpověď a to, co jí nejspíš řekl můj nedávno poznaný společník. Kolik toho ta kněžka ví a kolik nočních elfů užž ví, že jsem drak? ,,Poslední byla zahnána před pár minutami'' odvětím.
Čas se krátí, vztanu do sedu, v osvětlení místnosti se cestičky od slz, které mám ještě na tvářích, lesknou. Musíme jít, než se ty noční můry stanou něčím víc.

Fomley, Fastrasa - Astranaar

Nemusíte se bát, váš společník mi již řekl, co jste zač. Mezi lidem noci naleznete pouze spojence. Draci se zde těší velké úctě.
Kněžka zamyšleně pohlédne z okna, než se znovu otočí k Fastrase.
Pokud dovolíte, mohla byste mi říci celý příběh? Jaký je obsah těch vizí a jak často přicházejí? A proč jste právě zde?

Proto jsem šla v humanoidní podobě, aby mě poznalo co nejmíň osob. Ale s tím, že podle tónu hlasu kněžky, usuzuji, že můj původ skutečně zná a plně chápe jen ona a otec Fomley.
,,Jak jsem již říkala otci Fomleyovi... pocházím z Northrendu. Několika z nás, včetně mého bratra a vůdce letky, se začaly zdát podivné sny. Sny o zdáze v plamenech, konci tohoto světa. Jak Azeroth padá temnota a oheň'' na chvíli se odmlčím. Po zádehc mi přejede mráz. ,,Nás ale upoutala hlavně vize, ve které zmrzlé pustiny Northrendu jsou pokryty mrtvolami. Dračími, ze všech letek. Jejich těla jsou vysátá, zbyly z nich jen prázdné skořápky... a chrám Wyrmrest, rozťat nějakou strašlivou mocí ve dví a kolem ní těla velkých aspektů. Na vše shlíží rudé oči, ve kterých se odráží jen hlad po magii, po zkáze a chuť po krvi, beznaději, utrpení a mnohem víc'' zavřu oči, abych si zase myšlenky sklidnila.
,,Jmenuji se Fastrasa, ale v lidské podobě mám radši oslovění Faida. Můj bratr mě vyslal,. abych to prošetřia než bude příliš pozdě. Sny jsou opředeny záhadou, a tak nás napadlo, že jim by mohla rozumět Snící Ysera. LEtky mezi sebou ztratily kontakt, proto jsme se nemohly zeptat přímo. Vydala jsem se sem, do Kalimdoru, protože vím, že tady přebývá zelená letka, nevěděla jsem kde přesně. Napadlo mě vyhledat noční lid, který s nimi dokáže promlouvat a vyhledat je. Bratr mi dal radu ať vyhledám arcidruida Malfuriona Stormrage. Ale jak sjem se dozvěděla, v tomto městě ho nenajdu. Chtěly jsme proto s otcem Fomleyem vyrazit do Darnassusu'' zakončím.

Pomalu kráčím az kněžkou. Už je mi trochu líp. Zvládnu aji jít ne kolpýtat a uklidnil se mi tep.Vyslechnu si znovu celý příběh a přidám i svoji špetku do mlýna.
Rozhodl jsem se že ve jménu světla pomůžu vyhledat Shando a následně i Tu ze Sna. To co jsme viděli byla čirá temnota,tan ječtsičí.Démonická. Naprostý opak světla.Jakožto následník světlajsem povinnen bojovat protí ní.Kněžko rád bych požádal zítra o několik čerstvých hypogryfů. To bdue asi nejrychlejší cesta do Lordanelu A lehce se ukolním jak káží zvyky

Počkám, až otec Fomley domluví a pak se na něj podívám. Hypogrifové by byl dobrý nápad, ale stále by to mohná bylo příliš pomalé řešení, přestože jsou to druzí nejrychlejší letci.
,,Mohla bych vás vzít sama'' nadhodím.

Jste unavená.Nerda bych ublížil vám,tím že bych po vás požadoval něco takového. řeknu zdovřile. Navíc je zde i jeden osobnější důvod.Světlo nevybralo draky jako jezdecká zvířata. Taková čest mi nepřísluší. Váhám. Doufám že mé váhání není vidět na mé tváři.

Astranaar - Fastrasa, Fomley

Kněžka trpělivě naslouchá Fastrasinu příběhu a když skončí, se zamyšleným výrazem přikývne.
Jak jsem si myslela, podobné vize měli už jiní z našeho lidu. Opravdu bude nejlepší zajít buď za velekněžkou Tyrande nebo za Shan'do Stormragem. Co se týče jeho, nemusíte jí daleko. Shan'do tudy nedávno prošel při své cestě po Ashenvale. Měl namířeno do Maestřiny hlídky, která je poblíž a chtěl tam zůstat, dokud se mu nepodaří uzdravit tamní les. Nemrtví ho za války otrávili. řekne se zhnusením v hlase.
Dnes v noci si můžete odpočinout zde, ráno raději vyražte do Maestřiny hlídky. Pokud potřebujete hippogryfy, samozřejmě bych je mohla poskytnou. A nebojte, vaše tajemství je se mnou v bezpečí. Nyní vás nechám odpoívat. řekne a odejde z ošetřovny, Fomleyho nechá, a´t si vybere kteroukoliv postel chce.

Takže tím se cesta zkrátila. To je jedině dobrá zpráva.
Přikývnu, lehce se ukloním. ,,Děkuji za vaši velkorysou pomoc, vaší i vašeho lidu. Nechť jsou vaše cesty vždy zelené a zlaté''
Počkám až odejde a pak se pdovíám na otce.

Vykopávky a nepozvaná spoločnosť

Takže bojovník aj archeológ? Zaujímavá kombinácia. Rýchlo si vezmem pohár s vínom a sledujem ako rozkladá mapu. Cestuje prstom a ukazuje jednotlivé miesta, ktoré by stáli za pozornosť. Kráľovstvo pavúkov mi znie ako zaujímavý nápad, ale otázkou je, ako veľmi pri vykopávkach bude v bezpečí. Nad rušením pokoja dračích pohrebíšť nesúhlasne pokrútim hlavou, ale nič nepoviem. Miesto vylodenia Arthasa poznám, a doteraz mám z neho zimomriavky. Už sa chystám odpovedať a navrhnúť jedno zaujímavé miesto v Grizzly Hills, keď mi po chrbáte prebehnú zimomriavky. Vzápätí si k nám prisadne nepozvaná spoločnosť. Bola som tak zaujatá mapou, že som si nevšimla, kedy vošli.
Keby som bola vo zvieracej podobe, zježila by sa mi srsť a vycerila by som tesáky. Takto? Zaškrípem zubami a po očku sledujem svojho spoločníka. Ako sa asi zatvári on? Nepáči sa mi, čo hovoria, ale na druhej strane... ak by sme šli s nimi, zistili by sme niečo viac o tom, kto je ich pán. I keď neviem, či by sme sa potom dokázali dostať z toho stretnutia v jednom kuse... Veľmi ma láka myšlienka spoznať skutočného nepriateľa. A zistiť, ako hlboko vlastne trčíme v sračkách. Zdá sa, že výprava do Northrendu budú musieť počkať. Zlostne prižmúrim oči a zazriem na muža s mečom:
"Hmm. Aký je asi pán, ktorý pošle s pozvánkou takých mizerných poslov? Neurobili ste veľmi dobrý dojem..." Nechám do hlasu presiaknuť konskú dávku irónie a pohŕdania. Sme v plnej krčme, v problémovej štvrti mesta. Ako dlho od začatia bitky bude trvať, kým príde hliadka?

Další démoni... jakoby jich už tak nebylo dost...
Projdou mi hlavou myšlenky. Nechávám ostatní "spolubojovníky" bez povšimnutí, ostatně proč bych si jich taky měl všímat. Naneštěstí od Garroshovi porážky jsem s sebou stále nosit ono kopí, které jsem spolu s hrdiny vykovat v oné titánské kovárně, kterou používali Mogu a Lei shen.
Proto, i když mě obklopili plameny, nezaváhal jsem a sáhl jsem po něm.
"Démon jako on nemůže proti jeho moci... bylo požehnáno Čtyřkou - Velkým Tygrem, Červeným Jeřábem, Jadeitovým Drakem a Mocným Jakem..." pronesu polohlasně.

Shando je zde?V Ashenvale? To je velice zajímavá informace. I když je pravda,že jak boje s démony,tak to neštatsně kácení lesů orky a golbiny způsobilo veliké škody. Chvílemi jsem se bál,že to tu bude vypadat jako doma. Hlavou mi proběhne vzpoomínka na yvprahlou úoušt,jenž obklopovala můj domov.Pokynu Fastrase at mě následuje.
Můžu ti nabídnout tvrdou podlahu a skormné pohoštění,ale myslím že to postačí. a pozvu ji ke strávení noci v mém příbytku

Přikývnu a následuji otce Fomleye do jeho příbitku. Chvíli bojuji s tím, že raději by jsme měly vyrazit okamžitě, ale za rozbřesku to bude nejspíš bezpečnější a já alespoň nabudu trochu ze své ztracené síly, převážně způsobené teleportačním kouzlem.
,,Dobrá, děkuji'' budu muset upozornit brzy Kalecgose jak postupuji. Aspekti, buďte silní a chraňte nás.

Astranaar - Druhý den

Kněžka je překvapena, že se raději uchýlíte k Fomleymu a nepřespíte v chrámu, ale stejně vás pustí a z chrámu vám dá doprovod dvou Strážkyň. Ty vás odvedou přes hustý dav (Je půlnoc, pro elfy jako poledne) až do domku Fomleyho. Tam se jakž takž uvelebíte a spíte nerušeni až do dalšího dne.

Ráno se probudíte do slunečného dne, dav je sice řidší než v noci, stále je však na ulicích dosti elfů, hlavně ale příslušníků jiných ras. Před dveřmi Fomleyho domu na vás znovu čeká eskorta. Ta vás odvede do západního východu z města, kde vás již čeká kněžka. Ishnu-allah. Doufám, že vás v noci temnota netrápila. Dovolili jsme si obstarat vám nějaké zásoby na cestu, i když s požehnáním bohyně snad nebude dlouhá. Také si vezměte toto. řekne a z kapsy vytáhne malý stříbrný medailonek s měsícem. Toto ukažte strážím Shando Stormrage, budou tak vědět, že vás k němu mají pustit, jelikož jste na misi od chrámu Elune. Maestřina hlídka je blízko, dostanete se tam po této cestě, nemůžete to minout. Nyní již jděte a nechť bohyně požehná vaše kroky.

Objeví se dost divní lidé v kápích a chtějí abychom šli s nima. Prý se jedná o vysvětlení nějákého incidentu. Asi toho co se odehrál dneska. Snad nám bude vysvětleno co se stalo. Zaplatím a jsem rozhodnut jít s nima i přesto že jeden na nás vytáhnul meč. Dobrá já půjdu. A souhlasím s elfkou, naplánujte si příště jak se uvedete a zbraně můžete vynechat. Potom se zamřím na svoje věci. Ale mám pdomínku, chci půl hodiny abych se mohl převléct, a uklidit si věci. Nebudu sebou tahat kameny, zkaměněliny, mapy, knihy a archeologickou výstroj.

Thea, Marks

Při Theině narážce chlap zavrčí a chytá se zvednout meč, žena mu ale jen položí ruku na rameno a s přísným pohledem jej donutí založit meč zpět do pochvy.
Omlouvám se špatné způsoby svého společníka. Taris je netrpělivý a neumí se ovládat. Já se jmenuji Sharisa. Těší mě. řekne a nabídne ruku, aby si s ní někdo potřásl. Když se k tomu ani jeden z vás nemá, se sarkastickým úsměvem ji stáhne. A kdo tu teď má špatné způsoby? Nevadí. Za půl hodiny se sejdeme na náměstí před katedrálou. Do té doby máte dost času zařídit si, co potřebujete. Radila bych vám, abyste se neopozdili. Následky by mohly být... strašlivé.
S letmým úsměvem žena odejde, následována svalovcem s mečem.

Wrathion - Pandarie

S řevem zabodneš kopí přímo tam, kde by měl pekelník mít srdce. Kopí září mocí čtyř posvátných zvířat a pekelník se s řevem obrací na prach. Všude kolem je bílá záře, která se rozšiřuje a hubí démony v okolí. Prudké světlo tě oslepí a únavou upadáš do bezvědomí...

Najdeš mě? Najdeš to, co jsem ti zanechal? temný hlas hřmí všude kolem. Rozhlížíš se na všechny strany, ale nedokážeš zjistit, z jaké strany vychází.
Najdi to, uvidíme, jestli jsi hoden.
Temnota kolem zmizí a uvidíš jedno místo v podzemí, v Deepholmu. Místo, kde se Deathwing po druhé válce skrýval.
Najdi to a uvidíme, jestli jsi hoden se nazývat mým synem.

Hostinec v Mlhách - Tvůj Pokoj

Probudíš se kompletně vysílený. Chvíli se převaluješ, zatímco z okna na tebe dopadá sluneční světlo.

Počítal jsem, že ona záře bude vedlejším produktem onoho kopí, protože přeci jenom bylo ukuté v kovárně, kterou používali velcí Titáni, a ani já sám jsem pořád netušil, jak velký poteciál ono kopí má v kombinaci s mýma dračíma schopnostma a ještě požehnáním Čtyř.
I možná ono bezvědomí, které mi přivodilo by se dalo počítat právě taky k tomuto, ale jakmile jsem zaslechl onen hlas, hlas, při kterém se mi okamžitě rozklepali nohy. Srdce se mi rozbušilo jako o závod.
Deathwing...
Jediný tvor, kterého jsem se skutečně a neskrývavě bál. Onen strach ještě umocňoval fakt, že byl mým otcem...
"Nikdy..." pronesu polohlasně. Trochu jsem nasucho polknul a zatnul pěsty, abych si tak dodal aspoň trochu odvahy.
"Nikdy nebudu jak ty!" řeknu mnohem sebejistěji a hlasitěji.

Wrathion - Pandarie

Nikdy? Už teď jsi jako já, přiznej si to. Jako Onyxie, jako Nefarian, tvoji sourozenci. Pracuješ v pozadí, manipuluješ národy, abys dosáhl svého cíle. Tak to dělají černí draci. ozývá se ti stále hlas ve tvé hlavě. Viděl jsi je, že ano? Přijdou a rozpoutají vetší ničení a destrukci, než které jsem kdy byl schopen já sám. Jak tomu chceš zabránit? Bez toho, abys získal moc? Pověz mi.

Zbytek noci byl naštěstí klidné a stejně tak ráno. S protáhnutím jsem vztala, něco z mé síly se již stihlo obnovit. Dobrý začátek. Když se vzbudil i můj společník vyšly jsme ven, tam na nás už čekala kněžka s doprovodem.
,,Ishnu Allah'' opětuji kněžce a ostatním elfům s malým kývnutím pozdrav.
Pohlédnu na medailonek a nechávám na otci Fomleyovi, aby ho vzal. ,,Vaší pomoci si ceníme, děkuji'' koutky se mi na okamžik zvednou do mírných úsměvů, než opět poklesnou.
Bylo tedy rozhodnuto, jestliže je arcidruid a jeho doprovod blízko, není třeba povil pro přepravu hypogrifi. Jak já, tak i otec Fomley dostáváme uzdu od nočních panterů.
Nejela jsem ještě na panterovi, řeknu si v duchu nejistě a vysednu an jeho hřbet. Opět nabudu sebedůvěry, když zjišťuji, že kočka ochotně vyčkává na příkazy. Jistě, zvířata vycítí pravou podstatu...
Ještě jednou poděkuji. Pak následuji dva jezdce z našeho doprovodu, kteří jedou před námi. Další se zařadí kolem a poslední za nás.

Nee...
Zakryl jsem si usi vlasnima rukama, snaze tak onen hlas umlcet. Jenze on byl slyset i dal a bez jakehokoliv oslabeni.
"Dost... "rekl jsem polohlasne. Oci mi rude zazhnuli.
"NIKDY NEBUDU JAKO TY!! " zakricim z plnych plic a bylo v tom slyset i nepatrne draci zavrceni.
"NIKDY!!NIKDY ROZUMIS?!! JA SE SNAZIM SVET OCHRANIT, NIKOLIV JEJ ZNICIT A PAK PRETVORIT DLE SVEHO!! NEJSEM ANI JAKO OSTATNI TY POTOMCI!! MAM SVOU VLASTNI VULI A SVUJ VLASTNI SEN..."

Smrt,temnota a podzemí
Nakonec se mi podaří se vysušit od toho piva a pak se rozhodnu vyvětrat aby zde to pivo nebylo všude cítit.Mám pocit že je cítit všude přivoním si k rukávu a pak i ke vlasům a rozhodnu se že to budu řešit poněkud jinak,ale to až později.Vykouknu z okna a nadechuji se čerstvého vzduchu do kterého nezasahuje pivo.Sleduji ulice nočního Stormwindu když najednou zaslechnu zaklepání.
Thaegra asi chce.zjistit jestli jsem v pořádku.Nebo zda už můžu nastoupit vzhledem k tomu že jsem se jenom polila pivem které pořád cítím.
Ovšem když se dotknu kliky zjistí že to co jsem viděla se zřejmě stane i když poněkud jinak než jsem viděla.Ucítím temnotu která mnou prochází a já padám na zem.Ležím dveře se otevírají a někdo jimi vstupuje a zvedá mně ze země.
Tak nakonec se to přece jen stane protože budoucnost nikdy neodkryje celou svou tvář.
Z temnoty která pak následuje přichází hlas který se mi vůbec nelíbí,ale to je stejně jedno protože jsem mrtvá.Ovšem pak když začnou přicházet všechny smysly k sobě a já zjistím že jsem nakonec přece jen naživu.
Protože pokud jsi mrtvý tak nic necítíš.Dobře myslím si že se můžu odvážit otevřít oči a zjistit kolik štěstí vlastně nakonec mám.
Ležím na hromadě mrtvol v místnosti které louče poskytují jen sporadické osvětlení.Ale jsem na živu i když si ostatní myslí že ne a tak bych toho měla využít a odejít odsud než se ten dotyčný co zněl dost sebevědoměsem zase vrátí.A tak opatrně,ale rychle sestoupím z hromady mrtvol a vydám se jediným východem.Nejdřív mně napadne si vytvořit v ruce oheň abych taky něco více viděla,ale pak to zavrhnu protože bych pak byla vidět i já.A tak opatrně postupuji vpřed a dívám se radši opatrně kolem pro případ dalšího nečekaného překvapení.

Wrathion

Po tvém řevu se ozve jen hlasitý, hrdelní smích.
Vážně? Tak ty máš své vize, své plány? Místnost kolem zmizí a vše se ponoří do temnoty. Pod sebou vidíš velké lávové jezero, kde Deathwing přišel ke svému brnění. Nalevo od tebe je Chrám Země, kde spolu ještě i nyní elementálové bojují. Velké armády rozličných elementálů spolu bojují na
Vidíš, ještě stále je můj odkaz na Azerothu. Jaký tedy bude tvůj odkaz, mládě? Co chceš zanechat po sobě? Chtěl jsi spojit Allianci a Hordu do jedné organizace, které bys vládl ty. Popíráš to, ale i v tobě klíčí touha po moci. Tak mi tedy řekni, Wrathione, co ve tvých plánech je tak odlišné od těch mých?

Elena - Katakomby

Vyškrábeš se z hromady mrtvol a míříš až do ztemnělé chodby. Když jednou nohou vkročíš na kamennou podlahu, jedna z mrtvol najednou ožije a začne se po tobě sápat. Zachytí ti nohu a ty spadneš přímo do zdi, kde se silou nárazu utrhne prorezlý držák s pochodní a hořící pochodeň dopadne přímo mezi mrtvá těla. Chodící mrtvola na tebe zaútočí a silně tě udeří do hrudi, její nehty zdá se nejsou nehty ale dlouhé drápy, ze kterých odkapává zelená tekutina.

Hod: 3 na desetistěnce

Při příštím příspěvku si hoď na desetistěnné kostce, 1-5 je neúspěch a 6-10 je úspěch.

,Ishnu Allah. opětuji. Dnes v noci jsme byli chráněni světlem a světlo zažehnalo temnotu
Kněžka mě příjemně překvapila. Zařízení zásob je více než vítanou záležitostí. I když si říkám že na cestu do Maestřiny hlídky je jich možná až moc. Ovšem,čím mě dostane je medailonek.Je to znamení důvěry. Velmi cenná věc.S úctou ho převzemu. Děkuji. Necht je světlo s tebou.
Otočím se na podpatku a přistoupím ke svému věrnému koni. Měl jsem ústaejéného v hsotinci. Panteři jsou nádherná zvířata,ale já z nich mám respekt. Vyjížídm pomalu z městečka. Na chvíli se zarazím na na kraji města.Nadechnu jeho vůni. Vuni jehličí sladkou a omamnou. Cestování je zpět a já se cítím jakobych opět omládl.

Maestřina hlídka - Fastrasa, Fomley

Nasedli jste na pantera a na koně a vyjeli jste vstříc Malfurionovi Stormrage, spolu se svým doprovodem. Obklíčeni tolika vojáky se cítíte bezpečně, jako by se vám nemohlo nic stát.

Trvalo to asi 10 minut jízdy, než Astranaar konečně kompletně zmizel z dohledu. Cesta se klikatila mezi stromy a chvílemi byla i zrádná, strážkyně jedoucí v popředí vás ale vždy neomylně vedla kupředu. Chvílemi se vám zdálo, že jste zahlédli furbolgy, když jste projížděli kolem mýtiny a uprostřed ní stál stromovec. Kolem kořenů prastarých velikánů občas poblikávaly bludičky a ptáci zpívali ostošest. Prostě normální den v kouzelném Ashenvalském lese. Nic neprozrazovalo, že by zde někde byla ukryta temnota, alespoň navenek.

Nevíte, jak dlouho to trvalo, než se zpoza klenby vynořila vysoká věž Mastřiny hlídky, v té době jste ale již byli notně unaveni. Velitelka vašeho doprovodu, strážkyně Nerissa vás zastaví na kopci s výhledem na celý tábor strážců. Zde se rozloučíme. Nechť je vaše mise, ať je již jakákoliv, úspěšná. Pokyne zbytku strážců a spolu se rozjedou zpět k Astranaaru, zanechávajíc vás samotné.

Jak pomalu sjíždíte po cestě dolů do tábora, zdá se vám, že u velké dřevěné brány do tábora je na tuto denní dobu až nezvykle mnoho bojovnic. Sotva se přiblížíte a sesednete ze svých jízdních zvířat, přijde k vám jedna z bojovnic oděná v lehké kožené zbroji a třímající měsíční ostří. Fandu-dath-belore? zeptá se vás výhrůžně, stačí jí ale jediný pohled na Fomleyho medailonek aby poznala, s kým má tu čest.

Elune adore, vzácní hosté. Již vás očekáváme. Jsem velitelka stráže, Prosím, následujte mne. O zvířata se nebojte, postaráme se o ně. Koutkem oka zahlédnete, jak již dvě strážkyně odvádějí vaše jízdní zvířata do stájí. S panterem si strážkyně hravě poradí, druhá, mladší, ale k Fomleyho koni přichází téměř bázlivě, s jasnými rozpaky. Očividně koně ještě neviděla. Zatáhne za uzdu a když jí kůň přátelsky olízne, vyděšeně ucukne a hned vytáhne svůj krátký meč, zaujímajíc bojový postoj.

Pár okolo stojících strážkyň se tomu začne smát, jediný pohled jejich velitelky je ale zase zpraží. Přestaňte se tu chechtat jako malé děti. A ještě před návštěvníky. Další co poleví v pozoru bude měsíc mít dvojité hlídky, jasné?! rozkáže velitelka a strážci ihned zaujmou mrtvolné ticho a postaví se do pozoru, nehybné jako sochy. A ty, Nendys, už to zvíře konečně odveď a neboj se, že ti ukousne ruku. Mladá strážkyně ihned vezme uzdu a zrudlá studem jen s hlasitým Jistě, velitelko. Omlouvám se. rychle odvádí koně směrem ke stájím, ačkoliv jej možná táhne až příliš silně. Kůň protestuje jenom nespokojeným odfrkáváním.

Omlouvám se vám za zdržení, nyní mě již konečně následujte. Měsíční kněžka Maestra, vrchní velitelka tábora, vás již očekává. Velitelka stráží vás odvádí do nízké budovy naproti strážní věži, která je poblíž kasáren vojáků. Tato vypadá o hodně vznosněji a naleznete zde i velkou knihovnu a spousty pracoven.

Až na samém konci budovy, na velké terase s výhledem na les konečně přijdete k vysoké, majestátní elfce s dlouhými modrými vlasy oblečené v bílé róbě. V rukou třímá magickou hůl, odznak jejího úřadu.

Děkuji, Glenys. Nyní nás prosím nech o samotě. řekne Maestra a velitelka s rychlým zasalutováním odchází. Maestra mezitím přejde ke stolku, ze kterého vezme cár papíru.
Toto mi v noci přišlo z chrámu v Astranaaru. Podle vašeho medailonku je jasné, že vy jste ti, které očekávám. Povězte, přišli jste za Shando Stormrage, je to tak?

Se strážemi, kteří jedou s námi si dovolím trochu polevit. Stále, už od víjezdu udržuji ochranné kouzlo, stejné, jako po cestě do Astranaaru. Jako i před tím, i naní by mě mělo vyrovat před případným nebezpečím, či útokem.
Užívám si docela tu jízdu. Zde se zdá, že neexistují problémy, je to rozdíl oproti skučícímu větru a mrazu v ledových pustinách Northrendu. Všímám si siluet mezi stromy. Žádné nebezpečí, podle toho co jsem slyšela, se tyto medvědovité bytosti nazývají furbolgy. Spolu s taury, trpaslíky a nočními elfy bojovaly proti démonické armádě, Plamenné legii, před více jak deseti tisíci lety.
Slýchám ptačí zpět, probouzí ve mě klid, vzhledem k tomu co se ve světě děje. Je to ale příjemné, duchové lesa blikající u stromovce. Trochu to připomíná ráj, možná je to však snaha lesa a jeho obyvatel udržet se v klidu.
S nějakou dobou, začínáme být znavení a já... nejsem na tohle zvyklá, když zastavujeme a já vidím věž Maestřina tábora, zatáhnu za otěže svého partnera a zastavím ho tak. Vítám ten pohled. ,,Děkujeme za vše, co jste pro nás udělaly, ať bezpečně dojedete a vaše bohyně nad vámi drží stráž'' pousměji se, a pak se vydávám z kopce dolů k bráně.
Přichází k nám jedna z bojovnic. Toto nechávám raději na otci Fomleyovi. Počkám, až jedna z jejích společnic převezme uzdu mého pantera, aby ho odvedla, kývnu. Opět otáčím pozornost na strážkyni.
Po chvíli procházíme městem, vypadá opět jinak. Vcházíme do budovi a já se přestanu nenápadně po očku se zvědavostí rozhlížet. Staneme před jejich velitelkou, jež se k nám otáčí. Pozdravím, následně se krátce ze slušnosti rozloučím i s naším krátkým doprovodem.
Na otázku přikývnu: ,,Ano, jsme zde kvůli Shan'do Stormragi'' na chvíli se odmlčím. ,,Potřebujeme s ním mluvit, je to naléhavé a čas se krátí'' řeknu vyrovnaně, dovolím si rozpustit ochranné kouzlo. Myslím, že zde ho nebudu potřebovat, alespoň prozatím.

Marks, Thea - Stormwind

Zdálo se vám to divné a opravdu vážně jste přemýšleli, že tam nepůjdete, ale zvědavost vám nedala. Koneckonců, měli jste teď nepřítele a bylo dobré jej alespoň poznat. A je vám jasné, že i kdyby jste utekli, stejně by vás nenechal na pokoji. Marks si odešel odložit své věci, stejně tak Thea se odešla připravit. Bylo jasné, že budete potřebovat všechno, co si můžete vzít sebou.

Za deset minut jste se sešli před hostincem a vyrazili jste na katedrální náměstí. Celé město bylo již prázdné, jenom pár opozdilců ještě mířilo domů. Jestli tu byli nějací zloději, nechali vás být. Zjevně při pohledu na vaše zbraně. Když vcházíte na náměstí před katedrálou, hodiny na věži již odbíjí půlnoc.

Tak jste přece jen přišli. To je dobře. Možná že se vám podaří i přežít. uslyšíte známý ženský hlas. Sharisa vyjde ze stínů vedle Stormwindského sirotčince, její společník Taris vyjde hned za ní. Jen na vás nepřítomně pohlédne a dále věnuje raději pozornost okolí.
Večerní mše již dávno skončila, ale katedrála je otevřena ve dne v noci. A já mám zrovna krizi víry a potřebuji se nutně pomodlit. Snad mě svaté světlo osvítí. Jistě nás budete následovat? řekne s úšklebkem a pokyne vám, abyste ji následovali do katedrály.
Pokud máte nějaké otázky, ptejte se. Zodpovím vám, co budu moci. Jistě by vás zajímal nebohý Randal, že? Dnes dopoledne na vás zaútočil.

Pomalu projíždím a ostražitě pozoruji furbolgy. Nenapádnou nás,ale přesto musíme být obezřetní. Zde v ashnevale zůstaly dva kmeny furbolgů. Foulwealdi a Thilstefurové. Oba dva byli poskrvěni démony. Jsou šílení. Zůstala jim jejich inteligence,ale ztratili svou ldiskou část. Stali se z nich brutální zvířata řidící se z větší části pudy. Je to škoda. Setkal jsem se sjedním neposkrvěným. Jsou to moudří tvorové.
Po nějaké době přejedeme kopec a shlížíme na Maestřinu hlídku. Je to spíše strážní stanoviště než vesnice. Má za úkol hlídat a kontrolovat orky. Dokonce bylo před nějakou dobou pod silným náporem hordy. Ale zvládli se ubránit.
Vjíždíme do města. Okamžitě se okolo nás shluknou bojovnice. Přikývnu a lehce se ukolním na pozdrav. Jejich velitelka je pěkně ostrá. Prohrábnu tedy kapsu od roucha a vytáhnu ten medailonek.
Jejich přístup se okamžitě změní. Odsedlají zvěř a dovedoun sá k Maestřě. Opět se lehce ukloním a přepustím řeč Farstrase. Přeci jen. Je to drak a je vyslaná,aby tento porblém vyřešila.

"Mozna..." reknu s lehkym usklebkem.
Strach z Nicitele se pomalu vytracel, protoze ja mel neco, co on ne a to byl muj trumf.
"Me plany?" ted uz jsem se zasmal nahlas.
"Me plany jsou me plany a tobe do nic neni... otce..." posledni slovo jsem lehce "odplyvl".
"Rekni mi... otce..." s jistou velkou davkou arogance v vlase.
"...mozna se me plany zas tolik nelisi od tech tvych ale presto... rekni otce... jednal si ty ve... svych planech... ciste ze sve vlastni vule?" rekl jsem s mozna nejvic aroganci. Vedel jsem, ze strach je presne to co on chce... porazit jej zle pouze jeho vlastni zbrani a to sice pychou. Tusil jsem, ze tohle muze zabrat, protoze on jednal nikoliv za sebe, ale pod nadvladou Starych Bohu.

Maestřina Hlídka - Ashenvale - Fastrasa, Fomley

Maestra na Fastrasu pohlédne s úctou, které se od elfů dostane málokomu. Je jasné, že před sebou nevidí jenom mladou lidskou dívku, ale starodávnou dračici. Ačkoliv je při pohledu na ni i Fastrase jasné, že kněžka je ještě starší než ona a oproti ní je sotva dítětem. Jistým, tichým krokem dokráčí k zábradlí terasy a pohlédne někam dále, do lesa, zachovávajíc mlčení. Stále čekáte, kdy konečně promluví a po asi minutě ticha se tak konečně stane. Už z dlouhého čekání vám bylo jasné, že zprávy asi nebudou zrovna nejpřívětivější.

Shando Stormrage zde bohužel není. Vydal se hluboko do lesů, kde se usídlila temnota. Je to již pár hodin co vyrazil. Prosila jsem, aby na vás počkal, ovšem archdruid mi sdělil, že je to záležitost nejvyšší důležitosti a je spojená s vašimi vizemi, které byly popsány v dopise.
Shando by se měl vrátit za dva dny a do té doby zde máte zůstat a nevzdalovat se z tábora, pokud je to možné. V okolí je hluboce zakořeněna temnota, od války s orky, invaze plamenné legie a ještě dávnějších dob, před rozdělením světa. Pomůže nám to nahlédnout do zdroje všech těchto potíží, ale je to také nebezpečné. Už teď se v okolí potulují věci, které pocházejí z nejhorších nočních můr.

Maestra viditelně zbledne a ruku svírající zábradlí sevře ještě silněji až to vypadá, že jej rozdrtí na prach. Když zaregistruje vaše pohledy, ruku uvolní a zamíří k vám, chvilkové stopy strachu jsou tatam. Zůstanete zde než se vrátí Shando a během té doby použiji svých schopností, abychom společně odhalili toto tajemství. Toho se nebojte. Pokud nemáte nějaké otázky, nechám vás zavést k vašemu pokoji v kasárnách. Kvůli ztrátám za války máme asi poloviční kapacitu vojáků. Místa tam bude dost. U poslední věty si můžete všimnout tichého smutku.

Wrathion - Pandarie

Na tvou poznámku se ozve jen strašlivý řev. Ano, očividně jsi zasáhl do citlivého místa a dokázals jej naštvat. Získal jsi v této slovní potyčce výhodu, i když jen malou. A nevíš, jestli vůbec stála za to. Dej si pozor, mládě. Svá slova bys mohl litovat. Následně uslyšíš jen hlasité odfrknutí a Deathwing pokračuje již o hodně klidnějším tónem. Ale máš drápy, to je vidět. A úplnou pravdu. Byl jsem jen hračka starých bohů. Kdysi jsem býval mocným vůdcem černé letky, ale temní bohové mě jen využili. Zničit Azeroth nebylo mým cílem, ale jejich. Bránil jsem se proti tomu a snažil jsem se to oddálit co to šlo, ve svých světlých chvílích. Hlavně proto, že by to skončilo mou smrtí. Až by temní bohové dosáhli svého cíle, zbavili by se mě. Nebyl bych už užitečný. Donutili by mě nabodnout se na to, co zbylo z Wyrmrestu aukončit to.

Deathwing se na chvíli odmlčí, snad aby si utřídil myšlenky, možná nevěděl, jak to vyslovit. Po pár vteřinách však pokračuje. Byl jsem jen loutka v něčích rukou a to je pro černého draka ta největší potupa. A ty jsi jeden z posledních a je tvým úkolem pokračovat v našem odkazu. Je mi jedno, jestli chceš pokračovat v tom takzvaném "poslání", které na nás uvalili titáni a chránit Azeroth. Pamatuj si ale tohle. Blíží se hrůzy, jaké si ani neumíš představit, stejně tak plamenná legie se nevzdá ve svém boji o tento nicotný svět. Abys v této zkoušce obstál, budeš potřebovat moc. A zde v téhle zapadlé putyce ji nenajdeš. Ale já znám místa, kde moc čeká na toho, kdo je ochoten si ji vzít. Nechceš být jako ten král, Varian Wrynn, že? Mohl sjednotit Allianci a Hordu, vládnout celému světu a ten slaboch tu šanci zahodil. Ty takový ale nejsi.

Při jeho řevu mi jen nepatrně vstali chloupky vzadu na krku. Nicméně neodpustil jsem si drobný pošklebek, protože ten řev značil, že jsem uhodil hřebík na hlavičku.
A stejně tak se vysměju jeho výhružce.
"Nerad tě uvádím v omyl.... otče... ale tvé výhružky vůči mě nemají žádnou váhu ani cenu, protože abych ti milerád připomněl, z nás dvou si ty ten kdo je MRTVEJ...." zasměju se.
"Ohledně hloupého lidského krále... vím o Plamené Legii, která se sem blíží. Díky jisté technologii Titánů jsem to i viděl... jenže, právě s onou mocí a technologií, kterou se mi podařilo oběvit a pevně věřím, že jsem jistě neobějil její celý potenciál... "
Pak se ale zasměju pod fousy...
"Jenže, jak jsem řekl, tobě do toho nic není..."

Wrathion - Pandarie

Tentokrát neuslyšíš ani zlostný řev, ani podbízivý a slizký Deathwingův hlas. Vše na pár vteřin utichne, jako by nevěřil, žes zrovna něco takového vyslovil. A několika vteřinové ticho následuje jen hlasitý, ohlušujíc smích. A já si myslel, že máš rozum. Ukradls pár hraček a myslíš si, že dokážeš zastavit sílu, která spálila tisíce světů na prach? Tak arogantní jsem nebyl ani jána konci svého života. Jsi jen mládě, sotvas použil ten svůj "mocný artefakt", upadls do bezvědomí.
Je jasné, že tvůj otec stále nedokáže zadržet svůj smích a nová várka smíchy se rozlehne po celém okolí. Jsen si jdi, hraj si na svou válku. Až dospěješ, tak pochopíš, že jsi ještě větší hlupák než ten král na kterého tak nadáváš. Uvidíme se znovu, až konečně dostaneš rozum. Varuji tě ale, měl bys na tom začít pracovat co nejdřív... temnota nečeká.

Wrathion - Tvůj pokoj

Konečně procitneš, tentokrát se ale probudíš na podlaze u své postele místo přímo v ní. Sotva se vyškrábeš na nohy, uslyšíš rozzuřené pandarenské hlasy vycházející zezdola...
"...útok takových nestvůr nemá obdoby, určitě je sem přitáhli ti cizinci!"
"Uklidněte se, obviňování nic nevyřeší. Musíme hlavně zjistit, co za stvůry to bylo. Nevypadali jako žádní zplozenci Sha..."
"Takže máme čekat, až se objeví znovu? K čemu nám bude jméno našeho nepřítele, jak nám pomůže bojovat proti běsům stvořených ze zeleného plamene?"

Většinu věcí jsem uklidil a to co jsem nemohl vrátit zpět majitelům, jsem nechal doma s lístečkem, naěmž je napsáno čí to je. Zato si beru svoje věci, které pvám když jdu na delší cesty. Podle toho jak se ti dva prezentovali, usuzuji že z toho nemůže vzejít nic dobrého. Vezmu si klasické oblečení, ale k tomu kovové chrániče na klouby. Kožené rukavice nesmí taktéž chybět. Co se týče štítu, a jednoručního palcátu s dýkou... to je bez debat, beru si je automaticky. Dále kapsy k opasku. Do nich jdou nezbytné věci jako pití, mapa, lektvar léčby nákazy a vyléčení, To je něco co sebou nosím od té doby co jsem byl v Northrendu. Jakmile vše mám, vydám se na místo setkání. Elfka je dávno na místě a sní i ti dva neznámí. Pozdravím, a jdu za nima jakmile se vydají do katedrály. Žádné otázky mně moc nenapadají.

Sleduji ji. To čekání kdy nic neříká mi připadá jako celá věčnost. Nekonečně dlouhé a pro nás příliš. Není čas. Pak se konečně dává do řeči s očekáváním na ní hledím, aby nám řekla nebo nás za arcidruidem odvedla.
K mému sklamaání tomu tak bohužel není. Není zde, bojuje se zbytky temnoty, kterou sem zavlekly orkové, slyšela jsem o tom. Rudí a agresivní po tom, co se napily krve jednoho z arcidémonů. Pak byly osvobozeni a s lidmi a nočními elfy se opět postavy Plamenné legii a vyhrály. Jak se zdá, ne natrvalo. Démoni a Plamenná legie, jistě, za tím by mohla stát, není to poprvé co si to myslím, ale snad až taková hrůza nás nečekám.
,,Co když je to ale horší?'' zamumlám si pro sebe tichounce. Co když by Plamenná legie v porovnání s tímto zlem bylo jen drobné smítko? Snad je to jen výplod mé mysli. Děsím mě však ta představa.
Svráščím obočí. Máme zde zůstat, než se Malfurion Stormage vrátí. Ale co když do té doby se naplní ta děsivá noční můra? Všimnu si jak svírá zábradlí a pak povolí.
I ona je pod tlakem... Kývnu. ,,Dobrá'' souhlasím, i když se musím k tomu přemlouvat a neptat se, kde bych případně mohla v lese argicdruida zastihnout a opět připomenout rychle ubíhající písek v hodinách.
Než se vrátí, dva dny. Snad do té doby... Zaplaším myšlenky. Před očima se mi zjeví nejdřív jedna vize s mrtvími draky na northrendských pláních a poté pohled na svou letku a bratra, které pohltilo zlo. Polknu. Takhle to neskončí.
Lehce se ukloním. ,,Važíme si vaší pomoci'' pak k ní docházím a pokládám jí v gestu dobré vůle dlaň na rameno. V lidské podobě jsem oproti ní menší, malé mínus Ale nepodstatné. ,,A společně odhalíme co skrývá to všechno. Zastavíme to a žádné oběti nepřijdou vniveč'' prohlásím jistě a pousměji se.
Pak ruku stahuji, na chvilku se otáčím na otce Fomleye a pak opět na kněžku. ,,Potřebovala... bych se spojit se svým bratrem a dát mu vědět o svém postupu. Pokud by jste mi řekla o nějakém vhodném místě. Nemusí být nutně klidné, v této době jsme názoru, že nikde na světě nemůže být úplný klid''.

Katakomby
Konečně se mi povede se vyškrábat z té hromady mrtvol a a vydat se k temné chodbě která moc povzbudivě nevypadá a být zde i jiná možnost nebo jiný východ jistě bych si ho vybrala.Ovšem sotva vstoupím na podlahu jedna z těch mrtvol ožije a projeví o mně zájem který bych rozhodně nečekala a rozhodně o něj nestála.Ztratím rovnováhu a narazím do zdi za což si vysloužím boulí a taky uvolněním zrezivělého držáku který spadne mezi (aspoň doufám) mrtvá těla.
Au co to ... ale aspoň se tu něco vyřešilo.
Napadne mně když uvidím ty hořící těla ovšem iniciátor tohoto všeho je až moc živý.Nevím zda ho zde nechali jako strážce,ale teď není doba o těchto věcech přemýšlet protože ta mrtvola která už tak mrtvá není mně udeří do hrudi až se zapotácím.Je čas přemýšlet proč tu je ta mrtvola a doba uhnout před těmi drápy ze kterých odkapává zelená tekutina a kterými se mně snaží zasáhnou.A tak se v současné době snažím uhnout před těmi drápy než budu mít možnost ho zasáhnout ohněm.

Soud

Garrosh byl po své porážce odvezen do Pandarie, aby jej tam soudili všichni vůdci hlavních frakcí.
Já ovšem viděl něco, co by nás mělo znepokovat daleko více. Plamenná legie se blíží a to velmi rychlými kroky.
Rozhodl jsem se tedy pro radikální řešení. Možná se nebude všem líbit, ale já to vidím jako jediné možné řešení.

Musím to promyslet, ale musím osvobodit Garroshe a vyslat jej do reality Outlandu, kde bude v minulosti. Poté tuto Hordu spojí a zformuje do jednotné skupiny, se kterou poté přijde do naší reality a s touto Hordou porazí Plamennou Legii.

Toto jsem si říkal, když jsem se vracel do Caverns of Time při letu nad Tanarisem.

Maestřina hlídka
Shando tu není. A přitom se jedná o tak akutní otázku. Temnota se blíží. Chce pohltit světlo. Musíme ji zastavit Nelze čekat.
Zajisté ,rádi využijeme vaší pohostinnosti. a snažím se kněžku svým pohledem uklidnit. Poté se otočím na Farstrazu.
Pokud potřebuješ kontaktovat svého bratra v klidu opusť vesnici. Ale nevzdaluj se. Já zde zatím zůstanu s kněžkou. a lehce se ukloním na krátké rozloučení.
Po Fastrasině odchodu se otočím na kněžku
Mylady,smím vědět kam vyrazil Shnado. Myslel jsem,že Ashenvale jsou vyčištěné. A překvapuje mě,že tomu tak stále není.

Maestřina hlídka - Fastrasa

Co když to ale bude horší? Tato slova jsi sotva zašeptala, ovšem jakmiles je vypustila z úst, rozšířila se celou místností a vytvářela ozvěnu, znovu a znovu, s každou zesilovala, jakobys vyslovila jakési zakázané tajemství, či krutou pravdu. Na okamžik z tváře kněžky Maestry spadne její necitelná maska, tvá slova si našla prasklinu v jejím brnění a odhalila tak strach a nejistotu, kterých je kněžka plná. Je jasné, že ačkoliv jsi tuto otázku vyslovila jediná, zdalekas na to nepomyslela jen ty.
Shando Stormrage se vrátí v pořádku. Poradil si již v horších situacích a my společně všemu přijdeme na kloub. odpoví nakonec kněžka pevným, strohým hlasem, není ale jasné, jestli chce přesvědčit jen vás, nebo i sebe. Trochu příkře na tebe pohlédne, jakobys snad mohla za to, jak nejasná je budoucnost a vyslovením nahlas tyto domněnky stvořila v realitu. Při tvé další otázce sebou mírně trhne a její obviňující pohled vystřídá na vteřinu výraz absolutního odporu, než zmizí tak náhle, jak se objevil a na jeho místě se objeví nehybný výraz sochy. Stejně se ale její chování k tobě změní, jen nepatrně, ale dokážeš vycítit, že je nyní více odtažitá. Jakoby si až nyní uvědomila, kdo přesně vlastně jsi. A předpokládám, že k tomu budete muset použít magii, že? řekne klidně, ačkoliv bezvýrazně, než si povzdechne. Pokud je to nutné, je to nutné. Athilien. Ze stínů chodby vystoupí strážkyně, pohybujíc se tak neslyšně, že "zjevila se" by snad bylo přesnější než přišla. Zvláštní, ani jeden z vás si nevšiml, že by někde kolem byly nějaké stráže. Noční elfové zjevně jsou mistry skrývání. Odveď našeho hosta o patro víš, do poradní místnosti a hlídej dveře do ní, dokud ti nedá vědět, že je hotova. Poté ji odveď do připravených pokojů v kasárnách. Athilien ti jen pokyne a s tebou v zádech se vydává po točitých schodech nahoru, do jednoho z mnoha pokojů této kdysi majestátní stavby. Jak to tak vypadá, většinu z nich nyní používají jako sklady všeho možného. Je jasné, že původním určením tohoto domu nebyla vojenská posádka, ale místo vědění a studia. Podle všeho druidského, snad jedna z prvních takových staveb od Války prastarých. Jsi uvedena do větší místnosti s obdélníkovým stolem, kolem kterého jsou rozestaveny lavice, dveře za tebe zaklapnou a již z toho jak se odráží zvuk je ti jasné, že ať už bude obsahem nadcházejícího rozhovoru s bratrem cokoliv, zůstane to jen mezi vámi dvěma. Ani hláska nepronikne pryč.
Odsuneš stranou jakousi dávno zastaralou a potrhanou mapu, která se dosud válela na stole a místo toho na její místo postavíš dřevěnou misku, která ležela kdesi v rohu. Rychlé kouzlo se postará o to, že je miska vzápětí naplněná po okraj vodou. Zvláštní, jak tě nyní i tak primitivní kouzlo vyčerpává. Ať již je ta temnota způsobena čímkoliv, zjevně ti ztěžuje používat tvou magickou moc. Právě proto ses rozhodla použít starý trik, kdy se Kalecgosův obraz objeví na hladině vody. Je to tak jednodušší, než kdybys ho musela pořád udržovat v prostoru.
Na hladině vyčarované vody se objeví vlnky a posléze se rozvíří, než se nakonec uklidní a na hladině se objeví Kalec, ve své dračí podobě.
Sestro? Fastraso? promluví k tobě v jazyce draků. Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Už jsi něco zjistila? Překvapuje mě, že je to tak rychle.

Maestřina hlídka - Otec Fomley

Sotva Fastrasa zmizí z dohledu, obrátí kněžka pozornost k tobě. Viditelně se uklidní, když je dračice nasáklá magií pryč. Noční elfové jsou obecně proti tajemné magii vysazení. Není divu, když až donedávna byla v jejich říši zakázaná. A z tvého pobytu u nočních elfů je ti jasné, že Maestra byla ještě k Fastrase v tomto ohledu velice zdvořilá. Není vyjímkou, že je nově praktikujícími mágy z řad nočních elfů opovrhováno, ne však otevřeně, ale skrytě. Tak, jak to elfové dělají. A pár vražd mágů se již stalo. I na mágy z řad svých spojenců se elfové dívali skrz prsty. Bude ještě trvat, než se vše urovná. Z tebe naštěstí vyzařuje světlo, ne tak nepodobné tomu, které protéká kněžkou. Tvé se podobá zlaté záři slunce, její stříbřitému svitu měsíce. Jak je známo, dostávají svou moc od jejich bohyně Elune.
Nyní jsme tedy sami, až s ní budete zase o samotě, zpravte ji o všem, co považujete za nezbytné. Pokud možno bez toho, aby to slyšel někdo jiný. Nemám pochybnosti o svých strážích, ale čím méně osob to bude vědět, tím lépe.
Shando vyrazil na sever, směrem k Orendilovu útočišti. Okolní les byl za války otráven nemrtvými a ještě se nedokázal uzdravit. Navíc se objevily zvěsti o temnotě dlící v ruinách našeho dávného města Ordil'Aran. Ať už je to cokoliv, nákazu zasetou těmi stvůrami to pouze zhoršuje. Nepřekvapilo by mě, kdyby se to vyplazilo z hlubin Zoramu. Velký stromovec Bathran byl touto nákazou zasažen a nyní je v péči Orendila. Shando se za ním jistě zastavil, aby mu pomohl uzdravit Bathrana.

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno!

Drag Oncave

PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!
Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Zatím ještě nerušit, potom to kdyžtak ukončím sám.

Pred katedrálou

Z tých dvoch nemám dobrý pocit, ale zvedavosť je ťažká choroba ... zvykne sa na ňu umierať, doplní bručivým hlasom v mojej hlave Port, trpasličí bojovník a môj dobrý partner. Chýbaš mi tu, starec, pomyslím si, keď z banky vyberám všetky tie veci, ktoré som dúfala, že už nebudem potrebovať. Palicu presiaknutu prastarou mágiou, plášť, niekoľko prsteňov a prívesok. Niektoré sú mojej výroby, iné boli môj podiel zo zisku. Veci som pred odložením do banky nechala opraviť, takže všetky boli v perfektnom stave. Pridala som aj pár drobností pre strýčka príhodu a okrem toho som spísala list pre priateľov z mojej gildy, kde som vysvetlila, čo sa stalo a že ak sa do týždňa neukážem, som v problémoch až po uši a ocenila by som výpomoc. Nechala som to u hostinského, kde som tradične bývala. Bolo na neho spoľahnutie, nerobila som to takto prvý krát.
Neostávalo nič iné, len sa zhlboka nadýchnuť a vyraziť na námestie. Všade už bol pokoj a ticho, len tie dve postavy na námestí pôsobili nepatrične a znepokojujúco. Ježili sa mi z toho vlasy a šelma vo mne vrčala. Po chvíli sa ukázal aj Marks a predstavenie teda mohlo začať.

Marks, Thea - Katakomby katedrály světla

Při vašem mlčení se bělovlasá žena zamračí a jen si odfrkne, očividně se začíná nudit, její svalnatý společnk je ještě stále nemluvný. Pouze ji tedy následujete do majestátních bran katedrály. Ta je otevřena ve dne v noci, alespoň tedy její část aby se mohli obyvatelé Stormwindu přijít kdykoliv pomodlit či vyzpovídat. Dnes večer to však nevypadá na to, že by někdo tuto možnost využil. Katedrála je liduprázdná.
Sharisa vás zavede do malé postranní síně s vchodem do katakomb. Zde oficiálně sídlí misie Scarlet Crusade, ovšem nyní tyto prostory nejsou moc vyžívány, vyslanec Scarlet Crusade se moc na veřejnosti nevyskytuje. Alespoň od té doby, co byla polovina organizace ovládnuta démonem a zaútočila v Northrendu na Argent Crusade.
Sotva vejdete dovnitř, Sharisa zavámi zavře dveře a Taris se k nim postaví jako stráž. Oba dva si sundají černé pláště a odhalí tak tabardy se znakem Scarlet Crusade. Žena je oblečena v červené róbě a svalovec má na sobě pod tabardem lehkou zbroj s červeným nádechem.
Konečně se můžu zbavit toho pitomého převleku. Jistě chápete, že se znakm našeho řádu by vzniklo jen příliš mnoho problémů a otravností. Prozatím ale nedělejte nic ukvapeného prosím, vše- Sharisa je však najednou přerušena příchodem jiného muže, kerý se vynořil z katakomb. Má na sobě háv šarlatového inkvizitora. Otče, jste tu brzy. Stalo se něco-
Začně Sharisa, inkvizitor ji však gestem ruky umlčí. Vše je v pořádku, sestro. Alespoň se nic nezměnilo. Nyní bych se měl věnovat našim hostům. S těmito slovy dojde blíže k vám. Dovolte, abych se představil. Jsem otec Crowley, vyslanec Scarlet Crusade ve Stormwindu. Sestru Sharisu a bratra Tarise již znáte. A nebohou zatoulanou ovečku Randala také. Byl mým důvěrníkem, chtěl jsem jej použít jako důkaz pro zbytek řádu, že temnotou poznamenaní mohou být zachráněni. Bohužel, zklamal jsem. Temnota jej znovu zotročila, nebo k ní přeběhl sám. Tak či onak, nyní jí slouží a ačkoliv jste jej rozprášili u bran Stormwindu, nebude trvat dlouho a jeho nový pán jej vrátí k životu. A nejen jeho. Ještě i nyní se dějí v Katakombách strašlivé věci. Úpěnlivě jsem žádal, aby byly prozkoumány, ale mě již nyní mají lidé za hrozného fanatika a pouze mě tolerují. Ti, kteří by snad naslouchali mají svázané ruce loutkami temných. A sami na to nestačíme. Proč jsem si vás sem zavolal? Jendoduché. Nejhlubší patra Katakomb byly obsazeny jakýmsi kultem, organizací, nestvůrami, nevím jak to nazvat. Unášejí obyvatele z celého království a provádějí na nich přímo pod tímto posvátným místem hrůzné experimenty. Věřím, že mají oporu v nejvyšších místech, která zabraňuje se těmito záležitostmi zabývat více. Nyní se mi sami pokusíme to místo zla vyčistit a oběti zachránit, ovšem je nás na to málo. Proto jsem zavolal vás. Slyšel jsem o tom, jak jste se postarali o Randala a když jste nyní na jeho seznamu nepřátel, napadlo mě, že budete mít velký zájem pomoci proti němu.

Nestačím sa čudovať...

... všetkému, čo počujem a čo vidím. Veľmi dobre viem, čo sú Scarlet Crusade zač, a zvyknem sa na nich dívať s veľkou nedôverou. Teraz, keď sa pred nami objavil tento Crowley, šelma vo mne s nevôľou stiahla uši. Jeho slová však dávajú zmysel... Vypočujem si ho a potom sa spýtam:
"Ako si to vlastne predstavujete? Zídeme dolu a skočíme po krku prvej podozrivej osobe? Vravíte, že máte priateľov, ktorí vám dôverujú, ale ich ruky sú zviazané. Prečo nepožiadate o pomoc v tejto záležitosti ich? Prečo nás, úplných cudzincov?"
Mám podozrenie, že odpoveď poznám... ak by tam prichytili jeho, skončil tu... Takto by sme skončili "len" my. Nepáči sa mi to. Ale zase... to zlo cítim. Vnímam ho. Je potrebné ho zničiť. S istou dávkou zvedavosti hodím očkom na Marksa, čo povie on.

Ano... Randal. Nejste jedinej kdo ho znal. Vedl jsem jeho vývik v Lordaeronu. Viděl jsem jak se z mladíka který chtěl bojovat za krále Terenase a Lordaeron, stává skutečný voják. Bohužel, potom jsem odpluli do Northrendu. To co tam Arthas rozpoutal, bylo peklo. Měl jsem možnost pomoci jemu a spoustě jiných, neudělal jsem to. Dodnes toho lituji. Nadechnu se a podívám se po svojí výzbroji a výstroji. Jsem připraven. Potom promluví Thea. Odpovím ji. Jestli to jsou pikle ne ne, je mi to jedno. To co se tam děje musí přestat. Nenosím zástavu zanikého království a nebojuji se jménem mrtvého krále na rtech jen tak. Nepřestanu dokud nezničím ty, jako byl Kel,thuzad. Probouzejí mrtvé k životu a rozsévají všude pouze Pohromu. Naopak uznávám ty, jež se pokouší obživlé znovu dostat na rpavou cestu, cestu světla. Uznale pokynu na Crowleyho.

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno!

Drag Oncave

PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!
Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.